ÚČETNICTVÍ ORGANIZAČNÍCH KANCELÁŘÍ KOMPLEXNÍ SYSTÉM PRO VEDENÍ ÚČETNICTVÍ www.okuok.cz
INFORMACE Insolvenční zákon - nová právní úprava úpadkového řízení určeno pro seminář dealerů UOK Zpracoval:
Ing. Bohumír Holeček
Datum vydání:
28. 12. 2007
Insolvenční zákon - nová právní úprava úpadkového řízení Ing.Bohumír Holeček (zdroj: portál businessinfo, Ekonom 12/2006, 22/2006, č.182/2006 Sb.)
zákon
Dne 30. března 2006 byl schválen zákon č. 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který byl publikován ve Sbírce zákonů dne 9. května 2006 v částce č. 62. Jeho účinnost (původně stanovená k 1. červenci 2007) byla odložena zákonem č.108/2007 Sb. k 1.1.2008. V současné době byla schválena novela tohoto zákona, která zahrnuje změnu více jak 100 zákonných předpisů (poslanecký tisk č.224), dalších změnách se uvažuje (viz HN 29.10.2007). Insolvenční zákon nahrazuje dosavadní právní úpravu úpadkového práva obsaženou v zákonu č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jenž byl mnohokrát novelizován. Jeho cílem je v zásadě obrátit situaci: zatímco doposud byl konkurs až tím posledním řešením, kterému se úpadce většinou také do poslední chvíle bránil a z něhož pro něj obvykle nebylo návratu, nový zákon má zajistit, aby byla zavčas řešena již insolvence (tedy snížená schopnost vyrovnávat závazky) dlužníka, ale tak, aby mu byl umožněno postavit se zpět na nohy a navrátit se do běžného režimu podnikání. Nový zákon se tedy snaží dosáhnout toho, aby osoby ohrožené úpadkem vstupovaly do insolventního řízení co nejdříve s tím, že jejich šance na překonání insolvence by se měly zvýšit. Nový zákon také zavádí odchylná pravidla pro úpadek nepodnikatelů (viz dále Oddlužení) a pro úpadek drobných živnostníků (viz Nepatrný konkurs). Na druhé straně podle insolvenčního zákona se již nerozlišuje dosavadní řízení konkursní a vyrovnací. Nově jde o jediné řízení, v jehož průběhu má být rozhodnuto, jakou procesní formou má být úpadek řešen: zda řízením konkursním, tedy rozprodáním majetku a likvidací podniku, nebo řízením reorganizačním, jehož cílem je sanace podniku a znovuobnovení jeho činnosti, u osobnepodnikatelů pak případně oddlužením. Hrozba úpadku a formy úpadku Rozšiřuje se okruh podmínek, za kterých je možné vést insolvenční řízení oproti stávajícímu podmínkám pro konkursní řízení. Dosavadní právní úprava předpokládá možnost zahájit konkursní řízení totiž až v okamžiku, kdy se dlužník ocitne v úpadku. Hrozící úpadek Naproti tomu nový zákon stanoví možnost dlužníka podat návrh na insolvenční řízení i za situace, kdy mu úpadek jako takový teprve hrozí. Pro tyto účely se tedy zavádí nový pojem, a sice „hrozící úpadek" o nějž se jedná tehdy, „lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků". Návrh na hrozící úpadek může podat jenom sám dlužník. Tento institut má být chápán jako jeden z prostředků, který přispívá k urychlení vyřešení úpadku především formou reorganizace a ozdravení podniku dlužníka, což by mělo přinést výhodu také věřitelům ve větším (byť zkráceném) plnění, než kdyby se použil konkurs. Nicméně vágní zákonné pojmy „důvodný předpoklad“ a „podstatná část peněžitých závazků“ vyvolávají obavy o možném podání řádně neodůvodněného návrhu některého z věřitelů. I když bude takový návrh věřitele soudem nakonec vyhodnocen jako neoprávněný, může mít už samotná skutečnost, že byl tento návrh podán (viz dále Insolventní rejstřík) zničující vliv na další existenci dotyčného dlužníka.
Vedle nového institutu hrozícího úpadku rozlišuje insolvenční zákon jako doposud dvě formy faktického úpadku: - platební neschopnost dlužníka - předlužení Platební neschopnost Platební neschopnost nastává tehdy, má-li dlužník více věřitelů, má-li peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen tyto závazky plnit. Za neschopnost plnit své závazky se považuje jeden z těchto faktorů: - zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo - je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti - není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo - dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy podle § 104 (majetku, závazků, zaměstnanců). Zákon tedy nově zavádí přesnou lhůtu pro neplnění (doposud se pouze z praxe dovozovalo, že tato lhůta činí cca 3 měsíce). Pozn: Nově je tedy třeba jasně dát najevo důkazními prostředky, pokud z např. důvodu reklamačního řízení nebude určitý závazek uhrazen – jakmile bude existence závazku v dané výši nesporná a věřiteli nebude průkazně doručena naše námitka a výzva k jednání, může zřejmě podat po třech měsících nezaplacení závazku na naši firmu insolvenční návrh. Předlužení Předlužení nastává v případě, kdy má dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Nově tedy nejde pouze o splatné závazky, ale o veškeré závazky dlužníka. Při zjišťování hodnoty aktiv se sice i nadále má přihlížet k možným budoucím výnosům z dalšího provozování podniku dlužníka – zde však bude zřejmě silně záležet na subjektivním názoru znalce, podle jehož posudku bude soud rozhodovat. Pozn.: Nově je tedy záporný vlastní kapitál dosti zřejmým signálem předlužení. Dlužník se nemůže již bránit poukazem na skutečnost, že všechny jeho závazky (včetně dlouhodobých úvěrů) nejsou splatné. Smluvní závazky z leasingu přitom nejsou podle české metodiky zřejmé z účetního obrazu – je otázkou, zda se budou do porovnávání počítat. Obranou dlužníka může být doložení skutečnosti, že reální hodnota jeho majetku (aktiv) je vyšší nežli účetní (což může platit zejména u vybraných nemovitostí). Odpovědnost dlužníka za škodu Zákon zpřísňuje povinnost právnických osob a podnikajících fyzických osob podat na sebe insolvenční návrh (i na tzv.hrozící úpadek). Tuto povinnost jsou povinny splnit bez zbytečného odkladu poté, co se s náležitou péčí mohly dozvědět o svém úpadku. Jinak ručí věřitelům za škodu, která spočívá v rozdílu mezi výší přihlášené pohledávky a částkou, kterou věřitel nakonec obdrží. Je na dlužníkovi, aby doložil soudu, že tuto povinnost neporušil a zprostil se odpovědnosti za takto definované vzniklé škody věřitelům. Pozn.: Náležitá péče zřejmě zde znamená, že účetní a finanční situace firmy je vyhodnocována průběžně (minimálně měsíčně). Ochrana před věřiteli I tato odpovědnost dlužníka by měla vést k včasnému podávání vlastních návrhů dlužníků na insolvenční řízení a využití institutu „ochrany před věřiteli“, jak je obvyklé jeho využívání v zahraničí. Podle nového pojetí totiž již doručením insolvenčního návrhu soudu se mění zásadně situace (která dříve nastala až prohlášením konkursu soudem). Od okamžiku
doručení mohou totiž věřitelé své pohledávky uplatňovat pouze přihláškou v insolvenčním řízení, nemohou podívat zvláštní žaloby či jinak pohledávky vymáhat. Podobně platí pro uplatnění práv souvisejících se zajištěnými pohledávkami: výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka lze sice nařídit, nelze je ale po zahájení insolvenčního řízení provést. Naopak výraznou změnou oproti předchozímu režimu je možnost věřitelů provádět zápočet svých pohledávek proti pohledávkám dlužníka, a to i po zahájení insolvenčního řízení a dokonce i po prohlášení úpadku dlužníka. Insolvenční rejstřík na internetu Nově se dále zřizuje insolvenční rejstřík, ve kterém se bude vést seznam insolvenčních správců a dlužníků. O úplně převratnou novinku se sice nejedná, neboť již nyní je dostupná evidence úpadců, nové řešení má však fungovat skutečně bez zbytečného prodlení, budou se v něm zveřejňovat již podané návrhy na insolvenční řízení a bude obsahovat více informací. Insolvenční rejstřík by měl přispět k větší transparentnosti úpadkové agendy, neboť kdokoliv bude oprávněn k pořízení kopií nebo výpisů z příslušných spisů. Insolvenční rejstřík bude veden Ministerstvem spravedlnosti. Zákon definuje v § 71 způsoby doručování: soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná povinnost insolvenčního soudu nebo účastníků v insolvenčním řízení se doručují pouze vyvěšením písemnosti na úřední dece insolvenčního soudu a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení. Zvláštní způsob doručení se podle § 75 týká dlužníka, insolvenčního správce, zástupce věřitelského výboru nebo osob, o jejichž podání se rozhoduje nebo které mají něco osobně vykonat. Nový insolvenční rejstřík bude obsahovat seznam insolvenčních správců, seznam dlužníků a jejich insolvenční spisy. Jeho přínosem je zejména zavedení elektronického spisu, který umožňuje rychlejší komunikaci mezi soudy a tím i plynulejší průběh řízení. Insolvenční rejstřík má přispět také k větší transparentnosti úpadkové agendy, protože všechny informace, u kterých to zákon umožní, budou lidem veřejně přístupné prostřednictvím internetu. Kdokoli tak bude oprávněn k nahlížení do spisů nebo k pořizování kopií a výpisů. Pozn. (zdroj: Konkursní noviny): Za chybný tendr na elektronický rejstřík úpadců zaplatí ministerstvo spravedlnosti pokutu 100 tisíc korun. Novinářům to řekl předseda ÚOHS Martin Pecina, který zamítl rozklad ministerstva a potvrdil původní verdikt svých podřízených. Podle nich byly v tendru k zakázce za 47 milionů korun některé podmínky, které zákon neumožňuje. Do rejstříku mají být zapisovány údaje o jednotlivých fázích insolvenčního řízení. Ministerstvo chtělo na projekt původně uvolnit kolem 63 milionů korun. Vítězná společnost ICZ nabídla o 15 milionů méně. Firmám, které v tendru neuspěly, se zdála cena příliš nízká a proti výsledkům výběrového řízení se ohradily. Podle nich mělo ministerstvo na firmy některé nepřijatelné požadavky. Etapy insolvenčního řízení Přijetí insolvenčního návrhu Z hlediska nového zákona je relevantní již okamžik zahájení řízení, tedy okamžik, kdy příslušnému soudu dojde insolvenční návrh (ten musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podlaa, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem - § 97 odst.2 novely). Zákon doručení insolvenčního návrhu chápe jako zahájení insolvenčního řízení a soud je okamžitě (§ 101 - do 2 hodin bez ohledu na denní dobu! – další novela má tento požadavek změkčit na 14.00 hodin následujícího pracovního dne ) zveřejní v nově
zřízeném insolventním rejstříku. Od tohoto okamžiku je omezeno právo úpadce disponovat se svým majetkem (pokud by šlo o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo nikoliv o jeho zanedbatelné zmenšení (§ 111)) a nesmí plnit peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení, s výjimkou plnění k odvrácení hrozící škody, zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Soud může dlužníkovi omezit nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu a ustanovit mu předběžného správce (§ 112, 113). Věřitelé mohou své veškeré nároky vůči dlužníkovi uplatnit pouze v rámci insolventního řízení. Insolvenční soud zároveň zahájení insolvenčního řízení neprodleně oznámí FÚ dlužníka, úřadu práce, OSSZ, obecnému soudu dlužníka, celnímu úřadu a dalším institucím. Soud může vyzvat navrhovatele, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to až do částky 50.000,- Kč (§108). Pokud není navrhovatelem sám dlužník, může si náhradu za zaplacenou zálohu uplatnit v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou. Podle nového zákona bude současné rozhodnutí soudu o prohlášení konkurzu nahrazeno dvěma samostatnými rozhodnutími, která nemusejí (ale mohou) být přijata soudem ve stejný okamžik. Prvním rozhodnutím je rozhodnutí o úpadku – to musí soud vydat nejpozději do 15 dnů od podání insolvenčního návrhu, pokud jej podal dlužník, jinak je povinen učinit do 10 dnů od podání návrhu úkony směřující k rozhodnutí věci (§134). Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolventnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil (§ 133). V případě, kdy soud dospěje k názoru, že návrh je důvodný, tzn. že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí, konstatuje soud ve svém rozhodnutí úpadek dlužníka, jmenuje insolvenčního správce, vyzve věřitele, aby přihlásili své pohledávky za úpadcem ve lhůtě, která nesmí být kratší 30 dnů a delší než 2 měsíce od dne rozhodnutí o úpadku, svolá schůzi věřitelů a nařídí přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek věřitelů. Insolvenční návrh může soud i zamítnout pro nedostatek majetku dlužníka (§ 142, § 144) – toto usnesení je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku. Před rozhodnutím o úpadku může ještě soud rozhodnout o vyhlášení tzv. moratoria – přechodné ochranné lhůty pro dlužníka (viz dále Moratorium). Druhým rozhodnutím je rozhodnutí, kterým se určí způsob řešení úpadku, tedy rozhodne se o prohlášení konkurzu, reorganizaci nebo oddlužení (viz dále). Pokud je dlužníkem osoba, u které zákon nepřipouští ani reorganizaci, ani oddlužení (tedy např. právnická osoba či podnikatel s obratem nepřesahujícím 100 mil.Kč či s méně než 100 zaměstnanci – viz dále Reorganizace), soud zřejmě rozhodne o prohlášení konkursu zároveň s rozhodnutím o úpadku. V opačném případě musí soud rozhodnout o způsobu řešení nejpozději do 3 měsíců od vydání rozhodnutí o úpadku. takovému rozhodnutí musí předcházet schůze věřitelů – pokud ta rozhodne o způsobu řešení úpadku, je soud tímto rozhodnutím vázán. Moratorium (§ 115 až 127) Institut tzv. moratoria je jakousi vzdálenou podobou dosavadního institutu ochranné lhůty. Pokud soud vyhoví návrhu dlužníka a moratorium nařídí, nelze po dobu jeho trvání vydat rozhodnutí o úpadku. Smyslem tohoto institutu je, aby dlužníkovi byla dána možnost vyrovnat se s věřitelem ještě před zahájením insolvenčního řízení. Klade se tak důraz na spolupráci dlužníka s věřiteli. Dlužník může o moratorium požádat do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu, pokud návrh podal věřitel, tak do 15 dnů od doručení návrhu insolvenčním soudem. Návrh doloží písemným prohlášením souhlasu většiny věřitelů (podle
výše pohledávek, s ověřenými podpisy). Vyhlásit moratorium může soud totiž pouze, pokud s tím souhlasí většina věřitelů – musí o něm rozhodnout do konce pracovního dne následujícího po dni, kdy mu návrh na moratorium došel. Po dobu moratoria je dlužník chráněn před svými věřiteli, jen oprávněn dále provozovat svůj podnik a přednostně hradit své závazky vzniklé bezprostředně v souvislosti s trváním moratoria (v posledních 30 dnech před vyhlášením moratoria). Jeho věřitelé např. nesmí po dobu moratoria ukončit dodávky energií, surovin a dalšího zboží a služeb, pokud je dlužník schopen plnit současné závazky za tyto dodávky ( závazky minulé však mohou zůstávat neuhrazeny). Moratorium může trvat maximálně tři měsíce (lze prodloužit nejdéle o dalších 30 dnů). Věřitelům je však dále dána možnost podat kdykoliv v průběhu trvání moratoria návrh na jeho zrušení. Tímto oprávněním věřitelů je eliminováno účelové podáváním návrhů na zřízení moratoria ze strany dlužníka i za situace, kdy dlužník ve skutečnosti nemá snahu svou situaci vyřešit spoluprací a v institutu moratoria pouze spatřuje oddalování vydání rozhodnutí o úpadku. Pozn.: Nový zákon již neobsahuje předem vymezenou ochrannou lhůtou pro zemědělské podniky a podnikatele (podle § 67c dosavadního zákona trvala ochranná lhůta od 1.4. do 30.9. kalendářního roku).. Způsoby řešení insolvence: (a) Konkurs Řešení úpadku prostřednictvím konkursu je obdobou stávající právní úpravy. Spočívá v tom, že věřitelé jsou poměrně uspokojeni z majetkové podstaty, resp. z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. (dle stávající právní terminologie se jednalo o konkursní podstatu). Majetkovou podstatu tvoří souhrn majetku dlužníka, tedy peněžní prostředky, movité i nemovité věci, cenné papíry, obchodní podíl, pohledávky a další práva a jiné majetkové hodnoty včetně jejich příslušenství, přírůstků (např. úrok), plodů a užitků. (aa) Nepatrný konkurs Novinkou je však zvedení institutu nepatrného konkursu, který umožňuje výrazné zkrácení konkursního řízení. Nepatrný konkurs lze nařídit pouze v případě, že dlužníkem je fyzická osoba - nepodnikatel nebo dlužníkův obrat (u podnikatele) nepřesahuje za poslední účetní období 2 mil.Kč a současně dlužník nemá více než 50 věřitelů. Výhodou nařízení nepatrného konkursu je značné zjednodušení procesních činností na straně věřitelů i soudu, což vede ke zkrácení celého řízení. (b) Reorganizace Vedle konkursu, jako dosavadního způsobu řešení úpadku, se nově zavádějí instituty reorganizace a oddlužení. Reorganizace v podstatě znamená, že dlužník bude i nadále vyvíjet podnikatelskou činnost, avšak v mezích tzv. reorganizačního plánu, který sleduje ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Věřitelé reorganizační plán schvalují na schůzi věřitelů, které je za tímto účelem svolána (za určitých podmínek se připouští schválení reorganizačního plánu i při nesouhlasu většiny věřitelů, má-li soud za to, že podnik dlužníka lze ozdravit, což má přispět k větší pružnosti a efektivitě insolvenčního řízení). Věřitelé dále mají právo průběžně provádět kontrolu plnění reorganizačního plánu ze strany dlužníka. Za účelem hlasování o reorganizačním plánu se věřitelé rozdělují do skupin s obdobným právním postavením. Zvláštní skupinu tvoří zajištění věřitelé a společníci dlužníka – reorganizační plán lze uskutečnit i tehdy,.pokud tyto skupiny věřitelů s ním nesouhlasí.
Pro ostatní věřitele by takové řešení mělo velkou výhodu v tom směru, že pokud se podaří reorganizaci zrealizovat, s velkou mírou pravděpodobnosti budou upokojeny jejich nároky mnohem ve větším rozsahu, než by tomu bylo v případě, kdy byla podnikatelská činnost dlužníka zastavena a dlužník jako takový by byl odkázán do likvidace. Na druhou stranu je nutno zdůraznit, že reorganizace připadá v úvahu jen za pevně stanovených podmínek, a sice má-li dlužník za poslední období obrat alespoň 100 miliónů Kč anebo zaměstnává-li alespoň 100 zaměstnanců v hlavním pracovním poměru. Na základě reorganizačního plánu zanikají dosavadní práva třetích osob vůči dlužníkovi a jeho majetku a vznikají pouze ta práva, která jsou reorganizačním plánem předvídána. Pokud ale dlužník v průběhu plnění reorganizačního plánu neplní své podstatné povinnosti nebo dojde k porušení jiných zásadnějších povinností dlužníka, rozhodne soud o přeměně reorganizace v konkurz. Pozn.: Zákon o dani z příjmů v novém ustanovení § odst.1 4(zn) osvobozuje příjem podle § 7 takového úpadce – fyzické osoby, která je v reorganizaci, a to po dobu dvou zdaňovacích období bezprostředně po období, v němž bylo rozhodnuto o povolení reorganizace (pokud nedojde ke skončení reorganizace dříve). (c) Oddlužení Dalším způsobem řešení úpadku je, jak již bylo ostatně poukázáno, oddlužení. Tento institut se uplatní pouze u dlužníka - nepodnikatele. V návaznosti na výše zmíněné podmínky pro reorganizaci lze tedy konstatovat, že dlužníku, který tyto podmínky nesplňuje a je podnikatelem, tj. je zapsán v obchodním rejstříku nebo podniká na základě živnostenského oprávnění (přesné vymezení pojmu podnikatel je obsaženo v ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku), není dána možnost využít tyto nové instituty řešení úpadku. Podstatou institutu oddlužení je, že dlužník věřiteli uhradí pouze část svého dluhu (ne však méně než 30 %, ledaže by s takovým plněním věřitel vyslovil souhlas) s tím, že bývající část dluhu zanikne. O návrhu na oddlužení, který může podat pouze dlužník, rozhoduje soud. Dlužníkovi je dána možnost výběru způsobu oddlužení, které může být provedeno jednak zpeněžením majetku dlužníka, kdy se postupuje obdobně jako v případě konkursu, anebo plnění dlužníka formou splátkového kalendáře, kdy je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet věřitelům částku ve výši stanovenou zákonem, tj. ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny tzv. přednostní pohledávky. Věřitelé musí způsob oddlužení schválit na své schůzi, na které je dlužník povinen se účastnit a odpovídat na dotazy věřitelů. Výhoda, kterou institut oddlužení přináší pro věřitele spočívá v tom, že od dlužníka získají alespoň částečné uhrazení svých pohledávek. Dosavadní právní úprava totiž žádným způsobem dlužníka - úpadce nemotivuje k tomu, aby věřiteli poskytl jakékoliv plnění. Institut oddlužení však vychází z předpokladu, že pokud je dána dlužníkovi vidina osvobození od dluhu, dlužník samotný se mnohem aktivněji zapojí do umořování svého dluhu vůči věřiteli. V konečném důsledku může věřitel docílit větší míry uspokojení svých pohledávek. Bez zajímavosti není ani fakt, že prostřednictvím tohoto institutu se předchází situacím, kdy dlužník usiluje o získání nelegálních příjmů, např. pracuje na černo, a to především s ohledem na skutečnost, že veškeré jeho legální příjmy budou použity k uspokojení pohledávek věřitelů. Postavení věřitelů Oproti dosavadnímu konkursnímu řízení zákon posiluje postavení věřitelů. Věřitelé mají právo např. odvolat insolventního správce z funkce, který je ustanoven soudem, s tím, že věřitelé ustanoví správce nového. Záměrem zákonodárce pro zakotvení tohoto práva věřitelů
byla zřejmě snaha o předejití zmanipulování insolvenčního řízení ze strany soudu, jak se ostatně v minulosti několikrát stalo. Dále není bez zajímavosti, že věřitelé mohou rozhodnout o tom, zda úpadek dlužníka má být řešen prostřednictvím konkursu nebo reorganizace. Věřitelé tak mohou samy ze svého hlediska zvážit, jaký způsob považují za nejefektivnější s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem. Zákon nově favorizuje postavení tzv. zajištěných věřitelů – ti mají nově právo na uspokojení své pohledávky ze 100% hodnoty výtěžku (zpeněžení konkursní podstaty – doposud to bylo 70% z této hodnoty). Odtud vyplývá, že postavení ostatních přihlášených věřitelů se může významně zhoršit – z výtěžku podstaty na ně nemusí zbýt nic. Odpovědnost věřitelů Pokud podá věřitel řádně nezdůvodněný insolvenční návrh, který byl soudem odmítnut, má dlužník nebo každý z jiných dlužníkových věřitelů proti insolvenčnímu navrhovateli právo na náhradu škody nebo jiné újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení či opatřeními přijatými v jeho průběhu (§ 147). Žalobu na náhradu škody je třeba podat do 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o ukončení insolvenčního řízení. K postavení věřitelů v insolvenčním řízení dále stojí za zmínku odpovědnost věřitele za správnost údajů uvedených v přihlášce, kterou věřitel podává do insolvenčního řízení. Vyjde-li po přezkumu podané pohledávky, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené pohledávky, má to pro takového věřitele za následek, že se jednak k jeho přihlášené pohledávce nepřihlíží a dále mu může být uložena povinnost, aby zaplatil částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna. Záměrem této konstrukce je zabránit účelové přihlašovaných pohledávkám, které pak ve svém důsledku znemožňují anebo minimálně ztěžují průběh insolvenčního řízení. Závěrem lze uvést, že nová právní úprava úpadkových vztahů je z hlediska věřitele výhodnější, neboť postavení věřitele rozšiřuje a posiluje. Ke zrychlení vyřízení úpadkové agendy také přispívá zavedení lhůt, ve kterých musí být učiněno vydání rozhodnutí soudu nebo k procesním úkonům účastníků. Z praktického pohledu se však zrychlení úpadkové agendy nemusí projevit bezprostředně po účinnosti nové právní úpravy, neboť vztahy vzniklé před účinností nové právní úpravy se budou řídit dosavadní právní úpravou. Lze tedy předpokládat, že značné množství stávajících konkursních řízení bude dobíhat řadu let i za účinnosti nové právní úpravy. Nová právní úprava má být tedy účinná od 1.1.2008. Je otázkou. zda se veřejnost stejně jako další dotčené subjekty ke dni účinnosti dostatečným způsobem seznámí s jejími změnami. Až praxe insolventních soudů a zúčastněných osob však ukáže, do jaké míry se naplní záměr tvůrců zákona, tedy zejména zrychlení a zefektivnění úpadkového řízení.
