FILOZOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA
Tvoření hypokoristik bakalářská diplomová práce
Autor: Kristýna Hájková Vedoucí práce: PhDr. Jana Pleskalová, CSc.
Brno, listopad 2006
Čestné prohlášení:
Prohlašuji, že tato práce je mým vlastním dílem a že jsem čerpala jen z pramenů uvedených v kapitole Použitá literatura.
V Brně, 7. 12. 2006
……............................................ Kristýna Hájková
1
Děkuji především vedoucí mé práce PhDr. Janě Pleskalové, CSc. za konkrétní a cenné rady.
2
OBSAH 1. ÚVOD………………………………………………………………………………………......5
2. VÝZKUM………………………………………………………………………………………6
3. RODNÁ JMÉNA 3. 1. Seznam získaných ženských antroponym…………………………………………………7 3. 2. Seznam získaných mužských antroponym...………………………………………………9 3. 3. Původ rodných jmen………………………………………………………………………10 3. 4. Motivace při výběru jména………………………………………………………………..11 3. 5. Spokojenost se jménem……………………………………………………………………11
4. HYPOKORISTIKA 4. 1. Pojem hypokoristikum/hypokoristikon…………………………………………………..13 4. 2. Tvoření hypokoristik………………………………………………………………………13 4. 3. Hypokoristika ženských jmen…………………………………………………………….16 4. 4. Hypokoristika mužských jmen……………………………………………………………19 4. 5. Shrnutí……………………………………………………………………………………...21 4. 6. Tvoření hypokoristik z ženských jmen…………………………………………………...22 4. 6. 1. Hypokoristika odvozená z plného jmenného základu a) rodného jména……………………………………………………..22 b) jiného hypokoristika……………………………………………….22 4. 6. 2. Hypokoristika odvozená z redukovaného jmenného základu a) rodného jména……………………………………………………..23 b) jiného hypokoristika………………………………………………24 4. 6. 3. Krácení ženských hypokoristik - odvozování nulovým sufixem………… ……...24 4. 6. 4. Shrnutí……………………………………………………………………………25 4.7. Tvoření hypokoristik z mužských jmen………………………………………………….27 4. 7. 1. Hypokoristika odvozená z plného jmenného základu a) rodného jména……………………………………………………..27 b) jiného hypokoristika……………………………………………….27
3
4. 7. 2. Hypokoristika odvozená z redukovaného jmenného základu a) rodného jména……………………………………………………..27 b) jiného hypokoristika…………………………………………….....28 4. 7. 3. Krácení mužských hypokoristik – odvozování nulovým sufixem………………..28 4. 7. 4. Shrnutí…………………………………………………………………………….29 4. 8. Jiná tvoření mužských a ženských hypokoristik 4. 8. 1. Hypokoristika na –i/-y……………………………………………………………30 4. 8. 2. Hypokoristika z příjmení…………………………………………………………30 4. 8. 3. Přejatá jména ve funkci hypokoristik…………………………………………….31 4. 8. 4. Antroponyma na přechodu k přezdívkám………………………………………..32
5. ZÁVĚR………………………………………………………………………………………..34
6. POUŽITÁ LITERATURA…………………………………………………………………..35
4
1. ÚVOD Bakalářská práce Tvoření hypokoristik, založená na dotazníkovém výzkumu a vycházející z poznatků z dostupné literatury, si klade za cíl popsat na zkoumané skupině respondentů co nejkomplexněji jazykové jednotky, které nazýváme hypokoristika (podoby vlastních jmen užívané v neoficiální sféře). Dosud nevzniklo žádné ucelené dílo o této problematice, kromě několika úzce zaměřených studií (Dokulil, 1976; Hloušková, 1995; Klimeš, 1995; Pastyřík, 1994 apod.) a skromných odkazů v mluvnicích se tvořením hypokoristik více zabývá M. Knappová v publikaci Rodné jméno v jazyce a společnosti z 80. let, a T. Hnilicová, která srovnává hypokoristika u dvou generací na Zlínsku. V práci určuji na základě shromážděného materiálu typy a způsoby tvoření hypokoristik a snažím se vysledovat obecné tendence v jejich používání u dotazované skupiny, tj. u žáků 4. a 5. tříd základní školy. Kromě stručného popisu původu získaných rodných jmen se dále zabývám i aspektem sociálním (motivace a spokojenost se jménem), sleduji možné aktuální vlivy na tvorbu hypokoristik (např. přejímání vzorů z cizích jazyků) a jejich netypické formy (hypokoristika odvozená z příjmení nebo na přechodu k přezdívkám). Prostřednictvím slovotvorného rozboru a zjištěného frekvenčního zastoupení jednotlivých sufixů se pokusím vysvětlit slovotvorné způsoby a zhodnotit současnou jazykovou situaci ve tvoření hypokoristik.
5
2. VÝZKUM Práce se opírá o dotazníkový výzkum, který jsem provedla v červnu 2006 u žáků 4. a 5. tříd Základní a mateřské školy na Kotlářské ulici 4 v Brně. Účastnilo se jej celkem 103 žáků ve věku 10-12 let, z toho 54 dívek a 49 chlapců. V dotazníku vyplnili žáci tyto osobní údaje: 1. Název školy 2. Datum 3. Jméno a příjmení 4. Věk 5. Bydliště (město, vesnice; okres) Poté odpovídali žáci na otázky: 6. Proč jsi dostal(a) právě toto jméno? 7. Líbí se ti tvé jméno? 8. Chtěl(a) by ses jmenovat jinak? Jak a proč? 9. Jak tě oslovuje tatínek (normálně)? 10. Jak tě oslovuje tatínek, když tě chce pochválit? 11. Jak tě oslovuje tatínek, když se na tebe zlobí? 12. Jak tě oslovuje maminka (normálně)? 13. Jak tě oslovuje maminka, když tě chce pochválit? 14. Jak tě oslovuje maminka, když se na tebe zlobí? 15. Jak tě oslovují sourozenci (normálně)? 16. Jak tě oslovují sourozenci, když tě chtějí pochválit? 17. Jak tě oslovují sourozenci, když se na tebe zlobí? 18. Jak tě oslovují ostatní příbuzní (normálně)? 19. Jak tě oslovují ostatní příbuzní, když tě chtějí pochválit? 20. Jak tě oslovují ostatní příbuzní, když se na tebe zlobí? 21. Jak tě oslovují kamarádi (normálně)? 22. Jak tě oslovují kamarádi, když tě chtějí pochválit? 23. Jak tě oslovují kamarádi, když se na tebe zlobí?
Celkem bylo shromážděno 65 antroponym s 264 hypokoristiky.
6
3. RODNÁ JMÉNA Rodná jména (dříve označována křestní) původně vznikala z apelativ, a to v době, kdy se objevila potřeba jedince pojmenovat a odlišit od ostatních. „Antroponymum mělo jedince výstižně popsat, charakterizovat jeho zařazení do společenského života, do přírody, vystihnout jeho domnělé nebo chtěné vlastnosti tělesné či duševní, a to buď přímo, nebo přirovnáním (k zvířatům a přírodním jevům), popsat jeho vztah k lidem, k přírodě, k bohům či bohu, k veškerému okolnímu světu.“ (Knappová, 1989, s. 21) Rodné jméno plní především identifikační funkci1 a spolu s příjmením je dnes prostředkem sociální a právní legalizace osobnosti.
3. 1. Seznam získaných ženských antroponym V rámci dotazníkového výzkumu bylo získáno celkem 36 ženských rodných jmen; jejich přehled uvádím v tabulce. Jména jsou řazena podle frekvence, v případě shody abecedně. Počet výskytů 1.
Kateřina
4
2.
Klára
4
3.
Lucie
4
4.
Barbora
2
5.
Jana
2
6.
Martina
2
7.
Michaela
2
8.
Nikola
2
9.
Simona
2
10.
Tereza
2
11.
Veronika
2
12.
Zdeňka
2
13.
Alexandra
1
14.
Alice
1
1
M. Knappová (1989) přiřazuje rodným jménům funkce pasivní (řečová, mimolingvistická a jazyková informace) a aktivní (identifikační, komunikativní, sociální, deskriptivní a emocionální).
7
15.
Alžběta
1
16.
Aneta
1
17.
Anna
1
18.
Denisa
1
19.
Dominika
1
20.
Gabriela
1
21.
Ida
1
22.
Ivana
1
23.
Iveta
1
24.
Jitka
1
25.
Kamila
1
26.
Karolína
1
27.
Kristýna - Marie2
1
28.
Lenka
1
29.
Leona
1
30.
Magdalena
1
31.
Miriam
1
32.
Monika
1
33.
Natálie
1
34.
Nika
1
35.
Vendula
1
36.
Zuzana
1
Z přiložené tabulky je zřejmé, že žádné ze jmen nepřevažuje nijak výrazně (vícekrát, a to přesto pouze čtyřikrát, se objevila jen Kateřina, Klára a Lucie). Z toho vyplývá, že současný trend je volit jména méně obvyklá a nepodléhat jejich masovému napodobování. K tomu slouží bohatý repertoár domácích i cizích vlastních jmen v češtině užívaných.
2
Zdvojené vlastní jméno
8
3. 2. Seznam získaných mužských antroponym V následující tabulce je podle frekvence seřazeno 29 mužských rodných jmen. Počet výskytů 1.
Lukáš
6
2.
Michal
4
3.
Petr
4
4.
Marek
3
5.
Tomáš
3
6.
Filip
2
7.
Jakub
2
8.
Martin
2
9.
Ondřej
2
10. Pavel
2
11. Adam
1
12. Čeněk
1
13. David
1
14. Ilja
1
15. Jan
1
16. Karel
1
17. Kryštof
1
18. Ladislav
1
19. Lars
1
20. Matěj
1
21. Nikos
1
22. Patrik
1
23. Radovan
1
24. Roman
1
25. Štěpán
1
26. Viktor
1
9
27. Vladimír
1
28. Vojtěch
1
29. Zdeněk
1
Stejně jako u ženských, i mezi mužskými jmény se projevuje tendence využívat široké škály antroponym. Ve větší míře se objevil pouze Lukáš (6x), Michal (4x) a Petr (4x), ostatní jména jsou zastoupena téměř rovnoměrně.
3. 3. Původ rodných jmen Základ české antroponymické soustavy tvořila původně jména domácí, tj. praslovanského původu. K nim se během historického vývoje připojovala jména cizí, tj. původu neslovanského, která pronikala na naše území prostřednictvím mezinárodních vztahů, vlivem válek nebo kontaktem s cizími kulturními podněty jiných národů. Dnes jsou u nás nejvíce zastoupena jména původu hebrejského, řeckého a latinského, obliba jmen slovanského a germánského původu v současné době klesá3.
3. 3. 1. Jména původu hebrejského Mužská: Adam, David, Ilja, Jakub, Jan, Matěj, Michal. Ženská: Alžběta, Aneta (franc. zdrobnělina z Anna), Anna, Gabriela, Jana, Jitka, Magdalena, Michaela, Miriam, Simona, Zuzana.
3. 3. 2. Jména řeckého původu Mužská: Filip, Nikos, Ondřej, Petr, Štěpán. Ženská: Alexandra, Barbora, Denisa, Kateřina, Kristýna, Leona, Nika, Nikola, Tereza, Veronika.
3. 3. 3. Jména původu latinského Mužská: Čeněk, Lukáš, Marek, Martin, Patrik, Pavel, Roman, Viktor. Ženská: Dominika, Klára, Lucie, Martina, Natálie.
3. 3. 4. Jména slovanského původu 3
Při určování původu vycházím z M. Knappové (2006).
10
Mužská: Ladislav, Radovan, Vladimír, Vojtěch, Zdeněk (české jméno). Ženská: Vendula4 (české jméno), Zdeňka (české jméno). 3. 3. 5. Jména původu germánského5 Mužská: Karel. Ženská: Ida, Iveta, Karolína.
3. 3. 6. Ostatní jména Mezi mužskými jmény se objevila dvě pojmenování, která nejsou jednoznačně zařaditelná. Jsou to jména Lars (severská podoba Vavřince) a Tomáš (původu aramejského). Z ženských antroponym sem patří Kamila (orientální původ), Alice (původ je nejasný), Lenka (vzniklo zkrácením buď z řeckého jména Helena, nebo hebrejského Magdalena), Monika (trojí výklad původu: z řečtiny, latiny nebo féničtiny) a Ivana (ženská varianta od Ivan, tj. slovanské podoby hebrejského jména Jan). Potvrdilo se i výše naznačené tvrzení o zastoupení jmen, výzkum dokazuje, že výrazně převažují antroponyma původu hebrejského (18x) a řeckého (14x), popř. latinského (13x) nad jmény původem slovanskými (7x), germánskými (4x) aj.
3. 4. Motivace při výběru jména Na otázku Proč jsi dostal(a) právě toto jméno? odpovídali respondenti různě. Nejčastěji se objevila odpověď „nevím“ (popř. prázdné či vyškrtnuté políčko), a to v 25 případech u chlapců (David, Filip, Ilja, Karel, Kryštof, Lars, Ladislav, Lukáš – 2x, Marek, Martin – 2x, Michal, Ondřej - 2x, Pavel - 2x, Petr - 2x, Radovan, Tomáš, Viktor, Vladimír, Vojtěch, Zdeněk) a v 11 u dívek (Iveta, Jitka, Klára – 2x, Kristýna, Leona, Nika, Nikola – 2x, Miriam, Tereza). Z uvedeného vyplývá, že větší důležitost svému jménu přikládají dívky než chlapci, stejně tak rodiče věnují často více pozornosti dívčímu jménu. Hlavní zjištěnou motivací pro výběr jména byla jeho líbivost6 (líbilo se rodičům nebo jiným rodinným příslušníkům). Tuto skutečnost uvádí 14 chlapců (Filip, Jakub 2x, Lukáš - 3x, Marek,
4
Původně domácká podoba mužského jména Václav, později se osamostatnila jako ženské rodné jméno. Všechna antroponyma ve skupině jsou německého původu. 6 Do této kategorie řadím i případy, kdy by se rodičům více líbilo jiné jméno, ale protože už patřilo jinému členu rodiny, zvolili nakonec „náhradní“ variantu. 5
11
Matěj, Michal - 3x, Patrik, Tomáš – 2x) a 32 dívek (Alice, Alexandra, Alžběta, Bára, Denisa, Dominika, Gabriela, Jana, Kateřina – 4x , Karolína, Klára – 2x, Lenka, Lucie - 3x, Magdalena, Martina 2x, Michaela 2x, Monika, Natálie, Simona – 2x, Tereza, Vendula, Veronika, Zuzana). Velmi často byl výběr jména řízen rodinnou tradicí. 8 chlapců (Adam, Čeněk, Jan, Nikos, Petr – 2x, Roman – 2x) a 7 dívek (Anna, Barbora, Ida, Ivana, Jana, Veronika, Zdeňka) bylo pojmenováno po blízkém příbuzném. U 4 dívek (Aneta, Lucie, Kamila, Zdeňka) a 2 chlapců (Lukáš, Štěpán) byla motivačním podnětem pro výběr jména jeho neobvyklost nebo módnost. Marek dostal své jméno podle Markova náměstí (Benátky).
3. 5. Spokojenost se jménem Výzkumem bylo zjištěno, že 40 dotazovaných chlapců je se svým jménem spokojeno, pouze 7 chlapcům (Adam, Ladislav, Lukáš 2x, Martin, Petr, Viktor) se jejich jméno nelíbí. 3 chlapci (Marek, Michal, Zdeněk) považují své jméno za celkem přijatelné, i když s ním nejsou zvláště spokojeni. Mezi dívkami se spokojenost se jménem objevila 33krát, v 11 případech dívky své jméno pouze tolerovaly (Aneta, Barbora, Ivana, Lucie, Kateřina, Magdalena, Martina, Simona, Veronika, Zuzana) a 10 dívkám se jejich jméno nelíbilo (Alžběta, Jitka, Karolína, Kateřina, Kristýna – Marie, Lenka, Lucie, Martina, Michaela, Simona). Opět se potvrzuje naše předchozí zjištění, že dívky věnují svým jménům víc pozornosti než chlapci.
12
4. HYPOKORISTIKA 4. 1. Pojem hypokoristikum/hypokoristikon Hypokoristikum bylo tradičně chápáno pouze jako domácká nebo zdrobnělá, popř. mazlivá obměna neutrálního, oficiálního vlastního jména, zřídka apelativa v důvěrném (rodinném, přátelském atd.) prostředí7, S. Pastyřík jej však definoval šířeji jako expresivní variantu neutrálního jména (propria i apelativa) v jakémkoliv prostředí neoficiálním8. Za hypokoristika tedy považujeme nejen deminutivní tvary a meliorativa, tj. podoby jmen s kladným citovým zabarvením (Janička, dědoušek), ale také formace s emocionálním příznakem záporným – augmentativa (Baruna, Horňajs). Funkcí takových pojmenování je nejen vyjádřit subjektivní vztah či postoj (pozitivní či negativní) k pojmenovávanému. Kromě toho, že mohou vzbuzovat dojem dospělosti nebo síly nositele, je cílem hypokoristických obměn vytvořit pro adresáta originální, módní až exkluzivní pojmenování, což je důležité zejména pro mladou generaci. Ze školního prostředí, zájmových kroužků a part pak pronikají často přes sourozence až k rodičům pojmenovávaného a nezřídka zůstávají i v dospělosti. Některá expresivně zabarvená jména ztrácí časem svůj příznak, na základě rozšířenosti a obecné známosti začínají být pociťována jako stylově neutrální a v důsledku toho se mohou osamostatnit jako nová rodná jména (Magdaléna – Magda, Radovan – Radek apod.). O původně hypokoristické podoby rodných jmen se dříve obohacoval i repertoár příjmí, tj. předchůdců příjmení (např. z Jan – Janda, Janoušek, Janák aj.). Hypokoristika jsou běžnou součástí slovní zásoby, i když kvůli své stylové příznakovosti stojí na její periferii.
4. 2. Tvoření hypokoristik Na tvoření hypokoristik má vliv kromě tradičních slovotvorných mechanismů také řada jiných faktorů – kromě nářečních a rodinných dispozic se uplatňuje individuální tvoření, ve velké míře působí i módnost (přejímání předloh/formantů z cizích jazyků, napodobování jmen celebrit apod.).
7
ESČ, s. 172. PASTYŘÍK, Svatopluk: Co je to „hypokoristikon“? In: Jazyková a mimojazyková stránka vlastných mien. XI. slovenská onomastická konferencia (Nitra 19.-20. 5. 1994). Zb. referátov. Red. E. Krošláková. Bratislava - Nitra 1994, s. 104-107. 8
13
Při vytváření hypokoristik se uplatňuje ze slovotvorných způsobů především odvozování, a to ze základních (oficiálních) podob jmen9, nebo z jiných hypokoristik. Na základě toho pak určujeme několik typů hypokoristik: a) sufix se připojuje k plnému základu rodného jména, příjmení nebo hypokoristika (Tomáš – Tomášek, Denisa – Deniska) b) sufix se připojuje k redukovanému základu rodného jména, příjmení nebo hypokoristika (Čeněk – Čenda, Nikola – Nikča). c) hypokoristikum je odvozeno z plného nebo různě redukovaného základu cizí podoby příslušného jména (např. z němčiny Honza < Hans < Johannes). d) ve funkci hypokoristika je použita podoba jiného jména, zpravidla formálně podobného (Mína pro Michaela), nebo cizí ekvivalent základní podoby (Luke pro Lukáš). e) užívá se domácká podoba jiného jména10 (Míša pro Ida). Hypokoristika se odvozují také na základě zvukových variací, a to nejčastěji opakováním první slabiky (Petr - Pepe, Kristýna - Krikri), popř. její části (Kristýna – Kiki, Klára - Káka). Využití pouze první souhlásky v následující slabice je méně obvyklé. Některá jména (popř. jejich domácké podoby) mohou inspirovat na základě podobnosti určité své části/morfému s apelativem k vytvoření nové podoby, která však pro svůj „lexikální (apelativní) význam“ patří spíše už k přezdívkám11 (např. Filip – Filé, Tereza – Terásek apod.).
Odvozovací postupy jsou často provázeny hláskovými alternacemi. Obměnu hlásek, tj. střídání kvantity, kvality, jejich vznik či zánik, určuje většinou sousední foném (měkčení souhlásek před -i), popř. morfém (k se mění v č před deminutivními sufixy -ek/-ka). U hypokoristik ze sebraného materiálu se vyskytují tyto alternace: a) samohláskové aa) obměny týkající se kvality ě/e: Alžběta – Betyna ab) obměny týkající se kvantity y/ý: Lukyn – Lukýneček
9
Z plného nebo redukovaného základu rodného jména a příjmení. Představuje přechod k přezdívkám. 11 V tabulce jsou označena kurzívou. 10
14
i/í: Michal – Míša, David – Davídek, Martin – Martínek, Ladislav – Ladíček, Michaela – Míša a/á: Marek – Mára, Roman – Románek, Vladimír – Láďa, Gabriela – Gábina, Barbora – Bája, Jana – Jája á/a: Natálie – Natala e/é: Petr – Péťa ac) kvalitativně-kvantitativní obměny e/ý: Mates – Matýsek b) souhláskové aa) měkčící t/ť: Patrik – Paťa, Iveta - Ivetina, Alžběta – Alžbětice k/č: Lukáš – Lučáno, Lukýnek – Lukýneček, Marek – Mareček, Honzík – Honzíček, Patrik – Patriček, Monika – Monička, Nika – Nička ch/š: Michal – Míša, Michaela – Míša d/ď: Adam – Áďa, Čenda – Čendík, Ida – Idi, Magda – Magdi, Vendula – Venďa n/ň: Jana – Janice, Janička, Jani, Janina; Anna – Anička, Aňa, Anica, Ani; Lenka – Leni ab) tvrdící (hláska ztrácí svou měkkost) ř/r: Ondřej – Ondra ň/n: Čeněk – Čenda, Zdeněk - Zdenek ť/t: Matěj – Mates, Vojtěch – Vojta
Největší zastoupení vykazuje měkčící souhlásková alternace, a to především u dívek, u nichž naopak alternace tvrdící zcela chybí. Souvisí to s obecně větší tendencí vytvářet deminutivní a meliorativní podoby jmen dívčích. Celkově převažují obměny souhláskové nad samohláskovými. Vznikové/zánikové obměny ani alternace souhláskových skupin se u získaných pojmenování neobjevily.
15
4. 3. Hypokoristika ženských jmen V následující tabulce jsou ke každému ženskému jménu přiřazena získaná hypokoristika12. 1.
Kateřina Kača, Káča, Kačena, Kačenka, Kači, Kačka, Katka, Katuška, Katy Kachna
2.
Klára Kája, Káka, Klárča, Klárinka, Klárka, Kláruša, Kláruška, Kláry
3.
Lucie Luci, Lucka
4.
Barbora Bája, Bára, Barča, Baruna, Bary
5.
Jana Jája, Jajda, Jani, Janice, Janička, Janina
6.
Martina Marťa, Marti, Martinka
7.
Michaela Michala, Michalka, Míša Mína Mišpule, Mišpulenka, Mišpulice, Myšák, Myšička, Myška
8.
Nikola Nika, Nikča, Niki, Nikol, Nikolka, Nikušinek
9.
Simona Sima, Simi, Simka, Šoma
10.
Tereza Terča, Terina, Terka, Terky, Tery Terásek
11.
Veronika Verča, Veru, Verunka, Veruška z příjmení: Bareš (z Barešová)
12
Jména, která představují přechod k přezdívkám, jsou označena kurzívou. Tvary odvozené z příjmení nebo podoby jiných rodných jmen využitých ve funkci hypokoristika stojí odděleně.
16
12.
Zdeňka Zdeňa, Zdeni, Zdenička
13.
Alexandra Alex, Saša, Sašena, Sašenka, Saši
14.
Alice Alda, Ali, Alucka
15.
Alžběta Alba, Albí, Alžbětice, Bety, Betyna
16.
Aneta Anet, Anetka, Any Ančovička
17.
Anna Aňa, Anča, Andula, Andulka, Ani, Anica, Anička, Vanica
18.
Denisa Nana, Nanuška, Denča, Deniska
19.
Dominika Domča, Domina, Dominka
20.
Gabriela Gabča, Gábi, Gábina, Gábinka, Gabuša, Gabušica
21.
Ida Idi, Iduna, Iduška Míša, Miši Myška
22.
Ivana Iva, Ivča, Ivi, Ivik, Ivulka
23.
Iveta Iva, Ivča, Ivetina, Ivetka, Ivka
24.
Jitka Jitunka, Jituška, Jity
25.
Kamila Kamča, Kamilice, Kamilka
17
26.
Karolína Karči, Karol, Karolínka
27.
Kristýna – Marie13 Kiki, Kikina, Kikinka, Kita, Krikri, Kristýnečka, Kristýnka
28.
Lenka Lenča, Leni
29.
Leona Lea, Lei, Leonka, Leonis
30.
Magdalena Magda, Magdalenka, Magdi
31.
Miriam Mirča, Miri, Miriamka
32.
Monika Monča, Monička, Mony Saly, Saluna
33.
Natálie Nata, Natala, Natalí, Natálka, Natka, Naty, Natyna, Natyška
34.
Nika Nička, Niky, Nikyna
35.
Vendula Venda, Venďa
36.
Zuzana Zuza, Zuzanka, Zuzi, Zuzička, Zuzka
Ve výzkumu se k 36 ženským propriím objevilo 173 neoficiálních podob jmen, z toho 10 představuje přechod k přezdívkám a 1 je utvořeno z příjmení. Nejvíce hypokoristik zaznamenaly Kateřina (10), Klára (8), Anna (8) a Natálie (8).
13
Zdvojené vlastní jméno – spojení dvou samostatných vlastních jmen osobních či jiného objektu. Označuje pojmenovaný objekt jako celek a užívá se ve funkci jména jednoho. (ESČ, s. 208)
18
4. 4. Hypokoristika mužských jmen V tabulce je seřazeno 29 mužských jmen se získanými hypokoristiky14. U 4 jmen nejsou podoby doloženy, a to buď z důvodu nepochopení dotazníku (Karel) nebo pokud je respondent v rodině i kolektivu oslovován základní podobou svého rodného jména (Ilja, Kryštof, Lars). 1.
Lukáš Lučáno, Lukasíno, Lukášek, Luke, Lukšička, Lukyn, Lukýneček, Lukynek z příjmení: Bastli (z Bastl), Vanclík (z Vancl), Drbča (z Drbal)
2.
Michal Míša Myšáček, Myšička
3.
Petr Paťan, Péťa, Pepe, Pitka, Pytris, Tepe Pytrísek
4.
Marek Macek, Machy, Mára, Mary, Marias, Mareček, Marýnek, Maťa, Mates
5.
Tomáš Tom, Tomášek, Tomík
6.
Filip Filda Filé
7.
Jakub Kuba, Kubík z příjmení: Černin (z Černínek)
8.
Martin Marťa, Martínek
9.
Ondřej Ondra, Ondráš, Ondrášek, Ondři
10. Pavel Paja, Pavli, Pavlík 14
Jména, která představují přechod k přezdívkám, jsou označena kurzívou. Tvary odvozené z příjmení nebo podoby jiných rodných jmen, využitých ve funkci hypokoristika, stojí odděleně.
19
11. Roman Rom, Románek, Romča, Romek, Romka, Romy, Ronaldino z příjmení: Laky (z Lakatoš) 12. Adam Áďa Eidam 13. Čeněk Čenda, Čendík 14. David Davča, Davi, Davídek 15. Ilja – oslovován jen základní podobou rodného jména 16. Jan Honzi, Honzíček, Honzík Honolulu 17. Karel – nedoloženo 18. Kryštof - oslovován jen základní podobou rodného jména 19. Ladislav Laďa, Ladíček 20. Lars - oslovován jen základní podobou rodného jména 21. Matěj Mates, Matěs, Matýsek, Matyáš z příjmení: Bery, Beryn (z Beránek) 22. Nikos Nikča, Niki, Nikin, Niko, Nikosek 23. Patrik Paťa, Patriček 24. Radovan Radeček, Rady 25. Štěpán Štěpa 26. Viktor
20
Vikec 27. Vladimír Láďa z příjmení: Komár (z Komárek) 28. Vojtěch Vojta 29. Zdeněk Zdenál, Zdenda, Zdenek
Respondenti uvedli ke svým rodným jménům celkem 91 hypokoristik. 8 z nich bylo utvořeno z příjmení a 6 se přibližuje přezdívkám. Největší množství neoficiálních podob se vyskytlo ke jménům Lukáš (11), Marek (9) a Roman (8).
4. 5. Shrnutí Z dosavadního třídění je možné vyvodit následující tabulku: počet
jména
hypokoristika
celkový
průměrný počet
dotazovaných
přecházející
z příjmení
počet
hypokoristik
hypokoristik
na jednoho respondenta
k přezdívkám děvčata
54
10
1
173
3,2
chlapci
4815
6
8
91
1,89
Na základě počtu ženských a mužských jmen a celkového množství jejich neoficiálních podob, sebraných v obou skupinách, připadá průměrně 3,2 hypokoristik na každou dívku a 1,89 na každého chlapce. Dívkám tedy náleží téměř dvakrát více hypokoristik, než chlapcům. Z toho vyplývá, že dívky jsou při tvoření neoficiálních a mazlivých podob zřetelně tvořivější než chlapci, uplatňují více svou fantazii a využívají širší repertoár pojmenování. To mj. znamená, že přikládají vzájemnému oslovování velký význam a v osobních vztazích do něj promítají také větší množství emocionality. Chlapecká hypokoristika nevykazují takovou míru expresivity, častější je mezi nimi tvoření z příjmení. 15
Relevantní není respondent Karel, který dotazník nevyplnil.
21
4. 6. Tvoření hypokoristik z ženských jmen Pro ženská hypokoristika platí pravidla, která byla již uvedena výše, v kapitole o tvoření. Odvozujeme je tedy z rodného jména (popř. příjmení) nebo na základě již vytvořeného hypokoristika, a to vždy buď z plného nebo redukovaného jmenného základu. „Slovotvorným základem je základové slovo, spojení slov nebo tvar slova, popř. ta jejich část, která je obsažena ve slově fundovaném, odvozeném nebo složeném.“ (Mluvnice češtiny I, 1986, s. 216) Některé tvary vznikly zvukovou variací. Ve funkci ženských hypokoristik se objevily i podoby jiných rodných jmen, formace odvozené z jmen cizích nebo přibližující se přezdívkám16.
4. 6. 1. Hypokoristika odvozená z plného jmenného základu a) rodného jména sufix
hypokoristikum
–ka
Klárka, Martinka, Michalka, Nikolka, Anetka, Deniska, Ivetka, Kamilka, Karolínka, Kristýnka, Leonka, Magdalenka, Miriamka, Monička, Natálka, Zuzanka
–ina/-yna
Ivetina, Janina, Nikyna (z Nika)
–ice
Alžbětice, Janice, Kamilice
–una
Iduna, Saluna
–uška
Iduška, Kláruška
–ča
Klárča
–ečka
Kristýnečka
–ička
Janička
–inka
Klárinka
–is
Leonis
–uša
Kláruša
–y
Niky (z Nika)
b) jiného hypokoristika sufix –ka
hypokoristikum Andulka, Gábinka, Kačenka, Kačka, Kikinka
16
Krácení, hypokoristikům z příjmení a z cizích jmen i tvarům na přechodu k přezdívkám jsou věnovány samostatné kapitoly.
22
–i
Kači, Miši, Saši
–ena
Kačena, Sašena
–enka
Sašenka
– ica
Gabušica17
–na
Kikina
-uška
Nanuška
4. 6. 2. Hypokoristika odvozená z redukovaného jmenného základu Jako odvozovací základ slouží začátek, střed nebo konec jména (popř. je vypuštěna středová část), k němu se připojují sufixy. Sufix může být i nulový, v tom případě se mluví o krácení se změnou, nebo bez změny morfologické charakteristiky (viz kap. 4. 6. 4.). Hypokoristika se odvozují z redukovaného slovotvorného základu: a) rodného jména sufix
hypokoristikum
–ča
Kača, Káča, Barča, Nikča (z Nikola), Terča, Verča, Anča, Denča, Domča, Gabča, Ivča (z Ivany i Ivety), Kamča, Lenča (z Lenka), Mirča, Monča
–a
Bára, Domina, Iva (z Ivety), Lea, Marťa, Natala, Nata, Nika, Sima, Venda, Venďa, Zdeňa, Zuza
–i/-y
Albi, Any, Bary, Idi, Ivi (z Ivana), Jity, Katy, Lei, Magdi, Naty, Simi, Tery
–ka
Ivka, Katka, Lucka, Natka, Nička, Simka, Terka, Zuzka
–ina/-yna –uška
Jituška, Katuška, Veruška
–ja
Bája, Jája, Kája (z Klára)
–ička
Anička, Zuzička
–unka
Jitunka, Verunka
–či
Karči
–da
Alda
-ica
Anica
–ička
17
Betyna, Gábina, Natyna, Terina
Zuzička
Odvozuji od plného základu pojmenování Gabuša.
23
–ik
Ivik (z Ivana)
–jda
Jajda
–ša
Míša (2x)
–ula
Andula (Anda18
–ulka
Ivulka
–una
Baruna
–uša
Gabuša
–ušinek –yška
Nikušinek (z Nikola) Natyška
b) jiného hypokoristika Oslovení Kači by do této kategorie spadalo pouze v případě, že bychom jej chápali jako vycházející z hypokoristika Kačena. Ve své práci ho však označuji jako podobu odvozenou z plného základu jména Kača.
4. 6. 3. Krácení ženských hypokoristik - odvozování nulovým sufixem Vícekrát se v dotaznících objevily i zkrácené podoby jmen. Krácení není považováno za samostatný slovotvorný způsob (ve smyslu zkracování), jedná se zde o připojování nulového sufixu k základu oficiálního jména (popř. hypokoristika), tedy o odvozování. Obvykle se sufix odsouvá, pokud zkrácená podoba již existuje jako samostatné, oficiální rodné jméno (Alex z Alexandra, Iva z Ivana, Magda z Magdalena, Nikol z Nikola). V některých případech je motivací pro takové hypokoristikum snaha o připodobnění cizím rodným jménům, u nichž (zejména u anglických) je zakončení na samohlásku častější než u českých ženských jmen (Anet jako např. Janet, Margaret). Pojmenování Veru je odvozeno sekundárně z podoby Verunka/Veruška, u jmen se samohláskou i/y v předposlední slabice (Alice, Lucie, Martina, Miriam, Monika) se odstraňuje sufix, aby vznikly velmi oblíbené podoby zakončené na –i/-y (Ali, Luci, Marti, Miri, Moni/y)19. To se týká i oslovení Jani, Ani, Zdeni, Leni, vytvořených druhotně z hypokoristik odsunutím deminutivní přípony –ička.
18 19
Staročeský formant –da. Viz kap. 4. 8. 1.
24
Při krácení může dojít ke změně morfologické charakteristiky slov. U tvarů Alex, Ani, Anet, Jani, Leni, Marti, Moni/y, Nikol, Veru a Zdeni taková změna proběhla a jména přešla od vzoru „žena“ k nesklonným podobám (základním tvarem u jmen na –i/-y je vokativ). Ostatní taková hypokoristika Ali, Luci a Miri se ve svých oficiálních podobách Alice, Lucie a Miriam skloňovala podle vzoru „růže“. Odstraněním přechylovací koncovky u příjmení Barešová se vzniklá podoba Bareš přestává skloňovat adjektivně a přechází ke vzoru „muž“. Četnost výskytu zkrácených pojmenování poukazuje na jejich rostoucí oblibu u generace žáků 4. – 5. tříd základní školy.
4. 6. 4. Shrnutí Na základě roztříděného materiálu můžeme stanovit nejfrekventovanější sufixy a zároveň sledovat tendence ve vytváření ženských hypokoristik. Jednoznačně převažuje připojování sufixů k redukovanému jmennému základu. Zde se sice odvozování z jiného hypokoristika neobjevilo ani jednou, zato široký repertoár přípon byl využit při připojování k základům rodných jmen. Mezi nejfrekventovanější patří -ča (16x), -a (13x), -i/ -y (12x) a -ka (8x). Vícekrát se objevily –ina/-yna (4x), –uška (3x) a -ja(3x). Dvakrát ještě -ička a -unka, ostatní sufixy (14) měly jen jediné zastoupení. Vyskytly se mezi nimi i přípony původem mužské, a to -ušinek, -ik a –is (přejato z latiny nebo řečtiny). K plným základům rodných jmen je nejčastěji doložena přípona –ka (16x), která byla zároveň nejfrekventovanější pro úplné základy jiných hypokoristik (5x), v menší míře pak –ina/-yna (3x) a –ice (3x). Z ostatních sufixů (10) se dvakrát objevily ještě –una a –uška.
Některé tvary není možno jednoznačně zařadit do určité skupiny sufixů, protože se k nim dospělo individuálním tvořením. U jména Denisa sloužila k vytvoření hypokoristika pouze středová samohláska -n-, která byla rozšířena zvukovou variací a analogií ke jménům Anna či Jana na podobu Nana. Podobně tak u antroponyma Alexandra [aleksandra] byla pro vznik domácké podoby Saša použita skupina -sa-, která je v psané podobě skryta. Hypokoristikum Alba/Albí vzniklo na základě tří (ne sousedních) samohlásek ve jméně Alžběta, stejně tak z oficiální podoby Kristýna se využily jen hlásky k, i a t pro jméno Kita. Rodné jméno Simona bylo nejdříve převedeno na starší podobu Šimona, až poté vzniklo přeskupením hlásek
25
hypokoristikum Šoma. Pro nevšední tvar Alucka bylo využito nejen hlásek z oficiálního jména (Alice), ale i podobnosti s jiným hypokoristikem (Lucka). Z toho plyne, že odvozovací základ může být na první pohled nezřetelný nebo velmi malý, popř. ovlivněn jinou motivací (asociací či analogií).
U jednotlivých sufixů můžeme rozlišit určitý stupeň expresivity. Některá hypokoristika postupně svůj příznak ztrácí a neutralizují se, vedle toho je však možné rozlišit přípony meliorativní/deminutivní a augmentativní/pejorativní. Mezi získanými hypokoristiky se vyskytly kladně zabarvené sufixy -ečka, -enka, -ička, -ik, -jda, -unka, -uška, -ušinek a záporně -ula, -ena, -ica/-ice, -una, -uša. U přípony -ka závisí příznakovost na slovotvorném základu připojená k plnému jmennému základu má kladný citový náboj (např. Andulka, Leonka, Zuzanka), u redukovaného základu je většinou spíše neutrální (Katka, Zuzka, Lucka apod.). Ostatní přípony jsou pociťovány jako bezpříznakové.
Na základě zvukové variace byla vytvořena hypokoristika Krikri a Jája (opakováním prvních slabik ze jmen Kristýna a Jana), Kiki (opakováním dvou hlásek z první slabiky jména Kristýna) a Káka na základě dětské výslovnosti deminutiva Klárka. Hláskovou obměnou je možné vysvětlit i vznik pojmenování Vanica (předsunutím V- před Anica
V souhlase s rodinnými či individuálními zvyklostmi slouží někdy ve funkci hypokoristika i jiné jméno. To je buď formálně podobné (např. stejnou hláskou v základu slova – Michaela je oslovována Míno), nebo zcela odlišné (Idě se říká Míšo/Miši, Monice Saly/ Saluno). Zde se jedná vlastně už o přechod k přezdívkám.
Analýzou a tříděním se ukázalo, že mnohdy není interpretace vzniklého hypokoristika jednoznačná. Některé tvary je možno vysvětlit více způsoby – např. podoba Jája může být zařazena buď ke zvukové variaci, nebo k odvozování příponou –ja, oslovení Jani mohlo vzniknout krácením hypokoristika Janička, nebo připojením sufixu –i k plnému základu rodného jména Jana apod. Pokud tedy není známa konkrétní motivace, je interpret odkázán na intuici a vlastní rozhodnutí.
26
4. 7. Tvoření hypokoristik z mužských jmen I mužská hypokoristika jsou, stejně jako ženská, odvozována z rodného jména, nebo z hypokoristika již utvořeného. Slovotvorný (odvozovací) základ může být plný, nebo redukovaný. Mezi sebranými jmény se vyskytly tvary odvozené z příjmení, z cizího jména i přecházející k přezdívkám, těm je věnována samostatná kapitola (4. 8.).
4. 7. 1. Hypokoristika odvozená z plného jmenného základu a) rodného jména Sufix
hypokoristikum
-ek
Davídek, Lukášek, Mareček, Martínek, Nikosek, Patriček, Románek, Tomášek
b) jiného hypokoristika sufix
hypokoristikum
–ek
Honzíček, Lukýnek, Lukýneček, Ondrášek
–ík
Čendík, Honzík, Kubík, Pavlík
-an
Paťan
-i
Honzi
–š
Ondráš
–nek
Marýnek
–ička
Lukšička (k Lukša)
Hypokoristikum Honzi řadím do tabulky k sufixu –i, ale je možno jej vysvětlit i krácením podob Honzíček/Honzík.
4. 7. 2. Hypokoristika odvozená z redukovaného jmenného základu Jako redukovaný základ slouží začátek, střed nebo konec jména, popř. je vypuštěna středová část fundujícího jména. Odvozuje se opět ze základu: a) rodného jména sufix -a
hypokoristikum Áďa, Kuba, Laďa (z Ladislav), Láďa (z Vladimír), Mára, Ondra, Paťa (z Patrik), Péťa, Štěpa, Vojta
27
–i/-y
Davi, Mary, Niki, Ondři, Pavli, Rady, Romy, (Bastli, Bery, Laky - z příjmení)
–ča
Davča, Nikča, Romča
–in/-yn
Lukyn, Nikin
-da
Čenda, Filda
–ál
Zdenál
–cek
Macek
–eček
Radeček (z Radovan)
–ec
Vikec
–íček
Ladíček
–ík
Tomík
–chy
Machy (z Marek)
–ka
Romka
–ša
Míša
–tes
Mates (z Marek)
–ťa
Maťa (z Marek)
Hypokoristika Davi a Pavli můžeme chápat buď jako odvozené sufixem –i, nebo jako podoby zkrácené (tj. odtržením souhlásky –d u David, popř. celého zakončení u Davídek, a –k/-ček od deminutiv Pavlík/Pavlíček20). Domnívám se, že hypokoristikum Štěpa není utvořeno krácením, ale připojením sufixu –a k redukovanému základu. Přejatými sufixy –áno , –ino/-íno a -is a se zabývám v kapitole 4. 8. 3.
b) jiného hypokoristika Do této kategorie spadá pouze pojmenování Tepe, které vzniklo pravděpodobně sekundárně z hypokoristika Pepe (< Petr), na základě zvukové variace slabiky Pe-.
4. 7. 3. Krácení mužských hypokoristik - odvozování nulovým sufixem Jak již bylo zmíněno výše (kap. 4. 6. 3.), na krácení pohlížíme jako na odvozování nulovým sufixem. Ukázalo se, že mnohdy je obtížné jednoznačně určit, zda je hypokoristikum utvořeno takovým krácením, nebo právě připojením daného sufixu (jedná se o jména Davi, Honzi a Pavli),
20
Deminutivum Pavlíček není výzkumem doloženo, ale jeho existence je obecně známa.
28
proto připouštím obě možnosti. Desufixací svých oficiálních podob jednoznačně vznikla pojmenování Tom (z Tomáš), Rom (z Roman) a Niko (z Nikos). Hypokoristika Davi, Honzi a Pavli změnila krácením svou morfologickou charakteristiku a od vzoru „pán“ se posunula k substantivům nesklonným. Jména Tom a Niko se zařadila ke vzoru „pán“ namísto vzoru „muž“, Roman svou morfologickou charakteristiku u podoby Rom nemění.
4. 7. 4. Shrnutí Jak již bylo zjištěno, chlapci nedisponují takovým množstvím hypokoristik, jako dívky, proto je také zastoupení a četnost sufixů nižší. Nejvíce pojmenování bylo odvozeno z redukovaného základu rodných jmen (stejně jako u ženských hypokoristik), a to většinou příponou -a (10x) nebo -i/-y (10x). Vícekrát se objevily už jen sufixy –ča (3x), -in/-yn (2x) a -da (2x), ostatní byly zastoupeny vždy jednou. K plnému jmennému základu (rodného jména i hypokoristika) byl nejvíce připojován sufix -ek (8x), popř. -ík (4x). Vyskytly se také sufixy přejaté -áno, –ias a -ino/-íno (Lučáno, Marias, Ronaldino, Lukasíno). Některá hypokoristika byla utvořena příponami, které se užívají primárně pro rod ženský (-ička: Lukšička), popř. ženský i mužský (–ča: Nikča, -da Čenda a –ka: Romka). Na základě zvukové variace mohlo vzniknout pojmenování Pepe (pokud jej nevysvětlíme přejetím italského Peppe), a to opakováním první slabiky své oficiální podoby Petr. Pravděpodobně sekundárně z hypokoristika Pepe byla opět zvukovou analogií utvořena varianta Tepe. Někteří chlapci využívají k oslovování jiné podoby téhož jména, ve výzkumu byla v takové funkci užita pojmenování Matyáš pro Matěj a Zdenek pro Zdeněk. Pokud jde o expresivní přípony získaných chlapeckých hypokoristik, kladné emocionální zabarvení mají sufixy –ček, -eček, –ička, -íček, -ík a –nek, zápornou konotaci vykazují –ál a –an. Ostatní sufixy se neutralizovaly, výjimku představuje deminutivní přípona –ek, která nese kladný příznak pouze tehdy, když se pojí s úplným jmenným základem rodného jména či hypokoristika (Tomášek, Lukýnek), jindy je bezpříznaková (např. Radek, Jarek apod.). Sebrané neoficiální podoby mužských jmen jsou tvořeny v souladu s obecnými pravidly o tvoření hypokoristik, kromě přejímání aktuálně módních sufixů nevykazují žádné zvláštnosti ani odchylky.
29
4. 8. Jiná tvoření mužských a ženských hypokoristik Domnívám se, že samostatný komentář vyžadují hypokoristika zakončená na –i/-y, podoby odvozené z příjmení nebo cizích jmen a antroponyma na přechodu k přezdívkám.
4. 8. 1. Hypokoristika na –i/-y Zvláštní typ představují hypokoristika zakončená na -i/-y (Ani, Romy apod.). Vokativ se u nich považuje za základní podobu, pokud se vyskytují mimo vokativ, bývá nejistota v jejich užívání, ale většinou se neskloňují. Sporné je mnohdy také určit správnou pravopisnou variantu (Lucy/Luci). Protože koncovka –i/-y se v češtině vyskytuje jen u cizích jmen, vysvětluje se vznik a užití těchto tvarů několika způsoby: a) model tvoření nebo celá hypokoristika jsou převzata z německého prostředí ženská: Gábi, Klári/y, Zuzi mužská: Honzi b) podoby na –i (-y) vznikly krácením až na domáckém území, a to ze jmen složených s první částí na –i nebo ze jmen odvozených zdrobňovacími příponami –íček, -ínek, -ička, -inka ženská: Jani, Ani, Zdeni, Leni mužská: Pavli c) ze jmen z hlediska češtiny neodvozených se samohláskou i/y v předposlední slabice, zvláště u jmen na –inka, -ika, -ie ženská: Moni/y, Luci, Marti, Ali, Miri (z Miriam). Téměř vždy však můžeme tvar vysvětlit vedle krácení také připojením sufixu –i k základu hypokoristika odvozeného příponou –a, -e: Honzi k Honza, Jani k Jana apod. V některých případech se setkáváme i s dlouhou samohláskou (Albí, Natalí). Zde je obtížné rozhodnout, jde-li o druhotné zdloužení, i jinak běžné při zvolání, které se zobecnilo a přeneslo na celý typ, či jde-li o příklon ke vzorům „Jiří“, „paní“ (Dokulil, 1976, s. 13-14).
4. 8. 2. Hypokoristika z příjmení Jak již bylo zmíněno výše, neoficiální podoby se vytváří nejen z jmen rodných, ale velmi často i z příjmení21. Zejména pokud se v kolektivu objevuje více nositelů téhož rodného jména,
21
Česká příjmení vznikala asi od 14. do 18. století, vyvíjela se postupně z nedědičných příjmí, kterými se rozlišovali lidé stejného jména v obci nebo v jiném kolektivu (Moldanová, 2004, s. 8-9).
30
slouží obměny jejich příjmení často k vzájemnému odlišení a posouvají se tím více k přezdívkám. To dokazuje i dotazníkový výzkum. Nejčastěji se odvozují ta příjmení, která zní nebo mohou znít zajímavě a sama o sobě nabádají ke zkrácení. V rámci výzkumu se objevila jména Komár (< Komárek), Černin (< Černínek), z redukovaného základu a připojením sufixu vznikl Bery/Beryn (< Beránek), Laky (< Lakatos) a Drbča (< Drbal). Ke krátkým příjmením se připojují (nejčastěji deminutivní) sufixy, u respondentů se vyskytl sufix -ík: Vanclík (< Vancl) a –i: Bastli (< Bastl). Z ženského příjmení Barešová vzniklo za účelem silnější expresivity hypokoristikum Bareš odsunutím přechylovací přípony –ová. Ukázalo se, že příjmení ve funkci hypokoristika užívají mnohem více chlapci, což je dáno pravděpodobně jejich odlišnou mentalitou a požadavkem na mužská hypokoristika – ty mají na rozdíl od ženských mnohem více vzbuzovat dojem dospělosti a síly a vynikat originalitou. U dívek se objevují taková hypokoristika zřídka a mají obvykle negativní konotaci.
4. 8. 3. Přejatá jména ve funkci hypokoristik Slovní zásoba každého národa se vlivem mezinárodních kontaktů obohacuje o nová, cizí lexika, popř. o cizí způsoby tvoření. I když se v poslední době působení těchto zahraničních vlivů podstatně zesiluje (větší příliv amerikanismů, anglicismů apod.), přejímala česká slovní zásoba, a tedy i její antroponymická soustava, cizí vzory v podstatě vždy (viz kap. 3. 3.). Dříve byly do češtiny přejímány celé skupiny jmen, např. s příchodem křesťanství, dnes jde jen o jednotlivá jména. Ta mnohdy zdomácní natolik, že už si jejich přejatý základ ani neuvědomujeme (např. hypokoristikum Honza vzniklo odvozením z německé podoby Johannes). Dnes jsou zejména mladí lidé vystavováni větší síle médií, proto se jim stávají i jména sportovců, herců a jiných slavných osobností, větší inspirací a často je ve školských či přátelských kolektivech napodobují. U některých hypokoristik je patrný vliv angličtiny. Takto vznikly např. tvary Luke (anglická verze českého antroponyma Lukáš) nebo základ pro hypokoristika Pitka/Pytka a Pitris/Pytris22, která jsou evidentně odvozena z anglické výslovnosti jména Petr (Peter [pítr]). Mezi dívkami se objevila pro jméno Karolína zkrácená podoba Karol (napodobením anglické verze Carol). Hypokoristikum Sal(l)y23 (a z něj sekundárně, českým sufixem odvozena podoba Saluna) je též 22
Z něj odvozen tvar Pytrísek řadím k přezdívkám, neboť už je jednak velmi vzdáleno oficiální podobě rodného jména a zároveň se domnívám, že motivací pro vznik byla pohádková postava Pytrísek. 23 Osamostatnělá anglická zkrácenina jména Salome, Sára, užívaná jako základní podoba jména.
31
původně anglické pojmenování, nevychází však z formální podobnosti s rodným jménem Ida, pro nějž bylo použito. Mnohdy se setkáváme i s přejímáním jmen či sufixů z jazyků románských, zejména z italštiny či španělštiny. Vzorem jsou pro chlapce často jména fotbalistů (nejpopulárnější jsou právě hráči španělsky či portugalsky mluvících zemí nebo týmy italské). To je zjevné např. u hypokoristika Ronaldino, odvozeného ze jména Roman, či Lukasíno, které vzniklo ze základu španělské podoby jména Lukáš – Lucas - a sufixu –ino, typického pro italský jazyk (jako Vittorino, Giuliano apod.). Stejným způsobem je odvozen tvar Lučáno (k italskému Luca [luča] byl připojen sufix -ano). Pokud vznik odvozeniny Pepe nevysvětlíme zvukovou variací, tedy opakováním první slabiky jména Petr, můžeme za předlohu považovat zkráceninu italského jména Giuseppe - Peppe. Další přejaté sufixy, tentokrát z jazyka latinského či řeckého, se vyskytly u hypokoristik Marias (od Marek, jako Mathias), Pytris (od Petr) a Leonis (od Leona). Pro rodné jméno Anna byla ve funkci hypokoristika použita jeho ruská obdoba - Aňa. Pojmenování Honza už v českém prostředí zdomácnělo, ale základ je odvozen z německé podoby Hans (<Johannes). Jak je patrné, přejímání jmen či sufixů z cizích jazyků je častým a oblíbeným způsobem obohacování antroponymické soustavy.
4. 8. 4. Antroponyma na přechodu k přezdívkám Jak už jsme zjistili, fantazie a hravost žáků základních škol a jejich touha po ozvláštnění rodného jména vede k vytváření bohatého repertoáru vzájemných pojmenování. Ta mohou na základě podobnosti určité své části (morfému) s apelativem inspirovat ke vzniku nových antroponym, která však pro svůj lexikální (apelativní) význam hraničí s přezdívkou. Pro přesné rozlišení hypokoristika a přezdívky by však bylo nutné znát motivy dětí, asociace a kontext situace. Vícekrát se objevily přezdívky Myšák/Myška a jejich „stupně“ (Myšáček, Myšička), odvozené od oficiálních podob jmen Michal/Michaela, přičemž rod substantiva zde nehrál roli (ženská podoba byla užita i u chlapeckého jména a naopak). U antroponyma Michaela vznikla na základě hypokoristika Míša ještě přezdívka Mišpule a z ní byly sekundárně odvozeny další varianty Mišpulice a Mišpulenka. Mezi ženskými jmény se objevily dále přezdívky Kachna (od Kateřina) a Terásek (od Tereza). Pokud se ve funkci hypokoristika objeví podoba jiného rodného jména,
32
chápeme jej jako pojmenování přecházející k přezdívkám také. Takovými případy jsou Saly/Saluna (pro Moniku), Míša/Miši (pro Idu) a Mína (pro Michaelu). U chlapeckých antroponym se vyskytly přezdívky Eidam (od Adam), Filé (od Filip) a Pytrísek (od Petr), z podoby Honza (< Jan) vzniklo oslovení Honolulu24. I když tvoří přezdívky složku pojmenovací soustavy, která by neměla být opomíjena, vyplývá z výzkumu zajímavé zjištění – vzhledem k jejich velmi nízké frekvenci a v poměru k získaným domáckým podobám rodných jmen nepředstavují pro žáky 4. a 5. tříd tak důležitou formu oslovování, jak bychom očekávali. Ti volí v komunikaci a pro vyjádření emocionálního příznaku v naprosté většině případů raději hypokoristika.
24
V tomto případě se jedná o tzv. transonymizaci – zde se toponymum stane antroponymem.
33
5. ZÁVĚR S přihlédnutím k dosud publikovaným materiálům, výzkumem a slovotvornou analýzou získaných hypokoristik vyplynuly některé nové skutečnosti. 1. Vzhledem k tomu, že u dotazované věkové skupiny žádné z dívčích ani chlapeckých antroponym výrazně nepřevažuje (na rozdíl od generace starší), ukázalo se, že v posledních letech převažuje trend volit jména méně obvyklá a nepodléhat jejich masovému napodobování. 2. Zajímavé je zjištění, že dívky si tvoří (popř. jim je tvořeno) v průměru téměř dvakrát více hypokoristik, než chlapci. 3. Pronikání prvků z cizích jazyků se odrazilo i na formách neoficiálních podob jmen, napodobovat cizí vzory se stává módní záležitostí. 4. Slovotvorný rozbor hypokoristik zase poukázal na mnohdy nejednoznačnou interpretaci jejich vzniku a tvoření. Práce ukazuje, že ačkoliv jsou hypokoristika stabilní součástí slovní zásoby, jejich způsoby tvoření se v každé době a u různých věkových skupin proměňují.
34
6. POUŽITÁ LITERATURA ČECHOVÁ, Marie a kol. Čeština – řeč a jazyk. 2. vyd. Praha : ISV, 2000. 407 s. ISBN 8085866-57-9.
HNILICOVÁ, Terezie. Srovnání hypokoristik nejmladší a nejstarší generace na Zlínsku. Brno : Filozofická fakulta MU, 2006. 54 s. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí bakalářské práce Jana Pleskalová.
Encyklopedický slovník češtiny. Edited by Petr KARLÍK – Marek NEKULA – Jana PLESKALOVÁ. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484.
KNAPPOVÁ, Miloslava. Jak se bude vaše dítě jmenovat? 4. vyd. Praha : Academia, 2006. 651 s. ISBN 80-200-1349-0.
KNAPPOVÁ, Miloslava. Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha : Academia, 1989. 204 s. ISBN 80-200-0167-0.
KOPEČNÝ, František. Průvodce našimi jmény. Praha : Academia, 1991. 189 s. ISBN 80-2000016.
MOLDANOVÁ, Dobrava. Naše příjmení. Praha : Agentura Pankrác, 2004. 232 s. ISBN 8086781-03-8.
Mluvnice češtiny 1. Fonetika. Fonologie. Morfonologie a morfemika. Tvoření slov. Edited by Miloš DOKULIL – Karel HORÁLEK – Jiřina HŮRKOVÁ – Miloslava KNAPPOVÁ – Jan PETR. Praha : Academia, 1986. 566 s.
Příruční mluvnice češtiny. Edited by Petr KARLÍK – Marek NEKULA - Zdenka RUSÍNOVÁ. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 800 s. ISBN 80-7106-134-4.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1347-4.
35
Studie a články: DOKULIL, Miloš. Domácké podoby rodných a příbuzenských jmen na –i (-y). Naše řeč, 59, 1976, č. ., s. 13-20.
HLOUŠKOVÁ, Alice. Hypokoristické vztahy rodných jmen v žákovských kolektivech. In: Onymické systémy v regionech. (Sborník příspěvků z V. semináře „Onomastika a škola“, konaného 12. – 14. ledna 1993 v Hradci Králové.) Ed. Šrámek, R. - Bartůňková, J. – Koblížek, V. Hradec Králové, Gaudeamus 1995. s. 117-120.
KLIMEŠ, Lumír. Několik netradičních pohledů na přezdívky plzeňských vysokoškoláků. In: Onymické systémy v regionech. (Sborník příspěvků z V. semináře „Onomastika a škola“, konaného 12. – 14. ledna 1993 v Hradci Králové.) Ed. Šrámek, R. - Bartůňková, J. – Koblížek, V. Hradec Králové, Gaudeamus 1995. s. 121-122.
KNAPPOVÁ, Miloslava. Významové aspekty vlastních jmen. Slovo a slovesnost, 41, 1980, s. 5760.
PASTYŘÍK, Svatopluk. Co je to „hypokoristikon“? In: Jazyková a mimojazyková stránka vlastných mien. XI. slovenská onomastická konferencia (Nitra 19.-20. 5. 1994). Zb. referátov. Red. E. Krošláková. Bratislava - Nitra 1994, s. 104-107.
PASTYŘÍK, David. Hypokoristické podoby rodných jmen v žákovském kolektivu. In: Onymické systémy v regionech. (Sborník příspěvků z V. semináře „Onomastika a škola“, konaného 12. – 14. ledna 1993 v Hradci Králové.) Ed. Šrámek, R. - Bartůňková, J. – Koblížek, V. Hradec Králové, Gaudeamus 1995. s. 113-115.
PLESKALOVÁ, Jana. O úloze tzv. hypokoristik v nejstarším období češtiny. Naše řeč, 79, 1996, č. 4, s. 204-206.
36
TÉMA, Bedřich. Chlapecká a mužská hypokoristika na východním Těšínsku. In: Zpravodaj Místopisné komise, XI., 4-5, s. 678-687.
UHER, František. Hypokoristika ženských rodných jmen v širším brněnském regionu. In: Onymické systémy v regionech. (Sborník příspěvků z V. semináře „Onomastika a škola“, konaného 12. – 14. ledna 1993 v Hradci Králové.) Ed. Šrámek, R. - Bartůňková, J. – Koblížek, V., Hradec Králové : Gaudeamus 1995. s. 89-94.
37
