Tlapa černého medvěda udeřila

10/2011

REPORT

Tlapa „černého medvěda“ udeřila Výcvik mnohonárodního praporu vojenské policie skončil, příští rok ho čeká certifikace v polském Wedrzynu. Více se dočtete v reportáži na stránkách 34 až 37.

Podle mezinárodního humanitárního práva V pondělí 10. října stvrdili svými podpisy v pražském Černínském paláci signatáři Ministerstva zahraničních věcí ČR, Ministerstva obrany ČR a Českého červeného kříže ustavení Národní skupiny pro implementaci mezinárodního humanitárního práva. Za resort obrany dokument podepsal zástupce 1. náměstka ministra obrany – ředitel sekce obranné politiky a strategie MO Ivan Dvořák.

Tímto slavnostním aktem zahájila svoji činnost Národní skupina pro implementaci mezinárodního humanitárního práva (dále jen Národní skupina), která pro zúčastněné subjekty představuje stálý koordinační a poradní orgán v otázkách souvisejících s problematikou mezinárodního humanitárního práva. Nezbytnost existence Národní skupiny, respektive potřeba koordinovaného přístupu napříč jednotlivými resorty k řešení problematiky pravidel, která upravují chování stran za ozbrojeného konfliktu, vyplývá nejen z podstaty samotného mezinárodního humanitárního práva, ale i z nových výzev, se kterými se mezinárodní společenství v souvislosti s vedením ozbrojených konfliktů potýká. V této souvislosti lze uvést například problematiku mezinárodního terorismu, zavádění nových způsobů a prostředků vedení ozbrojených konfliktů, posilující role práva lidských práv a jeho interakce s mezinárodním humanitárním právem anebo posilování mezinárodní trestní spravedlnosti. Tyto příklady je možno označit jako interakce, které dávají nový rozměr tradičnímu výkladu a pojetí mezinárodního humanitárního práva. Zároveň se jedná o aktuální témata, která Česká republika prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí a zejména Ministerstva obrany – z důvodu stále častějšího nasazení českých jednotek v zahraničních operacích – musí řešit v rámci priorit zahraniční politiky. Je proto nezbytné, aby na hledání odpovědí a stanovisek k těmto otázkám jednotlivé resorty v praxi účinně spolupracovaly. Zakládajícími členy Národní skupiny jsou Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo obrany a Český červený kříž. K členství v tomto subjektu jsou však přizvány i další resorty a  akademická pracoviště. Založením Národní skupiny je zároveň naplněn čestný závazek, který delegace ČR v souladu s usnesením vlády č. 1290

ze 14. listopadu 2007 učinila na 30. mezinárodní konferenci Červeného kříže v Ženevě. Ustavením Národní skupiny pro implementaci mezinárodního humanitárního práva se Česká republika zařadí po bok sedmadevadesáti států světa (z toho 27 zemí Evropy), které podobný orgán na popud Mezinárodního výboru Červeného kříže zřídily již dříve. „Tento slavnostní podpis je pro Ministerstvo obrany a Armádu České republiky velmi významným okamžikem. O podpis tohoto dokumentu jsme usilovali delší dobu a věříme, že bude znamenat povýšení naší vzájemné spolupráce a koordinace. Naši vojáci se setkávají v oblastech konfliktů po celém světě s různými typy operací a působí v prostředí, kde se velmi blízko pohybují civilnímu obyvatelstvu. Proto nám jde především o to, aby jejich nasazení v rámci mezinárodních jednotek naplňovalo veškerá ustanovení mezinárodního humanitárního práva. Resort obrany dlouhodobě provádí vlastní přípravu profesionálů před nasazením do zahraničních operací a čeští vojáci jsou v tomto směru dobře připraveni,“ konstatoval Ivan Dvořák a vyjádřil přesvědčení, že tato vize bude následně rozšířena i do jiných resortů. „Nejedná se jenom o české vojáky, ale i o celou řadu zaměstnanců dalších státních institucí, kteří působí v ozbrojených konfliktech v zahraničí,“ zdůraznil při slavnostním ceremoniálu zástupce 1. náměstka ministra obrany – ředitel sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany. Text a foto: Pavel Lang Pod záštitou ministra obrany ČR Alexandra Vondry a ministra vnitra ČR Jana Kubiceho se ve dnech 21.–25. listopadu 2011 koná

4. ročník mezinárodní konference „Zvládání extrémních situací“ Konferenci pořádá CASRI p. o. MO ve spolupráci s Policejním prezidiem ČR Kontakt pro zájemce o sborník, který bude vydán po skončení konference, a pro jakékoli dotazy: Mgr. Zuzana Němečková, CASRI p. o. MO, Podbabská 3, 160 00 Praha 6, e-mail: [email protected] Aktuální informace na http://konference.casri.cz

Policejní prezidium České republiky

Konference je podpořena grantem Office of Naval Research Global

editorial

obsah téma – bílá kniha o obraně Je nutné si především říkat pravdu, a to otevřeně

2

Ministr obrany Alexandr Vondra rozhodl o motivačním opatření, jehož cílem je zmírnění dopadů zdanění přídavku na bydlení

HOST Preferuji týmového ducha

6

Rozhovor se zástupcem NGŠ – inspektorem AČR generálmajorem Františkem Malenínským

my a nato Služba v „kaoku“

8

Pohled pod „pokličku“ čtyřem českým profesionálům, kteří pomáhají střežit kus nebe nad Evropou

aktivní záloha Civilisté v uniformách

10

Zůstalo převážně jen u nadšenců

14

Hráz pětisetleté vodě

16

Aktivní zálohu čekají významné proměny, z organizace nadšenců by se měla transformovat ve významný sbor, který doplní schopnosti armády Historie aktivní zálohy sahá mnohem dál než jen do roku 1999, kdy bylo rozhodnuto o dobrovolných cvičeních Šedesát šest příslušníků pěší roty aktivní zálohy Krajského vojenského velitelství hlavní město Praha čelilo během cvičení záchranného integrovaného systému pětisetleté vodě

Vážení čtenáři, v minulém čísle jsem Vám slíbil, že jakmile budeme mít k dispozici potřebné informace o  řešení situace kolem příspěvku na bydlení, budeme Vás informovat. Otočíte-li tedy tuto stránku, rozhodnutí ministra obrany o přijatém motivačním opaření ke zmírnění dopadů zdanění příspěvku si můžete ihned přečíst, ba co víc, v tabulce naleznete i potřebná čísla, neb ta v tomto případě mají onu kouzelnou vše vypovídající hodnotu. Minule jsem Vás také požádal, téměř vyzval, ať směle posíláte na redakční mailovou adresu ([email protected]) jakékoliv dotazy, náměty a připomínky. I stalo se. A témata? Týkají se těchto oblastí: vystrojování, příplatek za mise, výsluhový příspěvek a pak samozřejmě příspěvek na bydlení. Co tedy s tím? Vy chcete a zcela logicky očekáváte odpověď. My se snažíme Vám ji zajistit a články s potřebnými informacemi připravit a  následně publikovat. Například téma vystrojování. V redakčním bloku má kolega Vladimír Marek již desítky různých poznámek a odkazů, ale i otazníků, tedy otázek, na které chceme odpovědět, a v nejbližších vydáních také odpovíme. Snad ještě krátká odbočka k Vašim dotazům. V doručené poště nás zaujal dotaz, který má ryze právní charakter a týká se toho, zda některé finanční náležitosti vojáka z povolání jsou, nebo nejsou součástí příjmu, jehož celková výše je rozhodná například pro možnost poskytnutí úvěru bankou či pro stanovení alimentů v  případě, že soud rozhoduje o  jejich výši, případně o  změně výpočtu. Tazatel v mailu píše: „Snad nám všem, koho se to týká, někdo z redakce poradí, jak se bránit nebo kde hledat pomoc. Nikdy jsem za patnáct let služby nikoho takto neprosil o  radu, ale už to začíná být neúnosné. Děkuji Vám za odpověď.“ Zapátral jsem v  paměti a  uvědomil si, že toto téma jsem již zaslechl při různých debatách mezi vojáky několikrát. O radu požádáme právníky a pokusíme se pro Vás získat jasnou odpověď. Sami vidíte, že škála dotazů, které do reakce přicházejí, je pestrá. Na některé odpovědět umíme, na jiné si odpověď vyžádáme. Stále tedy platí ono jednoduché rčení „Vy se ptáte, my odpovídáme“. Takže piště, mailujte, případně telefonujte.

zbrojní veletrh Francouzské vojenské letectví

Součástí veletrhu SIAE Le Burget byla rovněž prezentace historického vývoje francouzských bojových letounů

18 Jan Procházka, šéfredaktor časopisu A report

výcvik Nejde jen o to, přežít

20

Boleslavská hradba

28

Armáda České republiky zahájila počátkem letošního roku systematickou přípravu vojáků na záchranu z území protivníka

Síly podpory Armády ČR absolvovaly zkoušku v poskytnutí komplexního logistického a zdravotnického zabezpečení aliančním jednotkám

Zteč povolena!

31

Tlapa „černého medvěda“ udeřila

34

Ve vojenském újezdu Boletice se „drilovala“ součinnost postupů přímé letecké podpory na cvičení Domestic CAS 2011 Výcvik mnohonárodního praporu vojenské policie skončil, příští rok ho čeká certifikace v polském Wedrzynu

152mm samohybná kanonová houfnice vz. 77

23

Trojčata u létajících hrochů

38

Po převzetí tří modifikovaných a tří „generálkovaných“ strojů bude modernizována polovina ze stávajícího počtu víceúčelových transportních vrtulníků Mi-171Š

Mi-4 HMMWV

S generálem na „štroku“

27

Náčelník Generálního štábu AČR generál Vlastimil Picek usedl s mistrem světa npor. Ondřejem Synkem do dukláckého dvojskifu

armáda a veřejnost Zájezd do Mauthausenu

40

Ad. Nejen Vojáci společně

40

Fotoreportáž Military English Diplomatický protokol a etiketa Inzerce

4 41 47 48

Svaz vojenských veteránů ČR ve spolupráci se členy Historické skupiny Mauthausen Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých zorganizovali společný zájezd do Památníku Mauthausen

technika a výzbroj Hlavní prostředek dělostřelectva tvoří v rámci AČR samohybná děla 13. dělostřelecké brigády v Jincích

věřte – nevěřte

43 45

Přinášíme doplněný přehled organizací spolupracujících s resortem Ministerstva obrany ČR

téma – Bílá kniha o obraně Výstroj bude

Je nutné si především říkat pravdu, a to otevřeně Říká se, že pravda je někdy tvrdá, a dokonce prý i bolí. Pravdivý a možná pro někoho až bolestný byl bezesporu projev ministra obrany Alexandra Vondry na velitelském shromáždění ve Vyškově koncem letošního června. Celá armáda s  napětím čekala, s čím ministr vystoupí, co vojákům sdělí. Ministr Vondra tehdy mimo jiné řekl: „Mnozí z  vás si kladou otázku: Proč bych měl ještě v  armádě zůstávat? Ten důvod je, že tato země vás stále potřebuje. Vím, že to některým může znít jako fráze, ale uvědomte si, čím vším tato země prošla. A  bavme se i  o  dobách míru, vzpomeňme jen na povodně. Jsou zapotřebí vaše znalosti a zkušenosti. Nesmíme to vzdát. Principy uvedené v Bílé knize stále platí a pracujeme na jejich uvedení v život. Ať jde o personální, majetkovou či ekonomickou oblast.“ Na velitelském shromáždění zazněla také slova o trojici voják, výstroj a výzbroj. „Na  prvním místě je nutné zajistit stabilitu příjmů vojáků a zde vám mohu slíbit, že pro to udělám naprosto vše,“ uvedl devětadvacátého června ministr Vondra.

Přídavek na bydlení

Po důkladném vyhodnocení aktuálního stavu v oblasti vojenského personálu a zdrojových možností resortu MO rozhodl ministr obrany Alexandr Vondra o motivačním opatření, jehož cílem je zmírnění dopadů zdanění přídavku na bydlení, ke  kterému dochází od  ledna 2012. Vzhledem k  tomu, že již počátkem tohoto roku došlo k poklesu platů vojáků o 10 %, zdanění přídavku na bydlení by znamenalo další snížení čistého příjmu vojáků, a  to v  průměru o  více než tři tisíce korun. Ministr obrany tak plní svůj slib

2

Výše přídavku na bydlení v  současnosti činí 10  200 (posádka Praha) a  10  100 korun (ostatní posádky). Vzhledem k tomu, že voják z povolání si místo služby nevolí, ale vykonává službu tam, kde to odpovídá potřebám ozbrojených sil, je přídavek určen k hrazení nákladů na bydlení v místě služby a nákladů na dojíždění do tohoto místa. Tento doposud nezdaňovaný přídavek bude od příštího roku podléhat dani z příjmu fyzických osob a bude z něho odváděno zdravotní a sociální pojištění.

učiněný vojákům na velitelském shromáždění v závěru června letošního roku. „Plním slib, který jsem dal vojákům, že nedopustím, aby se od příštího roku dále snižovaly jejich příjmy. Hrubý plat více než poloviny vojáků nedosahuje 23 000 korun, a je tedy nižší, než průměrná mzda v zemi. To je přitom důležitý ukazatel, který říká, že armáda ztrácí konkurenceschopnost na trhu práce a v budoucnu by, pokud by tento trend pokračoval, nemusela být schopná získávat a  ani udržet odborníky, které potřebuje,“ říká ministr obrany Alexandr Vondra.

Pokud by nebylo přijato motivační opatření, průměrný příjem svobodníků a rotných by v roce 2012 vypadal takto: Rok Hodnost svobodník Hodnost rotný Průměrný Průměrný čistý příjem Pokles čistý příjem Pokles včetně přídavku (v Kč) včetně přídavku (v Kč) na bydlení (v Kč) na bydlení (v Kč) 2010 23 145 27 212 2011 22 257   –888 26 021 –1 191 2012 19 220 –3 037 22 984 –3 037 Pokles za dva roky -3 925 -4 228 Struktura platu podle hodnostních sborů: Hodnostní sbor (procento VZP)

Do 23 000 Kč (56 %)

Do 26 000 Kč (16 %)

mužstvo a poddůstojníci

8 587

  108

Do 30 000 Kč Nad 30 000 Kč (11 %) (17 %)    7

   3

praporčíci

3 036

2 489

  896

  89

nižší důstojníci

  327

  762

1 342

  943

vyšší důstojníci

   1

   9

  141

2 567

generálové

   0

   0

   0

  27

Vedení Ministerstva obrany chce motivovat stávající vojáky i  zájemce o  službu v ozbrojených silách, a proto v příštím roce vyčlení částku ve výši 700 milionů korun, která bude využita právě ke zmírnění dopadů zdanění přídavku na bydlení. Tyto prostředky budou použity následujícím způsobem:  vojáci s platem do 23 000 korun obdrží měsíčně 3 200 Kč;  vojáci s platem do 26 000 korun obdrží měsíčně 3 000 Kč;  vojáci s platem do 30 000 korun obdrží měsíčně 2 800 Kč;  vojáci s platem nad 30 000 korun obdrží měsíčně 2 500 Kč. Výše uvedené částky budou vypláceny všem vojákům, kteří si řádně plní své služební povinnosti, s výjimkou vojáků v hodnostním sboru čekatelů (studenti Univerzity obrany a vojáci, kteří se na vojenskou službu připravují). „Velmi dobře si uvědomuji, že to není ideální řešení. Zároveň ale vím, že pokud bych dopustil snížení příjmů vojáků, zachoval bych se nezodpovědně nejenom vůči nim a  ozbrojeným silám jako celku, ale potažmo i českému státu. Dobře vím, že úroveň příjmů je pro konkurenceschopnost ozbrojených sil na trhu práce klíčová. Proto budu tomuto problému v budoucnu věnovat maximální pozornost,“ uvedl v  souvislosti s přijatým rozhodnutím ministr Vondra. Toto opatření je pouze dočasné, překlenovací pro rok 2012. Od ledna 2013 budou platit nová pravidla pro odměňování vojáků, protože stávající systém, především kvůli daňovým úpravám, již není udržitelný ani dostatečně motivační. Zásady nového systému pro odměňování představuje v kapitole šest Bílá kniha o obraně. Jedná se například o propojení hodnosti, funkce a  platu, bez kterého nebude možné uvést do života nový kariérní řád.

Vraťme se na velitelské shromáždění do Vyškova. Opět si půjčíme několik citací. Jak se někdy říká, že ani nit nezůstala suchá, tak se stejnou intenzitou byla řešena i  oblast vystrojování. Ministr zde uvedl: „Zatímco v  posledních letech jsme investovali nemalé prostředky do výzbroje, nyní je do centra pozornosti nutné postavit vojáka a také jeho výstroj. V letošním roce proto uvolňujeme necelých 434 milionů korun – do letošního podzimu budou ukončeny soutěže na  dodávky výstroje a  nejpozději po Novém roce budou sklady zásobeny.“ Armáda při nákupu oblečení a  dalších výstrojních součástek klade důraz především na vysokou kvalitu a  životnost výrobku. Přísné takticko-technické parametry určují nejen pevnost, prodyšnost, oděruvzdornost, ale i  stálost barvy. U  polního stejnokroje musí uniforma plnit současně i  maskovací funkci. Aby se zvýšila transparentnost zadání veřejné zakázky, zavedl resort obrany od letošního roku v souladu s českými obrannými standardy definování barev pomocí takzvaných trichromatických souřadnic. Zatímco dříve firmy „trefovaly“ správnou barvu podle barevné předlohy na  kusu látky, nyní dostávají k  dispozici tři číselné hodnoty, které tóny barev přesně definují a vymezují i maximálně povolené tolerance. Cílem všech opatření v  oblasti vystrojování je zabezpečit vojákům kvalitní výstroj, která odpovídá současným potřebám armády. To byl také hlavní důvod, proč ministr obrany Alexandr Vondra rozhodl 21. září o zrušení veřejné zakázky na nákup vojenských stejnokrojů vzor 95 vyhlášené v  květnu letošního roku. Využil tak možnosti dané zákonem o zadávání veřejných zakázek pro případ, že kvalifikační kritéria zakázky splní pouze jediná nabídka. Nabízená cena byla navíc výrazně vyšší než ta, za kterou byly stejnokroje pořizovány v minulosti. „Jednou z  věcí, na které si nejvíce stěžovali vojáci během mých cest po posádkách, byl nedostatek materiálu ve výstrojních skladech. Nyní jsme stáli před rozhodnutím, zda výstroj rychle nakoupit za  každou cenu, nebo soutěž opakovat s  více zájemci. Zvolili jsme druhé řešení, protože jedině tak může být nákup maximálně transparentní. Můj slib vojákům, že sklady co nejdříve naplníme, nadále platí,“ uvedl ke zrušení zakázky Alexandr Vondra. O  zrušení zakázky se u  útvarů a  jednotek vedly dlouhé diskuze a mnozí vojáci si kladli otázku, kdy asi sklady budou plné. Neutekly ani tři týdny a odpověď byla jasná. Ministerstvo obrany dne 6.  října vyhlásilo novou veřejnou zakázku na nákup polních stejnokrojů.

„Stáli jsme před dilematem, zda za každou cenu splnit slib ministra obrany, zajistit vojákům odpovídající výbavu, nebo jít čistou, transparentní cestou a veřejnou zakázku vyhlásit znovu,“ vysvětlil důvody, proč se úřad rozhodl zvolit druhou z  variant, ředitel sekce vyzbrojování plukovník Pavel Bulant. Od nově vyhlášené veřejné zakázky si ministerstvo slibuje finanční úsporu. „Otevírání obálek s novými nabídkami probíhalo veřejně. Proto věřím, že v nové soutěži bude rozhodující cena,“ sdělil plukovník  Bulant s  tím, že zadání zakázky je nyní takové, aby se nedala dezinterpretovat. Pokud podle ředitele sekce vyzbrojování půjde vše podle plánu, mohl by resort přistoupit k  uzavření smlouvy s  dodavatelem koncem března příštího roku. „První dodávky do  armády by pak proběhly ve  druhém kvartálu 2012,“ potvrdil záměr plukovník Bulant. Celkem resort plánuje nakoupit přibližně 92  000  blůz a kalhot za zhruba 90 milionů korun. Připravila redakce

3

rubrika

Vrchní skupinou úhlů

 Ticho rušilo pouze bzučení obtížného hmyzu, který už neodrazovaly ani repelenty nebo požití vydatných dávek vitaminu B. Vojáci tiše vtipkovali, že ovádi a vosy si nasadili plynové masky. I ve stínu nedalekého lesa bylo přes 30° C. Zbraně pálily do rukou. Obsluhy minometné baterie 71. mechanizovaného praporu z Hranic na Moravě vidí účinek svojí palby málokdy. Střílí vrchní skupinou úhlů. Dostávají údaje o dopadech svých min od obsluh radiolokátorů a pozorovatelů v terénu. Často čekají v palpostech minuty i hodiny při přípravě střelby, změnách cílů, výpočtech a opravách prvků.  Hlavní sílu úkolového uskupení tvořily dvě palebné baterie 132. dělostřeleckého oddílu a jedna palebná baterie 131. dělostřeleckého oddílu 13. dělostřelecké brigády z Jinců. Jejich činnost je v zásadě obdobná jako u minometníků. Avšak místo na necelé tři kilometry se palba vedla na vzdálenost šestkrát větší. Oheň šlehající při výstřelech z úsťových brzd připomínal dech draka. Cvičení s pracovním názvem First Contact mělo za cíl sladění prvků koordinace palebné podpory a řízení palby. V podstatě se jednalo o přípravu na možné nasazení v misích. Tam je dělostřelecká podpora stále žádanější, protože je v praxi pohotovější než letecká a může působit za každého počasí. Bez dělostřeleckých radiolokátorů, které dokážou sledovat trajektorii dělostřeleckých granátů a raket letících k základnám, by poklesl i účinek letecké podpory.  Cvičení, které řídil velitel oddílu pplk. Jan Cífka, vyvrcholilo společnou střelbou všech jednotek úkolového uskupení na cílovou plochu Brda, a to s jednotným dopadem granátů a dělostřeleckých min. Na přípravě se podílelo především středisko řízení palby, jemuž dodávaly informace radiolokátor Arthur a průzkumné pozorovací komplety Sněžka a Los. Na závěr cvičení velitel brigády plk. gšt. Jan Třináctý vyzdvihl zásadní podíl vojáků a poddůstojníků na základních funkcích, kteří se významně zasloužili o úspěšné zvládnutí celého cvičení. Připravil: Martin Koller Foto: Radko Janata

4

5

host Rozhovor se zástupcem náčelníka Generálního štábu – inspektorem AČR generálmajorem Františkem Malenínským

služeb velení armády, sekcím a  samostatným odborům v podřízenosti NGŠ AČR a  také na vyřizování stížností, peticí, návrhů a žádostí adresovaných náčelníkovi Generálního štábu. Inspektorát v této podobě funguje od prvního říjnového dne roku 2008 a jeho znovuzřízením (funkce inspektora AČR byla na Generálním štábu zrušena v roce 2004 a opětovně zřízena od 1. října 2008; v jejím čele stál a  předchůdcem gen.  F. Malenínského byl gen. Čestmír Tesařík – pozn. red.) se podstatně zvýšila efektivita kontrolní činnosti podřízených útvarů a  zařízení. Náčelník Generálního štábu AČR tak má k dispozici kontrolní orgán, který bezprostředně řídí.

Preferuji týmového ducha Z plánovaných dvaceti minut je rázem hodina. Svůj díl viny na tom mají jak jeho frekventované a nevyhnutelné služební hovory, tak nárůst našich otázek. Příběh zástupce náčelníka Generálního štábu – inspektora Armády České republiky generálmajora Františka Malenínského je natolik zajímavý, že jeho nucené zakončení stále oddalujeme… Pane generále, pro armádní veřejnost nejste neznámou osobností, spíše je pro ni záhadou, odkud jste na Generální štáb AČR přijel? Z  belgického Monsu, kde jsem ukončil svoji tříletou misi na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE – Supreme Headquarters Allied Powers Europe). Tam jsem zpočátku zastával pozici ředitele Partnership Coordination Cell (PCC) a  potom zástupce náčelníka štábu SHAPE – velitele Military Cooperation Division (MCD). Od prvního srpna jsem zařazen na funkci zástupce náčelníka Generálního štábu – inspektora Armády ČR. Co jste si s sebou z Monsu na pražské Vítězné náměstí přivezl? Přesvědčení o  tom, že jsem tam odvedl kus poctivé práce a nabyl dalších zkušeností. Mimo toho i některé cenné dary (smích). Jaké dary? Například od spolupracovníků na divizi pro vojenskou spolupráci jsem dostal šavli z války Severu proti Jihu a od vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) společnou fotografii s  poděkováním. Čeho si však nejvíce vážím, není takříkajíc materiálního charakteru, ale důvěrného, a  to oslovení daddy neboli tatínku od mých podřízených. Zastavme se u  nabytých zkušeností z aliančního velitelství. Čím jsou výjimečné? Velice širokým a různorodým záběrem

6

z  činnosti ozbrojených sil. Měl jsem možnost spolupracovat s armádami třiapadesáti zemí světa. Mám-li uvést pouze jednu výjimečnost, tak ta je, že jsem se osobně podílel na plánování a realizaci bojové operace spojeneckých jednotek v  Libyi. Obrovské plus představovalo také každodenní řízení mnohonárodní komunity v  rámci MCD. Obě funkce na zahraničním pracovišti mě lidsky i profesně posunuly kupředu. To pozitivní se pokusím v  nové funkci maximálně využít a  negativního se budu snažit vyvarovat. Můžete být konkrétnější? Základem úspěchu je vždy lidský potenciál. Na Generálním štábu AČR pracuji sice krátkou dobu, ale už jsem byl mnohokrát očitým svědkem cílevědomosti a  profesionality zdejších zaměstnanců. Ukazuje se, že přirozený mix lidí se zkušenostmi i  z  mezinárodních štábů a  ze zahraničních misí má dobré předpoklady něčeho dosáhnout. Nemít nad sebou limit v  podobě deficitu finančních prostředků, posunuli by očekávání profesionálů z vojenských útvarů a zařízení o kus dál. Naše meta je jasná, a to být pozitivním servisem pro vojáky, kteří této

Není zde jistá duplicita s  Inspekcí ministra obrany? Není tomu tak. Každý z  uvedených inspekčních orgánů má svoji přesně vymezenou působnost a zodpovědnost. Není tajemstvím, že obě složky spolu velice úzce spolupracují. republice slouží anebo pod její vlajkou bojují v zahraničí. Když převedete tyto vize do reality a na svoje nové pracoviště, jaká bude skutečnost? Nepřišel jsem se zázračnými recepty a  nevlastním patent na rozum. Chci pouze kolegům v  mém týmu, ale i  těm ostatním ukázat, že se dá pracovat i  jiným stylem než tím, který doposud praktikovali. Nejhorší je, co může nastat v  jakékoliv organizaci, že se lidem dostane pod kůži rutina a stereotyp. Těžko se jich potom zbavujete. Můj styl? Jsem týmový hráč a  celou svoji vojenskou praxi ctím kolektivního ducha. Se svými spolupracovníky se budu snažit pravidelně vést konstruktivní dialog o způsobech řešení v  té či oné záležitosti, chci znát jejich vlastní pohled na věc a zpětnou vazbu od útvarů. Začnu svádět boj s obrovskou denní agendou, která nás ubíjí v operativní činnosti. Na pracovišti se vynasnažím vytvořit podmínky k tomu, abychom se ve vhodný čas dokázali zastavit, přemýšlet a  vydat rozkaz či nařízení s  naprosto jasným a  jednotným cílem, nad kterým bude všeobecná shoda. Nezapomenu úzce spolupracovat se všemi kontrolními subjekty v  resortu obrany, včetně Vojenské policie. Tyto kroky chci nejprve prosadit na  Inspektorátu náčelníka Generální štábu a  následně je implementovat na všechny takzvaně dolů. Neuznávám pomyslné mantinely mezi námi, protože všichni patříme do  jedné armády. Někdy mám však pocit, že to ne všichni kompetentní zcela ctí. A  znovu jsme u týmového ducha. Sám voják a ani civilista nikdy nic nesvede.

To jsou chvályhodné myšlenky, ne však zcela nové. Kde berete jistotu, že se na GŠ AČR bez výhrad uchytí? Věřím tomu. Kdybych o  tom začal pochybovat, raději odejdu. Optimismem mě naplňuje i současný vrcholný management armády. V jednom čase a na jednom místě se sešli čtyři zástupci náčelníka Generálního štábu AČR, kteří absolvovali zahraniční školy, prošli misemi, sloužili na štábech NATO. Jsme naladěni na jednu notu a společně připravujeme důležitá rozhodnutí pro generála Picka. Přejeme si, aby nás vojenská veřejnost brala jako záruku něčeho nesmírně těžkého, ale zároveň i perspektivního. Uděláme pro to maximum možného. Jak jste s  tím na Inspektorátu náčelníka Generálního štábu (I NGŠ) daleko? Situace se pomalu, ale jistě mění. Zaplaťpánbůh k  lepšímu. Změnila se komunikace na Inspektorátu, a  to jak mezi jeho pracovníky, tak směrem k  armádní veřejnosti. Zvyšuje se kredit I NGŠ a vojáci nás více považují za složku, která jim může pomoct v řadě oblastí jejich služby. Za ideální stav považuji, že nás ani v nejmenším nebudou považovat za „španělské inkvizitory“ a  mě osobně za „revizora z  Petrohradu“. Samozřejmě, že je to především o oboustranné důvěře a vybudování hodnověrného kreditu. Máte tedy pocit, že se vám instituci s  názvem I NGŠ podařilo více rozhýbat? Chce to čas a  především trpělivost. Za  každým posunem o  milimetr dopředu stojí obrovské úsilí. Příklad? Jsem tady necelé dva měsíce a už jsem zhubnul o pět kilo. Není výjimkou, že pracuji do pozdních večerních hodin. Zpočátku jsem si naivně myslel, že po pracovním záběru

na  velitelství NATO na Generálním štábu na chvíli vyřadím rychlost. Ale opak je pravdou. To si ale nestěžuji. Pokud mají věci smysl, rád se stanu jedním kolečkem v  systému. Přiznávám však, že počáteční dny ve funkci měly hodně blízko k  šoku. V  Monsu jsem se podílel na řízení a  plánování operací NATO, a náhle řešíte například stížnosti na padající komíny. Některé okolnosti mě dokonce postavily do role jakéhosi zaměstnance detektivní kanceláře. Ale jak se říká, všechno má svoje pro i proti. V  armádě jsem od roku 1974 a  chci jí sloužit i nadále. Z dalšího postu, s novými spolupracovníky a s jinými povinnostmi. Zlý člověk by do vás rýpnul jinými slovy a to že z útulné kanceláře na Generálním štábu a s početným aparátem podřízených k  ruce. Co vy na to? (Smích.) Je tomu zcela jinak. Za sedmatřicet let vojenské praxe sedím ve své nejmenší kanceláři a  šéfuji nejmenší jednotce, které jsem kdy velel. Na druhou stranu, můj tým sestávající z jedenadvaceti lidí mnohdy vydá i za tisíce lidí, které jsem kdysi řídil. Umožníte nám nahlédnout do organizační struktury Inspektorátu NGŠ a  řeknete, co je v jeho gesci? Inspektorát náčelníka Generálního štábu Armády ČR se skládá z  oddělení kontroly a  právního oddělení, v  jehož podřízenosti je referát právní služby a  referát právní podpory. Jedná se o  kontrolní orgán NGŠ AČR odpovědný za realizaci vnitřní kontroly u vojenských útvarů a zařízení v jeho podřízenosti. Vedle toho se I NGŠ zaměřuje na šetření příčin vzniku mimořádných, vážných a  důležitých událostí a  incidentů, na poskytování právní podpory a  právních

Veřejnost registruje i  tu skutečnost, že jste se vedle inspektora Armády České republiky rovněž stal jedním ze čtyř zástupců armádního generála Vlastimila Picka. Proč? Nejlepší by bylo zeptat se přímo armádního generála Picka. Moje vysvětlení je takové, že tímto krokem získala funkce inspektora Armády České republiky odpovídající kompetence i postavení v armádní hierarchii. Jako zástupce NGŠ AČR jsem s  náčelníkem Generálního štábu v  každodenním bezprostředním kontaktu a  tím pádem mám relevantní informace nejen o aktuálním dění v armádě, ale také o vydávaných rozkazech a nařízeních. Považuji to za systémové a prospěšné. Bezmála dvacet roků jste působil ve velitelských funkcích, od čety až po brigádu, u dělostřeleckého vojska. Potom řediteloval Ředitelství výcviku a doktrín a velel silám podpory a výcviku. O  zahraničí už řeč byla (vzdělání v  Londýně a Římě, velitelství NATO v Brunssumu a Monsu – pozn. red.). Je to podle vás postačující průprava na post ZNGŠ – I AČR? To nechť po určitém čase posoudí jiní. Na Generálním štábu jsem doposud nezastával žádnou funkci. V tomto směru jsem tady nováček, byť v  generálské hodnosti. Neobávám se však, že by mě mohlo něco zaskočit, i  když nikdy neříkej nikdy. Armádní problematika mi není cizí, mám řadu profesních zkušeností. Navíc na této funkci nejde o předcházející číslo vojenské odbornosti neboli ČVO. Je to manažerská pozice. Váš (ne)úspěch se de facto odvíjí od  výsledků týmu, který řídíte. Povahou jsem praktik a tak tomu bude i do budoucna.

Text: Pavel Lang a Jan Procházka Foto: Jan Kouba

7

my a NATO Pozitivní ohlas na příběh plukovníka gšt. Petra Mikulenky, který zakusil rub i líc aliančního systému integrované protivzdušné obrany NATINADS (A report č. 9/2011 – Z kokpitu i z bunkru), nás přiměl k tomu, abychom zveřejnili další zajímavosti o činnosti českých profesionálů v mnohonárodním operačním středisku vzdušných sil CAOC (Combined Air Operations Centre) v severoněmeckém Uedemu.

jak se zdokonalovat v úředním jazyce,“ říká major Petr Matuška, jehož mandát v Uedemu končí koncem srpna 2012.

Na startu

Pohled pod „pokličku“ čtyřem českým profesionálům, kteří pomáhají střežit kus nebe nad Evropou

Služba v „kaoku“ V úvodu připomínáme, že na dobu tří let se stal CAOC Uedem zahraničním pracovištěm pro osm profesionálů Armády ČR. Česká republika obsazuje v současné době tyto pozice: zástupce ředitele operační sekce, specialista pro plánování záchranných misí SAR (Search and Rescue), což je pátrací a  záchranná složka, specialista pro  plánování pozemní protivzdušné obrany (PVO), vedoucí do stálých hotovostních směn, důstojník pro přehled vzdušné situace a  asistent vedoucího směny, specialista pro bezpečnost komunikačních a informačních systémů, specialista pro oblast výcviku a přípravy cvičení. Poslední dvě  jmenované funkce nebyly českou stranou dlouhodobě obsazeny. Od 1. srpna 2011 tomu tak již není. „Je to velice progresivní počin. Tím, že zabezpečujeme reálnou činnost pozic, které nám byly v  organizační struktuře předurčeny, Česká republika jasně deklaruje, že je plnohodnotným členem NATO a podporuje chod CAOC. V současné době patříme k  aliančním zemím, které stoprocentně obsadily pozice svými příslušníky ozbrojených sil. Tady se to velice oceňuje,“ říká plukovník gšt. Petr Mikulenka, zástupce ředitele operační sekce na „kaoku“. Největší zastoupení mají v  Uedemu Němci a  Američané. V  porovnání s  obdobně velkými státy, jako jsme my, patří česká „osma“ k těm nejpočetnějším. Například Turecko a Řecko sem vyslaly po jednom specialistovi. Od počtu profesionálů se odvíjí i výše finanční spoluúčasti neboli

8

příspěvků jednotlivých zemí, z nichž je činnost CAOC zabezpečována. V  následujících řádcích nám pro tentokrát nepůjde o  prezentaci té či oné zastávané funkce, nýbrž o  příběhy českých vojáků, kteří se na tomto taktickém velitelství NATO podílejí na ostraze vzdušného prostoru devíti evropských států, od Beneluxu po Pobaltí. Dva z  nich již třetím rokem, dva z nich teprve třetí měsíc.

V závěrečné třetině

Majoři Jiří Chrobák a Petr Matuška mají za sebou dva roky služby v  Uedemu a  oba jsou zde plánovači. To jsou shodné indicie. Rozdílnost spočívá v tom, že prvně jmenovaný se zabývá SAR a druhý pozemní protivzdušnou obranou. Různé jsou i  vojenské útvary Armády ČR, ze kterých přišli – základna letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou a Velitelství výcviku – Vojenská akademie Vyškov, jakož i jejich předcházející funkce – velitel roje a pilot bitevního vrtulníku Mi-24/35, respektive vedoucí starší důstojník na oddělení vzdušných sil. „Tady se podílím na přípravě záchranných operací pilotů a osádek letounů a vrtulníků z krizových oblastí. Jedná se o scénář bojové činnosti, které jsem se dříve jako pilot vrtulníku aktivně účastnil,“ říká mjr. Chrobák a upřesňuje: „To, že detailně znám praktické provádění mise, mně nyní velice pomáhá při jejím plánování. I  když je pravdou, že na CAOC je to o stupeň výše a s multinárodním aspektem.“

Trvale usazen za stolem v  kanceláři však není. Nasazení v zahraničí není v jeho případě výjimkou. Jako příklad lze uvést CAOC v Itálii, odkud se řídí vzdušná operace nad Libyí, cvičení ve Spolkové republice Německo, v Dánsku nebo Španělsku. Po více než dvou letech na zahraničním pracovišti dokáže major Chrobák přesně pojmenovat klady a  zápory služby: „CAOC není velikým velitelstvím a já bych ho s  nadsázkou nazval rodinnou institucí. Přestože jsou tady reprezentanti sedmnácti států, lidé k  sobě mají blízko. Vládne zde přátelská atmosféra, která se pozitivně promítá i  do osobních vztahů.“ Jako příklad uvádí svoje kolegy z  kanceláře, konkrétně Kanaďana a  Američana. Posléze přehodí výhybku na negativa. „Stop létání. To mi chybí ze všeho nejvíc. Doslova závidím Belgičanům, kteří tuto možnost mají.“ Po osmihodinové pracovní době český důstojník usedá do auta a  tak jako drtivá většina zdejších zaměstnanců odjíždí do přechodného domova. V  jeho případě do dvacet kilometrů vzdáleného bydliště. Zpravidla každý třetí týden jej čeká mnohem delší cesta na tisíc sto kilometrů vzdálené Přerovsko. Svoji pracovní náplň na „kaoku“ konkretizuje major Matuška. „Z nadřízeného velitelství přijde úkol, který musím rozpracovat pro podřízené složky protivzdušné obrany. Zadání je zaměřeno na obranu zájmových prostorů. Analyzujeme situaci a  efektivně přidělujeme jednotlivé prostředky PVO

pro vedení bojové činnosti. Vždy záleží na druhu operace. Jednotlivé alianční státy vyčleňují v  krizových situacích jistý počet provozované techniky ze svojí výzbroje. Zájmové prostory se mění podle aktuálního vývoje situace.“ Dále konstatuje, že jádro jeho činnosti spočívá v koordinaci pozemní protivzdušné obrany a letectva. Tak jako jeho český kolega plánovač i on měl příležitost prokázat svoji profesní připravenost na několika aliančních cvičeních, například v Řecku a Turecku. Nejbližším spolupracovníkem majora Matušky je polský důstojník. Relativní výhodu, a  to blízkost obou jazyků, vyřešili svérázným způsobem. „Komunikujeme spolu v angličtině. To je ten nejlepší způsob,

Na čáslavské základně taktického letectva zkušeným pilotem, na uedemském mnohonárodním operačním středisku vzdušných sil začínajícím úředníkem. To je strohé curriculum vitae majora Radoslava Matuly, který první srpnový den nastoupil na oddělení výcviku a přípravy cvičení CAOC-2. Armádní veřejnost má výše uvedené jméno spojeno s  létáním na víceúčelovém nadzvukovém bojovém letounu JAS-39 Gripen. „Byl jsem v  první skupině pilotů na přeškolení ve Švédsku. Na gripenu mám bezmála devět set letových hodin,“ upřesňuje bývalý hotovostní pilot v  systému NATINADS a přiznává, že výměna kokpitu za kancelář nebyla vůbec lehká. „Pro  každého aktivního pilota je to těžké rozhodnutí. Situaci mi částečně ulehčilo postupné odloučení od létání, a  to tím, že jsem v  závěrečné fázi absolvoval různá školení a kurzy,“ vysvětluje a jedním dechem dodává, že tříletou misi ve Spolkové republice Německo nepovažuje za konec s leteckým výcvikem. „Pořád se živím nadějí, že moje pilotní kariéra definitivně neskončila, nýbrž je pouze na tři roky přerušena. Pokud se po mém návratu do České republiky sejdou všechny šťastné okolnosti, zase usednu do kokpitu nadzvukového letounu.“ Pesimistické myšlenky se mu hlavou nehoní. „I  když to tady není přímo o  létání, tak je k němu alespoň hodně blízko. S plánováním cvičení, respektive s rozehrou taktických námětů jisté zkušenosti mám. Samozřejmě že v tom malém formátu. Nyní je rozměr bojového nasazení podstatně větší.“ Na oddělení výcviku a  přípravy cvičení jsou jeho profesní zkušenosti velice vítány.

Vojáků s  praxí stíhacího pilota zde mnoho nepracuje. Po vstupním čtrnáctidenním kurzu v  Uedemu zařadil vyšší rychlostní stupeň. „Postupně se prokousávám bariérou dalších zkratek a  názvosloví, používaných v  NATO, které mi doposud nic neříkaly. Věřím, že to nebude problém a  postupem času to zdárně zvládnu.“ Změny ho nečekaly jen po stránce pracovní, ale také životní. Do Uedemu totiž přišel s  celou rodinou. „Manželka se stala ženou v  domácnosti, děti začaly chodit do německé školy a jako nadstavbu budou mít rozdílové zkoušky v České republice,“ říká mjr. Matula, pro kterého je Uedem premiérovým zahraničním pracovištěm. Nadrotmistr Petr Víšek přišel na CAOC-2 ze staroboleslavského radiotechnického praporu, který je v podřízenosti 26. brigády velení, řízení a  průzkumu. V  jeho případě se jedná o  dvojitou premiéru, a  to jednak ve vyslání na zahraniční pracoviště, jednak ve výkonu zdejší praxe pracovníka bezpečnosti komunikačních a informačních systémů. Tento post doposud takzvaně nerotoval, což znamená, že je i prvním Čechem, který tuto cestu prošlapává. Dostat se na ní znamenalo jediné – uspět ve výběrovém řízení. Kritéria nejsou vůbec jednoduchá, počínaje bezpečnostní prověrkou a  konče jazykovou způsobilostí. „Potěšilo mě, že jsem byl vybrán. Nepochybuji o  tom, že mě to posune o kus dál. Získám nové životní i profesní zkušenosti,“ říká nadrotmistr Víšek a upřesňuje, že prvním bodem zlomu byly odborné stáže v Itálii, na nichž se přeškolil na komunikační a  informační technologie provozované na CAOC Uedem.

Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

Příslušníci aktivní zálohy se mohou sdružovat hned v několika organizacích, které sídlí nejen v České republice, ale i v zahraničí.

„Nejsem idealista, který by předpokládal, že budeme žít neustále v nějakém ráji. A právě v krizových momentech nemůže armáda stát pouze na profesionálních silách. Obdivuji, že i přes veškeré problémy, se kterými se setkáváte, jste ochotni dokazovat svou odpovědnost za obranu naší vlasti,“ řekl na odborném semináři k aktivní záloze, který se konal koncem září letošního roku, ministr obrany Alexandr Vondra.

„Musíme posílit naplnění, funkci a  význam aktivních záloh. Je to něco, co již dále nechceme odkládat a  co vyplynulo i  z  našich koncepčních materiálů. Otázka nestojí, zda chceme mít aktivní zálohu. Jde o to, jakou ji máme mít, k čemu ji chceme používat, a  hlavně, jak zajistíme dlouhodobou udržitelnost a  naplněnost tohoto projektu. Pro mne je aktivní záloha v případě potřeby pohotovým zdrojem pro doplňování profesionálních sil. České ozbrojené síly se od devadesátých let minulého století neustále zmenšují, aniž by se zmenšovaly jejich úkoly. A  právě příslušníci aktivní zálohy nám mohou do budoucna pomoci zachovat si stávající schopnosti v nezmenšeném rozsahu. Navíc v některých případech je ekonomičtější využívat právě je.“ Dále ministr obrany zdůraznil, že aktivní záloha je rovněž vyjádřením občanské odpovědnosti za obranu. Umožňuje těsnější sepětí společnosti s  armádou. K  tomu, aby mohla úspěšně existovat, je nezbytné

Tato mezinárodní organizace zastupuje zájmy více než 1,3 milionu záložníků. Poskytuje podporu předsedovi Vojenského

výboru NATO v  otázkách záloh a  tak přispívá k  jejich dalšímu rozvoji. Umožňuje profesní růst důstojníků v  záloze. Jako mezinárodní sdružení se CIOR snaží o  to, aby i  přes rozdíly mezi jednotlivými členskými zeměmi a  národními tradicemi měli záložníci podobné povinnosti, práva, výcvik i  závazky v  případě mobilizace. V  čele CIOR stojí prezident. Orgány konfederace zaměřují své úsilí jak na podporu institucionální stránky vojenské zálohy, tak i  na  individuální rozvoj záložníků. Tomu odpovídá struktura aktivit výborů a dalších orgánů. V  současné době sdružuje organizace 34 převážně evropských zemí. CIOR byla založena v roce 1948 záložními důstojníky z Belgie, Nizozemska a Francie. Není však jedinou organizací zastupující zájmy vojáků v  záloze. Další je například CIOMR (Confederation od Medical Reserve Officers). Tato konfederace byla založena

a nepředpokládám, že by se jejich vycvičenost či zdravotní stav zhoršily natolik, že by nemohli být nasazeni,“ uvedl brigádní generál Žižka. Mechanizovaná brigáda by měla být schopna vytvořit jeden prapor bojové aktivní zálohy. Za jeho přípravu by zodpovídal štáb brigády, který by ho i řídil. Prapor by plně využíval techniku, která je v současné době k dispozici u jednotlivých brigád. Nevyžadovalo by to tedy další dodatečné náklady. Při větší intenzitě nasazení jednotek v  zahraničních misích by velení mělo mít možnost aktivovat ho na delší dobu než jen na tři týdny a  posílit tak strukturu té části brigády, která zůstala v  České republice. Díky tomu by udržela své schopnosti. Podobnou jednotku bojové aktivní zálohy by mohla mít například i  vrtulníková letka. Česká republika totiž předpokládá využití našich kapacit k  výcviku vrtulníkových pilotů. Instruktoři, kteří nemusí být v  aktivní službě, by mohli vytvořit základ záložního roje. Vedle těchto jednotek by existovala aktivní záloha teritoriální. Její operační využití je plánováno zejména na území České republiky. Tvořili by ji, jak je tomu v  současnosti, dobrovolníci. Měla by regionální charakter, což znamená, že

by byla personálně doplňována z  regionálních zdrojů a  podřízena jednotlivým krajským vojenským velitelstvím. Jednalo by se o  lehké jednotky motorizované anebo pěší. Materiální a  výcvikovou podporu by jim poskytovaly, na základě domluvy, nejblíže dislokované profesionální útvary.

V  případě dalšího snížení zdrojového rámce by v  úvahu připadala ještě druhá varianta. Na případný úbytek profesionálních vojáků by bylo možné reagovat tím, že ve struktuře praporu postavíme některé jednotky na úrovni čety či roty pouze jako rámcové. Obdobně bychom mohli postupovat i u brigád druhů vojsk.

Tato profesní a  společenská organizace sdružuje na základě nepolitičnosti, nezávislosti a dobrovolnosti fyzické a právnické osoby se zájmem o vojenství, branně sportovní a  branně technickou činnost, vojenskou historii a  problematiku ozbrojených sil České republiky. Původně vznikla jako odborná sekce Svazu vojáků z  povolání AČR v  prosinci roku 2000. V  srpnu 2009 se stala plnoprávným členem mezinárodní konfederace záloh CIOR (Confédération Interalliée de Officiers de Réserve). Asociace se snaží o dialog s Ministerstvem obrany ČR a Armádou České republiky.

CIOR

Civilisté v uniformách vytvořit jasný rámec, a  to jak organizační, tak ekonomický. „Musíme a chceme zvýšit počet příslušníků aktivní zálohy. To se neobejde nejen bez motivace těchto lidí, ale především bez motivace jejich zaměstnavatelů. Není přece možné, aby si občané, kteří se chtějí připravovat na obranu země, brali na to dovolenou. Naší výhodou je, že nemusíme vymýšlet kolo. Máme vlastní zkušenost. Navíc řada armád, především těch, které mají dlouholetou tradici profesionálního sboru, se s  námi může podělit o  své poznatky. To bude pro nás zdrojem poučení.“

Za pět minut dvanáct

Aktivní záloha existuje v  České republice již více než deset let. Doba, kdy bylo potřeba se na chvíli zastavit a  udělat určitou inventuru toho, které zámysly se podařilo naplnit a  co všechno bude potřeba udělat jinak, dozrála již dávno. Nejspíš proto také ministr obrany stanovil termín

pro předložení koncepčních materiálů týkajících se dobrovolné zálohy již na počátek příštího roku. Všichni účastnici semináře se shodli, že současný koncept aktivní zálohy je dále neudržitelný. Jinými slovy, než takovouto aktivní zálohu, tak raději žádnou. Se startovací vizí, jak by mohla vypadat její budoucnost, přišel první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádní generál Miroslav Žižka. Podle něho by aktivní záloha měla být rozdělena na dvě části – bojovou a teritoriální. Bojová bude tvořena převážně bývalými příslušníky současných profesionálních jednotek. Součástí kontraktu profesionálního vojáka se stane klauzule, na základě které se po skončení profesionálního závazku, pokud bude vybrán, zaváže ke službě v aktivní záloze. A  to na dva, čtyři roky nebo déle. „Preferuji to, aby tyto jednotky byly nasazovány jako celek, ne pouze jednotlivci. Tito vojáci již v minulosti absolvovali mise

Výbor pro záložní síly – NRFC

Také Severoatlantická aliance věnuje náležitou pozornost vojákům v záloze. Od roku 1976 je v  platnosti memorandum MC  248, které upravuje vztah CIOR jako mezinárodního zájmového sdružení a  NATO coby mezinárodní bezpečnostní instituce. Jedním z výsledků tohoto vztahu je existence Výboru pro záložní síly (National Reserve Forces Committee – NRFC). Ten byl založen v roce 1981 a sdružuje národní zástupce odpovědné za problematiku výstavby, přípravy a udržování vojenských záloh. Činnost NRFC napomáhá připravenosti vojenských záloh členských států NATO ve formě poskytování zázemí pro výměnu informací a postojů k otázkám záloh. Dále poskytuje potřebné konzultace a  analýzy. Podporuje a  asistuje CIOR při realizaci aktivit přispívajících k  naplnění aliančních cílů. Spolupráce mezi NRFC a CIOR se  uskutečňuje na základě memorand o  vzájemném porozumění. Poslední bylo podepsáno v roce 2003.

Asociace záložních brigád

Aktivní zálohu čekají významné proměny, z organizace nadšenců by se měla transformovat ve významný sbor, který doplní schopnosti armády

v roce 1947 a sdružuje záložníky z řad vojenského zdravotnického personálu.

Îx Pěší rota AZ u KVV hl. m. Praha

10

Pěší rota AZ u KVV Ústí nad Labem

Pěší rota AZ u KVV Liberec

Pěší rota AZ u KVV Hradec Králové

Pěší rota AZ u KVV Pardubice

Pěší rota AZ u KVV Ostrava

Pěší rota AZ u KVV České Budějovice

Pěší rota AZ u KVV Praha

Pěší rota AZ u KVV Karlovy Vary

Pěší rota AZ u KVV Plzeň

Pěší rota AZ u KVV Jihlava

Pěší rota AZ u KVV Olomouc

Pěší rota AZ u KVV Brno

Pěší rota AZ u KVV Zlín

11

Zálohy po francouzsky

Vojáci nejsou hasiči

Naplnění těchto ambiciózních plánů rozhodně nebude dílem okamžiku. Vyžádá si to nejen změnu legislativního rámce aktivní zálohy, ale i odstranění celé řady problémů. Ten největší, se kterým se neustále potýká, je uvolňování příslušníků AZ zaměstnavateli. V celé řadě případů je odmítali uvolnit i  na  pravidelný každoroční výcvik, který trvá maximálně jednadvacet dní. Mnozí záložníci si museli na tato zaměstnání brát dovolenou. Občas to skončilo dokonce tak, že vojáci v záloze přišli o své místo. Do kontrastu s tímto přístupem je možné postavit vztah zaměstnavatelů k  dobrovolným hasičům, který je diametrálně odlišný. Příčin může být hned několik. Dobrovolní hasiči existují již více než sto šedesát let. Společnost je na ně zvyklá a velice si váží jejich služeb. Rekrutují se většinou ze sousedů v  malých a  středních obcích, kde se všichni velmi dobře znají. Navíc povolání hasiče má pořád ještě větší společenskou prestiž než profese vojáka. Lék na tento neduh je znám v  podstatě od samého počátku, kdy se objevil. Stát by mohl daňově zvýhodnit firmy zaměstnávající záložní vojáky. Ostatně podobně to velice úspěšně funguje řadu let například v případě zdravotně postižených občanů. Na semináři mimo jiné k  tomuto problému vystoupil ředitel odboru financování kapitol státního rozpočtu II Ministerstva financí ČR Pavel Kouřil. Jeho

Jednotka AZ u VeVP Tábor

12

Jednotka AZ u VeVP Stará Boleslav

postoj byl více než zdrženlivý. Upozornil na současné ekonomické problémy a  na snahu Ministerstva financí o likvidaci jakýchkoliv daňových výjimek. Armáda by si podle něj financování těchto záležitostí měla zajistit ze svého rozpočtu. V  opačném případě by to totiž mělo negativní vliv na příjmové straně. Měla by vést diskuzi o  tom, zda aktivní záloha bude levnější variantou než profesionální armáda. Bylo zřejmé, že ředitel odboru se více než v  armádě vyzná ve finančních otázkách. Obě tyto složky si nejenže nekonkurují, ale musí existovat vedle sebe a vzájemně se doplňovat. Aktivní záloha v  případě krizové situace rozšíří schopnosti profesionální armády. Jedinou nadějí je, že se přístup Ministerstva financí k  této otázce přece jenom změní a že se najde dostatek politické vůle k  prosazení těchto opatření. Že by Ministerstvo obrany samo o sobě mohlo nějakým způsobem zvýhodňovat soukromé subjekty, je asi mimo realitu. Jedinou možností je určité morální ocenění těchto firem. Například francouzské ministerstvo obrany se s nimi snaží podepisovat smlouvy o porozumění a spolupráci. Existuje i značka, certifikát (něco jako naše Klasa) potvrzující, že daná firma přispívá k  obraně vlasti. Resort by mohl s  těmito subjekty také více spolupracovat a  oceňovat je udělováním vyznamenání a čestných odznaků.

Jednotka AZ u VeVP Olomouc

Mechanizovaná četa AZ u 41. mpr Žatec

Francouzský systém záloh má bohatou tradici. Podle vojenského přidělence Francie plukovníka Bruna Bucherie se v minulosti jednalo spíše o spolky věnující se víkendové střelbě a  společenské zábavě. Významný přelom nastal v roce 1996. Díky opatřením zapracovaným do francouzské Bílé knihy prošly zálohy v  roce 2008 další reorganizací. Došlo ke snížení stavů, namísto toho byl položen důraz na jejich výcvik. Francouzská plně profesionální armáda má v současné době 235 000 příslušníků. Ty v  případě potřeby mohou posílit dvě kategorie vojenské zálohy. První sdružuje dobrovolníky nejen s  vojenskými zkušenostmi, ale i  bez nich. Jedná se o  občany Francie ve  věku do padesáti let, v  případě důstojníků do pětapadesáti let. Zájemci uzavírají s  armádou kontrakt na dobu jednoho roku až pěti let. Ten pak bývá prodlužován. Poté, co absolvují výcvik, mohou být každý rok povoláni na dobu pěti až třiceti dnů. Ve výjimečných případech jim může být aktivní služba prodloužena až na  dvě stě dnů v  roce. V  současné době má tato záloha 32  604  vojáků. Do roku 2015 se počítá s jejím rozšířením na 40 000 příslušníků. Druhou kategorii vojenské zálohy tvoří bývalí profesionální vojáci, kteří mají závazek po skončení služby strávit ještě pět let v  aktivních zálohách. Tento sbor má 77 000 příslušníků. Kromě toho existuje ještě občanská záloha, která sdružuje civilisty pokoušející se něco udělat ve prospěch resortu obrany. Jedná se o občany, kteří se z  nejrůznějších důvodů nemohou zavázat ke službě v  některé z  výše uvedených vojenských záloh. Jsou to dobrovolníci bez vojenského statutu, kteří svými aktivitami posilují vztah mezi společností a armádou. Uzavírají kontrakt na dobu tří let, který se, pokud přispívají k  propagaci armády, automaticky prodlužuje. Příslušnost k  občanské záloze není limitována věkem. V současné době má 3 237 aktivistů. V čele vojenské zálohy stojí vrchní rada. K jejím úkolům patří předkládání doporučení týkajících se záloh ministerstvu obrany. Každoročně také předkládá parlamentu zprávu o  stavu záloh. Je organizátorem Národního dne záložníků. Podporuje partnerství mezi podniky a armádou.

Mechanizovaná četa AZ u 72. mpr Přáslavice

Skupina vojenských kaplanů AZ u PosVe Praha

Tak trochu s  nostalgií vzpomínáme na  velké cvičení švýcarské armády, kterého jsme se měli možnost před lety účastnit. Miliční cyklistická jednotka tehdy pronikla přes noc několik desítek kilometrů horským údolím a  zaujala obranu na náspu nad  řekou v  objektu soukromé továrny. Majitel ráno poslal za vojáky sekretářku s velkým tácem plným horké kávy. Na naši otázku, že mu vojáci přece jenom trochu omezili provoz, jak mu to budou refundovat, jen mávl rukou: „To nestojí ani za řeč, vždyť je to přece naše armáda.“

pro ně mohlo být výraznou motivací a završením jejich úsilí.

Levná záloha

Podle majora Petra Molinského ze  102.  průzkumného praporu by aktivní záloha měla cvičit minimálně třicet dní ročně. Nejlepší by bylo, kdyby se účastnila výcviku čtyřikrát do roka, společně s  příslušníky jejího útvaru. „Ani tak si ale nedovedu představit nasazení této jednotky v  konfliktech vysoké intenzity, jako je například Afghánistán. Jistou možnost by ale

nezbytné změny provádělo pouze Ministerstvo obrany. Nedokážeme sami odpovědět na otázku, co si český stát může a  chce dovolit, což mohou být dvě odlišné věci. Na tento seminář naváže celá řada dalších akcí, půjdeme do Senátu, do Poslanecké sněmovny, ještě více zapojíme univerzitní, akademické prostředí.“

Kde je nejvíc tlačí pata

Vizi vybudování dvou samostatných složek záloh ne všichni aktivní záložáci přijali s  nadšením. Výhradám, že dojde k  rozdělení na zálohy první a  druhé kategorie, je možné čelit tím, že se tyto dvě složky budou navzájem prolínat a doplňovat. Znamená to, že by v bojových zálohách nesloužili pouze bývalí profesionální vojáci. Mohli by do nich po čase přestoupit i ti nejlepší z teritoriálních záloh. Podmínkou samozřejmě bude určitá míra vycvičenosti. Opatření v podobě přednostního zaměstnávání aktivních záložních vojáků ve státním sektoru, jak je tomu ostatně v  mnoha evropských zemích, by mohlo zabít dvě mouchy jednou ranou. Stalo by se jednak motivací pro tuto službu a  zároveň by odpadl problém s uvolňováním na výcvik aktivní zálohy. Další záležitostí, kterou bude nutné změnit, je samotné oceňování aktivních záložníků. Současná finanční odměna ve výši pěti set korun měsíčně je již dávno překonaná. Určitý problém je rovněž s refundací mzdy po dobu cvičení u  osob samostatně výdělečně činných. V této souvislosti zazněl návrh, aby po dobu cvičení byly odměňovány stejně, jako vojáci z  povolání na  funkci, na které právě slouží. Nejvíce připomínek zaznělo na semináři na téma postavení aktivní zálohy v  rámci ozbrojených sil. To, že je jejich součástí, je prý jen prázdná deklamace, která není v  praxi naplňována. Výrazný rozdíl oproti profesionálním jednotkám je nejen ve vycvičenosti a vystrojení. Tím, že aktivní záloha není využívána k  úkolům, ke kterým je předurčena, klesá její prestiž a motivace jejích příslušníků. Ani vztah mezi profesionálními vojáky a aktivními záložáky není právě ideální. Aktivní záloha má nemálo civilních odborníků. Právě ty by bylo možné efektivněji využít ve prospěch armády. Další z možností by mohlo být prioritní přijímání aktivních záložáků do řad vojáků z  povolání. To by

Záchranná četa AZ u szr Rakovník

Záchranná četa AZ u szr Olomouc

představovaly konflikty malé a  střední intenzity, tedy například Kosovo,“ upozornil major Molinský. „Výcvik aktivní zálohy je poměrně levnou záležitostí. Převládají mandatorní výdaje, které se v našem případě pohybují v řádech desetitisíců korun.“ Jedno je tedy nesporné. Aktivní záloha je tou levnější variantou ozbrojených sil. Náklady na ní se nepohybují ve stovkách, ale v  jednotkách milionů korun. O  to více se toto řešení stává aktuálnější v současné složité ekonomické situaci. „Koncepce aktivní zálohy musí jasně popsat, kam se chceme ubírat, jaký model je pro Českou republiku nejvhodnější. Jde o  důležitý projekt, který přispěje k  obraně této země. Musíme podporovat zájem občanů o  obranu tohoto státu. Pocit naprostého bezpečí je falešný, nikdo z nás neví, co Evropu a Čechy v budoucnu čeká. Proto je nutné být připraven,“ upozornil ministr obrany. „Není možné, aby

Průzkumná četa AZ u 102. pzpr Prostějov

Tanková rota AZ u 73. tpr Přáslavice

Rota „Z“ u 601. skss Prostějov

Text a foto: Vladimír Marek

dokonce strážní prapor. Z  něho ovšem reálně existovala jen první rota, druhá a  třetí by se vytvářely až v případě mobilizace, respektive branné pohotovosti státu.

Historie aktivní zálohy sahá mnohem dál než jen do roku 1999, kdy bylo rozhodnuto o dobrovolných cvičeních

Nepomohla ani kampaň

Zůstalo převážně jen u nadšenců Aktivní záloha hledá své kořeny v legionářských jednotkách první světové války. Ať již to byla Česká družina v Rusku anebo rota Nazdar ve Francii. Již v  devatenáctém století existovaly na  území Čech, Moravy a  Slezska dobrovolné organizace, které měly za určitých okolností posílit armádu. V  roce 1848 bojovaly na barikádách národní gardy, tvořené převážně pražskými studenty. Mnohem známější byly však měšťanské ostrostřelecké sbory. Ty po určité restrukturalizaci přežily i první světovou válku. V roce 1926 byly tyto záložní jednotky sdruženy do  Svazu ozbrojených jednot Republiky československé. O čtyři roky později došlo k přejmenování těchto organizací na národní gardy. Ve  druhé polovině třicátých let minulého století bylo na území Československa evidováno 112 místních organizací s  22  400  členy. V  případě mobilizace, respektive válečného stavu, měli příslušníci národních gard vykonávat pomocnou vojenskou službu. Nemalou roli sehrával tento sbor rovněž v případě výchovy k vlastenectví. Obzvlášť aktivní byly národní gardy v  pohnutých zářijových dnech roku 1938. Po  okupaci republiky došlo ale koncem března 1939 k jejich zrušení.

První jednotky

Na tyto tradice navázali první dobrovolní záložáci, kteří začali přicházet se svými aktivitami po listopadu 1989. Úplně na začátku byl v  roce 1999 rozkaz tehdejšího náčelníka Generálního štábu AČR generála Jiřího Šedivého o  povolávání vojáků na dobrovolná cvičení. První takovéto dobrovolné cvičení se uskutečnilo v září 1999 u  vojenského útvaru ve Strašicích. Účastnili se ho převážně zájemci o  vojenskou problematiku sdružení kolem Vojenského muzea na demarkační linii v  Rokycanech a  některých dalších klubech. Dobrovolníci nenastupovali do funkcí pouze podle původní vojenské odbornosti. Mohli si vybrat, co by chtěli dělat, a projít přeškolením.

14

Do mohutné náborové kampaně aktivní zálohy se zapojili i mnozí dobrovolní záložníci, kteří se dříve angažovali ve cvičeních

V  současné době existuje kromě čtrnácti strážních rot ještě osm dalších jednotek zřízených při profesionálních vojenských útvarech. Konkrétně se jedná o  1. tankovou rotu „Československých legií“ působící při 73. tankovém praporu v Přáslavicích, rotu  Z  (601. skupina speciálních sil Prostějov), mechanizovanou četu (41. mechanizovaný prapor Žatec), průzkumnou četu

Na podzim roku 2000 vznikla experimentálně 1. mechanizovaná rota aktivní zálohy „Československých legií“, působící u  22. mechanizovaného praporu ve  Strašicích. Jejím velitelem byl nadporučík Václav Marhoul. Již počátkem listopadu se uskutečnilo ve vojenském

výcvikovém prostoru Boletice první cvičení této jednotky. V této době také vznikla na návrh náčelníka Vojenské zpravodajské služby speciální jednotka aktivní zálohy, tzv. Rota Z, s úzkým kontaktem na 6. speciální brigádu a  později na 601. skupinu speciálních sil. Jednalo se téměř výhradně o  bývalé příslušníky speciálních sil, kteří absolvovali doplňující výcvik z výsadkové, odborné a taktické přípravy, zakončený dokonce dvěma seskoky padákem a závěrečným cvičením. Také výcvik u ostatních jednotek aktivní zálohy byl v mnoha případech možná trochu překvapivě na vyšší úrovni než ten současný. Měly totiž možnost se připravovat dokonce s jednotkami odcházejícími do zahraničních misí a vytvářet pro ně opoziční síly. Rozhodně nezanedbatelná byla pomoc aktivní zálohy při povodních v  létě roku 2002. Ta byla zpočátku velice živelná a  vycházela především z  iniciativy jednotlivců. Postupně se jí ale podařilo dát určitý

organizační ráz. Největším pozitivem byla především rychlost, operativnost a upřímná snaha pomoci postiženým.

Nezbytná legislativa

Prvním legislativním aktem, který podchytil již poměrně rozšířenou činnost aktivní zálohy, byl v roce 2002 zákon 128, který novelizoval legislativu týkající se branné povinnosti. Aktivní zálohu dobrovolnou definoval jako skupinu vojáků v záloze, která je předurčena pro doplnění ozbrojených sil již v  míru. Její příslušníci uzavřeli se státem písemnou dohodu o dobrovolném udržování své vojenskoodborné připravenosti na  období dvou až pěti let. Na tento pozitivní posun reagovala aktivní záloha dobrovolná vytvořením 1. praporu při 22. praporu ve  Strašicích. Ten se skládal z  1. a  2.  mechanizované roty a  1. tankové roty. O  to hůře však mnozí záložáci o rok později vnímali, když v  rámci reorganizačních změn armády došlo ke zrušení 2. mechanizované

brigády a tím i rozpuštění mechanizovaného praporu aktivní zálohy. Skutečně systémové řešení aktivní zálohy přichází až v souvislosti s profesionalizací naší armády koncem roku 2004. V  té době byla také tato složka legislativně podchycena na základě zákona č. 585/2004 Sb., o  branné povinnosti a  jejím zajišťování. V  souvislosti s  novým zákonem dochází rovněž ke změně názvu. Už se v  něm nehovoří o aktivní záloze dobrovolné, ale jen o aktivní záloze. Počínaje lednem 2004 byly u čtrnácti krajských vojenských velitelství zřízeny strážní roty aktivní zálohy. Jejich velitelé podléhali přímo velitelům krajských vojenských velitelství a  od nich také přijímali úkoly k výcviku. Roty byly předurčeny především ke  střežení objektů důležitých pro obranu státu v krizových situacích a teritoriální pomoci při krizových situacích nevojenského charakteru. Každé krajské velitelství mělo tehdy podle mobilizačních plánů k dispozici

a  posléze i  při budování prvních záložních jednotek. Ani tak se ale nepodařilo naplnit zámysl, na základě kterého měla mít každá ze strážných rot sto padesát příslušníků a aktivní záloha celkem dva a  půl tisíce členů. V  té době totiž kromě strážních rot existovala ještě rota Z  a  1. tanková rota aktivní zálohy „Československých legií“. Původně se uvažovalo i o podstatně vyšších počtech, přesahujících dokonce čtyři tisíce vojáků. Přesto se ale tyto jednotky mohou pochlubit historicky nevyšším počtem 1 314 záložáků. Od té doby jejich stavy již jen klesaly. Jednotlivé roty aktivní zálohy získaly postupně své znaky a  většinou od krajských hejtmanů i  prapory. Aktivní záloha si rovněž vybrala za svého patrona jednu z  nejznámějších osobností domácího odboje – štábního kapitána Václava Morávka. V souvislostí s tím bylo zřízeno i nové resortní ocenění předurčené právě záložním vojákům – Čestný odznak štábního kapitána Václava Morávka.

(102. průzkumný prapor Prostějov), mechanizovanou četu (72. mechanizovaný prapor Přáslavice), záchranné čety AZ u  samostatných záchranných rot Rakovník a Olomouc, skupinu vojenských kaplanů u Posádkového velitelství Praha a tři teritoriální prapory Vojenské policie – 801. při velitelství VP Tábor, 802. při velitelství VP Stará Boleslav a 803. při velitelství VP Olomouc. Jedenáct procent příslušníků aktivní zálohy má vysokoškolské vzdělání a třicet sedm procent úplné střední všeobecné vzdělání. Ve strážních rotách slouží dokonce dvacet žen. Plánované hodnostní složení počítá se třemi vyššími důstojníky, sto šedesáti čtyřmi nižšími důstojníky, sto sedmdesáti sedmi praporčíky a  osm set osmdesáti dvěma poddůstojníky. S využitím podkladů z publikace Aktivní záloha, vydané v roce 2009 Československou obcí legionářskou, připravil: Vladimír Marek

15

Šedesát šest příslušníků pěší roty aktivní zálohy Krajského vojenského velitelství hlavní město Praha čelilo během cvičení záchranného integrovaného systému pětisetleté vodě

Hráz pětisetleté vodě Z hustých černých oblak se valí doslova proudy vody. Na Sázavě a Berounce je vyhlášen třetí povodňový stupeň. Tisíce kubíků míří ku Praze. Je potřeba ochránit hlavní město. Takováto fiktivní předpověď byla prologem akce složek pražského integrovaného záchranného systému a  pěší roty AZ KVV hlavní město Praha – cvičení „Holešovice 2011“, které se uskutečnilo první říjnový víkend. Záložáci společně s  hasiči se hned v  sobotu ráno pustili do  budování zhruba kilometr dlouhé protipovodňové stěny táhnoucí se od Libeňského mostu až po Stromovku. Zároveň poskytli i asistenční službu Policii České republiky. „Naše rota jako celek se do cvičení podobného rozsahu zapojila poprvé. Ovšem jednotlivci již měli se záchranářskými pracemi zkušenosti, a to nejen ze cvičení, ale i  z  ostrých zásahů v  době povodní. Navíc se již čtyři roky systematicky připravujeme na plnění podobných úkolů. Sem patří například návštěva skladu protipovodňových stěn v  Dubči. Měli jsme zde možnost si v praxi vyzkoušet, jak se jednotlivé díly sestavují dohromady, seznámili jsme se rovněž s  připravenými plány a  organizací práce. Stačí, když jeden člověk tyto technologické postupy zvládá, a  pak velice rychle zaškolí další,“ vysvětluje velitel pěší roty AZ nadporučík Ladislav Košťák.

16

„Takováto cvičení jsou obzvlášť důležitá v  době, kdy se hovoří o  budoucnosti aktivní zálohy. Spousta lidí vnímá armádu spíš negativně, jako něco, na co musí platit daně. Už ale nevědí, že i my se zapojujeme do záchranných prací. Jsem přesvědčen, že naše role v  tomto směru do budoucna jen poroste. Ne nadarmo se říká, že příslušník aktivní zálohy je hned dvakrát občanem.“ Do cvičení se začlenilo devět organizací. Protipovodňové stěny byly dopraveny v 32 kontejnerech, materiál ke stavbě hrází vážil celkově 180 tun. Stěny bylo potřeba nejen postavit, ale i rozebrat. „V jednu chvíli to vypadalo tak, že do desíti večer se je už nepodaří rozebrat a složit. Jeden z  mých podřízených se v  tom okamžiku vsadil s  ředitelem krajského vojenského velitelství, že to stihneme. Zabrali jsme a v devět večer bylo všechno hotové. Pořádně jsme si ale mákli,“ usmívá se nadporučík Košťák. To ostatně ocenil i pražský primátor Bohuslav Svoboda, který všem aktivním záložákům osobně poděkoval. Text: Vladimír Marek Foto: Mervyn Sterneck

17

zbrojní veletrh Mirage 2000 Ouragan

Mystérie IV

Francouzské vojenské Obranný průmysl determinuje postavení státu ve světě, ale výsledky práce leteckého průmyslu jsou doslova jeho symbolem. To vše platí v plné míře i pro Francii. Dokladem byla i historická expozice, která tvořila součást veletrhu SIAE Le Bourget 2011. Slavná historie

Francie patřila ke kolébkám letectví a  jméno Louis Blériot je dodnes známé po  celém světě. Francouzský letecký průmysl, reprezentovaný firmami Arsenal, Bloch, Bréguet, Devoitine, Liore et Olivier, Morane Saulnier, Nord Aviation, Nieuport, SNCASO a dalšími, dosáhl v období mezi světovými válkami pozoruhodných úspěchů. Avšak především vinou neschopnosti a  korupce politiků nebyla francouzská armáda připravena na válku, a to jak technicky, tak morálně. Po vojenské porážce pracoval letecký průmysl v  obsazené části Francie pro Německo. Řada jeho reprezentantů však podporovala Svobodné Francouze, vedené v  zahraničí dříve neznámým plukovníkem Charlesem De Gaullem. Obzvláště aktivní byl plukovníkův blízký spolupracovník izraelského původu, letecký průmyslník Marcel Bloch, který přijal krycí jméno Dassault, česky Útočný. Jeho bombardéry MB.200 byly v  předválečném období zavedeny i do výzbroje československého letectva. V průběhu války bojovali Francouzi většinou samostatně, případně v rámci spojeneckých sil. Přitom používali především americká a  britská letadla. V  tehdejším

18

Sovětském svazu působila francouzská stíhací letka Normandie, rozšířená později na 1. samostatný stíhací pluk Svobodné Francie Normandie-Němen, který operoval na letounech Jak-1, Jak-3 a Jak-9.

Velký Karel a jeho dědicové

O  nemnoha osobnostech lze s  jistotou říci, že byly živými legendami a  tvůrci dějin. Nepochybně mezi ně patří Charles de Gaulle, známý také jako Velký Karel (Le  grand Charles). Rebelantský plukovník, dobrovolník bojů u Varšavy roku 1921 a  špičkový analytik tankové války se stal ústřední osobou francouzského protifašistického odboje. Jeho prioritou byla služba Francii a zachování její velikosti a nezávislosti. Jeho dobu lze označit za zlatou éru francouzského leteckého průmyslu. Mimo jiné zajistil nejen vybudování autonomních francouzských jaderných sil, ale také energetickou a  potravinovou soběstačnost Francie, což ji zařadilo mezi velmoci z více hledisek než jen vojenského. Na počátku proudové éry používalo francouzské letectvo několik typů zahraničních letounů. Paralelně však probíhal domácí vývoj. Zahájila jej firma Rateau již roku  1939 vývojem proudového motoru.

Pro jeho zkoušky byl u firmy SNCASO vyvíjen od roku 1943 ilegálně letoun SO-6000 Triton. Do úrovně prototypů byly dovedeny další typy, například VG-70 a Leduc firmy Arsenal, Grifon firmy Nord, nebo Espadon firmy SNCASO. U  prvních letounů byly používány kořistní německé motory. Pozdější sériové typy používaly britské motory Nene vyráběné licenčně firmou Hispano Suiza. Brzy však byl ve firmě SNECMA dokončen domácí vývoj motoru Atar. U  firmy Dassault byla realizována řada úspěšných konstrukcí. Uvést lze první proudový bojový letoun francouzského letectva Ouragan. Koncepčně jednoduchý, podzvukový stroj s  téměř přímými křídly zaznamenal první exportní úspěchy francouzské proudové éry. Nakoupila jej letectva Indie a Izraele. V obou případech došlo i k bojovému nasazení. Výzbroj tvořily automatické kanony DEFA ráže 30 mm francouzské výroby. Poslední série ouraganů používaly francouzské motory Atar 101B. Další typ Mystére měl již šípovitá křídla. U  verze IIC byl poprvé použit motor francouzské konstrukce s  přídavným spalováním. Verzi Mystére IV nakoupily pro svoje letectva opět Indie a Izrael. Vývoj pokračoval typem Super Mystére s  větším úhlem šípovitosti křídel. Jednalo se o první francouzský i západoevropský sériový nadzvukový bojový letoun. Menší série byla dodána do Izraele. Jedním ze dvou bojových letounů, které ve Francii nevyráběla firma Dassault, byl atypický Vautour. Vývoj zahájila firma Arsenal, transformovaná pod názvem SNECMAS, ve spolupráci s firmou Nord Aviation. Původně

letectví noční stíhač SO-4050 Vautour II měl motory pod křídly. Za šestidenní války jej izraelské letectvo použilo jako bombardér s  velkým doletem. Pravděpodobně nejslavnějším francouzským bojovým letounem je Mirage  III (přelud) firmy Dassault. Při jeho konstrukci byla použita revoluční koncepce delta samokřídlo. Jako zajímavost lze uvést, že původně byl součástí pohonu pomocný raketový motor. Mirage III byl vyráběn v řadě verzí a  některé dosluhují ještě v  současné době. Prototyp vzlétl roku 1956 a  o  dva roky později umožnil překročení dvojnásobné rychlosti zvuku. Jednalo se také o  první francouzský bojový letoun vybavený standardně radiolokátorem francouzské výroby, konkrétně CSF 1A Cyrano. Mimo kanonů DEFA tvořily jeho výzbroj různé typy řízených střel, které dodávala francouzská firma Matra. Z Mirage III vycházel vzhledově téměř shodný, ale modernizovaný typ Mirage V. Celkově bylo vyrobeno kolem 1 800 kusů Mirage III a V. Tyto typy byly exportovány v několika verzích do 20 států. Zúčastnily se řady konfliktů, například války o  Falklandské ostrovy. Největší slávu získaly v  rámci izraelského letectva v době šestidenní války. K Mirage III se vážou dvě zajímavé historky. Po šestidenní válce byly zastaveny vojenské dodávky do Izraele. Zoufalá potřeba moderních bojových letounů vedla izraelskou rozvědku k  tomu, že zorganizovala krádež výrobní dokumentace ze Švýcarska, kde probíhala licenční výroba, což umožnilo realizovat výrobu v Izraeli. Mirage III měl rovněž velkou šanci stát se standardním bojovým letounem NATO. Soupeřem byl pouze

Étendard IV Mirage IV

americký F-104 Starfighter, který sice zvítězil, ale nakonec si v evropské verzi F-104G získal velmi špatnou pověst velkým počtem havárií. U Dassaultu zkonstruovali a vyráběli rovněž jediný francouzský palubní bojový letoun Étendard IV, který byl exportován do Argentiny. Velmocenské postavení Francie posílil v  šedesátých letech strategický bombardér Mirage IV, určený k  provádění jaderných úderů. Vzhledově připomíná Mirage III, avšak je větší, má dva motory a dvoučlennou posádku. Poslední Mirage IV sloužily jako průzkumné ještě na přelomu tisíciletí. Koncepční výjimkou se stal Mirage F-1. Víceúčelový bojový letoun třetí generace má šípové klasické nosné i  ocasní plochy. Vyrobeno bylo zhruba 900 kusů, z  nichž část byla exportována do dvanácti států. Páteř současného francouzského bojového letectva tvoří typ Mirage čtvrté generace – Mirage 2000. Jedná se o koncepční návrat k  delta samokřídlu. Prototyp vzlétl roku 1978. V devadesátých letech američtí

odborníci ve studii Grey Threat konstatovali, že se jedná o typ s nejlepšími manévrovacími schopnostmi ve své kategorii. Celkově bylo vyrobeno 790 letounů a  z  toho 229 směřovalo na export do šesti států. Jediným francouzským projektem bojového letounu na mezinárodní úrovni byl SEPECAT Jaguar, vyvíjený francouzskou společností Breguet a  britskou BAC. Bylo jich vyrobeno více než 500 kusů. Od roku 1971 byl exportován do čtyř států. V rámci francouzského letectva se zúčastnil několika konfliktů. Sériové výroby se nedočkaly prototypy Mirage IIIV (Vertical), známý rovněž jako Mirage V, nebo Dassault Balzac s kolmým startem a Mirage G s měnitelnou geometrií křídel. Typem Rafale, který je v současné době zaváděn do výzbroje francouzského letectva, se budeme zabývat samostatně. Text: Martin Koller Foto: autor, Dassault a GIFAS

19

výcvik Armáda České republiky zahájila počátkem letošního roku systematickou přípravu vojáků na záchranu z území protivníka

pátrali vojáci a  k  tomuto účelu předurčené jednotky Policie České republiky a  Celní správy. Nešlo však jen o  nějaké přežití. To představovalo pouze část výcviku, museli se vyhýbat nepříteli, odolávat na nepřátelském území a pokud možno dostat se zpátky do vlastní sestavy. K  dispozici měli jen to, co se vešlo do kapes polního stejnokroje, a křesadlo, s jehož pomocí si mohli rozdělat oheň. Neměli spacák, chyběla jim voda a dostatečné množství potravin. Všechno tohle si museli opatřit z místních zdrojů. Příroda ale koncem léta nabízela relativní dostatek plodů. Také počasí jim přálo. Ve sněhové vánici či průtrži mračen by se jim postupovalo mnohem hůře.

Nejde jen o to, přežít

Kořeny ve Vietnamu

Chvíli bylo slyšet hluk, jako když se valí lavina. Hned vzápětí se nad obzor vyhoupl tygr s obří tlamou a mohutnými drápy. Nebyl však skutečný, ale namalovaný na boku vrtulníku Mi-24. Začínala hra kočky s myší. Respektive kočkovité šelmy zastoupené strojem tygří vrtulníkové letky z Náměšti nad Oslavou a několika vojáků roztroušených v členité krajině v okolí Kunštátu, jimž se již dva dny dařilo unikat policejním a celním pátračům. Dvoutýdenní kurz SERE (Survival, Evasion, Resistance, Extraction – přežití, vyhýbání se, odolávání nátlaku, vyproštění), který organizovalo oddělení záchranné a  výsadkové přípravy z  Vyškova, se přehoupl do závěrečné fáze. Toto zaměstnání je zaměřeno na záchranu vojáků, kteří se

20

z  nejrůznějších důvodů v  důsledku bojové činnosti dostali na nepřátelském území do  izolace. A  to například v  důsledku sestřelení vrtulníku, nastřelení konvoje anebo jen ztráty orientace. Zatímco první týden si osmnáct účastníků kurzu (většina z nich má před sebou operaci

ISAF v Afghánistánu) mohlo prakticky vyzkoušet veškeré dovednosti nezbytné pro takovouto situaci, druhý týden je čekalo cvičení v terénu. Byli vysazeni v okolí Kunštátu a  Vírské přehrady a  téměř bez prostředků se skrytě měli dostat do  určených bodů. Ze  vzduchu, ale i  na zemi přitom po  nich

I  když výcvik v  přežití a  úniku byl již v  minulosti součástí vševojskové přípravy, nikdy se neprováděl v  takovém rozsahu a  na takové úrovni jako v  současné době. Díky stále většímu zapojení českých ozbrojených sil v  mezinárodních operacích v různých částech světa se stalo nezbytností sjednotit tento druh přípravy s  doktrínami a  standardními operačními postupy Severoatlantické aliance. „Takto koncepčně nastavená příprava se v  naší armádě teprve rozjíždí. Její základy byly položeny v USA v  průběhu vietnamské války. Američané tehdy ztráceli příliš mnoho vojáků, především pilotů, jejichž výcvik byl hodně drahý,“ vysvětluje náčelník skupiny záchranné přípravy kapitán M. Lang. „Na jejich záchranu se tehdy museli orientovat nejen z  ekonomického hlediska, ale i  z  důvodu psychologické podpory nasazených vojáků. Těm bylo potřeba dát na vědomí, že pokud jdou do rizikové operace a  z  jakéhokoliv důvodu se ocitnou osamoceni na území protivníka, bude o ně postaráno.“ V  polovině devadesátých let minulého století vytvořili Američané předpis zabývající se poměrně komplexně touto problematikou. Ten se navíc v  pozdějších letech několikrát doplňoval. Země NATO předpis převzaly a  modifikovaly ho na standardy

Aliance. Armáda České republiky se k tomuto druhu výcviku připojila počátkem letošního roku. Původně jsme se zaměřovali pouze na výcvik pilotů sestřelených nad územím protivníka. Jelikož jsou ale naši vojáci nasazeni v  Afghánistánu, kde zuří asymetrický konflikt a  neexistují pravidelné bojové linie, může se na teritoriu protivníka ocitnout v izolaci prakticky kdokoliv. Většina oblastí Afghánistánu může mít nepřátelský charakter. Proto jsme se rozhodli připravovat plošně celou Armádu České republiky. „Každý voják, až na drobné výjimky, by měl projít nějakým stupněm kurzu SERE. Ten je podle náročnosti odstupňován na úrovně A, B, C. Tedy od toho nejnižšího až po nejvyšší. Vrcholem pak je instruktorský kurz. Ty úrovně jsou dány podle rizika, které dané osobě hrozí. Jiné míře bude vystaven například pilot vrtulníku a jiné logistik, který nebude opouštět základnu. Tomu bude stačit obecné povědomí na úrovni A,“ upozorňuje kapitán Lang. „Kurzy prováděné dle metodiky NATO jsme pro potřeby celé armády připravili počátkem letošního roku prakticky na zelené louce. Byli jsme tedy nuceni cvičit paralelně několik stupňů najednou. Počítáme ale s  tím, že případní uchazeči projdou v budoucnu postupně zaměstnání na úrovni A, B, C a vše pak vyvrcholí instruktorským výcvikem.“

Chybí záchranná jednotka

Předsunutý letecký návodčí neustále komunikuje s posádkami dvou vrtulníků. Každou informaci, která by mohla vést k odhalení izolovaných vojáků, okamžitě předává pozemnímu personálu. Před chvílí navíc do  vrtulníku nastoupil jeden z  přítomných psovodů se svým svěřencem. I pro zvíře je to výcvik, musí si zvykat na hluk a mnohdy i  nepříliš pohodlný let. Pes pak může být vysazen na vhodném místě k dohledání skrývajících se vojáků. Naopak na záchraně izolovaných vojáků se podílejí tři subjekty. Prvním z nich jsou samotní vojáci, kteří se dostali do izolace. Jejich výcvik, jak již bylo řečeno, probíhá v  naší armádě již několik měsíců. V  nejbližší době by se mělo přistoupit k  výcviku štábu, který bude řídit jejich záchranu. S  největší pravděpodobností by se mělo jednat o  některou složku Společného operační centra MO. A pak je zde ještě jednotka, která bezprostředně provádí záchrannou operaci. Ta tady v minulosti již několik let existovala, ale pak byla zrušena. Stačilo by však, aby pro tento úkol byla předurčena

21

výcvik některá četa či rota výsadkového, respektive průzkumného praporu. „Nyní se soustřeďujeme na výcvik izolované osoby, na to, jak má přežít, jak má odolat. Nejdůležitější jsou procedury, s  jejichž pomocí se vojáci dostanou zpět. V minulosti naše armáda vycházela ze sovětského modelu, který předpokládal přechod sestřeleného pilota na partyzánský způsob boje. Absolventi kurzu si musí uvědomovat, že se vyvíjí nějaké úsilí pro jejich záchranu, a  také k  němu přispět. Měli by vědět, že je na jejich záchranu vyslán nějaký tým. Pro upoutání jeho pozornosti je nezbytné použít určité signály a znaky dle standardních operačních postupů,“ popisuje kapitán Lang. „Všechny tyhle záležitosti jsou přísně utajované. Protivník by je mohl zneužít a  upoutat na sebe záchranný tým, který by pak přivedl do záhuby. Proto zachraňovaná osoba musí přesně vědět, jak má postupovat v okamžiku, kdy se k ní blíží záchranný tým. Záchranný tým ji totiž do poslední chvíle považuje za nepřátelský subjekt a mohl by ji zastřelit.“

Problém odkrytých prostranství

Z  vysílačky se dozvídáme, že zásahová skupina příslušníků Celní správy právě objevila dvojici vojáků. Čeká je trest. Přicházejí i o to málo potravin, které dostali. Navíc jsou vráceni téměř na začátek své cesty. „Včera jsme měli šest odhalených, dnes již tři. Kluci nevyužívají porostů tolik, jak by mohli. Pohybují se přes odkrytá prostranství, aniž by se dostatečně maskovali. Našli jsme po nich dokonce pár stop. Při zadržení postupujeme přesně podle zákona. Jednáme s  nimi jako s  osobami prověřovanými. Pokud nám neukáží doklady, tak je zajistíme k ověření další totožnosti. Samozřejmě kontaktujeme také vojenské velení a  domluvíme se na tom, kam máme dotyčného transportovat,“ vysvětluje instruktor Celní strávy Kryštof Benda. „Celkem je nás tady patnáct z  různých koutů republiky. Vojáci

technika a výzbroj z  Vyškova nás požádali, zda bychom jim nepomohli při výcviku a  nevyužili přitom kompetence, které máme. Jedná se o  celní dohledovou a pátrací činnost. Právě pro takovéto záležitosti máme nejen vybavení, ale i výcvik. I pro nás je to určitý trénink. Máme možnost vyzkoušet si flexibilitu, nasazení v terénu, operační schopnosti a techniku. Získáváme nové zkušenosti.“ V terénu jsou i čtyři vojáci, kteří budou součástí poradního a  výcvikového týmu. Mají na kábulském letišti učit příslušníky vzdušných sil Afghánské národní armády létat. V  tomto případě je míra rizika jejich nasazení nejvyšší. Musí projít kurzem na  úrovni C. Velitelství ISAF v  Kábulu totiž vydalo nařízení, na základě kterého je každá země vysílající své vojáky do Afghánistánu zodpovědná za vycvičení svých příslušníků v  oblasti SERE, a  to dle míry rizika jejich nasazení. „Museli jsme na ně samozřejmě reagovat. Bez ohledu na to bychom ale chtěli, aby tímto kurzem procházeli všichni vojáci AČR. Ať již jdou do mise či nikoliv. Záchrana osob izolovaných na nepřátelském území je něco, na co by se měli vojáci připravovat dlouhodobě. Není možné jednou absolvovat kurz a  myslet si, že máme na léta vystaráno. Tyto záležitosti je nezbytné neustále opakovat a  procvičovat. Proto má kurz platnost jen čtyři roky, pak je potřeba ho absolvovat znova,“ říká kapitán Lang. „Je strašně důležité, aby každý, kdo jde do akce s vysokou mírou rizika, věděl, že se udělá maximum pro jeho záchranu. Vojáci by měli být podrobně informováni o tom, že existuje nějaká struktura, nějaký záchranný systém.“

Chybí základy

Již nyní jsou instruktoři SERE nejen u  všech brigád, ale dokonce i  u  některých jejich útvarů. Problém je ale v  tom, že ne všichni, kteří se přihlásí do kurzu, mají dostatečné znalosti v nezbytných disciplínách. Vojáci by měli mít alespoň základní povědomí z  taktické a  topografické přípravy

a  z  přežití. „Bohužel se nám ukazuje, že u  některých vojáků je míra připravenosti velice nízká, dokonce by se dalo říci, že je někdy téměř nulová. Přitom u každého útvaru jsou lidé, kteří mají tyto druhy výcviku na starosti. Místo toho, abychom začali na něčem stavět, musíme se věnovat úplným začátkům a suplovat práci za někoho jiného. To nás samozřejmě zdržuje a  komplikuje nám to situaci,“ upozorňuje kapitán Lang. „Existují také poměrně velké rozdíly mezi vojáky od vzdušných a  pozemních sil. Dopředu víme, kdo bude lepší v oblast taktické přípravy a kdo například v topografii.“ Náčelníka oddělení záchranné a  výsadkové přípravy naopak příjemně překvapila operativnost a  kreativita účastníků kurzu. První den cvičení překonali skrytě v  neznámém terénu dvacet kilometrů. Byli prý podstatně rychlejší, než předpokládali organizátoři. Výcvik SERE se úmyslně nekoná ve vojenském prostoru. Je totiž prioritně zaměřen na vyhýbání se jakékoliv civilizaci. Něco podobného není nikdo schopen efektivně zorganizovat ve vojenských výcvikových prostorech. Tam totiž chybí obydlené oblasti, a není tedy čemu se vyhýbat. Není tam v  dostatečné míře ani pohyb civilního obyvatelstva. Absolventi kurzu přitom musí postupovat terénem tak, aby je nikdo neviděl. Také spolupráce s  Policií České republiky a Celní správou není náhodná. „Nejde jen o to, že jak policisté, tak celníci mají při těchto zaměstnáních možnost procvičovat svoji práci, tedy vytvářet různé clony a propátrávat terén,“ upozorňuje kapitán Lang. „V civilním sektoru jsou pravomoci těchto složek mnohem širší než ty, kterými disponuje armáda. Právě to, že se tady pohybuje více ozbrojených složek, které mezi sebou spolupracují, vnímá poměrně pozitivně místní civilní obyvatelstvo. Je to tedy i určitá prezentace armády.“ Text: Vladimír Marek Foto: autor a Kateřina Lang

Dělostřelectvo je základním systémem palebné podpory pozemních sil. Jeho hlavní prostředek tvoří aktuálně v rámci AČR samohybná děla 13. dělostřelecké brigády v Jincích.

152mm samohybná kanonová houfnice vz. 77 České dělostřelectvo má dlouhou tradici, vycházející z  období husitských válek. Do dějin se řadou svých výrobků zapsala rovněž společnost Škoda Plzeň. Pravděpodobně nejslavnější vystoupení našich dělostřelců se odehrála za druhé světové války v Tobrúku a u Jasla. Samohybná děla dříve tvořila pouze malou část výzbroje naší armády. V  období před druhou světovou válkou se nevyskytovala. Na západní frontě bylo plánováno vyzbrojení naší obrněné brigády britským samohybným typem Sexton, avšak nakonec k  němu nedošlo. Na východní frontě disponovali naši vojáci z  1. čs. armádního sboru koncem války pouze stíhači tanků SU-85. V  průběhu války byla na našem

území realizována u společnosti Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik Skoda výroba stíhače tanků JPz 38(t), který dostal od německých vojáků jméno Hetzer. Jeho produkce pokračovala i  v  poválečném období. Doplnila ji licenční výroba sovětského samohybného děla/stíhače tanků SU-100, s  označením SD-100, a  později domácí konverze polopásového obrněného transportéru OT-810D s  bezzákluzovým kanonem 82mm BzK vz. 59. Ve všech případech se jednalo nikoli o samohybná děla sloužící k podpoře pěchoty střelbou vrchní skupinou úhlů, ale o specializované kanonové stíhače tanků s  jednotnou municí. Ze standardně řešených samohybných děl se do výzbroje tehdejší československé armády dostal v  malém počtu pouze dovezený sovětský typ SU-76. Následovalo dlouhé období kralování tažených děl, a to až od roku 1976, kdy bylo do výzbroje postupně zavedeno 148 sovětských pásových samohybných houfnic 2S1, známých jako Gvozdika, nakoupených z licenční výroby v Bulharsku.

Historie a služba

V  roce 1976 již končil vývoj domácího dělostřeleckého systému s  krycím jménem Dana. Údajně byl zahájen již před rokem  1968, ale dočasně pozastaven. Na  tvorbě ve své době revoluční dělostřelecké zbraně se podíleno několik podniků a  výzkumných ústavů. Jednalo se především o  ZŤS (Závody ťažkého strojárstva) v Dubnici nad Váhom, kde probíhala finální kompletace, dále Tatru Kopřivnice, která vyráběla podvozky, Konštruktu Trenčín, Vojenskou akademii v Brně a specializovaná výzkumná pracoviště ve Slavičíně, Brně, na Záhorie i  jinde. Kombinace osmikolového terénního podvozku, uzavřených pancéřovaných pracovišť celé obsluhy a  plně

22

mechanizovaného systému nabíjení překonávala v době vzniku jakýkoli konkurenční typ. V  rámci ČSLA tvořily 152mm ShKH vz. 77 od roku 1980 výzbroj dělostřeleckých pluků 1. tankové divize, 9. tankové divize, 2. motostřelecké divize, 19.  motostřelecké divize a  20. motostřelecké divize. Armáda nakoupila do roku 1992 celkem 408 těchto samohybných kanonových houfnic. Z nich si při dělení republiky ponechala 273. Zbraně, pro které se začalo používat neoficiální bojové jméno Dana, byly rovněž exportovány do zahraničí. Bývalý Sovětský svaz jich koupil 108, Libye 120, Polsko 111, Gruzie 47 a Kyperská republika 12 z  následné slovenské výroby po rozdělení republiky. Bojového nasazení se Dany dočkaly opakovaně v Libyi, Gruzii a aktuálně v rámci polských jednotek v Afghánistánu. Vývoj pokračoval koncem osmdesátých let minulého století projektem Ondava, který měl hlaveň prodlouženou na 47  ráží a dostřel 24 km. Po roce 1993 na něj navázaly slovenské podniky samostatným projektem Zuzana, který měl hlaveň o  délce 45  ráží, avšak v  „západní“ ráži 155  mm. Zuzany byly zavedeny do výzbroje slovenské armády roku 1997. Vývoj pokračoval verzí Zuzana T-72 M1, která využívá podvozek tanku T-72. Pro Indii byl vyvinut prototyp Zuzana T-72 A40 s bojovým jménem Hymalaia, který má upravené uložení hlavně a nabíjecí zařízení. V roce 2004 prezentovali slovenští výrobci verzi Zuzana 2 s  nově řešenou jednomístnou přední kabinou a hlavní o délce 52 ráží. Dále existuje modernizační komplet pro původní Danu s  označením vz. 77/99 MODAN. Poslední modernizaci prezentovala česká společnost Excalibur Army na letošním IDETu. Jednalo se především o oblast elektroniky a dílčí úpravy podvozku a věže.

23

rubrika

152mm samohybná houfnice vz. 77

24

REPORT

25

technika a výzbroj

věřte – nevěřte

Technický popis

Služební předpis Děl-22-40/1 z  roku 1985 definuje 152mm samohybnou kanonovou houfnici vz. 77 jako moderní dělostřeleckou zbraň se samočinným nabíjením nábojů, schopnou zabezpečit účinnou palebnou podporu pozemních vojsk. Jako hlavní úkoly byly stanoveny ničení taktických prostředků jaderného napadení, boj s nepřátelským dělostřelectvem a minomety, umlčování a ničení živé síly a palebných prostředků nepřítele, ničení a  umlčování míst velení, radiotechnických prostředků a  týlových zařízení nepřítele, ničení trvalých obranných staveb a polních obranných objektů ze zakrytých palebných postavení i  přímou střelbou a  ničení tanků a  obrněných transportérů přímou střelbou. Dana se skládá ze strojového podvozku a  zbraňové nástavby. Základ konstrukce vozidla tvoří šasi terénního nákladního automobilu Tatra T815 opatřené rámem. Na  přední části podvozku se nalézá dvoumístná pancéřová kabina s pracovišti řidiče a  velitele. Ve středu ložné plochy vozidla je umístěna zbraňová nástavba. V  praxi se jedná o  dělenou věž, jejímž středem je vedena hlaveň se závěrem, brzdovratné zařízení, kolébka a část nabíjecího mechanismu. Uvedené řešení konstrukce věže chrání obsluhu před účinky střelných zbraní i zbraní hromadného ničení. Základ věže tvoří lafeta, k níž je čepy upevněna kolébka hlavně, což umožňuje nastavování náměru. Lafeta spočívá na kulové dráze a  pivotu, které umožňují nastavování odměru. V levé části věže, nazývané rovněž levá kabina, je vpředu pracoviště mířiče a  za  ním nabíječe. V  zadní oddělené části za mířičem jsou držáky na 30 stojících nábojek, spojené řetězovým dopravníkem. Nabíječ může ubírat výmetné náplně z nábojek a mechanicky otevírat závěr hlavně. V  pravé části věže je pracoviště časovače, který přes pracovní otvor s  krytkou časuje zapalovače granátů. Těch je v  držácích řetězového dopravníku 36. Dopravníky nábojek a granátů společně s  podavačem granátů, podavačem nábojek, nabíječkou a  pásovým dopravníkem vystřelených nábojek tvoří nabíjecí automat. Pohyb dopravníků zabezpečují hydromotory. Při střelbě je z držáku nejprve vyjmut podavačem granát a přesunut na nabíjecí pánev, poté zdvižen do osy hlavně a  zasunut hydraulickou nabíječkou do nábojové komory. Stejný proces probíhá s nábojkou. Ta při zasunutí do nábojové

S generálem na „štroku“

KDE: vltavská loděnice Dukly Praha KDO: armádní generál Vlastimil Picek a nadporučík Ondřej Synek KDY: 27. září 2011

komory odjistí otevřený závěrový klín, který uzavře nábojovou komoru. Zákluz vzad při výstřelu otevře závěr a vyhazovač vyhodí nábojku na  dopravník, který ji odsune z  prostoru mezi pravou a  levou věží, mimo vozidlo. Energii zákluzu snižuje jednostupňová aktivně-reaktivní úsťová brzda. Na stropě pravé věže je u  poklopu lafeta pro kulomet DŠKM ráže 12,7  mm. K  nastavování náměru a odměru slouží hydraulické válce a  hydromotory, které pohánějí

Hlavní takticko-technická data: Obsluha. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bojová hmotnost se 60 náboji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šířka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výška s lafetovaným kulometem DŠKM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální rychlost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dojezd. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ráže hlavně. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozsah náměru. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozsah odměru. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rychlost střelby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

26

5 29 250 kg 11 356 mm 3 000 mm 3 530 mm 80 km/h 600 km 152,4 mm -4 ° až +70 ° 450 ° 4 rány/min

mechanické převody. Hmotnost přední části hlavně oproti těžišti vyrovnávají vyvažovače. V  případě vyřazení hydraulického systému lze nastavovat náměr a odměr manuálně mechanickými řididly a rovněž ručně otevírat závěr a  nabíjet hlaveň, ovšem za výrazně delší dobu. K  zamíření na cíl používá mířič pro nepřímou střelbu optický zaměřovač ZZ-73 s dělovým dalekohledem PG1-M-D a  pro přímou střelbu dalekohled OP5-D. Na zadní části rámu šasi je upevněn vznětový motor Tatra o  výkonu 253,7  kW. Jeho kapotáž není pancéřová. Součást výstroje tvoří filtrační, ventilační a klimatizační zařízení umístěné v prostoru za přední pancéřovou kabinou. Samohybná kanonová houfnice vz.  77 používá dělené náboje různých druhů, které se skládají z granátu a nábojky. Základní typy granátů jsou tříštivotrhavý, tříštivotrhavý dálkový a  kumulativní. K  iniciaci trhaviny granátů slouží různé zapalovače. Při střelbě stabilizují podvozek tři teleskopické hydraulické opěry.

Veslování, to se zkrátka nezapomíná. Ani po čtyřiceti letech. Přesvědčil se o tom i náčelník Generálního štábu AČR generál Vlastimil Picek, když usedl s mistrem světa npor. Ondřejem Synkem do dukláckého dvojskifu. „Jdu do toho s elánem, ale přiznám se, že jsem vůbec netrénoval. Ani na simulátor mi nezbyl čas,“ svěřil se hned na začátku generál Picek. „Určitě spoléhám na Ondru a také, což většina sportovců zná, na tzv. falešnou formu. Sám jsem zvědavý, jestli to tam někde vzadu zůstalo.“ A nejenom že zůstalo. Přihlížející se nestačili divit, jak dvojskif nabral rychlost a klouzal po Vltavě. „Je to tam, ty návyky se prostě nedají zapomenout. Ono ze břehu to vypadá strašně jednoduše, ale zkoordinovat motoriku těla, zabrat do vesel a udržet loď v rovině, to zas tak úplná hračka není,“ řekl uznale Synek po přistání v loděnici. „A pan generál potvrdil do puntíku, že ten, kdo tomuhle mokrému sportu jednou propadne, tak už ho nikdy úplně neopustí.“ Na otázku, kdo na vodě velel, odpovídá Ondra s úsměvem: „Nejdřív jsem velel já, ale pan generál po pár metrech velení převzal, jak tomu odpovídá i  jeho pozice, a  to nejen na lodi. Má to zkrátka v krvi.“

Text a foto: Martin Koller

Text a foto: Jana Deckerová

27

výcvik zhruba padesát kusů nákladní a  speciální kolové techniky a víceúčelový dopravní vrtulník W-3A Sokol.

Šestnáct důkazů profesionality

Šestnáct. To byl počet pracovišť, na nichž se prokazovala připravenost cvičících při závěrečném ukázkovém dnu. Prezentaci byl přítomen zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky – inspektor AČR generálmajor František Malenínský, velení sil podpory a společných sil, velitelé a náčelníci vojenských útvarů a zařízení i  představitelé ozbrojených sil Spojených států amerických, Spolkové republiky Německo, Maďarska, Chorvatska a Litvy. Popis dílčích ukázek, respektive modelových situací, které mohou v reálu nastat, by nepochybně vydal na samostatnou publikaci. Proto se v jednotlivých činnostech – od  vagonování techniky a  vykládání palet přes uskladnění materiálu ze silničního transportu nebo opravy v  polních a  stacionárních dílnách až po ošetření raněných, včetně jejich letecké evakuace – pro tentokrát zaměříme pouze na některé.

Síly podpory Armády ČR absolvovaly zkoušku v poskytnutí komplexního logistického a zdravotnického zabezpečení aliančním jednotkám

Boleslavská hradba Snaha dvou strážných se psy zastavit zhruba třicetihlavé seskupení vychází vniveč. Naopak. Jejich pokus o smír atmosféru vyhrocuje a  dav se stává ještě více agresivnější. Metr po metru se přibližuje k  logistické základně Armády ČR. Je naprosto zřejmé, že o žádné vysvětlující řeči velitelského sboru vůbec nestojí. Situace se již stává kritickou. Na místo incidentu je třeba povolat armádní posily. Tak se i  během následujících minut stane. Kordon těžkooděnců vytváří živou hradbu před vchodem. „Občané, tady Vojenská policie. Vyzýváme vás, rozejděte se,“ oznamuje velitel zásahu. Protestující však na jeho slova nereagují. Zaznívá další výzva. „Občané, pokud nezanecháte svého protiprávního jednání, bude proti vám použito donucovacích prostředků.“ Nulová reakce iniciuje potlačení demonstrace. Skupina rozvášněných nespokojenců je postupně vytlačena do bezpečné vzdálenosti. První ukázka pro odbornou veřejnost

28

na velitelsko-štábním cvičení Boleslavská hradba 2011 právě vrcholí. V žádném případě se nejedná o zcela fiktivní scénku, nýbrž o  dění, se kterým mohou být profesionálové AČR konfrontováni při přijetí aliančních sil na našem území, k němuž by došlo při válečném konfliktu. Za takové situace by česká armáda musela v  souladu s  aliančními závazky poskytnout partnerským ozbrojeným silám komplexní logistickou a zdravotnickou podporu. Jinými slovy, poskytnutí podpory silám NATO při společné operaci (projekt HNS – Host National Support) je jednou z  nejvyšších politicko-vojenských ambicí České republiky.

Po nácviku následovalo cvičení s částečným vyvedením vojsk

Prologem ke čtyřdennímu zářijovému cvičení Boleslavská hradba 2011

ve  Štěpánově u  Olomouce byl třídenní květnový komplexní štábní nácvik sil podpory Armády České republiky v  posádce Stará Boleslav. V  jeho úvodu řídící nácviku brigádní generál Pavel Rybák seznámil přítomné s  aktuální bezpečnostní situací v  zájmovém prostoru a  úkolem, který dostal velitel sil podpory od náčelníka Generálního štábu AČR. Poté byl zahájen proces plánování podle příslušných standardů NATO a zpracování potřebných dokumentů k řízení logistické operace. Velitelům podřízených vojenských útvarů a zařízení byly vydány úkoly prostřednictvím předběžných nařízení. Štáby pracovaly ve dvanáctihodinových směnách a celkem se v nich prostřídalo bezmála pět set příslušníků sil podpory cvičících nejen ve Staré Boleslavi, ale i v dalších vojenských posádkách po území celé republiky. „Cíle komplexního štábního nácviku Boleslavská hradba 2011 byly splněny. Ukázalo se, že síly podpory udělaly veliký pokrok v  realizaci projektu HNS.

Kontejnerový terminál neboli překladiště. Pár minut po desáté hodině sem přijíždí vlakový transport, na jehož vagonech jsou uloženy čtyři kontejnery. „V kontejnerech jsou uloženy zásoby materiálu národních prvků pro zabezpečení, takzvaných NSE – National Support Element, Velké Británie a Spojených států amerických, které zde budou složeny a  poté převezeny do  vyčleněných skladových prostor Základny opravovaného materiálu Štěpánov,“ upřesňuje podplukovník Alexandr Man ze staroboleslavského Velitelství sil podpory AČR a dodává, že ve čtyřech kontejnerech typu ISO 1C ANCRA a  ISO  1C NDR je celkem osmadvacet tun stavebně-opevňovacího materiálu. Pro vykládku a uložení kontejnerů do vyčleněných sekcí není třeba desítky specialistů a prostředků. Obsluhujícího personálu je zde přítomno méně než prstů na jedné ruce a  techniky jsou dva kusy – speciální vysokozdvižné motorové vozidlo Linde a autojeřáb AD-20 se závěsným ramenem. Během několika desítek minut je hotovo. „Celková kapacita tohoto terminálu je 141 kontejnerů,“ konstatuje pplk.  Man

Napětí před štěpánovskou základnou opravovaného materiálu roste stále víc. U hlavní brány, kterou mají každým okamžikem projet nákladní vozidla koaličních jednotek, se shlukuje dav nespokojených obyvatel. Přišli, aby vyjádřili svůj nesouhlas s poskytováním pomoci vojskům NATO. Křičí, pískají, házejí láhvemi s vodou… Poskytnutí pomoci partnerským státům je naší zákonnou povinností. Zvládnutím nácviku jsme však učinili první krok. Podstatně důležitější bude ten druhý, a  to velitelsko-štábní cvičení s částečným vyvedením vojsk ve dnech 5. až 8. září na  Základně opravovaného materiálu ve Štěpánově,“ řekl tehdy na závěr komplexní přípravy bývalý velitel sil podpory Armády ČR brigádní generál Jaroslav Kocián. Téma letošní Boleslavské hradby, která byla vyvrcholením výcvikových aktivit sil podpory Armády České republiky roku 2011, znělo: zdokonalit cvičící v poskytnutí komplexní logistické a zdravotnické podpory jednotkám aliančních vojsk nasazených do operace v prostoru konfliktu. Pro vybudování logistické základny byla zvolena štěpánovská ZOM. Cvičení se zúčastnily přibližně dvě stovky osob nejen z  jedenadvaceti útvarů a zařízení sil podpory AČR, ale také ze společných sil AČR, Vojenské policie a  aktivní zálohy. Nasazeno bylo

29

výcvik velitel Základny opravovaného materiálu plukovník Jozef Galla a poukazuje na skutečnost, že veškeré specifické schopnosti ZOM byly zachovány, přestože došlo k výrazné redukci v  její organizační struktuře. „Za posledních deset roků bylo zrušeno devětadvacet složek v  naší podřízenosti,“ konstatuje.

Jednička na vysvědčení

a vyslovuje další zajímavou informaci: „Příslušníci ZOM Štěpánov zvládnou za jednu hodinu přemístit kolem patnácti kontejnerů. Záleží na momentální naplněnosti plochy a  přístupu k  vozové soupravě. Stohování kontejnerů lze provádět až do tří pater.“ Profesní zdatnost obsluh je evidentní. Neobyčejnou svižností se vyznačuje i  vozidlo Linde. S  kontejnery manipuluje jako s krabičkami zápalek. To proto, že disponuje odpovídajícími technickými parametry – jeho únosnost na předních vidlicích dosahuje až 32 tun se zdvihem do sedmi metrů. Místem další ukázky, kterou se demonstruje přejímka zboží, je hala číslo 54. Na  pokyn řídícího pracovníka k  ní přijíždějí dva nákladní automobily s materiálem NSE ozbrojených sil Spojených států amerických. Štěpánovští řidiči-skladníci z nich za pomoci elektrických vysokozdvižných a  ručních paletových vozíků postupně vyvážejí palety S-1000. „Materiál amerického národního podpůrného prvku je převezen do haly, kde se vizuálně zkontroluje a zaeviduje. V reálu tak, že je opatřen čárovým kódem a  je mu určeno přesné místo uskladnění,“ vysvětluje major Jiří Kudláček z Velitelství sil podpory a  popisuje následnou činnost

30

po přejímce, kdy je materiál za  pomoci paletového zakladače umístěn do  „svojí“ skladovací zóny. Ty jsou čtyři (A, B, C, D) a z bezpečnostních důvodů oddělené samostatně uzavíratelnými protipožárními vraty. Manipulaci s  materiálem v  regálech tady zabezpečují dva vysokozdvižné vozíky MXX a plošina Skyjack. Skladovací možnosti „čtyřiapadesátky“ budí u  odborné veřejnosti oprávněný respekt. Materiál lze uložit do 39 řad a 43 sloupců v 8 patrech. Celková kapacita haly činí 11 613 metrů kubických. Pro lepší představu, jedná se o 10 976 palet S-1000. Ukázky na jednotlivých pracovištích se vyznačují nejen profesní zdatností cvičících vojáků a občanských zaměstnanců, ale především širokou škálou vysoce odborných činností. Nabízí se otázka, zdali je v silách pracovníků ZOM takovou porci zvládnout, navíc v bojové situaci? „Ano, naše základna je připravena poskytnout požadovanou podporu jednotkám Severoatlantické aliance, a to jak lidskými zdroji, tak technickým vybavením. Dnešní den jsme si ověřili, že tomu tak je. To, že zaměstnanci zvládají svoji činnost na vysoké profesionální úrovni, je dílem jejich každodenní praxe,“ říká

Prvotní hodnocení nejrozsáhlejšího velitelsko-štábního cvičení sil podpory vyznívají veskrze pozitivně. „Během tříletého výcvikového cyklu síly podpory udělaly obrovský skok vpřed. Postupovaly od jednoduchého ke složitému a  výsledek je velice kladný. Jednotlivými ukázkami jenom potvrdily, že jsou na poskytnutí podpory aliančním jednotkám požadovaným způsobem připraveny,“ konstatoval generálmajor František Malenínský, zástupce náčelníka GŠ AČR – inspektor AČR, a  dodal, že ho o to víc těší, že očitými svědky Boleslavské hradby 2011 byli také představitelé dalších armád NATO i alianční agentury NAMSA. „Jejich sdělení, že prezentace odborných činností pro ně byly velkým přínosem, je tím největším oceněním pro všechny cvičící. Armáda ČR dosáhla v oblasti logistické a zdravotnické podpory určité úrovně, která by se měla i v následujícím období udržovat,“ dodal generál Malenínský. Očividně dobře naladěný byl na konci Boleslavské hradby 2011 také velitel sil podpory AČR a zároveň řídící cvičení brigádní generál Ján Gurník. „O  naší připravenosti k podpoře aliančních vojsk není pochyb. Cvičící odvedli profesionální výkon. Jejich odborná zdatnost byla optimálně doplněna používáním technických prostředků. Komplexně zabezpečit povinnosti hostitelské země je náročný úkol. Ve skutečnosti jde o  složitou operaci, jejíž zákulisí si nezasvěcený vůbec nedokáže představit. Jsem hrdý na to, že se nám to stoprocentně podařilo i v situaci jistých restrikcí u sil podpory Armády České republiky,“ argumentoval generál Gurník a  ke svému hodnocení navíc dodal. „Moje dosavadní vojenská praxe byla převážně spojena s velitelskými funkcemi. Také před třemi roky jsem odcházel na zahraniční pracoviště z pozice zástupce velitele společných sil – velitele pozemních sil. Až na aliančních velitelstvích začalo být logistické zabezpečení v mé přímé podřízenosti. A záhy jsem změnil názor na tento druh vojska. Předtím jsem si jako velitel vyžádal tu či onu komplexní podporu a tím to pro mne de facto skončilo. Logistici ji vždy zabezpečili a já se o to moc nestaral. Následná praxe mi umožnila poznat, co všechno za tou či onou podporou stojí, jak velké úsilí je třeba, aby byla efektivní a  ke  spokojenosti zabezpečovaných, i  kolik nejrůznějších faktorů do děje vstupuje. Tudíž mám jedno doporučení, aby si každý velitel, četou počínaje, alespoň jednou za  svoji vojenskou kariéru prošel logistickou pozicí osobně.“ Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

Ve vojenském újezdu Boletice se „drilovala“ součinnost postupů přímé letecké podpory na cvičení Domestic CAS 2011

Zteč povolena! Belgický FAC neboli Forward Air Controller z americké školy Air Ground Operations School (AGOS) ve Spolkové republice Německo navádí na cíl bojový podzvukový letoun L-159 ALCA a bitevní vrtulník Mi-24/35 vzdušných sil Armády České republiky ve vojenském újezdu Boletice. Nejen tato podívaná byla k vidění při zářijovém mezinárodním součinnostním cvičení Domestic CAS 2011.

Čtyři zářijové dny prováděly v  boletickém výcvikovém prostoru zteče proti nepřátelským cílům čáslavské stopadesátdevítky a  náměšťské čtyřiadvacítky. Přestože byly jejich zásahy – z  dvouhlavňového dvacetimilimetrového kanonu v  kontejneru PL-20 Plamen a  neřízených raketových střel CRV-7, jakož i  ostrá střelba ze čtyřhlavňového rotačního kulometu 9A624 ráže 12,7  mm umístěného v  elektricky ovládaném příďovém střelišti USPU-24 – velice přesné, pro tentokrát nehrály hlavní roli posádky v kokpitech letadel a  vrtulníků, ale „neviditelní“ předsunutí letečtí návodčí (FAC) na zemi. V reálu se jednalo o studenty výcvikového zařízení pro vzdušné a pozemní operace amerického vojenského letectva USAFE AGOS dislokovaného v  Německu. Není tajemstvím, že se do kvalifikačního a  udržovacího výcviku „faků“ v  procedurách přímé letecké podpory (CAS – Close Air Support) ve dne

i  v  noci zapojili také čeští letečtí návodčí, konkrétně z  22. základny letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. „Předsunutí letečtí návodčí a  posádky letounů a  vrtulníků tady drilují procedury CAS,“ konkretizuje cíle Domestic CAS 2011 řídící cvičení podplukovník Karel Valvoda a dodává, že vedle této výcvikové priority se dále procvičuje činnost při působení vrtulníkové jednotky z  předsunutého stanoviště a sladění postupů specialistů protiletadlového raketového vojska. „Cvičení se účastní celkem 187 osob, a to jak ze základny taktického letectva Čáslav, tak ze základny letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou a  protiletadlové raketové brigády Strakonice. Přítomni jsou také představitelé USAFE AGOS a  spojeneckého velitelství NATO v Ramsteinu,“ upřesňuje pplk. Valvoda. Další zajímavé informace poskytují příslušníci velitelského sboru cvičících jednotek. „S  Air Ground Operations School

spolupracujeme již třetím rokem. Letos má čáslavská 212. taktická letka, vyzbrojená letouny L-159, pro AGOS naplánováno 200 letových hodin v  průběhu šesti týdnů,“ říká zástupce velitele 21. zTL Čáslav plukovník Ondřej Rejman a  pochvaluje si význam spolupráce: „Součástí leteckého výcviku pilotů stopadesátdevítek je plnění úkolů CAS. Když se k tomu navíc přidá navádění od  FAC, tak je mise mnohem efektivnější. V reálu tak plníme dvě úlohy během jednoho letu.“ Podle plk. Rejmana lze součinnost ještě více prohloubit, a to například přemístěním čtyř českých L-159 na německou leteckou základnu v  Spangdahlenu, z  níž by mohly létat mise pro AGOS do výcvikového prostoru Hohenfels s ostrou municí. Jako velice přínosnou hodnotí ko­ operaci s  výcvikovým zařízením USAFE AGOS také podplukovník Miroslav Svoboda z 22. zL Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou a konkretizuje, že v roce 2010 podporovali výcvik jeho studentů-„faků“ nasazením cvičných proudových letounů L-39 ZA a  letos bitevními vrtulníky Mi-24/35. „Specializace předsunutých leteckých návodčích má u naší letecké základny již desetiletou tradici. Prvotní pomoc při výcviku českých FAC nám nabídli kolegové z Velké Británie a Spojených států amerických, kteří měli zkušenosti z  nasazení v  bojových operacích a  umožnili nám odbornou přípravu ve svých školicích zařízeních,“ říká zástupce velitele náměšťské základny, do jejíž organizační struktury spadá také rota FAC v sestavě 225. praporu bojového zabezpečení. Nenahraditelnou součástí cvičení byly také aktivity strakonických protiletadlovců, jejichž protiletadlové baterie, vyzbrojené komplety S-10MD a  RBS-70, i  týmy řízení palby a  velení, s  radiolokátory P-19 a SURN CZ, operovaly z boletického a čáslavského regionu. „Naším taktickým námětem byla protivzdušná obrana letecké

31

výcvik aktuální úkol. Nedostatek těchto odborností je i  v  koaliční operaci ISAF na  území Afghánistánu. „FAC je velice úzká specializace s jedinečnou a nezbytnou schopností, kterou potřebují jak naše, tak i koaliční jednotky při plnění operačních úkolů v Afghánistánu. Armáda České republiky disponuje v současné době více než dvěma desítkami předsunutých leteckých návodčích,“ říká náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Vlastimil Picek a dodává: „Osobně si představuji, že by naše jednotka FAC mohla být o něco početnější, avšak v tomto směru nás limitují přidělené

základny a  přehrazení náletových směrů prostředků vzdušného napadení. Nesporným pozitivem je, že procvičujeme řízení palby s  využitím reálných cílů,“ konstatuje podplukovník Jaroslav Daverný, velitel 252. protiletadlového raketového oddílu. Pro úplnost je třeba říct, že Domestic CAS 2011 bylo cvičením, které povolil Parlament České republiky a odehrávalo se podle specifických potřeb AGOS. Skutečností je, že toto školicí zařízení necvičí jen na území ČR, ale i ve výcvikových prostorech ozbrojených sil Francie, Itálie, Spolkové republiky Německo nebo Velké Británie. Nespornou výhodou je, že tamní studenti mají k  dispozici široké spektrum letecké techniky. Profesionál, který zdárně absolvoval AGOS, může navádět různé typy strojů, které jsou zapojeny do bojových operací – bombardovacími stroji počínaje, přes bezpilotní prostředky až po stíhací letouny. Výuka je plánována na konkrétní rozsah letového úsilí. Česká republika se zapojuje nejen poskytnutím již vzpomínaných letounů L-159 ALCA a  vrtulníků Mi-24/35, ale i tím, že do AGOS vyslala instruktora, který rozšířil kapacitní možnosti výcviku. Z  tohoto hlediska ČR poskytuje podporu nejen americké straně, ale i všem aliančním státům, které vysílají svoje vojáky do této prestižní školy. Navýšit kvalitu a  množství předsunutých leteckých návodčích v NATO je velice

32

finanční prostředky. Proto do budoucna s masivním rozšířením této složky nepočítáme. Důraz položíme na to, abychom měli certifikováno takzvaně combat ready více profesionálů AČR.“ Zároveň generál Picek pochválil náměšťské „faky“ za jejich špičkovou profesní připravenost. To, že si čeští předsunutí letečtí návodčí za velmi krátkou dobu svého působení získali respekt mezi svými zahraničními partnery, konstatoval i  představitel AGOS, americký podplukovník Graig McCarty, který ocenil jejich schopnosti a profesionalitu.

V  této souvislosti je třeba připomenout, že první skupina FAC byla založena na základně v Náměšti nad Oslavou v srpnu 2001 a o pět roků později se eviduje premiérové nasazení českých „faků“ v zahraniční operaci v  Afghánistánu. Od tohoto data mají svoje pevné místo v jednotkách Armády ČR působících v této krizové oblasti (v současné době jsou v Afghánistánu nasazeni čtyři čeští FAC – pozn. red.). V  roce 2009 byli FAC rovněž vyčleněni ve prospěch bojového uskupení Evropské unie (tzv. EU Battle Group – EU BG).

Zmýlená může vést až k fatálním následkům

Spolupráce s bojujícími pozemními jednotkami a  efektivní řízení přímé letecké podpory v  rámci společných operací – to jsou stroze řečeno nejdůležitější funkční povinnosti „faka“. Jeho činnost musí být podložena procedurálními znalostmi a  odbornými poznatky v  anglicky hovořícím prostředí. „Mám za sebou dvojí několikaměsíční nasazení v  Afghánistánu. Zhruba třicetkrát jsem měl letadlo nad hlavou. Naváděl jsem spojenecké stroje, od bombardérů A-10 přes stíhačky F-16 a Mirage 2000 až po bojové vrtulníky z výzbroje ozbrojených sil řady států NATO,“ popisuje český letecký návodčí nadporučík T. Z. a  zdůrazňuje, že „fak“ může významně ovlivnit situaci na bojišti, například v  tom smyslu, aby byla pro vlastní vojska v  maximální možné míře efektivní a bezpečná. „FAC musí zvládat letový provoz ve svém zájmovém prostoru. Neexistuje, aby povolil použití zbraňových systémů u letounu nebo vrtulníku, aniž by byla zajištěna bezpečnost jak pilota, tak lidí na zemi. Taktéž nesmí dojít k nechtěným škodám na civilním majetku,“ vysvětluje déle nadporučík T. Z. a poukazuje na skutečnost, že i  přes nebezpečí v  souvislosti s  blízkostí nepřítele a  pod časovým tlakem musí být postup „faka“ vždy promyšlený a přesně cílený. Mýlí se ten, kdo říká, že je FAC vždy v bezprostřední blízkosti potenciálního cíle. Dnes už technologický vývoj umožňuje používat špičkové technické prostředky, včetně těch digitálních. „Není výjimkou, že FAC navádí letoun nebo vrtulník, aniž by byl ve vizuálním kontaktu s  nepřátelským cílem. Lze tak konat i  pomocí jiných metod, které nám zabezpečí to, abychom měli zevrubný přehled, co se děje v  zájmovém prostoru,“ argumentuje nadporučík. Praxe říká, že předsunutý letecký návodčí „jede“ většinou na hlas. K  tomu má k  dispozici odpovídající spojení, a  to jak s  velícím orgánem, tak s  pilotem letounu. Přitom je klíčové si uvědomit, že FAC není garantem zničení cíle, ale pomocným elementem. Finálním činitelem je vždy výhradně pilot. „Fakové“ pouze vedou jeho oči po zemi. „FAC nám identifikuje cíl a dá nám letový kurz k němu. Vžije se do našeho pohledu z kokpitu a popisuje nám výrazné orientační body v terénu, které bychom měli z naší pozice vidět,“ říká kapitán vrtulníku Mi-24/35

kpt. F. M. a zdůrazňuje, že ve finále musí být oboustranná absolutní jistota nad správností cíle. „Jsou případy, že se neshodneme na cíli. Mise je přerušena a  procedura se opakuje znovu,“ vysvětluje náměšťský pilot. „Odmítnutí“ FAC nastane také v  situaci, když pilot zvolí takticky výhodnější variantu. Nikdy však nesmí překročit omezení, které mu letecký návodčí dává. Naopak v případě změny podmínek a  okolností v  zájmovém prostoru FAC doporučí pilotovi útok stopnout. V reálu to není jenom o navedení na cíl a  jeho zničení, ale také o důvěře ve schopnosti toho druhého. „Zteč povolena,“ dostává pokyn od  „faka“ kapitán bitevní čtyřiadvacítky. Za pár okamžiků se z jejího čtyřhlavňového kulometu ozývá první dávka. Střelba na cíl, tentokrát seskupení obrněných transportérů, se opakuje ještě dvakrát. O  chvíli později se dostává do akce alka. Společné nasazení lehkého bitevníku L-159 a vrtulníku Mi-24/35 na jeden cíl nebývá v tuzemských výcvikových prostorech tak časté. „Zajímavé je to pouze v tom, že je to u nás poprvé. Obdobné situace, kdy se jedná o  společné působení několika letounů na různých výškách a  s  různými schopnostmi, jsou v  zahraničních misích standardní. My tímto způsobem posouváme výcvik ‚faků‘ o stupeň dál. FAC je zodpovědný za  svůj sloupec vzduchu, kde má vícero prostředků. Praktikujeme metodu, při níž FAC získává velmi cenné zkušenosti pro svoji profesní zdatnost,“ říká jeden z  důstojníků řídící cvičení.

VIP hosté pod kontrolou „čtyřiadvacítky“

O významu cvičení Domestic CAS 2011 svědčí i fakt, že se ho osobně zúčastnili také nejvyšší představitelé Armády České republiky. Ve středu 21. září přijeli za cvičícími vojáky náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek, zástupce NGŠ AČR – náčelník štábu generálmajor Petr Pavel, ředitel sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák a velitelé vojenských útvarů a zařízení AČR, aby se seznámili s jeho průběhem a realizací vytyčených cílů. Po úvodním brífinku se i hosté stali přímými aktéry simulované situace, vycházející ze zkušeností z Afghánistánu, když byla při přesunu jejich kolony vyžádána přímá letecká podpora, aby nedošlo k najetí do léčky a následnému přepadu. Poté byla v  prostoru Kovářovice prezentována příprava vrtulníku Mi-24/35 k opakovanému vzletu z polních podmínek, včetně doplnění paliva a  znovunabití zbraňových systémů. Součástí ukázky byla také prohlídka mobilního pracoviště k řízení letového provozu BASA III L. Podstatně akčnější děj byl k vidění na OP neboli Observation Point Ondřejov, kde se uskutečnily CAS procedury v  režii předsunutých leteckých návodčích a  letounů a  vrtulníků vzdušných sil Armády České republiky. Text a foto: Pavel Lang

33

výcvik

Výcvik mnohonárodního praporu vojenské policie skončil, příští rok ho čeká certifikace v polském Wedrzynu

Tlapa „černého medvěda“ udeřila Nad školním fotbalovým hřištěm se vznáší vrtulník. Rotory zvedají do vzduchu oblaka plná prachu a podzimního listí. Nějakých patnáct metrů nad zemí se otevřou jeho dveře a vojenští policisté se s pomocí lana velice rychle dostávají na zem. Přikrčeni za mířidly automatických zbraní se propracovávají k budově školy. Uvnitř totiž již nějakou dobu ohrožuje neznámý pachatel zbraní žáky a učitele. Vyhrožuje, že vyhodí školu do povětří. Místním obyvatelům v  čele se starostou nezbylo nic jiného, než požádat o  pomoc mnohonárodní prapor vojenské policie, který je shodou okolností dislokovaný v blízkosti. Zásahová jednotka složená z českých, slovenských a chorvatských policistů si již před několika minutami prorazila cestu do budovy. Zatímco teroristu zaměstnal policejní vyjednávač, jednotka postupně „čistila“ jednu místnost za druhou a osvobodila část dětí a učitelů. Skupina, která před chvílí slanila z  vrtulníku, využila nastalého zmatku

34

a  pronikla zadním traktem do školy. Vše ostatní bylo již jen dílem okamžiku. Vyděrač byl bleskově zneškodněn a  zbytek rukojmí osvobozen. Takto nějak vypadala jedna z epizod cvičení Black Bear 2011, které se uskutečnilo v  polovině září na Slovensku ve výcvikovém prostoru Lešť a jeho okolí. „Takováto praktická ukázka dala žákům mnohem víc než několik hodin teorie o  bezpečnostní problematice. Školáci měli možnost se navíc seznámit s výzbrojí a technikou jednotek vojenské policie z  jednotlivých zemí,“

prohlásila po akci ředitelka evakuované základní školy v  Pliešovcách Darina Sýkorová. „Především kluci se zhlédli ve vojenských policistech natolik, že začali přemýšlet o této profesi jako o svém budoucím povolání.“

Prapor domluvili v Praze

Historie projektu mnohonárodního praporu vojenské policie a  jeho výcviku sahá do roku 1999. Tehdy přišlo NATO se strategií obranných způsobilostí, která měla umožnit nasazení sil v krizových oblastech, jejich vyzbrojení, vystrojení a  zásobování, aby byly schopny efektivně čelit protivníkovi. Na pražském summitu o  tři roky později se pak Polsko, Česko, Slovensko a Chorvatsko dohodly, že přispějí v oblasti nasaditelných sil bojového zabezpečení a  podpory vytvořením mnohonárodního praporu vojenské policie. Původně se do  projektu zapojilo i  Bulharsko a  svou účast zvažovala rovněž Ukrajina. Nakonec ale od tohoto zámyslu ustoupily. V  prosinci 2005 začaly práce na implementační dohodě a  v  březnu následujícího roku vznikla řídící, koordinační a  finanční

skupina. Implementační dohoda byla představiteli vojenských policií jednotlivých zemí podepsána v červnu 2007. Následujícího roku na podzim se konalo v  polském Wedrzynu první cvičení mnohonárodního praporu – Black Bear 2008. Další ze série těchto cvičení se uskutečnilo v  září 2009 ve vojenském výcvikovém prostoru Březina u Vyškova a pak o dvanáct měsíců později v chorvatském Gašinci. Mnohonárodní prapor vojenské policie může podporovat velitele vševojskových jednotek na taktickém stupni v oblasti speciálních policejních činností. K  tomu má nejen vycvičený personál, ale i odpovídající vybavení. Konkrétně je schopen podílet se na potlačování nepokojů, regulaci dopravy, operacích na podporu míru, dodržování práva a zajištění bezpečnosti a na manipulaci s válečnými zajatci. Dokáže zorganizovat operace speciálních jednotek vojenské policie. Skládá se z  velitelství a  štábu, jednotlivých národních jednotek, skupiny vyšetřovatelů a logistické podpory. Všechny organizační prvky praporu se zdržují ve svých stálých posádkách, setkávají se pouze při společném výcviku. Velitelství praporu je obsazované jednotlivými národními složkami na principu pravidelné rotace. Polsko přispívá do mnohonárodní jednotky rotou, ostatní země četou. Kromě toho jsou ještě zastoupeny ve štábech a logistice.

35

výcvik

Struktura praporu je variabilní. Závisí na charakteru operace, který má tato jednotka plnit. V letošním roce jí velel příslušník chorvatské vojenské policie kapitán Robert Vorih.

Raketový útok

Opoziční síly zahájily svoji činnost během cvičení Black Bear 2011 tím, že krátce po půlnoci z čtrnáctého na patnáctého září napadly raketami srubový tábor Slavie, kde byla ubytována většina příslušníků praporu. O  něco později zaútočily na skupinu vojenských policistů, která měla za úkol evakuovat představitele AUFOR do bezpečné lokality. K útoku pěchotními zbraněmi došlo rovněž během vyjednávání vojenských policistů s představiteli místní samosprávy. Následná přestřelka přinesla ztráty na obou stranách. Podobně tomu bylo i při přepadu polské jednotky, která zřídila kontrolní bod na jedné z  komunikací. K  evakuaci raněných a mrtvých musel být přivolaný dokonce vrtulník. Díky tomu, že slovenská strana vybavila všechny účastníky laserovým simulačním systémem MILES, mohl řídící cvičení zástupce ředitele slovenské vojenské policie plukovník Vít Gabriel sledovat a vyhodnocovat vše doslova v přímém přenosu. „Loňské cvičení Black Bear v  Chorvatsku bylo více zaměřené na bojové aktivity. My jsme zvolili přece jen trochu jinou cestu, soustředili jsme se více na typické policejní činnosti. Rozhodli jsme se rovněž využít poměrně unikátní komplex střeleckých, taktických a  výcvikových trenažérů, které jsou ve vojenském prostoru Lešť k  dispozici. Tohle všechno jsme navíc doplnili simulačním systémem MILES,“ vysvětluje

36

plukovník Gabriel. „Díky tomu jsme získali reálný přehled o plnění úkolů a skutečných ztrátách. Podobné hodnocení v  loňském roce v Chorvatsku chybělo. Novým prvkem je i zapojení policie Slovenské republiky do tohoto výcviku.“

I VIP součástí scénáře

Cvičení Black Bear vyvrcholilo v pondělí 19. září VIP dnem, kterého se zúčastnil slovenský ministr obrany Lubomír Galko a za českou stranu první náměstek ministra obrany Jiří Šedivý a  náčelník Generálního štábu AČR Vlastimil Picek. Hosty hned na úvod zaskočil simulovaný raketový útok. Vojenští policisté je museli evakuovat z  ohrožené oblasti ke komplexu objektů Družba, které jsou upraveny pro výcvik s  ostrou municí. Zde policisté

předvedli zneškodnění teroristů za pomoci kombinovaného výsadku ze země a  ze  vzduchu. Jeden z  nebezpečných ozbrojenců byl vyřazen odstřelovačem přímo na balkoně budovy. To už je tady ale další naléhavá žádost o pomoc. Ve výcvikovém objektu Zvonice najel automobil s  vojáky na nástražný výbušný systém. Tentokrát se jedná převážně o  záležitost českých vojenských policistů. Ze všeho nejdříve je potřeba oblast výbuchu zajistit a  prohledat, zda zde nehrozí další nebezpečí. Okolí je propátráno psem vycvičeným na vyhledávání výbušnin. K  automobilu smí v  tomto okamžiku v  těžkém, pyrotechnickém obleku pouze poručík Jaroslav Hronek z Velitelství Vojenské policie Olomouc. Ten s minohledačkou kontroluje nejen poškozený automobil, ze kterého se

valí mohutný dým, ale i jeho okolí. „Jsme zde začlenění do české čety mnohonárodního praporu vojenské policie. Poskytujeme jí servis při nebezpečí nástražných výbušných systémů, které zde v  několika případech bezprostředně hrozilo. Snažíme se je likvidovat bezpečným způsobem tak, aby neohrozily jednotku. Při průjezdech po  komunikacích jsme se rovněž podíleli na likvidaci výbušných zátarasů. Byli jsme také začlenění do skupiny, která prohledávala domy, zda v nich nejsou umístěny nějaké nástrahy,“ popisuje poručík Hronek. „Nyní společně s kolegy ohledáváme místo výbuchu. Nejde přitom jen o to, zda je tento prostor bezpečný a budeme moci dokončit záchranné práce. Celou záležitost je potřeba také náležitě vyšetřit. Proto musíme zajistit veškeré stopy a povýbuchové zbytky. Snažíme se zjistit, jakou taktiku protivník použil a jak došlo k iniciaci. Podle toho se pak upravuje taktika jednotky, abychom se mohli co nejúčinněji bránit podobným útokům.“

Snažili se namíchat národnosti

Automobil stále ještě hoří, a  tak se dostávají ke slovu vojáci s hasicími přístroji. Plasty měnící skupenství není právě jednoduché uhasit. Téměř paralelně s  nimi přicházejí i  zdravotníci, kteří poskytují první pomoc zraněným vojákům. Nejčastěji je potřeba fixovat končetiny. Vyšetřovací tým tvoří slovenský policista a  česká policistka. Do igelitových sáčků sbírají veškeré úlomky, které by mohly napomoci při vyšetřování. Písemnou dokumentaci, kterou budou muset vyhotovit, je nezbytné doplnit i fotografiemi. „Naše služba je hodně podobná tomu, co dělají pyrotechnici vševojskových útvarů. S  ohledáváním míst výbuchů a  sbíráním

stop, které tam zůstaly, máme ale větší zkušenosti. Dříve jsem pracoval jako kriminalistický technik, což s  tou činností bezprostředně souvisí, a  mohu tak čerpat i  z  takto nabytých poznatků,“ popisuje to, co se právě odehrává na místě výbuchu, poručík Hronek. „Měli jsme možnost setkat se i  se slovenskými pyrotechniky, ti ale působili v  opozičních silách, byl to tedy náš protivník. A tak jsme zatím na nějakou výměnu zkušeností neměli příliš mnoho času. Jsem ale přesvědčen, že závěr cvičení již nebude tak hektický a uděláme si prostor i pro tyto záležitosti.“ Ne náhodou jsme dostali na starost právě tuto oblast. Pyrotechnická služba působí v české Vojenské policii již řadu let a dosahuje velmi dobrých výsledků. „Čeští pyrotechnici mají praktické zkušenosti například z  velice častého likvidování munice, která se nachází ve výcvikových prostorech,“ říká plukovník Fejfar. „Letos jsme kladli ještě výraznější důraz na mezinárodní spolupráci. Dvojice vyšetřovatelů je složená ze Slováka a Češky. Do akce šla například četa pod velením Chorvata a ten v ní měl týmy složené z Čechů, Slováků a Poláků. Prostě jsme co nejvíce pomíchali policisty jednotlivých národních složek. Z  mého pohledu byly prostředky vynaložené na toto cvičení využity velice efektivně.“

Droga mezi představiteli

Také další akce je v české režii. Prezentujeme zde systém ochrany a monitorování. Soustava kamer pokrývá poměrně rozsáhlou oblast. Usnadňuje nám to kontrolu důležitých objektů. O toto technické zařízení se zajímá dokonce i slovenský ministr. Celou záležitost si nechá podrobně vysvětlit. „Naši vojenští policisté jsou stejně dobře vycvičeni jako Češi, jen je vidět, že se nám nedostává finančních prostředků právě na takovéto technické prostředky,“ vysvětluje přítomným novinářům. Jen o nějakých pět set metrů dál, je před jednou z budov rozvinuté mobilní kontrolní pracoviště vstupu. Také to sem přivezli čeští vojenští policisté. Mobilní soustava rentgenů a rentgenových rámů umožňuje stejně důkladnou kontrolu osob jako například

stacionární pracoviště na mezinárodních letištích. „Měli jsme možnost vidět práci vojenských policistů. Některé záležitosti cvičí i  vojáci našich mechanizovaných praporů. Nejvíce mne zaujaly speciální ukázky, jako byla například kontrola na letištích. Neříkám to proto, že toto zařízení je české Vojenské policie, která má tyto schopnosti,“ dodal armádní generál Vlastimil Picek. „Prapor cvičil dlouhé měsíce a byla by chyba ho po úspěšné certifikaci nevyužít v některé zahraniční operaci. A  to především při výcviku a mentoringu.“ Ve výcvikovém objektu simulujícím železniční stanici došlo k útoku demonstrantů proti utečencům nacházejícím se ve vlakové soupravě. K  jeho eliminaci byla nasazena jednotka těžkooděnců, kterou podporovala obrněná vozidla. V prostoru nádraží se zároveň uskutečnil zásah speciální skupiny proti dvěma utečencům, kteří ohrožovali eskortní tým. Také v závěrečné části ukázky byly VIP přímo vtaženy do scénáře cvičení Black Bear. Podle zpravodajské informace se totiž v jejich vozidle měla skrývat osoba přepravující zbraň a drogy. „Cvičení na mne udělalo velký dojem, obzvlášť když vezmeme v úvahu, že museli zkoordinovat svou činnost vojenští policisté ze čtyř států. Právě tato mnohonárodnost představuje největší přínos. Vojáci si během akce mohou odzkoušet odbornou komunikaci v angličtině. Navíc si takto přirozenou cestou osvojují procedury NATO," řekl Jiří Šedivý. „Na mnohonárodnostní princip se Aliance zaměřuje již více než deset let. Je to jedna z cest, jak slučovat schopnosti, respektive získávat větší efekt. Předpokládám tedy, že Česká republika se do tohoto procesu zapojí ještě intenzivněji.“

Kruh se uzavřel

„Tímto cvičením se úspěšně zavřel pomyslný kruh přípravy praporu. Štáb postupně naplnil potřebné standardní operační postupy, prohloubila se znalost odborné angličtiny a  její použití v  praxi. Konečné vyhodnocení letošního cvičení se uskuteční až v listopadu v Brně. Smyslem této výcvikové série bylo, aby si každá z  národních vojenských policií vyzkoušela přípravu takto náročného cvičení na vlastním území. Musíme se teď soustředit na to, abychom splnili podmínky CREVAL. V  září příštího roku, pokud všechno půjde podle plánu, bude prapor certifikovaný. Následně dojde k  jeho přičlenění k  mnohonárodnímu sboru ve Štětíně,“ připomíná plukovník Pavel Fejfar. „Česká republika má na tomto velitelství již dva zástupce. Štáb sboru bude vědět, že mnohonárodní prapor vojenské policie dosáhl plných operačních schopností a v případě potřeby může být nasazen podle požadavků NATO. Doba připravenosti je v  tomto případě devadesát dní. Museli bychom se nejdříve přesunout do polského Minsku Mazowietského, kde by došlo k soustřední a kompletaci jednotky.“ Text a foto: Vladimír Marek

37

technika a výzbroj Létající hroši čekají v nejbližších dnech přírůstek. Z dostupných informací vyplývá, že to budou trojčata. Příznivce fauny zklameme oznámením, že nepůjde o Hippopotamus amphibius neboli hrocha obojživelného. Vojenskou veřejnost potěšíme, že se jedná o víceúčelové transportní vrtulníky Mi-171Š. Modernizované stroje se znakem okřídlených sudokopytníků, což je symbol jednotky Heli Unit ISAF, rozšíří flotilu modifikovaných stosedmdesátjedniček na 23. základně vrtulníkového letectva v Přerově.

argumentuje ředitel sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO. V  této souvislosti je třeba položit ještě jednu otázku, a to zdali se dvouleté zkušenosti z  provozu Mi-171Š v  Afghánistánu promítají do modernizačních kroků. „Zpětná vazba samozřejmě existuje. Veškeré záměry jsou diskutovány v  rámci integrovaného projektového týmu, který požadavky uživatele zapracovává do nové konfigurace. Opakuji však, že soubor změn nesmí přesáhnout technický bulletin ruského výrobce vrtulníku,“ odpovídá Viliam Holub. Obdobně hovoří i generál Bohuslav Dvořák: „Samozřejmě že do budoucna uvažujeme o  dalším rozšíření modernizace vrtulníků Mi-171Š. Její realizace by například napomohla zvýšit efektivitu při nasazení v  noci nebo by více eliminovala negativní následky související s  létáním v  prašném prostředí.“

Text: Pavel Lang Foto: Vladimír Marek a Jan Kouba

Po převzetí tří modifikovaných a tří „generálkovaných“ strojů bude modernizována polovina ze stávajícího počtu víceúčelových transportních vrtulníků Mi-171Š

Trojčata u létajících hrochů Nové vrtulníky za staré pohledávky. Mi-171Š byly jednou z  technických satisfakcí, kterými Ruská federace splácela dluh bývalého SSSR vůči naší republice. Díky takzvané deblokaci získala Armáda  ČR bezplatně šestnáct nových strojů, z  nichž každý měl hodnotu zhruba šesti milionů amerických dolarů. Na pardubické letiště je z šest tisíc pět set kilometrů vzdáleného výrobního závodu v  Ulan Ude postupně přepravil An-124 Ruslan. Stalo se tak během půl roku, od června do prosince 2005. Zavedení stosedmdesátjedniček do výzbroje vzdušných sil Armády ČR tak proběhlo v rekordním čase. Jejich mateřskou základnou se stal Přerov. Potěšení z  nových strojů záhy narazilo na realitu, přesněji řečeno interoperabilitu. Aby mohly dodané Mi-171Š létat v tuzemském vzdušném prostoru a především byly kompatibilní v  rámci Severoatlantické aliance, tedy mohly i  působit v  misích, bude nezbytné je „dovybavit“ některými novými palubními systémy a zařízeními. Spouští se proto modernizační program. V roce 2007 byl podepsán kontrakt mezi Ministerstvem obrany ČR a státním podnikem LOM Praha na modernizaci prvních pěti kusů víceúčelových transportních vrtulníků Mi-171Š v  rozsahu, který umožní jejich nasazení v  zahraničních operacích. Modifikace se týkala zástavby nových navigačních a  komunikačních systémů, včetně

38

systému vlastní ochrany, dále satelitního spojení, balistické ochrany, možnosti slaňování osob z  paluby vrtulníku a  montáže palivových nádrží s protizápalnou výplní. Technickou specifikaci prvního kusu modernizované stosedmdesátjedničky odsouhlasil náčelník Generálního štábu Armády ČR. Záhy začínají probleskovat (ne)zaručené zprávy o  nasazení českých vrtulníkářů v Afghánistánu. Euforii zbrzdí následná jednání s  ruskou stranou. Proč? „Pokud chcete zachovat zásady bezpečnosti, tak jakákoliv modifikace letecké techniky musí být schválena výrobcem. On je jediným držitelem originální dokumentace, v níž jsou všechny potřebné údaje a výpočty,“ říká ředitel pro výzkum, vývoj a  zkušebnictví LOM Praha, s. p., Viliam Holub a konstatuje, že snaha managementu podniku byla nakonec korunována dvojím úspěchem. „Potřebné technické bulletiny, a  to jak od  ruského výrobce vrtulníků, tak od odboru vojenského letectví MO, byly schváleny. Plánovaná modernizace pěti kusů Mi-171Š se tak mohla realizovat,“ argumentuje ředitel. LOM Praha, s. p., ukončil první etapu modernizace stosedmdesátjedniček koncem října 2009 tím, že předal stroje armádě. O necelé dva měsíce později začínají se třemi modernizovanými vrtulníky Mi-171Š plnit operační úkoly (přeprava osob a  nákladů ve prospěch koaličních jednotek

Regionálního velitelství ISAF Východ ve  dne i  v  noci) příslušníci 1. vrtulníkové jednotky AČR v misi ISAF. Pozitivní skutečností je, že první etapa modernizace nebyla zároveň poslední. „Koncem loňského roku jsme uzavřeli s resortem obrany smlouvu na modernizaci dalších tří kusů Mi-171Š s termínem realizace do konce listopadu 2011,“ říká V. Holub. A  realita? „Vrtulníky budou Armádě České republiky předány,“ dodává ředitel pro výzkum, vývoj a  zkušebnictví a  obhajuje zhruba roční rozsah prací: „Někomu se to může zdát jako příliš dlouhá doba. Jedná se však o  velice napjatý časový termín, především z  důvodu subdodávek od participujících podniků. Příklad? Standardní dodací lhůta na inerciální navigační systém činí půldruhého roku. Děláme vše, co je v našich silách, aby se termíny dodávek zkrátily.“ Modernizace jedné stosedmdesátjedničky je tedy záležitostí zhruba roku. A cena? Necelých sto milionů korun za kus. Další resortní finance bude třeba vynaložit v souvislosti s  ukončením činnosti jednotky AČR ISAF – Heli Unit na afghánské Šaraně. Sedmá rotace, vedená plukovníkem Jaromírem Šebestou, je poslední v  pořadí a  v  listopadu 2011 se personál i  technika vrátí zpět do České republiky. Jelikož jsou Mi-171Š z hlediska technického resursu dolétané takříkajíc nadoraz, je nezbytná jejich

generální oprava v LOM Praha. „Generální oprava může proběhnout opět za  souhlasu ruské strany. V  tomto směru jsme již učinili konkrétní opatření. Situace je o  to náročnější, že u  výrobce tento modifikovaný typ Mi-171Š nikdy nebyl v  generální opravě. Přesto věřím, že nařízené práce zdárně zvládneme a zhruba za devět měsíců armádě předáme tři technicky připravené stroje k případnému nasazení do zahraniční mise,“ prohlašuje Viliam Holub. Jednoduchým matematickým součtem se tak dostáváme k číslu osm neboli k nadcházejícím osmi modernizovaným transportním vrtulníkům Mi-171Š. „Pro nás je cílový stav modernizovat všech šestnáct vrtulníků Mi-171Š. Skutečností je, že v roce 2012 budeme mít modifikovanou polovinu strojů,“ říká ředitel sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák a podtrhuje klíčový faktor, tj. nedostatek přidělených finančních prostředků. „V listopadu nám končí dvouletý mandát Parlamentu České republiky k operačnímu nasazení vrtulníkové jednotky v  operaci ISAF. Nadcházející rok proto využijeme nejen k dosažení potřebné provozuschopnosti techniky, ale i k leteckému výcviku dalších posádek vrtulníků. Létající personál projde náročnou přípravou na několika cvičeních, kde si zdokonalí svoji profesní kvalifikaci,“ upřesňuje generál B. Dvořák. O  tom, zda nabídneme od roku 2013 našim koaličním partnerům opět svoje přepravní kapacity do Afghánistánu, je v  současné době předčasné hovořit. Faktorů, které o  tom ve finále rozhodnou, je několik, včetně již vzpomínaných ekonomických možností. „Postupujeme tak, jako by bylo operační nasazení českých vrtulníkářů od  roku 2013 již realitou. I  kdyby se tak nestalo, posloupnost leteckého výcviku posádek vrtulníků bude dodržena, protože máme v tomto směru závazky vůči NATO,“

39

armáda a veřejnost

Zájezd do Mauthausenu

Svaz vojenských veteránů ČR (SvVV ČR) ve spolupráci se členy Historické skupiny Mauthausen Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých, které je součástí Českého svazu bojovníků za svobodu, zorganizovali společný zájezd do Památníku Mauthausen v Rakousku. Akce se uskutečnila dne 30. dubna 2011 u příležitosti 66. výročí ukončení druhé světové války a osvobození koncentračního tábora Mauthausen. Vedle členů uvedených organizací se jí zúčastnili i studenti Střední odborné školy Drtinova 3, z Prahy 5, pod vedením profesorky Mgr. Ilony Borovcové. Ideovým záměrem zájezdu bylo uctění památky obětí z řad vojenské odbojové organizace Obrana národa z období Protektorátu Čechy a Morava a zajatých příslušníků československé armády v zahraničí, zejména parašutistů a jejich pomocníků z domácího odbojového hnutí, kteří se přímo nebo nepřímo podíleli na úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha dne 27. května 1942. V kapli Památníku Mauthausen, návštěvníky přijal jeho ředitel Albert Langanke, který je seznámil s historií i současnými úkoly památníku. U českého pomníku pak následovalo položení věnce a květin. Projevy přednesli plk. v. v. Ing. Emil Kulfánek (SvVV ČR) a bývalý vězeň zdejšího koncentračního tábora pan Josef Klát z Historické skupiny Mauthausen. Poté byla organizátorům zájezdu pánům Josefu Klátovi a Antonínu Hniličkovi a řediteli památníku Albertu Langanke předána ocenění za udržování památky na české oběti. Od českého pomníku se účastníci zájezdu vydali k prohlídce jednotlivých objektů památníku, krematoria, ubytovacích bloků vězňů a popraviště, a po 186 schodech absolvovali také výstup do kamenolomu Wiener-Graben. Po celou dobu kromě uvedených bývalých vězňů účastníky zájezdu doprovázely Milada Kettnerová a  Marie Hradilová, jejichž otec Karel Kettner, člen ilegální protinacistické odbojové organizace, v koncentračním táboře zahynul. V  Památníku Mauthausen se zatím nenachází žádná pamětní deska věnovaná důstojníkům a praporčíkům prvorepublikové československé armády, kteří byli po zatčení v tomto koncentračním táboře vězněni a usmrceni. Jelikož většina států zde má pamětní desky svých vojáků, Svaz vojáků v  záloze předal na Ministerstvo obrany ČR podnět, aby v  Památníku Mauthausen byla také instalována pamětní deska se jmény důstojníků a praporčíků československé armády. Předsednictvo SvVV ČR zároveň vyzývá všechny své členy a  prostřednictvím časopisu A report i ostatní občany, napište nám, o kom víte, že byl vojákem prvorepublikové československé armády, zapojil se do odboje proti německé okupaci, byl zajat nebo zatčen gestapem a zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. Ing. Jiří Pešta, předseda SvVV ČR E-mail: [email protected] Tel.: 608 555 664

military english

VI. High in the Sky

Přinášíme doplněný přehled organizací spolupracujících s resortem Ministerstva obrany ČR

Ad. Nejen Vojáci společně

VI.II AIRBUS A 320 FAMILY Airbus is a leading aircraft manufacturer with the most modern aircraft family. It leads the world in the design of aircraft with a record of technological firsts. Based in France and with significant activity across Europe, the company produces around half of the world´s jetliners. The A320 jetliner family is used in a full range of services and missions. The advanced technology includes the extensive use of weight-saving composites, lower maintenance costs and a fully digital fly-by-wire flight control system providing improved safety and reduced pilot workload. The centralized maintenance diagnostic systems allow technicians to do diagnostics of aircraft system items from the cockpit.

V A reportu číslo 9 jsme přinesli přehled organizací spolupracujících s resortem Ministerstva obrany ČR. Chyběla v něm ale dvě sdružení. Informace o nich přinášíme tedy dodatečně.

Advanced navigation technology includes the Required Navigation Performance (RNP) capability, which reduces approach distances for landing while reducing fuel consumption and CO2 emissions. The Global Position Landing System (GLS) allows instrument-type approaches where ground stations are not available. The Microwave Landing System (MLS) is offered for increased approach capability in low visibility conditions. The Future Air Navigation System (FANS) is offered for optimized flight path and reduced aircraft spacing.

Společnost Ludvíka Svobody

Organizace sídlí v Praze. Sdružuje občany České republiky, Slovenské republiky a jiných států, zvláště pak příslušníky bývalého 1. čs. armádního sboru, kteří mají kladný vztah k  někdejšímu veliteli československého vojska v SSSR a chtějí se podílet na rozvoji těch ideálů svobody našich národů, demokracie, bratrství slovanských národů a míru, za které Ludvík Svoboda bojoval nejen v 1. a 2. světové válce, ale celý svůj život. Cílem sdružení je zejména přispívat k rozvoji České republiky v duchu bojových tradic 1. čs. armádního sboru, humanitních zvyklostí našich národů a  zásad Charty lidských práv, prosazovat tyto tradice, přispívat k  uchování historické paměti našich národů a  seznamovat veřejnost a  hlavně mládež a  vojáky s  bojovým a  humanitním odkazem Ludvíka Svobody.

The A320 is Airbus’s best-selling product and continues to set industry standards for operating economy on short to mediumhaul flights. It has given rise to a family of aircraft which share a common design but are a little smaller (the A319), a lot smaller (the A318), or a little larger (the A321). All variants are ETOPS rated. Fly-by-wire and cockpit standardization across the A320 family allows a pilot qualified on one family member to fly them all, using the same type rating and enabling them to benefit fully from the effective scheduling of aircraft and crews. Airbus continues to invest in improvements across the product line including development of new engine options, enhancements in the jetliner´s aerodynamics and extended service intervals for the airframe. These improvements will deliver fuel savings and an additional flight distance, or the ability to carry more payload at a given range. Airbus Military, an Airbus Business Unit, develops, produces and supports the most versatile transport and tanker product range for both military and civil missions. A  family of Surveillance and Homeland Security aircraft is in operation around the world.

Svaz vojenských veteránů ČR

Sídlem této organizace je Praha. Sdružuje bývalé vojáky z povolání a občanské zaměstnance resortu Ministerstva obrany ČR, kteří mají charakter „vojenského důchodce,“ a důstojníky a praporčíky v záloze, kteří pobírají výsluhový příspěvek. Cílem svazu je umožnit svým členům pravidelné setkávání na společenských akcích v  oblasti kultury, sportu, vzdělávání a při dalších zájmových činnostech; veřejně prosazovat a  hájit sociální, kulturní a  humanitární zájmy svých členů; propagovat vojensko-historické tradice Armády ČR.

  advanced technology /ædˈvænst/ /tɛkˈnɒlədʒɪ/ – moderní technologie;   aircraft family /ˈɛərˌkræft/ /ˈfæməlɪ/ – modelová řada letadel;   aircraft spacing /ˈɛərˌkræft/ /ˈspeɪsɪŋ/ – prostorové rozestavění/rozestupy letadel;   airframe /ˈɛərˌfreɪm/ – drak letadla;   approach distance /əˈproʊtʃ/ /ˈdɪstəns/ – přibližovací vzdálenost;   cockpit /ˈkɒkˌpɪt/ – pilotní prostor;   enhancement /ɛnˈhænsmənt/ – vylepšení, zlepšení;   flight path /flaɪt/ /pæθ/ – letová dráha, dráha letu;   fuel consumption /ˈfjuəl/ /kənˈsʌmpʃən/ – spotřeba paliva;   fuel saving /ˈfjuəl/ /ˈseɪvɪŋ/ – úspora paliva;   ground station /graʊnd/ /ˈsteɪʃən/ – pozemní stanice;   instrument-type approach /ˈɪnstrəmənt/ /taɪp/ /əˈproʊtʃ/ – přiblížení podle přístrojů;   jetliner /ˈdʒɛtˌlaɪnər/ – proudové dopravní letadlo;   low visibility conditions /loʊ/ /ˌvɪzəˈbɪlɪtɪ/ /kənˈdɪʃənz/ – zhoršené viditelnostní podmínky;   navigation technology  /ˌnævɪˈgeɪʃən/ / tɛkˈnɒlədʒɪ/ – navigační technologie;   pilot workload /ˈpaɪlət/ /wɜrkloʊd/ – pracovní zátěž pilota;   service interval /ˈsɜrvɪs/ /ˈɪntərvəl/ – servisní interval;   set standard /sɛt/ /ˈstændərd/ – udávad standard;   medium-haul flight /ˈmi:dɪəm//hɔl/ – let střední vzdálenosti;   short-haul flight /ʃɔrt/ /hɔl/ /flaɪt/ – let na krátkou vzdálenosti;   surveillance /sərˈveɪləns/ – pozorování, letecký průzkum;   tanker /ˈtæŋkər/ – tankovací letoun;   technological firsts /ˌtɛknəˈlɒdʒɪkəl/ /fɜrsts/ – technologická prvenství;   type rating /taɪp/ / ˈreɪtɪŋ/ – typová kvalifikace;   versatile /ˈvɜrsətaɪl/ – všestranný, víceúčelový;   weight-saving composite / weɪt/ /ˈseɪvɪŋ/ /kəmˈpɒzɪt/ – nízkohmotnostní kompozitní material. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

Poznámky Cockpit označuje v angličtině pilotní kabinu. Neplést si s pojmem cabin, který označuje uzavřený prostor za kokpitem, kde obyčejně sedí cestující. Jiný termín pro kokpit je flight deck. Fly-by-wire – systém kontroly řízení letu, kdy je manualní ovládání nahrazeno převodem pohybů ovladače na elektronické signály následně zpracovávané počítačem, který určí akci servomotorů k provedení požadované odezvy. Homeland security – zastřešující termín bezpečnostních opatření chránících stát/zemi proti teroristickým aktivitám.

Commentary Future Air Navigation System (FANS) – an avionics system which provides direct data link communication between the pilot and the Air Traffic Controller which includes air traffic control clearances, pilot requests and position reporting. ETOPS – extended operations, is a rule allowing twin-engined airliners such as Airbus A300, A310, A320, A330, and 350 to fly long-distance routes that were previously off-limits to twin-engined aircraft. Microwave Landing System (MLS) – a system of ground equipment which generates guidance beams at microwave frequencies for guiding aircraft to landings; it is intended to replace the present lower-frequency instrument landing system.

Připravil: Vladimír Marek

40

Glossary

40

exercises

technika a výzbroj

1. Use expressions from the text to match these definitions:

  1.  ___________ the framework and external covering of an airplane, rocket, etc.   2.  ___________ a commercial jet plane for carrying passengers.   3.  ___________ the art or science of plotting, ascertaining, or directing the course of a ship, aircraft, or guided missile.   4.  ___________ the amount of work to be done, esp. in a specified period by a person, machine, etc.   5.  ___________ an aircraft, ship or vehicle fitted with a container or containers designed to carry liquid or gas (especially fuel).   6.  ___________ a group of products or product models made by the same manufacturer or producer.   7.  ___________ a global system of U.S. navigational satellites developed to provide precise positional and velocity data and global time synchronization for air, sea, and land travel.   8.  ___________ a pilot’s compartment in an aircraft.   9.  ___________ the precise route due to be taken by an aircraft. 10.  ___________ the weather condition when ability to be seen is bad.

2. Read the statements and decide whether they are true or false.

1. Approximately 50% of all aircraft flying in Europe are produced by Airbus. 2. Fly-by-wire technology uses a wireless technology connection between the cockpit computer and actuator. 3. Microwave Landing System represents an ideal solution for landing in adverse weather conditions. 4. ETOP is a technology which enables A320 family to fly longer distances than ever before. 5. Unification of A320 family enables a pilot flying A319 to fly a different aircraft of the same type rating. 6. Airbus will offer extended maintenance and service checks in the future. 7. Airbus’s new improvements bring the possibility to fly longer distances or to carry more cargo.

3.  Reorder the scrambled words to make statements. 1. and selling – interested – to the military – Airbus – In 1990s – became – in developing – aviation market – aircraft. 2. burn – engines – 16 – fuel – less – The NEO – percent 3. aviation – which – an order – Airbus – in history – jets – it – the largest – for 200 – commercial– announced – A320neo – made – order. 4. of commercial – family – passenger – A320- is – airliners – jet – The Airbus – a family 5. The A320 – digital – pioneered – of – fly-by-wire – control – the use – flight – systems – family. 6. new – modifications – offer – will – and some – more – The A320neo – to the wings – efficient – engines

4. Use the words below to complete the gaps. aircraft   passengers   range   competitor jet airliner   engines   fly-by-wire The Airbus A320 family is a family of short- to mediumrange, narrow-body, commercial passenger __________ (1) manufactured by Airbus Industrie. The family includes the A318, A319, A320 and A321, as well as the ACJ business jet. The __________ (2) family can accommodate up to 220 __________ (3) and has a __________ (4) of 3,100 to 12,000 km, depending on the model. The A320 family pioneered the use of digital __________ (5) flight control systems. The proposed A320neo is to offer new, more efficient __________ (6). The family‘s direct __________ (7) are the Boeing 737, 717 and 757.

Zpracoval tým ÚJP Vyškov, foto: archiv redakce

3

200

Answer key to the exercises Ex. 1: 1 airframe, 2 jetliner, 3 navigation, 4 workload, 5 tanker, 6 family, 7 GPS, 8 cockpit, 9 flight path, 10 low visibility Ex. 2: 1F, 2F, 3T, 4F, 5T,6F, 7T Ex 3: 1. In 1990s Airbus became interested in developing and selling aircraft to the military aviation market. 2. The NEO engines burn 16 percent less fuel. 3. Airbus announced an order for 200 A320neo jets which made it the largest commercial aviation order in history 4. The Airbus A320 family is a family of commercial passenger jet airliners. 5. The A320 family pioneered the use of digital fly-by-wire flight control systems. 6. The A320neo will offer new more efficient engines and some modifications to the wings. Ex. 4: 1 jet airliner, 2 aircraft, 3 passengers, 4 range, 5 fly-by-wire, 6 engines, 7 competitors

Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu: [email protected].

Mi-4 Historie a služba

Prvních deset vrtulníků Mi-4 přišlo k  československé lidové armádě v roce 1956. Měly se stát nosným typem pro letecké výsadky, protože velení armády chtělo nahradit stárnoucí a početně nedostatečné nákladní kluzáky NK-4 a pozdější sovětské typy NK-14 a NK-25. Vrtulník nabízel velkou přesnost vysazení a  zároveň umožňoval i  přepravu většího množství osob i techniky, protože mohl po vysazení nákladu okamžitě vzlétnout a přivést další zásoby. První jednotkou vyzbrojenou typem Mi-4 se stala 4. letka 1. dopravně-výsadkového pluku ve Kbelích. Zajímavostí je, že stroje byly původně značeny VR-4, posléze V-4 a teprve od konce roku 1956 jako Mi-4. Celkem ČSLA získala přes 160 strojů. Přibližně deset strojů odpovídalo verzi Mi-4, zbytek pak připadl na variantu Mi-4A, která se liší například délkou střelecké gondoly pod trupem, elektrickou soustavou či ventilačními otvory v kapotě motoru. Mi-4 tvořily páteř vrtulníkového letectva ČSLA po celá šedesátá a  sedmdesátá léta. V  řadové službě zabezpečovaly rozmanité úkoly, zejména přepravu osob, techniky a  materiálu, letecké výsadky a spojovací lety, výrazně se podílely i na výcviku budoucích pilotů strojů Mi-8, Mi-2 a Mi-24. Nezbytnou součástí služby byl výcvik v létání podle přístrojů nebo například lety v  horském terénu. V  sedmdesátých a  osmdesátých letech piloti také absolvovali povinné lety s protichemickými prostředky, což v případě nehermetizované a nefiltrované kabiny Mi-4 znamená let s  dýchací maskou. Z  běžné služby si zmínku zaslouží počáteční potíže s listy nosného rotoru nebo závady motoru (praskající hlavy válců, propálené písty). Kromě přepravy osob, materiálu i techniky se vrtulníky zapojily do dosud neprováděných činností, jako například vzdušného minování nebo stavebně-montážní činnosti. Nezbytnou součástí výcviku byly i ostré střelby. Téměř všechny dodané stroje byly vyzbrojeny kulometem A-12,7 ráže 12,7 mm. Ve  druhé

polovině šedesátých let Letecké opravny Trenčín upravily přibližně čtyři desítky strojů do verze Mi-4B, která se vyznačovala čtyřmi postranními závěsnými body pro neřízenou výzbroj. Ostré střelby s  podvěšenými neřízenými raketami probíhaly nejčastěji ve vojenských výcvikových prostorech Doupov, Malacky a Libavá. Svou užitečnost Mi-4 prokázaly i při podpoře národního hospodářství. Vojenští piloti se stroji pomáhali při stavbě průmyslových objektů či produktovodů nebo při přepravě stavebního materiálu do nepřístupných míst, nejčastěji při výstavbě turistických a  vědeckých objektů v  horských oblastech. Vojenské Mi-4 se také podílely na prvních záchranných letech v Československu, když přepravovaly těžce zraněné pacienty do nemocnic.

technika a výzbroj

cvičenců na hrazdě zavěšené pod Mi-4. Ačkoli měli akrobaté na sobě úbory vojenských gymnastů, šlo o  členy Svazarmu. Za raritní dnes můžeme považovat vlek akrobatického větroně LF-107 Luňák za Mi-4. Došlo k němu na leteckém dni na Točné 14. září 1958. Vrtulníky Mi-4 tvořily páteř armádního letectva po celá šedesátá a sedmdesátá léta. Na konci šedesátých let byly doplněny modernějšími Mi-8 a armáda je postupně vyřazovala. Poslední vojenské Mi-4 dolétaly v Československu v roce 1986. Celkem bylo vyrobeno 3 750 helikoptér, které sloužily ve 33 státech světa.

Základní technický popis

HMMWV

Mi-4 je víceúčelový střední vrtulník klasické koncepce s jedním nosným a jedním vyrovnávacím rotorem. V přídi je uložen vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec AŠ-82V.

Historie a služba

Velkou pozornost si vydobyly ukázky techniky při všech možných příležitostech. Například 9. května 1957 tři vrtulníky shodily nad Strahovem výsadkáře, kteří přistáli přesně doprostřed stadionu. Kladné ohlasy měla i  četná představení tria parašutistů Kaplan, Koubek a Jehlička. Známé je i vystoupení

Základní takticko-technická data Mi-4:

Délka trupu  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   16,79 m Výška trupu  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   4,40 m Průměr nosného rotoru  . . . . . . . . . . . . . . . . .   21,00 m Prázdná hmotnost  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   5 413 kg Vzletová hmotnost  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   7 800 kg Maximální rychlost  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   185 km/h Dynamický dostup  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   5 500 m Dolet  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   425 km

Z  kabiny nad ním stroj ovládají dva piloti. V  navazujícím nákladovém prostoru lze převážet až 12 vojáků. Vojenské verze mají pod trupem umístěnou střeleckou gondolu s kulometem A-12,7. Nad nákladovou kabinou je pod odklopnými překryty uložen hlavní reduktor a další systémy. Do přepravního prostoru se vstupuje dveřmi na levé straně trupu a rozměrnými dvoukřídlými vraty na zádi. Okna nákladové kabiny u vojenských verzí obsahují snímatelné středy a  převážený výsadek z nich může střílet ručními zbraněmi. Trup přechází do dlouhého štíhlého ocasního a  kýlového nosníku, na jehož konci je uchycen stabilizátor a vyrovnávací rotor. Čtyřbodový kolový podvozek je opatřen nízkotlakými pneumatikami, u námořních verzí plováky. Vojenské verze mohou nést výzbroj po stranách trupu na trubkových pylonech. Text: Jakub Fojtík Foto: Lukáš Syrový, archiv autora

Jednou ze silných stránek amerických ozbrojených sil byly vždy automobily. Stačí vzpomenout Jeep MB, který se stal pravděpodobně nejslavnějším vojenským vozidlem ve světové historii. Různé vylepšené modely tohoto lehkého nákladního automobilu Truck ¼ t (hmotnost nákladu) sloužily od  roku  1941 až do konce devadesátých let minulého století v mnoha armádách. Jednalo se o M 151 Mutt, M 274, M  561 a M  880. Kromě nich se vyráběla uzavřená civilní vozidla Jeep Cherokee a Grand Cherokee, která však armáda používala v menším množství. Jeep se stal vzorem pro několik dalších zahraničních konstrukcí. Jednalo se o lehké otevřené vozidlo určené hlavně pro přepravu osob. Poslední typ J8 se vyrábí především v civilní verzi. Výrobce jeepů, společnost Willys Overland Motors, se po druhé světové válce a různých peripetiích rozdělila a jedna její část se roku 1979 osamostatnila pod jménem AM General Corporation. Po vyhodnocení neradostných výsledků války ve Vietnamu se  americká armáda rozhodla obměnit i  automobilový park. Jeep měl nahradit mohutnější a  víceúčelovější automobil. V roce 1979 byla zadána specifikace, která vycházela z preference hmotnostní kategorie 1 t, která byla následně označena jako lehká a nahradila v amerických ozbrojených silách kategorii ¼ t. Nové vozidlo mělo být schopno přepravovat nejen větší náklad, ale především celou škálu různých speciálních nástaveb a zařízení. Uvažovalo se rovněž o možnosti výroby jeho zodolněných verzí, které by poskytovaly osádce ochranu proti střelám z pěchotních zbraní, střepinám dělostřelecké munice a ženijním minám. Program nesl název HMMWV (High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle – Vysoce mobilní, víceúčelové kolové vozidlo).

Soutěže se zúčastnily firmy Chrysler Defense, Teledyne Continental a AM General s typem XM 966. V posledním případě se nejednalo o vlastní konstrukci, ale prototyp terénního průzkumného automobilu XR 311 Dune Buggy, který vyvinula společnost FMC (Federal Motor Corporation). Nově koncipované vozidlo mělo sloužit mimo jiné jako nosič různé výzbroje. Jako zajímavost lze uvést, že XR 311 se jak vizuálně, tak z hlediska koncepce a použitých konstrukčních materiálů, především lehkých slitin, značně podobal italskému luxusnímu terénnímu automobilu Lamborghini LM-002. Společnost FMC byla plně vytížena výrobou bojových vozidel pěchoty M2 Bradley, takže byla ochotna XR  311 prodat. Díky tomu

konstruktéři AM General ušetřili čas a  část nákladů potřebných na vývoj. Prototyp XM 998, který vycházel z XM 966 byl hotov v polovině roku 1980. V  rámci různých testů najely automobily všech tří výrobců 17  000 mil v  různém terénu, od pouští v Nevadě až  po led Aljašky. Proběhly rovněž testy vyloďování z  desantních plavidel a  shozy na padáku. V  roce 1983 prohlásila armádní komise za vítěze XM 988. V  následujícím roce byl oficiálně zaveden do výzbroje a  prakticky okamžitě se rozběhlo plnění kontraktu ve výši 1,2 miliardy USD na  54  973  vozidel, který byl do konce roku 1992 rozšířen na více než 100 000 kusů několika verzí. Pro nový automobil se vžilo, zvláště mezi veřejností, jméno Hummer, které však patří pouze civilní verzi. Z něj později vznikl komerční slogan High Utility Maximum Mobility Easy Rider – vysoce užitečný, maximálně pohyblivý, pohodlný jezdec. Ve vojenském slangu amerických ozbrojených sil se používá jméno Humvee, vycházející ze zkratky HMMWV. Vozidlo se vyrábělo ve více než třiceti verzích, z  nichž každá má svůj číselný kód. U  některých speciálních provedení a především zahraničních konverzí je uváděno pouze bojové jméno. Základní verze lze rozdělit na dopravní s  dvoumístnou nebo čtyřmístnou kabinou a otevřenou ložnou plochou nebo s čtyřmístnou uzavřenou kabinou a  skříňové s  dvoumístnou kabinou a  uzavřenou ložnou plochou. Základní typ M998 má provedení s dvoumístnou nebo čtyřmístnou kabinou. Některé

Hlavní takticko-technická data verze M998: Osádka  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   4 Hmotnost  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   2 416 kg Nosnost  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1 077 kg Délka  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   4 720 mm Šířka  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   2 160 mm Výška  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1 830 mm Světlá výška  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   410 mm Maximální rychlost  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   105 km/h Dojezd  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   492 km Brod při použití nástavce  . . . . . . . . . . . . . . . . . .   1 500 mm

verze se stejným určením se od sebe výrazně liší. Například sanitní má čtyři koncepční řešení, a to M997 s vysokou skříňovou nástavbou, M1035 s ložnou plochou krytou plachtou ve dvou provedeních a M996 s nízkou skříňovou nástavbou. Od M998 se odvíjí skupina nosičů výzbroje Armament Carriers, které mají na stropě kabiny, v  ochranném rámu nebo korbě lafetaci pro různou výzbroj. Přitom existují pancéřované a nepancéřované verze identického provedení, ovšem s různým kódovým číslem. Typickým příkladem jsou M998 a jeho obrněná verze M1043. Jedná se o raketové stíhače tanků vyzbrojené protitankovými řízenými střelami TOW. Pancéřování pro HMMWV může být různého druhu. V roce 1993 vyráběly plukovní dílny v Iráku improvizovaná provedení, avšak rychle byly různými výrobci připraveny sériové soupravy, které montovali technici na vozidla přímo ve stanech na základnách. V současné době je pravděpodobně nejrozšířenější verze M1025, ve zodolněném provedení M1114, vyzbrojená obvykle velkorážným kulometem M2HB lafetovaným před poklopem ve stropu kabiny. Kolem poklopu jsou montovány ochranné štíty v  různém provedení. Největší problém dlouhodobě představuje ohrožení zdola minami a různými improvizovanými náložemi, později horizontální napadení explozí tvarovanými projektily EFP (Explosively Formed Projectile). Z  tohoto hlediska dochází mnohdy k  neodbornému srovnávání HMMWV, tedy terénního automobilu opatřeného přídavným pancéřováním, se speciálně vyráběnými obrněnými vozidly. Přesto nelze popřít, že zodolněné verze Humvee zachránily život a  zdraví tisícům vojáků nasazeným v Iráku a Afghánistánu. Mezi ně patří i naši, kterým američtí spojenci tato vozidla dočasně zapůjčili. Jedno z  nich se letos dostalo také do fondu Vojenského technického muzea v Lešanech. Zde ho návštěvníci viděli v  rámci letošního Tankového dne a mohli obdivovat jeho pohyblivost. Nejen pro tuto vlastnost se Humvee dostal do výzbroje 47 států světa. V rámci amerických ozbrojených sil byly HMMWV nasazeny poprvé v Panamě (1989), poté v Angole a Saúdské Arábii (1990), v Somálsku (1995), dále od roku 1995 v prostoru bývalé Jugoslávie, a od počátku bojů v Afghánistánu a Iráku.

Základní technický popis

Základ konstrukce vozidla tvoří ocelový rám. Na něm je vpředu upevněna pohonná soustava, tvořená osmiválcovým, přeplňovaným, vznětovým motorem GM o objemu 6 217 cm³ a  výkonu 112 kW, hydrokynetickou spojkou a  třístupňovou automatickou převodovkou s  jedním reverzním stupněm, která je kombinovaná s  první rozvodovkou. Od ní je točivý moment převáděn pomocí kardanových hřídelí k  rozvodovkám přední a zadní nápravy a dále k diferenciálům, které jsou umístěny v  závěsech každého kola. V  prostoru kabiny jsou hřídele ukryty v rozměrném tunelu. Nezávisle zavěšená kola jsou vybavena dojezdovými obručemi run flat. Nádrž se nalézá na zádi mimo kabinu nebo ložnou plochu. Kabina je tvořena rámem a soustavou výlisků z lehkých slitin. Průměrná cena nepancéřované verze je udávána kolem 65 000 USD a pancéřované kolem 140 000 USD. Připravil: Martin Koller Foto: autor, Vladimír Marek a AM General

diplomatický protokol a etiketa

Stolování

Drazí přátelé, v dnešním článku o etiketním chování u stolu se budu věnovat základnímu stolnímu inventáři a jeho správnému (etiketnímu) používání. Aby nebylo příborům líto, že jsou před nimi upřednostněny skleničky, porcelán či ubrousky, dovolím si příslušné pojmy seřadit podle abecedy. COUVERT: je prostřené místo u  stolu pro  jednu osobu. V  restaurační terminologii se ale také jedná o cenovou přirážku za konzumaci pečiva, másla a dochucovacích prostředků. DEKORACE: výzdoba stolu či tabule; je převážně určena příležitostí, ke  které se  daná společnost schází (svatba, promoce, křtiny apod.) Nejrozšířenější dekorací stolu je květinová výzdoba, u  niž je však třeba dodržovat její velikost, proporce a  vhodnou míru aroma. Používejte vždy květiny řezané, ne v  květináči. Svícny se svíčkami doporučuji použít převážně večer. Mezi oblíbenou dekoraci patří i ovoce, různé stylové doplňky, ale hlavně styl a druh použitého skla, porcelánu a  příborů. Velmi důležitou dekorací stolu jsou ubrousky, které svojí barevností a  složením dotvářejí atmosféru prostřeného stolu. U  dekorace je vždy třeba dbát míry vkusu a účelovosti. DOCHUCOVACÍ PROSTĚDKY: soubor dochucovacích prostředků se převážně skládá ze soli, pepře, papriky, hořčice, oleje, octa, kečupu, worcesterské omáčky, eventuelně i  dalších druhů koření, a cukru – jak sypkého, tak tzv. pudru. Dochucovací prostředky mohou být servírovány různým způsobem, a to v sypátkách či slánkách a  karafách nebo džbáncích. Není-li sůl a  koření servírováno v sypátkách, ale volně ve slánkách, nikdy je nebereme mezi prsty, ale vždy jen špičkou nože. Hostitel by měl striktně dodržovat čistotu dochucovacích prostředků, neboť není nic horšího než zaschlá hořčice nebo špinavé víčko od kečupu apod. JMENOVKA: je velmi důležitá pomůcka při stolování větší společnosti s  určeným zasedacím pořádkem. Jmenovku zakládáme vždy nad dezertní příbor (tzn. příbor nad založeným talířem). Na jmenovce je vždy uvedeno celé jméno a  příjmení hosta, a  to bez akademických titulů, jen s oslovením paní nebo pan. Jmenovka může být jak napsaná ručně, tak i vytisknutá. Jedná-li se o větší společnost, je pro tento účel vytvořen zasedací pořádek, který určuje rozmístění jednotlivých hostů u tabule a je dán protokolem akce. MENU: na rozdíl od servisu à la carte (servis jídla a  nápojů dle nabídky jídelního či nápojového lístku) je menu výrazem pro předem určený servis daných jídel a  nápojů. Tato sestava je hostovi prezentována zpravidla tištěnou formou v  tzv.  menu – „meníčku“, které je založeno u každého couvertu. OSTATNÍ INVENTÁŘ: mezi ostatní inventář řadíme velkou škálu kuchyňského, jídelního a  servírovacího náčiní, jako jsou například košíčky na pečivo, chladiče na bílé a šumivé víno, gloše, specifické druhy skla (karafy, barové sklo aj.), příborů (kleštičky na cukr, kleštičky a nůžky na hroznové víno, barové příbory apod.) a porcelánu (teriny, omáčníky, mísy aj.). PÁRATKA: jsou převážně založena na stole v  souboru dochucovacích prostředků. Úmyslně jim však věnuji samostatný oddíl, neboť jejich používání je obrazem naší osobní kultury. Párátko používáme jen pro odstranění zbytku jídla mezi zuby. Tento intimní akt vždy zakrýváme

dlaní ruky a  měl by trvat co nejkratší možnou dobu. Použité párátko odkládáme na couvertový talířek nebo talíř před námi. PROSTŘENÍ STOLU: stolní inventář zakládáme buď na ubrus (pod který podkládáme tzv. molton, aby ubrus neklouzal), nebo při  tzv. anglickém prostírání přímo na desku stolu, tj. vždy na napron či podložku. Pro prostření platí následující pravidla. PORCELÁN: jídelní porcelánové talíře bychom měli rozlišovat podle velikosti v  pořadí od největšího k  nejmenšímu. Talíř klubový (základní neboli podkladový) slouží jako talíř, na kterém probíhá celý servis až po moučník. Před podáváním moučníku se klubový talíř, stejně jako pečivo a dochucovací prostředky, sklízí ze stolu. Dále rozlišujeme talíř masový, polévkový (někdy je nahrazen bujon šálkem), dezertní, moučníkový a couvertový (pečivový, který je založen na levé straně). V  moderní gastronomii jsou mnohdy porcelánové talíře nahrazovány talíři skleněnými. Jde o módní efekt, avšak v klasickém servisu upřednostňujeme talíře porcelánové. K  dalšímu druhu jídelního porcelánu patří různé typy mís, misek, omáčníků, konviček apod. Kompotové misky s podšálkem a lžičkou servírujeme na pravou stranu, misku se salátem na stranu levou, neboť salát jíme vidličkou, která je založena na straně levé. Teplé nápoje servírujeme v šálku s podšálkem a na něm s příslušnou lžičkou. Šálky rozlišujeme podle velikosti, a to šálek na čaj, bílou kávu, kávu a  kávu mocca. K  servisu teplých nápojů patří i  konvice na čaj, mléko, kávu apod. Pozor! Dodržujte pravidlo, že podšálek je pouze talířek určený pod šálek, a proto na něj nikdy neservírujte žádný pokrm. PŘÍBORY: rozlišujeme základní (masové), dezertní, rybí, moučníkové, na ovoce a  na další zvláštní pokrmy (např. na raky, ústřice nebo hlemýždě). Na stůl nože a  polévkové lžíce zakládáme vpravo, vidličky vlevo. Servírujeme-li polévku v hlubokém talíři, zakládáme velkou polévkovou lžíci, servírujeme-li polévku v tzv. bujon šálku, zakládáme lžíci dezertní. Při ukončení jídla polévky velkou lžíci ponecháme v  hlubokém talíři, po konzumaci polévky z bujon šálku dezertní lžíci odložíme na podšálek bujon šálku. Příbor na moučník, a  to jak moučníkovou vidličku, tak moučníkový příbor (dezertní lžíce a  vidlička) nebo lžičku na zmrzlinu, zakládáme nad prostřený talíř. Čajové a kávové lžičky jsou nám servírovány s  teplým nápojem. Při zakládání příborů se však držte pravidla, že na tabuli nemají být založeny více než tři druhy po pravé a  levé straně. Při ukončení jídla složte na talíř příbor (nůž a vidličku) souběžně vedle sebe. Budete-li v jídle pokračovat, nůž a vidličku položte na talíř křížem. Dáváte tak signál i obsluze, kdy jste s jídlem u konce. SKLO: používáme až na výjimky tenkostěnné a  odpovídající svým tvarem a  velikostí podávaným nápojům. Sklenky bez stopky používáme k servisu nealkoholických nápojů a piva. Obecně platí, že sklenička na bílé víno je menšího obsahu, otevřenější, na vyšší stopce, sklenička na červené víno většího obsahu a  na nižší stopce. Vryze moderním a praktickém servisu můžeme však použít

tzv. základní, stejnou vinnou sklenici pro servis bílého i červeného vína. Na servis šumivého vína (sektu nebo šampaňského) můžeme použít tři druhy skla, a  to misky, flétny nebo tzv. špičky. Na servis pálenky a  likéru převážně používáme různé druhy skleniček na stopkách, kromě klasických „napoleonek“ a  „whiskovek“, které slouží pouze k podávání koňaku či whisky. Teplé nápoje (čaje, různé druhy káv) podáváme v tzv. silnostěnném kavárenském skle, stejně jako zmrzlinové poháry. Sklenice prostíráme na tabuli na pravou stranu v oblasti nad špičkou nože. Takzvané etiketní držení skleniček tkví v držení skla asi v polovině stopky, případně spodní poloviny skleničky. Pozor! Před každým napitím dbejte na otření rtů ubrouskem, zamezíte tak znečištění skleničky mastnými rty. UBROUSKY: používáme dvojí – papírové nebo plátěné. K  jednoduššímu servisu či v  domácím prostředí se používají převážně ubrousky papírové. Papírový ubrousek je na stole založen na levé straně pod vidličkou nebo ve speciálním stojánku. Budete-li zakládat ubrousek papírový, volte vyšší kvalitu a  bohatost jemného papíru. Papírový ubrousek slouží pouze k  otírání úst, po jeho použití jej vkusně složte na talíř pod příbor. Ubrousek plátěný prostíráme při oficiálním servisu a  jeho složení a  úprava je dána vkusem hostitele. Převážně je dekorativně složen na talíři nebo nad ním, popřípadě na levé straně couvertu, neboť na pravé straně bývá zpravidla založeno tištěné menu. Ubrousek může být odlišné barvy než ubrus, ale měl by mít stejnou látkovou kvalitu. Plátěný ubrousek používáme výhradně k otírání rtů a během konzumace jej můžeme mít rozprostřen na kolenou. Po použití plátěný ubrousek vkusně složte a položte na pravou stranu couvertu. Pozor! Ať použijete ubrousek plátěný či papírový, používejte jej pouze k účelu, k němuž je určen, tedy nikoliv například k čištění brýlí nebo otírání potu na obličeji. UBRUSY: volte vždy tak, aby odpovídaly účelu a servisu. Převážně se držte pravidla, že by ubrus měl být jednobarevný, bez dalších barevných vzorů (kromě ubrusů při zahradních slavnostech apod.). Jednobarevnost ubrusu dá vyniknout barevnosti a  členitosti založeného porcelánu, skla a  ostatního stolního inventáře. Ubrus prostírejte tak, aby jeho okraje neležely na židlích. Dbejte na to, aby nebyl flekatý a děravý. Ctěte pravidlo, že krásný ubrus je základem prostřeného stolu. Připravil Karel Míšek, oddělení protokolu Kabmo Použitá literatura: Lužovský, J. H.: Stolování pro každého, 2006, MAC Praha

47

REPORT

inzerce Výběrová řízení

 Podle ustanovení § 77 zákona o vysokých školách a v souladu s Řádem výběrového řízení pro obsazování míst akademických pracovníků Univerzity obrany vypisuje děkan Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany výběrové řízení na obsazení těchto míst:   Odborný asistent skupiny intenzivní péče Katedry válečného vnitřního lékařství (71/13/13/051/06/3/2222). Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora. Platová třída 13. Bezpečnostní prověrka DŮVĚRNÉ. Kvalifikační předpoklady: vysokoškolské magisterské vzdělání (13); kurz vyšších důstojníků (06); znalost AJ dle normy STANAG 6001 – SLP 2222. Místo výkonu práce: Hradec Králové. Termín obsazení místa: 1. 2. 2012. Obsah činnosti: výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů. Požadavky na uchazeče: voják z povolání v hodnosti majora, kapitána nebo nadporučíka se splněnou dobou výsluhy v hodnosti; atestovaný lékař specializační způsobilosti vnitřní lékařství; vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. (nebo předpoklady pro jeho získání); alespoň 3 roky práce v oboru; vědecká a publikační činnost.   Odborný asistent skupiny tělesné přípravy Katedry veřejného zdravotnictví (71/13/13/084/06/3/2222). Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora. Platová třída 13. Bezpečnostní prověrka VYHRAZENÉ. Kvalifikační předpoklady: vysokoškolské magisterské vzdělání (13); kurz vyšších důstojníků (06); znalost AJ dle normy STANAG 6001 – SLP 2222. Místo výkonu práce: Hradec Králové. Termín obsazení místa: 1. 2. 2012. Obsah činnosti: vyučování předmětu tělesná příprava. Požadavky na uchazeče: voják z povolání v hodnosti majora, kapitána nebo nadporučíka se splněnou dobou výsluhy v hodnosti; zkušenosti pro vedení a řízení rizikových zaměstnání ve speciální tělesné přípravě; zkušenosti s organizačním a logistickým zabezpečením služební tělesné výchovy a výukového procesu; alespoň 3 roky práce v oboru.   Akademický pracovník skupiny vojenské farmacie Katedry veřejného zdravotnictví (99/13/13/099/00/4/0000). Místo je plánováno pro občanského zaměstnance – jedná se o výši 0,5 pracovního úvazku. Platová třída 13. Bezpečnostní prověrka VYHRAZENÉ. Kvalifikační předpoklady: vysokoškolské magisterské vzdělání (13). Místo výkonu práce: Hradec Králové. Termín obsazení místa: 1. 1. 2012. Obsah činnosti: výchovně--vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů. Požadavky na uchazeče: absolvent vysoké školy farmaceutického, lékařského či přírodovědného charakteru; vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D.; zkušenosti s pedagogickou činností ve studijních oborech vojenský zdravotnický management, vojenské všeobecné lékařství, vojenské zubní lékařství, vojenská farmacie nebo zdravotnický záchranář. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení s přehledem vědecké a publikační činnosti do 17. 11. 2011 na adresu: mjr. Mgr. Pavlína Kubišová, oddělení personálního a ekonomického zabezpečení Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, 500 01 Hradec Králové; e-mail [email protected]; mobil 724 463 850; tel. 973 253 129; fax 973 253 160. Uchazeči, kteří nejsou příslušníky Univerzity obrany, připojí k přihlášce stručný životopis, ověřené opisy vysvědčení nebo diplomů, doklady o dosavadní praxi, vědecké a publikační činnosti a o udělení osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro požadovaný stupeň utajení, případně souhlas se zahájením bezpečnostního řízení. Výběrové řízení před komisí proběhne 29. 11. 2011 ve 13.00 hodin na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, Hradec Králové. Výsledek výběrového řízení bude uchazečům oznámen písemně do vlastních rukou FVZ a UO i na internetových stránkách FVZ a UO. Proti porušení řádu výběrového řízení může uchazeč podat písemnou námitku cestou vyhlašovatele do 3 dnů ode dne doručení písemného rozhodnutí. Řád výběrového řízení pro obsazování míst akademických pracovníků Univerzity obrany je vnitřní předpis UO a je zveřejněn na www.unob.cz. Volná místa

 Velitel 22. základny letectva organizuje výběr na obsazení systemizovaných míst u jednotky předsunutých leteckých návodčích (FAC). Vstupní podmínky: VZP – předchozí praxe v bojových jednotkách AČR výhodou. Vzdělání středoškolské s maturitou pro místa

48

s hodností praporčík a vysokoškolské (Bc.) pro místa s hodností poručík. Pokročilá znalost AJ. Zdravotní klasifikace „A“. Fyzické a psychické předpoklady. Předpoklad pro získání BP „T“. Další vojenské dovednosti výhodou. Naše nabídka: Prestižní funkce FAC v hodnostech praporčíků

a poručíků. Získání jedné z nejžádanějších specializací pro operace NATO. Dynamicky se rozvíjející profese, odborná příprava a výcvik v zahraničí. Odpovídající zázemí na moderní letecké základně, včetně přímé účasti na leteckém výcviku. Výcvik ve výsadkové přípravě. Pravidelné nasazení v zahraničních operacích. Průběh výběru: Registrace uchazečů proběhne formou zaslání strukturovaných profesních životopisů (včetně kontaktních čísel na mobilní telefony a Alcatel) na e-mailovou adresu [email protected] do 21. 11. 2011. Uchazeči budou vyrozuměni o výsledcích prvotního výběru na základě posouzení životopisů do 31. 11. 2011. Druhá část výběru je dvoudenní a uskuteční se ve dnech 15.–16. 12. 2011 u 22. zL Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Další podrobnosti budou uchazečům sděleny individuálně, popř. je možné kontaktovat telefonicky velitele roty FAC na alc. čísle 438 613 nebo mobil 724 692 804.  Velitel Nemocniční základny Hradec Králové nabízí funkci náčelník pracoviště zdravotnických KIS a telemedicíny 6. polní nemocnice (nadrotmistr, PT 9). Požadavky na uchazeče: maturita, BP „T“, STANAG 2211, praporčický kurz, praxe a znalost problematiky KIS. Kontakt: kpt. Mgr. David Verner, tel. 606 682 312.  Ředitel Měřičského ústavu v Litoměřicích hledá kandidáty na obsazení volného systemizovaného místa pro VZP na oddělení finančního zabezpečení v posádce Litoměřice. Kvalifikační požadavky: SH 63, PT 11, KvP 12, KvPo 05, BP D, AJ 2211. Znalost informačních systémů FIS výhodou. Kontakt: Marie Krinková, alc. tel. 288 747, www.mericsky-ustav.cz.  Velitelství ochranné služby VP Praha nabízí dvě volná systemizovaná místa pro VZP:   mladší pracovník štábu oddělení logistické podpory štábu; PH – rotmistr, kvalifikační předpoklady – úplné střední vzdělání s maturitou, PT 9; BP „D“. Očekáváme praktické znalosti v oblastech logistiky (opravy techniky, MU 4.2, MU 2.1 a MU 4.1.). Podmínkou přijetí k VP je absolvování výběrového řízení. Strukturovaný životopis zašlete na adresu VÚ 7830 Křižíkova 12, Praha 8 – Karlín, PSČ 186 00, e-mail: vp.praha@seznam. cz. Kontakt: kpt. Ing. Radek Prei­ singer, alc. 205 138, fax 205 132  Velitel 103. střediska CIMIC/ PSYOPS nabízí volné místo pro VZP:   ml- specialista CIMIC – SH 42, PT-08, BZ „D“, AJ-2211, KvPo 03; VŘ-B výhodou. Kontakt o.z. Ing. Dr. Kanecký tel.: 428 405, fax 428 400

Vydává MO ČR Odbor komunikace a propagace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor Jan Procházka Grafická úprava Andrea Bělohlávková Kresby Jiří Král Jazyková korektura Jiřina Švarcová Foto na titulní straně Vladimír Marek V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OKP MO – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 11. 10. 2011 Toto číslo vyšlo dne: 17. 10. 2011 Kontakty do redakce Šéfredaktor Jan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: [email protected] Redaktoři Martin Koller telefon: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Pavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Grafik Andrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 e-mail: [email protected]

Různé

 Hledám za sebe náhradu ke 4. brn v Žatci, funkce střelec. Kontakt: tel. 721 158 856.  Hledám za sebe náhradu k VÚ 1825 Tábor, na pozici řidič strojního družstva ženijní čety velitelské roty, hodn. svobodník. Požadavky: ŘP sk. C (Tatra 810, 815), popř. sk. B, str. pr. UDS nebo KN výhodou. Kontakt: tel. 775 076 852; e-mail [email protected].

Představujeme odznak Za bojový kontakt, jehož zřízení se nyní připravuje

Nové prestižní ocenění Ministerstvo obrany připravuje zřízení nového odznaku Za bojový kontakt. Toto ocenění je určeno našim vojákům v činné službě, kteří v přímém střetu, osobně bojovali s protivníkem a při této akci byli bezprostředně ohroženi na životě. Odznak mohou získat také příslušníci ozbrojených sil jiného státu, kteří plnili úkol ve spolupráci s naší jednotkou, a v případech hodných zvláštního zřetele i jiné osoby. Samozřejmě za stejných podmínek jako vojáci v činné službě. Podmínky pro  jeho získání splní například rovněž obsluha lafetované zbraňové stanice, která svou činností v přímém bojovém střetu s protivníkem prokazatelně a efektivně přispěla k plnění úkolů své jednotky, případně člen posádky vrtulníku, který účinným použitím zbraně znemožnil či omezil bojovou činnost protivníka. Odznak může získat i osoba, která nemohla splnit výše uvedené podmínky v plném rozsahu, protože byla v důsledku činnosti protivníka zraněna nebo jinak zneschopněna, zachraňovala spolubojovníka, poskytovala bezodkladnou péči zraněným nebo odstraňovala nebezpečí způsobené činností protivníka a současně byla přímo ohrožena na životě nebo zdraví. Odznak bude udělovat ředitel Společného operačního centra Ministerstva obrany. „V souvislosti s naší zvyšující se angažovaností v Afghánistánu a trvale zhoršenou bezpečnostní situací v oblastech, kde působí české jednotky, se vojáci stále častěji dostávají do bojového kontaktu s protivníkem. To byl jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli zřídit tento odznak,“ vysvětluje ředitel Společného operační centra MO brigádní generál Aleš Opata. „Odznak Za bojový kontakt vychází z obdobného modelu u našich zahraničních partnerů, zejména jednotek USA. Na jeho vzniku jsme rovněž úzce spolupracovali s odborníky z Vojenského historického ústavu Praha. Všem vojákům je po návratu z mise tradičně udělována medaile Za službu v zahraničí. K tomuto vyznamenání obdrží příslušníci jednotky, kteří se dostali do bojového kontaktu s protivníkem, navíc tento nový odznak. Jeho vznik vyvolala potřeba diferencovat mezi vojáky, kteří se účastní přímých bojů, a těmi, kteří plní zabezpečovací činnosti. Jsem přesvědčen o tom, že vojákům, kteří se účastní bojových operací, vedou boj s protivníkem a získali tak bojovou zkušenost, tento odznak náleží právem a je pro ně i jistou formou ocenění a uznání.“ Odznak mohou získat i osoby, které splnily výše uvedené podmínky v minulosti. Musí to být ale po 1. 1. 2004. Při opakovaném splnění podmínek se jeho nositeli další odznak již neuděluje. Pro posuzování návrhů (žádostí) na udělení odznaku jmenuje ředitel Společného operačního centra MO komisi. Ta přezkoumává návrhy (žádosti) na udělení odznaku a podává k nim své stanovisko. Pokud dospěje k závěru, že z předložených podkladů nelze spolehlivě dokázat splnění podmínek pro udělení odznaku, vyzve navrhovatele k doplnění důkazů. Odznak má tvar obdélníku o rozměrech 15×40 mm. Na jeho šrafovaný podkres je horizontálně položen bleskovitě lomený pruh červené barvy, který vychází z prvků symboliky úderných jednotek. Základní motiv tvoří dva útočné nože vz. 75, které jsou položeny proti sobě tak, že jejich ostří směřuje dolů. Naproti hrotům útočných nožů jsou položeny trojice lipových lístků, řazených za sebou.

Liší se tedy zásadním způsobem od všech doposud zřizovaných pamětních odznaků na stuze. Což byl zřejmě také záměr. Odznak je vzestupně číslován a spolu s ním se předává stejně očíslovaný certifikát. Kopie certifikátu se zakládá do osobního spisu. Odznak se na vojenském stejnokroji nosí v souladu s čl. 83 RMO Všeob-P-47 (Stejnokrojový předpis). Seznam nositelů odznaku vede vrchní praporčík Společného operačního centra MO v knize odznaků Za  bojový kontakt.

Text a foto: Vladimír Marek Ilustrace: VHÚ Praha

Foto: International

Nejrozšířenějším kolovým obrněným vozidlem programu MRAP, které působí v Afghánistánu, je MaxxPro amerického konsorcia International a izraelské společnosti Plasan Sasa.