T O SKÁNS K Á. Ukázka knihy z internetového knihkupectví

TOSKÁNSKÁ VINICE

www.eno.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Další díla

F e r e n c e M át é h o F ro m a B a r e H u l l T h e W o r l d ’ s B e s t S a i l b o at s A R e a s o n a b l e L i f e The Hills of Tuscany The Wisdom of Tuscany Ghost Sea Sea of Lost Dreams A N e w E n g l a n d A u t u m n

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS190970

Toskánská vinice S e n m i lov n í k a v í n a

F e r e n c M át é

ENO maxdorf Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS190970

Ferenc Máté Toskánská vinice

Toto dílo, včetně všech svých částí, je zákonem chráněno. Každé jeho užití mimo úzké hranice zákona je nepřípustné a je trestné. To se týká zejména reprodukování či rozšiřování jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, fotografického či elektronického), ale také ukládání v elektronické formě pro účely rešeršní i jiné. K jakémukoli využití díla je proto nutný písemný souhlas nakladatele, který také stanoví přesné podmínky využití díla.

Z anglického originálu A Vineyard in Tuscany, vydaného nakladatelstvím Albatross Books at W. W. Norton v New Yorku v roce 2007, přeložila Ing. Jitka Prokešová Copyright © Ferenc Máté, 2007 Copyright © Marten Consulting, 2012 Translation © Jitka Prokešová | Channel Crossings Pro Marten Consulting / Eno vydal Maxdorf s.r.o., Na Šejdru 247/6a, 142 00 Praha 4 email: [email protected] www.maxdorf.cz Redakce: Ing. Veronika Pátková Layout a kompozice: Candace Máté Sazba: Denisa Honzalová ISBN 978-80-7345-366-4 Elektronické formáty připravil KOSMAS www.kosmas.cz


Candace a Busterovi a našemu drahému příteli Carlu Corinovi


Ob s a h

1 ~ SO D D IS F A Z IONE

9

2 ~ V INICE V SOUSE D S T V Í

13

3 ~ NÁŠ Ž I V O T V T OS K ÁNS K U

23

4 ~ H LE D ÁNÍ RUINY

33

5 ~ T Ř INÁC T NE J LE P ŠÍC H

42

6 ~ P ERLA V K ORUN Ě

54

7 ~ K RO K P RV NÍ : J A K P Ř ELÉ VAT

58

8 ~ NO V Ý P Ř Í T EL

64

9 ~ P AN LE P I D LO

69

1 0 ~ K Ř ES T

74

1 1 ~ P OSLE D NÍ CON TA D INI

81

1 2 ~ NO V Ý CON TA D INO

86

1 3 ~ NENÍ CES T Y Z P Ě T

93

1 4 ~ V INA Ř S K Á H V Ě Z D A

V SOUSE D S T V Í

100

1 5 ~ S K RY T Ý P O K LA D

106

1 6 ~ Z T RACEN Ý P RA M EN

114

1 7 ~ D AN T O V Y T RÁ M Y

122

1 8 ~ Z T Ě LESN Ě N Ý AR M A G E D D ON

132

1 9 ~ Š K OL K A Ř

138

2 0 ~ D UC H RICCAR D O

143

2 1 ~ VÁNOCE V D OLO M I T EC H

153


2 2 ~ K A M ENY A LI D É

164

2 3 ~ P O J E D NÉ ROS T LINCE

170

2 4 ~ E T RUS K É T ERASY

177

2 5 ~ SR D CE D O M U

186

2 6 ~ J ELEN , K A M SE P O D Í VÁŠ

190

2 7 ~ S TARO V Ě K É M Ě S T O

198

2 8 ~ J A K Z K RO T I T T RA K T OR

204

2 9 ~ V Ý LE T D O B OR D EAUX

209

3 0 ~ RO Z LOU Č ENÍ SE Z E D NÍ K Y

216

3 1 ~ P O D K RO V Í V Ř Í M Ě

219

3 2 ~ Z M I J E

225

3 3 ~ LA V EN D E M M IA

234

3 4 ~ B RUNÁT NÉ V UL K ÁNY

249

3 5 ~ SAN T ’ AN T I M O

254

3 6 ~ OC H U T NÁVA Č I Z J A P ONS K A

258

3 7 ~ „ Č ARO V NÉ V ÍNO “

265

3 8 ~ SILV ES T R

274

P O D Ě K O VÁNÍ

279

V INA Ř S T V Í M ÁT É

281

T RA D I Č NÍ T OS K ÁNS K É RECE P T Y

285

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

1 ~ SO D D IS F A Z IONE

Seděli jsme s Paoluccim na ošlapaných schodech před jeho domem, v jedné ruce chleba s prosciuttem a ve druhé sklenku červeného vína – zbývala ještě asi hodinka do oběda – a mezi cypřiši hleděli přes údolí na městečko Montepulciano na protějším kopci. Zvony na kostelní věži se pohupovaly a svou melodií naplňovaly polední čas. Rosanna se právě vrátila z vinice, v tom horku z ní jen lilo, a namočila násadu motyky do kbelíku s vodou, aby dřevo nevysychalo. Rukávem si setřela pot z očí a zamířila do kuchyně, aby zamíchala kančí in umido, pobublávající na plotně. „Neboj, Roso,“ řekl Paolucci. „Až vyhraju v loterii, bude všechno jinak.“ „Koupíš mi novou násadu na motyku?“ zeptala se jízlivě Rosanna. „Už nebudou žádné motyky!“ opáčil Paolucci. „Žádné okopávání a prořezávání, žádné vázání maledetti výhonů.


Toskánská vinice

Žádné starosti s houbou a plísní, s tím, že moc prší, nebo že je naopak moc sucho. Ty budeš jen tak vysedávat s rukama v klíně a já budu prostě jen pít – ještě víc než teď.“ „Víc než teď?“ zvedla obočí Rosanna. „To bys musel pít i ve spaní.“ Paolucci se napil. „Bože, dej, ať není žádný posmrtný život,“ zabručel. „Protože jestli je, bude mě ta ženská dřít z kůže až do skonání věků.“ Dolil nám oběma sklenky. „Ty nechceš vinici, Francesco,“ řekl. „Nechceš ani manželku, jenže na to už je příliš pozdě – ještě ale není příliš pozdě na to, aby sis nepořídil vinici. Vinice je jako hrob, mrtvý už tu svou hlínu taky nikdy neopustí.“ „Ale co soddisfazione?“ namítl jsem. „Tohle je soddisfazione!“ pravil a pozvedl sklenku. „Dám ti tolik soddisfazione, kolik dokážeš vypít. Tak proč by sis měl ničit život?“ Kdyby mluvil do kamenné zdi, vyšlo by to nastejno. ~ Když jsem pak po obědě kráčel domů, nebyl jsem schopen myslet na nic jiného než na to, jak si pořídím svou vlastní vinici. Náš dům stál pod hřebenem, od Paolucciho domu čtvrt míle po prašné cestě. Jmenoval se La Marinaia, tedy „námořníkova žena“, ale proč se takto jmenoval, když se nacházel šedesát mil od nejbližšího moře, ví jen Bůh – sousedé to rozhodně nevěděli a nikdo z nich se tím nijak zvlášť netrápil. 10


F e r e n c M áT É

Dům byl před několika lety zrekonstruován, na stropy byly použity těžké dubové trámy a na podlahy ručně vyráběné terakotové dlaždice. V přízemí – někdejších stájích – byla nyní dlouhá vstupní hala se spoustou místa na knihy, spižírna, do níž se scházelo po několika schodech, a naproti ní kuchyně s krbem a prosklenými dveřmi do zahrady. Jídelna mohla hostit královskou recepci a v krbu v obývacím pokoji by se dalo upéct celé prase. Nahoře pak byly tři ložnice s výhledem na Montepulciano, který by leckterému architektovi operní scény dokázal zlomit srdce. Okolní zahrady byly pro předchozího majitele, finančníka, sisyfovským úkolem. Kopce kolem Montepulciana jsou z větší části jílovité a vhodnou půdu pro cypřiše, vavřín, levanduli i rozmarýn bylo tedy nutné dovézt odjinud. Finančník zde sice mazaně vysázel lesík ořešáků, které hodlal za dvacet let prodat jako vysoce kvalitní stavební dřevo, aby ještě více napěchoval svou pokladnu, jenže v těžkém jílu stromy téměř nerostly a v době, kdy umřel, by nestačily ještě ani na párátka. Přestože dům stojí uprostřed nekonečné plochy polí a vinic, nám patřily pouhé dva akry a na těch jsme vysadili to nejdůležitější: padesát olivovníků, dosahujících nyní výše dospělého muže. Pro vlastní vinici budu muset přikoupit další půdu. ~ Procházel jsem kolem Paolucciho vinice, okolo rákosím zarostlého rybníčku, kde hnízdily divoké kachny, a kolem Talosovy vinice, která se téměř dotýkala našeho domu. Hospodařil 11


Toskánská vinice

na ní hlučný Říman, který v průběhu let stihl snad už každého souseda nějak napálit – jednou jsem zaslechl bankéře zpoza potoka, jak za ním křičí: „Máš velký štěstí, že nejsme na Sicílii, protože to už bys byl mrtvej!“ Hleděl jsem upřeně na řádky révy vinoucí se dolů ze svahu, na mladé pupeny nabíhající na zastřižených stoncích a na čerstvě zbrázděnou půdu čekající na déšť. V duchu jsem viděl svou vlastní vinici, plnou vzruchu a shonu vendemmie, vinobraní, které přeruší jen v poledne skvělé jídlo podávané u dlouhých stolů pod révovým loubím. Po obědě se všichni lehce přiopilí a rozesmátí vrátí zpátky na vinici a nůžkami grappoli budou stříhat dvojnásobnou rychlostí. Pak jsem si představoval týdny ve sklípku během kvašení, tu opojnou sladkou vůni, prosycující vzduch a táhnoucí se za vámi až ven do noci plné hvězd. A také dlouhé zimní večery s pomyšlením na plné dubové sudy, v nichž bude víno odpočívat a pomalu zrát. A pak přišla ta nejlepší část snu: láhev vína na čistém ubruse, v níž se odráží světlo svící, a hosté u večeře, obdivně zírající na elegantní etiketu našeho vlastního vína.

12


2 ~ VINICE V SO U SE D S T VÍ

Toskánci nemají rádi Římany. A není to jen dva tisíce let starým svárem, kdy – jak napsal D. H. Lawrence: „Římané svým obvyklým sousedsky přátelským způsobem zcela sprovodili ze světa Etrusky jako národ i jako jednotlivce... což byl nevyhnutelný důsledek rozpínavosti s velkým R, která je jediným raison d’être takových lidí, jako jsou Římané.“ Ani to není jen proto, že středověká vojska hájící zájmy do sametu oděných papežů trávila nemírné množství času tím, že se Toskánsko snažila ujařmit. Toskánci naopak oceňují jedinečný přínos katolicismu ke své kultuře, jímž je bestemmia, klení. Bestemmia ze své podstaty zachycuje papeže, svaté, kněží a především La Madonnu ve společnosti prasat, psů, vlků, hadů a dalších divokých i domácích zvířat, a to v nápaditých pozicích hodných zdatného preclíkáře. Současné pohrdání Toskánců Římany je způsobeno především tím, že Toskánci, jejichž parole sono d’oro, čili slovo 13


Toskánská vinice

znamená zlato, na základě své trpké zkušenosti zjistili, že Římané jsou příliš často vychytralí, bezostyšní podvodníci. Pokoušel jsem se koupit vinici v sousedství od toho nejbezostyšnějšího ze všech. ~ Ve většině zemí není založení vinice nic složitého – prostě vyjdete na dvorek, zapíchnete do země několik rašících výhonů révy a je to. Nikoli však v Toskánsku. Tento region je přísně kontrolován, takže proměna pšeničného pole či pastviny ve vinohrad je cestou byrokratickým minovým polem. Kontrolní opatření jsou nejdrakoničtější v zónách DOCG (Denominazione di Origine Controllata e Garantita), odkud pochází Chianti Classico, Vino Nobile di Montepulciano a ono světově žádané Víno roku 2006 podle časopisu Wine Spectator – Brunello di Montalciano. Réva kategorie DOCG musí být pěstována v rámci přesně vymezených hranic příslušné zóny; přejdete cestu či protáhnete vinici za příkop, a už jste překročili povolené meze. DOCG kontroluje také výnos z akru a množství vína. Kromě toho – aby se zabránilo podvodům – nesmí toto víno z žádného důvodu opustit zónu, dokud není stočeno do lahví a opatřeno etiketami. Protipodvodová pohotovostní jednotka I Frodi skutečně provádí neohlášené razie ve vinařstvích a nutí vás doložit i tu nejposlednější kapku vína. Pochopitelně kromě těch několika beden, které si vezmou jako úplatek. Hranice každé pastviny, vinice, olivového háje a lesa je zanesena ve vzorové mapě zvané il catasto, což se zdá být blízce 14

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

F e r e n c M áT É

příbuzné se slovem „katastrofa“; etymologie je zřejmá, když se na ten kraj podíváte. V celém Toskánsku nenajdete jedinou rovnou linii. Jak a proč došlo v průběhu tisíců let k vymezení těch křivolakých a různě uhýbajících hranic s podivnými výklenky a skulinami, nad tím zůstává stát i rozum vybavený nejbujnější fantazií. Ano, někdy tvoří vcelku pochopitelné hranice hřebeny kopců či potoky, ale stejně tak často se zdá, že hraniční čára vybočila, aby obsáhla nějaký strom či skalisko, nebo protože pod některým keřem zrovna v tu dobu seděla slípka na vejcích, nebo protože něčí prababička provedla zvláštní úlitbu ve prospěch místního faráře. Nyní tedy pro změnu „využití“ kteréhokoli pole na vinici potřebujete pomalu papežský dekret. Nejprve si musíte koupit výsadbová práva. Ta lze získat pouze od někoho, kdo vyklučil své vlastní staré a (pochopitelně) v catastu zanesené révové keře. Možná se ptáte, proč by to kdo dělal. Odpověď je nasnadě – aby prodal práva. Tito prodávající jsou však ve většině případů drobní, samozásobitelští pěstitelé s pouhými několika sty rostlinami, takže abyste dali dohromady protihodnotu celého akru, budete možná muset najít čtyři až pět takových pěstitelů. Ve snaze dosáhnout co nejvyššího zisku prodávají tito lidé jedině pod rukou, aby se vyhnuli placení daní. V souladu s poměrně rozšířenou toskánskou praxí se tyto záležitosti řeší pomocí prostředníků, kteří se spolehlivě postarají o to, aby se prodávající a kupující nikdy nesetkali. To proto, že když se dva hádají (třeba o cenu), třetí se směje – a tím třetím, u něhož skončí větší část hotovosti, jsou oni sami. Ano, řekl jsem hotovosti. Není neobvyklé spatřit při některé z těchto transakcí 15


T O SKÁNS K Á. Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents