SVĚTOVÁ OBCHODNÍ ORGANIZACE A ROZVOJOVÉ ZEMĚ

M as ar yk o v a u ni ve rz it a Právnická fakulta Mezinárodněprávní obchodní studia Katedra mezinárodního a evropského práva

SVĚTOVÁ OBCHODNÍ ORGANIZACE A ROZVOJOVÉ ZEMĚ Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

JUDr. Tereza KYSELOVSKÁ, Ph.D.

Brno, 2015

Martina SIKOROVÁ

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Světová obchodní organizace a rozvojové země zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

……………………………………………

3

Ráda bych poděkovala vedoucí této bakalářské práce, paní JUDr. Tereze Kyselovské Ph.D., za cenné připomínky a odborné rady. Dále děkuji své rodině za podporu a trpělivost nejen během psaní této práce, ale během celého studia.

5

Abstrakt Cílem práce přehledně popsat přístup WTO k rozvojovým zemím, opatření, které tato organizace zavádí a které mají napomoci nejen liberalizaci mezinárodního obchodu obecně, ale rovněž napomoci rozvoji rozvojových zemí a jejich transformaci na země rozvinuté. Práce je členěna do pěti kapitol. První kapitola se zaměřuje na definici rozvojové země, následuje kapitola popisující vývoj přístupu rozvinutých zemí k rozvojovým v rámci jednání WTO. Kapitoly 3 a 4 rozebírají jednotlivá opatření a preferenční režimy. V poslední kapitole je přehled aktuální situace vybrané rozvojové země – Filipínská republika a dopad opatření WTO v posledních letech. Klíčová slova Světová obchodní organizace, rozvojová země, nejméně rozvinutá země, preferenční režim, doložka nejvyšších výhod, národní režim Abstract The goal of the thesis is to describe the WTO´s approach to developing countries, measures, that were taken by this Organization in order to help liberalize international trade in general, as well as to help developing countries in their development and transformation into developed countries. The thesis is structured into five chapters. First chapter focuses on the definition of developing country; second chapter describes the development of WTO´s approach to developing countries during negotiations. Chapters 3 and 4 analyze particular measures and preferential treatments. In the last chapter there is the overview of the current situation in chosen developing country – Republic of the Philippines and the impact of such measures in previous years. Key Words World Trade Organization, developing country, least developed country, preferential

treatment,

most

favoured

7

nations,

national

treatment

OBSAH SEZNAM TABULEK................................................................................................................... 7 ÚVOD ...........................................................................................................................................13 1.

DEFINICE POJMU ROZVOJOVÁ ZEMĚ PODLE WTO A ČLENĚNÍ

ROZVOJOVÝCH ZEMÍ .............................................................................................................15

2.

3.

1.1.

Rozvojová země .....................................................................................................15

1.2.

Členění rozvojových zemí ..................................................................................17

VÝVOJ PŘÍSTUPU K ROZVOJOVÝM ZEMÍM V RÁMCI WTO ...........................19 2.1.

Situace před vznikem GATT 1947 ..................................................................19

2.2.

Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)...........................................22

2.3.

Tokyo Round (1973-1979) ...............................................................................23

2.4.

Uruguay Round (1986 – 1994) ........................................................................24

2.5.

Doha Round (2001) ..............................................................................................27

DOHODNUTÉ VÝHODY PRO ROZVOJOVÉ ZEMĚ – PŘEHLED ......................29 3.1.

Dohody v rámci GATT 1994 ..............................................................................32

3.2.

Dohody v rámci Dohody o zemědělství ........................................................34

3.3.

Dohody v rámci Dohody o uplatňování sanitárních a fytosanitárních

opaření ...................................................................................................................................35 3.4.

Dohody v rámci Dohody o technických překážkách obchodu .............35

3.5.

Dohody v rámci Dohody o obchodních aspektech investičních

opatření (TRIMs) ...............................................................................................................36 4.

PREFERENČNÍ REŽIMY - ANALÝZA .......................................................................37 4.1.

Národní režim.........................................................................................................37

4.1.1.

Národní režim dle GATT ............................................................................38

4.1.2.

Národní režim dle GATS ............................................................................39

9

4.1.3. 4.2.

5.

Národní režim dle TRIPS .......................................................................... 40

Režim nejvyšších výhod ..................................................................................... 42

4.2.1.

Režim nejvyšších výhod dle GATT ........................................................ 43

4.2.2.

Režim nejvyšších výhod dle GATS......................................................... 44

4.2.3.

Režim nejvyšších výhod dle TRIPS ....................................................... 44

APLIKACE NA VYBRANOU ROZVOJOVOU ZEMI - FILIPÍNY ......................... 46 5.1.

Pravidla pro mezinárodní obchod ................................................................. 47

5.1.1.

Import .............................................................................................................. 47

5.1.2.

Export ............................................................................................................... 49

5.2.

Vývoj ekonomické situace................................................................................. 49

5.3.

Filipíny a řešení sporů ........................................................................................ 53

ZÁVĚR......................................................................................................................................... 54 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .......................................................................................... 57 Knižní zdroje: ...................................................................................................................... 57 Odborné internetové zdroje: ........................................................................................ 57 Zákony: .................................................................................................................................. 59 Ostatní internetové zdroje: ........................................................................................... 59

10

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Seznam skupin dovážených produktů Zdroj dat: Tariff Profiles WTO .............................................................................................................................................48 Tabulka 2: Výše HDP Filipín v letech 2010-2014 Zdroj dat: MZV ČR, CIA FACTBOOK ................................................................................................................................50 Tabulka 3: Výše HDP na obyvatele Filipín v letech 2010-2014 Zdroj dat: MZV ČR, CIA FACTBOOK ................................................................................................................51 Tabulka 4: Míra inflace Filipín v letech 2010-2014 Zdroj dat: MZV ČR, CIA FACTBOOK ................................................................................................................................52 Tabulka 5: Míra nezaměstnanosti Filipín v letech 2010 Zdroj dat: MZV ČR, CIA FACTBOOK ........................................................................................................................52

11

ÚVOD Přestože Světová obchodní organizace (WTO – World Trade Organization) vznikla oficiálně až 1. 1. 1995, byla otázka rozvoje a zjednodušení mezinárodního obchodu řešena už od konce druhé světové války – od roku 1945. Tehdy nově vzniklá organizace – Organizace spojených národů (OSN) vydala rezoluci k založení již zmíněné Světové obchodní organizace. Světová obchodní organizace plní z pohledu členských zemí hned několik funkcí. Hlavním z cílů této mezinárodní

organizace je liberalizace

mezinárodního obchodu, ale vedle toho také vytváří prostor pro jednání členských států ohledně obchodních dohod a v neposlední řadě také fórum pro urovnání sporů, které mezi členy při vzájemném obchodu vznikají.1 Vzhledem k historicky rozdílnému vývoji jednotlivých zemí, společenské a politické situaci, a dalších faktorů majících vliv na ekonomickou výkonost země (například množství přírodních zdrojů, kvalita vzdělání, životní úroveň), jsou mezi jednotlivými státy různě velké rozdíly. Z tohoto důvodu se používá v dnešní době členění na rozvojové a rozvinuté země. To, do jaké kategorie je daná země zařazena, se může lišit podle toho, která organizace kategorizaci provádí. Pro úspěšnou transformaci rozvojových zemí v zemi rozvinutou, je v dnešním globalizovaném světě nezbytné zapojení se do mezinárodního obchodu. Protože však rozvojové země nemohou konkurovat rozvinutým zemím, byly na mezinárodním poli provedeny kroky ke stanovení takových pravidel, díky nimž je jejich zapojení do mezinárodního obchodu jednodušší. Speciální podmínky jsou proto obsaženy nejenom

AHMAD, Jamil. Recent Developments in the New WTO Rounds: Action and Reaction of Developing Countries. Journal of International Economics [online] 2012, vol. 3, no. 2. s. 125148 [cit. 2015-06-21]. ISSN 09760792. str. 3 Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=a0461109-ee2f474c-a223-84d99fc2c65f%40sessionmgr4005&vid=2&hid=4110 1

13

v rámci práva Světové obchodní organizace, jimiž se tato práce zabývá, ale také jsou obsaženy i například v právu Evropské unie. Ve své práci jsem se rozhodla zabývat se problematikou rozvojových zemí a jejich zapojením do Mezinárodní obchodní organizace, respektive speciálních podmínek, které jsou těmto zemím v rámci WTO poskytovány. Přestože rozvojové země mají mnoho společného, je jejich situace ojedinělá a jejich potřeby se mohou lišit. Cílem této bakalářské práce je ověřit hypotézu, že opatření zavedená Světovou obchodní organizací na podporu rozvoje rozvojových zemí jsou nápomocná a rozvoji těchto zemí skutečně napomáhají. V práci se tedy budu nejdříve věnovat klasifikaci rozvojových zemí – na základě kterých ukazatelů se právě mezi rozvojové země řadí. Následně bude nastíněn vývoj přístupu rozvinutých zemí k zemím rozvojových a postupné zavádění preferenčních pravidel a výjimek. Cílem třetí kapitoly práce je vypracování přehledu jednotlivých

opatření

na

pomoc

rozvojovým

zemím.

Problematice

preferenčních režimů je věnována čtvrtá kapitola, která analyzuje národní režim a režim nejvyšších výhod tak, jak jsou stanoveny Dohodami Světové obchodní organizace. V poslední kapitole se pokusím na vybrané rozvojové zemi analyzovat, jak moc prospěšná opatření WTO jsou a nakolik skutečně ovlivní rozvoj rozvojových zemí. Při zpracování práce budou využity metoda deskriptivní (především v první části práce). V druhé části práce – analýza preferenčních režimů a aplikace na vybranou rozvojovou zemi bude využita metoda analytická.

14

1. DEFINICE POJMU ROZVOJOVÁ ZEMĚ PODLE WTO A ČLENĚNÍ ROZVOJOVÝCH ZEMÍ 1.1. Rozvojová země Otázka postavení rozvojových zemí v rámci Světové obchodní organizace je vzhledem k množství rozvojových členských zemí důležitá pro velkou část světa. Podle zdrojů Světové obchodní organizace se za rozvojovou zemi prohlašuje 117 z celkem 161 členských zemí (členem WTO je i Evropská unie).2 Světová obchodní organizace rozděluje své členy na vyspělé, rozvojové a nejméně rozvinuté země (LDCs – Least-developed countries). Je proto zajímavé, že sama WTO nestanovila kritéria pro jednotlivé skupiny, přestože podle klasifikace na rozvojovou a nejméně rozvinutou zemi se přisuzují těmto zemím určité výhody a úlevy při plnění závazků stanovených WTO a při mezinárodním obchodním styku. Kategorizace členů podléhá samo-ohodnocení se, do které skupiny daná země patří. V praxi platí, že nestačí, aby se země označila za rozvojovou, případně za nejméně rozvinutou, ale je potřeba, aby ji takto vnímaly i ostatní země – především ty země, po kterých takto označená země požaduje speciální a rozdílný přístup (Special and Differencial Treatment).3 Pro identifikaci rozvojových, případně nejméně rozvinutých zemí, je využíváno definic, které stanovily jiné mezinárodně působící organizace. Za klíčovou považuji definici Organizace spojených národů, na kterou se WTO ve

Overview. World Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 201502-20]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/wto_dg_stat_e.htm

2

3

tamtéž

15

svých textech odkazuje (v další podkapitole jsou uvedeny definice a členění podle dalších organizací). Organizace spojených národů považuje za rozvojovou zemi takovou zemi, která není rozvinutá (vyspělá). Za rozvinuté země OSN považuje Japonsko, Kanadu, Spojené státy americké, Austrálii, Nový Zéland a země ležící v Evropě.4 Většina dalších organizací a uskupení, jako například Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), odkazuje právě na tuto definici OSN.5 Organizace spojených národů ve statistickém profilu nejméně rozvinutých zemí6 definuje nejméně rozvinuté země podle výše příjmů, životní úrovně a stavu ekonomiky. Na obyvatele nejméně rozvinuté země připadá GNI ve výši maximálně 750 USD, zároveň je v takovéto zemi velké procento podvyživených obyvatel, špatná kvalita a dostupnost zdravotní péče, nízká gramotnost a s ní související dostupnost vzdělání (měřeno pomocí HAI – Human Assets Index). Aby mohla být země přeřazena z nejméně rozvinutých do rozvojových zemí, musí mít GINI hodnotu nejméně 900 USD. Posledním ukazatelem je stav ekonomiky, který porovnává kvalitu zemědělské produkce,

úroveň

exportu

zboží

a

služeb,

diverzifikaci

tradičních

hospodářských aktivit a velikost trhu. K tomu slouží jako měřítko EVI – Economic Vulnerability Index.

4

Composition of macro geographical (continental) regions, geographical sub-regions, and selected economic and other groupings. United Nations Statistics Division. [online] United Nations © 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/methods/m49/m49regin.htm 5

Standard Country or Area Codes for Statistical Use: Standars country or area codes and geographical regions for statistical use. United Nations Statistics Division. [online] United Nations © 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/methods/m49/m49.htm 6

Statistical Profiles of the Least Developed Countries. United Nations Conference on trade and Development, Geneva. [online] United Nations © 2005 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://unctad.org/en/Docs/ldcmisc20053_en.pdf

16

1.2. Členění rozvojových zemí Rozvojové země je zajisté možné dělit podle mnohých kritérií – jejich možné členění uvádí například Organizace spojených národů, Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond. OSN používá dvě možnosti členění. Primárně se nabízí členění podle geografické polohy – a to různě podrobně. Základním klasifikačním kritériem je kontinent, na kterém se země nachází - rozlišujeme tedy rozvojové státy Afriky, Asie, Ameriky, Evropy a Oceánie. Následovat by mohlo podrobnější členění na rozvojové země východní, střední, jižní, severní a západní Afriky, země centrální a jižní Ameriky a Karibiku a obdobně pro Evropu a Oceánii. Za mnohem zajímavější považuji členění podle ekonomické výkonnosti zemí. Podle OSN se jedná o nejméně rozvinuté země, malé ostrovní rozvojové země a vnitrozemské rozvojové země. 7 Domnívám se, že pro problematiku pomoci s rozvojem je tato klasifikace přínosnější, protože umožňuje snáze najít společné problémy a následně je řešit. Světová banka rovněž člení rozvojové země podle geografické polohy, ale tak jako OSN nabízí i zajímavější členění – a to podle příjmů. Podle příjmů dělí jednotlivé země na nízko příjmové až vysoce příjmové ekonomiky a vysoce příjmové členy OECD. Jedná se tedy o členění podle měřitelných ukazatelů výkonnosti ekonomiky a kvality životní úrovně. Každý rok Světová banka stanovuje hraniční hodnoty pro každé kritérium. Například Česká republika je dle tohoto třídění zařazena mezi vysoce příjmové ekonomiky, s hodnotou hrubého národního příjmu (GNI) na osobu více než 12746 USD. Současně je zařazena i mezi vysoce příjmové členy OECD.

7

Composition of macro geographical (continental) regions, geographical sub-regions, and selected economic and other groupings. United Nations Statistics Division. [online] United Nations © 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/methods/m49/m49regin.htm

17

Pro rok 2015 definuje jako nízko příjmové ekonomiky takové země, kde hodnota GNI na osobu vypočítaná z dat z roku 2013 je nižší než 1045 USD. Středně příjmové ekonomiky jsou takové, kde hodnoty GNI na osobu se nachází v pásmu od 1 045 USD do 12 746 USD.8 Problematice definice a rozdělení rozvojových mezí se věnuje také Mezinárodní měnový fond (MMF), jehož členění se blíží členění Světové banky. Problematikou klasifikace zemí se Mezinárodní měnový fond zabývá již od svého vzniku. Původně (rok 1948) rozděloval země na země industrializované, ostatní vysoce příjmové země a méně rozvinuté země. Postupně se toto členění měnilo – například v 70. letech byly země členěny na industrializované země, na primárně produkující země v rozvinutějších oblastech a na primárně produkující země v méně rozvinutých oblastech. K zásadnější změně klasifikace došlo v 80. letech, kdy se ustálilo rozdělení na industrializované a rozvojové země. Industrializované země jsou dnes v rámci MMF označována jako rozvinuté země. Došlo také k přidání třetí kategorie – a to země v transformaci. Jednalo se o země, které na začátku 90. let procházely transformací z centrálně řízené na tržní ekonomiku. Do jednotlivých kategorií jsou země rozřazeny podle úrovně (výše) GNI indexu, diverzifikace exportu a úrovně integrace do světového finančního systému.9 V současné praxi jak WTO, tak i obecně na poli mezinárodních obchodních vztahů se nejčastěji používá členění na rozvojové státy a na státy rozvinuté.10

8 Country and Lending Groups. World Bank Group. [online] The World Bank Group © 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/about/country-and-lendinggroups 9

NIELSEN, Lynge. Classification of Countries Based On Their Level of Development: How i tis Done and How it Could be Done. International Monetary Fund [online] International Monetary Fund © 2011 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2011/wp1131.pdf ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Vyd. 3. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 549 s. ISBN 9788073575625. s. 44

10

18

2. VÝVOJ PŘÍSTUPU K ROZVOJOVÝM ZEMÍM V RÁMCI WTO Jak již bylo zmíněno, rozvojové a nejméně rozvinuté země měly v rámci mezinárodního obchodu specifické postavení již před oficiálním vznikem Světové obchodní organizace, která vznikla v roce 1995 po podepsání Marrákešské dohody.11 Dříve uzavřené smlouvy (například GATT, TRIPS), na rozvojové země pamatovaly a specifické podmínky obsahovaly. Ještě předtím, než byly do mezinárodních smluv a práva Světové obchodní organizace zakomponovány speciální podmínky pro rozvojové země (nejdříve v GATT 1947), se tyto země dožadovaly zmírnění pravidel, které byly uplatňovány pro mezinárodní obchod. Základní myšlenkou pro liberalizaci mezinárodního obchodu, bez ohledu na to, zda se jedná o rozvojovou či rozvinutou zemi, bylo postupné

přecházení

od

množstevních

a

technických

překážek

dovozu/vývozu (například dovozní kvóty, technické bariéry atp.) k tarifním překážkám (cla) a následné snižování jejich výše.

2.1. Situace před vznikem GATT 1947 Po první světové válce, jejímž důsledkem byl mimo jiné rozpad koloniálních velmocí a vznik velkého množství nových států, se začal projevovat problém postavení nových zemí, často velmi zaostalých (především země Afriky, střední a Jižní Ameriky), v rozrůstajícím se mezinárodním obchodě. Z tohoto důvodu se začalo už v této době přemýšlet, jak tento problém odstranit a napomoci rozvoji těchto zemí. Vyjednávání se ujaly Spojené státy americké, které na konci 30. let uzavřely s celkem 27 zeměmi (16 z nich bylo

11 HUDEC, Robert E. Developing countries in the GATT/WTO legal system. [online] Vyd. 1. Londýn: Gower Publishing Company Ltd., 1987, xix, s. 259. 2011 [vid. 2015-02-25] ISBN 0566056976. Dostupné z: http://www.law.umn.edu/uploads/hy/Jz/hyJzgIiHRF7Q3VUxXRBZQ/wto-trachtman.pdf s. 16

19

rozvojových12) smlouvy upravující problematiku snižování cel. Přestože byly smlouvy uzavřeny s ekonomicky málo výkonnými zeměmi, statusem rozvojové země nebylo při jednáních argumentováno ani k této situaci nebylo nikterak přihlíženo. Tyto smlouvy zaručovaly oběma smluvním stranám stejné podmínky ve vzájemném obchodním styku (reciprocita). Se začátkem druhé světové války a zapojením Spojených států amerických do konfliktu došlo k dočasnému upuštění od řešení problémů týkajících se mezinárodního obchodu.13 Po druhé světové válce, v letech 1946 až 1948 bylo téma úprav pravidel mezinárodního obchodu a jeho uvolnění znovu nastolena. Na mezinárodním poli mělo vzniknout hned několik organizací – Mezinárodní měnový fond, Organizace spojených národů, Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj a Světová obchodní organizace. Vyjednávání o vzniku Světové obchodní organizace byla velice obtížná a zdlouhavá. Státy zapojené do vyjednávání se nakonec dohodly o sepsání mezinárodní smlouvy GATT (General Agreement on Tariffs and Trade) – která položila základy a pravidla liberalizaci mezinárodního obchodu. Tato smlouva byla ujednána v Ženevě (Švýcarsko) v roce 1948.14 Podpisu smlouvy předcházely jednání, ve kterých byly velmi aktivní Spojené státy americké a Velká Británie, ale zapojeny byly i další země – například Francie. Jednání komplikovaly protichůdné požadavky, kdy na jedné straně chtěly státy mít možnost vyvážet produkty vyrobené na jejich území

12 Kuba, Haiti, Brazílie, Honduras, Kolumbie, Guatemala, Nikaragua, El Salvador, Kostarika, Ekvádor, Turecko, Venezuela, Argentina, Peru, Uruguay, Mexiko,

13 HUDEC, Robert E. Developing countries in the GATT/WTO legal system. [online] Vyd. 1. Londýn: Gower Publishing Company Ltd., 1987, xix, s. 259. 2011 [vid. 2015-02-25] ISBN 0566056976. Dostupné z: http://www.law.umn.edu/uploads/hy/Jz/hyJzgIiHRF7Q3VUxXRBZQ/wto-trachtman.pdf s. 19

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Vyd. 3. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 549 s. ISBN 9788073575625. s. 63 14

20

relativně volně do zahraničí, na straně druhů si ale chtěly chránit svůj vnitřní trh před zbožím dovezeným ze zahraničí. Varianta smlouvy, na které se původně tyto velmoci shodly, nezahrnovala speciální podmínky pro rozvojové země – smlouva stanovovala pravidla jednotná pro všechny zapojené země. Pomoc ve vývoji rozvojovým zemím měla poskytnout Světová banka a Organizace spojených národů, respektive Sociální a ekonomická rada Organizace spojených národů (ECOSOC) – tyto organizace (Světová banka a OSN) byly také požádány, aby se vyjádřily ke znění návrhu smlouvy GATT. Výsledkem byl návrh o doplnění odstavce, který nabádal k ohledu na speciální podmínky, ve kterých se nacházejí rozvojové země. Přestože tento návrh nebyl přijat s nadšením, otevřel dveře dalším návrhům

na

změny

znění

textu

smlouvy.

Spojené

státy

navrhly

zakomponování do smlouvy snižování ochrany vnitřních (národních) trhů a snižování diskriminace při mezinárodním obchodním styku – tento návrh byl vznesen v roce 1945. K vyjednávání se vyjádřily i rozvojové země, které se dožadovaly, aby jim bylo umožněno chránit odvětví průmyslu, které jsou teprve na začátku svého rozvoje. Toho chtěly tyto země dosáhnout pomocí rozdílných celních sazeb. Přály si, aby zboží, které je k nim z libovolné země dováženo, bylo zdaněno vyšší sazbou než zboží, které je vyváženo do této jedné libovolné země. Rozvinuté (vyspělé) země se tedy shodují, že pomoc rozvojovým zemím v jejich dalším rozvoji a jejich zapojení do mezinárodního obchodu je otázkou, která by se měla globálně řešit a je potřeba pro tyto země stanovit taková pravidla, která jim další rozvoj usnadní. Zároveň ale nedošlo ke

21

stanovení takových podmínek a názor na to, do jaké míry rozvojovým zemím pomáhat se značně liší. 15

2.2. Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) Mezinárodní smlouva GATT16 vstoupila v platnost 1. ledna roku 1948 a byla prozatímním řešením úpravy problematiky mezinárodního obchodu do doby, než se podaří sjednat vznik mezinárodní organizace, která by tuto oblast zájmů zaštiťovala – Světové obchodní organizace. Především kvůli odmítavému postoji Spojených států amerických ke vzniku mezinárodní organizace, podléhal mezinárodní obchod pravidlům stanoveným GATT téměř 50 let. Smlouva byla výsledkem jednání odehrávajících se v Ženevě a podepsalo ji celkem 23 zemí (z toho 10 se řadilo mezi rozvojové17). Během prvních let od podpisu smlouvy došlo k poklesu počtu zapojených zemí (rozvojových), ale od roku 1951 počet zemí postupně narůstal. 18 Přestože hlavním cílem GATT bylo snižování překážek mezinárodního obchodu, a to především pomocí snižování celních tarifů, bylo v původním znění smlouvy umožněno rozvojovým, ale i rozvinutým zemím omezit svoji platební bilanci.19 Díky tomu mohly rozvojové země omezit dovoz a tím chránit svůj vnitřní trh. Protože tohoto opatření využívaly i rozvinuté země, výsledný efekt mezinárodní smlouvy při liberalizaci mezinárodního obchodu

15

HUDEC, Robert E. Developing countries in the GATT/WTO legal system. [online] Vyd. 1. Londýn: Gower Publishing Company Ltd., 1987, xix, s. 259. 2011 [vid. 2015-02-25] ISBN 0566056976. Dostupné z: http://www.law.umn.edu/uploads/hy/Jz/hyJzgIiHRF7Q3VUxXRBZQ/wto-trachtman.pdf s. 32-36 16

Všeobecná dohoda o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade)

17

Brazílie, Barma, Čína, Ceylon, Chile, Kuba, Indie, Pákistán, Sýrie, Libanon

18

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Vyd. 3. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 549 s. ISBN 9788073575625. s 65 platební bilance zachycuje peněžní tok mezi domácím a zahraničním trhem, skládá se z mnoha částí (běžný účet, kapitálový účet, finanční účet atd.)

19

22

nebyl takový, jaký byl původně zamýšlen, byla vedena další jednání, jejichž cílem bylo upravit text smlouvy. 20 Projednávání změn textu úmluvy, jednání s případnými novými členy a veškerá další činnost GATT byla prováděna na zasedáních, která se nazývala „kola“ (rounds). Jednotlivá kola byla od sebe odlišována pomocí názvu místa, kde se odehrávala, popřípadě podle osoby, která dané kolo svolala.21 Klíčovým výsledkem jednání pro další rozvoj mezinárodního obchodu bylo ustanovení preferenčních režimů – národní režim a režim nejvyšších výhod (MFN – Most Favoured Nation).22

2.3. Tokyo Round (1973-1979) Hlavním cílem tohoto kola vyjednávání bylo rozšíření a liberalizace světového obchodu, spolu s opatřeními Všeobecné dohody o clech a obchodu – konktrétně doložky nejvyšších výhod. Druhým, neméně důležitým, cílem bylo nalézt odpověď na otázku jak zlepšit podmínky rozvojových zemí pro vývoz do ostatních, rozvinutých, členských zemí.23

20

HUDEC, Robert E. Developing countries in the GATT/WTO legal system. [online] Vyd. 1. Londýn: Gower Publishing Company Ltd., 1987, xix, s. 259. 2011 [vid. 2015-02-25] ISBN 0566056976. Dostupné z: http://www.law.umn.edu/uploads/hy/Jz/hyJzgIiHRF7Q3VUxXRBZQ/wto-trachtman.pdf s. 30-33 21 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Vyd. 3. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 549 s. ISBN 9788073575625. s. 64-65 22

AHMAD, Jamil. Recent Developments in the New WTO Rounds: Action and Reaction of Developing Countries. Journal of International Economics [online] 2012, vol. 3, no. 2. s. 125148 [cit. 2015-06-21]. ISSN 09760792. str. 3 Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=a0461109-ee2f474c-a223-84d99fc2c65f%40sessionmgr4005&vid=2&hid=4110 23

AHMAD, Jaleel. Tokyo Rounds of Trade Negotiations and the Generalised System Of Preferences. Economic Journal [online]. 1978, vol 88, no, 350, s. 285-295 [cit. 2015-06-28]. ISSN 00130133. s. 238 Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=b2c99a3823e8-49e4-8d26-6b98867fabd3%40sessionmgr4003&vid=2&hid=4205

23

Značná část jednání tedy byla věnována právě problematice preferenčních režimů, jejichž cílem má být právě větší zapojení rozvojových zemí do mezinárodního obchodu. Spolu s tím vyvstala otázka, zda je pro rozvojové země přínosnější do té doby preferovaný princip Special and Differencial Treatment, či případné snížení tarifů v rámci doložky nejvyšších výhod.24 Zásadním výsledkem, který tato jednání přinesla, bylo přijetí enabling clause (tzv. zmocňující doložka).25 Tato doložka obsahovala novinky v problematice generálního systému preferencí, preferencí v obchodě mezi rozvojovými zeměmi, výhodnější zacházení s rozvojovými zeměmi v rámci GATT (otázka netarifních bariér obchodu) a speciální preferenční režim pro nejméně rozvinuté země.26 Rozvinuté země se dále zavázaly snížit tarifní omezení pro přístup produktů pocházejících z rozvojových zemí na jejich trhy.27

2.4. Uruguay Round (1986 – 1994) Uruguayské kolo bylo poslední kolo, které proběhlo před vlastním vznikem Světové obchodní organizace v roce 1994. Nově vzniklá organizace zaštítila úmluvy GATT, TRIPS a GATS. Pro rozvojové země byly změny, které toto přineslo, velmi důležité. Zásadní změnou byla větší integrace rozvojových zemí. Pro každou členskou zemi stanovují dohody Světové obchodní organizace harmonogram, v jakém

tamtéž, s. 286 ROZEHNALOVÁ, Naděžda, VALDHANS, Jiří, KAPITÁN, Zdeněk, KYSELOVSKÁ, Tereza, SVOBODOVÁ, Klára a Dana ŠRAMKOVÁ. Právo Světové obchodní organizace a další kapitoly z mezinárodního ekonomického práva. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 222 s. ISBN 9788021051546. s. 156

24

25

26 HUDEC, Robert E. Developing countries in the GATT/WTO legal system. [online] Vyd. 1. Londýn: Gower Publishing Company Ltd., 1987, xix, s. 259. 2011 [vid. 2015-02-25] ISBN 0566056976. Dostupné z: http://www.law.umn.edu/uploads/hy/Jz/hyJzgIiHRF7Q3VUxXRBZQ/wto-trachtman.pdf s. 75 27 ROZEHNALOVÁ, Naděžda, VALDHANS, Jiří, KAPITÁN, Zdeněk, KYSELOVSKÁ, Tereza, SVOBODOVÁ, Klára a Dana ŠRAMKOVÁ. Právo Světové obchodní organizace a další kapitoly z mezinárodního ekonomického práva. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 222 s. ISBN 9788021051546. s. 156

24

budou jednotlivé závazky plněny. Harmonogramy rozvojových a nejméně rozvinutých zemí jsou volnější, a závazky, které musí tyto země plnit, nejsou tak přísné jako v případě rozvinutých zemí. Uruguayské kolo přineslo mnohé změny pro speciální a rozdílné zacházení s rozvojovými a nejméně rozvinutými zeměmi při mezinárodním obchodním styku. Značná pozornost byla věnována stanovení období pro transformaci z rozvojových na rozvinuté země (speciální zacházení nemá být trvalým řešením, nýbrž dočasným).28 Již samotná agenda tohoto kola naznačovala, že výsledek jednání ovlivní situaci především nejméně rozvinutých zemí. Na programu mimo jiné byla jednání o zemědělství (a dovozních /vývozních clech), textiliích a oděvním průmyslu obecně a dále jednání o otázkách obchodu s předměty duševního vlastnictví. Novinkou tohoto kola byl i samotný přístup rozvojových a nejméně rozvinutých zemí, které na rozdíl od předchozích jednání nepožadovaly speciální a odlišné zacházení (Special and Differencial Treatment), ale více se zajímaly o jednotlivé body agendy a jak jim výsledky jednání mohou napomoci v rozvoji – konkrétně vyjednávání ohledně problematiky tarifních a netarifních překážek obchodu.29 Výsledkem Uruguay Round, byl samozřejmě především samotný vznik WTO, ale byla sepsána i řada dohod – Dohoda o textilu a oblečení, Dohoda o technických bariérách obchodu, Dohoda o implementaci článku VI (článek se týká anti-dumpingu), Dohoda o pravidlech původu a mnohé další. Z pohledu

28

HUDEC, Robert E. Developing countries in the GATT/WTO legal system. [online] Vyd. 1. Londýn: Gower Publishing Company Ltd., 1987, xix, s. 259. 2011 [vid. 2015-02-25] ISBN 0566056976. Dostupné z: http://www.law.umn.edu/uploads/hy/Jz/hyJzgIiHRF7Q3VUxXRBZQ/wto-trachtman.pdf s. 100 GREENAWAY, David. Developing Countries, Gatt and the Uruguay Round. Journal of International Development [online]. 1993, vol. 5, no. 2, s. 149-159 [cit. 2015-06-20]. ISSN 09541748. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=613329c3-cdf042c3-bbd1-c106c3131302%40sessionmgr4002&vid=2&hid=4110 s. 149 – 153 29

25

rozvojových a nejméně rozvinutých zemí bylo zohlednění jejich speciálních potřeb – konkrétně problematiky poskytování potravinové pomoci, základních potravin a pomoc při rozvoji zemědělství. K této podpoře se zavázaly i další organizace, které jsou přidruženy k Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance.30 Napomoci vývoji rozvojových a nejméně rozvinutých zemí má také po Uruguayském kole postupné uvolňování pravidel na import zemědělských produktů, které byly stanoveny dohodou Multifibre Agreement (MFA). Tato dohoda umožňovala rozvinutým zemím31 chránit svůj vnitřní trh před dovozem levnějšího zahraničního zboží (konkrétně textilií) pomocí dovozních kvót.32 Právě MFA byla v rámci tohoto kola vyjednávání nahrazena novou dohodou (Dohoda o textiliích a oblečení), jejímž cílem bylo postupně odstranit dovozní kvóty a nahradit je přijatelnějšími tarifními překážkami.33 Součásti Dohody o zemědělství, která byla bez pochyby jednou z klíčových dohod, kterou tato jednání přinesla, bylo poskytnutí speciálních podmínek rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím a to takových, které snižovaly povinnosti, které tato dohoda ukládá. Mezi hlavní povinnosti se řadí snížení domácí podpory zemědělství – rozvojové země měly povinnost snížit tuto

Decisions on Measures Concerning the Possible Negative Effects of the Reform Programme on Least-Developed and Net Foor-Importing Countries. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-02-22]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/docs_e/legal_e/ursum_e.htm#Decision 30

31

například země EU, USA

HARRISON, Glenn W. Quantifying the Uruguay Round. The Economic Journal [online]. 1997, vol 107, no. 444, s. 1405-1430 [cit. 2015-06-20]. ISSN 00130133. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=87fcd8f6-969c4b93-a4ed-51b3051c0bf7%40sessionmgr4003&vid=2&hid=4110 str. 1405 32

Textiles Monitoring Body (TMB) The Agreement on Textiles and Clothing. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/tratop_e/texti_e/texintro_e.htm 33

26

podporu v menším měřítku, než země rozvinuté. Nejméně rozvinuté země potom od této povinnosti byly plně osvobozeny.34 Dalším krokem, který rozvoji těchto zemím měl pomoci, byla žádost rozvinutých zemí, aby jim bylo povoleno do těchto zemí vyvážet služby, produkty duševního vlastnictví a především, aby zde mohly rozvinuté země investovat.35

2.5. Doha Round (2001) Prozatím posledním kolem jednání, která stále probíhají, je Doha Round. Tato jednání byla zahájena již v roce 2001. Jednání jsou velmi rozsáhlá a samotný plán jednání ukazuje, že problematice zapojení rozvojových a nejméně rozvinutých zemí do mezinárodního obchodu bude věnován velký prostor. Toto kolo jednání jsou dokonce často označováno jako rozvojové kolo (DDA – Doha Development Agenda). Jednání byla rozdělena do několika bloků. Těmito bloky jsou zemědělství, přístup jiných než zemědělských produktů (NAMA) na trh, služby, vztah obchodu a investic, rovnováha mezi zemědělstvím a NAMA, obchodní aspekty práva duševního vlastnictví (dohoda TRIPS), interakce mezi obchodem a politikou hospodářské soutěže, transparentnost vládních opatření, podpora obchodu, pravidla WTO pro problematiku anti-dumpingu (dohoda GATT), WTO a problematika dotací, regionálních obchodních dohod, řešení sporů, obchod a životní prostředí, elektronický obchod, malé ekonomiky, obchod – dluh – finance, obchod a přenos technologií, technická spolupráce, nejméně rozvinuté země, zvláštní a

34

HUDEC, Robert E. Developing countries in the GATT/WTO legal system. [online] Vyd. 1. Londýn: Gower Publishing Company Ltd., 1987, xix, s. 259. 2011 [vid. 2015-02-25] ISBN 0566056976. Dostupné z: http://www.law.umn.edu/uploads/hy/Jz/hyJzgIiHRF7Q3VUxXRBZQ/wto-trachtman.pdf s. 109 35

tamtéž, s. 101

27

rozdílné zacházení, problematika komodit, noví členové a další. Mnoho z těchto oblastní byly dále podrobněji členěny.36 Základem, pro jednání o nejméně rozvinutých zemích, bylo uznání obav, které nejméně rozvinuté země vyjádřily v Zanzibarské deklaraci v červenci 2001. Světová obchodní organizace uznala, ž je nezbytné zapojení všech členů

do

pomoci

nejméně

rozvinutým

zemím,

a

to

především

prostřednictvím umožnění dovozu produkce těchto zemí bez omezení dovozními kvótami a clem. Plánem WTO bylo rovněž zvážit další opatření, které by usnadnily přístup zboží původem z nejméně rozvinutých zemí na trhy ostatních členů organizace – především potom rozvinutým zemím. 37 Jednání o zvláštním a rozdílném zacházení, které poskytují rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím specifické podmínky pro mezinárodní obchod a přístup zboží z jejich produkce na zahraniční trhy, vycházela z revize již zavedených pravidel zacházení a jejich konfrontace se současnou situací rozvojových a nejméně rozvinutých zemí. Na základě této analýzy mají být pravidla zacházení upravena do vyhovující podoby.38

36 Subjects treated under the Doha Development Agenda. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/tratop_e/dda_e/dohasubjects_e.htm

Ministerial Declaration: Least-developed Countries. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/min01_e/mindecl_e.htm#ldcs 37

Ministerial Declaration: Special and differential treatment. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/min01_e/mindecl_e.htm#special 38

28

3. DOHODNUTÉ VÝHODY PRO ROZVOJOVÉ ZEMĚ – PŘEHLED Označení jako rozvojová, případně jako nejméně rozvinutá země přináší členským státům Světové obchodní organizace, jak už bylo vícekrát v této práci zmíněno, mnohé výhody. Tyto výhody jsou označovány jako „Special and differencial treatment provisions“. Světová obchodní organizace stanovuje rámcově oblasti, ve kterých je možné poskytnout rozvojovým zemím určité úlevy či výhody. Jejich podoba je ale stanovena bilaterálními a multilaterálními smlouvami mezi dotčenými státy.39 Výhody jsou poskytovány v rámci jednotlivých dohod WTO. Jedná se především o tyto dohody: GATT 1994, Dohoda o zemědělství, Dohoda o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opaření, Dohoda o technických překážkách obchodu, Dohoda o obchodních aspektech investičních opatření (TRIMs), Dohoda o dovozním licenčním řízení, Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (SCM), Všeobecná dohoda o obchodu se službami (GATS), Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), Ujednání o ustanoveních o platební bilanci Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT 1994) a Dohoda o veřejných zakázkách (GPA). 40 Světová obchodní organizace definuje oblasti, ve kterých jsou speciální podmínky pro rozvojové organizace poskytovány. Konkrétně se jedná o ustanovení zaměřená na podporu růstu příležitostí k mezinárodnímu

Special and Differential treatment provisions. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/Tratop_e/devel_e/dev_special_differential_provisions_e.htm# legal_provisions 39

40

Special and Differential Treatment Provisions in WTO Agreements and Decisions, note by the Secretariat, 14 June 2013. World Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: https://docs.wto.org/dol2fe/Pages/FE_Search/DDFDocuments/117334/q/WT/COMTD/W1 96.pdf

29

obchodu rozvojových zemí, ustanovení zavazující členské rozvinuté země k ochraně zájmů rozvojových zemí, technická asistence, ustanovení týkající se nejméně rozvinutých zemí, ustanovení zajišťující flexibilitu rozvojovým zemím při plnění závazků, činností a využívání nástrojů politiky a ustanovení přechodných časových období.41 Výhody, které zaštiťuje Světová obchodní organizace, je možné rozdělit do pěti skupin – podobně jako jednotlivá opatření dělí samotná WTO. Jednotlivé výhody jsou kategorizovány do pěti skupin, konkrétně se jedná o opatření zaměřené na zvyšování obchodních příležitostí, opatření požadující aby členové WTO chránili zájmy rozvojových zemí, opatření umožňující rozvojovým zemím výhodnější podmínky v případě závazků, dále potom opatření vztahující se k přechodným časovým obdobím a poslední kategorii tvoří opatření vztahující se k technické asistenci.42 Jednotlivá opatření mají pro rozvojové země různý význam. Jedním z problémů těchto zemí je malá síla v jednáních o pravidlech mezinárodního obchodu. Je pro ně velmi obtížné prosadit své zájmy, které jsou často navíc velmi odlišné od zájmů rozvinutých zemí se silnou pozicí na mezinárodním trhu.43 Tomu mají napomoci opatření WTO nabádající členské země k ochraně zájmů rozvojových zemí.

41

Special and Differential Treatment Provisions in WTO Agreements and Decisions, note by the Secretariat, 14 June 2013. World Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: https://docs.wto.org/dol2fe/Pages/FE_Search/DDFDocuments/117334/q/WT/COMTD/W1 96.pdf str. 5 42

KESSIE, Edwini. The Legal Status of Special and Differencial Treatment Provisions under the WTO Agreements. In Berman, George A., Mavroidis, Petros C. (eds.) WTO Law and Developing Countries. Vyd. 1. Cambridge: Cambridge University Press. viii, s. 12-36. ISBN 9781107403093. s 23 43

BARTON, John H., GOLDSTEIN, Judith L., JOSLING, Timothy E., STEINBERG, Richard H. The Evolution of the Trade Regime: Politics, Law, and Economics of the GATT and the WTO. Vyd.1 Princeton: Princeton University Press. 2006. xiv, s. 242. ISBN: 9780691124506. s. 171

30

Základní myšlenkou opatření zaměřených na zvyšování obchodních příležitostí je umožnit členským zemím aplikovat taková opatření, která zvýší obchodní příležitosti pro rozvojové země – zejména potom pro země nejméně rozvinuté.44 Zároveň opravňuje tyto země aplikovat opatření pouze na rozvojové a nejméně rozvinuté země – není povinnost, aby se tato opatření vztahovala na ostatní země, se kterými je obchodováno. Současně rozvojové, spolu s nejméně rozvinutými zeměmi nemusí zavést totožná opatření recipročně vůči rozvinutým zemím (nejsou povinny snižovat obchodní bariéry omezující import zboží). Ochrana zájmů rozvojových zemí je v rámci opatření zavedených Světovou obchodní organizací možno členit podle toho, zda se jedná o opatření, která jsou právně vynutitelné, či nikoliv. Obecně se jedná o taková opatření, která mají zamezit tomu, aby jednotlivé rozvinuté státy aplikovaly taková vlastní opatření, která by mohla negativně ovlivnit obchodní zájmy rozvojových a nejméně rozvinutých zemí. Další zmíněnou kategorií jsou opatření, které umožňují rozvojovým zemím získání výhodnějších podmínek v případě závazků aplikace opatření WTO. Závazek, který jsou rozvojové a nejméně rozvinuté země povinny naplnit nižší, než je tomu pro rozvinuté země. Tato opatření jsou často využívána společně s opatřeními vztahujícími je k časovým obdobím určeným pro splnění závazků. Rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím tato opatření poskytují delší časové lhůty pro splnění takového závazku. Poslední kategorií jsou opatření vztahující se k technické asistenci. Rozvinuté země, spolu se Sekretariátem Světové obchodní organizace, mají poskytnout

44 KESSIE, Edwini. The Legal Status of Special and Differencial Treatment Provisions under the WTO Agreements. In Berman, George A., Mavroidis, Petros C. (eds.) WTO Law and Developing Countries. Vyd. 1. Cambridge: Cambridge University Press. viii, s. 12-36. ISBN 9781107403093. s 23

31

rozvojovým zemím technickou podporu tak, aby tyto země mohly plnit stanovené závazky a efektivněji se zapojovat do mezinárodního obchodu. 45 Seznam těchto výhod uveřejňuje Sekretariát Světové obchodní organizace – poslední uveřejnění výhod je z roku 2013 – Special and Differencial Treatment Provisions in WTO Agreements and Decisions. Tyto výhody zahrnují výhody zaměřené na růst obchodních příležitostí členských rozvojových zemí, výhody umožňující členům ochraňovat zájmy rozvojových zemí, flexibilita závazků, období pro transformaci z rozvojových na vyspělé země, technická podpora a výhody pro nejméně rozvinuté země. Celkem je v dohodách uvedeno 148 výhod – ne všechny ale byly rozvojovými zeměmi využity. V následujícím přehledu budou tedy uvedeny pouze takové výhody, které jsou využívány.46

3.1. Dohody v rámci GATT 1994 V rámci GATT 1994 bylo ujednáno celkem 25 výhod pro rozvojové země. Jednou z využívaných výhod je umožnění nedodržení vyrovnané platební bilance – a to v případě, kdy dochází k prudkému vývoji, způsobeném rozšířením vnitřního trhu.47 Článek XXXVI GATT zahrnuje výhody zaměřené na nárůst obchodních příležitostí rozvojových členských zemí. Odstavec 4 zdůrazňuje potřebu podpory nejméně rozvinutých zemí v exportu vlastní produkce – nabádá

KESSIE, Edwini. The Legal Status of Special and Differencial Treatment Provisions under the WTO Agreements. In Berman, George A., Mavroidis, Petros C. (eds.) WTO Law and Developing Countries. Vyd. 1. Cambridge: Cambridge University Press. viii, s. 12-36. ISBN 9781107403093. s 23 45

Special and Differential treatment provisions. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/Tratop_e/devel_e/dev_special_differential_provisions_e.htm# legal_provisions 46

47

článek XVIII, oddíl B, odstavec 8, Všeobecná dohoda o clech a obchodu 1994

32

k poskytnutí co nejvýhodnějších podmínek, které umožní stabilizaci a rozšíření vývozu a tím posílení ekonomiky rozvojové země. Pod tento článek také patří podmínky stanovující případy, kde by měly vyspělé země ochraňovat zájmy rozvojových zemí. Odstavec 6 upozorňuje na potřebu dlouhodobé úzké spolupráce mezi smluvními stranami tak, aby vyspělá země mohla poskytnout efektivní finanční asistenci potřebnou k rozvoji. Zároveň rozvinuté země nemají nárok na reciprocitu domluvených výhod – nejméně rozvojové země nejsou povinny snižovat, nebo úplně odstraňovat obchodní bariéry (například clo), uvalené na dovoz produktů do těchto zemí. Článek XXVII a XXXVIII GATT upravují oblast výhod zaměřených na zvyšování množství obchodních příležitostí rozvojových členských zemí. Tomu má napomoci podstatné snížení, nebo úplně odstranění obchodních bariér. Zároveň by neměly být uvalovány žádná fiskální opatření, která by měla obdobný efekt, jako zvýšení cel a která by způsobila razantní omezení spotřeby primárních produktů. Tedy produktů, které pochází z rozvojových a nejméně rozvinutých zemí. V rámci pomoci rozvinutých zemí rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím v otázce většího zapojení do mezinárodního obchodu byla v rámci Světové obchodní organizace založena iniciativa Aidfor-Trade, jejímž cílem je asistovat těmto zemím v rozvoji a získání výhod při obchodování na vyspělých trzích. Článek XXXVIII GATT dále uvádí, že rozvinuté země by také měly spolupracovat s rozvojovými zeměmi při plánování a analyzování plánů rozvoje a pomoci jim s realizací těchto plánů – a to jednak přizpůsobením vlastní obchodní politiky, technickou pomocí či spoluprací s vládními či finančními organizacemi. Další oblastí, ve které mohou rozvinuté země napomoci rozvoji a zvýšení počtu příležitostí mezinárodního obchodu pro rozvojové země je prostřednictvím mezinárodní harmonizace a upravením národních politik a regulací, především v oblasti

33

technických a obchodních standardů. Jednotná pravidla mají usnadnit vývoz na zahraniční trhy – jednotné podmínky, jednotné požadavky. Článek XXXVI GATT obsahuje opatření, která zavazují rozvinuté země k ochraně zájmů zemí rozvojových a nejméně rozvinutých. Je žádoucí, aby rozvinuté země v situacích, které se k tomu hodí (včetně jednání o pravidlech mezinárodního obchodu), se snažily prosadit taková řešení, která vylepší situaci rozvojových a nejméně rozvinutých zemí v mezinárodním obchodě – především v otázce přístupu produktů těchto zemí na mezinárodní trhy. Tento článek také nabádá ke spolupráci s Organizací spojených národů, a dalších institucí, které pod OSN spadají, v otázce obchodu a rozvoje.

3.2. Dohody v rámci Dohody o zemědělství Podobně, jako v případě GATT, i Dohody o zemědělství zohledňují specifické potřeby rozvojových a nejméně rozvinutých zemí. Členové dohody se zavazují poskytovat těmto zemím podporu v rozvoji a umožňovat přístup zemědělských produktů těchto zemí na mezinárodní trhy, včetně úplně liberalizace trhu s tropickými zemědělskými produkty. Článek 6.2 Dohody zahrnuje opatření týkající se podpory zemědělství a rozvoje venkova, jejichž rozvoj je nezbytný pro dosažení celkového rozvoje země. Prostřednictvím investičních dotací je podporována diverzifikace zemědělské produkce, kde jedním z cílů je zamezení produkce narkotik. Článek 15.2 Dohody stanovuje prodloužené časové lhůty pro plnění závazků (podobně jako GATT). Dohoda o zemědělství umožňuje prodloužení lhůty až o 10 let. Tato výhoda se dnes týká pouze nejméně rozvinutých zemí.

34

3.3. Dohody v rámci Dohody o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opaření Opatření zavedené touto dohodou opět apelují na členské státy, aby jednaly s ohledem na zájmy rozvojových zemí a pomohly těmto zemím zapojit se do relevantních mezinárodních organizací. Tak jako u již zmíněných dohod, i dohoda o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření poskytuje rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím delší lhůty na implementaci nových sanitárních a fytosanitárních opatření, s ohledem na konkrétní situaci země a jejích finančních, obchodních a rozvojových potřeb. V článku 9.1 Dohody členové souhlasí s poskytnutím technické podpory rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím – a to buď bilaterálně, nebo prostřednictvím mezinárodních organizací.

Podpora

se

může

týkat

zpracovatelských technologií, výzkumu, infrastruktury, poskytnutí dotací a grantů, ale především potom asistence při zavádění opatření a odbornou pomoc.

3.4. Dohody v rámci Dohody o technických překážkách obchodu I Dohoda o technických překážkách obchodu zahrnuje opatření, které nabádají členské země o ochraně zájmů rozvojových zemí. Konkrétně tomu je v článku 12 Dohody, který nabádá členské země k zvláštnímu zacházení se zeměmi rozvojovými – a to především při zavádění těchto obchodních překážek. K situaci rozvojových zemí by mělo být přihlíženo při přípravách a následné aplikaci technických regulací tak, aby nebyly vytvářeny zbytečné překážky omezující vývoz z rozvojových a nejméně rozvinutých zemí. Článek 12.4 Dohody upozorňuje na důležitost zohlednit konkrétní technologickou a socioekonomickou situaci v dané rozvojové zemi. Rozvojové země by měly implementovat taková technická opatření, která jsou kompatibilní se zavedenými metodami produkce spolu s potřebami rozvoje dané země.

35

Pro implementaci veškerých technických překážek obchodu jsou vždy stanoveny patřičné časové lhůty. Pro rozvojové a nejméně rozvinuté země mohou být lhůty prodlouženy. To, o kolik bude lhůta prodloužena, se stanovuje pro každou zemi samostatně. Zohledňuje se specifická situace země, stádium příprav implementace, stav rozvoje země a obchodní potřeby, spolu s technickou vyspělostí země. Dle článku 11.1. Dohody mohou rozvojové země (ale i rozvinuté) požádat o asistenci při přípravě technických regulací. Zároveň článek 11.2 Dohody rozšiřuje tuto asistenci i na přípravu národních technických standardů a účast v mezinárodní standardizaci.

3.5. Dohody v rámci Dohody o obchodních aspektech investičních opatření (TRIMs) Tak jako v předchozích dohodách, i v TRIMs se nachází opatření, které zajišťuje rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím delší časová období pro implementaci opatření, která tato dohoda zavádí. Podle článku 5.2 Dohody je doba pro implementaci stanovena na 2 roky, v případě rozvojových zemí se ale jedná o pětileté období. Pokud se jedná o nejméně rozvinuté země, je tato lhůta prodloužena o další 2 roky, tedy na sedm let.

36

4. PREFERENČNÍ REŽIMY - ANALÝZA Mezinárodní obchod probíhá podle pravidel, která jsou pro něj stanovena, a podléhá omezením, která si daná země určí. Teoreticky takovým omezením může být importní celní sazba, dovozní kvóta, nebo další tarifní i netarifní obchodní bariéry (WTO prosazuje v rámci liberalizace mezinárodního obchodu zrušení netarifních obchodních bariér). Na základě mezinárodních dohod (ať bilaterálních či multilaterálních), jsou stanovena pravidla pro obchodní styk mezi subjekty ze smluvních zemí. V rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1947 byly ustanoveny preferenční režimy, které zavazují smluvní státy, které si tyto doložky přiznají, k následujícímu chování při stanovování pravidel pro vzájemný obchodní styk. Tyto principy, nejvyšších výhod a národního zacházení, jsou základním prvkem Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1947 a tudíž tvoří jeden z klíčových prvků Organizace spojených národů, které z dohody GATT 1947 vychází a doplňují ji.48 Přímo v dohodě GATT je v článku XXIV odstavce 4 stanoveno, že je prospěšné rozvíjet a liberalizovat mezinárodní obchod, a to na základě dohod, které mezi sebou jednotlivé strany dobrovolně uzavřou. Tyto dohody potom vedou k propojení hospodářství smluvních stran a nepřímo tak nabádají ke vzniku celních unií či zón volného obchodu.49

4.1. Národní režim Národní režim je jedním z preferenčních režimů, které se vyskytují v mezinárodních smlouvách, které jsou vydány pod záštitou Světové

48

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Vyd. 3. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 549 s. ISBN 9788073575625. s. 78 49

DAVEY, William J., A Model Article XXIV: Are There Realistic Possibilities to Improve It? In. Bagwell, Kyle W., Mavroidis, Petros C. (eds.), Preferential Trade Agreements: A Law and Economics Analysis. Vyd. 1. Cambridge: Cambridge University Press. 2011. s. 233 - 261. ISBN: ISBN 9781107000339. s. 237

37

obchodní organizace. Základní myšlenkou tohoto režimu je, aby bylo se zbožím (později také se službami a s předměty duševního vlastnictví) zacházeno takovým způsobem, kdy původ zboží (služby, předmětu duševního vlastnictví), nehraje roli a je s nimi zacházeno stejně, jako s domácími produkty. Jelikož národní režim je aplikovatelný na obchod se zbožím,

službami

a

předměty

duševního

vlastnictví,

je

definován

v odpovídajících mezinárodních smlouvách. Konkrétně v případě Světové obchodní organizace se jedná o Všeobecnou dohodu o clech a obchodu, Všeobecnou dohodu o obchodu službami a Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví.50 Národní režim tedy slibuje stejné postavení cizích státních příslušníků s domácími obyvateli.51 4.1.1.

Národní režim dle GATT

Národní režim je v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu GATT upraven v článku III. Národní režim v oboru vnitřních daní a předpisů, a to v následujícím znění: „Smluvní strany uznávají, že vnitřní daně a ostatní vnitřní dávky, jakož i zákony a jiné předpisy, ovlivňující prodej, nabízení na prodej, nákup, dopravu, distribuci nebo používání výrobků a vnitřní množstevní úpravy, předpisující míchání, zpracování nebo používání výrobků v určitých množstvích nebo v určitých poměrech, nemají být uplatňovány na dovážené či domácí výrobky způsobem, jímž by se poskytovala ochrana domácí výrobě.“52 Jinými slovy tento odstavec říká, že stát nemůže aplikovat taková ochranná opatření, která by zvýhodňovala domácí produkci před zahraniční, která se na území dané země dováží. Odstavec 2 čl. III GATT dále stanovuje, že rovněž

50

Principles of the trading system. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/fact2_e.htm 51

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Vyd. 3. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 549 s. ISBN 9788073575625. s. 38 čl. III odst. 1 Všeobecné dohody o clech a obchodu 1947 (v pozdějším aktualizovaném znění) 52

38

nesmí být na dovážené zahraniční zboží uvalena jakákoliv daň, která je vyšší, než ekvivalentní daň spadající na totožné zboží, které pochází z domácí produkce. Zároveň tato Dohoda v odstavci 4 článku III stanovuje, že s dovezeným zbožím nesmí být zacházeno takovým způsobem, který je méně výhodný

než

způsob,

kterým

se

nakládá

s obdobným

zbožím

vyprodukovaném v rámci domácího trhu. Odstavec 5 téhož článku GATT následně zakazuje smluvním stranám zavedení množstevních omezení, která by zvýhodňovala prodej domácí produkce před produkcí zahraniční. Tato opatření se ale nevztahují na nákupy prováděné pro vládní účely, jak určuje odstavec 8 článku III. GATT.53 4.1.2.

Národní režim dle GATS

Všeobecná dohoda o obchodu službami se problematice stanovení pravidel pro národní režim věnuje v článku XVII Národní zacházení. Národní zacházení definuje GATS v odst. 1 článku XVII následovně: „V sektorech zapsaných v jeho listině a při dodržení jakýchkoliv podmínek a omezení v ní stanovených, poskytne každý Člen službám a dodavatelům služeb kteréhokoli jiného Člena, ve vztahu ke všem opatřením, dotýkajícím se dodávky služeb, zacházení ne méně příznivé, než které poskytuje svým vlastním obdobným službám a dodavatelům služeb.“54 Z citovaného odstavce tedy vyplývá, že pojetí národního režimu v rámci Všeobecné dohody o obchodu službami, je totožné s pojetím tohoto režimu v rámci smlouvy GATT, s ohledem na to, že národní režim určený smlouvou GATS se týká přeshraničního prodeje služeb, nikoliv zboží, jak je tomu v případě smlouvy GATT. Určité odlišení od toho, jak národní režim pojímá GATT lze v tomto případě shledat v odstavci 2 téhož článku, který umožňuje aplikaci formálně totožného či odlišného zacházení s dováženými službami,

53

čl. III odst. 2-8 Všeobecné dohody o clech a obchodu 1947 (v aktualizovaném znění 1994)

54

čl. XVII odst, 1 Všeobecné dohody o ochodu službami

39

než jaké je přiznáváno obdobným službám domácích poskytovatelů. Na domácí a zahraniční služby se tedy nadále mohou uplatňovat odlišné zacházení. Dle odstavce 3 článku XVII může takové odlišné zacházení vést k odlišnému postavení domácích a zahraničních poskytovatelů služeb na domácím trhu. 4.1.3.

Národní režim dle TRIPS

Třetí zmíněnou dohodou, která o národním režimu pojednává a je sepsaná pod záštitou Světové obchodní organizace, je Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví. Podle článku 3 Národní zacházení této Dohody, je národní režim popisován následovně. „Každý Člen poskytne občanům ostatních Členů zacházení neméně příznivé, než jaké poskytuje svým vlastním občanům, týkající se ochrany duševního vlastnictví s výjimkami již poskytnutými v Pařížské úmluvě (1967), Bernské úmluvě (1971), Římské úmluvě a Smlouvě o duševním vlastnictví v oboru integrovaných obvodů. Pokud jde o výkonné umělce, výrobce zvukových záznamů a rozhlasové organizace, vztahuje se tato povinnost pouze k právům, poskytnutým podle této Dohody. Kterýkoli Člen, který využije možností, poskytnutých v článku 6 Bernské úmluvy (1971) nebo v odstavci 1 b) článku 16 Římské úmluvy, učiní oznámení podle těchto ustanovení Radě pro TRIPS.“55 Z tohoto odstavce je zřejmé, že předměty duševního vlastnictví pocházející ze zahraničí, jsou poskytnuty takové podmínky, které minimálně odpovídá podmínkám stanoveným pro domácí předměty. V odstavci 2 článku 3 TRIPS je následovně uvedeno, že výjimky, na které odkazuje odstavec 1 je možno aplikovat pouze v případech, kdy je jejich využití nezbytné pro harmonizaci právních předpisů tak, aby korespondovaly s ustanoveními, které TRIPS přináší. Důležité také je, že využití těchto výjimek nesmí vést k omezení mezinárodního obchodního styku.

55

čl. 3 odst. 1 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví

40

Před tím, než byla úmluva TRIPS sepsána, se problematikou ochrany duševního vlastnictví zabývaly také jiné smlouvy, na které odstavec 1 odkazuje. Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1889 ve svém článku 5, odstavci 1 pojednává o národním režimu. „Autoři mají ve vztahu k dílům, pro něž jsou chráněni podle této smlouvy, v ostatních státech Unie kromě států původu díla práva, která příslušné zákony již přiznávají nebo v budoucnu přiznají jejich občanům, jakož i práva zvlášť přiznaná touto úmluvou.“56 Úmluva TRIPS dále odkazuje na článek 6 Bernské úmluvy, který v odstavci 1 pojednává o ochraně uměleckých děl, pocházejících z členského státu Unie, a to na území třetích zemí v případě, že tyto země neposkytují ochranu duševního vlastnictví na dostatečné úrovni. V takovém případě, může být ochrana uměleckých děl pocházejících z takového státu v zemích Unie omezena. Pokud se k takovému omezení členský stát uchýlí, je podle odstavce 3 téhož článku povinen omezení písemně oznámit generálnímu řediteli Světové organizace duševního vlastnictví. Další úmluva, na kterou článek 3 TRIPS odkazuje je Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1967. Podobně jako Bernská úmluva, i v Pařížské úmluvě nechybí definice národního zacházení – konkrétně v článku 2 Úmluvy. Tento článek uvádí, že občané zemí Unie mají nárok na takové zacházení ve všech ostatních členských zemí, jako by byli občany této země. Opět se tedy jedná o významově stejná režim, jak byl definován v GATT, GATS a TRIPS – tentokrát vztahující se na průmyslové vlastnictví.57

čl. 5 odst. 1 vyhlášky č. 133/1980 Sb., o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl

56

57 čl. 2 odst. 1 vyhlášky 64/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb., o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví

41

4.2. Režim nejvyšších výhod Režim nejvyšších výhod je stanoven v rámci Světové obchodní organizace v několika smlouvách – Všeobecná dohoda o clech a obchodu, Všeobecná dohoda o obchodu službami a v neposlední řadě tuto doložku definuje také Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví. Tento režim vychází z myšlenky nediskriminace v rámci obchodního styku s partnery pocházejících z různých zemí.58 Princip nejvyšších výhod tedy zaručuje jednotných podmínek pro příslušníky cizích států, a to v různých podobách již od 12. století.59 Pokud se jedná o rozvojové země, právě dosažení stavu, kdy jim je doložka nejvyšších výhod přiznána, by pro ně měla být preferovaným stavem. Tento režim je výhodnější, než podmínky, které by si rozvojové země mohly dojednat individuálně – přiznáním této doložky totiž automaticky vzniká nárok na nejlepší možné obchodní podmínky, které má stát ujednaný s libovolnou třetí zemí.60 Cílem tohoto režimu je zajištění nediskriminace a rovného přístupu ke všem obchodním subjektům pocházejících ze zemí, kterým byl tento režim přiznán. Aby mohly obchodní subjekty určité země využívat výhod, které tento režim přiznává, je nutné, aby jí byla mezi zeměmi doložka nejvyšších výhod přiznána. Pokud tak nastane, a země poté poskytne lepší podmínky jiné, třetí zemi (obchodní straně), platí tyto podmínky automaticky i pro všechny

58Principles

of the trading system. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/fact2_e.htm 59

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Vyd. 3. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 549 s. ISBN 9788073575625. s. 36 60

Trachtman, Joel P., Developing Countries, the Doha Round, Preferences, and the Right to regulate. In: Thomas, Chantal. Trachtman, Joel P.(eds.) Developing Countries in the WTO Legal System. Vyd, 1. New York: Oxford University Press, Inc. 2009. s. 111-126. ISBN: 9780195383614. s. 114

42

ostatní země, kterým byla doložka nejvyšších výhod poskytnuta. Obchodní subjekty pocházející ze zemí, kterým je tato doložka poskytnuta tedy vždy obchodují podle nejlepších (nejvýhodnějších) pravidel, která tato země pro mezinárodní obchodní styk ustanovila. 4.2.1.

Režim nejvyšších výhod dle GATT

Ve Všeobecné dohodě o clech a obchodu z roku 1994 je odkázáno na původní znění dohody, které bylo sepsání v roce 1947 – všeobecná doložka nejvyšších výhod. To, že je všeobecná doložka nejvyšších výhod uvedena ihned v článku I Dohody jasně ukazuje, že je pro GATT klíčová. Právě článek I odstavec 1 GATT definuje režim nejvyšších výhod následovně. „Všechny výhody, přednosti, výsady nebo osvobození poskytnuté kteroukoli smluvní stranou jakémukoli výrobku pocházejícímu z kterékoli jiné země nebo tam určenému budou ihned a bezpodmínečně přiznány obdobnému výrobku pocházejícímu z území všech ostatních smluvních stran nebo tam určenému.“61 Z citovaného

odstavce

je

tedy

zřejmé,

že

tato

doložka

zajišťuje

zrovnoprávnění cizích příslušníků, kterým byla tato doložka přiznána, mezi sebou. Jelikož se GATT zabývá obchodem se zbožím, vztahuje se zmíněné pravidlo zacházení právě na obchod se zbožím. Dále tento odstavec uvádí, že se toto ustanovení vztahuje na cla a dávky, které souvisejí nejen s dovozem, ale i s vývozem a také na mezinárodní platební převod, který je s pohybem zboží spojený. Odstavce 2 a 3 GATT, které následují, stanovují výjimky z odstavce 1. Odstavec 2 článku I GATT uvádí výjimky, na které se ustanovení odstavce 1 nemusí vztahovat, respektive případy, pro které je to možné. Tímto případem je situace, kdy se jedná o výhody dohodnuté mezi zeměmi uvedenými v přílohách A - F a mezi Kubou a Spojenými státy americkými. Odstavec 3

61

část. 1 čl. 1 odst. 1 Všeobecné dohody o clech a obchodu 1947 (ve znění 1994)

43

GATT uvádí výjimky týkající se zemí, které před rokem 1923 byly součástí Osmanské říše. 4.2.2.

Režim nejvyšších výhod dle GATS

Všeobecná dohoda o obchodu službami (GATS), věnovala režimu nejvyšších výhod článek II a určuje režim nejvyšších výhod následovně. „Pokud jde o kterákoli opatření, na které se vztahuje tato Dohoda, poskytne každý Člen okamžitě a bezpodmínečně službám a dodavatelům služeb kteréhokoli jiného Člena zacházení ne méně příznivé, než které poskytuje obdobným službám a dodavatelům služeb kterékoli jiné země.“62 Z pohledu obchodu se službami se význam zacházení podle nejvyšších výhod neliší od znění, které uvádí GATT. Opět tedy platí, že na služby pocházející ze zemí, kterým je zacházení podle nejvyšších výhod přiznáno, se automaticky vztahují nejlepší možné podmínky, které tato země na dovoz zahraničních služeb poskytuje. Odstavec 2 článku II odkazuje na Přílohu o zproštění závazků a uvádí, že členská země, které je v této příloze uvedena, můžu aplikovat i taková opatření, která nekorespondují s odstavcem 1. Nakonec odstavec 3 tohoto článku zakazují zavádění opatření, která by mohla ohrozit, či znevýhodnit poskytovatele služeb v pohraničních zónách. 4.2.3.

Režim nejvyšších výhod dle TRIPS

Poslední ze zmiňovaných dohod, které definují režim nejvyšších výhod je Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS). V rámci TRIPS se ujednání o doložce nejvyšších výhod nachází v článku 4 – Zacházení podle nejvyšších výhod, a to v následujícím znění. „Pokud jde o ochranu duševního vlastnictví, bude jakákoli výhoda, přednost, výsada nebo

62

část II, článek II, odst. 1 Všeobecné dohody o obchodu službami

44

osvobození přiznaná Členem občanům kterékoli jiné země, přiznána ihned a bezpodmínečně občanům všech ostatních Členů.“63 Opět se tedy jedná o prostředek zrovnoprávnění příslušníků cizích států mezi sebou, tentokrát v otázce ochrany duševního vlastnictví. Článek 4 dále uvádí, v jakém případě je povinnost poskytovat danou výhodu neplatná. Dle písmene a je možné osvobodit od povinnosti zacházení podle nejvyšších výhod zemi v případě, kdy tak určuje jiná mezinárodní smlouva o právní moci či výkonu práva obecné povahy – tedy nejedná se o smlouvu zabývající se problematikou duševního vlastnictví. Tak jako tomu bylo v případě národního režimu, i v otázce režimu nejvyšších výhod se TRIPS v článku 4 písmene b odvolává na Bernskou a Římskou úmluvu. Písmeno c následně uvádí výčet předmětů duševního vlastnictví, které lze ze zacházení podle nejvyšších výhod vyjmout – na které se dohoda TRIPS nevtahuje. Konkrétně se jedná o práva výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a provozovatele rozhlasového a televizního vysílání. Písmeno d se věnuje otázky případné odlišnosti textů smluv, které byly platné před vznikem TRIPS. Takové smlouvy jsou nadále účinné, ale pouze v případě, že byly včas nahlášeny Radě pro TRIPS a neodporují pravidlům zavedeným právě touto Dohodou.

63

čl. 4 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví

45

5. APLIKACE NA VYBRANOU ROZVOJOVOU ZEMI FILIPÍNY Filipínská republika, přistoupila v roce 1979 ke Všeobecné dohodě o clech a obchodu z roku 1947, a následně v roce 1995 se stala členskou zemí Světové obchodní

organizace.64

Kromě

WTO,

jsou

Filipíny

členy

dalších

mezinárodních organizací – mezi nejvýznamnější se řadí OSN (a přidružené organizace65), Mezinárodní měnový fond nebo IBRD. Samozřejmě jsou Filipíny členy i dalších, lokálně působících mezinárodních organizací, jako je například APEC či ASEAN.66 V rámci vyjednávání na fóru Světové obchodní organizace jsou Filipíny členy hned několika vyjednávajících skupin – konkrétně se jedná o skupiny Asian Developing Members, APEC, ASEAN, Cairns Group, G-20, G-33 a NAMA 1167. Členem skupiny Asian developing members (Asijští rozvojoví členové) jsou Filipíny od roku 2012. Mezi hlavní zájmy této regionální vyjednávací skupiny je pomoc rozvojovým asijským zemím, které se uchází o členství ve WTO a pozitivně přispívat k plnění cílů, které byly stanoveny v rámci Doha Round.68 Dále jsou Filipíny členy vyjednávacích skupin APEC a ASEAN, které jednají v zájmu mezinárodních organizací shodných názvů. Členy skupiny Cairns

64

Philippines and the WTO. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/thewto_e/countries_e/philippines_e.htm UNESCO, UNHCR, UNCTAD, UNIDO The World Factbook: PHILIPPINES. Central Inteligence Agency. [online] Central Inteligence Agency © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/rp.html 65

66

67

Groups in the negotiations. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/tratop_e/dda_e/negotiating_groups_e.htm 68

Formation of Asian Group of developing Members, Communication from Pakistan. 27 March 2012. World Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 Dostupné z: http://docsonline.wto.org/imrd/directdoc.asp?DDFDocuments/t/wt/gc/com-6.doc

46

Group skupiny spojují společné zájmy v oblasti vývozu zemědělských produktů a s tím spojená liberalizace trhu se zemědělskými produkty. Jedná se o skupinu rozvojových a rozvinutých zemí, působící na poli WTO již od roku 1986.69 Vyjednávací skupina G-20 tvoří koalici rozvojových zemí, které prosazují své zájmy v otázce zemědělství. Problematice zemědělství se také věnuje vyjednávající skupina G-33, které prosazuje návrhy zajišťující větší flexibilitu pro přístup zemědělské produkce z rozvojových zemí na ostatní trhy. Poslední vyjednávající skupinou je NAMA-11, které se věnuje otázce liberalizace trhu průmyslového zboží.70

5.1. Pravidla pro mezinárodní obchod 5.1.1.

Import

Dovoz zboží, služeb a předmětů duševního vlastnictví do Filipínské republiky podléhá tamním pravidlům dovozu. Jedná se především o povinnost dovážené produkty proclít. Maximální výše cla pro danou skupinu produktů může být stanovena na základě dohody mezi konkrétní zemí a WTO. Jedná se o maximální výši cla, která může být pro danou skupinu produktů stanovena poté, co jsou implementovány všechna opatření, ke kterým se daná země (Filipíny) zavázala Světové obchodní organizaci.71 Do Filipínské republiky je dováženo velké množství produktů – převáženě zemědělských, ale i paliva, chemikálie, textilie či elektrická zařízení.

69

An Introduction. The Cairns Group. [online] Cairns Group © 2015 Dostupné z: http://cairnsgroup.org/Pages/Introduction.aspx Groups in the negotiations. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/tratop_e/dda_e/negotiating_groups_e.htm 71 Help with symbols and indicators. World Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/res_e/statis_e/popup_indicator_help_e.htm 70

47

skupina 1

2

3

4

5

typy produktů živočisné produkty mléčné produkty ovoce, zelenina, rostliny čaj, káva obiloviny a jejich zpracování olejoviny a tuky cukry a cukrářské výrobky nápoje a tabák bavlna ostatní zemědělské produkty ryby a rybí produkty minerály a kovy ropa chemikálie dřevo, papír, atd. textílie oblečení kůže, obuv, atd. ne-elektrické přístroje elektrické přístroje přepravní prostředky

Tabulka 1: Seznam skupin dovážených produktů Zdroj dat: Tariff Profiles WTO72

Pro skupinu 1 a 2 jsou stanoveny smlouvami s WTO maximální výše tarifních sazeb na dovoz produktů, spadajících do těchto kategorií. Z celkového množství dovážených produktů tvoří produkty spadající do první skupiny 6,9 % a produkty druhé skupiny tvoří 3,7 %. Na žádný produkt ze skupiny 1 a 2 se nevztahuje bez-tarifní dovoz (výjimku tvoří obiloviny a produkty z nich, pokud se jedná o dovoz ze zemí, kterým byla přiznána doložka nejvyšších výhod – takových produktů jsou ale pouze 3 % z celkového importovaného

Tariff Profiles: Philippines. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://stat.wto.org/TariffProfile/WSDBTariffPFView.aspx?Language=E&Country=PH 72

48

množství této kategorie). Maximální dovozní tarifní sazby na zemědělské produkty jsou vázány dohodami se Světovou obchodní organizací.73 Vzhledem k tomu, že Filipíny jsou rozvojovou zemí, které se obecně vyznačují převážně zemědělskou výrobou, je skutečnost, že dovoz zemědělských produktů je velmi malý a chráněný tarifními sazbami (průměrně 35 %) nepovažuji za překvapivý. Ukazuje se, že Filipíny využívají možností speciálního zacházení tak, jak byly popsány v kapitole 3 práce. Dosvědčuje tomu i dále zmíněné řešení problematiky dovozu rýže do Filipín (viz kapitola 5.2. Vývoj ekonomické situace).74 5.1.2.

Export

Z materiálů uveřejněných Světovou obchodní organizací vyplývá, že největší objem exportované zemědělské produkce míří do Japonska, Spojených států amerických, Evropské unie, Korejské republiky a Thajska. V případě exportu jiných, než zemědělských produktů, jsou největšími odběrateli Čína, Spojené státy americké, Japonsko, Hong Kong (Čína) a Singapur.75

5.2. Vývoj ekonomické situace Prospěšnost opatření Světové obchodní organizace na podporu rozvojových zemí v rámci mezinárodního obchodu se promítá na ekonomické situaci dané země – v tomto případě Filipínské republiky. Ekonomická situace země je nejčastěji vyjadřována s využitím makroekonomických ukazatelů – HDP, HDP na hlavu, míra nezaměstnanosti, míra inflace. Samozřejmě zmíněné ukazatele jsou ovlivněny i jinými faktory, než pouze opatřeními, která jsou zavedena Světovou obchodní organizací. Dalšími faktory je především domácí fiskální a

Tariff Profiles: Philippines. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://stat.wto.org/TariffProfile/WSDBTariffPFView.aspx?Language=E&Country=PH 73

74 75

tamtéž tamtéž

49

monetární politika, ale také případné přírodní či jiné katastrofy, které mohou ekonomickou situaci negativně ovlivnit. Od roku 2010 lze sledovat konstantní nárůst HDP – průměrně se jedná o meziroční nárůst o přibližně 9 procent. Konkrétní hodnoty ukazuje následující tabulka. Rok 2010 2011 2012 2013 odhad 2014

Výše HDP 199,6 mld USD 224,1 mld USD 250,2 mld. USD 272,0 mld. USD 284,6 mld. USD

Tabulka 2: Výše HDP Filipín v letech 2010-2014 Zdroj dat: MZV ČR76, CIA FACTBOOK77

Největší podíl na HDP mají služby (57,4%), následuje průmysl (31,2) a zemědělství (11,3%). Mezi nejvíce pěstované plodiny patří cukrová třtina, kokos, rýže, kukuřice a exotické ovoce.78 Právě otázka pěstování rýže a s ní spojená otázka trhu rýže ve Filipínské republice byla v roce 2014 řešena Radou pro obchod se zbožím. Filipíny vznesly požadavek, aby byla prodloužena lhůta pro speciální zacházení s rýží na tamním trhu. Hlavním argumentem Filipín byla skutečnost, že produkce rýže je jeden z klíčových zdrojů příjmů místního zemědělství. Na základě především bilaterálních smluv79 bylo ujednáno, že Filipíny mohou značně omezit dovoz rýže ze

76

Filipíny: Ekonomická charakteristika země. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. [online] Ministersvo zahraničních věcí České republiky. 2015 [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/filipiny/ekonomika/ekonomicka_char akteristika_zeme.html 77

The World Factbook: PHILIPPINES. Central Inteligence Agency. [online] Central Inteligence Agency © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/rp.html 78 79

tamtéž Austrálie, Indonésie, USA, Čína, Vietnam

50

zahraniční a stanovit dovozní kvóty (ty se odvíjí podle individuálních dohod s jednotlivými zeměmi). Tato pravidla budou platit do roku 2017.80 Dalším zmíněným ukazatelem je HDP na obyvatele. Počet obyvatel se od roku 2010, kdy činil 93,4 milionů81, navýšil na současných 100,8 milionů82. Následující tabulka ukazuje vývoj tohoto ukazatele od roku 2010. Rok 2010 2011 2012 2013 odhad 2014

HPD na obyvatele 5550 USD 5735 USD 6126 USD 6549 USD 7000 USD

Tabulka 3: Výše HDP na obyvatele Filipín v letech 2010-2014 Zdroj dat: MZV ČR83, CIA FACTBOOK84

Míra inflace, tak jako míra nezaměstnanosti se ve Filipínách od roku 2010 drží na relativně konstantní úrovni. Přestože míra inflace, tak jako míra nezaměstnanosti, bezpochyby patří k tradičním ukazatelům ekonomické situace země, je nutné si uvědomit, že jsou tyto ukazatele silně ovlivněny domácí politikou a nemusí tedy odrážet vliv mezinárodních smluv.

80 Goods Council approves Philippine waiver request for rice. World Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/news_e/news14_e/good_24jun14_e.htm 81

Population, total. World Bank Group. [online] The World Bank Group © 2015 [cit. 201506-27]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/indicator/SP.POP.TOTL/countries/PH?display=graph 82

Filipíny: Základní informace o teritoriu. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. [online] Ministersvo zahraničních věcí České republiky. 2015 [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/filipiny/index.html Filipíny: Ekonomická charakteristika země. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. [online] Ministersvo zahraničních věcí České republiky. 2015 [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/filipiny/ekonomika/ekonomicka_char akteristika_zeme.html 84 The World Factbook: PHILIPPINES. Central Inteligence Agency. [online] Central Inteligence Agency © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/rp.html 83

51

Rok 2010 2011 2012 2013 odhad 2014

Míra inflace 3,80% 4,3 3,70% 3% 4,10%

Tabulka 4: Míra inflace Filipín v letech 2010-2014 Zdroj dat: MZV ČR85, CIA FACTBOOK86

Rok 2010 2011 2012 2013 odhad 2014

Míra nezaměstnanosti 7,30% 7,00% 7,00% 7,10% 6,00%

Tabulka 5: Míra nezaměstnanosti Filipín v letech 2010 Zdroj dat: MZV ČR87, CIA FACTBOOK88

Z dostupných dat je tedy patrné, že ekonomická situace se ve Filipínské republice lepší. Je nutné si ale uvědomit, že výše jednotlivých ukazatelů není závislá pouze na aktivitách obyvatel Filipín a pravidlech, která si pro mezinárodní obchod vyjednají. Do výsledného stavu zasahují i faktory, které jednotlivé země nejsou schopny ovlivnit – například ekonomická krize 2009 a jiné.

Filipíny: Ekonomická charakteristika země. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. [online] Ministersvo zahraničních věcí České republiky. 2015 [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/filipiny/ekonomika/ekonomicka_char akteristika_zeme.html 86 The World Factbook: PHILIPPINES. Central Inteligence Agency. [online] Central Inteligence Agency © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/rp.html 87 Filipíny: Ekonomická charakteristika země. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. [online] Ministersvo zahraničních věcí České republiky. 2015 [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/filipiny/ekonomika/ekonomicka_char akteristika_zeme.html 88 The World Factbook: PHILIPPINES. Central Inteligence Agency. [online] Central Inteligence Agency © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/rp.html 85

52

5.3. Filipíny a řešení sporů Při mezinárodním obchodním styku často dochází ke sporům, které se následně řeší na fóru Světové obchodní organizace. Filipíny byly od svého vstupu do WTO účastníky celkem 11 sporů. Ve většině případů se jednalo o spory ohledně obchodu se zemědělskými produkty.89 Konkrétně se jedná o spor s Brazílií, který nastal hned v roce 1995 a týkal se obchodu se sušeným kokosem, ve kterém si Filipíny stěžovaly na ochranná opatření, která Brazílie zavedla na dovoz sušeného kokosu z Filipín.90 Další spor vedly Filipíny se Spojenými státy americkými v roce 1996, kdy Filipíny vznesly námitku proti zákazu dovozu některých druhů krevet a produktů z nich vyrobených. Filipíny byly s touto námitkou úspěšné a USA musely tato ochranná opatření zrušit.91 V roce 1997 vznesly naopak stížnost Spojené státy americké oproti Filipínám, týkající se opatření týkají se vepřového masa a drůbeže. Obě strany se nakonec vzájemně dohodly a spor byl ukončen na základě uzavřené dohody.92

Find disputes cases. World Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/find_dispu_cases_e.htm?year=any&subject= *&agreement=*&member1=PHL&member2=*&complainant1=true&complainant2=true&res pondent1=true&respondent2=true&thirdparty1=false&thirdparty2=false#results 89

90 Dispute DS22: Brazil-Measures Affecting Desiccated Coconut. World Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/cases_e/ds22_e.htm 91 Dispute DS58: United States – Import Prohibition of Certain Shrimp and Shrimp Products. World Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/cases_e/ds58_e.htm

Dispute DS74: Philipines – Measures Affecting Pork and Poultry. World Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/cases_e/ds74_e.htm 92

53

ZÁVĚR Cílem této práce bylo představit problematiku rozvojových a nejméně rozvinutých zemí a jejich pozici v rámci mezinárodního obchodu, konkrétně v rámci

mezinárodní

organizace

–

Světová

obchodní

organizace.

V současnosti jsme svědky velkého ekonomického, technologického a vědeckého pokroku, který ale není rovnoměrný a rozhodně se netýká všech zemí. Nelze ani říci, že se tento pozitivní vývoj týká většiny zemí – právě naopak. V první kapitole jsem se zabývala samotnou klasifikací. Jelikož existuje celá řada ukazatelů, podle kterých se jednotlivé země dají kategorizovat a existuje několik kategorizací – podle mezinárodních organizací, které zmíněnou kategorizaci provádějí, zmínila jsem rozdělení podle Organizace spojených národů, Světové banky a Mezinárodního měnového fondu (samotná Světová obchodní organizace země neuvádí kategorizaci zemí). Zmíněné organizace provádí členění podle ekonomických ukazatelů a ukazatelů vyspělosti země. Jednotlivé kategorie se liší použitými ukazateli a stanovenými hraničními hodnotami a počtem kategorií, které daná organizace určuje. Všeobecně zažité je členění na rozvojové a rozvinuté země. Nově se k těmto dvěma skupinám přidává skupina třetí, a to nejméně rozvinuté země. Další kapitola se zabývá postavením rozvojových a nejméně rozvinutých zemí na poli mezinárodního obchodu a jednáním, která o problematice zapojení těchto zemí do mezinárodního obchodu proběhla. Tato jednání probíhala již od první poloviny 20. století a s přestávkami probíhají dodnes. Přestože se tato práce primárně zabývá rozvojovými zeměmi v právu Světové obchodní organizace, považovala jsem za důležité zmínit vývoj před vznikem této organizace, včetně průběhu jednání o vzniku Světové obchodní organizace. Problematice rozvojových zemí se totiž vždy tato jednání vždy věnovala. To, že je potřeba rozvojovým zemím pomoci a stanovit pro ně specifická pravidla bylo zřejmé již od samého počátku jednání (30. léta 20. století). Postupně

54

byly formulovány jednotlivá opatření, která směřovala k odstraňování netarifních obchodních bariér, přecházení na tarifní bariéry (konkrétně clo) a následné postupně snižování tarifních překážek obchodu. Tato opatření samozřejmě nejsou nápomocná pouze rozvojovým zemím, ale usnadňují mezinárodní obchodní styk i rozvinutým zemím. Výsledkem jednání jsou ale i specifická opatření, na která mají nárok pouze rozvojové a neméně rozvinuté země. Právě těmto opatřením se věnuje další kapitola, která obsahuje přehled opatření na podporu rozvojových a nejméně rozvinutých zemí tak, jak jsou stanoveny v jednotlivých dohodách Světové obchodní organizace. Obecně lze tyto opatření klasifikovat na opatření směřující k postupnému zvyšování příležitostí pro účast v mezinárodním obchodu, opatření, jejichž účelem je ochrana zájmů rozvojových zemí zeměmi rozvinutými. další skupinu opatření tvoří opatření poskytující zvýhodněné podmínky při plnění závazků uložených WTO, opatření prodlužující lhůty na plnění těchto závazků a opatření vztahující se k technické asistenci (rozvinuté země pomáhají rozvojovým). Přestože jsou tato opatření v rámci smluv WTO obsažena, nejsou nárokovatelná a to, jak rozvinuté země rozvojovým zemím asistují a pomáhají je stanoveno v bilaterálních dohodách, uzavřených vždy mezi zainteresovanými zeměmi. Čtvrtá kapitola je věnována problematice preferenčních režimů – národní režim a režim nejvyšších výhod. Tyto dva režimy tvoří základní stavební prvek hned tří dohod zaštítěných Světovou obchodní organizací. Jedná se o Všeobecnou dohodu o clech a obchodu, Všeobecnou dohodu o obchodu službami a Dohodu u obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví. Oba režimy jsou v těchto dohodách stanoveny. Základní princip národního režimu a režimu nejvyšších výhod je ve všech smlouvách totožný, rozdíl tvoří to, na jaký produkt se režimy vztahují. Dohromady se vztahují na ochod se zbožím, službami a předměty duševního vlastnictví. Zmíněné režimy

55

samozřejmě nejsou určeny pouze pro rozvojové a nejméně rozvinuté země, ale přiznávají si je země mezi sebou bez ohledu na to, jak je daná země kategorizována. Pro rozvojové země jsou ale i tak výhodné – především režim nejvyšších výhod jim umožňuje dovážet zboží do jiných zemí za podmínky, které by si pravděpodobně nebyla rozvojová země schopná vyjednat. V poslední části práce jsem se snažila ukázat vliv liberalizace mezinárodního obchodu a opatření zavedená Světovou obchodní organizací na vývoj rozvojové země, konkrétně Filipín. Je důležité si uvědomit, že je velmi problematické posoudit, co je příčinou postupného zlepšování ekonomické situace země, jelikož ji ovlivňují nejenom opatření zavedená Světovou obchodní organizací, ale i další faktory, kterými jsou například vládní opatření (fiskální a monetární politika), politická situace země obecně, a v neposlední

řadě

podléhá

ekonomická

situace

globálním

trendům

(například ekonomická krize z roku 2009 ovlivnila ekonomický vývoj po celém světě), tak i případné přírodní katastrofy. Filipíny využívají režim nejvyšších výhod a ostatní opatření týkající se celních tarifů, které Světová obchodní organizace zaštiťuje. Dále se snaží chránit svůj vnitřní trh základních potravin, které si jsou v rámci vlastního zemědělství schopni občané vyprodukovat (viz. rýže). Závěrem lze tedy jednoznačně říci, že opatření Světové obchodní organizace pomáhají v rozvoji rozvojových zemí. Na druhou stranu je nutné ale si uvědomit, že to, jak moc daná země opatření na pomoc rozvoji využívá, se odvíjí od její aktivity při vyjednávání bilaterálních dohod s mezinárodními obchodními partnery a také jejím geografickým umístěním. Nelze tedy opatření WTO označit za jednoznačné řešení rozvoje rozvojových zemí.

56

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Knižní zdroje: 1) BAGWELL, Kyle W., MAVROIDIS, Petros C., Preferential Trade

Agreements: A Law and Economics Analysis. Vyd. 1. Cambridge: Cambridge

University

Press.

2011.

viii.

s.

208.

ISBN:

ISBN

9781107000339 2) BARTON, John H., GOLDSTEIN, Judith L., JOSLING, Timothy E., STEINBERG, Richard H. The Evolution of the Trade Regime: Politics, Law,

and Economics of the GATT and the WTO. Vyd.1. Princeton: Princeton University Press. 2006. xiv, s. 242. ISBN: 9780691124506 3) BERMAN, George A., MAVROIDIS, Petros C. WTO Law and Developing

Countries. Vyd. 1. Cambridge: Cambridge University Press. viii, s. 372. ISBN 9781107403093. 4) ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Vyd. 3. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 549 s. ISBN 9788073575625. 5) ROZEHNALOVÁ,

Naděžda,

VALDHANS,

Jiří,

KAPITÁN,

Zdeněk,

KYSELOVSKÁ, Tereza, SVOBODOVÁ, Klára a Dana ŠRAMKOVÁ. Právo

Světové

obchodní organizace

a

další kapitoly

z

mezinárodního

ekonomického práva. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 222 s. ISBN 9788021051546. 6) THOMAS, Chantal. TRACHTMAN, Joel P. Developing Countries in the WTO

Legal System. Vyd, 1. New York: Oxford University Press, Inc. 2009. x, s. 523. ISBN: 9780195383614.

Odborné internetové zdroje: 7) AHMAD, Jaleel. Tokyo Rounds of Trade Negotiations and the Generalised System Of Preferences. Economic Journal [online]. 1978, vol 88, no, 350, s. 285-295 [cit. 2015-06-28]. ISSN 00130133. s. 238 Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer?

57

sid=b2c99a38-23e8-49e4-8d266b98867fabd3%40sessionmgr4003&vid=2&hid=4205 8) AHMAD, Jamil. Recent Developments in the New WTO Rounds: Action and Reaction of Developing Countries. Journal of International Economics [online] 2012, vol. 3, no. 2, s. 125-148 [cit. 2015-06-21]. ISSN 09760792. str.

3

Dostupné

z:

http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer? sid=a0461109-ee2f-474c-a22384d99fc2c65f%40sessionmgr4005&vid=2&hid=4110 9) GREENAWAY, David. Developing Countries, Gatt and the Uruguay Round.

Journal of International Development [online]. 1993, vol. 5, no. 2, s. 149159

[cit.

2015-06-20].

ISSN

09541748.

Dostupné

z:

http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer? sid=613329c3-cdf0-42c3-bbd1c106c3131302%40sessionmgr4002&vid=2&hid=4110 10) HARRISON, Glenn W. Quantifying the Uruguay Round. The Economic

Journal [online]. 1997, vol 107, no. 444, s. 1405-1430 [cit. 2015-06-20]. ISSN

00130133.

Dostupné

z:

http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfviewer? sid=87fcd8f6-969c-4b93-a4ed51b3051c0bf7%40sessionmgr4003&vid=2&hid=4110 11) HUDEC, Robert E. Developing countries in the GATT/WTO legal system. [online] Vyd. 1. Londýn: Gower Publishing Company Ltd., 1987, xix, s. 259.

2011

[vid.

2015-02-25]

ISBN

0566056976.

Dostupné

z:

http://www.law.umn.edu/uploads/hy/Jz/hyJzgIiHRF7Q3VUxXRBZQ/wto-trachtman.pdf 12) NIELSEN, Lynge. Classification of Countries Based On Their Level of Development: How i tis Done and How it Could be Done. International

Monetary Fund [online] International Monetary Fund © 2011 [cit. 2015-

58

02-20].

Dostupné

z:

http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2011/wp1131.pdf

Zákony: 13) Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb., dohoda o zřízení Světové obchodní organizace. In: Portál veřejné správy: Vyhledávání v zákonech.

[online]

[cit.

2015-06-27].

Dostupné

z:

https://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=43162&fulltex t=v~C5~A1eobecn~C3~A1~20dohoda~20o~20clech~20a~20obchodu &rpp=15#local-content 14) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 133/1980 Sb., o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl. In: Portál veřejné správy: Vyhledávání v zákonech [online] [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=34669&nr=13 3~2F1980&rpp=15#local-content 15) Vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 64/1975 Sb., o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví. In: Portál veřejné správy: Vyhledávání v zákonech [online] [cit. 2015-06-27]. Dostupné z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=34669&nr=13 3~2F1980&rpp=15#local-content

Ostatní internetové zdroje: 16) An Introduction. The Cairns Group. [online] Cairns Group © 2015 [cit. 2015-06-27].

Dostupné

z:

http://cairnsgroup.org/Pages/Introduction.aspx 17) Composition of macro geographical (continental) regions, geographical sub-regions, and selected economic and other groupings. United Nations

Statistics Division. [online] United Nations © 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/methods/m49/m49regin.htm

59

18) Country and Lending Groups. World Bank Group. [online] The World Bank

Group

©

2015

[cit.

2015-02-20].

Dostupné

z:

http://data.worldbank.org/about/country-and-lending-groups 19) Decisions on Measures Concerning the Possible Negative Effects of the Reform Programme on Least-Developed and Net Foor-Importing Countries. World Trade Organization [online] World Trade Organization ©

2015

[cit.

2015-02-22].

Dostupné

z:

https://www.wto.org/english/docs_e/legal_e/ursum_e.htm#Decision 20) Dispute DS22: Brazil-Measures Affecting Desiccated Coconut. World

Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-27].

Dostupné

z:

https://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/cases_e/ds22_e.htm 21) Dispute DS58: United States – Import Prohibition of Certain Shrimp and Shrimp Products. World Trade Organization. [online] World Trade Organization

©

2015

[cit.

2015-06-27].

Dostupné

z:

https://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/cases_e/ds58_e.htm 22) Dispute DS74: Philipines – Measures Affecting Pork and Poultry. World

Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-27].

Dostupné

z:

https://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/cases_e/ds74_e.htm 23) Filipíny: Ekonomická charakteristika země. Ministerstvo zahraničních

věcí České republiky. [online] Ministersvo zahraničních věcí České republiky.

2015

[cit.

2015-06-27].

Dostupné

z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/filipiny/ekonomik a/ekonomicka_charakteristika_zeme.html 24) Filipíny: Základní informace o teritoriu. Ministerstvo zahraničních věcí

České republiky. [online] Ministersvo zahraničních věcí České republiky. 2015

[cit.

2015-06-27].

Dostupné

z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/filipiny/index.html

60

25) Find disputes cases. World Trade Organization. [online] World Trade Organization

©

2015

[cit.

2015-06-27].

Dostupné

z:

https://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/find_dispu_cases_e.htm ?year=any&subject=*&agreement=*&member1=PHL&member2=*&com plainant1=true&complainant2=true&respondent1=true&respondent2=t rue&thirdparty1=false&thirdparty2=false#results 26) Formation of Asian Group of developing Members, Communication from Pakistan. 27 March 2012. World Trade Organization. [online] World Trade

Organization

©

2015[cit.

2015-06-27].

Dostupné

z:

http://docsonline.wto.org/imrd/directdoc.asp?DDFDocuments/t/wt/gc /com-6.doc 27) Goods Council approves Philippine waiver request for rice. World Trade

Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-0627].

Dostupné

z:

https://www.wto.org/english/news_e/news14_e/good_24jun14_e.htm 28) Groups in the negotiations. World Trade Organization [online] World Trade

Organization

©

2015

[cit.

2015-06-26].

Dostupné

z:

https://www.wto.org/english/tratop_e/dda_e/negotiating_groups_e.htm 29) Help with symbols and indicators. World Trade Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-27].

Dostupné z:

https://www.wto.org/english/res_e/statis_e/popup_indicator_help_e.ht m 30) Ministerial Declaration: Least-developed Countries. World Trade

Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-0228].

Dostupné

z:

https://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/min01_e/mindecl_e.ht m#ldcs 31) Ministerial Declaration: Special and differential treatment. World Trade

Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-0228].

Dostupné

61

z:

https://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/min01_e/mindecl_e.ht m#special 32) Overview. World Trade Organization. [online] World Trade Organization ©

2015

[cit.

2015-02-20].

Dostupné

z:

http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/wto_dg_stat_e.htm 33) Philippines and the WTO. World Trade Organization [online] World Trade

Organization

©

2015

[cit.

2015-06-26].

Dostupné

z:

https://www.wto.org/english/thewto_e/countries_e/philippines_e.htm 34) Population, total. World Bank Group. [online] The World Bank Group © 2015

[cit.

2015-06-27].

Dostupné

z:

http://data.worldbank.org/indicator/SP.POP.TOTL/countries/PH?displa y=graph 35) Principles of the trading system. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-06-13]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/fact2_e.htm 36) Special and Differential treatment provisions. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/Tratop_e/devel_e/dev_special_differential _provisions_e.htm#legal_provisions 37) Special and Differential Treatment Provisions in WTO Agreements and Decisions, note by the Secretariat, 14 June 2013. World Trade

Organization. [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-0228].

Dostupné

z:

https://docs.wto.org/dol2fe/Pages/FE_Search/DDFDocuments/117334 /q/WT/COMTD/W196.pdf 38) Standard Country or Area Codes for Statistical Use: Standars country or area codes and geographical regions for statistical use. United Nations

Statistics Division. [online] United Nations © 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/methods/m49/m49.htm

62

39) Statistical Profiles of the Least Developed Countries. United Nations

Conference on trade and Development, Geneva. [online] United Nations © 2005

[cit.

2015-02-20].

Dostupné

z:

http://unctad.org/en/Docs/ldcmisc20053_en.pdf 40) Subjects treated under the Doha Development Agenda. World Trade

Organization [online] World Trade Organization © 2015 [cit. 2015-0228].

Dostupné

z:

https://www.wto.org/english/tratop_e/dda_e/dohasubjects_e.htm 41) Tariff Profiles: Philippines. World Trade Organization [online] World Trade

Organization

©

2015

[cit.

2015-06-26].

Dostupné

z:

http://stat.wto.org/TariffProfile/WSDBTariffPFView.aspx?Language=E& Country=PH 42) Textiles Monitoring Body (TMB) The Agreement on Textiles and Clothing. World Trade Organization [online] World Trade Organization © 2015

[cit.

2015-06-22].

Dostupné

z:

https://www.wto.org/english/tratop_e/texti_e/texintro_e.htm 43) The World Factbook: PHILIPPINES. Central Inteligence Agency. [online] Central Inteligence Agency © 2015 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/rp.html

63