Traumatologické stavy ve florbalu. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví

Traumatologické stavy ve florbalu Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

MUDr. Kateřina Kapounková

Jana Švecová Regenerace a výţiva ve sportu

Brno, 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích.

V Brně dne 24. dubna 2012

…………………………… podpis

Děkuji vedoucí mé bakalářské práce MUDr. Kateřině Kapounkové za odborné konzultace, podnětné rady a připomínky při psaní této bakalářské práce.

Obsah 1 Úvod................................................................................................................. 5 2 CHARAKTERISTIKA FLORBALU .......................................................... 6 2.1 Historie florbalu ........................................................................................ 6 2.1.1 Historie florbalu ve světě ................................................................... 6 2.1.2 Historie florbalu v České republice ................................................... 7 2.2 Pravidla florbalu ........................................................................................ 7 2.3 Fyziologie florbalu .................................................................................... 9 2.4 Hybné stereotypy ve florbalu .................................................................... 9 2.4.1 Základní postoj ................................................................................. 10 2.4.2 Běh ................................................................................................... 10 2.4.3 Herní činnosti ................................................................................... 11 2.4.4 Svalové dysbalance ve florbalu........................................................ 12 2.5 Kineziologická analýza florbalu ............................................................. 14 2.5.1 Kineziologický rozbor běhu ............................................................. 15 2.5.2 Kineziologický rozbor střelby švihem ............................................. 16 3 TRAUMATOLOGICKÉ STAVY .............................................................. 18 3.1 Úraz ......................................................................................................... 18 3.1.1 Příčiny vzniku úrazu ve florbalu ...................................................... 23 3.1.2 Mechanismus vzniku úrazu ve florbalu ........................................... 26 3.1.3 Nejčastější typy poranění ................................................................. 26 3.1.4 Prevence vzniku úrazu ..................................................................... 28 3.2 Mikrotrauma............................................................................................ 30 3.3 Chronické poškození ............................................................................... 31 4 CÍLE PRÁCE ............................................................................................... 32 5 METODIKA PRÁCE .................................................................................. 33 5.1 Pouţité metody ........................................................................................ 33 5.2 Organizace práce ..................................................................................... 33 5.3 Charakteristika zkoumaného souboru ..................................................... 34 6 VÝSLEDKY PRÁCE, DISKUZE ............................................................... 40 7 ZÁVĚRY PRÁCE ........................................................................................ 56 8 SOUPIS POUŽITÉ LITARATURY .......................................................... 57 Přílohy .............................................................................................................. 60 RESUMÉ.......................................................................................................... 69

1 Úvod Florbal je sport, který u nás před dvaceti lety znal jen málokdo. Dnes je tomu skoro naopak. Popularitu si získal především u mladých lidí, ale není výjimkou, ţe florbal hrají sportovci i mnohem starší. Je to velice dynamická hra, která není příliš náročná na technické vybavení hráče. Právě proto se stal tak oblíbeným kolektivním sportem. Florbalová základna se neustále rozrůstá a ve své popularitě mílovými kroky dohání kolektivní sporty, které u nás známe uţ mnohem déle. A přesto, ţe tento sport se nemůţe srovnávat s fotbalem, ledním hokejem a dalšími profesionálními sporty, hraje ho velká spousta hráčů. Sportovci u nás věnují mnohdy veškerý svůj volný čas florbalu bez nároku na nějakou finanční odměnu. Je to jejich koníček, hrají ho pro zábavu a pro ten krásný pocit ze hry. A i kdyţ jsou někdy smutní z prohry, jednou přijde výhra a ta zcela zastíní smutek a ostatní špatné pocity. Téma spojené s florbalem jsem si vybrala především proto, ţe jsem sama aktivní hráčkou florbalu a problematika úrazů patří bohuţel, více či méně, ke kaţdému sportu. Zápasů, kde se nestane byť jen sebemenší poškození, je velice málo. Zajímalo mě, jak je na tom florbal v úrazové problematice a především, který úraz se vyskytuje nejčastěji, jaké jsou následky z těchto poškození a jak je ošetřena prevence před úrazy. Traumatologie florbalu se ale netýká jen akutních stavů, patří sem samozřejmě i chronická poškození, která ale zatím nejsou příliš častá, vzhledem k věku většiny hráčů. Spousta hráčů je mladých a většinou se jich týkají akutní stavy, ty chronické se objeví mnohdy později, při dlouhodobějším zatěţování. Chronické stavy je také mnohem náročnější posoudit, protoţe některé stavy, jako například svalové dysbalance, si mnoho hráčů vůbec neuvědomuje. Vzhledem k tomu, ţe respondenty dotazníkového průzkumu budou ti, kteří se florbalu aktivně věnují, zaměřím svoji práci právě na akutní stavy ve florbalu. V práci krátce popíši historii, pravidla a fyziologii florbalu, budu se zabývat hybnými stereotypy ve florbalu a kineziologií florbalu. Dále se zaměřím na jednotlivé traumatologické stavy ve florbalu a hlavní faktory, které je ovlivňují.

-5-

2 CHARAKTERISTIKA FLORBALU Florbal patří k nejrychleji se rozvíjejícím kolektivním sportům u nás. Jeho obrovský rozmach začal v posledních letech. U nás je florbal známý asi 20 let a základna hráčů se neustále zvětšuje. Florbal je tak oblíbený hlavně kvůli jeho technické nenáročnosti. Před dvaceti lety florbal u nás nikdo neznal a teď je to kolektivní sport s jednou z největší členských základen v republice.

2.1 Historie florbalu 2.1.1 Historie florbalu ve světě Za tvůrce florbalu jsou všeobecně povaţovány skandinávské země, ale původ florbalu je v USA. Podobný plastový míček totiţ pouţívali američtí baseballoví nadhazovači k jejich tréninku. A v jedné továrně na plasty, ve státě Minneapolis, si dělníci dokonce vyrobili plastové hokejky a ovládali s nimi míček. V šedesátých letech se hra s plastovými hokejkami rozšířila mezi školáky a studenty v USA a v Kanadě. Tehdy se tomuto sportu říkalo floorhockey. Velkého rozkvětu se tato hra dočkala aţ po přivezení plastových hokejek do Skandinávie. Na začátku sedmdesátých let se ve Švédsku začala hrát hra s názvem innebandy. O několik let později se ve Finsku objevilo salibandy. Tento sport se stal oblíbený i ve Švýcarsku, kde se nazývá unihockey. Ve Švýcarsku se florbal ubíral vlastní cestou. Švýcaři se lišili tím, ţe i brankář mohl pouţívat hokejku, tak jako je tomu v hokeji. Švédsko, Finsko a Švýcarsko udávají florbalu směr vývoje a mají stále výsadní postavení ve světě. Tyto tři země v roce 1986 zaloţily International Floorball Federation (IFF - Mezinárodní florbalová federace) a zastřešily tak jednotlivé florbalové svazy. Mezi členské země se v roce 1993 zařadila i Česká republika. K roku 2011 má federace 54 členských asociací, 4276 klubů a 283 491 registrovaných hráčů. Kaţdým rokem přibývají další asociace, kluby i hráči. První florbalové Mistrovství Evropy pro muţe se konalo v roce 1993 ve Finsku a pro ţeny v roce 1995. První Mistrovství světa se uskutečnilo v roce 1996 (muţi) a 1997 (ţeny). A od roku 2001 se pravidelně hrají i Mistrovství světa v juniorských kategoriích. V roce 2008 byl florbal přizván

-6-

Mezinárodním olympijským výborem mezi sporty, které usilují o zařazení na program olympijských her. [8] [14] [17] [18] 2.1.2 Historie florbalu v České republice V roce 1984 se čeští studenti Vysoké školy ekonomické v Praze (mezi nimi především Michal Bauer) zúčastnili výměnného pobytu ve Finsku, kde se poprvé setkali s florbalem. Po této zkušenosti se nějaký čas u nás hrál neorganizovaný florbal, ale pro nedostatek florbalového vybavení u nás florbal na čas usnul. To se změnilo v roce 1992, kdy bratři Vaculíkové dovezli z Maďarska mantinely a další vybavení pro florbal. Florbal se začal šířit, začaly se hrát první turnaje a byla zaloţena Česká florbalová unie (ČFbU). A od roku 1994 se začala hrát první oficiální florbalová liga muţů. V České republice je k roku 2011 zapsáno 461 klubů a celkem 34 052 registrovaných hráčů. [14] [17] [19]

2.2 Pravidla florbalu Florbal je kolektivní sport, který čerpá určité prvky z několika sportů, jako například z ledního hokeje, fotbalu a basketbalu. Tak, jako kaţdý sport, tak i florbal má svoje pravidla. První oficiální pravidla florbalu vznikla v roce 1986. Tato pravidla charakterizovala florbal jako sport bez fyzického kontaktu soupeřů. S vývojem florbalu se vyvíjela i jeho pravidla. Nyní se florbal řadí mezi sporty, kde ke kontaktům mezi protihráči dochází (nejčastější je přetlačování rameny u mantinelů). Ke zrychlení hry přispělo i zakázání přihrávky brankáři (tzv. malá domů). Přesné znění pravidel vydává IFF (Mezinárodní Florbalová Federace) kaţdé čtyři roky a přidávají se různé úpravy. V současné době se pouţívají pravidla vydaná k 1. červenci 2010. [8, 14] Florbal hrají dvě druţstva proti sobě, s cílem vsítit góly do soupeřovy brány. Hra je řízena dvěma rozhodčími. Kaţdé druţstvo můţe mít maximálně 20 hráčů na soupisce a to včetně brankářů. Na hřišti je přítomno 6 hráčů z jednoho týmu, takţe dohromady 12 hráčů současně, pokud nedojde k vyloučení hráčů.

-7-

Rozhodčí můţe zahájit hru, pouze pokud má kaţdý tým alespoň 5 hráčů (výjimka při vyloučení) v poli a brankáře v předepsané výstroji. Kaţdé druţstvo musí mít kapitána, který jako jediný za druţstvo komunikuje s rozhodčími během zápasu, jakoţto zástupce týmu. Kapitán musí být viditelně označen kapitánskou páskou. Brankářská výstroj se liší od výstroje ostatních hráčů. Brankář má povinnost nosit celoobličejovou masku. Mezi další vybavení brankáře patří brankářské kalhoty, brankářská vesta, chrániče kolen, dres (očíslovaný, jiné barvy neţ hráčů v poli) a můţe pouţívat i rukavice. Všichni hráči v poli hrají s očíslovanými dresy a s florbalovými holemi. Čepel hole nesmí být ostrá a její zahnutí nesmí přesáhnout 30mm. Některé části výstroje (florbalové hole, masky) hráčů a vybavení (míčky, mantinely a branky) pro florbal musí být certifikována IFF. To znamená, ţe výrobek prochází atestem a splňuje podmínky technické a sportovní. [8, 14] Florbal se hraje na hřišti o rozměrech 40x20 metrů a je po celém obvodu ohraničeno mantinely (50 cm vysoké). Hrací čas jednoho zápasu je 3x20 minut čistého času. Mezi třetinami jsou 10minutové přestávky, během této doby si týmy mění strany a hráčské lavice. Během zápasu si můţe kaţdý tým vzít time out (30 s). Pokud utkání skončí nerozhodně, následuje prodlouţení, které trvá 10minut. Tým, který vsítí branku, vyhrál a zápas končí. Pokud se nerozhodne ani v prodlouţení následuje trestné střílení. Z kaţdého týmu provádí trestné střílení 5 hráčů. Týmy se střídají po jednom hráči. Pokud se nerozhodne v těchto pěti sériích, pokračuje se v sériích po jednom, dokud se nerozhodne. [8, 14] Ve florbalu je trestáno drţení, úmyslná hra rukou nebo hlavou, zdrţování hry a další. Pokud dojde k menším přestupkům (např. přihrávka nohou, hra v brankovišti, hra mezi nohama), jsou trestány volným úderem. Ale při závaţnějších přestupcích (např. hrubost, nesportovní chování) je hráč vyloučen na trestnou lavici na 2 minuty, 5 minut, 10 minut nebo do konce utkání. [8, 14]

-8-

2.3 Fyziologie florbalu Na hřišti se hráči pohybují s míčkem nebo bez míčku v krátkých úsecích, kdy se střídá maximální zrychlení se střelbou, přihrávkami a osobními souboji. [20] Intenzita zatíţení je intervalová a značně kolísá od středního zatíţení aţ po maximální zatíţení. Jeden zápas trvá 3x20 minut čistého času. Hráč průměrně stráví na hřišti během jednoho střídání 40 - 70 vteřin, po vystřídání odpočívá na střídačce 40 – 140 vteřin. Hráči během jednoho zápasu naběhají 4 - 7 km. [20] Výkon hráče je asi z 80 % kryt anaerobně a z 20 % aerobně. Energie je získávána převáţně pomocí ATP-CP systému, anaerobní glykolýzou a aerobní fosforylací. Zdrojem těchto systémů je ATP (adenozintrifosfát), CP (creatinfosfát) a glykogen. Energetický výdej se rovná asi 800 - 3000 % náleţitého BM (bazální metabolismus). Hladiny laktátu po výkonu se pohybují kolem 3-11mmol·l-1. [20] U somatotypu převaţuje mezomorfní sloţka. Hráči florbalu průměrně dosahují výšky 180 cm a váţí kolem 80 kg. Florbalistky měří průměrně 166 cm a váţí průměrně 62 kg. [20]

2.4 Hybné stereotypy ve florbalu Hybné stereotypy definuje Kolář [6, str. 34-35] takto: ,,Hybný stereotyp představuje dočasně neměnnou soustavu podmíněných a nepodmíněných reflexů, která vzniká na podkladě pohybového učení (stereotypně se opakujících podnětů). Vycvičovaný (trénovaný) pohyb neboli vnější podnětný stereotyp vede ke vzniku vnitřního stereotypu nervových dějů. Automatizuje se nejen vlastní cílený pohyb (fyzický pohyb), ale především jeho posturální zajištění (stabilizace pohybu). Naše běţné pohyby jsou tak prováděny automaticky a neuvědoměle, coţ velmi často způsobuje, ţe určité svaly pouţíváme nedostatečně a jiné naopak celodenně zatěţujeme nadměrně, aniţ bychom si to uvědomovali. Některé svaly jsou po celý -9-

den (někdy i během spánku) v neúčelném izometrickém zapojení. Dochází tím k chronickému přetěţování určitých oblastí se strukturálními dopady.“ 2.4.1 Základní postoj Základní postoj ve florbalu je podobný základním postojům v řadě dalších sportů. Umoţňuje totiţ vyběhnutí do libovolného směru, rychlé zabrzdění a rychlé změny směru. Pokud hráč zaujímá svůj postoj správně, pro protihráče je mnohem těţší odebrat mu míček. Ve správném postoji má hráč pokrčená kolena a hlavu zvednutou, aby mohl sledovat, jak míček na florbalové holi, tak i pohyb ostatních hráčů na hřišti. Hráč by se neměl příliš prohýbat v zádech, ale ani by neměl být přehnaně vzpřímený. Chodidla jsou vzdálena asi na šíři ramen tak, aby hráči zajišťovala větší stabilitu. Váha hráče by měla být na přední části chodidel, aby se mohl rychleji rozběhnout. Hráč můţe také zaujímat špatný postoj. Chybné postavení nastává nejčastěji v oblasti zad a kolen. Hráč je přehnaně předkloněn a hrbí se, aby kompenzoval špatnou práci kolen. Tyto chyby vedou jednak k obtíţnému zvládání techniky ovládání florbalové hole, ale také ke zdravotním obtíţím. [8, 14] 2.4.2 Běh Běh tvoří ve florbalu pohybový základ. Běh je modifikací chůze. Chůzi definuje Kolář [6, str. 48] takto: ,,Chůze je základní lokomoční stereotyp vybudovaný

v ontogenezi

na

fylogeneticky

fixovaných

principech

charakteristických pro kaţdého jedince.“ Chůze, respektive běh, se skládá z jednotlivých kroků resp. běţeckých kroků. Kaţdý krok/běţecký krok se skládá ze dvou základních fází: fáze švihová a opěrná. Při běhu je nutná větší koordinace svalů neţ při chůzi. Je to pohyb automatický a cyklický. Pro běh je typická fáze letová, kdy se hráč nedotýká ani jednou dolní končetinou podloţky. [21]

- 10 -

2.4.3 Herní činnosti Při pohybu na hřišti musí hráči florbalu zvládat různé herní činnosti. Tyto dovednosti dělí a popisuje Skruţný [14] takto: a) Driblink Driblink patří mezi základní dovednosti hráče. Při driblinku hráč ovládá míček čepelí florbalové hole. Ve florbalu rozlišujeme dva typy driblinku, a to driblink hokejový (hráč ovládá míček střídavě forhendovou a bekhendovou stranou) a driblink florbalový (hráč ovládá míček pouze forhendovou stranou čepele). b) Vedení míčku Vedení míčku je pohyb, při kterém má hráč míč pod kontrolou a snaţí se dostat do co nejvýhodnější pozice. Hráč můţe vést míček tzv. tažením, kdy má míček vedle těla a florbalovou hůl drţí šikmo stranou nebo vzad. Další způsob je vedení tlačením, kdy hráč míček tlačí před sebou, buď forhendovou, nebo bekhendovou stranou čepele. Třetím způsobem je vedení driblinkem, a to buď hokejovým, nebo florbalovým. c) Uvolňování s míčkem Uvolňování s míčkem patří mezi útočné činnosti, kdy se hráč snaţí získat výhodnější pozici pro přihrávku nebo střelbu. Hráč se můţe uvolnit driblingem, obtočením protihráče a nebo obhozením/prohozením protihráče. Důleţité pro úspěšné provedení je správné načasování uvolnění, kontrola míčku a vhodná rychlost. d) Zpracování a přihrávání míčku Přihrávání míčku je jeho usměrňování hráčem některému ze spoluhráčů tak, aby jej mohl zpracovat. Při zpracování míčku nad ním získává hráč kontrolu. Při přihrávání je velmi důleţité načasování přihrávky a také její přesnost. Hráči mohou přihrávat po zemi (švihem, krátkým

přiklepnutím

nebo

úderem)

- 11 -

nebo

vzduchem

(švihem,

přiklepnutím). Brankářova přihrávka můţe být po zemi nebo skákající o zem. e) Uvolňování bez míčku Při uvolňování bez míčku se hráč snaţí zbavit svého soupeře, aby mohl z lepší pozice převzít přihrávaný míček, vystřelit nebo odvrátit pozornost od svého spoluhráče. f) Střelba Cílem střelby je dostat míček do soupeřovy brány. Pouţívá se několik druhů střel: švihem (velice účinná střela, protoţe je přesná a překvapivá), přiklepnutím (prudší střela neţ švihem, ale není tak přesná) nebo golfem (tato střela můţe být velice prudká, ale je méně přesná a ne tolik překvapivá).

2.4.4 Svalové dysbalance ve florbalu Svalová dysbalance neboli nerovnováha se projevuje přítomností svalů zkrácených a svalů oslabených. Svalové dysbalance se vyskytují velmi často. Jejich příčinou je setrvávání v určité poloze po delší opakující se časové úseky. Svalové dysbalance by měly být odstraněny, protoţe s funkčními poruchami svalového systému potom úzce souvisí poruchy hybných stereotypů. [16, 22] Svalové dysbalance u florbalistů vycházejí z jejich základního postoje, který je popsaný v kapitole 2.4.1. Posturální svaly Svalové zkrácení je stav, kdy je sval v klidu kratší a při pasivním nataţení nelze dosáhnout úplného rozsahu pohybu v kloubu. Sklon ke zkrácení mají svaly, u kterých převládá posturální funkce. U těchto svalů dochází k hyperaktivitě a ve funkci nahrazují svaly, které jsou oslabené. Posturální svaly mají převahu červených vláken. Mezi posturální svaly řadíme svaly, které udrţují polohu hlavy

- 12 -

a trupu ve stoji nebo vsedě, dále flexory končetin, flexory kyčle, flexory a adduktory paţe a flexory zápěstí a prstů rukou. [4, 22, 23] -

šíjové svaly,

-

m. levator scapulae,

-

m. sternocleidomastoideus,

-

mm. scaleni,

-

m. trapezius - horní aţ střední části,

-

m. erector spinae – bederní část,

-

m. quadratus lumborum,

-

m. piriformis,

-

adduktory kyčelního kloubu,

-

m. rectus femoris,

-

m. tensor fascie lateae,

-

m. triceps surea,

-

mm. obliqii abdominis,

-

m. biceps femoris,

-

m. semimembranosus,

-

m semitendinosus,

-

m. iliopsoas,

-

m. rectus femoris

-

m. pectoralis major et minor,

-

m. subscapularis,

-

flexory zápěstí a rukou. [23]

Fázické svaly Ochabování svalů je následkem jejich nedostatečného zapojování do činnosti. Svaly, které jsou většinou oslabeny, vykonávají určitý cílený pohyb. Tyto svaly se nazývají svaly fázické a mají převahu bílých svalových vláken. K nejvíce oslabeným a problémovým fázickým svalům patří svaly, které se podílí na rozvoji drţení páteře a trupu: svaly kolem ramene a lopatky, břišní svaly a hýţďové svaly. [22, 23]

- 13 -

-

hluboké flexory hlavy a krku,

-

extenzory horních končetin,

-

m. deltoideus,

-

m. trapezius - dolní a střední část,

-

mm. rhomboidei,

-

m. serratus anterior,

-

m. supraspinatus,

-

m. infraspinatus,

-

m. erector spinae - hrudní část,

-

mm. multifidi,

-

hluboké rotátory páteře,

-

m. rectus abdominis,

-

m. transverzus abdominis,

-

svaly pánevního dna,

-

gluteální svalstvo,

-

m. tibialis anterior,

-

extenzory prstů nohy,

-

mm. peronei,

-

m. vastuts med. et lat.. [23] Následkem neustálého setrvávání ve florbalovém postoji jsou svalové

dysbalance týkající se především oblasti ramenního pletence (horní zkříţený syndrom) a oblasti kyčelního pletence (dolní zkříţený syndrom).

2.5 Kineziologická analýza florbalu Při pohybu florbalisty se jednotlivé segmenty pohybují cyklicky nebo acyklicky. V kineziologické analýze florbalu se budu věnovat pohybům hráčů v poli, protoţe u brankářů je jejich pohyb velice různorodý. K nejvýznamnějšímu cyklickému pohybu ve florbalu (u hráčů v poli) patří běh a k acyklickému střelba.

- 14 -

2.5.1 Kineziologický rozbor běhu Základním lokomočním pohybem je běh, který se řadí k přirozené lokomoci – bipedální. [21] Jak uţ bylo uvedeno výše (kap. 2.4.2), běh je modifikací chůze a tak jsou při něm zapojovány stejné svalové skupiny na dolních končetinách jako u chůze. Fáze opěrná -

Extenze v kyčelním kloubu: m. gluteus maximus, m. biceps femoris, m. semimembranosus a m. semitendinosus.

-

Flexe v kolenním kloubu: m. quadriceps femoris.

-

Plantární flexe v hlezenním kloubu: m. triceps surae (m. gastrocnemius a m. soleus). [21]

Fáze letová -

Flexe v kyčelním kloubu: m. iliopsoas, m. rectus femoris, m. pectineus.

-

Flexe

v kolenním

kloubu

(2/3

pohybu):

m.

biceps

femoris,

m.

biceps

femoris,

m. semitendinosus, m. semimembranosus. -

Extenze

v kolenním

kloubu

(1/3

pohybu):

m. semitendinosus m. semimembranosus. -

Dorsální flexe v hlezenním kloubu: m. tibialis anterior. [21] Kvůli drţení florbalové hole bude rozdíl v zapojení svalových skupin

hlavně

u

svalů

horních

končetin.

U

florbalu

se

objevuje

lateralita

(upřednostňování strany, v tomto případě končetiny).

Horní končetina, která drţí florbalovou hůl dole: -

Flexe

v ramenním

kloubu:

m.

deltoideus

pars

m. coracobrachialis, m. biceps brachii caput breve. -

Extenze v loketním kloubu: m. triceps brachii, m. anconeus.

-

Supinace předloktí: m. biceps brachii, m. supinator.

- 15 -

clavicularis,

-

Mírná dorsální flexe zápěstí: m. extensor carpi radialis longus, m. extensor carpi radialis brevis, m. extensor carpi ulnaris.

Horní končetina, která drţí florbalovou hůl nahoře: -

Extenze v ramenním kloubu: m. deltoideus pars spinalis, m. latissimus dorsi, m. teres major.

-

Flexe v loketním kloubu: m. biceps brachii, m. brachioradialis, m. brachialis.

-

Pronace předloktí: m. pronator teres, m. pronator quadratus.

-

Mírná palmární flexe zápěstí: m. flexor carpi radialis, m. flexor carpi ulnaris, m. palmaris longus.

2.5.2 Kineziologický rozbor střelby švihem Střelba švihem je ve hře velice často vyuţívaná. Pro ideální střelu je důleţitá dobrá pohyblivost v ramenním kloubu a dostatečná síla svalstva ramenního pletence a celé paţe. Tak, jako ostatní střely, se její průběh dělí do tří základních fází: příprava, samotná střela a protažení. [20] Horní končetina, která drţí florbalovou hůl dole: -

Flexe

v ramenním

kloubu:

m.

deltoideus

pars

clavicularis,

m. coracobrachialis, m. biceps brachii caput breve. -

Mírní palmární flexe zápěstí: m. flexor carpi radialis, m. flexor carpi ulnaris, m. palmaris longus. [20]

Horní končetina, která drţí florbalovou hůl nahoře: -

Mírná abdukce v ramenním kloubu: m. deltoideus pars akromion, m. serratus anterior, m. supraspinatus. [20] Pevné drţení florbalové hole zajišťují flexory prstů. Tvrdost střely závisí

na svalové síle m. triceps brachii a ovlivňuje ji i m. pectoralis major. Dochází

- 16 -

i k rotaci trupu ve směru střely. Pohyb trupu do rotace zajišťují svaly: m. obliquus internus abdominis a m. obliquus externus abdominis. Důleţitá je i stabilizace trupu, na které se podílí především m. erector spinae, m. latissimus dorsi. Ve fázi protaţení dochází především k postupnému brzdění pohybu. [20, 11] Obr. 1 Nejvíce zatěžované svaly při střele švihem

Zdroj: [20]

- 17 -

3 TRAUMATOLOGICKÉ STAVY Traumatologie je obor, který se zabývá patologickými stavy. Tyto stavy jsou způsobeny úrazy, které se týkají nejen pohybového ústrojí, ale i CNS (centrální nervové soustavy), systému periferních nervů, poranění hrudníku, břicha nebo cév. Traumatologie se zabývá prevencí, diagnostikou a léčením těchto stavů. [6, 10] Jako kaţdý sport, tak také florbal přináší rizika pro jeho provozovatele. Kolektivní sporty obecně patří mezi sporty, kde k úrazům dochází častěji neţ u sportů individuálních. K příčinám úrazů se přidává především vliv druhé osoby, která v této problematice hraje významnou roli. Dříve patřil florbal mezi sporty bezkontaktní, ale to uţ dávno neplatí. Pravidla florbalu se změnila a určitý kontakt v rámci těchto pravidel je povolen. Kučera [7] udává, ţe se běţně uţívá termín úraz, ale problematika se musí rozdělit do tří základních, vzájemně se propojujících skupin: -

úraz,

-

mikrotrauma,

-

chronické poškození.

3.1 Úraz Maňák a Wondrák [10, str. 5] definují úraz takto: ,,Úraz je dočasná nebo trvalá porucha tělesného nebo duševního zdraví v důsledku zevní události, na vůli postiţené osoby nezávislé, působící náhle nebo poměrně krátkou, časem omezenou dobu.“ U většiny sportovců vede trauma k zastavení nebo omezení sportovní činnosti. Bohuţel dochází často k tomu, ţe se různými způsoby urychluje proces reparace

a

návrat

do

tréninkového

procesu

a

takové

jednání

vede

k pravděpodobnosti navrácení traumata v jeho akutní formě nebo se problémy projeví v chronické formě. [2, 7] - 18 -

Novotný [22] rozděluje úrazy následujícím způsobem: 1. Uzavřená tupá poranění – naraţení a zhmoţdění kterékoliv části těla Naraţeniny a zhmoţděniny vznikají jako následek sráţek se spoluhráči, protihráči, rozhodčím či jinými osobami, sportovním náčiním (branka, mantinel, aj.) a okolními předměty (zeď, sloup). Postiţeny mohou být tyto oblasti: kůţe, podkoţí, vazy, šlachy, svaly, tíhové váčky, kosti, periferní nervy, krevní a mízní cévy, vnitřní orgány břicha, hrudníku a hlavy (oko, ucho), mícha, páteř. Podle rozsahu poškození se můţe vyskytnout ztráta funkce poraněné tkáně, bolest, krvácení a nebezpečí útlaku a poškození okolních tkání následným otokem a hematomem. [22] První pomoc: Poraněné místo chladíme, abychom dosáhli zúţení kapilár. Následně můţeme pouţít sportovní masti a gely nebo léčiva, která usnadňují vstřebávání krevního výronu. [12] 2. Poranění kůţe – odřeniny, otlaky, puchýře, popálení končetiny, trupu, hlavy Odřeniny vznikají jako následek jednorázového silnějšího tření kůţe, opakovaného slabšího tření nebo například v nevhodné obuvi. Popáleniny se objeví po rychlém pohybu s menším tlakem (při tření kůţe o podlahu).

Otlaky a puchýře se vyskytují na místě, kde docházelo

k opakovanému zatíţení kůţe (v místě shrnutých ponoţek, u nevhodných bot). Podle rozsahu poškození můţe dojít ke ztrátě funkce a následnému zánětu poškozené tkáně, tato oblast je bolestivá a můţe se vyskytnout i infekce. [22] První pomoc: Větší oděrky můţeme vypláchnout 3% roztokem peroxidu vodíku, desinfikovat okolí rány a přikrýt sterilním nesmáčivým obvazem. Spálenou kůţi chladíme. V případě puchýřů postupujeme následovně. Puchýř i jeho okolí důkladně vyčistíme (např. vatou namočenou v alkoholu) a ze strany se např. vydezinfikovaným špendlíkem otevře. Tekutina, která z puchýře vyteče, se odsaje vatou. Okolí puchýře - 19 -

vyčistíme vatou namočenou v alkoholu a puchýř se přelepí náplastí. Aţ puchýř zcela zaschne, odstraníme odumřelou kůţi z důvodu rizika infekce. [9, 12] 3. Otevřená poranění – rány trţné, bodné, sečné kterékoliv části těla Otevřená poranění vznikají při sráţce se spoluhráči, protihráči, rozhodčím či jinými osobami, sportovním náčiním (branka, mantinel, aj.) a okolními předměty (zeď, sloup). Postiţeny mohou být tyto oblasti: kůţe, podkoţí, vazy, šlachy, svaly, tíhové váčky, kosti, periferní nervy, krevní a mízní cévy, vnitřní orgány břicha, hrudníku a hlavy (oko, ucho). Jako následek se můţe vyskytnout ztráta funkce poraněné tkáně, lokální a celková infekce, oblast bude bolestivá. Velkým nebezpečím je větší ztráta krve. [22] První pomoc: Desinfikujeme okraje rány antiseptikem (např. Septonex, jódová tinktura, aj.) a můţeme vypláchnout 3% roztokem peroxidu vodíku a přikrýt sterilním nesmáčivým obvazem. Při váţnějších ranách je nutné sešití poraněného místa. [12] 4. Poranění kloubů – podvrtnutí, částečné vykloubení, vykloubení Poranění kloubů vzniká při nekoordinovaném aktivním pohybu (otáčení, brzdění, zrychlení), ale můţe vzniknout při sráţce se spoluhráči, protihráči, rozhodčím či jinými osobami, sportovním náčiním (branka, mantinel, aj.) a okolními předměty (zeď, sloup). Podle rozsahu poškození se objevují následky: poškození a ztráta funkce poraněné tkáně, oblast je bolestivá a je tu nebezpečí útlaku okolních tkání otokem a hematomem. [22] První pomoc: Při distorzi a subluxaci postiţenou končetinu znehybníme. Chceme-li zabránit otoku, kvůli kterému dojde během několika hodin ke ztuhlosti, je důleţité, abychom oblast poraněného kloubu chladili (např. ledem, nepřikládáme přímo na kůţi, ale vţdy přes nějaký materiál), stáhli

- 20 -

obinadlem a zvedli nad úroveň srdce. Následkem chlazení dojde ke staţení cév v poraněné oblasti a to pomáhá zabraňovat otoku, infekci, tlumí bolest a uvolňuje svalovou křeč. Staţení obinadlem vytlačuje tekutinu ven z poškozeného místa. Chlazení a staţení v kombinaci se zvednutím končetiny má za následek omezení cirkulace krve, krvácení a otékání oblasti. Při luxaci kloubu nikdy neměníme polohu končetiny a nesnaţíme se vykloubený kloub navrátit do původního postavení. V případě ramenního kloubu, zavěsíme horní končetinu do trojcípého šátku. Nemocného transportujeme do nemocnice. Při podezření na poranění kyčelního kloubu, voláme zdravotnickou záchrannou sluţbu. [5, 13, 15] 5. Jednorázová poranění šlach a svalů – nataţení, natrţení, přetrţení Poranění šlach a vazů vzniká při aktivním pohybu provedeném velkou silou (start, brzdění, zrychlení) nebo při poruše regulace zapojení svalu, jako následek uţívání steroidních anabolik, které způsobují nedostatečně pevné a pruţné šlachy. Mezi časté příčiny také patří prochlazení a nedostatečné rozcvičení. Vyskytuje se většinou u jednoho svalu končetiny, ale i u svalů trupu. Podle druhu a rozsahu poškození se můţe objevit částečná aţ úplná ztráta funkce poškozené části, bolest, zánět. Hrozí nebezpečí útlaku tkání otokem a hematomem. Můţe se objevit i hypotrofie u natrţeného svalu aţ atrofie u přetrţeného svalu. Natrţený sval se také můţe zhojit méněcennou jizvou. [22] První pomoc: Postupujeme stejně, jako u poranění kloubů. Znehybníme končetinu, chladíme, stáhneme obinadlem a zvedneme nad úroveň srdce. Při závaţnějších poraněních vazů (natrţení nebo přetrţení) je nutná návštěva lékaře. [12] 6. Jednorázová poranění kostí – nalomení, zlomení, odlomení Poranění kostí vzniká při sráţce s jinými osobami, sportovním náčiním a okolními předměty, při určitých pohybech (pád, dopad, doskok) u oslabených kostí (po její fixaci), při velmi silném a rychlém tahu šlachy nebo vazu můţe dojít k odlomení kosti v místě úponu. Podle druhu - 21 -

a rozsahu poškození se můţe objevit ztráta funkce poškozené části, bolest, krvácení, následný zánět tkáně aţ její nekróza. Hrozí nebezpečí útlaku okolních tkání otokem a hematomem. Pokud se zlomenina špatně zhojí, můţe se objevit deformita a pokud se vůbec nezhojí, vzniká pakloub. [22] První pomoc: V případě uzavřené zlomeniny postupujeme následovně. Zabráníme jakémukoliv pohybu se zlomenou částí a fixujeme ji. Uzavřené zlomeniny můţeme ošetřovat i přes oděv, abychom nezpůsobovali další bolest při vysvlékání. Poškozenou část zafixujeme a bezpečně přepravíme zraněného do zdravotnického zařízení. Pokud dojde k otevřené zlomenině, postup by měl být následující - nejprve zastavíme krvácení, zabráníme infikování rány (poraněné místo dezinfikujeme a přiloţíme sterilní krytí) a zafixujeme končetinu. Pokud z rány vyčnívá kousek kosti, kusem gázy ji obloţíme tak, aby gáza kost převyšovala. Takto připravené místo přikryjeme a obváţeme obvazem a následuje znehybnění stejně jako u uzavřené zlomeniny. Následuje převoz do zdravotnického zařízení. [5] 7. Další poranění ucha Při nárazu tlakové vlny můţe dojít k perforaci bubínku a následné poruše sluchu. [22] 8. Poranění důleţitých orgánů Pokud dojde k nárazu do hlavy a páteře, můţe dojít k otřesu nebo ke zhmoždění mozku nebo míchy. Při nárazu do hrudníku můţe dojít k otřesu nebo zhmoždění srdce nebo plic. Po nárazu do břicha se můţe objevit otřes, zhmoždění, natržení nebo přetržení ledvin, močových cest a měchýře, pankreatu, žláz s vnitřní sekrecí a dalších orgánů. Při hlubších otevřených nebo i zavřených poraněních se můţe objevit natržení a přetržení tepen nebo žil. Často bývají poškozeny i oči (zavřená, otevřená, povrchová a hluboká poranění). [22] Ve florbalu dochází často k otřesu mozku. První pomoc: Pokud máme u sportovce podezření na otřes mozku, vyhledáme lékařskou pomoc. Nepodáváváme mu tekutiny. Pokud dojde ke ztrátě vědomí,

- 22 -

uvedeme sportovce do horizontální stabilizované polohy a měly by mu být zajištěny volné dýchací cesty. Při vyloučení poranění páteře otočíme pacienta na bok (zároveň by měl mít zpevněný krk), protoţe pacienti s poraněním mozku mají sklon ke zvracení a tato poloha usnadní odchod zvratků. [12, 15] 3.1.1 Příčiny vzniku úrazu ve florbalu Vznik úrazu ovlivňuje mnoho faktorů, které na sebe vzájemně působí. Některé faktory jsou ovlivnitelné zcela, některé jen z části a některé nelze ovlivnit vůbec. Cílem hráče florbalu, trenéra, ale i členů organizačního týmu by mělo být snaha minimalizovat jednotlivé faktory. [1, 7] Ve florbalu je pravidly povolený fyzický kontakt hráčů a proto se zvyšuje riziko jejich zranění. U kolektivních sportů, a florbal není výjimkou, je nejčastější příčinou úrazu druhá osoba. Při osobních kontaktech, střetech a soubojích vznikají někdy i velmi váţná poranění. Cinglová [1] a Kučera [7] udávají příčiny vzniku úrazů a velmi podobně je dělí do několika skupin: 1) Vlastnosti hráče florbalu Věk, pohlaví, fyzická zdatnost, vrozené dispozice dané stavbou těla a sloţením pojivových tkání, aktuální zdravotní stav, dodrţování zásad ţivotosprávy,

odhadnutí

vlastních

schopností,

motivace,

doping,

připravenost na podávaný výkon (dlouhodobá – trénovanost, krátkodobá – koncentrace). 2) Vybavení hráče florbalu Výstroj, výzbroj, technický stav věcí, které jsou při florbalu pouţívány a nošení ochranných pomůcek. Ochranné pomůcky můţeme vidět především u brankářů (maska, chrániče, rukavice). Mezi stále více vyuţívanou ochrannou pomůckou hráčů v poli se staly sportovní brýle, protoţe často dochází k poranění oka po nárazu míčku.

- 23 -

Podle Kelnarové [5] hraje správná obuv velmi významnou roli v prevenci před úrazy. Boty totiţ mohou změnit anatomickou strukturu nohy téměř o 100%. 3) Druhá osoba (střet s ní, ale mnohdy i pouhá její přítomnost) -

Soupeř nebo protihráč – agresivita, zápal hry, neúmyslný střet

-

Spoluhráč – neúmyslný střet

-

Rozhodčí

-

Divák - neukázněnost

-

Pořadatelé

4) Prostředí, kde se sportovní aktivita odehrává (Často není vůbec sledované nebo na něj není brán zřetel, ale přitom má velký vliv.) -

Klimatické faktory (viditelnost, oslnění, chlad, vlhko, vysoká relativní vlhkost). Velkým nebezpečím je klouzavý povrch hřiště, který můţe být způsoben vysokou teplotou v hale nebo můţe zůstat mokrá plocha po pádu hráčů. Tato místa mohou způsobit uklouznutí a pády hráčů, kteří jsou mnohdy v rychlém pohybu a můţe dojít například k naraţeninám, poraněním svalů nebo šlach, zlomeninám nebo otřesu mozku.

-

Podlaha tělocvičny, ochrana topení, osvětlení, technický stav, jiné objekty v tělocvičně, které s vlastní sportovní činností nesouvisejí. Často dochází k soubojům u mantinelu a k následným pádům na ně. Hráči si tak mohou způsobit

nejrůznější

odřeniny,

naraţeniny

nebo

pohmoţdění.

K závaţnějším úrazům však můţe dojít v případě nesprávně spojených mantinelů, kdy jeho ostré hrany mohou způsobit trţné rány. Velký nebezpečím je pro hráče také okolí hřiště. Pokud se v blízkosti hřiště nachází zeď, sloup nebo jiný objekt, můţe dojít k nárazům hráčů s následky, jako jsou otřes mozku nebo zlomeniny. Proto je nutné tyto překáţky odstranit nebo případně opatřit nebezpečné místo nějakými ochrannými prostředky.

- 24 -

5) Další vnější faktory Jde nejen o bezprostřední změny vyvolané zvukovým či světelným vlněním, ale i sekundární, v důsledku sníţené koncentrace. -

Hluk můţe působit buď pozitivně jako stimulátor, ale i negativně jako rušitel. Významnou roli zde hraje divácká kulisa, ale i hudební doprovod. Hluk by neměl přesahovat hranici 90 decibelů.

-

Osvětlení vykazuje výraznou variabilitu. Uvádí se v rozmezí 60 1000 luxů. Obecně platí, ţe nejniţší hodnoty vyţadují vytrvalostní sporty a intenzita se zvyšuje u silových a rychlostních sportů. Nejvyšší potřeba světla je u obratnostních sportů.

6) Nedostatečná nebo nesprávná příprava Projevuje se v rozcvičení a v nevhodném tréninkovém procesu. Platí pro závodní, výkonnostní, ale i rekreační cvičení a sport. Pokud se hráč nedostatečně rozcvičí a začne hrát bez rozehřátí těla, můţe snadno dojít ke zranění. 7) Vlastní neopatrnost a nekázeň sportovce Patří sem nedodrţování pravidel cvičení a metodického postupu. Řadíme sem i porušení ţivotosprávy (poţití alkoholu, nevhodný denní a stravovací reţim). Dále potom přecenění nebo nesprávné hodnocení vlastní výkonnosti, se kterým se setkáváme nejčastěji u dětí, ale v poslední době i u starších sportovců. 8) Únava Únava je stav, který je ovlivněn předchozí tělesnou nebo duševní aktivitou a následkem této aktivity je sníţení výkonnosti hráče. Únava je jednou z velice závaţných sloţek v prevenci úrazů. Při únavě sportovec musí přerušit nebo alespoň sníţit intenzitu zatíţení. Kaţdý sportovec vnímá únavu rozdílně, pocit únavy je ovlivněn vyšší nervovou soustavou. Pro hráče představuje únava hranici, která ho chrání s cílem zachovat rezervy k udrţení vitálních funkcí organismu. Únava v pravém slova

- 25 -

smyslu je průvodním jevem kaţdé činnosti. Musí se s ní vţdy počítat a respektovat její projevy. [3]

3.1.2 Mechanismus vzniku úrazu ve florbalu Vedle důleţitosti zjištění příčiny úrazu je pro prevenci a terapii podstatný mechanismus zranění. Vlastní úrazový děj potom znamená násilí v nepřirozeném směru a nadměrné intenzitě. [7] Nejčastější mechanismy vzniku sportovních úrazů: 1) Nechtěný pád – můţe být způsoben druhou osobou, povrchem hřiště nebo nezvládnutím vlastního pohybu. 2) Úder (raněný – pasivní, zraňující – aktivní) – způsobený druhou osobou (soupeř nebo spoluhráč) nebo pohybujícím se předmět (míček apod.). 3) Náraz (zraněný – aktivní, zraňující – pasivní) – do překáţky (mantinel, stěna, branka, ale i soupeř). 4) Chtěný pád (je často opomíjený, ale závaţný hlavně z hlediska moţné prevence, je součást cvičení nebo hry) – doskoky, zákroky brankáře. [1, 7]

3.1.3 Nejčastější typy poranění Podle Dylevského [2] jsou v celostátním měřítku úrazem nejčastěji postihovány dolní končetiny, potom následují horní končetiny, hrudník, hlava a krk. Podle četnosti diagnóz je určeno toto pořadí: -

Oděrky

-

Pohmoţdění měkkých částí

-

Podvrtnutí kloubu

-

Trţné rány

-

Svalová poranění

-

Poranění kloubních vazů a chrupavek

- 26 -

-

Zlomeniny

-

Vykloubení

-

Otřes mozku Podle charakteru sportu se pořadí úrazů mění. Kaţdý typ sportovní

činnosti má specifická riziková místa i druhy poranění. Tak, jak jsou typická místa traumatu, tak jsou charakteristické typy činností předcházející vzniku úrazů. [2] Florbal je kolektivní sport, ve kterém je povolený určitý fyzický kontakt hráčů. Nejvíce úrazů vzniká právě v soubojích nebo po nich. Nejčastější úrazy (akutní stavy) ve florbalu: -

Podvrtnutí (distorze) hlezenního a kolenního kloubu, méně často ramenního kloubu

-

Poranění svalů a šlach – nataţení, natrţení nebo přetrţení

-

Zlomené a naraţené prsty (brankáři)

-

Poranění oka

-

Otřes mozku (komoce)

-

Tupé poranění břicha

-

Pohmoţdění hrudníku, zlomenina ţeber

-

Zlomenina předloktí

-

Drobné řezné rány

-

Odřená kůţe

-

Krvácení z nosu [14] Nejčastější chronické stavy ve florbalu:

-

Zánět v oblasti šlachy nebo šlachového pouzdra

-

Bolesti a blokády páteře

-

Svalové dysbalance [14]

- 27 -

3.1.4 Prevence vzniku úrazu V úrazové prevenci musíme vycházet nejprve ze zjištění příčiny traumatu a dále potom mechanismu, který k traumatu vedl. [2] Všichni, kteří se nějakým způsobem zapojují do sportu - studenti, sportovci, učitelé, trenéři, organizátoři sportovních akcí a zdravotníci - mohou a také jim ze zákona vyplývá povinnost minimalizovat zdravotní rizika. Kaţdý sportovní pedagog nebo trenér je spoluodpovědný za případné poškození zdraví svého svěřence. [2, 22]

Preventivní opatření Preventivní opatření udává a rozděluje Novotný [22] takto: 1. Odstranění nebezpečných předmětů Pořadatel zápasu nebo turnaje zajišťuje čistý povrch hřiště. Musí obalit tvrdé a nebezpečné předměty měkkým a pruţným materiálem. O bezchybný technický stav sportoviště by se měl postarat majitel či správce sportoviště. 2. Zajištění dobrého zdravotního stavu hráčů florbalu kontrola aktuálního stavu hráče -

rozhovorem – ptáme se na přítomnost nemoci a na subjektivní zdravotní potíţe před tréninkem nebo zápasem (zvýšená teplota, horečka, infekční onemocnění, stav po úraze, bolesti hlavy, krku, hrudníku, břicha, kloubů, svalů, dušnost, slabost, malátnost, nevolnost, závratě, křeče aj.)

-

sledujeme reakce na zatíţení, průběţně hodnotíme přiměřenost únavy a ptáme se na subjektivní potíţe (viz výše) spolupráce s hráčem nebo jeho rodičem

-

někdy dochází k tomu, ţe sportovec trénuje nebo hraje zápas v době, kdy se u něj objeví akutní nemoc, tento případ by se neměl vyskytovat a mělo - 28 -

by se mu zabránit, protoţe v případě nemocí není sportovec v dobrém fyzickém a někdy i psychickém stavu a měl by dodrţovat klid. V případě nedodrţení klidu je velká pravděpodobnost zhoršení stavu nebo vzniku poškození. sportovně-lékařská preventivní prohlídka -

absolvování prohlídky s cílem zjištění zdravotního stavu a zjištění odezvy a míry adaptace na fyzické zatíţení

3. Přiměřené dávkování zátěţe Trenér přihlíţí k trénovanosti, aktuálnímu stavu, únavě hráče a aktuálním podmínkám. 4. Odstraňování únavy Trenér by měl znát a vyuţívat metod a prostředků komplexní regenerace sil (tělesných a duševních, včetně psychorelaxace apod.) 5. Dodrţování pravidel soutěţe 6. Pouţívání ochranných pomůcek -

brankáři - ochranné masky a chrániče krku, hrudníku, břicha, genitálií, kolen a holení

-

hráči - ochranné brýle

-

zabezpečení okolí hřiště

7. Zlepšování odolnosti – pevnosti, pruţnosti a rozsahu pohybu svalů, šlach a vazů, které jsou při sportovní činnosti nejvíce zatěţovány -

posilovací cvičení

-

protahovací cvičení

8. Vyloučení dopingu

- 29 -

3.2 Mikrotrauma Mikrotrauma je drobné poranění, pro které je charakteristické, ţe minimálně ovlivňuje výkonnost a projevuje se relativně malými subjektivními příznaky. Častý výskyt můţeme zaznamenat při intenzivnější pohybové činnosti. Riziko mikrotraumat spočívá v tom, ţe postiţený je často nepozoruje a pokračuje v plném tělesném zatíţení a zároveň nastupují maladaptační mechanismy. [2, 7] Maladaptace je patologická adaptace, která je v daném momentě pro postiţenou tkáň optimální cestou pro zvládnutí vyţadované pohybové stimulace. Činnost postiţených svalů přebírají agonisté, ale zároveň se mění i funkce antagonistů. Mohou vznikat předpoklady k různým svalovým dysbalancím a celkovým funkčním poruchám, které se ve výsledku projevují bolestí a následným sníţením výkonnosti. Některé změny se mohou objevit i na kostech a kloubech. [2, 7] Rizika vzniku mikrotraumat jsou v kaţdém věku, ale z hlediska prognózy jsou nejzávaţnější ty, které se objevují v nejmladších etapách vývoje. Nejedná se pouze o přímé patologické změny, u sportovců má velký význam i moţné porušení pohybového stereotypu. Protoţe náhradní svalové aktivity mohou velmi výrazně ovlivnit dlouhodobý proces adaptace a sníţit tak jak sportovní tak i pracovní výkonnost. [2, 7] Formy vzniku mikrotraumat -

drobný zevní nebo vnitřní impuls

-

opakované zatíţení na úrovni maximální výkonnosti nebo submaximální zátěţe Největším problémem mikrotraumat je jejich přesná a včasná diagnostika.

V diagnostice bychom se měli více soustředit na aspekci neţ na anamnézu. Pozorování pacienta v pohybu bez jeho vědomí můţe často prozradit moţnou lokalizaci mikrotraumatu. Na přítomnost mikrotraumat můţe poukázat i pokles výkonnosti v obecné i specifické rovině pro určité sportovní odvětví. [2,7]

- 30 -

3.3 Chronické poškození Chronická poškození jsou prakticky vţdycky důsledkem úrazů nebo mikrotraumat, pokud neproběhla terapie a doléčení aţ na fyziologickou úroveň. Příčina vzniku chronického poškození, která je hlavní a nejčastější, je sportování v době, kdy se hráč léčí nebo doléčuje z předchozího patologického stavu (úrazu, mikrotraumatu), ale také v době doznívající nebo naopak počínající choroby. [2, 7] Příčiny chronických poškození -

opotřebení přemírou fyziologické zátěţe v okamţiku sníţené výkonnosti organismu nebo některé jeho tkáně

-

nadměrná opakovaná zátěţ při vrcholových sportovních výkonech (nemusí se jednat pouze o vrcholové sportovce)

-

opakované úrazy a jejich nedoléčení

-

opakovaná mikrotraumata a jejich neléčení [2, 7] Ve většině sportů se objevují typická chronická poškození. Na první místo

se řadí vliv jednostranné zátěţe na konfiguraci postavy. Jednostranná zátěţ je pro florbal typická z důvodu drţení florbalové hole. Typickým důsledkem chronického přetěţování kloubních chrupavek je u sportovců kloubní artróza. Postihuje většinou kolenní a hlezenní kloub, ale vyskytuje se i v kloubu kyčelním a loketním. [2, 7] Zatímco u úrazů a mikrotraumat lze dosáhnout včasnou diagnózou a důsledným léčením návratu funkce k původním hodnotám. U chronických poškození je cílem terapie zastavení procesu a zabránění nárůstu anatomických a funkčních poruch a deformací. Proto je nutné především zabránit vzniku chronických poškození úplným vyléčením úrazů a mikrotraumat. V případě úrazů a mikrotraumat je nutné vysadit z tréninkového procesu, u sportovců s chronickým poškozením je to sloţitější. Pohyb je totiţ součástí terapie, ale musí brát v úvahu celkový stav, trénovanost, formu dosavadního pohybového reţimu, věk i pohlaví postiţeného a jeho celkový zdravotní stav. [2, 7]

- 31 -

4 CÍLE PRÁCE Cílem mé práce je analýza traumatologických stavů ve florbalu zaměřená na četnost jednotlivých úrazů u různých věkových skupin, pohlaví, hráčských postů a výkonnostní úrovně. Na základě analýzy vyhodnotím nejčastější typy úrazů, jejich příčiny a následky u hráčů florbalu. Analýza bude provedena na základě dotazníkového šetření realizovaného s vyuţitím internetu. V rámci analýzy se také zaměřím na případná další kritéria, která mohou vznik traumatologických stavů ovlivnit.

- 32 -

5 METODIKA PRÁCE 5.1 Použité metody Při provádění dotazníkového šetření jsem se chtěla zaměřit na co nejširší vzorek hráčů florbalu, proto jsem zvolila realizaci dotazníkového šetření s vyuţitím internetu. Dotazník má celkem 15 otázek. Poslední 15. otázka se skládá ze čtyř samostatných otázek. Některé otázky jsou otevřené a některé uzavřené. První dvě otázky jsou zaměřeny na bliţší určení skupiny respondentů (pohlaví a rok narození). Dalších pět otázek (3. – 7.) se týká úrovně hráče (florbalová soutěţ), toho, jak dlouho jiţ florbal hraje, jeho tréninkového zatíţení a florbalového postu. Otázky 8. – 10. a 12. jsou zaměřeny na úrazovou prevenci (povědomí o předúrazové prevenci u trenérů florbalu, důleţitost rozcvičení a správnost rozcvičení). Otázka 11. se týká sportovních lékařů a fyzioterapeutů v klubech. Otázka 13. je zaměřena na hodnocení kvality zdravotníků při florbalových zápasech z pohledu samotných hráčů. Otázka 14. se týká úrazů v obecné rovině, kde respondenti označovali všechny úrazy, které se jim při florbalu staly. Otázka 15. je zaměřena na konkrétní úraz. Respondenti zde měli co nejpřesněji popsat nejzávaţnější úraz z hlediska doby uzdravování, uvést příčinu úrazu, zapsat dobu rekonvalescence a uvést následky z úrazu, pokud nějaké jsou.

5.2 Organizace práce Dotazníkové šetření se skládalo ze čtyř etap: 1. Příprava otázek, pomocí kterých byly zjišťovány informace k analýze traumatologických stavů ve florbalu (prosinec 2011 - leden 2012). 2. Vytvoření dotazníku - dotazník byl vytvořen formulářem pomocí značkovacího jazyka HTML, spolu s kaskádovými styly (CSS). Poté byl umístěn na server. Vyuţila jsem moţnosti serveru webzdarma, který

- 33 -

nabízí

umístění

webové

prezentace

zcela

zdarma

a

navíc

moţnost vyuţít zdarma doménu třetího řádu. Dotazník byl dostupný na URL adrese: http://dotaznik-florbal.wz.cz/ (únor 2012). 3. Vlastní dotazníkové šetření – respondenti prostřednictvím internetu vyplňovali dotazníky, které mi byly automaticky odesílány do emailové schránky (březen 2012). 4. Zpracování a vyhodnocení dotazníků (duben 2012).

5.3 Charakteristika zkoumaného souboru Výzkumný soubor byl tvořen celkem 163 sportovci. Všichni dotazovaní se věnují florbalu na různých úrovních. Z celkového počtu je 100 ţen (61 %) a 63 muţů (39 %). Graf 1: Počet mužů a žen ve zkoumaném souboru Počet mužů a žen 61 % (100 žen)

39 % (63 mužů)

Zdroj: vlastní zpracování Nejpočetněji zastoupený ročník narození mezi respondenty je rok 1989, u ţen ročník 1993 a u muţů 1989. Mezi ţenami jsou zastoupeny ročníky narození od 1980 aţ po 1998. Mezi muţi jsou ročníky narození v rozmezí od roku 1972 aţ po 1994. Toto věkové rozpětí odpovídá věkové skupině, která se florbalem v současné době aktivně zabývá.

- 34 -

Graf 2: Zastoupení ročníků narození ve zkoumaném souboru Zastoupení ročníků - muži i ženy

Počet žen a mužů

25 20 15 10 5 0

Rok narození

Zdroj: vlastní zpracování

Graf 3: Zastoupení ročníků narození ve zkoumaném souboru - ženy

Počet žen

Zastoupení ročníků - ženy 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

Rok narození


- 35 -

Graf 4: Zastoupení ročníků narození ve zkoumaném souboru - muži Zastoupení ročníků - muži 12 Počet mužů

10 8 6 4 2 0

Rok narození


Průměrný věk všech respondentů je 23 let. Průměrný věk ţen je 22 let a průměrný věk muţů je 24 let. Tabulka 1: Průměrný věk respondentů Průměrný věk Muţi i ţeny

23 let

Ţeny

22 let

Muţi

24 let

Zdroj: vlastní zpracování Průměrná doba v letech, kdy respondenti hrají florbal, je 7 let. Ţeny průměrně florbal hrají jiţ 6 let a muţi 9 let. Tabulka 2: Průměrná délka specializovaného tréninku. Průměrná délka specializovaného tréninku Muţi i ţeny

7 let

Ţeny

6 let

Muţi

9 let

Zdroj: vlastní zpracování - 36 -

Dotazníkové šetření prostřednictvím internetu umoţnilo, aby mezi respondenty byli zastoupeni hráči a hráčky, kteří se aktivně účastní různých florbalových soutěţí, ale i ti, kteří se florbalu věnují rekreačně. Následující dvě tabulky (3 a 4) a následně grafy (5 a 6) znázorňují rozdělení hráčů a hráček podle florbalových soutěţí. Tab. 3: Zastoupení respondentek v jednotlivých florbalových soutěžích Florbalová soutěž Extraliga žen 1. liga žen 2. liga žen 1. liga juniorek 1. liga dorostenek Amatérská liga Orelská liga Championat de France Feminine Švýcarská NLA Rekreační florbal

Počet žen 42 15 7 13 1 4 3 1 1 13

Zdroj: vlastní zpracování Tab. 4: Zastoupení respondentů v jednotlivých florbalových soutěžích Florbalová soutěž Extraliga mužů 1. liga mužů 2. liga mužů 3. liga mužů 4. liga mužů 1. liga juniorů 2. liga juniorů 3. liga juniorů 1. liga dorostenců 2. dorostenecká liga Jihomoravská liga mužů Pardubický přebor mužů Amatérská liga Orelská liga Rekreační florbal

Počet mužů 5 7 19 4 1 2 4 2 1 1 3 1 5 2 6


- 37 -

Graf 5: Zastoupení respondentek v jednotlivých florbalových soutěžích Soutěže - ženy

13 % 1%

Extraliga žen 1.liga žen

42 %

1%

2.liga žen

3%

1.liga juniorek

4%

1.liga dorostenek Amatérská liga

1%

Orelská liga

13 %

Championat de France Feminine Švýcarská NLA

15 %

7%

Rekreační florbal


Graf 6: Zastoupení respondentů v jednotlivých florbalových soutěžích Soutěže - muži 3%

9%

8%

8%

11 %

2% 5% 2% 2%

3% 6% 3%

30 % 2%

6%

Extraliga mužů 1.liga mužů 2.liga mužů 3.liga mužů 4.liga mužů 1.liga juniorů 2.liga juniorů 3.liga juniorů 1.liga dorostenců 2.dorostenecká liga Jihomoravská liga mužů Pardubický přebor mužů Amatérská liga Orelská liga Rekrační florbal


- 38 -

Dotazníkového šetření se zúčastnilo 92 útočníků (56 %), 52 obránců (32 %) a 19 brankářů (12 %). Podíl hráčských postů na celkovém počtu respondentů zobrazuje graf 7. Graf 7: Hráčské posty Hráčské posty 12 % 56 %

32 %


- 39 -

6 VÝSLEDKY PRÁCE, DISKUZE Otázky 1. – 5. byly určeny k podrobnější charakteristice respondentů, kteří se zapojili do dotazníkového šetření a výsledky odpovědí na tyto otázky jsou uvedeny v kapitole 5.3. Otázka 6. Počet tréninků týdně? Cílem této otázky bylo zjistit, kolik tréninkových jednotek týdně hráči absolvují. Ţeny i muţi mají průměrně 2-3 tréninkové jednotky týdně. Jeden trénink týdně mají většinou hráči, kteří hrají florbal rekreačně. Čím vyšší soutěţ hráči hrají, tím více mají tréninků týdně, coţ je pochopitelné z důvodu zvyšující se náročnosti u vyšších soutěţí. Extraligoví hráči a hráčky trénují minimálně třikrát týdně. Tabulky (5, 6 a 7) a následující grafy (8, 9, 10) ukazují četnost tréninků. Tab. 5 Počet tréninkových jednotek týdně - muži i ženy Počet tréninkových jednotek týdně muži i ženy

1 trénink týdně 2 tréninky týdně 3 tréninky týdně 4 tréninky týdně 5 tréninků týdně 6 tréninků týdně

13 58 63 19 9 1

Zdroj: vlastní zpracování Tab. 6 Počet tréninkových jednotek týdně – ženy Počet tréninkových jednotek týdně - ženy

1 trénink týdně 2 tréninky týdně 3 tréninky týdně 4 tréninky týdně 5 tréninků týdně

5 40 41 11 3


Tab. 5 Počet tréninkových jednotek týdně – muži Počet tréninkových jednotek týdně - muži

1 trénink týdně 2 tréninky týdně 3 tréninky týdně 4 tréninky týdně 5 tréninků týdně 6 tréninků týdně

8 18 22 8 6 1

Zdroj: vlastní zpracování Graf 8: Počet tréninkových jednotek týdně – muži i ženy Počet tréninových jednotek týdně - muži i ženy 1% 5% 8% 1 trénink týdně

12%

2 tréninky týdně

35%

3 tréninky týdně 4 tréninky týdně 5 tréninků týdně 6 tréninků týdně

39%

Zdroj: vlastní zpracování Graf 9: Počet tréninkových jednotek týdně – ženy Počet tréninkových jednotek týdně - ženy 3%

5% 40%

11%

1 trénink týdně 2 tréninky týdně 3 tréninky týdně 4 tréninky týdně

41%

5 tréninků týdně


- 41 -

Graf 10: Počet tréninkových jednotek týdně – muži Počet tréninkových jednotek týdně - muži 2%

13%

9%

1 trénink týdně

28%

2 tréninky týdně

13%

3 tréninky týdně 4 tréninky týdně 5 tréninků týdně 6 tréninků týdně

35%


Otázka 7. Počet hodin tréninkového zatížení týdně? Tato otázka byla zaměřená na získání informace o počtu hodin tréninkového zatíţení jednotlivých hráčů. Průměrně stráví ţeny na tréninku necelých 5 hodin (4 hodiny a 49 minut) týdně, stejně tak i muţi (4 hodiny a 51 minut) týdně. Nejčastější rozloţení tréninkového zatíţení během týdne je při třech tréninkových jednotkách h týdně, kdy kaţdý trénink má 2 hodiny. Následující tabulky (6 a 7) ukazují počet hodin tréninkového zatíţení týdně u ţen a muţů. Tabulka 6. Počet hodin tréninkového zatížení týdně - ženy Počet hodin 1 hodina 1,5 hodiny 2 hodiny 2,5 hodiny 3 hodiny 3,5 hodiny 4 hodiny 4,5 hodiny 5 hodiny

Počet žen 2 2 3 2 19 2 10 9 13

Počet hodin 5,5 hodiny 6 hodin 6,5 hodiny 7 hodin 7,5 hodiny 8 hodin 9 hodin 11 hodin 12 hodin

Počet žen 6 20 2 4 1 2 1 1 1


Tabulka 7. Počet hodin tréninkového zatížení týdně - muži Počet hodin 1 hodina 1,5 hodiny 2 hodiny 2,5 hodiny 3 hodiny 3,5 hodiny 4 hodiny 4,5 hodiny 5 hodiny

Počet mužů 1 4 2 0 13 2 6 6 3

Počet hodin Počet mužů 5,5 hodiny 0 6 hodin 15 6,5 hodiny 0 7 hodin 2 7,5 hodiny 2 8 hodin 3 9 hodin 2 9,5 hodiny 1 12 hodin 1


Otázka 8. Myslíte si, že je povědomí o předúrazové prevenci vašich florbalových trenérů dostatečné? Touto otázkou jsem chtěla zjistit, jaký mají názor hráči na povědomí jejich trenérů o prevenci úrazů. Z odpovědí sice nemůţeme určit, jaké povědomí o této problematice trenéři skutečně mají, ale tyto výsledky vypovídají o tom, ţe více neţ polovina (54 %) respondentů si nemyslí, ţe by jejich trenéři o prevenci úrazů měli dostatečné povědomí. Zbytek dotazovaných (46 %) si myslí, ţe jejich trenéři mají povědomí o předúrazové prevenci dostatečné. Graf 11: Otázka 8. Myslíte si, že je povědomí o předúrazové prevenci vašich florbalových trenérů dostatečné? Otázka 8. Myslíte si, že je povědomí o předúrazové prevenci vašich florbalových trenérů dostatečné? ANO - 46 % NE - 54 %)


Otázka 9. Jste upozorňováni na důležitost rozcvičování v prevenci před úrazy? Cílem této otázky bylo zjistit, jaký důraz se klade na rozcvičení před tréninkem nebo zápasem. Kvalitní rozcvičení a zahřátí před zátěţí totiţ můţe výrazně zmenšit pravděpodobnost vzniku úrazu. Nikdy bychom neměli začít tělo více zatěţovat, aniţ bychom se předtím nerozcvičili. Pouze necelá čtvrtina respondentů (24 %) není upozorňována na důleţitost rozcvičení. Jedná se především o hráče a hráčky niţších soutěţí a řadí se mezi ně i hráči a hráčky rekreačního florbalu. Ostatní hráči (76 %) jsou na důleţitost rozcvičování upozorňováni. Zvláště významné je na tuto důleţitost upozorňovat u mladších kategorií hráčů a hráček. Z dotazníků vyplývá, ţe respondenti, kteří patří mezi juniorské nebo dorostenecké kategorie, jsou v naprosté většině na důleţitost rozcvičení upozorňováni. Graf 12: Otázka 9. Jste upozorňováni na důležitost rozcvičování v prevenci před úrazy? Otázka 9. Jste upozorňováni na důležitost rozcvičování v prevenci před úrazy?

NE - 24 %

ANO - 76 %


- 44 -

Otázka 10. Předvádí vám vaši trenéři správné provedení "zahřívacích a protahovacích cviků" a opravují vámi vadně prováděné cviky? Trenéři sice mohou upozorňovat na důleţitost rozcvičení a protaţení (otázka 9.), ale samotní hráči mnohdy neví, jak by se měli správně před a po zápase nebo tréninku rozcvičit, zahřát a protáhnout. Proto jsem do dotazníku zařadila tuto otázku, která se ptá na předvádění správného provedení cviků a následné opravování jejich chybného provedení. Bohuţel skoro polovina respondentů (47 %) odpověděla moţnost, která udává, ţe jim trenéři cviky nepředvádějí a ani hráče při cvičení neopravují. Tato odpověď se nevyskytla pouze u hráčů a hráček niţších soutěţí, ale často i u extraligových hráčů a hráček, coţ je z pohledu jejich velkého zatíţení nebezpečné. V 30 % trenéři předvádějí cviky a opravují hráče a hráčky, coţ je ta nejlepší varianta, která ale bohuţel mezi respondenty nedosáhla ideálních hodnot. V 11 % trenéři sice cviky hráčům předvádějí, ale neopravují je v případě špatného provedení cviků. Tento způsob rozcvičení nebo protaţení bude značně kontraproduktivní v případě špatného provádění cviků. Poslední moţnost zvolilo 12 % respondentů. V jejich případě dochází k tomu, ţe jim trenéři správné provedení cviků nepředvedou, ale opravují chybné provádění cviků. Právě to, ţe trenéři hráčům a hráčkám nepředvedou správné provedení cviků, můţe vést k jejich chybnému provádění. Graf 13: Otázka 10. Předvádí vám vaši trenéři správné provedení "zahřívacích a protahovacích cviků" a opravují vámi vadně prováděné cviky? Otázka 10. Předvádí vám vaši trenéři správné provedení "zahřívacích a protahovacích cviků" a opravují vámi vadně prováděné cviky? 30 % 47 %

Ano předvádějí a opravují Ano předvádějí, ale neopravují Nepředvádějí, ale opravují

12 %

11 %

Nepředvádějí, ani neopravují


Otázka 11. Máte v oddílu/klubu fyzioterapeuta nebo sportovního lékaře? V dnešní době uţ je fyzioterapeut nebo sportovní lékař často nedílnou součástí sportovního týmu. Mnoho hráčů a ani trenérů si nedokáţe práci bez nich představit. Přítomnost fyzioterapeuta nebo sportovního lékaře ve florbalu, ale není u nás tak častý jev. Tomu odpovídají i odpovědi všech respondentů. Pouhých 19 % respondentů uvedlo, ţe u nich v oddílu nebo klubu působí fyzioterapeut nebo sportovní lékař. Zbylých 81 % ve svém oddílu nebo klubu fyzioterapeuta ani sportovního lékaře nemá. Myslím si, ţe v budoucnosti bude spolupráce fyzioterapeutů nebo sportovních lékařů u florbalových týmů naprosto běţná. Graf 14: Otázka 11. Máte v oddílu/klubu fyzioterapeuta nebo sportovního lékaře? Otázka 11. Máte v oddílu/klubu fyzioterapeuta nebo sportovního lékaře?

19 % ANO NE

81 %


Otázka 12. Roli "úrazového preventisty" u vás vykonává? Tato otázka byla zaměřena na to, jestli mají hráči v týmech někoho, kdo je upozorňuje na prevenci před úrazy, dohlíţí na správné provádění rozcvičovacích a protahovacích cviků, jestli mají v týmu někoho, koho bychom mohli nazvat ,,úrazovým preventistou“. Celých 40 % zvolilo moţnost, ţe u nich v týmu není nikdo, kdo by vykonával tuto roli. Ve 27 % roli úrazového preventisty plní florbalový trenér a v 16 % kondiční trenér. Celých 10 % respondentů uvedlo, ţe tuto roli vykonává

- 46 -

jeden ze zkušenějších spoluhráčů. Méně jsou zastoupeny moţnosti, ţe tyto úkoly plní fyzioterapeut (6 %) a sportovní lékař (1 %). Graf 15: Otázka 12. Roli "úrazového preventisty" u vás vykonává? Otázka 12. Roli "úrazového preventisty" u vás vykonává?

1%

6% 10 %

40 %

Sportovní lékař Fyzioterapeut Zkušenější spoluhráč Kondiční trenér Florbalový trenér Nikdo

16 % 27 %


Otázka 13. Jsou zdravotníci při zápasech a turnajích dostatečně zkušení? Tuto otázku jsem zařadila, abych zjistila, co si hráči a hráčky florbalu myslí o zkušenostech zdravotníků, kteří jsou přítomni na zápasech. Z vlastní zkušenosti musím bohuţel říct, ţe zkušených zdravotníků je málo. Obzvlášť u niţších soutěţí je zapsán jako zdravotník někdo, kdo o této problematice nic neví. Není to jen názor můj, ale vyplývá to i z odpovědí respondentů. Pouhých 14 % si myslí, ţe zdravotníci jsou dostatečně zkušení. Mezi těchto 14 % patří většinou hráči a hráčky, kteří hrají vyšší florbalovou soutěţ. V těchto případech se totiţ na výběr zdravotníka klade mnohem větší důraz. Hráči a hráčky z niţších soutěţí mnohem častěji udávali (18 %), ţe si nemyslí, ţe by zdravotníci na florbalových zápasech a turnajích byli dostatečně zkušení. Ale většina respondentů (68 %) se přiklonila k odpovědi, ţe někteří zdravotníci na turnajích a zápasech jsou dostatečně zkušení, ale jiní nikoliv.

- 47 -

U této otázky byla moţnost popsat nějakou zkušenost se zdravotníky na turnajích nebo zápasech. Několikrát mi byla popsána stejná situace, a to, ţe často je skoro na všechny potíţe při turnajích pouţíván chladivý sprej, známý jako Kelen. Zdravotník je v některých případech opomíjená funkce, spousta lidí si řekne, ţe se přece nic nemůţe stát, ale někdy dochází k velmi váţným stavům, kde je nezbytná pomoc dostatečně zkušeného zdravotníka. U všech ligových soutěţí musí být zdravotník přítomen a rozhodčí ho uvádějí do zápisu. Bohuţel se tato povinnost často obchází a funkci zdravotníka vykonává někdo bez jakýchkoliv zkušeností nebo jsou jeho zkušenosti minimální. Je pravda, ţe vţdycky zdravotník do zápasu vstoupit nemusí a mnohdy ho není vůbec potřeba, ale nikdy se na to nemůţeme spoléhat. Graf 16: Otázka 13. Jsou zdravotníci při zápasech a turnajích dostatečně zkušení? Otázka 13. Jsou zdravotníci při zápasech a turnajích dostatečně zkušení?

14 % ANO

18 %

NE NĚKDY ANO/NĚKDY NE

68 % Zdroj: vlastní zpracování

Otázka 14. Označte úraz(y), který/é se vám stal(y) při tréninku, nebo zápase. Tato otázka byla zaměřena obecně na úrazy, které se hráčům staly během tréninkového procesu nebo při zápase. Nejde v ní zatím o konkrétní úrazy, ale o jednotlivé typy poškození. V tabulce 8. jsou uvedeny jednotlivé moţnosti volby u otázky 14. Respondenti mohli zvolit i více moţností nebo vybrat moţnost poslední, kdy udávají, ţe ţádné zranění při zápasu nebo tréninku neutrpěli. Tuto moţnost zvolilo 10 respondentů. V tabulce 8. jsou seřazeny jednotlivé typy

- 48 -

poškození, podle zastoupení. Nejčastěji se objevuji méně závaţná poškození jako odřeniny (136), naraţení nebo zhmoţdění (127), puchýře (60) a otlaky (56). Často dochází k poranění šlach a svalů a to přesněji k jejich nataţení (93). K nejčastějším poškozením kloubů patří podvrtnutí (69). Nejméně zastoupené jsou poškození kostí – nalomení (7) a odlomení (3). Tabulka 8. Úrazy – obecně (otázka 14.) Úraz Poranění kůže - Odřenina Uzavřená tupá poranění (naražení, nebo zhmoždění) Jednorázová poranění šlach a svalů - Natažení Poranění kloubů - Podvrtnutí Poranění kůže - Puchýř Poranění kůže- Otlak Otevřená poranění (tržné rány) Jednorázová poranění šlach a svalů - Natržení Poranění kloubů - Částečné vykloubení Jednorázová poranění šlach a svalů - Přetržení Jednorázové poranění kostí - Zlomení Otřes mozku Poranění oka Poranění kloubů - Vykloubení Žádný Jednorázové poranění kostí - Nalomení Jednorázové poranění kostí - Odlomení

Počet 136 127 93 69 60 56 33 28 18 18 16 16 14 12 10 7 3

Zdroj: vlastní zpracování Otázka 15. Na tuto otázku odpovídalo pouze 153 respondentů (z celkových 163). Protoţe, jak vyplývá z odpovědí u otázky 14., deseti respondentům se nestal ţádný závaţný úraz a tak uţ nemuseli odpovídat na podotázky u 15. otázky. Otázka 15. a) Popište co nejpřesněji Váš nejzávažnější úraz. (Z hlediska délky uzdravování.) Tato otázka byla zcela otevřená. Respondenti v ní měli uvést a co nejpřesněji popsat jejich nejzávaţnější úraz a to z hlediska délky uzdravování. V tabulce 9. jsou seřazeny úrazy, které respondenti uváděli jako jejich

- 49 -

nejzávaţnější. Celkový součet úrazů (311) asi dvojnásobně překračuje počet respondentů a to z důvodu spojení některých poškození. Například jeden respondent uvede jako nejzávaţnější poranění vykloubení kolene, při kterém je přetrţen přední zkříţený vaz, natrţeny postranní kolenní vazy a poškozen meniskus v kolenním kloubu. Nejčastějším úrazem byla distorze hlezenního kloubu (69), která byla často spojena s nataţením vazů v kotníku (36). Často se také objevil otřes mozku (16) a poranění oka (14). Mezi další úrazy patřilo nataţení lýtkového svalu (13), postranních vazů v koleni (13), zadní strany stehna (11), čtyřhlavého svalu stehenního (7) a třísla (6). Často se také vyskytovaly úrazy v oblasti kolenního kloubu: přetrţení předního zkříţeného vazu (11), poškození menisku (8), částečné vykloubení (7) a vykloubení (7) kolene. Uváděno bylo i natrţení vazů v kotníku (8), lýtkového svalu (5) a vazů v kolenním kloubu (5). Úrazy, které se staly brankářům, se ve většině případů nelišily od úrazů hráčů z pole. Nejvíce trpí brankáři na zranění hlezenního kloubu (distorze, nataţení a natrţení vazů) a kolenního kloubu (poškození chrupavky, nataţení a natrţení postranních vazů). Objevily se ale typické úrazy v oblasti ruky, které jsou následkem seknutí florbalovou holí: částečné vykloubení a vykloubení prstů ruky a nalomení prstů ruky. Některé úrazy vyplývají z typického pohybu brankářů, kdy dochází mnohdy k velice rychlým přesunům a někdy aţ k nepředstavitelným akrobatickým pohybům. K těmto úrazům patří, kromě jiţ zmíněných poranění v oblasti hlezenního a kolenního kloubu, nalomení, částečné vykloubení palce nohy, nataţené tříslo a nataţení zadní strany stehna. Tabulka 9. Nejzávažnější úrazy z hlediska délky uzdravování (otázka 15 a).

1 2 3 4 5 6 7 8

Úraz Distorze hlezenního kloubu Natažení vazů v kotníku Otřes mozku Poranění oka Natažení lýtkového svalu Natažení postranních vazů v koleni Natažení zadní strany stehna Přetržení předního zkříženého vazu v koleni

- 50 -

Počet 69 36 16 14 13 13 11 11

9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54

Natržení vazů v kotníku Poškození menisku v kolenním kloubu Částečné vykloubení kolene Natažení čtyřhlavého svalu stehenního Vykloubení kolene Natažení třísla Částečné vykloubení kotníku Natržení lýtkového svalu Natržení vazů v kolenním kloubu Nalomení prstu ruky Přetrţení postranních vazů v koleni Částečné vykloubení prstu u ruky Částečné vykloubení ramene Natrţení stehenního svalu Přetrţení vazů v kotníku Odlomení chrupavky v kolenním kloubu Vykloubení ramene Zlomený kotník Zlomený palec na noze Zlomené prsty u ruky Naraţená holeň Nalomené zápěstí Natrţení třísla Nataţení Achillovy šlachy Nataţení zádových svalů Natrţení Achillovy šlachy Natrţený ret Vykloubení prstu ruky Zlomený nos Nalomení kotníku Naraţená ţebra Nataţení vazů prstů ruky Natrţené obočí Natrţení vazů prstů ruky Natrţení zadní strany stehna Pohmoţděné břicho Rotační zlomenina femuru Rozseknutá brada Rozseknutý bérec Trţná rána pod okem Zhmoţdění lýtkového svalu Zlomená čelist Zlomená klíční kost Zlomená ruka Zlomené zápěstní kůstky Zlomení záprstních kůstek ruky

- 51 -

8 8 7 7 7 6 5 5 5 4 4 3 3 3 3 3 3 3 3 3 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Zdroj: vlastní zpracování

Otázka 15. b) Jaká byla hlavní příčina Vašeho úrazu, který jste popsal(a) v otázce 15. a) Tato otázka byla zaměřena na hlavní příčinu úrazu, který respondenti uvedli v otázce 15. a). Florbal je kolektivní sport, při kterém se hráči na hřišti střetávají a probíhají zde jednotlivé souboje o míček. Právě vliv druhé osoby je uváděn, jako nejčastější příčina úrazů (48 %). Na druhém místě (32 %) je vlastní chyba hráče nebo hráčky. Další příčinou úrazů byla únava a přetrénování (9 %) a vliv technického vybavení (8 %). Nejméně zastoupená byla moţnost, ţe na úraz mělo velký vliv nekvalitní rozcvičení (3 %). Některé příčiny úrazů asi neodstraníme, florbal je stále rychlejší a tvrdší sport a souboje k němu prostě patří. Věřím, ţe úrazy, které byly zaviněny druhou osobou, nebyly způsobeny úmyslně, i kdyţ mnohdy jdou někteří hráči do soubojů velice tvrdě. Kdyby ale hráli příliš opatrně, asi by neměli šanci na úspěch. Ovlivnit se dá stav technického vybavení. Hřiště a jeho okolí by mělo být perfektně připraveno na zápas a měla by být bezpečnostně ošetřena nebezpečná místa. V některých případech můţeme ovlivnit příčinu z únavy a přetrénování, kdy si jednoduše od sportování odpočineme a aţ se cítíme dobře, do tréninkového procesu se vrátíme. Ovlivnit se dá i příčina úrazů z nekvalitního rozcvičení. Kdyţ bude hráčům předváděn správný způsob provádění cviků, budou opravováni při jejich chybném provádění a budou upozorňováni na důleţitost tohoto cvičení. Graf 17: Otázka 15. b) Jaká byla hlavní příčina Vašeho úrazu, který jste popsal(a) v otázce 15. a). Otázka 15. b) Jaká byla hlavní příčina Vašeho úrazu, který jste popsal(a) v otázce 15. a)

9%

3%

32 %

Vlastní chyba Vliv druhé osoby

8%

Vliv technického vybavení Nekvalitní rozcvičení Únava, přetrénování

48 %


Otázka 15. c) Uveďte alespoň zhruba dobu rekonvalescence u úrazu, který jste uvedl(a) u otázky 15. a). (Doba, po kterou jste byl(a) vyřazen(a) z tréninkového procesu.) Doba rekonvalescence neboli doba zotavování se u jednotlivých zranění značně liší. Nejvíce byla zastoupena odpověď týden aţ měsíc (33 %), kam se zařadili především hráči a hráčky, kteří měli distorzi hlezna a popřípadě nataţené vazy. Někteří se se stejným problémem léčili měsíc aţ tři měsíce (29 %). Tři měsíce aţ půl roku (16 %) se zotavovali hráči a hráčky po vykloubených kloubech, po zničeném menisku v kolenním kloubu, po přetrţených vazech v kloubech, po přetrţeném předním zkříţeném vazu a dalších. S přetrţeného předního kříţového vazu v kolenním kloubu se někteří zotavovali i půl roku aţ rok (6 %) a jiní i déle neţ rok (2 %). Někteří respondenti (2 %) ještě fázi rekonvalescence neukončili a stále se ještě nenavrátili zpět do tréninkového procesu. Graf 18: Otázka 15. c) Uveďte alespoň zhruba dobu rekonvalescence (Doba, po kterou jste byl(a) vyřazen(a) z tréninkového procesu)

Otázka 15. c) Uveďte alespoň zhruba dobu rekonvalescence. 6%

2%

2% 12 % Méně než týden Týden až měsíc

16 %

Měsíc až tři měsíce Tři měsíce až půl roku Půl roku až rok

33 % 29 %

Déle než rok Ještě jsem se nevyléčil(a)


- 53 -

Otázka 15. d) Máte nějaké následky z tohoto zranění do současnosti? Tato podotázka se týká opět nejzávaţnějších úrazů respondentů, které uvedli v otázce 15 a). Otázka byla zaměřena na následky ze zranění. Nejvíce hráčů (25 %) uvedlo moţnost, ţe nemají ţádné následky do současnosti. Tuto moţnost volili především hráči, kteří utrpěli lehčí poškození, jako naraţeniny, pohmoţděniny, popřípadě lehčí nataţení vazů, otřes mozku, poškození oka a v některých případech i u zlomenin. Na druhém místě (24 %) byla nejvíce volena moţnost, ve které respondenti uvedli, ţe je při výkonu limituje bolest. Nejpouţívanější ochrannou pomůckou je ortéza. Ortézu pouţívá 21 % respondentů, především po úrazech kotníků a kolen a někdy i ramen a zápěstí. Někteří (7 %) vyuţívají moţnosti tapingu nebo kineziotapingu, coţ je vyuţití elastických lepicích pásků. Pouţívány jsou především po úrazech kloubů, ale i šlach, svalů a vazů. Jizva, jako následek (13 %), byla označena především po přetrţení předního kříţového vazu v koleni a poškození menisků v koleni, kdy byly prováděny operační zákroky. U 8 % hráčů je pro jejich výkon limitující strach z plného zatíţení. Pouze 1 % hráčů uvedlo, ţe mají jiné následky, neţ byly nabídnuty v moţnostech. Konkrétně to byl jeden hráč z 1. ligy muţů, jehoţ rotační zlomenina femuru byla řešena pomocí titanových hřebů. Druhou osobou byl hráč 2. ligy muţů, který měl zlomený nos a uvedl, ţe náprava neproběhla ideálně a v současné době má křivý nos. Moţnost jiné ochranné pomůcky zvolila rekreační hráčka florbalu, která utrpěla trţnou ránu na bérci a v současné době pouţívá při florbalu fotbalové chrániče holení. Mezi stále více oblíbenou ochranou pomůckou patří sportovní brýle, které chrání oblast oka. Tato zranění nejsou zase tak moc častá, ale jsou velice nepříjemná. Tyto brýle vídám na stále více hráčích. Bohuţel jsou to většinou hráči a hráčky, které buď nějaký úraz oka uţ utrpěli, nebo ho utrpěl někdo z jejich spoluhráčů nebo protihráčů. Myslím si, ţe časem se tato pomůcka rozšíří a bude ji uţívat naprostá většina hráčů, alespoň na výkonnostní úrovni florbalu.

- 54 -

Graf 19: Otázka 15. d) Máte nějaké následky z tohoto zranění do současnosti?

Máte nějaké následky z tohoto zranění do současnosti? 25%

1%

1% Ortéza

21%

Jizva Bolest Taping/Kineziotaping

13% 8%

Strach z plného zatížení Žádné následky Jiná ochranná pomůcka

7%

24%

Jiné


- 55 -

7 ZÁVĚRY PRÁCE Florbal je kolektivní hrou, která s sebou, stejně jako ostatní sporty, nese nebezpečí vzniku úrazů. V této práci jsem se zaměřila především na akutní traumatologické stavy. Pomocí dotazníkového šetření jsem zjistila, jaké jsou nejčastější úrazy u zkoumaného vzorku respondentů podle pohlaví, jednotlivých soutěţí a hráčských postů. Mezi nejčastější úrazy patří poranění kloubů a to především hlezenního a kolenního kloubu, poškození vazů u těchto kloubů, otřes mozku a také poranění oka. Rozdíly jsou také v úrazech, které utrpěli hráči v poli a brankáři. Z typických zranění, která uváděli brankáři v dotazníku, bych uvedla poranění prstů ruky, ale i nohy, poškození třísel a kolenních kloubů. Dále se mi potvrdilo tvrzení, ţe nejčastější příčinou úrazů v kolektivních sportech je vliv druhé osoby. Ve většině případů úrazy nezanechají u hráčů ţádné následky. Často se ale můţeme u florbalistů setkat s pouţíváním ortéz, tapingu nebo kinezitapingu. V mnoha případech je sportovní výkon hráče florbalu omezen bolestí v důsledku předchozího poškození. Výsledky mé práce by mohly být vyuţity florbalovými trenéry, kondičními trenéry, fyzioterapeuty a sportovními lékaři při jejich práci s florbalisty. Práce můţe být i nástrojem prevence, protoţe umoţní hráčům florbalu uvědomit si nebezpečí traumatologických stavů, tím ovlivnit jejich chování a následně vznik úrazů minimalizovat.

- 56 -

8 SOUPIS POUŽITÉ LITARATURY 1. CINGLOVÁ, Lenka. Vybrané kapitoly z tělovýchovného lékařství pro studenty FTVS. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 199 s. ISBN 8024604922 2. DYLEVSKÝ, Ivan. Pohybový systém a zátěž. Praha: Grada, 1997, 252 s. ISBN 80-716-9258-1 3. HOŠKOVÁ, Blanka, Simona MAJOROVÁ a Pavlína NOVÁKOVÁ. Masáž a regenerace ve sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010, 112 s. ISBN 978-80-246-1767-1 4. JANDA, Vladimír. Funkční svalový test. Vyd. 1. Praha: Grada, 1996, 325 s. ISBN 80-716-9208-5 5. KELNAROVÁ, Jarmila. První pomoc II: pro studenty zdravotnických oborů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 183 s. Sestra. ISBN 978-802-4721-835 6. KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 713 s. ISBN 978-807-2626-571 7. KUČ

.

. 1. vyd.

Praha: Grada Pub., 1999, 280 s. ISBN 80-716-9725-7 8. KYSEL, Jiří. Florbal: kompletní průvodce. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 141 s. Sport extra. ISBN 978-802-4736-150 9. MADIAN, Asisa a Kai MATTHIEßEN. První pomoc na cestách: aktivní dovolená. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 95 s. Aktivní dovolená. ISBN 978802-4718-781 10. MAŇÁK, Pavel a Eduard WONDRÁK. Traumatologie: repetitorium pro studující lékařství. 5. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, 96 s. ISBN 80-244-1009-5 - 57 -

11. MELICHNA, Jan. Fyziologie tělesné zátěže: Speciální část. Praha: Univerzita Karlova - Vydavatelství Karolinum, 1995. ISBN 80-718-40394 12. MOSTER, René a Zdeňka MOSTEROVÁ. Sportovní traumatologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 106 s. ISBN 9788021043121 13. PETRŢELA, Michal. První pomoc pro každého. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 77 s. ISBN 978-80-247-2246-7 14. SKRUŢNÝ, Zdeněk. Florbal: technika, trénink, pravidla hry. 1. vyd. Praha: Grada, 2002, 199 s. ISBN 80-247-0383-1 15. STELZER, Jiří a Lenka CHYTILOVÁ. První pomoc pro každého. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-802-4721-446 16. SYSLOVÁ, Vlasta. Zdravotní tělesná výchova: speciální učební text. 2. upr. vyd. Ilustrace Miroslav Libra. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 2005, 106 s. ISBN 80-865-8615-4 17. TÁBORSKÝ, František. Sportovní hry II: základní pravidla, organizace, historie. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 172 s. ISBN 80-247-1330-6 Internetové zdroje: 18. IFF History in short. Floorball [online]. 2012 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.floorball.org/default.asp?sivu=2&alasivu=25&kieli=826 19. IFF History in short. Floorball [online]. 2012 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://windows3.salibandy.net/default.asp?kieli=826&sivu=378&alasivu= 378

- 58 -

Elektronické učebnice: 20. Bernacíková, M., Kapounková, K., Novotný, J. Fyziologie sportovních disciplín: Florbal [online]. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, 2010a, 03. 04. 2012 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/hry-florbal.html

21. Bernacíková, M., Kalichová, M., Beránková, L. Základy sportovní kineziologie [online]. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, 2010b, 03. 04. 2012 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1451/e-learning/kineziologie/elportal/index.html

22. Novotný, J. a kolektiv. Kapitoly sportovní medicíny [online]. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, 2009, 03. 04. 2012 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/kapitolysportmed/index.html

23. Kopřivová, J. a kolektiv. Zdravotní tělesná výchova [online]. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, 2011, 14. 4. 2012 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1451/jaro2011/bp1129/um/ZTV/index.html

- 59 -

Přílohy Příloha č. 1: Dotazník 1) Vaše pohlaví

Muţ Ţena

2) Rok narození 3) Jak dlouho hrajete florbal? (počet roků) 4) Jakou soutěž hrajete. (Pokud hrajete více soutěží, vyberte tu, která je pro Vás ta hlavní.) Fortuna extraliga

Extraliga ţen

1. liga muţů

1. liga ţen

2. liga muţů

1. liga juniorek

1. liga juniorů

1. liga veteránů

2. liga juniorů

Orelská florbalová liga

1. liga dorostenců

Amatérská florbalová liga

Jiná:………………………………… 5) Post, na kterém většinou hrajete?

Útočník

Obránce

Brankář 6) Počet tréninků týdně.

7) Počet hodin tréninkového zatížení týdně. Celkový čas, který strávím na tréninku týdně.

8) Myslíte si, že je povědomí o předúrazové prevenci vašich florbalových trenérů dostatečné? Ano

Ne

9) Jste upozorňováni na důležitost rozcvičování v prevenci před úrazy? Ano

Ne

- 60 -

10) Předvádí vám vaši trenéři správné provedení "zahřívacích a protahovacích cviků" a opravují vámi vadně prováděné cviky? Ano předvádějí a opravují

Ano předvádějí, ale neopravují

Nepředvádějí, ani neopravují

Nepředvádějí, ale opravují

11) Máte v oddílu/klubu fyzioterapeuta nebo sportovního lékaře? Ano

Ne

12) Roli "úrazového preventisty" u vás vykonává? Sportovní lékař

Fyzioterapeut

Zkušenější spoluhráč/ka

Kondiční trenér

Florbalový trenér

Nikdo

13) Jsou zdravotníci při turnajích dostatečně zkušení? Pokud NE, můžete uvést nějakou nepříjemnou zkušenost s neschopností zdravotníka ošetřit hráče? Ano

Ne

Někdy ano/Někdy ne

V aš e z kuš enos t...

14) Úrazy, který/é se vám stal(y) při tréninku, nebo zápase. (Je možno označit i více možností). Uzavřená tupá poranění (naražení, nebo zhmoždění) Poranění kůže

Odřenina Otlak Puchýř

Otevřená poranění (tržné rány) Poranění kloubů

Podvrtnutí Částečné vykloubení Vykloubení

- 61 -

Jednorázová poranění šlach a svalů

Nataţení Natrţení Přetrţení

Jednorázové poranění kostí

Nalomení Zlomení Odlomení

Poranění oka Otřes mozku Žádný Jiné:…………………………………. 15) a) Popište co nejpřesněji Váš nejzávažnější úraz. (Z hlediska délky uzdravování)

b) Jaká byla hlavní příčina Vašeho úrazu, který jste popsal(a) v otázce 15. a) Vlastní chyba – např. špatné otočení, prudké zabrţdění Vliv druhé osoby - např. sráţka, souboj Vliv technického vybavení - např. špatný povrch, nekvalitní obuv Nekvalitní rozcvičení, nedostatečné rozehřátí

- 62 -

Příloha č. 2 a): Četnost úrazů u jednotlivých soutěţí – ţeny Počet

EXTRALIGA ŽEN

1. LIGA ŽEN

8

4

1

8

4

4 1 26

2

Natažení Lýtko Zadní strana stehna Přední strana stehna Tříslo Vazy v kotníku Koleno-postranní vazy Achilovka Zádové svaly Vazy-prsty u ruky

8 2 0 0

2. LIGA ŽEN

1. LIGA JUNIOREK

1. LIGA DOROSTENEK

AMATÉR. LIGA ŽEN

ORELSKÁ LIGA ŽEN

REKRE.

1

1

1

3

1

1

ŠVÝCAR. NLA

Ch. de France Femininn

1 1

16

4

1 1

3

4

1

3

1

1 1

Natržení Koleno-vazy Obočí Lýtka Ret Vazy prstu Kotník-vazy Stehenní sval Achilovka Tříslo Zadní strana stehna Přetržení Koleno - Přední zkřížený vaz Koleno-postranní vazy Kotník vaz

2 1 4 0 0 5 0 1 1

1 1 3

1

1

4

1 1 1

1

1

6

3

1

3 2

2 1

1

1

1

1

Částečné vykloubení Prstu Kolene Kotníku Ramene

2 6 1 1

2 4 1 1

3 1 4

2 1 2

1

45

22

6

1

1

Vykloubení Ramene Prst-ruka Kolene

1

1

Distorze Hlezna

4

6

1

- 63 -

1

3

1

1

Příloha č. 2 b): Četnost úrazů u jednotlivých soutěţí – ţeny Počet

Nalomení Prstu ruky 2 Zápěstí 2 Kotník 0 Zlomení Kotník 2 Klíční kost 0 Zápěstní kůstky 0 Prsty u ruky 2 Palec na noze 2 Záprstní kůstkyruka 0 Nos 1 Ruka 0 Čelist 0 Rotační-femur 0 Odlomení Chrupavkakoleno 2 Zhmoždění Lýtko 0 Břicho 1 Meniskuspoškození 5 Naražení Holeň 1 Žebra 1 Rozseknutá brada 1 Tržná rána pod okem 0 Rozseknutý bérec 1 Otřes mozku 7 Poranění oka 8 Nic vážného 13

EXTRALIGA ŽEN

1. LIGA ŽEN

2. LIGA ŽEN

1. LIGA JUNIOREK

1. LIGA DOROSTENEK

AMATÉR. LIGA ŽEN

ORELSKÁ LIGA ŽEN

REKRE

2 2

1

1

1

1

2

1

2

1 3

1

1 1 1

1

1 5 4 2

1 1 1

1 2 1

1 1

3

- 64 -

1

4

ŠVÝCAR. NLA

Ch. de France Femininn

Příloha č. 3 a): Četnost úrazů u jednotlivých soutěţí – muţi Počet

Natažení

EXTRA -LIGA

1. 2. 3. 4. LIGA LIGA LIGA LIGA MUŽŮ MUŽŮ MUŽŮ MUŽŮ

Lýtko Zadní strana stehna Přední strana stehna

2

1

1

1

Tříslo

5

Vazy v kotníku Kolenopostranní vazy

8

Achilovka

0

Zádové svaly Vazy-prsty u ruky

2

3

1

1

1

1

3

1

2

4

2. LIGA JUNIORŮ

3. LIGA JUNIORŮ

1. LIGA DOROSTENCŮ

2. LIGA DOROSTENCŮ

1

1 1

2

1. LIGA JUNIORŮ

1

1

1

1

1

1

1

1

2

2

1

1

Natržení Koleno-vazy

2

Obočí

0

Lýtka

1

1

Ret

1

1

Vazy prstu

1

Kotník-vazy

1

1

Stehenní sval

3

1

Achilovka

0

Tříslo Zadní strana stehna

1

Přetržení Koleno Přední zkřížený vaz Kolenopostranní vazy

1

1

1 2 1

0

4

1

1

1

Kotník vaz Částečné vykloubení

1

Prstu

1

Kolene

1

Kotníku

4

Ramene

2

1

1

1 1

1 1 1

1

1

1

1 1

Vykloubení Ramene

0

Prst-ruka

1

Kolene

2

1 1

1

2

1

Distorze Hlezna

18

3

3

5

- 65 -

Příloha č. 3 b): Četnost úrazů u jednotlivých soutěţí – muţi Počet Nalomení Prstu ruky Zápěstí Kotník Zlomení Kotník Klíční kost Zápěstní kůstky Prsty u ruky Palec na noze Záprstní kůstky-ruka Nos Ruka Čelist Rotačnífemur Odlomení Chrupavkakoleno Zhmoždění Lýtko Břicho Meniskuspoškození Naražení Holeň Žebra Rozseknutá brada Tržná rána pod okem Rozseknutý bérec Otřes mozku Poranění oka Nic vážného

2 0 0

EXTRA -LIGA

1. LIGA MUŽŮ

2. LIGA MUŽŮ

3. LIGA MUŽŮ

4. LIGA MUŽŮ

1. LIGA JUNIORŮ

2. LIGA JUNIORŮ

1

3. LIGA JUNIORŮ

1. LIGA DOROSTENCŮ

1

1 1

1 1

1 0

1

0 1 1 0 1

1

1

1

1 1

0 1 0

1

3

2

1 0

1

1

0 0 0 8 6 3

2 1

2 2

1 1 2

1 1

2 1 1

- 66 -

2. LIGA DOROSTENCŮ

Příloha č. 3 c): Četnost úrazů u jednotlivých soutěţí – muţi Počet

AMATÉR. LIGA

Lýtko

3

1

Zadní strana stehna

2

Přední strana stehna

0

Tříslo

0

Vazy v kotníku Koleno-postranní vazy

2

Achilovka

0

Zádové svaly

0

Vazy-prsty ruky

0

Natažení

ORELSKÁ LIGA

REKRE.

JHM. LIGA MUŽŮ

1

1

1

1

PARDUB. PŘEBOR MUŽŮ

2

1

1

Natržení Koleno-vazy

1

Obočí

0

Lýtka

0

Ret

0

Vazy prstu

0

Kotník-vazy

2

Stehenní sval

0

Achilovka

0

Tříslo

0

Zadní strana stehna

0

Přetržení Koleno - Přední zkřížený vaz Koleno-postranní vazy

1

Kotník vaz

0

1

2

1

0

Částečné vykloubení Prstu

0

Kolene

0

Kotníku

0

Ramene

0

Vykloubení Ramene

0

Prst-ruka

0

Kolene

1

1

Distorze Hlezna

6

1

1

- 67 -

3

1

Příloha č. 3 d): Četnost úrazů u jednotlivých soutěţí – muţi

Nalomení

Počet

Prstu ruky

0

Zápěstí

0

Kotník

1

AMATÉR. LIGA

ORELSKÁ LIGA

JHM. LIGA MUŽŮ

REKRE.

1

Zlomení Kotník

0

Klíční kost

0

Zápěstní kůstky

0

Prsty u ruky

1

Palec na noze

1

Záprstní kůstky -ruka

0

Nos

0

Ruka

1

Čelist

0

Rotační - femur

0

1 1

1

Odlomení Chrupavka - koleno

1

1

Zhmoždění Lýtko

0

Břicho

0

Meniskus-poškození

0

Naražení Holeň

0

Žebra

0

Rozseknutá brada

0

Tržná rána pod okem

1

Rozseknutý bérec

0

Otřes mozku

1

Poranění oka

0

Nic vážného

3

1 1 2

- 68 -

1

PARDUB. PŘEBOR MUŽŮ

RESUMÉ Tato bakalářská práce je zaměřena na traumatologické stavy ve florbalu. V první části je popsána historie, pravidla, fyziologie, hybné stereotypy a kineziologie florbalu. Druhá část je zaměřena na traumatologické stavy ve florbalu a hlavní faktory, které je ovlivňují. Podkladem pro praktickou část je dotazníkové šetření provedené mezi hráči florbalu. Zjišťovala jsem nejčastější úrazy u zkoumaného vzorku respondentů podle pohlaví, jednotlivých soutěţí a hráčských postů. Výsledky mé práce mohou vyuţít florbaloví trenéři, kondiční trenéři, fyzioterapeuti, sportovní lékaři při jejich práci s florbalisty. Práce můţe být zajímavá i pro hráče florbalu a pro všechny, kteří se o florbal zajímají.

SUMMARY This bachelor thesis is mainly focused on trauma conditions associated with floorball. In the first part I described the history, rules, physiology, kinesiology and movement stereotypes in floorball game. The second part is mainly focused on trauma conditions associated with floorball and the main factors that could possibly affect them. In the practical part I used questionnaire forms in order to get all the necessary informations directly from floorball players. I examined the most common injuries, all sorted by gender, individual competitions and player positions. The general results of my work can be used by floorball coaches, fitness trainers, physiotherapists and sport doctors working with floorball players. It can be also useful for floorball players and others interested in this sport.

- 69 -

Traumatologické stavy ve florbalu. Bakalářská práce

Recommend Documents