vda a objevy > Ptolemaiova mapa
Svt podle pedstav starovku Jed Jedním dníím z nejvýznamnjších nejjvýýznamnjšších h pramen k djinám geogra e je mapa eckého matematika, astronoma a geografa Klaudia Ptolemaia (asi 90–168 n. l.) ze 2. století našeho letopotu. Toto dílo tak pedstavuje vrchol antické geogra e a zárove nádherný doklad o zempisných znalostech západních uenc v tomto hektickém období vrcholné ímské nadvlády eplý egyptský vánek se prohnal jinak tichým pokojem a na chvíli rozechral zešedlé vlasy starého muže, sedícího na devné lavici. Muž strnule hledl na ze ped sebou a svou nehybností psobil spíše jako souást inventáe malé místnosti, promnné v jakousi provizorní laborato. Podlaha byla celá pokryta virgulemi, modely nebeských tles a mapami s pesn zakreslenými arami. Celému prostoru však vévodila obí nástnná mapa, zobrazující tehdy známý svt. Ani sám ímský císa nevdl o zákoutích svého ohromného impéria tolik, jako tento šedovlasý staec s nepítomným pohledem. Matematickým výpotm a zemmiství vnoval bezmála celý svj produktivní vk. Nyní mu bylo již 78 let a ocitl se na samém sklonku svého života. Zde v Alexandrii ml pitom dostatek asu, aby pemýšlel
T
a bilancoval. Celé týdny ho již trápil jeden nevyešený problém jeho velkého životního díla – spisu o geograi. Za svj dlouhý život vypracoval tisíce vzorc a spoítal nepehledné množství souadnic, podle kterých své mapy vytváel. Pesto se mu na nich mnoho drobností nezamlouvalo. Byly jaksi nepirozené, matematicky i plasticky nedokonalé. Nikdo jiný nedokázal sledovat tok jeho geniálních myšlenek a k jeho dílu vzhlíželi s tém nábožnou úctou. On však vdl své. Sí souadnic, které osobn vytyil, prost nemohla odpovídat skutenosti. Nikdo jiný to poznat nemohl, jen on sám vidl pravdu svým nenapodobitelným geometrickým zrakem. Pochopil, že mu nebyl vymen as tak dlouhý, aby nepesnosti stihl opravit. Vdl také, že k tomu celá spolenost ješt nemá dostaten pesné pístroje a metody. Možná se to povede až nkomu za dlouhá staletí.
Co najdeme v Geographii? Hlavní Ptolemaiovo dílo zahrnuje tyto práce: • Syntaxis megale (Velká soustava) – astronomický spis, známý podle svého arabského pepisu z 8. století jako Almagest. Jeho vznik je kladen zhruba do roku 140. Jde o jakousi encyklopedii astronomických poznatk doby, která je však poplatná omezeným možnostem pozorování vesmírných objekt. Klaudios Ptolemaios zde zastává názor, že Zem je stedem vesmíru, kolem kterého obíhají Slunce, Msíc, planety i hvzdy. Tento geocentrický názor platil po dalších zhruba 15 století. Velkým pínosem bylo zavedení 48 souhvzdí, sestavovaných z nejjasnjších hvzd. Ty pojmenovával podle tvaru, který mu pipomínal obrazce zvíat, lidí nebo objekt. Nkteré se v astronomii používají dodnes. • Tetrabyblos (tyi knihy o astrologii) – ješt známjší dílo, které je asto citováno jako základní práce pro pochopení helénské astrologie. Obsahuje také návod
26
Živá historie ervenec–srpen 2009
k sestavení a výkladu horoskop a jako klasické dílo je astrology využíváno dodnes. Základní myšlenkou je zde vzájemné podmiování makrokosmu (postavení planet) a mikrokosmu (dj pozemských). Dle tohoto výkladu ovlivuje postavení planet životy všech lidí na Zemi. • Geogra ke hyfegesis (Návod ke geogra i) – klasické dílo, pro které je zejm Ptolemaios uznáván nejvíce. Obsahuje návody k sestavování pesných a prakticky využitelných map pomocí astronomicky stanovených souadnic. Kritika díla vychází z toho, že se jedná spíše o matematickou práci, zamenou teoretickým smrem. Údaje v ní nejsou zameny fyzicko-geogra cky, protože autora podstata geogra ckých jev píliš nezajímala. Své závry nejspíš zpracoval do podoby nepíliš atraktivních íselných tabulek, které se dodnes nedochovaly. Pvodní podobu díla neznáme, proto se mžeme o rzných jeho aspektech pouze dohadovat.
Náhle se do ticha osamlého pokoje ozvalo slabé povzdechnutí. Nevadilo mu, že pomalu umírá, smrti se nebál. Pouze ho mrzelo, že se už nikdy nedozví pravdu a nedobere se dokonalých výpot. Když v roce 168 našeho letopotu Klaudios Ptolemaios zemel, lidstvo bylo zárove velmi blízko a také zoufale daleko od pesného zmapování zemského povrchu.
Veškerý známý svt Podle Ptolemaia je geograe „lineárním zobrazením veškerého známého svta, a to se vším, co se na nm nachází“. S pomocí jazyka matematiky umož uje „pehlédnout celou Zemi na jediném obraze podobným zpsobem, jakým mžeme spatit otáející se nebeskou bá nad našimi hlavami“. Autor byl nepochybn velmi ambiciózní, sám si však byl vdom nedostatku empirických údaj k pesnému zpracování celého díla. Zejm nejvtším pínosem Ptolemaiova díla bylo první využití délkových a šíkových souadnic (tedy jakýchsi prvních poledník a rovnobžek) a dále upesnní zempisné polohy na základ pozorování nebeských tles. V prbhu 9. století bylo toto mimoádné dílo peloženo z etiny do arabštiny a ve století patnáctém pak v západní Evrop dále do latiny. Myšlenka celosvtového systému souadnic znamenala doslova revoluci pro zempisné úvahy ve stedovké Arábii i Evrop a stála na poátku vdeckého pojetí této disciplíny. Ptolemaios vycházel pedevším ze starší práce fénického zempisce a kartografa Marina z Tyru (asi 70–130 n. l.). Tento vynikající uenec byl tvrcem prvního kartograckého zobrazení pro geogracké mapy a zakladatelem matematické geograe. Jako první napíklad stanovil nultý poledník, na jedné z jeho map se také poprvé v rámci
vda a objevy > Ptolemaiova mapa ímských map objevuje ína. Svého pedchdce však Ptolemaios kritizoval a poukazoval na zkreslení, kterého se Marinos svým pojetím za pomoci válcové projekce dopustil. Sám pak navrhoval lepší ešení formou svých kuželových projekcí a hodlal svého pedchdce pekonat a jeho dílo vylepšit.
ímská expanze podle map Významným Ptolemaiovým zdrojem byly také ímské a perské zempisné slovníky, obsahující informace o poloze místa, jeho podnebí, obyvatelích a jiných souvisejících údajích. Není proto pekvapivé, že mapa je pomrn pesná v rámci hranic íše, za jejich okrajem jsou však údaje znan pochybné. Historikové dnes pedpokládají, že dílo Geographia i mapy z nj odvozené hrály významnou roli v ímské expanzivní politice východního smru. Bhem 2. století našeho letopotu již ímská íše spravovala etné obchodní trasy v Indickém oceánu, o emž svdí také znané množství ímských obchodních stanic v Indii. Z tchto stanic byla zejm vysílána také první ímská poselstva, která jsou od roku 166 n. l. zmi ována v ínských pramenech. Na map samotné jsou rozlišeny dv velké ohraniené vodní plochy, z nichž jednou je Stedozemní moe a druhou Indický oceán (Indicum pelagus), který se daleko na východ pojí s ínským moem (Magnus Sinus). Mezi hlavními zempisnými lokalitami jsou uvedeny Evropa, Blízký Východ Indie, velikostn naddimenzovaná
Originál navždy ztracen Klaudiova autentická mapa svta v pvodní podob nebyla nikdy objevena, proto veškeré informace o ní erpáme z Ptolemaiova díla Geographia, pocházející asi z roku 150 po pelomu letopotu. Rukopis této zásadní zempisné práce byl znovu objeven kolem roku 1300 a umožnil kartografm rekonstruovat její pvodní vzhled a parametry. Interpretace to jist nebyla snadná, Geographia totiž obsahuje tisíce údaj k rzným zempisným pojmm a u vtšiny z nich již uvádí také pracn vypoítané souadnice. Také mapa, kterou vám pinášíme jako dárek k tomuto íslu Živé historie, byla zakreslena až v 15. století podle Ptolemaiových údaj. Dílo Geographia sestává ze dvou základních ástí – první kniha popisuje údaje a metody jejich získávání; druhá až pátá kniha jsou vlastním atlasem. Pvodní podoba „Geogra e“ zahrnovala také etné mapy, vzhledem k jejich obtížnému kopírování se však postupn vytratily. Ptolemaiovo dílo bylo pesto pozdji objevováno a citováno mnoha osobnostmi, vetn Al-Masúdího, který se v polovin 10. století zmiuje o barevné map s názvy 4530 mst a více než 200 hor. V roce 1295 objevil „Geogra i“ byzantský mnich Maximos Planoudes (asi 1260–1330). Protože se ale v jeho kopii žádná mapa nenacházela, vypracoval svoji vlastní na základ údaj, obsažených v textu. V roce 1397
pak dostal kopii do rukou italský uenec a politik Palla Strozzi (1372–1462). Jeho zásluhou byl v roce 1406 zhotoven první stedovký latinský peklad s názvem Geographia Claudii Ptolemaei. Ten umožnil rozšíení díla do mnoha zemí a peklad do dalších jazyk. První tištné vydání s datem 1477 pochází zejm z Bologne a je vbec první tištnou knihou s rytinami. O pt let pozdji vyšel také první peklad v italštin. Dodnes není jisté, zda Ptolemaios své mapy skuten sestavil, nebo k nim jen poskytl návod. V nkterých byzantských seznamech jeho prací ze 13. století se totiž setkáváme se dvma variantami kartogra ckých píloh – šlo bu o 26 map a soubornou mapu svta nebo dokonce o 64 map a mapu svta. Nejasnosti ohledn autorství jsou tedy znané. Na nkterých mapách se dokonce mžeme doíst jméno jakéhosi Agafodemona z Alexandrie, žijícího asi v 5. století n. l. Nkteré mapy se podle pvodního vzoru pokoušeli vytvoit také byzantští uenci. Je tedy možné, že „nejlepší mapa starovkého svta“ vznikla až v období stedovku?
Ukázka ze stedovkého pepisu Ptolemaiovy Geogra e. Tento byl zhotoven kolem poloviny 15. století, jeho autorem je Mikuláš Germanus a dnes je uložen v polské národní knihovn. Ze stejného rukopisu pochází i mapa svta, kterou vám pinášíme k tomuto íslu jako dárek
Již v dávné Mezopotámii byla ražena pedstava, že svt je plochým diskem, plovoucím na hladin oceánu
Obrázky: National Digital Library Polona, Wikipedia
Srí lanka (Taprobane), Jihovýchodní asijský poloostrov (Aurea Chersonesus neboli „Zlatý“ poloostrov) a za ním ína (Sinae). Názvy
zempisných míst i v nich sídlících kmen na Ptolemaiov map jsou pochopiteln také velmi cenným historickým pramenem. Dánský historik Gudmund Schütte se pokusil rekonstruovat a interpretovat práv dánskou ást této dávné mapy. Pi tomto badatelském úsilí dokázal rozeznat napíklad poloostrov Jutland a také poetné kmeny, vyskytující se v jeho okolí v dob Ptolemaiov.
Podrobnji zobrazená východní a jihovýchodní Asie na Ptolemaiov map. Vlevo je Bengálský záliv, uprosted je jihovýchodní asijský poloostrov (dnešní Thajsko, Malajsie a další státy) a vpravo Jižní ínské moe u samotné íny (Sinae)
Omezené geografovy možnosti Mapa má však také pochopitelné nedostatky, pramenící ze soudobého stavu poznání. Oproti dnešním vypadá Ptolemaiova mapa, jako by byla ponkud zdeformovaná. Dvodem jsou chybné výpoty jejího autora, týkající se velikosti planety. Zatímco velký Ptolemaiv pedchdce Eratosthenés z Kyrény (asi 276–195 p. n. l.) odhadoval pro délku 1° velkého zemského obvodu 700 stadií, Ptolemaiovi vychází o 200 stadií mén. Pokud oba uenci použili stejnou míru (1 stadion, rovnající se zhruba 180 metrm), pak se oba zmýlili zhruba o 1/6 (ovšem z opaných stran). Ptolemaios navíc vycházel z výrazn podhodnoceného údaje pro délku zemského obvodu. Ten pevzal od dalšího eckého uence Poseidónia (135–51 p. n. l.), kterému vyšlo v pepotu pouhých 5300 kilometr, tedy o tisíc kilometr mén, než je tomu ve skutenosti. Ptolemaios navíc zejm používal délkovou jednotku tzv. attického stadia (asi 177,6 m), což by nasvdovalo tomu, že mohl délku Živá historie ervenec–srpen 2009
27
vda a objevy > Ptolemaiova mapa Slovníek Geocentrismus Tvrzení, že Zem je stedem vesmíru. Poprvé jej prosazoval práv Klaudius Ptolemaios, proto se pro nj vžilo také oznaení „ptolemaiovský systém“. Církev tento systém z náboženských dvod podporovala, proto se udržel prakticky až do novovku. Teprve v prbhu 17. století postupn pevážily konkurenní teorie, vetn heliocentrismu (stedem vesmíru je Slunce). Ptolemais Hermiou Starovké msto v Horním Egypt, založené jako kolonie na západním behu Nilu panovníkem Ptolemaiem I. Sótérem (asi 367–283 p. n. l.). Pedpokládá se, že práv zde se narodil Klaudios Ptolemaios. Dnes leží nedaleko této dávné aglomerace msto el-Mansha.
zemského obvodu stanovit na pouhých 33 000 km (oproti skuteným 40 tisícm). Dkazem by mohla být okolnost, že na jeho map se vzdálenosti k severu a jihu od základní rovnobžky postupn roztahují smrem k poledníkm. Zhruba polovina Ptolemaiových souadnicových údaj je navíc pouze hrubým odhadem, asto pevzatým z nepesných starších prací. Klaudios Ptolemaios pitom postupoval tak, že zmené vzdálenosti pevádl na úhly, proto byla jeho mapa na první pohled zdeformovaná a místy znan nepesná. Významným pínosem Ptolemaia je však také samotný návod, jak provádt mapování a vytváet nové mapy. Autor pitom rozlišuje mapování celého obydleného svta (oikoumené) a vlastní území ímské íše. Ve druhé ásti „Geograe“ byly piloženy také nezbytné topogracké seznamy a popisy map, které vypovídají o úrovni znalostí doby. Jeho obyvatelný svt se rozpínal na 180° zempisné délky (od Kanárských ostrov po ínu) a 80° zempisné šíky (od Arktidy až hluboko do lna Afriky). Ptolemaios si byl pochopiteln dobe vdom toho, že zná jen asi jednu tvrtinu rozlohy Zem.
Plochá nebo kulatá Zem? Po vtšinu období starovku pevažoval názor, že Zem je plochá. Tato myšlenka se objevila napíklad ve starovkém Babylon, Egypt, pedklasickém ecku nebo i v ín. Již v dávné Mezopotámii byla ražena pedstava, že svt je plochým diskem, plovou-
Mapa ímské provincie Hispánie z téhož polského stedovkého rukopisu Ptolemaiovy Geographie cím na hladin oceánu. Tato koncepce pak byla pejímána také mnoha dalšími civilizaními okruhy. Velkým omylem novovkých historik však byla domnnka, že prakticky po celé období starovku a stedovku církevní i svtské autority západní civilizace vily v plochou Zemi. Tento omyl se dle historika Jeffreyho Russella údajn rozšíil až v první polovin 19. století s publikací jisté
Nadaný vdec Ptolemaios Ptolemaios patil nepochybn k nejvtším vzdlancm své doby. Je znám pedevším jako zempisec, ale sám by se považoval spíše za astronoma a matematika. Narodil se jako ek, žijící v Egypt pod ímskou nadvládou, a místem jeho narození bylo nejspíš msto Ptolemais Hermiou. Jeho jméno Klaudios (Claudius) je ímského pvodu a vypovídá o tom, že byl od narození ímským obanem. Je možné, že pedkm slavného uence daroval obanství sám císa Claudius, na jehož poest pak muži v rodové linii pijímali stejné jméno. S výjimkou jeho vdecké kariéry není o život tohoto výjimeného muže mnoho známo. Jisté je pouze tolik, že patil k poetné ecké komunit v Alexandrii a tšil se zejm respektovanému postavení. Jazykem jeho díla byla archaická etina, do které peložil také nkteré babylonské astronomické texty. Podle nkterých historik však nebyl Ptolemaios etnický ek, nýbrž pouze helenizovaný (poetný) Egyp an. Tomuto zajímavému tvrzení nasvdují pozdjší arabské prameny, ve kterých je oznaován jako „Hornoegyp an“, tedy obyvatel dnešní jižní ásti Egypta. Pravdpodobnjší je však ecký pvod uence, protože v opaném pípad by byl velmi neobvyklým zjevem. Klaudios Ptolemaios byl inný v mnoha oblastech, jejichž jediným spoleným jmenovatelem byla matematika. Krom urování polohy a vytyování souadnic se tak zabýval zejména astrologií (ešil i ne zcela vdecké problémy – napíklad vliv nebeských tles na zdraví lovka), matematickou teorií hudby nebo optikou (pedevším vlastnostmi svtla). Pestože není pokládán za jednoho z nejvtších matematik starovku, jeho pínos je i v tomto oboru významný. Jeho dílo se však dochovalo vtšinou jen
28
Živá historie ervenec–srpen 2009
knihy o dobrodružstvích Kryštofa Kolumba. Ve skutenosti již od 6. století p. n. l. všichni uznávaní etí uenci tvrdili opak. Slavný matematik Pythagoras ze Samu (asi 580–500 p. n. l.) jako první prohlásil, že Zem i další vesmírná tlesa musí mít kulatý tvar, jelikož z geometrického hlediska se jedná o nejkompaktnjší a tedy nejpíhodnjší formu. V kulatý tvar Zem pak vil také Hérodotos, Platon nebo Aristoteles. ást textu Písma svatého však pevzala starší názory, a to vetn tvrzení, že tento svt stojí na pilíích a je zakryt nebeskou klenbou. Pesto ani stedovcí teologové, jako byl Aurelius Augustinus (354–430 n. l.), obvykle nezpochyb ovali sférickou teorii. Nkteí ran církevní uenci dokonce prohlašovali, že tato problematika je z teologického hlediska nesmyslná (napíklad Basileios Veliký). Zpátenické tvrzení, že Zem je plochá, se sice periodicky objevovalo, nikdy však nebylo obecn uznávané. Mgr. Vladimír Socha specializuje se na djiny pravku a starovku
Dávný impaktní kráter Ptolemaeus na Msíci, jeden z nkolika vesmírných objekt, pojmenovaných po starovkém uenci
Velmi nepravdpodobná rekonstrukce vzhledu Klaudia Ptolemaia „alexandrijského“, jak jej zpodobnil Theodore de Bry v 16. století v nepesných opisech, proto je naše dnešní pedstava o skuteném Ptolemaiov díle ponkud zkreslená. Na poest Klaudia Ptolemaia bylo pojmenováno také nkolik vesmírných tles a objekt. Patí k nim krátery Ptolemaeus na Msíci i na Marsu a asteroid 4001 Ptolemaeus, objevený v roce 1949. Jméno starovkého uence se objevuje pi rzných píležitostech také v nkolika vdeckofantastických seriálech a komiksech.
vda a objevy > seriál: písmo a jazyky – 4. ást, fénická abeceda
Pramáti veškerého písma m é t
Starovký písemný systém, oznaovaný jako fénické písmo, je nesmírn významným historickým druhem písma. Odhaduje se, že až kolem 80 % známých abecedních soustav má svj pvod ve fénickém písmu, jehož odvozenými písemnými soustavami se dnes píše na znané ásti zemského povrchu Písmo a jazyky Duben 2009 Vznik písma Kvten 2009 Klínové písmo erven 2009 Egyptské hieroglyfy ervenec–srpen 2009 Fénická abeceda Záí 2009 Hebrejština a jazyk Bible íjen 2009 etina a alfabeta Listopad 2009 Vznik latinské abecedy Prosinec 2009 Cyrilice, hlaholice, azbuka Leden 2010 Písma evropského stedovku Únor 2010 Arabská abeceda Bezen 2010 Písma Dálného východu Duben 2010 Knihtisk a humanismus
rámci své typologické vysplosti se fénické písmo stalo základem, ze kterého se vyvinulo mimo jiné ecké hláskové písmo – alfabeta. To bylo pozdji pedáno skrze etruské etnikum také ímanm, jejichž latinka se v pizpsobené podob hojn používá napíklad i v Evrop 21. století. Jde tedy o písmo, které používáme dnes.
V
kamenného sarkofágu, zdobeného bohatým egyptským stylem. Jak se dalo oekávat, text popisoval pedevším genealogickou minulost vznešeného rodu pohbeného krále Sidonu. Jazykem nápisu byla s výjimkou pouhých nkolika slov stará hebrejština, zveejnn byl proto jistým americkým profesorem v hebrejštin moderní.
dlouhou dobu žili pod nadvládou egyptských autorit, což se pochopiteln odrazilo také na samotném písemném stylu. Již v 19. století se proto objevila domnnka, že Féniané pebrali své písmo pímo od Egyp an, jejichž hieroglyfy byly také fonetické (šlo o znaky, pedstavující zvuky, kterými zaínala slova).
Sinajský pvod
Pístav ve starovkém fénickém mst Byblos je údajn nejstarší na svt. Na stejném míst se zejm nachází již od roku 3000 p. n. l.
Kde se vzala abeceda? Když se v 19. století archeologové poprvé setkali s památkami popsanými fénickou abecedou, netušili, odkud se vzala. Uenci se nejdív domnívali, že se jedná o pouhou obmnu egyptských hieroglyf. Jedním z dvod byla také tehdy vzedmutá vlna „egyptománie“, následující po proslulém rozluštní hieroglyf (viz Živá historie ervenec–srpen 2009, str. 26). Pi detailnjším výzkumu však nebylo možné rozpoznat pímou souvislost mezi obma typy písma. Nkteí uenci pak pedpokládali, že se jedná o variaci hieratického písma, klínového písma nebo dokonce samostatného písma, inspirovaného njakým dosud neznámým písemným systémem. Mezi teoriemi o vzniku fénického skriptu se objevila také kuriózní myšlenka, pisuzující jeho pvod Hyksósm, kteí ovládali po jistou dobu Egypt a klasické hieroglyfy údajn pozm ovali.
Teprve pozdji vyšlo najevo, že fénické písmo je odvozeno z písma protosinajského (tedy pvodn ze Sinajského poloostrova). Vzniklo nkdy mezi 14. a 11. stoletím p. n. l., nejastji se však udává letopoet 1050 p. n. l. Místem vzniku byl bezpo-
Jiná domnnka spatovala pvod fénického písma v písmu asyrském, nebo v 8. století vpadli obávaní Asyané na území Fénicie a na as si její obyvatele podmanili. Dnes
Jediným fénitinou neovlivnným písemným systémem na svt je ínština a z ní odvozená písma
Fénická abeceda, sestávající z 22 základních znak. V tchto symbolech lze spatovat skutené základy moderního písemnictví
54
Živá historie ervenec–srpen 2009
chyby Pední východ, konkrétnji Fénicie nebo Kanaán (dnes ást Sýrie, Libanonu, Palestiny a Izraele). Féniané žili pedevším na východním pobeží Stedozemního moe a patili mezi západosemitské národy. Velmi
ale víme, že to není možné, protože zmínné písmo v dob asyrského vpádu již nkolik století existovalo. Ve 30. letech minulého století však byly objeveny doklady ugaritského písma ze 14. století p. n. l. Toto písmo bylo
Féniané: páni moí Féniané byli známí po celém Stedomoí jako výborní moeplavci a velmi zdatní obchodníci. Památky na jejich pítomnost proto nacházíme na mnoha místech tém po celém pobeží Stedozemního moe. Stejn tak zde nacházíme jejich texty, svdící o významu fénických obchodních stanic pro mnohé kulturní okruhy dávného svta. Kulturním a obchodním centrem fénické civilizace bylo msto Byblos, ležící dnes na území Libanonu. Msto samo je však podstatn starší než civilizace jeho západosemitských obyvatel. Pítomnost Fénian zde
byla potvrzena již v období kolem roku 1200 p. n. l. a brzy poté se msto stalo významnou obchodní a emeslnickou aglomerací. Není pekvapující, že hlavním obchodním partnerem Byblosu byli Egyp ané, kteí zde kupovali pedevším cedrové devo. O kulturním vlivu Egypta na toto msto svdí také tzv. korespondence z Amarny, pocházející z období 13. dynastie. Práv v Byblosu byly objeveny jedny z nejstarších fénických nápis, jiné jsou zase známy z egyptských monument v Abú Simbelu.
Fotogra e a ilustrace: Wikipedia
V lednu roku 1855 byl pak objeven fénický nápis v ruinách Sidonu, dnes velkého msta na pobeží Libanonu. Nápis byl vyveden ve dvaadvaceti adách a každá obsahovala 40 až 50 znak. Objev náhodn uinili dlníci, pracující zde pro jistého tureckého zamstnavatele. Ješt v ervenci roku 1855 pak byla kopie nápisu zveejnna v prestižním periodiku United States Magazine. Nápis byl vyveden na víku velkého
vda a objevy > seriál: písmo a jazyky – 4. ást, fénická abeceda
Obchodní cesty Fénian Mapa Fénicie s vyznaenými obchodními trasami ve Stedozemním moi. Z mapky je více než zjevné, že stranou fénického vlivu zstalo jen málo míst starovkého Stedomoí. Fénicie –– Obchodní cesty
IBERIE
EVROPA
SARDINIE
ASIE SICÍLIE
KARTÁGO ARTÁG G BYBLOS S SIDON N
ST EDOZEMNÍ MO E
TANGIER ANGIE
CY CYRENE TYR
LEPCIS S
AFRIKA
MEMPHIS S
písmem, patí ecko, Malá Asie nebo teba Kypr. Významným momentem bylo zejména pevzetí tohoto písma starými eky a jejich prostednictvím také budoucí západní civilizací. ekové pochopiteln nepevzali písmo celé v pvodní podob. Ani jednotlivá písmena neakceptovali pesn dle originálu. Nkterá sice adaptovali beze zmny, u mnohých však pozmnili fonetický charakter a vytvoili také zcela nová. Oproti fénické abeced do své alfabety dv písmena pidali, takže jich mla celkem 24. Na píbuznost fénického a eckého písma usuzujeme z mnoha hledisek. Ob byla svou podstatou zvuková a jednotlivé zvuky si do znané míry u obou odpovídaly. Názvy písmen se také píliš neliší a shodný je také smr psaní textu. ecké písmo se formovalo v dob nejvtšího rozkvtu fénické civilizace a jisté vazby mezi obma písmy naznauje také djepisec Hérodotos, pípadn klasická ecká mytologie.
Snaha o zjednodušení na nepochybn asyrsko-babylonského pvodu a itin a rejšti bština n a i n t i b a vykazovalo množství podobností s pozn a t e r é e a l f h a
djším fénickým. Zdá se tedy, že uritá souvislost mezi obma typy dávného písma skuten existovala. Ostatn, motivace byla v tomto pípad dosti silná – i ze zaprášených archeologických památek je dobe známo, jak zacházeli Asyané s odprci a co ekalo nepizpsobivé jedince pod jejich nadvládou.
Písma odvozená Pvodní fénické písmo pejali také Punové, tedy obyvatelé Kartága. Tato severoafrická civilizace svedla ti pomrn neš astné války s ímem a ve 2. století p. n. l. již poslední punské texty mizí z archeologického záznamu. Mezitím se však již nkolik století nepoužívalo ani pvodní fénické písmo. Písma z nho odvozená byla ovšem podstatn životnjší a úspšnjší. Dalším potomkem fénického skriptu je totiž písmo aramejské. Aramejci byli také západosemitský, zpola nomádský národ, který nikdy nevytvoil vlastní íši. Jednotlivé jeho skupiny byly proto rozptýleny na Blízkém východ, pedevším pak v Mezopotámii a Sýrii. Protože sousedili s Féniany, pebrali písmo pímo od nich, jak dokládá také seznam aramejských král, psaný z vtší ásti fénitinou. Z aramejštiny se pozdji vyvinulo písmo starožidovské a židovské, zárove však také arabština a dokonce i nkteré jihoasijské písemné systémy (zasahující až do Indie, Mongolska a Tibetu). Mnozí historikové ví, že fénické písmo ovlivnilo také indické bráhmí a píbuzné indické dialekty. Pokud tomu tak je, pak je dnes jediným fénitinou neovlivnným písemným systémem na svt ínština a její odvozeniny.
Vznik fénického písma je dosud pedmtem diskuzí, pravdpodobná verze ale mluví o praktické poteb zjednodušeného zápisu. Féniané znali dobe jak hieroglycké, tak i klínové písmo, nebo
sousedili také se státy mezopotamského okruhu. Výrazný rozvoj obchodu a emesel si však brzy vynutil podstatn jednodušší a snadnji použitelný písemný systém, který by byl také pístupný širším vrstvám obyvatel. Proto se u tohoto písma setkáváme s výraznou redukcí znak, charakteristickou pro pozdjší fáze vývoje vtšiny starovkých písemných systém. Každému písmenu pak v podstat odpovídala jen jedna hláska, za kterou mohla následovat samohláska. Severosemitská souhlásková abeceda obsahovala pvodn 22 písmen a píslušným písmem se psalo pro nás nezvykle zprava doleva. O skutenosti, že se fénický model osvdil, vypovídá také fakt, že jste doetli tento lánek až do konce. S trochou nadsázky je totiž možné konstatovat, že za každé napsané i petené slovo dnes vdíme dávným obchodníkm a moeplavcm starovkého Stedomoí. Mgr. Vladimír Socha specializuje se na djiny pravku a starovku
Slovníek Asyané – obyvatelé severní Mezopotámie (území dnešního Iráku), proslulí svými válenými a obléhacími dovednostmi i krutostí vi podmanným a poraženým nepátelm. Název Asýrie je odvozen od msta Aššuru, jehož poátky spadají do doby kolem roku 2500 p. n. l. Dominantní roli však hráli Asyané krátce, pouze v období mezi 9. a 7. stoletím p. n. l. Etruskové – pomrn záhadné etnikum, sídlící na území Itálie zhruba od 8. do 5. století p. n. l. jako svébytná kultura. S jistotou není známý ani pvod jejich jazyka. Byli velmi zrunými umlci a emeslníky, kteí v mnohém inspirovali ímany (vetn zavedení gladiátorských zápas). Po 5. století p. n. l. již splývají se sílícím ímem a v roce 90 p. n. l. získávají jeho obanství. Hyksósové – semitské kmeny, které pronikly v první polovin 17. století p. n. l. do severního Egypta. Založili zde své hlavní msto Avaris a svojí vojenskou pevahou rozhodli o tom, že panovníci 15. a 16. dynastie mli cizí pvod. Hyksósové nebyli nikdy zcela pijati domácím obyvatelstvem a tvoili tak do znané míry izolovanou vládnoucí vrstvu. Koncem 16. století p. n. l. byli z Egypta vyhnáni a ten byl poté znovu sjednocen. Ugaritština – starovký semitský jazyk, kterým se hovoilo v syrském mstském stát Ugarit ve druhé polovin 2. tisíciletí p. n. l. Dodnes není dobe známa gramatika tohoto jazyka, proto je obtížné ho pesn zaadit. Patí nicmén k severozápadním (kanaánským) semitským jazykm a byl obvykle zapisován speci ckým ugaritským klínovým písmem na hlinné tabulky.
ecká inspirace Porovnání fénické abecedy s píbuznými písmy
Mezi historicky významné lokality, kde byly objeveny texty s fénickým
Takhle njak mohly vypadat lod Fénian ve starovku Živá historie ervenec–srpen 2009
55
