halupný);Přátelství z konce (1941,ed. Emanuel Chalupntišek Chudoba); Z dopisů co mám (1966' s otokarem
STANIS LAV KOSTKA NEUMANN
od Oleg Sus, doslov Marie RůŽenouSvobodovou, usp. í9,s RůženouSvobodovou, Boženou Benešovou, Žofi í L,Josefem Knapem; tamtéž Nejedléhoz |et 1910_1932 :acíFFBU 1983' s Eliškou zva|:Z méhoživota ( 1959); Lifka: Nade mnou zadrhl se tmí měsíčník1977); Artur rhov1981);JaroslavSeifert: ká bibliografie I (1959).tinám (1918' sbomík, usp. ora);otokar Fischer: Šaldoip. BohumírLifka); Ludvík lazápasy o výtvamé umění Irabec,FrantišekKautman); Ida(197.7);Nora Dolanská: :ratura1987,č.5-6 (sbomík y pro uměnía kritiku 1937); lký debut a povaha Šaldova íčníkl 940); FrantišekGótz: úmrtíF. X. Šaldy (otázky Čemý:Šaldovoevropanstvi rý: o dramatechF. X. Šaldy tácha (1958)' in Pro a proti ientace 1967);Jan Lopatka: .láboženskýaspekt Šaldova Mourková: Etické aspekty éhotypu (Struktura vývoje, Letechdevadesátých (Česká :cifická varianta eseje v Šalstetika 1987); František Va.
Stanislav Kostka Neumann se podí]elna vývoji českékultury 20. stoletínejenjako básník,ale především jakovýrazná kulturněpolitická osobnost,intenzivně spjatá s dobou a tíhnoucík radikálním sociálním a uměleckým řešením,osobnost,kolem nížse několikrát krystalizujeliterárnídění.Neumannova poezíeprošladlouhým vývojem a v jistém smyslu Íeplezentujevývojový pohyb českéhobásnictví prvních desetiletínašeho věku, kdy iniciativně otvírala cestu novým uměleckým proudům.Už Neumannův příklon k symbolistně dekadentníškole devadesátých let byl podložen radikálním protiměšéáckýmpostojem a ideálem nové renesance člověkaa společnosti,jenž ve svých důsledcíchvede k formování nové poetiky. Pod vlivem anarchismu hledal Neumann nejen cestu od individualismu k sociabilitě, ale i od ,,literárnosti..k výrazovémuoproštění, k smyslové bezprostřednosti a předmětnosti.Tuto tendenci posílilo Neumannovo setkání s předválečnou modernou' zejména s civilismem, který svou poetizací všedníhosvěta a technické ciyil'izace přinesl právě Neumannovým prostřednictvímvýznamný vývojový impuls poválečnépoezii. Z civilismu vyrustá i Neumannova pová|ečná koncepce proletářské literatury, mezi je1iŽ iniciátory u nás patři1 a kterou realizoval v typu poezie ,,revolučních výzev...Vyhraněný požadavekspolečenské závažnostii závaznosti umění'jenžNeumanna od dvacátých let vedl k polemické distanci od meziválečnéavantgardy, spojuje ho ve třicátých letech s programem socialistického realismu a s dobovým proudem politické a sociálně angažoyanépoezie.
POEZIE VZDORU A REVOLTY Stanislav Kostka Neumann se naÍodily PÍaze5. června1875. Jeho otec byl advokát, staročeskýposlanec v zemskémsněmu a říšskéradě,který pocházel z patricijskérodiny německo-polské;matka byla dcerou ševce. V Neumannově dětském světě se tak střetl dvojí kontrast: bohatství a chudoba, konzervativismus a demokratismus. Matka a její svět ovlivnily podstatněNeumannovu výchovu, jeho sklony a zájmy; už proto, že otec ZemÍelbÍzo v Neumannově dětství a rodina se octla téměř bez majetku, závislána otcových sestrách, dědičkách rodnéhostatku Za olšanskými hřbitovy' Zného za ch|apcovamládí zůstalaužjen vila se Zahfadou,později proslavená olšanskávila č.45' středisko Neumannovy anarchistickéliterámí skupiny. Už za studií na gymnáziu a později na obchodní akademii Neumanna silně přitahoval literární a politický ruch, který na přelomu osmdesátých a devadesátých |et zača|pronikat i na střední školu, a vznikající demokratické studentskéhnutí. Neumann se činně účastnilstudentských schůzek a sám vydával v kvintě a sextě dva hektografovanéčasopisy'Vlast a Slavii, do kterých hor|ivě přispíval. Studium nedokončil;pomocí otcových pÍátel ze staročeskéstrany dostal místo lokálkáře v Hlasu národa. Sám však patřil k aktivním účastníkům pokrokového hnutí, k jeho radikálnímu křídlu, které spojovalo boj za národní a demokratická práva se a dělnické sociálnímipožadavkya sbližovalose tak s dělnickým hnutím.S pokrokářskou skupinou Studentské mládeže omladina se Neumann dosta|do prostředísociálně demokratickéhoPolitickéhoklubu dělnického v Čechách.Zde se poprvéseznamujes myšlenkousocialismu a snažíseji spojit se státoprávnímipožadavky.
109
Jako účastník omladinářského,,spiknutí..by| v záÍi l 893 zatčena uvězněn a ve známém procesu odsouzen ke čtrnáctiměsícůmsamovazby; trest si odpykal v plzeňskémvézenina Borech. První váŽná politická a životnízkušenostsilně ovlivnila Neumannůvdalšívývoj. Jeho básnická prvotina Nemesis,bonorum casÍos(l895), která vznikala v letech l893_1895 ve vyšetřovacívazbě pod Novoměstskou věží'v době procesu i ve vězenína Borech, je výrazem dojmů' nadějía zk|amáni,jež m|adý Neumann v této době prožíval.Vyrůstáz tradice demokraticképolitickélyriky, představovanéSvatoplukemČechem,básníkem Neumannova mládí; v souhlase s tím odvozuje takésvůjumělecký výraz- ved|e silnéhov|ivu Macharova - namnoze ještě z básnickétradice osmdesátýchlet, což se projevuje užívánímtypických dobových forem - napříkladrispetu,rondeau a hlavně sonetu- a předevšímv |umírovskémjazykusjeho příznačnouinverzi, s jeho poetismy a kniŽními obraty. Ale zároveň tato prvotina už naznačujeNeumannůvdalšívývoj a předznamenává sbírku následující. Vyslovuje hlubokou dezil'uziz neúspěchů rozprášeného hnutí,opuštěného oficiálními politiky mladočeskými i sociálně demokratickými, a víc: deziluzi nad celou národníspolečností, nadjejí politickou bezmocností,nad malodušnostía šosáctvím.Pocit společenského úpadku,znásobený dobovým ovzdušímkonce století'Neu. m a n n a v z á p ě t í s b l i ž u jse m o d e r n o u d e v a d e s á t ý c h l e t a n a c h á z i v ý r a z v n á s l e d u j í c í c h s b í r k á c h ' J i ž v e vězeníopouštíNeumann literárnílásky svéhomládí a pilně se seznamujes moderníliteraturou'Hluboce na něho zapůsobilMachar svou Magdalénoua sbírkouTristium Vindobona; překládá Heina, čtehorlivě - jak později vzpomíná- Rusy a Baudelaira,jehožvlivje přiznačnýpro dalšísbírku(roku 1899 vydává Neumann výbor z jeho Malých bósní v próze).Ye vězení dostává Neumann do rukou taképrvní čís|oModemí revue, jeŽ měla rozhodný význam pro jeho dalšívývoj: po návratu z Borů roku l 895' kdy se jako ,,svobodnýspisovatel..přestěhovaldo zděděnéolšanskévily, stal sejejímspolupracovníkem.Nové prostředí,vášnivě vyznávajici individualismus a stupňujícígenerační odpor proti životními uměleckým konvencímažk manifestacímuměleckévýlučnosti,uspíšiloNeumanůvrozchod s demokratickým pokrokářstvímajeho sblíženis exkluzívním umě|eckým světem dekadentníbohémy;současněvšak podstatněpřispělo i k rychlémurozchodu s |umírovskými vzory a k nastoupenínovétvůrčí cesty. Krátká doba, která uplynula mezi vydánímjeho prvotiny a dal. jak prudký šíchtří sbírek'ukazuje, by| Neumannůvvývoj v tétodobě, kdy se staljedním z předníchpředstavi. telů symbolistně dekadentníhoproudu a kdy se dokonce pokusi| sjednotit moderníbásníky ve společném uměleckém almanachu (Almanach secese, 1896). V následujícíchdvou letech vydal Neumann tři sbírky,představujícínovou etapujeho vývoje: Jsemapoštol nového žití(1896), Apostrofu hrdé a vóšnivé (1896) a Satanova slóva mezi nrjmi (189.I). Jádrem těchto tří sbírekzůstávánadále odbojný postoj k soudobéspolečnosti;ztrácívšaksvépokrokářskézabarvení,proklamuje nejširšísvobodu člověka,obranu před vším'co mrzačía křiví jeho život,zejménapřed pokryteckou morá|kou. Pocit osamocenía bezmoci přiměl Neumanna hledat individualistickévýchodisko; nedostatekopory ho vede k aristokraticképóze pyšnéhovyděděnce, pohrdajícíhodavem, 'jenž se o ctnost jen a břich svůj leká.. (ak to naznačilaužjeho prvotina).Yyzývavé aristokratickégesto negacea pohrdáníspojujeNeumanna s dekadenty; jeho rubem je však bojovný vztah ke staréspolečnostii vášnivátouha po kráse a plnosti života,jež vytvářejí pozitivní protipól obrazů odumírajícíhosvěta a dekadentníautostylizace ,,dítěteúpadku..,,,básníka imorality.. a ,,obrazoborce...Tuto povahu Neumannových veršů,vedoucích ',pevný, přímý, bezprostřední ideový útok..,pociéovalai dobová kritika (F' X' Šalda)jako základní prvek Neumannovy tvorby, kterým se - přes všechnusouvislost - odlišuje ',od pasivní,rozkladné'trouchnivějícíimpresionity dekadentské'.. Kritický obraz staréhosvěta ani ideál budoucí říše svobody nemají ovšem zprvu u Neumanna zcela konkrétnísociální obsah;jsou to vzrušenéabstraktnívize, filozoficko-sociálníalegorie,poukazujícízejména výběrem slov i způsobemvýstavby básnickéhoobrazu k symbolistně dekadentnípoetice (napříkladv první sbírceužíváautor pro charakteristikurozkládajícíse společnostiv různýchobměnách týchŽ obrazů:močály' tmy, puch moru' bahno, hnijícívody - a v protikladu k tomu symbolizuje budoucnosttakto: světla mohutná
110
řeka, meta nováazáÍivá kastě se proti ,,chráněné se všemi vyděděnci. Se zbavuje dekadentnístyli radostnéhopohanského1 kých prostředků'Po poč
ku) hledá Neumann sam zováni a alegorizování, . tých, patetická,rétorick šeni tradičnípevnéstro u formy sonetu' avšaku
mann spolu s Březinou přehodnocování,v ideol
i do rytmickéstruktury dekadence (čerpanýchzt symboliky, postupněvy DalšíNeumannůvun
cistické činnosti.Roku Anarchistická ideo propagovat, zaneslajeh anarchisty.Tak se také se staljeho přesvědčen
teore a nejvýznamnější Kolem Nového kuln
s anarchismem,z básní Nový kult a jiné neuma kultu, pak samostatnýl protestu - Viktora D;
Svítóní překládá Neumi a seznamoval s pracemi kuhu a Knilnvna revol Šrámkovy, Sám Neun antiklerikální Epištola l neodvisIéhodělnicwa n Celá tato činnostv a
rozchod s dekaden symbolistickou Po mu zůstávákritériemu moment, sociální fun} uvažuje,co je uměním i na umělce jako na čl
umělci,.. píšev brtlžuř poznal obdivuhodnéb Proměna Životního (l903)' jež dovršujea
lámémprocesu odsouzen j. Jeho básnická prvotina tazběpodNovoměstskou :Žm|adýNeumann v této 'ukemČechem'básníkem silnéhovlivu Macharova rických dobových forem ;jeho příznačnou inverzí, lnává sbírku následující. ti politiky mladočeskými itickoubezmocností,nad ušímkonce století,Neu. :dujících sbírkách.Již ve í |iteraturou.Hluboce na Heina,čtehorlivě -jak u 1899 vydává Neumann yníčísloModerní revue' jako,,svobodnýspisovaředí' vášnivě v y znáv ajici aŽ k manifestacímuměo sblížení s exkluzívním :murozchodu s lumírovinímjeho prvotiny a dal. Límz předníchpředstavií básníkyve společném :ho vývoje: Jsem apoštol 1897).Jádrem těchto tří tézabarvení, proklamuje l pokryteckoumorálkou. edostatekopory ho vede t a břich svůjleká.. (ak je Neumanna s dekadenplnostiživota,jež vytvá. ítěteúpadku..,,,básníka ý, pÍimý' bezprostřední tnovy tvorby, kterým se sionity dekadentské... rrvu u Neumanna zcela .ie' poukazující zejména ,etice(například v první h týchŽobrazů:močály, st takto;světla mohutná
řeka, meta nováazářivá v dálce, pohádka bělostná).Postupněvšakjeho útokynabývajíkonkrétnosti,zaostřují se proti ,,chráněnékastě měšťáků bohabojných a privilegovaných...Spotu s tím roste i vědomí sounáležitosti se všemi vyděděnci. Sen o nové renesanci člověka, symbolizovanédobově postavou Satana, se postupně zbavuje dekadentnístylizace: Satan se stává ztělesněnímlidské touhy po plném a silném životě, symbolem radostnéhopohanskéhopozemšéanství' Souběžněs touto pfoměnou pokračujei proměnabásníkovýchuměleckých prostředků.Po počátečním odpoutáníod básnickémetody lumírovské(zejménaod lumírovskéhoslovníku) hledá Neumann samostatnoucestu i uvnitř symbolistickéškoly. Spojuje ho s ní základní metoda symbolizoyáni a alegorizování,využívánítradičních|átek (Z bible' z antiky apod.)' nejčastějiovšempolemicky pojatých, patetická,rétorickádikce. Nová tematika'vzrušenáobraznosti ideová útočnost působízároveň na rozrušenítradičnípevnéstrofy a mechanismu |umírovskéhoverše.JeštěsbírkaJsem apoštolnového žiti z.ť)stává u formy sonetu,avšak už zde rozbiti pravidelnéhometra naznačujepřechod k volnému verši,jehož je Neumann spolu s Březinou a Sovou u nás spolutvůrcem.osobitost Neumannovy cesty spočíváv polemickém přehodnocování,v ideovéútočnosti a zřetelnémyšlenkovélinii, jež se promítái do podoby básnickéhoobrazu' i do rytmickéstruktury verše;ve svých důsledcíchpak vede nejen k postupnémuopouštěníobrazných klišé dekadence(čerpanýchzejménaz oblasti nábožensko.mystické a erotické),ale i samotnéhoprincipu abstraktní symboliky, postupně vytlačovanépředmětnou realitou. DaIšíNeumannůvumělecký vývoj je spjats novým rozmachema zaměřenímjeho veřejnépolitickéa pubiicistické činnosti.Roku 1897 zakl'ádá Neumann vlastní kulturně politický časopisNový kult (1897-1905). Anarchistická ideologie, se kterou se seznámiljiž v Moderní revui a kterou začalv Novém kultu propagovat, zanesla jeho časopisdo hnutí ,,nezávisléhodělnictva..' mezi severočeské tkalce a horníky anarchisty.Tak se takésám Neumann dostal do úzkéhostyku s anarchistickýmhnutím a na přelomu století se staljeho přesvědčenýmstoupencema pracovníkem.od roku 1900 se Nový kult stává přímo orgánem hnutí a nejvýznamnějšíteoreticko-politickourevuí českéhoanarchismu. Kolem Nového kultu a olšanskévily se soustřeďujecelá skupina kulturních pracovníkůsympatizujících s anarchismem,z básníkůŠrámek,Toman' Gellner, Mahen, z výtvarníkůze1ména Brunner' Vedle nich však Nový kult ajiné neumannovsképublikace, předevšímsatiricko-beletristické Sibeničlq (zprvu příloha Nového kultu, pak samostatnýlist), soustřeďujíi mnoho jiných spisovatelů,kteří byli v tédobě mluvčímisociálního protestu - Viktora Dyka, Antonína Sovu ad'; z cizích autorůk nám uvádějí Rictuse, Verhaerena (ehoŽ SvítdnípÍekládáNeumann roku 1905)' France aj. Nový kult byl současněvěnován domácí politické scéně a seznamoval s pracemi mezinárodních anarchistických ideologů. Podobný charakter mél'yi Knihovna Nového kultu a Knihovna revoluciorujřů, kterévedle praci cizich teoretikůanarchismu uvedly například i první práce Šrámkovy. Sám Neumann překládá i píše populární propagačníbrožury, z nichž nejvýznamnějšíjsou antiklerikální Epištola k římským (190l) a Mimo církve (1902); mimoto vydává kalendáře a letáky (Kalendtiř neodvisléhoelělnicna na rok ]900, Kalendóř revolucionóřů na rok ]903 a 1904, Letdlq pro zpěvób, 1902). Celá tato činnostv anarchistickémhnutísilně ovlivnila Neumannůvumělecký vývoj.Znamenala především rozchod s dekadencí, s výlučněliterámímsvětemModernírevue,a ve svých konečnýchdůsledcích i se posláníumění.Nadále poetikou. symbolistickou otevřela mu cestuk novéformulaci společenského mu zůstávákritériemumě|eckéhodnoty ,,individuelnísíla uměleckéhovyjádření..;vedle ní však klade nový moment, sociální funkci umění, jeho společenskouužitečnostnebo škodlivost. Z tohoto hlediska nejen uvažuje,co je uměním pro lid, promýšlíformy a metodu popularizacedobréhoumění, ale současněapeluje
inaumělcejakonačlenyspolečnosti,abysestoupili,,zesvýchprorockýchŽidličekdoŽivota.'.,'Žádeimena umělci,..píšev brtlžuřeo umění,umělcícha lidu (1900),,,aby žil důstojnýlidský Život. Aby přemýšlel.Aby poznal obdivuhodnéboje lidstva proti reakci a násilí... Proměna životního i literárního kréda našla svůj výraz v knize Sen o zastupu zoufajících a jiné básně (1903)' jež dovršuje a zároveň uzavírá Neumannovu symbolistickou etapu. Jejím jádrem je stejnojmenná
llr
úvodníbáseň, v níŽ někdejšíaristokratický individualismus přerustá v postoj sociá|ního rebe|a,ztotožňujícího se s celým zástupem utlačovanýcha vykořisťovaných;ti všichnijsou mu ,,bratrya sestrami..,s nimi společně na|ézái východisko ze sociální poroby v reálném zápase za přetvoření světa. Negace ustupuje optimistickému vyznáni víry v krásu tohoto pozemskéhoživota,manifestačnímu příklonu k realitě přírodníi sociální'Zároyeň s tím pokračujepostupnérozrušováníabstraktnísymboliky, která charakterizujeještě první, nejstaršíčást sbírky,včetněbásně titulní;právě tato mohutná alegorická vize odkazuje však svým závěrem programově ke konkrétnímuzápasu na půděskutečnosti,i když teprve hledá adekvátníuměleckou metodu. ojedinělá v tom smyslu je ve sbírcebáseň Stróň chudýchldsek, předznamenávajícíreálností motivů bezprostředně pozorovanýchaneobrazněpojmenovaných pozdějšíNeumannovupřírodnílyriku;sámbásníkjipozději výstižně označil za mezník, který u něho ,'zakončujeperiodu přímézávislosti na literatuře a zahajuje periodu přímézávislosti na životě občanském.. (Vzpomínky). Příznačnější (ačbásnicky méněplodné) pro je sbližování poezie s publicistikou, jež p o č á t k yN e u m a n n o v yc e s t yz a n o v ý m b á s n i c k ý mř e š e n í m se projevujejak v jazykovém stylu, tak v uplatněnídrobných lyrických forem, typických pak zejménapro následujícísbírku.Tyto formy (zde se nejčastějibližílidovémupopěvku, šansonua kupletu,jindeje to forma politicképísně,satiry nebo epigramu),kteréNeumann uplatňoval takéve svých letácícha kalendářích,jsou výrazem záměrnéhozřetele k lidovémučtenářia častok přímépolitickéuti1itárnosti.Takév básnickémjazyce Neumannově postupuje proces odklonu od symbolismu, patrný v tendenci k up|atněnísdělovacího jazyka, a zejménažurnalistické fétorikya časovépolemiky, a to i v básníchsymbolisticky komponovaných.(Všechny čtyři první sbírky s výjimkou Nemesis shrnul Neumann později ve Spisech do Knihy mlddi a vzdoru a do Knihy erotiky.)
NEUMANNovo
BASNICKÉ ..RENoUVEAU..
Neumannova práce v českémanarchistickémhnutíbyla na podzim 1904 přerušenaodjezdem do Vídně' kde strávil něko|ik měsíců,dokončujetu vydání posledníhoročníkuNovéhokultu. Po návratu z Vídně najaře 1905 se odstěhoval se svou druhou ženoudojejího moravskéhorodištěŘečkovic u Brna a po dvou letech, když byl z Řečkovic úředněvypovězen, do nedalekýchBílovic nad Svitavou. Na Moravě se pokusil pokračovat ve vydávání vlastního časopisu (Anarchisticki revue, |9o5), a|e po třech číslechztroskotává. Vydává druhý a třetíročníkŠibeniček(l906, 1907), přispívá i dojiných anarchistickýchčasopisů, h|avně do Šrámkovy Práce, do omladiny, Nové omladiny aZádruhy. Na nějaký čas(1906-l907) se stává redaktoremMoravského kraje, pak spolupracovníkemPozoru, Moravskoslezskérevue a Lumíra a konečněod roku 19l0 stálým spolu. pracovníkemLidových novin, do nichžuž dříve přispíval.Ved|e toho se věnuje svým zálibám bibliofilským' kromě spolupráce s Českým bibliofilem pokoušíse vydávat vlastníčasopisPhilobiblon (|912) a rediguje Sbírkukrásných tiskůČerven(l9l0-l912). Svoje časopisecké stati a články z let l904-1909 sebral do dvou výboru' kteréměly být prvními svazky jeho sebraných spisů- do knth Socialismus a svoboda (19o9) a Přede dveřmi Pantheonu (191l). První z nich obsahuje stati politickéa teoretické,zaměřenéna výklad a obhajobu anarchistickéhoučení.Druhá shrnuječlánky z nejruznějších oblastíkulturnía ku|turněpoliticképroblematiky. Yýrazně se v ní uplatnila podstatnáproměna Neumannových estetickýchpostulátův novéetapějeho tvorby, kdy se definitiyné rozcházi se symbolistně dekadentnípoetikou a ztotožňujese s nastupujícímproudem senzualistickým a vitalistickým; na první místo se tu dostává představa umění jako součástiživota,jako p o s e l s t v í ž i v o t n íp l n o s t i a i n t e n z i t y ' Neumannovo moravskéobdobínavazujev nových podmínkáchna předchozíčinnost,avšakpřesto básníkův vývoj procházízcela novou etapou.Předně neurčova|ajejnadá|ebezprostředníúčastv anarchistickémhnutí, i když ve spolupráci s ním pokračoval;důvodemk tomu nebylojenjeho moravskéodloučení.Celé hnutí se
112
tehdy dostalo do krizr desetiletí. Za téÍositui m ,,povýšenounegací..,
obratkpřírodě'kpří předevšímz vnitřnípo Prvním krokem na (l907)' hlavnějejínejr va Života - pos|ední|
vickou,,idylu"-asot Sociá|ně politickou ter Michelovó; převďují tt
rozchod se symbolism kračujírámec časovýc né,azejménaupřír poetična- ve shodě s zivníhocitovéhoproži videlnému metru a rýr obě tyto tendencei nadále vedle sebe.V
zpěvy (1910) jako výra tu vyslovuje protestpr a netečnost,na |okajs Neumanna s Viktorem vy. Co novéhovnesl } národníhoodt českého za národni svobodu jaJ yíazováni do tradice
představujespíšenávr sou všechnyznámky p abstrakci a k rétorice,j kó epizoda(191l' poz nu, na celé bouřlivé t
v Českýchzpěvech),l Právě Českézpěvy nou idylou, vzdálenou objevenínovéhozdroj básnický výrazv Kniz' dě a smyslovéhookou generace:básníkhled sociální disharmonie l
na novéú společností dencí.charakterizova némusenzua|ismu,ktt Příroda mu ztělesňuje růstu..,kde se život zÍ
ilníhorebela.ztotožňujicího a sestrami..,s nimi společně tce ustupuje optimistickému , přírodníi sociální. Zároveřt e ještěprvní. nejstaršíčást ým závěrem programově ke lu metodu.ojedinělá v tom motivů bezprostředně inílyriku;sám básníkjipozosti na literatuřea zahajuje básnicky méněplodné)pro lie s publicistikou, jež typických pak zejména pro La kupletu,jinde je to forma letácich a kalendářích,jsou ;ti.Takév básnickémjazyce llatněnísdělovacíhojazyka. komponovaných.(Všechny Knihy mládi a vzdoru a do
,rušenaodjezdem do Vídně, t' Po návratuz Vídně na jaře ic u Brna a po dvou letech. Moravě se pokusiIpokračo. ch ztroskotává.Vydává druiopisů,hlavně do Šrámkovy ává redaktoremMoravského : od roku l9l0 stálýmspolu;vým zá|ibámbib|iofi lským' tilobiblon (1912) a rediguje t 1904-1909sebraldo dvou us a svoboda (|909) a Přede rěřenéna výklad a obhajobu problematiky. turněpolitické tův novéetapějeho tvorby,
tehdy dostalo do krize' do níŽ je zaved|a vlastní slabost i objektivní společenská situace předválečného desetiletí. Za téÍosituace, nechtěl-li básník hrát ,,úlohuhlasů v poušti zcela hluché.. či spokojit se pouhou ,,povýšenounegací..,musel hledat novécesty,jak vyjádřit svůjideál životaplnéhoa svobodného.Neumannův obrat k přírodě' k přírodnílyrice nevyplynul tedy jen z vnějšíchpodmínekjeho moravskéhopobytu, ale předevšímz vnitřní potřeby básníkovy, kterou tyto náhodnévnějšípodminky umožnily realizovat. Prvním krokem na této cestě by]a básnická sbírka příznačně pojmenovaná Hrst květů z různých sezon (1907)' hlavnějejí nejmladšíčástZ -ickéidyly. Sbírkazahrnujev drobných oddílechněkolik etap Neumannova života - poslední létapražskéhopobytu, milostné ,,renouveau..|904, odjezd do Vídně a konečně řečko. vickou ,,idylu..- a současněněkolik Žánrovýcha tematickýchoblastí:1yrikupolitickou, mi1ostnoua přírodní. Sociálně politickou tematiku zachycujeještě ve třech hymnických skladbách a v rozměrné básni Svató Luisa Michelovd; převažujítu však drobnéformy politické písně,satiry a epigramu, v nichž se dovršuje Neumannův rozchod se symbolismem (častoZa cenu úplnéprozaizace nebo zkonvencionalizováni výrazu), jeŽ však nepřekračujírámec časovýchpublicistických glos a zůstávajína okraji Neumannovy tvorby. Jinak je tomu u milostné,a zejménau přírodnílyriky, která naznačujegenezi Neumannovy básnické obnovy, objevujícínové zdroje poetična- ve shodě s generacínastupujícína přelomu století- v příméma konkrétnímpojmenování intenzivníhocitovéhoprožitkua smyslovéhovjemu' Zde se takéNeumann nejdůslednějivracík pevnésloce' k pravidelnému metru a rýmu. obě tyto tendence- lyrika předmětnéhoviděnía subjektivníhoprožitkui ,,veršovanápublicistika..- jdou i nadále vedle sebe. V době, kdy už byly publikovány první veršez Knihy lesů,vod a strání, vycházeji České zpěvy (|910) jako výraz Neumannovy publicistické reakce na dobu politické stagnace po roce 1905. Neumann tu vyslovuje protest proti cizímu útlaku,ostrou kritikou však mířípředevšímdo vlastníchřad, na zbabělost a netečnost,na lokajství a zradu, probouzí sebevědomínároda a burcuje k odporu. Tento postoj sbližuje Neumanna s Viktorem Dykem, jenž spolu s Neumannem prodlužuje a dovršuje linii politické lyriky Macharovy. Co novéhovnesl Neumann do tétotradice svým anarchismem,jezÍejmézvyzývavé konfrontace ducha českého národníhoodboje s anarchistickourevo1toubakuninovskou;v níje obsaženoNeumannovo pojetíboje za národní svobodu jako součásti zápasu za všestrannéosvobození člověka. Vědomé vyrovnávání a současně vřazování do tradice je patrné z celkové podoby sbírky' jež z hlediska básníkova uměleckého vývoje představujespíšenávrat k východisku, k politickélyrice lumírovské,k Čechovi a Sládkovi. Českézpěvy nesou všechny známky přechodného období; ve snaze o přímévyjádření myšlenky se uchylují častok pojmové abstrakci a k rétorice,jinde ke konvenčníobraznosti. V těsnésouvislosti s Českými zpěvy vznikla črtaPolitickd epizoda (1911' později zaÍazenádo Vzpomínek),v nížNeumann vzpomíná na pokrokovéhnutía omladinu, na celé bouřlivé ovzdušíprvní poloviny devadesátýchlet (,,staréhonadšenívroucí proud... jak čteme v Českýchzpěvech), tak kontrastujícíse soudobým umrtvenímpolitickéhoživota. Právě Českézpěvy i hojná publicistika z tétodoby ukazují,Že moravský pobyt nebyl pro Neumanna žádnou idylou, vzdálenou palčivýmproblémůmdoby' Dokazují všakzároveň,jak životněnutnébylo pro básníka objevenínovéhozdroje pozitivníchživotníchhodnot a s nimi i novéhoživotníhoentuziasmu,pro nějžnacházi básnický výraz v Knize lesů,vod a stróní (1914)' vyzrá|élyrické sbírce plné pohody, radostnéhooddání příro-
se s nastupujícímproudem í jako součástiživota'jako
dě a smyslovéhookouzlení, Zťkladni východisko spojuje Neumannovu knihu s obdobnou tvorbou šrámkovské generace:básníkhledá ve splynutís přírodouajejí moudrou zákonitostíi v oproštěnísmyslůnejen protiváhu sociální disharmonie a osobní deziluze, ale i integritu vlastní osobnosti, schopnost obnovit svůj kontakt se společností na novéúrovni. V úsilío nalezeníŽivotníhokladu ajistoty Neumann splývá s širšíliterární ten-
nnost,avšakpřestobásníkův rčast v anarchistickém hnutí, skéodloučení' Celéhnutíse
Neumann však nedospívák ,jednostran. dencí.charakterizovanoučastojakopředválečnávlna vitalismu' némusenzualismu'ktenýse rozplývá ve vlastníchpocitech..(Václavek), ani k šrámkovskému,,kultu smyslů... Příroda mu ztělesňuje ideál přirozeného a svobodnéhovývoje, kde je možné''kvést a zráti po zákonech svého růstu..,kde se život zákonitě vyvíjíke kráse a harmonii. Není ani pouhým prostředkem alegorizace či antro.
113
pomoríizace,pouhým pozadím pro filozofickou reflexi, ani pouhou projekcí subjektu, .,stavemduše...Neumannovoosobitémístov tradici česképřírodnílyriky je v předmětném zobtazení' v tom, že příroda ve svéreálnéobjektivnípodobě je vlastnímobjektemjeho tvorby, že objevuje ,,velebnosthmoty.. a krásu jeji proměnlivosti.Konfrontuje.|is tímtoobrazem přírody zároveň svůjlidský svět, vztah moderniho č|ověkak ži. votu. zůstávajítu oba plány - rovina předmětnéhozobrazenía rovina reflexe - zřetelně odděleny, přičemŽ váha spočívána prvním z nich. V souhlases úsilímo bezprostřednía konkrétnízachycení'jevovéskutečnosti, faktu, třeba zdánlivě bezvýznamného,azátro.iežuž samo o sobě směřuje k zhodnoceníkaždéhojedinečného v e ň p o d t r h u j e m n o h o t v á r n o s t c e ljkeut u, i p ř e v a h a p ř i m é h o p o j m e n o v á n í ' j e Ž v y u Ž i v á m n o ž s t zvcíe l a konkrétníchoznačení,častoještě přesně odstíněnýchpřívlastky (zejménak označeníbarvy). Kompozici celé sbírky(řazenímbásnívzniklých v rozmezíosmi let nikoliv chronologicky' ale tak, Že provádějíčtenářečtyřmi ročnímidobami, od podzimu do podzimu) podtrhl básníkjednu zezák|adnich myšlenekknihy. dynamiku pírodníhodění,zobrazenéhojako proces nepřetrŽitézákonitéobnovy. Právě tato obnova byla mu předobrazem i budoucíhorenouveaučlověkai lidstva,jak napsal v jednom ze svých soudobýchfejetonů(vítám tě' květneI z knihy S městem zazády). V Knize lesů,vod a stráníse dotváří základní rys Neumannova básnickéhotypu - pozemšéanství spojenés mužnýmajasným poh|edemna svět; tyto vlastnostise stávajínovým zdrojem jeho sociálního optim.ismui přínosem pro celou českoupoezii. Ze svých pravidelných fejetonův Lidových novinách z let l 9 l 0 aŽ 1915 vybral Neumann po válce ty, které se tematickv přimykaly k jeho přírodnílyrice, v dvousvazkovou knihu S něstem za zódy (1922, 1923), již výraz'nězasáhl do vývoje tohoto žánru.Jádrem těchto próz jsou zpravidla drobnézáŽitky a příhody z denního styku s přírodou a s prostými lidmi' Kolem nich pak rozpÍádá Neumann úvahy o otáz'kách politických' sociálních' filozofických i kulturních,vyslovuje tu Znovu a znovu své vyznání socialisty, který uprostřed .,oceánu našíbídy.. proŽivá svůj ,,zápas o harmonii... I když ani v této době vystřízlivění neopouštísvé nedělat ,'mučedníkabudoucnosti..,ale ',bít se pro anarchistickéideá|y, vidí přece jako věc prospěšnější přítomnost..'pro denní a drobné skutečnosti,v nichž se také uskutečriujezápas o pokrok. Jeho t$etony obrážejína jedné straně toto zúženíperspektivy' kdy se básníkovy ,'zraky vracejícíse z dálek.. obrátily k domovu, svědčívšak na druhéstraně i o tom, jak básníkovodůvěrnésblíŽenis přírodouobrodně působilo nejen na jeho smysly' ale i na jeho krédo filozofické a světonázorové.S městem za zády, tj. na pomezí přírody a civilizace, odmítá Neumann romantickou iluzi o ,,návratuk přírodě..a dovede ocenit pozitivní hodnoty. kterépřinášejíčlověku oba tyto světy: zázraky přírody i díla lidskéhoumění a techniky. Z hlediska takto širocepojatéhobásníkovarenouveau-jako cesty k uchopenía vyjádření životníplnosti v nejširším smyslu' tj. nejen p|nosti individuálního citovéhoa smyslovéhoprožitku,ale i totality moderního světa- můŽemelépepochopit i druhou, parale|nístránku Neumannovy moravskétvorby,jeho účastna hnutí takzvané předválečné moderny. Teoretickyvyslovil Neumann umělecképožadavkymoderny v řadě statísebranýchpo válce do knížkyAt, žiježivot!(1920). Zde se dovršujeNeumannůvpředválečnýzápas za novéumění,za překonánídekadence,planéhoestétství a snahy o výlučnost;základnímrysem moderníhouměpostihnoutjejídynamiku a mnoníje mu kladný vztah k životu,snahavnéstdouměnísoudobouskutečnost, hotvárnost,zmocnit se umělecky těch jejích stránek,kterézůstávalydosud mimo oblast poezie, jako je svět techniky a civilizace, moderníkolektivity a prostýchvšedníchvěcí.Soustřeďujepozornostna oblast ,,tvárného úsilí.., na hledáníneotřelých,nekonvenčních výrazovýchprostředkůschopnýchvyjádřit tuto dynamiku a nový, civilní patos; v poezii vidítyto prostředkyzejménave využitívolnéhoverše've vytvořenínovéhobásnickéhoslovníku a novéobraznosti.Tato Neumannova koncepce,vyrůstající organicky zjeho předchozítvorby a z českýchpodmínek,dostává se tak do souvislosti se soudobými uměleckými i myšlenkovýmitendencemi u nás i za hranicemi, zejménas futuristickou a kubistickou modernouliterárníi výtvarnou.SblížilaNeumanna nejenom s Karlem Čapkem a s něko|ika jinými autory, kteří se hlásili k moderně' ale i s mladou generací výtvarníkůsoustředěnýchve Skupině výtvarných umělců.Spolu s nimi probojoval Neumann principy, které
114
přiblížilyuměn romantickéhokt nu estetickéhoi t
tikladu k existu v ALnnnachu nt V básnickét a to hned v něk Zpěýy Světel) u] civilizace a vell
zujícíbezprostř z'dtraznil': že ro, Zmocnitse živo podstatněi obrz tické hromaděn jícíchpostihno
světa strojovéc rozvinutí mode vilní...Ve shod tu zcela ustupuj syntaktickévýs r. 1935 rozšíři něhožzařadil d doprovodil boj Souběžněs ] dokreslujícíNe (vydaná až 19 erotickýchvzta s morálním pok
zejménamater přírodnílyriky poezie z prvnic Horkéhovanu l ž r n y( l 9 1 5 ) . V i
ze staršíchsbír básní poválečn (od mytickébo zůstalvšakjen
odváděly časo
OD CIVL
Neumanno l9l5 nastoup na jižnífrontu'
ubjektu' .,stavemduše...Neu. 'brazeni, v tom, že příroda ,velebnosthmoty..a krásu její yztahmoderníhočIověkak ži- zřetelněodděleny, přičemŽ zachyceníjevovéskutečnosti, n|ivě bezvý znamného,a zaroi, jež vyuŽivámnožstvízcela .ačení barvy). Kompozicí celé ů' žeprovádějíčtenářečtyřmi tyšlenekknihy. dynamiku příobnovabyla mu předobrazem ch fejetonů(Vítám tě' květne! t.Ieumannova básnickéhotypu te stávajínovým zdrojemieho 'a|Neumannpo válce ty, které temza zódy (1922, 1923), jiŽ ,ézážitky a příhody z denního vahy o otázkách politických, Lnísocialisty,který uprostřed ě vystřízlivěníneopouštísvé ludoucnosti..,ale ,,bít se pro ipas o pokrok. Jeho fejetony racejíci se z dálek.. obrátily í s přírodouobrodně působilo lstem za zády, t1' na pomezí ě.. a dovede ocenit pozitivní o uměnía techniky' onía vyjádřeni životníplnosti Zitku'ale i totality moderního lkétvorby,jeho účast na hnutí é požadavky modemy v řadě nannůvpředválečný zápas za adnímrysem moderníhoumě. ;tihnoutjejí dynamiku a mnono oblast poezie,jako je svět pozomostna oblast,,tvárného ryjádřittutodynamiku a nový, :. ve vytvořenínovéhobásnicnicky zjeho předchozítvorby i i myšlenkovými tendencemi lýtvarnou.SblíŽilaNeumanna erně. ale i s mladou generací rval Neumannprincipy,které
přiblížilyumění životua na nichž stavělapo válce nejmladšipoezie a celá meziválečnáavantgarda;odvržení romantickéhoku|tu Umění,demokraticképojetíumělcejako občanazačleněného do 1idskékolektivity, proměnu estetickéhoideálu, zahrnujícíhodo ob|astiestetickýchhodnot celou modernískutečnosta kladoucíhov protikladu k existujícímukánonu důrazna věci prosté,všední,',civilní...Programově se tato skupina představila y Almanachuna rok ]9I4, na jehož redakci i obsahu se takéNeumann podílel. V básnickétvorbě Neumannově se tyto snahy odrazily zejménav Nouých zpěvech (vydaných až 1918)' a to hned v několika směrech. UŽ názvy několika oddi|Íl(Zpěvy druitů,Zpěvy z lomozu i později připojené Zpěvy světel) ukazují, že tu Neumann průkopnicky rozšiřuje tradičníbásnickou tematiku o tématechnické civilizace a velkoměstského shonu (Cirkus, Chvóla rotačky,Stavba yodovodu aj.). Cyklus Zpě,ry z ticha, nava. zujícíbezprostředněna Knihu lesů,vod a strání,naznačujevšak zároveň, co Neumann i teoreticky nejednou zd'israzni|,. žerozhodujícím momentem moderny nebyla sama tematika, ale nový přístup ke skutečnosti' snaha zmocnit se Života v jeho prouděnía mnohotvárnosti.Rozšířenítematiky i dynamickévidění světa rozmnožilo podstatněi obrazovéa výrazovébohatstvíNeumannovy poezie.Zejménapro civilizačníveršeje charakteristickéhromaděnívěcí (nejčastějimetodouenumerace),barevně i zvukově výrazných a útočnýchobrazů,usilujícíchpostihnout světjako děj. Nové témapřinášíi nový slovník' který uvádí do básní nová civilní slova ze světa strojovécivilizace a všedníhoŽivota. Zék|adnímprostředkem tendence poetizovat věci nepoetickéje rozvinutí moderní metafory (báseťtKřídlovka), za|oženéna konfrontaci dvojí roviny, tradičně poetické a ,,ci. vilní...Ve shodě s tím se tu konfrontujíi různéstylovévrstvy a veršovéformy. Pravidelná strofa Knihy lesů tu zcela ustupuješirokýmnepravidelnýmformám, v nichžNeumann uplatňuje- na pozadímonumentalizující syntaktickévýstavby - volný verš,častonerýmovaný a rytmicky mnohotvárný. (Y 2, vydáni ve spisech r. l935 rozšiřil autor Nové zpěvy jednak o cyklus Zpěvy světel z r. 1918,jednak o oddí|Zpěvy povdlečné, do něhožzařadil devět básní z konfiskovaných Rudých zpěvů a 8 knižně netištěnýchbásní z téžedoby; vydání doprovodil bojovným aktua|izujícímdoslovem.) Souběžněs Knihou lesůa Novými zpěvy vznikají v pos|edníchpředválečnýchletechještědvě dalšísbírky' dokreslujícíNeumannův profil z těchto let. Je to předně sbírka milostné lyriky Hor\l van a jiné bósně (vydaná aŽ 1918)' v níŽ Neumann promítá svůj ideál přirozenéhoživota i oproštěnísmyslů do oblasti erotických vztahů.Dovršuje se tu linie jeho intimní poezie předválečnédoby, nesená od počátkupolemikou s morálnímpokrytectvím'touhou dobrat se plnosti proŽitku a přirozených lidských vztahů.Zde se obohacuje ze1ménamaterialistickou smyslovostí,prostou někdejšíhosatanického,b|asfemickéhogesta; na rozdíl od přírodnílyriky zůstává však Neumannova erotická poezie častov proklamativní rovině' (Vývoj milostné poezie z prvních dvaceti let Neumannovy tvorby je patrný z Knihy erotiky, vydané 1922, v nížprvní oddíl Horkéhovanu tvoří závěrečnoučást.)PoslednípředválečnouNeumannovou sbírkouje kniha Bohyně, světice, ženy(19|5). Většinajejích číselvznikala rovněžv létechl909- 19l3; k nim přiřadi| Neumann několik básní ze staršíchsbirek(Salome,Svató Luisa Michelovti) a v druhémdoplněnémvydání ve Spisech (1925) i několik básní poválečných.Historický cyklus epických básní, v němž autor zachycuje řadu ženskýchtypů a osudů (od mytickébohyně japonskéaž po Rosu Luxemburgovou), měl vytvořit ,,z|omkyepopeje sub specie ženy.., zůstalvšak jenom torzem. předevšímpro Neumannovo tehdejšívzdá|eni historickým látkám. od nichž ho odváděly časovější úko|y.
OD CIVILTZACE K REVOLUCI Neumannova činnostv předválečnémuměleckémhnutíbyla na několik let přerušenavá|kou' 15. května l9l5 nastoupilvojenskouslužbua po výcviku v maďarskémSzegeduodjel jako sanitnívojínv únonrl9l6 najižnífrontu.Téměřdva roky strávil v Albánii' nejprve v městečkuElbasanu, později v Bragožděv blízkosti
l15
ochridského jezera, kde jej v záÍi l9l7 zastihl ústup celé rakouskéfronty. Po dalšíchměsícíchútrap se s označenímmalarika přes vojenskou nemocnici ve StaréPazové (ve východní Slavonii) a v rakouském Neuburgu dostává počátkemr. l9l8 do vinohradskénemocnice a v červnuje z armády propuštěn. Své válečnéosudy zachytil Neumann v několika knihách próz: pobyt v Maďarsku v knize Vtilčenícivilisto. vo(|925), albánskézážitky v knihách Elbasan(1922) aBragožda (1928);časopiseckyvycháze|y vesměsjiž bezprostředněpo válce v Neumannově Kmeni, Červnua Proletkultu. Dávají nahlédnoutdo básníkovaosudu a myšlenkovéhovývoje za války, která mu vlastně poprvéotevřela bránu do světa' Neumann chápe válku jako vyvrcholení předválečnéspolečenské krize, ale zároveň jako ,,ohromnouzkoušku' cenu za závažnýkrok lidstva kupředu..' v jehož uskutečnění nepřesta|doufat. Sociální optimismus a láska k životu,k člověku a k přírodě přenášejíNeumanna přes útrapyválečnéhoživota;snažíse i tady Žíts otevřenými smysly, načerpatco nejvíce pro svůjdalšíživot a tvorbu. Zejménave vzpomínkách na Albánii zůstávajítragickéválečnéděje spíše v pozadi, a do popředívystupujíbarvitéobrazy jižníkrajiny, orientálníchměstečeka svérázného lidu. Žánrově stojí Neumannovy válečnéprózy blízko moravským přírodnímfejetonům,spojujícedrobnéobrázky ze života se sociálními úvahami. Svou válečnoutvorbu básnickou shrnu| Neumann do knížkyTřicet zpěvůz rozyratu (l918)' v rozšířeném vydáníveSpisechnazvanéI9I4_I9l8(|927).Jejíúvodníčástzachycujeprvnináraz,kterýmválkaudeři|a do básníkova pokojnéhomoravskéhosvěta, i jeho zápas o novou naději uprostřed válečnéhrůzy, o novou perspektivu vývoje lidstva a národa. Tyto básně z první části knihy navazujíbezprostředněna civilizační poezii Nových zpěvů (napřík|adbáseň Zpěv nad mapou), vnášejívšak do ní bojový akcent sociální, který ukazuje již cestu k poválečnýmRudým zpěvům.Jako v prozaických pracích sledujeme tu dále básníkovy vá|ečnéosudy, zejménajeho svět myšlenkový a citový, prolnutý smutkem nad planostísoučasného života i steskem po ztracenémdomově. Jsou tu zachyceny dojmy z vojenskéhoživota v Szegedu a z albánského prostředí,z něhož těží- stejnějako v próze - předevšímbarevnéobrázky krajinné,prodchnutéobdivem k cizí přírodě i k půvabůmprostéhoživota, k oněm ',chvílímsvětla a vzduchu..,tak hořce kontrastujícím s válečnouskutečností. Proti objektivnípoezii civilizačnípřichází tu Znovu ke slovu subjektivnícitová lyrika a lyrika přírodní. Po návratu z fronty se Neumann usadil znovu v Praze a vrhl se ještě za vá|ky s novou energií do veřejného života, navazuje hned ve dvojím směru na činnostpředválečnou.V březnu l9l8 zakládá časopis Červen (19l 8_192l )' jehožprvníročníkjecele ve znameníjehopředválečnýchkulturníchsnah.Mezi spolupracovníky najdeme Neumannovy druhy z předválečné moderny, zejména bratry Čapky a výtvarníky ze skupiny Tvrdošíjných(v nížse sdruŽila částněkdejšiSkupiny výtvarných umělcůajejížvýstavu A přece! roku 1918 provázi Neumann úvodnímslovem v katalogu),dále Šrámka,Horu' Vančuru,stejnějako se zde objevujícizí jména' k nimž se Neumann obracel už před válkou (Whitman, Verhaeren,Apollinaire' Duhamel, Philippe). Druhý směr Neumannovy aktivity vede znovu k anarchistickémuhnutí,kteréna počátkuroku 19l8 splynulo s bývalou stranounárodníchdělníků.Neumann pracuje od počátkuspolu s někdejšímisvými politickými druhy (napříklads Vrbenským' Landovou-Štychovouaj.) v nově vytvořenéČeskéstraněsocialistické.Se vznikem samostatného státu se stává poslancem za tuto stranu,členemparlamentníhokulturníhovýboru a odborovým radou na ministerstvu ško|stvía národní osvěty. Následujícírok hodnotíNeumann sám jako,,rok těŽkéhovývoje od iluzí ke skutečnosti,pokud šlo o naši republiku, od tápáníkjasnému názoru, pokud šlo o poválečnýsocialism...Pod dojmem revolučníchudálostí v Rusku a s postupnýmozřejmovánímjejichmyšlenkového východiska (zprostředkovalamuje napříkladved|e Gorkéhoaj. Leninova kniha Stát a revoluce.kterou sám vydává v Edici Červnaroku 1920) reviduje Neumann svédosavadnípolitickéideáIy' vystupujeze socialistickéstranya akceptujeprogram Komunistickéintemacionály. Najaře 1920 začináspolu s bývalými druhy z anarchistickéhohnutízak|ádatna českémseverukomunistické skupiny, kterése v srpnu l920 spojují ve Svaz komunistických skupin a stávajíse pos|ézejednouze
116
zakládajícíchslože činnostípropagačn
v tétodobě hlavně 1 orgánu pro proletář sledujících letech r končísvou dráhu l Čeryna, v nížvych Nová situace,je:
živéhoproudu liter se aktivně podílína dě soustřeďuje kol. (Seifert, Wolker, F Neumannovi jeho
snahou o objektivn a zÍeÍe|k jejím akn zřetelně stranilo re krajních proletkult (K ottizce uměnítři
za proletariátem,n pojet Takto zúžené rodícíhose poetisn jímž byla otevřená Svou představu Neumann v Rudýc
tematických okruhi ních básních'zaháj kova od konfronta víře. Teprve dalšít a žalůintimních..'i oblast dalšíčástist cich ze světa civili tu Neumann poezi značnápro jeho bá zie.. vyplývalajed
z navázáni na uměl poukázal. Předpok poezie, byl vlastní objektivní sociální o vyjádření,,socia zi ze Života pro|e obklopený v básní (Vodička). Latentn kým typem senzua mannovu tvorbu o mannova rozchodr
l dalšíchměsících útÍapse ú Slavonii) a v rakouském armády propuštěn. ;kuv knize Vdlčenícivilisto. secky vycházely vesměsjiŽ Lédnout do básníkovaosudu Neumann chápe válku jako .l.cenu za závažnýkrok lidk životu.k člověkua k přířenými smysly, načerpatco í tragickéválečnéděje spíše i a svérázného lidu. Žánrově ce drobnéobrázky zeŽivota zvratu(|9|8)' v rozšířeném náraz, kterým válka udeřila řed válečnéhruzy' o novou lezprostředněna civilizační rjový akcent sociální, který ledujemetu dále básníkov, planostísoučasného života r v Szegedu a z albánského ljinné,prodchnutéobdivem ť.,tak hořce kontrastujícím lvu subjektivnícitová lyrika novou energiído veřejného )l8 zakládá časopisČerven snah.Mezi spolupracovníky l a výtvarníkyze skupiny výstavuA přece! roku 1918 jnějako se zde objevujícizí linaire.Duhamel.Philippe). počátkuroku 1918 splynulo išímisvými politickýmidruměsocialistické. Se vznikem urníhovýborua odborovým kutečnosti. pokud šloo naši 'ojmemrevolučních udá|ostí kovalamuje napříkladvedle 'ku 1920)revidujeNeumann rm Komunistickéinternaciot na českém severukomunisstávajíse poslézejednou ze
zakládajících složek komunistické strany v rcce 192|. Celý tento vývoj byl prováZen bohatou Neumannovou činnostípropagační, kulturněpolitickou a publicistickou. V letech 1919-1920 vydává vedle Června,který má v tétodobě hlavně funkci politickou a teoretickou, kulturní týdeníkKmen, pak se stává redaktorem stranického orgánu pro proletařskou kulturu Proletkult (|922-1924) a zároveň tajemníkemstejnojmennéorganizace. V následujícíchletech rediguje Komunistickou revui (|924) a obrázkový týdeník Reflektor (1925_1926), v němž končí svou dráhu stranického redaktora. K tomu přistupuje znovu činnost vydavatelská, píedevšímEdice Června, v niž vycházi řada významných prací beletristických i naučných. Nová situace,jež znovu podnítilaNeumannovu politickou a spo|ečenskou aktivitu, postavilajej znovu i do živéhoproudu literárního a kulturního vývoje, tentokrát předevšímjako publicistu a organizátora. Neumann seaktivněpodílínahnutí pro1etářské kultury, napropracováváníkulturníhoprogramu, najehožzékla. dě soustřeďuje kolem svých časopisůznovu řadu umělců a kritiků, zejména z m|adé generace poválečné (Seifert, Wolker, Hora' Píša,Hořejší' Hůlka, Teige, Vančura aj.). Východiskem estetických postulátůjsou Neumannovi jeho předchozí teorie umění civilního, s jeho protisubjektivistickým,kolektivním cítěním,se snahou o objektivní vyjádření dynamiky světa. Akceptování základních tezí marxismu, ztotožněnís revolucí azÍeÍelkjejím aktuálnímpotřebám kladou mu na první místootázky třídnostiumění.Požadavek,aby umění zřetelně stranilo revoluci' aby se stalo jeji ,,zbraní a nástrojem.., se však postupně - zejména pod vlivem krajních proletkultovských koncepcí - vyhrocuje v rigorózní odmítnutímoderního umění jako měšťáckého (K ottizce umění třídního a proletdřského, Proletkult 1923' pod pseud' J' Votoček) a vyúséujev dilema ,,buď za proletariátem, nebo za uměním.. a v omezení smys|u umění na agitačnífunkci (Agitačníumění, tamtéŽ)' Takto zúžené pojetí,polemicky uplatňovanéproti jiným programovým formulacím(např. proti Horově nebo rodícíhose poetismu) Neumanna brzo vzdaluje nejen meziválečnéavantgardě,ale i vlastnímuvýchodisku, jímžbyla otevřená koncepce civilního umění, a značnězužujei základnu jeho vlastníbásnické tvorby. Svou představuproletářsképoezie, pojatéjakoumění agitační, revolučněvýchovnéa burcující,realizoval Neumann v Rudých zpěvech (|923)' zahrnujícíchjeho lyriku z let 1918_1923. Knižka obsahuje několik tematických okruhů,v nichž se zřetelně odrážíbásníkovo poválečnépolitické i umělecké hledání. V pěti úvodních básních, zahájených významně Žalmem z roku 1919, se soustředila problematika osobního vývoje básníkova od konfrontace ideálů z doby 28. října s popřevratovou skutečnostíaž po konečnézakotvení v revoluční víře.Teprve dalšíbáseňje prologem k vlastníproletářsképoezii, v němžse básník programovézÍiká,,radostí a žalůintimních.., aby mluvil k proletariátu jeho řečí,řečíboje a práce. To je takév podstatě dvojí tematická oblast dalšíčástisbírky;vedle veršůnavazujícíchbezprostředněna civilizačnípoezii Nových zpěvůa čerpajících ze světa civilizace a techniky rušnéobrazy práce a tvořivého |idského (lsi|i (Film' Nočníprtice) vytváří tu Neumann poezii revolučníchvýzev, v nížse znovu dostává do popředí rétorická, apostrofická dikce' příznačnápro jeho básnický typ (Káztiní Spartakovo, Zpěv ztistupů,Zpěv jistoty, Vy a my). Forma ,,agitačnípoezie.. vyplývala jednak ze způsobu'jakým Neumann chápal úkol literatury v těsně poválečnésituaci' jednak z navázáni na umělecké pruboje Nových zpěvů,na jejichž souvislost s Rudými zpěvy Neumann sám nejednou poukázal' Předpokladem knavázáni nebylajen skutečnost,že svět, který Neumann Novými zpěvy uvedl do poezie, byl vlastním světem proletářovým, ďe i základní tendence civilizační poezie k objektivaci, k zobrazeni objektivnísociální reality, modernílidské kolektivity. Tato tendencedostává nyní vyhraněnou podobu úsilí o vyjádření,,socialistickéhocítěnía myšleníkolektivního...Nesměřuje k vytváření,,individualizovanýchobrazi ze Žiyota pro1etariátu..,a|e k zobrazení sociálního dynamismu, jehož nositelem je proletářský kolektiv' obklopený v básníkovýchobrazech ,,celýmsouboremvěcí ajevů,čerpanýchze světa továrníhoruchu apráce,, (Vodička). Latentní vnitřní napětímezi konkrétnímpředmětným viděním, spojeným s Neumannovým básnickým typem senzualisty, a mezi tendencík heslovité,pojmové,,veršované publicistice..,jež provázelo Neumannovu tvorbu od počátku, se tu však znovu převažuje k pólu publicistiky (podobně jako v období Neumannova rozchodu se symbolismem).
117
Propagačněvýchovné úko|y,kteréNeumann kladl na |iteraturu,i tvůrčí krize, provázejícíjeho extrémní formulaci uměleckéhoprogramu, připoutaly Neumanna v druhépolovině dvacátých let k popularizačni práci naukové. Zabýva| se zejménadvěma otázkami'jejichžprostřednictvím chce působitna politickou jednak byl zaujat postavenímŽeny a úlohousexuálníchvztahův dějinách lidstva' i moráInívýchovu čtenářů: jednak historií revolučníchhnutí.(Připomeňme' že překládá a spolu s B. Srncem-Jelínkemkomentuje roku 1926 Beerovy Všeobecnédějiny socialismu a socitilníchbojů.)Výsledkem jeho několikaletéhostudia jsou velké popularizačnícykly Dějiny ldslcy(v šestidílech pod pseudonymem dr. Hynek Zárubaa Jiří Votoček' I.-Iv. 1925,v.1926,v|. 192.l)apozdějšíčtyřsvazkové Dějiny ženy(I. 1931' II.-IV. l932)' provázenéstudií o Monogamii (|932). Souběžně pracuje Neumann na třídílnéhistorické práci Francouzskri revoluce (|.-||. 1929' |I|. 1930)' jiŽ předcházela drobnějšístudie Maxmilkin Robespierre (|92,|). Ide vesměs o práce kompipohle|ačni,za|oŽené vždy na několika cizích předlohách;jejich cílemje dobrat se historickomaterialistického du na danéotázky a pomoci odstranitpředsudky,kterými byly dosud obklopovány. Práce o Velké francouzské revoluci měly nadto aktuální cíl politický jako dějiny zápasůo demokratickou republiku. Současněvznikaji porůznu i jednotlivé kapitoly Neumannových vzpomínek, otiskovanézprvu časopiseckya vydané později souborně spolu se staršíPolitickou epizodou (Vzpomínky,193l). V těchto kapitolách, věnovaných zejména období olšanskévily a někdejšímNeumannovým druhům(Arnoštu Procházkovi, Gellnerovi aj.), evokoval básník tehdejšíliterámí a uměleckéovzdušía v mnohémdokreslil i obraz první etapy svéhovlastníhovývoje. Další část vzpomínek, věnovaná obdobi moravskému,vyšla za ŽivoLa autorova jen časopiseckya zůstala nedokončena.
NovÁ CESTA ZA soCIÁLNÍ REALIToU Neumannovo soustředěrrík popularizaci vědeckých poznatkův druhépo|ovině dvacátých let bylo praktickou realizacíjeho teze, že,'v našídobě třeba více věděnínežumění..(Z|atý oblak); vyjadřovala nejen distanci od poválečnéhosměřování avantgardy' ale i rezignaci na vlastníkoncepci revolučnípoezie,jeŽ mu zjevně lzayira|a dalšítvůrčímoŽnosti. Neumann proŽivá mimořádně těžcepostupnou krizi hnutí,vrcholícíkolem V. sjezdu komunistickéstrany, kdy se spolu se šestidalšímiautory (Lakzvanévystoupenísedmi) dostává do konfliktu s novým stranickým vedenímaje ze strany vyloučen.I za těchto podmínekvšakpokračujev kulturněpoliticképráci. V letech 1929-1930 vznikájeho studie Krize národa (l930)' v nižrozebirá současnýstav českénárodníspolečnostia podrobujekritice příznakyrostoucíhonáporu reakce a fašismu,všímajesi zejména intea maloměšťácké těch vrstev, kterépodle jeho míněnítomuto náporu nejvícepodléhají'tj. maloměšťáctva ligence. V roce 1930 se ujímá Levéfronty, usiluje o masovou základnu tétoorganizace,stává se redaktorem jejího stejnojmennéhočasopisu.Na jejích stránkách se Znovu zapojuje do diskusí na literární a umělecké levici, snažíse o ujasněnísocialistických kritériíuměleckétvorby' zejménave vztahu k avantgardě;navazuje v nových podmínkáchna svéúsilíz doby hnutíza proletářskouliteraturu,aby se poslézesblížils programem socialistickéhorealismu. Podobně hledá Neumann po delšíodmlce znovu cestu i ve svévlastníbásnickétvorbě. Východiskem se mu stává mi|ostná poez|e z druhé poloviny dvacátých |et, za|oŽenána osobním prožitku,který podstatně zasáhl do celéhojeho dalšíhoživota. V časovémrozmezi sedmi let (\925-|932) vzniká básnická trilogie l^dska(1933), jejížjednotlivé knihy (Písněo jedinévěci,192.l, Žal,193I, částivyšly původnějako samostatné Srdcovti dtima, 1932). JestližeRudé zpěvy zůstalyv důsledkutehdejšíNeumannovy tvárnémetody častojen u abstraktníchvýzev a hesel,vyrůstázde z osobníhohluboce prožívaného osudu obraz individuálníhocitového dramatu,od prvníhookouzlenípřes bolest rozchodu ažke zjasněnépohodě posledníknihy. Cesta k vyjádření subjektivníhoprožitku byla pro Neumanna znovu zároveň cestou od abstrakcea rétorikyke konkrétnímu,
118
individualizované chudémi1encetěž probl společenské (hlavně v první kr
k subjektivníi spt rozměr. V souhlases nc čil' mění se znovL mannova posle
sech ke Knize lesů ní,sreflexí,stí proces vrchoií v c vání a současněm vána jednak scho; připadě konvenčn K milostnétrilt první částízamýš slova smyslu, nýt spočíváv prosté,
dvojí základní slo života, především podobě. Neumann vztahů,al užbéž společnosti'Teprr
skutečnou,.milos a uvědomělých lit Další Neuman
záŽitktl básníkový pobytu v zakarpa pa lvana (1933),r pozornosti české vace exotiky v ci\ nensképříroděi tr ,,hrdou poezii otu patsképřírody a z turní, k níŽ přímo Zatimco Enciá prostý'chderríkov na ní projel a p
zakarpatskéRach, pod Krušnéhory z cesta byla spojen Lidové noviny,kt podoba Českoslo deníku.
pÍováaejícij eho extrémní h let k popularizačni hce působitna politickou vztahův dějinách lidstva, Jelínkemkomentuje roku Lěkolikaletého studia jsou lkZfuuba a Jiří Votoček, r' |93z), provázenéstudií ancouuki revolrce (1.-ll. le vesměs o práce kompilomaterialistického pohle. )ráceo Velké francouzské rbliku. Současněv znikaji lisecky a vydanépozději ích, věnovaných zejména Gellnerovi aj.), evokoval y svéhovlastníhovývoje' en časopiseckv a zůstala
'vacátýchlet bylo prakticlyjadřovala nejen distanci inípoezie,jež mu zjevně zi hnutí.vrcholícíko|em rupenisedmi) dostává do
individualizovanémuobrazu skutečnosti.Přitom je milostnédrama proŽívánove světě poutajícímvšechny chudémilence téŽkýmipouty chudoby, všednosti,otrockédřiny; tlak tohoto světa,ustavičnápřítomnosttíživé společenské problematiky doby neníjen pozadím,promításe do nejintimnějšíchliclských vztahů.Nejčastěji (hlavně v první knize) má příznačnoudobovou podobu rozporu snu a skutečnosti, jenž poukazuje současně
k subjektivníi společenské sféře;smutek z neuskutečněné touhy i zápas o novou naději dostávajítak nový rozměr. V souhlases novou tematikou,kterou Neumann v obdobíRudých zpévŮze svépoezie programově vylou.
čil' mění se znovu i Neumannovy výrazovéprostředky' V Lásce se v podstatě ustaluje poetika Neum a n n o v a p o s l e d n í h o t v ů r č í h oo b d o b í , j e žs e - p o m í j e j íocb d o b íc i v i l i z a č n-í v r a c ív h l a v n í c h ry. sech ke Knize lesů,vod a strání' Typickým rysem je opět spájeníkonkrétníhozáznamu, předmětného zobrazení, s reflexí,s tím rozdílem,Že se váha postupněpřesouvá na složku reflexivní, filozoficko.etickou (tento proces vrcholí v cyklu Materialismus v Sonátě horizontá|ního života).Převahu tu má znovu přímépojmenování a současněmluvní verš,vyznačujícíse sdělovacímstylem a častotendencíkprozaizaci,jeŽjevyvažo. vánajednak schopnostíuzavřítmyšlenkuv básnické zkraÍce gnómické povahy (v ménězdaÍi|ém připadě konvenčnímipoetismy),jednak návratem k pevnésloce a k metrickému,melodickémuverši. K milostnétrilogii básnickése úzcepřimyká jediný NeumannůvrománZlaty oblak (|932); román měl být první částízamýšlenétri|ogie Lyrická léta,která i kompozičněukazuje k Lásce. Neběžío román v pravém slova smyslu, nýbrž o ,,skladbu snů, reminiscencía vzruchů..(Neumann). Její těžištěnení v syžetu;ten spočíváv prosté,,historii citové sebevýchovy dvou příštíchmilenců..a je pouze pÍostředníkemk uplatnění
dvojí základní složky: vedle složky tyrické sem autor začlenil úvahy o naléhavých otázkách společenského Života,předevšímootázkáchkulturyauměníaovztahumezimužemaženouvjehosoučasnéibudoucí podobě. Neumann tu podobně jako v Monogamii, vznikajicí ve stejnédobě' vyvozuje příčinydeformace těchto vztahů,at užbéžio manželskýsvazek nebo o nezávaznou anarchii sexuálníchstyků,z charakteruměšťácké společnosti.Teprve nová organizace společnosti- dovozuje Neumann - vybuduje sociální základnu pro skutečnou,,milostnoutvorbu..,pro ,,vyšší monogamii..'tj. ,'svobodnou,apÍecesilnou lásku dvou svobodných a uvědomělých lidí jako konstruktivníhočinitelesociálního... Další Neumannovy prozaické práce, vycházejici hned v následujících letech, jsou čerpány z cestovních zážitktlbásníkových pÍi zájezdl na Zakarpatsko v rcce 1932 a na cestě po republice v roce 1933' Z měsíčního pobytu v zakarpatskémRachově, odkud podnikal cesty po horskémokolí, vznikla lyrická próza Encióny s Po. pa lvana (1933)' s podtitulem Letní dojmy z Rachovska. V době, kdy se Podkarpatská Rus stala předmětem pozornosti českéhokultumího světa, předevšímjako dějiště zostřenéhosociálního zápasu' ale takéjako rezer. vace exotiky v civilizované republice, vede Neumanna do karpatských hor a pralesů stará láska k divoké panensképřírodě i touha načerpatodtud ,,trochu drsné,nevzhledné,neveselélyriky s hluboce modrýma očima'', ,,hrdoupoezii otuŽilých adobrých..,jejímžsymbolem je mu hořec-encián. I do těchto lyrických črtzkaÍ. patsképřírody a ze Životajejich horských obyvatel pronikla ovšemnejednabásníkovaúvahapolitická a kulturní' k nížpřímo vybíze|a sloŽitá národnostní, politická i sociální prob|ematika Zakarpatska. Zatímco Enciány jsou knihou přírodnípoezie, je Československícesta (2 sv.,l934' 1935) spíšeknihou prostý'chdeníkových záznami z půlroční cesty kolem republiky (od 28. dubna do 28' října l933). Neumann na ní projel a prošel moravské Slovácko, jižni a východní Slovensko (l. část opožděnéjaro), znovu zakarpatskéRachovsko a Verchovinu, v Čechách pak zejménačeský sever od orlických hor přes Krkonoše pod Krušnéhory a nakonec Chodsko a Šumavu(2. částKarpatské léto- 3. částČestcý podzim). Neumannova cestabyla spojenas přednáškamio současné kulturníproblematicea s povinnostípsát cestopisnéfejetony pro Lidové noviny, kterébyly vlastně ,,podnikatelem..Neumannovazájezdu.Tak takévznikla původnínovinová podobaČeskoslovenské cesty,kterou autorpozději upravil pro knižnívydánípodle svéhointimníhocestovního deníku'
119
Brzo po návratu onemocněl básník těžkou srdečníchorobou, kterájej po delšímléčenív poděbradských lázních přiměla k tomu, aby se v polovině roku 1934 natrvalo odstěhoval do tohoto poklidnéhopolabského města,znovu blíŽek přírodě,vodě a venkovskémuživotu.Přes pokračující léčení i poměrnou vzdálenost od pražského centrajsou Neumannova poděbradskálétanaplněnausilovnou pracína da|šíchbásnických sbírkách, činnostípublicistickou i redaktorskoua v neposlednířadě i aktivní účastí v politické práci (byl mj. členem
cích-,žečlo jen v boji za ko
obecníhozastupitelstvav Poděbradech). N e u m a n n v ě n u j e m n o h o s i l ú č a s t i n a f o r m o v á n í j e d n o t n é p r o t i f a š i s t i c k é k u l t u r n í f r o n tnya, v y m e zeníjejích úkolůa charakteru.Jde mu o to, aby se pokrokovíumělci nejen politickými sympatiemi,ale přímo
vyjádřené uŽ nt nemyslet na sn (Materialismus
svou tvorbou Zapojili do protifašistického boje. Akcentuje spojenízápasu na kulturněpolitickéfrontě s vyjasněním koncepce socialistickéhoumění;spolu s jinými umělci a teoretiky,předevšíms Bedřichem Václavkem, se snažípřispětk řešenízákladníproblematiky socialistického realismu. Ten pro něj neznamenáurčitou vymezenou formu, vymezený umělecký postup, ale rozmanitost individurílníhopřístupu při zachování základního poŽadavku:aby umění mělo ,,kladný,jasný' zdravý a pravdivý poměr k objektivnískutečnosti..; je mu ,,toliko pokynem, výstrahou před dekadentnímiformami měšťácké epochy...V Neumannově kritické
vývoje. Každá se dopracoval' mově přibližuj
praxi vedlo toto hledisko k polemice nejen s ruralismem,spiritualismema katolickou literaturou,ale i s levicově orientovanou avantgardouliterárníi výtvarnou, zejménase surrealismema,'formalistními výstřednostmi... Kromě účastipři zak|ádáni skupiny Blok i pÍi vydávání jejího časopisupracuje Neumann od roku l 936 v organizaci Lidovd kultura' v jejím stejnojmennémčasopise,který později sám rediguje, i v její kniŽnici Lidovd knihovna.TaÍočinnost,obrácená už přímo k |idovémučtenáři,dovršujeve třicátých letech mnohaleté Neumannovo úsilí vytvořit předpoklady pro budoucí obnovení rovnováhy mezi uměním a společností, předpoklady pro nový svazek kultury s lidem. V PoděbradechdokončujeNeumann sbírku'lrdce a mračna( 1935)'jejížjednotlivá číslavznika|a v letech 1933_|935 (některá z nich jsou zaÍazenanapříklad do Československécesty) a v niŽ vyslovil svou úzkost o osud lidstva ve chvílích,kdy se nad Evropou zdvihala ',černámračna..fašismu. Šedesátiletý těžcenemocný básníkúzkostlivěsleduje ,,uprostředrozlomenéhověku..předehrunovésvětovékatastrofyi vnitřní svár vlastní beznadějes vírou.Toto vnitřní drama tvoříjednu rovinu sbírky,realizovanouzejménav reflexivní a přírodní lyrice, v niŽ tóny hořkosti a stesku vyvažuje jen pocit bytostnésounáleŽitosti se světem chudoby a práce, se světem prostých lidí' ,,s velikou rodinou chudou.. (Nežaluj,Lidé s modrými konvičkami, Setkání s velkou rodinou, Jeseň aj.). Druhou vrstvu tvoří ,'songy nenávisti.. (zčástiběžío přebásněníněmeckéemigrantské lyriky)' jež v Neumannově tvorbě i v širších souvislostechčeského básnictvípředstavujínový nástup k bojovné politické poezii. Sbírku uzavirá rozlehlá hymnická báseň Poděkovdní Sovětskémusvazu' oslava země, jež zůstalapro básníka i v tétodobě trvalým zdrojem sociální víry a naděje. V složitéideově politické situaci v polovině třicátých let' kdy s rostoucí agresivitou fašismu sílí antisovětská kampaň, kdy však zároveň začínajii na levici první pochybnosti a diskuse o stalinskélinii sovětsképolitiky, zejménav souvislosti s politickými procesy a se zásahy v oblasti kultury' zasahujeNeumann do těchto diskusí knížkou úvah Anti-Gide (|937). Publikace byla polemikou s reportážemifrancouzského spisovatele André Gida Návrat ze sovětského svazu (u nás přeloženýmibrzo po francouzskémvydání už v prosinci 1936) a Neumann se v ní bezvýhradně postavil zaoťiciálni sovětskou politiku. V knize však nejde o vyvrácení konkrétníchnámitek Gidových, ale předevšímo kritiku jeho ideovéhovýchodiska a jejím propostavestřednictvímopříspěvekkvyjasněníproblému,kněmužseNeumannpořaduletvracel:problému ní inteligence v současnémsociálním zápase ajejího vztahu k revoluci. Jádro sporu spatřuje Neumann v netřídním přístupu k takovým otázkám, jako je otázka svobody a demokracie; ten zabraňuje inteligenci dobrat se skutečnéhopoznání světa, skutečné,,cesty ku štěstí..a s ní i ,,optimismu bez pověr a illzi.,. Hlavním předmětem Neumannovy kritiky je ,,intelektuálština.., pod niž rozumi individualismus a iluzi nadřazenosti, neznalost skutečnésociální problematiky ažlvota lidu, ideovou anarchii a maloměšťáckýradikalismus.
tzo
V Anti-Gidr vádí mnohéun kální..pohled z
mannůvbásnic gnómičnosti.C
,dialektickoma V druhéa tř z ní vytěžilřad šíchkončinách ních filozofick. samo vymezujr člověka'aéje t či chudák ze Z proti fašismu.' lyriky třicátýct závěr Sonáty h
nazyanou Stařt mu stylu, napl doby tu symb spravedlivéod světa. Právě v vtělenou v tvo
Na samém vyšlaaŽ l 945) básníkovýchz dvojzpěvem st
,,prozřetelnou i téžkýzápas č základní probl
myšlenkovýc Bezedný rok aktivizaci čes léhavýmotázk podzim,který poezie tétopc předevšímzk apostrofično
m léčení v poděbradských lto poklidnéhopolabského i poměrnou vzdálenost od alších básnickýchsbírkách, icképráci (byl mj. členem lturní fronty' navymeými sympatiemi,ale přímo ěpolitickéfrontě s vyjasněl s Bedřichem Václavkem' en pro něj neznamená urči. iho přístupu při zachování k objektivní skutečnosti..; ..' V Neumannověkritické
V Anti-Gidovi poukázal Neumann takéna vzrustajícívliv a přitažlivost katolicismu, který podle něho odvádí mnohéumělce od soudobéskutečnostik spiritualismu a mystice. Neumann se snažíobrátit jejich ,,verti. kální..pohled znovu k zemi a sám chce demonstrovatsvou tvorbou - jako kdysi ve Snu o zástupu zolfajicích - , že člověk můženaléztskutečnéštěstíjen na tétoskutečnézemi,která je ,,Ívárná,živá a proměnlivá..,
jen v boji za konkrétnípřeměnu světa. To je taképoslání básnické sbirky Sonóta horizontóIního života (|937)' vyjádřenéuž názvem i motem (vybraným z Melvillovy Bílévelryby a z Gidových Les nouvelles nourritures): nemyslet na smrt a na poslední soud a zvednout zrak od hrobů k horizontu země. Celý první oddíl sbírky (Materialismus) věnoval básník vyslovení svého životníhokréda, své lásky k Životu i viry v nezadržitelnost vývoje. KaŽdá z těchto básní je zároveň i bojovnou polemikou. Volí k nim sevřené veršovéformy, k nimž se dopracoval v obou předchozích sbírkách a kteréuplatňuje i v obou sbírkách následujících,kde se programově přibližuje nerudovské prostotě; výrazně se tu uplatňuje silný intelektuální prvek, pÍiznačnýpro Neumannův básnický typ vůbec a vzdalující Neumanna od počátku avantgardnímuproudu, i sílícísměřování ke gnómičnosti.otevřeně didaktické a polemické určenítěchto veršůbylo spojeno s pokusem vyslovit básní poznáni přímo' jak je u nás dosud nikdo nevyslovil.. (Václavek). ,,dialektickomaterialistické V druhéa třetí části sbírky (Kontinenty, Španělsko)sáhl básník k nejaktuálnějšísociální problematice, aby znivytéŽil' řadu dramatických příběhůze soudobéhozápasu o osud světa' zápasu probíhajícího v nejruznějšíchkončinách země. Na rozdíl od básní prvéčásti sbírky' kteréjsou vlastně básnickým rozvedením abstrakr ních filozofických pojmů'mají tyto veršeepickéjádro (častozaloženénapříkladna novinové zprávé),cožlŽ samo vymezuje jejich zvláštnípostavenív dobovémkontextu' Y každébásni běžío totéž.. o osud prostého člověka,aéjeto arabský dělník nebo čínskýkuli, marockéděti nebo zulskédívky' nezaměstnanýčeskýsklář či chudák ze Zakarpatska, americký černoch,německý emigrant nebo konečně španělský demokrat, bojující proti fašismu.Yýrazná společenskáangažovanosta naléhavostřadí tyto veršek novévlně sociální a politické lyriky třicátých let' navazující(hlavně tvorbou mladšíbásnickégenerace)na někdejšíproletářskou poezii. Na závěr Sonáty horizontálního živoÍazaÍadilNeumann básnickou polemiku s Františkem Halasem (StaréŽeny)' nazvanou Staří děIníci(1936). VyužívajeHalasovy litanickéformy a přibližuje sejeho obraznosti i jazykové. mu stylu, naplnil je jiným obsahema vytvořil programovýprotipól Halasově básni. Tragickou skutečnostsvé doby tu symbolizuje hořkým údělem zestárlého dě|níka' vysátého dřinou, za niŽ se mu nikdy nedostalo spravedlivéodměny, ačkolivjeho ruce vytvořily všechnolidské bohatstvía jeho bedra nesou všechnutíhu světa' Právě v tom však představujístařídělníci i nezdolnou kontinuitu života,nesmrtelnostlidského rodu, vtělenou v tvořivé lidské úsilía v odvěkou touhu po spravedlnosti. Na samémprahu okupace dokončuje Neumann básnickou knihu Bezedný rot (připravena k vydání 1939' vyšla až l945). Její první část(Karpatskémelodie), vlastnétorzo zamýšlenésbírky' vznikalaještě na podkladě básníkových záŽitktl z nejvýchodnějšíhocípu republiky, který stále poutal básníkovu pozornost ',tragickým dvojzpěvem straš|ivé krásy a strašlivější bídy..'Tímto dvojzpěvem zní i Neumannovy verše:chtějí zachytit obnově azmnožováni, ,,prozřetelnouřeč..nespoutanépřírody o nezkrotnésíle a s|ávě života,ojeho ustavičné i téžkýzápas člověka o Život s tvrdou přírodou a ještě tvrdšímčlověkem' Tato dramatická polarita zachycuje základni problematiku dobové reality i básníkova vztahu k ní' Vlastní jádro sbírky (Bezedný rok) je kronikou myšlenkových,citových a morálních zápasůtěžkédoby, osudnéhoposledníhoroku republiky. Neumannův Bezedný rok se osobitě zaÍazuje do dobové poezie v období kolem Mnichova, kdy dochází k nebývalé aktivizaci českého básnictvía znásobeníjehospolečenského dosahu,kdyje pozornostbásníkůobrácenak na. léhavýmotázkám dne, k obraně ohroženézemě (připomeňme v tétosouvislosti básnický výbor Českoslovenslq podzim, který sestavil Neumann spolu s F. Jungmannem pro Lidovou knihovnu a který podává výrazný obraz poezie tétopohnutédoby). U Neumanna zřetelně převažujedvojí akcent: akcent morální (Mnichov je mu předevšímzkouškou národního charakteru) a zdůrazněný zřetel k lidu. V souhlase s tím sílí znovu apostrofičnostjeho poezie (Jen páteř, Každý se bojí o svou kůži,Nezrazuj, Zpěv pátečníaj.)' spojená však
r2l
tentokfáts úspornostía sevřenostía vědomě se blížící (Kanora, Balada) nebo lidovépoezii, aťužbaladičnosÍi písňovostíi stupňovanouprostotouvýrazl. (Všechnytyto verševyšly časopiseckyv letech 1937-1939; stejně tak pub.likovalNeumann pod pseudonymem Jan Bedrna na začátkl okupace řadu básní, zaíazenýchpozději do sbírky ZamoÍená léta'jejichž symbolika, skrytá v přírodníchmotivech azíete|ná českémučtenáři,ušla cenzuře.) ] 5' březen zastihl Neumanna v Poděbradech;avšakještětéhoždne musel básníkPoděbrady opustit a hledat ilegální útočiště' nejprve y Praze, pak ve Vyžlovce u Jevan, v Heřmanově Městci a konečně v blízkém Vápenném Podole v Že|ezných horách, kde zůstalaž do konce okupace, chráněn poměrnou odlehlostímísta i pomocí přátel. Teprve po osvobozeníse vrátil do Prahy, kde strávil poslední|étaŽivota. V letech nucenénečinnostiv pohorskévesnici, odkázánjen na pokoj venkovskéhohotelu a na nekonečné toulky přírodou, píšebásník svou poslední knihu Zamořencj létcl(l946). Strastiplná doba plotektorátního provizorianepodlomilajehoživotníjistotu a víru,zralou vyrovnanosta vnitřníharmonii,k níždošelv předchozích sbírkách. ,,Vyhnanec..domova' srůstáznovu s dosud neznámým ,,chudým a přespanilým.. koutem rodnézemě, hledá a nacházi znovu v jeho příroděpodobenstvínesmrtelnostiživota,hojícíhoi nejhlubšírány. a dívá se přes temnou a hrůznousoučasnostk budoucnosti' ,,k novémusvětu pohody...Vnitřní i obiektivní logika básnickéhovývoje, jež od pyšnéhogestaPísněnenárodní(Apostrofy),kdy by býval ,,rád'.'přetrhal vše, čím..'k hroudě přirost... vedla Neumanna k Českýmzpěvům a ke Knize lesů,vod a strání,táž logika vedla 1ejpozději od Elegie (Rudézpěvy) nad nenáviděnou ,,nevěstkouzápadniburŽoazie,,k hlubokéa vroucí lásce k zemi, dnes zrazenéa pofupené,jeŽ se zitra stane ,,pravoudomovinou.. svéholidu. V posledníchletech svélvorby se Neumann častějiajednoznačnějinežkdy předtímobracík tradici, kterou mu v prvéřadě reprezentujepostava Nerudova (Setkánís Janent Nerudou), ale nejenom ona; nejedna trvalá souvislost ukazuje od počátkunapříkladk Vrchlickému a k celémubásnickémuodkazu z konce století'z něhož Neumannova tvorba vyšla. Nejde tu jen o prostý návrat; vždyt mezí počátkema koncem Neumannovy tvorby ležícelá epocha umělecká i společenská.integrovaná do jeho díla, myšlenkovéa umělecképrůboje vlastníhotvůrčího vývoje, který nepředstavujeuzavírající se kruh, ale proces,v němŽ každéobdobí znamená nový pokus o umělecképostiženískutečnosti.ZamoÍenálétazakončujíu Neumanna tento proces využitím klasickéhoodkazu. Po svémnávratu do Prahy roku l945 se ujímá Neumann redakce Tvorby a snažíse aktualizovat myšlenku lidové kultury v kulturní politice poválečnéhoČeskoslovenska.V listopadu 1945 je jmenován národním umělcem. Verše z, posledníchdvou let Neumannova života byly píiíazenyk poválečnémuvydání Rudých zpěvů,s nimiž je spojuje jejich agitačnícharakter.V červnu l947 Neumann po těžkénemoci umírá. Spisy: Spisy|9z0_|946uFrantiškaBorového(l6sv.);Sebranéspisyl948*l956veSvobodě,pakvČeskoslovenskémspisovateli(23sv.,předmluvyA. M. Píša. LumírČivrný.VlastimilBorek'JiříTaufer,LadíslavŠtoll,LídaŠpačková, Marie Pujmanová,Květa Mejdřická' Václav Lacina);Spisy (kritickévydání)od roku l962 v SNKLHU' pak v odeonu (dosudl2 svazků,doslovyZdeněk Pešat,Zina Trochová,StanislavaMazáčová, Jiří opelík,Jiří Taufer,ŠtěpánVlašín, - Výboryze statí: MiladaChlíbcová,JaromírLang,HanaKučerová). o umění( l 958'usp.a doslovJiříBrabec);Rozuměti (l97ó' usp.MíladaChlíbcová,prův.textJiříBrabeca Eva Strohsová' urnění podjm. MiladaChlíbcová); Konfesea konfron. tace(2 sv'' l988' usp.Jiří Holý a MiladaChlíbcová, doslovMiladaChlíbcová). K o r e s p o n d e n c e :V i k t o r D y k - s t . K . N e u m a n n - b r a t ř i Č a p k o v é ( l 9 6 2 ' u s p . M i l a n B l a h y n k a , S t a n i s l a v a J a r o š o v á , Í..rantišek Všetička. doslovEva Strohsová); JaromírDvořák:Výborz IistůS. K. NeumannaB. Václavkovi(sborník VáclavkovaoIomouc1962'|964).'YáclavŠtěpán: Borový(sb.Literámíarchív2' StanislavKostkaNeumanna nakladatel František l 967)lJarmilaMourková:Neumannova korespondence v Literárním archivuPNP (Česká literatural 975);JiříHek:Z |istáÍe StanislavaK' Neumanna(Českáliteratura|9.15). Vzpomínky a dokumenty: sbomíkDíkbojovníku (l945,red.LumírČivrný); LídaŠpačková: Takovýbyl (l948, dopl.vyd. l957)' in Zfrvy hněvua lásky (l962);S. K' Neumannv obrazech(l952, usp.oldňch Audy);StanislavKostka
122
Neumann ve fot' stínu,1969).
Soupis díl Eva Strohsová, S t a n i s l a v aK . N pracío S. K' Ne
č' 506, Stanisla K n i ž n ím o
mann 1875-19 st kon-runistické N e u m a n n( 1 9 5 6
slav Kostka Net
Macháček:Stan Studie a s
Gótz: St' K. Net
k výboru Básně Bedřich Václavt glosy k novépt českousocialis hrdých a vášni
studiu otázek ur
z-asocialistickor Neumannovam
poezie ve třicát dvacátých let ((
Jíšain Českáp marxistickéest (Symboly' písn fakulty v Plzni, v letech 1922-
a básníci Devět Vladimír Dostá poezie k poezí
v letech 1906-l
dvou letech Žil (sborníkSpolu
.i (Kanora, Balada) nebo letech1937-1939;stejně ásní, zaÍazených později tá českému čtenáři,ušla ťěbrady opustita h|edat :iakonečněvblízkém měrnou odlehlostí místa života.
Neumann ve fotografii (1955' usp. Josef Kalaš, předmluva Jiří Taufer); Zdeněk Kalista: Stanislav Kostka Neumann (Tváře ve stínu.1969). Soupis díla: Soupis díla St. K. Neumanna (Bibliografický katalog ČSR 1959, zv|. sešit5, red. Milada Chlíbcová' Eva Strohsová, Emanuel Macek, předmluva Eva Strolrsová).- Soupis prací o autorovi: Literatura o životě a díle Stanislava K. Neumanna z let 1918_l928 (Českátiteratural975, usp. Milada Chlíbcová a Stanislava Mazáčová); Souprs p r a c ío S . K ' N e u m a n n o v i 1 8 9 3 _ | 9 | 7 ( 1 9 8 4 ,u s p .S t a n í s l a v aM a z á č o v á ) . - S o u p i s p o z ů s t a l o s t i : L i t e r á m í p o z ů s t a l o s t č. 506, Stanislav Kostka Neumann (1963, Literfuli archiv PNP, usp. Jan Wagner). KniŽní monografie: BohumilPolan:SeStanislavemKostkouNeumannem(t919);BedňchVáclavek:st.K.Neu. mann l875_1935 (1935' tóž ve výboru Literámí studie a podobizny, 1962);Eva Strohsová: Cesta st. K' Neumanna ke komunistickéstraně (1954), Zrození modemy (1963' o Nových zpěvech a Almanachu na rok 19t4); Jiří Taufer: St. K.
o hotelu a na nekonečné ná doba protektorátního tonii'k níŽdošelv předa přespanilým..koutem tojícíhoi nejhlubšírány, ly... Vnitřní i objektivní lýva|,,rád...přetrhalvše, t sftáni, Íážlogika vedla k hlubokéa vroucí lásce
Neumann ( 1956,2. vyd. I975); JarornírLang: St. K. Neumann (t957), NeumannůvČerven(1957); S' A. Šerlaimová:Stanislav Kostka Neumann (Moskva l959); FrantišekKautman: St. K. Neumann, Člověk a dílo, l875_l9]r7 (1966); Miroslav Macháček: Stanislav K' Neumann (1985).
n obracík tradici, kterou nom ona; nejedna trvalá
za socialistickou poezii v letech utváření protifďistické lidové fronty l933_t937 (Česká literatura l955); Miroslav Červenka: Neumannovamilostnátrilogie (ČeskáIiteratura1955),Myšlenkaa život,Kbásnické metoděNeumannovy filozoficko.etické
uu z konce století,z ně. a koncem Neumannovy cvéa umělecképrriboje i každéobdobí znamená a tento proces využitím e aktualizovat myšlenku je jmenován národním ečnémuvydání Rudých <énemoci umírá.
studie a stati v časopísech,sbomícíchatd. : Miroslav Rutte: Stanislav K. Neumann (Nový svět, l919); František GÓtZ: st. K. Neumannova poezie civilizační(Anarchie v nejmladšíčesképoezii, |922); Josef Hora: S. K. Neumann (doslov k výboru Básně' 1928);Jiří Haller: Básnická řečSt. K. Neumanna (Našeřeč l93l ); A. M. Píšain Proletářská poezie (1936); Bedřich Václavek: Cesta ke skutečnosti(Tvorbou k realitě, |93.1)l F. X. Šalda:Básnická obroda St. K' Neumanna (Kritické glosy k nové poezii české,1939); Václav Pekárek in Wolker-Neumann.Hora (l949); Ladislav Štollin Třicet let bojů za českousocialistickou poezii (1950, rozš.Básník a naděje, l975); F. X. Šaldain Kritické projevy 3 (1950' o Apostrofách hrdých a vášnivých), Krítické projevy 4 (1951, o Satanově slávě mezi nárni); Felix Vodička: Úkoly literární historie při studiu otázek uměleckéhomistrovství(Slovo aslovesnost l951-l952' o proletářsképoezi1);llři Brabec: Neumannůvzápas
poezie ve třicátých letech (Nový život 1955); Eva Strohsová: St' K. Neunrann a teorie proletářskéliteratury na počátku dvacátých let (Českáliteratura l955); Miroslav Drozda in Boj KsR(b) o sovětskou literaturuajeho ohlas u nás (1955); Jan Jíšain Česká poezie dvacátých let a básníci sovětskéhoRuska (l956); Květoslav Chvatík in Bedřich Václavek a vývoj marxistickéestetiky (|962); Miroslav Červenkain Českývolný ver.šdevadesátýchlet (1963),od symbolismu ke Knize lesů (Symboly' písněa mýty' l963); Bohumil Jirásek: Reflexívníprvky v mi|ostnélyrice St. K. Neumanna (Sbomík pedagogické fakulty v Plzni, 1967);FrantišekKautman: Khodnocení úlohyNeumannova Června(Českáliteratural967), St. K. Neumann v |etech 1922_|926 (Českáliteratura 1968);FrantišekBuňánek in Generace buřičů(l968); Jiří Svoboda: St. K. Neumann a básníci Devětsilu (Sbomík pracípedagogickéfakulty v Ostravě' 1973);Ladislav Štol|in Socialismus a osobnosti (1974); Vladimír Dostál in V tomto znamení(1975); ŠtěpánVlašín:Poezie mládí a vzdoru (Českáliteratura |975), od civilizaČni poezie k poezii proletářské (Česká literatura 1975); Dušan Jeřábek: Ke spolupráci St. K. Neumanna s moravskými časopisy v letech 1906_1910 (Česká literatura1916); Milan Blahynka: Básnický učitelgenerací(Pozemská poezie,1977' o posledních dvou letech životaa díla);Jiří Taufer in Portrétya siluety (l980); Milan Blahynka: St. K. Neumann - kritik |9|8-1939 (sbomík Spoluvytviířetpravdu zítřka, l982).
obodě,pakv Českosloven. islavŠtoll,LídaŠpačková, SNKLHU, pak v Odeonu IiříTaufer,ŠtěpánVlašín, ;lovJiříBrabec);Rozuměti bcová);Konfesea konfrontynka,StanislavaJarošová, áclavkovi(sbomíkVáclavový(sb.Literárniarchiv2, ra l 975);JiříHek: Z |istáÍe ačková: Takovýbyl (l9a8, :hAudy);StanislavKostka
| 2-t
