Tak tohle je nová redakční rada : Markéta Bačík Markéta Vozi, Stefanie Stojka Zdeňka Digi Nikola D. Nikola Bobr, od Míša Kis Anička

1

2 Tak tohle je nová redakční rada : Markéta – Bačík Markéta – Vozi, Stefanie – Stojka Zdeňka – Digi Nikola D. Nikola – Bobr, od 27. 10 Míša – Kis Anička

Slovo redakce: Tak to budete „čumět!“ Už jsme se na to těšily celý minulý rok. A teď je to tady a my nevíme, co si s tím počneme.. Ale jedno víme: Že to bude nejlepší číslo, které tady kdy bylo. A jestli né, tak sežerem chcíplou kočku. Tak to jsme si trochu zamachrovaly, ale teď po pravdě. Bude to těžké. Spoléháme na paní učitelku Klaškovou. Doufáme, že se zapojí i ostatní spolužáci a třeba i dospělci.

BÁSNIČKA – první kolektivní počin na úvodní schůzce redakce Jaro, léto, podzim, zima ve škole je vždycky príma – už nás chytá rýma. Nepůjdeme do školy budem šťastny v posteli. A ta naše Vyhlídka je jak velká přehlídka. (čeho?) Toto číslo vyjde 9. března. Titulní stranu navrhla Sabina P. Vyhrála soutěž o nejlepší titulní stranu školního časopisu. Druhý nejlepší návrh vytvořil Pavel. Ten uvidíme v příštím čísle. Za nejvíc kvalitních a zajímavých příspěvků byla na komunitě odměněna a jako nejlepší PÍSÁK vyhodnocena Majky Vozi

3

DRBKY NOVINEČKY DRBEČKY NOVINKY NOVINY ZPRÁVY ZPRÁVKY ZPRÁVIČKY DRBY

Školní rok zahájen 1. 9. 2008 a hned jsme se museli učit! Na začátku září porodila Miluška holčičku Milušku. Dostala zrušku a bydlí u tatínka a chodí občas do školy v Šumperku.Vypadá to jako idylka, ale teď už je to zase jinak.

23. 9. Dopravní hřiště s panem Luštíkem a s panem Taclem. Saša a Verča odtud utekly. 24. 9. Představení Bezpečnost silničního provozu THE ACTION – BESIP Tour 2008. Líčí pomocí multimediálních prostředků jak může noc strávená na diskotéce vyústit ve smrt nebo trvalou invaliditu při dopravní nehodě. No stálo to za to. Bylo to hodně smutné. Mladí lidé na diskotékách pijí a pak sednou za volant a my jsme viděli ty následky (utržená půlka obličeje, umírající mladí lidé) 9. 10. Praha , viz samostatná reportáž Markéty Vozi

14.10. Úřad práce v Šumperku, viz podrobnější zpráva Nikoly D. 23.10. Linoryt a tisk na tričko v Domě dětí U radnice s paní uč. Kubelovou a Klaškovou. Byla to těžká práce. Do prstu se rýpla rýdlem Markéta P a Pamela. Trička se celkem vyvedla. Černou kaňkou byly kleptománické sklony jedné nebo dvou našich spolužaček.

Po delší době byla přivezena z útěku Bětka. Sylva je prý těhotná a bude to černoušek. Viděla prý jeho foto na ultrazvuku.

5. 11. Ekologie a globální problémy, viz zápisky Markéty Bači

5.11. Slavné útěky PĚT ÚTĚKŮ ZA DEN Pan vychovatel Chytil chytil dvě útěkářky na nádraží..

Z TOHO TŘI NEÚSPĚŠNÉ.

V listopadu musel pan Ríša namontovat zámky na všechna okna. Některé holky si totiž stále hrají

BUNGI JUMPING 12. 11. Prezentace škol v Domě kultury. Multikulturní výchova Jiný kraj, jiný mrav- Vila DORIS.

4

Beseda o AIDS – vyčerpávající poučení o tom, jak se nenakazit zákeřným virem. Jednu hodinu přednáška, další hodinu naše otázky a odpovědi paní lektorky z Poradny zdraví v Šumperku. (18.11)

Po dlouhé době se 14. 11. objevila Sabina.

Poprvé sněžilo 19.11.

Ekologie a já – environmentální program ve Vile Doris

V rytmu samby – Brazílie. Další ekoprogram v kině..

4. 12. Soutěž o sestavení nejlepšího jídelníčku. Porota : dospělci v čele s p. ředitelem. Vítěz:

Prosinec – p. Klašková zakoupila africké bubny tzv, djambe (8 kusů různé velikosti ) a učí nás na ně hrát. Sama chodí do kurzu. Umíme na ně zahrát tři výškové polohy – dum , te a nejvyšší ti . Hrozně moc nás to baví. Výborně si vede Pavel a Jirka. A znovu nepříjemné věci: Žloutenka typu C a jak se nenakazit. Není to žádná sradna a nesmíme na to zapomínat. (Poradna zdraví a paní doktorka z Olomouce)

A jsou tu Vánoce a spoustu vánočního tvoření a zpívání koled. Umíme zazpívat skoro všechny!!!!!!! A HLAVNĚ ODJEZDY DOMŮ. Teda, kdo může.

Dům dětí mládeže u radnice nás znovu přijal na výtvarnou dílnu. Tentokrát jsme se učily pravý smalt a vyráběly jsme si šperky.

14.1. Ekoprogram „Dojde nám to?“ Snad jo! Když nám to tak tlučou do hlavy.

Zábavný kvíz (samostatná zpráva) 26.1.2009

29.1. VYSVĚDČENÍ. Vysvědčení bylo předáváno na celoškolní komunitě. A taky jsme se měli každý z nás sebehodnotit a říct, v čem a jak by jsme se mohli zlepšit. Některým to šlo dobře, některým hůře a někdo neřekl ani slovo. Jirka Jozefof se potloukal kolem zařízení. A taky tady něco čmajzl. Ale nevyšlo mu to.

16. – 19. 2. Zimní olympiáda v Bystřici pod Hostýnem, přesněji na Tesáku.

20. 2. Poradna zdraví nás varovala před poruchami příjmu potravin – anorexií a bulimií a dost pěkně nám vysvětlila, jak má vypadat zdravá výživa.

TAK A TADY KONČÍME A DALŠÍ ZPRÁVY V DALŠÍM ČÍSLE.

5

Když se to, o co Jak se 

zeptáme: „Jaká by měla být naše třída ?“ plno dětí se zamyslí nad vzhledem dětí ve třídě. Ale to je právě nejde. Určitě mě plno lidí chápe, co tím chci říct. A právě proto vás chci přesvědčit, že jsou důležitější vlastnosti, než jen vzhled. k sobě chovat: 

1.

Každý je svým způsobem vyjmečný, zajímavý a taky krásný. Takže není

důvod se zbytečně povyšovat.2.Ve třídě jsme si všichni stejným dílem rovni, každý bere v matematice stejnou látku, taktéž v chemií. A téměř každý je ve škole za stejným účelem – a to je NĚCO V ŽIVOTĚ DOKÁZAT, ale někteří o toto nemají zájem, přesto jsme si všichni rovní. 3. Chovej se tak, jak by sis přál/a, aby se k Tobě tak chovaly ostatní děti. Takže se podle toho všichni zařiďme. 4. Nezneužívejme slabosti těch mladších a bojácnějších a vzájemně si pomáhejme – vždycky se zkus vžít do té situace slabšího. 5. Zkusme se nad sebou a svou mluvou zamyslet, líbilo by se ti, kdyby paní učitelka přišla do vyučování a pozdravila by vás „ Čau hňupi“ nebo „Čau hovada“ , určitě by se ti to nelíbilo, to uznej. 6. Hodně se tady používá výraz: „ Co jsi na mě drzá/ý?“ a teď se nad tím zamyslete, není to trochu blbí?? Jsme tady věkově stejně staří a taková fráze se sem určitě nehodí. Zkuste zapřemýšlet. 7. Děti a pořádek. Citlivé téma pro některé žáky. Papírky pod lavicemi, kolem odpadkového koše a tak. Doma tohle udělat mamince, tak už jedna přiletí, tak se chovejte tak, aby jste se cítily dobře. 8. Je nás tu pár, učitelé jsou taky jen lidi. Měj k učitelům určitou úctu. Tak to je něco o chování ve škole. Tak se nad tím zamyslete a buďte k sobě milý,

upřímní a tolerantní. Majky Vozi , 9. ročník

Naše třída by měla být normální a rozumná. Neměli by lhát učitelům, neměli by si nadávat a posmívat se ostatním. Prostě by jsme měli držet za jeden provaz. Jeden za všechny všichni za jednoho. A hlavně nešikanovat mladší!!! Jsme přece deváťáci, tak by jsme měli být rozumní. Neměli bychom se pořád hádat a mlátit se. Být k sobě prostě hodní.

Zdeňka Gambasová 9. ročník

6

ZÁŘÍ 2008 – MÁME DVĚ STUDENTKY. ROZHOVOR S NIMI PŘIPRAVILA Markéta Vozáková Rozhovor s Andreou Szmekovou, která se dostala na Střední zdravotnickou školu v Šumperku. 1. Jaké byly Tvoje první pocity na střední škole? Bylo to jiný, nový prostředí, lidi, nebojím se, ale naopak. Je to úžasný, proto,že jsem samostatná a jde to lépe. 2. Jsi vyřízená s toho, že Jirka Jozefov utekl ? Jak to prožíváš? Ano. Moc mě to štve, je mi smutno, ale jednou se vrátí a bude to dobrý (Pozd. Red. No, tak se vráti a nedopadlo to slavně, den na to co Jirku chytli, tak Annie vzala roha. Je to kretén.) 3.Jak to vidíš do budoucna? Dobře, pokud mi to půjde a bude mě to bavit, tak to budu chtít dokončit. 4. Všimla jsem si, že už je to mezi tebou a tvou mámou dobré, jsi šťastná? Ano, moc šťastná. 5.Jak vycházíš se studenty na střední škole? Jo, našla jsem si kamarády, takže dobrý. 6.Když se kouknu o rok zpět, byla jsi jiná, jen útěky, ale teď je změna? Už mě nebavilo utíkat a dělat si problémy, mám tady oporu ve skupinových vychovatelích – p. Pudila a pí.Zapletalovou, takže jsem si uvědomila, že tím blbým chováním nic nevyřeším. 7. Všichni ti věří. Zvládneš to? Je být na co pyšná, takže snad nezklameš. Já si taky věřím, že to zvládnu. 8.Jak by si zhodnotila první týden ve škole? BOMBA - prostě úžasný. 9. Kdo tě držel v nejhorším, jestli je někdo takový? Jak ti pomohl? Pan Pudil. Povídal si semnou o tom, co mě trápí. Za to mu moc děkuji. 10. Co by si vzkázala budoucím studentům? Radím: „Buďte hodní, jednou se vám to vyplatí.“

Díky za odpovědi. Andrea utekla. Ten den nedošla ani do školy. Udělala to skrz osobu, která za to podle všech ani nestála. No a tím má celý život na nic. Už si žádnou maturitu neudělá. Kdo ví, jak jednou dopadne. Jakmile ji chytnou, bude převezena do jiného zařízení. Takže naší budoucí studentce Markétě Bačavčíkové tím komplikuje plány, co měla do budoucna určené. Takže Majký, teď raděj hledej jinou školu, která by tě bavila. Andrea byla už druhá studentka na zdravotní sestřičku, která selhala a školu nedokončila. Ta první – Světlíková, tam ale vydržela o několik měsíců déle. Nebudu psát hodně štěstí, zklamala tu snad všechny – ředitele, učitele, vychovatele, psycholožku, sociáln, etopeda ….. , zkazila si život a za to může jen „dětská“ láska… Takže za mě osobně už jen ZBOHEM ANDREO, MĚLA JSEM TĚ RÁDA, MAKI VOZI.

Rozhovor se studentkou Denisou Sosvorovou, která studuje maturitní obor cestovní ruch Září 2008

1. Jaké byly Tvoje první pocity na střední škole? No, tak první pocity byly smíšené. Ale věděla jsem, že tam nejsem sama a snažila jsem se přizpůsobit. 2. Co chceš dělat do budoucna? Do budoucna? Chtěla bych poznávat nové lidi a hodně cestovat, asi proto jsem si vybrala tuhle školu. 3. Jak prožíváš rozchod s Vasilem Šándorem – je ti to líto nebo spíše jedno?

7

Lidé se schází a zase rozchází, tak už to v životě bývá, ale bylo to vzájemné. Myslím, že vztah v takovém zařízení není ono, zůstaly jsme prostě kamarádi.(Pozn. Red. Kamarád taky rád ) 4. Jak vycházíš se studenty na střední škole Jelikož jsem tam teprve týden a ještě neznám všechny, tak nevím. Mám tam kámoše kteří jsou super, ale vlastně neznám pořádně ani celou třídu, protože je nás 33, to chce ještě čas. 5. Jaké jsi měla prázdniny? BOMBA!!!! 6. Máš nějakého přítele? Mám i nemám, teď to nevím ani já sama. 7. Chvíli kouříš, pak zase ne. Slyšela jsem, že máš přítele, který nekouří, ale nevím co je na tom pravdy Pravda je, že se snažím přestat a zatím jsem na tom dobře (Pozn. Red. Tak ti teda držíme palečky ) 8. Člověk, kdo tě tu držel v nejhorším, podal pomocnou ruku – kdo? Tak všichni. Každý mi tu něčím pomáhal a za to chci všem poděkovat. Myslím tím i učitele a vychovatele, kteří mi dali důvěru a pomáhali mi. 9. Zhodnoť první týden na střední škole. Spěch, učení, krátké přestávky a sranda, ale to je na střední, né? 10. Co by si vzkázala budoucím studentům? Aby se snažili. Jde to a navíc se bude otvírat baráček!!! Takže „budoucí studenti“ střední je úplně o něčem jiném a to si každý musí vyzkoušet sám, tak to zkuste i vy! Denise všichni držíme palce a hlavně ať má další úspěchy – jak ve škole, tak v životě. Jo, a děkuji za rozhovor. Mezi tím uplynulo pololetí a jaképak bylo vysvědčení Denisko ? (teď už se ptá p. uč. Klašková, která dává časák dohromady) A ještě bys nám mohla něco dopsat, nebo poslat nějakou fotečku. A tady je odpověď ze dne 16. února 2009: No, vysvědčení bylo takové jaké jsem očekávala…Chlubit se s ním nemůžu, ale už jsem si zvykla a hodlám ho zlepšit. Měla jsem jednu 4 ze zeměpisu. A jinak trojky.Škola mě ale pořád baví a doufám, že ani nepřestane. Zhruba za 4 měsíce budou velké prázdniny a já budu už ve druháku. Nemůžu se dočkat…Ale z druhé strany mi docela chybí ta naše škola. Všechno bylo tak jednoduché!!! Doufám, že příští rok nás bude víc “studentů“. Střední je prostě super!!!!!! A jenom bych chtěla vzkázat holkám, které si podávají přihlášku, ať se nebojí, a jdou za svým snem… DENISA

8

Muzikál Karmen , divadlo Karlín 9.10.2008Markéta Vozáková

Děti: Markéta Vozáková, Štefka Sztojková, Nikola Bravanská, Markéta Bačavčíková, Kuba Vrba a Kristýna Řezníčková Dospělí: P. Mánková a p. Klašková (původně měla jet paní Táborská, která celou akci zorganizovala a hrozně moc se těšila, ale onemocněla a místo ní měla jet p. uč. Kubelová a ta onemocněla den před odjezdem, tak jela p. uč. Klašková, ale na ni už také něco lezlo, ta onemocněla přímo v divadle)

Šoférem toho dne byl náš pan Kalina 11:45 poslední přestávka a Štefka neví kam dřív skočit, no a navíc se vzteká, že nemá rifle, co by si mohla vzít. Neboj Štefi, dobře to dopadne. 12:25 Majky Bačík asi chytla cestovní horečku 12:55 To je frmol!!! Kam dřív skočit, to je pořád samé jak vypadáme, jestli nám to sluší… 13:25 HURÁ! A jedeme směr Praha 13:35 Pan ředitel je nemocný a paní Klašková by neměla čisté svědomí, kdyby mu nepřinesla oběd. Tak jsme si udělali malou zastávku. Dobrou chuť pane řediteli! 14:00 Co je??? Skoro všichni vytuhli. Hm. 14:25 A dlouho to jejich dřímání nevydrželo. He he!!! 14:33 Polovina se pustila do jídla. Takže dobrou chuť hladovcům. 15:00 Víme jistě jednu věc. A to je ta, že první „hromadné čůrání“ bude už v Hradci Králové 15:47 Pecka! Už je Hradec Králové. Co to znamená? Jde se „čůrat !“16:17 Zase v autě. Fotilo se, papalo se a pilo se. Je nádherné počasí. Krásné podzim.

16:40 Jsme na dálnici a já tak přemýšlím, že by to byl parádní hazard, kdybych se jen tak projížděla večer na kolečkových bruslí přímo na dálnici  16:45 Už vím, co poslouchá náš pan Kalina. A ano, jsou to Kabáti, nic moc pro náš vkus, že jo, holky 16:52 Mno, tak mi nezbývá nic, než jen všem popřát dobou noc. Ty woe, to je bída, s kým si mám povídat?? 17:16 „Hromadné čůrání“ těsně před Prahou. A zase v autě. 17:26 Bačík: „Jsme v Praze, měla by sis to poznamenat!“ Díky Majky, asi bych zaspala, haha. PRAHA! – AŽ K RÁNU SE CHODÍ SPÁT PRAHA! – NENÍ JENOM MOST A HRAD PRAHA! – JE MATKA MĚST A NÁLAD PRAHA! – CO VÍC SI MŮŽU PŘÁT

9 17:40 Holky obdivují Prahu z okénka autobusu. No a tady je vzkaz pro pana ředitele: „PANE, NECHCETE NÁŠ DOMOV PŘEMÍSTIT DO PRAHY? PROSÍME. TADY BY SE NÁM VÍC LÍBILO!“ 18:10 Jsme před divadlem v Karlíně. Pan Kalina si hodně oddychl, protože našel výborné místo k parkování kousek od divadla. A tak se ještě trošku procházíme v okolí divadla. Paní Klašková měla už před divadlem teplotu – je to vidět na těch fotkách. Super!. 18:28 A my sedíme už v divadle. Pan Kalina si zapůjčil kukátko. Divadlo v Karlíně je nádherné, sedíme na balkóně a je to hoooooodně vysoko. Nemůžeme se dočkat Lucinky Bílé a jejího Noida, který už vlastně její není. PERLIČKA: ♣♣Paní uvaděčka se u vchodu ptá naší Štefky a Markéty, jestli chtějí program. Markéta hned že jo, že chtějí, ale v tom paní na ně vysekne „TAK 90 KORUN!“ Markéta to hned „obkecá“, že až příjdou vychovatelé. No a vzápětí si Štefka z nervozity ukousla nehet. ♣♣Kuba Vrba, ještě před úvodem si půjčil kukátko od pana Kaliny a koukal uvaděčce do výstřihu. Museli jsme mu kukátko odebrat. 19:00 Začalo divadlo. Úplná nádhera. (VIDĚLA JSEM SVÉHO BUDOUCÍHO MANŽELA NOIDA-PODLE MÍ MAMKY JE TO ZJĚV) Ještě jsem nenapsala, že se hraje muzikál KARMEN. Je to krásné představení, živá hudba, nádherné kostýmy, spousta komediantů, živý lev, had, ohňová šou atd. 22:30 Odjezd směr Šumperk 22:35 Pan Kalina si koupil něco k jídlu, no a já Vozi a Bačík jsme se hned „nakvartýrovali“ k němu, že budeme nejlepšími kamarády, ale máme jen smůlu, protože on nechtěl, abychom byli nejlepšími přáteli. Tak to je bída, co? Cesta ubíhala skvěle. Asi polovinu času v autě jsme zpívali a polovinu spinkali.

10 10.10.2008 01:45 „Doma“ hm… ale jen jak se to vezme, asi jen vidina pohodlného spaní. No a tím, že jsme ráno nemuseli vstávat, tak jsme mohli vyspávat, jak se nám chce. Ještě, že nám to pan ředitel dovolil

Myslím, že na Prahu budeme ještě dost dlouho vzpomínat

Anketa aneb mediální výchova v praxi a v Praze Odkud, kdo byl…aneb Kdo jezdí na muzikály do Prahy Něco málo po 18:00 se před divadlem začali scházet lidé. Jelikož byli vystrojeni a někteří dost divně, tak nás hned začalo zajímat, odkud jsou. No a tak vznikl nápad, že by jsme mohly udělat anketu do našeho školního časopisu. Napadlo to paní uč. Klaškovou, ale spíš to měla být jen sranda. Paní Klašková netušila, že se toho ujmeme. My jsme totiž schopny všeho. Dostali jsme papír a tužku a vyzkoušely si na vlastní kůži jak se dělá anketa nebo bleskový průzkum. Tak jsme se do toho dali a tady máte výsledky: Na muzikálu 9.10.02008 byli svezeni lidé z těchto míst naší republiky: Šumperk - my Moravský Beroun Děčín Ústí nad Labem Brandýs nad Labem Jeseník – nějaká vesnice u polských hranic Lovosice – i když mi bylo trapné se zeptat kde to je, tak jsem se přemohla, no a je to okres Litoměřice Ty jo, to jsou takové neznámé vesnice, že stačí bohatě napsat: „VESNIČANÉ POPRVÉ VE VELKOMĚSTĚ „ Paní Klašková a paní Mánková nás za tento výkon chválily do aleluja Připravila Markéta Vozáková-Vozi

11

HOLKA, CO SE ZBLÁZNILA

Pořád chtěla být jen s tebou a věřila v něco v co může věřit snad jen blázen! Věřila jsem v to, že budu jednou šťastná.

Šárka Hartleifová To jsem já. Ta holka, co se jednoho dne zbláznila Rozum šel stranou Zato srdce bilo nepostřehnutelnou rychlostí Malá jiskřička tam byla a já pevně věřila, že z ní jednou vzejde plamen, který nikdy nedohoří.

To jsem zase já Ta holka, co byla naivní. Přišla s velkým zklamáním Štěstí? Ba naopak.

To jsem zase já Ta holka, co se asi zbláznika Nepamatuješ? Ne?

A to jsem naposled já. Ten blázen, co pořád věří. Pořád ti věřím, že s tím štěstím ti pomůžu Věřím v plamen, co hoří Věřím v lásku a hlavně v TEBE.

Co zmůže kamarádka (slohová práce Gábiny Suché) G. Suchá

Mám nemocné ledviny. A musím se léčit a trávit více času v nemocnici. Teď zrovna nedávno jsem byla v nemocnici v Šumperku. Vůbec se mě tam nechtělo. Měla jsem děsný strach. Odmítala jsem i spolupracovat při vyšetření . 1 den: Měla jsem přikázaní častěji pít, ale vůbec jsem sestřičku neposlouchala. Poslouchala jsem aspoň mp3, aby mi to uteklo. Ale pořád jsem se nudila. Myslela jsem si, že uteču. 2 den :ráno jsem se ptala pana doktora, kdy už mě pustí domů a ten pán doktor my říkal, že ještě 2 dny tu musím zůstat. Že mi ještě musí vzít odběr krve. Myslela jsem si, že se zblázním. Z ničeho nic přivezla sanitka mojí kamarádku Evu. Měla jsem velkou radost. Kecaly jsme a měly jsme hned lepší náladu. Všechna vyšetření jsem zvládla bez problému. Krev, moč, teplotu, tlak. Dva dny jsme tam byly spolu a společně jsme šly domů. Bylo to fajn . Tak to byl můj příběh - Co zmůže kamarádka.

12

AŤ ŽIJÍ EKOLOGICKÉ PROGRAMY ! Dne. 14. 1. se konal výlet na ekologický program. Cesta tam byla veselá, všichni mezi sebou štěbetali a dělali blbinky Konečně na místě. Ještě trochu roztěkané nás uvítala moc milá paní a dostalo se nám pohledu na malé dětičky z mateřské školičky, které jsme později s holkama obdivně pozorovali jak papají svoje svačinky, a všechny jsme se shodli na tom, že si chceme jedno takové rozkošné mrně unést na barák To byla však jediná pozitivní věc na celé přednášce, páč pan praktikant který vedl celou ekologickou debatu byl obdivuhodně nudný a každé jeho slovo se táhlo jako lepkavá žvýkačka a myslím si, že nám všem se po několika minutách chtělo radši zemřít. Potom jsme si řekli že to snad tak hrozné nebude, v porovnání se školou jsme si alespon ty nudné žvásty nemuseli zapisovat. Přece jenom nám ten výlet tedy udělal radost Po hodině nuceného soustředění to už někteří vzdali a jednoduše usnuli na stole ( viz. Jiří Ošlejšek) všichni přítomní jsme mu nevýslovně záviděli… Cesta zpět byla co se týče počasí zlá, sněžilo, pršelo, foukalo…nic příjemného. Všichni byli s praktikantova ústního projevu tak vyčerpaní, že se nenamáhali na jedno jediné slovo, a proto jsme byli celou cestu nazpátek výjimečně hodní, a pro jednou šli po ulici jako normální lidi Jo, a abych nesjela z tématu, celá přednáška nám měla přiblížit problémy celého světa- tedy globální problémy. Jak moc se nás mohou týkat a donutili nás o nich dokonce přemýšlet. Vypracovali jsme docela slušné projekty na zadaná témata, které teď visí na nástěnce naší školní chodby. Tak doufejme, že tam vydrží co nejdéle než se zase nějací cvoci pomlátí a všechno bude v…

13

Dne 5.11.2008 jsme byli na přednášce ve Vile Doris. Název naší přednášky: Ekologie a Globální problémy.Vybraní jsme byli:Markéta Bačavčíková, Markéta Vozáková, Štefanie Sztojková,Nikola Dokoupilová,Zdena Gambasová, Pavla Volencová, Pavel Svozil, Jirka Ošlejšek, Tomáš Šindler, Kristýna Řezničková, Markéta Předková a Gábina Suchá. Z učitelů s námi šli : Jana Táborská, Hana Klašková a Emílie Manková. Ze školy jsme vyšli kolem 8:30, protože nás čekali na 9 hodinu. Po příchodu jsme se šli usadit do sálu, kde na nás čekal uvaděč programu. Začali jsem si povídat o globálních problémech, o ekologii atd. .Pán se nás ptal jaké známe problémy, kde vlastně jsou a jak jim můžeme zabránit. Ze začátku jsem se moc nezapojovali, ale pak jsem se rozjeli a to ve velkém. Zhruba po 30 minutách jsme se museli seřadit podle data narození a to nás opravdu nebavilo –to bylo dost těžké (nakonec se nám to podařilo a mohli jsem pokračovat ). Byli jsme rozděleni do skupinek dvou a třech. První skupinu tvořila: Pavla Volencová, Kristýna Řezničková, Zdena Gambasová. Druhá skupina : Štefanie Sztojková a Pavel Svozil. Třetí skupina:Nikola Dokoupilová a Jirka Ošlejšek. Čtvrtá skupina:Markéta Bačavčíková a Gábina Suchá. V poslední : Markéta Přadková a Tomáš Šindler. Zahráli jsem si na obchodníky některých firem. Dostali jsem různé obálky ve, kterých byli určité věci, z kterých jsme měli něco vyrobit. Samozřejmě, že každá obálka byla jiná a v každé obálce bylo něco jiného, ale tak už to ve firmách chodí. Stříhali jsem a prodávali výrobky, které jsme vytvořili. Čas nám vypršel, museli jsem ukončit hru.Tak a konečně se dozvíme, kdo vyhrál. Na třetím místě se umístila Štefanie a Pavel, kteří získali kolem 13000 Kč. Na druhém místě se umístili Nikola a Jirka, kteří získali 18650 Kč. A na prvním místě se umístili Gábina a Markéta B, kteří získali 21650 Kč. Nakonec nás to bavilo a jsem rádi, že jsem se aspoň ulili ze školy. Perlička - ke konci nám usnul Tomáš (doufáme, že se dobře prospal)

14 Jednoho krásného slunečního dne o prázdninách nám přišla přihláška na zájezd od firmy BACK. Byl to zájezd na jeden den do Ostravské Zoo. Tak jsme se s mámou rozhodly, že by jsme se mohly přihlásit.Tak jsme to udělaly a přihlásily se. Už jsem se moc těšila. Týden uplynul jako voda a my jsme ráno s mámou musely vstávat ve 3:30 hod. V 5:00 hod jsme museli čekat na autobusovém nádraží. Čekaly jsme 15 min., ale pak najednou přijel nějaký autobus plný důchodců. Nastoupily jsme do autobusu a já jsem řekla mámě: Mámo, to je trapas. Ona mi řekla, že to jednou přežijeme a že se půjdeme aspoň podívat do té Zoo. Cesta trvala necelé 4 hod., ale i s přestávkami. Najednou jsme se ocitli před kulturním domem a měly jít dovnitř. Posedali jsme si všichni na židle a každý si mohl objednat co chce. My s mámou si objednaly kávu. Začala přednáška o různých věcech jako je např. vysavač, různé pomůcky do kuchyně, nože a další. Předváděli to nějací mladí týpci, kteří se furt vtírali mladým, tak i starším osobám, aby si něco koupili. Pak náhle jsme dostali hlad a koupili jsme si od nich oběd za 68,- Kč. Byl to oběd na prd, my s mámou nadávaly. Co to je? Byl to tak malý oběd, že z toho by se nenajedlo ani malé dítě.Tahle přednáška měla trvat 2 hod., ale trvala 6 hod. Za naši účast jsme odjížděli s mixérem, který nám darovali. Pak jsme jeli konečně do té Zoo. Rozchod jsme měli na jednu hodinu.Vešli jsme do Zoo a viděli jsme plnou krásu zvířat, ale neměli jsme čas celou Zoo projít. Byla tak moc velká, že jsme stihli jen kousek projít a někde se občas vyfotit. S mámou jsme měly takový hlad, že jsme zašly do občerstvení a koupili si tam hamburgry. Pak jsme si prošli pár zvířátek a najednou zapomněly na čas. Procházely jsme si to tam a bylo to úžasné! A najednou máma se podívala na mobil a zjistila, že za 3 minuty nám odjíždí autobus, jenže byly jsme daleko.Tak jsme se

rozběhly a běžely k autobusu. Autobus akorát startoval, takže jsme byly rády, že jsme ten autobus stihly.Tak a takhle končí můj nejlepší zážitek. S mámou jsme si řekly, že na takový zájezd už nikdy nepojedeme, protože takhle dlouhé přednášky nebyly vůbec v plánu a na Zoo nám zbyla pouze hodinka.

Dne 14.10.2008 Tento den jsme šly se třídou na úřad práce ohledně VOLBY POVOLÁNÍ . Jako doprovod p. učitelka Mánková a Táborská. Hned ráno jsme vyšly a přivítala nás paní, která v tomto měla přehled. Posedaly jsme si tam na židle a paní se nás začala vyptávat čím chceme být! Tak nám tam chvíli povídala, co to všechno obnáší a další důležité věci. Každý z naší třídy si vybral jiné povolání a tak jsme měli k dispozici knížky, počítače, videokazety, aby jsme věděli o tom svém povolání více. Každý z nás si tam udělal testík, co z koho by mohl být! No na to, že už jsme deváťačky, si myslím, že jsme dost chytří, aby jsme věděli, které povolání by se nám líbilo a které zase naopak ne! Naše třída - kdo jaký povolání chce mít!!!!!! Nikola Dokoupilová Štefanie Sztojková Markéta Bačavčíková Markéta Vozáková Zdeňka Gambasová Michaela Kisová Nikola Bravanská

-Kadeřnice -Obchodnice -Zdravotní sestra -Management cestovní kanceláře -Servírka -Prodavačka -Letuška

Napsala: Niki Dokoupilová 

Bubnujeme na djambe (džembe), což jsou africké bubny. Kdo na ně někdy hrál, tak určitě bude vědět, co znamená dun, te, ti. Dun-te dun-te dun-te dun dun. Kdo prošel výcvikem p. učitelky Klaškové, tak už to ví. My, deváťáci, se teď učíme africký rytmus : te te ti ti - ti ti te te ti ti dun - ti dun. Nejvíc a s největší chutí mlátí do bubnů Pavel a Jirka.

15

Co byste měly

holky vědet!

20 VĚCÍ, KTERÉ NA HOLKÁCH KLUCI FAKT NESNÁŠÍ (převzato a upraveno z celostátního školního časopisu RedWay) 1. Make-up. Na tom se shodli všichni kluci. Myslí tím rudou rtěnku, křiklavé stíny a nános pudru. Lepší je pár tahů řasenky a lesk na rty. 2. Dlouhé červené nebo jinak výrazné nalakované nehty 3. Piercing v jazyku. Piercing kdekoli na obličeji. 4. Velké a nápadné tetování a tetování provedené neodbrníky. 5. Příliš vysoké podpatky. Příliš vysoké znamená asi tak 10 cm. A jehlové. 6. Jednodílné plavky 7. Když jsou holky opilé 8. Když jsou sprosté a vulgární 9. Když plivou na zem. 10. Když jsou holky agresivní, hlučné, pokřikují na sebe, strkají se a chovají se jak kluci. 11. Když nosí stejné oblečení jako kluci. 12. Když dolézají holky za klukama. 13. Když mají holky nadváhu. Ale ještě horší je, když mají podváhu 14. Když věnují holky přehnanou péči vzhledu – model Barbína. 15. Když se nimrají v jídle. 16. Když mluví o nákupech, dietách a spolužačkách. 17. Když předstírají, že všechno vědí. 18. Když se blbě učí. 19. Když se neumí zasmát samy sobě, když nemají smysl pro humor. 20. Když holky chtějí, aby je kluci drželi na veřejnosti za ruku.

20 VĚCÍ, KTERÉ NA KLUKÁCH HOLKY FAKT NESNÁŠÍ 1. Hodinkvé přednášky o fotbale. 2. „Přátelská herda do zad“, která člověku málem vyrazí dech. 3. Okousané nehty. 4. Mastné vlasy, co vypadají jak polité medem. 5. Kalhoty na půl žerdi 6. Když smdíte. 7. Když říkáte: „Smrdíš“! 8. Když záměrně krkáte a myslíte si, kdoví jak to na nás nepůsobí. 9. Když nám dokazujete, že jste silnější a otravujete, když nemáme zájem. 10.Když vždycky všechno víte, tváříte se jako největší machři a jste agresivní. 11.Když jste moc stydliví a bojíte se oslovit holku, která se vám líbí. 12.Když se předvádíte. (Hlavně před svými kámoši.) 13.Když děláte blbé vtipy o našem vzhledu – moc tlusté, moc hubené, šišaté, kostnaté. Třeba to tak ani nemyslíte, ale my jsme na tyhle věci prostě citlivé. 14. Když jste opilí. 15. Když každému vyprávíte, jak jste se opili. 16.Když předstíráte, že chodíte s pěti holkama najednou. 17. Když předstíráte, že jsme pro vás vzduch, že vás vůbec nezajímáme. 18. Když na rande koukáte po jiných holkách. 19.Když nám rozchod oznámíte esemeskou. 20.Když spolu chodíme a vy se s námi nechcete držet za ruku.

Pro naše ovečky převzala a upravila z celostátního školního časopisu RedWay p. uč. Klašková.

Co byste měli kluci vědet!

16

LEGRÁCKY Z KVÍZU.

Připravila p. uč. Táborská

V lednu proběhl školou zábavný kvíz „VÍŠ, KDO TO BYL? Nachystala ho paní učitelka Táborská. Testík proběhl ve všech třídách najednou, aby se nemohly dětičky mezi sebou domlouvat. Zúčastnilo se 27 respondentů. A tady je pár zdařilých odpovědí pro zasmání.

1. místo – Martina 2. - 3. místo Pavel a Zdenka Usáma bin Ladin – herec, zpěvák, americký prezident

10x správně

Bill Clinton – automobilový závodník, tata, natáčí nové album 3x správně Tokio hotel

Matka Tereza – matka Ježíše, herečka, navrhla povinnou školní 4x správně docházku Václav Havel – byl to cvok, protože se nechal zavřít za každou 24x správně kravinu… John Lennon – pohádka, král, herec, hopper

6x správně

Vladimír Iljič Lenin – medvěd, skladatel, hráč s číslem 0, který dal 1,5 gola a rozhodčí to neuznal 4x správně Václav Klaus – byl prezident Madonna – herečka, vypadá na 50 velmi dobře Ferda Mravenec – nosil červenej šátek jako homosexuál

Princezna Diana – herečka, králova dcera Vinettou – politik( částečně pravda), herec, komedie

25x správně

25x správně

26x správně

5x správně

13x správně

17

Místo konání:Bystřice pod Hostýnem (Tesák) Kdo všechno jel? (Já)Nikola Dokoupilová,(Dršťička)Jitka Dršťková,(Oslík)Jiří Ošlejšek,(Pačín)Michal Pačín,Tomáš Šindler,(Vrána)Vojta Škára,pan Chytil a pan Zdukos První den: Ráno jsme šli na snídani a po snídani zpět na barák.Tam jsme začali tahat naše věci do auta. Pak jsme šli do zookoutku pro běžky, které jsme naložili do auta.Šli jsme si pro svačinu a na oběd jsme odcházeli v 11:30hod. Po obědě bylo ještě pár malých úprav a vyrazilo se. Jelikož jsme vyjeli a pan Chytil si vzpomněl, že zapomněl vzít vzduchovky, tak jsme se vraceli….No trvalo mu to 10 minut a už jsme konečně vyrazily! Všichni se moc těšili až poznáme nové lidi…První zastávku jsme měli kousek za Olomoucí na benzínce, kde jsme šli na WC a jeli dál. Když jsme dojeli na místo, čekali jsme na vychovatele až donesou klíče od chatek …Jak přišli ihned jsme šli do chatek si vybalit, protože nám byla strašná zima. Já a Jitka jsme bydleli s třema holkama s VÚ Moravského Krumlova. Vedle nás měli chatku naší kluci! S Jitkou jsme si vybalili věci a šly za našima klukama! Kluci si stále vybalovali věci, tak jsme s Jitkou šli pro povlečení na postele. Kluci to neuměli navléct, tak jsme jim to udělali, protože jsou „NESCHOPNI“. Pak přišli páni vychovatelé a seznámili nás s denním programem. V 19:00 hod. byla večeře. Museli jsme tam být na čas nebo by nám večeři nedali. Po večeři jsme šli na večerní nástup, kde nás uvítali pěkným ohňostrojem a po půl hodinovém zahájení jsme šli na chatku a probírali jsme s klukama náš závod. Pak k nám přišli tři kluci z VÚ Hostinné, tak jsme se seznámili a pak nás zahnali spát…večerka byla ve 22:00hod. Druhý den:Vstávali jsme v 7.00 hod. a museli jít na snídani.Po snídani nám rozdali naše závodní čísla a pan Chytil nám namazal běžky nějakým tím voskem a vyrazili jsme na start. Bylo to rozděleno do několika družstev. Já jsem běžela za mladší dorostenky a ostatní běželi za starší žáky. No můj závod brzo začal….já jsem měla dlouhou trasu 8 km a ostatní 6km…. Všichni dojeli závod dokonce až na jednoho člověka (Michala Pačína:-),který si v půlce své dokonalé jízdy zapálil cigaretu…..takže ho diskvalifikovali. Ve13:00 hod jsme se šli obědvat.Všem oběd velice chutnal! No, po obědě jsme měli do 15:00 hodin odpolední klid. Všichni jsme si zalezli do chatek a spali jsme!Byli jsme tak utahaní po tom prvním závodu, který nám dal dost zabrat! Odpoledne jsme měli opět ještě jeden závod. Večer měli vychovatelé poradu ,která končila někdy po 22:00hod. Tak Jirka se rozhodl s Michalem a Vojtou, že budou skákat ze střechy z naší chaty…tak skákali až jim byla zima a šli jsme všichni spát. Třetí den:Ráno jsme opět vstávali v 7:00 hod a museli jsme jít na snídani a po snídani opět naší vychovatelé seznamovali s tím, co bude a kdy nám začínají závody…V 9.00hod.jsme museli stát na startu. Byla strašná zima, ale přežili jsme to…. všichni si opět tenhle závod odjeli až opět na jednu osůbku (Jitku Dršťkovou), která tenhle poslední závod vzdala, protože závod byl i se střelbou ze vzduchovky.Tenhle závod pro

18 mě a pro Jitku už končil, jelikož nás nebylo víc, nemohli jsme z odjed štafety. Po závodění se opět vše opakovalo. Čtvrtý den:Čtvrtý den ráno byl náš poslední. Kluci šli na svůj poslední štafetový závod a my s Jitkou se začali pomalu balit. Kluci si svůj závod dojeli a pak se s námi začali balit taky! Všichni jsme se těšili domů, ale bylo to super na olympiádě, ale říkali jsme si, že bychom tam mohli zůstat. Na oběd nám dali balíček a my vyšli na zakončení 36 olympiády….a po ukončení jsme konečně vyrazili domů.

Nejlepší umístění: Děvčata byla celkově na druhém místě, takže STŘÍBRNÁ!

19

NAŠE PRÁCE

20

Majký Vozi Každá psaná beseda začíná, že stalo se tehdy a tehdy. Ale to už je staré… Dnešní beseda měla a má svoje kouzlo, ne ani tak tím, že přijel někdo až z Prahy, ale má to svoje kouzlo tím, že vlastně naše paní Štenclová byla tak ochotná a domluvila se konkrétně s člověkem, co s nemocí AIDS žije už 21 let – a to teda klobouk dolů. Plno lidí se nikdy nesmíří s tím, že má smrtelnou nemoc a tím se vlastně úplně vzdá. Zvykne si na to, že je nemocný, myslí si, že už nemá šanci na normální život, ale téměř žádné omezení není, prostě to chce jen vůli žít a mít se rád a to je to, co spoustě lidem při tomto onemocnění chybí, ale přece každý na to má. Ten pán, co tu byl, je úplně pravý opak. AIDS se nakazil, když mu bylo téměř 21 let, teď mu táhne na 41, a stále je mezi námi živými. Vlastně toho pána svým způsobem obdivuji, protože je to první člověk, kterého znám a co se rozhodl se veřejně podělit o zkušenosti s touto nemocí. ZAMYŠLENÍ: Dnes je AIDS celkem závažný problém. Zatím nikdo neobjevil protilátku, ale už se na tom určitě pracuje. I ze smrtelnou nemocí, jako je AIDS, se dá žít. Důkazem toho je přednáška, kterou jsem měli možnost si poslechnout. Každý ať si s toho vezme svoje, ale ať to nikdo nepodceňuje – není to žádná sranda. Tady jsme před tím chráněni, když se to tak vezme. Ale co lidi, kteří jsou na tom bídně, kteří nemají ani přístup k internetu, kteří se tím pádem nedoví, jak se nenakazit . Beseda byla úplně úžasná, valili jsme bulvy na obrázky nemocných lidí. Myslím, že zase na nějakou dobu na to budeme myslet. Prostě každý ví, co mu hrozí a každý si je zodpovědný za své zdraví…

Slib se stal skutečností….už ani nevím jak dlouho nám slibovali přestěhovaní na chráněné bydlení. Ale teď si už říkáme: Je to tady. Už jsme tam . Na baráček jsem se přestěhovaly dne 14.1.2009. Šly tam tyhle vybraní, vyvolení –Denisa S.,Markéta B., Jitka D.,Kristýna Ř.,Pavla V. a Sabina P. Byly jsme strašně rády, když za námi přišel pan Salčík a řekl nám, že se stěhujeme na baráček. Byl to chaos, nevěděly jsme co máme dělat….jestli se začít balit nebo skákat radostí. Čtyři byty a v každém dvě holky. Deniska S. bydlí zatím sama. Prostě jsme stály jako opařené. Naše první dny na baráčku jsme vnímaly dobře, říkaly jsem si, že to bude o něčem jiném, ale není to pravda.V podstatě tam máme stejný režim jako mají na baráku. Děláme pracovky , máme tělocvik, všechny stejné věci. Někteří říkají, že nás baráček změnil (možná k lepšímu nebo k horšímu) to já nevím, jak to kdo vnímá. Každý má tu možnost!!!! Stále je na baráčku jedno volné místo. Je jen na vás jak se budete chovat tady, protože na vašem chování záleží. Každý má tu možnost se tam dostat. Tak se nad sebou zamyslete a zkuste to!!!!!!!

21

ZE ŽIVOTA - FOTOREPORTÁŽE Vyčerpaní, unavení, ale hlavně: HODNÍ

NEJOBLÍBENĚJŠÍ MÍSTNOST Z CELÉ ŠKOLY

Tři „NEJLEPŠÍ STUDENTKY!“

VE MĚSTĚ PŘED KULTURNÍM DOMEM.

V DIVADLE. JEDNA ŘEPA, NEBO ŘEPÁK? V ČEPICI

TEN BUBEN MI SLUŠÍ, ŽE?

Tak a to je konec. Příspěvky, které se sem nevešly, uveřejníme v příšťím čísle. Mějte se moc fajn a PIŠTE, PIŠTE, PIŠTE.

VAŠE DEVÁŤAČKY

22