Ukládání sankcí v řízení o dopravních přestupcích

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Ukládání sankcí v řízení o dopravních přestupcích

Bakalářská práce

Autor:

Ondřej Skok Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Mgr. Ivan Fanta

Duben 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

___________________________ V Písku, 15. dubna 2013

Ondřej Skok

Poděkování: Rád bych vyuţil této cesty a poděkoval lidem ze svého blízkého okolí, kteří mi v průběhu psaní bakalářské práce byli oporou. Zejména bych chtěl tímto způsobem poděkovat vedoucímu své bakalářské práce Ing. Mgr. Ivanovi Fantovi, který mi při konzultacích týkajících se mé bakalářské práce věnoval mnoho svého času, za jeho vstřícnost, ochotu, cenné rady, připomínky, trpělivost, ale především profesionální a lidský přístup, který pro mne byl velkým přínosem jednak po stránce studijní, ale hlavně po stránce lidské. Poděkování patří i BIVŠ.

Anotace Tato bakalářská práce na téma „Ukládání sankcí v řízení o dopravních přestupcích“ je rozdělena do pěti hlavních kapitol. První kapitola se zabývá přestupkem obecně. Druhá část pojednává o řízení o dopravních přestupcích, vyčleňuje způsoby, jakými lze dopravní přestupky řešit, a definuje jednotlivé druhy řízení. Třetí část navazuje na část druhou a pojednává o sankcích, které jsou za přestupky následně ukládány. Část čtvrtá popisuje systém bodového hodnocení řidičů (dále jen bodový systém), na jakých principech funguje, jakým způsobem je uplatňován a proč došlo k jeho zavedení. Tato kapitola se věnuje i bodovému systému v některých dalších evropských zemích. V páté kapitole je za pomoci statistických údajů znázorněn vývoj četnosti vybraných dopravních přestupků na území České republiky a jednotlivých krajů, vycházející ze statistik dopravní policie České republiky.

Klíčová slova: dopravní přestupek, sankce, recidiva, represe, bodový systém

Annotation The topic of this bachelor thesis is „Imposing sanctions in proceedings for road traffic offenses“ and it is divided in five main chapters. The first chapter deals with offences in general. The second part concerns itself with proceedings about driving offences, describes the ways of dealing with driving offences and defines the individual types of proceedings. The following third chapter is about sanctions which are imposed on the offences. The fourth part describes the point system of evaluation of drivers (point system), the principles of its operating, the way of applying the system and the reason of its introduction. The chapter is also focused on the point system in some other European countries. In chapter five, there is the evolution of frequency of chosen driving offences in Czech Republic and in the individual regions demonstrated by statistical information, which is based on the statistics of traffic police of Czech Republic.

Key words: traffic offence, sanction, recidivism, repression, point system

Obsah Úvod .................................................................................................................................................... 7 1. Přestupek – prameny, pojem, znaky ................................................................................................ 9 1.1

Prameny právní úpravy ....................................................................................................... 9

1.2

Vymezení pojmu přestupku ...............................................................................................10

1.3

Znaky přestupku .................................................................................................................11

2. Řízení o dopravních přestupcích ....................................................................................................14 2.1

Projednávání přestupků a jeho druhy .................................................................................15

2.1.1

Blokové řízení ...........................................................................................................18

2.1.2

Příkazní řízení ...........................................................................................................19

2.1.3

Správní řízení ............................................................................................................21

2.1.4

Společné řízení ..........................................................................................................23

3. Sankce za přestupky .......................................................................................................................25 3.1

Vymezení pojmu sankce ....................................................................................................25

3.2

Účel uloţení sankce ............................................................................................................26

3.3

Druhy sankcí ......................................................................................................................26

3.3.1

Napomenutí ...............................................................................................................27

3.3.2

Pokuta ........................................................................................................................27

3.3.3

Zákaz činnosti ...........................................................................................................28

3.3.4

Propadnutí věci ..........................................................................................................30

3.4

Upuštění od uloţení sankce ................................................................................................31

3.5

Ochranné opatření ..............................................................................................................31

3.6

Mladiství – zvláštní ustanovení ..........................................................................................32

3.7

Okolnosti zániku odpovědnosti za přestupek .....................................................................32

3.8

Rozhodnutí a opravný prostředek proti němu ....................................................................33

4. Bodový systém ...............................................................................................................................38 4.1

Právní úprava bodového systému .......................................................................................39

4.2

Důvody zavedení bodového systému .................................................................................40

4.3

Princip fungování bodového systému ................................................................................41

4.3.1

Započítávání bodů .....................................................................................................42

4.3.2

Odebírání bodů ...........................................................................................................43

4.3.3

Vybodování ................................................................................................................44

4.4

Uplatnění bodového systému u cizinců a řidičů bez řidičského oprávnění ......................45

4.5

Výdej informací v rámci bodového systému ......................................................................46 5

4.6

Podávání námitek ...............................................................................................................47

4.7

Vrácení řidičského oprávnění .............................................................................................48

4.8

Srovnání bodového systému ČR s vybranými zeměmi Evropy ........................................49

5. Vývoj četnosti vybraných dopravních přestupků v ČR a srovnání jednotlivých krajů v letech 2009 – 2012 ........................................................................................................................................51 5.1

Srovnání na území ČR........................................................................................................52

5.2

Srovnání jednotlivých krajů ...............................................................................................54

Závěr ..................................................................................................................................................57 Seznam pouţité literatury ...................................................................................................................59

6

Úvod Téma této bakalářské práce, tedy téma „Ukládání sankcí v řízení o dopravních přestupcích“, a témata jednotlivých kapitol a podkapitol jsem zvolil proto, ţe svou profesí vykonávám práci dopravního policisty. Ve svém zaměstnání jsem si prošel zařazením na oddělení silničního dohledu, tak v současnosti vyšetřováním a zpracováním dopravních nehod. Proto je pro mne dané téma zajímavé a blízké. Samotným cílem této práce je popsat problematiku ukládání sankcí za přestupky spáchané v dopravě, objasnit téma bodového systému v České republice a porovnat ho s vybranými zeměmi Evropy. Tuto bakalářskou práci jsem se snaţil psát tak, abych co nejlépe vystihl popisovanou problematiku přestupků, postupy a jednotlivé formy projednávání přestupků a způsoby, jakými jsou za přestupky následně udělovány sankce. Ve značné části práce se zabývám i institutem bodového systému. Snaţil jsem se rovněţ o to, aby práce byla napsána jednoduše, ale výstiţně. Práce se zabývá tématem, které je blízké snad nám všem, protoţe spousta z nás se dnes a denně potýká na úseku silničního provozu s dopravními přestupky a řidiči, kteří se těchto přestupků dopouštějí a svou bezohledností tak ohroţují kaţdého z nás. Mnohdy jsme svědky rychlé bezohledné jízdy, která můţe končit a často také končí tragickými následky. Kaţdý z nás by měl mít osobní i morální zájem na tom, aby chování těchto řidičů, kteří často jen pro pár minut svého času riskují své, ale především naše ţivoty, neslo patřičné důsledky. V práci jsou pouţity nejen odborné knihy, články, zákony, ale také můj osobní pohled, myšlenky a názory z pozice příslušníka bezpečnostního sboru, který má zájem především na bezpečnosti silničního provozu. Není totiţ snad dne, kdy by následkem dopravní nehody zbytečně nevyhasl lidský ţivot nebo nedošlo k váţnému zranění. Kaţdý z nás si zcela určitě nepřeje nic jiného neţ dojet v pořádku například do zaměstnání, na dovolenou, ale hlavně vrátit se v pořádku domů ke své rodině. Proto tím nejdůleţitějším a řekl bych zásadním faktorem je to, aby řidiči, kteří se přestupků a hlavně těch závaţných přestupků dopouštějí, byli za své jednání bezodkladně a pokud moţno vţdy potrestáni. Jako metodu zpracování této bakalářské práce jsem zvolil metodu popisu. Tuto metodu jsem zvolil proto, ţe mi umoţňuje shromáţdit ze sbírek zákonů a dostupné literatury komplexní informace k dané problematice. Do své bakalářské práce jsem vloţil i statistické údaje týkající se četnosti vybraných dopravních přestupků na území České republiky a také 7

v rámci jednotlivých krajů. Učinil jsem tak z důvodu oţivení této bakalářské práce a zdůraznění významu dopravních přestupků v rámci celého přestupkového řízení. Výzkumem těchto jevů, respektive příčin těchto jevů jsem se nezabýval a proto ani z těchto údajů nevyvozuji ţádné závěry.

8

1. Přestupek – prameny, pojem, znaky Historie právní úpravy správních deliktů, také tedy i přestupků, sahá aţ do druhé poloviny 18. století do období tzv. policejního státu. První definice přestupku vznikla jiţ v roce 1787 a byla upravena v josefínském Všeobecném zákoníku o zločinech a trestech. Přestupek patří do skupiny správních deliktů a konkrétně k výskytu této skupiny správních deliktů dochází v praxi nejčastěji. Za důvod lze povaţovat skutečnost, ţe z hlediska právní úpravy došlo v této oblasti k nejkomplexnějšímu a nejucelenějšímu zpracování.1 V současné době je právní úprava přestupků obsaţena v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Postupem času došlo k podstatnému rozšíření přestupků, kdy velká část přečinů a určité trestné činy, které v minulosti byly takto definovány, v současné době patří jiţ do kategorie přestupků. Rozdíl mezi dřívější právní úpravou přestupků a právní úpravou, jak ji známe v současnosti, je ten, ţe současná právní úprava přestupků působí podrobnějším a propracovanějším dojmem. Přestupkový zákon je zaměřen na hmotněprávní i procesněprávní problematiku.2

1.1 Prameny právní úpravy Pokud chceme uvést a definovat jednotlivé prameny právní úpravy týkající se přestupků a zejména tedy dopravních přestupků, nesmíme opomenout uvést zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky a také zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. Jedná se totiţ o dva základní stavební kameny platného právního řádu České republiky. Podle Hendrycha lze pramenem právní úpravy rozumět státem stanovenou nebo uznanou normu ochraňující určitý zájem, který je chráněný zákonem.3 Hlavním pramenem přestupkového práva je zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o přestupcích je svým sloţením strukturován tak, ţe svým obsahem pojímá základní ustanovení a je rozdělen do čtyř částí. Samotný účel přestupkového zákona je obsaţen v jeho základním ustanovení. Základní terminologie a instituty práva jsou upraveny v jeho obecné části a skutkové podstaty přestupků jsou jednotlivě definovány ve 1

MATES, Pavel a kolektiv. Základy správního práva trestního. Praha, 2008. ISBN 978-80-7179-806-4 PRUCHA, Petr. Správní právo- obecná část. 6. vyd. Brno, 2007, 411 s. ISBN 80-210-3350-9 3 HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo-obecná část. Praha, 2009, 454 s. ISBN 978-80-7400-049-2 2

9

zvláštní části tohoto zákona. Zvláštnosti a specifika týkající se přestupkového řízení, obsahuje část čtvrtá, která se nazývá řízení o přestupcích.4 V přestupkovém zákoně je zakotvena i právní úprava přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Právem stanovené normy zákona o přestupcích jsou upraveny nejen tímto zákonem, ale vedle tohoto zákona jsou upraveny značnou měrou dalších zvláštních zákonů, kterých je v současnosti okolo stovky. Těmito zvláštními zákony jsou ve svých jednotlivých ustanoveních upraveny skutkové podstaty přestupků na úseku veřejné správy a sankce, které jsou za spáchané přestupky udělovány. Svým obsahem pojímají odlišnou úpravu některých hmotněprávních a procesních institutů.5 Přestupky na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu byly ještě v nedávné době kodifikovány v § 22 zákona o přestupcích. V § 22 uvedeného zákona byly rovněţ upraveny i sankce týkající se jednotlivých přestupků. S účinností od 1. 8. 2011 byl prostřednictvím zákona č. 133/2011 Sb., novelizován zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje pravidla silničního provozu. Došlo tak k přesunutí skutkových podstat dopravních přestupků do § 125c zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. Mezi další zákony, kde jsou zakotveny jednotlivé skutkové podstaty týkající se dopravních přestupků patří například zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů či zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Podobně jako u obecných přestupků, tak i přestupky na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu jsou obsaţeny v řadě dalších zákonů či vyhlášek.

1.2 Vymezení pojmu přestupku „Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“.6

4

Viz. zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo-obecná část. Praha, 2009, 454 s. ISBN 978-80-7400-049-2 6 Viz. § 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 5

10

Definice přestupku je tedy postavena na kombinaci materiálních a formálních znaků a také na kombinaci negativního a pozitivního vymezení.7 Pozitivní vymezení je to, které jednání lze povaţovat za přestupek – viz § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, a negativní vymezení je to, v jakém případě se o přestupek nejedná - viz ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o okolnosti vylučující protiprávnost konkrétního jednání. Těmito okolnostmi jsou krajní nouze a nutná obrana.8 Jak jsem jiţ výše uvedl, tak přestupek patří do kategorie správních deliktů. Co vlastně ale znamená pojem správní delikt? Pojem správní delikt není nikde legálním způsobem definován. Nauka zabývající se správním právem pouţívá tohoto pojmu jako souborného. Pojmu, který v sobě zahrnuje jednotlivé formy správních deliktů vyskytujících se v platné právní úpravě České republiky. V literatuře je pojem správní delikt zpravidla vymezen jako určité protiprávní jednání, kdy znaky tohoto jednání jsou pevně stanoveny zákonem. Za toto protiprávní jednání je správním orgánem ukládán trest, který je určený normou správního práva. V systému správních deliktů je moţné rozlišovat přestupky, správní disciplinární delikty, správní pořádkové delikty a jiné správní delikty. Jinými správními delikty jsou zejména správní delikty osob fyzických, správní delikty osob právnických a správní delikty právnických osob a osob tzv. fyzických, které podnikají a které jsou někdy označovány jako správní delikty podnikatelů.9 Pokud bychom chtěli znát konkrétní definici pojmu dopravního přestupku, tak definici takového charakteru bychom v platném právním řádu České republiky nenalezli. V dostupné literatuře bychom pojem dopravního přestupku mohli nalézt pouze pod jeho synonymem, kterým je podle Kučerové „přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích“.10

1.3 Znaky přestupku U přestupku se rozlišuje znak materiální a formální. Materiálním znakem je jednání porušující či ohroţující zájem celé společnosti, a míra do jaké je tento zájem porušen nebo 7

HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo-obecná část. Praha, 2009, 455 s. ISBN 978-80-7400-049-2 HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo-obecná část. Praha, 2009, 447 s. ISBN 978-80-7400-049-2 9 HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo-obecná část. Praha, 2009, 454 s. ISBN 978-80-7400-049-2 10 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha, 2006. 32 s. ISBN 80-7201-613-X 8

11

ohroţen. Významným faktorem k tomu, abychom mohli odlišit přestupek od trestného činu, je míra společenské nebezpečnosti. Formální znaky přestupku jsou znaky obecné a typové. Obecné znaky jsou pro všechny přestupky totoţné a jsou jimi například věk přestupce a skutečnost, do jaké míry byl přestupce v dané chvíli příčetný. Typovými znaky myslíme znaky skutkové podstaty přestupku mající za úkol charakterizovat a odlišovat od sebe jednotlivé přestupky- správní delikty.11 Vzhledem k tomu, ţe tato bakalářská práce je zaměřena především na problematiku ukládání sankcí za přestupky, k jejichţ spáchání došlo na úseku dopravy, tak další rozčlenění typových znaků přestupku- skutkové podstaty bude z hlediska dopravních přestupků. U typových znaků dále rozlišujeme objekt, subjekt, objektivní stránku a subjektivní stránku. Objektem u dopravních přestupků je společný skupinový objekt a tím je bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích vyjadřující zájem společnosti na ochraně lidských ţivotů, lidského zdraví a majetku. Objekty jednotlivých skutků jsou samostatně upraveny zvláštní částí přestupkového zákona v jeho jednotlivých ustanoveních. Subjektem konkrétních přestupků je většinou řidič motorového vozidla, který je zpravidla drţitelem řidičského oprávnění. Skutečnost, ţe řidič je drţitelem řidičského oprávnění, by měla být po teoretické stránce garantem, ţe u řidiče je zaručena jeho odborná způsobilost a dobrá znalost pravidel silničního provozu.12 U subjektu je důleţitá jeho deliktní způsobilost. Deliktní způsobilost je z obecného hlediska vázána na dosaţení určité rozumové a volní vyspělosti, která je danému věku odpovídající. Dále je deliktní způsobilost vázána na zachování schopnosti ovládnout své konání a schopnost následky tohoto konání posoudit. Ke splnění těchto hledisek musí dojít současně a navíc v době, kdy došlo ke spáchání přestupku. Přestupkovým zákonem je deliktní způsobilost vázána dovršením patnáctého roku věku jedince a jeho příčetnost. K tomu, aby bylo moţné deliktní způsobilost fyzické osoby – viníka jiného správního deliktu posoudit, lze analogicky uţít jednotlivá ustanovení zákona o přestupcích.13 Kučerová ve své knize píše, ţe objektivní stránka dopravního přestupku svou formou spočívá často v porušení některého z právních předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Důleţitými znaky u objektivní stránky jsou jednání, následek a příčinná souvislost. U jednání existují okolnosti vylučující protiprávnost jednání, které by jinak znaky přestupku naplňovalo. Těmito okolnostmi jsou nutná obrana a krajní nouze. Ne vţdy se proto

11

HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo-obecná část. Praha, 2009, 455 s. ISBN 978-80-7400-049-2 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha, 2006. 32 s. ISBN 80-7201-613-X 13 HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo- obecná část. Praha, 2009. 449 s. ISBN 978-80-7400-049-2 12

12

jedná o přestupkové jednání.14 Nutná obrana znamená, ţe za přestupek se nepovaţuje takové jednání, jímţ někdo přiměřeným způsobem odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem, který je chráněný zákonem. Krajní nouze znamená, ţe za přestupek se také nepovaţuje jednání, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliţe tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závaţný nebo závaţnější následek neţ ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo moţno v dané situaci odvrátit jinak.15 Následek je jedním z nejdůleţitějších znaků této stránky. Jedná se o to, ţe jsou porušeny nebo ohroţeny hodnoty, která má společnost zájem ochraňovat. Příčinná souvislost neboli kauzální nexus vyjadřuje vztah mezi příčinou a následkem, a to takovým způsobem, ţe následek by bez příčiny nenastal buď vůbec, anebo by nastal tak, jak nastal. Kauzální nexus je objektivní a je vlastně předpokladem ke vzniku odpovědnosti. Je zapotřebí, aby příčina splňovala dvě podmínky. Musí být nutná a dostačující zároveň, ale také musí být bezprostřední a přímá.16 Subjektivní stránka se vyčleňuje zaviněním, které je moţné definovat jako vnitřní psychický vztah pachatele k následku jednání, kterého se dopustil. Zákon ukládá, ţe postačuje zavinění z nedbalosti, pokud není zákonem stanoveno, ţe jednání musí být úmyslné. U dopravních přestupků se často zapomíná na subjektivní kritérium nedbalosti. Jako příklad z praxe Kučerová uvádí únavu řidiče, nevyspání, přetíţenost a stres.17 K tomu, aby dané jednání mohlo být označeno za přestupek, tak musí naplňovat oba tyto znaky - obecné a typové a musí být za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích nebo jiném zákoně.

14

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha, 2006. 34 s. ISBN 80-7201-613-X Viz § 2 odst. 2, písm. a) a b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 16 PETERS, Guy. Iuridictum- Encyklopedie o právu [online]. Příčinná souvislost. c2010. Poslední editace 26-112010. [cit 2012-11-06]. Dostupné z http://iuridictum.pecina.cz/w/příčinnásouvislost. 17 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha, 2006. 34 s. ISBN 80-7201-613-X 15

13

2. Řízení o dopravních přestupcích Řízení o dopravních přestupcích je upraveno zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění jeho pozdějších předpisů v části III. Pokud tento nebo jiný zákon neukládá jinak, vztahuje se na přestupkové řízení obecný předpis o správním řízení- Správní řád.18 Správního řádu je však uţito pouze subsidiárně v případě, kdy konkrétní věc není upravena zákonem o přestupcích. Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů sice svým obsahem pojímá nejrozsáhlejší právní úpravu přestupkového práva, ale v tomto zákoně není zcela obsaţena jeho úplná kodifikace.19 Specifický druh správního řízení, takto by se dal vymezit pojem řízení o dopravních přestupcích. Správní řízení je ve své podstatě souhrnem právních norem, které postavení jednotlivých subjektů řízení vymezují ve svých jednotlivých ustanoveních. Vymezena jsou jejich práva, jejich povinnosti a prostřednictvím těchto právních norem je řízen samotný proces projednávání a také vyřizování dopravních přestupků. Hlavním a nejdůleţitějším smyslem, či chceme-li účelem, jednotlivých právních norem a jejich ustanoveních je, aby samotný proces řízení o přestupku byl účelný, aby nedocházelo k tomu, ţe řízení je zbytečně protahováno a aby bylo docíleno objektivního zjištění, zda vůbec k přestupkovému jednání došlo, a pokud k němu skutečně došlo, tak kdo byl jeho viníkem. Pokud dojde k ustanovení viníka, tak je následně zapotřebí zjistit, za jakých okolností k přestupkovému jednání došlo a jakou formu sankce a její výši je potřeba pachateli přestupku za konkrétní porušení daného správního deliktu uloţit. V průběhu řízení dochází k obecnému uplatňování veškerých zásad, které jsou pro obecné správní řízení platné.20 Těmito zásadami jsou myšleny hlavní právní ideje, na základě kterých je postavena organizace této formy správního řízení a na kterých je v podstatě zaloţena úprava toho, jak správní orgán funguje. Tím, ţe jsou tyto zásady pouţity a hlavně dodrţeny, tak je zajištěna zákonnost, ochrana společnosti a ochrana práv právem, kterým jsou chráněny osoby, které se také řízení ve věci přestupku zúčastnili.21

18

Viz. zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů HEJDA, Jan a Karel PŘIBYL. Správní právo. Č. Budějovice, 2006. 165 s. ISBN 80-86708-23-3 20 HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 111 s. ISBN 978-80-7317-069-1 21 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 187 s. ISBN 80-7201-613-X 19

14

Jedná se o zásadu legality, zásadu ústnosti jednání, zásadu zákazu reformacemi peius, zásadu presumpce neviny, zásadu ochrany dobré víry, zásadu in dubio pro reo, zásadu souladu s veřejným zájmem, zásadu obhajoby, zásadu neveřejnosti ústního jednání, zásadu oficiality, zásadu vzájemné součinnosti, zásadu dobré zprávy, zásadu součinnosti s účastníky, zásadu dvojinstančnosti řízení, zásadu účelnosti a prospěšnosti, zásadu non bis in idem, zásadu zdvořilosti a slušnosti, zásadu zneuţití, zásadu rychlosti a procesní ekonomie, zásadu materiální pravdy, zásadu rovnosti postavení účastníků, zásadu teritoriality, zásadu zákazu zneuţití správního uváţení.22 Správněprávní odpovědnost za spáchané přestupky je jeden z nástrojů právní ochrany při výkonu veřejné správy, ale také ochrany veřejného pořádku, občanského souţití a majetku. Odvětví přestupkového práva je součástí správního práva trestního, které tvoří komplikovaný a velice rozsáhlý podsystém práva správního.23

2.1 Projednávání přestupků a jeho druhy Zákonem jsou taxativně vymezeny subjekty, které jsou svou věcnou příslušností způsobilé k projednávání přestupků. Příslušný k projednávání přestupku je ten správní orgán, v jehoţ působnosti došlo k jeho spáchání. Správní orgán, který je věcně příslušný k projednání přestupku, je povinný přestupkové řízení uskutečnit a nesmí dojít k tomu, ţe daný přestupek bude postoupen k projednání a rozhodnutí tomu správnímu orgánu, který spadá do jiné kategorie či orgánu vyššího stupně, pokud však zákon nedovoluje konat jiným způsobem. Dle zákona o přestupcích jsou přestupky projednávány následujícími orgány: - obecními úřady nebo zvláštními orgány obcí - obce vykonávají státní správu v takovém rozsahu a za podmínek stanovených zákonem v rámci přenesené působnosti. Nedílnou součástí této působnosti je projednávání přestupků a samotné rozhodování o nich. Přestupkovým zákonem je pevně vymezen okruh konkrétních přestupků, k jejichţ projednávání jsou obce příslušné.24

22

HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 112-117 s. ISBN 978-80-7317-069-1 23 HEJDA, Jan a Karel PŘIBYL. Správní právo. Č. Budějovice, 2006. 165 s. ISBN 80-86708-23-3 24 HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 117 s. ISBN 978-80-7317-069-1

15

- orgány Policie České republiky - orgány Policie České republiky projednávají přestupky mající souvislost s ochranou před alkoholismem a toxikomanií. Ve věci uvedených přestupků jsou příslušné orgány policie okresní úrovně. Výjimkou z věcné a funkční příslušnosti, která je stanovena, je projednávání přestupků projednávaných formou blokového řízení. K této formě řízení jsou příslušní jednotliví policisté sluţebně zařazení na základních útvarech sluţby pořádkové policie a sluţby dopravní policie. Nesmíme však opomenout stráţníky obecní policie tj. městské policie, kteří jsou rovněţ příslušní k projednávání přestupků v blokovém řízení, avšak jejich pravomoci nejsou tak rozsáhlé jako u příslušníků Policie ČR.25 - jiné správní orgány - zvláštními zákony je stanoveno, které správní orgány jsou oprávněné k projednávání přestupků. Jedná se například o orgány cizinecké policie, celního úřadu krajské

veterinární

správy,

katastrálního

úřadu

České

inspekce

pro

plemenitbu

a šlechtění hospodářských zvířat, Česká inspekce ţivotního prostředí, orgánu státní správy lesů.26 K projednání přestupku je místně příslušný správní orgán, v jehoţ správním obvodu došlo k jeho spáchání. Tímto místně příslušným orgánem můţe být věc (i bez toho, aby účastníci řízení k tomuto dali souhlas) postoupena věcně příslušnému správnímu orgánu, v jehoţ správním obvodu se přestupce zdrţuje nebo vykonává své zaměstnání. Přestupek spáchaný na území cizího státu je projednáván věcně příslušným státním orgánem, v jehoţ obvodu má pachatel trvalý pobyt anebo zde trvalý pobyt naposledy měl.27 V praxi také často dochází ke skutečnosti, ţe pachatelé přestupků často z vlastní iniciativy podávají ţádost, aby přestupek byl přeposlán k vyřízení do místa jejich trvalého bydliště. Důvod je někdy ten, ţe nechtějí znovu absolvovat cestu do místa, kde byl přestupek spáchán, ale z vlastní zkušenosti se domnívám, ţe v místě svého bydliště mají určité konexe, o kterých s domnívají, ţe při projednávání přestupku jim budou ku prospěchu K odloţení přestupku příslušným orgánem dojde v případě, ţe u osoby, která je z přestupku podezřelá, daný přestupek projednat nelze nebo u osoby, která před tím, neţ došlo k zahájení řízení, skonala nebo je taktéţ podezřelá z jiného přestupku či trestného činu, za který přestupci hrozí sankce vyšší. Správním orgánem je věc odloţena v situaci, kdy oznámením přestupku není odůvodněno projednání přestupku nebo probíhá v dané věci 25

HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 117 s. ISBN 97880-7317-069-1 26 HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 119-120 s. ISBN 978-80-7317-069-1 27 HEJDA, Jan a Karel PŘIBYL. Správní právo.169. s. Č. Budějovice, 2006. ISBN 80-86708-23-3

16

trestní řízení či jiné přestupkové řízení prováděné jiným správním orgánem. Přestupek je také odloţen v případě, jestliţe došlo k jeho pravomocnému rozhodnutí v blokovém řízení nebo zda oznámení bylo podáno opoţděně či došlo ke skutečnosti, ţe odpovědnost za spáchaný přestupek jiţ zanikla.28 Přestupkové řízení se zahajuje z moci úřední. V řízení je nařízeno ústní jednání, které můţe proběhnout za nepřítomnosti obviněného pouze tehdy, jestliţe se obviněný odmítne dostavit nebo se nedostaví, aniţ by se z jednání řádně omluvil. Pokud při projednávání přestupku jsou zjištěny okolnosti vedoucí k odloţení přestupku, tak je správním orgánem probíhající řízení zastaveno. Pokud je osoba, která je podezřelá z přestupku, v konečném důsledku uznána vinnou z jeho spáchání, tak výrok rozhodnutí vydaný správním orgánem musí obsahovat určité náleţitosti. Hejda a Přibyl ve své učebnici přesně vyčleňují náleţitosti, které musí rozhodnutí správního orgánu obsahovat. Rozhodnutí musí obsahovat přesný popis přestupkového jednání, musí být označeno místo a čas, kde a kdy k přestupku došlo. V rozhodnutí musí být vyslovena vina. Musí být zcela jednoznačně vymezen druh uloţené sankce a její míra nebo zda je od sankce upuštěno. V neposlední řadě musí rozhodnutí obsahovat započtení doby počítající se do zákazu činnosti, uloţení ochranného opatření či musí být stanoven nárok na náhradu škody a stanovení finančních nákladů spojených se samotným řízením ve věci spáchaného přestupku.29 Rozhodnutí ve věci přestupku nesmí být doručeno veřejnou vyhláškou. Náklady na řízení, které jsou s projednáváním přestupku spojeny, jsou hrazeny paušální částkou, kterou ustanovilo Ministerstvo vnitra ve své vyhlášce č. 340/2003 Sb., v současné době je částka stanovena na 1000 Kč. Tuto částku hradí osoba přestupce, který byl uznán vinným, či osoba oznamovatele, který svůj podaný návrh stáhl zpět. Tato částka se neukládá v blokovém řízení, ani v příkazním řízení.30 V případě, ţe u osoby, která byla uznána vinnou z přestupku, dojde k tomu, ţe nesouhlasí s vydaným rozhodnutím správního orgánu, můţe tato osoba vyuţít svého práva a podat tzv. řádný opravný prostředek. Tímto je myšleno odvolání mající odkladný účinek na nabytí právní moci vydaného rozhodnutí. K podání odvolání však musí dojít včas. Orgánem projednávající toto odvolání, je druhoinstanční správní orgán. Ten nesmí výši sankce změnit tak, aby byla v neprospěch obviněného.

28

HEJDA, Jan a Karel PŘIBYL. Správní právo.165. s. Č. Budějovice, 2006. ISBN 80-86708-23-3 HEJDA, Jan a Karel PŘIBYL. Správní právo.170. s. Č. Budějovice, 2006. ISBN 80-86708-23-3 30 HEJDA, Jan a Karel PŘIBYL. Správní právo.170. s. Č. Budějovice, 2006. ISBN 80-86708-23-3 29

17

Rozlišujeme čtyři formy řízení ve věci přestupku. Jedná se o blokové řízení, příkazní řízení, správní řízení a společné řízení. K tomu, jakým způsobem bude přestupek řešen, musí být ke kaţdému konkrétnímu druhu řízení splněny určité podmínky.

2.1.1 Blokové řízení Pojem blokového řízení je přesně definován v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, konkrétně v ustanovení § 84. Blokové řízení je ve své podstatě určitou formou zkráceného řízení o přestupku.31 „Přestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit“.32 V případě, ţe přestupce není ochoten blokovou pokutu, která mu byla uloţena, zaplatit, je následně příslušným orgánem na místě sepsáno oznámení o dopravním přestupku, které je po zpracování postoupeno příslušnému správnímu orgánu k dalšímu jednání ve věci spáchaného přestupku. Správní orgán při dalším řízení není ţádným způsobem vázán k výši pokuty uloţené v blokovém řízení.33 Téměř

všechny druhy přestupků lze

projednávat

blokovým řízením, aţ na uvedené výjimky. Těmito výjimkami jsou návrhové přestupky. Návrhovým přestupkem se rozumí přestupky způsobující uráţku na cti. Dále mezi osobami blízkými jsou to přestupky spočívající v nedbalostním ublíţení na zdraví, úmyslném narušení občanského souţití, tím ţe je někomu vyhroţováno újmou na zdraví či drobným ublíţením na zdraví. Dalším takovým přestupkem je ten, ţe někdo někoho obviní z přestupku, aniţ by se jeho tvrzení zakládalo na pravdě, nebo schválností a jiným jednáním majícím v sobě znaky hrubé povahy. Rovněţ přestupky proti majetku spadají do kategorie návrhových přestupků. Tyto však lze projednat pouze na návrh osoby poškozené, jejího zákonného zástupce či opatrovníka. Příslušnému správnímu orgánu musí být podán návrh nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o přestupkovém jednání nebo o skutečnosti, ţe věc byla postoupena orgánu činném v trestním řízení.34

31

HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 161 s. ISBN 97880-7317-069-1 32 Viz §84 zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů,. 33 HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 161 s. ISBN 97880-7317-069-1 34 HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 119, 161 s. ISBN 978-80-7317-069-1

18

Proti pokutě uloţené v blokovém řízení jiţ následně není moţnost odvolání. K ukládání a vybírání pokut uloţených v blokovém řízení jsou příslušné ty správní orgány, do jejichţ působnosti projednání přestupku spadá, dále osoby, které jsou těmito orgány pověřené, a také orgány, které jsou tímto nebo jiným zákonem k tomuto jednání určeny.35 S uhrazením pokuty, která byla za přestupkové jednání orgánem k tomuto příslušným uloţena, souvisí i fakt, ţe v případě kdy přestupce není schopen blokovou pokutu uhradit na místě, je mu vydán pokutový blok namístě nezaplacený s tím, ţe přestupce je náleţitě poučen, do jaké doby je povinen uloţenou pokutu uhradit, jakými způsoby má moţnost pokutu uhradit a dále je řádně obeznámen s okolnostmi, které nastanou v případě, ţe pokutu ve stanovené době řádně neuhradí.36 Blokové řízení je s určitostí formou, která je v současné době nejčastěji vyuţívána. Blokové

řízení

je

efektivní,

z ekonomické

stránky

je

hospodárné

a

z pohledu

administrativního zatíţení nejméně náročné. Nemalou roli hraje i v oblasti represivní činnosti policie vůči té části veřejnosti, která porušuje zákony. Jak jsem jiţ výše uvedl, jeho velkou nevýhodou je však skutečnost, ţe proti němu jiţ není moţnost se následně odvolat. Tento fakt si jistě v dané chvíli mnoho řidičů neuvědomuje nebo s touto informací nejsou obeznámeni. Neznalost zákona však neomlouvá. Jestliţe přestupcem není pokuta uhrazena v řádné době, uloţená finanční částka je poté vymáhána exekučními prostředky.

2.1.2 Příkazní řízení Institut příkazního řízení byl zaveden především proto, aby přestupkové řízení bylo zjednodušeno, urychleno, a došlo tak k omezení nadbytečné administrativní činnosti správních orgánů. Tento institut je nápomocen tomu, ţe za jeho vyuţití je moţno postihovat některé přestupky, aniţ by muselo být nařízeno ústní jednání a ve věci spáchaného přestupku se muselo provádět dokazování viny. Příkazního řízení nelze vyuţít k projednání přestupku v případě, ţe spácháním přestupku byla zapříčiněna materiální škoda a nárok na náhradu této škody byl jiţ uplatněn.

35

HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 119, 160 s. ISBN 978-80-7317-069-1 36 BERAN, Tomáš. Neplaťte (zbytečně) pokuty. Brno, 2007. 32 s. ISBN 80-7226-640-3

19

Podobně jako je tomu u blokového řízení, tak i příkazní řízení je zvláštním druhem zkráceného řízení o přestupku, které se vyznačuje zcela specifickými vlastnostmi.37 Za předpokladu, ţe není pochybností o tom, ţe osoba obviněná z přestupku se skutečně přestupku dopustila a k vyřešení přestupku nedošlo jiţ v blokovém řízení, tak správní orgán, aniţ by zahájil přestupkové řízení, můţe tento správní delikt vyřešit takovým způsobem, ţe vydá příkaz o uloţení sankce (pokuty) či napomenutí.38 K vydání příkazu můţe dojít za předpokladu, ţe není pochybnost o tom, ţe přestupce se skutečně dopravního přestupku dopustil a nedošlo k tomu, ţe by byl přestupek jiţ vyřešen v blokovém řízení, přestupce není eliminován tím, ţe by byl zbaven své způsobilosti k právním úkonům a jeho způsobilost k právním úkonům není ani omezena. V příkazním řízení je za přestupek moţné uloţit maximální výši pokuty do částky 4000 Kč. Jedná se však o pouhé vymezení maximální výše pokuty. Jestliţe je ve zvláštní části zákona stanovena za konkrétní přestupek sankce niţší, tak je touto výší správní orgán vázán a vyšší pokuta nemůţe být správním orgánem uloţena.39 Osoba obviněná z přestupku, má právo proti tomuto příkazu do 15 dnů, ode dne kdy byl příkaz doručen, podat odpor. Jakmile dojde k tomu, ţe obviněný podá odpor, příkaz se ruší a nadále se jiţ pokračuje ve standardním řízení o dopravním přestupku.40 V tomto řízení jiţ nesmí být uloţena jiná forma sankce. Výjimka je pouze u napomenutí nebo vyšší pokuty, neţ která byla uloţena v příkazním řízení.41 Na základě vlastní zkušenosti a poznatků získaných při jednání se správními orgány z pozice policisty je potřeba říci, ţe příkazní řízení není v praxi příliš vyuţíváno. Za důvod lze snad povaţovat to, ţe příkazní řízení v sobě obsahuje prvky jak z řízení blokového, tak i správního. Proto je příkazní řízení více či méně povaţováno za zbytečné. Navíc je třeba uvést, ţe velká část přestupců svého práva proti příkazu podat odpor vyuţije, jelikoţ tímto krokem nic neztratí, ale naopak můţe získat. Tudíţ administrativní činnost, kterou správní orgán vyvinul na příkazní řízení přijde takto vniveč. Příkazní řízení se stává efektivním v případě, ţe přestupce proti vydanému rozhodnutí odpor nepodá a s výrokem rozhodnutím smíří.

37

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 187 s. ISBN 80-7201-613-X Viz. §87, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, § 87 39 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 273 s. ISBN 80-7201-613-X 40 BERAN, Tomáš. Neplaťte (zbytečně) pokuty. Brno, 2007. 36 s. ISBN 80-7226-640-3 41 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 274 s. ISBN 80-7201-613-X 38

20

2.1.3 Správní řízení U celé řady procesněprávních institutů je postupováno dle zákona č. 500/2004 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Důvod je ten, ţe zákon o přestupcích svým obsahem pojímá pouze procesněprávní ustanovení, kterými by se měla úprava přestupkového řízení odlišovat od obecné úpravy správního řízení. Správní řád je základní procesní norma, která má své uplatnění ve veřejné správě. Hejda s Přibylem uvádějí, ţe správní řád je v současné době velice volnou a jednoduchou právní normou. Správní řád plní funkci nástroje, který pouţívají orgány veřejné správy k tomu, aby vedly a zabezpečily jednotlivá správní řízení. Správními orgány postupujícími dle správního řádu, jsou správní úřady a také orgány územních samosprávných celků, které jsou státními institucemi. Správní řád se pouţije v případě, kdy správní úřady rozhodují o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech účastníků správního řízení.42 „Správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá“.43 Jedná se o dvouinstanční správní proces, ve kterém má účastník tohoto řízení moţnost vyuţít jeden opravný prostředek, který je podán k druhoinstančnímu správnímu orgánu, pokud není zvláštním zákonem stanoveno jinak. Existují i případy, kdy správní orgán druhé instance má pravomoc zasáhnout do průběhu řízení prováděném správním orgánem první instance.44 Subjektem správního řízení je správní orgán, kterému přísluší o přestupcích rozhodovat, a na druhé straně osoba, které se mají účinky tohoto rozhodnutí dotknout, tedy účastník přestupkového řízení. Existují dva způsoby zahájení správního řízení. Prvním způsobem je návrh účastníka správního řízení a druhou moţností je zahájení na návrh správního orgánu. Pokud je řízení zahájeno na návrh účastníka, pak samotné řízení je zahájeno dnem, kdy je návrh doručen správnímu orgánu. Při zahájení řízení ze strany správního orgánu je řízení zahájeno dnem, kdy správní orgán vůči účastníkům řízení vykonal první úkon.45

42

HEJDA, Jan a Karel PŘIBYL. Správní právo.87. s. Č. Budějovice, 2006. ISBN 80-86708-23-3 Viz. §9, Zákon č.500/2005 Sb. Správní řád. 44 HEJDA, Jan a Karel PŘIBYL. Správní právo.87. s. Č. Budějovice, 2006. ISBN 80-86708-23-3 45 SCHELLE, Karel a kolektiv. Základy práva. Praha, 2004. 195 s. ISBN 80-86432-68-8 43

21

Správní řízení se oproti blokovému řízení a příkaznímu řízení liší tím, ţe správní řízení je po formální stránce náročnější. Osoba, která je podezřelá ze spáchání přestupku, je předvolána prostřednictvím doručení písemnosti, která obsahuje předvolání k přestupkovému řízení ve věci daného přestupku. Písemnost je doručena do vlastních rukou. U správního řízení je také rozsáhlejším způsobem prokazována vina. Dochází k písemnému vyhotovení vydaného rozhodnutí, které podobně jako předvolání musí být doručeno do vlastních rukou. Tím, ţe je ve věci přestupku vydáno rozhodnutí, tak je správním orgánem řízení ukončeno. Ani v případě rozhodnutí ve správním řízení tomu není jinak neţ u řízení příkazního a rozhodnutí musí splňovat určité formální náleţitosti. V rozhodnutí musí být obsaţen výrok správního orgánu, musí být obsaţeno i odůvodnění, proč správní orgán takto rozhodl, a v rozhodnutí nesmí chybět ani řádné poučení, jak se proti tomuto rozhodnutí lze odvolat. Poučení o odvolání musí být obsaţeno vţdy, a to i v případech, kdy jiţ k dalšímu odvolání není moţnost. Aby mohlo dojít k naplnění povinností stanovených v tomto rozhodnutí, tak rozhodnutí musí nabýt právní moci ve správním řízení.46 Podobně jako je tomu u příkazního řízení, tak i proti výroku správního orgánu ve správním řízení je moţné podat odpor. Odpor můţe podat kaţdý účastník tohoto řízení, který se cítí vydaným výrokem dotknut na svých právech a povinnostech. Opravné prostředky je moţné uplatňovat jak ve správním řízení, tak i ve správním soudnictví. Opravné prostředky rozlišujeme u této formy řízení na řádné a mimořádné. Řádné opravné prostředky jsou odvolání a rozklad. Uplatnit je lze proti nepravomocným rozhodnutím ve správním řízení. U mimořádných opravných prostředků se jedná o obnovu správního řízení a o přezkoumání rozhodnutí, které je v tomto řízení vydané. Mimořádný opravný prostředek je moţné uplatnit proti pravomocnému rozhodnutí. Odvolacím správním orgánem je následně posuzováno odvolání v celém jeho rozsahu a ne pouze jen té části, proti které je odvolání podáno. Důvodem je zamezení případného odvolání proti jiným částem rozhodnutí. Posuzována je nejen věcná stránka, ale také procesní stránka vydaného rozhodnutí. Odvolacím správním orgánem můţe být odvolání zamítnuto, potvrzeno nebo zcela zrušeno. Odvolací správní orgán má moţnost vydané rozhodnutí také změnit. Můţe nastat i situace, kdy rozhodnutí je zrušeno a následně dojde k jeho navrácení prvoinstančnímu správnímu orgánu, který přestupek znovu projedná a vydá rozhodnutí nové.47

46 47

HEJDA, Jan a Karel PŘIBYL. Správní právo. Č. Budějovice, 2006. 94 s. ISBN 80-86708-223-3 HEJDA, Jan a Karel PŘIBYL. Správní právo. Č. Budějovice, 2006. 94 s. ISBN 80-86708-223-3

22

V podstatě kaţdý přestupek je moţné projednat ve správním řízení. Avšak z hlediska hospodárnosti se takto děje pouze v situacích, kdy věc je po právní stránce sloţitější či z pohledu skutkové stránky závaţnější. Povinnost projednat přestupek ve správním řízení nemusí však být pouze zákonnou povinností, ale i sám přestupce v případě, ţe s přestupkem nesouhlasí má moţnost poţádat o to, aby přestupek byl projednám u správního orgánu. Není častým jevem, ţe by přestupci tohoto práva vyuţívali. Pokud k tomu ale skutečně dojde, tak důvodem často bývá bodová tíseň řidiče. Důleţitým faktorem jsou také přestupky recidivního charakteru, které nesmí být spáchané ve větší míře neţ 1x za rok. Tyto přestupky, pokud dojde k jejich opětovnému spáchání, nemohou být orgánem k tomu příslušným řešeny na místě v blokovém řízení, ale musí být formou sepsání oznámení o dopravním přestupku oznámeny příslušnému správnímu orgánu. V praxi se tak jedná o přestupky, které jsou svou povahou nebezpečné. Jako příklad bych uvedl vysoké překročení rychlosti, nebo jízdu křiţovatkou na červenou. Správní orgán při rozhodování jaký druh sankce zvolí či jaká bude výše uloţené pokuty, přihlíţí také významnou měrou k tomu, zda se u přestupce jedná o recidivu či byl jiţ v minulosti trestán za jiný přestupek. Pro přestupce tedy můţe být polehčující okolností to, ţe se jedná o prvotní porušení zákona.

2.1.4 Společné řízení V případě, ţe přestupce se svým jednáním dopustil více přestupků, kdy projednávání těchto přestupků spadá do příslušnosti jednoho orgánu, tak jsou přestupky tímto orgánem následně projednány ve společném řízení.48 Společné řízení se uskuteční proti všem přestupcům, jejichţ delikty spolu souvisejí a projednává je stejný orgán. K tomu aby bylo řízení urychleno nebo v případě jiného důleţitého důvodu, je moţné věc některého přestupce ze společného řízení vyloučit.49 Pokud se přestupce dopustil přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn a předpisů, a k projednání těchto přestupků je příslušný jeden a ten samý orgán, tak jsou projednány přestupky, k jejichţ spáchání došlo v období 3 měsíců od doby,

48 49

Viz. § 57, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Viz. § 57 zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

23

kdy byl spáchán první přestupek.50 Z hlediska příslušnosti musí být správní orgán příslušný věcně, funkčně a místně.51 V případě, kdy je vyuţit tento institut a správní orgán rozhoduje o uloţení sankce, tak sankce je uloţena v takové výši, která přísluší přestupku, který je z projednávaných přestupků ten nejvíce postiţitelný. Ve společném řízení má správní orgán moţnost uloţit sankci spočívající v zákazu činnosti řízení motorových vozidel v případě, ţe za některý z projednávaných přestupků je moţné tuto sankci uloţit. Jelikoţ správním orgánem je společné řízení při projednávání přestupků vedeno ze zákona, není správním orgánem o této věci vydáváno ţádné usnesení. Při společném řízení se uplatňuje zásada rychlosti a hospodárnosti.52

50

Viz. § 57 zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 127 s. ISBN 97880-7317-069-1 52 HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 127 s. ISBN 978-80-7317-069-1 51 HORZINKOVÁ,

24

3. Sankce za přestupky Sankce za přestupky upravuje § 11 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Přestupkové právo se v České republice hlásí k tzv. dvojkolejnosti sankčního postihu. To znamená, ţe zákon o přestupcích vedle sankcí k tomu, aby dosáhl svého účelu, vyuţívá navíc ochranných opatření. Ochranná opatření plní stejný úkol jako sankce. Tímto úkolem Kučerová rozumí ochranu jednotlivce i celé společnosti proti tomu, aby nedocházelo k porušování právních předpisů. Ochranná opatření mají podobné rysy jako sankcím.53

3.1 Vymezení pojmu sankce Zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, jsou vymezeny prostředky, za jejichţ pomoci lze přestupce za nezákonné jednání potrestat. Těmito prostředky jsou sankce. Sankce vyjadřuje právní následek přestupku. Sankci je moţné definovat jako trest, kterým vzniká újma pachateli dopravního přestupku za jeho protiprávní jednání, kdy účel sankce je hlavně ten, aby přestupci bylo zamezeno v případném dalším protiprávním jednání na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Sankci je moţné uloţit individuálně nebo s některou další sankcí. Napomenutí však není moţné uloţit společně s pokutou. Pokud k tomu, aby došlo k napravení pachatele, je dostačující pouhé projednání přestupku, tak v rozhodnutí o přestupku je moţné od sankce upustit. Při stanovení, jaká forma sankce bude zvolena a jaká bude její výše, je orgánem, který přestupek projednává, přihlédnuto k tomu, do jaké míry je spáchaný přestupek závaţný, jakým způsobem došlo k jeho spáchání a jaké jsou následky daného přestupkového jednání. Neméně důleţité jsou také okolnosti, za kterých k přestupkovému jednání došlo. Jedná se o míru zavinění a o pohnutku vedoucí přestupce ke spáchání deliktu. Přihlédnuto je i k osobě přestupce, zda přestupce byl jiţ v minulosti trestán za stejný přestupek v disciplinárním řízení, a tudíţ se jedná o recidivní jednání, nebo se jedná o první porušení zákona. Za více spáchaných přestupků stejného přestupce, které se projednávají ve společném řízení, je uloţena taková sankce, která se podle ustanovení vztahuje na přestupek, který lze nejpřísněji postihnout. Pokutu je moţné stanovit do maximální výše 1000 Kč, pokud není zvláštní částí 53

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 169 s. ISBN 80-7201-613-X

25

přestupkového zákona, nebo jiným zákonem stanoveno, ţe za přestupek lze uloţit pokutu vyšší.54

3.2 Účel uložení sankce Účel sankce ukládané za přestupek spáchaný v dopravě, je společně s represivní činností také preventivní činnost. Cílem je preventivní působení na všechny ostatní účastníky silničního provozu. Poţadavkem je, aby sankce, která je za dopravní přestupek orgánem k tomuto příslušným uloţena, účinně zapůsobila i na všechny ostatní členy naší společnosti. Důraz je kladem především v případech takového charakteru, kdy k zavinění následku dopravního přestupku došlo řidičem motorového vozidla, který tím, ţe závaţně porušil předpisy vztahující se na bezpečnost a plynulost silničního provozu, dal zásadním způsobem najevo řidičskou nekázeň. Správní orgán při ukládání sankce za dopravní přestupek by měl klást důraz především na to, aby byl ochráněn zájem chráněný zákonem. Tímto zájmem je myšlena bezpečnost silničního provozu a ochrana jeho účastníků, kteří se chovají ukázněně. Účastníky silničního provozu jsme především totiţ my všichni.55

3.3 Druhy sankcí Druhy sankcí a způsob jejich ukládání jsou upraveny zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a konkrétně jsou vymezeny v ustanovení § 11 tohoto zákona. Rozlišujeme čtyři druhy sankcí. Jsou jimi napomenutí, pokuta, zákaz činnosti a propadnutí věci. Sankce můţe být uloţena samostatně či s některou z dalších sankcí, a však napomenutí nemůţe být uloţeno společně s pokutou. Pokud k tomu, aby došlo k napravení přestupce je dostačující sankce ve formě pouhého projednání ve věci spáchaného přestupku, tak za tohoto předpokladu můţe být od sankce upuštěno. Při rozhodování, jakým druhem sankce bude přestupce postiţen a jaká bude její výše, hraje významnou roli hned několik důleţitých faktorů. Důleţitými skutečnostmi jsou míra nebezpečnosti daného jednání pro společnost, způsob jakým došlo ke spáchání přestupku a jaké jsou následky přestupku. 54 55

Viz. § 11 a § 12, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 169 s. ISBN 80-7201-613-X

26

Jedním ze zásadních faktorů je i ten, zda se u přestupce jedná o recidivní skutek, za který byl jiţ trestán v disciplinárním řízení. Jak jsem jiţ výše uvedl, důleţitými faktory jsou také míra zavinění a pohnutka. Pokud dojde k situaci, ţe přestupce svým jednáním poruší hned několik přestupků najednou, tak přestupci je uloţena taková sankce, která se dle ustanovení o přestupcích vztahuje na přestupek, který lze nejpřísněji postihnout. Tedy je moţné uloţit i zákaz činnosti, pokud ho za některý z přestupků uloţit lze.56

3.3.1 Napomenutí Na základě vlastních zkušeností vím, ţe k uţití této sankce nedochází příliš často. Hlavním důvodem, kdy je tato forma sankce vyuţita, bývá společenské postavení přestupce. Můţe se jednat o osobu pokročilejšího věku (důchodce) či mladistvou osobu, která ještě není samostatně výdělečně činná. Zohledněny bývají i osoby nemajetné. Byť by člověk měl mít určité morální a sociální cítění, tak ani této skupině lidí, by v některých případech a chtěl bych zdůraznit, ţe opravdu v některých by přestupkové jednání nemělo být prominuto. Ani věk, barva pleti, národnost a ani majetnost či nemajetnost by neměli být důvody k tomu, aby člověk mohl porušovat zákony a nenést za ně následky. Dalším faktorem je ten, ţe mnohdy je při výkonu sluţby dopravního policisty nelehké správně posoudit, zda se člověk skutečně nachází v těţké ţivotní situaci atd., protoţe někteří přestupci se snaţí tohoto sociálního cítění zneuţít a získat tak pro sebe při řešení přestupku jisté výhody. U napomenutí můţe často dojít a dochází k tomu, ţe lidé si ho pletou s domluvou, která je upravena v přestupkovém zákoně, ve znění jeho pozdějších předpisů v ustanovení § 84 odst. 1, které upravuje blokové řízení.

3.3.2 Pokuta V případě pokuty se jedná o sankci, která je v praxi nejvíce uplatňována a je majetkového charakteru.57 Ukládání pokut je upraveno v zákoně č. 200/1990 Sb., 56

Viz. § 11 a § 12, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 44 s. ISBN 97880-7317-069-1 57

27

o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů v ustanovení § 13. Dle ustanovení § 13 odst. 1 uvedeného zákona můţe být příslušným orgánem uloţena pokuta v maximální výši 1000 Kč, pokud zvláštní částí tohoto zákona není moţné stanovit pokutu vyšší.58 V případě uloţení pokuty v blokovém řízení, které je upraveno v ustanovení § 84 uvedeného zákona lze rovněţ uloţit pokutu do částky nejvýše 1000 Kč v případě, ţe přestupkovým nebo jiným zákonem není přípustné uloţit pokutu ve větší výši.59 Od 1. 8. 2011 vešla v účinnost novela zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn a předpisů. Společně s tímto zákonem došlo i ke změně bodového ohodnocení řidičů za přestupky, kterých se dopustí a u některých přestupků např. překročení nejvyšší povolené rychlosti, nedání přednosti v jízdě i výše pokut, které lze za konkrétní přestupky uloţit. Rozdělení příjmů vybraných za pokuty je prováděno takovým způsobem, ţe pokud jsou pokuty uloţeny orgány obcí, tak tyto jsou příjmem obcí, jejichţ orgán ve věci přestupku vydal rozhodnutí v prvním stupni. V případě, ţe dojde k uloţení pokuty jiným správním orgánem, který vykonává pravomoci České republiky, tak tato pokuta je příjmem státního rozpočtu.60

3.3.3 Zákaz činnosti V oblasti přestupků je zákaz činnosti, který spočívá v zákazu řízení všech motorových vozidel, sankcí, která je z hlediska vyuţití v praxi druhou nejčastěji vyuţívanou formou trestu. Zákaz činnosti je upraven v přestupkovém zákoně č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů a to konkrétně v ustanovení § 11 odst. písm. c) a ustanovení § 14. Tato forma sankce je ukládána za přestupky závaţnějšího charakteru, např. řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, způsobení váţné dopravní nehody či závaţné překročení rychlosti. Zákaz činnosti lze uloţit i za přestupky méně závaţného charakteru, které jsou spáchané recidivně. Těmito přestupky jsou například opakované porušení rychlosti, opakované nedání přednosti v jízdě. Dnes, kdy je doba ekonomického rozmachu v oblasti soukromého podnikání, kdy Kučerová uvádí, ţe Ti odváţnější řidiči bez rozmyšlení neváhají pokutu, která jim byla uloţena, zavést do svého účetnictví jako cestovní výlohy, kdy uloţenou výši pokuty si pak

58

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 171 s. ISBN 80-7201-613-X Viz. § 13, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 60 Viz. § 13, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 59

28

neváhají odečíst ze svých daní, je zákaz činnosti bezesporu výrazně citelnější újmou.61 Vzhledem k tomu, ţe případné porušení zákazu činnosti je dle trestního zákoníku trestným činem, mnoho řidičů si uloţený zákaz činnosti nedovolí porušit, protoţe většina těchto řidičů potřebuje řidičské oprávnění ke své obţivě. Samozřejmě to neplatí ve všech případech. Zákaz činnosti je moţné uloţit pouze ty přestupky, které přestupkový zákon uvádí ve své zvláštní části, nebo za přestupky, které jsou uvedeny v jiném zákoně, a to pouze na dobu, která je v daném zákoně stanovena. Maximální hranice uloţení zákazu činnosti jsou dva roky. Další podmínkou je, ţe se musí jednat o takovou činnost, kterou pachatel vykonával ve svém pracovním poměru či poměru obdobného charakteru a ke které je zapotřebí získat povolení nebo souhlas státního orgánu a kterou se pachatel dopustil protizákonného jednání nebo se tohoto jednání dopustil v souvislosti s touto činností. Při procesu ukládání sankce je správní orgán povinen zjistit skutečnosti, jestli osoba přestupce nemá jiţ za jiné protizákonné jednání uloţen jiný zákaz činnosti, u kterého však doposud nedošlo k jeho vykonání. Tato informace je důleţitá z toho důvodu, ţe celková doba, po kterou je zákaz činnosti uloţen, nemůţe přesáhnout dobu, která za přestupek, jeţ je projednáván, je zvláštní částí zákona stanovena. Tedy pokud dojde ke dvojímu uloţení sankce zákazu činnosti, pak celková doba obou vyslovených zákazů nesmí překročit nejvyšší povolenou hranici pro konkrétní přestupek zákonem stanovenou. Sankce nejsou společně běţící, avšak na sebe navazující. V situaci, kdy přestupci je správním orgánem ve správním řízení uloţen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a ještě před tím, neţ došlo k úplnému vykonání této sankce, je pachatel opětovně sankciován, avšak tentokrát se jedná o sankci uloţenou za trestný čin, kdy soudem je pachateli uloţen znovu zákaz činnosti, tak zákaz činnosti uloţený soudem běţí zcela samostatně, aniţ by byl brán ohled na sankci, která byla uloţena správním orgánem v přestupkovém řízení. Dojde k tzv. konzumpci (pohlcení) zákazu činnosti, který byl uloţen správním orgánem a nebyl dosud odpykán.62 Nejniţší doba, po kterou lze uloţit zákaz činnosti, je doba jednoho měsíce. Jedná se o případy, které jsou taxativně vyjmenovány ve skutkových podstatách přestupků a které přestupce musí ve dvanácti po sobě jdoucích měsících spáchat více neţ jedenkrát. V případě osoby mladistvé je této moţné uloţit zákaz činnosti rovněţ, ale pouze na dobu nejvýše jednoho roku, a to za předpokladu, ţe výkon této sankce nebude mladistvé osobě bránit v tom, aby se připravovala na výkon svého povolání. Od doby, kdy je řidiči zadrţeno řidičské oprávnění, tak se tato doba počítá do celkové doby uloţení zákazu činnosti, ale pouze v případě, ţe se jedná o sankci, která byla řidiči 61 62

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 173 s. ISBN 80-7201-613-X KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 173-174 s. ISBN 80-7201-613-X

29

udělena ze stejné jednání, za které mu bylo zadrţeno řidičské oprávnění. Ustanovení § 14 odst. 3 a ustanovení§ 92 odst. 1 a odst. 2 zákona o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. V těchto ustanovení jsou upraveny podmínky, za jejichţ splnění můţe být od zbytku výkonu zákazu činnosti upuštěno. Lze takto učinit v případě, ţe uplynula jiţ polovina trestu a pachatel svým způsobem ţivota prokázal, ţe pokračování zbytku této sankce je jiţ zbytečné. Tyto skutečnosti jsou správním orgánem prověřovány a tento o zjištěných faktech provádí záznam v přestupkovém spise. O upuštění od zbytku trestu rozhoduje správní orgán, který konkrétní věc projednával v prvním stupni. Toto rozhodnutí se provádí na základě návrhu osoby, která je trestem postiţena. U osob mladistvých takto můţe konat jejich zákonný zástupce či orgán, který vykonává sociálně právní ochranu dětí. V případě záporného rozhodnutí je zákonem stanovena výjimka, kdy proti tomuto se jiţ není umoţněno se následně odvolat. Zcela logicky je proto zákonem stanoveno, ţe případné podání dalšího návrhu jiţ také není přípustné. V situaci, kdy však nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby zbytek trestu mohl být odpuštěn, není správním orgánem vydáno rozhodnutí, ale tento pouze informuje ţadatele o skutečnosti, ţe stanovené podmínky ještě splněny nebyly a aţ budou, můţe si podat návrh nový. Toto jednání se pak nebere jako opětovné podání návrhu jako v případě, kdy je jiţ správním orgánem vydáno meritorní rozhodnutí.63

3.3.4 Propadnutí věci Způsob a podmínky uloţení této formy sankce jsou upraveny v přestupkovém zákoně, ve znění jeho pozdějších předpisů, v ustanovení § 15. „Propadnutí věci lze uložit, jestliže věc náleží pachateli a věc byla ke spáchání přestupku užita nebo určena, anebo byla přestupkem získána nebo byla nabyta za věc přestupkem získanou. Propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném poměru k povaze přestupku. Vlastníkem propadlé věci se stává stát.“64 Správním orgánem nemůţe být určena za propadlou ta věc, která ke spáchání přestupku slouţila, avšak svým charakterem nebyla ke spáchání přestupku zcela určena. V případě páchání nezákonné činnosti na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu k aplikaci této sankce nedochází příliš často, protoţe osoby páchající tuto činnost jsou s tímto 63 64

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 174, 175 s. ISBN 80-7201-613-X Viz. § 15, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

30

faktem často obeznámeni a vyvarují se ho tím způsobem, ţe motorové vozidlo na sebe nepřihlásí, tudíţ nemůţe dojít k tomu, ţe dojde k jeho propadnutí.

3.4 Upuštění od uložení sankce Případ, kdy je moţné upustit od uloţení sankce, je uveden v ustanovení § 11 odst. 3 zákona o přestupcích, ve znění jeho pozdějších předpisů. „Od uložení sankce lze v rozhodnutí o přestupku upustit, jestliže k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku“.65 V praxi to znamená, ţe přestupce je sice uznán vinným, avšak jiţ samotné sdělení přestupci o jeho vině je dostačujícím faktorem pro jeho nápravu. Ve skutečnosti tento institut není často vyuţívaný, protoţe ve většině případů pouhé projednání přestupku nesplní funkci represivního charakteru, a přestupci je uloţena alespoň mírnější pokuta.

3.5 Ochranné opatření Ochranná opatření jsou uvedena v přestupkovém zákoně č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v ustanovení § 16. Zákonem jsou rozeznávány dva druhy, omezující opatření a zabrání věci. Ochranná opatření jsou vyuţívána z toho důvodu, ţe se jedná o formu trestu pro přestupce, ale kromě tohoto hrají i neméně významnou úlohu v tom, aby ochraňovala společnost a všechny její členy. Ať uţ osoby právnické či fyzické, tak i občany České republiky a cizince. A to především proti recidivnímu jednání. Hlavním důvodem vyuţití těchto opatření není ten, aby byla způsobena určitá újma pachateli, i kdyţ samotnými pachateli je toto takto vnímáno. Důvod není ani ten, aby byl pachatel po morální stránce odsouzen, ale především je takto preventivně zamezeno případnému dalšímu porušování zákona.66 Významnou roli hraje také dnes jiţ zavedený institut bodového systému, u něhoţ jsou za spáchané přestupky přidělovány trestné body. Jak se můţe na první pohled zdát, tak bodový systém nebyl zavedený s úmyslem udělovat prostřednictvím něho řidičům další

65

Viz. § 10, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. HORZINKOVÁ, Eva a Břetislav ČECHMÁNEK. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 50 s. ISBN 97880-7317-069-1 66

31

sankce, avšak má působit především jako výchovný institut a slouţit i jako systém, ve kterém je sledováno opětovné páchání přestupků či trestných činů řidičů.

3.6 Mladiství – zvláštní ustanovení Tato specifická skupina je upravena v ustanovení § 19 v zákoně o přestupcích č. 200/1990 Sb., ve znění jeho pozdějších předpisů. Jedná se o osoby, jejichţ věková hranice jiţ překročila věk patnácti let, avšak ještě nepřekročila věk osmnácti let. K této skupině osob je přihlíţeno s určitou zvláštní péčí, která je společností mládeţi věnována. Jestliţe se přestupku dopustí mladistvá osoba, tak k projednání tohoto přestupku nemůţe dojít v příkazním řízení. V případě pokuty se její horní hranice vţdy sniţuje na polovinu, ale nesmí být uloţena ve vyšší částce neţ 2000 Kč. V případě blokového řízení není přípustné uloţit mladistvé osobě pokutu vyšší neţ 500 Kč. Pokutu, jejíţ horní hranice je aţ do částky 1000 Kč, lze mladistvé osobě uloţit za předpokladu, ţe přestupkovým zákonem nebo jiným zvláštním zákonem je v blokovém řízení takové jednání přípustné. Mladistvé osobě je moţné uloţit i sankci ve formě zákazu činnosti, ale podmínkou musí být, ţe nesmí být uloţen na dobu delší, neţ je jeden rok a výkon zákazu činnosti by mladistvé osobě nebránil v tom, aby se připravovala na své povolání.

3.7 Okolnosti zániku odpovědnosti za přestupek Způsoby, kdy dochází k zániku odpovědnosti za přestupek jsou uvedeny v přestupkovém zákoně č. 200/1990 Sb., ve znění jeho pozdějších předpisů, v ustanovení § 20. „Přestupek nelze projednat, uplynul – li od jeho spáchání jeden rok, nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie “.67

67

Viz. § 20, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

32

Do doby, kdy běţí lhůta, se dle výše uvedeného odstavce nezapočítává doba, po niţ se pro stejné jednání vedlo trestní řízení dle zvláštního právního předpisu.68

3.8 Rozhodnutí a opravný prostředek proti němu Rozhodnutí lze definovat jako individuální správní akt, který je výsledkem nebo, chceme-li, určitým výstupem ze správního řízení, které je vedeno dle předepsaných postupů správním orgánem. Z právního hlediska význam vydaného rozhodnutí spočívá především v tom, ţe dojde k bezprostřednímu vyvolání právních účinků, které jsou tímto individuálním správním aktem zamýšlené. U rozhodnutí o dopravním přestupku ve smyslu ustanovení § 68 správního řádu je povinnost, aby vţdy obsahovalo stanovené a předepsané náleţitosti. Přestupkovým zákonem není tato oblast výslovně upravena. Jen v ustanovení § 77 je doplněna obecná úprava o tom, jaké náleţitosti by měla obsahovat výroková část rozhodnutí.69 Skutečnost, ţe ve správním řízení existují opravné prostředky, je v podstatě důkazem toho, ţe správní řízení funguje na základě dvouinstančního principu. Tím, ţe zásada dvouinstančnosti existuje má obecně kaţdý účastník správního řízení moţnost a právo kaţdé rozhodnutí vydané u prvoinstančního správního orgánu napadnout tím, ţe vyuţije řádného opravného prostředku a docílí tak toho, ţe rozhodnutí bude druhoinstančním správním orgánem přezkoumáno. Jestliţe účastník řízení podá řádný opravný prostředek, zpravidla dosáhne toho, ţe právní moc a vykonatelnost rozhodnutí bude odloţena, a tím si tak oddálí v podstatě jiţ jistý trest. Zásada dvouinstančnosti se v tomto případě projeví odkladným účinkem opravného prostředku. Vyuţitím opravného prostředku je tedy dán podnět k tomu, aby rozhodnutí vydaná správním orgánem byla přezkoumána. Základním významem je posílení ochrany a práv účastníků správního řízení, kteří jsou rozhodnutím dotčeni. Neméně důleţitým významem je to, ţe je zajištěna moţnost, aby rozhodnutí, která jsou postiţena vadami takového charakteru, pro která je zapotřebí rozhodnutí změnit či zrušit, mohla být napravena70 Opravné prostředky se člení dle toho, zda směřují proti správním rozhodnutím nepravomocným (řádné opravné prostředky), anebo proti rozhodnutím, u kterých jiţ došlo

68

Viz. § 20, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 251, 252 s. ISBN 80-7201-613-X 70 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 276 s. ISBN 80-7201-613-X 69

33

k nabytí právní moci (mimořádné opravné prostředky). Opravné prostředky lze dále rozlišovat dle toho, zda podnět k přezkoumání rozhodnutí je dán ze strany účastníka řízení (klasický opravný prostředek), anebo dojde k uplatnění tohoto institutu z moci úřední (dozorčí prostředky). Pomocí institutu řádných opravných prostředků mají účastníci řízení moţnost se bránit proti rozhodnutí, které je dle jejich uváţení či subjektivního pocitu pro ně nepříznivé. Tento institut však lze vyuţít pouze do doby, neţ rozhodnutí nabude právní moci. V případě, ţe opravné prostředky byly podány včas a jejich vyuţití není zákonem vyloučené, vznikne tak na přezkoumání řádnými opravnými prostředky, kterými je správní rozhodnutí napadeno, právní nárok. V takové situaci pak vznikne správnímu orgánu povinnost takové rozhodnutí přezkoumat. V opačném případě, kdy jiţ došlo k tomu, ţe rozhodnutí nabylo právní moci, uţ následně tohoto institutu vyuţít nelze. Tedy základním eliminujícím faktorem pro vyuţití řádného opravného prostředku je čas. Oproti řádným opravným prostředkům je moţné mimořádné opravné prostředky uplatnit pouze u pravomocných rozhodnutí. K tomu, aby mimořádné opravné prostředky mohly být uplatněny, není podmínkou předešlé vyuţití opravných prostředků řádných. Mimořádné opravné prostředky mohou být uplatněny pouze a jen v konkrétních případech, které jsou stanovené a ve správním řádu uvedené.71 Opravné prostředky řádné se vyznačují těmi vlastnostmi, ţe mohou být uplatněny pouze proti nepravomocnému rozhodnutí správního orgánu a za podmínek, které jsou stanoveny zákonem a na to, aby byly projednány je právní nárok a z obecného hlediska u nich platí, ţe mají odkladný a devolutivní účinek. Řádné opravné prostředky jsou odvolání a rozklad. Specifickým druhem řádných opravných prostředků jsou pak odpor a námitky.72 Problematika, podmínky a vyuţití odvolání jako opravného prostředku jsou upraveny v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu, v hlavě osmé, v ustanoveních § 81 aţ § 93. V případě odvolání se jedná o řádný opravný prostředek, jehoţ uplatnění je v praxi zcela jistě nejčastější. Jeho vyuţití je moţné u všech správních rozhodnutích, jestliţe zákonem není stanoveno jinak. Charakteristickým znakem pro odvolání, jak jsem jiţ v předešlé části své práce uvedl, je, ţe v případě, kdy je podáno včas má odkladný a devolutivní účinek. Odvolání můţe být podáno pouze účastníkem správního řízení. Můţe být podáno i jeho zákonným zástupcem, opatrovníkem i zmocněncem. Ve všech případech však nejpozději do patnácti dnů ode dne oznámení správního rozhodnutí.73

71

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 276 s. ISBN 80-7201-613-X DOUDOVÁ, Petra. Juristic. [online] Přezkum správních rozhodnutí. c2002. Poslední editace 21-3-2002. [cit 2012-11-10]. Dostupné z http://spravni.juristic.cz/149119/clanek/spravni1.html 73 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 277, 278 s. ISBN 80-7201-613-X 72

34

Dalším druhem řádného opravného prostředku je rozklad. Podmínky a náleţitosti pro podání rozkladu jsou uvedeny v hlavě sedmé zákona č. 500/2004 Sb., správním řádu, v ustanovení § 152. Rozklad je řádný opravný prostředek, který lze uplatnit pouze v případech, kdy rozhodnutí bylo vydáno ústředním správním orgánem, ministrem, státním tajemníkem ministerstva či vedoucím jiného ústředního správního úřadu. O rozkladu rozhoduje rozkladová komise, která je tvořena předsedou a ostatními členy. Komise je jmenována ministrem.74 Odpor je specifickým druhem řádného opravného prostředku, který lze vyuţít ve správním řízení. Vyuţít tento opravný prostředek je moţné proti příkazu vydanému ve zkráceném přípravném řízení. Nemá odkladný ani devolutivní účinek a po jeho podání ho jiţ nelze vzít zpět. Na základě ustanovení § 150 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, můţe odpor podat pouze účastník, kterému byla příkazem uloţena určitá povinnost. Takto učinit musí nejdéle do 8 dnů od doby, kdy mu byl příkaz oznámen, a to u správního orgánu, který rozhodnutí vydal. Včasným podáním odporu je příkaz zrušen, není však přezkoumáván a správní řízení je nadále vedeno v jeho standardní podobě a za zachování všech účastnických práva. V případě, ţe nedojde ke včasnému podání, příkaz se po uplynutí 8 dnů stává pravomocným a vykonavatelným.75 Námitky jakoţto další specifický druh řádného opravného prostředku jsou upraveny v ustanovení § 117 odst. 1 – 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Uplatnit tento institut, lze pouze proti usnesení či jinému úkonu provedenému v exekučním řízení, a to v případech, ve kterých jiţ neexistuje moţnost podat odvolání. Námitky jako takové nepůsobí devolutivním účinkem. Jestliţe je vydáno rozhodnutí o námitkách, další odvolání proti tomuto rozhodnutí jiţ není moţné.76 Charakteristickými znaky pro mimořádné opravné prostředky je moţnost odvolání se proti pravomocným rozhodnutím a to, ţe se uplatňují pouze za mimořádných okolností a ve správním řadě stanovených případech. Mimořádné opravné prostředky jsou přezkumné řízení, obnova řízení a nové rozhodnutí v obnoveném řízení. Do kategorie zvláštních mimořádných opravných prostředků je zařazeno také rozhodnutí, jehoţ zahájení je z moci úřední, a to dle ustanovení § 101 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.77 74

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 288 s. ISBN 80-7201-613-X DOUDOVÁ, Petra. Juristic. [online] Přezkum správních rozhodnutí. c2002. Poslední editace 21-3-2002. [cit 2012-11-10]. Dostupné z http://spravni.juristic.cz/149119/clanek/spravni1.html 76 Viz. § 117, zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád, ustanovení. 77 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 290, 291 s. ISBN 80-7201-613-X 75

35

Přezkumné řízení je upraveno v ustanovení § 94 aţ § 99 zákona č. 500/2004 Sb., správním řádu. Institut přezkumného řízení patří do kategorie mimořádných opravných prostředků, za jehoţ pomoci je moţné napadnout pravomocné rozhodnutí, kde odvolání bylo neúspěšné, či rozhodnutí, jeţ bylo vydáno v blokovém řízení. Rozhodnutí, která jsou napadána, je moţné rušit pouze proto, ţe rozporují se zákonem či jiným právním předpisem. Na přezkumné řízení není právní nárok, protoţe je zahajováno na základě rozhodnutí příslušným správním orgánem. Účastníkem řízení však můţe být podnět také podán.78 Přezkumné řízení je tedy určeno k tomu, aby byla napravena nezákonnost rozhodnutích vydaných správním orgánem. V podstatě to znamená, ţe změna či zrušení rozhodnutí, které je jiţ pravomocné a dle správního řádu v jeho nové verzi i předběţně vykonatelné, je moţné pouze v případě, kdy je v rozporu s právním předpisem. Ne však z důvodu jeho nesprávnosti či neúčelnosti. Správní orgán zahájí přezkumné řízení aţ v době, kdy šetřením podnětu, který podal účastník u správní orgánu došel k závěru, ţe došlo k porušení právního předpisu. Zda jsou právní předpisy v pořádku se posuzuje dle aktuálních platných právních stavů. Správním řád nepřipouští provést přezkumné řízení u těch rozhodnutí, k jejichţ vydání došlo v předchozím přezkumném řízení, a u rozhodnutí vydaných odvolacím správním orgánem, kdy tento po posouzení rozhodnutí navrátil k novému řízení správnímu orgánu první instance.79 Dalším mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení. Tento opravný prostředek je upraven v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu, v ustanovení § 100 aţ 102. Obnova řízení je opravný prostředek, který se vyuţívá proti rozhodnutím, která jiţ nabyla právní moci. Lze jej provést na základě ţádosti účastníka, ale také z úřední moci, pokud však na tom, aby bylo řízení obnoveno, je určitý veřejný zájem. Ţádat o obnovu řízení nemůţe osoba, která mohla svého důvodu pro obnovu řízení vyuţít jiţ v odvolacím řízení. Moţnosti, pro které je moţné se domáhat obnovy řízení, jsou pevně stanovené ve správním řádu, v ustanovení § 100 odst. 1.80 „Řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo bylo 78

BERAN, Tomáš. Neplaťte (zbytečně) pokuty. Brno, 2007. 44 s. ISBN 80-7226-640-3 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 291, 292 s. ISBN 80-7201-613-X 80 DOUDOVÁ, Petra. Juristic. [online] Přezkum správních rozhodnutí. c2002. Poslední editace 21-3-2002. [cit 2012-11-10]. Dostupné z http://spravni.juristic.cz/149119/clanek/spravni1.htm 79

36

zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování“.81 U pojmu nového rozhodnutí autorka Kučerová zmiňuje institut, který správní řád upravuje v ustanovení § 101 a který, jestliţe je zahajován z moci úřední, patří do kategorie mimořádných opravných prostředků, potaţmo zvláštních dozorčích prostředků. Tohoto institutu lze uţít v situaci, kdy je ukončeno řízení o ţalobě proti rozhodnutí, které vydal správní orgán. Tímto úkonem došlo k prolomení jedné ze základních zásad správního řízení, a to konkrétně zásady “ NON BIS IDEM “ (ne dvakrát o tomtéţ), a bylo tak umoţněno vydání nového správního rozhodnutí a za okolností, kdy jiţ bylo pravomocně rozhodnuto.82 Jestliţe došlo k vyčerpání veškerých řádných opravných prostředků a rozhodnutí jiţ nabylo právní moci, tak existuje moţnost dát návrh k tomu, aby bylo přezkoumáno rozhodnutí ve věci přestupku soudem dle zákona o správním řízení soudním. Zde dochází k tomu, ţe je přezkoumávána zákonnost rozhodnutí vydaného správním orgánem i jeho případná věcná nesprávnost.83 „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny “.84

Podkapitola rozhodnutí a opravný prostředek proti němu je svým obsahem natolik širokou problematikou, ţe není moţné ji v této bakalářské práce popsat nebo vysvětlit hlouběji.

81

Viz § 100 odst. 1, písm. a) a b) zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 291, 292 s. ISBN 80-7201-613-X 83 BERAN, Tomáš. Neplaťte (zbytečně) pokuty. Brno, 2007. 45 s. ISBN 80-7226-640-3 84 Viz. hlava V, článek 36, odst. 2, Listina základních lidských práv a svobod. 82

37

4. Bodový systém K zavedení bodového systému neboli systému bodového hodnocení řidičů, jak se tento institut přesně nazývá, došlo v České republice v roce 2006 a to konkrétně dne 1. července, kdy tento institut nabyl účinnosti. Stalo se tak společně s novelou zákona o silničním provozu, která byla provedena zákonem č. 411/2005 Sb. Vzorem České republice při přijetí bodového systému byly ostatní členské státy Evropské unie, jako například Německo či Francie, kde tento institut plní v zásadě významnou úlohu v oblasti jisté ukázněnosti řidičů a především naprosté eliminace notoricky recidivního jednání některých řidičů, kdy hlavním cílem je tzv. vybodovat a zbavit je tak následně řidičského oprávnění, a návrat do provozu na pozemních komunikacích jim tak umoţnit aţ při naplnění určitých podmínek, které jsou pevně stanovené.85 V naší historii se však nejedná o první opatření tohoto charakteru. Jiţ za doby Československa došlo k zavedení podobné formy, a to § 59 vládního nařízení č. 11/1951 Sb., kterým byl prováděn zákon o provozu na veřejných komunikacích. Dále také vyhláškou č. 328/1951 Ú. L., která upravovala způsobilost vozidel k provozu na veřejných silnicích a způsobilost k řízení těchto vozidel. Dalším aspektem, který byl v této vyhlášce upraven, je jak pečovat o rozvoj motorismu v Československu. Na základě § 82 uvedené vyhlášky byla součástí kaţdého řidičského průkazu vloţka, která obsahovala deset útrţků. V případě, kdy došlo ke zjištění závaţného přestupku na úseku dopravy, který svou povahou naplnil hrubou bezohlednost řidiče nebo přestupek, který je méně závaţný, k jehoţ spáchání docházelo opakovaným recidivním jednáním, tak příslušným orgánem poté tyto vloţky byly odtrţeny. Po odebrání poslední desáté vloţky byl řidiči odňat i řidičský průkaz. Tvar a podobu vloţky, jakoţ i její náleţitosti upravovalo ustanovení § 10 vyhlášky č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech. Vloţka byla v podstatě kartičkou o rozměrech 5x8 cm a na okraji této kartičky byly uvedeny některé ze závaţných přestupků, jako například nedání přednosti v jízdě či rychlá jízda. Po spáchání přestupku byla vloţka proštípnutá nebo označena. Řidiči vznikl na vydání vloţky nové nárok aţ po uplynutí doby šesti měsíců, od spáchání přestupku, který byl vyznačen jako poslední. Ke zrušení tohoto institutu se přistoupilo v roce 1987, kdy řidičské průkazy byly vydávány jiţ v podobě kartičky a vloţku uţ neobsahovaly.86

85

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha. 2006. 113- 116 s. ISBN 80-7201-613-X WIKIPEDIE- otevřená encyklopedie. [online] Bodový systém. c2012. Poslední editace 23-8-2012. [cit 201211-10 2]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodový_systém 86

38

Z pohledu autora této bakalářské práce a zároveň z pohledu své profese dopravního policisty Policie České republiky jsem přesvědčen o tom, ţe na svou dobu se jednalo o systém účinný a efektivní. Zejména pokud vezmeme v úvahu tehdejší mentální vyspělost řidičů, technickou vyspělost jejich dopravních prostředků, četnost a strukturu tehdejšího provozu na pozemních komunikacích, který jistě nebyl tak četný jako dnes, a administrativní zátěţ s ohledem na v té době ne tak dokonalou technickou vybavenost příslušných orgánů. Muselo by být však srovnáno nohem více faktorů a proveden rozsáhlý výzkum, aby bylo zjištěno, zda tehdejší systém byl účinnější neţ systém nynější. Bez těchto podkladů lze závěr jen těţko vyvodit, avšak mohlo by se jednat o zajímavý námět pro další bakalářskou práci.

4.1 Právní úprava bodového systému Bodový systém v podobě, v jaké ho dnes známe, byl v České republice zaveden s účinností dnem 1. července 2006. Právní úprava bodového systému je zakotvena v zákoně č. 411/2005 Sb. a v zákoně č. 226/2006 Sb., kdy vydáním těchto zákonů došlo k novelizaci zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích.87 Bodový systém je tedy součástí zákona č. 361/2000 Sb. v jeho novelizované podobě, a jak jsem jiţ výše uvedl, je v účinnosti od 1. července 2006. V praxi to znamená, ţe správním orgánem mohou být přidělovány body pouze za skutky, k jejichţ spáchání došlo aţ po 30. červnu roku 2006. Zatím poslední novela zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů vešla v účinnost dnem 1. srpna 2011 a s určitostí tak došlo k tomu, ţe celý systém byl tímto úkonem zjednodušen a zpřehledněn. Jednou z hlavních změn je ta, ţe předešlý počet bodovaných přestupků, kterých bylo 44, byl zredukován na současných 27. Další změny se týkaly například oblasti kontroly technického stavu vozidel v provozu na pozemních komunikacích. Dále stanovené zimní výbavy či měření rychlosti, která je nově prováděna i obecní policií. Nových aspektů je samozřejmě celá další řada.88

87

WIKIPEDIE- otevřená encyklopedie. [online] Bodový systém. c2012. Poslední editace 23-8-2012. [cit 201211-10 2]. Dostupné http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodový_systém 88 Bezpečně na silnicích v Libereckém kraji. [online] Nový bodový systém. c2010. [cit 2012-11-10]. Dostupné z www.bezpecnenasilnicich.cz/page/89/novinky_v_pravidlech.html

39

4.2 Důvody zavedení bodového systému Skutečnost, ţe došlo k zavedení systému bodového hodnocení řidičů, za jehoţ pomoci jsou trestány přestupky a trestné činy, které směřují proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích a kterých se dopouštějí řidiči motorových vozidel, velice kvitovala Policie České republiky, která jiţ několik let volala po zavedení a ustanovení systému bodového hodnocení řidičů do zákona o silničním provozu. Orgánem Policie České republiky bylo zcela důvodně předpokládáno, ţe se jedná o vhodné a velice spolehlivé opatření, jeţ svou efektivitou nepochybně povede k eliminaci počtu dopravních nehod a jejich následků. S přijetím tohoto systému se počítalo jiţ v roce 2000, avšak tento v zákoně č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích nebyl zakotven. Důvodem bylo jeho nedostatečné propracování a fakt, ţe v té době ještě neexistoval centrální registr řidičů, kterým měli orgány správy veřejné k těmto úkonům příslušné a odpovědné disponovat.89 K zákonu č. 411/2005 Sb., jehoţ vydáním byl novelizován zákon o silničním provozu byla vydána důvodová zpráva, která systém bodového hodnocení řidičů definuje jako systém, který je postaven na skutečnosti, ţe za konkrétní přestupky a trestné činy proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu jsou řidičů motorových vozidel přidělovány a zaznamenávány trestné body v určité výši, popřípadě dochází k jejich odečítání od stanoveného základu.90 V případě těchto trestných bodů povaţuji za důleţité uvést poznámku, ţe neplní účel sankce, avšak jedná se pouze o určité administrativní opatření, kterým je ohodnocována u konkrétního přestupku nebo trestného činu jeho společenská nebezpečnost. Zjednodušeně lze říci, ţe po spáchání určitého přestupku nebo trestného činu je jeho viník potrestán tím, ţe je mu uloţena sankce ve formě pokuty či zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a navíc jsou řidiči uloţeny ještě trestné body. Musí se však jednat o přestupek spadající do kategorie současných 27 bodových přestupků. V této kapitole, která pojednává o důvodech zavedení bodového systému, povaţuji za vhodné ocitovat část rozsudku Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 10. prosince 2009. „Zavedení systému bodového hodnocení vskutku nelze chápat jako nepřípustné ukládání dvojího trestu; jedná se o specifické preventivní opatření, které má přispět k pozitivní motivaci řidičů k dodržování předpisů o provozu na pozemních komunikacích a k eliminaci těch řidičů, kteří se dlouhodobě a opakovaně porušování těchto předpisů dopouští. Bodovým hodnocením dochází k průběžnému sledování kázně řidičů, přičemž 89 90

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha, 2006. 117-117 s. ISBN 80-7201-613-X Důvodová zpráva k zákonu č. 411/2005 Sb.

40

důsledkem porušování předpisů o provozu na pozemních komunikacích, za které mu jsou ukládány sankce, může být právě pozbytí řidičského oprávnění v případě dosažení dvanácti bodů.“91

4.3 Princip fungování bodového systému Systém bodového hodnocení řidičů je postaven na určitých základních principech, na jejichţ základě funguje. Jak je uvedeno v ustanovení § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu č. 361/2000 Sb., tento institut se svou působností týká pouze a jen řidičů motorových vozidel. Trestné body za jednotlivá konkrétní porušení jsou pevně stanoveny a uvedeny v příloze výše uvedeného zákona. Jak je zvykem v ostatních zemích Evropské unie, které rovněţ uţívají bodového systému, body jsou přičítány vţdy od hranice 1 aţ 7 bodů. Výjimku v tomto případě tvoří jeden z významných států Evropské unie a tím je Francie. Ve Francii nejsou body přičítány od nulového základu, ale jsou od celkové hranice 12 bodů odečítány. Aby trestné body mohly být zaznamenány, musí být zákonem umoţněno sledovaný přestupek pravomocně postihnout. V situaci, kdy dojde ke spáchání více přestupků, jeţ jsou spáchány jedním skutkem, tak trestné body jsou následně uděleny za ten nejzávaţnější. Při naplnění maximální přípustné a stanovené hranice dvanácti bodů dojde k tzv. vybodování, kdy řidiči je správním orgánem tento faktický stav oznámen a řidič je současně vyzván, aby svůj řidičský průkaz na příslušném místě odevzdal. Elementem, který je moţné v tomto případě vyuţít, je moţnost podání námitky. Do doby, neţ dojde k vydání rozhodnutí o námitce, smí řidič nadále motorová vozidla řídit. V případě pozbytí řidičského oprávnění v důsledku vybodování lze o jeho navrácení poţádat aţ po uplynutí doby jednoho roku a splnění neopomenutelné podmínky úspěšně absolvovaného přezkoušení v autoškole.92 Kučerová ve své publikaci uvádí, ţe systém bodového hodnocení řidičů před jeho poslední novelizací v roce 2011 trpěl rozsáhlými nedostatky, kdy jako příklad popisuje nepoměrné udělování trestných bodů za jednotlivé přestupky ve vztahu k bezpečnosti silničního provozu, zejména k dopravním nehodám a jejich následkům. Proto tak z mého pohledu je poslední novelizace zákona o silničním provozu krokem správným směrem.93

91

Rozsudek nejvyššího správního soudu České republiky, sp. Zn. 2 AS/2009 ze dne 10. prosince 2009, dostupné na www.nssoud.cz 92 Bodový systém. [online] Fungování. c2013. [cit 2012-11-13]. Dostupné z www.bodovysystem.cz/Bodovysystem-fungovani/ 93 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha, 2006. 117 s. ISBN 80-7201-613-X

41

4.3.1 Započítávání bodů „Řidiči motorového vozidla, kterému byla za jednání zařazené do bodového hodnocení pravomocně uložena sankce za přestupek nebo trest za trestný čin, zaznamená příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností v registru řidičů stanovený počet bodů ke dni uložení pokuty v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek nebo trestu za trestný čin. Záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo doručeno rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, které nabylo právní moci, nebo kdy obdržel od obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který přestupek projednal, oznámení o nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení, oznámením policie nebo obecní policie o uložení pokuty v blokovém řízení za jednání zařazené do bodového hodnocení, oznámení soudu o nabytí právní moci rozsudku, kterým byl uložen trest za trestný čin, spáchaný jednáním zařazeným do tohoto hodnocení, rozhodnutí orgánu příslušného k projednání přestupku podle jiného zákona než zákona o přestupcích “.94 Kaţdý orgán veřejné správy, který projednává přestupky má uloţenou povinnost oznámit rozhodnutí příslušnému správnímu orgánu obce s rozšířenou působností rozhodnutí, která jsou pravomocná a spadají do oblasti bodového hodnocení. Tato povinnost se netýká jen orgánů veřejné správy, ale také soudů.95 „Záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný 94

Viz. § 123b odst. 1, písm. a) aţ d) zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn a předpisů 95 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha, 2006. 119 s. ISBN 80-7201-613-X

42

čin, rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání“.96

4.3.2 Odebírání bodů Odebírání nebo-li odečítání bodů je upraveno v zákoně o silničním provozu č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 123e. Pokud hovoříme o odečítání bodů, tak hovoříme o aktivním způsobu, jehoţ uplatněním má řidič moţnost předejít ztrátě řidičského oprávnění v případě reálné hrozby tzv. vybodování. Jestliţe řidič v průběhu dvanácti po sobě jdoucích měsíců nespáchal ţádný přestupek nebo trestný čin a jiţ mu za předešlé jednání byly nějaké body uděleny, dojde po uplynutí této doby, po kterou dodrţel řidič bodovou bezúhonnost, k odečtení 4 bodů, coţ je maximální počet bodů, který lze za dobu jednoho roku odečíst. Pokud má řidič přidělené trestné body například za nepouţití bezpečnostního pásu a za toto jednání mu byly započítány tři trestné body, tak se odečtou pouze tyto 3. Zcela totoţná situace nastane po uplynutí doby 24 měsíců. K výmazu, tedy odečtení všech trestných bodů, dojde aţ po uplynutí doby 36 měsíců, ale rovněţ za předpokladu, ţe řidič projevil kázeň a po dobu 3 let nespáchal ţádný bodovaný přestupek. Příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností je k poslednímu dni výše uvedené lhůty 36 měsíců proveden v systému registru řidičů záznam o tom, ţe u řidiče došlo k odečtení trestných bodů. Tento úkon musí být proveden nejpozději do 3 pracovních dnů od doby, kdy na odečtení bodů vznikl řidiči nárok. Jestliţe se při průběhu těchto lhůt řidič dopustí jiného jednání majícího znaky přestupku a s tímto jednáním nesouvisí přidělení trestných bodů, tak tytu události nemají na běh lhůty ţádný vliv. V jiné situaci, kdy pachateli přestupku nebo trestného činu je společně s uloţením pokuty uloţen i trest spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, tak doba rozhodující pro to, aby řidiči mohli být trestné body odečteny, začíná běţet aţ následující den, po vykonání celé sankce či trestu. V situaci při níţ dojde k pravomocnému zrušení rozhodnutí vydaného ve věci přestupku nebo trestného činu a na jehoţ základě byly řidiči zaznamenány trestné body, tak samozřejmě dojde k jejich odečtení. Případné odečtení trestných bodů se řidiči oznamuje ex-offo aţ po odečtení veškerých řidičových trestných bodů. Počet zaznamenaných bodů můţe být řidiči sdělen i na jeho vlastní ţádost, ale na jeho vlastní náklady. Celková výše nákladů je postavena na

96

Viz. § 123b odst. 2 zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn a předpisů.

43

rozsáhlosti administrativních úkonů souvisejících s vydáním poţadované informace.97 Důleţitou informací, která se vztahuje k této kapitole, je ta, ţe od 1. září 2008 můţe řidič na základě vlastní iniciativy docílit odečtení 3 trestných bodů. Musí však splnit podmínku podrobení se školení bezpečné jízdy ve středisku bezpečné jízdy. O absolvování školení je řidiči vydáno potvrzení, na jehoţ základě správní orgán provede výmaz 3 trestných bodů. Tento způsob lze však uplatnit pouze jedenkrát v kalendářním roce a jen u řidičů, kteří nedosáhli více neţ 10 bodů nebo se ke dni absolvování školení nepustili přestupku, který je ohodnocen více neţ 5 body.

4.3.3 Vybodování Kaţdému řidiči je příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností zaloţena evidenční karta řidiče, do níţ jsou řidiči následně za jednotlivá porušení spadající do oblasti bodového systému zaznamenávány trestné body. Záznam bodů se provádí do maximální stanovené hranice 12 bodů. Ztráta odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel je důsledek naplnění nejvyšší přípustné hranice 12 bodů- tedy vybodování. K pozbytí odborné způsobilosti a tedy rovněţ i řidičského oprávnění poté dochází, aniţ by bylo nutné o tomto důsledku vést správní řízení a v tomto řízení o ztrátě odborné způsobilosti vydávat patřičné rozhodnutí. K pozbytí řidičského oprávnění dochází automaticky a přímo na základě znění zákona.98 „Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno“.99 Proti tomuto oznámení není přípustné se odvolat, a to z důvodu ţe se nejedná ani o rozhodnutí a ani usnesení. Dle zákona o silničním provozu je této výzvě řidič povinen vyhovět. Pokud řidič tuto zákonem stanovenou povinnost nedodrţí, jeho jednání můţe být následně kvalifikováno jako přestupek. Jestliţe řidič zákonem stanovenou povinnost dodrţí 97

Bodový systém. [online] Fungování. c2013. [cit 2012-11-13]. Dostupné z www.bodovysystem.cz/Odecitanibodu/ 98 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha, 2006. 122 s. ISBN 80-7201-613-X 99 Viz. § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn a předpisů.

44

a dostaví se na příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností a řidičský průkaz odevzdá, je mu o tomto úkonu vydán doklad. Opětovné získání řidičského oprávnění je podmíněno přeškolením jeho odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel.

4.4 Uplatnění bodového systému u cizinců a řidičů bez řidičského oprávnění Pokud u řidiče, který je drţitelem řidičského průkazu Evropského společenství, řidičského průkazu cizí národnosti nebo mezinárodního řidičského průkazu, je proveden příslušným správním orgánem záznam 12 bodů, je poté o této skutečnosti řidič ihned písemně informován. Současně je informace předána i Ministerstvu dopravy České republiky. V tomto případě řidič ztrácí právo k řízení motorového vozidla na území České republiky po dobu jednoho roku. Ministerstvo dopravy dále sdělí informaci orgánu, který příslušné řidičské oprávnění vydal. Cizinci počíná lhůta jednoho roku běţet dnem uloţení blokové pokuty, nebo dnem, kterým rozhodnutí ve věci přestupku spadající do oblasti bodového systému nabylo právní moci.100 Do 1. 1. 2010 se u cizinců v případě porušení tohoto omezení mohlo jednat o trestný čin dle ustanovení § 180d trestního zákona nebo o přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. e), bod 1 zákona o přestupcích. Od 1. 10. 2010 se však v případě porušení jedná pouze o přestupek, který byl dříve vymezen v přestupkovém zákoně, v ustanovení § 22 odst. 1, písm. e), bod 5. V současnosti je jiţ § 22 zrušen a přestupek je definován v ustanovení § 125c odst. 1, písm. e), bod 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn a předpisů.101 Evidenční karta řidiče je příslušným správním orgánem obce s rozšířenou působností zakládána i řidičům, kteří nikdy řidičské oprávnění nevlastnili a i přes to se dopustili skutku, jenţ podléhá bodovému hodnocení, a za tento skutek byli pravomocně potrestáni. V souvislosti s touto problematikou smí motorové vozidlo dle ustanovení § 3 odst. 3, písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů řídit pouze osoba, která je vlastníkem příslušného řidičského oprávnění dle § 81 uvedeného zákona. Osoba, která poruší tuto zákonem stanovenou povinnost, se dopustí přestupku dle § 125c odst. 1, písm. e), bod 1 uvedeného zákona. Osobě je následně uloţen 100 101

KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. Vyd. Praha, 2006. 123 s. ISBN 80-7201-613-X Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.09.2009. Sp. Zn. 6 Tdo 407/2009.

45

trest zákazu činnosti na dobu 1 – 2 let a uloţena pokuta ve výši 25 000 Kč – 50 000 Kč. Řidiči je zaloţena evidenční karta, do které jsou mu zapsány 4 trestné body.102 Dle dřívější právní úpravy se i při prvotním jednání této povahy jednalo o trestný čin, ale v současnosti se o trestný čin jedná aţ v případě recidivy. Jak v případě cizinců, tak v případě řidičů, kteří nevlastní řidičské oprávnění, není jednoduché tyto informace při standardní policejní kontrole zjistit, neboť Policie České republiky nemá totoţnou databázi s obecními úřady obce s rozšířenou působností. Informační systém Bedrunka, který Policie České republiky pouţívá, má dle mého názoru v tomto určité rezervy, protoţe v tomto informačním systému tzv. blokace a konkrétní blokace, které mohou být uloţeny právě z důsledku dosaţení počtu 12 bodů, dále i blokace na základě zdravotních problémů, blokace z důvodu zákazu řízení motorových vozidel a rovněţ i blokace uloţené z důvodu zadrţení řidičského průkazu, tak informační systém Bedrunka tyto informace nerozlišuje tak, jako je tomu v programu Eliška, který vyuţívají obecní úřady obce s rozšířenou působností. Z pohledu efektivity, rychlosti a hospodárnosti jsou zde nepochybně nemalé rezervy projevující se do chodu veřejné správy.

4.5 Výdej informací v rámci bodového systému „Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je oprávněn poskytnout údaje z registru řidičů na základě písemné žádosti pouze fyzickým osobám, pokud jde o údaje o nich vedené, jiným fyzickým nebo právnickým osobám na základě písemného souhlasu osoby, o jejíž údaje fyzická nebo právnická osoba žádá, ověřeného příslušným orgánem“.103 Dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, konkrétně poloţky 3 a) je tato informace poskytnuta za správní poplatek ve výši 15 Kč a to za kaţdou i započatou stránku, pokud je pořízena na tiskárně počítače nebo kopírovacími stroji. V současné době lze vyuţít i sluţeb institutu CZECH POINT. Jedná se o český Podací Ověřovací Informační Terminál. Cílem tohoto terminálu je omezit značnou byrokracii, která je prostřednictvím veřejné správy vedena vůči občanům. Hlavním cílem tohoto projektu je vytvoření garantované sluţby, která je určena pro komunikaci s veřejnou správou a jenţ se uskutečňuje prostřednictvím jednoho univerzálního místa, kde lze získat a ověřit data z veřejných i neveřejných informačních systémů. V určitých případech je dostačující navštívit 102

MAZÁNEK, Petr. 12 bodů. [online] Bodový systém. c2011. [cit 2012-11-15]. Dostupné z www.12bodu.cz Viz. § 121 odst. 1, písm. f) a g) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn a předpisů. 103

46

pouze jeden úřad, kde si následně občan můţe o výpis bodového hodnocení zaţádat. Výpis je poskytnut prostřednictvím centrálního registru řidičů, jenţ je veden Ministerstvem dopravy, jehoţ součástí je i evidence bodového hodnocení. Poskytnutý výpis je však pouze informativní povahy a nenahrazuje výpis z evidenční karty řidiče. Výdej výpisu o řidičových trestných bodech prostřednictvím kontaktních míst veřejné správy upravuje zákon č. 480/2008 Sb. Výpis smí poţadovat jedině ţadatel osobně nebo ţadatel určený zmocněncem, který o výpis ţádá a musí doloţit úředně ověřenou plnou moc. Dále musí být předloţen platný doklad totoţnosti a osoba musí mít přiděleno rodné číslo. I cizincům, kteří mají na území České republiky např. trvalý pobyt lze výpis poskytnout. Správní poplatek, který musí ţadatel zaplatit za první stránku je v maximální výši 100 Kč. U kaţdé další započaté stránky je výše poplatku v maximální částce 50 Kč. V případě, ţe jsou vyuţita některá jiná kontaktní místa, jako jsou Česká pošta, notářství, hospodářská komora, je výše poplatků stanovena dle jednotlivých interních sazebníků.104

4.6 Podávání námitek Pokud řidič nesouhlasí s tím, aby mu byl v registru řidičů (evidenční kartě řidiče) proveden záznam trestných bodů, tak můţe vyuţít svého zákonem stanoveného práva a proti tomu, aby byl záznam v jeho evidenční kartě proveden můţe podat námitku, která musí být podána v písemné formě. Námitka v jiţ zmíněné písemné formě musí být podána obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který je příslušný k tomu, aby daný záznam bodů provedl.105 Obecní úřad obce s rozšířenou působností můţe námitky shledat jako oprávněné a v tom případě nejdéle do 10 pracovních dnů ode dne, kdy námitku obdrţel, jiţ provedený záznam v registru řidičů opraví a ihned řidiče o svém rozhodnutí a o svém provedeném úkonu informuje.106 Námitky mohou být samozřejmě shledány i jako neopodstatněné a příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností vydaným rozhodnutím námitky zamítne a původní záznam, který jiţ byl proveden, potvrdí.107

104

Ministerstvo vnitra České republiky. Czechpoint. [online] c2013. [cit 2013-01-02] Dostupné z www.czechpoint.cz 105 Viz. § 123f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn a předpisů. 106 Viz. § 123f odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn a předpisů. 107 Viz. § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn a předpisů.

47

Pakliţe řidič svého práva vyuţije a písemnou námitku podá, tak v den, kdy je tato námitka doručena příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, jsou přerušeny lhůty, které běţí v souladu s ustanovením § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů. Přerušení trvá do doby, neţ je vydáno rozhodnutí dle § 123f odst. 3 uvedeného zákona.108

4.7 Vrácení řidičského oprávnění Podmínky vrácení řidičského oprávnění jsou upraveny v ustanovení § 123d odst. 1 aţ 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Základní podmínkou, která musí být splněna, aby mohlo dojít k navrácení řidičského oprávnění je ta, ţe řidič musí absolvovat povinné přezkoušení jeho odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. V případě, ţe dojde k navrácení řidičského oprávnění, řidič znovu začíná s nulovým počtem bodů. Začíná prakticky znovu. V den navrácení řidičského oprávnění je správním orgánem proveden odečet všech 12 bodů. Jedná se o zcela obvyklé podmínky a tyto podmínky jsou naprosto běţné i zahraničí. Přezkoušení řidiče je provedeno v souladu se zákonem o získání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, kdy novela tohoto zákona je součástí zákona č. 411/2005 Sb., jímţ došlo k zavedení bodového systému do platné právní úpravy České republiky. Na základě zákona č. 226/2006 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. července 2006 platí, ţe řidič u něhoţ došlo k pozbytí řidičského oprávnění a který řidičské oprávnění pozbyl jako důsledek toho, ţe dosáhl počtu 12 bodů má právo poţádat o to, aby mu řidičské bylo navráceno nejdříve po uplynutí lhůty jednoho roku, která započala dnem, kdy došlo ke ztrátě (pozbytí) řidičského oprávnění. Zcela odlišná situace nastane v případě, jestliţe řidiči byla uloţena sankce či trest zákazu činnosti a tyto tresty probíhaly zároveň se lhůtou, po kterou řidič své oprávnění pozbyl. V situaci tohoto charakteru smí řidič poţádat o navrácení řidičského oprávnění aţ tehdy, skončil-li jiţ výkon této sankce nebo trestu. Sankce či trest mohou být uloţeny i na dobu kratší, neţ je jeden rok. Pokud tyto tresty skončí fakticky dříve, neţ je jiţ uvedená lhůta jednoho roku, tak nadále řidiči pokračuje pozbytí řidičského oprávnění dosaţeného důsledkem dosaţení plného počtu 12 bodů. Podaná ţádost o vrácení řidičského oprávnění musí být v písemné podobě a podána u obecního úřadu obce s rozšířenou působností 108

Viz. § 123f odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn a předpisů.

48

příslušného dle místa trvalého pobytu řidiče. Dle stanovených podmínek musí být v ţádosti dále uvedeno jméno a příjmení osoby ţádající o navrácení řidičského oprávnění, adresa trvalého nebo přechodného pobytu osoby, datum, místo narození ţadatele, rodné číslo, datum kdy došlo k pozbytí řidičského oprávnění. Zákon vyţaduje, aby k ţádosti byl přiloţený platný doklad totoţnosti a doklad o tom, ţe ţadatel prošel přezkoušením odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Zkouška obsahuje test z předpisů silničního provozu, zdravotnickou přípravu, znalosti v oblasti ovládání a údrţby vozidla a praktickou jízdu. Doklad o absolvování této zkoušky nesmí být starší neţ 30 dní.

4.8 Srovnání bodového systému ČR s vybranými zeměmi Evropy Vzhledem k tomu, ţe při přijetí bodového systému v roce 2006, se Česká republika nechala do jisté míry inspirovat i zahraničními státy, rád bych v této kapitole porovnal bodový systém České republiky s některými z vybraných zemí Evropy. Německo- Bodový systém v Německu pochází jiţ z konce 70. let 20. Století a je stále povaţován za systém, který je nejpropracovanější. Bodové konto řidiče čítá 18 bodů. V některých případech má konto bodů 14. K odečtení bodů dochází pouze u přestupků, u nichţ je udělena pokuta v částce vyšší neţ 40 eur, coţ v praxi znamená takový přestupek, kterým je někdo přímo ohroţen. Přestupky jsou hodnoceny jednotlivě od 1 do 7 bodů. Pokud řidič dosáhne počtu 7 bodů, můţe absolvovat seminář, po němţ jsou mu odečteny 4 body. Při dosaţení 8 – 13 bodů je řidič obeznámen s počtem svých bodů a je mu uděleno varování. Takový řidič můţe rovněţ absolvovat seminář, avšak body jsou mu odečteny jiţ pouze 2. Při dosaţení 14 – 17 bodů je řidiči absolvování semináře přímo nakázáno a zároveň je řidiči doporučeno, aby absolvoval dopravně- psychologický test (idiotentest). Po absolvování semináře jsou řidiči odečteny 2 trestné body. Pokud řidič dovrší maximální hranici 18 bodů, dojde k odebrání řidičského oprávnění na dobu nejméně 6 měsíců a k navrácení řidičského oprávnění dojde aţ po absolvování dopravně- psychologického testu.109 Rakousko- Tato země přistoupila v roce 2005 k zavedení záznamového řidičského průkazu, který funguje na bázi bodového systému bez udělování trestných bodů. Jestliţe se řidič dopustí dopravního přestupku, je mu do centrálního registru řidičů proveden výstraţný 109

AUTOWEB. [online] Články o autech- autonovinky- bodový systém. c2013. [cit 2013-02-06]. Dostupné z http://www.autoweb.cz/bodovy-system-zkusenosti-v-dalsich-zemich-eu/

49

záznam. Pokud řidič spáchá dopravní přestupek opětovně, druhý záznam znamená jiţ povinné sezení u psychologa a nácvik toho, jak se má řidič v provozu správně chovat. Třetí záznam znamená jiţ tříměsíční pozbytí řidičského oprávnění. Kaţdý z uloţených záznamů znamená uloţení pokuty v různé výši. Při dodrţení dvouleté kázně v silničním provozu je záznam automaticky vymazán. Zakladatelé místního dopravního zákona spatřují odlišnost v záznamovém systému oproti systému bodovému ve výchovnosti a měkkosti záznamového řidičského průkazu.110 Francie- Ve Francii je systém tvořen tzv. bonusovými body, které se za spáchané přestupky nikoliv přičítají, ale odečítají. Na počátku čítá bodové konto řidiče 12 bodů. U řidičů začátečníků je počet bodů sníţen na polovinu. Dle konkrétní závaţnosti přestupku se řidiči odečítá 1 – 6 bodů. Řidič má moţnost podrobit se absolvování školení, po němţ se mu několik bodů znovu přidá.111 Itálie- K zavedení bodového systému v Itálii došlo jiţ v roce 2006. Byl přijat společně s novým zákonem. Jiţ po roce uţívání tohoto institutu bylo zcela evidentní, ţe jeho zavedení vedlo k ukázněnosti řidičů, ale hlavně systém napomohl sníţit mnoţství dopravních nehod a to o 3,1 %. Za shodné období bylo na silnicích usmrceno o 7,3% méně osob. Pokles se týkal i počtu raněných následkem dopravních nehod. Řidiči v Itálii mají k dispozici stanovený počet 20 bodů, přičemţ za přestupky toho nejzávaţnějšího charakteru se uděluje aţ 151 trestných bodů. V případě ukázněného řidiče můţe tento počítat s bonusem 2 bodů za kaţdé uplynulé 2 roky, ve kterých se nedopustil ţádného prohřešku. Řidič můţe nasbírat však maximálně 30 bodů. Pro řidiče, kteří se do 3 let od zkoušek v autoškole dopustí prohřešku, je určen výchovný trest, protoţe přichází o dvojnásobné mnoţství bodů.112 Velká Británie- Systém bodového hodnocení řidičů funguje ve Velké Británii jiţ několik desítek let a týká se pouze a jen těch nejzávaţnějších přestupků. Na počátku 60. let 20. století byl zde v provozu systém třikrát a dost. Třetí prohřešek znamenal automaticky ztrátu řidičského oprávnění. Tento systém byl následně novelizován a od roku 1982 funguje systém nový. I ve Velké Británii jako v České republice se body přičítají.113

110

AUTOWEB. [online] Články o autech- autonovinky- bodový systém. c2013. [cit 2013-02-06]. Dostupné z http://www.autoweb.cz/bodovy-system-zkusenosti-v-dalsich-zemich-eu/ 111 WIKIPEDIE- otevřená encyklopedie. [online] Bodový systém. c2012. Poslední editace 23-8-2012. [cit 201211-10 2]. Dostupné http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodový_systém 112 WIKIPEDIE- otevřená encyklopedie. [online] Bodový systém. c2012. Poslední editace 23-8-2012. [cit 201211-10 2]. Dostupné http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodový_systém 113 WIKIPEDIE- otevřená encyklopedie. [online] Bodový systém. c2012. Poslední editace 23-8-2012. [cit 201211-10 2]. Dostupné http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodový_systém

50

5. Vývoj četnosti vybraných dopravních přestupků v ČR a srovnání jednotlivých krajů v letech 2009 – 2012 V poslední kapitole mé bakalářské práce je za pomoci tabulek znázorněno, jak za období posledních 4 let probíhá vývoj těch nejvýznamnějších dopravních přestupků. Vývoj četnosti vybraných dopravních přestupků je nejprve znázorněn celoplošně v rámci území České republiky a poté je jednotlivě rozčleněn na jednotlivé kraje, kde je vývoj počtu přestupků definován celkovým souhrnným číslem za všechny uvedené přestupky. Dané přestupky jsem zvolil na základě jejich závaţnosti a početnosti. Jedná se o přestupky, které nejvíce ohroţují účastníky silničního provozu a mají za následek nejvíce dopravních nehod a jejich následků. Tabulky vycházejí ze statistik vedených dopravní policií.

51

5.1 Srovnání na území ČR Počet vybraných dopravních přestupků za období 2009 – 2012 na území České republiky Druh přestupku

2009

2010

2011

2012

200 079

196 777

219 076

212 480

Předjíţdění

3 492

3 577

3 462

2 955

Nedání přednosti

7 657

10 842

13 391

14 563

Způsob jízdy

58 361

62 552

65 879

59 722

592

737

884

1 095

Nepouţití BP nebo ZS

67 362

67 384

67 263

55 902

Technický stav

89 184

123 112

132 087

106 480

Drţení hovorového zařízení

24 367

26 650

25 628

25 862

982

1 607

1 391

1 398

Ostatní

127 334

109 118

108 163

90 217

Poţití alkoholu

14 266

14 891

14 085

12 307

CELKEM

593 676

617 247

651 309

582 981

Rychlost

Přednost na přechodech

Ţelezniční přejezdy

Tabulka č. 1 -

údaje v horním řádku značí jednotlivé roky

-

údaje v prvním levém sloupci značí vybrané dopravní přestupky

-

údaje ve čtyřech pravých sloupcích značí počty jednotlivých přestupků

-

údaje ve spodním řádku vyznačují celkové počty vybraných dopravních přestupků za jednotlivé roky.

52

Počet dopravních policistů v přímém výkonu služby

Celkem

2009

2010

2011

2012

3 205

3 336

3 371

3208

Tabulka č. 2 -

údaje v horním řádku značí jednotlivé roky

-

údaje ve spodním řádku vyznačují celkový počet dopravních policistů v přímém výkonu služby za jednotlivé roky Z tabulky č. 1 na straně č. 51 můţeme pozorovat, ţe od roku 2009 aţ do roku 2012 byl

v počtu zjištěných vybraných dopravních přestupků zaznamenán výrazný vzestup. Oproti roku 2009 byl v roce 2010 počet zjištěných přestupků o 3,9 % vyšší. V roce 2011 oproti roku 2010 se jednalo opět o výrazný nárůst, kdy rozdíl činil 5,5 %. Celkem tak počet zjištěných přestupků aţ do roku 2012 ročně narůstal průměrně o 4,7 %. Nejvýznamnější vzestup zjištěných přestupků byl zaznamenán v překročení rychlosti vozidel, nedání přednosti a technickém stavu. Vývoj počtu zjištěných přestupků aţ do roku 2012 byl pro mne příjemným zjištěním, ovšem výrazný pokles v roce 2012 mě zaskočil, a to z důvodu toho, ţe během roku 2012 klesl počet přestupků uvedených v tabulce č. 1 o 10,5 %. Mou snahou bylo proto zjistit, z jakého důvodu se tak stalo. Na základě těchto skutečností jsem se rozhodl do práce zakomponovat tabulku č. 2 na straně č. 52 značící vývoj početních stavů dopravních policistů určených pro přímý výkon sluţby. Aţ do roku 2012 má počet dopravních policistů stále vzrůstající tendenci. Naopak v roce 2012, tedy v roce ve kterém jsem zaznamenal nejvýraznější pokles zjištěných přestupků, je zcela evidentní jejich pokles a to o 163 policistů. Na první pohled se můţe zdát, ţe se jedná o zanedbatelné číslo, avšak na základě svých sluţebních zkušeností jsem názoru, ţe se jedná o číslo významné. Výrazný pokles počtu policistů oproti předešlým rokům je dle mého mínění důsledkem sniţování početního stavu policistů v rámci úsporných opatřených, které je policie nucena provádět jako důsledek vývoje rozpočtu, který je pro ni určený. Zda však tento údaj je důsledkem počtu zjištěných přestupků si nedovoluji říci, protoţe jsem v dané oblasti neprováděl ţádné výzkumné šetření. Avšak myslím si, ţe se jedná o zajímavé téma k výzkumu pro případné další studenty zabývající se touto problematikou.

53

5.2 Srovnání jednotlivých krajů Počet vybraných dopravních přestupků za období 2010 – 2012 v rámci jednotlivých krajů 2010

2011

2012

hl. město Praha

69 116

78 804

66 824

Středočeský

74 371

107 342

85 990

Jihočeský

41 838

43 201

41 296

Plzeňský

50 859

54 031

57 593

Ústecký

62 826

59 062

49 249

Královehradecký

21 493

20 055

21 263

Jihomoravský

76 888

73 025

65 941

Moravskoslezský

55 303

45 040

43 020

Olomoucký

40 544

43 842

39 972

Zlínský

28 868

30 346

24 922

Vysočina

35 573

38 660

31 312

Pardubický

16 535

15 144

18 631

Liberecký

16 128

15 883

15 142

Karlovarský

26 905

26 874

21 826

CELKEM

617 247

651 309

582 981

Tabulka č. 3 -

údaje v horním řádku značí jednotlivé roky

-

údaje v prvním levém sloupci značí jednotlivé kraje

-

údaje ve třech pravých sloupcích vyznačují jednotlivé počty vybraných dopravních přestupků policistů v rámci daných krajů

-

údaje ve spodním řádku vyznačují celkové vybraných dopravních přestupků v jednotlivých krajích za jednotlivé roky 54

-

žluté řádky značí kraje s největším počtem zjištěných přestupků

-

růžové řádky značí kraje s nejnižším počtem zjištěných přestupků

Počty dopravních policistů zařazených do přímého výkonu služby v rámci jednotlivých krajů za období 2010 - 2012 2010

2011

2012

hl. město Praha

416

424

407

Středočeský

455

455

447

Jihočeský

183

190

179

Plzeňský

297

274

260

Ústecký

276

285

271

Královehradecký

167

168

161

Jihomoravský

441

425

406

Moravskoslezský

301

319

307

Olomoucký

198

202

180

Zlínský

123

127

120

Vysočina

178

177

153

Pardubický

98

98

103

Liberecký

109

117

118

Karlovarský

98

110

96

CELKEM

3 336

3 371

3 208

Tabulka č. 4 -

údaje v prvním řádku vyznačují jednotlivé roky

-

údaje v levém sloupci vyznačují jednotlivé kraje

-

údaje ve třech pravých sloupcích vyznačují počty dopravních policistů zařazených do přímého výkonu služby v rámci jednotlivých krajů a za jednotlivé roky 55

-

řádky zvýrazněné žlutou barvou značí kraje s největším počtem dopravních policistů zařazených v přímém výkonu služby

-

řádky vyznačené růžovou barvou značí kraje s nejmenším počtem dopravních policistů zařazených v přímém výkonu služby

V tabulce č. 3 na straně č. 53 můţeme vidět celkové počty vybraných dopravních přestupků za období let 2010 – 2012 v rámci jednotlivých krajů. Do tabulky jsem bohuţel nemohl začlenit údaje na jednotlivých krajských úrovních za rok 2009. Za období tohoto roku jsou k dispozici pouze tabulky s celkovými počty vybraných dopravních přestupků na území České republiky. Tento údaj jsem zjišťoval na ředitelství sluţby dopravní policie, oddělení statistiky. Údaje za rok 2009 za jednotlivé kraje jsou v současnosti jiţ nedohledatelné, protoţe dopravní policie České republiky od roku 2010 přešla na odlišný způsob evidování dopravních přestupků, tzv. systém KEP. Z údajů, které jsou uvedené v tabulce č. 3 je zřetelné, ţe největší počet zjištěných dopravních přestupků byl zaznamenán ve Středočeském a Jihomoravském kraji. Naopak v Pardubickém a Libereckém kraji došlo za období let 2010 – 2012 k nejniţšímu počtu zjištěných přestupků. Z tohoto důvodu jsem do práce začlenil i tabulku č. 4 na straně č. 54 uvádějící jednotlivé počty dopravních policistů zařazených v přímém výkonu sluţby v rámci jednotlivých krajů za shodné období. Na základě údajů uvedených v této tabulce můţeme pozorovat, ţe v krajích, které mají nejniţší počty zjištěných dopravních přestupků, je v přímém výkonu sluţby zařazeno i nejméně policistů. Stejný jev jsem zaznamenal i v krajích s největším počtem zjištěných dopravních přestupků, které mají v přímém výkonu sluţby zařazeny největší počty policistů. Zda se jednotlivé počty dopravních policistů skutečně odráţejí v četnosti zjištěných dopravních přestupků si nedovoluji říci, protoţe obdobně jako v předešlé podkapitole jsem se u daných statistik nezabýval výzkumem a proto z nich nevyvozuji ani ţádný závěr.

56

Závěr V této bakalářské práci jsem se zabýval tím, abych co moţná nejlépe a nejvýstiţněji popsal a charakterizoval problematiku „Ukládání sankcí v řízení o dopravních přestupcích“. Vzhledem k tomu, ţe shora uvedené téma se ve své podstatě týká přestupků, věnoval jsem první kapitolu této práce přestupku z jeho obecného hlediska. Stěţejní částí této práce je její druhá a třetí kapitola, které jsou v přímé návaznosti na samotné téma práce. Myslím si, ţe důleţitou částí je i kapitola pojednávající o bodovém systému, která se mimo jiné zabývá i bodovými systémy tak, jak fungují v některých ostatních Evropských zemích. V poslední kapitole bylo mou snahou tuto práci oţivit a zakomponovat do ní interní statistiky dopravní policie pojednávající o vývoji četnosti vybraných dopravních přestupků na území České republiky a to i v rámci jednotlivých krajů. Četnost jsem se snaţil znázornit pomocí zakomponovaných tabulek. Při psaní této bakalářské práce pro mne její tvorba nebyla pouhým plněním studijních povinností, ale byla přínosem k rozšíření mých znalostí v oblasti dané problematiky. Při psaní práce jsem musel nastudovat potřebné mnoţství zákonů a dostupnou literaturu, která mi v dané oblasti pomohla k tomu, ţe jsem si na problematiku, kterou jsem se zabýval, utvořil celistvý náhled. Domnívám se, ţe informace nabyté studiem potřebných materiálů mi byly nápomocné v mém dalším sebevzdělávání. Při studiu materiálů potřebných k vypracování této bakalářské práce, jsem nabyl dojmu, ţe současný právní stav upravující problematiku dopravních přestupků je vyhovující, byť ne dokonalý. Značné rezervy naopak spatřuji v právní znalosti veřejnosti, která má informace z oblasti dopravních přestupků mnohdy získané prostřednictvím mediálních institucí, a tyto informace se netýkají bohuţel toho, jak právní předpisy dodrţovat, ale spíše toho, jak se následkům svého jednání co nejvíce vyhnout. Jedná se o můj osobní názor, myšlenku, která by mohla být zajímavým tématem k vypracování další bakalářské práce. Tato bakalářská práce můţe být přínosem pro další studenty nejen z řad veřejnosti obecně, ale především pro studenty z řad policistů a pracovníků bezpečnostních sloţek, které by studium této práce mohlo přimět k tomu, aby se nad danou problematikou zamysleli a získali na ni odbornější a ucelenější náhled. Před tím, neţ jsem začal psát tuto bakalářskou práci jsem si stanovil její cíl, kterým je popsání problematiky ukládání sankcí za přestupky spáchané v dopravě, objasnění tématu

57

bodového systému v České republice a jeho porovnání s vybranými zeměmi Evropy. Myslím si, ţe stanovený cíl práce se mi podařilo naplnit.

58

Seznam použité literatury Monografie: 1. MATES, Pavel a kolektiv. Základy správního práva trestního. Praha, 2008. ISBN 978-807179-806-4 2. PRUCHA, Petr. Správní právo- obecná část. 6. vyd. Brno, 2007, 411 s. ISBN 80-2103350-9 3. HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo-obecná část. Praha, 2009, 454 s. ISBN 978-807400-049-2

4. KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi. 2. vyd. Praha, 2006. 22 s. ISBN 807201-613-X 5. HEJDA, Jan.; PŘIBYL, Karel. Správní právo. Č. Budějovice, 2006. 165 s. ISBN 8086708-23-3 6. HORZINKOVÁ, Eva.; ČECHMÁNEK, Břetislav. Přestupky a správní trestání. Praha, 2008. 111 s. ISBN 978-80-7317-069-1 7. BERAN, Tomáš. Neplaťte (zbytečně) pokuty. Brno, 2007. 32 s. ISBN 80-7226-640-3 8. SCHELLE, Karel a kolektiv. Základy práva. Praha, 2004. 195 s. ISBN 80-86432-68-8 Zákony: 9.

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

10.

Zákon č. 500/2005 Sb., správní řád.

11.

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů

12.

Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

13.

Důvodová zpráva k zákonu č. 411/2005 Sb.,

59

Elektronické prameny: PETERS, Guy. Iuridictum- Encyklopedie o právu [online]. Příčinná souvislost. c2010. Poslední editace 26-11-2010. [cit 2012-11-06]. Dostupné z http://iuridictum.pecina.cz/w/příčinná souvislost. DOUDOVÁ, Petra. Juristic. [online] Přezkum správních rozhodnutí. c2002. Poslední editace 21-

3-2002. [cit 2012-11-07]. Dostupné z http://spravni.juristic.cz/149119/clanek/spravni1.html.

WIKIPEDIE- otevřená encyklopedie. [online] Bodový systém. c2012. Poslední editace 23-82012. [cit 2012-11-10]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Bodový_systém.

Bezpečně na silnicích v Libereckém kraji. [online] Nový bodový systém. c2010. [cit 2012-11.12].

Dostupné z http://www.bezpecnenasilnicich.cz/page/89/novinky-v-pravidlech-novy-bodovysystem.html.

Bodový

systém.

[online]

Fungování.

c2013.

[cit

2012-11-13].

Dostupné

z www.bodovysystem.cz/Bodovy-system-fungovani/.

MAZÁNEK, Petr. 12 bodů. [online] Bodový systém. c2011. [cit 2012-11-15]. Dostupné z www.12bodu.cz Ministerstvo vnitra České republiky. Czechpoint. [online] c2013. [cit 2013-01-02]. Dostupné z www.czechpoint.cz

AUTOWEB. [online] Články o autech, autonovinky, bodový systém. c2013. [cit 2013-02-06].

Dostupné z http://www.autoweb.cz/bodovy-system-zkusenosti-v-dalsich-zemich-eu/

INTRANET. Policie České republiky. Statistické údaje činnosti dopravní policie. 60