STROPNICKÝ ZPRAVODAJ

če O sk sla éh vy o 10 sk 0  st ra au le na 6 ti t ng u

STROPNICKÝ ZPRAVODAJ Vydává Obecní úřad Horní Stropnice / www.horni-stropnice.cz / duben 2012 / číslo 216 / Zdarma

„Hojnovodská(é) Sladká(é)…. ohlédnutí“ ného Evropana. Okem přelétnu Hojnou Vodu, co kde přibylo, anebo spíše ubylo. Do kopce se řítí auta s výletníky. Dálnice by se za jejich rychlost nemusela stydět. Dopplerův efekt vzdalujících se motorů mi doznívá v levém uchu, rozptyluje se neprůhledný oblak prachu, rozhostí se ticho. „No, tak ti nevím, jestli ta zima nebyla lepší!“ mumlám si v duchu, ale na tváři se mi objevuje úsměv. Vidím, jak se na svahu pod vodárnou třepetají vlaječky a dvě slalomové dráhy čekají na své první závodníky. Zprvu mi sice hlavou zní mé vlastní jadrné klení, které, pevně spjato s fyzicky

Jasanové lyže se nacucaly vodou a zase to byl Vojta, co způsobil, že v sobotu ráno.. znovu a znovu… . „Děkuji Ti, Vojto, za tu sílu!“ V puse byla pachuť slepence žízně a vyčerpání, humor, který se od celé akce předpokládal, nikde. „Za půl hodiny to má začít a nikde nikdo!“, pomyslel jsem si při pohledu na tři kluky, z nichž dva vylezli z postele ještě s horečkami , a jeden ještě před chvílí mi dodával síly na svahu. „Těší se. Moc se těší.. “ prolétlo mi hlavou. „Tak jdeme na to!“ V tu chvíli se na parkovišti objevilo první auto a z něj vypadly jasanové lyže. Z domu vyšla moje žena v obleč-

a po horečném listování v obsahu knihovny jsem potvrdil svoje podezření. „Krtek je pouze evropský vynález! Dokonce ani za Ural není ochoten jít!“ Nikde jinde na světě ho nemají. Nadmul jsem hruď a jsem pyšný, že se mu u mě tak líbí. Jediný čistokrevný a opravdový Evropan! Sbírám tedy odpadky, které tu zanechali zimní turisté a které milosrdně přikryl sníh. Roztál. Do zad mne hřeje nezvykle teplé slunce pozimku a opeření pěvci na chvíli odpoutávají pozornost od toho věr-

i psychicky náročnou úpravou svahu, velmi hlasitě znělo údolím. Těžké jasanové lyže se bořily do hlubokého rozměklého sněhu a ušlapávání čtyř drah pro štafetu a dvou drah slalomových se zdálo pro jednoho jako jeho poslední životní úkol. Přidal se Vojta Macek. Vojtova muší váha sice nemohla na kvalitě svahu mnoho změnit, ale jeho těšení se a nadšení mě, i k pátečnímu večeru se připojivšímu sousedovi Koišovi, dodávalo neskutečnou víru ve smysluplnost takového počínání.

ku, ve kterém jsem ji ještě nikdy neviděl, a ptá se po lýžích. Na parkoviště u hotelu přijíždí jedno auto za druhým… . Těžké nohy kráčí k hotelu a hlava ne a  ne a ne! Poslední zatáčka a otvírá se náměstí. Srdce se mi rozbušilo a pusa roztáhla od ucha k uchu. Za rohem hotelu byl úplně jiný svět. Všude smích, po prostranství se pohybují lýžaři s nádhernými exponáty starých lýží, oděni do úchvatných oděvů, a mezi nimi diváci. Cvakají fotoaparáty, projíždějící turisté se

Závodníci a pořadatelé

Tisíce krtin nahradily bílá sněhová pole v okolí Hojné Vody. Od oken domu, až kam oko dohlédne, se tyčí jedna vedle druhé, nové rostou, a kde ještě před chvílí byl trs sněženek, je teď kyprá hromada zemité vůně. Když přimhouřím oči, mohu si představovat, jak asi vypadala sopečná krajina, dokonce i mě tak vzdálených, druhohor. „Koupím krtkovi doutníky a iluze sopek bude zase o něco věrnější“, pomyslím si, a halucinace jejich vůně mne přenáší někam do mých vzpomínek na exotické kraje. Náhle si uvědomuji, že jsem tam krtiny nikdy neviděl. Znejistěl jsem nad svým biologickým vzděláním

duben 2012

2  Stropnický zpravodaj zastavují a ptají se, co že to tu je za závod. Únava a  ponurá nálada okamžitě mizí a jak jsem se tak rozhlédl, byl jsem už poslední, komu to došlo. Tolik veselých lidí! Zastyděl jsem se, že jsem nevěřil. Snad má člověk občas právo pochybovat, ale věřit by měl. Zvláště pokud se jedná o víru v legraci. Kdo má legraci v krvi, neztratí ji asi nikdy. A v to by se opravdu věřit mělo, a tihle tady, ti jí mají. Oklepal jsem se z toho studu ale rychle, nakazil se vynikající náladou všech, a ti mne za to rádi vtáhli mezi sebe. „Nejvíc si lidi pomáhají, když o tom nemluví“, prolétlo mi hlavou. Následné administrativní úkony závodu „Hojnovodská Sladká…“ už dávaly zapomenout na jakoukoliv vážnost. Závodníci se zodpovědně hlásili do družstev po čtyřech a pomáhali si s oblékáním čísel. Ještě předtím postupně odkládali jimi upečené části lýže na stůl a ta po třiceti centimetrech rostla do úctyhodné délky. Uprostřed se vyjímal kus se zručně vymodelovaným marcipánovým vázáním – Humboldtovým pérem. Hotel hučel a  pan vrchní uspokojoval i nemožné potřeby českých i rakouských závodníků. Již s čísly na hrudi mžourali lýžníci do prudkého slunce opírajícího se o dveře hotelu. O ně se ale opíral i komisař Mezinárodní lyžařské federace. Tvrdá záludnost závodu. Komisař přísným zrakem i hmatem zkoumal kvalitu a konstrukci lýží. Marně se lýžníci snažili ho korumpovat, ani nádherné počasí nepomohlo. Držiteli, snad i světového rekordu ve sjezdu jedné lidské váhy v jedné lyžařské stopě z vrcholu Pradědu, neunikla žádná maličkost. Jestli měl nebo neměl platnou licenci a akredi-

taci pro tenhle závod se neodvážil nikdo kontrolovat. Co zjistil, zapsal, a patřičně ohodnotil příslušnými bonifikacemi a penalizacemi. Závodníci, seřazení na startovní čáře představované linkou okraje asfaltového koberce vozovky, vyrazili na výkřik startéra a cílového rozhodčího v jedné osobě, paní Ludmily Mackové, jako jeden muž. Lokty, lýže, nohy, úsměv, vše hrálo při startu svoji roli. Čas běžel a lyžařský stadion byl daleko. První disciplínou bylo samotné oblékání lýží na bořícím se sněhu. Zatímco někteří měli za sebou již disciplínu hromadného stoupání na svah a jeho následný sjezd slalomem, jiní stále zápasili s Humboldtovým pérem, nebo se marně snažili zkrotit nezvyklé lýže na svahu neustále opouštějíc nohy, které je nesly. Závod štafet na cca 600 m okruhu s hůlkami a štafetovým kolíkem v ruce přinesl nezapomenutelnou podívanou i zážitky. Nasazení a zarputilou vůli po vítězství, včetně předávání štafety nesené v zubech, nelze snad ani popsat. Smích nejednou způsobil, že závodník ztrácel orientaci, a tím i požadovaný směr závodu. Závěrečný paralelní slalom byl nejenom krásnou disciplínou, ale v případě některých dvojic i výrazným estetickým zážitkem. Prosakující voda pod obecním rybníkem napomohla slunci s rozpouštěním sněhu na virtuální běžkařské stopě „Hojnovodské spojky“, čímž odpadla závěrečná disciplína sprint na lýžích po družstvech zpět k hotelu Hojná Voda. Nebyl již čas, ani síla, udržet tuto část trati způsobilou, a tak se šlo zpět zase pěšky.

Myslím, že to nikomu nevadilo, a které družstvo nezaznamenalo, že se měří čas posledního, muselo svého posledního jít hledat. Časy byly změřeny, přičteny penalizace,odečteny bonifikace. Diplom za první místo si odneslo každé družstvo, pouze byl označen pořadovým číslem při jeho udělení. Sestry Marcela a Alena Raabovy předvedly nádhernou muziku i zpěv. Přidali se i další. Zpívali a tančili radostí nad nádherně prožitým sobotním odpolednem. Slečna Alena Raabová, kterou doma oblékali do památečních rodinných šatů, se navíc dělí o první místo za nejlepší úbor s paní Evou Krupicovou, a dvojici doplnil vítěz z mužů, David Mičan. Škodou je, že tato kategorie zůstala bez ocenění. Byla vyhodnocena až z fotografií, ale příležitost se jistě najde. Svátek už má Josef a kolem mě prolétlo hejno cyklistů s tachometry. Ani jsem raději neslyšel jejich narážky na strejdu stojícího uprostřed silnice. „Ještě deset a dáme to!“ odečítal jeden kilometry. Jen nevím, jestli věděli, kudy vlastně jedou… . Nejspíš je jim to jedno, jako mě. Ještě se usmívám. Vidím, jak se na svahu pod vodárnou třepetají vlaječky, a dvě slalomové dráhy opustili poslední závodníci. Probouzím se a jdu pozdravit toho svého opravdového Evropana. Je slepý a patrně i hluchý, ale o tomhle závodě musel určitě slyšet!

Kontrola technické způsobilosti

Hlavní startér

Sjezd_1

(Redakčně neupraveno!) Petr Nedvěd z Hojné Vody

duben 2012

  Stropnický zpravodaj 3

MĚSÍČNÍ PLÁN: So

7. 4.

k tanci a poslechu hrají Flamendři – vstupné 50,- Kč

St

18. 4. 19,30 hodin – KD Kaplice – Věra Špinarová a band Adama Pavlíka

St

– vstupné v předprodeji a se slevou obce 275,- Kč na místě 350,- Kč

25. 4. 13,30 hodin – místní knihovna – setkání důchodců – program: přednáška „Genius Loci Novohradských hor – I. Z Nových Hradů do hor“.

Pá

27. 4. 20,00 hodin – KD Kaplice – MANDRAGE

So

20,00 hodin – sál restaurace U České lípy v Rychnově u N. Hradů – Velikonoční zábava,

– vstupné v předprodeji a se slevou obce 175,- na místě 250,- Kč

28. 4. 19,00 hodin sál Stropnické hospody – „Besídka pro dospělé“



– vstupné 50,- Kč – pozvánka uvnitř zpravodaje

Připravujeme: So

12. 5. Horní Stropnice – „Otevírání turistické sezony na Novohradsku“ - Další ročník (už 5. ročník!) setkání

„íčkařů“, kulturních "atašé" (prostě zástupců měst a obcí) z Novohradska, a to při netradičních disciplínách, při kterých se ukáže, co jsme to vůbec za lidi. Baví se všichni, ti co se "předvádí", ti co se dívají, ti co vyhrávají i prohrávají. Před pěti lety to začalo v Nových Hradech nejen skokem do kašny, poté jsme „blbli“ v Benešově nad Černou, pak jsme honili narušitele hranic v Dolním Dvořišti, vloni v Pohorské Vsi jedli největší řízky a letos převzala štafetu Horní Stropnice.

SPOLEČENSKÁ KRONIKA Srdečně blahopřejeme všem, kteří se v dubnu dožívají svých životních jubileí: Walter Raab Květuše Zítková Stanislav Smolík Marie Pazúrová Jiří Wortner Anna Mrázová Karel Daniel Aloisie Křížová Jiří Zeman Slavomíra Kořínková Milada Vitanovcová Květoslava Štětková Jana Buštová Terezie Danielová Jarmila Hamerníková Ludmila Vicánová Božena Sýkorová

Sponzoři obce:

Dojezd

Eva Krupicová_první místo v úboru

Předávka štafety

1. jihočeská zemědělská a. s. NEMA spol. s. r. o. Olešnice SWIETELSKY stavební s. r. o. ČEZ

Střeziměřice Horní Stropnice Horní Stropnice Světví Dlouhá Stropnice Horní Stropnice Horní Stropnice Humenice Horní Stropnice Rychnov Dlouhá Stropnice Horní Stropnice Paseky Horní Stropnice Dobrá Voda Dobrá Voda Dobrá Voda

duben 2012

4  Stropnický zpravodaj

Informace pro nájemce obecních bytů 1. V poslední době se množí dotazy ze strany nájemců obecních bytů na výši záloh na úhradu odpadů. Nájemci se dotazují, proč někdo platí 40,- a někdo 50,Kč. Částka 50,- Kč na osobu měsíčně je účtována od roku 2010 u nově uzavíraných nájemních smluv. Upozorňuji, že se jedná pouze o zálohu. Ve vyúčtování služeb je všem nájemcům účtován poplatek za odpad ve stejné výši a to 500,- Kč na osobu ročně + částka za pronájem popelnice na osobu. 2. Dále bych ráda upozornila všechny nájemce obecních bytů na povinnost ná-

jemce oznámit změnu počtu osob v domácnosti. Jedná se o povinnost podle § 689 odst. 3 obč. zák., kdy nájemce oznámí pronajímateli písemně a bez zbytečného odkladu změny v počtu, jménech, příjmeních a datech narození osob v bytě, v případě, že lze mít za to, že tato změna potrvá déle než dva měsíce. Nájemce je rovněž povinen oznámit pronajímateli uzavření manželství nebo přechod nájmu. Neučiní-li to nájemce ani do 2 měsíců ode dne, kdy změna nastala, má se za to, že hrubě porušil svoji povinnost. Pro tuto oznamovací povinnost si můžete vyzvednout tiskopis k vyplnění u správce obecních bytů.

Oznámení o uvolnění bytu Horní Stropnice čp. 208, byt č. 2

Umístění:

1. podlaží

Kategorie:

druhá – možnost odkoupit akumulační kamna po původním nájemci

Velikost:

2+1

Výměra bytu:

kuchyň 5,16 m², pokoj 18,03 m², pokoj 18,03 m², předsíň 3,84 m², koupelna 2,32 m², WC 0,94 m², komora 6,04 m², sklep 5,58 m²

Vybavení:

elektrický bojler, elektrický sporák, vestavěná skříň, kuchyňská linka

Měsíční nájemné:

smluvní cca 1500,- Kč bez záloh na služby

Záloha na služby:

cca 200,- Kč na osobu /vodné-stočné, odvoz odpadu, osvětlení společných prostor, STA /

Stav bytu:

po rekonstrukci

Byt připraven k převzetí: duben – květen 2012

3. Další povinností nájemce je nahlásit pronajímateli veškeré změny ve způsobu vytápění bytu. 4. Pokud nemáte přihlášeného vašeho psího mazlíčka a neplatíte za něj poplatek, je nutné to udělat co nejdříve. Vyhnete se tak dalším nepříjemnostem.



Za správu bytů OÚ:Vejsadová Danuše

V první den jarních prázdnin se sešlo šest mladých šachistů na svém prvním šachovém turnaji v Horní Stropnici v roce 2012. Výsledky jejich klání jsou uvedeny v následující tabulce:

•

Hlavním trenérem šachové mládeže v  Horní Stropnici je Vilibald Rolínek. Rovněž přínosné je zapojení pana Václava Vrbaty do trenérské činnosti. Opominout ani nesmíme velmi kvalitní domácí přípravu sourozenců Lucie a Dominka Rolinkových.

•

Na výroční členské schůzi, konané dne 12. 1. 2012, byl do funkce předsedy Šachového oddílu Hraničář Horní Stropnice opětovně zvolen pan Jan Flieger.

Příjmení a jméno Rozloučili jsme se s panem Janem Dobrovským. Žil na Nových Hradech, ale pochází z osady Šejby a mnozí z vás ho znali. Odešel bohužel brzo. Dalším zesnulým je pan Ranguel Petkov z Horní Stropnice. Stropničtí ho dobře znali. Nejenom, že to byl dobrý zahradník, ale v důchodu se věnoval hlavně rybaření, což byl jeho největší koníček. Svoje ryby už loví v jiných vodách. Naše řady opustil také Ladislav Rolinek z Horní Stropnice, tatínek učitele Vilibalda Rolinka a dlouholetý pracovník lesů. Čest jejich památce. Marta Kotrčová

Velikonoční koulení o ceny Sdružení dobrovolných hasičů Svébohy ve spolupráci s osadní radou, pořádá na velikonoční neděli 8. dubna 2012 od 13.00 hod. již patnáctý ročník tradičního koulení o hodnotné ceny. Zveme všechny přátele, amatérské hráče a zájemce o koulení na nedělní soutěž, která končí v 18,00 hod. Ceny budou předávány ihned po skončení soutěže.

•

Za správu bytů: Danuše Vejsadová

Žádosti o uvolněný byt je možno podávat na předepsaném tiskopise na Obecním úřadě Horní Stropnice a to do 16. 4. 2012.

  Stropnický zpravodaj 5

Šachové střípky

Nekrolog

Adresa bytu:

duben 2012

Srdečně zvou hasiči a OR Svébohy. Starosta hasičů Karel Petrák

•

Ve zprávě o činnosti Šachového oddílu Hraničář Horní Stropnice v roce 2011 pan Flieger uvedl: „… Děkuji všem členům za jejich práci pro rozvoj šachového dění v  Horní Stropnici. Dále děkuji panu řediteli školy PaedDr. Balášovi, paní Benešové a Šimákové za významnou podporu činnosti šachového kroužku. Naše ocenění směřuje i k panu Miklovi a  jeho zaměstnancům za  bezproblémové pronajímání kavárny Sport. Rovněž děkujeme Obci Horní Stropnice za finanční podporu, která je výhradně věnována podpoře činnosti našich mladých šachistů. …“.

Vilibald Rolínek

šachový oddíl, klub

číslo losu

Lucie Rolinková

Hraničář

1

Tadeáš Janeček

Hraničář

2

0,5

Dominik Rolinek

Hraničář

3

1

1

Jan Jindra

Hraničář

4

0

0

Milan Pokorný

H. Stropnice

5

0

Jakub Pokorný

Hraničář

6

0

 

1

 2

 3

 4

 5

 6

součet bodů

pomocné hodnocení

konečné pořadí

0

1

1

1

3,5

3)

3.

0

1

1

1

3,5

3)

2.

1

1

1

5

 

1.

0

 

1

1

2

 

4.

0

0

0

0,5

0,5

 

5. - 6.

0

0

0

0,5

 

5. - 6.

0,5

0,5

3) podle výsledku vzájemné partie hrané na pět minut

Oblastní přehlídka recitátorů Co je oblastní přehlídka recitátorů? Především je to setkání dětí z různých škol, které se naučily přednášet vybraný prozaický či poetický text. Ač má tato přehlídka v čele porotu, která vybírá jednoho žáka pro přednes na krajském setkání, nenazývala bych ji přímo soutěží. Jde přece hlavně o to, aby se děti přestaly obávat projevu na veřejnosti, získaly tak zdravé sebevědomí a zkušenosti pro další výstupy a aby se seznámily s různými literárními příběhy. Letošní přehlídka se konala 7. 3. 2012 v kulturním klubu Horká vana v Českých Budějovicích. Její organizací se již potřetí zhostil Aleš Michna z Domu dětí a mládeže. Sešli se zde žáci základních škol i víceletých gymnázií z Českých Budějovic a okolí.

První část programu byla vyhrazena pro I. a II. kategorii dětí, tedy žáky druhých až pátých tříd. Po krátkém žákovském divadelním představení následovaly kategorie starších dětí – III. a IV. kategorie (žáci šestých až devátých tříd). Tentokrát jsem doprovázela tři recitátory z druhé kategorie – Terezu Miklovou, Janu Koriťákovou a Dominika Rolinka. Mezi dalšími třiadvaceti dětmi jejich věkové skupiny se snažili uspět co nejlépe. Jejich lehká nervozita se na přednesu nepodepsala, a já je mohu jen pochválit. Nebáli se totiž tuto skomírající disciplínu svým přednesem podpořit a dokázat tak, že recitace má svůj význam. Lenka Mudrová

duben 2012

6  Stropnický zpravodaj

Skauti z Horní Stropnice v České televizi aneb Oslavy 100 let českého skautingu Tento rok uplyne 100 let od prvního skautského tábora, na který vyrazil s několika chlapci Antonín Benjamin Svojsík, sto let od tábora, který je považován za počátek staleté skautské historie v  českých zemích. Letos si toto významné výročí připomene více než 45  000  skautů a skautek po celé republice. Skauti a skautky se ohlédnou za uplynulým stoletím. Skauting byl pro nepohodlnost režimu několikrát zakázán, mnoho příznivců hnutí bylo pro svůj životní názor perzekuováno. To, že byl skauting po návratu svobody vždy velmi rychle obnoven, svědčí o  životaschopnosti skautských ideálů. A proto dobrodružství pro desetitisíce lidí pokračuje – skauti slaví nejen sto uplynulých let, ale také vstup do dalšího nového století. V  rámci celoročních oslav mohou skautské oddíly využít některý z celostátních projektů, které jsou připraveny pro každou věkovou kategorii. V  knihkupectvích je k dostání rozsáhlá kniha Skautské století mapující prvních sto let českého skautingu. Česká pošta vydává poštovní známku se skautským motivem, Česká národní banka pak skautskou minci, Muzeum hlavního města Prahy zve na výstavu o skautingu. Na den sv. Jiří připadá vyvrcholení celostátních oslav, v plném proudu bude velká skautská výstava v Muzeu hlavního města Prahy. Na druhém programu České televize dne 24. dubna 2012 bude vysílání odpoledne a večer (od 15:00 hod. do 22.00 hod.) patřit Junáku. Budou vysílány medailonky skautských osobností: Heleny Illlnerové, Romana Týce, Marka Orka Váchy, Petra Gazdíka, Jaroslava Čvančary a  Erika Tabery, od 20:00 bude následovat dokument „O trochu lepší svět“ a diskuze, kterých se zúčastní jak skauti, tak i „neskauti“ na témata: Moderní skautský program, Historie skautingu a perzekuce, Občanství a dobrovolnictví a Splněný „skautský“ sen.

V  medailoncích skautských osobností se představí i skauti ze skautského oddílu KOMETA Horní Stropnice, kteří se dne 15. března 2012 zúčastnili natáčení s Markem Orkou Váchou. Medailonek se členy našeho oddílu a Markem Orkou Váchou bude vysílán 24. dubna 2012 na ČT2 cca v 18:00 hod. Životopis Marka Orka Váchy P. Mgr. et. Mgr Marek Orko Vácha, Ph.D. (* 14. září 1966 Brno) je český římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog a spisovatel. Je administrátorem lechovické farnosti, farním vikářem (kaplanem) Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora (jejímž farářem je Tomáš Halík) a přednostou Ústavu lékařské etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Ve skautu získal přezdívku „Orko“ (= zkratka pro „Orlí oko“).

Život Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v oboru molekulární biologie a genetika. Teologického vzdělání nabyl studiem v Olomouci a Bruselu. Ve své doktorské práci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity se zaměřil na etickou problematiku poznání lidského genomu a na genetiku chování. Zúčastnil se dvou expedicí do Antarktidy (1997 a 2000) na základnu Eco-Base na ostrově Nelson v Jižních Shetlandách společně s Jaroslavem Pavlíčkem. Je učitelem biologie, náboženství a etiky na Biskupském gymnáziu v Brně a na Arcibiskupském gymnáziu v Praze.

Dílo Kromě desítek odborných a populárně naučných článků je autorem následujících knih vydaných nakladatelstvím Cesta v Brně: • Tančící skály: O vývoji života na Zemi, o člověku a o Bohu, 2003 • Šestá cesta: O havranech, o liliích a o mnohem vzácnější cestě, 2004 • Návrat ke Stromu života: Evoluce a křesťanství, 2005 • Poslední země: Antarktida, 2007 • Místo, na němž stojíš, je posvátná země: O kruhu úcty k člověku, přírodě a celému vesmíru, 2008 • Probouzení, 2009 • Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec, 2010 • Modlitba argentinských nocí, 2011 Dále je scénáristou a zároveň účinkujícím v televizním cyklu Tančící skály (ČT) a Náš dům v kosmu - ekologie a bioetika (TV Noe). Životopis Marka Orka Váchy: www.cs.wikipedia.org V  článku Davida Koiše – Gumídka se můžete dočíst, jaké prožili členové oddílu zážitky při natáčení. www.kometa.estranky.cz (Redakčně neupraveno!) Petr Aksamit - Hvězdář vedoucí skautského oddílu KOMETA Horní Stropnice

duben 2012

  Stropnický zpravodaj 7

Jak jsme natáčeli pro Českou televizi Skauti tento rok slaví 100 let českého skautingu a v  rámci toho natáčí Česká televize pořady o skautech, které odvysílá na programu ČT2 dne 24. dubna 2012 od 15:00 do 22:00hod. Náš oddíl se natáčení zúčastnil dne 13. 3. 2012 a zároveň strávil v Praze krásné 3 dny. První den našeho pobytu v Praze jsme po ubytování jeli na Pražský hrad, kde jsme si prohlédli Chrám sv. Víta, viděli jsme ceremoniál střídání hradní stráže, pomník T. G. Masaryka a řadu různých památek v okolí pražského hradu a také se dozvěděli hromadu historických informací. Druhý den byl pro nás den „D“, kdy jsme natáčeli pro ČT. Ráno jsme jeli na sraz se štábem, Marek Orko Vácha nás přivítal před vchodem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Orko nám potom ukázal místnosti 3. lékařské fa-

kulty Univerzity Karlovy, kde nám lékaři a zdravotní sestry na figurínách předvedli, jak podávat léky, aplikovat injekce a odebírat krev. Po této prohlídce nás Orko zavedl do své kanceláře a ukázal nám knihy o různých zvířatech a květinách. Po chvilce nám vyprávěl o jeho dětství mezi skauty a o expedici do Antarktidy na základnu Eco – Base na ostrově Nelson v  Jižních Shetlandách, o různých druzích tučňáků a zvířatech, kteří žijí na tomto ostrově. Na druhou část natáčení jsme se přesunuli do pražské ZOO, kde nám Orko vyprávěl o zvířatech, viděli jsme krmení tučňáků, dozvěděli se informace o ptácích a také jsme navštívili pavilon indonéské džungle. Natáčení s  Orkem jsme zakončili tím, že jsme mu předali šátek ke 100 letům skautingu, Orko se nám podepsal do kroniky a pak už jen zbývalo se rozloučit. Toto natáčení byla pro mne velká zkušenost. Medailonek s  Markem Orkou Váchou a  na-

ším oddílem bude odvysílán 24. dubna 2012 na programu ČT2 cca v 18:00. Třetí den před odjezdem domů jsme se jeli podívat na Vyšehrad a na vyšehradský hřbitov, kde jsou pochovány významné osobnosti českého státu např.: Božena Němcová, Jan Neruda, Karel Čapek, Svatopluk Čech, Vítězslav Hálek, Eduard Bass, Antonín Dvořák, Vítězslav Nezval a řada dalších. Na tomto hřbitově je také pochován zakladatel českého skautingu Antonín Benjamin Svojsík. Byli to krásné tři dny, které jsme prožili v Praze, viděli jsme řadu zajímavých věcí a načerpali nové informace. www.kometa.estranky.cz (Redakčně neupraveno!) David Koiš – Gumídek rádce družiny „Gumídci“ Skautský oddíl KOMETA Horní Stropnice

Pěvecká soutěž Zvonek z Novohradských hor – školní kolo Ve středu 22. února 2012 proběhlo školní kolo pěvecké soutěže - Zvonek z Novohradských hor. Celkem se soutěže zúčastnilo 33 dětí ze Základní školy a Mateřské školy Horní Stropnice. Děti byly rozděleny do čtyř kategorií podle věku. Nultou kategorii tvořily děti z mateřské školy a první třídy, tato kategorie nebyla postupová, ale ani to děti neodradilo a  přihlásilo se jich 11. První kategorie patřila dětem ze druhé a třetí třídy. Zde byl zájem o zpěv největší, zazpívalo nám 12 dětí. Druhá byla složena z žákyň čtvrté a  páté třídy, kterých soutěžilo celkem šest. Ve třetí kategorii zpívali tři žáci ze šesté a sedmé třídy. Ve čtvrté, a zároveň poslední kategorii, soutěžila jen jedna dívka z deváté třídy. Druhá a třetí kategorie byla obohacena o celkem tři dueta. Po odezpívání všech dětí se porota, složena ze čtyř členů, krátce poradi-

la a  vybrala z každé skupiny tři nejlepší zpěváky. Ti postoupili do oblastního kola, které proběhlo 7. března 2012 v Základní škole a Mateřské škole Horní Stropnice.

Seznam postupujících: I.kategorie 1. místo – Tichá Pavlína 2. místo – Tichý Patrik 3. místo – Novák Tomáš II.kategorie 1. místo – Wagnerová Jitka 2. místo – Albertová Sarah Elizabeth 3. místo – Domanská Darina

3. místo Charvátová Ivana, Wagnerová Jitka III. kategorie 1. místo – Gondeková Tereza Dueta: 1. místo – Gondeková Tereza, Albertová Sarah Elizabeth IV. kategorie 1. místo – Charvátová Kateřina Všem zúčastněným děkuji za skvělé výkony.

Dueta 1. místo – Albertová Sarah Elizabeth, Domanská Darina 2. místo – Kučerová Miroslava, Wagnerová Jitka

Lucie Sokolíková

Pěvecká soutěž Zvonek z Novohradských hor – oblastní kolo Ve středu 7. března 2012 proběhlo na naší škole oblastní kolo pěvecké soutěže Zvonek z Novohradských hor. Zavítalo k  nám celkem 57 dětí ze čtyř škol sousedních obcí – ze Základní školy Benešov, Malonty, Nové Hrady, Rapšach a zúčastnila se samozřejmě i naše škola. Soutěžící přijeli v doprovodu svých učitelů, ředitelů a mnohdy i starostů a starostek obcí. Například za Benešov se k nám přijela podí-

vat paní starostka Korchová, za Rapšach pan ředitel Mgr. Snětina a představitel Městského úřadu Nové Hrady Ing. Kasan. Soutěž začala v osm hodin ráno úvodními slovy PaedDr. Jaroslava Baláše, ředitele Základní školy a Mateřské školy Horní Stropnice, Mgr. Hany Kudrnové – předsedkyně poroty a Mgr. Ivany Hokrové – garanta soutěže. Porota byla složena z pěti členů z řad

učitelů vystupujících škol a musíme uznat, že opravdu neměla lehký úkol, protože soutěžící byli, od prvního do posledního úžasní, a proto bylo těžké vybrat jen první tři místa. Porota tedy udělila ve třech kategoriích několik ocenění. Soutěž byla rozdělena do pěti kategorií stupňovaných podle věku účinkujících. Ve všech kategoriích, kromě první, byla odzpívána mimo sólového zpěvu i dua.

duben 2012

8  Stropnický zpravodaj

I. kategorie 1. Szojka Tomáš – Benešov II. kategorie 1. Pöschková Nikola – Malonty III. kategorie 1. Součková Žaneta – Malonty

1. 1. 1.

Kolev Dimitar – Benešov Strejčková Kateřina – N. Hrady Svoboda David – Nové Hrady

V. kategorie 1) Chender Evelína, Kolev Dimitar – Benešov

KOMORNÍ ZPĚV: II. kategorie 1) Kučerová Miroslava, Wagnerová Jitka – Horní Stropnice

IV. kategorie 1. Chender Evelína – Benešov

III. kategorie 1) Polesová Kristýna, Slepičková Ilona – Nové Hrady

V. kategorie 1. Ferencová Jana – Rapšach 1. Chender Evelína – Benešov

IV. kategorie 1) Chender Evelína, Kolev Dimitar – Benešov

Ještě jednou děkuji všem účinkujícím, porotcům, učitelům a vlastně všem, kteří měli s touto soutěží něco společného za výtečnou práci, výborná vystoupení a skvělý průběh celé akce. S vítězi se uvidíme ještě 16. května 2012 na přehlídce finalistů v Nových Hradech. Lucie Sokolíková

Besídka pro dospělé

Velikonoce

Stavění máje

OS Maňásek pro vás opět připravuje „Besídku pro dospělé“. Kdy? V sobotu 28.  4. od 19 hodin. Vstup 50,- Kč. Vstupenky budou v předprodeji v místní knihovně u paní Kusákové od pondělí 23. 4. 2012. Co to bude tentokrát? Všechno neprozradím, ale pro velký úspěch opakujeme balet „Labutí jezero“ v podání uměleckého souboru „Housata“ z Dlouhé Stropnice. Zazpíváme si a podíváme se trošku k našim sousedům – Rusům, dále bude slepičí píseň a další (pantomima). Určitě se pobavíte!

Ženy a ženičky, slečinky i slepičky, OV Dlouhá Stropnice za vámi posílá na velikonoční pondělí 9. dubna veselé koledníky. Přijdou vám trošku provětrat faldy a maličko pomrskat pomlázkou. Buďte na ně hodné a milé, neboť den je dlouhý, tak jako naše ves a k večeru už nohy nechtějí chodit. Víme, že vajíčka nám podražila, proto netrváme na podání malovaných za koledu. Oni stejně večer už přišli žloutky bez bílků! Moc se na vás těší naši zdatní koledníci!

Jako už tradičně 30. 4., tj. v pondělí, stavíme májku v Dlouhé Stropnici. Tentokrát se po dlouhé době nesletí holky čarodějnice. Přišel nám do toho koncert v Praze, kam se přemisťuje pár našich kolegyň a hejkalů. Můžete samozřejmě v kostýmech přiletět, ale nebude žádný program, kromě dobrého jídla a muziky. Takže přijďte, kdo chcete pobýt!

Za OS Maňásek Marta Kotrčová

Za OV Dlouhá Stropnice Marta Kotrčová

Srdečně zve za OV Dlouhá Stropnice Marta Kotrčová

Poznávací výlet po Novohradsku Den: 13. 4. 2012 – 14. 4. 2012 Hodina: 9.00 Místo: Novohradsko, Č. Krumlov Pořádá: KIC Nové Hrady Vstupné: 200,- Kč Program: Pátek - 9.00 hod. odjezd z Nových Hradů do Černého Údolí, dále pěší putování na téma "Zaniklé sklárny a klauzury", Černé Údolí - Zlatá Ktiš - Stříbrné a Skelné Hutě, Terčí Huť. Průvodce s komentováním místních zajímavostí, trasa cca 20 km s pohodovým tempem, přes den stravování z vlastních zásob.

Zastavení v Pohorské Vsi s návštěvou IC a (snad) kostela, na kterém se pracuje pro jeho záchranu. Autobusem zpět do Černého Údolí. Večer - přespání v hotelu U Pralesa (bývalá rota) v Černém Údolí, společná večeře, promítání starých fotografií, povídání atd. Sobota - 9.00 hod. odjezd směr Bělá, dále pěší putování Cetviny a Tichá, návštěva tvrze Tichá s výkladem o aktivitách sdružení Hrady na Malši, trasa cca 10 km opět s přiměřeně pohodovou chůzí. Zastavení v Kaplici a pak pojedeme do Českého Krumlova, kde navštívíme unikátní Muzeum Fotoateliér Seidl, tam

  Stropnický zpravodaj 9

Dopis, který potěšil.

Nyní bych ráda představila alespoň první místa jednotlivých kategorií.

SÓLA:

duben 2012

prohlídka s odborným komentářem, společné focení a návrat směr Nové Hrady. Další info a přihlášky na KIC Nové Hrady, tel. 386 362195, [email protected], účastnický poplatek 200,- Kč (doprava tam i zpět, večeře, průvodce). Za KIC Nové Hrady Květa Jarolímková

Nové Hrady, 16. 3. 2012 Věc: Poděkování – ZŠ Horní Stropnice PaedDr. Jaroslav Baláš Vážený pane řediteli, chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za spolupráci, při pořádání zájmově umělecké činnosti v soutěži „Zvonek z Novohradských hor“. Již druhý rok probíhá soutěž v oblasti recitace, zpěvu a výtvarné výchovy pro základní školy Horní Stropnice, Benešov nad Černou, Nové Hrady a letos i pro Malonty a Rapšach. Po místních kolech, které pořádají školy samostatně, následují oblastní kola. V recitaci probíhá v Benešově nad Černou, ve výtvarné výchově v Nových Hradech a ve zpěvu u vás v Horní Stropnici. Ve středu 7. března jsme se všichni účastníci sešli právě ve vaší pěkné škole. Soutěžících bylo kolem 90 a hostů 15. Takové velké množství nebylo jednoduché

přivítat. Vám se to podařilo na výbornou. Měli jsme zabezpečený perfektní servis. Od šaten pro děti až po malé občerstvení v podobě čaje. Bylo příjemné i Vaše osobní přivítání, jak dětí, tak hostů. Soutěž proběhla ve velmi příjemné a přátelské atmosféře a za to Vám patří poděkování. Mám radost, že tato soutěž našla místo mezi našimi dětmi a že myšlenka dětské tvořivosti se ve zmíněných školách ujala. S vaší školou mám, po této stránce, dlouholetou spolupráci a vždy mám radost, když zahlédnu mezi diváky paní učitelku Janu Drboutovou nebo Danu Benešovou, které se mnou tuto soutěž pořádaly již před 30 lety. A nyní se soutěž obnovuje a  nacházím znovu ve vašem kolektivu nové pomocníky. Vím, že je jmen více. Ale já bych touto cestou připomněla paní učitelky Lenku Mudrovou, Janu Hronovou, Naďu Smirnovovou a Lucii Sokolíkovou, s kterými jsem nejvíce v kontaktu.

Moje poděkování patří i Mgr. Hance Kudrnové, která má oblastní kolo u vás na starosti. Její zkušenosti, hudební přehled a osobní přístup dávají záruku úspěšného průběhu oblastního kola. Moje velké poděkování patří také paní Mirce Kusákové, vedoucí knihovny, na kterou se mohu vždy spolehnout. Je mojí velkou spolupracovníci. Její skromnost a pracovitost je zárukou plynulého zabezpečení soutěže. Uvědomuji si, že bez podpory pana starosty i dalších zastupitelů by se soutěži tak nedařilo. Poděkování prosím předejte i panu starostovi Václavu Kučerovi, který této soutěži dal ve vašem místě zelenou a dal prostor pro její uskutečnění. Jsem moc ráda, že mohu s takovým kolektivem spolupracovat. S pozdravem a přáním další úspěšné spolupráce Ivana Hokrová

Masopustní veselice veselá je převelice v Nových Hradech Určitě si vzpomínáte na masopustní úterý v minulém roce, kdy jsme k vám, do Horní Stropnice, přijeli koledovat, zpívat a tancovat u pana Maška v sále. Na masopustní úterý, 21. února letošního roku, se konal druhý ročník školkového masopustu, tentokrát v hotelu Rezidence na náměstí v Nových Hradech. Děti se převlékly do karnevalových masek a předškoláci se ustrojili na masopustní koledu s vlastnoručně vyrobenými klobouky. Na cestu jim krásně svítilo sluníčko. V Rezidenci pro děti připravili občerstvení a prostor pro tanec i posezení. Naši malí koledníčci pod vedením dospělých kamarádů koledníků předvedli verzi staročeské koledy, upravené pro jejich schopnosti a dovednosti, včetně žádosti starostovi o povolení koledování, zpěvu Červená růžičko, pochodu, koleček i tance v páru. Našimi váženými

hosty byly děti a učitelky ze školky v Horní Stropnici a také děti z partnerské školky v rakouském Großschönau se svými rodiči a učitelkami. Rakouští přátelé nás mile překvapili, protože všichni, děti i dospělí, přijeli v maskách. Všechny učitelky a tety vše bravurně zvládly, zárukou úspěchu byli kamarádi koledníci pod vedením pana Maxy a bez skautů z oddílu Kometa v Horní Stropnici bychom těžko zajistili tak skvělou organizaci. Děkujeme všem rodičům a přátelům za podporu a přízeň a samozřejmě také vedení a personálu Rezidence za poskytnuté prostory, prostředky, občerstvení pro naše rakouské hosty a naše děti zdarma. Dopoledne při tanci a zábavě uteklo jako voda, nastal čas loučení s kamarády, hosty a odchod do školek. Mám velkou radost z našich dětí, že jsou tak šikovné

a že jejich intenzivní příprava po celý únor stála za to, z učitelek a tet, že vše zvládly a už plánují co na příští ročník, ze spolupráce se skauty, přátelskými školkami a ze vstřícnosti Rezidence. Odpoledne se zdravovědou Ještě týž den po obědě měly předškolní děti kurz zdravovědy. Skauti z oddílu Kometa v Horní Stropnici pod vedením Petra Aksamita názorně dětem ukazovali různá poranění, se kterými se mohou děti běžně setkat a způsob jejich ošetření. Děti si vyzkoušely obvazování, zastavení krvácení z nosu, ošetření odřeného kolene, zlomené ruky, popáleniny a opaření. Zkusily si přivolat pomoc pro zraněného kamaráda a zachovat při tom klid. Eva Heřmanová

Zvonek z Novohradských hor Školní kolo recitační soutěže Zvonek z  Novohradských hor se na naší základní škole uskutečnilo 2. 2. 2012. Více než dvacet účastníků svým přednesem bojovalo o postupová místa do kola meziškolního. Z těchto odvážlivců jsme vybírali ty, kteří nás svým přednesem, hlasem i vystupováním celkově nejvíce zaujali. Do Benešova, kde se 8. 2. meziškolní kolo konalo, s námi nakonec odjeli: Alexandra Kotrčová z II. třídy, Tomáš Novák ze III. třídy, za V. třídu postoupila Darina Domanská, VI. třídu reprezentovala Denisa Glozneková a poslední kategorii zastupovali

Jakub Kusák a Linda Šenkárová z VIII. třídy. Těchto sedm statečných bojovalo o umístě-

ní mezi silnou konkurencí, bohužel, žádnému z našich adeptů se nepodařilo stát na stupínku vítězů. Velká a zasloužená pochvala však patří Jakubu Kusákovi, jenž si „vyrecitoval“ cenu poroty. Ráda bych poděkovala všem zúčastněným, tedy soutěžícím, porotě a  všem ostatním, kteří vypomáhali při přípravách ale i těm, kteří zúčastněné podporovali. Zejména pak Miroslavě Kusákové za spolupráci a zajištění cen a paní Hokrové za samotné uskutečnění této soutěže. Lenka Mudrová

duben 2012

10  Stropnický zpravodaj

Ještě Svébohy – neblahá událost z května 1577 Jakub Krčín, zejména pokud měl co do činění na novohradském panství, jistě čas od času poctil svou návštěvou ve svébožské tvrzi rodinu Petra Kořenského, s nímž se již dříve v rožmberské službě dříve setkával. Zda souvisely události z  roku 1577 s jeho návštěvami lze těžko po tolika létech s jistotou (či spíše nejistotou) určit. Zdá se však, že Krčínovi nebylo nic lidského cizí. Václav Březan, rožmberský kronikář ho zřejmě neměl příliš v lásce. V jeho podání jde o člověka bezohledného, nesmlouvavého, ve snaze zalíbit se pánu tvrdě trestajícího prohřešky podřízených, jenž ale také čas od času se sobě rovnými kumpány truňku a karbanu holdoval a „co dvořenín Venušin na polštáře s vrkoči“ rád uléhal a to před tím i poté, co se oženil (1566) s bohatou krumlovskou měšťankou, vdovou o mnoho let starší, Dorotou z Radkovic, provdanou Slepičkovou, jak o tom sám píše: „…Toho léta také stav svůj změnil, neb jest se v Krumlově oženil. Pojal sobě bábu za ženu. Za své služby, nebohý, jmá tu odměnu. Musí v tom trvati do vůle boží, dokud Pán Bůh z něho toho břemene nesloží.“… (Krčín prohrál na Krumlově v kartách peníze, které snad nebyly tak úplně jeho, paní Dorota mu peníze půjčila, a pak mu zřejmě dala vybrat, buď zaplatit dluh nebo se oženit. Nakonec nedopadl tak špatně, mohl pak dokonce půjčovat peníze svému zaměstnavateli a doma se zřejmě také příliš nedržel.) V lásce Krčína neměli ani třeboňští měšťané a z nich zejména „ta dobrá paní“, jak o ní Krčín psal, Eliška Kořenská z Dlouhé Vsi, (která zřejmě kromě Svéboh pobývala i v Třeboni, zejména v době, kdy (snad raději) pobýval její manžel Petr Kořenský služebně na Krumlově.) Ta nenávist zřejmě pocházela z období před stavbou rybníka Svět (dříve Nevděk). Tehdy byla Krčínovým přičiněním kvůli rybníku zbourána západní část předměstí Třeboně a zabrány pozemky měšťanů a sedláků v budoucí zátopě. O dříve zmíněné neblahé události na svébožské tvrzi, která otřásla Svébohami a jejich širokým okolím, tak či tak souvisící s Eliškou Kořenskou se není lehké, ne-li nemožné, po tolika létech dopátrat, jak se skutečně stala a zejména kdo ve skutečnosti byla postižená zemanka. Jednoznačné vysvětlení poskytuje první zdroj,

avšak v dalších dvou či třech, bohužel, o nějaké jednoznačnosti mluvit nelze. V publikaci Panská sídla na Českobudějovicku – Daniel Kovář a Pavel Koblasa – popisují tuto událost krátce a jednoznačně takto: „…Po smrti posledního vladyky Svojše Pouzdra z Michnic (1570) a vdovy Lidmily získal tvrz na krátký čas Mikuláš Častoral z Dlouhé Vsi a jeho dcera Eliška přinesla Svébohy věnem svému manželovi Petru Kořenskému z Terešova. Roku 1577 byla Eliška na tvrzi kvůli domnělému cizoložství na příkaz svého muže zazděna, ale poddaní ji osvobodili.“ V knížce Vrkoče pro regenta autora Antonína Vávry je tato událost barvitě líčena poněkud odlišně od předchozí: „... V 16. století patřily Svébohy ke zboží Cuknštejnskému, a to až do smrti Svojše Pouzara v roce 1570 a jeho ženy Lidmily z Dlouhé Vsi roku 1572. Dále je známo, že Mikuláš Častoral z Dlouhé Vsi prodal Markétě z Něšova vsi Svébohy a Olbramy. Po ní drží obě vsi Eliška z Dlouhé Vsi sídlem na Svébozích s Petrem Kořenským z Terešova. Její (nejmenovaná) dcera a dědička prodala roku 1598 tvrz Swyboh s dvorem a dalším zbožím Petru Kořenskému z Terešova, který vše prodal ještě téhož roku Vincenci Holcšpárerovi z Hochštejnu, hejtmanu novohradskému.“ A o něco dále o samotné události: „Jednoho dne na počátku května roku 1577 se strhlo na svébožské tvrzi hrozné dopuštění. Rytíř Petr Kořenský z Terešova se vrátil z návštěvy v Třeboni, kde navštívil svou příbuznou, zlou a klevetivou Elišku Kořenskou z Dlouhé Vsi. Ta mu namluvila, že jeho laskavá a sličná žena jej podvádí s jinými muži, prý i s nejvyšším regentem všech panství rožmberských panem Krčínem z Jelčan. Rozlícenému Petru Kořenskému byl Jakub Krčín příliš velkým sokem, a tak se rozhodl vyřídit záležitost jen se svou půvabnou a křehkou ženou. Projevil se jako ‚skutečný‘ rytíř. Sotva seskočil na nádvoří tvrze z koně, vřítil se do komnaty, v níž se zdržovala jeho manželka. Nezabýval se ani trochu tím, aby si ověřil pravdivost slov své příbuzné a s hrozným řevem se vrhl na svou paní. Strašlivě ji ztýral. Nekřičela ani neprosila. Když klesla k zemi, muž ji popadl za její dlouhé černé vlasy a vláčel ji za neustálého spílání k věži tvrze. Neovládaje svůj hněv svrhl ji do sklepení a dveře poručil zazdít. K zazděnému vchodu postavil stráž a přísně zakázal podávat jí jakékoliv jídlo. Tak ji vlastně odsoudil k smrti hladem. Pak se vyhoupl opět do sedla a odcválal.

Zvěst o tom, co se stalo, se rozletěla po okolí. Zazděná paní Kořenská byla prý nejen velice krásná, ale byla i velmi laskavá paní svých poddaných. Lidé ji proto milovali a zakrátko sem proudili v celých procesích…“ Tolik v knížce Antonína Vávry. O této události se můžeme dočíst také v knize Miroslava Huleho Rybníkářství na Třeboňsku, v níž sám Jakub Krčín s touto neblahou událostí seznamuje rožmberského vladaře prostřednictvím písemné zprávy novohradského hejtmana Vojtěcha Hultzšporera: „Co se pak paní Kořenské dotýče, toho vám, jakž zpraven jsem, oznamuji, že v pondělí svatodušní, 27. májí, přišli nějací lidé tu do Svibohu a někteří mluvili s hlásnými a jiní zatím ty zazděné dveře vylámali. A tak vzavše ji, nesli ze vsi ven a hlásní nic říci nesměli. A tak zpráva jde, že jsou ji skrze město Sviny vedli, že jsou ji havéři do plunder oblékli a dali jí zástěru havéřskú a klobouček, takže mezi nimi skrze město šla a tu za farou na ni s vozem čekali, že ji do vozu dali a preč vezli.“ „…Tak ty noviny jsou. Než toto vám oznamuji, že jsou lidé k ní k té věži chodili co na pouť a někteří aniž sobě brániti dáti nechtěli, než aby s ní mluvili. I také mnozí mluvili skrze zeď, že bylo všecko dobře slyšeti. Ač paní Eliška Kořenská (příbuzná postižené – pozn. autora) učinila mi byla asi troje psaní, žádajíc, aby Jeho Milosti páně lidem bylo zapověděno, aby k ní nechodili a hlásným v tom pokoj dali. I učinil jsem tak, ale nic platno nebylo… Než v neděli, na den Seslání Ducha svatého (26. 5.) od Benešova a z města i odjinud přišlo lidu do dvou set i víc, a tak ti hlásní a ten pacholek poslali ke mně a prosíc a oznamujíc, že jim ji mocí vzíti chtí. I odeslal jsem své pachole tam na koníku, aby přezvěděl co se děje. A tak uhlídavše oni pachole jeti, utekli ze vsi. Než dvě ženě z Benešova již byly počaly zdi z těch dveří lámati a vylámali byli již něco kamení… Pan Pavel Boubínský mi pravil, že v té věži byl, že jest byla mnoho zdi vylámala a kamení na hromadu snosila, chtíc v té věži poklopu dosáhnouti. Jměla tam vodu a zem jedla, že ji tak dlouho zdrželo.“ Miroslav Hule dále píše: „Podíl Krčínův na tomto truchlivém příběhu, navzdory veřejnému nařčení od příbuzné Kořenských, není doložen. Avšak hned následující týdny se seběhla událost, jež by mohla před Spravedlivým dát případně satisfakci i Kořenským. Sám Krčín – hlavní aktér – ji popisuje takto: „Předkem, milostivý pane, Vaší milosti o své nešťastné

duben 2012 příhodě, kteráž jest mi se tuto neděli minulou (9.  6.), když jsem od pana Bohuslava Malovce ze Dřítně jel, na cestě od Viléma Čejkovského přihodila, oznamuji, tak, že jsem od něho svým vlastním tulichem, nedav mu žádné nejmenší příčiny, třikrát poboden a nejvíce a nejškodněji na levém boku nad samým pasem. I hojím se milostivý pane na Krumlově a  teď po tři dni sotva jsem živ zůstal. Ale dnes z milosti boží jsem čerstvější, nebo lazebník mne těší, že naskrze proboden nejsem. ….Nebo ta speklá krev a talov po knotu ven vychází a horkost, kteráž mne v životě trápila, pomalu mne míjí. A jak jmám zprávu, milostivý pane, od těch, kteří jsou při tom byli, tj. ouředník netolický Jan Benýdek, písař, kočí můj a pachole, kdyby byl fišmejstr krumlovský tak spěšně mne neretoval, že by mne byl usmrtil na tom místě. Nebo v tom se musím Vaší Milosti poznati, že jsem velmi opilý byl, že jsem nic nevěděl, když mne bodl. I to slyším, že ani na nohách státi, ani tuším promluviti jsem nemohl. A hned se Vaší Milosti tímto psaním zavazuji, že žádnýmu kvůli píti ani víceji někomu k takovému zhovadilému opilství se namluviti nedopustím.“ Ale Krčín, sotva se uzdravil, vyhledal Čejkovského znovu, aby si zjednal ztracenou čest. „Dal mu políček, až ho okrvavil.“ Ten ho zažaloval a komorní soud v Praze rozhodl, „aby uraženého odprosil a napříště proti němu slovem a skutkem pokoj zachoval.“ Tolik Miroslav Hule. Je tu však ještě jeden zdroj, jímž je kniha historika Josefa Haubelta Jakub Krčín z Jelčan. V rámci Krčínova životopisu se autor Doc. PhDr. Josef Haubelt DrSc. zevrubně zabývá zejména Krčínovým podílem, ale i podílem jeho předchůdců na tvorbě a uskutečňování jihočeských rybničních soustav, přičemž čerpá z  nepřeberného množství historických pramenů. Bohužel, v  tomto jeho díle není zmínka o svébožské rybniční soustavě, tím méně o Krčínově vztahu k ní. Konečně ani Březan v Životech posledních Rožmberků ani v  Krčín sám ve svém veršovaném životopise, kde vyjmenovává své zásluhy, nepíše nic o svébožských rybnících ani o svém případném podílu na neblahé události v svébožské tvrzi. Nicméně Josef Haubelt se zabývá i těmito a dalšími událostmi, které s touto událostí souvisí, a pokouší se do nich vnést více světla. Píše: „…Regent Krčín a  krumlovský hejtman Jetřich Slatinský ze Slatiny uzavřeli v zastoupení vladaře kupní smlouvu s Eliškou Kořenskou Častolárovou z Dlouhé Vsi. Předmětem koupě byla „ves Radostice s krčmou tudíž, item ves Doudle-

  Stropnický zpravodaj 11 by též s krčmou, řekami, potoky ec. Se vším příslušenstvím, což tu jměla.“ … Vlastnila dále dvůr u Třeboně a dům v Třeboni, kde žila se svou dcerou Kateřinou. Byla to zlá, nesnášenlivá a svárlivá žena. Na Krčína měla svrchu.“ Dále píše: „Kdo byl manželem Elišky Kořenské, o níž jsme se zmínili? Zdá se, že jím byl Petr starší Kořenský z Terešova, který po otci zdědil poplužní dvůr Záhoří a prodal jej Vilémovi z Rožmberka… Byl ve službách Viléma z Rožmberka, v roce 1572 s ním cestoval jako mundšenk do Polska, o masopustu roku 1575 mu Vilém z Rožmberka vystrojil svatbu, po níž zřejmě koupil z věna manželčina Doudleby a Radostice. Petr starší Kořenský z Terešova byl od roku 1581 hejtmanem na panství Krumlov… V roce 1589 se uvádí jako majitel tvrze Svébohy, kterou roku 1598 prodal – zřejmě po smrti své choti – za 2950 kop grošů míšeňských hejtmanu novohradského panství Vincenci Holcšparerovi. Odstěhoval se pak se svou druhou manželkou Mandalenou z Klenového a Janovic na Moravu. Synovcem Petra staršího Kořenského z Teršova byl Petr mladší Kořenský z Terešova, který dědil po rodičích statky na Doudlebsku a spolu s  bratrem Ctiborem Kořenským z Terešova spravoval rodinný majetek z renesančního zámku v Komařicích. Oženil se roku 1577 s Markétou ze Žeberka, s níž pak měl šest synů, Josuu, Davida, Lukáše, Jáchyma, Jana a  Ruprechta Petra. Zemřel sedmatřicetiletý roku 1586 v Praze. Jeho choť žila v domě Kořenských v Trhových Svinech, kde zemřela za morové epidemie v roce 1590. Krčín psal 30. května 1577 Vilémovi z  Rožmberka o tom, ‚co se pak sběhlo s tou Petra Kořenského manželkou‘ a  odvolával se na list, který mu poslal novohradský hejtman Vincenc Holcšparer. Jediným pramenem o této události je Březan. Z jeho věrohodného svědectví je zřejmé, že manželka Petra Kořenského byla zazděna ve tvrzi Svébohy, která, jak víme, náležela Petru staršímu Kořenskému a jeho choti Elišce. Zdůrazněme (píše Haubelt), že důvěryhodný Březan neuvedl nic o tom, kdo tuto ženu dal zazdít a jak se zazděná žena jmenovala. Domníváme se, že zazděnou byla Markéta ze Žeberka a že se to stalo nedlouho poté, co se vdala za Petra mladšího Kořenského z Terešova.“ Dál Josef Haubelt cituje shodně s Vávrou a Hulem části dopisu, v němž Krčín prostřednictvím Holcšpárera informuje Viléma z Rožmberka a dál píše, že osvobození mladé ženy bylo protestem proti ukrutné a neoblíbené Elišce Kořenské,

která se již neodvažovala zasáhnout, když osvoboditelé šli kolem domu kořenských v Trhových Svinech: „Janek pacholek, který ji hlídal, běžel napřed k Panu Kořenskému, ale nebylo ho doma, tak paní zbudil, aby vstala, a když mimo dům její šla, že na ní ukazoval, že ta to jest, aby jí klobouček z hlavy sňala, že ji pozná, ale paní Kořenská toto učiniti nechtěla.“ Dále píše: „Uvězněnou byla Markéta ze Žeberka. Stalo se to patrně proti vůli jejího manžela Petra mladšího Kořenského z Terešova a na Komařicích. Uvězněna byla v tvrzi Svébohy, která náležela Petru staršímu z Terešova a jeho manželce Elišce Kořenské z Terešova, která zřejmě se sňatkem synovce svého manžela nesouhlasila a chtěla se postarat o to, aby nežádoucí novomanželka v hladomorně tvrze, která jí náležela, zahynula. Tyto vývody umožňuje svědectví Holcšparerovo, sepsané tři dny po osvobození Markéty ze Žeberka a neučinil skoro nic, aby osvobození uvězněné zabránil.“ Na konci této neblahé události zůstávají nezodpovězené otázky: Novomanželka Petra mladšího Kořenského z Terešova a na Komařicích nedlouho po svatbě byla pro nevěru či podezření z nevěry zazděná ve sklepení tvrze ve Svébohách pravděpodobně proti vůli manžela (viz Haubelt). Po jejím násilném osvobození její stopa mizí v neznámu poté, co je naposled viděna v Trhových Svinech a na otázku, proč v inkriminované době byla ve Svébohách u své příbuzné a ne v Komařicích, nám už také nikdo neodpoví. Pravděpodobně nikdo neodpoví ani na to, v jakém (příbuzenském, pokud se nejedná o tutéž osobu) vztahu byla Markéta z Něšova vlastnící po r. 1572 vsi Svébohy a Olbramy k uvězněné Markétě ze Žeberka, zejména v souvislosti se snahami o její osvobození ze strany poddaných, kteří ji zřejmě museli dobře znát. Eliška Kořenská Častorálová z Terešova a Dlouhé Vsi, ziskuchtivá majitelka dvora a domu, v němž žije se svou dcerou v Třeboni a poté, co na základě jistých skutečností či smyšlenek ze způsobu Krčínova života, vyprovokovala Markétino uvěznění, píše zřejmě tentokrát ze Svéboh novohradskému hejtmanovi tři dopisy s žádostí, aby zabránil osvobození Markéty Kořenské ze Žeberka. Po jejím násilném osvobození se neodvažuje vyjít ze svého domu v Trhových Svinech, kde také žije se svou dcerou Kateřinou, aby zabránila jejímu osvobození. Zdá se, že Eliška Kořenská, pokud neseděla současně na několika židlích, se dokázala velmi rychle přemísťovat a zlobu rozsévat. Snad ani není divu, že její muž setrvával raději

duben 2012

12  Stropnický zpravodaj v blízkosti Viléma z Rožmberka a objevuje se až po její smrti, aby se v roku 1598 s  dcerou Kateřinou a novou manželkou odstěhoval na Moravu. V době uvěznění i osvobození Markéty Kořenské ze Žeberka byl Krčín služebně v Bechyni u Petra Voka. Přesto to nemusí znamenat, že s jejím osvobozením nemá on, jeho přátelé či dokonce její manžel nic společného. Markéta Kořenská ze Žeberka, jejíž stopa nenávratně mizí v Trhových Svinech, nakonec svému manželovi Petru mladšímu Kořenskému z Terešova a na Komařicích porodila, jak je psáno výše, šest synů a poté, co její muž zemřel, jako vdova dožila v Trhových Svinech. Tento příběh o nevěře ať domnělé či skutečné, o zlobě a nenávisti, soucitu, pomoci i odpuštění skončil nakonec stejně, jak neodvolatelně končí všechny příběhy v lidském životě. A jestliže jsme v první zmínce o Svébohách uvedli, že se (běžně) podobné příběhy odehrávají i dnes, pak jen s tím rozdílem, že se už nezazdívá a  už vůbec nepřichází v úvahu, aby jako zadostiučinění za skutečný či domnělý poklesek, poskytla manželka svému muži šest synů. Dopátrat se skutečností starých více než čtyři sta let není lehké ani pro historika formátu Josefa Haubelta, i když se u něj jedná spíše o okrajové téma. (To se zdá být, jak bylo již dříve zmíněno, podstatně snazší získat relativně přesné informace o  „starých“ Keltech, kteří v našem okolí po sobě zanechali trvalé stopy.)

Ať už byl podíl rozporuplné Krčínovy osobnosti na zmíněné, z hloubi času spíše jako pověst zachované události jakýkoliv, je jisté, že daleko větší otisk zde zanechala jeho nezměrná činorodost, podnikavost a pracovitost, ale i jisté megalomanství, přičemž se spíše zapomnělo na tvrdost, bezohlednost a nevybíravou náročnost, s jakou prosazoval své záměry a dokonce, jak se tehdy věřilo, i ve spojení s čertem, což mu pomáhalo uskutečnit nebývalé změny v jihočeské krajině (rybníky na Novohradsku, Třeboňsku, propojení Lužnice s Nežárkou Novou řekou s následkem výrazného omezení záplav také v důsledku vysoké schopnosti rybníků zadržet vodu z přívalových deštů atd.). Přičemž původní záměr byl čistě ekonomický – získání prostředků na nákladný způsob života a reprezentaci rožmberského vladaře, jeho dvora a umořování vysokých dluhů. Avšak důsledek tohoto záměru je – řečeno dnešním jazykem a s odstupem čtyř století velmi, velmi ekologický – ne tedy zachování, konzervování, (jak známo konzerva se časem zkazí), ale nebývalé zhodnocení a zvýšení produkční schopnosti krajiny, o estetických hlediscích nemluvě. A to všechno přes tuhý odpor a nenávist zdaleka nejen Elišky Kořenské. Totéž platí i o svébožské rybniční soustavě. Kolik dnešních lidí si vůbec uvědomuje, jak obdivuhodné dílo se v okolí Svéboh podařilo vybudovat. Avšak nejvíce hodné obdivu je přivedení vody k rybníkům „stokou“ přes terénní převýšení.

(Zde se se značnou jistotou předpokládá Krčínovo autorství.) Běžného návštěvníka vůbec nenapadne, respektive, abychom snad nekřivdili, jen těžko napadne, jak obdivuhodné, pokud ta slova stačí, je to dílo. Dílo mimo rožmberský majetek, sice nevelké rozsahem v porovnání s navazujícími, což může být důvod, proč se nepodařilo zjistit autora, avšak přesto toto dílo více než čtyři sta let přináší užitek a dá se předpokládat, že ještě pár století užitek přinášet bude a snad i mnohé oko potěší. Ať tak či tak, Jakub Krčín jako pokračovatel díla svých předchůdců nebývale ovlivnil ráz jihočeské krajiny a jestliže jej ovlivnili předchůdci, pak zcela jistě ovlivnil on své následovníky. Josef Haubelt píše: „…Musíme spravedlivě oceňovat. Krčín měl štěstí, že uskutečnil své záměry. Vysál z poddanského lidu všechno, co bylo možno. Své záměry uskutečnil především ve prospěch své vrchnosti. Ale nejenom v její prospěch. Jakub Krčín vytvořil dílo, které je klenotem spanilé jihočeské krajiny. Vytvořil dílo, které po čtyřech stoletích slouží dobře i nám. Dobré dílo jsi vytvořil, Kubo Krčíne z Jelčan.“

různých lyžích a v různých kostýmech. Tak trošku jsem tušila, že naše družstvo z Dlouhé Stropnice by se mohlo umístit dobře, vzhledem k různým bonifikacím za starou výstroj. Ale že vyhrajeme už na startu, to jsem opravdu nečekala. Dozvěděli jsme se to při vyhlašování vítězů. Vítězové byli všichni. Hlavně za odvahu a  čas, který věnovali sháněním starých lyží a věcí. Moc jsme se pobavili a závod probíhal bez větších závad. V cíli, což bylo v hotelu na Hojné Vodě, byla na stolech sestavená sladká „lýže“. Byla dvojitá, protože sladkých a slaných buchtiček se sešlo opravdu hodně. Jedna přijela i od kamarádek z místní „Jednoty“ a byla už v celofánu, přímo z balící linky. Celá „lýže“ skvěle chutnala. Vyhlášení vítězů, předávání pamětních listů 1. ročníku a následně skvělá děvčata Raabů s heligonkami a zpěvem. Co víc si přát? Žádná zranění, jenom pěkný zážitek

a to, že se lidi umějí sejít a udělat si legraci sami ze sebe. Ještě musím říct, že jsme vyhlásili nejlepšího závodníka za umělecký dojem. S přehledem vyhrála paní Zdeňka Kalvasová z Dlouhé Stropnice, která po objetí prvního kola prohlásila: „Už dost, dál nejedu!“ Ale bojovná nálada a smysl pro povinnost jí zavelely a jela dál. Přece nepoškodí svoje družstvo. Vidět ty nádherné kreace na sněhu, to opravdu stálo za to. Paní Zdeňka prohlásila, že takhle skvěle se nevyválela už od mládí. Taky rozhodně nebyla jediná. Tak ještě naposled „SKOL!“ a za rok znovu nashledanou!

(Zdroje z nichž bylo čerpáno jsou uvedeny v textu.) (Redakčně neupraveno!) VV

Hojnovodská sladká … 25. 2. 2012 Jak si závodníci nezávodníci upekli a snědli sladkou „lýži“? No, to si seženete hodně staré, nebo i méně staré jasanové lyže, vyberete půdu (pokud na ní kromě pavouků něco máte), hodíte se do gala, tak třicátá léta minulého století a s kouskem sladké, nebo slané dobroty z chlebíčkové formy zajedete na Hojnou Vodu. Když jsem viděla to počasí tady dole u nás, ještě jsem volala, jestli nevzít radši kánoi a pádla. „Sněhu je dost, i když mokrého,“ bylo mi řečeno. Nevadí, cukr na mě, díky mému „mládí“ už opravdu není, a když přijdu o trošku sádla, jenom dobře. Nakonec díky mému artróznímu kolenu jsem závod vzdala a nabídla své služby jako pořadatel. Udělala jsem dobře. Ne že by závod byl tak obtížný, ale jako závodník bych si nemohla užívat všech ostatních zúčastněných. Na start nastoupilo 20 závodníků na

Marta Kotrčová

duben 2012

  Stropnický zpravodaj 13

Rychnovští legáti svatého Floriána

Historie vzniku hasičského sboru v Rychnově u Nových Hradů (dříve Deutsch Reichenau bei Gratzen) je zajímavou, ale náročnou oblastí bádání, neboť je zapotřebí si uvědomit, že v době, kdy se začaly na jiných místech ve střední Evropě masivněji vyvíjet organizované hasičské skupiny, v našem sledovaném regionu se v poválečném období střídaly dvě různé národnostní kultury, které si navzájem nemohly vyměnit poznatky a zkušenosti z ,,hasičského řemesla“. A tak se zde, stejně jako v jiných příhraničních oblastech, setkáváme se dvěma hasičskými proudy (hasičským dualismem). První proud je seskupení dobrovolníků z řad akceschopných rychnovských obyvatel, kteří tvořili tým již před 1. světovou válkou a druhý proud se váže k období po II. světové válce, kdy do příhraniční oblasti přichází noví osídlenci, kteří si svůj spolek hasičský vytvářejí taktéž. O prvním předválečném proudu máme informace kusé, pocházející povětšinou z vyprávění a odborné literatury spíše obecné povahy. Rychnovská kronika, která by jistě napověděla mnohem více informací o hasičích a jejich činnosti, je považována za ztracenou a tak se musíme spokojit jen s obecně známými informacemi. Lidé v Rychnově, stejně jako kde jinde, se s přírodními živly, jako je voda a oheň, snažili žít v harmonii. Často se ovšem oba živly přihlásily nekontrolovaně, v době naprosto nečekané, a bylo potřeba zasáhnout. V literatuře se setkáváme s různými typy nařízení obecní (vymezené) nebo celostátní (komplexní) povahy. Tato nařízení se týkala hospodářů, kteří měli sami za úkol umět v nouzi pomoci, v domácnosti uchovávat předepsané hasičské náčiní a dokázat s ním zacházet. Vzhledem k prostým stavebním dispozicím jednotlivých stavení v bývalém Německém Rychnově je jasné, že se požáry nevyskytovaly oje-

diněle. Povětšinou dřevěná obydlí, byla náchylná k ohni nejen za žhářských útoků, ale často se píše o ničivých požárech v souvislosti s bouřkami, či neopatrností samotného hospodáře. Zděné bývaly pouze spodní části topenišť, ale komíny v půdním prostoru a nad střechou se často stloukaly pouze z prken. Dokonce pece a udírny bývaly povětšinou dřevěné a až v pozdějších dobách se začaly stavět z hlíny a kamení, potažmo z cihel. První celostátně platné požární předpisy přinesl patent císařovny Marie Terezie ,,O řádu hašení ohně v zemi České vyskytlého se týkající“. Tento řád vydaný v Praze 22. září 1755, obsahuje pokyny pro hašení ohně, vyhlašování poplachu, zabezpečení vynesených předmětů před krádeží, ustanovování ponocných a jejich povinnosti, dále pak preventivní opatření jako zákaz sušení loučí a lnu na kamnech, častá kontrola ohnišť, stavění zděných komínů, kouření tabáku a zacházení s ohněm ve stájích, stodolách a půdách, zabezpečení dostatku vody a hasebního nářadí, jakož i zákaz vysazování stromů mezi domy. V závěru nařízení stojí klauzule o povinnosti seznamování s tímto řádem dvakrát ročně. Odmítnutí pomoci při hašení ohně se trestalo nucenými pracemi v železech nebo vězením. V Rychnově dosud můžeme vidět protipožární stavební prvky na čtyřstranných statcích (vierkantech), které ve své většině pocházejí z konce 18. až poloviny 19. století. Ty jsou v půdních prostorách vybavené protipožárními stěnami vystupujících nad střechu domu, oddělují půdu na různé požární zóny tak, aby případný požár nemohl zachvátit celý krov, potažmo celé stavení. Dalším úředním patentem týkající se požární ochrany se byl ,,Hasící řád“, vydaný 25.7.1785 císařem Josefem II, zahrnující požární ochranu od prevence až po odstranění škod. Tento patent zejména na vesnicích zaka-

zoval mít kamna a ohniště u dřevěných stěn. V této době začaly vznikat návesní rybníčky, na každé půdě stávala kadečka naplněná vodou. Větší domy byly vybaveny žebříky, háky, ruční stříkačkou a plechovou lucernou. Mnohá městečka, tedy i tehdejší Německý Rychnov měla vlastní požární instrukce, nařízení a seznamy hasebního nářadí, které museli mít řemeslníci ve svých domech, na nichž převážně ležela tíha vybavení a boje s požáry. Toliko o době před vznikem hasičského sboru, kdy lidé byli odkázáni, v případě požáru, pouze sami na sebe. Zlomový, ale zároveň nešťastný byl rok 1862, kdy zachvátil požár v Rychnově u  Nových Hradů hned několik domů v blízkosti fary. Ta byla jako zázrakem plamenů ušetřena. Zatímco farář byl v kostele na stráži u Nejsvětější svátosti oltářní, lidé odnášeli jeho majetek preventivně do bezpečí. Uvažme, jaká morálka byla vlastní těm dřívějším lidičkám, když ani to nejmenší nebylo po neštěstí pohřešováno (P. Zichraser toto ve svých zápisech zvláště zdůraznil). Požáry v letech 1873 a 1881 ve spádové obci Kamenná (dříve Sacherles) byly vícekrát takovým neštěstím a taktéž v další spádové obci Kondrač (dříve Neudorf), kde plameny plenily domy v letech 1757, 1843, 1850. Požáry v okolních vesnicích nebyly neštěstím pouze pro tamní obyvatelstvo, ale i pro přespolní, neb zde často měli své blízké. Proto si mnozí navzájem pomáhali. Kumulace těchto požárů pak dala v letech 1880 a 1881 podnět k vážným úvahám k založení vlastního hasičského sboru v Rychnově u Nových Hradů. Zakládací statuty jsou datovány ke dni 19.3.1882. Stanovy spolku muselo potvrdit tehdejší obecní zastupitelstvo a poté mohl být zvolen výbor. Píše se, že se i kondračtí inspirovali příkladným, dobře fungujícím rychnovským sborem a založili si dne 31.3.1907 také vlastní hasičský sbor. K porovnání lze uvést, že rychnovský sbor se stal, ve stávajícím okrese České Budějovice, 13. nejstarším. Sbor tehdy patřil k ,,Jihočeské župní hasičské jednotě č. 11“ (založena v roce 1877, s působností na území Prachaticka, Českokrumlovska, Kaplicka, Novohradska, Jindřichohradecka a Českobudějovicka). Dne 6.2.1993 byla založena ,,Jednota německých hasičských sborů Nové Hrady č. 86“ (Feuerwehr Bezirksverband Gratzen č. 86), do které rychnovský sbor přešel. V této správní podobě pak sbor působil až do odsunu zdejšího německého obyvatelstva, čili do roku 1945. Za zajímavost stojí zmínit výstavbu zdej-

duben 2012

14  Stropnický zpravodaj

duben 2012

  Stropnický zpravodaj 15

Občanské sdružení Diakonie Broumov je nezisková organizace, která poskytuje sociální služby pro občany z okraje společnosti – materiální pomoc sociálně potřebným, azylové ubytování i pracovní příležitost. Více na: www.diakoniebroumov.org

VYHLAŠUJE SBÍRKU POUŽITÉHO OŠACENÍ • • ší hasičské zbrojnice. Po demolici staré školní budovy v roce 1887 (která stávala mezi kostelem a farním dvorcem), místní využili hojnost stavebního materiálu a pro nedávno vzniklý hasičský sbor vystavěli vedle farního dvorce hasičskou zbrojnici. Pro potřebu sušení hadic byl vztyčen vedle zbrojnice dřevěný krytý stožár (nápadný na jedné z dobových fotografií). Sousední farní budova a farní dvůr, jež tvořili po staletí charakteristiku návsi, se dočkali na místo záchrany a rekonstrukce, v roce 2008, neuvážené a ostudné demolice, alespoň zbrojnice se v původní podobě zachovala dodnes. Z archiválií lze vyvodit, že německý hasičský sbor v Rychnově, byl velice dobře organizován, jeho členové byli nesmírně pracovití, cílevědomí, pořádkumilovní a mezi domácím obyvatelstvem oblíbení a respektovaní. Období po II. světové válce bylo velice náročné nejen pro německé obyvatelstvo, podrobené odsunu, ale i pro nové usedlíky. Starý sbor díky odsunu původních členů zanikl a namísto něho se začali noví osídlenci snažit o založení něčeho podobného, neboť požární ochranu považovali stejně jako předchůdci za neméně potřebnou. A tak se utváří druhý hasičský proud. Zdejší obecní poválečná kronika uvádí dobu vzniku k letům 1946 – 1947. Je zřejmé, že obecní kronika se zabývala rokem 1946 proto, že právě v tomto roce probíhalo formování a příprava k aktu založení. U zrodu sboru stáli hlavní dva aktéři, Josef Šlapák a Bohuslav Kopta. Definitivní tečkou a stvrzením roku 1947 jako datem založení je údaj z dochované pokladní knihy hasičského sboru, kde jako 1. záznam, ze dne 28. 12. 1947, pojednává o prvním příjmu (3156,- Kčs, za odehrání divadla na místním sále) a  výdajem (2772,- Kč, za poplatky z pořádání onoho divadla). Rok založení 1946 mylně uvádějí i různé odborné publikace, je tedy potřeba tomuto údaji věnovat pozornost. Jak sbor předešlý, tak i sbor současný vykonával svou činnost v duchu společenských potřeb. Nevěnovali se pouze požárům, ale i pomoci při jiných mimořádných událostech jako byla např. velká voda.

• • • Nově vzniklý sbor vynakládal spoustu energie i různě získané finanční prostředky na kulturní akce, které se ve většině zachovaly dodnes. Nejednou se vyskytuje údaj o pomoci místních hasičů při záplavách. Jedna zmínka se datuje k  noci z 12. na 13. srpna 2002. Na této velké povodni participovalo větší množství členů, zejména těch mladších, kteří si vzali za svůj úkol chránit před vodním živlem majetek osob, žijících u vodních toků, ale i v lokalitách, kde se splavovala povrchová voda z polí. Suplovali tak profesionální hasičské záchranné sbory, neboť i ty byly v této době doslova zahlceny prací. Hasiči tehdy zasahovali u několika nemovitostí, zpravidla v souvislosti s čerpáním vody ze sklepů, zaplavených studní, ale také při evakuaci hospodářských zvířat. Překážky jako popadané stromy nebo zaplavené příjezdové komunikace, jim ztěžovaly jejich práci. Díky této dobrovolné činnosti, se podařilo odvrátit nemalé hrozící škody na majetku. Další méně významné povodně se zde opakovaly poměrně často a tak se zde hasičský sbor s jejich skromnou technikou uplatnil poměrně často. Kromě menších požárů se naštěstí v Rychnově v poválečném období nehovoří o  významnějších událostech. Při žádném ze zásahů, kterých se rychnovští hasiči účastnili, nenacházíme v písemných pramenech ani ve vyprávění pamětníků, žádnou zmínku o úmrtí nějakého hasiče. Ke dni 31. 12. 1998 čítal místní hasičský sbor celkem 23 členů. Ke dni 31. 12. 2011 je to celkem 33 členů. Účast na soutěžích v požárním sportu byla pokládána za nutnost a rychnovští se mohou pochlubit za léta soutěžení i s obsazením prvních míst. Nutno dodat, že zalíbení v  dobrovolné hasičské činnosti našly také ženy a dnes tvoří nepostradatelnou součást sboru. V  roce 1995 byl Sbor dobrovolných hasičů v Rychnově včleněn do obvodu č. 9

a okrsku č. 4, v rámci okresu České Budějovice. V současnosti je zřizovatelem a garantem Sboru dobrovolných hasičů v Rychnově u Nových Hradů obec Horní Stropnice. V předválečném, stejně jako v poválečném období, nedisponoval místní hasičský sbor nějakým zvláště významným prvkem požární výbavy. Po roce 1882 zřejmě tvořila součást výzbroje pouze přenosná ruční stříkačka, (vyráběná povětšinou českobudějovickou zvonařskou firmou Perner), nebo později potahová ruční stříkačka. V poválečném období tyto ruční elementy nahradily motorové stříkačky různých kubatur. Díky skromnosti a  svornosti se tak hasičský život v minulosti těšil a snad ještě těší oblibě rychnovských obyvatel. Nechť svatý Florián, jehož osoba zdobí i hlavní oltář v místním kostele sv. Jiljí, bdí nad životy místních hasičů i v budoucnu a dodá jim dostatek sil při práci v pomoci druhým… autor: Josef Šupler ml., člen Sboru dobrovolných hasičů v Rychnově u Nových Hradů

Použitá literatura: Archivum Trebonense, 1986. CELETKA, J. Hasičská kronika okresu České Budějovice. České Budějovice, 2003. I. vydání. 348 s. ISBN 80-86391-11-6. Denkschrift der freiwilligen Feuerwehr zu Budweis in Böhmen 1874-1899, Budweis 1899. Obecní kronika Rychnova u Nových Hradů (z poválečných let) Pokladní kniha Hasičského sboru v Rychnově u Nových Hradů z let 1947 - 1973 SOkA Český Krumlov. Soupis pramenů k dějinám dobrovolných požárních sborů. Texty z vyprávění rychnovského, německého rodáka Von Hanse Wolfa. (Redakčně neupraveno!)

• •

letního a zimního oblečení /dámské, pánské, dětské/ lůžkovin, prostěradel, ručníků, utěrek, záclon látek (minimálně 1m², prosíme, nedávejte nám odřezky a zbytky látek) domácích potřeb - nádobí bílé i černé, skleničky- vše nepoškozené vatovaných a péřových přikrývek, polštářů a dek obuvi – veškeré nepoškozené hraček – nepoškozených a kompletních

VĚCI, KTERÉ VZÍT NEMŮŽEME:

Sbírka se uskuteční:

•

dne: v pátek 18. 5. 2012 a v sobotu 19. 5. 2012 čas: pátek 18. 5. 7,00 – 17,00 hodin sobota 19. 5. 7,00 – 17,00 hodin místo: chodba obecního úřadu v Horní Stropnici Věci, prosíme, zabalené do igelitových pytlů či krabic, aby se nepoškodily transportem

• •

ledničky, televize, počítače a jinou elektroniku, matrace, koberce – z ekologických důvodů nábytek, jízdní kola a dětské kočárky - ty se transportem znehodnotí znečištěný a vlhký textil

Bližší informace vám rádi sdělíme: tel. : 224 316 800, 224 317 203

Děkujeme za vaši pomoc.

!!! POZOR NEPŘEHLÉDNĚTE !!!

Sběr nebezpečných a velkoobjemových odpadů Proč sbíráme tyto odpady? Možná někdy vyhodíte do popelnice zářivky, autobaterie, monočlánky, zbytky barev či použitý olej a přitom si říkáte: „Vždyť toto malé množství nemůže nikomu a ničemu ublížit.“ Ve skutečnosti může! Společně denně vyhazujeme tuny odpadu, který obsahuje látky škodlivé lidskému zdraví i přírodě a to i ve velmi malém množství – těžké kovy (např. olovo, rtuť, kadmium), oleje, kyseliny, rozpouštědla a různé další jedovaté látky. Pokud se tyto látky dostanou společně s ostatním komunálním odpadem na skládku, v  dlouhodobém horizontu ohrožují půdu, podzemní i povrchové vody a v poslední fázi se objeví v  našem potravinovém řetězci. Jaké druhy odpadů se sbírají? • Mezi nebezpečné odpady patří např.: • ledničky, mrazničky, elektrotechnický odpad – televizory, počítačové monitory • zářivky, úsporné žárovky, teploměry • olověné akumulátory z  osobních vozidel • suché články (monočlánky) • barvy, laky, mořidla, tmely, lepidla a obaly s jejich zbytky, ztvrdlé štětce, znečištěné piliny • obaly od rozpouštědel, kyselin, hydroxidů, pesticidů, detergentů, odmašťovacích přípravků a jejich zbytky

•

vyjeté motorové oleje, fritovací oleje a tuky, mastné hadry

Mezi velkoobjemové odpady patří např.: • matrace, koberce, linolea, pneumatiky bez disků • WC mísy, umyvadla • kočárky, křesla, gauče, starý nábytek • staré oděvy, boty apod. Jak probíhá sběr? Nákladní automobil Zhotovitele v modrobílém provedení s velkým nápisem Marius Pedersen a firemním logem bude ve stanovených časech na zastávkách, kde od Vás pracovníci firmy Marius Pedersen a.s. převezmou uvedené odpady. Neodkládejte odpady na zastávky před nebo po odjezdu vozidla z důvodu jejich nebezpečnosti pro děti či zvířata. Upozornění! Tento sběr je zdarma a je určen pouze pro občany (fyzické osoby) obce Horní Stropnice, nikoliv pro podnikatele. Při odevzdání odpadu se předkládá občanský průkaz. Případné dotazy zodpoví Obecní úřad v Horní Stropnici.

8.50 – 9.00 hod – Chlupatá Ves 9.10 – 9.20 hod – Hojná Voda - zastávka ČSAD 9.25 – 9.35 hod – Dobrá Voda – parkov. u Šulistů 9.50 – 10.00 hod – Šejby – parkoviště 10.05 – 10.15 hod – Šejby – zastávka ČSAD 10.20 – 10.30 hod – Dlouhá Stropnice – u Kuželníku 10.35 – 10.50 hod – Dlouhá Stropnice – zastávka ČSAD u Vitanovců 11.00 – 11.15 hod – Světví – zastávka ČSAD 11.20 – 11.35 hod – Horní Stropnice - OÚ 11.40 – 11.50 hod – Humenice – u Zajíčků 11.55 – 12.05 hod – Olbramov – u Stehlíků

Seznam zastávek - sobota 28. 4. 2012 Marius Pedersen a. s.

8.00 – 8.10 hod – Svébohy – u hasičárny 8.25 – 8.40 hod – rychnov – u hasičárny

duben 2012

16  Stropnický zpravodaj

STUDIO ŠTĚPÁNKA MANIKURA, PEDIKURA

HORNÍ STROPNICE Bližší informace: 723 141 222

Dárkový poukaz na 11 aplikací lymfodrenáží Potěšíte - prospějete Lymfodrenáž se užívá při léčbě otoků dolních končetin jakéhokoliv původu. Přístrojová lymfodrenáž stlačuje končetinu a vyvolává tlakové vlny, které se snaží obnovit jak lymfatický, tak žilní systém. Procedura má zdravotní i kosmetické indikace. Zdravotní  žilní nedostatečnost, křečové žíly  neuropatie, chronické neuralgie  ischemická choroba dolních končetin  diabetická angiopatie, postupná ztráta citlivosti v nohách  akrocyanóza, porucha prokrvení, pocit studených nohou  chronické otoky  stavy po úrazech dolních končetin  úponové bolesti v oblasti dolních končetin Kosmetické  celulitida  prevence křečových žil  lipedém  syndrom těžkých nohou  detoxikace  zlepšení elasticity kůže  postliposukční péče Poukaz je k zakoupení v ordinaci MUDr. Albertové, je přenosný na jinou osobu, v případě, že dodatečně zjistíte, že pro vašeho blízkého není procedura ze zdravotního hlediska vhodná. Před první aplikací je provedena kontrola zdravotního stavu lékařem. Cena pro registrované pacienty je 1400,-Kč za 10 aplikací + 1 navíc zdarma. Pro ostatní zájemce 1900,-Kč za 10 aplikací + 1 navíc zdarma. Případné dotazy v ordinaci, ev. na tel. 725 122 317. MUDr. Adriana Albertová

Uzávěrka příštího čísla zpravodaje bude 20. 4. 2012 ve 12,00 hodin.