Světová fáze Bezvíčku 2011 Tato fáze obsahuje hodnocené a bodované úlohy Brno, Červené plechovky do nepohody, Čtyřikrát totéž, Jak šel Honza na Svíčky, Pramen, Trojúhelník a Tři tucty čertů a vodník navrch a nehodnocenou a nebodovanou úlohu Bába tě poleje. Každou jednotlivou úlohu smí řešit nejvýše 5 osob.
Brno
Červené plechovky do nepohody
Čtyřikrát totéž Armádní magazín publikoval karikaturu flámujícího kovboje. Galán, čutající univerzálním lampionem, falšoval faul. Nutrií mimikry simulovalo milion sametových kecek. Parádní hašiš inspiroval markytánku štupovat džíny.
Jak šel Honza na Svíčky Honza si vyrazil na Svíčky. Na hůlku uvázal uzlík s buchtami a jelo se. Cestou si vzal předsevzetí, že bude tentokrát zdvořilejší a nebude jako posledně organizátory na každém kroku označovat za kretény, šifry za sráčoviny a hustníky, v nichž jsou uloženy, za zkurvené trní. Hra odstartovala a synchronizované trhání obálek vydalo první zadání. Co čert nechtěl, zrovna první šifru vyřešil Honza jako první. Radostně hulákal řešení na všechny strany, asi si, hlupák, myslel, že páchá dobrý skutek a ostatní z toho budou mít radost. Neměli. První šifra byla anulována. Soupeři Honzovi naházeli zadání na hlavu a on, nevěda, co si s ním počít, rozdělal na startu z páru polínek oheň a všechno to tam spálil. Bylo sice po dešti, ale s trochou benzínu to hořelo jedna báseň. Pak se Honza vydal na cestu. Uvědomil si, že je najednou úplně sám. Pak mu došlo, čím to je. Na rozdíl od ostatních, kteří hrají Svíčky v družstvech, on, chudák, bude muset absolvovat celou den a noc trvající hru úplně sám. Vytáhl kapesník, aby utřel slzičky, jež mu samou lítostí vyhrkly. Jenže co čert nechtěl, v kapesníku byla ukrytá sršeň. Bodla Honzu do tváře. Ten si rychle začal vzpomínat na všechna telefonní čísla záchranného systému, pak ale usoudil, že si pomůže sám a ošetřil si ránu po žihadle slivovicí. Cestou dál si Honza vzpomněl, že má zavolat mamince, jak mu včera uložila, tak zavolal alespoň jí. Na dalším stanovišti nemohl Honza najít zadání. Přehraboval kdejaký kámen, ale šifra nikde. Občas jen našel nějaká pohozená čísla. Snažil se je zapamatovat, co kdyby to s šifrou nějak souviselo. Ale nesouviselo. Naštěstí si Honza brzy uvědomil, kde udělal chybu. Chtěl dohnat ztrátu, kterou zavinilo hledání na špatném místě, takže pelášil, co mu síly stačily a cestou přeskakoval kořeny, vysoké ploty i široké potoky. Zastavil se až na břehu obří řeky. Byla široká až běda. Chvilku váhal. Přece jen by v ní mohli žít hroši a to jsou, jak je známo, zvířata agresivní. Nakonec ale do obří řeky skočil a celou ji přeplaval. Pak pokračoval dál, uháněl jako s větrem o závod, přeskakoval potoky i ploty. Nakonec našel stanoviště. Zadání šifry bylo netradiční. Byl to zdánlivě obyčejný klacek, na kterém bylo nalepené logo Svíček. Z několika dalších kusů dřeva si Honza postavil improvizované sezení a pak rozřezal klacek na několik koleček. Pak si po nich ještě čmáral cosi fixy, jak to ale bylo celé, už si nepamatuji. Svědci na to nejsou, přece jen byl Honza celý den a noc sám jako kůl v plotě. Úplně ke konci se ovšem Honza pro změnu pořezal. Jako po píchnutí sršní ale zkušeně vyndal ze své lékárničky slivovici a ránu ošetřil. Ani tu stopětapadesátku volat nemusel. A to to číslo zná, bylo zapotřebí už v Chotěboři. Bylo to zvláštní, jak byl tak Honza pořád sám. Celý den a celou noc. Myslel na své soupeře, jak si cestou mohou popovídat, a on nemá s kým. Aby mu nebylo smutno, broukal si cestou různé písničky, ale pak ho to přestalo bavit. Rozhodl se, že se nebude namáhat a nebude ani nic říkat, když už nemá komu. Celý den a celou noc bude jen romanticky poslouchat zpěv ptáků v korunách stromů a křupot šnečích ulit pod nohama. Konečně Honza dorazil na další stanoviště. Byla tam jen temná krabice s logem Svíček a otvorem. Opatrně vstrčil ruku dovnitř. Nahmatal několik ze čtvrtky vystříhaných tvarů. Postupně nahmatal hned několik kruhů, obdélníků, sedmiúhelníků, trojúhelníků, elips a lichoběžníků. Hezky si to rozdělil a hned věděl, kam má pokračovat. Cestou minul Honza zavřenou hospodu a uvědomil si, jak prohloupil, když si s sebou nevzal ani svačinu. V batůžku měl jenom láhev pramenité vody ze studánky a pochopil, že na Svíčkách bude celý den a celou noc hlady. Stejně jako bude celý den a celou noc sám, protože si nesestavil družstvo jako jeho soupeři. Další šifru Honza nějak nemohl rozlousknout. Proto byl rád, že se na zadání dočetl, že si hodinu po vyzvednutí může napsat o nápovědu. Že během té doby neměl do čeho píchnout a byla mu zima, rozdělal si z pár navlhlých klacíků ohýnek čouďáček. Naštěstí mu ještě zbyla trocha benzínu. Neměl hodinky, tak měl trochu obavu, aby tu hodinu správně odhadl, ale trefil se skoro přesně. Zpátky mu přišla nápověda, že pokud se mu bude něco jevit jako málo pravděpodobná tajenka, musí ji interpretovat tématicky. A tak na to nakonec Honza přišel. A vydal se dál na cestu, úplně sám po celou noc i den.
Pramen první písmeno 1 2 3 4 5 6 X K J H S Q W Y D
druhé písmeno 1 2 3 4 5 6 1 Y K 2 O Z 3 F 4 Q R 5 G H
třetí písmeno 1 2 3 4 5 6 1 S J 2 N I W 3 K 4 F A 5 Z
čtvrté písmeno 1 2 3 4 5 6 1 Z R P 2 W M 3 O U K 4 B V 5 J
páté písmeno 1 2 3 4 5 6 1 V 2 R B K X 3 O I 4 5
šesté písmeno 1 2 3 4 5 6 1 V V 2 O U Q 3 4 A 5
sedmé písmeno 1 2 3 4 5 6
osmé písmeno 1 2 3 4 5 6
deváté písmeno 1 2 3 4 5 6
desáté písmeno 1 2 3 4 5 6
1 2 3 4 5
1 2 E 3 4 5 C
G
Trojúhelník
1 2 J 3 4 D 5
Y
1 2 A 3 4 5
O T E
jedenácté písmeno 1 2 3 4 5 6 1 2 U 3 4 5
C D
1 2 S 3 4 K 5
C Z B Y
J
Tři tucty čertů a vodník navrch
Bába tě poleje
