Templářská RUKOVĚŤ FELČARA

Templářský řád Vaultu šílené brahmíny

Templářská RUKOVĚŤ FELČARA verze 0.54 červen 2011

Sepsal komandér Chekotay http://templari.tecka.eu http://madbrahmin.cz [email protected]

Templářský řád Vaultu šílené brahmíny Oddíl – kapitola - podkapitola Osnova: I. Úvod II. Templářský felčar – herní pravidla a zákonitosti Povinnosti a práva felčara Hra – léčení Hra – psychofarmaka a drogy Hra – další činnosti felčara a felčarské perky VI. Skutečnost – první pomoc Sekce A: Výbava Osobní lékárnička (medkit vz.03) Lékárnička pro motocyklisty Sekce B: Drobná zranění - klíště!(pijavice a ektoparaziti) Sekce C: Závažná zranění - zlomeniny, otevřené zlomeniny - popáleniny, omrzliny, otravy, tonutí, zranění el. Proudem. -pomoc cukrovkáři, anafylaktický šok VII. Skutečnost – léčení Sekce A: Radiační a tepelná zranění (těžká) Sekce B: Povrchová mechanická a chemická zranění Sekce C: Vnitřní zranění a další poškození Sekce D: Nemoci kapitola 5: drogy a léčiva VIII. Civilní ochrana a zbraně hromandého ničení Kapitola 4: Prostředky Civilní ochrany IX. Skutečnost – strava a hygiena X. Závěr XI. Použitá literatura a webové zdroje XII. Tabulka důležitých veličin

Obsah I. Úvod ............................................................................................................................................................4 II. Templářský felčar – herní pravidla a zákonitosti........................................................................................5 1. Herní charakter coby felčar.....................................................................................................................5 2. Herní léčení.............................................................................................................................................5 3. Herní drogy, nástroje a pomůcky felčara................................................................................................6 4. Perky a další herní činnosti felčara..........................................................................................................7 II. První pomoc ve skutečnosti.........................................................................................................................9 1. Výbava....................................................................................................................................................9 1.1. Osobní lékárnička (medkit).............................................................................................................9 1.2. Felčarova (velká) lékárnička ........................................................................................................10 2. Malá zranění...................................................................................................... ....................................11 2.1. Puchýře..........................................................................................................................................11 2.2. Přisáté klíště........................................................................................................... ........................11 2.3. Kousnutí hadem.............................................................................................................................13 2.4. Pijavice..........................................................................................................................................13 2.5. Další problematická zvířata...........................................................................................................14 3. Závažná zranění a první pomoc při nehodě...........................................................................................14 3.1. Umělé dýchání a masáž srdce, umělé dýchání .............................................................................14 3.2. Ortostatický šok – problém zavalených končetin..........................................................................15 3.3. Podchlazení............................................................................................................. .......................16 3.4. Omrzliny....................................................................................................... .................................17 3.5. Přehřátí..........................................................................................................................................17

Templářský řád Vaultu šílené brahmíny 3.6. Popáleniny.....................................................................................................................................18 3.7. Úrazy elektrickým proudem..........................................................................................................18 3.8. Otravy rostlinami...........................................................................................................................18 VII. Léčení ve skutečnosti..............................................................................................................................20 1. Nemoc z ozáření....................................................................................................................................20 1.1. Co to je?........................................................................................................................................20 1.2. Jak to léčit?....................................................................................................................................20 1.3. Vložka o veličinách, jimiž se určuje přijatá dávka radiace ..........................................................20 1.4. Nemoc z ozáření; rozdělení dle dávky a symptomů......................................................................22 2. Nemoci způsobené mikroorganismy.....................................................................................................23 2.1. Neinfekční nemoci.........................................................................................................................23 2.2. Infekční nemoci.............................................................................................................................24 VIII. Civilní ochrana a zbraně hromadného ničení........................................................................................27 Dekontaminace radioaktivního spadu..................................................................................................27 Chování civilisty v případě mimořádné události..................................................................................28 IX. Skutečnost – strava a hygiena..................................................................................................................28 1. Strava – živiny, energie, minerály a vitamíny (potřeby, zdroje a použití)............................................28 1.1. Minerály........................................................................................................................................28 1.2. Vitamíny rozpustné v tucích..........................................................................................................30 1.3. Vitamíny rozpustné ve vodě..........................................................................................................30 1.4. Houby............................................................................................................................................31 2. Socioetologická pravidla v rizikových situacích – pravidla chování....................................................32 2.1. Proč nejíst lidi? Aneb malá lekce z hygieny (#1)..........................................................................32 2.2. Sex a věci s ním související...........................................................................................................33 2.3. Proč nejíst antibiotika? Aneb malá lekce z hygieny (#2)..............................................................34 X. Závěr.........................................................................................................................................................36 Použitá literatura a weby...........................................................................................................................36 Tabulka důležitých veličin........................................................................................................................36 Použité zkratky a vysvětlivky některých pojmů........................................................................................36

Seznam ilustrací, obrázků a fotografií Obrázek 1: Chekotayův medkit – jednoduchá verze........................................................................................9 Obrázek 2: Lékárnička pro motocyklisty.......................................................................................................10

Seznam tabulek Tabulka 1: Felčarské perky..............................................................................................................................7 Tabulka 2: Následky ozáření v závislosti na obdrženém dávkovém ekvivalentu..........................................22 Tabulka 3: Tabulka lidských fyziologických hodnot.....................................................................................36


I. Úvod Rozpoutá-li se přestřelka, ve které drsní chlapi skáčou z okopu do okopu a jejich zbraně chrlí oheň a olovo, dříve nebo později nastane chvíle, kdy apokalyptické burácení dělostřelby přehluší výkřik „Medik!!“ a nějaký chudák s bílou páskou kolem lokte musí prosvištět minovým polem, podlézt žiletkový drát a zatančit kankán v kulometné palbě, jen aby se dostal do příslušného kráteru a mohl nalepit flastr na bebí neohroženého válečníka. Dvěstě let poté, co poslední kliniku poněkud násilně uzavřela tlaková vlna jaderných explozí, nelze mluvit o doktorech či medicích. Ony postavy s pochmurným úsměvem na rtech, abnormálně vybaveným šitíčkem a kbelíkem dehtu u nohou, by se daly nejlépe charakterizovat jako ranhojiči či felčarové. Většinu svého vzdělání získali metodou pokus-omyl, ale kdo ví, třeba to budete právě vy, na koho vyzkoušejí tu pravou tinkturu. Jsou potřební. Jsou užiteční. Jsou odvážní. Vy budete také jako oni. Pokud přežijete. Jedním z důvodů, proč jsem do Templářského řádu začlenil možnost polního ošetření, je prodloužení herní doby. Původní pojetí „vletíme na sebe a postřílíme se“ je jako sex ve výtahu, sice vcelku uspokojivé, ale zatraceně krátké. Věřím, že chvíle, kdy se budete skrývat v křoví s posledním životem a modlit se, aby váš týmový medik ještě měl stimpaky, přispěje k vašemu hernímu zážitku. Také tím diverzifikujeme postavy na více úrovní než jen velitel a jeho poskoci. Za třetí tím umožníme hrát i lidem, kteří mají rádi atmosféru, ale už méně je baví uskakovat hvízdajícím kulkám. No a konečně taky budeme mít na place, jak aspoň doufám, lidi, kteří se jakž takž vyznají v první pomoci, kdyby se nedej bože semlelo něco ošklivého. Následující dokument postupně slepuji z nejrůznějších zdrojů, které se mi dostávají pod ruce. Bohužel není v mých silách většinu tvrzení otestovat na vlastní kůži. Zvláště v případě první pomoci doporučuji spolupracovat s nějakou certifikovanou publikací o první pomoci, například učebnicí pro autoškoly. Je mým cílem poskytnout felčarům příručku, která jim nyní pomůže při hře, a která bude obsahovat vše potřebné, kdybyste někdy nedej bože museli nastoupit dráhu skutečného felčara v postapokalyptických podmínkách.

1


II. Templářský felčar – herní pravidla a zákonitosti 1. Herní charakter coby felčar Za felčara se může prohlásit každý, kdo splní následující: 1) Na každou akci sebou přinese výbavu první pomoci, zhruba odpovídající autolékarničce, tzn. flastry, desinfekci, gázu i obinadla, antipyretikum (proti horečce), analgetikum (proti bolesti), antidiuratikum (proti průjmu), živočišné uhlí (obecně proti jedům), popřípadě něco mírnící anafylaktický šok. Vše musí být v použitelném stavu. 2) Zná základy první pomoci, opět tak nějak na úrovni zkoušky v autoškole, a umí používat výše uvedenou výbavu. 3) Nastuduje pravidla a dodržuje je. 4) Do bitvy jde vybaven dle vlastní úvahy, avšak v mezích zde uvedených parametrů. Případné přezkoušení a eventuální zrušení statutu felčara přísluší veliteli Řádu templářů, což jsem já. Felčar může před své bojové jméno psát zkratku Fm., která je ve střední Evropě už asi 120 let volná. Kromě léčení se může zabývat jakýmikoli jinými činnostmi. Medik nedokáže vyrábět žádné pokročilé chemikálie (Antidotum, Rad Away, Stimpak, Psycho, Rad X, atp.). Po dohodě s organizátorem a představeným Řádu by možná mohl vyrábět nějaká jednodušší farmaka. Všechny své schopnosti může felčar uplatnit na jakéhokoliv živočicha a člena jakéhokoliv týmu. Felčar má nárok na xp. ohodnocení dle zákroku, který vykonal, a také má právo žádat po svých pacientech platbu (ve víčkách, BoS poukázkách...). Za vyléčení jednoho HB jsou tři xp. Bude-li felčar podávat svým pacientům nějaké utrejchy, je zodpovědný za jejich nezávadnost. Felčar dokáže léčit zranění a v extrémních případech zachrání i smrtelně raněného (perk „Oživování“), ale když je někdo jednou mrtvý, je prostě mrtvý a přes to vlak nejede.

2. Herní léčení Léčení probíhá tou formou, že felčar vezme raněného a omotá ho obvazy (ty nemusí být sterilní a můžou se požívat opakovaně). Nějaké flekování umělou krví vítáno! Léčení je zdlouhavá záležitost, každý HB trvá obnovit 1 minutu, takže v mezičase si můžete vykládat vtipy. Strop pro každé léčení je maximum HB, se kterým bojovník dorazil k felčarovi, snížené o 1. Takže příklad: Reinar má maximum 6 HB, ale po přestřelce má pouze 1, a tak se odplazí k Felčarovi, u kterého stráví 4 minuty. Je plně vyléčen, přestože nové dočasné maximum jeho HB je pouze 5. S těmito pěti hit body jde znovu do bitvy, odkud se vzápětí odplazí opět s jediným bodem. Tentokrát jej felčar může uzdravit již jen na 4 HB. Toto snížené maximum HB, nepříjemný to důsledek polního ošetření, přetrvává jen přes jednu hru, nebo do regulérního respawnu. V průběhu léčby se nesmí léčený ani léčitel hýbat nebo provozovat jinou činnost, jinak je léčba neúčinná. Vzhledem k tomu je dvojice snadným cílem a je na týmu, aby svůj M*A*S*H kryl palbou po potřebnou dobu. Felčar obvykle nedokáže léčit sám sebe. Vzhledem k potřebě měřit čas i jiným si sakra vezměte ty hodinky! Porád... 2


A ještě něco na příklad: Každou minutu obdržíš 1 vyléčený HB, takže když 2 minuty 32 sekund od začátku vidíš, jak se tvým směrem řítí protivník, můžeš vstát s tím, že ti byly vyléčeny právě ty dva životy (ne dva a půl). Odděláš enemyho a pokud jsi nadále zraněný, můžeš podstoupit další léčbu. Pokud ale vstaneš třeba 59 sec. od začátku léčení, je léčba neplatná.

3. Herní drogy, nástroje a pomůcky felčara V průběhu hry na sebe můžete aplikovat množství „koktejlů“, což je samozřejmě jenom nějak obarvená či ochucená voda. Jak jistě víte, skutečné drogy na placu vidím velmi nerad (pokud to nejsou piksly piva v rámci CTF :) ), a kdo bude Cannabis vodku vydávat za specifický Rad Away, ten s námi hraje naposled. Osobně považuji za nejlepší použít barevné šuměnky. Aplikace „koktejlů“ není omezena, může si je brát, kdo chce, a používat je na kohokoliv. Ovšem samotná výroba může nějakému omezení podléhat. Abychom si trochu sjednotili barvy, budeme se muset odchýlit od barev Falloutu. Takže červené nápoje představují věci ovlivňující zdraví (HB) – stimpak, případně nějaké další srandy. Žluté nápoje určují jedy, nebo naopak antidota. Zelená vodička zase zbaví tělo radiace. Modře budou vyznačeny povzbuzující prostředky. Pro všechny případy ale stejně napište na lahvičku, co za utrejch v tom je. V současnosti náš herní systém zná tyto prostředky: výroba ve hře: 100 ml vody, ve které je Stimpak barva: červená množství: 100 ml podoba: lahvička naplněná průsvitnou červenou tekutinou užití: vypitím účinek: okamžitě po vypití doplní 1 HB (až po maximum) omezení: žádné (kolik váš pajšl vydrží) základní cena: 10 Tv

rozpuštěno 5 gramů Med-Tec Bazální cytoskeletický stimulátor® a 1 gram Med-Tec Metaboost® (urychlovač metabolismu). výroba organizačně: Vodu ať si donesou Malí chemici s sebou. BCS je prostě červená šuměnka (Tang nebo tak něco) zatavená v malém sáčku řekněme po 15 gramech. Metaboost je obyčejný cukr (moučka) uložený taky nějak tak. Malý chemik už si chemikálie odváží sám. To zpomalí výrobu, takže jich v bitvě nebude tak moc.

omezení: žádné (kolik váš pajšl vydrží) základní cena: 5 Tv barva: --výroba ve hře: Jen nálezem. množství: 1 ks výroba organizačně: Vezměte jablko, které zimu podoba: prostě jablko přečkalo ve sklepě, bude svrasklé a trochu vysušené, užití: snězením účinek: okamžitě po snězení doplní 1 HB, rovněž ale jedlé a chutné. Tohle je takový trošku úlet, ale třeba občas... ;-) však přidá 1 rad do ozáření.

Jablko

omezení: žádné (kolik váš pajšl vydrží) základní cena: 20 Tv barva: žlutá výroba ve hře: 100 ml vody, ve které je množství: 100 ml rozpuštěno 10 ml detoxikačního koncentrátu. podoba: lahvička naplněná průsvitnou žlutou výroba organizačně: Vodu ať si donesou Malí tekutinou chemici s sebou. Detoxikační koncentrát je žlutá užití: vypitím účinek: okamžitě po vypití zastaví další působení šuměnka rozpuštěná v trošce vody. otravy.

Antidotum

množství: 100 ml podoba: lahvička naplněná průsvitnou zelenou

Rad-Away barva: zelená 3

Templářský řád Vaultu šílené brahmíny tekutinou užití: vypitím účinek: okamžitě po vypití zbaví organismus 2 bodů radiace. omezení: žádné (kolik váš pajšl vydrží) základní cena: 30 Tv

výroba ve hře: 100 ml vody, ve které je rozpuštěno 10 g Med-Tec Metaboost® (urychlovač metabolismu) a 10 g Med-Tec Thorium DetoxFast® . výroba organizačně: Voda a Metaboost viz výše. Thorium DetoxFast je prostě zelená šuměnka.

omezení: Psycho je možno užít jen jednou za „život“. barva: modrá základní cena: 50 Tv množství: 100 ml výroba ve hře: 100 ml vody, ve které je podoba: lahvička naplněná průsvitnou modrou rozpuštěno 10 g psycha v prášku. tekutinou výroba organizačně: Voda viz výše. Psycho v užití: vypitím prášku je modrá šuměnka. účinek: po vypití hráč zařve „Psycho!“ a nahlas odpočítává deset sekund, po které je nezranitelný.

Psycho

Rad-X

barva: množství: podoba: želatinová kapsle užití: snězením účinek: Po celý „život“ ochrání před radiací tím, že sníží obdrženou dávku o 5 radů za každou snězenou kapsli. omezení: bez omezení

základní cena: 50 Tv výroba ve hře: Jen nálezem nebo koupí. výroba organizačně: Spousta preparátů se dá koupit v podobě kapslí – jde o různé nesmysly, jako jsou prostředky proti hubnutí, vitamínové preparáty, mleté žraločí ploutve a tak. Můžete použít rovnou tyhle věci (pokud jsou neškodné), nebo kapsli rozevřete a naplňte jakýmkoliv placebem (třeba cukrem).

4. Perky a další herní činnosti felčara Sešíváním rozstřílených kolegů povinnosti felčara nekončí. Je důležité, aby se felčar naučil na bojišti pohybovat, nevystavoval se zbytečnému riziku a byl vždy tam, kde ho potřebují. Také musí dohlížet na transfer léčiv z polní laboratoře do prvních linií a na distribuci drog jednotlivým bojovníkům. Protože je to často jediný „muž vědy“ v týmu, připadnou na něj občas i nelékařské úkoly, jako analýza získaných artefaktů, odběr vzorků a podobně. Jeho místo je spíše vzadu, a může mu také připadnou za úkol hlídání zajatců, jejich konverze nebo výslech. Tabulka 1: Felčarské perky Jméno perku Level

Léčitel

Působení perku

Kontraindikace Uživatelé a a prerekvizity poznámky

Léčíš 2 HB za minutu.

3

Máš talent od Boha, dokážeš léčit pacienty mnohem lépe a rychleji.

Felčar může léčit sám sebe.

4

Jsi odhodlaný v téhle Pustině nechcípnout! I kdybys měl řezat sám do sebe!

5

Kdejaké bebí dokážeš vyhojit tak šikovně, že po něm nezůstane ani jizvička!

Pokud je postava zraněna Vylučuje se s pouze o 1 HB, může ji "Oživování". felčar vyléčit bez postihu.

Odhodlání přežít Specializace na lehká zraněn

Popis perku

4

Vylučuje se s perkem "Kamikadze".

Templářský řád Vaultu šílené brahmíny Jméno perku Level

Oživování

Popis perku

Působení perku

Kontraindikace Uživatelé a a prerekvizity poznámky

Felčar může do 5 sekund Vylučuje se s oživit spojence. Tzn. "Specializace přiběhnu k mrtvému, na lehká zařvu "oživování" a pak zranění". ho 1 minut "oživuji". Následně pak už léčím.

5

Dlouhá léta ses věnoval rozpáraným břichům, rozbitým lebkám a prostřeleným plícím a rval ses se Smrtkou o život umírajícího. Nemá tě ráda – jsi lepší než ona. Když to stihneš včas...

6

„Tak o tomhle postupu jsem zatím jenom slyšel, funguje na 100 % – buď ho to zachrání... nebo zabije.“

Při ošetřování hoď 1k6. Když padne 1, 2, 3, je pacient vyléčen, když padne 4, 5, 6, ztrácí 1 HB. Při ošetřování hoď 1k6. Když padne 1, 2, 3, 4, je pacient vyléčen, když padne 5, 6, ztrácí 1 HB.

7

Intuitivně chápeš, že bys tenhle život mohl zachránit nezvyklým postupem. Nikdo to nikdy takhle nezkoušel. Ale třeba se to právě tobě podaří.

Riskantní operace

Riskantní operace II

5

Musí mít perk „Riskantní operace I“.


II. První pomoc ve skutečnosti Povinností felčara je znát základy první pomoci a mít při ruce pomůcky, s nimiž může tuto první pomoc poskytnout. Taktéž musí být psychicky připraven na možnou stresovou situaci. Pokud musíte komandovat pomocníky z řad přihlížejících (zavolat sanitku, přidržet obvaz a podobně), rozkazujte jim! Jinak se jen budou motat jak nudle v bandasce a přitrouble na sebe koukat. Menší zranění se překrývají rychloobvazem nebo malým ústřižkem gázy upevněným leukoplastí, okolí rány se desinfikuje. Pro jód platí, že se nesmí dostat do rány (způsobil by nekrózy větší než zranění samotné), ale jodisol by měl být šetrnější. Velká zranění se překrývají gázou nebo se napřed zasypou zásypem (zvlášť když mokvají).

1. Výbava Vybavení reálnými zdravotnickými prostředky v rámci Templářů má dvě roviny: Jednak to jsou prostředky individuálního ošetření (osobní lékárničky – medkity), jednak to jsou lékárničky felčarské. Osobní minilékárničku musí mít sebou každý templář na akci, buďto nesenou přímo na výstroji, nebo nejdále v batohu. Felčar je povinen vlastnit rozšířenou lékárničku, kterou může mít uskladněnou například v autě s ostatní civilní bagáží, měl by však přitom myslet na to, aby se k ní v případě potřeby dokázal dost rychle dostat. Lékárničku minimálně jednou ročně otevřete a zkontrolujte, případně vyměňte poškozené a staré (prošlá záruční lhůta) součásti. 1.1. Osobní lékárnička (medkit) Osobní medkit je určen hlavně k okamžitému ošetření velmi drobných poranění. Při našich akcích se můžeme dostat i do velmi špinavých oblastí a sebemenší poranění se může stát vstupní branou pro nejrůznější infekce. Osobně používám následující sestavu:  obinadlo  pár nastříhaných rychloobvazů  sterilní gáza pro krytí zranění  plastová pinzeta na klíšťata  Endiaron, který zastaví jakýkoliv průjem  Paralen proti bolesti a horečce  živočišné uhlí proti otravám  jodisolové pero pro desinfekci drobných zranění Seznam těchto léčiv je vypsán na papírovém štítku (vpravo nahoře), kam se také píšou případné poznámky o doplněních, výměnách, expiraci nebo použití. Z druhé strany štítku jsou vypsané Obrázek 1: Chekotayův medkit – jednoduchá verze informace pro použití léčiv (maximální denní dávka, omezení požívání alkoholu apod.) Balíček je zapečetěn v plastovém sáčku, vložen do tlumícího sáčku z bublinkové balící fólie a uložen do stylového koženého pouzdra. Navrch sem ještě přijdou ty dvě věci, co jsou úplně napravo – samostatný sáček s náplastmi a rolka leukoplasti. Tyhle drobnosti dojdou použití takřka na každé akci a je proto zbytečné (a 6


zdlouhavé) kvůli nim otevírat zapečetěný sáček. V této lékárničce chybí ještě nějaký zásyp na větší rány, případně nůžky a zicherajzka (spínací špendlík). Také by se hodilo něco proti alergiím a trocha cukru proti hypoglykemickému šoku. V lékárnách a prodejnách zdravotnických potřeb jsou k dostání také různé malé osobní lékárničky, setkal jsem se například s touto lékárničkou pro motocyklisty: Obsah:  termoblanket pro zamezení tepelných ztrát raněného  jedno velké a dvě menší obinadla  roličku leukoplasti  rychloobvazy (tedy náplasti, neboli flastry)  sterilní rukavice  pěkný pevný obal  chirurgické nůžky s tupým hrotem. Účel této lékárničky je zřejmý – uživatel prostě jen zraněnému ováže vše, z čeho stříká krev (přitom se chrání rukavicemi), zabalí raněného do postříbřené fólie pro Obrázek 2: Lékárnička pro motocyklisty zachování tělesného tepla a vyčká do příjezdu záchranky. Je to lepší než úplné nic. V armyshopech jsou k dostání levné balíčky obvazů, například český obvaz vz. 80. Balíček z nepromokavé tkaniny obsahuje velké množství sterilní gázy (dva kompresy) a obvazu a jeden spínací špendlík. Jeden kompres je s obinadlem spojený pevně, druhý je pohyblivý a je možno jej použít jako škrtidlo nebo přiložit na protistranu zranění. Nepropustný obal je z vnitřní strany také sterilní a je možno jej použít k ošetření pneumothoraxu, tedy perforace plíce. Balíček je určen k nouzovému ošetření svépomocí, pro zranění typu vstřel a průstřel. Je nabíledni, že taková zranění nejsou u templářů příliš častá, naopak obvyklá zranění (škrábance a klíšata) tento balíček neřeší. Mohu jej tedy doporučit pouze coby doplněk výše zmíněného multifunkčního medkitu. 1.2. Felčarova (velká) lékárnička Činnost herního felčara je podmíněna složením felčarských zkoušek a stálým nošením velké „reálné“ lékárničky na akce. V případě, že se nějaký templář zraní a jeho osobní medkit nestačí k ošetření, je felčar povinen ošetřit jej, případně zajistit další péči (transport do nemocnice apod.). Kromě zranění by měl být felčar schopen prvotní léčbu nemocí či chorobných stavů. Dobrý základ pro tento felčarský kufřík představuje autolékárnička, povinná to výbava motoristy. Cena je něco přes sto dvacet korun. Ta moje obsahuje:  šátek třícípý (2x)  kompresy 7,5x7,5 (4x)  rouška pro dýchání z plic do plic  obinadlo škrtící 70cm  rukavice latexové chirurgické nesterilní (1 pár)  mediplast (5m)  náplast s polštářkem (6 ks 8x4)  polyetylenová rouška (20x20)  obvaz sterilní hotový č.2 (2x), obvaz č.3 (2x), č.4 (2x)  spínací špendlík (2x) 7


nůžky s tupou špičkou. Tolik ke koupenému obsahu. Podle novelizované vyhlášky má autolékárnička obsahovat ještě masku pro dýchání z plic do plic a obrázkový návod k řešení autonehody, díky čemuž je dnes možno sehnat starší, leč záruční lhůtou neprošlé lékárničky vyhovující našim potřebám. Nicméně s obsahem autolékárničky jsem se nespokojil a doplnil jsem ji o další výbavu:  pružné obinadlo  desinfekční sprej  základní medikamenty- analgetikum, antipyretikum, střevní desinfektans, absorbční uhlí  ostrý nožík  teploměr  tinkturu pro výplach oka  kartu záznamů, expirací a vlastností léků. 

2. Malá zranění 2.1. Puchýře Puchýře jsou zranění vznikající na místě, kde se lokálně razantně zvedla teplota, tedy všude tam, kde se nás Inkvizitor Bratrstva oceli dotkl žhavým železem, kam stekly kapky horkého vosku, kde nás zasáhlo infračervené záření jaderného výbuchu, nebo kde se o tělo tře špatně uzpůsobená výstroj (to nejčastěji). Malé puchýřky ovšem vznikají i na místě zasažení některými biologickými zbraněmi; a puchýřky na genitálu svědčí o tom, že ta cuchta si svých dvacet zátek rozhodně nezasloužila. Když si po dlouhém pochodu dojdete domů, zujete boty a na nohách najdete puchýře, není to žádná tragédie. Nohu umyjte, puchýř přelepte náplastí a nechte tak. Rozhodně pak ale obětujte trochu času a najděte ve svých botách chybu, která jej způsobila. V polních podmínkách jsou puchýře nebezpečnější. Jednak při dalším pochodu bolí, jednak mají tendence praskat a v takovém případě je teplému, špinavému, vysoce infekčnímu prostředí boty vystavena živá tkáň. Proto je lepší ještě před prasknutím okolí rány umýt, dezinfikovat a puchýř přelepit širokou náplastí. A koneckonců, v případě, že puchýř praskne, je postup stejný, akorát si (při delších akcích) kontrolujte, jak se to hojí. Propichování puchýřů sterilní jehlou je asi stejně tak dobré, jako připichování jazyků zicherajckou ke rtům, prostě jen hloupá frajeřinka, která snižuje vaši imunitní bariéru. K ošetření puchýřů je možno zakoupit speciální náplasti s koloidní složkou, která zlepšuje hojení a je celkově přívětivější k puchýři, než obyčejná náplast. 2.2. Přisáté klíště Klíště obecné (Ixodes ricinus) je členovec z třídy pavoukovců o velikosti 0,5-5 mm. Samci se živí rostlinnými šťávami, samice krví, a to ve všech třech vývojových stádiích (larva, nymfa, imago) vždy jen jednou. Nasátá samice klade až 5000 vajíček. Samci mají celý zadeček krytý štítem, samičky jen do poloviny. Vyskytuje se v mírném pásu severní polokoule. Preferuje vlhké biotopy, ideálně lesní podrost do 1 metru nad povrchem země, v oblastech zhruba do 800 m n.m. Na svého hostitele číhá v typické póze s rozevřenými končetinami, jejichž první pár je citlivý na teplo. Je slepé, ale citlivé na vydechovaný CO2. Probouzí se při teplotách nad 5°C, aktivní je již týden po posledním sněhu. Po zabodnutí skrz pokožku klíště vypouští anestetika (nebolí to), antikoagulancia (krev se nesráží) a antihistaminika (neopuchá to). Současně s tím se pomocí cementových žláz ukotvuje. 8


Je přenašečem mnoha chorob, u nás zvláště klíšťové encefalitidy (cca 700 případů ročně v ČR) a lymské boreliózy (několik tisíc případů ročně). K prevenci můžete využít účinky vitamínu B1, který se z těla vylučuje kůží a jehož pach odpuzuje klíšťata i komáry. Stačí si vzít 3x denně malou pilulku B-komplexu. Oblíbeným, byť méně účinným zdrojem B-komplexu, je pivo. Mnohem účinnější je použít chemický odpuzovač. Nejpozději do 24 hodin pro průchodu zamořeným územím je nutno prohlédnout celý povrch svého těla, zvláště pečlivě na obtížně dostupných místech s tenkou pokožkou (vnitřní strana stehen, slabiny, podpaží, ohanbí, prostor mezi prsty). Je dobré se naučit prohlížet se (i ostatní členy jednotky) při krátkých přestávkách v terénu, je tak možno odchytit až 90% klíšťat ještě před přisátím, případně hned poté, ještě než se stihnou zacementovat. Odhaleného parazita je potřeba odstranit co nejdřív, ideálně ihned. Tupou pinzetou jej uchopte za hlavohruď (co nejblíž kůže) a kývavým pohybem jej uvolněte. Chycené klíště utopte v desinfekci a spláchněte do záchodu (nebo rozdrťte mezi kameny). Ranku ihned dezinfikujte a zasažené místo si zapamatujte pro pozdější sledování (případně označte lihovým fixem). Vhodné je každý případ zakousnutého klíštěte dokumentovat na lékárenské kartě nebo v bitevním deníku, neboť příznaky případné infekce se projeví opožděně, v době, kdy již člověk neví, kam přesně jej sviňa kousla. Co nedělejte:  Nemažte klíště žádnou mastí. Zvíře se zadusí a ve smrtelných křečích se do vás vyzvrací, čímž vás spolehlivě infikuje (pokud samozřejmě samo infikováno je, což díkybohu není až tak často). To samé platí pro desinfekci, prostě klíště musí být vytaženo živé, zdravé a dobré mysli. :-)  Zvíře nechytejte příliš silně, nebo si ho do rány vymačkáte.  Zvíře nechytejte ostrou pinzetou, nebo mu ustřihnete hlavohruď a budete muset na chirurgii (vytáhnout sterilní jehlou).  Netočte s ním, nemá to smysl, klíšťky jsou souměrné a nějaké točení proti směru orloje nemá význam, maximálně klíště přetrhnete a pofičíte na chirurgii.  Nesahejte na klíště nechráněnou rukou.  Nepalte vytažené klíště. Exoskelet funguje jako tlakový hrnec a když se nakonec propálí, tak přehřáté vnitřnosti explodují v mraku infekčního aerosolu.  Nerozmačkávejte klíště prsty. Po úspěšném odstranění klíštěte kontrolujte zasažené místo ještě zhruba týden, zda nezarudne, nezbělá nebo neoteče. Po čtrnáct dnů si dávejte pozor na horečky, nevolnost nebo otoky kloubů to vše jsou příznaky infekce. Výzbroj: Samozřejmostí jsou dlouhé kalhoty zastrčené do vysokých bot. Doporučují se světlé a hladké, aby po nich klíšťata klouzala a byla dobře vidět, ale postnukleární praxe je samozřejmě jiná. Dle mých zkušeností je použití insekticidů a repelentů poněkud sporné, ale pokud chcete, můžete zkusit širokou škálu. Diffusil H prý chrání i po několikerém vyprání. V lékárnách je možno koupit za circa 40 korun plastové pinzetky na klíšťata - jsou měkké, takže je nerozštípnou. Je to dobrý doplněk osobního medkitu. Proti klíšťové encefalitidě je možno nechat se očkovat. Není to úplně levná záležitost, ale většina zdravotních pojišťoven ji proplácí. Očkuje se přes zimu, tři injekce s odstupem několika týdnů. (přípravek FSME Immun 0,25 ml Baxter) Klíšťový zánět mozkových blan vyžaduje hospitalizaci a důkladné vyšetření, včetně lumbální punkce. Prvotní příznaky se projevují dva až čtyři týdny po nakažení a jsou podobné chřipce (bolesti hlavy, únava, horečka, nevolnost a bolesti svalů a kloubů)Po několika dnech obtíže samy odezní. Poté zpravidla následuje období 1 až 2 týdnů bez příznaků. U některých pacientů může nemoc touto fází skončit a dojít k úplnému uzdravení. Druhá fáze onemocnění se uvede nástupem krutých bolestí hlavy, které jsou 9


provázeny horečkami. Nemocný je světloplachý, přidává se nevolnost a zvracení. Příznakem poškození nervového systému je ztuhnutí svalů na šíji, svalový třes, nervové obrny, závratě, poruchy spánku, poruchy paměti a dezorientace. Tento akutní stav trvá 2 až 3 týdny. Poté obvykle dojde k postupnému zlepšování stavu. Přibližně u jedné třetiny infikovaných pacientů první fáze chybí a onemocnění se již ze začátku projeví závažnými příznaky druhé fáze. Asi u jedné čtvrtiny nemocných dochází ke vzniku trvalých následků. Patří k nim například obrny horních končetin, chronické bolesti hlavy, poruchy koncentrace, nálady nebo spánku, snížená výkonnost a deprese. K úmrtí dochází pouze ve výjimečných případech. Více informací například na http://www.klistova-encefalitida.cz/ Lymská borelióza je bakteriální infekce léčitelná antibiotiky. Projevuje se zprvu na pokožce, kdy kolem ranky se vytvoří bělavý kruh s narudlým ohraničením, během týdne od kousnutí se zvětší a postupně zanikne (u části pacientů k této fází nedochází). S odstupem několika týdnů se přihlásí další příznaky podobné chřipce. Neléčená nemoc přechází do chronické formy, ve které napadá klouby, nervy a srdce. Smrt nastává v důsledku vyčerpání organismu či selhání srdeční inervace. Léčí se antibiotiky podávanými minimálně dva týdny, u těžkých případů pomocí široké palety antibiotik v rámci hospitalizace. Úspěšnost léčby je docela vysoká, 90% pacientů se uzdraví bez následků. Více informací na http://www.borelioza.cz/ V každém případě platí: Klíště odstranit co nejdříve, místo přisátí si zapamatovat a pokud na něm nastanou nějaké změny, utíkat na pohotovost. Čím dříve, tím lépe. 2.3. Kousnutí hadem Zmije obecná (Vipera berus) je dlouhá až 80 cm, zorničku má svislou, duhovku červenohnědou až rudou. Žije až 25 let. Jediný náš jedovatý plaz je přísně chráněný. Zmije je známá svou klikatou kresbou na zádech, ale takové jsem zatím potkal jenom dvě – jednolité zbarvení je také velmi časté. Dívat se na zorničky je lepší určovací znak, jenže to se zase dostáváte nebezpečně blízko, takže pokud chcete rozpoznávat zmije, zaměřte se na geometrii jejich šupin a typickou trojúhelníkovou hlavu. Jed zmije není dospělému zdravému člověku nebezpečný, nicméně vyhledat lékaře patří mezi ty lepší nápady. Jed napadá srdce. Nějaké vysávání nebo dokonce vypalování ran bylo v módě za první republiky a jediným výsledkem byli zjizvení drsňáci. Lepší nápad je omezit průtok krve (ale občas – nejpozději každé 2 hodiny - škrtidlo povolit, aby nedošlo k odumření tkáně) a mazat do nemocnice. Pokud transport do nemocnice není proveditelný, postiženého uložte do stínu, podejte dostatek tekutin a udržujte den dva v klidu. Zmije ne vždy uvolní všechen jed do rány. Syntéza jedu je pro ně náročná a pomalá a potřebují jej pro lov, takže v případě obrany se často spokojí s kousnutím a jedové zuby nechají sklopené, případně vypustí jen malou dávku jedu. Proti uštknutí zmijí se podává antitoxické sérum globulinum antiviperinum, proti živočišným jedům obecně se často užívá kalciová injekce. Vápník pak uvolňuje svalové křeče a zlepšuje srážení krve.

Mnohem častěji než zmije útočí užovky. Těch je na našem území několik druhů. V zubech nemají jed a tak kouškou bezostyšně. Protože však mohou zanést do ranky infekci, je třeba je vymýt a desinfikovat. 2.4. Pijavice

Pijavice lékařská (Hirudo medicinalis). Tenhle krásný kroužkovec žije na území ČR pouze v jediném rybníku jižně od Břeclavi a ani po jaderné válce se jeho rozšíření neplánuje. :-) Takže až k vám ve vodě poplave něco podezřelého, nepanikařte, všechny ostatní naše pijavice jsou dravé a krev nesají. Deseticentimetrová pijavice koňská, hojná po celém území, vás ovšem může vylekat 10


– nebojte se, přísavné terče užívá jen k pohybu a teplokrevné organismy ani moc nemusí. Mimochodem, pijavice lékařská se při sání může nacpat až na 10ti násobek své hmotnosti a pak už nemusí po celý rok nic víc dlabat. Po nakrmení sama odpadne, načež ranka ještě tři dny krvácí. Jizvička má typický tvar písmene „Y“. V tropech se doporučuje pijavice nutit k odpadnutí přiložením rozpáleného konce cigarety k chladnému konci pijavice. 2.5. Další problematická zvířata Obojživelníci obecně mívají jedovatou kůži. Ropuší jed není člověku nebezpečný, ale u malých zvířat způsobuje křeče, nadměrné slinění a zástavu srdce. Nejjedovatější naší žábou je kuňka, jejíž jed způsobuje vnitřní krvácení zažívacího traktu. Jed mloka po pozření proniká do krevního oběhu a následně způsobuje křeče dýchacího svalstva. Také čolčí jedovatost byla zaznamenána, je však velmi slabá. Obojživelníci vylučují jed z jedových žláz (parotid) do kožního slizu. Nedokáží ho vystříknout, jak se traduje v lidové slovesnosti. Po manipulaci s obojživelníky je nutno si umýt ruce. Velké šelmy: Rys je na našem území celkem častý, ovšem pokud ho člověk nezažene fakt do úzkých, není nebezpečný. Stejně jako kočka divoká je asi hojnější, než se zdá – je tak plachý, že je obtížné jej monitorovat. Rys je samotář a rád loví srnky. Vlci utvořili v Beskydech dvě malé smečky, dohromady kolem patnácti kusů, a i mě se poštěstilo narazit na jejich stopy (pokud se tak dá říct šlápnutí do srnčích střev...). Lidem se samozřejmě vyhýbají, ovšem čas od času si nabídnou z nedostatečně chráněné salaše nějakou tu ovečku. Poslední známý případ napadení člověka vlkem je doložen ze 16. století. Vlci, stejně jako lišky a zdivočelí psi, mohou přenášet vzteklinu. Vzteklý vlk je vyloučen ze smečky, chová se divně, je nezvykle přítulný a děsně slintá. Pokud vás kousne, chyťte ho a doneste do špitálu s sebou :-) To platí pro všechny psovité šelmy, je to kvůli zjištění vztekliny a dalších nemocí. Medvědi se do Beskyd občas zatoulají ze Slovenska, a viděl jsem teritoriální značku doslova dva kroky od frekventované turistické stezky. Méďové jsou obvykle plaší, ale také hrozně zvědaví – mohou si to při své velikosti dovolit. Lidé je často zaujmou, zvláště když začnou ječet a utíkat. Pak je obvykle porazí úderem tlapy a trochu je prozkoumají. V takovém případě je dobré držet hubu a hrát mrtvolu, medvěda to omrzí a zlomená žebra se zahojí (tyhle případy a rady ovšem pocházejí z USA). Obranný pepřový sprej je pro medvědy z jakéhosi důvodu spíš lákadlo, než odpuzovadlo. Velcí býložravci: Pratura jsme u nás sice už dávno vyhubili, ale zase se ho snažíme vyšlechtit. V Polsku žijí zubři evropští, a když je za WWII chtěli němečtí vojáci lovit, zubři se naštvali a začali lovit Němce. Na Šumavě se vyskytuje los. No a všude možně je u nás přemnožené prase divoké, jsou lesy, kde prostě není možné na ně nenarazit, a zelené mafii se to líbí. Všechna zvířata jsou plachá, ale nikdy se nestavte mezi samici a její mláďata. V takovém případě bachyně rozpárá svými klektáky i medvěda. Pokud zvíře nevypadá plaše, ba dokonce agresivně, je moudřejší ustoupit, popřípadě si zavzpomínat na naše opičí předky a vzít čáru vertikálně na nejbližší strom.

3. Závažná zranění a první pomoc při nehodě 3.1. Umělé dýchání a masáž srdce, umělé dýchání Nepřímá (zevní) masáž srdce: Postiženého je nutno uložit na záda na tvrdou podložku (postel není tvrdá podložka). Zachránce položí dlaň ruky na rozhraní dolní a prostřední třetiny hrudní kosti postiženého, přiloží na hřbet této ruky dlaň druhé ruky a vahou trupu stlačí hrudní kost proti 11


páteři asi o 4 až 6 cm. Střídavým stlačením a povolováním je obnovena cirkulace krve v cévách. Stlačení se provádí 30-60krát za minutu (podle stáří publikací – nižší údaje jsou novější). Do toho přijdou dva umělé vdechy (starší publikace uvádějí jeden vdech na každých pět stlačení pro práci ve dvojici, respektive dva vdechy po patnácti stlačeních, je-li zachránce sám). Nebojte se lámajících se žeber, u správně provedené masáže srdce jsou žebra polámaná skoro vždy – a je to lepší, než umřít. Umělé dýchání: Za prvé je nutno vyčistit ústní dutinu postiženého a uvolnit kořen jazyka. Kdysi se vytažený jazyk připínal zicherajzkou ke rtu, dnes stačí zatáhnout za piercing. Pokud vás nebaví bodat špendlíky do bezvládného zraněného, buďte chytřejší než naši zaostalí předci a jednoduše kořen jazyka uvolněte tak, že zakloníte postiženému hlavu. Následuje další fáze, ve které se musíte rozhodnout, zda postiženému poskytnete dýchání z úst do úst. Nikdo to po vás nechce, ani zákon ne. Ten týpek na dlažbě může být HIV pozitivní, může mít žloutenku... nikdo po vás nechce, abyste zachraňovali život za cenu ohrožení vlastního. Resuscitační roušky nejsou stoprocentní ochranou. Masky už jsou lepší, ale je jich docela málo (jsou drahé). Nicméně pokud už to risknete, pak dvěma prsty jedné ruky stiskněte postiženému nos, druhou rukou rozevřete rty, pevně přiložte svá ústa na jeho a rychle do něj vdechněte, pak se oddalte a sledujte automatický výdech. Jak jsem psal výše, stačí dvakrát na každých třicet stlačení hrudníku. Případně nemusíte dýchat vůbec, do doby příjezdu záchranky by výpadek srdeční masáže kvůli kejklům okolo umělého dýchání mohl mít fatálnější následky než nižší obsah kyslíku v krvi. Podstatou umělého dýchání je zvýšení obsahu CO2 v plicích, což vede k nastartování dýchacího reflexu (přes krevní pufrační systém, pokud si dobře pamatuju – CO2 a H2O -> HCO3-) Resuscitace se nesmí přerušit na dobu delší než 5 sekund a provádí se až do příjezdu záchranky, nebo dokud není zřetelně jasné, že „ten muž je mrtvý, Jime!“ Pro úplnost – existuje i přímá masáž srdce, která spočívá v tom, že se otevře hrudník a masíruje se přímo srdce. Ale to už mezi první pomoc nepatří :-) A na závěr – nepřímá masáž srdce se nacvičuje na speciálních figurínách. Rozhodně to nezkoušejte na živých lidech! Taky byste jim mohli rozhodit srdeční automatiku a zabít je. 3.2. Ortostatický šok – problém zavalených končetin Záležitost hlavně horolezců a speleologů, ale protože i stalkeři občas slaňují, a protože to je smrtelné, dávám to sem. V angličtině známo jako Harness-hang syndrome, HHS. Když se člověk při šplhání utrhne ze stěny, tak v lepším případě nebyl líný se jistit, a nyní visí. Při použití špatného úvazu (nebo navázání rovnou na lano) ovšem úvaz stlačí nervy a cévy vedoucí do dolních končetin, takže se zde začne hromadit krev (však to znáte, podvázání je součástí nejedné sexuální praktiky :) ). Protože se nohy nemají o co zapřít (ve volném visu), je nefunkční také svalová pumpa, která normálně pomáhá tlačit krev nazpět k srdci. Ve výsledku může být až 60% tělesné krve napěchováno v nohách, takže samozřejmě chybí jinde. Dochází k poklesu krevního tlaku, opuchlinám, postižený cítí mravenčení v končetinách a šum v uších a může upadnout do bezvědomí. Krátce nato následuje smrt. Zásadní pro záchranu je dotyčného okamžitě vytáhnout a nepokládat jej na zem do stabilizované polohy! Vtip je v tom, že po uvolnění svírajícího úvazu a položením do lehu se krev navalí do mozku a srdce, tlak prudce stoupne a obvykle přijde strýček infarkt. Postižený (ať již v bezvědomí nebo veselého ducha) by měl sedět či dřepět aspoň půl hodiny (případně s hlavou zakloněnou, aby se bezvědomý neudusil vlastním jazykem), během které mu okolostojící pomohou masírováním nohou. Následný transport se opět provede v sedě, žádná chůze! A transportuje se rovnou na JIPku – nejvíce lidí, kteří po zavěšení zemřeli, dojelo na selhání ledvin. Jak to? To je prosté – v uvězněný končetinách se nějaký čas hromadily metabolické jedy. Normálně je tělo průběžně odbourává, ale při 12


přiškrcení nemohlo, a tak se naráz uvolnily až po osvobození, a otrávily tělo. Tohle může nastat klidně až 48 hodin po uvolnění. A samozřejmě, totéž se vám stane, když vám nohu zavalí šutr, když se někde dlouhodobě skřípnete apod. U visu se první příznaky ortostatického šoku projeví do 10-15 minut, podle úvazu. Nikdo by neměl nepohodlně volně viset déle než půl hodiny. V případě že už visíte, je dobré navázat si prusíkovu smyčku a do ní se zapřít nohou, abyste obnovili svalovou pumpu, hýbat sedacími svaly, nohami, prsty u nohou. Také nezapomeňte případným lékařům vysvětlit, o co jde. Pro dochtory je tohle tak minoritní zranění, že o něm prostě neví. 3.3. Podchlazení Když člověk vlivem vnějších podmínek nedokáže udržet svou teplotu ve fyziologickém pásmu, je zle. Může k tomu dojít, když v zimě spadnete do vody, zabloudíte v horách, zaseknete se v dálniční zácpě nebo se ožerete jak dogy a rozhodnete se přenocovat ve škarpě. Jeden můj příbuzný se takhle vracel v prosinci z krčmy a našli ho až v březnu. Dokud se o sebe dokážete postarat sami, je to v klidu, stačí zalézt do tepla a počítat omrzliny. Jenže když má felčar před sebou pacoše, kterému z nosu trčí rampouchy, je třeba popadnout teploměr a vrazit jej do zadku – v konečníku se měřená teplota nejvíce shoduje s teplotou tělesného jádra. Projevy podchlazení bývají různorodé, a proto je přesná teplota zásadní pro rozhodnutí o další léčbě. Mírná hypotermie: Tělesná teplota je 34 – 36 °C. Zahřívání pacienta může být pasivní i aktivní. Pasivní zahřívání uložením v teplém prostředí a zabalením do přikrývek. Tento způsob není příliš účinný při výraznější hypotermii a nebo zástavě oběhu. Aktivní zevní zahřívání může být prováděno horkým vzduchem, teplou vodou, nebo přikládáním teplých balíčků do oblasti ledvin, prekordia, krku, třísel a axil. Je třeba dávat pozor na možné lokální poškození tkání teplem a na postupný ohřev těla. Závažnější hypotermie: Tělesná teplota je 30 – 34 °C. Postup je stejný jako u pacientů s mírnou hypotermií. Pouze pasivní zahřívání by bylo nedostatečné, je třeba použít zevní aktivní zahřívání pomocí teplých balíčků přikládaných na velké cévy. Z dalších účinných opatření, která jsou ale vázaná na možnosti vybavených, většinou až nemocničních pracovišť a obvykle je nelze zajistit přednemocničně, patří : k inhalaci podat zvlhčený 100% kyslík ohřátý na 42 – 46 °C obličejovou maskou. Pokud je pacient intubován a ventilován, použít 100% zvlhčený a zahřátý kyslík na 43 °C k ventilaci. Zavést žaludeční sondu, podat 150-200 ml teplé vody nebo fyziologického roztoku ohřáté na 43 °C a po 10 minutách odsát. Podat infuzi (kamkoliv, ale do centrální žíly nejvhodněji) fyziologického roztoku ohřátého na 43 °C v množství 150 – 200 ml za hodinu.

Kritická hypotermie: Tělesná teplota je 30 °C a méně. Pro takové podchlazení jsou předchozí opatření nedostatečná (i když se samozřejmě použijí v době do předání k hospitalizaci). Aktivní vnitřní zahřívání je vázané na vybavené nemocnice a pro přehled je zde uvádím: Extrakorporální ohřev, peritoneální laváž teplým roztokem, zavedení esofageálních ohřívacích tub, pleurální laváž.

Společná opatření u všech podchlazených: Prevence dalších ztrát teploty (sejmout mokrý oděv, chránit před větrem, teplá přikrývka, teplé, nikoliv přehřáté prostředí). Polohovat v horizontální poloze, bez zbytečných manipulací, zabránit pohybové aktivitě pacienta, nepohybovat ani pasivně končetinami, nemasírovat, netřít tělo (vede k fibrilaci). Změřit tělesnou teplotu. Závažnější a kritickou hypotermii vždy šetrně transportovat do nemocnice. Je důležité zvyšovat teplotu postupně a rovnoměrně, zejména u kriticky podchlazených tak, aby se současně zahřívalo tělesné jádro (konkrétně srdce) a nejen povrch těla (periferie). Obnovením cirkulace dochází k mobilizaci chladné krve z periferie do srdce a k jeho dalšímu 13


ochlazování, pokud by se provádělo rozsáhlé ohřívání jen povrchu těla. Této situaci je třeba se vyhnout. U pacientů s kritickou hypotermií nepodáváme léky a to ani při zástavě dechu a oběhu. Podchlazený myokard není schopen na farmaka reagovat a dochází k jejich kumulaci s možností následného vyplavení po zvýšení teploty a při obnově oběhu. Rovněž nereaguje na defibrilaci a elektrickou stimulaci. 3.4. Omrzliny Ti starší z vás vědí, že mají omrzlinu třít sněhem, ti mladší vědí, že to dělat nemají, ale ví někdo, proč se vůbec tahle myšlenka traduje? Vše začalo, když Napoleon táhl na Rusko. Přišla zima a Frantíci omrzali – a tak si sedali blíž a blíž k ohni a natahovali k němu necitlivé končetiny. Ano, necitlivé – že si je pálí, poznali až podle smradu. Omrzlá část těla totiž skutečně zmrtví a můžete s ní dělat skoro cokoli, aniž by to bolelo. No a tak se stalo, že za francouzským felčarem chodili vojáci, kteří byli nejenom omrzlí, ale ještě navíc i popálení. A tak jim řekl, že než se vyhřívat u ohně, je lepší třít ránu sněhem. Koho by napadlo, že tahle volovina přežije staletí!

Je to samozřejmě blbost. Omrzlinu je třeba opatrně rozehřát, ideálně ponořením do vody tak asi 40°C teplé (aby tam šel ponořit loket), a ne ji vystavovat ohni. Dále je třeba zabezpečit proudění krve, nejlépe tak, že krev rozředíte – Aspirin + Ibalgin. Postiženému dodejte zinek, vitamín C a hodně vody. Případné puchýře nerozbíjejte, chrání poškozené místo před infekcí. Ze stejného důvodu se omrzlina balí do sterilních obvazů. Končetina po rozehřátí opuchne (a začne bolet), takže pokud chcete ještě někam dojít, je lepší nechat omrzlou nohu v botě a pokračovat, protože když ji jednou vytáhnete, už ji zpátky nedostanete! V nemocnici se nenechte chirurgem hned zlákat na amputaci – dlouhodobá léčba u specialisty už zachránila nejednu nohu, kterou by horlivý fanatik rád ušmikl. (Jak se říká – mrznou v lednu, řezat v červnu!) Rizikové faktory pro vznik omrzlin jsou dehydratace (krev je moc hustá), vyčerpání, nedostatek energie a kouření (nikotin způsobuje vazokonstrikci periferií). Dělení: Omrzliny I. stupně : postižené místo je bílé, nebo bíle mramorované, při ohřívání postupně zarudlé, bolestivé, možný je otok. Podáme teplé nápoje. Stav se upraví. Omrzliny II.,III., a IV. stupně nebolí, jsou bílé a tuhé. V postižených místech došlo k trombotizaci, při zahřívání mohou vznikat buly s krvavých obsahem.

3.5. Přehřátí Když je takový hic, že organismus nemůže ani vyzařovat teplo do svého okolí, dochází často k úžehu. Riziko zvyšuje užívání diuretik (piva) a ozáření nekryté hlavy (děti a dědci, skíni), samotné záření slunce na nezakrytou hlavu dokáže nadělat paseku, aniž by přitom způsobilo přehřátí. Hypertermie vyčerpává organismus, v případě dlouhodobého horka (třídenní vlna veder) následuje často vlna umírání. Když je chladněji, ale člověk se namáhá tak intenzivně, že se prostě přehřeje, nazývá se to úpal. Symptomy obou jevů jsou podobné. Když si to všechno trochu rozdělíme:  Mírná forma – vazodilatace a extravazace: otékání akrálních partií vlivem horka nebo práce v teple, s teplým materiálem (např. těsto), popř. v prostorách s vyhřívanými podlahami. Postihuje zejména ruce a prsty s pocitem nepříjemného tepla a zhoršené citlivosti i pohyblivosti prstů, vede k únavě v dolních končetinách s pocitem tíhy. V chladnu se zlepší, spontánně vymizí s ochlazením počasí nebo se změnou práce.  Mírná kožní forma – vznik tzv. potniček, zejména v místech, kde přiléhá prádlo; je nejvíce typické pro malé děti. Kůže nejprve červená a teplá, později šedavá. Vymizí spontánně, vyžaduje vzdušné oblečení.

14


Prekolapsové formy úrazu teplem: Pocit žízně, křeče v lýtkách, popř. i v dalších svalových skupinách, mírná dušnost při námaze, pocit závratě při náhlé změně polohy, mírná bolest hlavy, mírná tachykardie, oligúrie. Tělesná teplota není zvýšena.  Syndrom vyčerpání z horka je zvýrazněná forma předchozího stavu. Pohybová nestabilita, možnost posturální hypotenze s ortostatickým kolapsem a tachykardií. Pocit dyskomfortu, horka, nauzea, nesoustředěnost, bolest hlavy, bradypsychie. Teplota mezi 38 – 39°C. Bolestivé tetanické projevy, zejména v lýtkách, prsních svalech a na prstech rukou.  Kritické formy – úpal a úžeh Obě formy jsou velmi závažné s letalitou 25 – 50 % a vyžadují neodkladný a rozhodný postup. Příznaky: vysoká tělesná teplota, tachykardie, hyperventilace, bezvědomí, křeče, kóma, multiorgánová dysfunkce - až smrt srdečním selhání. Léčba: - Postup v lehkých a mírných případech: umístit do stinného nebo klimatizovaného prostředí (ne příliš studené), minimální, vzdušný oděv, doplnit tekutiny upíjením, často po malých množstvích střídat vodu, minerálky, čaje, džusy. U starších zvážit přechodné omezení diuretik a antihypertenziv (pokud užívají). Klid, omezit tělesnou aktivitu. Je-li teplota, chladný obklad na hlavu a paracetamol, pokud pacient zvrací podat antiemetikum a tekutiny. - Postup v závažných až kritických případech: Při hypertermii umístěte postiženého do stinného vzdušného prostředí, zakryjte jen lehkou vzdušnou pokrývkou, tělesný klid, hlava v mírně zvýšené poloze; chladit mokrý povrch těla (ne studeným - vazokonstrikce bez výdeje tepla) vlažným fénem, namočenou molitanovou houbou, zábal jen části těla o teplotě 18 – 22°C, na hlavu možno chladnější obklad. Tělesnou teplotu změřit v konečníku nebo šetrně v zevním zvukovodu po 15 minutách. Pokud je to možné, šupem do špitálu. 

3.6. Popáleniny 3.7. Úrazy elektrickým proudem 3.8. Otravy rostlinami Tis červený (Taxus baccata) Prudce jedovatá je celá rostlina, včetně semínka. Jediná výjimka je červený dužnatý míšek kolem semen, který je sladký a na Moravě se z něj vaří marmeláda. Otravy (ať omylem, nebo záměrné) tisem jsou časté. Semeno tisu je trpké, hořké. Otrava se projevuje nevolností do 30-60 minut po požití. Je nutné okamžitě vyvolat zvracení a podat absorbční (živočišné) uhlí. Následuje rychlé vyhledání lékařské pomoci. Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) Atropa bella-dona Rozpuk jízlivý (asi nejvíc) 3.9. Tonutí -pomoc cukrovkáři, anafylaktický šok, dušení, zlomeniny

15


16


VII. Léčení ve skutečnosti Pokud máte tu možnost, přenechte léčení těm, kdož to vystudovali. Ale někdy tato možnost není a tak zkusím dát dokupy pár rad. V textu proti sobě stojí snaha podat vám maximum informací a snaha udržet text čtivý i pro laika, který se v něm nesmí ztratit, a také nutnost udržovat subtilní formát příručky. Proto uvádím jen nejdůležitější fakta a také klíčová slova, která vám umožní vyžádat si bližší informace od strýčka Googla a tetky Wikipedie. (Když si tyto dodatečné informace zapíšete na okraj Rukověti, nejenže pak bude vypadat víc cool, ale taky nebudete odkázání na internet, elektřinu a podobné srandy, se kterými se po Válce nepočítá.)

1. Nemoc z ozáření 1.1. Co to je? Ionizující záření na buněčné úrovni způsobuje zlomy DNA (ionizací vody vznikají hyperoxidy), což může vést k mutaci buňky nebo k zastavení buněčného cyklu. Při silné dávce záření buňka umírá. Při slabší dávce mutuje; pokud jde o tělesnou (somatickou) buňku, může mutace vést k nádorovému bujení. Pokud jde o pohlavní (gametickou) buňku, může se mutace přenést do následujícího pokolení – následné projevy závisí na konkrétní mutaci. Zasažení silným fotonickým a alfa zářením vede také k popáleninám. Následky slabých dávek beta, gama a neutronového záření nazýváme stochastické, protože jde jen o zvýšení pravděpodobnosti, že zasažená osoba bude postižená nějakou komplikací. Silné dávky vedou k následkům deterministickým – konkrétní dávka způsobí skoro jistě konkrétní problém. 1.2. Jak to léčit? Na samotný úvod něco k profylaxi jodem. Je obecně známo, že při podezření na jadernou nehodu má člověk zhltnout jodové tabletky, aby se chránil před radiací. Opět pěkná fáma. Jod nechrání před radiací. Jde jen o to, že jedním z nejagresivnějších produktů štěpné reakce je silně zářící izotop jodu 131I. V našem těle se jod přirozeně ukládá ve štítné žláze (hned vedle té hrudky na krku, chlapi). Pokud se tam uloží radioaktivní izotop, tak může na okolní tkáně svítit i několik let a způsobit tak rakovinu štítné žlázy (po Černobylské havárii se signifikantně zvedla četnost tohoto onemocnění v populaci). Proto je důležité předem saturovat štítnou žlázu dávkou bezpečného jodu – radioaktivní izotop pak „jen“ projde tělem, ale neuloží se. Pro saturaci se podává jodid draselný (KI); nejvhodnější by bylo podat ho jednu hodinu před expozicí, ještě dvě hodiny po expozici je účinek dostatečný, šest hodin po expozici už je to zbytečné. Dávka je 130 mg a zapít vodou (děti polovinu, batolata čtvrtinu, novorozenci šestnáctinu). V případě nukleárního úderu nebo nehody jaderného zařízení dělíme postižení na dva druhy: a) přímé ozáření b) kontaminace radioaktivními látkami. Osoba ozářená není nadále radioaktivní a nepředstavuje nebezpečí pro ošetřující personál. Osoba kontaminovaná představuje nebezpečí velmi malé a je jí proto poskytnuta nutná pomoc. O postupech dekontaminace jsem se podrobněji rozepsal v sekci o hygieně. 1.3. Vložka o veličinách, jimiž se určuje přijatá dávka radiace Mezi fallouťáky jsou různé měřáky a dozimetry módní, ale vyznat se ve všech těch jednotkách není žádná sranda. Každopádně až doběhnete do Vojenské nemocnice v Praze s tím, že vám ve 17


sklepě vybuchl prototyp atomové pumy, měli byste vědět, jestli jste dostali 9 milisievertů, nebo 9 sievertů, bez ohledu na to, jakou stupnicí je váš po dědečkovi zděděný krám vybaven. Co se týče tvrdého záření, zajímají nás dva jevy: – intenzita záření vyjádřená v energii na centimetr povrchu za jednotku času (měří radiometr) – dávka je množství energie přijaté na kilogram hmoty za čas. Když dojde na medicínu, je zásadní dávka (která se samozřejmě dá spočítat z intenzity). - Absorbovaná dávka: celkové množství energie pohlcené kilogramem hmoty. Kdysi se používala jednotka RAD, dnes to je Gray (Gy). 100 RADů je 1 Gray. - Ekvivalentní dávka; biologický efekt radiace: celkové množství energie pohlcené kilogramem konkrétní živé biologické hmoty. Různé druhy záření mají na různé tkáně různé účinky, proto se absorbovaná dávka v RADech vynásobí koeficientem energie záření (>1) a koeficientem citlivosti tkáně (0<x<1). Tak je možno určit, jakou ekvivalentní dávku ta které tkáň dostala. Jednotkou je REM. V polních podmínkách nám to je k ničemu, jenže je tu chyták: když je záření rovnoměrně složeno ze všech složek, a zasáhne celé tělo, koeficienty se sečtou a dají dohromady jedničku. Když si navíc uvědomíme, že alfa záření neprojde pokožkou a beta taky nejde do hloubky, tak nám více méně dává 1 RAD gama záření 1 REM dávky celotělního ozáření. Aby to nebylo tak snadné, byla jednotka REM zrušena (proč ji tedy vůbec uvádím – protože na Aukru se to zrovna nejnovějšími přístroji nehemží, takže je velká šance, že bude nuceni užívat staré krámy. Což je průser, protože rusáci mají vlastní stupnice, které nejsou ekvivalentní těm světovým :-/ ) a dnes je moderní

udávat dávkový ekvivalent v Sievertech (Sv), respektive miliSievertech (mSv). Takže po zjednušení na celotělní ozáření a pouze gama záření znamená 1 Gy v podstatě právě 1 Sv. (Nezpomeňte ovšem, že když je záření více alfa a beta a míň gama, tak je ekvivalent menší než absorbovaná dávka.) Navíc existuje ještě i tyhle pofiderní jednotky, které tu pro úplnost uvádím, když už jsem je vyhrabal: - Rentgen: měří energii produkovanou gama zářením v kubickém centimetru vzduchu. Obvykle se zkracuje velkým písmenem "R". 1 rentgen gama radiace znamená asi 1 RAD pohlcené dávky. - Rychlost dávky: dávka radiace za jednotku času. Obvykle vyjádřená v miliRentgenech za hodinu (mR/h) nebo miliREMech za hodinu (mREM/h).

Mimochodem, přirozené radiační pozadí nám v průměru dá tak 2,4 mSv za rok, přičemž maximální normou stanovená přípustná dávka nepřírodního záření je 1mSv (tedy 100 miliREM) za rok; sem se ovšem nepočítají lékařské zákroky. Takže nakonec je to asi (zjednodušeně) takhle: 1 Sv = 100 REM = 1Gy = 100 RAD = 100 R. Obdržená dávka je kumulativní a ani po letech se nezbavíte toho, co jste jednou dostali. Nicméně dvě poloviční dávky chycené s odstupem času jsou méně významné, než jedna dávka inkasovaná naráz, neboť tělo se s následky ozáření dokáže do jisté míry vypořádat. Takže když už máte co do činění se zářičem, pohybujte se v jeho okolí co nejkratší možnou dobu a udržujte maximální možný odstup – intenzita záření klesá se čtvercem vzdálenosti!

18


1.4. Nemoc z ozáření; rozdělení dle dávky a symptomů Tabulka 2: Následky ozáření v závislosti na obdrženém dávkovém ekvivalentu

Dávka [SV]

Dávka Míra [RAD] nemoci

Symptomy a následky

Šance na přežití

0,05 – 0,2 5 – 20

Žádné symptomy. Potenciál pro onemocnění rakovinou štítné žlázy nebo lehkou mutací genetického materiálu.

0,2 – 0,5

20 – 50

Žádné zjevné symptomy. Dochází k dočasnému snížení počtu červených krvinek.

0,5 – 1

50 – 100

Slabá nemoc z ozáření

1–2

100200

Lehká otrava radiací

90%

Dávení, zvracení a lehkým až středně těžkým závratím (50% pravděpodobnost), to vše na 16 až 24 hodin po inkubační době 3 – 6 hodin. Po 10 – 14 dnech se dostavují plné příznaky, tj. celková malátnost a únava (50% PP). Oslabený imunitní systém, což zvyšuje dobu rekonvalescence a risk infekce. Vysoce pravděpodobná dočasná mužská sterilita.

2–3

200300

Mírná otrava radiací

65%

Dostavují se závratě a zvracení po inkubační době 1-6 hodin. Příznaky drží 1-2 dny. Po dalších 1-2 týdnech se objevují silnější symptomy, tj. ztráta ochlupení po celém těle (50% PP), únava a zpomalení reflexů. Masivní ztráta bílých krvinek znamená větší pravděpodobnost smrtelné infekce. Dále se objevuje stálá mužská (kolem 80% PP) i ženská (cca. 30% PP) neplodnost. Rekonvalescence může trvat několik měsíců. Morek kostí ztrácí svou strukturu, takže dochází k různým vadám ve vývoji kostry u mladých lidí.

3–4

300400

Těžká otrava radiací

50%

Symptomy stejné jako při mírné otravě plus nekontrolovatelní krvácení z nosu, úst, kožních pórů a s 50% PP i ledvin. V tomto případě se pro neléčeného jedince jedná o jistou smrt.

4–6

400600

Akutní otrava radiací

20%

Symptomy začínají po 1-2 hodinách a trvají dva dny. Po dalších 1-2 týdnech se objevují symptomy jako při těžké otravě radiací, ovšem při silně zvětšené intenzitě. Pravděpodobnost sterility obou pohlaví se blíží 100%. Hlavní příčiny smrti jsou infekce a silné vnitřní krvácení. Pacientovi slábne krevní oběh a celkově kosti jsou silně poškozeny, je větší pravděpodobnost zlomeniny. Rekonvalescence může trvat i rok.

6 – 10

6001000

Fatální otrava radiací

méně než 5%

Symptomy se začínají objevovat téměř okamžitě, do 15 až 30 minut po 2 dny. Přežití závisí na stupni medicínské péče. Hlavní symptomy se dostaví po 5-10 dnech, při nichž osoba umírá na vnitřní krvácení a silné infekce. Kromě silného poničení morku kostí dochází také ke snížené regeneraci, a to zvláště vnějších částí těla, tedy očí nebo kůže.

Bolesti hlavy a snížení počtu bílých krvinek, což zvyšuje možnost infekce.

19

Templářský řád Vaultu šílené brahmíny Dávka [SV]

Dávka Míra [RAD] nemoci

Šance na přežití

10 – 50

1000- Extrém 5000 ní otrava radiací

0%

50+

5000+

Symptomy a následky

Spontánní symptomy se dostaví během 5-15 minut. Přímou aktivací mozkových receptorů dochází k drtivé únavě a závratím. Pak následuje několik dní dobrého zdravotního stavu – tato fáze je označována jako „chodící mrtvý“. Potom následuje odumření všech buněk ve střevech a žaludku, což způsobuje příznaky střevní chřipky, těžké vnitřní krvácení a ztrátu vody v organismu. Brzy se dostaví delirium a kóma v důsledku výpadku krevního oběhu. Smrt je nevyhnutelná. Smrt nastává v průběhu několika prvních hodin.

Na území ČR jsou tato jaderná zařízení: 4 jaderné reaktory JE Dukovany, 2 reaktory JE Temelín, jeden pokusný jaderný reaktor ČVUT v Praze a dočasné úložiště vyhořelého jaderného paliva v areálu JE Dukovany. Další zdrojem radioaktivních materiálů jsou lékařská zařízení. Kromě stabilních zářičů a rentgenových zdrojů některé přístroje vyžadují intenzivní gama zářiče s krátkým poločasem rozpadu, které se musí připravovat přímo v areálu nemocnic – například brněnská fakultní nemocnice U Svaté Anny si pro tyto účely loni postavila malý urychlovač částic. Zvěsti o radioaktivitě některých bývalých základen sovětského raketového vojska na našem území byly vyvráceny Státním úřadem pro jadernou bezpečnost.

2. Nemoci způsobené mikroorganismy 2.1. Neinfekční nemoci Botulin – otrava zkaženou plechovkou. Otrava botulotoxinem produkovaným běžnou půdní bakterií Clostridium botulinum. Bakterie nebo její spory můžou infikovat nedostatečně sterilovanou stravu, rozmnožit se v ní a vytvářet jed, jehož letální dávka pro člověka je již 10-8g. Spory odolávají až 5 hodinovému varu, jejich rezistenci snižuje kyselé prostředí nebo sůl. Často kontaminují zeleninu. Toxin je termolabilní, po 10 minutách při 100°C je zničen. V případě podomácku vyrobených konzerv se doporučuje je před konzumací tepelně zpracovávat aspoň 20 min. Příznaky otravy se projeví 18 – 96 hod po intoxikaci a jde o poruchy vidění, ztížené polykání (zástava sekrece slin) a mluvení. Pacient zůstává při vědomí až do smrti. Jed účinkuje tak, že blokuje uvolnění acetylcholinu na zakončeních motorických nervů. Léčba pomocí specifického antitoxinu, k jehož určení jsou potřebné zbytky kontaminované potravy, není dosažitelná primitivními prostředky felčara. Tetanus – otrava ze znečištěných ran. Tetanový toxin produkuje běžná bakterie Clostridium tetani, žijící v půdě a v exkrementech zvířat. Infekce je striktně lokální, v místě poranění, její rozsah je nepatrný. Letální dávka je oproti botulinu třetinová. Spory odolávají varu hodinu, 5% fenol ničí spory za 10 hodin. Toxin je termolabilní při 65°C po 5 minutách. Inkubační doba je od 4 dnů po několik týdnů. Jed akumuluje acetylcholin na zakončeních motorických nervů a zintenzivňuje reflektivitu míchy, což vyvolává křeče, zpočátku jen v okolí infekce, později ve žvýkacích svalech. Smrt nastává po křečovitém stažení dýchacího svalstva.

Léčba infekce penicilinem. Imunizace toxoidem či aplikace specifického antitoxinu není dosažitelná prostředky felčara.

Lymská borelióza – způsobená spirochetou Borrelia burgdorferi přenášenou klíšťaty ve všech vývojových stádiích. V místě přisátí ranka zčervená, zduří, později se kolem místa přisátí objeví bledavý 20

Templářský řád Vaultu šílené brahmíny flek s načervenalým okrajem (průměr cca 3cm). Návštěva lékáře co nejdříve nutná! Lékem jsou panicilínová antibiotika (např. Amoxycilin, Doxycyklin, Clarithromycin) podávána nejméně 14 dní. Neléčená borelióza způsobuje narušení inervace srdce, mozku, artritidu. Zprvu se projevuje podobně jako chřipka. Díky pomalému rozmnožovacímu cyklu spirochety (12-18 hodin) je nástup příznaků velmi povlovný (až několik let). Více informací např. http://borelioza.cz.

2.2. Infekční nemoci Anthrax – sněť slezinná. Infekce aerobní/fakultativně anaerobní G+ bakterií Bacillus antracis. Zvířecí nemoc přenosná na člověka. Ptáci jsou vůči ní imunní. Oblíbená bakteriologická zbraň vzhledem ke snadné kultivovatelnosti a velmi vysoké rezistenci vůči vlivům prostředí. Mikrob zahyne při 55°C po 40 minutách, ale jeho spory dokáží odolávat suchému teplu 150°C až hodinu. Jsou necitlivé vůči 5% roztoku fenolu, nejlépe je ničí formalin. V zaschlém stavu vydrží infekční několik desítek let. Kožní forma se projevuje v místě infikovaného poranění puchýřkem, černým příškvarem a otokem. Ne vždy je provázen horečkou. Respiratorní forma vzniká inhalací prachu infikovaného sporami (obvyklé použití v roli biologické zbraně). Vyvolává smrtelnou bronchopneumonii. Střevní forma vznikající po požití infikovaného masa a provázená krvavými průjmy je u člověka vzácná. Septická forma vzniká z předešlých, infekce postupuje do lymfatických uzlin a do krevního oběhu. Vyvolává vysokou horečku, třesavku, koliky, krvácení do kůže. Bacil je velmi vnímavý vůči penicilinu, širokospektrým ATB a sulfonamidům. Gonorrhoea – kapavka. Pohlavně přenosná infekce sliznic, později napadající celé pohlavní orgány způsobená aerobní G- bakterií Neisseria gonorrhoea. Velmi malá rezistence vůči vnějším vlivům, obtížná kultivovatelnost (proto prakticky nehrozí přenos jinak než sexem). Nákaza se projevuje hnisavým výtokem. V případě komplikací může dojít k průniku do krevního řečiště, pak napadá srdce, mozek a klouby. Bakterie se již adaptovala na sulfonamidy, proto je třeba ji léčit penicilinem, na který reaguje obvykle velmi dobře (pokud náhodou není již také rezistentní, v tom případě nastupuje tetracyklin). Blenorrhoea je infekce kapavky z porodních cest nakažené matky na oči novorozených dětí. Kdysi častý důvod slepoty, dnes každé dítě ihned po porodu projde tzv. credéizací, kdy je do spojivkového vaku novorozence vkápnuto několik kapek 2% roztoku dusičnanu stříbrného. Cholera. Oblíbená zábava našich pradědečků je stále s námi. Způsobuje ji aerobní bakterie Vibrio cholerae, která se šíří vodou kontaminovanou stolicí nemocných, nebo infikovanými potravinami. Nákaza se projevuje velmi rychle, během několika hodin účinek enterotoxinu vyvolá vodnatý průjem plný vloček hlenu, současně také zvrácení. Vibria jsou snadno ničena žaludeční šťávou, proto jsou nejvíce ohroženy osoby se sníženou kyselostí žaludku. Organismus se obvykle vibrií zbaví sám, pomůže mu tetracyklin. Důležité je nahradit obrovské ztráty vody a solí! Nejdůležitější je ovšem prevence – důsledná hygiena a bezpečný zdroj čisté vody. Mor. Nenáročná, ale citlivá G- bakterie Yersinia pestis se ráda vyskytuje v divoce žijících hlodavcích, na člověka přechází pomocí blechy morové nebo blechy obecné. Při 55°C umírá již po 5 minutách, vysycháním do dvou dnů. Sluneční záření ji také spolehlivě zabíjí. Může však přežít několik týdnů v zaschlých výkalech blechy. Dýmějový mor začíná náhle, vysokými teplotami a masivním zduřením regionálních lymfatických uzlin (třísla a podpaží). Plicní mor se projevuje rezavě zbarveným sputem, postižený vykašlává vysoce infekční kapénky! Lékem je streptomycin. Dyzentérie – bacilární úplavice. Způsobovaná G- bakteriemi rodu Shigella, které endotoxinem destruují 21

Templářský řád Vaultu šílené brahmíny buňky střevního epitelu. Jde o typické onemocnění špinavých rukou s maximem výskytu v létě a začátkem podzimu. Zdrojem infekce je nemocný nebo rekonvalescent i několik týdnů po odeznění nemoci. Přenos dotekem, kontaminovanou potravou či vodou, popř. mouchami. Velmi snadno přenosné onemocnění. Běžné desinfekční prostředky jsou dostatečně účinné. Způsobují zvýšenou teplotu, bolestivé nucení na stolici, častou stolici s hlenem či krví. Léčí se Endiformem či Endiaronem. Břišní tyfus. Infekce Salmonella typhi abdominalis. Zdrojem jsou pouze nemocní nebo bacilonosiči – člověk může být nosičem od překonání infekce po celý život. Salmonely pronikají zažívacím traktem do celého těla. Vyvolávají bolesti hlavy a zvýšené teploty. Léčí se ampicilinem, jehož lze použít i k sanaci nosičů. Salmonely zooantropogenní způsobují salmonelózy. Přenáší se ze zvířete na člověka infikovaným masem nebo nástroji pro zpracovávání potravy, následně pak tepelně nedostatečně zpracovanými potravinami. Inkubační doba je několik hodin. Projevuje se průjmy, zvracením, zvýšenou teplotou, lokálně je postiženo pouze tenké střevo, velmi zřídka dojde k průniku do organismu. Střevní forma obvykle brzy odezní sama, nasazení antibiotik nepomáhá. Je možno použít střevní desinfekci. V případě těžkých projevů celkové formy je vhodným ATB chloramfenikol a ampicilin. Pertussis – dávivý kašel. Infekce dýchacích cest dětí bakterií Bordetella pertussis je v současnosti držena na uzdě očkováním. Dlouhotrvající a vysilující kašel se zvracením, často smrtelné onemocnění. Přenos kapénkou nebo kontaktem. Léčba chloramfenikolem v prvních dvou týdnech choroby, jinak neúspěšná (poškození je již příliš velké). Tuberkulóza – TBC. Infekce Mycobacterium tuberculosis. Jde o obligátně aerobní G- značně odolnou mrchu. V prachu vydrží vitální i 10 dnů, na povrchu předmětů až několik měsíců. Spolehlivě ji ničí teplo, pasterizace mléka je dostačující. Z desinfekcí působí jen některé, např. lysol nebo Orthosan BF 12. Bakterie nejčastěji infikují organismus dýchacími cestami, popřípadě trávicím traktem. Napadají primárně plíce, kde vytvářejí zánět, jenž se následně buď zajizví, nebo nekrotizuje. Po 1 – 3 měsících imunitní systém infekci obvykle zvládne, některé mikroby se však mohou dostat do krevního oběhu a v něm přežívat i řadu let. Vzniklá specifická imunita nezabrání 100% nové infekci, která již může postihnout jakýkoliv orgán. Přenos kapénkovou infekcí, kontaktem s nakaženým nebo s předmětem. Léčí se současným podáváním nejméně 3 preparátů současně, ATB v kombinaci s chemoterapeutiky. Např. streptomycin, isonikotinhydrazid a kyselina paraaminosalicylová a to po dobu 18 měsíců. Tuberkulóza se snadno přizpůsobuje antibiotikům. Ještě nedávno jí prorokovali vyhubení, leč je zde s námi stále, za což patří dík zejména Sovětskému svazu. Zásadní je oddělení nakažených od zbytku populace. Příjice – syfilis. Treponema pallidum. Velmi málo odolná, citlivá na kyslík a teploty nad 42°C, snáší mrazy. Pohlavní nemoc přenosná jen z člověka na člověka. V místě infekce se vytváří vřed, jenž se následně zdánlivě hojí. Po několika týdnech latence postihuje kůži a různé orgány. Následuje třetí fáze, velmi různorodá. Nevzniká imunita. Terapie je jasná - penicilin. Chřipka (virová nákaza) – Tahle svině je pořádně přizpůsobivá, každou sezónu provede malou antigenní změnu (drift), každých circa 10 let pak své antigeny změní úplně ( tzv. antigenní shift), takže pokud člověk prodělá chřipku, nezískává na ni rezistenci. Každý rok se sejde skupina odborníků, která vytipuje nejpravděpodobnější kmeny chřipky pro následující sezónu a podle toho se pak očkuje. 10letý cyklus jim to ovšem poněkud ztěžuje, stejně tak znovuobjevování kmenů pokládaných za vyhynulé (např. španělská chřipka uvolňující se z doposud zmrzlých těl obětí vlivem změny počasí). 22

Templářský řád Vaultu šílené brahmíny Inkubace trvá 1-2 dny, projevy nákazy mají náhlý začátek (což je specifikum, které třeba obyčejná angína postrádá), typická je vysoká teplota, bolesti kloubů, malátnost, nechutenství. Zdrojem onemocnění je nakažený člověk, přenáší se vzduchem, kapénkami. Léčí se tak, že se nemocný drží aspoň sedm dní v klidu. Následují dva týdny rekonvalescence, během kterých hrozí návrat onemocnění (obvykle těžší formy, s fatálními následky – virový zápal plic apod.). Protože jde o virózu, léčba antibiotiky nemá význam. Symptomy pomůže zmírnit celá řádka nabízených léků, od Paralenu po Coldrex (účinnou látkou je paracetamol). Chřipka je metla, která za rok zabila víc lidí, než celá Druhá světová válka, snadno se šíří, ještě snadněji přizpůsobuje. Antitoxická séra: Sérum je krev zbavená tělísek a koagulačních bílkovin – vlastně to, co zbude po sražení krve. Mimo jiné je zde přítomný komplex specifických protilátek, které si tělo nachystalo. Protože zde nejsou koagulační faktory ani buňky, nehrozí nekompatibilita krevních skupin a je možno sérum darovat od kohokoliv komukoliv. V případě, že je tělo napadeno toxinem, vůči němuž se nestíhá bránit, je jedinou šancí dodat mu antitoxin jiného člověka. Používá se směs namíchaná z mnoha dárců, která tak obvykle obsáhne všechny subverze antitoxinů. - proti tetanu: globulinum antitetanicum, Teglod, Tegloc - proti záškrtu: g. antidiphetericum, Diglod - proti plynaté sněti: g. antigangraenosum, Gasea - proti botulinu: g. antibotulinicum, Bosea - proti stafylokokům: g. antistaphylococcicum, Stasea - proti zmijímu ušktnutí: g. antiviperinum Lidské globuliny pro pasivní imunizaci : imunoglobulinum humanum normale, Norga, Ivega – protilátky proti všem běžným infekcím.

23


VIII. Civilní ochrana a zbraně hromadného ničení Obor na pomezi léčení a hygieny.

1. Prostředky civilní ochrany Civilní ochraně dnes není přikládán velký význam a jako jednotná organizace již ani neexistuje. Ochrana civilního obyvatelstva je úkolem Integrovaného záchranného systému, kterému v případě NBC nebezpečí asistuje Armáda ČR. Ochrana života a zdraví občana je však v každém případě především jeho povinnost. Velká část ochranných prostředků je zhotovitelná improvizací z běžných materiálů. Něco nám zde zůstalo jako dědictví po Civilní ochraně z dob komunismu [VIII-1] a po ČSLA a dnes je docela levně k sehnání po armyshopech a na Aukru. Konečně díky miléniovému memu jsou na trhu k dostání také různá udělátka nově vyrobená a nově navržená. Termoinologický slovník je k přečtení na URL [VIII-2]. 1.1. Desinfekční prostředky       

Chloramin B je univerzální desinfekce. Jód (BETADIN) slouží k desinfekci vody či pokožky (jen 3-4 kapky na 1 l vody) Manganistan draselný rovněž desinfikuje vodu či pokožku, zvlášť účinný je proti plísním. Phar-X, Sagen jsou další desinfikátory pitné vody. Savo, neboli chlornan sodný, celkem spolehlivě zabije většinu bakterií a virů. Ajatin, roztok k obecné desinfekci. DIKACID nebo AquaSteril 1.2. Prostředky pro dekontaminaci a antidota proti otravným chemickým látkám

  

    

Aktivní uhlí (Carbo medicinalis), obchodní název Carbosorb®, živočišné uhlí apod. Slouží k absorpci polknutých jedovatých látek. K dostání v lékárnách za circa 50 Kč. Amylnitrid při cyanóze vytěsňuje z krve oxid uhelnatý. Atropin neutralizuje nervově paralytické jedy. Ve větších dávkách to je ovšem jed.

Co sa tyka toho atropinu (sulfatu atropinu) tak islo o davku cca 2mg v 2ml roztoku (po 10-30 minutách), malo sa to aplikovat uz pri mioze, co je jeden z uplne prvych priznakoch zasiahnutia NPL. Taktiez sa atropinovali ludia ktori vstupovali do kont. priestoru…skratka ta davka nebola nejak silna aby cloveka zabila napr. pri nahodnom podani. Samozrejme pri silnom zasiahnuti NPL sa tiez mozu pouzit 2 az 3 davky na okamzitu pomoc. O …a vzdy ak takehoto cloveka dostanete do nemocnice ziveho, treba lekara upovedomit kolko davok a coho dostal.

\(uživatel Mirec http://survive-ability.blueforum.cz/2705/tema/2682/strana/5/ Čpavek a čpavková voda odmořují Sarin a Yperit (ale pomalu). Natriumthiosulfát neutralizuje Yperit. Hydroxid sodný ve vodném roztoku slouží jako univerzální odmořovadlo (ve větší koncentraci je to žíravina). PANPAL – profylaxe proti nervově paralytickým látkám GAI a COMBOPEN 1.3. Ochranné prostředky

 

Maska M-10, filtry použijte z dodávky do Zálivu. Pláštěnka JP-75, tedy známý atombordel, včetně návleků a rukavic stojí kolem 30 Kč. 24

Templářský řád Vaultu šílené brahmíny    

Lepící páska slouží k utěsnění oken a dveří. Igelitové sáčky – igelit, ne mikroten – o obsahu circa 10 litrů se hodí coby nádoby na vodu a obal na zamořené věci. Mechanický vodní filtr, například Katadyn, nebo Watermate s vložkou RF01 (vyčistí až 400 l vody). Dodává ENVIROmarket. Drcené dřevěné uhlí může sloužit jako nouzový filtr vody. 1.4. Sestavy CO, ČSLA, AČR a další





IPB-80 – Individuální Protichemický Balíček vzor 80 představuje komplet pro odmoření jedné osoby (a osobní zbraně) používaný v ČSLA. Ačkoliv AČR papírově tento prostředek stále používá, málokterý voják jej viděl. V bakelitovém pouzdře je schováno několik tampónů a hlinka (DESPRACH), která má asi na sebe vázat kapénky bojové chemické látky. Kromě návodu je zde také malý kousek mýdla obsahující komplexon, desinfekci na bázi peroxidu vodíku. ZPJ-80 – Zdravotnický Prostředek ochrany Jednotlivce vzor 80 je vylepšená verze IPB používaná v civilním sektoru. Obsahuje následující komponenty: • plastovou lahvičku s DESPRACHem – odmořovadlem kůže; • plastovou lahvičku s oční vodou, kterou je možné použít i k oplachu popálenin; • skleněnou ampulku s tabletkami DIKACIDu (desinfekce vody); • Autoinjektory Astra, GAI (měly by obsahovat atropin a obidoxim proti nervově paralytickým látkám [VIII-3]); • tampóny pro roztírání DESPRACHu nebo oční vody; • mýdlo pro následné omytí místa ošetřeného DESPRACHem; • návod. Vše je uloženo v bílé plastové krabičce o rozměrech 134 x 100 x 55 mm. 1.5. Přístrojové vybavení

   

CHP – 71 je chemický průkazník otravných látek. Sada za 500 Kč. DETEHIT – průkazník nervově paralytických látek EDOS je osobní dozimetr pro zjištění kumulované dávky ozáření. 350 Kč. Intenzimetr IT – 65, přenosný přístroj pro měření intenzity radiace. 200 Kč. 1.6. Pomocné prostředky

 

Fruktóza, tzn. hroznový cukr, to je rychlá dodávka energie v čase nouze. Širokospektrální anibiotika – penicilinová řada a podobně, jsou částečně účinné proti některým bakteriologickým zbraním, ovšem k dostání jsou jen na předpis.

2. Postupy civilní ochrany 2.1. Chování civilisty v případě mimořádné události 2.2. Dekontaminace radioaktivního spadu Kontaminované lidi co nejdřív dostat ze zamořeného prostoru a svléknout. Odložený oděv se uloží do plastikových pytlů opatřených jmenovkou (důležité pro pozdější měření). Dekontaminační pracovníci se musí chránit před kontaminací (zástěry, pokrývky hlavy, respirátory, gumové rukavice). 25


Základním prostředkem dekontaminace je voda a šampón nebo kyselé mýdlo (běžné alkalické mýdlo je nevhodné), opatrně i měkký kartáč. Napřed se umývají ruce a předloktí, nakonec obličej. Dále důkladně vysmrkat, vypláchnout ústa, popřípadě podat projímadlo. 2.3. Dekontaminace zasažení chemickou látkou Slzný plynPro zmírnění subjektivních obtíží je vhodný výplach očí (popřípadě nosní a ústní dutiny) 1 2% roztokem hydrogenuhličitanu sodného (bikarbonátu), borovou vodou nebo dostatkem čisté vody. http://zsf.sirdik.org/kapitola5/5-2-1-drazdive-a-zneschopnujici-latky

26


IX. Skutečnost – strava a hygiena 1. Strava – živiny, energie, minerály a vitamíny (potřeby, zdroje a použití) Vyvážená strava je pro dlouhý pobyt v bojové zóně nezbytná. Krátkodobě si tělo poslouží ze svých zásob, ale čím déle jsme odtržení od pestré stravy, tím jsou následky fatálnější. Pro inspiraci uvádím tabulku energetických hodnot in potentio, tzn. neuvažujeme skutečnou využitelnost této energie tělem: 1 g tuků dá 38 kJ, sacharidů 17 kJ, bílkovin rovněž 17 kJ, zato gram alkoholu obsahuje až 29 kJ (s čímž si dobře hraje pan Kulhánek v knize Stroncium :-) ). V průměrném buřtu je tak 2% masa – to je 2 kg masa na každý metrický cent (100 kg) buřtu! Jestli si chcete užít masa v puse, je lepší se věnovat orálnímu sexu než kupovat párky po padesáti korunách za kilo. (Je to i výživnější, afghánské prostitutky žijí kolikrát jen ze spermatu a rozinek.)

1.1. Minerály Vápník – Calcium Pro pokrytí potřeby Ca je třeba dodat denně 1200 mg, to je asi 1 litr mléka nebo 10 dkg sýru Eidam (30%). Vápník je potřebný pro srážení krve (koagulační faktor #4) a pro regeneraci svalových vláken po stahu. Tělo si ho může vzít poměrně velké množství ze zásoby v kostech, ovšem za cenu snížení jejich pevnosti. Nedostatek vápníku se projevuje mravenčením, závratí a slabostí. Po podání ve vodě rozpuštěného vápníku příznaky ustupují během minuty. Vápník můžeme získat z vápenatých vod, minerálek, nebo z mléka a mléčných výrobků. Kalciová injekce slouží jako univerzální protilátka proti živočišným jedům. Iška: Připojila bych, že u nedostatku nastávají křeče bez uvolňovací fáze (ta bývá u epilepsie) a podle toho to poznáš a takovou zajímavost, že nadbytkem vápníku bývají postiženy často děti kvůli tomu, že mají starostlivé matky a ty je předávkují vit. D, který způsobuje zvýšenou resorpci Ca ze střeva. Tudíž nic se nemá přehánět.

Sodík – Natrium V běžném životě ve Střední Evropě vůbec nepotřebujeme solit naše jídlo – je to jen kulturní zvyk. Všechen potřebný sodík dostaneme z obyčejné vody. V případě, že konáme značnou fyzickou námahu v teple a mnoho se potíme, můžeme vylučovat příliš mnoho Na a pak se doporučuje doplnit jej minerálními vodami. V poušti je zvykem v nouzových, namáhavých situacích sníst spolu s vodou také špetku soli právě pro doplnění sodíku. Natrium je důležité pro přenos nervových signálů – umožňuje vytvořit elektrochemický potenciál, což je základní proces, na kterém funguje život. Při nedostatku Na přijdou křeče, takzvaný hyponatrémický šok (hypo = málo, natrium=sodík, tedy šok z nedostatku sodíku). Také tento prvek si ukládáme v kostech. V případě stresu tělo produkuje hormony podporující vstřebávání sodíku z primární moči. Dusík – Nitrogenium Dusík je velmi častým limitujícím faktorem, a proto se u něj rozpovídáme. Rostliny i živočichové jej potřebují především k tvorbě dusíkatých bází aminokyselin a následné stavbě buněk a svalů. Organismus bez dusíku je zakrslý, vybledlý, slabý chudáček. Naopak nadbytek dusíku v rostlinách se projevuje velkými listy a sytě zelenou barvou (srovnej salát v Tescu a na zahrádce). Dusík přijímáme v organické formě jako bílkoviny (nebo už rovnou celé AMK), jednodušším formám je záhodno se vyhýbat. Kdo pijete minerálky, víte, že kojenecká voda obsahuje podstatně méně dusičnanů, neboť kojenci jsou na to echt hákliví.

S extrémním nadbytkem bílkovin, potažmo dusíku, se potýkají chemičtí kulturisti, kteří se ládují bobulemi v bláhové víře v rychlý nárůst svalové hmoty. Přitom si jen huntují organismus, který musí přednostně odbourávat bílkoviny a AMK, což v důsledku vede k vyčerpání některých vitamínů a minerálů, přetížení ledvin a jater, zhoršení kvality krve a celkovému rychlému opotřebení organismu.

Nadbytek dusíku je vylučován ve formě močoviny. Dlouhodobý nedostatek bílkovin ve stravě 27


vede k odbourávání svalstva a uvolňování potřebných AMK z něho, postupně, po strávení kosterní svaloviny, přicházejí na řadu životně důležité orgány a organismus zkolabuje na selhání některého z nich (pokud to již dřív nezabalil z nedostatku něčeho jiného nebo po napadení něčím živějším). Tento kritický nedostatek se u lidí projevuje zejména výrazně nafouknutým břichem spojeným s vyzáblostí zbytku těla. To obrovské břicho hladovějících černoušků je veliký otok, bílkoviny totiž udržují osmotický potenciál krve, a když jich je málo, voda z krve difunduje do tkání... Hlavním zdrojem dusíku pro nás je maso. Vegetariáni jsou odkázáni na bobovité rostliny – fazole, hrách, sóju atp. Ty jsou docela dobrou náhražkou, ale není radno vynechat maso v období těhotenství. V přírodě pouze rostliny bobovité a olše dokáží vázat do organické hmoty anorganický plynný dusík, N2. Je to proto, že na kořenech hostí symbiotické nitrifikační bakterie. Mnoho dusíku se do vzduchu dostalo lidskou činností a dnes je dusík ve formě kyseliny dusičné vážnější problém než spad kyseliny sírové – kyselých dešťů se jen tak nezbavíme. Dusík podporuje růst tzv. nitrofilní vegetace, například kopřiv nebo bezu černého, proto na místě dávných vesnic a hospodářských stavení dnes roste tolik kopřiv. Spad dusíku dnes činí mezi 50 a 300 kilogramy na hektar za rok.

Draslík – Kalium Druhá složka transmembránových pump, mnohem účinnější než sodík (elektrochemický potenciál je větší, ale opačný). Se sodíkem a draslíkem je to jako s houpačkou, když je moc jednoho, je málo druhého, a aby to fungovalo – abychom mohli žít – musí extrémně složitý systém udržovat rovnováhu. Draslík je docela důležitý pro rostliny, vlastně je opravdu hodně důležitý, takže kdybych jej nutně potřeboval ve větším množství, zkusil bych popel (V Lovcích kožešin si tím solili jídlo :-) ) Nadměrný přísun draslíku vede k životu nebezpečným křečím. Občas se to stane hospodářským zvířatům paseným na draslíkem bohatých loukách – ovce je schopná ze sebe v křečích vytlačit vlastní střeva a zemřít ve strašlivých bolestech. Nedostatečný příjem K je opravdu výjimečný, hrozí u hladovky a anorexie.

Železo – Ferrum Pro okysličování organismů větších než prst je zapotřebí speciální molekula (která se, jak se zdá, původně vyvinula jako ochrana před jedovatým kyslíkem). Když je v jejím jádru měď, je krev modrá (měkkýši a Vulkánci), když tam je železo, je červená a pak molekulu nazýváme hemoglobin. Musí jít ovšem o dvojmocné železo (Fe2+), trojmocné nedokážeme využít (naopak mnohé jedy toho dokáží zneužít). Když nemáme železo, udusíme se, protože naše erytrocyty (červené krvinky) nedokáží přenášet kyslík. Naštěstí kytky řeší podobný problém (ony potřebují Fe pro syntézu chlorofylu), takže stačí jíst listovou zeleninu. 1.2. Vitamíny rozpustné v tucích Vitaminy skupiny A,D,E,K, vtipně nazývané také „skupina RDEL“ - stará slovní hříčka... Tyto vitamíny jsou rozpustné v tucích. Takže je najdete v rybím tuku! Mňamka! A Potřebný pro syntézu rhodopsinu, zrakového barviva. Nedostatek snižuje naši schopnost vidět ve tmě. A proč je mrkvička dobrá na zrak? Protože Britové za války nemohli říct tisku, že Němce sestřelují v noci podle supermoderních radarů, tak si vymysleli historku o tom, že piloti RAF jedí mnoho mrkve! Což neznamená, že mrkev není důležitá. Vitamín A se koncentruje tam, kde je tuku nejvíc, tzn. v játrech, odkud se také dobývá rybí tuk. Játra žraloků jsou obrovská, neboť fungují jako hydrostatický orgán, jsou velmi tučná, velmi vitaminózní. Ještě hůř je na tom koncový článek potravinové pyramidy – polární medvěd. Jeho játra jsou tak napuštěná vitamínem A, že jejich konzumace může vést (stejně jako u žraločích) k 28


předávkování, v extrémních případech prý i ke smrti. D Opět oblíbený rybí vitamín. My sami si jej dokážeme syntetizovat jen po vystavení pokožky UV záření, takže minimálně na 10 minut denně prostě musíme vystavit svou pokožku venkovnímu světlu (Neumíte to odhadnout? Stačí, když každý den půjdete do školy/práce/obchodu a zpátky, pro nachytání dostatečné dávky stačí mít holé ruce a obličej.) Nebo jíst ty mořské ryby. Vitamín D řídí hlavně stavbu kostí (a vyplavování Ca), při jeho nedostatku během růstu si užijete křivice. K Vitamín důležitý pro srážení krve. 1.3. Vitamíny rozpustné ve vodě Těmi se nemůžeme předávkovat, neboť při přebytku odtékají s močí. Komplex vitamínu B Nachází se v kvasinkách – droždí, pivo, chleba atp. Bez vitamínu B se vám nebude lesknout srst a budou po vás lozit klíšťata, to je tak vše, co o tom můžu z hlavy říct. Ten pokus s klíšťaty se dělal na jedné botanické pařbě, jako nejúčinnější se ukázala dávka osmi piv (případně 5 piv 2-3 dny před začátkem akce a pak už udržovat hladinku 3 kousky v průběhu každého dne až do skončení akce - recept by Grulich, Podyjí 2005 in verb.) :-)

C – kyselina askorbová Bezva věc, podle reklam v TV je to skoro všemocný lék na vše. Fakt je ten, že jde o redukční činidlo, které brání superoxidům dělat v organismu paseku (Co je to superoxid... hele, představte si jezuitu s kulometem na srazu čarodějnic, jo?). Superoxidy jsou nezbytné, ale když je necháme potulovat se volně po těle, způsobují díry do buněk, mutace a tak podobně. Ve zvýšené míře se superoxidy tvoří při nemoci, při stresu, při pobytu v nezdravém, zamořeném prostředí a při kouření (fakt je ten, že při kouření je dehet a močovina váš poslední problém). Vitamín C je zmákne levou zadní, ochrání naše membrány, jen ho potřebujeme docela dost. Lidé a morčata jsou totiž jediní savci, kteří si nedokáží C syntetizovat sami (trapas, že?). Největším zdrojem vitamínu C u nás jsou šípky, obecně se však vyskytuje ve všech plodech a zásobních orgánech rostlin. (Proč? No aby nehnily! Vitamín C ochrání i rostlinné buňky.) Asi nejvíc céčka do sebe dostaneme z brambor, kde ho je nevíce ve slupce – proto je dneska in vařit brambory ve slupce (taky je to pohodlnější). Vitamín C při styku se vzduchem nebo železem rychle oxiduje, proto se také brambory vaří pod pokličkou a Tescoma nabízí na přípravu zeleniny keramické nože. Nedostatek vitamínu C se projevuje řídnutím vaziva – vikláním a posléze vypadáváním zubů. Tato avitaminóza se nazývá kurděje a kdysi (před vynálezem kiwi) to byl častý problém mnoha námořníků. A víte, jak vzniklo slovo „vitamín“? Jistě, od slova „vita“ = „život“. Vitamíny jsou látky nutné pro život. Jde o enzymy, které v metabolismu fungují jako katalyzátory chemických reakcí. Tyto reakce by bez vitamínů probíhaly obtížně, nebo vůbec, což by se tělu stalo dříve či později osudným. Stále ještě není tak úplně jasné, zda laboratorně syntetizované vitamíny jsou stejně účinné, jako ty přírodní – zdá se, že v komplexu tolika molekul záleží i na jiných věcech, než je přesně okopírované chemické složení. Prostě ovoce je jistota, tabletka je nouzové řešení.

1.4. Houby Houby jsou zatraceně odolné organismy a jejich plodnice přežijí kde co. Pro nás mají význam 29


hlavně co se týče zaplnění žaludku, ale kromě chitinu v nich najdeme mnoho minerálních látek a enzymů, z nichž některé nám pomůžou a jiné uškodí. Některé houby rostou i v zimě. Houby jsou známé tím, že do svých plodnic ukládají hafo těžkých kovů a radioaktivních izotopů. Tepelnou úpravou se ztrácí až 70 % rtuti z hub. V sušených houbách se obsah rtuti nemění ani po letech. Při podezření na radioaktivní spad se doporučuje opakovaně namáčet houby do roztoku kuchyňské soli, a to na dobu 20 minut, a opakovat dvakrát. Obsah cesia se tak sníží až o 85-88 %. Pravidelní konzumenti hub by neměli jíst žampióny nebo z nich odstraňovat výtrusorodou vrstvu. Houby saprofytní (žijící rozkladem mrtvé organické hmoty) mají vyšší akumulační schopnost než houby mykorrhizní (žijící v symbióze s rostlinou). Nejvíce cizorodých látek akumulují tyto jedlé houby: bedla (Lepiota sp.), žampion (Agaricus sp.), pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum) a čirůvka fialová (Lepista nuda). Schopnost přijímat těžké kovy je u hub značná a je vysoká prakticky u všech jedlých druhů. Proto nemohu konzumaci plodnic hub po jakékoliv katastrofě doporučit. Pokud už se rozhodne houby jíst, sežeňte si k tomu patřičnou literaturu a nejezte houby, které stoprocentně neurčíte. Nemyslete si, že to, co ožrali slimáci, může jíst i člověk!! Metabolismus bezobratlých umožňuje schroustat i muchomůrku zelenou. Houby z rodu hřibů jsou většinou snadno poznatelné, ale i mnoho hřibů je nejedlých nebo dokonce jedovatých. Poznáte je podle toho, že po nakrojení modrají (hlavně hřib satan, ale někdy i koloděj a kovář), avšak tyto jedy jsou termolabilní a rozkládají se dlouhým (30-45 min) varem. Poznámka Viky: Neplatí to ovšem vice versa, všechny modrající hřiby nejsou jedovaté. Poznámka chekotay: Jedovaté nebo nejedelé, když to modrá, je lepší to pro sichr povařit.

Při podezření na otravu houbami je třeba vyvolat zvracení, následně pak dodat hodně tekutin a v žádném případě ne alkohol! Také prý pomáhají vitaminy B-komplexu. Samozřejmě co nejdřív k lékaři, s sebou vezměte vzorky pozřených hub, nebo aspoň zvratky. Plísně jsou také houby, a často silně jedovaté (hlavně aflatoxiny). Odstranění plísně z povrchu napadené potraviny nepomůže, neboť houba vylučuje mykotoxiny do substrátu a samotné plodnice (ten šedivý povlak) jsou jen příslovečnou špičkou plísňového ledovce. Kompot s plísní na povrchu je nejspíš již toxický celý a těchto jedů není možno se zbavit. Často se nad plesnivým chlebem ušklíbáme „To je přece penicilín, to nemůže škodit.“ To je blbost. Plísně rodu Penicillium obsahují karcinogenní patulin a kyselinu penicilovou. Mimochodem, antibiotikum produkuje jen jeden z cca 15 druhů. Aflatoxiny a trichotheceny byly v USA zkoušeny jako biologické zbraně. Námel je sklerocium (pevná „plodnice“) mikroskopické houby Claviceps purpurea. Tato houba parazituje na trávách, kde způsobuje přeměnění obilek v sklerocium. (Poznámka chekotay: IMHO je vinen celý rod, ne jen C. purpurea.)

Námel je tmavý, černofialový útvar tvarově podobný okolním zrnům, ale výrazně větší, a je až po strop narvaný klaviny a deriváty kyseliny lysergové. V současnosti je v Evropě výskyt námelu na potravinářském obilí prakticky eliminován, ale v historii se mrtví počítali na desetitisíce. Otrava se projevuje dvěma způsoby: a) sněťový ergotismus – vazokonstrikce vede k odumírání tkání, podobně jako u omrzlin. Následuje bakteriální infekce a sněť. Počátečním příznakem je pocit horka v končetinách. b) konvulzivní ergotismus – když se k a) přidá ještě nedostatek vitamínu A, dojde k obrně sympatického nervstva, což vede ke křečím, halucinacím a degeneraci míchy. Smrt nastává po obrně dýchacích cest.

30


2. Socioetologická pravidla v rizikových situacích – pravidla chování 2.1. Proč nejíst lidi? Aneb malá lekce z hygieny (#1) Každý správný postapo trhák obsahuje kanibaly, jen aby ukázal, jak moc dokáže lidstvo zdivočet. Ve skutečnosti to s lidským masem není tak slavné. Pokud mohu hádat, dával bych mu podobnou chuť a strukturu, jako vepřovému (poznámka Viky: konina je prý podobnější, minimálně chutí). Pochybuju že by bylo nějak extra chutné nebo mělo nějaké magické schopnosti, ale o tom by možná měl poreferovat Reinar, který si ušmikl kousek prstu a vlastně nám nikdy neřekl, co s ním udělal (proto má na fotkách ze Zdivočelé země ovázanou ruku!) Fakt je ten, že mu (masu, ne Reinarovi) byly magické vlastnosti přisuzovány a kanibalismus se docela často praktikoval při nejrůznějších obřadech. Na Nové Guinei každopádně dodnes žije primitivní kmen, který v rámci přijímání chlapců mezi dospělé vyžaduje snězení koktejlu z mozku mrtvého dědka. Až na to, že nikoho nezabíjejí a poslouží si mrtvolou. V současnosti celý kmen funguje na ženách a dětech, neboť dospělí chlapi si navzájem neustále rituálně předávají infekční degenerativní mozkovou chorobu, která z nich do dvaceti let spolehlivě udělá blbečky a zabije je – jen aby mohly být jejich tkáně obřadně snězeny nějakým mladíkem, jenž se tak infikuje a zmagoří. Je to skvělý kolotoč a antropologové (a parazitologové) z celého světa se na to jezdí dívat, což je asi dobře, protože nebýt chlapů zvenčí, tak by ten kmen snad vyhynul :-) . Fakt je ten, že naše těla si vytvořila docela brutální obranný systém, který dokáže zlikvidovat téměř cokoli. Nemyslete si, že když nejste nemocní, nejsou kolem vás patogeny. S každým polibkem vaší ženy se do vás dostanou zárodky průměrně dvanácti zcela nových chorob, což paradoxně způsobuje, že zamilovaní lidé jsou zdravější – jejich imunitní systém je nabuzený neustálými „očkováními“. Každopádně, když se jakákoliv biologická substance setká s buňkou imunitního systému, je „požádána o pas“ - na jejím povrchu se musí nacházet patřičné antigeny – zkrátka musí mít kompatibilní HLA. Pokud nemá HLA, je okamžitě zahájena obranná reakce a částice je zlikvidována, nebo zacystována (když je velká). Pokud má špatné HLA, opět se zahájí protiútok, ale vedou jej jiné jednotky. (V prvním případě, kdy se jedná o nečistoty, udeří monocyty – makrofágové, ve druhém případě lymfocyty a specifické protilátky). Existují nemoci, které dokáží zfalšovat HLA – to jsou metly. Proti nim se nedokážeme bránit nijak jinak, než apoptózou (buněčnou sebevraždou), ale když se množí příliš rychle... Mezi tyto nákazy patří HIV (tuším od verze -B a následující). Jak vidíte, jde o boj. Útočníci se neustále snaží adaptovat, chtějí napadnout co nejvíce hostitelů, zatímco hostitelé vytvářejí stále složitější a složitější obranné systémy. Říká se tomu efekt Červené královny a když o tom řeknete evolučnímu ekologovi, tak se udělá (poznámka Viky: jo! :P). Boj totiž nemá jasného vítěze. V současnosti (tzn. v uplynulých pár milionech let) se mnozí paraziti dokázali dostat přes úplně všechny překážky a dokáží zasáhnout určitého hostitele naprosto přesně, neboť jsou vysoce specializovaní – ale tato specializace si vybrala svou daň, tito specialisté nemohou udeřit nikde jinde, než na druh, na který jsou připraveni. Proto máme škrkavku psí a škrkavku lidskou. Za I. WW dokonce měli Francouzi a Němci rozdílné druhy blech! Jenže hostitelé s útočníky vy****li tím, že se rozvětvili, zvětšili množství typů. Nemoc, která spolehlivě zabije psa, pro kočku nepředstavuje nejmenší nebezpečí. Má to ovšem jeden háček – čím blíž k sobě mají dva druhy, tím větší je šance, že se paraziti jednoho druhu přizpůsobí tomu druhému. Proto nesmí muslimové a židi jíst vepřové. Není v tom nic divného ani hloupého, prostě v době, kdy byla psána Bible, nebyly známy způsoby, jak vyloučit přesun parazitů z pašíka na jeho vrahy. Dnes na maso blikneme tvrdým zářením a pak ho mrskneme do tlakáče na 31


dvě hodiny, a to obvykle docela stačí, ale tehdy se každý vepřožrout vystavoval invazi svalovců stočených a bůh ví jaké hnusné verbeže vůbec. Dnes upravujeme prasečí genom tak, aby zvíře pěstovalo orgány pro lidi – tak tenká je bariéra mezi našimi druhy... Ovšem mezi lidmi tato bariéra takřka neexistuje, a překonat její náznak není těžké. Když sníte člověka, dostanete jeho kompletní sadu parazitů a věřte tomu, že to nebude krátký seznam! Každý z nás toho nasbírá za svůj život tolik, že jen neustále bojující imunitní systém nás dělí od potupné smrti sežrání zaživa. (Obzvláště varuji před biology z Českých Budějovic, tam má každý minimálně dvě

odrůdy malárie a tasemnici k tomu! :-) ) Mimochodem, AIDS není smrtelná nemoc – lidé napadení virem HIV obvykle umírají na rýmu.

Pohřební zvyky jsou pěkná a mysteriózní věc, ale když se nad nimi zamyslíte, zjistíte, že většinou je jejich úkolem zabezpečit uklizení nebezpečného, velmi infekčního materiálu. Takže se tak chovejte taky a každou mrtvolu prošacujte tak, abyste se nedostali do styku s jejími tělesnými tekutinami. (Nekrofilie je také dobrý způsob, jak se nakazit všelijakým svinstvem.) Po prohledání se kliďte od mršiny dál, pokud nemůžete, tak ji spalte nebo zahrabte. Je mi jasné, že po Válce se budeme žrát navzájem, protože mít něco v břichu bude stát za riziko infekce, ale bude-li tu možnost se tomu vyhnout, využijte ji. Obdobně pokud budete mít na výběr z různých zdrojů masa, a nebude možnost je patřičně upravit, vyberte si něco, co je od lidí dost daleko. Pamatujte! Každý organismus s HLA blízkým vašemu je váš nepřítel! HIV máme, neboť jsme jedli šimpanze. Ebola přišla na jídelní stůl schovaná v křupavém orangutánovi. Krávy šílí proto, že jsou krmeny masokostní moučkou z jiných krav. Syfilis máme, protože si Kryštof Kolumbus nedal majzla na proradné indiánky a indiáni dostali do držky skrzevá černé neštovice schované v přikrývkách bledých tváří. Po apokalypse pravděpodobně nebude možnost maso pořádně upravit, ale pokud bude možnost, nejezte nic z nemocných zvířat, nejezte nic z lidí, a to ani zdravých, nejezte nic, co neprošlo varem. Dávejte si také pozor na to, komu podáváte ruku – cizinec přicházející zdaleka si sebou může nést pro vás cizí, smrtelnou nemoc. Také souložit s někým, kdo očividně má horečku, není nejlepší nápad, a to ani s kondomem. Dejme nemocem vědět, že nás Černá smrt něčemu naučila. 2.2. Sex a věci s ním související Jak se dělají děti už snad většina templářů pochopila. Po jaderné válce bude zapotřebí znovu zalidnit Zemi a to sebou přinese také porodní a gynekologické obtíže. Bude se jim postupně věnovat v této podkapitolce, rozhodně však nikoliv prioritně, spíš sem jen občas hodím něco, co mě zaujme. Největší pravděpodobnost úspěšného oplození je mezi 13.-18. dnem od začátku předchozí menstruace. Výtěr vaginy octem byl ve středověku oblíbený typ antikoncepce, musí se ale provést před koitem. 2.3. Proč nejíst antibiotika? Aneb malá lekce z hygieny (#2) Tohle je věc, která se netýká ani tak postnukleární budoucnosti, jako současnosti. Jak jistě víte, antibiotika objevil sir A. Flemming ve třicátých letech dvacátého století, když mu onemocněla uklízečka a on, místo aby po sobě uklidil chlívek v kuchyni, si odjel na dovolenou. Po návratu zjistil, že mu v kuchyni vládne anarchie a plíseň. Protože to byl chlapík zvídavý a neštítil se ani špinavého nádobí (vemte si z něj příklad!), pozoroval boj plísní o přežití a všiml si, že jedna z plísní si vede velmi dobře na úkor ostatních. Trvalo ještě deset let, než se Američanům podařilo vymyslet způsob, jak penicilin vyrábět ve větším množství, ale díky němu (a díky DDT) jsme po WWII nezažili hladomor&epidemie infekčních chorob. 32


Abyste pochopili, proč to dnes vypadá, že jezdec Apokalypsy jménem Mor opět sedlá svého oře, musíme zabrousit trochu hlouběji do ekologie. Tak za prvé, nejen homo homini, ale úplně každý organismus je svým bližním vlkem. Vše živé neustále navzájem bojuje v nekonečné válce, a některé organismy jsou natolik zvrhlé, že se neštítí používat chemické zbraně. Říká se tomu alelopatie. No a některé mikroskopické houby dokáží vytvářet velice účinné jedy, které jsou specificky namířené vůči jejich sousedům. Sem patří i slavný penicilin, jinak plíseň zlá a svinská. Tyhle jedy se lidé naučili z plísní získávat, v laboratořích modifikovat, vyrábět a používat pro léčebné účely. (Mluvnická poznámka: Antibiotikum je sice výraz zahrnující veškeré alelopatické chemické prostředky, ale v praxi se užívá jen pro označení chemikálií vylučovaných plísněmi.) Na deset let jsme si mysleli, že jsme za vodou, neboť penicilin hravě zvládal vše od zápalu plic po syfilis. Jenže pak najednou přestal účinkovat. Takže se nasadil ampicilin. A ten přestal fungovat za pět let. Přišel supercilin a za dva roky už byl zase tak nějak k ničemu. Ukázalo se totiž, že lidstvo naskočilo do dávno rozjetého vlaku. Tahle chemická válka mezi mikroorganismy jaksi trvá už nějaký ten miliónek let, a obě strany si vytvořily složitý aparát, jak odolat útokům těch druhých. Bakterie se dokáží neskutečně rychle přizpůsobit. Enzymatické dráhy (které ATB často napadají) mívají zálohované. Navíc si dokáží vyměňovat genetickou informaci horizontálně, pomocí plazmidů, a navíc mezidruhově – to je, jako bychom se my mohli modifikovat tím, že sníme vlas, chlup či pírko jiného organismu! Takže v populaci mikrobů stačí, aby jeden jediný přišel na to, jak se antibiotiku bránit, a záhy to umí všichni. Od teď až na věky věků! Kromě toho, když už se bakterie naučí vzdorovat jedné formě ATB, lehce se přizpůsobí i příbuzné formě. Za normálních okolností to není až takový problém. Antibiotikum je něco jako atomová puma, zdevastuje vše, co zasáhne (často i naše symbionty), a následně nastoupí pěchota v podobě našich přirozených protilátek, která dokončí úklid a zamete i s případnými rezistentními jedinci. Horší je, když pacient antibiotika nedobere (což dělám pohříchu často) – to je něco jako kdybyste místo jednoho masivního úderu házeli na nepřítele malé atomové granátky. Co se asi stane? Nepřítel si postaví hafo protiatomových krytů. Stejně tak i mikrobi musí být vyhlazeni naráz, masivně a nesmlouvavě, protože jinak se přizpůsobí. Ovšem to nejhorší je, když si člověk hltá antibiotika jako lentilky. Naše tělo je zatraceně křehce vyvážená rovnováha mezi Silami dobra, což jsou naše obranné jednotky a spojenečtí mikrobi, a Silami zla, což jsou ty mikrosvině, co nás chtějí zabít. (Pak jsou tady ještě neutrální Švýcaři, kteří jen čekají, na čí stranu se přidají.) Když do téhle války vpadne atomovka, sejme to všechny, ale Síly dobra se dokáží vzpamatovat dříve. Ovšem když začnou atomovky pršet, změní se naše tělo v mrtvou spáleninu, a to nahrává nepřátelům, neboť pokud se dokáže byť jen jediný mikrob přizpůsobit působení antibiotik, může se vydat na vítězný pochod – nebude mít žádnou konkurenci, a naše obrana bude rozsekaná našimi vlastními zbraněmi. Takže nedlouho po masivním nasazení prvních antibiotik se na Zemi objevily kmeny bakterií, které si ATB prostě nevšímaly. Zvlášť markantní to je v nemocnicích, kde jsou časté nákazy hloupými nemocemi, které jsou však rezistentní vůči všemu, co proti nim můžeme nasadit. (Jules Verne kdysi navrhoval nemocnici vždy jednou ročně spálit a postavit novou. Dnes by to bylo drahé, tak po nemocnicích běhají frajeři s plasmovými tužkami a kobaltovými zářiči.) Naštěstí se podařilo vyrobit nová antibiotika, a později nastoupila i chemoterapeutika (např. známý sulfonamid), což jsou vlastně antibiotika vyráběna úplně od základů uměle. Do výzkumu nových antibiotik se zapojil celý svět, a padesát let se nám podařilo udržet si mírný náskok před mikroby. Vždy, když se zavedlo nové ATB, fungovalo dva-tři roky, než se objevil rezistentní kmen. Jak dlouho ještě vydržíme běžet s touto lokomotivou v zádech? V současnosti je jasné, že je nutno od základů změnit strategii nasazování antibiotik. Nesmíme je používat příliš často. Nesmíme svým protivníkům dát možnost přizpůsobit se. Musíme naše 33


zbraně hromadného ničení použít jen tam, kde je to opravdu nutné, když už jde fakt o život. Musíme je nasazovat v přesných dávkách. A musíme je kombinovat, tak, aby náš úder nepřežil jediný mikrob, jenž by o tom mohl referovat ostatním. V první řadě to znamená přestat s nadužíváním antibiotik. V ČR je špatným zvykem, že když je člověk nemocný, vezme si antibiotikum. Jsou lidé, kteří naléhají na svého lékaře, aby jim ATB předepsal, a to někdy i dost nevybíravě. Nechápou, že nemoc, kterou trpí, není třeba léčit antibiotiky – a že to často ani není možné. Antibiotika působí na bakterie a plísně, nikoliv na viry! Chřipku tetracyklinem nevyléčíte, ani kdybyste se na hlavu stavěli – jenom tím poskytnete naším nepřátelům možnost se přizpůsobit. Další věcí jsou antibiotika používána ve veterinární praxi, ale i tam jsou zaváděna speciální nařízení. Takže shrnutí: Neberte antibiotika, pokud to není opravdu nutné. A když už je berete, doberte je až do konce. (Doufám, že tomuto textu rozumí laik, a že z něj odborníka nejímá hrůza. Když jsem se rozepisoval o štěpení betalaktamového kruhu, došlo mi, že jsem sám biolog v poli – a že tuhle věc píšu pro „obyčejné“ lidi :-) )

34


X. Závěr Doufám, drazí kolegové, že nikdy nebudete nuceni použít neherní informace v této rukověti obsažené. Stejně tak však doufám, že pokud se dostanete do mizérie, tak vám mnou shromážděné info pomůže.

Použitá literatura a weby Jaitnerová Ch.: Velký obrazový průvodce přírodou, KOMPASS. Kolektiv autorů (1995): Stromy, v edici Průvodce přírodou, Knižní klub, Praha Kulich J., Pigula T., Gutzerová N., Hrubý P. (2002): Bioindikace a biomonitoring aneb Jak poznat, v jakém prostředí žijeme, SEVER, Brno Ponížilová B. (2002): Lesní čarování II, druhé vydání. Rezekvítek a Lipka, Brno. Přidal S. et al. (1984): Příručka pro zdravotníky. Naše vojsko, Praha. WWW: Enspyro http://www.biolib.cz/cz/taxon/id76144/ (srpen 08) http://camelot.lfhk.cuni.cz/parazitatlas/atlas.htm (srpen 08)

http://madbrahmin.cz (červen 09) (Psychotic et LaRosse: Účinky radiace) http://www.mineralfit.cz/clanek/1865--jak-na-kliste---prevence-a-spravne-odstraneni.html (srpen 08) http://www.outdooring.cz/klistata.php (srpen 08)

http://www.sci.muni.cz/botany/mycology/ekolhub.htm (květen 08) http://www.wikipedia.org/ (listopad 08) http://www.borelioza.cz (červen 11) http://www.klistova-encefalitida.cz/ (červen 11) VIII-1: http://forum.csla.cz/blogs/csla_v_novinch_asopisech_a_zprvch/archive/2009/02/19/civilnobrana-v-ssr.aspx (červen 2011) VIII-2: http://www.mvcr.cz/clanek/pojmove-oblasti-ochrana-obyvatelstva.aspx (červen 2011) VIII-3: http://zsf.sirdik.org/kapitola5/5-2-9-nervove-paralyticke-latky (červen 2011)

Tabulka důležitých veličin Tabulka 3: Tabulka lidských fyziologických hodnot Leukocyty (bílé krvinky)

5-8 000 kusů v 1 mm3 krve

Erytrocyty (červené krvinky) 4-5 000 000 kusů v 1 mm3 krve

Tlak systolický

16-18,6 kPa

Tlak diastolický

8-10,7 kPa

Krevní destičky

200-500 000 kusů v 1 mm3 krve

Srážlivost krve

7–8 minut

Tep

60–120/min.

Teplota fyziologická

36 – 37°C

Horečka

nad 37,6°C

35


Použité zkratky a vysvětlivky některých pojmů AMK – aminokyselina. ATB – antibiotikum. Chemická látka produkovaná jedním (mikro-)organismem za účelem potlačení jiného (mikro-)organismu. Důležité léčivo. Dnes známo cca 100 druhů přírodních, polopřírodních a umělých antibiotik. Bradypsychie – pomalá duševní reakce G+, G- bakterie – způsob dělení bakterií na základě tzv. Grammova barvení. Gramm negativní bakterie se nezabarví, neboť mají dvojitou buněčnou stěnu (a proto to jsou odolnější mrchy). NPL – nervově paralytické látky

36

Templářská RUKOVĚŤ FELČARA

Recommend Documents