TULÁKOamb říjen-listopad

TULÁKOamb

říjen-listopad 2011

Milí čtenáři!

George Bernard Shaw Teď kdyţ jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá uţ jen jediné - naučit se ţít na zemi jako lidé.

Dva měsíce prázdnin utekly jako voda a nastal čas se myšlenkově vrátit do školních lavic. Nejen letní prázdniny roku 2011 skončily, ale skončilo nám i celkem prosluněné léto. Po září, které si můţeme nazvat zahřívacím kolem, se nám škola rozebíhá opět stejným tempem. Do prvních ročníků nastoupili nové tváře, druhé ročníky čeká sportovní kurz, třetí ročníky čekají chvíle bezdůvodného stresu z ročníkových prací a čtvrté ročníky se budou postupně chystat na završení středoškolského studia. V minulém roce jste si mohli všimnout, ţe školní časopis nesl jméno SHEEP. Náš tým se ale rozhodl, vrátit se k původnímu názvu časopisu, který měl na naší škole několikaletou tradici. S pozměněným designem bychom Vám tedy rádi představili staronový časopis, Tulák. Doufám, ţe si naším časopisem budete rádi listovat a najdete něco, co Vás zaujme. Uţ nezbývá nic víc neţ všem popřát úspěšný vstup do školního roku 2011/2012. David Libich

Redakce Šéfredaktor:

David Libich 4. A

Redaktoři:

Eva Matyásková 4. A Tereza Škarková 4. A Jakub Vlasta 4. A Karel Kohout 3. A Tereza Botlíková 4. A

Vězeň dnešní doby……………………………………………………………………………………………………..………………………………………………………2 Česko (a)Slovensko.…………………………………………………………………………………………………..……………………………………………………….3 Jsou vítězství, která jsou hanbou……………………………………………………………………………………………….………………………………………4 Stop! Zůstaňte……………………………………………………………………………………………….…………………………………………………………………..5 Ptáme se studentů……………………………………………………………………………………………….…………………………………………………5 Rozhovor k tématu – práce v Rakousku………………………………………………………………………………………………..………………..6 Máme svůj osud – neboj je to pouhá fráze?....................................................................................................................7 Je tak těžké být v dnešní době originální???...................................................................................................................7 Návrat do minulosti – Gambleři z OA………………………………….………………………………………………………………………………………..8 Plzeň řádí v Evropě, jako kdysi Vikingové……………………………………………………………………………………………………………………..9 Stalo se…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..…..10 Život po životě…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….10 Kultura………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..11

1|Stránka

TULÁKOamb


VĚZEŇ DNEŠNÍ DOBY ,,Moment. Hned jsem tam, musím se jen podívat na Facebook. Ještě vydrţ, zapomněla jsem si mobil, co kdyby někdo volal. Ještě si jen zkontroluji e-mail a jdu.“ Přijde Vám to povědomé? Ţijeme v době, kdy je svoboda klíčovým slovem. Proč jsme tedy otroky věcí, které tu jsou pro to, aby nám ţivot usnadňovaly a zjednodušovaly? Obzvláště mladí lidé jsou stále častěji připoutávány okovy moderních komunikačních technologií, sociálních sítí a internetu jako takového. Není potřeba dlouho přemýšlet nad příčinou. Člověk je tvor, který je závislí na lidech kolem sebe. Je tomu uţ od pradávna, kdy lidé ţili v tlupách, či kmenech. Byli si vědomi výhod společného souţití. Je tomu tak i dnes, ovšem zkombinujeme-li nutnost společenského ţití, moderních komunikačních technologií a potřebu rychle získávat informace, vyjde nám výsledek téměř zaráţející. Většina z nás se totiţ stává otrokem svých vlastních potřeb. Pokud nemůţeme dělat to, co chceme, aniţ před tím splníme své ‘‘společenské potřeby‘‘ stáváme se vězni, kteří jsou přikovány z jedné strany svými mobilními telefony a lidmi, kteří jsou na druhé straně aparátu a ze strany druhé internetem a světem, jenţ se za obrazovkou skrývá. Čím více lidí tyto věci vyuţívá, tím roste jejich síla. My sami nejsme přímo závislí na těchto věcech jako takových, ale na lidech, kteří je stejně jako mi uţívají. V praxi se můţeme setkat s více názory na tuto problematiku. Jeden z nich je, ţe to ve skutečnosti není vůbec ţádný problém, ţe to ve skutečnosti je naopak výhodné, pokud toho umíte vyuţít. Druhý názor je tvrdě oponentský. Lidé, kteří toto tvrdí mají takovou představu, ţe by nám bylo bez těchto věcí lépe, ţe dříve lidé taky ţili a nepotřebovali ţádné z těchto vymoţeností. Nebyl by to však spíše zpátečnický krok? Abychom pochopili tuto problematiku, ukáţeme si statistiky, které nám jí pomohou objasnit. Výzkum sociodemografie návštěvníků ukazuje, ţe jiţ více neţ 90 % internetových uţivatelů se připojuje z domova, přičemţ celkově na internetu tráví asi 32 hodin měsíčně. Jsme na obchodní škole, uděláme tedy jednoduché ekonomické počty. 32 hodin měsíčně je v přepočtu něco málo přes hodinu (1h a 4min.). Obávám se, ţe sama z vlastní zkušenosti vím, ţe toto číslo je častokrát i vyšší. Nicméně těchto 32 hodin představuje ročně 384 hodin. Pokud bychom tento čas trávili činností, která nám vydělá 100Kč za hodinu (brigáda), měsíčně přicházíme o 3 200Kč a ročně tedy o částku 38 400Kč. To je jen tak dodatečně k počtu trávených hodin na internetu a sociálních sítí. Leckdo můţe namítnout: ,,Ale já na internet chodím za informacemi a Facebook vyuţívám pro to, ţe tu jsem ve spojení se svými přáteli.“ Nesnaţím se tu tvrdit, ţe internet a sociální sítě je věc špatná. Naopak se dají v dnešní době velmi efektivně vyuţít jako výborný zdroj informací, ale váţně si všichni můţeme říci, ţe je vţdy náš čas trávený zde pouze a jen ze studijních důvodů? Lhali bychom sami sobě, kdybychom řekli, ţe 2|Stránka

TULÁKOamb


ano. Popřemýšlejte tedy nad tímto časem a zamyslete se, co je pro Vás a vaši budoucnost lepší. Dostáváme se k dalšímu poutu. Mobilní telefony. Nutnost být stále mobilní je v dnešním světě téměř samozřejmá. Zapomeneme-li si mobil, leckdo z nás je ztracen. ,,Co kdyţ se něco stane? Co kdyţ mě někdo bude shánět? Co kdyţ něco prošvihnu?“Na jedné straně je lidská potřeba být mobilní a na straně druhé miliardový byznys. Uţ dávno lidé nepíší dopisy. Není se čemu divit. Současná mobilní komunikace je levnější a především rychlejší. I přesto se nám však potřeba sdělovat informace někdy prodraţí. Dříve si lidé rozmysleli, co píší a komu. Dnes je mobilní spojení s ostatními téměř samozřejmostí a tudíţ i náklady na naší mobilitu vzrůstají. Neznám člověka, kterého by alespoň jednou za ţivot nezaskočil účet za telefon. Opět zjišťujeme, ţe potřeba spojení se světem se dá přepočítat. Na druhou stranu opět nechci odsoudit tyto komunikační prostředky. Jsou součástí velkého pokroku, který od dob průmyslové revoluce nastal. Snaha minimalizovat popřípadě zcela přestat vyuţívat by byla opět krokem zpět. Jde jen o to se zamyslet nad tím, ţe člověk se na komunikačních prostředcích stává stále více závislý. Stáváme se vězni dnešní doby. Kde je ta hranice mezi uţitkem a závislostí? Na to si můţeme odpovědět kaţdý sám podle svého vědomí a svědomí. -Eva Matyásková-

ČESKO(A)SLOVENSKO Po praxi, kterou jsem absolvoval ve slovenských Košicích, mě začalo vrtat hlavou, jaké vztahy vůbec mezi Čechy a Slováky panují. Při příjezdu jsme byli velice slušně představeni na našem budoucím pracovišti. V zasedací místnosti, kde proběhlo úvodní přivítání, jsme seděli společně se studenty z košických škol. Ve vzduchu byla cítit jakási nevraţivost vůči nám. Ale moţná to byla pouze domněnka. Jinak můţu říct, ţe Slováci jsou velice přátelští lidé. Při konverzaci se staršími lidmi, jsme vţdy narazili na téma rozdělení Československa. Docela mě udivilo, ţe všichni zastávali jednotný názor na toto téma. Prý bylo chybou, ţe se tyto dvě země rozdělily. Moje odpověď byla velice diplomatická. Jsem přeci uţ jen ta mladší generace, která si na společný stát nepamatuje. Proto jsem se vţdy usmál a s kýváním hlavy odpověděl: „ Nejspíš ano.“ Stále sem nemohl přijít na to, proč se mladé generace obou států nemají moc v lásce. Udělali

jsme si snad něco? Myslím, ţe ne. Chyba je v tom, ţe jsme aţ moc podobné národy, se spoustou společných vlastností. Jednou z nich je národní hrdost. Teď mám na mysli například sportovní rivalitu. Třeba duel v hokeji Česko – Slovensko by si snad nenechal ujít ţádný opravdový fanda. Já jsem měl moţnost po skončení podobného duelu sledovat reakce na jednom ze slovenských serverů. V diskuzi samozřejmě nechyběli Češi, kteří dávali najevo svou nadřazenost, opovrţení a samozřejmě výsměch. Nemůţu ale Čechům křivdit. Podobní fanoušci se našli i na slovenské straně. Naštěstí jde jen o takovou zdravou sportovní rivalitu. Slova nikdo nemyslí váţně, a většinou tato konverzace končí smírem. Myslím, ţe z historie nejde vymazat tolik let, které jsme společně strávili v jednom státu. Uţ navţdy zůstaneme nejbliţšími spojenci a přáteli. -David Libich-

3|Stránka

TULÁKOamb


Jsou vítězství, která jsou hanbou Člověk je jedním z mála ţivočichů, který dokáţe dávat najevo své emoce, touhy a přání. Kaţdý jedinec je originál, a tím pádem se naše touhy a přání liší. Myslím si, ţe ale právě vítězství je tím, čeho by chtěl kaţdý z nás alespoň jednou za ţivot dosáhnout. Jakým způsobem, ale zůstává otázkou. Touha po vítězství by neměla přesáhnout své meze, aby si toto slovo zanechalo svůj kouzelný význam. Pod citátem „Jsou vítězství, která jsou hanbou“ si představím takové vítězství, kterého bylo dosaţeno nečestným způsobem. Docela rád bych věděl, kolik lidí by se přihlásilo, kdybych se zeptal, jestli si uţ někdy k vítězství pomohli „šikovnou zkratkou“. Já osobně bych se přiznal. Jako malý kluk jsem párkrát soupeře při karetních hrách šikovně obalamutil. Hanbu jsem ale necítil. Byl jsem malý, hloupý. Myslím si, ţe s rostoucím ziskem, kterého můţeme díky vítězství dosáhnout, roste i míra chuti si vypomoci a vítězství si tak zajistit. Ve sportu se jedná především o doping. Zvýšení moţností sportovce se ale aţ na výjimky vţdy odhalí. S odstupem času, toho kaţdý sportovec lituje. Já si ale nedokáţu vysvětlit, jak si mohli stoupnout na vítěznou „bednu“ a slavit s fanoušky svůj úspěch. Naopak v politice se podvod jen těţko dokazuje. Je to smutné, ale je to tak. Zkorumpovatelnost některých politiků nezná mezí. Hrají si na spasitele, ale přitom si chtějí nacpat své kapsy. Rád bych ale obrátil minci a podíval se na citát z druhé strany. Po přečtení několika knih od Ericha Maria Remarqua vidím špatnou stranu vítězství ve světových válečných konfliktech. Nemyslíte, ţe cena vítězství v některých válkách byla aţ příliš vysoká? Lidské ţivoty se v penězích vyčíslit nedají. I přes osvobození světa od nadvlády tyranů si válka zanechává status vítězství s nálepkou hanby. Se zklamáním říkám, ţe svět nebude nikdy plný čestných lidí. Moţná by to ani nebylo správné. Musí existovat alespoň nějaká imaginární rovnováha. Vítězství s nálepkou hanby nebude ubývat, ale záleţí jen na nás, jestli jich bude stále víc. Dokáţeme to? -David Libich-

4|Stránka

TULÁKOamb


STOP! ZŮSTAŇTE…. Při kaţdodenním projíţdění sociální sítě Facebook jsem se zahleděl do ankety jednoho z uţivatelů. Anketa nesla otázku „Kdybych si mohl vybrat zemi kam odejdu, jaká by to byla?“ Drtivá většina uţivatelů, která hlasovala, dala přednost jiné zemi neţ moţnosti „Všude dobře, doma nejlíp“. I já se musím přiznat. Hlasoval jsem pro Švédsko. Na druhou stranu si ale myslím, ţe je tu něco špatně. Něco nefunguje. Nebo to je snad jen ta všem známá česká vlastnost neustále nespokojenosti? Nevím. Uţ je jasné, ţe mladí intelektuálové ze země budou odcházet ve velkém. Například doktoři. Budoucnost českého doktora ? Jednoduchá odpověď. Nízký plat, dlouhá pracovní doba a tvrdé podmínky. Já uţ se těm doktorům doopravdy nedivím proč radši vezmou auto a jedou směr Německo. Bojím se doby, kdy budu muset jezdit za kvalitní lékařskou péčí několik desítek kilometrů daleko. Vrátil bych se k otázce proč se toto vůbec děje. Je jasné, ţe práce v západních zemích bude lépe finančně oceněna neţ u nás. Myslím si, ţe to ale není ten hlavní důvod. Dalším důvodem by mohla být nespokojenost s politikou. Na to si odpovím hned. Ne, to taky není ten pravý důvod. Protoţe kdyby měli všichni odcházet kvůli tomu, tak by se naše města proměnila v pusté dţungle. Odpověď ať si kaţdý najde sám. Jeden důvod to určitě nebude. K spočítání bychom moţná potřebovali i kalkulačku. Já bych chtěl odjet pracovat do jiné země k nabrání zkušeností. Musím se přiznat, ţe mě taky trochu štve česká mentalita. Určitě si říkáte vţdyť si taky Čech, tak co ti můţe vadit. Co mi vadí? Lidé si v této zemi navzájem závidí, a úspěch se neodpouští. Nechci tím házet všechny Čechy do jednoho pytle, ale takových lidí se v naší společnosti najde opravdu dost. Moţná vidím všechno aţ moc černě. Nejsem ţivotním optimistou, spíše mírným pesimistou. Stát by měl začít dělat něco proto, aby se mladým vyplatilo v této zemi zůstat, jinak budoucnost naší země nevidím dobře. Mým cílem je odjet, získat zkušenosti a ve stáří se vrátit zpět. Přeci domov je jen jeden. A pro mě to i přes pobyt v zahraničí bude Česká republika.

PTÁME SE STUDENTŮ Přemýšlela jsi někdy, ţe by si odjela za prací do zahraničí? Ano, přemýšlela. Stále přemýšlím a mám to v plánu. Chtěla bych v zahraničí nejen pracovat ale i ţít.

Do jaké země by to bylo? Proč? Volila bych mezi Španělskem nebo Velkou Británií. Ale spíš asi to Španělsko. Jedním z důvodů je to, ţe se jejich jazyk učím (takţe se tam domluvím), a hlavně ve Španělsku je teplo. 

Můţeš popřemýšlet a říct 3 důvody odchodu mladých ze země? Lepší práce, vyší výdělek, zlepšení jazyka a nabrání zkušeností, které by se jim v ČR mohly hodit.

Anna Bímová, studentka OA

5|Stránka

TULÁKOamb


ROZHOVOR K TÉMATU – PRÁCE V RAKOUSKU Přemýšlel jsem o někom, kdo by se mohl podělit o zkušenost s prací v zahraničí. Bylo to trochu sloţité, ale přece jenom jsem se k někomu dopátral. Získal jsem kontakt na bratra jednoho z mých kamarádů. Tomáš (30) jiţ několik let pracuje v Rakousku. Napsal jsem mu krátkou zprávu, jestli by sem mu nemohl poloţit pár otázek. Odpověď byla kladná, a tak vám můţu poskytnout zajímavý rozhovor na dálku. Můţete vysvětlit proč se vaší volbou stalo právě Rakousko? Jiţ na střední škole jsem přemýšelel o odchodu ze země. Moţnost se mi naskytla aţ na vysoké škole. Tenkrát se vybíralo pár studentů, kteří zkusí půl roku studovat na jedné z rakouský vysokých škol. A jelikoţ pro mě němčina nebyla ţádný problém tak jsem nabídku přijal. Po ukončení studií na vysoké škole v ČR jsem se do Rakouska vrátil a ţiju tu do dnes. Prozradíte studentům co děláte? Pracuji v jedné středně velké počítačové firmě. Smělá otázka. Jaký je rozdíl mezi příjmem v ČR a Rakousku ? (Pokud se jedná o stejnou profesi) Tak ţádnou částku nepovím.  Kaţdému musí být jasné, ţe nějaký rozdíl asi je. Kdyţ si ale vezmem v úvahu ţivotní náklady, tak to není nic „grandiózního“. Těch pár „drobnejch“ navíc ale mám. Jak vás ostatní přijali? Jste pro ně stále „cizinec“? Právě ţe ne. Byl jsem velice mile překvapen jak mě berou. Kolegové z práce a vůbec všichni známí se ke mně chovají jako k rodilému „rakušákovi“.  Tohle by se cizinci v Česku asi nestalo. Je pravda, ţe moje němčina není tak čistá. Takţe se velice často setkávám s otázkou: Köenen Sie das bitte wiederholen? (Můţete mi to zopakovat? Prostě mluvím takovou českou němčinou  Ale dorozumíte se? Zastávám názor, ţe se člověk celý ţivot učí. Musím se ale pochválit. S němčinou jsem se za ty čtyři roky docela sţil. Co byste poradil těm, kteří plánují zkusit práci v zahraničí? Hlavně se nebát. I kdyţ nejste tak jazykově schopní, zatněte zuby a jděte do toho. Okolí vás uţ mluvit přinutí. A do roka budete základy jazyka ovládat. A za pár dalších let budete „šprechtit“ aţ se tomu sami budete divit. Popravdě nejhorší je asi ten stesk po domově a rodině. I kdyţ Rakousko je poměrně blízko a domů to je pár hodin cesty. Kamarády tu mám. Ale jak říkám doma je doma. Co plánujete dál? Tak jednou bych se rád určitě vrátil zpátky do Čech. Podělit se s ostatními o zkušenosti, které tu získám. Nevím kam mě osud dál zavane. Ţivot je jedno velké dobrodruţství.  Děkuji za rozhovor Tomáš K. (30) – Linec

-David Libich-

6|Stránka

TULÁKOamb


MÁME SVŮJ OSUD – NEBO JE TO POUHÁ FRÁZE? Při odpoledním klábosení s přáteli jsme narazili na téma osudu, coţ mezi námi vyvolalo zajímavou diskusi. Určitě hodně z Vás v ţivotě slyšelo větu „Jo, to je osud“. Já osobně tuto větu nikdy neměl rád, nejenom díky tomu, ţe to v určité situaci příliš nepodpoří, ale zároveň se mi zdá, ţe lidé tuto větu, ač ke zlehčení problému, pouţívají poměrně často. Ne vţdy za všechno můţe tato imaginární kniha našeho ţivota. Kdyţ uţ jsem osud přirovnal ke knize, tak to musí být doopravdy silná kniha. Proč? Myslím si, ţe osud není pevně stanovený. Osud nám dává moţnosti, jakou cestou se v ţivotě vydat. A teprve my si sestavujeme vlastní spirálu ţivota. Někdy to vyjde podle našich snů, jindy zase na cestě ţivotem odbočíme ne právě správným směrem. Proto má kaţdý člověk ten svůj jedinečný příběh. -David Libich-

JE TAK TĚŢKÉ BÝT V DNEŠNÍ DOBĚ ORIGINÁLNÍ???

Černá, bílá a šedá vévodí skoro na všech holkách na ulici. Upjatý, nenápadný a prostě všední styl kraluje v boleslavských ulicích. A já se ptám proč? Proč, kdyţ si někdo jen trochu „vyhodí z kopýtka“, jako třeba, ţe si vezme nádherné originální holinky nebo chlupatou vestu, tak proč se ti ostatní na ní dívají, jako kdyby právě utekla z Kosmonos? Originalita je v Boleslavi potřeba! Všechny holky jsou tady stejné, ten stereotyp mě osobně začíná nudit. A jak je na tom například Praha? Tam, i kdybyste šli v pytli od brambor, tak je to všem naprosto ukradené. Tisíce stylů, to je Praha. Naprosto mě uchvacuje, kdyţ se jen tak procházím třeba po Václaváku, a pozoruji lidi. Támhle vidím holku, která se nestydí za svou nepříliš hubenou postavu, a má na sobě krásné růţové šaty se zlatým náhrdelníkem, a chlapi se za ní otáčejí! Támhle zase kluka, kterému vůbec nevadí, ţe se mu ve škole posmívají, ţe je gay, ale naopak to svým oblečením zdůrazní. Ţena, nepříliš mladá, jejíţ kolegyně v práci nosí jen béţovou barvu, má krásnou sukni s květinovým vzorem a je prostě šťastná. Tak proč se stydět si obléknout něco co se nám líbí, a nevezmeme si to, protoţe se bojíme, co by na to řekli ostatní? Oni na to odvahu nemají, tak jí mějme my! Holky, zahoďte stud, odvaţte se a buďte originální! Ţádné šedé myšky! Vţdyť přece originalitě se meze nekladou... -Tereza Škarková-

7|Stránka

KRÁTCE ZOH 2018 – J. KOREA

V pátek 6. 7. Mezinárodní olympijský výbor vybíral pořadatele ZOH v roce 2018. Mezi uchazeči o pořadatelství bylo německé město Mnichov, francouzské Annecy a jihokorejský Pchjongčchang. Jihokorejské město bylo za pořadatele ZOH zvoleno v prvním kole. Jiţ ze začátku bylo jasné, ţe se nejspíše bude rozhodovat mezi Německem a Jiţní Koreou. A díky tomu, ţe se Korea o pořádání OH pokoušela třikrát, tak si to opravdu zaslouţila. Jediným problémem, který vidím já, je bezpečnost, která nemusí být stoprocentní, díky svému severnímu nestabilnímu sousedovi. (S. Korea). Výstavby budov a všeho kolem se nebojím. Problémy bych ani nečekal. ZOH v podání Pchjongčchangu budou určitě zajímavými.

NOVÝ STÁT NA MAPĚ SVĚTA

9. července ve 23:00 hodin SEČ, nám na mapě světa přibyl další stát. Jiţní Súdán se na základě referenda odtrhl od Súdánu. Hlavním městem je město Dţuba, které bychom našli na jihu země. Necelý týden po vyhlášení se J. Súdán stal 193. členskou zemí OSN.

TULÁKOamb


NÁVRAT DO MINULOSTI – SROVNÁNÍ SE SOUČASNOSTÍ V této rubrice bych se rád vrátil ke článkům, které se objevily ve starých číslech časopisu Tulák. Ve článku, který jsem našel v pátém čísle z března roku 2006, se autorka článku s nadhledem pozastavuje nad „funkčností“ školních automatů…..

Gambleři z OA

NÁVRAT DO MINULOSTI – GAMBLEŘI Z OA

Tak jsem dneska zase nevyhrála! Sděluji kamarádkám lehce ironickým tónem. Ta „bedna“ mě zase okradla! A zklamaně odcházím od automatu ...Bylo to uţ potřetí v tomto týdnu, co jsem si chtěla „pouze“ koupit něco v jednom ze skvělých automatů, který nahradil náš tak oblíbený kiosek, a uţ potřetí v tomto týdnu automat „pouze“ spolkl mých studentských 20 Kč a sdělil mi: „Mehr Geld bitte ...“. To uţ je fakt moc, pomyslela jsem si...Ona jedna dvacka se zdá jako pakatel, ale kdyţ jsem se dozvěděla, kolik spoluţáků má stejný problém, a suma spolykaných peněz se navýšila jen mezi námi asi na 300 Kč za poslední týden, rozhodla jsem se pátrat, kde tohle řešit. Ale ani ve snu mě nenapadlo, jak je řešení jednoduché, stačí si jen zavolat na bezplatnou linku, která je napsaná malým písmem na kaţdém automatu, a pracovník firmy vám peníze vyplatí, nebo zanechá na sekretariátu. Samozřejmě jen pokud peníze uvnitř automatu přebývají! Stejně mi to ale nedalo a udělala jsem takovou malou anketku mezi třiceti studenty a tady je docela překvapující výsledek: Stalo se ti někdy, ţe ti automat tady ve škole spolkl peníze a dál odmítal komunikovat? ANO A co jsi udělal/a? Nic, odešl/a jsem X Nadával/a jsem Byla jsem se zeptat na patřičných místech a tam mi bylo řečeno, ať zavolám firmu. A zavolala jsi tam? Ne, se mi nechtělo. X Bouchla jsem do něho. A vypadlo něco? Ne, ale ulevilo se mi. Jenom doufám, že nebudete líní a budete se svých peněz domáhat zpět. Jako by nestačilo, že jídlo z automatů je předražené. Zkuste si spočítat, že co se týče peněz, které v automatu zůstanou navíc, nejedná se zrovna o malé částky. No stejně, já osobně bych si raději dala žemli za „lidovku“ v kiosku, než tu rozmočenou bagetu s prapodivným obsahem. Vydáno v 5. dílu časopisu Tulák – březen 2006 -Zuzka RylichováTento článek mě po přečtení zaujal i proto, jelikoţ si myslím, ţe stejné problémy potkaly i po pěti letech od vydání tohoto článku kaţdého z nás. Já osobně jsem kvůli automatům uţ alespoň o jednoho „zeleného Karla“ (myšleno 100 Kč) chudší. Nedávno před odpoledním vyučováním, jsem se rozhodl doplnit energii kávovým nápojem z našich automatů. Štrachám v kapse. Po překonání překáţek v podobě mobilu a klíčů nacházím kovovou minci hnědé barvy. Natahuju ruku. Vházím minci. Po přezkoumání obsáhlé nabídky konečně mačkám tlačítko a čekám na vytouţený ţivotabudič. Automat pípá. Konečně. Po vytáhnutí horkého plastového kelímku mě ale čeká nemilé překvapení. S povzdechem říkám „Voda s cukrem…taky dobrá“. Se zamračeným pohledem se poohlédnu po řehtajícím se kamarádovi a naštvaný odcházím zpět do třídy. Ano i to se stává. Na stroje se jednoduše spoléhat nemůţeme. -David Libich8|Stránka

TULÁKOamb


PLZEŇ ŘÁDÍ V EVROPĚ, JAKO KDYSI VIKINGOVÉ FC Viktoria Plzeň. Nejvíce skloňovaný český fotbalový klub, který uchvátil fotbalovou Evropu svou krásnou útočnou a kombinační hrou. Ne nadarmo se jí říká česká Barcelona. Nedávno, přesněji 5. Září 2011, ji statistici IFFHS (Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků - pozn. red.) ocenili jako nejlepší klub na světě v měsíci srpen. Ano, vidíte dobře, není to jen v rámci České republiky, ale světa, tudíţ takové týmy, jako Real Madrid, FC Chelsea, Manchester United anebo slavná Barcelona se v srpnu nemohla rovnat s českou mistrovskou Plzní. Samozřejmě, ţe je to myšleno obrazně. Kdyby nastoupili proti sobě v přímém souboji, tak by to dopadlo jinak, ale to uţ se dokáţe ve skupině H, kde Plzeň narazí na obhájce trofeje FC Barcelonu, druhý nejúspěšnější tým této soutěţe AC Milán a běloruského mistra BATE Borisov. A proč vůbec „Viktorka“ získala toto ocenění? Odpověď je jednoduchá. Suverénní bilance v Lize Mistrů, kde z 6-ti zápasů 6x zvítězila s celkovým skore 18:5. Ve 2. předkole Ligy Mistrů zvítězli v dvojzápase s 13-ti násobným mistrem Arménie FC Pjunik Jerevan 9:1. Ve 3. předkole Ligy Mistrů narazila Plzeň na Rosenborg Trondheim a v prvním zápase se norského velikána nezalekla a vracela se domů s jednogólovým náskokem, zásluhou Václava Pilaře. V domácí odvetě Rosenborg zvýšil tlak a v poločase vedla 1:0 díky gólu do šatny od krajního obránce Mikaela Lustiga. Avšak v druhé půli byla Plzeň jako vyměněná a v 55. minutě srovnal slovenský útočník Marek Bakoš. Tento moment nakopl hráče Plzně ještě více a za 5 minut skóroval Daniel Kolář. Trondheim ještě stihl vyrovnat, ale Petrţela vstřelil třetí gól Plzně a celý český fotbal se mohl radovat z dalšího vítězství, který „Viktorku“ posunula o něco blíţe k základním skupinám Ligy Mistrů. V kvalifikaci o Ligu Mistrů Plzeň narazila na skandinávského obra, který ještě loni proháněl slavnou Barcelonu. Plzeň moc šancí na postup neměla, ale opak byl pravdou. První zápas se konal v Dánsku a Plzeňské řádění v Evropě načal vlastním gólem obránce Ottesen. Další branku přidal levý záloţník Václav Pilař a Plzeň se dostala do překvapivého vedení 2:0. Ottesen napravil svou chybu a míč usměrnil do té správné branky a Kodaň stáhla dvougólové manko. Ovšem Plzenští hráči nadále útočili a byli odměněni krásnou akcí, kterou započal kapitán týmu Pavel Horváth, jenţ poslal nádherný centr na nabíhajícího Martina Filla, který zakončil akci ještě krásnějším gólem. Stavem 3:1 zápas skončil a odveta měla být uţ jen dohrání výsledku. FC Kodaň tam uţ nepřijíţděla jako favorit, ale jako FC Katastrofa, jelikoţ byla takto nazvána dánským tiskem. První poločas to tak nevypadalo a Kodaň po poločase vedla 1:0 po gólu Bolanose. Ve druhém poločase hrála Plzeň o poznání lépe a v 67. minutě vyrovnal Bakoš po krásném pasu Jiráčka. V nastaveném čase pečetil postup Ďuriš, kdyţ skóroval po protiútoku a výhrou 2:1 také zápas skončil. Plzeň se tak kvalifikovala do Ligy Mistrů a po čtyřech letech tam má český fotbal svého zástupce. Podpora, jako předvedl Marek Bakoš je úchvatná, jelikoţ v 5-ti zápasech vstřelil 6 gólů a tím i vede tabulky střelců, hned za ním je Daniel Kolář se 4-mi přesnými trefami a jako třetí je nová posila z Hradce Králové Václav Pilař s třemi zásahy. Nyní jim můţeme jen přát, aby ve vítězné vlně pokračovali nadále a postoupili alespoň ze třetího místa do Evropské ligy. –Jakub Vlasta-

9|Stránka

TULÁKOamb


STALO SE … V sobotu 13.08.2011 se v areálu statku Na Tvrzi v Horním Bousově za podpory pivovaru Rohozec uskutečnily tradiční westernové závody, díky sponzoru letos nazvané ALEXXRIDE WESTERNOVÉ ZÁVODY. Netradičně se letos nezačínalo linencemi, ale hned soutěţně. Jezdci skládající licenci dostaůi svůj prostor aţ během dne. Do jednotlivých soutěţí byly pro nejlepší jezdce připraveny věcné ceny. –Tereza Botlíková -

ŢIVOT PO ŢIVOTĚ Na téma ţivota po ţivotě napsalo jiţ mnoho lidí velkou spoustu slov. Asi nejzvláštnější věcí je, ţe ten, kdo se dozví, jak to po smrti vlastně vypadá, nám to jiţ nemůţe sdělit. Někteří ani nevěří tomu, ţe by snad mělo být co sdělovat. Já ale ano. Moţná je pro člověka pojem "smrt" pak alespoň o trochu méně strašidelný a temný. Ne však o mnoho. Moţná je někde Tam místo, kde jsou lesy plné starých stromů, příjemných lidí, dobrého jídla a čistých záchodů. Nebo je tam děsivá a dalekosáhlá poušť, kde je aţ moc horka, málo vody a přehršle lidí, co lezou na nervy. Také bychom mohli třeba přijít do města – kaţdý do své Paříţe, New Yorku, Moskvy – a chutnat všechna dobrá jídla světa. Ať uţ je to místo kdekoliv a jakékoliv, doufám, ţe tam bude hrát skvělá hudba. Člověk, který zemře, by se ale také mohl hned poté znovu narodit. Někde úplně jinde a jako někdo úplně jiný, třeba v nějaké kubánské vesničce jako osel - vzpomeňme si přeci na naše milé Buddhisty. Je velká spousta moţností a teorií. Někteří dokonce tvrdí, ţe v komatu viděli bílý tunel – cestu do ţivota poté. Já ale v ţivot po ţivotě věřím v přenesenějším slova smyslu. Doufám samozřejmě, ţe nějaké příjemné místo bude, ale rozhodně věřím tomu, ţe člověk po smrti ţije nejen v srdcích svých blízkých, ale i v jejich osobnosti. Tolik lidí nás v ţivotě něčemu naučilo – babička, prastrýc, teta z Brna – ale kdyţ zemřeli, je tu něco, co se na rozdíl od jejich úţasné společnosti nevytratilo, stále přece umíme číst, psát, počítat a mnoho dalších věcí. Co kdyby nás naučili něčemu, co změní naši osobnost – třeba umět udrţet jazyk za zuby. Neznamená to, ţe pak dál ţijí v nás jako to, co nám dali? A to je to, čemu věřím. Ať uţ to je jakkoli, zakončeme tuto malou úvahu „optimistickými“ slovy: „Všichni se to – bohuţel – jednou dozvíme“. –Karel Kohout –

10 | S t r á n k a

TULÁKOamb


KULTURA V kaţdém čísle vás upozorníme na blíţící se premiéry některých filmů. V kapitole „KULTURA“ vás upozorníme také na chystající se výstavy, společenské a všeobecně vzdělávací a odpočinkové akce. Alois Nebel – Animovaný, Drama – Česko, Německo, Reţie – Tomáš Luňák

PREMIÉRA: 29. 9. 2011

Rodina je základ státu – Drama, Road Movie – Česko, Reţie – Robert Sedláček

PREMIÉRA: 13. 10. 2011

Nákaza – Thiller, Sci-fi, Katastorfický – USA, SAE, Reţie – Steven Soderbergh

PREMIÉRA: 20. 10. 2011

PODROBNOSTI K FILMŮM NA WWW.CSFD.CZ SVATOVÁCLAVSKÁ JÍZDA 28. 9. 2011 V plné přípravě je devátý ročník Svatováclavské jízdy historických vozidel, která se bude tradičně konat v den státního svátku 28. září. Letos akce začne prezentací historických vozidel a posádek na Staroměstském náměstí ( a případně na Komenského náměstí). Po slavnostním zahájení primátorem Raduanem Nwelatim vystoupí velocipedisté a maţoretky. V 09:30 začne demonstrační jízda po Mladé Boleslavi, která se pojede po zvolené trase dvakrát. Program: 9:00

Jazz Paluba

9:05

Maţoretky Pomněnky

10:00 dětský pořad Autoškolka 11:45 Beatles Veteran Club 13.15 Jazz Paluba 14.00

Ozvěny film. Festivalu FAST fest

VÝSTAVA HRY A KLAMY – DO 14. ŘÍJNA 2011, VZDĚLÁVACÍ CENTRUM KARMEL Na této interaktivní výstavě z libereckého iQ Park bude přichystáno mnoţství exponátů, na které si budete moci sáhnout,

které

se

budou

snaţit

oklamat

vaše

smysly,

vyzkouší

vaši

pozornost

a

postřeh.

QEEN PÁRTY – 17. ŘÍJNA 2011, BONDY CENTRUM MLADÁ BOLESLAV Party u příleţitosti 40. narozenin hudební skupiny Queen. Přijďte si poslechnout ty největší hity v podání kapely Queenie! Po koncertě se na Vás těší DJ Štěpo a DJ Mech na afterperty. Začínáme ve 21:00! zdroj: http://www.kalendarakci.atlasceska.cz

SLEDUJTE DĚNÍ V MLADÉ BOLESLAVI – WWW.MB-NET.CZ 11 | S t r á n k a

TULÁKOamb říjen-listopad

Recommend Documents