Středověk počátky ošetřovatelství u nás BC. PETRA PODRAZILOVÁ, DIS. ÚZS TUL
[email protected]
Středověk
,,doba temna“
• Začíná koncem starověku a antické civilizace • • •
•
•
- 476 - pád Západořímské říše Končí začátkem novověku (1492). Evropa - klíčový kontinent pro vznik středověké civilizace Na podkladech antické kultury vzniká nová společnost, která má své duchovní kořeny v křesťanství. Od 7. století je pro Evropu důležitý kontakt s muslimským světem - kontakt s čínskými či indickými civilizacemi a i s antickou filosofií. Peridizace: – – –
Raný středověk (5. – 11. stol) Vrcholný středověk (11. – 14. stol) Pozdní středověk (14. – 15. stol)
Středověk a medicíny Společenský
život zrcadlil hluboké rozdíly mezi společenskými vrstvami. Většina lidí neměla přístup k pitné vodě, ani možnost pravidelné koupele – nízká hygienická úroveň Novým a mocným prvkem ve společnosti se stává církev - důraz na mysticismus a askezi. Léčení a péče o nemocné se staly nástrojem církve. Ideologie křesťanství se stala zdrojem upevňování moci pánů a nástrojem udržení poslušnosti nevolníků i jejich bídy Přesuny kmenů či celých národů (germánské kmeny), války a klimatické podmínky ovlivňovaly negativně úmrtnost obyvatel. Běžné byly epidemie – mor
Charitativní ošetřovatelství Uspokojování nejzákladnějších potřeb (přístřeší, stravu,
hygienu, duchovní podporu, léčivou péči) 1130 – církevní koncil – zákaz mnichům vykonávat lékařskou činnost 1292 – špitální opatrování výsadou mužů 1545 – Koncil tridentský – omezování tzv. návštěvního opatrování – ženy pouze v klášterech.
Péče poskytována podle 7 zásad křesťanského milosrdenství:
1. hladové sytiti, 3. pocestné přijímati, 5. nemocné navštěvovati (ose), 6. zarmoucené těšiti,
2. žíznivé napíjeti, 4. nahé odívati, 7. mrtvé pohřbívati
Křesťanské ošetřovatelské řády Druhy řádů 1. Církevní – řádové sestry žijí v klášteře, akceptují řádový život 2. Rytířské – vznikly v době válek; členy jsou rytíři, jejichž filozofií je boj za šíření křesťanství a ochrana víry 3. Světské – členové se hlásí k filozofii založené na pomoci bližnímu svému; žijí civilním životem
Řády, které se podílely na ošetřování nemocných 1. Řád sv. Lazara – „Vojenský a špitální řád rytířů sv. Lazara Jeruzalémského“ 2. Johanité – rytíři sv. Jana Jeruzalémského 3. Křížovníci s červenou hvězdou 4. Klarisky 5. Řád milosrdných bratří 6. Diakonky
Klarisky Fantiškánský řád
(František z Assisi) slibující zachovávat řeholi sv. Kláry, schválenou papežem Inocencem IV. Řád klarisek v naší zemi
založila současnice svaté Kláry - svatá Anežka (1234) v Praze Na Františku.
Klaristky v českých zemích Kláštery klarisek – první Praha, dále v Chebu,
Panenském Týnci, Českém Krumlově, Olomouci, Znojmu, Opavě, Brně,… Císař Josef II. roku 1782 zrušil všechny kláštery. 1914 přicházejí z Holandska (klarisky-kapucínky) a začínají v Litoměřicích. Komunisté 1950 klášter ruší. Po skončení komunistické éry začíná toto společenství ve Šternberku spolu s mladými sestrami znovu. Nový klášter, jehož patronkou se stala sv. Anežka Česká, byl posvěcen r.1996
Denní řád
Brno - Soběšice
5:00 Budíček 5:30 Ranní chvály (Laudes) Meditace – tichá modlitba 6:30 Tercie (církevní modlitba hodin) 7:00 Mše sv., eucharistie 8:00 Snídaně Následuje pracovní doba přibližně do 11.00 hod. 11:10 Modlitba růžence 11:30 Sexta (církevní modlitba hodin)Přímluvná modlitba 12:00 Oběd Čas pro siestu a uvolnění, četbu nebo studium, pro některé pokračuje pracovní doba. 14:00 Pracovní doba asi do 16.00 16:00 Nona (církevní modlitba hodin) Meditace – tichá modlitba 17:00 Večerní chvály (nešpory) 18:00 Večeře, společná rekreace 19:30 Officium lectionis (hodinka četby) 20:00 Kompletář (modlitba před spaním) Začátek velkého ticha –osobní čas O nedělích a svátcích je denní řád trochu jiný.
Křížovníci s červenou hvězdou
1233 - sv. Anežka Česká založila
špitální bratrstvo vycházející z ideálů chudoby sv. Františka z Assisi Papež Řehoř IX., bulou z roku 1237, vzal bratrstvo
pod ochranu Svatého stolce. Potvrdil jeho statky, osvobodil řád od placení papežských desátků a povolil přestup členů řádu pouze do přísnějších řeholí.
hlavním
posláním a nemocných.
křížovníků
ošetřování
chudých
1252 pražský biskup Mikuláš přidal řádu rozlišovací
znamení – k dosud užívanému červenému kříži na černém plášti přidal navíc červenou hvězdu. Od té doby - Křížovníci s červenou hvězdou.
Později byli povýšeni na rytířský řád, neboť do něj
vstupovalo stále více šlechticů vzdávajících se bohatství a věnující se charitativní činnosti.
Pozn.:
1832 založil řád v Praze Karlíně dětskou opatrovnu, první svého druhu v Čechách.
Johanité – rytíři sv. Jana Jeruzalémského Vyvinul se ze staršího bratrstva italských kupců 1040 založili v Jeruzalémě špitál pro ošetřování poutníků spravovaný benediktiny Zakladatelem řádu blahoslavený bratr Pierre Gérard de Martique. 1113 - schválen řád papežskou bulou a papež jej vzal pod svou ochranu Křižácká tažení: zakládány další špitály či nemocnice, dary od mecenášů Cíle řádu: • Špitální péče – služba chudým; byla považována za čestnou službu Kristu • Obrana víry – funkce rytířská a vojenská – ochrana a doprovod poutníků v obranných bojích s muslimy
Vysoká kvalita péče - čistota prostředí nemocnic i u prádla, jídlo servírováno na stříbrných podnosech a talířích. Řád zaměstnával lékaře křesťanské, muslimské i židovské – předávání zkušeností i léčebných metod 1158 přišel řád do Čech , usídlili se v Praze, Manětíně, Kadani, Ploskovicích, Kladsku či Strakonicích. Suverénní maltézský rytířský řád 1530 - příchod řádu na Maltu zakládali nemocnice pro ženy, námořníky, pro izolaci infekčních chorob a dále vznikla i škola anatomie. Ošetřovalo se skupinovým systémem. Zajištění duchovní péče
Diakonky Protestantská církev
Počátek již v raných křesťanských dobách Daikonein – sloužit pomáhat Původně posluhování u stolu, později tak označováni
muži v apoštolské službě 1 stol. – vytvořen ženský stav ,,služebnic“ DIAKONKY Především vdov a mladých žen žijících mravním životem 15. stol - návštěvní opatrovnictví pacientů v domácím prostředí – zaměření na rodinu a komunitu. Pravidelně školeny. Pozn: 1822 Theodor Fliedner založil nemocnici v Kaiserworthu – diakonky
zde procházeli jak praktickou, tak teoretickou průpravou vedenou lékaři, musely složit zkoušky z farmacie. Na požádání pracovali i v nemocnicích.
Santa Fabiola di Roma ( ? – 399) • Bohatá a urozená žena ze slavné rodiny Fabiů • Žila v Římě, prošla dvě manželství, pod vlivem
svatého Jeronýma(církevní Otec 347-420) se zasvětila pomoci chudým a nemocným lidem
• Založila v Římě první velký útulek kolem roku
380 a sama se věnovala péči o nemocné
• Společně se senátorem Pammachiem se věnovali
práci v charitě.
• Vedle toho se Fabiola nepřestala koncentrovat na
péči o nemocné ve svém útulku, dokud nezemřela
Je patronem: při těžkých problémech v manželství, proti nevěře, obětí nevěry, obětí týrání, rozvedených, vdov Atributy: bývá zobrazována v kajícím rouchu, ponořená v modlitbu, někdy přitom sedí u stolu.
Hildegarda z Bingenu (1098 –1179) • Představitelkou lidového léčitelství a • • •
•
• • •
bylinkářství Narodila se v německé hraběcí rodině Byla zasvěcena Bohu – v 18 letech vstoupila do kláštera benediktinů, později abatyší Znala léčivou sílu kamenů, shrnula přírodní recepty do několika knih alternativní medicína – dietní terapie, očistná léčba, balneoterapie, léčba kameny, fitoterapie Pojetí medicíny podle Hildegardy je křesťanské a celostní. Cílem léčby je tělesné, duševní a duchovní uzdravení harmonizující s kosmem. Hildegarda zdůrazňuje potřebu celkového vyšetření nemocného.
Jaká jsou pravidla dle Hildegardy? • Dostatečný spánek – lze jej navodit procházkou po večeři, teplou levandulovou lázní, pozitivními myšlenkami při motlitbě apod. • Preferuje dobré potraviny – např.pšenice, špalda, jedlé kaštany, fenykl. Všechny dobré poživatiny čistí tělo od látek, které způsobují únavu. Jídlo je prostředkem k životu a slouží k obnově sil. • Pohyb a klid – procházka po dobu půl hodiny na čerstvém vzduchu odstraňuje stres, zlepšuje výkon srdce a plic apod. • Životní energie – čtyři přírodní prvky jsou pro náš život nezbytné: oheň – z něj čerpá člověk tělesné teplo, ze vzduchu dech, z vody krev a země nám dává tělo. • Vylučování nečistot – zdraví škodí především nadměrné množství jídla a špatné stravování. Pít očistné šťávy.
Svatá Zdislava z Lemberka (po roce 1220 – 1250/52) 2 zprávy: Kronika žďárská, Kronika dalimilova Její otec, pan Přibyslav z Křižanova vysoký
knížecí úředník, kastelán na Veveří, později purkrabí v Brně nakloněn klášterům – podporoval cisterciácký řád Matka Zdislavy, paní Sybila, byla dvorní dámou Kunhuty Štaufské, původem snad ze Sicílie. Vzdělaná a zbožná. Zdislava v 7 letech toužila po samotě a poustevnictví???? Pod vlivem Anežky chtěla do smrti zůstat v panenském stavu Provdala se za Havla z rodu Markvarticů, který vlastnil hrad Lemberk v severních Čechách. Byl rytířem ,,zdobeným válečnou slávou“, s křižáckým zanícením pro věc náboženství. Podporoval řád dominikánů, který si i Zdislava oblíbila.
Svatá Zdislava z Lemberka • Havel – účastník bitev při Václavovi I(proti Otakar II), doprovod
• Nechala společně s manželem postavit v Jablonném v Podještědí
chrám svatého Vavřince s klášterem pro dominikány a do něž vstoupila jako laická pracovnice + špitál • Věnovala maximální péči svým 4 dětem, ale i nemocným – zemřela mladá (zřejmě TBC) • Pochována v kostele sv. Vavřince v Jablonném • Její příkladný život byl naplněný láskou k Bohu a lidem, plný touhy po záchraně duší. • Osobnost Zdislavy je opředena nadpřirozenou mocí, která ji byla
přisouzena. (Dalimilova kronika)
Kult sv. Zdislavy • 1995 byla svatořečena papežem Janem Pavlem II a od jara 2002 je patronkou celého Libereckého kraje • Patron: rodin, českého národa, kongregace sester dominikánek • Atributy: děti, manžel, kostel, vinná réva a břečťan, erb lvice; rozdavatelka almužen chudým či ošetřovatelka nemocných
Svatá Hedvika Slezská (1175 – 1243) Pocházela z rodu hrabat- byla tetou Alžběty Duryňské.
Dětství: benediktinský klášter v Kitzingenu Würzburgu Ve 12letech zasnoubena s Jindřichem ze Slezska. Porodila 6 dětí. Vedla přísně asketický život: vegetariánka,
pila pouze vodu. Celý život chodila bosa. Držela dlouhé půsty. Oděvem se nelišila od služebných. Pečovala o chudé. Zakládala kláštery (největší v Třebnici) Ve Vratislavi založila v roce 1214 první špitál u sv. Ducha ve Slezsku, později i útulek pro malomocné Kanonizována byla v roce 1267.
Patronkou:
vyhnanců z vlasti, snoubenců a vdov Atributy:
boty v ruce, cisterciácký oděv, model kostela.
Svatá Alžběta Duryňská (1207 -1231) zajímala o chudé a opuštěné muže, ženy a děti Dcera uherského krále Ondřeje II. a jeho manželky Gertrudy z Andechsu. 4 roky - výchova na duryňském dvoře lankraběte Heřmana I (zasnoubena
se synem, který zemřel) 14 let - provdána za mladšího bratra svého snoubence – Ludvíka Nešlechtické způsoby - prostě oblékala, odkládala šperky a udržovala dobré vztahy se služebnictvem. Byla naplněna vědomím jakéhosi vyššího poslání. Hlásala, že pravé křesťanství spočívá ve službě bližnímu svému, tzn. v pomoci těmto chudým lidem. Rozdávala svůj majetek, jídlo či peníze, a to i v době velkých hladomorů Nechala postavit špitál v Eisenachu, který několikrát denně navštěvovala a nemocné sama ošetřovala. Snažila se svými "preventivními" opatřeními předcházet bídě. Opatřila a rozdělovala pracovní nástroje lidem, kteří měli zájem pracovat, ale práci sehnat nemohli. Nešlo o běžnou charitativní dobročinnost, ale o obětování sebe sama, svého času na úkor rodiny, svého majetku, svých sil a svého zdraví.
Manžel Ludvík se v roce 1227 rozhodl
doprovázet křížovou výpravu do Svaté země. Zemřel na mor ještě předtím, než se mohl nalodit na loď do Palestiny. Pro Alžbětu tak nastala krutá doba. Rodina, která ji nenáviděla, naléhala, aby se znova provdala. Ta ovšem odmítla, neboť učinila slib, že se již nikdy nevdá. Odchází se svými dětmi do Marburgu, kde získává určité jmění. To ji dovoluje založit další, větší špitál. Alžběta zemřela 17. 11. 1231. Za svatou byla prohlášena roku 1235. Skrze Alžbětu se ve 13. století v Německu probouzí křesťanské svědomí, které má vztah k sociální bídě a nouzi. Probouzí se jakýsi pocit univerzální odpovědnosti za celou společnost. Svatá Alžběta se stala patronkou rytířského Německého řádu
Svatá Anežka Česká – Přemyslovna (1211 – 1282) Dcera krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Ve 3 letech
zasnoubena s polským vévodou Boleslavem, který zemřel. Proto od 3 – 6 let vychovávána v cisterciáckém klášteře v Třebnici. Anežka si domů odváží krásné vzpomínky na Hedviku a její dobročinnost. 2 roky Klášter Doksanský: všeobecné vzdělání : čtení, psaní, náboženství, modlení, zpěv. Již nyní začala „pohrávat s myšlenkou" vstoupit do kláštera. 8 let – návrat na hrad – zasnoubena s 9 letým Jindřichem Štaufským (budoucí císař – otec Fridrich) – výchova na rakouském dvoře vévody Leopolda - dcera Markéta – intriky – v 15letech Jindřich Anežku nechce – vrací se domů Opět zasnubovací snahy: anglický král Jindřich III. Plantagenet, Jindřich Štaufský (odeslán s manželkou na Sicílii) a i ovdovělý císař Friedrich II.
Svatá Anežka Česká - Přemyslovna Otec umírá, vlády se ujímá Václav I a Anežka si prosadila svoji vůli Anežka se zaslíbila Bohu (plně ji podporoval papež Řehoř IX i bratr
Václav I) a žila v přísné askezi. Zdědila velké jmění a pozemky na břehu Vltavy na Starém Městě → 1233 první zaaplský klášter sv. Františka z Assisi a v roce 1234 zakládá u kostela sv. Haštala špitál sv. Františka z Assisi, který byl první svého druhu v Čechách. 11.6.1234 vstoupila Anežka do ženského kláštera klarisek Na Františku. Anežka se stává abatyší → starší sestrou. Anežka založila mužský řád křížovníků s červenou hvězdou, jediný původem český, který se věnoval ošetřování nemocných
Patronkou :
Čech, nemocných, chudých a trpících Atributy: model kostela v ruce. Zobrazována v řeholních šatech s korunkou, někdy má odložený královský šat a korunu; u nohou ubožáka; ošetřuje nemocné; uděluje almužnu; sytí hladové 1874 – blahoslavená 12.11.1898 – Jan Pavel II
svatořečená
Zakládání špitálů v českých zemích hospitale – latina, hostes = host, hostitel, a hospitium=
pohostinství První špitály vznikaly při klášterech jako: útulky pro pocestné a kupce nebo sloužily nemocným a zchudlým měšťanům Do 13 stol. spíše zařízení ,,sociální“ (stravu, lůžko, oděv i ošetření zde dostávali i chudí a přestárlí) Praha: 10.stol – kníže Boleslav – špitál v Týně (určen pro 12 nemocných, opatrovaných 7 ženami) Brno: 1238 – při kostele U svatého Ducha v Brně (později nazýván U sv. Jana Křtitele) 1317 Eliška Přemyslovna klášter Hortus regia – později přejmenován na klášter U sv. Anny
Univerzita Karlova založen 1348 – Karel IV. Z rodu Lucemburků (Eliška
Přemyslovna a Jan Lucemburský) měla 4 fakulty: artisitckou, (3 – 4 r.), medicínu (4r .), právnickou (7 r.) a theologie (9 – 11 r.) počáteční rozvoj lékařského a zdravotnického písemnictví, směřovalo k širšímu rozvoji vzdělání
Péče o nemocné v době středověkých epidemií LEPRA Chronické infekční onemocnění Původce: Mycobacterium leprae Projevy a důsledky: napadá hl. nervy – kůže bez citu s vředovými lézemi, přestávají fungovat mazové žlázky, kůže praská - vstupní brána infekce. Další důsledky: porucha zraku (oční víčko se přestává hýbat) Cesta šíření: dotykem. Zakládány leprosália (stavěna mimo města), kde se pečovalo o nemocné: zajištění základních potřeb (v mezích možností opatrovníků), tlumení bolesti a péče o rány. Malomocní často byli „vyšetřováni“ knězem
Malomocní Nemocný jedinec musel žít mimo lidskou společnost. Pouze v určité dny mohli opouštět své příbytky a chodit žebrat. Jejich povinností bylo dávat kolemjdoucím výstrahu, aby se nepřibližovali (zvonku či řehtačky) Museli nosit "Lazarův oděv" – černou kutnu s obrazem dvou bílých rukou na prsou. Ruce přestavovaly symboliku tíhy boží, která na nemocném spočinula. Součástí oděvu byl černý klobouk s bílým okrajem. Nesměli vstupovat do krámů či hostinců (zboží, které chtěli koupit, označovali holí.) Měli zakázáno hovořit se zdravými osobami a pít z veřejných studní.
Péče o nemocné v době středověkých epidemií MOR ,,černá smrt“ Infekční onemocnění hlodavců a malých savců - přenášeno blechami zoonózu. Původcem infekce: Yersinia pestis. Bakterie proniká do organismu třemi cestami: 1. Dýchacími cestami 2. Kůží 3. GIT Formy nemoci: Dýmějový mor (bubonická, hlízová forma) Příznaky: vysoké horečky, zimnice, značná bolest hlavy až s psychotickými příznaky. Během několika hodin vznikne bolestivý otok lymfatických uzlin na krku, v podpaží a v tříslech → dýměj = bubo, plné bakterií, které: - provalí - nemocnému se značně uleví a může dojít k vyléčení - neprovalí, nemoc postupuje dál a nemocný nakonec umírá. Plicní forma – příznaky: vysoká horečka, kašel, dušnost, bolest na hrudi, vykašlávání krve. Nejsou přítomny hlízy. Plicní mor se šíří kapénkovou cestou Střevní forma – ta se vyskytovala nejméně.
Boj proti nákaze Izolací lidí, 40 dní (italsky se čtyřicet řekne quaranta – odtud
pochází slovo karanténa) Stanovení dohlížitelů – pátrat po domech a případně je zapečetit Hlídači - u nakaženého domu, obstarávali všechny činnosti Ohledávačky - ohledat tělo zemřelého a podat o tom zprávu lékaři. Ranhojiči - patřili k morovému špitálu, k pomoci ohledávačkám - společně prohlídku zemřelého, k pomoci i dohlížiteli farnosti Ošetřovatelky-opatrovnice - pečovaly o nemocné morem Povinnost občana: hlásit onemocnění dohlížitelům Zapečetění domů - museli v domě zůstat i lidé zdraví, nesmělo se nic vynášet, ženy rodily bezpomoci Doporučovány vykuřování domů, účinná obrana neexistovala Pohříbívání - nočních hodinách Morové špitály
Nemoci středověku Virové Pravé neštovice (černé) Variola vera 10 stol. př. n. l. Asie – vtírání krust do nosu nebo kůže 1796 – Edward Jenner – očkování (dojičky) Spalničky (paramyxoviry) - smrtelné komplikace Chřipka 2. Bakteriální – Skvrnitý tyfus (Rickettsia prowazeki) - Cholera (Vibrio cholerae) - TBC (úbytě, souchotě - M. tuberculosis) 2. Parazitické – Tasemnice, Roup dětský 1.
Děkuji za pozornost
