Čtvrtletník

CZECH ARMED FORCES TODAY ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES Quarterly / Čtvrtletník

3/2006 Published by CR MoD – Military Information and Service Agency Vydává Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb Address / Adresa: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic Tel.: + 420-973 215 553 Tel./fax: + 420-973 215 569 Identification number / IČO: 60162694 http://www.army.cz Number / Číslo: 3/2006 Date of publication: 27 September 2006 Den vydání: 27. 9. 2006 Editor-in-chief / Šéfredaktor: Jan Procházka Editor: Jarmila Xaverová Layout / Grafická úprava: Jarmila Jarešová Translation / Překlad: Defense Language Institute Vyškov Printed by / Tisk: Tiskárna Beneš, Ústí nad Labem Distributed to units of the armed forces by AVIS. V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic tel. + 420-973 215 602 Registration number Evidenční číslo: MK ČR E 7141 ISSN 1212-97-55 © CR MoD Military Information and Service Agency MO ČR – AVIS

Title page photo: Jan Procházka

OBSAH

CONTENTS

Náš host: ministr obrany České republiky Jiří Šedivý ........................................................ 2 Nestabilní Afghánistán .................................... 5 Ukrajina usiluje o vstup do NATO ................... 8 Zkušenosti mohou být prospěšné ................. 10 Can I Help You? ............................................ 13 Bosna a Hercegovina se připravuje na volby ................................... 16 Velvyslanci hudby ......................................... 19 Radar bez oken ............................................. 20 Bilaterální aktivita s Ruskou federací ............ 22 Hledáme pravdu ............................................ 24 Učíme se učit… ............................................. 26 S puncem světové kvality ............................. 29 Aktuální trendy v komunikaci ........................ 32 Čáslavští piloti s certifikátem „Mission Commander“ .................................. 34 Co očekává Kosovo? .................................... 36 Vojáci NATO obsadili pláž Flamengo............. 38 Život za objektivem ....................................... 40

Our Guest: Minister of Defense of the Czech Republic Jiří Šedivý ......................................................... 2 Unstable Afghanistan ...................................... 5 Ukraine Interested in NATO Membership ....... 8 Lessons-Learned Can Be Useful .................. 10 Can I Help You? ............................................ 13 Bosnia and Herzegovina Is Being Prepared for Election ....................... 16 Ambassadors of Music ................................. 19 A Windowless Radar ..................................... 20 Bilateral Activity with the Russian Federation .... 22 We Are Looking for Truth .............................. 24 We Learn to Teach… .................................... 26 A Hallmark of Top-Quality ............................. 29 Current Trends in Communication ................ 32 Čáslav Pilots Received a “Mission Commander” Certificate .............. 34 What Does Kosovo Expect? ......................... 36 Flamengo Bay Occupied by NATO Soldiers ...... 38 Life behind a Camera Lens ........................... 40

Náš host / Our Guest Ministr obrany České republiky Minister of Defense of the Czech Republic

Jiří Šedivý

Spojenci nám důvěřují Životní krédo ministra obrany České republiky Jiřího Šedivého je prosté, ale také silně zavazující: „Nebát se, nekrást a být připraven.“ Dříve než byl Jiří Šedivý jmenován ministrem obrany, působil šest let ve funkci ředitele Ústavu mezinárodních studií a poslední dva roky učil v Evropském centru pro bezpečnostní studia George C. Marshalla v Německu. Zde se také podílel na přípravě českých důstojníků. „Většinou to byli lidé, kteří naprosto perfektně reprezentovali Českou republiku. Byli srovnatelní se svými kolegy z tradičních zemí NATO,“ říká český ministr obrany. Pane ministře, jste absolventem katedry válečných studií na King’s College a dlouhá léta se zabýváte otázkami bezpečnosti. Jak vy osobně vnímáte současnou bezpečnostní situaci ve světě? Při pohledu na bezpečnostní situaci je potřeba odlišit všeobecné vnímání globální bezpečnosti obyčejnými lidmi, zejména v západním civilizačním okruhu, kde jsme velice formováni médii a přívalem nejrůznějších zpráv, obrazy hrůz, které se dějí ve světě, od řekněme objektivního stavu světa. Paradoxní přitom je, že podíváme-li se na tvrdé expertní statistiky, na čísla, která popisují konflikty a války za posledních deset až patnáct let, pak počet konfliktů klesá, klesá počet lidí, kteří v nich byli zabiti, klesá počet uprchlíků. A na straně druhé stoupá počet úspěšných operací vedených mezinárodními organizacemi s cílem nastolit a udržet mír v místech různých konfliktů. To jsou fakta, která lze statisticky změřit. Ten trend je jednoznačný, ale vnímání bezpečnostní situace většiny lidí je silně subjektivní a může být opačné. Počet mezinárodních mírových a stabilizačních operací se od počátku devadesátých let znásobil a pro nás je nesmírně důležité, abychom se na těchto misích podíleli, aby čeští

2

vojáci byli vysíláni do oblastí, které se vzpírají všeobecnému trendu šíření míru. Je to jak v našem úzce národním zájmu, tak v intencích širších zájmů našich spojenců a celého západu.

důrazy a korekcemi v tom, co děláme v tomto roce. Celkový počet příslušníků Armády České republiky působících v zahraničí bude mírně navýšen a přesáhne přes jeden tisíc vojáků.

V minulých dnech uplynulo již pět let od teroristického útoku na Spojené státy. Daří se nám bojovat s mezinárodním terorismem? Před nedávnem zazněl názor, že se o terorismu příliš hovoří, ale málo se proti němu dělá a že boj proti terorismu je neefektivní… To je stále otevřená otázka – jak změřit úspěšnost boje s něčím, co je velice těžko uchopitelný fenomén. Těžko uchopitelný již proto, že například dodnes neexistuje jednotná definice terorismu, na které by se shodly všechny státy OSN. Za úspěch můžeme přitom považovat, že od 11. září 2001 nedošlo v USA k žádnému teroristickému útoku, že v Evropě jich bylo pouze několik. Desítky různých teroristických akcí byly eliminovány již v přípravných fázích nebo ve chvíli, kdy se blížily k finální fázi.Tento měřitelný úspěch, tedy počet zmařených útoků, počet uvězněných či zabitých příslušníků teroristických skupin, stojí na straně jedné. Na straně druhé je zde mnohem dlouhodobější výzva a tou je otázka, jak řešit ony dlouhodobé a hluboké příčiny terorismu a jeho podpory, které spočívají v politické, hospodářské a sociální situaci zejména v arabských zemích Středního východu. Ony kořeny terorismu pramení z nedemokratických až tyranských režimů, z chudoby a celkové korupce a inkompetence vlád poskytovat svým občanům přijatelné podmínky k životu a nabídnout jim nějakou budoucnost. Dokud se nevyřeší tento problém, budou se rekrutovat stále noví teroristi a vznikat nové teroristické organizace.

Budeme reagovat na výzvu k navýšení počtu vojáků v Afghánistánu? V Afghánistánu máme dostatečné a především velice kvalitní zastoupení. Je nutné zdůraznit, že kvalita je mnohem větším přínosem než kvantita.

Při jmenování do funkce jste hovořil o třech prioritách, které budete prosazovat. Jednou z nich je také účast českých vojáků v zahraničních misích. S jakým návrhem počítá resort na rok 2007? Na rok 2007 se nám podařilo zajistit potřebné prostředky pro splnění našeho záměru. V zásadě budeme pokračovat s určitými novými

Zůstaňme ještě u misí. Česká republika podruhé v novodobé historii byla pověřena rolí vedoucí země. Poprvé v operaci KFOR a nyní od prosince v misi ISAF, kde budeme velet mezinárodnímu letišti v Kábulu. Stoupá tedy kredit českých vojáků v očích aliančních velitelů? Je to velice pozitivní důkaz toho, že Česká republika má vynikající vojenské profesionály, kteří požívají důvěry spojenců. Ze států, které vstoupily do Severoatlantické aliance v posledních dvou vlnách, jsme po Polsku jednoznačně druhým státem, který má nejkvalitnější, nejrozsáhlejší a nejspolehlivější přípěvek do operací NATO. V poslední době se často diskutuje na téma vybudování americké základny na našem území. Vy sám osobně, jak jste uvedl, jste jejím zastáncem. Co považujete za hlavní důvody k jejímu případnému umístění v jedné z vybraných lokalit? Jsem zastáncem tohoto projektu s tou podmínkou, že se případné zařízení nebo část systému, která by byla instalována na našem území, v budoucnosti začlení do spojeneckého raketového systému, tedy že to nebude pouze bilaterální záležitost. Právě mnohonárodní rámec tomuto projektu dává velice silnou legitimitu. Potřebnost takového systému vyplývá již ze samé podstaty a tou je obrana proti hrozbám, kterým budeme ve střednědobém výhledu čelit. Podíváme-li se na prodlužující se dolety raket, které vyvíjejí a vyrábějí v Severní Koreji

nebo Íránu, čili v zemích z případného hlavního směru ohrožení, tak je to jednoznačný argument pro budování tohoto systému. Významné také je, že budeme-li do tohoto systému zapojeni, vzniknou příležitosti pro česká výzkumná a vývojová pracoviště podílet se na řešení technických otázek spojených s tímto projektem. Již dnes máme v České republice některá pracoviště, která se svým dílem na těchto aktivitách podílejí. Pane ministře, hovoříte o vývoji a výzkumu čili o modernizačních trendech. Jak se budeme vyrovnávat s případným snížením rozpočtu, zvláště v oblasti modernizačních projektů? Případné změny neovlivní plnění úkolů v letošním roce a nebudou mít ani zásadní vliv na rozhodující aktivity v roce příštím. Přesto na příští rok připravujeme řadu opatření především v oblasti investic, kde může dojít k okamžitým úsporám. Je zřejmé, že některé projekty budou pozastaveny, případně odloženy nebo přesměrovány, a některé budou zrušeny. To jsou ovšem pouze krátkodobá řešení. My musíme připravit studii s dlouhodobějším výhledem, protože víme, že v nejbližších dvou až třech letech nám řekněme katastrofa nehrozí. Obávám se ale, že katastrofa může nastat koncem desetiletí a v letech následujících, kdy budeme za prvé stále bojovat s dopady současného snížení, které jsme převzali od minulé vlády a které ovlivní rozpočet až na rok 2009, a za druhé budeme vstupovat do rozhodujícího období pro zavedení eura, kdy základním imperativem budou maastrichtská kritéria, tedy především vyrovnaný státní rozpočet. Faktem také je, že zákonitě přijde období ekonomické recese či dokonce stagnace, to je dáno hospodářskými cykly. Současný hospodářský růst tady nebude navěky. Působit bude i čtvrtý faktor, kdy koncem desetiletí budou dobíhat určité investiční a modernizační projekty, které byly plánovány v minulých letech a které souvisejí s dosažením plných operačních schopností. Existují tedy velice silné hospodářské aspekty, na které se musíme připravit. Nesmíme se nechat zaskočit případnými dalšími škrty a rozpočtovými tlaky. Neovlivní tyto zásahy naše postavení v Alianci? V posledních třech letech byla Česká republika v NATO dávána za příklad dobře provedené reformy, za příklad spojence, který plní své závazky jak v oblasti vysílání vojáků do misí, tak v dosahování vojenských schopností. Nyní dostávám řadu zpráv, chcete-li signálů, které minimálně naznačují určité obavy týkající se toho, zda Česká republika bude i nadále schopna udržet svůj status. V listopadu se uskuteční summit NATO, kde se bude jednat o případném dalším rozšíření Aliance. Jaký je váš názor na politiku otevřených dveří a kdy a pro které státy by se „dveře“ NATO měly opět otevřít? Nemyslím si, že z Rigy budou zaslány přímé pozvánky konkrétním zemím. Domnívám se, že tam bude potvrzena platnost politiky otevřených dveří a že zde výslovněji zazní zmínka o dobrých výhledech pro Gruzii. Lze také předpokládat, že v hlavním komuniké ze summitu nalezneme určitou pochvalu a pobídku pro

snahy Chorvatska, případně dalších států, jež se o členství ucházejí. Nabídneme také účast v Akčním plánu členství dalším zemím. Pane ministře, dovolte poslední otázku. Při nástupu do funkce jste také hovořil o nutnosti aktualizovat Vojenskou strategii České republiky s výhledem na dalších dvacet až pětadvacet let. Pracují již experti na tomto zadání?

Na vypracování potřebných studií se podílejí pracovníci ze sekce obranného plánování a strategie. Osobně bych rád tuto debatu otevřel za zdi Ministerstva obrany, aktivizoval takzvanou širší bezpečnostní komunitu a přizval k řešení těchto závažných otázek i nevládní odborníky. Chtěl bych, aby materiály zpracované na ministerstvu byly vystaveny určité oponentuře v rámci otevřené a veřejné debaty.

Our Allies Trust Us The life credo of Jiří Šedivý, the Czech Republic Minister of Defense, “do not fear, do not steal and be prepared” is simple, but on the other hand, strongly binding. Prior to being appointed the Minister of Defense, Jiří Šedivý had been directing the Institute of International Studies for six years, and during the last two years, he was teaching at the George C. Marshall European Center for Security Studies in Germany. There he was engaged in training Czech officers. “Most of them were people who perfectly represented the Czech Republic and were fully comparable with their colleagues from traditional NATO countries,” says the Czech Minister of Defense. Mr. Minister, as a graduate from the King’s College Department of War Studies and a longtime expert on security issues, how do you view the current security situation in the world? In order to see the security situation correctly, we have to differentiate between the general perception of the global situation that dominates the so-called western part of civilization, where ordinary people are considerably shaped by media and their influx of various news and horrific pictures from all the continents, and let us say, objective state of the world. Paradoxically, looking at the expert statistical data describing conflicts and wars that took place within the last ten to fifteen years, we can see that the number of conflicts, their victims and refugees have been dropping. On the other hand, the number of successful peacemaking and peacekeeping operations conducted by international organizations has been rising. These are statistically measurable facts. The trend is clear; however, the most of people perceive the security situation subjectively and oppositely. Since the beginning of the nineties, the number of peace support and stabilization operations has increased and we deem our

participation in these missions very important; thus we want to deploy Czech soldiers in those areas, which resist the general trend of spreading peace around the globe. This is both in our narrow national interest and within the intentions of broader interests of our allies and the entire Western World. Recently, we have commemorated the five-year anniversary of the terrorist attack against the United States. Are we successful in fighting international terrorism? We have even encountered such opinions that lots of words have been spoken, but too little has been done, which means that the war on terror is inefficient… This is still an open question. How can we measure the success of fighting a phenomenon that is hard to conceive because, for instance, no unified definition of terrorism to be agreed upon by all the UN countries has been formulated so far? The fact that the USA has not been attacked and Europe has noted only several terrorist attacks since September 11, 2001, can also be considered a success. Dozens of various terrorist actions were eliminated in their preparatory phases or when they approached the final

3

Náš host / Our Guest (execution) phase. This measurable success, i.e. number of foiled attacks together with imprisoned and killed terrorists, can be put on one side of the scale, whereas the other side of the scale is counterbalanced with a more complex and longtime challenge resting in the question of how to solve those deep and complicated causes of terrorism and its support, which are rooted in the political, economic and social situation prevailing primarily in the Arabic countries of the Middle East. The roots of terrorism lie in undemocratic, even tyrant regimes, poverty and total corruption of their governments that are incompetent to provide their citizens bearable living conditions and give them some future perspectives. Until this problem is solved, new terrorists and terrorist organizations will come into being. While being appointed the Minister of Defense, you mentioned three priorities to be carried through, including the engagement of Czech soldiers in foreign missions. What has the defense sector proposed for the year of 2007? As for the year of 2007, we have managed to negotiate the necessary resources so that our intentions can be accomplished. In principle, we are going to continue in our work which is being done this year; nevertheless, some new emphases and corrections are expected. The total number of the CR Armed Forces personnel to be deployed in foreign missions will slightly increase and go beyond one thousand soldiers. Shall we react to the challenge of raising our personnel in Afghanistan? We have sufficient and mainly high-quality representation in Afghanistan. I must emphasize that quality brings more than quantity. Let us keep talking about missions. For the second time in its modern history, the Czech Republic has been assigned a lead-nation role. The first time, it was in a KFOR operation, and in December 2006, within the framework of the ISAF Mission, we will assume the command of Kabul International Airport. Has the reputation of Czech soldiers, as seen through the eyes of allied commanders, increased? This is highly positive evidence that the Czech Republic has outstanding military professionals who are trusted by our allies. Counting the countries that joined NATO in the last two waves, we are, after Poland, undoubtedly the second State which has contributed into NATO operations with the best quality, broadest extent and highest reliability. Building a US military base in our territory has currently become a hot issue. As you have already mentioned, you are in favor of its building here. What are your main reasons for its eventual placing in a selected locality? I support this project under the condition that the equipment or a part of the system, which would be installed in our territory, will be

4

Our Allies Trust Us integrated into an allied air defense system, which means that it will not only remain under a bilateral agreement. Putting this project into a multinational framework considerably reinforces its legitimacy. The necessity of having such a system results from the basic principle, which is defense against threats that we are going to face in a medium-term horizon. Taking into consideration the extending ranges of strategic missiles being developed in North Korea or Iran, i.e. countries located in the contingent main threat direction, we have a clear argument for building this system. In case we are incorporated into this system, another important benefit rests in rising opportunities for Czech research and development centers to be engaged in solving technical tasks associated with this project. The Czech Republic has already had some R&D centers, which participate in these activities. Mr. Minister, you are talking about research and development, in other words about trends in modernization. How are we going to cope with contingent budget cuttings, especially in the area of modernization projects? Changes that may arise will not have any effect on the missions being accomplished this year, nor will they significantly influence the crucial activities planned for the following year. Nevertheless, we are preparing a package of measures, especially in the area of investments, to reach immediate savings. Obviously, some projects will be suspended, eventually postponed or redirected, and others will even have to be cancelled. However, these are only shortterm solutions. We have to develop a study for a long-time horizon, as we know that, let us say, no “disaster” will endanger us in the next two or three years. However, I am afraid of facing disaster that may come in the end of the decade and afterwards, when, at first, we will have to fight the consequences of current cuttings inherited from the previous cabinet, which will afflict the budget up to 2009, and secondly, we will enter the crucial phase of the Eurozone monetary integration, when meeting the Maastricht criteria, which first of all means to achieve a balanced national budget, will be the primary condition for

its accomplishment. Furthermore, we have to expect a period of economic recession or even stagnation, which are unavoidable phases of the economic cycle. Thus the economic growth will not last forever. In addition to that, we have to take into consideration the effects of the fourth factor in the end of the decade, when some investment and modernization projects, which were planned in the past and are associated with reaching full operational capabilities, will enter their final phase. Hence, there are significant economic aspects for which we have to be prepared. We must not be surprised by any further budget cuttings and pressures that may arise. Will not these interventions endanger our position in the Alliance? During the last three years, NATO has regarded the Czech Republic as an ally that has accomplished the reform of its forces at a good level and fulfills its commitments both in the field of deploying its personnel to missions and achieving military capabilities. Now, I receive plenty of reports or signals, which at least hint certain worries about the Czech Republic’s capabilities to maintain its status. The main topic of the next NATO Summit taking place in November will be dedicated to possibilities of further enlargement. What is your opinion on the open door policy? When and which countries can be again allowed to “enter the door” to NATO? I think that no direct invitations are going to be sent to concrete countries from Riga. I guess that the open door policy will be confirmed and good outlooks for Georgia will be mentioned more explicitly. We can also assume that the Summit Statement will include a commendation and incentives for the efforts of Croatia and maybe other states that have applied for the membership. We are also going to offer participation in the Membership Action Plan to other countries. Mr. Minister, let me ask you the last question. After assuming your post, you talked about the necessity of updating the Military Strategy of the Czech Republic with the outlook for the following twenty to twenty-five years. Are your specialists already working on this assignment? The task of elaborating the required studies has been assigned to the personnel of the Defense Planning and Strategy Division. Personally, I would like to open this debate behind the walls of the Ministry of Defense, activate the so-called broader security community and also invite non-government specialists to deal with these important issues. I want the documents elaborated in the Ministry of Defense to undergo an opposition proceeding within a broader open and public debate. Prepared by Jan Procházka

Nestabilní Afghánistán Počátkem října uplyne již pět let od okamžiku, kdy Spojené státy americké a jejich spojenci zahájili v Afghánistánu bojové operace proti vládnoucímu Talibánu a proti členům teroristické organizace Al-Káida. V současné době na území Afghánistánu v rámci operace ISAF a Enduring Freedom operují tisíce vojáků spojeneckých sil. Příslušníci Armády České republiky zde působí již od roku 2002, kdy Česká republika vyslala v rámci humanitární pomoci afghánskému lidu polní nemocnici.

Unstable Afghanistan

V

následujících letech se čeští vojáci postupně zapojili do operace ISAF v rámci Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) a jsou také součástí sil KAIA (Kabul International Airport) na kábulském letišti. Současná bezpečnostní situace v Afghánistánu je podle vyjádření náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Pavla Štefky, který v polovině září české vojáky navštívil, značně komplikovaná. „V Afghánistánu není klid, není zde bezpečná a stabilní situace. Přesto na severu, kde operuje Provinční rekonstrukční tým, je bezpečněji než na jihu, kde působí příslušníci speciálních sil. Zde se až zčtyřnásobil počet útoků na koaliční síly.“

JEDNA MISE, JEDEN TÝM Hlavním úkolem Provinčního rekonstrukčního týmu, který operuje na severu Afghánistánu v provincii Badakšán, je podpora programu centrální kábulské vlády, pomoc při zajišťování bezpečnosti v této oblasti a asistence při probíhajících reformách místní policie a ozbrojených složek. Čeští vojáci se pod velením podplukovníka Tibora Budíka podílejí také na realizaci různých humanitárních a rekonstrukčních projektů.

Provinční rekonstrukční tým ve Fayzabádu má mnohonárodní charakter. Velitelem je plukovník německé armády Martin Robrecht a dále jsou v PRT začleněni kromě Čechů a Němců také vojáci z Dánska. „Úkoly plníme podle stanoveného plánu i přes nestabilní bezpečnostní situaci,“ říká podplukovník Budík a dodává: „Situace je v těchto dnech klidná, ale může se okamžitě zhoršit. Předpokládáme, že vzhledem k blížícímu se svátku ramadán dojde k určitému zklidnění.“ O nestabilitě a neustálé hrozbě útoků i zde na severu svědčí skutečnost, že jen za poslední čtyři měsíce byly na základnu vedeny dva raketové útoky a jednou byl terčem útoku mobilní tým, který se teroristé snažili zlikvidovat pomocí

nástražného výbušného systému. Vážnost situace dokládá i snaha zaútočit na dánského náčelníka generálního štábu v době jeho návštěvy ve Fayzabádu. K útokům teroristé používají nastražené miny nebo improvizovaná výbušná zařízení. Stačí naplnit obyčejný kuchyňský tlakový hrnec třemi až pěti kilogramy tritolu a nákladní vůz je totálně zničen. „Český kontingent se skládá ze dvou odřadů,“ přiblížil nám organizační členění a úkoly českých vojáků mluvčí 3. kontingentu PRT major Juraj Žáček. „První odřad zajišťuje ochranu základny a v případě vyžádání i nutnou ochranu na letišti při přistávání letadel ISAF. Druhý odřad se podílí na patrolování v operačním sektoru a jeho úkolem je také zjišťovat potřebné informace.“ Patrolovací týmy se pohybují po komunikacích, jejichž povrch připomíná lesní cestu po dešti, navíc vysypanou ostrými kameny. Jezdit dvanáct hodin v horských soutěskách je pro řidiče i ostatní členy týmu vyčerpávající. Rotný Martin Handlíř je již na třetí misi a v Afghánistánu byl v roce 2002 s polní nemocnicí. „Každá mise byla jiná, zde na severu je zatím klid,“ říká Martin, hned však dodává: „Snažíme se případným útokům bránit, stále na nás něco chystají. Musíme se snažit riziko napadení minimalizovat, musíme si všímat, jak se místní lidé chovají, jak jsou například postavena jejich auta, kde se shlukují. Zkrátka sledovat dění kolem nás.“

ČEŠI BUDOU VELET LETIŠTI V KÁBULU Některé dostupné prameny uvádějí, že se v Afghánistánu nachází 46 letišť, z toho ale pouze tři mají zpevněnou vzletovou a přistávací dráhu v délce přes 3000 metrů. I tento údaj

5

jasně dokládá, jaký význam pro spojenecké síly i další organizace, které se podílejí na obnově demokracie v Afghánistánu, má kábulské letiště. V současné době na mezinárodním kábulském letišti působí také téměř dvacetičlenný český kontingent. Jsou v něm nejen odborníci na likvidaci nalezené munice, ale také tříčlenný meteorologický tým, který se podílí na zabezpečení letového provozu na letišti v Kábulu. Předpovědi počasí, které zde připravují, pak k rozhodovací činnosti využívají nejvyšší velitelé spojeneckých sil při plánování jednotlivých operací na celém rozlehlém území Afghánistánu. „Připravujeme jak aktuální předpovědi, tak takzvané střednědobé na čtyři dny,“ vysvětlil nám přímo na kábulském letišti major Rostislav Marek. „Poskytujeme předpovědi pro celou oblast působnosti sil ISAF. Vytváříme prezentace čtyřikrát za den, nejdůležitější je ta ranní. Na vyžádání z velení také zpracováváme předpovědi pro jednotlivé oblasti Afghánistánu.“ Přestože čeští meteorologové mají řadu zkušeností, počasí v Afghánistánu je pro ně mnohdy záhadou. „Máme sice k dispozici různé podklady ze satelitních družic i ze speciálních internetových stránek americké armády, ale ke kvalitnější předpovědi chybí některé údaje. Je zde málo pozorovacích bodů a ještě méně sondážních měření. Musíme používat takzvanou typologii počasí, kdy na základě zpětných zkušeností synoptiků musíme rozhodnout o předpokládaném vývoji počasí. Naše úspěšnost se v oblasti bouřkové situace pohybuje v rozmezí 70 až 90 procent. Pokud jde o vítr, který je zde díky nadmořské výšce, rozloze území a horským masivům nevyzpytatelný, tam se pohybujeme v rozmezí 60 až 80 procent úspěšnosti.“ Podle přijatého rozhodnutí nejvyšších orgánů NATO Česká republika od 1. prosince 2006 převezme v rámci mise KAIA roli vedoucí země a po dobu čtyř měsíců budou veškeré jednotky na letišti v Kábulu spadat pod české velení. Velitelem bude podplukovník Bohuslav Dvořák. „Na mezinárodním letišti Kábul budeme zodpovídat za komplexní zabezpečení provozu jak vojenské části letiště, tak budeme napomáhat části civilní. Do mé podřízenosti bude kromě téměř sedmdesáti českých vojáků spadat dalších 350 příslušníků z jedenácti aliančních zemí.“ Česká republika byla již podruhé pověřena rolí vedoucí země v rámci mezinárodních operací NATO. „Je to další systémový krok ze strany aliančního velení,“ zhodnotil toto rozhodnutí generálmajor Emil Pupiš, zástupce náčelníka GŠ AČR – ředitel Společného operačního centra MO. „Pokud v misi KFOR příslušníci pozemních sil prokázali, že jsou schopni velet mnohonárodnímu úkolovému uskupení, tak nyní je řada na příslušnících vzdušných sil, aby také ukázali, kam se z hlediska připravenosti v rámci procesu reformy dostali.“ Podle vyjádření generála Pupiše jsou čeští vojáci připraveni na převzetí této role a jsou schopni plně zabezpečit řízení letového provozu na mezinárodním letišti Kábul.

6

The importa incorpor forces a assets o Viseg count Poland, Hungar Slovaki

Unstable Afghanistan At the end of October, it will be five years when the U.S. and its allies started combat operations against the ruling Taliban regime and against members of the al Qaeda terrorist organization in Afghanistan. Currently, within the ISAF and the Enduring Freedom operations, thousands of soldiers of the Allied forces operate in the Afghanistan territory. From the year 2002, when within the humanitarian assistance to the Afghanistan people, the Czech Republic sent a Field Hospital to Afghanistan, also the ACR personnel operate here.

I

n the following years, Czech soldiers were gradually involved in the ISAF operation within the Provincial Reconstruction Team and are also a part of the KAIA mission at the Kabul Airfield. According to GA Pavel Štefka, the ACR Chief of General Staff, who visited Czech soldiers in the first half of September, the current security situation in Afghanistan is rather complicated. “Afghanistan is not calm; there is neither a secure nor stable situation. In the north of Afghanistan, where the Provincial Reconstruction Team operates, the situation is safer than in its southern parts, where the Special Forces are deployed. Here, the number of attacks against the Coalition Forces increased four times.”

ONE MISSION, ONE TEAM The core task of the Provincial Reconstruction Team, which operates in the north of Afghanistan in the Badakshan province, is to support the program of the Central Kabul Government, assist in providing security in this region and help in the reforms of local police and armed forces. Under the command of LTC Tibor Budík, Czech soldiers also participate in varied humanitarian and reconstruction projects. COL Martin Robrecht of Germany, is the commander of the Provincial Reconstruction Team in Fayzabad with a multi-national character and, in addition to Czechs and Germans, Danish soldiers are also involved in the PRT. “In spite of an unstable security situation, we accomplish our tasks in accordance with the laid out plan,” says LTC Budík and he adds: “The situation is calm in these days, but it can worsen suddenly. We assume that the holy Ramadan will bring a certain calming down.”

The lack of stability and permanent threat of attacks here in the North also is evidenced by the fact that during the last four months the Base suffered from two rocket attacks and a mobile team was also attacked, when terrorists tried to eliminate it using a booby trap. An attempt to attack the Denmark Chief of General Staff during his visit of Fayzabad evidences how serious the situation is. For attacks terrorists use booby trapped mines or improvised explosive devices. They fill an ordinary kitchen pressure cooker with three up to five kilograms of trinitrotoluene and a truck can be completely wiped out. “The Czech contingent consists of two detachments,” as MAJ Juraj Žáček, spokesman of the 3rd PRT contingent explained to us the organizational chart and tasks of Czech soldiers. “The first detachment ensures a protection of the Base, and at a request, it also provides a necessary protection of the airfield during landing of the ISAF aircraft. The second detachment is in charge of patrolling in the operational sector and its mission is to ensure the necessary information.” Patrol teams are moving on the roads. Their surface resembles a forest road after a rain and, moreover, they are graveled with sharp stones. To drive twelve hours in mountain gorges is demanding both for the driver and members of the team. SGT Martin Handlíř is already on his third mission and he was in Afghanistan in 2002 with the Field Hospital. “Every mission was different, meantime here in the north, there is peace,” says Martin, however he adds: “We try to prevent from potential attacks, but they prepare something for us all the time, and therefore we strive to minimize the risk of attack. We must pay attention to how locals behave,

ance of rating and of the grad tries, , ry, ia and

how, for example, they park vehicles or where they flock. In short, we must closely watch the situation around.”

THE KABUL AIRFIELD WILL BE UNDER THE COMMAND OF CZECHS Some sources say that there are 46 airfields in Afghanistan, but only three of them have a hard surface runway over 3000 meters in length. This fact clearly says how important the Kabul Airfield is for the allied forces and other organizations participating in the renewal of democracy in Afghanistan. In the present time, a twenty-member Czech contingent takes part within the framework of the KAIA mission,

4 i.e.

which is a part of the ISAF operation. It includes not only the EOD specialists, but also a threemember meteorological team which participates in the Kabul Airfield’s air traffic weather service. Weather forecasts prepared by this team are used for the decision-making process of the highest commanders of the Allied Forces for planning individual operations throughout all of Afghanistan’s territory. “We prepare both actual weather forecasts, and the so-called medium-term, four-day forecasts,” as MAJ Rostislav Marek explained us at the Kabul Airfield. “We provide weather forecasts for the ISAF’s whole area of responsibility and we create presentations four times per day, while the morning forecast is the most important one. At the HQs request,

we also process forecasts for single regions of Afghanistan.” Even though the Czech weather forecasters have much experience, the weather in Afghanistan is sometimes ambiguous for them. “Though we have various data from satellites and from special Internet pages of the U.S. Armed Forces available, for better forecast, some data are missing. Afghanistan has a small number of observation points and the meteorological probe’s measurements are much less. We must use the so-called weather typology, i.e. on the basis of synoptic experience, we must decide on the assumed development of weather. In the forecast of a storm situation, our success rate is something about 70, up to 90 percent. For wind, which is unpredictable, due to Afghanistan’s altitude above sea level, its vast territory and mountainous terrain, our success rate is about 60, up to 80 percent.” According to the NATO highest bodies, from 1 December 2006, within the KAIA mission, the Czech Republic will be the lead nation and all units at the Kabul Airfield will be under Czech command for four months. LTC Bohuslav Dvořák explained us: “At the Kabul International Airfield, we will be in charge of full support of running of both the military part of the airfield and we will also provide support to its civilian operation. In addition to nearly seventy Czech soldiers, another 350 personnel from eleven Alliance nations will be subordinate to me.” Already for the second time, the Czech Republic assumed the role of lead nation within the NATO international operations. “It is another systems measure of the Alliance HQs,” MG Emil Pupiš, the ACR Deputy Chief of Staff, and the Director of the MoD Joint Operational Center, assessed this decision. “If in the KFOR mission, the Land Force personnel proved that they are capable of commanding the multinational joint task force, so it is the turn of the Air Force personnel to show what is their preparedness in the process of reform.” According to General Pupiš, Czech soldiers are ready to assume this role and they are capable of supporting the operation of the Kabul International Airport’s air traffic control. Jan Procházka

7

Spolupráce mezi Českou republikou a Ukrajinou a také mezi ozbrojenými silami obou států nabývá v posledních letech na intenzitě, zvláště v návaznosti na snahu Ukrajiny začlenit se do struktur Severoatlantické aliance. Právě předání potřebných zkušeností z procesu přibližování a integrace do aliančních struktur a také z procesu realizace reformy ozbrojených sil České republiky byly hlavními tématy jednání náčelníka Generálního štábu Armády České republiky armádního generála Pavla Štefky s představiteli Ozbrojených sil Ukrajiny při jejich setkání koncem června v hlavním městě Ukrajiny Kyjevě.

Ukrajina usiluje o vstup do NATO P

odle vyjádření ministra obrany Ukrajiny Anatolije Hrycenka, se kterým generál Štefka jednal první den oficiální návštěvy, je důležité, že existuje shoda napříč politickým spektrem v otázce orientace Ukrajiny na Evropu, na vstup do NATO a posilování euro-atlantických vazeb. Ministr Hrycenko se v této souvislosti zmínil o skutečnosti, že ze strany veřejnosti je zatím poměrně malá, přibližně třicetiprocentní podpora těchto procesů. Podle slov ukrajinského ministra obrany to vyplývá z určitých obav některých obyvatel, že po vstupu země do NATO Ukrajina ztratí část své nezávislosti, bude nucena na svém území vybudovat vojenské základny, akceptovat cizí jaderné zbraně a utlumit zbrojní průmysl, což může vést ke ztrátě pracovních příležitostí. Při vzájemné diskusi generál Štefka informoval ukrajinského ministra obrany o situaci, která byla v České republice před jejím přijetím do NATO obdobná jako nyní na Ukrajině. „V průběhu objasňovacích kampaní se podpora postupně zvyšovala, těsně před vstupem České republiky do NATO činila přibližně padesát pět procent a v současné době se pohybuje kolem sedmdesáti procent,“ uvedl k této problematice generál Štefka. Oba představitelé se shodli, že je oboustranný zájem o další rozvoj bilaterální spolupráce.

8

Náčelník Generálního štábu Armády České republiky v Kyjevě jednal také se svým kolegou náčelníkem Generálního štábu ozbrojených sil Ukrajiny generálplukovníkem Sergijem Kyryčenkem. Ten českou armádní delegaci seznámil se státním programem rozvoje Ozbrojených sil Ukrajiny v letech 2006–2011, který byl vyhlášen prezidentem Ukrajiny v roce 2005 a letos se začal realizovat. Vláda Ukrajiny schválila přesný rozpočet na realizaci tohoto programu až do roku 2011. Prioritou je v současné etapě reforma systému velení a řízení ozbrojených sil a pořízení komunikačních a informačních systémů. Velkým problémem ozbrojených sil Ukrajiny je podle vyjádření generála Kyryčenka obrovské množství nepotřebné munice, materiálu, techniky a nemovité infrastruktury. Domácí průmysl je přitom schopen likvidovat pouze 60 000 až 70 000 tun munice ročně. Je to velmi nízká kapacita, a proto ukrajinští představitelé hledají další řešení. Generál Kyryčenko se také zmínil o problémech v oblasti personalistiky. Podle přijatého harmonogramu má být počet osob působících v ukrajinských ozbrojených silách snížen ze současných téměř 221 000 osob (165 000 vojáků

a 56 000 občanských zaměstnanců) na konečných 143 000 – z toho 83 000 profesionálních vojáků. Povinná vojenská služba má být zrušena do konce roku 2010. V současné době probíhá u tří ukrajinských brigád experiment se stoprocentním obsazením funkcí profesionálními vojáky. Získat profesionály pro službu u těchto brigád nebyl podle vyjádření náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny problém díky zvýšení platu a uzákonění povinnosti pro ozbrojené síly zabezpečit vojákům ubytování. Dalším tématem společných rozhovorů byla účast v zahraničních misích. Ukrajina v současné době snižuje počet vyslaných vojáků. Byl stažen ukrajinský kontingent z Iráku, Libanonu a Sierry Leone. V roce 2005 bylo nasazeno přibližně 2000 osob, v současnosti je to 652 osob, které působí v Iráku a Kosovu. Ozbrojené síly Ukrajiny se proto snaží pomoci například formou letecké a námořní přepravy. Rovněž vysílají odborníky – lékaře, dispečery a štábní pracovníky do humanitárních operací. Armádní generál Pavel Štefka navštívil také Vojenskou akademii, která má šest fakult a je členem mezinárodního konsorcia obdobných vzdělávacích institucí zemí Severoatlantické aliance. Její součástí je také Středisko pro přípravu důstojníků do zahraničních misí, Středisko modelování a simulace a čtyři vědecká centra – metodické, jazykové, vědecké a vědecko-výzkumné k humanitním otázkám. Vojenská akademie v současnosti prochází restrukturalizací spojenou se snižováním počtů studentů, pedagogů a změnou učebních programů. Česká delegace se také zúčastnila bilaterální konference o zkušenostech Armády České republiky ze vstupu do NATO a z transformace ozbrojených sil České republiky, kterou připravila Euro-atlantická rada – Jagello 2000 ve spolupráci s pracovníky Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny. Představitelé Armády České republiky seznámili ukrajinské kolegy s hlavními přínosy členství v Severoatlantické alianci pro českou armádu, se zkušenostmi z přechodu od povinné vojenské služby k profesionální armádě, ze zapojení do sil NRF a ze zapojení obranného průmyslu České republiky do programů NATO. Náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Pavel Štefka poslední den oficiální návštěvy Ukrajiny položil věnec ve Zborově u Memoriálu československých legionářů padlých v boji o Zborov v první světové válce.

Ukraine Interested in NATO Membership A co-operation between the Czech Republic-Ukraine as well as their armed forces has intensified especially in the last years, in connection with Ukraine’s effort to join the North Atlantic Alliance’s structures. Sharing of experience from the process of approaching and integration into the Alliance structures and from the process of implementation of the reform of the Czech Armed Forces were the main topics of discussion between General of the Army Pavel Štefka, Chief of the ACR General Staff, with the representatives of the Ukraine Armed Forces at the end of June in Kiev, capital of Ukraine.

A

ccording to Anatoliy Hrytsenko, the Ukraine Minister of Defense, with whom General Štefka had the talks on the first day of this official visit, it is important that there is a concert across the political spectrum about the orientation of Ukraine towards Europe, integration into NATO and strengthening of Europe-Atlantic relations. In this respect, Minister Hrytsenko mentioned the fact that meanwhile public support for these processes is relatively small, approximately thirty percent. According to the Ukrainian Minister of Defense, it stems from a certain fear of some inhabitants that after joining NATO, Ukraine will lose a part of its independence, will be forced to build military bases on its territory, accept foreign nuclear weapons and attenuate its defense industry, which may result in the loss of job opportunities. During mutual discussion, General Štefka informed the Ukraine Defense Minister that before the Czech Republic joined NATO, there existed in the Czech Republic the same situation as is now in Ukraine. “During an explanation campaign, support gradually increased, close before integration into NATO, a support that was about fifty-five percent and currently, it is about seventy percent,” said General Štefka. Both representatives agreed on a mutual interest in the development of bilateral co-operation. In Kiev, AG Pavel Štefka, Chief of the ACR General Staff also had discussions with his counterpart, LTG Sergiy Kirichenko, the Ukraine Armed Forces Chief of General Staff. General Sergiy Kirichenko familiarized the Czech military delegation with the development program of the Ukrainian Armed Forces in the years 2006–2011, which was issued by the President of Ukraine in 2005 and it started to be implemented this year. The government agreed upon a budget to implement this program up to 2011. The current priority is a reform of the armed forces command and control system and the acquisition of communication and information systems. According to General Kirichenko, the big problem of the Ukrainian Armed Forces is an

enormous amount of unnecessary ammunition, material, equipment and real estate. The disposal capabilities of domestic industry are only 60,000 to 70,000 tons of ammunition a year. It is a very limited capacity and therefore the Ukraine representatives are looking for another solution. General Kirichenko also mentioned the issue of personnel management. According to the adopted schedule, the number of Ukrainian Armed Forces personnel is to be cut down from the present, nearly 221,000 persons (165,000 military personnel and 56,000 civilian personnel), to a final 143,000 consisting of 83,000 professional soldiers. The compulsory military service will be abolished by the end of the year 2010. Currently, three Ukraine brigades experiment with a hundred percent manning of positions by professional soldiers. According to the Ukrainian Armed Forces Chief of General Staff, to enlist professionals to serve with these brigades was not a problem because of an increase in their wages and an obligation of the armed forces to secure accommodation for soldiers. Another topic of joint discussion was the participation of Ukraine in international missions. At the present time, Ukraine reduces its number of soldiers sent to missions. The Ukraine contingent was withdrawn from Iraq, Lebanon and Sierra Leone. In 2005, approximately 2,000 persons were committed; presently 652 persons are in missions in Iraq and Kosovo. Therefore, the Ukrainian Armed Forces strive to help, for example in the form of airlift and sealift capabilities. Ukraine also provides specialists such as doctors, controllers and staff personnel for humanitarian operations.

AG Pavel Štefka also visited the Ukrainian Military Academy which consists of six faculties and is a member of the international consortium of similar educational institutions of the North Atlantic Alliance’s countries. Its part is also the preparation of officers for the Foreign Missions Center, Modeling and Simulation Center and four centers which are methodological, language, scientific and scientific-research focused on humanitarian issues. Currently, the Military Academy undergoes its restructuring connected with downsizing of the number of students, teachers and change of teaching programs. The Czech delegation also took part in the bilateral conference on the Czech Armed Forces’ experience with joining NATO and transformation of the ACR, which was prepared by the Euro-Atlantic Council – Jagello 2000 in co-operation with the personnel of the General Staff of the Ukrainian Armed Forces. The Czech Armed Forces representatives familiarized their Ukrainian counterparts with the main benefits for the ACR from their membership in NATO, experience with transfer from conscription service to professional armed forces, participation in NRF and involvement of the Czech Republic defense industry in NATO programs. On the last day of his official visit in Ukraine, the Chief of the ACR General Staff, AG Pavel Štefka laid the wreath in Zborov, at the Memorial of Czechoslovakian legionaries killed in action for Zborov during WWI. Jan Procházka Photos: MAJ Jaroslav Peter

9

Zkušenosti mohou být prospěšné K

oncem letošního června se ve Vyškově uskutečnila dvoudenní konference zástupců ozbrojených sil zemí „V-4“, která se zabývala právě problematikou nasazení vojáků v mírových operacích. Podle názoru náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Pavla Štefky, který konferenci zahájil úvodním vystoupením, je „…přebírání zkušeností prospěšné, protože každá země plní úkoly v různých podmínkách“. Generál Štefka v této souvislosti zdůraznil: „Nejvíce zkušeností má Armáda České republiky ze společného působení s příslušníky Ozbrojených sil Slovenské republiky, se kterými máme společnou jednotku. S polskými a maďarskými vojáky tomu tak není.“ Přitom právě zkušenosti polských vojáků, kteří zodpovídají za celý sektor v Iráku, považuje generál Štefka za velice cenné. Spektrum získaných poznatků postihuje celou škálu oblastí, počínaje přípravou jednotek do misí, přes zkušenosti související například s nestandardním používáním některých druhů techniky a výzbroje, až po oblast personální, kde se řeší také problematika využití psychologů a jejich pomoci při překonávaní různých krizových situací.

10

Zapojení sil a prostředků armád zemí Visegrádské čtyřky – tedy Polska, Maarska, Slovenska a České republiky – do mezinárodních operací nabývá v posledních letech na intenzitě. Vojáci jednotlivých zemí působí pod vlajkou Severoatlantické aliance a také Evropské unie. Každé jejich nasazení vyžaduje zvláštní přípravu, každý úkol má svá specifika a každá země postupně získává různé zkušenosti z plnění operačních úkolů v mnohonárodních jednotkách. Vzájemné informování o způsobech přípravy a zajištění jednotek v zahraničí může v konečném důsledku přinést značné úspory, a to nejen v oblasti materiální, ale také v oblasti lidských zdrojů.

Vzhledem k rozsahu činností, které souvisejí se zabezpečením v zahraničních misích, jednali účastníci vyškovské konference v takzvaných panelových diskusích, kde byly jednotlivé země zastoupeny odborníky na diskutovanou problematiku. Prvním diskusním okruhem byla oblast operačního zajištění misí. Jednání potvrdilo, že rozhodovací proces o účasti v budoucích operacích je ve všech zemích „V-4“ založen na podobném principu a že všechny země při plánování postupují v souladu se standardy NATO. Současně z diskuse vyplynulo, že účastnické země mají velmi podobnou organizační strukturu ministerstev obrany, generálních štábů a jednotek a také stejné principy velení a řízení. Při jednání se také potvrdilo, že země Visegrádské čtyřky mají v důsledku podobného historického vývoje a vzhledem k daným ekonomickým možnostem také podobné problémy při zajištění operací, související například se strategickou přepravou, s komunikačními a informačními systémy a v některých případech také s logistickou podporou.

Druhou oblastí jednání byla sféra lidských zdrojů. Diskutující se shodli na existenci obdobných způsobů zajištění personální podpory při zachování principu, že lidské zdroje jsou vždy národní záležitostí. Expertní diskusní panel projednával tři zásadní faktory přípravy lidských zdrojů – stanovenou hodnost, jazykovou způsobilost a pozornost byla věnována také problematice bezpečnostní způsobilosti. Zástupci armád Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky potvrdili, že výběr a příprava personálu v požadovaných a stanovených hodnostech je společným problémem zúčastněných států. Vyškovské jednání rovněž zdůraznilo význam jazykové vybavenosti vysílaných vojáků. Účastníci se shodli, že tomuto tématu je nezbytné věnovat zvláštní pozornost, a tak se tato oblast stane prioritním bodem příštího setkání zástupců zemí Visegrádské čtyřky. Česká strana považuje za přínosné se v budoucnu zaměřit na prohloubení spolupráce s polskou stranou při společném využití školicích vzdělávacích středisek se zaměřením na anglický a arabský jazyk. Panel „C“ byl zaměřen na problematiku přípravy reálných operací a zavádění získaných

zkušeností do praxe. Společně bylo deklarováno, že příprava na každou misi musí být individuální, musí reflektovat potřeby dané mise a na přípravě příslušníků mise se musejí podílet nejzkušenější učitelé a instruktoři. Právě v diskusním panelu „C“ se účastníci shodli, že obdobné výměny zkušeností (takzvané lessons learned) by se měly konat pravidelně. Zazněl zde také názor ustanovit institut pravidelných setkání národních představitelů zastřešujících organizaci přípravy a výcviku. Dalším tematickým okruhem byla oblast logistické podpory a zdravotnického zabezpečení. Zde se zástupci zúčastněných armád jednoznačně shodli na závěru, že všechny národy budou podporovat mezinárodní (kombinovanou) logistickou a zdravotní podporu ve všech stávajících a budoucích operacích. Důležité také je logistickou podporu vždy přizpůsobit konkrétním podmínkám a požadavkům velitelů. Zkušenosti z mezinárodních prostředí na různých kontinentech současně potvrzují, že princip outsourcingu je uvnitř válečných zón a v jejich blízkém okolí prakticky nepoužitelný. Výrazným faktorem ovlivňujícím kvalitu zabezpečení je vytvoření dostatečného časového prostoru pro naplánování operací, zvláště pak pro přepravu do místa nasazení jednotek. Samostatným diskusním tématem byla ve Vyškově také oblast komunikační a informační služby. Zkušenosti potvrzují, že operační požadavky na zabezpečení spojení jsou v různých misích rozdílné a odrážejí povahu plněného úkolu. Každá operace má svá specifika a u misí není zaveden jednotný model s jednotným zabezpečením komunikačních a informačních systémů. Experti na tuto oblast se shodli na názoru, že zúčastněné státy řeší kompatibilitu jednotlivých prostředků. Výraznou pozornost je nezbytné věnovat zvyšujícím se nárokům na přípravu příslušníků spojovacích odborností, zvláště pak v přípravném období, kdy je výcvik zaměřen na konkrétní operace. Dvoudenní jednání armádních expertů zemí Visegrádské čtyřky potvrdilo, že výměna zkušeností ze všech oblastí, které souvisejí s vysláním, přípravou a výcvikem jednotek před výjezdem do zahraničních misí, a dále zkušeností z působení vojáků jednotlivých armád v zahraničí je vysoce prospěšná a přínosná. Zástupci všech armád se shodli na účelnosti setkávání se na této pracovní úrovni a dohodli se, že další konference se uskuteční ještě koncem letošního roku pod patronací slovenské strany a v roce 2007 pak jednání zorganizují kolegové z Maďarska.

Lessons-Learned Can Be Useful The importance of incorporating forces and assets of the Visegrad 4 countries, i.e. Poland, Hungary, Slovakia and Czech Republic, into international operations has recently increased. Soldiers of the aforementioned countries operate under the NATO as well as EU flags. Each of their deployments necessitates special preparations, each mission has its own specific features and each country has gradually learned various lessons from operational deployments into international units. Exchange of information on methods of preparing units for foreign missions and providing them logistic support in their area of deployment can bring extensive savings both in the field of assets and human resources.

T

he topic of deploying soldiers to peace support operations dominated the twoday conference of the “V-4” armed forces representatives that took place in Vyškov in the end of June 2006. In the opinion of GA Pavel Štefka, the Chief of the ACR General Staff, who gave the opening speech, learning lessons is a beneficial process because each country operates under different conditions. In this context, General Štefka emphasized: “The Czech Republic Armed Forces has gathered the richest experience in cooperation with personnel of the Slovak Armed Forces, who are our partners in the joint Czech-Slovak unit, in contrast to Polish and Hungarian soldiers.” However, according to General Štefka, just the experience of Polish troopers, who are responsible for a whole sector in Iraq, is highly valuable. The spectrum of lessons learned covers a wide framework from pre-deployment preparations through, for instance, non-standard use of some weapons and equipment to personnel management, including availability of psychologists and their assistance in coping with various crisis situations. In the context of activities connected with supporting foreign missions, the attendees of the Vyškov conference debated this issue in the so-called panel discussions, where individual countries were represented by competent specialists. The first block of discussions was aimed at providing operational support to missions. The debates have confirmed that the decision-making process on future operations in all “V-4” countries is based on similar principles, and that all nations develop their plans in accordance with NATO standards. At the same time, the discussions have shown that the participating countries have

developed very similar organizational structures of their defense ministries, general staffs and units as well as the same command and control principles. Another common denominator is the fact that, as a result of similar historical developments, the Visegrad 4 countries cope with similar problems in supporting operations such as strategic transportation, communication and information systems and eventually logistic support. The second block of discussions was focused on human resourses. The participants agreed on maintaining similar methods of providing personnel support; however, the principle that human resources always fall under the national responsibility shall be preserved. The attendees analyzed three basic factors for developing human resources: setting rank categories, language proficiency and security clearance. Representatives of Polish, Hungarian, Slovak and Czech Armed Forces confirmed that selecting and training personnel for required and specified ranks was their common problem. The conference has also emphasized the importance of foreign language literacy for personnel deployed to multinational missions. The participants have reached a consensus that this issue necessitates special attention; hence it is going to become the main topic of the next Visegrad 4 meeting. Taking into consideration future benefits, the Czech party has proposed to deepen cooperation with Polish partners in sharing the training centers with emphasis laid on English and Arabic language. Debates in Panel C pertained to preparing real operations and implementing lessonslearned to practice. All the attendees declared that each pre-deployment preparation should be individual to reflect needs of the upcoming

11

Lessons-Learned Can Be Useful mission, and deployed personnel should be trained by the most experienced instructors. Furthermore, it was just Panel C, where the agreement on holding regular lessons-learned sharings was reached. Another proposal pertained to running periodical meetings of national representatives, who are responsible for running the pre-deployment preparation and training. The fourth block was aimed at the issue of logistic and medical support, where the attendees reached the conclusion that all the nations would back the international (combined) logistic and medical support in all current and future operations. The logistic support shall always be adjusted to specific conditions and requirements of commanders. The experience from international operations conducted in different continents reveals that, inside war zones and their near surroundings, the principle of outsourcing is practically inapplicable. Making a sufficient time framework for planning operations, and especially for transporting units to their area of deployment, is a significant factor having a strong influence on the quality of the entire support. Communication and information services was a separate discussion topic at the Vyškov conference. As confirmed by experience, operational requirements for providing communication are different in every operation and reflect the nature of the mission being

12

accomplished. Every operation has its own specific characteristics, and no standard model with unified procedures for supplying with communication and information systems has been introduced yet. Experts have shared the opinion that the problem of equipment compatibility is being solved by the involved nations. High attention shall also be paid to increasing demands on training communication specialists, especially during the pre-deployment period, when training is focused on upcoming operations. The two-day meeting of military experts representing the Visegrad countries has shown that sharing lessons-learned in all areas

connected with pre-deployment preparation and training, and exchanging operational experience of the V-4 soldiers from foreign missions is a highly valuable and beneficial activity. The military representatives of all the Visegrad 4 countries have concurred that such work meetings are useful and have agreed on holding the next conference under the auspices of the Slovak party at the end of this year to be followed by Hungarian partners in 2007. Jan Procházka Photos: Olga Karaffová and archives

Can I Help You? Otázka, kterou není potřeba překládat. Do dnešního dne prošlo jazykovým vzděláváním téměř jedenáct tisíc příslušníků Armády České republiky. Podle norem STANAG 6001 jich z angličtiny 5418 úspěšně složilo zkoušku na úrovni 1, 2964 na úrovni 2 a 772 na úrovni 3. Šest osob má znalosti angličtiny odpovídající stupni 4. Mimo to Ústav jazykové přípravy ve Vyškově pomohl stovkám dalších posluchačů zvládnout němčinu, francouzštinu, polštinu či ruštinu. Výhledově se plánuje i výuka arabštiny. Plukovník Ladislav Chaloupský řídí Ústav jazykové přípravy Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově od jeho vzniku, tedy od 1. září 2003. Pane řediteli, jaká je historie výuky jazyků v české armádě? Výuka jazyků v armádě má svou tradici. Už před rokem 1989 se organizovaly dvouleté dálkové kurzy jazyků. Byla to polointenzivní forma, probíhala vždy systémem „dva týdny – tři týdny – dva týdny“. Po dvou letech studia posluchači skládali zkoušku. Tehdy se rozlišovaly pouze tři úrovně. Pro ilustraci – „trojka“ byla určena tlumočníkům a překladatelům. Ovlivnil jazykovou přípravu vstup České republiky do Severoatlantické aliance? Pochopitelně. S přípravou vstupu do NATO vyvstal požadavek zintenzivnit výuku jazyka pro daleko větší počet lidí. Řekněme, že už v roce 1992 byly zahajovány, ať už na Vojenské akademii nebo ve Školicím a vzdělávacím středisku v Komorním Hrádku, intenzivní typy kurzů, které se postupně vyvíjely až do současné podoby. V roce 1995 do České republiky přijel podplukovník Bedding z jazykové školy v Beaconfieldu (Velká Británie), který de facto pomáhal zavést testování podle norem STANAG 6001. V tu dobu se začínala upravovat délka kurzů. V prvotní euforii bylo naplánováno, že posluchač zvládne „jedničku“ za měsíc a půl, „dvojku“ za dva a „trojku“ za tři měsíce... To byly velmi odvážné představy. Podařilo se je naplnit? Musím říci, že postupem doby, na základě praktických zkušeností, se přecházelo k realis-

tičtějším požadavkům. V současné době jsou kurzy na úroveň SLP 2 čtyř- až pětiměsíční a na SLP 3 šestiměsíční. Pochopitelně, že když chceme člověka dostat na úroveň 3, musí do kurzu vstupovat se znalostmi odpovídajícími „dvojce“. Obdobným způsobem postupují i nové členské státy NATO, ale myslím, že nám mohou závidět tempo, s jakým jsme ke změnám ve výuce jazyků přistoupili. Dle mého názoru jsme reagovali velmi pohotově. Pane řediteli, jaká je úroveň znalostí angličtiny mezi příslušníky AČR? Myslím, že velmi dobrá a má stoupající tendenci. Ze středních škol nám přicházejí stále lépe připravení lidé, je na co navazovat. Také máme zpětnou vazbu o tom, že naši vojáci se v zahraničních misích bez větších problémů domluví. Máte informace o tom, jaké požadavky jsou kladeny na vojáky jiných členských států NATO? Vím, že Finové, Dánové i Belgičané mají systém jazykové přípravy postavený jinak. Zkoušky podle normy STANAG 6001 skládají pouze ti, kteří vyjíždějí do struktur na určité funkce. Ale u vojáků, které vysílají do OSN nebo i do jiných mezinárodních misí v rámci NATO, požadavek znalosti jazyka podle citované normy nedávají. Mají své vlastní zkoušky, které si sami tvoří v rámci armády, anebo uznávají civilní státní jazykové zkoušky. Pořádáte i jiné kurzy než ty, které posluchače připravují ke zkouškám podle norem STANAG 6001? Ano. Nabízíme dva typy terminologických kurzů – krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé

kurzy trvají dva, dlouhodobé pět týdnů. Oba typy kurzů organizujeme dvakrát ročně. V první polovině tohoto roku jsme uspořádali čtrnáctidenní kurz se zaměřením na anglickou odbornou terminologii v posádce Přáslavice a jeden kurz se zaměřením na ruskou leteckou terminologii pro piloty z Přerova. Pětitýdenní kurzy mají obdobnou náplň jako terminologické kurzy NATO. Kromě nich už dva roky pořádáme měsíční kurz pro ty, kteří jsou předurčeni do struktur NATO. Tento kurz má vysokou úroveň a je určen převážně ke zlepšení poslechových a mluvených jazykových dovedností. Pane řediteli, kde je vlastně ta hranice, kdy člověk přestane otrocky překládat a začne jazyk normálně používat? Posluchač, který se připravuje podle normy STANAG 6001 na stupeň SLP 3, by si už měl začít uvědomovat, že překlad z jazyka není otrocký, ale musí se překládat kontextový význam a brát do úvahy i kulturní zvyklosti dané země. Máte pocit, že každý člověk při výuce tenhle cit získá, nebo se jedná o jakýsi druh talentu? Já osobně si myslím, že jazyk může zvládnout téměř každý, ale záleží na mnoha okolnostech. Jsou lidé, kterým ke zvládnutí stačí šest měsíců v kurzu, a na druhou stranu najdeme i takové, kteří zkoušku po kurzu neudělají. Ti by potřebovali dobu dvoj- až trojnásobně delší. Uvádí se, že jedno až tři procenta lidí se cizí jazyk nedokáží naučit. A pět až deset procent je schopno dosáhnout jen určité, řekněme základní, hranice jazyka. Ale osobně si myslím, že pokud se člověk jazyku skutečně věnuje, má snahu a možnost komunikovat, získávat poznatky a studovat kulturu země, tak je schopen cizí jazyk zvládnout. Hovoříme stále o úrovni na stupni SLP 3? Tato úroveň má v charakteristice „minimální profesionální úroveň“. To odpovídá zhruba jazy-

13

kovým znalostem rodilého mluvčího s vysokoškolským vzděláním. Je omylem domnívat se, že téhle úrovně je schopen dosáhnout každý. To už není otázkou kurzu, ale celkového vzdělání jednotlivce. Kdo této komunikační úrovně nedosahuje v češtině, těžko se jí může přiblížit v angličtině. Vaši učitelé procházejí metodickými kurzy ve Spojených státech amerických. Proč právě tam? Armáda USA má velkou výhodu, že může investovat spoustu peněz jak do výuky, tak do přípravy učitelů. A kurzy, které se pořádají na letecké základně v San Antoniu, jsou pro nás neocenitelné. Protože tento kurz i metodika, kterou vydali, jsou ve světě ojedinělé. Jsou to, podle mého poznatku, zatím jediné učebnice, podle nichž je možné vyučovat v intenzivních kurzech, kdy se vyučuje šest až osm hodin denně. Ostatní učebnice, vydávané na komerční bázi, jsou totiž převážně vhodné pro neintenzivní typy kurzů, jako je například výuka na středních a vysokých školách nebo v civilních jazykových kurzech (několik hodin výuky týdně). Kromě toho je velmi málo knih, které by byly vhodné pro výuku dospělých. Převaha učebnic na trhu je určena středoškolákům. Naši učitelé se přímo v USA seznamují s jejich učebnicemi, mám na mysli učebnice pro vojenské intenzivní kurzy, a metodikou práce s nimi. Tato metodika je velmi intenzivní. Náš ústav je v současné době vybaven odpovídajícím způsobem počítačovou i audiovizuální technikou na úrovni, která nám dovoluje podle těchto učebnic učit.

Can I Help You? A question that need not be translated. To date, over eleven thousand of the ACR personnel have attended the language courses. Under STANAG 6001 standards, 5418 persons successfully passed SLP 1, 2964 passed SLP 2 and 772 SLP 3 tests from English. Within the ACR, there are six successful SLP 4 candidates. The Defense Language Institute (DLI) in Vyškov also provided to hundreds of students to master the SLP test from the German, French, Polish and Russian languages. Also anticipated is the instruction of the Arabic language.

COL Ladislav Chaloupský directs the Defense Language Institute of the Vyškov Training and Doctrine Directorate since its establishment on 1 September in 2003. Director, what is the history of language training in the Czech Armed Forces? Instruction of languages has its own tradition in the military. Before 1989, two-year non-

resident courses of languages were organized. Their semi-intensive type of training followed a system “two weeks – three weeks – two weeks” pattern. Students were tested after two years of study. At this time, only three levels of language proficiency were known. For your information, a level of “3” was designed for translators and interpreters. Was the language training influenced by the joining of the Czech Republic to NATO? Certainly, yes. Preparation of our accession to NATO required an intensification of language training for a much greater number of people. Well, already in 1992 whether at the Military Academy or at the Training and Education Center in Komorní Hrádek were conducted crash-type courses, which gradually evolved into a current scheme. In 1995, LTC Bedding (UK, Beaconsfield, School of Languages) arrived to the Czech Republic, who de facto helped to implement testing according to the STANAG 6001 standard. In this time, an issue of duration of the courses was discussed. In the first euphoria, it was assumed that students would pass SLP 1 in one month and a half, SLP 2 in two months and SLP 3 in three months... These were really aleatory illusions. Did they succeed to be accomplished? I must say that as time passed and on the basis of practical experience, the requirements were more realistic. Currently, SLP 2 courses last four up to five months and SLP 3 courses six months. When we want a student to achieve the proficiency level of “3”, he should have the proficiency level of “2” on joining the course. Also new NATO member countries use the same system, but I think they envy us our tempo, with which we approached the changes in language training. In my opinion, our response was very prompt. Director, what is the English proficiency level of the ACR personnel? I think that it is very good and it has a rising tendency. The language training of the high and grammar school graduates, who come to study at our Institute, is increasingly better. We also have feedback that in international missions, our soldiers communicate in a foreign language without any greater problem. Do you have a cognizance what the other NATO country requirements are for soldiers? I know that the Finland, Denmark and Belgium system of language training is different, and only those who will be sent to NATO structures for certain positions take tests under the STANAG 6001 standard. But for soldiers, who will be committed to the UN or other international missions within NATO, these countries do not require the language knowledge according to the standard cited. Instead, they use their own tests developed within their militaries or they admit the civilian state language exams.

14

Do you also conduct other courses than those preparing students for tests under STANAG 6001 standards? Yes. We provide two types of terminology courses: short- and long-term. Short-term courses last two weeks and the duration of the long-term courses is five weeks. We conduct the above types of courses twice a year. In the first half of the year we conducted a fortnight course focused on special English terminology in Přáslavice Garrison and one course aimed at aviation terminology in the Russian language for Přerov pilots. A curriculum of five-week courses is similar as that of NATO terminology courses. In addition, already for two years, we run a onemonth course for people assigned to NATO structures. The level of this course is high and it is especially designed to improve listening and speaking skills. Director, where is the limit when man stops slavish translating of language and begins using it normally? A student, who prepares himself or herself for SLP 3 in accordance with STANAG 6001 standard, should have to realize that translation from language should not be slavish, but translation should stem from the context and consider the cultural customs of a nation. Do you think that everybody can acquire this capability during lessons or is it rather a kind of endowment? I think that nearly everybody is able to master a foreign language, but it depends on many circumstances. Some people can master it during a six-month course, but on the other side, there are some people who fail at the final test. They would need a twice or triple longer time. They say one, up to three percent of people are not able to learn a foreign language. Five to ten percent are capable to attain only certain, let me say, a basic knowledge. But my personal opinion is that when man really gives himself/herself up

to the language and strives to communicate, obtain knowledge and study culture of a nation, he or she can master a foreign language. We all the time talk about the level of SLP 3? This level is characterized as a “minimum professional level”, which roughly corresponds to a language proficiency of a native speaker with a university-level education. It is a misunderstanding that everybody can gain this level. Then, it is not a question of the language course, but of the total education of an individual. When somebody does not have this communication level in Czech, it is very difficult to have it in English. Your instructors attend methodological courses in the U.S. Why just in the U.S.? The advantage of the U.S. military is that it can invest plenty of money in instruction as well as in training of teachers. The courses conducted at the Air Force Base in San Antonio

are invaluable for us, since this course and methodology they developed there is unique, worldwide. To my knowledge, these books are meanwhile the only teaching materials enabling teaching in accelerated courses with six up to eight hours per day. Other training materials on the commercial basis are suitable especially for non-intensive types of courses such as the grammar or university-level school instruction or civilian language courses (with several hours of instruction per day). And also, there are a very small number of books designed specifically for adult students. On the market, books for instruction of secondary school students prevail. In the U.S., our instructors familiarize with the American teaching materials (with books for military crash courses) and methodology of work with them. This methodology is very intensive. At the present time, our DLI is equipped appropriately with computer as well as audio-visual technology providing us to teach according to these books. CAPT Pavla Poláková and Jan Procházka

15

Bosna a Hercegovina se připravuje na volby

Bosnia and Herzegovina Is Being Prepared for Elections

Dne 27. listopadu 1991, tedy před patnácti lety, byla přijata rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 721 o vyslání mírových sil OSN na území bývalé Jugoslávie do mise UNPROFOR (United Nations Protection Force). V dubnu roku 1992 začal na území Chorvatska v oblasti takzvané Republiky Srbská Krajina operovat československý prapor, který zde působil společně s francouzským a keňským praporem mírových sil OSN. Čeští vojáci na území bývalé Jugoslávie, tedy i na území dnešní Bosny a Hercegoviny, působili také v dalších mezinárodních misích – UNCRO, IFOR a SFOR. V současnosti jsou příslušníci Armády České republiky na území Bosny a Hercegoviny začleněni v silách Evropské unie v misi EUFOR v operaci Althea a jejich hlavním úkolem je střežení základny Eagle Base nedaleko Tuzly.

S

polečná česko-rakousko-slovensko-estonská strážní rota plní úkoly v rámci mnohonárodního úkolového uskupení Sever, kterému velí rakouský brigádní generál Rudolf Striedinger. Právě jemu jsme při naší návštěvě základny položili několik otázek. Pane generále, v těchto dnech vrcholí přípravy pietního vzpomínkového aktu v Srebrenici, kde se na zajištění bezpečnosti podílejí i vojáci z velitelství Sever. Jaká je v současnosti bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině? V současné době je situace v prostoru odpovědnosti úkolového uskupení Sever celkem stabilní a klidná. Odpovídáme především za bezpečný průběh pochodu v Srebrenici, kde budeme monitorovat situaci. Důležité je uvědomit si, že v Bosně a Hercegovině se 1. října uskuteční volby. My již v těchto týdnech pociťujeme začátek předvolebního období, kdy probíhají politické diskuse, kolik stran se zúčastní voleb, a upřesňují se další organizační otázky. Bedlivě sledujeme celou situaci a jsme připraveni demonstrovat svou přítomnost a dát tak obyvatelstvu jasný signál, že v této zemi nedopustíme žádné potyčky ani připravované násilnosti. To je z našeho pohledu zcela zřejmé. Pozitivní je, že v průběhu uplynulého měsíce byla situace celkem klidná a neměli jsme žádné náznaky

16

jakýchkoli rozepří mezi etniky. Podílíme se také na různých operacích, které jsou zaměřeny na zabavování ilegálně držených zbraní, účastníme se protipašeráckých operací v příhraničí, zabraňujeme různým ilegálním akcím. Snažíme se veškerou naší činností podporovat místní úřady. Naším hlavním úkolem je samozřejmě monitorování celkové situace v Bosně a Hercegovině. Těžiště této činnosti spočívá na vytvořených styčných a pozorovatelských týmech, které operují po celém území. Tyto týmy jsou našimi „senzory“ a mají přehled o tom, jak se obyvatelstvo vypořádává s každodenními problémy, jako jsou nezaměstnanost, ekonomická situace a nepokoje, které se občas mohou vyskytnout. Jsem přesvědčen, že máme velmi dobré povědomí o současné situaci a myslím, že se vše ubírá správným směrem. Přesto je však nutné si uvědomit, že jde stále ještě o „poválečný stav“, ve kterém zde působíme, ve kterém zde žijí místní lidé. Jste velitelem mnohonárodního úkolového uskupení. Jakou máte zkušenost s mnohonárodní strážní rotou složenou z Čechů, Rakušanů, Estonců a Slováků? Je nezbytné si uvědomit, že strážní činnost není z hlediska operačního úkolu nejvíce viditelná; to ovšem neznamená, že práce strážní jednotky není důležitá. České, slovenské, eston-

ské a rakouské vojáky potkáváte všude – vidíte je venku u brány, můžete je zahlédnout tady na velitelství, u vchodu v takzvaném Bílém domě. Musím s uspokojením konstatovat, že úkoly plní velmi dobře. Odpovídají za naši bezpečnost zde na základně a my proto můžeme řádně pracovat, můžeme se soustředit na situaci v celé zemi. Vytvářejí na základně potřebný pocit bezpečí. A zvláště čeští vojáci si počínají velmi dobře. Jsem opravdu hrdý, že všechny země úzce spolupracují, aby odvedly dobrou práci. Velmi dobrá je také spolupráce s velitelem českého kontingentu podplukovníkem Vojtěchem Prýglem, který současně zastává jednu z funkcí zde na velitelství. Právě on jako náčelník sekce G1 pozorně sleduje „operační“ sílu a má přehled o personálním obsazení celého úkolového uskupení. Jak hodnotíte profesionální úroveň českých vojáků, kteří působí v mnohonárodní jednotce složené z armád zemí, které zatím nemají plně profesionální armádu? V úrovni připravenosti vojáků z jednotlivých zemí nevidím žádné rozdíly. Všichni vojáci, které máme v úkolovém uskupení, jsou profesionály, i když doma jimi nejsou. Když jsou zde, plní všichni úkoly na vysoké úrovni, což vnímám velmi pozitivně zvláště nyní, kdy máme vyšší pohotovost. Mám skutečně dobrý pocit z toho,

že každý voják přesně zná své úkoly a povinnosti a chová se jako profesionál. Vůbec přitom nezáleží na tom, zda ve své zemi je či není profesionálním vojákem. Pane generále, dovolte závěrečnou otázku. Jaký je váš názor na budoucnost mise Althea? Situace je „poháněna okolnostmi“, jak zde říkáme. Nemáme představu o časovém rámci, kdy by měly síly EUFOR své poslání splnit. Právě přemýšlíme o tom, jak snížit počty jednotek nasazených v misi EUFOR a zvláště v úkolovém uskupení Sever. Zatím je vše v rovině vojenského plánování. Budeme připraveni, až politici o případném snížení rozhodnou. My proto již nyní přemýšlíme o variantách, jak tento případný úkol splnit. V současnosti je zcela evidentní, že pokud se situace nezhorší, mohlo by v příštím roce dojít ke změnám. Stav je takový, že nejvyšší velitelé předkládají návrhy politikům v Bruselu, v jakých fázích by mohlo proběhnout snížení počtů. Předpokládáme, že pokud nedojde již ke zmíněnému zhoršení, mohli bychom mít koncem tohoto roku politická rozhodnutí k dispozici. Poté budeme připraveni provést snížení naší vojenské přítomnosti podle příslušných nařízení. V tuto chvíli se samozřejmě jedná o obecné úvahy. Jednotlivé zúčastněné země budou muset rozhodnout, jaké různé kroky snižování učiní. My jsme předložili návrh, o kterém se rozhodne na politické úrovni, protože víme, že v porovnání s misemi v jiných zemích jako Kosovo, Afghánistán a Irák je v Bosně a Hercegovině situace celkem klidná a stabilní. Rozhodnutí, kam investovat lidský potenciál a finanční prostředky, závisí na výroku politických představitelů. My jsme kdykoli připraveni snížit počty. Ovšem je nutné si také uvědomit, že nelze odejít do čtyřiadvaceti hodin. Jsme zde vázáni různými smluvními vztahy, například na provoz základny, a existují i další závazky, které je nezbytné ukončit právní cestou. To vše potřebuje nějaký čas. Ale nutné přípravy jsme učinili.

Fifteen years ago, on November 27, 1991, the UN Security Council adopted the Resolution 721 on establishing peacekeeping forces in the territory of former Yugoslavia to accomplish the UNPROFOR (United Nations Protection Force) mission. In April 1992, a Czechoslovak battalion, together with French and Kenyan UN peacekeeping battalions, started to operate in the Republic of Serbian Krajina, Croatia. Czech soldiers also took part in the following international missions – UNCRO, IFOR and SFOR, taking place in the territory of former Yugoslavia, including to Bosnia and Herzegovina. Currently, the personnel of the Czech Armed Forces deployed to Bosnia and Herzegovina have been incorporated into EUFOR powers to participate in the Althea operation and fulfill their main mission which rests in guarding Eagle Base near Tuzla.

T

he joint Czech-Austrian-Slovak-Estonian Guard Company operates as a part of the Multinational Task Force North led by Brigadier General Rudolf Striedinger. During our visit to the base, we were honored to ask him several questions. General, nowadays the preparation for holding the commemorative act in Srebrenica, the security of which will also be covered by soldiers of the Headquarters North, is culminating. How do you see the current security situation in Bosnia? Currently, the situation in the area of responsibility of the Multinational Task Force North is quite stabile and calm. We are primarily accountable for maintaining security during the march in Srebrenica, where we are going to monitor the situation. We also have to take into consideration the fact that Bosnia and Herzegovina is preparing for the election that takes place on October 1, 2006. Right now, we can feel the start of the pre-election period as the political discussions, for example, on the number of parties to be included on the list, are running, and other issues are being specified. We meticulously monitor the entire situation and are ready to show our presence and give the population a clear signal that we will accept neither any skirmishes nor upcoming violence. That is quite clear from our point of view. The positive aspect is that during the last months, the situation has been relatively calm and we have had no indications of major quarrels between the ethnic groups. We are also engaged in various operations aimed at confiscating illegally owned weapons, participate in anti-smuggling actions in the border areas and try to prevent from committing other illegal activities. All our activities shall support the local authorities. Of course, our main mission is to monitor the entire situation

in Bosnia and Herzegovina. These activities shall be based on the established liaison and observation teams that operate throughout the whole territory. These teams are our “sensors” as they know how the population deals with their daily problems such as unemployment, economic situation and some unrest, which may arise. I do believe that we have been closely familiarized with the current situation and I think that everything is going in the right direction. However, we must realize that this is still a postwar situation, which we and the local people must cope with. You are a commander of a multinational task force. What is your experience with the multinational guard company consisting of Czechs, Austrians, Estonians and Slovaks? True, from the perspective of the operational mission, guarding is not a job of the highest visibility; however, it does not reduce the importance of the work done by the guard company. Czech, Slovak, Estonian and Austrian soldiers can be seen everywhere, for instance outside at the gate, here at the headquarters or at the entry to the so-called “White House”. I am glad to say that they do a good job. They are responsible for our security here at the base, so we can properly work and be concentrated on the situation in the whole country. They create the needed feeling of safety at the base, and especially Czech soldiers have done a good

Bosnia and Herzegovina Is Being Prepared for Elections work. I am really proud that all the nations are working closely together to achieve great results. We have also established a very good cooperation with LTC Vojtěch Prýgl, the Czech contingent commander, who simultaneously occupies an important position at our headquarters. He as the chief G1 attentively monitors our operational strength and gathers information on personnel occupancy of the whole Task Force. How do you rate the professional level of Czech soldiers who have been incorporated into the multinational unit consisting of nations, which has not yet established fully professional armed forces? As for the soldiers of individual countries, I do not see any differences in their level of readiness. All the troopers that we have in our Task Force are professionals, even though

18

they do not have this status in their homelands. When they are here, all the personnel fulfill their duties at a high level, which I rate very positively, especially now, when our alert status has been raised. I am indeed satisfied about the fact that all the soldiers exactly know their tasks and duties and act as real professionals, regardless if they are professional soldiers in their countries or not. General, let me ask you the last question. What is your opinion on the future perspectives of the Althea mission? The situation is, as we call it, “event driven”. We have no idea of any time-frame when the EUFOR shall accomplish its mission. Right now, we are thinking of a way how to reduce our forces within EUFOR, especially in the Task Force North.

For the time being, everything is running at the level of military planning. As soon as a political decision on eventual downsizing is made, we will be ready. Therefore, we are already deliberating options how to fulfill this possible task. Currently, we can clearly see that some changes can be made in the next year if the situation does not get worse. The situation is that commanders at the highest level are submitting their proposals to politicians in Brussels, by which steps the downsizing can be made. If nothing turns to worse, we expect that some political decision will be made at the end of this year. Then, in compliance with appropriate orders, we will be prepared to reduce our military personnel. Of course, we are now at the level of general ideas, and individual participating countries will have to make decision on their steps towards downsizing. We have submitted a proposal, which will be decided at the political level, as we know that the situation in Bosnia and Herzegovina, in contrast to the missions in other countries such as Kosovo, Afghanistan and Iraq, is quite stabile and calm. The decision where human potential and finance shall be invested depends on political declarations. We are ready to reduce our personnel anytime. However, politicians must realize that we are not able to leave by tomorrow. We are here bound by various contracts, for instance for running the base, but there are also other obligations that must be legally fulfilled. Everything takes a bit of time, but we have made our necessary preparations. Jan Procházka

VELVYSLANCI HUDBY Ambassadors of Music

F

estival vojenských hudeb v kanadském Quebeku je odborníky považován za krále všech hudebních festivalů. Letos konal již poosmé a Ústřední hudba Armády České republiky se ho účastnila vůbec poprvé. Když dvanáct velkých dechových hudeb s téměř šesti sty padesáti muzikanty vyhrávalo a defilovalo centrem Quebeku, lemovaly ulice tisícovky fandů tohoto žánru, kteří se těšili na velkou večerní show v obrovské hokejové aréně Colisée Pepsi. Tam se všechny hudby opakovaně po dva večery představily svými showprogramy. Ústřední hudba AČR nadchla dynamickým vystoupením, během kterého při hraní náročných skladeb českých hudebních skladatelů za pochodu neustále měnila sestavu. Za podpory úžasných světelných efektů předvedla vystoupení, které předčilo všechna očekávání. Diváci odměnili každou ze skladeb dlouhotrvajícím potleskem a na závěr vystoupení našich „velvyslanců hudby“ povstali a s bouřlivými ovacemi vyprovázeli české muzikanty ze zaplněné arény NHL. Takové pocty se nedostalo žádnému jinému orchestru. Na žádost organizátorů se Ústřední hudba AČR navíc představila v centru města samostatným hodinovým promenádním koncertem a hrála na Citadele nad městem během půlhodinového střídání čestné stráže slavného 22. královského regimentu. Vyvrcholením historické cesty za oceán bylo účinkování Ústřední hudby AČR při nedělní bohoslužbě v katedrále Notre-Dame před zraky představitelů politické, armádní, společenské a kulturní reprezentace města. Přednes fragmentů Dvořákovy „Novosvětské“, Smetanovy Vltavy i Verdiho předehry k opeře Nabucco doslova ohromil všechny přítomné a hluboce dojal také mnohé naše krajany, kteří zavítali na bohoslužbu. Na závěr mše zazněla česká a kanadská státní hymna.

T

he Quebec City International Festival of Military Bands in Canada is highly appreciated among all music festivals. The Festival was organized for the eighth time, but the Czech Army Central Band participated in this event for the first time. When twelve big brass bands with nearly six hundred and fifty musicians played and paraded throughout the City of Quebec, thousands of lovers of this music genre lined the streets and looked forward to a great nights show in the Coliseé Pepsi hockey arena, where all bands presented their program’s show during two evenings. The Czech Army Central Band was thrilling because of its dynamic performance and while playing exacting pieces of Czech composers and marching the band continuously changed its composition. The Czech Army Central Band, highlighted with splendid light effects, gave a performance that surpassed all expectations. The audience gave a long-term and rapturous applause to every piece, and at the end of their performance, our “Ambassadors of Music” received standing ovations when leaving the crowded NHL arena. No other band has received such an honor. At the request of organizers, the Czech Army Central Band presented itself in the centre of the city with a separate one-hour promenade concert and played at the Citadel above the city during the Changing of the Guard of the famous 22nd Royal Regiment. The climax of this historical trip over the ocean was a performance of the Czech Army Central Band during the Sunday church service in the NotreDame Cathedral before the eyes of political, military, social and cultural representatives of the city. Execution of fragments of Dvořák’s “Symphony of the New World”, Smetana’s “Vltava River“ and Verdi’s Overture to “Nabucco” actually enthralled the audience and deeply moved many of our fellow countrymen who visited this church service. At the conclusion, the Czech and Canadian national anthems were played. Václav Kupilík

19

Když bylo před časem na základě doporučení Vrchního velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu rozhodnuto o výstavbě dvou páteřních radarů protivzdušné obrany kategorie FADR v České republice, vybrali odborníci stanoviště v Sokolnici a Nepolisích. A právě v Nepolisích u východočeského Chlumce nad Cidlinou v uplynulých týdnech italská společnost SELEX S.I., která vyhrála mezinárodní výběrové řízení na dodávku technologie, montovala do kopule a zázemí radaru potřebnou techniku. Radar v Nepolisích tak předběhl svého „bratra“ v Sokolnici, který, ač měl být prvním, bude až druhý. Cílem projektu v Nepolisích a jihomoravské Sokolnici je podle Svatopluka Seneviče ze sekce vyzbrojování Ministerstva obrany České republiky splnění minimálních vojenských požadavků na radarové krytí vzdušného prostoru našeho státu v souladu s radarovým plánem velitelství SHAPE. To znamená, že Česká republika, která je součástí integrovaného systému protivzdušné obrany NATO, bude schopná prakticky nepřetržitě přispívat k zabezpečení obrany a ochrany vzdušného prostoru členských států Aliance. Zástupce velitele nepoliského Střediska radiolokačního průzkumu kapitán Aleš Pavel, který mne provedl vnitřními prostorami svého budoucího pracoviště, prozradil, že je u výstavby radaru od samého počátku. Uvnitř radaru, kde není jediné okno, kterým by pronikalo denní světlo, je pamatováno nejen na pracovní a technické místnosti, ale také na zázemí pro obsluhu. V kopuli z dvojitého laminátu jsme právě zastihli pracovníky italské společnosti, kteří dokončovali montáž ohromné deskové antény. Ta se tady začne brzy otáčet v pravidelných intervalech ve zkušebním provozu. „Realizace stavební části byla ukončena v květnu 2005,“ uvedl kapitán Pavel a pokračoval: „Předpokládáme, že Italové skončí s montáží technologie už tento měsíc, tedy v červenci, a v září dodavatel oživí systém tak, aby testy radaru byly zahájeny na začátku listopadu. Pojedeme ve zkušebním provozu a v roce 2007 bychom mohli být součástí protivzdušné obrany a ochrany členských států NATO.“ Všichni vojáci, kteří budou zodpovídat za provoz radaru, absolvovali odborná školení v Itálii. Kurzy v Římě byly určeny pro obsluhy dálkové řídící radarové konzoly a školení obsluh střediska se uskutečnilo ve Fusaru nedaleko Neapole, kde sídlí výrobní závod firmy SELEX S.I. To dává záruku, že všichni jsou na svou práci dobře připraveni.

A Wind Ra

Rad be oke

Some time ago, when a decision on building two air-defense backbone radars of the FADR (Fixed Air Defense Radar) category in the Czech Republic was made upon a recommendation of SHAPE (Supreme Headquarters Allied Powers Europe) in Mons, Belgium, specialists chose the posts in Sokolnice and Nepolisy. It was just Nepolisy, a village near Chlumec nad Cidlinou, East Bohemia, where the Italian company SELEX S.I., the winner of the international tender for a technology provider, have mounted the necessary equipment into the dome and background of the radar post during the last weeks. Thus, the radar in Nepolisy passed its “brother from Sokolnice” which, despite the original plans, will come in second. According to Svatopluk Senevič, a member of the CR MoD Armament Division, the aim of the project is to fulfill the minimum military requirements for radar coverage of the Czech Republic airspace in compliance with the SHAPE Radar Plan. It means that the Czech Republic, which has been incorporated into NATINADS (NATO Integrated Air Defense System), will continuously contribute to protecting and defending the airspace of NATO member countries. CAPT Aleš Pavel, deputy commander of the Radar Reconnaissance Center in Nepolisy, who showed me around his future worksite, told me that he was engaged in building the radar from the very beginning. In addition to working and technical rooms, the radar interior, which does not have a single window to let daylight through, also includes a rear area for operators. In the dome made of a double laminate, we could see Italian fitters finishing the assembly of a huge rotating plate antenna, which is soon going to be put into a test operation. “The construction works were completed in May 2005,” said CAPT Pavel and added: “Italians shall finish the assembly by the end of this month, which means July, and in September our contractor is going to activate the entire system so that the radar test can be launched at the beginning of November. The test operation shall last until 2007, when we intend to join the NATINADS.” All the personnel who will be responsible for the radar operation have completed specialized instructions in Italy. The courses for operators of the long-range radar control console took place in Rome, whereas the center operators were trained in Fusar near Naples, where SELEX S.I. has its manufacturing plant. This training is a guarantee that all the personnel are perfectly prepared for their job.

dowless adar

dar ez ken

Miroslav Šindelář

rii. V zájmu přesnosti uváděných skutečností a ochrany utajovaných informací všechny materiály zařazované do tohoto měsíčníku posuzují pracovníci Služby informační bezpečnosti MO. Agentura Vojeninform nedisponuje vlastním knihovním fondem. Vydáváním bulletinu Novaja vojennaja literatura však významně odborně pomáhá vedoucím knihoven v ruských ozbrojených silách. Bulletin vychází každý měsíc a je připravován ve spolupráci s vojenským odborem Ruské státní knihovny. Podle názoru vedoucí Ústřední odborné knihovny MO ČR Evy Krupičkové by bylo přínosné ke zdokonalení referenční a poradenské činnosti vydávat obdobnou tiskovinu i v rámci našeho resortu obrany. Součástí rozmanité produkce agentury Vojeninform je v posledním období také výroba prezentačních a upomínkových předmětů s vojenskou symbolikou. Široká škála těchto suvenýrů je navrhována se záměrem zvýšit autoritu a prestiž Ozbrojených sil Ruské federace doma a v zahraničí, podchytit zájem o službu vojáka, zvýšit účinnost vojensko-vlastenecké výchovy mládeže. Všechna agenturní rozpracování vojenské symboliky přitom podléhají expertize Vojenskoheraldické služby ministerstva.

FOTO A VIDEODOKUMENTOVÁNÍ

V rámci plánu dvoustranné spolupráce mezi ministerstvy obrany České republiky a Ruské federace se v polovině letošního roku uskutečnila pracovní návštěva čtyřčlenné skupiny pracovníků Agentury vojenských informací a služeb (AVIS), kterou vedl ředitel agentury Jiří Šuba, u obdobné instituce ruských ozbrojených sil – Vojeninform. Tato organizace sídlí v rozsáhlém areálu ministerstva obrany v historickém centru Moskvy. Třídenní cyklus přednášek připravený hostitelskou stranou dal české delegaci podrobnou představu o tvůrčí činnosti a možnostech ruské agentury.

A

Bilaterální aktivita s Ruskou federací

gentura Vojeninform v dvojnásobném počtu tvůrčích pracovníků (vojáků vyšších důstojníků a civilních zaměstnanců) vydává a připravuje srovnatelný rozsah periodických a účelových tiskovin, prezentačních výstav, fotodokumentační tvorby a videozáznamů jako Agentura vojenských informací a služeb Ministerstva obrany České republiky. Zaměření této produkce vychází z potřeb Ozbrojených sil Ruské federace. Prioritu mají vlastenecká, etická, rekrutační a instruktážní témata. Ve prospěch náboru do ozbrojených sil a vojenských škol pracovníci agentury vydávají samostatné

22

Na foto a videotvorbu je v organizační struktuře agentury vyčleněn celý odbor. Současná krátká dokumentační díla jsou většinou konfrontována s tradicemi Rudé armády. Nevyčerpatelný zdroj historických záznamů jim poskytuje těsná spolupráce se Státním filmovým archivem. Mimo to se využívají i jeho fotografické fondy k publikační činnosti a k propagaci ruských ozbrojených sil. Exkurzi do tohoto zařízení ocenil především archivář filmového archivu AVIS David Černý, který se zajímal o způsob vedení přehledné evidence skladovaných filmových záznamů, způsob údržby a laboratorní obnovu archivních sbírek. Určitým zpestřením návštěvy v této instituci bylo i promítnutí části filmu z roku 1945 „Osvobozené Československo“ a ukázka fotografií z významných československých událostí padesátých let.

periodikum Vojennyje komissariaty, které je orientováno na propagaci bojových tradic a hrdosti na službu v armádě. Jedinou tiskovinou s anglickou mutací je periodikum Rossijskoje vojennoje obozrenije, které vychází od prosince roku 2003. Posláním časopisu je objektivní informování domácí a zahraniční čtenářské obce o oficiálních stanoviscích Ministerstva obrany Ruské federace k aktuálním otázkám vojenské politiky státu, o průběhu reformního procesu v ozbrojených silách, o úrovni života a výcviku v armádě a vojenském námořnictvu, o perspektivách ozbrojených sil a slavné vojenské histo-

V MUZEU OBRNĚNCŮ

Součástí pracovní návštěvy české delegace byla také exkurze po části expozice Tankového muzea v Kubince. Pracovníci AVIS měli možnost si zde prohlédnout kořistní tankovou a dělostřeleckou techniku fašistického Německa. V prostorné hale je rozmístěno na 30 typů této techniky, lehkými tanky počínaje a těžkými tanky jako Panter, Tygr a Královský tygr konče. Z unikátních trofejních exponátů v měřítku celosvětového muzejnictví jsou zde uchovávány stoosmdesátitunový tank Maus a samohybný moždíř KARL MÖRSER „Adam“ ráže 600 mm. V další hale věnované obrněné technice sovětské a ruské výroby dominuje legendární tank druhé světové války – T-34. Celá tato unikátní expozice zahrnuje na 130 typů tanků, obrněných transportérů a bojových vozidel. Mnohé z nich jsou jen vývojovými a zkušebními vzorky, které se sériově nikdy nevyráběly.

Bilateral Activity with the Russian Federation MoD, Eva Krupičková, it would be beneficial to improve reference and counseling activities by publishing a similar printed matter, also within the CR MoD. In the last period, a diverse production of the “Vojeninform” Agency was augmented by a production of presentation and commemorative items with military symbols. A wide scale of these souvenirs is designed to increase the prestige of the Russian Federation Armed Forces at home and abroad, to attract an interest to serve as a soldier and to improve the efficiency of military-patriotic education of the youth. Every Agency production of military symbols is subject to the expert’s opinion of the MoD Heraldic Service.

In the first half of the year, in the framework of bilateral co-operation between the defense ministries of the Czech Republic and the Russian Federation, a four-member team of the Military Information and Service Agency (AVIS), headed by the AVIS Director, Jiří Šuba visited a similar institution of the Russian Armed Forces – “Vojeninform”. This organization is located on the premises of the Ministry of Defense in the historical part of Moscow. A three-day cycle of lectures sponsored by the host party familiarized the Czech delegation in detail on the creative activities of the Russian Agency.

PHOTO AND VIDEO DOCUMENTATION In the organizational structure of the Agency, the whole branch is devoted to the photo and video records production. Presently, a short documentary is usually confronted with the Red Army traditions. A close co-operation with the State Film Library is an infinite source of historical records for the Agency. In addition, the State Film Library photo documentation funds are used for publishing activities and for promotion of the Russian Armed Forces. A trip into the State Film Library was appraised especially by the AVIS film library archivist, David Černý, who admired a synoptic filing of stored record films and maintenance and laboratory recovery of archival collections. This trip was enriched by seeing a part of the movie from 1945, the “Liberated Czechoslovakia” and a display of snaps from the significant Czechoslovakian events from the fifties.

T

he “Vojeninform” Agency with double the number of creative personnel (soldiers – senior officers and civilian personnel), issues and prepares a comparable number of periodicals and specific printed matter, presentation exhibitions, photo documents and video records, as does the Czech Republic Ministry of Defense Military and Information Service Agency. The focus of this production stems from the needs of the Russian Federation Armed Forces. Patriotic, ethical, recruitment and instructional topics are prioritized. For the benefits of recruitment into the armed forces and military schools, the “Vojeninform” Agency personnel publish an independent periodical “Vojennyje komissariaty”, which is aimed at promotion of military traditions and pride to serve in the armed forces. The only printed matter in English is a periodical “Rossijskoje vojennoje obozrenije” published from December 2003.

IN THE TANK MUSEUM The mission of this journal is to provide objective information for domestic and foreign readers on official approaches of the Russian Federation Armed Forces on current issues of national military policy, reform of the armed forces, level of life and training in the armed forces and military navy, prospects of the armed forces and famous military history. The facts published to be precise and to protect the classified information and all materials included into this monthly are to be evaluated by the MoD Information Security Service personnel. The “Vojeninform” Agency does not have its own library, however by publishing a bulletin “Novaja vojennaja literatura”, it assists the heads of the Russian Armed Forces’ libraries. This bulletin is issued every month and it is prepared in a co-operation with the military branch of the Russian National Library. According to the Head of the Central Specialized Library of the CR

A part of this working visit of the Czech delegation was also a trip to the Tank Museum in Kubinka. The AVIS Agency personnel could see the salvaged armor and artillery of Nazi Germany. In a big hall, there are 30 types of this equipment exhibited, starting from the light tanks to heavy tanks such as Panther, Tiger and King Tiger. From the unique exhibits on a worldwide scale, visitors can see here, a one hundred and eighty ton tank, Maus and a 600 mm caliber self-propelled mortar, KARL MÖRSER “Adam“. A legendary WWII tank, T-34 is a dominating feature in the next hall with the Soviet and Russian-made armor equipment. This whole, unique display consists of over 130 types of tanks, APCs and IFVs. Many of them are only development or test samples that have never been produced in lot size. Jaroslav Roušar

23

Hledáme pravdu We Are Looking for Truth Přestože náboženství je staré již několik tisíciletí, duchovní služba v Armádě České republiky byla obnovena teprve před několika lety. Věřící v armádě po letech nesvobody a možná i obav přiznat se ke svému náboženskému vyznání dostali příležitost svobodně se přihlásit k víře. Plukovník Tomáš Holub, dnešní hlavní kaplan Armády České republiky, byl v roce 1996 nejen prvním kaplanem v řadách českých vojáků, který bořil komunistickou ideologií vybudované mýty o náboženství, ale v roce 1998 se stal také prvním hlavním kaplanem v novodobé historii české armády.

„ To , ž e j s e m m ě l m o ž n o s t s t a v ě t duchovní službu v armádě a bojovat za ni, považuji za nesmírně cennou zkušenost a to, že duchovní služba dnes funguje, bych nazval téměř zázrakem,“ vyznal se ze svých pocitů Tomáš Holub několik dnů před tím, než po osmi letech předal pomyslné žezlo hlavního kaplana svému nástupci podplukovníku Janu Kozlerovi. „Než jsme začali budovat naši službu, měl jsem možnost vidět, jak duchovní služba funguje v jiných zemích západní i střední Evropy. Vytyčil jsem si tehdy určité zásady a při jejich splnění jsem byl ochoten se za postavení duchovní služby v armádě a ve společnosti prát. Jednou z nich byla jednoznačná ekumenicita, tedy zastoupení všech církví, a druhá, že kaplan musí být součástí jednotky.“ Právě s prací přímo v jednotce Tomáš coby šestadvacetiletý rotmistr začínal. A křest to byl vskutku bojový, vždyť ještě než stačil poznat všechny vojáky v jednotce, byl vyslán do mírové operace IFOR na území dnešní Bosny a Hercegoviny. „Má profese je v mnohém skutečně unikátní. Měl jsem možnost potkat se s lidmi, kteří vykonávali onu čistou vojenskou praxi, tedy veleli vojákům v těch nejtvrdších podmínkách a rozhodovali o jejich nasazení do různě nebezpečných operací, ale také s lidmi, kteří tuto realitu coby vědci teoreticky reflektovali.“ Tomáš Holub si také nesmírně váží lidí, kteří stáli u zrodu duchovní služby v armádě a bez jejichž přičinění bychom dnes práci kaplana nepovažovali za již naprostou samozřejmost. „Mé poděkování patří prvnímu poradci ministra obrany

24

pro duchovní otázky Jaroslavu Dusovi, který byl delegován Ekumenickou radou. Druhým člověkem, který mi dal prostor pro práci a bez jehož pomoci a schopnosti věci kreativně promýšlet bych jen stěží své myšlenky prosazoval, byl můj první velitel – podplukovník (dnes generálmajor) Jiří Prokš. V roce devadesát šest uměl bez předsudků říci – já zkusím, co to bude dělat, když kaplan bude v mé jednotce v zahraničí. Vytvořil mi podmínky najít si v jednotce prostor pro práci duchovního a také si ho uhájit.“ Hlavní kaplan Armády České republiky plukovník Tomáš Holub bez ostychu přiznává, že si na začátku svého působení nedokázal představit, kam ho služba v armádě v pozici kaplana může lidsky i profesně posunout. „Když se ohlížím nazpět, myslím si, že mi těch uplynulých deset let mnohem více dalo než vzalo. Měl jsem možnost intenzivně prožívat víru, tedy pastorálně se starat o lidi. Setkával jsem se s obrovským množstvím nejrůznějších lidských osudů a byl jsem jim nablízku, což asi patří k jádru kněžské práce. Za cenné ale také považuji, že jsem nakoukl pod pokličku managementu velmi velké organizace a dostal jsem se do situací, kdy jsem mohl vnímat jak prostor politický, tak rozměr vojenský. A co mi služba vzala?“ Tomáš chvíli přemýšlí, podívá se na mne a dodá: „Hospodin je šikovný a já si nedovedu představit, že bych si život lépe naplánoval. Skutečně ne. Těch deset let byla kombinace dobrodružnosti a pastorálního života. No, snad přece jednu věc jsem musel oželet, a to bylo postgraduální studium v Římě, kam jsem měl odjet. Místo do Itálie jsem však odjel do Bosny.“ Tomáš ovšem myšlenku na další studium nezavrhl a dnes ho často zastihnete někde v knihovně, a to nejen v České republice. Když jsem mu před pár dny volal, z druhé strany se ozvalo: „Jsem

v Hamburku.“ Právě zde existuje Institut pro teologii a mír, specializované pracoviště německé duchovní služby na expertní úrovni, které se zabývá otázkami etiky válečného konfliktu, etických podmínek použití zbraní a má naprosto unikátní knihovnu, kde Tomáš sbírá podklady pro svou doktorandskou práci zabývající se etickými aspekty preventivního zásahu. „Člověk neustále hledá pravdu a ptá se, co je dobré a co špatné, ne co je výhodné a nevýhodné. Ptá se, v jaké situaci je eticky přijatelné preventivně vojensky zasáhnout, a hledá také kritéria, podle kterých je možné říci, že to je dobře či špatně. K mé křesťanské víře patří, že člověk je hledačem pravdy a že rezignace na tuto základní skutečnost, že je možné věci rozdělit na dobré a špatné, na pravdivé a lživé, vede k naprosté disfunkci všech lidských nadějí. V tomto ohledu jsem optimista i přesto, že vnímám dnešní realitu, kdy pravda a dobro dostávají mnohdy neskutečně na frak.“ Plukovník Tomáš Holub po předání funkce hlavního kaplana armádu zcela neopouští a bude pracovat ve funkci poradce ministra obrany pro náboženské otázky. I zde bude mít prostor pro řešení dalších úkolů duchovní služby, a to nejen v české armádě, ale i v rámci Severoatlantické aliance. „Stojí před námi mnoho výzev. Jednou z nich je vytvoření funkce kaplana na úrovni alianční struktury, který by koordinoval činnost duchovních, například při nasazení v misích. Samozřejmě vnímám, že zde existuje jazykový problém, a pokud mi kaplan nebude rozumět, tak v okamžiku složitosti situace se jeho pomoc může minout účinkem. Nicméně je to další obrovská výzva, za kterou stojí za to bojovat.“

Though religion is more than a several thousand years old, the chaplain’s service of the Czech Republic Armed Forces was re-established only several years ago. After the years of lack of freedom and perhaps a fear to profess his/her religion, believers in the military were given an opportunity to freely worship. The current Chief of Chaplains of the ACR, COL Tomáš Holub, in the year 1996, was not only the first chaplain in the Czech military, who pulled down the myths on religion built by communist ideology, but in 1998 he also became the first Chief of Chaplains in the new history of the Czech Republic Armed Forces. “I consider it a very precious ex perience that I had a chance to create the chaplain’s service in the ACR and fight for it and I would call it nearly a miracle that the chaplain’s service is functioning today,” as Tomáš Holub described his feelings several days before he, handed an imaginary mace of the chief chaplain to his successor, LTC Jan Kozler, after eight years. “Prior starting to build our chaplain’s service I had an occasion to see how this service functioned in other countries of the West and Middle Europe. At that time, I outlined certain principles and I was ready to fight for fulfilling them and for the position of the chaplain’s service in the armed forces and the public. One of these principles was an unambiguous e c u m e n i c i t y, i . e . a l l c h u r c h e s a n d religious societies are represented, and

dangerous operations, but also people who as scientists, theoretically reflected this reality.” Tomáš Holub also highly appreciates people who stood at the origin of the chaplain’s service in the military and without their effort we would not consider the work of the chaplain as a commonplace thing. “My thanks belong to Jaroslav Dus, the Minister of Defense first religious affairs advisor, who was delegated by the Ecumenical Council. The second man who helped me in my work and without an assistance of whom and his capability to creatively assess the things that I could hardly carry my ideas through, was my first commander, LTC (MG, today) Jiří Prokš. In 1996, he was able to say without any prejudice – I will try to have a chaplain in my unit deployed abroad. He provided

the second, that a chaplain must be a member of the unit.” Tomáš Holub just started in the unit as a twenty-six year old Sergeant. It was really a baptism of fire, because before being able to acquaint with all soldiers in the unit, he was sent to the IFOR Peace Operation in the territory of today’s Bosnia and Herzegovina. “My profession is really a unique one. I could meet people who exercised this pure military practice, i.e. they commanded soldiers in the most challenging conditions and decided on their deployment in various

me conditions for a job of a chaplain in the unit as well as to defend it.” Unhesitatingly, the Chief Chaplain of the Czech Republic Armed Forces, COL Tomáš Holub admits that at the beginning of his job he could not imagine what this work in the military would bring him professionally and humanly. “When I look back, I think that the last ten years gave me more than they took away. I had a possibility to intensively experience my beliefs, and to pastorally care about people. I met up with a great amount of people and their fates, and

I was around, which is the main part of the chaplain’s job. I also valuably regard that I could look under the hat of management of such a big organization and I got into situations when I could perceive both a political and military dimension. And what did the chaplain’s service take away from me?” Tomáš did a bit of thinking and he said: “The Lord is clever and I cannot imagine I would plan a life better than he did. Indeed. These ten years were a combination of adventure and pastoral life. Perhaps, there is one thing I had to stand the loss of a post graduate study in Rome, which I was to attend. Instead of Italy I went to Bosnia.” Nevertheless, Tomáš did not give up an idea about his further study and you often can catch him somewhere in the library, not only in the Czech Republic. When I phoned him few days ago, the other side’s response was: “I am in Hamburg.” In Hamburg is the Institute for Theology and Peace, a specialized institution of Germany’s chaplain service at the expert level, which is involved in the issues of the ethics of war conflict and the ethics of use of weapons and there is a unique library, where Tomáš can study materials for his doctor ’s degree work dealing with ethical aspects of preventive intervention. “All the time, man is looking for truth and he asks what is good and what is wrong, and not what brings benefits and what is disadvantageous. He asks in what situation it is ethically acceptable to carry out a preventive intervention with the use of force and he is also looking for criteria, according to which it is possible to say, what is good or bad. The Christian belief says that man is a seeker of truth and to give up this basic fact that it is possible to divide things into good and wrong, into true and untrue, results in a complete disfunction of all human hopes. In this, I am an optimist, though I perceive a current reality, when truth and good are beaten all hollow.” After his handover of the position of Chief Chaplain, COL Tomáš Holub is not leaving the military. He will work in the position of advisor to the Minister of Defense for Religious Affairs. Also here, he will be given an opportunity to address other tasks of the chaplain’s service, not only in the ACR but also w i t h i n N AT O . H e s a y s : “ T h e r e a r e many challenges in front of us, one is to establish a position of chaplain at the Alliance structure level that could co-ordinate the activity of chaplains, for example, during deployments. Of course, I know that there is a language problem, and if a chaplain would not understand me, so in this complex situation, his assistance could be lost. Yet, it is a great challenge which is worth fighting for.” Jan Procházka

25

Let z Prahy do San Antonia v Texasu trvá i s následným přesunem na leteckou základnu Lackland AFB přibližně dvacet hodin. Největším problémem po příletu není ani tak únava a časový posun jako to, že jsme odletěli na konci zimy a v San Antoniu jsme přistáli na počátku léta. Tomu také odpovídala nejen místní teplota, ale hlavně vlhkost. Byl to docela šok. Na letišti nás již naštěstí očekával Bob Biskup, což je dlouholetý „amigo“ s českými předky a bývalý voják, který se stará o příslušníky české a slovenské komunity během jejich pobytu v DLIELC (Defense Language Institute – English Language Courses). Klasickým americkým školním autobusem ve službách US Air Force jsme se přesunuli na základnu Lackland AFB na okraji San Antonia, kde je dislokován jazykový institut. Přestože už bylo po druhé hodině ranní, čekali nás zde naší čeští a slovenští kolegové s klasickým „československým“ přivítáním – tedy s chlebem a solí. Pravda, chléb byl tomu českému poněkud vzdálený, ale i tak to bylo velmi milé.

P

rvní dva dny pobytu v DLIELC jsou věnovány hlavně aklimatizaci – jak časové, tak klimatické – a absolvujete také vstupní briefing. Některé jeho části nám připadaly až puntičkářsky podrobné, ale je třeba si uvědomit, že na tomto institutu studují příslušníci ozbrojených sil doslova z celého světa, různých zvyklostí, kultur a hlavně náboženského vyznání. Jednou z nejdůležitějších částí bylo vystaveni ID karty (jsou tři věci, bez kterých v USA neexistujete: ID karta, mobilní telefon a hlavně bankovní účet s platební kartou). Ubytování je skutečně velmi luxusní. Každý student bydlí samostatně a pokoj je standardně vybaven kabelovou televizí, DVD přehrávačem, radiobudíkem, lednicí, mikrovlnnou troubou, telefonem s možností připojení na internet a nechybí ani pro vojáka důležitá žehlička s žehlicím prknem. V každé budově je také místnost s pračkami a sušičkami. Podmínky ke

Učíme se učit... studiu a životu téměř ideální. Navíc máte k dispozici skvěle vybavené fitness centrum, jídelní blok, supermarket, knihovnu a samozřejmě studovnu s počítači s možností bezdrátového připojení na internet. Jsme zde však ve škole, a tak nás čekalo rozdělení do jednotlivých tříd. Pravidlem je, že třídy nemají více než deset studentů, a snahou také je, aby každý student byl z jiné země. V naší třídě to ale až tak přísné není, poněvadž výuka je přizpůsobena našemu následujícímu studiu „FOT“ (Follow-on training) na USASMA (U. S. Army Sergeants Major Academy) na základně Fort Bliss v El Pasu ve státě Texas. Hned další den jsme absolvovali vstupní jazykový test – ECL. Ten je poněkud odlišný od klasického „stanagu“ 6001, na který jsme zvyklí v České republice. Prostřednictvím počítače se testují spíše znalosti gramatiky, úroveň slovní zásoby a schopnost poslechu než úroveň mluvení. Pro někoho to může být výhodné, ale v každém případě test nepatří k nejjednodušším. Musíme přiznat, že naše výsledky byly sice o něco horší než v Praze, ale oba jsme měli přes osmdesát bodů z možných sta, což byla podmínka našeho pokračování ve „follow-on training“, tedy ve studiu na USASMA. Studijní zázemí je opět skvělé a splňuje i ty nejnáročnější požadavky některých zahraničních studentů. Celkem zde studuje na 700 posluchačů z 80 zemí světa. Spektrum studujících je vskutku rozmanité. Od učitelů angličtiny, přes technický personál a příslušníky speciálních jednotek až po piloty. Studijní centrum (Learning center) je vybaveno počítači s připojením na internet. Zapůjčit si můžete různé multimediální pomůcky pro samostudium. V knihovně máte k dispozici rozličné tituly na všech jazykových úrovních, samozřejmě převážně s vojenskou tematikou. Příjemné také je, že veškerý personál je velmi vstřícný a snaží se vyhovět jakýmkoli požadavkům. Jak sami říkají: „Neexistuje pro nás hloupá otázka.“

26

Hlavní budova institutu, kde se vyučuje, je rozdělena do dvou pater. První patro je určeno pro Basic – základní angličtinu. Zde se připravují studenti, kteří potřebují zlepšit základní znalosti anglického jazyka a připravují se na ECL test. Patro druhé je vyhrazeno pro odbornou angličtinu – Specialized. Zde se připravují studenti na FOT a výuka se liší podle druhu následného studia či kurzu. Pro budoucí Rangers je například „Specialized“ zaměřeno na vojenské povely, čtení map a také vojenský slang. Naše výuka ve druhém patře je orientovaná především na přípravu a provádění prezentací, vedeni výuky a vystupování před auditorem, skupinové diskuse a rozšiřování si slovní zásoby. Je nesmírně zajímavé být ve třídě a slyšet názory od studentů ze zemí, jako je například Jordánsko, Thajsko, Chile, Nigérie, Východní Timor anebo Eritrea. A není výjimkou, že se v jedné třídě vedle sebe sejdou Afghánci, Iráčané, studenti ze zemi bývalého Sovětského svazu anebo třeba ze zemí bývalé Jugoslávie. Z tohoto pohledu je institut naprosto výjimečný a zkušenosti získané z poznávání lidí různých kultur, názorů, historie či náboženství skutečně nedocenitelné. Pobyt v institutu však není jen výuka či cvičení ve fitness centru. O víkendech se zde organizují různé poznávací výlety za historií a kulturou Spojených států amerických. Návštěva NASA v Hustonu nebo Kapitolu v Austinu patří mezi nejzajímavější. Během svého pobytu jsme také navštívili naše kolegy, kteří končili studium na USASMA v El Pasu. Slovo výlet v tomto případě sice není nejvýstižnější, protože strávit deset hodin v autě na cestě ze San Antonia do El Pasa, které se nachází na druhé straně Texasu u mexické hranice, a ujet přes 1200 mil jistě nepatří k tomu nejpříjemnějšímu, s čím jsme se v USA setkali. Až nyní jsme si skutečně uvědomili, jak jsou Spojené státy

doslova obrovské a jak je všude „daleko“. Návštěva měla i svá další pozitiva – pochopili jsme také, že během našeho ročního pobytu, kdy budeme bydlet mimo základnu, není jednoduché najít slušné a hlavně bezpečné ubytování. Ještě že nám pomohl náš kolega praporčík David Foltýn – vrchní praporčík 4. brigády rychlého nasazení, který nám pomohl zařídit ubytování, sdělil nám spoustu velmi cenných informací a ukázal veškeré podstatné záležitosti týkající se pobytu na základně Fort Bliss a v El Pasu. Musíme s opravdovou hrdostí přiznat, že naši čeští předchůdci zde udělali České republice velmi dobré jméno. Našemu průvodci Davidu Foltýnovi dokonce nabídli, aby zde další rok působil jako instruktor, a to se ve Spojených státech amerických nenabízí každému studentovi, natož pak ze zahraničí.

We Learn to Teach… The flight Prague – San Antonio, Texas, including the following move to Lackland Air Force Base, took approximately twenty hours. Rather than fatigue and jet lag, the biggest problem was the fact that we took off in the end of winter and landed in San Antonio at the beginning of summer. We were quite shocked by the local temperature and mainly humidity. Fortunately, Bob Biskup, a former military officer and longtime “amigo”, whose ancestors come from Moravia, awaited us at the airport. This amiable gentleman cares of Czech and Slovak students attending the DLIELC (Defense Language Institute – English Language Courses). A traditional US school bus transported us to the outskirts of San Antonio to Lackland AFB, where the language institute is located. Regardless of arriving after 2 a.m., our Czech and Slovak fellows gave us the traditional “Czechoslovak” welcome with bread and salt. True, the bread was a bit different from that which we are accustomed to, but it was nice anyway.

T

he first two days in DLI are reserved mainly for adaptation to the local time zone and climate; moreover, each newcomer goes through the in-processing briefing, which seemed to be too detailed, but we should realize that this institute is attended by soldiers of different customs, cultures and religions who come from almost all of the world continents. The ID card issue is one of the most important parts of the entry process (there are three things without which you cannot exist in the USA: an ID card, a cell phone and a bank account with a credit card). The accommodation is indeed luxurious. Every student occupies a separate room equipped with a cable TV, a DVD player, a radio alarm clock, a refrigerator, a microwave oven, a telephone with an internet connector and, which is so important for any soldier, an iron with an ironing board. Every building includes a laundry room with a line of washing machines and dryers. The study and living conditions are almost ideal.

27

We Learn to Teach…

Furthermore, students can use a perfectly equipped fitness center, dining halls, the BX and commissary (military supermarkets), libraries, and computerized study rooms with a wireless internet connection. However, we came to study; and thus we were placed into classes. Each class includes no more than ten students, and the DLI management tries to diversify the classes by nationalities so that students from different countries are placed in each study group. Nonetheless, our class was not diversified so strictly since the syllabus was adjusted to our FOT (Follow-on Training) at the (U. S. Army Sergeants Major Academy), Fort Bliss Base, El Paso, Texas. The following day, we took the entry ECL (English Comprehension Level) language test, which is quite different from STANAG 6001 that is used in the Czech Republic. This computer-assisted language testing is not focused on speaking abilities, but tests the level of grammar, vocabulary and listening skills. Some people may welcome it; however, the test is far from being easy. We have to admit that our ECL results were a bit worse than in Prague, but we both achieved over eighty points of a maximum one hundred, which was a criterion for being admitted to the follow-on training at the USASMA. The study background is also excellent and meets even the highest demands of some foreign students. The DLI courses are attended by about 700 students from 80 countries, whose broad spectrum of specialties includes, for instance, English teachers, technical personnel, special forces members, pilots and many others. The Learning Center is computerized and equipped with an internet connection. Students can borrow various multimedia aids for self-learning. The library offers many volumes designed for students of all language levels, the topics of which are mostly tailored to military needs. The personnel in charge are very helpful and try to meet any requests. As they often say: “There is no stupid question.” The main school building is divided into two floors. The first floor is reserved for the General English Branch, teaching those students who need to improve their basic English language skills and pass the ECL test. The second floor is designated for the Specialized Branch, which prepares students for their FOT; hence the syllabi are tailored to their type of followon training or study. For instance, future Rangers learn military commands, map reading and military slang. Our specialized training was primarily focused on preparing and giving presentations, developing instructional skills, speaking to an audience, group discussions and enriching our vocabulary.

Sharing the classroom with students from countries such as Jordan, Thailand, Chile, Nigeria, East Timor or Eritrea, and listening to their opinions, is a highly interesting experience. Seeing Afghans, Iraqis, students from the former Soviet Union countries or Yugoslavia in a classroom is nothing unusual. From this point of view, the institute is absolutely exceptional as it renders a priceless experience in meeting people of various cultures, opinions, historical backgrounds and religions. The scope of opportunities at DLIELC is not limited only to the learning or fitness center. The local management organizes various trips to remarkable historical and cultural spots in the United States of America. The tours to NASA in Houston or the State Capitol in Austin are ranked among the most interesting. During our DLI study, we also managed to visit our buddies who graduated from the USASMA in El Paso. To talk about a trip in this context is not quite appropriate because spending ten hours in a car on the road from San Antonio to El Paso, which is situated at the westernmost point of Texas by the Mexican border, and going 1200 miles is definitely not our most pleasant experience from the United States. At that moment we realized how large the United States is and how far everything is. The visit also had other positive aspects as we understood that seeking a neat and mainly safe accommodation prior to our twelve-month study, when we would live outside the base, was nothing easy. Fortunately, we could count on our fellow CW-2 David Foltýn, the command sergeant major of the 4th Rapid Deployment Brigade, who helped us with lodging, provided us with a lot of valuable information and familiarized us with all necessities pertaining to life at Fort Bliss and El Paso. We are proud to say that our predecessors have earned a high reputation for the Czech Republic. For example, David Foltýn, our guide, was offered to stay there one more year as an instructor, which is a proposal that is rarely made even to the US students. CW-3 Lubomír Volný – Command Sergeant Major, Passive Systems and EW Center, Opava CW-2 Robert Batěk – Command Sergeant Major, Repair Battalion, Klatovy

28

Velmi krátká doba uplynula od pražského summitu NATO na sklonku roku 2002, kde Česká republika přispěla k tvorbě nové dimenze tohoto uskupení především v rámci boje proti terorismu. Ministr obrany v Praze nabídl aliančním partnerům některé naše vysoce specializované odbornosti pro takzvané nestandardní operace, mimo jiné také jednotku pasivních sledovacích systémů. V té době se již dokončovala výroba mobilního prostředku nové generace, dnes již známého systému VĚRA-S/M, a současně vznikala specializovaná jednotka.

A Hallmark of Top-Quality

S puncem světové kvality V

červnu letošního roku byla světová i česká veřejnost informována o výsledcích půlročního testování českého pasivního sledovacího systému VĚRA-S/M americkou armádou. Testování se samozřejmě neobešlo bez účasti českých armádních specialistů z 53. centra pasivních systémů a elektronického boje, které je těmito prostředky vyzbrojeno. Především jejich schopnosti a dlouhodobé zkušenosti umožňují ve spojení s vynikajícími přístroji poskytovat velmi citlivé informace v určitých případech až strategického charakteru. Po ukončení testů ministr obrany Spojených států amerických Donald Rumsfeld osobně informoval všechny spojence o vysokých kvalitách českého výrobku a doporučil systém pasivního sledování VĚRA-S/M k dalšímu využití. „Považujeme to za vysoké ocenění našich schopností, něco jako punc světové kvality. Skrývá se za tím obrovský kus náročné práce spojené s neutuchajícím osobním zaujetím mnoha příslušníků celého centra. Vezmeme-li v úvahu loňskou rozsáhlou reorganizaci jednotek elektronického boje v rámci Armády České republiky a s tím nezbytně související redislokaci a personální obměny na klíčových funkcích, zasvěceným by se ani nechtělo věřit v dosažení tak vynikajících výsledků,“ svěřil se nám velitel 53. centra pasivních systémů a elektronického boje podplukovník Petr Milčický. „Přitom ‚bojujeme‘ hned na několika frontách. Na velitelství v Opavě zpracovávají operační a zpravodajští důstojníci základní ‚notové osnovy‘ pro zasazení jedné roty od 532. střediska elektronického boje do brigádního úkolového uskupení na bázi 4. brigády rychlého nasazení, jehož příprava letos vrcholí. Intenzivně však současně pracují na výstavbě jednotky pasivních systémů pro alianční síly rychlé reakce. Všichni příslušníci podřízených útvarů v Opavě i Českých Budějovicích soustavně zvyšují své schopnosti ovládat sofistikované zbraňové systémy.“

V letošním roce byla nařízením náčelníka Generálního štábu Armády České republiky armádního generála Pavla Štefky vytvořena „Jednotka VĚRA-S/M NATO“. Základem tohoto účelově vytvořeného uskupení je rota, která má ve výzbroji již mnohokrát skloňovaný systém. Jaké je zadání a na jaké úkoly se vojáci intenzivně připravují, nám objasnil velitel útvaru major Jiří Postupa: „Jednotka VĚRA-S/M NATO bude plnit v prostoru působnosti úkoly korespondující s možnostmi zasazeného systému. Stručně by se dalo říct, že se připravujeme na vyhledávání, identifikaci a sledování vzdušných, pozemních i hladinových cílů a analýzu jejich radiotechnických signálů. Zjištěné informace potom musíme být schopni v pseudoreálném čase poskytovat k dalšímu využití ve prospěch různých stupňů a úrovní aliančního velení podle požadavků příslušného velitele spojeneckých vojsk. Připravujeme se velmi intenzivně zejména ve schopnostech naší zasaditelnosti a kompatibility s našimi partnery, protože jsem přesvědčen, že po odborné stránce patříme ke špičce v oboru.“ Podle vyjádření podplukovníka Milčického se českobudějovickým specialistům pasivních systémů otevírají další výzvy na poli odborném i vojenském. V rámci mezinárodních závazků České republiky se příslušníci velitelství centra i podřízeného střediska pasivních systémů aktivně zapojují do činnosti příslušných aliančních výborů. Tyto mezinárodní pracovní skupiny rozpracovávají a po důkladném prověření v praxi i realizují přijetí adekvátních opatření celé Aliance v reakci na změnu mezinárodněpolitických požadavků. „Výsledkem bývá většinou nová norma STANAG, která upravuje sjednocené postupy při vedení bojové činnosti, v našem případě zejména postupy při sběru, vyhodnocení a následném maximálním využití informací zpravodajského charakteru. A právě v souvislosti s prokázanými schopnostmi příslušníků 531. střediska pasivních systémů jsme byli se systémem VĚRA-S/M přizváni na jedno z mezinárodních testovacích cvičení,“ vysvětluje podplukovník Milčický.

29

Vyčleňovaná jednotka VĚRA-S/M NATO, tedy pouze její odborná část v počtu přibližně šedesáti vojáků, se v měsíci listopadu tohoto roku zapojí do testovacího cvičení Trial Spartan Hammer na území Řecka. Cílem cvičení je vyzkoušet a prověřit nově zaváděnou techniku a také navrhované nové normy STANAG. Trial Spartan Hammer se odlišuje od podobných akcí i skutečností, že se jedná o akci Severoatlantické aliance na národním území Řecka. V praxi to znamená, že veškeré pozemní, námořní i vzdušné operace naplánovala pracovní skupina NATO a na místě se bude spolu s řeckými velitelskými orgány podílet na jejich řízení a vyhodnocování. Jednotlivé operace mají především otestovat dvě nově navržené normy STANAG, jednak pro určování pozice cílů protivníka a současně pro nový způsob sběru těchto získaných informací za pomoci nově zaváděných technologií. Samozřejmostí je ověření dalších podpůrných činností včetně zasazení jednotek speciálních sil z moře i ze vzduchu. Význam tohoto cvičení podtrhuje i skutečnost, že se předpokládá účast vrcholných politických

A Hallmark of Top-Quality

i vojenských představitelů více než patnácti participujících zemí, včetně dvou senátorů amerického Kongresu. Čeští specialisté se budou podílet na veškeré této činnosti pro obsáhlé schopnosti sběru informací o cílech a pro vysokou přesnost těchto získaných informací. Velitel střediska nás upozornil ještě na další aspekty důležitosti této „zkoušky“. „Pro celý útvar bude zasazení vyčleňované jednotky jakýmsi vyvrcholením téměř tříleté přípravy. Pro vojáky zařazené do jednotky to pak bude křest a pomyslná maturita v jednom, protože se zde současně prověří všechny nedávno vypracované standardní operační postupy k zasazení jednotky do místa určení s pohotovostí do dvaceti dnů. Prověřovat se bude činnost počínaje aktivací jednotky na našem území, naložením materiálu, přesunem do místa nakládky k transportu, přepravou kombinovaným způsobem letecky a po vlastní ose, přes odbornou i taktickou činnost v místě zasazení až po ukončení mise a návrat do místa posádky,“ upřesňuje major Postupa. Uvedená činnost jednotky VĚRA-S/M NATO je součástí její přípravy v rámci zařazení do aliančních sil rychlé reakce. Ještě před tím, než budou její příslušníci cvičit v Řecku, budou jejich znalosti prověřeny komisaři TACEVAL týmu z Ramsteinu formou „Staff Assistant Visit“. Počínaje prvním lednem příštího roku pak jednotka zahajuje dosahování plných operačních schopností a současně bude ve dvacetidenní pohotovosti k zasazení v aliančním uskupení vojsk.

A very short time has passed since the NATO Prague Summit that took place at the end of 2002, where the Czech Republic has contributed to creating a new dimension of the Alliance, primarily in the field of war on terrorism. In Prague, the Minister of Defense offered our NATO partners some of our highly specialized capabilities for the so-called nonstandard operations, including a unit of passive surveillance systems. At that time, the production of the new-generation mobile radar, today known as the VĚRA-S/M system, was being completed, and the specialized surveillance unit was being built.

T

his year in June, the Czech as well as the world public was familiarized with the results of the six-month tests of the Czech VĚRA S/M passive surveillance system carried out by the US Armed Forces. Of course, Czech military experts from the 53rd Passive Systems and Electronic Warfare Center, which is equipped with these radars, participated in the testing. It is mainly their rich experience and skills which, in connection with top-class technology, provide for highly sensitive information, sometimes even of strategic importance. After the end of testing, Donald Rumsfeld, the US Defense Secretary, personally informed all the allied partners about the high qualities of the Czech product and recommended the VĚRA-S/M passive surveillance system for further using. “We regard it as a high appreciation of our skills or as a hallmark of top-quality. This success reflects enormous efforts exerted by many members of the whole center and also their immeasurable personal commitment. Taking into consideration last year’s extensive reorganization of the EW units within the Czech Armed Forces and all associated movements and personnel changes at crucial positions, it is almost unbelievable that such excellent results have been achieved,” said LTC Petr Milčický, the commander of the 53rd Passive Systems and Electronic Warfare Center and he added: “Moreover, we are

30

The commander also emphasized other important aspects of this “test”. “The deployment of the earmarked unit will be a peak of the almost threeyear period of preparation. For its soldiers, it is going to be both a baptism and maturity examination because the exercise will test all recently developed standard operating procedures for deploying the unit, which shall attain the full readiness within twenty days, to its area of responsibility. A broad range of activities is going to be tested such as activation of the unit in our territory, loading its material, move to the port of embarkation, combined air and land transportation, special and tactical activities in the area of deployment until the mission is finished and return to the home base,” specified MAJ Postupa.

‘fighting’ on several battlefields. Operation and intelligence officers of the headquarters in Opava develop basic documents for incorporating a company of the 532nd EW Center into a task force based on the 4th Rapid Brigade Deployment, the preparation of which culminates this year. However, they are simultaneously engaged in building a unit of passive systems for the NATO Reaction Force. Furthermore, soldiers of the subordinate units in Opava and České Budějovice continuously improve their skills to master highly sophisticated weapon systems.” In compliance with the order issued by the ACR Chief of General Staff GA Pavel Štefka, “the VĚRA S/M NATO Unit” has been established this year. This task force is based on a company being equipped with the above-mentioned surveillance system. MAJ Jiří Postupa, the unit commander, explained to us its mission and the tasks for which his soldiers are training: “The VĚRA S/M NATO Unit will operate in a designated area of responsibility to accomplish missions corresponding with the capabilities of the deployed system. Briefly said, we are getting ready for searching, identifying and tracking air, land and surface targets, as well as analyzing their electronic signals. As required by the authorized commander of allied forces, collected information must be delivered in pseudo-real time to different levels of NATO commands for their further using. Our training is focused mainly on improving our deployability and compatibility with allied partners, as I am convinced that, regarding professional and technical skills, we have top-quality personnel.” According to LTC Milčický, the specialists on passive systems from České Budějovice are facing other challenges both in technical and military fields. Following the Czech Republic’s international commitments, personnel of the headquarters and the subordinate center of passive systems are actively engaged in activities of corresponding NATO committees. These international work groups develop and, after thorough verification in practice, adopt appropriate measures of the entire Alliance to respond to changes of international and political requirements. “Their work usually results in publishing new standardization agreements (STANAG), which adjust and unify procedures in conducting combat operations. In our situation, it primarily means procedures in collecting, evaluating and, subsequently, maximal using of intelligence information. Just in conjunction with proven capabilities of the personnel of the 531st Passive Systems Center, we were invited, together with the VERA S/M system, to an international testing exercise,” explained LTC Milčický. In November 2006, approximately sixty professionals of the earmarked VĚRA S/M will participate in the testing exercise Trial Spartan Hammer in Greece. The exercise is aimed at testing and verifying newly introduced equipment and STANAG drafts. The exercise Trial Spartan Hammer differs from other similar events by the fact that it is a NATO-led activity taking place in the territory of Greece. It practically means that all land, naval and air operations have been planned by a NATO work group which, in cooperation with Greek commanding bodies, is going to control and evaluate them. Individual operations shall first of all test two STANAG drafts; one for locating enemy target positions and the other for finding a new method of collecting this information by means of newly introduced technologies. Verifying further supporting activities, such as deployment of special forces, both from the air and the sea, is as a matter of course. The fact that the exercise shall be attended by top political and military leaders from more than fifteen participating countries, including two US senators, also highlights its importance. Czech specialists will be engaged in all the activities because of their outstanding skills in collecting target information and a high accuracy of this gathered data.

The above mentioned scope of activities of the VĚRA NATO S/M Unit is a part of preparations for its incorporation into the NATO Reaction Force. Prior to the beginning of the exercise in Greece, its personnel will have to prove their knowledge and skills in the so called “Staff Assistant Visit” made by a commission of the TACEVAL Team from Ramstein, Germany. On January 1, 2007, the unit will start the phase of attaining full operational capabilities and will follow the twenty-day period for being deployed to the allied forces. 1LT Pavla Ratajová Spokesperson, 53rd PS&EW Center and Jan Procházka

31

V polovině letošního roku se na velitelství SHAPE v belgickém Monsu uskutečnila výroční konference pracovníků působících na úseku informací a vztahů s veřejností. Cílem letošního setkání, kterého se zúčastnila stovka specialistů z 29 členských i partnerských zemí NATO, byla každoroční výměna zkušeností a stanovení prioritních cílů a úkolů na tomto nezastupitelném úseku činnosti Severoatlantické aliance.

Aktuální trendy

v komunikaci

D

ůležitost oblasti informací a vztahů s veřejností v dnešní složité mezinárodní situaci zdůraznil ve svém úvodním vystoupení náčelník štábu SHAPE generál Rainer Schuwirth. Závažnosti projednávaných témat odpovídala i účast dalších významných činitelů působících na úseku veřejných informací, válečných dopisovatelů i zástupce iráckého ministerstva obrany. Mark Laity, ředitel úseku veřejných informací SHAPE, nastínil současnou aktuální situaci v místech nasazení jednotek NATO z pohledu informování široké veřejnosti. Další vystoupení byla věnována konkrétním specifickým tématům, jakými jsou úloha médií při bojových operacích, strategická komunikace, veřejné vztahy a komunikace s iráckou veřejností, doktríny NATO pro informační operace a veřejné informace, komunikační výcvik v NATO a řada dalších. Poznatky lidí z terénu svědčí o tom, že pro práci specialistů pro informace a vztahy s veřejností, tzv. PIO Officers (Public Information Officers), je důležitá otevřená komunikace, existence jasné komunikační strategie, formulace jasného komunikačního sdělení a následně jejich důsledné dodržování. To vše bylo například obsahem příspěvku shrnujícího působení amerického rekonstrukčního týmu po ničivém zemětřesení v Pákistánu. I přes pomoc poskytovanou postiženým místním obyvatelům čelily americké jednotky nedůvěře a uměle vyvolávanému nepřátelství, které se dařilo řešit také díky dobré komunikační strategii a správnému komunikačnímu poselství. Další oblastí, o níž se na konferenci hovořilo, byla odborná příprava specialistů pro informace a vztahy s veřejností a výcvik velitelů v komunikačních dovednostech. Pochopení světa médií, znalost zákonitostí práce novinářů, jejich potřeb a využití vzájemně výhodné spolupráce, to jsou základní teoretické vědomosti usnadňující velitelům kontakt s médii. Vedle znalostí teoretických je důležitý i praktický trénink. V řadě armád proto existují krátkodobé přípravné kurzy zaměřené na vystupování před kamerou s využitím profesionálních televizních studií k nácviku vedení rozhovoru s novináři. V americké a britské armádě jsou vytvářeny takzvané mobilní tréninkové týmy, kde komunikační program je „ušitý na míru“ konkrétní vojenské operaci a tým v místě této operace také působí. Nosným prvkem konference se stala práce v samostatných panelech, ve kterých měli účastníci setkání možnost konkrétní výměny zkušeností jednotlivých členských zemí NATO. Velmi pestrá problematika jednotlivých panelů

32

byla zaměřena na současné novinářské trendy, strategické myšlení, využití internetu, činnost dokumentačních týmů (takzvaných Combat Camera) a další praktická témata. Pro objektivní posouzení účinnosti působení specialistů pro informace a vztahy s veřejností posloužily i cenné příspěvky novinářů, jakými bylo například vystoupení Susanne Koelblové ze Spieglu nebo Matthewa Fishera z CanWest News Service. Oba hovořili o zájmu novinářů dostat se vždy do blízkosti děje událostí, o nutnosti pochopení potřeb a vzájemného respektování vojáků i novinářů. K tomu směřuje program mnoha armád ve formě přípravy takzvaných embedding media (novináři začlenění k nasazeným jednotkám). Dlouholeté zkušenosti v této oblasti mají armády USA, Kanady a Velké Británie. Více než desetiletou zkušenost s týmem „Combat Camera“ má kanadská armáda. Několikačlenné týmy vybavené špičkovou technikou (střižna, satelit, internetové spojení atd.) vyjíždějí na tři týdny do míst, kde působí kanadští vojáci. V roce 2005 realizovali šestnáct projektů. Výstupem jejich práce jsou především videonahrávky ve formě krátkých videopříběhů pro prezentaci na webových stránkách armády. Natočený a zpracovaný materiál poskytují také tiskovým a televizním médiím. Zprostředkovávají komunikaci vojáků z místa nasazení s domovem, vytvářejí příběhy a portréty. Důraz v armádách Severoatlantické aliance je kladen také na rozvoj a využití nových technologií, především internetu. Interaktivní prezentace, videosekvence, informační databáze, fotogalerie a archivy činí internet i v armádě

médiem schopným oslovit jakoukoli cílovou skupinu veřejnosti. Velmi vysoce byl hodnocen nástin současné mediální situace ve vztahu k aktuálním úkolům NATO, který přednesl tiskový mluvčí NATO James Appathurai. Českou republiku zastupovali na letošní konferenci dva příslušníci odboru komunikačních strategií Ministerstva obrany a komunikační manažer náčelníka Generálního štábu Armády České republiky. Setkání využili nejen k výměně zkušeností, ale také k navázání kontaktů, především na úseku mezinárodní přípravy českých specialistů pro tisk, informace a veřejné vztahy. Nové kontakty jsou cenné právě v současné době, kdy je zajišťována komplexní příprava komunikačních specialistů pro systém reakce na krize (NCRS – NATO Crisis Response System). Poznatky získané v průběhu konference jsou v současné době zpracovávány pro praktické využití v podmínkách konkrétní činnosti jednotek Armády České republiky, a to jak v rámci běžné činnosti a výcviku, tak při nasazení jednotek v zahraničí. To, že na úseku informací a vztahů s veřejností máme v rámci mezinárodní výměny i co nabídnout, dokumentuje již dnes zahájená příprava příspěvku pro konferenci v příštím roce, kde bychom chtěli prezentovat dlouholeté zkušenosti z organizování „Kurzu speciální přípravy pro krizové situace“. Kurz, který je určen novinářům a humanitárním pracovníkům, patří v rámci srovnatelných kurzů v rámci NATO k těm nejlepším.

Information Operations and Public Information Doctrines, training of communication in NATO, etc. Lessons learned from practice indicate that open communication, existence of a clear communication strategy, delineation of a simple communication statement and their uncompromising observance is important for the Public Information Officers (PIO Officers). This issue was the contents of the presentation about the great assistance of the U.S. reconstruction team after a devastating earthquake in Pakistan. In spite of the help provided to locals affected by this disaster, the American units had to cope with distrust and manipulated hostilities that could only be eliminated thanks to a good communication strategy and correct communication message. Specialized preparation of public information officers and training of commanders in communication skills was another issue discussed at the conference. Understanding the world of media, the journalist’s job and their needs and utilization of mutual co-operation is the basic theoretical knowledge facilitating commanders in their contact with media. In addition to theoretical knowledge, practical training is also very important. Therefore, many militaries organize short-term preparatory courses focused on spotlight training using professional TV studios to train the conduct of interview with journalists. The U.S. and U.K. armed forces organize the so-called mobile training teams where a communication program is “made-to-measure” for a specific military operation and a team also fulfills its task in the place of operation. The main element of the conference was sessions of individual panels where participants could exchange their concrete experience among single NATO member countries. Varied issues of single panels dealt with contemporary journalist trends, strategic thinking, use of the internet, the job of documentation teams (so-called Combat Camera) and other practical topics. Contributions presented by journalists for example Susanne Koelbl from Spiegl or Matthew Fisher from CanWest News Service were also very precious to objectively assess the efficiency of public information and public relations personnel. Both journalists talked about an interest of journalists to get near to point of

Current Trends in Communication In the first half of this year, the Conference of Public Information Officers at SHAPE HQs in Mons, Belgium was attended by about a hundred specialists from 29 NATO member and partner countries to annually exchange experiences and establish priority objectives and tasks in this irreplaceable domain of the North Atlantic Alliance activities.

I

n his introductory address, General Rainer Schuwirth, SHAPE Chief of Staff pointed out the importance of information and public relations in the complicated, present international situation. The significance of issues discussed was underlined by participation of other distinguished public information agencies and war correspondents, as well as the Deputy Defense Minister of Iraq. Mark Laity, SHAPE Director of the Public Information Office outlined a current situation of NATO deployments from the respect of public-wide informing. Other conference topics were devoted to specific problems such as the role of media in war operations, strategic communication, public relations and communication with the Iraqi public, NATO

action, about a necessity to understand needs and mutual respect of military personnel and journalists. Many countries and their militaries have programs of the so-called embedded media training (reporters attached to military units). The U.S., Canada and Great Britain armed forces have long-term experience in this area. The Canadian Armed Forces have had a “Combat Camera” team for more than ten years. Several-member teams equipped with modern technology (cutting room, satellite, internet link, etc.) are deployed in the same locations as the Canadian soldiers for a period of three weeks. In 2005, they realized sixteen projects together. The results of their activities are especially the video records as short video stories that would be presented on the military web pages. They also provide recorded and processed material to the press and TV media. They mediate communication of soldiers from the places of their commitment to their home and they create stories and portraits. The North Atlantic Alliance militaries also lay a special emphasis on development and use of new technologies, preferably the internet. Interactive presentations, video sequences, information databases, photo galleries and archives make the internet in the military, a medium capable of addressing any target public group. An outline of the present media situation in reference to current missions of NATO, presented by the NATO spokesman James Appathurai, was highly appreciated. In this year’s conference, the Czech Republic was represented by two members of the CR MoD Communication Strategy Branch and communication manager of the ACR General Staff. They used this conference for the sharing of experience and negotiating contacts, especially in the area of international preparation of Czech media, and information and public relation specialists. Especially, currently, when a complete preparation of communication specialists for the NATO Crisis Response System (NCRS) is provided, these contacts are very valuable. Lessons learned during a conference are now processed for practical application in conditions of activities of the ACR units, both during accomplishing normal tasks and during training, and during deployment of units abroad. The fact that the ACR has much to offer in the area of public information and public relations within the international exchange is documented by our preparation of papers for next year’s conference, where we would like to present a lengthy experience with organizing the “Crisis Response Special Preparation Course”. Among the comparable courses in NATO, this course, designed for journalists and humanitarian personnel can be ranked among the best ones. Jana Jelínková, M.A. and LTC Jiří Caletka, MoD Communication Strategy Dep. Photos: MAJ Michaela Cvanová, Office of the Chief of the General Staff

33

Čáslavští piloti s certifikátem „Mission Commander“

Čtyři týdny tvrdé práce, desítky hodin strávených v kokpitech letounů, kdy o výsledku letové akce rozhodují vteřiny, čekaly na čáslavské piloty při plnění úkolů cvičení Tactical Leadership Program v belgickém Florennes. Češi se tak stali prvními piloty z bývalého východního bloku, kteří byli na toto prestižní cvičení probíhající na přelomu června a července pozváni. Tactical Leadership Program není ovšem klasické letecké cvičení. Jde o program skládající se z řady teoretických i praktických kurzů připravujících nejzkušenější piloty na roli velitelů leteckých operací. „Každý den začínáme meteorologickým briefingem a zpravodajskými informacemi. Komunikuje se zásadně v angličtině. Po této půlhodině je vydán rozkaz ke konkrétnímu letovému dni a zahajuje se plánování, které zpravidla končí po jedenácté hodině,“ přibližuje dopolední program pilotů velitel 212. taktické letky major Petr Tománek. Než však piloti usednou do kokpitů letounů, musí si připravit mnoho dalších podkladů. K tomu je právě určeno dopolední plánování. Jeho účelem je vycvičit jednotlivé piloty pro vedení leteckých operací. Pravidlem tedy je, že v úvodu plánování se určí velitel pro konkrétní den, který pak rozhoduje o tom, jak se bude dále postupovat. „Vybraný pilot pracuje obvykle pod velkým časovým tlakem, protože musí naplánovat leteckou operaci pro pětadvacet letounů různých typů a ještě více pilotů různých národností,“ říká major Tománek a doplňuje: „Během tří hodin musí rozdělit práci tak, aby se stihla naplánovat nejen trať letů, ale také údery na cíle, tankování za letu, komunikace, vlastní ochrana, umlčení prostředků PVO, řešení nouzových situací a spousta návazných úkolů, například kdo a kde má v danou dobu být a podobně.“ O tom, že je to časově náročné, svědčí i skutečnost, že na velkých mezinárodních cvičeních se tyto aktivity připravují den předem. „Po plánovacích procedurách se piloti přesunují do pro-

34

storu letové stojánky. Zde již technici připravují letouny L-159 ALCA ke splnění cvičné bojové mise. Od této chvíle se piloti maximálně soustředí na svůj let,“ upřesňuje major Tománek. Krátce po dvanácté hodině jsou již všichni piloti ve svých kokpitech a jeden po druhém rolují směrem ke startovací dráze. Po necelých pětačtyřiceti minutách jsou všechny letouny ve vzduchu. Všichni čekají, jak své úkoly splní. Zhruba za dvě hodiny se objevují první letouny na přistání. Mezi nimi také dvojice letounů L-159 ALCA. „Dnes jsme měli za úkol bombardovat pozemní cíle. Doufám, že jsme to zvládli, protože jsme museli provést přelet nad cílem a odhození bomb s přesností deseti vteřin,“ říká pilot „alky“ kapitán David Řeha. Létá se nejen nad Belgií, ale také nad územím Nizozemska, Dánska, Německa, Velké Británie a Francie. Všichni piloti musí také mít nezbytné vybavení pro nouzové opuštění letounu. To se skládá ze záchranné vesty, člunu, nouzové dávky a satelitní radiostanice pro upřesnění polohy pilota po katapultáži, ale i pro komunikaci se záchranářem. Po přistání nastává koloběh takzvaných debriefingů neboli vyhodnocovacích jednání. „Každý pilot si musí nejprve vyhodnotit vlastní kazety, kde se zaznamenávají veškeré parametry letu, a vyplní formulář o tom, kdy a jak zasáhl

cíl. Rovněž poskytujeme určité informace o letu zpravodajským službám. Zhruba za půl hodiny dochází ke společnému vyhodnocení bojové mise, včetně vyhodnocení jejího naplánování,“ přibližuje odpolední program kapitán Řeha a dodává: „Tím to ovšem nekončí. Následuje další debriefing, kde se pilotům přehrává radarová situace, na které se hodnotí taktika, zásahy cílů a jednotlivé sestřely letounů.“ I přes blížící se dvacátou hodinu náročného dne spolu piloti stále ještě diskutují o tom, co dnes prožili, jak se s danými úkoly vypořádali, a též o tom, co je čeká další den. Celkem se piloti účastní osmnácti letových misí během čtyř týdnů. Ve dnech, kdy se nelétá, je na programu teoretická příprava o taktice či zbraňových systémech. Čtyři týdny tvrdé práce, čtyři týdny intenzivního výcviku znamenaly pro čáslavské piloty nejen množství nových zkušeností, ale také získání certifikátu „Mission Commander“. Ten dvěma českým pilotům umožňuje velet ve vzduchu společným leteckým operacím v případě nasazení do bojových operací. Další tři piloti, kteří tento náročný kurz také absolvovali, mohou certifikát „Mission Commander“ získat v blízké budoucnosti.

Čáslav Pilots Received a “Mission Commander” Four weeks of hard work, dozens of hours in the aircraft cockpits, when seconds decide the result of an air mission, during which pilots from Čáslav were to accomplish tasks of the Tactical Leadership Program exercise in Florennes, Belgium. Czechs became the first pilots from the former East Block that were invited for this prestigious exercise held at the end of June and beginning of July. But the Tactical Leadership Program is not a classical aviation exercise. It is a program consisting of a series of theoretical and practical courses which prepare the most experienced pilots for their role as air operation commanders.

“Everyday, we start with a weather briefing and intelligence information. Communication is in English only. After this half an hour, an order for a specific flight day is issued and planning begins that usually ends after eleven o’clock,” MAJ Petr Tománek, 212th Tactical Squadron commander explains the pilot morning program. Before the pilots sit in the aircraft cockpit, during the morning planning, they must prepare many other documents. The goal of planning is to train pilots how to conduct air operations. Generally, at the beginning of planning, a commander for a specific day is determined and then he decides how to proceed. “A selected pilot usually works under great time pressure, since he must plan an air operation for twenty five various types of aircraft and moreover for pilots from different nations,” says MAJ Tománek and he adds: “In three hours, he must divide work so that not only to plan a flight route, but also to plan assaults at targets, refueling in-flight, communication, their own protection, suppressing of AD assets, coping with contingencies and many associated tasks, for example, who and where a person should be in a given moment and so on.” That it is a time-demanding job is evidenced by the fact that during big international exercises, these activities are prepared a day

beforehand. “After planning procedures, pilots move to the aircraft standing area. Here, engineers prepare the L-159 ALCA to fulfill a practice battle mission. From this moment, pilots must concentrate only on their flight,” MAJ Tománek explains. Shortly after twelve o’clock, all pilots are in their cockpits and one after the other are taxiing on the runway. After about forty-five minutes, all aircraft are in the air. Everybody is waiting for the results of their missions. Approximately after two hours, the first aircraft are seen landing and among them are also two L-159 ALCA aircraft. “Today, our task was to bomb the ground targets. I hope we were successful. We had to fly over the target and drop bombs with a timeinterval accuracy of ten seconds,” says CAPT David Řeha, a pilot of “ALCA”. The aircraft fly not only above Belgium, but also above the Netherlands, Denmark, Germany, UK and France territories. All pilots must also have necessary emergency equipment for abandoning the aircraft consisting of an airjacket, boat, emergency ratios and satellite radio station to specify a location of a pilot after an ejection as well as for communication with rescuers. After landing, a series of the so-called debriefings or evaluation meetings are carried out. “Every pilot must at first evaluate their cassettes, where all flight parameters are recorded and to fill in a form about when and how he hit the target. He also provides certain information on the flight to the intelligence service. Joint evaluation of combat mission, including its planning, takes place after a half hour or so,” describes CAPT Řeha in an afternoon program and he adds: “But, this is

not the end after all. Another debriefing follows, where a radar situation is replayed to pilots and their tactics, hitting of targets and landing the aircraft are evaluated.” Even though, it will soon be almost eight hours in the afternoon of this demanding day, pilots are still discussing what they experienced, how they coped with their tasks and what they are to solve the next day. During a 4-week period, pilots take part in eighteen air missions. When no flights are planned, the pilot’s program consists of theoretical preparation, tactics and weapon systems. For Čáslav pilots, these four weeks of difficult preparation, four weeks of intensive training brought not only plenty of new experience, but they also received a “Mission Commander” certificate. With this certificate, when deployed in combat, Czech pilots can command joint air operations. Additionally, three other pilots that also attend this challenging course can receive a “Mission Commander” certificate in the near future. CAPT Michal Prejzek

35

Co očekává Kosovo?“ Řada politiků, expertů na mezinárodní problematiku, ale i novinářů a občanů mnoha zemí si stále častěji klade otázku – čím v těchto týdnech a měsících žijí obyvatelé Kosova, a již se jedná o kosovské Albánce či o příslušníky srbské menšiny? Tím společným tématem, které všechny zajímá, trápí a o kterém často hovoří, je budoucnost Kosova. Uzná mezinárodní společenství jeho samostatnost, či nikoli? „Současná bezpečnostní situace v Kosovu je závislá na konečném řešení statutu Kosova,“ říká velitel 9. kontingentu Armády České republiky v operaci KFOR podplukovník Pavel Lipka a dodává: „Situace je zatím klidná a všichni vyčkávají, jak dopadnou jednání o budoucnosti Kosova. Lze očekávat, že a již jednání dopadnou jakkoli, tedy a už Kosovo získá samostatnost a bude uznáno mezinárodním společenstvím, či zůstane autonomní součástí Srbska, obě varianty budou mít vliv na nestabilitu v národnostních skupinách. Kosovští Albánci samozřejmě očekávají jediné řešení – samostatnost Kosova.“

OPERACE THUNDERBIRD Přestože jednotky KFOR působí na území Kosova již od roku 1999 a podařilo se jim zabavit tisíce nelegálně držených střelných zbraní, jejich nálezy patří stále k běžným situacím při řadě kontrol objektů či automobilů. Riziko jejich použití v případě zhoršení situace si uvědomují všichni příslušníci sil KFOR. „Náš operační prostor není v tomto směru výjimkou,“ upřesnil situaci u české jednotky velitel roty major Martin Petr. „Prohledávací operace na základě získaných informací, ať již pozorováním či z jiných zdrojů, jsou nedílnou součástí našeho úkolu zde v Kosovu. Zatím nejrozsáhlejší operace, do které byly zapojeny jednotky z mnohonárodního úkolového uskupení Střed, se pod krycím názvem Thunderbird uskutečnila v červenci. Kromě českých vojáků se jí zúčastnili také Finové a Švédové.“ Operace se podle slov velitele roty plánovala na základě získaných poznatků. Čeští vojáci téměř pět dnů ve dne i v noci skrytě pozorovali vytypované objekty. Dvě tříčlenné skupiny byly v terénu a z bezpečné vzdálenosti monitorovaly veškerý pohyb osob a jejich činnost v daném objektu. „Kluci si užili jak vedra, bylo přes třicet stupňů, tak je také pořádně skropil déšť, spíše slejvák,“ přiblížil nám podmínky práce průzkumných hlídek major Petr. Právě výsledky pozorování se staly podkladem pro naplánování prohledávací operace. Specifikou bylo, že se tentokrát nejednalo o osamocený objekt, ale šlo

36

o komplex deseti budov. „Byly zde jak obytné domy, tak stodoly, garáže a nechyběly stohy slámy a hromady složeného dřeva,“ upřesnil major Petr, který se na plánování operace podílel. „Operace byla zahájena ve tři ráno, kdy jsme se soustředili na základně Gazala Lines, již ve čtyři jsme neprodyšně zajistili celý prostor a zaklepali u dveří,“ popsal průběh konkrétní operace velitel roty. Pak již podle vyjádření majora Petra následovala rutinní práce. Vše zkontrolovat, přeměřit objekty zvenku i zevnitř, sepsat potřebné zápisy. A výsledek? „Informace se ukázaly jako správné, nalezli jsme několik kusů zbraní a desítky nábojů, včetně uniforem a vojenských map.“

SDÍLÍME RADOSTI I STAROSTI… V podujevské oblasti, která patří do operačního prostoru českých vojáků, se v posledních pěti letech mnoho změnilo. Nezasvěcenému náhodnému návštěvníkovi se například podle množství nově vystavěných domů může zdát, že životní úroveň místních obyvatel se mění téměř „raketovou“ rychlostí. Zdání však mnohdy klame a nově postavené domy nejsou jednoznačnou známkou vysoké životní úrovně, ale spíše nutností, protože místní velmi početné rodiny musí někde bydlet. Vzájemně si pomáhají a jejich soudržnost by pro nás mohla být často příkladem. Ne všichni v této lokalitě totiž mají štěstí a někdo z příbuzných je zaměstnaný, takže nějaké peníze přece jen jsou. „V našem prostoru žijí také Aškalové, místní Romové, a ti tuto možnost, byť si rodiny pomáhají, nemají. Nemají práci, nemají peníze, nemají mnohdy doslova nic. Žijí na hranici bídy, a nebýt pomoci, a to nejen naší, jejich situace by byla téměř kritic-

ká,“ přiblížila nám život Aškalů poručice Martina Neškudová, vedoucí Styčného monitorovacího týmu (LMT – Liaison Monitoring Team). Umíme si ještě vůbec představit bídu? Po návštěvě jedné z částí Podujeva, kde Aškalové žijí, ano. Polorozpadlé domy, v místnostech místo podlah shnilá prkna, udusaná hlína. Štěstí a radost vám připomínají snad jen všudypřítomné děti. Jejich smích, hašteření a strkání se, sotva nás v doprovodu poručice Neškudové a dalších členů monitorovacího týmu spatří, jsou snad jediným signálem naděje na lepší budoucnost. Doprovází nás také Shaban Ahmeti, zástupce Aškalů pro Kosovo, který se snaží v rámci svých možností a kontaktů pomoci těm nejchudším rodinám. Právě jemu se podařilo alespoň pro děti školou povinné získat příspěvek 40 eur pro každého na nákup základních školních potřeb. „Ti lidé zde potřebují vše. Od oblečení, přes hygienické potřeby až po nádobí či nábytek,“ doplňuje náš pohled na život a bydlení Aškalů poručice Neškudová. „Potřebují změnit způsob života, způsob myšlení. Naději určitě mají, snažíme se jim ve spolupráci s dalšími organizacemi pomáhat. I oni vkládají do konečného řešení kosovské otázky naději. Věří, že samostatnost přinese investice, výstavbu továren, přinese práci a tím i peníze pro jejich rodiny, pro Aškaly.“

What Does Kosovo Expect? Many politicians, experts in international policy, journalists and also citizens in many countries are more frequently asking questions about the situation in Kosovo; specifically, what the inhabitants of Kosovo, both Kosovar Albanians and members of the Serbian minority, are currently experiencing. The nagging issue of common concern, which is often discussed, is the future of Kosovo. Will the international community recognize its independence or not? “The current security situation in Kosovo depends on the final solution of Kosovo’s status,” says LTC Pavel Lipka, commander of the 9th ACR KFOR Contingent, and he adds: “For the time being, the situation is calm and everybody is waiting how the discussions on the future of Kosovo will turn out. Regardless of negotiated results, we can assume that neither alternative, whether Kosovo will be recognized by the international community as an independent country or remain an autonomous part of Serbia, will decrease the instability among the ethnic groups. Of course, full independence is the only solution that Kosovar Albanians expect.”

OPERATION THUNDERBIRD Despite the fact that KFOR units have been operating in the territory of Kosovo since 1999 and have seized thousands of illegally owned firearms, it is still nothing unusual that they discover many others as a result of frequent checks of buildings or cars. All the KFOR personnel are aware of their danger if the situation deteriorates. “In this context our area of responsibility is no exception,” explained to us MAJ Martin Petr, company commander. “Search operations carried out on the basis of valuable information, gathered by observations or from other sources, form an integral part of our mission in Kosovo. Hitherto the most extensive operation, in which the units of the Multinational Task Force Center participated, took place in July under the code name Operation Thunderbird. In addition to Czech personnel, Finnish and Swedish troopers were also engaged.” According to the company commander, the operation was planned on the basis of collected information. Czech soldiers were stalking selected objects for almost five days and nights. Two three-member teams were deployed in the terrain to monitor movements and activities of persons inside the observed objects. “Our guys operated under different weather conditions, both in hot days, when the temperature exceeded 30°C, and in heavy rains,” as MAJ Petr described working conditions of his reconnaissance patrols. Just their observations became the input data used for planning the search operation. The specific point was that they did not observe a separate object but a complex of ten buildings. “It included dwelling houses, barns, garages, heaps of straw and wood-piles,” specified MAJ Petr, who was engaged in planning the operation. The operation commenced at 3 a.m., when we assembled in Gazala Lines Base, and as early as 4 a.m., we sealed off the entire area and knocked on the door,” the company commander explained to us the course of the operation. Then, according to MAJ Petr, a work routine followed. The soldiers had to check everything, measure all the objects both from outside and inside and write

the needed reports. So what was the result? “The information turned out to be correct, as we found some weapons, dozens of ammunition rounds as well as uniforms and military maps.”

WE SHARE BOTH JOYS AND SORROWS… The Podujevo District, which falls under the area of responsibility assigned to Czech soldiers, has noted many changes during the last five years. Looking at many new houses springing up here, uninformed foreign visitors can get an impression that the living standard of the local citizens is “rocketing”. However, all that glitters is not gold, and newly built houses is not necessarily a sign of a high living standard, but rather a matter of necessity, since local numerous families must live somewhere. They help each other and their cohesion can often be a good example to us. Not everybody in this locality is so lucky to have an employed relative who would earn at least some money. “Our area also includes the Ashkals, a local Romany ethnic group, who do not have such a chance, even though their families help each other. They literally live under the poverty line, and if it were not for humanitarian aid provided not only by us, their situation would be almost critical,” 2LT Martina Neškudová, Chief of the Liaison Monitoring Team, illustrated the life of the Ashkals.

Can we even imagine what poverty is? After our visit to a locality of Podujevo inhabited by the Ashkals, we know its face. Perhaps only children hovering around dilapidated houses with rotten planks on the ground and pounded soil remind us of some fragments of joy and happiness. As soon as they spotted us being escorted by 2LT Neškudová and other members of the monitoring team, they started laughing, quarrelling and jostling around, which may be the only signal of hope for a better future. We are also accompanied by Shaban Ahmeti, a representative of the Ashkals in Kosovo, who tries to use all his contacts and capabilities to help the poorest families. He managed to negotiate an allowance of 40 Euro for every school-age child to buy basic school aids. “These people need everything from clothing through sanitary goods to kitchen utensils or furniture,” 2LT Neškudová described the living conditions of the Ashkals. “They need to change their way of living and thinking. Of course, they have some hope, and we try to help them in cooperation with other organizations. They also see a perspective in the final solution of Kosovo’s status and believe that the independence will bring investments, development of the infrastructure, job opportunities and also money for their Ashkal families.” Jan Procházka

37

Vojáci NATO obsadili pláž

Flamengo

K pobřeží Kapverdských ostrovů se blíží válečné lodě. Pláž Flamengo ostrova Sao Vicente bleskově obsazují speciální jednotky z helikoptér a člunů. Invaze začíná. Na břeh se vylouje těžká technika… Severoatlantická aliance testovala na ostrovech u afrických břehů své expediční jednotky.

S

tovky elitních vojáků sil rychle reakce NATO podpořených bojovými letouny a válečnými loděmi zaútočily na malý ostrov sopečného původu v Atlantském oceánu u afrických břehů. Takový byl scénář červnového cvičení sil rychlé reakce (NRF – NATO Response Force) Steadfast Jaguar 2006, kterým Aliance demonstrovala svou schopnost zasáhnout kdekoliv ve světě. Obojživelné přistání na ostrově Sao Vicente bylo vrcholem programu dvoutýdenních manévrů na Kapverdských ostrovech. Do vylodění na pláži se zapojilo zhruba 2000 vojáků, kteří měli po vylodění za úkol zničit tábor s teroristy. „To na počítači prostě nenacvičíte. Cílem cvičení bylo v realitě vyzkoušet propojení práce složek pozemních, vzdušných i námořních, a navíc velmi daleko od domovských základen a v náročném prostředí,“ konstatoval velitel expedičních sil NATO německý generál Gerhard W. Back. Jak podotkl, Aliance chtěla vyzkoušet ostrý zásah mimo svá tradiční území. Kapverdy jsou dostatečně daleko jak od Evropy, tak od USA a není tu infrastruktura obvyklá u zemí NATO.

ČEŠI MĚNILI SCÉNÁŘ CVIČENÍ Česká armáda na ostrovy vyslala jen několik vojáků. Samotného cvičení se

38

přímo neúčastnili, přesto měli Češi důležitou roli pozorovatelů. „Mým úkolem je provádět takzvané vstupy do scénáře cvičení,“ řekl podplukovník Milan Polakovič. Celé cvičení má připraven určitý průběh. Aby se otestovaly schopnosti jednotlivých složek reagovat na nenadálé situace, je však potřeba do připraveného scénáře zasáhnout. „Jedná se spíše o menší změny, ale přesto jsou pro realistický nácvik důležité. Ve scénáři je například ostraha utečeneckého tábora a my oznámíme, že v něm propukly nepokoje nebo určitá nemoc. Poté se sleduje, jak se s takovou situací dokáží příslušné jednotky vypořádat,“ popsal svou úlohu podplukovník Polakovič. Kromě čtveřice pozorovatelů přímo z České republiky byli na Kapverdských ostrovech i další Češi, které vyslalo NATO přímo na velitelskou loď USS Mount Whitney.

OSTROVY OBLÉHALY TISÍCE VOJÁKŮ Aliance si čtyři největší ostrovy Kapverd vybrala zcela záměrně. Odlehlé a civilizací nepříliš dotčené ostrovy v Atlantiku u afrického pobřeží měly otestovat podle předem připraveného scénáře všechny možné mise – od humanitární pomoci až po demonstraci síly, mírové

operace a zvláštní mise. Součástí cvičení byla i evakuace tří tisíc obyvatel z okolí sopky na ostrově Fogo. „Síly rychlé reakce musí být schopny operovat i ve velmi nepříznivém prostředí, například musí být schopny působit po dobu až jednoho měsíce a udržet pozemní vojsko v místě, kde není vůbec nic. Pro tisíce vojáků musíme zajistit během několika dnů ubytování, jídlo nebo elektřinu,“ konstatoval Walter Spindler, zástupce velitele francouzsko-německé brigády EUROCORPS, která se manévrů také účastnila a zajišťovala logistickou podporu.

POSLEDNÍ TEST EXPEDIČNÍCH JEDNOTEK Během čtrnácti dnů se do manévrů zapojilo 7800 vojáků. V okolních vodách souostroví operovaly více než dvě desítky válečných lodí a ponorek, včetně americké fregaty USS Mount Whitney. „Síly rychlé reakce NATO byly úspěšně otestovány a cíl cvičení na Kapverdech tím byl splněn,“ řekl generální tajemník Severoatlantické aliance Jaap de Hoop Scheffer, který vylodění osobně sledoval. Podle jeho vyjádření jsou tyto jednotky tím nejdůležitějším výsledkem transformace NATO. Síly rychlé reakce Severoatlantické aliance mají být připraveny k vyslání do misí letos v říjnu. Členské státy se na jejich vzniku dohodly během pražského summitu v roce 2002. Aliance tak bude mít letos k dispozici 25 tisíc vojáků, schopných zasáhnout kdekoliv na světě do pěti dnů. „Je velmi nepravděpodobné, že by k jejich nasazeni došlo naráz. Spíš půjde o menší jednotky, vždy přizpůsobené konkrétní misi,“ uvedl na cvičení Steadfast Jaguar 2006 vrchní velitel aliančních sil v Evropě generál James Jones.

Flamengo Bay Occupied by NATO soldiers Warships approach to the shore of the Cape Verde islands. The Flamengo beach of Sao Vicente Island is stormed by special units from helicopters and vessels. An invasion begins. Heavy equipment disembarks on the beach… NATO has tested its expedition units on the African islands.

H

undreds of elite soldiers of the NATO Response Force supported with combat aircraft and warships attacked a small island of volcanic origin in the Atlantic Ocean near the African shore. This was a scenario of the June Exercise Steadfast Jaguar 2006 of the NATO Response Force (NRF), the goal of which was to demonstrate the capability of the Alliance to deploy anywhere in the world. An amphibious landing on the island of Sao Vicente was a climax of the program of this two-week exercise. About 2000 soldiers were involved in the landing on the beach and their task was to wipe out a terrorist camp. “It simply cannot be trained on a PC. The exercise objective was to practically test a cooperation of land, air and marine components outside the mainland, far from the home base in an austere environment,” stated General Gerhard W. Back, Commander of Joint Force Command. The Alliance wanted to test a live attack outside its traditional territory. Cape Verde is sufficiently, far both from Europe and the U.S. and the infrastructure as usual in NATO countries, is not available there.

evacuation of three thousand locals from the volcano surroundings at Fogo. “Rapid reaction forces must be capable of operating even in a very austere environment, for example they must be capable of full autonomy up to thirty days and capable of sustaining a land component in a location, where there is nothing at all. Within several days, we must ensure accommodation, food and power for thousands of soldiers,” said Walter Spindler, Deputy Commander, France-Germany Brigade EUROCORPS, which also took part in the exercise and provided logistic support.

LAST TEST OF EXPEDITION TROOPS During a fortnight, some 7800 soldiers participated in the exercise. Over two dozen warships and submarines, including the USS Mount Whitney operated in the archipelago waters. “NATO Response Forces were successfully tested and the objective of the Cape Verde

exercise was accomplished,” said NATO Secretary General Jaap de Hoop Scheffer, who personally watched the landing. According to him, these units are the most important result of the NATO transformation. The North Atlantic Alliance Response Forces are due to become fully operational in October this year. The member countries agreed on their establishment during the 2002 Prague Summit. So, this year, the Alliance will have 25,000 soldiers available to be deployed at five days’ notice anywhere in the world. “What‘s important to remember though is that the odds of 25,000 people being deployed at once for any single emergency are very hard to imagine. The likelihood is that the NRF will be used in small packages that are taskorganized for specific missions,” Supreme Allied Commander Europe General James Jones stated at the Steadfast Jaguar 2006. Petr Zlatohlávek and Lubomír Světnička, natoaktual.cz

CZECHS MADE INPUTS TO THE EXERCISE SCENARIO Several personnel were only sent by the Czech Armed Forces but they did not directly participate in the Steadfast Jaguar 2006 exercise. Nevertheless, they fulfilled an important role of the exercise observers. “My mission was to make the so-called inputs into the exercise scenario,” said LTC Milan Polakovič. The whole exercise has its prepared procedure. Nevertheless, to test capabilities of individual components to respond to unexpected situations, it is necessary to change the prepared scenario. “These are rather small changes, but important for realistic training. For example, the exercise scenario includes guarding of the refugees’ camp and then we announce that unrest or illness has broken out in this camp. Then we monitor how individual units tackle such a situation,” LTC Milan Polakovič described his task. In addition to four Czech Republic observers, other Czechs also participated in this exercise who were sent by NATO directly on board the USS Mount Whitney command ship.

ISLANDS WERE BESIEGED BY THOUSANDS OF SOLDIERS The four greatest Cape Verde islands were selected intentionally by the Alliance. According to prepared scenario in advance, distant islands unspoiled by civilization in the Atlantic Ocean near the African shore were to test all potential missions, from humanitarian relief up to a demonstration of force, a peace operation and special missions. The exercise also included an

39

Život za objektivem O fotografii se říká, že je němým svědkem okamžiku. Pravda, mluvit jako my neumí, ale existují fotografie, které nás osloví. Prohlížíme si je, držíme je v rukách, stojíme před nimi na výstavách a máme pocit, že jsme „v nich“. Ty barevné i černobílé obrázky nás umějí rozesmát i roztesknit, nutí nás k zamyšlení, k zastavení. Vracíme se s nimi do našeho mladí, cestujeme s nimi v čase i v prostoru… Nadporučice Magda Dvořáková, která se koncem července po sedmi měsících prožitých v Kosovu vrátila domů, si s sebou přivezla nejen množství nových zkušeností a neopakovatelných zážitků, ale také tisíce snímků. „Ty fotografie Vám nabízejí možnost nahlédnout do každodenní činnosti příslušníků 8. kontingentu Armády České republiky v mírových silách KFOR na území Kosova,“ bylo pak napsáno na jednom z panelů výstavy fotografií Magdy Dvořákové, která byla v polovině srpna slavnostně otevřena v historických prostorách příbramského zámečku. Když Magda v polovině letošního ledna odjížděla do Kosova, netušila, co ji přesně čeká, doufala však, že bude mít možnost fotografovat. „Těšila jsem se, že objektivem zachytím poezii i drama našich dní, že zachytím tu tragickou krásu a exotiku válkou poraněného Balkánu,“ prozradila nám při vernisáži výstavy Magda. Ke svým zážitkům s fotoaparátem v ruce ještě doplnila: „Ukázalo se, že pravda je zajímavější než rafinovaná stylizace obrazu, že upřímnost je dojemnější než aranžované slzy, že ošetřená bolest budí živější účast než reportáž z prachu a kouře bojového střetnutí. Hrdinství nebylo jaksi na programu, zato poctivost, tolerance a pravdivost byly oceňovány na obou stranách třeba jen dočasně utlumeného konfliktu.“ Fotografie nadporučice Dvořákové jsou opravdovým němým svědkem okamžiku. Zachycují nejen život vojáků mezinárodních sil, ale také život obyčejných obyvatel Kosova v jejich žalu i naději. Tuto jejich sílu ocenil také náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Pavel Štefka, který výstavu slavnostně otevřel. „Lidé mají většinou možnost vidět v novinách či časopisech pouze jednu nebo dvě fotografie. Zde mohou zhlédnout skutečný obraz života v Kosovu v jeho rozmanitosti a neopakovatelnosti.“ Magda Dvořáková o sobě prohlašuje, že v oboru fotografie je samouk. „Je to koníček. V Čáslavi na letecké základně, kde pracuji, se občas pohybují profesionální fotografové. Poslouchala jsem je, ptala se, pozorovala je při práci a obdivovala jejich vybavení. Chtěla jsem, aby mé fotky byly také tak krásné. Jestli se vám alespoň jedna z těch vystavených líbí, pak jsem opravdu šťastná.“ Život za objektivem Magdě učaroval natolik, že si z Kosova přivezla stovky záběrů. „Člověk za objektivem si udělá odstup od situace, kterou fotografuje,“ popisuje své zážitky nadporučice Dvořáková a dodává: „Fotíte malé děti, které chodí bosé ve sněhu a mají výraz padesátiletého člověka, jak jsou životem už utahané. To když vidíte, tak se leknete. Chcete jim pomoct, chcete se rozdat. Stejné to je, když vidíte staré lidi na samotách vzdálených desítky kilometrů od civilizace. Když je člověk za objektivem, poměrně rychle si na to navykne a dokáže nestranně přistupovat k situaci, dokáže spoušť na fotoaparátu zmáčknout.“ Na výstavě však nejsou k vidění pouze fotografie, ale můžete také nahlédnout do ručně psané a v kůži vázáné kroniky. Nenabízím historickou kroniku města Příbrami, ale ručně psanou kroniku 8. kontingentu Armády České republiky, který od ledna do července 2006 pod velením plukovníka Miroslava Hlaváče působil v Kosovu. „Psaní patří k mým dalším koníčkům,“ prozradila nám na sebe ještě Magda. „Nebavilo mne večer sedět a koukat neustále na televizi, a tak jsem vzala speciální pera a tuš a zkoušela a zkoušela.“ A výsledek? „Je to podstatně hezčí, originálnější a vzácnější,“ těmito slovy zhodnotil rukou psanou vojenskou kroniku generál Štefka. Téměř se nechce věřit, že v době grafických počítačových programů, tiskáren a různých polygrafických technologií dokáže ještě někdo rukou psát jako z dob našich pradávných předků, kdy jemně seříznutý brk, inkoust a kalamář patřily téměř k luxusu. Nadporučice Magda Dvořáková má zkrátka cit a umí se dívat na svět kolem sebe – a to nejen přes objektiv svého fotoaparátu.

40

Life behind a Camera Lens It is said that photography is a silent witness of a moment in time. True, it cannot speak like us, but there are photos that say something to us. While holding them in our hands or watching them on exhibition walls, we can feel like being drawn into them. Those of color, as well as black and white pictures, can make us laugh, weep, think, stop and contemplate. Together with them, we can return to our childhood and travel in time and space… 1LT Magda Dvořáková, who has returned after seven months spent in Kosovo, has brought home, in addition to plenty of unrepeatable experiences and priceless memories, also thousands of photographs. “These pictures give you an opportunity to look at the daily routine activities of the 8th ACR KFOR Contingent personnel deployed in the territory of Kosovo,” as it was written on a panel at her exhibition that was inaugurated in the historical interiors of the Příbram Castle in the middle of August. When she left for Kosovo in the middle of January 2006, Magda had no idea what she would exactly encounter; however, she hoped to have a chance of photography. “I looked forward to catching the poetry and drama of our days as well as the tragic beauty and exotics of the war-battered Balkans through my camera lens,” Magda told us during her private viewing and, still holding a camera in her hands, added: “It has been shown that the truth is more interesting than any sophisticated picture shaping, sincerity is more touching than false tears and healed pain evokes more real emotions than broadcasting from a dusty battlefield covered with dense smoke. Heroism was not in the agenda, but honesty, tolerance and truth were appreciated at both sides of the calm, maybe even though temporarily, war zone.” The pictures captured by 1LT Dvořáková are indeed a silent testimony of a moment in time. They catch not only activities of soldiers in their multinational mission, but also the life of ordinary Kosovar people with their sorrow and hope. The ACR Chief of General Staff GA Pavel Štefka, who inaugurated the exhibition, also highlighted the power of these pictures. “Newspapers or journals usually publish one or two pictures; however, here people can get the real image of the so diversified and unrepeatable life in Kosovo.” Magda Dvořáková says that she has learned photography by herself. “It’s my hobby. In Čáslav Air Force Base, where I work, there are professional photographers. I listened to them, asked them questions, watched their work and admired their equipment. I have also wanted to have such beautiful pictures. If you like at least one of the exhibited pictures, I am really happy.” Magda has been so enchanted by the life behind a camera lens that she has brought home hundreds of pictures from Kosovo. “A photographer in action keeps an emotional distance from situations that are being captured,” 1LT Dvořáková described her experience and added: “Taking pictures of small children, who walk barefoot in snow and their facial features worn out by life that resemble a fiftyyear old human, looks scary. You have heart and want to help them. The same situation comes when you see old people who live in lonely places that are distanced tens of kilometers from more inhabited areas. However, photographers behind a camera lens get quickly accustomed to it and remain impartial so as to be able to push the shutter release button.” In addition to photographs, visitors can also look into a handwritten and leather-bound chronicle. I do not mean the historical chronicle of the town of Příbram, but the handwritten Chronicle of the 8th ACR Contingent led by COL Miroslav Hlaváč, which operated in Kosovo from January to July 2006. “Writing is another hobby of mine,” Magda betrayed to us. “I didn’t like sitting and watching TV in the evenings, so I got special pen-points and ink and repeatedly tried to make something.” So what is the result? “Such a chronicle is much prettier, more original and valuable,” GA Štefka appreciated her work. It is almost unbelievable that now, in the era of graphical computer software, printers and various polygraphic technologies, we can find somebody who is able to write by hand like ancient scribes equipped with a finely nibbed quill, ink and holder. Briefly said, 1LT Magda Dvořáková is a sensitive person who can look at the world, not only through her camera lens. Jan Procházka Photos: 1LT Magda Dvořáková

NATO DAY 2006

Ostrava 16. 09. 2006

Photos hotos:: Lubomír Světnička

DEN

ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES

3/2006

Our Allies Tr u s t Us

V pondělí 4. září uvedl předseda vlády České republiky Mirek Topolánek za přítomnosti náměstka ministra obrany – ředitele Kanceláře Ministerstva obrany Pavla Maška a dalších vysokých funkcionářů resortu do funkce nového ministra obrany Jiřího Šedivého. Jeho hlavním úkolem bude podle vyjádření českého premiéra vypořádat se se sníženým rozpočtem, dodržet alianční závazky a udržet české vojáky v zahraničních misích. „Představuji vám kompetentního odborníka, o jehož schopnostech nepochybuji,“ řekl při slavnostním uvedení premiér Topolánek. Jiří Šedivý absolvoval katedru válečných studií na prestižní londýnské King’s College, byl ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů spadajícího pod Ministerstvo zahraničních věcí ČR a v posledních dvou letech přednášel v Evropském centru pro bezpečnostní studia George C. Marshalla. Premiér Mirek Topolánek společně s ministrem obrany Jiřím Šedivým již 8. září společně navštívili Generální štáb Armády České republiky, kde je přivítal armádní generál Pavel Štefka, náčelník GŠ AČR, a další funkcionáři. Generál Štefka je informoval o aktuálním stavu v plnění reformy u jednotek a útvarů Armády České republiky. Premiér i ministr využili možnosti a telefonicky se spojili se všemi veliteli českých jednotek působících v mezinárodních operacích.

On Monday, September 4, 2006, at the inauguration ceremony attended by Pavel Mašek, the Vice Minister of Defense – Director of the MoD Office, and other high representatives of the defense sector, the Czech Republic Prime Minister Mirek Topolánek appointed Jiří Šedivý to the post of the Minister of Defense. According to the Czech Prime Minister, his main mission rests in coping with budget cuttings, meeting the commitments to the Alliance and sustaining Czech soldiers in foreign missions. “Let me introduce a qualified expert whose abilities are indubitable,” said Prime Minister Topolánek in his inauguration speech. Jiří Šedivý graduated from the Department of War Studies at the prestigious King’s College, directed the Institute of International Studies of the CR Ministry of Foreign Affairs, and during the last two years, he was lecturing at the George C. Marshall European Center for Security Studies. As early as September 8, 2006, Premier Mirek Topolánek together with the new Minister of Defense Jiří Šedivý, visited the General Staff of the Czech Republic Armed Forces, where they were welcomed by GA Pavel Štefka, the Chief of the ACR General Staff, and other representatives. General Štefka informed them on the current state in accomplishing the reform tasks at the ACR units. Both the Prime Minister and the Minister of Defense used the opportunity to talk over the phone with all the commanders of the Czech units deployed in international operations.

Photos: Jiří Hokův and Miroslav Šindelář