STROPNICKÝ ZPRAVODAJ

Dě

tsk

ým st

ašk

ra

na

arn

5

ík

arn

ev al

STROPNICKÝ ZPRAVODAJ Vydává Obecní úřad Horní Stropnice / www.horni-stropnice.cz / březen 2012 / číslo 215 / Zdarma

Mrazivý masopust Dnes už je to jenom vzpomínka, ale to sobotní ráno 11. 2. 2012 bylo opravdu mrazivé. Nebylo to sice takové, jak meteorologové předpovídali, ale -22 až -26°C bylo úplně dostatečné k tomu, aby nám cvakaly zuby i doma v teple. Největší strach jsem měla z obutí. Na tělo si vezmete více vrstev, ale na  nohy to nejde. I když jsem měla dvoje teplé ponožky a teplé boty, nohy zábly. A když zebou nohy, zima je po celém těle. Ještě ráno jsem se musela trošku přemlouvat, abych do  té zimy šla. Ale vše bylo domluveno, připraveno a Aranka musela vyrazit. Přípravy, malování a horká polévka ve Stropnické hospodě, to bylo v pohodě. Nejvíc jsem obdivovala, a ne sama, naše koledníky, kteří šli v gumovkách. A strach jsem měla i z muziky. Jak propána budou hrát na dechové nástroje? Vždyť jim budou zamrzat. A co ty ruce? Ale muzikanti si poradili, koledníci zatli zuby i prsty na nohou, a my maškary jsme to taky zvládly. Slaměná koleda, která vyrazila do osad hnedle po 20 letech, měla úspěch, ve který jsme ani nedoufali. Většině mládenců vydržel hlas až do  konce, jenom matka slaměné koledy ho někde cestou ztrácela. Některé masky se nám trošku motaly, ale není divu při tom zahánění zimy. Taky se nám stalo, že při zkrácení cesty přes Bedřichov nám medvědář s medvědem, farářem a miminem trošku ztratili balanc a  hodnou chvíli se všichni čtyři váleli ve  velké hromadě roští, která byla za brankou. Nebylo síly, která by je zvedla. Z části za to mohly nejisté nohy a hlav-

ně přitažlivost zemská. Bylo slyšet jenom praskání větví a smích, kolem se vznášely spršky sněhu. Už se myslelo, že budou muset zavolat p. Staníka s traktorem, aby je navijákem vyprostil. Po  delší době to ale zvládli. Velká škoda, že kamera byla vpředu. Opravdu to stálo za zhlédnutí. Před bytovkou čp. 208 v Horní Stropnici proběhl sraz koled a potom už se střídavě došlo až ke Stropnické hospodě, odkud jsme ráno vycházeli. Tam proběhla poslední fáze denního koledování a  setkání (společné dohadování hejtmanů a střapáčů) obou koled. Nakonec hejtmani poklekli na most (ze střapáčů) a v míru a shodě si připili na dobrý konec. Byli jsme šťastní, že jsme „doma“ a  v  teple. K jídlu byl vynikající guláš od Emila a Milana a dobré pivo. Po odpočinku jsme se přesunuli na halu na večerní věneček. Od 20 hodin si masky užily ještě trochu legrace a to tehdy, když farář oddával naši dvojici ženicha a nevěstu. Protože nevěsta byla už v 10. měsíci těhotenství, přepadly ji porodní bolesti hned po vdavkách, a musely jsme ji odrodit. Ve velkých bolestech (jak jenom chlap umí hekat) se narodil krásný vytáhlý gumový kohout. Ve  21 hodin začal věneček a potom se tančilo až do rána. Věřím, že se nám ma-

sopust povedl a vám, že se líbil. Chci moc poděkovat všem, kteří koledě, dělostřelcům a maskám věnovali nějaký finanční obnos. Vím, že v dnešní době je to opravdu těžké. Dále chci moc poděkovat všem, kteří ještě nelitovali peněz, času a v mrazu nás přišli ven pohostit. Moc děkujeme za peněžní a materiální dary, které nám v ten mrazivý den pomohly vydržet. Doufáme, že jsme nikoho neurazili, nikomu neublížili, a když přece jenom trochu, tak to nebylo ze zlého úmyslu. Neděle byla dnem úklidu na hale a dopitné. Koledy zůstaly na hale a my masky ve své domácí „Jedové chýši“ ve Dlouhé Stropnici. Díky vámi poskytnutým darům jsme se dobře najedli a ještě napili. Nevím jak na hale, ale v chýši jsme si to moc užili – pěkně v teple. Dovolte mi ještě jednou a naposledy: „Děkujeme všem spoluobčanům za dary, za to, že jste byli s námi a za účast ve večerním věnečku.“ Přeji nám všem, abychom se příští rok všichni ve zdraví zase sešli u masopustního veselí.

Za všechny zúčastněné Marta Kotrčová

březen 2012

2  Stropnický zpravodaj

Vážení spoluobčané, skončil masopust a nastávají dny rekapitulace. Dovolte mi, abych v tomto článku poděkoval lidem, kteří tuto tradici v Horní Stropnici chtějí udržet, a proto se tomu věnují ve svém volném čase. Nedělají to proto, aby z toho něco měli, ale proto, že je to baví a mají k tomu nějaký vztah. Myslím si, že letošní masopust se povedl. Poprvé šly dvě koledy. Bylo nám sděleno, že v okolních osadách jsme chodili naposledy v  roce 1993. Letos jsme byli mile překvapeni, že jste na nás čekali a byli připraveni. Chtěli bychom vám všem poděkovat, že díky vám dostal náš masopust na vážnosti a byla vynikající atmosféra. Chtěli bychom se omluvit za to, že jsme někde něco nesnědli nebo nevypili, ale opravdu se to nedalo, to už bychom na konec ani nedošli. Zatím jsme na letošní masopust slyšeli kladné ohlasy, ale sneseme i kritiku. Jestli

někdo máte nějaké poznatky, připomínky a nápady, dejte nám to vědět, neříkejte to pouze někde za rohem, ať víme, čeho se třeba máme příště vyvarovat. A nyní bych chtěl vyjmenovat pár lidí a poděkovat jim za naši podporu: Obci Horní Stropnice, panu Miklovi, Kavárna Sport (za  pomoc a poskytnutí prostor při  vařením dobrého jídla i při dozdobování klobouků a našich dalších schůzkách a za  sponzorování občerstvení při večerním věnečku pro muziku a security), panu Maškovi, Stropnická hospoda (ve  které to všechno začalo a  skončilo, děkujeme za  profesionální a lidský přístup), panu Miroslavu Vránovi, Autoopravna (za  vození slaměné koledy po  osadách, věnované jako sponzorský dar), firmě Kamion servis Lišov (za  zapůjčení vozu na  vození slaměné koledy), panu řidiči Zdenku Kotrčovi, (který s námi celý den po  osadách jezdil a dělal nám

zásobovací službu), panu Miroslavu Papouškovi za zapůjčení vozu na zásobování mladé koledy), panu Miroslavu Miklovi (dalšímu řidiči), ženám z  OS Maňásek i  všem ostatním ženám, (které vyráběly růžičky a karafiáty na  naše klobouky), paní Věře Maxové (za  ušití nových šerp), panu Vladimíru Rolínkovi a Václavu Kučerovi (za dodání kohoutků na ranní polévku) a  samozřejmě panu Františku Kovácsovi (za  oškubání těchto zvířat). Poděkování patří určitě oběma koledám, maškarám, dělostřelcům i maskám, muzikám, které nás v mrazivém dni doprovázeli. A samozřejmě děkujeme všem lidem, kteří své příbytky otevřeli a koledy obdarovali. Na konec bych nám všem chtěl popřát, abychom se ve zdraví dožili příštího masopustu a aby byl krásný jako letošní. Za masopustní výbor Petr Šafránek st.

březen 2012

  Stropnický zpravodaj 3

MĚSÍČNÍ PLÁN: St 7. 3.

13,30 hodin - místní knihovna - setkání důchodců

St 7. 3.

19,30 hodin – KD T. Sviny – Divadlo Kalich – Ondřej Havelka a scénárista Milan Vačkář:



Zločin v posázavském pacifiku – hudební retrokomedie – vstupné se slevou obce 215,-

Pá 16. 3.

20,00 hodin – Stropnická hospoda – hasičský ples SDH Horní Stropnice

St 21. 3.

19,30 hodin – KD T. Sviny – Divadelní spolek Frída – Divadlo Bolka Polívky



– INTERWIEV S UPÍREM – vstupné se slevou obce 155,-

So 24. 3.

15,00 hodin – sál Stropnické hospody – dětský maškarní karneval

Čt 29. 3.

18,00 hodin – zasedací místnost obecního úřadu – veřejné zasedání zastupitelstva obce

So 31. 3.

10,00 hodin – Hotel Máj Nové Hrady – 34. ročník Taneční soutěže Novohradská číše

So 31. 3.

14,00 hodin – Horní Stropnice – Velikonoční trhy

So 31. 3.

14,30 hodin – Hotel Hojná Voda – dětský maškarní bál

So 31. 3.

začátek jarní části fotbalové sezóny oddílů Hraničáře Horní Stropnice

So 31. 3.

14,30 hodin - Hotel Hojná Voda - "Dětský maškarní bál"

Připravujeme: So 7. 4.

20,00 hodin – sál restaurace U České lípy v Rychnově u N. Hradů – Velikonoční zábava,



k tanci a poslechu hrají Flamendři – vstupné 50,- Kč



SPOLEČENSKÁ KRONIKA Srdečně blahopřejeme všem, kteří se v březnu dožívají svých životních jubileí: Michal Pazúr Miloslava Lukášová Marie Raabová Miloslav Kučera Josef Zborník Jan Malík Věroslava Boučková Zdeňka Bahenská Vlasta Rejdalová

Světví Rychnov Střeziměřice Horní Stropnice Horní Stropnice Horní Stropnice Dlouhá Stropnice Rychnov Horní Stropnice

Nepřehlédněte: 2. 4. 2012 bude nově otevřena prodejna potravin v restauraci U České lípy. Otevírací doba pondělí – neděle, i večerní prodej.

Sponzoři obce: 1. jihočeská zemědělská a. s. NEMA spol. s. r. o. Olešnice SWIETELSKY stavební s. r. o. ČEZ

březen 2012

4  Stropnický zpravodaj

Směrnice pro přijímání dětí do mateřské školy Základní školy a Mateřské školy Horní Stropnice PŘIJÍMÁNÍDĚTÍ Místo a termín pro podání žádosti o přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání pro následující školní rok stanovuje ředitel ZŠ spolu se ZŘŠ pro MŠ po dohodě se zřizovatelem. Tato informace je rodičovské veřejnosti zprostředkována ve Zpravodaji OÚ, v  místním rozhlasu a písemně v budovách obou škol a v osadách. O přijetí dítěte do mateřské školy rozhoduje ředitel školy po ukončení zápisu do MŠ na základě stanovených kritérií ve správním řízení. O integraci zdravotně postiženého dítěte do MŠ rozhoduje ředitel školy na základě žádosti zástupce dítěte, aktuálních podmínek školy, vyjádření pediatra či speciálně pedagogického centra příslušného zaměření. Do mateřské školy se zpravidla přijímají děti smyslově, tělesně a duševně zdravé, starší tří let.

Kritéria pro přijímání dětí Ředitel ZŠ a MŠ spolu se ZŘŠ pro MŠ stanovují následující kritéria, podle kterých bude postupováno při rozhodování o přijetí dětí do předškolního vzdělávání v mateřské škole v případech, kdy počet žádostí podaných zákonnými zástupci o přijetí překročí stanovenou kapacitu školy 1. Trvalý pobyt dítěte v Horní Stropnici a spádových osadách 2. Vzdělávání dítěte v posledním roce před zahájením povinné školní docházky -předškoláci a děti s odkladem školní docházky 3. Zaměstnanost rodičů 4. Celodenní péče má přednost před polodenní 5. Pravidelná docházka dítěte do MŠ 6. V MŠ nebo ZŠ se již vzdělává starší sourozenec Při rozhodování o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání v MŠ bude ředitel školy brát v úvahu důležitost jednotlivých kritérií ve výše uvedeném pořadí. Platnost od 1. 1. 2008 Miroslava Kučerová ZŘŠ pro MŠ









Zprávy z obce Jistě jste si všimli, že začala rekonstrukce fary. Tu provádí firma NEMA. Tato rekonstrukce by měla být za 12 400 000 Kč. Někomu se to může zdát moc, ale na faře se budují v horním podlaží tři malometrážní byty pro sociálně slabé. Dole vpravo byt pro potřeby církve a nalevo společenská místnost s kuchyňkou a zázemím pro potřeby všech místních organizací. Z bývalé garáže vzniknou „konečně“ veřejné WC. Z toho mám já osobně největší radost, neboť ne že bych je tolik využívala, ale rozhodně se někomu z vás už stalo, že jste je kdesi po městečkách zoufale hledali a nakonec jste museli do restaurace (tedy pokud byla otevřená), kde jste si něco dali k pití a ještě to člověku přišlo trapné. Turistický ruch chceme rozvíjet, ale veřejné WC je mnohdy důležitější než pořádná restaurace. Co si budeme povídat – podle čistoty WC soudíme všechno, můžou to mít na náměstí třeba ze zlata. Ale to jsem odbočila, ty záchodky mě tak nadchly, protože jsme o nich mluvili roky.

PaedDr. Jaroslav Baláš ředitel školy



Oznámení Je připravená částečná rekonstrukce veřejného osvětlení na Dobré Vodě. Obec taky dostala dotaci z EU na opravu cyklotrasy ze Šejb na Veveří. Oprava bude stát zhruba asi 20 000 000 Kč. Další peníze z EU jdou na dvě místa setkání. První na Dobré Vodě a druhé na Hojné Vodě. O tom už jsem vás informovala v loňském roce, letos se to začne uskutečňovat. Obec žádá i o další granty. V získávání grantů jsme dost úspěšní. Ještě k domku na koupališti. Je to nízkonákladový domek, postavený částečně z darů a částečně z obecní kasy a bude sloužit k pronájmu. Jelikož jsme teď měli krutou zimu, nedělali se žádné větší práce (kromě udržování cest a chodníků). Až se jaro ozve a začne se něco budovat, budu vám podávat další informace.

Zápis dětí do mateřské školy v Horní Stropnici pro školní rok 2012 – 2013 Uskuteční se v budově MŠ dne 21. 3. 2012 od 10,00 do 13,00 hodin a  22.  3. 2012 od 12,00 do 16,00 hodin. K  zápisu dítěte do  MŠ s sebou, prosím, přineste následující doklady: občanský průkaz, rodný list dítěte, doklad o zdravotním pojištění.

Marta Kotrčová

Miroslava Kučerová ZŘŠ pro MŠ PaedDr. Jaroslav Baláš ředitel Základní školy a Mateřské školy Horní Stropnice

březen 2012

  Stropnický zpravodaj 5

Komise pro mládež a kulturu a občanské sdružení MAŇÁSEK uspořádají v sobotu 24. 3. od 15,00 hodin na sále Stropnické hospody

Zveme vás všechny – dědečky, babičky, maminky, tatínky a samozřejmě děti. Prosíme maminky i babičky, jako už tradičně, o něco na zub, aby naše ratolesti neměly při tom běhání hlad a mohly něco zakousnout. Budeme soutěžit, hrát si a samozřejmě tancovat. Soutěž o nejhezčí masku! Vstupné: dospělí 20,- Kč

31. 3. od 14,00 hodin pořádáme pro vás „Velikonoční sousedské trhy“ Přijďte se podívat na sousedy, posedět, odpočinout a poklábosit, dát si něco k snědku a pití a trošku provětrat peněženky. Doufáme v příznivé počasí a bohatou návštěvnost! Za KMK a OS Maňásek Marta Kotrčová

SDH Horní Stropnice srdečně zve všechny občany na tradiční

Hasičský ples Kdy: 16. března 2012 Kde: sál Stropnické hospody Od: 20,00 hodin Vstupné: do 21,00 hodin 80,- Kč 21,00 – 23,00 hodin 100,- Kč 23,00 – 03,00 hodin 150,- Kč Hraje: skupina TORO band

březen 2012

6  Stropnický zpravodaj

Tříkrálová sbírka

Vážení spoluobčané, v minulých dnech úspěšně proběhla Tříkrálová sbírka, z jejíhož výtěžku bude 70% posláno na Hospic sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích a 30% na potřeby Charity v Třeboni. Tak jako v minulých ročnících, i letos jsme našli vaše srdce otevřená pro druhé a štědrá k pomoci. Letos jsme nově zavítali do Nakolic a do Domova seniorů na Chvalkově. A jak jsme dopadli? V Dobré a Hojné Vodě se vybralo celkem 4.542,- Kč, v Rychnově 5.908,- Kč, v Horní a Dlouhé Stropnici 18.803,- Kč, v Údolí 3.687,- Kč, v Byňově a na Jakuli 5.290,- Kč, v Nakolicích a na Nových Hradech 38.893,- Kč, v Olešnici 15.572,- Kč a v Domově seniorů ve Chvalkově 2.633,- Kč – celkem se tedy vybralo 95.328,- Kč. Velké díky všem dárcům! Nesmíme ale zapomenout i na všechny ty dobrovolníky, kteří se do sbírky zapojili. Celkem bylo na obecních úřadech v Horní Stropnici a na Nových Hradech zapečetěno 28 kasiček a pomohlo nám přibližně 110 dobrovolníků, především dětí. Díky tomu, že jsme zhotovili nové obleky, zvládli jsme letos koledovat všude v jednom víkendu. Již tradičně chodí pomáhat dobrovolní hasiči a skauti z Horní Stropni-

ce. Každý rok nám vydatně pomáhají děti z věřících rodin. Stejně jako vloni jsme se obrátili s prosbou o pomoc i na dobrovolné hasiče z Nových Hradů. Letos jsme s P. Tomášem poprvé navštívili se svolením pana ředitele I. stupeň ZŠ v Nových Hradech, kde jsme pozvali děti k účasti na koledování. Zájemcům jsme následně rozdali letáčky s informacemi pro rodiče. Jsme rádi za všechny děti, které přišly. Srdečně děkujeme všem dobrovolníkům,

dospělým i dětem a také těm, kteří kromě daru do kasičky obdarovali děti nějakou sladkostí a úsměvem. Všem dárcům upřímné Pán Bůh zaplať! P. Tomáš Libant – představený Kláštera Božího Milosrdenství a Václav Švarc – ředitel Oblastní charity Nové Hrady

Úspěch žáků základní školy ve stolním tenise Ve čtvrtek 16. 2. 2012 se v prostorách oddílu Orel České Budějovice uskutečnilo okresní finále základních škol a nižších stupňů víceletých gymnázií ve stolním tenise. Tato soutěž byla pořádána pro kategorii IV, tj. ročníky 1996 – 1998. Naše škola vyslala do tohoto turnaje družstvo starších žáků. Školu reprezentovali Claudio Costa E Silva, Roman Valíček, Tomáš Kořínek a Dominik Chovanec. Turnaje se v chlapecké části zúčastnilo dvanáct škol. Ty byly nalosovány do čtyř skupin, kdy vítěz měl zajištěn postup do finálové části, zbylá družstva hrála o umístnění. Naši hoši se střetli s Gymná-

ziem Trhové Sviny a ZŠ Dubné. V prvním utkání naši žáci svedli velmi vyrovnané utkání s Gymnáziem Trhové Sviny, bohužel jsme prohráli 4:2, ale všechna utkání byla vyrovnaná. Druhé utkání bylo z naší strany velmi povedené a vítězství 4:1 nám zajistilo postup do skupiny o 4. – 6. místo. Zde si kluci poradili se ZŠ Nerudova 4:1 a ZŠ Pohůrecká taktéž 4:1. Z výsledku jsme měli samozřejmě velkou radost. O to větší byla při předávání diplomů. Na našem diplomu bylo napsáno třetí místo. Nevěděli jsme proč, a  tak jsme se šli informovat. Družstvo Gymnázia Trhové Sviny bylo diskvali-

fikováno za nedodrženou věkovou hranici hráčů. I když měli hráče mladší, nesplňovali regule soutěže. Největší radost panovala z výkonu kluků. Byli jediní v soutěži, kteří neměli žádného hráče registrovaného v soutěži stolního tenisu. Za výkon a zároveň umístnění zaslouží všichni velkou pochvalu, vždyť ne z každé soutěže na okresní úrovni vozí naši žáci podobné úspěchy. Zbyněk Drbout

březen 2012

  Stropnický zpravodaj 7

HOJNOVODSKÁ ZLATÁ LYŽE

11. února 2012 se měl v 9:30 odstartovat 7. ročník „Hojnovodské Zlaté lyže“. Čekali jsme, zda napadne sníh a bude vůbec nějaká zima, ale sněhu nakonec napadlo až moc a mrzlo, až praštělo. Ranních -18° C jistě odradilo některé závodníky, ale přesto se na startu sešlo 19 závodníků – 15 mužů a 4 ženy. Start byl posunut o ¾ hodiny a v 10:15 závod odstartoval pan Vít Golombek, místostarosta Horní Stropnice. Závod začal a zimní počasí nemělo chybu, sluníčko svítilo a teploměr se posunul na -13° C. Do cíle dojeli všichni spokojeni a uchváceni krásným zimním dnem, sněhem a dobrou stopou. Jela se trať dlouhá 17,5 km a 35 km. 35 km jela „Elita“ a to 8 mužů, zvítězil Jan Petrou z Velešína časem 2.26.38, druhý se umístil Jiří Paštika z Českých Budějovic v čase 2.34.40, třetí dojel Lukáš Nový z Dubného v čase 2.41.50, čtvrtý František Lošek z Olešnice, pátý Martin Brožka z Trhových Svinů, šestý Luboš Šulista z Hojné Vody, sedmý Václav Havlis z Jindřichova Hradce, osmý Aleš Kurz z Velkého Jindřichova. Závodu se také zúčastnil jeden z horkých favoritů na přední umístění, Milan Souček z Jindřichova Hradce, ale z obavy o zhoršení dosavadního zranění jel bez startovního čísla, a tím se připravil o stupně vítězů. Kategorii „Hobby“ – 17,5 km jelo 6 závodníků a jeden v kategorii Junioři, Šimon Strýhal z Konratic. Kategorii Hobby vyhrál Jan Plánek z Prachatic časem 1.22:14, druhý dojel Jiří Steinbauer z Rejt, třetí Petr Socha z Prahy, čtvrtý Dan Dvořák z Českých Budějovic, pátý Ludvík Fabián

st. Také z Českých Budějovic a šestý Jiří Hájek z Prahy. Ženy jely trať dlouhou 17,5 km a svými časy by se mohly zařadit do kategorie „Elita“. Vítězka Jana Candrová z Borovan ujela závod krásným časem 1.20.49, druhá byla Markéta Šulistová z Hojné Vody, třetí Michaela Fabiánová z Českých Budějovic, čtvrtá Naďa Jansová z Prahy. Závod měl dobrý průběh a pod vedením ředitele závodu Petra Šulisty vše proběhlo v klidu a pohodě. Odpoledne odstartovala Dětská Zlatá lyže. Na startu se sešlo 9 dětí a startovaly ve třech kategoriích v délce trati 200 m, 1000 m a 1500 m. Ve svých kategoriích zvítězily: 200 m Kateřina Šulistová z Hojné Vody, na druhém místě byla Eliška Fabiánová z Českých Budějovic; 1000 m Josef Šulista z Dobré Vody a v dívkách zvítězila Anna Vašková ze Starých Hutí, druhá Eliška Vašková také ze Starých Hutí; 1500  m Vojta Macek z Hojné Vody na druhém místě František Šulista a v dívkách 1500 m byla na prvním místě Lucie Šulistová z Hojné Vody a na druhém místě Anna Fabiánová z Českých Budějovic. Chtěli bychom poděkovat hlavně OÚ Horní Stropnice, který poskytl vše potřebné při organizaci závodu a finančně přispěl na ceny. Dále panu Petru Sochovi z časopisu Snow, který dodal věcné dary, ceny pro umístěné, dále prodejně TREFA z Horní Stropnice, která dodala občerstvení pro závodníky, majiteli Hotelu Hojná Voda, který připravil občerstvení na startu a uvařil pro účastníky výborný oběd. Firmě NEMA za zapůjčení stanu, firmě ATIKA za propanbutanové bomby, paní Čoudkové za připojení el. proudu. Dále děkujeme všem pomocníkům na startu, na trati i v prostorách cíle, i těm, kteří pomáhali před závodem a při úklidu po závodě. Díky patří také všem účastníkům, že neodradila ranní mrazivá teplota, přijeli a Hojná Voda je odměnila sluníčkem a krásným dnem prožitým v Novohradských horách. Nyní něco z historie šesti ročníků Hojnovodské Zlaté lyže. První ročník se jel

v roce 2006, trať byla dlouhá 20 km, ženy jely 10 km. Na startu se sešlo 12 běžkařů. Závod mužů vyhrál Milan Souček z Jindřichova Hradce, jel tak rychle, že si dal ještě jeden okruh, než dojeli ostatní závodníci. Za ženy jela jen Markéta Šulistová z Hojné Vody a za juniory Matěj Brožka z Trhových Svinů. V roce 2007 se závod nejel, bylo jarní počasí, a tak si závodníci udělali výlet na kolech po Novohradských horách. Třetí ročník Zlaté lyže v roce 2008 se neuskutečnil, sněhu bylo málo. Čtvrtý ročník v  roce 2009 odstartovalo deset závodníků, jen mužů, kteří jeli trať dlouhou 20 km. Vyhrál Ladislav Kresl z Motoru České Budějovice. Odpoledne byla poprvé odstartovaná Dětská Zlatá lyže pro 13 závodníků, kteří jeli na tratích dlouhých 800 m, 1100 m, 2200 m a 3300 m. Zatím nejúspěšnější ročník Hojnovodské Zlaté lyže byl ročník pátý v roce 2010. Na startu se sešlo 48 závodníků, z toho 35 mužů, 11 žen a 2 junioři. Muži jeli trať dlouhou 25 km za ideálního zimního počasí ve třech kategoriích. Kategorii M40 vyhrál loňský vítěz Lad. Kresl z Č. Budějovic, kat. M50 vyhrál Jan Petrou z Velešína. Veterány vyhrál Milan Souček z Jindřichova Hradce. Ženy jely trať dlouhou 12,5 km ve dvou kategoriích F1 vyhrála Alice Piklová z Větřní, F 2 vyhrála Eliška Sudová z Č. Budějovic. V juniorské kategorii, která měřila 12,5 km, jela Anna Macková z Hojné Vody a Matěj Brožka z Trhových Svinů. Odpoledne odstartovala Dětská Zlatá lyže pro 13 závodníků, v podstatě pro ty samé, co v loňském roce, jen byli o rok starší. Šestý ročník v roce 2011 se neuskutečnil – nebyl sníh a bylo špatné počasí. Hojnovodské Zlaté lyži přejeme mnoho dalších ročníků, hodně závodníků i dobrého zimního počasí. Za Sport klub Hojná Voda a OSV Hojná Voda – Květa Šulistová

Sport klub Hojná Voda a OSV Hojná Voda pořádají v sobotu 31. 3. 2012 DĚTSKÝ MAŠKARNÍ BÁL. Začátek je od 14:30 hod. v Hotelu na Hojné Vodě.

březen 2012

8  Stropnický zpravodaj

Lyžařský kurz

V termínech od 19. – 20. ledna a 24. – 26. ledna 2012 se 13 žáků ze VII. a VIII. třídy vydalo na lyžařský kurz na Hojnou Vodu. Na začátku nás páni učitelé Drbout a Franc zavedli do školní dílny, kde nás poučili o bezpečnosti a správném chování. Také nám vysvětlili, jak správně voskovat a jak se lyžuje. Každé ráno jsme se sešli u školy, odkud nás pan školník vozidlem SDH vyvezl na Hojnou Vodu. Ze začátku to bylo strašné, protože skoro nikdo nic neuměl, ale jak dny ubíhaly, začali jsme více jezdit na lyžích a méně padat do sněhu. Pan Šulista nám každé ráno obnovil stopu. Pokaždé jsme vyrazili někam jinam, jednou jsme jeli okolo Kraví hory,

podruhé okolo Vysoké. V posledních dvou dnech jsme asi na hodinu zajeli na sjezdovku na Hojné Vodě, kde jsme si vyrobili ze sněhu skokánek, přes který jsme na lyžích skákali. Na konec výcviku jsme uskutečnili velkou sněhovou válku, která

se všem líbila. Lyžařský výcvik nás moc bavil a určitě bychom si ho zopakovali. Adéla Zemanová a Eliška Stanková, VII. třída

Bruslení v Budvar Aréně v Českých Budějovicích V pondělí 23. ledna 2012 jsme vyrazili do Českých Budějovic. Akce se zúčastnili zájemci o bruslení od IV. do IX. třídy. Nejdříve jsme se šli podívat do planetária, kde jsme pozorovali noční oblohu s  hvězdami, která byla promítána na stropní kopuli. Pracovnice hvězdárny nám řekla něco o hvězdách a souhvězdích. Poté jsme se přemístili do kinosálu, zde

nám promítla krátký film o sondě v podobě autíčka, která míří na Mars. Bylo to velice zajímavé. Z planetária jsme se přesunuli na zimní stadion. Podívali jsme se na trénink hokejistů HC Mountfield. V šatně jsme si obuli brusle, nasadili helmy a rukavice a s radostí vyrazili na led. Pan Jiří Maršálek si pro nás připravil různé hry, např. slalom,

střelbu na bránu a různé závody. Mezitím jsme měli vždy čas na volné bruslení. Také jsme se vyfotili s hráči HC Vítkovice Steel. Mockrát děkujeme panu Maršálkovi za ochotu a za to, že nám vše zařídil. Byl to velice zdařilý den a moc se nám líbil. Kučerová Markéta, Charvátová Kateřina a Halačková Alena, IX. třída

březen 2012

  Stropnický zpravodaj 9

Návštěva knihovny v Horní Stropnici VI. a VII. třída se vydala za doprovodu slečny učitelky Zifčákové do místní knihovny v Horní Stropnici. Sedmáci vyrazili první vyučovací hodinu v pondělí 6. února a šesťáci v úterý 7. února. Uvítala nás paní knihovnice Miroslava Kusáková, usadili jsme se ke stolu a poslouchali její vyprávění. Dozvěděli jsme se, že v první místnosti jsou knihy pro děti a mládež a ve druhé pro dospělé. Knížky jsou seřazeny abecedně podle příjmení autora. Paní knihovnice nám řekla jména

autorů a knih, které by pro nás byly vhodné a mohli jsme si je přečíst. Jedna informace nám ale vyrazila dech, a to ta, že mezi knihovnami je něco jako pošta. To znamená, že si vzájemně mezi sebou posílají knížky, které by si čtenáři rádi přečetli, ale nenajdou je ve své místní knihovně. V pohodlí domova si můžete najít knihu na internetových stránkách knihovny, zjistit, zda není vypůjčená, kolik má stran a o čem je. Můžete si ji rezervovat a v knihovně pak vyzvednout.

Po uvedení do světa knih a knihovny jsme měli ještě chvíli čas, a tak nás paní knihovnice pustila do svého ráje. Někteří se dokonce zaregistrovali jako čtenáři. V knihovně se nám moc líbilo, bylo to tam takové útulné. Doufáme, že se tam půjdeme zase někdy podívat. Byla to suprová hodina literatury. Za VII. třídu Anna Hájková a Adéla Zemanová

Šachové střípky •

Dominik Rolinek uhrál v krajském přeboru v  rapid šachu, který se hrál 7. ledna 2012 v  Táboře, třetí výkonnostní třídu. Tím se stal nejsilnějším hráčem v Horní Stropnici v kategorii školní mládež.

•

Na posledním šachovém turnaji, který se hrál v rámci krajského přeboru v rapid šachu 18. února 2012 v  Českých Budějovicích, se sourozenci Lucie a Dominik Rolinkovi umístili v první desítce startujících. Jedná se o velmi dobrý výkon!

•

Dominik Rolinek je v kategorii hoši do 12 let v současné době druhým náhradníkem do krajského finále. V  uvedeném finále hraje deset nejúspěšnějších hráčů krajského přeboru, který se hraje v sérii pěti zápasů. Zbývá odehrát ještě jedno kolo, takže Dominik má naději probojovat se do krajského finále přímo.

•

O tom jak si vedou naše mladé šachové naděje, vypovídá následující tabulka:

Dominik Rolinek, nositel III. výkonnostní třídy v šachu

•

Šachová činnost školní mládeže v  Horní Stropnici se postupně rozvíjí a zkvalitňuje, což bylo kladně hodnoceno na výroční členské schůzi šachového oddílu Hraničář Horní Stropnice, která se konala dne 12. ledna 2012.

název akce – počet kol

Krajský přebor mládeže v šachu

Grand Prix 2011/2012

4 kola

•

Šachový trénink školní mládeže (šachový kroužek) pravidelně navštěvuje osm zájemců. Trénujeme každé pondělí od 14:00 hodin do 15:00 hodin v učebně výtvarné výchovy v ZŠ a MŠ Horní Stropnice.



Vilibald Rolínek

hráči / kategorie – hoši, dívky ve věku do … let

konečné pořadí / ze všech startujících / počet startů … z 5 možných

Lucie Rolinková / D10

9 / z 18 / 2

Jan Jindra / HD10 Tadeáš Janeček / HD10

23 / ze 70 / 3 48 / ze 70 / 1

Dominik Rolinek / HD12

12 / z 52 / 4

Tereza Gondeková / HD16

13 / z 22 / 4

březen 2012

10  Stropnický zpravodaj

„…sv. Matěj ledy láme, nebo staví“. Máme za sebou pěkně tuhé mrazy. Co naplat, leden přešel v mrazivý únor. Byl to ale i krásný pohled. Jak z obrázků pana Lady, obrázků mého dětství. Tehdy jsem si zalezl pod klavír a tam si jimi listoval. Ani nevím, proč to nedělám i dnes. Představoval jsem si, jak tam jsem. Stejně jako na obrázku s ponocným, nebo sáňkujících dětí, padá i teď modrošedá tma na Hojnou Vodu. Stejně jako tehdy na Hrusice. Z komínů stoupá kouř vzhůru a k večeru se začíná pokládat a proudit ke Starým Hutím. Zní mi v uších vzpomínka na starého pana Kalianka, jak se mnou vždy rozmlouval a říkal: „.. když de kouř takle, tak to bude velkej mráz..!“. A byl. Jen škoda, že proti těm obrázkům z Hrusic, na Hojné Vodě už jinak není vidět nic. Ani rozsvícená okénka zapadaných chalup jako v Hrusicích. A to měli tehdy spíš jen petrolejky a svíčky. Dnes nic, než ten kouř. Starý pán už nerozmlouvá a mezi domy se vkradl mráz. Zamrzá voda, ten kouř jakoby taky zamrzal, začíná stékat ze střechy, líně se válí po závěji a do modrošedé tmy občas zavyje pes od nějaké boudy. Zamrzá všechno. Zamrzly i lidské duše? „Ne, duše nemůže zamrznout“, říkám si,

když házím další polena do kotle, „duše může jen onemocnět.“ Projedu mrzutě programy televize a vztekle házím ovladač někam. Kouknu ještě jednou z okna: „..no, opravdu se tam hýbe jen ten kouř!“ „Drrrrrr…..!!!“, drnčí mobil. „Pane Nedvěde, tak jak to bude s tou Sladkou?“, ptá se hlas na druhém konci. „Sedím tady u okna a koukám, jak tam stoupá jen kouř a říkám si, že takhle to přeci nemůže být!“, říká ten hlas. Začíná mi proudit krev a obrázky pana Lady ožívají sousedskou hospodskou scénou. Snad se i rozednívá a já vyprávím o srdečné a upřímné akci „rakouského biatlonu“, který nedávno na Hojné Vodě odstartoval a skončil v Hischenwiese. Vyprávím o tom, jak teple nás sousedi z Rakouska přijali, a v ledu byla slyšet velká rána. „ Je možné, že pukají..?“ . A bum! Další rána! Po Hojné Vodě pobíhají mužíci a ženušky v přiléhavých oblečcích a pan místostarosta pouhým cvaknutím startovací pistole odstartoval do mrazivého dopoledne zřejmě dosud nejtěžší závod z řady Hojnovodské zlaté lyže. Pouhá představa délky trati mi naháněla hrůzu a přicházely obavy o startující. Zřejmě od dob mého účinkování u vodní

záchranné služby, hledání utopenců pod ledem řek nebo přehrad, nemám extrémy rád. Zapomněl si přebít. Druhá rána už vyšla, ale to už závodníci dávno vyběhli a na startovní čáře zůstal jen smích. „Tak na tohle si musíme připít“, přitočil se pan Zifčák, a já ani nevím, odkud vytáhl tři nerezové kalíšky, nalil slivovici, co v tom mraze chutnala jako voda. Ale voda to tedy rozhodně nebyla! Bum! Zase rána! „To už asi musí být ty ledy“, říkám si, když přikládám další poleno do kotle… . „No, a jak to tedy s tou, no s tou, Hojnovodskou Sladkou …, uděláme..?“, naléhal hlas druhého mobilu. „Já nevím“, přiznávám trochu se studem, strachem a nadějí. „Ono je to jedno, hlavně, že se uvidíme, bude legrace, a ono už to nějak dopadne.. , “ odpovídám asi posmutněle. „Nebuďte smutný, ono Vás něco napadne! Vždyť se na to všichni těšíme!“, povzbuzuje hlas. „Nebudu!“, říkám a nejsem si jist, jestli to dodržím. Závodníci dávno odjeli, chalupy se zavřely a na Hojné Vodě zase jen stoupá z komínů kouř do modrošedé tmy…. . „Tak tedy sv. Matěj co ledy láme!.. A nebo staví?“ „

březen 2012

  Stropnický zpravodaj 11

„…sv. Matěj ledy láme, nebo staví“ - ještě jednou. Hojnovodská Sladká ….“ zavírá lyžařskou sezónu v okolí Hojné Vody, zavírá se právě uběhlý rok. Je vlastně pravý „Silvestr“, tak proč se neveselit? S koncem roku patrně souvisejí i oslavy vrcholu období masopustu, v dobách historických zřejmě období velmi významného, když se nakonec tyto pohanské oslavy staly v  zásadě základem pro stanovení data Velikonoc. Na pomoc se vzal i úplněk… . Těšíme se na jaro. Vždyť kolem sv. Matěje v kalendáři se v přírodě začínají dít podivné věci. Nadarmo dříve nekončil únorem starý rok a nezačínal rok nový. Stále více se přikláním k tomu, že takto stanovený konec roku je správný. Mělo to svoji logiku. Začínal nový cyklus úkonů a prací, které naši předkové museli pravidelně vykonávat, aby udrželi v chodu své hospodářství, aby mohli pečovat o obdělávané pozemky a přilehlé lesy. Jsou to dovednosti, které se stále více vytrácejí. Nepochybně s tím souvisí i změna počítání kalendáře a posunutí konce roku na prosinec – december, tedy desátý měsíc. Teprve v tom pravém dvanáctém měsíci – februaru, jedno končí a vše nově ožívá. Dnes už se vlastně vůbec neví, že rok neměl čtyři roční období, tak jak je dnes uvádíme, tedy jaro , léto, podzim a zimu, ale bylo jich osm! Proto se dnes stále častěji potýkáme s tím, že neumíme počasí přiřadit k tomu správnému ročnímu období, vždyť v zimě je jako na podzim, na jaře jako v létě, v létě jako na podzim, na podzim jako na jaře, a já nevím, jaké kombinace ještě slyšíváme. Osm ročních období se u nás používalo ještě na přelomu 19. a 20. století, zejména na venkově. Ke každému období se vztahovaly konkrétní práce, které bylo třeba zahájit a ukončit. Proto se tato roční období neodvíjela od data v kalendáři, ale od konkrétní situace, která nastala v přírodě. Lidé vnímali dění v přírodě, byli s ním totiž existenčně spjati. Proto v období konce roku, tedy na konci februara, začínalo zpravidla období, které nazývali

„Pozimek“. Praskají ledy, ptáci začínají zpívat a označovat si svá budoucí teritoria. Všechny procesy spojené se zakládáním nové generace v přírodě se probouzejí a pečlivé oko pozorovatele je zachytí i dnes. Ale už jen jejich zlomek. Spoustu jich nevnímáme, protože jsme ztratili schopnost posoudit, jaký pro nás mají význam. Proto i pranostika z nadpisu dává na výběr, jestli se budou ledy lámat, nebo stavět. Stejně jako živočichové a rostliny našeho okolí, i tehdejší člověk dobře poznal, jestli pozimek už je, nebo si musí ještě nějaký ten týden počkat. Po pozimku, přišlo „Jaro“. To pravé, kdy vše pučí, překotně se probouzí. Je to ten pravý závod. Jaro pravděpodobně nikdy netrvalo příliš dlouho, a tak se musely práce s ním splnit stůj co stůj. Vyhrával jen nejlepší. „Na sv.Řehoře, hloupý sedlák, co neoře“, bylo vlastně jen takové upozornění, že ostatní už možná odstartovali a ukončili práce pozimku. „Předléto“ (někdy i předlétí) už nám nedalo nic zadarmo. Vše bylo v květu, vše už přivádělo na svět nová pokolení, na nějakou orbu už nemohlo být ani pomyšlení, pokud jsme nechtěli vyrobit ze svého pole poušť. A přišlo „Léto“. Období, kdy dnes ani nevíme, co má vlastně být za počasí. Každé z těchto období je totiž charakteristické tím, že se stále prolínají, a jen zkušený pozorovatel mohl poznat jaké právě je. „Hloupý sedlák má největší brambory“ platilo a stále platí jen velmi obrazně. Zpravidla jsme zklamáni, protože v období, které my dnes považujeme za léto, tj. období letních prázdnin, se mohou prolínat i tři roční období. Prázdniny skončí, dítka jdou do školy a my nadáváme, jaké že to bylo hrozné léto. Často teprve začíná. Po létě přichází „Polétí“. Asi to nejhezčí z „dnešního“ léta. Všeho je hojnost, sklízíme úrodu, je krásně teplo a  noci příjemně chladné, rána studená s rosou jako po lijáku.. . Jedno takové ráno se probudíme a vidíme, že přišel „Podzim“. Cítíme, že se něco děje, stejně jako nyní okolo Matěje. Nevíme

úplně co to je, ale víme, že je to tu. Začínáme podvědomě uklízet a dřevník se plní dřevem. Není to vlastně ještě třeba, ale cítíme, že by to asi mělo být. A najednou bác! Hora Vysoká si nasadí čepici z mraku, kterou nepustí celý den. Spadne všechno listí a na stromech zůstanou jen studené kapky. Večer padne tma, mlha z Vysoké se stáhne do okolí našich domů. Je hrobové ticho, až zlověstné. „Kap, kap, kap!“ Nikde se nic nepohne. Přišla „Předzima“. Kdo nestihl, musí teď! Sníh se občas usadí na dvoře a  někdy se už země nechce pustit. Na Vánoce, v desátém měsíci roku – decemberu, ale téměř pravidelně přichází oteplení. Nadáváme, jaké že to jsou Vánoce, co je to za zimu bez Vánoc na sněhu! Zima ale teprve přichází. Udeří zpravidla okolo Tří králů-tedy v období Štědrého dne pravoslavných Vánoc. Je dávno po zimním slunovratu, ale teprve okolo 5. z jedenáctého měsíce – januaru, je Slunce nejdále od Země. Říká se tomu perihelion a letos nastal okolo jedné hodiny v noci. A udeřily mrazy. Tentokrát pořádné, a byla tu „Zima“. Všechno se zjednodušuje. Díváme se očima města. Tam je ten správný život!? Spousta nám toho připadá zbytečná, nakonec i sousedi a naši pradávní předkové. Výkyvy počasí jsou globální oteplování, a roční období jsou už jen dvě; podle některých máme jen léto a zimu. Ano, ve městech nepochybně. Nám lidem se to však jistě jednou vrátí, protože přírodě jsme jako živočich lhostejní. Kde zůstalo osmero ročních období? Jsou opravdu zbytečná? Jsou zbytečná stejně jako naslouchání jednoho druhému? A tak díky za každou chvíli, kdy se sousedi sejdou a je trochu legrace. Hezký nový rok, milí sousedé! (Redakčně neupraveno) Petr Nedvěd z Hojné Vody

březen 2012

12  Stropnický zpravodaj

Svébohy odedávna Svébohy jsou vesnice existující už na počátku 15. století. Její jedinečnost a zejména jedinečnost jejího okolí nelze asi vnímat na první pohled. Je to vesnice s  dávnou minulostí (poprvé zmiňována r. 1416 jako majetek Petra ze Svojboh), vesnice s vladyckou tvrzí, vzniklou na počátku 15. století při Vitorazské cestě, která si svůj renesanční vzhled z druhé poloviny 15. století zachovala do dneška, tvrzí, na níž zejména v současné době neúnavně hlodá zub času, tvrzí s historicky doloženým, i v té době dosti neobvyklým příběhem, který se, ovšem s poněkud jiným koncem, často odehrává i dnes. Příběhem, za který by byli jistě vděční na některém hradě nebo zámku, na němž se nezjevuje bílá paní či jiná pohádková bytost. Svébohy, jmenovitě jejich okolí zaznamenalo na konci středověku tak rozsáhlé zásahy do původního přírodního prostředí, že jejich uskutečnění za současného stavu naší příliš demokratické společnosti ovlivňované často neziskovými ekologickými organizacemi (přes technické možnosti, které by mohly být k dispozici) by bylo neproveditelné. Byly to zásahy, jejichž technické řešení bylo nesrovnatelně těžší, než v případě Žárského rybníka. Zásahy, jejichž důsledkem bylo vytvoření nové krajiny v okolí Svéboh. Krajiny, jejíž estetické hodnoty nedokážeme docenit. Zřejmě proto, že si nedokážeme představit, jak vypadala dřívější krajina (nejen) v okolí Svéboh. A to nám často brání vidět či vnímat stopy lidí, kteří tehdy postupně přetvářeli původní prostředí do současné podoby. Ze Svéboh vedou všechny cesty do kopce. Vyvýšené blízké okolí má tvar nepravidelné podkovy. Uvnitř této podkovy, v relativně ploché proláklině, z níž může voda odtékat pouze ve směru na sever a východ, byla v 16. století vybudována rybniční soustava osmi snad původně nebeských velkých rybníků a nejméně stejného množství malých rybníčků, zpravidla nad velkými, které zřejmě při dokončování lovení spodního rybníka měly dodat čerstvou vodu, případně po uzavření výpustního zařízení zajistit alespoň minimální stav vody do té doby, než voda z nebes a  drobných blízkých pramenů rybníky naplní. Avšak především tyto malé mělké rybníky sloužily jako třecí a plůdkové, větší, taktéž mělké, dobře prohřívané jako tzv. výtažníky, kde plůdek odrůstal a odkud násada přecházela do velkých rybníků, kde ryba dorůstala do tržní velikosti, respektive váhy, po další jedno až tři ob-

dobí „horka“. Na silnici od Žárského rybníka do Svéboh, poté, co jsme překonali vrchol stoupání, vpravo od cesty svítí hladina rybníka případně nazvaného V kolíbce (8,53 ha), z nějž přebytečná voda odtéká do Kartáčového (6,84 ha) a z toho pak do Žára. Totéž platí pro rybník Svébožský (Nový) (11,75 ha), do jehož jižního ramene přitéká krátký potůček od Olbramova a od jihozápadu vodoteč, která zároveň odvádí vodu z nebeských rybníčků od Střeziměřic. Voda z nejvýše položeného, taktéž nebeského rybníka Tomandl (4,54 ha) a tří malých rybníčků pěkných jmen v jeho blízkosti – Kudla (0,36 ha), Kalený (1,03 ha) a Podlesný (0,76 ha) – odtéká také do Svéboh. Na levé straně cesty, proti bývalé baště do značné míry ukrytý v rákosí se rozprostírá rybník příznačného jména Rákosový (8,15 ha). Pod ním, za lesíkem v širokém údolí leží rybník Královský (4,48 ha). Jejich přebytečné vody odtékají stokou do Stropničky hluboko pod Humenickou přehradou ve spodní části Tereziina údolí. Vlevo při cestě ze Svéboh k Horní Stropnici zhruba ve spodní třetině mírného stoupání se nacházejí další dva rybníky Velký (3,91 ha) a Malý Bobří (3,00 ha), jejichž odtoková stoka se po kilometru spojuje s předchozí. Tyto rybníky, stejně jako rybník Kopříkovský (7,87 ha) a tři malé v  jeho sousedství na pravé straně cesty leží poměrně vysoko (posledně jmenované za terénním vrcholem na svahu ke Stropnici s odtokem do Lužního potoka). Zejména jejich obhospodařování, pokud by záviselo pouze na dostatku dešťových srážek, by bylo velmi problematické. Mimochodem Humenickou přehradu, jejíž nepochybný význam pro omezení každoročních opakovaných zátop v dlouhém plochém údolí na středním toku Stropničky od Petříkova k Borovanskému mostu, a malebné Tereziino údolí s umělým vodopádem nad vinoucí se Stropničkou by bylo chybou nenavštívit, pokud jsme už to dříve neudělali. Vraťme se však k Svébožským rybníkům. Jejich umístění do zvlněné krajiny do většinou neplodných, zamokřených, křovinami zarostlých údolí byl obdivuhodný čin. Zkusme se postupně postavit na hráz několika vypuštěných rybníků a položit si otázku, proč právě tam umístil stavitel hráz. Budeme-li se dobře dívat, uvědomíme si jistě, co si zřejmě i on musel uvědomit: totiž jak asi obrovské přívaly vod ve velmi pradávných dobách musely padat z mraků, aby se v průběhu věků z  nerovného povrchu vyschlého předvěkého jezera či mořského dna vytvořily na

mnoha místech plochá, trychtýřovitě se svažující a prohlubující údolí a údolíčka, z nichž voda odtékala rýhami s postupně strmějšími břehy do potoků a řek. Uvědomíme si, že stavitel skoro vždy zatopil ploché údolí a zpravidla v místě, kde terén začíná náhle klesat, umístil hráz s lovištěm a výpustí. Zjistíme také, že se snažil najít místo, kde to šlo udělat s nejmenšími obtížemi. Pochopíme, že mu šlo o to, aby ryba v mělké vodě dobře prohřívané sluncem, tudíž s dostatkem přirozené potravy dobře rostla a aby po skončení léta v přiměřené hloubce u stavidla mohla beze škody třeba i pod ledem přečkat zimu. Bohužel, byl zde již zmíněný jistý nedostatek, který bránil plnému hospodářskému využití rybníků. Tkvěl v nedostatku vody v závislosti na tehdejších i současných dešťových srážkách (cca 800 – 900 mm ročně), potažmo nedostatečném přítoku z pramenů. V dostupné literatuře se nepodařilo najít, kdo tento nedostatek vyřešil, ani kdo rybníky projektoval. Dá se pouze s jistou pravděpodobností předpokládat, kdo to případně mohl být. Na Novohradsku od roku 1566 k prospěchu svého pána Viléma z Rožmberka působil Jakub Krčín z Jelčan, věhlasný stavitel mlýnů, dvorů, ovčínů, pivovarů a rybníků, jako purkrabí na Krumlově a od r. 1570 regent Rožmberského panství, který v Březanových Životech posledních Rožmberků o sobě ve veršovaném životopise, kromě mnoha dalších zásluh o celé panství, uvádí: „Ovčín novohradský postavil také toho roku a ze Žáru ke Kapínosu udělal stoku. (v roce 1566 za přítomnosti vladaře) Musil ji před Jeho Milostí pánem měřiti neb Jeho Milost pán i jiní nechtěli tomu věřiti. Hned pod ní veliký rybník vyměřil, (viz rybníky na Janovce) aby jeden každý tomu věřil, že tou stokou půjde dostatek vody, z čehož Jeho Milost pán nebude jmíti žádné škody, ač ne všichni rádi toho viděli a snad pohříchu i za to (se) styděli“. Uvedená místa jsou sice velice blízko Svéboh, avšak o svébožských rybnících se zde Krčín ani Václav Březan a bohužel ani historik Josef Haubelt v podrobné životopisné knize – Jakub Krčín z Jelčan – nezmiňuje a ani v jiné dostupné literatuře nejsou svébožské rybníky zmiňovány. Zřejmě proto, že Svébohy nepatřily k  Rožmberskému majetku a možná i  proto, že svébožská rybniční soustava v porovnání s navazujícími je co do rozlohy nevelká. (Ves roku 1416 vlastnil Petr ze Svojboh, dále Pouzarové z Michnic,

březen 2012 v roce 1570 získal Svébohy Mikuláš Častoral z Dlouhé Vsi a jeho dcera Eliška je přinesla věnem svému muži Petru Kořenskému z Terešova, což byl „mundšenk – číšník dvorský“ v rožmberských službách, svatba se konala na Krumlově 13. 2. 1575, jméno nevěsty Březan neuvádí. Svébohy od Petra Kořenského koupil (ale až) v roce 1598 novohradský hejtman Vincent Holzsparer z Holsteina. Avšak už lednu roku 1580 mění Krčín s vladařem Leptáč resp. Kratochvíli za Sedlčany a v krátké době odchází tamtéž). Poněkud jsme odbočili, nicméně ať svébožské rybníky zřizoval Krčín nebo někdo jiný pro Petra Kořenského nebo pro někoho jiného, určitě si jistě už na začátku stavby rybníků uvědomoval, že nezbytnou podmínkou pro jejich plné využití je přivedení „živé“ vody odjinud v dostatečném množství, aby nebylo třeba čekat s osádkou ryb do doby než velké horní rybníky naplní déšť. Nejbližší dostatečný zdroj mohl poskytnout pouze Lužní potok pramenící na severozápadním úpatí Kraví hory, protékající rákosinami pod Chlupatou Vsí, dál mělkým zamokřeným údolím (na podobných místech byly založeny (nejen) Svébožské rybníky), potok, podtékající pod mostem v nejnižším místě cesty k Rychnovu, pokračující hlubokým zářezem v Bedřichovském lese, jímž si voda v dávných dobách prorazila hluboké koryto do mělkého údolí zarostlého olšemi, jívami a travinami rostoucími na mokřinách směrem ke Stropnici. Jestliže i dnes se na první pohled zdá být tento zdroj příliš nízko, oč těžší to muselo být pro Jakuba Krčína, o němž se snad dá s jistou pravděpodobností předpokládat, že to byl právě on. Pak jistě mnoho přemýšlel a mnoho kroků ušel, než našel řešení, než se mu podařilo zjistit, že přece jen lze převést vodu přes zjevné terénní převýšení mezi zmíněným potokem a Svébohami. Je obdivuhodné, pokud to slovo stačí, že se zřizovateli a spolupracujícím měřičkům podařilo nejen vytyčit trasu náhonu, ale i najít nejnižší bod na silničce k Olbramovu, jímž by bylo možné nejsnáze převést vodu přes převýšení, a  v závislosti na tom v Bedřichovském lese vzdáleném dobrý kilometr vyměřit vhodné místo, kde musel být potok přehrazen jezem a umístěn začátek náhonu. (Na jezu ještě v šedesátých létech minulého století pracoval trkač – zařízení, které vytlačovalo vodu z potoka vodovodem do výše položeného olbramovského dvora.) Bylo třeba nejen vyměřit potřebný spád a zároveň v závislosti na něm vytyčit nejvýhodnější umístění průběhu náhonu,

  Stropnický zpravodaj 13 respektive stoky, jak se tehdy říkalo, tak, aby uskutečnění díla nebylo pracné nad nezbytnou míru. I na tom velmi záleželo, neboť veškeré práce, kromě potahových, byly prováděny ručně. Nicméně přesto bylo třeba v průběhu převýšení vykopat hlubokou stoku, která na nejnižším místě silničky k Olbramovu dosahuje pod mostem hloubky dvou metrů, a zejména na začátku náhonu vedeného po úbočí v prudkém svahu nad potokem v Bedřichovském lese a na některých dalších místech bylo třeba vyložit, udusat a řádně utěsnit náhon dovezenou vrstvou nepropustné hlíny. Známí stavitelé jihočeských rybníků Štěpánek Netolický, Ruthard z Malešova či Jakub Krčín z Jelčan a tím méně jim podřízení měřičkové tehdy neměli k dispozici optické přístroje k měření vzdáleností, výšek a sklonů, ani podrobné mapy s vyznačením stejných nadmořských výšek vrstevnicemi, a přesto většinou v nepřehledném terénu dokázali nebývale povznést jihočeskou krajinu vytvořením velkých rybničních soustav, z nichž svébožská, sice malá, je přesto jedinečná právě v přivedení vody novou stokou přes zjevné nemalé převýšení. I zde museli vystačit z našeho pohledu s primitivními pomůckami – krokvicí na tyči zavěšenou či příložnou, což byl rovnoramenný trojúhelník s delší základnou, zpravidla 6 m dlouhou, z jehož vrcholu byla spuštěna olovnice, či s jednoduchou vodováhou s průhledy podobnými mířidlům na obou koncích a tyčí s vyznačenými mírami (např. palci) a taktéž vodováhou, obojí na měření sklonů. Na měření délek používali tzv. rybníkářské provazce, provazce s uzly, sáhovky v tehdy běžných mírách, loktech, stopách a palcích. Zcela jistě se už v průběhu vyměřování poklidný život na svébožské tvrzi i ve vesničce od základu změnil. Jak bylo řečeno, Jakub Krčín, nejvyšší regent všech statků obrovského rožmberského panství, zřizovatel pivovarů, mlýnů, ovčínů a později zejména rybníků, vybavený vladařem Vilémem z Rožmberka s ohledem na hospodářské výsledky své činnosti velkou pravomocí, který zejména v době, kdy zajížděl na novohradské panství, byl jistě také jako vzácný host zván na návštěvu k majitelům tvrze Petru Kořenskému z Terešova (pokud nebyl služebně na Krumlově) a jeho ženě, rozené Častoralové, která Svébohy přinesla věnem od svého otce Mikuláše Častorala z Dlouhé Vsi nedlouho po svatbě v únoru 1575. Stejně jako jinde v krátké době po vyměření rybníků vtrhli i do Svéboh rybníkáři

v čele se svým hejtmanem a zřídili tábor v dosahu stavby. Zřejmě není náhodou, že se nedaleko ve směru na severovýchod od Svéboh nachází osada Krčín, dříve Kročnov, založená v rámci české kolonizace na konci 15. století. Rybníkářský hejtman odpovídal zadavateli za celou stavbu, za chod a pořádek v táboře a v rámci možností i za doprovodné profese, které zajišťovaly, aby vydělané peníze nezůstávaly dlouho ve stejných rukou. Hejtmanovi podléhali měřičkové a  fišmajstři, kteří se starali nejen o průběh stavby, ale i o rybníkáře, ubytování v táboře, u ženatých rybníkářů i o jejich rodiny a měli na starost na základě pověření od hejtmana i vyplácení mzdy. Když přitáhly tlupy rybníkářů, jejichž počet několikanásobně převýšil počet místních, určitě to místním „usedlým“ nejen ve Svébohách, ale i v okolních vsích život neulehčilo. Jak to asi tenkrát vypadalo, zřejmě nejen o masopustě, dokládá jihočeský masopustní zvyk pocházející určitě z tehdejší doby. Při něm doprovodné masky a z nich zejména otrhaní rybníkáři, zatímco koledníci svým „kolečkem“ zaměstnávají hospodáře a jeho rodinu, bez pozvání prolézají stavení, v komoře hledají zavěšené šunky uzeného masa a  především se zaměřují na kurníky, kde zastupují hospodyně při sbírání snesených vajec, případně k vejcím občas přiberou i slepici. Je známo, že se v rybníkářských táborech rodilo hodně dětí, takže získávání slepic na slepičí polévku pro rodičku tehdy, na rozdíl od dneška, bylo snad méně zavrženíhodné. Životní úroveň nižší šlechty v šestnáctém století se nedá srovnat s životní úrovní poddaných ve Svébohách a stejně naprosto nesrovnatelné byly podmínky, v jakých žili rybníkáři přesto, že jejich výdělky několikanásobně převyšovaly mzdu panské čeledě. Přesto žili v bídě, protože byli bez půdy, bez domácích zvířat, bez střechy nad hlavou a s hrozbou nejisté budoucnosti žili na nejnižším stupni tehdejší společnosti. Mezi rybníkáři se často ukrývali lidé před trestem, zběhlí poddaní, váleční veteráni, lidé, kteří se nehlásili ke své minulosti, vyvrženci. Po nesmírně úmorné ruční práci za každého počasí při nedostatečném oblečení, v létě často nazí a v kdovíjakém obutí si rybníkáři svůj těžký úděl ulehčovali u zmíněných doprovodných profesí. V táboře společná kuchyně a zároveň hospoda poskytovala nejen stravu, ale i dostatek piva a kořalky. Na své si přišli i různí šumaři. Pokud hospoda v táboře nestačila, nevítáni navštěvovali rybníkáři hospody, případně i  stavení poddaných v okolních vsích. Bylo to

březen 2012

14  Stropnický zpravodaj bouřlivé období s hospodskými rvačkami, krádežemi domácích zvířat a potravin a dlouho trvalo, než „trhani“ či „nezvedená cháska rybníkářská“ práci dokončila a odtáhla. Byl to čas ne nepodobný, respektive jen velmi vzdáleně podobný útrapám obyčejných lidí v dřívějších a zejména v  následujícím století, kdy tlupy žoldnéřů bez žoldu či dezertérů táhly krajem a zajišťo  své potřeby u poddaných někdy valy si i po dobrém. Důsledky ve srovnání s působením rybníkářů nesrovnatelné. Po rybníkářích rybníky, po těch druhých nemoci,

vraždy, násilí, požáry, bída a hlad a aby toho nebylo málo i opakující se morové epidemie, při nichž mnohde vymřely celé vesnice – v jižních Čechách ubylo přes polovinu původního obyvatelstva – to obyvatelstvo byli lidé stejní jako jsme my. Důsledkem pak byla následná německá kolonizace, která nahradila původní české obyvatelstvo. Když se na okamžik vrátíme do současnosti, nebude možná na škodu si uvědomit, že jsme potomky těch i oněch a  žijeme v podmínkách nesrovnatelných s těmi, v jakých žili oni… Snad z řečeného

vyplývá – važme si toho, co máme. Vraťme se však zpět do sedmdesátých let 16. století, kdy si lidé ve Svébohách žili vcelku spokojeně, aniž by o tom věděli (podobně jako nyní my, aniž si to myslíme.). (Zdroje jsou jednak zmíněny v textu a za nezmíněné informace patří poděkování pracovníkům Rybářství Nové Hrady a. s. .) (Redakčně neupraveno!) VV

březen 2012

  Stropnický zpravodaj 15

300leté jubileum poutního kostela Panny Marie Nanebevzaté na Dobré Vodě

Poutní chrám Panny Marie Nanebevzaté, jehož význam překračuje hranice kraje i státu, se chystá oslavit velké výročí. V roce 2015 uplyne 300 let od dokončení stavby kostela. Při této příležitosti by se barokní interiér, jehož vybavení v průběhu let značně utrpělo, měl znovu zaskvět v plné kráse. Původ poutí k Panně Marii sahá do roku 1701. Toho roku měl Matyáš Egidi z Bedřichova (Friedrichschlag) u Horní Stropnice zjevení. Zjevil se mu ukřižovaný Ježíš spolu s Bolestnou Matkou a prosili ho, aby dal u pramene postavit kostel, který by byl zasvěcený Panně Marii. Samo nebe potvrdilo tyto vize už v lednu 1702 pozoruhodnými uzdraveními. Zázračně uzdravená byla například desetiletá slepá dívka z obce Paseky (Schlagles) a hluchý Urban Hartl z Dlouhé Stropnice. Počet poutníků na toto místo rostl velmi rychle a podobně rychle přibývaly i milodary a sbírky na kostel, takže už v roce 1706 mohl být položen základní kámen kostela. V roce 1715 byla stavba dokončena a roku 1718 byl pozlacen hlavní oltář. V polovině 18. století bylo ročně rozdáno

60 tisíc svatých přijímání a ještě začátkem 20. století sem přicházelo ročně kolem 50 tisíc poutníků (více než 400 procesí). Velmi brzy, díky mnohým uzdravením na těle i na duši a zároveň i nespočetnému množství vyslyšených modliteb, dostalo toto poutní místo Panny Marie na Dobré Vodě krásný titul – jihočeské Lurdy. Toto poutní místo ovšem zažilo i těžké časy. Po druhé světové válce, kdy byli odsud vysídleni obyvatelé německé národnosti, byl kostel udržován jen díky obětavosti dobrých lidí; na zásadní opravy a údržbu ovšem nebyly kapacity, peníze a především souhlas tehdejší vrchnosti. Šindelová střecha začala promáčet a hniloba se objevila i uvnitř. Velké škody způsobila vlhkost hlavně na brokátové malbě klenby a ostatních stropních výmalbách. Po pádu železné opony v roce 1989 se podařilo celou střechu opravit díky heroickému úsilí a práci pátera Bonfilia M. Wagnera OSM, jakož i s podporou a pomocí ze strany českého státu. Na rekonstrukci interiéru kostela ovšem už žádné prostředky nezbyly. Od té doby uplynulo více než 20 let

a je nejvyšší čas darovat důstojný Boží dům Panně Marii a jejímu Božskému Synu, který živý přebývá ve svatostánku. Pěkně zrenovovaný kostel zdvihá duši k Bohu, člověk rád přichází do tohoto „zlatého domu“, aby strávil čas u Mariiných nohou – vždyť ona přivádí duši člověka k Ježíši. Na dvojitém sloupu sv. Augustina byl proveden vzorový návrh zrestaurovaného kostela. Tak mají návštěvníci už nyní možnost představit si, jak bude celý kostel po dokončení všech rekonstrukčních a restaurátorských prací vypadat. Aby bylo dosaženo světlosti a jasu původního barokního interiéru, musela být nejprve odstraněna tmavá barva z 19. století a  technikou vápenné glazury se provedlo vybílení vápenným mlékem. Je třeba ještě očistit a vyleštit povrch štukového mramoru, hlavní římsu a zlacené hlavice sloupů. Oltáře a sochy byly při poslední rekonstrukci v roce 1888 pečlivě opravené a velmi dobře pozlacené, takže je bude potřeba jen důkladně očistit a vyleštit. Začalo se odvlhčením vnějších i vnitřních základů kostela, následně byla obnovena vlhkostí poškozená omítka uvnitř kostela a vyhuben červotoč. Nyní probíhají práce na nové podlaze, elektrické instalaci a vytápění. Na jaře 2012 by mělo přijít na řadu samotné restaurování stěn a pilastrů, kazatelny, varhan, oltářů a soch. Velmi si vážíme poctivé práce všech zúčastněných firem, jakož i všestranné podpory a pomoci Obce Horní Stropnice, jejíž zastupitelé i zaměstnanci nám ochotně vycházejí vstříc v  administrativních i provozních záležitostech. Milí přátelé Panny Marie, jak vidíte, je před námi ještě kus práce. My však pevně důvěřujeme v Boží pomoc i vaši podporu, aby se tento nádherný poutní kostel Panny Marie Nanebevzaté mohl opět brzo zaskvět v plné kráse. K obnově poutního místa Panny Marie Nanebevzaté, duchovního centra nejen jihočeského regionu, ale i jeho širokého okolí, může přispět každý, komu není lhostejný odkaz předků a všestranný, tedy nejen materiální rozkvět našeho domova. Srdečné Pán Bůh zaplať! Číslo účtu pro dary na rekonstrukci kostela Panny Marie Nanebevzaté: 563 495 369 / 0800 P. Tomáš Libant, administrátor Římskokatolické farnosti Dobrá Voda

březen 2012

16  Stropnický zpravodaj

Dárkový poukaz na 11 aplikací lymfodrenáží Potěšíte - prospějete Lymfodrenáž se užívá při léčbě otoků dolních končetin jakéhokoliv původu. Přístrojová lymfodrenáž stlačuje končetinu a vyvolává tlakové vlny, které se snaží obnovit jak lymfatický, tak žilní systém. Procedura má zdravotní i kosmetické indikace. Zdravotní  žilní nedostatečnost, křečové žíly  neuropatie, chronické neuralgie  ischemická choroba dolních končetin  diabetická angiopatie, postupná ztráta citlivosti v nohách  akrocyanóza, porucha prokrvení, pocit studených nohou  chronické otoky  stavy po úrazech dolních končetin  úponové bolesti v oblasti dolních končetin Kosmetické  celulitida  prevence křečových žil  lipedém  syndrom těžkých nohou  detoxikace  zlepšení elasticity kůže  postliposukční péče Poukaz je k zakoupení v ordinaci MUDr. Albertové, je přenosný na jinou osobu, v případě, že dodatečně zjistíte, že pro vašeho blízkého není procedura ze zdravotního hlediska vhodná. Před první aplikací je provedena kontrola zdravotního stavu lékařem. Cena pro registrované pacienty je 1400,-Kč za 10 aplikací + 1 navíc zdarma. Pro ostatní zájemce 1900,-Kč za 10 aplikací + 1 navíc zdarma. Případné dotazy v ordinaci, ev. na tel. 725 122 317. MUDr. Adriana Albertová

STUDIO ŠTĚPÁNKA MANIKURA, PEDIKURA

HORNÍ STROPNICE Bližší informace: 723 141 222

Uzávěrka příštího čísla zpravodaje bude 20. 3. 2012