TERÉNNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE

1

Masarykova univerzita

Pedagogická fakulta

KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY

TERÉNNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE Bakalářská práce

Brno 2006

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr. Ema Štěpařová

Jana Balážová

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

………………………………. Jana Balážová

3

Děkuji vedoucí diplomové práce paní Mgr. Emě Štěpařové za odborné vedení a cenné podněty. Mé poděkování patří také Kataríně Klamkové , která mi byla nápomocná při zpracování teoretické části bakalářské práce a také ji velice děkuji, že mi umožnila prezenčně studovat při zaměstnání a tím jsem měla možnost zvýšit si svoji kvalifikaci. Jana Balážová

4

Obsah Úvod……………………………………………………………………….…………...6

A. Teoretická část: 1. Kontext profese terénní sociální práce v ČR………………..……………….9 1.1. Počátky terénní sociální práce………………………………………….……9 1.2. Obecné vymezení streetworku – terénní sociální práce…………….….11 1.3. Formy terénní sociální práce…………………………………………….….12 1.4. Základní rozdíly mezi terénní sociální práci a klasicky poskytovanými sociálními službami………………………………………………………………..13 1.5. Nevýhody terénní sociální práce…………………………………………...14 2. Terénní sociální práce v sociálně-vyloučených romských komunitách …………………………………………………………………………………………15 2.1. Faktor sociálního vyloučení…………………………………………………16 2.2. Faktor etnicity a sociální distance…………………………………………18 2.3. Programy terénní sociální práce směrem k sociálně-vyloučené romské populaci…………………………………………………………………...21 2.4. Profesní vzdělávání terénních sociálních pracovníků pracujících v sociálně-vyloučených romských komunitách……………………………..25 3. Shrnutí………………………………………………………………………….…29 B. Aplikační část: 1. 1. Metodika aplikační části……………………………………………..……..30 1. 2 Výzkumná otázka a hypotézy………………………………………………30 1. 3. Strategie výzkumu……………………………………………………………31 1. 4. Kvalitativní strategie…………………………………………………………31 1. 5. Jednotka zkoumání a zjišťování………………………………….……….32 1. 6. Operacionalizace……………………………………………………………..33 1. 7 Kvalitativní výzkum……………………………………………………………33 1. 8. Shrnutí výsledků……………………………………………………….……..34 1. 9. Nástroje…………………………………………………………………………34 2. Vyhodnocení………………………………………………………….………….35 2. 1. 1. Muži - dlouhodobí klienti- vyšší sociální vrstva………………...……35

5

2. 1. 2. Muži – dlouhodobí klienti – nižší sociální vrstva…………………….37 2. 1. 3. Muži – krátkodobí klienti - vyšší sociální vrstva……………………39 2. 1. 4. Muži – krátkodobí klienti - nižší sociální vrstva………………………40 2. 1. 5. Ženy – dlouhodobé klientky - vyšší sociální vrstva…………………42 2. 1. 6. Ženy – dlouhodobé klientky - nižší sociální vrstva…………….……43 2. 1. 7. Ženy – krátkodobé klientky - vyšší sociální vrstva…………….……45 2. 1. 8. Ženy - krátkodobé klientky - nižší sociální vrstva…………………..46 2. 2. Interpretace a diskuse výsledků………………………………………..…48 2. 3. Diskuse………………………………………………………………….……..50 3. Závěr……………………………………………………………………….……..52 4. Resumé……………………………………………………………………..…….54 5. Resummé…………………………………………………………………..…….55 6. Seznam použitých pramenů a literatury…………………………………….56

6

Úvod

V oblasti romských a pro-romských organizací pracuji od roku 1996 a za tu dobu jsem měla možnost zakusit několik aktivit, od jednoduchých po složitější. Zůstala jsem dnes, po zkušenostech z praxe, relativně skeptická. Je potřeba klást velký důraz na vzdělávání Romů tak, aby se výrazně zvýšila úspěšnost jejich vzdělávacích výsledků a posílila vzdělanostní úroveň romské populace, čímž by se rozšířil prostor pro jejich soutěž na současném, nemilosrdném trhu práce. Asi je toho potřeba mnohem víc. Většina výraznějších dopadů je však snem a navíc ještě snem budoucnosti. Ale co dnes a nyní? Co se stávajícími lidmi ve stávající životní a sociální situaci? Lze je obcházet? Právě z důvodů snahy nalézt odpovědi na tyto otázky jsem si zvolila coby téma práce popsat Model terénní sociální práce jako nástroj k účinnému uchopení problémů romských komunit ohrožených sociálním vyloučením. Sociální a životní podmínky lidí považuji za prioritnější, než jejich národní sebeuvědomění a boj za práva - jde vlastně o hierarchii uspokojování potřeb. Ve své práci chci vymezit a zdůvodnit terénní sociální práci v sociálně vyloučených romských komunitách, protože se domnívám, že se jedná o jediný, výrazný program, který se zabývá tím „nudným a intelektuálně nezajímavým“ statusem quo. Proč nudným? Jde totiž o mravenčí, zdlouhavou, fyzicky i psychicky vyčerpávající a svým způsobem nepodnětnou a ubíjející práci s individuálními lidskými osudy, jež jsou na první i druhý pohled téměř neřešitelné. Jde o práci společností často nedoceňovanou, až zavrhovanou, ale přitom velmi podstatou. Romové jsou významnou integrální, avšak nikoli integrovanou částí občanů tohoto státu. Tento stát deklaruje ve svých vnitřních i mezinárodních prohlášeních, že je státem sociálním. Romská, sociálněvyloučená klientela zde žije ve stavu dlouhodobé letargie, bez motivace cokoli na svém stavu, či osudu měnit a předkládá svým dětem představu, že jejich místem pro život je sociální dno. Sociální stát by neměl tuto apatii a letargii přehlížet a paušálně, administrativně zpracovávat. Dávky a jiné sociální „vymoženosti“ tuto situaci neřeší, zachovávají ji. Neposkytují informace, alternativy, možnosti, neaktivizují, nekomunikují - pouze jsou, a jsou monotónně

7

k dispozici. Romové jsou specifickou skupinou klientů sociálních služeb též díky faktoru sociální distance pramenící z jejich etnicity a odlišné kultury. Terénní sociální práce v sociálně vyloučených romských komunitách ke svým romským, sociálně-vyloučeným

klientům

přistupuje

individuálně.

Tato

univerzálně

uplatnitelná a flexibilní forma sociální služby je schopna aktivizovat, motivovat, usměrňovat a zapojovat své klienty do různých činností. Přichází a nalézá své klienty v jejich přirozeném prostředí, kontaktuje je, citlivě je vnímá, mapuje jejich potíže a potřeby, informuje je o rizicích, možnostech a alternativách a dlouhodobě je doprovází při řešení jejich zacyklených sociálních a životních situací. V práci rovněž poukazuji na možnost úspěšně zaměstnávat samotné Romy v pozicích terénních sociálních pracovníků a to zejména díky Dvoustupňovému vzdělávacímu programu pro terénní sociální pracovníky. V teoretické části se při popisování této formy sociální práce opírám zejména o materiály Rady vlády pro záležitosti romské komunity, která v roce 2000 zahájila realizaci programu Podpora terénní sociální práce a prosadila ji tím do státního, veřejnoprávního sektoru. Z občanského sektoru čerpám zejména z materiálů o.p.s. Člověk v tísni – největšího poskytovatele terénního programu v ČR a Drom, romského střediska a současně vycházím z praxe o. s. IQ Roma servis v Brně, které je největším poskytovatelem terénních sociálních služeb v jihomoravském kraji a kde také již třetím rokem terénní sociální práci vykonávám.

V teoretické části mé bakalářské práce se zaměřím na: Definici soc. služeb Historii terénní sociální práce Definici terénní sociální práce Formy terénní sociální práce Rozdíly mezi terénní sociální prací a klasicky poskytovanými službami Nevýhody terénní sociální práce Terénní sociální práce v sociálně vyloučených komunitách Faktor sociálního vyloučení Faktor etnicity a sociální distance Programy terénní sociální práce

8

Profesní

vzdělávání

terénních

sociálních

pracovníků

pracujících

v sociálně vyloučených romských komunitách Záměrem aplikační části práce je provést kvalitativní výzkum právě v oblasti terénní sociální práce, který lze v praxi realizovat ve větších městech i obcích, kde existuje potřeba nebo poptávka po službách terénní sociální práce. Výzkum hodlám provést prostřednictvím respondentů - klientů, s nimiž jsem pracovala.

9

A. Teoretická část 1. Kontext profese terénní sociální práce v ČR „Sociální služby jsou mimořádně významnou částí aktivit státu, samosprávy a nestátních subjektů. Řešení problémů jednotlivců, rodin a skupin občanů ovlivňuje pozitivně sociální klima celé společnosti. Sociální služby nejsou významné proto, že je potřebuje mnoho lidí, ale proto, že bez jejich působení by se nikoliv nevýznamná část občanů nemohla podílet na všech stránkách života společnosti, bylo by tak znemožněno uplatnění jejich lidských a občanských práv a docházelo by k jejich sociálnímu vyloučení. Každému občanu, ať žije kdekoliv, musí být umožněn přístup k celému spektru sociálních služeb, jak se postupně vytvořilo, a to z hlediska finanční i fyzické dostupnosti“ (Obce, 1997, s. 11).

1. 1. Počátky terénní sociální práce Terénní sociální práce vznikla přibližně na přelomu 20. století v USA v důsledku odklonu od tradičních „kancelářských a institucionálních“ přístupů a metod sociální práce, odkud se od 60. let šířila do západní Evropy. Zpočátku se orientovala pouze na pouliční gangy, později na party drogově závislé mládeže s cílem minimalizovat riziko vzniku sociálně-patologického chování. Z rozvojem této formy práce došlo k nárůstu specifických cílových skupin a i sledovaných úkolů terénní sociální práce. V Evropě se s úspěchem prosadila zejména v Nizozemsku, Německu, Rakousku, Francii, Švýcarsku, Velké Británii, skandinávských krajinách, kde je její problematika dobře rozpracovaná jak na teoretické, tak i praktické bázi (Bednářová, Pelech, 2000). Společně s rozvíjejícím se občanským sektorem a hledáním nových forem sociální práce, které by umožnili efektivně reagovat na měnící se životní podmínky a nově vznikající sociální problémy a potřeby, vyvěrající ze sociálně-ekonomických a sociálně-demografických změn, se po roce 1989 pozvolna začíná uplatňovat i v České republice. V současné době se využívá též například na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku aj.

10

Tato forma sociální práce bývá označována také mezinárodním výrazem streetwork, který z Německa převzala i Česká republika. Terminologie je ovšem nejednotná, používá se také výrazů sociální asistence, sociální práce na ulici, mobilní sociální práce aj. Termín streetwork, kombinovaně s termínem terénní sociální práce užívá i odborná profesní organizace Česká asociace streetwork (ČAS), založená v roce 1997 v Praze, s cílem předávat získané zahraniční zkušenosti a rozvíjet streetwork s souladu s profesionálními mezinárodními trendy. Funkci streetworkra, u nás oficiálně poprvé nazývaného sociální asistent (v rámci struktury sociálních referátů původních okresních úřadů) přinesl „Program sociální prevence“ MPSV ČR z roku 1993. Tento materiál byl posléze aktualizován a spojen s materiálem Ministerstva vnitra ČR „Program prevence kriminality“ a pod názvem „Program sociální prevence a prevence kriminality – aktuální stav a východiska do roku 1996“ byl opětovně předložen vládě, která k němu přijala usnesení č. 341/94, které zavedlo funkci sociálního asistenta. Funkce sociálního asistenta přinesla kromě maskulinizace také posun od byrokratického, administrativního výkonu sociální práce směrem do terénu (Bednářová, Pelech, 2000). Funkční vymezení role sociálního asistenta však je relativně úzce orientované - zaměřuje se pouze na primární prevenci u starších dětí a mládeže, někdy se mylně ztotožňuje s funkcí tzv. protidrogového koordinátora anebo sociálního kurátora. Program sociální prevence z roku 1993 přímo negativně vymezuje skupiny, na které by se sociální asistent v rámci své činnosti neměl orientovat: a) party s vojenskou strukturou typu skinheads, b) uskupení drogově závislých, c) pouliční prostitutky, d) skupiny s výrazně delikventním chováním a e) tzv. gangy romských dětí. Jeho role se ohraničila na: nabízení alternativního trávení volného času směrem k společensky akceptovatelné činnosti a zdravému způsobu života, individuální krizovou intervenci, organizování besed a diskusí na témata z problematiky sociálních patologií, zajišťování doprovodu a intervencí k oficiálním institucím (úřady, práce, škola, poradny, lékařská zařízení, policie, soud apod.), spoluúčast na projektech jiných subjektů, organizace sportovně pobytových akcí v rámci zážitkové pedagogiky, mediační činnost mezi rodiči a dětmi, samostatné shánění a budování prostorového zázemí pro svou práci - detašovaná pracoviště, chráněné dílny, klubovny,

11

komunitní centra, azylová přístřeší s bezbariérovým přístupem z ulice (Obce, 1997). Sociální asistent v rámci státního sektoru je obvykle zaměstnancem obecních nebo magistrátních úřadů, nejčastěji spadá pod referát sociálních věcí (např.: oddělení sociální prevence); toto jeho zařazení rovněž vychází z Programu sociální prevence z roku 1993. Brzy po zavedení funkce sociálního asistenta se začal streetwork, neboli terénní sociální práce uplatňovat i v rámci občanského sektoru, v rámci nestátních zařízení, a to nejdříve v oblasti práce s drogově závislými. Nestátní sektor terénní sociální práce nabízí širokou funkční škálu a zaměření různorodé cílové skupiny, tak jak je to běžné i v zahraničí. Mezi současné příklady uplatňování terénní sociální práce v nestátním sektoru lze uvést například tyto sdružení a její zaměření: o.s. Sananim, o.s. Podané Ruce – terénní sociální práce s drogově závislými, o.s. R-R (Rozkoš bez rizika), o.s. La Strada - terénní sociální práce s prostitutkami, o.s. Proxima sociale, o.s. Ulice Plzeň – terénní sociální práce mezi pouliční mládeží, o.p.s. Člověk v tísni, o.s. Vzájemné soužití, o.s. IQ Roma servis – terénní sociální práce v sociálněvyloučených romských komunitách aj.

1. 2. Obecné vymezení streetworku - terénní sociální práce Obecně se streetwork definuje jako „metoda terénní sociální práce, která namísto pasivních stacionárních modelů řešení sociálních konfliktů nabízí aktivní vyhledávající formu sociální intervence a krizové pomoci“ (Bednářová, Pelech, 2000, s. 7). Terénní sociální práce je tedy zaměřená na různé skupiny klientů, má mnoho modifikací a forem. Obecně jde o aktivní formu sociální práce, schopnou efektivně uchopovat heterogenní sociální problémy, sociální situace i věkové skupiny včetně seniorů, tj. nikoli pouze děti, mladistvé a mladé dospělé s primárním cílem sociální prevence nebo zabránění šíření sociálních patologií, jak je často v české literatuře uváděno. Nejlépe postihuje širokou funkční škálu terénní sociální práce trojí anglické vymezení: a) youth work (práce s mládeží), b) detached work („detašovaná“ neboli přesunutá práce), c) field work (práce „v poli“ – v terénu) (in Bednářová, Pelech, 2000). Terénní sociální práce je široce využitelná služba, vhodná tam, kde je klasická forma sociální práce nebo pomoci odmítaná, nedostupná anebo se o ni běžně neví. Má aktivní, mobilní, vyhledávací a kontaktující a

12

doprovodnou formu nízkoprahové sociální pomoci, sociální prevence, sociální intervence a krizové pomoci a působí v přirozeném prostředí svých klientů. Nedotýká se tedy pouze sociální prevence, avšak také sociální intervence, dlouhodobé socioterapie a poskytování nebo zprostředkovávání široké škály sociálních služeb a aktivit, včetně nabídek k seberealizaci klientů. Nejčastěji se užívá pro práci se sociálně-patologickou a sociálněvyloučenou klientelou a klientelou, které tyto propady potenciálně nebo bezprostředně hrozí (např.: děti a mladiství, trávící většinu volného času na ulici; skupiny specificky orientované mládeže: skinheads, hooligans, squatteři, graffiti-mládež,aj.; pouliční prostitutky a homoprostituti; lidé závislí na návykových látkách a gambleři; bezdomovci; ale také senioři v sociální nouzi, romské komunity, komunity imigrantů a azylanti aj.). Ze základních přístupů v sociální práci využívá zejména casework – individuální práci s klientem a meziskupinový přístup komunitní organizace, který usiluje o zvýšení porozumění potřebám a možnostem komunity a hledá cesty, jak tyto potřeby uspokojit. Tyto přístupy používá jednotlivě anebo je kombinuje. Na úrovni komunitní organizace je nejprve efektivní zakládání komunitních center, spádových a atraktivních středisek s nabídkou odpovídající potřebám beneficientů. Na úrovni komunitní organizace může sociální pracovník iniciovat až sociální změnu (Navrátil, 2000), a to zejména za předpokladu, že se mu zároveň daří úspěšná komunikace a spolupráce s místní i celostátní veřejnou správou na bázi komunitního plánování. V České republice se začíná tato forma tvorby místních strategií a politik teprve tvořit.

1. 3. Formy terénní sociální práce: 1) přímá práce a) terénní

sociální

práce/streetwork

(monitoring,

depistáž,

kontaktování, doprovázení, aktuální krizová intervence, snižování rizik) b) individuální

práce

s klientem/casework

(sociální

intervence,

sociální poradenství, socioterapie) c) skupinová/komunitní

práce

(sociální

intervence,

sociální

poradenství, socioterapie, psychosociální výcvik, přednášková činnost, zážitková pedagogika, techniky psychoterapie)

13

2) nepřímá práce a) koncepty, projekty b) administrativa, dokumentace c) jednání s institucemi, spolupráce s institucemi d) prezentace, medializace 3) přesahující práce a) supervize b) intervize, individuální a týmové porady c) metodické vedení d) profesní vzdělávání e) mediace, zprostředkování, vyjednávání (in Bednářová, Pelech, 2000).

1. 4. Základní rozdíly mezi terénní sociální prací a klasicky poskytovanými sociálnímu službami: •

terénní sociální práce je práce v terénu, tj. v přirozeném prostředí klientů

•

dokáže efektivně pracovat s klienty operativně, avšak primárně pracuje dlouhodobě a intenzivně na řešení omezeného počtu klientů a jejich problémů

•

pracuje s celým komplexem problémů klienta

•

často pracuje s celými rodinami, celou dostupnou sociální sítí klienta

•

pracuje na motivaci klientů k jejich aktivizaci na řešení svých problémů, vede, posiluje a zmocňuje (anglicky - empowerment)

•

formou poradenství a sociálního učení vede klienta k objevování cest a způsobů, jak zvládat vznikající životní situace a problémy sám

•

je nedirektivní, řeší problémy klienta, které on sám jako problému definuje

•

klasická sociální práce, naproti tomu nejde ve většině případů ke klientovi

14

•

služby a dávky jsou fragmentární, řeší pouze parciální problémy svých klientů, nevidí problém klienta v celé jeho šíři a z toho plyne také způsob řešení těchto problémů

•

často neexistuje propojení mezi jednotlivými institucemi

poskytujícími

sociální

služby

a

dávky. To je jeden z úkolů terénní sociální práce, může totiž účinně pomoci při propojování těchto jednotlivých rezortů a vést k holistickému chápání problémů.

1. 5. Nevýhody terénní sociální práce: •

je orientována více na kvalitu než na kvantitu – jeden terénní sociální pracovník není schopen zvládnout takové množství klientů, jako klasický sociální pracovník

•

pozitivní výsledky práce jsou u terénní sociální práce okamžité a časté, práce je dlouhodobá a výsledky, které se dostaví, jsou jenom postupnými kroky v řešení komplexních problémů.

•

proto u pracovníků daleko více hrozí „syndrom vyhoření“,

pocit

neuspokojení

a

deziluze

z působení a práce s klienty •

práce je psychicky i fyzicky vyčerpávající a klade vysoké požadavky na osobnostní charakteristiky terénních

sociálních

pracovníků,

na

jejich

individuální odpovědnost, flexibilitu, kreativitu aj.

15

2. Terénní sociální práce v sociálně-vyloučených romských komunitách

Menšinu obecně vymezuje Schaefer (in Navrátil, Musil,1999) jako podřízenou skupinu, jejíž příslušníci mají významně méně kontroly nebo moci nad vlastními životy,

než

mají

příslušníci

dominantní

nebo

většinové

skupiny.

Charakteristickými znaky takto vymezené menšiny podle Schaefera jsou: 1. tělesné nebo kulturní charakteristiky, které její příslušníky odlišují od dominantní skupiny, 2. zkušenost předsudečných postojů a znevýhodnění, 3. příslušnost k minoritní skupině není dobrovolná, 4. pocit solidarity s jinými příslušníky téže skupiny, 5. sňatky jsou uskutečňovány obvykle mezi příslušníky téže skupiny. Jedná se o modelové vymezení, které lze převést i na Roma, jakožto příslušníka romské národnostní menšiny. Ale kdo je to vlastně Rom v užším, cílenějším vymezení? Praktickým způsobem identifikuje rozlišení běžně používaných významů slova Rom Štěpán Moravec (Moravec, in: Sociální práce, 2003, č. 4, s. 24): 1. Rom jako antropologický typ. Rom je ten, kdo má například charakteristickou pigmentaci zejména vlasů a pokožky. 2. Rom jako nositel romské kultury v antropologickém smyslu. Rom je ten, kdo byl socializován do určitého komplexního integrovaného systému hodnot, principů sociální organizace, norem, způsobů řešení problémů apod., charakteristického pro nějakou část romské populace. 3. Rom jako příslušník romského národa. Rom je ten, kdo se cítí být příslušníkem nově se ustavujícího společenství lidí, považujících se za romský národ, své romství chápe jako svou národnost, užívá např. romštinu jako znak této příslušnosti atd. 4. Rom jako charakteristika připsaná zvnějšku. Rom je ten, kdo je za Roma považován významnou částí svého okolí.

Romové jsou integrální, ovšem nikoli integrovanou součástí české společnosti. Tuto jejich rozporuplnou situaci demonstrují dvě základní pozice. U většiny Romů působí faktor ohrožení sociálním vyloučením (faktor sociální exkluze, segregace), ovlivněný příslušností k nepopulární menšinové národnostní

16

skupině - faktorem jejich romství spojeného s faktorem sociální distance mezi Romy a většinovou populací. Distance je oboustranná,

tj. působí distance

silnější většinové kultury, populace k Romům, nicméně jako zafixovaná protireakce a obrana působí i osobitá forma distance Romů k této většině. Tyto charakteristiky – sociální vyloučení a distance předurčují u cílové skupiny potřebných Romů nutnost

rozvíjet specifickou sociální službu, nabízet

specifické formy sociálních intervencí jako východisko k uchopování kritického životního a sociálního stavu romských komunit. Metoda terénní sociální práce v sociálně vyloučených romských komunitách se jeví jako účinná aktuální a kulturně citlivá sociální služba pro celou romskou rodinu. Je navíc navržena tak, že může být dobře uplatnitelná v sociálněvyloučených komunitách obecně.

2. 1. Faktor sociálního vyloučení Sociální vyloučení je proces, případně stav, který určité jednotlivce, rodiny, skupiny či celá místní společenství (komunity) omezuje v přístupu ke zdrojům,

nezbytným

a

potřebným

pro

participaci

na

sociálním,

ekonomickém, občanském a politickém životě širší společnosti (Navrátil, Šimíková, 2002). V koncepci Strategie sociální inkluze Romů v Brně vymezují její autoři 5 hlavních složek sociálního vyloučení: 1. chudoba a nízký příjem, 2. omezený přístup na trh práce, 3. nízká míra sociální podpory, řídké nebo neexistující sociální sítě, 4. bydlení a život v kontextu lokality, 5. vyloučení ze služeb - veřejných, komerčních (Navrátil, Šimíková, 2002, s. 7). O sociálně-ekonomickém vyloučení většiny Romů v ČR svědčí jejich vysoká míra nezaměstnanosti (nad 80 %), obecně nízké standardy bydlení včetně výrazné přelidněnosti bytů, nízký standard zdraví ve srovnání s většinovou populací, celkově nízký objektivně připisovaný i subjektivně vnímaný sociální status,

proporciálně

vyšší

kriminalita,

obecně

větší

sklon

k sociálně-

patologickým typům chování (drogová závislost, alkoholismus, gamblerství, prostituce atd.), rasově motivované, často vražedné útoky proti nim, diskriminace na trhu práce, či ve veřejných prostorách, jejich minimální

17

participace na demokratických institucích státu, snaha řešit svou životní situaci politickým azylem v zahraničí aj. (Říčan, 1998). Tuto situaci takto poprvé oficiálně zhodnotila Zpráva o situaci romské komunity v České republice a opatření vlády napomáhající její integraci ve společnosti připravená ministrem Pavlem Bratinkou ze dne 29. října 1997 vládě ČR.

Vyloučená romská společenství – tj. lokality pro působení terénní sociální práce mají tedy ztížený přístup k institucionální pomoci - státní i nestátní, tvoří je rodiny s nejnižšími příjmy, závislé na dávkách státního systému sociální podpory, označené stereotypem „cikána“, tak jak si ho konstruuje majoritní společnost. Dospělí jsou dlouhodobě nezaměstnaní1. Sociálněvyloučené lokality jsou většinou prostorově vymezená soustředění několika desítek rodin žijících například v jednom nebo dvou velkých činžovních domech, nebo také ve vysloveně „romských čtvrtích“, částech, ulicích, čítajících přes tisíc obyvatel. Často se jedná také o místa, kam obec vystěhovává nájemníky, které měli potíže s placením nájemného. Lidé

tu

žijí

ve

strategie směřující

stavu

celkové

uspokojení

letargie,

výhradně

volí

krátkodobé

základních

potřeb,

životní

nerozumějí

prostředí kolem sebe, žijí v pocitu ohrožení a strachu ze změn a nových věcí s nedostatkem životního rozhledu. Vzniká svět vlastních pravidel a hodnot, který se mezigeneračně reprodukuje a předává svým generacím představu, že místem pro jejich život je sociální dno. Administrativní povaha sociální práce v podání státních institucí, místních samospráv nepřispívá ke zlepšení situace v chudinských enklávách, obvykle zde ani žádnou praktickou činnost nevyvíjí – instituce obecně přistupují ke klientům víceméně represivně, například uvalováním sankcí za dluhy na službách a nájemném, byty jsou bez energií, hrozí soudní vystěhování početných rodin (Černý in Češková, 2003). Cílem

terénní

sociální

práce

je

poskytnout

těmto

společenstvím

pomáhajícího pracovníka – poradce, průvodce, mediátora, organizátora, komunitního plánovače, autoritu s cílem podporovat u těchto klientů schopnost řídit si svůj život samostatně a vyhnout se ohrožení sociálního

1 Nezaměstnanost u Romů v českých zemích ovšem narůstá až po roce 1989, také proto mnoho Romů pozitivně vzpomíná na éru komunizmu, která „jim dávala práci“ a tím zajišťovala životní standard.

18

propadu. Základní metody práce, které zde sociální pracovník – „teréňák“ používá jsou srovnatelné s obecnými metody terénní sociální práce. Patří k nim: mapování, depistáž, informování o službách, vyhledávání, kontaktování, rozhovor s klientem, pomoc s listinami, vyjednávání, doprovod, koordinační činnost, konzultace s odborníky, kontakt s dalšími institucemi a organizacemi. Více prakticky jsou tyto metody, cílové skupiny, vybrané problémy i formy hodnocení popsány v aplikační části práce. Úspěšnost působení terénního sociálního pracovníka v sociálně-vyloučené lokalitě

lze

posuzovat

podle

úspěšnosti

intervencí

v jednotlivých

konkrétních případech, výsledky lze sledovat po půl až jednom roce. Případy se liší lokalitou, rozdílné strategie volí terénní sociální pracovník ve větším městě (individuálnější charakter práce), rozdílné v menší vesnici, kolonii (komunitnější charakter práce). Objektivními kritérii úspěšnosti jsou například: -

počet zakázek, počet a typ pozitivně vyřešených případů (hrazení závazků - splácení nájemného a služeb formou splátkových kalendářů, institutem náhradního příjemce; zlepšení docházky dětí do školy včetně školních výsledků, zapojení se do rekvalifikačního kurzu a jeho zvládnutí, udržení práce, nalezení alternativy k akutnímu bytovému problému aj.)

-

počet

klientů,

aktivně

zapojených

do

různých

činností

(včetně

dobrovolných aktivit) -

vzhled lokality, např. schopnost a ochota klientů uklízet a udržovat a spravovat společné prostory (například zakládání samospráv nájemců, práce s kolektivem nájemců domu)

-

úroveň

komunikace

a

formy

spolupráce

s dalšími

neziskovými

organizacemi, školami, orgány státní správy a samosprávy (Češková, 2003).

2. 2. Faktor etnicity a sociální distance Dle výsledků sčítání lidu se k romské národnostní menšině v ČR v roce 2001 přihlásilo necelých 12 000 osob, což je ve srovnání s rokem 1991 téměř trojnásobně nižší počet. Expertní odhady ovšem tato oficiální čísla považují za významně podhodnocené a kalkulují s 250 000 – 300 000 Romy žijícími v České republice (srovnej Romové, 1999, Navrátil, Šimíková, 2002).

19

Editorial britských novin The Guardian z roku 2000 říká: „Romové jsou snad nejvíce nepopulární etickou skupinou na světě… tento problém však částečně vytvářejí samotní Romové, a to díky stálému přechovávání kultury, která jak zdrojem jejich marginalizace, tak i míry předsudků majority vůči nim“

(in

Hancock, 2002, s. 60). V České republice žili Romové mimo společnost, která je nehodlala mezi sebe přijmout prakticky až do roku 1945 (a poté se obratem snažila o jejich násilnou asimilaci). Jejich návyky, hodnotová orientace i kultura se tím pádem vyvíjeli izolovaně v rámci rodových komunit, bez výraznějších vlivů okolí. Jsou poznamenání svým předchozím postavením a vývojem, hlubokými předsudky a podceňováním, často z tohoto důvodu zaujímají obranné polohy, záporné nebo konfliktní pozice a reakce, které je mohou zahánět do další společenské izolace (Davidová, 1995). Současná, takzvaná „romská/ cikánská image“ – nedostatek odpovědnosti, nedostatek mravního sebeovládání, nedostatečná hygiena, nerespektování pravidel, nedodržování pracovního, časového režimu, tendence k využívání a zneužívání atd., stereotypně připisovaná Romům v různých pramenech již od 19. století (Hancock, 2002; srovnej Říčan, 1998) ovlivňuje, přímo i nepřímo jednání a přístup

veřejných

(i

komerčních)

institucí,

sociálních

pracovníků,

sociálních pedagogů, tj. veřejných a komerčních služeb směrem k romské populaci. Zdánlivě spravedlivý a rovnoprávný občanský princip, který je ve své nešťastné a naoko slepé paušálnosti uplatňovaný v České republice tím díky často neuvědomované, skryté institucionální diskriminaci (nejen) v sociálních a zdravotních službách bere za své. Berou-li lidé Romy za tzv. counterculture, kulturu jdoucí zcela mimo oficiální rámec, pak často považují předsudky a diskriminaci za oprávněnou odvetu (Hancock, 2002). Kategorie Romů, širokého romského národa, široké komunity, je však významně zavádějící. Skupina Romů je vnitřně mnohem diverzifikovanější, než bývá obecně vnímáno. Nejenom mezinárodně, ale i v rámci jednotlivých českých lokalit, obcí, měst. Je důležité si také uvědomit, že v České republice již vlastně neexistuje tzv. romská komunita, ale spíše několik různorodých romských komunit, rodin, společenství jednotlivců. Komunita se chápe jako sociální útvar, v rámci kterého jsou jeho příslušníci spojeni, sdruženi určitou spřízněností, náklonností (Jandourek, 2001). Pravdou je, že Romové jsou v mnoha případech „spřízněni“ příbuzenskými, rodinnými vazbami a tyto často

20

vykazují analogické kulturní hodnoty a specifické tradice, ovšem Romové jako celek, ani jako lokální sousedství, nevykazují připisované komunitní vztahy, spřízněnost, ani sdílení společných zájmů (Navrátil, Šimíková, 2002). Důvodem je členitost romských skupin a rodů a též individuální preference a vnitřní diference mezi jednotlivci a rodinami, typicky výraznější ve městech a charakteristické pro dnešní postmoderní dobu. Multidimenzionální asimilační politika komunistického režimu rozrušila původně pevnou širokou příbuzenskou pospolitost Romů; jednotlivé nukleární rodiny dnes bydlí rozptýleny, daleko od sebe, sociální korektory se oslabili. Faktor příslušnosti k menšinové národnostní skupině, specificky romskému etniku je nicméně významný, protože některé aspekty romské kultury jsou odlišné od evropského společenství. Faktor příslušnosti k romské národností skupině znamená jistou, i když nikoli výhradní komunikační symboliku, kulturní zvyklosti, které si tato skupina nese a tříbí po generace. Faktor romství, etnicity se ovšem nesmí přeceňovat. Je důležité ho vnímat a reflektovat, ovšem nikoli zevšeobecňovat a zjednodušovat. Specifická forma terénní sociální práce, zaměřena právě na sociálně-vyloučené romské komunity může optimálněji poskytovat škálu potřebných specifických služeb, protože má přesně vymezenou a jasně definovanou cílovou skupinu. Nemusí „skrývat romství“ svých klientů, tudíž může přesněji formulovat a nabízet opatření. Individuální a rodinná terénní sociální práce svým aktivním, bezprostředním a přirozeným působením, vyhledáváním a otevřenou, pro klienta bezpečnou nabídkou přesahuje, odstraňuje nebo zmírňuje

faktor

(oboustranné)

sociální

distance.

Má

potenciál

bezprostředně poznávat a vnímat potřeby a kulturní specifika své cílové klientely, orientovat se v nich, citlivě s nimi zacházet, citlivě a uvážlivě s nimi pracovat, přiměřeně a individuálně na ně reagovat. Terénní sociální práce umožňuje navíc zaangažovat, vyškolit a zaměstnávat samotné Romy, členy cílových lokalit v pozicích terénních sociálních pracovníků. Vzniká tak nejen efektivní sociální služba, ale i možnost zaměstnávaní Romů a v cílových komunitách tak vznikají nové pozitivní modely a vzory. Funkci terénního sociálního pracovníka může ovšem efektivně vykonávat i sociální pracovník neromského původu. Vstup do rodin a komunit má sice romský pracovník lehčí, ovšem v časovém horizontu převládnou kompetence, schopnosti, výsledky práce a celková osobnost pracovníka, tedy nikoli jeho národnost (Moravec,

21

2003). O skloubení kompetencí a osobnostního potenciálu, které by v roli terénního

sociálního

pracovníka

umožňovalo

kvalitně

a

plnohodnotně

participovat i formálně nevzdělaným Romům usiluje Dvoustupňový vzdělávací program pro terénní sociální pracovníky, o kterém pojednává jiný oddíl. Z praxe organizací (např.: Člověk v tísni, o.s. IQ Roma servis, o.s. Vzájemné soužití) se jeví jako důležitý faktor také koordinační kapacita a způsob vedení pracovníka

zaměstnavatelem.

Nemá-li

organizace

anebo

nechce-li

organizace vynakládat zdroje, zejména čas a energii na zaškolení, počátečné intenzivní vedení a mentoring romského pracovníka bez formálního vzdělání a praxe, měla by dávat přednost formálně vzdělanému profesionálovi. V opačném případě se však: a) díky dobře koncipovanému výběrovému řízení, b) po absolvování kvalitního uceleného školení, c) pod dobrým individuálním a týmovém vedením v rámci organizace, d) díky průběžnému vzdělávání a odborné podpoře, otevírá prostor k úspěšnému projevení kvalitní profesní kapacity

romského

terénního

sociálního

pracovníka

(bez

předchozího

formálního vzdělání). Jeho hodnota je poté značně vysoká, a to jak v rámci odborné znalostní, tak i v praktické terénní formě. Pokud budeme uvažovat čistě pragmaticky a opomeneme v první linii řešení faktor sociální distance a diskriminace ze strany většinové populace, můžeme za primární kámen sociálního vyloučení Romů považovat jejich obecně nízkou nebo žádnou míru vzdělanosti, která je vylučuje z trhu práce, snižuje jejich šance na kvalitní profesní uplatnění a ponechává je dlouhodobě nezaměstnané, v hmotné péči institucí a státu. Teprve až se jejich vzdělanostní, dovednostní, profesionální nabídka vyrovná průměru většinové populace, můžeme začít efektivně sledovat faktor sociální distance a diskriminace a navrhovat opatření na jeho zmírnění (Romové, 1999).

2.3. Programy terénní sociální práce směrem k sociálně vyloučené romské populaci Je-li základem chudoby Romů jejich nevzdělanost a neuplatnitelnost na trhu práce, pak za efektivní lze považovat dva základní směry řešení: a) zvyšování úrovně a úspěchů odborné vzdělanosti a kvalifikace Romů, tj. politika, aktivity, projekty intenzivně směřující na romské děti a mládež, které

22

(budou-li promyšleny a uplatňovány efektivně) se mohou odrazit teprve v budoucích generacích Romů b)

zvyšování

stávající

zaměstnanosti

Romů,

aktivní

politika

zaměstnanosti, podpora vzniku pracovních míst, rekvalifikace aj. Zvyšování stávající zaměstnanosti Romů je účinný nástroj boje proti propadu do sociální závislosti a posléze sociálního vyloučení, avšak výrazněji se pravděpodobně neprojeví, zejména vzhledem k vysokému číslu dlouhodobě nezaměstnaných Romů. Může být efektivní zvláště za součinnosti s politikou zvyšování vzdělávacích úspěchů mladší generace Romů, ale cesta je opět otevřená, neznámá a dlouhodobá. Významně neznámá a dlouhodobá na to, aby se se stávající generací, stávajícími rodinami nic specifického a komplexního nedělo. Avšak co se vlastně dá v jejich situacích prakticky řešit nyní, tj. dnes a denně? Komplikovaný stav stávajících romských komunit neláká sociální služby k aktivním řešením, je patrná obava z vysokých nákladů a nízké efektivity. Pokud

tedy

pomineme

drobné

pro-romské

projekty

především

občanského sektoru, pak je model uplatňování terénní sociální práce v sociálně-vyloučených romských komunitách jediný výrazný, významný, komplexní a prakticky účinný program k uchopení a postupnému řešení kumulujících se problémů a potíží těchto komunit; nástroj aktivního sociálního působení v situaci, která je v romských rodinách a komunitách nyní, dnes a každodenně akutní a přítomná a má tendenci se prohlubovat a zhoršovat. Terénní sociální práce v sociálně-vyloučených romských komunitách řeší současný stav jednotlivců a rodin, jejich dnešní a momentální situaci s předpokládaným efektem do blízké budoucnosti konkrétní rodiny. Nepůsobí zázraky, je takřka nepatrná, avšak přesto významná, a to zejména svou dostupností a posláním pro své klienty. Uchopuje je, nevybývá se jim, aktivně je vyhledává a komunikuje s nimi, vidí je a přijímá je. Nabízí možnosti, informuje, doprovází,

podporuje,

motivuje

své

klienty

v jejich

zauzlených,

často

dezorientovaných komplexních životních situacích. Terénní sociální práce v sociálně-vyloučených romských komunitách je mravenčí činnost, která je nezbytná k podpoře a napojení komplexních a systémových opatření a změn, které mají teprve nastat. Řeší dnešky, každodennost, ale může

23

ovlivňovat a zejména pozitivně podporovat i budoucí změny a obraty. Zabraňuje individuálním sociálním propadům a zmírňuje sociální distanci svých klientů.

Terénní sociální práce v sociálně vyloučených romských komunitách se v České republice oficiálně nasměrovala pilotním projektem terénní sociální práce obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni při ČT, nastartovaným ke konci roku 1998. Paralelně začínalo s praktickým zaváděním forem terénní sociální práce v sociálně-vyloučených romských komunitách i občanské sdružení Vzájemné soužití v Ostravě. Terénní sociální práce se sociálně vyloučenými klienty tedy nemá v České republice dlouhodobou tradici, přesto však dochází v posledních letech k výrazné expanzi tohoto specifického typu sociální práce. K této expanzi přispěli především dva komplexní dlouhodobé programy: - Terénní program o. p. s. Člověk v tísni při ČT Komplexní terénní program v lokalitách ohrozených sociálním vyloučením o.p.s. Člověk v tísni při ČT navazuje na úspěšný pilotní projekt terénní sociální práce. Do roku 2003 byl realizován ve 22 lokalitách po celé ČR a jeho tým tvořil přes 30 terénních sociálních pracovníků. V aktuální době se program omezuje pouze na Čechy a opustil část Moravy. Program je veden na bázi samostatné práce terénních sociálních pracovníků působících v jednotlivých lokalitách a obcích, je rozdělen, centrálně koordinován a supervidován v rámci několika regionů. Organizace Člověk v tísni při ČT je největším nestátním poskytovatelem služeb terénní sociální práce v ČR s působností na území Čech. -

Program Podpory terénní sociální práce Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity 2

Rada vlády České republiky pro záležitosti romské komunity (dříve Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity), byla zřízena v roce 1997 jako stálý, poradní, iniciační orgán vlády pro otázky romské komunity. Závěrečná zpráva Programu z roku 2001 deklaruje tento program za jeden z nejefektivnějších programů realizovaných v rámci projektu Integrace romské

komunity

podle usnesení vlády ze dne 19. dubna 2000 č. 286 k Zásadám o 2 Program začal být realizován na základě usnesení vlády ze dne 19. dubna 2000 č. 386 k Zásadám poskytování účelových dotací z položky Podpora projektů integrace romské komunity kapitoly Všeobecná pokladní správa zákona č. 58/2000 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2000.

24

poskytování. Program poprvé oslovil v roce 2000 všechny původní okresní úřady se svou nabídkou. Cílem programu je mapovat a analyzovat sociální situaci romské rodiny, romských klientů, jako objektů sociální politiky v sociokulturně znevýhodňujícím prostředí a vhodnými prostředky s využitím metod sociální

práce

(sociální

poradenství,

socioterapeutická

pomoc

v přirozeném prostředí, nedirektivní vedení k samostatnému řešení problémů) přispět k odstranění nežádoucích faktorů bránících jejich integraci do společnosti.

Základní východiska terénní sociální práce v sociálně-vyloučených romských komunitách poprvé oficiálně deklaroval materiál, který vychází ze zmiňovaných zkušeností o. p. s. Člověk v tísni, která úspěšně realizuje Program terénní sociální práce a kanceláře Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity, jež zajišťuje administraci Programu podpory terénní sociální práce. Materiál užívá též terminologii uváděnou Standardy kvality sociálních služeb MPSV, ČR. Pomocným materiálem pro orientaci v terénní sociální práci je dále publikace kolektivu autorů: Úvod do terénní sociální práce, vydané romským střediskem Drom v Brně z roku 2002. Tento materiál definuje cíl práce následovně: „Terénní sociální pracovník usiluje o zlepšení sociálních kompetencí sociálně vyloučených lidí v cílové komunitě tak, aby se zvýšila jejich schopnost účastnit se na aktivitách běžných pro ostatní občany (vést běžný způsob života) a zabránilo se jejich sociálnímu vyloučení, a to zejména za předpokladu, že dlouhodobě individuálně pracuje s omezeným počtem klientů“.

V České republice se v současné s úspěchem uplatňují a dynamicky rozvíjí oba modely uplatňování - nestátní neziskový model i model veřejnoprávní. Od roku 1998 došlo k dynamickému rozvoji této formy specificky orientované terénní sociální práce. V roce 2002 pracovalo v ČR asi 130 terénních sociálních pracovníků, z toho asi 45 v institucích veřejné správy (Češková, 2003). Jejich počty v obou sektorech stále rostou. V roce 2004

dochází k tvorbě tzv.

Metodiky vedení a koordinace terénních sociálních pracovníků pracujících primárně v romských sociálně vyloučených komunitách3. Z popudu Rady 3 Prozatím se jedná pouze o pracovní dokument tzv. Pracovní skupiny pro TSP při Radě vlády pro záležitosti romské komunity (Dostupné z )

25

vlády pro záležitosti romské komunity vznikla pracovní skupina (tzv. Pracovní skupina pro TSP) složená ze zástupců několika státních i nestátních institucí zaměstnávajících terénní sociální pracovníky, která metodiku vytváří. Cílem metodiky je navržení jednotného postupu při přijímání, zařazování, čerpání účelové dotace, vytvoření funkční náplně a popsání možných zdrojů pro získávání účelové dotace na zřízení funkčního místa. Je určena obcím a nevládním neziskovým organizacím, tj. zaměstnavatelům terénních sociálních pracovníků a bude předložena i Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Funkce terénního sociálního pracovníka v sociálně vyloučených zatím není oficiálně registrovanou strukturou v rámci MPSV ČR, ovšem v rámci rezortu, konkrétně pod Oddělením sociálních služeb již existují účelově určené dotace v rámci Programu podpory sociálních služeb na místní a regionální úrovni. Název konkrétního podprogramu se jmenuje: Podpora poskytování zvláštních sociálních služeb v sociálně-vyloučených romských komunitách.

2. 4. Profesní vzdělávání terénních sociálních pracovníků pracujících v sociálně-vyloučených romských komunitách Otázkou je, do jaké míry je pro efektivní výkon profese terénních sociálních pracovníků pracujících v sociálně-vyloučených romských komunitách důležitá míra formálního vzdělání. Za standardní formální vzdělanostní zázemí lze v této souvislosti považovat ucelené vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání v oboru

sociální

práce,

případně

sociální

psychologie, poradenství a příbuzných oborů.

pedagogiky,

sociální

Na druhé straně je však

významná a důležitá důvěra a postavení terénního sociálního pracovníka u klientů, aby efektivní vztah pro sociální práci vůbec mohl vzniknout, též komplexní osobnostní charakteristiky pracovníka, které vnímavě korespondují s kulturními specifiky jeho klientely, jeho trpělivost, vynalézavost, asertivita aj. Profesní skupinu terénních sociálních pracovníků pracujících v sociálněvyloučených romských komunitách, kteří nesplňují formální vzdělanostní nároky pro výkon profese již několik let finančně podporuje Rada vlády pro záležitosti romské komunity. Proškolení prvních terénních sociálních pracovníků v rámci programu Podpory terénní sociální práce v sociálně-vyloučených komunitách poskytla v roce 2000 organizace Facia (dnes Partners Czech). Souběžně prováděla

26

školení terénních pracovníků i společnost při ČT Člověk v tísni, o.p.s., která získala v roce 2001 v rámci projektu PHARE 1999 - Zlepšení vztahů mezi romskou a českou komunitou finanční podporu na projekt Trénink romských poradců a asistentů, romských pedagogických asistentů a romských terénních pracovníků. V posledních letech byl pro tyto potřeby speciálně vyvinutý a navržený komplexní Dvoustupňový vzdělávací program pro terénní sociální pracovníky, který je od roku 2003 akreditován u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pod číslem 13122/2003-25/32. Tento program, který přispívá k standardizaci práce terénních sociálních pracovníků působících v sociálně-vyloučených romských komunitách (bez předešlého formálního vzdělání v sociální práci) realizuje od roku 2002 obecně prospěšná společnost Drom, Brno. Dvoustupňový vzdělávací program může zvládnout dobře motivovaný terénní sociální pracovník bez ohledu na předchozí vzdělání či kvalifikaci. Mnoho Romů má žité zkušenosti pravidel a způsobů komunikace v minoritní společnosti, odpovídající osobnostní kvality a potenciál pro vykonávání této profesní role, tudíž předpoklad snadnějšího navázání kontaktu a získání důvěry svých klientů, nemají však dostatečné vzdělání. Dvoustupňový vzdělávací program chce využít jejich přínos pro sociální práci a zároveň nesnížit jejich formálně stanovený standard. Program je časově poměrně náročný; je nutné počítat nejen s povinnou dobou strávenou na seminářích, ale také potřebnou k přípravě: průběžnému studiu, vedení standardizovaných zápisů z terénu atp. Celková hodinová dotace v roce 2003 tvořila 272 výukových hodin. Výukové schéma školení je zaměřeno na tyto předměty: Metody práce v pomáhající profesi, Působnost úřadů práce, Terénní sociální práce, Státní systém sociální péče, Systém státní správy a samosprávy, Právo, Komunikační dovednosti, Školský systém v ČR, Sexuální a komerční sexuální zneužívání dětí, Gambling, Drogové závislosti, Lichva, Zaměstnanostní projekty a fundraising, Prezentace práce, Média, Spolupráce TSP a policie, Zaměstnanostní projekty, Neziskové organizace,fundraisig,aj. Na konci školení frekventanti absolvují písemný test odrážející obsahovou strukturu kurzu. Pouze frekventanti, kteří úspěšně zvládnou písemné testy posléze absolvují ústní kolo zkoušky. Cílem ústních zkoušek je ověřit, zda je absolvent vzdělávacího programu připraven samostatně, kompetentně a zodpovědně se pohybovat v terénu s cílem pomoci klientům. Úspěšní

27

absolventi

získávají

akreditovaný

certifikát

terénního

sociálního

pracovníka. O jeho získání rozhoduje zkušební komise dle bodového výsledků ústní zkoušky, která má následovní strukturu: A. Frekventant představí sebe a svou lokalitu - kdo je, kde a pro koho pracuje - jak vypadá obec a jak lokalita o počet obyvatel v lokalitě, typ bydlení, zaměstnanost, školy o nejčastěji řešené problémy o spolupráce s institucemi - krátce pohovoří o své práci B. Uvede 1 kauzu Představení kauzy: - jak dlouho případ trvá - v jaké fázi do něj TSP vstoupil - jaké byly možnosti - pro co se rozhodl a z jakého důvodu - postup řešení - výsledek - reflexe vlastní práce C. Předloží komisi zápisy z terénu (kontaktní knihu a terénní deník)

Kromě tohoto programu se začaly rozvíjet i další, lokální a méně komplexní programy, například rekvalifikační kurzy při Úřadech práce, aj. Obecně sílí i konkurenční trend v této oblasti a v budoucnu lze očekávat nárůst počtu a forem vzdělávání v této oblasti. Existují zároveň akademické skupiny, které devalvují hodnotu a efektivitu „neakademicky“, tj. doplňkově získaných dovedností terénních sociálních pracovníků. Tento rozpor je daný i otázkami profesionalizace (racionalita, orientace na praktický výsledek, avšak nízká míra účinnosti) a de-profesionalizace sociální práce (alternativní přístupy, ovšem někdy s výraznějšími výsledky). Je ovlivněn rovněž malým prostorem pro zaměstnávání vysokoškolsky vzdělaných sociálních pracovníků (Navrátil, 2000). Obvykle jde o katedry sociální práce českých univerzit, které lobují za minimální vzdělanostní standardy pro výkon terénní sociální práce i v sociálněvyloučených romských komunitách, a to na úrovni VOŠS nebo VŠ v sociální

28

práci, tj. usilují i zde o plnohodnotné vzdělání s formálním výstupem (srovnej Navrátil, 2003). Profesionální skupina vyvíjí snahu kontrolovat, typizovat a standardizovat práci v rámci své kompetence. Úzkoprofilové a elitářské knowhow se však tímto opět kumuluje v rukou většinové skupiny, jejíž lidský kapitál má neustálý předstih a výhodu a v čase se neustále se zdokonaluje. Reálná možnost získání předepsané formální vzdělanostní úrovně je v současné době pro romského uchazeče díky jeho aktuální úrovni vzdělanostního, sociálního a kulturního kapitálu významně nepravděpodobná; lze ji ovšem předvídat do budoucna. V současné době tedy považuji za přiměřené stavu a situaci, že existují i alternativní formy nabytí kompetencí pro výkon této profese. Z praxe projektu, který popisuji v aplikační části se domnívám, že dobrý vzdělanostní základ a orientace v nabídce a strukturách institucí je podmínkou kvalitního působení terénního sociálního pracovníka v praxi. Krátkodobé několikadenní „rychlokurzy“ nemohou nahradit nezbytné minimum, které k výkonu této profese patří. Úroveň nekvalifikovaného a nestandardního výkonu terénní sociální práce opravdu devalvuje její hodnotu a efekty v praxi a narušuje její celkovou pověst. Ovšem dostatečně navržené, rozvržené a cílené lekce zkušených a cenných praktiků mohou předat minimální potřebné penzum teoretických i praktických znalostí a dovedností a tedy reálně připravit pro dobrý start v této specifické roli. Další průběžné vzdělávání a sebevzdělávání pracovníka je ovšem nezbytnou podmínkou pro dosahování profesionálních efektů jeho působení. Pracovní verze Metodiky vedení a koordinace terénních sociálních pracovníků pracujících primárně v romských sociálně vyloučených komunitách pracovní skupiny pro TSP, zformované při Radě vlády pro romskou komunitu vymezuje aktuálně tyto základní kvalifikační předpoklady: alespoň ukončené základní vzdělání (základ pro další vzdělávání), ochota se dále vzdělávat, komunikativnost (bezúhonnost ponechává na zvážení zaměstnavatele). Tato metodika též říká, že instituce by měly zajišťovat profesní rozvoj pracovníků, jejich dovedností a schopností potřebných pro dosažení veřejných závazků i osobních cílů uživatelů služeb; zajišťovat pravidelné hodnocení pracovníků, které bude zahrnovat stanovení, vývoj a naplňování osobních profesních cílů, úkolů a potřeb další odborné kvalifikace. Základem je uplatňování programu dalšího vzdělávání pracovníků, který se odvíjí zejména od zjištěných potřeb uživatelů služeb a trendů v sociálních službách (Metodika, [online], 2004).

29

3. Shrnutí

Stručně řečeno, terénní sociální práce, neboli streetwork je přenesení sociální práce do terénu, vyplňuje mezeru na „trhu sociální práce“. V České republice nemá dlouhou tradici, ve veřejnoprávní formě se začíná uplatňovat pod termínem sociální asistence od roku 1993. Terénní sociální pracovníci působí zejména v lokalitách a komunitách ohrožených sociální patologií a sociálním vyloučením, vyhledávají potřebné klienty v jejich přirozeném prostředí. Forma terénní sociální práce, která se začala zaměřovat na sociálně vyloučené, převážně romské komunity vzniká v roce 1998 z popudu nestátní neziskové organizace Člověk v tísni při ČT, o.p.s. a poradního orgánu vlády ČR, Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Prakticky souběžně se v této profesi nastolil nestátní neziskový i veřejnoprávní model uplatňování. Terénní sociální práce

v sociálně

uchopování

vyloučených

aktuálních

romských

sociálních

komunitách

problémů

a

je

situací

účinná

forma

vyvěrajících

z každodenního života v sociálně-vyloučených, převážně romských komunitách. Překonává sociální distanci, aktivně vyhledává a kontaktuje své klienty, nabízí a zprostředkovává dostupné služby a alternativy. Má potenciál komplexně uchopit dezorientovanou životní a sociální situaci svých jednotlivých klientů, motivuje a zapojuje je zpátky do společenských struktur, doprovází, působí informativně i preventivně. V rámci svého často dlouhodobého působení na celou rodinu sleduje zmírnění rizik, které mohou vést k sociálním propadům, aby nadále nedošlo k prohlubování nakumulovaných problémů a snižovalo se tak působení faktoru sociálního vyloučení. Tuto formu profese mohou za předpokladu kvalitního vedení a zázemí ze strany zaměstnavatelské organizace efektivně vykonávat i samotní Romové, kteří nedosahují dostatečné formální vzdělaní. V rámci podpory této dynamicky se rozvíjející, konkrétně orientované profese se v současné době k tomuto účelu vytváří a realizují ucelené specializované vzdělávací programy.

B. Aplikační část

30

1. 1 Metodika aplikační části

V této kapitole navrhnu postupy výzkumu, které by měly být použity při realizování výzkumného projektu v praxi. Uvedu jak strategii, tak techniku výzkumu. Poté se zaměřím na jednotky výzkumu a jejich výběr. Další pododdíl bude věnován hledání způsobu získávání důležitých informací, které jsou nezbytné

pro

zodpovězení

výzkumných

otázek,

tedy

operacionalizaci.

V poslední části se budu zabývat nástroji, které budou při realizaci výzkumu použity.

1. 2 Výzkumná otázka a hypotézy

Výzkumná otázka tohoto výzkumu zní: „Pomohla vám nějakým způsobem činnost terénních sociálních pracovníků?“

Před provedením výzkumu jsem si stanovila tyto hypotézy, které se budu snažit potvrdit nebo vyvrátit. Stanovila jsem je na základě své předchozí zkušenosti ze samotné terénní práce, přesto všechno bych však chtěla tyto hypotézy ověřit výzkumem:

1) Úroveň odpovědí se bude lišit dle toho, zda terénní sociální pracovnici byli schopni v dané problematice klientům pomoci

2) Úroveň odpovědí se bude lišit, dle toho, budu-li se ptát ženy či muže

3) Úroveň odpovědí se bude lišit dle toho, jedná-li se o klienta dlouhodobého, či krátkodobého (za dlouhodobého klienta budu považovat dobu spolupráce delší než 1 rok, krátkodobý klient – spolupráce kratší než 1 rok)

4) Úroveň odpovědí se bude lišit dle toho, zda se jedná o klienta z nižší či vyšší sociální vrstvy (za nižší soc. vrstvu považuji klienta v domě bez soc. zařízení, s větším počtem dětí, dobře nemluvícího česky. Klienta, který není schopen se sám orientovat v problémech, které mu život nastolí. Vyšší soc. vrstva - dům,

31

který má soc. zařízení v bytě, klienti plynně hovoří česky, tudíž i dokáží pochopit, co se po nich chce, jsou již téměř integrováni do většinové společnosti).

1. 3. Strategie výzkumu

V tomto projektu bude dle mého názoru nejvhodnější provést kvalitativní výzkum. Hlavním důvodem je, že nechci odpovědi typu ano, ne, nevím, ale především bych ráda zjistila, proč mají klienti, se kterými budu výzkum provádět, takový či jiný názor na mnou kladené otázky.

1. 4. Kvalitativní strategie

Při kvalitativní fázi výzkumu použiji polostrukturované rozhovory vedené s několika skupinami respondentů. Je potřeba dbát na navození bezpečné atmosféry, jelikož většina respondentů nemá ráda rozhovory podobné těmto. Především musíme při rozhovoru dbát na to, aby dotazovaní dobře porozuměli položeným otázkám. Otázky musejí být kladeny stručně a jasně, aby jim respondenti dobře porozuměli. Musíme myslet na to, že většina klientů, s nimiž rozhovor povedu, mluví převážně svým rodným jazykem a to romštinou, tudíž některá česká slova, pro nás třeba i běžná, nejsou pro respondenty srozumitelná.

Polosrukturovaný rozhovor budu provádět na základě následující struktury. Nejdůležitější pro mě bude držet se daného tématu a základních otázek, na které chci od svých respondentů získat odpověď.

A) Zpočátku si s klienty budu jednoduše povídat o tom, jak se mají, jak vypadají v současné době kauzy, které jsem s nimi řešila. Podaří se mi získat si jejich důvěru a navodit atmosféru, v níž se oni cítí bezpečně, mají čas se trochu uvolnit.

B) S klienty přejdu k tématu (základní otázce): Pomohla Vám nějakým způsobem činnost terénních sociálních pracovníků?

32

C) Dále jim budu klást menší podotázky, abych je lépe přivedla z obecnější roviny ke zcela konkrétní, tak, aby na ni uměli co nejlépe odpovědět. Musíme mít na zřeteli, že jedním z důvodů jejich nelibosti k těmto druhům diskuse je i jejich neschopnost zcela porozumět nastoleným tématům. Nejenže se potýkají s jazykovou bariérou, nejsou navíc uvyklí se veřejně vyjadřovat mezi lidmi, jejichž jazykové vybavení považují za mnohem lepší a mnohdy mu ani nerozumí.

Možné podotázky:

Pomohl vám terénní

sociální pracovník

s problémem, se kterým jste je

oslovili? Zlepšily se vztahy sociálních pracovníků k vám v institucích , které často navštěvujete po asistenci terénních sociálních pracovníků (sociální péče, úřady práce atd.)? Věříte svému terénnímu sociálnímu pracovníkovi? Naučil vás terénní sociální pracovník něčemu ? Věříte více romskému či neromskému terénnímu sociálnímu pracovníkovi? Řídíte se tím, co vám poradí terénní sociální pracovník? Pokud nejste s terénní sociální prací spokojeni, v čem by se měla zlepšit?

Při rozhovoru je potřeba zohlednit, že jsou klienti, kteří se více rozpovídají a naopak tací, z nichž budu muset odpovědi na pokládané otázky doslova „tahat“ a dávat jim různé příklady. Ráda bych respondentům poskytla dostatečný prostor, aby měli z rozhovoru dobrý pocit a nebrali jej jako povinnost, již si musí splnit.

1. 5 Jednotka zkoumání a zjišťování

Jednotka zkoumání

33

Jednotkou zkoumání je zjistit názor několika respondentů

a to na základě

kvalitativního výzkumu, který budu provádět formou polostrukturovaného rozhovoru.

Jednotka zjišťování

Jednotku zjišťování tvoří romští klienti. Klienti budou vybíráni dle několika kritérií:

Muži – dlouhodobí klienti, vyšší sociální vrstva Muži – dlouhodobí klienti, nižší sociální vrstva Muži - krátkodobí klienti, vyšší soc. vrstva Muži - krátkodobí klienti, nižší soc. vrstva

Ženy – dlouhodobí klienti, vyšší soc. vrstva Ženy - dlouhodobí klienti, nižší soc. vrstva Ženy - krátkodobí klienti, vyšší soc. vrstva Ženy - krátkodobí klienti, nižší soc.vrstva

Rozhovory by se měly vždy týkat 2 klientů z každé skupiny, tzn. dohromady bych měla vést rozhovor se 16 respondenty.

1. 6. Operacionalizace

Operacionalizace znamená hledání způsobu, jak v kontaktu s jednotkou zjišťování získat ty informace, které potřebuji pro zodpovězení dílčích výzkumných otázek.

1. 7. Kvalitativní výzkum

Kvalitativní fáze je založena na polostrukturovaných rozhovorech. Odpovědi a postřehy klientů budou zaznamenávány do záznamového archu. Vzhledem k tomu, že se bude jednat o polostrukturované rozhovory, je velmi pravděpodobné, že se budou linie jednotlivých rozhovorů od sebe do určité míry

34

lišit. K důležitým informacím mimo základní osnovu rozhovoru je tedy vymezen prostor v kolonce jiné nebo poznámky .

Zjištěné informace poté utřídím – v odpovědích na otázky dle jednotlivých cílových skupin - a rozliším dvě základní skupiny: totožné, resp. velmi podobné odpovědi a odlišné odpovědi. Z toho se pak budu snažit vyvodit závěr, jak se v některých odpovědích liší (důvody odlišností se mohou projevit během nestrukturovaných rozhovorů) názory jednotlivých respondentů. V závěru u jednotlivých cílových skupin uvedu jak odpovědi totožné, tak rovněž ty, které se od sebe lišily (pokud u rozhovorů vyplyne zdůvodnění odlišností u výpovědí, uvedu je v závěru také). Poté porovnám odpovědi jednotlivých skupin navzájem - nejprve totožné odpovědi, a po té také ty, které se lišily. Budu se snažit najít mezi nimi vztah (např. jestli se alespoň některé odlišné odpovědi v rámci jedné skupiny shodují s odlišnými odpověďmi v rámci ostatních skupin či nikoliv).

1. 8. Shrnutí výsledků

Výsledky kvalitativního výzkumu poté zhodnotím ve slovním závěru, kde se potvrdí či zpochybní mé hypotézy, které jsem již uvedla.

1. 9. Nástroje

Při výzkumu budu používat záznamové archy, kam budu zaznamenávat jednotlivé odpovědi respondentů. Jedná se o samostatné archy, které by měly být nápomocny bezproblémovému průběhu realizovaného výzkumu.

35

2. Vyhodnocení

V této kapitole uvádím výsledky provedeného kvalitativního výzkumu. Kvalitativní výzkum je zaměřen na zjištění základní otázky (Pomohla vám nějakým způsobem terénní sociální práce?) s dalšími podotázkami, které jsem již uvedla a které jsou nezbytné k provedení kvalitativního výzkumu.

2. 1. 1. Muži - dlouhodobí klienti - vyšší sociální vrstva

Položena je základní otázka:

Pomohla vám nějakým způsobem činnost terénní soc. práce?

Oba dotazovaní respondenti odpověděli téměř stejně a to především, protože jim oběma terénní sociální pracovníci pomáhali řešit podobný problém: založení splátkového kalendáře, s čímž nebyl vzhledem k nízkému dluhu na nájemném problém. Respondenti měli tedy pocit uspokojení, který se promítnul i do jejich odpovědi.

Pomohl vám terénní sociální pracovník s problémem, se kterým jste je oslovili?

Oba respondenti odpověděli rovněž stejně - shodli se, že tsp v daném problému pomohli.

Zlepšily se vztahy soc. pracovníků k vám v institucích, které často navštěvujete po asistencích terénních sociálních pracovníků?

Opět se odpovědi obou respondentů nelišily - Odpověděli, že po několikátém doprovodu tsp na institucích se vztahy skutečně zlepšily a to především v komunikaci mezi oběma skupinami.

Věříte svému terénnímu sociálnímu pracovníkovi?

36

Jednoznačně oba odpověděli, že ano. Jen těžko říci, zda-li to tak skutečně cítí nebo se cítí poněkud svázáni faktem, že i já jsem terénní sociální pracovník.

Naučil vás terénní sociální pracovník něčemu?

Zde byli odpovědi váhavé. Ale nakonec oba respondenti odpověděli, že by při podobném problému příště věděli, jakým způsobem postupovat.

Věříte více romskému či neromskému terénnímu sociálnímu pracovníkovi?

Zde se odpovědi obou respondentů lišily. Jeden odpověděl, že více věří romskému pracovníkovi a to z toho důvodu, že zná jeho rodinu, kvůli čemuž má k němu blíže. Druhý respondent odpověděl, že je mu to v podstatě jedno, neboť je důležité, jestli mu tsp skutečně v daném problému pomůže či nikoliv.

Řídíte se tím, co vám terénní sociální pracovník poradí?

Odpovědi se lišily. Jeden z respondentů odpověděl, že by udělal téměř vše, co mu tsp poradí, protože on je vzdělaný v tomto oboru a nejlépe ví, jak postupovat. Druhý z respondentů odpověděl, že důvěřuje, že tsp mu poradil v daném problému, se kterým ho oslovil, ale nedokáže posoudit, jestli by se jeho radami řídil vždy.

Pokud nejste spokojen s terénní sociální prací, v čem by se měla zlepšit?

Oba respondenti se jednoznačně shodli na tom, že by tsp měli mít větší slovo v bytové situaci, kterou vnímají dotazovaní za nejproblémovější. Tsp nemají žádné slovo na úřadech, kde se byty přidělují. „Naše děti čekají na byt i deset let a stále se nic neděje, i když jsme několikrát psali jménem vaší organizace a jejího doporučení žádosti a urgence,“ říkají. Pokud by se mělo něco v oblasti tsp zlepšit, bylo by to právě to, aby měli konkrétní terénní pracovníci šanci rozhodovat o přidělování bytů.

37

2. 1. 2. Muži - dlouhodobí klienti – nižší sociální vrstva

Pomohla vám nějakým způsobem činnost terénních sociálních pracovníků?

Zde se odpovědi mírně lišily a to z důvodu, že soc. pracovníci pomáhali v různých problémech (založení splátkového kalendáře, kde bylo umožněno dluh za elektřinu splácet, v tomto případě také klient byl a je sousedem jednoho ze sociálních pracovníků, tudíž jeho komunikace s ním je častější a vztah k němu je určitě otevřenější. Druhý z dotazovaných tvrdil, že mu vůbec činnost terénních soc. pracovníků nepomohla. Když jsem se zeptala, v čem spatřuje důvod a proč si to myslí, respondent pouze opětovně odvětil, že mu soc. pracovník vůbec nepomohl. Více rozvedu v otázce č. 2


Jak jsem již uvedla, odpovědi respondentů se lišily. U prvního respondenta se kromě založení splátkového kalendáře pomáhalo rovně při vyřizování jednorázové dávky. Oba případy dopadly kladně pro klienta, tudíž i on na tuto otázku odpověděl rovněž

kladně. U druhého respondenta řešil sociální

pracovník jako první bytovou problematiku, kde se poměrně dlouhou dobu – celý jeden rok - snažil soc. pracovník najít rodině ubytování, protože bydlela neoprávněně. Rodina je poměrně početná – 8 členů, ubytovna se nepodařila najít a rodina přespává u svých známých, kde je již také dlouhou dobu vyhazována z bytu. Ačkoliv sociální pracovník opravdu děla co může, respondent je nespokojený.

Zlepšily se vztahy soc. pracovníků k vám v institucích ,které často navštěvujete po asistenci terénních sociálních pracovníků?

Zde se odpovědi respondentů shodly. Oba dotazovaní tvrdí, že od doby, kdy s nimi na úřady dochází sociální pracovník, se opravdu vztahy sociálních pracovníků značně zlepšily. Ale také oba respondenti tvrdí, že když se na úřad

38

dostaví sami, sociální pracovnice jsou na ně protivné a nevysvětlí jim něco, čemu případně nerozumí. Oba respondenti patří ke stejné sociální pracovnici.


Oba respondenti kupodivu odpověděli, že ano. I když u druhého z respondentů, který řekl, že mu sociální pracovník v daném problému nepomohl, bych čekala jinou odpověď. Nicméně i on dotyčnému pracovníku věří.


Oba respondenti dlouho přemýšleli - jako by pro ně otázka byla nesrozumitelná. Jeden z dotazovaných odpověděl, že teď už ví, jakým způsobem se má chovat na úřadech. Druhý z dotazovaných uvedl, že neví, co by ho sociální pracovník měl naučit a že sociální pracovník mu stejně nepomohl, takže si to všechno mohl vyřídit sám.


Respondenti se shodli. Řekli, že jim je to jedno, hlavně aby jim dokázal pomoci. Také se ale shodli na tom, že u Roma je výhodou, že si s ním mohou pohovořit romsky, což je pro ně příjemnější.


Respondenti se shodli na tom, že ano. Druhý z dotazovaných, kde byla problematika složitější a sociální pracovník nebyl schopen mu s nelezením bytu nebo ubytovny v daném čase pomoci, dodal, že mu je to stejně na nic, protože se pomoci nedočkal.

39

Pokud nejste s činností terénní sociální práce spokojen spokojen, v čem by se měla zlepšit?

Odpovědi se lišily. Dotazovaný, kterému bylo vyhověno, odpověděl, že je naprosto spokojen a druhý z respondentů, kde je problematika složitější, odpověděl, že by si přál, aby pracovníci, kteří za ním chodí a snaží se mu pomoci, měli nějaké slovo i na vyšších místech. Myslel tím úřady, bytové odbory atd.

2. 1. 3. Muži – krátkodobí klienti - vyšší sociální vrstva


Odpovědi respondentů se shodly v kladné smyslu, oba tedy řekli, že ano. Šlo o řešení stejných kauz - dluh na home creditu. Pracovník měl pomoci se založením splátkového kalendáře, který byl schválen.


Odpovědi byly stejné, jak již popisuji v první otázce, tedy ano, jelikož byly povoleny splátky za dluh na home - creditu.

Zlepšily se vztahy sociálních pracovníků k vám v institucích, které často navštěvujete po asistenci terénních sociálních pracovníků?

Odpovědi respondentů se lišily. Jeden z dotazovaných řekl, že nikdy s úředníky problémy neměl. Druhý tvrdil, že měl problémy na odboru sociální péče, kam chodí jeho družka. Poté, co jej několikrát doprovodil sociální pracovník, se vztahy zlepšily.


40

Jeden z respondentů odpověděl, že jediný, komu na světě věří je jeho družka a druhý z dotazovaných sdělil, že je ještě spousta věcí, které by chtěl se svým sociálním pracovníkem řešit, ale neví, jestli mu má důvěřovat plně. Čas prý teprve ukáže, jak moc mu má důvěřovat.


Odpovědi respondentů se shodly. Oba řekli, že příště by věděli, jak postupovat při založení splátkového kalendáře. Kdyby ale potřebovali poradit s něčím složitějším, obrátili by se dle vlastních slov opět na sociální pracovníky.

Věříte více romskému či neromského terénnímu sociálnímu pracovníkovi?

Opět shodné odpovědi. Respondenti řekli, že jim je to jedno, hlavně když jim pomůže.


Respondenti odpověděli, že jim v daném problému sociální pracovník pomohl. Takže by se na něj obrátili i při řešení jiného problému. Neznají nikoho jiného, na koho by se mohli obrátit.

Pokud nejste s terénní sociální prací spokojeni, v čem by se měla zlepšit?

„Zatím jsme spokojeni“, odpověděli oba respondenti.

2. 1. 4. Muži – krátkodobí klienti - nižší sociální vrstva


Respondenti se shodli, že i když za nimi již nějakou dobu dochází sociální pracovník, zatím jim nebyl schopen v daném problému pomoci. Jeden z klientů řeší soudní vyklizení z bytu, kde je dluh na bytě vyšší než 100 tisíc korun.

41

Druhý z klientů koupil na černo státní byt, za který zaplatil určitou sumu peněz. Na bytě vznikly dluhy, ještě za dob, kdy v něm současný respondent nebydlel. I přesto jej ale nyní město vystěhovalo na ulici. Klient nemá v rukou vůbec žádné důkazy týkající se toho, kdo mu byt prodal a za kolik. Jeho situaci se vzhledem ke složitosti a absenci potřebných dokumentů a důkazů, nepodařilo vyřešit, tudíž odpověděl, že mu sociální pracovník nepomohl.


Jak již oba respondenti naznačili v předchozí otázce, odpověděli, že nikoliv.

Zlepšily se vztahy sociálních pracovníků k vám v institucích, které často navštěvujete po asistencích terénních sociálních pracovníků?

Respondenti odpověděli, že s nimi ještě sociální pracovník na úřadech nebyl a také nevědí, jak by jim tam pomohli, když jim nejsou schopni pomoci ani s kauzami, se kterými za nimi přišli.


Jeden z respondentů řekl, že nevěří a že až mu pomůže, pak mu bude věřit. Druhý z respondentů odpověděl, že mu i celkem věří, ale že by se mohl více snažit, aby jeho případ vyřešil.


Oba respondenti odpověděli, že se nic nemusí učit, že sociální pracovníci jsou od toho placeni, aby jim pomohli.


Respondenti odpověděli, že by radši chtěli, aby za nimi chodil Gadžo/Nerom/, který má patřičné školy (mysleli tím vzdělání) a ten, že by jim určitě pomohl.

42


Respondenti opět odpověděli shodně: „Co by mi radil sociální pracovník, když mi nebyl schopen pomoci, s tím, s čím jsem za ním přišel?“, řekli.

Pokud nejste s terénní sociální prací spokojeni, v čem by se měla zlepšit?

Respondenti odpověděli, že když už za nimi člověk přijde a chce pomoci, tak by mu pomoc měli. Nedokázali definovat, v čem by se měla terénní sociální práce zlepšit.

Výzkum jsem prováděla také s ženami, jak jsem měla původně v plánu, tzn.

Ženy - dlouhodobé klientky - vyšší sociální vrstva Ženy - dlouhodobé klientky – nižší sociální vrstva Ženy - krátkodobé klientky - vyšší sociální vrstva Ženy - krátkodobé klientky - nižší sociální vrstva.

2. 1. 5. Ženy – dlouhodobé klientky, vyšší sociální vrstva


Obě respondentky se shodly, odpověděly kladně.

Pomohl vám terénní sociální pracovník s problémem, se kterým jste je oslovily?

Obě respondentky se rovněž shodly,odpověděly kladně. Terénní sociální pracovníci s nimi řešili založení splátkového kalendáře. Dluh měly obě respondentky na nájemném a splátkový kalendář po asistenci tsp na instituci byl skutečně založen.


43

Ano, odpověděly.


Jednoznačně ano, odpověděly obě.

Naučil vás něco terénní sociální pracovník něčemu?

„Snad už neuděláme takovou chybu a nenecháme to zajít tak daleko“, odpověděly dotazované.


Jedna z respondentů odpověděla, že jí je to jedno, hlavně, že ji tsp pomůže. Druhá odpověděla, že jí je příjemnější pracovat s romským tsp, že je před ním otevřenější. Řídíte se tím, co vám terénní sociální pracovník poradí? „Pokud budeme cítit, že to myslí dobře, snad ano, on má školy na to, aby nám uměl poradit, snad ano,“ odpověděly obě respondentky.

Pokud nejste spokojen s terénní sociální prací , v čem by se měla zlepšit?

„Zatím nám terénní sociální pracovníci pomohli, tak uvidíme, jak to bude dál.“

2. 1. 6. Ženy – dlouhodobé klientky - nižší sociální vrstva


Klientky odpověděly stejně, ano.

Pomohl vám terénní sociální pracovníci s problémem, se kterým jste je oslovily?

44

Jedna z respondentek odpověděla, že ano - jednorázová dávka. Druhá dotazovaná odpověděla, že ji stále ještě v daném problému pomáhá.


Obě respondentky odpověděly, že ano.

Věříte svému terénnímu sociálnímu pracovníkovi.? Respondentky odpověděly shodně, ano.

Naučil vás terénní sociální pracovník něčemu? Obě respondentky odpověděly, že už ví, jak příště v takovém problému postupovat, ale snad už takový problém nebude, odpověděla

jedna

z dotazovaných.


„Hlavně, když nám pomůžou,“ odpověděly shodně respondentky.

Ŕídíte se tím, co vám terénní sociální pracovník poradí?

Jedna z respondentek odpověděla, že jednoznačně ano, snad by ji tsp nemyslel špatně.

Druhá z respondentek odpověděla, že s problémem, který s ním řeší (dluhy na home creditu) na tsp dá. Řídí se tím, co ji poradí. Ale neví, jestli by to platilo vždy…


45

Zatím si nestěžujeme, odpověděly obě dotazované.

2. 1. 7. Ženy – krátkodobé klientky - vyšší sociální vrstva Pomohla vám nějakým způsobem činnost terénních sociálních pracovníků?

Obě z dotazovaných se shodly, že ano.


Respondentky řekly, že ano (založení splátkového kalendáře, dluh na elektrárně)


Jedna z dotazovaných odpověděla pozitivně. Skutečně se vztahy po doprovodu terénního sociálního pracovníka zlepšily. Druhá z dotazovaných odpověděla, že záleží na tom, zda-li s ní soc. pracovník jde, či-nikoliv. Když ji nedoprovází, tak úředníci mají stejně špatný přístup…


„Zatím nám pomáhá, tak mu věříme,“ odpověděly obě respondentky.


Jedna z respondentů odpověděla, že by příště věděla, jak požádat o splátkový kalendář.

Druhá z dotazovaných odpověděla, že na úřadech, kde jsou na ni protivní, už si nenechá nic líbit. Bude se snažit v klidu s nimi jednat a nenechá se vytočit.

46

„Zatím jsme daly,“ odpověděly obě dotazované.


„Zatím je příliš krátká doba na to, abychom to posuzovaly, uvidíme později,“ řekly obě dotazované.

2. 1. 8. Ženy - krátkodobé klientky - nižší sociální vrstva Pomohla vám nějakým způsobem činnost terénních sociálních pracovníků?

Zatím ne, shodly se respondenty. Druhá z dotazovaných dodala, že si myslí, že ji ani terénní práce vůbec k ničemu nebude.


Nepomohly, shodly se obě z dotazovaných. Jedna dodala, že má na bytovém odboru žádost na byt 10 let a nikdo ji zatím nepomohl, ani terénní sociální pracovníci ne.


Jedna z dotazovaných odpověděla, že musí říci, že s ní byl terénní sociální pracovník jednou na odboru sociální péče a sociální pracovnice se k ní skutečně chovala lépe, ale neví, jak to bude až půjde na instituci zase sama.

Druhá z dotazovaných odpověděla, že s ní zatím terénní sociální pracovník nikde nebyl a ani o to nestojí.


47

Jedna z dotazovaných odpověděla, že nevěří, proč by měla věřit, když ji nikdy nikdo nepomohl. Druhá z dotazovaných sdělila, že by mu ráda věřila, ale že to chce čas.

Naučil vás terénní sociální pracovník něčemu ?

„Co by nás měl učit. On má na to školy, aby pomáhal nám, my vzdělaní nejsme,“ odpověděly respondentky.


Neuměly odpovědět.


„Měli by pro nás dělat víc. Když máme dlouho žádosti na byt, tak by měli zařídit, abychom jej dostaly,“ odpověděly respondentky.

2. 2. Interpretace a diskuse výsledků

V této kapitole se zaměřím na sdělení, zda byly hypotézy potvrzeny a nebo vyvráceny. Pokusím se také uvést tyto výsledky v širších souvislostech a vysvětleních.

48

Srovnání hypotéz s výsledky výzkumu:

Hypotézy, které jsem před výzkumem předvídala:

1) Úroveň odpovědí se bude lišit dle toho, zda terénní sociální pracovnici byly schopni v dané problematice klientům pomoci 2) Úroveň odpovědí se bude lišit, dle toho, budu-li se budu ptát ženy či muže 3) Úroveň odpovědí se bude lišit dle toho, jedná-li se o klienta dlouhodobého či krátkodobého (za dlouhodobého klienta budu považovat dobu spolupráce s ním delší než 1 rok, krátkodobý klient – spolupráce kratší než jeden rok) 4) Úroveň odpovědi se bude lišit dle toho, zda se jedná o klienta z nejnižší či vyšší sociální vrstvy (za nižší soc. vrstvu považuji klienta v domě bez soc. zařízení, s větším počtem dětí, dobře nemluvícího česky, klienta, který není schopen se sám orientovat v problémech, které mu život nastolí…Vyšší soc. vrstva - dům, který má soc. zařízení v bytě, klienti plynně hovořící česky, tudíž i schopni pochopit, co se po nich chce, jsou již téměř integrování do většinové společnosti …)

První hypotéza:

Z uvedených přehledů je patrné, že v podstatě nejdůležitější fakt tvoří skutečnost, zda bylo klientovi-respondentovi v dané problematice schopno poskytnout pomoc či nikoli. Respondenti skutečně odpovídali kladně, pokud jim sociální pracovník dokázal v dané problematice pomoci. Tento fakt je tedy výše uvedenými poznatky potvrzen a moje hypotéza je rovněž potvrzena.

Druhá hypotéza:

Bylo zajímavé, že muži i ženy odpovídali na dané otázky poměrně stejně. V hypotéze jsem předvídala, že se odpovědi respondentů budou lišit dle toho, ptám-li se muže či ženy. Moje hypotéza je tedy zpochybněna.

49

Třetí hypotéza:

Odpovědi respondentů se skutečně lišily dle toho, zda-li se jednalo o klienta dlouhodobého či krátkodobého. Dlouhodobý klient - respondent, se kterým se pracuje déle než 1 rok, odpovídal na dané otázky kladně. Myslím, že je to z několika důvodů: Klient – respondent, s nímž se pracuje dlouhodobě, má mnohem lepší vztah se sociálním pracovníkem, je ochoten s ním na zlepšení své situaci a řešení svých problémů spolupracovat. Sám sociální pracovník má již v dané problematice více jasno, proto ví, jak nejlépe pomoci, udělat, co je v jeho silách. Sociální pracovník má mnohem lepší vztah s klientem, více se prohloubí jejich vztah, hlouběji se dostane do dané problematiky. Klient mu věří stále více.

Zde je tedy zřejmé, že je velice důležité pracovat s klientem - respondentem co nejdelší dobu. Čím déle s klientem pracujete, tím je terénní sociální práce kvalitnější a má smysl. Moje hypotéza je tedy potvrzena.

Čtvrtá hypotéza:

Pokud jsem se ptala respondentů z nižší sociální vrstvy, otázkám příliš nerozuměli, museli jsem se jich ptát dost podrobně a dávat jim různé příklady. Většina z nich špatně hovoří česky, komunikace není příliš dobrá. Tím, že žijí v mnohem horších životních podmínkách (byty jsou mnohdy přelidněné v jednopokojovém bytě žije i deset lidí, v bytech není sociální zařízení), jsou i jejich problémy mnohem závažnější a častější. Při mém výzkumu bylo z jejich odpovědí zřejmé, že by po sociálních pracovnících chtěli mnohem více, než je možné, těžko to vše ale chápou. U těchto klientů je proto velmi důležité, aby se s nimi pracovalo velmi intenzivně a trpělivě. Klienti z vyšší sociální vrstvy mají výhodu už jen v tom, že většina z dotazovaných respondentů hovoří plynule česky, což je výhodou, protože mnohem lépe pochopí, co se po nich žádá. Když jsem prováděla výzkum s těmito respondenty, cítila jsem se uvolněněji a pokud jsem jim dávala různé

50

příklady, aby otázkám lépe porozuměli, bylo zřejmé, že dokáží o problematice přemýšlet a dokáží si přiznat, že vzniklé problémy, které posléze sociální pracovník řeší, mají zapříčinění i z jejich strany, respondenti z nižší sociální vrstvy jsou zatvrzelí ve svých názorech a svůj vlastní podíl viny na vzniklé situaci těžko přiznávají. Moje čtvrtá hypotéza byla potvrzena.

2. 3. Diskuse

Před provedením tohoto výzkumu jsem věděla, že nebude příliš jednoduché přesvědčit respondenty, aby na kladení samotných otázek přistoupili. Podobných výzkumů jsem se již několikrát zúčastnila, týkaly se například životní úrovně Romů - respondentů atd. Klienti nemají příliš rádi výzkumy podobného typu, proto jsem musela zvolit postup a přístup, o němž jsem věděla, že bude respondentům příjemný. Respondenty jsem si pečlivě vybírala, aby byli schopni alespoň z části reagovat na kladení otázek samotného výzkumu. Velmi důležité bylo navodit co nejpříjemnější atmosféru, aby respondenti byli schopni se uvolnit a byli schopni na dané otázky odpovídat bez ostychu. Samozřejmě, že byli i tací, pro které i přesto všechno bylo kladení otázek nepříjemné. Někteří dotazovaní zase nerozuměli kladeným otázkám, musela jsem pomáhat různými příklady (týkalo se především klientů krátkodobých, z nižší sociální vrstvy). Předpokládala jsem, že takto budou reagovat.

Základní otázka výzkumu zněla:

Pomohla vám nějakým způsobem činnost terénních sociálních pracovníků? Výzkum jsem prováděla celkem s šestnácti respondenty. K základní otázce jsem se ptala ještě na několik podotázek, které jsou také velmi důležité při provedení tohoto výzkumu. Na položenou základní otázku si troufám říci, dle sdělených informací od samotných respondentů, že činnost terénních sociálních pracovníků jim skutečně pomohla. Vše se ale odvíjelo dle toho, zda-li jim sociální pracovník

51

v jejich problému byl schopen pomoci. U těch, kterým ano, byla jejich odpověď jednoznačná, tedy kladná. Ovšem i respondenti, kterým sociální pracovník v daném problému nebyl až tak schopen pomoci (složitá zakázka, atd.), řekli, že jim sociální pracovník pomáhá. Někteří si jen nedokáží uvědomit, že jejich kauzy jsou natolik složité, že není jednoduché dané zakázky ihned nebo vůbec vyřešit.

Jsem si jista, že když by se daný výzkum provedl za 1 rok, a klienti by byli více seznámeni s terénní sociální prací (mám nyní na mysli klienty, se kterými se pracuje kratší dobu než 1 rok), budou mít taktéž kladný názor na práci samotnou a to z několika důvodů, o kterých jsem již psala:

Vždy je velice důležité věnovat se klientovu intenzivně, čím delší dobu se s klientem pracuje, tím lépe jak pro něj samotného, učí se samostatnosti, tak pro samotné terénní sociální pracovníky - klient se mnohem více seznámí a sblíží se sociálními pracovníky, tak dokáže více popsat problém, se kterým přijde pro radu, či pomoc, více začne důvěřovat sociálnímu pracovníkovi - za delší dobu je sociální pracovník schopný pomoci v daném případu, tedy pokud není příliš složitý (soudní vyklízení bytu) a klient spolupracuje.

Základním posláním terénní sociální práce je, aby byl klient po určité době schopen najít cestu, jak si sám v daném problému pomoci.

Závěr Zavedení modelu terénní sociální práce v rámci sociálně vyloučených romských komunit se osvědčuje jako účinná forma uchopení problémů, kterým čelí obyvatelé těchto lokalit. Tato aktivní, vyhledávací a ne direktivní forma sociální

52

služby překonává sociální distanci potřebných jednotlivců, rodin a komunit, má potenciál tyto potřebné jedince a skupiny kontaktovat, jejich situaci mapovat, individuálně uchopit a odborně doprovázet jejich řešení v dlouhodobém horizontu. Terénní sociální práce se uplatňuje jak ve státní, tak i nestátní sféře a má navíc kapacitu efektivně se napojovat na souborné politiky a strategie romské integrace, propojovat zde navržené aktivity s příjemci – je totiž s nimi v přímém a každodenním kontaktu. Terénní sociální práce v sociálně vyloučených romských komunitách je plně profesionální činnost, avšak umožňuje za splnění určitých profesních a organizačních předpokladů pracovní uplatnění Romů samotných, kteří nemají dostatečné formální vzdělání. Nepřímo tak přispívá k zaměstnanosti Romů, z nichž je většina dlouhodobě nezaměstnaná. V samotných komunitách příjemců i v rámci institucí a širší společnosti tak dobře dokumentuje jejich profesionální úspěšnost a uplatnitelnost. Nevýhodou tohoto modelu je, že výsledky jeho působení přichází až v delším časovém horizontu a je úspěšný pouze v práci s menší, vymezenou lokalitou. Okruh klientely sčítá maximálně asi 50 klientů na pracovníka ročně. Aby byly pozitivní efekty této formy práce výraznější, je nutné posílit intenzitu jejího působení, tj. posílit zejména lidské zdroje - počet a kvalifikaci samotných terénních sociálních pracovníků. Tento požadavek je nesnadný z hlediska odborných i osobnostních požadavků, které jsou nezbytné pro efektivní výkon této psychicky i fyzicky náročné profese. Zároveň je samotné zřízení takovéhoto pracovního místa pro zaměstnavatele finančně náročné, zaměstnavatel musí svému terénnímu sociálnímu pracovníku kromě mzdy a pracovního zázemí poskytovat metodické vedení, zajišťovat komplexní koordinaci jeho působení a aktivit, zabezpečovat profesní vzdělávání a odbornou supervizi. V rámci terénní sociální práce se také ukazuje, že zaměstnávání romských terénních sociálních pracovníků, kteří jsou absolventi Dvoustupňového vzdělávacího programu pro terénní sociální pracovníky, kombinované se zaměstnáváním

formálně vzdělaných neromských členů týmu (sociolog,

právník, sociální pracovník) je obohacením pro projekt, prospívá dynamice skupiny („akademici versus praktici“), vede k časté reflexi a korekci postupů práce jednotlivých členů týmu, a hledání nápadů a inovativních řešení (četnější a hlubší diverzita názorů a postojů k nalézání řešení).

53

Resumé Tato práce pojednává o terénní sociální práci. Jsou zde popsány její počátky, formy, nevýhody. V jedné z kapitol také popisuji rozdíly mezi klasicky poskytovanými službami a terénní sociální prací. Dále se zde dočtete o terénní sociální práci v sociálně vyloučených komunitách, o faktoru sociálního vyloučení, o faktoru etnicity a sociální distance. Důležitou kapitolou jsou také

54

informace o programech terénní sociální práce a profesním vzdělávání terénních sociálních pracovníků.

V rámci aplikační části jsem se zaměřila na kvalitativní výzkum se základní položenou otázkou: „Pomohla Vám nějakým způsobem činnost terénní sociální práce?“ Tuto základní otázku prokládám otevřenými otázkami, které jsou nezbytné pro vytvoření skutečného názoru na základní otázku. Ptala jsem se respondentů, které jsem rozdělila dle několika kritérií. Cílem práce bylo zjistit, zda zavedení modelu terénní sociální práce v rámci sociálně vyloučených romských komunit se osvědčuje jako účinná forma uchopení problémů, kterým čelí obyvatelé těchto lokalit.

Resumme This work handle about cross - country social - work. Are here described her infancy, forms, disavantages. In one’s from chaps too describe differences among classically coming service and cross - country social washing. Further here finish about social field work in social outcast underprivileged community, about factor social exclusion, about factor etnicity and social distance. Important

55

chaps are also information on programme social field work and vocational education cross - country social worker.

In terms of application parts

I

locate on qualitative research basic lay

questions: ,,helped you someways activity cross - country social - work?" " this basic questions spacing open question, that are inevitable for creation real opinion on basic questions. I asked for informant, which I apportioned according to of several criteria. Purposes work was find out, whether introduction mock up cross - country social - work in terms of social outcast roma underprivileged community certificate like effective form hold problem, whereby braving inhabitants these locations.

Seznam použitých pramenů a literatury BEDNÁŘOVÁ, Z., PELECH, L. Sociální práce na ulici. Streetwork. Brno: Doplněk, 2000. s. 106. ISBN 80-7239-048-1

56

ČEŠKOVÁ, L. (ed.). Studijní materiály dvoustupňového vzdělávacího programu pro terénní sociální pracovníky – stupeň I. 1. díl. Edice TSP. Brno: Drom, 2003. 100 s.

ČEŠKOVÁ, L. Sebelepší školení nemůže obsáhnout všechny variace problému. Sociální práce, 2003, roč. 3, č. 4, s. 52-58.

DAVIDOVÁ, E. Romano Drom – Cesty Romů 1945 – 1990. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1995. 245 s. ISBN 80-7067-533-8

JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001. s. 285. ISBN 80-7178-535-0

MAREŠ,

P.

Sociologie

nerovnosti

a

chudoby.

Praha:

Sociologické

nakladatelství, 1999. 248 s. ISBN 80-85850-61-3

MORAVEC, Š. Sociální služby v prostředí romské minority: problém etnicity poskytovatele. Sociální práce, 2003, roč. 3, č. 4, s. 23-33.

NAVRÁTIL, P., ŠIMÍKOVÁ, I. Strategie sociální inkluze Romů v Brně. Východiska. Brno: Pro potřeby Rady pro rovnoprávné partnerství ÚMČ Brnostřed, 2002. 37 s.

NAVRÁTIL, P., MUSIL, L. Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Sociální studia, 1999, roč. 1, č. 5, s. 127 – 163.

NAVRÁTIL, P., ŠIMÍKOVÁ, I. Komunitní sociální práce jako nástroj boje proti sociálnímu vyloučení: příklad „Strategie sociální inkluze Romů v Brně“. Sociální práce, 2003, roč. 3, č. 4, s. 76-104.

NAVRÁTIL, P. Činnost TSP musí být profesionální. Sociální práce, 2003, roč. 3, č. 4, s. 59-64.

57

NAVRÁTIL, P. Úvod do teorií a metod sociální práce. Brno: Marek Zeman, NCPR, 2000. 67 s.

Obce, města, regiony a sociální služby: Sešity pro sociální politiku.

Praha:

Socioklub, 1997. 271 s. ISBN 80-902260-1-9

Romové v České republice. Sešity pro sociální politiku. Praha: Socioklub, 1999. 558 s. ISBN 80-902260-7-8

ŘEZNÍČEK, I. Metody sociální práce. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 75 s. ISBN 80-85850-00-1

ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 1998. s. 143. ISBN 80-7178-250-5 Terénní programy v lokalitách ohrožených sociálním vyloučením. Praha: Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2002. 8 s.

VESELÝ, M. (ed.). Úvod do terénní sociální práce. Brno: Drom, romské středisko, 2002. 51 s.

Závěrečná zpráva programu podpora terénních sociálních pracovníků za rok 2001. Praha: Úřad vlády České republiky. Kancelář Rady vlády České republiky pro záležitosti romské komunity, 2002. 11 s.

Online:

Zpráva o situaci romské komunity v České republice a opatření vlády napomáhající její integraci ve společnosti. Praha: 1997. [cit. 2004-23-04] Dostupný z

58

Metodika vedení a koordinace terénních sociálních pracovníků. Praha: 2004. [cit. 2004-03-05] Dostupný z .

Základní informace. Stanovy České Asociace Streetwork. [cit. 2004-30-04] Dostupný z .

59

60

,

61

62

TERÉNNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE

Recommend Documents