Čtvrtletník

CZECH ARMED FORCES TODAY ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES Quarterly / Čtvrtletník

Published by CR MoD – Military Information and Service Agency Vydává Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb Address / Adresa: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Czech Republic Tel.: + 420-973 215 553 Tel./fax: + 420-973 215 569 E-mail: [email protected] Identification number / IČO: 60162694 http://www.army.cz Number / Číslo: 4/2007 Date of publication: 27 December 2007 Den vydání 27. 12. 2007 Editor-in-chief / Šéfredaktor: Jan Procházka Editor: Jarmila Xaverová Layout / Grafická úprava: Jarmila Jarešová Translation / Překlad: Maj Petr Červený The Education and Training Center Ministry of Defense, Komorní Hrádek Printed by / Tisk: ČTK Repro Distributed to units of the armed forces by AVIS. V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Czech Republic tel. + 420-973 215 602 Registration number Evidenční číslo: MK ČR E 7141 ISSN 1212-97-55 © CR MoD Military Information and Service Agency MO ČR – AVIS Title page photo: Radko Janata

4/2007 OBSAH

CONTENTS

Náš host: Národní vojenský představitel ČR na velitelství SHAPE generálmajor Josef Sedlák .............................. 2 Pozornost směřuje do Afghánistánu ............... 5 Kde jsme v protiraketové obraně .................... 6 Strong Campaigner 2007 .............................. 12 Stonožka míří do Lógaru .............................. 15 Tygři společně ............................................... 16 Skok o třicet let kupředu ................................ 18 Voják i fotograf .............................................. 20 Zvítězí rozum nad emocemi? ....................... 22 Svět poledníků a souřadnic .......................... 25 UNMIL – Splněný sen ................................... 28 Pathfinder 2007 ............................................. 34 50. výročí vzniku stíhacího letectva v Čáslavi ........................................................ 37 Buď zdráva, Indie – Namaste India .............. 40

Our Guest: National Military Representative of the Czech Republic to SHAPE Major General Josef Sedlák ........................... 2 Eyes on Afghanistan ....................................... 5 Our Position on the Antiballistic Defense ........ 6 Strong Campaigner 2007 .............................. 12 The Centipede on the Way to Logar ............. 15 The Tigers All Together ................................. 16 A Leap 30 Years Forvard .............................. 18 Soldier and photographer ............................. 20 Sanity Prevailing over Emotions ................... 22 The World of Coordinates and Meridians ..... 25 UNMIL – A Dream Fulfilled ............................ 28 Pathfinder 2007 ............................................. 34 Čáslav Air Force Base Celebrates its 50th Anniversary ....................................... 37 Good Day India – Namaste, India ................ 40

Náš host / Our Guest Generálmajor Major General

Josef Sedlák Národní vojenský představitel ČR na velitelství SHAPE National Military Representative of the Czech Republic to SHAPE

Prestiž České republiky stoupá V současnosti na Vrchním velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu pracuje čtyřiatřicet příslušníkůArmády České republiky, včetně příslušníků AČR zařazených v zastoupení ACT v Evropě. Ve funkci národního vojenského představitele zde od letošního srpna působí generálmajor Josef Sedlák. Svou roli charakterizuje velice stručně: „Mojí úlohou je zastupovat národní zájmy a koordinovat součinnost mezi tímto velitelstvím a Českou republikou.“ Generálu Sedlákovi kromě českých vojáků zařazených v různých funkcích na velitelství v Monsu podléhají také příslušníci AČR působící na dalších aliančních velitelstvích v Evropě dislokovaných od italské Neapole přes portugalské Monsanto až po norský Stavanger a samozřejmě v Německu a Anglii. Jeho úřad úzce spolupracuje s Vojenskou sekcí Stálé delegace ČR při NATO v Bruselu a se zastoupením AČR na Velitelství pro transformaci (ACT – Allied Command Transformation) v Norfolku v americkém státě Virginia. Pane generále, současnou prioritou v činnosti aliančních sil je působení v rámci operace ISAF na území Afghánistánu. Projevil se tento jasně orientovaný akcent ve vaší práci? V souladu s mandátem vlády a obou komor parlamentu nás hlavní úloha v oblasti koordinace nasazení sil v následujícím roce teprve čeká. Postupně vstupujeme do jednání a dokončujeme potřebné materiály související s rozšířením našeho působení v Afghánistánu, zvláště v souvislosti s budováním vlastního provinčního rekonstrukčního týmu. Jednáme také s dalšími národními vojenskými představiteli především těch států, se kterými se podílíme nebo budeme podílet na plnění úkolů. Zvláště intenzivně jednáme se zástupci Nizozemska o pomoci v jejich sektoru a také s Brity, v jejichž prospěch by měl být nasazen dělostřelecký radiolokátor ARTHUR s českou obsluhou. Samozřejmě jsme stále v kontaktu s německými kolegy, kde nás doposud spojuje společná činnost v rámci PRT ve Fajzabádu, a zcela pochopitelně komunikujeme s představiteli a zástupci USA. Česká republika před nedávnem oznámila početní navýšení českého

2

kontingentu v operaci ISAF. Jak je tento krok vnímán na velitelství v Monsu? Vzhledem k tomu, že operace ISAF je v současné době klíčovou aktivitou Aliance, je tento krok České republiky vnímán velice pozitivně. Všichni si uvědomují, že případné navyšování vojenské přítomnosti v jakékoli operaci ovlivňuje řada faktorů, především politické klima a také ekonomické možnosti každé země. Náš přístup a zvláště rozhodnutí o vytvoření vlastního provinčního rekonstrukčního týmu výrazně posunuly prestiž České republiky a její armády. Představitelé USA na řadě jednání opakovaně vyzývají k většímu zastoupení aliančních partnerů v operaci ISAF a nabízejí také výraznou materiální pomoc. Zaznívá tento návrh častěji i zde v Monsu? Každý týden máme společná jednání národních vojenských představitelů, pravidelně se setkáváme s velitelem zdejšího velitelství (SACEUR), s náčelníkem štábu, jsou zde organizovány briefingy s náčelníky jednotlivých sekcí, s veliteli jednotlivých operací, jednáme s veliteli dalších velitelství rozmístěných v Evropě, kteří se přímo podílejí na řízení operací, a vždy zde požadavek na navýšení sil zaznívá.

Zvláště je akcentováno zapojení do budování provinčních rekonstrukčních týmů a do výcvikových týmů, takzvaných OMLT (Operational Mentoring and Liaison Team) pro výcvik pozemních sil Afghánské národní armády (ANA). V dlouhodobém horizontu zamýšlí česká strana vytvoření i takovéhoto prvku a jeho nasazení ve prospěch operace ISAF. O tomto prvku, OMLT, se zatím mnoho nehovořilo. Můžete být konkrétnější? V současné době ČR deklaruje a současně i připravuje vytvoření OMLT v oblasti výcviku vzdušných sil ANA. Vytvoření tohoto českého výcvikového týmu v počtu přibližně deseti odborníků úzce souvisí s darováním dvanácti vrtulníků ANA. V této souvislosti je Česká republika aliančními spojenci vnímána jako země podílející se na výstavbě vzdušných sil ANA. V týmu by měli být zastoupeni instruktoři létání a také odborníci na vyškolení palubních techniků a pozemního personálu potřebného k obsluze vrtulníků. Tým by pravděpodobně působil na kábulském letišti KAIA. Vytváření dalších OMLT je jednou z hlavních priorit SACEUR. Jejich úlohou je především vycvičit příslušníky ANA na různých velitelských stupních tak, aby byli schopni přebírat velení nad jednotkami ANA a zajišťovat postupně bezpečnost na afghánském území vlastními silami. Vznikají již na stupni prapor a dále se budují na úrovni brigád a sborů. V současnosti již působí přes sedmdesát těchto týmů a cílovým stavem je dosažení celkového počtu sto tří OMLT. Zmínil jste český dar afghánské straně. Přicházejí podobné nabídky na darování vojenského materiálu i od dalších aliančních partnerů? Slovenská republika například nabídla pozemní techniku, konkrétně tanky T-72 v počtu sto jedenácti kusů. Ve výčtu dárců figurují i další země z bývalého východního bloku, ale nejenom z něj, které nabízejí dělostřeleckou techniku a další komodity. Musíme si ovšem uvědomit, že ne každý dar je akceptovatelný. Afghánská strana má zájem na vytváření bezpečnostních sil, jejichž výstroj a výzbroj budou standardizovány s jednotkami NATO – jinak řečeno, jednot-

ky budou vyzbrojeny a vystrojeny materiálem odpovídajícím aliančním standardům. Tento trend byl také důvodem nedávného odmítnutí námi nabízených samopalů a kulometů. Ze strany SHAPE je v současnosti velmi zdůrazňována potřeba tzv. komplexnosti případných darů. To znamená, že státy jsou žádány o zabezpečení i přepravy darované komodity nebo alespoň o financování této přepravy. V poslední době se proto řada aliančních zemí orientuje spíše na finanční dary do společného fondu, ze kterého se nakupuje kompatibilní materiál. Vraťme se ještě k systému ARTHUR. Jeho vyslání je realitou či se pohybujeme spíše v rovině úvah? Tato varianta, tedy nasazení v rámci britského kontingentu, se zvažuje. Podle dosavadních jednání lze předpokládat, že by se operace v Afghánistánu měl zúčastnit. Určité kroky již byly realizovány a v současnosti intenzivně jednáme s Brity a Dány. V rámci přípravy se již uskutečnily stáže, které potvrdily, že jsme schopni úkoly společně plnit. Zbývá ještě dojednat oblast logistického zabezpečení. Připravený záměr předpokládá nasazení jednoho kusu dělostřeleckého radiolokátoru ARTHUR, což je limitováno i počtem nasaditelných osádek. V jednání je také možnost vyváření smíšených česko-britských nebo česko-dánských osádek. Pane generále, dovolte ještě polední otázku. Představitelé Aliance zdůrazňují takzvaný komplexní přístup (Comprehensive Approach) při spolupráci s mezinárodními organizacemi a při realizaci civilně rekonstrukčních aktivit. S budovaným týmem pro Lógar vyjedou i civilní experti. Jaké jsou zatím zkušenosti s vysíláním těchto civilních odborníků? Posláním rekonstrukčních týmů je pomoc afghánskému lidu. Armáda samozřejmě tyto možnosti nemá, to je úlohou různých nevládních a dalších organizací, jejichž činnost vojáci pomáhají zajišťovat. Naší rolí je civilním expertům zajistit bezpečnost a vytvářet podmínky pro realizaci různých projektů. Věřím, že i my budeme úspěšní při uplatňování principu komplexního přístupu, tedy že nebudeme pouze přítomni, ale že naše přítomnost vyústí v konkrétní pomoc. Ano, bude to finančně náročné, ale pokud chceme uspět, musíme k rekonstrukci Afghánistánu přispět. Při této činnosti, a to je zde často diskutováno při analýze práce jednotlivých rekonstrukčních týmů, je nezbytné naučit se naslouchat místnímu obyvatelstvu, naslouchat jejich potřebám. Musíme také respektovat náboženské, národní a místní zvyklosti. Musíme si uvědomit, že existují rozdíly v chápání pomoci i mezi jednotlivými kmeny a že respektování kmenových požadavků může být rozhodující při realizaci projektu v dané oblasti. Zkušenosti Francouzů, Němců a dalších jednoznačně zdůrazňují nutnost posílit práci skupin CIMIC, tedy prvků, které bezprostředně komunikují s veřejností. Právě oním nasloucháním a skloubením možností, které máme, s požadavky druhé strany je možné v Afghánistánu uspět.

Reputation of the Czech Republic on the Rise Presently 34 Czech officers are stationed at the NATO SHAPE in Mons, Belgium including those serving within ACT Europe. Maj Gen Josef Sedlák has served in the position of the National Military Representative of the Czech Republic to SHAPE since August of this year. He gives a brief description of his duties:”My main task is to represent our national interests and ensure appropriate coordination between SHAPE and the Czech Republic.” Maj Gen Sedlák is responsible not only for his staff in Mons but also for the Czech military personnel stationed at other NATO European headquarters such as Naples – Italy, Monsanto – Portugal, Stavanger – Norway with the inclusion of officers in Germany and England. His office works in close cooperation with the Military Section of the Permanent Delegation of the Czech Republic to NATO in Brussels, as well as with the Czech office of the Allied Command Transformation in Norfolk, Virginia.

Sir, the current priority for the Alliance forces is the ISAF operation in Afghanistan. How does this translate into your work? In accordance with the mandate approved by our government and both chambers of parliament the main assignment regarding the coordination of forces deployment is yet to arrive. Step by step, we have been initiating talks and finalizing documents that will outline the expansion of our mission in Afghanistan, especially in regard to the establishment of the Czech provincial reconstruction team. We have been holding discussions with national military representatives of other countries that have participated or will participate in efforts to accomplish the mission. Intensive consultations have been ongoing with our Dutch counterparts regarding provision of our support in their sector and with the English military over possible deployment of the artillery radar ARTHUR operated by a Czech crew in support of the British Army. Needless to say, we have been communicating with our German colleagues given our continuing cooperation in Fayzabad within the local PRT and, last but not least, we have been in contact with the US military officials. Recently, the Czech Republic announced increase in the number of personnel serving with the Czech contingent in ISAF.

How is this decision perceived at SHAPE? Due to the fact that ISAF is seen as the key NATO operation, our decision was greatly appreciated. It is universally understood that a possible increase in the number of military personnel serving in any operation is influenced by different factors, especially the political or economic situation in the country. Our attitude endorsed by the decision to establish our own provincial reconstruction team has significantly augmented the reputation of the Czech Republic and its armed forces. US officials have repeatedly encouraged their Alliance partners to increase their involvement in ISAF. They have also offered to provide considerable material assistance. Has this appeal been heard more often in Mons as well? The national military representatives meet on a weekly basis, regular meetings with the SACEUR and the chief of staff are organized, briefings with the chiefs of individual departments and the operations commander take place, we lead discussions with heads of different commands in Europe that are involved in operations and our request for increasing our involvement has been voiced at all these forums. Significant emphasis has been laid on provincial

3

Náš host / Our Guest uest reconstruction teams and Operational Mentoring and Liaison Team (OMLT) development, which instrumental in training of the Afghan National Army (ANA) ground forces. We have been considering establishing a similar element for ISAF in the long run. The OMLT is not well known. Could you specify its mission? The Czech Republic has announced and is already in process of establishing OMLT to support the Afghan Air Force training. Implementing OMLT composed roughly of ten experts goes hand in hand with our recent donation of 12 helicopters to the ANA. In this context the Czech Republic is perceived by the Alliance as a country contributing to the ANA Air Force development. The team should be comprised of flight instructors and experts with the task to train the air and ground personnel that is necessary for maintenance of helicopters. Most likely the team will be deployed at the Kabul KAIA airport. Establishment and development of OMLT is one of the SACEUR’s top priorities. The main objective is to provide training to the ANA personnel on various levels of command who could eventually take over the ANA units and gradually become capable of safeguarding security on their own. OMLTs are attached to battalions, brigades and corps. The current number of OMLTs stands at 70, the target number is 103. You have mentioned our donation in form of military helicopters. Have our Alliance partners made similar donations? For example, the Slovak Republic has offered equipment for ground forces, 111 T-72 tanks, to be specific. Different countries of the former Eastern bloc and others have offered artillery weapons and other material. Nevertheless, we have to take into consideration whether the material support offered is always appropriate.

4

Reputation of the Czech Republic on the Rise

Our Afghan counterparts would like to develop their armed forces in accordance with NATO standards, in other words, their military should be armed and equipped with material and gear that conform to NATO standards. Therefore, our recent offer to donate submachine and machine guns was rejected. Currently, SHAPE puts significant emphasis on the so called comprehensiveness of donated material. It means that the donating nations must secure transportation of the donated material themselves or, at least, to cover expenses for the transportation. Let me return to the issue of the system ARTHUR. What are the chances for its deployment to ISAF? The issue has been scrutinized for some time now. It is expected that it would be deployed within the British Army contingent. Based on previous talks it is likely to be deployed. Some corresponding steps have been taken, currently we are in a process of intensive negotiating with our British and Danish counterparts. Several traineeships have attested to the fact that we are capable of fulfilling the joint assignment, however, a few logistic support issues are yet to be resolved. The operational objective contains deployment of one unit of ARTHUR artillery radar system while the number of deployable crews must be taken into account. We have also discussed the possibility of establishing a combined Czech-British or Czech Danish crew. The Alliance officials have endorsed the so called Comprehensive Approach for cooperation with international civilian organizations

in their reconstruction efforts. Our PRT in Logar will include a few civilian experts. How have they fitted in and how would you assess their contribution? The main objective of a reconstruction team is to provide help to the Afghan people. The military is limited in their assistance efforts, the main brunt is born by international governmental or non-governmental organizations, the military staff provides support to their activities. Our main task is to safeguard their security and create favorable conditions for project implementation. I trust that our soldiers will also succeed in exercising the comprehensive approach and that our presence will result in our ability to offer our practical skills. It will be costly, indeed, but if we want to succeed we also have to make our contribution to the reconstruction of Afghanistan. In doing so, it is necessary to learn to listen to the local population when articulating their needs. This issue has been highlighted repeatedly during debriefings discussing work of individual reconstruction teams. We also have to show respect for the local religious and national habits and traditions. We have to realize that different Afghan tribes may perceive our assistance differently and that respect for their (regional) specifics may play an instrumental role in project implementing. Experience gained by the French, Germans and many others highlight the importance of supporting the CIMIC organizations as elements who are in direct contact with the local population. Ultimately, it is our ability to listen and combine our resources that lead us to conviction that our mission in Afghanistan will be accomplished. Prepared by Jan Procházka Photos: PIO SHAPE

A Eyes on Afghanistan

Pozornost směřuje do Afghánistánu K

oncem října se v nizozemském přímořském letovisku Noordwijk uskutečnilo neformální zasedání ministrů obrany států NATO. Českou republiku zde zastupovala ministryně obrany Vlasta Parkanová. Společné zasedání zahájil generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer, který hned v úvodním vystoupení zcela jasně nastínil hlavní téma dvoudenního setkání: „Hlavní prioritou dneška je Afghánistán, kde v rámci mandátu Organizace spojených národů podporujeme úsilí této organizace. Nejdůležitější věc, kterou může mezinárodní společenství učinit, spočívá v posílení Afghánistánu – aby tato země mohla stát na vlastních nohou. Severoatlantická aliance se snaží přiblížit den, kdy se tak stane.“ Kromě mise ISAF v Afghánistánu se ministři obrany zabývali také situací v Kosovu. Tato srbská provincie se podle vyjádření mnoha zúčastněných stran nachází v obtížné situaci, protože dosud nebylo nalezeno řešení jejího mezinárodního statusu. Alianční ministři obrany se shodli, že odpověď na otázku konečného statusu není v rukou NATO. Ať již se však situace vyvine jakkoli, mise KFOR bude zajišťovat bezpečnost a stabilitu Kosova jako doposud. Intenzivní pozornost byla věnována misi sil ISAF v Afghánistánu. Ministři se shodli, že NATO v Afghánistánu vede úspěšnou operaci, avšak nesmí se polevit ve vynakládaném

úsilí. Pro další období lze za jednu z klíčových oblastí považovat spolupráci mezinárodních organizací a také úspěšně zvládnutou komunikaci směrem k veřejnosti jak v Afghánistánu, tak také v aliančních zemích. Ministři se dále shodli, že je třeba podpořit výstavbu Afghánské národní armády a Afghánské národní policie. K tomuto účelu přispěje i provinční rekonstrukční tým, který Česká republika v příštím roce vybuduje v provincii Lógar. Na neformálním zasedání v Noordwijku se také za přítomnosti ministra obrany Afghánistánu Wardaka hovořilo o mezinárodní podpoře, kterou této zemi poskytují další partnerské země, vysílající do Afghánistánu své vojáky. Jednalo se zde také s představiteli Organizace spojených národů, Evropské unie a Světové banky. Druhý den zasedání ministrů proběhlo společné zasedání Rady NATO-Rusko, které bylo především ve znamení souhrnného hodnocení současných vztahů mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem. Jedním z témat byla i otázka protiraketové obrany. Ruská strana, na rozdíl od jiných jednání, se nevyjádřila k této otázce negativně. V Noordwijku se také intenzivně hovořilo o silách rychlé reakce NATO (NRF) a bylo konstatováno, že koncepce NRF v současném rozsahu a ambicích je nadále platná a je třeba ji zachovat.

t the end of October, in the Dutch seaside resort of Noordwijk an informal meeting of NATO defense ministers was convened. The Czech Republic was represented by the Czech Minister of Defense Vlasta Parkanová. The NATO Secretary General Jaap de Hoop Scheffer in his opening address clearly outlined the main agenda for the two day gathering. “Our top priority remains Afghanistan where within our mandate we provide support to United Nations in their efforts to reconstruct the country. Most importantly, United Nations is striving to strengthen the country, so it could eventually stand on its own feet and NATO troops have been doing all they can to bring this day forward as soon as possible.” Besides the operation in Afghanistan the defense ministers also discussed the situation in Kosovo. According to many this Serbian province remains in a state of deadlock given the fact that so far no solution to its international status has been found. The participating ministers concluded that NATO is not the decision maker in identifying the appropriate political status for Kosovo. Regardless of future developments in this province, KFOR will remain steadfast in efforts to ensure security and stability. The issue of paramount importance is the operation ISAF in Afghanistan. The ministers agreed that the operation has been successful, nevertheless, NATO forces must not falter in their efforts to accomplish the mission. One of the key areas for the following period is both cooperation of international organizations and proper communication towards the general public not only in Afghanistan but also in Alliance countries. The ministers were also unanimous over the support for building up the Afghan National Armed Forces and the Afghan National Police. One of contributors to these endeavors is the Provincial Reconstruction Team (PRT) that will be established next year by the Czech military personnel in the province of Logar. The meeting in Noordwijk was also attended by the Minister of Defense of Afghanistan Mr. Wardak and the issue of international support from non Alliance countries that have deployed their troops in Afghanistan was addressed. UN officials as well as the European Union (EU) and the World Bank representatives also attended the Noordwijk meeting. The second day witnessed a joint conference of the NATO Council and the representatives of Russia. The main agenda entailed evaluation of the current relationship between NATO and Russia. One of the topics discussed was the system of anti-ballistic defense. This time this sensitive issue was not completely dismissed by the participating Russian officials as opposed to their previous position. Last but not least, the ministers talked about the NATO rapid reaction forces (NRF). It was concluded that the current concept of NRF will remain unchanged in terms of their ambitions and extent. Jan Procházka Jan Procházka

5

Tomáš Pojar, u Statusové dohody ředitel sekce obranné politiky a strategie MO Ing. Ivan Dvořák. Jednání je pochopitelně ovlivněno odlišnostmi právních řádů a zvyklostí obou stran i rozdílným rozdělením jejich národních kompetencí. Ačkoliv v určitých principech smluvní úpravy nejsou česká a americká strana v úplné shodě, byl učiněn pokrok v mnoha ustanoveních a dospělo se k jejich hlubšímu objasnění a specifikaci. Celkově lze dosavadní jednání označit jako poměrně tvrdá, ale současně úspěšná a konstruktivní. Další kolo jednání o obou návrzích smluv se uskuteční opět v Praze před Vánocemi.

VÝBĚR LOKALITY

Šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, mezinárodní terorismus a zejména riziko propojení těchto hrozeb jsou v základních bezpečnostních dokumentech České republiky, jejích spojenců a řady mezinárodních organizací uváděny jako nejzávažnější hrozby současnosti. Toto sdílené vyhodnocení existující hrozby i náš veřejně deklarovaný zájem o zapojení se do mezinárodních projektů obrany proti této hrozbě vytvořily prostor pro to, aby se v lednu 2007 Spojené státy obrátily na Českou republiku se žádostí o zahájení jednání o možném umístění radaru protiraketové obrany USA v ČR. Za necelý rok, který od té doby uplynul, dosavadní česko-americká jednání učinila nemalý posun vpřed a podmínky případného umístění radaru protiraketové obrany USA v naší zemi začínají nabývat jasnějších obrysů.

Paralelně s přípravou smluvních textů pokračoval proces výběru a posuzování vlastní lokality nabízené Českou republikou pro případnou výstavbu radarové stanice. Z bezpečnostního i právního hlediska vláda České republiky již na samém počátku výměny technických informací s americkou stranou rozhodla, že pokud by měl radar protiraketové obrany být umístěn v naší zemi, pak by to mělo být v některém z našich vojenských újezdů. Dalším zkoumaným hlediskem byly hydrologické a geologické podmínky. Ty byly zjišťovány americkým expertním týmem v červenci loňského roku a na základě tohoto průzkumu byla vybrána jihozápadní část vojenského újezdu Brdy. Další průzkumy pak proběhly až poté, co

Kde jsme v protiraketové obraně J

ednání za českou stranu koordinuje expertní tým Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany pro otázky možného umístění uvedené radarové stanice na území ČR pod vedením prvního náměstka ministra zahraničních věcí. V první fázi se expertní tým soustředil na koncipování odpovědní nóty vlády České republiky, která byla Spojeným státům oficiálně předána 28. března 2007 a vymezila základní rámec i přístup české strany pro následná jednání.

JEDNÁNÍ O SMLOUVÁCH Hlavním obsahem těchto jednání je příprava návrhů dvou mezistátních smluv, upravujících postavení případné radarové stanice v ČR a jejího personálu, které budou po svém dokončení předloženy ke schválení oběma komorám Parlamentu České republiky a k prezidentské ratifikaci. Americké návrhy obou smluv – tzv. Hlavní dohody, jejímž gestorem je Ministerstvo zahraničních věcí a která upravuje

6

obecné podmínky umístění radarové stanice na našem území, a tzv. Statusové dohody v gesci Ministerstva obrany, jejímž účelem je úprava právního postavení amerického personálu v souvislosti s potenciálním umístěním radarové základny – Česká republika obdržela v dubnu 2007 a v květnu nad nimi proběhla v Praze sondážní jednání. Na základě výsledků této sondáže připravili právníci obou pověřených ministerstev ve spolupráci s dalšími resorty směrnice pro jednání, které mají za účel stanovit mandát a vyjednávací pozice pro jednání s americkou stranou. Obě směrnice pro jednání byly projednány v Bezpečnostní radě státu dne 3. července 2007. Na základě těchto směrnic byly následně zpracovány české protinávrhy obou smluv, jež byly americké straně předány počátkem srpna. První kolo jednání o nich proběhlo v prvních dvou týdnech měsíce září 2007 a druhé kolo se uskutečnilo na přelomu října a listopadu. Jednání za českou stranu vedl u tzv. Hlavní dohody 1. náměstek ministra zahraničních věcí

Our Position on the Antiballistic Defense

byl výměnou diplomatických nót mezi vládami ČR a USA vytvořen politický rámec pro další jednání. V dubnu tohoto roku provedl americký expertní tým ve vybrané části Vojenského újezdu Brdy měření elektromagnetického pole a v květnu pak byla provedena rekognoskace vytypovaných konkrétních prostor ve vybrané oblasti z hlediska geografického, logistického, environmentálního, stavebního a radiolokačního.

Výsledky těchto průzkumů vedly k definování několika lokalit, které by byly z amerického úhlu pohledu pro případné umístění radaru vhodné. Konečný výběr pak provedlo Ministerstvo obrany, které na základě posouzení sedmi kritérií, včetně analýzy vlivu případné výstavby radarové stanice na životní prostředí, výcvik vojsk ve vojenském újezdu či rozsah nezbytné pyrotechnické očisty, doporučilo kótu 718,8 u Míšova. Toto doporučení bylo následně předloženo Bezpečnostní radě státu, která jej projednala na svém zasedání dne 3. července 2007 a pověřila ministryni obrany k dalším jednáním s americkou stranou. Návštěvy amerických expertních týmů i českých odborníků v Brdech tím však zdaleka neskončily. Vybraná lokalita byla a ještě bude dále posuzována z celé řady hledisek, aby mohla být rozpracována možná řešení praktických otázek souvisejících s případnou výstavbou radarové stanice, jako například napojení na rozvodné sítě či pozemní komunikace.

VLIV RADARU NA LIDSKÉ ZDRAVÍ Možný vliv elektromagnetického záření vysílaného výkonným radarem protiraketové obrany na lidské zdraví je zcela přirozeně jednou z nejčastěji kladených otázek nejen obyvatel okolních obcí, ale všech odpovědných činitelů, kteří se na jednání o možné výstavbě radarové stanice podílejí. Proto bylo pod vedením hlavního hygienika Armády České republiky a ve spolupráci se Státním zdravotním úřadem zpracováno předběžné posouzení souladu parametrů radaru s platnými českými a evropskými normami o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Materiál je založen na matematickém výpočtu podle platné metodiky hlavního hygienika ČR

z technických dat poskytnutých americkou stranou. Součástí studie jsou také profily terénu a radiolokační skryty předpokládaného paprsku radaru zpracované na všechna města a vesnice v okolí kóty 718,8. Studie byla dokončena dne 14. srpna 2007 a vzápětí byla publikována. Z posouzení vyplývá, že obyvatelstvo okolních obcí nemůže být vystaveno záření hlavního paprsku radaru a tudíž ohroženo na zdraví. Ani záření tzv. bočních laloků, které je však o mnoho řádů slabší než záření hlavního paprsku, nemůže zdraví obyvatel ohrozit, neboť z hlediska předepsaných vzdáleností splňuje platnou normou dané hygienické limity. K ověření závěrů získaných teoretickým výpočtem provedla, v návaznosti na vypracování předběžného posudku souladu parametrů zvažovaného radaru s platnými normami o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, skupina českých expertů ve dnech 29. září až 7. října 2007 na atolu Kwajalein praktická měření samotného radaru. Skupinu pod vedením náměstka ministra zdravotnictví a hlavního hygienika ČR MUDr. Michaela Víta tvořili odborníci ministerstev obrany a zdravotnictví a na průběh měření dohlíželi nezávislí experti. Měření se uskutečnilo podle norem a metodiky ČR a provádělo se jak za běžného režimu, tak za režimu kalibračního/testovacího. Při všech měřeních byli čeští zástupci přítomni také přímo v řídicí místnosti radarové stanice a byla jim umožněna prohlídka celého objektu radarové stanice. Tým zjistil, že ve všech případech, které mohou při provozu zařízení nastat, odpovídají naměřené hodnoty českým hygienickým normám a jsou nižší než původně očekávané hodnoty stanovené na základě teoretických výpočtů. Ačkoliv radar bude před svým případným

7

přesunem do ČR vylepšen, podle sdělení americké strany se modernizace bude týkat pouze ovládací jednotky a softwarového vybavení, takže charakteristiky vyzařování se nezmění.

RADAR A VEŘEJNOST ČR Otázka možného umístění radaru protiraketové obrany USA v ČR je velmi pozorně sledována a diskutována širokou veřejností. Vláda České republiky se snaží postupovat nanejvýš otevřeně a poskytovat veřejnosti maximální množství informací. Úřad vlády, ministerstva obrany a zahraničních věcí neprodleně vydávají tiskové zprávy o jednotlivých krocích v jednáních, publikují informační materiály a vysílají experty na debaty s veřejností. Veškeré aktivity směrem k veřejnosti jsou zastřešovány speciálně pro tuto oblast jmenovaným vládním koordinátorem pro komunikaci programu protiraketové obrany panem Tomášem Klvaňou. Dne 5. září během výjezdního zasedání vlády ve Spáleném Poříčí přislíbila vláda starostům obcí, kterých se má dotknout případná výstavba radaru, podporu pro rozvoj oblasti brdského regionu, a to bez ohledu na to, jak dopadnou jednání se Spojenými státy. Následně byla usnesením vlády zřízena komise pro rozvoj Brdska, jejímž úkolem je posoudit projekty, studie a záměry předkládané obcemi k rozvoji regionu a doporučit vybrané projekty vládě k realizaci. Komise řízená náměstkem ministra financí se skládá z náměstků ministerstev dopravy, obrany, práce a sociálních věcí, pro místní rozvoj, zemědělství a životní prostředí; dále pak z náměstků hejtmanů Plzeňského a Středočeského kraje, dvou zástupců Úřadu vlády a starostů Spáleného Poříčí a Rožmitálu pod Třemšínem.

8

MEZINÁRODNÍ JEDNÁNÍ Vzhledem ke strategickému významu probíhajících jednání o možném umístění radaru protiraketové obrany USA v České republice došlo ke zintenzivnění kontaktů mezi oběma státy. V průběhu roku 2007 navštívili Prahu americký prezident George Bush, ministr obrany Robert Gates, ředitel Agentury pro protiraketovou obranu generál Obering, delegace Kongresu USA pod vedením předsedkyně podvýboru pro strategické síly sněmovního výboru pro obranu Ellen Tauscherové a řada dalších vysokých představitelů. Nicméně význam případné výstavby evropského pilíře protiraketové obrany USA dalece přesahuje bilaterální, americko-český či americko-polský rozměr. Česká republika podporuje projekty protiraketové obrany v rámci NATO a mimořádnou váhu přikládá jednáním s Ruskou federací. Nejdůležitějším mezinárodním fórem pro diskusi o protiraketové obraně je NATO, které od pražského summitu v roce 2002 zvažuje možnost vybudování vlastního komplexního systému obrany celé Aliance před všemi druhy raketových hrozeb, zároveň již vyvíjí systém vrstvené protiraketové obrany bojiště a v rámci Rady NATO-Rusko pracuje na projektu interoperability aliančních a ruských systémů obrany před raketami kratšího doletu. Od červnového zasedání ministrů obrany NATO v Bruselu, kde bylo rozhodnuto zahrnout implikace plánovaného evropského pilíře amerického protiraketového systému na NATO do studií, které Aliance v oblasti protiraketové obrany provádí, se americký projekt třetího pilíře stal nedílnou součástí aliančních úvah nad protiraketovým systémem, který by

bránil všechny členské státy NATO. Předpokládá se, že výsledky tohoto zhodnocení budou k dispozici pro bukurešťský summit NATO na jaře 2008, čímž budou vytvořeny předpoklady pro rozhodnutí o tom, zda se Aliance do budování vlastní protiraketové obrany, jejímž základem by byla právě evropská část amerického systému, skutečně pustí. Je rovněž otázkou, jakou podobu by mohl v budoucnosti protiraketové obrany Evropy mít příspěvek Ruska, které disponuje nezanedbatelným potenciálem vyspělých protiraketových systémů. Probíhající intenzivní jednání v Radě NATO-Rusko i bilaterální americko-ruské rozhovory naznačují oboustranný zájem v této oblasti spolupracovat, byť se názory na konkrétní podobu této spolupráce a výslednou architekturu společného systému prozatím liší.

ZÁVĚREM Uplynulý rok byl v dějinách protiraketové obrany velkým krokem vpřed. Bilaterální jednání Spojených států s Českou republikou a Polskem o možném umístění prvků protiraketové obrany USA v těchto zemích se z výměny technických informací proměnila ve vyjednávání návrhů konkrétních smluvních textů. Perspektiva výstavby evropského pilíře protiraketové obrany USA zároveň akcelerovala a postavila na reálný základ diskuse v NATO o možném vybudování komplexní protiraketové obrany Aliance. Zcela seriózní diskuse s Ruskem o možném vytvoření propojeného americko-rusko-aliančního systému protiraketové obrany Evropy před hrozbami z oblasti Blízkého a Středního východu ukazuje, jak to, co se ještě před rokem zdálo téměř nemyslitelné, pomalu získává jasnější kontury.

Our Position on the Antiballistic Defense Proliferation of weapons of mass destruction (WMD) including their carriers, international terrorism and namely the possibility of interconnection of these two hazards are described in the security related documents of the Czech Republic and their allies as the most impending current threat. The unanimous evaluation of this existing threat together with our openly declared commitment to participate in the international defense projects to thwart the threat, compelled the United States officials in January 2007 to request the Czech Republic to initiate negotiations over possible construction of a US antiballistic radar facility on the Czech territory. Within the period of nearly one year the Czech-US negotiations have advanced considerably and terms for possible construction of the radar have begun to take shape.

T

he negotiations on part of the Czech Republic are coordinated by an expert team delegated by the Ministry of Foreign Affairs and a team of the Ministry of Defense designated to resolve issues related to the possible radar construction. The joint team is headed by the first deputy of the Minister of Foreign Affairs. In the first stage the expert team concentrated on the issue of composing an official reply note from the government of the Czech Republic outlining the basic framework and the Czech viewpoints for the ensuing talks. It was officially delivered to their US counterparts on 28th March 2007.

preliminary talks, lawyers of both ministries drafted a set of regulations in order to establish a mandate and positions for the following negotiations with the US. The set of regulations was discussed during a session of the Security Council of the Czech Republic on 3rd July 2007. Based on the content of these regulations a draft of counterproposals to the above mentioned agreements was submitted to the US side. The first round of talks took place in the first two weeks of September 2007 while the second round was organized at the turn of October and November. The Czech team responsible for the Main Agreement representing the Ministry of Foreign Affairs was headed by its first deputy Tomáš Pojar, the team responsible for the Status Agreement was headed by Ivan Dvořák, Director of the Defense Policy and Strategy Division, Ministry of Defense. The bilateral talks are influenced by various aspects of both legal systems, as well as different practices and divergent national jurisdictions. Despite the fact that in some principles of the agreement the negotiating parties have not reached a complete accord, progress has been made regarding a number of regulations, as they have been clarified

and specified in a greater detail. It is fair to say that the ongoing negotiations have been no bed of roses for either party concerned, nevertheless, they can be branded as constructive and successful. Another round of the agreement talks will be held in Prague shortly before Christmas.

IDENTIFYING THE SUITABLE LOCATION While corresponding documents are drafted and possible solutions are discussed, the process of identifying a suitable location for the radar facility has been in progress. Due to safety and legal reasons the government of the Czech Republic, after exchanging and assessing the technological data, decided that the antiballistic radar system should be located in one of the local military areas. Among other discussed aspects were the geological and hydrological surroundings. These were assessed by a team of US specialists in July of the previous year. Based on their findings, the southeastern part of the Brdy military area was identified as the most suitable location. More field researches ensued only after diplomatic notes between both governments, that outlined the political framework for the

NEGOTIATIONS FOR AGREEMENTS The main agenda of the negotiations is to prepare drafts of two bilateral agreements that would specify conditions and rules that would govern the status of the radar station as well as its personnel. Once these drafts are finalized they will be submitted to both Czech parliament chambers for approval and subsequently to the President of the country for ratification. The US presented their draft to their Czech counterparts in April 2007 and preliminary discussions followed in May of the same year. The drafts contained the so called Main Agreement that outlines general conditions for placement of the radar facility in the Czech Republic and is in jurisdiction of the Ministry of Foreign Affairs, while the so called Status Agreement, in jurisdiction of the Ministry of Defense, deals with legal aspects of the US personnel working within the radar installation. Based on the

9

next negotiations, had been exchanged. In April of this year a US expert team took measurements of the electromagnetic field in the selected location of the Brdy Military Area. In May a reconnaissance mission to evaluate the geographical, logistic, environmental, constructional and radar aspects was conducted. The results of these research activities enabled the US experts to specify the most suitable location for the radar facility. The final selection of the best location based on assessing seven different criteria was made by the Ministry of Defense of the Czech Republic. The submitted expert report included possible impact of the radar facility on the surrounding environment, military training activities in the area or the extent of necessary pyrotechnic decontamination; consequently, a recommendation was made to utilize the spot height 718.8 in the vicinity of Míšov. The recommendations were submitted to the Security Council of the Czech Republic and the Minister of Defense was tasked to continue in negotiations with the US side. The activities of the US expert teams and their Czech counterparts in Brdy are far from over. The selected locality will be assessed from many further viewpoints in order to enable the experts to address practical issues arising from possible radar facility

10

construction, such as its connection to local water or road network.

RADAR RELATED HEALTH HAZARDS One of the most frequently asked questions from the inhabitants and officials involved in the antiballistic issue are the possible health hazards connected with the electromagnetic field emissions. Consequently, an initial report dealing with radar specifications and their conformity to the Czech and European standards of health protection against non-ionizing radiation was drafted by a team of the Supreme Health Officer of the Czech Armed Forces in cooperation with the National Health Institute. The data, as provided by the US experts, was based on mathematical calculations conforming to the methodology of the Chief Health Officer of the Czech Republic. The report also contained information of the terrain profile and radar beam shadows applicable for all towns and villages in the vicinity of spot height 718.8. The report was completed on 14th August 2007 and published shortly afterwards. It concludes that there is no danger that the health of local population might be in jeopardy due to exposure to the main radar beam. The emission of the so called side lobes also

conforms to corresponding regulations and it is so insignificant that it does not pose any health hazards. In conformation to preliminary data with the existing regulations of non-ionized emission protection, a group of Czech experts inspected in the period of 29th September to 7th October 2007 a radar facility located on Kwajalein Atoll to verify the theoretical results. The group headed by a deputy of Minister of Health and the Chief Health Officer of the Czech Republic was comprised of experts delegated by the ministries of health and defense including an attachment of independent experts. All measurements were taken in conformation with the existing Czech standards and regulations both in the routine mode as well as the testing-calibrating mode. The Czech team had full access not only to the control room of the facility but also to all other premises. The findings of the team proved the fact that regardless of contingencies that may arise at the station, all figures of measurements were lower than those that had been previously calculated. In spite of the fact that the radar installation planned to be deployed in the Czech Republic will be upgraded, the Americans assured their Czech colleagues that it applies only to the software and control units, while the amount of emissions remains the same.

Our Position on the Antiballistic Defense THE RADAR VS. THE CZECH PUBLIC OPINION The issue of a possible US anti-ballistic radar installation in the country has received a wide publicity. The Czech government has approached the issue very candidly and has attempted to provide as much information as possible. The Office of Government as well as Ministries of Defense and Foreign Affairs have issued a number of press releases giving details of individual stages in negotiations, information brochures have been published, and experts have participated in discussion panels. All these activities are organized under the umbrella of the special government coordinator for the US anti-ballistic issues related program, Tomáš Klvaňa. During a field government session in Spálené Poříčí the mayors of the villages that are located near the radar installation were promised to receive a financial support from the government regardless of the final outcome of the negotiations with the US. Subsequently, the government agreed to establish a committee for development of the Brdy region with the aim to evaluate development projects and programs and give their recommendations for implementation. The chair of the committee is a deputy of the Ministry of Finance and comprises of deputies of the Ministries of Defense, Transportation, Work and Social Affairs, Local Development and Environment, also deputies of district commissioners of Plzeň and the Central Bohemian regions, two government representatives and mayors of Spálené Poříčí and Rožmitál pod Třemšínem.

INTERNATIONAL TALKS Given the strategic significance of the ongoing talks of a possible construction of a US antiballistic defense installation in the Czech Republic, the bilateral relations have intensified. During 2007 the country was visited by the US President George Bush, the US Secretary of Defense Robert Gates, the Director of the Ballistic Defense Agency Gen Obering, the US Congress delegation headed by the chair of subcommittee for strategic forces of congressional defense committee, Ellen Tauscher and many other high ranking officials. The Czech Republic fully supports the antiballistic defense within the NATO framework highlighting the paramount importance of negotiations with representatives of the Russian Federation. N ATO r e m a i n s t h e m o s t i m p o r t a n t forum for international discussions about the antiballistic defense. Its officials have been considering developing the Alliance’s comprehensive system of antiballistic defense in Europe since the Prague Summit of 2002 to thwart any possible missile threat. At the same time the Alliance has been in the

process of developing a multi-level antimissile defense and has worked on the project of interoperability of the Alliance and Russian defense systems against short range missiles within the framework of the NATO-Russia Council cooperation. Since the June session of the NATO defense ministers in Brussels, which brought about the decision to include the implications of the planned European pillar of the US antiballistic plan in the NATO project of antiballistic defense, the US project consequently has become a part of the Alliance’s considerations for implementing a system which would eventually provide protection to all NATO members. It is expected that the final solution to this issue will be made public at the NATO Summit in Bucharest in 2008. By virtue of this, conditions for the final decision making of whether the NATO antiballistic defense system based on the European pillar of the American system will be implemented or not will be ripe. The issue of what role Russia will play in the future of the antiballistic defense in Europe with its wide array of sophisticated anti-missile systems, remains unanswered. The ongoing discussions within the NATORussia Council as well as numerous bilateral US-Russia talks suggest that both involved parties are interested in mutual cooperation, although opinions of the cooperation specifications as well as the final design of the defense system vary.

over concrete drafts of the agreement documents. The prospects for developing the European pillar of the US antiballistic defense contributed to acceleration and bringing to reality the discussion of developing a comprehensive NATO antimissile defense. Based on serious discussions with the Russian partners, the idea of developing a US-Russia-NATO defense system to avert possible threats coming from the Near East or the Middle East is beginning to take shape, while only a year ago this would have been utterly unreal. Adapted by Ivan Dvořák, MSc. from article by PhDr. Vladimír Abrhám Photos: Michal Zdobinský

SUMMARY A significant step forward was made in the antiballistic defense issue during the previous year. Bilateral talks of the USA with the Czech Republic and Poland regarding the radar defense issue transformed from exchanged technological data to negotiations

11

Přes sedmnáct set vojáků a pět set padesát kusů různé vojenské techniky, především od 7. mechanizované brigády, se v první polovině října zapojilo do plnění úkolů vyplývajících z námětu cvičení Strong Campaigner 2007. Podle vyjádření velitele brigády plukovníka Štefana Kalety byl pro přípravu i vlastní cvičení vytvořen jednotný taktický námět. „Když jsme plánovali výcvik na letošní rok, přemýšleli jsme o tom, jestli máme pro každé přípravné cvičení zvolit jiný námět a odlišnou situaci. Po zvážení všech okolností jsme naplánovali kompletní mírovou operaci Iron Elefant skládající se z operace na vynucení míru a operace na udržení míru. Vojáci si tak během přípravy procvičili útok, obranu, hlídkování, vynucování míru, rozhánění davu, patrolování, kontrolování vozidel i doprovody konvojů.“

Strong Campaigner

2007 K

dosažení co nejvyšší reálnosti jednotlivých epizod námětu cvičení bylo na reálném geografickém podkladu České republiky vytvořeno fiktivní státoprávní uspořádání krizové oblasti. Vojáci se tak při cvičení pohybovali na teritoriu fiktivních států Lamento, Zandra a Kavala, vzniklých po rozpadu původního Svazu lidových republik Lamento a Kavala. V důsledku rozdělení země došlo k ozbrojeným konfliktům a vojenské síly státu Lamento okupovaly území státu Zandra. Úkolem sil ZANFOR tvořených jednotkami 7. brigádního úkolového uskupení bylo udržet mír v těchto státech. Hlavním cílem cvičení bylo prověřit připravenost 7. brigádního úkolového uskupení pro případné nasazení k plnění úkolů v různých

12

operacích. Cvičení se nezúčastnily pouze jednotky ze 7. mechanizované brigády, ale také příslušníci dalších jednotek, například z liberecké brigády radiační, chemické a biologické ochrany, vzdušných sil, spojovacího praporu a také od Vojenské policie a dělostřelců z Jinců. Námět cvičení i jeho jednotlivých epizod byl rozehrán do všech možných detailů a situací, které při operacích na udržení míru mohou vzniknout. Vojáci se tak museli vypořádat například s případem, kdy hlavní komunikaci blokovali místní obyvatelé s cílem získat profit z humanitární pomoci transportované konvojem vozidel. V jiný okamžik rozehry se vojáci zúčastnili prohledávací operace, při níž odhalili a zničili výcvikovou základnu na území fiktivního státu Zandra. Sotva však zvládli tento úkol, na další jednotku čekala asi stovka místních obyvatel, kteří protestovali proti přítomnosti vojáků v souvislosti s tragickým úmrtím sedmiletého chlapce. Připravené situace byly simulovány s naprostou přesností a do všech detailů. Při kontrole místních osob nebyla nouze o vyhrocené okamžiky: chyběly jim osobní dokumenty, podařilo se zadržet dlouho hledanou osobu, což vždy vyžaduje ostražitost a chladné nervy. Na jiném místě se podařilo odhalit a zničit sklad chemických substancí, které by se mohly stát vhodným zbožím pro černý trh a pro přípravu trhavin.

In the first half of October more than 1,700 soldiers and 550 pieces of equipment, most of which was provided by the 7th Mechanized Brigade, fulfilled the scenario of tasks within the exercise Strong Campaigner 2007. According to the Brigade Commander Col Štefan Kaleta, a unified tactical scheme had been designed for preparation works as well as for the exercise as such. “When we were preparing the schedule of exercises for this year, we considered designing a different scenario and different situation for every exercise. After we carefully analyzed all contingencies we decided to plan a complete peace operation named the Iron Elephant comprising a peace enforcement operation and a peace keeping operation. The training troops were given the opportunity to practice activities related to attack, defense, guard duty, peace enforcing, crowd dispersing, patrolling, vehicle inspecting and convoy escorting.”

Každý z uvedených incidentů velitelé a pracovníci operačních skupin přesně zaznamenali a okamžitě vyhodnotili tak, aby velitelé jednotlivých stupňů byli schopni se rozhodnout a vydat nařízení svým jednotkám, případně byli schopni vyžádat si podporu od vyšších stupňů. Cílem každé rozehry bylo, podle slov plukovníka Kalety, „prověřit odbornou způsobilost příslušníků jednotek, jejich schopnost vyhodnotit situaci a zvolit správný postup při řešení konkrétního úkolu“. Přestože se řada vojáků ze 7. mechanizované brigády i dalších jednotek zapojených do cvičení Strong Campaigner 2007 již zúčastnila zahraničních operací, pro mnohé z nich bylo setkání s demonstrujícím davem a také těsná součinnost s jinými druhy vojsk něčím novým. Další premiérou bylo také široké použití simulátorů střeleb MILES, které nekompromisně zaznamenávají účinnost střelby, poranění i ztráty, a tak o efektivnosti zásahu nebylo možné diskutovat. Velitelé rot museli zvládnout také součinnost s leteckými návodčími. „V takovém rozsahu jsme spolupracovali poprvé,“ vyhodnotil tuto část cvičení velitel brigády a dodal: „Přineslo nám to řadu problémů, ale také spoustu nových podnětů.“ Určitým specifikem bylo také nasazení jedné tankové čety. „Máme vcelku zvládnutou činnost tanků v bojových operacích, ale nyní jsme hledali pro tanky místo v mírových operacích,“ vysvětlil nám plukovník Štefan Kaleta. Podle jeho názoru bylo nezbytné pochopit, jak využít přednosti tanků. „Bylo to pro nás poučení a dnes víme, že tanky se dají použít i v mírových operacích. Jsou vyzbrojeny moderní technologií, například termovizemi nebo systémem řízení palby, které umožňují sledovat prostor před tankem nejenom ve dne, ale i v noci. Lze tak rozkrývat činnost a pohyb v tomto prostoru, což bojová vozidla pěchoty v takovém rozsahu neumožňují.“ Cvičení Strong Campaigner 2007 se stalo významnou součástí plnění úkolů souvisejících s postupným dosažením plných operačních schopností. V jeho průběhu se jednotky začleněné do 7. brigádního úkolového uskupení musely vypořádat s řadou situací, jejichž námět vycházel z praktických zkušeností při řešení mezinárodních operací na udržení míru.

I

n order to make the individual parts of the scenario as life like as possible, a real map of the Czech Republic was used and a fictitious administrative division of the territory of conflict was created. Soldiers were consequently deployed on the territory of three states named Lamento, Zandra and Kavala, that were established after the Union of People’s Republics of Lamento and Kavala had disintegrated. Due to further developments a military conflict occurred and the armed forces of Lamento invaded the territory of Zandra. The

task of ZANFOR consisting of the 7th Brigade Task Force personnel was tasked to keep the peace in these two states. The main objective of the exercise was to bring to trial readiness of the 7th Brigade Task Force staff for possible deployment in various operations. Apart from the 7th Mechanized Brigade, soldiers of other units, such as the Liberec brigade of radiation, chemical and biological protection, Air Force, Signal Corps, as well as the Military Police and artillery personnel of Jince participated in the exercise. The overall

13

Strong Campaigner 2007

exercise scenario as well as its individual episodes had been planned and acted out in a great detail with regard to any possible situation that may emerge during a peacekeeping operation. As an example, the soldiers had to tackle a situation in which one of main roads had been blocked by a crowd of locals demanding a profit from the humanitarian aid carried by a convoy of trucks. Another episode featured a search operation that resulted in locating and destroying an enemy training base on the territory of Zandra. Once this task had been accomplished another challenge emerged. The peacekeepers were confronted approximately by one hundred angry locals who protested

against their presence after an incident in which a seven year old boy was killed. All episodes were acted out very carefully; great attention was paid to every detail. During an episode in which documents of locals were checked, precarious moments were common: the inspected person did not possess any documents or a wanted individual was apprehended. These situations compelled the soldiers to remain vigilant at all times and keep a cool head. Another part of the scenario entailed locating and dismantling a warehouse storing chemical substances that could be used for manufacturing explosives or sold at the black market. Developments of all episodes were carefully recorded and immediately evaluated by the operation groups’ personnel, thus giving the commanders working on different levels an opportunity to make decisions on further course of actions. Each episode served, as Col Kaleta puts it: “To test the expertise of our units personnel, their ability to evaluate various situations and select the appropriate course of action when tackling each specific assignment.” Despite the fact that a considerable number of soldiers participating in the Strong Campaigner 2007 had previously served in foreign operations, facing a demonstrating crowd or very tight cooperation with other branches of arms was a novelty. Also, new shooting simulators MILES were used extensively during the exercise for the very first time. Their advanced technology is uncompromising in recording the shooting accuracy, including casualty figures; therefore, the effectiveness of target destruction is out of question. The company commanders had to manage to interact with the air control team. “It was new for them to cooperate in such extent”, describes this leg of the exercise the brigade commander. “It did cause some problems but at the same time it provided us with the necessary feedback.” Deploying a tank platoon was another newly introduced feature. “We are familiar with coordination of tanks in combat situation, however, this time we attempted to utilize tanks in a peace operation,” explains Col Štefan Kaleta. He continues to say that it became a necessity to realize how to use the advantage of deploying tanks. “We have learned our lesson and presently we are aware that tanks can be utilized in peace operations. They are equipped with the latest technology, such as thermal imaging or shooting control system which enable the crews to observe the area in front of the tank not only by day but also at night. Thus, as opposed to the armored personnel carriers, all movement can be detected in the observed perimeter.” The exercise Strong Campaigner 2007 proved to be a significant event in fulfilling tasks leading to gradual attaining of full operational capabilities. Participating units of the 7th Brigade Task Force were to tackle a number of staged episodes that were based on experience gained during previous peacekeeping operations. Jan Procházka Photos: Radko Janata

14

Stonožka míří do Lógaru Spočítat nožky u stonožky se nedaří ani mnohým entomologům a spočítat, kde všude již dětské stonožkové hnutí „Na vlastních nohou“ pomohlo, je stejně nelehký úkol i pro armádní statistiky. Za sedm let spolupráce Stonožky s příslušníky jednotek Armády České republiky působícími v zahraničí to jsou desítky projektů. „Pomáháme tam, kde válka ponížila lidskou důstojnost, kde válka sebrala dětem radost ze života a pocit bezpečí,“ řekla v zaplněném sále pražské Lucerny, kde se počátkem prosince konal již sedmnáctý vánoční koncert stonožkového hnutí, jeho prezidentka Běla Gran Jensenová.

K

romě patnácti set dětí a učitelů byli na koncertě přítomni i významní hosté. Resort obrany zastupovali zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – ředitel Společného operačního centra generálmajor Josef Prokš a poradce ministryně obrany Viktor Meca. Z lóží Lucerny koncert sledovali také velvyslanec Norského království v České republice Peter Raeder, senátor Richard Sequens a patronka Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých paní Mathilda Nostitzová. Spolupráci armády se Stonožkou ocenil generál Prokš, který na vlastní kůži zažil, jak důležité je ukázat lidem ve válečných zónách opravdovou tvář vojáků, kteří přinášejí klid a bezpečí. „Mnohdy jsou vojáci bráni jako cizáci

a žoldáci, ale díky dárkům od stonožkových dětí mohou ukázat i lidský rozměr své přítomnosti. Ukázat, že přišli pomáhat.“ A pomáhat chce Stonožka i v Lógaru v Afghánistánu, kam na jaře příštího roku odjede kontingent českých vojáků. „Již nyní na mnohých stonožkových školách děti sbírají hračky, sešity a různé školní pomůcky, které chtějí předat příslušníkům českého provinčního rekonstrukčního týmu,“ prozradila nejbližší plány prezidentka stonožkového hnutí Běla Gran Jensenová a dodala: „Věříme, že i díky této pomoci se podaří českým vojákům rychleji navázat kontakt s místními lidmi a přesvědčit je, že jim přinášíme pomoc a naději na klidný a bezpečný život.“

The Centipede on the Way to Logar Some entomologists might struggle to count all legs on a centipede but to count all places where the children’s Centipede movement “On Own Feet” has helped, would be a tall order even for the military statisticians. During the seven years of cooperation of the Centipede with the Czech Armed Forces personnel serving abroad, tens of different projects have been implemented. “We have been helping in places where human dignity has been humiliated where war has taken away from children the joy of life and sense of security,” maintained Běla Gran Jensen, the president of the Centipede movement in the full Lucerna auditorium where at the beginning of December, the 17th Christmas concert organized under the auspices of the Centipede movement, took place.

A

part from 1,500 children and teachers a number of VIPs were present. The Ministry of Defense was represented by the Deputy Chief of General Staff – Director of the Joint Operations Center, Maj Gen Josef Prokš and an advisor to the Minister of Defense, Viktor Meca. The Norwegian Ambassador to the Czech Republic Peter Raeder, Senator Richard Sequens and the benefactor of the Union of the Blind and Visually Handicapped People, Mathilda Nostitz looked on from the theater boxes. The cooperation between the Centipede and the Czech military was appreciated by Maj Gen Prokš. He had witnessed personally the importance of showing the human side of the military personnel bringing peace and security to people who live in conflict zones. “In many cases soldiers are seen as a foreign element or mercenaries but presents donated

to the children by the Centipede provide the necessary human touch. It shows that they are there to help.” The Centipede is preparing to help in Logar, Afghanistan hand in hand with the Czech Armed Forces contingent that will deploy in spring next year. “Collected toys, exercise books and other school aids will be handed over to the provincial reconstruction team. The collection process has been underway at schools under the Centipede’s patronage,” explains about the imminent plans of her movement the president, Běla Jensen. She adds: “We trust that these efforts will contribute to establishing good relationship between the Czech soldiers and the local population, thus convincing them that we bring them hope and prospects for a safe and peaceful life.” Jan Procházka Photos: Radko Janata

15

T he Tigers All Together

Tygři společně Další ročník tradičního leteckého cvičení NATO Tiger Meet, tentokrát označovaný také jako Arctic Tiger 2007, se uskutečnil na přelomu září a října na norské letecké základně Orland. Ani letos zde nechyběli příslušníci 231. letky bitevních vrtulníků z Přerova se dvěma stroji Mi-24V.

P

ůvodní plány sice počítaly s vysláním čtveřice bitevních vrtulníků, nicméně z důvodu finančních úspor musel být jejich počet snížen na polovinu. I přesto se letci z Přerova na mezinárodním cvičení, jehož se účastnilo třináct jednotek z devíti zemí, neztratili a opět předvedli, jak mistrně své stroje ovládají. Norské prostředí poskytlo českým pilotům jedinečnou příležitost k výcviku. Na rozdíl od České republiky totiž kopce v okolí letecké základny Orland dosahují výšek kolem 2500 metrů, a tak zde mohli mnohem lépe trénovat létání ve vysokohorském terénu. Tento výcvik je navíc velmi důležitý pro případné nasazení našich vrtulníků v zahraniční misi. Létání v Norsku mělo oproti středoevropskému terénu řadu odlišností. Tou první jsou velmi časté změny počasí. Prakticky neustálý silný vítr každou chvíli mění svůj směr, zatímco sluneční paprsky několikrát za den vystřídají prudké lijáky. „Pro osádky vrtulníků to znamená zejména pečlivě plánovat spotřebu paliva právě s ohledem na vítr. Normálně počítáte s tím, že jednu část trati poletíte proti větru a druhou naopak s větrem v zádech. Pokud se však jeho směr změní,

16

výrazně vzroste spotřeba paliva, které by pak nemuselo stačit pro bezpečný návrat,“ vysvětluje kapitán Petr Čepelka, jeden z pilotů Mi-24V. Velkou pozornost bylo nutné věnovat také sledování nejrůznějších překážek v terénu, například elektrických drátů natažených přes norské fjordy. Při samotném cvičení spolupracovali čeští letci zejména s osádkami dalších vrtulníků, konkrétně Super Puma britské RAF, Merlin od britské Royal Navy a domácích Bell-412. Velké vrtulníkové formace nacvičovaly především mise na záchranu pilotů v nouzi Combat SAR a transporty raněných v rámci misí MEDEVAC. O naše „čtyřiadvacítky“ měly zájem také norské speciální jednotky, které si několikrát vyzkoušely výsadky z bitevních vrtulníků. Nasazení našich strojů tak bylo velmi intenzivní a každý nalétal v průměru pět hodin denně. Dopolední společné mise s dalšími jednotkami většinou zahrnovaly doplňování paliva na předsunutém stanovišti (FARP), odpoledne se pak létalo ještě v okolí letecké základny Orland. I přes často nepříznivé počasí byla zrušena jen jediná mise. Čeští piloti si pochvalovali i celkovou organizaci

cvičení Arctic Tiger 2007. „Ocenili jsme zejména způsob, jakým se zde plánují konkrétní bojové mise. Vše se řídí přesně podle standardních aliančních postupů, a tak nám i tato fáze cvičení přinesla mnoho zkušeností,“ dodává další z přerovských pilotů, kapitán Jiří Chrobák. Součástí Tiger Meetů je každoročně i pevný společenský program, jehož smyslem je zejména prohlubování vztahů a vzájemné spolupráce jednotek sdružených v NATO Tiger Association. Celé cvičení má navíc i podobu určité soutěže, během níž se příslušníci jednotlivých jednotek navzájem hodnotí v několika oblastech. Hlavní cenou je takzvaný Stříbrný tygr, kterého v letošním roce získala belgická 31. letka. Cenné trofeje však získali i příslušníci 231. letky bitevních vrtulníků. Konkrétně šlo o třetí místo v kategorii nejlépe zbarveného letadla a třetí místo v „tygřích hrách“, které tvoří několik netradičních, avšak náročných sportovních disciplín. Největší poctou však bylo druhé místo v soutěži o nejlepší létání. Příslušníci všech ostatních jednotek tak ocenili profesionalitu českých letců při plnění bojových misí. I to je důkazem, že dnes mají své pevné místo v elitní asociaci tygřích letek.

This year the traditional NATO air exercise Tiger Meet was called The Arctic Tiger 2007. It was held at the turn of September and October 2007 at the Norwegian air base of Orland. The Czech military was represented by two Mi-24V helicopters manned by the 231st Helicopter Squadron personnel of Přerov.

T

he original plan was to deploy four helicopters, however, for funds saving reasons, only two helicopters participated in the exercise. Despite this slight disadvantage, the Přerov personnel proved their excellence in handling their aircraft at this international exercise featuring thirteen flight crews from nine different countries. Flying over the terrain of the Norwegian countryside proved to be a remarkable experience for the Czech pilots. The air base surroundings are spotted with mountain tops reaching as high as 2,500 meters and this sort of profile cannot be found anywhere in the Czech countryside. Furthermore, flying in such altitudes is a unique opportunity to practice for possible deployment in foreign operations. Also, unlike Central European climate conditions, the weather conditions in Norway are very changeable. The wind hardly ever stops blowing and its direction never stops changing, also, the sunshine can be replaced with a heavy downpour at the drop of a hat. “Due to the wind the helicopter crews are obliged to make careful planning for the amount of fuel. Usually, you are flying one way with the wind and vice versa, but

once the wind direction changes, the consumption increases and your return to base may be in jeopardy,” explains Capt Petr Čepelka, one of the Mi-24V’s pilots. Great attention must also be paid to various obstacles that can be encountered, mostly power lines stretched across the Norwegian fjords. During the exercise, the Czech crews collaborated mainly with the British Super Puma helicopters of the Royal Air Force, Merlin of the Royal Navy and the Norwegian Bell-412 flight crews. Larger helicopter flight formations practiced Combat SAR, emergency rescue missions for pilots and MEDEVAC casualty transport missions. Our “24’s” received a lot of attention from the Norwegian Special Forces who practiced several parachute jumps from aboard our helicopters. Our aircraft were very busy, logging in about 5 flying hours daily. Morning joint missions comprised refueling at the forward positions (FARP), afternoons were devoted to flight missions in the vicinity of the Orland air base. Despite prevailing inclement weather conditions, only one flight mission had to be suspended. Among others, the Czech pilots praised the overall organization of the Norwegian exercise. “The procedures for planning

flight missions were commendable. They strictly followed standardized NATO rules, consequently, this stage of exercise provided us with invaluable experience,” adds another Přerov pilot, Capt Jiří Chrobák. An indispensable part of every year’s exercise is activities devoted to socializing. They serve as a tool in getting to know each other and facilitate mutual cooperation of units organized in the NATO Tiger Association. Also, the entire exercise is designed as a sort of a contest with the participating parties evaluating one another in different skills. The Silver Tiger – the first prize in the contest was awarded to the 31st Squadron of the Belgium Air Force. The 231st Combatant Helicopter Squadron personnel were also awarded several trophies. They won the third prize in the competition for the best helicopter paint design and the third prize in the so called “Tiger Games”, which are comprised of a number of unusual, yet very demanding sport disciplines. Nevertheless, the greatest achievement was the second place in the helicopter flying contest. Winning this prize proved that the foreign colleagues recognized the professionalism of the Czech pilots during training combat missions which serves as undeniable evidence that they belong among the elite company of the NATO Tiger Association. Tomáš Soušek

17

„Dnes jste zhruba za hodinu střeleb posunuli dějiny brigády o třicet let dopředu a z analogového věku jste vstoupili do digitálního,“ prohlásil před příslušníky 25. protiletadlové raketové brigády z jihočeských Strakonic velitel společných sil Armády České republiky generálmajor Jiří Halaška. Stalo se tak počátkem října po úspěšném zakončení zkušebních střeleb z modernizovaného kompletu KUB (SA-6 GAINFUL) na centrálním polygonu polských vzdušných sil Ustka na pobřeží Baltu.

P

obyt tří desítek protiletadlovců na mořském pobřeží zahrnoval několik etap, během nichž plnili řadu úkolů. Patřila sem kontrola raket na polské technologické lince, při níž se do jejich šestimetrového těla montuje zařízení pro autodestrukci. Bylo to též školení v bezpečnostních pravidlech při provádění střeleb a rovněž nácvik vedení bojové činnosti v podmínkách pasivního rušení. Letošní střelby byly ve dvou věcech premiérové. Strakoničtí si sem poprvé přivezli rakety typu 3M9M3E, které mají výkonnější motor a citlivější hlavice, takže jejich schopnost zaznamenat terč je vyšší než u starší verze. „Bez jakýchkoliv problémů zachytávaly cíl na dálkách, kdy by staré rakety ještě nereagovaly,“ pochvaloval si velitel 25. protiletadlové raketové brigády plukovník Josef Slavík. Druhou a zásadnější novinku představoval modernizovaný řídicí a naváděcí radiolokátor SURN CZ. Právě proto dostaly střelby označení „zkušební“. V reálu tu totiž pod dohledem komise probíhaly vojskové zkoušky tohoto digitalizovaného systému, který pro obsluhu lokátoru a tím i efektivnost palby – neboť z tohoto vozidla se dálkově startují rakety umístěné na odpalovacích zařízeních – přináší mnohá vylepšení. Umožňuje kupříkladu připojení k automatizovanému systému velení a řízení RACCOS a činnost v tzv. „tichém“ režimu využívajícím externí data o vzdušné situaci. Nižší výkon vysílače při zachování původního dálkového dosahu snižuje pravděpodobnost detekce lokátoru protivníkem. O zhruba 60 procent poklesla energetická náročnost zařízení. Výrazně se změnilo vybavení pracoviště operátora a palebného důstojníka, kteří mimo jiné vidí komplexní zobrazení vzdušné situace na barevném displeji. Rozšířily se též možnosti výcviku osádky radiolokátoru na zabudovaném simulátoru. A konečně – SURN CZ obsluhují pouze tři osoby, zatímco jeho předchůdce SURN-I zvládala osádka čtyřčlenná. Letošních střeleb se zúčastnily oba systémy. Jeden cíl ničil palebný důstojník praporčík František Hammerbauer z radiolokátoru SURNI a druhý terč zlikvidoval poručík Ladislav Lukavský ze SURN CZ. „To, co se udělalo, jsme nyní ověřili v praxi a jsme maximálně spokojeni. Funguje to,“ řekl několik okamžiků po akci plukovník Josef Slavík. „Je vidět, že obsluhy jsou připraveny a jsou schopny zareagovat.“

18

Skok o třicet let kupředu

A Leap 30 Years Forward “Today, within the period of one hour of shooting practice, the history of our brigade has leapt forward by thirty years. The analogical age has been replaced by the digital age,” announced Major General Jiří Halaška, the Joint Forces Commander, ACR. The Commander spoke to the 25th Anti-aircraft Missile Brigade personnel from the southern Bohemian town of Strakonice. This event occurred at the beginning of October following successful results in trial shooting tests of the modernized KUB (SA-6 GAINFUL) unit at Ustka. This is the central training area of the Polish Air Force and is located on the shores of the Baltic Sea.

T

he training of our thirty anti-aircraft defense personnel was divided into several stages, each of them covering various tasks. They included an inspection of rockets on the assembly line, specifically the installation of the selfdestruction device inside their six meters long chassis. The personnel also underwent instructions in safe handling of weapons during the shooting practice as well as practice in combat related activities under conditions of passive interference. This year’s exercise witnessed two novelties. For the first time ever, the Brigade personnel used 3M9M3E rockets boasting more powerful propellers and warheads with increased sensitivity. The warheads are capable of locating targets with higher precision as compared to the previous version. “The new warheads can easily locate remote targets which before would not even have been detected,” praised the new technology the Commander of the 25th Anti-aircraft Missile Brigade, Col Josef Slavík. More importantly, the other technological newcomer is the modernized SURN CZ control and guidance locator. Due to its deployment, the shooting practice was tagged “trial”. In real life exercise, a panel of judges evaluated performance of this digitalized system in combat conditions. Given the fact that this mobile unit is capable of launching rockets from their pads by a remote switch, the improvement rests in increased firing accuracy and less complicated manipulation for the locator crew. The improved SURN CZ can be interconnected with automated command and control system RACCOS, it is also able to work in the “silent” mode utilizing the external data of the air situation. The decreased output of the locator covering an unchanged distance range reduces the possibility of its detection by the enemy. The energy consumption is diminished by as much as 60 percent. The operator’s and fire officer’s station have undergone a significant facelift. Apart form other improvements, the station crew is able to observe the overall air situation on digital color screens. Also, the built-in simulator enhances the opportunity for personnel training. Last but not least, SURN CZ is operated by a crew of three while four men were needed to operate the previous SURN-I. Both systems were deployed during this year’s exercise. In their successful missions to destroy the targets the former was operated by Lt Ladislav Lukavský, the latter by WO2 František Hammerbauer. “We have been able to test all upgraded components and we are very happy with the outcome. They do work,” maintained Col Josef Slavík immediately after the exercise. “It is obvious that our crews are well prepared and ready to respond.” Jaroslav Pajer Photos: Jan Kouba

19

Voják i fotograf

Veřejnost od příslušníků armády očekává profesionalitu, sílu i odvahu. To všechno podpraporčík Daniel Hlaváč bezesporu splňuje a každý den to dokazuje jako zástupce velitele čety 43. výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi. Během své vojenské kariéry se zúčastnil pěti zahraničních misí, řady zahraničních cvičení a úspěšně absolvoval kurz Komando. Mimo to má však ještě jeden dar, a to vidět vojenský život očima umělce, zachytit sílu okamžiku. Na jeho fotografiích tak můžeme vidět drsný vojenský život a současně krásu země, kde vojáci působí, či nuzné podmínky místního obyvatelstva. Nejinak tomu bylo v případě jeho posledního nasazení v misi ISAF. I do této mise si podpraporčík Hlaváč vezl několik fotoaparátů a každou volnou chvíli využil k fotografování. Výsledky jeho práce byly zúročeny hned dvakrát. S fotografií, kterou nazval „Tváře afghánských školáků“, získal třetí cenu v kategorii Každodenní život na prestižní soutěži profesionálních fotografů Czech Press Photo 2007. To nejlepší z jeho fotografií můžete od 10. prosince 2007 do 31. ledna 2008 spatřit na autorské výstavě „122 dní v Afghánistánu“, která se uskuteční ve Strahovském klášteře v Praze. Cílem této výstavy je představit tvorbu podpraporčíka Daniela Hlaváče a současně široké veřejnosti přiblížit, co obnáší nasazení našich vojáků v zahraničních operacích. Pro ty, kteří nebudou mít možnost výstavu navštívit, nabízíme několik fotografií, aby si sami mohli udělat představu o výjimečném talentu tohoto vojáka – fotografa.

Soldier and Photographer The civilian public expects of their armed forces personnel, strength, courage and professionalism. WO1 Daniel Hlaváč embraces all the above mentioned features and proves his skills on a daily basis in his position of the deputy platoon commander of the 43rd Airborne Mechanized Battalion in Chrudim. During his military career he has served in five foreign operations, participated in a number of international exercises and successfully graduated from the course Komando. Apart from all of this, he is blessed with the ability to see the military life with an eye of an artist and power to capture the fleeting moments to be remembered. His pictures depict the harsh side of military life as well as the beauty of the countryside or the deplorable living conditions of local population. His most recent photos taken during his deployment with ISAF are no exception. As a habit WO1 Hlaváč brought with him a few cameras and spent all his spare time by picture taking. The results of his artistic work received a very positive acclaim. One of his photos, dubbed “Faces of the Afghan Schoolchildren”, was awarded the third prize in the prestigious professional Czech Press Photo 2007 contest in the category named Everyday Life. The best of his works will be on display at the Prague’s Strahovský klášter between 10th December 2007 and 31st January 2008 at the “122 Days in Afghanistan” author’s exhibition. Its objective is to present the work of Daniel Hlaváč and acquaint the general public with everyday trials and tribulations of troops serving abroad. For those who will not have the opportunity to visit the exhibition, a few examples of an exceptional talent of WO1 Hlaváč are shown on this page. 1st Lt Lada Kovářová Photos: WO1 Daniel Hlaváč

„Věřím v lepší budoucnost a že se nám podaří začlenit se jednou do Evropské unie.“ Jestliže kosovští Albánci postávali před volebními místnostmi a živě diskutovali, pak situace v srbské menšině u obce Sekirača, kde žije ještě posledních deset Srbů, byla zcela odlišná. Tato vesnička, vzdálená desítky kilometrů od Podujeva a spadající již léta do českého sektoru odpovědnosti, prožívala volební ruch zcela jinak. „Zprvu nám říkali, že k volbám jít nemohou, protože se obávají o svou bezpečnost,“ vysvětlil nám situaci srbské menšiny velitel LMT (Liaison Monitoring Team) kapitán Martin Kustovný. „Nejbližší volební místnost pro ně byla ve vesnici Orlané a tam se obávají sestoupit ze svých horských chalup. Kontaktovali jsme proto pracovníky OBSE, zda je možné vyslat mobilní volební tým.“ Podle vyjádření kapitána Kustovného tým i s doprovodem českých vojáků na Sekiraču skutečně vyrazil, ale nikdo z místních Srbů k volbám nakonec nepřišel.

Volte 71, volte 117! Volební plakáty a dokonce velkoplošné billboardy s nejrůznějšími volebními hesly na nás doslova útočí z každé volné plochy podél silnice k Podujevu. Vylepení hesel se nevyhnula ani autobusová zastávka a dokonce ani tabule upozorňující řidiče, že se v blízkosti nachází základna KFOR s českými vojáky. Předvolební akce a kvas se tak v Kosovu rozběhly už několik týdnů před vlastními volbami, které se v této srbské provincii usilující o samostatnost konaly 17. listopadu.

VOLÍME BUDOUCNOST Třiatřicet volebních místností, které se nacházely v prostoru odpovědnosti českého kontingentu, bylo většinou v místních školách, a tak jsme na chodbách místo dětí potkávali muže i ženy všech věkových kategorií. Dostat se k volebním místnostem a dokonce až k volebním urnám nebyl problém. V jedné z podujevských základních škol nás přivítal člen volební komise a současně ředitel této školy Enver Lafiti. „Chcete jít přímo do místnosti, kde se volí? To není problém. Pojďte, sami uvidíte, že volby jsou demokratické a probíhají v klidu.“ Vybrat si volební místnost, kam vstoupíme s fotografem a kameramanem, nebylo snadné. Důvod? Zvali nás do všech, prý ať všichni vidí, že volby jsou bez problémů. V jedné z místností se k volbě právě chystal dvaasedmdesátiletý Selmer Zymeri s typickým bílým fezem na hlavě. Když jsme se ho zeptali, co od voleb očekává, odpověděl s hrdostí ve tváři: „Co nejrychlejší samostatnost. Já již toho moc nepotřebuji, ale volím, aby se lépe měli mladí lidé. Doufám, že nám volby přinesou svobodu a také více práce.“ Samostatnost Kosova byla také hlavním volebním programem všech šesti nejsilnějších stran, které do volebního klání vstoupily. Jejich zástupci byli přítomni ve všech volebních míst-

22

Zvítězí rozum nad emocemi? nostech, a tak si sami Kosované dohlíželi na právoplatnost a demokratičnost voleb. Seděli pěkně na židlích a jen pozorovali, zda všichni voliči mají fluorescentní barvou označený prst – to aby nemohli volit dvakrát, třeba v jiném okrsku, a zda jsou za plentou sami. „To je v pořádku, že volební arch zaškrtávají dva lidé naráz,“ vyvedla nás z případného omylu Valentina Demolli, která byla členkou volební komise v další místní škole. „Bohužel někteří starší občané jsou negramotní, ale právo volit mají, a tak jim s vyplněním archu může pomoci například někdo z rodiny.“ Tato milá studentka psychologie od voleb očekává také samostatnost a širší uplatnění mladých lidí.

ZÁLOŽNÍ ROTA V AKCI Již od počátku letošního ledna byli příslušníci výsadkové roty chrudimského praporu v pohotovosti pro případ, že by si tuto jednotku vyžádal velitel KFOR pro posílení svých jednotek na území Kosova. „Náš výcvik byl velice intenzivní. Neustále jsme procvičovali například vyhledávací operace, činnost na kontrolních stanovištích či patrolovací činnost, absolvovali jsme také výcvik na potlačování davu,“ vysvětlil nám na základně Camp Villa velitel roty kapitán Miroslav Kružica. Chrudimští výsadkáři od ledna až do začátku listopadu byli neustále v dosahu, nemohli cestovat

mimo území České republiky a jejich případná rodinná dovolená byla limitována vzdáleností od domácí posádky. „Počátkem listopadu jsme byli aktivováni a během pěti dnů jsme byli připraveni k přesunu. Potvrdilo se tak, že naše hotovost nebyla zbytečná. Nyní působíme jako záloha velitele mnohonárodního úkolového uskupení Střed, takže můžeme být nasazeni kdykoliv v celém sektoru jeho odpovědnosti.“ Více než stovka českých výsadkářů se tak při patrolovací či jiné činnosti pohybuje v terénu, jehož reliéf i nadmořská výška se značně mění. Podle slov velitele je výhodou, že téměř devadesát procent příslušníků této jednotky má již zkušenosti z působení v zahraničních misích. „Během prvních dnů jsem zde měli možnost cvičit společně se Švédy a Iry a již jsme také plnili nejrůznější úlohy podle zadaného úkolu.“ Spektrum činností roty je skutečně pestré a velitel mnohonárodního úkolového uskupení Střed, irský brigádní generál Gerry Hegarty je s činností a schopnostmi české jednotky spokojen. „Jsou to fantastičtí vojáci a jsem rád, že jsou tady v době voleb s námi. Je to výjimečně dobrá jednotka a přál bych si, aby zde mohli zůstat déle.“ Podle svého vlastního vyjádření je generál Hegarty spokojen nejen s posilovou českou jednotkou, ale s celým českým kontingentem. „Rád bych měl ve své podřízenosti více českých vojáků.“

ŘÍMŠTÍ BOHOVÉ MLČÍ Přestože je Kosovo vzdálené od bájného Říma mnoho stovek kilometrů, římský císař Augustus i dnes bdí nad bezpečností tohoto území. „Dnes, v době konání voleb, plníme zcela běžné monitorovací a patrolovací úkoly,“ sdělil nám velitel českého kontingentu podplukovník Milan Schulc a dodal: „Situace je zatím klidná a pro případ nějakých nepokojů, které by mohly přerůst v ničení majetku či vést k etnickému násilí, tedy k ohrožení bezpečnosti a života místních občanů, je zpracován krizový plán Cézar Augustus.“ Podle hodnocení velitele českého kontingentu byla situace v předvolebním období klidná. „Vzhledem k bezpečnostní situaci, která to umožňovala, se velitel KFOR rozhodl částečně změnit způsob plnění operačního úkolu. Smyslem opatření bylo, abychom byli méně vidět. Změnily se trasy patrol, důraz byl položen na monitorování a při kontrolách vozidel na silnici byl také zvolen jiný scénář.“ Vojáci tak plnili všechny běžné úkoly, ale pohybovali se na vzdálenějších komunikacích a zastavovali pouze vozidla, kde měli jasné podezření na případnou nelegální činnost či ukrytou zbraň. „Naše činnost gradovala ke dni voleb. Příslušníci LMT týmu v předvolebním období monitorovali veškerá předvolební shromáždění a činnost různých organizací na obou stranách volebního spektra. V době vlastních voleb jsme pak dodržovali stometrovou hranici pohybu od volebních místností.“ Vojáci KFOR tedy do voleb v srbské provincii Kosovo nezasahovali a pouze monitorovali bezpečnostní situaci. Konečně, to je také jejich hlavním úkolem. Opouštíme Podujevo a ze všech ploch podél silnice nás stále ještě oslovují již různě potrhané volební plakáty. Kosovo hlásí i den po volbách klid a my doufáme, že také v dalších dnech a měsících zde opět zvítězí rozum nad emocemi a etnickými vášněmi.

Sanity Prevailing over Emotions Vote for 71, vote for 117. Pre-election posters or large size billboards with various campaign slogans dot the road sides on the way to Podujevo. Even a bus stop and a direction sign to the Czech KFOR base are covered with campaign posters. The pre-election buzz for Kosovo elections had already begun some weeks before the election date of 17th November 2007.

CHOOSING THEIR FUTURE 33 polling stations located in the Czech area of responsibility (AOR) were mostly established in local schools, so instead of schoolchildren, we encountered adults of all ages walking down their corridors. To enter a polling station and get close to a ballot box did not pose any problem for us. Enver Lafiti, an election committee member and the headmaster, welcomed us in his school. “Would you like to see the polling station? No problem. Come on in. You can see for yourselves that the election process is calm and democratic.” It turned out to be a little difficult to choose a polling station for our TV report as members of other election committees encouraged us to see their own polling station. In one of them we saw the 72 years old Selmer Zymeri wearing the typical local headscarf readying to cast his vote. When asked what his expectations of the ongoing elections were, he answered proudly: “The independence. As soon as possible. I’m an old man but I’ve come to vote so the young can be better off. I hope that the elections will bring us independence and more jobs.” The independence for Kosovo was on top of the agenda for all six of the largest political

parties competing for their voters. They had their representatives in every election committee so Kosovans themselves monitored the validity and democratic character of the elections. They sat still on their chairs and observed whether all voters had dipped their finger in a fluorescent paint so they would be prevented from voting again in a different election district or whether they entered the space behind the curtain individually. “It’s ok, if sometimes two people do the ticking of candidate names together,” clarifies to us Valentina Demoli, an election committee member at another local school. “Unfortunately, some elderly citizens are illiterate. Still, they do not lose their right to vote and a member of their family is allowed to help them in the voting process.” Valentina, a nice young lady majoring in psychology at university, expects independence and more opportunities for young people after the elections. “I believe in a better future and hope that one day we will become a member of the European Union.” While Kosovo Albanians gathered for lively discussions in front of the polling stations, the ten remaining Serbs of the Serbian minority living in vicinity of the village of Sekiraca located in the Czech AOR several tens of kilometers from Podujevo, had different sentiments. “At first they told us they couldn’t go to elections because they were worried about their safety,” explains the Liaison Monitoring Team (LMT) commander, Capt Martin Kustovný. “The closest polling station was open in the village of Orlane, but they were afraid to make the trip from their houses up in the hills. We had to contact the OBSE personnel to ask whether it was possible to send a mobile polling team.” Capt Kustovný later added that eventually a mobile polling team was deployed, nevertheless, none of the Serbs ventured to participate in the elections.

23

Sanity Prevailing over Emotions SUPPORT COMPANY IN ACTION From the beginning of January of this year the parachute company personnel of the Chrudim battalion were on alert in case their presence in KFOR was needed. “We underwent a very intensive training and practiced repeatedly search operations, routine checkpoint activities, patrolling and crowd control related exercises,” explains the company commander Capt Miroslav Kružica at Camp Villa. The Chrudim paratroopers were from January to November in a state of alert so their travels were limited outside the Czech Republic and their family resort vacations had to be within convenient reach of their garrison. “Our unit was activated at the beginning of November and within five days we were ready to deploy. It became obvious that the extended state of alert was a necessity. Currently we serve as a support unit for the Multinational Task Force Center, so we can deploy to any part of our AOR.”

THE ROMAN GODS REMAIN SILENT

The hundred plus strong parachute unit conducts their patrol activities in rugged terrain in various heights above the sea level. The commander says that the fact that as many as 90 percent of his men served on foreign operations is an advantage. “During the first days of our deployment we exercised side by side with the Swedish and Irish troops and executed our routine tasks at the same time.” The scope of the company’s activities is extensive. The Multinational Task Force Center Commander Brig Gen Gerry Hegarty of Ireland does not waste words of praise for the Czech unit. “They are fantastic soldiers and I am happy to have them here, at the elections time. It is an excellent unit and I hope they would be able to stay longer.” Brig Gen Hegarty goes on to say that the same applies to the entire Czech contingent in KFOR. “I wish I could have more Czech soldiers under my command.”

24

Despite the fact that Kosovo lies hundreds of kilometers from the mythic ancient Rome, the Roman Emperor Cesar Augustus “keeps a vigil” over the security in the province. “Today, during the election period we are conducting monitoring and patrol activities,” says the contingent commander Lt Col Milan Schulc, adding: “The situation remains calm. In case of unrests leading to possible looting or violence against minorities so the safety and lives of local people might be in danger, we are ready to execute the crisis plan dubbed Cesar Augustus.” Lt Col Schulc assessed the overall situation before elections as calm and quiet. “The favorable security situation enabled us to partially change the operational assignment. The aim of this change was to make us less visible. Some patrol routes were altered, vehicle checks took a different scenario and emphasis was laid on monitoring activities.” The soldiers continued to conduct their routine tasks but they began to access remote locations and inspected only those vehicles that appeared to be involved in illegal undertakings or weapon transporting. “Our activities gained momentum with the upcoming election date. The LMT personnel monitored all pre-election rallies as well as all political subjects on either side of the electorate. A hundred meter safety perimeter around the polling stations was put in place on the election days.” The KFOR personnel were not directly involved in the election process, their activities were restricted to monitoring the security situation. After all, it was their chief assignment. When leaving Podujevo, on the road sides we can still see election posters, some in tatters. Kosovo is in peace one day after the elections and we do hope that in the days and months to come sanity will prevail over emotions and ethnic frictions. Jan Procházka Photos: Radko Janata

Zdá se to být téměř absurdní, že v době družicových naváděcích systémů, které jsou instalovány již i v mobilních telefonech, jsou klasické mapy stále tou správnou jistotou, bez které se neobejde žádný voják. Dopátrat se prvních historických zmínek o používání map by v době internetových naučných serverů jistě nebyl problém, zajímavější je však pátrat po tvorbě a využívání klasických map v současnosti. „Ve skladu jich máme přibližně tři sta sedmdesát tisíc a zákazníkovi jsme schopni poskytnout téměř pět set padesát druhů map v různých měřítkách,“ sdělil nám hned na úvod podplukovník Peter Danč, náčelník skupiny geografického zabezpečení velitelství KFOR v Prištině. „Týdně vytiskneme kolem sto padesáti až dvou set speciálních map podle zadání objednavatele a ze skladu jich vydáme dalších sedm set až osm set.“

The World of Coordinates and Meridians

Svět poledníků a souřadnic M

yslím, že statistiky na úvod už bylo dost. Pokusme se raději „rozklíčovat“ tato strohá, ale na druhé straně vypovídací hodnotu mající čísla, která ve svém důsledku přispívají k zajištění klidného a bezpečného prostředí na území celého Kosova. Najít na velitelství sil KFOR v Prištině, na vojenské základně s přiléhavým názvem Film City, budovu, kde sídlí „mapaři“, nebylo snadné. Ale ještě štěstí, že mapa je natolik mezinárodní pojem, že stačil jediný pohled na jednu z přízemních budov s nápisem MAP DEPOT, a bylo jasné, že bloudit, byť zatím bez mapy, opravdu nebudeme. Hlavním úkolem geografické skupiny je zabezpečit veškeré jednotky KFOR operačními, speciálními a topografickými mapami a také plnit úkoly spojené s prováděním terénní analýzy. Zvládnout tyto nesnadné úkoly však není úlohou pouze pěti příslušníků skupiny na velitelství, ale vydatně jim s tím pomáhají i členové takzvaných geografických buněk na jednotlivých velitelstvích úkolových uskupení působících v různých sektorech Kosova. „Na velitelství Sever s námi spolupracuje jeden Francouz, v západním sektoru jsou na geobuňce tři Italové, na jihu tři němečtí vojáci, na východním velitelství máme jednoho Američana, no a konečně na velitelství Střed dva Švédy,“ doplnil nám početní rozložení sil podplukovník Danč. Všechny mapy, které se zde produkují, jsou zhotovovány podle standardů NATO. Operační mapy v měřítku od 1:5 000 000 do 1: 250 000, topografické mapy 1:50 000 až 1:100 000. Podle požadavků jsou příslušníci skupiny schopni poskytnout i speciální mapy, které v pětadevadesáti procentech tisknou v měřítku 1:250 000. Všechny mapy vznikají

s využitím vektorových dat. „V současnosti produkujeme nebo aktualizujeme více než sedmdesát druhů různých speciálních map. Při jejich tvorbě vhodně kombinujeme různé typy vrstev podle konkrétních požadavků zadavatele,“ doplnil vstupní údaje vedoucí skupiny. Podle jeho slov musí jeho kolegové často zákazníkům doporučovat některé věci tak, aby mapa skutečně splňovala jejich představy a zadání. „Někdy si zákazník ani neuvědomuje, že použitím různých vrstev vznikne finální produkt se zcela novým určením, a tak plníme také úlohu poradenskou.“ Příslušníci jednotlivých jednotek a skupin při patrolování a plnění dalších úkolů najezdí denně po Kosovu tisíce kilometrů, a tak se nelze ani divit, že nejžádanější je auto mapa s detailní vrstvou komunikací. Při pohybu v prostoru, kde se dodnes ještě nachází nevybuchlá munice, je prvořadým kritériem bezpečnost, a tak často tištěnou mapou je také mapa s vyznačením nebezpečných oblastí. Pro práci příslušníků styčných monitorovacích týmů (LMT) nebo skupin CIMIC je zase často žádaným produktem mapa s vyznačením etnického rozložení obyvatelstva v jednotlivých operačních prostorech. Při krátkém výčtu nelze zapomenout ani na mapy pro příslušníky vzdušných sil, kde jsou například vyznačeny přistávací plochy, kontrolní body a další místa vážící se k bezpečnosti letového provozu. Při pohledu na regály plné přesných map a s vědomím, že například kosovské cesty po různých vesnicích se klikatí podle těžko identifikovatelného geografického klíče, je téměř až záhadou, že

mapy jsou přesné, aktuální a dokonce pokrývají i stavební boom na kosovských pláních. „Při tvorbě vrstev máme k dispozici sadu leteckých snímků z roku 2001, které pokrývají asi osmdesát pět procent kosovského území, a také další snímky z roku 2004, které pokrývají asi patnáct procent území, převážně města a větší vesnice. Používáme rovněž družicové snímky. V současnosti pracujeme na aktualizaci vybraných prostorů Kosova. Všechny podklady jsou georeferencovány, to znamená, že všechny mají svou polohovou přesnost,“ pokračoval ve výčtu pracovních postupů podplukovník Danč. Potenciální zákazník má v Kosovu skutečně výhodu okamžitého servisu a služby na počkání. „Jsme schopni splnit téměř všechna zadání. Požaduje-li zákazník určitý podklad, určitou nadstavbu, tak při měřítku 1:250 000 jsme schopni splnit jeho požadavky do několika minut, určitě do hodiny. Jiná je situace, vyžaduje-li zákazník větší území v menším měřítku. To pak vyžaduje ‚vyřezání prostoru‘, tedy rozdělení prostoru do několika lokalit tak, aby zákazník neodcházel do terénu s dvoumetrovou rolí. Takové zpracování do jednotlivých mapových sekcí pak vyžaduje i několik hodin práce.“ Přestože práce ve skupině geografického zabezpečení vypadá velice poklidná a navíc v příjemném prostředí, jsou všichni její příslušníci v permanentní pohotovosti. „Musíme být k dosažení ve dne i v noci, v sobotu i v neděli,“ odpověděl nám stroze při naší otázce „A co vydat mapu v noci?“ občanský zaměst-

25

The World of Coordinates and Meridians nanec KFOR, původně příslušník Armády České republiky Jiří Drozda, který zde pracuje již třetím rokem a kosovské mapové dílo zná téměř nazpaměť. „S blížícími se volbami a konečným uspořádáním statutu Kosova se navyšují počty jednotek KFOR a současně se zvyšuje i počet tištěných a vydaných map.“ Právě kosovské volby, zvláště doba jejich příprav, byly pro pětičlenný tým obdobím zvýšené aktivity. „Tiskli jsme již s předstihem některé mapy, u kterých bylo možné předpokládat zvýšený zájem,“ přiblížil nám další aspekty práce Jiří Drozda a pokračoval: „Máme k dispozici například mapu s etnickým rozložením obyvatelstva a při vložení dalších vrstev lze z mapy vyčíst řadu zajímavých údajů, včetně kvality a propustnosti přístupových cest (to pro případ, že by se někdo snažil cesty blokovat), ale vyčíst lze také, jaký mají menšiny přístup ke vzdělání (tedy kde jsou v okolí školy) či ke zdravotnickému zabezpečení (zanesete-li do mapy zdravotní střediska a nemocnice). Vyčíst můžete i jiné informace, třeba o stupni elektrifikace, dostupnosti připojení na veřejnou síť a další. Všechny tyto informace, použijete-li určité vrstvy s předem vloženými údaji, mohou zkušenému veliteli či pracovníkovi operační skupiny mnohé napovědět o možných problémových lokalitách.“ Podkladové informace získávají příslušníci skupiny z různých hlášení. „Každý incident, například nález zbraně a munice či noční střelba, má své geografické souřadnice. Když pak tyto incidenty vložíte do příslušné vrstvy a provedete takzvanou geografickou analýzu, můžete získat informaci, která vám signalizuje určitá zvýšená rizika a má určitou vypovídací hodnotu o bezpečnosti, výskytu zbraní, kriminalitě či etnickém rozložení na sledovaném území a dalším.“ Nejpočetnějším produktem v době voleb byla mapa s vyznačením volebních místností a volebních okrsků. „Na volebních mapách jsme dělali téměř dva týdny nepřetržitě,“ doplnila údaje o práci skupiny nadporučice Gabriela Hotovcová, která zde působí od podzimu letošního roku a nárůst práce v předvolebním a volebním období odhaduje až na pětinásobek běžné produkce. „Připravovali jsme přibližně padesát kusů velkých map a stovky map v běžném formátu. Pracné bylo do minulých volebních map zanést nové volební místnosti, jejichž počet se mnohonásobně zvýšil. Některé údaje jsme dostali na poslední chvíli, a tak jsme pracovali v časové tísni. Vše se ale zvládlo,“ dodává již s úsměvem nadporučice Hotovcová. O kvalitě práce českých geografů ve strukturách sil KFOR svědčí i fakt, že některé mapy pro potřeby velitelství KFOR se tisknou v České republice, ve Vojenském geografickém a hydrometeorologickém úřadu v Dobrušce. Již poněkolikáté pracovníci z Dobrušky dokázali, při splnění všech standardů NATO, nabídnout na vypsanou zakázku nejlepší podmínky na tisk mapového díla.

26

The fact that todays soldiers in the field use the classical sheet maps while positioning systems are part of mobile phone software, may come as a surprise. It would not certainly be a problem to do an Internet research to find out about the first maps in human history, however, attempting to explore how the classical maps are made and used presently would be a more interesting topic. “Our storage facilities contain approximately 370,000 maps out of which as many as 550 maps of different scales can be immediately made available to a customer,” introduces us to the subject Lt Col Peter Danč, the Chief of the geographical department of the KFOR headquarters in Pristina. “We print between 150 and 200 maps on a weekly basis, another 700 to 800 are released for practical purposes.”

A

fter presenting some statistics, it is worth trying to decipher and understand these dry, but valuable figures that, as a result, contribute to the peace and security in the province of Kosovo. It was not easy to find the building boasting a very becoming name, the Film City, where the “map people” have their offices at the Pristina KFOR headquarters. Fortunately the term map is so universal that one glance at a low rise building with a sign MAP DEPOT, assured us that no map will be needed for the time being. The main objective of the map department is to provide all KFOR units with operational, special and topographic maps as well as conduct terrain analysis. All these complex tasks are not the responsibility of only the five staff from the headquarters, they receive ample support from the so called geographical cells attached to individual task group headquarters located in various sectors of the province. “We a have a French officer at the headquarters North, three Italians in sector West, three Germans at the South, a US Army officer

in the East and finally two Swedes stationed in the central sector,” enumerates Lt Col Danč. All maps that are designed are produced in a strict conformation to the NATO standards. Operational maps are designed in scales from 1:5,000,000 to 1:250,000 and topographic maps in scales 1:50,000 to 1:100,000. When requested, the map personnel are able to make special maps that are in 95 percent of cases printed in the scale of 1:250,000. Vector data serve as model for the map designing. “Currently we are in process of producing or restoring seventy different sorts of special maps. Depending on the specific requests of our customer, various kinds of layers combine,” completes the information of the process of map making the head of the map depot. He goes on to say that his colleagues have to advise their customers so the final product conforms to their original ideas and specifications. “Sometimes our customers do not realize that by combining different layers a brand new product is made so it is safe to say that we also serve as advisors.” When patrolling or fulfilling other tasks, the KFOR troops have to cover thousands of kilometers in their vehicles every day, therefore, it is not surprising that maps with a detailed road network are in great demand. Safety is always first in areas where unexploded munitions prevail, thus using a printed map featuring locations of dangerous spots is a must. The liaison monitoring teams (LMT) or CIMIC personnel often request maps depicting the ethnic breakdown of the local population in their areas of responsibility (AOR). To complete the information, we have to mention maps for the Air Force featuring airfields and helipads, orientation points or any other terrain features for the purpose of safe flying. When we look at the shelves full of maps it remains a mystery to us how the map designers are able to record all of Kosovo’s roads that never follow a geological pattern, with perfect accuracy, they are up-todate and include the recent construction boom

in the province. “We use aerial photographs from 2001 that cover 85 percent of Kosovo’s territory to create map layers as well as photographs from 2004 featuring approximately 15 percent of the territory, showing mainly towns and larger villages. We also use satellite images. Currently we are working on updating maps of selected areas in the province. All data is digitally calibrated so they are extremely accurate,” ads Lt Col Danč. The potential customer has the advantage of a while you wait service. “We are able to satisfy virtually anyone. If a customer has a specific request for the base layer, or any other layer, making a map of 1:250,000 scale is a matter of several minutes but not more than one hour. On the other hand, when a customer wishes a map of a larger area in a smaller scale, the job may take several hours because the area has to be ‘cut’ into several sections in order to adjust the final map size for practical reasons.” Life of the map makers working in a cozy environment may appear very calm, however, the map depot personnel are always on alert. “We have to be available day and night and throughout the weekends,” Lt Col Danč answers flatly. “It is possible to get a map at night.” A KFOR civilian employee Jan Drozda, originally a military officer, has worked at the map department for three years and knows Kosovo’s maps like the back of his hand. He says: “With the upcoming election date and possible solution to Kosovo’s status more KFOR personnel have been arriving and more maps are needed.” The period before Kosovo elections was quite hectic for the five staff strong map depot team. “We had to print some maps in advance because it was expected that they would be in demand,” elaborates Jiří Drozda and continues: “We have a map of the ethnic breakdown of the population and if we insert additional layers we may collect further interesting information, such as the quality and accessibility of roads

(in case of roadblocks) or the availability of education to minorities (school network) or health services (health centers and hospitals). It is also possible to gather information about the degree of electrification, availability of electric power etc. All the data mentioned, if inserted properly, can serve as an invaluable source of information of trouble spots both for operations officers or seasoned commanders. The data is collected from various reports. “Any incident, be it locating an explosive charge, seizing a weapon or night shooting, receives its geographical coordinates. Once these incidents are entered in the corresponding layer and the so called geographical analysis is conducted, you obtain a map of possible trouble areas, number of weapons, criminal activities or the ethnic breakdown of population and so forth.” The map of election districts and polling stations was printed in the largest number of copies. “It took us almost two entire weeks to satisfy the demand, “describes 1st Lt Gabriela Hotovcová, who has served at the map depot since the fall of this year. The amount of copies requested was five times higher than usual. “We printed roughly 50 maps of the large size and hundreds of maps of the ordinary size. With painstaking details we had to include all new polling stations as their number had increased shortly before the elections. Some information arrived in the last moment so we worked under pressure to a time scale, but we made it,” says with a smile 1st Lt Hotovcová. The high quality work of the Czech map makers in KFOR is appreciated by the simple fact some maps for KFOR headquarters are printed in the Military Geographical and Hydrometeorological Authority in Dobruška. The Dobruška authority personnel have repeatedly proven that they are capable of delivering an excellent job conforming to NATO standards while their bid for map printing remains the most expedient. Jan Procházka

27

U N M I L – U N I T E D N AT I O N S M I S S I O N I N L I B E R I A Mise pozorovatele Organizace spojených národů může být pro někoho synonymem dobrodružství, cestovatelské touhy, získávání zkušeností na mezinárodním poli, krokem v další kariéře vyššího důstojníka, zdokonalováním jazykových znalostí či získáním dobrého finančního ohodnocení. Pro mě, lékařku z Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové, to však bylo splnění dávného snu, který byl výrazně podpořen sérií dokumentů s názvem „Česká mise“, umožňující nahlédnout do života našich vojenských pozorovatelů pracujících pod hlavičkou OSN, a také články majora Karla Kouta z jeho působení v misi MONUC v letech 2005–2006.

Splněný sen O

d mého osobního rozhodnutí až k realizaci vyslání však vedla velmi náročná, i když poměrně rychlá cesta. Musím přiznat, že bez pomoci a psychické podpory mých kolegů a zejména rodiny bych se k ročnímu působení v roli vojenského pozorovatele nerozhodla. Samotná příprava zahrnovala velmi kvalitní speciální výcvik v kurzu vojenských pozorovatelů ve Vyškově, který kromě teoretické části zahrnoval zejména náročný praktický výcvik. Při něm jsme si doslova na vlastní kůži prožívali nejrůznější situace, které nás mohou během našeho působení v misi potkat – od celkem mírumilovného zjišťování informací, přes vyjednávání, účast na odzbrojovacím procesu, vedení a organizaci mírové konference až k přepadení během improvizovaného patrolování. To však byl jen první absolvovaný krok, kdy jen velmi málo lidí kolem mě věřilo v mé vyslání do mise v roli vojenského pozorovatele. Vždyť do té doby působila na africkém kontinentě, ve Sieře Leone, pouze jediná pozorovatelka, kapitánka Petra Kudová. Zájemce o vyslání k působení v zahraničí na funkci vojenského pozorovatele musí zároveň splňovat několik základních požadavků. Rozhodující je odborná a jazyková způsobilost, potřebná vojenská praxe, hodnost kapitána či majora, dobrá fyzická kondice, odolná psychika, výborný zdravotní stav a morální bezúhonnost. Potom se jednoho letního dopoledne rozezvučel telefon z oddělení řízení zahraničních operací a pozorovatelů Společného operačního centra

28

Ministerstva obrany a po otázce, zda bych chtěla jet na rok do Libérie, jsem nebyla překvapením schopna odpovědi. Pak již vše nabralo rychlé obrátky…

20. PROSINCE 2006 Spolu s dalšími dvěma kolegy tvoříme novou rotaci do Libérie. Prakticky až teprve nyní se opět setkáváme dohromady. Máme vlastně svým způsobem i štěstí, že se známe z kurzu vojenských pozorovatelů. Pro všechny tři je tato mise první pozorovatelskou misí. Vyzvedává nás major Juraj Žáček, který na Generálním štábu AČR zodpovídá za vysílání pozorovatelů OSN a se kterým jsme předchozí večer probírali veškeré nezbytnosti a papírové formality před odjezdem. Na letišti se ještě setkáváme s představitelem pražského zastoupení OSN zodpovídajícím za veškeré cestovní formality a bezproblémové odbavení. Je krátce před pátou hodinou ranní. Budíme pozornost malého množství cestujících, kteří se tou dobou pohybují v letištní hale, když se fotografujeme se svou bagáží před rozsvíceným vánočním stromem na pražské Ruzyni. Dodnes nedovedu pochopit, proč jsme si do tropické Afriky brali pouštní uniformy. Vše probíhá hladce, odbavení našich 60 – 80 kg je prakticky bez problémů. Získáváme diplomatické pasy zářící novotou, nastává poslední rozloučení a my vyrážíme vstříc úplně jiným dvanácti měsícům našeho života naplněni zvědavostí, odhodláním a trochu snad i strachem z neznámého.

Cesta do Bruselu probíhá ve vybrané společnosti, zejména mužů v dobře padnoucích oblecích s nezbytnými laptopy, ale pak se tento obraz mění. Měníme terminál v odletovou halu, kde většina letů míří do Afriky. Najednou máme pocit, že jsme výraznou bílou minoritou a svou pouštní uniformou při našich 180 cm vysokých postavách budíme značnou pozornost. Najednou je všude kolem nás velké množství dětí, kufrů, pestrobarevně oblečených Afričanů s vlasy spletenými v copánky. Čeká nás téměř desetihodinová cesta přes Francii, Středozemní moře, Saharu, s mezipřistáním v Dakaru, až konečně přistáváme v Monrovii. Je již večer, slunce dávno zapadlo a my s napětím sledujeme, co bude dál. Naštěstí na nás čeká kolega major František Grmela, který nás se sebevědomím domorodce protáhne všemi nezbytnými procedurami. Čeká nás již pouze strastiplná cesta s bagáží k autu, kdy jsme doprovázeni, či spíše ověšeni „pomáhajícími“ domorodci, kteří se domáhají až neuvěřitelné sumy za minimální pomoc. Mezinárodní letiště leží přibližně 50 km od Monrovie, máme tedy ještě poměrně dost času vyzvědět, co nás čeká. Ale jsme již tak unavení, že s radostí přijímáme pořádně pálivý guláš, který kluci, které střídáme, připravili k našemu příjezdu v konzulově domě. Najednou se zde, za zdmi s ostnatým drátem, cítíme jako na kousku naší země v tropické Africe. Nad hlavou nám vlaje česká vlajka po boku vlajky Evropské unie, na obloze září hvězdy v souhvězdích, která

jsou úplně rozdílná od naší oblohy doma. Je horko, období sucha a my sedíme ve společnosti prakticky všech Čechů v Libérii. Šťastni, že jsme přežili první den a nic se nám cestou neztratilo.

A Dream Fulfilled

ZÁVAN HISTORIE Libérie, „země svobody“, je nezávislý stát od roku 1847, kdy se její dnešní území stalo cílem osvobozených amerických otroků. Letos se tedy oslavuje 160. výročí od vzniku nezávislého státu, mimochodem po Etiopii druhého nejstaršího na africkém kontinentě. Příchod relativně vzdělanějších a finančně nezávislejších přistěhovalců ze Spojených států však byl velmi důležitým momentem pro pozdější vyhrocení bezpečnostní situace, kdy spory s místním obyvatelstvem, které bylo vystaveno projevům nadřazenosti a diskriminace, vedly k první a druhé občanské válce v letech 1989–1996 a 1999–2003. Pod tlakem mezinárodního a povstaleckého úsilí však byl Charles Taylor 11. srpna 2003 nucen rezignovat, uchýlit se do exilu v Nigérii a 18. srpna 2003 občanská válka skončila podepsáním mírové smlouvy v ghanské Akkře. Je to již více než rok, co v zemi zdecimované krutou občanskou válkou zvítězila v regulérních prezidentských volbách vystudovaná ekonomka Ellen Johnson-Sirleafová, „železná lady“ z Harvardu. První africká prezidentka má však před sebou nelehký úkol, snaží se bojovat s vysokou korupcí a ohromující nezaměstnaností, která přesahuje 80 procent. Spolu s mezinárodními organizacemi pomalu zlepšuje životní úroveň obyvatel své země. Nyní zde žije kolem 3,6 milionu obyvatel. Prakticky jediná fungující infrastruktura je však pouze v hlavním městě Monrovii.

PRVNÍ MĚSÍC MISE Máme za sebou prvních osmnáct dnů mise, kdy získáváme poslední potřebné informace od svých předchůdců před jejich návratem zpět do vlasti. Vyplňujeme nepřeberné množství formulářů a dotazníků, že se někdy sama sebe ptám, zda tato mise není náhodou postavena na „papírových“ základech. Nevýhodou je, že naše rotace proběhla před Vánocemi, nejbližší povinný kurz pro nově příchozí je až 8. ledna a ještě k tomu

nás čeká několik oficiálních svátků OSN. Tento čas alespoň využíváme ke sžití s novým prostředím, absolvujeme řidičské zkoušky k získání oprávnění pro řízení UN Nissan Patrol, ale i minibusů. Prožíváme první cestovatelské zdravotní problémy a zjišťujeme, že vše, včetně potravin, je

několikanásobně dražší než u nás doma. Ještě k tomu se vše dá hůře sehnat a to se ani nezmiňuji o hygienickém standardu prodeje. Přiblížil se 8. leden a s ním i vstupní kurz vojenských pozorovatelů. V jeho závěru nás ještě čekají vyřazovací testy z angličtiny, jejichž výsledek

29

U N M I L – U N I T E D N AT I O N S M I S S I O N I N L I B E R I A se dovídáme spolu s naším dalším zařazením v následujícím týdnu. Mohu říci, že mí kolegové rovnýma nohama skáčí do „rudé“ zóny Libérie, přesněji do Zwedru a Tappety, a já setrvávám po dobu prvního půl roku v „modré“ zóně, v 50 km vzdálené Kakatě. Je to poslední týden, kdy máme šanci pobýt pohromadě, poté již každý z nás zaujme své místo v týmu vojenských pozorovatelů a mnohakilometrové vzdálenosti, které nás dělí, bude překonávat pouze telefonické spojení.

MÍSTO PŮSOBENÍ – SECTOR 1 TEAM 2-KAKATA Je polovina ledna a teploty vystupují na 35 stupňů Celsia. Oproti Monrovii je však tato oblast položena výše, není tu tolik vnímána zvýšená vlhkost a také komárů ubylo. Poprvé se dostávám do týmu, který je složen z „team leadera“ z Malajsie, dále z kolegů z Etiopie, Moldávie, USA, Polska, Kyrgyzstánu, Bangladéše, Jordánska, Filipín, Egypta a mé budoucí spolubydlící z Nigérie. Je pravdou, že toto složení se pravidelně jednou měsíčně mění – noví lidé, nové národnosti přicházejí a „staří“ směřují na nová místa či se vracejí do svých domovů. Tato pestrost národů dává velkou šanci seznámit se s dalšími kulturami a zvyky a zároveň poskytuje prostor pro využití i jiných jazyků, než pouze oficiální angličtiny. Opravdu zde platí osvědčené tvrzení: „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Hned po příjezdu jsem začleněna do první patroly a mám možnost vyzkoušet své znalosti získané v kurzu vojenských pozorovatelů. Pro přiblížení naší činnosti jen dodávám, že hlavním úkolem je získání co největšího množství informací od místního obyvatelstva, týkajících se životní úrovně, bezpečnostní situace, dosažitelnosti školního vzdělání, lékařské péče, práce místních administrativních orgánů atd. Takto získané informace denně postupujeme k dalšímu zpracování na velitelství mise a jsou pak podkladem k plánování činnosti státních i nestátních organizací. Každodenně jsou vysílána dvě auta se čtyřmi vojenskými pozorovateli, která směřují do nejvzdálenějších oblastí naší AOR (Area of Responsibility). Ta pro náš tým zahrnuje část kraje (county) Margibi a Monserrado a je složena ze tří okresů (distriktů) Kakata, Todee a Gibi. County se velikostně může srovnávat s naším krajem. V porovnání s ostatními týmy je naše oblast poměrně malá, ale „hustě“ osídlená. K dispozici máme pouze data daná sčítáním lidu před válkou, takže si příliš netroufám odhadnout současný počet obyvatel. Mnohdy i sami obyvatelé měst, která velikostně odpovídají našich vesnicím, uvádějí velmi zajímavé odhady. Zdá se mi až neskutečné, že v jednom malém domku o ploše 16 – 20 m2 může bydlet 15 až 20 obyvatel. Připomínám, že vojenský pozorovatel pracuje v terénu neozbrojen a jedinou jeho ochranou je příslušnost k misi OSN, tzv. modrým baretům. Jeho nejúčinnějším prostředkem je schopnost komunikace, empatie a získání důvěry. Každý v týmu je odpovědný za určitou oblast, která vedle práce vojenského pozorovatele přispívá k fungování týmu. Ze mne se časem stal zkušený personalista a neoficiálně lékař týmu. Z toho také plynula má odpovědnost za získávání určitých specifických informací týkajících se dostupnosti a úrovně zdravotní péče v oblasti naší AOR, spolupráce s představiteli klinik a spádové nemocnice a zároveň s pracovníky nevládních organizací

30

působících na našem území (zejména Save of Children, Medecins sans frontière, ARC). Pro představu však zkonkretizuji, že v celé Margibi County je dvanáct státních či veřejných klinik, včetně hlavní nemocnice C. H. Rennie Hospital v Kakatě, a devět soukromých klinik. Slovo klinika se mi až příčí vyslovit, protože toto zdravotnické zařízení lze velmi těžko srovnávat s čímkoliv v naší republice. Většinou se jedná o zchátralou zděnou budovu, ve které pracuje v lepším případě kvalifikovaná sestra, v horším zdravotnický pracovník bez adekvátního vzdělání. V okrese Todee jsou tři státní či veřejné kliniky a několik soukromých klinik vedených zdravotnickými pomocníky. V celé oblasti působí pouze dva erudovaní lékaři. Samotná dostupnost zdravotní péče je velmi nedostatečná, neboť neexistují prostředky pro transport pacientů. Ty jsou pouze v Monrovii a v rámci pokrytí kaučukových plantáží, pokud je vlastníkem zahraniční společnost. Je zde velká vzdálenost do nejbližšího zdravotnického zařízení, kterou musí pacienti překonat povětšinou pěšky či na zádech svých příbuzných. Cesty jsou ve velké většině nesjízdné pro osobní automobily.

Během své práce jsem se seznámila s MUDr. Mosesem z Nigérie, který je jedním z dvou lékařů působících ve spádové nemocnici v Kakatě. Naše vzájemná spolupráce se časem rozrostla o mou pravidelnou pomoc při operačním programu dvakrát týdně. Během této doby a díky mnohaletým zkušenostem mého kolegy jsem se seznámila s bohatým spektrem zdejších tropických nemocí i možnostmi operační léčby v těchto složitých podmínkách, kdy je problém s elektřinou, tekoucí vodou, sterilizuje se varem a jednorázové chirurgické rukavice se vždy pečlivě vyperou a polévají dezinfekčními roztoky. Veškeré operační výkony se dělají v lokální či svodné anestezii a řízená ventilace je zde pojem z daleké budoucnosti. Pacienti jsou nesmírně trpěliví a odevzdaní, ale není možnost jejich předávání na specializovaná pracoviště, protože ta buď vůbec nejsou k dispozici, či jsou pro většinu obyvatel finančně nedostupná. Vždyť jen pro přiblížení: průměrná mzda se pohybuje okolo 50 USD měsíčně a operace slepého střeva stojí bez laboratorních a předchozích vyšetření 40 USD, roční studium na univerzi-

tě v Monrovii 1000 USD a kilogram brambor 1 USD (to jen pro získání velmi hrubého přehledu).

BONG TOWN Bezpečnostní situace v Libérii je povětšinou celkem klidná. Do určité míry jsem zůstávala ukolébána přátelským chováním místních obyvatel a vůbec netušila, na jakém sudu se střelným prachem jsem si na těchto dvanáct měsíců dovolila se usadit. To vše trvalo až do 28. dubna tohoto roku. Z velitelství sektoru, pod které spadá naše AOR, jsme byli požádáni o zjištění podrobností o vyhrocené situaci v Bong Townu. Mimochodem, před válkou to bylo jedno z nejkrásnějších a nejkulturnějších měst Libérie s mezinárodními školami a sídly nadnárodních organizací. Shodou okolností druhý den měla toto město navštívit prezidentka Ellen Johnson-Sierleafová. Počátkem nepokojů bylo zmizení malého chlapce a s tím spojené zadržení podezřelé osoby na místní policejní stanici, pět dní předtím nově otevřené za účasti místní honorace. Obyvatelům města se zadržení podezřelého nezdálo dostatečné, takže místní policejní stanici vypálili, zdemolovali a místní policisty pro jejich „neschopnost“ radikálního řešení zbili. Zadržený byl však prozřetelně předtím převezen do jiného zařízení. Při našem příjezdu do Bong Townu jsme nalezli poklidně diskutující shromáždění s představitelem zdejší administrativy v místní škole. Vše probíhalo v tichosti až do okamžiku, kdy bylo nalezeno rituálně rozčtvrcené tělo pohřešovaného chlapce na břehu říčky. Co se v tom okamžiku stalo, lze snad spatřit pouze ve špatném filmu. Ticho prolomil nářek několika desítek lidí, kteří se vyřítili z místní školy. Poté se seběhl dav, který začal převracet policejní auta, a nám nezbylo nic jiného, než také co nejrychleji naskočit do našeho nissanu patrol. Bohužel k opuštění prostoru jsme si vybrali špatnou cestu, která byla vzápětí obsazena ječícími postavami s mačetami v rukou a házejícími kamení. V tomto okamžiku jsme se skutečně začali obávat. Naštěstí příslušníci ghanského kontingentu, tzv. modré helmy, kteří dorazili na místo spolu s příslušníky policie OSN, udrželi místní obyvatele v uctivé vzdálenosti. Střelbou do vzduchu, jinak to zde nejde. My jsme šťastně opustili tyto „rozbouřené vody“ a vrátili se na základnu. I taková může být práce pozorovatele OSN...

A Dream Fulfilled A United Nations observers mission may be a symbol of adventure or fulfilled traveling desires, an opportunity to gain experience in the international environment, a step to a career promotion, time for improving foreign language skills or a way of making money. For me, a doctor working at the Military Medicine Department of the University of Defense in Hradec Králové, a UN mission deployment would be a dream fulfilled. My decision was influenced by a series of documentary films named “The Czech Mission” depicting life of Czech UN military observers, as well as magazine articles about MONUC mission written by Maj Karel Kout who had served in MONUC mission from 2005 to 2006.

T

he time period between my decision and the deployment was short, yet very demanding. Needless to say, without the help and mental support of my colleagues and especially my family I would not have probably ventured to sign up for a UN mission. I participated in a brilliantly organized military observers course in Vyškov, which entailed both theory and field training. It gave us a chance to experience various scenarios of situations that may possibly emerge during a UN mission. It included a process of information gathering, negotiations and disarmament procedures, peace conference organizing and last but not least an ambush on a patrolling mobile team. The course was, however, only an initial step and still, few people were convinced that I would serve on an observers mission given the fact that only one female officer had previously served on

31

U N M I L – U N I T E D N AT I O N S M I S S I O N I N L I B E R I A

a UN mission in Africa – Capt Petra Kudová in Sierra Leone. The applicant for a UN mission must also meet several basic requirements among which belong expert and language skills, excellent (mental) health, physical fitness, ample military experience and a clean criminal record sheet. On a hot summer afternoon, the phone on my desk rang and an officer from the Joint Operations Center of Ministry of Defense inquired whether I wanted to serve on a UN mission in Liberia. At first I was speechless, but in a short time things took a swift turn…

20TH DECEMBER 2006 The new personnel rotation for Liberia is comprised, besides me, of two other officers who I met previously on the observers training course in Vyškov. We are meeting for the first time since we graduated before we depart for our first military mission ever. The night before our departure we receive the last briefing form Maj Juraj Žáček, the officer responsible for selection of observers, and the next day in the morning he accompanies us to the airport. The UN office representative in the Czech Republic is also present in case his assistance with check-in or any additional paperwork would be needed. It is almost 5 am. When we pose with the pile of our baggage for a photo in front of the lit Christmas Tree standing in the airport terminal, we receive attention of the few passengers present. Everything works out smoothly, our 60 to 80 kilograms weight of baggage is successfully checked in. Maj Žáček hands us brand new diplomatic passports, we say our last goodbye and we embark on our 12 month long mission curious, determined and maybe with a little fear of the unknown.

32

On the first leg of our journey, the flight to Brussels, businessmen in perfectly fitting suits concentrated over their laptops are later replaced by a completely different picture. In one of the Brussels airport terminals servicing flights to Africa, we are surrounded by Africans with braided hair dressed in their colorful robes, restless children and piles of luggage. Clad in our desert uniforms with our 180 centimeters plus height and pale skin, we do stand out in this crowd. We set out on our 10 hour journey over France, the Mediterranean, and the Sahara Desert and after a change in Dakar, Senegal, we finally land in the capital of Liberia, Monrovia. The sun has set and we are full of expectations of things to come. At the airport we are met by our compatriot Maj František Grmela who puts us through all necessary procedures at the airport with skills of a local guide. We walk towards the waiting car with our baggage and a bunch of locals ready to “help” us is all over us expecting ridiculously high tips for their “service”. The Monrovia international airport is located approximately 50 kilometers from the city, so during our drive we take in a lot of new information. We are dead tired once we arrive at the Czech consulate and do not hesitate to wolf the spicy goulash prepared by our military countrymen who we are replacing in the mission. Suddenly it feels like home again, here in the middle of tropical Africa in a house surrounded by barbed wire. High above us the Czech national flag next to the European Union’s flag is flying, while the star constellations look different from those that we know from our neck of the woods. The night is hot in the middle of the dry season and we are sitting in the company of practically all Czechs living in Liberia, happy to have survived the trip without any losses of our belongings.

A LESSON IN HISTORY Liberia – the land of freedom – has been independent since 1847. In this year the territory of Liberia became the final destination of freed American slaves. The country celebrated the 160th anniversary of independence and it is the second oldest state in Africa, second to Ethiopia. Arrival of more educated and financially independent migrants from the United States of America eventually led to escalation of the security situation as disputes among the local population brought about two civil wars in the period of 1989 to 1996 and 1999 to 2003. The Liberian president, Charles Taylor had to yield to the pressure of the international community and the local rebels and handed in his resignation on 11th August 2003 seeking exile in Nigeria. On 18th August a peace truce was signed in the capital of Ghana, Accra ending the military conflict. A year ago from now regular presidential elections took place in the war-torn country and a Harvard University graduate in economics, Ellen Johnson-Sirleaf, nicknamed the Iron Lady of Harvard, became the new leader of Liberia. The first African female president faces the difficult task of fighting corruption and unemployment rate that exceeds astounding 80 percent. A number of international relief agencies are in place to help improve the living standard of the country with the population of 3,6 million. The capital Monrovia is the only city with developed infrastructure.

THE FIRST MISSION MONTH After 18 days of mission life we are “equipped” with all necessary information from our colleagues before they return home. We have to fill out plenty of applications and questionnaires which leaves me wondering whether the mission has a “paper foundation”. It appears to be to our disadvantage that we arrived shortly before Christmas, a period full of official UN holidays, because the mission orientation course does not start until 8th January. Instead, we spend our time attempting to get accustomed to the mission life, we take the driving test that authorizes us to drive UN Nissan Patrols and minivans. We experience our first food related health problems and we are surprised to find out that everything including groceries is several times more expensive than in our country. The selection is not very wide not to mention the deplorable sanitation conditions. At the end of our mission orientation course we take a selective test in English and as soon as the scores are announced we are told what teams we are joining. My colleagues are deployed straight to the Red Zone in Zwedr and Tappeta, while my destination is the Blue Zone in Kakata, 50 kilometers away. It is the last week for us to spend some time together before being divided by long distances; our contact then will be limited to occasional phone calls.

AREA OF RESPONSIBILITY – SECTOR 1 TEAM 2-KAKATA It is mid January and the temperature attacks the digit of 35°C. Unlike Monrovia, our Area of Responsibility (AOR) lies in higher elevation so the humidity is lower and fewer mosquitoes pester your days or nights. My first team is composed of officers from Malaysia – the team leader – Ethiopia, Moldavia, the USA, Poland, Kyrgyzstan, Bangladesh, Jordan, the Philippines, Egypt and my housemates from Nigeria. The fact that the team composition undergoes a rotation of personnel on a monthly basis, contributes to the opportunity to get acquainted with various cultures and traditions and gives you a chance to have a try at different languages than the official mission language – English. Shortly after my arrival I am included in the mobile team and my knowledge gained during the mission orientation course comes in handy. Our main task is to collect as much information as possible from the local population regarding their living standard, security situation and activities of local authorities including availability of education and health services. The gathered information is compiled on a daily basis in reports that are submitted to relief governmental or non-governmental organizations for the purpose of their ensuing action. Everyday a mobile team comprised of two vehicles and four team members travel to faraway corners of our AOR. It includes parts of Margibi and Monserrado counties that lie within the districts of Kakata, Todee and Gibi. The county is approximately the same size as what we term as a region in our country. In comparison with other teams our AOR is considerably smaller

but the population density is high. Given the fact that the last population count was taken before the war, I do not venture to guess the current number. On some occasions the locals living in towns comparable by its size to our villages told us that up to 16 to 20 sq meter area of their houses is occupied by 15 to 20 people, which was hard to believe. Needless to say, military observers are unarmed and their only protection is their affiliation with the UN indicated by their blue berets. They must be able to communicate, show empathy and gain trust of the local people. Each team member is responsible for a certain area and combining these responsibilities then contributes to good team cooperation. Over the period of time I became a personnel officer and served as an unofficial team physician. Therefore, my task was to gain specific information about accessibility and the quality of health care in our AOR, communicate with representatives of local clinics and hospital, as well as with aid workers from non-governmental organizations, namely Save the Children Fund, Medecins Sans Frontière and ARC. To paint the overall picture: Margibi County has 12 state and public clinics including the main C. H. Rennie Hospital in Kakata and 9 private clinics. It is hard to call those installations clinics as they would not hold a candle to any similar facility in our country. Usually, it is a dilapidated brick building with one registered nurse in charge or in a worse case, an unqualified medic. The Todee county runs 3 state or public clinics and a few private ones containing medical personnel. The whole county has only two qualified doctors available. The availability of health services is extremely scarce as there are no means of transportation for patients. The situation is better in Monrovia because rubber tree plantations are owned by foreign companies who provide the necessary health care to their employees. The access to

health facilities is limited by large distances and customarily for patients have to walk on their own to the nearest help or be given a piggyback by family members. During my tour of duty I made friends with doctor Moses of Nigeria, one of the two qualified physicians working at the local hospital in Kakata. Our routine cooperation gradually developed into my regular assistance at the operation theater two times a week. During this period of time, owing to the vast experience of my counterpart extending over many years, I became acquainted with a wide array of local tropical diseases, learned how to perform operations in improvised conditions where electricity and running water are scarce and where sterilization is performed by boiling water or single use gloves are washed for another use in disinfection solutions. All operations are performed under local or conduction anesthesia and the term controlled ventilation was never heard of. Patients show a great degree of patience but also resignation and there is no chance to transform them to specialized wards due to the fact that either they are too expensive or do not exist at all. For illustration: the average monthly wage is between US$ 50 and 100. To operate on appendicitis costs US$ 40, US$ 1,000 is charged for one academic year at the University of Monrovia and one kilogram of potatoes sells for US$ 1.

BONG TOWN The overall security situation in Liberia is relatively calm. Nevertheless, partly because of the friendliness of locals, I was blissfully unaware of what a pretty kettle of fish I actually put myself into for the period of one year. Things began to change on 28th April of this year. Our headquarters tasked our team to gather details about the volatile situation in Bong Town, incidentally one of the most beautiful

and cultural pre-war towns boasting a number of international schools and multinational companies headquarters. A presidential visit to Bong Town was scheduled but it had been preceded by unrests. They resulted from a case of abduction of a young boy and the detaining of a suspect at a local police station that had been festively open only five days prior to the incident. The suspect detention appeared to be an insufficient measure so the locals looted and burned down the station and assaulted its personnel for their “incompetence” regardless of the fact that the suspect had already been transformed to a different facility. W h e n w e a r r i v e d i n B o n g To w n w e encountered a peaceful gathering of locals in the school in discussion with a local authority representative. Then the news of the boy’s corpse ritually hacked into pieces found by a nearby stream spread. What followed after that would fit into the screenplay of a bad action movie. The silence was broken by a crowd of yelling mob that rushed out of the school building. The violent crowd started to overturn police cars and we had no choice but to jump in our Nissan Patrol. Unfortunately, we took a wrong turn and our escape route was quickly flanked by screaming, machetes wielding and rocks throwing horde. Our blood began to curdle. The Ghanaian Blue Helmets together with the UN Police were called for help and made our day because they managed to keep the crowd at a distance by shooting in the air. We were more than happy to leave these “troubled waters” for the safe haven of our base realizing painfully that the job of a military observer is no bed of roses… Maj Martina Pokorná, MD

A Dream Fulfilled

33

Vzájemná výměna zkušeností a společný výcvik se zahraničními jednotkami má u 4. brigády rychlého nasazení dlouhou tradici. Po roce intenzivní přípravy brigádního úkolového uskupení a roce nasazení v zahraničních operacích KFOR, ISAF a MNF-I se příslušníci brigády k tomuto výcviku opět vrátili, a to mezinárodním cvičením Pathfinder 2007. Počátkem letošního října si ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště vojáci z druhé výsadkové roty 43. výsadkového mechanizovaného praporu z Chrudimi změřili své vojenské dovednosti a schopnosti s výsadkáři ze Spojeného království.

Pathfinder

2007 V

posledních letech se čeští vojáci setkali s britskými jednotkami zejména na mezinárodní soutěži Cambrian Patrol ve Walesu, kde vždy obstáli se ctí. Zde se také seznámili s příslušníky 4. výsadkového praporu UK. Mohli si tak udělat jasnou představu, co od vojáků Jejího Veličenstva čekat. Hlavními úkoly cvičení Pathfinder 2007 bylo porovnat úroveň vycvičenosti a kompatibilitu taktických postupů obou jednotek. S kým mají tu čest, bylo našim výsadkářům jasné hned při prvním setkání před zahájením cvičení. Před jedním ze stanů na základně postávala skupinka vojáků v maskáčových bundách a kiltech. Stejně typicky britská, nebo lépe řečeno skotská byla první neformální porada, při které si vzájemně vysvětlili záměr společného výcviku na příští týden. Poradu zakončili, jak jinak, než šálkem anglického čaje s mlékem, v polních podmínkách pochopitelně z termosky. Jedním z hlavních bodů společného cvičení byla výsadková příprava britských výsadkářů. Jelikož všichni byli měli britské kvalifikační zkoušky, byla první část přípravy zaměřena především na pochopení rozdílů mezi britský-

34

mi a našimi padáky. Někteří již měli s padáky používanými v naší armádě předchozí zkušenosti, pro víc než polovinu britské jednotky to však byla zkušenost zcela nová. Vzhledem k relativně lepší ovladatelnosti našich OVP-80 oproti britským „low level parachutes“ se s padáky rychle sžili. Co naše britské kolegy opravdu zaujalo, byl pro ně nepříliš známý vrtulník Mi-24. Seznámení se s vrtulníky Mi-17 a Mi-24 a s postupy používanými na jejich palubě bylo další nutnou součástí výcviku, než mohla jednotka uskutečnit vlastní seskoky. Dalším bodem společného výcviku byla střelecká příprava. V plánu byly denní a noční střelby a z toho důvodu bylo nutné, aby britští vojáci uměli bezchybně ovládat naše zbraně. Používání zbraní se musí dobře připravenému vojákovi dostat do krve a musí být schopen za krátkou dobu manipulovat s jakoukoliv z nich. Největší úspěch u britských kolegů sklidila odstřelovací puška SVDM3 Tiger v těsném závěsu se samopalem vz. 61 Škorpion a brokovnicí Benelli M3. Z těžkých zbraní nejvíce obdivovali automatický granátomet AGS-17, zvláště pak je zaujal fakt,

že při vlastní střelbě jeden z vojáků leží pod hlavní a vlastní vahou stabilizuje trojnožku. Třetí den výcviku byl zároveň zlatým hřebem výcvikového týdne – taktické seskoky. V plánu na ten den byly dva seskoky na Jánský vrch. První z nich měl být pouze seznamovací, druhý však byl již pod taktickým námětem. Vzhledem k faktu, že útok na nepřítele na nedalekém vrchu měl leteckou podporu dvojice Mi-24, byly seskoky nadšeně očekávány českými i britskými výsadkáři. Rota byla před vlastním seskokem rozdělena do tří průletů, přičemž každý průlet zahrnoval také část britských vojáků. Velitel výsadku se společně se spojařem brzy dostal do předem určeného shromaždiště. V krátké době je následovali další čeští i britští vojáci. Jednotka se však dostávala pod stále silnější palbu z nedalekého návrší. Velitel tedy využil nejčastější výsadkové taktiky, tedy s ad hoc sestavenou skupinou výsadkářů, kteří byli právě přítomni, zničit nepřítele na onom návrší, a to také s využitím ECAS – letecké podpory. I ten nejlepší plán však může mít své trhliny, jak si včas uvědomil velitel jednotky. Původním plá-

Pathfinder 2007 The 4th Rapid Deployment Brigade boasts of vast experience in exchange on the international level. After a year of intensive training within the brigade task force and a yearlong deployment on foreign operations KFOR, ISAF a MNF-I, the brigade personnel resumed their training activities on exercise Pathfinder 2007. Beginning October this year the soldiers of the 2nd Airborne Company of the 43rd Airborne Mechanized Battalion from Chrudim competed with their counterparts from the United Kingdom (UK) at the Hradiště military training area.

I

nem bylo nejdříve zničit většinu odporu ztečí Mi-24. Vzhledem k silnému a často se měnícímu větru přistál poslední výsadek nedaleko nepřátelské pozice a dostal se do obklíčení. I v takovéto situaci však vojáci dokázali postupovat podle taktických zásad a při průletu vrtulníků označili svou pozici dýmovnicí. Směr a způsob útoku vrtulníků proto musel být měněn podle aktuální situace. Dosažení místa, kde byla obklíčená jednotka, trvalo pouze několik minut. Vojákům, kteří se dostali do obklíčení, se mezitím podařilo dobýt značnou část nepřátelské pozice, i když bohužel ne beze ztrát. Po spojení obou částí jednotky už boj netrval dlouho. Po ukončení všech aktivit se uskutečnilo vyhodnocení. Ke kladům jednoznačně patřila překvapivě snadná součinnost britských a českých výsadkářů na té nejnižší úrovni: dvojice, sekce družstvo, a to bez ohledu, zda jednotce velel Brit nebo Čech. Dle názoru velitele jednotky poručíka Ivo Zelinky to bylo způsobeno především takřka identickými drily na této úrovni. Poslední dva dny cvičení byly věnovány střeleckému výcviku ve dne i v noci. I tady britští vojáci potvrdili svou připravenost. Bylo jedno, zda stříleli ze samopalů Sa vz. 58, UK vz. 59, SVDM3 nebo dokonce z typu Carl Gustaf. Po velmi krátké době všichni dosahovali velmi dobrých výsledků. Bylo na nich doslova vidět, že jsou se zbraněmi srostlí, dokáží opravovat své chyby změnou záměrného bodu. Nikdo z nich si

nestěžoval, že nemají zbraně nastřeleny, že s nimi nikdy nestříleli. Pokud bychom měli působení britských (oni by jistě řekli skotských) výsadkářů shrnout, mohli bychom jednoznačně říci, že plně dostáli své pověsti. Ať už to bylo v taktice či při střelbách, vždy se chovali jako profesionálové. A to i přesto (nebo možná právě proto), že nikdo z nich profesionálem není. Všichni totiž, stejně jako ostatní příslušníci 4. výsadkového praporu UK, jsou součástí „Territorial Army“, zálohy britské armády. Zálohy, která je však operačně nasazována do bojových operací na takových místech, jako je Afghánistán nebo Irák. A tyto zkušenosti na nich byly jednoznačně vidět. Naši vojáci si na druhou stranu mohli ověřit, že mezi taktikou používanou v naší armádě a v armádě britské jsou jen minimální rozdíly. Plně se potvrdila naprostá kompatibilita taktiky obou jednotek, systému velení i zvládnutí problematiky ECAS. Cvičení rovněž umožnilo prohloubit jazykovou připravenost cvičících vojáků, schopnost zvládat povelovou techniku vedenou v anglickém jazyce a odbornou vojenskou terminologii. Pathfinder v angličtině znamená průkopník. Toto cvičení však potvrdilo, že taktiku používanou v moderních armádách zvládají čeští vojáci perfektně a stejně kvalitně jsou schopni spolupracovat s příslušníky ostatních armád. Ano, je stále co zdokonalovat, ale není důvod o připravenosti našich vojáků pochybovat.

n previous years Czech soldiers did not falter in contending with British units during the international contest Cambrian Patrol in Wales. It was their first encounter with the personnel of the UK 4th Battalion (TA) the Parachute Regiment enabling them to find out what sort of expertise may be expected of Her Majesty’s troops. The main objective of Pathfinder 2007 was to compare the combat readiness and test the compatibility of tactical procedures on both sides. It very soon became obvious who our paratroopers were to meet. It was an unusual sight of a group of soldiers wearing camouflage jackets and kilts chatting in front of a tent. A planning meeting to discuss the next weeks schedule conducted in an informal British, or for that matter Scottish style, quite logically, included a cup of English tea with milk poured from thermos flasks. One of the highlights of the joint exercises was the parachute training of the British paratroopers. Given the fact that the Brits are not familiar with our parachutes, the first leg of the exercise was devoted to grasping the differences between the Czech made and British parachutes. Some of the British troops had previously used our parachutes, however, for more than half of the troops it was a brand new experience. Due to the fact that our OVP-80 parachutes are less complicated to handle as opposed to the British low level parachutes, our counterparts became familiarized with our gear quite easily. Also, another interesting experience for our British colleagues was encountering the Mi-24 helicopter for the first time. To master all procedures that are used on board of Mi-17 and Mi-24 helicopters posed another challenge for the British paratroopers before their first jump was made. In the next stage shooting practice was organized. The shooting training activities continued day and night as the British troops were expected to faultlessly handle our Czech made weapons. To prove his combat readiness every professional soldier must know any of his weapons like the back of his hand. The SVDM3 Tiger sniper rifle scored a tremendous

35

Pathfinder 2007 Carl Gustaf, in a short time they managed to achieve very good scores. It was obvious that the weapons became sort of an “extension” of their bodies and that they were capable of correcting the sighting by themselves. None of them complained about not being familiar with the weapons or that they had never used them before. To summarize the participation of the British paratroopers – they would use the term Scottish, indeed – they stood up to their reputation. Regardless of the nature of training

success with our British colleagues, followed by the 61 Škorpion machine gun as well as the Benelli M3 shotgun. Among the heavy weapons, the automatic grenade launcher AGS-17 received a lot of attention. The Brits were intrigued by the fact that during the grenade launching, the shooter actually lies flat below the barrel, thus stabilizing the tripod with his own body weight. The highlight of the entire exercise was the third day – time for the tactical jumps. The planned schedule was to make two jumps to land on the top of the Jánský hill, first of them, a trial one, for the purpose of acquainting with the terrain, the second, for the tactical purpose. Due to the fact that an attack on the enemy was scheduled to receive an air support from two Mi-14 helicopters, both the Czech and the British had great expectations of the upcoming attack. Before going airborne the company was divided into three chalks, each of them comprising British paratroopers. The airborne invasion commander together with the signalman deployed to the designated gathering point and were shortly followed by the Czech and British troops. The advancing unit was under increasing fire coming from a nearby hillside. Consequently, the commander used the most common paratroopers’ tactics and ordered an ad hoc group of paratroopers that were currently available to annihilate the enemy with

36

the CAS (close air support). The commander, however, soon realized that even the best designed plans may have its shortcomings. The original plan had been to destroy the enemy with the firepower of an Mi-14. Because of powerful gust winds the last airborne invasion occurred too close to the enemy’s positions and the soldiers found themselves in a siege situation. Despite this the troops followed tactical procedures and deployed a smokescreen to mark their position. Therefore, the direction and manner of the air support had to be altered because of the current situation. It took only a few minutes to reach the position of the unit sieged, in the meantime, despite several casualties, they managed to seize a larger part of the enemy positions. The fighting ended shortly after the two units had reunited. The evaluation of all training activities followed. One of the highlights was a surprisingly smooth cooperation between the Czech and British, from top to bottom, regardless of whether the unit was under the command of a Czech or a Brit. Lt Ivo Zelinka, the unit’s commander attributed this fact to the virtual identity of drill exercises on both sides. The last two days of the exercise were devoted to day and night shooting practice. The British soldiers yet again proved their professionalism. Shooting either the Sa vz. 58 or the UK vz. 59 or the SVDM3 or even the

activities they always acted as professionals despite (or due to) the fact that most of them are not professional soldiers. All of them as well as the UK 4th Para Bn Regt personnel belong to the “Territorial Army”, British Army reservists. These units are routinely deployed in combat operations in Iraq and Afghanistan and this experience did show during the exercise. Our soldiers had the opportunity to see that tactical procedures used in the British Army are only slightly different from theirs. Absolute compatibility of both units, the system of command, as well as knowledge of CAS were successfully brought to trial. The exercise also contributed to enhancing the language skills of the participants, be it the command terms or special military terminology. The term pathfinder turned out to be very suitable. The exercise proved that our military professionals are perfectly familiar with tactical procedures of modern armies and that they are able to work side by side with foreign armies personnel. There is always a space for improvement, indeed, however, it is no use in doubting the readiness of the Czech soldiers. Compiled by 1st Lt Lada Kovářová based on materials of Lt Ivo Zelinka

Jednou z páteřních základen Armády České republiky je 21. základna taktického letectva, dislokovaná nedaleko posádkového města Čáslav. Po reformě ozbrojených sil ČR v roce 2003 je nejvýznamnější leteckou základnou vzdušných sil AČR a zároveň jedinou základnou, která je vyzbrojena víceúčelovými nadzvukovými letouny JAS 39 Gripen a podzvukovými bitevníky L-159 ALCA. Jejím primárním úkolem je zabezpečit obranu a suverenitu vzdušného prostoru České republiky. Vstupem naší země do Organizace Severoatlantické smlouvy v roce 1999 se základna začlenila do integrovaného systému protivzdušné obrany NATO (NATO Integrated Air Defense System – NATINADS) a její význam se tak stal nadnárodním.

50 . výročí vzniku stíhacího letectva v Čáslavi HISTORICKÉ MILNÍKY V roce 1951 začalo v naší zemi rozsáhlé budování vojenského letectva a bylo rozhodnuto, že jihovýchodně od Prahy, mezi městem Čáslav a obcí Chotusice, bude postaveno vojenské letiště. V následujícím roce padlo rozhodnutí o výstavbě letiště 1. třídy, jehož stavba byla zahájena v červnu 1953. Ještě před jejím dokončením zde byly rozmístěny první letecké jednotky, uskutečnilo se tady letecko-taktické cvičení 8. stíhacího leteckého pluku. Později bylo letiště Chotusice využíváno pro přeškolovací a výcvikové účely. V roce 1955 zde byl dislokován 2. školní letecký prapor, ale teprve v říjnu roku 1957, tedy přesně před padesáti lety, se vznikem 22. stíhacího leteckého pluku se letiště stalo bojovou základnou. V létě 1958 vznikl z 22. stíhacího leteckého pluku po reorganizaci 28. stíhací bombardovací letecký pluk, kterému byl udělen čestný název „Těšínský“. Stal se jednou z prvních stíhacích bombardovacích jednotek poválečného československého letectva. Tento pluk byl jedním z útvarů, ze kterých byla na přelomu let 1994 a 1995 vybudována 4. letecká základna, přejmenovaná po dvou letech své působnosti na 4. základnu taktického letectva. V roce 1999 byl základně udělen historický název „Zvolenská“. V tomto roce také začala plnit úkoly integrovaného systému protivzdušné obrany NATO NATINADS.

Čáslav Air Force Base Celebrates its 50th Anniversary

V roce 2000 byly do výzbroje Armády České republiky zavedeny letouny L-159 ALCA a byly umístěny na letiště Čáslav. O tři roky později se název základny opět změnil na současnou 21. základnu taktického letectva. V roce 2005 jsme oslavili padesátiletou éru migů na našem nebi, ale zároveň také jejich odchod a příchod nové generace nadzvukových letounů. Pronájem letounů JAS 39 Gripen dal perspektivu nejenom základně, ale významně zasáhl i do rozvoje celého regionu. Letos si základna a její příslušníci připomněli padesát let stíhacího letectva v Čáslavi. Součástí oslav tohoto výročí byl Den otevřených dveří, který se na základně koná pravidelně vždy jednou za dva roky. Jen co utichly poslední odezvy na letecký den, začala se připravovat další akce, určená především pro příslušníky základny, zvláště pak ty bývalé. Jejím účelem bylo napomoci setkání bývalých kolegů z celé České a také Slovenské republiky, vyslechnout jejich zážitky a uctít padesát let služby lidí oddaných své profesi…

velitele plukovníka Petra Mikulenky a kaplana kapitána Zdeňka Mikulky uctili piloti a pozůstalí památku všech pilotů a příslušníků základny, kteří zahynuli při výcviku a při plnění svých služebních povinností. Atmosféru nostalgie a vzpomínání na úvod slavnostního nástupu skvěle navodil velkolepý průlet desetičlenné skupiny letounů a vrtulníků – Mi-24, Mi-35, L-39, L-159 ALCA a JAS 39 Gripen. Na oslavu padesátého výročí byla pozvána celá řada významných hostů. Pozvání přijala ministryně obrany Vlasta Parkanová, náměstek ministryně obrany František Padělek, první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR

O BUDOUCNOST SE NEMUSÍME BÁT Dne 18. října 2007 se na základně uskutečnil slavnostní nástup u příležitosti 50. výročí vzniku stíhacího letectva v Čáslavi, kterému předcházel pietní akt u pamětní desky základny. Projevem

37

One of the backbones of the Czech Armed Forces is the 21st Tactical Air Force Base located in vicinity of the town of Čáslav. After the reform of the armed forces finalized in 2003, it gained the reputation of the most important air base of the Czech Air Force, the only base where the multipurpose supersonic JAS 39 Gripen fighter jets together with the subsonic L-159 ALCA striker aircraft are located. The primary objective of the Čáslav air base is to defend the air space of the Czech Republic and its sovereignty. With the date of accession of our country to NATO in 1999, the air base was included into the NATO Integrated Air Defense System – NATINADS, thus gaining an international importance.

38

generálporučík Jaroslav Kolkus, velitel společných sil AČR generálmajor Jiří Halaška a také představitelé místní samosprávy. Ministryně obrany Vlasta Parkanová ve svém projevu zmínila nejen těžké začátky základny ovlivněné vrcholícím mezinárodním napětím studené války, ale také její vyhlídky. „Jen ten, kdo se nebojí podívat se do tváře vlastní minulosti, nemusí se bát toho, co bude. A o to, co přijde dál, by právě zde, v Čáslavi, neměly být obavy,“ pronesla ministryně obrany. Perspektivu základny podtrhl ve svém vystoupení také generálporučík Jaroslav Kolkus, který uvedl: „V poslední době se kvůli finančním prostředkům neustále mění nastavení a rychlost reformy Armády České republiky. V souvislosti s těmito

obrany III. stupně za jejich významný podíl na zavedení letounu JAS 39 Gripen do provozu. Velitel základny po dekorování vyznamenáním převzal od generála Kolkuse také dva čestné meče jako symboly ocenění celé letecké základny: „Pane generále, slibuji, že tyto meče i hodnoty, které jsou s nimi spojeny, budeme uchovávat v úctě a vážnosti. Přijímám je jako symbolický dar i jako závazek.“ Tyto meče, vycházející ze středověkých tradic, se tak staly novou tradicí a symbolem příslušníků základny. Slavnostního nástupu se zúčastnila i desítka bývalých velitelů pluků a základen dislokovaných v Čáslavi, kterým její současný velitel předal pamětní odznak útvaru III. stupně. Všichni bývalí i současní příslušníci letiště se shodli na

permanentními změnami vás ale mohu ujistit, že čáslavská letecká základna patří mezi stabilní vojenské útvary s vynikající pověstí. Tvoří základní páteř vzdušných sil AČR a na tom se ani do budoucna nic měnit nebude.“ Při příležitosti oslav ocenila ministryně obrany Vlasta Parkanová velitele základny plukovníka Petra Mikulenku a podplukovníka Michala Borůvku udělením Záslužného kříže ministryně

tom, že základna byla a je vybavena nejmodernější technikou a její pracovníci patří k těm nejlepším ve svém oboru. Základna není pouhým výstřelkem malé země, která se snaží získat uznání okolních států, ale je všestranně funkční. A tak jako velitel základny vyjádřil hrdost na to, že velí takové základně, jakou je tato čáslavská – moderní, pokroková a perspektivní, i oni jsou hrdí na to, že byli a jsou její součástí.

Čáslav Air Force Base Celebrates its 50th Anniversary MILESTONES IN HISTORY The beginning of development of the Air Force in the Czech lands dates back to 1951. A decision was made to build a military airport southeast of Prague between Čáslav and the village of Chotusice. In the following year the officials decided that the project would be

completed as an airport of the first grade and the foundation stone was laid in June of 1953. Before the construction had been completed, first air force personnel were deployed there and a tactical exercise of the 8th Fighter Regiment took place. As years went on, the Chotusice airport was used for training activities and re-qualification courses. In 1955 the 2nd Training Battalion was stationed there, however, the

installation became a combat base only when the 22nd Fighter Regiment was established in October 1957, almost exactly 50 years ago today. In the summer 1958 the 22nd Fighter Regiment was replaced by the 28th Bomber Regiment that received the honorary name “Těšínský”. It was one of the first bomber jet units established within the post war air force of Czechoslovakia. This regiment was one of first units which eventually laid foundation to the 4th Air Base established between 1994 and 1995 that was two years later renamed to the 4th Tactical Air Force Base. In 1999 the base received the honorary name “Zvolenská” and began to fulfill new tasks within NATINADS. The year 2000 saw the introduction of the L-159 ALCA striker aircraft into the armament of the Czech Armed Forces and their relocation at the Čáslav air base. Three years later the name of the base was again changed to the current 21st Tactical Air Force Base. In 2005 the Czech military celebrated 25 years of flying the Migs and saw their departure as well as arrival of the new generation of supersonic fighters. Rental of JAS 39 Gripen fighters provided the necessary boost to the air base and positively influenced the development of the Čáslav region. This year the air base personnel celebrated the 50th anniversary of deployment of fighter jets in Čáslav. The Open Day that is organized once every two years was a part of this year’s celebrations. Once the doors closed behind the last visitor, another event, this time geared for the base personnel and their predecessors – a reunion began to be organized. The objective was to help bring together former colleagues from both the Czech and the Slovak Republic, listen to their stories and to honor 50 years of service of people dedicated to their profession.

A FUTURE FREE OF WORRY On 18th November 2007 a ceremonial parade took place to commemorate the 50th anniversary of the fighters fleet existence, preceded by homage at the base memorial plaque, The base commander Col Petr Mikulenka and army chaplain Capt Zdeněk Mikulka delivered speeches to commemorate the legacy of all pilots and base personnel who perished during their flight missions or in the line of duty. A magnificent flying formation composed of ten Mi-24, Mi-35, L-39, L-159 ALCA and JAS 39 Gripen aircraft greatly contributed to the atmosphere. A number of VIPs attended the ceremony and included the Minister of Defense Vlasta Parkanová, the Deputy Minister of Defense František Padělek, First Deputy of Chief of Staff ACR Lt Gen Jaroslav Kolkus, the Joint Forces Commander ACR Maj Gen Jiří Halaška and representatives of local authorities. In her address Ms Parkanová highlighted not only trials that the base personnel had to endure in the atmosphere of the Cold War at the beginning of the 1950s, but also the future. “Only those who are not afraid to look back in the past do not have to fear the future. And those who work here, in Čáslav, should not be worried about the things to come,” added the Minister of Defense. Lt Gen Jaroslav Kolkus stressed

the importance of the Čáslav base as well, maintaining: “Recently we have seen changes in adjustments and speed of the reform due to the lack of financial funds. Bearing in mind these never ending changes, I would like to assure you that the Čáslav air base ranks among the most stable military units with an excellent reputation. It has been the backbone of the Czech Armed Forces and will remain so for the future years.” On the event of the anniversary the Minister of Defense Vlasta Parkanová decorated the base commander Col Petr Mikulenka and Lt Col Michal Borůvka with the Cross of Merit, 3rd class for their remarkable contribution to introducing JAS 39 Gripen in the base equipment. Col Petr Mikulenka also received two honorary swords from Gen Kolkus as sign of commendation for the air base. “General, Sir, I promise that these two swords and values that they symbolize will always be held in respect and dignity. I accept this gift as a symbol of commitment for the future.” The two swords whose tradition goes back in history to the Middle Ages, have become a new symbol of the air base. The ceremonial parade was attended by a number of base commanders and units previously dislocated in Čáslav. The current commander awarded the veterans with the base memorial insignia of the third grade. All personnel, be it currently or previously serving on the base, agreed that the base has always boasted the most advanced technology and top quality staffs in their respective fields. The base as such is not a “caprice” of a small country that attempts to receive attention from others; it has won its undeniable place on the map. Therefore, the commander of the base as well as his subordinates are proud to be part of an organization that is modern and progressive with excellent prospects for the future – the Čáslav Air Force Base. 1st Lt Magdalena Dvořáková Photos: WO2 Josef Lončák, WO2 Aleš Nývlt and Jan Kouba

39

V pořadí již 4. světové armádní hry CISM se v polovině října konaly zcela ve znamení hesla „Friendship Through“. Armádní sportovce letos hostila indická města Hajdarábád ve státě Ándhrapradéš a Bombaj ve státě Maháráštra. Zvolení Indie za dějiště her můžeme považovat za poselství míru. Indie, jako druhý nejpočetnější stát světa, je názornou ukázkou toho, že i tak ojedinělá směsice rozličných kultur, jazyků a náboženství může a je schopna žít pod demokratickou vládou v míru.

i vzdálenost, přespolní běh. Družstva tvoří čtyři vojáci (mužské družstvo) a tři vojákyně (ženské družstvo). Tým závodníků na 4. světových armádních hrách CISM vedl plukovník Lubomír Přívětivý spolu s trenérem podplukovníkem Petrem Hanákem. Ve vojenském pětiboji soutěžilo 30 států. Je nutné zdůraznit, že vojenský pětiboj je sportem, kterému se na profesionální úrovni věnují příslušníci pouze několika armád (například Čína, KLDR, Rakousko či Německo). Ostatní závodníci se tréninku vojenského pětiboje věnují převážně ve svém volném čase při práci u svých útvarů či vojenských zařízení.

Bu zdráva, Indie – Namaste India N

a 4. světových armádních hrách se soutěžilo ve čtrnácti disciplínách. Celkový počet účastníků her ze 106 armád států světa byl odhadnut na více než čtyři tisíce. Česká republika měla své zástupce ve čtyřech disciplínách: vojenský pětiboj reprezentovaný různými útvary Armády České republiky – družstva i jednotlivci ze 4. brigády rychlého nasazení, z Vojenské policie, brněnské Univerzity obrany. Her se zúčastnili také parašutisté z Dukly Prostějov, jejich kolegové střelci z Dukly Plzeň a samozřejmě atleti Dukly Praha. Českou republiku reprezentovala jednatřicetičlenná výprava. Již po přistání na letišti v Hajdarábádu bylo většině účastníků her přicházejících z takzvané západní civilizace jasné, že podat výjimečný výkon v prostředí pro nás tak odlišném bude mimořádně obtížné. Třiapůlhodinový časový posun, rozdílné klimatické podmínky a v neposlední řadě strava se, obrazně řečeno, staly pro závodníky další soutěžní disciplínou. Velké množství účastníků her z různých odvětví kladlo enormní požadavky na organizační zajištění her. Sportovci byli ubytováni v několika „vesnicích“ při okraji města Hajdarábádu. Díky každodenním setkáním se spolubydlícími měli sportovci unikátní možnost se při sdělování dojmů ze závodů a při vzájemném porovnávání výkonů více poznat. Postupně se jejich hovory přenesly z roviny závodní do roviny osobní a i oni tak přirozenou formou naplnili cíle CISM, které si před 59 lety stanovili jeho zakladatelé. Tento unikátní pocit vzájemné solidarity mezi národy, který z celého průběhu her vyzařoval, je tou nejvýznamnější zkušeností, kterou si každý odvezl s sebou domů. Kromě těchto neopakovatelných zážitků si čeští reprezentanti odvezli také řadu sportovních úspěchů. Patnáct sportovců z Armádního sportovního centra Dukla se zúčastnilo soutěží v atletice, parašutismu, sportovní střelbě a vojenském pětiboji. Právě reprezentanti Dukly byli v boji o cenné kovy nejúspěšnější. Celkem přivezli domů tři medaile, a to díky parašutistům z Dukly Prostějov. Do soutěže jednotlivců nastoupilo 164 parašutistů a v soutěži družstev bojovalo 34 týmů. Mezi silnou konkurencí závodníci z Prostějova mimořádným výkonem obhájili svou dlouholetou pozici mezi světovou špičkou. Ve vojenském pětiboji zaznamenala Česká republika úspěchy zejména na národní úrovni. Reprezentanti svými výkony posunuli tuto popelku českého vojenského sportu na královské pozice, a to jak v mužské, tak v ženské kategorii. Praporčík Jaroslav Matoušek, příslušník Vojenské policie, se ve střelbě z velkorážné kulovnice umístil se svým výsledkem 198 bodů z 200 možných na skvělém 3. místě z celkem 143 závodníků. Rovněž nadporučice Zdeňka Doležalová z velitelství 4. brigády rychlého nasazení se prostřílela na 16. místo z padesáti závodnic a v této disciplíně dosáhla 191 bodů. Příslušníci AČR překonali čtyři české rekordy vojenského pětiboje, a to již výše zmiňované rekordy ve střelbě, rekord ve štafetovém běhu na překážkové dráze – muži (2:06:3 min.) a nadporučice Zdeňka Jarošová dosáhla v celkovém bodovém hodnocení 4808 bodů. Vojenský pětiboj je ve světě nazýván královnou mezi vojenskými sporty. Je tvořen následujícími disciplínami: střelba z kulovnice ráže 6 mm, běh přes překážkovou dráhu, plavání přes překážky, hod granátem na cíl

40

Good Day India – Namaste, India The 4th CISM Military World Games were hosted in mid October 2007 by the Indian cities of Hyderabad, state of Andhra Pradesh and Bombay in the state Maharashtra under the slogan “Friendship Through”. The decision to select India as the venue may be understood as a message of peace. India, the second most populous country in the world, is an excellent example of how a wide array of different cultures, languages and religions can live peacefully in a democratic system.

T

he Army Games consisted of 14 different disciplines. More than 4,000 participants from 106 armies of the world took part in the competition. The Czech Republic nominated athletes for four disciplines. Personnel of different military units competed in the military pentathlon – individuals and teams from the 4th Rapid Deployment Brigade, the Military Police, the University of Defense in Brno, also paratroopers from Dukla Prostějov, shooters of Dukla Plzeň and Dukla Praha track athletes, indeed. Altogether, our team included 31 Czech military sportsmen and sportswomen. Shortly after the arrival at the Hyderabad airport it became obvious that for most of the competitors from the western civilization it will be more than a challenge. Frankly speaking, the three and a half hour difference, the climate conditions and last but not least, the local food turned out to be another challenge. The large number of participants in different disciplines laid great demands on the organizers. The accommodation was provided in small “villages” on the outskirts of Hyderabad. Therefore, the athletes had a good opportunity to get to know each other and compare their scores and results on a daily basis. Apart from talking about sports, the participants were able to share their experiences on everyday life, thus naturally fulfilling one of the underlying objectives of CISM, as intended by its founding members 59 years ago. This unique atmosphere of the international solidarity that was palpable throughout the games was the most valuable asset to be taken back to every respective home country. Apart from this, a number of the Czech athletes were successful in their disciplines. 15 athletes of the Dukla Military Sports Center competed in track and field disciplines, parachute jumping, shooting and the military pentathlon. The Dukla athletes brought home medals thanks to the paratroopers of Prostějov. 164 athletes competed in the individual discipline of parachute jumping, 34 teams participated in the team competition. Among other strong competitors, the Prostějov paratroopers proved their excellence and successfully defended high positions that they have occupied for many years now. In the military pentathlon the Czech Republic succeeded mainly on the national level. Our athletes managed to convert this peon of the Czech military sports into the king both in the category of men and women. WO2 Jaroslav Matoušek of the Military Police scored 198 points out of 200 possible in the large caliber shotgun discipline and won the third place among 143 shooters. Also, 1st Lt Zdeňka Doležalová representing the 4th Rapid Deployment Brigade headquarters scored 191 points in the same discipline and finished in 16th position. Apart from the two above, the Czech athletes broke 4 Czech records in the military pentathlon, one in the men’s obstacle relay course (2:06.3 min) and 1st Lt Zdeňka Jarošová scored 4,808 points in the overall standings. The military pentathlon is called the king among the military sports disciplines. It contains the following disciplines: 6mm caliber shotgun shooting, obstacle course, obstacle swim race, distance and target grenade throwing and a cross country run. Teams are comprised of four male soldiers and three female soldiers further divided into teams of two respective genders. The team of the Czech athletes at the 4th CISM Military World Games was headed by Col Lubomír Přívětivý and the coach Lt Col Petr Hanák. 30 different countries competed in the disciplines of the military pentathlon. Needless to say, some countries, such as China, DPRK, Austria, or Germany, nominate professional military athletes for the competition. Our men and women, like many others, practice usually in their spare time using sports facilities of their military units. 1st Lt Lada Kovářová and 1st Lt Zdeňka Doležalová Photos: 1st Lt Zdeňka Doležalová