STAROMĚSTSKÉ TEXTOHRANÍ ____________________________________________ Listopad / 2015/ 3. ročník
Literární občasník žáků Základní školy Staré Město
Slovo úvodem… Milí čtenáři, léto je již dávno za námi a zima se ještě ani nevydala na cestu. Přesto už ráno vytahujeme čepice a večerní mlha splývá s párou nad hrnkem čaje. V takovém období je nejlepší odpoledne zůstat v pohodlí domova a něco si přečíst. Nebo něco napsat, tak jako to udělali žáci naší školy. Jejich práce naleznete na následujících stránkách. Podívejme se tedy, co skrývá jejich fantazie, a objevme skrytý význam kaligramů nebo vyřešme záhadu zmizelého školníka. Příjemné chvíle při čtení přeje redakce časopisu.
BARVY ŽIVOTA
STRACH Každý z nás má někdy strach, většinou schovaný v podvědomí. Je skoro vždy nepřekonatelný, ach, zpytujeme svědomí, když provedeme něco špatného, může to být i něco malého. A už je tu,
v cuku letu.
Strach je prostě nepříjemný, a to pro všechny! Johana Kania
BAREVNÉ OKAMŽIKY Zelená je barva listu, každý má svou vlastní cestu.
Hnědá to je barva síly, rozproudí ti všechny žíly.
Tmavě modrá vede k zamyšlení, což pro slabochy vůbec není.
Oranžová je barva optimistů, povzbudí však i pesimistu.
Lukáš Mrózek, Robin Popov ilustrace Sára Orságová
Sen
Úsměv se mi k srdci váže,
Všude zima, všude klid.
oči jako hvězdná záře,
Všude nikdo není vskutku,
vlasy jako hedvábí, jen dívat se mě už nebaví.
převládá ve mně prázdno a plno smutku.
Všude cítím smutek a vztek, nejraději bych odtud utek. Všude ticho, žádný smích,
Byla to láska, co ke mně na zem přišla, ta dívka byla chytrá jako knížka.
slyším jen, jak padá sníh. Až takový je tu klid.
Všude chodím, hledám živou duši, někdo tady je, mé srdce to tuší. Když jsem kráčel dál a dál,
Náhle začal vítr vát, oči se začaly zavírat, a já spal...
Když jsem se probudil z tohohle snu, chtěl jsem zpět za dívkou, ale věděl jsem, že už neusnu.
slyšel jsem hlas opodál. Přemýšlel jsem, kdo ho vydával.
Potom po pár minutách zjistil jsem, že ta dívka nebyla jen pouhým snem...
„Pane Bože“, zvolal jsem, živou duši viděl jsem.
Když už došla přede mě, prohlížel jsem si ji zdlouhavě. Všiml jsem si, je to žena nádherná, co v ruce rudou růži má.
Miriam Anouarová
Víte, co je kaligram? A jak se tvoří? Kaligram je báseň psaná do obrazce, který naznačuje její obsah. Kaligram je příklad propojení literatury a výtvarného umění, je typický pro avantgardu.
V ánoce časradosti letosmámerybu b e z k o s t i. P o v e č e ř i si zazpíváme,na poh ádky sepodíváme,dáreč ky siro zdá m e. Jana Vašková Tereza Teprová, Vanessa Sivaková, Nikola Poledníková
Kryštof Kočko
Eliška Vaňková Eva Raková
Na slovíčko s... .... paní Lucií Nogolovou Kam byste se chtěla podívat?
Paní učitelka učí na naší škole od září výtvarnou výchovu a angličtinu
Jak se Vám líbí na této škole? Jo, líbí se mi tu, je tady takové domácké prostředí. Už jste někdy předtím učila? Ano, učila jsem na gymnáziu ve Frýdlantě a v Metylovicích na 1. stupni. Jaké jsou Vaše záliby? Výtvarka, určitě. A dělám taky ráda sochařinu a ráda cestuji a turistika a moc ráda plavu. Jaký styl hudby posloucháte? Poslechnu si to, co uznám za pěkné. Čím jste chtěla být jako malá?
Chtěla bych vidět severské země. Ale jinak hlavně záleží na tom, s kým se jede a ne kam. Co ráda kreslíte? Raději kreslím, než maluju a nejraději mám sochy, z námětů nejraději člověka Máte domácí zvíře? V bytě mám malého psíka a u rodičů velkého sředoasijského pasteveckého psa Oblíbená kuchyně? Italská Upřednostňujete sladká nebo slaná jídla?
Ilustrátorkou dětských knížek a lékařkou.
Bohužel sladké (sladkosti), ale jinak hlavní chody slané.
Jaké období v módě se Vám líbí nejvíce?
Jakými cizími jazyky se domluvíte?
60. léta a současnost
Anglicky a francouzsky, i když francouzsky vlastně moc neumím
Kniha vs. film? Určitě kniha – současná česká beletrie -, ve filmech se moc nevyznám.
Znamení zvěrokruhu? Štír
Velkoměsto vs. vesnice?
Věříte v nadpřirozeno?
Vždycky jsem chtěla žít ve velkém městě, ale teď pro mě začíná být lepší vesnice
Něco asi někde bude, ale to je každého osobní věc
Co Vy a cestování?
Věříte ve výklad karet a věštění?
Cestovala jsem hodně jako malá s rodiči, samotné se mi velmi líbila Ukrajina, a byla jsem ve Státech
Bohužel ne, jsem pragmatická osoba Děkujeme za rozhovor – Karolína Čaplová, Marie Míčková, Kateřina Kličková
Zamyšlení nad Halloweenem a Dušičkami Halloween je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. 10. v předvečer svátku Všech svatých, je spojen se svítícími vydlabanými dýněmi, smrtí, mrtvými a strašidelnými průvody. U nás se těší čím dál větší oblibě, přestože masivně jsme jej začali slavit teprve nedávno (během posledních dvaceti let) v souvislosti s naší západní kulturní orientací. Lidé si často myslí, že se jedná o ryze americký svátek, kořeny těchto oslav jsou však daleko hlubší. Halloween má původ v pohanských dobách, ještě před začátkem našeho letopočtu, v keltském svátku Samhain. Ten označoval přechod z letního období, plného blahobytu, na období zimní. Zimy se lidé od nepaměti báli, zima přinášela mnohá úskalí. Své obavy se snažili potlačit hlučnými a veselými oslavami. Tato část roku, přelom října a listopadu, kdy se láme čas léta a čas zimy, byla odjakživa pokládána za čas, kdy dochází k průchodnosti světů zemřelých, mrtvých a světů živých. Masky a převleky, kterými se lidé zdobili, měly oklamat démonické bytosti. „To nejsem já, démone, běž o dům dál, duchu.“ Stejně tak hluk, veselí a ohně měly zahánět temné síly. Je zajímavé že,
i když v Čechách v padesátých letech
20.
Halloweenu
století
o
nikdo
nevěděl,
na
byl
tento zvyk vydlabávaných a svítících
dýní živý (dýně
někdy nahrazovaly velké bulvy řepy).
Jednalo
o
takzvané tiché strašení, dýně pouze
lemovaly cesty
mezi staveními, popřípadě postávaly
vesnicích
se
na dvorcích. Svátek
Všech
svatých
se
začal
praktikovat
v průběhu 6. a
7. století našeho letopočtu, jedná se o
svátek
stanovený římskokatolickou církví,
v tento
den
uctíváme všechny zemřelé svaté,
kteří
žili
ctnostným životem a prosíme je o
přímluvu.
Svátek připadá na 1. 11.
Dušičky neboli
Památka zesnulých – 2. 11. Dušičky
slavíme od 10.
století, kdy opat Odilo z jednoho
francouzského kláštera zavedl povinnost slavit tento svátek jako vzpomínku na duše v očistci. Dušičky jsou tichým, důstojným svátkem. Vzpomínáme na ty členy rodiny, kteří už s námi nejsou. Dušičky i Halloween byly vždy považovány za svátky magické. Neměly by spolu soupeřit, ale vzájemně se doplňovat. Nezapomeňte, že podle lidových tradic to jsou dny, kdy jsou světy zemřelých a živých průchozí a mají v tyto dny k sobě blíže. ilustrace K. Chlopčíková
Družinová báseň Téma roku máme sport, proto i vaříme o závod. Brambory, to každý ví, že podzimem nás provází. „Pečoky“ s tatarkou a kečupem, chutnaly nám všem. Placky jsme pak smažili, pusy pěkně mastili. Teď zas pizzu pojíme a přitom se bavíme. Nejen jídlo děláme, taky stříháme, skládáme, kreslíme a malujeme, sice kravál děláme, ale s láskou zpíváme. Dosti psaní – veršování, foto napoví…
Na tomto vydání spolupracovali: Mgr. Romana Rusinová, Mgr. Lucie Nogolová, Mgr. Marie Ručková, Mgr. Kateřina Nitková, Věra Mecová, Vladimíra Recmanová, Karolína Čaplová, Kateřina Kličková, Marie Míčková
