TĚŽKÉ OBJEKTY ČESKOSLOVENSKÉHO OPEVNĚNÍ Z LET S PŘIHLÉDNUTÍM K ÚZEMÍ JIŽNÍ MORAVY

Üst'r. knihovna jil. lak., Brno

:

ická f a k u l t a Masarykovy U n i v e r z i t y v Brně

s t o r i c k ý ústav Knihovna

s t u d i j n í rok 2 0 0 1 / 2 0 0 2 FF MU B r n o

2 5 7 0 3 0 3 3 6 3

TĚŽKÉ OBJEKTY ČESKOSLOVENSKÉHO OPEVNĚNÍ Z LET 1935 - 1938 S PŘIHLÉDNUTÍM K ÚZEMÍ JIŽNÍ MORAVY B a k a l á ř s k á práce

: p r a c o v a l : Ondřej M e r t a , h i s t o r i e - m u z e o l o g i e , 5. ročník konzultant:

PhDr. Libor V y k o u p i l , PhD.

Brno 2002

P r o h l a š u j i , že j s e m tuto b a k a l á ř s k o u práci v y p r a c o v a l sám a uvedl v ní v e š k e r o u l i t e r a t u r u a o s t a t n í z d r o j e , které j s e m p o u ž i l .

V Brně dne

%\Ml

.:lÄ.

OBSAH SEZNAM Z K R A T E K

str. 3

I.

ÚVOD

str. 5

II.

DŮVODY VÝSTAVBY Č E S K O S L O V E N S K É H O

III.

OPEVNĚNÍ

str. 6

V Ý V O J PROGRAMU U P E V Ň O V A C Í C H PRACÍ

str

1. PŮVODNÍ KONCEPCE

str. 10

2. HUSÁRKŮV KONEČNÝ PROGRAM

str. 10

10

3. ÚPRAVY HUSÁRKOVA U P E V Ň O V A C Í H O PROGRAMU

str. 15

4. REAKCE NA OBSAZENÍ RAKOUSKA NĚMECKOU ARMÁDOU

str. 16

5. POSLEDNÍ ÚPRAVY OPEVŇOVACÍHO PROGRAMU

str. 17

IV.

Z K U Š E B N Í OBJEKTY A Z A P O Č E T Í STAVBY

str. 19

V.

ŘÍZENÍ VÝSTAVBY

str. 22

VI.

C H A R A K T E R I S T I K A S A M O S T A T N Ý C H OBJEKTŮ

str. 25

1. LINIE OPEVNĚNÍ

str. 25

2. I Z O L O V A N É PĚCHOTNÍ SRUBY

str. 26

3. I Z O L O V A N É D Ě L O S T Ř E L E C K É SRUBY

str

4. I Z O L O V A N É MINOMETNÉ KOPULE

str. 30

I N T E R I É R P Ě C H O T N Í H O SRUBU

str. 32

VII.

V l i l . PŘEKÁŽKY IX.

str. 38

J E D N O T K Y URČENÉ K OSTRAZE A OBRANĚ OPEVNĚNÍ

X.

29

str. 39

OSUDY TĚŽKÝCH OBJEKTŮ Č E S K O S L O V E N S K É H O O P E V N Ě N Í PO ROCE 1938

str. 40

XI.

TĚŽKÉ OPEVNĚNÍ NA JIŽNÍ MORAVĚ

str

XII.

ZÁVĚR

str. 59

49

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

str. 61

SEZNAM PŘÍLOH

str. 65

PŘÍLOHY

Seznam zkratek: AČR arm. gen. a. s. div. gen. IDS IMS Ko-S kpt. žen. KPÚV K-S KVH kW LO LT MJ mjr. žen. MJ-S MO MO-S N-S npor. pech. npor. stav. OMS OP OP-S pplk. pech. plk. stav. pplk. žen. ppor. děl. por. stav. por. žen. PT PTK PvK SP škpt. pech. škpt. žen. ŘOP

Armáda České republiky armádní generál akciová společnost divizní generál izolovaný dělostřelecký srub izolovaný minometný srub srub stavebního úseku Komárno kapitán ženijního vojska kanón proti útočné vozbě srub stavebního úseku Králíky klub historického vojenství kilowatt lehké opevnění lehký tank Morava-jih major ženijního vojska srub stavebního úseku Morava - j i h Moravská Ostrava srub stavebního úseku Moravská Ostrava srub stavebního úseku Náchod nadporučík pěchoty nadporučík stavebního vojska štěrbinová čistička odpadních vod Opava srub stavebního úseku Opava podplukovník pěchoty plukovník stavebního vojska podplukovník ženijního vojska podporučík delostrelectva poručík stavebního vojska poručík ženijního vojska protitankový protitankový kanón pevnostní kanón strážní prapor štábní kapitán pěchoty štábní kapitán ženijního vojska ředitelství opevňovacích prací

3

SPČSOB Tč TMB TO VKPL VSÚ VÚ VÚA vz. VŽV ZHN ZLO ZÚ ZW ŽSV

Společnost přátel československého opevnění Brno tančík Technické muzeum v Brně těžké opevnění velký kulomet proti letectvu vojenský stavební úsek vojenský útvar vojenský ústřední archiv vzor velitelství ženijního vojska zbraně hromadného ničení zajištění lehkého opevnění zvláštní útvar zemské vojenské velitelství ženijní stavební velitelství

4

I. Úvod V roce 1999 bylo z bojové pohotovosti Armády České republiky vyjmuto šest izolovaných pěchotních srubů nacházejících se na jižní Moravě a v sou­ časné době je zvažován jejich další osud. Nejpravděpodobněji dojde k předání do užívání některému z mnoha zájemců z řad soukromých osob, různých spol­ ků, ale i muzejních institucí. Jedním z nich je i Technické muzeum v Brně, jehož je autor textu zaměstnancem. V případě převedení objektů uvažuje TMB o zpřístupnění některého ze srubů veřejnosti a o zřízení muzejní expozice.1 Tato situace mě přivedla na myšlenku pokusit se vyhledat v současné době dostupné informace o těžkých objektech československého opevnění z let 1935-38 nacházejících se na území České republiky a zvláště na jihu Moravy, které by mohly být využity při budování zmíněné expozice a toto téma jsem si také vybral jako předmět své bakalářské práce.

' Korespondence TMB s Ministerstvem obrany České republiky, Vojenskou ubytovací a stavební správou, Vojenskou územní správou v Břeclavi a Znojmu. Zona, P. (bývalý velitel VUS Znojmo): ústní konzultace - říjen 2000, červen 2001.

5

II. Důvody výstavby československého opevnění Když se v roce 1933 dostal k moci Adolf Hitler, prudce vzrostlo ne­ bezpečí německého útoku na Československo. To jen urychlilo vojenské přípravy republiky na obranu proti ohrožení ze strany našeho agresivního souseda. Jedním z důležitých kroků byla rozsáhlá reorganizace armády, jež se projevila hlavně v nově pojímaném charakteru a složení vyšších těles a do značné míry i v nově chápané úloze vojskových útvarů. Současně došlo i ke značným změnám v dislokaci vojsk. Od roku 1935 byla nově zajištěna ostraha a kryt státních hranic jednotlivými pěšími pluky a hrani­ čářskými prapory, koncem roku 1936 byly vytvořeny sbory jako nové vyš­ ší jednotky. Otázka modernizace výzbroje úzce souvisela s přijetím zásadní koncepce obrany republiky.2 Cesty k zastavení německého útoku byly dvě: buď opevnit hranice jako Francie a Belgie a bránit se úpornou obranou na místě, nebo volit druhou variantu - motorizovat armádu, vyzbrojit ji tanky, vybudovat mo­ derní letectvo a vést aktivní obranu. Tento druhý směr se v pozdější vál­ ce ukázal jako progresívnejší, ale v tehdejším Československu ještě nedozrála doba k jeho aplikaci. Velení armády dospělo nakonec k názo­ ru, že opevnění snáze než polní armáda splní nejzávažnější úkoly naší obrany: • Vedení účinné obrany s využitím výhodného terénu a usnadnění ústupového manévru armády ve směru západ - východ. • Úsporu živé síly. • Zajištění mobilizace vojsk a jejich nerušené soustředění v nástupo­ vých prostorech. • Ochranu důležitých administrativních, průmyslových a komunikač­ ních středisek. • Zajištění volnosti manévru polní armády. • Čelit náhlým vpádům provedeným rychlými jednotkami nepřítele.3 Pro stavbu opevnění však hovořily i další argumenty:

2 3

Šrámek, P.: Československá armáda v roce 1938. Brno-Náchod 1996. s 11, 12. Aron, L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938. Náchod 1998. s. 8. 6

• Značná délka státních hranic v poměru k počtu mužů, které jsme mohli mobilizovat, vztahy Československé republiky se sousedy i tvar státu. 4 • Tvar státního území vyžadoval, aby byl nepřítel zastaven co nejblíže u hranic, což platilo zejména ve směru sever - jih; • Dožívající tanky Renault FT 17, nepodařené tančíky Tč-33 a lehké tanky vz. 34, používané v armádě v době, kdy se rozhodovalo o kon­ cepci obrany, rozhodně nepodpořily úvahy o ofenzivní variantě; tan­ ky, které později proslavily náš průmysl, existovaly tehdy nejvýše v prototypech (lehké tanky LT 35 a LT 38).5 • Útočnou techniku mohlo vyrábět jen několik málo firem, naproti to­ mu ke stavbě opevnění (zejména lehkého) byly využity téměř dvě stovky stavebních firem, což bylo zárukou rychlé realizace rozsáhlých opevňovacích prací. Výstavba opevnění zároveň vytvářela nové pra­ covní příležitosti pro několik desítek tisíc dělníků, postižených nedáv­ nou hospodářskou krizí.6 • Přestože tehdejší Československo patřilo k průmyslově nejrozvinu­ tějším státům Evropy, v motorizaci dopravy značně zaostávalo. Au­ tomobilová základna byla slabá, nejednotná a roztříštěná. • Prudký růst vojenské síly fašistického Německa postupně vylučoval možnost ofenzivní činnosti čs. armády. Po reálném zhodnocení situ­ ace zůstávala Československu jen možnost vedení usilovné obrany s očekávanou pomocí spřátelených velmocí - zejména Francie a So­ větského svazu, se kterými jsme však neměli společné hranice a je­ jichž pomoc se tedy mohla projevit jen nepřímo a až po určité době.7

4

Délka státní hranice byla 4120 km, z toho s Německem 1545 km, po obsazení Rakouska 2103 km, s Maďarskem 832 km, s Polskem 984 km a pouze 201 km s Rumunskem, tehdejším spo­ jencem ČSR, s ostatními sousedy panovaly více či méně napjaté vztahy. Známá jsou také slova francouzského generála Pellé o nutnosti bránit ČSR pomocí zahraniční diplomacie. Minařlk, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československá zeď. Brno 1993. s. 4. Šrámek, P.: Československá armáda v roce 1938. Brno-Náchod 1996. s. 13. 5 Francev, V. - Kliment, Ch.: Československá obrněná vozidla 1918-1948. Praha 1999. s. 5154, 55-61,61-86,89-102. 6 Ovšem stále se zvyšujícímu tempu výstavby nestačila nakonec ani tato kapacita. 7 Minařlk, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československá zeď. Brno 1993. s. 4,5. Šrámek, P.: Československá armáda v roce 1938. Brno-Náchod 1996. s. 22-24. Aron, L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938. Náchod 1998. s. 8-9. 7

• Výstavba stálého opevnění byla v tomto období celoevropským trendem. 8 Po posouzení všech hledisek se velení čs. armády, silně ovlivněné francouzskou vojenskou doktrínou, po několikaměsíčních

jednáních

v letech 1933-34 definitivně rozhodlo pro koncepci strategické obrany ve stálých železobetonových opevněních, vybavených kvalitními zbraněmi a dobře vycvičenou osádkou. Současně však měla pokračovat i moderni­ zace manévrovací části armády, jež měla být připravena k operativnímu nasazení proti nepříteli, který by prolomil pevnostní linii. Pro celý program výstavby opevnění bylo vládou uvolněno 10 miliard 14 milionů Kč, osádku mělo tvořit téměř 100 tisíc mužů ve 42 pevnost­ ních praporech. Tato čísla nebyla tak ohromující, jak se může na prvý pohled zdát. V jedné ze studií dokazovali vojenští specialisté, že na nej­ ohroženějším úseku mezi Odrou a Labem o délce asi 400 km může ne­ přítel nasadit 30 až 35 divizí. My bychom museli k obraně tohoto prostoru vyčlenit minimálně 25 až 30 pěších divizí, což bylo vyloučeno pro nedo­ statek lidí, výzbroje a materiálu (pro porovnání - za mobilizace v září 1938 postavila čs. armáda celkem 42 divizí, čímž vyčerpala všechny re­ zervy). Postavení jedné pěší divize, včetně vyzbrojení a munice, přišlo v té době asi na 150 milionů Kč. Třicet divizí by vyžadovalo asi 600 tisíc mužů a náklady asi 4 500 milionů Kč. Souvislé těžké opevnění v délce 330 km by bylo třeba obsadit 45 tisí­ ci muži, další asi dvě divize by byly nutné pro obranu Krkonoš a Jesení­ ků, kde by opevnění jen přehrazovalo komunikace, a 4 divize (pokud možno motorizované) jako pohyblivé zálohy - celkem tedy asi 165 tisíc mužů. Při nákladech 12,5 milionů Kč na jeden běžný kilometr souvislého opevnění s výzbrojí a municí by stálo opevnění zhruba stejně jako posta­ vení polních jednotek, avšak přineslo by úsporu 335 tisíc mužů.9

Stálé opevnění bylo budováno v Belgii, Finsku, Francii, Itálii, Německu, Nizozemí, Polsku, Řecku, SSSR, Švýcarsku, na Gibraltaru a Maltě. Bílek, J.: Evropská stálá opevněni 1918-1945, Náchod 1988, 60 s. Kedryna, A. - Jurga, R.: Grupa Warowna „Schill". Krakow 1994. 43 s. Kedryna, A. - Jurga, R.: Grupa Warowna „Ludendorff". Krakow 1995. 39 s. Kupka, V.: Průvodce po Maginotově linii. Dvůr Králové nad Labem 1997. 88 s. Kupka, V.: Metaxasova linie. Dvůr Králové nad Labem 2001. 167 s. Perzyk, B. - Miniewicz, J:: Miedzyrzeckirejon umocniony. Warszawe 1993. 90s. Varoqui, R.: Maginotova linie. Dělostřelecká tvrz A 19 Hackenberg. Dvůr Králové nad Labem 1998. 91 s. 9 Aron, L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938. Náchod 1998. s. 9. 8

O správnosti či nesprávnosti koncepce obrany v opevnění byla už napsána řada úvah. Na její obhajobu nutno připomenout, že se ke stavbě fortifikací ve třicátých letech uchýlila většina významných evropských států. Průběh druhé světově války sice ukázal, že žádné opevnění neza­ drželo útočníka; jen výjimečně se však dařilo prorážet linie z chodu a bi­ tvy o opevnění patřily vždy mezi nejkrvavější. Ještě téměř na konci války kladly ustupující německé oddíly v narychlo obsazených pevnostech Pomořanského valu, Meziříčního opevněného rajónu a našeho opevnění u Ostravy a Opavy houževnatý odpor Rudé armádě.10 Nelze též pomi­ nout, že ani po válce nebyla myšlenka opevnění zcela zavržena: Fran­ couzi obnovovali Maginotovu linii, Švýcaři podrobně studovali poznatky z pevnostních bojů a aplikovali je na své podmínky. I naše ŘOP obnovilo po válce svou činnost a do konce čtyřicátých let připravovalo obnovu a dostavbu pevností. Dokonce i ještě v době zcela nedávné se jistá část vojenských kruhů snažila oživit myšlenku na vojenské využití čs. opev­ nění, ovšem vzhledem k našemu vstupu do NATO jsou to patrně posled­ ní pokusy oživit zastaralou doktrínu obranné války.11

Chvojka, C: Poznámky k hospodářské problematice československého pevnostního systému ve třicátých letech, In: Historie a vojenství, 1964, č. 5, s. 764-792. 10 Perzyk, B. - Miniewicz, J:: Miedzyrzecki rejon umocniony. Warszawe 1993. 90 s. Kopecký, M.: 1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR, Praha 2001, s. 174-190. Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československá zeď. Brno 1993. s. 156-158. 11 Míříme na spojence, In: Týden, 1997, č. 32, s. 52-63. 9

III. Vývoj programů opevňovacích prací12 Výstavba československého předválečného opevnění se po počáteč­ ních improvizacích řídila postupně třemi základními programy. Shodou okolností byl každý z těchto programů změněn dříve, nežli mohl být ve větší míře realizován.

1. Původní koncepce První opevňovací program byl schválen poradou Ředitelství opevňo­ vacích prací dne 12. prosince 1935 a předpokládal výstavbu souvislých úseků pouze těžkého opevnění v pěti etapách. Druhý program vzala vláda republiky na vědomí dne 5. června 1936. Rovněž tento program předpokládal výstavbu jen souvislých úseků těž­ kého opevnění, rozčleněnou do čtyř etap. Ještě před rozpracováním plá­ nu však vydal ministerský předseda pokyn k zahájení opevňovacích prací současně ve všech úsecích, aby tak bylo demonstrováno odhodlání re­ publiky hájit celistvost svého území. Pokyn bylo možné splnit pouze s využitím lehkého opevnění, proto musela být změněna celková kon­ cepce opevnění. Třetí program výstavby z konce roku 1937 již respektoval změněnou situaci a je znám jako tzv. „Husárkův konečný program". V následující studii je podrobně rozebrána jeho realizace a vývoj v roce 1938, kdy in­ tenzita výstavby vrcholila a současně do ní radikálně zasahovaly vnější vlivy.

2. „Husárkův konečný program" Komplexní studii výstavby našeho opevnění, shrnující dosud prove­ dené práce a vytyčující program prací na příští léta, zpracoval a dne 9.

12

Aron, L. a kolektiv: Československé opevněni 1935-1938. 2. opravené vydání. Náchod 1998. s. 12-22. Šrámek, P.: Československá armáda v roce 1938. Brno-Náchod 1996. s. 22-26. Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československá zeď. Brno 1993. s. 6-8. Vondrovský, /.; Vývoj opevňovaclho programu Československa v roce 1938, In: Fortsborník č. 2, Brno, SPČSOB 1996, s.5-13. 10

listopadu 1937 předložil ke schválení ředitel opevňovacích prací a podnáčelník hlavního štábu čs. armády divizní generál Karel Husárek.13 Husárkova studie zdůraznila, že se hlavním prvkem čs. pevnostní soustavy stávají dva sledy lehkých kulometných pevnustek, vyztužené v důležitých prostorech předsunutými těžkými sruby. Souvislé pásmo těžkého opevnění mělo být budováno prakticky pouze na nejohroženější trase mezi řekou Odrou a Krkonošemi. Studie současně řešila i plán vý­ stavby vnitrozemských linií, čímž vyvracela častou námitku kritiků lineár­ ního opevnění - příliš mělkou linii obrany, po jejímž proražení mohl nepřítel rychle rozvíjet útok do týlu. Realizací Husárkových záměrů, v průběhu roku 1938 dále zdokonalovaných, by armáda získala odolné, do hloubky členěné opevněné postavení, silně omezující operační mož­ nosti útočníka. Pro potřeby opevňování rozdělil gen. Husárek území Československa na čtyři předpokládaná válčiště: Severní válčiště, které zahrnovalo prostor mezi řekami Labe a Odra, s prodloužením až po Jablunkov. Toto válčiště na sebe soustřeďovalo největší pozornost, protože při eventuelním napadení Československa Německem jako hlavním nepřítelem muselo zajistit dlouhotrvající obranu na místě a tím krýt boky armády, bojující uvnitř státu. Západní válčiště zahrnovalo území Čech ležící západně Labe a Vlta­ vy. V tomto prostoru nebylo možno počítat s trvalou obranou na místě, musela však zpomalit postup nepřítele do nitra státu, získat čas k prove­ dení mobilizace čs. armády a k provedeni evakuace. V případě nadměr­ ného tlaku útočníka museli být zdejší obránci schopni spořádaného ústupového boje se zdržením na předem připravených pozicích. Jižní válčiště sousedilo v době zpracování „Programu" s nepříliš ne­ bezpečným Rakouskem. Proto, i když mělo stejně jako válčiště severní zajistit zejména na jižní Moravě obranu na místě, byly pro jeho přípravu vyčleněny jen omezené prostředky. Slovenské válčiště se týkalo především hranice s Maďarskem. Zdejší opevnění mělo usnadnit mobilizaci, zajistit nástup sil, udržet předmostí Bratislavy a zabránit útoku do Podunajské nížiny přes řeku Ipeľ. Směrem k východu význam válčiště klesal.14 " K osobě divizního generála Karla Husárka viz: Šrámek, P.: Generál Karel Husárek, In: Fortsbornfk č. 7, Brno, SPČSOB 2000, s. 25-49.

11

Hranice s Polskem byla sice také považována za ohroženou, avšak pro naléhavost jiných prací byla realizace zdejšího opevnění odsunuta až na poslední pořadí v naději, že se hranici podaří udržet diplomatickou cestou. Výjimku tvořilo Ostravsko, které bylo zahrnuto do severního vál­ čiště, protože by případný polský útok, nebo německý útok přes cíp pol­ ského území, mohl nepříjemně zasáhnout zdejší průmyslovou oblast. Program byl časově rozložen do čtyř etap, nejzasším termínem pro dokončení všech fortifikačních prací byl rok 1951, kdy mělo stát přibližně 1 276 těžkých a 15 463 lehkých pevnůstek. První etapa, nejdůležitější a nejrozsáhlejší, v níž by došlo k vybudo­ vání kompletního lehkého a větší části těžkého opevnění včetně stabil­ ních překážek, měla skončit v letech 1941-42. Druhá, obsahující vyztužení již vybudovaných čar na jižním Sloven­ sku, u Prahy a v západních Čechách těžkými uzávěry, měla proběhnout vletech 1941-45. Třetí, s uzávěry na jižní Moravě a ve druhém postavení na severním válčišti, měla začít po roce 1946. Čtvrtá etapa řešila na závěr programu opevnění polské hranice. Náčelník hlavního štábu arm. gen. Ludvík Krejčí schválil předložený program s určitými odchylkami dne 22. prosince 1937. Vzápětí taktická skupina ŘOP podrobně rozpracovala úkoly pro rok 1938 s výhledem na další léta a 4. ledna 1938 je prostřednictvím Zemských vojenských veli­ telství (ZVV) rozeslala až na úroveň velitelů sborových oblastí. Při podrobném vyhodnocení se ukázalo, že důsledné dodržení poža­ davku na vybudování dvou sledů objektů lehkého opevnění na všech ča­ rách není z kapacitních a finančních důvodů možné, proto byl na mnoha méně ohrožených úsecích v horách a v lesích zřizován druhý sled pouze v okolí komunikací. Severní válčiště - nezávisle na budování těžkého opevnění měla ještě v roce 1938 celé pohraničí od Českého Těšína na východě po Labe na západě přehradit souvislá linie lehkých kulometných pevnůstek, na mnoha místech už v předchozím roce téměř dokončená. Na pravém bře­ hu Labe mělo opevnění pokračovat k jihu až po Mělník už jen formou uzávěrů přechodů přes řeku. Pro velký význam města Opavy měl vyrůst 14

Vondrovský, I.: Opevnění z lez 1936-1938 na Slovensku. Varnsdorf 1993. 67 s.

12

jižně od ní opevněný oblouk: Dále mělo být započato budování druhé obranného postavení v trase Liběchov - Mimoň - Ještěd - Jilemnice, s pokračováním v následujících letech přes Dvůr Králové nad Labem, Žambeřic a Červenou Vodu až do kopců Hrubého Jeseníku.15 V horském masivu se s 2. postavením nepočítalo, zato se zde uvažovalo o zřízení krycího postavení, vysunutého do předpolí a táhnoucího se od obce Vá­ penná téměř až k Bohumínu. V plánu bylo i eventuelní prodloužení opev­ něné linie proti Polsku od Českého Těšína až k Jablunkovu a příprava dvou vnitrozemských ústupových příček - od Králík přes Českomorav­ skou vrchovinu k jihu a od Opavy přes Hranice a Napajedla ke Kútům. V roce 1938 mělo být dokončeno již rozestavěné pásmo těžkého opevnění v nejohroženějším úseku od Bohumína po Krkonoše, s meze­ rami jen v těžko prostupných horských masivech včetně mokřin u řeky Opavy. Krkonošské průsmyky měly uzavřít jen nesouvislé uzávěry. V pozdějších letech by přišla na řadu stavba dalších uzávěrů údolí v Ji­ zerských a Lužických horách, zesílení do té doby jen lehce opevněných přechodů přes Labe mezi Děčínem a Litoměřicemi a vyztužení nejdůle­ žitějších prostorů 2. obranného postavení. Pokud by se nezlepšily vztahy s Polskem, protáhlo by se na východě pásmo těžkých srubů podél řeky Olše až po Třinec. Celý tento program měl trvat do roku 1942, avšak už v letech 193940 mělo být zdejší těžké opevnění velmi pokročilé a dobře schopné obrany i proti překvapivému útoku. Západní válčiště - pro opevnění Čech západně řek Labe a Vltava existovaly dvě možnosti: vybudovat nesouvislé uzávěry těžkého opevnění po celé délce pohraničních hor, anebo vybudovat souvislé opevnění hlouběji ve vnitrozemí, na čáře Roudnice nad Labem řeky Ohře, Blšanka a Střela - Stříbro - Klatovy - Sušice - Český Krumlov. První varianta se připravovala v r. 1936 na žádost předsedy vlády, ale vyžadovala by vy­ budování tří stovek srubů na frontě 300 km dlouhé, což nebylo v dohled­ né době prakticky proveditelné. Druhá varianta byla výhodnější, trasa vedla více-méně po jazykové hranici, s výhodou využívala řek jako přiro­ zených protitankových překážek, vyžadovala nižší finanční náklad a už koncem roku 1937 bylo zdejší lehké opevnění stavebně značně pokroči-

15

Beneš, J. a kolektiv: Liběchovská příčka. Dvůr Králové nad Labem 2000. 79 s.

13

lé. Proto byla přijata druhá (vnitrozemská) varianta, i když nebylo vylou­ čeno, že se někdy v budoucnu jednotlivé těžké uzávěry v Krušných ho­ rách, v Českém lese a na Šumavě zřídí. V roce 1938 se mělo především dokončit vybudování souvislé opev­ něné čáry od Roudnice nad Labem po Klatovy, dále až po Český Krum­ lov mohly být v těžko průchozích prostorech eventuelně ponechány mezery. Na toto postavení se mělo spojkou napojit i dosavadní opevnění v podhůří Krušných hor. Dokončit se mělo i opevnění bezprostředně chránící Prahu a provést jeho pokračování podél Vltavy k severu po Měl­ ník a k jihu po Hlubokou n. Vltavou a dále k rybníku Rožmberk.16 Pro další léta výstavby se plánovalo zesílení již vybudovaných, ale příliš řídkých čar v Podkrušnohoří a na Šumavě. Klíčové mosty přes Vlta­ vu - u Kamýku, Týna a Temešváru - měla chránit opevněná předmostí.17 S výstavbou těžkého opevnění se v r. 1938 na západním válčišti nepo­ čítalo. Až v budoucnu by mělo vyztužit pražskou čáru, hlavní vnitrozem­ ské postavení a popřípadě i už zmíněné uzávěry v pohraničních horách. Jižní válčiště - vhledem k malému vojenskému nebezpečí ze strany Rakouska byla trasa mezi Českým Krumlovem a Slavonicemi zatím po­ važována za dostatečně zajištěnou nesouvislými lehkými pevnůstkami z roku 1936, mimo to měla po rybník Rožmberk zasahovat odbočka Vl­ tavské linie. Trasa podél jihomoravské hranice byla již také zajištěna, jak opevněním z roku 1936, tak i novějšími typy pevnůstek z roku 1937 a ani zde se, mimo dokončení programu z minulého roku, nepočítalo s další výstavbou lehkého či těžkého opevnění.18 Až v následujících letech se mělo přistoupit k vyztužení hlavního obranného postavení těžkými sruby v rovinatém terénu mezi řekou Mora­ vou a Vranovem. Eventualitou zůstávalo vybudování druhého obranného postavení na jižní Moravě.19

16

Hřídel, K. - Lásek, R.: Opevnění z let 1936-38 na Šumavě. Dvůr Králové nad Labem 1996. 63 s. Lásek, R.: „Pražská čára". Vnější obrana Prahy. Dvůr Králové nad Labem 1995. 75 s. Lásek, R.: Vltavská linie. Dvůr Králové nad Labem 1998. 58 s. 17 Lásek, R.. Vltavská linie. Dvůr Králové nad Labem 1995. 58 s. 18 Fic, T. - Fic, V.: Československá opevněni z let 1936 - 1938 v prostoru Uherčic (okr. Znoj­ mo), zpracováno v rámci grantu MK ČR Průzkum, záchrana a prezentace SZ Uherčice a parko­ vého areálu". Památkový ústav v Brně 2000. 19 Fic, T. - Fic, V.: Soubor objektů LO vz. 37 v geografickém úseku Přibice - Bohutice (okr. Břeclav a Znojmo). Památkový ústav v Brně 1998.

14

Slovenské válčiště - na maďarské hranici mělo být v r. 1938 od Du­ naje u Štúrova (Parkaně) po rumunskou hranici dokončeno lehké opev­ nění jak na krycím, tak na hlavním obranném postavení a vybudovány uzávěry přes dolní tok Hronu. Na dolním toku řeky Moravy měly vyrůst uzávěry přechodů i souvislé obranné postavení až v dalších letech. Výstavba těžkého opevnění neměla v r. 1938; mimo dokončení prací u Bratislavy a Komárna, pokračovat. Až v budoucnu měly vyztužit hlavní obranné postavení nesouvislé těžké uzávěry. Opevnění polské hranice mělo přijít na řadu teprve v posledním po­ řadí, i zde by se jednalo jen o nesouvislé uzávěry údolí a komunikací s využitím těžkých i lehkých objektů.20

3. Úpravy „Husárkova opevňovacího programu" Krátce po rozeslání programu muselo ŘOP rozhodnout o různých po­ žadavcích na drobné úpravy: Ještě v lednu byla doplněna trasa druhého postavení v severozápad­ ních Čechách o příčku k hlavnímu obrannému postavení u Chrastavý, aby tak byl izolován případný německý útok ve směru Žitava - Česká Lípa od směru Liberec - Turnov. Příprava zbývající východní trasy byla naopak odsunuta naneurčito. Z finančních důvodů nebyl, až na čtyři výjimky v Krkonoších, schvá­ len požadavek na doplnění resp. nahrazení lehkého opevnění v Krkono­ ších, Jizerských a Lužických horách s ohledem na obvykle dlouhotrvající vysokou sněhovou pokrývku asi 32 „arabskými" typy těžkých objektů.21 Žádosti o pokračování druhého obranného postavení přes Jeseníky a dále na východ až po Smolkov, o zesílení některých částí hlavního obranného

postavení na severní Moravě třetím sledem

pevnustek

a o zrušení plánu na vybudování oblouku jižně Opavy posoudilo ŘOP tak, že souhlasilo s realizací 3. sledu v prostoru východně Bruntálu, tr­ valo na oblouku u Opavy (zanedlouho ho však z plánu stejně vypustilo) a rozhodnutí o druhém postavení ponechalo na budoucnu.

Vondrovský, /.: Opevnění z lez 1936-1938 na Slovensku. Varnsdorf 1993. 67 s. Kritéria dělení těžkých objektů na „arabské" a „římské" (či „araby" a Jímaný") viz kapitola Cha­ rakteristika samostatných objektů. 21

15

Na vltavské čáře bylo schváleno vyklenutí linie na levý (západní) břeh u Týna, aby tak vzniklo alespoň malé předmostí.22

4. Reakce na obsazení Rakouska německou armádou Krátce po přijetí „konečného" opevňovacího programu se radikálně změnila strategická situace Československa a program musel být pří­ slušně revidován. Dne 12. března 1938 totiž fašistické Německo obsadilo do té doby neutrální Rakousko a tím obnažilo dosud poměrně bezpečnou jižní hranici. Ještě téhož dne se sešla na ROP porada, která rozhodla o nejbližších opatřeních, 13. dubna pak byl vydán „Dodatek k programu opevňovacích prací na rok 1938". Hlavní úsilí mělo nyní směřovat (mimo čáry Odra - Krkonoše) k opevnění jižní Moravy a jižních Čech. Naproti tomu bylo rezignováno na další obranu západního pohraničí a opevňovací práce se tu měly posunout až na budoucí hlavní čáru obrany Chrasta­ vá - Liběchov - řeka Ohře - řeka Blšanka. Na severním válčišti se nová situace projevila zejména zadáním prací na dalších úsecích těžkého opevnění od Opavy k západu, v Jestřebích horách a uzávěrů v Krkonoších a Jizerských horách. Intenzivně se do­ končovaly plány opevnění hřebenu Králického Sněžníku a připravovalo se další opevnění u Třince, v Jeseníkách, Orlických a Jestřábích horách a na příčce od Chrastavý k jihu. 23 Lehké opevnění bylo na východě prodlouženo až za Jablunkov, na západě bylo naopak zvažováno, zda vůbec v jeho výstavbě od Chrastavý k Labi pokračovat. Nakonec převládl názor dobudovat úsek podle původ­ ních zámyslů; aby tak byl co nejdéle zbržděn postup nepřítele a tím zís­ kán čas ke spolehlivému obsazení příčky, která se intenzivně budovala. Prozatím však byla odsunuta příprava další trasy zdejšího druhého po­ stavení a zcela byla zrušena stavba uzávěrů na břehu Labe. Díky rychlé výstavbě těžkého opevnění také odpadla nutnost oblouku jižně Opavy a pro nával jiných prací se přestalo uvažovat o předsunutém krycím po­ stavení v Jeseníkách a o obou vnitrozemských ústupových příčkách.

22

Lásek, R.: Vltavská linie. Dvůr Králové nad Labem 1998. 58 s. Novák, J.: Těžké opevněni. Odra - Krkonoše. 1. dli - projekce a výstavba. Jablonné nad Orli­ cí 1999. 109 s. 23

16

Západní válčiště dostalo jednoznačně charakter ústupového bojiště, určeného k získání času. V souvislosti s tím byla zrušena příprava spojky mezi podkrušnohorským a vnitrozemským opevněním a uvažované zesí­ lení podkrušnohorské linie se ztenčilo na pouhé čtyři lehké objekty. Jižní válčiště získalo po anšlusu Rakouska přinejmenším stejnou dů­ ležitost jako válčiště severní. Proto bylo už 5. dubna nařízeno doplnit do­ savadní linii na jižní Moravě stavbou nových pevnůstek a zesilováno bylo i první obranné postavení v jižních Čechách. Od léta se hlouběji ve vnit­ rozemí stavělo i předtím zpochybňované druhé obranné postavení. S ob­ divuhodnou rychlostí se podařilo připravit projekt těžkého opevnění a už od konce května ho začaly stavební firmy realizovat. Slovenské válčiště bylo v západní části rovněž silně ohroženo oddíly Wehrmachtu, proto byla na úkor dolního Hronu urychlena stavba uzávěrů na řece Moravě včetně hlavního postavení v pozadí. Do konce roku se tu měly začít budovat i těžké objekty. Přijatými opatřeními se zvýšil počet projektovaných lehkých pevnůs­ tek asi o jeden a půl tisíce.

5. Poslední úpravy opevňovacího programu I po vydání dubnového „dodatku" docházelo k různým drobným úpra­ vám opevňovacích záměrů, později už také docházely na ŘOP návrhy na postup prací v následujícím roce. Poslední změny v opevňovacím pro­ gramu byly schváleny v srpnu 1938. Na severním válčišti bylo rozhodnuto přece jen vybudovat pásmo lehkého opevnění na Labi, avšak pouze mezi Děčínem a Ústím nad La­ bem. Krátce před přijetím mnichovského diktátu byla též nařízena další výstavba krátkého úseku druhého postavení jižně Králík včetně urychle­ ného vyprojektování nového záchytného pásma LO v západní části Je­ seníků, v týlu těžkého opevnění. Až na výjimky pozastavené druhé postavení se mělo realizovat v roce 1939, přičemž se však oproti původním záměrům mělo v Orlických ho­ rách blíže přimknout k prvnímu postavení, aby nepřítel nemohl rozvinout svůj případný úspěch. Za stejným účelem byly navrženy i dvě příčky v Krkonoších.

17

Na západním válčišti se začalo zesilovat opevnění pod Krušnými ho­ rami, protože se zatím nedařilo přesunout válečné sklady za vnitrozem­ skou opevněnou linii. Nově se také mělo propojit opevnění u Liběchova s linií na Ohři, aby tak vznikl souvislý opevněný oblouk, schopný nést hlavní tíhu bojů o centrum Čech. U Velvar bylo vytýčeno několik pěchot­ ních srubů. Na jižním válčišti se měla v nadcházejícím roce podstatně zesílit linie ležící na východ od Českého Krumlova a několik příček mezi prvním a druhým obranným postavením mělo eliminovat možnosti nepřítele při případném proražení pohraniční linie. Také na slovenském válčišti došlo k neplánovanému rozšíření pro­ gramu, protože bylo rozhodnuto opevnit slovenský břeh Dunaje. Čs. rozvědka totiž zjistila na maďarské straně řeky provádění

průzkumu

důstojníky Wehrmachtu. Všechny tyto úpravy však přišly příliš pozdě a do kapitulace se na­ nejvýše podařilo práce formálně zahájit. Celkově však výstavba opevnění dosáhla během roku 1938 neuvěřitelného tempa. Na betonáži těžkého opevnění se podílelo 25 stavebních firem, na lehkém opevnění to bylo téměř 130 firem. Lze předpokládat, že pokud by 30. září 1938 nedošlo k podpisu Mnichovské dohody a k následnému odstoupení čs. pohraničí, byl by stavební program pro rok 1938 nejen splněn, ale pravděpodobně i překročen. Protože byla v plném proudu i výroba zbraní a technického vybavení, bylo by československé opevnění na jaře roku 1939 zcela jistě v nutném rozsahu bojeschopné a tvořilo by významný faktor při kalkulaci vojenských sil.

18

IV. Zkušební objekty a započetí stavby Jakmile bylo rozhodnuto o stavbě opevnění, zahájil hlavní štáb ne­ prodleně potřebné přípravy, roku 1934 byla vyslána malá skupina čs. dů­ stojníků na prohlídku Maginotovy linie ve Francii, na podzim téhož roku provedl náčelník hlavního štábu generál Krejčí průzkum trasy opevnění na Ostravsku a do léta 1935 byly vypracovány stavební plány.24 V říjnu 1935 byl zadán k výstavbě první úsek těžkého opevnění u Bohumína a dne 22. prosince vybetonován první pěchotní srub - MO-S 8. Od čer­ vence 1936 byly betonovány i lehké objekty. V témže roce byly všechny silnice a cesty vedoucí přes státní hranici přerušeny, zataraseny či opat­ řeny ocelovou závorou.25 Pro ověření správné konstrukce pevnostních staveb, technologie vý­ roby železobetonu a pro výcvik osádek byla vybudována řada zkušebních a cvičných objektů jak těžkého, tak zejména lehkého opevnění. Už v roce 1935 dalo Ředitelství opevňovacích prací vybetonovat a postřelovat na dělostřelecké střelnici v Jinčích několik zkušebních železobetonových desek. Ve dnech 19. až 27. května 1936 vybetonovala stavební firma Litická a. s. z prahy na cílové ploše Jordán v Brdech jednozvonový jednostranný pěchotní srub II. třídy odolnosti (tzv. objekt CE). Během podzimu byl srub vyzbrojen a obsazen stálou posádkou a ŘOP v něm zahájilo zkoušky různého vnitřního vybavení i časté ostré zkušební střelby z lafetovaných těžkých i lehkých kulometů a 4 cm pevnostního kanónu. Počínaje úno­ rem 1937 zde nepřetržitě probíhaly výcvikové kurzy pro velitele hraničář­ ských (pevnostních) jednotek.26 Vyvrcholením zkoušek bylo ostré postřelování srubu ve dnech 23. až 25. června 1937, při kterém byly použity těžký a velkorážný kulomet, protitankový kanón a děla ráže 8, 10, 15, 21 a 30,5 cm. Srub přežil po­ střelování bez podstatnějších škod. 24

Stehlík, E.: Francie a opevňováni Československa ve třicátých letech, In: Historie a vojenství, 1999, č. 4. s. 814-847. 25 Aron, L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938. 2. opravené vydaní. Náchod 1998. s. 8-12. 26 Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československa zeď. Brno 1993. s. 147. Stehlík, E.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Praha 2001. s. 295,296. 19

Zkušební a cvičné lehké objekty vz. 36 byly vybudovány ve výcviko­ vých prostorech v Brdech, u Milovic a u Vyškova. Cvičné objekty byly ur­ čeny pro výcvik osádek a měly železobetonové stěny pouze 15 cm silné, kdežto zkušební objekty byly stejného provedeni jako objekty bojové a byly určeny k rozstřílení pro zjištěni jejich odolnosti. Zkušební objekty LO u Milovic byly postřelovány z různých zbraní v listopadu 1936. Pěchotní zbraně měly účinek jen při přímém zásahu střílny, zejména 20 mm kulomet prostřelil i ocelovou uzavírací desku. Stejné výsledky měla i střelba z tanku. Objekty odolaly jednotlivým zása­ hům střel z 8 a 10 cm děl a 9 cm mínometu, zásah do střílny by však zni­ čil patrně celou osádku. Na zkušební objekt vz. 36 typu „C", postavený poblíže pěchotního srubu „CE" v Brdech, bylo v srpnu 1937 vypáleno 400 ran z 15 cm hrubé houfnice ze vzdálenosti 5.600 m, ale přes vystřílení celé dotace střeliva byly dosaženy pouze dva nepřímé zásahy. Po zavedení nového typu lehkých objektů byly v prosinci 1937 na cí­ lové ploše Jordán v Brdech postaveny objekty lehkého opevnění (LO) vz. 37 typu „A-180" se zesílenou odolnosti a typu „B2-90" s normální odol­ ností. Vzhledem k rychlému spádu událostí v roce 1938 nedošlo již k je­ jich plánovanému zkušebnímu zničení; stavby však byly využívány pro ostré zkoušky funkce objektu. Další zkušební a cvičné objekty byly po­ staveny na vyškovské střelnici u Dědic a u Humenného.27 Pro ověření taktiky boje v lehkém opevnění proběhlo ve dnech 30. srpna - 4. září 1938 zvláštní cvičení vojsk na tzv. Pražské čáře. Po čtyři dny a noci se jeden prapor 5. pěšího pluku bránil v plně vybavených pevnůstkách mezi obcemi Ješín a Dolin častým útokům dvou cyklistic­ kých praporů podporovaných praporem tanků. Na obou stranách bylo nasazeno i delostrelectvo, ženijní jednotky a pozorovací letouny. Houževnatě se bránící opevněné pásmo kladlo nepříteli značný od­ por, útočící pěchota byla decimována značkovanou palbou a ani ojedi­ nělé vyřazení pevnůstek z boje zdaleka neznamenalo zhroucení obrany. Zadýmování bojiště bylo výhodnější pro obránce, zejména útočící tanky ztrácely orientaci a stávaly se obětí palby polních kanónů proti útočné 27

Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československa zeď. Brno 1993. s. 141,148.

20

vozbě. Při proniknutí útočníka k linii se osvědčilo postřelování pevnustek tříštivými granáty vlastním dělostřelectvem. Je zajímavé, že podle získa­ ných poznatků velitele delostrelectva 1. divize bylo při střelbě 15 cm houfnicí ze vzdálenosti 6,5 km zapotřebí k docílení zásahu na objekt 384 ran. Při předpokládané chybě v zaměření o jeden dílec stoupla spotřeba munice až na tisíc ran. K prostřílení 10 m širokého průchodu v těžkých překážkách bylo zapotřebí 22 zásahů, což odpovídalo spotřebě 468 ran, při chybě jednoho dílce stoupla spotřeba na 733 ran. Houfnice byla při­ tom schopna vypálit za hodinu maximálně 30 ran.28

Stehlík, E.: Lexikon těžkých objektů československého opevněni z let 1935-38. Praha 2001. s. 295,296.

21

V. Řízení výstavby29 K řízení opevňovacích prací byla dne 20. března 1935 ustanovena Rada opevňování, která navrhovala Nejvyšší radě obrany státu prostory, jež bylo třeba opevnit, způsob opevnění a pořadí naléhavosti. Jako výkonný orgán bylo téhož dne zřízeno Ředitelství opevňovacích prací, do jehož čela byl postaven div. gen. Karel Husárek. ŘOP stanovo­ valo přesný průběh opevněných tras včetně jejich podrobného řešení, vypracovávalo technické směrnice a všeobecně řídilo realizaci plánů. Pro řízení konkrétní výstavby těžkého opevnění byla vytvořena ženijní skupi­ nová velitelství, tvořící součást ŘOP. Důstojníci ŽSV prováděli v terénu podrobnou rekognoskaci a všechny druhy vyměřovacích prací. Podle takto získaných údajů zpracovávali za účasti kmenových pracovníků ŘOP, zpravidla přes zimu, kdy byli soustředěni v Praze u ŘOP, prováděcí plány jednotlivých těžkých objektů. Následně pak zajišťovali realizaci plánů v terénu, podíleli se na vyhlašování soutěží pro stavební firmy, objednávali a přejímali materiál, vedli technickou a ekonomickou doku­ mentaci stavby a celkově dozírali na kvalitu prováděných prací. Součas­ ně vykonávali i živnostenský dozor, tj. hájili zájmy a práva dělníků, pokud došlo k jejich sporům se zaměstnavateli. Každé ŽSV řídilo v terénu vý­ stavbu několika podúseků těžkého opevnění, které měly v čele velitele stavebního podúseku, a ročně bylo schopno zajistit betonáž asi dvaceti objektů. Samotné stavební práce byly svěřeny civilním firmám, pro které voj­ sko zajišťovalo úplnou projektovou dokumentaci a dodávky cementu, ar­ movacího železa a veškerých speciálních součástí (střílen, granátových skluzů, periskopových trubek, dveří atd.). Běžný materiál, jako písek, normalizované výrobky, řezivo a podobně si zajišťoval sám podnikatel. Na kvalitu prováděných prací dozíral důstojník vojenského stavebního dozoru.

Aron, L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938. Náchod 1998. s. 11. Aron, L a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938. Náchod 1998. s. 11. 22

Ženijní stavební velitelství a jim podřízené úseky30

žsv

Velitelství

1

Staré Město pod Sněžníkem

Kód úseku TO

Stavební úseky

StM

Staré Město pod Sněžníkem

Do

Domašov

MO

Moravská Ostrava

II

Bohumín, později Hlučín

III

Králíky

K

IV

Opava

OP

Opava

v

Náchod

N

Náchod

VI

Trutnov

T

Trutnov

Krk VII

Liberec

Králiky (*)

uzávěr Luční Bouda

Li

Liberec (uzávěr Polubný)

LK

uzávěr Kotel

LA

uzávěr Harrachov

LB

uzávěr Kořenov

LG

uzávěr Mníšek

LH

uzávěr Chrastavá

VIII

Most, Deštné v Orlických horách

trasa východní části úseku N

IX

Domažlice, Maršov

západní část úseku T

x

Rokytnice v Orlických horách

R

Rokytnice v Orlických ho­ rách

XI

Hrušovany nad Jevišovkou

MJ

Morava - jih

DM

Dolní Morava

HD

Horní Dyje

Řízení prací na lehkém opevnění bylo obdobné. ŘOP stanovovalo průběh tras opevnění a vypracovávalo technické směrnice. Podrobné rozpracování bylo v roce 1936 svěřeno zemským vojenským velitelstvím, v následujících letech se do řízení prací zapojila zejména sborová veli­ telství. V terénu pracovaly jim podřízené vojenské stavební dozory. Po přijetí mnichovského diktátu byly opevňovací práce přerušeny, jen v prostorech, které zůstaly na území československého státu, pokračo­ vala hlavně stavba překážek a dokončování objektů. V řadě zejména vnitrozemských úseků bylo dokonce ještě vybetonováno asi 50 „řopíků". Teprve 10. října byla betonáž definitivně zastavena. Na naléhání sboro­ vých velitelství bylo dodatečně povoleno alespoň provedení střešních izolací a uzavření objektů, které zůstaly na čs. území. Koncem roku 1938 sice hlavní štáb zkoumal možnosti využití zbytků opevnění pro případnou Dle Stehlík, E.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Praha 2001.

23

obranu okleštěné Česko-Slovenské republiky, ale 15. březen následují­ cího roku udělal definitivní konec podobným úvahám. Německá armáda pak nechala všechny lehké objekty na území protektorátu zničit, případ­ ně jinak znehodnotit, aby nemohly být využity při eventuálním povstání. Několik desítek pěchotních srubů, které zůstaly na protektorátním území u Náchoda, bylo uzamčeno a později z nich byly vytrhány zvony a střílny. Činnost ŘOP byla po Mnichovu prudce omezena, ředitelství bylo po­ stupně rozpouštěno, s výjimkou oddělení stavebně-administrativního, které ještě dlouho vyúčtovávalo provedené práce.

24

VI. Charakteristika samostatných objektů 1. Linie opevnění Linii československého předválečného pohraničního opevnění tvořila v důležitých a nepřítelem více ohrožených úsecích souvislá řada (sled) samostatných objektů těžkého opevnění (pěchotních srubů). Pro zlepše­ ní obranyschopnosti doplňoval sled těžkého opevnění jeden nebo dva sledy lehkého opevnění, tvořeného objekty vz. 37. V případě potřeby se další objekty lehkého opevnění vkládaly do intervalů (mezer) mezi jed­ notlivé těžké objekty. Některá místa linie měla značnou důležitost pro obranu, ať se již jednalo o možnosti vedení dalekých paleb do nástupo­ vých prostorů nepřítele, nebo o prostory možného vstupu protivníka na území republiky. Proto zde zesilovaly pásmo samostatných těžkých ob­ jektů tzv. tvrze, skládající se ze vchodových objektů, pěchotních srubů, dělostřeleckých srubů a věží, minometných kopulí a pozorovatelen, při­ čemž všechny objekty spojovaly podzemní komunikace s podzemními kasárnami a sklady.32 Krytí méně důležitých oblastí zajišťoval jeden nebo dva sledy lehkých objektů vz. 37. I zde se v budoucnu uvažovalo s dopl­ něním těžkého opevnění. Nedílnou součást opevnění tvořily protipěchotní a protitankové překážky, chránící lehké i těžké objekty. Nutno se zmínit i o dalším známém typu objektů. Objekty lehkého opevnění vz. 36, v letech 1937-1938 již morálně i technicky zastaralé, se v roce 1936 používaly samostatně nebo na důležitějších místech ve shlucích v těsné blízkosti hranic. Pro objekty lehkého opevnění vz. 37 se již v originální terminologii vžil název „řopík", odvozený od Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP),

31

Minařlk, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, I.: Československa zeď. Brno 1993. s. 51-65. Aron, L a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938. Náchod 1998. s. 68-94 Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze československého opevněni 1935-1938, 1. díl. Praha 1998. s.912. 32 Mezi Hlučínem a Trutnovem mělo být vybudováno celkem 13 dělostřeleckých tvrzi, od západu k východu to měly být: Babí, Poustka, Jírova hora, Dobrošov, Skutina, Hanička, Adam, Bouda, Hůrka, Orlík, Šibenice, Smolkov a Orel. K problematice dělostřeleckých tvrzí: Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze československého opev­ něni 1935-1938, 1. díl. Praha 1998. 101 s. Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze Čs. opevnění 1935-38. II. díl. Brno 1999. s. 152. Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze Čs. opevnění 1935-38. III. díl. Brno 2001. s. 126. Stehlík, E.: Lexikon tvrzí československého opevnění z let 1935-38. Dvůr Králové nad Labem 1996. 71s 25

organizace, jež u nás zastřešovala výstavbu opevnění. Lehké objekty vz. 36 žádný specifický název neměly. Pro samostatné objekty těžkého opevnění se původně užívalo a do­ dnes užívá několik názvů - izolovaný srub, samostatný pěchotní objekt, pěchotní srub. Označení srub znamená obecně objekt těžkého opevnění.

2. Izolované pěchotní sruby Pro značnou časovou a finanční náročnost výstavby tvrzí, a tím vy­ volané jejich úsporné používání, tvořily samostatné sruby hlavní součást čs. těžkého opevnění. Jejich úkol zněl zajistit souvislou a dostatečně hlubokou palebnou přehradu, tvořenou bočními palbami kulometů a do­ plněnou palbou protitankových děl a minometů. Palebná přehrada mu­ sela mít dostatečnou hustotu a musela být zajištěna i tom případě, že by některá ze zbraní nebo i celý objekt byl dočasně vyřazen z boje. Proto se vždy dodržovala zásada, že se palby sousedících objektů vzájemně kří­ žily a sruby vždy palbou působily před sousední objekt. Tak se objekty mohly v případě ohrožení navzájem chránit. Přestože projektanti každý izolovaný pěchotní srub konstruovali indi­ viduálně podle konkrétní situace a srub byl tedy z hlediska typizace ori­ ginálem, daly se objekty typově rozlišit podle několika kritérií.33 Typizační rozlišení bylo možné: podle stupně odolnosti, podle úkolů objektem plně­ ných, podle tvaru půdorysu, podle přizpůsobení se terénu a konečně podle počtu pater. Jiné dnes užívané typové rozlišení objektů (např. na jedno- a vícezvonové) ŘOP neznalo a nepoužívalo. Podle odolnosti a vnitřních konstrukčních úprav se izolované sruby dělily na sruby velkého typu (tzv. „římany") budované v odolnostech I, II, III a IV a na sruby malého typu (tzv. „araby"), které se stavěly v odol­ nostech 1 a 2. O stupni odolnosti srubu rozhodovala jeho důležitost, umístění a úkoly.

Jak dále uvidíme objekty v úseku Morava -jih tvořily výjimku. 26

Tabulka odolnosti těžkých objektů stěny se stříl­ nami hlavních zbraní

týlová stěna

stěna zvonu nebo kopule

80

80

15

175

100

80

15

150

175

100

100

20

II.

200

225

100

100

20

III.

250

275

125

125

30

IV.

350

350

125

150

30

stupeň odolnosti

strop

čelní stěna

1.

120

120

2.

150

I.

(všechny údaje uvedené v tabulce jsou v centimetrech) Objekty velkého typu„,římany", ŘOP budovalo na důležitějších mís­ tech, ve vyšším stupni odolnosti a s lepší výzbrojí i vnitřním vybavením než „araby". Ve většině případů se do stropů srubů osazovaly dva, někdy tři a výjimečně i čtyři pancéřové zvony a kopule. Hlavní zbraně v zabeto­ novaných střílnách se zásadně nacházely ve zvláštních střeleckých míst­ nostech oddělených od ostatních prostor srubu. Munice se v „římanech" ukládala do uzavřených skladišť a rovněž tak i pro velitelské a spojovací orgány a pro ubikace mužstva byly určeny zvláštní místnosti. Komunikaci mezi horním a dolním patrem v „římanech" umožňovalo schodiště a vchod do objektu uzavírala dvojice plynotesných dveří, vytvářející pro­ tiplynovou předsíň (SAS). Objekty malého typu - „araby" se vzhledem k nižšímu stupni odol­ nosti budovaly výhradně na místech s menší důležitostí a méně vhod­ ných pro útok nepřátelských jednotek, zejména v lesích a těžko průchodném terénu. Obyčejně měly pouze jeden zvon, zásoba střeliva se oproti římskému typu zmenšila šila na polovinu a munice se skladovala přímo ve střeleckých místnostech, ty nebyly uzavřené a v podstatě zabí­ raly celé horní patro objektu. Do volných prostor střeleckých místností se rovněž umisťovaly nádrže na vodu, někdy i lůžka pro část osádky. Horní a dolní patro spojoval pouze průlezný otvor opatřený žebříkem a klad­ kostrojem sloužícím k dopravě těžších nákladů. Vchod do objektu uzaví­ raly jen jedny plynotesné dveře a srub tedy neměl protiplynovou předsíň. 34

Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československá zeď. Brno 1993. s. 49. IV. třída odolnosti byla určena pouze pro objekty tvořící součást tvrzí.

27

Podle úkolů, které měl srub svými hlavními zbraněmi plnit a podle toho, zda tyto zbraně působily bočně na obě nebo jen na jednu stranu, dělily se pěchotní sruby na oboustranné a na jednostranné. Nejčastěji se stavěly jako palebně nejúčinnější a nejekonomičtější objekty oboustran­ né. Díváme-li se na objekt z týlu směrem k nepříteli a srub má střílny hlavních zbraní vpravo, jde o objekt pravostranný, v opačném případě o pěchotní srub levostranný. V některých zcela mimořádných případech, zejména pro uzavření hlubokých údolí s důležitými komunikacemi, se jevila potřeba doplnit pa­ lebnou přehradu linie pěchotních srubů čelní palbou smíšené zbraně d4-k (PTK spřažený s těžkým kulometem). Pro tento případ se projekto­ valy tzv. čelní sruby, jejichž PT kanón se nalézal ve střílně zabetonované do čelní stěny objektu. Další možné rozdělení objektů na jednotlivé typy používané ŘOP vy­ cházelo z tvaru půdorysu. Jestliže měl oboustranný srub hlavní zbraně na obou stranách umístěny v zabetonovaných střílnách chráněných ochrannými křídly, označoval se takový objekt jako oboustranný dvoukří­ dlý (dvoukřídlový). Pokud však konstruktér ponechal hlavní zbraně pě­ chotního srubu v zabetonovaných střílnách (tzv. zbraně pod betonem) pouze na jedné straně, zatímco na druhé straně je umístil z důvodu vel­ kého ohrožení nebo pro nepříznivý terén do kopule nebo dokonce do vě­ že (tzv. zbraně pod pancířem), šlo o objekt oboustranný jednokřídlý (jednokřídlový). Hlavní zbraně totiž u srubu tohoto typu působily do pa­ lebné přehrady na obě strany, ale objekt měl pouze jedno ochranné kří­ dlo. Jako jednokřídlový se bral i jednostranný objekt se zbraněmi pod betonem. V několika ojedinělých případech nastala potřeba vybudovat pěchotní srub s hlavními zbraněmi umístěnými pouze v kopulích a jediné zabetonované střílny objektu byly střílny pomocné bránící v přístupu k objektu. Takové pěchotní sruby ŘOP označovalo jako bezkřídlé a podle směru paleb hlavních zbraní se dále mohly dělit na oboustranné (Ko-S 1), jednostranné (Ko-S 4) nebo čelné.35 Po stránce stavební se pochopi­ telně jevilo nejvýhodnější budovat sruby rovné, tedy objekty se všemi částmi stropů a podlah v jedné výškové rovině. S tímto druhem srubů se také nejčastěji setkáváme. Ovšem při poměrně značných rozměrech sru-

Stehlík, E.: Lexikon těžkých objektů československého opevněni z let 1935-38. Praha 2001. s. 285. 28

bů musel konstruktér u některých objektů budovaných v prudkých sva­ zích přizpůsobit konstrukci srubu terénu tak, aby zůstaly zachovány dob­ ré střelecké podmínky a přitom se snížila nápadnost srubu. Z tohoto důvodu vznikly sruby lomené (odstupňované, stupněné). Aby měl objekt zajištěnu dobrou ochranu před případným vniknutím dělostřeleckých granátů pod základovou desku (podstřelením), musel být dostatečně zapuštěn do terénu. Pro tuto ochranu a také proto, aby půdo­ rys srubu byl co nejmenší (zmenšil se i cíl pro nepřátelské ostřelování a bombardování), budovaly se všude, kde to terénní poměry dovolovaly, patrové pěchotní sruby. Pouze v ojedinělých případech, jako například vysoká hladina spodní vody nebo časté záplavy, se stavěly sruby pří­ zemní (jednopodlažní). U nich však projektanti právě z obav před mož­ ným podstřelením čelní a případně i obvodové stěny odpovídajícím způsobem prodlužovali a zapouštěli hlouběji do terénu. Přízemní objekty měly zároveň patřičně zvětšený půdorys, protože všechna potřebná zaří­ zení a prostory se musely vejít do jediného patra.

3. Izolované dělostřelecké sruby Měly být budovány z důvodu úspor finančních prostředků místo tvrzí nebo v místech s nevhodným geologickým pod ložím a vysokou hladinou podzemní vod. Plán objektu vznikl spojením dělostřeleckého a vchodo­ vého srubu, byl uvažován v pravém i levém provedení. Měl být budován za linií opevnění v dostačujícím III. stupni odolnosti. Šlo o mimořádně robustní stavby, délka byla 57,8 m, šířka 26,3 m a výška 12,9 m! Hlavní výzbrojí srubu měla být baterie houfnic vz. 38 ve střílnách s odměrem 60° a náměrem -107+38°, okolí bylo chráněno dvojicí lehkých kulometů v pancéřových zvonech. V horním patře byl vjezd a vchod, střelecké místnosti jejich ochrany, překladiště, sklad munice, střelecké místnosti baterie houfnic, vstupy do pancéřových zvonů. Ve druhém patře byly plánovány ubikace mužstva, sklad munice, místnost pro obsluhu hlavních vrat, sklady, sociální zařízení, dolní bylo plánováno jako podstatně menší a vzhledem ke značné hloubce, ve které se mělo nacházet, měly jeho stěny menší tloušťku (100 cm). V horním patře byl vjezd pro nákladní automobil a vchod, střelecké místnosti jejich ochrany, překladiště, sklad munice, střelecké místnosti baterie houfnic, vstupy do pancéřových zvo-

29

nů. Ve druhém patře byly plánovány ubikace mužstva, sklad munice, místnost pro obsluhu hlavních vrat, sklady, sociální zařízení. Nejhlubší patro obsahovalo filtrovnu, strojovnu s dieselagregáty, strojovnu výtahu, stanoviště velitele, místnost spojařů. Osádka objektu byla kalkulována na 3 důstojníky, 2 rotmistry, 29 poddůstojníků a 88 mužů, měla pro ni být zřízena v blízkosti objektů malá kasárna. Při boji měl IDS podléhat přímo velení pluku. Do září 1938 nebyl žádný objekt tohoto typu postaven. Plá­ nováno však bylo poměrně velice množství těchto obrovských srubu. Velmi početně měly být zastoupeny v úseku TO na jižní Moravě a to cel­ kem 8 exempláři: Podmolí (1), Havraníky (1), Valtrovice (1), Hrádek (1), Hrušovany (1), Novosedly (1), Mikulov (2?). Na severní Moravě měly dva IDS u Životic nahradit dělostřeleckou tvrz Hohenberg. Kromě toho měl být postaven jeden IDS u Skrbkovic a jeden u Detřichovic. Také dělo­ střeleckou tvrz Kronfelzov nahradil projekt IDS.36

4. Izolované minometné bloky Po záboru Rakouska v březnu 1938 bylo nutno urychleně predispono­ vat část stavebních kapacit na odkrytou jižní hranici státu. Vzhledem k požadované rychlosti výstavby a také k nevhodné skladbě podloží s vysokou hladinou spodní vody byly zcela vynechány dělostřelecké tvrze. Jejich absence měla být vyplněna jednak výstavbou 8 izolovaných dělo­ střeleckých srubů a za druhé měla budovanou linii pěchotních srubů po­ sílit minometná palba ze zvlášť pro tento účel navržených minometných bloků. Tato stavba, jejíž výkresová dokumentace se nedochovala, byla kombinací klasického izolovaného pěchotního srubu a tvrzové minomet­ né otočné věže pro dvojče minometů ráže 12 cm. Obranu bezprostřední­ ho okolí měly pravděpodobně zajišťovat zbraně v pěchotních zvonech a střílny na obranu vchodu. Výstavba minometných bloků měla být za­ hájena v roce 1939 a počítalo se s výstavbou 5 bloků (Vrbovec, Dyjákovice, Mikulov, Lednice a Břeclav). O odolnosti, počtu pater, velikosti osádky

a jiných parametrech se nedochovaly žádné údaje.37

36

Minařlk, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československá zeď. Brno 1993. s. 66-69. Stehlík, £.: Lexikon těžkých objektů československého opevněni z let 1935-38. Praha 2001. s. 260-270. Tamtéž, s. 30,31.

30

Existovaly ještě další typy samostatných těžkých objektů, s nimiž se však pro linii opevnění budovanou na jižní Moravě dle dochovaných ma­ teriálů nepočítalo. Jednalo se o izolované minometné sruby, dělostřelec­ ké pozorovatelny a stanoviště velitele úseku TO.38

37

Minařlk, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, I.: Československa zeď. Brno 1993. s.71. Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze Čs. opevněni 1935-38. III. díl. Brno 2001. s. 24. Stehlík, E.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Praha 2001. s. 260-274. Stehlík, E.: Lexikon tvrzí československého opevnění z let 1935-38. Dvůr Králové nad Labem 1996. s. 32. 38 Minařlk, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, I.: Československá zeď. Brno 1993. s. 66-74.

31

VII. Interiér pěchotního srubu Pěchotní srub je ryze účelová stavba, která umožňovala jeho osádce účinný boj po dobu asi 14 dnů bez nutnosti zásobování. Tomuto účelu bylo podřízeno veškeré vnitřní uspořádání srubu. Klasickým srubem je oboustranný, dvoupatrový, dvouzvonový objekt ve II. stupni odolnosti, kterých bylo postaveno nejvíce. Interiér srubu je rozdělen na 2 patra. Horní (nadzemní) patro je nazýváno patrem bojovým. Zde byly umís­ těny hlavní zbraně srubu (většinou protitankové kanóny a dvojčata těž­ kých kulometů) a to v tzv. střeleckých místnostech. V bojovém patře bylo stanoviště velitele srubu a telegrafisty a sklady munice. Z bojového patra se také vstupovalo do pancéřových zvonů na stropnici objektu. Prostor srubu byl dělen na místnosti buď betonovými stěnami (stře­ lecké místnosti vždy) přímo při betonáži nebo dodatečně cihlovými příč­ kami. Místo poslední řady cihel byla vkládána vrstva korku prolitá asfaltem, která měla tlumit přenášení otřesů výbuchů ze stropnice na příčky a zabránit tak jejich praskání. Zdi místností a chodeb byly omítány cementovou maltou. V některých místnostech byly stěny navíc obloženy železnými pláty, které chránily osádku a mechanismy zbraní před odléta­ jícími střepinkami betonu při zásahu a následném pnutí armatury. Vchod do objektu byl chráněn zvnějšku chráněn mříží z ocelových bezešvých trubek. Prostor vchodu byl postrelován ze zvláštní střílny z výklenku hlavní chodby bojového patra. Tato střílna neměla lafetaci a byla určena pro osobní zbraně osádky srubu či lehký kulomet. Za vchodem je vstupní chodbička zalomena vpravo nebo vlevo a opatřena plechovými silnostěnými dveřmi otvíranými ven. Tyto dveře byly zevnitř zapřeny závorou, která bránila deformaci dveří např. při výbuchu nálože v prostoru za mříží. Dveře byly ve své spodní polovině opatřeny nouzo­ vým výlezem, který měl být použit pokud došlo k jejich deformaci. Chod­ bička se dále znovu lomila a byla ukončena pancéřovými dveřmi. Prostor mezi dveřmi byl použit jednak jako protiplynová předsíň v případě che39

Aron, L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938. 2. opravené vydáni. Náchod 1998. Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze československého opevněni 1935-1938, 1. díl. Praha 1998. Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, I.: Československá zeď. Brno 1993. Stehlík, E. - Kupka, V: Pěchotní srub R-S 74 „Naholém". Praha 1994. Vlastní pozorování.

32

mického napadení a také pro vyrovnání okolního atmosférického tlaku s tlakem vzduchu v objektu (viz filtrovna). Lomení chodby znemožňovalo přímé postřelování interiéru srubu nepřítelem. Proti vchodu byly ve většině případů umístěny schody do týlového patra. Napravo a nalevo od vchodu se nacházely střelecké místnosti hlavních zbraní. Proti těmto místnostem byly často sklady munice pro protitankové kanóny. Toto umístění umožňovalo plynulé zásobování těž­ kou kanónovou municí během boje ze skladu do střelecké místnosti. Ovšem nebylo to pravidlem, mnohdy se v bojovém patře najde jen jeden větší sklad pro obě střelecké místnosti. Lehčí truhlíky se střelivem do kulometů byly mimo muničních skladu rozmístěny i v každém volném prostoru, který se ve srubu našel. Ve střelecké místnosti se nacházely střílny pro hlavní zbraně srubu a proti nim v rohu místnosti střílna lehké­ ho kulometu pro střelbu do týlového prostoru. Pokud by v týlovém prosto­ ru vznikl nepostřelovaný hluchý prostor, byl navíc v týlové stěně instalován stěnový periskop a granátový skluz. Všechny zbraně byly la­ fetovány ve střílnách, které měly pouze minimální rozměry znesnadňující jejich zasažení. Hlavní zbraně byly opatřeny optickými zaměřovači. Op­ tické zaměřování navíc umožňovalo střelce postavit mimo osu střílny a naprosto znemožnit jeho zasažení při zásahu střílny. Lafety hlavních zbraní byly navíc opatřeny panoramatickým nákresem palebného prosto­ ru a zvláštními mířidly, které umožňovaly poměrně přesnou střelbu při zadýmování bojiště, v noci, či na základě informací pozorovatele ve zvo­ nu. Se zvonem byla střelecká místnost spojena telefonem, hlásnou trub­ kou a světelným signalizačním zařízením. Vystřelené nábojnice byly odváděny od zbraní rourami ústícími do diamantového příkopu, zplodiny střelby pak výdechovými trubkami v týlové stěně nebo nad střílnami. Místnost velitele srubu byla ve většině případů spojena s místností telegrafisty okénkem pro rychlejší předávání informací. Spojení mimo srub bylo zajištěno polním telefonem, jehož linka byla vedena od týlové stěny objektu do týlu linie. Počítalo se i s radiovým spojením. Protože však anténa na stropnici byla snadno zranitelná, byla projektována jako vodorovná, vysunovací a umístění bylo předpokládáno pod vchodovým krakorcem. V roce 1938 však sruby nebyly radiostanicemi vybaveny. Dalším druhem spojení, který byl použit byla tzv. zemní telegrafie. Tato tehdy již zdánlivě přežitá metoda umožňovala spojení s vedlejšími sruby

33

v linii. Její výhodou bylo, že nemohla být nepřítelem odposlouchávána, rušena a v podstatě byla nezranitelná. Nevýhodou byl však krátký dosah. Pro nouzové spojení mezi sousedními sruby mohlo být navíc použito sig­ nalizace morseovkou přes zvonové periskopy. Bylo ověřeno, že toto spojení spolehlivě funguje i za dne. Dalším důležitým prostorem bojového patra byly pancéřové zvony. Do zvonů se vstupovalo po žebříku. Zvony byly opatřeny železnou profi­ lovanou podlážkou, jejíž výška se dala upravit až o 35 cm podle výšky střelce. Zásobování zvonu střelivem se provádělo pomocí jednoduchého ručního výtahu. Vystřelené nábojnice byly odváděny rourou ve středu podlážky do plynotesné krabice. Plyn z vystřelených nábojnic byl odsá­ ván a odváděn mimo objekt. Zbraň ve zvonu byla lafetovaná a jednodu­ chou manipulací mohl střelec během 20 vteřin změnit střílnu. Střílny, které nebyly používány, byly uzavřeny pancéřovým uzávěrem s pozoro­ vací vložkou. Ve vrchlíku zvonu byl otvor pro periskop. Tento se ukládal do zvláštního pouzdra pod podlážkou, aby v boji nepřekážel a v případě potřeby byl snadno dostupný. Pokud nebyl periskop používán, byl otvor zaslepen. Otvoru pro periskop mohlo být využito taktéž pro instalaci světlometů, které v noci osvětlovaly prostor překážek. Nevýhodou tohoto dodatečně vymyšleného řešení bylo, že záměnu periskopu za světlomet bylo možné provést jedině po výstupu na stropnici objektu. V chodbičce vedoucí ke zvonu byla umístěna ochranná střílna pro lehký kulomet, která postřelovala týlový prostor srubu a prostor před střílnami hlavních zbraní. U střílny byl vždy stěnový periskop a granátový skluz ústící do diamantového příkopu. Toto postavení mělo zabránit pří­ stupu ke střílnám hlavních zbraní a jejich ohrožení náložemi. Dolní (podzemní) patro se nazývá patrem týlovým a byly v něm umístěny ubikace osádky, sklady potravin, pohonných hmot, srubová elektrárna s dieselagregátem, filtrovna, WC, umývárna. Do patra se vcházelo po schodech, nad kterými byly většinou umístěny nádrže na vodu. V týlovém patře byla studna osazená elektrickým čerpadlem, které v nouzi mohlo fungovat i na ruční pohon. Voda byla potřebná nejen pro potřeby osádky, ale zejména pro chlazení dieselagregátu vyrábějícího elektřinu a pro chlazení zbraní. Voda se z ručně kopané či vrtané studny čerpala mnohdy ze značných a skladovala se v již zmíněných nádržích, které se umísťovaly pod stropnici objektu, odkud pak byla samospádem

34

rozváděna po celém srubu. Rozvod vody byl veden pozinkovanými trub­ kami, ale pro jejich spojování a ohýbání byly použity pryžové hadice. Toto opatření mělo zabránit popraskání trubek při otřesech vzniklých zá­ sahem srubu dělostřeleckým granátem nebo leteckou pumou. Ve srubech arabské odolnosti bývala patra spolu spojena pouze prů­ lezem s žebříkem. Průlez se dokonce výjimečně objevuje i v některých srubech římské odolnosti. Rozmístění místností v týlovém patře není již tak striktně dodržováno jako v patře bojovém. Zpravidla největší místnost byla určena pro ubikaci osádky. Protože se počítalo se střídáním směn u zbraní, byl každý ka­ valec určen pro dva muže, kteří se na něm střídali. Poddůstojníci měli každý svůj kavalec. V jedné z místností byl umístěn dieselagregát pohánějící elektrický generátor o výkonu 10 kW. Výfuk agregátu byl veden trubkami mimo ob­ jekt, zpravidla týlovou stěnou některé střelecké místnosti. Elektrický proud byl ve srubu používán pro pohon filtroventilačního zařízení, čerpa­ dla, svícení a zásobování spojovacích prostředků. Elektrocentrála byla určena výhradně pro použití v boji, v době míru se pouze pravidelně spouštěla, aby byla ověřena její funkčnost. Veškeré elektrické rozvody byly vedeny vodotěsnými pancéřovými kabely upevněnými na stěny a stropy konzolami. Při instalaci se dbalo především na pevnost vyhoto­ vení, aby při zásahu neopadaly kabely ze zdí. Na kabelech byly pone­ chány průvěsy, která měly zabránit přetržení v případě popraskání zdí. Poblíže místnosti s generátorem byl umístěn sklad pohonných hmot. Filtrovna bývala ve zvláštní místnosti. Jen ve výjimečných případech byla umístěna do stejné místnosti jako dieselagregát. Nasávání vzduchu do objektu bylo umístěno ve vchodu za mřížovými vrátky. Vzduch byl rozváděn z filtrovny do většiny místností srubu rourami a průstupy ve stěnách. Vzduch byl temperován odpadním teplem vzniklým při chlazení dieselagregátu. V případě zadýmování bojiště nebo nasazení otravných látek měl být vzduch hnán přes sadu protidýmových resp. protichemic­ kých filtrů. To umožňovalo osádce setrvávat ve srubu bez plynových ma­ sek. Hlavním úkolem filtroventilačního zařízení bylo udržovat ve srubu přetlak oproti okolí. Z tohoto důvodu bylo použito protiplynové předsíně u vchodu i minimalizace či zaslepitelnosti všech otvorů vedoucích vně sru­ bu. Přetlak znemožňoval vniknutí otravných látek do nitra srubu např.

35

střílnami a sloužil i k účinnému odvádění zplodin vzniklých při střelbě mimo objekt. Filtrovna byla dimenzována podle potřeby vzduchu pro zbraně srubu, na velikost osádky nebyl brán zřetel. Z tohoto hlediska měly největší spotřebu vzduchu kasematní mínomety. Zvláštní místnost byla v týlovém patře vyhrazena pro zemní telegrafii. Antény zemní telegrafie byly vyvedeny kabelovým průchodem v jedné z místností týlového patra u podlahy v hloubce asi 3 metry spolu s kabe­ lem polního telefonu. WC a umývárny byly umisťovány v chodbě vedoucí do místnůstky pod jedním ze zvonů objektu nebo v samostatné místnůstce. Odpadní voda byla směřována do štěrbinové čističky odpadních vod (jímka OMS) odkud byla vypouštěna do drenáže mimo objekt nebo do kanalizační šachty opatřené sifony proti vniknutí otravných látek. Kanalizace mimo objekt byla zpřístupněna revizní šachtou umístěnou většinou v kamen­ ném záhozu čelní stěny. Do jímky byly rovněž vyspádovány chodby ob­ jektů opatřené na okrajích kanálkem, který odváděl vodu kondenzující na stěnách objektu nebo v zimě vodu z tajícího sněhu naneseného do chodby na botách. Na chodbičce byl rovněž umístěn vařič pro přípravu stravy. Ten se zavěšoval na zeď na zvláštní konzoly. Sklad potravin byl buď v prostoru pod jedním ze zvonů nebo ve zvláštní místnosti obvykle pod vstupní chodbou. Ve zbylém prostoru týlového patra bylo uloženo střelivo pro kulomety a odděleně od něj byly skladovány ruční granáty a světlice. Pod schody do týlového patra pak byl uložen ženijní materiál. Pokud byl terén, kterým linie procházela hodně členitý a umožňoval nepříteli proniknout až k linii bez možnosti účinného ostřelování, byla do týlového patra umístěna střelecká místnost pro 9 cm kasematní minomet (zbraň G). Střílna mínometu byla umístěna v diamantovém příkopu pod jednou ze střeleckých místností. Konstantní náměr zbraně byl 45°, do­ střel se reguloval tlakem plynu při výstřelu. Umístění mínometu bylo v tom případě podřízeno uspořádání zbytku týlového patra, kde musely být další skladovací prostory pro miny. Manipulaci při navážení munice do skladu byla usnadněna ručním výtahem. Podlaha střelecké místnosti byla položena níže nežli zbytek týlového patra. Střílny pro zbraň G se vysky-

36

tují na mnoha objektech opevnění, avšak žádný srub nebyl do září 1938 touto zbraní vyzbrojen. Osádku srubu tvořilo v bojové situaci 1 0 - 5 0 mužů v závislosti na počtu zbraní srubu. Velitelem srubu byl nižší důstojník pěchoty nebo délesloužící poddůstojník. S problematikou budování těžkých objektů československého opev­ nění z let 1935-1938 je spojeno velké množství dalších problémů, které zde nemohou být všechny zmíněny. V dalším textu této kapitoly jsou zmíněna pouze témata, k nimž existují informace vážící se k výstavbě TO v prostoru jižní Moravy.

37

Vlil. Překážky40 Nedílnou a velmi důležitou součástí pevnostní linie byly překážky. Jednalo se o překážky lehké (protipěchotní) a těžké (protitankové), které měly zadržet nepřítele nejen v případě útoku z hlavního směru, ale i při napadení objektu z týlu. Tvořily souvislá nepřetržitá pásma mezi objekty, tzv. intervalové překážky. Obvodové překážky obklopovaly každý jednot­ livý objekt jak těžkého, tak i lehkého opevnění. Vždy se důsledně dbalo na to, aby byla překážka postřelována, jen tak mohla protivníka zastavit. Protipěchotní překážka byla tvořena betonovým blokem, do kterého byla zapuštěna ocelová tyč vybavená jedním až třemi oky pro uchycení ostnatého drátu. Ocelové kolíky byly propleteny hustou sítí ostnatého drátu a zakotveny pomocí drátu vázacího. Spleť byla velmi důmyslná a pro svoji hustotu vylučovala průchod pěšího bez patřičné přípravy. Protipěchotní překážka se používala samostatně a vždy doplňovala pře­ kážku protitankovou. Protitankové překážky byly tvořeny ocelovými rozsocháči, železobetonovými ježky, ocelovými jehlami a protitankovými příkopy v oblastech jež mohly být ohroženy útokem tankových jednotek nepřítele. V pásmu překážek byly ponechávány průchody pro pěší i vozi­ dla, aby nedošlo z úplnému přerušení komunikací, tyto průchody měly být přehrazeny přenosnými překážkami - tzv. španělskými jezdci. V září 1938 byla velká část překážek dokončena, část se nacházela ve výstav­ bě, na některých místech muselo být improvizováno z místních zdrojů.

40

Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, I.: Československá zeď. Brno 1993. s. 121-124. Aron, L. a kolektiv: Československé opevněni 1935-1938. Náchod 1998. s. 144-162. Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze Čs. opevnění 1935-38. II. díl. Brno 1999. s. 43-79. 38

IX. Jednotky určené k ostraze a obraně opevnění41 Se zahájením budování objektů čs. opevnění vznikla nutnost střežit budované i již dokončené objekty lehkého i těžkého opevnění. Původně měly zajišťovat ostrahu pěší pluky dislokované v místě. To se se vzrůs­ tajícím počtem objektů ukázalo být neudržitelným. Proto byly od léta 1936 zřizovány strážní prapory či roty. Pro obsazení objektů LO bylo nejdříve počítáno s řadovými jednotkami polní armády, od roku 1938 byl stavěn nový typ jednotek - „Pluky ZLO" (zajištění lehkého opevnění), kterých bylo do září zřízeno celkem deset. Od srpna 1937 začaly vznikat hraničářské pluky mající zajistit posádky pro objekty TO. Výcviku příslušníků těchto speciálních jednotek byla vě­ nována velká pozornost, neboť pouze dokonale připravené mužstvo bylo schopno využít všech možností, jež pevnosti vybavené komplikovanou výzbrojí a výstrojí skýtaly. V rámci některých pluků měly působit tzv. zvláštní útvary (ZU), což byly vlastně posádky dělostřeleckých tvrzí. Veš­ keré hraničářské jednotky byly zrušeny 15. listopadu 1938.42

41

Aron, L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938. 2. opravené vydání. Náchod 1998. s. 33-38. Stehlík, E.: Pevnostní útvary čs. armády 1937-1938, In: Historie a vojenství, 1997, č. 1. s. 20-57. 42 Pro menší nápadnost bylo později označení ZU a písmenná zkratka dělostřelecké tvrze změ­ něno na číslo praporu v rámci pluku.

39

X. Osudy těžkých objektů československého opevnění po roce 1938 Po obsazení pohraničí přistoupila německá armáda ještě na podzim 1938 k důkladným zkouškám jak samotných objektů, tak i veškerého za­ řízení a překážek, jež nebyly ustupujícími čs. jednotkami demontovány a odvezeny do vnitrozemí. Zkoušky byly prováděny na pěchotních sru­ bech náchodského úseku, LO v jižních Čechách v okolí Kořenová a na jižní Moravě v prostoru Devíti mlýnů. Objekty byly postřelovány, bombar­ dovány a vyhazovány do vzduchu. Kromě těchto zkoušek sloužily čs. pevnostní objekty také k výcviku německých úderných jednotek, připravujících se na nasazení proti pev­ nostním objektům v Belgii, Holandsku, Francii i Řecku. K výcviku sloužily např. prostory u Milostovic, v okolí Králík a Mládkova. Výsadkáři, určení pro útok na belgickou tvrz Eben Emael, cvičili mimo jiné také na dělo­ střelecké tvrzi Adam.43 Od roku 1939 přistoupili Němci k vytrhávání pan­ céřových zvonů, kopulí a také střílen, které používali k vlastním fortifikačním aktivitám.44 Lehké pevnůstky nacházející se na území Protektorátu Čechy a Mo­ rava byly Němci v obavě před využitím v případném povstání systematic­ ky ničeny náložemi trhavin. Na těchto vnitrozemských úsecích se do dnešních dnů dochovaly pouze objekty jež stály v blízkosti obytných bu­ dov, mostů a jiných významných staveb a nemohly být tudíž bez rizika vyhozeny do vzduchu. Byly však také neutralizovány, a to vyplněním lo­ movým kamenem a zalitím betonovou směsí.45 Provizorními prostředky opravené objekty v prostoru Opavy a Ostravy využily jednotky ustupující Wehrmacht k urputné obraně a podařilo se jim zde zastavit Rudou armádu na více než 50 dnů. 46 S československými 4

43

Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československa zeď. Brno 1993. s. 154,155. Ráboň, M. - Blum, M. - Gregar, O. - Svoboda, T.: Pevnost Belgie. Brno 1997. 138s. 44 Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československá zeď. Brno 1993. s. 156. 45 Beneš, J. a kolektiv: Liběchovská příčka. Dvůr Králové nad Labem 2000. s. 49. Lásek, R.: „Pražská čára". Vnější obrana Prahy. Dvůr Králové nad Labem 1995. s. 18-20, 72-74. Lásek, R.: Vltavská linie. Dvůr Králové nad Labem 1998. s. 10,11,45,46. 46 Kopecký, M.: 1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR, Praha 2001, s. 174190. Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, I.: Československá zeď. Brno 1993. s. 156-158. 40

cm pevnostními kanóny vz. 36 a protitankovými rozsocháči se naopak setkali západní spojenci na normanských plážích. Po skončení 2. světové války věnovala československá armáda, i přes nespočet problémů, se kterými se musela potýkat ve všech oblas­ tech své činnosti, velkou pozornost možnému využití prvorepublikového stálého opevnění a jeho případné dostavbě. Již v roce 1945 schválil náčelník hlavního štábu pokyny pro přípravné práce k výstavbě opevnění a roku 1947 byla dokonce vydána „Směrnice pro přípravu výstavby nového československého opevnění". V rámci hlavního štábu byl také vytvořen specializovaný orgán - opevňovací od­ dělení velitelství ženijního vojska (VŽV), následně redukované na opev­ ňovací skupinu, později však reorganizované na samostatně působící Ředitelství opevňovacích prací.47 V listopadu 1945 byl na opevňovacím oddělení velitelství ženijního vojska zpracován rozsáhlý projekt na rekonstrukci a dostavbu opevnění z let 1935-1938. Projekt, rozvržený na dvě etapy, předpokládal vynalo­ žení 11 miliard korun, což bylo přibližně 10% celkové finanční částky, s níž se počítalo pro tzv. výzbrojní program čs. armády. V první etapě měly být v letech 1946-1950 obnoveny lehké a těžké objekty vybudované do roku 1938 a dostavěno těžké opevnění na jižní Moravě. Ve druhé etapě se pro období let 1951-1955 počítalo s pokračováním výstavby těžkého opevnění od Šumavy, přes Krušné hory až po Krkonoše.48 Svými ambi­ cemi program nijak nezaostával za podobnými projekty zpracovanými velením čs. armády ve 2. polovině 30. let 20. století a v případě jeho re­ alizace

by

byla

celá

československo-německá

a

československo-

rakouská hranice obklopena mohutným železobetonovým krunýřem. Skutečně realizované práce na obnově prvorepublikového opevnění byly však mnohem skromnější než předpokládal prvotní projekt a nová výstavba se neuskutečnila vůbec. Tato situace vyplynula z neutěšené hospodářské a finanční situace státu a také z odhadu, že Německo by československý stát mohlo znovu vojensky ohrozit nejdříve za 15 či 20 let. 47

Minařík, P.: Osudy československého stálého opevněni v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 832. 48 Na rozdíl od předválečných plánů, v nichž hlavní štáb čs. armády rezignoval na možnost obrany celého území Čech a hlavní obranné postavení probíhalo na čáře Ohře - Plzeň - Klato-

41

Činnost opevňovacího oddělení velitelství ženijního vojska se v roce 1946 soustředila především na provedení průzkumu zachovalého lehké­ ho a těžkého opevnění, zjištění jeho aktuálního stavu a vytvoření přesné evidence objektů. Rekognoskace objektů byla zahájena koncem března a v jejím průběhu obdržel každý svůj „záznamní arch", do něhož byl za­ psán typ a stav objektu, popsány jednotlivé stavební části, umístění v terénu, zaměření střílen a možnosti dalšího využití. Celkem se podařilo zaregistrovat 629 objektů LO vz. 36, 5776 LO vz. 37, 262 TO a netypické objekty postavené na bratislavském předmostí v Petržalce. Přípravné práce k opětovnému aktivování objektů se v tomto roce soustředily pouze na jejich čištění a uzavření. Tímto způsobem bylo v roce 1946 zajištěno 348 objektů LO na severní Moravě, 378 LO na jižní Moravě a všechny objekty na bratislavském předmostí.49 Činnost opevňovacího oddělení VŽV se mimo získávání poznatků o uplatnění stálého opevnění na evropském území v boji, spojeného se studijní cestou do Francie a Německa, soustředila na průzkum objektů československého stálého opevnění, jež se na konci Druhé světové války zapojily do bojů. Toto oddělení také vypracovalo několik návrhů nových pevnostních objektů a překážek, jež měly lépe vyhovovat současným podmínkám - dvoustřílnového objektu lehkého opevnění, objektu pro protitankovou zbraň, minometného objektu a objektu s výměnnou vý­ zbrojí.50 Současně se uskutečnilo třídění archivu bývalého ŘOP, v jehož průběhu bylo uspořádáno 102 000 spisů z let 1935-1939 a 16 000 spisů z let 1940-1944. Z činnosti jednotlivých ženijních skupinových velitelství se zachovalo 30 000 spisů. Následujícího roku bylo zrušeno utajení spisů všech objektů a zařízení opevnění, jež byly zničeny, nebo neměly být v budoucnu využity či obnoveny. Plány zachovalých objektů byly naopak z archivu vyjmuty a nadále považovány za utajované.51

vy - Český Krumlov a zesílení či prodloužení již budovaného opevnění v prostoru Kadaň - Most - Ústí nad Labem již nebylo provedeno (viz výše). 49 Minařfk, P.: Osudy československého stálého opevnění v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 834. 50 Dubánek, M.: Projekty československého stálého opevnění z let 1948 - 1950, In: Novodobé fortifikace, 2001, č. 7, s. 52 - 58. Zde zmiňované objekty jsou silně ovlivněny německými fortifikačními stavbami z období 2. svě­ tové války- viz. Perzyk, B. - Miniewicz, J.: Miedzyrzeckirejon umocniony. Warszawa 1993. 51 Minařík, P.: Osudy československého stálého opevnění v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 834. 42

Pro řízení rekonstrukčních prací bylo v rámci hlavního štábu česko­ slovenské branné moci dnem 1. března 1947 vytvořeno Ředitelství upev­ ňovacích prací.52 ŘOP určovalo pořadí obnovovacích prací a odpovídalo za koordinaci činnosti všech složek vojenské správy, jež se na rekon­ strukčních pracích podílely. Technickým dozorem byla pověřena velitel­ ství stavebních úseků, která vznikala jako dočasné organizační celky po dobu provádění prací. Vedením jednotlivých stavebních úseků byly větši­ nou pověřováni příslušníci ŘOP se zkušenostmi z výstavby stálého opevnění z období první republiky. Stavební práce na objektech těžkého opevnění byly nejprve zadávány v souladu s předválečnou praxí civilním stavebním firmám, vybraným v neveřejných výběrových řízeních. Větši­ nou se jednalo o firmy, které se na stavbě opevnění již v období let 1935-1938 podílely. Od roku 1948, pravděpodobně ve snaze dosáhnout maximální úspory finančních prostředků, se stavební úpravy realizovaly převážně silami vojenské správy. Za tímto účelem byly vytvářeny staveb­ ní (pracovní) jednotky v síle čety až roty, bezprostředně podřízené veli­ telství příslušného stavebního úseku. Opravy a údržbu objektů LO zajišťovaly až na výjimky samostatné stavební skupiny místně přísluš­ ných vojenských útvarů, nad nimiž stavební úsek vykonával pouze sta­ vební dozor.53 První poválečné stavební úpravy na předválečném opevnění se za­ čaly realizovat roku 1947. Dnem 15. července vzniklo v Bratislavě „Veli­ telství stavebního úseku IV" (VÚ-5437), pověřené dozorem nad úpravami osmi petržalských pěchotních srubů a také nad pracovní jednotkou upra­ vující objekty LO v prostoru Bratislava - moravskoslovenská hranice.54 K témuž datu vzniklo v Šatově u Znojma „Velitelství stavebního úseku III" (VÚ-8907), které bylo pověřeno dozorem prací na úpravách šesti vybetonovaných pěchotních srubů na jižní Moravě a lehkém opevnění v tomtéž úseku.55 Opravy pěchotních srubů na Petržalce byly zadány a provedeny již roku 1947 a téhož roku proběhly i drobné rekonstrukční práce na dělo52

Organizace a personální obsazení obnoveného ŘOPu, viz Minařík, P.: Osudy českosloven­ ského stalého opevnění v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 853 a 854. 53 Minařík, P.: Osudy československého stálého opevnění v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 835. 54 Tamtéž str. 835. 55 Tamtéž str. 836.

43

střelecké tvrzi Smolkov a mělo dojít i k zahájení úprav na dělostřeleckých tvrzích Hanička, Adam a Bouda. Pro naprostý nedostatek financí bylo ale již koncem května 1947 od prací na těchto tvrzích upuštěno. Rekonstrukční práce na zmíněných tvrzích se omezily pouze na osa­ zení mřížových vrat a provizorní uzavření všech vchodů do tvrzových objektů, včetně otvorů po vytržených střílnách. Na přelomu let 1947 a 1948 se rovněž uvažovalo o vybudování dvou objektů, v nichž by mohly být instalovány výsuvná a otočná dělostřelecká věž vyzbrojená dvojicí 10 cm houfnic vz. 38 a otočná kulometná věž s dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 ráže 7,92 mm.56 Objekty měly být postaveny v prostorech tehdejšího Vojenského výcvikového tábora Cí­ sařský les u Kynžvartu, nebyly však realizovány. Rekonstrukční práce pokračovaly také v roce 1948. Dnem 10. března vznikly dvě pracovní jednotky, pověřené prováděním dalších úprav „Stavební rota ŘOP velitelství oblasti 2" a „Stavební četa ŘOP velitelství oblasti 2". Technické vedení staveb a stavební dozor zajišťovaly dva vo­ jenské stavební úseky (VSÚ-I a VSÚ-2), které byly rovněž vytvořeny k 10. březnu 1948. O pět dní později zaniklo dosavadní ŘOP a opět jej nahradilo opevňovací velitelství ženijního vojska hlavního štábu. 57 „Stavební rota ŘOP velitelství oblasti 1" nejprve v březnu a dubnu 1948 vyklízela a čistila podzemní prostory čtyř dělostřeleckých tvrzí v prostoru Orlických hor - Hůrky, Boudy, Adama a Haničky a od počátku května do konce listopadu téhož roku opravovala 12 až 15 pěchotních srubů v prostoru Trutnovská. V případě samostatných srubů se jednalo o vyčištění objektů a ochranných příkopů od nečistot, vnější odvodnění objektů, provizorní zazdění otvorů po vytržených střílnách cihlami, insta­ laci ochranných železných plechů v místnostech horního patra, postavení vnitřních cihlových příček, provedení betonového potěru na vnitřních podlahách, sazení mřížových dveří, opravu asfaltové izolace střešních desek, zřízení záhozu z lomového kamene a revizní šachty kanalizace. U některých objektů byly navíc šachty pro zvony překryty železobetonoÚpravy objektů na jihu Moravy detailněji viz kapitola Těžké opevnění na jižní Moravě. Oba velice zajímavé pancéřové prvky, s nimiž se původně počítalo pro dělostřelecké tvrze a v případě kulometné věže i pro samostatné pěchotní sruby se nacházely v Železničním skla­ du 1 v Pardubicích. Minařík, P.: Osudy československého stálého opevnění v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 838. 57 Tamtéž, s. 838. 56

44

vými deskami. Pro technické vedení staveb vznikl „Vojenský stavební úsek-l" (VÚ-8834), jež byl opět po jejich ukončení zrušen.58 „Stavební četa ŘOP velitelství oblasti 2" provedla v březnu a dubnu 1948 opravu silně poškozeného cvičného pěchotního srubu Jordán ve Vojenském výcvikovém prostoru Jince, jehož některé, dělostřelbou silně poškozené, části musely být odstraněny a znovu vybetonovány. Po pro­ vedení prací se jednotka přesunula do jižní části obvodu Oblasti 2, kde prováděla úpravy objektů lehkého opevnění.59 Činnost stavebních jednotek pokračovala i v roce 1949. Obnovená „Stavební rota stálého opevnění velitelství oblasti 1", provádějící v před­ chozím roce práce v Orlických horách a na Trutnovsku, opravila v dubnu jeden z pěchotních srubů v trutnovském úseku, načež byla i se svým kontrolním orgánem „Stavebním úsekem-l" (VÚ-8834) zrušena. Její per­ sonál se přesunul ke stavební firmě provádějící opravy na dělostřelecké tvrzi Bouda a ke „Stavebnímu úseku-ll" do Stříbra.60 Již zmíněnou rekonstrukci a dostavbu tvrze Bouda prováděla civilní stavební firma Baraba, Praha (dříve Ing. Zdenko Kruliš), která v květnu 1949 převzala staveniště. Stavebním a technickým dozorem prací byl pověřen nově vytvořený „Stavební úsek-l" (VÚ-7714) se sídlem v nedale­ kém Těchoníně. Vlastní stavební práce trvaly do 21. dubna 1950 a vyžá­ daly si celkem 24 574 000 Kčs. Jednalo se o opravu německými zkouškami silně poškozený vchodový srub K-S 22a „Krok", rekonstrukci svážnice, opravu hlavní galerie tvrze, vybílení veškerých podzemních prostor, vyvezení sutě a další opravy. Následně začaly výlomové práce, během nichž mělo být podzemí tvrze rozšířeno o 11 nových sálů, po za­ početí výlomu prvních dvou se však práce pro nedostatek finančních prostředků zastavily.61 Na počátku dubna 1949 obnovil svou činnost „Stavební úsek-ll" (VÚ8981) sídlící ve Stříbře, jehož úkolem bylo zajištění stavebního dozoru a technického vedení prací u lehkého opevnění v prostoru Manětín Želnava, přičemž vlastní práce prováděla „Stavební četa stálého opev58

Minařfk, P.: Osudy československého stálého opevnění v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 840. 59 Tamtéž, s. 842 a 843. 60 Tamtéž, s. 843. 61 Tamtéž, s. 843 a 844.

45

není velitelství oblasti 1". Po dokončení prací v oblasti západních Čech se velitelství stavebního úseku přemístilo do jižní části rekonstruovaného úseku. Nejprve se nacházelo v Lenoře, později v Horní Vltavici.62 V období léta 1949 až jara 1950 byly na jihomoravské sruby instalo­ vány pěchotní zvony. Na počátku 50. let se i při rekonstrukčních pracích na stálém opev­ nění projevily důsledky politických změn, které nastaly v Československu po 25. únoru 1948, jež vedly k ukončení stavebních aktivit v oblasti seve­ rovýchodních Čech i severní Moravy. Pozornost československé armády se nadále soustředila na zabezpečení prostoru jihozápadních Čech a jižní Moravy, čemuž byly podřízeny i všechny plány na využívání a do­ datečné stavební úpravy prvorepublikového opevnění. V letech 1954 až 1958 byly některé pěchotní sruby na severní hraniciľ opět podrobeny vlně ničení, když byly zbaveny svých pancéřových zvonů a kopulí, které putovaly do hutí. Jejich trhání a odvoz prováděl n. p. Kovošrot, tomu však nešlo o celistvost pancéřových prvků, ale pou­ ze o kvalitní ocelolitinový materiál.63 V roce 1952 byl zadán vývoj nové výkonné zbraně pro objekty těžké­ ho opevnění nacházející se na jižní hranici Československé republiky. Touto zbraní byl 85 mm kanón, který byl roku 1959 zaveden do výzbroje armády jako PvK 44/59 (tedy pevnostní kanón vzor 44/59).64 Následně

Dělostřelecké tvrze na severní Moravě a ve východních Čechách měly být použity pouze pro skladovací účely, nebylo počítáno s jejich případným bojovým použitím. 62 Minařík, P.: Osudy československého stálého opevnění v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 845. 63 Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, i.: Československá zeď. Brno 1993. s. 163,165,166. ^Vývoj pevnostního kanónu byl zadán v roce 1952. V roce 1954, po provedení střeleckých zkoušek, došlo ale k zastavení konstrukčních prací. O dokončení rekonstrukce tankového kanó­ nu se rozhodlo v roce 1958. Práce na upraveném kanónu byly ukončeny v roce 1959 a 24.11. až 10.12. téhož roku proběhly na zkušebním objektu na střelnici v Jinčích vojskové zkoušky. Ke schválení zavedení kanónu do výzbroje československé armády došlo již dříve, dne 21.4.1959. Pevnostní kanón PvK vz. 44 ráže 85 mm představoval v podstatě upravený tankový kanón TK vz. 44, používaný ve středních tancích T-34/85. Celkově se počítalo s výrobou 20 ks, z toho jednoho prototypu, 18 ks pro potřeby objektů a jedné záložní zbraně. Rekonstrukce předpoklá­ daného počtu kanónů se uskutečnila v n.p. Konstrukta Trenčín na přelomu let 1959 a 1960. Celkově došlo k montáži 18 kusů kanónů v 11 pěchotních srubech. Obsluhu zbraně tvořilo 5 osob (1 poddůstojník a 4 příslušníci mužstva), které ji byly v případě potřeby schopny namonto­ vat do střílny za 20 minut a vysunout do palebné pozice. Prototyp zbraně se nachází ve sbírkách Vojenského technického muzea v Lešanech. Deset z celkem dvanácti kusů nacházejících se na území České republiky bylo nabídnuto k odprodeji, u zbývajících dvou kusů byl přislíben převod do sbírek Technického muzea v Brně. Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československá zeď. Brno 1993. s. 162. 46

jím byly přezbrojeny všechny pěchotní sruby na Petržalce a jižní Mora- 65

ve. Namontování nových pevnostních kanónů se uskutečnilo na sklonku roku 1959 a v průběhu roku 1960. Pěchotní sruby byly poté zakonzervo­ vány a pouze objekt MJ-S 4 se průběžně využíval k výcviku osádek.66 Mimo objektů v Petržalce, na jihu Moravy a tří bývalých dělostřelec­ kých tvrzí na severní Moravě a ve východních Čechách, Šmolková, Hůrky a Adama, používaných Československou lidovou armádou jako sklady, zůstávaly sruby čs. stálého opevnění nevyužity a nepovšimnuty. Až tepr­ ve v roce 1968 byl náchodským muzeem zpřístupněn veřejnosti areál tvrze Dobrošov a v následujícím roce umožnila dohoda mezi vojenskými orgány a městským národním výborem v Rokytnici v Orlických horách prvním zájemcům nahlédnout do nitra tvrze Hanička. Až do roku 1975, kdy o její prostory projevilo zájem Federální ministerstvo vnitra, proudily do Haničky zástupy turistů. Po uzavření celé oblasti kolem tvrze a něko­ likaleté nečinnosti začala v květnu 1981 v rámci „Akce Kahan" přestavba podzemních prostor na válečné pracoviště ministerstva vnitra.67 V průběhu osmdesátých let minulého století došlo k muzejnímu vyu­ žití několika pěchotních srubů úseků OP a MO, zde však v souvislosti s Ostravskou operací Rudé armády. Po roce 1989 nastaly zcela jiné podmínky pro stále se množící počet zájemců o československé opevnění z let 1935-38, následkem čehož za­ čaly být ve větší míře publikovány informace na toto téma a zahájilo čin­ nost poměrně velké množství většinou soukromých či spolkových „muzeí" umístěných se souhlasem vojenských orgánů v nejrůznějších objektech LO i TO. 68 V roce 1994 se však přístup armády radikálně změnil: fondy Minařík, P.: příspěvek přednesený na srazu Klubu historického vojenství Brno 18. 11. 2000. 65 Na Petržalce byly kanóny PvK 44/59 vyzbrojeny následující pěchotní sruby: B-S 1 „Štěrkoviště" (1 ks), B-S 4 „Lány" (1 ks), B-S 8 „Hřbitov" (2 ks), B-S 13 „Oroszváŕ (1 ks) a B-S 15 „Ostrov" (1 ks). Stehlík, E.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Dvůr Králové nad Labem 2001. s. 280-282. Minařík, P.: příspěvek přednesený na srazu KHV Brno 18. 11. 2000. 66 Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, L: Československá zeď. Brno 1993. s. 162. 67 Technické památky Čech, Moravy a Slezska. Praha 2000. s. 3. Roku 1995 byla dělostřelecká tvrz Dobrošov prohlášena Národní kulturní památkou. Ráboň, M. - Hudoušek, P. - Vávra, L. - Čermák, L: Dělostřelecká tvrz Hanička z let 1936-1938. Brno 1996. s. 75-88. Od roku 1995 je tvrz Hanička opět přístupná veřejnosti.

47

ŘOP i jednotlivých ŽSV byly opět utajeny a pevnosti se staly jednou 69

z investičních priorit ministerstva obrany.

Naštěstí však opět převládl

zdravý rozum a Armáda České republiky do budoucna počítá pouze s využitím tří bývalých dělostřeleckých tvrzí pro skladovací účely.70

68

Informace o jednotlivých pevnostních stavbách zpřístupněných veřejnosti, s jejich charakteris­ tikou, otevírací dobou i dalšími pro turistu využitelnými informacemi viz: Ráboň, M.: Muzea a památníky v objektech čs. opevnění z let 1935-1938 - miniprůvodce. Brno 1998. 32 s. 69 Míříme na spojence, In: Týden, 1997, č. 32, s. 52-63.

48

XI. Těžké opevnění na jižní Moravě Důkladnému opevnění jihomoravské hranice věnovali naši předci odedávna velkou pozornost. Svědčí o tom jak opevnění vybudovaná v tomto prostoru v období Velkomoravské říše, tak velký počet hradů a pevných měst z epochy přemyslovského státu. Vojenský význam této oblasti pro vedení ozbrojeného zápasu na středoevropském válčišti výmluvně dokládají mnohé útočné i obranné operace strategického charakteru odehrávající se ve zdejší krajině od epochy římské, přes středověk, připomeňme si zejména tažení Pře­ mysla Otakara II. a jeho dědiců, konflikty moravských Lucemburků, na něž přímo navazovaly husitské války a války Jiřího z Poděbrad, novo­ věk, zvláště české stavovské povstání 1618-1620 a Torstenssonuv a Rákócziho vpád z roku 1645, průnik vojska polského krále Jana III. Sobieského k Dunaji (Tullnu) z roku 1683, Napoleonova tažení z let 1805 a 1809, závěrečné události prusko-rakouské války z roku 1866 a konečně i poslední operace druhé světové války v roce 1945.71 Po vzniku Československé republiky v roce 1918 nabyla strategická důležitost tohoto teritoria pro náš stát ještě většího významu. Protínalo ho totiž několik významných silničních a železničních komunikací. Pře­ devším tudy procházela životně důležitá železniční magistrála spojující Prahu s Bratislavou. Kromě státních silnic Znojmo - Pohořelice - Brno, Mikulov - Pohořelice - Brno, Břeclav - Hustopeče - Brno a Znojmo Jihlava - Praha vedla tímto prostorem ještě část bývalé Rakouské se­ verozápadní dráhy propojující nejkratším směrem Vídeň s Berlínem (na Moravě vedená přes Šatov, Znojmo, Moravské Budějovice, Okříšky a Jihlavu), jakož i tratě vybudované Rakouskou společnosti státní dráhy spojující Vídeň s Brnem (přes Hevlín, Hrušovany nad Jevišovkou

Konference věnovaná současnému užívání objektů předválečného opevnění. Novodobé forti­ fikace, 2000, č. 4. s. 57-58. 71 Procházka, Z. a kol.: Vojenské dějiny Československa 1, Praha 1985, s. 32, 77, 168, 173, 174, 307. Procházka, Z. a kol.: Vojenské dějiny Československa 2, Praha 1986, s. 84, 87, 102, 148, 270, 272, 390. Čornej, P. -Bělina, P.: Slavné bitvy naší historie. Praha 1993, s. 23-32. Frankenberger, O.: Husitské válečnictví po Lipanech. Praha 1960, s. 72-79. Schildberger, V.: Boj o pevnost Brno 3., In: Historie a plastikové modelářství,1998, č. 10. s. 1822. 49

a Střelice) a Břeclav se Znojmem. Dílem tudy procházela i další klíčová trať vedoucí z Břeclavi přes Přerov do Bohumína. Prolomení obrany v tomto geografickém prostoru skýtalo nepříteli dalekosáhlé možnosti ofenzivního postupu jednak Dyjsko-svrateckým úvalem na Brno a odtud na Olomouc, Dolnomoravským úvalem přímo na Olomouc nebo západní Slovensko, či přes Českomoravskou vysoči­ nu na Jihlavu a Prahu. Ve spojení s případným úspěchem útoku vede­ ného proti severomoravské hranici mohlo dojít k rozdělení

území

republiky a armáda by se ocitla v bezvýchodné situaci. Udržení tohoto území mělo tudíž pro Československo vysloveně existenční dopad. Ra­ cionální výstavba opevnění mohla možnosti obrany této strategicky tak důležité oblasti výrazně posílit.72 Je skutečností, že s budováním těžkého opevnění, coby základním prvkem čs. pevnostního systému, se mezi Břeclaví a Znojmem počítalo už v prvotním nástinu fortifikačního programu vypracovaného na Ředi­ telství opevňovacích prací (ŘOP) na jaře roku 1935. Dle původní před­ stavy měly opevňovací práce v tomto prostoru probíhat v letech 1937 1938. Zmíněný návrh obranných příprav prošel ovšem v průběhu násle­ dujících let řadou koncepčních změn. Jejich rezultátem bylo, že na jižní Moravě měla v zásadě dostačovat opevnění lehká. Situace se nakonec vyvinula tak, že výstavba těžkého opevnění tu měla v podstatě doplňkový charakter, neboť jednotlivé těžké objekty byly, vlastně jen vsunovány do soustavy předtím vybudovaného lehkého opevnění.73 S opevňováním jihomoravské hranice v celkové délce asi 150 kilomet­ rů (od česko-moravského pomezí západně Slavonic po moravskoslovenskou hranici na soutoku řek Dyje a Moravy) bylo započato v létě roku 1936. Tehdy zde byla zahájena výstavba objektů lehkého polního opevnění LO vz. 36 (postaveno celkem 178). V následujících letech 1937 - 1938 tu pak probíhala intenzívní výstavba takřka devíti stovek objektů lehkého opevnění LO vz. 37, známých „řopíků". 74 Teprve po anšlusu Ra-

Již před obsazením Rakouska německou armádou počítal hlavní štáb čs. branné moci s možností obchvatného manévru směřujícího proti jihu Moravy přes Dolní Rakousy. Tomu měla čs. armáda čelit obsazením rakouského území až po Dunaj, tak aby byl rozšířen a zabezpečen ústupový koridor. Šrámek, P.: Československá armáda v roce 1938. Brno-Náchod 1996. s. 14, 69. 73 Aron, L. a kol.: Československé opevnění 1935-1938. Náchod 1998. s. 12, 13. 74 Úseky LO vz. 36 a 37 stavěné na jižní Moravě viz: Aron, L a kol.: Československé opevnění 1935-1938. Náchod 1998. s. 22, 28, 29. 50

kouska, uskutečněném nacistickým Německem v polovině března 1938, se páteří obrany jihomoravského „měkkého podbřišku" ČSR mělo urych­ leně stát opět těžké opevnění.75 Výstavbou těžkého opevnění na jižní Moravě a západním Slovensku (podél dolního toku řeky Moravy) se zabývalo Ženijní stavební velitelství XI. (ŽSV XI.). Sídlilo v Hrušovanech nad Jevišovkou a bylo podřízeno přímo ŘOP. Jeho velitelem byl až do zahájení všeobecné mobilizace v září 1938 pplk. žen. Bohumil Bláha, poté plk. stav. Ing. František Horá­ ček. Pobočníkem velitele byl jmenován por. žen Ing. Bohumil Homola. ŽSV XI bylo podřízeno celkem 5 stavebních podúseků: 1./XI. Šatov, 2./XI. Hevlín, 3./XI. Mikulov, 4./XI. Dolní Morava a 5./XI. Horní Dyje, při­ čemž podušek 4./XI. měl být zadán do konce roku 1938 a podušek 5./XI. až roku následujícího.76 První tři stavební podúseky ŽSV XI. byly zadány dne 18. května 1938. Podušek 1./XI. - Šatov stavěla firma Konstruktiva, a. s. (Praha) a sestá­ val ze 16 objektů; 2./XI. - Hevlín, opět Konstruktiva (Praha), 14 objektů a 3./XI. - Mikulov, firma Hráský a Jenč (Mladá Boleslav), 15 objektů.77 V šatovském podúseků vykonával funkci velitele stavebního dozoru mjr. žen. Vladimír. Špalek a funkci vojenského stavbyvedoucího por. stav. Alois Daněk. V hevlínském podúseků zastával funkci velitele npor. žen. Ing. Václav Hanzlík a stavbyvedoucím byl npor. stav. Ing. Stanislav Kmoníček. V mikulovském byl velitelem kpt. žen. Miroslav

Jeništa

a stavbyvedoucím npor. stav. Ing. Vladimír Stránský. Byl jmenován i velitel dosud nezadaného stavebného podúseků 4./XI. Dolní Morava škpt. žen. Ing. František Novák. Práce na všech třech zadaných podúsecích měly být hotové ve lhůtě stanovené na 250 dní, přičemž práce byly započaty 15. června 1938, 18. června 1938 respektive 20. června 1938. Zadávací částky jednotlivých podúseků činily 17 998 516, 40 Kčs, 19 184 988, 70 Kčs a 17 296 649, 03 Kčs.78

/5

Tamtéž, s. 20. Stehlík, Eduard: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Praha 2001. s. 254. 77 Tamtéž s. 254. 78 Stehlík, Eduard: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Praha 2001. s. 254. 76

51

Do ukončení prací v září se podařilo vybetonovat pouze šest pěchot­ ních srubů a v různém stupni rozpracovanosti od přípravy staveniště po dokončení bednění a armování se nacházelo dalších 22 objektů.79 Pěchotní sruby vybudované na jižní Moravě v roce 1938' Pěchotní srub

Stavební podušek

Stavební firma

Datum betonáže

Kubatura betonu (m3)

Výkresová dokumentace

MJ-S 2 „Úvoz"

17X1.

Konstruktiva, a. s.

5.-13.8.1938

1450

OP-S41

MJ-S 3 „Zahrada"

17X1.

Konstruktiva, a. s.

22.-30.8.1938

1450

OP-S41

MJ-S 4 „Zatáčka"

17X1.

Konstruktiva, a. s.

12.-17.9.1938

1430

N-S63

MJ-S 15 „Závora"

27X1.

Konstruktiva, a. s.

18.-27.9.1938

1431

OP-S41

MJ-S 16 „Výběžek"

27X1.

Konstruktiva, a. s.

6.-13.9.1938

1660

OP-S9

MJ-S 29 „Svah"

3./XI.

Hráský a Jenč

12.-17.9.1938

1450

N-S47

Výrazným rysem všech jihomoravských těžkých objektů je, že každý z nich měl svou předlohu, již dříve vypracovanou na ŘOP pro potřeby jiného ženijního skupinového velitelství. Od ŽSV IV. - Opava zde bylo využito šesti projektů, od ŽSV V. - Náchod čtyř a od ŽSV VII. - Liberec jednoho. Na jižní Moravě našel nejčastěji uplatnění, celkem ve třinácti případech, opavský srub OP-S 41, jenž měl stát u Velkých Heraltic, těsně následován 11 provedeními OP-S 12, jehož originál stojí mezi Velkými Hošticemi a Kateřinkami.81 Realizaci tohoto, v dosavadní praxi ŘOP, do­ sud zcela neobvyklého postupu, který měl výrazně urychlit proces vý­ stavby, umožnil nenáročný terén, v němž mohly být bez problému 82

aplikovány starší projekty. Střežení stavenišť a objektů zajišťoval strážní prapor X. (SP X.), pod­ řízený ŘOP. Jednotlivé roty byly dislokovány ve Znojmě, Hrušovanech nad Jevišovkou a Mikulově. Prapor neměl velitelství a roty, kterým veleti

Stehlík, Eduard: Lexikon těžkých objektů československého 2001. s. 254. 80 Tamtéž, s. 254, 260, 266, 270. 81

opevnění z let 1935-38. Praha

Tamtéž, s. 260-274. Novák, J.: Těžké opevnění Odra - Krkonoše, Jablonné nad Orlicí 1999, s. 88 a 89. 82 Stehlík, Eduard: Lexikon těžkých objektů československého opevněni z let 1935-38. Praha 2001. s. 260-274.

52

škpt. pech. Václav Urbánek, npor. pech. Jiří Kopřiva a npor. pech. Jan Svoboda, působily samostatně. Prapor zanikl 30. listopadu 1938.83 Jak již bylo zmíněno, do konce roku 1938 měl být zadán další ze sta­ vebních podúseků v podřízenosti ŽSV XI. - 4./XI. Dolní Morava, který se skládal z celkem devíti těžkých objektů, umístěných ve skupinách po dvou či třech u hlavních komunikací vedoucích ke státní hranici s Ra­ kouskem v prostoru mezi Kúty a Devínskou Novou Vsí. Pro vybudování sedmi objektů byla opět použita již existující dokumentace, dva objekty byly konstruovány nově, jeden jako atypický, bezzvonový se 4 cm kanó­ nem pro čelní palbu.84 Pro rok 1939 se počítalo s výstavbou pravděpodobně

15 srubů

v prostoru Frejštejn - Staré Město pod Landštejnem a tří v uzávěře Vra­ nov (dva s výzbrojí 9 cm mínometu - zbraně G). Sruby měly být postave­ ny ve II. stupni odolnosti (jeden z nich dokonce v 1. stupni).85 Později měly být vybudovány uzávěry těžkého opevnění i hlouběji ve vnitrozemí, na exponovaných místech tzv. II. (ústupového či záchytného) postavení.86 Linie těžkých objektů vedená podél jihomoravské hranice měla být zá­ hy zesílena speciálními fortifikacemi rozmístěnými v jejím týlu. Takto mělo obranu mezi Znojmem a Břeclaví vyztužit ještě osm izolovaných dělostřeleckých srubů (IDS). Pro sedm z nich byla už vybrána i stano­ viště (Podmolí, Havraníky, Valtrovice, Hrádek, Hrušovany nad Jevišovkou, Novosedly, Mikulov).87 Dále se tu počítalo s pěti minometnými izolovanými sruby (IMS) s dvojicí 120 mm minometů (Vrbovec, Dyjákovice, Mikulov, Lednice a Břeclav). Projekt obou stranových variant izolova­ ného dělostřeleckého srubu sice již existoval, ale konečná podoba minometného srubu byla teprve ve stádiu úvah. Tyto mohutné objekty měly v jihomoravských rovinách nahrazovat komplexy dělostřeleckých

Stehlík, Eduard: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Praha 2001. s. 254. 84 Tamtéž, s. 275 a 276. Vondrovský, /.: Opevnění z let 1936-1938 na Slovensku. Varnsdorf 1993. s. 49-51. 85 Stehlík, Eduard: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Praha 2001. s. 255. 86 Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, /.: Československá zeď. Brno 1993. s. 8. 87 Stehlík, £.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Praha 2001. s. 260-270. 53

tvrzí, pro jejichž výstavbu zde kromě finančních a časových limitů nebyl ani vhodný terén. 88 Těžké překážky byly na jižní Moravě budovány od srpna 1938 v součinnosti Ženijního skupinového velitelství XI. v Hrušovanech nad Jevišovkou a Velitelství ženijního vojska III. sboru v Brně, v jehož čele stál plk. žen. J. Petřík. Stavěny však byly převážně jen v provizorní for­ mě. Definitivní podoby měly nabýt až po dokončení výstavby linie těžké89

ho opevnění. Úsek těžkých překážek 12 - Šatov stavěla firma E. Oškera ze Znojma, 13 - Hevlín, Ing. A. Schwarz z Brna a 14 - Valtice, S. Neděla rovněž z Brna. Vojenský stavební dozor na těchto stavbách vykonávali pplk. pech. J. Los, škpt. pech. J. Laubendorf, škpt. pech. Z. Schusswohl, ppor. děl. O. Bednařík a ppor. děl. Ing. M. Pokora. Dva první úseky překážek byly zadány 25. srpna 1938, třetí následujícího dne.90 Tak jako na jiných úsecích, i zde měly vzniknout specializované hrani­ čářské jednotky, jež měly objekty těžkého opevnění bránit. Obrana zá­ padní části úseku MJ měla být svěřena Hraničářskému pluku 3. Velitelství, vytvořené z velitelství hraničářského praporu 3, mělo být dis­ lokováno společně s rotou „velkých kulometů proti letadlům" (VKPL) a I. praporem, vzniklým rovněž z hraničářského praporu 3, ve Znojmě. II. prapor pluku, vytvořený ze strážního praporu XXXVII měl sídlit v Hodonicích a III. prapor (strážní prapor XXXIV) v Hrušovanech nad Jevišovkou. Mírový počet mělo tvořit 103 důstojníků, 32 rotmistrů a 2729 mužů.91 Vý­ chodním sousedem pluku 3 se měl stát hraničářský pluk 11, tvořený opět třemi prapory. I. prapor vzniklý ze III. praporu pěšího pluku 31 měl být posádkou v Mikulově. Velitelství pluku, postavené z velitelství hraničář­ ského pluku 11, rota VKPL a II. prapor (strážní prapor XXXVI) měly sídlit v Lednici, III. prapor (hraničářský prapor 11) v Břeclavi a pro náhradní rotu byly vybrány Židlochovice. Mírový počet pluku byl stanoven na 108 důstojníků, 33 rotmistry a 3372 muže.92

Stehlík, Eduard: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Praha 2001. s. 260-274. 89 Aron, L a kol.: Československé opevnění 1935-1938. Náchod 1998. s. 148. 90 Tamtéž, s. 158. 91 Stehlík, E.: Pevnostní útvary čs. armády 1937-1938, In: Historie a vojenství 1/1997, s. 41. 92 Tamtéž, s. 41 a 42. 54

Na rozdíl od hraničářských pluků na severní hranici, podléhajících přímo ŘOP, byly obě jednotky podřízeny 6. divizi a navíc vybaveny rotou 93

doprovodných zbrani. Vzhledem k tomu, že jihomoravské objekty těžkého opevnění nebyly v roce 1938 stavebně dokončeny a nebyly v nich ani instalovány pancé­ řové zvony, zůstaly takřka nedotčeny devastací válečnou i poválečnou. Krátce po odstoupení pohraničí Německu se pěchotní sruby, obzvláště v okolí Šatová, staly turistickou atrakcí pro německé obyvatelstvo, jež je hojně navštěvovalo a fotografovalo. Nejvíce dochovaných snímků z jižní Moravy pochází z produkce znojemského ateliéru K. Mather, který je do­ konce vydal v sadě číslovaných pohlednic.94 Jak již bylo zmíněno výše, zpracovalo opevňovací oddělení VŽV v listopadu 1945 rozsáhlý projekt na rekonstrukci a dostavbu opevnění z let 1935-1938, který ve své první etapě počítal s obnovou již stojících lehkých i těžkých objektů opevnění a dostavbou opevnění těžkého podle předválečných plánů. K realizaci ambiciózního plánu nedošlo a jihomo­ ravská hranice se žádných dalších pevnostních staveb nedočkala.95 15. července 1947 vzniklo v Šatově u Znojma „Velitelství stavebního úseku III" (VÚ-8907) pověřené dozorem nad úpravami šesti vybetonovaných pěchotních srubů na jižní Moravě a vrchním stavebním dozorem nad pracovní jednotkou upravující lehké opevnění v tomtéž úseku.96 Dokončovací práce na jihomoravských těžkých objektech byly na zá­ kladě neveřejné soutěže zadány 17. července 1947 znojemské stavební formě Josef Růžička za zadávací částku 7 827 000 Kčs. Lhůta ke splnění prací byla stanovena na 120 pracovních dnů - od 21. července do 20. prosince 1947 a od 30. března do 30. dubna 1948. V tomto období mělo dojít k osazení střílen hlavních zbraní vytržených během okupace. Jejich zabetonování měla provést vojenská správa, nakonec však byly otvory po vytržených střílnách pouze zazděny lomovým kamenem. Dále byly dostavěny cihlové příčky a obnoveny poškozené nebo nedokončené vnitřní i vnější omítky, provedena izolace střešní desky, vybudován ka93

Stehlík, Eduard: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Praha 2001. s. 42 a 42. 94 Archiv Klubu historického vojenství Brno. 95 Minařík, P.: Osudy československého stálého opevněni v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 832, 833. 96 Minařík, P.: Osudy československého stálého opevnění v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 836. 55

menný zához u čelních stěn objektů, vnější odvodnění objektů a dokon­ čeny terénní úpravy. Dodatečně bylo rozhodnuto nahradit cihlové věžič­ ky, vybudované v období okupace a kryjící šachty pro dosud neosazené pěchotní zvony, železobetonovými deskami. Neplánovaně došlo k zarov­ nání jednoho LO vz. 37 do záhozu MJ-S 4. 97 Malý počet stavebních děl­ níků a jejich nízká pracovní výkonnost vedla k prodloužení

lhůty

k dokončení prací na 150 pracovních dnů, tj. do 17. června 1948. Kolau­ dace objektů se však nakonec uskutečnila až 11. listopadu 1948 a záva­ dy byly odstraněny 7. prosince 1948. Realizované stavební práce si vyžádaly částku 6 372 000 Kčs. Nejlevněji vyšla rekonstrukce objektu MJ-S 29, která byla provedena za částku 914 000 Kčs, zatímco nejdražší byla dostavba objektu MJ-S 3 za 1 166 000 Kčs. Po ukončení stavebních prací byl VSÚ-III zrušen.98 Pro instalaci ocelolitinových pěchotních zvonů na šesti jihomoravských těžkých objektech vznikl v srpnu 1949 v Šatově u Znojma „Stavební úsek III" (VŮ-2069). Po odborném proškolení personálu bývalým příslušníkem prvorepublikového dopravního a osazovacího oddílu, bylo od 10. srpna 1949 do 13. března 1950 osazeno 12 zvonů. Tři zvony byly převezeny z Komárna a devět zvonů, objednaných vojenskou správou již v červnu 1947, bylo nově vyrobeno ve Vítkovických železárnách v Ostravě.99 Pro přepravu zvonů ze železničních stanic k jednotlivým srubům byly použity transportéry Scammell.100 V roce 1951 byly instalovány podlážky do zvo­ nů, vybourány zazděné otvory po střílnách a střílny osazeny, objekty za­ maskovány a uzamčeny. 97

V úseku MJ byla linie TO v podstatě vestavěna do stávající linie opevnění lehkého a nebylo tudíž dodržen jinak běžný postup budování objektů lehkého opevnění až za linií TO, či mezi pěchotními sruby, tak aby mohly vykrývat prostory nepostřelované zbraněmi objektů těžkých. 98 Minařík, P.: Osudy československého stálého opevnění v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství 4/2001, s. 836 a 837. 99 Již v červnu 1947 vypsalo ministerstvo obrany výběrové řízení na dodávku nových zvonů, jehož se účastnily firmy Škodovy závody v Plzni a Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Minařík, P.: informace přednesené na srazu KHV Brno dne 18. 11. 2000. Jednalo se pěchotní zvony vytržené z objektů Ko-S 1,3 a 4, které byly Němci vytrženy, ale neodvezeny. Objekty Ko-S 1 „Nová stráž", Ko-S 3 „Ústředna" a Ko-S 4 „Ostrov" byly postaveny v roce 1937 a určeny k ochraně mostů nacházejících se v Komárně. Stehlík, E.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Dvůr Králové nad Labem 2001, s. 285. Stehlík, E. - Vaňourek, M.: Hraničáři na Dunaji. Mohelnice 1999 - fotopříloha. 100 Minařík, P.: Osudy československého stálého opevnění v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 845. Pravděpodobně se jedná o těžké tahače Scammell TRMU 30, kterými byly vybaveny dílenské jednotky 1. československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii.

56

Pěchotní zvony osazené v letech 1949 a 1950 na objektech těžkého opevnění na jižní Moravě101 umístěni zvonu

pěchotní srub

počet střílen

deprese střílen

MJ-S 2 „Úvoz"

4 4

1:3 1:3

levý pravý

Vítkovice č. 01 Vítkovice č. 02

Vítkovice č. 03 dtto

MJ-S 3 „Zahrada"

4 4

1:3 1:3

levý pravý

Vítkovice č. 03 Vítkovice č. 05

Vítkovice č. 01 Vítkovice č. 08

MJ-S 4 „Zatáčka"

4 4

1:3 1:3

levý pravý

Vítkovice č. 04 Vítkovice č. 07

dtto dtto

MJ-S 15 „Závora"

4 4

1:3 1:3

levý pravý

Vítkovice č. 06 Vítkovice č. 08

dtto Vítkovice č. 05

MJ-S 16 „Výběžek"

4 5

1:3 1:3

levý pravý

Vítkovice č. 09 Ko S-1 střední

dtto dtto

MJ-S 29 „Svah"

4 3

1:3 1:3

levý pravý

Ko S-4 pravý Ko S-3 levý

dtto dtto

navržené osazeni

realizované osazeni

V letních měsících roku 1959 jednotky od pohraničních motostřeleckých útvarů provedly vybourání starých ocelolitinových střílnových rámů pro pev­ nostní 4 cm kanón vz. 36 ráže 47 mm a zabetonování nových svařovaných pro pevnostní kanón PvK 44 ráže 85 mm. Perspektivně se dále počítalo s instalací filtroventilačního zařízení, chránícího osádku před účinky ZHN. Namontování nových pevnostních kanónů se uskutečnilo na sklonku roku 1959 a v průběhu roku 1960. Kanóny zůstaly umístěny přímo v objektech, kdežto kulometná vý­ zbroj, tvořená těžkými kulomety vz. 37 a lehkými vz. 26, se nacházela u útvaru, který měl v případě boje pěchotní sruby MJ-S 2, 3, 4, 15, 16 a 29 obsazovat. Tímto útvarem byla Rota osádek stálého těžkého opevnění zřízená roku 1960 v Mikulově u 5. motostřeleckého pluku. Pěchotní sruby byly zakonzervovány a pouze objekt MJ-S 4 „Zatáčka" se průběžně využíval k výcviku osádek.102 Na podzim 1999 bylo šest izolovaných pěchotních srubů bývalého úseku MJ vyjmuto z bojové pohotovosti Armády České republiky a v současné době je Moštěk, J.: Pionýr z Watfordu., In: Auto - moto, 2000, č. 4. s. 60-63. 101 Minařlk, P.: Osudy československého stálého opevněni v letech 1945 až 1950, In: Historie a vojenství, 2001, č. 4. s. 860. 102 Minařlk, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, I: Československá zeď. Brno 1993. s. 162. Pro objekty na Jižní Moravě bylo počítáno s osádkou 28 mužů, kteří tvořili vlastně pouze obslu­ hy zbraní (10 - kanóny, 6 - dvojkulomety, 12 - lehké kulomety). Minařlk, P.: informace přednesené na srazu KHV Brno dne 18. 11. 2000.

57

zvažován jejich další osud. Nejpravděpodobnějším je předání do užívání někte­ rému ze zájemců z řad soukromých osob, různých spolků, ale i muzejních in­ stitucí. Technické muzeum v Brně podalo v roce 1999 návrh na zápis do Státního seznamu kulturních památek, který však dosud nebyl pro závady v dokumentaci parcelních čísel jednotlivých pěchotních srubů a pro probíhající reorganizaci správy armádních objektů proveden.103

Knihovna TMB - videozáznam údržby objektů v okolí Šatová. 103 Korespondence TMB s Ministerstvem obrany České republiky, Vojenskou ubytovací a sta­ vební správou, Vojenskou územní správou v Břeclavi a Znojmu. Zona, P. (bývalý velitel VUS Znojmo): ústní konzultace - říjen 2000, červen 2001. Merta, O.: Návrh na prohlášení objektů těžkého opevnění (MJ-S 2, 3, 4, 15, 16 a 29) z roku 1938 na Jižní Moravě za kulturní památku. Technické muzeum v Brně 1999.

58

XII. ZÁVĚR K problematice československého opevnění z let 1935-38 existuje velké množství literatury nejrůznější kvality. Vedle prací všeobecných je problém nejčastěji pojímán geograficky, časté jsou publikace založené na fotografiích, plá­ nech a mapách. Za první objektivní publikace můžeme označit knihy „Československé opevnění 1935-1938" L. Arona a „Československá zeď" auto­ rů P. Minaříka, M. Ráboně, T. Svobody a I. Vondrovského (vyšly v roce 1990, respektive 1993) jež zpřístupnily poměrně detailně toto atraktivní téma široké veřejnosti. Mezi nejzásadnější počiny posledních let bezesporu patří zatím neu­ končená série „Tvrze československého opevnění z let 1935-1938" Z. Komance a M. Prášila a v loňském roce se objevivší „Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38" kolektivu vedeného E. Stehlíkem. Kniha je dokonalým průvodcem po všech vybudovaných, zadaných, ale i pouze uvažovaných úsecích TO s přehlednými tabulkami, mapami, všemi potřebnými informacemi a půdorysy srubů. Téma opevnění nacházejícího se na území jižní Moravy je ve srovnání s jinými úseky zpracováno poměrně málo. K této situaci přispěly především ná­ sledující skutečnosti: stavební práce zde byly teprve v počátcích, těžké objekty byly spolu s vyřazením z bojové pohotovosti AČR odtajněny až v roce 1999. Do té doby na sebe nikdo ze zájemců o fortifikace sdružených do spolků a klubů vojenské historie, které více či méně nelegálně „obývaly" některý z objektů na severní Moravě či východních Čechách, nechtěl přivolat hněv AČR a nepokou­ šel se zveřejnit žádné detailnější informace. Roku 1994 byl uzavřen pro zájem­ ce dosud nezpracovaný fond ŘOP a ŽSV, ze kterého nenechaví badatelé zcizili některé dokumenty. Materiály vztahující se k poválečnému období nejsou do­ sud zpracovány a jsou tedy běžně nepřístupné. První z detailních informací získaných pro poválečné období byly publiko­ vány v roce 2001 P. Minaříkem, pracovníkem VÚA, v časopise Historie a vojen­ ství a v příspěvcích na srazech KHV Brno a M. Dubánkem v časopise Novodobé fortifikace. Materiály vztahující se k posledním obdobím (sedmde­ sátá až devadesátá léta minulého století) využívání opevnění armádou jsou zatím navrženy k odtajnění, které nebylo dosud provedeno. Problematiku výstavby překážek na jižní Moravě, kterou měla na starosti jednotlivá sborová velitelství jejichž fondy jsou přístupné, v současné době zpracovává V. Fic.

59

Dostupný ikonografický materiál tvoří pouze malé množství dochovaných fotografií (v podstatě pouze série znojemského fotoateliéru Mather z podzimu 1938). V případě kladného vyřízení žádosti o převedení objektů do správy Tech­ nického muzea v Brně je jeho úmyslem zpřístupnit alespoň jeden z objektů, nejpravděpodobněji MJ-S 3 „Zahrada" u Šatová, veřejnosti ve stavu, v jakém se sruby nacházely v období mezi léty 1960-1989 a uvést návštěvníka do proble­ matiky výstavby československého opevnění vletech 1935-38 a jeho dalších osudů muzejní expozicí k jejíž rámcové realizaci snad shromážděný materiál bude možno využít.

60

Seznam pramenů a literatury: Muzejní fondy: Technické muzeum v Brně, oddělení dokumentace vědy a techniky - Ondřej Merta, obor militaria. Fic, T. - Fic, V.: Soubor objektů LO vz. 37 v geografickém úseku Přibice - Bohutice (okr. Břec­ lav a Znojmo). Památkový ústav v Brně 1998. Fic, T. - Fic, V.: Terénní průzkum stálého lehkého opevnění na jižní Moravě jako podklad pro přípravu na vyhlášení za KP - soubor objektů LO vz. 36, LO vz. 37 a ubytovacích objektů pro strážní jednotky a osádky lehkého opevnění v geografickém úseku Podhradí nad Dyjí - Vranov nad Dyjí (okr. Znojmo). Památkový ústav v Brně 1998. Fic, T. - Fic, V.: Československá opevnění z let 1936-1938 v prostoru Uherčic (okr. Znojmo), zpracováno v rámci grantu MK ČR Průzkum, záchrana a prezentace SZ Uherčice a parkového areálu". Památkový ústav v Brně 2000. Merta, O.: Návrh na prohlášení objektů těžkého opevnění (MJ-S 2, 3, 4, 15, 16 a 29) z roku 1938 na Jižní Moravě za kulturní památku. Technické muzeum v Brně 1999. Schematismus československé branné moci. Praha 1938. - kopie Korespondence TMB s Ministerstvem obrany České republiky, Vojenskou ubytovací a stavební sprá­ vou, Vojenskou územní správou v Břeclavi a Znojmu.

Minařík, P. (VÚA Praha): záznam příspěvku předneseného na srazu KHV Brno dne 18.11. 2000. Knihovna TMB - videozáznam údržby objektů v okolí Šatová. Fic. V.: ústní konzultace - září a prosinec 2001. Zona, P. (bývalý velitel VUS Znojmo): ústní konzultace - říjen 2000, červen 2001. Prohlídka interiéru pěchotního srubu MJ-S 3 - březen 1999, duben a květen 2000, červen 2001. Prohlídka exteriéru pěchotních srubů MJ-S 2, 3, 4, 15, 16 a 29 - březen 1999, květen 2000, červen 2001. Archiv Klubu historického vojenství Brno - fotografie objektů opevnění v okolí Šatová po­ cházející z produkce znojemského fotoateliéru Mather.

Literatura: Aron, L. a kolektiv: Československé opevnění 1935-1938. 2. opravené vydání. Náchod 1998. 194 s. Bauer, Z.: Opevnění z let 1935-38. Úsek Střekov - Děčín - Hřensko. Dvůr Králové nad Labem 1998. 59 s. Beneš, J. a kolektiv: Liběchovská příčka. Dvůr Králové nad Labem 2000. 79 s.

61

Bílek, J.: Evropská stálá opevnění 1918-1945, Náchod 1988, 60 s. Čermák, L - Ráboň, M. - Svoboda, T.: Pevnosti - pevnostní muzea v České republice, histo­ rie, současnost, průvodce. Brno- Náchod 1995. 131 s. Čornej, P. - Bělina, P.: Slavné bitvy naší historie. Praha 1993. 270 s. Francev, V. - Kliment, Ch.: Československá obrněná vozidla 1918-1948. Praha 1999. 378 s. Frankenberger, O.: Husitské válečnictví po Lipanech. Praha 1960. 196 s. Hřídel, K. 63 s.

Lásek, R.: Opevnění z let 1936-38 na Šumavě. Dvůr Králové nad Labem 1996.

John, M.: Září 1938, 1. a 2. díl. Brno 1997. 461 + 844 s. Karličky, V. - Kaplan, V.: Zbraně na obranu republiky. Náchod 1982. 62 s. Kedryna, A. - Jurga, R.: Grupa Warowna „Schill". Krakow 1994. 43 s. Kedryna, A. - Jurga, R.: Grupa Warowna „Ludendorff. Krakow 1995. 39 s. Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze československého opevnění 1935-1938, 1. díl. Praha 1998. 101 s. Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze Čs. opevnění 1935-38. II. díl. Brno 1999. s. 152. Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze Čs. opevnění 1935-38. III. díl. Brno 2001. s. 126. Kopecký, M.: 1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR. Praha 2001. 253 s. Krejčiřík, M.: Po stopách našich železnic. Praha 1990. 279 s. Kupka, V.: Průvodce po Maginotově linii. Dvůr Králové nad Labem 1997. 88 s. Kupka, V.: Metaxasova linie. Dvůr Králové nad Labem 2001. 167 s. Lásek, R.: „Pražská čára". Vnější obrana Prahy. Dvůr Králové nad Labem 1995. 75 s. Lásek, R.: Vltavská linie. Dvůr Králové nad Labem 1998. 58 s. Libovský, J. - Bauer, Z.: Opevnění Republiky Československé 1935-38. Opevnění předmostí Prahy. Praha 1998. 116 s. Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, I.: Československá zeď. Brno 1993. 244 s. Novák, J.: Těžké opevnění. Odra - Krkonoše. 1. díl - projekce a výstavba. Jablonné nad Orlicí 1999. 109 s. Opevnění jihozápadních Čech z let 1936-38. Klatovy 1998. nečíslováno. Pamětní spis o čs. stálém opevnění. Dvůr Králové nad Labem 2000. 220 s. Perzyk, B. - Miniewicz, J:: Miedzyrzecki rejon umocniony. Warszawe 1993. 90 s. Popelínský, L.. Československé automatické zbraně a jejich tvůrci. Praha 1999. 198 s. Procházka, Z. a kol.: Vojenské dějiny Československa 1. Praha 1985. s.

62

Procházka, Z. a kol.: Vojenské dějiny Československa 2. Praha 1986. s. Procházka, Z. a kol.: Vojenské dějiny Československa 3. Praha 1987. s. Ráboň, M. - Hudoušek, P. -Vávra, L. - Čermák, L: Dělostřelecká tvrz Hanička z let 1936-1938. Brno 1996. 96 s. Ráboň, M. - Novák, Z. - Čermák, L. a kol.: Maginotova linie. Brno 1997. 145 s. Ráboň, M. - Blum, M. - Gregar, O. - Svoboda, T.: Pevnost Belgie. Brno 1997. 138 s. Ráboň, M.: Muzea a památníky v objektech čs. opevnění z let 1935-1938 - miniprůvodce. Brno 1998.32 s. Stehlík, E. - Kupka, V.: Pěchotní srub R-S 74 „Naholém". Praha 1994. 43 s. Stehlík, E.: Lexikon tvrzí československého opevnění z let 1935-38. Dvůr Králové nad Labem 1996.71s. Stehlík, E. - Vaňourek, M.: Hraničáři na Dunaji. Mohelnice 1999. 29 s. Stehlík, E.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. Praha 2001. 303s. Šrámek, P.: Československá armáda v roce 1938. Brno - Náchod 1996. 78 s. Technické památky Čech, Moravy a Slezska. Praha 2000. 74 s. Trojan, E.: Betonová hranice. Československé pohraniční opevnění 1935-1938. Ústí nad Orlicí 1994. 155 s. Trojan, E.: Betonová hranice II. Československé pohraniční opevnění 1935-1938. Ústí nad Orlicí 1997. 175 s. Varoqui, R.: Maginotova linie. Dělostřelecká tvrz A 19 Hackenberg. Dvůr Králové nad Labem 1998. 91 s. Vondrovsky, I.: Opevnění z lez 1936 -1938 na Slovensku. Varnsdorf 1993. 67 s.

Kapitoly ze sborníků: Novotný, T.: Brněnské stavební firmy, podílející se na výstavbě čs. opevnění z let 1935-38, In: Fortsborník č. 6, Brno, SPČSOB 1999, s.23-28. Sander, R.: Abecední přehled dislokace československé mírové armády v letech 1918-1939, In: Sborník archivních prací 1, Praha, Ministerstvo vnitra ČR 2000, s. 205. Svoboda, T.: Stavba srubových strážnic a baráků, železobetonových baráků a zděných chat pro muž­ stvo u III. sboru, In: Fortsborník 3, Brno, SPČSOB 1997. s. Špinar, J.: LO ve Znojmě - zničení, In: Fortsborník č. 4/5, Brno, SPČSOB 1998, s.80. Šrámek, P.: Generál Karel Husárek, In: Fortsborník č. 7, Brno, SPČSOB 2000, s. 25-49. Vondrovsky, I.: Výstavba 2. obranného postavení na jižní Moravě v roce 1938, In: Sborník Jižní Morava č. 29, 1990, s. 191 -207. Vondrovsky, I.: Vývoj opevňovacího programu Československa v roce 1938, In: Fortsborník č. 2, Brno, SPČSOB 1996, s.5-13.

63

Články z časopisů: Dubánek, M.: Projekty československého stálého opevnění z let 1948-1950, In: Novodobé forti­ fikace, 2001, č. 7, s. 52-58. Fic, V. - Fic, T.: Předválečná československá opevnění na jižní Moravě, In: Lidé a země, 1998, č. 9, s.562-565. Chvojka, C: Poznámky k hospodářské problematice československého pevnostního systému ve třicátých letech, In: Historie a vojenství, 1964, č. 5, s. 764-792. Konference věnovaná současnému užívání objektů předválečného opevnění. Novodobé fortifi­ kace, 2000, č. 4, s. 57-58. Minařík, P. - Šrámek, P.: Personální průvodce mobilizované čs. branné moci v době vyvrcholení mnichovské krize, In: Historie a Vojenství, 1997, č. 5, s. 94-130. Míříme na spojence, In: Týden, 1997, č. 32, s. 52-63. Moštěk, J.: Pionýr z Watfordu., In: Auto - moto, 2000, č. 4 , s. 60-63. Schildberger, V.: Boj o pevnost Brno 3., In: Historie a plastikové modelářství, 1998, č. 10, s. 1822. Srb, M.: Příspěvek k organizaci výstavby stálého opevnění na přelomu let 1934 a 1935, In: His­ torie a vojenství, 2001, č. 1, s. 109-127. Stehlík, E.: Organizace výstavby čs. těžkého opevnění ve druhé polovině 30. let, In: Historie a vojenství, 1996, č. 2, s. 74-123. Stehlík, E.: Pevnostní útvary čs. armády 1937-1938, In: Historie a vojenství, 1997, č. 1, s. 20-57. Stehlík, E.: Mírová organizace čs. branné moci 22. září 1938, In: Historie a vojenství, 1997, č. 3, s. 102-132. Stehlík, E.: Francie a opevňování Československa ve třicátých letech, In: Historie a vojenství 1999, č. 4, s. 814-847. Sýkora, J.: Bojové akce henleinovského Freikorpsu proti ČSR u Hnanie a Šatová v září 1938, In: Vlastivědný věstník moravský, 1972, č. 24, s. 80-87. Vondrovský, I.: Labyrint pevností kolem Znojma, In: Znojemsko, 26.3.1996.

64

Seznam příloh: Obr. 1 Předpokládaný konečný stav československého opevnění na počátku padesátých let minulé­ ho století, podle: Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. - Vančura, K. - Vondrovský, I.: Českoslo­ venská zeď. Brno 1993. s. 7. Obr. 2 Československé opevnění v říjnu 1938, podle: Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. Vančura, K. -Vondrovský, I.: Československá zeď. Brno 1993. s. 8. Obr. 3 Průběh linie opevnění z let 1936-38 na jižní Moravě, převzato z Merta, O.: Návrh na pro­ hlášení objektů těžkého opevnění z roku 1938 na Jižní Moravě za kulturní památku (MJ-S 2, 3, 4, 15, 16 a 29) opevnění na jižní Moravě jako podklad pro přípravu návrhu na vyhlášení za KP. Technické muzeum v Brně 1999. Obr. 4 Těžké objekty stavebního úseku MJ. podle: Stehlík, E.: Lexikon těžkých objektů česko­ slovenského opevnění z let 1935-38. Praha 2001. s. 261-272. Obr. 5 Horní (bojové) patro pěchotního srubu MJ-S 3 „Zahrada", podle: fotokopie původního plánu ROP, Vojenská územní správa Znojmo. Obr. 6 Spodní (týlové) patro pěchotního srubu MJ-S 3 „Zahrada", podle: fotokopie původního plánu ROP, Vojenská územní správa Znojmo. Obr. 7 Půdorys horního (bojového) patra pěchotního srubu MJ-S 3 „Zahrada", kopie fotokopie původního plánu ŘOP, Vojenská územní správa Znojmo. Obr. 8 Půdorys a řez pěchotním srubem MJ-S 16 „Výběžek", převzato z Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze československého opevnění 1935-1938, 1. díl. Praha 1998. s. 30. Obr. 9 Půdorys horního (bojového) patra pěchotního srubu MJ-S 29 „Svah", kopie fotokopie původ­ ního plánu ŘOP, Vojenská územní správa Znojmo. Obr. 10 Pěchotní srub MJ-S 2 či 3, podzim 1938, fotoateliér Mather Znojmo, archiv KHV Brno. Obr. 11 Pěchotní srub MJ-S 2 či 3, podzim 1938, fotoateliér Mather Znojmo, archiv KHV Brno. Obr. 12 Těžká překážka v okolí Chvalovic, podzim 1938, fotoateliér Mather Znojmo, archiv KHV Brno. Obr. 13 Těžká překážka v okolí Chvalovic, podzim 1938, fotoateliér Mather Znojmo, archiv KHV Brno. Obr. 14 Střílna pravého 85 mm kanónu PvK 44/59 srubu MJ-S 16 „Výběžek", květen 2000, TMB. Obr. 15 Pěchotní srub MJ-S 2 „Úvoz", duben 2000, TMB. Obr. 16 Pěchotní srub MJ-S 16 „Výběžek", duben 2000, TMB.

65

Obr. 1 Předpokládaný konečný stav československého opevnění na počátku padesátých let minulého století, podle: Minařík, P. - Ráboň, M. - Svoboda, T. Vančura, K. - Vondrovský, I.: Československá zeď. Brno 1993. s. 7.

e 2-

o

\

O

/ I \

£:

E DĹ

i

v.-1.

O

O

'V.l. :\ 1

o

^0)

.•Ý::

Q.

HL ''•"'Vi \

':

•

ro ro ^ ti

\'\N —•

r

o

m» / • . - • —' i.

o o (D

E >CD

O

.*: o (P -3) .

E

>0

OĎr. 2 Československé opevnění v říjnu 1938, podle: Minařík, P. - Ráboň, M. Svoboda, T. -Vančura, K. - Vondrovský, L: Československá zeď. Brno 1993. s. 8.

//

Obr. 3 Průběh linie opevnění z let 1936-38 na jižní Moravě, převzato z: Merta, O.: Návrh na prohlášení objektů těžkého opevnění z roku 1938 na Jižní Moravě za kulturní památku (MJ-S 2, 3, 4, 15, 16 a 29) opevnění na jižní Moravě jako podklad pro přípravu návrhu na vyhlášení za KP. Technické muzeum v Brně 1999.

i

O Cr o cr r-i CD' • u TT

ěžk

H

CO CO' TT O o CO ^cr O CD'

<

CO 3

•pš

><

Podmolí

ZNOJMO Hrušovany n. Jev.

taveb ího kého pev

co co

X, \

Ü

>

1

'o /

o O

o

Y«.>J.

;[MJ-S2J \

v

v

--._ ..-

,

.

'

•

-

.

.

D

ČNP ^ ; AHevlín n

Ol o Q. W CO 00 •D —i SU

ZT 0) M O O

00

< ? rr ^ m

r~ (D CO X 7Ť ro O O) D —x ŕ-*1

ct><

-vi N< TT M»<< O

A

-rooo

O/

o oo v

^-5J

Podušek 1./XI. -Šatov

i«

MIKULOV

.

s:

(ji

\

[MJ^S3]

ČÔ~ *-*•c_

—x (DTD

o. o/o o

£ - po^ * u V\ O0

/A

o u

3 c< CD< CO n 0TT — N *C

\

ŕu

BŘECLAV oO

• " \ Valtice

()

oA> c-'il

U

[MJ^S.16]

Podušek 2./XI. - Hevlín

Ž S V X I . H R U Š O V A N Y NAD

Podušek 3./XI. - Mikulov

JEVIŠOVKOU

• - vybudovaný samostatný pěchotní srub o - nevybudovaný samostatný pěchotní srub

D - zamýšlený izolovaný dělostřelecký srub A - zamýšlený izolovaný minometný srub

Kamenný zához

\

VAn

5m sal

d4-k - smíšená zbraň (47 mm protitankový kanón a těžký kulomet) později 85 mm kanón E - vchod lk - lehký kulomet Md4 - munice pro 47 mm kanón Mgr - sklad ručních granátů Mk - střelivo pro kulomet - nádrže na vodu N

0 r S SAS SV T Zlk 2k

- ochranný příkop - vchodová střílna - střelecká místnost - přetlakový uzávěr (protiplynová předsíň) - kancelář a ubytovna velitele objektu - telefonní ústředna - pancéřový zvon pro lehký kulomet - dvojče těžkých kulometů

Obr. 5 Horní (bojové) patro pěchotního srubu MJ-S 3 „Zahrada", podle: fotokopie původního plánu ŘOP, Vojenská územní správa Znojmo. (Pro jednotlivé prostory a výzbroj použity zkratky ŘOP.)

5m

- strojovna (agregáty) - pohonné hmoty - filtrovna s ventilátorem a filtry - umývárna - sklad ručních granátů - střelivo pro kulomet - nádrže na vodu

O - ochranný příkop P - skladiště proviantu Tz - místnost pro zemní telegrafii Um+p- ubikace mužstva a poddůstojníků WC -WC Y - nářadí

Obr. 6 Spodní (týlové) patro pěchotního srubu MJ-S 3 „Zahrada", podle: fotokopie původního plánu ŘOP, Vojenská územní správa Znojmo. (Pro jednotlivé prostory a výzbroj použity zkratky ŘOP.)

•-Í I /."_ i l l .

«

! l

:

5

/ *

."•

ľl: -

--•k^sT^n

*m Obr. 7 Půdorys horního (bojového) patra pěchotního srubu MJ-S 3 „Zahrada", kopie fotokopie původního plánu ŘOP, Vojenská územní správa Znojmo.

/in

00

•.Ä)

Obr. 8 Půdorys a řez pěchotním srubem MJ-S 16 „Výběžek", převzato z Komanec, Z. - Prášil, M.: Tvrze československého opevnění 1935-1938, 1. dí Praha 1998. s. 30.

fii v E

••.•S:

•••

Obr. 9 Půdorys horního (bojového) patra pěchotního srubu MJ-S 29 „Svah", kopie fotokopie původního plánu ŘOP, Vojenská územní správa Znojmo.

\

Obr. 10 Pěchotní srub MJ-S 2 či 3, podzim 1938, fotoateliér Mather Znojmo, archiv KHV Brno.

zfrZ

teis Obr. 11 Pěchotní srub MJ-S 2 či 3, podzim 1938, fotoateliér Mather Znojmo, archiv KHV Brno.

Obr. 12 Těžká překážka v okolí Chvalovic, podzim 1938, fotoateliér Mather Znojmo, archiv KHV Brno.

^s*2?J>^?čt^^

..*>*#-—*&~|t"

Obr. 13 Těžká překážka v okolí Chvalovic, podzim 1938, fotoateliér Mather Znojmo, archiv KHV Brno.

Obr. 14 Střílna pravého 85 mm kanónu PvK 44/59 srubu MJ-S 16 „Výběžek", květen 2000, TMB.

Obr. 15 Pěchotní srub MJ-S 2 „Úvoz", duben 2000, TMB.

Obr. 16 Pěchotní srub MJ-S 16 „Výběžek", duben 2000, TMB.