Světový rybářský průmysl

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní obchod

Světový rybářský průmysl

Diplomová práce Vypracoval: Jiří Knížek Vedoucí diplomové práce: Doc. PaedDr. Milan Vošta, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Světový rybářský průmysl“ vypracoval samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne 30.11.2007

1

Obsah Seznam zkratek ....................................................................................................................................................... 3 Seznam obrázků ...................................................................................................................................................... 4 Seznam map ............................................................................................................................................................ 5 Seznam grafů .......................................................................................................................................................... 6 Seznam tabulek ....................................................................................................................................................... 7 Seznam příloh ......................................................................................................................................................... 8 Úvod........................................................................................................................................................................ 9 1.

2.

Důležitost rybářského průmyslu .................................................................................................................. 10 1.1.

Rybářský průmysl a zaměstnanost ..................................................................................................... 12

1.2.

Rybářský průmysl a mezinárodní obchod.......................................................................................... 14

1.3.

Rybářský průmysl a rozvojové země ................................................................................................. 18

Vývoj rybí produkce.................................................................................................................................... 23 2.1.

Propady na přelomu 70.let ................................................................................................................. 23

2.2.

Kanadský propad 1992....................................................................................................................... 25

2.2.1.

3.

2.3.

Propad 1998 ....................................................................................................................................... 28

2.4.

Současnost - overfishing .................................................................................................................... 29

2.4.1.

Nadměrná kapacita v rybářském průmyslu .............................................................................. 31

2.4.2.

Neselektivní rybářské techniky ................................................................................................ 45

2.4.3.

Selektivní rybářské techniky .................................................................................................... 48

2.4.4.

IUU Fishing.............................................................................................................................. 49

2.4.5.

FOC Fishing ............................................................................................................................. 52

2.4.6.

Mezinárodní rybolovné spory................................................................................................... 55

Typologie produkce ryb............................................................................................................................... 62 3.1.

Produkce ryb na základě odchytu v přírodě ....................................................................................... 62

3.1.1.

Slanovodní................................................................................................................................ 63

3.1.2.

Sladkovodní.............................................................................................................................. 68

3.2.

Akvakultury ....................................................................................................................................... 69

3.2.1. 3.3. 4.

Historické souvislosti ............................................................................................................... 25

Akvakultury založené na přirozeném odchytu ......................................................................... 74

Zpracování ryb ................................................................................................................................... 78

Systém přístupu zemí k oceánům ................................................................................................................ 81 4.1.

UNCLOS ........................................................................................................................................... 82

4.2.

UNFSA .............................................................................................................................................. 90

4.2.1. 4.3.

Regionální rybářské organizace................................................................................................ 93

The Code of Conduct for Responsible Fisheries.............................................................................. 127

Závěr ................................................................................................................................................................... 133 Přílohy................................................................................................................................................................. 135 Literatura a zdroje ............................................................................................................................................... 147

2

Seznam zkratek CBA – Capture based aquaculture DWFN – Distant Water Fishing Nations FAO – Food and Agriculture Organization FOC – Flags of convenience LIFDC – Low-income Food Deficit Countries IFQ – Individual Fishing Quota ICNAF - International Commission of the Northwest Atlantic Fisheries ITQ – Individual Transferrable Quotas IUU – Illegal, Unreported and Unregulated IVQ – Individual Vessel Quota MMPA – Marine Mammal Protection Act MRAG – Marine Resources Assessment Group NMFS – National Marine Fishery Service NOAA - National Oceanic and Atmospheric Administration RFO – Regional Fishing Organization TAC – Total Allowable Catch UNCLOS – United Nations Convention on the Law of the Sea UNFSA – United Nations Agreement on Straddling and Highly Migratory Fish Stocks

3

Seznam obrázků Obrázek 1: „Los Ferroles“ – továrna na výrobu rybí moučky ze sardele Engraulis ringens (viz také Graf 4, Graf 8, Obrázek 15) ; Callao, Peru.......................................................................18 Obrázek 2: Publikované studie organizací sítě FIN .................................................................22 Obrázek 3: Časopisy organizací sítě FIN.................................................................................22 Obrázek 8: Platýz pacifický .....................................................................................................42 Obrázek 10: Rybářská loď Jacky 11 s vlajkou Belize překládá své úlovky tuňáků na dopravní mrazírenskou loď Hatsukari.....................................................................................................55 Obrázek 12: Australská námořní pěchota provádí inspekci rybářské lodě ilegálně lovící hlubokomořský druh ryby Dissostichus eleginoides (angl. Patagonian toothfish) jižně od Austrálie ...................................................................................................................................57 Obrázek 13: Peruánská rybářská loď ......................................................................................61 Obrázek 16: Oliheň druhu Dosidicus gigas .............................................................................67 Obrázek 17: Sumec druhu Ictalurus punctatus (anglicky channel catfish) ............................70 Obrázek 19: Kontinentální šelf ................................................................................................82 Obrázek 20: Zóny národní jurisdikce podle Konvence o právu moří a oceánů z r. 1982........85

Pozn.: Obrázky 4-7, 9, 11, 14, 15, 18 a 21 jsou součástí textu.

4

Seznam map Mapa 1: Ryba jako potravina: spotřeba na hlavu (průměr 2001 – 2003).................................11 Mapa 2: Rozmístění organizací FIN ........................................................................................21 Mapa 3: Oblast rozmístění tresky.............................................................................................26 Mapa 4: Množství inkriminovaných lodí z titulu ilegálního rybolovu: 1980 - 2003 ...............51 Mapa 5: Vztah států světa k UNCLOS III ...............................................................................84 Mapa 6: Exkluzivní ekonomické zóny na mapě světa .............................................................86 Mapa 7: Oblasti působnosti regionálních rybářských organizací na mapě světa.....................96 Mapa 8: Členská základna CCAMLR s přidruženými státy ....................................................97 Mapa 9: Oblast působnosti CECAF .........................................................................................98 Mapa 10: Oblast působnosti COREP .......................................................................................99 Mapa 11: Oblast působnosti CSRP ........................................................................................100 Mapa 12: Oblast působnosti ICCAT......................................................................................102 Mapa 13: Oblast působnosti NASCO ....................................................................................106 Mapa 14: Oblast působnosti NEAFC.....................................................................................107 Mapa 15: Oblast působnosti SEAFO .....................................................................................108 Mapa 16: Oblast působnosti WECAFC .................................................................................109 Mapa 17: Oblast působnosti GFCM.......................................................................................111 Mapa 18: Oblast působnosti FFA...........................................................................................113 Mapa 19: Oblast působnosti IATTC ......................................................................................114 Mapa 20: Oblast působnosti NPAFC .....................................................................................115 Mapa 21: Potenciální oblast působnosti SPRFMO ................................................................118 Mapa 22: Oblast působnosti WCPFC ....................................................................................119 Mapa 23: Oblast působnosti CCSBT .....................................................................................121 Mapa 24: Oblast působnosti IOTC.........................................................................................122 Mapa 25: Oblast působnosti RECOFI....................................................................................123 Mapa 27: Oblast působnosti SWIOFC...................................................................................125 Mapa 28: Oblast působnosti WIOTO.....................................................................................126

Pozn.: Mapa 26 je součástí textu.

5

Seznam grafů Graf 1: Čistý export potravinových komodit rozvojovými zeměmi ........................................19 Graf 2: Vývoj světové rybí produkce v letech 1950 – 2000 (miliony tun) ..............................23 Graf 4: Produkce nejdůležitějších druhů mořských ryb na základě odchytu v přírodě: porovnání let 1996 a 1998; miliony tun ...................................................................................28 Graf 5: Rozdělení kontinentů z hlediska stavby lodí pro lodě registrované v: ........................61 Graf 6: Slanovodní a sladkovodní produkce ryb na základě odchytu v přírodě v milionech tun: nejlepších 10 zemí v roce 2004 ................................................................................................63 Graf 7: Produkce na základě odchytu v přírodě v milionech tun: hlavní rybolovné oblasti v roce 2004 ...............................................................................................................................64 Graf 8: Slanovodní produkce na základě odchytu v přírodě v milionech tun: 10 nejvíce lovených druhů .........................................................................................................................67 Graf 9: Světová akvakulturní produkce ryb, korýšů a měkkýšů v roce 2004 podle prostředí .73 Graf 10: Typy zpracování ryb ve světě v roce 2004, miliony tun živé váhy ...........................80

Pozn.: Graf 3 je součástí textu.

6

Seznam tabulek Tabulka 1: Největších deset exportérů a importérů ryb a rybích produktů; miliony USD ......15 Tabulka 2: Výlovky hlubokomořských ryb v tunách...............................................................41 Tabulka 3: Deset největších producentů potravin z akvakultur: množství v tunách................72 Tabulka 4: Deset nejvíce rostoucích producentů potravin z akvakultur: množství v tunách...72

7

Seznam příloh Příloha 1: Typy ryb podle výskytu v oceánech ......................................................................135 Příloha 2: Oblast působnosti CCAMLR.................................................................................136 Příloha 3: Oblast působnosti NAFO.......................................................................................137 Příloha 4: Světová akvakulturní produkce: hlavní skupiny v roce 2004; množství v tis.tun a hodnota v milionech USD ......................................................................................................138 Příloha 5: Počet incidentů nelegálního, nehlášeného a neregulovaného rybolovu podle vlajek jednotlivých zemí; 2005 .........................................................................................................139 Příloha 6: Registrace ve státech s otevřenými lodními registry – tj. ve státech s levnými vlajkami - podle Lloyd's Register of Ships ............................................................................141 Příloha 7: Případy, kdy vlastník, provozovatel nebo manažer rybářské lodi (delší než 24 metrů) z uvedených států využívá některé z levných vlajek; 2005........................................143 Příloha 8: „Peanut-Hole“ v Ochotském moři .........................................................................144 Příloha 9: Dopravní lodě s mrazírnami, které převážejí na japonský trh vysoce kvalitní tuňáky ................................................................................................................................................145 Příloha 10: Tankery a jiné zásobovací lodě sloužící rybářským lodím..................................146

8

Úvod Rybolov a rybářský průmysl je důležitým hospodářským odvětvím pro nezanedbatelnou část světové populace. Aby mohlo toto odvětví i v budoucnu poskytovat živobytí těm, kterým ho poskytovalo již několik desítek let, musí být splněna jedna podmínka: dostatečné množství ryb ve světových oceánech a mořích, protože jsou to právě slanovodní ryby, které tvoří většinu světové rybí produkce. A právě splnění této podmínky je kvůli nadměrnému rybolovu, fenoménu existujícímu již delší dobu, velmi ohroženo. Když ani alternativní řešení potenciálního nedostatku ryb – umělý odchov neboli akvakultury – není jisté a spolehlivé, lze se oprávněně obávat negativních dopadů současného stavu světového rybolovu v první řadě na ty, pro které představuje živobytí, a v druhé řadě na ty, u nichž tvoří výrobky z ryb pravidelně součást potravy.

Práce se zabývá analýzou procesů v rybářském průmyslu a rybolovu ve světovém kontextu v časové rovině od druhé poloviny 20. století do současnosti. Jejím cílem je poskytnout čtenáři detailní náhled do této materie záživným způsobem, samozřejmě při zachování nutné míry obecnosti. Za tímto účelem disponuje práce spoustou ilustrativních, a přitom relevantních, grafických, obrázkových a tabulkových prvků.

Práce je strukturována do 4. hlavních kapitol. V 1. kapitole se zaobírá důležitostí rybářského průmyslu a rybolovu pro světovou lidskou populaci, kterou demonstruje, mimo jiné, prostřednictvím tří významných ekonomicko-sociálních kategorií. 2. kapitola přibližuje vývoj rybí produkce od počátku druhé poloviny 20.století, avšak s jasným důrazem na současnou rybí produkci a aktuální problém světového rybolovu – „overfishing“. Dále rozebírá příčiny a souvislosti tohoto problému včetně analýzy moderního, již osvědčeného, a světově nejrozšířenějšího systému managementu rybolovu, který může problém „overfishing“ řešit. Ve 3. kapitole práce nabízí zevrubnou analýzu vývoje systému přístupu zemí ke světovému oceánu s akcentem na jeho nejdůležitější mezníky a souvislosti s rybářským průmyslem a rybolovem. Ve 4. kapitole přibližuje typologii produkce ryb, včetně perspektivního odvětví rybářského průmyslu – tzv. akvakultur. Jako zdroj mi posloužily nejnovější materiály, z nichž všechny byly dostupné na internetu.

9

1. Důležitost rybářského průmyslu Pro značnou část světové populace jsou ryby hlavním zdrojem bílkovin. Jen v Asii je to zhruba miliarda lidí. Jedná se přitom především o slanovodní ryby, jelikož zhruba 90 % světové biomasy je obsaženo v oceánech. Mořské zdroje poskytují více než 2,6 miliardám lidí na světě zhruba 20 % živočišných bílkovin. Dalších 5 % je poskytováno nepřímo prostřednictvím dobytka vykrmovaného rybami. Rozvojové země zastupují světovou spotřebu ryb 60 %.1 Rybářský průmysl vyprodukoval v roce 2004 celosvětově zhruba 140,5 milionů tun ryb. 2 Přepočteno je to v průměru 16,6 kg ryb na hlavu za rok,3 kterýžto ukazatel se sice rok od roku velmi mírně zvyšuje, ale od roku 2000 již jen díky tzv. akvakulturám (umělý chov ryb, blíže viz subkapitola 3.2). Navíc je vhodné tento průměrný světový ukazatel očistit o vliv Číny, jelikož všude ve světě kromě Číny rostla populace za posledních 20 let rychleji než rybářská produkce, proto je ve všech těchto zemích tento ukazatel spotřeby ryb na hlavu nižší než uvedený údaj 16,6 kg. Na rok 2004 byl ukazatel spotřeby ryb na hlavu a rok ve světě kromě Číny odhadnut na 13,5 kg.

Pokud jde o rok 2005, předběžné odhady založené na statistikách některých významných rybářských zemí indikují, že v tomto roce dosáhla celková produkce ryb ve světě 142 milionů tun, 4 což znamená nárůst o více než 1 milión tun v porovnání s rokem 2004 a zároveň rekordní úroveň produkce vůbec. Ačkoliv se zvýšilo celkové množství vylovených ryb určených pro lidskou spotřebu ze 105,6 milionů tun v roce 2004 na 107,2 milionů tun v roce 2005, spotřeba ryb na hlavu se nezměnila (16,6 kg v obou letech) kvůli růstu světové populace.5

1

http://www.globalchange.umich.edu/globalchange2/current/lectures/fisheries/fisheries.html

(navštíveno

24.3.2007) 2

FAO Fisheries and Aquaculture Dept.: The State of World Fisheries and Aquaculture 2006. Food and

Agriculture Organization of the United Nations: Rome, 2007, str.3, Table 1 3

tamtéž, str.3

4

tamtéž, str. 3

5

tamtéž, str.4

10

Spotřeba ryb je ve světě nerovnoměrně rozmístěna; existují markantní mezikontinentální, regionální a národní rozdíly, zrovna tak jako rozdíly na základě výše důchodu. Spotřeba ryb na hlavu může kolísat od méně než 2 kg na hlavu a rok k více než 60 kg na hlavu a rok (viz Mapa 1). Geografické rozdíly ve spotřebě lze také identifikovat v rámci zemí – vyšší spotřeba ryb je obvykle v pobřežních oblastech. Například v roce 2003 spotřebovala světová populace 104 milionů tun ryb, ale z nich pouze 7 milionů se spotřebovalo v Africe (8,2 kg na hlavu).6 Naproti tomu v Asii se spotřebovaly 2/3 světové produkce, z nichž 33,1 milionů tun ryb v Číně samotné (25,8 kg na hlavu). Spotřeba ryb na hlavu v Oceánii byla 23,5 kg, v Severní Americe 23,8 kg, v Evropě 19,9 kg, ve Střední Americe a Karibiku 9,4 kg a v Jižní Americe 8,7 kg.7 Během posledních několika let byl umožněn růst spotřeby ryb ve světě do značné míry rozvojem umělého chovu ryb, který se v roce 2004 podle odhadů podílel na celkovém množství potravin z ryb 43 % (blíže viz subkapitola 3.2).

Mapa 1: Ryba jako potravina: spotřeba na hlavu (průměr 2001 – 2003)

Zdroj: ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/009/a0699e/a0699e.pdf (navštíveno 27.10.2007)

6


Agriculture Organization of the United Nations: Rome, 2007, str.38 ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/009/a0699e/a0699e.pdf (navštíveno 24.3.2007) 7

tamtéž, str.38

11

Ryby jsou vysoce výživné, bohaté na minerály, esenciální mastné kyseliny a proteiny a reprezentují cenný doplněk potravinám, které postrádají důležité vitamíny a minerály. Podíl ryb na celkovém příjmu živočišných bílkovin světovou populací vzrostl ze 14,9 % v roce 1992 na vrcholných 16 % v roce 1996, aby potom poklesl na zhruba 15,5 % v roce 2003.8 Navzdory relativně nízké spotřebě ryb (14,1 kg na hlavu v roce 2003) v chudých státech s nedostatkem jídla (LIFDC) byl podíl ryb na celkovému příjmu živočišných bílkovin poměrně vysoký – zhruba 20 %. 9 Pravděpodobně je však ještě o něco vyšší vzhledem k pravděpodobnosti výskytu neevidovaných výlovků v těchto zemích.

Čína zůstává zdaleka největším producentem. V roce 2004 dosáhla rybí produkce 47,5 milionů tun a domácí spotřeby na hlavu ve výši 28,4 kg na hlavu.10 Existují však indikátory (blíže některé The State of World Fisheries and Aquaculture z devadesátých let), že statistické údaje pro Čínu jsou nadhodnocovány již od začátku devadesátých let. Z tohoto důvodu a z důvodu důležitosti Číny ve světovém rybářském průmyslu se její postavení často probírá zvlášť.

1.1.

Rybářský průmysl a zaměstnanost

Nelze opomíjet ani důležitost ryb z hlediska zaměstnanosti světové populace. Během posledních 4 dekád rostlo množství rybářů a lidí zaměstnaných v umělém chovu ryb nejen rychleji než světová populace, ale také rychleji než zaměstnanost v tradičním zemědělství. Tento pozoruhodný růst v posledních dekádách byl způsoben nárůstem lidí zaměstnaných v umělém chovu ryb. V roce 2004 pracovalo celkem zhruba 41 milionů lidí v primárním sektoru rybářského průmyslu, 11 z nichž většina v rozvojových zemích, převážně v Asii. 12 Z toho byla jedna čtvrtina chovatelů ryb a tři čtvrtiny rybářů.

Čína je zemí se zdaleka nejvyšším počtem rybářů a chovatelů ryb. V roce 2004 jich bylo na 13 miliónů, což je zhruba jedna třetina světového počtu. A to ještě došlo mezi léty 2001 a

8


Agriculture Organization of the United Nations: Rome, 2007, str.3 9

tamtéž, str. 3

10

tamtéž, str.4

11

tj. 3,1 % z celkových 1,36 miliard lidí na světě, které jsou výdělečně činní v zemědělství; tamtéž, str.22

12

tamtéž, str.6

12

2004 ke 13% poklesu počtu rybářů způsobeného redukcí čínské rybářské flotily kvůli její nadměrné kapacitě. 13 Zatímco množství lidí zaměstnaných v rybářském průmyslu včetně chovu ryb rostlo stabilně ve většině nízko a středně příjmových zemích, v industrializovaných zemích tomu bylo naopak. V Japonsku a Norsku se počet rybářů mezi lety 1970 a 2004 snížil více než o polovinu; o 58 % resp. o 54 %.14 Ve většině industrializovaných zemí nastal pokles hlavně u rybářů v pravém slova smyslu. Počet chovatelů ryb se naopak zvýšil.

Odhady naznačují, že v roce 2004 bylo v industrializovaných zemích zhruba jeden milion rybářů, což je pokles o 18 % proti roku 1990. Hlavními důvody jsou zvýšení produktivity v rybářském průmyslu díky rostoucím investicím do nákladné palubní výbavy a pokles náboru nových rybářů. Druhou stranou mince je nižší potřeba „personálu“ na moři a rostoucí průměrný věk aktivních rybářů. Například v Japonsku bylo v roce 2004 47 % rybářů starších 60 let (včetně) – to je o 23 % více než v roce 1988.15 Současně podíl mladších rybářů (pod 40 let věku), kteří reprezentovali v Japonsku v roce 1982 jednu čtvrtinu celkových slanovodních rybářů, se snížil na 13,3 % do roku 2003. Počet Japonců zaměstnaných v rybolovu ve vzdálených vodách poklesl během období 1998-2003 o 28 % na 25 000 v roce 2003.16

V industrializovaných zemích nejsou mladší muži ochotní pracovat na rybářských lodích. Pro mnoho mladých mužů není kvalita života na palubě rybářské lodi ani platové ohodnocení srovnatelné se zaměstnáními kdekoliv na souši. Mnoho z nich si také asi bude vědomo veřejně neskrývaných obav o stavy ryb, a proto považuje rybolov za zaměstnání s nejistou budoucností. Důsledkem tohoto se firmy působící v rybářském průmyslu při rekrutování personálu porozhlížejí jinde. Pro Evropu je charakteristické, že rybáři z tranzitivních nebo rozvojových ekonomik začínají nahrazovat evropské rybáře. Také v Japonsku mohou cizinci pracovat na japonských rybářských lodích lovících ve vzdálených vodách.

Charakteristickým znakem zaměstnání v rybářském průmyslu je převaha sezónního zaměstnání nebo zaměstnání na částečný úvazek. To zvláště platí u rybolovu migrujících ryb

13



tamtéž, str.23

15

tamtéž, str.23

16

tamtéž, str.23

13

a ryb, které jsou citlivé na sezónní výkyvy počasí. Během posledních 3 dekád klesal počet rybářů pracujících na plný úvazek, zatímco dosti rychle rostl počet rybářů pracujících na částečný pracovní úvazek.17

1.2.

Rybářský průmysl a mezinárodní obchod

Význam rybářského průmyslu lze také demonstrovat na jeho zapojení do mezinárodního obchodu. 38 % světové rybí produkce dlouhodobě vstupuje do mezinárodního obchodu. 18 Světový obchod rybami dosáhl v roce 2004 rekordní hodnoty 71,5 miliard US dolarů (hodnota světového exportu), což je 23 % procentní nárůst oproti roku 2000.19 Pokud se týká podílu na celkovém světovém exportu, došlo sice k mírnému snížení z 0,9 % v roce 2000 na 0,8 % v roce 2004,20 v reálných hodnotách očištěných o inflaci se však exporty rybářských výrobků mezi léty 2000 a 2004 zvýšily o 17,3 %. Podíl exportu rybářských výrobků na celkovém exportu zemědělských výrobků (včetně dřevařských) se zvýšil z 4,5 % v roce 1976 na 9,4 % v roce 2001, což je (do roku 2004) rekordní hodnota – v roce 2004 už byl podíl jen 8,4 %.21 Předběžné odhady na rok 2005 indikují další nárůst v hodnotě exportu ryb. Podíl obchodu rybami jak na celkovém světovém HDP, tak na celosvětovém HDP v zemědělství se za posledních 25 let zhruba zdvojnásobil.

Tabulka 1 ukazuje deset největších exportérů a importérů ryb a rybích produktů v roce 1994 a 2004. Čína je největším světovým exportérem od roku 2002. V roce 2004 byl její rybářský export ohodnocen na 6,6 miliard dolarů; výsledek nepřetržitého růstu od roku 1992 ročními tempy okolo 12 %. I přesto však její rybářské exporty reprezentovaly pouze 1,1 % jejích celkových exportů, a 29 % zemědělských exportů (včetně dřevařských). 22 Importy ryb a produktů rybářského průmyslu do Číny také vzrostly během poslední dekády – z 0,2 miliard

17


Agriculture Organization of the United Nations: Rome, 2007, str.25 18 19

http://www.globefish.org/files/IFT_215.pdf, slide, slide 47 (navštíveno 12.4.2007) FAO Fisheries and Aquaculture Dept.: The State of World Fisheries and Aquaculture 2006. Food and


http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2005_e/its05_bysector_e.pdf, str. 2 (navštíveno 11.4.2007)

21



tamtéž, str.43

14

Tabulka 1: Největších deset exportérů a importérů ryb a rybích produktů; miliony USD Exportéři

1994

2004

Čína

2 320

6 637

Norsko

2 718

4 132

Thajsko

4 190

4 034

USA

3 230

3 851

Dánsko

2 359

3 566

Kanada

2 182

3 487

Španělsko

1 021

2 565

Chile

1 304

2 484

Nizozemí

1 346

2 452

Vietnam

484

2 403

Mezisoučet za největších deset

21 243

35 611

Zbytek světa

26 267

35 897

Svět celkově

47 511

71 508

Importéři

1994

2004

Japonsko

16 140

14 560

USA

7 043

11 967

Španělsko

2 639

5 222

Francie

2 797

4 176

Itálie

2 257

3 904

Čína

856

3 126

Velká Británie

1 880

2 812

Německo

2 316

2 805

Dánsko

1 415

2 286

Jižní Korea

718

2 233


38 063

53 090

Zbytek světa

13 104

22 202

Svět celkově

51 167

75 293


15

USD v roce 1990 na 3,1 miliard v roce 2004. Tento růst byl ovšem nejmarkantnější od roku 2001, kdy Čína vstoupila do WTO a musela snížit importní cla, která klesla z průměrné výše 15,3 % v roce 2001 na 10,4 % v roce 2004. Světové importy vzrostly o 25,4 % v období 2000-04 a dostaly se v roce na rekordní výši 75 miliard dolarů.23

Pro jednotlivé světadíly je charakteristická čistá vývozní nebo dovozní pozice. Latinská Amerika včetně Karibiku má silnou čistou vývozní pozici, zrovna tak jako rozvojová Asie a Oceánie.24 Afrika je čistým vývozcem od roku 1985, kdy konzervárenské a mrazírenské lodě bývalého SSSR a států Východního bloku přestaly lovit ve vysokých mořích západně od Afriky obrovská množství levných epipelagiálních druhů ryb. Evropa, Japonsko a Severní Amerika jsou charakteristické deficitem obchodu s výrobky rybářského průmyslu. V roce 2004 bylo na světě celkem 97 zemí, které byly čistými exportéry ryb a produktů rybářského průmyslu.25

Během posledních dekád lze identifikovat tendenci k zvýšenému meziregionálnímu obchodu produkty rybářského průmyslu. Mezi rozvinutými zeměmi zůstává obchod rybářskými produkty velmi rozvinutý. V období 2002-04 bylo zhruba 85 % hodnoty rybářských exportů rozvinutých zemích určeno pro jiné rozvinuté země a více než 50 % importu rozvinutých zemích pocházelo z ostatních rozvinutých zemí. 26 Zvláště markantní je role obchodu mezi zeměmi EU, kde více než 84 % rybářských exportů EU a více než 50 % rybářských importů EU bylo v letech 2004 a 2005 realizováno uvnitř tohoto společenství. Obchod mezi Kanadou a USA, ačkoliv o mnoho méně intenzivní než ten intrakomunitární v EU, značně rostl od roku 1980, což dokládá význam Dohody o volném obchodu mezi Kanadou a USA a později dohody NAFTA, která zahrnuje také Mexiko. V roce 2004 realizovaly zhruba 43 % svých exportů a 21 % svých importů Kanada a USA mezi sebou. Obchod produkty rybářského průmyslu mezi rozvinutými zeměmi sestává především z hlubokomořských druhů, sleďů, makrel a lososů.27

23



tamtéž, str.45

25

tamtéž, str.45

26

tamtéž, str.45

27

tamtéž, str.45

16

Protože ryby a rybí výrobky podléhají zkáze, více než 90 % mezinárodního obchodu s nimi je ve zpracované formě. Podíl živých/čerstvých/chlazených ryb na světovém mezinárodním obchodu co do množství (živé váhy) byl v roce 2004 jen 10 %.28 Živé a čerstvé ryby jsou sice cenné, ale obtížně obchodovatelné a přepravovatelné, jelikož často podléhají přísným sanitárním předpisům a normám kvality. I tak se ale zvýšil obchod živými rybami v posledních letech díky zvýšené poptávce po nich a technologickým zlepšením v mezinárodní logistice. Nové technologie zahrnují speciálně navrhované či modifikované nádrže a kontejnery, zrovna tak jako kamiony a jiné dopravní prostředky vybavené systémy na dodávání kyslíku, aby byly ryby udrženy živé během transportu a při předávání dalšímu článku dodavatelského řetězce. Živé ryby jsou zvláště oblíbené v Asii (především v Číně) a také na jiných kontinentech, kde žijí významné asijské komunity. 29 Mezinárodní obchod rybami také zahrnuje okrasné ryby, kteréžto jsou obecně lukrativním zbožím.

Exporty zmrazených ryb se během poslední dekády zvýšily; z 28% podílu na celkovém množství rybích exportů v roce 1994 na 36 % v roce 2004. Exporty ryb připravených k okamžité konzumaci dosáhly 8,3 milionů tun (živé váhy) v roce 2004, což reprezentuje 15% podíl na celkových rybářských exportech (10 % v roce 1994).30 Vývozy uzených/sušených ryb činily 5 % celkových exportů v roce 2004, což je mírný pokles oproti devadesátým létům. V roce 2004 reprezentovaly vývozy rybářských produktů neurčených pro přímou lidskou spotřebu 34 % celkových rybářských vývozů co do množství, z nichž většina pocházela ze zemí Latinské Ameriky (viz Obrázek 1).

Čisté rybářské exporty rozvojových zemí zaznamenávaly během posledních dvou dekád vzestupný trend. 31 Tyto hodnoty jsou daleko vyšší než hodnoty pro ostatní zemědělské komodity jako rýže, káva a čaj. Krevety zůstávají celosvětově nejdůležitější obchodovanou komoditou rybářského průmyslu co do hodnoty – 16,5 % celkové hodnoty mezinárodně obchodovaných produktů rybářského průmyslu, následovány hlubokomořskými rybami

28



tamtéž, str.47

30

tamtéž, str.47

31

4,6 miliard dolarů v roce 1984; 16 miliard dolarů v roce 1994; 20,4 miliard dolarů v roce 2004, tamtéž str.44

17

(10,2 %), tuňáky (8,7 %) a lososy (8,5 %); naproti tomu rybí moučka 3,3 % a rybí olej méně než 1 %.32

Obrázek 1: „Los Ferroles“ – továrna na výrobu rybí moučky ze sardele Engraulis ringens (viz také Graf 4, Graf 8, Obrázek 15) ; Callao, Peru

Zdroj: http://www.photolib.noaa.gov/htmls/fish2190.htm (navštíveno 27.10.2007)

1.3.

Rybářský průmysl a rozvojové země

Kromě významnosti rybářského průmyslu pro rozvojové země z hlediska zabezpečení potravy nabývá rostoucí důležitosti také jako zdroj deviz. Příjem z čistého exportu byl pro rozvojové země 20,4 miliard amerických dolarů v roce 2004; 16,0 miliard amerických dolarů v roce 1994 a pouze 4,6 miliardy amerických dolarů v roce 1984. 33 Ryby jsou tak nejdůležitějším zdrojem deviz pro rozvojové země. U druhé nejdůležitější komodity z tohoto pohledu, kávy, došlo mezi roky 1982 a 2002 k poklesu příjmů ze 7 miliard dolarů na 5 miliard dolarů. Ostatní komodity jako banány, čaj, kakao a cukr jsou z pohledu devizových příjmů prakticky zanedbatelné. Čisté příjmy z exportu všech tradičních komodit rozvojových zemí dohromady přinesou v dnešní době méně deviz než samotný rybářský průmysl (viz Graf 1). Rozvojové země tedy exportují převážně do rozvinutých zemí; v roce 2002 za 25 miliard

32



tamtéž, str. 7

18

dolarů. Vývoz rozvojovými zeměmi do ostatních rozvojových zemí byl proti tomu pětinový – 5 miliard dolarů.34

Pokud jde o podíl rybářských exportů na celkových exportech rozvojových zemí, byl tento mezi léty 1976-2004 okolo 0,6 – 0,8 %. Podíl rybářských vývozů na celkovém zemědělském obchodu (včetně lesnictví) se zvýšil ze 4,1 % na konci sedmdesátých let na 6,5 % v období 1998-2002. V roce 2004 se snížil na 6 % důsledkem silného nárůstu zemědělských a lesnických vývozů (33 % respektive 37 %) z roku 2003 na 2004.35

Podíl rozvojových zemí na světových rybářských vývozech dosáhl v roce 2004 48 % podle hodnoty a 57 % podle množství/váhy. Významná část těchto produktů se skládala z rybí moučky (viz Obrázek 1). Vůbec mají rozvojové země větší podíl na světových exportech u rybářských produktů, které nejsou určeny bezprostředně pro lidskou spotřebu (68 % v roce 2004). Nicméně i u rybářských produktů určených pro lidskou spotřebu zvýšily rozvojové země svůj podíl (co do váhy) ze 43 % v roce 1992 na 51 % v roce 2004.36

Graf 1: Čistý export potravinových komodit rozvojovými zeměmi

US$ 1000 million

1982

20

1992

15 10

2002 5 0 -5 M eat

R ic e

Tea

Sugar

Cocoa

Banana

C o ffe e

F is h

Zdroj: http://www.globefish.org/files/IFT_215.pdf (navštíveno 12.4.2007) 34

http://www.globefish.org/files/IFT_215.pdf, slide 18 a 48 (navštíveno 12.4.2007)

35



tamtéž, str.44

19

Role obchodu s rybářskými produkty se liší mezi jednotlivými rozvojovými státy, přičemž v některých z nich je velmi důležitá. Například v roce 2004 se vývoz rybářských výrobků podílel zhruba jednou polovinou na hodnotě všech vývozů 37 u následujících rozvojových států: Kiribati, Maledivy, Federální státy Mikronésie, Panama a Sant Pierre a Miquelon. 38

Na rozdíl od silně rozvinutého obchodu rybářskými produkty mezi rozvinutými zeměmi, mezi rozvojovými zeměmi tomu tak není, ačkoliv tento mezi-rozvojový obchod rybími produkty během devadesátých let rostl. Dosahuje stále pouze 15 % hodnoty rybářských vývozů rozvojových zemí do rozvinutých zemí.39 Potenciálně by mohl tento obchod v budoucnu růst částečně díky regionálním hospodářským smlouvám a částečně díky demografickým, sociálním a ekonomickým trendům, které transformují trh potravin v rozvojových státech. Nicméně rozvojové země stále závisí do značné míry na rozvinutých zemích, především jako odbytištích pro své rybářské vývozy, ale také jako dodavatelích pro své rybářské importy nebo investiční celky pro svůj rybářský zpracovatelský průmysl. Několik rozvojových zemí dováží rostoucí množství surovin pro další zpracování a reexport do rozvinutých zemí. Rybářské exporty rozvojových zemí postupně mění strukturu ze surovin pro zpracovatelský rybářský průmysl směrem k vysoce hodnotným živým rybám nebo jiným rybím produktům s vysokou přidanou hodnotou. Tato transformace se děje navzdory řadě překážek, jako jsou například vysoká importní cla rozvinutých zemí na zpracované rybí výrobky. Na druhé straně je povzbuzována investicemi rozvinutých zemí do zpracovatelských zařízení v rozvojových zemích, kde jsou nižší náklady.40 Po řadu dekád byla FAO nápomocna rozvojovým zemím ve zlepšování jejich mezinárodně obchodní výkonnosti. Byla realizována řada projektů za následujícími účely:

37

•

přispět k rozvoji a modernizaci rybářského sektoru

•

přispět k větší vyváženosti dodávek rybích produktů do rozvinutých zemí

•

nejlépe využít exportní příležitosti

•

podporovat technickou a ekonomickou kooperaci mezi obchodními partnery



z rozvinutých zemí dosahoval podobného podílu pouze Island; tamtéž, str.44

39

tamtéž, str.45

40

tamtéž, str. 47

20

Jedním z projektů je tzv. FISH INFOnetwork (FIN). Jde o síť skládající se ze 7 nezávislých mezivládních organizací a organizace FAO Globefish (viz Mapa 2), která pokrývá většinu světa.

41

Tato síť byla vytvořena za účelem pomoci rybářskému sektoru především

v rozvojových zemích, kterou uskutečňuje poskytováním služeb privátnímu sektoru a vládám, realizací multilaterálních a bilaterálních projektů, organizací mezinárodních konferencí, workshopů a vzdělávácích seminářů. Zároveň se zabývá vytvářením studií k dané problematice (viz Obrázek 2) a publikuje své vlastní časopisy (viz Obrázek 3). FIN má více než 70 zaměstnanců na plný úvazek a pracuje s další více než stovkou mezinárodních konzultantů ve všech oblastech rybářského průmyslu. 50 národních vlád podepsalo mezinárodní dohody s agenciemi FIN a využívá jejich expertizy k rozvoji rybářského průmyslu.42

Mapa 2: Rozmístění organizací FIN

Zdroj: http://www.globefish.org/files/IFT_215.pdf, slide 39 (navštíveno 12.4.2007)

41

EUROFISH – Střední a Východní Evropa, GLOBEFISH – státy OECD, INFOYU – Čína, INFOFISH –

Asie a Pacifik, INFOSAMAK – arabské země, INFOPECHE – Afrika, INFOSA – jihoafrická pobočka INFOPECHE, INFOPESCA – Jižní a Střední Amerika 42

http://www.globefish.org/files/IFT_215.pdf, slide 38-41 (navštíveno 12.4.2007)

21

Obrázek 2: Publikované studie organizací sítě FIN


Obrázek 3: Časopisy organizací sítě FIN


22

2. Vývoj rybí produkce Rybí produkce od roku 1950 až do současnosti dlouhodobě rostla (viz graf 2). Nikoliv však každoročně. Byla období, ve kterých došlo k meziročnímu poklesu vyprodukovaných mořských ryb, jak lze snadno rozpoznat z Grafu 2. Již v letech 1969, 1972, 1992 a 1998 se ukázal největší současný problém rybářského průmyslu – nadměrný rybolov (blíže viz subkapitola 2.4).

Graf 2: Vývoj světové rybí produkce v letech 1950 – 2000 (miliony tun) 140

sladkovodní

120

100

slanovodní 80

60

40

20

20 00

19 95

19 90

19 85

19 80

19 75

19 70

19 65

19 60

19 55

19 50

0

Zdroj: http://www.globefish.org/index.php?id=2053&easysitestatid=1807940514 (navštíveno 19.4.2007)

Z grafu je rovněž patrné, že světová sladkovodní produkce ryb nabývala postupně většího a většího významu; v roce 1950 byla zanedbatelná jak absolutně, tak relativně, ale v roce 2000 již dosáhla zhruba 30 milionů tun a tvořila tak zhruba 23 % celkové rybí produkce, tj. slanovodní a sladkovodní. Rovněž není bez zajímavosti, že sladkovodní produkce ryb (na rozdíl od té slanovodní) nezaznamenávala prakticky žádné výkyvy směrem dolů.

2.1.

Propady na přelomu 70.let

Prvním významným obdobím nezvyklého poklesu byla léta 1972 – 1973 (viz Graf 2). Ten byl přivozen hlavně zhroucením lovu určitého druhu sardelí v oceánských vodách poblíž Peru, přisadily si však i světová ropná a surovinová krize. 23

Před rokem 1950 se peruánský rybářský průmysl soustředil hlavně na zajištění domácí spotřeby. Roční výlov činil zhruba 86 000 tun. V roce 1953 byly zřízeny první továrny na zpracování ryb. Během 9 let mělo Peru největší výlovky ryb na světě co do objemu. To přineslo léta boomu.43

V roce

1970

vyjádřila

varování

skupina

peruánských vědců, kteří se obávali zhroucení lovu sardelí

44

z minulých

let.

kvůli nadměrným výlovkům Odhadli,

že

Graf 3: Roční výlov sardelí Engraulis ringens mezi léty 1960 a 1990

dlouhodobě

udržitelný výlov byl okolo 9,5 milionů tun. Tento odhad byl v tomto roce překračován (viz Graf 3). Peruánská vláda však varování svých vlastních vědců nedbala.45 Na konci šedesátých let se totiž sesypal pro změnu lov herinků v severozápadním

Atlantiku

provozovaný

dalšími tehdejšími rybářskými velmocemi – Islandem a Norskem (viz 1. větší zub v Graf 2), a Peru si mohlo velkými výlovky v roce 1970 zajistit značný příjem deviz. Severoatlantický

Zdroj:

výpadek byl totiž na trhu pochopitelně znát a

http://www.globalchange.umich.edu/global

promítnul se do vyšší ceny mezinárodně

change2/current/lectures/fisheries/fisheries.

obchodovaných ryb a rybích produktů. Proto

html (navštíveno 19.4.2007)

peruánská vláda povolila pro rok 1970 výlov 12,4 milionů tun. V následujícím roce bylo ještě vyloveno 10,5 milionů tun, ale v roce 1972 už došlo jednak vlivem nadměrného lovu z předchozích let, a jednak kvůli jevu El Niño, k prudkému propadu. Stavy sardelí se doposud neobnovily.46

43

http://www.globalchange.umich.edu/globalchange2/current/lectures/fisheries/fisheries.html

(navštíveno

19.4.2007) 44 45

sardel druhu Engraulis ringens (viz také Obrázek 15, Graf 8, Graf 4) http://www.globalchange.umich.edu/globalchange2/current/lectures/fisheries/fisheries.html

(navštíveno

19.4.2007) 46

tamtéž

24

2.2.

Kanadský propad 1992

Dalším obdobím celosvětově významného poklesu byl začátek 90. let. Byl přivozen bezprecedentním snížením stavů tresek, lovených v severozápadním Atlantiku poblíž Newfoundlandu. 2. července 1992 dotlačila tato skutečnost Johna Crosbieho 47 přijmout drastické opatření a zcela zakázat rybolov. 48 Fabriky na zpracování ryb byly zavřeny, rybářské lodě ponechány zakotvené svému osudu nebo prodány do zahraničí za symbolické ceny. Práci ztratilo zhruba 19 000 rybářů a pracovníků továren na zpracování ryb, a nepřímo zaniklo dalších zhruba 20 000 pracovních míst. Federální vláda vyčlenila jen v roce 1993 a v roce 1994 na pomoc regionu miliardu dolarů, což byl teprve začátek. Newfoundlandské rurální komunity se z této tragédie doposud zcela nevzpamatovaly a mořský ekosystém je zde stále na hranici kolapsu.

2.2.1.

Historické souvislosti

Moře v okolí skalnatých newfoundlandských břehů byla v dávných dobách tak plná tresek, že průzkumníkovi Johnu Cabotovi v roce 1497 doslova zablokovaly loď.

V nadcházejících

stoletích, a vlastně až do poloviny dvacátého století, byly tresky jediným důvodem, proč se lidé přicházeli usadit do Newfoundlandu. Východně od Newfoundlandu a jižně od Labradorského

poloostrova se nacházela vůbec nejproduktivnější

rybářská oblast

severozápadního Atlantiku, která poskytovala před obdobím 1950 – 1960 po více než jedno století 250 000 tun tresek ročně.49

Rybolov tresek vstoupil do fáze, která znamenala začátek konce, v polovině 50.let. Bylo to tehdy, kdy newfoundlandskou rybářskou oblastí začaly brázdit místo škunerů a lodí s vysokými postranicemi a hlubokým profilem, pomocí kterých se zde prováděl rybolov od konce 19.století, nové typy lodí, které disponovaly na palubě menší či větší továrnou na rychlé zpracování vylovených ryb. Tyto lodě, konstrukčně odvozené z lodí pro lov velryb ve vzdálených vodách, přijížděly ze zemí vzdálených tisíce mil kvůli hodnotné tresce a i jiným druhům ryb (různé druhy herinků, platýsů atd.) Až do konce 70.let přijížděly tyto lodě z Německa (Východního i Západního), Velké Británie, Španělska, Portugalska, Polska, 47

tehdejší kanadský ministr rybolovu a oceánů

48

Toto, v původní vizi krátkodobé, opatření je v účinnosti dodnes, protože stavy tresek se doposud nezvýšili na

úroveň, která by umožňovala intenzivní rybolov. 49

http://archive.greenpeace.org/comms/cbio/cancod.html (navštíveno 19.4.2007)

25

Sovětského svazu, Kuby a dokonce zemí východní Asie lovit tresky na vzdálenost kratší než 12 mil od kanadských a amerických břehů. Spouštěly z lodní zádě a vlekly za sebou obrovské sítě, rychle zpracovávaly a zmrazovaly téměř všechny ulovené ryby, a pracovaly dnem i nocí s výjimkou nejhoršího počasí.50

Se zvyšující se intenzitou lovu rostly roční výlovky tresčích druhů, až dosáhly vrcholu zhruba 800 000 tun ročně v roce 1968. Početné rybářské flotily z mnoha států však vystavovaly tresku výlovům nebývalé intenzity a do roku 1975 již nebylo vyloveno ani 300 000 tun tresky. Stavy štikozubce a ostatních druhů hlubinných ryb začaly vykazovat rovněž dramatické poklesy. V obavách, že stavy ryb poklesly na mizivé množství, znamenající prakticky jejich vyhynutí, zavedly v roce 1976 Kanada a USA legislativu, která vyhnala cizí flotily na vysoké moře („high seas“ – blíže viz subkapitola 4.1) a ustanovila, že živé mořské zdroje do vzdálenosti 200 námořních mil (blíže viz subkapitola 4.1) od pobřeží budou spadat do jejich národní jurisdikce.51

Tento krok byl založen na úvaze, že tresky se zdržovaly převážně v rámci tohoto dvousetmílového pásma od pobřeží. Správnost této úvahy je pouze částečná – viz Mapa 3.

Mapa 3: Oblast rozmístění tresky

Zdroj:http://www.oceansatlas.com/unatlas/uses/FisheriesAndAquaculture/Fisheries HistoryJTE/bioresources.html (navštíveno 8.8.2007)

50


51

tamtéž

26

Výlovky po vypuzení cizích rybářských flotil přirozeně klesly na zhruba 139 000 tun v roce 1978, což byla pravděpodobně úroveň, kterou měly tehdy federální vlády stanovit jako strop po několik let, aby daly treskám šanci se znovu rozmnožit. Vláda a rybářské firmy však měly velké oči. Výše zmiňované moderní lodě s továrnou na palubě a vlečnými sítěmi se brzy staly hlavní částí kanadské severoatlantické rybářské flotily a lov tresek se začal důsledkem toho znovu zvyšovat. V polovině 80.let to byly sami Kanaďané, kteří lovili více než 250 000 tun tresek ročně.52

Newfoundlandští rybáři, kteří lovili tresky v malém pro vlastní potřebu v těsné blízkosti pobřeží, zaznamenávali snížené výlovky již před polovinou 80.let, a upozorňovali daleko dříve než kdokoliv jiný, že tresčí populace nejsou tak zdravé jak tvrdili vědci. V roce 1986 zaznamenali i sami vědci, že populace tresek klesaly a v roce 1988 již doporučovali, aby celkový povolený výlov 53 byl snížen na polovinu. Místo okamžitého zásahu za účelem preventivní ochrany tresek oddalovala kanadská federální vláda ochranná opatření, a nakonec se začátkem roku 1989 rozhodla pro mírnou redukci celkové lovné kvóty (TAC – blíže viz subkapitola 2.4.1). Až v roce 1990, po několika letech analýz dat z průzkumů stavů tresek, konstatovalo „Nezávislé přezkoumání stavů tresky“, že její populace a jikry klesají, zrovna tak jako její biomasa (potrava) a jikry biomasy, a že mortalita zaviněná rybolovem je na nebezpečně vysoké úrovni.54

V roce 1992 byl odhad tresčí biomasy na nejnižší úrovni, která kdy byla naměřena. Poprvé za 400 let zanikl v Newfoundlandu rybolov tresky. Příslušná autorita vydala v roce 1995 varování, že koncem roku 1994 byl stav tresek pouze 1700 tun. Přitom ještě v roce 1990 udával průzkum 400 000 tun. Z rybolovu, který dříve dodával po celé století čtvrt milionu tresek ročně, bylo najednou pouhých 1700 tun ročně, přičemž neexistovaly známky zlepšení. Příslušná autorita rovněž předpověděla, že i kdyby se tresčí populace začaly okamžitě zvyšovat, trvalo by alespoň 15 let, než by bylo zdrávo povolit znovu intenzivnější rybolov.55

52


53

TAC – total allowable catch

54


55

tamtéž

27

2.3.

Propad 1998

Celková světová produkce ryb v roce 1998 dosáhla 86 milionů tun, což znamenalo nezanedbatelný pokles oproti dosavadnímu maximu (92 milionů tun) dosaženému v roce 1996 a v roce 1997. Tento pokles byl zapříčiněn snížením produkce mořských ryb, které klesly v roce 1998 o 9 % vůči dvou předchozím letům, kdy bylo vyprodukováno 86 milionů mořských ryb.56 Snížení produkce mořských ryb v roce 1998 se zdá být způsobeno především klimatickými jevy. Značný díl poklesu mořské rybí produkce lze přičíst změnám v jihovýchodním Pacifiku, který byl těžce postižen fenoménem El Niño v letech 1997 – 1998. Celková produkce mořských ryb přirozeným výlovem klesla ze 17,1 milionů tun v roce 1996 na 14,4 milionů tun v roce 1997; a ještě více v roce 1998 – na pouhých 8 milionů tun.

Graf 4: Produkce nejdůležitějších druhů mořských ryb na základě odchytu v přírodě: porovnání let 1996 a 1998; miliony tun

1996

1998

Pozn.: Yellowfin tuna - tuňák Thunnus albaceres (viz Obrázek 14); Blue whiting – treska Micromesistius poutassou; Atlantic cod – treska Gadus morhua; Largehead hairtail – Trichirius lepturus; Anchoveta – sardel Engraulis ringens (viz Obrázek 15); Skipjack tuna – tuňák Katsuwonus pelamis; Chub mackerel – makrela Scomber japonicus; Chilean jack mackerel - makrela Trachurus murphyi; Japanese anchovy - sardel Engraulis japonova; Atlantic herring – sleď Clupea harengus; Alaska pollock – treska Theragra chalcogramma

Zdroj: http://www.fao.org/DOCREP/003/X8002E/x8002e04.htm#TopOfPage (navštíveno 9.8.2007)

56

http://www.fao.org/DOCREP/003/X8002E/x8002e04.htm#TopOfPage (navštíveno 6.8.2007)

28

Tato data znamenají roční poklesy ve výši 15 %, respektive 44 %.57 Jak moc se na tomto útlumu podílela sardel Engraulis ringens a makrela Scomber japonicus prozrazuje Graf 4. Kromě severozápadního a středozápadního Pacifiku, které vykazovaly ve srovnávaných letech rostoucí trend v úlovcích, vykazovaly všechny hlavní oblasti mořského rybolovu nepatrné přírůstky nebo poklesy.

2.4.

Současnost - overfishing

Overfishing – pojem, který se dá volně přeložit jako nadměrný rybolov – lze definovat několika způsoby, 58 avšak všechny směřují k jedinému bodu: odchyt příliš mnoha ryb na to, aby se s tím ekosystém dokázal vyrovnat, což vede k celkové jeho degradaci. Nadměrný rybolov je neudržitelné využívání oceánů. Závažnost tohoto fenoménu lze přiblížit pomocí následujících číselných údajů uváděných FAO ve své vždy bianuálně vycházející studii o světovém rybolovu – SOFIA (State of World Fisheries and Aquaculture). Ve své nejaktuálnější studii z roku 2006 uvádí, 59 že:

52 % rybích druhů je plně exploatováno

20 % rybích druhů je mírně exploatováno

17 % rybích druhů je nadměrně exploatováno

7 % rybích druhů je zdecimováno

1 % rybích druhů se vzpamatovává ze zdecimování

Výše uvedená procenta znamenají, že 25 % procent rybích druhů je buď nadměrně exploatováno

57

nebo zdecimováno. Dalších 52 % rybích druhů je plně exploatováno, tj.

http://www.fao.org/DOCREP/003/X8002E/x8002e04.htm#TopOfPage (navštíveno 6.8.2007)

58

Takové provozování komerčního a nekomerčního rybolovu, které vyčerpává rybolovné zdroje do takové

míry,

že

nezbývá

dostatek

dospělých

ryb

pro

reprodukci.

(

zdroj:

http://www.lehigh.edu/~kaf3/books/reporting/glossary.html , navštíveno 24.10.2007)

Lovení příliš mnoha ryb; tolika, že ryby nezvládají obnovovat své populace. Je jich čím dál tím méně, až nakonec nejsou žádné. (zdroj: http://www.reefed.edu.au/glossary/o.html, navštíveno 24.10.2007)

Rybolov s dostatečně vysokou intenzitou na to, aby redukoval stavy populací schopných páření v takové míře, že nebudou schopny zajistit dostatečné množství ryb pro komerční a sportovní rybolov. (zdroj: http://www.fishonline.org/information/glossary/, navštíveno 24.10.2007)

59

http://overfishing.org/pages/why_is_overfishing_a_problem.php (navštíveno 24.10.2007)

29

v bezprostředním nebezpečí nadměrné exploatace a eventuálního zdecimování. Dohromady takřka 80 % rybích druhů je tedy buď plně nebo nadměrně exploatováno, eventuálně dokonce zdecimováno. FAO sice uvádí, že stupeň exploatace za posledních 10-15 let zůstává stabilní, což by mohlo naznačovat udržitelnost i takovéhoto „pováženíhodného“ stavu, ale vzhledem k tomu, že FAO zastává spíše konzervativní postoj 60 k posouzení problematiky, tak je pravděpodobné, že uvedené údaje jsou realitě několik let vzdálené a situace je ve skutečnosti daleko horší.

Pokud jde o stupeň exploatace podle druhů, většina z deseti nejvíce lovených druhů ryb (viz Graf 7), které se podílí zhruba 30 % na množství světové produkce ryb na základě odchytu v přírodě, jsou plně nebo nadměrně exploatovány a nedá se u nich očekávat větší nárůst úlovků.61 Toto je příklad vůbec nejvíce lovené sardele Engraulis ringens62 (viz Obrázek 15), která je v jihovýchodním Pacifiku plně exploatována, tresky Theragra chalcogramma, která je plně exploatována v severozápadním Atlantiku, sleďe Clupea harengus, který je plně exploatován v severním Atlantiku, sardele Engraulis japonicus, který je plně exploatován v severovýchodním Pacifiku, tuňáka Thunnus albaceres (viz Obrázek 14), který je plně exploatován v Atlantickém a Tichém oceánu a pravděpodobně mírně až plně exploatován v Indickém oceánu a makrely Trachurus murphyi, která je plně až nadměrně exploatována v jihovýchodním Pacifiku.63

Procento exploatovaných druhů na hranici nebo za hranicí udržitelnosti se také liší podle oblasti. Nejdůležitější rybářské oblasti s nejvyššími podíly (69-77 %) plně exploatovaných druhů jsou ve středozápadním Atlantiku, středovýchodním Atlantiku, severozápadním Atlantiku, západním Indickém oceánu a severozápadním Pacifiku, zatímco oblasti s nejvyššími podíly (46-60 %) nadměrně exploatovaných, zdecimovaných a druhů vzpamatovávajících se ze zdecimování jsou jihovýchodní Atlantik, jihovýchodní Pacifik, severovýchodní Atlantik a vysoká moře zvláště v Atlantickém a Indickém oceánu. Málo 60

http://overfishing.org/pages/why_is_overfishing_a_problem.php (navštíveno 24.10.2007)

61



Na druhou stranu se tento druh plně vzpamatoval z krutých dopadů fenoménu El Niño v letech 1997-1998

(blíže subkapitola 2.3) a v roce 2004 ho bylo vyloveno 10,7 milionů tun. 63


Agriculture Organization of the United Nations: Rome, 2007, str.32

30

oblastí uvádí relativně vysoké procento (48-70 %) druhů mírně exploatovaných nebo málo exploatovaných. Těmi jsou středovýchodní Pacifik, středozápadní Pacifik a jihozápadní Pacifik, zatímco 20-30 % druhů stále považovaných za mírně nebo málo exploatované je hlášeno ze Středozemního a Černého moře, jihozápadního Atlantiku a východního Indického oceánu.64

Fenomén „overfishing“ má samozřejmě řadu příčin a souvislostí. Fundamentální příčina souvisí s tím, že „overfishing“ je klasickým případem tzv. „tragedy of the commons“.65 Když jsou totiž ryby nikým nevlastněny a společně exploatovány, dochází často ke ztenčování jejich stavů ze 2 hlavních důvodů:66

Pokud jsou ryby veřejným statkem, rybáři nemohou ušetřit ryby „pro příště“. Pokud se omezí ve výlovu, aby zůstalo dostatek ryb pro reprodukci do dalšího období, mohou být tyto ryby mezitím uloveny někým jiným. Při absenci vlastnictví u takovéhoto statku převládá pravidlo „urvi dokud můžeš“.

Každý rybář dosáhne z každého výlovu veškerého (ekonomického) prospěchu pouze pro sebe, zatímco náklady při zdecimování stavů ryb nesou všichni rybáři společně. Tato disparita mezi plným prospěchem a pouze částečnými náklady z lovu ryb vede k tomu, že je jich loveno příliš mnoho.

Z těchto argumentů vyplývá další příčina rozebraná v následujícím odstavci.

2.4.1. Nadměrná kapacita v rybářském průmyslu Tato příčina je ze všech asi nejvíce nasnadě. Její kořeny sahají až do poloviny minulého století. Po skončení druhé světové války bylo de facto zrušeno moratorium na rybolov ve světovém oceánu a rybářský průmysl započal vývoj nových technologií, které činily rybolov ve vysokých mořích vysoce efektivním. Rybářský průmysl se stal extrémně rentabilní výdělečnou činností a stimuloval tak jeho další rozvoj. Problém nadměrné kapacity v rybářském průmyslu v (anglické) literatuře vystihuje lapidární frází: „too many boats

64



takové využívání veřejného statku, které může vést až k tragédii – jeho zániku či zmizení

66

Leal R. Donald: Fencing the Fishery – A Primer on Ending the Race for Fish; PERC – The Center for Free

Market Environmentalism: Bozeman, Montana, 2002, str.2

31

chasing too few fish“ 67 (příliš mnoho lodí stíhajících příliš málo ryb). 68 Avšak toto je okleštěné vysvětlení. Problém se má tak, že kromě příliš mnoha lodí stíhajících příliš málo ryb existuje přílišná rybolovná síla rybářských lodí na to, jaký ekonomický prospěch dokáží rybářským firmám přinést, 69 příliš málo dravých ryb, 70 přílišné poškozování přirozeného prostředí pro ryby a přílišné znečištění (Sanchiric, 2007).

Rybářské technologie se v průběhu 2.poloviny 20.století stále zlepšovaly a s tím ruku v ruce schopnost rybářů ztenčovat stavy ryb na pokraj vyhynutí. S tím, jak se stavy ryb ztenčovaly, rostlo nutně úsilí rybářů (pokud měly být udrženy objemy úlovků), investovalo se do stále sofistikovanějšího rybářského náčiní a větších a efektivnějších lodí. Spirála neudržitelné exploatace se stále více roztáčela. Aby se zadržela tato „tragedy of the commons“ (viz poznámka pod čarou 65), začaly vlády přímořských států omezovat přístup k rybolovu tím, 71 že drasticky zkrátily rybolovnou sezónu během které (a pouze ní) bylo povoleno rybařit, zavedly omezení na velikost a typ rybolovného náčiní, které bylo povoleno používat, a licence na lodě, které mohly oprávněně vykonávat rybolov.72 Navzdory jejich úsilí se však stavy ryb dále snižovaly.

Příkladem budiž rybolov platýzů ve vodách poblíž pobřeží kanadské provincie British Columbia. V roce 1980 byl příslušnou kanadskou autoritou stanoven maximální počet lodí, a tedy i lodních licencí, na 435. Během dalších deseti let však počet rybářů a rybolovného náčiní na jednu

67

http://www.wilsoncenter.org/index.cfm?event_id=233250&fuseaction=events.event_summary

(navštíveno

24.10.2007) 68

Uvádí se, že současná světová rybářská flotila je dvakrát až třikrát větší, než by stačilo na výlov udržitelným

způsobem, nebo že současná světová rybářská flotila by stačila na čtyři takové planety jako je Země. http://overfishing.org/pages/why_is_overfishing_a_problem.php (navštíveno 24.10.2007) 69

Podle Jamese Sanchirica, seniora instituce Resources for the Future, je v současnosti rybářský průmysl

ztrátový;

http://www.wilsoncenter.org/index.cfm?event_id=233250&fuseaction=events.event_summary

(navštíveno 24.10.2007) 70

Celosvětově

již

zmizelo

90

%

velkých

dravých

druhů

ryb.

http://overfishing.org/pages/why_is_overfishing_a_problem.php (navštíveno 24.10.2007) 71

pochopitelně jen v EEZ, viz subkapitola 4.1

72

systém omezeného přístupu k rybolovu prostřednictvím vydávání licencí pro rybářské lodě je znám pod

zkratkou IVQ – Individual Vesel Quotas. Byť tento systém někde úspěšně funguje i v dnešní době, v řadě zemí byl nahrazen patrně účinnějším systémem ITQ – viz subkapitola 2.4.1.

32

loď velmi vzrostl, protože na ně se již omezení nevztahovala. Ryb stále ubývalo a bylo zapotřebí učinit další regulativní krok. Příslušný regulační úřad tedy přistoupil k omezení rybolovné sezóny. Ani to však nepomohlo. V roce 1990, kdy byla rybolovná sezóna omezena na pouhých 6 dní, se vylovilo skoro o 50 % více platýzů než v roce 1980, kdy byla sezona dlouhá 65 dní (Leal, 2002).

Od přímé vládní regulace se tedy postupně začalo přecházet na důmyslnější systém managementu rybolovu, kterým jsou individuální přenosné kvóty, popř. individuální rybolovné kvóty (ITQ resp IFQ).

Individual Transferrable Quotas Systém ITQ, neboli individuálních přenosných kvót, se stal během devadesátých let moderním nástrojem k řízení rybolovu v jednotlivých mořských a oceánských oblastech. Jeho hlavním znakem je, že zavádí do rybolovu v menší či větší míře vlastnická práva, která jsou převoditelná. Systém ITQ je jako takový pojímán v několika koncepcích. 4 z nich jsou uvedeny dále.

První z nich vidí ITQ jako prvotní krok k plně privatizovanému rybolovu, kdy určité druhy ryb, nebo rozsáhlé části oceánu se stávají soukromým vlastnictvím včetně plných manažerských práv k nim. Přitom může být ponechána určitá role vládě (v případě EEZ) nebo regionální rybářské organizaci (v případě vysokých moří) k zajištění ochrany residuálního veřejného zájmu.73

Druhá zavádí skrze ITQ princip vlastnických práv do alokace tzv. celkové lovné kvóty (TAC), což je celkové množství ryb, které lze během určitého období (zpravidla jedné rybářské sezóny) vylovit v určité mořské či oceánské oblasti. Jak název napovídá, tyto kvóty jsou přenosné, tj. dá se s nimi obchodovat, jako kdyby se jednalo o vlastnická práva na souši. Tento znak přenosnosti činí z ITQ tržní mechanismus, který může převzít roli vládních agencií v alokování výrobních faktorů práce, kapitálu a práv (McCay, 1995). ITQ by měly být definovány v této koncepci jako plná a nezmenšená vlastnická práva (permanentní, přenosná,

73

Connor Robin: Are ITQs Property Rights? Definition, Discipline and Discourse; Centre for Resource and

Environmental Studies, The Australian National University, Canberra, str. 4

33

dělitelná, atd.). Měla by moci být v nutných případech předmětem kompenzace, ale nikoliv kvůli změnám v TAC nebo jiným opatřením ve jménu udržitelného managementu rybolovu. Důležitým aspektem této teze je pojetí ITQ jako práv na rybolov spíše než vlastnictví ryb jako takových, které (pokud jde o EEZ) přísluší nadále státu jakožto veřejný statek. Tato koncepce více méně funguje na Novém Zélandu.74

Třetí přístup je přístupem kvantifikovaných licencí. ITQ jsou rybolovnou licencí, která umožňuje držiteli vylovit konkrétní množství ryb. Licence a kvóta mohou být převedeny, někdy nezávisle na sobě, a kvóta může být navíc rozdělena. Ale licence s kvótou je předmětem suspenze bez jakékoliv rekompenzace v případě nedodržení licenčních podmínek. Tento přístup ITQ existuje v Austrálii.75

Čtvrtou variantou ITQ jsou odvolatelná privilegia, garantovaná příslušným agentem státu, využívat přírodní zdroj, který po právu patří všeobecné veřejnosti. Takové zdroje jsou v „trustu“ vlády a nemohou být zcizeny. Tato koncepce ITQ jde proti vzniku vlastnických práv - ITQ explicitně definuje jako non-property, tj. nejsa předmětem vlastnictví. Tvrdí, že jakákoliv forma soukromého zájmu implantovaná do rybolovu způsobuje zcizení svěřeného zdroje. Znaky této varianty má federální systém ITQ Spojených států amerických (viz dále).76

Jsou tyto odlišnosti v pojetí ITQ problémem? Pro stát nebo RFO, které chtějí nově zavést systém ITQ, zde vyvstává řada otazníků nad tím, jak by kostra ITQ měla být strukturována. Následující tři ideologie, každá nahlížející systém ITQ svými vlastními předpoklady, úsudky a tvrzeními, by mohly umožnit uvědomění si příčin dynamiky koncepcí ITQ, z nichž čtyři jsou uvedeny výše.

Ekonomický racionalismus Zatímco právo je ultimátním nástrojem pro stanovení vlastnických práv, je to podle ekonomického racionalismu (dále jen ER) náhled ekonomie na vlastnická práva, od kterého se odvíjí debata o individuálních přenosných kvótách. Bod, ke kterému argumenty ER

74


Environmental Studies, The Australian National University, Canberra, str. 5 75

tamtéž, str.5

76

tamtéž, str.5

34

konvergují, je privatizace všeho – vody, vzduchu, ryb, atd. – a dovolit trhu alokovat zdroje podle jejich nejvýše hodnotného způsobu užití. Takto extrémní ideály jsou jasně nedosažitelné. Nicméně ER podporuje vznik institucionálního rámce, který dostane společnost tak blízko k ideálu (tj. absolutní moc vlastnických práv a trhu), jak jen to je možné.77

Logika argumentů ER může být podmanivá. Jeden z klíčových konceptů na kterých staví je kompatibilita stimulů, kdy instituce (zvláště vlastnická práva a trh) by měly být zkonstruovány tak, aby poskytovaly ekonomickým aktérům stimuly k takovému chování, které v souhrnu naplní širší cíle společnosti. Toto je princip „neviditelné ruky trhu“ Adama Smithe, a jistě stojí za to, aby byl uplatněn tam, kde funguje. Funguje tam, kde společnost má ujasněné svoje cíle. ER definuje společenský cíl jednotně jako čím dál větší „ekonomický koláč“, který vše usnadňuje, tj. platí, že čím víc ekonomie roste a čím větší efektivita, tím více bude pro každého. Problémy rozdělení tohoto ekonomického koláče jsou vyloučeny jako neekonomické problémy. Přirozený princip uznávaný ER je konkurence.78

Tak jako jiné odnože modernismu má ER tendenci neuznávat fakt, že vyšší efektivita automaticky neznamená vyšší sociální blahobyt, zrovna tak jako opomíjet problém neurčitosti, která je neredukovatelná. Domněnka ER v souvislosti s tímto se zdá být, že za přítomnosti dostatečně silného momenta na trhu jsou řešitelné všechny informační problémy a že chování společenského systému je determinované a tudíž předpověditelné. Tak to ve skutečnosti zjevně není, což podrývá pozici ER.79

Administrativní racionalismus Administrativní racionalismus (dále AR) se nachází v dilematu mezi sociální stabilitou a ekonomickým pokrokem. Má sklon obhajovat administrativní moc státu a zachování jeho kontroly. Protože u ITQ hrozí, že by tato kontrola byla rozptýlena mezi „stakeholdery“, 80 staví se AR proti nim. A tam, kde by byly ITQ nevyhnutelné, by AR podporoval jejich

77


Environmental Studies, The Australian National University, Canberra, str.7-8 78

tamtéž, str.7-8

79

tamtéž, str.7-8

80

všichni, kterých se určitá problematika nějakým způsobem dotýká

35

podmíněnost tak, aby byla zachována administrativní moc. Podstatu pohledu AR na problematiku může přiblížit následující citace: „….nahrazení, pozměnění nebo odvolání licencí (viz výše – třetí přístup k ITQ) je nutné pro flexibilní administraci.81 Pokud by byly licence australskými soudy deklarovány jako soukromé vlastnictví, možnost nahradit je, pozměnit nebo odvolat by byla významně ztížena a s tím flexibilita a dlouhodobá konkurenceschopnost australského rybářského průmyslu“ (McCamish 1995). Tento závěr je přesně opačný k závěrům ER, který obhajuje zvýšenou právní ochranu rybolovných práv.

Pozice AR do určité míry hraje do karet „malým“ producentům ryb/rybářům. Přitom však inherentní součástí postoje „malých“ nezávislých producentů ryb/rybářů je určité opovržení vůči administrativnímu státu. Rovněž se zdá, že pro obhájce AR je nevyhnutelný konflikt s jinými „stakeholdery“.82

Sociální spravedlnost Názory oponující privatizaci jsou na opačné straně spektra. Antropologická a sociologická kritika ITQ se zakládá na obavách o sociální spravedlnost a ekvitu a rozšíření korporátní kontroly na úkor lokálních zájmů „v malém měřítku“. Toto je sociálně konzervativní pozice stavící stabilitu vztahů ve společnosti nad zvýšenou spotřebu a růst. Tato pozice reflektuje na obavy, že při zavedení systému ITQ budou mít přístup k rybolovu kapitáni průmyslu místo kapitánů lodí.83

S tímto postojem jsou spojeny zájmy „malých“ producentů, kteří často mají pevnou víru v přirozený pořádek a sociální spravedlnost režimů s otevřeným přístupem. V USA může být reprezentantem tohoto systému Jeffersonova filosofie nezávislých producentů a doktrína veřejného trustu (Macinko,1993). Na Islandu je tento postoj zase podpořen ústavou, která ochraňuje právo mít práci pro všechny občany. Vzhledem k tomu, že na Islandu je rybolov natolik častým zaměstnáním, jeví se odepřít občanovi právo rybařit zavedením ITQ s charakteristikou vlastnických práv jako problematické. Motivační silou, která vězí za

81



tamtéž, str.9

83

tamtéž, str.9

36

postojem sociální spravedlnosti, je hrozba globalizace pro lokální stabilitu a sociální vazby a zároveň opodstatnění tyto hodnoty bránit.84

ITQ na příkladu USA Na úvod je vhodné podotknout, že USA zaujaly k systému ITQ opatrný postoj 85 a k roku 2000 měly zavedeny pouze 3 ITQ programy (viz níže).86 V USA je rybolovný management ve federálních vodách řízen primérně tzv. celkovou lovnou kvótou (TAC).87 Jakmile je TAC pro určitou rybolovnou oblast a sezónu vyčerpána, oblast je zapovězena rybolovu po zbytek sezóny. Tato forma rybolovného managementu funguje dobře v některých oblastech, ale v jiných nikoliv. Obecně v těch rybářských oblastech, kde by rybolovná sezóna byla extrémně krátká, jsou ITQ - nebo jiná forma alokace rybolovných zdrojů – efektivnější.88 V USA regulují jednotlivé státy rybolov v pásmu 3 námořních mil od pobřeží89 a federální vláda reguluje rybolov od konce tohoto pásma do vzdálenosti 200 námořních mil od pobřeží (viz EEZ – subkapitola 4.1). Tento systém může způsobovat komplikace, jelikož mohou existovat různá pravidla a zákony pro jedny a ty samé ryby, které se pohybují jak ve státních, tak federálních vodách. Pokud jsou programy ITQ implementovány na federální úrovni a nikoliv na státní, stanovení místa odchytu ryb může být obtížné.90 Každá rybolovná oblast ve federálních vodách je řízena rybolovnými řídícími výbory. 91 Např. Rybolovný řídící výbor severního Pacifiku92 na Aljašce implementoval pro rybolov v jemu

84



Nielander W.J., Sullivan M.S.: ITQs – New Zealand and United States: Allocation Formula and Legal

Challenges; Fisheries Management Consultancy International Ltd., Lake Placid, Florida, USA, str.1 86

Jedná se o: 1.

hlubokomořské druhy ryb

2.

určité druhy mlžů vyskytující se výlučně na pobřeží Atlantského oceánu

3.

Halibut pacifický (Hippoglossus stenolepsis) a Anaploma fimbria

87

total allowable catch

88

Nielander W.J., Sullivan M.S., cit.dílo, str. 1

89

s výjimkou Floridy a států podél Mexického zálivu, kde jsou státní vody do vzdálenosti 9 námořních mil

90



fishery management councils

37

svěřené oblasti pravidla velmi odlišná od těch zavedených Rybolovným řídícím výborem jižního Atlantiku93 pro rybolov u břehů Floridy. Metodologie alokace ITQ a aplikovatelná pravidla v každé rybolovné oblasti mohou být tedy velmi rozdílná.94 Rybolov mlžů druhu mercenaria mercenaria a čeledi Mactridae Systém individuálních přenosných kvót funguje u tohoto rybolovu nejdéle – již od roku 1990. Primérní pravidlo

Obrázek 4: zástupce čeledi Mactridae

systému ITQ pro tento rybolov stanovuje požadavky pro udělení kvóty vůbec. Tyto podmínky vyžadují, aby uchazeč měl hlášené výlovky tohoto typu mlžů mezi lednem 1979 a 31.12.1988. Prvotní rozdělení kvót bylo provedeno podle druhů (mlžů) v podobě povolení vydaného vlastníkovi lodě, které specifikovalo celkový počet bušlů, který mohl nebo mohla vylovit. Tento počet bušlů se stanovoval na základě alokačního procenta vypočítávaného tak, jak stanovoval příslušný předpis. Prvotní alokace měla 2 komponenty. Tyto komponenty byly založeny na historických výlovcích (80% váha) a velikosti lodí (20% váha).95

Komponenta

předchozích

výlovků

byla

založena

na

záznamech v lodním deníku za roky 1979, 1980, 1981, 1982,

Obrázek 5: mlž druhu Mercenaria mercenaria

1983, 1984, 1985 (počítáno 2x), 1986 (počítáno 2x) , 1987 (počítáno 2x) a 1988 (počítáno 2x), což znamenalo celkovou historii 14 dat z předchozích let pro každou loď. Dva roky s nejnižšími výlovky byly smazány, čili zůstalo 12 dat pro každou loď. Relativní výkonnost 1 lodi vzhledem k celkové výkonnosti rybolovné flotily za celé období se vypočítala

92

North Pacific Fishery Management Council

93

South Atlantic Fishery Management Council

94




38

vydělením součtu zmíněných 12 dat jedné lodi celkovým součtem 12 dat za všechny lodě.96

Komponenta velikosti lodi byla determinována kubickým faktorem pro každou loď, který byl vypočítán z délky, šířky a ponoru lodi. Součet za všechny lodě opět sloužil jako dělitel pro výpočet relativní velikosti jedné lodě, kdy dělencem samozřejmě byla vypočítaná velikost jedné lodi. Výlovková výkonnost lodi z předchozích let pak přispívala 80 % k prvotnímu alokačnímu indexu a fyzická velikost lodi 20 %.97

Důsledek implementace ITQ systému byl pokles rybolovné flotily o 41 % (na 75 lodí) v roce 1991, což bylo od roku 1980 historické minimum. Nicméně průměrná produktivita flotily se zvýšila na rekordní úroveň tím, že byl odstraněn nadbytečný kapitál v rybolovné kapacitě. Také došlo ke zvýšení podílu na TAC ze 48,5 % na 50,6 % u třech největších vlastníků ITQ. Celkově bylo zavedení ITQ systému v tomto rybolovu považováno (alespoň NMFS) za úspěch kvůli tomu, že snížilo překapitalizaci a zvýšilo jeho hodnotu.98 Rybolov hlubokomořských druhů ryb Nutnost regulace tohoto rybolovu vyplývala z dramatického nárůstu výlovků těchto druhů ryb (viz Obrázek 6) během několika let. Ještě v roce 1987 bylo vyloveno 2 rybářskými loděmi méně než 15 tun těchto hlubokomořských ryb. O dva roky později již bylo v rybolovu 25 rybářských lodí, které vylovily na 1000 tun těchto ryb. O další rok později to již bylo 2000 tun ryb vylovených 40 rybářskými loděmi.99 Tento extrémně strmý nárůst jak výlovků, tak lodí, dal vzniknout Rybolovnému řídícímu výboru, který deklaroval, že je ihned zapotřebí systému rybolovu s omezeným přístupem (Gauvin, Ward a Burgess, 1994). Od roku 1991 byl povolen rybolov pouze 90 lodím a celková lovná kvóta (TAC) byla stanovena na 1000 tun.100 ITQ systém ve své definitivní podobě začal být platný od dubna 1992. Přiřazování ITQ se primérně dělo opět na základě historie odchytu. Kvalifikačním kritériem byl odchyt alespoň 2,5 tun hlubokomořských ryb buď v roce 1989 nebo 1990. Primérní alokační formule přidělovala prvních 50 % ITQ v přímé proporci k dokumentovaným výlovkům od roku 1987 96


Challenges; Fisheries Management Consultancy International Ltd., Lake Placid, Florida, USA, str. 2 97


98

Nielander W.J., Sullivan M.S., cit.dílo, str.3

99


100


39

do roku 1990. Zbývajících 50 % bylo rozděleno rovnoměrně mezi kvalifikované uchazeče. 101 Celková suma ITQ pro jednotlivého uchazeče byl součet 1. a 2. rozdělení. V 1. rozdělení však jedna podnikatelská jednotka nemohla obdržet více než 10 % ITQ (z celkových 100 %). Racionále tohoto pravidla bylo zamezení situaci, kdy by jedna jednotka obdržela tak vysoké počáteční množství ITQ, které by znamenalo nefér výhodu v tom, že by mohla okamžitě po spuštění skoupit ITQ ostatních jednotek za účelem získání významného postavení v rybolovu. Suma ITQ přidělené jedné jednotce dělená sumou všech přidělených ITQ, tj. TAC, je procentuální podíl jedné jednotky na celkovém TAC, které je východiskem pro výpočet ITQ jednotlivé jednotky do dalších let. TAC se meziročně může samozřejmě měnit, procentuální podíl jednotlivých podnikatelských jednotek na ní však nikoliv.102

ITQ jsou kalkulovány každý rok regionálním ředitelem NMFS (viz výše). Suma ITQ k dispozici pro příští rok je odvozena z TAC stanovené pro příští rok. Reálná podoba ITQ jsou kupóny v 250 kg a 50 kg denominacích, přidělený

jejichž

jedné

součet

jednotce

je

Obrázek 6: Polyprion americanus, jeden z druhů hlubokomořských

ryb

ekvivalentem váhy ryb, které může vylovit. Kupóny ITQ jsou přenosné

pouze

participanty

mezi rybolovu

hlubokomořských ryb.103

A jak vypadal vývoj rybolovu od zavedení

systému

ITQ?

V počátečním rozdělení v roce 1992 získalo kvóty 49 jednotek. Konsolidace započala okamžitě. Počet jednotek poklesl na 37 do

Zdroj:

http://www.panoramio.com/photo/50386

(navštíveno

15.10.2007)

15.8. 1992, na 31 do června

101




103


40

1993 a na 26 do května 1994. Informace z trhu naznačují, že některé lodě mající právo účastnit se tohoto rybolovu se účastní jiných, více ziskových rybolovů.104 V roce 1991 bylo registrováno 308 rybolovných vyjížděk lodí, v roce 1998 pouze 36. V témže roce bylo vyloveno pouze 108 tuny, i když TAC zůstává na úrovni 1000 tun. Postupný pokles výlovků ilustruje Tabulka 2.

V souhrnu lze konstatovat, že zavedení systému ITQ do rybolovu srazilo jeho kapitalizaci a dovolilo rybářům zvýšit cenu hlubokomořských ryb za možnosti kontroly jejich stavů prostřednictvím TAC.

Tabulka 2: Výlovky hlubokomořských ryb v tunách rok

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

výlovky

2081

985

463

635

572

602

323

199

124

108

Zdroj: W.J.Nielander & M.S.Sullivan: ITQs – New Zealand and United States: Allocation Formula and Legal Challenges, cit.dílo, str.4 (navštíveno 11.11.2007)

Rybolov Platýze pacifického a druhu Anoploma fimbria Nejkomplexnější systém ITQ (v tomto případě nazván IFQ 105 systémem) ve federálních vodách USA byl

Obrázek 7: Anoploma fimbria

realizován pro rybolov Platýze pacifického (Obrázek 8) a druhu Anoploma fimbria (Obrázek 7), rovněž hlubokomořských druhů. Systém vstoupil v platnost na přelomu roku 1993 a 1994. Aby jednotka byla oprávněná získat příděl lovného podílu (QS – quota share), musela jedním ze stanovených způsobů prokázat výlovky v letech 1988, 1989 nebo 1990.106 QS byly vydávány v rámci několika kategorií lodí:

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Sablefish (navštíveno 15.10.2007)

lodě s mrazírnami jakkoliv dlouhé

lodě pouze pro odchyt delší než 60 stop

lodě pouze pro odchyt kratší než 60 stop včetně

104


105

individual fishing quota – individuální rybolovná kvóta

106


Challenges; Fisheries Management Consultancy International Ltd., Lake Placid, Florida, USA, str.4

41

lodě pouze pro odchyt kratší než 35 stop včetně

Pro každou kategorii lodí platila trochu jiná IFQ pravidla. Každá individuální rybolovná kvóta přidělená hospodářské jednotce byla zároveň zařazena do kategorie podle délky/typu lodi. I když tento aljašský systém byl komplexní, byly registrovány pouze 2 kauzy u federálního soudu s tímto systémem spojené.

Obrázek 8: Platýz pacifický

Zdroj: http://www.adfg.state.ak.us/pubs/notebook/fish/halibut.php (navštíveno 15.10.2007)

Výhody ITQ ITQ jsou zvláště vhodné pro řešení problému nadměrné kapitalizace rybolovné flotily.107 Při standardním schématu kontroly rybolovu, kdy je rybolovná oblast veřejným statkem v pravém slova smyslu a je stanovena pouze celková lovná kvóta, mají rybáři tendenci co nejrychleji akumulovat kapitálové zdroje ve snaze odchytit co nejvyšší množství ryb dříve, než je TAC dosažena a rybolovná oblast po zbytek sezóny uzavřena. Takovéto chování vede nejen k neefektivnímu využití cenného kapitálu, ale také značně přispívá k nadměrnému rybolovu (overfishing – viz kapitola 2.4). ITQ jsou chváleny pro svou schopnost eliminovat nadměrnou kapacitu v rybářském průmyslu.108 Také jsou charakteristické tím, že jakkoliv je suma ITQ rozdělena při spuštění systému, časem se kvóty vlivem tržního mechanismu vždycky dostanou k těm účastníkům rybolovu, kteří si jich nejvíc váží a umí je nejefektivněji 107

http://www.denison.edu/enviro/shellfish/q2lei02.html (navštíveno 27.10.2005)

108


42

využívat (Guyander, 2001). Ti, co jsou méně efektivní nebo mají příliš marginální postavení jsou vytlačeni z rybolovu ven. Přitom v ideálním případě jim prodej svých kvót zajistí hladký výstup a finanční polštář před zapojením se do jiné výdělečné činnosti. Systém ITQ také vede k efektivnosti tím, že dává rybářům více kontroly nad jejich operacemi.109 Tím, že redukuje množství regulativních překážek, vytváří prostředí, ve kterém se držitelé kvót mohou svobodně rozhodnout, jak nejlépe řídit svou rybolovnou flotilu. V takovémto systému mohou rybáři volně konsolidovat své rybolovné flotily, rozhodnout se, kdy jít rybařit, směřovat kapitál do technických zlepšení svého hospodářství, sladit rybolov s poptávkou na trhu, a obecně lépe řídit své hospodaření bez nevhodného vměšování se vlády.110

Dále ITQ vedou ke konzervativnějším postojům mezi rybáři tím, že oni sami získávají dlouhodobý vliv na „zdravost“ rybolovu. Kvóty jsou svého druhu investicí.111 Držitelé kvót mají zvláštní zájem na tom, aby jim kvóta dopomáhala k odpovídajícímu ekonomickému prospěchu. Je to proto, že systém ITQ přináší do rybolovu, i přes různé teoretické přístupy k jeho nosným znakům (viz výše), vždy určitý princip vlastnických práv. Zastánci tohoto přístupu tvrdí, že takovýto systém řízení rybolovu bude lépe vyhovovat zájmům rybářských organizací stanovujících pravidla pro rybolov, povede k lepšímu dodržování kvót, spolupráci mezi jednotlivými držiteli kvót aby dělali to, co je nejlepší pro rybolov, posílení výzkumu a těsnějšímu vztahu k vědě (v oblasti rybolovu) a ke zvýšené ochotě spolupodílet se na nákladech monitorování rybolovu za účelem kontroly dodržování rybolovných pravidel. Tato opatření ve svém důsledku strhávají břímě vládním rybolovným organizacím. Zatímco ekonomové obecně vychvalují ITQ pro tyto klady, sociologové často poukazují na jejich nevýhody.112

Nevýhody ITQ Sociologové připomínají, že se musí uvažovat sociální důsledky nové formy managamentu rybolovu – systému ITQ. Největší nevýhody systému ITQ se pojí se sociální nespravedlností

109


110


111


112


43

na lokální úrovni. Zvláště problematická je prvotní alokace kvót. 113 Jak se spravedlivě rozhodne, kdo je oprávněn kvótu získat a jak velká ta kvóta má být? Obecně jsou oprávnění nabyvatelé kvóty ti, co se v rybolovu angažují v době zavádění systému ITQ, přičemž procento TAC jim přidělené je obvykle funkcí minulých výlovků. Největší obava „malých“ lokálně působících rybářů je z takového počátečního rozdělení kvót, které bude zvýhodňovat ty s nejvyšším množstvím kapitálu. Tato obava není neopodstatněná vzhledem k tomu, že větší, kapitálově lépe vybavené, hospodářské jednotky patrně mají vyšší podíl na historických výlovcích.114 Na druhou stranu i když by toto byla pravda, neměla by se situace příliš lišit od té „se statusem quo“ standardního schématu řízení a kontroly rybolovu, tj. pouze prostřednictvím stanovení TAC pro každou sezónu.

Jiná obava týkající se prvotního rozdělení ITQ je spojená s následujícím vstupem do odvětví. Zatímco před spuštěním systému jsou kvóty zpravidla distribuovány bez poplatku, od momentu spuštění tyto kvóty získávají hodnotu v závislosti na tom, do jaké míry se s nimi rozjede trh. Tato skutečnost může znamenat významné náklady pro kohokoliv, kdo bude chtít do rybolovu dodatečně vstoupit, zvláště pak pro „malé“ lokální rybáře.115

Uvedené argumenty vedou k další obavě: zavedení systému ITQ povede takřka nevyhnutelně ke koncentraci moci. Menší rybáři, kteří dříve právo rybařit považovali za samozřejmé a jako takové nezpeněžitelné, najednou disponují kvótami s potenciálně vysokou tržní hodnotou. Z toho mohou ale paradoxně více těžit větší hospodářské „rybolovné“ jednotky, které díky své kapitálové vybavenosti mohou tlačit na menší rybáře, aby jim své kvóty prodali, a ony si zajistily stabilní a těžko ohrozitelný vysoký podíl na rybolovu. 116 Tento fenomén by měl potom nepříznivý dopad na pobřežní komunity.

Jako příklad uveďme zaměstnanost. Konsolidace rybolovné flotily, kromě technologického pokroku v odchytu dosaženého efektivnější alokací kapitálu, nutně vede k redukci zaměstnanosti. Tento vývoj je zároveň doprovázen poklesem mocenské pozice zbývajících

113


114


115


116


44

zaměstnanců při vyjednávání např. mzdových sazeb tím, jak je k dispozici čím dál více pracovníků pro čím dál menší počet firem.117

Ještě horší scénář ale nastává pro malé rybářské komunity tehdy, když dochází k prodeji kvót zcela mimo region a tím k odlivu „zdrojů“ z oblasti. Důsledkem pak může být změna „stylu života“ malých rybářských komunit projevující se v zániku rybářských tradic kvůli nutnosti snížit nebo zcela odstranit závislost na moři jako zdroji živobytí.118

Další námitka proti individuálním přenosným kvótám je ta, že znamenají rozdání veřejného statku do soukromých rukou a na to navazující nedůvěra, že povedou k lepší ochraně živých mořských zdrojů.119 Podle odpůrců tento systém povede k ještě vyššímu podvádění jakož i zvýšenému výskytu nežádoucích rybolovných praktik

120

než u standardního systému

managementu rybolovu.

Slabou stránkou systému ITQ může být i problém přesného dodržování kvót při samotném rybolovu. Existují různé faktory environmentálního charakteru, např. teplota a salinita vody, které se v čase projevují s různou intenzitou, a které výrazně ovlivňují objem a strukturu výlovu

na různých místech. 121 Může se tedy stávat, že kvóty jsou překračovány, což

stimuluje k vyhazování ulovených ryb zpět do moře, a to má své následky (viz subkapitola 2.4.2). Nedostatky systému ITQ jsou také v tom, že neřeší problém nahodilého odchytu potažmo odpadu (viz následující kapitola) a problém „high-grading“ (viz subkapitola 2.4.3).

2.4.2. Neselektivní rybářské techniky Neselektivní rybářské techniky jsou další z příčin úbytku stavů živých mořských zdrojů. Spočívají v používání takových rybolovných nástrojů, které loví i jiné živé mořské druhy než ty, které se oficiálně „jedou lovit“. Tito „náhodně vylovení“ živočichové se v (anglické) literatuře nazývají „bycatch“ (Copes, 1986), v české „nahodilý odchyt“. Nejnotoričtějším neselektivním rybářským nástrojem jsou obrovské sítě schopné obalit 12 Boeingů 747 a 117


118


119


120

High-grading, discarding, bycatch – viz Subkapitoly 6.3., resp. 6.2.

121


Market Environmentalism: Bozeman, Montana, 2002, str. 21

45

schopné chytit až 100 000 kg ryb na každé nahození a lana dlouhá až 80 mil nesoucí okolo 3000 háků. 122 Na návnady pověšené na těchto hácích se také chytají mořští ptáci jako albatrosové a buřňáci, což pro ně zpravidla znamená utopení. Problém nahodilého odchytu získal poprvé větší publicitu v souvislosti s delfíny. 123 V padesátých letech dospěli rybáři ve středovýchodním Pacifiku k poznatku, že hejna hodnotných tuňáků druhu Thunnus albaceres (viz Obrázek 14) mají tendenci se shromažďovat pod hejny delfínů, kteří se vyskytují vždy poblíž mořské hladiny. Tím, že rybáři obklopili svými sítěmi delfíny, bylo poměrně pravděpodobné, že vyloví také tuňáky. Ačkoliv se pak snažili delfíny vypustit, mnoho z nich nevyhnutelně uhynulo udušením, protože zpravidla zůstávali uvězněni delší dobu pod vodou. Výsledkem bylo, že každý rok uhynulo v sítích na tuňáky stovky tisíc delfínů. V roce 1972 přijaly USA legislativu, 124 která měla minimalizovat nahodilý odchyt. Tato legislativa prošla v dalších letech četnou novelizací a po její změně z roku 1988 došlo k vysoké poptávce amerických obyvatel po „dolphin-safe“ tuňácích. Během 90. let významně poklesla úmrtnost delfínů ve středovýchodním Pacifiku. Nahodilý odchyt nicméně zůstává i v současnosti globálním problémem. 125 A netýká se pouze vzpomínaných delfínů, ale obecně všech ryb. A kromě nich i jiných mořských živočichů jako velryb, žraloků, rejnoků, želv, krevet, krabů a dokonce i mořských ptáků. Hlubší analýza nahodilého odchytu musí zahrnovat to, co nastane po tom, co skončí v síti někteří náhodně ulovení živočichové. Jedna z variant je, že mohou být ponechány na palubě lodi jako úlovek126 i přesto, že nejsou původním předmětem lovu, pokud má provozovatel lodi licenci (popř. podíl na kvótě) k jejich lovu a daný živočich má fyzickou velikost v takovém rozmezí, pro které je lov povolen. Pokud však provozovatel lodi nemá licenci k lovu druhů, které náhodně vylovil, nebo ji má, ale tyto nejsou v takové fyzické velikosti, v jaké mohou být loveni, nebo se jedná o ohrožený druh, který nemůže být loven vůbec, anebo zkrátka a dobře provozovatel lodi nemá zájem si neúmyslně vylovené živočichy ponechat,127 vyhodí je zpátky do moře.128 Těmto zpět vyhozeným živočichům se v (anglické) 122

Earth Summit+5: The Agreement on High Seas Fishing: An Update; New York, 23-27 June, 1997, str.6

123

http://www.enviroliteracy.org/article.php/553.html (navštíveno 25.10.2007)

124

MMPA – Marine Mammal Protecion Act

125

http://www.mesa.edu.au/seaweek2007/ (navštíveno 25.10.2007)

126

http://seagrant.gso.uri.edu/factsheets/Bycatch.html

127

Tzv. nuisance bycatch57

46

literatuře říká „discard“; česky odhozená/odložená věc,

Obrázek

odpad.

umožňující únik želv

Problém s těmito vyhozenými živočichy

9:

Mechanismus

spočívá v tom, že často uhynou. To neprospívá příliš mořským ekosystémům, ba naopak.

129

Navíc se

množství zpět vyhozených živočichů velmi špatně monitoruje a eviduje, natož podíl z nich, které uhynou, což notně komplikuje udržitelný management rybolovu.

Obtížnost tohoto problému je umocněna tím, že ho neřeší klasický systém ITQ, 130 který jinak dokázal úspěšně řešit problém nadměrné kapacity v rybářském

Zdroj: http://www.mesa.edu.au/seaweek2007/ (navštíveno 8.11.2007)

průmyslu (viz subkapitola 2.4.1). Neúčinnost ITQ zde spočívá v tom, že tento systém je zpravidla nastaven tak, že kvóta je vždy na jeden druh ryby, zatímco při použití neselektivních rybářských technik se jich vyloví více. Tyto vylovené druhy, na které provozovatel rybářské lodi nemá kvótu, odhodí raději zpět do moře, než aby riskoval problémy v přístavu vykládky při kontrole jeho výlovu v podobě peněžních sankcí, odebrání části kvót pro současnou nebo nadcházející sezóny nebo dokonce odejmutí licence. Je však třeba podotknout, že správně modifikovaný systém ITQ dokáže řešit i problém nahodilého odchytu. Stačí, aby byly vydávány kvóty pro více druhů ryb,131 ideálně všechny, které se v dané rybolovné oblasti nacházejí a loví. Nahodilý odchyt některých mořských živočichů lze řešit i díky technologickému pokroku v oblasti rybolovného náčiní, 132 které umožní nahodile odchycenému živočichu uniknout, aniž by unikl „záměrný“ úlovek (viz Obrázek 9).

Problém „discard“ by mohl být kvótami řešen také; a sice tak, že by celková lovná kvóta byla nastavována tak, aby v ní byla vždy ještě trochu rezerva pro zvýšení v průběhu sezóny. Ta by představovala jakýsi „pool“ dodatečných kvót, které by byly k dispozici za úplatu jednotlivým rybářům či provozovatelům rybolovu, pokud by měly problém vejít se do kvót 128

http://seagrant.gso.uri.edu/factsheets/Bycatch.html

129

http://www.greenpeace.org/international/campaigns/oceans/bycatch

130


Market Environmentalism: Bozeman, Montana, 2002, str. 20 131

tamtéž, str. 21

132

anglicky TED – Turtle excluder device

47

poskytnutých na začátku sezóny.133 Ryby ulovené nad „původní kvótu“ by tedy nemusely vyhazovat zpět do moře. Jinou možností řešení problému „discard“ by byla možnost vzdání se „nad kvótu ulovených ryb“ ve prospěch státu bez jakékoliv pokuty, pokud by se nejednalo o přílišné překročení kvóty, anebo zaplatit státu za nadměrný výlov odvedením částky rovnající se jeho tržní hodnotě.134

2.4.3. Selektivní rybářské techniky Selektivní rybářské techniky mají za cíl vylovit jenom nejcennější ryby (co do druhu či velikosti), přičemž ostatní, nevyhovující, vylovené ryby jsou vyhozeny zpět do moře.135 V anglické literatuře se tomuto stylu rybaření říká „high-grading“. Evidentně tyto praktiky vedou k velkému množství odhozených ryb – tzv. „discard“ (viz výše), snad ještě většímu než při neselektivních rybářských praktikách. Při selektivních rybářských praktikách se totiž s vyhozením ulovených ryb dopředu počítá, kdežto u nahodilého odchytu je vyhození jakoby „nutným zlem“.

Problém „high grading“ je svým způsobem ještě obtížnější než problém „bycatch-discard“, protože klasický systém ITQ nejen že ho neřeší, ale za určitých okolností dokonce zhoršuje.136 Tyto okolnosti jsou dány senzitivitou ryb k výlovu. Jsou totiž druhy ryb, které jakmile jsou vyloveny, tak jejich hození zpět do moře pro ně znamená jasnou smrt, jakkoliv opatrně je s nimi při výlovu a zpětném vyhazování zacházeno. Pro tyto ryby může mít tedy „high-grading“ smrtelné následky. Jiné druhy ryb tolik citlivé nejsou, a pakli-že je s nimi při výlovu a zpětném vyhazování odpovídajícím způsobem zacházeno, přežijí.137 U těchto druhů ryb „high-grading“ není, dalo by se říci, ničím závažným.138

Doplnění kvótního systému o jisté prvky by však mohlo reálně zamezit i problému selektivního výlovu. Jednou z možností je uvalovat vyšší daň či poplatky za vykládku na

133


Market Environmentalism: Bozeman, Montana, 2002, str. 22 134

tamtéž, str.22

135

tamtéž, str.23

136

tamtéž, str.23

137

to platí pochopitelně i pro vyhazování následkem nahodilého odchytu, nejen lovu stylem „high-grading“

138


Market Environmentalism: Bozeman, Montana, 2002, str. 23

48

hodnotnější úlovky.139 Tím by se internalizoval veřejný náklad z titulu potenciální úmrtnosti levnějších úlovků vhozených zpět do moře. Jinou možností, schůdnou spíše pro bohatší země, je zavedení kvalitního dozorového systému na moři a uvalování tvrdých pokut za provozování selektivního výlovu.140 Ještě jinou metodou by bylo přepočítávání vykládaných ryb koeficientem větším než 1 o tolik, kolik vyhozených ryb statisticky připadá na určitou váhovou jednotku (např. 1 tunu) ryb ulovených. 141 Na základě koeficientem přepočítané vykládky by se teprve vypočítával příslušný poplatek či daň za vykládku.

2.4.4. IUU Fishing Při definování „IUU Fishing“ je třeba vycházet ze slov reprezentovaných zkratkou IUU, tj. (v angličtině) illegal, unreported a unregulated – nelegální, nehlášený a neregulovaný. Ilegální rybolov lze definovat142 jako takový, který je provozován loděmi těch států, které:

jsou členy určité regionální rybářské organizace (viz subkapitola 4.2.1), ale které při rybolovu ve vysokých mořích porušují její pravidla

provozují rybolov ve vysokých mořích bez vlajky nebo jiného adekvátního označení

provozují rybolov ve vodách spadajících do EEZ určitého státu, aniž by k tomu měly povolení

Nehlášený rybolov definuje výše citovaný zdroj 143 jako úlovky nehlášené relevantním organizacím, ať už státním – v případě rybolovu v rámci EEZ – nebo mezinárodním v případě rybolovu ve vysokých mořích, rybářskými loděmi nebo státy, pod jejichž vlajkou se loď plaví. Pod nehlášený rybolov spadají i případy, kdy úlovky jsou sice nahlášené, ale úmyslně podhodnocené. Z uvedeného vyplývá, že ilegální a nehlášený rybolov lze provozovat jak ve vysokých mořích (viz subkapitola 4.1), tak v rámci výlučných ekonomických zón jednotlivých států (viz subkapitola 4.1). Neregulovaný rybolov je obyčejně praktikován jen ve vysokých mořích loděmi plavícími se pod vlajkou státu, který není členem příslušné

139

tamtéž, str.23

140

tamtéž, str.24

141

tamtéž, str.24

142

Sumaila U.R., Alder J., Keith H.: Global scope and economics of illegal fishing; Fisheries Centre, University

of British Columbia, Vancouver, Canada; 2005, str.1 143


of British Columbia, Vancouver, Canada; 2005, str.1

49

regionální rybářské organizace, a tyto lodě tedy nejsou nikterak vázány pravidly té které regionální rybářské organizace.144

Ilegální, nehlášený a neregulovaný rybolov je celosvětovým problémem již delší dobu (viz Mapa 4), přičemž není omezen pouze na rozvojové země. Státy zapletené v nelegálním, nehlášeném a neregulovaném rybolovu jsou obvykle DWFN145 nebo státy tzv. levných vlajek (viz 2.4.5).146 Podle jisté studie147 zpracované ve Velké Británii je hodnota ryb vylovených ve světě nelegálním rybolovem okolo 9 miliard amerických dolarů. Z toho za 1 miliardu amerických dolarů jich je vyloveno v subsaharské Africe (Meikle, 2006), což je asi jedna čtvrtina rybích exportů celého afrického kontinentu. 148 Pokud se podíváme na nelegální rybolov z regionálnějšího hlediska, lze uvést cifry uváděné některými regionálními rybářskými organizacemi. Například IOTC (viz subkapitola 4.2.1) uvádí, že množství tuňáků vylovených nelegálním způsobem v jí monitorované oblasti Indického oceánu dosahuje zhruba 10 % množství nahlášených výlovků (Herrera, 2003; OECD, 2005). Nebo CCSBT udávala, že úlovky v rámci IUU Fishing dosahují až 33 % legálních úlovků tuňáků (OECD, 2005), i když díky nedávnému členství Taiwanu v uvedené organizaci se podíl mohl snížit na zhruba 10 %. Pokud jde o Tichý oceán, tak příslušná regionální rybářská organizace (FFA, viz subkapitola 4.2.1) ještě nemá vypracovanou adekvátní metodologii pro odhad rozměru nelegálního rybolovu ale Greenpeace došel v roce 2004 k (ještě střízlivému) odhadu 5-15 % legálního rybolovu.149

Problém nelegálního rybolovu se však netýká pouze Indického či Tichého oceánu. Uvádí se, že 50 % tresek (viz Mapa 3) vyloděné v britských přístavech je chyceno nelegálně,150 mimo kvóty Evropského společenství. Podobné procento platí pro makrely a sledě. Rozšířený je

144

tamtéž, str.1

145

státy provozující rybolov ve vzdálených vodách. Jde především o Jižní Koreu, Taiwan, Čínu, Rusko a

Španělsko (blíže viz DODATEK, subkapitola 2.4) 146

IUU Fishing on the High Seas: Impacts on Ecosystems and Future Science Needs; MRAG, London, UK,

2005, str.7 147

http://www.guardian.co.uk/environment/2006/mar/04/fish.food (navštíveno 6.11.2007)

148

http://www.guardian.co.uk/environment/2006/mar/04/fish.food (navštíveno 6.11.2007)

149

IUU Fishing on the High Seas: Impacts on Ecosystems and Future Science Needs; MRAG, London, UK,

2005, str.15-16 150

http://sangam.org/taraki/articles/2006/07-19_IUU_Fishing.php?uid=1853 (navštíveno 6.11.2007)

50

rovněž, kromě nelegálního rybolovu tuňáků, také nelegální rybolov žraloků. Uvádí se, že zhruba 66-80 % žraloků je chytáno nelegálně.151

Mapa 4: Množství inkriminovaných lodí z titulu ilegálního rybolovu: 1980 - 2003

Zdroj: http://www.seaaroundus.org/journal/2006/GlobalScopeEconomicsIllegalFishing.pdf (navštíveno 5.11.2007)

Fenomén nelegálního, nehlášeného a neregulovaného rybolovu má velmi negativní dopady na stavy rybích populací a zhoršuje tak největší současný problém světového rybolovu overfishing. Ze své podstaty totiž podkopává IUU Fishing iniciativy směřující k racionálnímu managementu rybolovu a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Problém IUU Fishing má i svou sociální a ekonomickou dimenzi - lze v něm identifikovat porušování základních lidských práv a svobod. Posádky lodí angažujících se v nelegálním, nehlášeném a neregulovaném rybolovu jsou tvořeny občany chudých rozvojových zemí, kde chybí alternativní pracovní příležitosti, a podmínky na těchto lodích pro tyto pracovníky jsou naprosto strašné, 152 často až životu nebezpečné. Platy a sociální a zdravotní jistoty jsou mizerné, nemluvě o tom, že v případě nedodržení domluvených pracovních podmínek zaměstnavatelem mají zaměstnanci ve vzniklém sporu slabou mocenskou pozici, poněvadž

151

http://sangam.org/taraki/articles/2006/07-19_IUU_Fishing.php?uid=1853 (navštíveno 6.11.2007)

152

Addressing IUU Fishing; Carl Christian Schmidt; Directorate for Food and Agriculture and Fisheries –

OECD; Paříž

51

často pracují na daných lodích nelegálně. Nelegální práce na nelegálně rybařících lodích, na kterých navíc, kromě výše zmíněného, platí ubohé bezpečnostní provozní standardy, může být pro pracovníky na těchto lodích poměrně nebezpečným koktejlem.

Jaké jsou vlastně stimuly pro to, aby bylo provozováno nelegální rybaření? Obecně je to vidina většího zisku při provozování nelegálního rybaření. Platí, že čím vyšší zisky může rybář získávat z legálního rybolovu, tím nižší má tendenci provozovat nelegální rybolov.153 Naopak pokud je rybář z provozování legálního rybolovu ve ztrátě, bude mít sklony k uchylování se k nelegálnímu rybolovu, pokud zde existuje vidina zisku. Do úvahy, zda ano nebo ne vstupuje samozřejmě řada dalších faktorů jako: „náročnost“ výlovu v rámci nelegálního rybolovu, cena ryb odchycených nelegálním rybolovem, náklady na provoz nelegálního rybolovu (posádka pro loď, pohonné hmoty,….), sofistikovanost dozorových mechanismů (a z toho vyplývající pravděpodobnost načapání) včetně ukládání a výše pokut, sankcí atd.154

2.4.5. FOC Fishing S fenoménem nelegálního, nehlášeného a neregulovaného rybolovu souvisí úzce využívání tzv. levných vlajek – FOC (Flags of Convenience). Lze říci, že nelegální rybolov je často provozován pomocí lodí s tzv. levnou vlajkou.155 Jde o registraci lodě v jiném státě, než kde sídlí její provozovatel. Důvodů registrovat loď v jiném státě, a získat tak pro ní jeho vlajku, je několik. Státy poskytující tzv. levné vlajky zpravidla nedbají mezinárodních iniciativ zaměřených na ochranu ryb a udržitelný rybolov, ať již jsou členy některé regionální rybářské organizace (viz subkapitola 4.2.1) nebo ne. Lodě s jejich vlajkou tak většinou provozují rybolov „jak chtějí“. Respektování lovných kvót, druhů ryb povolených k lovu, neřkuli jejich fyzických parametrů, jde zcela stranou. K tomu se velmi často přidává výhoda v podobě velmi mírných požadavků na operativní bezpečnost lodi a její technický stav, ubohých sociálních, zdravotních a mzdových standardů156 pro posádku lodi a často i nízkých poplatků

153


of British Columbia, Vancouver, Canada; 2005, str.2-3 154

tamtéž, str. 2-3

155

Pirate Fishing: Plundering West Africa; Greenpeace, 2001, str.4

156


52

za vedení registrace. Jde o klasický případ tzv. konkurence v nedbalosti157 za účelem získání příjmů z registrací „cizích“ lodí.

Rovněž samotná registrace ve státě levné vlajky je, jak již název sám napovídá, levná. Uvádí se, že lze přeregistrovat loď přes internet během 48 hodin za několik set dolarů, přičemž je často vyžadováno minimum dokladů dosvědčujících opravdovou identitu vlastníka a jeho spojitost se státem „nově registrované vlajky“.158

Tak jako fenomén IUU Fishing, i FOC Fishing je globálním problémem. Uvádí se, že lodě s levnými vlajkami tvořily v roce 2005 podle Lloyd's Register of Ships 6,5 % celkového počtu velkých rybářských lodí na světě.159 Co do kapacity světové rybářské flotily byl tento podíl dokonce 9,4 %. Mezi nejvýznamnější poskytovatele levných vlajek se především řadí: 160

Belize, Rovníková Guinea, Indonésie, Panama, Svatý Vincenc a Grenadiny a Togo.

Kritériem významnosti je zde počet oblastí (v členění dle oceánů), kde byl rybolov lodí nesoucích vlajky těchto států zaznamenán (viz Příloha 5). Příloha 6 uvádí 14 států s levnými vlajkami z pohledu časového trendu v počtu registrovaných lodí, podílu na všech lodích s levnými vlajkami včetně hrubé tonáže a staří registrovaných lodí. 161 Naproti tomu nejčastějšími uživateli levných vlajek uvedených 14 států jsou provozovatelé či majitelé rybářských lodí sídlících ve státech, které shrnuje Příloha 7. Ostudou EU je zde Španělsko.

Samostatným, a stále aktuálnějším, problémem je rybolov bez vlajky, popř. s neznámou vlajkou.162 V roce 1994 bylo podle Lloyd's Register of Ships 14 rybářských lodí s neznámou

157

competition in laxity

158

http://www.terradaily.com/news/oceans-05x.html (navštíveno 5.11.2007)

159

The Changing Nature of High Seas Fishing; Australian Govt., Dept. of Agriculture, Fisheries and Forestry;

2005, str.21 160

IUU Fishing on the High Seas: Impacts on Ecosystems and Future Science Needs; MRAG, UK, 2005, str.7

161

Je jistě pozoruhodné, že levnou vlajku může poskytovat i vnitrozemský stát jako Bolívie. Ta ale ještě nemá

k moři tak daleko. Pikantnějším příkladem je Mongolsko a Slovensko, které se nově začleňují do byznysu poskytování levných vlajek. The Changing Nature of High Seas Fishing, cit.dílo, str.14 162


2005, str.20

53

vlajkou; v roce 2005 již 1656. 163 To je 8,5 % všech velkých rybářských lodí na světě. Pokud se sloučí lodě bez vlajky s loděmi s levnou vlajkou, tvoří (co do počtu) 15 % světové rybářské flotily provozující rybolov ve velkém. Co do tonáže dokonce 17,5%, což je neakceptovatelně vysoký podíl.164

Lodě plavící se pod levnými vlajkami mají většinou zacíleno na hodnotnější druhy mořských živých zdrojů jako tuňáky, krevety nebo olihně a jsou připraveny je jet lovit kdekoliv po světě; jak ve vysokých mořích, tak ve výlučných ekonomických zónách států, které nemají dostatečné prostředky pro jejich hlídání.

165

Nastávají i situace, kdy tímto lovem

prostřednictvím lodí levných vlajek, který je zpravidla také nelegální, nehlášený a neregulovaný, je uloveno více ryb než normálním, legálním způsobem.166 To je pochopitelně naprostý výsměch všem globálním iniciativám na obnovu stavů ryb a snahám o prosazování udržitelného rybolovu.

Ryby vylovené lodí plavící se pod levnou vlajkou jsou pak někde na moři přeloženy na jinou loď,167 která již není rybářskou lodí, ale dopravní, a která je doveze do určitého přístavu (viz Obrázek 10). Ta má sice často také levnou vlajku (viz Příloha 9), ale na tom samotném není ještě nic podezřelého, protože takových lodí je spousta. Důležité je, že tato loď přebírá úlovky jak od legálně, tak nelegálně rybařících lodí a nelegálně ulovené ryby se dostávají na trh spolu s legálními. 168 Lodě levných vlajek tak představují také místa „praní špinavých ryb“, 169 přičemž praní probíhá ještě na moři. Kromě dopravních lodí, které rybářským lodím asistují hlavně tím, že přebírají jejich výlovky, když už jsou plné, a také tím, že jim přiváží zásoby, novou posádku, návnady, rybolovné nářadí a náhradní součástky do lodních motorů,170 jim 163

Ze statistického hlediska je každá 8. z každých 30 lodí bez vlajky registrována ve státě levné vlajky. Zbytek

je zatím nenahlášeno, nebo teprve probíhá registrace / přeregistrace, nebo může jít i lodě opuštěné, ztroskotané atd., tamtéž, str.21 164

tamtéž, str.20

165


166

tamtéž, str.3

167

The Changing Nature of High Seas Fishing, cit.dílo, str.38

168

tamtéž, str.43

169


2005, str.44 170


2005, str.43

54

jsou nápomocny i tankery pro dočerpání pohonných hmot.171 Výčet některých z nich uvádí Příloha 10.

Obrázek 10: Rybářská loď Jacky 11 s vlajkou Belize překládá své úlovky tuňáků na dopravní mrazírenskou loď Hatsukari

Zdroj: http://archive.greenpeace.org/oceans/reports/pirateen.pdf (navštíveno 8.11.2007)

2.4.6. Mezinárodní rybolovné spory Sůl všeobjímajícímu problému „overfishing“ dodávají i mezinárodní rybolovné spory. Nejstarším případem jsou tzv. „tresčí války“ v sedmdesátých letech mezi Velkou Británií a Islandem, kdy britské rybářské lodě lovily tresky v pobřežních vodách Islandu, přestože Islandská vláda zavedla zákaz na jejich lov.172

Jiným příkladem je zhroucení rybolovu tresek poblíž Newfoundlandu v Kanadě (viz subkapitola 2.2). Po tom, co Kanada zavedla moratorium na lov tresek ve svých výlučných ekonomických zónách, aby se obnovily jejich stavy, čímž mimo jiné zůstalo bez práce 20 000 – 30 000 kanadských rybářů, nelegální, nehlášený a neregulovaný rybolov tresky loděmi jiných států (především Španělska a Portugalska) pokračoval vesele dále těsně za 200

171

The Changing Nature of High Seas Fishing; Australian Govt., cit. dílo, str.53

172

http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9800E7D8173CF933A15750C0A962958260&n=Top/Refere

nce/Times%20Topics/Organizations/U/United%20Nations (navštíveno 12.11.2007)

55

mílovou

hranicí

oddělující

kanadskou

výlučnou ekonomickou zónu od vysokého moře.

173

To

samozřejmě

Obrázek 11: International tribunal for the Law of the Sea

nepřidávalo

kanadským snahám o obnovu stavů tresky.

Na začátku roku 1994 prováděla ruská námořní stráž ozbrojený dohled v prudce konfliktním úzkém pásmu mezinárodních Zdroj:

vod v Ochotském moři, anglicky zvané

http://www.itlos.org/start2_en.html

(navštíveno 8.11.2007)

„Peanut-Hole“, které je jinak obklopeno ruskými výlučnými ekonomickými zónami (viz Příloha 8). Záměrem bylo vypudit čínské, japonské, korejské a polské rybářské lodě, které zde lovily tresky, které byly předmětem ruských ochranných opatření kvůli ztenčení jejich stavů. 174 Ozbrojený dozor na mořích je běžnou praxí i v současnosti (viz Obrázek 12).

Toho času existovalo rovněž velké napětí např. v Barentsově moři, kde Norsko obviňovalo Island ze zasahování do „norského rybolovu tresek“, a v jižním Tichém a Indickém oceánu, kde „místní“ rybáři dodnes soutěží s cizími rybářskými flotilami o tuňáky. V jižním Indickém oceánu se provozuje nelegální rybolov pomocí levných vlajek dodnes.

UNCLOS (viz subkapitola 4.1) dala řešení eventuálních mezinárodních sporů vyplývajících z její interpretace, a týkajících se zpravidla tak či onak rybolovu, novou dimenzi. Zavedla speciální institut – Mezinárodní tribunál pro námořní právo175 - se sídlem v Hamburgu, který takové spory řeší (viz Obrázek 11). Strany se tak mohou obrátit, kromě svévolně zvolených rozhodčích soudů nebo Mezinárodního soudu v Haagu, i na specializovanou instituci.176

173

The Agreement on High Seas Fishing: An Update; Earth Summit+5, New York, 23-27 June, 1997, str.3

174

http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9800E7D8173CF933A15750C0A962958260&n=Top/Refere

nce/Times%20Topics/Organizations/U/United%20Nations (navštíveno 12.11.2007) 175

International Tribunal for the Law of the Sea

176


56

Obrázek 12: Australská námořní pěchota provádí inspekci rybářské lodě ilegálně lovící hlubokomořský druh ryby Dissostichus eleginoides (angl. Patagonian toothfish) jižně od Austrálie

Zdroj: http://ec.europa.eu/fisheries/cfp/external_relations/illegal_fishing_en.htm (navštíveno 8.11.2007)

DODATEK: Rybolovná flotila Na konci roku 2004 sestávala světová rybolovná flotila ze zhruba 4 milionů jednotek, z nichž 1,3 milionu jednotek byly lodě s palubou177 různých typů tonáže a výkonu, a 2,7 milionů byly lodě bez paluby. Zatímco prakticky všechny lodě s palubou byly motorizovány, lodě bez paluby byly motorizovány pouze z jedné třetiny, obvykle přívěsným lodním motorem.178

Statistiky celkové tonáže a celkového výkonu světové lodní flotily nejsou dostupné na globální bázi. Informace o počtu rybářských lodí jsou většinou odvozeny z národních registrů a jiných administrativních záznamů a můžou obsahovat některé neprovozuschopné jednotky.179 Národní administrativní záznamy zároveň vylučují menší lodě, jejichž registrace není povinná, a jejichž rybolovné licence jsou garantovány provinciálními nebo municipálními autoritami. Data ohledně těchto malých lodí poskytovaná FAO národními respondenty jsou často odhady; v takových případech respondenti často udržují čísla konstantní po léta. Navíc metody zaznamenávaných rybářských lodí operujících ve sladkých

177

lodě s palubou jsou takové lodě, které mají fixní palubu po celé délce lodního trupu

178



tamtéž, str.25

57

vodách se mezi státy liší; pouze několik států důrazně odlišuje mořské flotily od sladkovodních. Vzhledem k těmto faktorům mají současná data pouze omezenou hodnotu pro monitorování a predikování globálních trendů v rybolovné kapacitě.180

Nicméně problému nadměrné kapacity lodí a její redukci na úroveň, která by byla v souladu s dlouhodobou udržitelnou exploatací živých mořských zdrojů se dostalo během posledních 2 dekád celosvětové pozornosti. Mnoho států přijalo opatření pro omezení růstu národní rybolovné kapacity, aby chránili živé mořské zdroje a aby učinily rybolov ekonomicky životaschopným pro rybářské podniky.181 Evropská ekonomická společenství se v roce 1983 rozhodla řešit tento problém uvalováním maximální rybolovné kapacity a / nebo rybolovného úsilí na část členů. Nicméně tato politika byla neuspokojivá a nepraktická z hlediska jejího provozování, takže se EU rozhodla nahradit tuto politiku schématem „Vstup-výstup“, 182 které bylo v účinnosti od roku 2003. Principem tohoto schématu je nezvyšování rybolovné flotily – na každou nová loď musí připadat jedna vyřazovaná loď.183 Přistoupivší státy v roce 2004 a 2007 také podléhají tomuto schématu.184

Největší rybářská mocnost na světě, Čína, přijala v roce 2002 pětiletý program odnímání licencí a vyřazení 30 000 rybářských lodí, tj. 7 % své flotily tehdejší flotily.185 Tento program, financovaný částkou ekvivalentní 33 milionům dolarů ročně v kompenzacích, je dobrovolný a zaměřuje se na menší lodě operující poblíž pobřeží. Je doprovázený nařízeními, která zakazují konstrukci nových rybářských lodí, ledaže by nahrazovaly dosavadní lodě s rybářskou licencí. V prvním roce bylo prostřednictvím tohoto programu vyřazeno 5000 lodí a jejich licence staženy. Nicméně počty rybářských lodí hlášených FAO jak v roce 2003, tak v roce 2004 jsou větší než počet lodí hlášených v roce 2002.

180



tamtéž, str.26

182

„Entry-exit schneme“

183

http://www.defra.gov.uk/fish/sea/fleet/index.htm (navštíveno 12.11.2007)

184

FAO Fisheries and Aquaculture Dept., cit.dílo, str.26

185

tamtéž, str.26

58

Existují signály, že velikost lodních flotil 186 států s dlouhodobě rozvinutým rybářským průmyslem jako Dánsko, Island, Japonsko, Norsko, Rusko a Spojené království dále klesá; zvláště těch, které operují ve vysokých mořích a vzdálených vodách187. Nicméně i v těchto zemích je stupeň redukce rybolovného výkonu obecně méně významný než stupeň redukce počtu rybářských lodí. To také znamená, že i když je tendence k menším flotilám co do počtu lodí, průměrná velikost lodí roste.188 Proces přiškrcování kapacity tak podle všeho vede k nasazování větších lodí, které umožňují vlastníkovi zlepšit ekonomickou efektivity a operativní bezpečnost (provozu lodi).

Na druhé straně data z Indonésie a Filipín indikují kontinuální expanzi flotil těchto států, a v USA se mezi léty 2003 a 2005 zvýšil počet lodí s hrubou tonáží přes 100 tun o 3,5 %.189 Pokud jde o Jižní Ameriku, Argentina a Chile sice snížily počet lodí, ale většina států o kterých jsou dostupná data zažívají obecně růst flotil (operujících u pobřeží). Ve svém celku zůstal v posledních letech počet rybářských lodí celosvětově zhruba konstantní.190

Přitom se předpokládalo, že nedávný růst cen pohonných hmot změní ekonomiku rybářského průmyslu, zvláště pak rybolovu ve vzdálených vodách.191 Předpokládá se zvýšené nasazení lodí přepravujících ryby, aby se snížily celkové náklady na pohonné hmoty vznikající tím, že se rybářské lodě ze vzdálených vod musí vracet do dalekých domácích přístavů, aby vyložily své úlovky, přičemž by mohly (legálně) ještě něco nalovit. Podle Lloyd databáze námořního informačního servisu se mezi státy mající více než 60 lodí pro přepravu ryb řadí Rusko, Japonsko, Panama a Čína. 43 lodí pro přepravu ryb (6 % všech) bylo identifikováno jako

186

s palubou

187

vzdálené vody se nedají jasně definovat, ale jako příklad lze uvést španělskou rybářskou loď rybařící někde

v jižním Indickém oceánu. Přitom se musí jednat o „skutečně“ španělskou loď (provozovanou rybářskou podnikatelskou jednotkou mající těžiště svých aktivit v rybářském průmyslu na území Španělska) a ne například o mozambickou rybářskou loď se španělskou vlajkou (i když v realitě by tomu bylo spíše naopak – blíže viz subkapitola 2.4.4) 188



tamtéž, str.26

190

tamtéž,str.27

191

tamtéž,str.27

59

plavící se pod „neznámou“ vlajkou, z nichž 50 % bylo dříve zaznamenáno jako plavící se pod vlajkou Belize nebo Ruska (blíže viz subkapitola 2.4.4).192

Průměrné stáří světové rybolovné flotily hrubé tonáže nad 100 tun dále roste; relativně malý počet lodí byl postaven v nedávných letech. Státy s relativně obnoveným lodním parkem jsou Japonsko, Norsko a Španělsko; nahrazované staré lodě vyváží.193

Lloyd databáze námořního informačního servisu také zahrnuje data o tom, kde byla rybářská loď postavena. Většina hlavních rybářských zemí má také své průmyslové zázemí pro stavbu lodí, které staví nejen pro sebe, ale i na vývoz. Japonsko, Peru, Rusko, Španělsko a USA jsou nejvíce prominentní konstruktéři lodí – podílí se více než 60 % na množství rybářských lodí s hrubou tonáží nad 100 tun, které se v současnosti provozují.194

Většina rybářských lodí (78 %) v provozu na konci roku 2005 nezměnila od spuštění na moře vlajku, pod kterou se plavila, a více než 2/3 z nich bylo postaveno ve státě, ve kterém jsou registrovány. V Japonsku, Peru, Polsku, Španělsku a USA postavili domácí konstruktéři přes 90 % národní rybolovné flotily.195 Data pro USA evidentně reflektují ustanovení Jonesova aktu, který prakticky nepovoluje import rybářských lodí do USA. Peru je unikátní v tom, že má početnou rybářskou flotilu (přes 650 lodí), z nichž drtivá většina byla postavena doma, a rybářské lodě prakticky neexportuje. To je kvůli tomu, že peruánská rybářská flotila sestává ze specializovaných lodí anglicky nazývaných „purse-seiners“ (viz Obrázek 13), které nejsou poptávány v okolních zemích. Peruánský rybolovný lodní park je také velmi zastaralý: 70 % lodí je nyní více než 30 let starých, což je jinak u rybářských lodí průměrné stáří pro zešrotování.196

Na druhé straně některé státy jsou u lodí s hrubou tonáží nad 100 tun závislé na zahraničních docích. Honduras, Indonésie, Maroko, Panama a Filipíny má více než 200 operujících lodí s hrubou tonáží nad 100 tun v databázi Lloyd, ale většina z nich byla postavena v zahraničí. 192



tamtéž, str.28

194

tamtéž, str.28

195

tamtéž, str.28

196

tamtéž, str.28

60

Graf 5 znázorňuje rozdělení registrace a stavby lodí podle kontinentů. Zatímco evropské země včetně Ruska a Španělska zajišťují dodávky většiny rybářských lodí v Evropě a Africe, asijské země, zejména Japonsko, jsou hlavní dodavatelé lodí v Asii a Tichomoří.197

Obrázek 13: Peruánská rybářská loď

Zdroj: http://www.photolib.noaa.gov/htmls/fish2170.htm (navštíveno 27.10.2007)

Graf 5: Rozdělení kontinentů z hlediska stavby lodí pro lodě registrované v:


197


Agriculture Organization of the United Nations: Rome, 2007, str.28

61

3. Typologie produkce ryb K analýze procesu produkce ryb je vhodné přistupovat ve 2 krocích. V rámci prvního kroku se sleduje ryba ještě v jejím přirozeném prostředí, tj. ve vodě, od jejího vylíhnutí do jejího odchycení. Původ ryb se zde dělí podle toho, zda jde o jejich odchyt v „přírodě“ nebo o jejich umělý odchov. Existuje i kombinace obojího – tj. umělý odchov ryb na základě jejich předchozího odchytu v přírodě. 198 Kromě kritéria původu ve smyslu umělý odchov / odchyt v přírodě, lze vždy pochopitelně také rozlišovat slanovodní a sladkovodní původ. Ve druhém kroku se pohled soustřeďuje na zpracování ulovených ryb, ať už pochází z přírody nebo z umělých chovů. Ryby mají značnou variabilitu zpracování, což se projevuje ve škále produktů rybářského zpracujícího průmyslu.

3.1. Produkce ryb na základě odchytu v přírodě Tento typ (syrové rybí) produkce v roce 2004 dosáhl 95 milionů tun, což je nárůst o 5 procent v porovnání s rokem 2003, kdy došlo k meziročnímu poklesu na 90,5 milionů tun.199 Nejvyšší a nejnižší celkový odchyt za posledních deset let (ke konci 2006) byl významně ovlivněn fluktuacemi v odchytu sardele, druhu velmi náchylného ke klimatologickým dopadům fenoménu El Niño na oceánografické podmínky v jihovýchodním Pacifiku.200 Výlovky tohoto malého hlubokomořského rybího druhu se pohybovaly mezi 1,7 milióny tun v roce 1998 do maxima 11,3 milionů tun v roce 2000, zatímco celkový světový odchyt vyjímaje sardel Engraulis ringens se pohyboval stabilně mezi 83,6 milióny tun a 86,5 milióny tun. 201 Předběžné odhady pro rok 2005 indikují, že sladkovodní výlovky stouply o skoro 0,4 miliony tun, zatímco slanovodní poklesly o 1,5 milionů tun. 202 Nicméně jedna třetina poklesu slanovodní rybí produkce v roce 2005 může být připsána poklesu výlovků sardele Engraulis ringens, protože celkový výlov všech ostatních slanovodních rybích druhů poklesl o zhruba 1 milión tun.203

198

CBA – Capture based aquaculture (viz subkapitola 3.2)

199



tamtéž, str.8

201

tamtéž, str.8

202

tamtéž, str.9

203

tamtéž, str.9

62

Graf 6: Slanovodní a sladkovodní produkce ryb na základě odchytu v přírodě v milionech tun: nejlepších 10 zemí v roce 2004

Zdroj: http://www.fao.org/docrep/009/a0699e/A0699E00.htm (navštíveno 18.10.2006)

Jediná významnější změna ve světovém žebříčku této rybí produkce byl postup Chile.204 Tento stát klesl z 6. místa v roce 2002 na sedmé v roce 2003, aby se posléze vyhoupnul na 4.místo v roce 2004 (viz Graf 6). Rovněž toto bylo zapříčiněno výkyvy ve výlovu sardele Engraulis ringens. Výlovky Číny byly od roku 1998 vysoce stabilní, a během období 2001 – 2004 se pohybovaly pouze mezi 16,5 a 16,9 miliony tun. Nicméně rybolov ve vzdálených vodách čínskými loděmi rostl významně od roku 1998, a v roce 2004 překročil 0,4 milionů tun, což je zhruba stejné množství jako ulovilo Japonsko, Jižní Korea nebo Taiwan, tradiční to státy provádějící rybolov ve vzdálených vodách, redukující však v posledních letech tyto rybolovné aktivity.205

3.1.1. Slanovodní Slanovodní produkce dosáhla 85,8 milionů tun v roce 2004. Pokud se výkyvy výlovu sardele Engraulis ringens podepsaly na celkové (tj. slanovodní i sladkovodní) produkci ryb na

204



tamtéž, str.9

63

základě odchytu v přírodě, není ani třeba zdůrazňovat, že se promítly i v kategorii slanovodní produkce, jelikož jde samozřejmě o slanovodní mořský druh.

Za nejproduktivnější rybolovné oblasti stále platí severozápadní a jihovýchodní Pacifik (viz Graf 7). Ze 3, většinou tropických, oblastí (západní a východní Indický oceán, středozápadní Pacifik), pro které FAO předpovídala do budoucna ještě prostor pro rozvoj rybolovu, rostly výlovky ve východním Indickém oceánu a středozápadním Pacifiku.206 Nicméně v západním Indickém oceánu výlovky poklesly v roce 2004 v porovnání s rokem 2003 a růstový trend rybolovu v této oblasti pravděpodobně ztratil momentum. Pobřežní rybolovné oblasti v západním Indickém oceánu se zdají být více citlivé než jiné; pokles celkového výlovu v roce 2004 dosáhl 0,2 milionů tun. Celkový odchyt tuňáků, což je nejhodnotnější rybí druh, většinou exportovaný z oblasti, znamenal takřka 30 % celkového odchytu.207

Graf 7: Produkce na základě odchytu v přírodě v milionech tun: hlavní rybolovné oblasti v roce 2004


206



tamtéž, str.9

64

Pokračující vzestupný trend ve výlovcích může být pozorován v severozápadním Atlantiku a severovýchodním Pacifiku od posledních minim

Obrázek 14: Tuňák druhu Thunnus albaceres, Rudé moře

z let 1998 a 2000. Tyto dvě rybolovné oblasti s mírným

podnebím

jsou

jedny

z nejvíce

regulovaných na světě a nedávné obnovení stavů ryb v nich může být nahlíženo jako indikátor efektivity managementu rybolovu po jeho krizi v devadesátých letech. 208 Středozemí a Černé moře se zdají být nejstabilnější rybolovnou oblastí co do celkových výlovků; ty se, až na velmi mírné výkyvy, v roce 2004

Zdroj:

oproti roku 1996 nezměnily. Detailnější analýza

http://www.fishdb.co.uk/findpicture.php?comm

výlovků však ukazuje na růst podílu malých, epipelagiálních

druhů

a

pokles

hlubokomořských druhů, tuňáků a žraloků, což znamená,

že

z nejvíce

hodnotných

on_name=Yellowfin%20Tuna&latin_name=Th unnus%20albaceres&exact=true&PHPSESSID =aad14b84ccdd34a3bea1f409f7b29ea6 (navštíveno 18.10.2007)

druhů

některých ubývá.209

Celkový výlov v roce 2004 poklesl o více než 10 % v porovnání s rokem 2002 ve 3 rybolovných oblastech: severovýchodní Atlantik, jihozápadní Atlantik a středovýchodní Pacifik.

210

V severovýchodním

Atlantiku

dosáhl odchyt poprvé od roku 1991 méně než

Obrázek 15: Engraulis ringens

10 milionů tun. Prudký pokles v úlovcích olihní jak místními, tak cizími loděmi (v roce 2004 jich byla ulovena jen jedna devítina oproti roku 1999) přinesl totální propad

Zdroj:

rybolovu v jihozápadním Atlantiku na úroveň

http://www.greenfacts.org/glossary/pqrs/peruvian-

roku 1984. Výlovky ve středovýchodním

anchoveta.htm (navštíveno 18.10.2007)

208



tamtéž, str.10

210

tamtéž, str.10

65

Pacifiku dosáhly v roce 2002 skoro 2 milionů tun, ale v dalších 2 letech poklesly o zhruba 13 procent.211 S produkcí okolo 10,7 milionů tun v roce 2004 je sardel Engraulis ringens 212 (viz Obrázek 15) s předstihem nejvíce loveným druhem (viz Graf 8). V žebříčku deseti nejlepších nicméně nebyly žádné dramatické změny od roku 2002; pouze huňáček severní (malý epipelagiální druh), který byl čtvrtým nejvíce loveným druhem v roce 2002, z deseti nejvíce lovených druhů do roku 2004 zmizel a byl nahrazen druhem tuňáka Thunnus albaceres (viz Obrázek 14). Druh tresky Micromesistius poutassou 213 a druh makrely Scomber japonicus 214 se posunuly o pár míst nahoru na úkor sardele japonské (Engraulis japonicus) a makrely chilské (Trachurus murphyi).215

Odchyt tuňáků zůstal poměrně stabilní od roku 2002, zatímco celkový odchyt hlubokomořských druhů a jiných epipelagiálních druhů než tuňáků, hlavně olihní, se zvýšil mezi léty 2002 a 2004 o 20 %. Podíl druhů vylovených ve vysokých mořích (tj. mimo EEZ) na celkovém slanovodním výlovu překročil 12 % v letech 2003 a 2004.216

Pokud jde o trendy v lovu skupin druhů, úlovky krevet a hlavonožců stouply významně v dekádě 1994 – 2004 (o 47,2 % respektive 28,4 %) a na konci devadesátých let dosáhly absolutních maxim – 3,6 respektive 3,8 milionů tun.217 Pro skupinu krevet je analýza trendu v lovu jednotlivých druhů obtížná, protože velká skupina úlovků je zaznamenána jako neidentifikované krevety. V rámci hlavonožců kompenzovaly úlovky druhu Dosidicus gigas (viz Obrázek 16) a jiných pacifických olihní zhroucení lovu druhu Illex argentinus v jihozápadním Atlantiku. Celkové výlovky jak tuňáků tak žraloků poklesly v roce 2004 po dosažení vrcholu v roce 2003.218

211



epipelagiální druh (hloubka výskytu 3-80 metrů) žijící poblíž pobřeží (do 80 km) Chile a Peru

213

anglicky blue whiting

214

anglicky chub mackerel

215

FAO Fisheries and Aquaculture Dept; cit.dílo, str.10

216

tamtéž, str.10

217

tamtéž, str.10

218

tamtéž, str.11

66

Graf 8: Slanovodní produkce na základě odchytu v přírodě v milionech tun: 10 nejvíce lovených druhů


Obrázek 16: Oliheň druhu Dosidicus gigas

Zdroj: http://www.divebums.com/FishID/Pages/squid_jumbo_2002.html (navštíveno 18.10.2007)

67

Při analýze trendů v lovu jednotlivých druhů je třeba mít na paměti, že tyto trendy můžou být podhodnoceny kvůli části odchytu zaznamenávané jako neidentifikované druhy. 219 I když počet položek na úrovni druhů obsažených v databázi FAO rostl za posledních 8 let v průměru o 5 % a procento odchytu zaznamenávané na úrovni jednotlivých druhů se zvýšilo, zhruba 37 % světových výlovků stále není zaznamenáváno na úrovni jednotlivých druhů. Zhruba 27 % odchytu je evidováno na úrovni vyšších taxonomických tříd a 10 % odchytu je uváděno jako „neidentifikované slanovodní ryby“.220

3.1.2. Sladkovodní Po mírném poklesu v roce 2002 vzrostly opět světové sladkovodní výlovky v roce 2003 a 2004, kdy dosáhly 9,2 milionů tun. Afrika a Asie dohromady stále vyprodukují kolem 90 % celkové světové sladkovodní rybí produkce a jejich podíly se udržují na stabilní úrovni. Sladkovodní produkce zaznamenává na druhou stranu krizi v Evropě, kde celkové výlovky poklesly o 30 % od roku 1999.221 Úpadek profesionálního sladkovodního rybolovu v Evropě může být částečně připsán konkurenci jiných lidských aktivit v užití vnitrozemských vod a také upadající ekonomické životaschopnosti rybolovu ve vnitrozemských vodách. Značná část výlovků plyne z rekreačního rybolovu. Statistiky sladkovodních výlovků v rozvinutých zemích publikované FAO jsou obecně založené na informacích od národních korespondentů. Mohou být tedy nepřesné v závislosti na tom, do jaké míry korespondenti zahrnují výlovky v rámci rekreačního rybolovu.222

Kontrast mezi rolí sladkovodního rybolovu v rozvinutých a rozvojových ekonomikách (v těch jsou ryby důležitým zdrojem živočišných bílkovin – zvláště pak v chudých venkovských oblastech) může být také ukázán na agregaci světové sladkovodní produkce podle skupin zemí. Podíl RTE a tranzitivních ekonomik poklesl v roce 2004 na 5,5 %, zatímco Čína a ostatní rozvojové země se podílí 94,5 %.223

219





tamtéž, str.11

222

tamtéž, str.11

223

tamtéž, str.11

68

Deset největších producentů zůstalo v roce 2004 stejných jako v roce 2002, z nichž Barma, Tanzanie a Uganda se posunuly nahoru, zatímco Kambodža, Egypt a Indonésie dolů. 224 Bohužel hodně států má doposud problémy s vedením statistik. Například navzdory tomu, že africká jezera a řeky poskytují celé řadě afrických obyvatel potravu a devizové příjmy z exportu mimo Afriku, bylo pro FAO v roce 2004 nutné odhadnout celkový výlov pro polovinu afrických států, o kterých je známo, že se v nich provádí rybolov.225

Na to navazuje pochopitelně problém analyzovat trend v odchytech jednotlivých druhů, a to ze 2 důvodů: velmi chabé rozčleňování statistik odchytu podle jednotlivých druhů a vysoké fluktuace ve statistikách poskytovaných Čínou,226 která reprezentuje více než čtvrtinu světové sladkovodní produkce ryb. 227 V roce 2003 a 2004 bylo pouze 19 % světových výlovků uváděno na úrovni druhů, a více než 50 % výlovků bylo opět zaznamenáváno jako „sladkovodní ryby jinde nezahrnuté“. Tyto nedostatky mají negativní důsledky, protože statistiky výlovu na úrovni druhů jsou důležité pro účely managementu rybolovu. V zemích, kde je sladkovodní rybolov v přírodě klíčový pro zabezpečení potravy a ekonomický rozvoj, by špatný management sladkovodního rybolovu mohl vést k ekonomickým ztrátám daleko větším, než by byly výdaje na zlepšení kvality statistik odchytu.228

3.2. Akvakultury Podíl akvakultur na světových dodávkách ryb, korýšů, měkkýšů a jiných vodních živočichů soustavně roste; v roce 1970 činil její podíl (podle váhy) 3,9 %, v roce 2000 27,1 % a v roce 2004 32,4 %.229 Akvakultury rostou rychleji než jiné sektory živočišné výroby – celosvětově od roku 1970 v průměru o 8,8 % ročně oproti 2,8 %. Produkce ryb na základě akvakultur značně předčila tempo růstu populace. V roce 1970 dosahovalo celosvětové vyprodukované množství živočichů z akvakultur na hlavu (světové populace) 0,7 kg, přičemž v roce 2004 to

224



tamtéž, str.14

226

po extrémně vysokém množství vylovených „sladkovodních korýšů“ v roce 2002 byl jejich výlov v roce

2004 (uváděný Čínou) o polovinu nižší, což způsobilo propad těchto druhů z druhého na páté místo 227

FAO Fisheries and Aquaculture Dept.: cit.dílo, str.15

228

tamtéž, str.15

229

tamtéž, str.16

69

bylo 7,1 kg. Průměrný růst dosahoval 7,1 % ročně.230 Nelze zapomínat ani na vodní rostliny; podíly jednotlivých akvakulturních skupin ilustruje Příloha 4.

Státy Asie a Tichomoří reprezentovaly 91,5 % světového objemu produkce a 80,5 % jeho hodnoty. I zde je obrovský vliv Číny, která má 69,6% podíl na světovém objemu a 51,2% na jeho hodnotě.231 Roli akvakultur v Číně lze také demonstrovat na jejím podílu na potravinách z ryb v samotné Číně. V roce 2004 vyprodukovala Čína 6 milionů tun rybích potravin určených k lidské spotřebě z ryb odchycených v přírodě, kdežto 31 milionů tun z akvakultur. Ve světě, vyjímaje Čínu, byl tento poměr obrácený: 54 milionů tun rybích potravin určených k lidské spotřebě z ryb odchycených v přírodě oproti 15 milionům tun z uměle chovaných ryb.232

Obrázek 17: Sumec druhu Ictalurus punctatus (anglicky channel catfish)

Zdroj: http://ca.encarta.msn.com/encnet/refpages/RefMedia.aspx?refid=461546798 (navštíveno 22.10.2007)

230



tamtéž, str. 17

232

tamtéž, str. 17

70

Typ produkce se mezi regiony liší. V rámci Asie a Tichomoří lze zobecnit, že v Číně, jižní Asii

a

většině

jihovýchodní

Asie

se

akvakulturní produkce skládá převážně ze

Obrázek 18: Panaeus monodon

sladkovodních ryb rodu Cyprinidae, zatímco ve zbytku východní Asie se skládá z vysoce hodnotných slanovodních ryb. V globálním měřítku pochází z Asie a Tichomoří zhruba 99,8 % pěstěných akvakulturních vodních rostlin, 97,5 % akvakulturních ryb rodu Cyprinidae a 93,4 % ústřic. Naproti tomu 55,6 % světových akvakulturních ryb z rodu

Zdroj:

lososovitých pochází z Evropy, především její

http://library.thinkquest.org/22403/data/medium/s

severní části.233 Ve střední a východní Evropě

pecies/shrimpblcktiger.html

dominují kapři jak v objemu produkce, tak

(navštíveno

22.10.2007)

v její hodnotě. V Severní Americe je nejchovanějším akvakulturním druhem určitý druh sumce (viz Obrázek 17), zatímco v Kanadě dominuje losos vyskytující se jak v Atlantiku, tak v Pacifiku. V Jižní Americe a Karibiku zaznamenali během posledních deseti let velký vzestup lososovití (hlavně v Chile) a sesadili z 1.místa krevety a jiné mořské ráčky, což bylo také způsobeno propuknutím epidemií mezi těmito korýši v jejich hlavních producentských oblastech.234

Subsaharská Afrika nadále zůstává v akvakulturách okrajovým hráčem navzdory jejímu potenciálu. Ani chov tilapií (souhrnný název asi pro 40 druhů ryb obývajících africké vody) se významněji nevyvinul. Hlavním chovatelem je Nigérie s produkcí (k roku 2004) 44 000 tun sumců, tilapií a jiných sladkovodních druhů.235 Existují však určité povzbudivé signály na africkém kontintentu: roste chov ráčků druhu Panaeus monodon (anglicky black tiger shrimp, viz Obrázek 18) na Madagaskaru a vodních rostlin druhu Eugeume denticulatum v Tanzanii, jakož i okrajových druhů jako plžů druhu Haliotis. V regionu severní Afriky a Středního

233



tamtéž, str.17

235

tamtéž, str.17

71

Tabulka 3: Deset největších producentů potravin z akvakultur: množství v tunách Producent

2002

2004

Nárůst v %

Čína

27 767 251

30 614 968

5,0

Indie

2 187 189

2 472 335

6,3

Vietnam

703 041

1 198 617

30,6

Thajsko

954 567

1 172 866

10,8

Indonésie

914 071

1 045 051

6,9

Bangladéš

786 604

914 752

7,8

Japonsko

826 715

776 421

-3,1

Chile

545 655

674 979

11,2

Norsko

550 209

637 993

7,7

USA

497 346

606 549

10,4


35 732 648

40 114 531

6,0

Zbytek světa

4 650 830

5 353 825

7,3

Svět celkově

40 383 478

45 468 356

6,1

Pozn.: Data nezahrnují potraviny z vodních rostlin Zdroj: ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/009/a0699e/a0699e.pdf (navštíveno 22.10.2007)

Tabulka 4: Deset nejvíce rostoucích producentů potravin z akvakultur: množství v tunách Producent

2002

2004

Nárůst v %

Barma

190 120

400 360

45,1

Vietnam

703 041

1 198 617

30,6

Turecko

61 165

94 010

24,0

Nizozemí

54 442

78 925

20,4

Jižní Korea

296 783

405 748

16,9

Írán

76 817

104 330

16,5

Egypt

376 296

471 535

11,9

Chile

545 655

674 979

11,2

Thajsko

954 567

1 172 866

10,8

USA

497 346

606 549

10,4

Pozn.: Data nezahrnují potraviny z vodních rostlin Zdroj: ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/009/a0699e/a0699e.pdf (navštíveno 22.10.2007)

72

východu je zdaleka nejvýznamnějším provozovatelem akvakultur Egypt (92 % tamní produkce), který je zároveň druhým největším chovatelem tilapií na světě (po Číně) a největším producentem parmic 236 na světě. 237 Tabulka 3 uvádí konkrétní číselné údaje pro akvakulturní produkci jednotlivých států. Tabulka 4 uvádí státy s nejvyšším růstem.

Většina akvakulturní produkce ryb, korýšů a měkkýšů je stále sladkovodní (viz Graf 9). Slanovodní akvakultury přispívají jen 36 % k objemu produkce a 33,6 % k celkové hodnotě.238 Zatímco většina slanovodních akvakultur se skládá z vysoce hodnotných ryb, je zde také velké množství relativně málo hodnotných slávek a ústřic. Ačkoliv produkce v brakických vodách reprezentovala pouze 7,4 % celkového objemu akvakultur, na jeho celkové hodnotě se podílela 16,3 % (viz Graf 9), což ukazuje na vysokou cenu druhů v těchto vodách chovaných. Jde především o korýše a některé druhy ryb, např. losos.

Graf 9: Světová akvakulturní produkce ryb, korýšů a měkkýšů v roce 2004 podle prostředí

sladkovodní

slanovodní

brakické


236

malá mořská ryba

237



tamtéž, str.20

73

Na rozdíl od suchozemských zemědělských systémů, kdy je většina globální produkce založena na omezeném počtu živočišných a rostlinných druhů, bylo v roce 2004 evidováno přes 240 různých vodních živočichů a rostlin, nárůst o 20 druhů oproti roku 2002.239 Těchto 240 druhů reprezentuje 94 čeledí. Tento údaj o rozmanitosti je však nejspíš ještě podhodnocen, protože 8,9 milionů tun (15,1 %) světové akvakulurní produkce, zahrnujících dalších 20 čeledí, nebylo zaznamenáno na úrovni druhů a obsahuje pravděpodobně druhy ještě neevidované jako akvakulturní. Z celkového množství akvakultur vedených statistikami FAO na úrovni druhů zaujímá 10 nejchovanějších druhů 61,7 % celkové produkce a nejchovanějších 25 druhů 86,6 % produkce. Tyto hodnoty jsou menší než v roce 2000 (68,1 % respektive 91,0 %), což je dalším indikátorem rostoucí druhové diverzifikace v rámci akvakultur.240

Je pozoruhodné, že růst akvakulturní produkce ryb, korýšů a měkkýšů v rozvojových zemích je vyšší než v rozvinutých; roční průměrné hodnoty od roku 1970 jsou 10,2 % oproti 3,9 %.241 Tento rozdíl má na svědomí opět především Čína; v rozvojových zemích bez Číny je tatáž hodnota 8,2 %. V roce 1970 se podílely rozvojové země na světové akvakulturní produkci 58,8 %, zatímco v roce 2002 již 91,4 %. V období 2002 – 2004 byl tento trend ještě dramatičtější – průměrný roční růst akvakulturní produkce během let 2002 a 2003 v rozvojových zemích kromě Číny dosáhl 11,0 % oproti 2,3 % v rozvinutých zemích (Čína 5,0 %). Zajímavý je také fakt, že s výjimkou mořských krevet byla akvakulturní produkce v rozvojových zemích založena na všežravých/býložravých rybích druzích, kdežto v rozvinutých zemích zastávaly tři čtvrtiny produkce masožravé druhy ryb.242

3.2.1. Akvakultury založené na přirozeném odchytu CBA se nachází na pomezí mezi přirozeným odchytem a akvakulturami v pravém slova smyslu a je definováno jako shromažďování „zárodečného“ materiálu – od jeho ranných fází života po dospělost – z přírody a jeho následné vykrmování v zajetí do komercializovatelné

239



tamtéž, str.21

241

tamtéž, str.21

242

tamtéž, str.22

74

velikosti pomocí akvakulturních technik. 243 Tato kategorie akvakultur zahrnuje jak ryby a většinu měkkýšů, tak i určité formy extenzivního chovu krevet. Rozsah CBA je těžké kvantifikovat, protože statistické záznamy nerozlišují mezi produkcí z akvakultury v pravém slova smyslu a z CBA. Nicméně bylo odhadnuto, že CBA se podílí zhruba 20 % na celkovém množství ryb vyprodukovaných akvakulturami. S tímto typem akvakultur, který poskytuje alternativní živobytí místním pobřežním komunitám v rozvojových a i několika rozvinutých zemích, je však spojeno několik problémů. 244 Některé z nich se logicky týkají i akvakultur jako takových, nejen CBA. Problémy CBA:

Používání syrových ryb jako krmiva, což nemusí být environmentálně úplně v pořádku. Posouzení environmentálních dopadů tohoto počínání, mezi které patří ztenčení stavů ryb v přírodě (viz kapitola 2.4) a potenciální přenos nemocí na chované ryby, bylo zatím neadekvátní. Transfer lidských patogenů je také možný. I když však budou syrové ryby nahrazeny alternativními krmivy, závislost na mořských zdrojích jako ingrediencí do nich zůstane, protože i tyto alternativní krmiva obsahují vysoké podíly rybího oleje a rybího masa. S tím opět souvisí problém nadměrného rybolovu (viz kapitola 2.4), jelikož rybí olej a rybí maso se musí odněkud získávat.245

Používání v přírodě odchycených ryb jako základny pro výkrm, které vyplývá již z definice CBA, bude reprezentovat také větší a větší problém, právě v souvislosti s problémem „overfishing“, na který již bylo několikrát odkazováno. Navíc transfer odchycených ryb do akvakulturních klecí nebo tanků není stoprocentně úspěšný; ba naopak je charakterizován vysokou úmrtností přenášených ryb a tedy plýtváním zdrojů, což jen umocňuje problém „overfishing“. Kromě toho pomalé přesouvání odchycených ryb (např. tuňáků) v obřích klecích blokuje vodní cesty.246

Výběr vhodného prostředí pro odchov je dalším problémem CBA v kontextu neustávajícího znečištění a znehodnocování mangrovů, lagun s vodními řasami,

243


Agriculture Organization of the United Nations: Rome, 2004, část 2, str.1 244

tamtéž, str.1

245

tamtéž, str.2

246

tamtéž, str.2

75

korálových oblastí a jiných zón, které jsou pro akvakultury jako jediné vhodné. 247 Když už je ale vhodné místo nalezeno, hrozí zase jeho znehodnocení samotným provozováním akvakulturních aktivit.

Technologická nevyspělost akvakulturních provozoven je další zádrhel. Tyto provozovny často používají neadekvátní krmící režimy, disponují nespolehlivými kotvícími systémy pro akvakulturní tanky a nekvalitními klecemi. 248 Omezené znalosti optimálních podmínek pro chod těchto provozoven a nedostatek vyškoleného personálu, kdy je mnoho operací prováděno ručně a neodpovídajícím způsobem, také ovlivňuje životaschopnost CBA. Navíc prakticky jakýkoliv nezpracovávaný odpad z akvakulturních provozoven poškozuje životní prostředí v dané lokalitě.

Monitorování produkce z CBA je statistický problém – praktická a přesná metoda pro měření podílu CBA na celkové produkci akvakultur ještě neexistuje.249

Možná řešení některých problémů CBA:

Získávání potěru250 a přemisťování Získávání potěru z umělé líhně je technologie, která je vyvíjena pro ty druhy, které jsou v rámci CBA odchytávány v přírodě jako mladé rybky. Pakli-že se tato technologie stane ekonomicky schůdnou, potěr z umělé líhně nahradí potěr odchycený v přírodě, v kterémžto momentě se CBA stane akvakulturou v pravém slova smyslu. 251 Nicméně CBA některých rybích druhů (např. některých tuňáků) je charakterizováno

jejich odchytem

až

v dospělosti.

V tomto

případě

je

nepravděpodobné, že by se stalo ekonomicky uskutečnitelným vychovávat si tyto druhy až do dospělosti, než se s nimi začne samotný „akvakulturní proces“. To také znamená, že potřeba získávání „materiálu“ z přírody pro akvakultury zcela nezmizí a

247

Akvakultury nelze provozovat kdekoliv. Je zapotřebí zjistit si dopředu, zda ve vybraném místě nebude při

provozování chovu ryb docházet k eutrofikaci (sedimentace na dně) a tím zvýšení rizika kontaminace chovaných ryb (např. dioxiny) prostřednictvím usazovaných sedimentů. 248



tamtéž, str.3

250

mladé rybky

251

tamtéž, str.3

76

tento problém patrně nebude moci být zcela vyřešen. V oblasti přemisťování bude zapotřebí nových technologií, aby se snížil stupeň úmrtnosti ryb.252

Nahrazení syrových ryb jako krmiva Důležitý zlom nastane, až bude vyvinuto, jakož i přijato farmáři, efektivní a nenákladné krmivo pro každý odchovávaný druh. Substituce syrových ryb alternativními složenými krmivy sníží závislost na rybách chytaných v přírodě a tím přispěje k jejich ochraně. 253 Tím se také sníží znečištění způsobené odpadem ze syrových ryb a tedy podpoří ekologická rovnováha, umožní efektivnější režim vykrmování a zajistí kvalita krmení. Na to navazujícím efektem je redukce pravděpodobnosti zdravotních rizik chovaných ryb z důvodu nekontrolované kvality surových ryb. Konečně je zapotřebí osvěty mezi spotřebiteli, aby přijali kladně změny v systému akvakulturního krmení a odchované ryby kupovali.254

Zlepšení technologií souvisejících s akvakulturami by jim velmi pomohlo. Technická zdokonalení pro odchov v klecích mimo pobřeží se podepíší na zlepšené kvalitě vody a zdraví ryb. 255 Používání „offshore“ provozoven však bude vyžadovat zlepšení v krmících systémech, větší lodě pro dopravu krmiva, nové techniky pro opravu a čištění sítí těchto obřích „akvárií“ a zlepšení kotvících systémů. Zvýšená automatizace, elektronické monitorování a použití plovoucích kotevních systémů jsou příklady možných řešení.

Management odpadu Kontrola a redukce odpadu by CBA také prospěla. Udržitelný managament odpadu by nejenom chránil životní prostředí a redukoval prostor pro potenciální konflikty s ostatními pobřežními „stakeholdery“, ale také by v očích věřitelů zvýšil tržní hodnotu odchovaných ryb. Vývoj rychle aplikovatelných nenákladných programů posuzujících dopady na životní prostředí spolu s pravidelným monitorováním založeném na klíčových environmentálních indikátorech by byl pro CBA vysoce prospěšný.256

252



tamtéž, str.4

254

tamtéž, str.4

255

tamtéž, str.4

256

tamtéž, str.4

77

Sledování CBA produkce tak, aby byl znám její podíl na celkové akvakulturní produkci, je jistě žádoucí. FAO zdokonalovalo po více než jednu dekádu dotazníky týkající se akvakulturní produkce, které rozesílá jednotlivým zemím. Zdokonalení měla napomáhat při rozčlenění produkce mezi akvakultury a odchyt v přírodě. V roce 2001 se Koordinační pracovní skupina pro rybářské statistiky257 zabývala speciálně problematikou tuňáků vyprodukovaných na základě CBA a rozhodla, že hmotnost odchyceného tuňáka by se měla zaznamenávat jako produkce na základě odchytu v přírodě (viz subkap. 3.1) a následný nárůst hmotnosti z titulu přikrmování jako akvakulturní produkce (viz subkap. 3.2). Tím by se odstranil problém dvojího započítávání,258 tj. jak do statistik pro akvakulturu, tak do statistik pro produkci ryb na základě odchytu v přírodě. Ačkoliv je toto řešení teoreticky ideální, naráží na praktické problémy. Ty tkví v tom, že je obtížné vážit ryby jak na začátku (tj. v momentě odchytu), tak na konci akvakulturního procesu. Tento problém se samozřejmě netýká těch rybích druhů (např. úhoři), které se odchytávají jako potěr, poněvadž jejich hmotnost při odchytu je zanedbatelná.259 Jsou tedy, a dá se říci že správně, zaznamenávány v akvakulturní produkci.

3.3. Zpracování ryb V roce 2004 bylo zhruba 75 % (105,6 milionů tun) světové rybí produkce užito pro přímou lidskou produkci. Zbylých 25 % (34,8 milionů tun) bylo použito na lidmi ne bezprostředně konzumované rybí produkty jako sušená rybí moučka nebo rybí olej.260 Pokud abstrahujeme od Číny, odpovídající množství pro svět je 68,9 milionů tun, respektive 24 milionů tun. Více než 77 % (37 milionů tun) čínské rybí produkce bylo patrně užito pro přímou lidskou spotřebu, většina z čehož ve formě čerstvých ryb. Zbývající množství (10,8 milionů tun) bylo zpracováno na rybí moučku a jiné lidmi ne bezprostředně konzumované produkty, včetně přímého krmiva pro akvakultury.261

257

Coordinating Working Party on Fishery Statistics

258



tamtéž, str.5

260



tamtéž, str.34

78

V roce 2004 61 % (86 milionů tun) světové rybí produkce prošlo nějakou formou zpracování. 59 % (51 milionů tun) těchto zpracovaných ryb bylo použito na výrobu rybích produktů ve zmražené, uzené/sušené nebo konzervované formě pro přímou lidskou spotřebu, zbytek pro lidmi ne bezprostředně konzumované produkty. 262 Mnoho možností při zpracování ryb umožňuje dosáhnout široké škály chutí a forem finálního rybího výrobku, což dělá ryby jedny z nejuniverzálnějších potravinových komodit. Avšak na rozdíl od jiných potravinových produktů, zpracování nutně nezvyšuje cenu finálního produktu a čerstvá ryba je často nejvíce ceněná výrobková forma. Během 90. let se podíl ryb komercializovaných v živé/čerstvé formě zvýšil z odhadovaných 35 milionů tun v roce 1994 na 55 milionů tun v roce 2004, což znamenalo nárůst podílu živých/čerstvých ryb na celkové rybí produkci z 31 % na 39 %.263 Mražení je hlavní forma zpracování; v roce 2004 byla použita u 53 % celkové zpracovaných ryb pro lidskou spotřebu; následována je konzervováním (24 %) a uzením/sušením (23 %). V rozvinutých zemích podíl ryb zpracovávaných zmrazením konstantně stoupal a v roce 2004 dosáhnul 40 % celkové produkce ryb pro přímou lidskou spotřebu. Naproti tomu podíl zmrazených ryb na všech zpracovávaných rybách pro lidskou spotřebu v rozvojových zemích byl pouze 13 %, protože v nich převládá uvádění ryb na trh v živé/čerstvé/chlazené formě.264

Druh zpracování ryb se liší nejen v relaci rozvinuté-rozvojové ekonomiky (blíže viz 1.2), nýbrž i mezikontinentálně. Podíl uzených/sušených ryb je vyšší v Africe (17 % v roce 2004) a Asii (11 %) než na jiných kontinentech. V Evropě a Severní Americe bylo v roce 2004 více než 2/3 ryb užívaných pro lidskou spotřebu ve zmrazené a konzervové formě.265 V Africe a Asii byl podíl ryb uváděných na trh v živé/čerstvé/chlazené formě zvláště vysoký. Bohužel z dostupných statistik není možné určit přesné množství ryb komercializovaných v živé formě. Prodej živých ryb spotřebitelům a restauračním zařízením je nicméně zvláště významný v jihovýchodní Asii a Dálném východě.266 Pokud jde o rozlišení podle druhů ryb (potažmo mořských živočichů), v Asii a Středomoří převládá spotřeba hlavonožců (chobotnice, olihně, sépie,….),

262

zatímco

v Evropě

a

Severní

Americe

je

zvláště

oblíbena

spotřeba



tamtéž, str.35

264

tamtéž, str.35

265

tamtéž, str.35

266

tamtéž, str.36

79

hlubokomořských ryb. Spotřeba korýšů je kvůli jejich vysoké ceně koncentrována v bohatých zemích.267

Graf 10: Typy zpracování ryb ve světě v roce 2004, miliony tun živé váhy uvádění

na

trh

v čerstvém stavu

zmrazení

konzervování

uzení / sušení

ne

bezprostředně

pro lidskou spotřebu Zdroj: ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/009/a0699e/a0699e.pdf (navštíveno 27.10.2007)

V roce 2004 byla většina rybích produktů pro ne bezprostřední lidskou spotřebu získána z malých epipelagiálních druhů žijících v přírodě (ve smyslu ne odchovávaných) a používána jako surovina pro produkci živočišného krmiva a jiných produktů.268 90 % této produkce ve světě (vyjímaje Čínu) bylo ve formě rybího oleje; zbylých 10 % bylo převážně použito přímo v syrové formě jako krmivo v akvakulturách a pro zvířata chovaná pro srst. Množství ryb používaných jako surovina pro rybí moučku dosáhlo v roce 2004 okolo 25,5 milionů tun, což je 17% nárůst oproti roku 2003, avšak stále pod vůbec nejvyššími hodnotami více než 30 milionů tun zaznamenaných v roce 1994.269

267



tamtéž, str.36

269

tamtéž, str.36

80

4. Systém přístupu zemí k oceánům V dávných dobách (do 19. století) byl rozsah pobřežních vod spadajících do jurisdikce suverénních států stanoven na základě kritérií určených jimi samotnými. Tato kritéria byla založena na vojenské schopnosti toho kterého státu efektivně dozorovat podél pobřeží. 270 Lapidárně řečeno zasahovala nárokovaná pobřežní zóna tak daleko, jak dokázal dostřelit kanón. 271 Všeobecně platná vzdálenost byla tehdy 3 míle, i když to uvedenému pravidlu příliš neodpovídalo. Tehdejší kanóny byly rády, když dostřelily na vzdálenost 1 míle s alespoň minimální přesností.272

Na počátku 20. století vyjádřila řada států potřebu rozšířit třímílové pásmo za účelem ochrany ryb, možnosti těžby minerálů a kontroly znečištění. Tato potřeba byla vyslyšena na platformě Ligy národů, a v roce 1930 se konala v Haagu konference za účelem řešení této situace, která však nevyústila v žádnou úmluvu. První stát, který vzal do svých rukou jeden z principů zvykového mezinárodního práva, tj. právo chránit své přírodní zdroje, byly USA.273 Prezident Harry Truman v roce 1945 rozšířil pásmo tak, aby pokrývalo všechny přírodní zdroje nacházející se v kontinentálním šelfu (viz Obrázek 19). Kontinentální šelf končí zpravidla tam, kde se začíná oceánské dno prudčeji svažovat. Kontinentální šelf může být různě dlouhý. Je typické, že některá moře a oceány kontinentální šelf vůbec nemají, zatímco u jiných tomu je naopak.274

Ostatní země USA rychle následovaly. Mezi roky 1946 a 1950, Argentina, Ekvádor, Chile a Peru rozšířily pásmo svých výsostných vod na vzdálenost 200 námořních mil 275 tak, aby zahrnovaly rybolovné zdroje Humboldtova proudu. Řada jiných států rozšířila své teritoriální vody na 12 námořních mil.276

270 271

Chang Muncel: Exclusive Economic Zones; Dept. of Geography, Butte College, California, str.1 Tento

koncept

byl

vyvinut

holandským

právníkem

Corneliem

Bynkershoekem,

http://en.wikipedia.org/wiki/United_Nations_Convention_on_the_Law_of_the_Sea (navštíveno 10.8.2007) 272

Chang Muncel, cit.dílo, str.1

273

http://en.wikipedia.org/wiki/United_Nations_Convention_on_the_Law_of_the_Sea (navštíveno 10.8.2007)

274

http://en.wikipedia.org/wiki/Continental_shelf (navštíveno 10.8.2007)

275

námořní míle = 1852 metrů

276


81

Obrázek 19: Kontinentální šelf

Sedimenty

Kamenité podloží

Zemský plášť

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Continental_shelf (navštíveno 9.8.2007)

V roce 1967 používalo staré třímílové pásmo pouze 25 zemí, 66 zemí aplikovalo 12ti mílové pásmo, a 8 zemí dvousetmílové pásmo. K 30. červnu 2006 používala třímílové pásmo již jen hrstka zemí (Jordánsko, Palau, Singapur; některé australské ostrovy, část Belize, část PapuiNové Guineji a některá britská závislá území jako Anguilla).277

4.1.

UNCLOS

Pod touto zkratkou se skrývá pojem United Nations Conference on the Law of the Sea. Jde o Konferenci Spojených národů o právu moří a oceánů. V historii proběhly celkem 3 tyto konference, z nichž nejvýznamnější byla ta poslední.278

UNCLOS I se konala roku 1956 a vyústila v roce 1958 k uzavření 4 mezinárodních dohod:

Dohoda o teritoriálním moři a přilehlé zóně279 (vstup v platnost 10.9.1964)

Dohoda o kontinentálním šelfu280 (vstup v platnost 10.6. 1964)

Dohoda o vysokých mořích281 (vstup v platnost 30.9.1962)

Dohoda o rybaření a ochraně živých zdrojů vysokých moří 282 (vstup v platnost 20.3.1966)

277


278


279

Convention on the Territorial Sea and Contiguous Zone

280

Convention on the Continental Shelf

281

Convention on the High Seas

282

Convention on Fishing and Conservation of Living Resources of the High Seas

82

I když byla UNCLOS I považována za úspěch, neřešila aspekt ujednocení šíře teritoriálních vod. 283 Ještě než stihly vstoupit v platnost jednotlivé smlouvy uzavřené díky UNCLOS I, konala se v roce 1960 v Ženevě UNCLOS II. Během této šestitýdenní konference toho však mnoho dosaženo nebylo. 284 Participující rozvojové země vystupovaly všechny buď jako klienti, spojenci nebo otroci USA nebo SSSR, a nebylo docíleno žádné mezinárodní dohody.

V roce 1967 upozornil maltský diplomat Arvid Pardo, že existují různé nároky na teritoriální vody. Na jeho popud byla svolána v roce 1973 do New Yorku UNCLOS III, aby řešila tento problém. 285 Konference trvala do roku 1982 a participovalo na ní přes 160 států. Systém usnášení byl založen spíše na konsensu než na většinovém hlasování, aby se předešlo eventuální dominanci skupiny zemí, která by hlasovala vždy shodně. Byla dosažena konvence, která vstoupila vstoupila v platnost 16.11. 1994; rok po té, co jí podepsal šedesátý stát: Guyana.286

Konvence však nebyla ratifikována, resp. přijata, všemi státy (viz šedě zbarvené státy na Mapa 5). USA mělo výhrady především k části XI, která zavádí organizaci ISA (viz níže). Podle nich totiž ustanovení této části nejsou dostatečně tržní a dávají výhodu socialistickým státům. 287 S ustanoveními ostatních částí se USA ztotožňovaly a svým způsobem je považovaly pro sebe za závazné, jelikož vyplývají ze zvykového mezinárodního práva, které USA přijalo.288

Konvence zavedla několik opatření.

Ta nejvýznamnější se dotýkala zmiňovaných

teritoriálních vod, dále souostrovních vod, navigace, transitních režimů, jurisdikce kontinentálního šelfu, těžby na mořském dni, režimu exploatace živých zdrojů, ochrany mořského ekosystému, vědeckého výzkumu a řešení sporů. 289

283


284


285


286


287


288


289


83

Mapa 5: Vztah států světa k UNCLOS III

podepsaly a ratifikovaly Zdroj:

podepsaly, ale dosud neratifikovaly

http://en.wikipedia.org/wiki/United_Nations_Convention_on_the_Law_of_the_Sea

nepodepsaly (navštíveno

11.8.2007)

Konvence zavedla jednotný systém stanovení pobřežních pásem, která se měří od pečlivě vyměřené tzv. základní linie. 290 Ta zpravidla kopíruje hranici vody, kdy je nejníže, tj. při odlivu. Pokud je však pobřeží členité, nestabilní, eventuálně je v těsné blízkosti lemováno ostrovy, může být základní linie stanovena v náležité vzdálenosti uměle (zpravidla rovně), nezávisle na odlivu. Od základní linie se měří veškeré námořní vzdálenosti. Pásma, která konvence definovala, jsou následující:291

Vnitřní vody

Zahrnují všechna vodstva nacházející se od základní linie směrem k pevnině. Stát si vytváří legislativu řídící tyto vody, může používat a regulovat potřebu jakéhokoliv zdroje. Cizí plavidla nemají právo zajíždět do vnitřních vod.

Teritoriální vody

Teritoriální vody 292 jsou vymezeny základní linií na straně blíže k pobřeží a 12ti námořními mílemi od základní linie směrem do oceánu. Stát si rovněž legislativně upravuje využití těchto vod, ale rozdíl od vnitřních vod je v tom, že cizím plavidlům je

290

baseline

291


292

Territorial Waters

84

povolen „neškodný průjezd“293 těmito vodami. V případě strategických průlivů je povolen i průjezd cizích vojenských plavidel, který by mimo tyto strategické průlivy, v klasických teritoriálních vodách, povolen nebyl. Neškodným průjezdem se rozumí spěšný a kontinuální průjezd, který nenarušuje pořádek, mír a bezpečnost přímořského státu. Rybaření, používání zbraní, znečišťování a špionážní aktivity mezi neškodné nepatří. Státy můžou v naléhavých případech ohrožení vlastní bezpečnosti zakazovat v některých částech svých teritoriálních vod neškodný průjezd.294 o Souostrovní vody Definici souostrovních států lze nalézt v části IV této Konvence, kde je také definováno, jak tyto státy můžou určit své teritoriální hranice. Rozdíl se týká už stanovení základní linie, která je vytyčena spojnicí mezi nejzazšími body nejzazších ostrovů souostroví za předpokladu, že se tyto body nacházejí dostatečně blízko sebe. To aby se jednalo skutečně o souostroví. Veškeré vody uvnitř vytyčeného kruhu jsou souostrovní vody a jsou zahrnuty do teritoriálních vod.

Přiléhající zóna

Dalších 12 námořních mil od vnější hranice teritoriálních vod směrem do oceánu vytyčuje přiléhající zónu,295 v které si přímořský stát může vymáhat své právo týkající se pašování a nelegální imigrace. Obrázek 20 přiblíží uvedená pásma ilustrativněji. Obrázek 20: Zóny národní jurisdikce podle Konvence o právu moří a oceánů z r. 1982

Zdroj: http://geography.about.com/library/misc/uceez.htm (navštíveno 10.8.2007)

293

innocent passage

294


295

Contiguous Zone

85

Exkluzivní ekonomické zóny296

Tato zóna se rozprostírá 200 námořních mil od základní linie. Uvnitř tohoto pásma má přímořský stát výhradní právo využívat všechny přírodní zdroje. Exkluzivní ekonomické zóny byly zavedeny, aby zarazily stále více rozohněné půtky ohledně práva lovit v daných vodách ryby, ačkoliv naleziště ropy se stávala také důležitým faktorem. Cizí lodě a letadla mají právo průjezdu, resp. přeletu, kteréžto podléhají regulaci ze strany přímořského státu. Cizí země mohou rovněž pokládat podmořská potrubí a kabely.297 Exkluzivní ekonomické zóny ve světě názorně ilustruje Mapa 6.

Kontinentální šelf

Kontinentální šelf je definován jako přírodní prodloužení souše ke vnějšímu kraji kontinentu nebo (stejně jako EEZ) 200 námořních mil od základní linie, kterákoliv z těchto dvou vzdáleností je větší. Kontinentální šelf však nemůže překročit 350 námořních mil od základní linie, nebo 100 námořních mil od místa, kde je hloubka 2500 metrů. Přímořské státy mají právo využívat minerální a neživé přírodní zdroje v podloží kontinentálního šelfu přednostně před ostatními.298

Mapa 6: Exkluzivní ekonomické zóny na mapě světa

Zdroj: http://oceanworld.tamu.edu/resources/oceanography-book/coastalzone.htm (navštíveno 10.8.2007)

296

Exclusive Economic Zones; zkratkou EEZ

297


298


86

Mezinárodní vody

/ Vysoká moře 299 tvoří zbytek

povrchu oceánů. Na tuto část oceánu se již od dávných let vztahoval volný přístup komukoliv.

300

Obrázek

21:

logo

ISA

Tento princip byl

často vykládán tak, že vysoká moře jsou res nullius, neboli bez práva a mimo jurisdikci jakéhokoliv státu. Na lodích plavících se ve vysokých mořích platí jurisdikce státu vlajky, pod kterou se loď plaví. Res nullius byl však již v době konání této konference dosti zastaralý koncept. Podle zvykového mezinárodní práva jsou vysoká moře a jeho zdroje spíše res communis, 301 a podléhají „společnému právu“. 302 Jeho hlavním smyslem je zajistit, aby zdroje oceánu byly využívány tak, aby se nesnižoval užitek ostatním uživatelům. Tak například svoboda rybaření v těchto vodách podléhá celé řadě smluvních podmínek, jelikož se má za to, že rybolovné zdroje ve vysokých mořích věcí společnou jsou. Rybaření na vysokých mořích také podléhá zájmům nejbližších pobřežních států.

Z konkrétních ustanovení UNCLOS III týkajících se vysokých moří lze vyzdvihnout následující: Od států je vyžadováno, aby: o přijímaly opatření k uchovávání živých zdrojů ve vysokých mořích (články 116 – 120) o kooperovaly a vstupovaly do jednání se státy, jehož příslušníci exploatují jak identické, tak odlišné živé zdroje v tom samém prostoru (článek 118) o udržovaly a obnovovaly populace exploatovaných živých zdrojů na úrovních, které budou znamenat maximální udržitelný výnos tak, jak je kvalifikován relevantními environmentálními a ekonomickými faktory o ochraňovaly mořské savce ve vysokých mořích (článek 120)

299

International waters / High Seas

300

freedom of the high seas

301

věc společná

302

law of the commons

87

Pokud jde o minerální zdroje ve vysokých mořích při mořském dně nacházejících se mimo jurisdikce národních států, zavádí UNCLOS III nový režim kontroly jejich využívání skrze Mezinárodní organizaci mořského dna.303 Jde o mezivládní organizaci se sídlem v Kingstonu na Jamajce, která byla ustavena za účelem organizovat a kontrolovat všechny operace při mezinárodním oceánském dně, tj. mimo jurisdikce národních států. Z logiky věci jde o většinu plochy světového oceánského dna (viz Mapa 5). Tato organizace má smluvní vztah s OSN a v současnosti čítá na 155 členů-států, z nichž všechny jsou členy UNCLOS III.304

Organizace je řízena dvěmi orgány: Shromáždění, v kterém jsou zastoupeny všechny státy, a 36ti členný Výbor volený Shromážděním. Členové výboru jsou voleni takovým systémem, aby byla zajištěna reprezentace států z různých skupin; například skupina států zabývajících se průzkumem minerálů na oceánském dni, skupina států zabývajících se produkcí minerálů nacházejících se na oceánském dni, etc. Organizace zasedá jednou ročně obvykle na 14 dní. Její 13. zasedání se uskutečnilo v Kingstonu v červenci 2007.305

Smysl své existence naplňuje organizace tím, že uzavírá smlouvy se soukromými a veřejnými institucemi, a opravňuje je k průzkumu a eventuálně k využívání specifických ploch oceánského dna za účelem získávání minerálních zdrojů. Konvence sice ustavuje speciální orgán Enterprise, který má sloužit ISA jako její vlastní provozovatel těžby, ale doposud nebyly podniknuty konkrétní kroky k realizaci tohoto konceptu, a tak se šlo cestou kontraktace s cizími právními subjekty. K té došlo až v letech 2001/2002, kdy byly podepsány patnáctileté kontrakty se 7 organizacemi, které se ucházely o práva k průzkumu určitých oblastí mořského dna za účelem objevení polymetalických rud ve formě hrudek. Tato práva jim byla poskytnuta. K těmto organizacím se zařadila v roce 2006 jedna další, usídlená v Německu. Tyto organizace jsou:306 o Yuzhmorgeologya (Rusko)

303

International Seabed Authority (viz Obrázek 21 ); zkratkou ISA

304

http://en.wikipedia.org/wiki/International_Seabed_Authority (navštíveno 10.8.2007)

305


306


88

o Interoceanmetal Joint Organizaion 307 (Bulharsko, Česká republika, Kuba, Polsko, Rusko, Slovensko) o vláda Jižní Korei o China Ocean Minerals Research and Development Association 308 (Čína) o Deep Ocean Resources Development Company309 (Japonsko) o Institut français de recherche pour l'exploitation de la mer310 (Francie) o vláda Indie o Federal Institute for Geosciences and Natural Resources of Germany (Německo)

Všechny kromě jedné oblasti průzkumu se nacházejí v zóně Clarion-Clipperton,

311

v rovníkovém severním Pacifiku jižně od Havajských ostrovů. Jediná oblast mimo Tichý oceán se nachází v centrální indické pánvi v Indickém oceánu a je prozkoumávána indickou vládou. Každá z prozkoumávaných oblastí nepřesahuje 150 čtverečných kilometrů, z čehož polovina bude postoupena Organizaci po 8 letech provádění průzkumu. Každá z uvedených institucí je povinna jednou ročně podávat zprávu o svých aktivitách v dané oblasti. Doposud se žádná z institucí nerozhodla pro komerční využití jí prozkoumávané oblasti.312

Jediným úspěchem ISA na poli legislativy upravující využívání oceánského dna bylo v roce 2000 schválení pravidel pro řízení průzkumu za účelem objevení polymetalických rud. Ty obsahují různá množství manganu, kobaltu, mědi a niklu. Vyskytují se v podobě hrudek o velikosti brambory při oceánském dni, především v centrálním Pacifiku a částečně v Indickém oceánu.313

Výbor ISA začal v srpnu roku 2002 pracovat na pravidlech týkajících se exploatace polymetalických sulfidů a krust bohatých na kobalt – bohaté zdroje kovů jako měď, 307

IOM

308

COMRA

309

DORD

310

IFREMER

311

13°N, 127°W

312


313


89

železo, zinek, stříbro, zlato a kobalt. Polymetalické sulfidy se nacházejí okolo vulkanických horkých pramenů, převážně v západním Pacifiku, zatímco krusty se nacházejí zejména při oceánských pohořích. Výbor se v roce 2006 rozhodl připravit oddělená pravidla pro sulfidy a krusty s tím, že prioritu budou mít sulfidy. Pravidla pro sulfidy prošla ve výboru prvním předběžným čtením v červenci 2007. Výbor plánuje pokračovat v dalších čteních v roce 2008.314

Kromě vytváření legislativy pořádá ISA semináře zabývající se nejrůznějšími aspekty průzkumu mořského dna vždy se zaměřením na ochranu oceánského ekosystému před škodlivými vlivy lidské činnosti. Výsledky seminářů zveřejňuje pomocí vydávání publikací. Organizace má zhruba 40 stálých zaměstnanců a roční rozpočet okolo 5,8 milionů USD. Generálním tajemníkem je již od roku 1996 Fidžan Satya Nandan, který byl do této čtyřleté funkce zvolen již třikrát za sebou.315

Navzdory původním nadějím, že těžba na oceánském dni by přinášela značné příjmy jak angažujícím se institucím, tak samotné organizaci, nebyla doposud vynalezena žádná technologie, která by činila těžbu minerálů na oceánském dni konkurenceschopnou s těžbou na souši. Panuje všeobecná shoda, že ekonomická těžba na oceánském dni je vzdálena několik desetiletí. Navíc USA, jeden ze států s nejvyspělejší oceánskou technologií na světě, doposud neratifikoval (viz výše) UNCLOS III a není tedy ani členem ISA.

Spojené státy americké se totiž obávaly, že ujednání Konvence by

potenciálně mohla znamenat přemrštěné zisky pro ISA s malou kontrolou nad jejich užitím. V opačném případě se zase USA domnívaly, že i když se těžba na oceánském dni nestane ekonomicky rentabilní, což je prakticky dnešní skutečnost, stane se ISA nafouklým a drahým byrokratickým aparátem.316

4.2.

UNFSA

Po přijmutí UNCLOS III v roce 1982 se po zbytek 80. let stalo velkým mezinárodním problémem rybaření v mezinárodních vodách.

317

Ačkoliv UNCLOS III ve svých

314


315


316 317

http://en.wikipedia.org/wiki/International_Seabed_Authority (navštíveno 10.8.2007) The Agreement on High Seas Fishing: An Update; Earth Summit+5, New York, 23-27 June, 1997, str.1

90

ustanoveních pamatovala na zodpovědný rybolov v mezinárodních vodách (viz výše), v realitě se však v mezinárodních vodách rybařilo všelijak jen ne zodpovědně. Státy totiž využívaly pravomoc jim Konvencí UNCLOS III udělenou, tj. volný přístup do mezinárodních vod, avšak již nedostávaly jiným článkům Konvence, které od nich obecně řečeno vyžadovaly, aby se chovaly tak, aby uchovávaly živé zdroje vysokých mořích na udržitelné úrovni (viz výše).

Snad by toto ale žádným státům nevadilo; každý si přece mohl přisadit podle svých možností při huntování živých zdrojů mezinárodních vod. Přesto však začaly vznášet některé přímořské státy stížnosti.318 Nebylo to ani tak z altruismu jako kvůli jiné skutečnosti. Tou byl argument, že nadměrný rybolov v mezinárodních vodách údajně snižoval výlovky v jejich exkluzivních ekonomických zónách. Vzhledem k tomu, že se ryby v oceánu pohybují volně, a nikoliv podle umělých zón definovaných nějakými konferencemi na souši, byl tento argument jistě racionální; řada rybích druhů se na základě své přirozenosti mohla vyskytovat jak v mezinárodních vodách, tak v exkluzivních ekonomických zónách (viz Příloha 1). K žádnému fyzickému oddělování exkluzivních ekonomických zón od mezinárodních vod pomocí sítí nebo betonových stěn pochopitelně nedocházelo.

Do konce 80.let se stav většiny druhů komerčně hodnotných ryb snížil natolik, že stížnosti ze strany přímořských států nabývaly na síle. Ty, kterých se nadměrný rybolov v mezinárodních vodách týkal nejvíce, byly Argentina, Austrálie, Kanada, Chile, Island a Nový Zéland. 319 Naproti tomu státy, které v té době byly zodpovědné za 90 % rybaření v mezinárodních vodách byly Rusko, Japonsko, Španělsko, Polsko, Jižní Korea a Taiwan. 320 USA rovněž provozovaly rybolov v mezinárodních vodách a od devadesátých let prudce vzrostly rybolovné aktivity Číny ve vysokých mořích, zatímco např. Jižní Korea a Japonsko svou „vysokomořskou“ flotilu postupně snižovaly.321

318


319

tamtéž, str.1

320

tamtéž, str.1

321


Agriculture Organization of the United Nations: Rome, 2007, str. 9

91

Na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji, 322 která se konala v roce 1992 v Rio de Janeiru, tlačily zainteresované státy na OSN, aby našla cesty, jak uchovávat stavy ryb a předcházela mezinárodním konfliktům na vysokých mořích. 323 Byla svolána konference o vysoce stěhovavých rybách (viz nadpis této subkapitoly), jejíž první zasedání se konalo v červenci 1993. Po 6 jednacích zasedáních byla připravena k podpisu 4. prosince 1995 právně závazná dohoda, známá jako The UN Agreement on Management of Straddling Fish Stocks and Highly Migratory Fish Stocks (UNFSA). Že její dosažení něco znamenalo, naznačují slova velvyslance Satyi Nandana (viz subkapitola 4.1): „Tato dohoda nám poskytuje nástroj k vyhrání boje za záchranu světových ryb“.324

Na dohodě lze však nalézt i stinné stránky, včetně jejího nepodepsání některými státy, u kterých by to bylo žádoucí. Dohoda například opomíjela některé příbuzné důležité aspekty jako vládní subvence rybolovným flotilám a neselektivní rybářské techniky (viz 2.4.2) 325 Zároveň je relevantní, že rybářské velmoci jako Chile, Mexiko, Peru, Thajsko a Vietnam dohodu vůbec nepodepsaly.326 Jiné státy zase hrály významnou roli při vyjednávání dohody, podepsaly jí, ale nakonec jí neratifikovaly. Ještě jiné státy, jako např. Argentina, jí podepsaly, ale následně měly výhrady, že se nevztahuje na jejich regionální rybářské organizace, 327 důležitý to prvek této dohody (viz níže), a nakonec jí také neratifikovaly.

Dohoda se oficiálně jmenuje: „Agreement for the implementation of the provisions of the UN Convention on the Law of the Sea of 10 December 1982 relating to the conservation and management of straddling fish stocks and highly migratory fish stocks.“ Volně přeloženo jde o Úmluvu o implementaci opatření Konvence OSN o právu moří a oceánů z 10.prosince 1982 vztahující se k ochraně a managementu vysoce stěhovavých ryb a ryb vyskytujících se ve výlučných ekonomických zónách 2 a více států jakožto i ve vysokých mořích (dále jen Úmluva). K 7.8.2007 jí podle údajů OSN podepsalo 59 států, a podepsalo a ratifikovalo 67 států, včetně České Republiky.328 322

UN Conference on Environment and Development

323


324

tamtéž, str.1-2

325

tamtéž, str.5-6

326

tamtéž, str.6

327

tamtéž, str.6-7

328

http://www.un.org/Depts/los/reference_files/status2007.pdf (navštíveno 11.8.2007)

92

Tato 50-ti článková Úmluva právně zavazuje státy, aby uchovávaly a udržitelně řídily světové rybolovné zdroje a aby mírumilovně urovnávaly spory mezi sebou vzniknuvší z titulu rybaření v mezinárodních vodách. Konkrétně Úmluva:329

zřizuje základnu pro udržitelný management a uchovávání světových rybolovných zdrojů;

adresuje problém neadekvátních dat ohledně stavů ryb;

povoluje uvalování kvót (viz subkapitola 2.4.1)

domáhá se zřízení regionálních rybářských organizací (viz níže) tam, kde žádné neexistují;

zabývá se problémy způsobenými setrvalostí nelegálního rybaření;

vykládá procedury k zajištění dodržování svého obsahu, včetně práva nalodit a provést inspekci na lodích patřícím jiným státům a

předepisuje možnosti pro mírové řešení sporů mezi státy, které je povinné a závazné

4.2.1.

Regionální rybářské organizace

Klíčová role při regulování a vynucování udržitelných rybolovných praktik připadá regionálním rybářským organizacím,330 ve kterých se spolčují zainteresované státy (viz níže) různým stupněm angažovanosti. Pouze státy, které budou členy příslušné rybářské regionální organizace, budou mít přístup k rybolovným plochám spadajícím do její administrativy. Nečlenské státy nemohou samy autorizovat svou loď k rybolovu v oblasti spadající do administrativy příslušné RFO.331

Záběr těchto organizací se různí, ale obecně platí, že stanovují rybolovné kvóty nebo kvóty na počet lodí, kterým je povoleno rybařit, a definují povolené typy rybolovných nástrojů. 332 Některé sestavily programy pro provádění inspekcí rybářských aktivit v jim delegovaných oceánských plochách a zavedly mezinárodněobchodní restrikce na ryby nevylovené podle jimi určených pravidel. Pytlačící státy tak mohou narazit na úplný zákaz exportu do států, které jsou členy určité regionální rybářské organizace.333

329


330

Regional Fishing Organizations; zkratkou RFOs

331

Managing Fisheries on the High Seas; Seaweb, 2002, str.3

332

tamtéž, str.1

333

tamtéž, str.1

93

Těmto organizacím musí rybáři členských států prostřednictvím jeho vlády podávat zprávu o množství vylovených ryb a množství odpadu (ryby a živočichové vylovení a zpět hození do oceánu). Úmyslné podhodnocování ze strany některých členských států, které je všeobecně považováno za rozšířené, bude moci být zjištěno jinými členskými státy díky právu nalodit a provést inspekci na jakékoliv lodi přímo na moři (viz. Obrázek 12), i té s vlajkou členského státu. Tímto by měla být umožněna určitá samokontrola.

Protože data ohledně stavů některých druhů ryb neexistují nebo jsou nespolehlivá, Dohoda apeluje na vlády členských států RFO, aby uplatňovaly princip opatrnosti ve vytváření režimů upravujících rybolov. 334 Princip opatrnosti, který požaduje na vládách států přistoupivších k Dohodě jednat konzervativně, pokud je důvodné podezření, že je závažným způsobem poškozováno životní prostředí, je pilířem všech úmluv dosažených na konferencích OSN o životním prostředí a rozvoji.335 Princip opatrnosti dává regionálním rybářským organizacím právo uvalit kvóty 336 kdykoliv budou mít podezření, že určitý druh ryby je předmětem neúměrně intenzivního lovu. K tomu je samozřejmě nutností shoda mezi členskými státy na stanovení výše a následně i rozdělení kvót mezi státy provozující rybolov, což může představovat problém.

Co když určitý stát Dohodu neratifikoval? Bude jí, a potažmo pravidly nastavenými regionálními rybářskými organizacemi, vázán? Na tuto otázku mohou být v zásadě 2 odpovědi. Ano a ne. V odborných statích se lze setkat s oběma. Argumenty, na kterých se zakládají, jsou rozebrány v následujících 2 odstavcích.

Podle prvního argumentu jsou Dohodou vázány lodě všech států, ať už na ní přistoupily nebo ne. 337 Sice podle mezinárodního práva stát, který neratifikuje mezinárodní smlouvu nemůže být vázán jejím textem, avšak Dohoda přenáší odpovědnost za regulaci a vynucování udržitelných rybolovných praktik regionálním rybářským organizacím, které můžou zakročit proti kterékoliv lodi, která porušuje jimi stanovený ochranný režim. Dohoda také podle uvedené studie láme ledy dosavadního mezinárodního práva tím, že umožňuje vzpomínané

334


335

tamtéž, str.4

336

ITQ - Individual Transferrable Quotas; blíže subkapitola 2.4.1.

337

The Agreement on High Seas Fishing: An Update; cit.dílo, str.4-5

94

naloďování a provádění inspekcí za účelem kontroly dodržování rybolovných kvót a jiných ochranných opatření.338 Námořní právo bylo do té doby klasicky vymáháno soudní soustavou státu, pod jehož vlajkou se inkriminovaná loď plavila. Dohoda však umožněním naloďování adresovala situace, kdy lodě plavící se v mezinárodních vodách můžou být příliš daleko od státu, pod jehož vlajkou se plaví, a nemůžou jím být tedy adekvátně dozorovány, nebo kdy stát poskytující svojí vlajku dané lodi ji není ochoten nebo schopen hlídat (blíže subkapitola 2.4.4)

Podle druhého argumentu není naopak žádný stát vázán rozhodnutími mezinárodní organizace, které není členem.339 To také znamená, že pouze státy, které jsou členy některé RFO mají za povinnost držet se jejích ustanovení. Toto vytváří, podle uvedeného argumentu, enormní díry v legislativě upravující řízení rybolovu, jelikož lodě s vlajkami nečlenských států si mohou rybařit bez jakýchkoliv omezení vzhledem k tomu, že nemusí dbát ochranných rybolovných opatření. 340 I přesto však stať uznává, že regionální rybářské organizace jsou krokem k vyvinutí určitého tlaku státy, aby kontrolovaly aktivity svých rybářských flotil.341 Některé, zprvu problémové, státy, které

neratifikovaly Dohodu, se nakonec staly členy

regionálních rybářských organizací, čili se musejí jejich ustanoveními stejně řídit.

Regionální rybářské organizace lze pro přehlednost členit podle dvou kritérií. Jednak podle regionu působnosti (viz Mapa 7) a jednak podle typu jejich aktivit.342 V rámci prvního kritéria členění je lze ještě rozčlenit na ty, které se soustřeďují v daném regionu pouze na určitý druh ryb, a na ty, které se zaměřují na region jako takový. Je vhodné doplnit, že řada organizací se nachází jak v členění podle regionu působnosti, tak podle typu aktivit. Jinými slovy, nejde nutně o jedny organizace v členění podle regionu působnosti, a o úplně jiné organizace v členění podle typu aktivit.

338


339

Managing Fisheries on the High Seas; Seaweb, 2002, str.2

340

tamtéž, str.2

341

tamtéž, str.3

342

http://www.fao.org/fi/body/rfb/index.htm (navštíveno 14.8.2007)

95

Mapa 7: Oblasti působnosti regionálních rybářských organizací na mapě světa

Zdroj: http://www.fao.org/fi/body/rfb/Big_RFB_map.htm (navštíveno 12.8.2007)

RFO podle regionu působnosti V tomto členění je regionem působnosti zpravidla oceán nebo jeho část. Existuje ale i několik organizací transoceánských. Na druhou stranu některé organizace se zaměřují kromě oceánů i na kontinentální vodstva. Dokonce jsou i organizace soustřeďující se pouze na kontinentální vodstva. Ty však nebudou předmětem zájmu této subkapitoly. JIŽNÍ OCEÁN

CCAMLR (Commission for Conservation of Antarctic Marine Living Resources)

Komise pro uchovávání antarktických živých mořských zdrojů byla založena hlavně z důvodů obav, že zvýšení lovu drobných korýšů v Jižním oceánu by mělo závažné dopady nejen na populace jich samotných, ale i na populace jiných živočichů, mezi jinými ryb, tuleňů, velryb a ptáků. Jižní oceán obklopuje kontinent Antarktidu a je jasně definován linií, kde se setkávají studené antarktické vody s teplejšími vodami více na sever. Tato linie tvoří účinnou biologickou bariéru, takže Jižní oceán je poměrně uzavřeným ekosystémem. 96

Cílem této organizace se sídlem v tasmánském Hobartu (Austrálie) je tedy ochrana mořského života v Jižním oceánu (viz Příloha 2), zajistit šetrné zacházení s živými zdroji a předcházet nelegálnímu neregulovanému rybolovu (blíže viz subkapitola 2.4.4). Naplnění tohoto cíle není jednoduché – vyžaduje shromáždění velkého množství informací, vyvinutí adekvátních vědeckých a analytických technik. Co se týká monitorování rybářských aktivit, je ztěžováno rozlehlostí a nehostinností Jižního oceánu. Oficiálním dokumentem stvrzujícím ochranářské úsilí je Konvence na ochranu antarktických živých mořských zdrojů.343 Z ohniska zájmu této Konvence jsou poněkud vyloučeny velryby a tuleni, poněvadž specificky jich se týkají jiné ochranářské iniciativy.344

Mapa 8: Členská základna CCAMLR s přidruženými státy

● členové Komise (Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Chile, ES, Francie, Německo, Indie, Itálie, Japonsko, Jižní Korea, Namibie, Nový Zéland, Norsko, Polsko, Rusko, Jihoafrická republika, Španělsko, Švédsko, Ukrajina, USA, Spojené království, Uruguay ● přidružené státy (Bulharsko, Kanada, Čína, Cookovy ostrovy, Finsko, Řecko, Mauritius, Peru, Vanutu)

Vrcholným orgánem řídící chod organizace je Komise, které jsou členy všechny státy s plným členstvím. Ty také musí přispívat do rozpočtu organizace. Organizace má ještě přidružené státy, které místo v Komisi nemají, ale podepsaly výše zmíněnou Konvenci. Status jednotlivých zemí znázorňuje Mapa 8. Zpracováno podle internetových zdrojů. 345

343

Convention on the Conservation of Antarctic Marine Living Resources

344

International Convention for the Regulation of Whaling a Convention for the Conservation of Antarctic Seals

345

http://www.ccamlr.org/pu/e/ms/contacts.htm (navštíveno 13.8.2007)

97

ATLANTICKÝ OCEÁN

CECAF (Committee for the East Central Atlantic Fisheries)

Hlavními prioritami Výboru pro rybolov ve středovýchodním Atlantiku (viz Mapa 9) jsou: a) ulehčovat koordinaci výzkumu a podporovat vzdělávání a školení b) pomáhat členům ve schopnosti poradenského managementu v oblasti nastavování politik za účelem podpory racionálního řízení zdrojů

Funkcí Výboru, který nemá žádná regulační ani vynucovací práva, je především proměňovat vědecká doporučení ohledně zachovávání mořských zdrojů do podoby konkrétních opatření, o jejichž přijetí je následně hlasováno.

Čelním představitelem této RFO je výbor zřízený konferencí FAO v roce 1997, ve kterém jsou zastoupeny všechny členské státy. Těmi jsou: Benin, Kamerun, Kapverdy, Konžská demokratická republika, Kongo, Pobřeží Slonoviny, Kuba, Rovníková Guinea, Francie,

Mapa 9: Oblast působnosti CECAF

Zdroj: http://www.fao.org/fi/body/rfb/CECAF/cecaf_mapandmem.htm (navštíveno 13.8.2007)

Gabon, Gambie, Ghana, Řecko, Guinea, Guinea-Bissau, Itálie, Japonsko, Libérie, Mauretánie, Jižní Korea, Nizozemí, Nigérie, Norsko, Polsko, Rumunsko, São Tomé a Principe, Senegal,

http://www.ccamlr.org/pu/e/ms/intro.htm (navštíveno 13.8.2007) http://www.ccamlr.org/pu/e/gen-intro.htm (navštíveno 13.8.2007)

98

Sierra Leone, Španělsko, Togo a USA. Pozorovateli jsou Angola, Portugalsko, Rusko a Spojené království. Zpracováno podle internetových zdrojů:346

COREP (Regional Fisheries Committee for The Gulf of Guinea)

Hlavními prioritami Regionálního rybářského výboru pro Guinejský záliv (viz Mapa 10) jsou: a) stanovit souhlasný přístup k aktivitám cizích rybářských lodí, přičemž je dána přednost potřebám rybářských lodí z členských států b) harmonizovat národní regulace členských států s cílem dosažení unifikované regulace upravující podmínky rybaření a kontrolu rybářských aktivit v oblasti pokryté Konvencí (viz níže) c) maximálně shromažďovat vědecká, technická a ekonomická data ohledně rybářských aktivit

Mapa 10: Oblast působnosti COREP

Zdroj: http://www.fao.org/fi/body/rfb/COREP/corep_mapandmem.htm (navštíveno 13.8.2007)

Tato RFO byla založena Konvencí týkající se regionálního rozvoje rybolovu v Guinejském zálivu, 347 podepsanou 21.6.1984 v Libreville, Gabon. Tato Konvence

346

http://www.fao.org/fi/body/rfb/CECAF/cecaf_home.htm (navštíveno 13.8.2007)

http://www.fao.org/fi/body/rfb/CECAF/cecaf_mandate.htm (navštíveno 13.8.2007) http://www.fao.org/fi/body/rfb/CECAF/cecaf_mandate.htmorg/fi/body/rfb/CECAF/cecaf_mapandmem.htm (navštíveno 13.8.2007)

99

nevstoupila dosud v platnost. RFO má 4 členy: Gabon, Konžská demokratická republika, Kongo a São Tomé a Principe. Zpracováno podle internetových zdrojů.348

CSRP (Commission Sous-Régionale des Pêches)

Rybářská komise jižního regionu je mezivládní organizací vzniklou v roce 1985. Komise seskupuje 7 zemí: Kapverdy, Gambie, Guinea, Guinea-Bissau, Mauretánie, Senegal, a Sierra Leone. Rybářský sektor je pro tyto země klíčovým odvětvím a ročně tyto státy vyprodukují na 1 400 000 tun ryb. Hlavními cíli organizace je harmonizace společných politik ve věci zachovávání rybolovných zdrojů, za tímto účelem implementace společné strategie v rámci příslušných mezinárodních dohod, vývoj spolupráce v oblasti dozoru nad rybolovem ve svěřené oblasti (viz Mapa 11) a vývoj v oblasti vědeckého rybolovného výzkumu v rámci dané oblasti. Zpracováno podle internetového zdroje.349

Mapa 11: Oblast působnosti CSRP

Zdroj: http://www.csrpsp.org/presentation/presentation.html (navštíveno 10.10.2007)

347

Convention Concerning the Regional Development of Fisheries in The Gulf of Guinea

348

http://www.fao.org/fi/body/rfb/COREP/corep_mapandmem.htm (navštíveno 13.8.2007) http://www.fao.org/fi/body/rfb/COREP/corep_home.htm (navštíveno 13.8.2007) http://www.fao.org/fi/body/rfb/COREP/corep_mandate.htm (navštíveno 13.8.2007) http://www.fao.org/fi/body/rfb/COREP/corep_basic.htm (navštíveno 13.8.2007)

349

http://www.csrpsp.org/presentation/presentation.html (navštíveno 10.10.2007)

100

ICCAT (International Commission for the Conservation of Atlantic Tunas)

Mezinárodní komise pro ochranu atlantických tuňáků je, jak název napovídá, odpovědná za ochranu tuňáků a jim příbuzných druhů 350 v Atlantiku a jemu přilehlých mořích. Organizace byla založena na konferenci v Plenipotentiaries, která spustila přípravu Mezinárodní konvence na ochranu atlantických tuňáků,351 podepsanou v roce 1966 v Rio de Janeiru. Po ratifikačním procesu vstoupila smlouva v roce 1969 formálně v platnost.

Tato konvence ustanovuje, že ICCAT je jediná rybářská organizace, která může podnikat kroky s dopadem na řízení rybolovu tuňáků a jim příbuzných druhů v Atlantiku (viz Mapa 12). Podkladem k řízení rybolovu jí jsou nejrůznější biometrické, oceánografické a ekologické studie zaměřené na efekty rybolovu tuňáků na jejich stavy. Komise také kompiluje data k ostatním rybám (hlavně žraloci), které jsou náhodně vyloveny s tuňáky (blíže subkapitola 2.4.2).

Ve vedení komise stojí W. Hogarth (USA), který má dva místopředsedy: J.E.Spencer (ES) a Fortunato-Ofa-Mbo-Nchama (Rovníková Guinea). Na chodu organizace se dále podílí 3 výbory (jednak pro finance a administrativu, dále pro výzkum a statistiku a za další pro ochranu a dodržování opatření k řízení rybolovu) a 4 panely, které mají za úkol sledovat vývoj stavů jednotlivých rybích druhů a shromažďovat o nich vědecké informace. Každý panel má na starosti určitou skupinu druhů ryb, jejichž společným jmenovatelem je zpravidla výskyt v určité části Atlantiku. Každému panelu tak předsedá určitý stát nacházející se blízko dané oblasti. Předsedajícími státy panelů jsou Jihoafrická republika, Japonsko, ES a Pobřeží Slonoviny.

Členem ICCAT se může stát jakýkoliv stát, který je členem OSN nebo některé z organizací její sítě. Aby se stát stal členem, musí předložit generálnímu řediteli FAO nótu o zachovávání věrnosti Mezinárodní konvenci na ochranu atlantických tuňáků. Stát se stává členem v momentě přijmutí a uložení nóty generálním ředitelem FAO. K 5.12.

350

Thunnus thynnus thynnus, Katsuwonus pelamis, Thunnus albacares, Thunnus alalunga, Thunnus obesus,

Xiphias gladius, Tetrapturus albidus, Makaira nigricans, Istiophorus albicans, Tetrapturus pfluegeri, Scomberomorus maculatus, Scomberomorus cavalla, Euthynnus alletteratus, Auxis thazard, Sarda sarda 351

International Convention for the Conservation of Atlantic Tunas

101

měla ICCAT 43 členů: USA, Japonsko, Jihoafrická republika, Ghana, Kanada, Francie, Brazílie, Maroko, Jižní Korea, Pobřeží slonoviny, Angola, Rusko, Gabon, Kapverdy, Uruguay, São Tomé a Principe, Venezuela, Rovníková Guinea, Guinea, Spojené království, Libye, Čína, Chorvatsko, ES, Tunisko, Panama, Trinidad a Tobago, Namibie, Barbados, Honduras, Alžírsko, Mexiko, Vanuatu, Island, Turecko, Filipíny, Norsko, Nikaragua, Guatemala, Senegal, Belize, Sýrie, Svatý Vincenc a Grenadiny. Zpracováno podle internetových zdrojů.352

Mapa 12: Oblast působnosti ICCAT

Zdroj: http://www.iccat.es/convarea.htm (navštíveno 22.8.2007)

ICES (International Council for the Exploration of the Sea)

Mezinárodní výbor pro průzkum moře je organizací, která koordinuje a podporuje mořský výzkum

352

v oblasti

severního

Atlantiku

včetně

http://www.iccat.es/contracting.htm (navštíveno 22.8.2007)

http://www.iccat.es/organization.htm (navštíveno 22.8.2007) http://www.iccat.es/Membership.htm (navštíveno 22.8.2007) http://www.iccat.es/introduction.htm (navštíveno 22.8.2007)

102

přilehlých mořích, jako Baltské a Severní. Organizace slouží jako fórum pro komunitu více než 1600 vědců z 20 členských států okolo severního Atlantiku. Toto fórum se promítá do reality pořádáním sympózií, více než stovkou pracovních skupin, a roční vědeckou konferencí. Ta se v roce 2007 koná v Helsinkách 17.-21.9.

ICES je primárním zdrojem rad ohledně mořských ekosystémů pro vlády a mezinárodní organizace (např. regionální rybářské organizace), které mají na starosti severní Atlantik a přilehlá moře. ICES publikuje své vědecké poznatky v různých zprávách a publikacích. Vydává i svůj vlastní časopis ICES Journal of Marine Science.

ICES sídlí v Kodani a má 20 členů: Belgie, Kanada, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Island, Irsko, Litva, Lotyšsko, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rusko, Španělsko, Švédsko, Spojené království a Spojené státy. Přidruženými členy jsou: Austrálie, Nový Zéland, Peru, Chile, Řecko a Jihoafrická republika. Zpracováno podle internetových zdrojů.353

NAFO (Northwest Atlantic Fisheries Organization)

Rybářská organizace pro severozápadní Atlantik je mezivládní organizací pro řízení rybolovu a rybolovný výzkum. Vznikla v roce 1979 jako nástupce ICNAF. Všeobecnými cíly NAFO je pomocí konzultací a spolupráce přispívat k optimálnímu využívání, racionálnímu řízení a ochraně rybolovných zdrojů ve svěřené oblasti (viz Příloha 3). Zakládající konvence354 se vztahuje na většinu rybolovných zdrojů v dané oblasti kromě lososů, tuňáků, velryb, měkkýšů a korýšů. K roku 2007 má NAFO 13 členů, a to nejen z dané oblasti: Kanada, Kuba, Francie, Grónsko, Faerské ostrovy, Dánsko, Norsko, Island, Japonsko, Jižní Korea, Spojené království, Spojené státy a ES.

NAFO má následující strukturu:

353

http://www.ices.dk/aboutus/aboutus.asp (23.8. 2007) http://www.ices.dk/indexfla.asp (23.8. 2007)

354

The NAFO Convention on Future Multilateral Cooperation in The Northwest Atlantic Fisheries

103

o Rybářská komise: je zodpovědná za ochranu a řízení rybolovných zdrojů ve svěřené oblasti (vody mimo výlučné ekonomické zóny). Každoročně rozhoduje o rybolovných opatřeních a rybolovných kvótách (TAC – viz subkapitola 2.4.1). o Vědecký výbor: podává Rybářské komisi a pobřežním státům na požádání informace ohledně stavů ryb ve svěřené oblasti. Publikuje časopis NAFO Journal of Northwest Atlantic Fishery Science. o Generální rada: zodpovídá za vnější a vnitřní vztahy. Předseda Generální rady je zároveň prezidentem NAFO. Tím je v současnosti Kanaďan David Bevan; jeho místopředsedou je Nor Terje Lobach. o Sekretariát: sídlem NAFO je Dartmouth (Kanada, Nové Skotsko). Zpracováno podle internetových zdrojů.355

NAMMCO (North Atlantic Marine Mammal Commission)

Severoatlantická komise pro mořské savce je mezinárodní organizace, jejímž cílem je spolupráce v ochraně, studiu a zacházení s mořskými savci v severním Atlantiku. Dohoda NAMMCO, která byla

podepsána

v Nuuku

(Grónsko)

9.4.1992

Norskem, Islandem, Grónskem a Faerskými ostrovy, se zaměřuje na moderní přístupy ke studiu mořského ekosystému jako takového a na lepší porozumění role, kterou v něm hrají mořští savci. NAMMCO poskytuje mechanismus pro spolupráci, ochranu a zacházení se všemi druhy kytovců (velryby, delfíni) a masožravých mořských savců (tuleni, mroži), kteří předtím nebyly předmětem žádné mezinárodní smlouvy.

Organizační struktura NAMMCO je následující: o Rada: je rozhodovacím orgánem organizace a schází se jednou ročně k přezkoumání doporučení podaných vědeckým výborem (viz níže), ke

355

http://www.nafo.int/about/frames/about.html (navštíveno 24.8.2007) http://www.nafo.int/about/frames/about.html (navštíveno 24.8.2007)

104

koordinaci doporučení pro další směr výzkumu a pro přezkoumání metod lovu mořských savců členskými zeměmi. o Řídící výbory: předkládají v rámci svého mandátu návrhy k ochraně, zacházení a doporučením ohledně vědeckého výzkumu ve vztahu k mořským savcům. Řídící výbory jsou v současnosti 2. o Vědecký výbor: poskytuje vědecké rady na požádání Rady za maximálního použití existujících vědeckých poznatků. o Výbor pro metody lovu: poskytuje rady k metodám lovu. o Finanční a administrativní výbor: je zodpovědný za předkládání rozpočtů Radě, schvaluje auditované roční rozpočty uplynulých let a podává doporučení Radě k sestavování rozpočtu. o Sekretariát: sídlí v Tromsø (Norsko) a má 3 osoby zaměstnané na plný úvazek.

NAMMCO představuje fórum pro výměnu informací mezi členskými zeměmi také v jiných záležitostech týkajících se ochrany a zacházení s mořskými savci, jako metody lovu a otázky životního prostředí. Skrze regionální spolupráci usilují členské země o posílení a další rozvoj efektivních ochranářských opatření a opatření k zacházení s mořskými savci. Tato opatření by měla být založena na nejlepších dostupných vědeckých důkazech, uvědomění si zranitelnosti a komplexnosti mořského ekosystému a zároveň potřeb a práv pobřežních komunit na udržitelné živobytí z toho, co moře může poskytnout. Zpracováno podle internetových zdrojů.356

NASCO (North Atlantic Salmon Conservation Organization)

Severoatlantická organizace na ochranu lososů je mezinárodní organizace založená Konvencí na ochranu lososů v severním Atlantiku, která vstoupila v platnost 1.10.1983. Posláním organizace je na základě dostupných vědeckých poznatků přispívat k ochraně,

racionálnímu zacházení a

zvyšování stavů lososů. Konvence se vztahuje na lososy

356

http://www.nammco.no/Nammco/Mainpage/AboutNammco/ (navštíveno 25.8.2007)

http://www.nammco.no/Nammco/Mainpage/Secretariat/ (navštíveno 25.8.2007) http://www.nammco.no/Nammco/Mainpage/DocumentsAndInformation/finance_and_administration_committee .html (navštíveno 25.8.2007) http://www.nammco.no/Nammco/Mainpage/ (navštíveno 25.8.2007)

105

migrující mimo výlučné ekonomické zóny severně od rovnoběžky 36° severní šířky (viz Mapa 13) Mapa 13: Oblast působnosti NASCO

Pozn.: Západogrónská komise má na starosti kromě své výlučné ekonomické zóny i oblast vymezenou na západě hranicí EEZ Kanady a USA a na východě poledníkem na 42° západní délky (svislá čára od jižního cípu Grónska).

Zdroj: http://www.nasco.int/ (navštíveno 26.8.2007)

Organizační struktura je složená z Rady jakožto nejvyššího orgánu, 3 regionálních komisí (Severoamerická, Západogrónská a severovýchodního Atlantiku) a sekretariátu. Každé komisi je svěřena určitá oblast Severního Atlantiku (viz Mapa 13). Členy NASCO jsou Kanada, USA, Dánsko za Faerské ostrovy + Grónsko, Norsko, Island, ES a Rusko. Zpracováno podle internetového zdroje.357

NEAFC (The North East Atlantic Fisheries Commission)

Severovýchodoatlantická rybářská komise je tvořena delegáty z členských států, které se zavázaly držet se Konvence o budoucí multilaterální spolupráci v rybolovu v severovýchodním Atlantiku, která vstoupila v dnešní formě v platnost již v listopadu 1982. Členy jsou Dánsko za Faerské ostrovy + Grónsko, Island, Norsko a Rusko.

357

http://www.nasco.int/ (navštíveno 26.8.2007)

106

Mapa 14: Oblast působnosti NEAFC

Zdroj: http://www.neafc.org/about/ra.htm (navštíveno 26.8.2007)

Komise vznikla za účelem poskytování doporučení pro racionální zacházení s rybolovnými zdroji ve vytyčené oblasti, přičemž jako podklady pro doporučení slouží vědecké poznatky ICES (viz výše). Většina plochy vytyčené oblasti je tvořena výlučnými ekonomickými zónami, ale jsou v ní tři velké plochy, které jsou mezinárodními vodami (viz oranžové výseky – Mapa 14), a kde má NEAFC regulativní pravomoc. Na požádání členských států poskytuje NEAFC doporučení také pro jejich výlučné ekonomické zóny. Zpracováno podle internetového zdroje.358

SEAFO (Southeast Atlantic Fisheries Organization)

Jihovýchodoatlantická rybářská organizace je regionální rybářskou organizací, jejímž cílem je zajistit dlouhodobé a udržitelné využívání rybolovných zdrojů v jí svěřené oblasti (viz Mapa 15). Iniciativa vytvořit v regionu regionální rybářskou organizaci přišla ze strany Namibie v roce 1995 a získala podporu dalších 358

http://www.neafc.org/about/neafc-faq.htm (navštíveno 26.8.2007)

107

významných přímořských států v regionu, Angoly, Jihoafrické republiky a Velké Británie zastupující svá závislá území v oblasti (Tristan da Cunha a ostrovy Ascension) a Svatou Helenu.

Mapa 15: Oblast působnosti SEAFO

Zdroj: http://www.seafo.org/About%20Seafo/map.jpg (navštíveno 10.10.2007)

V letech 1995-1997 byly tříbeny počáteční myšlenky vytvořit bázi pro jednání vedoucí k vzniku organizace a v letech 1997-2001 probíhala již řada setkání jak v regionu tak mimo něj směřující k dosažení dohody ohledně zakládajícího dokumentu organizace – Konvence na zachovávání a řízení rybolovných zdrojů v jihovýchodním Atlantiku.359 Ten byl podepsán v dubnu 2001 ve Windhoek (Angola) Angolou, ES, Islandem, Namibií, Norskem, Jižní Koreou, Jihoafrickou republikou, Spojeným královstvím a Spojenými státy. V platnost vstoupil v dubnu 2003 a stvrdil tak vznik organizace. Japonsko, Rusko a Ukrajina Konvenci nepodepsaly, i když se účastnily jednání.

S postupem doby členů SEAFO (kritériem je podepsání Konvence) paradoxně ubývalo, přestože je otevřená jakémukoliv státu s „opravdovým zájmem“ o rybolov v oblasti.

359

Convention on the Conservation and Management of Fishery Resources in the South East Atlantic Ocean

108

K lednu roku 2007 zůstaly jejími signatáři pouze Namibie, Norsko, Angola a ES. Organizační struktura SEAFO sestává z Komise, Vědeckého výboru, Výboru pro dohled nad dodržování Konvence a sekretariátu. Každý člen SEAFO má nárok na jednočlenné zastoupení v Komisi, Vědeckém výboru a Výboru pro dohled nad dodržováním Konvence. Předsedou Komise je Namibijka Nangula Mbako, předsedou Vědeckého výboru Nor Reidar Thoresen, činný při Institutu mořského výzkumu v Bergenu (Norsko). Výbor pro dohled nad dodržováním Konvence nebyl podle všeho dosud ustaven. Sekretariát je umístěn ve Walvis Bay (Namibie). Zpracováno podle internetového zdroje.360

WECAFC (Western Central Atlantic Fishery Commission)

Hlavním cílem WECAFC je usnadnit koordinaci výzkumu, podpořit vzdělání a školení a být napomocna svým členům v oblasti koncipování

zodpovědné

rybolovné

politiky

a

racionálního

zacházení

s

těmi rybolovnými zdroji, které mají význam alespoň pro 2 státy ve středozápadním Atlantiku (Mapa 16). Komise má poradenskou funkci, ale nemá žádné regulativní pravomoci. Hlavním orgánem je komise, složená ze zástupců všech členských států. Sídlo organizace je na Barbadosu. Mapa 16: Oblast působnosti WECAFC

Zdroj: http://www.fao.org/fi/body/rfb/WECAFC/wecafc_mapandmem.htm (navštíveno 10.10.2007)

360

http://www.seafo.org/welcome.htm (navštíveno 10.10.2007)

109

Členy jsou: Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Belize, Brazílie, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Dominika, Francie, ES, Granada, Guatemala, Guinea, Guyana, Haiti, Honduras, Jamajka, Japonsko, Jižní Korea, Mexiko, Nizozemí, Nikaragua, Panama, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Španělsko, Surinam, Trinidad a Tobago, Spojené království, Spojené státy a Venezuela. Zpracováno podle internetových zdrojů.361

GFCM (General Fisheries Commission for the Mediterranean)

Všeobecná rybářská komise pro Středozemí (viz Mapa 17) má 3 hlavní cíle: o podporovat rozvoj, ochranu a řízení živých mořských zdrojů o formulovat a doporučovat ochranná opatření o podporovat školící kooperativní projekty

Hlavním rozhodujícím orgánem je komise, v které je oprávněn mít zastoupení každý člen. Hlasování v komisi probíhá prostou většinou, přičemž každý člen má jeden hlas s výjimkou regionálních integračních společenství. Takovým případem je Evropské společenství, které může hlasovat za všechny své členy, které jsou oprávněny v komisi hlasovat. V takovém případě pak tito členové již ale nemohou hlasovat zvlášť sami za sebe. To platí i obráceně. Když hlasují členské státy ES sami za sebe, již za ně nemůže hlasovat ES.

Členy jsou: Albánie, Alžírsko, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, ES, Egypt, Francie, Řecko, Izrael, Itálie, Japonsko, Libanon, Libye, Malta, Monako, Maroko, Rumunsko, Slovinsko, Srbsko a Černá hora, Španělsko, Sýrie, Tunisko a Turecko. Zpracováno podle internetových zdrojů.362

361

http://www.fao.org/fi/body/rfb/WECAFC/wecafc_mapandmem.htm (navštíveno 10.10.2007)

http://www.fao.org/fi/body/rfb/WECAFC/wecafc_home.htm (navštíveno 10.10.2007) http://www.fao.org/fi/body/rfb/WECAFC/wecafc_contacts.htm (navštíveno 10.10.2007) http://www.fao.org/fi/body/rfb/WECAFC/wecafc_mandate.htm (navštíveno 10.10.2007) 362

http://www.fao.org/fi/body/rfb/GFCM/gfcm_mapandmem.htm (navštíveno 10.10.2007)

http://www.fao.org/fi/body/rfb/GFCM/gfcm_home.htm (navštíveno 10.10.2007) http://www.fao.org/fi/body/rfb/GFCM/gfcm_mandate.htm (navštíveno 10.10.2007)

110

Mapa 17: Oblast působnosti GFCM

Zdroj: http://www.fao.org/fi/body/rfb/GFCM/gfcm_mapandmem.htm (navštíveno 11.10.2007)

TICHÝ OCEÁN

APFIC (Asia-Pacific Fishery Commission)

Asijsko-pacifická rybářská komise byla zřízena již v roce 1948 FAO jako Indo-pacifický rybářský výbor. Řídícím orgánem této organizace je komise, které napomáhá v rozhodování výkonný výbor. Komise si může zřizovat na výpomoc i další výbory nebo pracovní skupiny. APFIC působí jako regionální konzultativní fórum, které spolupracuje s ostatními regionálními organizacemi. Poskytuje rady, koordinuje aktivity a působí obecně jako poskytovatel informací ke zvýšení uvědomění v oblasti rybolovu a akvakultur v Asijsko-pacifické oblasti, aby tak přispělo k racionálnímu rozhodování v těchto otázkách. Kompetenční oblast je vymezena v článku VI dohody o APFIC jako Asie-Pacifik, nicméně ad hoc zřízená právní a finanční pracovní skupina navrhla, aby se koncentrovala na tyto subregiony: o Žluté moře a přilehlé vody o Jihočínské moře a přilehlé vody o Bengálský záliv

Členy k 15.9.2007 byly: Austrálie, Bangladéš, Kambodža, Čína, Francie, Indie, Indonésie, Japonsko, Jižní Korea, Malajsie, Barma, Nepál, Nový Zéland, Pákistán, Filipíny, Vietnam,

111

Srí Lanka, Thajsko, Spojené království a Spojené státy. Zpracováno podle internetových zdrojů.363

AFSC (Alaska Fisheries Science Center)

Aljašské rybářské vědecké centrum je vědeckou institucí americké NOAA zodpovědné za výzkum živých

mořských

zdrojů

v aljašských

a

západamerických vodách. Tyto vodstva zabírají takřka 3 miliony čtverečných mil a vyskytují se v nich jedny z komerčně nejdůležitějších druhů ryb na světě. Tyto vody jsou také obývány velkými populacemi velryb. Mise této instituce je plánování, rozvoj a řízení vědeckých výzkumných programů, které generují ta nejlepší dostupná vědecká data pro pochopení, řízení a zachování živých mořských zdrojů v regionu a životního prostředí nezbytného pro jejich existenci.

Vědeckovýzkumné programy zahrnují jak terénní, tak laboratorní výzkum, který je prováděn personálem instituce čítající zhruba 400 lidí. Vědci kompilují a analyzují rozsáhlé databáze pro rybolovný, oceánografický a environmentální výzkum. Poznatky jsou využívány ke koncipování politik a strategií pro řízení rybolovu v rámci výlučných ekonomických zón USA. Zpracováno podle internetového zdroje.364

CPPS (Comisión Permanente del Pacífico Sur)

Permanentí komise jižního Pacifiku je mezinárodní námořní organizace, jejímž cílem je koordinace námořních politik jejích členů. Těmi jsou Chile, Peru, Ekvádor a Kolumbie. Organizace vznikla v roce 1952. CPPS je jakousi strategickou aliancí, jejímž úkolem je upevnit přítomnost členských zemí jak v jižním Pacifiku, tak eventuálně v sousedních vodstvech. Zpracováno podle internetových zdrojů.365

363

http://www.apfic.org/ (navštíveno 10.10.2007)

http://www.apfic.org/modules/wiwimod/ (navštíveno 10.10.2007) http://www.apfic.org/modules/wiwimod/index.php?page=area+of++competence (navštíveno 10.10.2007) http://www.apfic.org/modules/wiwimod/index.php?page=WiwiHome (navštíveno 10.10.2007) 364

http://www.afsc.noaa.gov/GeneralInfo/aboutus.htm (navštíveno 10.10.2007)

365

http://cpps-int.org/init.htm (navštíveno 10.10.2007)

http://cpps-int.org/spanish/nosotros/queeslacpps.htm (navštíveno 10.10.2007)

112

FFA (Pacific Islands Forum Fisheries Agency)

Rybolovné fórum tichomořských ostrovů má za cíl chránit, řídit a racionálně využívat tuňákové populace ve výlučných ekonomických zónách svých členů i mimo ně (viz Mapa 18) za posilování regionální solidarity. Fórum má sídlo v Honiara (Šalamounovy ostrovy) a zahrnuje 17 vlád členských států. Bylo založeno v srpnu 1979 zakládajícím dokumentem – Konvencí. Fórum se schází jednou ročně k jednání o regionálních rybolovných politikách, sestavování rozpočtu a pracovních programů. Spolupracuje s řadou jiných tichomořských regionálních organizací. Členy jsou: Austrálie, Cookovy ostrovy, Federativní státy Mikronésie, Fidži, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Nauru, Nový Zéland, Niue, Palau, Papua Nová Guinea, Samoa, Šalamounovy ostrovy, Tokelau, Tonga, Tuvalu a Vanuatu. Zpracováno podle internetových zdrojů.366

Mapa 18: Oblast působnosti FFA

Zdroj: http://www.ffa.int/node/14 (navštíveno 11.10.2007)

366

http://www.ffa.int/node/14 (navštíveno 11.10.2007)

http://www.ffa.int/node/192 (navštíveno 11.10.2007)

113

IATTC (Inter-American Tropical Tuna Commission)

Inter-americká komise pro tropické tuňáky, založená mezinárodní konvencí v roce 1950, je zodpovědná za ochranu a řízení rybolovu tuňáků (a jiných druhů ryb) lovených ve východním Pacifiku (viz Mapa 19) loděmi pro lov tuňáků. Každý členský stát je v komisi zastoupen až 4 komisaři. Členskými státy jsou: Kolumbie, Kostarika, Ekvádor, Guatemala, El Salvador, Francie, Japonsko, Mexiko, Nikaragua, Panama, Peru, Jižní Korea, Španělsko, USA, Vanuatu a Venezuela. Komise má sídlo v La Jolla (Kalifornie, USA). Zpracováno podle internetových zdrojů.367

Mapa 19: Oblast působnosti IATTC

Zdroj: http://www.iattc.org/EPOmapENG.htm (navštíveno 11.10.2007)

367

http://www.iattc.org/HomeENG.htm (navštíveno 11.10.2007)

http://www.iattc.org/ (navštíveno 11.10.2007)

114

IPHC (International Pacific Halibut Commission)

Mezinárodní tichomořská komise pro platýzy se zabývá ochranou tichomořských platýzů ve vodách západního pobřeží Kanady a USA.

NPAFC

(North

Pacific

Anadromous

Fish

Commission) Severotichomořská komise ryb brakických vod vznikla na základě Konvence pro ochranu stavů ryb brakických vod v severním Tichém oceánu,368 která byla podepsaná 11.2.1992 a vstoupila v platnost 16.2.1993. Smluvními stranami Konvence jsou Japonsko, Jižní Korea, Rusko, Kanada a USA. Sídlem komise je Vancouver (BC, Kanada). Zpracováno podle internetových zdrojů.369 Mapa 20: Oblast působnosti NPAFC

Zdroj: http://www.npafc.org/new/index.html (navštíveno 11.10.2007)

NACA (Network of Aquaculture Centres in Asia Pacific)

Síť akvakulturních center v Asii-tichomoří je mezivládní organizace, která podporuje venkovský rozvoj skrze udržitelné akvakultury. Mise NACA je zvýšit (devizové) příjmy venkovských obyvatel a zvýšit a diverzifikovat potravinářskou produkci. Finálními beneficienty iniciativ NACA jsou farmáři a venkovské komunity. Klíčové aktivity NACA jsou: 368

Convention for the Conservation of Anadromous Stocks in the North Pacific Ocean

369

http://www.npafc.org/new/index.html (navštíveno 11.10.2007)

http://www.npafc.org/new/about_convention.html (navštíveno 11.10.2007)

115

o práce s lidskými zdroji skrze školení a vzdělávání o výzkum a vývoj skrze vytváření komunikačních a informačních sítí mezi centry a lidmi o zdraví akvakulturních živých zdrojů o biodiverzita

Politika NACA je determinována řídícím výborem složeným z vysoce postavených zástupců vlád členských států. Řídící výbor se schází jednou ročně a formuluje pětiletý regionální pracovní program. NACA provádí své iniciativy rozvojové pomoci ve spolupráci s univerzitami, nadacemi, rozvojovými agenciemi, vládami, zemědělci a jinými nevládními organizacemi. Tak tedy partnery jsou např.: Asijská rozvojová banka, Světová banka, APEC, ASEAN, Asijský technologický institut a další.

Členy NACA jsou vlády: Austrálie, Bangladéše, Kambodži, Číny, Hongkongu, Indonésie, Indie, Iránu, KLDR, Malajsie, Barmy, Nepálu, Pákistánu, Filipín, Srí Lanky, Thajska a Vietnamu. Přidruženými (nečlenskými) členy jsou vlády Jižní Korei, Laosu a Singapuru. Zpracováno podle internetového zdroje.370

PSC (The Pacific Salmon Commission)

Tichomořská komise pro lososy je organizace vytvořená vládami Kanady a USA k naplnění Úmluvy o tichomořských lososech. 371 Ta byla podepsána v roce 1985 po mnoha letech negociací. Ochrana tichomořských lososů byla totiž v zájmu Kanady i USA již drahnou dobu. Důvod nutnosti kooperace je fakt, že lososi se třou a kladou jikry ve vodách jiného státu než toho, do jehož vod pak směřují. Zpracováno podle internetového zdroje.372

SPRFMO (South Pacific Regional Fisheries Management Organization)

Vznik jihotichomořské regionální organizace pro řízení rybolovu je teprve v plenkách. Její založení iniciovala Austrálie, Chile a Nový Zéland, ale současných jednání 373 o

370

http://www.enaca.org/modules/tinyd1/ (navštíveno 11.10.2007)

371

Pacific Salomon Treaty

372

http://www.psc.org/ (navštíveno 11.10.2007)

116

založení se účastní více než 20 zemí, zrovna tak jako některé mezivládní a nevládní organizace. Důvodem pro její existenci jsou mezery v mezinárodním systému pro ochranu některých mořských živých zdrojů, konkrétně těch, které se vyskytují výlučně ve vysokých mořích (viz další odstavec).

Mezinárodní úmluvy UNCLOS III (viz subkapitola 4.1) a UNFSA (viz subkapitola 4.2) učinily významné kroky k ochraně rybolovných zdrojů: o

Vytvoření výlučných ekonomických zón a tím zvýšení pravděpodobnosti lepší ochrany rybolovných zdrojů v těchto zónách, jelikož tyto zóny spadají do jurisdikce příslušného pobřežního státu, jehož rybáři (a pouze oni) mohou v těchto zónách rybařit (UNCLOS III).

o

Dohoda o vysoce stěhovavých rybách (UNFSA) zlepšila ochranu těch rybích druhů, které se přirozeně vyskytují jak v EEZ, tak ve vysokých mořích.

Žádná mezinárodní úmluva však nepamatovala dosti důrazně na ty rybí druhy, které se vyskytují pouze ve vysokých mořích.

Setkáními směřujícími k založení SPRFMO byly vyslyšeny četné výzvy k řešení uvedené mezery mezinárodního systému pro ochranu mořských živých zdrojů. Má se za to, že SPRFMO bude založena a fungovat v souladu s mezinárodním právem, včetně UNCLOS III a UNFSA. Potenciální oblast působnosti znázorňuje Mapa 21.

Zatímco ostatní regionální rybářské organizace působící v regionu (WCPFC – viz níže, IATCC – viz výše) se zaměřují právě na stěhovavé druhy ryb, SPRFMO by se měla soustředit především na druhy vyskytující se jen ve vysokých mořích. Ty mohou být jak hlubokomořské, tak epipelagiální.374 Zpracováno podle internetových zdrojů.375

373

14.2. – 17.2.2006 6.11. – 10.11.2006 (Hobart, Austrálie); 30.4. – 4.5.2007 (Reñaca, Chile) 10.9. – 14.9.2007 (Noumea, Nová Kaledonie) 10.3. – 14.3.2008 (Guayaquil, Ekvádor)

374

týkající se části oceánu dostatečně prosvícené pro probíhání fotosyntézy

375

http://www.southpacificrfmo.org/

117

Mapa 21: Potenciální oblast působnosti SPRFMO

Zdroj: http://www.southpacificrfmo.org/area/proposed-coverage-of-rfmo/ (navštíveno 10.11.2007)

WCPFC (Western and Central Pacific Fisheries Commission)

Po 4 letech negociací mezi přímořskými státy v oblasti západního a středního Tichomoří a státy provádějícími rybolov v téže oblasti byla 5.9.

2000

v Honolulu

(Tahiti)

otevřena

k podpisu Konvence na ochranu a řízení rybolovu vysoce stěhovavých ryb v západním a středním Tichomoří 376 s 12 měsíční lhůtou pro podepsání. K 4.9.2001 jí podepsalo 19 států a Konvence vstoupila v platnost 19.6.2004, 6 měsíců po její ratifikaci, schválení nebo přistoupení k ní třináctým státem. Účel této konvence vyplývá jako obvykle z jejího názvu. WCPFC má poměrně rozsáhlou členskou základnu, což je dáno její geografickou orientací. Členy jsou: Americká Samoa, Austrálie, Čína, Severní Mariany, Kanada, Cookovy ostrovy, ES, Federativní státy Mikronésie, Fidži, Francie, Francouzská Polynésie, Guam, Japonsko, Kiribati, Jižní Korea, Marshallovy ostrovy, Nauru, Nová Kaledonie, Nový Zéland, Niue, Palau, Papua a Nová Guinea, Filipíny, Samoa, Šalamounovy ostrovy, Tchajwan, Tokelau,

376

Convention on the Conservation and Management of Highly Migratory Fish Stocks in the Western and

Central Pacific Ocean

118

Tonga, Tuvalu, USA, Vanuatu a Wallis a Futuna. Přidruženým, avšak nečlenským, státem je Indonésie. Zpracováno podle internetového zdroje.377

Mapa 22: Oblast působnosti WCPFC

Zdroj: http://www.wcpfc.int/ (navštíveno 11.10.2007)

INDICKÝ OCEÁN

BOBP-IGO

(Bay

of

Bengal

Programme

–

Intergovernmental Organization) Program Bengálského zálivu je mezivládní organizace, jejíž mandát spočívá v napomáhání zvyšování spolupráce mezi členskými státy této organizace, mezi jinými státy a organizacemi v regionu a v poskytování technických a manažerských služeb pro udržitelný rozvoj a management pobřežního rybolovu v Bengálském zálivu.

BOBP-IGO se vyvinula z původní BOBP (Bay of Bengal Programme) fungující v rámci FAO. Vznik BOBP-IGO byl zamýšlen již od roku 1994 a finálně stvrzen v říjnu 1999 rezolucí přijatou na mítinku v Phuket (Thajsko). Smlouva o vzniku BOBP-IGO byla formálně podepsána vládami Bangladéše, Srí Lanky, Indie a Malediv na jaře roku 2003.

Misí BOBP-IGO je zajistit dlouhodobý rozvoj a využívání pobřežních rybolovných zdrojů Bengálského zálivu skrze zodpovědné, environmentálně neutrální, rybolovné praktiky.

377

http://www.wcpfc.int/ (navštíveno 11.10.2007)

119

Toho má být dosaženo pomocí výstavby regionálních informačních sítí zajišťujících transfer vědeckých poznatků, které zvýší uvědomění a znalost potřeby racionálního rybolovného managementu.

BOBP-IGO je jedinečná v tom, že mezi svými cíli si přímo stanovuje i zvýšení participace žen na vývoji a managementu pobřežního rybolovu a že se specificky zaměřuje na zvýšení kvality života venkovských rybářů tím, že se jim zlepší podmínky pro zajištění si svého živobytí.

Zpracováno podle

internetových zdrojů.378

CCSBT (Commission for the Conservation of Southern Bluefin Tuna)

Druh tuňáka Thunnus maccoyii, anglicky nazývaný „Southern Bluefin Tuna“, byl v minulosti intenzívně loven a na začátku šedesátých let dosahoval jeho výlov 80 000 tun ročně. To způsobilo markantní pokles jejich stavů a v polovině osmdesátých let již bylo jasné, že je zapotřebí managementu jeho rybolovu a náležité ochrany tohoto druhu. Bylo zapotřebí limitovat jeho lov. Hlavní tehdejší rybářské státy (Austrálie, Japonsko a Nový Zéland) začaly od roku 1985 dobrovolně aplikovat striktní kvóty, aby umožnily tuňákům obnovit své populace.

V květnu 1994 byl tehdejší dobrovolný svazek mezi Austrálií, Japonskem a Novým Zélandem formalizován, když vstoupila v platnost Konvence na ochranu tuňáka druhu Thunnus maccoyii. Tato konvence vytvořila Komisi pro ochranu tuňáka druhu Thunnus maccoyii se sídlem v Canberra, Austrálie. Nicméně v rybolovu těchto tuňáků byly činné i jiné státy, což snižovalo efektivitu ochranných opatření Komise. Těmito státy byly Indonésie, Taiwan a Jižní Korea a také některé jiné státy využívající tzv. levné vlajky (viz subkapitola 2.4.5). CCSBT podporovalo programově jejich členství. Následkem toho přistoupila v roce 2000 k CCSBT Jižní Korea a v roce 2002 Taiwan.

Na konferenci v roce 2003 vyzvala Komise všechny nečlenské státy mající zájem o rybolov tuňáků Thunnus maccoyii k participaci na svých aktivitách jako formální kooperující členy. Kooperující členové se plně účastní aktivit Komise, ale nemohou

378

http://www.bobpigo.org/index1.htm (navštíveno 12.10.2007)

http://www.bobpigo.org/aboutbobp.htm (navštíveno 12.10.2007)

120

hlasovat. Přijmutí za kooperujícího člena vyžaduje dodržování cílů Komise v oblasti ochrany tuňáků a managementu jejich rybolovu včetně lovných kvót. Status kooperujícího člena je přechodný stav k přijmutí za plného člena. Filipíny, Jihoafrická republika a ES se staly kooperujícími členy v letech 2004, 2006 a 2006. Indonésie vyjádřila zájem podat v blízké budoucnosti žádost o přijmutí za kooperujícího nečlena. Z uvedených států lze zhruba dovodit oblast působnosti CCSBT (viz Mapa 23), tj. i oblast výskytu tuňáků Thunnus maccoyii.

Hlavním cílem Komise je zajistit skrze adekvátní management rybolovu ochranu tuňáků Thunnus maccoyii a jejich optimální využívání. Za tímto účelem Komise stanovuje celkovou lovnou kvótu (TAC) a její alokaci mezi členy. Komise také představuje mezinárodně uznávané fórum pro jiné země nebo organizace, které se chtějí aktivně zapojit do řešení problému managementu rybolovu tuňáků. Zpracováno podle internetového zdroje.379

Mapa 23: Oblast působnosti CCSBT

Zdroj: http://www.dfid.gov.uk/pubs/files/illegal-fishing-mrag-impacts.pdf (navštíveno 6.11.2007)

379

http://www.ccsbt.org/docs/about.html (navštíveno 6.11.2007)

121

IOTC (The Indian Ocean Tuna Commission)

Komise pro indickooceánské

tuňáky je mezivládní organizace,

jejímž mandátem je management rybolovu tuňáků a jim příbuzných rybích druhů v Indickém oceánu a přilehlých mořích (viz Mapa 24). Vlastní misí je podporovat spolupráci mezi členy tak, aby byla zajištěna ochrana tuňáků a jim příbuzných druhů, a byl rozvíjen udržitelný rybolov. Aby toho bylo dosaženo, má Komise několik úkolů:

průběžně sledovat trend stavů ryb, analyzovat a rozšiřovat vědecké poznatky, statistiky odchytu a jiná data relevantní pro ochranu tuňáků a jim příbuzných druhů

podporovat a koordinovat vědeckovýzkumné aktivity týkající se tuňáků a jim příbuzných druhů, včetně aktivit spojených s transferem technologií a nejrůznějšími školeními za tímto účelem

Mapa 24: Oblast působnosti IOTC

Zdroj: http://www.iotc.org/assets/iotc_area_l.gif (navštíveno 12.10.2007)

respektování speciálních zájmů rozvojových zemí na tuňákovém rybolovu a dbání na spravedlivou participaci všech členů Komise v tuňákovém rybolovu

122

přijímat na základě vědeckých poznatků ochranná opatření k zachování stavů tuňáků a jim příbuzných druhů

sledovat ekonomické a sociální aspekty rybolovu

Zpracováno podle internetového zdroje.380

RECOFI (Regional Commission for Fisheries)

Regionální komise pro rybolov sdružuje 8 států z oblasti Středního východu a Arabského poloostrova. Těmi jsou: Bahrajn, Irán, Irák, Kuvajt, Katar, Omán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty (viz Mapa 25). Hlavními cíli je: o podpora ochrany, racionálního managementu a využívání živých mořských zdrojů o udržitelný rozvoj akvakultur v oblasti

Mapa 25: Oblast působnosti RECOFI

Zdroj: http://www.fao.org/fi/body/rfb/RECOFI/recofi_mapandmem.htm (navštíveno 12.10.2007)

Funkce komise jsou: o sledovat stav těchto zdrojů a úroveň jejich exploatace o formulovat a doporučovat adekvátní opatření pro ochranu a racionální management živých mořských zdrojů včetně:

380

http://www.iotc.org/English/info/mission.php (navštíveno 12.10.2007)

123

regulace rybolovných metod a rybolovného náčiní

předepisování minimální velikosti pro odchyt u některých rybích druhů

stanovování uzavřených a otevřených rybářských sezón a zón

regulace rybolovného úsilí, celkové lovné kvóty a jejího rozvržení mezi členy komise

o zabývat se ekonomickými a sociálními aspekty rybářského průmyslu a navrhovat opatření na jeho rozvoj o podporovat, doporučovat a koordinovat školení ve všech aspektech rybolovu o podporovat, doporučovat a koordinovat vědeckovýzkumné aktivity zaměřené na ochranu živých mořských zdrojů o shromažďovat,

publikovat

a

rozšiřovat

informace

týkající

se

exploatovatelných živých mořských zdrojů a rybolovu na nich založených o podporovat programy akvakultury Zpracováno podle internetového zdroje.381

SIOFA (South Indian Ocean Fisheries Agreement)

SIOFA není ani tak regionální rybářskou organizací jako

Mapa

26:

Oblast

působnosti SIOFA

úmluvou týkající se rybolovu v jižním Indickém oceánu. Byla uzavřena teprve v červenci 2006, a to 6 státy (Komory, Francie, Keňa, Mosambik, Nový Zéland a Seychely) a ES. SIOFA se zaměřuje na dlouhodobou ochranu a udržitelné využívání jiných rybolovných zdrojů než tuňákových v zónách nespadajících do národní jurisdikce (viz Mapa 26).

Předpokládá se, že v rámci úmluvy bude muset být přijata

Zdroj:

řada opatření, např:

http://www.fao.org/newsr

o nastavení efektivních mechanismů pro rybolov ve spravované oblasti

381

oom/en/news/2006/10003 60/index.html (navštíveno 12.10.2007)

http://www.fao.org/fi/body/rfb/RECOFI/recofi_home.htm (navštíveno 12.10.2007)

http://www.fao.org/fi/body/rfb/RECOFI/recofi_mandate.htm (navštíveno 12.10.2007)

124

o poskytování výročních zpráv ohledně rybářských operací, vylovených a vyhozených ryb o provádění kontrol rybářských lodí navštěvujících přístavy členských států aby bylo ověřeno, zda dodržují regulace stanovené SIOFou, a v případě že ne, odmítnuto jejich zakotvení a vykládka ryb

Ostatní společné aktivity budou zahrnovat realizaci studií ohledně stavů ryb, dopadu rybolovu na životní prostředí, implementaci společných ochranných a řídících opatření a stanovování pravidel pro rozhodování, kteří provozovatelé rybářských lodí budou mít povoleno provádět rybolov a kteří ne. Zpracováno podle internetového zdroje.382

SWIOFC (South West Indian Ocean Fisheries Commission)

Vznik Rybolovné komise pro jihozápadní Indický oceán (viz Mapa 27) byl výsledkem několika let mezivládních jednání,

Mapa 27: Oblast působnosti SWIOFC

Zdroj: ftp://ftp.fao.org/fi/DOCUMENT/safr/swiofc_1_2005/inf4e.pdf (navštíveno 12.10.2007)

382

http://www.fao.org/newsroom/en/news/2006/1000360/index.html (navštíveno 12.10.2007)

125

jejichž původním cílem byl vznik organizace s působností ve vysokých mořích. V posledních letech však bylo rozhodnuto, že budou existovat 2 separátní úmluvy – jedna pro pobřežní státy v regionu (SWIOFC) a druhá pro vysoká moře a otevřená všem státům majícím zájem o rybolov v příslušné oblasti (SIOFA – viz výše). Komise vznikla teprve v listopadu 2004 a jejím úkolem je podporovat udržitelné využívání živých mořských zdrojů. Působí jako poradní orgán a má 14 členů. Zpracováno podle internetových zdrojů.383

WIOTO (Western Indian Ocean Tuna Organization)

Cílem Organizace pro tuňáky západního Indického oceánu (viz Mapa 28) je posilování spolupráce a koordinace v oblasti rybolovu mezi pobřežními státy v regionu. Organizace nemá žádné regulativní pravomoci a usiluje tak pouze o harmonizaci rybolovných politik, udržování pozitivních vztahů se vzdálenými zeměmi provádějící rybolov v západním Indickém oceánu a o reciproční přístup do výlučných ekonomických zón mezi členskými státy. Těmi jsou: Seychely, Mauritius, Komory a Indie. Zpracováno podle internetových zdrojů.384

Mapa 28: Oblast působnosti WIOTO

Zdroj: http://www.fao.org/fi/body/rfb/WIOTO/wioto_mapandmem.htm (navštíveno 12.10.2007)

383

http://www.intfish.net/orgs/fisheries/swiofc.htm (navštíveno 12.10.2007)

http://www.fao.org/newsroom/en/news/2005/102118/index.html (navštíveno 12.10.2007) 384

http://www.fao.org/fi/body/rfb/WIOTO/wioto_home.htm (navštíveno 12.10.2007)

http://www.fao.org/fi/body/rfb/WIOTO/wioto_mandate.htm (navštíveno 12.10.2007)

126

4.3.

The Code of Conduct for Responsible Fisheries

Rybolov a akvakultury znamenají významný zdroj obživy, zaměstnání, peněžních příjmů, a slouží rovněž jako rekreace v terciárním sektoru. Živobytí milionů lidí je závislé na rybolovu. Pak-li že má zbýt dostatek ryb pro příští generace, každý, kdo se angažuje v rybolovu, musí svým jednáním pomoci chránit rybolovné zdroje.

Uvědomujíce si tyto souvislosti přijalo v roce 1995 více než 170 členů FAO úmluvu zvanou The Code of Conduct for Responsible Fisheries (dále jen CCRF). Jde o Kodex provozování zodpovědného rybolovu, který je dobrovolný a určený pro všechny angažující se v rybolovech a akvakulturách, ať už slanovodních či sladkovodních. CCRF byl přijat po 2 letech náročných jednání, kterých se účastnily zástupci FAO, mezivládních organizací, nevládních organizací a rybářského průmyslu. Představuje vlastně globální konsenzus v řadě otázek rybolovu a akvakultur. Cíle CCRF budou nejefektivněji dosaženy, když vlády budou schopny inkorporovat jeho principy prostřednictvím úprav v legislativě do svých národních rybolovných politik. Aby byla zajištěna podpora pro tyto legislativní změny u těch, kterých se budou týkat, je vhodné, aby je vláda předem konzultovala a dolaďovala ve spolupráci se zástupci rybářského průmyslu. Vlády by navíc měly podporovat rybářské komunity v sestavení rybolovných programů konzistentních s CCRF.

Všichni angažující se v rybářském průmyslu by měli usilovat o udržování rybích stavů na takové úrovni, která zajistí rozumné množství výlovků jak nyní, tak v budoucnosti. Takové úrovni se v angličtině zpravidla říká maximum sustainable catch, což se dá do češtiny přeložit jako maximální udržitelný výlov.

CCRF popisuje, jak by rybolov měl být zodpovědně řízen, a jak by rybolovné operace jako takové měly být prováděny. Dále se zabývá problematikou vývoje akvakultur, sladění rybolovu s jinými pobřežními hospodářskými aktivitami a zpracováváním a prodejem ryb. Zdůrazňuje také aspekt spolupráce zemí ve všech otázkách rybolovu.

CCRF nevysvětluje, jak by rybáři, rybářský průmysl a vláda měli přesně postupovat, aby dosáhly implementace úmluvy. Z tohoto důvodu FAO postupně vypracovává detailní směrnice pro celou řadu témat obsažených v úmluvě, aby podpořila její implementaci.

127

Účelem těchto směrnic je poskytnout dotčeným praktické a technické rady, aby byl CCRF implementován tak, jak byl zamýšlen. Dále jsou rozvedeny některé důležité aspekty CCRF.385

Management rybolovu o státy by měly mít jasné a dobře organizované rybolovné politiky, které by měly být vyvíjeny za konzultací se všemi významnými stakeholdery o tam, kde je zapotřebí spolupráce několika států k ochraně určité rybolovné oblasti, je vřele doporučeno založení nových regionálních rybářských organizací nebo posílení již založených o je důležité, aby rybolovná pravidla byla jasně formulovaná, aby jim každý, kdo se jimi má řídit, správně rozuměl o rybolov a zpracování ryb by mělo být prováděno tak, aby byly minimalizovány negativní dopady na životní prostředí a zachovávána kvalita lovených ryb o rybáři by si měly vést záznamy o svých rybolovných operacích o vláda by měla být schopna vynucovat legislativu v oblasti rybolovu a přestupky trestat pokutami nebo v horším případě i odebráním rybolovných licencí o při stanovování rybolovných pravidel je třeba brát v úvahu klady a zápory rybolovu a jeho environmentální a sociální dopady o při stanovování rybolovných politik by vlády měly brát v úvahu nejlepší dostupné vědecké poznatky a zároveň tradiční rybolovné praktiky a zvyky o zvláštní pozornost by měla být věnována lokálním rybářům, jejich vzdělávání a školení, aby mohly být vtaženy do koncipování a realizace rybolovných politik zajišťujících udržitelný rybolov do budoucna o absolutně zakázat destruktivní rybolovné praktiky jako podávání jedů o státy by si měly ohlídat, aby v jejich vodách lovily pouze lodě s povolením, a to v souladu s rybolovnou legislativou o zredukovat předimenzované rybolovné flotily o používat selektivní rybářské nástroje, které minimalizují nahodilý odchyt a zvyšují pravděpodobnost přežití těch ryb, které uniknou o vymítit zcela neselektivní rybářské nástroje o lodní zásoby by měly být takové, aby minimalizovaly odpad a tím znečištění

385

celá

subkapitola

zpracována

podle

internetového

zdroje

http://www.fao.org/docrep/003/x9066e/x9066e01.htm#b (navštíveno 12.10.2007)

128

o zakázat užívání plynů ničících ozónovou vrstvu, které mohou být používány některými rybářskými loděmi s mrazícími komorami o důležitá domácí prostředí ryb jako mangrovníky, mokřady, korálové útesy, laguny a další by měly být chráněny před zničením a znečištěním o v případě přírodních katastrof doléhajících na rybolovné zdroje by státy měly být připraveny přijmout nouzová opatření k jejich ochraně

Vlajkové státy o státy, pod jejichž vlajkami se plaví lodě lovící mimo jejich výlučné ekonomické zóny (viz subkapitola 4.1), by měly zajistit, aby tyto lodě měly příslušný certifikát povolující takovýto rybolov o tyto státy by měly také vést podrobné záznamy o lodích lovících mimo jejich EEZ o tyto státy by měly rovněž zajistit, aby lodě byly bezpečné a pojištěné o lodě, jakož i rybářské náčiní, by mělo být označeno podle příslušných národních a / nebo mezinárodních pravidel o informace o nehodách cizích státních příslušníků na lodi by měly být sdělovány příslušným cizím vládám

Přístavní státy o státy, do jejichž přístavů přijíždějí rybářské lodě s cizí vlajkou, by měly mít procedury pro jejich inspekci kromě případů, kdy jde o nouzové kotvení o tyto státy by měly spolupracovat s vlajkovými státy, pokud je o to žádají kvůli pátrání po eventuálních přestupcích svých lodí o přístavy by měly být bezpečným útočištěm rybářských lodí; měly by disponovat zařízeními a mechanismy pro obsluhu lodí a prodej a nákup ryb; rovněž by měly disponovat zásobami pitné vody, sanitárními zařízeními a systémy pro vyložení odpadu

Vývoj akvakultur o akvakultury (blíže viz subkapitola 3.2) by měly zachovávat genetickou rozmanitost a minimalizovat negativní efekty uměle chovaných ryb na přirozené rybí populace za současného zvyšování zásob ryb pro lidskou spotřebu 129

o státy by měly zajistit, aby přírodní zdroje nezbytné pro provozování akvakultur (slanovodní / sladkovodní plochy) byly rozděleny mezi jejich uživatele spravedlivým způsobem o státy by měly podniknout kroky k tomu, aby nebyly rozvojem akvakultur negativně ovlivněny lokální komunity, včetně produktivity a přístupu k přirozeným rybářským oblastem o měly by být zavedeny procedury pro vyhodnocování environmentálních efektů akvakultur o krmiva používaná v umělém odchovu ryb by měla být používána s obezřetností; užívání antibiotik a různých chemikálií by mělo být minimalizováno, aby byla zachována kvalita odchovávaných ryb a nebylo poškozováno životní prostředí o tam, kde by měly akvakultury dosah mimo výlučné ekonomické zóny, by mělo docházet ke konzultacím dotčených států před zaváděním cizích druhů ryb pro umělý odchov o za účelem minimalizování pravděpodobnosti zavlečení nemocí z nově zaváděných druhů by státy měly zavést vzájemně sjednané předpisy pro přenos nových druhů ryb a vodních rostlin o při plánování projektů akvakultur by státy měly dbát ochrany ohrožených druhů ryb

Integrace rybářů do managamentu pobřežních zón o při rozhodování o přístupu či využívání pobřežních zón by měly být brány v úvahu názory zdejších obyvatel včetně rybářů o v případě, že pobřežní zóny mají více možností užití, měl by v nich být prováděn přednostně rybolov, aby se předešlo sporům mezi rybáři a ostatními „uživateli“; když ke sporům dojde, tak by měly být řešeny podle předem stanovených a spravedlivých procedur o státy se sousedícími pobřežními zónami by měly mezi sebou spolupracovat a zajistit tak, aby živé pobřežní zdroje byly patřičně chráněny a racionálně využívány

130

Post-rybolovné praktiky a obchodní odpovědnost o státy by měly podporovat své obyvatele ve spotřebě ryb a zajišťovat prostřednictvím standardů kvality, aby ryby a rybí produkty byly zdravé o metody zpracování, dopravy a skladování ryb by měly být šetrné k životnímu prostředí o post-rybolovné ztráty a rybí odpad by měly být minimalizovány o tam, kde je to možné, by mělo být podporováno takové zpracovávání ryb, z kterého vznikají produkty s vyšší přidanou hodnotou, jelikož tyto většinou znamenají pro rybáře vyšší příjmy o obchodní pravidla týkající se ryb a rybích produktů by měla být jednoduchá, jasná a konzistentní s mezinárodními pravidly o je důležité, aby nedocházelo k mezinárodnímu obchodování ohroženými druhy ryb, a aby státy spolupracovaly v dodržování mezinárodních úmluv regulujících obchod ohroženými druhy ryb o obchod rybami a rybími produkty by neměl podrývat udržitelné zacházení s rybolovnými zdroji a jejich ochranu

Rybolovný výzkum o státy by měly uznat, že zodpovědný rybolov vyžaduje adekvátní vědecké zázemí; proto by měly napomáhat vzniku vědeckovýzkumných pracovišť a školení mladých perspektivních lidí pro ně o při výzkumu by měly být sledovány především podmínky v přirozeném prostředí ryb a jejich změny, dopad používání jednotlivých rybolovných technik na stavy ryb a životní prostředí (zvláště při zavádění nových rybolovných technik) a sociální a tržní aspekty rybolovu o státy by měly mezi sebou spolupracovat v rybolovném vědeckovýzkumném úsilí

Regionální a mezinárodní kooperace o pravidla pro management rybolovu přijatá jednotlivými státy by měla být mezi sebou kompatibilní, zvláště když jde o sdílené rybolovné oblasti o angažovanost jednotlivých států v regionálních rybářských organizacích by měla snížit pravděpodobnost výskytu mezinárodních rybolovných rozepří

131

o pokud již dojde k mezinárodnímu rybolovnému sporu, měl by být vyřešen co nejrychleji a nejmírumilovněji o regionálním rybářským organizacím by měly být poskytovány od svých členů příspěvky na ochranářské, manažerské a vědecké aktivity spojené s rybolovem o reprezentanti místních rybářských organizací by měly mít povoleno účastnit se práce regionálních rybářských organizací

132

Závěr Lidstvo začalo počátkem 50. let minulého století intenzívně exploatovat živé mořské zdroje. Míra intenzity exploatace se díky technologickému pokroku v oblasti rybolovu brzy stala příliš velkou na to, aby se živé mořské zdroje zvládaly reprodukovat. To vedlo k jejich úbytku a logickému poklesu (efektivity) rybolovu s nezanedbatelnými dopady do ekonomickosociálních struktur a vazeb některých lidských komunit. Po prvních projevech nadměrného rybolovu na přelomu sedmdesátých let došlo v osmdesátých letech k důležité mezinárodní iniciativě na platformě OSN, která vyústila v úmluvu aspirující začít neudržitelnou exploataci živých mořských zdrojů řešit. Jistého pokroku bylo dosaženo (např. v oblasti správy jednotlivých oceánských oblastí), avšak problém přetrvával. Následovaly další 2 důležité mezinárodní iniciativy, z nichž jedna byla realizovaná opět na půdě OSN, a druhá v rámci její specializované agencie FAO. Dosáhly dalšího pokroku, avšak problém zcela nevyřešily. Mezitím se v 90. letech (někde již dříve) začal celosvětově uplatňovat progresivní kvótní systém managamentu rybolovu jak na národní, tak na mezinárodní úrovni v rámci mantinelů stanovených zmiňovanou mezinárodní úmluvou dosaženou v rámci OSN. Přes další pokroky dosažené aplikací kvótního mechanismu managementu rybolovu se celosvětový problém nadměrného rybolovu definitivně vyřešit nepodařilo. Stále totiž existují fenomény, které celosvětové úsilí o záchranu ryb podrývají. Jde především o ilegální, nehlášený a neregulovaný rybolov, proti kterému se velmi těžko bojuje. Jistou naději může skýtat umělý odchov ryb – tzv. akvakultury, avšak i ten má svá omezení a rizika, a zdaleka není jisté, zda dokáže problém nadměrného odchytu ryb (v přírodě) vyřešit ve smyslu schopnosti suplovat jeho odpadlé dodávky žádaných rybích produktů na světový trh. Ty můžou mít dalekosáhlé důsledky na desítky milionů lidí po celém světě, pro něž jsou ryby důležitým, neřkuli jediným, zdrojem obživy, finančních příjmů, zaměstnanosti a tím i sociálně ekonomického blahobytu a stability.

Je evidentní, že řešení všeobjímajícího problému nadměrného rybolovu musí jít po linii jednotlivých jeho příčin. Problém nadměrné kapacity v rybářském průmyslu může být úspěšně řešen klasickými individuálními přenosnými kvótami (viz subkapitola 2.4.1). Určitými modifikacemi systému ITQ lze řešit i problémy selektivního a neselektivního výlovu (viz 2.4.3 resp. 2.4.2). Pokud jde o problém nelegálního rybolovu (viz 2.4.4) existuje řada mezinárodních instrumentů k jeho řešení, z nichž ten nejprogresivnější je Úmluva OSN o

133

stavech ryb, 386 uzavřená v roce 2001. Ačkoliv se tato zabývá speciálně migrujícími druhy ryb, měla by být brána jako model pro udržitelný rybolovný management i jiných druhů. V rámci FAO byl přijat rovněž akční plán na zamezení nelegálního rybolovu, 387 který, byť dobrovolného charakteru, byl odsouhlasen

více než stovkou zemí a v případě jeho

implementace může velmi ztížit nelegální rybolov. Pomohla by i ratifikace a skutečná implementace Kodexu o zodpovědném rybolovu (viz subkapitola 4.3). Pokud jde o problém levných vlajek (viz 2.4.5), leží zodpovědnost na jednotlivých státech; jak na těch, které tyto levné vlajky poskytují, tak na těch, jejichž vlajka se za nějakou „levnou“ mění. Ty posledně jmenované by měly zpřísnit legislativu pro své firmy působící v rybářském průmyslu, která jim umožňuje snadno registrovat své rybářské lodě jinde. Řešení problému levných vlajek by mohlo přicházet i ze strany trhu, ovšem opět přes zákonodárnou moc jednotlivých států; obchodníci s rybami bez jakýchkoliv okolků odebírají ryby ulovené loděmi s levnými vlajkami. Tomu by mohla zabránit speciálně modifikovaná tržní legislativa v jednotlivých státech s rozvinutým rybářským průmyslem, která by komercializaci těchto nelegálně ulovených ryb co nejvíc znepříjemňovala.

386

The UN Fish Stocks Agreement

387

IPOA (International Plan of Action)

134

Přílohy Příloha 1: Typy ryb podle výskytu v oceánech

Zdroj: http://www.dfo-mpo.gc.ca/fgc-cgp/documents/meltzer/FigureA_e.pdf (navštíveno 11.8.2007)

135

Příloha 2: Oblast působnosti CCAMLR

Zdroj: http://www.ccamlr.org/pu/E/conv/maplge.htm (navštíveno 13.8.2007)

136

Příloha 3: Oblast působnosti NAFO

Zdroj: http://www.nafo.int/about/frames/about.html (navštíveno 24.8.2007)

137

Příloha 4: Světová akvakulturní produkce: hlavní skupiny v roce 2004; množství v tis.tun a hodnota v milionech USD

Vysvětlivky: Freshwater fishes - sladkovodní ryby; Aquatic plants - vodní rostliny; Molluscs - měkkýši; Crustaceans - korýši; Diadromous fishes - ryby brakických (poloslaných) vod; Marine fishes - slanovodní ryby; Other aquatic animals - jiní vodní živočichové


138

Příloha 5: Počet incidentů nelegálního, nehlášeného a neregulovaného rybolovu podle vlajek jednotlivých zemí; 2005

139

Pozn.: záznamy učiněné jednotlivými RFO a MRAG388; sloupec „Main report, Annex A“ uvádí počet výskytů nelegálního rybolovu zjištěných právě organizací MRAG a poslední sloupec výskyt v oceánech (Atlantský, Tichý, Indický a Jižní), tj. 4 je maximum.

Zdroj: http://www.dfid.gov.uk/pubs/files/illegal-fishing-mrag-impacts.pdf (navštíveno 7.11.2007)

388

Marine Resources Assessment Group Ltd.; 18 Queen street, Londýn, Spojené království

140

Příloha 6: Registrace ve státech s otevřenými lodními registry – tj. ve státech s levnými vlajkami - podle Lloyd's Register of Ships

141

Pozn.: sloupce v pořadí: rok, počet lodí, podíl lodí daného státu na všech lodích s levnou vlajkou, celková hrubá tonáž, průměrná tonáž na jednu loď, podíl na celkové tonáži všech lodí s levnými vlajkami a průměrné stáří lodi v letech

Zdroj: http://www.daff.gov.au/__data/assets/pdf_file/0008/5858/iuu_flags_of_convenience.pdf (navštíveno 8.11.2007)

142

Příloha 7: Případy, kdy vlastník, provozovatel nebo manažer rybářské lodi (delší než 24 metrů) z uvedených států využívá některé z levných vlajek; 2005

Pozn.: v rámci EU: Španělsko (včetně Kanárských ostrovů) 87, Řecko 16, Nizozemí 10


143

Příloha 8: „Peanut-Hole“ v Ochotském moři

Zdroj: http://www.dfo-mpo.gc.ca/fgc-cgp/documents/meltzer/maps/PeanutHole.pdf (navštíveno 8.11.2007)

144

Příloha 9: Dopravní lodě s mrazírnami, které převážejí na japonský trh vysoce kvalitní tuňáky

Pozn.: pořadí sloupců: jméno lodi, vlajka, vlastník nebo provozovatel, národnost vlastníka nebo provozovatele, hlavní operační oblast


145

Příloha 10: Tankery a jiné zásobovací lodě sloužící rybářským lodím

Pozn.: pořadí sloupců: jméno lodi, vlajka, vlastník nebo provozovatel, národnost vlastníka nebo provozovatele, hlavní operační oblast


146

Literatura a zdroje [1] Connor Robin; Are ITQs Property Rights? Definition, Discipline and Discourse; Centre for Resource and Environmental Studies, Australian National University, Canberra, Australia

http://www.fao.org/docrep/003/X8985E/x8985e04.htm#b1Are%20ITQs%20Property%20Rights%20Definition,%20Discipline%20and%20Disco urse%20R.%20Connor (navštíveno 11.11.2007)

[2] Chang Muncel: Exclusive Economic Zones; Dept. of Geography, Butte College, California

http://geography.about.com/library/misc/uceez.htm (navštíveno 11.11.2007)

[3] IUU Fishing on the High Seas: Impacts on Ecosystems and Future Science Needs; MRAG, London, UK, 2005

http://www.dfid.gov.uk/pubs/files/illegal-fishing-mrag-impacts.pdf (navštíveno 11.11.2007)

[4] Leal R. Donald: Fencing the Fishery – A Primer on Ending the Race for Fish; PERC – The Center for Free Market Environmentalism: Bozeman, Montana, 2002

http://www.perc.org/pdf/guide_fish.pdf (navštíveno 11.11.2007)

[5] Managing Fisheries on the High Seas; Seaweb, 2002

http://www.seaweb.org/resources/briefings/high_seas.php (navštíveno 11.11.2007)

[6] Nielander W.J. and Sullivan M.S.; ITQs – New Zealand and United States: Allocation Formula and Legal Challenges; Fisheries Management Consultancy International Ltd., Lake Placid, Florida, USA

http://www.fao.org/docrep/003/X8985E/x8985e04.htm#b6ITQs%20New%20Zealand%20and%20United%20States%20Allocation%20Formula %20and%20Legal%20Challenges%20W.J.%20Nielander%20and%20M.S.%20Sulliv an (navštíveno 11.11.2007)

147

[7] Pirate Fishing: Plundering West Africa; Greenpeace, 2001

http://seaaroundus.org/Dakar/scienceDocs/Doc_NGO_04-EN.pdf (navštíveno 11.11.2007)

[8] Sumaila U.R., Alder J., Keith H.; Global scope and economics of illegal fishing; Fisheries Centre, University of British Columbia, Vancouver, Canada; 2005

http://www.seaaroundus.org/journal/2006/GlobalScopeEconomicsIllegalFishing.pdf (navštíveno 11.11.2007)

[9] The Agreement on High Seas Fishing: An Update; Earth Summit+5, New York, 23-27 June, 1997

http://www.un.org/ecosocdev/geninfo/sustdev/fishery.htm (navštíveno 11.11.2007)

[10] The Changing Nature of High Seas Fishing; Australian Govt., Dept. of Agriculture, Fisheries and Forestry; 2005

http://www.daff.gov.au/__data/assets/pdf_file/0008/5858/iuu_flags_of_convenience.p df (navštíveno 8.11.2007)

[11] The State of World Fisheries and Aquaculture 2006: FAO Fisheries and Aquaculture Dept. Food and Agriculture Organization of the United Nations: Rome, 2007; ISBN 978-925-105568-7

ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/009/a0699e/a0699e.pdf (navštíveno 24.3.2007)

[12] The State of World Fisheries and Aquaculture 2004: FAO Fisheries and Aquaculture Dept.: Food and Agriculture Organization of the United Nations: Rome, 2004; ISBN 92-5105177-1

ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/007/y5600e/y5600e00.pdf

148

[13]

http://www.fao.org/DOCREP/003/X8002E/x8002e04.htm#TopOfPage

(navštíveno

6.8.2007) [14]

http://en.wikipedia.org/wiki/United_Nations_Convention_on_the_Law_of_the_Sea

(navštíveno 10.8.2007) [15] http://geography.about.com/library/misc/uceez.htm (navštíveno 10.8.2007) [16] http://www.dfo-mpo.gc.ca/fgc-cgp/documents/meltzer_e.htm (navštíveno 11.8.2007) [17] http://www.un.org/ecosocdev/geninfo/sustdev/fishery.htm (navštíveno 11.8.2007) [18] http://www.seaweb.org/resources/briefings/high_seas.php (navštíveno 12.8.2007) [19] http://www.dfo-mpo.gc.ca/overfishing-surpeche/map_text_e.htm (navštíveno 12.8.2007) [20] http://www.oceanlaw.net/netpath/page1-rfo.htm (navštíveno 12.8.2007) [21] http://www.fao.org/fi/body/rfb/index.htm (navštíveno 12.8.2007) [22] http://www.ccamlr.org/ (navštíveno 13.8.2007) [23] http://www.iccat.es/ (navštíveno 22.8.2007) [24] http://www.ices.dk/aboutus/aboutus.asp (navštíveno 24.8.2007) [25] http://www.nafo.int/ (navštíveno 24.8.2007) [26] http://www.nammco.no/ (navštíveno 25.8.2007) [27] http://www.nasco.int/ (navštíveno 26.8.2007) [28] http://www.neafc.org/ (navštíveno 26.8.2007) [29] http://www.seafo.org/welcome.htm (navštíveno 10.10.2007) [30] http://www.csrpsp.org/presentation/presentation.html (navštíveno 10.10.2007) [31] http://www.fao.org/fi/body/rfb/WECAFC/wecafc_home.htm (navštíveno 10.10.2007) [32] http://www.apfic.org/ (navštíveno 10.10.2007) [33] http://www.afsc.noaa.gov/GeneralInfo/aboutus.htm (navštíveno 10.10.2007) [34] http://cpps-int.org/init.htm (navštíveno 10.10.2007) [35]

http://www.ffa.int/ (navštíveno 11.10.2007)

[36]

http://www.iphc.washington.edu/halcom/default.htm (navštíveno 11.10.2007)

[37]

http://www.npafc.org/new/index.html (navštíveno 11.10.2007)

[38]

http://www.enaca.org/modules/tinyd1/ (navštíveno 11.10.2007)

[39]

http://www.southpacificrfmo.org/ (navštíveno 11.10.2007)

[40]

http://www.wcpfc.int/ (navštíveno 11.10.2007)

[41]

http://www.bobpigo.org/ (navštíveno 12.10.2007)

[42]

http://www.iotc.org/English/index.php (navštíveno 12.10.2007)

[43]

http://www.fao.org/fi/body/rfb/RECOFI/recofi_home.htm (navštíveno 12.10.2007)

149

[44]

http://www.fao.org/newsroom/en/news/2006/1000360/index.html

(navštíveno

12.10.2007) [45]

http://www.intfish.net/orgs/fisheries/swiofc.htm (navštíveno 12.10.2007)

[46]


[47]


[48]

http://www.fao.org/docrep/003/x9066e/x9066e01.htm#b (navštíveno 16.10.2007)

[49]

http://en.wikipedia.org/wiki/Tilapia (navštíveno 17.10.2007)

[50]

www.lundsor.com/elisabeth/Euchema_farming_in_zanzibar.pdf(navštíveno

17.10.2007) [51] [52]

http://en.wikipedia.org/wiki/Abalone (navštíveno 18.10.2007) http://sciencelinks.jp/j-east/article/200612/000020061206A0285713.php (navštíveno

18.10.2007) [53]

http://www.ingentaconnect.com/content/ap/fc/2002/00000015/00000006/art01059

(navštíveno 19.10.2007) [54]

http://www.oceansalive.org/eat.cfm?subnav=fishpage&fish=3

(navštíveno

19.10.2007) [55]

http://ir.library.oregonstate.edu/dspace/handle/1957/6547 (navštíveno 21.10.2007)

[56]

http://overfishing.org/pages/why_is_overfishing_a_problem.php

(navštíveno

24.10.2007) [57] http://www.wilsoncenter.org/index.cfm?event_id=233250&fuseaction=events.event_summar y [58]

http://www.wilsoncenter.org/events/docs/Sanchirico.pdf

[59]

http://www.enviroliteracy.org/article.php/553.html (navštíveno 25.10.2007)

[60]

http://www.mesa.edu.au/seaweek2007/ (navštíveno 25.10.2007)

[61]

http://seagrant.gso.uri.edu/factsheets/Bycatch.html (navštíveno 25.10.2007)

[62]

http://www.greenpeace.org/international/campaigns/oceans/bycatch (navštíveno

25.10.2007) [63]

http://www.greenfacts.org/glossary/def/decked-vessel.htm (navštíveno 26.10.2007)

[64]

http://www.terradaily.com/news/oceans-05x.html (navštíveno 5.11.2007)

[65]

http://www.ejfoundation.org/page163.html (navštíveno 5.11.2007)

[66]

http://www.guardian.co.uk/environment/2006/mar/04/fish.food (navštíveno

6.11.2007)

150

[67]

http://sangam.org/taraki/articles/2006/07-19_IUU_Fishing.php?uid=1853 (navštíveno

6.11.2007) [68]

http://www.american.edu/ted/cancod.htm (navštíveno 8.11.2007)

[69]

http://ec.europa.eu/fisheries/cfp/external_relations/illegal_fishing_en.htm (navštíveno

8.11.2007) [70]

http://en.wikipedia.org/wiki/Patagonian_toothfish (navštíveno 8.11.2007)

[71]

archive.greenpeace.org/oceans/piratefishing/toothfish.html (navštíveno 8.11.2007)

[72] http://www.globalchange.umich.edu/globalchange2/current/lectures/fisheries/fisheries.html (navštíveno 24.3.2007) [73]

http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2005_e/its05_bysector_e.pdf (navštíveno

11.4.2007) [74]

http://www.globefish.org/files/IFT_215.pdf (navštíveno 12.4.2007)

151

Světový rybářský průmysl

Recommend Documents