"U všech čertů, teď toho mám zrovna dostl Aby mě kdejaký greenhorn vyslýchal!"

Kapitola prvnf

NA ZÁPADi! Kdo sl v Arkansasu, ve Fort Gibso­ nu přeh,odí pušku přes rameno a jede ně­ kolik dni cesty podél proudu, narazf na malou osadu. Sestává jen z několtka prostých chat, společného pastviště a opodál stojfcfho srubu. Yývěsnf štít hlásá

do dálky, že je zde store and boardulé• house, totiž hostinec a krám, kde lze ďó­

stat vše možné i nemožné. Nikdo zpravid­ la neví, čim dříve majitel krčmy byl, a odkud přišel, a on sám se nikdy neptá, kdo je jeho zákazník a kam se ubírá. V hostinské místnosti toho dne sedělo několtk mužfi, jejichž zevnějšek nebylo věru možno nazvat salónn�m. I když se oblečeni veltce riiznilo, jedno mělo spo­ lečné: bylo na něm vidět, že jeho maji­ telé neobtěžují žádného módního krejčí1

ho, nýbrž že se šatr sami, tak se právě dá. Při dobrém doušku si vyprEI.v!!ll hell\lě1'itelné lovecké příhody. Před okamžikem právě kdosi dopověděl historku, jakých v oněch krajích a dobách kolovalo mno­ ho. Vtom se zdvihl muž, sedfcf nejblíže oknu, pohlédl ven a zvolal: "U čerta, . to jsou dva greenhorni ja­ ko vymalovaný! Jak ty zelenáči seděj na koních! Co tady vfibec hledajt?" Přltomnf se zvedli, aby vyhlédli oknem ven. Muž, který je na cizince upozornil, se posadil zpátky ke stolu a nevěnoval dalšfmu ději pozornost. Byl to prapodivný chlapík. Všecko na něm připadalo nesmfrně dlouhé, ru­ ce, nohy i tělo a přitom tak slabé, že by pořádný náraz větru roinesl toho člově­ ka jako pavučiny babího léta. Na hlavě mu sedělo cosi, co před lety bylo klo­ boukem. Vyzáb�ý obličej byl obrostlý vou­ sem, či vlastně vousy, jichž mohlo být dobře počítáno asi sto; rostly mu po­ rfiznu z hornfho rtu, z brady a tváří a visely dolfi až k pasu jako nitě. Jeho lo­ vecká k!J.Zajka byla buď upomínkou na nejútlejší mládí nebo darem nějakého pi­ dimužíka, neboť sahala do poloviny těla a rukávy končily jen několik centimetrfi pod lol!ty. Nohy vězely v ohromných bo­ tách, jimž se lidově říká koráby; snad byly kdysi před lety opatřeny koženými holenicemi. Lýtka měl muž obalena tak zvanou horse-feets, totiž kfiží staženou z nohy koně. "Máš pravdu, Pitte Holbersl," pro­ hodil jeden ze spolustolovníkfi. "Jsou to greenhornl a takoví zelenáči nestojí ani za to, aby sl jich poctivý westman vší­ mal." Zvědavci se vrátill na svá místa. Po chvill se dveře rozlétly a do nálevny vstoupila dvojice mužfi. Zadní, �terý za sebou zavřel dveře, byl na pohled nenápadný. Zato jeho druh vzbudil pozornost. Nebyl ani nápadně velký a silný, za­ to drženi těla a vystupování prozrazo­ valo ráznost. Souměrný mužný obličej byl opálen do hněda a zdobil jej mohut­ rl.ý tmavý plnovous. Jeho nový oblek zřej­ mě teprve. ·nedávno opustil věšák kon­ fekční·. prodejny. Prérijní lovec má nepřekonatelný odpcir ke všemu, co voní novotou, ať již jde o š�ty nebo zbraň. čím zašlejší puš­ ka, trril je mil milejší, tím víc je na nt

hrdý, poněvadž je na ní patrno již pi'l pouhétfi pohledu, že mu je dávnou· .druž­ kou, která mu již často pomohla z tísně i z nebezpečí. A v savaně, jako všude, kde se hodnota člověka neposuzuje po­ dle zevnějšku, nýbrž podle skutkťt, pfiso­ bí švihácký oblek nejen směšně, ale pří­ mo vyzývavě, což často zavdává podnět k ostrým srážkám. "Dobrý den, pánové," pozdravil vou­ sáč a postavil svou pušku do kouta, což pravý lovec nikdy neudělá, dokud si své okoH neprohlědne. Pa k se obrátil k hostinskému a ze­ ptal se: "Je přítomen počestný mistr Vin­ klay?" ,i-Im ! Dost možná, že jsem to já 1 sám, ' odvětil krčmář uštěpačně. "Jak to, dost možná?" podivil se ci­ zinec. "Co znamená to vaše: možná?" "Znamená, že buď jsem Vlnklay, ne­ bo také nejsem, podle toho, jak se mi pt·ávě líbí." "A jak se vám to líbí právě teď?" "To závisí na tom, co si od mistra Vinklaye přejete,,pane!" "Především něco k pití pro mne a tohohle muže. A pak odpověď na ně­ které otázky." "O pití není nouze, pane. Zde je skle­ nlcé nejjemnějšího parteru. A Informa­ ce také můžete dostat, pokud se budete ptát na rozumné věci. Vím, čím je po­ vinen gentleman gentlemanu." "Toho gentlemana sl odpusťte, Vlh­ klayi; gentleman sem - gentleman tam," pronesl panovačně cizinec a postavil sklenici řídkého piva s patrnou nechuti na stfil. "Chci se zeptat na Sama, zvané­ ho Ohnivá puška." "Co mu chcete?" zvolal krčmář pře­ kvapeně. "To je má starost, jestli dovolite! Slyšel jsem, že se občas .u vás stavuje." "Ano a ne, pane. Dovolte zase vy, abych - když vy neodpovídáte na mé otázky - neodpovídal ·zase. já na vaše. Ostatně tady sedí lidé, kterí vám mohou podat lepší informace.'' Po těchto slovech se hóstinský oto­ čil a zmizel. Cizinec se obrátil k ostat­ ním hostfim a zeptal se: "Je to pra:vda, co Vinklay i'Ejld?·" Nikdo mu neodpověděl. · , "Mistře nemluvo, hej!" ob�átil se přímo na Pitta Holberse. "Nechtěl byste ml laskavě odpovědět?" Dlouhán se udiveně rozhlédl po ostat· · ' ních. ·

'

"Ptáte se mne, velectěný?" "Ano, vás se ptám." .,Tak poslyšte, pane! Mé j méno je Hol­ bers, Pitt Holbers, dovedete-li si to pa­ matovat. Co chcete od Sama-Ohnivé pušky?" "Přišel jsem z Východu, abych se tu trochu porozhlédl, a potřebuji někoho, kdo by mi v tom rozhlížení pomohl. Mys­ lím, že Sam je ten správný chlapík. Pro­ to se vás ptám, kde bych ho našel." "Jestli si myslíte, že by moh' bejt tím, koho potřebujete, nechci vám to vy­ mlouvat. Ale pochybuju, že by Sam po­ třeboval vás. Vy nevypadáte na to, že byste se hodil plukovníkovi do party." "Myslíte? Třeba máte pravdu, ale také možná, že se mýlíte. Povězte rov­ nou: chcete mi odpovědět nebo ne?" Pitt Holbers se pomalu obrátil ke svému sousedovi u stolu. .,Co tomu říkáš, Dicku Hamerdulle, starý mývale?" Dick Hamerdull se podíval do skle­ nice, jakoby v ní bůhvíco hledal, a k ci­ zinci se ani neobrátil. Jen si posunul če­ pici do týla, načež odpověděl : " C o říkám nebo neříkám, to je fuk." A zase si narovnal čepici a zadíval se do sklenice. "Kdo je ten plukovník, Dicku Hamer­ dulle ?" zeptal se cizinec. "Kdo je plukovník? Sam Ohnivá puš­ ka je náš velitel a proto je náš plukov­ ník." Cizinec se pousmál zálesákově lo­ gice. "Kde tedy mohu najít toho vašeho plukovníka?" Dick Hamerdull vyvalil na cizince oči ještě udiveněji než předtím. Byl snad nejobezřetnějším člověkem mezi Atlan­ tikem a Tichým oceánem a teď najed­ nou jakýsi greenhorn by" ho chtěl zpo­ vídat. To si přece nemtl.že dát jen tak lí­ b.i t! Zvedl sklenici, napil se z ní tak dil­ . kladně, že ani kapka nezbyla, a pak se rozvážně zvedl. Teprve t e ď bylo možné sl prohlédnout. celou jeho postavu. Byl to zavalitý chlapík, j ehož zevnějšek mohl vzbudit strach i smích zároveň. Tělo vě­ zelo v jakémsi pytli z bůvolí kttže, zápla­ tovaném jako střecha s vyspravovanými taškami. Pytel, zastupující úlohu kabá­ tu, byl nepochybně ušit pro osobu mno­ hem vyšší, protože dosahoval Dickovi až po kotníky. Jeho nohy vězely v sešlapa­ ných škrpálech, hlavu pokrýval beztva­ rý předmět, který snad kdysi před dáv­ nými lety býval kožešinovou čepicí. Na

ošlehaněrri obličeji, z něho� vykukovala malá, lstivá očka, byla jizva na jizvě, což mu dodávalo neobyčejně bojovného vzezření. Kdo by si muže lépe prohlédl, p ovšiml by si, že mu chybí několik .prstů.. Puška, která před ním ležela na stole, se podobala spíš klacku, uříznutému kde­ si v houštině. Pažba ztratila nadobro ně­ kdejší podobu, byla otlučena, pořezána a roztřepena. I ten nejodvážnější stl;'elec by si sotva troufl z té pušky vystřelit z obavy, aby se mu v rukou nerozletěla. Takových obdivuhodných bouchaček, kte­ ré však v rukou svého pána· jsou hroz­ nými zbraněmi, bylo tehdy na Dalekém Západě dost. "Dicku Hamerdulle, vy j ste m l ne­ odpověděl. Ptám se znovu ještě j ednou: kdy a kde mohu najít Sama Ohnivou puš­ ku?" "U všech čertů, teď toho mám zrov­ na dost l Aby mě kdejaký greenhorn vy­ slýchal ! " S lovo greenhorn, zelenáč, má nepří­ jemný zvuk zvláště na americkém Zápa­ dě. Není tedy divu, že se neznámý cítil dotčen. "Greenhorn?" opáčil. .,Chcete se dů­ věrněji seznámit s mým nožem, pane ? " " Co je m i p o vašem perořízku? S tím můžete leda kuchat žáby. Jen se nepo­ koušejte Dicku Hamerdullovi vyhrožovat. Pro mě jste greenhorn!" . Cizinec pokl'očil do kouta, kde stála jeho puška, chopil se jí a zvolal : " Kde najdu vašeho plukovnlka? Dá­ vám vám minutu času, Hamerdulle. Ne­ zodpovíte-li do té doby mou otázku, ne­ budete už vllbec nikdy odpovídat! Jsem na Západě, kde si každý bere právo do své ruky sám ! " Zálesák pohlédl zase s naprostým klidem do své sklenice. "Nuže, " vykřikl cizinec. "Vaše mi­ nuta uplynula. Dostanu odpověcf nebo ne? Počítám : jedna - dvě - " A l e nebezpečná číslovka .,tři" se z ci­ zincových úst neozvala. Až dosud seděl Dick Hamerdull klidně a lhostejně. Vtom se bleskurychle chopil své pušky a než se kdo nadál, zahřměl výstřel. Cizincova zbraň vypadla z ruky svého pána a v příš­ tím okamžiku ležel i on na zemi. Dick Hamerdull s nožem v ruce mu klečel na prsou. .,Vy greenhorne! Řekněte ,tři', abych mohl odp - o vědět !" .,Nechte toho a pusťte mne. Copak nerozumíte žertu? Já bych byl přece ne­ vystřelil," 3

"To by moh' říct každej. Namířil jste pušku na lovce a tím jste podle zákonů savany propadl mému noži. Dost! Co chcete Samovi? Odpovězte! Teď počítám j á: jedna - dvě -" Přemožený se s napětím všech sil snažil vyprostit. Nešlo to. Začal tedy pro­ sit: "Mějte rozum! Plukovník je můj strý c ! " "Cože? T o s l povídejte, komu chce­ tel" " Můžete mi věřit, j e to pravda !" "Ta k ? Je-li Sam váš strýc nebo ne, to je mi naprosto fuk. Byl bych vás stej­ ně jen drobet polechtal. Na greenhorna by bylo mého nože škoda. Vstaňte a cho­ vejte se slušně." Dick Hamerdull se zvedl a usedl za­ se ke stolu. O cizince ležícího na podla­ ze, se nestaral. V tom okamžiku se otevřely dveře a pružným krokem vešel muž oblečený jako lovec. Avšak na první pohled to byl Indián. Jeho oděv byl z vydělané bůvolí ků­ že, jejíž zpracování na měkko ovl ádají rudošské ženy mistrně. Mokasíny měl z kůže losa, spletené z dlouhých řemín­ ků, ovinutých kolem chodidla. Indiánovu hlavu pokrývaly husté, tmavé vlasy, sto­ čené do vrkoče, který jako koruna se­ děl na hlavě, hrdě vztyčené. Syn divo­ činy pohrdal každou j inou pokrývkou h1avy . Když se jiskrným, orlím zrakem roz­ hlédl po místnosti, zamířil ke stolu, u ně­ hož seděl osamocen starý tt·apper. , "Ke mně si nesedej," zvolal stařík. "Najdi si místo jinde !" "Rudý muž je unaven ! M ůj starý bílý bratr snad dovolí. abych si odpočinul," odpověděl Indián melodickým hlasem . "Unavený nebo ne, to je mi jedno . Nesnáším rudou kůži. " ,. Nemftžu za to; Velký Duch ml ji dal. " "Kdo ti ji dal, na to se neptám. Jdi pry č ! " Indián sňal pušku s ramene, opřel pažbu o zem, zkřížil ruce nad ústím hlav­ ně a zeptal se: "Je můj starý bílý bratr pánem v tomto domě?" "Do toho ti nic není!" 11 Dobře jsi řekl - mně ne a t o bě také ne. A proto zde může rud9 muž se­ dět stejně dobře jako bledá tvái'." tndián usedl. V jeho dt\razM řeči i v celém jehó chování bylb cosi, co sta­ rého trappera odzbrojilo. 4

Objevil se krčmář. "Co chceš v mém domě, rudochu?" "Dej mi chléb k jídlu a vodu k pití." " Máš peníze?" "Kdybys ty přišel do mého wigwa­ mu a chtěl jíst a pít, neptal bych se tě na peníze ! Mám zlato a stříbro." Krčm ářovy očl zajiskřily. Za chvíli přinesl sklenici nejbídnější whisky a s kusem chleba ji postavil před rudocha. "Můj bílý bratr mi nerozuměl. Ohni­ vou vodu jsem nechtě l ! " "Jakou t e d y chceš?" "Rudý muž pije vodu, l{terá prýští ze země." "Tak jdi, odkud jsi přišel! J á musím vydělávat peníze, a ne ti nosit vodu! Zaplať chleba a běž ! " " Rudý muž zaplatí a pftjde. A l e n e dřív, dokud m u neprodáš, c o ještě po­ třebuje." "Co chceš?" "Prodej mi tabák a náboje." "Tabák dostaneš, ale střelivo rudochftm neprodávám." "Proč ne?" "Protože jim nepatřf do rukou!" "Tvým bílým bratřím patří?" "To si myslím ! " "Abych mohl lovit, potřebuj! n áboje. Prode j mi, oč jsem tě žádal." "Nic ti nedám!" "Bílý muž mluví vážně?" "Docela vážn ě ! " . V příštím okamžiku uchopil Indián krčmáře jednou rukou za krk a druhou tasil nůž. "Pak nebudeš náboje prodávat ani svým bílým bratřím! Velký Duch ti po­ nechává malý okamžik k rozmyšlení. Dáš mi, c o chci, nebo nedáš ? " Lovci vyskočili, a b y s e vrhli n a In­ diána, ale ten se otočil tak, aby měl záda kt·ytá Zvedl proti nim dlaň a zvo­ lal : . " Jsem Vinnetou, náčelník Apačů! Kdo se odváží upírat mi právo na to, co jsem chtěl od tohoto muže?" Vyslovení. Vinnetouova jména vyvo­ lalo neobyčejný účinek. S otva je pro­ nesl, všichni uctivě odstoupili.. Vipnetou­ ovo jméno požívalo vážnost. Od těch dob, co se Vinnetou stal náčelníkem všech atJať:Sk�ch kmertll., pro­ měnili sé Apačově v nejodvlí:Ut�jšf lovte a nejstatečnlljší bojovnťky Vlrtril'!tou byl jedln9m z mála níl�tllníktl dosud nepod­ rnanl:!n9th kmenů, o něm� sé vMělo, �e Mni Mprítt:llem Mloéhtt Oókontlll sé Sa-

mem, zvaným Ohnivá puška, velkým lov­ cem kožešin a stopařem, uzavřel osobní přátelství. O Samovl nevěděl nikdo, odkud po­ chází. Obklopil se četnou družinou lov­ cíl. kožišin, s nimiž se nečekaně obje­ voval n a ríl.zných místech. A pak se vždy povídalo o nějakém neuvěřitelném kousku Sama nebo jeho lidí. Tak se stalo, že Samova osoba by­ la časem opředena takovou slávou, že každý z álesák na prérli si přál poznat ho osobně. To však nebylo snadně, neboť nikdo neznal místo, kde má Ohnivá puška se svými lidmi trvalé sídlo a útočiště. Právě tak nikdo nevěděl, jak se dostal na di­ voký Z ápad. Přišel-li do nějaké osady s baliky ulovených kožišin, nezdržel se nikde déle, než bylo nezbytně třeba k je­ jich prodeji. Jakmile obchod skončil, ihned vždy zmizel. Nepatřil také k oněm lovcťim, kteří chtějí nahromadit co nej­ více zlata a stříbra, aby si zabezpečili pozdější klidný odpočinek. S ama nepo­ chybně vedly k životu v. savaně zcela' jl­ ně důvody. O nich se však nikdo nedověděl . . . " Pusť mne! " zvolal krčmář, jakmile Apač pronesl své jméno. "Jsi-U Vinnetou, dostaneš vše, co žádáš!" "Veliký Duch tl našeptar tato slova. Jinak byah tě poslal k otcťim a za te­ bou každého, kdo by mi chtěl bránit." Vinnetou pustil hostinského a při·

stoupil ke stolu, kde seděli Dick Hamer­ dull a Pitt Holbers. "Proč zde sedí bílí lovci a zahálejí, zatímco se rudl bojovníci chystají na­ padnout j ejich wigwam?" Dick zvedl oči od své sklenice a řekl: "Velký náčelník Apačů nás zná?" "Vinnetou vás dosud nikdy nespatřil, ale ví, že ty jsi jeden z jeho mužů. A tenhle je druhý. M á Ohnivá puška bo­ jovat sám s Ogallally, kteří touží po je­ ho skalpu?" " Ogallallové?" vzkřikl Dlck Hamer­ dull a vyskočil, jako by pod stolem šlápl na chřestýše. Také Pitt Holbers se vzpří­ mil a jediným krokem se ocitl . před Apa­ čem. " Co chtějí Ogallallové od Sama?" "Pospěš k němu a dovfš se to!" od · větil Vinnetou a obrátil se ke krčmáři. Odepjal brašnu na polumy a když mu jl hostinský vším požadovaným naplnil, sáhl rukou za opasek a řekl: "Nyní ti dám zlatý kov." Krčmář přijal nugget a pohližel na těžký kousek zlata s neskrývaným ob­ divem. "Zlato! Pravé a ryzí zlato! A je ho aspoň za čtyřicet dolarů.! Odkud ho máš?" "Pshawl" bylo jediné slovo, které Vlnnetou s výrazem opovržení pronesl. Pak se otočil a odešel. Také Pitt Holbers si pověsil pušku přes rameno. 5

.,Musíme si pospíšit, Dicku, starý mý­ vale. Vinnetou je vševědoucí a s těmi Ogallal l y to bude asi pravda." Po těch slovech se poprvé obrátil na cizince, který se prohlásil za Samova synovce . .,Chcete-li k vašemu strýci, je nej­ vyšší čas, abyste se zvedl. Ale dřív mi povězte, jak se jmenujete či jal{ vám ří­ kají ! " "jmenuji s e Mertens, Jindřich Mer­ tens " " Hm, a ten váš prftvodce? j akpak mám říkat vám ? " obrátil se Dick na ci­ zincova spnlečnílm. "Petr Wolf je mé j méno," odvětil muž. "Kam se poděl ten rudoch?" zeptal se Met•tens. "Apač? Kam se poděl? On sám ví nejlíp, kam se podít. Vsadím svého ko­ ně, že ho na jdem právě tam, kde se bu­ de líbit jemu a kde my ho budeme nej­ víc potřebovat." Vsedli na koně a pustili se nejprve lesem. kterým j eli až do večera. Pak se před nimi otevřela prérie jako obrovský zelený koberec. Teprve když první hvěz­ dy zazářily na obloze, zastavil Dick Ha­ inerdull svého koně. . ,Tady končí dnešní den, nemyslíš, Pitte Holbersi, starý mýva le?" Dlouhán pohlédl do dálky : "Nebylo by lepší položit se o pár mílí dál?" " Máme s sebou ty dva panáky. Do­ sud pořádně neochutnali savanu. M usí­ me jim dopřát trochu odpočinku. Dolfi z koní! Ráno pojedeme dál!" Oba cizinci, nezvyklí jízdě, byli opravdu unaveni a ochotně poslechli. Ko­ ně uvázali k e kolíkfim. Po večeři bylo stanoveno pořadí hlídek a muži se ulo­ žili do trávy na rozprostřené houně. Hned za ranního šera se vydali na další cestu. Oba trappeři věděli, že v sa­ vaně je nutno mít oči otevřeny a dfiklad­ ně se rozhlížet. Zpráva, kterou slyšeli od Vinnetoua, byla dosti vážná. Dick Hamerdull, jedoucí v čele, ná­ hle sklouzl ze sedla do trávy a pozorně prohlížel pfidu. " P itte Holbersi!" zvolal. "jestliže ta· dy před nedávnem nikdo nejel, mfižeš mne snísti S lez a podívej sel " Pitt Holbers došlápl levou nohou na zem, přehodil pravou přes hřbet svého koně a sklonil se k zemi. .,Když myslíš, Dicku." zabručel spo; kojeně, .,myslím i já, že to byl rudoch. , 6

., Kfiň bělocha takovou stopu nezane­ chá. Nasedni a jedeme dál." Hamerdull sám kráčel pěšky po od­ halené stopě, zatímco jeho klisna spoko­ jeně klusala za ním. Zanedlouho se obrá­ til a zvolal : "S lez zase, starý mývale a podívej se, koho máme před sebou ! " P i t t Holbers pohlédl n a označené místo a řekl: .,jestli si myslíš, Dicku, že to byl Apač, pak máš pravdu Pt·ávě takové tře­ pení, jaké uvázlo na lmktusu, měl ten v krčmě. Asi sl tady něčeho všiml. se­ stoupil z koně a kus třepení zfista I na bodláčí. Hele, Dicku, podívej se sem vpravo! Čí nohy tohle byl y?" "Pitte, to byl nějakej mizera, co při­ šel z této strany a zde zahnul vpravo. Co o tom soudíš? " " C o bych mohl jiného soudit, než ž e Apač má proklatě bystrý zrak. S patřil stopu, která by nám asi ušla." " Hlavně, že ji teď vidíme. Rudoch, ale neběhá v savaně sám. Bude tu mít někde koně a o pár krokfi dál jich mil­ že být celá tlupa. Bfihví, Cel mají v úmys­ lu." Rozhlížel se po obzoru, zavrtěl mr­ zutě hlavou a obrátil se k cizinci: "Poslyšte, načpak máte tu škatuli? Proč to neotevřete?" Mertens vytáhl z pouzdra daleko­ hled. D ick jej přiložil k očím a znovu se rozhlédl. Pak se usmál a podával da­ lekohled Holbersovi. "Popadni tu píšťalu, starý mývale, a pověz ml, co znamená ta dlouhá, rov­ n á č ára, která vede támhle od východu k západu." Pitt Holbers vzal dalekohled a zamí­ řil jím v naznačeném směru. " MysHš-Ii, Dicku, že je to železniční trať, která tamtudy vede do Kalifornie, pak mfižu s jistotou tvrdit, že nejsi tak hloupý, jak se zdáš." " Hloupý? Já, tvfij přítel? Pitte, měl bych ti za t o vrazit jednu pěstí do že­ ber. Ale co s tím rudochem, který po sobě zanechal stopu? A jak to souvisí s t ratí?" " Kdypak přijede nejbližší vlak, mllý Dicku?" "Nevím určitě, ale myslím, že přijede dřív, než všecky, co přijedou po něm." "Na ten vlak mají rudoši spadeno!" "Ale z které strany přijede?" "Běž se zeptat do Omahy nebo do Fríska!" "Ať přijede vlak od východu nebo

od západu, Indiáni číhají, aby cestujícím stáhli trochu kůži přes uši." "Dolít ze sedel, gentlemani," obrá­ til se Pitt na Mertense a jeho společní­ ka. "Kdo sedí na koni, je z dálky spíše vidět než ten, kdo stojí na zemi. Podí­ váme se, kde se rudoši schovali. Ale puš­ ky do hrstí!" Plížili se pomalu a obezřetně kupře­ du. S topy, l{teré sledovali a k nimž se patrně přldružila i stopa Apačova, vedly nejprve k železničním kolejím a pak dále podél nich, až k několika vyvýšeni­ nám, kudy procházel železniční násep. Dick Hamerdull se zastavil. V příštím okamžiku vylétla jeho puška k líci. S klonil však hlaveň, neboť přes kolej se přehoupla postava, vzpří­ mila se a pok1·očila čtyřem mužiim vstříc. Byl to Apač. "Vinnetou poznal bledé tváře," pra­ vll. "Vy jste odkryli stopu Ogallallů a přišli jste za mnou, abyste pomohli za­ chránit ohnivého oře před zkázou?" "Ano. Ale kde nechal náčelník Apa­ čů svého koně? Nebo snad běhá pěšky v této krásné končině? " .. Můj kůň je j a k o věrný pes. Položí se tam, kde mu jeho pán při!{ áže. Hle­ dal jsem svého přítele Sama a zpozoro­ val jsem rud� muže, kteří chtějí poško­ dit trať, aby ohnivý oř bělochů vyjel z kolejí. Vinnetou neschvaluje jejich po­ čínání, i když je umí omluvit. Jeho duše je smutna, neboť rudí mužové se marně pokoušejí zachrániti prérii · pro sebe. Pro­ to chce náčelník Apačů zabránit neštěs­ tí!" . . Jen­ . . Dobrá," vzdychl Pitt Holbers. že nevíme, z které strany vlak přijede." .. Přijede od východu, protože vlak od západu jel tudy, když slunce stálo nad hlavou náčelníka Apačů." .. Ale otázka je, v kolik hodin se tu objeví. Nevíš to snad, Pitte Holbersi?" .. Nenosím v hlavě jízdní řád, milý Dicku." "To vím, starý mývale. Je mi dobře známo, že v tvé hlavě je prázdno a pus­ to jako v Llanu Estacadu. Jenže za čtvrt hodiny zajde slunce, a my nebudeme moci rudochy pozorovat, abychom vědě­ li, c o vlastně . . . "Vlnnetou byl za jejich zády a viděl, že vytrhali kus kolejnic a zničili stezku ohnivého oře, aby nemohl dál." .. Je jich mnoho?" ,,Můj bílý bratr nechť vezme deset­ krát deset mužů, a ještě to je méně než polovička těch, co tam čekají. A koní "

je mnohem více, neboť všecko zboží, kte­ ré veze ohnivý oř, chtějí Ogallallové na koních odvléci." . . co zamýšlí náčelník Apačů?" "Vinnetou zfistane zde. Jeho bíU bratři pů.jdou naproti ohnivému oři, aby zarazili jeho běh a zhasili j eho ohnivé oči. Ogallallové nesmějí vidět, že se vlak zastavil." Rada to byla dobrá. Je třeba vyjet vlaku hodně daleko vstříc. Vinnetou zťl.­ stal sám na místě, kdežto čtveřice mužO. se pustila tryskem podél trati. "Rychle, rychle!" vybízel Dlck Ha­ merdull. "Musíme stihnout varovat vlak. Čím dřív, tím líp. Rudoši nesmějí poznat, že světla náhle zů.stala stát. Uhodli by, že jsou prozrazeni."

Kapitola

druh á

SAM, �VANÝ OHNIVÁ PUŠKA Slunce již zašlo a poněvadž \r již­ nějším podnebí je jen krátký Sotih1l'ak, nastala zanedlouho úplná tnia. Konečně zarazil Dick Hainet;du11 ko­ ně a zabručel: "Myslím, že jsme bdjeil dost daleko. Upoutejte kohě a iiéljtlěte trochu suché trávy, ať mi"Ižeme dát vlakU znamení!" Po chvilce měli připravenou hroma­ du suché trávy, kterou mohli zapálit. Pak se posadili na své houně a pozOl;­ ně naslouchali směrem, odkud očekávati příjezd vlaku. Seděli mlčky. Medens a jeho druh by se na mnohé t•ádi vyptali, ale neodvážili se rušit lovce otázkami. V tom tichu a očekávání se každá minu­ ta stávala věčností. Konečně se v dálCe ukázalo světélko, které se pomalu zvět­ šovalo. "Dávejte pozor," ozval se Hamerdu11. " Jakmile S3 lokomotiva přiblíží, vy, Mer­ tensi a vy, Wolfe, řvěte, co mů.žete. Ostatní obstaráme sami!" Popadl chumáč suché trávy a stočil jej v dlouhý doutnák. Pak vytáhl revol­ ver. Z dálky se ozývalo rachocení vlaku. Rozhodný okamžik nadešel. Lokomo­ tiva před sebe vrhala ostrý světelný ku­ žel reflektoru, blížil se rychle jako blesk. Dick Hamerdull přidržel ústí revoiveru k doutnáku a vystřelil. V té chvíli se vzní­ tila suchá tráva a začala hořet vysokým plamenem. Dick otočil doutnákem nad hlavou a běžel vstříc vl a ku.

Strojvedouci okamžitě zpozoroval, že se na trati něco děje. Ozvalo se ostré, několikrát opakované zapísknutí parní píšťaly, pak zaskřípěly brzdy. Nárazní­ ky vagónů zařinčely a vlaková souprava rychlostí stále polevující projela mimo čtyři muže, kteří běželi souběžně s ní podél náspu. Konečně kola uposlechla a vlak se zastavil. Dick Hamerdull, nevšímaje si udivených hlav, vychylujících se z oken, běžel nejprve k lokomotivě a přehodil svou houni přes její reflektor. Pak vzkřikl: ,.Světla zhasnout! " Zřízenci pacifické dráhy s i zvykli v oněch dobách na všelicos a proto jed­ nali rychle, bez váhání. Záhy zmizely všechny svítilny, zavěšené na schfidcích vozil. ,.Co se děje? " ozvalo se z lokomo­ tivy. ,.K do jste?" ,.Před námi jsou rudoši a číhají na vás. Myslím, že tak trochu vytrhali ko­ leje ! " S trojvůdce seskočil s lokomotivy a spěchal k Hamerdullovi, aby si ho pro­ hlédl zblízka. Za okamžik obklopil lovce dav zvě­ davců., kteří vyběhli z vozů. ,.Co je? Co se děje? Proč stojíme?" ozývalo se ze všech stran. Dick Hamerdull pasažérfim stručně vysvětlil, co se na ně chystá. ., Dobrá," ře kl vlakový inženýr. ,.Zdr­ ží nás to, ale zato se nám skýtá příleži­ tost natřít rudochf1m zase jednou trochu kůži do modra. je to v krátké době už potřetí, co se odvažují na této trati na­ padnout vlak. A vždycky to jsou Ogalla­ llové. Dneska se přepočetli. Počítali, že přepadnou vlak s bohatým n ákladem a jen několika lidmi. jenže my vezeme ně­ kolik se t dělníků na stavbu mostů. a via­ duktů. v horách. Většina těch hochů je dobře ozbrojena. Budem s rudými snad­ no hotovi! " S trojvůdce vyskočil n a lokomotivu, aby vypustil přebytečnou páru, která se s pronikavým pískotem vyvalila a za­ halila celý stroj bílým oblakem. Inženýr se zatím obrátil k dvojici lovců.. ., jak se jmenujete? R ád bych znal jména lidí, kteří nám prokázali tak velikou službu." .,já se jmenuji Dick Hamerdull, a to liž od narození." ,.A tento dlouh án ? " ,.Pitt Holbers, p a n e . Chlapík, n a kte­ l'ého je spolehnutí ." ,.A ti ostatní dva?." 8

,.To jsou greenhorni a jmenují se Jindřich Mertens a Pet1· Wolf." ., Děkuji, pane Hamerdulle." ,.Hamerdull? j e tady Dick Hamer­ dull? ozval se z davu hluboký, silný hlas. Zástupem lidí se protlačil jakýsi muž. ,.Buďte vítán! Který čert vás sem zavedl?" ,.Séděli jsme v hospodě tady s dlou­ hým Pittem a sebrali jsme tyhle dva ze­ lenáče, co chtěli vidět za každou cenu Sama, zvaného Ohnivá puška. Tak jsme je za vámi přivedli." ,.Vy jste Ohnivá puška?" zvolal in­ ženýr. ,.Tak mi říkají," zněla odpově ď muže. Byl to pravý obr, jak bylo možno rozeznat i ve tmě, panujíCí kolem vla­ ku. Oblečen byl jako pravý zálesák. ,.To máme štěstí," pokračoval inženýr. ,.K omu lepšímu svěřit velení v boji o vlak ! " ,.jsou-li s tím všichni srozuměni, proč ne?" Ozval se všeobecný souhlas. Proslu­ lému lovci, kterého si mnozí z přítom­ ných dávno přáli osobně poznat, plně dfivěřovali. ,.Pane, vydejte rozkazy! Postarám se, aby byly provedeny co nejrychleji," pro­ hlásil vlakový inženýr. ,.Dobrá. Dovolte mi jen. několik slov s přítelem. D icku Hamerdulle, kdo z na­ šich hochů. je s vámi?" ,.Nikdo, plukovnlku. Všichni jsou v horách na lovu." ,.Někdo přece musel být s vámi. Jak tě znám, vím, že bys Ogallally neopust!l jen tak. Určitě jsi v jejich blízlwsti za­ nechal stráž." ,.U .Ogallallfi je strážce, že lepší ne­ mil.že být." ,.K do je to?" ,.Řekl ). sem, že nad něho nen[ v pré­ rU lepšího. ' ,.Není čas na hádanky, Dicku! Kdy­ by to měl být ten nejlepší, musel by to být jedině Vlnnetou." ,.Uhodl jste, plukovníku. Velký Apač se s námi setkal a varoval nás. Sledoval sám stopu Ogallallů a připojil se k nám." ,.Vinnetou, náčelník Apačfi?" zvolal radostně S am. ,.To j e šťastná náhoda! Ten vydá sám za houf jiných. Když pfi­ jde s námi, pošleme rudochy rychle do­ mil.." Sam Ohnivá puška rozhodl utvořit dvě skupiny, které se po obou stranách trati přiblíží k Indiánfim. ,.j ednu povedu j á, druhou, pane, sl vezmete na �tarost vyl "

" ·ovšem," přisvědčil inženýr. "Neměl bych sice opouštět své místo ve vlaku, ale nechci zbůhdarma nechat zahálet své zdravé pěsti." Obrátil se k vlakovému personálu. "Chlapci, zůstanete- zatím u vagónů. Tomel" "Ano, pane," ozval se strojví1dce. "Dávej dobrý pozor. Jakmile uvidíš ohnivé znamenr, pojedeš dál, ale poma­ lu a co nejopatrněji, neboť koleje jsou asi poškozeny. Pokud jde o vedení druhé skupiny, mistře Same, půjdu rád. Ale jako pouhý dobrovolnik, ne jako velitel. Vyberte někoho jiného, kdo by se lépe hodil." "Dobrá, pane," souhlasil S am. "Ne­ chtěl jsem vás urazit opomenutím vaší osoby. Ale upřímně řečeno, znám zde člo­ věka, který svfij úkol provede zrovna tak dobře jako j á, a tomu mfižete své lidi bez obav svěřit. Co myslíš, Dicku Ha­ merdulle ?" "Když ti gentlemani za mnou pů· jdou, milerád polezu napřed! Má bou­ chačka si promluví s rudochy rozumné slovo. Ale koně musíme nechat vzadu. Tady pan Mertens. je pohHdá." "Ani mě nenapadne. Já jdu s vámi!" "Když chcete j ít stůj co stůj s námi, nebudu vám kazit radost. Ostatně mfiže u koní zCtstat pan Wolf." Ale ani Petr Wolf nechtěl slyšet o tom, aby zůstal vzadu. A tak inženýr uložil jednomu dělníkovi, který neměl zbraň, aby zůstal u koní. Lidé byli rozděleni na dvě skupiny a Sam s Dickem se jim postavili do če­ la. Vlak zfistal tam, kde zastavil. Obě skupiny postupovaly kupředu, až zane­ dlouho zmizely v temnotě. Nad prérii se rozhostilo ticho. Nejprve šli plným krokem. Když se přibHžili k místu, kde Dick tušil Indiá· ny, položili se do trávy a plazili se vpřed. "Uff! " ozvalo se vtom tiše před S a· mem. "Bílí jezdci ať ohnivého oře za­ staví a počkají zde, než Vinnetou ode­ jde a zase se vrátí!" "Vinnetou?" zeptal se Satn a vzpří· mil se. "Můj rudý bratr ať neodchází, do­ kud nepřijme pozdrav svého přítele." Ač byla skoro úplná tma, Vinnetou upřel očl na muže, jenž se před ním zvedl, a pak zvolal přitlumeným hla­ sem: " Sam Ohnivá puška! Velký Duch je dobrý, že dopřál Apačovi uvidět dnes tvou tvář. Vinnetou vítá svého bílého bratra! Přijel můj bratr na ohnivém oři?"

"Anoi Dopravil jsem kožešiny, Kte­ ré nám přátelství Apačovo dopřálo ulo· vit, na východ, a nyní se vracím. Proč chce můj bratr odejít a zase se vrátit?" "Duše noci je černá, ale Vinnetou přesto spatřil muže, který stojí tam na té výšině a vyhlíží ohnivého oře. Je to zvěd Ogallallfi. Vinnetou pfijde, aby mu zastřel oči. Pak se vrátí." V příštím okamžiku zmizel náčelník Apačfi ve tmě. . Sam věděl , že Vinnetou je v plížení pravý mistr a byl si jist, že zvěd Ogall a­ llfi zanedlouho zmizí. Uplynula krátká doba a Vinnetou se vrátil. šel oklikou, aby zjistil situaci. Nyní oznamoval S amovi, c o viděl. Ogallallové vytrhall několik k o lej· nic a položili je i s pražci napříč přes trať. Kdyby byl vlak přijel plnou rych· lostí, vykolejil by. Rudoši leželi podél náspu a o něco dále přivázali koně ke kolíkům, zaraženým do země. To velice ztěžovalo dostat se rudochům d o blíz­ kosti, neboť indiánský kůň je ostražitější než pes a hlásí svému pánu již na vel· kou dálku přítomnost cizího člověka. "Kdo vede Ogallally ? " optal se S am. "Matto Sih - Medvědí Tlapa. Vinne­ tou byl a ž za jeho zády, tak blízko, že na něho mohl dosáhnout tomahawkem." "Matto Sih? To je jeden z nejsta­ tečnějších Siouxů. Nebojí se nikoho. Má sílu medvěda a chytrost lišky. Určitě ne­ vzal všeck y své muže s sebou. Část bo­ jovníkfi asi ponechal v záloze, aby mu přišli na pomoc, bude-li třeba. Chytrý bojovník ani nemůže jednat jinak." Sam se přehoupl přes trať a oznámil Dicku Hamerdullovi: "Ještě tři sta kroků a máš rudochy přímo před sebou. Teď rozděHm své lidi na dvě části. Jednu pošlu s Vinnetouern." "Co tam venku budou dělat?" "Ogallally vede Matto S ih." "Medvědí Tlapa? To je chytrý pro· tivník. Jistě si někde vzadu nechal zá· Johu." "Taky si to myslím a proto posílám Vinnetoua. Musí zabránit záloze, aby se spojila s ostatními. Já se svou částí jdu k jejich koním. Podaří-li se nám je ro­ zehnat, jsou Ogallallové vyřízeni." "Výborně, plukovníku. J á se s mými lidmi postarám, aby rudoši běželi za kaň· mi." "Počkáš se svou skupinou, až se ozve první výstřel. Ogallallové si uvědomí, že jsme jim v zádech a vrhnou se patrně sem, kde je uvítáš ty. Ale žádné zbyteč9

� · Ki'va}fi'tt�tt ·Ktly6y. ·oJitěfi '

u&touplt do préfie, pustlš je. ' "Nebojte se, plukovniku. Dick Ha­ merdull přesně víc, co má dělat." Sam zmizel a Dick svým mužiim v ti­ chosti udělil potřebné rozkazy. Potom usedl vedle přítele, který po celou dobu nepromluvil ani slova. "Pitte Holbersi, starý mývale," oslo­ vll ho Dick. "Te ď začne tanec." Vtom se zablýsklo a vzduch se otřásl výstřelem z pušky. Co to · bylo? Sam se p�ece dosud nemohl vrátit na své po­ stavení. Dick usoudil, že asi spustila ná­ hodně puška některého dělníka a vše prozradila. Ogallallové byli rázem na nohou a hriall se k svým konim. Ale ani Sama neopustila duchapřítomnost. S otva za­ slechl zrádný výstřel, vydal rozkaz. " Kupředu!" D louhými skoky běžel k místu, kde Indiáni uvázali své koně. Dospěl tam se svými lidmi dřív než rudoši. Rychle od­ vázali vyplašená zviřata, která se za okamžik rozběhla divoce do prérie. Na dalši povel se obrátili všichni proti Indiánům a zahájili palbu. Ogalla­ llové se zarazili. V panující tmě namoh­ U rozeznat, kolik nepřátel mají před se­ bou. Okamžik stáli ztrnule proti puškám bělocht\, kteři však dosud stříleli jen na postrach do vzduchu. Pak se ozval povel Matto Siha. Rudoši ustoupili na druhou stranu železničního náspu, kde hledali předevšim úkryt. S otva se však octli na trati, zvedla se několik krokfi proti nim temná hradba. Na padesát pušek zahřmě­ lo a výkřik několika Indiáni'! svědčil o tom, že všichni lidé Hamerdullovi do vzduchu namířili. "Palbu zastavit a na něl" vykřikl zá. 1esák Dick a vrhl se s tomahawkem v ru­ ce proti rudochfim, aby je obrátil na útěk. Pitt Holbers s několika nejodváž­ nějšími dělníky se hnali za nim. Ale Indiáni nepomýšleli na ústup. I když se dostali z jednoho ohně do druhého, neztratili rozvahu. Měli nepříte­ le v zádech i před sebou a neznali jiné spásy než boj. Jen část se jich vrhla k zemi a snažila se propližit mezi útoč­ níky. Ostatni setrvali a postavili se na odpor. "K zemi a nože venl" zavelel Sam hromovým hlasem a zamiřil k opuště­ nému ležení Indiáni'!. Předpokládal, že tam asi bude na­ hromaděno hodně zápalného materiálu, aby až vlak přijede, mohli útočníci roz_

10

dělat oheň. Neinýlll se. Bylo tu několik hromad suché trávy, kterou lovec ihned zapálil. Pak spěchal zpět k místu, kde zuřil boj. Železniční dělníci byli větši­ nou statni chlapi, ale zpfisob boje Indiá­ nu byl pro mnohé z nich neznámý. Tam, kde stáli dva nebo tři proti jednomu ru­ dochovi, byli s ním brzy hotovi. Ale kde stál muž proti muži, tam záhy padl bě­ loch pod úderem tomahawku. Jen tři z bělochu byli stejně vyzbro­ jeni, jako rudí a mohli jim s úspěchem čelit. Sam Ohnivá puška, Dick Hamerdull a Pitt Holbers. Sam přiskočil ke skupině rudochfi. Obr mával svým tomahawkem a omračo­ val protivníky každým úderem. Opodál zápasUa dvojice zcela roz­ dílných muži'!. Zavalitý D ick a hubený Pitt, zády k sobě obráceni, aby se kryli, rozdávali rány na všechny strany. Ha­ merdull, n a pohled neobratný, se točil s hbitostí kočky. V levici dvojsečný te­ sák, v pravici těžký tomahawk. Jeho dlouhý kabát, záplata na záplatě, byl v boji lepší než pancéřové brnění. K;až­ dé seknutí nožem se po něm svezlo, aniž mu ublížilo. D louhý Pitt točil rukama ja­ ko lopatami větrného mlýna. Rozdával údery pěstmi silou kladiva, přičemž jeho ohromné nohy se nehnuly z místa, jako­ by do země zapustily kořeny. A j eště další dvojice bojovníkfise dr­ žela statečně. Byli to oba greenhorni, Mertens a Wolf. Ozbrojeni tomahawky, které vypadly z rukou rudochfi, zacháze­ li s nimi kupodivu snadno a obratně, vy­ padalo to, že se v tomto zpťlsobu boje dokonale vyučili. Ale nikdo j e nepozo­ roval, poněvadž na to nebyl čas. Proto ani nikdo neviděl, že oba bojují vlastně jen zdánlivě. Nezabili jediného Indiána. Jejich tomahawky narážely jen naslepo a dalo by se říci, že když některý ru­ doch byl jimi odražen, upustil od boje úmyslně, odpližil se pryč a hledal si ji­ ného protivníka. Také mezi dělníky bylo několik mu­ žů, kteří lndiánum, kteří vůbec neradi bojují muž proti muži, dali na pamětnou. Brzy se vítězstvi klonilo na stranu bělo­ chů. Vtom se ozval z prérie divoký po­ křik. S am se nemýlil. Chytrý Matto Sih zanechal značný počet bojovníkfi v zálo­ ze, kteří se mu nyní v rozhodném oka­ mžiku přihnali na pomoc, plni svěžích sil. Při jejich bojovém pokřiku se vra­ celi i ti Indiáni, co se už dali na ústup a vrhli se do boje s novou zuřivosti. V okamžiku se situace změnila a běloši

museli omez'it na pouhou obranu. "Za násep!" zvolal hromovým hla­ sem Sam. Ostatní ho následovali krok za krokem. Sam viděl, že se proti mocné přesi­ le neudrží. Chtěl už dát rozkaz k ústu­ pu, když vtom za zády rudochfi zapras­ kal hromadný výstřel a několik mužfi se zbraněmi v rukou se vrhlo mezi Indiány. Byl to Vinnetou se svou skupinou. Přišli právě včas. V hustém kruhu bojujících stál Matto Sih, náčelník Ogallallů. Jeho mohutná postava vězela v kazajce z vydělané bu- . vol! kůže, přes hřbe"t měl přehozenou kůži stepního vlka, j ehož lebka mu kry­ la vzadu hlavu a týl. V levici držel ko­ žený štít, pravici točil tomahawkem. Matto S ih teď poznal Vinnetoua. Pozvedl tomahawk a chtěl jej po něm vrhnout. Také Vinnetou ho spatřil. " Matto Sih! Zlý duch Ogallallů," zvolal a vrhnul se k němu. Oba skoro současně zvedli své tomahawky. jejich ostřl se srazila a zbraň Ogallallova pad­ la k zemi roztříštěna. Náčelník se obrá­ til, aby se spasil útěkem. "Matto S ihul" zvolal Vinnetou, ne­ hýbaje se z místa. " S tal se náčelník Ogallalhl tak zbabělý, že prchá před les� kem protivníkova tomahawku? Země bu­ de pít jeho krev a drápy supa roznesou jeho tělo, aby už nikdy nevodil rudé muže do boje, v němž musejí vykrvácet." "Vinnetou je otrok bledých tváří! Zde · stojí Matto S ih, načelnlk Ogallallfi! On zabil medvěda, srazil bůvola a pobil sta bledých tváří. Jemu dosud nikdo neodo­ lal a neodolá mu ani Vinnetou, zbabělý pes!" . Vytrhnu! jednomu ze svých lidí to­ mahawk a skočil proti Apačovi. Okamžik stáli proti sobě, zabodávajíc e se do sebe očima. Pak Matto Sih zamával sekyrou a hodil ji prudce na Apačovu hlavu. Al.e Vinnetou odrazil snadno ránu. Pak za­ točil sám svým tomahawkem. Vtom se na něho vrhli dva rudoši jako psi na tygra. Vinnetou se bleskurychle otočil, odhodil oba útočníky, ale to už se nad jeho hlavou zase vznášela smrtící seky­ ra v ruce Matto Siha. Sam viděl, ž e jeho přítel je · ohrožen Rozraziv rudochy, vrhl se na náčleníka Ogallallfi jako beran, popadl ho svýma železnýma rukama za hrdlo a za pás a zvednuv ho dovýše, udeřil jim tak prud­ ce o zem, že Matto Sih ztratll vědomí. V přfšUm okamžiku Vinnetou přiskočil,

se

strhl poraženému s hrdla amulet a. za­ mával jím vítězně nad hlavou. Ogallallové spatřili pád svého ná­ čelníka a se zděšeným křikem se dali na ústup. Boj skončil. Na obzoru se objevilo blížící se ostré světlo lokomotivy. Inženýr, který bojová! ve Vinnetouo­ vě skupině, přikročil k Apačovl á. ucti­ vě se ho zeptal: " Vy jste Vinnetou, náčelník Apačfi, pane?" Indián pokynul hlavou. "Jsme vám zavázáni za záchranu vla­ ku. Napíšu o tom zprávu prezidentovi. Odměna vás nemtnel" Rudoch mávl rukou. " Ná�elník Apačtl nežádá odměnu. Mi­ luje své bratry, ať jsou rudí nebo bíl(. Pomáhá však pouze těm, na jejichž stra­ ně je spravedlnost. Vinnetou je bohatý, bohatší než Bílý otec ve Washingtonu; proto nepotřebuje zlato ani stříbro, ani cokoliv j iného. Náčelník Apačů nechce brát, nýbrž dávat." Vlak zastavil před vytrha,nýml ko­ lejnicemi. Inženýr dal svým lidem po­ třebné pokyny, aby trať co nejrychleji opravili. "Ti dva mládenci, Dicku," řekl S am, .,které jsi přivedl, se nervali špatně a venkoncem ti neudělali hanbu. Ale rád bych věděl, proč jsi je bral s sebou? Přece víš, že nestojím o nové známosti a že mezi nás nikoho nového nepřijímám. Moji chlapci také neradi vidí u nás no­ vé tváře!" "AII right. Nevzal bych je. Ale ten ll

jeden, Jmenuje se Jindřich Mertens, tri·

tl� tvrdí, �e jste jeho strýcem."

" Já?. Jeho strýcem?. Blázniš, starý Dlcku?" "Jestli blázním já nebo on, to je do· cela fuk. Vyřiďte si to s ním sám." Obr svraštll čelo, přikročll k oběma cizincí'tm, odvedl je dál od ostatních a zeptal se: "Pánově, vy přicházíte z Evropy, jak mi bylo řečeno?" "Ano, odvětil Mertens, usmivaje se. " A copak hledáte v prérii ? ". "Vás." "Mne? A proč?" " S trýčku, ty se ptáš? " S a m Ohnivá puška ustoupil o krok. "Nemám žádného synovce jménem Mertensl" " Strýčku, já se nejmenuji Mertens, ale Thieme, tak jako ty. Psal jsi mi, abych přijel. Radil jsi však k opatrnosti. Proto jsem si zvolil krycí jméno." "To jsi opravdu ty, Jindřichu?" "Ano, já - od hlavy až k patě! A zde je tvi\j dopis, kterým jsi mne sem pozval. Ostatní mé papíry si můžeš pro· hlědnout ráno! " Mertens, stále se usmívaje, vytáhl z náprsní kapsy .složený list a podal jej lovci. Sam pohlédl zběžně na papír. Pak objal synovce a radostně zvolal: "Vítám tě na Z ápadě, hochu! Bůh žehnej mým očím, že mohly uvidět ještě někoho z mých příbuzných. Jak se daří tvému otci? Proč mi nepsal? Oznámil jsem mu přece svou adresu do Omahy." "Ano, ale zároveň jsi, strýčku, po­ psal celou cestu od Arkansasu až k Fort Glbsonu. A tak jsem sl pomyslel, že tě příjemně překvapím, když tě navštívím 'přímo v tvém lesním doupěti a odevzdám ti otcovo psaní sám. Od těch dob, co jsi v Americe, jsi mě neviděl a možná bys mě nepoznal. Ale zato já znám tvou dob· rotu! Vždy jsi m é rodiče podporoval a teď jsi mne pozval k sobě ! " "Psal jsem vám, proč t ě sem zvu. Jsem už starý a rád bych odkázal to, co jsem za dlouhou dobu svého lopotění zís­ kal, někomu z mé krve. Ale o tom poz­ ději. Vidím, že jsi nepřišel sám." "To je můj dobrý přítel, strýčku. Jmenuje se Petr Wolf a dávno toužil po tom, aby se podíval na Západ. Vydali jsme se tedy spolu." "Dobrá. Promluvíme si o všem dů­ kladně až zítra. Teď není čas." Ozval se totiž strojvůdce. Vybízel k urychlenému odjezdu. Koleje byly již

12

c;>-praveny a svědomitý Inženýr pomýšlel na to, aby dohnall zpoždění. Všichni raněni běloši byli sneseni do jednoho vagónu,� kde se jim dostalo ošetření. Pak vlakový inženýr ještě jed­ nou poděkoval zálesákiim za pomoc. Za· nadlouho odjížděl vlak do dálky a nad prérii se rozhostilo opět ticho. Když lovci osaměli, radili se, co dál. Ziistat na místě bylo nebezpečné, poně­ vadž Ogallallové se mohli opět soustře· dit a vrátit. Rozhodli se vyhledat k pře· nocování místo, kde od Indiánů nehrozí nebezpečí. Sam, řečený Ohnivá puška, sedl na jednoho z ukořistěných indiánských ko· ní, ostatní usedli na své a vyjeli. Dick Hamerdull, jenž se dověděl vše, co plukovník mluvil se svým synovcem, začal o celé věci přemýšlet. Když pak náhodou Sam ziistal trochu pozadu za ostatními, připojil se k němu. "Nepohněváte se, řeknu-li vám ně­ co?" " J á a hněvat se na tebe? Nemluv hlouposti, D icku!" "Snad zase řeknete, plukovníku, že je to hloupost, ale budiž! Týká se to oněch dvou mužf1 , kteří tvrdí, že přišli z Evropy za vámi na Z ápad." "To také přišli! " " J á myslím, ž e nepřišli l " "Nesmysll Můj synovec přece . . . " "Víte určitě, že je to váš synovec ?" "U cfasa! Pochybuješ o tom?" " Znáte svého synovce dobře?" "Byl ještě malý hoch, když jsem ho viděl naposled. Dnes jsem se s ním po té dlouhé době setkal poprvé." "Já myslím, že jste se dnes se svým synovcem vftbec nesetkal. Proč má jiné jméno ?" " Z opatrnosti. " "Vím, slyšel jsem. A l e ty důvody s e mi zdají trochu děravé. Povězte mi, j e nebo byl v á š synovec kapitánem ?" "Ne." "Ale ten druhý ho tak nazývá!" " Cože? Nemýlíš se?" "Oslovoval ho - kapitáne. S l yšel jsem to oběma ušima najednou." " Hm. To j e podivné!" "Velice. Nápadné mi to nebylo hned, až později. Lámal jsem si hlavu, proč ten druhý si dává jméno Petr Wolf, když se vlastně jmenuje Jean Letrierl" " Kdo ti to řekl?" "On sám, ale ne mně, nýbrž tomu vašemu synovci. Šel jsem nepozorovaně kolem nich a slyšel jsem, jak se bavili.

Jestlipak zná váš údajný synovec dobře poměry ve vaši rodině?" .. Ještě jsem s ním o nich nemluvil. Ale poměry se nepochybně mnoho změ­ nily. Vždyť jsem už dávno opustil sta­ rou vlast, Dicku." " Mně se to všecko nelíbí. My vás nazýváme plukovníkem, ačkoli jste ni­ kdy plukovníkem nebyl a nás také není dost na celý pluk. Ale jste náš velitel a tudíž plukovník. A proč Wolf tituluje Mertense kapitánem? Je snad také ve­ litelem nějaké skupiny ? Ale j aké? Po­ ctivci v ní nebudou. Buďte tedy opatrný, plukovníku a nezlobte se, že vás varuj u." .,Ani mne nenapadne. I když mys­ lím, že se mýlíš, starouši Ale přesto si dám dobrý pozor." .,W ell, přál bych si, abych se mýlil. Jenže vy chcete svým příbuzným odká­ zat peníze. A když jde o peníze, je třeba mít oči pořádně otevřené." .,Ale on mi přec dokázal, že je mým synovcem." " Myslíte tím do pisem?" .,Ovšem! A ráno mi ukáže ostatní doklady." .. To ne ní žádný df1kaz. Kdoví, jak mu přišel ten dopis do rukou! " Tím rozhovor skončil. Z a jízdy s e přiblížil i zas k ostatním. S am popohnal koně, aby promluvil s Mertensem. Ha­ merdull ho nenásledoval. Jel opět vedle svého dlol!hého Pitta Holberse, v jehož společnosti se vždy cítil nejspokojeněj­ ší. Asi po dvou hodinách jízdy dojeli k místu, jež se k přenocování velmi dob­ ře hodilo. Bylo tu dost vody, hojně trá­ vy pro koně a husté křoví, skýtající úkryt. Slezli z koní a po krátkém povečeření ulehli. Mertens, který odpoledne nemohl se svým druhem hovořit o samotě, ulehl ve­ dle něho, opodál od ostatních., Po chvil­ ce se ozvalo kolem pokojné oddychová­ ní spících. V křovinách bylo ticho, jen občas se ozvalo dupnutí koně. Ten však, kdo by mohl naslouchat tichému šepotu v mís­ tech, kde leželi Jindřich Mertens a Petr Wolf, vyslechl by věci velmi zajímavé. .,Ta srážka s našim! rudými přáteli přišla velice nevhoď." šeptal tlumený hlas. "Naštěstí lovci nezpozorovali, že mlátíme kolem sebe prázdnou slámu. Ještěže hořel oheň a v jeho světle nás Indiáni poznali. Ale měli s tím přepade­ ním počkat a zůstat u mých lidí. Přece věděli, že brzy přijdeme." ·

"Netušili, že jsem tě ·tak brzy našel," odpověděl druhý, stejně tichý hlas. " Hlavně, že jsme zachytili cestu k doupěti Ohnivé pušky. Ogallally při tom budem ještě potřebovat. Bude tam kořisti dost, že nám postačí, abychom se brzy rozloučili se Západem." " Už aby to bylo! Pochlubil se ti tvfij milý strýček, jaké spousty zlata našel v horách?" "Když k tomu dostaneme ještě jeho bohaté zásoby kožešin, bude to úlovek, který nám pořádně naplní kapsy. Dě­ kujme dobrému osudu, že jsi se setkal s mladým Thiemem a vytáhl z něho vše, co se dalo. Ovšem, dopustil ses jedné velké chyby." " Které ? " "že jsi h o navždy neodklidil z ces­ ty." "To byla ode mne slabost, ale ten hoch byl tak upřímný a dtl.věřivý a vy­ žvanil všecko, co jsem chtěl vědět, abych mohl s panem strýčkem mluvit o rodin­ ných poměrech, že mi ho byl o líto. Spo­ kojil jsem se s papíry a ·nechal ho na­ živu." "Nevím, nevím! On se za tebou jistě pustí." "Nesmysl ! Takový zelenáč, pravý greenhorn, nemá v kapse ani cent! Kluk, opuštěnější než sirotek, mě nemfiže ani pronásledovat, ani m i škodit. Jak vidíš, všechno se daří. Sam přehlédl, že jsem o něco starší než jeho synovec a proto­ že chlapce nikdy předtím neviděl, po­ kládá mne skutečně za svého příbuzné­ ho." "To je pravda. Teď, když jsme ko­ nečně na cestě do jeho ležení, můžeme ptl.vodní plán změnit." "To se rozumí! Nemusíme ležení pře­ padat. Já, jako hodný synovec, dostanu všecko, co mi patří, bez násilí." " A co my ostatní? Celé měsíce jsme se pachtili a teď bychom měli vyjít na­ prázdno? To ne!" "Nerozčiluj se! Zítra ráno se octne­ me poblíž ležení našich lidí a do té do· by se spolu nějak dohodneme." " Pozor! Co to bylo? Zdálo se ml, jako by byl někdo za námi v houští! " Vskutku zaslechli p o chvilce slabé zachrastění, ale již z větší dálky. "Jestli nás tak někdo poslouchali" šeptal Mertens. "Vyloučeno to není. Ale kdo?" "Čekej, přlplížím se k S amovi. Ne­ leží-U na svém místě, pak to byl on." " Co když to byl někdo jiný ? " 13

"Pak jistě spěchá za Samem, aby mu řeld, co vyslechl. Zůstaň tiše ležet a čekej, až se vrátím!" Mertens, kryt větvemi, se plazil k S a­ movi. Oddechl si, když ho našel na mís­ tě, ale vtom se v něm zatajil dech. Z dru­ hé strany se přiblížil tiše Dick Hamer­ dull. Sklonil se nad Samem, probudil ho dotekem prstů a šeptal: "Plukovníku, vstáve j te!" "Co je? Co se děje? ' Oba muži hovořili tiše, ale Mertens ležel u nich blízko a měl tak výborný sluch, že mu neušlo jediné slůvko.

"Řekl jsem vám, plukovníku, že těm dvěma nevěřím. Bylo mi večer nápadné, že se uložili dál od nás. Proto jsem se k nim doplazil. Vyslechl jsem, že ten tak zvaný váš synovec je náčelníkem tlu­ py darebáků." "Dicku, co to říkáš!" "Tiše ! Nemýlil jsem se! Ten člo­ věk není va, š ím synovcem a druhý není žádným Petrem Wolfem, nýbrž se jme­ nuje Jean Letrier. Jejich lidé vyčenicha­ li naši skrýš a chtějí nás vybrakovat. Proto se spojili i s rudochy, právě se Siouxy-Ogallally. Muž jménem Mertens

se setíCa'l -s vaším sk'ut!!ťn'91D synQvcem a ukradl mu papíry." .

Merteils už více . slyšet nepotřeboval. Co nejrychleji lezl zpátky k svém.u kum­ pán�vl: "J&me pro�razeni.. sykl mu do ucha. "Seber pušku a rychle pry� ! " Oba . s e plížjli co nejopatrněji křovl­ n!!.ml, až Stl dostali k místu, kde měli koně. Odvijzall je · a - pak pomalu, krok za kr o kem s� s ' ntmi v�dalovali. TeprvE) když se <;l.ostali t_a k dalelw, aby j e nebylo sly­ šet, skočili do sedel a pobíqU koně do trysku. . "A teď mi řekl)!, co jsi slyše l i " ozval se konečně Mertensfiv společník. "Není , čas, musím.e letět- jako chrti, abychom- se co nejdř-íve dostali k našim. Za dyě hodiny · js[ll e , u nich a pak musí­ m� hned �ase. zpátky a Zf!lOCnit �e těch· chJapll. Ten prqkletý Ham�rdul l · nás pro­ hlédl. Zná i tvé jméno - Jean Letrier." ,, Jak to? Oqkud?" "To ví sám ďábel!" , V ,táboře -lovcll vypravoval .zatím Dick Hamerdull plukovníkovi vše, co vyzvědfíl . Naléhal; aby se obo11 mužll zmocnili. ;,Nel Je dost času! R áno si s nimi pr.om�uvíme. Mo91 �es př,:!ce jen pře­ slecl;mou�. a já bych nerad . . . " Vlastním uším přece. mf\žu věřit,'' · horlil D!ck.� ;, ':fřebp mluv.il-1 o docela jiných li­ dech." · " Ivlluvili o vás.�' " Budf! přE)ce jen lépe, když to po­ necháme na z(třek. N(lvěpí, že jsi je vy· slech!?" " N,evědí." .�wem . Pak ne.hrozí nebezpečí. Mů· ž �m a klidně spáL R áno se do nich obu­ j�me, a pak jim povíš pěkně do očí, co si povídali. Teď se ulož a spi!" Hamer!iull chtěl j eště něco namítat, ale nechal toho. Mrzutě zabručel a po­ ložil se vedle P itta. Zanedlouho usnul. Také ostatní spali, nevyjímaje ani opatrného Vinnetoua. Náčelník Apačfi vě­ diíl, že Indiáni podnikají útok zpravidla až k r-á nu. Záhy po. půlnoci se však pro­ budil. Vzal svého koně a odvedl ho kus cesty směrem; .odlmd by snad mohli S iou­ xové . · přijít. Usedl na zem. O tom, že dva m užqvé z jejich le�ení před půlnocí taj­ ně ode�li, neměl ovšem ani tušení. K ránu s e . zvedl slabý větřílc Vtom jeho kOň zafuněl. Bylo to tiché, krátké odfrknutí, j.ÍIT)Ž vycvičené zvíře upozpr­ ňovalo svého pána, že se blíží něco po­ dazřalého . K · svému údivu spatřil Vinne­ tou, že . kftň větří směrem opačným, k tá"

.

·

·

_

.

odl{uil �·1áčel!1fkňv sluot\ pepfl!?třehl ani nejmenšj �elest. . Tiše vstlill, a : polqžiJ
boru,

,

Ka p i tola

.

třeti

BEN CUNNING . V krčmě Irčana - V'inklaye,: od kud ode­ šli lovci s Di!;ke111 , zavládl klid. Hospoda ležela na jednom z nejvý)wdnějších míst celého Ark<j.nsE)su, na křtžqvafGe zná,mých a hojně \lžívanýcP, cest, jii1liŽ mu�el py­ tovat každý trapper, kter ý z PW.n\i st ky Gibson . mířil na Západ, I ten, kd9 · �je ob­ tížen nákladem )!ože�in po půllet�m t c;Iel­ ším pobytu u pramf;!nu řek vra.c!:ll � di­ vočiny. Kolem poledne se ozval p�eQ kromau dusot koní. Irčan vstal a šel k,' oknu. Spatřil · tři jezdce, · kteří 'právě přijeli. Jeden z nich byl. vážný nt1,1ž vysoké, štíhlé postavy, .sportovně. · o,děný po.dle městské módy. Jeho tvář zdobily mbl:}ut­ né licousy. Zevnějšek: od .hlavy a�· . k pa. · tám svědčil o gentlemanu, který · se · ne­ rad plouží prachem a travou stepi· a (_lá­ vá přednost chodníkfim měst. Druhý byl hezký plavovlasý jinoch s modrýma oči­ ma, čistě anglosaského ty.pu. 'Seveřan každým coulem. Třetí seděl na malém, vzdorovitém dakotském klusáku, s . nímž měl patrně věčné potíže. Byl to ramenatý chlapík v podjvném širáku, jehož střecha mu vzadu sahala téměř až na záda, kdežto vpředu byla prostě odtržena. Tělo halq jakýsi krátký pytel s našitými rukávy, které dosaho­ valy sotva přes lokte. Rl,lce toho člově­ ka připomínal y spíše některého z oněch báječných pralidí - byly až úžasné ve­ likosti. Pod širokými žlutými spódk y vy­ čuhovaly boty, z kůže patrně vykrojené ze hřbetu afrického slona. Chtěl seskočit ze sedla, ale kiiň se vzpíral. 15

�; ty 'ifi\l(j'lt�\J.f'' . �1 ilia! �hmJ.. vivě a zasadll kont pěsti ránu za ušl. "Mysliš, že Petr Pólter je cirkusový · jez­ •

dec ad Barnuma? Pane Treskowe a· vy, Thieme, také sesedněte. Jsme na místě!" Oba muži byli ovšem mnohem dřív ze sedel, než se Petru Polterovl poda­ řilo dostat na pevnou půdu. A když ko­ nečně šťastně slezl, postavil se s široce rozkročenýma nohama, jako by byl pře­ konal důkladnou mořskou nemoc. Zamí­ řli k otevřeným dveřím nálevny. "Good day, stará kryso," pozdravll rudovlasého Irčana. "Opatř mi něco mok­ rého na jazyk, nebo tl vjedu přídí do boku a navrtám tě jak0 plechovku od sardinek! Mám žízeň, ž e bych vypi l oce­ án! " Dva muži, které mluvka provázel, s e mezitím posadili do kouta, ponechávají­ ca Petru Polterovi, aby objednal jídla a nápoje . . " Hej, krčmáři," pokračoval ramenáč. "Znáš ještě Petra Poltera?" Vlnklay se usmál. "Jak bych tě neznal? Kdo umí tak znamenitě pít, na toho žádný hospodský na světě nezapomene !" "Pamatuješ, jak jsem · tu u tebe pil s D ickem Hamerdullem a Pittem Holber­ sem na rozloučenou·?" "Yes! To byl drink, jaký · jsem málo­ kdy viděl. Ale kde ses potloukal a kam plaveš?" "Dýchal jsem trochu mořského vzdu­ chu a teď chci zas na pár dnů k S amo­ vl. Doufám, že Ohnivá puška pořád ještě žije?" "To si myslím! I když by si leckterý rudoch přál jeho skalp. Dick Hamerdull byl u mě nedávno a dlouhý Pitt s ním. Vinnetou j e tu potkal a dal jim přičich­ nout k stopě Ogallallfi, co chtěli přepad­ nout vlak. Šli tam a prý dali se S amem a Vinnetouem S iouxf1m za vyučenou." "Povídáš, že tu byl Vinnetou?" Irčan přikývl a po chvíli se zeptal: .,Chceš vidět Bena Cunningse?" " B ena Cunningse? Máš ho tu na palubě?" "To si myslím! Šel trochu do lesa a koně tu nechal." "Kam pluje? K plukovníkovi nelJO od něho?" : "K němu; potloukal se prý nějaký čas kolem Missouri, kde má příbuzné, a teď chce zas nahoru do lesfi." "Nevíš, kdy vytáhne kotvy?" "Nemfižu říci, ale myslím, 'Že tu věč­ ně nezfistane."

16

·"P·řlfel' .anes?"'' " Jo." "Odsedla 1 · koriě?!' "Nel" "Pak odtud ještě dnes odrazí, a my s ním ! " Nyní se ozval i gentleman s licousy. S áhl do kapsy a vytáhl z ní podobiznu. "Nechtěl byste mi říci, mistře Vin­ klayi, · · Zdali u vás náhodou n ebyli dva muži, z ' nichž jeden se jmenoval Jindřich Mertens a druhý Petr Wolf?" "{\ť spolknu zapálený doutnák, jest­ li to nebyli · ti dvá greenhornl, co chtěli k S amovi." " Ja k vypadali?" " Zeleně, náramně zeleně. Ten Mer­ tens · tvrdil, · že S a m je jeho strýc!'' "Výborně," zvolal cizinec. " Synovec Sama je na světě! Kam od vás tl dva · 'odešli?" "Někam do savany s Dickem a Pit­ tem. Víc nevím !" · ,.,Podívejte se laskavě na tuto podo­ biznu." Vinklay si obrázek dfikladně pro­ hlédl. "Není-U tohle Mertens, dám se na­ mazat dehtem a obalit peří m i " zvala! · krčmář. "Vy ty muže hledáte, pane .?" "Proč se ptáte?" ,;Řeknu vám: to rovnou. Co se zde u mne děje, o to se nestarám, pokud se to nepříčí slušným zvykům. Neptám se nikoho, ale také nikomu nic nepovím. U vás jsem učinil výjimku, protože jste přišel s Petrem Polterem, mým starým přítelem." Gentleman s licousy se chystal něco říci, ale vtom se otevřely dveře a do­ vnitř vešel muž,. na nějž Petr Polter ra­ dostně zvola l : " Bene Cunningsi, starý světoběžníku! Jsi to ty? Pojer a napij se! Vím docela dobře, že tvftj krček má zpropadeně vel­ kou díru ! " Malý vychrtlý mužíček, n a jehož tě­ le snad nebylo pohromadě víc než pOl libry masa, svraštil obličej ve sto smějí­ cích se záhybíi a zvolal: "Petr Polter, dříve vrchní plavčík na lodi Jejího Veličenstva "Nelson", pak kormidelník na americké fregatě "Vlaš­ tovka", potom trapper. Co tě sem při­ neslo?" " Byl jsem se tak trochu podívat ko­ lem světa a teď chci k pramenům . " "Co tam?" "Rád bych si promluvil s vaším plu­ kovníkem. Najdu ho doma?." ·

.

·

že ano. Kdy vyrazlš?." "Co nejdřív. Pojedeš s sebou?" Ben Cunning se napil, zamžoural oči­ ma a řek l : " S tará fregato, s tebou r á d pojedu, kam chceš. I když jsi nám vyváděl vše­ lijaké kousky, oblíbili jsme si tě. Poje­ deš nahoru sám?" "Tihle dva se mnou." "Chtějí také nahoru za Arkansas?" "Ne, k S amovi." "Počkat! To nejde tak snadno. K Sa­ movi Ohnivé pušce nemůže kdekdo, to bys měl vědět, kamaráde. Plukovník ne­ vidí rád cizí tváře, a chlapci teprve ne. Proč tam t y gentlemany chceš vést? " "Důvod k tomu m á m a jaký ! Přede­ vším ti představím své přátele. Tohle j e p a n Treskow. S ám t i řekne, proč j e ta­ dy a co chce u Sama Ohnivé pušky." Muž s licousy se zvedl, přlstoupll k zálesákovi a podal mu ruku. "Odpusťte, že si vás nejdříve dovolím obtěžovat dotazem." "Jen mluvte," odpověděl Ben Cunning. "Záležitost je velmi důležitá. Mé jmé­ no je Treskow, jsem detektivem státní policie. Musím vás požádat o naprostou mlčenlivost o všem, co vám nyni povím. Můj dotaz zní: V poslední době se u Sa­ ma měli objevit dva cizinci, jeden se jme­ nuje Jindřich Mertens a druhý Petr Wolf?" Ben Cunning zavrtěl hlavou. "Ta jména jsem nikdy neslyšel. A taky nevím, že by někdo cizí v poslední době k Samovi přišel. Ale jsem už měsíc na lovu a mimo tábor." "My však máme zjištěno, že dva muži toho jména se k vašemu plukovníkovi vydali. S eděli zde, v této krčmě a Vln­ klay je podle fotografie poznal." Vytáhl podobenku. Ben Cunning si j i dlouho podrobně prohlížel, až koneč­ ně řekl: "Toho chlapíka tady napravo bych měl znát. je to on, ano, je to oni" bru­ čel zamyšleně. "Mýlit se nemůžu." Petr Polter se už neudržel. "Tisíc mořských hromů!" vykřikl. "To už je třetí člověk, co ho poznává." "Kdo je to tedy ? " zeptal se detekt iv. .. Jean Letrier, jedovatý Jeanl" zvo­ lal Petr Polter. "Plachetní mistr kapitá­ na Kajmana, to ví každý plavčík, který přičichl k slané vodě! Stará matka Thi­ cková ho přece poznala také! A vy ještě nevěříte, pane? "

"Myslfni,

Detektiv vložil fotografii d o zápis­ níku a spokojeně jej sklapl. " M áte asi pravdu. "Ale pak by ten druhý muž nebyl nikdo jiný, než sám kapitán Kajman." "Je to on! Kapitán Kajman. Miss Admirál a jejich plachetní mistr Letrier - ta trojice nikdy nebyla a není dale­ ko od sebe. j e tomu už dost dávno, co všichni tři provozovali námořní pirátství. Nezapomeňte, že ani jeden z nich nebyl dopaden; zmizeli jako pára l " " Ano, právě ti tři, kapitán Kajman, Miss Admirál a jedovatý jean unikl! spravedlnosti," pravil zamyšleně detek­ tiv. "Vidíte! Miss prý ráda chodí v muž­ ském přestrojení, ale oním mužem na obrázku přece jen není. Musí to tedy být ten pirát. Povídejte dál, pane Treslwwe, vidíte, že Ben je náramně zvědav." "Lidem našeho povolání je vlastně nakázáno mlčet," usmál se Tt·eskow, "ale vašemu příteli povím, co mohu. Ovšem jen stručně. Bezpečnostní úřady v New Yorku dostaly kabelogram, že na lodi, plující z Anglie do Hobokenu, jsou podezřelé osoby, stíhané zatykačem. Kdesi v Evropě - na místě teď nezále­ ží - byl zavražděn zámo�ný klenotnik a oloupen o závratný obnos 1 o množství klenotů. Podezření padlo na ja kéhosi hraběte de Bretigny. Bylo zjištěno, že se domnělý hrabě stýkal s jistým baronem Saccardem. Svědkové je viděli za nápad­ ných okolností v předvečer noci, která se klenotníkovi stala osudnou. jejich jména jsou ovšem nept•avá stejně jako šlechtické tituly. S topa po nich vedla na z ámořský parník, plujíci přes oceán �o J:I obokenu. _vydal jsem se tam, ale při­ Jel Jsem pozde, cestující už byli vylodě­ ni. Získal jsem však popis dvou mužů a jejich fotografii, kterou pořídil kterýsi amatér mezi pasažéry. Tedy aspoň něco. S tím, co jsem měl, se mi podařilo za­ chytit lepší stopu v jednom přístavním hostinci." "Počkat," zvolal Petr Polter. "Te ď zas budu vypravovat já!" Obrátil se k trapperovi: " j estlipak víš, Bene, jak se vlastně jmenuje váš plukovník pravým jmé­ nem? " " My m u říkáme Sam Ohnivá puška ale ve staré vlasti se jmenoval Samue Í Thieme." "AII right. A te ď sl prohlédni dobře tohoto mladíka. Jmenuje se Jindřich Thieme. Vidíš skutečného vlastního sy17

novce tvého plulCovnfka·. Přijel vyhledat strýce na Dalekém Západě." "Cože? Sam ž e je váš strýc?" zvo­ lal Ben Cunning udiveně. "Mladý muži, podejte mi ruku, ať vám ji trochu zmáčk­ nu!" Ale námořník Polter ho zarazil. "Počkej, stará fregato, dokud ti vše­ clmo nedopovím. Tvému plukovníkovi se totiž zatím přihlásil jiný synovec, jenže už trochu starší a mnohem mazanější. Přišel dříve než my a obávám se, že mu S am sedl na lep." "Jak mítžeš vědět, že . . . " Poněvadž to vím. T!m mazaným sy­ novcem není totiž nikdo jiný, než spo­ lečník I eana Letriera. Jedovatého I eana, kterého jsi · před chvílí poznal na foto­ grafii. Ale ať to víš všecko po pořádku. Přijdu jednoho krásného dne do přístav­ ní krčmy k matce Thickové v Hoboke­ nu. A kdo tam nesedí? Tento plavovlasý mladík, celý sklíčený a bezradný. Dob­ rá matka Thicková se ho naštěstí ujala a poskytla mu útulek. Co se mu vlastně stalo? Mladý zelenáč se setkal na "Le­ viathanu ", s nímž připlul z Evropy, s mu­ žem, kterému hned věnoval plnou důvě­ ru. S upřímností nezkušeného mládence mu pověděl, že se jmenuje Henry Thie­ me, a chce k svému strýci, lovci kože­ šin v S kalistých horách. Během dlouhé plavby mu vyprávěl vše o svých rodin­ ných poměrech. Muž, kterému slepě dů­ věřoval, byl ovšem darebák. Když připluli do Hobokenu, slíbil mladíkovi, že ho zavede na nocleh. Mís­ to toho ho odvedl do odlehlé končiny přístavu, srazil k zemi, omráčil a olou­ pil jak o peníze, tak o všechny doku­ menty. Důvěřivý hoch by se bez peněz a bez papírů snad dostal do vězení, kdyby nebyl náhodou vešel k matce Thickové. Ta stará, dobrá mořská panna ! Ujala se ho, poskytla mu ubytování na dobu, než se zotavil, starala se o něho soucitně ja­ ko matka o dítě. Ale pravé štěstí ho po­ tkalo, až když se setkal se mnou. Ujal jsem se ho jednak proto, že je S amovým synovcem, jednak i proto, že se mi po dlouhé době zase zachtělo prohnat se na koni po prérii. )?rávě jsme se chtěli vydat na cestu, když se před námi obje­ vily licousy tohoto gentlemana. Co bych víc povídal? Jistě už teď všemu rozumíš, byl jsi vždy chytrá hlava, Bene. S pojili jsme se k pronásledování darebáků a proto jsme tady." "To se rozumí," zvolal Ben Cunning, "že jsem vám k službám se vším všudy. 18

Haló, Vln.ldqyi, !ltart mé Paliti pNprav�my � "

bliVfl��Mt Jlqli u!·

. N�uglyn"lo d'i!Pflt JI\Ifil-ll

. čtyN mu­ ,

o·

žově opouštěli Vinklayovu krqnm, l rq!ln je v y pr qvázf!l A q� p �j'lstAvR-1 pWilm li­ tovat, že kprffilq e lpí � Jilet r , PQH�r vypU u něho tentokrát sotva slabou desetinu toho, co posledně.

K a p i t o Ia

č t v r :t 6

BITVA V PRALESE Ben Cunning, obtížen, .pastmt, vedl své přátele k lovišti S a movy družiny tou­ že cestou, kterou se před několil�a dny ubíral Dick Hamerdull s Pittem Holber­ sem. Jejich stopy ovšem již rienašli. Ale. Ben Cunning znal c estu zqamenitě. Bohužel v rychlejší jízdě je zdržoval mladý Thieme i detektiv Treskuw. Oba . byli chabí jezdci. Cesta se protáhla a teprve za několik dní dorazili k místu, kde došlo k přepadení vlalm. Bylo časně zrána, když Ben Cunning ukázal rukou k obloze. " Pohle ďte, tam nahoře supi a dole jistě šakalové, hyeny savany. Tar;Iy se přihodilo němo mimořádného." Zanedlouho narazili na zabité Indiá­ ny, jejichž mrtvoly už supové a šakalo­ vé ohlodali. " Běloši odvezli své raněné, rudoši zde zůstali," konstatoval Ben Cunning. "Podle pomalování poznávám Ogallally. Naši přátelé se odtud pu's tili cestou k Sa­ mově lesnímu tábořišti. Ale vsadím krk, že se Indiáni zase semkli a p�uitili Z!I nimi. Písek dlouho zachovává stopu. Vy­ padá to, že je několik dní stará. Naše zvířata vydrží rychlou jízdu. Není vy­ loučeno, že dohoníme rudochy dřív, než dorazí k tábořišti." Hnali se kupředu stále po oné sto• pě, která se časem na kamenité půdě té· měř ztrácela. Konečně dorazili k místu, kde řeka Arkansas zahýbá k pohoří Smoky Hills. Zde končila prérie a začínal les. S topa, po níž jeli, byla stále čerstvější - zn·a­ mení, že rudochy dohánějí. Bylo třeba zvýšit opatrnost, poněvadž mohli za kaž­ dým stromem narazit na Indiána. Ben Cunnlng, který stále bedlivě po­ hlížel k zemi, náhle zdvihl ruku. Zůsta­ li stát. " Podívejte, stopy bělochů! Přišli z le­ sa a setkali se zde s Indiány, aniž s� ·

s: nimi Jlopadli do křížku. V tomhle kru­

hu stáli vůdcové obou stran a vyjedná­ val!. Pak kouřili, jak lze usoudit z této odhozené zuhelnatělé hubky, kterou by­ la patrně zažehnuta dýmka míru. Ti bě · loši - to byla jistě tlupa lesních lupičů S rudochy se o něčem dohadovali. Mož­ ná o společném přepadení našeho lesní­ ho tábořiště." "Neldame-li mne čich," prohodil Pol­ ter, " nemáme k nim daleko. ptím kouř!" "Máš pravdu, je tu cítit kouř. A kde je kouř, · tam bude i táborový oheň. Mu­ síme ho najít a podívat se, kdo u něho sedí." "To uděl áme ! " souhlasil námořník. "Koně zatím ukryjeme zde v houštině, kde je nikdo nenajde." Zanedlouho kráčeli opatrně pěšky po staré stopě. Tesáky a revolvery v opas­ cích uvolnili, pušky drželi v rukou. Náhle se Ben Cunning, který kráčel v čele, za­ razil a naslouchal. Také ostatní se zastavili. Z hloubi pralesa se ozvalo slabé koňské zařičení. " Buď se tam utábořili, nebo zde za­ nechali koně. Ta zvířata by nás prozra­ dila. Musíme jít po větru." Po těch slovech se Ben Cunning po­ ložil na zem a plazil se dál širokým obloukem. Ostatní lezli za ním, jak kdo dovedl. Po chvíli trapper ukázal meze­ rou mezi dvěma křovisky na malé pro­ stranství, kde se pod dozorem dvou. ru­ dochů páslo asi třicet koní "Vidíte je? Měl bych tisíc chutí ty dva strážce uspat a koně rozehnat, ale tím bychom se prouadil!. Jestliže zde Indiáni zanecha li koně, neboji se, že by mohU být na padeni. Uvidíme. Půjdeme za nimi, ale ne po stopě, nýbrž ze stra­ ny." Zálesák se prodíral houštinami jako divoká kočka. Ostatní se brali s nema­ lýml obtížemi za ním. V pralese se po­ čínalo stmívat. Dospěli až k okra j i vejčité nálevky, "gutteru", jak lovci říkají úzkým, dlou­ hým a hlubokým prohlubinám, vymletým vodou. Ben Cunning zvedl opatrně hlavu a pohlédl dolů. Právě pod ním, asi v hloub­ ce třicet! stop, hořel oheň, kolem něhož sedělo na třicet rudochů i bělocht'L Opo­ dál nich leželi tři svázaní mužové. "U čerta," sykl Ben. "To je přece náš plukovník. A s ním Pitt Holbers a Dick Hammerdull. Přepadli je a svázali!" "Co to říkáš?" Námořník vysunul dostl neopatrně hlavu mezi houští.

" Opravdu, je to on! Mám skočit dohl a vytáhnout ho svými klepety z té omáč­ ky, Bene?" "Počkej, uvidíme, co se bude dít! Jak vidíš, posadili se, aby se poradili, co počít se zajatci. Ten běloch jim předse · dá." S kutečně, dotyčný muž vstal, přiblí­ žil se k zajatcům a rozvázali jim pouta na nohou. R ázem v něm poznali člově­ ka, jehož podobiznu jim ukázal detektiv Treskow. "Vstaňte!" zavelel zajatcům. Tři spoutaní mohli uposlechnout roz­ kazu teprve tehdy . když je L'udoši posta­ vili na nohy. Ukázal na plukovníka. "Vy jste S am, zvaný Ohnivá puška, vf1dce lovců kožešin, kteří zde v lese ma­ jí svou skrýš? " Lovec přisvědčil. "Zabil jste Matto S iha, sta t ečného náčelníka těchto dobrých L'u dých mužů! P řiznáváte se k tomu?" Sam opět pokynul l1lavou. " S lyšel jsem, že znáte v horách místo, kde je zlato. Je to pravda?" "Ano." " Mnoho zlata?" "Velmi mnoho." "A ve skrýši máte na tisíc bobřích kožichů ? " "Jste opravdu dobře zpraven ! " "Poslyšte rozumné slovo! Tito rudo­ ši žáda jí váš skalp. S libil jsem jim ho . Ale protože nám nerozumějí, můžeme se dohodnout mezi se hou jinak. " " Mluvte ! " "Navrlmu v á m � edlnou možnost, jak si zachráníte životy. ' "A ten návrh zní?" "Prostě! Dovedete nás ke své sk1·ýši. dáte nám zla to a kožešiny, a my vás pustíme na svobodu . " "To je vše, co chcete říci?" " Ano. Rozhodněte se rychle ! " S am se drsně zasmál. "Zdá se, že mě znáte dos t špatně. Myslíte, že se dám tak hloupě na pálit? Vy jste se spolčil kvůli zlatu s rudochy proti nám, běloch proti bílým Jste de­ setkrát větší darebák než oni. Pa rna tuj­ te si: k zla t u a ke kožešin ám ani nepři­ čichne te !" "Čl ověče, mějte rozum! Co slíbím, to dodržím. Ale zakazuji si urážky !" "To vyprávějte nějakému gt·eenhor­ novi, ne mně l Dobře víte, že hych svo­ body užil jen k tomu, abych vás oka­ mžitě dostal před hlaveň své pušky !" ·

19

Možná, že Sam dobfe věděl, p roč mluví tak neohroženě. V nestřežen9ch okamžicích jeho pohled zalétal k protěj­ šímu okraji stráně. Ten pohled neušel bystrému zraku Bena Cunnlnga. Udeřil námořníka do boku a zašeptal: " S tarý brachu, vidím tam hlavu ru­ docha ! To může být jen Vlnnetoul Ví­ me, že byl se S amem. A poněvadž naní mezi zajatci, je určitě tam nahoře." Ben Cunning vzal do úst list, spad­ lý ze stromu a napodobil cvrkání cvrč­ ka. Ten zvuk namohl být v lese nikomu nápadný. Zkušený zálesák však věděl, že Vinnetou posuzuje lesní zvuky jinak. A vskutku, rudý muž na protějším sva­ hu, sotva hlas cvrčka zaslechl, vzápětí zmizel. "Zastřelit vás?" hovořil zatím dole bělošský bandita. "Co vás napadá! To by byla příliš krásná smrt. Předám vás ru­ dochflm. Ti vás pěkně pomaloučku umu­ čí. A my pak vaše poklady stejně najde­ me, i bez vás ! Rozhodněte se tedy rych­ le, než řeknete ano či n e ! " "Nel" "A vy druzí?" Dick Hamerdull zvolal: "Kdybych měl volné ruce a svou bouchačku, vzal by vás čert. Co říkáš, P itte Holbersi, sta­ rý mývale?" "Myslíš-li, Dicku, aby ho vzal čert, nemám nic proti tomu," odpověděl dlou­ hán klidným tónem. "Jak chcete," řekl běloch. Obrátil se a usedl opět mezi Indiány, aby jim sdě­ lil výsledek jednání. Nahoře Ben Cunning pokynul detek­ tivovi a mladému Henrymu, aby přistou­ pili blíž. "Tam ' je váš strýc," pravil Ben a ukázal synovci na S ama. "Myslíte-li, že nechám svého plukovníka v bryndě, tak neznáte Bena Cunningse ! Můžu se na vás spolehnout, gentlemani?" Přisvědčili a Petr Polter zálesáka ujistil: "Chci tady shnít na místě jako sta­ rý vrak, nerozmačkám-li toho chlapa do­ le na kaši. Ukažte sem tu podobiznu, pa­ ne, ať se ještě jednou podívám ! " "Není třeba," odvětil Treskow. "Po­ znávám h o ! " "Já také," ozval s e mladý Thieme. "Je to on! A teď nám jistě zas unikne !" "Ještě neutekl," řekl Ben Cunning. Vtom se ozvalo slabé zašustění a před nimi se zdvihla pružná postava. "Vítám své bílé bratry," řekl náčel· 20

ník Apačů'. "Vinnetou se spustí dohl, pře· řeže pouta svých přátel a až se tak sta­ ne, střílejte !" S tejně rychle, jak se objevil, zmizel. "Připravte si pušky!" zašeptal Ben Cunning. čtyři hlavně mířily teď na nepřátel­ ské shromáždění. V příštím okamžiku přelétla pro­ stranství mezi svahem a zajatci temná postava - Vinnetou. Tři řezy - a ruce zajatcfi byly zba­ veny pout. S oučasně zahřměly čtyři vý­ střely - hned zase dálší čtyři, pak se rozlehlo ostré štěkání revolverfl. Sam vyrval nejbližšímu Indiánu tomahawk z opasku a vrhl se do boje, zatímco Vin­ netou z druhé strany bil Ogallally. Také Pitt Holbers vyskočil na své dlouhé no­ hy a pustil se do zápasu. Dick Hamer­ dull vytrhl j ednomu z rudochů svou sta­ rou pušlm a poslal ho jediným výstře­ lem do věčných lovišť. čtyři muži shora seběhli co nejrych­ leji dolí'1 a přidali se do bitevní vřavy. Petr Polter popadl svou obrovskou tlapou za krk vedoucího bělochů. Mrštil jím o zem a víc si ho nevšiml. Nebylo také třeba. Mertens ztratil vědomí. " Hotov o ! " zařval vítězoslavně námoř­ ník, který vyhrál bitku tím, že vyřadil protivníkí'1m jejich vůdce. Rudoši se dali na ú těk, opouštějíce své bílé spojence. U ohně zbylo jen několik bílých lu­ pičí'l, s nimiž byli rozzuření lovci záhy hotovi. Věděli, že lesní bandité nikdy ne­ ušetřili poctivého trappera a proto jim milost nedávali. Padli všichni do posled­ ního, až na Jeana Letriera. Sam poděkoval svým zachráncům. "Teď bych rád věděl, kdo jsou muži, kteří přišli s Benem Cunningem? U čer­ ta, není tohle námořník Polter, který má ruce jako kladiva a pije jako duha?" "Ovšem, že jsem to j á ! " zaburácel Polter. "Ty mě ještě poznáváš? A zde je pan Treskow a s námi ještě Henry Thie­ me!" "Cože?" zvolal Sam. "Plukovníku, tento mladý muž j e váš skutečný synovec." "Ten zde?" zvolal Sam Ohnivá puš­ ka a pohlédnuv na mladíka, rozevřel náruč. "Pojď ke mně, Henry ! " Tak s e konečně shledali dva blízcí a dosud daleko od sebe vzdálení příbuz­ ní. Na Mertense a jeho kumpána Wolfa, kryjící se těmito falešnými jmény, už nikdo ani nepohlédl. Detektiv Treskow přikázal, aby oba ničemové byli připou-

táni na koně a připraveni k odjezdu. Sotva se tak stalo, upozornil D ick plu­ kovníka, že na místě nenť radno dlouho prodlévat. Vzali koně za uzdy a ubírali se s nimi volným krokem směrem, kde stromy rostly řídčeji, pak dál stezkou, kte:cou v pralese umí nalézt jen vrozený, přírodou a dlouhým pobytem v divočině vypěstovaný instinkt zálesáka.

Kapitola pátá

LOVCI MASA Uplynulo několik dní od chvile, kdy Sam převedl své lovce, hosty i zajatce z leženi do tábora. Zde ukrývali lovci bobrů své poklady a jejich družina tu nacházela bezpečné útočiště, když si po namáhavé práci potřebovala odpočinout v nel'Ušeném klidu. V tu dobu jeli prérií tři muži, kteří vedli na provazcích ně­ kolik mezkťt Bylo patrno, že vyjeli na lov, aby pro své druhy obstarali potřeb­ nou potravu, či prostě, jak lovci říkají, jeli "dělat maso". Jeden byl malý a za­ valitý, druhý dlouhý a hubený. Třetí pak sotva visel na koni. " Hrome," zvolal, pokoušeje se vzpřímit v sedle. "čert mi napískal, že jsem opustil vaše pohodlné doupě. Namluvili jste mi, že se tu bů­ voli hemží jako mravenci. Jsme už dva dny na nohou a neviděli jsme ani krá­ vu, ani býka, ani tele. Koukejte, hoši, ať se už nělwm dostaneme! Kdo chce maso, ať si pro ně doj de ; j á už přestal mít chuť." "P etře, maso jíst musíš, abys nám nezhubnu!. " "Nic j iného o d tebe, Dicku, neslyS lm. " Co ty tornu říkáš, Pitte Holbersi ? " zasmál s e Dick Hamerdull. "Ale u kozl a ! Podívejte s e , mládenci! Tudy někdo šel, tráva je sešlapána." Lovci slezli z koní a prohlíželi stopy. "Pitte, co tomu říkáš ? " zeptal se Dick Hamerdull. "Co říkám? Myslíš-li, že to byl � ru­ doši, nebudu se s tebou hádat." "S lez i ty, námořníku, ať tě ne ní z daleka vidět !" "Aspoň se na chvíli zbavím té bestie Co myslíte, hoši, kolik jich bylo?" "Nejméně pět. A byli to Ogallallo­ vé. " ... �

u

.,Jak to pozná.váš?" " Mají divoké koně, patrně čerstvě ulovené. Jejich pfivodnl zvířata se rozu­ tekla, když jsme je přepadli. Musíme za nimi, abychom věděli, co zamýšleji." Všichni tři si připravili pušky a pus­ tili se po stopě. Vedla je k malé říčce, kterou Indiáni patrně přeplavali, poně­ vadž na druhém břehu objevlll jej ich dal­ ší stopy. Dick Hamerdull si je prohlížel. Vtom zasyčelo vzduchem laso, otoči­ lo se mu kolem krku a strhlo ho k zemi. Právě ta kový osud potkal i oba j eho druhy. Dříve než se mohli obrátit, leželi na zemi a za okamžik byli dokonale spoutáni a obráni o své zbraně. Nárnořník se všemožně snažil zpře­ trhat řemeny, jimiž ho Indiáni obtočili. Ačkoli vynikal obří silou, nepodařilo se mu to. Nejrnlatlší z rudochů k nim přikro­ čil. Tři orlí péra zdobila jeho vrkoč vla­ sů a kůže jaguára mu splývala po bed­ rech. Chvíli na ně pohlížel a pak je oslo­ vil hlasem plným opovrženť: " Bílí mužové jsou slabí jako štěňa­ ta prérijních psů, ani se nedovedou zba­ vit svých pouti" " Co to povídáš," odsekl námořnik, celý udýchan)r námahou. " Bílí mužové nejsou dobří lovci. Ne­ vidí, neslyší a nernají ani tolik chytrosti, jako mozek ptáka. Nyní poznali lest ru­ dých mužf1 a leží před nimi na zemi ja­ ko ropuchy." "Tisíc hromů," zaklel námořník, marně se namáhaje zbavit po 11 t. " Bledé tváře jsou zbabělé jako myši. Netroufají si ani s rudým mužem pro­ mluvit. Leží tu bez hlesu, protože se sty­ dí promluvit. Rudý muž jimi pohrdá!" Indiáni odstoupili stranou, aby se po­ radili. Petr Polter se rozlítil: "Ukážu tornu rudému tatrmanovi, kdo je slabý ! " P ř i těch slovech skrčil své mohutné údy. "Jedna, dvě - hej rup l D icku Ha­ merdulle a Pitte Holbersil Připlujte brzy za mnou." Ohromné síle a nadlidsl<ému námoř­ níkovu úsilí se podařilo uvolnit řemeny. Petr Polter vyskočil, vrhl se k e koním a dříve než se kdo z Indiánů nadál, se­ děl v sedle a uháněl tryskem do prérie. Rudoši za ním poslali několik ku­ lek, které se minuly cíle. Na náčelníkův l"ozkaz sedli však dva Indiáni na koně a pustili se za uprchlíkem. 21

Když Petr Polter 1 jeho proníísledo­ vatelé zmizeli, přistoupil mladý rudoch k tajatcťim a zeptal se jich: "Znáte Sama, bílého lovce, jemuž řÍ­ kají Ohnivá puška?" Zajatci mu neodpověděli ani pohle. dem. "A vy jste znali také Matto S iha, náčelníka Ogallallťi, jehož krev Sam pro­ liL Náčelník se odebral do_ věčných lo­ višť a zde stojí jeho syn, aby pomstil otcovu krev na bledých tvářích. Nyní jsem vás zajal a zhynete u mučednické­ ho kCtlu ! " Oba lovc i byli uvázáni na koně, na­ čež se s nimi Indi áni vydali na cestu. Na pron ásledovatele, kteří se pustili za ná­ mořníkem Polterem, nečekali. Jistě sa­ mi najdou zpťisob návratu. Nastal večer, když dorazili k tlupě Indiánů, utábořené kolem ohně. Všichni hořeli touhou pomstít své mrtvé. Sotva spatřili zajatce, zajásali. Mladý náčelník přednesl ihned ná­ vrh, který se setkal s všeobecným sou­ hlasem. Pak vystoupil jakýsi míšenec, je­ diný mezi rudochy a oslovil shromáždě­ ni. "Veliký duch nechť otevře uši mých rudých brati'í, aby slyšeli má ·slova ! Sam Ohnivá puška má zlato hor ve svém wig­ wamu. On je naším nepřítelem a proto jsem přišel já s bílými muži, abychom mu zlato vzali. Pak přišli rudí mužové. My jsme se s nimi spolčili a dohodli se, že oni si vezmou krev a my zlato našich společných nepřátel. Ale hvězdy na ob­ loze nám nebyly příznivy. Běloši, moji přátelé, zhynuli všichni. Z rudých mužťi jen některým se podařilo uniknout se mnou a spojit se s vámi, mladými, udat­ nými bojovníky, kteří pomst!te krev za­ bitých. Pomstíte se a vezmete skalpy svých nepřátel, ale jinak, než řekl mla­ dý náčelník." "Uff, uff ! " ozvalo se kolem. "Našli jsme vchod do wigwamu Oh­ nivé pušky, " pokračoval míšenec. "On bydlí v jeskyni, kam teče voda a zahla­ zuje stopy jeho nohou. Moji rud[ bratři tam vniknou za noční tmy, nepřftele snadno přemohou a jejich skalpy si od­ nesou. Ale dříve nechť uváží, že Sam není bez stráží a že nyní, kdy vám je­ den z jeho mužů uprchl, budou vědět, že jste nablízku. Mám tedy lepší radu !" " N áš bratr ať mluví," řekl mladý ná­ čelník. "Voda, která teče do jeskyně, jistě zas někudy odtéká. J á jsem toto mfsto 22

hledal a našel. Nyní tam mladého n6· čelníka dovedu. Zeptejte se obou zajat­ ců, zda o tom něco vědí?" Návrh byl přijat. Indiáni obstoupili Dicka Hamerdulla a Pitta Holberse, kte­ ří všechno vyslechli. Oba lovci však ne­ věděli nic o druhém východu. Samova skrýš se nalézala v obrovské jeskyni. Příroda ji za tisíciletí vyhloubila ve vá­ pencové skále. Přístup do jeskyně chrá­ nil potok, který jí protékal a podle mí­ nění lovcťi se ve skále ztrácel. Sam tuto jeskyni objevil, avšak nikdy svým lidem o dl'Uhém východu nepověděl. Zajatcům vyndali z úst roubíky a míšenec se začal vyptávat : " Jste lidé Sama Ohnivé pušky ? " D i c k Hamerdull s e obrátil k svému příteli. " Pitte Holbersi, co myslíš, máme to­ mu ničemnému míšenci odpovídat?" " Kdybychom mlčeli, myslel by ten darebák, že jsme strachem ztratili řeč." Míšenec se tvářil, jakoby přeslechl urážky a opakoval otázku: "Patříte k Samovi Ohnivé pušce ? " " M y ano, a l e v y n e , poněvadž plu­ kovnik chce mít kolem sebe jen pocti­ vé lidi. " "Máte v jeskyni zlato? " "Tolik, že v y h o neodnesete." " Kolik mužťi je v družině lovcťi kožešin?" "Dost na to, aby vás přemohli." " Kdo byl Indián, který vašemu plu­ kovníkovi pomohl z pout?" " J menuje se Vinnetou. Náčelnik Apačťi." " Kolik východťi vede z jeskyně?" "Tolik, kolik je tam mužťi. " "Jak to?" "Protože každý může vyjít, pak je tam pro každého východ." "Jak vypadá ta vaše skrýš?" .. Jděte se na ni podívat." Míšenec se mrzutě odvrátil. " Moji bratři nechť tyto psy spoutají, ale pevněji, než dříve. Zaslouží si smrt u mučednických kůlťl." Mezitím se setmělo a mišenec vy­ zval mladého náčelníka rudochťi, aby 'il ním šel, že mu ukáže ·východ z jesky­ ně. Tiše jako dva stíny se vykradli a zamířili k místu, jehož polohu míšenec patrně dobře znal . Zanedlouho dorazili tam, kde z úpa­ tí hory prýštila bystřina. Míšenec rozhr­ nul křoví, sl1ýbl se a zmizel v něm. In­ dián ho následoval. Nacházeli se v ja­ kési přirozené štole. Dno tvořilo koryto

' · ., m)toka, j[f!lŽ. �e mu��li brodit· vj:>ře.d . Byl!i to namáhavlí cesta proti .prou­ Qil _ pqdzemnf horské bystřiny za svitu pgch.oqn�, k ��rpu rozž(lli. I . míšen.ec šel t1,1�y r;ln.�s . p qprvé v ž_ivqt�. Na syém p řed. .

běžném prt\zkumu • se neodv.ážil !lá� j ít dál. Konečnl\ zaslechli hluk, .jaký vzni· ká při velkém spádu vody.. , Zakrá�kQ stá.li před vodopáde�. Jest­ liže svislá jeskyllě, kterou se potok i"ftiJ ·

·

dolil, byla onou tajnou cestou k S amově skrýši, pak zde muselo být nějaké zaří­ zení, umožňující dostat se nahoru. Po chvilce míšenec nahmatal lano s velk}•mi uzly, po němž se mohl i špat­ ný lezec dosti snadno dostat nahoru. Zlmsil, zda je provaz spolehlivě upev­ něn a vydrží-li tíži člověka. Pak po něm začal šplhat. Mladý rudoch ho následoval. Vystupovali v naprosté tmě, neboť pochodeň zhasla v proudech vody. Ale nedali se odradit. Rudocha popoháněla touha pomstít otcovu krev a míšence vi­ dina zlata. Dostall se šťastně až nahoru, do ho­ řejšího koryta potoka. Míšenec se pojed­ nou zastavil. Zdálo se mu, že zaslechl zvuk lidského hlasu. Uvolnil revolver, který před vodou pečlivě ukryl a vytáhl nfiž. šumot vodopádu zde byl slabši. Po­ chvilce rozeznali hlasy a když opatrně postoupili několik kroků potmě dál, za­ slechli rozhovor: "Ty řemeny se mně zařezávají do tě­ la jako ohnivě nože. čert vem Samal Jak dlouho nás tu chce ještě držet?" "Sami jsme sl to zavinili. Měli jsme postavit pořádně stráže. Ale neztrácej· me naději. Chtějí nás dopravit na vý­ chod, jak si usmyslel ten bláznivý de­ tektiv Treskow. To je daleká cesta, bě­ hem ní se nám musí podařit vyklouz­ nout. Jen abychom už byli venku z téhle proklaté jeskyně." "Kapitáne Mertensi, jste to vy?" za­ šeptal míšenec. "Ano," zvolal překvapeně kapitán. "A se mnou Petr Wolf, vlastně Jean. Le­ žíme spoutáni na rukou 1 nohou." "Dejte sem nejdříve ruce, kapitáne, abych vás zbavil pouti " S tačilo několik řezfi nožem, a oba muži byli volnl. "To jsi ty, Joaquine? Jak jsi se do­ stal do jeskyně?" zeptal se kapitán mí­ šence. " Hledal jsem tak dlouho, až jsem j i našel." "Jsi znamenitý chlapík!" "Teď není čas na poklony. Pfijdete hned s námi?" " Rádi bychom, ale nejde to." "Cože? Bojíte se vlézt po tmě do té propasti?" "Já už v životě lezl jinam, kde šlo o krk! Ale · kdybychom teď odešli, zhatil by se náš celý podnik." "Blázníte, kapitáne? To se vám tu tak zalíbilo?" 24

"Považ, jaké hromady kožešin a zla· ta jsou tu nakupeny! Kdybychom uprch· li, bude Sarn upozorněn, že známe jeho tajný východ a pak se sem už nikdy ne­ dostaneme, protože východ zatarasí." "Máte pravdu, kapitáne! Potřebuje­ me někollk hodin na to, než se sem vši­ chni dostaneme, abychom Samovo dou­ pě vybrali. Do tě doby by váš útěk jistě zpozorovali. Ale máte odvahu zde· zůstat?" "Zbytečná otázka! Teď, když se mfi­ žeme spolehnout, že nás tu nenecháš vě­ zet! " "Nebojte s e ! Rudí Ogallallové a hlav­ ně jejich mladý náčelník by rádi Samo­ vl něco pošeptall hodně zblfzka do ucha. A já nejsem tak hloupÝ. , abych neznal cenu zlata, které tu leží. ' "Dobrá! Tak nás zase spoutej." S talo se. Míšenec s mladým lndlá· ne_m tiše zmizell. Zajatci ležell jako dří­ ve, ale Jean Letrier už nenařlkal. Věděl, �e na pomoc se mfiže spolehnout.

Kapitola iestá

VE SKRÝŠI Před vchodem do ležení lovcfi kože­ šin, znamenitě maskovaného stromy, ke­ ři a popínavou vegetací, hlídkoval Ben Cunn!ng. Náhle zaslechl zvuk špouchá­ nf z nedalekého potoka. Někdo spěšně kráčel korytem. Trapper se vrhl k zemi, upřel zrak do tmy a připravil si pušku. "Copak tu není nikdo na stráži?" huboval polohlasem muž, přicházející po­ toč!štěm. " Stfij nebo střelím!" zahromoval v té chvíli Ben Cunning. "Kdo tam?" "Kdo jiný než já, Petr Polter! " " Kd e m á š Dicka Hamerdulla a Hol­ berse? A co je s masem, které jste měli ulovit?" "Pro maso si mfižeš běžet sám a při tom snad někde oba najdeš. Mezi Indi· ány." "Indiáni? Co to znamená?" "To znamená, že nemijm čas na kdá· k ání. Musím co nejrychleji za plukovní­ kem. Ale ty se nevzdaluj, Indiáni jsou mi v patách. " V · jeskyni seděli lovci kolem ohně, jehož kouř ucházel děrou, vysekanou do skály. Sam ihned vstal. "Už jste zpátky, námořníku? Kde je maso a kde zi't stali Dick s Pittem?" "Jsou právě s masem, ale s rudým,

pane! Jsou zajati a budou nepochybně upáleni nebo umučeni, což j e konečně fuk, jak ří!�á D!ck I-Iamerdull." Trappeři zděšeně vyskočili. "Zajati? Kdy, kde a jak? Povídej ! " "Ale dřlv m i podejte něco pořádného k na pltí." Když si důkladně lokl kořalky, za­ čal vypravovat svým obvyklým obšírným způsobem,\ přičemž lovcům nejednou do­ cházela trpělivost. "Musíme je co nejdřfv vysvobodit," rozhodl Sam. "Pusťme. se za nimi hned," zvolal mladý Thieme. Sam se na synovce usmál. "V noci bychom stopy nenašli. Bez­ tak pochybuji, že nám námořnlk bude moci ukázat cestu k oné vodě, kde byli přepadeni." "Když jsem na palubě pořádné lodi, vim na palec, kde jsem, ale v savflně a ještě k tomu na hřbetě takové zběsilé obludy ani nevím, kde mi hlava stojí." "Jsem sl jist, že zavlekli naše přáte­ le někam dd houštin a budou se snažit od nich vyzvědět něco o naší skrýši. Ale Hamerdull i Holbers si dají spíše jazyk vyříznout, než by n ás zradlll. z té stra­ ny nám tedy nebezpeč[ nehroz[. Ale ti dva darebáci, které jsme zajali teď, vě­ dí, kde j e náš úkryt a kudy se do něho leze. Pfijdu se pro jistotu na ně podivat." "Vezmi mě s sebou, strýčku," ozval se mladý Th!eme. "Mám nejvic dfivodů dbát o to, aby nám neutekli." "Kromě mne!" podotkl detektiv Tres­ kow. "Jdu s vámi." Vzal jednu z hořících pochodní a svitli plukovnlkovi na cestu. Když přišli k zajatcům, Sam sl j e prohlédl a p a k věnoval značnou pozor­ nost nejbližšimu okoH. Poněkud déle se­ trval jeho zrak na vápenité zemi. Tváří mu přelétlo překvapení. Zcela nepatrná stopa mu cosi prozradila. Ale nedal nic znát. Prohlásil spoko­ jeně: "Všechno v pořádku! Poj ďme ! " Když s e vrátil k ostatním, svolal je a polohlasem řekl: "Je zle! Hádal jsem dobře. Rudoši jsou nejen nablizku, dokonce už byli v jeskyni." Překvapeni, téměř leknutí, se zra­ čilo na tvářích lovců. "Musím vám svěřit tajemství, o němž dosud kromě mne nikdo nevěděl. Náš úkryt má totiž ještě jeden východ. Na ­ šel jsem jej téhož dne, kdy jsem obje-

vil jeskyni. Upevnil jsem tam později lano, aby byl v případě nouze zajištěn únik. Nyní, když jsem kontroloval za­ jatce, jsem zjistil, že někdo tajný vý­ chod použil. Nemohl to být nikdo z nás, ale někdo z rudochfi nebo s nimi spol­ čených bílých darebáků. Také mi neušlo, že pouta zajatcfi jsou značně uvolněna." "To není možné!" zvolal Treskuw. "Vždyť jsem je svázal sám, a to velmi důkladně!" "Všecka čest, pane. Ale někdo cizí jim pomohl. Indiáni patrně vyslali své zvědy, kteří náš tajný východ objevili. Vyšplhali se po laně šachtou, našli za­ jatce, uvolnili jim pouta a vrátili se pro ostatní, aby je sem přivedli." "A proč by nevzali Mertense a Let­ rlera s sebou?" zeptal se Henry Thicme. "Poněvadž by nám tím předčasně vy­ zradili, že znají naše tajemství. Nyní mu­ síme především zneškodnit ty dva nebez­ pečné zajatce a znovu je pořádně spou­ tat." Ve stejnou dobu se radili I oba za­ jatci. " Jeane, všiml sis, jak ten plukovník kolem nás slídil'? " "Nel J á se n a něj a n i nepodíval." "Zjistil, že tu byl někdo cizí," tvrdil Mertens. "Vždyť odešel dor:ela klidně ." "Přetvařoval se. jsem přesvědčen, že objevil stopy míšence i Indiána . " "u čerta! Jestli odešel j en proto, aby na nás přivedl ostatní, bude zle!" "Jistě se vrátí, až si vše rozmyslí." "Pak se budu bránit do poslední kap­ ky krve." "_Na odpor není, bohužel, ani pomyš­ lení. jediné, co nám te ď zbývá, je zmizet, dokud je čas." Oba muži vyprostili ruce z pout. Pustili se po šumotu vody a dostali se až k šachtě, kde po chvatném hledání na­ hmatali provazec, visící dolů. Mertens se do šachty spustil první. Sešplhali se šťastně, i když promočeni až na kůži. Pak postupovali vodorovnou chodbou, až se dostali bez úrazu ven, pod širé nebe. Na chvilku si odpočinuli po přestá­ lé námaze. "Musíme teď počkat, dokud nepři­ Jdou Indiáni," mínil Jean Lett·ier. "Zjistí-li Sam náš útěk, budou nás pronásledovat. Musíme odtud pryč." "Vždyť ani nevíme, ({cle rudochy hle­ dat . " "Nepůjdeme daleko. Ukryjeme se někde poblíž a vyčkáme. Ať za nás vy25

berou - Indiáni kaštany z ohn ě . " ,; M áte pravdu, kapitáne." Za li OI>O d ál a zalehli v hustém křil�

vr.

těrH.

�

P.o ·

dlci ulí é

době zaslechli ·

tiché

·

štis-

,;Rudoši," zašeptal Mertens. Nemýlil se. Vedeni mlšencem a mla­ dý,tn ·· náčelnfkem přicházeli Indiáni jeden ���� · drUI19·1b v dtollhé ··husr řddě. u skry ­ ·tahct vtl11itlll . dd titltl�arnnítlti se

l'et!lit� '

·26

zas'tavUI.

Po krátké. poradě se trdusill do podzemí. Jen dva · ztlstali venků .na strližt:

'

Oba .rudoši stáli. 'bez hnu U tam, kalil je náčelník postavU. Temné · bronzov� obličeje _ neprozr azovaly ani jediným ry­ sem, co se v nitru Indiáhfi děje: ·Rudóšl se už ·od mládí, sotva · odrostll chlapec­ k9m IIHthn, učf· �ebezapirlíní: Vtom padly · skol:tl ém.U:asn!! d.va. v·ý· střely.: 1

Oba Indiáni se bez hlesu skáceli k zemi Mertens a Letriet' pozorovali, jak se zvedly vedle nich dvě postavy, jež nepozorovaně vystoupily z úzké skal­ ní chodby. Byli to Sam a Ben Cunning. "Ti chudáci," povzdechl Ben, "vy­ lítli příliš brzy z hnízda. Ještě se nena­ učili mít oči a uši otevřené. Ani své sto­ P Y nezahladili. My tec\' podle nich na­ jdeme cestu k jejich ležení, kde drží Dicka a dlouhého Pitta." "Vt'átíš se zpátl1y a j á se pustím po stopě. Přivedeš hochy a dáte se za mnou. V j eskyni zanecháte obvyklou stráž. Po­ spěš si, a ť mne co nejdřív dohoníte . " Sam s e pustil p o téže cestě, kterou před chvílí přišli Indiáni. "To je mrzuté," zašeptal Mertens své­ mu kumpánovi. "Rudoši se dostali šťast­ ně nahoru, ale tam byli do jednoho zneš­ kodněni. J e to smi'tla. Teď stojíme proti S amovi a jeho lidem zase jen sami dva." ,,Nebylo by lepši, kdybychom se pus­ tili opatrně za ním, kapitáne? " zeptal se Jean Letrier. "Potřebujeme nevyhnu­ telně koně a ty si můžeme opatřiti jen tam, u rudochll . " "Ne. Z a chvilku přijdou ostatní lov­ cl a zjistili by naši stopu." "Co nám brání, abychom Sama ne­ poslali na onen svět? S koda, že nem áme pušky ! " "Jeane, my dva jsme j i ž ledacos do­ kázali a snad ještě dokážem, ale stopaři nejsme. Sam má při!iš jemný sluch a je líp ozbrojen než my. I kdyby se nám povedlo dostat se mu na kobylku, ne­ měli bychom vyhráno. V málo minu­ tách bychom měli celou loveckou smeč­ ku v patách." "Věčně tu přece ležet nebudeme?" "Zapomněl jsi, že v jeskyni je hromada zlata." " Poprosíme snad o ně Sama?" "Ne. My si je vezmeme sami!" "My? Kdy?" "Až trappeři odejdou, vrátíme se do jeskyně." "Vodopádem?" "Ovšem." " A dáme se tam pobít?" ,,Myslim, že ne! Slyšel jsi přece, že tam zllstane stráž u hlavního vchodu. " "To je pravda! Plukovník udělal chy bu. že nepostavll stráž i zde." "Ovšem." "A pak?" ptal se Jean Letrier. "Pak pryč odtud! Kam, to uvidíme. ale rozhodně na západ, protože na vý­ chod nemi\žeme. Tam t9ho máme tolik na.

hřbetě, že se ve východnich státech ne­ smíme ani ukázat. Když bude zlata dost, podíváme se do Fríska." Mertens se odmlčel. Ozval se pras­ kot větví. Brzy nato uzřeli Bena Cunnin­ ga, prodírajícího se houštinami a za ním všecky ostatni trappery. Také Vinnetou, Treskow a mladý Thieme šli s nimi. Po­ něvadž Sam úmyslně učinil svou s topu hodně znatelnou, kráčeli zcela jistě a zanedlouho zmizeli po proudu říč';y. Mertens a Letrier si zhluboka od· dechli. Zanedlouho stáli oba v jes!1yni na stejném místě, kde před nedávnem leželi spoutáni. V několika dalších pt·ost urách zllstala těla rudochů. Letrier se otřásl. " Kapitáne, ti Indiáni byl i pobiti. Š těstí, že jsme sem nevlezli s n i m i, stihl by nás stejný osud." "Nech řečí a běž dál," pobídl hu Mertens. Opatrně se vplížili do hlavního pro­ stranství podzemní skrýše . S tráž seděla venku u hlavního vchodu a neměla tu­ šení, že jsou uvnitř nezvaní hosté. ústilo sem několik menších skalních komor. Jedna sloužila za sklad a její stěny byly ověšeny zbraněmi a nástroji, jež jsou v préril pro lovce nezbytné. Ve vedlejší komoře byla zásoba potravin, hlavně sušeného masa. Nejprve se oba ozbrojili a pak za­ čali pátrat po pokladech trap:· 0 l' l't . 1-ll eda · li dlouho, ale marně. Zatím mijel dra­ hocenný čas. "1 když najdeme zlato, jak je odne· seme?" řekl Mertens. "Na to jsme ne­ pomysleli. Zlato je těžké." "Naložíme je na soumary." "Ale tím bude náš útěk velice stí­ žen. P oč kat! Zdá se, že tohle je asi plu· kovníkova zvláštní skrý š ! " S kalní sloj, prostrannější n e ž ostat­ ní, byla plná vydělaných ki'1 ží větších zvířat a celých svazků bobřích kožešin. S tálo zde několik hrubě otesaných truh­ lic, na které se dychtivě· vrhli. Ale ani v nich nenalezli zlato. Jen rllzné šatstvo. Ve spěchu je vyhazovali na zem. Mertens vytáhl ze dna truhly starou, ohmatanou náprsní tašku. Přistoupil blíž ke světlu a prohližel papíry v ní složené. "Je tam něco, kapitáne?" zeptal se Letrler. " Nic, co by stálo za řeč," odpověděl mrzutě kapiti'in. Předstira 1 , že odhazuje tašku zpátky do truhly. Musel se pře27

rn áhat, aby skryl vzrušent Zmocnilo se ho, když zjistil, že taška obsahujé cenné papíry, bankovky a bankovní poukázky na značné obnosy s a m J.Jatrn� ukládal nalezené zlato u někol !lw bank vé VSi" chodních městech a dil.va l sl za jeho hod­ notu vystavovat depozitlll listy. I<: do s ta · kovým depozitním listem prlšel do ban· ky, dostal okamžitě hotové peníze. Poukázky zřejmě nebyly pouze Sa­ movým majetkem, nýbrž célé j eho dru­ žiny. Všecko další p t Hrání po zlatých nuggettech zůstalo bezvýsledné. Ostatn� Mertens měl už značné bohatstvr v kap­ se, takže mu na dalším nezále�elo. Š l o m u j en o to, a b y p ř e d Letrierem utajil nález. Napomohlo mu, že strá�ce, tlosud přecházející venku před vchodém, se vrá­ til do jeskyně. Mertens ho přesně mířenou ranou z revolveru srazil k zemi. "Ale teď co nej rychleji odtud ! " zvolal. Oba dobrodruzi rychle shrábli vše , co si při hled ání vybrali a vyšli předním východem z jeskyně. Našli podle stop mýtinu, kde se popásali záložní koně celé trapperské spole čnosti. V největším spěchu dva odvázali a osedlali. Pak se tryskem vydali na sever Lovci v čele s Benem Cunningem postupovali rychle po stopě, kterou ' jim S am hodně zřetelně naznačil. Brzy ho dohonili a pak vytrvalým klusem, v němž se lovcům málokdo vyrovná, spěchali dál. Po něko lika hodinách dorazili k místu, kde rudoši drželi Dicka Hamer­ dulla a Pitta Holberse v zajetí. S obvyk­ lou opatrností se připlížili k Indiánské­ mu ležení. Zjistili, že zajatce střeží jen tři mladí indiánští hoši. Pro trappery ne­ byl proto problém odzbrojit je a zneškod­ nit. Propustili je bez úhony, ponechali každému jen ni'Jž a zásobu potravin, aby se mohli vrátit k svému kmeni. "D ivím se, Dicku Hamerdul le ! Od ta­ kových hochil s e dát hlídat je skoro hanba," řekl pohoršeně Sam. "Proti tomu s e nedalo nic dělat. Co říkáš, Pitte Holbersi, starý mýval e ? " " A s i m á š pravdu, protože j s m e oprav­ du nic nedělali." " Kd o rudocht'!m prozradil druhý vchod do jeskyně ? " diVil se Sam. ,.}sem si jist, že ani Mertens, ani Letrier o n�m nevěděli. Ostatně, kde jsou tl dva lum­ pově? Myslel jsem, �e j e najd eme ztie." "Cože?. Snad vám neuprchli?."

28

"Unikli cestou, kterou jim ukázali rudoši. Kdo I n diány vedl?" "Nějaký m!šene c, oblečený jako bě­ loch. Vzal mladého náčelníka, aby mu ukázal vchod do jeskyně. Ale jak to vy­ padá doma ?" " R udochy jsme pobili do posledního muže. Teď rychle zpátky. M ám strach, že jsme uděla li chybu, když jsme pone­ chali na stráži j en Billa ! " J a k veliká t o byla chyba a jak osud­ né měla následky, to ovšem Sam po­ znal, až když se uštváni kvapným ná­ vratem vrátili d o jeskyně. S trážce před vchodem nestál, ležel uvnitř mrtev. Ne­ pořád ek ve skrýši nasvědčoval, že se tu kdosi cizí přehrabával. S a m nebyl ani na okamžik na po chybnostech, kdo to mohl být. Oddechl sl, když trappeři zjis­ tili, že zásoby zlatých nuggetCt, zakopa­ ných v zemi, nebyly dotčeny. Zděsil se však v z ápětí tím víc, l{ dyž vkročil do své komory a spatřil, že jeho truhlice je otevřena a kožená taška s cennými papíry a depozitními listy zmizela. Byl to spole čný majetek lovců, kte­ ří jej za celá léta nebezpečného a na­ máhavého pobytu v divočině nashromáž­ dili a uložili u svého plukovníka. Vztek, který se lovcCt zmocnil, když jim S a m krádež oznámil, byl nepopsa­ telný. Nejklidněji si počínal detektiv Tres­ kow. Tento muž z ákona, jehož povolá­ ním bylo stíhat provinilce a jít vytrvale po j ejich stopě, měl jistě důvod litovat útěku pachatelCt . Jeho povolání ho však naučilo přijímat i nejneočel{ ávanější obra­ ty s klidnou myslí. Setrvával v j eskyni vlastně jen proto, poněvadž věděl, že se sám nemi'Jže s dvěma zajatci vydat na východ, aby je předal spravedlnosti. Musel čekat, až Sam vyšle několik svých lidí do města s kožešinami, a k těm se chtěl se zajatci přidružit. že domnělý Mertens byl vlastně velitelem pověstné pirátské lodi Horrible, kapitánem Kaj­ manem, pirátem a těžkým zločincem, vě­ děl detektiv již d ávno a měl o tom ta­ ké důkazy v z ápisníku, který našel v Mertensově kapse. Věděl, že i Jean Letrier byl jedním z jeho kumpánů, avšak nemluvll o tom. Požádal naopak námořníka 1 mladého Thieme, aby se o této okolnosti nikomu nezmiňovali. Za­ tajil i Mertensovi, čeho se o něm z jeho záznamu dopídil. Chtěl, aby sa Mertens teprve před !ltJI.!dem doznal );ltld tíhou nevyvratltr.lrt9ch dl\k11 zti. Detek tivova opatrnost byla ovšem zbytečná. Neboť

věc skončila jinak, nei! jak si předsta­ voval a Treslwwovi nastávala teď nova honba za zločinci. K stíhání uprchlíkO. bylo v několl­ ka minutách vše připraveno. S am zanechal v jesl{ynt polovinu svých muží'i a vydal se za. �lodtljl. V Jeho družině byl jeho synovec, Blln cunnlng, Treskow a nechyběl ani námořník Polhn•.

Kapito l a

11 e d m é

LOĎ HORRIBLE Směrem od Akapulca. k San Franci!!· lm plul štíhlý trojstě�ntk, ktery na pří­ di a na zádi měl zlat9rnl písmeny na.· Untfot·my tnu�!ltVIi. L'Horrible. psáno svědčily, že plavidlo patří k v!llečnětnu l o ďstvu S pojených státfi, al! �na.lec po· dle jednotlivých podrobností mohl po­ znat, že locť byla původně stavěna k ji­ němu účelu. V okamž!ku našeho děje stál velitel na kapitánském můs lku, pohlížel ke strážnímu koši, kde pátrala hlídka da­ lekohledem po nepřehl edně hladině Pa­ cifiku. "Tak co, J!me, máš ho? " " M ám, kapitáne. Pluje pnmo před mým sklem," odpovídal tázaný, ukazuje rukou proti větru. Nazýva l velitele kapi­ tánem, ačkoliv jeho nad řízený měl jen hodnostní odznaky námořního poručíka . "Kdo to asi může být, Jime? " "Dosud nemohu řfci, pane. Musíme vyčkat, až se víc př:r.-.J.íží." " D ohání n ás ? " "Ano, kapitáne." "To bych skoro nevěřil. Plujeme tě­ měř pod plným plachtovím a rád bych viděl l o ď, která by Horrible dohonila." Lodník slezl a odevzdal poručíkovi da lekohled. "Znám jednu loď, která by to dokázala." "Která?" "Vlaštovka, pane." "Ale c o by dělala Vlaštovka v těch to vodách?" "To nevím, pane." "Well, uvldlttHi," řeHl (10t'Ufík a o tlfl šel s dalektlhl t:!tleih ke kót't11 H ilu. "Pl a oht a na tlbzot·u, k a pltána?'' u pta • se kormidélilík "Ano " Kde. pa n e ? " · "Za námi," u

" Nenatáhneme trochu plachty ? " "Není třeba. Dohoní nás i tak. :Zene se jako divoch. Před třemi minutami ho bylo sotva z koše rozeznat a teď stojím na palubě a vidím ho zřetelně." Netrvalo dlouho a bylo možně roze­ znati pouhým okem i štíhlý trup lodi. "Te ď vztyčil vlajku. Na mou duši, je to Američan i " řekl kapitán. "Vidím hvězdy i pruhy. Nemýlím-li se, je to Vlaštovka. Viděl jsem j i j ednou v Hobo­ kenu, a dfikladně jsem si ji tehdy pro­ hlédl." "Kdo byl na ní velitelem?" "Jméno jsem zapomněl. Ale kormi­ delníka jsem dobře znal. Byl to jakýsi Petr Polter, znamenitý chlap. Držte se trochu vlevo. Zdá se, že chce s námi mluvit." Lodníci skočili na svá místa. "Vlajku vzhůru!" velel poručík. Hvězdnatý prapor Union Jack zavlál vesele povětřím. "Připravte zadní k spuštění! " Rozkazy byly provedeny s nevšední rychlostí a přesností. Když se Vlaštovka dostala na stejnou úroveň s Horriblem, zvolal poručík : "Ahoj ! Jaká loď?" Přidržoval si při­ tom k ústům megafon. Věděl ovšem, ko­ ho má před sebou, ale válečná. l o cť musí zachovat všechny předepsaně formality. "Vlaštovka, poručík Parker z New Yorku, přímo z New Orleansu kolem Cap Hornu. A vy?" " Horrible, poručík Jenner z Bostonu, přidělení: křižovat v těchto vodách." "Těší mne, pane! Mám vám něco odevzdat." V okamžiku, kdy se lodi k sobě nej­ více přiblížily, seskočil poručík z Vlaš­ tovky na palubu Horriblu. " Mám I'ozkaz, pane, odevzdat vám tuto zapečetěnou depeši;" řekl, když si přátelsky stiskli pravice. Pontčík [enner otevřel obálku. " Víte, co depeše obsahuje? " optal se, pohlížeje na poručíka Parkera. " Ano. Mám plout do San Franciska. A převzít od vás depeše, určeně kapitá­ ní\m lodí, které tam kotví." "Je vám známo, že na Jihu to ne­ bezpečně kvasí?" " S l yšel jsem o tom. Myslím ale. že se rebe l ové i tentokrát p 'epočetll a včas !Jřljdóu k rozumu." " Jenže Jih je silný, má dobré pří­ Btávy a dostl prostředkfi. Dojde-li k boji, doufám, pane, že se shledáme v j edné flotile." 29

"Bude mne srdečně těšit, bojovat po boku takové lodi, jako je Vlaštovka." Poručík Parker předal zapečetěné depeše a mohutným skokem se vrátil ná svou loď. Vlaštovka odrazila od Horrib­ la, napjala plachty a vzdalovala se za mohutného pokřiku obou mužstev k zá­ padu. Také Horrible napjal opět všechny placllty, aby dvojnásobnou rychlostí na­ hradil, co zmeškal. Konečně dorazil do Golden Gate, přístavu " Královny zlata " , kde spustil kotvy. Poručík j enner přenechal vyřízení vojenských a přístavních formalit svému !wrmldelníkovi a sám se odebral na pa­ lubu nedalelm ležící obrněné lodi, její­ muž kapitánu byla adresována jedna z úředních depeší. Kapitán ji převzal, odvedl poručí­ ka do své kajuty a tam se mezi nimi roz­ předl přátelský hovor. Po vyřízení slu­ žebních záležitostí přešli oba i na pole osobní. "Zdržíte se zde nějaký čas," nad­ lwdil kapitán obrněné lodi. " Máte zde ve městě nějaké známé?" " Bohužel, ne," usmál se poručík jenner. "Budu jako vždy odkázán jen na svou palubu a svého kuchaře." "Pak jistě dovolite, abych vás před­ stavil svým přátelům. Nikdy neškodí zba­ ·vit se na chvíli dehtu, který čicháme po celé dny." "Přijímám vas1 laskavou nabídku s _dí l; em, kapitáne," odvětil mladý muž. " R ád po dlouhé době pohlédnu do tvá­ ře novým lidem, I kdyby to měla být tvář něžného pohlaví." "Znám zde jistou znamenitou dámu. Obývá celé patro nej krásnějšího domu ve městě. je to vdova po plantážníkovi, j"m enuje se de Voulettre a patří k oněm ženám, jež zůstávají věčně mladé. Je I nesmírně bohatá. V jejím sal ónu se schází aristokracie ducha, peněz i po­ litické moci. Ona sama cestovala po svě­ tě a o námořnictví má tolik vědomostí, že by jí je mnohý z nás mohl závidět." "Těším se, že ji poznám." "Poskytnu vám k tomu příležitost jsem k ní pozván na dnešní večer. Pů­ jdete se mnou ? " "Milerád , kapitáne !" "Well, představím vás. U paní de Voulettre se můžete pohybovat tak vol­ ně, jako n a palubě své lodi. Mimocho­ dem, máte ?namenité plavidlo. Nepřeš­ la vaše loď do majetku S tátů z rukou Angličanů?."

"-Ano, ale dříve než se tak stalo, by­ la jedním z nejnebezpečnějších korábů mezi Grónskem a oběma jižními mysy. Neslyšel jste o kapitánu. Kajmanovi?" .,Jak by ne! Možná VÍC než vy. jeho loď byla dopadena s nákladem otroků a mužstvo po zoufalém odporu pobito. Ale kapitán - copak se vlastně stalo s tím darebákem?" "Nikdo neví, zda se ví:tbec nacházel na lodi, když ji dobyli. Přitom byla vy­ svobozena jakási dáma, kterou piráti dr� želi v zajetí a chtěli za ni patrně vy­ nutit výkupné." " Hrozná doba l Bohudík, dnes už je to jiné! Kdo byla ta dáma? " "Nevím. Od té doby nebylo o Kaj­ manovi nic slyšet. Zmizel beze stopy." "Divím se jen, že admiralita pone­ chala Horriblu jeho pirátské jméno. Ač­ koliv pro válečnou loď není "Strašný" špatný název. Tedy dnes večer u paní de Voulettre. Stavím se pro vás."

Kapitola

osmá

MUŽ S OHNĚM V době, kdy se náš příběh odehrává, bylo San Franciska ještě městém střed­ ní velikosti, avšak kypělo bujným živo­ tem. Zažilo v poslední době zla�ý shon, který do města přiváděl zblízka i zdáli tisíce dobrodruhů. Obracell naruby jeho hostince, krčmy a hotely, uvádějíce ame­ rické dolary do horečného oběhu. Avšak mnohý z těch, 'kdo ještě včera jako mi­ lionář utrácel peníze v barech, dnes opět se s motykou a rýčem vydal do zlatých kopanišť, aby nabyl prohýřený majetek. Pochybných existencí bylo také tehdy v San Francisku nadbytek a mnohý skvělý salónní zjev se časem ukázal v hQlé nahotě špatnosti. Po nábřeží přístavu v San Francis­ ku se procházel muž, jehož chůze pro­ zrazovala, že nemá n1kam naspěch, že je pánem svého času. Byl prostřední po­ stavy, velice štíhlý. Oděn jako zlatokop, který se vrací z kopanišť, aby sl po na­ máhavé práci při radostech a pohodH velkého města trochu odpočinul. Zmač­ kaný, notně vyrudlý širák měl vtlačen hluboko do čela. Přesto nemohl zakrýt ohnivou skvrnu, táhnoucí se od ucha přes tvář až k nosu. Kdo toho člověka viděl, musil se

bezděky odvr.á tlt. Muži to zřejm� neva­ dl!o. 'Ani příležitostných poznámek, jež pohle_t;l na "o h e ň " v jeho tváři vyvolal, si ncwšímal. Za��::-!1 se a pohlíŽel na rejdu. Za­ clonil si dlaní oči a upřeně pozoroval ltiď, kotvící v přístavu. " S acrě nom de dieu," zaklel, "to Je Horrible ! Konečně ho vidím. Ale je pře­ ce ·jen trochu daieko od břehu a mohl bych se mýlit. Přesvědčme se!" S�stoupil po schůdkách, u nichž by­ lo uvázáno několik člunů a skočil do jednoh_o z nic.h. "Kampak?" zeptal se majitel, který se vyhříval na lávce. "Na projížďku !" "Jak dlouh.o ? " " Jak dlouho se m i bude líbit." "Můžete · zaplátit " ? " P o projížďce . dobrými penězi." Cizinec uměl zacházet s kormidlem j ako dobrý �Ódník. _!'Jechtěl prozradit vlastni Gíl výpravy. R!dil člun chvilku sem a tan,'l, až posléze obloukem kolem pancéřově lodi zaměřil k Horrlblu. Obe­ plul jej a pak se vrátil ke břehu, kde l,'ybáři štědře zaplatil. "Je to on," opakoval si v samomlu­ vě, vystupuje po schi\dkách na nábřeží. Zamířil spěšnými kJ;ok y do oné části města, ,jež byla útulkem i skrýší lidské bídy; .neřesti a mnohdy i zločinců. Pro­ šel několika ulicemi a uličkami, až se zastavil před krčmou, nad jejími� dveř­ mi bylo napsáno:

Tavei:nt? of fíne brandy.

Vešel dovnitř. Dlouhá místnost byla naplněna hos­ ty, na nichž každý poznal, že patří k spoďní · vrstvě Iídskě společnosti. Zá­ pach kofalky a hustý tabákový kouř uví­ tal vstupujícfho. Hluk v místnosti se po­ dobal spíše zvířecímu řevu. Muž s ohněm. v tváři přistoupil k nálevně' a obi'átil se na barmana: ..Je . ÚI.e Q lo.uhý Tom?" Barman odpověděl nepříllš vlídně: "Proč se Pt áte?" "Chci s riím mluvit." "Kdo je tEm Olot!hý Tom?" "N'ehrajme si na schOvávanou! Znám ho stejně dobře· jako vy. Pozval mě sem." "Opravdu? Pak vám jistě svěřil ma­ lé slůvko, béz něhož se k němu nedostanete."· ."Zajistě." Muž se nachýlil k barmanovi a za­ šeptal mu něco do ucha, načež barman so�hlasně pokývl · hlavou. ·

·

·

"í\no. Teif fe td v pofi\dku. Dh:mhSJ Tom tady ještě není. Je pr ávě doba1 kdy

sem zpravidla přlcházívá policie, aby si trochu prohlédla mé hosty. Až policie odejde, dám znameni a v pěti minutách

ho tu máte. Posaďte se zatím." "Tady ne. Tom mi řekl, že zde máte jakýsi malý kutloch, kde je možno po­

sedět, aniž by byl člověk obtěžován." Muž vytáhl z kapsy dolar a podal ho barmaiwvi. "Dík. Co chcete pít?" "Víno." " Bláznite? Dostanete láhev brandy , j a k j e z d e zvykem. N i c jiného n emám." O něco ·později seděl muž s ohnivým znamením ve tváři v malé místnosti. By­ ly tu jen dva stoly a asi tucet prázd­ ných židlí. Brzy se počali trousit hosté, zřejmě staří známí. Cizince si nevšímali a bavili se me­ zi sebou, j ak o by tu kromě nich nikdo jiný nebyl. Z jejich mluvy zaznívaly námořnické výrazy. Náhle vstoupil do mfstnosti Dlou­ hý Tom a řekl místo pozdravu: "Víte, že v přístavu zakotvil Horrib­

le?"

" Horrible ? Ten starý korzár?" "Teď patří válečnému námořnictvu. Znamenitá loď, pokud plula pod kapitá­ nem Kajmanem." Dlouhý Tom přitom pohlédl na muže s " ohnipárou" v obli­ čeji. Pozdravill se očima, avšak neda]! najevo, že se znají. " Škoda Kajmana," prohodil kdosi u stolu. "Věčná škoda! Ten uměl ze svých lidí něco udělat." "Měl prý znamenitého plachetního mistra, který vlastně velel lodi." "Pověz, starý, je to pravda, že vrch­ ním komandantem na Horriblu byla že­ na?" " S lyšel jsem o tom." "To byl asi p'ěkný pořádek na lodi," poznamenal jeden z mužů, jehož vlasy byly červeně jako měď. Dlouhý Tom udéřll do stolu, až sklen­ ky povyskočily. "Kdyby každý z vás, jak tu sedrte, byl tak dobrý námořník jako ona! M!ss Admirál si v bojl neza­ dala s žádným mužským." "Ah a ! Už je to venku!" zasmál se je­ den z lodníků. "Tom se konečně prozra­ dil. Jen to přiznej, že jsi sloužil na Hor­ riblu pod kapitánem Kajmá.Min a Miss Admirálem." "Ano, plul jsem na Hort·lblti a pro­ dělal s ním hodně. dobrých i zlY't!h f!asů. 31

Byl bych dnes boháč, kdyby to nakonec tak špatně nedopadlo s námi i s Horrib­ lem." "Jak se vlastně stalo, že vás Angli­ čané dostali? O Kajmanovi se přece vy­ právělo, že je nepřemožitelný." " Když k tomu došlo, kapitán Kaj­ man byl na pevnině a proto ho také nechytlli. Na Horriblu velela tehdy Miss Admirál." "Neříkal jsem to?" zasmál se. muž s rezavými vlasy. "ženská a ve.l í lodi! Kdyby byl býval na lodi pořádný kapi­ tán, nemuselo k tomu dojít. To všechno za vinila ta ženská." D louhý Tom ho změřil opovržlivým pohledem. " Kdyby byl Kajman na lodi, dopad­ lo by to stejně. Kajman měl štěstí a s ním i ten kousavý neřád, Jean Letrier, ž e byli na pevné zemi. Kdepak asi dnes běhají?" " člověče, chceme vědět, j a k jste p�i­ šli o Horribla." "Pašovali jsme tehdy černochy. Vy­ jelo se podle úmluvy z Ria. LaP' byla nově natřena a místa v podpalubí dost. U Ascensia jsme se setkali · s Colombou a převzali od ní několik set afrických negri\. Náklad n ám ten Španěl nechtěl dát na úvěr, jen za hotové." "A měl1 j ste penize?" " Miss Admirál vyprázdnila tedy lad­ ni pokladnu do posledniho centu. Zami­ řil1 jsme na Kubu a dostali se šťastně až k Bahamám. Tam si nás vzal na muš­ ku anglický hlídkový člun, ke kterému se přidružila brzy fregata. Na únik ne­ bylo ani pomyšlenL Horrible se přichys­ tal k boji. Co 'vám budu povídat. Angli­ čan1 nás vzali mezi sebe a zříd1U nás tak, že nám nezi\stalo jediné dělo schop­ né k palbě." "Co se stalo s posádkou, kterou po­ chytali?" Dlouhý Tom mávl rukou. "Angličan! se s n ámi nemazlili. Po­ lovinu posádky pověsili hned na ráhnech bez výslechu. Druhou vzali s sebou, vy­ slýchali nás do omrzení a pak nás také pověsili. Totiž mě ne. Jen asi tři nebo čtyři z nás vyvázli. Jak to nikomu nebudu � ovídat - byla by to ošklivá historka.' " A Miss Admirál?" "Ta na ně vyzrála! J akmile viděla, že j e s námi konec, běžela rychle do své kajuty, hodila na sebe sukni, zavřela se na zámek a kHč hodila pri\vlakem do moře. Když jl Angllčané objevili, naří32

kala, že je cestující z parníku, který pi­ ráti přepadli. Angličtí gentlemani j i strašně litovali. Vzali jl n a palubu a vy­ sadili při nejbližší příležitosti na l o ď, plující do Evropy." "Slyšíte?" posmíval se zrzek. "To­ hle dokáže jen ženská. Když j e zle, ho­ dí na sebe sukni a zapře nos mezi oči­ ma. Místo aby jako kapitán zi\stala po­ slední na palubě, zradila a opustila po­ sádku. Kdyby jí šlo .d nes o krk, udělá to znova .". " Myslíte?" otázal se o d vedlejšího stolu muž s ohněm v obličeji. "Ano, myslím! A nemám rád, ple­ te-li se mi někdo cizí do řeči. Držte zo­ bák, nebo vás pohladím tak, že vám ja­ zyk spadne d o bot! " zvolal ryšavec. Při­ stoupil k cizinci a napřáhl pěst. Ale dří­ ve než rána dopadla, popadl ho nezná­ mý obrovskou silou, pozvednu! do výše a mrštll jím o zem. Vzápětí vyskočil nejbližš[ námořník, aby pomstil svého druha. S tihl ho však týž osud. V příštím okamžiku ležel na podlaze vedle ryšavce. Už se chtěl zvednout třetí, když se do věci vložil Dlouhý Tom. "Stop," zvolal. "Netropte hloupostil Ani deset vás nepřemi\že di\stojnfka z Horriblul" " Z Horrlblu?" Otázku opakovali udiveně 1 další muži, kteří se právě zvedli a chtěli pod­ niknout útok na cizince. "Ovšem, že z toho dřívějšího Horrib­ lul Nebo snad myslíte, že by se někte­ rý panák z vládní vojenské lodi odvážil mezi nás? " " J e to pravda?" Muž s ohněm v obličeji přikývl. "Dlouhý Tom mě dobře zná, poněvadž jsme spolu dost dlouho pluli světem." "To' je jiná řeč. Pak smfte mezi ná­ mi zfistat." "Opravdu?" ušklíbl se cizinec iro­ nicky. "To je pro mě veliká čest. Už se nezlobím a přisednu k vám." "Už se nezlobíte? To se povedlo. Kdopak vyvolal spor? Jako cizinec jste se neměl plést do našich řečí! " "Snad máte pravdu, a l e mám ve zvy­ ku lidi trochu vyzkoušet, dřív než dám závdavek." "Závdavek?" zvolal j eden. "Ovšem. Měli byste chuť plavit se s Horriblem?" " Ale j en tehdy, kdyby n ám velel ne­ božtík kapitán Kajman." "Víte tak bezpečně, že je nebožtík?"

"Velitel Horriblu u ní I:iude na ve­ " S 'lad nechcete říct, že žije?"' čeři." " Ano, j e naživu stejně j ako vy." "Aha ! " "A kde vězí? " "Vy se j a k o budete chtít d á t najmout " T o není vaše, nýbrž m á a j e h o zá­ na l o ď a paní de Voulettre vás tomu páležitost." , novi doporučí." "Na Horriblu určitě neni!" "Dosud ne. Ale což kdyby zase do­ "Nebláznite, pane?" stal jeho palubu pod nohy?" " Myslím, že ne!" Muži na něho pohlíželi zpola ).!Cti­ "to by byl od Kajmana husarský vě, zpola nedůvěřivě. kouse k ! " " A od vás?" "Znáte ji tak dobře? �' "Od nás? Jak to?" "Snad. Předpokládám, že budete při­ "Poněvadž vy při tom mfižete býti j ati na Horribla k doplnění mužstva. Doufám, že mužům, které Dlouhý Tom Půj dete co nejdřív na palubu. Postarám nazývá svými přáteli, mohu dfivěřovat. " . se o to, aby důstojníci i subalterní ode­ Nyní se ozval D louhý Tom: "Tento šll d o města, načež přij de kapitán Kaj­ pán o vás ví všechno. Pozval jsem ho man a převezme velení." . proto, aby se s vámi dohodl. Víte, co je Muži byli smělým plánem tak za­ nového?" ujati, že nikdo ani nepromluvil. "Mluv!" "A teď j eště něco. Dlouhý Tom j e .,že budu kormidelníkem na Horrib- kormidelníkem a o d této chvíle jste po­ 1 u. u vinni h o poslouchat. Kdo by se pokusil "Kormidelníkem? Vážně? " zradit, zaplatí životem." "Tak y pro vás b y tam byly dobré " Buďte bez obav, pane. Víme, do če-. možnosti, chcete-li." ho se pouštíme." "Loď přece patří košilatým od ma"Dobrá! Z d e máte ještě maličkost, riny ! " ale neopijte sel Good bye ! " Dlouhý T o m zašeptal: "My j im J i p rostě vezmeme!" "U čerta, to by byl kousek!" Kapitola devátá Muž s "ohnipárou" sáhl do . kapsy, vytáhl tobolku plnou bankovek a položil PANÍ DE VOULETTRB před každéQ.o sto dolarfi. "Berete?" ptal se. " Al e co za to?" Večer z'ářily salóny madame de Vou­ "Nic! Dávám to každému j en tak, na Iettre skvělým osvětlením. Paní domu památku ! Ale pozítří může mít každý pořádala velké soirée. V jednom salóně z vás stokrát tolik ! " tančili při piánu, v druhém seděli starší "Jak to?" pánové, bavíce se hovorem nebo malou "Podnikli byste malou vyjížďku do partií pokeru, při níž dolary p o stech přístavu?" putovaly .o d j ednoho hráče k druhému. "Proč ne?" Kterýkoli z návštěvníků musel uznat, . ,,Navštívit Horribla. Upozorňuji, že že hostitelka mezi všemi přítomnými dá­ při tom budou padat rány, které my ne­ mami vévodí. Byly zde sice rnlss!s I la­ budeme dostávat, nýbrž dávat." dies mladší a snad i krásnější, ale žád­ "Tím lépe." ná z nich neměla tolik zralého pfiva­ "Kdo se na loď dostane, zůstane· bu, elánu a přitažlivosti, žádná se ne­ tam ! " uměla tak pohybovat jako ona. Proto se "Ale k d o n á m bude velet? také kdekdo snažil otáčet' kolem sličné "Kapitán Kajmani" paní de Voulettrové a bavit se s ní. "Opravdu žije?" Teď právě nenuceně odpočívala na "Žije, bude-li spokojen s vámi, bude!• sametové p ohovce v koutě velkého sa­ vy spolmjeni s ním. " lónu a ovívala se vějířkem, posázeným Muži dychtivě naslouchali. pe.rlami. Její černé oči zálibně spočíva­ "Především sl všichni koupíte sluš ly na poručíku Jennerovi, veliteli Horrib­ nější oblečení. Več,er odtud nevyjdetf� l u, kterého jí právě před chvílí před' ani na krok a budete čekat. Až pro vás stavil kapitán obrněné lodi. pošlu, přijdete s Dlouhým Tomem k by­ " Přicházíte od mysu Hornova. pane tu paní de Voulettre." poručíku?" vyptávala se. nTo je nějaká vznešená dáma?." "Ne přímo, mylady. Křižoval jsem ·

33

dělsí do bÚ ve zdejšich voďáoh. R " "To muselo b ý t pro vás zdlouhavé, že? Opravdu býváte tak zřídka v . San Francisku, ze j sté mné nikdy předtím nemohl navštívit? "Služba u vojenskéh o - námořittctva je přísná, nemil.žeme st nikdy vyblrat," usmál se Jenner. "Víte, poručíku, že přes' tu přfsnost miluji \telíce americké ·námořnlctvo?" " Rád siyším, · mylady. Avšak námoř-

·

"

·.

·

nické' povolání je ·tak tvrdé · a· náročné, že skoto• newěřím, že by se : o ně dáma mohla opravdově zajímati " · ' " Mý.lítě ' se ! " . piie:rusila! lro živě. "Ne každá žena se leká tvrdosti a n ebez p eči, ' tak jako né· kaž dý 'muž je He'rkulem. Naro'dlla j'se� se: ná _ostrovech, obklope­ ných' ze všech• stran .· oceánem.' Už 'jako děvče j sem: se ráda plavila a m ore se ' mi s taro - laskou . . Mnohé ' náinořnickě . vě­ c d )mosti jsem si při' tom' osvoj i"la.' ·1 mo' .

.

-

..

feplav;ectví · trochu rozumím. Kdybyste se • chtěJ podívat do mé pracovny, pře­ svědčila bych vás o tom. " "Neosměluj i se ovšem, obtěžovat vás takovou žádostí, " řekl poručík dvor­ ně. "Neostýchejte se, míij milý. Starší žena, j ako jsem já, se neohlíží tolik na pravidla etikety. Doufám, že mi moji hosté nebudou zazlívat, vzdálím-li se na okamžik." Podejte mi rámě, poručík u ! "

Prošla . s ním několika pokoj i, než vstoupili do komnaty, která věru neza-. sluhovala názvu pracovna. Byl. to dám­ ský budoár, vyzdobený přepychem až rafinovaným. Přistoupila k skvostnému sekretáři; otevřela zásuvku a vyňala sbírku ná­ mořních map, které rozložila před po.­ ručíkem. Byly to vesměs perfektní ori­ ginály, kreslené odborníky na základě nejpřesnějších měř.eni.

35

Jenner nemohl zatajit údiv. Doznat upřímně: "Mohu vás uj istit, madame, ž e lep­ ší· mapy ve své kajutě nemám." " Možná. Nekupuji nikdy špatné ani· průměrné věci." " Jistě však víte, že tyto mapy lze prakticky užívat j en po důkladném stu­ diu." " Myslíte, že jsem nemohla takové studium absolvovat? ž e by bylo pro mne těžké?" "Nenašel jsem dosud ženu, která by mť'tj názor vyvrátila." "Pane poručíku, urazil jste mou sa­ molibost. Prosím vás, vyzkoušejte mne trochu!" Její veselý a vyzývavý pohled spo­ činul na něm s výrazem, v němž by bedlivější pozorovatel postřeh] směs vý­ směchu a pohrdání. "Zkoušet vás ? " opáčil mladý muž s úsměvem. "Kde bych k tomu nabral Odvahu zde, ve vašem budoáru. Na své lodi bych to sna,d spíše dovedl." "Ach, vaše lacl! Znám j i. J e to j ed­ no z nejkrásnějších plavidel, j aké jsem kdy poznala, ač bych j e měla vlastně nenávidět." "Nenávidět? Proč ? " "Poněvadž jsem n a t é lodi prožila, provzdychala a proplakala deset nej ­ hroznějších dnů svého života. " "Vy jste byla na Horriblu?" zvolal Jenner udiveně. "Ano, a za j a kých okolností! Nesly­ šel jste o dámě, kterou Angličané našli na Horriblu, když loď vyrvali pirátflm ?" "Slyšel, ovšem!" "Ta žena cestovala na parníku, kte · rý pirát Kajman potopil. Tou pasažér · kou jsem byla já." "Vy ? Je to možné?" Poručík Jenner pocítil svrchovaný úžas. " Směla bych navštívit Horribla a vkročit na místo, kde jsem tolik vytrpě­ la ? " "Ale ovšem, mylady," zvolal trochu zmaten představou, že tuto krásnou že­ nu bude moci uvítat ve svém království "A kdy?" . "Kdy si budete přát. Nemusím vás ujišťovat, že mi vaše návštěva bude ctí a potěšením." "Dobře. Tedy zítra dopoledne ! " " S ouhlasím, madame! Vaše přitom nost ozáří místo, které je teď mým domovem. " 36

"A když budu na vaší lodi, podro­ bím se tam vaší zkoušce," řekla roz­ marně. " Ale, prosím, nechci vám ani mužstvu způsobit starosti nebo nějaké nepříjemnosti. Nejsem ani admirál, ani komodore a nemám práva na slavnost­ ní uvítání . " "Starostí m á m s mužstvem sám dost. Zítra ráno mi odchází několik mužť't na dovolenou, jiní opouštějí službu a mu­ sím posádku lůdi doplnit." "Směla bych vám při tom být ná­ pomocna ? " "Jak byste mohla?" "ó, prosím, náhodou opravdu mo­ lm! Znám několik dobrých lidí, kteří byli kdysi v mých službách a rádi by se zas dostali na slušnou !ocl. Jsou to vesměs výborní a zkušení námořníci a mohla bych je s klidným svědomím do­ poručit. Kdyby jim m á přímluva u vás opatřila službu, byla bych velice šťast­ na." "Vaše doporučení mně vskutku při­ chází vhod. Ale smím o nich vědět ně­ co bližšího?" "Ovšem! Ale - počkejte! Někteří bydlí nedaleko! Pošlu pro ně a můžete si s nimi promluvit." "Vaše laskavost, madame, skutečně nezná mezí. Vidím j iž tecl, že nebudu moci žádného z vašich chráněnci'I od­ mítnout." "Děkuji vám! Dovolte, abych vydala příslušné pokyny." Po těch slovech se vrátili zpátky do společnosti. Poručík Jenner byl okouzlen rozto­ milostí paní de Voulettre. Prostý, ve společnosti skromný a ve styku s že­ nami naprosto nezkušený muž prožíval celý večer v přízni vznešené dámy a cítil se šťasten. Nemohl ovšem tušit pra­ vý cíl, jaký hostitelka sleduj e. Když mu oznámila, že svolaní lidé čekají venku, vyšel po jejím boku do předsíně. Stál zde Dlouhý Tom se svými druhy, pro něž paní de Voulettre poslala do· krčmy. Poručík položil Tomovi a ostatním několik otázek, na něž se mu dostalo uspokojivých odpovědí. Slíbil jim, že bu­ dou přijati, a přikázal, aby se hned ráno přihlásili na Horriblu k službě. Okouzlující úsměv a významný stisk ruky paní de Voulettre mu byl za to od­ měnou. "Nuže, kamaráde," zeptal se ho ka­ pitán, když spolu odcházel i v noci do přístavu, "jak se vám líbí hostitelka?"

"Znamenitě. Je to dokonalá dáma. Víte, kapitáne, že c hce zítra navštívit mou loď?" "Hm, blahopřeji, poručíku! Uvítání bude slavnostní? " "Zdvořilé, víc ne! " "Smím s e k tomu po,zvat?" "Potěšíte mne velice svou přítomností ! " " A l e ne," zasmál se srdečně starší dí'tstojník. "Jsem přiliš šetrný k svým mladým kolegům, abych je svou přítom­ ností vyrušoval. Přijdu-li, pak j en pod j ednou podmínkou . " "A t a j e ? " " ž e ji p a k přivedete n a chvilku i k e mi1ě l " "Milerád, bude-li k tomu ochotna. " "Platí tedy ? " "Platí." Oba námořní důstojníci vstoupili do čluní't , j ež je zde očekávaly, aby je do­ pravily k jejich lodhn. Druhého dne zrána panoval na Hor­ riblu čilejší život než obyčej ně. Mužstvo se dovědělo, že loď navštíví vznešená lady a proto se staralo, aby čistota a pořádek byly dnes vzorné. Velitel mohl být spokoj en. O sedmé hodině nastoupila na palu­ bu skupina nových námořníků, aby se představila. Poručík s nimi promluvil, zapsal j ejich j m éna do lodního sez�mu, vzal muže pod přísahu a vykázal jim j e­ j ich místa v kaj utách. Pak se o ně více nestaral, poněvadž přímý dohled nad mužstvem příslušel kormidelníkovi. Zanedlouho přirazil člun s paní de Voulettre. "Krásná loď," pochvalovala si, když po prohlídce vstoupila · s poručíkem Jen­ ' nerem do kabiny, kde je očekávala vy­ braná hostina. "Musím uznat, pane, že pod vaším velením se změnil Horrible k nepozná ní. Nové plachty, nové lanoví. Jistě tím loď získala na rychlosti." "Nevím, kolik uzlů Horrible dřívre urazil, ale že na rychlosti získal, j e j is­ té, i když si tím nechci přikládat zá­ sluh," odpovídal s úsměvem poručík. "Jste skromný. Ale já vás; námoř­ níky . znám i Určitě sl v duchu myslíte že co do rychlosti se žádná jiná loď va­ šemu Horrlblu nevyrovná, " žer-tovala pa­ ní de Voulettre. "Kromě jediné ! " .,Skutečně jste t a k pravdomluvný? Která to je?" "Vlaštovka, poručík Parker,"

"Vlaštovka? Myslím, že jsem to jmé­ no již slyšela. Kde je nyní ? " "Setkal j s e m se s ní na cestě do Friska a pokud vím, přijede zanedlou­ ho rovněž do Z laté zátoky." "Jsem n a ni věru zvědava. Ráda bych ji poznala." "Potěšíte se, madame. Je to dokona­ lé plavidlo. Ale nyní mne uctíte tím, že ochutnáte výtvory našeho lodního ku­ chaře, j ehož umění ovšem není zvyklé na přísnou kritiku dam." " Mileráda! Ale za to mi na oplátku musíte i v y něco sHbit." "Js�m vám plně k službám." "Slibte ml tedy, že mne dnes večer poctíte svou návštěvou a že přivedete I všechny své poddůstojníky." . "Pokud to dovolí služba, učiním tak s radostí." "Děkuji. Chci uspořádat přátelský večírek. Přičiním se, abychom byli vši­ chpi hodně veselí." "A teď zas já mám prosbu," řekl Jenner. "S líbil jsem kapitánu pancéřo­ vé fregaty, že vás po návštěvě Horriblu doprovodím na palubu j eho lodi. Smím vás pozvat j eho jménem?" "Pod j ednou podmínkou: když mne doprovodíte nejen na j eho loď, ale pak také domů! " "Té podmínce se ovšem podvolím velice rád . " Důvěřivý mladý muž, okouzlen pů­ vabem vznešené lady, se c'ítil na vrcho­ lu štěstí. Neměl ani nejmenšího tušení. proč mu paní de Voulettre tak vřele do­ poručila ci;o;í námořníky, které tak ochot­ ně přijal na svou loď. Jeho staré muž­ stvo namohlo vědět a nevědělo, jací to jsou lidé, ti noví členové posádky. A do­ konce ani oni, kteří se dnes na loď tak neočekávaně dostali, doporučeni paní de Voulettre, netušili ani ve snu, kdo jim přízeň této vznešené lady zísltal a proč se jich právě ona tak horlivě ujala. Vši­ chni by se byli velice podivili, kdyby zvěděli, že krásná žena z nejvyšších spo­ lečenských lnuhí't San Franciska umí být za j istých okolností i mužem, někdy dokonce I mužem s ohněm ve tváři. ·

Kapi tola

desátá

NA STOPĚ ÚKLADU Jednou z lodí, obstarávajících spo­ jení mezi San Franciskem a Oaklandem, 37

se přepl'avili dva cestující, kteří dali zá­ roveň přeplavit své koně. Jej ich zvířata vypadala na dobré běhouny znamenitého plemene, ale cestou byla znavena a vy­ hublá. Také j ezdci zřejmě už dlouho neu­ žívali dobrodiní civilizace, zejména mýd­ la a břitvy. Jejich vousy byly rozježe­ né, střechy kloboukí'i jim visely do čela a oděvy z vydělané kíiže vypadaly jako vyřezané z vyschlé kftry stromu. "Konečně ! " zvolal sturší z nich. "Jea­ ne, myslím, že j e konec vší bídě." Jean Letrier zavrtěl hlavou. "Odpusťte, lwpitúne, ale obávám se, že dolmd nebudu mít pod nohama palu­ bu lodi, která bude aspoň na padesát mil vzdálená od tohoto proklatého bře­ hu, nebudu mít klid. Ať mne vezme ďas, není-li nám plukovník s celou svou tlu­ pou v patách . " "Možné to je, ale pravděpodobné n i ­ koli. Popletli j s m e ho důkladně a jistě se domnívá, že jsme se pustili . přes hory do britské Kolumbie. Tu ohromnou za­ jížďku jsme nepodnikli zbytečně ! " "Přál bych si, abyste se nemýlil, ka­ pitáne," řekl Jean Letrier, j enž se patr­ ně nemohl zbavit zlé předtuchy. "Ale nevěřím těm prokletým tra p perům ani na tisíc krokí't a myslím, že by bylo nej­ lépe, kdybychom byli hodně daleko za větrem." " Především se musíme dát do pořádku, abychom vypadali jako slušní lidé." " K tomu j e třeba peněz." "Něco si už opatříme." Ukázal na dřevěnou budovu s níz: kou střechoú, kde stál na tabuli nápis: JONATHAN LIVINGSTONE. OBCHOD KOŇMI "Kapitáne, za naše vyhublé herky nám přece nikdo nic nedá." "Uvidíme. " Zabočili k domu, z něhož právě vy­ šel drobný mužík, židovský koňař. "Kampak, gentlemani? " " K ctihodnému šéfovi Livingstoneo­ vl." "To jsem já." " K upujete koně? " Pohlédl n a n ě úkosem. " A n o - ale takovéh le ne." "Very well! Sbohem, pane." Mertens vsedl na koně a tvářil se. jako b'y chtěl odjet . " Pomalu! Kampak tak rychle?" vo­ lal za ním koňař " Dovolíte snad, abych si vaše nádherné oře trochu prohlédl ? " "Když takové nakupuj ete, nemáme 38

spoiu co mluvit. Myslíte, že máte před sebou greenhorny ? " " Slezte d o l ů a pohovoříme s i . Při· cházfte z e savany? " "Ano." "Mohu vám za vaše zvířata sotva c o nabídnout, protože musím být připra· ven, že se z té jíZdy sotva vzpamatují. Kolik chcete ? " "Kolik nabízíte?" "Za oba ? " "Ano . " "Jestli d á m z a oba třicet dolarft, bu­ du ten obchod d o smrti proklínat. " "Nebudete," řekl Mertens a vložil nohu do třmenu. "Ale počkejte.! Co vás pořád kozel bere? Myslel jsem, že ty koně chcete prodat." "Ano, ale n e vám." "Tak dobrá! Dostanete čtyřicet. " "Nesmysl. šedesát." " Padesát." " šedesát!" "Padesát pět a ani centík víc! Ne· mí'ižu, Bí'ih je mi svědek!" "Sire, šedesát a ani centík méně." "šedesát? Ani mne nenapadne! Ale počkejte, dostanete je. Vzal to šlak! Ty herky se mi nějak zalíbily." Mertens se s úsměvem vrátil a slezl z koně. "Vezměte j e tedy, a sedla i postro­ je nádavkem." "Vejděte, pgne. Váš přítel ať zatím podrží koně." Obchodník zavedl Mertense do své­ ho krámku. Zmizel za záclonou a za okamžik se vrátil. "Tady je vašich šedesát dolarí'i. fí?'­ stal jste hříšné peníze, pane." "Prodáte koně za trojnásobek. Teď mi povězte. znáte to tady dobře?" " Lépe než kdokoli jiný. " "Mohl byste mi přidat radu ? " " Radu zdarma, nebude-li mne nic stát." "Hledám slušný bankovní dfim." " Vím o j ednom. Ale c o chcete v ban­ ce?" "To j e vedlejší." "Myslím, ž e to j e hlavní, j inak byste se neptal. Chcete-li · správnou odpověď, musíte říct. oč běží." " Chci prodat bankovní poukázku." " D epozitní list? " ,,Ano . Zástavou je zlatý prach a n uggety ." "Kolik to dělá?" " M ám j ich několik." ·

·

"Ukažte aspoň jeden, jak vypadá." "Proč ?" "Když j e váš papír dobrý, zaplatí h o poctivý Livingstone lépe než kdo ji­ ný. Ovšem něj a ký cent mi musí z toho zůstat." Mertens vytáhl Samovu tašku, vyndal j eden z depozitních listů a podal ho koň.ařl. Obchodník pohlédl na pou­ kázku s respektem. "Dvacet tisíc dolarů, splatné po předložení," zabručel. "Poukázka je dob­ rá. Kolik chcete, pane ? " "Kolik dáte ? " "Polovinu! Padesát z e sta." Mertens m u vzal papír z ruky a od­ cházel bez pozdravu. "Haló, počkejte Snad nehoří? Kollk požadujete?" "Osmnáct d á každá banka. Ale když jsem už j ednou u vás a máme naspěch, spokojím se se šestnácti." "Nelze! Není možné! Vždyť ani ne­ vím, jste-li oprávněn . . . " "Well, nemfižete, tedy nemi'tžete!" Obchodník h o křečovitě popadl za rukáv. A teď počalo smlouvání o stov­ ky, pak o 1 desítky a nakonec o dolary, až konečně Livingstone, s vellkým nář­ kem a zaklínáním, ž e prodělává a že by zasloužil, aby h o zastřelili, vykuchal! a za živa usmažili., přinesl žádanou sumu peněz. Byl to j eden z těch obchodníků, kteří kupují i hadry, ale kde lze vydě­ lat, dovedou opatřit 1 statisíce. " Dostanete šestnáct. B ože, měl jsem to dnes zase j ednou slabý den. Prodáte také ty ostatní ? " "Ne. Sbohem ! " Livingstone ho doprovodil ven a pře­ vzal koně. Sotva cizinci odešli, zavolal příručího, předal mu zvířata a díval se za ním, když koně odváděl. " D obrý obchod," bručel spokojeně. "Znamenité plemeno, krásně stavění. Vydrželi jistě mnoho, ale až se vzpama­ tují, vydrží j eště víc. Dobře je zpeně­ žím." Těšil se pohledem na výhodně kou­ pená zvířata, když se ulicí znovu roz­ lehl koňský dusot. Dva j ezdci, jeden ru­ doch, druhý běloch, se hnali plným trys­ kem. Když míj eli Livingstoneovu boudu, Indián zadržel koně a pokynul svému společníkovi: " Podívej ! " Běloch, muž obrovské postavy po­ hlédl naznačeným směrem a ihned po· chopil.

"Good day. Vy jste ty koně právě teď koupil?" oslovU obchodníka. "Yes," odpověděl koňař. "Od dvou mužů, kteří vypadali tak a tak ?" Podal stručný popis Mertense a Letriera. "Shoduje se." " Jsou ti muži j eště zde ? " " Ne." "Kam jeli?" " Nevím a také mi p o tom nic není." "Snad aspoň víte, kterým směrem se pustili?" " Zahnuli tam okolo rohu. Víc po­ vědět nemfižu. " Bělovlasý trapper s e okamžik rozmýšlel, pak se tázal: "Vy kupujete koně ?" "Koně a všelicos j iného." "Také nuggety ? " "Také, j de-li o poctivé zlato." "Moji lidé j e za mnou vezou. Budete mít zájem ? " " Momentálně jsem vydal veškerou hotovost." "Těm dvěma muži:un?" "Jednomu z nich." "Prodal vám něj aká depozita " ? "Ano." "Na jakou sumu? " " Dvacet tisíc." "Mohl byste mi laskavě ukázat ten depozitní list? Rád bych věděl, zda j e t e n muž gentleman, kterého hledám." " Ukážu vám jej, ale d o ruky papír nedostanete." Livingstone zašel do krámu a za chvilku přišel s poukázkou v ruce. Ci­ zinec spokoj eně pokývl hlavou. "Dostal jste od něho jen ten jeden?" "Ano. Víc prodat nechtěl." "Děkuji vám. Ti dva muži k vám už asi nepřijdou, ale kdyby se tak pře ce stalo, nakupujte od nich nic a dejte je zatknout. Tento depozitní list mi totiž ukradli. Ještě se k vám vrátím." Otočil koně a hnal se s rudochem zase dál. Nepromluvili ani slova, až na vel­ kém nábřeží v přístavu. "Mfij rudý bratr mě provázel po ce­ lé savaně. Zůstane se mnou náčelníJ( Apačů, i kdybych se měl pustit na mo­ ře?" "VinnetoU pi1jde s e svým bratrem Ohnivou puškou všude, i na moře." "Zloději se budou snažit uniknou1 a patrně hledají loď, která brzy vyplu­ j e. Budu hlídat přístav." 39

" Můj bratr zí'tstane blízko vody, abych ho našel Vinnetou se zatím vrá­ tí před velké wigwamy bělochů, aby čekal na ostatní lovce." Sam souhlasil. "Přijedou brzy. Jejich koně byli sice unaveni, ale doufám, že nás dnes doho, ní." Plukovník zajel do nedalekého hostin­ ce, kde odevzdal svého koně do stáje, aby ho nakrmili a opatřili, načež se vrá­ til do přístavu. Apač zatím hnal své zví­ ře zpět touž cestou, kterou přijell . . . Zatímco se 'potloukall Mertens s Jea­ nem ulicemi města, v západní čtvrti spa­ třill muže, jenž vyšel z malé postranní uličky a aniž si j ich povšiml, kráčel ko­ lem nich. Byl prostřední postavy, nápad­ ně štíhlý a měl na tváři oheň, jejž ani široká střecha klobouku namohla zcela zakrýt. Mertens se překvapeně zastavil a popadl svého druha za rameno. "Znáš ho?" ptal se chvatně. "Koho? Toho chlapíka ? Ne, kapitáne. " "Opravdu ne?" "Neznám. " "Ptal jsem se špatně. Měl jsem se ptát, jestli ji poznáváš." "Ji? U čerta, co to má znamenat? !\no, ta postava, ta chůze, držení těla, vše - a fe to snad není možné, kapitá­ ne! " "Je to ona, věř mi, a nikdo j iný! Ano - přísahal bych na to. Dobře, že jsme tak zpustlí a zarostlí, j inak by nás by­ la pdznala. To je neobyčejně šťastná ná­ hoda, že jsme se s ní tak nepozorovaně setkali! Musíme za ní." ,. Oba šll za mužem s ohněm, který kráčel volně k známé již taverně, v je­ j íchž dveřích zmizel. "Co h ledá v takové putyce?" mumlal Mertens. "Má přece dost peněz a může žít slušně. Krk bych vsadil, že za Um vězí nějaká lotrovina! " "Poj ďme tam z a nf, kapitáne" "Ne, to nel Kdyby nás viděla zblíz­ ka, mohla by nás poznat, a to nechci. Bylo by jí nápadné, proč ji sledujeme. Ale počkej ! Tá bouda j e z jednoduchých prken. Zpředu tam nemíížeme. Nezbývá n ic j iného, než se podívat, jak to vypa ­ dá z druhé strany. Počkáš zde a kdyby vyšla. dáš ml hned znameni." Příleži tost byla nadmíru vhodná . Bouda krčmy byla od sousední budovy oddělena uzounkou uličkou, širokou asi čtyři stppy. Mertens tam nenápadně vlezl 40

a brzy našel v prknech díru po suku·, kterou mohl přehlédnouti část vnitřku. Náhodou spatřil právě muže s ohněm, sedícího pobHž železných kamen. Pojed­ nou muž zmizel za stěnou, patrně v dal­ šl místnosti. Mertens pokročil kolem pr­ kenné stěny a přiložil k ní ucho. Byla z tenkých j ednoduchých prken a proto slyšel každé slovo. "Kde se sejdeme ?" ptal se čísi hlas. " Zde ne. To by bylo neopatrné. Ta­ ké v přístavu to není možné. Snad za posledn[ rybářskou chatou?" "A kdy ?" "Nevím přesně, kdy budu moci při­ jít, ale vy buďte na místě už o jedenác­ té. Ale pamatujte si! Před mým přícho­ dem nesmíte nic podniknout." "Dobrá. Bude boj, než dostaneme 1 loď do rukou " ? "Nebude to tak zlé, j a k jsem pll­ vodně předpokládal. Dfistojníci jsou VliJ· čer pozváni do města a na lodi nastane situace, která nám ulehčí práci." "To vypadá slibně. Máme na lodi přátele ?" "Bude tam Dlouhý Tom a ještě ně­ kolik . našich lidí, kteř[ vyčkají, až to začne.1' "Vskutku, j e to znamenitě políče· no. A co kapitán Kajman? Bude přl tom taky ? " "Ovšem. Jakmile budeme . na lodi, zdvihneme kotvy. Vítr je dobrý, odliv nám napomůže a nestane-li se něco ne­ předvídaného, musí se podnik zdařit." "Na nás se mfižete spolehnout, my nic nepokazíme. Bude nás tedy celkem přes třicet mužtl, a pod vedením dobré­ ho kapitána se nemusíme bát ani celé námořní pohotovosti Spojených státtl." "To si myslím. Tady máte peníze na drink. Ale ať si zachováte jasné očl a střízllvé hlavy, aby se nám na poslední chvíli všechno nezhatllol" Zarachotila židle. Bylo patrno, že se muž, jenž promluvil poslední slova, vzdaluje. Mertens dobře znal hlas, ač úmyslně pozměněný, a teď tu stál jako zmámen pod dojmem toho, co slyšel. Bylo to neslýcl1aně odvážné a darebácky geniální. Musel uznat, že něco tak dů­ myslného by ani on _ sám nedovedl vy­ myslet. Vtom se ozvalo tiché syknutt, jež ho vyrušilo z přemýšlení. Byl to Jean Letrier. Stál u ullčky a kýva l na ' něho "Právě odešl a . Rychle za níl " Kapitán vyšel právě včas, aby spa·

·

třU postavu, jež zmtzefa za nejbližším rohem. Oba jí spěchali v patách špina­ vými postranními uličkami a posléze h lavni třídou, až zamiřila do vilové čtvr­ ti mezi zahradami. Dobře kryti viděli, j ak se na j ednom místě rozhlédla, a když nikde neviděla nic _ podezř�lého, přehoupla se přes zeď a zmizela. Cekali asi hodinu, co se bude dít a pak, ne­ dočkavše se ničeho, vraceli se zpátky. "Patrně tam bydlí," řekl Mertens. "Musíme najH dilm, ke k terému patří ta zahrada." Obešli skupinu vll až přišli na ná­ městí, kde před j ednou z budov stál nádherný kočár. Právě ve chvíli, kdy přicházeli, se otevřela vrata. Z domu vy­ šla dáma. Komorná 1. kočí, kteří ji do­ provázeli, otevřeli dvířka kočáru a zase je za ni zavřeli. Chovali se co nejuctl­ věji. Koči v livreji pobidl koně, načež se povoz tryskem přehnal mimo oba mu­ že, kteří měli sotva tolik času, aby uhnu­ li do stínu. "Je to ona," zvolal Mertens. " Viděl jsem ji zcela zřetelně. " "Ano, je to ona. Mýlka je vylouče­ na." "Počkám tady. A ty teď j di a nená� padně zjisti jej[ jméno." Jean Letrier poslechl a po chvilce se vrátil. " Nuže?" " "Panl de-voulettrel "Dokonce šlechtična! Která okna jsou její?" "Obývá celé prvni patro." "Pojďme teď do přístavu." Cestou se zastavili v obchodě s oble­ ky, kde se od hlavy k patě přeměnili v lidi na pohled slušné. Když se pak pomalu procházeli po nábřeží, trhl se­ bou' náhle Letrier a popadl kapitána za rameno. "Co j e? Co tě tak poděsilo?" "Pohleďte přímo před sebe, kapitá­ ne. Vidite toho člověka, co stojí tam u jeřábu?" " U čerta! To je Sam Ohnivá puška! Nedali se splést a sledovali nás až sem. Ale kde jsou ostatní?" "Ty j istě poslal ten proklet g detek­ tiv do města, aby po nás slídili. "Myslíš, že nás zahlédl?" "Jistě ne. Byl odvrácen stranou, když jsme sem přišli. Ostatně jsme tak změ­ něni ' že b y nás nepoznal tak snadno, " i kdyby náS' byl zahlédl. "Přesto se musíme střežit přijít mu na očl. Prérijní lovci mají zpropadeně

dobrý zrak. Aie teď zas tl já něco uká­ žu. Podívej se ven na rej du. Jaká to tam je loď?" "U všech všudy, nemýlí-li mne zrak, to je přece náš starý Horriblel Ano, po­ znávám ho zcela určitě, i když se lano­ ví i plachty změnily." Muži se' protlačlli hustým zástupem a zašli do postranni uličky, kde si na­ jali v hostinci zvláštní pokoj, aby se mohli nerušeně poradit. "Takže jsi poznal Horribla?" " Hned, kapitáne! " "Víš, k d o m u teď velí? " "Nevím." "Já také ne, ale na tom nezálež[. Chceš vědět, kdo na něm bude velet zítra?" "Nepochybně ten, kdo v-elí dnes.� "To není tak j isté." "Tedy změna kapitána?" "Ano. Dnešního vystřídá jistý Mer­ tens, nebo kdyby u to bylo milejší, ka­ pitán Kajman. " "To b y bylo pěkné, ale vypadá to jako sen." "Zádný sen! Mluvím o skutečnos­ tech." Jean Letrler se pousmál. "Pak by ovšem byla Miss Admirál zase poručíkem?" řekl spíš žertem. "Ovšem." "A bude nás znova prohánět po pa­ lubě s devítiocasou kočkou v ruce?" "Možná, že ano, možná, že ne. Já už sl s ní poradím. Spolehni se na mne." " A j aké místo zaujme věrný Jean Letrier, co?" "Pro toho se už najde něco vhodné­ ho, aby byl spokoj en." "Nebylo by to zlé, kdyby nebylo těch - ale." "Zádné ale. Myslím to docela váž­ ně a mám to docela dobře promyšleno I připraveno." Letrie.r, vida, že se kapitán tváří skutečně vážně, se zarazil. Smích mu zmizel z tváře. "Na světě jsou možné různé věci, zejména pro lidi jako jsme my." "Ovšem. Poslyš, co ti povím ! " Mertens vypravoval, co slyšel skrze dřevěnou stěnu boudy a připojil k tomu vše, co sl .sám domyslil. "To je šílený plán! Ale ta žena j e v�eho schopna a taky t o dokáže, na to se můžeme spolehnout." "A my?" "Neřekl jsem už, že zítra budu ve­ litelem Dlit Horriblu? " 41

..�no, aie co ona ? " .,Uvidíme! B y l j s e m ·dřiv jejim pá­ nem a budu jím zas. Kdysi j sme se ro­ �l i v nevůli. Ale kdo ví, snad přece jen nezavinila ztrátu Horriblu. V kaž­ dém případě zí1stala tím, čím byla dřív. Ukrást loď z přístavu! To j e její nápad, kter� nám přichází vhod. Jaká šťastná náhoda, že jsme j l na tě ulici poznalll"

Kapitola jedenáctá

UKRADENÁ VÁLEČNÁ LOĎ S alóny paní de Voulettre zářily ve světle četn�ch lustrů, dokonce i chod­ ník před jejím domem byl j imi skvěle osvětlen. Vybraná společnost, která se tu scházela, považovala zábavu v saló­ nech vznešené dámy za prvořadou udá­ lost. Stoly jídelny byly pokryty vzácný­ mi víny a lahůdkami ze všech koutů světa. Paní domu, která se před nedáv­ nem vrátila ze své projížďky, sama ob­ sluhovala. Nikdo netušil, že předtím taj­ ně otevřela ve svém pokoji několik lahví starého vína, do nichž vsypála trochu bílého prášku, načež je zase pečlivě uza­ vřela a zapečetila. Mezi hosty byli námořní důstojníci lodí, které kotvily v přístavu. Také ka­ pitán obrněné lodi a samozřejmě poru­ čík Jenner a někteří j eho poddůstojníci z Horriblu. Na chodníku před vchodem p ostá­ vali zvědavci, nahlížející do skvěle osvět­ lené dQmovní haly. Mezi nimi dva muži ve stejnokreji amerického námořnictva. Mlčeli, rozhlíželi se zdánlivě lhostejně po ostatních divácích, při tom však co chvíli pozorně vzhlédli k j ednomu z o­ světlených oken. Po dlouhé době zastřel kdosi okno záclonou a hned nato stín ruky uvnitř přejel někoiikráte po prů­ svitné záclonovině. Pak světlo zhaslo. "Jdeme," rozhodl j eden z mužů. Bylo to znamení, na které čekali. Obešli dům a zabočili k zadnímu vchodu. Stála zde mužská postava s pří­ ručním kufrem. Ve tmě nebylo možno rozeznat podrobnosti. Přesto námořníkům neušlo, že muž má černý plnovous. "Je tu vůz?" zeptal se j ic h velitelsky. "Ano. " "Tak neztrácejme časl" Níl.mořníci uchopili kufr a vykročili. 42

Na neélaleli�m nároží stái povoz. Vsedli do něho spolu s vousáčem a tryskem vyrazili k přístavu. Tam vy�touplli, po­ voz poslali zpátky, vzali kufr a šli pěš­ ky k molu. Na jednom místě sestoupili po schtl.dcích k připoutanému člunu. z něhož se ozvalo: " Stůj! Kdo tam?" "Kapitán Kajman!" "Cesta j e volná ! " Několik tmavých postav na dalších člune�.h uctivě smeklo čapku. "Cluny v pořádku ? " zeptal se Příchozí. "Ano, kapitáne." " A zbraně ? " " Ano, kapitáne. " "Schází někdo?" "Nikdo, kapitáne. " "Kupředu! " Vsedli do člunů, .přivázaných u mo­ la. Vesla byla opatrně založena a sku­ pina se hnula co nejtišeji vpřed. Přiblížila se oklikou od moře k Hor­ riblu, na jehož přídi a zádi zářily svítil­ ny. Panovala sice úplná tma, avšak octli se j iž tak blízko lodnímu trupu, že ten, kdo by stál. na palubě, musil by je na světélkující vodě rozeznat. Muž, které­ ho nazývali kapitánem, povstal a se za­ tajeným dechem p ohlížel k lodi. Nade­ šel okamžik, který měl rozhodnout o zda­ ru nebo nezdaru. celého podniku. Vtom se z paluby ozval přltlume­ ný křik rajky. Bylo to smluvené zname­ ní, které měl dát D louhý Tom, že j e vše v pořádku. Ze zádi lodi viselo několik lan. "Tiše a rychle nahor u ! " ozv,al se povel. Za několik okamžiků stáli muži z čluntl. na palubě. D louhý Tom je oče­ kával. "Hlášení ! " zavelel muž s plnovou­ sem. "Vše v pořádku, kapitáne! Naši drží stráž. Jejich lidé sedí dole a popíjej í. " "Do podpalubí! Ale šetřte životy.'' Nic netušící a namnoze grogem zpi­ té mužstvo bylo snadno přemoženo, spou­ táno a dovlečeno do největší kajuty. Vousáč mezitím přenesl své zavazadlo do poručíkovy kabiny. Loď přešla do jeho moci. Svolal no­ vé mužstvo kolem sebe, vykázal každé­ m u jeho místo v obsluze a vydal rozkaz k odplutí. "Namazat hřídel kotvy a kladky ole­ j em, at nevrzají ! Hlasitě velet nebudu, aby mne na pancéřové lodi neslyšeli. I

Každý se včas doví, co má dělat." Námořníci s·e rozešli na svá místa. Velitel spěchal od muže k muži a všu­ de udílel šeptem rozkazy. Kotevní ře­ těz se vynořil, plachty se rozvinuly a příznivý vítr se do nich plnou silou opřel. Znamenitě stavěná loď vyplula rychle z přístavu na širé moře. Byla j iž značně daleko, když se ozval z paluby pancéřového monitoru výstřel - první, druhý, třetí. Jeho posádka vě­ děla, že velitel Horriblu i s poddCistoj­ níky se společně odebrali večer na břeh. Služba na obrněnci spatřila odplouvat Horribla a - i když pozdě - .rozhodla vypálit na poplach. Samozvaný kapitán Horriblu vystoupil na lodní můstek a Dlouhý Tom za ním. "Slyšíš, Tome? Zpozorovali nás. Ale nic jim to není platné." Oslovený pohlédl zkoumavě na vou­ sáče a prohodi l : "Vy mě znáte jménem, kapitáne ?" "Kapitán Kajman zná své lidi! ·oost dlouho jsi s ním jezdil." "Kapitán Kajman? Nezlobte se, pa­ ne! Jste asi jeho dl1stojník, a to zna­ menitý, jak jsem poznal hned podle va­ šich rozkaz(!. Ale kapitán Kajman ne­ jste. Lidé chtějí sloužit jen pod j eho ve­ lením. Člověk, s kterým jsem vyjedná­ val, to také slíbil." "Ty toho člověka znáš ?" "Seznámil jsem se s ním v krčmě. Byl to Kajmanf1v agent. " "Ne, milý Tome." "U ďábla! Kdo to tedy byl? " "V krčmě muž, maskovaný ohněm ve tváři. A teď " Kapitán strhl plnovous. "U všech čertů! Miss Admirál! " vy­ křikl Tom. "Vím, že jste tenkrát vyváz­ la, když se Angličani zmocnili Horriblu. Ale tohle!" "Teď raděj i mlč a poslouchej ! Jsi jediný na palubě, kdo znal kapitána Kaj­ mana. Zamlčíš všem, že onen agent a já jsme jedna a táž osoba. Necháš j e při tom, ž e jsem kapitán Kajman. Rozu­ míš?" " Rozumím! Je mi zcela lhostejné, má-li velen( nějaký sir či taková miss ja­ ko vy. Hlavně, když časem přijdem k ně­ j aké kořisti. Na mne se mf1žete spoleh­ nout, kapitáne ! " "Dobře. A nyní dej pozor! Chystají se nás pronásledovat. Ať j sme jim co nejdřív z očí ! " Na j e j ! pokyn přikázal Dlouhý Tom napnout všechny plachty a Horrible se

závodní rychlostí hnal vpřed. Záhadná Miss Admirál z11stala na velitelském můstku sama. Zavěsila se rukama do provazového žebříku a vdechovala s roz· kaší svěží mořských vzduch. Teprvfl když se počínalo rozednlvat, sešla do své kabiny, kde stál její kufr a dosud hořela lampa. Rozhlížela se po místnosti vkusně vykládané dřevem, l{terá jí kdysi patři­ la. "Vida," zvolala a zasmála se. " Pan poručík Jenner se tu docela . dobře za· bydlel. Uvidíme, zda zůstalo vi:iechno na svém místě." Odsunula zrcadlo visící na stěně, stislila na j ednom místě di'evěnou lištu, načež se otevřel malý o tvor. Uvnitř spo­ čívala kovová schránka. Dychtivě po ní sáhla a pak si zhlubol{a oddychla. Její skrýš byla netknuta. Vytáhla klíč a otevřeln kufr. Jedna přihrádka pod víkem byla plná banko­ vek, druhá zlatých mincí. Přendala cennosti do úkrytu, který zase uzavřela a zakryla zrcadlem. Pak vybalila z kufru prádlo a kusy obleku poskládala do skříně. Posléze vyňala ze zavazadla dokonalé námořní mapy, j imž se poručík Jenner tak obdivoval. Kdyby chudák věděl, proč se j imi jeho hosti­ telka obírá, usmála se. Ví Bůh, tohle. byl skutečně nejpodai'enější kousek, ja­ ký kdy provedla! Co by asi řekl Kaj­ man, kdyby ji ted viděl! "Kapitái1e," ozvalo se za ní . a pevná ruka se jí položila na rámě. Vytřeštěnýma očima pohlížela do obličeje muže, j ehož jniéno si přisvojila. "Ka - KajmanW zakoktala. "Ano - kapitán Kajman!" přisvěd­ čil muž zlověstným hlasf!!l l. "Nel To není možné! Jste jeho duch . . . " " Hloupost! Miss Admirál přece ne­ věří na strašidl a ! " " J a k ses dostal na palubu ?" "Jak? Kdy a kde? To ti povím poz­ ději! A proč? To snad chápeš sama!" " Nic nechápu!" "Ani o mé pokladně nevíš, kterA zmizela spolu s tebou, když jsi mne opustila v Novém Yorku ?" "Nic o tom nevím." " Naštěstí mohu tvé slabé paměti na­ pomoci. Ale především se domluvme o lodi. Ukradla jsi Horrible ! " ·

Mlčela. "Najala jsi k tomu lidi a slíbila j im že lodi bude velet l
nak by. do toho nešli. Abych tl umožnil splnit jim daný slib, dostal jsem se na palubu dřív než ty a skryl se zatím v podpalubí. Jsi opravdu znamenitá he­ rečka. To maskování za mého agenta s ohněm v obličeji se ti podařilo a po­ něvadž j si všechno tak dobře provedla, jsem ochoten ti ponechat pod mým ve­ lením místo prvního důstojníka. Shoď ty' vousy! Není už třeba, aby sis na mé lodi hrála na kapitána! " Řekl t o vše k lidným, ale velitelským tónem. "Cože?" vykřikla a zraky se jí za­ leskly j ako oči divoké kočky. "Já pod tvým velením? Co když tě neuznám?" "Pak jsou zde dva, kteří mne uzna­ jí! D louhý Tom a Jean Letrier budou po­ slouchat spíš mě, než Mlss Admirála. " "Jean Letrier tu ne ní! " "Je! Přišel s e mnou. Dorazili jsme do San Franciska právě včas. V taverně, kde jsi verbovala námořníky jménem kapitána Kajmana, jsme se dověděli, co jsme potřebovali . " " T o ti nepomůže," zvolala zuřivě . "Horrible je m1:'1j, já jsem ho získala a já budu j eho kapitánem! Kdo se odváži postavit na odpor, zaplatí životem ! " Vyťrhla revolver a zamířila na Mer­ tense. Ale než stačila vystřelit, zkušený rváč jí zbraň vyrazil z ruky. Pak j i ucho· pll za ramena a přitlačil ke stěně kaju · ty. "Poslyš, Miss Admirále, co ti teď po­ vím! Přes všechno, co se mezi námi sta­ lo, bych tě byl nechal na lodi j ako prv­ ního důstojníka. Ale teď, l{dyž jsi ml ukládala o život, vidím, že bych sl před tebou nebyl ani na okamžik jist. Já jsem kapitánem své lodi a ty pftjdeš k čer­ tu!" Rána pěstí ji omráčila a Miss Admi­ rál padla v bezvědomí k zemi. Kapitán ji spoutal a pak vystoupil na palubu. Na obzoru se úplně rozednilo, tak· že bylo možno přehlédnout oelou loď. Mužstvo bylo shromážděno na přídi v půlkrulm kolem D louhého Toma a Jeana Letriera, kteří k němu mluvili . Vtom spatřil Jean Mertense, zamával ná­ mořnickou čapkou a zvolal: "Ať žije kapitán Kajman!" Ruce námořníkft vyletěly do výše a všichni hřímavě opakovali Jeanovo vo­ l ání. Kapitán odpověděl pokynem ruky a pokročil do jejich středu. Promluvil k nim krátce a stručně, jak byl zvyklý. Pak obdržel každý značný závdavek 44

v hotovosti. Rozděleny zbraně; určeny stráže, a lodní řád vyhlášen zatím ústně. Když to vše bylo vyřízeno, odebral se kapitán s Letrierem do kajuty, kde. za­ nechal spoutanou ženu. Zatím se vzpamatovala, ale když j e viděla vcházet, přimhouřila oči. Kajman se nad ni schýlil a zeptal se: "Kde jsou peníze, které jsi mi ukrad­ la?" Pootevřela oči a p ohled plný nená­ visti spočinul na j eho tváři. Opakoval svou otázku. "Ptej se, jak dlouho chceš, odpověď nedostaneš! " zasyčela "Jak se ti líbí , " zasmál se Mer tens. "Chápu, že jsi asi hodně utratila. Vzne­ šená paní de Voulettre vedla marnotrat­ ný život. Ale zbytek je jistě na lodi. Znám tě l" "Hledej si ho!" "To udělám. Však j á znám zpftsob, jak d onutit l idi, aby mluvili. Jean e ! " " Rozkaz, kapitáne ! " " D ávej pozor, Miss Admirál zústane svázána zatím zde . Budu ji střežit sám. Nik d o k ní nesmí, ani ty ne! Každý po­ kus promluvit s ní potrestám kulkou. Z mužstva nesmí nikdo vědět, že je zde! Teď dej přivést jednotlivě dřívější ná­ mořníky z Horriblu na palubu . Uvidím, co se s nimi dá dělat! " Jean Letriet· šel vyplnit rozkaz a ka­ pitán odvlekl zajatou do vedlejší kabi­ ny, kde jí pouta ještě zdvojnásobil, aby byl jistý, že nemůže uniknout.

Kapi t ola d v a n á c t á

POPLACH V PŘÍSTAVU Věren svému předsevzetí sháněl se Sam Ohnivá puška po lodi, která by se chystala zdvihnout kotvy. Předpokládal, že oba uprchlíci ji použijí k dalšímu útě­ ku. V přístavu však nebylo nic, c o by dnes nebo zítra mělo vyplout. Poslední loď, která kromě rybářských bárek opus­ tila přístav, odrazila na moře před pat­ nácti hodinami. Sam měl tedy za pro­ kázáno, že Mertens j e dosud ve městě. Vyptávaje se na lodi, zaslechl od rybářů, že tu kotví Horrible. Věděl, že to kdysi bývalo pirátské plavidlo kapi­ tána Kajmana a usoudil, že přítomnost lodi téhož jména na Mertense zapůsobí. Postavil se tedy na molu tak, aby viděl každého, kdo se k této lodi přiblíží.

Za Hm se setmělo. Bylo j iž -deset ho­ din a Sam se posud procházel po ná­ břeží a nedal si ujít ani jediný člun, který přirazil k molu. Tak se aspoň sám domníval, avšak ve skutečnosti tomu by · lo jinak. V tak. rozlehlém přístavu, jenž je rozčleněn v mnohá přístaviště a za panující tmy nemohl v pravý čas po · střelmout všechny čluny, které od bře hu odrážely. Sam se po marném čekání právě rozhodl odejít, když spatřil muže, který od moře přijížděl ve větším člunu. Když vystoupil na molo, zeptal se ho: "Jste zdejší? " "Ano. Proč s e ptáte ? " " z které lodi přijíždíte, pane ? " "Nebyl jsem na žádné lodi." "Ne? Projížděl jste se pro zábavu sám ? " . "Ani mne nenapadlo," odsekl muž, protahuje své údy ztuhlé seděním při veslech. "Jsem rybář." "Asi jste · někoho vezl k lodi, že?" "Tak něj ak to bylo." "A povídáte, že jste nebyl na žádné lodi? Utopil jste svého cestujícího?" Rybář se zasmál. "Musel byste několik hodin počkat se svými otázkami, abych vám na ně odpověděl." "Proč ne dřív ?" "Nesmím! " "Proč nesmíte ? " "Slíbil jsem mlčet, rozumíte. A co slíbím, to splním. Sbohem." Tomu podivínskému rybáři patrně pfisobilo potěšení vyvolávat zvědavé otázky, na něž nechtěl odpovědět. Ale lovce z prérie se zmocnilo j akés! tuše­ nt Proto naléhal dále: "Proč jste to sliboval?" Muž, který j iž byl n a odchodu, se obrátil. "U čerta - člověče, vy se proklatě mnoho ptáte. Tedy proto, poněvadž si každý rád něco vydělá! A teď už mi dejte pokoj I " "Počkejte a nespěchejte. Kvfili vý­ dělku nesmíte povědět, s kým jste jel?" "Ano, když to chcete vědět. " "A dostanete-li víc, než jste už do­ stal, povíte mi to?" Rybář pohlédl na lovce krajně nedfivěřivě. "Víc? Co tím myslíte - víc ?" · "Kolik jste dostal?" "Svou mzdu a j eště dolar." "Nic víc ? " "Cože? Nic víc? Padají snad dolary

z kapes vašeho rozoitélio 'Kabátu?" "Dolary? To ne. Peníze nemám, ale dostanete zlato!" "Proti zlatu nemám námite k ! " za­ smál se rybář. Připomněl si patrně zku­ šenost oněch dob, kdy mnohdy roze­ draný a otrhaný zlatokop míva l při so­ bě víc maj etku než sto moderních švi• hákfi. "Podívej te se n a tenhle ořišek.'' pře� kvapil ho Sam. Přistoupil s rybářem pod pobřežní svítilnu a ukázal mu kousek zlata, nugget, který vyndal z kapsy. "U všech koček! Za tu pěknou hrud• k u bych dostal pět dolarfil" "Dám vám ji, povíte-li mi své ta� jemství." "Aha! Tajemství chcete slyšet?" " s kým jste jel?" " s dvěma muži." "Jak byli oblečeni? Jako zlatokopa� vé?" "Ne. Měli zceía nové šaty." "Jakpak vypadali ? " Majitel člunu vylíčil o b a tak, že s e popis přesně hodil na Mertense a Let­ riera. " Kam jste j e vezl?" " K zakotvenému Horriblu." "Horriblu? Co spolu mluvili ti dva muži?" " Nerozuměl jsem jim." "Proč?" "Ptali se mne, umím-li parlírovat po francouzsku, a když jsem řekl, ž e ne, mluvili takovou hatmatilkou, že mi až v uších brnělo." Jsou to oni, pomyslel si Sam. " Kde vystoupili ? " "Tam venku. Na moři." "To není možné!" " Proč ne? Co se stalo, nemuze být nemožné. Řekli · mi, že patří na loď Horrible a že byli bez dovolení ve měs­ tě. Takové věci · se stávají. Chtěli se do­ stat na palubu nepozorováni, aby j im kapitán nezatopil." "A vy jste j im musel slíbU . . . " " že o tom budu několik hodin mi­ čet." Majitel člunu poděkoval Z. " nugget a odporoučel se. Dříve, než se Sam nadál, ucítil na svém rameni dotek ruky. " Mfij bílý bratr ať j d e se mnou! " Byl to Vinnetou, jenž ho odvedl ně­ kolik krokí't stranou a řekl: " Ví mfij bratr, j a k se j m enuje vel­ ké kanoe, které tam leží?_" >

/

45

"Horribl-e."

"Ano. A j a k se j m enovalo kanoe, na němž byl pánem bílý muž jménem Mertens ? " · " Horrible! Je t o táž loď!" " Nepojede tam zločinec, aby se zmocnil · zpátky své lodi?" Sam se zarazil a pravil: "Jak přišel mí'lj bratr na tuto myš­ lenku?" "Vinnetou opustil své místo proto, ' aby s tebou promluvil. Když se náčelník Apačí'1 převážel, jel s bělochy, kteří mlu­ vili o lodi Horrible. Pak ti muži čekali na ' břehu, vstoupi li s jinými bělochy, kteří nesli bednu a kufr, do několika bárek a odrazili od břehu." "S,lyšel mí'1j ·bratr, co spolu mluvili?" " Chtěli na velké kanoe, zabít j eho mužstvo a zmocnit se lodi! Mluvili ci tom, že přijde náčelník, kterého loď již dlouho postrádala. " "Kapitán Kajman?" "Tak j est! " "A vypluli ven na moře?" "Ano. Měli nože, sekery a pušky." Sa1n chvíli uvažoval. "Můj bratr se teď vrátí qa své mís­ to. Naši přátelé přijedou do města po východu slunce. Počká na ně." Plukovník zC1stal na nábřeží zase sám. Uvažoval, co počít. Vtom zaduněly tři rány a ač byla pozdní hodina, objevil se na nábřeží v nialé chvilce houf zvědavců, kteří chtěli vědět, co znamenají poplašné vý­ střely. V panující temnotě ovšem neby­ lo možno rozeznat všechny lodi kotvící v př!stavu a před ním, ale z četných světel, j ež se na lodích sem tam kmi­ tala, bylo možné soudit, že se stalo · něco n,eobyčejného. Člun s veslaři a poddůstojníkem přirazil k molu právě u Sama. Kdosi z břehu vzkřikl na poddůstoj níka: "Co se děje?" " Horrible vyrazil na širě moře . " " A c o m á být?" "Jeho kapitán a dí'1stojníci jsou ve městě ! Horrible vyplul bez nich ! " "Kdo střílel?" "My! Pancéřová fregata. Náš kapi­ tán je spolu s dí'1stojníky z Horriblu ta­ ky ve městě. Musím za nimi." Poddl1stojník spěchal k domu paní de Voulettre. Sam slyšel jeho slova a bezděky se za ním rozběhl. Dostal se až k domu vznešené lady, kcte panovalo podivné rozčilení. 46

Paní domu zmizela a její hosty na­ lezli v bezvědomí. Přivolaný lékař pro­ hlásil, že byli otráveni vínem. To vše slyšel Sam od zvědavců, kte­ ří zde okouněli.. Lékaři, policisté a ná• mořníci běhali do domu i z domu a před vjezdem se tlačil · zástup lidstva. Všeo­ becné rozčilení uchvátilo i Sama Ohni­ vou pušku. Neuměl si sice vysvětlit, v j a ­ k é m spojení b y l Mertens s paní de Vou­ lettre, ale tušil, že oba budou mít podíl na zmizení Horribla. Okamžik byl na rozpacích, nemá-11 sdělit policii vše o Mer tensovi. Ale vě­ děl, že by to vedlo k dlouhému zdržo­ vání a výslechům a ztrácel by se čas. Zbývala j ediná cesta, jak Mertense do­ padnout. Pronásledovat Horribla. Sam se odlwdlal, že to učiní na vlastní pěst. K tomu bylo ovšem třeba peněz k na­ jmutí lodi. Musí tedy vyčkat příchodu svých lidí, kteří vezli . zásoby zlata z jes­ kyně. Bez zlata by nezískal peněžní ho­ tovost. Tu, co měl ukrytu·, Mertens a je­ ho kumpán ukradli. čekat do rána se mu nechtělo. Pře­ plavil se tedy do Oaklandu, vyhledal Vin­ netoua a u ložil se vedle něho u cesty ke spánku. Náčelník Apačů spal, ale Sam usnout nemohl. Trýznila ho myšlenka, že Mertens se nachází na širém moři a v bezpečí , zatímco on, který ho neko­ nečnou savanou takřka v patách stíhal, je odsouzen k nečinnosti. Počítal minu­ ty, jež ho j eště dělily od j eho lidí. Náklad, který s sebou vezli, zdržo­ val celou výpravu stiha telů, proto vy- . razil s Apačem napřed, aby nespustili pronásledované z očí. Podle plukovníko­ va odhadu mohou lovci dorazit teprve k ránu. čas míjel a naplňoval dušl sta­ rého muže nevylíčitelným nepokojem. Avšak hvězdy na obloze se neřídí přáním lidských srdcí, j dou klidně svou drahou, jak po milióny let chodí, a pro­ to i onoho dne se nesplnilo Samo.vo přá­ ní, j enž toužil po j ej ich rychlém zmizení. Konečně však přece jen hvězdy pohas­ ly. Sam slwro záviděl Apačovi j eho klid­ ný pevný spánek. Právě uvažo.val, ne­ měl-li by ho probudit, když se Vinnetou prudce vztyčil, rozhlédl se svým byst­ rým zrakem a hned zase pátravě při­ chýlil h lavu k zemi. Pak se klidně zvedl a řekl: "Přijíždějí. Můj bratr nechť . přiloží ucho k zemi, chce-li se o tom přesvěd­ čit. Trapper tak učinil a zaslechl . slabý dusot, blížící se od hor. ll

�BU!1 ri )ezéJ.cl · ·na: · znaven9cli •ko• l'ekl Vlnnetou.. "Slyší můj bDatr řehtání• koně? To j e ono zlé zvíře kři­

nich,"

čícího mu-že, Jimž j ezdil po veliké vodě." Tím náčelník minU . zlomyslného klu­ sá ka ; s nímž měl kormiqelnik Petr Pol­ tar tolik · potlžL Sam se . neaivU Apačovu bystrozraku. , Znal ho dobře :a · d oži l se s nim Jl! obdlv�hodněJšlch v ěd . Teď ·Vy­ sl(očil. . a p oto ro val houštr, , které dosucl zakrývalo bU ž l cl se jezdce. Po chvilce se uk á za l i. Vpředu kor­ Íilld e lnlk, jenž se jako vždy tahal a va­ dil . se svým ).
_

·

.

.

·

.

J

Treskow. ,

"Unikli nám."

,;Jak to - Unikli? Kdy, · kam a jak?" SaJD struf!ně v.yUčil, co se stalo. "OznámlU jste to pol1c11 ?" ptal se Treskow•.

sul u

"Nectíte·

pollcií � Dil• : pokojlj. , škot'I!i · Ea­

' "Máte pravdu, plukovníku," squpla­ sil Dick Hamerdull. ,1Sež.e neme . loď a poj edeme za ni,mi." . "To j e i můj návrh," řek'l . Sam. "Pro­ to na vás tak dycptjvě č�k�m. Ale · po· něvadž nemám� peníz�. mu�ím,e nejdř�ve p r odat zlato a kůže." , "To nám· mnoho napomůže,'' bručel mrzutě kormidelník. "Pročpak nr;l?11 "Vy řeknete loď," zasmá l , se nám oř� ník a obrátil se na Sama .. "Snad P.arník? Ty bečky od sardinek za nJc : nestop . Dobrá plachetni.;:e Ghytí vždycky vH� · ale parník potřebuje uhlí, a to. se všu .- . d e nenajde. P a k stojí a namůžE! · vpřed ani vzad " "Na iožíme tedy hodně uhlí i " . "Dovolte, . plukovníku, jste cl,obrý lo­ vec, všechna čest, ale ná,mořnic.tví ro­ zumíte j ako koza smažené petrželi. Je před námi dí'tležitá otázka, naj deme�li . tak rychlou loď. A když j i n�jdeme, bude . se s námi majitel půl dne . handr­ kovat o cenu, a zatím nám ujedqu bůh­ ví k am . " , . "Zaplatím, · co ,bude chtíti!' . "Dobrá, zaplaťte! A l e ,nejdř,ív. . začn()U nakládat uhlí, náboje, proviant, pak . Pr()­ hlédne loď komise1 je-li schopna , dé).leké cesty, a při tom všem uplynou hoQ.iny1 ba snad dni, a zatím uteče Horrible. kdo7 ví kam, dříve než my vyrazíme. A až j ej naj deme, co potom? Le{:!jaká :loď se s . ním namůže měřit, potopil by nás! Ďas aby to vzal! " , Ostatní m lčeli. Museli uznat, že námořníkovy obavy jsou odů'v odněn�. . "Nemohu pochybovat o tom, co · j�>t� řekl," ozval se konečně Tre.skow: . "Ale sedět zde a dívat ' se · na moře, to . náTQ příliš napomůže! V každél'q případ � má Horrible stihatl'!le v patách, , to j e . naše útěcha! A my musíme z a nimi.�' Kam ? " :: snadno se řekne, za :niml," vy.svět­ loval Petr Polter. "Je-li Horrible. dopřc:, záso)Jen, pak se pustil · do japo1,1skýcQ. ne­ bo australských vod. Tam ·má cestu vdl, nou a útěk snadný. V opačném příp�dě pluje na j ih, aby se někde na západním pobřeží zásobil vším potřebným." "Uvidíme, ·co se dá dělat. Teď kupřed u ! " rozhodl Sam. PJJOjeli Oaklandem a přeplavili se. "Znáte zde nějaký obchodní dům . který kupuje nuggety ?" zeptal se T ras: kow plukovník'!. ,

•

·

·

,.Bellhourst a společníci," odvětil lovec. "Jsem s nimi j iž dávno v obchod­ ním spojení. O k úže se postarají také." "Je to odtud daleko ? " "Ne. Pojedeme okolo nich." Zanedlouho dorazili k zmíněnému bankovnímu domu. Plukovník sestoupil z koně a vešel dovnitř. Po chvilce se vrátil a vyzval své druhy, aby zanesli všechnu zásobu zlata do pisárny. Zlato prohlédnuto, zváženo, a zane­ dlouho měl Sam v · ruce slušné peníze.. Kožešiny byly zatím složeny k pozděj­ šímu zúčtování. "To by bylo hotovo," řekl Sam. "Teď dostane každý svůj podíl." Dick Hamerdull předstoupil před ostatní: "Dostane či nedostane to j e fuk, 1 plukovníku. Co bych dělal s poUštěnými papírky? K j ídlu to neni a jinak to ne­ potřebuju. Co myslíš, Pitte Holbersi, sta­ rý mývale ? " "Myslíš-li, Dicku, abychom t y papír­ ky nechali plukovnílwvi, nemám nic pro­ ti tomu. Mně je pečená medvědí tlapka mnohem milejší ne� potištěný papír. Co ř!káš ty, Bene Cunningsi ?" "Souhlasím s tebou," odpověděl trapper. ,.Plukovník nám peníze dá,· až j 'e nebude potřebovat. TO je jasné." "Děkuji vám z a dí'tvěru," řekl Sam. "Ale nevíme, co všechno ·se j eště stane, proto bych opravdu rád l{aždému vypla­ til j eho podíl. Mně zi'tstane i tak ještě dost, a když ne, budete přece po ruce. Podíly určené hochúm, kteří zůstali do­ ma, dám stranou za všech okolností. A teď, kdo půjde se mnou dál? Všichni se·· asi sotva odhodláte pustit se na mo­ ře?" ,. "Plukovníku, j á jdu s vámi!" zvolal Dick. ,;Já taky," rozhodl se Pitt Holbers. "Počítejte i se mnou," ozval se Ben Cunnings. Také ostatní se ochotně hlásili. "To j eště uvidíme," odvětil Sam. "Ale teď vezměte, co vám patří." Peníze byly na místě rozděleny, po­ díly pro trappery doma si ponechal u sebe plukovník a pak všichni opustili dům. Zavedli koně do stáje nejb ližší hos­ pody a šli k přístavu. Kromě několika. plachetních lodí tu kotvilo p ár nákladních parníků. Z vo­ j enských plavidel zůstal na . místě j en onen obrněnec, j ehož kapitán dosud ležel ve městě v nemocnici. Zatím se již policii podařilo záhad48

nou událost poněkud objasnit. Jeden z obyvatelů domu viděl paní de Vou­ lettre odjíždět. Brzy byl vypátrán povoz, jehož vozka pověděl vše, co říci mohl. Pak se přihlásil rybář, který měl dpmek nedaleko místa, kde piráti sedali do člu­ ni'I . Bylo jich na tři tucty a jej ich stráž si určila heslo "Kapitán Kajman." Ry­ bář byl natolik rozumný, že se nedal vi­ dět. Spa třil i ony muže s kufrem, s ni" miž šla v přestrojení paní de Voulettre. Všechny tyto výpovědi a konečně různé papíry, jež byly v domě paní de Voulettre nalezeny, osvětlily celou, z po­ čátku tak záhadnou a nepochopitelnou udá lost. To se dozvěděli i naši lovci, kteří na nábřeží čekali na výsledek Sa­ mova hledání. V zástupech lidí panova­ lo ohromné rozčilení nad drzým kous­ kem pirátt\ kteří z přístavu ukradli tak znamenitou válečnou loď. Petr Polter si mrzutě prohlížel moJo. "Tak co?" optal se netrpělivě plu­ kovnílc "Nic, co by se nám hodilo! Samé bečky od soli a sudy od slanečků." Polter náhle zpozorněl. Jeho námoř­ nický zrak rozeznal na obzoru něco, c o vzbudilo j eho pozornost. "Kam se . díváš? Co tam vidíš ? " ze­ ptal se ho netrpělivě plukovník. "Ať se nejmenuju Petr Polter, není-li tam v dáli plachta." "Co j e nám platná? Zde v přístavu nenajdeme opravdu nic vhodného ?" "Nenaj dete! Tahle dřevěná koryta se plazí jako hlemýždi a nelze je ostat­ ně najmout. Vidíte, že vykládají náklad." "A loď tam venku, kterou jsi za· hiéd!?" " Musíme vyčkat. S nad pojede mimo, snad zajede sem. Nedělejte si velké na­ děje, plukovníku. Na j ednu válečnou loď přijde třicet obchodních, a ty se k pro­ následování Horriblu velmi špatně ho­ dí. I kdyby maj itel některé z nich byl ochoten loď zapůjčit. Riziko, že by moh­ la být poškozena a potopena, by si "dal příliš draze zaplatit." "Je to naše poslední naděje," pro­ hodil Sam. "Jak dlouho potrvá, než sem ta plachetnice dojede? " "Hodinu i dvě, možná i tři, podle' toho, jak je loď stavěná a kdo je velite­ lem." "Máme tedy dost času. Najdeme-li loď, půj deme na moře, když ne, musí­ me klidně čekat, jak pronásledování do­ padne. Kdybychom byli přišli j en o něr

.

kolik hodin dřív, mohli jsme ty lotry chytit. Teď se především postaráme o ko­ ně. A najdeme nějaký obchod, kde by­ chom mohli své obnošené hadry zamě· nit za slušné šaty." Lovci byli opravdu podobni spíše pobudftm, než poctivým lidem. Zašli te­ dy do hostince, kde se nej en postarali o koně, ale také zahnali hlad a žízei'í. Pak zašli do nedalekého obchodu, j ed­ noho z oněch, . kde lze koupiti vše, nač si člověk vzpomene. Opatřeni slušnými šaty vraceli se do přístavu. Kormidelník Polter kráčel napřed. Když došel k mís­ tu, odkud měl volný rozhled po rejdě, zi't stal stát a radostně vzkřikl: "To je lodička! Podívej te se! Jako šipka vrazila do přístavu. Tisíc blesků, nemýlím-U se, j e to Vlaštovka! Hurá ! " Polter spráskl své ohromné dlaně. Pak popadl j ednou rukou Dicka Ha­ rilerdulla, druhou Pitta Holberse a počal s nimi křepčit, až se mimojdoucí zasta­ vovali, podivujíce se počínání podivné trojice. "Vlaštovka nebo vrabec, to je nám fuk," bručel Dick. "Pověz, co tě tak po­ těšilo." "Vlaštovka je naše jediná válečná loď, která j e rychlejší než Horrible ! A kdo je j ejím velitelem? Poručík Parker, můj dobrý známý! " Námořníkova radost nakazila i ostat­ ní. Loď za necelou hodinu vyplula do přístavu. Na její přídi byla ze dřeva vy­ tesaná vlaštovka s p ozlacenými křídly. To svědčilo, že se starý námořník nemý111. Na palubě se zaběleJ lehký obláček dýmu a hned nato zaduněla rána, na niž i z přístavu odpověděli pozdravným výstřelem. Pak bylo slyšet rázný, veli­ telský hlas: "Kormidlo vpravo! " Loď opsala n a vlnách malý, smělý oblouk. "Pozor! Plachty dolu ! " Plachty ztratily vítr a rázem sletě­ ly na ráhna. Loď se zprvu zvedla přídí, pak zádí, překlopila se na druhou stra­ nu, jako by se ·Chtěla na vi ny položit, pak se vzpřímila a okamžik později stá­ la nehybně na rozčeřených vlnách. "Hurá, Vlaštovko! " znělo z nábřeží z množství hrdel. Nárudek z přístavu San Franciska znal dobře tuhle krásnou loď a uvítal ji tím radostněji, poněvadž předpoklá­ dal, že se účastní stíhííní pirátů. Dva muži ve stejnokrojích válečné­ ho námořnictva se protlačili kupi'ed).l.

Oba byli velice rozčli"enl. Jeaen měl hodnostní znaky poručíka. Skočili do člunu a hnali se k Vlaš­ tovce. Velitel lodi stál u zábradlí, spa­ třil je a zvolal: · "Poručíku Jennere, jste to vy? Kde máte Horrib la ? " " Hoďte nám žebřík, musíme k vám i " odpověděl Jenner. Z lodi byly shozeny dřevěné schůd­ ky a oba muži po nich hbitě vyběhli nahoru. "To je Perk!ns, můj kormidelník," představil Jenner svého druha. "Pane, musíte mi půjčit Vlaštovku," pokračo­ val téměř bez dechu. " Půjčit vám loď? Jak to mysUte, pane ? " " Musím z a Horribleml" "Tomu nerozumím!" " Byl ukraden a odvlečeni" Poručík Parker na něh o pohlížel ja­ ko na šílence. "Pane, to je divný žert! " "Jenže mně do žertu není. Otráven, týrán od doktoru, vyslýchán p olicii a přístavními úřady - p ane, to nejsou žádné žerty! Všechno vám vysvětHm." Poručík Jenner v krátkosti vypově­ děl, co se přihodilo. ,A vzrušeně skon­ čil: " Musíte mi pujčit svou loď, poručí­ ku Parkere! " "To není možné. Lodi Spojených státi\. se nepi'tj čují! " . "že to není možné? " zvolal Jenner. "A proč ?" " Vl aštovka byla svěřena mně, po­ ručíku Parkerovi, a víte stejně dobře j ako já, že ji smím postoupit jinému ve­ liteli jen na rozkaz admirality." "Ale to je hanebné, to je bíd�ctví : . . " Parker pak pokračoval k lidnějším tónem: "Chci s vámi jednat, jako bych byl urážky neslyšel, pane. Chápu vaše roz­ čilení. Ale vy sám znáte j istě zákony a předpisy. Je vám tedy jasné, ž e váš po­ žadavek je nesplnitelný. Ale upokojte se! Vydám se za Horriblem sám. Chcete mne doprovodit?" " Ptáte' se, chci-ll? Musím s vámi, kdybychom j eli třeba do pekell " "Dobrá! Byl Horrible n a dlouho zá­ soben?" " Nejdéle na týden." "Pak nemi'tže jinak, než přistát v Akapulku! D á l se odvážit nemi'lže." ·

'

"Wrio,: tam ínusi. Dostihneme lio brzy.

nedávno podal důkaz, že Vhištovka j e rychlejší než Horrible. Proslni, zvedněte kotvy, panel Jeďme, projJ�ha, j eďme! " "Ne tak rychle, příteli. Nemfižeme se unáhlit. S 'p řílišným spěchem člověk dlo�ho nevystačí. Především mám ve FTlski.l některá nezbytná řízení." .' . _"Řízení? Mfij bože, kdo by v podob­ ném případě myslel na nějaká řízení? Musíme hned · na moře!:" . . . "Musím nejdřív Iia břeh1 abych spl­ nil určité pevinnosti. Zatím budou do­ plněny z�oby, j ež mi docházejí . A také dostatek pitné vody. A pak - kolik děl m á Horrible ? " · �,Osm po každé - straně, d v ě na přídi a · vzadu pancéřovou věž." "V tom případě je silnější než j á ! F·orstřel " "Ano; panel" ozval s e kormidelník, jim� stií.l opodál a slyšel každé slovo. "Jdu s hlášením· na velitelství. Obsta­ rám, aby dovezli na nábřeží vše, co nám -éhybí. · Z a · hodinu j sem zpátky." "Anb, pane." "Nenapadá vás :nic, CCJ b y j eště bylo nutno dopravit na loď?" · "Ne, kapitáne. · Vím jistě, že vy sám 'fli!. nic ' nezapomenete l " Parker s e chtěl obrátit k Jennerovi, když vtom rrtu j eden z námořníků hlá­ sil: ;;čiuni Zastaví! u našeho boku." ,.Jaký člun?" " Rybářský. Osm mužfi, mezi nimi rudoch." Poručík Parker přistoupil k zábradVy jste mi sám

, ,1Co vy tam! Co chcete na lodi?" Byli to lovci, vedeni . samem Ohnl­ · vou · puškou. Vůdce zálesáků požádal j ménem všech, aby směli na palubu a :ffioh·li · p-řednésti kapitánovi: svou žádost. Parker souhlasil. Když vystoupili, před­ �li:>Žil detektiv Treskow svou legitimaci ·a vyUčil· co nejstručněj i, oč triu jde. Sam ''pák zdůvodnil . prosbu, proč se lovci · chtějí stíhání Horribla zúčastniti. Cel­ . kem j ich bylo osm: p lukovník, jeho sy­ ' novec, Dlck Hammerdull, Holbers, Ben Cunning, Polter, Vinnetou a Treskow. . 'Ostatní trapp'eři z"fi stali na břehu. ,;Dejte si' vykázat místa kormidelní­ · kem," rozhodl stručně velitel, když žá­ dost vyslechl. "Jdu nyní na břeh, ale nej ­ déle za hodinu vyrazíme!" "·V ezměte mne s sebou na pevninu," prosil poručík Jenner .,Snao vám mohu •

z"de r bych ' Za tu 'hotlinú . nedočkavostí zešílel." . " Pojďte ! " Oba vsedll do téhož člunu, s . nim:l přijel Jenner, a dopravJU :se ke\ břehu. Sotva ódraz!li od ' lodi, udála se na feJI palubě .veselá a . přece. dojem pá scéna. Petr Polter .přistoup�l ke kormhiel; nikovl Vlaštovky. ' "Johne Forstře, starý, raoku, · z dá Sti!· · mi, že ses konečně stal korm1delnHremf" Oslovený měřil zarostlého a do čer· na opáleného muže udiveným · pohledem. "Hleďme, tenhle člověk zná mé · Jméno! Ale já nevím, kdo j si! " " Nepoznáváš svého učitele, 'Od kte7 réhb ]si· dostal párkrát přes · k ok.o s?" Petr Polter potom přikroi:!il ke. kar� midelníkovi z Horriblu P13rkins'ovi, kte7 rého sl teprve teď povšiml. , "Pamatuješ, P.e rkinsl, Ji k jsme se v Hobokenu opili u matky Thickové? " Také Perkins · na :něho nechápavě po­ hlédl, .což bylo zcela vysvětlitelné, ne· boť Polter se pobytem na Západě vlilice změnil. Mužstvo z · Vlaštovky se na)_unu­ lo zvědavě kolem. ,Petr Polter šel od jednoho ke druhému. . "Vida, to j e . Plowisl A tohle · Oldsto­ ne a ty j si Baldings! Nebo t1 taky říkajt . Křivonohý." " Polter! Kormidelník Polter! " vykřikl náhle · jeden z námořníl<ů, který koneč­ n ě poznal bývalého člena posádky_; "Stauý Petr! Hurá ! " "Nahoru s ním ! " zvolal kdosi. Na tucet ramen se vztáhlo po Pol�erovi a vyzvedlo ho do výše. "Hol-la"la, hol-la-la; hol-la-lal " zo,, notoval hluboký bas, a druzí vp-adli . tem� pem pochodu: "Hol-la, . hol-la." Celý, zá­ stup se seřadil a prfivod s hlasitým hol-la, hol-la-la nesl Petra Poltera několikrá,te kolem paluby. Starý námořník se vzpíra-l, klel, sm&l 1 zlořečil, ale všechno .marně. Konečně se ho njal kormidelník Forster a z_a· vše­ obecného řevu posádky m u pomohl z·a� se na nohy. . "Siez dolfi z trfinu,- starý žraloku, a poj ď na příď. Musíš nám vypravovat, kde ses potloukal! " " Budu vypravovat, budu! Jen mě už pusťte ! " zvolal Polter a, rozehnal se · tal1;; že se námořníci kolem něho kutáleli po zemi j ako malé děti. LovCi, kteří s ním přišli , na loď, ·při­ hlíželi veselé scéně a radovali se ze ;sr­ dečného uvítání, j ehož ; se dostalo jejich příteli.

pomoci,: kdežto

, · ,

·.

·

"Chcete pomoci Forsterovl u kor­ Vinnetmi, j enž dosud nikdy nebyl midla?" na námořní lodi, ač se plavil p o řekách "Milerá d ! " Mississippi a Arkansasu dosťi často, po­ ,.Dobrá. S ledujte mapu a kompas. stavil se, opřen o svou stříbrnou pušku ať j edeme přímo ! " a také vše pozorně sledoval. Byl na něm Chtěl odejít, když h o Polter překva· vidět zájem a touha, aby mu nic ne­ pil otázlwu: uniklo. ,; Dó Akapulka nebo Guayaguily, pa­ Neuplynula ani polovina stanovené ne ? " lhůty a na břehu složili zásoby, které poručík Parker obstaral. Kormidelník pro ,.Proč Guayaguila?" něj poslal člun, do něhož nasedl spolu ,.Abychom ho předhonili a vzali pak s poručíkem Jennerem.· , zpředu. Bude s ním lehčí práce, poně­ Zatím bylo na lodi vše připraveno vadž čeká nepřítele zezadu." k odplutí, nebo ť kormidelník Forster ·ne­ ,.To není špa tný nápad. Měl bych zapomněl včas vydat příslušné rozkazy. chu ť udělat· po vašem, i když se vydá· A tak nedlouho poté, co Vlaštovka váme v nebezpečí, že . nám od Akapul­ zakotvila, vyplula opět ze San Francis­ ka uklouzne k S endvičským ostrovům." ka na �iré moře. ,.Mohli bychom tedy křižovat mezi j ižním a západním směrem. Tam nám určitě vběhne do rukou!" ,.Dobrá! Forstře, přehoďte o dvě čár­ Kap ito l a t ř i n á c t á ky vlevo. Dám napnout všechny plach­ ty. Pqdle instrukce se mám vrátit c o nej­ BOJ NA MOŘI dřív do New Yorku. Musíme sl tedy s Horriblem p ospíšit." Řekl to tak klidně, j ako b y cesta Než Vlaštovka proplula Zlatou bra­ od mysu Hornova do New Yorku a do­ nou San Franciska, byli všichni námoř� padení pirátů byly každodenní událostí. níci plně zaměstnáni. Ale když vyjeli Pak se poručík odebral ke skupině zá­ na širé moře a plachty byly rozvěšeny lesáků, s nimiž delší čas hovořil. J eho do poslední čtvereční _stopy, mohli se ti, pozornost upoutal Vinnetou, sedící na kdo právě nebyli zaměstnáni hlídkou, zábradlí. věnovat zábavě. Přistoupil k němu: Poručíci Parker i Jenner přistoupili ,.Necítí náčelník Apačů touhu po své ke kormidlu, kde vedle Forstera stál domovin ě ? " Petr Polter, který vzdal oběma důstoj­ ,.Domovinou Apače j e boj ," zněla níkfun předepsaným způsobem poctu a stručná odpověď. představil se: ,.Boj na moř! j e j iný než na pevni­ "Kdysi -plachetní mistr na lodi Nel­ san Jejího Veličenstva královny anglic­ ně. " "Náčelník velkého kanoe neuvidí, ké. Potom kormidelník na . lodi Vlaštov­ ' ka Spoj ených států severoamerických." že by se Apač chvěl strachem." "A teď čestný kormidelník na téže Poručík věděl, že Indián řekl pravlodi," dodal s úsměvem poručík Parker. "Kapitáne ! " zvolal radostně Polter du. Rozčilení, jež na lodi vyvolaly. po­ a chtěl spustit sáhodlouhou řeč, plnou slední událost!, se pomalu uklidn1lo. Dru­ díkt\ avšak velitel ho přerušil otázkou: � ého dne šlo vše svým obvyklým, odmě­ "Co mysHte, kam asi zamířil Horrib­ reným chodem. Den plynul za dnem, je­ le?" den jako druhý, což počínalo lovce, zvyk­ Petr Polter b y l příliš starým námoř­ le_ životu na volné prérii, nudit. níkem, aby uhodl, že poručík u něho Šířku Akapulka již minuli a proto nehledá rady, nýbrž že mu položil otáz­ vel!tel p oručil zabočit lodí tak, aby měli ku proto, aby ho trochu zkoušel. Dobrý na očích obě vodní dráhy, j ednu ke Gua­ kormidelník octl se ovšem ve svém zJv­ yaguile, druhou k Sendvičským ostro-. lu a odpověděl ochotně a stručně, jak se sluší vůči veliteli: vílm. Pátého dne plavby se k večeru zvedl "Má nedostatek zásob a míří tedy ostrý větřík a slunce zapadalo mezi ma­ do Akapulka ! " " Dohoníme ho, než tam dorazí ? " lým!, ale temnými obláčky. " Ano. Máme příznivý vítr a pluj e­ ,.Budeme mít zítra dost větru, kapi­ me větší rychlostí .než on." táne," řekl Petr Polter veliteli. ·

·

51

,.Bylo by pro nás výhodné, kdyby nám teď vběhl lupič do rukou. Za větru nemůže tak dobře manévrovat j ako my." "Piachta na obzoru! " ozvalo se vtom ze strážního koše. "Kde? " zvolal kapitán. "Severoseverovýchod ! " Mžikem b y l poručík nahoře, vzal hlídce dalekohled a zaměřil jím nazna­ čeným. směrem. Pak opět slezl a přikro­ čll k Jennerovi, který ho netrpělivě sle­ doval. ,,Co j e ? " tázal se kapitán Horriblu. "Trojstěžník. Vypadá j ako váš. Jsme pod slunečními paprsky, takže nás ne­ mohl zpozorovat. Zmenším plachty." Jenner souhlasně přikývl. A Parker pokračoval : "Chci s e k němu přiblížit tak, aby nás zpozoroval až v poslední chvíli. Po­ zor! " zavelel. "Vzhůru k r.á hnůml " Dobře vycvičení námořníci se vy­ šplhaU každý na své místo. "Pozor! Horní plachty dolů ! " Povel b y l v okamžiku proveden. Loď plula poloviční rychlostí. Vlaštovka se nyní zvolna snažila_ do­ stat po bok předpokládaného uprc,hlí­ ka. Poručík Parker opět vystoupil do ·strážního koše. Minula půlhodina a než sestoup11, valně se setmělo. Parkerova tvář zářila spokojeností. "Všichni na p a lub u ! " . Povelu ani neb y lo třeba. Všechno mužstvo do nejmladšího plavčíka stálo nastoupeno v řadě. "Je to Horrible! Dejte dobrý .pozor na .to, co vám teď řeknu!" Oči námořníkit s napětím visely na veUtelových rtech. "Nechci se s pirátem utkat v pra­ videlném boji. Není toho hoden. Vím, že žádný z vás . nezná bázeň. Musíme však šetřit Jod nejen svou, nýbrž i Horribla. Zato lupiče šetřit nemusíme, sami se po­ stavil1 mimo zákon. Proto jsem se roz­ hodl, že použijeme lsti. Už padla tma a maře je černé. Budeme se před .ním p la­ vit o j ediné plachtě, jako že je loď po­ škozena. Přitočí se k nám, aby nás na­ padl.""To se mu nepodaří! " "Ovšem, ž e ne. Než s e k nám prt­ bliž[, vysadíme čluny. Kormidelník zů­ stane na lodi se šesti muži a bude před­ stírat zmatenou p osádku. My ostatní v člunech se přichystáme k zahákování. Zatímco piráti na přídi budou upoutáni sledováním naší lodi, vylezeme j im u kor­ midla na palubu. Připravte sel " 52

Byf to nesmírně odvážný plán, ale poručík věřil ve zdar operace, při- níž využije momentu překvapení. Doufal taj­ ně i ve štěstí, jež ho dosud nikdy ne­ opustilo. Spoléhal též na příznivé okol­ nosti, j ež osud vždy štědřeji dává do rukou útočníkitm, než těm, kteří jsou útokem překvapeni. Zatímco se Vlaštovka takřka plou­ žila po hladině, letěl Horrible vpřed obrovskou rychlostí. Byla noc a na obzo­ ru ani plachta. MužS\VO na Horriblu se cítilo zcela bezpečně. Kapitán Kajman toho dne znovu vyjednával se zajalci, avšak jeho úsilí, získat je na svou stra­ nu, bylo stále marné. Námořníci odmít­ li porušit přísahu a vstoupit do mužstva pirátské lodi. Ve špatné náladě se ka­ pitán právě chystal odebrat na lože, když se v dáli ozval výstřel. Rychle vyběhl na palubu. A zase další výstřel a po něm třetí. "Je tam loď v tísni, kapitáne ! " hlásil Dlouhý Tom od kormidla. "Kdyby to bylo za námi, mohlo by jít o válečnou lest," odsekl kapitán. " Ale před námi? Divím se, že jsme před ve­ čerem neviděli žádné plachty. Raketu a tři výstřely ! " Raketa se sykotem vylétla do výše a hned nato zaduněly tři rány z děla. Z druhé lodi se opakovaly vý­ střely, znamenající nepochybně volání o pomoc . " Namiř k nim, Tome ! Mohla by to být pěkná kořist! Jsou o j ediné plachtě. Vítr je sice trochu ostrý, ale přitočíme se k nim a promluvíme s nimi." Na Horriblu se ozvaly příslušné roz­ kazy, plachty byly svinuty a _ loď se při­ točila k Vlaštovce. "Ahoj ! Jaká loď?" ozvalo se z Vlaš­ tovky. Téměř všechno mužstvo z Horriblu se nakupilo na příď lodi. "Křížová loď Spoj ených států," odpo­ věděl kapitán Kajman. ,.A kdo tam ? " "Loď válečného námořnictva Spoje­ ných států Vlaštovka! Poručík Parker! " zazněl silný hlas. Piráty ohromil. Nepři­ cházel z Vlaštovky, nýbrž ze zádi jejich vlastní lodi - ze zádi Horriblu! Dobře mířená salva zahřměla a ko­ sila piráty. Pak se Parkerovi námořníci vrhli na zbytek překvapených protivní­ kft, kteří se ani nestačili chopit zbraní. Poručík Parker provedl svfij p lán vskutku znamenitě. Vysadil čluny a vzdá­ lil se od své lodi tak, ž e Horrlble vplul zrovna mezi loď a čluny, j ež v noční temnotě nikdo nepostřehl. Pak se při�

bližii k nepřátelské lodi zezadu a vy­ lezl se svým mužstvem na nestřeženou záď. Jediná osoba, která zpozorovala blí­ žící se čluny, byla Miss Admirál. Od chví­ le, kdy ji kapitán Kajman uvěznil, po­ koušela se všemi silami osvobodit. Sna­ žila se úporně, avšak nenápadně zbavit pout. Dnes se jí to po nesmírném úsilí podařilo. Když za seboti kapitán k ve­ čeru naposled zavřel dveře, zvedla se. Přemáhajíc bolest rozedřela provaz ostrou špičkou hřebu, vyčnívajícího z podlahy. Dnes konečně bude svobod­ ná, i kdyby to mělo být jen proto, aby smyla Merte nsovou smrtí své pokoření. Rozedření provazu stálo ji téměř tři ho­ diny nadlidského úsilí. Právě byla sko­ ro hotova, když zaslechla zvenčí tři vý­ střely. Co to znamená? Přepadení? Boj? Nebo snad volání trosečníků o pomoc? Bylo j í vhod vile, co zaměstnávalo po­ zornost posádky. Pět minut nevýslovné námahy stačilo, aby volnýma rukama rozvázala i pouta na nohou. Stalo se tak právě v okamžiku, kdy nahoře zazněly první rány z pušek. Neuvažovala příliš o příčinách to­ ho, co se na palubě děje. Stačilo jí vě­ domí, že tam je kapitán Kajman, které­ ho se nyní nemusí bát. V největším chva­ tu vyrazila dveře kajuty, pak strhla ze stěny zbraně, j ež mohla na útěku po­ třebovat. Dříve, než z kajuty vyběhla. vyhlédla kulatým průzorem ven. Spa­ třila tři čluny, upevněné na lanu. Přepadeni! Kým? Ať kýmkoli, zdá se, že Horrible je opět ztracen. Rychle uvažovala. Jsme · blízko Akapulka. Po­ daří-li se jí dostat do nějakého člunu, mí'tže se zachránit na pevnině. V koutě kajuty stál její příruční kufřík. Dala do něho několik balíčků sucharí't a lahví voct'y , které stály na sto­ le. Pal< otevřela tajnou skrýš ve stěně a vybrala z. ní svůj poklad. Vše vložila také do kufříku a seběhla po schůd­ kách na palubu. Tady už končil boj . Piráti byli za­ tlačeni na záď, kde se zoufale bránili. Chvatně sestoupila do podpalubí a otevřela místnost, kde leželi zajatci. "Hej, nespíte?" zvolala. " Ne l Co se děje na palubě? Co zna­ mená ten křik? " dotazovali se uvěznění lodníci z Horriblu. "Piráti melou z posledního. Budete osvobozeni. Jste spoutáni?" "Nejsme."

" Běžte tedy nahoru a konejte svou povinnost! Ale počkejte! Přežije-li kapi­ tán Kajman dnešní noc, řekněte mu, že ho pozdravuj e Miss Admirál!" Nepozorována se pak dostala až k místu, kde z paluby viselo lano, na němž byly upevněny cizí čluny. Chopila se j ej , aby sešplhala dolů. Vtom ji chy· tila čísi ruka. "Stop, . mládenč e ! " ozval se hlas Pet­ ra Poltera. "Kampak se chceš ztratit?" Miss Admirál ani nehlesla. Marně se pokoušela vyprostit. Proti té železné síle neměla naději. Kormidelník ji držel pevně. Pak přivolal námořníka, aby ji svázali. Nikdo z nich zatim netušil; j ak vzácná kořist jim padla do rukou. Mertens, i když byl nenadálým pře­ padením zaskočen, se rychle vzpamatoval. Shromáždil své lidi k hlavnímu sto­ žáru a přikázal, aby vytvořili kruhovou obranu. Námořníci poslechli jeho rozkazu j ako ovce, které se shromažďují kolem berana. " Kdo má zbraň; braň se! Ostlj.tní pro sekyry! " Zatímco s e několik ozbrojených mu­ ží't postavilo proti útočníkům, spěchali jiní pro sekyry. Ačkoli si první hromadný výstřel vyžádal dost obětí, zůstala přece jen po­ sádka Horriblu početnější než námoř­ níci z Vlaštovky. A tak se rozzuřil boj tím děsnější, že v panující tmě nebylo možno přehlédnout situaci. "Pochodně sem ! " zařval Mertens, jenž pochopil, že světlo bude spíše na prospěch j emu než nepříteli. Nestačill splnit j eh o rozkaz. Mertens se vyděsil, j akoby spatřil strašidlo. Nevěřil vlastním očím. Před ním, s tomahawkem v pravici a nožem v levé ruce stál Vlnnetou, náčelník Apa­ čů. A po j eh o boku Sam Ohnivá puška. " Bílý had dnes pustí svůj jed!" zvo­ lal Vinnetou. Vrhl se na kapitána a po­ padl h o za krk. Mertens se chtěl brá­ nit, avšak marně. Současně h o sevřely plukovníkovy paže a mrštily jím tako­ vou silou k palubě, že pozbyl vědomi. Když piráti viděli, že jejich velitel padl, ztratili odvahu k dalšímu boji. Náhle se vyhrnuli z podpalubí i osvo­ bození zajatci. První muž, kterého spa­ třili, byl poručík Jenner. "Hurá, kapitán Jennerl Hurá!" roz­ lehl se křik staré posádky Horriblu. Mer­ tensovo zbylé pirátské mužstvo se do·

/

53

stalo mezi dva ohně a by io nad�bro ztra­ ceno. V té vřavě stáli dva muži opřeni

zády o sebe a klidně pracovali zbraně­ mi, j ako by nebyli na bojišti . kde tr,kla krev. ·

By"U to Dick HamerduU a Pitt Hoi­ bers. "Jářku, Dicku," ozval se Pitt, oto­ čiv se k příteli, "myslíš-li, že támhle je Petr Volf, nemám nic proti tomu. " " Petr Volf? Ten chlap s tím hroz­ ným j ménem ? Kdepak?" "Tam u toho kmene, který ti blázni nazývají stožárem. " "Ať stožár n e b o kmen, t o j e fuk. A l e jisté je, že m u ž e j ménem Volf - hnus­ né jméno - seberem za živa." Ale v témže okamžiku spatřil Jeana Letriera kdosi j iný, totiž· kormidelník Petr Polter. Ten j iž dávno odhodil puš­ ku i nůž a chopil se ohromné páky, j ež se m u · lépe hodila a kterou mohl naj ed­ nou srazit dva i · tři muže k zemi. ' Spatřiv Letriera, zahodil i tuto zbraň. Skočil př'ed něho. "Tisíc bleskfi! Jsi to ty, cfátll e ? " zvolal. Jean Letrier zbledl-. Ruce mu klesly. Polter ho uchopil za krk a 'za pas, zvedl do výše jako hračku a pak jím udeřil takovou silou o hlavní stožár, až se Letrier bez ducha zřítil na palubu. Piráti odhazovali zbrariě a: zvedali ruce, ač ' tím ; ovšem' nikdo z nich nena­ byl práva na milost. · Jásavé " hurft" se rozl éhlo na palu� bě HoÍ'riblu a Vlaštovka Odpověděla troiflásobnýJTI výstřelem.

Kapitola čtrnáctá

U MATKY THICKOVÉ Naše vyprávění teď učiní nový skok, poslední, ale také největší, neboť nás povede od Tichého · oceánu ·až k Atlan­ tiku, totiž do Hobokenu, . sesterského města New Yorku. V Hobokenu j e hostinec matky Thickové, počestné ženy. Zn� !?nad kaž­ dého, kdo u ní vypil ' sklenici parteru. Hosté ji milují, námořníci ji naz·ý vají "matkou, Thickovou", ač její občanské jméno zní zcela j inak. Není to nic divného, neboť moře­ plavci jmenují matkou každou hostin­ skou, není-li . právě hubená j ako šindel. U . matky Thickové býval Petr Pol­ ter vždy vítán .a u ní také našel kdysi útočiště Samfiv synovt:)c, mladý Henry Thieme, když byl při prvních krocích na pO.dě Ameriky okraden.

ůnolio 'dne se l:iaviit hosté matky Thickové tím, co právě zajímalo celou Ameriku. Poslední válečné události. Odboj j ižních státti denně mohutněl a štěstí až dosud přálo otrokářům. Kdy­ koliv se podařilo vojskí'Lm severních stli · tů dosáhnout byť sebenepatrnějšího úspě · chu, s tím větším nadšením o něm lidé debatoval1, čerpajice z něj naději na ko­ nečné vftězství Severu. Dveře do nálevny se prudce rozle­ těly a houpavým krokem vešlo několik námořníkí't. Bylo . na nich patrno značné vzrušení. "Chcete slyšet,. co se stalo?" zvolal jeden z nich a udeřil pěstí · na nejbližší stůl, až dubová deska povyskočila. "Co j e ? C o se děje?" ozývalo se ze všech stran. "Mluvte, co se stalo! " "Pořádná Qitva na vádě, j ak á v téhle válce j eště nebyla," odpbvěděl. námořník. "Kdy a k de ? " "u Charlestownu! Kdy? Den n a mi­ nutu nevím, ale nedávno. A mezi kým? Hádejte ! " "Mezi námi a rebely," zvolal jeden ' z přítomných. Všichni propukli v smích, k němuž se přldružili i námořníci. "Vida, j ak ý jsi chytrák, ž e jsi na· to přišel. že to bylo mezi námi a rebely, mezi S everem a Jihem, to uhodne kaž­ dé malé dítě, ale jak se jmenovaly Jodl ? To u ž t á k snadno neuhodneš, ·co?" "Mluvte 'a nenapínejte nás ! " "Kdo z v á s z n á loď Floridu? " "Florida ? " zvolala matka ThiCková. "To je přece nejnovější a nejsilnější ji­ žanská loďl J e .prý se svým ocelovým krytem nadobro nezdolatelná .. Můj Bo­ že, kdo se na ni odvážil ? " "Kdo? Nepatrný poručík s nepe:tr­ nou loďkou, která kromě toho prodělala dlouhou cestu · kolem Hornova mysu. Vlaštovka; Velitel :poručík Parke�' 11Cože? Vlaštovka a Parker.? To přef ce není možné! Proti Floridě ani .P,eset řadových lodí nlce nezmůže, jak tedy · by mohl tak nepatrný �kuner?" "Počkej , " vpadla mu do řeči matka Th!Cková. -"Když ničemu nerozumíš, tak mlč. ' Já1 znám ' mužstvo Vlaštovky l Par­ kera. Mají odvahu za deset řadových lodí ·dohrórn:ady. Dobrý námořník ví, že samotná velikost nikdy nerozhoduje. Však už· David přemohl obra Goliáše, j a k známe z bible. Ale Vlaštovka je pře" ce v kalifornských vodách! " " Byla ! ·nastala však rozkaz plout có nejrychleji kolem Hornova mysu do No•

vébo YorKu. Musr to být zpropadená HostinsKá přijala tento di\.věrný pro­ Jodl Slyšeli jsme všichni o Horriblu, jev před tolika lidmi j ako něco, co se kterého pirát Kajman unesl z rejdy v San samo sebou rozumí · a vfibec se na Pol­ Francisku. Poručík Jenner měl jít kvůli tera nehoršila. té události před válečný soud a byl pro­ "A teď mluv, odkud přicházíš?" zvo­ to volán k admiralitě. Pomůže-li mu ně­ lala, když ji námořník pustil. co, tedy jen to, ž e Horrible byl zase za­ "Odkud ? Přece z Vlaštovky ! " chráněn. Zkrátka, oba dva, Parker i Jen­ "Cože? Z Vlaštovky ?" ozvalo se ze ner pluli se svými loďmi do Nového Yor­ všech úst. ku a dostali se až k Charlestownu. Tam "Ano, je-H vám tó vhod, lidičky! " je zpozorovala Florida a hned se za ni­ "Ty ses bil také s Floridou?" mi pustila. Parker, který velel oběma lo­ " Ovšem! MysHte snad, ž e bych se dím, přikázal Horriblu, aby se dal na bál ? " oko na útěk. Sám poručil posádce Vlaš­ "Vypravuj ! Čím jsi byl na Vlaštov­ tovky lana a plachty svinout tak, aby se ce? Kde j e teď? Kdy přijede?" zdálo, že je bouře potrhala a teď ne­ "Stop! Vám se sypou otázky z úst může spoléhat na únik. Prostě musí pad­ jako písek v příboji, když je vítr. J á nout Floridě za kořisti" vám t o všechno povím, a l e pěkně p o "Znamenitý chlapík, ten Parker," pořádku, j a k se sluší a patří! Jmenuju zvolala matka Thlcková. se Petr Polter, kdysi vrchní plavčík na . "Velitel Floridy se dal opravdu ošá­ lodi Jejího Veličenstva . . . " lit. Pustll se za Vlaštovkou, která ho vy­ "Dobrá, Petře! " vpadla mu do řeči lákala do mělčin, kde těžká loď najela matka Thicková. "To j im povíš pak. Nej­ na dno a nemohla se ani hnout. Parker dřív ml řekni to nejdůležitější. Psal jsi s Jennerem rozvinuli plachty a oba za­ mi z Valparaisa dopis, v kterém bylo čaU ochromeného obra bombardovat. tolik jmen a pravopisných chyb, ž e mi z toho šla hlava kolem. Co dělají vši­ Hned j edna z prvních ran urazila kor­ chni ti lldé? Kde jsou? Jak to dopadlo midlo a zanedlouho došlo k zaháková­ ní, při němž to šlo zpropadeně zostra. s tím hochem Thiemem? Co j e s Mer­ tensem a Petrem Volfem? Có se stalo Nakonec se Florida položila na bok a s Horriblem a pirátem Kajmanem? A teď tam odpočívá. Vlaštovka s Horrlb­ našll jste opravdu Sama Ohnivou puš­ lem se vracejí a zanedlouho zde zakot­ ku?" ví." "Skonči, stará řehtačko!" zvolal se "To je skoro k neuvěření ! " smíchem kormidelník. "Jak dlouho chceš " N a admiralitě by t o jistě už. dáv­ no věděll, nebýt toho, že rebelové zni­ n a mě chrlit své otázky? Dej sem nej­ dřív pořádný džbánek, jinak z e mne nic čili telegrafické spojení! " "Upřímně přeju Jennerovi, ž e tím nedostaneš. Především musím· těmto smazal ostudu, kterou si spískal v San gentlemanům vylíčit, jak to bylo s Flo­ · ridou. Ostatní si pak povíme v klidu Francisku." "To je zpráva; až člověku radostí · mezi čtyřma očima." "Ani kapku nedostaneš, dokud ne­ srdce poskočí ! " zvolala matka Thicková. povíš, co chci vědět!" "Na tu radost dám narazit čerstvý sou­ "Ptej se tedy, ale zkrátka a ne všedek. Pijte, co hrdlo ráčí!. Na zdar Spo­ chno naj edno u ! " jených států, našeho prezidenta, na . Vlaš­ "Mladý Thieme j e k d e ? " tovku a . . . " "Na Vlaštovce." "A na zdraví matky Thickové!" ,';A pan Treskow?" "Ať žije matka Thicková, stará ša"Na Vlaštovce." lupa!" zahřmělo ode dveří. " A kapitán Kajman ? " Všichni se tam obrátill. "Zajat na Vlaštovce." Hostinská běžela příchozímu vstříc. "Petr Volf? Byl to vskutku Letrler?" "Petře Polterel B u ď vítán v Hobo"Ovšem. Je taky zajat." kenu l " n A Sam Ohnivá puška? " " T o si myslím, že jsem vítán," od­ . "Také tam." pověděl námořník. "Poj ď k e mn�. ať tě "A co poručík Parker?" trochu zmáčknu a přitisknu svůj kle­ "Také, ale j e trochu zraněn." not na vestu I " "Zraněn? Bože, snad to nebude . . . " Popadl matku Thickovou a jako " Ovšemže nel Nějaké škrábnutí, nic hračku j i zvedl do výše. Přitlskl J.i k so­ víc! Admiralita mu dá pár měsícfi do· bě a vlepil ji na tvář pollbek. 56

volené a bude v pořádku. Bylo nám s tou Floridou horko, ale to je nic protl to­ mu, co jsem zkusil na koňském hřbetě, v · prérii a s Ogallally. Chtěli ze mne mermomocí stáhnout kfiži. Ale ptej se dál, márn žízeň!" "Kde j e Vlaštovk a ? " "Křižuje zatím p ř e d přístavem a co nevidě t spustí kotvu. Zatím jsme přijeli s velitelem na člunu. Spěchal na admi­ ralitu s raportem a já - kam bych šel j inam? Rovnou sem, abych tady na něj počkal." , " Počkal? U mne? O n sem přijde? " "Přij de. Copak mfiže pořádný ná­ mořník přijet do Hobokenu a nenavští­ vit matku Thickovou? Za hodinu přista­ ne taky loď a přijdou sem všichni, Pitt Holbers . . . " "Pitt Holb . . . " "A Dick Hamerdull." "Dick . Ham . . . " "Plukovník Sam Ohnivá puška." Sam?" :: Anó. A j eho synovec. Taky detek­ Uv Treskow, lovec Ben Cunning a ná­ čelník Apačfi Vinnetou." "Cože? Také Vinnetou? " Matce Thickové s e z těch jmen div nezatočila hlava. T.ak ji překvapila zprá­ va, ž e tolik proslulých mužfi přijde do jejího hostince. " A já tu stojím a · zahálím," zalomi­ la rukama. "Za hodinu tady budu mít tak slavné hosty. U ž běžím, letím, utí­ kám, abych všecko přípravna. Petře, za­ tím vypravuj těm hochfim, jak jste na­ bourali Florid u ! " " Dobrá, a l e t y se p ostarej, abych měl něco pořádného v e džbánu. Na sticha se špatně mluví." . "Beze strachu, kormidelníku," těšil! ho ostatní. "My ti pomfižem zalívati " "Tak tedy, j ak to bylo s Floridiml Blížili jsme se k Charlestownu a proto­ ž e to hnízdo patří k jižním státfim, dr­ želi jsme se trochu dál od břehu. Sly­ šeli j sme, že mají dost křižníkfi, aby zneškodn!li co nejvíc poctivých Seveřa­ nfi." " Horrible plul s vámi? " "Jak b y n e l Jel stále z a námi, proto jsme nesměli plout plnou rychlosti, po­ něvadž by nám nestačil. Minuli jsme šťastně Charlestown a mohli jsme se za­ .se odvážit .blíž k pobřežL" " A tam jste naraz!l! na Floridu." "Počkat," okřikl Polter netrpělivého mluvku. "Jednoho dne stojím u kormid­ la - musíte totiž vědět, že mne velitel

Parker jmenoval · čestným kormidelníkem na Vlaštovce - a přemýšlím, ž e brzy budu zase sedět u matky Thlckové a nebudu m[t nic ve džbáně . . . " "Tady máš, komidelníkul Napij sel" " Děkuju," zvolal Petr Polter a jed­ nim dlouhým douškem vypil džbán do ' dna. · " Stojím u kormidla a mysHm sl, ž e j s o u j eště pohost,!nský lidi na světě. Vtom volá hlídka ze strážního koše: "Kouř na severovýchod ! " Můžete si po­ myslet, ž e jsme byli rázem všichni do poslední nohy na palubě. S parníkem, který má na přídi nepřátelskou vlajku, není radno žertovat. Kapitán vylezl na� horu a vzal do ruky dalekohled. Kroutil hlavou a zase slezl. Přikázal spustit ně­ co plachet, aby nás Horrible dohnal na doslech. Když se tak stalo, zvala� na }ennera: "Viděl jste ten parník, poručí­ ku?" "Ano, pane." "Co to asi bude?" " Nevím! Nemá ani stěžně, ale zato hluboký ponor." " Bude to asi jihoamerický beran. Pfijdeme mů z cesty ? " " Rozhodněte v y , pane." " D obrá, nej dřív si ho trochu pro­ hlédneme." "Well,. Počítejte s tím, že jsme a·s i desetkrát slabší ! " "Slabší snad, ale rychlejšÍ . Velení převezmu j á." "Souhlasím." "Děkuji. Pustíme ho k sobě co nej­ blíž, vy s e pomalu obrátíte jako na útěk, já ho k sobě přilákám a zavedu na měl­ činu. Pak se vrátíte a dáme. mu ochut­ nat kanonádu." " D obrá. Ještě něco?" "Nic ! " Vytáhli jsme velkou plachtu, malé s ráhny a vzpěrami odstranili, aby to vypadalo, jako bychom utrpěli havárl! a nemohli z místa. Když se k nám Jiho­ američan přiblížil, ptal se po naší barvě. My jsme ihned vztyčili hvězdnatou vlaj­ ku, na�ež on ukázal svůj hadr; Byla to nová parní loď, Florida, s dvojnásob­ ným panciřem a ocelov.ým beranem, kte­ rý může každé fregatě vyrvat do boku díru." " A na tu jste se odvážil i ? " "Pshawl Petr Polter se odvážil sed­ nout na živého koně, a to je horší než takový ocelový beran! Proč bychom se měli zaleknout plechové krabičky od sar dinek? POvídám, dobrá dřevěná loď ·

57

je lepší než takově železné nemehlo, kterého si namůžete uříznout ani pá­ rátko do zubů. Náš admirál Farregut to také říká! Florida nás vyzvala, abychom se vzdall, ale my jsme se j í vysmáli a projeli pod deštěm jejích kulí na opač­ nou stranu. Obrátila a rozj ela se n a nás. Už se těšili, jak nám vrazí beranidlo do boku. Ale nevrazili! Otočil jsem kor­ midlem a znova jsme byli na druhé stra­ ně. Tak to šlo několikrát za sebou. Flo­ ridu jako by ta hra rozzuřila. Její ve­ l itel ztratll rozvahu, což Parker předví­ dal. A vedl Floridu vší prudkostí na mělčinu. My, poněvadž jsme neměll tak veliký ponor, jsme sklouzli pěkně kolem Floridy do hlubší vody," "Bravo! Ať žije Vlaštovka ! " "Ať žije, hoši. Zasluhuje s l tol" A kormidelník, dopiv další džbánek zase do dna, pokračoval: "A pak jsme se přilepili Floridě na záď, takže na nás nemóhla pálit a vrhli jsme se k dělflm. Naši kanonýři Jl ustře­ lili kormidlo a tím byla nadobro ochro­ mena. Mezitím se vrátil i Horrible. Flo­ rida trčela na písku a mohla střllet jen Pánu Bohu d o oken. Při nárazu o dno se prodřela tak, že nabfrala vodu. My ovšem ne!Emili a pomáhali jsme jí do hrobu, až . . . svinula vlajku. Vzdala sel Vzali jsme její mužstvo j ako zajatce na palubu a sotva se tak stalo, položila se milá Florida ria bok." "Dobře j í tak! Třikrát sláva Vlaštov­ ce!" "Ať žije. Ale nezapomeňte, chlapci, na Horribla. Ten taky konal svou po­ vinnost." "Ať žije Horrible! Sláva mu! " Džbány a sklenice j en řinčely. Vtom zaduněly venku· rány z děl, znamení, že něj aká 1oď vjíždí do přístavu. Hned na­ ta bylo slyšet z ulice povyk. Petr Pol­ tar přikročil k oknu, otevřel je éJ zvo­ lal na muže, který právě běžel kolem : "Člověče, kam tak spěcháte? " " Radostná zpráva i D o přístavu prá­ vě vjíždí Vlaštovka, která přemohla Flo­ ridu. Běžim, abych J l přivítal. " "Tak utíkejte, ať to 'n ezmeškáte ! " Polter přirazil okno a když se obrá­ til do lokálu, spatřil, že všichni hosté vstávají, Zanechali na stolech nedopité .Pivo a také sp ěchali do přístavu. "Jen běžte, " smál se námořník. "Já zůstanu u milé matky Thickové a po­ čkám zde." Uplynula dósti značná doba a před hostincem se ozval hluk a jásot. Zástup z

58

lidí doprovázel muže z Vlaštovky. Ve­ šli do nálevny a naplnili prostrannou místnost do posledního koutku. Ale mat­ ka Thicková si uměla pomoci. Otevřela vedlejší pokoj, kde mezitím připravila vše pro blízké přátele. "Welcome, sir! " uvítala srdečně po­ ručíka Parkera, p odávajíc mu obě ruce. Parker s potěšením přijal pozváni. Stiskl hostinské ruku, načež usedli ko­ lem stolu, kde čekalo množství j ídla a pití, co jen mohl pohostinný dům po­ skytnout. "Matko Thicková, ty jsi opravdu ta nejlepší ženská, do jejíhož náručí jsem kdy vplul," zvolal nadšeně kormidelník Polter. "V té hrozné prérii nebylo nic než prach, rudoši a nejvýš sušené maso. Ani na moři jsme neměli jídla nadby­ tek, poněvadž jsme si přizvali mnoho hladových krkfl. A tady vidím hostinu, že by lepší namohl vystrojit ani veliký mo­ gul, nebo jak se ten chlap jmenuje. Jest­ li tady budu kotvit j eště týden, dostanu takový břicho, j ako tlouštík Hamerdull." " Já a tlouštík ? " zasmál se Dick, sta­ tečně se pouštěje do j ídla. "Jsem j e­ nom rád, když mám do čeho kousnout. A že toho sn[m víc než ostatní? Od chví­ le, co jsem se rozloučil se svou klisnou, tak ze mne všechno maso spadlo. Musím to dohnat. Nemám pravdu, Pitte Holber­ si, starý mývale?" "Myslíš-li, Dicku, že to musíš do­ hnat, nemám nic proti tomu. A co ty, Bene Cunningu?" " J á ? Cítím se u matky Thickové bá­ j ečně." Zatím co všichni jeden přes druhého hovořili a statečně se krmil! a pili, se­ děl Vinnetou mlčky na svém místě. Jedl střídmě a vína se vůbec nedotkl. Věděl, že " ohnivá voda" - a k ní náčelník po­ čítal i víno - je nejhroznějším nepříte­ lem jeho národa. Proto sám nikdy ne­ pil nic, co obsahuje alkohol. Posléze se pozornost stolujicích obrá­ tila k veliteli Vlaštovky. " Jak bylo na admiralitě, poručíku ? " .... optal se Parkera Sam. · "Slíbili mi dekret kapitána a dali ml dovolenou až do úplného uzdraven[." Poručík Parker měl totiž zraněnou ruku. Podobně jako on si i jiní odnesli z boje lecjaký šrám. "A co bude s Vlaštovkou? " "Zatím pfl jde na léčení d o loděni­ ce. Je třeba všelicos opravi t . " "A vaši zajatci?" "Jak jsem předpokládal, čeká je vá-

rozhodně. "Co myslíš ty, Pitte Holber­ Ječný soud a p a k budou p atrně oběše­ ni, jak se na korzáry sluší a patří." si?" "Takže Kajmanovi nepomůže výmlu­ " Myslíš- l i Dicku, že nikdo z n á s nic va, že se zmocnil Horribla proto, aby nepřijme, nemám nic proti tomu. A kdy­ jeho pomocí zajímal lodi pro j ižní stá­ by mi chtěli můj podíl násilím vnutit, ty?" dám j ej Petru P o lterovi. Když pro nic " N e . B y l o od n ě h o pošetilé, počí­ jiného, tak proto, aby zase brzy dostal tal-li s tím, že se s ním bué!e nakládat chuť podívat se k nám do prérie. Já ho j a k o s válečným zaj atcem. Zapomněl, že moc rád vidím sedět n a koni." by se m u se l vykázat rozkazem jižanské " D ejte mi p okoj s vašimi bestiemi , " vlády; která h o pověřila takovým zvlášt­ zvolal Petr Polter. " R adši se dám roz­ ním ú kolem. A i kdyby měl p o dobný do­ tlouct na iri oučku a zapražit do sucha­ kument, musel by se odpovídat za své rtí, než bych j eště j ednou sedl na ne­ dřívější /Siny, jej ichž podrobný soupis stvtl.ru, j a k o byla ta poSlední." má Mr. Treskow ve svém zápisní ku." "Vy, kormidelníku, toho opravdu n e ­ " A Miss Admirál ? " máte zapotřebí, hrát si na zálesálm , " " Bude souz Jna s nimi. Rovněž vši­ zasmál se m l a d ý kapitán Parker. " Zmíchni j eho lidé, polmd nezahynuli v boji, . ni! jsem se admiralitě o vašich záslu­ budou sdílet stejný osud, poněvadž jsou hách a slíbili mi, že · při nejbližší přHe­ usvědčenými lupiči. Pro vás však při­ žitosti vám nabídnou místo, s nímž bu­ náším z admirality také zprávy. " dete jistě spokoj en. Je válka, a tak se " Dobré zprávy ? " mnozí zas budou vracet k armádě a " Ovšem, velice dobré! Především k l o ďstvu . " mužstva našich lodí mohou vše, co bylo " J a k ž e , pane ? Oprávdu? V y j s t e si n a lezeno u kapitána Kajmana a Mlss na mne vzpomně l ? " Admirál, pokládat za svou kořist, která " J a k b y c h m o h l zapomen out?" bude rozdělena mezi všechny. Za druhé " A já že dostanu míst o ? " . budou vyznamenáni všichni, kdo se "Bylo mi to zcela určitě slíb eno . " ú.častnili zachránění Horribla. Konečně "Děkuji vám, sire, děkuji vám z e udělí admiralita prémie za u k ořistění srdce! Petr P olter dostane tedy zase kus Floridy. Rozumí se, že vám, plukovníku dřeva d o ruky! Hurá ! " Ohnivá puško, budou vráceny vaše pe­ "Proč tak ř v e t e n starý mrož ? " pta­ níze a kromě toho vy i vaši lidé obdržíl a se hostinská, která právě vešla. . te podíly " " P roč řvu? Pomysli sl, matko Thi­ "Ne, my ne ! " přerušil ho Sam. cková, že budu za své zásluhy povýšen " Pročpak ne?" na admirál a ! " " P rotože nepřijmeme, co nám 11e­ "Ty ? " smála s e hostinská. " Rá d a vě­ p atří ! " řím, protože máš všechno, čeho je k to­ " N esmysl! C o jste s l zasloužili, t o mu třeba. J á bych ti admirálství o d srd­ · vám patří." c e přála. Ale co bude s tvým novým " Mýlíte se. Byli jsme hosty na vaší povoláním, n a které jsi byl tak hrdý ? " lodi, kořist patří jen vašemu mužstvu." "Nové p ovolání? Jaké myslíš?" " B oj ovali jste a proto i vám patří " N o přece zálesák! Lovec bůvoltl., podíl." bobrtl. a d ivokých koní ! " " M f1že být, ale j á pro sebe nepři­ " D ej p okoj ! Když sednu n a koně, j mu nic! Postačí, dostanu-li zpět pou­ nevím nikdy, kam mě to zvíře zanese. kázky, které mi Mertens v j eskyni ukra­ Stojím-li u kormidla dobré lodi, musí dl. S tím budu zcela spokojen. Pokud ona tam, kam já chci. A navíc mám znám své statečné lovce, vím, že j e ani. výhodu, že nemůžu nikdy spadnout ze nenapadne, aby vaše námořníky připra­ sedla. Zálesák ze m ě nebude. Já zíl.sta­ vili o kořist. Vinnetou pak, ten b y byl nu mořským medvědem, j akým jsem přímo uražen, kdybyste mu něco nabí­ vždy byl. " zeli; proto před ním ani slovo o peně­ D louho setrvali v družné · zábavě, až zích. Jsme vám všichni zavázáni díkem. nastal večer. únava dne, na dojmy tak že jste nás vzali na loď a pomohli nám bohatého, donutila společnost odebrat se k tomu, co nám patří - to je ale vše k odpočinku. Lovd1m vykázala matka chno. Ostatně řekni sám. Dicku Hamer Thicková j eden ze svých hostinských po­ dulle. r:hceš snad něj akou kořist ? " k:ojíl., zatímco se ntinw ř n íci a s nimi "Chci-li či nechci, to j e fuk. AlF i kapitán P a rker vr<íti l i ř l u n r�m na své jisté je, že nic nevezmu , " odpověděl . Dick lodi. Hvězdy j iž svítily a hluk v krčmě 59

umlKal, když Sam vyšel se ·svým ·synov­ cem do zahrady za hostincem, aby se před spánkem nadýchali čerstvého vzdu­ chu. Byla vlahá noc a v mysli starého trappera se probouzely zašlé vzpomín­ ky na mládí, na dávné časy a na do­ movinu daleko za mořem. "Dlouho jsem váhal," řekl konečně starý lovec, "ale dnes jsem se rozhodl. Když jsem j iž v Novém Yorku, podívám se domů d o vlasU. Doprovodím tě k ro­ dičům. Dávno jsem toužil spatřit své staré rodiště a všechny známé tváře." "A zůstaneš už u nás, viď, strýčku?" Sam zavrtěl hlavou. "Kdo poznal jednou prérii tak, ja­ ko j á, nerozloučí se s ní. Nám trappe­ riim p oskytují savana a prales své krá­ sy a radosti, dávají nám život a dají nám také j ednou pěkné místečk o pod boro­ vic!, na němž složíme znavená těla k po-

slednímu spánku.- Zdržím se doma jen krátkou dobu a vrátím se pak ke svým lovcům. Co by si p očali bez svého plu­ kovníka? " Tiše došli k e konci zahrady, kde stálo několik košatých lip. Zastavili se, když uzřeli v trávě temnou postavu. " Kdo je tu?" otázal se Sam. Nedostalo se j im odpovědi. Přisto)l­ pill blíže. "Kdo j e tu ? " opakoval p lukovník hlasitěji. Postava se vyprostila z pokrývky. Byl to Vlnnetou. Jako by se omlouval, řekl: "Kamenný wigwam, kde dnes bu­ dou odpočívat moji bílí bratři, j e velký a pěkný, ale Apač má raději čerstvý vzduch a třpyt hvězd nad hlavou. Ná­ čelník bude spát v trávě a přikryje se oblohou, jak to činí všichni synové je­ ho kmene od mláclí."

KONEC

60

., O HNIVOU PUŠKU" jsme vybrali pro zahajovací svazek periodické

řady ., DALKY" z obsáhlého díla německého romanopisce, abychom nabídli milovníkům dobrodružného čtení novelu u nás málo známou. Ostatně i vlastní životní osudy jejího autora zůstávají dodnes ne zcela objasněny. Karel May se narodil 25. 2. 1842 v saském Hohenstežn-Ernstthalu jako syn chudého tkalce. Prožil krušné dětství, do svých pětž let byl slepý. Encyklopedické prameny uvádějí, že zrakové postižení mělo patrně vliv i na duševní rovnováhu. Příznaky jejího určitého narušení se projevily v době, kdy se mladý May stal učitelem na obecné škole, kde se dopustil závažného prohřešku, za nějž byl propuštěn ze služby a dokonQe odsouzen k pobytu v nápravném pracovním ústavu. Po odpykáni trestu se začal zabývat psaním nejprve kratších dobrodružných povídek. Jejich děj se většinou odehrával. mezi indiánskými kmeny Severní Ameriky. Získaly st značnou oblibu zejména u mládeže. Skutečným literárním úspěchem se stal Poklad na Stříbrném jezeře { 1890} a především Vinnetou { 1893 } . Následovaly další, čerpající tematiku i ze zemí Blízkého východu. Avšak nepřekonaly popularitu jeho "indiánek". May v nich jako autor stoji na straně utlačovaných a vybíjených původních obyvatel Ameriky, jejichž symbol vytvořil v postavě Vinnetoua, ušlechtilého náčelníka Apačů. Toto období Mayovy literární práce je obestřeno tajemstvím, které neodhalil ani sám autor ve své autobiografické Zpovědi { 1 910}: Pobýval v dějištž Vinnetoua a Old Shatterhanda anebo je líčil pouze dík vlastní obrazotvornosti a za pomoci ·

různých cestopisů? Severní Ameriku prokazatelně navštívil až v pokročilém stáři. Zemřel 30. 3. 1912 v Radebeulu u Dražďan, kde bylo v roce 1928 'otevřeno Muzeum Karla Maye. Jeho dílo, obnášející více než osmdesát knižních titulů, z nichž mnohé jsou přeloženy do pětadvaceti jazyků, jej proslavilo po celém světě. Stalo se oblíbenou četbou mnoha generací. V roce 1962 inspirovalo producenty ve Spolkové republice Německo k natočení několika filmových dílů, v nichž ožili hrdinové Mayových románů a celý cyklus se těšil nečekanému diváckému ohlasu i u nás. Edice "DALI{Y" připravuje vydánt niikoltka dalšlch, méně známých titulů z literárního odkazu Karla Maye.

G

Miíte rádi příbiíhy plné na p ětí, romantiky, dobrodružství a odvah y ?

O e

Máte rádi hrdiny, kteří se statečně bijí za pravdu a čest?

CCSt2 svazky nové periodické řady DALKY! Sledujte stánky PNS, prodejny lmihkupectví a kolportéry!

8

Jako druhý svazelc 'Jyjde vynikajír:í lmiha Fr a n cise Breta Harteho

TAJEMSTVi UMRLCi ROKLE s mnoha ilustracemi Zdeňka Buriana. (Předběžná cena 12,- Kčs.) 8 Třetím s.vazlmm se stane strhující román Jamese Olivera Curwouda ZNAMENl ŠÍLENEHO STRELCE, který rovněž

doprovázejí sl(vělé ilustrace Zdeií.ka Buriana. (Předběžná cena 12,- Kčs. S touto cenou se počítá i pro

další svazky řady DÁLKY.) (.1 Napíšctc-li na dále uvedenou adresu, zajistíte si objednávku nejen na svazky DALKY, ale i na sešity Tarzana. Objednávkový list pak vyplníte podle pnkynú a zajistíte si to nejpodstatnější - pravidelné zasílání

xádnnýeh svazldl na svou odresu.

Objednávlwvý list se polmsíme otisknont v příštím svazku, do té doby mí'lžete své žádosti adresovat na: Vydavatelství MAGNET-PRESS, adminisirace, Jungmannova 24, 113 66 PRAHA 1

s

Karel May:

OHNIV Á

PUSK 1\ �

&ll

7!"RF

Periodická řada

DÁLKY

sv.

Vydává MAGNE'I'--PH.ESS, Vladislavovu 26. 113 66 Pruhu 1 redakce: Dáll\y, Jungrnunnova

/422

I)

šéfreclal,tor

VýhracliJÍ práva na smluvně

24, 113 Gfl

Jih Stegbauer �

Adresa

Praha 1 ® Telefon 26 06 Vychází

Vl)ŠI\eré ilustrnce Zcl>Jt'íl
rozséíhle určena,

111991.

•

bližší infmnwce

v

ti'ináctkrút ročnP

51/

•

lluriana [beletrie)

jsou

O

Tisk

reclol
Dáll
Liberecll.é tisl,árny, Liberce @ Rozšiřují: PNS, knihkupectví

a

kameloti