Už to zvládnu! také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.fragment.cz
Napsala Mgr. Zuzana Pospíšilová Ilustroval Petr Kopl Už to zvládnu! – e-kniha Copyright © Fragment, 2013 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Na úvod
Když máš problémy Když se počuráš Když nemůžeš usnout Když něco rozbiješ Když máš škaredé sny Když máš špatnou náladu Když nechceš nosit brýle Když se něčeho moc bojíš Když se ti do něčeho nechce Když nejsi sám se sebou spokojený Když se nudíš Když máš zlozvyky Když ti rodiče nedovolí mít doma zvířátko
V rodině Když se rodiče hádají Když se rodiče rozvedli Když si máma nebo táta najdou nového partnera Když se musíš přestěhovat Když se v rodině narodí miminko Když umře někdo blízký Když jsi sám doma Když chceš koupit dárek
Ve škole Když ti nejde učení Když jsi nešikovný Když tě někdo navádí ke lži nebo krádeži Když si neumíš najít kamarády Když máš trému Vysvědčení Když má někdo vadu řeči Když se nevydržíš soustředit
Mezi kamarády Když je někdo jiný než ostatní Když se ti někdo posmívá Když tě někdo šikanuje Když někdo ubližuje kamarádovi Když se zamiluješ Když je někdo vulgární Když máš na někoho zlost Když se s tebou kamarád hádá
V obchodě nebo na ulici Když vidíš zloděje Když ti v obchodě špatně vydají peníze Když najdeš cizí peněženku Když se ztratíš Když ti někdo nabízí cigarety, alkohol nebo drogy Když tě někdo neznámý chce odvézt autem nebo doprovodit Když uvidíš na zemi injekční stříkačku Když uvidíš spadlé dráty vysokého napětí
Při cestování Když cestuješ sám Černý pasažér Když se neumíš domluvit cizí řečí Když nasedneš do špatného autobusu / vlaku / tramvaje Když přecházíš přes ulici Když vidíš slepého člověka přecházet přes silnici
První pomoc Kde můžeš hledat pomoc? Jak můžeš druhým pomáhat? Když se někdo topí Když se někdo pořeže Když hoří Když se někdo popálí nebo opaří Jak správně telefonovat Na závěr
Na úvod Milí kamarádi! Já jsem Jonáš a mám ještě mladší sestru Gábinu. Mně už je deset let, ale jí je teprve sedm. A protože jsem starší, občas jí musím s něčím pomoct nebo poradit. Jednou mě napadlo, že by ty rady mohly být užitečné i pro vás ostatní, a tak jsem se rozhodl, že si všechny obvyklé trampoty a šikovná řešení, jak na ně, sepíšu. Když pak někdo třeba narazí na podobnou situaci jako já s Gábinou, možná mu pomůže, když si přečte, jak jsme to zvládli my. Nakonec jsem ještě poprosil tatínka, aby to po mně všechno přečetl a opravil, abych měl jistotu, že je v knížce všechno správně a že je to srozumitelné pro každého.
Když máš problémy Když se počuráš Stydím se za to, a proto vám to řeknu hned na začátku. Jednou, ve druhé třídě, se mi stalo, že jsem se v noci počural. Ráno jsem nechtěl jít do školy, protože jsem si myslel, že to všichni poznají.
Poznala to jenom maminka a dokonce mi ani nevyhubovala. Poradila mi, že večer nesmím tolik pít ani jíst šťavnaté ovoce. Naposledy je to vhodné kolem páté nebo šesté hodiny. A úplně těsně před ulehnutím do postele si musím zajít na WC, i když se mi nebude chtít. Hned ten večer jsem se podle toho řídil a všechno bylo zase v pořádku. Pro jistotu jsem si ale o tom našel i něco v učené knížce. Odborně se tomu říká enuréza a protože pomočování může být i známkou nějaké nemoci, například zánětu močových cest, je lepší se s tímto problémem svěřit rodičům. A když se to opakuje častěji, tak společně navštívit lékaře. Ten provede nutná vyšetření, udělá rozbor moči a zahájí léčbu. Někdy je pomočování způsobeno ochablými svaly. Při močení na WC se dají cvičit tak, že se čurání zadrží a pak opět na chvilku pustí. A tak se to opakuje až do úplného vyprázdnění. Hned jsem si to vyzkoušel a docela mi to šlo. Napadlo mě, že menší děti, co chodí teprve do školky, se mohou v noci počurávat taky proto, že se bojí tmy. I když se včas probudí, že se jim chce čurat, neumějí si rozsvítit. Já jsem se jako mrně taky bál, ale maminka mi pořídila takové malé noční světýlko, které se strčí rovnou do zásuvky. Svítí jen maličko, ale vidět při něm je.
Dokážu si taky představit, jak by mi bylo, kdyby se o té mé noční nehodě dozvěděli
kamarádi. Strašně bych se styděl. Ale máma to nikomu nepoví. Teď, když jsem si toho o pomočování tolik přečetl, už bych se nikdy nesmál nikomu, kdo s tímhle problémem ještě zápasí.
Když nemůžeš usnout „Jonáši, já nemůžu usnout!“ postěžovala si jednou Gábina. „Tak počítej ovečky!“ řekl jsem rozespale. Já jsem totiž na rozdíl od ní už skoro spal. „Když nemůžeš spát, tak si musíš představovat něco, co se pořád dokola opakuje, víš? Třeba si představ, že po lávce prochází jedna ovečka za druhou a ty je musíš všechny spočítat.“
Gabča to zkusila a asi to pomohlo, protože se už neozvala. Pro jistotu jsme spolu druhý den ještě prolistovali pár knížek a natrefili jsme na další užitečné rady. Kdo trpí nespavostí, měl by si večer uvařit bylinkový čaj s medem, nejlépe meduňkový. Taky by neměl dělat nic náročného na přemýšlení nebo na fyzickou námahu. Měl by ulehnout do postele ve vyvětrané místnosti. A pro ty, kterým ani tohle nepomůže, se doporučuje autogenní trénink. Je to takové relaxační cvičení, při kterém se leží v posteli na zádech a se zavřenýma očima si člověk představuje, že má těžké a uvolněné dolní končetiny, pocit tíhy a uvolnění se přelévá do břicha, zad, horních končetin a hlavy. Většinou po takové relaxaci usne každý.
Když něco rozbiješ „Co je ti?“ zeptal jsem se jednou ufňukané ségry. „Ale nic, jen se mi podařilo rozbít mamince talíř!“ špitla vzlykavě. „Z toho si nic nedělej,“ chlácholil jsem ji. „Pro pár střepů přece nebudeš fňukat!?“ „Ale to byl ten maminčin ručně malovaný talířek se zlatým okrajem, co ho měla po prababičce!“ „A jéje!“ zhodnotil jsem hned závažnost situace. „Ale jak se ti to povedlo? Vždyť byl ve vitríně v obýváku!“ „Já jsem si chtěla tajně vzít bonbon. Vím, že je tam maminka schovává!“ svěřila se provinile. „A mamka už o tom ví?“ zeptal jsem se. „Neví! Viď, že jí to neřekneš?“ prosila mě Gábina, ale já jako starší a rozumnější bratr jsem jí hned vysvětlil, že by to nebylo správné. Musí se přiznat! A střepy po sobě uklidit. Pomohl jsem jí. Nejprve jsme smetáčkem a lopatkou smetli všechny střepy. Kdyby to byly jen dva kusy, dalo by se to slepit, ale talíř byl rozbitý na hodně malých úlomků. Ostré hrany
rozbitého talíře by mohly protrhnout igelitový sáček v koši, a pak by se mohlo všechno smetí vysypat. Střepy jsme proto dali do staré krabice od bot a zanesli rovnou do popelnice. Pak jsme ještě vyluxovali, aby na zemi nic nezůstalo. Gábi chtěla střepy sbírat rukama, ale to jsem jí zakázal. Když bylo uklizeno, spočítali jsme penízky, které jsme si našetřili a zašli jsme společně do obchodního domu vybrat nový, stejně hezký talíř. Jenže stejný ani žádný podobný tam neměli. „Možná by si ho měla mamka vybrat sama,“ navrhla Gábina. Měla pravdu. Vrátili jsme se tedy domů a čekali na mamku. Když přišla, ségra se jí přiznala, omluvila se a dala jí svoje penízky, aby si maminka vybrala nový talíř. Maminka se vůbec nezlobila a ještě nás oba pochválila, jak jsme to dobře zvládli!
Když máš škaredé sny „Gábino, probuď se!“ křičel jsem na sestru a cloumal s ní. „Měla jsem asi škaredý sen, jenže už vůbec nevím, o čem byl,“ posteskla si rozespale. Jen tak seděla na posteli a nebyla schopna slova. Hned jsem toho využil, abych jí udělil další rady. „To máš z toho rozbitého talíře!“ Přikývla. „Já vím, že se má před spaním myslet na něco pěkného a ne na rozbitý talíř, ale když mě to hrozně trápilo!“ řekla omluvně a otočila se na bok. Pak se ale zaměřila na mě: „Ale ty taky někdy mluvíš ze spaní. A taky křičíš, i když jsi talíř nerozbil! Vykládala jsem to jednou babičce a ta povídala, že nesmíš na noc tolik jíst, že prý je to leda pro špatné sny. A taky se nemáš koukat na televizi a číst tajně pod peřinou dobrodružné knížky!“ pokračovala vyčítavě. V tomhle měla pravdu. Ségře dělalo dobře, že mě mohla taky jednou poučit. Byli jsme si kvit a tak jsme mohli v klidu usnout. Do rána už nikdo z nás ze spaní nemluvil ani nekřičel. Ale existují prý i lidé, kteří ve spaní dokonce i chodí a neví o tom. Říká se o nich, že jsou náměsíční.
Když máš špatnou náladu Když jsme se vrátili ze školy, byla Gabča nějaká zaražená. „Co se ti stalo?“ zeptal jsem se. Myslel jsem, že je nemocná, tak jsem jí sáhnul na čelo, ale to měla studené. Nevěděl jsem, co mám udělat nebo říct, protože taková nikdy nebývala.
„Nech mě, nemám náladu!“ odsekla mi. Byl jsem z toho vedle, ale pátral jsem dál: „Tys dostala pětku?“ Podívala se na mě a zavrtěla hlavou. „Tak ti někdo ublížil?“ nenechal jsem se odbýt. Gábina si lehla na gauč a zase jen zavrtěla hlavou. Tak jsem na internetu vyhledal heslo „špatná nálada“ a zjistil jsem, že na špatnou náladu například pomáhá relaxace u příjemné hudby.
