Systém českých hlásek
Při vnímání mluvené řeči můžeme projev dělit na menší celky – věty, slova, slabiky, hlásky.
V psaném projevu odpovídá hláskám vždy nějaký grafický symbol = grafém.
Hlásky Samohláska = vokál - čeština jich má 5 Souhláska = konzonant - čeština jich má 25 Dvojhláska = diftong - čeština má 1
Samohlásky = vokály Vznik: jsou tvořeny pravidelným kmitáním hlasivek, výdechovému proudu se nestaví do cesty žádné překážky, jsou to tzv. tóny, lze je vyzpívat, tvoří jádro slabiky.
Dělení samohlásek Podle pohybu jazyka nahoru-dolů dělíme na: vysoké, středové, nízké. Podle pohybu jazyka zleva-doprava dělíme na: přední, střední, zadní.
Poloha rtů při tvorbě samohlásek
Vokalický trojúhelník Samohlásky (vokály)
vysoké
středové
nízké
přední
střední
zadní
i/í
u/ú
e/é
o/ó
a/á
Rentgenový snímek ústní dutiny při výslovnosti
Nákres ústní dutiny při výslovnosti
Samohlásky v češtině všechny jsou ZNĚLÉ všechny jsou ÚSTNÍ = ORÁLNÍ
POZOR! 10 českých samohlásek se v písmu zapisuje 10 grafémy. 5 krátkých: a, e, i, o, u 5 dlouhých: á, é, í, ó, ú Vše ostatní jsou jen grafémy, nikoli hlásky! Patří sem: y, ý, ě, ů
Dvojhlásky = diftongy je plynulé spojení dvou vokálů do jednoho slabičného jádra, v češtině je jedna dvojhláska – ou (louka), dvojhlásky eu, au jsou cizího původu (auto), na¦učit se – není dvojhláska, není součástí téže slabiky, prochází uvnitř tzv. morfematický šev ¦.
Souhlásky = konzonanty Vznik: výdechovému proudu se postaví do cesty nějaká překážka, jsou to tzv. šumy, nelze je vyzpívat, při tvorbě znělých souhlásek jsou zapojeny hlasivky, při tvorbě neznělých nikoli.
Znělé a neznělé souhlásky 1. Párové = znělostní dvojice souhlásky znělé
b
v
d
ď
z
ž
g
h
souhlásky neznělé
p
f
t
ť
s
š
k ch
Znělé a neznělé souhlásky 2. Jedinečné = nepárové souhlásky znělé
m n
souhlásky neznělé
c
č
ň
j
l
r
Souhlásky většina je orální (ústní), 3 jsou nazální (nosové): m, n, ň souhlásky r, ř jsou tzv. vibranty, souhlásky s, š, z, ž, c, č jsou tzv. sykavky, souhlásky r, l, m jsou tzv. slabikotvorné = mohou být jádrem slabiky (vlk, trn, osm).
Vyšší zvukové celky Slabika nejmenší mluvní jednotka, skládá se z: jádra = samohláska nebo dvojhláska nebo slabikotvorná souhláska, okolí = souhláska, popřípadě více souhlásek. Slabika otevřená = ukončena samohláskou Slabika zavřená = ukončena souhláskou
Vyšší zvukové celky Přízvuk zvukové zvýraznění části slova, v češtině je stálý přízvuk: hlavní = vždy na 1. slabice slova, vedlejší = slabší přízvuk na ostatních slabikách. Slova trvale nepřízvučná = příklonky a předklonky.
Příklonky a předklonky Příklonky = enklitika nepřízvučné slovo, které se připojuje ZA přízvučné slovo: např. pomocné tvary slovesa být – jsem, jsi, bych, bys…, např. spojky -li, však, např. zájmena mě, tě, si… Byl jsem doma. Už mě to nebaví. Nepůjdeš-li se mnou… (xxx = slabika s hlavním přízvukem)
Cvičení Podtrhněte vždy hlavní přízvuk a zakroužkujte enklitika. Trhni si nohou! Rád bych si s tebou promluvila, už mě to pomalu přestává bavit. Ty bys mi nemohl poradit, že? Já tě miluji! Chtěl jsem se naučit, neměl jsem však čas.
Příklonky a předklonky Předklonky = proklitika nepřízvučné slovo, které stojí PŘED přízvučným slovem: např. částice tak, a, krátké tvary slov – byl. V češtině výjimečný jev. Byl pozdní večer… Tak povídej! A nechceš mi to vysvětlit?
Cvičení Podtrhněte vždy hlavní přízvuk a zakroužkujte proklitika a enklitika. Tak to jsem si mohla myslet! Byl krásný letní večer, sluníčko ještě svítilo, ale mně už se chtělo spát. A proč bys mi to nemohl říct? Protože nechci! No to mi ani neříkej!
Mluvní rytmus v češtině Při poslechu souvislé mluvy zjistíme, že mluvní tok není nepřetržitý, nýbrž že je přerušován pauzami. Základní rytmickou jednotkou pro členění souvislé mluvy jsou tzv. takty - mohou se skládat i z několika slov. Mluvní takt tvoří 1 slabika přízvučná + 1 či více slabik nepřízvučných.
Mluvní rytmus v češtině Sled mluvních taktů = rytmus řeči. Intonace = melodie hlasu, - souvisí s komunikační funkcí výpovědi (věty oznamovací, tázací, rozkazovací, zvolací), - může stoupat či klesat. Kadence = zvukové ukončení výpovědi, - může být klesavá, stoupavě klesavá.
Mluvní rytmus v češtině Mluvená řeč má své tempo, jednotlivé větné úseky jsou oddělovány pauzami. Důraz je vždy kladen na jádro výpovědi, což je významově důležitá část. Důraz = zesílen přízvuk a melodie hlasu. Členění řeči přízvukem, intonací a pauzami = frázování.
Spisovná výslovnost Ortoepie = soubor pravidel pro správnou výslovnost . Logopedie = zabývá se diagnostikou a nápravou výslovnostních vad.
Spisovná výslovnost Výslovnost samohlásek
1. -
nutné dodržovat kvantitu = délku samohlásek (prosim x prosím, myslim x myslím) a kvalitu = pečlivá výslovnost (véď x viď),
- u dvou stejných samohlásek vedle sebe – pečlivá výslovnost obou (neexistuje, doopravdy).
Spisovná výslovnost 2. Zdvojené souhlásky -
nutné dodržovat pečlivou výslovnost v případě, že by mohlo dojít ke změně významu slova (raci x racci, podaný x poddaný, povinný)
3. Skupiny souhlásek -
nutné dodržovat pečlivou výslovnost (jablko x japko, lžíce x žíce, žlíce)
4. Asimilace (spodoba) znělosti - v češtině povinná! - probíhá pouze u párových znělostních souhlásek, - dochází k ní na začátku, uprostřed i na konci slova, - existuje asimilace regresivní a progresivní, - pro ČJ je typická regresivní.
Asimilace regresivní = zpětná - nadcházející konzonant ovlivňuje konzonant předcházející Příklady – fonetická transkripce prosba - [prozba] = znělé b ovlivnilo výslovnost neznělého s pod stolem - [pot stolem] = neznělé s ovlivnilo výslovnost znělého d
Asimilace progresivní = postupná - předcházející konzonant ovlivňuje konzonant následující Příklady – fonetická transkripce shoda - [schoda] = neznělé s ovlivňuje znělé h ale též
shoda - [zhoda] = znělé h ovlivňuje neznělé s - obojí je správné
Asimilace znělosti - párové znělé souhlásky na konci slova čteme nezněle: sad - [sat] hrad - [hrat] běž - [běš]
Učební materiál Český jazyk – přehled středoškolského učiva Téma: Fonetika a fonologie str. 20-22
Použitá literatura 1. Český jazyk – přehled středoškolského učiva, edice Maturita 2. www.wikipedie.cz 3. Slovo a slovesnost, Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, http://sas.ujc.cas.cz/ 4. Fonetika a fonologie – prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc., www.is.muni.cz
Není zapsáno dle normy.
