Závěrečná zpráva o působení učitele/učitelky u krajanů Školní rok: 2015/2016 Destinace (země, město): Ukrajina, Žytomyr Jméno, příjmení: Mgr. Eva Řezníčková 2. Žytomyrský spolek volyňských Čechů, Žytomyr, Pokrovská 4 Česko-ukrajinský spolek Češi Žytomyrské oblasti, Žytomyr /předměstí Krošňa/, Pokrovská 169 Škola č. 16, Žytomyr /předměstí Krošňa/ Žytomyrská státní technologická univerzita Spolek Malynivka, 11604 Malyn, ul. Ohijenko 65, Žytomyrská oblast Žytomyrský spolek Volyňských Čechů se nachází na ulici Pokrovská 4 /dříve Ščorsa/, zastávka Michajlovská /maršrutky např. 25, 30, 126/. Ve spolku jsou dvě místnosti /učebna a kancelář/, k dispozici je větší místnost pro nácvik tanců aj. Krajanský spolek byl založen v květnu 1991, vedoucí byla až do roku 2004 paní MUDr. Ema Snidevič. Po jejím přestěhování se za prací do Čech je vedoucí spolku paní prof. Ludmila Číževská. Česko-ukrajinský spolek Češi Žytomyrské oblasti má prostory v nově zrekonstruované budově na ulici Pokrovská 169. Jde o předměstí Žytomyru, čtvrť se nazývá Krošňa /dříve Krosna Česká/, zastávka Albrecht, v obou směrem jezdí maršrutky 30, 53A, trolejbusy 12 nebo 4A. Krajané se scházejí v teplé, světlé a pěkně vyzdobené učebně. Větší akce se konají v sálu, který patří restauraci Albrecht. Vedoucí krajanského spolku je paní Olena Vashchenko. Spolek vznikl v lednu 2015. Škola č. 16 se nachází na Krošně. Žytomyrská státní technologická univerzita je na ulici Čerňachovského ve čtvrti Korbutovka. Spolek Malynivka má dohodu s polským spolkem. Čeština se vyučuje se v Polském domě, ve kterém jsou dvě učebny. Vedoucí spolku je od roku 1993 paní Jevgenie Polyščuk.
3. Výuka: krajanské spolky, typ školy: počty, věk /fakultativní výuka/
ŽSVČ ČŽO ZŠ č. 16 ŽSTU Malyn
7–11 5 7 8 9
12–15 9 8 8
16–19 2 5
20–2 5 8 4
I. 16, II. 5 4
5
26–60 22 10
60 a více 8 4
9
2
4. Zájmová činnost: kroužky: počty žáků, věk;
ŽSVČ, Rozmarýnek /taneční/
7– 11
12–15
5
5
16–19
ŽSVČ, Česká beseda /taneční/ ŽSVČ, pěvecký
5
8
ŽSVČ, rukodělný
5
8
ČŽO, Krošeňské frajárečky
7
8
ČŽO, Zpívánky
7
8
ČŽO, workshopy
7
8
ČŽO, Kolovrátek /divadelní/
9
10
ČŽO, Moravská beseda /taneční/ ZŠ 16, hudebně pohybový ZŠ 16, Hanácká beseda
20–25
26 a více
4
6
2
10
2
4
4 3
6
8
8 12
5. Výuka Krajané docházeli na výuku českého jazyka zcela dobrovolně a ve vlastním zájmu. Mým hlavním cílem byla správná motivace k učení a snaha o pestrou výuku vzhledem k tomu, že všechny věkové kategorie s výukou češtiny začínaly. Výuka probíhala s minimálním použitím ukrajinského /ruského/ jazyka, komunikace mezi mnou a krajany byla převážně v češtině. Dokonce učební materiály dětí a studentů neobsahovaly ukrajinštinu /ruštinu/ vůbec. Z toho vyplývá, že svoji roli zcela úplně ztratilo překládání slovíček, vět či celých článků. Důraz jsem kladla více na schopnost domluvit se. Žákům jsem se snažila pomáhat tak, aby určitá pravidla a zákonitosti sami pochopili. Chválím v průběhu hodiny za každou projevenou snahu, na závěr pak dětem za odměnu rozdávám např. obrázková razítka. Žáci i studenti často přicházeli unaveni ze školy, dospělí z práce. Proto jsem program koncipovala tak, aby stále přitahoval jejich pozornost. U dětí jsem místo klasické výuky se slovy zapojovala pohádky, říkanky
nebo hádanky, které rády napodobují, opakují, dramatizují, a jazyk si tak osvojují nepřímo. Výuka byla prostřednictvím manipulačních činností, konstruktivních a grafických činností, smyslových a psychomotorických her a pohybových a hudebních aktivit. Děti se dokáží soustředit krátkou dobu, proto musí být výuka živá, pestrá, spojená s hrou a pohybem. Aktivity jsem střídala, podle potřeby zařazovala činnosti podnětné a zklidňující. U dětí se zvyšoval pocit jistoty a sebedůvěry tím, že často opakovaly dobře známé aktivity. Také při výuce studentů i dospělých jsem využívala her, pohádek, písniček, dramatizace textů, pracovních listů apod., zkrátka nabídky, které poskytovaly rozmanité možnosti rozvoje. Vyrobila jsem si celou řadu názorných pomůcek a obrázků a poskytovala dostatek příležitosti k tomu, aby si to, co se nově naučili, vyzkoušeli v sociální interakci. I zde hrála důležitou roli pochvala a podpora sebedůvěry. Na výuku docházeli všichni v rámci svých možností, nikoli však pravidelně. Je potřeba vzít na vědomí, že Žytomyr je velkoměsto, řada krajanů žije na předměstí nebo ve vzdálenějších obcích /do 30 km/. Děti přicházejí pouze v doprovodu rodičů, pokud rodiče doprovodit dítě nemohou, děti se výuky nezúčastňují. V obou spolcích i ve škole jsem učila podle Slabikáře /Procházková, Doležalová, NOVÁ ŠKOLA/. V průběhu školního roku jsem dětem vyráběla volné pracovní listy, které si řadily do portfolia, na konci roku si je odnesly domů. Starší žáci ve škole č. 16 měli navíc pracovní sešit pro 2. ročník /Burianová, Jízdná, Tarábková, DIDAKTIS/. S touto skupinou bylo radost pracovat, rychle se u žáků rozvíjely elementární komunikační kompetence a jazykové povědomí. Studenti ŽSTU byli začátečníci. Vyučovala jsem podle učebnice Učíme se česky I. a II. díl (prof. PhDr. Karel Kamiš, CSc, PANSOFIA). První díl plně vyhovuje všem, kteří se teprve začínají seznamovat s českým jazykem a s českým prostředím, druhý díl je zaměřen na komunikaci. Studentům jsem sestavila přehled mluvnice a pravopisu a pracovní sešit. Dospělí přicházeli na výuku v obou spolcích dva krát týdně. Několik krajanů mělo z dřívější doby ruskočeskou učebnici Širokovová I., II. a měli zájem se z ní učit. Cílem této učenice je naučit studující ovládat český jazyk v jeho mluvené i psané podobě, číst uměleckou literaturu a periodický tisk a překládat z ruštiny do češtiny a naopak. Na konci lekcí bývají připojeny další texty, určené k doplňkové četbě nebo k poslechovým cvičením. K učebnici je připojen souborný abecední slovník, který plně vyhovoval všem. Také pro dospělé jsem sestavila pracovní sešity, sloužily k domácí přípravě i k procvičování gramatiky. Do spolku ČŽO přijíždějí i děti z Potiivky, setkání se konají každý měsíc. Děti se učí nová slovíčka, důležitý je čas, který společně tráví. Díky pravidelným setkáváním dětí dochází k přátelství, stejně tak je tomu i mezi krajany a rodiči dětí. Společně děti podnikly několik pěších túr a pekly chléb v pekárně Albrecht. Krajané v Malyně se učili podle učebnice Učíme se česky I. díl (celý), II. díl (1.–6. lekce) a pracovali s pracovním sešitem, který jsem sestavila a s předstihem poslala k vytištění. Na třítýdenní intenzivní výuku docházela většina dětí, které pojedou v červenci na ozdravný pobyt do Václavova u Oskavy. Ve všech spolcích i na univerzitě dostali krajané na závěr školního roku osvědčení a jiná ocenění za aktivity spojené s výukou českého jazyka. 6. Další aktivity Mým koníčkem je hudební výchova a folklór. Od samého začátku projevily děti zájem o Zpívánky, pohybové hry, dětské dílničky a taneční kroužek /nácvik tanců se zpěvem tanečních písní/. Do výuky jsem zařazovala dramatickou výchovu, při které si žáci rozvíjejí vyjadřovací schopnosti a dovednosti, pomocí pohybu a činností si osvojují a procvičují učivo, získávají zkušenosti a v neposlední řadě pěstují hezký vztah k ostatním. Hru žáci vyžadují, neboť je součástí jejich života. Ve spolku ČŽO se podařilo nacvičit Erbenův
Zlatý kolovrat, představení mělo premiéru na jaře. Ve hře účinkovalo celkem 25 dětí a krajanů. Hra se velmi líbila a divadelní kroužek nazvali „Kolovrátek“. Příležitostně jsem promítala přes PC prezentace Karel IV., Česká republika, České dědictví UNESCO, tradice a zvyky, stavění májí, Jízda králů, atd., DVD a dokumenty ze života volyňských Čechů. Se staršími krajankami jsme hovořily o vaření, předávaly si recepty. 7. Velké akce 28. září – položení květin u hromadného hrobu. Na svátek svatého Václava 28. září 1938, bylo v utajovaném žytomyrském masakru zastřeleno 77 Čechoslováků, kteří byli obviněni z vykonstruovaného vyzvědačství. Byli pohřbeni v hromadném hrobu zalitém betonem. Beseda: Den české státnosti /kníže Václav, svatý Václav/ 14. října, setkání krajanů a beseda s p. Lubomírem Sazečkou ze Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel. 28. října – Den vzniku samostatného československého státu, slavnostní setkání s krajany k 97. výročí vzniku Československé republiky, program dětí 29. října – beseda Dr. M. Tyrš, sokolské jednoty, sokol v zahraničí, slety. https://www.youtube.com/watch?v=UthpyTyuneA 4. listopadu – budova PF I. Franka, odhalení pamětní desky volyňským sokolům. 13. listopadu – výročí narození krajana A. Vacka, zasloužilého umělce Ukrajiny. beseda s krajany: 70. výročí založení UNESCO, prezentace „12 českých divů světa“, akce po celý rok /16. listopad 2015 – 4. listopad 2016/. 17. listopadu – Společně s krajany světa on-line, vzpomínková akce u příležitosti státního svátku ČR – Den boje studentů za svobodu v r. 1989. beseda s krajany: První československý armádní sbor v SSSR, dobrovolníci z Volyně a Podkarpatské Rusi, 25. listopadu před 120 lety se narodil Ludvík Svoboda, http://www.ceskatelevize.cz/porady/10490914163-volynsti/ 5. 12. Až přijde Mikuláš. 1. Krošeňský mikulášský jarmark, soutěže pro děti, výstava, dílničky /tvoření čistě vánoční/ a další zajímavosti 13. prosince Mikuláš, společné setkání dětí a krajanů ke svátku Mikuláše a vánočních svátků, slavnostní program s mikulášskou nadílkou, promítání filmu: Три горішки для Попелюшки 22. 12. Staročeské Vánoce aneb jak slavily Vánoce naše prababičky, beseda s krajany nad knihou Babička: Vánoce na Starém bělidle, zpěv českých koled 27. 12. multikulturní Vánoce /jak oslavují Vánoce Ukrajinci, Rusové, Rakušané, Bulhaři, Chorvati, Maďaři nebo Poláci/. Setkání a beseda s dětmi nad časopisem „Kamarádi“, časopis pro vícejazyčné děti a multikulturní výchovu Workshop: papíroví kapři, přáníčka s vánoční pohádkou, novoročenky
2016 – celoroční projekt: 700 let od narození „Otce vlasti“, krále českého a císaře Svaté říše římské Karla IV., účast v historických soutěžích a malování leden: Rozmarýnek: Tříkrálové koledování, chrám sv. Michaila, Žytomyr. Loutkové divadlo, zpěv adventních, vánočních a novoroční koled na prvním společném setkání dětských kolektivů národnostních kultur v Žytomyru. Rozmarýnek: Vánoční křesťanské svátky a novoroční koledování u jesliček, kostel sv. Václava, Žytomyr – Krošňa. Odpoledne s Karafiátovými Broučky. Beseda nad knihou, četba, malování a kviz 170. výročí narození Jana Karafiáta. Promítání dvanácti sedmiminutových epizod, kouzelného příběhu rodiny broučků a jejich přátel. únor: Mezinárodní den mateřského jazyka, multikulturní setkání, Loutkové divadlo, Žytomyr. Lidice 2016, 44. ročník Mezinárodní dětské výtvarné výstavy. Děti malovaly výtvarné práce na téma: Škola a vzdělání. IV. Mezinárodní historická konference „Češi na území Volyně“, zámek Dubno. Téma: Příchod Čechů do oblasti před 150 ti lety. Za ŽSVČ se zúčastnilo 6 krajanek. březen: Workshop: výroba přáníček pro maminky, babičky MDŽ – setkání dětí a krajanů, oslava svátku. Děti připravily program písní, tanců a prezentaci dvanácti českých památek k 70. výročí založení organizace UNESCO. Český Honza, 4. ročník literárně-výtvarné soutěže pro děti trvale žijící v zahraničí. Téma Český Honza a stroj času, z obou spolků odesláno celkem 5 literárních prací. 80. výročí narození Zdeňka Svěráka, českého dramatika, scénáristy, herce a autora písňových textů. Krajané poslali blahopřání, děti si poslechly písničky a zájemci měli možnost shlédnout film „Obecná škola“. duben: Noc s Andersenem. Odpoledne věnované dánskému spisovateli, nejslavnějšímu světovému pohádkáři, od jehož narození uplynulo 211 let. Pohádkové dobrodružství s Malenkou na ptačích i motýlích křídlech. Dále jsme se věnovali tématu Karel IV. 13. dubna 2012 zemřel Mgr. Ivo Mička. Krajané četli z knihy Dva měsíce u volyňských Čechů. Pan Mička pobýval v letech 2003 a 2004 mezi zdejšími krajany a v knize na ně vzpomíná. 14. dubna, slavnostní koncert k 25. výročí ŽSVČ Oblastní muzeum - vernisáž výstavy, která mapovala život českých předků Workshop Karel IV. očima dětí, výtvarná soutěž
Beseda s krajany: Důležité životními momenty Karla IV. a Lucemburkové na českém trůně. Vyprávění, prezentace, články, křížovky, kvizy, testy a odměny. květen: Májové oslavy v Čechách, Jízda králů /dokumenty z Vlčnova a Kunovic/. Den Evropy v Žytomyru, účast na vystoupení národnostních menšin Workshop: Hurvínek slaví narozeniny /90 let/. Malování slavných postaviček Hurvínka, Spejbla, Máničky a Žeryka. DVD: Veselé příběhy taťuldy Spejbla, který všechno zná a umí, ale ... červen: Den dětí Dětský příměstský tábor s výukou češtiny: Program: „Celé Česko čte dětem“, dramatizace veršovaných pohádek. Putování po ČR, práce se slepou mapou, kvízy, doplňovačky, křížovky hádanky, pohybové hry. Odpoledne: vycházky spojené s návštěvou kina, muzea, galerie, sportovní hry a soutěže. Lidická tragédie. Osud obyvatel k 74. výročí. Dokumentární filmy Lidice a Ležáky. https://www.youtube.com/watch?v=KPlZm588QuU https://www.youtube.com/watch?v=P9KMTdhXrLY Dny Evropy v Malyně /16. 6./, vystoupení dětského tanečního souboru Kalamajka. 8. Spolupráce s a, Generálním konzulátem v Kyjevě, vedoucím konzulárního úseku Mgr. Pavlem Peškem a JUDr. Mgr. Oldřichem Sommerem, vicekonzulem, na oba se často obracejí krajané s četnými dotazy a žádostmi b, Českým centrem v Kyjevě, ředitelkou paní Mgr. Lucií Řehoříkovou. Poděkování paní ředitelce za knihy, které poslala krajanům ke čtení. c, předsedkyní ČNRU paní prof. L. Muchinou, CSc., a druhou tajemnicí velvyslanectví paní Zd. Caisovou. Obě se zajímají o činnost spolků a několikrát krajany navštívily. d, paní Blankou Stefano ze Společnosti pro příležitosti mladých migrantů Meta, o.p.s., V Tůních 10, Praha 2, na kterou se mohu kdykoli obrátit s dotazy ohledně nostrifikace a dalšího vzdělávání, pravidelně zasílá informace o kurzech, zprostředkuje kontakt na doprovod sociálního pracovníka do školy nebo na úřady
9. Podmínky pro výuku a, ŽSVČ má od září 2015 dvě místnosti /učebnu a kancelář/ přímo ve středu města. Prostory nejsou velké, ale pro výuku stačí. K pořádání větších akcí, nácviku tanců, promítání a besed s krajany slouží sál, který je naproti chodbě. V učebně je vestavěná skříň, CD přehrávač a multifunkční zařízení. b, výuka ve škole č. 16 je pravidelně v učebně dějepisu. Pro výuku tanců nebo promítání můžeme kdykoli využívat kulturní sál s pódiem. c, krajané spolku ČŽO se scházejí v jednom z objektů Albrechtu /dříve český pivovar/. Učebna je pěkná, světlá a teplá, je v ní internet. V sousední místnosti pracuje sekretářka, která nám zajišťuje tisky k výuce.
d, výuka na ŽSTU je ve třídě Českého centra, které bylo slavnostně otevřeno dne 14. 4. 2016 e, v Malyně se scházejí krajané v Polském domě, kde mohou po domluvě využívat jednu ze dvou učeben V obou žytomyrských spolcích si své věci mohu nechávat ve společné skříni, nikoli pod zámkem. Denně dojíždím a přejíždím z místa na místo, proto pomůcky k výuce včetně PC stále převážím. Spojení maršrutkami a trolejbusy je v Žytomyru poměrně rychlé, jen v zimních měsících je doprava ve večerních hodinách omezena nebo vůbec žádná, z Krošny do Žytomyru jede poslední spoj do města ve 20.00 hodin. Pokud se zdržím, musím volat taxi.
10. Ubytování Velké poděkování patří paní vedoucí ŽSVČ paní prof. L. Číževské. Nabídla mi několik variant bydlení, a to společné bydlení s její rodinou v RD, pronájem dvoupokojového bytu v samém centru Žytomyru nebo bydlení 1+1 na vysokoškolských kolejích ŽSTU. Vybrala jsem si koleje, kde jsem nadmíru spokojena. Stravování /obědy/ mám zajištěné ve vysokoškolské menze, ve druhém spolku je stravování možné v restauraci Albrecht /obědy i večeře/. V době působení u krajanů v Malyně jsem bydlila v nedaleké Gamarně na ubytovně Střední lesnické školy /Малинський Лісотехнічний Коледж МЛТК/, kam pravidelně jezdí maršrutka č. 3 v hodinových intervalech z malynského náměstí. Ubytování je velmi pěkné a čisté, komplex se nachází uprostřed krásného parku na břehu řeky Iršy. Vedoucím spolků paní Číževské, paní Vashchenko i paní Polyščuk velmi děkuji za milé přijetí a zájem, jsem zde velmi spokojena. S paní Číževskou jsme v každodenním kontaktu. Zavolá, aby se ujistila, zda je vše v pořádku, nepotřebuji-li něco osobně nebo k výuce, za což jsem jí nesmírně vděčna.
11. Co se podařilo, co nikoli a) V obou spolcích jsem naučila děti i dospělé celou řadu lidových písní, tanců a snažila se vzbudit zájem o české kulturní dědictví. Věřím, že této první folklórní generaci zůstanou hezké vzpomínky na společné chvíle. Začátky byly hodně těžké, ale o to je radostnější pohled na tanečníky. Vytvořila se skupinka dospělých tanečníků do 35 let, mezi nimi jsou aktivní členky, kterým budu moci bez obav předat vedení souboru Česká beseda, Moravská beseda a Krošeňské frajárečky. Snad si jednou, právě díky zájmu o české lidové tradice, uvědomí, jak krásné dědictví od českých předků dostali. Všechny tři taneční soubory spolu s pěveckými soubory během roku vystupovaly na několika významných akcích. V obou spolcích pomáhám s nácvikem tanců a písní na 10. Krajanský folklorní festival, který se uskuteční koncem září v Praze. Ve spolku ČŽO byla Moravská beseda přijata s nebývalým zájmem a krajané celou besedu poprvé tancovali s velkou radostí a nadšením v květnu na Májové veselici. Od té doby se Moravská beseda stala nedílnou součástí každého setkání. Od října jsem připravovala žáka Anatolie Šestáka ze spolku ČŽO /15 let/ k přijímacím zkouškám z českého jazyka na české gymnázium. Původně bylo s řediteli škol domluveno, že bude Anatolij dělat z češtiny pouze ústní pohovory, nakonec ředitelství obou gymnázií trvalo na písemných zkouškách. Rodina se přestěhovala do Čech začátkem dubna, a tak hoch stihl termín přijímacích zkoušek, které úspěšně složil, a to jak na Gymnáziu Lercha v Brně, tak i na Gymnáziu v Blansku. Nakonec se student rozhodl pro gymnázium
v Brně, kde naváže na výuku francouzštiny. Velké poděkování patří panu řediteli školy Mgr. Petru Kováčovi, se kterým jsem byla ve spojení, především matce poskytl pan ředitel celou řadu užitečných informací a pomoc při řešení nostrifikace. S nebývalým zájmem o intenzivní výuku češtiny jsem se setkala v Malyně /13. 6.–1. 7./. Krajané jsou velmi milí a vděční, děti mají o výuku češtiny velký zájem. V Malynivce starší krajané mezi sebou běžně hovoří česky. V současné době má podanou žádost o asistenční pomoc /program o přesídlení do ČR/ cca 12 rodin a několik dalších rodin bude podávat žádosti v příštím roce. V obou žytomyrských spolcích i Malyně je několik studentů, kteří v příštích letech budou usilovat o přijetí na studia v ČR. Zájem je zejména o Střední školu umění a designu v Brně, FF UK a studia na ČVUT v Praze. b) Nepodařilo se ani v jednom z místních spolků zlepšit docházku krajanů a především včasný příchod na výuku. Několik dětí má směnné vyučování, také sobotní vyučování. Pokud nemohou přijít, nikdo z rodičů dítě neomluví. Na ŽSTU ne nepodařilo ve II. semestru navázat na výuku češtiny předcházejícího semestru. Většina studentů byla v posledním ročníku, svoji neúčast odůvodňovali tím, že píší bakalářské nebo diplomové práce a připravují se na zkoušky. Ve výuce pokračovalo ve 2. semestru nejvíce pět studentů. Krajanům jsem vydávala měsíčník „Žytomyrské listy“, které byly uveřejňované na www. Zájem o čtení měli jen starší krajané, kteří ale nemají možnost internetu. Od ledna 2016 jsou tisky všem zájemcům k dispozici ve třídě.
12. Problémy většího rázu se nevyskytly žádné. 13. Různé Ukrajina v 19. století jako samostatný stát neexistovala. Území, kam směřoval od 60. let přistěhovalecký proud, patřilo ruské říši. Rusko bylo zemí bratrskou, blízkou a snadno dostupnou. Češi se usazovali nejvíce ve volyňských újezdech Luck, Rovno, Dubno, Ostroh a Žytomyr. Zakládali vesnice zcela české /109/, smíšené /152/ a v ostatních /377/ žili Češi v menšině. Před reemigrací žilo v 638 obcích asi 40 tisíc Čechů. Některé vesnice byly zakládány na prázdných místech, jiné se nacházely při ukrajinských vesnicích. Česká obec Lutharda (Лутхардa), založena Čechy v Dubenském újezdu (Дубенский уезд), měla v roce 1863 celkem 17 rodin, později se proměnila ve větší vesnici. V roce 1869 byla na Volyni založena obec Hlinsko (Глинско). Zakladateli těchto obcí byli František Přibyl a Josef Olič. Obce České Noviny (Новини), Český Malín (Малин), Český Boratín (Боратин) a další tvořily místní části s původním názvem ukrajinských vesnic, který byl doplněn přívlastkem „český“. V Žytomyrském újezdě vznikaly osady např. Alimovka (Алимовка), Florovka (Флорiвка), Gorbaši (Горбаши), Horodiště (Городиште Украина), Ivanovice (Ивановице), Krosna (Кросна), Krušinec (Крушинець), Olšanka (Ольшанка), Plechová (Плехів), Vinohrady (Виноградiв). Škola v Krosně České /dnes pouze název Krošna/ má svůj počátek na jaře 1889, kdy se začala učit čeština v jediné místnosti při faře, a to díky vydatné finanční pomoci zakladatele Krosny České pana Václava Malého, nar. 1835. Výuka v jedné třídě byla celých deset let. Mezitím byla postavena budova české školy, ve které se vyučovalo od roku 1898 ve dvou třídách. Na Volyň přijížděli učitelé z Čech, kteří byli ochotni učit v českých vesnicích. A tak tomu bylo i v Krosně České. Čeští učitelé organizovali v Krosně nejen
vzdělání dětí, mládeže a dospělých, ale také veškerý kulturní život. Byly to např. ochotnické divadlo, pěvecký sbor nebo místní dechový orchestr. Vedle učení vedli i místní Sokol a stali se šiřiteli české osvěty mezi krosenskými Čechy, v neposlední řadě psali články do žytomyrských novin. Sepsané texty pak posloužily jako podklad pro knihy o životě českých usedlíků v Žytomyrské oblasti. Čeští učitelé sestavovali čítanky a učebnice pro české obecné školy na Volyni, udržovali a vedli korespondenci s příslušníky místní české inteligence a dalšími učiteli. Významnou osobností byl pan prof. Evžen Rychlík, etnograf, který se také významně podílel na budování českého školství v Žytomyrské oblasti. Koncem roku 1929 byl zřízen český sektor při kabinetu národnostních menšin, a to vedlo k další kulturní a vzdělávací činnosti v českých osadách na Žytomyrsku. Bohužel konec českého školství je datován na počátek 40. let 20. století ve spojení se III. Celo-ukrajinským kurzem českých učitelů v Žytomyru ve dnech 1.–15. 7. 1930. Na sjezdu byli členové informováni nejen o stavu kulturních a vzdělávacích institucí, ale i o průběhu a tempu kolektivizace v českých vesničkách na Žytomyrsku. Tyto aktivity se staly pro české školy osudné, povšimla si jich sovětská tajná policie, která se nazývala Sjednocená státní politická správa. Organizátoři a většina účastníků byla označena za „české vyzvědače a nepřátele Sovětského svazu“. Účastníci sjezdu byli zatčeni a zvláštní eskortou posláni do Charkova, kde výslechy pokračovaly. Proti 60 učitelům, účastníkům III. Učitelského sjezdu v Žytomyru, vedoucím krajanských spolků, rolníkům a dalším předním činitelům českých komunit a školství, bylo nakonec vzneseno obvinění z vyzvědačství, kontrarevoluční činnosti ve prospěch Československa a Francie, agitace proti sovětské vládě, odporu proti kolektivizaci a ekonomické a vojenské špionáži. Hlavní neveřejný proces se konal v Charkově v červnu 1931, kde bylo souzeno 21 osob. Zatčení a odsouzení českých učitelů mělo negativní dopad na další život krajanů. Znamenalo to nejen likvidaci českých škol, ale i přerušení kontaktů s vlastním a kulturním životem v českých osadách. Učitelům a dalším činovníkům českého školství bylo kladeno za vinu, že učili mládež nacionálnímu šovinismu a používali učebnice poslané z Čech. V budově české školy se vyučovalo dále, ale už jen v ruském jazyce. Byla přistavěna druhá část budovy. Jde o poměrně velkou budovu po pravé straně hlavní silnice do Krošny. V roce 1971 byla obec Krošna připojena k Žytomyru a škola dostala název Žytomyrská střední škola číslo 16. V roce 1979 byla na Krošně postavena nová budova školy č. 16 a stará česká škola zůstala na dlouhou dobu prázdná. Dnes je na ní nápis Autoškola. Od roku 1987 má škola č. 16 v názvu Střední škola s rozšířenou výukou cizích jazyků. Volyňští Češi uvažovali o návrat do staré vlasti již po roce 1918, ale k realizaci došlo až po druhé světové válce. Se sovětskou stranou bylo dosaženo dohody, podle níž se v letech 1945 – 1947 přestěhovalo do českého pohraničí kolem 40 000 osob. Zdejší krajané mají nejvíce příbuzných v Teplicích, Krupce, Chomutově, na Plzeňsku, Žatecku, Pardubicku a v Praze. Během školního roku přijeli za krajany ze Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel pan Lubomír Sazeček /na podzim/ a současná předsedkyně paní Dagmar Martinková /na jaře/, kteří také besedovali s krajany o možnosti programu asistenční pomoci. Ve všech spolcích je stále několik rodin, které mají o trvalý pobyt a zaměstnání v ČR zájem. Podle vedoucí spolku Malynivky paní Jevgenie Polyšcuk /tamní krajané jsou často označováni jako „černobylští“ Češi/ odjelo do Čech v poslední době více jak 30 rodin, ze spolku ČŽO to byly 4 rodiny a ze spolku ŽSVČ 2 rodiny. Krajanům, kterým byla na základě posouzení ekonomické a sociální potřebnosti poskytnuta Ministerstvem vnitra asistence, byla rovněž poskytnuta individuální sociální a hmotná péče k jejich rychlejšímu osamostatnění a integraci v České republice.
Ostatní žádosti o trvalý pobyt bez poskytnuté asistence jsou krajanům vyřizovány standardní cestou o pobytu cizinců na území ČR v zákonné lhůtě 180 dnů.
