starhistorieesookrau

Digitized by the Internet Archive in

2010 with funding from University of Toronto

littp://www.arcliive.org/details/starhistorieesOOkrau

S^.

v wtíMOfl

mimk

v

FRnnn RURSlUn KoMouT l9o2 •

)

ARNOŠT Kraus

STARÁ HISTORIE

ESKÁ v

NMECKÉ LITERATUE, /

Má,

PRAHA

BURŠÍK

KOHOUT

A 1902

?T u

B,>7

PEDMLUVA. Nmeckou siickou,

literatíiroíi

minim

nmeckým jazyketti psanoji

,

liíeratnru

belktri-

jen v málo pípadech

jsem pekroil tyto meze a vsimal si dél vdeckých nebo mimonmeckých, pohid peklady nebo jiným spsobem. vnikla též v

nmecké

obecenstvo. Starou historií

eskou

eské a moravské od dob nejstarších az po bitvu na Moravském poli. Snad by bylo vhodnéjsím mezníkem vymení rodu Pemyslovc., ale bral jsem ohled na možné pokraováni v této práci, na nz jsem yikdy i v díle odkazoval a na soumrné roz-

míním

povésti a djiny

dlení jeho. Bylo by jako o

tento

totiž

pro dobu do

r.

teba svazku podobného objemu

i^oo; zvláštní díl by pak jednal

Husovi a Husitech v nmecké literatue a dva díly

další o eských déjinácJi

po naše

Zdali a kdy vydám

ovšem na

mné.,

—

tyto

dni.

ásti skutené, nezávisí

pednesl jsem látku

obtysy v universitní extensi v

post igoi

celou velkými

—

nýbrž na

.

initelích jiných, zvlášt na tom^ najdu-li pro né stejní

ochotného nakladatele

Ze sestaveni belletristických zpracování eských djin múze zajímati^ o tom pouuje existence 7iekolika starších Arbes jednal

prací.

o nejstarších

dramatech o Libuši,

Jami Nepomuckém^ Husovi, Bozdch o eských Jeábek o eských látkách u nmeckých básník vbec, H. Jireek r. ipoo sestavil nVlasté,

látkách u Grillparsera,

dl takových

kolik

za doklad významu Cechoslovan pro

Speranskij

civilisaci,

ipoi vele uvítal dílo Grigo-

r.

nmecké

rovitzovo o Libuši v

literatue ; je vidt, ze je

vábivé poznati, jaká je naše povést u Tuto

eších

o

literat7iru.

logicky od dob nejstarších oblíbené látky, názory,

po

piže

bylo lze stopovati chrononeJ7iovjší,

volil cestu druhou,

ímž

historii eské, jiz bude

o historii látek,

a

se

ní.

stídají

Takový v

nmž

seadit díla básnická dle

látek,

ze prokáži

do2ifáni,

jak

a nenávist v

pehled rád bych pipojil na konci jsem

sousedíc.

celého díla,

sousedskou

snad

to látek

vítáno,

pro

7ii

službu bude- li

literární

pi práci ást

veledležitých,

prací pípravných vykonána.

Shledávání materiálu, který

a

sluh

p. dr.

B.

c.

k.

universitní

uíval ochoty

c.

a

k.

z'

Zvlášt

s velkou trplivosti

cizích kjtihovnách, z nichž

dvorní a

Vídni, dále knihoven

ochotou úednictva

a musejní knihovny.

Prusík prostedkoval

ptávky a objednávky

není tak úplný, jak

mi usnadnno

bych si byl pál, bylo

c. k.

po-

jsem

universitní knihovny ve

v Berlín, Drázdanech, Gottinkách,

Heidclberku, Hradci Štýrském, Iniisbrucku, Lipsku,

Mni-

!

^hové, Olomouci. Laskavostí p. prof. dra

.

Zíbría

sml

jsem prohlížeti katalog knihovny tnvsejní a nevytUténý druhý díl jeho Bibliografie historie eské. Pan A. j. Jel-

Unek ve Vídni s bohatých svých sbírek bibliografických mi poskytl nkolik cenných poky?iú. Budiž jim všem za to vyslove?i srdený dík

s nevsedni ochotou

K dr.

nejvtším

V. Tille,

osvdeného

díkm

který

stilisiy

znamenit.

V

dubmi igo2.

zavázal mne

etl korrekturu

pan

celého

eského a prospl tím

skriptor

díla

okem

mé

práci

I

MARBOD, SAMO, ECH, KROK. Dramata o Arminiovi, osvoboditeli Nmecka, která v dob poroby napoleonské, kreslila dávné Nmecko dle souasného, a tu Marbod, vládce markomanských Cech, ml úkol, který upomínal na souasné pomry. V Kleistov Hermannsschlacht vznikla

i

psané r. 1809 (tištné teprv 1821) Marbod representuje souasného vládce Cech, císae rakouského, a klekne-li vítzný Armin ped ním, znamená to, pod kterým praporem se mají nmetí knížata spojiti. V Kotzebueov opee » Hermann und Thusnelda*, tištné r. 1819, psané prý 1813, Marbod je dokonce ruským císaem,

snad jakožto vládce slovanské tehdy zem. V Hermannsschlacht Edvarda RiiíTera z r. 1862 je Marbod králem eským, ale nemá jiného úkolu, než že se uchází o Thusneldu, která ho nemiluje a dá se

Hermannem

Jako duch objevuje se Marbod v Pyrkerové epopeji Rudolph, a sice jako strážný duch Rudolfa Habs-

unésti.

burského.

Také druhé

ené

historie naší,

Kraus,

eské

látky.

historické jméno,

Samo,

netéiilo se

v ele ovoblib u básník.

stojící

-L

2

I.

Marbod, Samo,

ech,

Krok.

Velmi romantická historie o kupeckém synku z Gallie o princezn Koron v pražském asopise Hyllos

a

(1819,

dj

I,

2,

82)

nezmiuje

v Korutanech.

donymus

Cech

Daniel,

se o Cechách, a lokalisuje

R. 1851

v

nmecky

Klárov mluvící,

Libuši

pseu-

pustil se se

do cyklu Bohmens H el d enchr onik, v níž báse nadepsaná Samo je vsunuta do básn o echovi: Avarové unesli bohatému vladykovi Vokovi dceru, njaký hrdina ji vysvobodí, byl to Samo? Pak jist ho Daniel považoval s Palackým za Slovana, nebo osloví dívku sladkými zvuky matesmlostí

naivního

diletanta

ského jazyka.

zaíná pak zase vypravování o enásledovat pokraování, nebyl nikdy dodržen. Vc je tak nerozumná, že snad jen omylem tiskae byl zlomek básn o Samovi vsunut do básn o echovi.

Podivn

dost

chovi, a slib, že

má

Tato báse Czech upomíná na HoUého Píchod Slovan staré sosny eské se diví podivným kožešinám a peí, které zdobí hndé muže; jsou to kže tygí a péra páví. Muži píijdou do msta zboeného ;

a

prázdného

—

theorie

o osazení prázdné

zem

—

duch starého Marduch zem, který uvítal hosty? Zlomek dospívá až tam, kde druhové jásají, že zem starý orel se náhle zdvihne, byl to

boda? byl se

má

to strážný

nazývati Czechien.

Nadšení

ponkud

echa

a

Slovana Daniela

je

pece

jen

on nemá pravé víry ve své vypravování a nei)edpokládá jí u svých tená. »Co na tom, zdali nkdy ech žil, žije jeho jméno, nosíme je podnes, jako na tom nezáleží, zda-li skuten Horypobledlé,

3

Daniel; Albrecht.

mír skoil se skály, Krt (!) zabil sa a Bivoj kance.* Pochopujeme podle tchto výrok, které nám prozravelmi platonicky, rukopis zují že autor miloval,

a

století

vd,

proti

pro

vlastn tak málo v první polovici zpíváno o echovi. Bylo by to bývalo híchem

Zelenohorský,

která

tých vodách

odstranním

eského

života

echa první

vzbudila v stoja-

požehnanou pole-

podporováním povry, dotud nepekonané tak úpln, aby si poesie mohla dovoliti zahráti s ní. Je významno, že jediné dílo literární z 18. století, v nmž ech hraje úlohu znanjší, je pvodu cizího, je od autora netknutého duševním životem v Cechách. miku,

Byl to

J.

F. E. Albrecht,

Severonmec, který

sice

1792 jako spoleník professora Meissnera pi jeho podnicích knihkupeckých, které pak na pešly, žil do r. 1815 v Praze, ale už ped tím na základ Hájka napsal a v Hamburku r. 1792 vydal svj dvousvazkový

od

r.

román Die TochterKroks, BohmensFúrstinnen. Píklad oblíbené Benedikty Naubertové uvedl ho

asi

eskou pdu, které se dotkl už rok ped Susannou. Dílo, které vyšlo anonymn, obsahuje v druhé své kapitole dlouhou rozmluvu mezi starým vévodou Cechem a Krokem, který se má státi jeho nástupcem. Ale tento ech, jak slyšíme v kapitole tetí, byl vlastn tím svou

na

kterému se dobrý, ale úpln divoký lid, planým ovocem a zví, rád podrobil. V slátanin mnohem pozdjší anonymních Rckblicke auf Bohmen fruheste Vorzeit, teme hodn romantickou historii, jak ech, opouštje vlast svou^), potlaí cizincem,

živící se

')

žaludy,

Riickblicke auf

Bohmens

fruheste Vorzeit in romantischen

Darstellungen von Czechs Ankunft im Lande bis

Amazonen- und Mádchenkriegcs. Prag

zum Ende

1839.

1*

des

4

I.

Marbod, Samo, ech, Krok.

lásku ke krásce,

svou

hyne

Russowna

zvané, jak

tato za-

atd.

Uvedenou

rozmluvu

Albrecht,

kterou

mezi

Cechem

a

spsobem obnoveným od

Krokem, A.

G.

Meissnera, podal formou dialogickou, pevzal dle zvyku

románu do dramatu Krok, pracovaného Komareck. nho jak ukazují jméno a rodem Cech, Komareck byl

úpln

svého dle

z

(vyšlo v Plzni 1793), Jan

ješt jeho jazykové chyby; zahájil r. 1776 v Praze, kde se r. 1757 narodil, kariéru hereckou, toulal se pak po Nmecku se spolenostmi druhého a tetího ádu; když psal Kroka, tu ovšem, seznámiv se s knihtiskaem Morgensáulerem v Plzni a stav se jeho zetm a nástupcem, psobil pro divadlo už jen jako spisovíce

vatel

dramatický. Obsah románu Albrechtova zpraco-

hned po vyjití jeho ve dvou dramatech. Dle románu Krok má ženu Borzenu, na níž pozná ducha všteckého, nebo ona ví, co mluvil s Cechem, a zvstuje mu zárove, že ji ztratí, až se stane knížetem; tak se stane: devt let po smrti Cechov trvá anarchie, pak u hrobu echova je zvolen Krok. Po dvou letech, když také echv bratr Lech její radou dostal nástupce (jak vypravoval již Hájek), Borzena zeme. Jako nápadnice na ruku vdovcovu vystoupí v román vdova val

i

Porpira; v

dramat Komárkov tato Porpira, zde Potpira echova kuje pikle se mstivým Ra-

psaná, už za života

dauffem, ale Borzena hovor jejich v lese vyslyšela; tím

namáhá, když ech zeme a jedná se o to, má- li vévodou Lech, Krok, nebo Radouš; Potpie je to ostatn jedno, ona by s každým z nich se ráda sdílela o trn; drama (v nmž vystoupí ješt dobrý Wdiew a Dobrojed, jenž se na krátko úastní spiknutí, zekne se více se býti

5

Albrecht; Komareck, Krok.

ho však záhy) užívá také motiv, které se objevují v rona místech pozdjších: zlá Porpira, zavržená Krokem, zaopatí si u mocné kouzelnice pylvizy (PylWeise) byliny, které klade v lžko Krokovo a tím ho zbaví zdraví, ovšem ne na dlouho, nebo Krok pozná v dramat Potpira dá byliny brzo píinu nemoci Krokoví, aby je podestlal žen; zloiny její jsou kos Raodhaleny, je jí sice odpuštno, ale jest

mán

;

nen

i

doušem vypovdna.

Ke

kulturnímu obrazu dávných Cech pipojil Ko-

mareck kultus

Baala,

bez

nhož

si

pohanství

patrn

nedovedl mysliti. eši idealisováni ješt více než v román; když Radouš tasí dýku, volá Lech zdšen, že ješt nikdy netekla zde lidská krev. Radouš je také vynucuje význané místo, jinak není sporu o pednost mezi nimi; národ se nazývá Boheimer,

jediný,

který

si

Boien nebo Bojohemen. Dle románu zlá Porpira, aby odstrašila dívky eské od satku s ovdovlým, bezdtným Krokem, namlouvá jim,

že

Krok Boenu

otrávil

a

chce taktéž uiniti

každou ženou svou, by se astji mohl oženit. Kaša a Tetka, jejichž otcové mají zásluhy o zvolení Krokovo, dají se pemluviti, že Kroka zamítnou, slíbivše ucházel naped, aby se to Porpie; Krok, který se o jde pak ke skromné že hledá ženu, nezdálo, nejkrásnjší krásné Niv, a ta mu upímn ekne, co od Porpiry slyšela. Rozumí se, že se stane jeho ženou, a Kaša a Tetka litují své pošetilosti, ale smíí se s Nivou do té míry, že dají svá jména dvma starším dcerám jejím, které s

n

vezmou na vychování, provdavše Tetí zstane u matky: Libussa.

si

se

za

velmože.

6

II.

Libuše.

II.

LIBUŠE. Od

smrti

šíky,

výše,

Krokový eská povst

chudých zpráv kroniká

z oblasti

jak v lidu vyrostla, lákala

že

velké

povst

básníky

roste, roste

do

vstupujeme pak teprve

hloubky, vlastn

v

povst skutenou,

tak krásnou a významnou, a

vždy znovu

spisovatele

dokud vbec bylo možná, zpracovati

k zpracování,

eské látky. Povst sama, významem svým, jako

vdomí rozboru. Ve

djepisného kladu a

první kmit dávna vábila k výsmyslu staré methody mytholo-

národu, ode

gické vidl ješt P. Sobotka^) v

Pemyslu

hypostasi Pe-

runovu, v jeho pluhu blesk, ve volích oblaka, Brandl^) v

Krokovi Urana eckého, v jeho dcerách sudiky. pi-írodní nýbrž historické vidl v povsti Lippert^f, který vyvinul duchapln povst, jak se

Ne mythy J.

as

Kosmových utváila z ady jmen hradišf význaných míst. Hranice její je pesn oznaena, vše se odehrává na malém okrsku západn Vltavy, z nhož daleko jenom vyboí zvláštní skupina severní za

a

') Výklady prostonárodní z oboru jazykozpytu, bájesloví Praha 1882 str. 31. Perun na nebi a praotec Pemysl na zemi. Starší pozdjší literaturu viz u Zíbrta, Svtozor lb98,

atd.

i

str. 34.

O Bojích herkynských a o významu nejstarších eských povstí. 187t: str. 8. nn. Die echische Ursage und ihre Entstehung i^Sammlung gemeinniitziger Vortráge lil) Prag. -')

MM

'')

Výklady povsti; Lippert.

za

Ohí

s

7

Na

Drahuší, Stadicemi, Vlastislaví.

vlastním

djišti povsti však poutaly pozornost nejjižnji hradišt

Krakov,

zarostlé

již

lesem,

hrad

Kazín, obé u Mže, dále na sever

Tetín

Dvín,

a

mohyla

Peti^ín,

Vyše-

hrad (jediný bod na pravém behu Vltavy), Praha (hrad), Levý hrádek, Lubošín, Tursko, íp. Tato jména a místa fantasie lidu spojuje. Nejsnadnji se

namane výklad, že jsou to jména pivlastovací; ke Krakovu (jméno asto se vyskytující pochází prý od jména vran a znamenalo snad tolik co Rabenstein) pimyšlen Krak nebo Krok, a jelikož hrad byl již zarostlý, žil Krok díve než eponymové tí míst, jichž koncovka ín zdála se ukazovati k ženským zakla-

—

datelkám: Kazín, Tetín, Lubošín. Jednalo se dále o

to,

odtud pechod k Praze, a hlavn k vzdáleným místm severním, z Lubošína k Stadicm, z Turska se zamlouvá pro k Vlastislavi. Výklad Lippertv, správn k tomu spojení míst blízko sob ležících, ukázal, že eská povst ta náleží pvodn jen kmeni vlastních Cech na levém behu Vltavy usazenému, nalézti

a

a

pece nepesvduje,

chce-li

vysvtliti

spojení

i

s

da-

lekým severem, povolání Pemyslovo.

svj výklad na penosnosti výpravné v stedovku; ukázal na velmi rzná vypravování, ve kterých se jeví týž

Tille^) snažil se stavti

motiv

dv

literatury

motiv povolání knížete a dvojí smysl stl, staré vypravování o

Pemyslu

a

slova

ské o Štpánovi; tetího, kde ovšem není

')

Povsti ron.

lid

o I.

panovníku 118. nn.

híky

s

že-

králi

Bam-

povolaném od železného

stolu.

lezným stolem, vypravování o španlském

eský

železný

moderní sloven-

8

II.

Tille neužil,

bovi,

a

nm

také v

pímo

venské božstvo

Libuše.

zasahuje.

jako v povídce

Málem bychom

stopy motivu antického, proslavené o Cincinnatovi, povolaném od pluhu.

slo-

tu

historie

hledali

Tomu

by se ovšem opel Peisker,^) jehož výklad pvod dynastie od sedláka v stevychází dovku byl takovou potupou, že nemohl býti vymyz fakta, že

šlen,

je

tedy historický.

dv

spolenosti eské

Peisker

vrstvy,

rozeznává

v

staré

župany a chlapy, také

vladykami a zemany nazvané.

Pedpokládá plužina

koví

a

se

stále

seje

hospodáství žárové, v

se

mní;

sedlák

žáí,

do zúrodnné takto

vícekrát, až se

promní

nmž

nebo jednou nebo

vypálí les

pdy

v pastvinu, která zase

pipadne

županovi-pastýi, až zase les vytlaí oba; župane ídí

spolenou

tvoí šlechtu oproti nevolným potem lidu a ubýváním lesv zájmy obou tíd více a více se rozcházejí, tuto

zemdlcm.

práci a

Ale

s

rostoucím

tlak stává se pro chlapy tísnivjší a tísnivjší.

Tu

v severovýchodních

Cechách

stala se

událost

pamti hodná: v tísni o chléb vezdejší zdvihli chlapi proti svým županm, šastn je vyhnali a

za-

Pamt

na-

ložili

si

stát rolnický.

stolení knížete, jak jej

toho zachoval

obad

se

nalézáme v Korutanech, kde se

patrn totéž, dle popisu v Ottakerov kronice rýmované a u opata Jana Vetrinjského Sedlák sedí tu na stolci knížecím a nedá se jen tak prost zapuditi knížetem; kníže, sám v sedláka promnn, musí mu stalo

') Východisko Meitzenova líení agrárních djin germánských a slovanských, rozebírá J. Peisker. (Otisk z es. asopisu historického IV.) Praha 1898.

Výklad Peiskrv; Kosmas.

jej

9

odkoupiti a sedlák dá knížeti políek, než

ceremonie, kterou vítzná

místo; hrozná

mu udlá

revoluce

si

chtla zabezpeit, aby kníže byl si stále vdom svého pvodu selského a neobmezoval jejich právo jiterné; nejradji by knížeti prý vpáliU oznaení » chlap « na elo. A na ceremonii zcela podobnou ukazují etné rysy v povsti eské, která nemohouc smýti selský pvod s praotce dynastie, oblila vší nádherou pramáte jsou

její;

strakatí

tu

voli,

chovaly prý na

lýkové stevíce a kabela,

Vyšehrad

a ukazovaly se nastolenému knížeti. Není zde úkolem naším rozhodnouti mezi tmito výklady staré povsti anebo pokoušet se o výklad nový; povst se dávno vyvinula, než byla poprvé zazname-

které

se

nov

nána písmem,

ímž zaíná

tivy, které vnáší ten,

uenosti,

a

jsou to

rovnoprávnými

zárove

ji

živly

kdo

ji

zcela

nový vývin

zaznamená^

osobní tradice;

a

je

její:

má

mo-

ze své

nápady jeho, stanou se kdo povst zaznamenal,

tvoil.

Není nesnadno rozeznati, co v povst

vložil otec

eského djepisu, Kosmas; autor uený, který myslí více na Ovidia a jiné spisovatele ímské než na to, co od starc mysli,

zdá

slyšel povídati, se se,

nechati

eský

nezape. stát

Tanulo

vyrst

vliv, bez pedchozí kultury, jako v

ím

bez

mu

na

cizích

spolenost se utvauje od samých zaátk, a náboženství a právo Tak eské djiny se pro ni teprv musí vynalézti. dle Kosmy pipínají se pímo k pravku, k zlaté dob, kdy nebylo vlastnictví, nebylo polní práce, neb lid se živil zvinou a žaludy, nebylo pán ani sluh, nebylo manželství ani poddanství žen, nebylo zákon ani práv, i

dle

nichž

by

se

soudilo; soudil-li

Krok jako njaký

10

II.

soudce v

Israeli,

Libuše.

dobrovoln

jen

drým jeho výrokm, nema dráb

mou-

se podrobují ani peeti.

Teprve

dcera Kroková, duchaplná, neprovdaná Tetka vynamythologii, nauila

lezla

madryady

—

Kosmas býval Kosmas písloví:

zde byl znal

ctíti

lid

jak vdéni

byli

mén

oready, dryady,

bychom, kdyby

—o

klassický

Toho by

ani

ha-

aspo

starší

Kazi

Kazi nena-

dovedla tedy hledati vci ztracené a nalézti

lezla, vinníka,

konen

Luboša, která k svému neštstí byla

vštkyní a pomocí tohoto daru, osudného dle mínní Kosmova, jenž myslí na Kassandru, soudila lid po smrti otcov. Ve sporu dvou muž o mez (tedy pece již

majetek a orba!)

paní

(domina)

spravedlivý

vy-

ovšem pi tom na mkké pohovce, což odsouzeného tak rozhnvalo, až zvolal zue, že je nesnesitelno mužm, aby je soudila žena s dlouhými vlasy a krátkým rozumem. Ona se usmívá,

nesla

rozsudek,

ležíc

skuten potebují metly žejako holubi v bajce; obešle je na

potlaí bol a praví, že lezné,

poínají

druhý den;

si

opt

je

A

varuje slovy

Samuelovými ped

když lid stojí na svém, zvstuje mu, že za horami nad Blinou, u Stadic oe jejich kníže s dvma voly, jmenuje se prý Pemysl, že mnoho práv na vymyslí, a jeho rod bude vládnouti v zemi na vky (in aeternum et ultra). Teprve když poslové si nedvují, že by nalezli cestu, káže jim, aby šli za jejím konm; ale co se vypravuje, že prý sama asto za noci kouzlem svým onu jízdu vykonala, jest neuvitelné (credat Judaeus Apella). Pemysl když uslyšel, co poslové vyídili, propouští své voly, kteí zmizí, zaráží lísku do zem, z níž vypuí ti pruty, dva zvadnou, tetí kvete; pak astuje hosty na tráv, hruvolbou Saulovou.

n

Kosmas;

bým šatem

11

Dalimil.

pokryté. Jen jeden bude knížetem, vykládá

uvadnutí prut, kdyby nebyli tak spchali, bylo by tolik knížat, kolik

knžic. Pemysl

teprve založí vládu

zákonný ád. Kde Pemysl a Libuše sídlí, o tom se Kosmas nezmiuje, na Lubošín snad? Jednoho dne zvstuje Libuše, že tam, kde vrch Pettín v podob delfína se kiví k ece, vzroste msto, jež knížecí, nastane

mají nazvati Praga,

z

nho dv

sedmého nebe. Tak etlo povst dvanácté tinácté, a vypravování Kosmovo živou tradici.

na

nm

men

zatlailo valnou

Všechna pozdjší vypravování

stavla

dále, a že

nemla vlastn

dobe

mrou

bezpen

jiných pra(1

c. str. 2.)

Kosmas, to, rozeznávat, první pibásnil, druhý pi-

Dalimil

chceme-li

Hájek vdí

do

tak pešla na

století,

než jeho, nejpíkeji vyslovil Lippert

ka: >Co Ihal.f

olivy vzrostou až

a

více než

Naproti tomu Tille ukázal, že pro jedinou

d-

odchylku u Dalimila, zmínku o železném stole, nalézáme u Kosmy stopu, praví-li Libuše, že kníže je bude bíti železnými metlami a že ve vypravování Kosmov stojí osudné etc. tam, kde Dalimil má dobrou a spolehlivou zprávu. Má-li podobn Dalimil naležitou

rážku na lýkové stevíce (obinuv své nohy lýky), ale nevypravuje ani o nich ani o volích Pemyslových,

tedy patrn Dalimil a Kosmas erpali

leného, a byl

jejich zprávy

se

doplují

znám železný stl Pemyslv.

pilhal

v

tomto

obohatil povst, myslovi,

erpal

pípad, nýbrž že ze skály,

tee podnes voda

asi z místní tradice

Z dobrých

dvod

do

;

z

pramene spo-

už

ped Kosmou

A

také Hájek ne-

jediný rys,

o

níž zmizeli voli

který

Pe-

hnilobná, jakoby z chléva, stadické.

zmnil Dalimil také proroctví

12

II.

o

vném

trvání

u

nho

dn

do

Libuš3.

dynastie penmyslovské,

vštba sáhá

nejnovjších, až vnuk pomstí

dda,

na-

rážka na zavraždní Albrechta, syna Rudolfova, Janem Parricidou,

vnukem Pemyslovým.

povsti doba Karlova, v níž rozkvétá kult eských djin a Cech vbec. Privilej stadických se obnovuje, Karel IV. vbec jako by se vší mocí chtl pimknout k rodu matky své; není náhodou, že Vlach Marignola, který eské djiny napsal pro císae v rámci djin svtových, pirovnává k Libuši Elišku Pemyslovnu, která taktéž následovala na

Nový

a

trnu, I

život vlila

byla sestrou mladší.

jinak

má

Marignola zajímavé rysy, které dosvd-

ují svžest povsti mezi lidem; Krok ml prý ženu, Libuše v jitro, kdy mla zvsto-

která byla vštkyní.

vati knížete, uhlídala sceptat,

co znamená

ptáci orlové.

oknem zjev,

že

rolníka, který se

jí

pišel

na jeho pluh se usadili

Libuše ho posílá k pluhu zpt, že je to a že bude knížetem. Motiv železného

dobrým znamením

pevzal z Dalimila, ale poznamenává, že je to v jiném vypravování. Samostatnji ješt poíná si Pibík Pulkava, který dokonce se rozchází s Kosmou ve jmén jedné z Krokových dcer; nejstarší dcera jeho jmenovala se Byela (quae secundum quosdam Kazi vocatur) a nevystavla Kazín, nýbrž Bílinu; proslula prý jako mocná lékaka, její úad hadaky pešel na Tetku, k první se scházejí nemocní, ke druhé, kdo nco ztraceného hledá. Tetí, Libussa, Sybilla, vystavla Vyšehrad a ídila dlouhou stolu

dobu

celé Cechy.

Je velmi zajímavo pozorovati, jak nepatrný Lubošín a Kazín jsou zapomenuty,

kdežto Tetín

žije

dále pa-

Marignola; Pulkava; Aeneas Silvius; Dubravius.

mtí

13

Ludmilinou, Libuši dán Vyšehrad, kterému za

doby Karlovy vnováno už

tolilv

hradu bý-

úcty, jako

valých vládc, že byl považován za starší hradu pražského.^)

Všechny pomry vzrostly^ jako vzrostla malá užší Bohemia Kosmova mezi Labem, Vltavou a Mží ve velké Cechy nejedná se o spor sedlák o mez, nýbrž o hádku magnát o njaká panství. Železný stl je ;

zde

dležitý

pro

vyvoleného

poznání

knížete, jehož

jméno Libuše poslm neekla jako u dívjších; výprava se dje výslovné z Vyšehradu jako dvod, pro ;

se

u

mají

chovati

lýkové stevíce, praví

Pemysl

jako

Marignoly, že mají potomci, aby nezhrdli, se upo-

mínati, z jaké nízkosti byl

Úpln Silvius

r.

trn

povolán.

Aeneas jenom jména starších dcer etl špatn, Brela a Therba ili Therbiza. Dubravius,

1458),

(r.

nazývá je který

na

dle Pulkavy ídil se ve své kronice

1552 vydal

kroniku svou a ješt více než

ostatní djepisci 16. století je závislý na Aeneáši, opra-

jména zase v Bela a Tetcha dle Pulkavy a motiv nadhozený o velkém sbhu pomoc hledaPulkavy u Tetin a Bílin rozvedl takto: Všechny ti jících na dcery byly vštkami, ale starší vystavly si hrady své z penz, které obdržely za vštby a rady, nebo nic zadarmo neuinily. Libuše jest nezištnjší a štdejší vil

než ony a

Pemysl

proto po

praví

poslm,

smrti

otcov

že ho

mli

stane se vládkyní.

nechat doorati pole,

pak by nebyl rod jeho vymel. Pemysl má ostatn knížete, vlastn vládne Libuše.

jenom jméno ')

jednal

XXXII,

O

tomto vzrstu významu Vyšehradu a píinách jeho

Lippert

v Mitth.

d.

V.

f.

213.: Die Wischehradfraee.

G.

d.

Dtsch.

in

Bohmen:

14

II.

Libuše.

Takových rys povahopisných u svého nejbližšího

nenalezl Dabravius

pedchdce, Hájka,

rozdlil na uritá léta a obohatil

jej

který celý

dj

zprávami o za-

rzných hrad a o poátcích šlechtických rod. Hájka není jako u Kosmy líeno vznikání zákon a ád: už Cech je vévodou, Krok není soudcem bez peeti, nýbrž je ustanoven r. G53 Cechem, r. 670 je zvolen nástupcem vévodovým a nastolen jeho holí a epicí; jeho žena, vštkyn jako u Marignoly, slula ložení

U

r. 678 vystavl hrad Bude, který pak 682 stavl nový hrad, jemuž dle hradu v staré vlasti charvátské dáno pozdji jméno Psáry; když zemel r. 709, slyšíme, že mu ti dcery porodila žena Niva, Kaša, jak se K^zi te jmenuje, nejen léila, nýbrž dle Kosmy též hádala. Tetka uila lid sprostný,

Boržena.

Krok

obýval, ale

z

r,

nhož nkteí

kimeni

ohni, jiní díví, jiní

hvzdám

a

nkteí

bohm

aby lesním atd. obti inili; r. 710 nejmladší Libuše dostala Psáry, jež r. 712 pezvala na Libin, jako Kaša a Tetka mly hrady se klanli,

Kašín a Tetín.

714 nalezli Druhan a Chobol stíbro v zemi pipadla Libuši vláda nad celou zemí, Bivoj r. 716 pinesl na Libin divokou svini živou a stal se manželem Kašiným. R.

r.

r.

715

R. 717 slyšíme, že Libuše mla pisáka Zyaka, 718 o Lapakovi, synu Bazakovu, bratru Kroka, man-

želu

hadaky

kulhavém,

r.

Zvratky, muži nad jiné opatrném ale 720 ustanoví si Libuše radu muž, jež

nazve zemany, ale R. 721

vol, aby se

nkteí

je nazývali

Domaslav nabídl Libuši stala

jeho ženou, ona

vladykami.

sto krav a ti sta

odpovdla,

že

si

Hájek.

má

vorného,

sedláka

vzíti

hádka

a

mezi

sice

15

722 udála se

r.

Rozhonm Kalovým

Pedslavovým o mez

a

roku

v Chuchli,

osudná

Milovcem

723 založena

Praha.

Pi tomto množství s[)0jiti i

zpráv

Hájkovi obtížno

není

a se pidržuje

tradice všechny,

hlavn Kosmy;

Pulkavova Biela snadno nalezne místo u nho. Byela,

zakladatelka

prost dcerou Kašinou; Hájek jíž dcery Krokový jsou pa-

Bíliny, je

oproti staré povsti,

totiž,

trn panny, stupuje,

s

štde

kteréžto

výše

Libuše jen nucena se-

i

namluvil jim ženichy;

výslovn expers

maris, stane se

Tetka, dle

i

732

r.

Kosmy

chotí Slavoše,

syna Vodbojova.

Kronika Hájkova

byla

1596 Janem Sandlem,

r.

notáem Kadaským, peložena

vrn

jazyka; tento peklad rozšíil se

mnohem

ginál,

ada

vydání to dosvduje; ješt

do nmeckého

r.

více než ori-

1697 byl znovu

Hájek napsal o djinách eských, stalo majetkem celého Nmecka, a zvlášt povst

tištn. Vše, co se takto

výhradn pramenem Aeneas

poznávala cizina skoro

tímto vypravováním.

Ueným

Silvius s

byl

jichž historie bývaly tištny spolu.

na povsti se slavín

v

se znala s

Pemysl

mnilo

a tvoilo

—

Historickém kalendái

Pemyslem

ml

ti

eky

už

mžeme

z

r.

Budce,

v erbu, má-

li

1590, že Libuše

praví-li Balbín,

nco

že

nového Pa-

nepsobilo na nmecké toho zde nedbáti, když jsme sle-

procký, z toho skoro nic spisovatele, a

z

Dubraviem,

Co v Cechách dále na p. praví-li Vele-

již

dovali povst, jak nabyla svého

koneného tvaru a jak rzných versích

ve dvou souasnýcli skoro, ale velice

pešla v majetek literatury krásné.

16

II.

Libuše.

Jako nejstarší poetické zpracování povsti cizím jazykem naznail H. Jireek^) Lopeovo drama i>Král Bamba«, ale pesného dkazu, že motiv povolání od pluhu k vlád nebyl již v pedlohách Lopeových, v dílech Valerio de la Historias a Cronica generál, Jireek neprovedl. Blíže se pedmtu této knihy dotýká Keplerv proslavený sen z r. J608; básník v sen upadne, když etl v kronice o vštce Libuši. Dílo je sice psáno latinsky, ale pochází pece od Nmce, a nejvtší duch doby své zárove první uvedl postavu Libuše opt v dílo poetické. Postavu

její,

nikoli

povst-).

pak v epood rakouského bapeji rona Hohberga^) (1664:). Ottobert, praotec rodu habsburského, jest Meroveovec, vypuzený z vlastní zem. Libuše

Der

V

i

se svými sestrami vystupuje

Habspiirgische

Hamburku

slyší

o

Ot/obert

hrzách vpád

tatarských

a

obrací se do Cech, kde válka zuí nejvíce; nazývají ho

erným rytíem, koná divy udatnosti a stane se nejen pedmtem vrchním velitelem vojska eského, nýbrž lásky knžny Lybussa a obou princezen, sester jejích; princezny žádají pomoci arodjky (nejsou tedy samy arodjkami); ale marn. Všude se šíí povst, že Ottobert bude chotm Libušiným, tak že milenka jeho i

Ruremunde se vypraví do Cech a bojuje v táboe Tatar proti nmu. Po velkém vítzství kesan nad Tatary Ottobert (který se svými

Cechy

se

úastnil

osvobodí Ruremundu a stane se jejím chotm.

boje)

')

Osvta

cO, 579.

')

Johannis Kepleri somnium vydal jeho syn

')

Srv.

Emil Stern v

r.

1634.

Das deutsche Epos des XVII Jahrhunderts von Dr programu nmecké realky budjovické 1895 a 1896.

;

17

Hohberg, Ottobert; Velten; Vlašské opery.

Touže skoro dobou hráno už také drama o Libuši povstný editel J. Velten ^) hrál v Drážanech Comedie von der Libussa; skládala se ze dvou

r.

166(3

ástí, z nichž první sahala až k smrti Libušin,

druhá

obsahovala válku díví; pramenem byl mu asi Hájek. Románu 17. století se dovolává povídka Libusza, Herzogin von Bohmen, ale není nalezen; nejstaršími zachovanými díly poetickými o Libuši a založení Prahy,

Nmci poznali,

zstanou tedy opery italské, o nichž zaátku století osmnáctého. Hned r. 1703 nebo 1704 provozována v Praze od Sartoria Bernardiova opera »La Libussa«, v níž mimo královnu která

máme

zprávy

ze

Libussu vystoupil

kníže

Markoman

(mlo

Pribislao

pijatým jménem Dorindo; Rosalbo, generál Libušin, a Fernando, kapitán gardy její, pak Flerida, která kolísá ve své lásce mezi obma. Obsah, jak jej udává Teuber'^}, ukazuje, že librettistovi utkvla jediná situace z celé povsti: povobýti Primislao),

pozdji pastý

s

od železného stolu Pribislav, který musil zlým Rosalbem uprchnouti, je konm Libušiným oznaen za krále, když práv obdvá na pevráceném pluhu svém ostatn autor nakládal s povstí suverénn lání knížete

;

ped

;

voln. 1734 principál Denzio na divadle Sporckov opt Libuši nebo vlastn založení Prahy svou operou »Praga nascente di Libussa e Primislao*, kde vystupovali mimo Libuši a Pemysla (tenkráte též pouze vévodu) též Ctirad a Vlasta, ale mimo R.

provedl

n

')

des str.

Carl Heine, Johannes Velten, Ein Beitrag zur Geschichte

deutsctien

Theaters

im XVII. Jahrhunderte.

Halle

1838.

28. -)

Geschichte des Prager Theaters

I,

42.

2 Kraus

:

eské

látky.

18

Libuše.

II.

Gustavo, jeho panoše Lesbino kníže cizozemský toto a Chlodomír, zamilovaný do Libuše, tak že i

Opera se látkou svou tak zamlouvala, že Denzio mohl jí nahraditi velký schodek, který utrpl za svého editelování.^) S italskými operami a specieln s první z nich souvisí nejspíše nmecké drama, rukopisn zachované^)

zpracování

a

bylo

pocházející

bu

že

je

asi

volné.

asi

dosti

z

prvních

rok

století

italského

nho

v drama.

textu operního anebo pepracováno

Také

tento

text

z

povsti

celé

nic než železný stl, který

bušin

se

Tisch

mu

nezachoval jako

Libuše zmizela. Dj ptiaktového

i

osmnáctého,

pouhým nmeckým pekladem

jest

asi

tento:

vrací se v slavném

v

Libušiny

k

Li-

opee Bernardiov, ba

Orismanna, z

nepodržel

dal název; ani

dramatu

toho

prvodu má býti

z

Der eiserne královna

vítzné války

s

eská,

Vendy;

bohm obtována panna, zvyku starého Orismanna urí k tomu osudu zajatou Hedregundis, dceru krále vendského. Sigislao, princ eský, ujímá se zajatkyn, ale teprv vštba boh ji dovede uchránit smrti, ne však potupného otroctví. V 2, jednání zvstoval mrtvý otec jeho Sigislaovi, že byl zavraždn od Odoarda, milce Orismannina (Hamlet!), Sigislao vyznává si lásku s Hedregundis, pi dle

a

ukrutná

emž

naslouchá Orismanna. Když jí vyítá vraždu, poho do svého pokoje, kde se chce ospravedlnit, ve skutenosti však má tam padnouti do pasti, kde zahysílá

')

Teuber

1.

c.

144.

rukopis upozornil Grigorovit^a ve svém spise Libussa in der deutschen Litteratur, Berlin 1901, sám jej však dle všeho, "')

Na

nedovedl peísti; obsah

je

udán

dosti

chybn.

:

Der eiserne Tisch.

milc

nulo už tolik

královniných.

19

Skuten

padne do

jámy, ale vyleze zase a uprchne v šat selském, zatím co Orisinanna svolá soud a dá Hedregundis odsoudit, aby jedem byla pipravena o rozum a pak vyhnána.

V

tetím jednání pichází

šílená

Hedregundis mezi Sigiji vyléí;

cikány, jejichž matka, kouzelnice Sága, slao hladov žebrá u sedláka

pacholkem. zvanou,

Sedláci

s

Hedwann

u téhož sedláka,

ubytují se

a stává se

te

Hedregundis, a

jeho

Hyazintha

Sága zvstuje

Sigislaovi království.

ale

Orismanna chce svého Odoarda povýšit na krále, veleknz Protopan jí vysvtluje, že Cechy nejsou

íší

ddinou má ;

se optat orakula, které zvstuje, že

bude vládnouti sedlák a s ním cikánka. Rozhnvaná Orismanna tne po bžku a propadá se do pli tla; a když se vyzná ze svých vražd, propadne se zcela Salamiro, místodržitel, dá Odoarda zatknout, a orakul zvstuje znovu

Der auf

ein

Tisch mit Schweiss sein Brod

eisernen

wird essen,

Dem

soli

die

gldne Kron von uns

sein zugemessen.

Vydají se hledat takového muže rznýrri k vendské, gótské, hunské hranici.

Odoardo

polepší

se, je

puštn

z

Ve tvrtém

smry jednání

vzení, a dojde k Sigi-

nepoznán se ucházel o lásku Hedregundy, rovnž nepoznává) a vyznává se mu ze všeho, nepoznávaje ho. Sigislao obdvá pak na železném stole a pijímá vyslance, jichž vrnost hned zkoumá, hraje si na tyrana. Cikány a Odoarda dá zaslaovi (jenž

domnlé

cikánky, které

tknout. 2*

20

Libuše.

II.

V

pátém jednání chce vyplnit vli

cikánku,

si

obstojí-li

hrozbami,

a

aby

ovšem odmítá,

se

královou

stala

a stala

by

a vzítj

ji

sliby

což

milostnicí,

se královnou,

domnle mrtvou odpouští, vrné odmní.

poznali v ní král

boh

ve zkoušce ctnosti; nutí

i

kdyby

ne-

Hedregundis. Odoardovi

Drama^ které se tu nazývá Der eiserne Tisch, týmž názvem bylo provozováno v Norimberce^) na poátku osmnáctého století, a pod jménem Der verirrte Liebesstand oder der durchlauchtige Bauer hrála je nmecká herecká spolenost Dennerova ped rokem 1711 v Ribe v Dánsku"); zachoval se divadelní lístek tohoto pedstavení, na nmž udán podrobn celý jeho obsah. Na tomto programu mají jména koncovky latinské místo italských, pece vydavatel jeho s

domníval

se, že

originál náleží asi literatue italské.

Z tohoto dramatu

italského

ze

století

sedmná-

ctého pocházela by jednak opera Sartoriova, jednak

Hauptaction nmeckých koovných herc. Mimo motiv železného stolu a pouhou koncovku islao, je zde ješt jeden motiv, který divno jména

—

povstí Libušinou. Je to motiv o královn, která vraždí své milence, motiv velmi starý, který zpracoval už nmecký mistr pvec z 15. století Martin dosti souvisí s

Schleich").

')

Co

se

zde vypravuje o vilné královn

Jahrbuch der Shakespearegesellschaft XIX,

fran-

14!").

Paludan, Deutsche Wandertruppen in Dánemark. Zeitsch. deutsche Philologie 25, 322 a nn. •')

f.

Ein húbsch

von der Konigin von Franckreych und wie sie neun studenten umb ir leben bracht. Bibliothek d. lit. Ver. Stuttgart 12, 226; Roethe v Allg. Dtsche. Biographie oO, 397; Gódeke, Grundriss I-, 817. ')

von

ircr

falschen

lied

bulschafft,

Der eiserne Tisch; Gude.

couzské,

milenci

že

o

M enschenfalle

klamnou

její

do vody, co vypravuje

»

eská «

svém

ve

—

21

podlahou

padali

královna Orismanna

pokoji,

to

stalo se

—

dramatu? skutenou lidovou povstí, lokalisovanou na vyšehradské skále v tak zvané lázni Libušin. Povst pozdji pešla též do literatury. Malou básniku, pouhý epigram, o Pemyslovi teme pod titulním obrazem Gudova eského státu ^). našeho

vlivem

Jako celé dílo se zakládá na Balbínovi a podle nho na str. 14 a 15 vykládá, že sice nkteí chtí míti z Pemysla sprostého sedláka a z Libuše arodjku, ale víme prý dobe, že byl dobrým šlechticem, teba chodil za pluhem, a že byl ve škole budeské vychován spolu s královskými princeznami tak básník náš i

;

praví:

Verstand geht

Libussen weisses Pferd von Bóhmen ward erhoben; Doch macht es nicht das Ross, die Liebe macht mich wert, Wer wollte nicht hinfort Verstand und Liebe loben!

Macht, dass

Do

íiber Gliick,

zum Herzog

ich

poesie

klassické

nmecké uvedena povst mocným iniciátorem

v poslední tvrti století osmnáctého

Herdrem. Když a krásu první v

sbíral svoje

písn lidové, na jichž význam

Nmecku drazn

poukázal, tu básník,

který už v mládí svém poznal Rusko a vidl v

pt

tak nadjnou, který o

zur Philosophie

v

der

')

Svtozor

der

Menschheit, jež

tvoí epochu,

Kde mu poskytly

H. L. Gude,

u Zíbrta,

Staat von

1898, 34 a

.

nm zemi

pozdji napsal své Ideen

Geschichte

djinách Slovanstva

dbávati nemínil.

let

Slovan

zane-

látku existující sbírky>

Bohmen, Halle Lid Víí, 210.

i707; obraz viz

:

22

Libuše.

II.

tam ji využitkoval, iako v písních Morlak (Srb) nebo Srb lužických, jako užil dainos litevských, slavených už Lessingem. Takových pramen pro blízké Cechy ovšem neml, ale byla tu kronika Hájkova se svými románovitými povídkami, které Herdra, pvodce vty. že poesie je mateským jazykem lidstva, pivedly na myšlenku, že vznikly z epických písní lidových. Lehce se rozhodl, aby mezeru vyplnil, aby

píse

rekonstruoval,

aby

než

snáze,

se

byl

obrátil

o zprávy do Cech, tehda ješt ínskou zdí obehnaných a

mimo

stojících

duševní styk

Nmeckem. Vzor

s

formy poskytly písn »morlacké«, desetislabiný verš, jehož písnosti co do caesury Herder ovšem nepoznal; nejkrásnjší

nich,

z

Goethem

(z

italštiny)

Asanaganica poskytla svou antithesou nickou otázku

Wer

peložená

vzor pro

e-

Heide von zwSlf edlen Herren ? Ist Libussa, ist des weisen Kroko Weise Tochter, Bohmenlandes Fiirstin. ist

jene, dle auf griiner

Sitzt in Mitte

Tak zaíná báse nazvaná Die Frstentafel,

což

znamená železný stl Pemyslv.^) Krátce (Rotzan u

balladicky

vypravován dj, jak Rozhon

Libuši

básníka)

potupil,

bajky

Libušiny

shrnuty v slova, že dostanou muže, supa místo holu-

Za

bice.

to

básník

nám soucitn dává nahlédnouti ped množstvím skrývala; asn

v city Libušiny, které ')

V

rukopise

Htrdrov

stálo

pvodn Die eiserne

FiJrsten tafel; v Poetisches Vaterlandsbuch. Herausgegeben von Franz Dušánek, Chrudim 18'J5 na str. 219, kde báse je otištna, nápis

smle

zmnn

v

Pemysl.

:

Herder, Die Furstentafel.

rána kráí na horu k bohyni

z

dle slov Hájkových k

23

Klimbá zvané, které

712 ne sice Libuše ale Tetka

r.

velkou poctivost inila, vystupujíc k ní

hoe

k

bílý a

Bohyn

blízké Tetínu.

velí

nalezne knížete,

jí,

aby

na skálu na

vštbou, kde její jak obdvá pi železném stole,

spchala.

zjeví

Básník

v osudné noci, o jejíž událostech

jí

tedy

ví,

dlo

co se

Kosmas piznal svou

nevdomost. Libuše opakuje doslovn rozkaz

ným dodatkem, aby doorat,

snaží

spchali;

a

bohyn

s

i

osud-

Pemysl marn

te

aby nebyl nikdy hlad v zemi,

se

jsou

býci ve skále, o níž Herder ani detail se shnilou vodou vytékající z ní nevynechal.

Z Pemysla mluví vznešená,

nadlidská moudrost, tak že se zdá

svým;

vjíždí

na hrad Libušin, vzav

bohem s

prvodcm

sebou

i

stevíce

lýkové:

Und Und

Schuhe blieben Angedenken, sáumte nicht, so lange Primislaus und Libussa lebten. die

die Pflugschar

Ale nezstalo lid

jen

s

bolestí

pi tom

a

touhou

pedstavy básníkovy vzpomíná svého knížete-

a dle

oráe, jehož rod vymel Weh, ach Weh, die Ruthe ist verdorret, Und die armen Schuhe sind gestohlen, Und der Eisentisch ist giildne Tafel.

posmrtném vydání tchto písní^) k básni pipojen Der Frstenstein, nesprávn ozna-

Byl-li v

naší

')

Poprvé vyšla

>'Die

Furstentafel.

schichte« ve Volkslieder, nebst

Zweiter Theil na

str.

172 jako

Eine bohmische

untermischten andern

.

30 knihy druhé.

V

Ge-

Stiicken.

seznamu

Libuše.

II.

ený

Deutsche Sage,

jako

líením obadu pi

s

nastolení

korutanského knížete, tož spojeny zde vci

skuten

souvislé;

o

níž

s

naší

bude

e

balladou

také tetí,

v jiné :

Pemysla

a na

Horymírovi,

o

uvedena ve spojení

Horymírv Šemík

který kdysi vyhledal

navštvuje dítky

báse

souvislosti,

k

je

nmž

Libušin,

Libuše podnes

své.

Téhož roku jako toto poetické zpracování, které v dobách pozdjších povst tolik popularisovalo, vyšlo již také první drama o Libuši. Autorem jeho byl Guolfinger, Ritter von Steinsmladý šlechtic, o jehož život bohužel máme

berg,

tak kusé zprávy, jako by byl náležel obskurnímu

n-

jakému rodu; byl dle pedmluvy r. 1779 nco pes 20 rok stár, dle Wurzbacha byl asi synem pražského okresního lesmistra rytíe Steinsberga, a dle nkterých narážek

studoval

práva.

Napsal

nejprve

dvoudílné

drama Jemelian Pugatschew, pak když poínala válka o bavorské ddictví, za trnáct dní truchlohru pro vo-

Treuberg, která s velkým úspchem> skromn pipisuje umní herc Bruniano-

jáky a vlastence jejž

básník

vých, byla v Praze provozována. Tetí drama. Li první, které dal vytisknouti,^) nebyl

bus se,

by napsal, kdyby

udána jako pramen: Hájkova kronika hned na zaátku; v novém vydání z r. 1807, které J. MiiUer uspoádal a Herdrova cho nazvala

Stimmen der Vólker,

položena

báse

do knihy páté

Deutsche Lieder jako . 32. Také Herder v úvod k zamýšlené sbírce r. 1774 (Suphanovo vydání sv. 25, 9) poítal písn a Srb lužických k nmeckým, práv jako písn Švýcar, Bavor, Sas, AVestphal atd.

ech

')

Libusse,

Herzogin

in

Ritter Steinsberg, Prag, Briinn

Bóhmen,

ein

Schauspiel.

und Olmiitz 1779.

Von

23

Steinsberg, Libusse.

nebyl chtl vidti pí. Scholzovou v hlavní úloze svého dramatu písahá, že není možné lépe hráti Lady Macbethovu, Elfriedu (Bertuchovu), Julii Capuletovu, než ona je hraje; skvostné piznáni, které nám vy;

svtluje rnnohé zvláštnosti této Libuše, která nyjící Julií,

má

býti

somnambulní Macbethkou a šílenou Elfriedou

zárove.

V elo svého dramatu postavil autor citát z Goethovy satiry Gotter Helden und Wieland, vyslovující nezmrné

k talentu, divadelní hru tak aby se dala hrát; básník i jinak jeví se žákem smru, který od šesti let byl v Nmecku moderní a ml své mistry v Goethovi Klingrovi, Lenzovi, Wagnerovi, Leisewitzovi: smru Sturm und Drang; od nich nauil se karakteru jako jeho Domaslav, od nich svým dvojitým pomlkám kterými se drama hemží; tmi se tenkráte naznaovala geniálnost jako te trojitými tekami. Pímo z Goethova Gotze je zoufalství Damoslavovo, že ho zradili jeho pacholci, s nimiž se sdílel o poslední sousto; nebo iperný, po inech toužící hoch, s nímž Pemysl u pluhu rozopovržení

ídit a zaokrouhlit,

mlouvá. (Georg Gotzv.)

Domaslav, nebo jak Steinsberg píše Damoslav, jest vladykou, Pemysl zemanem, to má asi naznaovati vyšší a nižší šlechtu, níže než na

pes všechnu

osvícenost svou

Hájkovi, že nebyl

zemana svého hrdinu

snížiti

nechce, »víme, vzdor

poznámce k seznamu pramenem básníkovým nejen

z luzy«,

praví v

Hájek jest pro chtl erpat ze zevní historie, nýbrž poznání kulturního stavu Cech dávných bohové Mero a Radama pocházejí odtud, avšak mladý básník dal starým Cechm mluvit o Babylón a zmatku jazyk, osob.

Jinak

proto, co

i

;

26

II.

Libuše.

O Augustovi ímském, o Phalarisovi, a jiných vcech, které jeho vrstevníkm patrn byly nápadný, nebo v druhém vydání jsou vesms opraveny. \í Libusse (autor jest skoro jediný, který jménu dal správný eský tvar) jest pojata se stanoviska krajn racionaHstického, které se v Rakousku ješt dobe snášelo s moderností: vystoupí a osloví boui, aby už odešla, ímž hrdý Damoslav je tak spleten, že nepronese své žádosti o její ruku a odejde. Když se shromáždí lid, Libuše »affektuje extasi<', ba » padne ve i

mdloby, tváíc jednoniU

se,

zeje v extasi prorocké*, pi

pítomných

z

zdá, že vidí bílé

duchy

emž

se

se zlatými

kídly. Libuše probouzí se a vypravuje o bílém bohu se zlatými kídly,

vidl.

V

naež

lid

zvolá, že jeden z nich

podobné petváce vští

ho

krátce, že jejich vé-

voda Pemysl oe ve vesnici Libici. Jinak jest však ženou velmi nervósní, ba hysterickou, která vystupuje laskav a dotrn Pemyslovi, hrd Damoslavovi; když se setká s odporem, rozplývá se v slzách, chce si krájet maso z tla, aby nasytila vrahy své, vrhá se mezi bojovníky, zvolá, že chce umít, ba, když hrozí nebezpeí Pemyslovi, sešili a obchází jako Macbethka,

vi

vi

i

v jedné

ruce

svíci,

v

druhé

ruce

me,

vše,

jakoby

drama jenom mlo sloužit herece, aby mohla užiti silných prostedk; teprve, když Pemysl jest nastolen v hrobce Krokov, cítí se vyléenou. V zemi vládne anarchie, která však je podivným ') Toto druhé opravené vydání, jehož jsem neznal r. 18S9, kdy jsem uvedl v Athenaeu ukázky slohu Steinsbergova, vyšlo v sbírce Ritters von Steinsberg Schauspiele. Erstes Bándchen Prag 1781, v na druhém míst: Libusse, Verbesserte Auf-

nm

lage.

Obojí

vydání jest v knihovn

musea

království

eského.

27

Steinsberg, Libusse.

zpsobem

upravena,

sprácher,

jejichž

lid

má jakýsi druh pedstavených,

vzorem

spearovi. Libuše na

byli

snad tribunové Shake-

radu Pemyslovu líí lidu hrozné

následky anarchie a vybízí jej, aby zvolil vévodu, ba navrhuje jim dokonce starého Slavikona, kterého si

mu Kolin na Labi. Výsledek se doLibuše je zvolena, ale pak jí nastane boj s Damoslavem, jehož žádost za svou ruku odmítla, a s jeho spozískala, darujíc staví,

jencem Rozhonem. Pemysl mešká skoro poád pi dvoe, a jak se sejdou spiklenci, hned je tu Pemysl a je zatkne, aby jim Libuše mohla odpustit, nebo se s nimi pustí v boj. Damoslav není šasten ve volb svých spojenc; Tetka, která, aby byla sama vévodkyní, málem namíchala Libuši jedu, brzo lituje a je tak vrná jako druhá sestra, již básník nazývá domáckým jménem Katcza (v druhém vydání Kaffa). Podobn Rozhon, když slyšel laskavá slova Libušina o sob, položí jí k nohám me, jímž ji chtl zavraždit, a stane se nejhorším odprcem Damoslavovým, jehož chce ke konci dramatu, když mu Libuše opt odpustila, donutit, aby aspo odprosil. Ale Damoslav mlky se probodne.

bu

Dílo Steinsbergovo ohledu, je však

plno

je

naivností v

každém

dílem poctivé mladické snahy muže

obyejného, teba žs nikoli skuteného básníka. Ze se mohla pedvésti eskému obecenstvu 18. sto-

nikoli

letí

tato Libuše, hysterická, slabošská,

(jako tíaktové

drama dokonce pertoirní, to

drama se

patí k

podvodn

v pepracování

líbilo

a bylo

etným

vštící,

Tandlerov\

že

oblíbenou hrou re-

podivnostem, k jichž po-

rozumní jsme dosud nedospli. O provozování nmeckého originálu nemáme zpráv; co o tom vypravuje

28

II.

Libuše.

Wurzbach, je nedorozumní a vztahuje se vlastn na drama Treuberg, pozdji Der Patriotismus nazvané; v úvod k druhému vydání, v nmž ujišuje, že na anachronismy v dramat ho neupozornil nikdo než on sám, vypravuje Steinsberg o kritikách Libuše, ale nezmiuje se o provedení jejím, což by asi byl uiniN kdyby se jeho pání, vyslovené v pedmluv prvního

vydání, bylo vyplnilo.

Nedlouho po Steinsbergovi vypravoval historii o Libuši svým zpsobem Musaeus, ^) první obnovitel starých lidových pohádek v Nmecku, teba že je tónem vypravování svého piblížil nemírn oblíbeným pohádkám o vílách, které z Francie se šíily po Nmecku. Ze mezi své nmecké pohádky pojal také Libuši, nebudeme mu míti píliš za zlé, znajíce neuritost zempisn národnostních pojm tehdejších. Svj pramen Musáus udává pesn, byli to Aeneas Silvius a Dubravius* V eském lese žil nárdtk vil a rusalek, které vesms opouštly les, když vévoda Cech pitáhl z Uher-

ska se svými zástupy, jen jedna

nemže

víla

se roz-

louit se svým dubem.

echv,

Krok, panoše

kon, ho ho,

má

její,

noval cele,

mlyná

již

nmž

na

Krok vzdá

lidmi;

mu

se

blízku

vévodovy kde

zjevuje ve snu,

Jednoho veera se

hledati.

aby dub

se dá

pase na

a zabhl-li nkterý, víla

visí její

mu

zjeví a prosí

život, chránil

služby u vévody, aby se

ped v-

jí

pozd k dubu, když Ale Krok ho zažene, a rána

pichází však skoro pilu

ješt

zasadil.

zahojiti.

Víla

mu

nabízí

odmnu

') Volksmarchen der Deutschen. Erster Gotha 1782 86. Libusra ve telím díle.

—

za

bis fiinfter

to,

že

Theil.

Musáus, Libussa.

ji

je

mu

zachránil, a qabízí

sláva

est,

a

ti úlomky rákosu, v jednom

druhém

ve

29

bohatství,

v tetím štstí

lásky.

místo všeho peje si, aby sml se stykm s ní a uit se její moudrosti. Víla svolí daruje mu úlomky rákosu k tomu setkává se pak

Moudrý Krok

tšit a

;

Krokem každý veer a ím více smysly a citj^ Krokový uením jejím se zjemní, tím nabývá víla hmot-

s

njších tvar a velosti, až Krok získá štstí lásky, mu bylo slíbeno, a víla mu porodí trojata, která

které

za týden

Therba

—

udílí

získá z

již

bhají jako koroptve; otec

a Libussa.

nazve Bela,

Krok zatím moudrými radami,

které

—

umí zlodje nalézat neklamným sítem atd. též slávu a est, a když nauil lid ryžovat zlato

Labe, také

Ale blesk

je

bohatství, tedy vše,

nemže

chránit proti

mu

živlm jako

víla nabídla.

proti lidem,

ním zahyne, dcery vyrostane Medeou svou znalostí rostlin, Therba

rozpoltí

stou, Bela se

jí

dub

co

a víla

s

vymýšlí zaikání jako Circe (pirovnání jsou který provedl

myšlénku Kosmovu),

z

Dubravia,

sestry však, jako

u Dubravia stálo, jehož autor cituje, nic neiní zadarmo a vystavjí

si

pyšné hrady.

Starý rytí byl a žije

mocným sousedem vyhnán

ze statku

u rolníka pohostinného sám jako rolník; syna

pomst

posílá k dcerám Krokovým (Krok do Polska), aby se poradil, má-li užiti násilí. U starších sester není mladík ani pedpuštn, že nenese dar s Libuší se však setká na honu a ona, která si ho zamiluje, dá mu radu, aby se klidn choval, k tomu dva býky a lísku když líska rozkvete, padne na dar vštby.

dychtícího po

sám práv

odjel

;

:

30

II.

Krok umel díví dubu ženy

a byl své.

Libuše.

pochován v rakvi zhotovené ze voliti jednu z jeho dcer,

Lid chce

nikdo nechce starších sester a nejmladší

ale bojí,

nápadníci Libušini, Wladomír

až dva

odváží se rozhodného

inu

a

zpsobí

volit se

a Mizisla,

zvolení Libuše

Pak ovšem

myslí, že si ji zasloužili, a když jich nejdou na své statky a škodí chudším sousedm. Ti na žalují, nejmenujíce jich, a Libuše dá innosti jejich lepší úkol, pošle je proti Srbovi Zornebock, o kteréžto válce bylo už vypravováno v Bcher der Chronica der drei Schwestern v prvním díle báchorek Musáových. Vítzm daruje Libuše ervené jablko, aby se pátelsky o rozdlili, ale nerozezali ho. Dají jablko ped sebou nositi na štít a nerozešli by se, kdyby vyslyší,

n

n

se jim

nenahodil

pastý, jemuž

bohyn

vc

pedložili (snad

pastýe rozhodím); on však myslí že jablko krvav ervené vyrostlo na strom nesvornosti, a že má zpsobiti hádky mezi nimi. Tu darují mu jablko, nebo ovoce sporu patí soudci. A pastý je klidn sní. Rozezlení hrdinové brojí pak proto, že

i

si

vybrali

proti vlád ženské a marn brání Libuše své panenství všemi svými parabolami. Vladomír a Mizisla míní již,

Libuše

prohlašuje, že chce náležeti moudrostí svou zmocnil nedlitelného jablka celého. Tu Vladomír zvolá, že hádanky mudrcovy jsou pošetilcm, co oech bezzubému. Libuše druhého dne vysloví vštbu o koni a železném stole, ímž si posli velice lámou hlavu; Pemysl nejprve myslí, že žertují, pak zasadí lísku a skuten padne na duch vštby, jak mu bylo kdysi e-

že

zvítzili,

tomu

z

ale

nich,

eno: Kdyby

který se

byl

mohl

doorati,

Cechy by byly zstaly

Musáus, Libussa.

samostatnou íší na vky, sousedovi,

ale

budou

takto

boh,

syn

»až vzejde

31

náležeti

který bude pítelem

oráovým

a zbaví jej pout otrockých, pak potomstvo bude žehnat svému osudu. Nebo on zašlápne sa povry, vztáhne ruku proti rostoucímu msíci, strhne ho s oblak a sám pak dobroinnou hvzdou bude záit

svtu*.

Po

této

vštb

o

a jeho válce turecké

slanci hledí na

práv

Libuše

dává hádat, jediný

dob

básníka samého, o Josefu

Pemysla jako natrhala

kolik je

II.

msícem papež?), vyna boha. Na »Vizegrad«

(nebo je

sliv

tu

Pemysl uhodne,

do košíku a po hostin (jednoduchou rovnicí); Vladomír a Mizisla obdrží

sliv

a

prázdný košíek, odtud prý pochází výraz, že dostal košem.

nkdo

Pemysl jako u Dubravia je vévodou jen dle jména pravým vzorem poslušného manžela, ale dvr jeho je velmi skvlý a nedostauje pro množství lidu, tak že Libuše káže stavti msto tam, kde naleznou lovka, jenž v poledne nejmoudeji užívá svých zub. Když potkali tesae, jenž užívá piln zub pily své, aby udlal práh, založí na tom míst msto Prahu a

je

Vypravování Musáovo nejen se velmi rozšíilo a nesetnkrát vydané knize jeho, nýbrž

v oblíbené

—

bylo

—

asto Tyto knihy holým otiskem pohádky pvodní, teba že její zamlují \), anebo dopouštjí se rzných a volností. Tak povídka, vyšlá asi po r. 1840 jako

i

jiné

jeho

pohádky

zvlášt jako prostonárodní kniha pro

tištno

lid.

bu

jsou titul

zmn ')

Libussa oder das Mahl auf

mischl 1845.

dem

eisernen Tische. Leito-

32

II.

ve Frankfurt

možná, Mladí

O. a v Berlín

n.

manželé a víla

^),

rozšiuje

kde jen

možnými nemožnými pídavky. Krok a víla mají hosta krále elf,

text všemi

Oberona,

Libuše.

mu

i

vypravuje, jak se bála o les svj,

kterého Oberon nevidl pro stromy, jež tam scházely!

o

Podobn » vtipn « se naráží na Beckerovu píse Rýn, když víla slyšela zpv »Sie sollen ihn nicht

haben den Bóhmer Eichenwald*, rodina se po berlínPi vypravování sku jmenuje »die Familie Krakus.« o rovnicích autor udává poun ješt nkolik píklad

—

podobných

pot.

Jako vlasteneckou povídku zpracoval báchorku Musáovu Moravan Kncyssel*^). Autor opravuje jména, jak ukazuje hned titul: z Wladomira a Mizisly je Vladimír a Meisla; kde jen možno, je vsunut Vyšehrad; text je velice zkomolen, ti dary víly jsou (patrn z ohled pedagogických) sláva, bohatství a — moudré užívaní obou. Cizí slova a žerty Musáovy jsou vymýceny. Sem patí bezpen též knížka, vydaná v Budapešti.^)

Žádnému

tchto pepracovatel se nepodailo Musáovy Libuše roztomilou pohádku, pes všechnu copatou manýru vypravování vzí

vyloupnouti jež

z

z

') Libussa, dle schóne Elfentochter und ehemalige Herzogin von Bóhmen. Eine abentcuerliche Geschichte aus der Heidenzeit.

Frankfurt a/Oder ^)

am

u. Berlin.

Libusse, oder die Waiil des ersten bohmischen Herzogs

eisernen Tische. Eine vaterlándische Erzahlung, neu bearbeitet nach einer alten Volkssage v. Mathias Kneyssel. Znaim 1838. ") Libussa oder Geschichte von den Elfentochtern u. der Entstehung der Stadt Prag. Hochst unterhaltende u. sehr lehrreiche Geschichte. Pst.

Zpracování Musáa; Libusza.

33

novelce, která je prvním pokusem užiti slov kronist k voln vynalezené povídce a pesazení jí zcela v urité prostedí, a sice báchorkové, v nmž zá-

v jeho

zraky a vštby jsou tak vhod, jako byly na

osvtáskému

pekážku

dramatikovi.

Ale tato zpracování zpsobila, že povst o Libuši mezi Nmci velice populární, ba je to jist

se stala

že zlidovla úpln v cípu pruského kde vesnice Trenkau, Kittelwitz a Konigsdorf odvozují svá jména odtud, že tam Libušin pil, Vysvtlovat stál v konírn a došel k novému králi. ^) toto lokalisování starou tradicí od eských pi-edk

vlivem jejich, Slezska,

tamních

k

Nmc

jest absurdní.

Zcela jiné je prostedí románu Libusza, Herzogin von Bohmen, eine Geschichte aus den Ritterzeiten, který vyšel v Lipsku r. 179L

pramen Hájka, ale Citát z Moréri Grand Libuše »choisit pour époux

Spisovatel cituje sice za historický

není stopy, že by

byl etl.

jej

že

dictionnaire historique,

un laboureur

nommé

de conduite

de bon sens«, dostail pro

et

Primyslas ou Przemysl,

autor z historie, až nazbyt, laboureur,

ani

hon

homme

co erpal

jeho Primislav není

který umí

bojovat,

za-

umí také malovat a získal jako malí pod jménem Lynský pátelství králona

Libuši

chránil si

nebo

to hrdina,

je

to,

polského.

vice

Z

a

škaredé

ctižádosti

ale

chytré

blbou Belu, strojí úklady i Lipikle sousedními knížaty, až je nucena buši a kuje se sama se otrávit, a z tajné lásky Libušiny k jejímu

Theky, která

otráví

ochránci vzejde

»j

eský

Kraus:

eské

Lid látky.

dj VI.,

plný zápletek, 137

(Tomek

v

souboj

Lumíru

VI.,

a intrik.

256,

r.

«5

1856).

34

II.

Ze by autor jak

tžko uviti,

tvrdí,

historií

byl užil

v

Libuše.

románu sedmnáctého století, oné dob píliš asto autoi

ne dosti moderních

užili

takové omluvy; jist

dcer a Pemysla pásmo dje, který s nimi má tak málo co init jako oni sami s dobou rytískou, do níž anachronisticky jsou

však

jména

vpravil

Kroka,

jeho

v

pesunuti.

Pesnji hledl ráz doby zachovati Albrecht uvedeném již román Die Tochter Kroks z r. 1792, pesnji se také držel Hájka, tak že vlastn jen hledl vyplniti mezery ve vypravování jeho. Albrecht poíná vypravování o sestrách dlouhou historií v

—

jejich vychování.^)

vnuje s ní

po celé

Starší Kaša, která

záhy ovdovla,

jmenovkyn a cestuje zemi ke všem moudrým ženám, které

zcela

se

vychování své

dovedly hledat ztracené vci a znaly byliny a jejich

konen

mladá Kaša pekoná samu Médeu. provdána, cestuje s mladší ke všem místm, kde se obtuje bohiím; tak se dostanou jednoho dne k sloupu, na nmž vidí oko, z nhož vycházejí paprsky. Tetka je hluboce dojata tímto znamením (zednáským, jak asi tenái Albrechtovi uhodli). U sloupu žije starý poustevník (v nmž Tetka starší poznává moc, až

Starší

svého

a

Tetka,

dda

je

Swalato) a vj^pravuje jim, že se zde stýká

duchem Elihu zvaným, který ho nauil onomu znaku. Swalato záhy zeme, sloup zmizí, ale mladší Tetka ddí obcování s duchem Elihu. Tetí, Libussa, vyrstá u matky Nivy, a naslouchajíc hovorm Krokovým uí s

se spravovati zemi.

Pstounky ')

Viz

str.

a Niva

o. dole.

samy záhy zemrou

a

sestry

:

Albrecht, Die TSchter Kroks.

hrad

Prárech, kde

žijí

na

zeti

o Kasu; tu nalezeno jest

Bivoj

již

dvátko

35

poíná

se uchá-

plleté, kterého

Libuše, vzdor námitkám sester, se ujme a vychová je;

si

jmenují je Vlastou.

Po smrti Krokov Tetka uí lid, jako u Hájka, aby místo strom atd. ctil duchy v nich, a psobí na duše lidské piímo, beze slov, penášením myšlenek. Zvláštní

pobožností

pipravují se

na volbti

sestry

Tetka mla nové zjevení: místo svého ducha Elihu, vidla matku s díttem na ruce, která jí zvstovala, že ji budou zde ctíti za ti sta let; Tetka nazývá ji Klimbou a chce jí vnovati Libuše

ctí

zlatou

žábu.

svatý háj. Vlasta, která zatím vyrostla

(ponkud

rychle), chce

samotná rádkyní Libušinou; proto pimje sestry, aby opustily dvr. Je spojena totiž s vladykou Domaslavem, který chce sdílet s Libuší trn; jeho pomocník jest Rophon (tak!),

síti

nešvár

mezi

sestry,

aby

byla

taktéž vladyka, mající statky u Chuchle.

Vladykové

a zemane,

pouuje

nás Albrecht,

byli

vlastn v stejné dstojnosti; vladykové jsou lidé s etným dobytkem, zemane pstují se zvláštní pilností

pdu,

kteí nemli celý den co hlav plno zbytených nápad, byli sváiví, zemane, kteí byli rádi, když se po úmorné práci vy-

dlat

spali,

svých

proto také vladykové,

a

v

byli polí.

mírni a pemýšleli jen, jak Je

velmi

zlepšiti

výnos

skoro

názor

zajímavo, jak týž

o dvou vrstvách spoleenských, se vyskytne o sto

pozdji ve vdecké literatue

(sr.

str.

let

8.).

Vlasta se špatnou se poradila, Libuše sví jí správu hradu a vydá se na cestu po zemi své, a tak se nedozví Vlasta o zvláštním dobrodružství.

Na cest,

36

11-

Libuše.

Mlnickém, jehož

vedoucí

vzbuzuje

krása

nadšení autorovy Libuše, dojede

knžna k

nejvtší orajícímu

zemanovi Pemyslovi, a vzplane láskou k nmu. Zeman se piznává, že je mu zvstováno velké štstí, o které by pišel, kdyby se oženil štstí ho prý potká, až bude obdvati pod nebem na železném stole; aby osudu ulehil práci, piznává se, když mu to Libuše radí, že obdvá denn u železného stolu, na pevrá;

ceném pluhu. Domaslav

Libuší zamítnut, a když jeho

je

pí-

mu nabídne sama posmšn, že vznítí její

mluvci, Vlasta, dle rady Libušiny se za

zavrhne

ženu,

ji

tak

pomstu. Dle úmluvy Rophona a Domaslava je Libuše na soud potupena. Obady dlouze popsanými chystají se sestry, aby zvdly vli boh; v háji pipraví oltáe, k nimž se odebere Libuše se zlatou svou žábou, Kaša s malým kovovým hadem a Tetka s malým stíbrným obrazem bohyn Klimby. V kouzelném zrcadle vidí, že Cechy mají dostati knížete, a pozná-

nm

oráe u železného stolu. Tím koní první díl románu

vají v

;

eí

velkou

prohlašuje, že bozi

volili,

v

druhém Libuše

ale

když jmenuje

jako knížete zemana Pemysla, vyrazí Domaslav v ele spiklých vladyk se

nouti

spolu

devším

;

ho poraní v souboji, Libuše Pemyslovi, který chce vláda býti spravedlivým soudcem. PeBivoj

picházejícímu

klaní

s

ní

uí zemany novým zpsobm

rolnictví,

které

nové msto. Autor obrací se opt k druhým sestrám Tetka si zamilovala krásného Slavoše, a po pekonání velkých obtíží je s ním zasnoubena, ped tím velikou orat on vybízela k uctívání boha jediného. Pemysl uiní Wrsh, vymyslil,

a Libuše

prorokuje a zakládá

;

i

Albrecht, Die Tochter Kroks.

O

nmž dotud

37

nebylo zmínky, svým ministrem, a Libuše

prorokuje neštstí, jež

z toho vznikne. Se zadostiuinním konstatuje autor, že dostal všechny ti knžny pod epec, vypravuje o vštb, kterou zvstovala Libuše bohatství hor eských, a o stateném umírání Libušin. O zakonení románu bude ješt níže. Hlavním pramenem, který sleduje svdomit, je

e

autorovi, jak

eeno

Hájek,

z

ostatních zpracování, sou-

bychom, že Steinsbergovo drama mlo ponkud vliv na nho; spolek Domaslavv s Rozhonem, kterýžto úmysln provokuje rozsudek Libušin^ aby ji mohl potupiti a tím Domaslavovi pomohl na trn, upomíná na tento vzor. Kdežto však Steinsberg je racionalista bezpoddili

mínený

a proto

i

svou hrdinku, má-Ji býti vštkyní,

uiniti musil podvodnicí, stojí Albrecht

již

na rozhraní

doby, která se holého racionalismu prosytila na nho nepsobily pouze objevy, kterými zázraky se vysvtlo;

zjevy, kterými se zkušenost pirozen, nýbrž lidská zdánliv nebo skuten rozšíila pes meze smyslových dojm, jako byl mesmerismus; vidíme jeho líením zmatek, který dobrodruzi jako Cagliostro natropili v mozku polovzdlaných lidí. Autor rád by vše, co mu podala kronika, vykládal zpsobem pirozeným, ale ve vdní svém nemá pevných mezí mezi možným Snaží se, aby vysvtlil (domnívaje se a nemožným.

valy

vždy, že

i

pravk

ml

více

asu

a vnímavosti pro zjevy

mohla Kaša uhodnouti, kde jsou vci ztracené; Libušinu vštbu o kovech v horách eských vykládá jejím badáním o hornictví. Kaša sice zaíkávala nemoci, ale pi tom tajn užila stav rostlinných psychické), jak

;

n. Libuše.

38

dnes bychom spíše pisoudili léivou moc suggesci, vyvolané zaíkáním mocné kouzelnice, než njaké kapce šávy z rostlin. Duch Elihu a oko na sloup pak

zejm

k tradicím a tajemnstkám zednáským. Krátce po Albrechtovi nejmenovaný autor zpracoval historii Libušinu znovu v úvod, který pibásnil

ukazují

k zpracování Šedivého eských Amazonek, nazvanému Wlasta und Scharka^). Povídka vyšla sice nákladem Albrechtovým, ale základní rysy dje liší se úpln od jeho vlastního románu. Povídka poíná smrtí Krokovou, Libuše zvolena losem, zachrání

ji

ped Huny,

již ji

Libuše zvolí za tlesnou

práv na

slunce,

dívky, zvlášt Vlasta,

pepadli, a za to

stráž.

Nespokojenost

dobe vdouc, kdy má

ukonejší jednou tím, že

zatmní

její

tu

dobu obešle

lid

si

je

lidu

nastati

a zvstuje

mu, že jí bohové slíbili znamení. Když poslové došli k StadicLim, potkali hocha, klerý jim íká jméno vesnice a ukáže jim Pemysla. Pemysl jim trpce vyítá,

pro

se ptali;

nešli,

tím

jak Libuše velela, že

zavinili,

válek a že cizinci

konm,

a

pro

bude mnoho

zemi podmaní.

si

Psavý Komareck

téhož roku jako massu románu; r. 1793 vyšel a Lipsku jeho Pržemisl, ein National-

první kapitoly

v Plzni

za

v budoucnosti

schauspiel

i

zdramatisoval

hlavní

in fiinf

Akten.

(má se prý vysloviti hodn drsn, pouuje autor) nazváno drama, a nikoli Libussa, aby je nikdo nepovažoval za pouhé pepracování Steinsbergovy Libusse; každý a se pesvdí sám o himmelweit Pržemisl

')

Geschichts-Kalender

Jahr 1791, bei Albrecht povídce v kap. 3.

u.

fiir

dle Kais. kon. Erblande auf das

Compagnie,

str.

1—135.

Více o této

Wlasta

Scharka; Komareck, Pržemisl.

u.

rozdílu mezi

obma

uml, vdl,

že

39

dramaty. Komareck emeslu roz-

nikdo neposlechne takového vyzvání, aby se pídil po dramat vyšlém už trnáct nebo dvanáct let ped tím, a že nepipadne na to, že pes

ohromný

rozdíl

obma

dramaty pece jenom pouhým zpracováním Steinsbergovy

mezi

jeho Pržemysl je

A ohromný ten rozdíl pochází zase jen odtud; Komareck si pibral ješt jeden pramen, o kterém vbec v úvod nezmínil; je to práv román Albrechtv,

Libusse. že se

jehož obsah navléká na kostru dramatu Steinsbergova.

Ze Steinsberga slav

jeho

a

jest

jméno Damoslav místo Doma-

osud; jako u Steinsberga rozprvní scén o Libuši, ne sice

tragický

mlouvá Damoslav v

Pemyslem, nýbrž se svým spojencem Rozhonem; odtud jest innost Pemyslova pi volb; jako u Steinsberga zatkne Pemysl v lese Damoslava a vede ho s

ped

Libuši, která

i

zde

mu

odpouští;

i

zde následuje

a

hned scéna soudní; zde Pemysl, vidí vzpouru oividn vzmáhat se, prohlašuje, že ho tu není více zapotebí a že se postaví doma za pluh; Libuše prosloví vštbu klamn, gaukelnd, a Pemysl za pluhem rozmlouvá, ovšem se starcem místo s hochem. I zde koní drama smrtí Damoslavovou, jenže je to Vlasta, která v posledním okamžiku vrazí do sálu, popadne Damoslava za límec, vlee ho k nohám Libušiným a tam ho probodne. Jako mlel u Steinsberga, tak zde i

i

mu dopáno Sem

Oweh. ada menších rys mramorová

jen krátké

ukazuje

i

:

vidla Libuše, jako u Steinsberga vidla nápisem >Následky anarchie «; probudivši se

tabule, kterou tabuli

s

ze své pedstírané

kolem sebe

atd.

mdloby

míní, že vidí

samé nepátele

40

II.

Libuše.

Ostatek jest ovšem vzat a Vlasta neví,

jíždí,

románu

z

a sice z velké

Libuše v druhém jednání náhle od-

ásti doslovn;

kam

jest to Libušina cesta,

;

tajemství jest

úpln zbytené,

na které sezná Pemysla; sezná

ho jako v román, akoli hrál dosti znanou úlohu už

pi

Z románu pochází úloha

zvolení jejím.

pracuje

která

pro Damoslava a je pak od

hanna, odtud úloha se

poli

kance na jevišt a už u

Pemysla

mu

pásl na jeho

ped

tím

by spRozhonem,

a vyzval ho,

na pomoc Milovci, který se pohádal

chali

že

na

po-

Givoje, tak píše K. místo Bivoje,

který pinese svého zastavil

Vlastina,

nho

s

mezi.

O nkterých vcech

nelze

pesn

rozhodnouti,

obou pramen pocházejí, hlavn co se spojení Damoslava a Rozhona týe, kde jsme poznali, že starší drama mlo asi vliv na román. z

kterého

z

Karakteristiky není, autor

pejímá

a spojuje rysy,

Cech

líen podle románu, jenom svého oblíbeného Baala uvedl zase na místo Steinsbergova a Hájkova Merota a Radamy, k tomu se pouze pipojila Klimbá, o jejímž zjevení Tetka vypravuje svým sestrám. které se spojiti nedají; kulturní stav

Toto druhé drama o Libuši, o jehož provozování

nemáme

zpráv

bohatší obsah

—a více

—

by bylo

se,

pes

hodilo

chatrnost svou, pro

eskému

jevišti

než

románu hlavn dva nové motivy na jevišt: pedpovdi a symboly kesanství a pedzvsti díví války, kterými s tak ostrou dissonancí koní. Oba tyto živly pešly do díla nejskvlejšího a nejobjemnjšího o Libuši, do Brentanova dramatu Die Grndung Prags. Steinsbergovo

uvedlo

z

Werner, Wanda.

Než ovšem vyšlo toto

41

kráela

dílo,

postava

již

nebo Komareck, pes první jevišt Nmecka; ve Výmaru dne 30. ledna 1808 hrána poprvé a záhy opakována WerLibuše, velebnjší než

ji

vykreslili Steinsberg

nerova tragedie Wanda, která tiskem o dva roky pozdji. i) Povst o

vyšla teprve

Wand

lze ísti též

u Hájka, byla též dcerou Kroka, který byl

tožován

s

Krokem eským,

nkdy

sto-

jenž se musil pak ode-

do Polska, kdežto Pulkava eskému Kroku dal

brati

polského bratra Kraka, a Hájkovi

byl

Lecha, bratra echova. Dle Wernera

dvoe

své píbuzné, Libuše,

ger rujanský,

tam

si ji

Krak synem

Wanda

dlela

pi

zamiloval Rúdi-

který pijíždí za ní do Krakova, když

ped knzem vné panenství zachovati. Rúdiger vypráví o Libuši, žen obryni, bohm pirovnatelné, slyšíme o tom, jak jí chot nalezli, vedeni konm, slíbila

vštila slávu nového msta. pak zasáhá v osud, zjeví se na voze lvy taženém v kruhu svých panen a pouuje milence, jichž láska se projevuje jako nenávist, o pravých citech

u pluhu; Libušin

vypravuje, jak

duch

jejich.

Dojmy

z

tohoto díla byly to

asi,

s

kterými Kle-

mens Brentano vidl Cechy a Prahu, když se poprvé tam odebral r. 1810, a snad vyklíila tu myšlenka, tuto postavu Libuše pedvésti v plné životní

bezpen

uzrála,

když v lét

r.

síle.

Myšlenka

1811 odebral se do

Cech k delšímu pobytu.

V lánku uveejnném v pražském asopise Kronos vypravoval o zvláštních pedstavách, s kterými ')

Wanda, Kónigin der Sarmaten. Eine romantische Tra-

gedie mit Gesang in Tiibingen 1810.

fiinf

Akten.

Von

F. L. Zacharias

Werner.

«

42

11-

Libuše.

od dtství spojoval jméno Cech: od té doby, co seznal obraz panny Evropy, na jejíž prsou visely echy jako klenot, tu zatoužil po zemi drahokam; etl pak o obrech v echách, z nichž od jednoho pocházela ohromná kost, most pražský; slyšel o etných židech kabbalistech, o šedesáti tisíci studentech, o Janu Nepomuckém a hrozných Husitech. »Tak zvlášt temná a dobrodružn zastavená, nedostupn ohiažená, za mosty a

hrady, stála

má pedstava ech

a zvlášt Prahy, jako

oblaný obraz arovného zámku ped mou fantasií, až jinochovi Musáus vyvedl Libuši z nho jako zachránnou pannu, jako smavý msíek. Nerad že

shledal,

že

svt oku modernímu

nejen v Praze bylo vše jinaí, se

zde

i

jevil

modern,

ale že

na venkov bylo vše jinak, než dle svdectví všech román na svt mlo být. Od r. 1808 rodina mla ve vlastnictví panství bukovanské, r. 1811 meškal v echách mnoho msíc, a sice, jak ujišuje s dojenmou skromností Emilie Brentanová ^), >>mit dem Bruder gei

meinschaftliche

Entwrfe machend

zur Civilisirung

Veredlung des Volkes«. ekali bychom, vedení takových plán se nauil jazyku ale o

tom není ei, sám

roštil

žito

mu

zstal

A

a

praví, že

eské rybníky

mu

sice

že

und

k pro-

lidu

eský

toho,

pluh

ryby, ale jazyk slovanský

nmým.

tak stála rodina

nmá

proti

nmému

lidu, ne-

schopna nezkušeností svou, aby lid chránila proti libovli a pehmatm úedník; místo toho ušlechovali lid

ržovými slavnostmi

a tanci pod lipou, které snad

považoval za horší robotu než polní. ')

Na míst ech

Clemens Brentanos Gesammelte Schriften.S. Band, Frank-

furt 1855, str. 53.

Brentano, Die Griindung Prags.

Z

lidu,

a

zem

dtských pedstav jeho zbyla drsná

ných

úedník, podplatných soudc který cizímu panstvu hledl

odškodoval

se

tak

za

veliké

43

podvod-

a

vzdorovitého

urvati,

co jen mohl,

obti, jež ve zlých

onch letech mu bylo pinášeti. V lednu 1812 po ptimsíném pobytu psal, že zem a povaha lidu v zemi jsou mu ob do duše protivné; z této nepkné skutenosti eské utekl se do romantických Cech, jichž obraz nosil v sob, a vtlil

jej

ve své

my-

stérium o vštkyni Libuši.

Nemén jasné zprávy

než

tyi

teksty

dosvdují nám ne

dosti

básníkovy a jeho pátel; první prosai-

cky vidl Arnim r. 1811 v Teplicích a radil básníkovi, aby jej pepsal v jamby; jambický tento tvar pemnil ve verše rýmované, tvrté zpracování spadá teprve do r. 1814 a pokrauje zárove s tiskem díla, které vyšlo r. 1815 v Pešti s názvem Die Griindung Prags. Ein histo risch- r oma ntisches Drama. Von Clem ens Brentano. Pesth 1815, tak že každé z dramat o Libuši dotud vyšlých mlo jiný název. vyšlo ve velkém oktávu, pece ítá Brentanovo drama s pedeslaným prologem 410 stran, a tyicet stran poznámek se pojí ješt k nim. Prolog, jejž básník moude provází prosaickým obsahem, sleduje básníkv život, který ho z Frankfurtu vedl do ech, vypravuje o vidní na Petín, kde pojal myšlenku své básn, a o snu tamtéž, který ho pouil, komu je má vnovati: je to velkoknžna ruská Kateina Pavlovna, vévodkyn oldenburgská nejvznešenjší Slovanka, která v cvnu 1813 meškala v Praze.

A

Drama samo poíná bouí

a nocí,

v

dob

na mýtin v doubrav; kouzelnice Zvratka krotí

jarní

dt-

:

44

Libuše.

II.

kami své žákyn, které pevlékla v nepohodlné odvy Lady a jejích tí grácií, kdežto malý Žák hraje Lela, (Milka) vykládá, když se vzdálily, svému muži, kulhavému Lapakovi, že chce Krokový dcery, které zde ;

budou vykávat jitro svých narozenin, obrátit mámením k služb Cartov, již její matka pinesla do zem. Lapák odchází, prozradiv své nadje na stolec Kro-

kv, gin

Zvratka užije chvíle

a

schzce

a

s

ke snu

ernobohem, pi

emž

v noci

Valpur-

tlo

upadne

její

v ztrnutí.

V

tom pichází

který v Byzancii se

zem

do nechce

kesanem,

a pivádí

s

sebou

dceru pítelovu Trinitas; ona je unavena a déle

se

litb Zvratka

cítí

ped

schovávat

lidmi;

bolest a volá po krvi

pi

jají,

její

mod-

ale Trinitas

domnle nemocné pomoci;

chce lid

Pachta, syn stavitele hradu Psar, stal

k volb knížete,

chatre, ale varuje Zvratku budí znává která

ji

ji

je

ped její

Lid se

ji

sen (Trinitas), a klne

již

radu Vlastinu silný Bivoj tisknuv

služkou zloboha.

dcera Vlasta, Zvratka

její

a tu, jež rušila zrodila.

Slavoš, který budí pijímá pocestné vlídn do své

nerozejí

a

té,

shromažuje k volb a na nese arodjku k Vltav a

násiln pod vodu, vzbudí

spánku. Nahlédneme v srdce

dvat

ji

z

kouzelného

Libušiných, Stratka

miluje Vrše, Šárce se zalíbil Bivoj, a hrdou Vlastu škádlí

Pemyslem.

Konen

pijdou dcery Krokový a z úst jejich doby mythické, k nmuž ve se pojí stídavém vypravování sester dj pvodu jejich, který se shoduje s báchorkou Musáovou úpln Niva byla vílou, zde stál její dub, zde Kroková chatr. Karakterisují pak sebe samy: Tetka vyvolila si nebe, slyšíme poetické líení krásné

Obsah Brentanova

díla,

jednání

Kaša zemi- pírodu, a Libuše jako

45

1.

lovk

kráí mezi

nima.

Krokovny usnou a Zvratka provede svoje kejkle, Lado (!) a družky její hodí každé z nich jablko, ale

mly skuten prorocké sny. Tetka blouprázdným nebem, kde obrovský pavouk pedl své sít, bojovala marn proti tomu netvoru, ale kalich

sestry zatím dila

a

kvt

nebeklíe, které

jí

podala krásná panna, nedo-

vedly ješt otevíti brány zavených ráj, jí

velela vystavti

dá lidu kalich

—

dm

naež Niva

na skále, tam prý láska lidu

Ludmila,

—

podobn nmeckými

peklady zvstováno jí o Drahomíe a Boivoji. Kaša sledovala kance divokého a hada v podpodzemních byl rozbourán a horké svtí, kde prameny se rozlily a silný zmohl kance Libuše vidla se knžnou a u nohou svých žabiku zlatou, která

dm

;

onmla, naež

však

shledají ve svých jablkách

hada,

Libuše žabku, a

bohové napomínají, aby podsvtí.

—

Ony

ji k domu oráe. Tetka pavouka. Kaša

holubice vedla

Potom

Zvratka vykládá, že se

nedviv

vrátily

tím

k službám

je

boh

brání se kouzlu, natírajíce

jablka ranní rosou.

Zatím volba vynesla každé stejný

poet hlas,

—

volil Tetku, a obdrží za to od stíbrnou sekeru obtní, Bivoj, jenž volil Kasu, zaež dostane oštp lovecký, a Pemysl, -který volil Libuši,

zvstují to Slavoš, jenž ní

jež

mu

lísku.

—

—

daruje

Žádný

z

jako u

Musáa

—

pluh,

býky

nich neúastní se další volby;

a

úlohu

Musáa Wladomir a Mizislav, hrají zde Domaslav a Vrš, sobetí a vzájemn žárlící uchazei o ruku Libušinu. Libuše zvolena, dává svým dívkám výsady; Druhan a Chobol pinášejí velikou hroudu kterou mají u

46

11.

Stíbra,

bude

Libuše.

naež Libuše zvstuje

lze nalézti

(dle Hájka),

kde v Cechách

kovy, a odjíždí k nastolení.

Libuše, rozlouivši se

s

sestrami, jež hledají místa

druhém jednání se svými tom pepadne je eta Avar pod královicem ten šíp mu Moribudem, jenž raní šípem Vlastu

pro své hrady, usedla

si

v

dívkami, v

—

Zvratka pro Libuši otrávila a

pronásledují,

a

—

;

dívky nepítele odrazí

na místo jich

Domaslav a Vršovec pozná, že Vrš ji hanebn oklamal, ;

svobodu, kterou posílá

soupee

má

v boj s

utkají se

tu žárlivci

Stratka, která zajala Moribuda, a daruje

je poslala proti Zornebockovi, a velí Avarovi, stili

echy. Moribud

a obdrží v

se ptá, co nazývá Libuše

aby opu-

echami,

odpov:

Boheim nenn'

Von

Moribudu

Vršovým jazykem. Libuše hlavním vojem Avar, jako u Musáa

zaplatit

ich der milden Tháler Schoss,

goldgeherzter Berge Kranz umfriedet,

Chechen nach der Gotter Los Herd wandernd ihn durchzogen, So weit sie fortan ihn durchziehen mogen; Ich nenne Boheim, wo auf Áhrenwogen Im goldnen Scheffel schwimmt der Siwa Segen, Der Europaischen Jungfrau Brastgeschmeid, Das Schmuckkástlein zu ihrem Ehrenkleid, Voli Perlen, Edelsteinen und Granaten, Den reichen Schatz voli aller Gotter Gnaden, Hier vor dem Thron Libussens aufgestellt, Den Schmuck, das Kleinod, ja das Herz der Weit. So weit

dle

Mít Pflug und

V

ta slova básník vložil, co zbylo z

dtinské jeho

pedstavy o Cechách, vzniklé z obrazu Evropy, která nese ten svj šperk na pásce Rýnu, zapaté sponou, Frankfurtem, rodným mstem jeho.

Obsah Brentanova

jednání

díla,

47

2.

Libuše poznává, že Vlasta je poranna, zaváže ránu, ale

sepne

náramek

Vlastin,

jí

náramkem svým

jakoby to byl

její,

jí

vlastním,

kdežto

v

zkrvá-

zahalí

cený závoj a ponoí v pramen; na nj pak dívky nasýpají kameny, Libuše nazývá místo Dvínem a dovoluje

dívkám, aby

svj

položí s hroznými kletbami.

tu

si

založily

hrad; Stratka

balvan

Vrš a Domaslav vracejí se a rozmetají pomník, a odevzdají pi tom naleznou náramek, prou se jej k ochran Pemyslovi, který vede svoje eledíny k jejich vojsku, sám se však neúastní tažení (aniž za to je upozorbásník uznal za dobré íci, pro) uje na spor Slavoše a Rozhona v blízké Chuchli. Pemysl chce domnlý náramek Libušin upevnit na

o

;

od

pluhu, který

ní obdržel.

Sotva odešel, pichází

pro náramek Zvratka, která se o Žáka,

nebo náramek

zhotoviti

a

totožný,

náramek

její

nm

zvláštní

dozvdla od moc, na

nm

Kroková rodu. Niva chtla kdysi Zvratce

štstí

visí

má

ten

si

je

ale

ukázalo

pouhým

se,

zlatem,

že

není ho hodná,

bez kouzelné moci,

vyhlíží jako onen.

Vlasta,

ímž

její

té chvíle

jejíž

láska k

krev je otráveným šípem rozilena, Pemyslovi stala se žárnou, touží od

vroucn po náramku,

který

nevdomky

nosí

na ramen.

Ped

Psary, nyní Libínem zvanými, chystá se vojsko

k tažení proti který

Avarm

má nkteré

—

a je

rysy

z

pítomno soudu Libušinu, Musáa žaloby na ne-

—

jmenované pak žaluje prudký, nezkrocený Rozhon, Slavoš ho uhodil, když se dotkl jeho otce, jenž zase bránil dub, stojící na mezi, jež dlí jich obou pole. ;

Slavoš vypravuje o dubu, který je posvátný, je to

dub

48

II.

pod nímž

dle

sn

Libuše.

otce Slavošova

má

kdysi spoívat

»der Stier« (Tyr nebo Stýr Chynovský), je to týž dnb,

pod kterým se má narodit slepý hrdina .... (básník sám omlouvá zempisnou licenci, kterou duby v Tursku a

Trocnov

spojil v Chuchli).

Libuše zabírá pole a ustanoví Slavoše hlídaem

pdu, kde souseda nebude moci týrat. Rozhon zuí a chce se vrhnout na Libuši, v tom pichází Bivoj s kancem na rameni, Rozhon odchází, a Bivoje, jehož sílu Šárka radostn velebí, volí si Kaša za chot. Libuše jmenuje pt soudc a nazývá je vladykami, pak vyzývá k míru a lásce dubu, Rozhona vypovídá na jinou

i

ve všteckém vidní.

Na poátku

tetího jednání dívky hodují na

u pomníku vítzného znovu vztýeného. zvláštní sen

Dvín

Vlasta

mla

— vysvtluje se mnohem pozdji, žeSaso,

omoil v její rán, obvazek se svezl, kohoutí péro, jež nosí na svém Volají dívky z pole a luk a najímají je ve klobouku. svou etu zavzní píse s divokým refrainem který divnou mocí k ní je puzen, s níž

—

;

Huihussa, huihussa!

Die Mágdlein der Libussa.

Scény drsného humoru se tu odehrávají, mimo selská dvata ženy, též Rozhonova mladá žena Dobrovka, hrnou se mezi amazony, které panenství naprosto nevyžadují, jenom pannám se platí žold zlatem; také ti žákyn Zvratiny se k nim pidávají a s ostatními písahají. Tu picházejí vítzní mužové z boje s Avary, a stží jen dostanou povolení, aby tamtudy prošli. Vrš hodí hlavu Moribudovu Stratce ped nohy. Vlasta znovu pobouena pohledem na vzdorného Šason a jeho i

a

Obsah Brentanova

jednání

díla,

49

3.

spchá puzena neodolatelnou

krvavé peí na klobouku,

touhou k chat Pemyslov. Slavoš vypravuje Pemyslovi na jeho poli o tom, že se stavjí hrady Tetín

má

uliti

jeho

Trinitas

ped

host

a

Kašín, a že nového

Pachta, jenž dosud skrývá

boha dívku

knžími, boje se kletby Zvratiny.

Pemysl ho

vedena

Vlasta

vyprovází;

zjevem

náramku pichází na pole Pemyslovo, nalezne tu na pluhu náramek svj vlastní a ihned jej zamní

—

—

za Libušin pravý.

Divoká bojovnice

zamní s

kterou se chápe závoje

kdy Vlasta a

cítí

poíná

se

e

hádankovitá

vyžádav

že

se,

že

mínila,

ji

—

cítit

ji

Pemysl

jadérka.

si

Na hrad

Pachta

v

Pemyslovi

pece

odchází do-

vzbuzuje

—

miluje,

Pemysl

zjevil a

horlivosti,

ženou, zvrací se pozdji,

uráží

bude darem pro

který náhle se

závoj Libušin

i

krásný zaátek dialogu,

Vlastina

okšlivé podezení, které

mnívajíc

kouzlo míru,

Pemyslv, nerozumjíc

šátek

za

ni,

akoliv jablko, které poslal po ní Libuši,

hádá, že miluje

ped nímž zve knžny

Sason,

utekla.

k

ulití

boha nového,

Pachta mluví tajepln, nechce, aby slovo píliš záhy ob-

aby

živlo,

se

mu

nevedlo, jak se strachuje anachroni-

jako mistru Korbejskému v

sticky,

9.

uvedl

stol., 'jenž

na Rujanu kult svatého Víta a dal tím pouze novou

modlu,

Svantovita.

Vítzm

Vršovi

dává Libuše jablko Pemyslovo,

aby

se

n,

a

jehož

Domaslavovi

pvod

nezná,

aby žádný ho nerozezal, zcela je zemany. scházejí se muži k porad o pílišné buj-

dlili o

ale

jako u Musáa, a jmenuje

V nosti

musí

háji

dívek, vrátit

Kraus:

eské

ped

tím

Pemysl, který se obával, že nmu ješt jablko, jež

náramek, obdrží k látky,

4

50

Libuše.

II.

práv jako je obdržel nesní jako tento. Rozhon tupí jenže ho Musáa, pastý u dokonce o lázni Libušin; Lapák Libuši, vypravuje vybízí nepímo, aby knížetem volili jeho, v tom pibhne ubohý Zák, jenž chtl naslouchat z komína hovoru dvat, která si už zpívají povstné zákony noví zemane nedovedou rozdlit,

Rozhon

chystá k útoku na Libin, ale aby Libuše si zvolila muže. Ped hradem Libínem chystají první jarní láze, Libuše vkroí do ní, a Vlasta, vdoma jsouc svého

Vlastiny.

se

ostatní žádají pouze,

soupeství, nasadí

o Trigiav pepadené Kotár,

v

rannou

lesíky,

Dvata

od nichž

me

Vlastu, ale

osvobozuje

ji

tušil

a

Libuši,

a piblížil

dá pak svj

Cechy

Libuši, která volá, jako Richard III. »Celé

mel«

—

Pemysl vykonává pak obady

mu píse

o Kostjovi

domnní,

v

me

Vlast,

Rozhona

a zpívá

že dal

u umírajícího

píse

zpívají

pepadne Rozhon domnlou

tom

Pemysl, jenž to aby stežil Libuši, probodne ho

se,

za

helmu.

její

si

(Katzei — píše Brentano);

lid

žádá

na Libuši, aby se provdala, a ona obešle je na druhý den.

Ve tvrtém z nichž jediná

sanství.

snu vidt blíží v

jednání Pachta

Tetka

Knžny

má

usínají

muže, jehož

modrém

rovné tvary

s

si

oekává Krokový

dcery,

zasvcena do taj keúmysln, a Libuše chce ve býti

má

volit.

—

Trinitas se jim

erveném odvu, ulamuje aknžen a nahrazuje Tetina pa-

plášti a

berel

vouka kalichem. Kasina hada beránkem, žábu holubicí; procitnuvše sestry uzí pannu, jak prchá; opt si vypravují vštecké sny, Libuše vidla holubicí, která ji vedla k jinochu, jemuž darovala pi volb pluh; Tetka vidí opt jako tehdy pavouka, an usmrcuje pannu skalickém, ale sama s mstitelem pila z kalicha; Kaša

Obsah Brentanova

snila

beránku,

o

Fides, Chairtas,

plašil

jmény dcer

ped hradem

Dívky

hrozící vládou vají;

který

knžny obráceny

dšení už vidí

Libuši

muže

zpívají

hada.

51

4.

Trinitas

v

na-

a chce je poktíti Spes,

svaté Sofie.

vyslovují

své

obavy

ped

usnášejí se písahou, že vytr-

a

píse

o

a ona oplakává svou svobodu; knížete podobenstvím.

jednání

díla,

Triglav jako

muže

Když pak

varuje

nevst,

ped

volbou

polovice vojska volí

Vrše, polovice Domaslava, Libuše nutí oba, aby chválili

jeden druhého, Domaslav chválí udatnost Vršovu, Vrš bohatství tak, že

Domaslavovo, skvostnými hyperbolami, ale

pece

první

koní:

Sein Hab' und Gut

Und

ist

nichts als Waffenzierde,

weiter hat er nichts als die Begierde

Nach Boheims Thron und nach Libussens Hand. a druhý popisuje zvlášt

ohromný

kotel na medovinu:

Die hundert Schmiede, die daran geschmiedet, Sie haben nic gesehn sich, nie erschaut;

Und

all

der Meth, der in

dem

Kessel siedet,

FiiUt nicht des Bauernstolzes weite Haut,

Denn

wár" der Kessel fester noch vernietet, Der einz"ge Wunsch nach dir, du hohe Braut, Zersprengte ihn, und dieses Landes Wunder, Sie gingen all" in seinem Methe unter. So sehr verlangt er nach des Krokus Sessel,

O

ungeheurer Wunsch, o kleiner Kessel!

atd.

Ale Libuše jako u Musáa chce vyvolit jen toho,

kdo dovedl jablko rozdlit. Lid žádá, aby sama vévodu zvolila, a když na tom stojí vzdor optnému varování jejímu, vstí zcela slovy Hájkovými, ba jmenuje Pemysla, Vlasta ji pi tom jmén zdšen 4;*

;

52

II.

peruší.

—

Libuše.

Libuše posílá pro

jednala tak, jak

jí

velel

nho

Druhana a Chobola

sen.

Dvín Zvratka chy.stá kouzlo proti rušitelm ertova; Hubaljutu a Žáka poslala pro byliny, Hubaljuta se nevrací již, ona pišla k paní Lado, Na

kultu ale

jak vypravuje Žák. Je to Trinitas, která konen nalezla duši. Zvratka pozná, že to je ona, která ji vzbudila z

kouzelného spánku.

— Vlasta pichvátá v hnvu,

a za nimi Vrš s Domaslavem, kteí dívaby se o íši rozdlili, Vlasta, která má zabiti Pemysla, probodne náhle Domaslava, a Stratka, které Vrš nabízí te íši celou, žene ho taseným meem pry. Vlasta vyrve matce kouzelný nápoj Nad a vypije jej, ímž je hnána neúprosn v dáli. Zvratka Domaslavem zapjí její žákyn mrtvým a do-

Stratka

kám

za

ní,

nabízejí,

jemný žalozpv. Pemysl ped svou chatou vezme v ochranu Vrše, kterého honí Stratka. Když ho uvedl do chaty a oe dále, pibhne Vlasta, vidí zase v hallucinaci náramek (jest na pluhu) a upadne v strnuti od ábelského náPemysl pikryje ji svým pláštm a uvítá pak poje. Druhana a Chobola pijímá zvst jako u Musáa djí se zázraky kronik; jeho proroctví shoduje se s Mu;

;

sáovýin, nechceme-li poslední strofu vztahovati na císae

Františka; Vlasta se vzpamatuje, když odjeli, a zdvihne

jeho

škorn

a selský pláš.

poíná na témž míst jako první a tvrté a zase pi rozední vání; ze tí obraz, které ulil Pachta, kíž a matka boží jsou pokaženy, pelikán se vydail vidí z toho, že lid není ješt zralý pro kesanství, že je nutno jej pipravovati. Trinitas, která se bojí, že ume, aniž uvidla jediného kesana v Cechách, Páté jednání

;

;

Obsah Brentanova

díla,

vzbudí v Hubaljut touhu po

by

poktila.

ji

nmi

a

který

pišel

Slavoš,

Hubaljuta

pije

iny žákyn

krev

ped

kráí

a

s ní

k Vltav,

vynáší Zvratka se svými žáky-

zahlédnuvši

pozd,

zastelí

Trinitas

Zvratku

zabije

ji.

sekyrou,

rány po otráveném šípu, Zvrat-

z

V

Morany

slaví slavnost

oznamuje výsledek Trinitas.

ktu

63

5.

odnášejí mrtvolu na Libin.

zde se

I

Práv

Moranu

jednání

slavném

;

Pachta

konen

Libuší a podruhé

chce

a

jí

pivésti

podává jablko, které

rozlomí jako nevsta se ženichem. Pemysl Libuše sama ho vedla na trn a nepipouští,

mu

oblékla pláš,

Ale

lid jásající

knžnám

knim prvodu pichází Pemysl, klekne

lití

mu

opásala také

zakikne.

Na

me,

s

žádá,

ním aby

aby, jako

to patí muži.

vyzvání Lapakovo ukládá

Libuše hádanky, tytéž jako u Musáa. Pemysl ustanoví Vrše, který dostal od Libuše košíek, za svého radu, Stratka ho varuje ped ním Vlastu, která pichází

a s

;

jeho pláštm a stevíci, vezme pod cíp svého plášt,

aby o

byla

jí

její

lásce

odpuštna smrt Domaslavova, a dozví se jakož o tom, že Libuše mu dává Cechy

me,

za jeho

i

který

mu te

vrací.

I

pomr

k Sasoovi

pokud osud prozatím dovoluje, a Pemysl vezme veselého hocha do své družiny. I náramek vrací Pemysl a Libuše chtíc dozvdt se, kdo jej ukradl, ptá se Pachty, který biblí a klíem zná zlodje se objasní,

nalézti,

Vlasta

a

lidu zákony,

pozná, co

zmeškala.

zakládá teprv monogamii.

Pemysl dává Libuše vyšle

Chobola na místo, kde mají založiti msto. Vesele se slaví svatba, Pemysl taní s Libuší, tu Slavoš pináší mrtvou Trinitas, nad níž knžny lkají Hubaljuta ume na její mrtvole. Slavošv in uznán za sebeobranu, a knžka Tetka má ho oistiti z vraždy

Druhana

a

54

II.

knžky, podává mu se vyplnil,

a ona

Libuše.

kalich a

co zbylo, by sen

pije,

Druhan ozna-

jeho chotí.

se stala

tesa:

Was

zimmert ihr? Sie muje, že se slovo se stává pak resprachen: Prag, die Schwelle. To ptali

frénem proroctví Libušina o velikosti a kráse Prahy. Pemysl chce brázditi hranice nového msta a jásav

opakuje

s

lidem:

Du

Prag, Prag!

Ptáme-li

unsers Heils und Glaubens Schwelle!

po

se

pramenech

spletitého toho dje;

rzné motivy, tvoící jej. Hlavním djem jest historie eská od smrti Krokový až k založení Prahy, a pro tu jest pramenem pedevším Háj-

musíme

rozeznati

kova kronika,

zamlouvala, tak

Z

ní vzal hlavní

pektí

že

osnovu historickou Libuše ;

Psáry na

má etu

Libin,

ženichy

z ní vzal

svým poctivým tonem se básníku nedbal kritických hlas proti ní.

jež

sester

je zvolena,

dívek bojovných;

jejích, z ní

nejen skoro

do-

slovn vštbu o Pemyslovi, nýbrž vštby o horách eských, o Vršovi, o Praze, varovné ei její, jména i

Lapaka, Zvratky, Druhana, Chobola, Chircha, jenž dle rozkazu Kroková zapáhl otce v pluh (Hájek k r. 676) jméno boha Želu, který se má uliti, a jiné ješt jednotlivosti.

Z o

jména už

pozdjších

díví

dívek,

naped

se

kapitol

pevzato

válce,

postava cítí

Plájkových,

celé

Sason,

puzena k

dívky anticipují pro veselé

ní;

líení

které

zárodk

jednají jejích,

vraha Vlastina, který

zákony Vlastiny, které

popvky

své atd.

Z ostatních historických vdomostí erpán je vpád Avar, který se dobe snáší s osmým stoletím. Velkým anachronismem

je,

že

dle

Pachty v Byzancii

vládne

Prameny Brentanovy; Hájek, Musaus.

ješt pohanství. Kus

historie

55

pozdjší vložen také do

proroctví Libušiných.

Ale vlastní historii o Libuši a jejím satku s Pemyslem neerpal Brentano z Hájka, nýbrž z Musáa, jejž sledoval do velikých podrobností; víle, která Libuši poNivy, ti, kdo rodila, dal jméno matky její u Hájka :

poráželi

dub,

byli

otcové Vrše a Domaslava, kteí

proto mají pilu a sekeru v erbu;

pluh a ostatní dary

Libuše dá Pemyslovi v den volby; úlohy Vladomíra a IMizislava hrají i

ve válce,

ml

který

a

Vrš a Domaslav pi volb, pi soud zastupuje také onoho pastýe,

Pemysl

rozsouditi o jablko;

je

i

odpov,

kterou

dozvdli, jakou cenu mlo jablko, je doslovn vzata z Musáa; také proroctví Pemyslovo se shoduje, a hádanky Libušiny jsou pouze zrýmovány. Pi takové odvislosti, kterou každý tená Musáv pozná Arnim píše r. 1812, že Libussa, kterou poznal, je zpracována dle Hájkovy kroniky a Musáovy báchorky), je tím nápadnjší, že básník se k svému prameni oteven nepiznal. Ve lánku o dramat v asopise »Kronos« píše sice, že Musaus mu ukázal Libuši když

dávají,

se

(

jako

msíc na eském

pedstavy o Cechách, jediného, který

a

nebi, a vyjasnil tím celé jeho

ješt jednou

šastn povst

ho

zpracoval,

chválí,

ale ani

jako

zde

by ml, že ho uinil základem svého djeA což jest ješt povážlivjší, v poznámkách, kterým^ drama provází, nezjevil ani tolik, jako v asopise na úzký kruh tená omezeném. Grigorovitza*) sice praví, » Hájek und Musaus sind auch nach den Anmerkun-

nepraví, jak

gen des Originalbandes die Grundpfeiler der Tradition«, ')

Libussa

in der

deutschen Litteratur

str.

41.

56

II.

ale to je

tvrzení

mylné

;

Libuše.

o Musáovi v poznámkách se

nedje zmínka pražádná. Na Libuši jako

moje

báje,

str.

o povsti lidové, na

na

str.

423 mluví o jeho 416 nazývá ji

str.

moje povst. A pece

432

báchorka Musáova byla mu mnohem více než pouhým pramenem, poskytla mu látku již upravenou, kterou básník úpln pevzal není pochyby, oprávnn vzíti své, kde to nalezl, ;

dobrý Musáus byl

zasloužil, a celé

že byl ale

Brentano by si

citát

chování Brentanovo

upomíná zde nepíjemn na ubožáka Komárka. Vbec je teba opatrnosti, kde Brentano udává svj pramen. Rozhon pomlouvá Libuši, v tetím jednání obviuje ji ze skutk Orismanniných^), a poznámka praví, že básník o tom znal ústní povst, a zatím slova Rozhonova jsou erpána z povídky Wlasta und Scharka, která

mu

také poskytla motiv, že Libuše je

pepadena Huny (Avary) dívek.

Tato povídka na

a

zachránna udatností svých

str.

10

— 11

popisuje labyrint

pod hradem týmiž skoro slovy jako poznámka Brentanova, a na str. 25 Domaslav k Rozhonovi vyslovuje totéž podezení jako Rozhon sám v drairat, že labyrint Libušina hradu slouží chlípnosti. A také povst o vraždní milc poznal Brentano asi

z

básn

Grieselovy

Libussas

Bad"^):

Mnata,

milencem Libušiným, oženil se; mstivá Libuše ho obešle na Libuš, kam dojede s tajnou hrzou; knžna jej uvítá laskav, chce prý jen ješt jednou tšiti se z jeho lásky, pak ho vede do lázn, který býval

»)

Viz

')

Aurora, Ein Taschenbuch

str.

21.

zu gesellschaftlichen

—

Erheite-

rung auf das Jahr 1812 Prag, str. 145 148. Schiessler v Kranz 1823 rozvedl báse v novelku, o níž se ješt zmíním.

Prameny

Komareck, Albrecht.

Griesel. Steinsberg,

kde pod ním podlaha pluje po Vltav.

se rozstoupí, a

57

zohavená mrtvola

mimo Musáa všechno špatným úspchem o povsti bylo psáno; to jsou patrn díla námi pedem uvedená. Z tch neerpal nic z románu Libiisza tak velice odchylného na drama Steinsbergovo upomíná aspo jedno, že Domaslav se stal postavou tragickou, ale to je rys, který mohl seznati také v Komárkov napodobení, a skuten osud Domaslavv u Brentana se shoduje úpln s jeho osudem u Komárka: je prozde pichází Bivoj s kancem bodnut Vlastou. Tam na jevišt, co mže býti náhodou; spíše upomíná rozmluva Pemyslova se Slavošem na jeho rozmluvu s Bivojem na poli. Pozoruhodný jest zaátek druhého jednání v obou dramatech, v obou sestry Libušiny práv odcestovaly, a jako Tetka mla ve snách vidní, která ji vznesla až do nebe, a je docela blízka kesanství, tak u Komárka ctí bohyni Klimbu, která má podobu matky boží. Tento rys mohl ovšem Brentano erpati pímo z pramene Komárkova z románu Albrechtova; toho pak bezpen užil. Jako Albrecht, tak on nerozeznává dcery Krokový podle vlastností mravních, k emu ho mohl vésti Musáus, nýbrž všechny jsou stejn dobré, Brentano ujišuje, že etl

moderní,

co

se

;

i

i

pejí Libuši

laskavé,

vládu a rozeznávají

se

smry

s

duchy^

innosti ducha svého. Tetka, která obcovala

úpln obrácena k Libuše

je

lezneme zvolením

nebi,

lékaka Kaša k pírod, kdežto což mén mysticky naba vidíme-li k obti ped

obrácena k životu, též

u

Albrechta,

manžela pikroiti

Kasu jako lékaku

s

Libuši

se

zlatou žábou.

malým kovovým hadem

a

Tetku

58

II.

Libuše.

obrazem boh)'n Klimby, poznáváme

s

men žábu,

hada

;

u Tetky ovšem musí kalich pedcházeti

njaký as pavouk.

na

tu snadno 'pra-

pro odznaky, které sestry nosí na berlách svých,

vyškytá se také

doba

již

Nco

z

arodjnictví Zvratina

a

u Pyl-VVeise Albrechtovy,

po-

jest nepatrná.

Brentano ovšem tento motiv rozvedl tak, že je v dji, boj svtla s tmou. Jako zasahuje

nho dj

z

do dje božská moc skrze sny, které sesílá zbožným sestrám, a jimiž budoucí jich osud zvstuje a uruje, tak peklo samo bojuje pomocí Zvratky, arodjnice, pro jejíž obraz ohromná literatura o arodjnictví, tato pikantní etba šestnáctého století, poskytla pehojný materiál. Hned v zaátku podniká Zvratka výlet ke schzi

áblem, jehož hrzy poznáváme

s

teprve,

v posledním jednání Vlasta, která ve

když

je líí

hnvu

vy-

kouzelný nápoj Zvratin a byla tím stržena v hrozný Lid má odpor proti Cartovi, si netroufá

pila

a

rej.

na

svém

knžku

jeho,

ale jen

u dcer Krokových stýká se

pírody, kterému je lid oddán, s deismem, ba kesanstvím, které tuší. Libuše chce dát uliti boha Želu, kterého Kaša vycítila. Tetka vymyslila, který by všechny bohy nebe a zem svým tvarem znázornil. Kesanství samo vstupuje pak do zem pedasnou hlasatelkou, nadšenou Trinitas, toužící po korun muenkult s

nictví, jíž

dosáhne.

i

Ve víe lidu jednota boží je rozštpena v množství boh, jimž vzdává úctu každému v jeho as; vedle; dualismu,

bohyn díl

který rozeznává

boh

erných

podsvtí,

bohy dobré nebo

bílé

od

arta nebo Cernoboha, Morany,

smrti a zimy, Jagababy válené, jest zde ješt roz-

boh

dne:

—

Blboha, ranního Jutroboha, hímatele

Brentano, Mythologie.

Peruna, mocného Svantovita, píše Brentano)

(Lei a Did,

Eros a Anteros),

ství

—

a

bohyn

nese msíc, jejž

Sivý

bohyn

Lady (Lado

-59

žehnající

plodm,

lásky a jejích

bohyn

Didilie,

dtí

manžel-

mocné Triglavy, která v náruí miláek, Kotár, muž v msíci, za-

noci

její

aby rostl. Rada nižších božstev oživuje pírodu na zemi. Umírajícímu Rozhonovi zpívá Pemysl o loupežníku Katzei (Kostj), živé koste; lešíci plíží se lukami nízcí jako tráva, lesem jdou velcí jako obi, Polkan je kentaur, pták Div pje v osudné chvíle, Tofany jsou pevzaty z Hájka. Ohlas se posmívá z lesa, a vodník lévá,

vystupuje

z

vod.

—

ponvadž pramen, na které ho upozornili jeho pražští pátelé, hlavn Meinert, pak Dobrovský, který asi ml málo radosti z výsledk pokyn svých. erpal z Antonova Versuch^) a hlavn Celou

eské

tuto

nenalezl,

mythologie Rossen (má

z

z

Kaysarowa

Kaysarowa.^) býti str.

slovanskou,

erpal Brentano

Ross),

31;

je

citát

si

v

poznámce

z

druhé

nkdy

dovoluje:

G.

ruky,

vyšší božstva byl

a nikde nepozorujeme,

pomocí uených pátel svých

menm; zmny

z

Cituje-li

to

Kaysarow pro

hlavním zdrojem,

jeho byl

mythologii

—

se dostal až

mouchy

z

že by k pra-

oblieje

Bielboga (myšleno patrn na Beelzebuba) dal Cartovi,

jemuž také pisoudil péi o vlas a vous, Perunovi dal do ruky radlici, kterou má Prowe, stojící u Kaysarowa hned za Perunem; nejvolnji si poínal pi mythu ^)

Erste Linien eines Versuches uber der alten Slaven Ur-

Gebráuche, Meinungen und Kenntnisse. Ausvon Carl Gottlob Anton. Leipzig 1783. -) Versuch einer slavischen Mythologie in alphabetischer Ordnung entworfen von Andrey von Kaysarow. Gottingen 1801.

sprung,

Sitten,

gearbeitet

60

Libuše.

II,

sn Kikimoe (me),

o bohu row,

že

je

to

o níž vypravuje Kaysa-

Morpheus Slovan

» nkteí tvrdí, lna matky, jež

Boltinovy

a

že je to dít,

že

dle zprávy

které

ert

vy-

Brentano proCernobohova, Triglava, klnula svému plodu, který nenarozený prozradil její lásku ke Kotarovi, jenž ji ochránil ped lesíky. Kikimora klesl mezi noc a smrt v íši kouzel, je kojen spánkem, Triglava mu dala sny za podíl a ernoboh mu stvoil netopýra, by si s ním hrál. Triglava (noc nebeská) byla pak úpln rozvedena s Cartem (nocí propasti). Kotara znal z »Kramerischen Sage,« patrn Krainerischen, povsti z Kraska, kterou zvdl ústním podáním, snad od Kopitara, který si pro nho vypjoval mezi jiným Dobrovského »Slavín« od rval

z

mnil mythus

tak,

že

proklela*.

je

vlastní

cho

vn

Hanky.^) Zvláštní

by byla

tvoivost na poli mythologickém, která

jevila

jak se tvrdívá,

plnou se 2

na

pole chrání v

vliv

mrou pramen

družily lidu,

svj

ústní

p.

o

proti

na

i

slovanské

spisovatele,

neosvdil. Užil pouze jemu nejpístupnjších, k nimž

Brentano

tedy

zprávy,

které

uhranutí,

potluení;

Bukovanech byl jeho

ml ásten pímo

a o korálech, kterými se

správce Chmekirsch

(!?)

autoritou.

Tento celý kontrast, zemi pohanskou s její pestrou a hlasatele kesanství, obestené posvátným tajeplným nimbem, nalezl Brentano ve vzoru, který mu jist tanul na mysli a který lze k pramenm jeho poítati, je to Wernerova tragedie Das Kreuz mythologií

an der Ostsee, ')

jejíž

první a jediný

díl,

Die Braut-

Jagi, Listy Dobrovského, Kopitara atd. 1898

str. 4.

Brentano, Národopis, Werner.

nacht,

vyšel

r.

V

1806.

61

tomto dramat, které zaíná

modlitbou k Bangputtis, nalézáme stejn pestrou

my-

upomínající na Brentanovu

píse k Picollos, píse k Jagabab; Crive, veleknz, ml vidní, v nmž lze poznati matku boží, podobn jako Zvratka vidla

thologii,

ve snách oltáe syna panny.

jednání

Ostatní

a

dj

odehrávají se v

pokestném

již

líeno rysy sdnešní polské spolenosti páni se titulují Herr Woltháter, jako {)anem et circenses žádá lid Sauerkraut und Doppelbranntwein; zde mladá dívka získá koruny muennické. Zdá se, že Brentano nabyl odvahy pustit Polsku, které,

odehrává v

se

13. století, je

;

i

se

do

líení

tak

starých

a

neznámých dob jenom

tením proslaveného tehdy díla Wernerova, které mu práv Wandou bylo zajisté pipomenutovyšlou

ada

živl dramatu Brentanova, pohanství ve své kesanství stýkající se s ním, lidové zvyky líené dle dnešních, karakteristika národu slovanského, vše má svj vzor už v dramat Wernerov. Detailem, který básník erpal z prostonárodních zvyk souasných, je troubení na boui, kterým drama poíná; ješt v letech sedmdesátých zahájil Hattala svj Brus jazyka eského konstatováním smutného Celá

naivnosti,

fakta, že se

se

to

u nás místy na

bouku ješt

ristickým. Libuše rozeznává dva zejí

troubí; dje-li

nyní ješt, je to snad vzkíšeno hnutím folklo-

Slované o nevstu

náší se Morana,

o skíni seznat z

s

:

hodn života

ská špatná nmina — to

se uchá-

VyRozhon vše co mohl

anachronisticky mluví

íslicemi, jaké znaly lutristky

eského

vše, ale je

zpsoby, jak

zdánlivou koupi a únos.

— bohmisch

;

byla

praž-

dramat Ubohý slepec!

básník udal ve svém

toho tak málo, že vzdycháme;

mu

!

62

II.

Libuše.

aby se nepomstil za úedníci bukovanští, podplacení soudci a lid poddaný ho poškozovali. V poznámce 45. praví, že Slované pozbyli svého odporu proti písahám práv tak, jako se zmnilo, co praví Anton, že krádež byla neestí neznámou a je tím vlastn notedy zde tuto neest pipisuje posud. vjším, pece Libuše praví ve tetím jednání: Nedal

nepoctivost,

si

ani ujít píležitost,

kterou

A

asm

Die lásgen Freier wichen schon, wohl mir Denn schwerer wird es diesen frechen Cchechen, Sich meiner, als des Diebstahls zu entbrechen.

aby chatrný ten nápad udal, ani neje sama eška. pedchdcové, prameny literární, literatura Tak prostonárodní a kouzelná, zkušenosti osobní, studium zem a lidu, pokud bylo možné pi neznalosti jazyka, ba odpor proti lidu, poskytly básníkovi prameny pro Básníkovi,

vadí, že

Libuše takto mluví,

a

i

velké dílo jeho.

Jak dalece veškeren tento materiál shntl umlecky, ukáže nám komposice jeho díla. Stavba dramatická vyžadovala pedevším shrnutí dje na krátkou dobu a na adu míst. Co do asu vše, co vypravuje Musáus a co se odehrává u nho za dobu nkolika let, co Hájek vypravuje o letech 710-722, u Brentana vypluje jenom nkolik jarních dní. První jednání poíná po plnoci, Slavoš se brzo potom objeví, aby budil lid k volb vévody, dokáváme se s dcerami Krokovými jitra, kdy se odehrává, volba, a Libuše odjíždí k nastolení. Libuše vybídla své sestry, aby si vyhledaly místa k hradm, nalézáme ji v druhém jednání, jak se práv v den po své korunovaci (dle

—

63

Brentano, Jednota doby.

Žákových) s nimi na míst nynjšího Dvínu roztam porouí Vršovi a Domaslavovi, aby hned zítra táhli proti Avarm. V týž den ješt (dass zum Raube sie die Hand ausgestreckt) ped Libínem je Libušin soud, kam pišli též Rozhon a Šlavoš od slov

louila

;

heu

Chuchle,

dle slov

Pemyslových.

—

Veer

je svatba

Bivojova.

V

tetím jednání

o den pozdji, Šárka

dívky táboí na praví, že

vera

bojišti, je to

projevila

svou

k Bivojovi, Muži se vracejí již z boje; Vlasta odtud spchá k Pemyslovi a v týž den odevzdává jablko jeho Libuši; ješt v týž veer propouští Vrš vojsko a zahájí poradu o dívkách, a hned v tutéž noc lásku

Rozhon

se pokouší o

muže na

obešle

pepadení Libuše, po

nmž

tato

zítra

Jednání tvrté zaíná po plnoci, ráno rozmlouvá pak Libuše s dívkami a picházejí muži, by vyslechli

vštbu, naež ihned vyhledají Pemysla. Páté jednání odehrává se druhého rána v den horký kov vychladl, z kterého slavnosti »Marzany« byly ulity sochy; tu je zastelena Trinitas a zabita Zvratka, mrtvolu nesou na Libin, aby se tam dosta;

—

zárove s Pemyslem, který pijíždí na hrad. Tedy pt jednání a pt dní, celý velký dj shrnut na dobu nejkratší, a básník se vyhnul tomu, aby totéž jednání odehrávalo se v rzných dobách. Celý dj položen do jediné doby jarní slavnosti, která už na zaátku se jeví ve snu Zvratin (noc Valpurgina), na kterou poukazují etné kvtiny, o nichž je e. Je vily

odvodnno, v

dob

velmi

že

dle

stálých

eí

okolo úplku; shrnul-li

o Triglav, je

historii

ech

vše

v krajinu

úzkou, kde je možná, aby se za den sebralo

;

64

II.

vojsko a táhlo proti s

pvodní povstí,

Libuše.

Avarm,

je to

celkem ve

která se odehrává v krajin

shod

západn

od Vltavy. Není výtkou básm'kovi, že pi tom pro vedlejší dje vládne jakýsi zákon perspektivy: Pachta za den nebo dva by nemohl zhotoviti kadluby a vše upraviti k ulití symbol, nemohl by zárove zhotoviti plán Tetínu, jak ujišuje Tetka; je to vbec jenom Pachta, který ruší jednotu asu. Za to vzdálenosti až na stadickou a teplickou by se daly zmoci všechny v tak omezené dob. Místo tu je

mní

se dle

poteby

i

mezi jednáním,

snahou básníkovou, aby koncentroval

malém potu djiš, jako jsou Libin dub, Dvín, pole Pemyslovo. a

ped

chatrí Krobydlí Slavoš,

který pijímá cestovníky do své blízké chaty je

beh

dj na Krokv

dubem Niviným; nedaleko odtud

Celé první jednání odehrává se

kovou

hrad,

ale

Vltavy. Jelikož dle slov

;

na blízku

Pemyslových

v

2.

jed-

s Rozhonem se odehrává v Chuchli, tedy patrné chatr Krokovu nemáme si mysliti nkde na zapadlém Krakov, nýbrž v Chuchli. Druhé jednání poíná na míst, na kterém se pak vystaví vítzný sloup panen a kde pozdji má státi Dvín hrad; sem

nání spor Slavošv

až

vyprovodila Libuše

z

Libina sestry, které jely

si

vyhledat hrady, tyto hrady jsou Tetín a Kazín (Zbraslav),

smr

je

tedy správný; odtud

slových mají Vrš a Domaslav

dle slov

Pemy-

do Chuchle, smíit Slavoše a Rozhona a spojit je se svým vojskem všichni se octnou ješt téhož dne pod Libínem, je to nemožné jest oklika, ale dá se to lehce vykonat ovšem, aby Bivoj byl nesl kance sem až od horkého jíti

—

pramene teplického.

Brentano. Jednota místa.

65

Tetí jednání poíná na Dvín, kudy vede také cesta vracejícího se vojska, Avai vpadli tedy od západu nebo jihu, což se neshoduje se zempisnými pomry octneme se pak na poH Pemyslov, které není vzdálenjší, než aby Slavoš mohl ho pátelsky navštívit, pak na hrad Libin v otevené dvoran, kam Vlasta z Dvína se dostala pes Pemyslovo pole; odtud za krátko odeberou se Vrš a Domaslav na shromaždišt v háji, který je asi

ustrašen šinou,

pibhne,

ped

blízký a

nebo

Libinu,

jednání

koní ped

písaík tam lázní

Libu-

Libínem.

U

Kroková dubu usadil se Pachta v opuštné odkud Libuše dojde ješt za jitra ped Libin; Zvratka, jak oznámila v druhém jednání, položila už v tetím svou školu na Dvín, zde ji nalézáme, a pichází-li Žák po tyech hodinách, co odešel s HubaIjutou na kvtiny, mohl zcela dobe meškati u dubu Kroková t. j. u Chuchle, kam zabloudili pi hledáni; chatri,

a honí-li odtud Stratka Vrše, jehož uinila Vlasta bez-

branným, dle

dobhnouti

pedpoklad dívjších snadno mohou

až na pole

Páté jednání se

otevírá

Pemyslovo. u dubu Kroková, odkud

opt poíná

pohled na Vltavu, ke které Trinitas vedla

sem nese Zvratka Moranu, ovšem úmysln, vedena jsouc Žákem (Trinitas Zvratka padnou na

Hubaljatu,

i

míst, kde se poprvé vidly a kde Zvratka vyslovila kletby své); odtud se odebírá prvod na Libin, Také místo jest tedy jednotné, je to krajina mezi

Dvínem, Chuchlí

pi emž ovšem Krokovu a k D-

a Vyšehradem,

že se z Libina k dubu pechází jako by tu nebylo široké a hluboké Vltavy, aniž se dje zmínka o loce. To by se vyvadí,

vínu

Kraus,

eské

látky.

"

;

;

66

II.

Libuše.

svtlilo tím, že Brentano nevšiml

si

u Hájka totožnosti

hradu Libina s Vyšehradem a samovoln umístil svj Libin na Petín. V prologu mluví o tomto vrchu v prosaickém obsahu jeho teme »er bringt eine Nacht auf dem Lorenziberg zu Prag zu, wo Libussa die Stadt entstehen sah«, a to se dje v dramat na Libin. Pak

sob ješt všechny jsou brzo tu brzo onde, byla by pochopitelná; ale Brentano

ovšem

by

mnohem

byla

všechna

místa

sblížena

více a pohyblivost osob, které

poznámce L a 24. výslovn praví, že Psáry, totožné konce prvního jednání s Libínem, jsou nynjším Vyšehradem. Stojíme tedy ped hádankou Znal-li básník, který složil svou báse, procházeje se v noci po v

dle

:

pražských okolí msta tak málo, že hledal ona místa všechna na témž behu Vltavy, nebo nedbal místa vbec, jen náhodou se vše k sob tak hodí.? Zmínka o Stadicích nad Bílinou, odkud Pemysl pichází za veera k Libinu, anebo o Teplicích, odkud Bivoj nese kance, nasvduje tomuto výkladu.

ulicích

Jednoty dje

bezpen

eského

ustanoveni

státu,

dj

není,

první

lásky Libušiny,

zákmit kesanství

jako náboženství budoucna a zahynuti satanismu Zvrat-

ina jako náboženství

minulosti,

pípravy díví války,

má

vypuknouti po smrti Libušin, to vše splétá se peste v událostí, které básník pedvádí.

která

ad

Osou dje

^volení

Pemyslova

jest už

od

Kosmy

Libušin soud, odpor odsouzeného, jehož Hájek nazval

Rozhonem úkolem komposice básnické bylo ;

pak, vzíti

tomuto výbuchu nahodilost, vpraviti jej do pragmatismu dje; už Balbín naznail nespokojenost lidu s s

ženskou vládou jako dílo tch, kteí chtli satkem teme u Musáa, který nezná

Libuši dojíti moci; totéž

Brentano, Jednota dje.

67

postavy jako Rozhon; u Steinsberga, Albrechta, Komárka Rozhon je smluven s Domaslavem, že knžnu

mu

nedá za právo, proto žádá u Steinsmu bylo vyplaceno vno nevsty, která ped svatbou zemela. U Brentana není této souvislosti; mohli bychom se jí domýšleti, vidíme-li práv Domaslava a Vrše konejšit rozileného Rozhona, ale spor vznikl bezdn, Pemysl sám na nj upozornil, a Rozhon je lovk letory tak prudké, že nelze se ani domýšlet, aby hnv svj jenom pedstíral. To je významné pro techniku Brentanovou^ významné pro jeho pojem o dramatinosti. Rzné události následují po sob, ale netvoí jeden dj; Zvratka se chystá k soustavnému boji proti pohaní, když

vc

berga

nesmyslnou, aby

hází jablko,

Libuši:

otráví

Moribudovy

ve Vlast touhu po náramku,

ale tyto

šípy,

vzbudí

plány netvoí

jedno pásmo, ba jeden kižuje druhý. Nkdy pracuje pouze pro ernoboha, jindy pro vládu dceinu, a asto

pohnutky zstanou tam Moribudovy jedem, Zvratka potela šípy tajný. ke komu který vzbudí žár lásky, aby poranil Libuši ji chtla naklonit.^ básník ovšem toho jedu potebuje pro rannou místo ní Vlastu. Zvratka vzbudí ve své dcei touhu po náramku, kterýma beztoho na rameni, a psobí vidínie

jen,

co se

stalo,

ale

—

tím,

že

v dji

s

o

nj

pijde,

ale

její

nástrahy nekižují se

plány Vrše a Domaslava, ani

s

Rozhonovými,

nýbrž odehrávají se zcela zvlášt. Vše, co lidská vle osnuje, a ke zlu, jako Zvratka nebo Rozhon nebo Vlasta, k dobru, jako Pachta a Trinitas, vše je marné a nemá vlivu na výsledek dje; je-li dramatickým stetnutí se lidských vlí, zápas vle proti osudu, pak Brentanovo dílo dramatem není.

a

68

II.

Libuše.

Jen to se podaí, co se dje s oddaností, v poloviním bezvdomí; Pemysl posílá Libuši jablko, ona neví, od koho pišlo, a dá je zemanm, by je rozdlili; jablko pijde zase do rukou Pemyslových, jemuž patí

jadérka jeho, a když je zvolen vévodou, pináší Libuši jablko, které

by

mu samo dalo nárok na

je

náramek,

(motiv z

maslav

kterého se

Musáa

mu

trn, a rozdlí je

na ženicha a nevstu. Podobný symbol

s ní, jak se sluší

se

práv

mu

svili, Vlasta

jej

štstí Libušina rodu je spjato

zpsobem

dostalo týmž

objeví dvakráte)

;

Vrš a Do-

zamnila za pravý pluhem Pemyslovým.

jej s

:

svém spise snažil se poznávati náramku ve všech skoro událostech Libuše prý pozbyla svého náramku a proto mohla býti pohanna Rozhonem Vlasta, dokud mla pravý náramek, byla Grigorovitza ve

vliv

;

;

nedotknutelná

pro

Sason,

atd.;

na

nic

takového

jemu stail symbol štstí, aniž nám ukázal jeho psobení, naopak, Vlasta náramek má na rameni, pece ji sžírá touha po nm, v jejím nitru nejeví se žádný rozdíl, a nosí pravý náramek nebo nepravý. Celá hra s náramkem nezasahá nikterak do dje, ba zdržuje jej, dležité zamnní poznal by jenom, velice pozorný divák, o motivu Libuše sám básník není si jist, a ke všemu, když dj spje ke konci, musíme se nudným výslechem a kouzlem Pachtovým dozvdti, co se vlastn stalo. básník

nemyslil,

a

dj

Hlavní

celý je

pedpovdn

ve snách

dcer

Krokových ve snu Tetka vidla zavraždní Trinitas, a snadno zapomínáme, že sen má význam hlubší, Kaša vidla Bivojova kance, Libuše oráe, žárlivost Vlastinu a symbolické jablko; pobožn a poslušn dbají tchto znak a poslouchají pokyn osudu. A to;

Brentano, Symboly.

69

dramat

též co o snách platí o kvtinách, kterých se v

trhá a váže toHk a které toHk znamenají. Nejedná se

o skutenou symboliku, která by prýštila z tvaru kvtin, nýbrž o híky s jmény jejich. Proto zcela klidn vedle sebe rostou kvtiny z nejrznjších dob roV prvním jednání vští Kaša slávu Libušinu ních. Ehrenhut, Jungfraukrone (Vinea z tchto rostlin: (Asphodelus

Konigsscepter

minor),

a

Ritter-

luteus),

Weiberkrieg (Ononis arvenzde se mže ješt sis) jako tolikrát pozdji v básni, vykládat druhým z etných svých jmen: radlice, Pílugsporn, a

sterz,

nebo

straší

na blízku

Kvtiny

mus).

tu již

stojí

zvané

Ackermann (Acorus

Frauenkrieg,

cala-

Weiberkrieg

Mágdekrieg, Ackermann, Spinnen-kraut atd.

atd.

ob-

od samého zaátku náhodou a úmysln v ozdobách dvat; jednou Zvratka úmysln kvtiny tak významnými jmény dá dívkám Libušiným, s podruhé Trinitas totéž iní žákyni Zvratin. K neuvení mnoho místa vnoval básník tmto bizarním nápadm, kterým se poddal zcela též v souasných a pozdjších báchorkách svých. Je vbec jeho osudem, že nedovedl žádného nápadu potlaiti.

jevují

se

Jako vyšší moc sesílá prorocké sny, tak zasahuje do osud lidských, hlavn pi poínání Pachtov; když má uliti boha Želu, udlá kadluby na i

pímo

ukižovaného, na matku boží a na pelikána jenom pelikán se podaí, lid je tedy zralý pouze pro symbol, pro pedtuchu, jinak by mu pouze pibylo o modlu více (vzpomínáme na bohyni Klimbu u Albrechta). Fatalismus, jemuž nejen konené výsledky, nýbrž ;

i

v

jednotlivosti jsou

pohádce

pedureny, ovládá pedstavy

vom braven

Kasperl

;

jako

und dem

70

Libuše.

II.

schonen Annerl,

tištné

1817,

r.

me

katv žádá

tyleté, a že mu nebylo kapky dopáno, setne jí po letech hlavou celou, tak Saso. jenž je uren, aby uinil Vlastinu ádní konec, podivnou touhou puzen, ji pronásleduje a vyléí se, když omoí péro posvátného kohouta v její krvi.

Aninky

krve

svobodný in, dít vlastního rozhodnutí v celém dramatu Rozhon pemlouvá, aby se pepadl Libin, a když ho neposlechnou, podnikne in sám, opatrný Pemysl steží Libuši a zachrání ji. Ale dležitjší zde je, co se stane náhodou, osudem: že Vlasta Jediný

:

i

práv

hrála na Libuši a nasadila si její helmici, že Libuše zvolala »Celé Cechy za me!«, a že Pemysl me, kterého pece ješt potebuje, podá domnlé Vlast: ne svým mem, touto za vlasy pitaženou náhodou nabyl práva na Libušinu ruku a íši. si

takovém ovzduší nezraje drama, a mžeme že Grndung Prags dramatem není, že to není pouze veliký objem, který je vyluuje s jevišt^

V

smle

a

íci,

básník je pro

úinky

a na

n

uril (myslil na výtah pro divadlo),

theatrální

riích nikterak

Jiná otázka jest,

není vynikající

pi svých prvodech

a scene-

nezapomnl.

básní.

zdali

dílo

pes

tento nedostatek

Heine praví ve své

Roman-

tische Schule o dramat »Jsou scény v nm, kde nás jímají nejtajuplnjší hrzy prastarých povstí. Šumí temn-eské lesy, kráejí ješt zlostní slovanští :

bozi, tlukou

ozaují

dobn

již

ješt pohanští slavíci, ale koruny strom mírné ranní ervánky kesanství* a po-

vyzní každý úsudek tch, kteí s láskou se vetli

v drama;

Bozdch, který

(v Politik

1873,

. 294—319)

Brentano, Dramatinost poesie.

71.

nazývá je »smsicí škvár romantických,

z

nichž tu

a tam se leskne zrno drahého kovu«, representuje moderního tenáe, soudícího dle prvního dojmu, kdy nejsme s to pekonati pípravy, dje vedlejší, symboliky, a dostati se k vlastnímu dji. S moderním stanoviskem kterému je míšení kesanských živl do dje nesmyslem, nesmíme ovšem pikroiti k básníku tak romantickému jako Brentano. Ze všech tch rozmanitých ton, které zaznívají vedle sebe, z hymn k starým bohm pírodním, z té jarní slavnosti pohanské, ze satanského smíchu arodjnic, z drsného humoru silných, hrubých dvat amazonek, ze zvonní skrytého chrámu kesanského, pece jen pes etné dissonance, bizarrerie a zbytené okrasy zaznívá veliká, nádherná

píse,

píserí,

v níž se ozývají všechny city srdce. Nej-

istji zní v lyrických písních a pasážích, líení zlatého

vku, ei Libušiny, Žákovo vypravování o Trinitas, píse smutení nad mrtvolou Domaslavovou, louení Pemyslovo s chatou, proroctví Libušina .... kdo jednou vnikl v tyto krásy, ten vždy znovu se k nim vrací, a jednotlivosti z beztvarného dramatu stávají se mu milými prvodci na cest životní. V produkci Brentanov znamená pak drama toto vrchol, vážil,

a

je

to

tak

sebeobmezení,

nejvtší ucelená,

která

komposice, jak toho

mu

byla

na

byl

dána,

kterou

schopen.

se od-

Míra

ovšem nebyla

velká.

Lyrický ráz Brentanova Grndung Prags mohl snadno vábit k zpracování látky v dramatu hudebním; taková opera »Libussa« byla provozována v Praze dne 2L kvtna 1823 a pak v Berlín a na jiných jevištích; hudba její pocházela od slavného Kreutzera, lii

;

72

II.

Libuše.

bretto od vydavatele vídeské Moden-Zeitung J. K. Bernarda (který napsal také tekst Spohrova Fausta). Tekst Bernardv zakládá se na Musáovi a Brentanovi, jenže ješt hromadil hodn romantických motiv: LiPemysl vystupují pod cizími jmény. buše i

na lovu Libuši ped medvdem, ona se vydává za družku svou Dobru svou ruku zadala již díve; odevzdala klenot— jak slyšíme Vladislav zachrání

Jinoch

—

Krok od víly vladykám Domoslav a Tursko, aby ten, kdo se ho zmocní bez násilí, byl pánem zem a jejím. Pece chtí pak o jablko, které nese panoš na štít, zápasiti, pozdji, zlaté jablko, které dostal

Vladislav jim radí, aby závodili jen svou vlastní cenou, a dostane

vlastn lásku k

V vovi,

od nich

za to

vyplnil. její

Ale o Libuši se

domnlé

starý Bolák

není jeho otcem,

Libuše naizuje vzdálil

—

svuje

Vladisla-

že ho nalezl u Krokovce,

pevleena

od chatre.

on tedy podmínku ucházeti nechce pro

družce.

druhém jednání

že

klenot,

Vladislavovi,

Na Vyšehrad

aby

se ne-

Libuše se ptá

po jablku a uhodnuvši, kdo se ho zmocnil, posílá posly ke Kouimi, aby se ptali, kdo má klenot. Domoslav chce jim nadbhnouti a zmocniti se jablka. V tetím jednání Domoslav žádá jablko a v souboji s

Vladislavem padne, posel Ziak

ostatní státi

spiklence

chotm

šehrad Dobra jí

vrací,

dislav v

a

zvstuje

s

družinou zaplaší

Vladislavovi,

že

Libušiným, což ho však netší. hraje

si

se

má

Na Vy-

na Libuši, ale Vladislav klenot

domnlá Dobra promní

se v

Libuši a Vla-

Pemyslava, ztraceného bratra Dobry.

Téhož roku vydal

tekst

opery

též

drážanský

73

Bernard-Kreutzer; Choulant; Grillparzer.

léka

J.

moje dosud

Choulant,^) jediné své dílo poetické. Ale

namáhání, domoci se exempláe

díla toho, bylo

marné.

Na podzim Nmeckem, byl

r.

1826

vrátil

v Berlín,

se Grillparzer

cesty

s

Výmaru, Mnichov, všude

ho oslavovali, omrzelost^ která ho otupovala, opouštla chtl se zavdit Goethovi, který ho tak roz-

ho,

tomile pijal,

dramatem jemu dedikovaným; vbec

mla

nastat dležitá epocha v jeho literární innosti.

»Napsal jsem si dosti znaný poet látek, které byly promyšleny a všechny, až na podrobnosti, ovšem jenom v hlav, dramaticky selenny. Ty jsem

vesms

chtl vypracovati jednu po druhé. Každý rok napsati kus a hypochondrickému hloubání na vždy dáti výhost. «

2)

Seznam, o

nmž

zmiuje, nalezen byl v jeho pozstalosti,^) znatelný dle toho, že žádné drama provedené ped r. 1826 není v obsaženo; a v tomto zajímavém seznamu stojí na prvním míst se básník zde

nm

L ibu ssa. Na prvním míst. Patrn jen

okolnost, že básník

zlých zkušenostech chtl napsati kus

pimla

ho, provésti z

A pece

ješt dne

do denníku svého ';

ziigen.

Libussa,

Nach

:*)

»

hodn

po

nezávadný,

plán pedevším Bankbána. 24. srpna

Msto

mn

t.

r.

napsal v Praze

pipomíná mimo

Herzogin von BBhmen, Zauberoper

in

tra-

3 Auf-

einer bohmischen Volkssage bearbeitet. Leipzig 1828.

Opera Kreutzerova vyšla pod nápisem: Libussa, romantische Oper in 3 Aufziigen von J. C. Bernard. Musik von Conradin Kreutzer Wien lb23 Vz. Teuber Ges. d. Prager Theaters 3, 119. -)

Selbstbiographie, Díla, (vyd.

=';

Díla, sv. 12. 211.

-•j

Díla sv. 20, 18.

b.) sv.

19, 111.

:

74

II.

Libuše.

provedenou ješt také

gedii

O

dv

rozvržené: Drahomíru

pi pípravných pracích k Otakarovi r. 1819 látka se mu namanula a r. 1822 dospl k úvahám o ní^), které nevedly k cíli a daly myšlence usnouti na dobro, tak že r. 1826 je jako zapomenuta. Stojí-li tedy koncem r. 1826 Libussa v ele všech dramatických plán Grillparzerových, pak jist cestou myšlenka se znovu zrodila, a silný dojem, jímž na básníka psobila Praha, vyvolal v životnjší a Rudolfa

II. «

Libuši ani zmínky, akoli už

tém

nm

pedstavu zakladatelky její. » Praha líbila se mi nad míru. Nevidl jsem mimo Benátky ješt msta, která by na mne bylo inilo takový dojem. Bhal jsem celý den jako blázen ulicemi, stoupal jsem v potu tváe své na všechny výšiny .... byl jsem s mstem tak spokojen, že tím obyvatelé ponkud nalezli milost ped mýma oima. Napíši chvalozpv na Cechy a eknu v nm, že se jim kivdí, když se

íká

jim

píše

Ceši,«

hned

a zapsal

mne ponkud

dne

srpna

27.

z

Drážan'-)

m. do svého denníku:^) » Msto smíilo s eským národem, který

24.

t.

mn

Vlastn nemlo by se o žádném národ souditi, dokud jsme ho nevidli v jeho domov « Na pedchozích stranách karakterisoval byl vždycky protivný.

.

.

dobe nátky,

nho

.

.

.

zvláštnost » .

.«

pežitky,

Prahy,

to,

starožitné

co ho upomínalo na Be-

mezi

novým

nezná nic krásnjšího než pohled

a s

vedle

Petina.

') Sauer v životopise Grillparzera v Dílech 1, 90. ) Briefe von und an Grillparzer. Hgg. v C. Glossy, Wien 1892 str. 103, taktéž v Jahrbuch der Grillparzergesellschaft 1891

»man thue ihnen Unrecht, •')

sie

Bóhmen

Díla 20, 19, pozdjší místo se

str.

zu heissen,< 17.

Dojmy Prahy; Doba

Grillparzer,

75

vzniku.

doby mají vesms nco fantaduchem nejstarších .« djin eských, nejromantitjších které znám »

Budovy

ze starší

stického, což se zvlášt shoduje s

.

Na dlouhé cest Nmeckem dojmy vybledly,

vidíme

jejich

v

naopak

sesílily

a

zaokrouhlily

.

.

pražské nese,

výsledek

onom jmén Libussa, postaveném plán básníkových. v

elo všech Nepochybíme

snad, hledáa e-li v smutném osudu dramatu Ein trenér Diener seines Herrn, které básníka tak neoekávan pouilo, co všechno mže v Rakousku být závadným, píinu, že se mu znechutily pro okamžik všechny látky, které jen zdaleka upomínaly na domácí pdu proto proveden z titul napsaných na onen list díve Des Meeres und der Liebe Wellen, Ein Traum ein Leben, Weh dam, der lgt. Pak, když mu toto drama surov vypískali, odmlel ;

básník

se

úpln

dramatem na

a

neobjevil se

již

za

živa

s

novým

Jedinou výjimku uinil: k dobroinnému pedstavení v listopadu r. 1840 povolil provozování »pedehry« k dramatické básni Libussa; otištno první jednání této tragedie s tímto názvem v

»

ter

Album

jevišti.

der Wohlthátigkeit durch Beitrage der Dich-

und Knstler«

Gedichts

z

r.

1841 »Vorspiel des dramatischen

Libussa«; tragedie

ponenáhlu vyrstala v

sama, která dle Sauera 1837 1847, neobje-

—

desetiletí

na veejnosti.')

vila se

denníku básník pracoval o Libuši r. J831, ale odse jevila ješt pouhou myšlenkou bez citu »17. Dec. Morgen versucht an der Libussa zu bosseln, a vášn! aber ohne Erfolg, da das Ganze nicht interessirt und der ganze Pian schlecht ist. Blosses Gedankenzeug, nicht einmal streng abgegrenzt, beinahe ohne Gefiihls-, wenigstens ohne Leidenschafts')

ložil

Dle

látku,

motive.«

—

—

která

(Jb.

d.

Grillparzerges.

III,

195).

76

II.

Libuše.

v letech padesátých Laube na dvorním dramata jeho znovu budil k životu, tu ko-

Když pak divadle

nen

na

poátku

let

šedesátých dal Grillparzer pala-

svému dovolení, aby uvedl Libuši na scénu, dodal však, že Laube neužije toho dovolení, nebude-li nebo ani dobrý úspch nedlá prý si jist úspchem, na nho již zvláštní dojem, neúspch však by ho pece zarmoutil. Laube nechtl starého pána vydat zlé njaké náhod, zvlášt proto, že sám neml jako dramaturg nejlepšího mínní o dramatické psobnosti hry a Libussa provozována nebyla.^) Teprve po smrti dinu

6. svazku sebraných dl, vyšla trage1872 a v bohaté literatue Grillparzerovské došla

Grillparzerov, v die

r.

nejrznjšího posouzení. Laube, který po smrti básníkov uvedl Libuši na praví, že jen málo se zamlouvala, a jemu sa-

jevišt,

mému

že by se mohlo vynechati celé páté pak první jednání s mythickými živly svými je podivným pepychem. Míní však pece, že je v dramat tolik ducha, že diváka živ zajímá, a že by nemlo scházeti na repertoiru dobrého divadla.*^) Scherer,^) který se podivoval hluboké symbolice, praví, že je mu pi tení jako ve snách; vseje v pítmí, se zdálo,

jednání, jenže

z

ei

i

dramatická živost

hádankové nám nazíráme

1884,

více, než

')

Díla

')

Fr. Grillparzers

str. •')

1,

tém

zaznívá,

vymizela,

moudré

slovo

uvažujeme více než cítíme,

jsme pohnuti.

101.

Lebensgeschichte von H. Laube, Stuttgart

172.

Grillparzer ve Vortráge

und Aufsiitze zur Geschichte des

geistigen Lebens in Deutschland und Osterreich von

Berlin 1874. 270.

W.

Scherer,

;

Grillparzer, Libussa;

Úsudky

Zcela jinak soudil duchaplný Bozdch . 304 — 314). Pirovnával dojem etby k který kráel za úpalu po horké

níka,

77

o ní.

(Politik 1873,

pocitu pout-

silnici

a octne

ím

mkkém

mechu. je mu cíl jeho cesty, ím celý pustý svt? Zde by chtl dlíti pohroužen v sen. Úsudky pozdjší mnohem více piléhají ku krásnému rozboru Bozdchovu než k úsudku Schererovu. Cituji z nich jen namátkou: Volkelt^) vidl zvláštní krásu tragedie v tom, jak symboly a hádanky se proplétají celým djem, a pozoroval, že se v stínu lesa na

schopnosti

jemn

ubylo

pivést osudy k viditelné,

síly

odstiovati

city

neubylo, silné a

za

to

pohnuté

tvánosti, ili básniti dj, a ubylo schopnosti pro bezprostední výbuchy citu. Sauer v životopise pi pátém vydání spis nemohl se ješt zbaviti vzpomínky na Turandot, P. Schlenther ve Vossische Zeitung 1891 . 581 poprvé kladl ji nejvýše ze všech dramat Grillparzerových. Reich*^) pak

pirovnal Libuši druhému dílu Fausta, je to poslední pozdrav básníkv, poslední vzkaz jeho ducha; a R. M. Meyer^) velebí toto drama, tohoto Fausta Grillparzerova, v nmž o všech velkých otázkách se vyslovil pirovnal k podivuhodným scénám lásky Meeres und der Liebe Wellen. ve své úvaze o Grillparzerovi*) J. V. Fric ovšem se všech nepedpojatých, » Ptáme volá rozhorlen:

scény v

')

F.

Grillparzer als Dichter des Tragischen v.

J.

Volkelt,

Nordlingen 1888. ^) Fr. Grillparzers Dramen. Funfzehn Vorlesungen von Dr. ^29. E. Reich Dresden u. Leipzig 1894. •') Die deutsche Litteratur des neunzehnten Jahrhunderts,. Berlin 1900. 76 nn. *) Kvty 1889, XXII. 780, XXIII. 214 a nn., o Libuši na str.

A

476 a nn.

«

78

Libuše.

II.

vbec njaké

to

je-li

úelem

drama,

pro koho a

s

jakým

V

každé scené jeví se zoufalá malomocnost obrazotvornosti, jež odpornou svou pretensí, s jakouž se vydává za hlubokomyslnou moudrost,

pímo

bylo psáno

?

uráží.

U

posuzovatel však drama Grillparze-

ostatních

rovo stoupá stále v hodnot, jak ukázáno, a jeví se dramatem o Libuši ka exochen, a vše, co pedcházelo, jen

pípravou k

nmu.

První jednání dramatu

poíná scénou mezi Libuší

a Pemyslem. Zachránil ji, když se topila v rueji; te se pevlékla do šat jeho mrtvé sestry a bez zvláštní vdnosti za ochranu z nevelkého nebezpeí dá se od nho doprovoditi k místu, odkud nalezne Bude; co se vrací do chaty pro kvtiny, pi jichž hledání spadla do rueje, Primislaus vezme si na dkaz

Na hrad Budi, Swartka ímísto Tetka a Kaša, nejdíve z hvzd, pak Zvratka), jakož bohatého Domaslava, silného Bivoje z úst vladyk, a moudrého Lapaka, zvdí, že Krok zemel, odmítají inu sponu

svého

z

roztrženého pasu.

Dobra

Krokových

dcer

služky

a

i

však vládu nad

vodu

jejich

lidem,

(jsou

jako

který u

u

vdomí

Brentana

vyššího

p-

dcerami božské

aby pijaly vládu zem. Pemysl na rozcestí u tí dub se louí s Libuší a zlatý pás jí zavsí jako etz kolem krku. Na hrad ji ekají, vykonavše smutení obady; Libuše pijíždí, pošle kon ženy)

prosí

ochránci

rech roste

ji

je,

zpt

a

vypravuje, že u lože otcova na Psa-

neopouštla myšlenka o léivé kvtin, která

v údolí

slední hodince.

budeském, proto otce opustila v poSestry chtí svj život vnovat smutku

za zemelého. Kaša však míní, že otec by

si

pál, aby

Obsah jednání

Grillparzer, Libussa,

se

co

vykonalo,

která

má

zaal pro tento

jíž

a prohlašuje,

že

— 2.

má

79

se losovat,

práv sponami

vládnout, a sice losují

sech. Libuše,

lid;

1

klenot vzal Pemysl,

nemže

v pa-

losovat

nechce, že chce vládnout. Nedovede

zamstnání s pronjakého; selský šat te kži více a vzbuzuje teplo až do nejvnitrnjších prsou, jí zdá se blahem od té chvíle býti lovkem s lidmi; pijímá vládu s podmínkou, že se nesetká se vzdorem nemá býti pán a poddaných, nýbrž jenom tichý

pobyt

stedky k prostedkm

úelu

se

už

vmyslit

v

a

;

bratí

mezi

lidem;

sestry

litují

Libuše,

ve styk se surovostí; družky pivádjí

že se pustila

kon

zpt,

vlast-

níka nenalezli.

Jak Libuše vládne, ukazuje zaátek druhého jednání; v zemi zaveden jakýsi nejasný komunism, všichni pracují spolen, stídav, a všem je dobe, jenom vladykové jsou nespokojeni; Libuše šíí blaženost, ale vladykám, kteí se jí nabízejí za muže, dá svj pás s hádankou, kterou jediný dovede rozešit ten, kdo

má

sponu z nho; když odcházejí, udá se práv pípad, který zavdá píinu k Libušin soudu. Vladykové, nemohouce se rozdliti o pás, který -se má dlit, ale ne rozdlit s nikým, dají Pemyslovi, který obchází zdálí hrad Libušin a má je rozsoudit, když je potkal, pás za sponu; pak hlásí se o své domnlé právo, pasu nezcelili, nýbrž se rozdlili; Libuše pozná chytrost a šlechetnost Pemyslovu a chce ztrestat hrdost jeho, že se nehlásí o dík, jímž je povinna; pro rozum byl lid hluch, snad bude poslouchat nesmyslu, vedou kon k tem dubm, tam ho pustí a jdou za ním, až najdou muže hodujícího ponvadž bude asi práv poledne u stolu

o

a

a

a

—

—

80

II.

železného,

bude

to

Libuše.

muž,

jakého

si

pejí,

železný

jako jeho stl.

V

tetím jednání Primislav v dlouhém monologu

vyslovuje své city a nadje, tu pichází

k

a poselství,

vladyky ho poznají, a Lapák pochopí souvislost; nepozdravují ho ovšem jako knížete, nýbrž dle rozkazu

knžny vedou ho ke

dvoru, snad prý aby byl soud-

cem. Zatím Libuše vyslala Vlastu k sestrám na Hrad-

any, aby

opt

pijaly, ale ony zamítají to. Libušin ekají Pemysla, on pichází ozdoben kvtinami, odevzdává jí košíek s kvtinami, naznauje, že pod nimi leží rozlua hádankou štní hádanky, zlatý pás. Libuše nepouští se do luštní hádanek, chce, aby se hlásil o odmnu za svoji službu; ale on vyhýbá se jejím otázkám, na otázku odpovídá dle již jeho po pasu pravdy, že není v ruce, co ml, ale ona nerozumí. Ani když mu vypravuje paji

V hrad

i

rabolu o

králi,

nedal ani za

který

odmnu,

ztratil prsten,

ani za

cenu

a o muži, který jej

života,

Libuše

aby jí položil pás k nohám a podrobil. Libuše prohlašuje, že neobstál; dosíci toho,

hlédne hrad a vrátí se ke stolu, který je

jako

jeho

nemže

vli

a

svou

si

pro-

z téže

látky

hlava a srdce.

Zatím ve tvrtém jednání vidíme, že není zkoušky konec,

V

Vlasta

ložnici

zem

pás

tím, že

ho provádí, dívky

Pemyslov a

legitimuje se, že

má sponu

vstoupila

s

Vlasta

;

Pemysl

pochodní, je

mu

kladou otázky.

vymáhá písným rozkase ptá jménem knžny,

pozoruje, že služka^ která

Libuše sama, a vypravuje

o své lásce, o svých nadjích a o svém zklamání, o tom, jaký je jeho ideál ženy; vzbudí žárlivost Libušinu tím, že praví k Vlast slova o ženskosti, urená pro

Grillparzer, Libussa, jednání

3—5.

Libuše odchází hnviv, a Vlasta

ni;

Pemysl

že

se

mže

81

je tak

zmatena,

zmocniti spony.

Ale padacími dvemi sjede do hloubky, myslí, že ho vedou k smrti, je však v témž sále, jako byl na zaátku jednání. Libuše pichází, by se ospravedlnila; prosbou vymáhá, co její rozkaz nevymohl. On vy-

podmínky úlohy

plní

káže,

že

platí

její a

jako žen,

jí

vyznává svou lásku její

—

osob.

i

Libuše

do-

mu

aby sám pipjal jí nov zcelený pás, »a bda tomu, kdo po tob se ho dotkne«, ped veškerým lidem pokleká sama ped svým pánem, a lid vítá svého knížete. V jednání pátém ve venkovské chat, jakou kníže bere za vdk, když cestuje po zemi své, shledáváme Libuši, slabou ješt po porodu dítte; Vlasta, která nesnesla rozkaz muže a mešká na Vyšehrad, nudvelí,

ném že

to,

lid

že stavjí

Libušiných,

sester

sídle

ruší jejich

msto

ji,

staví,

dílu žehnala;

tím, že

si

pro práv

kde také dobré znamení

tesa,

starešinám:

aby

tila

stžovat na

si

Libuši zvstuje,

a vysvtluje, co to jest, a

na tomto míst se zjevilo

pichází

samotu; Pemysl

který

robil

práh.

se

Prosí

Libuše myslí, že dar vštby ztradvovat jeho moudrosti, ne-

zvykla

chce se vydati nebezpeí, spojenému s násilným vzbuzováním síly té, chce Pemyslovi zachovat ženu, na které

mu

více záleží než na vštce.

Pemysl

odekne

ihned

zárove stavbu vytýká Vlast oste

slavnost a

msta. Libuše odchází, a kníže sobeckost sester Libušiných, které zdržují pokrok hájí se proti jejím výtkám Libuše je prý volná, stává se, co ;

:

ona chce, je paní nebo Libuše v místo. Kraus:

Dlouhou eské

látky.

— »zde moje odpov,* praví erném odvu pichází, aby

eí

vští,

vští

vci

zlé,

Vlasta,

svtila

a

vští ^

82

II.

konen za

lidu

i

Slovanm

horami,

Libuše.

panství

bude

zem, po modrookém

to poslední

vzmach unaveného

svta, panství široké, daleké, ale ani vysoké ani hlu-

—

zem

vyípro se spojila s lidmi, tu hlásá novou nauku tají ji, tenkrát by utšenjší: nadejde nová doba nadšení Odhodí staletí pespat do té doby. chtla žít boké.

Sestry Libušiny sthují se ze

—

—

závoj

a

a

—

pás a sklesne mrtva; sestry hodí své

k jejímu,

a

si

z

nich

vznešenost odešla, odznak

pasy

Pemysl dá ukout korunu, její

zstane na

zemi.

Ptáme-li se po pramenech Grillparzerova dramatu,

pomcek pístupných mu jinak pro eské djiny, užil mrou skrovnou; v jeho zápiscích z r. 1822, z doby, kdy se látkou Libušinou zabýval, teme poznámku o tom. jak velkou úlohu hrají v starých e-

shledáme, že

djinách ženy, a jak nápadný jsou nepatrné vojsk vzhledem k velkému území; z toho nemohli bychom souditi, že se dostal daleko pes Hájka nebo Pubiku. Podrobností historických je málo, jmen nejnutnjších užívá se s takovým zmatkem oproti historii že Vyšehrad, Bude, Hradany jsou jen jmény téhož hradu, totožnosti Vyšehradu a Psar není dbáno tak že nepoznáváme nižádných stop hlubších studií historických k dramatu tomu. Co se pak týe poetických zpracování látky, tragedie spoívá na pedpokladech vytvoených Musáem, že ženou Krokovou byla víla, na pedpokladech, které básník mohl poznati z pramene, jejž bezpen etl, z dramatu Brentanova. Brentanovo Griindung Prags poíná smutením jakýmsi obadem za Kroka a koní založením Prahy, ských

íslice

tém

jako Gnllparzerovo

poslední tento motiv, který k dra-

Grillparzer, Libussa.

matu

Brentanovu

za

vystupuje

to

je

Prameny.

83

pouze neorganicky pivšen,

mocn

ale

v nápise, u Grillparzera stal

se osou celé katastrofy dje. Jako u Brentana

i

u Grill-

parzera nabízí se vláda nejdíve starším sestrám, které ji

Pemysl

odmítají.

u obou zachránil Libuši život ne-

doklad toho inu

zstane u Brentana v rukou Libušiných: jeho me; u Grillparzera v rukou Pemyslových: její spona. Libuše dá Vršovi a Domaslavovi jablko, aby se o rozdlili, ale aby ho ne-

znaje

jí,

n

ped

nimi nosí na štít a oni je ochranu Pemyslovi, témuž Pemyslovi, který už chová skvost, náramek Libušin, v jehož rukou jablko již bylo, ba jemuž patí jadérka jeho. U Grillparzera dá Libuše Domaslavovi a jeho druhm skvost, pás. aby jej rozdlili, ale o nj se nerozdlili nikým, nýbrž dlením jej zcelili, vc pro s rozezali

jablko

;

odevzdají

se

v

n

zrovna tak nemožná jako rozdliti jablko a nerozezati ho, oni skvost ten, jejž

ped

nimi nosí paže, odevzdají

Pemyslovi, v jehož rukou už díve byl, ba kterému ást jeho pati v obou pípadech Libuše se zbavila ;

obou pípadech Pemysl pinese svený dar zpt, když od pluhu ho povolali k Libuši.

uchaze,

mu

a v

U Brentana Pemysl a podává

jí

—

se

ped

Libuší zastaví, klekne

jablko:

Libussa, Seherin, es kniet hier

Der

Pfliiger Primislaus

und

bietet dir

Den Apfel nochmals rein und unverletzt. Den du als Preis der Gliickes ausgesetzt, Und nochmals bittet er nur um dle Kerne. Willst du, dass er mit diesen sich entferne,

So

legt er hier die Ehrenkleider nieder,

Und

kehrt bescheiden zu

dem

Pfluge wieder.

Auf dass von ihm das Volk Gehorsam

lerne.

84

Libuše.

II.

boh,

Libuše poznává vli

jablko potvrdilo volbu,

ním, jako nevsta a ženich

pak rozlomí jablko s u Charvát, jablko se nerozezalo,

ba

ani

iní

nerozd-

nebo muž a žena jsou jedno tlo; lomení jablka znamená uskutenný satek, proto Vrš si peje býti lilo,

mrtev, vida neodvratné

U

Grillparzera

a chrpami,

s

již

faktum.

pichází

Pemysl ovnen

klasy

košíkem kvtin a plodin na ruce.

Auf dein Geheiss erschein' ich, hohe Furstin, Mit Landmanns Gaben und in Landmanns Schmuck Und dir zu Fussen leg' ich meine Hábe.

Und

dies mein Schild, bemalt nicht nur mit Zeichen, Geschmiickt mit Inhalt und mit Wirklichkeit, Das Wappen meines Standes, meines Thuns, Ich bie es dir als ármliches Geschenk.

V tom štítu, koši, je pás, který mu byl sven; ovšem skryt a teprve ku konci tvrtého jednání zjevn jej odevzdá Libuši; splnil její úkol rozdliv Libuše velí, aby pás pás, aby jej zcelil sponou; sám pipjal, a tím ho prohlašuje za manžela svého; podoba je zde makavá a jeví se tím vtší, víme-li, že (dle zápisk v pvodních plánech Grillparzerových z r. 1822) místo pasu Libuše dala vladykám jablko:

je

Seht diesen Apfel hier.

dem andern

Ihr solit ihn kleiner mit

Und

teilen,

doch ein Teil, Ein Teil und auch das Ganze, jeder von euch beiden, Geht und versucht im Lósen euer Heil jeder, hórt! besitzen

.

A ným

snad jen proto,

zpsobem

.

hádanku nelze nižádupustil básník od jablka

že tuto

rozluštit,

.

!

;

;

:

85

Grillparzer a Brentano.

a

nenahradil

u Brentana

—

ho

prstenem — náramek, Ring obrazem Libušiným, nýbrž pasem, nkolika ástí. ani

ani

který se skládá z

V obou dramatech Libuše uznává pokorn Pemysla za pána svého, u Brentana na jeho žádost výslovnou vede ho sama k trnu, u Grillparzera kleká ped

ním.

Patrná shoda jeví se pak ve scénách Vlastiných hledají-li

Vlasta a

Dobromila Libuši a

ozývají-li se

v noci: Halloh, Libussas

Mágde

nebo Libussas Mágde ho!

slyšíme v

tom seslabené

volání

Huihussa, Huihussa!

Die Mágdlein der Libussa!

Také zde Libuše hned po volb vyznamenává má tolik píiny k tomu jako u Bren»Wie jetzt mir náchst, steht billig ihr nun tana) zde muži si mezi sebou stžují na poívorn.« I své dívky (aniž

—

nání dívek.

Ve tvrtém

Pemysl hovoí

jednání

jako v tetím u Brentana

;

s

Vlastou

zde pravil k ní

Gepanzert trotzest du dem schonen Ziel, Zu dem Nátur dich weislich hat erschaffen Entwaffnet bist du heil'ger Triebe Spiel, In dir regt des Geschlechts Bestimmung sich.

Der Wind dein Haar durchspielend mahnetdich: Du bist ein Mágdlein, Ehre sei dein Gut, Und deine einz'ge Waffe fromme Zucht,

:

86

II.

Libuše.

u Grillparzera: du noch Waffen bogst, zum Kampf, Warst du nicht du, zum wenigsten kein Weib; Doch seit die Freundin dort ins Zimmer trat, Hat holde Scham bemeistert all dein Wesen,

Selbst, Wlasta, du, als

Mit rauher Stimme fordertest

A

jako u onoho Die Locken spielen freudig dir im Wind, Die unter schwiilem Helmdach dich gedríjcket,

tak

zde:

i

Dein Haar gieng los aus seinen Banden, Als streb es schamhaft selber, zu verhiiilen

Den holden Wandel aus dem

friihern Trotz.

Jako Druhan a Chobol na konci prvního jednání zde v druhém horníci z Jí-

pinesli drahé kovy, tak

i

lového pinášejí je na nosítkách (horníci jsou zárove

hudebníky, což je vzpomínkou na Schillerovo »Wallenale Libuše si jich zde ani nevšímá, dává pednost zlatu a stíbru v kvtinách. Že mimo první jednání, kde podoba je nápadná, i tvrté a páté koní jako u Brentana provoláváním slávy Pemyslovi poznamenal to Bozdch je jen a založením Prahy

steins Lager«),

—

—

nahodilé.

Na Brentanovu symboliku s kvtinami a pod. upomíná konec prvního jednání Grillparzerova: Swartka dívá se na hvzdy a hlásá: » Panna vládne, však ne, to lev hledí na své Cechy .... Na východ svítá, dni ustupuje noc!< I

proroctví

Brentanovy

strof nazývá Prahu, deines

Libuše,

Ruhmes

která

v

první

Schwelle, ve tvrté

Grillparzer, Libussa

;

meines Gliickes reiche Schwelle, ozývá se ze staí uvítají dobré znamení:

Und Praga

87

Jednota doby.

soli sie heissen, als

Der Eingang zu des Landes

slov, jimiž

dle Schwelle,

Gliick

und Ruhm.

Mimo Brentanovo drama znal Grillparzer asi také operu Kreutzerovu, ne proto, že rovnž v ní jablko a klenot splývají v zlatém íšském jablku, nýbrž jméno Dobry, družky Libušiny, pevzal odtud k jménm Brentana, nevzal-li je z Hájka, kde služka Duobra hned k r. 714 se uvádí. Obsah objemného

díla

Brentanova shrnut u

Grill-

etných osob zbyl jen malý poet, jichž jména až na onu Jeho Dobru jsou známa z Brentana. Z etných prvod, parzera v rámec

boj

a

divadelního

dj

zevních

zbyl

veera,

z

dj jednoduchý, a Grillprostedkm theatrálním

parzer se nikterak nevyhýbal a (dle

poznámky Bc^zdchovy) svými tajemnými v-

žemi, propadlišti,

pannami tajeplnými

a

ochranu

hledají-

cími pro náš vkus spíše seslabil úinek. Libušin

zde objeví se ve vlastní

louš

i

sám

nejeví

osob

na prknech.

pesné koncentrace na

Brentanovy

bDj tolik

dní co jednání. První jednání odehrává se v noci, kdy

Krok umel, druhé však všichni

slavnost jarní,

vrstva

znan

pozdji, vláda Libu-

pivykl novému ádu, že pracují spolen; slyšíme, že nedávno byla

šina je zakotvena,

dlník

lid

práv se

už

se

oe

vystídá

již

a

je

už horko;

první

pece

druhé

druhou,

v

promn pedstavují se ped soud Die Streitenden von heute Morgen a Libuše posílá kon svého k Pemyslovi, kterého prý naleznou u stolu, ponvadž bude asi práv poledne. Odtud plyne dj nepetržit do

08

11.

Libuše.

konce tvrtého jednání, do noci téhož dne, a jenom pírodní šperk Pemyslv, klasy a chrpy, ukazuje k roní dob o nco pozdjší; páté pak jednání odehrává se o rok asi pozdji. Místa rovnž není dbáno ani s takovou pesností jako u Brentana. Pemysl bydlí na blízko Budi, kde sídlí sestry, kdežto Krok umírá na Psarech; to upomíná na Hájka, u nhož Bude (Budesch u básníka) je starším zámkem Krokovým,

zamní

'který

za novjší,

Psáry; je pirozeno, že tiché

na starém hrad, ztichlém a ve školu mou-

dcery

žijí

drosti

promnném.

V druhém jednání jsme v rovin u Vltavy, ped obydlím Libušiným, které nemá jména; Brentanovým Libínem? Na tomto hrad, v síni, na náspech, v komoe jve vži nad onou síní, hrají jednání tetí a tvrté, poslední jednání pak v chat a ve volné krajin, nevíme na kterém míst nynjší Prahy. Tím kolísavjší nejsou udání o obydlí sester jakoby Bude pro staila, chce Libuše k nim na Hradany a konen jsou vyhnány z Vyšehradu.

n

;

Msto Praha se zakládá v údolí nkde v místech Msta nebo Malé Strany zakládají ie tu,

Starého

;

protože Die Moldau, dieses Landes Ader Hier hat versammelt sic all ihre Quellen Und breitet sich in weiten Ufern aus. tak,

jak básník

mostu, o sich

hier

nmž zum

ml

dojem pohledu

s

Karlova

»dieser ármliche Fluss dehnt

Strom, freilich ebenso seicht, dodatkem: »Verhute Gott, dass er

breiten

als er breit ist«, s

je ein

v duši

napsal

Symbol der Nationalbildung

sei!«

Nám

na za-

:

89

Grillparzer, Libussa; Místo; Karakteristika.

átku

dvacátého znjí ta slova jako proroctví,

století

netýkají

ovšem jenom

se

vc

nás záhy symbolu, kéž

nás.

Úprava Vltavy zbaví

jde za ním.

pkn

poukázal k tomu, že v pozdjších Weilen^) dramatech Grillparzerových lze pozorovati vzestup co do individuální karakteristiky, s kterým soubžn upadá dramatická technika, a že Libussa stojí na konci obojího toho vývinu exposice se scvrká ve vypravodivákovi danou, dlouhým monologem vání, zprávu Libuše Pemysl nás zpravují o svých citech. ;

i

Mistrná

tomu

naproti

jako

vyrostla

karakteristika

obou

Bozdch poznamenal.

hlavních postav, jak už

Libuše

je

nejmladší

mezi

sestrami,

kterým vládne duch písné Kaši, tak že na venek se jeví jednostejnými, a že Kaša už naped jejím jménem mže dáti lidu odpov. Jí ponechaly ošeto-

samy ceníce mnohem výše tiché pozorování pemýšlení. Poprvé provedla samostatnou myšlenku vydat se z Psar do okolí Budce a hledat tajeplnou vání otce, a

kvtinu, po které by otec se uzdravil.

má

následek, že

za

se

blíží

A

lidem, jichž

krok

tento

jako všeho

pozemského se dosud vystíhala. Padne do rueje, ruka mužova se jí dotkne, leží v náruí rolníkov, pevlekne se v šaty selky a pozná nejprve s udivením, že konají

stejnou

službu jako knížecí, ale brzo shle-

dává, že jejich hrubá vlákna trou šaty

knžniny

Vdnosti bezpeí,

od

nho ')

ví,

a

necítí

že

že rolníka

1,

zcela jinak než

pespíliš mnoho, nepehání

mže

vše pijme.

Euphorion

kži

vzbuzují teplo hluboko v prsou.

649. nn.

odmnit

zlatem, a

si

ne-

klidn

90

Libuše.

II.

Ale jeho slova a chování jsou zvláštní, není takovým, jakým si na Budi pedstavují lidi. Dvakrát se jí ptá, je-li ženou, o kterou by se mohl ucházeti, ale jen jednou odpoví píke: Ne, po druhé odvolává se jen na první odpov. — Práv když slyšela, že neekal na odmnu a na vrácení kon, pozná, že jí vzal sponu, a v témž okamžiku má se zodpovídat; kde ji ztratila; ale je to již, aniž to ví, sladkým tajemstvím jejího srdce, nepromluví o tom, a místo aby se omlouvala, prohlašuje, že chce vládnout. Sat selin okamžik v náruí mužov zvrátil a dodáváme všechny její pedstavy o život, nedovede se již vmyslit v tichý kruh sester, zmatení jejích pobouených cit

—

—

pekypující láska k lidem všem, chce býti knžnou, chce vládnouti jim jako starší sestra

jeví se jako jejich

—

mladším. Libuše vládne,

hluboko pod její

pihlásí; na

platí

své

jako božstvo záíc na

tajn eká, až myslí, když slyší o

ní stojící, ale

nho

hádanka její. Když mínní o Pemyslovi

a poznavši, jakou

jí

jí

siíatku,

jemu

pinesli sponu, prozrazuje

slovy:

službu

lid,

se ochránce

Tedy

prokázal,

jste

ho

zabili?

chce ho vidti.

má se hlásit o dík za svou službu, má nadšen pijmout odmnu, snad nejvyšší, ruku knžninu; k hnvu proti nmu popuzuje ji jeho vzdor Ale pokoit se má,

hnvu, který

stupuje až v nenávist, v nmž však tají se její láska. Chce se vrátit k sestrám v uražené samolibosti své. Pemyslovi chce a jeho

hrdost, k

se

imponovati, svou osobou, svou mocí, svým bohatstvím,

moudrostí svých panen,

ale

pevleena

za služku musí

vyslechnout vypravování o jeho lásce, jež její vlastní city;

velmi

krásn

co Libuše

slovy

pi tom

Pemyslovými:

cítí,

jí

objasní

básník naznail

Povaha Libušina.

Grillparzer;

Heiss deine Freundin

Wir I

žárlivost její je

píliš

dvrn

s

die Fackel tragen,

still

wenn

sind im Dunkeln,

91

verlóscht das Licht

.

.

.

když Pemysl mluví až

vzbuzena,

Vlastou:

Du bist nicht stolz, wie jene Freundin scheint, Die mit unwiirgem Fusse tritt den Boden.

Zmnna

vstoupí

mu

vstíc,

pichází se

lehce se dá pemluvit, aby prosila za

dovolává

nevynutila,

se

ne

již

moci

to,

ospravedlnit,

co rozkazem

nýbrž

knížecí,

ptá se: Sprich,

es zart, wie's

ist

gegen Frauen ziemt ....

Ješt ho zkouší, nabízejíc mu soudcovství a tváíc se, jakoby chtla se vzdáti vlády, a když v té zkoušce obstál, poklekne ped ním a uznává svrchovanost jeho.

Formáln nevzdává se svých práv, vláda se vykonává jejím jménem, ale stane se vždy skoro, co chce Pemysl, protože má skoro vždy pravdu. Libuše poznává, že vykonávala moc k vlastnímu požitku, hledala v

cizím

národ,

ona

štstí

žije

pro

vlastní,

nho;

a

jako

Pemysl

žije

vidíme, jak svoje

pro

vlastní

názory podrobuje jeho rozumu, a odpor, který klade jeho pání, aby stavbu

msta

zasvtila, mizí,

když po-

špatn zatajené mrzutosti, jakou váhu klade na nový podnik. Vidouc všeobecný nový ruch, novou dobu plnou innosti, tu nechce býti neužitenou též, chce aspo žehnat nové dob. V její vštb nesmíme ovšem Libuši hledati, píliš velká její podoba s všt-

zorovala

z

jeho

obavami Rudolfa II. v souasn básnném dramat brání nám v tom; slyšíme z ní jen, že vští vci neutšené, smutné, až duch znovu vzplane a zá-

bami

a

n. Libuše.

92

roven

láska k lidem

její

—

se

uvdomí,

jí

tu vští no-

a zahyne, jak to tušila. Poslední vou krásnou dobu myšlenkou vrací se k Pemyslovi. Zvláštním zpsobem zmnna úloha Libušina pi zakládání Prahy;

ona, jež dle povsti

mu

místo a dala

nic. Jí,

dcei

boh

msto

kázala

mu

vystavt, vykázala

jméno, zde neiní

toho všeho

z

pírodních, je dokonce proti mysli,

Pemysl se shodl se staršími lidu o založení msta, které zárove bude zaátkem státu. Dvody Pemyslovy že

ji

pesvdí,

ale ve

vštb

dualismu a poesie proti

ozve se zase odpor indivi-

mstu

rovnž Pemysl ve srozumní

a státu; místo vyhledal

ostatními a to k neLibušin, jejíž sestry práv na tomto míst si pejí zachovat klid pralesa. Také jméno mstu bylo již nalezeno, než Libuše jen o plánu vdla. hlubší jest spojení Libuše s mstem než A pece s

i

spokojenosti

o

v povsti!

Ona

nebo

se zdráhala, svtit místo,

cítila,

když Pemysl píkrým slovem muže, od zamilované myšlenky, jí praví, že dvod neteba, že je paní zem, tu u vdomí obti odhodlá se k tomu, co odepela: že

ji

jenž

to usmrtí, a

má

upustit

Um

meinetwillen

Und

soli

kein Reifbedachtes

vielen Niitzliches zu

Grunde gehn

nepistupuje na to, aby se svcení odložilo, neb bohm patí zaátek, a louí se s Pemyslem na krátko, až se uhlídají na dlouho, dlouho. Svj vlastní život zakopává

dobrovolnou

obtí do základu nového msta,

vyrstajíc zárove z

obanku

Pemysl ností

knžny

z

milosti

boh

v první

a v nejvtší ženu. je rolník, ne v

njaké zemi

obyvatel, nýbrž v zemi,

s

ideální rov-

kde jsou

velmožové,

Povaha Pemyslova.

Grillparzer;

smle

kteí

mohou

se

93

ehož

ucházet o ruku knžninu,

teba že sám je z rodu šlechtického (zchudlý rytí u Musáa). Jeho mysl je jemrolník se odvážit nesmí,

spoluoban jeho, snad proto, že milovanou sestrou, jež záhy zesnula.

njší než

mot

s

vnovaný smutku

život,

událost,

jící

setkání

okamžit

se

zvídá se, že je

to

která

s

o

ni,

náhle vpadne

krásnou,

v sa-

žil

V

klidný

pekvapu-

vznešenou

dívkou,

zmocní celé jeho mysli. Brzo doknžna, a otázka, pamatuje-li na,

zamstnává ho stále, ale pedstoupiti ped ni neodváží se, aoi když pi pokuse, dáti jí znamení života svého, setká se s vladykami a dozvídá se o hádance. V prvním návalu radosti chce k Libuši, ale brzo dostaví se pochybnost; mluvila tak k vladykám, kteí náhodou mohli uhodnouti pece, a na nho nedbala. Lstiv uiní vladyky samé posly svými k Libuši,

zamniv doklad Co ho

za jiný.

monologu svém

zdržuje, vyslovuje v

jako vladyka neucházel by se o ruku knžninu,

:

Ani

nebo

vlada, jako královna vel, není jen první, ne, je jediný

;

kníže povznáší cho,

jíž

volí,

královna

sníží

pod-

daného, jehož si chotm. Nebo muž nemá býti ženiným, žena budiž mužovou. Kdyby byla pastýkou, vyvolí

by ped ní a upomenul by ji na ono by nemohla po pípad íci, aby se posluhm. stavil k Jakmile Libuše ho povolala, nadje znovu vzplane, ale s ní pevná vle, nezadati si ve své hodnosti mužské; proti hrdosti knžny staví hrdost oráe, nepistoupí na její pání, aby veejn se hlásil o svj dík, chyte se vyhýbaje jejím otázkám

pedstoupil setkání; ta

—

i

a

vi

její

parabole

a lidské milosti.

drazn

háje

právo

proti libovli

94

II.

mu

Libuše.

Ocelem jako jeho stl jeví se pak v lékách, jež kladou dívky Libušiny, nevábí ho pepych ani klidn

vláda,

se piznává,

že

neumí

ani šermovat,

ani

íst, v knihách totiž, v lících íst umí; nezná-li historie,

dnešek byl vera zítkem a zítra bude verejškem, hlavn na tom, jasn si býti vdom význaže mu dneška. Je muž vážný, dívá se na ženu vážn, nechce si hráti s ní, ale ona nemá si hráti s ním. že

ví,

záleží

—

Snadno poznává chytrosti,

Libuší

promluvil

Lstiv zmocnil

mu s

v zahalené služce Libuši a užívá své

dovoluje

si

smlý

i

o své

se spony,

hrozí smrt, jeví se

žert s Vlastou,

lásce

dal

svých

ped

aby

nadjích.

ale v klamu svém, mín, že pravým mužem, který umírá

protestem proti libovli, a nedá

co

o

a

si

vynutit hrozbami,

dobrovoln, ne však na rozkaz. Ve mu o osobu její a ne o íši, obstojí,

dávno

zkoušce, jde-li

ponvadž nezná obyejné ctižádosti. Karakteristické pro básníka je, že se Pemysl musí jevit též hodným obanem, jakýmsi Bankbanem, který chce vésti vrné vojsko knžnino

hrozbami chtí slovil

smlcm

proti

sesílit

z

protest, jejž

lidu,

kteí svými

sám tak

mužn

vy-

!

Jako manžel a kníže chová se jako vykonavatel svené mu moci a ani poddaným neukládá svou vli; nedovolil by si tak dalekosáhlých zmn jako Libuše, když nastoupila vládu svou. Radí se se staršími, je nepovažuje za moudejší sebe. Ale ví, že radji se dají

a

do

práce, budou-li dílo považovat za své vlastní.

službách celku pochová

dovedl

potlaiti

i

citlivost

k vci zrale uvážené a ho choti.

Ve

vlastní štstí rodinné, že ne-

nad

tém

již

odporem

Libušiným

provedené, to zbavuje

Grillparzer, Libussa;

Satek mezi

Libuší a

Muž

a žena.

95

—

hlavní motiv

Pemyslem

—

dramatu jest satkem knžny s rolníkem, ženy pvodu božského s prostým smrtelníkem, vštky naslouchající vnuknutí vyšších mocí s mužem rozumu, hrdé, v sob ucelené ženy s celým mužem. Myšlenka, že Pemysl, jak naznail Musáus, zstal

poddaným

své choti, poslušným manžfelem, byla Grill-

parzerovi,

dle

nho

názor, nesnesitelná; pro

všech jeho

existovala jen jedna forma satku, zakládající se

a poslušnosti ženy, forma satku tak pirozená žen prmrné, Melitt, Kreúse, Ern. Problém nastane teprv, je-li žena muži rovna nebo vyniká-li dokonce nad nho silou ducha nebo vle, nebo jen spoleenským postavením. Libuše satkem povýšila manžela na trn, a Pemysl taktupln tváí se, jakoby Libuše byla jedinou vladakou a on jen první poddaný. Scherer snad správn usoudil, že vyjednávání o postavení prince manžela královny Viktorie budila v dynastické Vídni let tyicátých takový zájem, že básník problém rozešil svým zpsobem: muž z dvod

na oddanosti

i

ústavních

mže

ponechati

žen

vykonávati vládu však musí

Avšak Libuše

je

zdání, že je

vladakou,

rozhodn sám.

nejen knžnou, je též polobohyn,

nevil ani v jedno ani v druhé (vžd} v kuse samém její vštbu o Pemyslovi vyložil pirozen). Libuše tedy svým pvodem a svými nadpirozenými dary representuje pouze ženu duchem

je

vštka,

Grillparzer

i

a myslí vynikající

týmž,

dl

co

Grillparzer

postavil

níkou

:

nad obecnost, Libuše v

jednom

z

je

symbolicky

nejprvjších

svých

životn na jevišt, ženou duchaplnou, bás-

Sapfó.

96

Libuše.

11.

rovnž

Grillparzerova Sapfó

ecko

na svém Lesbu, celé

boh,

knžka

vládne jako

ona

velebí,

ji

hlasy

slyší

a tato vznešená, slavná Sapfó zamilovala

krás-

si

ného jinocha Phaona a jako svého chot uvádí ho na ostrov svj. Chot a zajatce, nebo Phaon je tak pohroužen v obdivování velké ženy, cítí tak velice svou ní, že jeho pocit není vlastn láskou. Co nicotu je láska, pozná teprve, když soucitn se blíží ubohé,

vi

nemá ducha, nemá dar

sladké Mellit, která

nemá skost.

A

eho

má,

slávy, ale

mla

stých

lidí,

toho

nepoznala,

sáhla

že

klesá v divokou

pro

jak

její;

lítici,

lákavém

své štstí není

rých

lidský

Také ona

si

jí

bol

Libuše.

mrou

se

ale

její,

na

kte-

sotva dotýkají.

vyvolila svého Phaona, ale co zažije Sapfó

ukazuje nedal

Sapfó

nitra za stínový obraz slávy. s Melittou,

z

zasypává výitkami,

a

jí

tém

vidí

a

vykládá,

v žertu, který

si

dovolí

—

Pemysl

Phaona

v zuivosti své

ím

vysoko nad ním, Libuše Vlastou, když sama

to vše zažije s

ji

vznikl pocit,

za lásku, a že stojí píliš

zase velebí cenu Melittinu,

vi-

štstí klid-

jeho úst slyší hrozná,

nelítostná slova, stejn nelítostná,

a

vštkou,

takovou jako sestry

a lidské starosti

laškovat a líbat se

ml

hluboko, že

písnosti není

kategorické

Libuše je

hrze skutenosti, to Libuši dní, jako Rstaná varuje sen, aby

který

štstí

která všechno smíí,

ve vší

ného

Že

své výše,

se

žárlivostí klesá tak

všechno odiní. V takové neúprosné u

ovoci

sestoupila

není jiného východišt než smrt,

konflikt pojat

blaha pro-

se odíci

svou výší nadpozemskou.

spokojiti se

lásky, to je tragikou

a žen-

knžkou muS;

Sapfó jich pozbyla, že byla

slávu svou draze zaplatila,

vyšších,

nhu

Sapfó pozbyla,

Grillparzer, Libussa; Libuše a Sapfó.

drží

pochode

svou lásku k

a zahalena v závoj,

naslouchá, jak

a jak byl zklamán,

ní,

ona

myslovi je žena nejvyšším jen jako. žena, Vlastin

ba jak

vlas,

knžnou,

a prožije

tak že odhodí

tém

jí

pochode

pozd, Pemysl

ji

dává

slyší,

a

hnviv

h'í

Pe-

že

jak hladí

vidí,

ped

pednost

pi tom pohledu muka

již

97

žárlivosti,

odchází. Není ješt

miluje a nalezne ženu pravou, která

její nevymohly, která kleká ped vyvoleným manželem a pánem. Je tím problém satku Sapíina skuten harmonicky rozešen? I Sapfó mohla se státi poslušnou chotí Phaonovou, ale pak musila povsit lýru na oltá Afroditin, a bda jí, dotkla-li se jí ješt jednou. V báchorkách dívka, které byl uloupen ptaí háv, když se koupala, stane se vrnou ženou smlého lupie, ale jakmile nalezne ukradený šat v úkryt jeho, tu vklouzne do nho, mocn rozepne perut, a žádné prosby jí nezachovají manželi. Tak Libuše, když ji donutili, aby se oblékla opt v erný háv vštkyn, propadne zase mocnostem jiným, vštecký duch zmocní se jí celé a znií kehké tlo. Pro jsi se pipojila k lidem? Usmrcují t volají sestry k ní. Mla volit mezi vštectvím, poesií, a štstím, volila, ale lidé jí nedopáli vzdáti se dar

o to prosí, co hrozby

i

—

svých,

mla

domácí a

zachovat

státní, ale

Wir nehmen

nich tak trochu pro

z

toho sie

mit uns auf unsrer Fahrt,

Bis ihr des Segens

Zní to jako

zpov

by odvodoval,

pro

nýbrž jako sestry

její.

Kraus:

eské

látky.

potebu

nelze.

wiirger

als ihr wart.

básníkova, jako omluva, jako

sám nechoval jako Libuše, Z obavy, aby se nezniil, jako se

í

;

98

Libuše.

II.

Libuše, Sapfó, Médea, zstal na svém ale

lásky,

pesily se

jejíž

bál,

bylo

osamlém hrad, v

nm

naopak

píliš málo, a obávaje se rozplynutí, zamrzl ve své sa-

mot. Tak

Libuši proudí krev

života,

básníkových, skrze závoj

poesie

v Grillparzerov

cukají nervy bolestí hledí život jeho.

By

zpracoval již v novém Zlaté rouno, na po-

básnil svou Sapfó,

již

velkolepém dramat,

trilogii

Médey

a Jasona týž konflikt ženy silné, vypovoláním ženy, její marný zápas s nhou a prostotou, když teprve sám ml konflikt zažiti, když získal lásku dvete, které mlo mén od Melitty a

stavách

nikající, s

Kreúsy

a více

od Sapfó a

Médey, než považoval za

snesitelné u choti své.

V dob

do

oné cesty

Nmecka

trudná historie

lásky jeho a Kateiny Frohlichové dostoupila vrcholu své trýzn. Krátká doba blaženosti minula.

ped konflikty, mu odvahu,

Obava

zpítomnil, vzala

soudila ho k životu

boku oné, se dají

již

spojit,

jaké v dramatech svých vstoupit ve satek, a od-

samotáskému

a

mrzoutskému po

pipravil o mládí a štstí. želí

Dv

ple

jen

básník, já však byl celkem a ona též.

Im Glutumfassen sturzten wir zusammen, Ein jeder Schlag gab Funken und gab Licht Doch unzerstórbar fanden uns dle Flammen, Wir gliihten aber, ach, wir schmolzen nicht.

—

Pemysl

praví k

Vlast

a

tím k Libuši:

Begreifst du, dass ein InnVes schmelzen muss.

Um

eins zu sein mit

Takovým zakoní zápas

einem andern Innern

splynutím dvou v

dramat

bytostí

o Libuši.

?

harmonicky se

Grillparzer, Libussa;

Obsah myšlenkový.

99

Vidli jsme nahoe, že Libussa Gríllparzerova byla pirovnávána k Faustu Goethovu, pi emž se myslilo zvlášt na druhý díl a na moudrost v uloženou. Nejhlubší myšlénky vyslovil zde básník o themat, které ho po celý život zajímalo mocn, o pomru nejen mezi mužem a ženou, než mezi kulturou a poesií, mezi lovkem a státem. Nevyslovil jich jako urité odpovdi na otázky ty, nýbrž dal pijíti k slovu hlasu pro proti. Ukázal, že dv duše bydlí v jeho

nm

i

i

jedna

prsoU;

Pemysl

poetická,

individualistická,

nízkým davem, jejímž

mluvím

jest

opovrhující

kdežto

Libuše,

mluví za básníka obana,

pokrokáe. Cit a rozum básníkv se rozcházejí, a on žádnému z nich nenadržuje, ped forem rozumu podrží pravdu Pemysl, jeho zásady též vítzí, noc ustupuje dni, jak sl3'šíme na konci prvního jednání, povst je vystídána historií,

idylla

skuteností,

Libuše nepežije

šera,

patriarchalism státem, ale

kterým noc pechází v den.

Libuše nezná odpornjšího slova nad slovo právo «, svt vidí milost, dobrodiní, právo jest jen >>

všude ve

jméno kivdy

náhod

ani

všeliké,

milosti

Na otázku

všeho.

Pemysl nechce

lidské,

býti

spravedliv je více než

býti laskav, dobrotiv, velkomyslný, tak

níkv

')

dkovati

mu základem

Dobromilinu, co je nejtžší, odpo-

»Spravedlnost<';

vídá

za nic

právo jest

i

aforism bás-

se vyslovil.

Ráz na ráz potýkají se dvody v hovoru o mst, pojmu novém pro Libuši. Zdi mstské, praví Libuše, oddálí lovka od živého Spolek styku s pírodou a od jednoty s vesmírem.

—

1)

Díla, 15, 166.

100

II.

nezmnnými vcmi

s

jeme

—

místo

sleví, sleví

—

pokrau-

vábí k požívání a cítní;

psobíme-li, získáme prostor uvnit, odvtí PeBlízkost, rušivá spolenost obrousí individua-

:

mysl. lity,

Libuše.

—

tu množství stejných.

je

lidí

Co jeden

ostatní, a tak jednotlivec tisíckráte získá.

i

když

Libuše pochopuje,

—

mezi obany.

Pemysl chce

chod do Nmecka, chce Spokojenost

velký

je

satkem

nazývá

se

stát

obPrahy co ješt schází zde, zahájit

z

získat,

míní

statek,

—

—

Libuše.

Jen

zvíe a mudec jsou uspokojeni, obyejným lidem je požehnáním poteba, toužící po ukojení; nesmíme zstat za sousedy mnoho a málo záleží v pirovnání, kdo má sto a je jimi spokojen, nemá jich, má-li každý ;

soused

—

tisíc,

epigramem

opt

Pemyslem peasto

Libušin slyšíme

Její

názor

pírodního, zlé,

jeho

pessimistický:

je

nýbrž užitek

lovk bude si

;

se

ztrácí,

básník

filosofii

sám,

i

ve

djin.

lovk

pejde

individualistického

v nichž jednotlivec a

myšlenka, kterou básník vyslovil

konservativcm namíeným.')

proti

Mluví-li

vštb

•

v

ze

stavu

obec,

stát,

v nichž platí ne dobré

po nekonených hádkách o víru sob, vlastní užitek bude

myslit boha jen v

jeho oltáem, technika se postaví ve služby nekonených

nárok

sobectví.

Na

místo

násilí

nastupuje

lest,

šle-

chetné a vznešené mizí, sprostota se nazývá svobodou, a závist

nen

bude hlásat rovnost

každý,

heslem.

—

boj

—

Podobn vyznívá asném dramat, ale ')

.Díla, 4.

proti

vyd.

2, 97.

i

neb lovkem je kokaždé pednosti stane se

lidí,

moudrost Rudolfa 11, v soudal básník hledt dále,

Libuši

Vštba

Grillparzer;

nejen pessimistický názor

Libušina.

101

pítomnosti, ale

o

i

nadje

do budoucnosti smle vysloví, a proto po onom hrozném líení lidstva pokrauje: A pece: jest dobrý, jest jen píliš zamstnán, a souvislost celku ho mine pro jednotlivosti, ale dojde mezí moci své, pak ucítí prázdnotu nitra svého, uslyší hlasy prsou svých, lásku, nadšení; pak zase se vrátí as, který

lovk

te

mine,

místo

as prorok

zavených

v prsou

lidských

lovka. V

tuto

a

a

vštc zase

nebes,

nejvyšší

velkolepou

:

zem

vystoupí na

budou pebývat bozi bude se zváti hodnota :

vyznívá tra-

perspektivu

gedie o Libuši.

Vedle Pemysla

a

Libuše

stojí

sestry Libušiny,

staropanenská písná Kaša, badatelka v íši pírody, a Tetka, oddaná istému myšlení; jedná-li se o in, jen

první

z

nich zasahuje: navrhuje

losování,

odpo-

záporn na žádost Libušinu, aby ji opt pijaly. Ona je pravou representantkou vlády, která lid dle slov Pemyslových pase jako stádo; nemiluje ho, vidí v nm píinu, že moudrý Krok nevnoval se své. Vládní formou nejlepší jest jí pouze rodin a pevný rozkaz, všude v pírod vidí moudré nucení, nepeje ani dkazm, na nž Tetka klade váhu, rzná mínní vídá

vd

jen jedno

mže

úcta. Ped vniknutím nové Tetka ze zem, nevíme kam. Pemyslovu tvoí ti vladykové, schematicky spojiti:

doby ustupují Kaša Folii odlišení,

i

Podoba s Lopeovými La Quinta de Florencia

bohatý, chytrý, silný.

Belardo, Roselo a Doristo

v

opovrhuje ženskou vládou, jasn ukazuje, že chce býti vévodou, a vládl by asi bez-

je

nepatrná;

ohledn,

silný

ale je

ních a stojí

Bivoj

pi tom upímný, uznává

klidn

i

vi

i

práva ostat-

novotám, jako je zakládání

:

102

II.

Libuše.

msta. Domaslav a Lapák, jimiž tajn opovrhuje, jako oni se tajn proti nmu spojují, vystupují stejn ne-

upímn,

stejn sobetí, ale pi

kárají chválami, jsou

tom zbablí. Grillparzerovo

mohlo by

tanovo

pi

emž

státu,

založení

drama

s

nazývati Založení

kdy

dvou dob,

mezník

vtším právem než Bren-

msta Prahy, msta znamená zárove založení

se

se

zamuje

poesie

prosou, píroda inností, patriarchálnost vládou obmezenou, láska a milost právem, prostota pokrokem, indi-

obanstvím, povst djinami. Za to rozdíl kesanství a pohanství není dležitým motivem; jako u Brentana, slyšíme o bozích, o obti za zemelé, o polobožském pvodu sester, ale mimo tyto nepatrné zmínky sotva poznáváme, že jsme v dob

vidualita

pohanské.

Pemysl porouí svou duši bohm a myslí, že umel a že je v krajích blažených, ba ješt kesanštjší

nápady mají

na otázku, co

tito

staroeští pohané

na

je nejtžší,

'Spravedlivost*,

ekala

ist:

Moudrý Pemysl míní však ist

:

den Feind zu

a básník

s

lieben.

ním

das leicht, und ganz vielleicht unmoglich,

a Libuše vští, že a že splynou

Pemysl odpovdl:

odpov jinou

Das AUerschwerste

Halb

niž

Dobromila

:

v

i

bozi

jediného

budoucnosti se rozrostou obrovského boha, který se

v

bude nazývat všeobecnou láskou. Avšak z lásky rozdlené všemu lidstvu málo zbude pro jednotlivce, pro nejbližšího, a jen nenávist zstane celá. Láska miluje

ped nl

blízký, milovat

všechny není

již

citem, je to

Kesanství.

Grillparzer, Libussa;

103

pouhou myšlenkou, ba pouhým slovem,

a

budete se nenávidt, pronásledovat, vraždit

.... to zbylo

pro slova

kesanství u Brentana po romantikovi ozval se Goethovec. Ze Libuše má vidní o biblickém ráji, neupomíná na Tetino vidní nebe, nýbrž je to jen pomcka, aby mohla užiti obratu o strom poznání. z tušení

;

Racionalism básníkv dovedl vštbu Libušinu o Pemyslovi uiniti výsledkem jejího rozumného uvažování; jde k svému pánovi, je práv as orby, bude tedy asi orat, a dojdou tam v poledne, bude tedy obdvat. Ale železný stl Kdyby Grillparzer nebyl takovým prototypem Vídeáka a velkomštaka, rnálem bychom hledali výklad ve zvycích dolnorakouských eledín. i

k

!

—

V

národopisném lánku o povstech Moravského že dti nemají v noci štdroveerní naslouchat hovoru koní, jinak budou musit obdvat pole^)

teme,

na železném stole.

A

výraz

se

vykládá takto:

»Zelezným stolem nazývá sedlák na Moravském poli pevrácený pluh, na nmž eledín v dob orby obdvává. Obdvat na železném stole znamená tedy: zstat doživotn eledínem.* Podivuhodno, je to nahodilé setkání? Je to vliv povsti naší?! Hledíme-li na v tomto

dramat, musíme

rodu, který zachovat.

úlohu,

mu

')

Zeitschrift

hraje

eský národ

tšil se

f.

k ná-

uznati, že se básník

byl vždy odporný, krásnji ani

Bozdch

mata našeho, zvlášt a Pemyslovi chtl

witz^

kterou

po národní stránce

nemohl z

dra-

pomyslil-li, že Grillparzer v Libuši

vytvoit

osterr.

typy

Volkskunde

Mythen und Sagen des Marchfeldes;

slovanské. 3,

Toho

159 a nn.: Schuko-

vz. str. 166.

104

II.

ovšem

a

nechtl,

asi

poznali v

Libuše.

prohnanost eského

Pemyslovi stejn Bozdch

Slyšeli

jsme nahoe krásná

slova,

tana Libuše líí Cechy; Grillparzer

chách jen zídka; v Libušin

vštb

sedláka

Schlenther.

i

kterými u Bren-

zmiuje

se

o Ce-

slyšíme slova:

Aus eurem Land, das euch und sich genug, Begliickt mit allem, was das Leben braucht, Von Bergen eingeschlossen, die sein Schutz, So dass, wenn rings so Land als Meer vergienge, Es fiir sich selbst bestiinde, eine Welt — Wollt

O

lidu

ihr

heraus ....

pak praví:

Baut eure Stadt, denn

Wie Und

eine

sie

wird blíihn und griinen,

Fahne einigen das Volk.

tijchtig

wird das Volk sein, treu und bieder.

ba básník neváhá ústy Libušinými zvstovat tomu národu, vlastn Slovanstvu, vládu svta; po Italech, Spana Slonlích, Francouzích, Britech dojde konen vysoko ani vany, budou vládnout široko daleko, ale ne Scherera zaínaje nmetí literární hluboko. Od historikové pipojují k tomu místu poznámku vycházející z nevysloveného pesvdení, že sice národové se dosud skuten stídali na jevišti svta, ale když jednou došlo na Nmce, že má to stídání pestat a že i

Nmci

by mli pi vesle zstat na

vky vk.

Úloha, na kterou vynaloženo tolik nadšení vlaste-

neckého, tolik studií: vytvoit tragedii Libušinu, ešena

básníkem Neechem, který ml nejmenší znalost místa nejmén náklonnosti k djinám eským, ale byla roz-

a

ešena skuten

a

eská

kama, vyvrcholila v

látka, která prošla tolika ru-

dílo trvalé ceny, dílo plné poesie

Grillparzer, Arends;

a hloubky

stm

Stamm.

105

myšlenkové, které patí k nejvtším skvo-

literatury

nmecké

a

pejde asem ve

vlastnictví

literatury svtové.')

Po

ma

Grillparzerovi zdá se nikdo

o Libuši;

dv

již

nepokusil se o dra-

máme povdomost,

dramata, o nichž

básnna, než práce Grillparzerova byla známa Arendsovo drama Libussas Wahl-) jest mi bohužel knihou zavenou sedmi peetmi, nebo neznám Arendsovy stenografie a obyejným písmem vydána dle všeho nebyla. A Libuše Ferd. Stamma, rodáka z Krušných nebyla vbec tištna. Mínní, že nebyla ani hor, provozována, vyvrátil jsem už v Athenaeu r. 1889. Tvrdil totiž Wurzbach a po NaalT,^) že Stamm

nm

své drama,

pvodn

i

r. 1844 a zakdyž ve Vídni bylo odmítnuto, divadlu pražskému. Když však dne 15. bezna mlo býti provo-

dal

tekst operní, napsal

je,

zováno,

práv

byla

zrušena censura, a Libuše musila

kusm zapovdným.

Tvrzení nepochopitelné by mohlo divadlo v týž den, kdy censura [divadelní.?] padla, hned nastudovati kus dosud nedovolený.?) a mylné: Stammova Libuše byla skuten provozována, a sice ve prospch pedstavitelky Libuše, k nemalému

ustoupiti (jak

')

hlížela

Všestranná úvaha o Gnllparzerov Libuši, která by pijí, v rozborech

k veškeré, rozsáhlé literatue, týkající se

Grillparzerových dl, v životopisech jeho

atd., vyboila by daleko rámce této knihy, protože by se musila zabývati díly básníkovými všemi, a hlavn tmi, která se netýkají eských povstí

z

a djin. '-)

Libussas Wahl oder der wiirdigste Mann. In stenographi-

scher Schrift herausgegeben von Gaillard. Berlin 1873. bylo prý drama provozováno v ')

Mitth.

d.

V.

f.

G.

d.

Mnichov,

Dtsch. in

jak

mi ekl

Bóhmen XX.

R. 1885

prof. Zíbrt.

10tí

Libuše.

II.

hnvu

Hanky

jeho

soud (Ženeva 1862), že

si

ctitele J. V. Frice, který k svému dramatu Libušin pedsevzal pomstit »naši bo-

hatýrku na panácích a

la

Dr.

o

V.

tom

napsal

Libuši

vádí

a

doslovu

v

Stamm, který nám ped-

jak házejí své tajné milence

Vlastu,

a

Vyšehradu, a Pemysla, jak zkoumá svou nastávající tím, že jí klade otázky z vyšší mathematiky. Pamatuji se, že pi takové závratn poetické scén chtlo se s

jednou našemu Hankovi z kže vylítnout; když to ale prozatím nešlo, vyskoil alespo ze svého zaveného sedadla, jehož, jak známo, stále odbíral. Tenkráte již pomyslil jsem si v duchu: ,Pokej, tatíku, pošlu na

t

jinou beneficiantku' atd.«

Pamt

Fricova

ponkud

asi

selhala,

ne Pemysl,

nýbrž Libuše snad jako u Brentana ukládala rovnice. Ze by pak Stamm byl skuten na jevišt uvedl Libuši-Orismannu, je až k neuvení podivno. Fr.

Halm

ve

svém nedokoneném zpracování Lo-

peova El rey Bamba železném stole a o

užil

rysu z povsti naší,

zelenající se holi,

ehož

mluv

o

v originále

nebylo.

Báse Libussa, jest nudnost,

do

napsal

pražského

u jeho lože

dlí

jejíž

Fr.

asopisu Libuše,

menuty, Krok sám

ji

sv.

nejvýznanjším pán

v.

Maltitz

Hesperus;^) jejíž

Krok

sestry jsou

prohlašuje

rysem r.

181(3

umírá,

úpln

zapo-

za nástupkyni, pí-

Chce zstat pannou. Jednou asn z rána vyjede na svém bílém koni daleko pustinou, až zaslechne sladký hlas zpváka; v chat jeho matky,

tomní se

')

na

jí

klanjí.

Hesperus 1816 str. 287, 304, 844, M. Jeábek, . Lid, XI 159.

ni už

3^)7,

376

—

upozornil

Stamm;

Maltitz;

která mluví o jelio vznešeném

Mssik.

pvod,

107

Libuše peno-

cuje a tuto cestu vykonává nkolikráte, tak že

její

k

snadno nalezne cestu k orái-zpváku, když poddaní pedstavují své knžn dvanáct cizích knížat (inmitte von zwolf edlen Herren u Herdra?) a ona, místo aby jednoho si vyvolila, pošle ticet šlechtic, aby šli za jejím konm k muži u pluhu. Cí srdce ctností petéká, zrozen královsky. Libuše vští o svém je prý pozdním vnuku, který bude ctíti rolníkv pluh. E. K. Mussik uveejnil r 1830 v pražských Erinnerungen^) báse Pemysl und Libussa, je psána

—

tystopým trochejem. První zpv Libussas Urtheil vypravuje píinu sporu jako RZ; bratí se však jmenují Staglow a Chrodusch, a vzdor své vznešenosti fahren sie sich in die Haare, whlten grimmig in den Haaren. Libuše pohnvaná vzdává se trnu. V druhém zpvu

Des Volkes Bitte, Ratibo vom Riesenberge navrhne, aby si zvolila chot, Libuše vští anapaesty, vzatými z Brentana, a autor poznamenává hloup, že k tomu místu užil eského pekladu; v Hankových dvoujazyných obrázkových djinách stálo totiž toto místo nankolika veršm z Dalimila Tetí vypravuje o Pemyslovi, posli vdí více, než co jim Libuše ekla, více než vdí dle povsti, tší se totiž na to, jak Pemysl propustí své voly. Báse koní dstojn voláním lidu: Heil dem edlen Frstenpaar! Od zaátku století Libuše dala jména asopism a almanachm eskonmeckým, hned roku 1802 04 proti

!

—

Erinnerungen an merkvvurdige Gegenstánde und Begebenverbunden mit erheiternden Erzáhlungen, gesammelt herausgegeben von K. Rainold. Wien u. Prag 1830.

*)

heiten.

und 289-292.

S.

108

Libuše.

II.

od

vycházela Libussa Meinertova,^)

r.

vstný almanach Klarv, který Cechy

pd

na

pak po-

1842

Nmce

a

vlastenectví a dobroinnosti, zdobil se

pojil

jménem

Horn zahájil druhý roník toho almanachu básní Libussa's Liebe. Libuše v msíní zái vští a zpívá písn ponuré, teprv ráno se uklidní a naslouchá hlasu vlastního srdce: Krásnjší je sen jarní lásky než vláda nad duchy. Všechno kolkolem je požehnáno, jen její srdce pláe. Je dvetem a cítí, že o noc je oklamána. Tu náhle vše se zdá zmnno, tímto Ufo.

zahlédla jinocha a chladná tvá vštky zahoela jako rže mezi duby kvetoucí. V osmém pak roníku David Mendl (utrakvista, Cech a Nmec zárove) opval BohmischeHerzogshuldigung rozvádje vlastn jenom konec Herderovy Frstentafel. Kníže sedí, ne vysoko jako hímatel, ale uprosted svého lidu, netížen korunou, lehká jest obuv, aby cítil pdu, která živí lid a knížete, s otevenou kabelou, aby žádný chudý neodešel bez

Libuše

me

daru;

proti

nepíteli

ped

drží

má pouze hl pastýovu. Tak

minulých, vyslovená Herdrovým:

Dle ballady

mru

z

slyší,

odejdou,

íše ')

sein.

atd.

Gerharda^) v roz-

vil.

n

že volba Libušina nepadla na

jen

eta vrných rytí jede

Cesta je

Úvod Meinertv

tak praví:

daleka,

Wer

ohne Libussen von Jugend

au

že

riihrnt

rytíi sich

za

samé,

konm

pochybují,

ein

Bohme

zu

mit Gefiihlen gehuldigt zu

Mann in Erkenntnisse zu verwandeln strebte. Hlawatsch, Aus liohmens Vergangenheit und Gegenwart.

zu haben, die er als -')

Weh

Weh, ach

Libussa od W.

Uhlandova »Roland Schildtrkger* psané, knížata

mrzut a

ním, ale v ruce

ozývá se touha po asech

Pra>? 1880, 10.

10 'J

Horn; Mendl; Gerhard; MulUer.

dojedou-li

který

s

cíle,

k

bolestí

Tam, kde

tu se

konen

zastaví u rytíe Primislas,

poznává kon, jehož vidl na Vyšehrad. nalezl vévodu, vystavn hrad Libicemi

nazvaný.

Povst o Kaši a Bivoji, již prosou a s obrázkem roenka Aurora r. 1812 z péra anonyma,

pinesla

zpracoval zvláštní básní prof Ant.

Míiller

mancemi »Kassa und Biwoi*

v

tymi

ro-

prvním roníku nmeckého msíníku musejního. Strýc Lapák, kterého básník oproti Brentanovi pojímá sympaticky, pichází na Libin a posmívá se sestrám, že nemají na své tabuli pravého jídla pro hrdiny, hlavu divokého kance. Kaša se nerozvážn vydá do lesa na lov a setká se tu s Bivojem, který ji zachrání z nebezpeí a druhého dne pichází s živým zvíetem na hrad. Všechny pomry dýší idyllickým klidem a vzájemnou láskou a dvrou. Ostatn Pemyslovi bylo sestrám Libušiným ješt hráti úlohu v boulivých událostech, které se pojí v povsti k smrti Libušin. i

i

III

Díví VÁLKA, K

povsti o ustanovení pevných

ád

v

národ

eském, o zbudování hlavního msta, budoucího nomoci a první dypodivno dost, ale symbolicky a vštecky, povst o první vzpoue, o pevrácení všech ád, takových, které ne konvence, nýbrž píroda sama zdála sitele

jeho djin, o založení knížecí

nastie pojí se

i

se ustanovit,

osamlá povst

o díví válce, o

eských

amazonkách.

Shoda

se zprávami antickými není nahodilá, neb povst, zdá se, je plodem uenosti a etby klassik. První ovšem, kdo ji vyprávl, Kosmas, sotva se dotýká amazonského rázu jejího. Vypravování jeho je zakonením prapovsti, pechodu od rajského stavu úplné rovnosti a volnosti k souasným ádm. Pemyslem dány zákony, ale Pemysl, Libuší povýšený na trn, nemohl rušiti rovnost žen, bylo potebí zvláštní události, která eské ženy uvedla v tak tuhé poddanství, v jakém je historik vidl. V poddanství bývají národové uvedeni nešastnými válkami, také eské ženy patrn válkou pozbyly své celá

;

Kosmas;

IH

Dalimil.

svobody a rovnosti s muži. Tak snad soudil Kosmas nenamáhaje píliš své fantasie, básnil krátký svj dj Když Libuše zemela, dívky vystavly si hrad, Dvín zvaný, ale muži jim na vzdory vystavli na protjším behu Vltavy hrad Chrastn, pozdjší Vyšehrad. Mezi obma hrady jsou brzo potyky, brzo vládne pímí, ba zvou se navzájem na hostiny. V noci po takové hostin jinoši se zmocní dívek a uiní ženské svobod na vždy konec. Lidová tradice snad se zastavila pi jmén Dvín a výklad, že zde stál hrad dívek, byl na snad, Kosmas však dle svého zvyku myslil na svj milý klassický starovk a únos Sabinek odehrál se mu nad Vltavou, jako poslední dj veselé vojny mezi muži a ženami. Klassicism má podíl na dalším utváení povsti Dalimil dobe znal povsti o dávných Amazonkách, a jeho Vlasta napomíná své družky, vypravujíc o tom, jak amazonky vzdorovaly Cyrovi a Alexandrovi. V osmi kapitolách své rýmované kroniky vypravuje, jak dívky po smrti Libušin jaly se stavt hrad Dvín, zatím co muži nedbali napomínání svého knížete, jehož varoval sen; jak Vlasta dívkám rozdlila úkoly a jak došlo k válce s neopatrnými muži. Dívky vítzí tak, že muži se neodváží již boje, nýbrž po pl lét si vystavjí za jedinou noc, v níž dívky jsou vzdáleny, hrad, nazvou Vyšehradem a bojují odtud pt let, v nichž jej muži asto byli od dívek pelstni. Tak zvlášt Šárka pelstila Ctirada. Vlasta vymýšlí již nová práva, která mají utvrdit ženskou vládu, tu muži za pravým a

:

i

mírem mnoho dívek vylíené,

—

pohanili

— reflex scény u Kosmy

a Vlasta, aby mstila tuto nevru,

Vyšehrad, ale padne v

boji, a

útoí na

dívky jsou pobity.

112

Libuše.

II.

Z pozdjších kroniká Marignola má kapitolu

De

která však

co

Boemorum

mirabili insolencia

eeno

et

maxim puellarum

nedbá valn Dalimila a jen šíe rozvádí, a Kosmy; celý spor položen ješt ped

smrt Libušinu. Jeho vrstevník Pulkava vypravuje obšírn o Vlast, pannám dala píti nápoj, po kterém poaly ne-

která

muž, bratí, otc. Nemohouce dobýti Vyšehradu, vystavly hrad, Dvín zvaný, neb dívky se nazývaly tehdy device. Když Šárka pelstila Ctirada, Pemysl pozve Vlastu, aby pevzala Vyšehrad, ale dívky, které vyslala, jsou pobity. Zuivá Vlasta chce návidti svých

je

pomstiti a

nerozvážn útoí na Vyšehrad, pi

emž

padne.

Aeneas Silvius sleduje zase Pulkavu, jenom jména pozmní, z Vlasty se stala Valasca, z Sarky a Ctirada Sarca a Stirad. Z Trstavy stala se takto dokonce romantická a neeská Tristana. Vlastu nazývá ženu velkého ducha, která se však více odvážila, než slušelo se jejímu pohlaví.

U

konen

Hájka

pimyká

vypravování

úzce k Dalimilovi, pibírá však jednotlivosti je

rozdleno na

léta

736

— 743,

z

Jemu nestaí

se

Pulkavy; již

Dali-

milova Mlada, Hodka, Svatava, Klimka, Vracka a Ca-

nim ješt Strátku, Budislavku,

stava, nýbrž vymýšlí k

Všemilu, Hrádku, Ptisilu, Nabku, Radku, Dobroslavu,

Horšovnu, Rodslavu, Vlastu zabil, jest to které se dopustil

—

muž

i

Pemysl, hrub

vypravování Pulkavovo jsou od

on zná jméno hrdiny, který Saso syn Heského. Nevru, s

tím,

sesílil

Dalimilovým,

nejen zavraždny, nýbrž

i

že spojil

nebo dívky ped tím zha-

nobeny. Jinak rozvádí šíe vše, co etl u Dalimila, ba

Pulkava; Eneáš; Hájek; Velten.

113

on dovede

spojiti vypravování o založení Vyšehradu svým vlastním názorem, že Vyšehrad je starší Prahy, Pemysl dá totiž na Libin vystavti vyšší hrad, který

se

pevyšuje Dvín

a

vše, tak

Jako

i

nazývá pak celý hrad Vyšehradem. tuto povst Hájek pihrubil dívky ;

mly

výhodu ped muži, že na jejich hrad nebylo muž, kteí by prozradili úmysl jejich, a když byly zhanobeny, nevracejí se již na panenský Dvín. lákají te muže na svj hrad a zárove vzkazují ženám jejich, aby se mstily na nevrných. Nmecký peklad Hájka (Sandelv) nazývá dívky které dle Dalimila

proto

obyejn

Jungfrauen, na krajích knihy však starým slovem pro panny, kterého se pak v tekstu samém užívá, odtud jméno jímž se vzpoura ta obyejn oznauje Mágdekrieg. v tekstu

Mágde,

i

—

Odchylky Dubravia od Hájka jsou nepatrné. Ctirad urputný nepítel dívek, který naléhá na knížete, aby bojoval, když zavraždily dívky mnoho jinoch, které milostnými listy vlákaly na svj hrad. Hájek, jak se zdá, je pramenem dramatického (Stiradius)

je

zpracování povsti,^) které provozoval v

Drážanech jako druhý

Libussa »Der

díl

své

siebenjáhrige

J.

Velten

r.

1666

Comedie von der Weiberkrieg,

welchen

die Ulasta gegen Primislaum fhrte, bis sie erschlagen

ward.«

Též pozdjší zpracování poetická zakládají se hlavn na Hájkovi; bylo jich hojn, pedn v každém

tém

díle

O

')

o Libuši dostala také Vlasta své místo a

latinských zpracováních ze století 16. a 17. viz Zíbr-

tovu bibliografii (1659),

eské

Eneášovy Kraus,

Valas*ca),

eské

látky.

Románové nestvry Bucholtzovy eská královská slena Valisca (dle

historie.

v nichž vystupuje

patí do pozdjší kapitoly tohoto spisu. o

114

III.

Díví

válka.

ukazovala na zlou dobu po smrti Libušin.

mán

Tak

Albrechtov Die Tochter Kroks, teme

psání díví války. Vlasta, která

vdno,

byla, jak

v ro-

celé vy-

nahoe

po-

bohatým Domaslavem, uiní slib, že se neprovdá; po smrti Libušin upadne v nevážnost a kuje plány, jak by dospla bývalé cti. Hrad její nazývá Albrecht »Diewni«. Kaša pes výnalezencem, zavržena

—

odebere

Tetiny

strahy

prostednici,

se

na Diewni a nabízí se za

však zastrašena zuivostí Vlastinou, a

je

prozradivši svoje obavy, padne za

Vlasta od zlé

Pylweise nauila

kouzelný a tím Kasu, pipíjejíc

Ani

Kasiny

vlastní

jí,

ob

hnvu

jejího:

se pipravovat nápoj otráví.

družky, opilé silnými nápoji,

hradu dívího. Tetka dozvídá se od svého ducha Elihu, že ádní žen má záhy koniti, a zvstuje to Pemyslovi. Vlasta padne útokem sedmi syn Haského, jejichž matka zavraždila otce a prchla pak na Diewni.

ji

neprovázejí

K

z

novému motivu

Albrecht veden

v povsti:

titulem

a

návštv Kašin

byl

základní myšlenkou svého

románu, který se stejn zabýval všemi dcerami Krokovými; a nástupci jeho se pak motivu zmocnili. Jak postavy Vlastiny užil již první zpracovatel románU; Komareck, ukázáno pi rozboru jeho díla, které vyznívá zlozvukem: pomstychtivým, zlovstným

inem

jejím.

díví válce, k níž vypravovaní o Libuši bylo pouhým úvodem, vyšla r. 1794 »Wlasta und Scharka. Der bohmische Mádchenkrieg».^) Dle této povídky je prvním skutkem Pemyslovým po smrti Zvláštní povídka o

')

Viz

str.

38.

Albrecht; Wlasta und Scharka.

115

Libušin, že zruší její ženskou stráž. Vlasta naproti tomu žádá ást íše, a když je pohrdliv odmršténa, shromáždí ve svém hrad Vidovli své družky a na radu Sarky nabízí Pemyslovi ruku svou, ale odpov

potupná se jí dostane. Dívky písahají bohu války Persho pomstu na mužích; pepadnou Motola, pak

Pemysl s úmyslem lstivým tomu však Vlasta dá uezat zemi se

k nim vyslance, Zeny v celé zmocní zbraní svých muž, tak že muži ne-

mohou útoit na

pošle

uši a nos.

Vlastu.

Dívky vystavjí Dewin, kde si upravují velké cviišt, V jediné pak noci zavraždno v celých Cechách mnoho muž, a ženy prchnou na Dvín te teprv muži se chystají k boji, ale Pemysl pro špatné pedzvsti je proti nmu. Utoí pece, a vdce Samoslav, který Vlastu dávno miloval, nabízí jí ruku svou, ona ji však odmítne a vzkáže o pomoc Castav, knžn surovské, rozené ecké princezn, ale ta už dobrovoln spchá od Dunaje do ech, a útoku obou vojsk podlehne vojsko Samoslavovo, vdce sám padne v sou;

boji s Vlastou.

V pímí sama zamiluje

etní jinoši navštvují Dvín. Vlasta nabídne mu krásného Ctirada,

si

rukU; ale on miluje jinou. Ve svém hnvu zavržená Vlasta potká Rodoje, jinocha, jenž unesl svou

svou

Militku z

Dvína, Vlasta dá Rodoje

zavraždit a Militku

svrhnouti se skály dvínské. Ctirad známou zradou Sarcinou je potrestán za svou hrdost. Pemysl nabídne spolek astav, které se bez toho ukrutnost Vlastina hnusí, a slibuje jí ruku svého syna. Boje další popisují se podrobn a prozrazují nám dobu, ve které se 8*

116

III.

Díví

válka.

etlo O samých pochodech, obleženích, útocích, ústu-

dobu prvních válek francouzských.

pech,

Castava zahyne

pádem

žena a vrhne se ve svj

se skály,

vlastní

Vlasta je

me, aby

pora-

neupadla

v zajetí;

Šárka, která taktickou neopatrností zavinila porážku, hájí ješt Dvín, až vojevdce Werschowetz

vezme útokem. Tato povídka ve hlavních rysech svých je volným zpracováním známého románu Prokopa Šedivého eské Amazonky,') nkteré ásti jsou jen peloženy, jiné jsou zmodernisovány u Šedivého není moderních výraz taktických nco je vynecháno, jako Vlastina práva, Castavina návštva u Pemysla; jiné je zmnno, jako osud Castavy, která v eské povídce padne rukou Vlastinou, a Vlasty samé, která u nho padne na Dvín. Šárka nehraje u Šedivého tak velkého úkolu, i jinak jsou nkdy jména zmnna. Miluše Šedivého stala se Bielinou, Vrátin poslední boj na vži pisouzen Krasobilce; povahy a mravy i

ten

—

tém

—

jsou zidealisovány, Castava nesvádí dívek Vlastiných,

Pemysl nepatí,

nenabízí

jako

v

Castav originále.

vládu,

která

Pibásnna

prý jest

mužm konen

pedchozí historie o vlád Libušin a o organisaci díví gardy budeské. Celá tato povídka byla pojata ješt r. 1839 do romantického vylíení celého pravku eského Rckblicke auf Bohmens Vorzeit,^) jichž tvoí poslední

Zmny uinny bu již

ást ')

rekyn

Šedivého. -)

V

Viz

—

Praze 1792. str. 3.

básn

Ebertovy,

dví boj v echách pod zprávou Podlé Hájkovy kronyky sepsáno od Prokopa

eské amazonky aneb Vlasty.

vlivem

117

šedivý; Brentano.

bu nevkusem zpracovatele, tak nepodá

nesl svini na Libin,

na p. když Bivoj pisvou ruku, nýbrž

mu Kaša

Šárka ho zahanbí tím, že na Vlastin rozkaz vytrhne

doubek ze zem!

U

Brentana,

ukázáno,

jak

který,

povídky této

pedzvsti války díví tvoí valnou ást díla; od samého zaátku sleduje motivy její, nejen miluje Bivoje miluje Pemysla, též Sarka Vlasta a Stratka je opuštna zrádným Vršem, všechny ti

rovnž

užil,

jsou trpce zklamány a zanevely na lásku a na muže.

Vidíme, jak Libuše své družin díví, která bránila

Avarm (Hunm

proti

v

uvedené

ji

udatn

povídce),

dává vzácné výsady a dovoluje jim najímat jiné dívky. Mezi muži a dívkami dojde již málem k boji, zákony, které dle povsti Vlasta vydala, ozývají se již ve

zpvích dívek, jimž naslouchá schovaný v komín mužové již se radí o opatení proti bujnosti

Zyak;

Saso, budoucí vrah Vlastin, je váben k ní podivnou sympatií, jako ona, vidouc ho, rozilen tuší svj budoucí osud, zkrátka drama o díví válce Der Mágdekrieg, které Brentano zamýšlel,') je

dívek.

tém

napsáno v jeho »Griindung Prags* a divoké volání >Huihussa, die Mágdlein der Libussa* je jedním ze

již

základních

akkord

Postava

jeho.

Vlasty,

dozorkyn, bojovnice^ která

dle

slov Libušiných vládne zbraní jako muž, a která vybízí

Pemysla,

aby

Grillparzerova

ona radji

;

dlí

s

šermoval,

pešla

dvoe Pemyslov

na

nudném

') V lánku o Wlasta gedenke ich

zu erschópfen«.

ní

na

své

sídle

do

díla

druhých

sester.

—

v asopise Kronos (1818) zweiten Tragedie, der Mágdekrieg,

tragedii

in einer

též

není pro ni místa,

118

III.

Díví

válka.

Básník však na rozdíl od Brentana neukazuje na krvavou tuto budoucnost Cech.

Souasn vela

Brentanovým dramatem vyšla paní Woltmannové.

V dob

s

též no-

nejvtšího rozmachu moci francouzské a

nejvtšího poníženi Pruska

stala se, jak známo, Praha stediskem severonmeckých emigrant. Z tch k echám snad žádný nepilnul tak, nezabral se tolik do jejich djin jako manželé Woltmannovi. Karel Woltmann, diplomat ve službách malých stát nmeckých, utekl se do Prahy r. 1812, a napsal Djiny Cech a Idey k djinám Cech. Neopustil již zem té a zemel zde r. 1817. Karolina vytrvala v Praze po jeho smrti po njaký as, než se vrátila do svého rodného msta Berlína. Její práce karakterisoval Goethe dvma strunými výroky: »Jak se ženy nauily psát!« a »Jak i

ženy

pozorují!*

A

paní

Woltmannová

pozorovala

novou zemi, do které pišla; »jako v rysech význaného oblieje pátráme po duši, dychtíme po hovoru, tak pátráme v cizím kraji po osudech, jichž byl svdkem, a to tím dychtivji, ím svéráznjší a významnjší jsou! Z tohoto zájmu vzešla soubžn s djinami jejího chot její sbírka povstí eských.') i

Obšírn vypravuje o díví

Mádchenkrieg.

Píkrostí,

s

válce

její

novela

»Der

kterou vévoda odpovídá

na první poselství Vlastino, je vinen Ctirad, který též nejhorlivji bojuje proti dívkám, dokud stavjí Dvín.

S ním ason.

je

K

sedm syn Heského, zvlášt nejmladší Stirodin jejich patí též Hrawka, cho nejstar-

') Volkssagen der Bohmen von Caroline von Woltmann. Prag 1815. II. Na str. 56-194: Der Mádchenkrieg.

Caroiine

šiho Radowich, a

Woltmann, Der Mádchenkrieg.

v.

Dobromila (nebo Dobromilia), nevsta

Sasoova; pocházejí píbuzným Krokem.

z

ecka, odkud pišly

Vlasta touží

pišly na Dvín, jako tam

Pemysl pozve syna a nechat sílá

pece

jen

lest

proti

lsti.

]Muži

pod

si

119

Vlastu, že

jen

etu

práv jí

pišla

vdcem Samo

ob

krásná Šárka.

chce odevzdati íši a

lýkové stevíce, ona

dívek, kterou

svým

za

po tom, aby

ví,

Pemysl dá

ale

po-

porubat,

útoí na Dvín bez brnní

a jsou strašn poraženi, synové Heského vylévají svj

hnv

na Hravce a Dobromile. Radowich vydá se lstiv se, jakoby se chtl spolit s dívkami.

na Dvín, tváe Vlasta

mu neví, a Stratka zpraví Hravku o Dvín. Hravka v žárlivosti své pidá

jeho po-

se k díva Radowich smrti Dobromilu Saso po Ctiradov kám. tém tam vyženou. Ale sestry cítí se osamlými na Dvín. Vlasta chce Dobromilu donutit, aby pomáhala pelstít Sason, avšak Dobromila ho varuje a má za to být potrestána smrtí. Než k tomu dojde, muži vzali Dvín, také Radowich v bitv zachránil svou Hravku.

bytu na

—

ecký pvod

sester prozrazuje,

uvedenou práv povídku, dle

níž

že spisovatelka znala

Castava byla

eckou

prineeznou, a že motivu užito v duchu klassicismu. Stalo

se

snad

vlivem

Brentanova

dramatu,

že

1817 provozováno na divadle v Leopoldov ve Vídni drama Wlasta oder die kriegerischen Mádch e n in Bohmen, o rok pozdji pak Scharka, die Retterin Bohmens oder der Hunnenkonig, kterýžto nápis otevírá velkou historickou perspektivu. Vzpomínáme si zase na Huny v povídce Wlasta und Scharka. r.

120

III.

Díví

válka.

Gerlovo Fr au enregiment ^) poíná smrtí Krokovou a vypravuje povst odtud až do smrti Vlastiny celkem prost dle Hájka; pi líení snu Kroková užívá mythologie Brentanovy,

V pražském obdenníku DerKranz^)K. W.Schiessler pod názvem Der Mádchenkrieg, Sage; vypravování Hájkovo šíe rozvedl. Vlasta dá svým družkám nápoj neznámého pvodu a posílá Pemyslovi poseliny podmínky

jest,

ji, když ho lákal píbuzného kmene. Na Ctiradovi pak Vlasta strašn mstí, když ho Sarka pelstila, padne sama rukou Sason, pítele Ctiradova.

Ctirada, on

tesk se

Novým motivem pak

nesplnitelné.

ten spor klíil v lásce: Vlasta kdysi milovala

že celý

ale

kladouc dle rady Strat-

než zahájí nepátelství,

ství,

však svedl a opustil

ji

zbraní na jihu u

Toto vypravování upomíná, jak vidt, na nkteré motivy povídky Wlasta und Scharka (poselství, láska

k Ctiradovi). asopis, znati spisovatel,

nmž

v

vyšlo, lehce

mghl

se-

který patil k vypravovatelm v Ce-

chách teným a oblíbeným. Byl to K. Franz van der Velde (1779 1824); narozen byl ve Vratislavi, ale

—

eských

tradic

proto v

vábilo, že se

rodin jeho nebylo,

bohmische

Der

byl

p-

K

povsti eské ho tedy jenom hodila k romantické zábavné novelce.

vodu nizozemského.

jako Nachtstck aus

Mágdekrieg,

dem

naznaený

zweiten Viertel des achten

') Volksmáhrchen der Bohmen. Bearbeitet von Wolfgang Adolph Gerle. Prag 1819, 1, 249—2118.

R.

-)

svých I,

str.

1821,

Sagen 1.

seš.

b,

.

10.

und Geschichten

J.

J.

der

Polt pojal vypravování do

Vorzeit

Bóhmens

(1839)

Schiessler, Mádchenkrieg; Velde, Mágdekrieg.

121

Jahrhunderts, vyšel v známé a vážené Abendzeitung^)

pak pojat do Veldových sebraných spis.

a byl

Pramenem

jeho byl, jak se rozumí a jak ukazuje

hned datování, Hájek,

rozhodn též vyprapednost, nazývaje sestry

ale užíval

mu

vování Eneášova, ba dal

Libušiny Therbou a Brelou, Vlastu Wlaskou a Pemysla pololatinským tvarem Primislav. Patrný jest také vliv Albrechtova románu »Die Tochter Kroks«, který

poznáváme hned z tvaru Diewni, jak místo Dvín pravideln píše; na Brentana nás upomíná, když uprosted pohanského svta se setkáváme s kesanem, a když Vlasta je dcerou knžky Cernobohovy.

Na zaátku svého románu shromažuje

spisovatel

nejdležitjší osoby jeho okolo smrtelného lože Libušina na

Libin,

Klimby jeho

lékaka Brela, Therba, s obrazem bohyn

je tu Primislav,

knžka neznámého

jediného boha,

v ruce (dle Albrechta), patnáctiletý Nezamislav,

Frank

zbrojmistr

Ctyrad, kruh

zeman

Báringer,

lstivý

veselý

Vrš,

a vladyk, které rozeznává autor

zcela dle Albrechta »wuste,

trotzige Wladiken, stille Zemánner*, za Libuší vyniká vysoká postava gigantické panny, jest to Wlaska, miláek Libušin a komorná její (Grtelmagd); Libuše umírá, vštíc fleissige

mnoho hlédla.

zlého,

—

hlavn

Libušiny a vybízí žování

má

Vršovi,

Hned po je,

hrot proti

smrti

by

jehož

její

hájily

svolá

zlé

srdce

svobody své;

eské kultue,

pro-

Vlaská služky její

které však

uva-

zárove

vydává skvlé svdectví Vlaská ujišuje totiž, že na starém pergamene patícím knžn nalezla poznámku pravdivou, že všude závisí osud žen na vzdlání muž, :

')

V Drážanech,

od

16.

kvtna do

30.

ervna

1823.

122

Díví

III.

kde muž

stojí

válka.

ješt na stupni zvíete, tam žena zstala

otrokyní, a takový byl by jejich osud, budou-li ženami spustlých, surových

Cech.

Vlaská vzkázala Pemyslovi, že ruku, ale

Hobka

a Stratka

se

mu

vracejí s

nabízí svou

nepoízenou;

Vrš je odbyl urážliv. Ihned podniknou útok na hrad Motol (usnadnný pomrem, který zapedla Stratka se synem hradního). Vlaská však, jíž Pemysl imponuje, teba to zapírala, posílá Stratku k staré PylWeise v Sovích horách, a když Stratka se hrozí strašné ženy, již zavolati jest rouhati se bohm, posílá ji k Radg, vdov vladyky Krason, aby jí poslala Sarku. Žádá pak na Pylweise, jíž se zárove se Sarkou sama pikoení, které by Pemysla pipravilo o zdraví. Za hrozných kouzel dá jí arodjka, služebnice Czerneboga, nejen koení, které se má nasypat v lože Penápoj uspávai, nápoj lásky a nápoj myslovo, nýbrž blížila,

i

s duchy podivuhodnou neomaleností vzat z románu Die Tochter Kroks, kde Porpira téhož daru se domáhá na Pyl-Weise proti Krokovi. Vlaská na otázku arodjky po svém rodu

rozilující

i

k

zpsob, jak

Celý hokus-pokus, zápas

boji.

se

má

odpovídá, že byla

knížeti uškoditi, je s

ped

Weise vzkikne zdšen, Radga, která

má

má

ticeti

lety

nalezena, tu Pyl-

jest její vlastní

matka.

Vlasce poslati svou dceru, bo-

nžnou Hruabu, jovnou Sarku, a synka Domaslava. Když hradní odpírá odjezdu Sarcinu, Radga se služkami vyžene všechny muže z hradu. ješt jednu dceru,

Vlaská posílá Sarku, aby, pevleena za hocha, otráMarn nemocný Primislav, podporován

vila Primislava.

Vršem, vybízí muže k

boji;

nabídnutí Báringrovo však,

:

Velde, Der bohmische Mágdekrieg,

rozhoen zem.

že najme frankské bojovníky, kníže

nechce uvádti cizích zbraní do

Vladyka Heský pijede na vyžádal uprchlou

dveku,

ale

123

odmítá,

hrad Diewni, aby si vede se mu zvlášt

svedou ho k neve a zárove vzkazují jeho choti Castav, že muž ji zradil. Castava pak muže otráví a uprchne na Dvín, zanechavši doma šest synia, z nichž nejmladší okusil jedu a onml. Samoslav s vladykami proti vli Pemyslov lehkovážn strojí útok

—

na Diewni, ani nechtli ekati na pomalejší zemany; Vrš ped bojem se stetne s cizincem, je to Saso, nejstarší syn Heského. kterého ped desíti lety vévoda vypovdl ze zem. Nechce bojovati, leda proti Pemyslovi, pispje ženám v bitv k pomoci a zachrání zvVlasce život. Vlaská slaví vítzství své, pi stuje, že Sarka je její vlastní dcera, ustanovuje Sason zbrojmistrem, což pijímá za podmínek, zabezpeujících mu plnou svobodu. Tajn stane se však též milencem Vlasky, která poznala, kdo je. Hruaba, dcera Radgy, a její služka Kaša, oblekly se necítí záliby v tom, jako malý Domatéž v brnní, slav s hrozným odporem se uí píst. Mladý Nezamislav

em

a

Hruabu na lovu ped zubrem, za krátko se svým Báringrem peleze ze a vnikne do hradu RadgyTato je pekvapí, odpustila by však ochránci dcery ale v tom pirazí na hrad Sarka, která zajala Franka zachránil

Wulfa, proti

prvodího

Nezamislova,

pesile padnou muži

a

po

krátkém

boji

v zajetí.

Vlaská vydala práv své známé zákony, a rozesílá poselkyn, by je rozhlásily; tyto zákony zapudí Sason z hradu Diewni, s jehož hradeb v pedcházející noci skoila jeho matka Castava, když ho vidla a

m. Díví

124

mínila dost,

válka.

poznat zavraždného chot, matky nepoznává.

Brela navštíví Vlásku, která

ješt neomalenji než dívjší

jest

ji

ale

Saso,

otráví;

pejata

z

i

divno

tato scéna

Albrechtova

románu. Sarka byla dojata vrností a udatností muž, které záchrany. Nezamislav má se zajala a hledá pro státi chotm Hruabiným, pijme-li nové zákony Vlas-

n

iny,

aby budoucím synm jeho byl palec Též Radga a pravé oko vypíchnuto.

svolí-li,

—

uat

pravé ruky

má vykonat

tuto operaci na Domaslavovi,

nemže však

—

Sarka odhodlá se radji, zíci se hrozného spolku. pokouší se, nepoídivši u Nezamislava nic, donutit Bápi tom poznáváme, že jest ringra hrozbami smrti kesanem pak slibem své lásky, aby psobil na královice ve smyslu jejího pání, ale pi tom sama podlehne kouzlu jeho mužnosti a vrnosti a svoluje,

a

•

—

—

stát

se

Báringrovou

chotí

dle

kesanského mravu

Sarka chce se ješt rozlouiti s Vlaskou, této byla však vc prozrazena stárnoucí, závistivou Hobkou, a Vlaská pijímá dceru

franckého, ne dle novoeského.

hroznými úmysly, na oko však pívtiv. Chce prý uzavíti mír, ujišuje, ale aby mohla sama diktovati podmínky, chce se díve zmocnit vévodova miláka, Ctirada; Sarka má ho obelstíti a zajmouti, ba Vlaská jí dokonce písahá, že jeho život nebude ohrožen. V tom pichází Vrš jako posel vévodv, který prý nabízí Vlasce trn a zve ji, aby ho na Libin navštívila. Vlaská, obávajíc se lsti, vyhledá podruhé Pyl-Weise, která jí ukazuje v kišálové kouli poctivý s

obliej

komu

Primislava,

za

nímž ovšem

hrozí, nelze poznati

Dvuje

stojí

zlý Vrš,

t\\e

tedy, ale ne tak

;

Velde, Der bohmische Mágdekrieg.

aby

sama na

jela

Práv

dívek.

Libin,

odjel

bezpeil mír na hranicích,

úmysl

Therbu

zamýšlel

co

v jejich

A

vede Stratka.

hlavní jeho

pece Vrš uzave nemocného vévodu a

:

komnat

Vlastinou,

He-

a vrhne se se šesti syny

muži na dívky, jež vesms zaJe to skutek, který kroniky a také Woltman-

ského a vraždí.

hradu

z

zmaen nepítomností

je

vykoná,

tam jen šedesát svých vévodova, by zakdyž Vrš uvítá tchto še-

vyšle

Ctirad

desát amazonek, které

125

s

ostatními

nová vypravují o Pemyslovi samém, který se však Veldovi hanebností, jíž je schopen jenom Vrš mladý Nezamislav, vrátiv se píliš pozd na hrad, aby

zdál

ji

zamezil,

pouze na Vršovi

mže

ji

mstíti smrtí. Sy-

vypovdni

nové Heského, kteí mstili otce,

z Libina.

Sarka pelstila a zajala Ctirada, avšak když bráni jeho lidi, je sama spoutána; zatím Vlaská, uslyševši o zavraždni vyslanectva, spchá do Sovích hor, pomstít se na Pylweise, a usmrtí ji jako Porpira v Tochter

Kroks

tím, že

zvídá se však

na

ni

pi tom.

vylije

že jest

ohovou její

tinkturu, dodcerou a že Cerno-

bog ji volá. Saso setkává se u hradu otcova s bratry písahá s nimi pomstu Vlasce, v jejíž krvi chtí smýti hanbu rodu svého. Vlaská vypravuje spoutanému Ctiradovi a dcei

a

Sarce kratochvilnou povídku

dve,

jež

zabloudilo v

lese,

o jinochu, a

surov

který svedl

je opustil,

»na-

stupuje rytískou cestu do Vlach«, a jak opuštná za-

svj pomst.

dávno litoval je strašn popraven, Sarka pak je zazdna s Radgou a Hruabou. Když nejvtší zoufalství zavládlo na Libin, zv-

svtila pak život

Ctirad, který

toho skutku, poznává v Sarce svou dceru a

stuje

Therba

(jako

u

Albrechta),

že

boží

hnv

126

Díví

III.

válka.

se probudil; na rychlo sebráno vojsko, a

Diewni

ného

zdánlivým

tak, že

hradu.

útkem

padne

Vlaská

pokusu, zachrániti poslední

muži útoí na

vylákají dívky z pev-

rukou

z žen, je

Sasoovou. Pi rann

Nezamislav

vévoda umíraje vyítá Cechm, že je jejich stará chyba zoufati si v neštstí, v .štstí poínati si bujn a násiln. Zazdné ženy jsou osvobozeny, kníže žehná satku synovu s Hruabou, ale Sarka nesvolí býti chotí Báringerovou, nýbrž žádá na nm, aby ji vedl do njakého kláštera své vlasti, by tam odpykala hích a

:

svj na

otci a modlila se za

blaho

vlasti.

motiv povsti, románu Albrechtova, novely Woltmannové a povídky SchiessPovídka Veldova uinila

z

poutavý román, zárove však znamená vrchol

lerovy,

sesprostní, které se od Dalimila poínaje dalo stou a

její

s

Vla-

družinou.

Kdežto u Dalimila amazonky jsou panny, které na svém hrad netrpí muž, ba ztrácejí jako Brunhild v Nibelungech dokonce sílu a udatenství, jsou-li cti zbaveny, není o tom u sprostého Hájka již ani stopy, ale pece Vlasta sama zstala ješt netknuta,

—

—

zde však

uinna

z

matka, nýbrž pekelnou mocí.

nejen

ní

nehled k jejímu spolku

s

i

vilnice,

Novela Der bohmische Mágdekrieg byla nkolikráte dramatisována.

Poprvé Velde sám zpracoval dramaticky tuaci v

román,

kem, episodu o tak

losti,

')

že

^)

tu si-

která byla nejvlastnjším jeho majetlásce Sarky.

hrdinové

její

Vyal

ji

však ze souvis-

nebyli hloub zapleteni

Die bohmischcn Amazonen.

do

Romantische Gemálde in II. Dresden 1827.

zwei Akten, poprvé v Nachgelassene Schriften

Amazonen; KoUner-Werdenau.

Velde,

127

osudu Dvína a války vbec. Z hlavních osob zbyla Sarka jako jedna z vdky amazonek; na místo knžice Nezainysla nastoupil nmecký rytí Horst, spchající na pomoc vévodovi proti nepirozené vzpoue žen, a na místo Báringra jeho druh Raspo; Radga a Hruaba pijaly z Albrechta jména Nivy a Therby, a tato Niva není dávnou bojovnicí, jako byla Radga, nýbrž chystá se teprve s etou nov najatých dívek odebrati se na »Diewni«. Dj se odehrává jako v novele, jen že Báringer-Raspo není zkoušen šípy, míenými na, nýbrž má píti pohár vína, domnle otráveného. Kaša (služka) pomohla panoši Wulfovi z hradu, a ten pináší zprávu, že Vlaská padla a že vévoda vzal hrad její. Tak se mže nejen Therba státi chotí Horstovou. nýbrž Sarka chotí Raspovou. tudíž jen

—

i

román

Ješt více než v

Wulf

je vyslán pro

vytknut rozdíl národnostní.

pomoc k Pemyslovi,

ale

písahati, že hrad Nivin nebude drancován,

samo sebou,

že to se rozumí

toto

mínní ho

ctí,

ale

ten

Wulf

má

míní,

Kaša odpovídá, že

eští muži však že tak nesmýšlejí, že

jejich krutost zavinila tuto

vzpouru; a Raspo ptá se

Sarky, chce-li býti jeho »ehrlich deutsches Hausweib".

povídky byly dle všeho Die opera od Kollner-Werde1823 byla provozována v leopoldovském

Dramatisováním

téže

bohmischen Amazonen nau, která

r.

divadle ve Vídni. R.

1836 mladý

Veldv román který vnoval

a

H. G. Lambrecht dramatisoval podal tím první pokus musy své,^)

ženám nmeckým.

Wlaska oder

die Mánnerfeindin. Ein Drama in 5 Aufziigen nach van der Velde. Mannheim 1826. H. G. L. nemže být totožný s M. G. Lambrechtem, mnichovským hercem, jemuž drama pipisují ob vydání Gódekova Grundriss (sv. V. str. 3(54.) ')

128

III.

Díví

válka.

Lambrecht zahajuje své drama scénou Pylweise arodjky v Macbethu, pak následuje

upomínající na

porada žen která

ví

útok na hrad Motolv; jediná Sarka,

a

že jest

zde,

dcerou Vlastinou,

je zaražena

—

a zhrozí se zkázy, kterou tato válka uvalí na zemi. Druhé jednání zaíná marným vyzváním vévodovým; po té Nezamislav žádá ho za ruku Hruaby, je však odkázán na dobu po válce. V lese vladyka Hesky se setká se lstivou Wradkou a je pozorován chotí Castavou, hned na to následuje otrávení jeho. V tetím jednání vidíme Hruabu na hrad, jak monologisuje v stáncích o osudu zem, pak laškuje s Nezamislavem. Wulf si stžuje, že byl od žen bit. Ctirad trpí mukami svdomí, pak Samoslav oznamuje vévodovi, že chce bojovati; vévoda to zabrauje. Básník motivuje, že šlechta má právo k domácím válkám, oznámí-li je vévodovi. Ctirad chce obtovati hlavu svou, Báringer touží po žen »ein braves Frankenweib, nicht bohmische Race.« tvrté jednání poíná monologem Stiason, vrátivšího se do Cech, scénou Vrše s ním, naež ze slov Vrše slyšíme o bitv a výsledku jejím, pak je Vlasta provolána za vévodkyni. Na hrad Vlasty následují pak scény, jak Stiason se stane zbrojmistrem a milencem Vlasty hned na to Vlasta navádí Šárku, aby pelstila Ctirada. Vidíme scénu mezi Stiasonem a Czestawou pak odchod Stiasonv z hradu. V pátém jednání Stiason sejde se s bratry u hradu otcova a písahá s nimi pomstu. Sarka beze lsti zatkne Ctirada, který beztoho ml úmysl, odebrati se k Vlasce. Zatím vévoda se chystá k boji; tuší, že v padne. Hruaba chce s ženichem do bitvy. Na hrad Diewni ;

nm

Lambrecht, Wlaska.

129

Vlasta vypravuje Ctiradovi svou historku, a on pozná

jakoby nebyl díve naznaoval, že zná píinu té Odsouzení jako v román. V píští scén zuí bitva, Vlasta vraždí svou matku, pak se setká se Stiasonem k poslednímu boji. Na to objeví se Sarka osvobozená a nalezne mrtvolu matinu. Ranný vévoda pichází open o Báringra a odevzdává zemi svou Nezamislavovi.

ji,

války.

—

Je zajímavo, že mladý básník vynechal

práv

tu ást,

kterou Velde sám

vyal k

z

novely

zpracování,

lásku Nezamyslovu, a že z ní zbyly jen jakési zakrnlé

motivy, jako Báringrova touha po choti, Šárina touha

po míru, které se autorovi nepodailo již spojit, proDvínu a smrtí vévodovou kus byl patrn ukonen. Za to Hruaba uinna hrdinkou, aniž chápeme úel toho, jako vbec mnoho v dramat, které prozrazuje dosti slušné nadání formální, zstává bez

tože vzetím

vysvtlení.

Po dramatické stavb, po odvodnní, není ovšem stopy, Ctirad cítí se hrozn tížen vinou, která pece za obyejných pomr, dokud nemá tak hrozných následk zdává se muži nepatrnou, ba on ví, že zavinil válku, ale nevíme, pro toho nikomu nezjeví, ani

nýbrž vydá se na hrad Vlastin, kde ani nepromluví

dokonce pekvapen vypravováním Vlasty. Nejest též stlaení dj, které u Velde zaujímají léta, na dobu ne blíže urenou ale patrn kraounkou. Vypadá to, jakoby vévoda, který nechtl pomoci Samoslavovi, hned na to sám vytáhl v boj. Autor pouze bez ohledu na oekonomii celku rozvedl nkolik scén, které mu poskytl Velde, užívaje ho asto doslovn, jako

a

je

možné

Velde sám KrauSj

eské

užíval Albrechta. látky,

"

130

III.

Díví

válka.

Nebyl-li takto první pozdrav

práv

šastný, tož byl již všemi

mus Lambrechtových musami opuštn a n-

jakou Albrechtovou Pyl-Weise posedlý onen nešastník, Deutsche vytištné v zpracování, spáchal který

Schaubúhne*) vydávaje je dokonce za dílo Velde samého. První jednání líí tu svedení Vlasty Ctiradem,

druhé smrt Libušinu ve tetím Vlasta sedí již ve své sláv na trn, Vrš pichází s pozváním na hrad, a Sarka je vyslána, aby pelstila Ctirada; ve tvrtém Vlasta se dozvídá o vražd na Libin a spchá k PylWeise. Sarka pivádí Ctirada, který by si ji pál za ženu, uslyší však od Vlasty, která práv »Czerneboy;

upekla

kovi

Pyl-Weise,

svou

matku «,

že

jest jeho

V

pátém jednání slyšíme pouhý referát o smrti Vlasty, pak pichází Nezamislav s neznámou dotud Hruabou, naež Pri-

dcera,

naež

Vlasta dá oba umuiti.

mislav

mu

zasnoubí a zeme.

ji

Neodolatelná je komika u vylíení naivnosti Vla-

kde autora opustila pedloha) »0 du komm und lass dich streicheln die noch nichts Boses that, weil ich Hand, einer von sondern nur ahne, was bose weiss, selbst nicht einmal stiny (jediné,

sanftes

ist

.

.

.

Wildgethier,

.«

Autor pece mimo svj pramen znal také vypravovaní Eneášovo, domnlá matka Sarcina není zde Radka (jejíž episodu rovnž vynechal jako Lambrecht), nýbrž Tristana, které dít podvrhly, tak že se považovala za skutenou jeho matku. Der bohmische Mágdekrieg, Drama in fiinf Acten von Perelsov Deutsche Schaubiihne. Berlin 1871, seš. 7—8. ')

C. F. van der Velde, y

Velde, Mágdekrieg

;

Ebert,

Burg Motol.

131

Ješt r. 1886 byl román Veldv zdramatisován znovu od Roloffa, ale tato práce jeví již také vlivy

Koncem ervna 1823 byl »Mágdekrieg« Veldv Abendzeitung dokonen a již v 1. íjnovém ísle pražského »Kranz« objevila se báse »Burg Motol. Bruchstiick aus einem epischen Gedichte: Der Mádchenkrieg, von Karl Egon Ebert «. Tedy slovo Mágdekrieg,

jiné.

v

mohlo zavdati píinu k nedorozumní/) opt nahrazeno modernjším, jakého již Schiessler užíval. které

Básník této ukázky, dvaadvacetiletý student, nedal

nahlédnout

hloub v plán svého

ba

díla,

neprozradil

ponkud uritjší pedstavu o básni téhož obsahu jako Veldv román; události v ukázce jsou má-li

ani,

jenom

zevní: dívky zaberou hrad a

Na

jeho.

pánu

Motolovi,

se poklad pepadeného za

zmocní

hradu,

pravého míru, snadno dala se ukázat pravdivost rení Solonova,

že

nelze

nikoho

pokládati

ped

smrtí za

šastného, nebo Schillerova Mit des Geschickes Máchten

...

Forma

jednotlivé

zvolená,

hildebrandských

(t.

romance

v

strofách

zvaných nibelungských), b}

la

dána

Velmi kratochvilným svdectvím takového nedorozumní Vlast, o nmž zpravil nás J. Arbes ve feuilletonu Nár. Politiky ze dne 14. února 1892. Ke karakteristice dramatu hraného v letech padesátých u Porte St. Martin staí, že se nazývá La guerre des Servantes (ne Vierges) ')

jest

francouzské drama o

a že první

schze dívek

se

dje u pražské

kašny.

Za dívky bo-

vlastn muži, zajatí Sašové, které král Pemysl steží Hlavní osobou je Valsha, která Karlu Velkému, a to r. 1315! má syna Graffa, což ukazuje k pvodu od Veldeho. Pi té píležitosti uvedu, že Bibliographie ouvr. rel. a Tamour III, 1386 uvádí dílo: Wlasta ou la chart (? chut??) des femmes. Chronique bohéme du Vilíme sicle, Paris 1851.

jují

tu

—

9*

132

Díví

III.

tém sama sebou, když svých ballad, a svým

Uhland

ka

v ní byl vytvoil

adu

malým cyklem »Graf Eberhard

der Rauschebart* uinil

meckou

válka.

novou epickou formou

ji

n-

exochen.

Jak psobily tyto

básn Uhlandovy,

které r. 1822 Archiv ve Vídni, práv tehdy v Cechách, o tom hezké svdectví poskytuje nám dvanáctý (prosincový) sešit téhož roníku >Kranz«, kde nejmenovaný autor (byl to redaktor Gerle, který otiskl

též

Hormayrv

i

dokonce

pojal tento plod

Mondnachtbilder«

1824)

do svých »Schattenrisse und nejvtší smlostí drancuje

s

uvedenou báse Uhlandovu, a dokázal skuten aby z krásné básn vytvoil kus bídné prosy.

toho,

Uhland pje:

Der Oberfall im Wildbad. Sommertagen, wann

In schonen

Die Wálder

lau die Lufte

wehn,

Gárten bliihend stehn,

lustig griinen, die

Da ritt aus Stuttgarts Thoren ein Held von stolzer Art, Graf Eberhard der Greiner, der alte Rauschebart. Mit wenig Edelknechten zieht er ins Land hinaus; Er trágt nicht Helm noch Panzer, nicht gehs auf blutgen Strauss;

Ins

Wildbad

Der Sieche

A

will er reiten,

heilt

und

wo

heiss ein Quell entspringt,

kráftigt, der Greise

Kranz (1823, IV,

wieder

jiingt.

32.):

Der Oberfall

in

Teplitz.

Sage: Es war

ein

sonnenheller

Tag,

als

der wackere Held und

Rittersmann, Herr Konrád, aus den Thoren der Rosenburg ritt; er war nur von wenig Knappen begleitet und trug keinen Panzer,

denn

er

zog zu

entdeckt hatte

dem Heilquell, den Herr Kolostuj im Jahre 762 und von welchem man sagte, er stelle alle ver-

lorne

Kraft

her,

und

Vliv

Uhlandv

kiánne

selbst

133

Greise

die

wieder

jung

machen.

Uhland: Zu Hirsau Und trinkt Kranz:

Bei

dem Abte da

bei

bei Orgelschalle

dem Abte von Ossegg

erfrischte sich mit kiihlem

kchrt der Ritter ein

den kiihlen Klosterwein. der Ritter ein und

kehrte

Wein,

.

.

.

pepaden ne od Ebersteina a Wunnensteina nýbrž od pán ze Svamberka a Bechyn. Je

Uhland: Da

arme Hirte: »Des mag noch werden

spricht der

leh weiss geheime

Wege,

die

Rath; noch kein Mensch betrat

Kain Ross mag sie ersteigen nur Geissen klettern dort Wollt ihr sogleich mir folgen, ich bring' euch sicher fort.«

Kranz: Herr

Euern sind zu wenig,

Ritter, der

um

—

den beiden

Raubrittern Trotz zu bieten, doch weiss ich einen ge-

heimen Pfad, den ausser uns Einheimischen noch nie ein Fuss betreten hat, und wenn ihr eure Rosse den Feinden zur Beute zuriicklassen wollt denn solchen Weg kann nur eine Ziege erklettern — so will ich

—

euch unbeschadet heimbringen.

Uhland: Dann

schickt er tiichge Maurer Die soUen Mauern fiihren rings

Kranz: Herr Konrád

.

.

.

ins

um

Wildbad

Mauerer nach Mauern zu umgeben.

schickte

Stádtlein mit festen

alsofort;

den offnen Ort; Teplitz, das .

.

.

Na rozdíl od nejapného vypravovatele, který tak ubohým zpsobem vypjil si obsah Uhlandovy básn, aby z ní vytvoil domácí povst, Ebert pejal formu Uhlandovu a naplnil ji obsahem, který mu poskytovaly domácí kroniky a zpracování Brentanovo a Veldovo. Trvalo ovšem dlouho, než veejnost uslyšela zase o díle; o rok pozdji vyšly básn autorovy, které mu

184

III.

pomohly ihned k

Díví

solidní

válka.

mšanské

existenci, a tím

ho samy odcizily prozatím poesii. Seznámil se s mladým Palackým, a když tento vydal zaátkem r. 1827 první sešit nového msíníku musejního, mohl jej zahájit básní pítelovou, která tvoila úvod k cyklu o Vlast, ale hodila se též za úvod nového vlasteneckého asopisu, vždy to byl nadšený hymnus

pkn

na

Cechy,

krásnou,

velkou

vlast,

v

níž

básník líbá

kámen, po nmž kráela noha pedkova. V témž sešitu následoval zpv o souboji Vlasty se Samoslavem a druhý, pozdji potlaený: Vlasta na hon pronásleduje jelena, peplave Vltavu, ale na druhém behu narazí na Pemysla, proti nmu však nedovede zvednouti smrtící zbra. Tento motiv byl nahrazen pozdji zcela jiným, komposice nebyla tudíž ješt ustálena. V únoru 1828 uveejnny na témž míst dva zpvy o lásce Radky a Sason a hymnus vítzný po první bitv. Tyto ukázky mají už formu tutéž, jako ve vydání celku. Básník vnoval svou dovolenou a pobyt u Františkán v Hájku dokonení díla svého; s vroením 1829 vyšlo u Calve v Praze v nádherné úprav, na niž ani domácí tiskárny nestaily: papír a tisk pocházely z Brunšviku.

Obsah » Vlasty* pes velký objem básn je celkem ednoduchý; v prvé knize slyšíme o zaátcích velkého hnutí; báse Der Gottesspruch líí, jak Vlasta se radí kouzelnicí Strabou a obdrží slíbenou vštbu od s Cernoboha, v druhé, Der Beschluss, vybídne své družky k boji, dle rady Stratiny vypraví poselství k slovi,

aby

heimnis,

se sdílel s Vlastou o

sví

Stratce, že milovala Pemysla, by ho milovala dosud. Die Antwort

Vlasta

zapírá ovšem, že

Pemy-

trn, v tetí, Das Ge-

Ebert, Wlasta; Obsah.

135

odpov Pemyslova, zamítavá, opovržlivá. Straba vaí Vlast nápoj nenávisti (Der Zaubertrank); Vlasta nese jej na místo schzky nových družek, na cest varuje ji duch Krokv (Die Warnung), ale marn. Pi hostin (Das Gastmahl) strašnou písahou odfkají se

jest

panny

ob

Nejprvnjší padne, starý Motol, a jeho hrad stává se skrýší dívek (Burg Motol) Marn vybízí vévoda k boji, s posmchem odmítají ho vladykové (Das lásky.

Aufgebot) a

neinn

se dívají, jak

Dvín

dvy

naproti Libinu

kámen zakotam hlavu Motolovu (Der Grundstein). Druhá kniha jeví nám vci díví na vrcholu úspchu a hrzy, hrad je dostavn a cvikem v zbrani

si

vystavjí hrad

a jako základní

pají

Straba

pipravují se na boje píští (Das Kampfspiel). ladí

Vlast, jak

Rath),

k

boji,

zatím ale

co

by

se

mohla zmocniti Ctirada (Der

Pemysl má

knz mu

jej

sen,

vykládá

který

ho vybízí

jako sen klamný,

aby vykával doby své (Der Traum). Zpvy a Das Hochgericht vypravují dle Hájka o pelstní a poprav Ctiradov. Vladykové (Die Wladiken) te chtí válce, a když Pemysl odmítl vésti je, shromáždí se k útoku pod vedením obrovského Samoslava. Vlasta je Strabou o tom zpravena (Die Botschaft); seadí se ob vojska (Der Kriegszug). Muži jsou pekvapeni, a dojde nejprve k souboji Vlasty se Samoslavem (Wlasta und Samoslaus), pak k vítzné pro dívky bitv (Die Schlacht), po níž Straba si pia

žádá;

Die

List

chází tajn vyžádat polovici koisti,

ovšem

marn

(Die

K

ranné Vlast dojede Kaša a iní jí výitky (Der Besuch), zatím vozataj její Šason zamiloval se do krásné Radky (Radka und Stiason Vlast Forderung).

.

uzdravené

nabízí

Kaša vládu v Pootaví, kterou tato

136

III.

Díví

válka

zamítne (Die Verantwortung). Pi dlení koisti dojde k úplnému rozchodu mezi Vlastou a Strabou

ov^šein

(Die Beutevertheilung).

Tetí kniha pedvádí pád díví vlády

;

Vlasta obtí

Blbohu pinesenou oisuje se od spolku s Cernobohem (Das Gebet), a marn Straba novým zaíkáním volá ernoboha proti ní (Die Beschworung). Ve zpvu Die Entdeckung slyšíme, jak Vlasta objeví lásku Radky a Šason, a donutí Radku, by se dle písahy vrhla

s

hradeb. Kdežto

Straba

marn

Pemyna honb

nabízí

zradu (Der Verrath), Vlasta zdsí se pohledem na šíleného Šason, kterak ošetuje hrob

slovi

své milenky. (Das Grab), ale

vítzn

odrazí útok mla-

dík, které Straba vedla známou jí tajnou chodbou; poslední z mladík pak Strabu usmrtí (Die Vergeltung). Po takových úspších Vlasta rozvinuje své plány a opovídá útok na Libin za osm dní (Die Hochentwiirfe). Zoufalému Pemyslu zvstováno, že bohové svolují k boji (Die Gótterhilfe). Svoláni vladykové z

celých

Cech (Die Versammlung); dívky sestupují k ece, šílený Šaso, který stílel do jich táboru, jest uvznn na hrad (Die Meisterschússe). Zatím malý Nezamysl opustil hrad a upadl v zajetí, je však Vlastou vrácen otci (Der Geraubte), který, vyzván byv Vlastou na souboj, nabude kýžené píležitosti k vážné rozmluv, v níž jí nabízí útk (Die Zusammenkunft). Vlasta je po té rozmluv zlomena, ve snu vidí Radku, a bez nadje a síly jde do bitvy, která lstí a silou muž obrací se v neprospch dívek (Der Ausfall); sama padne rukou

Sasoovou, ství

který zabiv

(Wlasta und Stiason).

Kaša

její

ji

probudí se ze svého

Nad mrtvolou

tajemství (Die Aufklárung).

její

šílen-

prozrazuje

Ebert, Wlasta; Obsah; Prameny.

Pramenem toho vypravování Z

nho

pevzata hlavní

jest

137

pedevším Hájek.

bitva, hlavní episoda,

vynechána

však zrada na vyslanectvu dívek. Pedcházející

ovšem básník dle zmínky v

historii

nepedstavoval dle Hájka. Pemysl, básni, býval milým hostem na Libin, až Libuše si ho vyvolila za chot. Z román byla básníkovi bezpen známa povídka Wlasta und Scharka; v obou dílech je obšírn popsána stavba hradu Dvína a vojenská cviení ped ním odbývaná; z této povídky pímo pevzata episoda nov vybásnná Prokopem Šedivým Saso a Radka jsou Rodoj a Militka, milenka hovoí tu tam s hradeb dvínských s milencem a zeme pádem se skal. Na Albrechta a v. d. Velde si

:

i

upomíná návštva Kasina na Dvín, na Brentanovo drama dualism božstev erných a bílých, zvlášt pomr Vlastin k nim, pak psychologie Vlastina vbec a jednotlivosti.

Komposice jak po

sob

díla je i)rosta,

vštva Kasina spojena Kasin vozataj, který

vbec

ji

básník vypravuje dje,

málo dbá

jich zauzlení. Náepisodou Radky: Saso je pivezl na Dvín. Tato episoda

následují, a

s

pipravena: Radka pi osudné první hostin nepožila nápoje nenávisti a zstává pístupna lásce následky svými pak splítá se tato episoda nerozlun s hlavním djem Vlasta je zastrašena zjevem

jest

jediná, která je

;

:

šíleného

Sason,

pivede

Sason

usmrtí

a

zbaví

ve snu vidí

Radku

v íši

Ladin.

Bivoj

na Vyšehrad, ten však prchne, Vlastu se

šílenství svého.

Ale jinak básník

nedbá, aby pipravoval vci budoucí, podobá se dívstavjí po celý rok hrad Dvín a pak potebu, cviit se ve zbraních, k emu jim cítí dostaí jediný turnaj. Jak dkladn této vci si všímal

kám,

teprv

které

138

Díví

III.

válka.

Wlasta und Scharka. Za deset let míru vojiž vykouil. Ctirad popraven hned na zaátku války, a osud jeho neuinn osou dje, jako u Schiesslera a v. d. Velde; slab odvodnna skladatel

jenský duch se zase

ukrutnost proti

zvláštní

Sarka

si

nmu;

potrestání vyžádala

Straba ke

za

odmnu

lsti

své

radila, lsti,

ale

píiny hnvat se na Ctirada. O Nezamyslovi tém po celou báse nedje se zmínka, až na konci básn se náhle objeví. Když vévoda marn vybízí své many k boji, kde jsou jeho statní švaki Bivoj a Slavoš. kteí pece první ho mli ani

ona nemla zvláštní

poslechnout, jako se boji

dostaví

pozdji

k

rozhodnému

}

Dvojí zjevení Krokovo, jednou aby varoval, po druhé aby naznail, že pišla poslední chvíle, je bezvýsledné a nezasahuje do dje samého. Motivování leckde je spíše zdánlivé než skutené. Ctirad na p. na vyzvání vévodovo prohlásil s ostatními, že bojovati nebudou proti dívkám, ale pak slyšíme, že se radil

porada

je jalová.

s

jinými, jak

pemoci dívky lstí; avšak má nápad, ale o ten

Ctirad praví, že

se chce s nimi sdlit až v píští schfizi.

Základním motivem, na který básník stavl svou Vlastina k Pemyslovi. Vlasta milobáj, jest láska vala Pemysla již, než si ho Libuše vyvolila, ale on lásky

její

nepoznal, žertoval,

že

bojovnice a

nemá smyslu pro jeho hovory, jimž zbožn

lovkyn

naslouchala.

Na prsou Kašiných se vyplakala a hrozn byla sklamána, když poznala jeho lásku k Libuši. Jako jeho, tak nenávidla pak celé jeho pohlaví; prohlédla tím a poznala, jak surov a pánovit muž vládne žen. její plány k pevrácení ádu spoleenského uzrají pi ped"

;

Ebert, Wlasta; Komposice; Motivy.

asné

smrti Libušin.

Když Stratka

139

aby

navrhla,

prve nabídly Pemyslovi spoluvládu a satek

s

nej-

Vlastou,

zmocní se jí stará váše, probouzejí se staré sny o samot sejme helmici a pancí a shlíží se v zrcadle vodním. Tím hroznjší jest pak její sklamání hrdou odpovdí Pemysla, uraženého neženským chováním jejím

Od

té

dává

píti

hnou

jí

doby

je zatvrzelá

nápoje nenávisti, kterého

dívkám, sama nepožívá, není toho teba; ne-

slova Kroková, že srdce ženy

má

mkké;

býti

pírod, kdy Šárky a Stratky zmocuje nhy, vidí jen kontrast k bíd ženy.

v krásné pocit

;

i

Nžnjší

pocity

probouzejí se v ní od

se

návštvy

Kasiny a hlavn vzpomínkou na utracenou Radku; pak když se zmocnila dítte Libušina, duch její zalétá

zpt do krásných

dob, kdy se ješt neposkvrnila krví, Pemyslovi dít. Tím dojde ke schzce na ostrov; z úst Pemyslových slyší zdrcující soud nad svým poínáním, slyší, že bylo možno, získati si ruku jeho nžností, vidí, že v lásku její nevil, tu klesá zlomena a nevzpamatuje se již, bez nadje na vítzství zahájí poslední boj. Teprve když padla, Kaša dá vysvtleni k tajemství Vlastinu, a láska zneuznaná ozáí

a šlechetn vrací

•mrtvou tvá.

Druhým základním motivem dje s

ernobohem.

Kdežto

však

u

je spojení Vlasty

Brentana je

Vlasta

dcerou Zvratky, jako u v. d. Velde dcerou pilvízy, zde je pouze ve volném spojení se Strabou, žákyní Zvratinou.

Ale tato Straba

je velice

podízenou služkou erného Brentanov.

boha, spíše pilvíze podobná než Zvratce Je sice vila, ale

s

to,

aby na

obyejn

troje zapískání Vlastino se obje-

chodí

pšky

a

psoUí lidskými

pro-

140

Díví

III.

Stedky,

zvlášt

pozdji,

válka.

když

její

kouzla

se

stala

úpln bezmocnými. Na zaátku zvstovala Vlast vítzství, a tím psobí na duši její jako arodjky na Macbetha, »Vergiss den Sprach des Schwarzen, vergiss wisch ihn fort!« posmívá se jí, když Vlasta nechce

ihn,

spolku

míti

p

ernobohem; kde

nenávisti a vypátrá,

je

Straba dá Vlast nápoj možná zajmout Ctirada, a

dá hanebou radu, jak jej pelstit. Konen snaží se Vlastu zniit, sama však pi tom zahyne, a uvolní tím

te odváží

Vlastu, která teprve

Ale motivy této

knžky

sice o slávu a zisk

ist; o

její

Cernoboha,

pemrštný

se

nejsmlejších plán.

zloboha jsou velmi nízké, ale

hlavn jde

jí

stojí

o ko-

požadavek, že chce lepší polo-

vici koisti, rozbije se spolek.

Cernoboh pak

je

kesanský

dabel,

vysílá

posla

svého, havrana, a íhá na duši umírající Straby. Ale zlému duchu neodpovídá stejn zeteln duch

dobrý, není zde tušení kesanství jako v Brentanov nebo jediného boha jako u Veldeovy Therby.

Trinitas,

Proti

bohu noci

stojí

Bielbog,

zosobnný

den, jemuž

Vlasta chce sloužit. Straba radí k útoku v noci, dívky

však vykají dne, kdy vládnou svtlí bozi; když se Vlasta vzdala spolku se Strabou, jde obtovat na

Petín Bielbogu a cítí se entsndet. Podobn Pemysl je zbožným pohanem, který poslouchá slov knze Perunova, Crive, kterýžto význam jest pejat od Prus, snad prostednictvím romantika Z. Wernera. lánek o dávných eších

v

»ihre Priester, Crives

Pemysl poslouchá

Hyllos (1819, v srpnu) praví: Michils, weissagten ihnen*.

und

Criva, jako poslouchal v

románech

Tetku; Crive ze snu a z vnitností obti zvstuje, že bohové, kteí dosud veleli »Dokejte asu«, chtjí ko-

Tma

Ebert,

a svtlo

;

141

Unnatur.

nen

boji. Ale kesanství se man mísí do tchto pedstav; Radka, usmrcená pro lásku, dlí v íši Ladin. Celkem boj svtla s tmou nestojí na výši vdí idey

básn.

vi

Hích, kterého se Vlasta dopustila božstvm dobrým, jest zajisté hlavn její vyboení z mezí pírodou kladených, pro to nemá básník dosti ostrých slov

:

Uiid solches soil ich singen, die grause Unnatur, Die schrecklichste Entartung, die Je die Welt erfuhr?

zpvu

ptá se v úvodním

pedmtu

a

odvoduje

volbu

svého

tím, že

Nur Grosses kann entarten

tém

Unnatur! je každému vystoupení

z

so gross

zu

Unnatur.

básn Ebertovy a platí ustálených mezí; moudrý Peheslem

pro sup unáší holubici a ne holubice a nalézá odpov, že taková je vle boh a ád nic v pírod nevyboí z hranic svých, vrba na-

mysl uvažuje, supa,

svta,

pájí své

vtve

a sosna je zvedá

Muži patí

síla,

žen

do oblak.

nžnost. Vlasta dopustila se

neženskosti, vyboila z mezí, stanovených Schillerovou

Wrde der Frauen, a musí za to hrozn pykat, jako se pyká každé pekroení hranic moude stanovených i zde na zemi. V tom ohleduje Ebertova Wlasta nejvlastnjší básní reakce

Neposkytl-li takto básník pestrého obrazu, episod, o

sob

zajímavých, jako

že klade všechnu

Vlastinu.

—

v. d.

plného

Velde, ukázal tím,

váhu na povahy, vlastn na povahu

Básnik to praví ve své dedikaci

Frstenbergové, že chtl malovati'

knžn

142

III.

Den grossen Sinn

Díví

voli

válka.

ungezáhmter Triebe,

Die seltne Kraft, die nach dam Hbchsten strebt, Ein Herz, gefoltert von verschmáhter Liebe,

Das sich zum ungeheuren Hass erhebt, Den Muth, der, ob er rings verlassen bliebe, AUein empor zu seinem Ziele schwebt,

Den Riesengeist, der Aare Und den nicht Fessel hált,

uberfliigelt,

nicht Schránka ziigelt.

Und wieder dann Das Das

vi^eiche,

die adie, schóne Seele, Hárte liigende Gemiith,

Zartgefiihl, das, wie sich's auch verhehle, wie die Blum' aus rauhem Moos, erbliiht, Den Bušen, der, erkennend seine Fehle In sanfter Regung plótzlich wieder gliiht, Und der sichs láugnet, und nach Heilung ringet.

Oft,

Bis er

Tedy návidti

vom Obermass

das Kampfs zerspringet.

srdce, které sebe nepoznává, které míní ne-

a miluje,

až

pvodní

cit

se

stane

a nositelka tchto vášní, vynikající duchem,

krásnou duší, pobloudivší však ve zmatku

vítzným odvahou>

cit svých

až k nepirozenosti, podlehne pesile zápasu.

Básníka vábilo na djích kroniky, co bylo na nich

modern': mohli bychom

Velde líí, jak by bojem takovým, chovali lidé moderní, Ebert však, jak by konflikty a situace podobné mohly vzniknouti mezi lidmi moderními. Soud, který vyslovil nad poínáním Vlastiným, jest zárove odsouzením ženského hnutí novodobého. Povaha Vlastina je vyerpána bojem mezi nepírodou a pírodou, mezi silnou, neústupnou bytostí a slabou, ve své slabosti šastnou dívkou. Jinak je samá šlechetnost, Pemyslovi útok na Libin opoví osm dní naped, nikdy nevyniýšlí lsti, dává se jen pese v situacích, vzniklých

íci, že v. d.

143

Ebert, Wlasta; Karakteristika.

mluvit k ní od Straby, jako k ukrutností od Šárky, a trpce toho

želí,

zvlášt po utracení Ctirada. Nikdy ne-

pistoupí

na nabídnutí,

družky a

založila

aby opustila svou vc nebo na úkor vci, jíž se vno-

štstí

si

vala.

Pemysl; kde ona kolísá, on pevn pevných ád, je zastancem jejich a shledává je všude; kde ona bohy rozhnvá a udobuje, on je poslušným vykonavatelem jejich rozkaz, když mu ukládají vc tak tžkou jako vykávání. V této dob ekání stal se stínem vladae, když pak nadejde doba inu, nepoznávají ho, jak pojí odvahu s dstojností a moudrost se silou. Svou moudrost rád^ vyslovuje sentencemi, vykládá, že každý zaátek se zdá nepatrný, že ád je potebný, a doprovází své úvahy obrazy z pírody. On jediný uznává, že muži vládli píliš surov, že není nžné lásky k ženám. Chybu, že vládl píliš mírn, pyká odporem Protivou

na

stojí

její jest

pd

i

mu

žen a neposlušností vladyk, jak

pomínaje ho, aby vládl její

útk

jí

motiv

ského

citu a

Mimo

a

vidí

v

šlechetnosti

nabízí odpuštní,

jako otec mluví k

;

schzi, rozrývaje ovšem srdce jejích

V

píšt písnji.

ovšem Vlast nezadá, dvakrát druhé umožnit chce

vykládá Crive, na-

inech

její

tím,

jejích

že

ní

po

pi

nepoznává

nedostatek žen-

pouhou vládychtivost

Vlastu a Pemysla vystupuje v eposu velké

množství osob, ale jsou jen málo individualisovány; tu je

pedevším dstojná Kaša, tento ženský Pemysl,

která je

dvrnicí

Vlastinou, pak

z

dívek

opatrná Stratka, která vymýšlí plán, vyzvati k

satku

s

ped

Pemysla

dob

ukrývá družkami a padne

Vlastou, je první v boji a ve zlé

poslední zoufalství Vlastino

rozvážná,

144

Díví

III.

válka.

v boji s Bivojem. Šárka jeví hned v první

prudkou povahu; vidla poselkyn

z netrplivosti vyleze

se

první na

sedí též

blížiti,

koni,

schzi svou

na strom, aby

KampfspieU

v básni »Das

kruté usmrcení Ctiradovo je

a když dle pání svého vedla první útok na padne rukou Milá, Ctiradova bratra. Poselkyní je vzdorná Budeslavka, jež v hrad Motolov osvdí svou tlesnou sílu a pi útoku na Libin velí posádce, která zstane na Dvín; Radka nepila nápoje nenávisti a je cizinkou na Dvín, touží odtud a odpyká hrozn svou lásku k Sasoovi. Vsemila setká se v boji se svým bývalým milencem Krasonm, raní ho, a zstane nehnuta jeho prosbami a vzpomínkami, chce ho donutit k boji, ale on radji si vyrve šípy z prsou a

vinou

její,

Libin,

vykrvácí

se.

Nabka

je

adjutantkou Vlastinou,

jalcousi

stava,

Hravka,

Slatislavka,

z ostat-

jmenovány ješt Ca-

ních neindividualisovaných dívek

Hodka

a Ptisila,

kterou

arodjnice Straba, práv tak škarec'á, jak jsou dívky krásné, koní adu. Mnohem vtší ješt je poet povrchn individuaVlasta proklá pro

lisovaných

muž.

proti ženám, drze

dýkou

vzdorovitost.

její

Vévodovi, vyzývajícímu k obrané odpovídá Krotboj, který pak padne

vlastní ženy, a

posmvav

zdji zabije vlastní jeho ted teprv je zaíná slyšíme,

odbývá

nejdávnjší

ctít.

se na

odprce

dveka.

U

Košal,

kterého po-

Veslav, nepítel žen,

toho Veslava, jak pozdji

Vítkov porada, skvlý

amazonství,

jíž

se úastní

Ctirad.

Když

pak vladykové proti vli knížete se vrhnou v zhoubný boj, vede je obrovský Samoslav nápadn strun odbyt bohatý Vrš, který padne prvním šípem; je tu dále krásný Mlad, výmluvný Klen, pak Krasoí, lásky, ;

ob

145

Ebert, Wlasta; Osoby.

Ctir, Rohon, Ludimír doplují adu. Straba pak pemluví k nešastnému pepadení Dvína ticet jinoch, z nichž jmenováni Miloš, Hruš, jimž milenky

Svat, Stoš,

utekly na

Dvín, jako Kalbojovi

muž

stává

dále Kojík a

sestra,

Pes

Lubor, jenž padne první ze všech.

tolik

dost, v tetí knize objeví se Bor,

obtí z-

vévodv

rada Stibor, Druhan, Rodmil, Radimil, Chval, pak dostaví se s

velkým

potem druh

hrdinové Bivoj, Sla-

Lub, Sla, Hrudoš, Hrubý, a passivní úlohu hraje synáek vvodv, Nezamylav. Tato jména jsou vzata ásten z Hájka a ásten jsou vynalezena, aby figurovala dle starého epivoš,

Gostivin,

Bohuslav,

Borotín,

Skal,

Sdimir, Malý, Pihon, Radislav, Slaty,

ckého zvyku ve výpotech hrdin místních pohyboval se básník na

;

za

to

jménech

v

pd mnohem bezpe-

teba

njší, a

mluv

na

p.

dj básn

že vztahoval

o Krkonoších jako

své na celé Cechy,

vrných

strážcích je-

poslednímu boji od Vltavy, Labe, Otavy, pece ve shod s povstí všechny udá-

jich a svolávaje hrdiny k

losti lokalisoval

v nejbližším okolí Prahy.

Schze

dívek

pedchází, dje se na Vidovli. chata Strabina položena do divoké Šárky »am Fuss der Bielahora*, a odtud kráí Vlasta s nápojem nenávisti podél Brusnice, nynjším Jelením píkopem, tamtéž

i

obt

Strabina, jež

je hostina

panen,

ji

shromáždivších se v Libci u hrobu

Motol bydlí ve známém nad Zlíchovem, na nmž spiklenci S3 Strabou Ctirad lapen cestou do muži se pevezou pes eku a táboí u Chudojde k bitv. Na Petínu obtuje Vlasta a na jednom z ostrov vltavských, asi kde

Libušina na úpatí Svinína. údolí u Smíchova, se scházejí

Kopaniny, chle, kdež Blbohovi,

eské

stojí

;

je nyní stelecký, Kraus:

Dvín

látky.

koná

se

schze Pemysla

s

Vlastou. 10

146

III.

Na druhém behu

Díví

Vltavy

válka.

leží

Vyšehrad,

básník pedstavoval zaátky Prahy!), na

si

zde

pravi-

domy (tam Vítkov koná

Libin zvaný, pod ním je vidt nové

deln

se porada

osudná Ctiradovi) pod Vyšehradem

je

proud,

nebezpený

vyslanectvo Vlastino Nezamyslovi; do »jasného Botie* a volá odtud své pood Bráníka, kam se dívky peplavily selství na hrad na vorech, dje se pak poslední útok. Krajina širší se

tak

vesluje až

;

jako vyhlídka s Petína, odkud Vlasta ip, Košál, Milešovku, Bezdz, Loboš, Hazmjen

rozevírá hledí na

burk, a v dáli vidí Krkonoše.

tom kus nepravdpcdobnosti; že zem tak ohromná, jako tyto Cechy básníkovy, je otásána udáJe v

odehrávajícími se na území tak malém,

lostmi,

tese ped jediným hradem,

spch

své

a jimiž

básn

asto

líil

ale básník

jen krajiny, které

se procházel, podal tím

i

ního vlastenectví pražského, které Ebert

jako lásku k celé o které i

pje

v

vlasti, té vlasti

úvodní básni,

že se

na velký pro-

dkladn cítil

tak vele,

krásné, velké, slavné, vlasti,

Vlastu, když obtuje na Petín,

která

nadchne

že:

Mit starrem Blick, versunken in der Betrachtung Lust, warm dle Brust

Steht Wlasta; Heimatliebe bewegt ihr

»Du schones Boheim,

ruft sie,

znal,

svdectví míst-

—

gesegnet weit und breit.«

pd

jemu tak známé, A že básník se pohybuje na zem jeho etným dodává rázu skutenosti a líením, které tvoí hlavní pednost di)a. Známý a asto citovaný je soud Goethv o Eber-

vn

to

tov

básni v hovoru

s

Eckermannem

1829: Goethe praví, že Ebert je lent,

ze

dne

10.

dubna

skuten utšený

ta-

že však básni schází vlastní poetický základ, zá-

147

Ebert, Wlasta; Místo a doba.

klad reálnosti. Krajiny, východy a západy slunce, kde

svt

zevní

svtem jeho

byl

vlastním, jsou zcela dobré,

a nelze jich udlati lépe. Ostatní však, co leželo v mistoletích, co náleželo povsti, nezjevilo se v pa-

nulých

tiné pravd,

a chybí

tomu

vlastní jádro.

jejich život a jednání se kreslí lidé považují za poetické a

v estetickém

ml

svt

všeobecn

romantické, a co

a

mladí

obyejn

jde pod touto vlajkou .... Ebert

mohlo

se držet tradice, kroniky, tu

nco

Amazonky tím, co

z

básn

jeho

být. Povážím-li, jak Schiller studoval tradici,

jakou

dal práci se Švýcarskem, píše svého Telia, a jak Shakespeare užil kronik a celá místa z nich doslovn pojal do svých dramat, pak mohli bychom se nadíti neho podobného od nynjšího, mladého báníka si

též

.

.

.«

Goethv uhodil

úsudek,

a

žádá na básníku nemožnosti,

pece znamenit na slabou stránku básn. Ne-

mátek, kde

vrn

užíval kronik

a pa-

není než výtvor básníka, jejž kronika,

hlavn

možnosti žádá,

chce-li,

aby

Hájkova, jenom sesprostila a sesurovla. Básník jednal že z kalu a rmutu Hájkova, v nmž si libo-

moude, vali

Albrecht a Velde, povst povznesl na isté výšiny.

Co do

ho rovnž omluviti asovou nedostatkem njakých ní; a názorem romantickým, který pradobu Chyba záležela by tedy hned ve volb látky studia

doby

lze

neuritostí povsti, naprostým

památek

z

idealisoval.

samé,

k

níž asi

básníka

vábilo

práv

to

poetické a

romantické.

Pravda jest ovšem, že Ebert nepouští se vbec do vážných studií kostymních, že ani po zpsobe Brentanov nelíí dávné echy dle nových. Ze všech zpráv o zaízení starých Cech zbyli

mu

vladykové,

o nichž 10*

148

III.

Díví

válka.

nevíme, jaké mají postavení; Pemysl povolá k obran Wladiken und Ritter a oslovuje je »Wladiken, Ritter,

Mánner* Stiason je Wladikensohn, a jeho chování jeví vysoký stav. Vévodovi, který je povolal, blíží se »mit ziemlich

steifen

Rucken«, a nevíme, jak daleko sahá

vlastn jeho moc; Pemysl nosí vévodskou epici a vystupuje ostatn spíše jako rádce než jako velitel. Rád nazývá básník místa okolí pražského jmény eskými, což je rysem tehdejšího vlastenectví. Jinak se nepouštl studií starovku slovanského jako Brentano; jeho

do

Vlasta mohla by se odehrávati (nebo vlastn nemohla

pd

germánské nebo slovanské, a v tom ohledu je Goethovo pokárání velice zaslouženo. Celé vzdlání básníkovo, ist literární, vedlo ho k takovému zanedbávání reálnosti; spíše shledáváme se u nho se stopami jeho belletristické etby. Jako podlehl vlivu Uhlandovu pi volb formy, v jiných ohledech poznáváme vliv nmeckých tak básník, nejen celkovou ideovou zásobou, nýbrž v jednotlivostech. Podotkli jsme již, že ideál ženy upomíná za Schillerovu Wiirde derFrauen; vystoupí-li Straba ped byj na

kterékoli

i

i

zu Wrde

Vlastu, »den Leib

zwingend, zur

Anmuth

das Gesicht*, je to více než slovní narážka na Schille-

Anmuth und Wrde, podobn Stárkem bindend, das zate Weib dem

rovo pojednání Uber verš »das Milde

Mann«, upomíná na Schillerovo

dem

Zarten,

wo

Starkes sich

»Wo und

das Strenge mit

Mildes paarten*.

Verše z téže básn (Zvon), jak se chlubí bohá svým majetkem, ozývají se ze slov Motolových. Dívky lživ pedstírají, že Libuše vzkázala ped smrtí Pemyslovi, by pojal Vlastu za cho, on však ví naopak »Sterbend bat die Hohe, ich solle nimmer frei'n«,

149

Ebert; Vlivy literární.

což potom

zapomíná, když míní,

snad

dobyla

byla

že

by

Motiv je

nžností.

si

ho Vlasta

Loupežník

z

Schillerových z hovoru Franze a Amalie.

V

posledním

zpvu

praví

Pemysl,

chtli ve Vlast vytvoiti své mistrovské

že

dílo,

bohové ale Cer-

noboh vymnil látku, a byla to žena místo muže, jako teme v Lessingov tragedii Emilia Galotti, že píroda chtla ženou stvoit své mistrovské dílo, že se však pehmátla a vzala píliš jemnou hlínu. Na Brentana upomíná zpv k Jagabab, zpv pak u umueného Ctirada má motiv ze žalozpvu nad Domaslavem. Dokonce na lyriku 17. století upomíná híka ve zpvu »Das Grab«, kde Stiason naslouchá ozvn a míní, že s ním mluví jeho milenka z hrobu. Antický epos vdom nevdom napodoben v novém národním eposu, kterým se Vlasta mla stát. Wir waren hohe Jungfrauen, žalují v prvním zpvu i

—

fuimus Troes, Motolovi schneidet der ab, a Ctiradovi

die

výrazy homérovskými; katalog hrdin

výet prázdných jmen, padá na Odtud

Ted

die

Sehnen

Gotter losten ihm die Seele, obé

ped

bojem, tento

týž vrub.

podrobná líení boje, zvlášt souboje Vlastina s Samoslavem, jenže taková líení byla jen zajímavá, dokud zpsob boje byl ješt moderní a byl osobn pojil se k nim sportovní interes. Ebert, statený a otužilý (byl na p, výborný stelec), pece který napodobuje staré si poíná jako básník sosák, obraty, s nimiž nespojujeme žádných pedstav. Popis aspo šermíi obratného šermu vyslechli bychom mezi námi — se zájmem, ale koho má bavit, že Samoslav seká pes hlavu kon po Vlast, že ona krouží kol nho, že ranil její rameno, »wo sie kein Erz umtéž

a

—

150

III-

Díví

válka.

—

kde je to? Je to ovšem obrat starý, už Huon Wielanda bringt da, \vo der Halm sich an den Kragen schniiret, solch einen Hieb ihm bei, dass ihm ona pemže svou bolest und die Ohren klingen pak on uhodí ji ošttrifft ihn Streich auf Streich pem v helm, ona shodí helm a ováže hlavu pasem (!),

hegt«

u

—

—

probodne proudy .

mu kon, .

ím

.

krev tee potoky, jeho tee nám takové jednotlivosti!

její

jsou

tenáe upoutal líením boje nám stal práv tak dležitým, jako se ztrácel oku básníka antického a stedovkého obrácenému výhradn k inm jednotlivých hrdin; ale Spíše by moderního

v massách,

který se

tom ohledu nepodává Ebert jasných obraz, ku kterým ho mohl navádt jeho pramen Wlasta und Scharka svými moderními popisy bitev. Panny jsou in Doppelreih'n geordnet, sestaví se in einen Doppel-

ani v

—

kreis

v

tom

není názornosti, a to je vše.

Pirovnání, jež byly velebenou a napodobovanou

okrasou epopejí starých, užívá Ebert mírn. Ze Cechy hledí úzkostn k Dvínu jako zem k sopce, jejíž kou ohlašuje brzký výbuch, provedeno dvma strofami, pirovnání Vlasty ke lvu temi. Dvy vrhají se s

Dvína dol

umlknutí

se

jak horské jezero, jež se vylévá, náhlé pirovnává dvakrát náhlému tichu ped

bouí, kik dívek kiku vran ped rozletem, zbyten pirovnán hluk vozu Kasina blížícího se Dvínu rachocení dálného hromu.

Všechny

ty

pímry

jsou

vzaty

z

pírody

a sice

z pírody neživé, tentýž zjev shledáetných líeních básníkových. Zevní zjev lovka, zvlášt ženská krása líí se zídka, krásu Vlasty pi prvním vystoupení jejím od-

valnou vtšinou

váme

v

Ebert; Pirovnání; Líenf.

bývá básník

adou

probouzejícímu

151

pirovnání: obliej se rovnal slunci

se

spánku,

ze

mraku ernému

vlas

Velde je Vlasta ernovlasá), oko blesku, ústa ržovému poupti; pknji a ve shod s naukami Laokoona Lessingova jeví se krása její, když Vlasta spchá do lesa, náhle zastaví se u pramene a vidí svj krásný obliej a štíhlé tlo, upoutané helmicí a brnním; sejme helm, a vlasy proudí na stíbrnou (také u

šíji,

v.

d.

adra

sepne brnní, a plná

proudí a

vlní se

k

lili-

jovému hrdlu. Ve zpvu Die Botschaft její erný vlas jako temný vnec betanový ovíjí ržové tváe. Kasin obliej záí dstojností, ohnivý zrak zdá se ovládat vše. Rovnž skoupý je básník pi líeních z pírody oživené. Probouzející jitro

sup

didaktice, o koních

Vlasta sedí na

plavém Šárka;

dívek

erném jelen,

ptactva;

dovídáme

leda

se

Ba

ani rostlinstvo

valné úasti na obrazech básníkových; v

velebí zelené

barvy,

hndouši, na který Vlastu svede, aby ho slekoni, Stratka na

dovala, nevzbuzuje zvláštního zájmu.

nemá

zpvem

se oživuje

pozoruje Pemysl, slouží jen

holubicí, kterého

s

nivy své vlasti a

ale neprohlíží ten šat blíže, ve

kvtnatý

zpvu

šat

úvod

pahork,

o Ctiradovi jsme

mohutném háji, ale zrak básníkv utkvl pouze na ohromných kmenech sloupm podobných, tedy na v

nejmrtvjší ásti strom.

Co

zbývá.?

píroda

vzduch,

oblaka,

slunce,

tma a svtlo, šero a a boue, chlad a teplo neúnavn, nalézá pro

;

n

ristické, že ze

všech

neorganická,

nebe,

voda,

msíc, hvzdy a pedevším záe; pro sluch a cit vání vtru a tyto prvky

básník vyliuje vždy nové tóny. Je karaktejen nejmenší ást odehrává

zpv

se za jasného dne; jsou to, poítáme-li

sem

i

ty,

v nichž

152

III.

se o osvtlení

Díví

nedje zmínky,

hrávají v síních hradu, tedy

Das Kampfspiel, Die

gebot,

válka.

a všechny, které se ode-

mimo pírodu: Das AufList

(ale v

stinném

lese),

Wladiken, Die Schlacht, Der Das Hochgericht, Besuch, Die Beutevertheilung, Der Verrath, Die Hochentwiirfe, Die Versammlnng, Der Geraubte, Der Ausfall, Wlasta und Stiason. Die

Za

to

o osvtlení

zpvy všechny nebo vylíením jeho, dj ostatní

hrává se v noci Botschaft,

geltung,

(Gottesspruch,

Kriegszug,

Erscheinung,

zpv

deseti

Beschluss,

ode-

Warnung, Ver-

Entdeckung,

Forderung, Aufklárung)

zmínkou

zaínají

;

dj

devíti

rána

z

(Geheimnis, Grundstein, Traum, Wlasta und Samoslaus,

Gebet, Grab, Gotterhilfe,

Meisterschússe,

Zusammen-

kunft) a sedmi v rzných stadiích veera (Antwort, Zaubertrank, Gastmahl, Burg Motol, Rath, Radka und Vylíením tchto pechod Stiason, Beschworung). mezi svtlem a tmou, ubýváním jednoho nebo dru-

hého zaínají asto zpvy: Nach heitrem Friihlingstage sank eine trube Nacht Auf Bóheims Fluren nieder; kein Sternlein war erwacht

Die

náchgen

Schatten hielten

in

—

Banden noch den Tag,

Der Abend war gekommen, schon diister wars im Thal, Noch weil auf Motols Zinnen der letzte rothe Strahl —

Es war

ein schóner

Die Nacht wird

Abend, noch sah der Sonne Bild

leichter, diinner,

das Schwarz verfliesst in

*

—

Grau

—

Ebert; Píroda neživá.

Die

hellste, reinste

Mondnacht begann mit

Den Himmel zu umgiessen

.

.

zarter Glut

.

Sommermorgen

Ein goldner

Erwármte

153

Fliiss'

erleuchtete das Land, und Báche, durchgliihte Brd und Sand

—

Der Tag begann zu dammern, aus hellerm Grau hervor Trat

—

*

Der achte Tag erwachte, zu nennen kaum

Denn Wolke

iiber

ein Tag,

Wolke geháuft am Himmel

lag,

*

Die Nacht entfloh zur Tiefe, die Sonne stieg empor

Píroda

shod

je ve

Vlasta naslouchá

s

—

lidským osudem a náladou;

osudným vštbám v ponuré

noci bez-

hvzdné, mlhy leží na dolech a ece Ctirad je popraven za mlh takových, jakoby se stna mrak snesla na zem, Vlasta se oišuje pi pohledu na krásný kraj eský za bílého jasného dne, Straba zaklíná Cernoboha za hrozné boue noní, šepot lásky mezi Radkou a ;

Sasonem má

za jevišt nejjasnjší, nejistší

msíní

noc.

obrazem nenávisti, ležící nad echami, již žen, kdy láska zemela, a vrnost neví v níž muž byla dávno mrtva na mrtvolu Vlastinu shlíží, jako by smíeno, modré nebe s msícem a hvzdami.

Zima

se stane

;

Toto modré nebe s hvzdami ukazuje, že základem Ebertových líení není vždy skutený názor na pírodu; v zpvu »Rath« teme okrasném veeru kdy slunce zapadlo, zjeví se ervánky a naprot^

nim srpeek msíní,

takto

dovede ovšem jen básník,

sestavovat zjevy

píroda

nemá

nebeské

té volnosti.

:

154

III.

Také

Díví

válka.

rukou lidských

popsána bez zvláštní názornosti, básník neužil Lessingova pokynu, aby na p. nám vylíil hrad Dvín, jak vystupuje pod rukama dívek; líí se práce pi stavb, a pak teprve popsán hrad, jak strml na hoe, pi emž jen zdánliv popis díla

promnn

v

dj

tím, že básník užívá sloves:

Gemáuer erhob sich stolz das Haus, Daneben streckte máchtig der Wartturm sich heraus, Um den in weitem Kreise der Hofraum sich ergoss. atd. Inmitten der

a

zní Veršem nibelungským vládne básník správn, v zvlášt ástech u nho ponkud jednotvárn; nkdy,

rozpadá se mu nehezky ve každá vyslovuje myšlenku

reflexivních, verš vice, jichž

dv

polo-

Ein Staubkorn war die Erde, ein Tronfen war das Meer, Nun ist sie unermesslich, die See wogt rund unter, Die Luft war nur ein Athem, ein Funke war das Feuer, Und jener ward zum SturmC; und dies zum Ungeheuer.

Jako okrasa alliterace

nehledaná

druží

se

obas k rýmu

:

Nicht fern der hohen

Hauptstadt

stand ein gewaltger

Hain

—

Fort reisst der Strom den Schwimmer, geráth er in den

Schwall

Wie nun

so

mancher Starke dem Sturm der Noth

sich

neigt

Pfui hasenherzger Herrscher

—

—

—

—

Ebert; Forma; Jazyk; Vlastenectví.

155

Jazyk až na nkolik pražských zvláštností, am Thron, am odn Bergesgipfel, am Lager (místo auf)

—

—

Ctirad

(m. das), Sie

hat

stellt

eingenickt (m. ist), den Bíindel Geráthe vorn (m. voran), Sie hebt

sich auf (m. erhebt sich), je

bezvadný a vzdlaný, bez pravým obrazem

výstelk

a bujností, je ve své hladkosti

básníka,

který

hlásal

nebyl nikdy mlád,

autoritu, úctu

a v kruh, jejž

k

který už v mládí

pedchdcm,

pekroit

je Unnatur,

klidné

vykávání málem

zahrnul

celou organisaci spolenosti doby reakní.

Ebertova »Vlasta« je vrcholem poetických vylíení díví války a zárove vrcholem básnní celé školy vlastenecké. Vlastenecký cit krajinský, ne národní, jest Cechy nemají tu nmeckého soujejím píznakem sedství jako u v. d. Velde, není tu rozhled do budoucnosti, básník oima Vlastinýma pehlíží celé Cechy, ale tm echám nekyne žádná budoucnost historická, jen Krkonoše tak málo dlí pi vynikajících místech strážci Cech, a to nepravdiv. Básník shromažnazvány uje z celých Cech bojovníky, ale nepipojuje k žádnému poznámky, k jaké ho mohl tak snadno nadchnout vzor jeho, Uhland, který vyítaje švábské pány, padlé u Achalmu, zvolá: ;

—

O

Zollern, deine Leiche

umschwebt

ein

lichter Kranz,

Sahst du vielleicht im Sterben dein Haus im kiinfgen

Glanz?

Tyto Cechy jsou krásnou, výhradn krásnou zemí, zemí Cech, nejsou zemí velkých in; cizinec Brentano je prorokoval, domácí Ebert ne; pro báse, kterou zahájen byl asopis musea eského, ne-

ale nejsou

existovala

eská

historie jinak, než ve všeobecnostech.

«

156

Díví

III.

A pece mla báse rodním

kmenového národní

dílu

velkou mezeru v nácelému národu bez roz-

ta vyplnit

mla

vlastnictví;

válka.

dáti

Bohmisch-na-

epopeji.

tionales Heldengedicht nadepsána báse, kterou eskonmecká literatura zaujala skromné své místo o

v

vše se

šeje

literatue nmecké. Goethe ve svém zájmu eské vnoval jí zvláštní pozornost, pokou-

dokonce

jakýs

o

o amazonkách eských'), sejním nazval Eberta

jako z

vynikající

eskosti

msíníku mu-

Talent a uvedl ho

ein schones

píklad

povsti

výklad

takýs

a v úvaze o

nmeckých básník

Cech.

Nezmrné pak

bylo nadšení,

s

kterým báse byla

pijata v kruzích pražských, které sebe samy básní

dly ozáeny svtlem poesie. V Praze reka Vlastina, nosily se klobouky a

vi-

ádila pravá hohole a

la

Wlasta,

básník rázem dostoupil vrcholu své slávy.

Potomní doba literatue

v širší

této

sláv

jen

nmecké báse

ubírala,

brzo

významu

pozbyla;

jen

co vyšla, národové už zase zaaly vybomezí posvátných, a nmecké tenástvo zajímalo se více o vzpoury nové než o vzpouru eských žen v osmém století. Ke druhému vydání Wlasty nedošlo. Tak zbylo Vlast jen nadšení domácí, zvlášt

rok potom,

ovat

z

Nmci

eskými, kteí, jak ujišuje Goedeke-) nejmenší dávkou znalosti literatury eské, » mohli se toho jména dovolat, kdežto panslavští pedbojníci nemli než požadavky mezi s

pesvdením, nepokaženým

své bez

výkon.

»)

Goethes Werke, Hempel

'-)

Grundriss vyd.

1.,

III,

29, 148, srv.

785.

170.

Ebert; Ocenní. Mundt.

157

Básník a estetik » mladého Nmecka* Theodor Mundt ve svém román «Madonna«^) vyslovil velmi píkrý soud o Ebertov Vlast; pro prý díví válku tak sentimentáln

zbídil? Vlasta je prý krásný lev dlouhou zlatou hívou, ale nikoli vzorná vyšívaka. která si vytla z pjovny knih cituplný vzlet. Aby se pomstil za nudu Ebertovy >Vlasty«, dal se sám do vypsání díví války, ale pestal na zlomku, který nas

depsal

Bohemiconymphomachia.

Libuše zeme, nejtíže louí se od svých drahých dívek,

vyuených všem umním. Pemysl

je spasen

duchaplnou ženu, povolá pítele Hinchvoch (jméno upomíná na Woltmannovou), povídá si s ním, pijí medovinu a kouí, a kníže se tší velice, že se mže bavit zase hodn všedn, nebo Hinchvoch nemá ducha. Hinchvoch na rozkaz Pemyslv zruší budeský pensionát; Vlasta na Vidovli má vidní, které jí ukazuje celou budoucnost hnutí ženského až k Simonistm. Pemysl a Hinchvoch odmítají návrh dívek, aby si vzali Vlastu a Stratku, a rozzuená Vlasta volá

muk,

míti

dívky ke zbraním.

Tím koní Mundtv zlomek.

') Madonna. Unterhaitungen mit einer Heiligen. Herausgegeben von Theodor Mundt. Leipzig 1835. Str. 300: »Dann woUte ich zu Egen Ebert gehen, ihm einem Besuch machen, und ihn fragen, warum er in seiner »Wlasta< den bohmischen MágdeUrieg so sentimental verhunzt hábe. Ein humoristisches Heldengedicht oder eine historisch-komische Novelle hátte er aus diesem Stoff machen sollen, aber nichts lyrisch-heroisches á la Egon Ebert. Ich wollte ihm auch sagen, dass die jungfráuliche Wlasta ein schoner, wilder Lbwe sei mit langer goldener Máhne, aber kein exemplarisches Stickermádchen, das sich aus

—

einer Leihbibliothek

gelesen hat.«

einen

gefiihlvollen

Schwung zusammen-

-

58

III.

Díví

válka.

Ebertv je patrný na nových pokusech k dramatisování povsti. Dne 12. prosince 1836 provozována las ta, kterou napsal v Praze dramatická báse té doby pouze jako pekladatel. do známý Wenzig, J. Podmínky dje jsou ovšem jiné než u Eberta. Vlasta^) žije na hrad svého otce Hostivíta a má povst nejVliv

W

krásnjší ale jích

mluví se stejn o

nejhrdjší panny,

i

vnadách a o

její

odvaze,

pených honech. Na hrad

je

osvdené na plno uchaze

vznešenjších rod, si její srdce, jak Vlasta se pizná

je-

nebezz nej-

ale teprv vladyka Strojmír nakloní

zamiloval

si

nmeckou

otrokyni

otci.

Zatím Strojmír

Mladu

a

pro tajné

vyhýbá se zábavám, kdežto Vlasta a Hoostýchavé lásky k dcei stivít vidí v tom dkaz jeho vladykov. Pi tabuli pekvapí dobrý Hostivít Stroj míra, oznamuje jeho zasnoubení; Strojmír pizná se k pravým svým citm a vzbudí hrozný hnv. Mlada

schzky

s

ní

uvržena do vzení, Strojmírovi

emž

vypovdna

válka,

pi

uchazei seadí kol Vlasty, která osobn vede vojsko; Strojmírv hrad je zboen, ale Hostivít padl rukou Strojmírovou, který se prosekal. Vlastina pomsta nezná mezí, její vojsko se sesiluje pannami a ženami, které se pidají k ní, chtíce uvésti znovu se všichni

do ech asy Libušiny, kdy žena platila více než muž. Svými smlými písnmi škádlí již Vyšehrad, kde starý kníže shromáždil vladyky k porad. Ve Vlastin vojsku dojde k sporu mezi muži a ženami a muži padnou. Hlas hromový ji varuje, aby nejednala proti pírod (její monolog o tom má formu znlky), ve své touze po úasti vyjejí svdomí se probouzí;

')

Bohemia

183G,

. 151-152

(A. Muller).

Wenzig, Wlasta.

hledává Mladu. Ale tu Strojmír v jeskyni;

zuivá Vlasta

159

již

a ukryl

zachránil

rukou otcovský

zapálí vlastní

nmž

hrad a vrhne se v ele žen zoufale v boj, v

je

poražena poprvé a naposled, padne v souboji se Strojmírem. Když tee její krev, slyší znovu onen hro-

mový

hlas

a

kajícn spojí ruce milenc.

prohešila, to uinila v

omámení

—

Cím

a ted pykala,

se

koní

Strojmír.

Vidíme, že mladý básník, který pirovnání k Ebertovi vynucuje

psaným,

mový

z

už

prologem, touže formou (stancemi)

Eberta pejal hlavní motiv »Unnatur«; hrozjevení Krokovo,

hlas dvakrát slyšený je dvojí

—

drama Radka. Slyšíme-li v referátu dále o banketech a vzdorných nezachovalo písních žen, upomíná to na Brentana. Kritik A. Miiller shledává, že dilo není dramatické, osud Mladin jest

Mlada samo

je

—

se

píliš jednotvárný, a kontrast mezi ní a Vlastou, který

asto pouze kontrastem mezi paní služkou. Seydlitz') pak ujišuje, že Wlasta zaslou-

autor zamýšlel, je a

žen

propadla.

Báse Ebertova freunda'-),

»majitele

byla rozvedena v prosu od Kinderzlaté

medalie«, a

také

pozdjší

tragedie Wlasta, kterou napsal F. C. Schubert^), nese

stopy jeho vlivu. V Poesie und Poeten

in Ósterreich

im

J.

1836.

II.

Wlasta und die Zauberzwergin Straba oder der Mádchenkrieg. Eine Erzáhlung aus der romantischen Vorzeit Bohmens, bearbeitet und herausgegeben von C. J. Kinderfreund, Besitzer der k. k. goldenen Medaile. Wien 1858. *)

')

Wlasta oder der Mágdekrieg, Tragedie

Lpzg. 1874.

in fiinf Aufziigen.

160

III.

Díví

válka.

Schubert nartl osnovu dramatu nejprve pro svj román Wlasta (Praha 1875), který líí osudy básníka, jenž napsal tragedii toho jména, a hereky, která má v ní hráti Vlastu. Než však ješt román vyšel jako osnovanou a hájil kniha, sám napsal tragedii v se pak v pedmluv, aby nikdo nemyslil, že chvála, kterou se zasypává v román dílo básníka Stromera,

nm

Dj

Vlast Schubertové.

platí

echám, muž, nutí

Libuše vládne postavení

uhájili

je tento:

mužm;

žena ji,

manové, aby

se provdala. Libuše

aby

krásného a udatného Primislava za chot. Ale Pemysl tajným slibem satku je pipoután k Vlast.

zvolí

si

Vlasta, jež

mu

dala vše, vrací

mu

Pemysl na

slovo;

svém trn tese se ped uraženou Vlastou, pemluví mladého Dmitrije, aby se ucházel o ni; sama Libuše naléhá na Vlastu, která z lásky k Pemyslovi váhá. Ped vášnivým Dmitrijem Vlasta netají svj hnv proti Libuši,

a

Vlastu za

dá

Dmitrij

pvodkyni inu

popraviti,

ímž

královnu otráví.

Pemysl považuje

a

ní.

Dmitrije

není vlastn knížetem,

by musil být zvolen, a rozpouští

Vlasta zdvihne válku žen

od

a odvrací se

zmocní se vlády,

stráž Libušinu.

mužm

proti

;

i

zde nabízí

písahá pi životu svého synka, že Vlastinu hlavu odevzdá katovi.

Pemyslovi ruku

svou, ale ten

Boj je nerozhodný, a Vlasta

pímí

žádajíc

Zatím vláká

zajme

družka

k její

se zachrání jen

lstí,

vyjednávání a pochování mrtvých.

Straba

(i

zde to mužské jméno!)

vojevdce Bohuslava ve své sít, a zárove s ním syna Pemyslova. Knížeti pošle krvavou

—

i

hlavu Bohuslavovu a poklekne-li

ped

hrozí,

ní jako

man

že a

pošle

i

poddaný.

synovu,

ne-

161

Scliubert, Wlasta.

Te

Pemysl

nabízí

Vlast satek, ale ona stojí s malou družinou, dostaví

na pokoení jeho, a vévoda, se

skuten

beze

zbran do tábora dívek

a klekne

ped

Vlastou. Vášnivou hádkou vybojován spor mezi muži a

Pemysl

ženami.

svátost satku a povinnosti démonickém výbuchu hnvu aby sám zavraždil dít své. Pemysl hájí

proti vášni, ale Vlasta v

chce otce donutit,

poznává

hloubku bolu jejího, její srdce pozbylo ženskosti. Pipomínají spolený krásný sen první lásky. Ted' když tento tón se v ní ozval, bol v srdci jejím se rozplývá, Vlasta cítí se zase ženou a vidí, jak veliké jsou její zloiny. Ruku, kterou jí Pemysl kajícn nabízí, nepijímá, vrací mu syna, vymíní si beztrestnost pro družky, napomíná je k poslušnosti uznává,

toho mstivého

z

že

a probodne

je

to

šílenství

jeho vinou, že

se.

vdom

stedem Motiv emancipace žen uinn tu dramatu básník dopává Vlast skvlejšího vítzství ;

než Ebert, ale

konen

je

tendence táž jako u Eberta.

Oproti tomuto dílu básníka zralého, jemuž povst jest jen

prostedkem k vyjádení myšlenek asových,

jeví poslední Vlasta ráz

nesmírné naivnosti, patrné

již

v tom, že básník Oscar Roloff ješt roku 1886 zdra-

matisoval vlastním

román v.d.Veldv; Roloíf vydal svou Vlásku') nákladem a vnoval ji vévodovi meining-

skému.

Opt jednání,

vidíme pokus vtsnat obsah

ovšem

se

románu v pt

snahou po zjednodušení, pro kterou

') Wlaska oder der Amazonenkrieg in Bóhmen. Drama in 5 Akten nebst einem Vorspiel Libussas Tod von Oscar

Roloff. Zeit Kraus:

738-7M.

eské

látky.

Berlin 1886.

**

162

Díví

III.

Hruaba

nejen Baringer, Radka, ale

Ctirad zmizel z

i

Nezamyslem, který

Sasonm, opustil

který

Ale

ji.

se

Saso

a Tetka se neobjevují, osob a je nahrazen jednak

ady

ped

válka.

zamiluje

do

—

Šárky, jednak

patnácti lety miloval Vlastu

nevinen

jest

a

hroznými následky

nevry (vévoda ho vypovdl), Vlaská je totožná s jeho Jammou

této

a ani

te

neví, že

(tak se totiž jme-

po smrti starší "služky své, Vlasky, dala jí Libuše nové jméno její), jako Vlaská nepoznává v Sasoovi svého Wolfa. Teprve když ji smrtelné poranil, dává se mu poznat a ume smíena v jeho

novala, a teprve

náruí. Sarka, která není dcerou, nýbrž jen pítelkyní Vlastinou, stane se chotí Nezamyslovou.

mnoho rys ukazuje k tomu, že koní

Ale

také Ebertovu Vlastu; jeho Vlaská

básník znal tetí jednání

modlitbou k Blbogovi, Saso na náspech Dvínu kochá se v kráse Cech, Vlaská spoutaného Nezamyslava propouští, když Šárka ji zapísahala památkou

Pemysl

Libušinou;

nejen

je

churav,

také vinu svou, že byl málo písný,

otráven,

ale cítí

mimo Blboha

a

Cernoboha zmínn též Perun a Lada. Souboj mezi Motolem a Hobkou upomíná velice na boj Krason s Všemilou. Samoslav íká knížeti všechno zlé, které

mu

mady

atd.

Tak Veldova

poslední drama o

dohro-

Vlast spojuje rysy

z

obou

Vlaská, ertice

a ideální Vlasta Ebertova, služebnice

Blboga,

jednu postavu, ale na to nestaily naautorovy síly, a jediný dojem, který drama

mají se

slíti

prosto

mže

vytli všichni vladykové

dl zpsobem zaátenickým.

hlavních

ginál

u Eberta

v

zanechati tomu, v

nm,

jest

koho nebaví sledovat

vlivy ori-

zmatenost a nedramatinost.

Roloff,

Wlaska.

dv eská díla Vlast pešla pekladem do nmecké jsou to Vyšehrad^) Zeyerv, peložený

Pro úplnost budiž dodáno, že o Libuši literatury;

l&ó

a

i

o

paní Malybrok-Stielerovou, a libreto Fibichovy opery

Sárka^) od Anežkv Schulzové. ^)

Wyschehrad,

^)

Šárka. Oper in drei Akten. Text von Agnes Schulz. Deutsch

von K. A. Prag.

iibersetzt

von

J.

Malybrok-Stieler. Prag. 1898.

I89S.

n-

IV.

VÉVODOVÉ POHANŠTÍ. Klidná vláda Nezamyslova zanechala stopy v

tue hlavn

litera-

Hájka zpráva o nalezení vídla teplického obrovským Kolostojem (vlastn vepi jeho, na nž upomíná podnes výroní slavnost v Teplicích^ a o sporu jeho s Košalem, manželem Bily, dcery Kasiny. Už Brentano si zprávy té povšiml, dal teplické vídlo nalézti Bivojovi a v poznámce naznail, že Biela považovala pramen za svj, jelikož již otec její jej nalezl, proto manžel její, Košal, útoil na Kolostoje, byl však od nho zastelen, a Biela proto,

že se

k

ní

u

pojí

zemela žalem. Tyto dje uinil stedem velkého celku eskonmecký básník L. A. John. Víme o málo, Wurzbach vyslovuje jen domnnku, která se vnucuje sama,

nm

že

byl

z

Teplic a že byl

rodáka teplického, ského, svého,

synem Jana zasloužilého

velice

Diviše

Johna,

lékae láze-

který hrdinn vykonávaje povinnosti povolání zemel nákazou, padesátiletý, r. 1814. Mladší

John, kterého Dietrich nazývá též doktorem, chtl vy-

pravováním

mene

o

Kolostoji

a

nalezení

rozvinouti široký obraz celé

teplického

doby jeho

a

pra-

vbec

:

:

:

John, Kolostojade.

1()5

dávného života eského; tak vznikla jeho epopeje, Kolostojada '). První ukázky z ní vyšly r. 1819 a 1820 v pražském asopise Hyllos, celek pak vydán r. 1832 ve dvou velice objemných svazcích velkého oktávu se šest a dvaceti zpvy. Více než osm set stránek, mírn poítáno aspo osmnáct tisíc verš, a pece netroufám si udati obsah ani v tak omezené míe, v jaké jej podávají krátká argumenta ke každému zpvu hrozný nepomr vynaložené práce, asU; nákladu k výsledku.

ohromné básn nedostávalo

Pisateli

ckého nadání,

se poeti-

ani znalosti metrické formy,

vzletu,

ba

sotva ovládal jazyk.

Nkolik šestimr namátkou vybraných svdky Air um ihn her sich Wenn sie die Mutter

butež

setzten, wie thun es die fleissigen Tochter,

lehret das Spinnen, das Weben, das Náhen. Mehr noch als volle Stunde schon hatte gedauert die Rede; Und noch diinkt sie den Horern zu kurz. als er solche geendet,

So reichhaltigen Stoff wusst einzuweben der Alte Nez'mysl -) fiel ihm um Hals und redet mit inniger Riihrung.

Zvlášt slovosled za

úpln

prohlásili

John

v

nmeckém verši

volný, svede verše jako:

Gaben von Mutterwitz weil viele von ihnen besassen, sie den hohen Wert des Verkiindigten konnten erkennen-

Leicht

Nezamysl který ')

velkým civilisátorem, olympické hry (nejvyšší cenu

v této básni jest

uspoádá Kolostogade,

jakési ein

Heldengedicht aus den Sagen der e-

chischen Vorzeit. Zwei Bánde in sechs und zwanzig Gesángen

von Ludwig Alois John. Prag 1832. ^)

Tak

si

tvar

i

jméno Nezamyslovo pro hexametr; pak psobí, když v »Hyllos« se dostal tento

upravil básník

náramn komicky

do nadpisu básn:

Ereignisse unter Nesmysel.

:

16(

IV.

získá Kolostoj,

a

Vévodové pohanští.

pimje snm, aby se vyslovil pro odprcem jeho jest Wysko,

zavedení reforem a civilisace

;

syn Damoslava, zavrženého uchazee o ruku Libušinu.

Pi hostin pak kníže opomene varovat ped novým nápojem, vínem, dojde k sporu; a Kolostoj musí se ujmouti knížete proti proti

Vršovcm,

z

nichž

tyi

zabije, a

Wyskovi. Kníže vydá se na sever, aby osadil Cechy.

Wysko, obdržev milost, má jíti ze zem, ale Cernobohem pemluven jde se svými druhy k Rozhonovi kuimskému, jehož vylíením in Vlastiných popudí proti Biele, mužatce, která prý ovládá knížete. Odpor vzplane, ale vévoda zvítzí, hlavn pomocí Kolostojovou. Úklady lidí a erných boh vznikne nedorozumní mezi Košalem, jeho chotí Bílou a Kolostojem. Šlechetného Kolostoje odmuje Peron objevením pramene, který kanec vyryje v lese, a

bohyn

Živa vykládá

—

mu

bitvu toho daru, pozdji pedpovídá mu na Chlumu. Košal útoí s bílinskými na Kolostoje a padne v boji; Bila vrhne se s Boené; Wysko vyznává

velkost

se

zloin

Nezamyslovi ze všech Je

pochopitelno,

že

v

a

podob

dojde odpuštní. vypravování,

pro-

básn vpravit všechno možné nemožné; vždy bozi vdí vše, pro by nemohla bohyn Živa pouovat Kolostoje a jeho cho Miladu

roctví,

zjevení dá se do

i

takto

Wiederum

nicht es geniigt, dle seltenen

Waren zu

holen,

Eigenthumer des Landes zu sein man verlangt, das sie vorbringt Und bald stehn in der Finder Gewalt unzáhlige Striche. Nimmt man nur an Englands Ostindische Handelsgesellschaft, Ist ihr Gebiet als des Mutterlands noch grósser a!s funfmal, Und die Bevolkerung reicht bis aufachtzig und drei Millionen,

Nimmt mehr Gaben

ein, als

der giósste Beherrscher des Festlands,,

Sicher erinnert das stark an die Reichen des Rómischen Staates,

John, Kolostojade; Ebert, Smichow.

16

Als er stand in der Bliite der Macht, und die Grossen sich fiihlten; Aber der Brite nimmer verschwelgt das von Fremden Erhaschte, Stoff ihm vielmehr der Reichtum gibt, zu beleben das Iniand, Menschen ohne Žahl, die verschiedne Gewerbe betreiben; Doch der Bedarf so gross, dass Maschinen noch werden erfunden Mittelst derselben Bau zwei hundert Hánde verrichten, Was sonst nicht zu verrichten im Stand Millionen von Hánden.

Karakteristické pro literaturu ty

z "jejích

a ve snech

kteí se

zástupciíi,

o vysoké kultue

eskonmeckou

kochají

eské

i

pro

v Hájkovinách

v staré

dob,

je

Básníkova Živa pouuje ve své malé encyklopedii

toto:

též o básnictví, o

ecích, ímanech, Vlaších, Spanlích

Nmcm, Rusm

a Polákm, ale o zaátcích, eské ani zmínky, ani takové, jaké zasluhovala báse byla psána již 1819. Jest to, jakoby básník netušil, že by Kolostoje a Miladu pece jist za-

atd. až

k

poesie

by ani

i

rmucovalo,

slyšet

o veleduších všech národ, jenom

o jejich potomcích ani slova.

Mnatovy iny nenaladily harfy bard, první vystoupení mladého Vojena dalo

mladého Eberta. Je vypravována (na

Pankráci)

V

Hyllos') otištna

voln

dle Hájka: pedstavuje lidu

Vojen a

za to

hned

podnt k básni báse Smichow. se u Jezerky

chce

nastoupit

vládu; hledají jeho opatrovníka Rohovice, ten však se

na Vyšehrad a nechce ho vévodovi vydati. Lid útoí na hrad, silný muž rozpoltí vrata, a Rohovic zatarasil

musí obsit na opaném behu (u Hájka dobyt hrad r. 804 a Rohovic obšen teprv roku 814 po mnohých dobrodružstvích na Lusku). Pi tom se slyší hrozný chechtot Und weil sie das Lachen benannten Smích,

se

—

')

Ronik

I.,

(1819) sv.

].,

210.

168

wurde

so

Vévodové pohanští.

IV.

die

Gegend im ganzen Land von nun an Smíchow genannt.

nicht anders als

Ani Mnislav nezískal si pístupu do poesie nmecké, za to vláda Kesomysla vyznamenává se událostí v literatue hojn vykoistnou; padá v ni Ho-

rymírv skok. Povst pramladá prve Hájek

ji

nemá

Dalimil

;

o ní zmínky,

te-

vypravuje, snad die lokální povsti, vzniklé

vlivem rozvtvené skupiny povstí o velkém skoku, které tak

asto

se pojí k

kon

vysokým píkrým skalám. Jméno z

povsti

nmecké ^)

psaném asopise Journal von

Tiefurt,

vydávaném

Semíka,

Horymírova, vzato

od starého Skemminga.

V r:

1781 a 1782 od spolenosti výmarské, vyšla v ísle

ticátém'-)

báse Das Ross aus

depsaná, ale nebylo

asi

dem Berge,

nepo-

nikoho tajno, že jest od Herdra

Fiirstentafel se citovala v poznámce ke konci básn. Táž báse vyšla pak tiskem r. i796 v Schillerov Musenalmanach. SchlegeP) ve své recensi tuto romanci velice pochválil, zvlášt výborný její zaátek; po smrti Herdrov pak pojata báse v druhé vydání Volkslieder (Stimmen der Volker odd. V. . 34.) a zaazena mezi Deutsche Lieder po Fiirstentafel a Fúr-

jehož

stenstein.

Rozmr erpaná ')

byl

Viz

z

a tón jest týž jako ve Fiirstentafel;

Hájka, jeví se dílem

mj

eského

téhož

aoida,

prostedkovatelem

spis Jan z Michalovic str. 48.,

patrn eský peklad „Ržové zahrady*,

báse,

z

nhož máme

jen

zlomky. -)

Das Journal von

Goethegesellschaft Vil) ')

Tiefurt,

sir.

Weimar

1892 (Schriften der

2:^.

Minor, F. Schlegels Jugendschriften

II,

2.

Herder, Das Ross aus

dem

Berge.

169

který básnil onu, jeví se výsledkem téže elegické nálady, z které vyšla tato.

Krásné jsou, praví, slunce a msíc zem: zlato a kdo jich má mnoho, touží tím více po nich. Kesomysl, ten tak hluboko kázal kopat, Tak inil až lid vzdychal, ale kníže neslyšel vzdechu tch. Avšak nebe je slyšelo a stalo se samo kovem; nepršelo, byl hlad; ale kníže ješt neslyšel proseb o chléb, za to slyšel stíbro, ale

i

je otec jiný.

Šlechetný Horymír, který se slední sousto,

kráí šerem,

doly, v nouzi

kon za a kon

mže. Staec

vešel

držící bílého

tu

sdílel s

chudými o po-

ped ním

a

uzdu.

Toho

nazve

Schennik

do hory, která

staec,

stojí

vezme

a zasýpá

a on

se zavela.

mu

po-

Horymír pozdjším

zasýpá doly a letí ke knížeti, teprve tetí (v tekst druhý) den pijdou nepátelé a žalují na Hory míra, a jeho

alibi

mu nepomže, má

zemíti.

Tu

si

vzpomene na slova muže z hory a vyžádá si dovolení, aby sml ješt jezdit na koni; kníže svolí k pošetilé prosb, a

k k

unese ho pes brány k jeho hradu. Ale tu prolidským hlasem, že musí umít, nepovede-li

mluví

ho rychle k hoe. Ihned poslechne Horymír, hora se oteve, kon zase omládlého pijímá onen muž a žehná Horymírovi za jeho poslušnost; jsem Pemysl, pokrauje, a tento ku jest Libušin, na nmž asto navštvuje své dítky.

V nejprvnjším znní básn dodával Pemysl, ješt upomínaje na Frstentafel, s povzdechem: Kéž jsem mne nalezl! — A vešel v horu. mohl doorat, než

více

k

Tímto zakonením tvoí ob básn Herdrovy samy o sob malý cyklus nejen dva kon, o nichž ;

\

170

IV.

Vévodové pohanští.

vypravováno na prvních listech Hájka, spojeni, duch dvou povstí slouen v pkný celek.

téz'

Pozdjším zpracováním báse formáln na vtšin míst získala,

a jsou též místa,

kde bychom prvodnímu

znní daly pednost. Herdrova romance tvoí pkný celek, Horymíra Kesomysla velmi plasticky^ tak že nahlížíme v jejich motivy a víme, pro naše symKdežto

nám

který

líí

i

patie náleží Horymírovi, spokojil se Griesel svou bal-

ladou Ritter Horimir,^), psanou formou Blumauerovy travestice

aniž

vylíením

Aeneidy,

vbec pedpokládal

hlavní

scény,

skoku,

zájem o motivy a následky

inu jezdcova. Poíná líením shonu k prav

nastávající po-

:

Was

stijrmt das

Volk

zum

\'yšehrad,

Der sichern Ruh' entrissen? Ein Ritter soli den Hochverrath Mit seinem Leben biissen. So schoU es durch die ganze Stadt,

Und

was nur

alles,

Fiisse hat,

Eilt zu der

Co

Burg der hahen.

chtl vztáhnout ruku na knížete svého, vidí, jak klidn z žaláe vystoupí švarný jinoch, který si vyžádá poslední provinil.''

tedy nic o dolech. Lid udiven

na koni volá:

milost. Jinoch

Seid ihr gerecht, o Gotter,

Und wenn mein So seid ')

Innres ihr erschaut, jetzt

meine Retter

Otištno poprvé v Aurora,

Ein

sellschaftlichen Erheiterung auf das Jahr

druhé v Hyllos ron.

ct

'

\

3,

1,

I

Taschenbuch zur ge1812

97 (1S21.)

lujlf-^v^ '"''

(s

illustrací\ po-

Griesel,

k

A

Woltmann. Gerle: Horymír.

171

jedním skokem peskoil Vltavu.

Die Menge sieht mit wirrem Elick Dies nie erhorte Wiinder, Und halb erstarrt ob solchem Gliick Schaut es (kdo !) zum Strom hinunter, Und schaut soeben in der Fern' Im dunklen Wald den freien Herrn Auf immer dar verschwinden.

oe

Tedy ani o pozdjších osudech Horymíra a jeho nedostáváme zprávy, situace sama básníkovi do-

staovala. Karolina

von

Woltmann zpracovala povst pod

Das Ross des Horimirž.^) Horymír jako v dob hladu vzorný rolník se líí pknými barvami ale nepátelští. K, živí horníky, proto jsou mu stejn zde Schimek zvaný, umí mluvit; pi skoku ublíží si tak, že za krátko zeme, Horymír musil mu slíbit názvem

;

že ho pochová. Vévoda, na nhož doléhají vladykové, smíí se s osvobozeným Horymírem.

Gerlv Horimir oder das Ross ausdem Berge, jak hned titul ukazuje, je vypravován zcela dle Herdrovy básn.-) Dne 10. dubna 1827 psal Goethe Gerhardovi o novém musejníku eském, dodávaje: »Ein Gedicht Horimir und sein Ross Samik wird Sie in Verwunderung setzen, es ist eine hochst merkwurdige parallele Legend zu Marko Kralewitsch und seinem Scharaz« v asopise Kunst und Alterthum pak (VI, str. 197) dkuje témuž asopisu zvlášt za báse Wlasta »nicht ')

Volkssagen der Bohmen

-)

Gerle,

(181.5)

Volksmáhrchen (1819)

1.

II,

1

— 5.5

299—1314.

172

iV.

Vévodové pohanští.

weniger lúr Horimir und dessen Ross Schimek von Professor Anton MúUer*. I v obšírném referátu o asopise

musejním A.

V

Miiller velice byl pochválen.')

únorovém sešit novšem nenazývá se ani Samik ani Schimek, jak Goethovi suggerovala Woltmannová, nýbrž správn .Semik. Obsah romancí, psaných tybásni

meckého

MúUerov,

musejníka-),

taktovými trocheji,

V

k

vyšlé v

je tento:

Das Furstenmahl, kníže vyítá Horymínedbá dvorních mrav, nenosí zlatých šperk,

první,

rovi, že

nezpívá, jezdí na hlavatém, ani

nehebílkuje.

—

selském Semiku, kterého

Horymír

hájí

sebe a zvlášt Se-

mika, že není selský, nýbrž rytíský

k, ježatý od pí-

rody; on nechce se zdobit zlatem, pro které se

Ta

lid týrá.

Píbram, a když (v romanci druhé Ein Tag auf der Jagd) Horymír se tší ze statk svých a štve vlky, Zlatislav slova se velmi nemile dotkla Zlatislava z

pepadne jeho dvr

a povraždí

ele.

Der Gerichtstag. asn ráno je Horymír na Vyšehrad na zpoceném Semiku a zasedl mezi soudci, už je tém po soud, když picházejí Píbramští žalovat vévodovi na Horymíra, který zavalil doly, a sice této noci.

Vévoda neví, že je

to

možná,

ale všichni tvrdí,

Semik tak rychle bhat umí. Tu kníže vykne rozsudek, a Horymír se zachrání skokem popsaným. Vévoda vidí, že Blbog 'chrání Horymíra, a vzkazuje mu, že mu odpouští. Ale (v tvrté romanci že

pkn

Horimirs Trauer) rytí

dostaví se v

smutením hávu

Šemík umel po skoku svém; poprvé f)láe jeho ')

Goethe, Hempel 29, 148 a 170.

-)

Horimir und

Prof. Ant. Miiller.

sein

Ross Šemik

in

vier

{)án.

Romanzen von

173

Horymír.

Miiller

ticeti dnech zvolí si kon nového a dá vévodou udobit. na úsudek Goethv psobila záliba v srbských písních a pedstava o lidovosti této básné, pece je

Až po tikrát

se

A

nám

báse má znanou cenu mezi plody malý celek je zpracován svým zpsobem

zárukou, že

doby

své, a že

velmi

pkn.

—

Ze pak pro tuto látku zpsob jím zvolený ada romancí je formou nejvhodnjší, drazn tvrdil Mller o osm let pozdji, když v Bohemii posuzoval drama devatenáctiletého Uffa Horná, které se provozovalo dne IS. listopadu 1835.') Mladý Horn prý tvrdil, že dovede zdramatisovat kteroukoli látku; dali mu Horymíra, a za týden drama bylo napsáno. Kdo dovede napsat drama za týden, dodává Seydlitz k této zpráv"), ten není dramatickým

—

—

básníkem.

udlat zásadu bezvýjimen osvdilo, Horymír Hornv není vlastn dramatem. Obsah dle vypravování Miille-

Z toho

nelze

sice

platnou, ale tenkráte se to

rova (dílo nebylo tištno) je tento

Za Kesomysla doluje více stíbra než chleba; ')

in ist

Bohemia

Osterreich im er

einmal

ISób. J.

.

1836,

zemi píbramští horníci oslavují na-

139. 2,

vor Jahren

:

38,

se tak piln, že je v

—

Seydlitz v Poesie

praví

und Poeten

o Míillerovi: Als Dichter

mit einem Romanzenkranz Horimir

hervorgetreten und kann auch jetzt noch nicht vergessen, dass der grosse Geheimrat in Seydlitz Miillerovi

má

Weimar

dieses Gedicht gelobt hat

velmi za zlé jeho

chování

vi

.

.

.

Hornovi,

že Horymír je (1, 109) totéž co Mijller, krásnou látkou pro balladu (Miiller ekl pro romanci), ale nikoli

praví však v témž díle

pro drama. "

Na míst práv uvedeném.

l74

IV.

Vévodové pohanští.

lezení velké homole stíbrné a vlákají do svých ad neumtelského sedláka Radone; Hoiymír, pán jeho, který k tomu nedal svolení, pijde ve spor s Pomtem,

dozorcem, i

vzbudí jeho pomstychtivost, zvlášt když

a

z lásky k Horymíru zavrhne jeho Akoli práv se oznamuje nový zákon, který smrtí každému žhái, pece Pomt vypálí

selská dcerka Mila

ruku. hrozí

dm

Horymíra, kterého jen Wúa. zachrání tím, že ho varuje

as. Rozhnvaného Horymíra ješt popuzuje arodjka Dojka, známá z Ebertova estmíra, krátce ped v

provozovaného; ona ukryje Milu, Horymir zuí mezi kovkopy, zabije Pomta a zapálí Píbram. Dojini duchové zasýpají stíbrné doly. Vévoda v\ sloví soud

tím

smrti,

marn

spiknou

se

prosí vladykové za jeho život, marn k osvobození jeho; on zamítnCj aby ho

zloinem, a zachrání se smlým skokem, maje úmysl, skrýti se s Milou v pohraniném hvozd

zachránili

eském. Miiller,

jak

eeno

vytýkal

pílišnou

prostotu

látky této, a odkázal básníka na látky historické;

Horymírv ostatn

nepipouští

divadelního

efektu;

in

Šemík

scén, a pedstavitel jeho byl kritiakoli svým dupáním pehlušil celý rozhovor mezi Horymírem a Dojkou. Na pole staré povsti se zase vracíme povstí o Neklanoví; Lippert v uvedeném lánku poítá k prapovsti, mla prý spojit dva památníky, mohylu Tursko a Vlastiskiv na severu. K mohyle pimýšlen hrdina Tur tam pochovaný, jehož jméno Kosmas latinisoval v Tyro, Tur pak peloženo do nminy Stier a z toho vznikl tvar Styr (J}). Pvodn byl lo Tur, který zvítzil nad Vlastislavem, když pak se tento objevil se na

kem dokonce

pochválen,

li

—

:

Horn, Horymír; Styr.

Tur nechtl

v

vejíti

povst, která

175

pipisovala

dobytí

ob

povsti takto Nekla vždy pohanskému knížeti se smí pibásnit byl kníže zbablý, a Tur bojoval v jeho brnní, vše tak že bojoval Tur a pece Nekla. Tur pak vyžádal odmnu onen velký rov. Povst rozsi, padne-li, za množena anekdotami o dvou vdech a jejich proroctvích a o pevleené žen, jíž muž ueže uši. Vlastislav

Neklanovi,

tu spojeny

—

—

Do nmecké

literatury dostala se

povst zmínkou

Brentanovou, který dává Slavošovi vypravovat, že pod

osudným dubem Ja,

ve snu vidli:

wir sah'n von allen vSeiten

Mánner mit dem

Und

Stiere streiten,

der Stier stiess

alle

nieder,

Streckte dann die Riesenglieder

Auf das bluge Leichenfeld, Starb im Schatten wie ein Held

K.

Woltmannová

ve

své povídce o StyroviM vy-

o luské žen, která pražském vojsku bojovala proti svému muži Styr vidl na Chejnov, jak Koldoj odevzdal svou dceru Vandu Strabovi žateckému. Styr byl tenkrát pasákem, pak ve válce proti Krasnikovi kouimskému chopil se zbraní, aby hájil dobrotivého Neklaná, stal se slavným a bohatým, ale žil pak v zátiší Chejnovském; u dvora ani nevdli, když hrozil Vlastislav válkou a neo bylo vojevdce. Styr dozví se o válce Vandou, která si naposledy šla prohlédnout rodné msto své. Když

pravovala

též,

ba

pedevším,

v

nm

') Neue Volkssagen der Bóhmen von Karolín von Woltmann. Halberstadt 1821. Die Eiche des starken Ritters na str. 119—190.

,

176

IV.

Vévodové pohanští.

pak Zatetí vyjeli do boje a tchyn její s ženami žateckými jásá venku nad pádem Prahy, Vanda toho nesnese, oblékne brnní otcovo, které její muž si vyz poslední koisti pražské, a vydá se na cestu do Prahy. Vojsko pražské naplní pohled na udatného vévodu nadšením je to Styr v Neklanov brnní a boj na Brusce dopadne vítzn, ale domnlý vévoda padne, a Straba dle návodu zlé macechy usekne Vand, která se mu blížila bez nepátelského úmyslu, ob ruce; Vanda dovlee se do Zátce, aby tu umela, smíí se však ped tím se zoufalým Strabou.

žádal

—

—

Další zpracování povsti souvisí pímo s RK. V dubnu roku 1828 uveejnil Svoboda v nmeckém musejníku

ukázku svého pekladu RK. opraveného pro druhé vydání jeho, a sice báse estmír a Vlaslav, a hned v píštím sešit, v kvtnu, hbitý Miiller uveejnil zlomek^) básn, psané nerýmovanými trocheji jako jeho básn Horymír a Kaša. V pedsíni Neklanov dlí vyslanectvo luské, v nmž syn Vlastislavv Striboj (jméno vtru u Brentana), který chce vylíti svj hnv za dlouhé ekání i

na strážci Horákovi, ale tu vystoupí z komnat Neklanová dcera Slávka, a Striboj je odzbrojen. Objeví se v zlomku dále lichotník Kruvoj, oslepený Vojmír s dce-

rou Ludomírou;

pravdpodobn

V

epos,

nmž ')

Mller

vyšla

>

nm

Vlasta <

již

v

vhodnou

témž plodném roku 1829,

a vznikl

Ein Rruchstiick aus dem Epos

Anton MiiUer.

shledával

domníval se Ebcrt vidti látku pro

drama, pracoval o v

domyslit,

vbec žádného neml.

téže povsti, ve které

látku pro

nemžeme

plánu eposu se Miiller

»

Betislav*,

už

v

al-

Nekla und Wlaslaw von

:

Miiller,

manachu na

Nekla;

Ebert, Czestmir.

177

1880 byla otištna první scéna. ^) Když

r.

1832 meškal celý rok jako host knížete Fiirstenberga v Donaueschingen, pracoval tam o svém díle a pivezl si s sebou dv hotová jednání, dokonil je r.

r.

1833. a

r.

1835 bylo hráno. Nazval je

von C hejn o v, pozdji Palackého?) v

Ebertova

nápis

Czestmir,

jest tento

zmnn

tvar

z

pvodn (vlivem

Stir

pítele

RK. Obsah dramatu

-)

Vévodství Praha a Zatec stojí nepátelsky proti jejich úzce spíznní vévodové Nekla a

sob, jako

Vlastislav. V prvním jednání seznáváme na Vyšehrad Neklaná, knížete míru, který surový a divoký lid svj

chce umravnit mírnícím vlivem

Dojka

ohlašuje

blížící

se

umní a kultury. Vštka

neštstí.

Duryky, vpadlé do jejich zem,

Zatetí

odrazili

do Pražska. znovu zbudovat

a vpadli sami

Lid volá po pomst, Nekla chce sice zboené chatre, nechce však slyšet o válce; jeho vojevdce estmír pemlouvá ho, aby užil okamžiku, a podncuje jeho ctižádost; estmírovou ideou jest íše

jedním národem, jedním pánem^ jednou myslí, jedním cílem. Nekla byl by hoden vládnout tomuto s

národu, kdyby dovedl spojit je

skromný, netouží po vtší

vládnout a civilisovat v

íši,

jej

v jedno.

íši,

svj ped trn vévodv

Nekla

teba menší, kterou mu

bozi svili. estmír, nepoídiv nieho,

me

Ale

chce jen požehnan

a

složí velitelský

odebere

se

na

svj

statek Chýnov. ') Homayr, Taschenbuch f. vaterl. Gesch. 1830., str. 8l6 EingangsScene aus dem begonnenen bóhmisch-nationalenTrauerspiele Stir von Cheynon (tak!) von Karl Egon Ebert. ^) Bohemia 1835 . 38 a 39. A. Sauer v Mitth. d. Ver. f.

Ges.

d.

Kraus,

Dtsch.

eské

i.

B. 33, 296 a nn.

látky.

12

l^S

Vévodové pohanští.

ÍV.

.

Druhé jednání odehrává vévoda touží po Bílu

;

hlásí

se v ležení Vlastislavov,

jenom dceru zásady než Nekla; slabý budiž

synovi a ddici, maje

opané

Když váhá pece ješt zahájit otevštka Banka, škaredá, mrzácká postava v ohnivém šat (jako Straba), dvojsmyslnou vštbou Vévoda v Cechách, jemuž bohové se zdáli otrokem

silného.

ven válku,

tu zasahuje

:

upírat nejvyšší statek

muže,

spojí

nejsilnjším

meem

v zemi vévodství pražské a žatecké. Vlastislav vztahuje to na sebe a na

pený,

V

je

syn)

a

svj me (nejvyšší statek, mu odeodbývá potupn pražské vyslance.

jeho vojsku je též

estmírv

syn Miloš, milenec

Bílin.

Druhá polovice druhého jednání odehrává se na Chýnov; estmír vraceje se z Vyšehradu dom, dozvídá se, že jeho syn, kterého zde zanechal, pipojil se

k vojsku žateckému natažení proti Durykm, a vzkazuje mu, aby se navrátil. Dojka, puzena duchem, šla za estmírem a zdržuje ho, když v vzplane touha válená, vštbou, která hlásá Vlastislavova pýcha po-

nm

:

jenom Neklanovým dobrým meem. estmír se poddává, ale pochybuje, že by se Nekla tak vehce

koí

se

vzchopil.

Opt promna: Neklanoví vyslanci hlásí vévodovi» týranému zlými sny, jak byli odbyti; hned po nich pijdou vyslanci Vlastislavovi s urážlivým darem. Nekla, aby ušetil lid, nabízí Vlastislavovi souboj, Dojka utvrzuje ho v tom, pak když vojsko obti té nepijímá, nutí ho, aby se postavil v elo vojska, ale Nekla se Dojka však pejí piznává, že nerozumí válenictví. mluví ho slovy, že bohové ponesou k cíli toho, kdo neumí chodit. Nekla za jásotu lidu odhodlá se pevzít

tžký

úkol.

estmír; Obsah.

Ebert,

179

V

tetím jednání Vlastislav se dozvdl o pražské vštb, ale Banka se posmívá Dojce a radí mu, aby si

získal syna v Miloši,

statek

nejvyšší pírati.

má

Banka, která ho

samomluv, že vštby jsou ob mích; pokládá s Dojkou. Bila,

s

Bílou

mluví o tom, že

se jen

zdáli

mu

od-

Chýnov k estmírovi;

Vlastislav chce na blízký

v

rozkaz

nebo vštba bohové

(syna)

následovati,

prozrazuje

vlastn nevící podvodnicí, ale že staré, tradicí zachované v obou ze-

je

celou

mužatka jako

otcv chce

vc její

zdržovati

za

svou

vlastní

jmenovkyn v povsti, na Miloše pi praporu žatec-

kém, ale Miloš, neznaje vyšších povinností než k odtrhne se od ní.

Promna. Na Chýnov

válku

snaží

vlasti,

se Vlastislav svésti

estmíra, který práv vytlouká vypukbrnní svého; estmír hájí Neklaná a odporuje

otce Milošova, liny z

všemu naléhání Vlastislavovu, když mu zjevuje možže by syn jeho byl jeho ddicem. estmír radostn slyší od Bily, že Miloš uprchl, a Vlastislav pes prosby dceiny dá estmíra na hrad uvznit. Ve tvrtém jednání na hrad Neklanov, Libuni, Miloš za bitvy prosí vévodkyni, aby pijala Bílu k sob, brzo ji pivede rannou, otec její metal po oštp, který sama brousila, a tu ranil Bílu. Bila zeme, Nekla je poražen, znien, blízký Chýnov vzplane, estmír sám jej zapálil, aby se osvobodil; proti nepátelm znovu útoícím chopí se Neklanová mee, aby vyplnil vštbu. Dojka však radí, aby vzal nejen me, nýbrž brnní vévodovo, aby lid ho ml za Neklaná, a žádá na dobu bitvy purpur pro estmíra, vévoda povolí a bojuje sám jako prostý bojovník. i

nost,

nm

i

12*

180

IV.

Vévodové pohanští.

Páté jednání je krátké a odehrává se nejprve na bojišti.

Vlastislav,

jemuž pinesli mrtvolu

jejímu vrahu. Miloš

mu

zvstuje, že klnul

Bílinu, klne

sám sob,

a

vyítá mu, že hešil proti pírod, odciziv dceru vlastnímu povolání jejímu; jako mstitel její vyzývá ho k souboji, v nmž však padne. Vlastislav má neblahé tušení, ztrativ dceru a kýženého syna. estmír uhlídá mrtvolu svého syna a zuí proti Vlastislavovi, také Ne-

kla

se objeví. Poslední scéna

má

jevišt u

zboeného

Chýnova, kde ob vštky stojí si vstíc, jedna druhou tupíce a posilujíce pak v souboji Vlastislava a estmíra. Vlastislav padne, a ranný estmír poznává v bojovníku, který stál po jeho boku. Neklaná. estmír chce vymnit s ním zbroj, než vojsko to pozná, ale Nekla ukáže lidu estmíra, ochránce vlasti. Umírající estmír ukazuje mu Neklaná jako udatného bojovníka a slaví ho jako otce celé vlasti. Banina jsou vyplnny, Vštby ob, Dojina >nejlepší me, dobrý me« je estmír, kníže, jemuž i

bohové upírali nejvyšší statek muže, je Nekla, kterému zdánliv scházela statenost. Poznáváme, že básník vzal z RK pouze jméno hrdinovo, obsah že se v hlavních djích shoduje s Kos-

mou

a Dalimilem, se

zmnami,

které vyžadovala dra-

matická forma. Také dvojici vštek poskytly prameny, ne ovšem písnou kontrolu a »íiloIogicko-mrazivé« výklady jejich, jak vytýkal Miiller v Bohemii, dle jehož správného úsudku interes se nesesiluje, nýbrž drobí, jedná-li se jednak o osudy estmíra a Neklaná, ale stejnou skoro

ped

mrou o platnost vštby a

Bankou.

stejný strach

Všichni

ped

o

pednost Dojky

hrdinové jeví stejnou

vštbami, žádný

nedvuje

úctu a

ve vlastní

estmír;

Ebert,

nebo

Vojmír

sílu.

Kruvoj

nov

vynalezené osoby,

z

Bila,

181

Kritika.

RK

nenalezli

tu místa;

má jméno po

která

silné

dcei Bivojov, a Miloš upomínají na básníka Vlasty a na jeho boj proti Unnatur.

V em

básník hledal velkou

pednost a co kritika uznávala, byla pak uhlazená, pkná mluva básnická. Rozumí se, že kníže míru Nekla postaven do i

mu

lepšího svtla, než

vykázala povst, a že se

nositelem idey básn, která líí silí

dob

k

,

bylo pijato velice chladn,

pro neobratnost režie a herc, ale

vinou kusu samého;

kterým

básník odhodlal

z

á-

velké ásti

se ihned

k

n-

zmnám,

zování hráno.

podle kterých bylo pi tetím provoAle ke tvrtému již nedošlo, vinou byl

referát MíJllerv,

jemuž nelze upíti správnosti,

však Ebert a jeho pátelé pohešovali spektu,

ná-

osvtovému.

klidné tiché práce, k pokroku

Drama Ebertovo

sten

stal

pechod od doby

v

nmž

slušnosti a re-

patícího básníku Wlasty a Betislava. Muller,

Goethem jako Ebert, patrn nepednost Ebertovu tou mrou, jako ostatní

který byl pochválen

uznával

obecenstvo pražské.

Mluvím

obecenstva,

kterému

nevyhovovala, uinil se Rittersberg ale (v

provokoval

.

45), který

tím jen strunou

kritika (v

.

44.

odpov

ho vyzýval, aby o nové

Mullerova Bohemie), Miillerovu

podob

Eber-

tova dramatu referoval sám, a inil to tak, že dle slov

Ebertových bylo v tom vyzvání více zlomyslnosti než v celé recensi. A ke všemu z metakritiky Rittersbergovy bylo škrtnuto tolik, až byla >nemastná jako vodová polévka*.

Ebert byl tím velice uražen; poznával, jak praví, co platí on a co Mtiller, a penechal Mtillerovi, aby

:

182

IV.

eských, sám zanechal toho

zpíval o hrdinách stavil další

pipravil

Vévodové pohanští,

provozování kusu,

honorá,

o

a

mstil

a se

tím se dle

rukopisnou

pole, za-

smlouvy satirou

esko-nmeckém, která se nezachovala.^) Tak »Cestmír« tvoí dležitý mezník ve vývinu Ebertov, a v djinách literatury esko-nmecké a zvlášt v djinách eské povsti v nmeckých básních. Je významno, že koní oslavou jednoty Cech, že z nho v žargonu

zní heslo a

eské

napomenutí, vyplývající

z

veškeré povsti

dob pedkesanské

v

Ein Reich, Volk bestehend, einem Herrn Gehorchend, ein es Sinnes, eines Zieles.

Aus

einem

Smutné dohry boje s Luskem užil Griesel ke olši Durykov-). During je Srb, který po vpádu Sas se zachránil do Cech. Svým zpvem své povídce o

získá lásku rusalky; vévoda Nekla pozná na lovu krásnou Milu a dá Duringovi místo ve své stráži a byt na Vyšehrad pes prosby Miiiny pijme During obé. Sveden a pokažen svtskou ctí penechá dokonce svou ženu vévodovi, tu vrací se Milá do svého živlu, a During ;

trpce lituje; prchne

')

Prahy

z

divínem Msti bojem u

a usadí se se starým po-

Ohe. Uslyšev

o válce proti Ne-

Celý materiál toho sporu a ukázky z

Sauerov,

—

estmíra v lánku

str. 308 n. ostrá omyl; dopis zde citovaný pochází od Palackého, ne od Eberta, je však možná pi pátelském pomru Palackého a Eberta, že je skuten vý"

n. u.

m.

Cituje-li

však Sauer

slova Ebertova o Mullerovi už z

r.

na

18130, je to

rázem smýšlení Ebertova. '-)

von A.

Mahrchen- und Sagenbuch der Bohmen, Herausgegebe" Griesel. Prag 1820. 1, 75—135. Die Durings-Erle.

W.

Griesel, Die Durings-Erle.

klanoví, chopí se

mee,

bojuje proti Vlastislavovi, stane

se místodržitelem v Žatecku

Opt

163

a

vychovatelem malého

všechny dobré myDuring naveden Mstibojem zavraždí malého Zbislava. Když ho Nekla místo odmny odsoudí, volí si umít na olši, pod kterou byl šasten s Milou. Než však zeme, starý Mstiboj se mu dá poznat, je bratr Milin, a malý Zbislav je Duringv vlastní syn, kterého vodní duchové dole nestrpli, a jejž Vlastislav nalezl. Jeho smrtí ukoní se Milino utrpení, bude zase rusalkou a zbavena Zbislava.

šlénky,

Pi

smrti

soužení.

smích, a místo

Grieselova

Undiny

udusí

a

pozemského

ekou

ctižádost

a z

se nazývá

povídka

užívá

Musáovy Libuše.

Duringov zavzní za podnes Smíchovem. motiv z Fouquéovy

v.

KESANSTVÍ

A POHANSTVÍ.

Pohybovali-li jsme se dosavad na poli povstí vy-

myšlených nebo

valn

aspo nezaruených, nezmní

ani v historii

zápasu kesanství

vítzství jeho, na místo lidových a stupují lidové a

uené

se to

pohanstvím a uených povstí nas

legendy.

Legendy byly hlavním thematem dramat hraných žáky gymnasií jezovitských r. 16t)á hráno v Olomouci drama o Cyrillovi a Methodjovi, k nmuž (bylo patrn hráno latinsky) byl vydán latinsko-nmecký program/) dle nhož drama pedstavovalo celou innost apoštol kest Boislovanských, u Chazar, pak na Morav, vojv, za nímž Cyrill se ubírá do Cech; Methodj vyhnán Svatobojem jde za ním a v Cechách uí svatého Václava. Drama konilo lichotivým proroctvím o pítomném ;

i

arcibiskpu Karlu Liechtensteinovi.

Drama

o Cyrillovi

a Methodovi, uitelích pohanské Moravy, bylo tamtéž hráno r. 1690, a hra o králích Svatoplukovi a Svato')

Lumina magna

atd.

Grosse Liechter, Apostel, Erste- und Cyrillus ud Metho-

Ertz-Bischóff auch Schutzheilige in Máhren dius atd. (V

c.

k.

knihovn pražské

sign.

.52.

B, 44, 75.)

185

Jezovité; Svatopluk.

Uherském

bojovi v

Hradišti

r.

podobného

1668,

as

obsahu, jako drama olomoucké.')

teme

Jméno Svatopluka moravského dvouaktové pastýské hry od F. A.

v

nápisu

Meyer, Schwa-

v.

an der Mareh (.?), hrané r. 1774 neznáme než to jméno. Celé dílo o Svatoplukovi pak máme z konce století osmnáctého Spisovatel tohoto historického románu je ech, který se nmeckému jazyku nauil velmi nedostaten, jak ukazuje velké množství chyb proti syntaksi a tvarotopluk, die Gottheit

v

Brn;

ale

více

'-)

nmeckému;

sloví

podle dkladnosti,

s

o pravdách kesanských, poznáváme v

jakou pouuje

nm

knze.

Hlavní vlastností autorovou jest velké jeho vlaste-

úelem románu

nectví,

bodné

a

vysoce vzdlané

Radislavovou

válkou

jest rozvinout

proti

obraz velké, svo-

Moravy.

Povídka

Nmcm,

zaíná

v níž se velice

vyznamenává jeho patnáctiletý synovec Zwentibold. Válka se vede humánn, a po ní slaví se velká slavnost v chrám Svantovíta nebo Vitislava. Chrám je vystavn ve slohu eckém, a vbec svdí celá slavnost, o vysokém stupni kulturním, ale pece má konen být obtován lovk. Než však dojde k obtován

—

Meník, Píspvky

'j

str.

k

djinám eského

divadla

(1895)

115.

1;31.

Swatopluk sonst Zwentibold oder der heilige Knabci Grossmáhren, romantische Geschichte aus den Zeiten des sinkenden Heidenthums der Slaven. Prag und Leipzig 1797. Druhé vydání vyšlo v Praze roku 1800 s názvem: Der Heilige Knabe, oder Swatopluk atd. Charakterisirte Schilderungen aus der Vorzeit der aufkeimenden Geisteskultur der Slaven. ^)

Kónig

in

—

—

Je-li

ierdti

z

leták r.

Dasbekehrte Máhren

(napsal

1784 dílem poetickým nebo snad

jsem konstatovati.

Prosper Seyf-

kázáním, nemohl

V.

186

Kesanství

vrhne se na sochu SvantoPedstavuje se pak králi, že je »ein Ilirec, nazvaný Cyrill. Jeho slova mají

zajatce, objeví se

vítovu a rozbije

Slava« a sice

a pohanství.

cizinec,

ji.

takovou moc, že král a lid dají se poktiti. Také Zwentibold poktn a obdrží jméno Svatopluk, což prý znamená der geheiligte Jungling. Autor tedy nevdl, že Zwent a Svat vyjadují ob staré svt. eský vévoda Boivoj je na Morav poktn. Papežský vyslanec na Morav horší se nad užíváním slovanského jazyka, tu zavzní hlas s nebe: » Všichni jazykové velebí Hospodina*. Proti pokestnému Boivoji vznikne v Cechách vzpoura, která se potlaí jenom pomocí vojska moravského a nmeckého. echové platí sice poplatek íši nmecké, ale chra Bh, aby byli k tomu snad donuceni; iní tak z pouhé vdnosti za osvtu, kterou od obdrželi (tomu podle románu nevíme), a za šíení pravého náboženství, umn a vd, poskytujíce na jistou dobu králm nmeckým dávku plodin zem-

Nmc

ských.') Svatopluk

po

pojme

za ženu

eskou

smrti svede ho láska smyslná, že

její

hanské,

—

autor užívá

pro

princeznu, ale

dlá

politické hnutí

frakci po-

oné doby

úpln moderní, mluv o klubech a pod. — znané koncese a hanebn zradí svého ujce a dobrodince.

fraseologie

') Na str. 13. (dle vyd. 2.): »Sie verweigerten ihm den aufgedrungenen Tribut immerfort, und wenn sie ja einstweilen die abgeforderten Marke edler Metalle, oder einige hundert Ochsen ablieferten, so geschah dies vielmehr nach vorhergegangenen Vertrágen, oder vermoge dem Bunde der Freundschaft .« und guten Einverstándnisse Svatá Logiko! Snad dokonce Nmci byli vítznou válkou donuceni, aby si dali líbit dovoz .

eských vol, méli

s

a

aby

zbavili

hyperprodukcí drahých

.

echy kov!

a Moravany

obtíží,

které

187

Svatopluk, sonst Zwentibold.

Dojde však k náboženské válce, když nastoupil Pohané opevní se nejprve na Radhošti, jehož jméno odvozeno od zbožovaného Sarmata, t. j. Slovana vládu.

Radegast,

který

nazývá také Radagais

se

(ten tedy

chrám Perota j. Peruna (vlastn Per ho) v Perhin, z ehož vzniklo Briinn od pohanských her má hora

nebyl Goteml). Vyhnáni byvše

odtud, drží se v

t.

;

Te

podnes své jméno Spielberg. konen obrácena zem trvale, uinny však koncesse ctitelm Svantovíta, že smjí uctívat sv. Víta kohoutem, na Radhošti

smjí zapalovat ohn svatojanské, a chrám slovanské Venuše se dokonce ušetí. V nové válce proti

se

Nmcm

a

Maarm

stihne Svatopluka

trest za

jeho zradu, je

uiní slib, že bude poustevníkem, bude-li osvobozen. Ihned se mže osvobodit a vyplní svj slib Jako anachoret nazývá se Ivanem, z legendy o sv. zajat, a

Ivanovi

mu

vzat

je

vésti

zpsob, jakým

také

krutou válku

s

je nalezen.

Jest

falešným Svatoplukem, který

Te

po njaký as jeho úlohu. konen znií Svatopluk chrám Venušin, uvede Moravu opt na dí-

hrál

vjší

stupe

lesku a vážnosti,

íši a stane se

Román

opt

zajímavý jako památník kulturn-

je velice

historický, prozrazuje

vanském a se názory

nám, v jak staré

dob již

o slo-

zvlášt velkomoravském jako

poínáno. S toho krátké

dob

román

nalezl

národního

pak opustí tajn svou

poustevníkem.

tyto,

hlediska se

jevila

tenáe pes

je

s

velice

zajímavo,

poteba druhého

a píznivce.

uvdomní

povšimnout,

a

starovku šíily jakou naivností si pi tom

našeho,

Kdo

se

musí

si

že

v

vydání,

zabývá

tak že

historií

románu toho

jeho esthetickou ubohost.

v.

l^SS

Kesanství a pohanství.

veškeré innosti sloJ. G. Meinert podal pehled vanských apoštol ve svém chvalozpvu^) na n, který zpívá jako potomek onch divoch, kterým pinesli a kulturu. Zpsob, jakým líí chování divoch tch k vrozvstm, upomíná na Schillerovu báse

víru

»Das eleusische Fest*. Vztahuje-li se na obrácení

Moravy

truclilohra ne-

jmenovaného básníka, Cyrill oder der Kampf zwischen Nátur und Religion, vyšla v Salzburku r. 1814, nevím, je to pravdpodobno; zstala mi nepístupna.'^) K pokestní Moravy pimyká se vybásnná povst

a

Schonova^) o založení Jihlavy, které se

tomkm

starých

V. Gráf ve vuje, jak

kým

Boivoj se

jediná

;

Nmc

pipisuje po-

nmeckých obyvatel Moravy. své básni o ktu Boivojov^)

nemže

již

pomoc kyne od

(Deutschenhasser).

ubránit

vypra-

útokm nmec-

Svatopluka,

nepítele

Král vévodu velice uctívá,

pi porad posadí ho vedle sebe, ale když zasednou všichni k tabuli, tu jeden píbor je na zemi. Vévoda se sice vzpírá tomu potupení, ale aby se nezbavil všech nadjí na pomoc, podrobí se a naslouchá eem Methodjovým, po kterých nemá velejšího pání, než ') Lobgesang auf die heiligen máhrischen Apostel, Cyrillus und Methudius. v Horm. Taschenbuch f. vaterl. Gesch. 1814. str. 47—49. ) Lokální povsti o Cyrillovi a Methodjovi vypravují se prosou v Grieselových Volksmárchen, Sagen und denkwiirdige

Geschichten aus der Vorzeit Mahrens. Eine Sammlung interessanten Erzáhlungen atd. Briinn u. Olmiitz 1819. ')

Hormayrv

asopise 1824, *)

1818,

.

.

Archiv

134

— I3ó

Borziwojs Taufe 131.

f.

Geschichte

atd.

1825

.

7

— v témž

vypravuje Gerle legendu.

zu

Welehrad

!''.I0

v Hormayr. Archiv.

Kest Boivojv.

189

aby byl kesanem, a dá se vésti k Morav, by byl poktn. Podnes lid chová ve vdné památce Vele-

teba že klesl v prach. Haas von Oertingen líí zvláštní básní obrácení Boivoje.' Romance Borivors Bekehrung vypravuje prost známý píbh. Tvar jména, kterého hrad,

Fr.

)

rým

básník užívá v

uspoádá hry, woUen zu Land podivné státi se

(:

pochází

vor),

asi z

Dubraviovy

Borivor slyší zvst od krále Zwentibolda, že

kroniky.

praví

a

jako starý Hildebrand »Wir

Jako v legend dá

ausreiten*.

usazení

na

zemi

kesanem. Veze

a

cítí

pak

si

s

se

sebou

tím

si

líbiti

naklonna,

knze Kaycha

na Vyšehrad.

Obrácením Boivojovým není kesanství ješt v Cechách upevnno, nastává mu dlouhý zápas, který se pojí hlavn ke dvma dvojicím jmen, starší: Ludmila a Drahomíra, mladší

:

Václav a Boleslav.

je obtížno, sledovati je

Osudy

rozmanit splétají, tak postupem chronologickým.

jejich v dílech literárních se

že

Jak historické dje se ve skutenosti udaly, jak legenda rostla a psobila na kroniky, to lze poznati z knihy Kalouskovy"), která oistila obraz hrdinného knížete od rmutu legend, zvlášt Gumpoldovy.

nejlépe

Poetická zpracování historie této doby ovšem zakládají se

hlavn na

líí se tu

vatelka

této legend a výbžcích jejích, proto Drahomíra jako krutá pohanka a pronásledo-

kesan,

Boleslav jako ') -')

její

Taschenbuch Dr.

kterou

za

její

híchy

zem

pohltí,

miláek, Václav jako poloviní mnich. f.

vaterlándische Geschichte 1828.

Kalousek. Obrana knížete Václava Svatého proti

J.

smyšlenkám

a

kivým úsudkm

rozmnožené.

V

Praze 1901.

o jeho povaze.

Vydání druhé

190

V.

Na

jevišti

Kesanství a pohanství.

jezovitských škol sloužili pak Václav a

Boleslav

hlavn

chování.

R

za píklady dobrého a špatného vy1674 v den Filipa a Jakuba hráno u sv.

Klimenta v Praze, jak svdí latinské oznámení'), drama Václavu vychova» Vosková mysl mládeže na svatém

ném ném

nejzbožnji od nejzbožnjší babiky a na bezbož-

Boleslavovi vychovaném bezbožn od bezbožné matky, symbolicky, historicky a žertovn se ukazuje*. Témuž úmyslu paedagogickému sloužilo drama -) hrané

roku 1726 "Rozdíl

mrav

odpovídající rozdílu vycho-

mezi Václavem a Boleslavem*, kdežto » Svatý Václav«, hraný malostranským gymnasiem r. 1731, líí jak trnáctiletý Václav z Budce je lidem povolán na trn, když hruzovláda Drahomíry se stala nesnesitelnou?). vání

Svatou Brentano

;

Ludmilu chtl hrdinkou dramatu uiniti mla býti tetí v trilogii Založení Prahy, :

Ludmila z plánu zbyla jenom zmínka o Ludmile, »des Volkes Liebe« ve vidních Tetiných v prvním dramat. Vlasta,

;

V musejníku nmeckém (1828 leden str. 19) pražský professor J. A. Zimmermann uveejnil báse Der ')

Cereus juventutis animus

sign. 52. B.

at.

(V

c.

k.

knihovn pražské:

U, 31)

Primaevae institutioni conformis morm disformitas atd. Die ausz Unterschiedenheit der Auerziehung entstehende Unterschiedenheit der Sitte in Wenceslao und Boleslav annoch Jiing-')

lingen vorgestellet atd.

k

r.

(.52

A. 40, 41.) Srv.

Meník

1.

c.

str.

124,

1680.

Sanctus Wenceslaus in Hoe aetatis solio maturus atd. Der heilige Wenceslaus in zarter Jugendbliithe schon dem Thron gewachsen atd. — O velmi etných jiných provozováních dramat svatováclavských v stol. 1')., 17. a 18. dává zprávu Meník v uve•')

deném

díle.

Ludmila a Drahomíra.

191

heiligen Ludmila IMarienbild. Knžna obtuje všechny ostatní modly

a

svoje,

konen

se odhodlá,

dá roztavit také svou divotvornou modlu Krosilku (Hájek k r. 891.) Tato bohyn hrála u ní touž úlohu jako u Albrechta Tetina Klimbá. Kov roztaven že

a

tém sám

utváí zase v obraz rodiky boží staro-

se

boleslavské.

Nepatrná lidová knížka o Ludmile, cátých, budiž

aspo

Ludmila

tém

hrdinkou

ady dl

Už

v

uvedena').

nevystupuje,

minius.

za

asi

z let

ti-

dramatech Drahomíra byla

starších

to

dramatických.

sedmnáctém

hofmistryn, v

V

století

jmenuje

se dle ní jistá

dáma,

ohromném román Lohensteinov, Ar-

V

nové pak literatue pokoušel se o dramatisování její legendy svtský knz a žurnalista Audramatu, provozovaného na gustin Zitte, z jehož divadle v Kotcích okolo roku 1780, se

jak se zdá, Zittových,

pouhý

titul.

ovšem zachoval,

Soudíme-li dle ostatních spis

mohli bychom

se

domnívati, že

kus

byl

burleskní nebo že obmýšlel obhájení pohanské knžny.

Ale spíše se podobá, že básník ve vládkyni pohanské tepal nesnášenlivost a pílišnou horlivost náboženskou,

kterým

proti

Drama o

plánm

horlil

i

ve svých kázáních.

Drahomíe

Grillparzerovým.

výslovn poznámku 1809 nebo 1810«

:

—

Na

patí

též

k nejprvnjším

obalu rukopisu jeho

teme

»Jedna z nejprvnjších prací, asi je to tedy práce a myšlénka mla-

díka ani ne dvacetiletého. Látku ke kusu svému erpal z historie ')

Pubikovy. Myšlenka zpracovati

ji

vrátila se

Lebensgeschichte der heiligen Ludmilla, Gemahlin

ržiwoys, des ersten christlichen Herzogs in

Erzáhlung aus der Vorzeit. Znaim.

BoBóhmen. Interessante

192

V.

Kesanství

a pohanství.

znovu po dokonení »Pramatee< Gretzmiller

')

data

o

Drahomíe

;

r.

mu pramen

1817 posílá

a sestavení

k eské historii, ale nedošlo již k vypracování. Za to ješt roku 1822 v zápiskách básníkových teme plán, udlati ti kusy einer leichtern Gattung -), a sice pro zábavu vlastní, lékem proti zlé nálad: Melusina, Drahomíra, des Lebens Schattenbild. Z tchto tí dramat provedeno první jako text operní, tetí pod názvem Ein Traum ein Leben, Drahomíra však nikoli. Ve svých vzpomínkách na Beethovena ^) píše, že r. 1823 ml dv látky, které se daly zpracovati jako libreta, když pak ml napsati text pro operu Beethovenovu, nevolil první (Drahomíru), proto že se pohybovala v oblasti stupované vášn, a básník jednak neznal zpvaky, která by staila na hlavní úlohu, jednak nechtl Beethovenovi dáti ábelskou látkou píinu, aby se blížil krajním mezím hudby; volil tedy Melusinu. Ale z konversaních knížek Beethovenových je patrno, že plán vážné opery »Drahomíra« byl uvažován.*) Ješt r. 1826 v Praze vzpomínal si Grillparzer na svj plán, napsal jméno Drahomíra také na listinu dramat, která chtl provésti. Z prvního plánu zachována i

nkolik zlomk. ^) Poznáváme v nich který erpal mnohé motivy svoje z dojm na divadle v Leopoldov zažitých, Drahomíra je kouzelnice, a básník neml úmyslu šetit prospekt a stroj pi provozování. Drahomíra vystoupí ern jediná scéna

snadno

a

básníka,

')

Glossy. Briefe von u. an Grillparzer

-)

Díla

•')

*) ')

str.

t9.

12, 205.

Díla 20, 20b.

Ehrhard-Necker, F. Grillparzer Díla 11., 109-119.

str.

lOb a n

(Píloha XI.)

Grillparzer,

odná,

Drahomíra.

bosá, prostovlasá, za noci,

boue

193

hromobití.

a

Má

smlouvu s peklem a volá duchy, které si podrobila, zapísahá je, pipomínajíc jim jejich úkoly, že dovedou v lovku vzbudit pocity závisti, žárlivosti, vášn, a pozná snadno, že ji obletují, nebo zem se tese, Vltava vzkypí, a zjevy vstanou z vody a ohn, ze vzduchu a ze zem. Methodj, který ji kletbou vypudil odtud, zemel, a Drahomíra po patnácti letech vrátila se, aby obnovila zase starou modloslužbu. Syna Václava se vzdává, nemiluje ho již, jeho bratrovi chce dopáti íši. Ale duchové neposlouchají, když jim velí, aby náhle vystavli krásný palác na ostrov Vltavy, upomínají ji, že za ti dni již koní lhta její, nedovede-li do té doby navrátit íši pohanství

—

—

.

Scéná nám clava a Boleslava

prozrazuje,

mla

.

.

že vedle Drahomíry, Vá-

vystupovati Elisa,

zbožovaná

Boleslavem, který mluví o jejím oblieji andlském, pak jakási Vlasta,

pi

jejímž

jmén teme stídav

v závor-

—

kách Mann nebo Weib o tom, co bylo jejím úkolem, nemžeme z toho nabýti pedstavy.

Dležitou

úlohu

romantické tragedie

hraje

Drahomíra v prvm' ásti

Der Sieg des Glaubens,^)

kte-

rou napsal Moravan, pozdjší profesor vratislavský^ Jan Schon (1802—1839).

Jsme

v

dob

kruté pohanské vlády v Praze,

Kuban

vévodkyn, odebírají se na Tetín k zavraždní Ludmily. Mladá Dobromila, vzdor zákazm a varování své matky Klimbojny, vní obraz matky boží; jejího otce, osleplého starého sochae Miroboje, snaží se a Tuban, bratí

') Der Sieg des Glaubens. Romantische Tragedie von hann Schon. Leipzig. 1827.

Kraus:

eské

látky.

lo

Jo-

194

Kesanství a pohanství.

V.

Palhoj

marn

obrátit na víru pohanskou,

pak se chce

zmocnit Dobromily, ale mladý Podiven ho zabije. Boleslav

vyžádá

dát poktít,

si

což

dovolení své matky, aby

mu

dovoleno,

sahou zavázal, že zstane vren

když

se

bohm.

sml synáka hroznou píUslyševši,

že

uiní Drahomíra Vršovce, který jí to oznamuje, soudcem; pak picházejí bratí Drahomíini se zprávou o smrti Ludmilin; došli tedy na Tetín a zase zpt, než se Drahomíra dozvdla, co se Palhoj

padl,

v Praze stalo.

Na zaátku druhého

jednání

slyšíme z úst Dra-

homíry k Boleslavovi, že ji štstí opustilo Václav sesadí matku a žádá, aby se zodpovídala ze svých in; ona se hájí, že brojí proti kesanm, ponvadž uvádjí v zapomenutí a opovržení skutky vlastního národu a uí pamatovat lidí cizích, chudých rybá. Tato nauka chce lid zotroit. Václav pouští se s matkou v náboženskou hádku, pak ji vypovídá. Drahomíra doprosí se konen, že ji Václav obejme, a chce ho pi tom probodnout pak musí odjeti, a vidíme ji na voze, dvanácti chlapy taženém (z ohled scénických patrn), u vesnice Pohoelce, kde stojí kíž, u nhož práv zasedli nmetí rytíi Sternberg a Rosenberg. Drahomíra chce dáti popravit sluhu, který smekl ped kížem, rytíi ho vezmou v ochranu, a Drahomíra, když tasí proti kíži, propadne se. ;

;

me

Nápadná je zde shoda s totožnou skoro situací Orismanny v Eiserner Tisch. Není-li to náhoda, pak asi starší njaké drama o Drahomíe poskytlo tuto situaci, která byla v Orismann peložena do pohanštiny.

Schon, Siegd. Glaubens; Kachler, Drahomíra.

195

Ješt hroznjší jest Drahomíra v dramatickém obraze Kachlerov, dle ní nazvaném.') Drahomíra pro-

kesany

jevuje tu úmysl, zniit všechny

na

trn nenávidného

s šesti sty

za

odnc

odmnu

a vyšinout se

syna. Vysílá svého Palhoje, aby

povraždil

kesany,

slibujíc

mu skryt

svou ruku; svého syna Boleslava, mrzícího

zemiky,

se na nepatrnost

kterou vládne,

podncuje

by ho uinila vévodou a králem. Starý šílený Jolko chce Drahomíru zavraždit, a Draa Kumana. homíra uvítá své bratry aby je Jejich vlasti, Zatci, hrozí prý nebezpeí odvrátili, vydají se na Tetín, a Drahomíra mže smle k bratrovražd,

jež

Tmo

;

loutkami v

íci, že lidé jsou

ruce.

její

V

druhém jednání objevuje se v svatoháji na Vyšehrad kníže kouimský, Radislav, který nemže zapomenout, že ho Václav pemohl prostovlasá jako u Grillparzera,

v souboji;

Drahomíra,

obtuje bohm,

z

nichž

šílený Jolko, který zajmenuje Bielboga a Hekatu Radislav ji odtud; jeskyn, vystraší vštecké leze do proti Drapomstou pozná svého bratra a soptí v rozum. homíe, jež Jolka pipravila o stateek a tím o pichází zdšen a pochybuje Boleslav bratrovrah když se mu pak zjeví duch Váco svých bžcích lavv, lituje upímn. Drahomíra, která nemže spát, ;

nm

;

vzkazuje pro svého

— koího

Dobrosína, který

kesany

ji

baví

pak Palhoj Ve tvrtém jednání Boje zabit ped jejíma oima. leslav jenom zjevením Václavova ducha je pohnut, aby bratí Drahomíini vyse nedotkl proti matce mee zprávou, že útok na

se nezdail,

;

pravují o zavraždní Ludmily, ale Tetínští jsou jim v pa')

Drahomíra, Historisches Gemalde

Kachler v pražských

Erinnerungen

ven Joh. 225—252,

in 5 Aufziigen

1833, str.

13*

196

V.

tách

lid,

;

Kesanství

a pohanství.

koí Dobrosín, útoí

jak oznamuje

na Vy-

šehrad.

V

pátém jednání Radislav pemloin^á Boleslava, aby se dal zvolit vévodou. Drahomíra se hádá s bratry, kteí se bojí pesily, nazývá je zbablci, ale pak chce sama jeti pro posilu, pro Zateany.

Me

nadepsané slyšíme, že kon chce ubohého koího a vz Dobrosína probodnout, protože ji stále napomíná, ale za hrozné boue propadne se sama též.

Ve scén

1

od

r

a

m

se propadly; Drahomíra

Autorovou snahou bylo napsati tragedii, ale zstaly daleko za vlí; Drahomíra má

schopnosti

hrdinkou,

býti

závorce,

v

nkdy

jí

jedná

stále

ale

básník jen

potvrdí

její

šílen,

a

nemáme dvod, abychom vili, homíe musilo zakroit nebe samo sícení model a pak

ího se

Dobrosína, vozu,

sobí v

její

propadení.

že proti

velikost

naprosto této Dra-

zázraky, jako bylo

Vystupování ko-

pimýšlenému k vli propadajícímu

který je všude, jen

ne u svých koní,

p-

nesmírn komicky.

prvním jednání,

Kde vlastn mešká Václav nedozvídáme se, když pece Boleslav,

má hostit v Boleslavi, dlí na Vyšehrad. Podobných naivností je vbec mnoho. Václavv duch na p. vykládá bratrovi, pro bh trpí modly a neznií je, ale hned na to modly se propadnou. básník

jenž ho

stojí

pesn

nauení, kterou

že

na

pd

A

pece jeho Václav hlásá nemá šíiti zbraní, nauku,

legendy,

kesanství

se

mnohem draznji

hlásala

pozdjší

tragedie

ob

tyto tra-

o Drahomíe, Weilenova.

Konec Drahomíin, jak gedie, byl též

pedmtem

jej

dv^ou

ukazovaly

souasných

básní.

Kachler, Schiessler Svoboda, Drahomíra.

197

báse DrahomiraM poíná líením když knz práv zdvihá monstranci, pijíždí Drahomíra s tyspeži a rozzuí se proti potupné pobožnosti k popravenému lovku. Schiesslerova

zbožného

procesí;

Velí vozkovi, aby vjel mezi

když neposlechne,

a

lid,

—

Jak ale vhání kon do lidu, zahmí nebe, ohe se rozlije, ve vzduchu to zavyje jako v Biirgrov Lenoe, a když se nebe vybije

ho a chopí se sama otží.

po Drahomíe stopy.

jasní, není již

Mnohem a

záhubu

když se rozhnvala na prZ etných špatných básní Svo-

její,

vodce, zdravícího kíž.

bodových

snad nejšpatnjší.

je tato

Drama eskonmeckého

(pvodn

Weil)

za-

voláním k honu, líí divokou jízdu

ínajíc oblíbeným

knžninu

ballada V. A. Svobody'-);

delší jest

básníka, rodáka tetínského,

dne

provozováno

bylo

30. prosince

1867 na dvorním divadle vídeském, a Woltrová hrála v

nm

úlohu

titulní

;

jí,

nadšené a nadšení

vnováno pak drama, když

pedstavitelce,

budící

vyšlo tiskem.^)

Jak Weilen sám psal Bozdchovi*), dal k této Drahomíe podnt Grillparzer, ale Weilen neznal plánu Grillparzerova dílo jeho

po smrti mistrov), a spoleného. Z le-

(seznal jej teprv

nemá

s

oním plánem

nic

Legend von S. W. Schiessler v. Hormayr. Gesch atd. 1S23, . 12. Dragomirs Untergang, Ballade von \V. A. Swoboda v Horm. Arch f. Gesch. 1819, . 6. pak v iHankov textu k obrázkové) Geschichte Bohmens, Erklárung der Bilder (1832) ')

Archiv

Drahomira,

f.

'-)

str.

110. •')

Drahomira.

Trauerspiel

Weilen. Pst, Wien, tung^en. Zueiter Band. *)

Politik,

1873

in

Leipzig 18G8;

,

319.

funf t.

p.

von Josef Dramatische Dich-

Aufziigen t.

iy8

v.

Kesanství a pohanství.

gendy vzal básník jenom zevní rysy a naplnil je novým duchem. Ani co do látky nedal se hrub poutat tradicí, ba až píliš veliká je licence, kterou Boleslav, a v

Vévoda

si

dj

upravil a

seznamu osob schází úpln dramat se nedje zmínka o nm. Vratislav umel, pohané, které štval do

problém zjednodušil:

v

as zase nadešel, a kladou naDrahomíru, která po léta byla odlouena od manžela a zbavena syna, V hodin smrti manželovy, slyšíme od vrné její Mladý, spchala k nmu, byla však Ludmilou a knzem Pavlem vypuzena po výbuchu zoufalého hnvu poslala pro soudce Palhoje a vzkázala Ludmile po nm, že prosí, aby smla vidt kostela, míní, že jejich

dje

v

;

svého syna, meškajícího u mrtvoly otcovy;

i

s

touto

prosbou byla odmrštna, kesanský mrav brání všemu svtskému poínání, dokud mrtvola není pohbena.

Drahomíra touží pry z kesanských zemí; chce do Lužice, kde ješt trní Radhost. V tom objeví se krajan její Tuman a zvstuje jí, že Lužice je násiln pokestna,' její otec pi tom padl. Drahomíra vzchopí se, zakazuje pohbení Vratislava, dá na dvoe narovnat velikou hranici pro mrtvého hrdinu, marn brání se Pavel, Drahomíra prohlašuje obnovení pohanství, a

Tuman

prozrazuje, že

má

plány

vtší.

Ale k ui)álení nedošlo, jak slyšíme

na zaátku

drahého jednání: Ludmila vyrazila Drahomíe pochode z ruky a pohbila syna po kesansku. Ludmila mluví hrd a písn s Drahomírou, pak se ovšem kaje, že není dost pokorná.

Drahomíe

v zemi,

ale

Tuman

zatím

piml

jde lid

Nabízí jen

jí

nejkrásnjší sídlo

o jedno,

syna chce;

vykonanou šastnou obtí,

Weilen, Drahomíra.

199

aby se ozbrojil pro Drahomíru. Cekají jen na povel, aby útoili na Vyšehrad. Zatím snm vladykové

—

—

shromáždní na Vyšehrad rozhodl dle poslední vle vévodovy, aby do zletilosti Václavovy vládla Ludmila.

Ludmila hrozí bízí

Drahomíe,

ji

stuje

Palhoj,

že

brány otevíti a

se

vlády a v náhlém

kesankou.

nadšení na-

V

tom zvútoí na Vyšehrad, Ludmila dá

stane-li se lid

lid vpustiti

;

ped shromáždným lidem vrna svým bohm.

prohlašuje Drahomíra, že zstane

Ludmila vypoví míra volá

lid

ji

Cech

z

za souhlasu

snmu. Draho-

na pomoc, ale Ludmila prohlašuje, že

bezbranná chce vkroit mezi vzbouené.

Marn na zaátku tetího jednání pohanští vdcové Drahomíra sama vybízejí lid k boji; kde Ludmila se blíží, klesnou oštpy k zemi. Drahomíra zoufale klesá, strhne si korunu s hlavy a vzdor pobízení Tumanovu chce odejíti, vzdáti se boje, jen smí-li ješt se Tumanovi ovšem prozrazuje, že rozlouit se synem klade v tuto rozmluvu velké nadje Václavem, jeho láskou chce vítzit. Ludmila po Pavlovi jí vzkáže, že to není možná, a s hrozbami jí velí, aby do rána opua

;

:

stila

zem.

Drahomíra zoufalá, zklamaná, naslouchá a druhých pohanských, ktei volají po smrti Ludmilin. Ludmila odejela na Tetín, aby jej opevnila proti pepadení, ale Mlada, družka Drahomíina, zná tajnou skalní stezku od Berounky na hrad, po které asto nosila poselství od matky Stmívá

se,

vdc

slovm Tumana

synovi.

Tuman

touto

cestou

má

se

dostat na hrad)

zmocnit se Václava a odstranit Ludmilu, která jediná

200

Kesanství

V.

mže

tomu

bránit.

a pohanství.

mu

Drahomíra

sama

podává

svou dýku.

tvrté

jednání odehrává

bohoslužba,

na Tetín, je ranní její

pítom-

odvolán k umírajícímu, zbývá

Pavel je

nosti,

se

zbožující Ludmilu tší se

lid

mimo

Tumana s Ludmilou nemže zapomenout pohledu matina o pohbu otcov. LudVáclav

skrytého

mu

mila

vypravuje

;

o

Václav

Drahomíry,

zatvrzelosti

ale

Václavovi se zdá, že jednoho pokusu ješt teba, sám

chce

s

syn až k ní pistoupí a poví

ní mluvit;

kesanskou,

je blažen vírou

že

nemže

jí,

jak

býti bludem,

pak matka neodolá. Ludmila cítí své její byla sobecká a žárlivá; chce sama spchat s ním do Prahy, aby matku ješt zastihli. Ludmila chce se pokoit, jde do kaple, aby se modlila za Drahomíru, jíž chce pivést syna a odstouco ho tak

blaží,

provinní, že láska

piti

vládu.

Tumanem, vchodem Tuman vypravuje, že vidl kleet ped Ludmilou a jmenovat matku,

Drahomíra

a jMlada, které pospíchaly za

picházejí tajným

Václava

Drahomíra

;

aby ji probodl, a tší se, že uvidí u Ludmily, až jí bude klnout, pravou její tvá. Ale Ludmila umírajíc jí praví, že chtla k ní, Drahomíra nazývá to pokrytectvím, a lží, nazývá požehnání její. Lid málem se

velí,

vrhá na Drahomíru,

Tuman spchá

s

která vidí

Václavem

z

s

uspokojením, že

Tetína.

Ale v pátém jednání na Vyšehrad

eká,

eká

také

marn

na jásavý

marn

prvod

lidu,

na

n

který

pijde dkovat za osvobození. Palhoj místo toho pináší zprávu, že ve ti, kdo vera Ludmilu nenávidli, te vzpomínají její dobroinnosti a vlídnosti, druhý jí

mst

posel zvstuje,

že

lid

se

zhrozil prolité krve knížecí,

VVeilen,

a tetí

vypravuje,

že není

svaté obrazy, skrývané

a rozbili

je.

A

nejhorší:

201

Drahomíra.

po

modly skryté tolik

Tuman

let,

již,

všechny

vyhodili na

silnici

ukryl Václava a ne-

chce ho vydati, neodmní-li ho Drahomíra za první in, který ho zneuctívá, svou rukou. Zdšen odmítá

Drahomíra, hlavn a vysílá lid za

hrzy nad inem,

z

Tumanem, aby

který vykonal,

zachránili knížete svého^

Drahomíra ve svém zoufalství modlí se k bohu kesanskému, protože on má matku. Václav dobyl mee a hrdinsky se osvobodil. Tuman vrhl se ve svj me, lid pozdravuje svého mladého knížete, který dokázal, že dovede vládnouti sám. Drahomíra jásav spchá mu vstíc, ale Václav, krot srdce své, ptá se po Ludmile a praví jí, jak blízek byl i

smíení.

Drahomíra

zdšené, že Ludmila nelhala, a samu. Václav smiluje se nad zlomenou, spoívá v jejím obtí, tu pichází Pavel a ohlašuje, že Ludmilina mrtvola se blíží. Ješt jednou vybízí Pavel Drahomíru, aby spasila svou duši, ale ona slyší v boui, která vypukla, hlas Perkunv, a když blesk zapálil hranici, stojící potud na dvoe, zvolá, že vrná sob samé zeme, že si jde pro jistotu do jiného svta, a vrhá se v plameny hranice. Pavel vyzývá Václava, aby byl silný a horlivý ve víe, Václav ho odmítá; jako vyznava náboženství lásky chce býti vidí

ztrácí víru v sebe

spravedliv, snášeliv a chce smiovati.

Básník vymýtil, jak

oproti

eeno

dívjším dramatm

téže

látky

Boleslava, za to Ludmila vystupuje

v plné plastinosti.

Ludmila

pvodn

a

Drahomíra,

ob pvodn

vzdorovaly novému uení, vidly

pohanky, v

ob

nm nauku

V. Kesanství a pohanství.

202

cizí, pro slabé, ne pro duše hrdinské, a Ludmila poznává sebe samu ze slov Drahomíiných. Ale nemoc

a bolest tak

že hrdost

zkrušil/,

ji

její

byla zlomena,

že nalezla cestu k Bohu, mír a útchu. Stará prudkost

asto

a písnost se

a

kaje

teba, aby se vzpa-

v ní ozve, a je

matovala, ale pak iní

upímn,

urputnosti

se ze své

co

velí

byla projevila ve službách víry samé

žiance, pocházející

z

nová

víra

tvrdší rasy než

její,

by

nelaskavosti,

a

ji

Drahomíe, Lu-

eška

Ludmila,

Trpla také velice odcizením miodntím syna, ale bolest obrátila se

nebylo toho dopáno.

chot

leného

a

u ní v zoufalství, ve vzdor, ve sny o pomst, o navrá-

boh pohanských. A když ji zklame když pozná, že pomstou ublížila nejvíce sob, tu pece zstane jí stará vrnost; jako odolala hrozbám,

cení staré slávy vše,

tak odolá vábení, odolá

smíení.

buje

i

Tu vrnost

chce

plameny

synu

vrhá

spálit

mrtvolu manželovu.

se

vlastnímu hlasu, který

v

si

jí

sli-

zachovat a žehnajíc

hranice,

na

níž

nesmla

Spor Ludmily a Drahomíry je jádrem dramatu, Ludmila podlehne hnvu Drahomíry, který ásten sama podncovala, v rozporu s duchem nauky, kterou hlásala. Ale Ludmila zvítzí svou smrtí, protože zeme jako pravá kesanka, žehnajíc nepítelkyni, a že Drahomíra se že

pesvdí

o pravosti toho citu a nesnese pocitu,

sokyn, kterou nenávidla

a vyhladila,

byla

lepší

než ona.

kesan je zástupce mladší generace Václav, Václav nmecké literatury jediný, který od-

Ideální

ze všech povídá dosti blízce obrazu Václava historického. Pavel je fanatik nadšený,

Z

lidu jsou

upímný, jemuž však

kesany

schází láska.

vladykové, vznešení; prostý

lid,.

203

Weilen, Drahomíra; Karakteri štika.

na

lpí

luza,

Tak

staré víe.

objasnil toho rozdílu,

slyšíme,

ale básník

ne-

nepoznáv^áme blíže ani tch vladyk

chová tajn své staré bžky, schází plnoci v lese k obti, ale miluje pi tom dobrou Ludmilu a nedovede jí ublížiti, ba po zavraždní jejím dá výhost víe své. Vdcové pohan, kteí vystupují, Turzo, jsou suroví, a nadšený fanatik Tuman Gomon a není tak istý a nesobecký jako Pavel. Zajímavá je postava Palhoje; tohoto krutého pohana z legendy

ani té luzy, která

se o

i

lovkem

humoristicky uinil

básník slouží

vlažným,

obma

Drahomíe, starému

i

který

stranám u knížecího dvoru piznává se že je starý muž a že se modlí k bohu ;

k novému,

aby

to

si

žádným

se

nezkazil.

Scény, jako Mirobojova u Schona, nenalézáme; básník také nevyznail kontrast dvou

vrstev národu v jejich k náboženství. Jsou vládykové proto kesany, že je to náboženství mocných, nebo že jsou vzdlanjší.-^ Jako Weilen pokládal za zbyteno, zodpovídat tyto otázky, tak ani nezavadil o druhý spor, který Schon aspo naznail. U nho Drahomíra obává se kesanství, že pro upadnou Cechové v poddanství církve a nmeckého císae, což jí Václav ovšem vyvrací. V dramat mladším nezbylo, než každé zmínce o tom pomru se vyhnouti. Není ei o Nmcích a nmecké

pomru

n

íši,

ei

knz

Pavel

pochází

z

íma.

není

Nmec

není

;

ist

o tom, který to národ kácel modly v Lužici;

akademicky básník

si

stojí proti

zjednodušil

sob pohané problém,

a

kesané;

který

mu

i

zde

poskytla

historie.

Nesnažil se

eský

kreslil

a to velice

vbec, aby

svoji

rysy národnostními;

hrdinku,

anebo

lid

vyjímáme-li jediný,

pochybný, že Turzo chce na Pavlovi obnovit

V.

204?

Kesanství

dobrý mrav a svrhnout ho v s

a pohanství.

s

okna. Též církevní

tvrtém jednání prosí sice o mír, písní Hospodine pomiluj ny«.

píse

ale jinak nesouvisí

;>

umlými

hranicemi mezi lidmi

V Drahomíe

byla uražena matka,

Nad náboženstvím vítzí pirozené

city.

a

Ludmila je nucena, káti se z toho ped synem, který touží po matce; Drahomíra podlehla Ludmile, poznává, že byla Ludmila lepší, zklamala se v lidu svém, v píteli a krajanu Tumanovi, v nadji v bohy, ale v jednom je jí dopáno štstí a zadostuinní: Václav je hrdinou, miluje ji, teba že se od ní násiln odvrací a vypovídá ji od sebe; žehnajíc mu, vrhá se v plameny. V komposici poznáváme obratného dramatika, který ovládá zvlášt kouzlo kontrastu. Drahomíra chce a

svých nárok a líí krásnou svou vlast kde ješt trní staí bohové, v tom pichází Tuman a zvstuje jí, jak hrozn bylo tam vyhlazeno pohanství, jak její otec byl zavraždn, a vznítí tím její se vzdáti všech

Lužici,

hnv

proti

kesanm,

že

mocn

vzplane.

V

pátém jednání Drahomíra eká zprávu o radosti lidu nad vítzstvím staré víry, a slyší troj zvst o smutku lidu, o hnvu jeho, o vítzství kesanství, a jako tvrtý, Tuman pináší nové zklamání místo aby pivedl Václava, vyžaduje si odmnu za imeseného knžice.

A

ješt jednou

eká

zklamání, když jásá Václaaby se mu piblížila. Když Drahomíra v tetím jednání prosí bohy, aby blesk vrhli v hranici, aby se mohla ochladit v jejím žáru, a v pátém jednání hranice skuten od blesku chytne, je to také prostedek komposiní, ale docílí spíše opaku žádaného úinku.

vovi vstíc, a on

jí

ji

brání,

;

205

Weilen; Svoboda, Wenzeslaw.

a

Hlavní úspch dramatu svtových názor, kterému

neleží v konfliktu

zásad

vyhýbá,

se básník spíše

v dtské lásce VáclaDrahomíry v tom, že práv, když melo dojíti k smíení mezi obma vynikajícími ženami, stala se již osudná vražda a to tém nedorozumním, zneuznáním Ludmiliných motiv.

nýbrž ve scénách dojemných,

vov

a v

mateském

Svatý

zrak

štstí

;

opván vypravováním rzných zámuednické smrti jeho. Rastislavem kouimským opván nkoli-

Václav

a líením

Souboj

s

kráte.

Báse SanctWenzelslaw und Ratislav od V. A. Svobody^) tvoí cyklus romancí rznými formami napsaných. Ratislav volá v první k tažení proti Praze v druhé

poddaní Václavovi

úpí

k vévodovi svému

Václavv pichází k Ratislavovi, koistí opojenému, a vybízí ho, by uzavel mír. Ratislav (4) odpovídá smle a rozhorlen chce, aby zase znly písn Svantovítovy a Ladiny jako za starodávna, a aby v tetí posel

;

obtovalo Perunovi. Vojska se seadila po obou bezích eky (5), Ratislav letí na erném koni okolo vojska svého, Václav na blouši se modlí tercinami. Václav (6) vyzve Ratislava k rozhodnému souboji, Ratislav pijímá (7). Boj dopadne (8) jak legenda vypravuje. Forma popisu boje, nerýmované trocheje, upomíná na Cida. Doslov (9) velebí mír mezi obma vojsky. se

Schiessler^)

ve

své

Hochsten namáhav

') Horm. Archiv 1818, . Bóhmens, Erklárung der Bilder

-)

str.

222,

Unterhaltungen potom v Kranz 1821.

und Geschichten

f.

(18.39) 1.

5-5.

Die

básni

bojuje

v

8tS-9; též

1882,

ve

Hankov

des svých

Geschichte

86—106.

gebildete (II,

Kraft

výrazem

s

12j.

Leser

sv.

1.

(1819)

Též v Poltových Sagen

.

gOG

V.

ptiádkových (

strofách,

Wenzeslaus

tvaru :

Kesanství

traf,

(

:

a pohanství.

k vli rýmu jednou

užívaje

jednou

Vaterhaus)

Sklav), užívaje pro

me

Wenzeslaw

kenningy »Eisenbraut«

Komerovy básn erpané. Knížete kouimského

z

na-

zývá Drslavem.

Der Sieg desheiligen Wenzeslaus

nazývá Franz Haas von Ortingen/) který poteboval nemén než dvaceti hildebrandských strof pro nepatrný dj, protahovaný do nekonena. V Schonov tragedii lstivý Vršovec, nepoídiv nieho u Boleslava, vyhledá knížete kouimského Drosslaus ho básník nazývá, jako vbec »germanisoval« se báseií, již napsal

—

jména nevyslovitelná, Drslav je knížectví

trochu

pražském

píše

lepší

také

Wersowetz

loupežník,

(Boleslav by

ným

sousedem), spokojil by

více,

tedy prasprostou koist.

se,

který

byl píliš

získat

—

netouží po

nebezpe-

stateek

Václavv obliej

a ne-li

vidí pro-

mnný,

když chce podstoupit souboj, a klesá ped ním V dramatu Kachlerov Radislav lituje, že tenkráte ustoupil od boje. Báse Hermannova St. Wenzeslav und Rati-) psaná v chatrných hexametrech, a nad míru a w, s na kolena.

—

1

dlouhá, spojuje

ješt

sesiluje

zbyten mnoho nudných živl, které nminou, zvlášt vynecháváním

nedobrou

len,

a nekonenými pedanticky rozvedenými pímry. rozdlena na dvanáct odstavc; v prvním Ratislav upen hledí na své zaazené obrazy pedk, pak svolá Je

vladyky zbablci

a ptá se jich, chtí-li déle platit dvojí poplatek,

Václavovi

a

také

císai.

Václav posílá ne-

Hormayr, Taschenbuch f. vaterl. Gesch. (8) 1827 str. 97. Wenzeslaw und Ratislaw von Joseph Paul Herrmann v Neues Archiv f. Gesch. atd. 18.30, . 19. ')

•)

St.

Zázraky svatého Václava.

pátelm, kteí

'207

do jeho území, skvostné Václavovo kráí v boj dle taktu žalm Methodjových, Václav jede v šat žínném, korunu na hlav, v brnní. Básník na rozdíl od pedchdc, kteí dají Ratislavovi pokleknouti a pak vysvtlují, pro tak uinil, vypravuje, jak se Ratislavovi zableskne plamenný kíž do oí, a jak zahlédne andly a slyší hlas, aby nebojoval. dary

(!),

již

vtrhli

ale oni odmítají; vojsko

Podobn, jako pi

konkurovali Haas

této látce,

von Órtingen a Svoboda též pi zázraku druhém, vlastn variantu téže legendy, Fr. Haas von Órtingen oznail svj

ukázku

Reichstag zu Regensburg^) za básn o sv. Václavovi. Dle nho starý

vtší

z

Jindich Ptáník svolá snm, aby se rozhodlo o náhned pi vjezdu poutá všeobecnou po-

stupci jeho;

zornost krásný Václav, jak jede vedle císae.

Na snme

ho však císa pohešuje a velí, by nikdo nepovstal ped opozdilým knížetem. Václav zatím kleel v koKdyž vstoupí do sálu, stele, kde na vše zapomnl. císa mu postoupí svj trn a dá si pinést jiné sedadlo. Druhého dne vysvtluje knížatm, že vidl vedle Václava dva andly s kídly pestrými jako páví péra. Když snm se rozešel, císa zdržuje Václava a nabízí mu, aby si nco vybral z jeho velkých poklad na památku. V^áclav volí si ruku sv. Víta.

S

t.

b u

r

W.

A.

W

e n z e

g."^)

Swoboda vypravuje 1

i

m F

Co iníš ke

u

cti

r s t

cyklem tí romancí

totéž

e n

boží, je

r

h z u R e g e n svždy dobré poínání,

a

t

Der Reichstag zu Regensburg. Probe eines grbssern Geund Landespatron von Bohnven v Hormayr. Archiv, f. Gesch. etc. 1824 . 97. ^) Monatschr. d. bóhm. Museums, srpen 1827. ')

dichtes Sanct Wenceslaus, Herzog

V. Kesanství a pohanství.

208

zaíná básník a vypravuje, jak císa Jindich povolal knížata k porad o nebezpeí uherském (Der Aufruf), jak snm je dlouho shromáždn, jen Václav schází; prý pisluhuje nkde mnichm pi oltái, míní císa pohrdliv; nikdo nemá povstati jemu na poest (Der Fíirstenrath). Ale sotva vstoupí, císa sám klaní se ped ním a posadí si ho po pravici, protože vidl dva andly po boku jeho (Die Umwandlung).

jist

Svoboda

opval

zázrak

také

o

stop svatého

Václava, jak hála nohy Podivena, básní trojjazynou^). Sv.

Václav

vstal

zimní noci, a umínil

za jasné

bude roznášet chudým lidem pokrmy je

tesoucímu

v jeho šlépje,

básn z

kesanm

na prahy stejn

novi,

zimou,

se

tím

skuten

vznikl, jak ukázal

legendy Karlovy o

sv.

jako

a

pohanm.

radí Václav, se

díví.

mu nohy

aby

si,

že

Klade Podivítlapal

zahejí.

Dj

Kalousek, spojením dvou míst Václavovi, z nichž jedno vy-

pravuje o skutcích milosrdenství, které Václav vykonával,

druhé o šlépjích,

do kterých

Báse Svobodova mla

tlapal Podivín.

zvláštní osud,

že se stala

základem anglického zpracování, velmi krátkého (pt strof) a jadrného, od duchovního John Mason Neale, který je složil okolo r. 1856. Tato píse o dobrém králi Václavovi (ani jeho zem, ani jeho hodnost církevní nejsou zmínny) stala se jednou z nejoblíbenjších písní vánoních v Anglii.^) ') Sanct Wenzel und Podiwin. Legend in bóhmischer, deutscher und lateinischer Spmche von Wenc. AI. Svoboda atd. 1847. Srv. J. Kalousek, 74, 5:)7. ") Srv. Kalousek, Anglická píse o sv. Václavu. J. 74, (113, 481, 557); proti domnní, že by píse mohla pocházeti ješt z 14. století, vyslovil jsem, ihned po vyjití písn, v Literarisches Echo II., 1361, názor, že báse náleží literatue nové, což se pak potvrdilo.

M.

M.

Sv. Václav;

Básn.

209

Margelik v roence Libussa IX. (1850) opvá týž ráno (beim dj poíná zde

asn

zázrak slabou básní;

ersten Alorgenstrahl). Sv. Václav, než se vydá na cestu,

punochy. Podivín ho

zuje stevíce a

ped

varuje

ne-

mocí, ale když Václav odpovídá, že obut by tím více cítil

bolest chudých, tu se Podiven zouvá též, ale teprve

pone

když

(aby

Václavových,

cítí

si

ulehil namáhání) šlapat do stop

teplo

jejich,

od

a

té

doby

ctí

moc

Václava chrání.

boží, která

Zavraždní Václavovo opval Josef Richter, žurVídn (pedchdce známého Hans Jorgla),

nahsta staré

Brudermord

básní

nazvanou.

Stavba jeho ballady

ukazuje ke vzoru Biirgerovu,^) chce vypravovat, co znaí kruh na brán kostela boleslavského. V zámku se ho-

Václav pipíjí synákovi bratrovu, Boleslav vyslotrn eský, a když Václav ponechává to budoucnosti, zane zuit. Když se jenom matka Drahovšichni vzdálili, zstane pi míra, s jejíchž rukou ješt se kouí krev Ludmilina, a výsmchem poštve Boleslava k vražd. Když pipoduje,

vuje pání, aby syn ten ddil

nm

menula, že Václav

platí

zuiv oštpu

Boleslav

a

Nmcm probodne

poplatek,

chopí se

bratra.

poíná svou báse o sv. Václatopografickým udáním a líí pak

L. A. Schrockinger

vovi

podivným

2)

bounou plíží

ped

')

13.

Srv. Sborník národopisný sv.

Der

hod nemže

tšit, vy-

nemoha do zaveného kostela, klekne ho pepadne bratr. Bratrovi vyrve dýku,

a,

ním, tu

-)

.

hostinu. Václav se z

se ven

II.,

81

— 92.

Wenzel. Ballade v. Hormayr. Archiv 1818 Sag an, wie heisst der Felskoloss dort ob der

heilige

Poíná

:

finstern Stadt? Kraus:

eské

látky.

14

210

V.

proti ostatním

Kesanství

vrahm

a pohanství.

se brání

meem

a padne,

modle

se za pobloudilého bratra. Jeho krev nelze smýti.

V tragedii Schonov, »Der Sieg des Glaubens«, tvoí zavraždní Václavovo hlavní dj, k nmuž tragedie Drahomíina je pouhým motivem. Václav je vychován v kláštee Budi, tam Ludmilin duch mu oznámí, že ho, ství.

aby

ji

Drahomíra dala

se chopil vlády,

Když Václav

zavraždit, a

napomíná

kesan-

než zahyne v zemi

namítá,

že,

neznaje svtských vcí,

nedovede vládnouti, slibuje mu, že pijdou moudí rádcové z ciziny, a že nalezne pítele. Slyšeli jsme nahoe, jak žádal ospravedlnní od Drahomíry. U chrámu týnského pijme rži z ruky krásné Dobromily a sezná zárove Podivena, jejž mu Ludmila jako pítele naznaila; Podiven jest mu zcela oddán, ale žárlí na pece. Stejn pozná pedurené mu rádce v nmeckých rytíích Sternberg a Rosenberg, které zahlédne na Pohoelci, kde se práv Drahomíra propadla. Vezme je do svých služeb a svuje jim správu Prahy po dobu své nepítomnosti, chce totiž do Boleslave. Dosavadní jeho rádce, Vršovec, tím je velice

pohnván

a

spchá

k Boleslavovi, jemuž vypravuje, že Václav dal matku vrhnouti do propasti. Boleslav je zdšen, ale prozatím odmítá Vršovce, který pak se vypraví ke knížeti kou-

imskému,

jak ukázáno.

Boleslav zabezpeuje

si

vrnost svých poddaných

Mirsy a Hnvsy, pak uvítá Václava, ale lstivými otázkami, zda je pravda, co clav

zdánliv sám

mu

potvrzuje,

se

hlavn svou

zá-

svdcích smrti matiny. Resna, Boleslavova, poznává hnv na tvái Boleslavov a

libou v cizích rytíích,

cho

to

pesvdí

ekl Vršovec, Vá-

Schbn, Der Sieg des Glaubens

poháru

volá, že v

je jed,

a

tomu tak

211

není; se zlým

tušením se brati rozcházejí.

Ve tvrtém jednání Boleslav váhá ped hrozným skutkem, v tom pichází Vršovec, ale marn ho Boleslav vyzývá k inu, také Mirsa a Hnvsa se strachem jen napadnou Václava, který se nebrání, a zavraždí ho,

a

modlitba jeho

je

tém

odvrátila.

Po vražd však

spchají do Prahy, by

je Pavel Kaych poktil a oistil. napluje hrad svým nákem, pak vrhne se v šílenství do Labe. Podiven chce hájit nevinu Václavovu na smrti Drahomíin. Zdvihá žalobu na Vršovce ped Boleslavem, nastoleným za knížete,

Cho

Boleslavova

dkaz se Na ulici

nechce dait (v jednání pátém). oekávají píjezd Václavovy mrtvoly, Miroboj dotykem mrtvoly zázran nabude zraku, Boleslav probodne Vršovce, který ped smrtí se ješt pizná ke lži Boleslav vidí, že hrozná písaha jeho,

ale

;

kterou

uinil

matce,

se

již

a

vyplnila,

stane

se

kesanem. Zajímavé je v tomto dramate stanovisko autorovo k zázrakm; dramatu lze tém rozumti dvojím spsobem, jednak jako mystériu, jednak zcela racionalisticky. Drahomíra ujišuje, že na Pohoelci asto pda povolila, že tam vystupují ode dávna plyny; podobné Vršovec není pranic pohnut zázrakem, praví, že na tom míst už mnohý se propadl, ješt než tam byl postaven kíž;

podobn

skepticky mluví o uzdravení

Miroboje,

podobný pípad se udal nedávno. Ale kdybychom obé pojímali jako namíené práv proti pochybovam, aspo na jednom míst je nepocbybno, že básník se

že

staví zati

i

na

vi

stranu

Vršovci,

racionalist: že

Podiven

Drahomíra

se

nemže sama

doká-

propadla 14*

212

V.

a nebyla

Kesanství

jámu hozena;

v

zkoušku vodou nebo povídá státech

:

a pohanství.

nmetí

tu

ohnm,

Neznáme této zkoušky; kesanských snad ohe

rytíi

navrhují

pohan Boleslav od-

ale

v

Nmecku

a v jiných

neztráví ruky sprave-

voda neopaí nohy nevinnosti. U nás Cechách živlové nejsou tak rozumní, milí cizí páni? odvozování Rožmberk od Tito dva Nmci Ursin, Šternberk od starého nmeckého rodu bylo jsou dosti zajímaví, pichátehda vbec obvyklé vedeni rozkazem svatého Víta. Václav zejí do zem, je též vidl již ve snu a svuje jim správu Prahy, což dlivého, a vaící

v

—

—

píinou jeho pádu. ohnivými kesany, kteí ve

se stane spolu

velmi

Nmetí své

rytíi jsou

horlivosti

i

na

potebí písného rozkazu knze Pavla, aby složili mee k jeho nohám Jaké bude další jejich postavení u dvora Boleslavova, neslyšíme patrn však básník jimi knzem Pavlem Kaychem naznauje zaátek kolonisace nmecké. Drahomíra brojila proto hlavn proti kesanství, že se jí zdálo pouhým prostedkem, aby lid slovanský byl podroben císai a tím knížete

a je

tasí,

;

i

papeži, a

marn

ji

ujišuje Václav, že svatý

otec ne-

žádá svtské íše. Je vidt, že básník neml energie, anebo svobody, aby provedl motiv, který tu naznail; dává jen ísti mezi ádky. Podobn nesmle a necele nadhodil motiv

o lásce Václava a

Václavov

v

Podivena

k Dobromile, o zalíbení

krásném svt, který

po mládí v kláštee stráveném, se

nesnášelo

s

Hájka.

z

rozkazu božího,

inm

teprve

vzešel

o všem, co

pravovrnou legendou, kterou erpal

z

K

mu

zkrátka

jakýmkoli nemá který

mu

Schonv

Václav asu;,

pinesl duch

Ludmi

in.

213

Schon, Sieg des Glaubens'; Blaník.

zmocnil se vlády, ale pak hned se odebere ke krtinám

do

Boleslave,

odkud

se

živý

již

nevrací.

mén

Ješt

zasahuje v djiny Cech Václav v dramatickém obraze

Kachlerov. Václav sice vládl, jak slyšíme, ale jaká je když na Vyšehrad je plno pohanských knží, a vidíme vládnout výhradn Drahomíru. to vláda,

Povídka skladatelky etných historických román, Johanny Neumannové Kain,') zstala mi nepístupna. Svatý Václav která se pojila

u

neumel obm.na rozšíené povsti, rzných národ k rzným jménm ;

Jako Artuš, Karel, Barbarossa, dává Blaníku, odkud vyjede kdysi hájit

mu dímati zem,

v

jejímž je

hoe

d-

dicem.

Není posud vyšeteno, kdy se stará tato povst jménem národního svtce;-) že by tyto povsti o rytíích v hoe byly slabou obmnou národního rytíského eposu u Cech, neví asi nikdo mimo pana prof. Syrk.^) Je s toho zetele snad významno, že staré letopisy eské praví o známém stadickém králi*) „inil prý králem Artušem «. Že Artuš r. 1445, že se dosud žije, bylo mimo waleskou jeho vlast dobe známo. Už na konci dvanáctého století píše o tom Hartman von Ouwe v úvod ke svému Iweinu. spojila s

i

Na základ oné zprávy krátkou povídku

napsal A.

W.

Griesel svou

Konig Artuš und seine Ge-

') Kain oder Wenzel und Boleslaw, Prinzen von Bóhmen. Eine historische Erzáhlung, Leipzig 1836.

")

Ani v Kalouskov knize o

zmínky o tom. =')

eský

*)

Palacký, Déjiny

lid

VII, 27. I,

1,

119.

sv.

Václavu

nenalezl jsem

V.

214

Kesanství a

nossen inBohmen.') Pod

pohanství.

liškou

Pemyslovou, když

než sedmsetkrát vypuela, usadí se staec, rad

více

sousedm

okolním a rozsoudí katolíky a kališníky, jako Nathan moudrý, parabolou o dvou synech jednoho otce.

Ped Janem Smiickým

vyslýchán, nazývá se Artu-

šem, své druhy Dodines, Calogriant, Gamorel, Chey

(!)

když jim Smiický dá ustihat vousy, prorokuje mu jeho zlý osud. Pesík, jemuž je Smiický posílá, daí krále Artuše mšcem zlata a zachová se pak dle moudré a

rady jeho pi zvolení Jiího, kdežto Smiický je popraven pro dopis, který psal Ladislavovi Pohrobku. V Hormayrové archivu provázel autor povídku delším úvodem o rytíském duchu u Cech a o pokusu Jana Lucemburského, obnovit okrouhlou tabuli Artušovu. Povídka Grieselova vznikla asi pod dojmem Gerlovy knihy z r. 1820 o Artušovi. Poprvé v nmecké literatue teme o Blaníku, ale nikoli o svatem Václavu v nm, r. 1798 v po-

Zdenko von Zasmuk'^) Vojsko, které obas se cvií ped ním, má za vdce

vídce

v Blaníku a

spí

od-

prce Tábor, Menharta

z Hradce, zde jen udatným rytíem Meinhardem zvaného, který prý na Blaníku od Husit byl zabit, ale žije dále v hoe. Tam zasvtí ')

Kónig Artuš und seine Genossen in Bohmen. Volkssage. W. Griesel. Kranz 1821, II., 5. Totéž jako Kónig

Erzáhlt von A,

Artuš

.

in

Bohmen

v

Hormayrov

Archiv

f.

Gesch.

atd.

182S^

Po smrti jeho . 1. Též Polt

14!, pak, v Erzáhlungen, Sagen, Novellen (1825).

v Unterhaltungsbláttcr (pozdjší Bohemia) 1828, pojal povídku ve své Sagen und Geschichten (1839) ')

I.

46.

Zdenko von Zasmuk und seine Gefáhrten oder Die im

Berge Blanick eingeschlossenen Ritter. Eine Hauptsage bohmischen Vorzeit. Prag und Leipzig 1798.

der

Artuš; Zdenko von Zasmuk.

215

mladého Zdeka ze Zásmuk jako budoucího lena do ádu. Budou prý mu poskytnuty prostedky, kterých potebuje; ale jen volí-li správn, bude mu jimi pomoženo. Zdenk pidá se k svatební družin štýrského Lichtensteina a Prichty z Jindichova Hradce, provází je na hrad jejich, kde pemže Nmce v klání, šermu za to je osoen (krvavém a v bodáni ke kroužku u hrabte, jakoby byl milencem hrabniným, a prchne ;

!)

z

hradu.

V

Benátkách pijde v nepíjemné styky s úady, protože hostitel jeho je podezíván z vraždy, ale tu dostane bratrem Othmarem, duchem mnicha z Opasvých dar, kámen mudrc, který množí léí všechny nemoci. V Ulmu založí velký chu-

tovic, první ze

zlato a

chudé dve, uzdraví pak zasnoubí, a zapodpory v nouzi posta-

dobinec, oblaží svými poklady

dceru rýnského hrabte, loží

ád

se

s níž

dobroinnosti

a

vených.

Ale brzo užívá bohatství svého pro rozkoš, Si^ede ve Francii baronku a dá uloupiti

Maje síly

si

od nevstky

páti nového

si

daru

tlesné, kterou se však

k

jenž ho unáší,

kam

od Othmara, pe"e si svého kamene,

nedomže

ba pichází ve velké nesnáze, dar:

ííorentinské

svj poklad.

z

nichž

si

peje.

mu pomže tetí Cho rytíe, me-

zemi, peje si užíti toho daru a ním u muže svého, ale Zdenk ji místo toho unese do pomoranového háje na Cypru. Zde škajícího

ve svaté

octnouti se

s

však dáma odporuje jeho dotrnosti a prosí ho, by jí utrhl pomoran; sotva však vylezl na strom, dáma vy-

skoí na

kon

a

dá se unést ke svému

choti.

Kesanství

V.

216

Opt

mu

a pohanství.

Othmar, ješt jednou smí volit, Tou osvobodí mladou zárove odolá jejím vnadám; svou lupi a od ekyni zázraného nejprve svého kon, pak chytrostí získá svj kámen mudrc, a užívá pak daru toho moude

a

se

te konen

prospch

a ve

zjeví

volí

chytrost

si

lidstva.

Že rozum a moudrost jsou pravými poklady lidstva, naznauje spisovatel v doslovu jako ideu své knihy. Ze povídka tato není niím jiným než »Fortunatem«, pi rozboru eského jejího zpra-

ukázal H. MáchaP) cování.

Zajímavá

je

eská

lokalisace

tendence vlaste-

a

necká. Povídka odehrává se za doby Karla V.,

eského

Husitm

autor je

krále Ferdinanda autor nejmenuje.

odprcem

urputným,

jak

Ale

vlastenec

je

mu

vysvtluje,

umní

heru,

francouzský

král

:

že

vdy

a

nesou skvostné plody prý ani tída luzy.

náš z ;

velký

mluví

Zdekovi,

Zdenk ovšem

Karel

pesadil

zem

nád-

tam jméno barbar nezasluhuje u nás

nmecké

o

opatovického.

praví

cikán;

Francie do své

Pi tom pece podléhá a

kláštera

Cechy za zemi

že považoval

zmínky

jeho

ukazují

o zniení hradu Blaníka nebo

a že

spisovatel vlivu fraseologie

vrnosti,

které

se

Francouzi

posmívají.

Jazyk

míná

i

nmecký

touto vlastností jako

sovatele

')

III.

chatrn

a

svým vlastenectvím na

upospi-

Jeho odpor proti husitství se knžským nejspíše povoláním tohoto

s

O nkterých 1

velmi

Zwentibolda.

také shoduje

ník

ovládá

a 26

,

o

knížkách lidového tení. Národopisný sbor-

Zdekovi

str.

24.-26.

Zdenko von Zásmuk;

Ale

autora.

jsou

zase

217

Gerle.

jazyku obou

v

znané

knili

neshody. Tisk pozdjší') románu našeho

pímo

pochází

ze zpracování eského.

(je jich asi více)

ne-

nýbrž je peložený nazpt

z originálu,

Dkazem

je,

že nazývá pítele

Zdekova »Starkenbach« místo »Schwamberg« jako v eském teksíu se jmenuje Jilemic. — V míst o kultue eské, nahoe citovaném, je, rozumí se, o Karlu IV., eský pekladatel však tomu neporoz-

e

uml

a

»co

píše:

náš

panuje «, a totéž píše tisk

slavný

mocná

Gerle ve své báchorce o jezdcích

knihy o Zdekovi. Rytí Zikmund se

oženil

kam

ji

s

eskou

princeznou

uvrhl zlý král, porodila

poslala nevíme jak, když

v

lese.

Tomuto

eskému

hájil

hrad

žije

daí

potaji

V

žalái,

i

s

podob

v

stane

zcela

mu vlkm

jehož

díttem

Isidor

trpaslíka a

pánem rytí

šlechetný Stroymir,

blanický proti

Isidorovi se tu

z Blaníku'^) užil

Wolfdietrichovi,

zjeví se démon Cissus daí ho talismanem, kterým se

Tam

pátý

Táborská

mu synáka,

vydali

ji

z

Miloslavou.

zvanému,

v Blaníku.

Karel

nmecký.

který kdysi

divokému cizímu národu.

podobn

jako

Zdekovi

Zásmuk, jenže jezdci ihned vyjedou, aby mohl Isidor

die

pomstit na králi eském.. Ale

pomáhá

králi

ze ro-

nejprve

Uhrm,

pak náhle vstoupí v služby poraženého krále uherského. Naleznuv svou matku, porazí eského krále a vezme od uherského eskou íši v léno. (!) proti

') Zdenko von Zásmuk. Eine Sage aus der Vorzeit Bohmens Leitomischl 1815. Volksmáhrchen der Bóhmen. Bearbeitet von Wolfgang '^)

August Gerle. Prag 1819. Die Reiter aus dem Berge Blaník. 1, str. 167—216.

—

218

V.

Kesanství

a pohanství.

Jako král propouští své jezdce do Blaníka a zbaví je poslušnosti démona Cissa; ten se chce pomstit, a bá-

chorka vybíhá pak ve skutenou báchorku o draku a princezn. Dle této povídky rakouských, nazývá a vypravuje o

i

Gebhart, ve své sbírce povstí

vdce

nm

blanických

Joh. Schon^) pak vypravuje

o Blaníku,

rytí Stoymírem

totéž co Gerle.

-opt ve shod

s

r.

1823

knihou o

strun povst Zdekovi

ze

Zásmuk, jenže ne Menhart nýbrž Oldich Sezima z Rožmberku, který padl, háje Litic proti Zižkovi, je vdcem pti set jezdc a pouuje mladého Zdeka. C. Passy-j

J.

uinil krátce potom pokus, aby toto

vypravování Schonovo zveršoval, ale nedostal se dále než k zniení Litic. Pidržuje se vypravování Schónova

vrn. Na témž

vypravování zakládá se též první

povídek Karla

rických

Fnfhundert vom jeho

pokus

z histo-

D

Herloše (Herloszsohn),

Blanik,^) jeden

z

i

e

prvních

literárních.

Herloš poíná líením bitvy blohorské, která se

rozhodne tím, že Cechové štýrských

ozauje

(jedou

jejích

na

považují

bílých koních,

brnní)

za

slunce

rytíe blanické a jsou tím

Die Ritter des Berges BlaniU.

';

oddlení jezdc a veerní

—

Taschenbuch

f.

vater-

tándische Gesch. (Hormayr a Medn.) S, (1822). Zkráceno u Polta

v Sagen ')

Archiv

u.

Geschichten (1839)

II,

207.

Die Ritter des Berges Blanik fiir

Gesch. atd. 1825,

.

í>2-!

I.

Die Zerstorung von

Litiz.

B.

Die FiJnfhundert vom Blanik, und die Sylvesternacht. Erzáhlungen von Cai Herloszsohn v Gallerie neuer Originalromane 1H26 druhé vydání, Leipzig, 1828. ")

Zwei

—

219

Rytíi v Blaníku.

Pak vypravuje o pvodu tchto rytí, hradu rožmberského, zde Ústí (Aussti) zvaného, jejž hájí Hynek z rodu Rožmberk. Tento hlavní díl povídky bude nás zajímati v pozdjší kapizmateni.

o

obležení

knihy

tole

Dokoniv

naší.

vrn

vlastní povídku,

pipojuje

Schona zmínku, co z událostí v ní vylíených prý udlala povst. První, kdo se odvážil jíti do hory, byl mladý rytí »die Sage hat selbst seinen Namen aufbewahrt: Zdenko von Zasmuk (lies Zaschmuck)* jemuž Hynek z Ústí vysvtlil, že zde odpoívají, aby pispli eským bojovníkm za právo a víru. Blanití bojovali dokonce již, vypravuje prý lid. proti Husitm u Zátce a u Mostu, a podnes ekají Cechové na konené zachránní skrze rytíe blanické. Žádných údaj, kdo vlastn jsou rytíi » zakletého* Herloš

dle

—

—

vojska

v

Blaníku,

Die Retter jest v

in

neobsahuje

Schiesslerova

der Not h.^) Rytí Zdenko Táborský,

klatb íšské, protože

u Blaníka, tu se

povídka

mu

ztratí

držel s

Rožmberky, a

žije

žena a dítko, vešly v Blaník

tam rok. Po roce Zdenk je nalezen slídii a pepaden, ale vojsko blanické ho osvobodí, a cho mu zvstuje, že Pemysl II. padl, a že mže klidn a pespaly

žíti

ve své

vlasti.

Už román

o

Zdekovi

tam, ale

vešel

teprve

a Herloš zmínili se o

ovák

padech podobných, že

nalezl Blaník

po roce mohl

jej

pí-

otevený,

zase opustit.

O

takovém pípad pje Emanuel Feder v básni Blaník.^) Jsou velikonoce, snivý hoch neslyší hlasu zvon, volajících do kostela, jde radji do chrámu ')

Die Retter in der Noth,

Schiessler v Kranz 1822. sv. -)

Libussa

I

(1842)

str.

1.

Volkssage,

.

3*3.

318-320.

erzáhlt

von

S.

W.

220

Kesanství

V.

pírody

se

svým zamilovaným

vrch otevený a je

tí, kteí

svdkem

a

vzdychá:

srdcem.

Tu

bohoslužby pti

jak velká

zpívají,

eská, pak opouští horu a šiny,

a pohanství.

nalezne set ry-

bude zase jednou

sláva

vidí holé skály, pusté vý-

jaký to byl krásný sen!

Nepatrnou historku o Blaníku pinesl druhý roník téhož asopisu;^) pomocí prstenu, který dvátko obdrželo od tajuplného muže z Blaníku, je s to, aby každého uchazee donutila, by mluvil zcela upímn a dle pravdy, a tak rozezná židovského podvodníka a opravdového milovníka. Nejstarší doklad z nmecké literatury pro pobyt sv. Václava v Blaníku jest tuším místo v Meissnerov Zižkovi (1846), kde slepému hrdinovi se zjevují všichni Pemyslovci, aby ho odstrašili od zahubení Prahy, mezi nimi: Der fromme AVenzel Erscheint inmitten

Der

vierzig Reiter,

Mit denen er hauset

Im Berge Blanyk.

Obrácení Boleslavovo a jeho úast na boji s Matvoí dležitou episodu v básni anonymního opozdilého Klopstockovce: Otto der Grosse und die

ary

Ungar n.-j

V tináctém zpvu této epopeje Oziel, strážný duch Nmecka, sešle císai Ottovi sen, aby pivedl ') Libussa 2 (1843). Vydavatel poznamenává,

Der Warner vom Berge Blanik že autor,

knz, zemel, než povídka

vyšla. '')

Otto der Grosse und die Ungarn. Ein episches Gedicht

in 24.

Gesángen von

Beck.

Munchen

Fr. *

1839.

^^

*

herausgegeben von

Dr. Friedrich

Blaník; Boleslav; Ivan; Vojtch.

Ve trnáctém

Boleslava zase ke kesanství.

ho

chrání

jménem

ped mstou echa

církve na

souboj.

221

císa za-

Slovocha a vyzve ho

Pemže

ho a dá se

mu

naež spolen se ubírají do nmeckého tábora. Ve zpvu dva a dvacátém slyšíme, že velká ást Cech odpadla k pohanm, kteí pak mezi kesany psobí velké krveprolití. Sám Boleslav je tžce rann, a jen obtovností nkolika vrných je zachránn z rukou pohan. Mezi eskými pány je mnoho Nmc, ze starších ješt obyvatel zem, jak básník vykládá. poznat jako kmotr jeho,

S legendou Ludmilinou souvisí pozdní legenda

pedmt

o poustevníku Ivanovi, která tvoila oblíbený

Tak

1674 na konec školního Klimenta o Divus Ivanus, ke které

her jezovitských.

už

r.

roku hráno u sv. byl vydán argument trojjazyný, latinský,

he

eský

a

nmecký.^) Jiná dramata o Ivanovi jsou Victrix Palma-) z

1731

s

v Praze,

argumentem v Lehnici

latinským

zase jiný

jeho herojský odchod do

Boj kesanství slava

Zbožného

s

poušt

nmeckým

a

Ivanus hrán slaven

r.

r.

r.

hraná

1734^), a

1737 v Chebu."*)

pohanstvím dobojován za BoleVojtcha. Zájem pou-

Nmc

a biskupa

Vojtch pedevším jako

Prus, a proto básník rýmové kroniky nmeckého ádu, kaplan Mi-

tal

^)

Divus Ivanus Gestimuli

^)

Victrix

Palma

stens von Ivano etc.

apoštol

filius

atd. (52

A

pacifiantis etc. Siegreicher .

.

.

gefunden. (52

A

40, 3.)

Palmzweig

ein-

40, 62.)

') Ivanus, contemptis mundi illecebris atd. Ivanus mit Verachtung der vergánglichen Weltfreude ehemals in die Einóde

fluchtig atd. (52

A

40, 98.)

Heroicus de mundo in eremum transitus tfbergang von der Welt zu der Einode atd. (52, *)

etc.

B

Heroischer

40, 119.)

222

V.

kuláš sv.

dle

pramene

latinského, legendy Canaparii

legendu Brunonovu. Z to-

prvních

277 verš zachováno na

ovy, vedle které však znal

hoto zpracování je dvojlistí,

a pohanství.

napsal v polovici 14. století také život

z Jerošínu,

Vojtcha

Kesanství

chovaném v

Královci.^)

Po modlitbách úvodních poíná vypravování líezem Vojtchovy zem eská, zvaná po latinsku Sclavonia, leží v Germanii, tam je mnoho poklad, lid je silný k boji ale zlý, nebo vtšina ho odmítala kesanství a modlila se k modlám'); ke kesanm, jichž bylo málo, patili též (nejmenovaní) rodie Adalbertovi (otec byl píbuzný Jindicha), kteí se tšili, jak bude Vojtch vládnouti zemí, tu dít se velice ním

;

—

zde koní zlomek. dramat Das Kreuz an der Ostsee od Wernera (1803) pidruží se k rytím nmeckého

rozstonalo

V Zach.

ádu, když

pistáli

na

behu

pruském,

starý

hudec

(Spielmann), který jim prokazuje pak znamenité služby

Nad

jako prvodce.

jeho hlavou ve významných oka-

mžicích objeví se plamének, nikdo ho nevidí pít;

ptají-li

')

ho

se

Scriptores

pro

odpoví

»Ich

rerum Prussicarum

423—428

II,

Strehlke). ^)

Ein lant lit in Germania, ist genant Sclavonia.

daz

Germania

ist

Sclavonia

Bémen

Dútschinlant,

genant,

des landes gegenóte dort treit

von schatze richen hort,

daz lantvolc vreidec unde stae, ze strite tochtec und doch are

was,

wan

ir

das meiste

vorsméten des gelouben

und anbetten

di abgote.

jíst

tránkte,

teil

heil

ani

trank

(vydal

E.

Vojtch;

223

Werner; Svoboda.

Jerošín;

und trinke*; vypravuje jim svou

historii písní:

V

Ce-

chách se narodil z kmene hrdin, ale vše to staré zapomnl skoro, pro to jedno, jímž vše je posvceno; když dlouho na behu odpoíval v jeskyni, otec ho

aby jim byl vdcem.

poslal,

dvoe

Když pak na

velmože

polského

biskup

svatém Vojtchovi, praví hudec, že svatý jest jen Bh. Jen malý kroužek vyvolených tuší jeho svátost a nepozemskost; zeje duch sv. Vojtcha, Kristián mluví

o

praví básník v poznámce, v

Zpvák

praví. již

zasahuje

dramat

se to

pak do dje,

výslovn ne-

zaplaší

vítzné

Prusy, zvstuje budoucnost, osloví diváky jako chorus a

koní, že hudec jde k svému otci. Jeho úloha je podobná jako Libušina v pozdjší Wand. V pedmluv užívá básník vypravování o nepatrné váze Vojtchova tla, když je polský král ml zlatem vyvážit, k vtipm a symbolice,

V. A. Svoboda opval dležitou episodu z života Vojtchova St. Adalbert am grnen Berge^) básní ve tech zpvích; první opvá tystopými troclieji bídu v Cechách po odchodu Vojtchov: ti roky nepršelo; druhá báse, stancemi psaná, zaíná líením

krásného jara a znovuzrozené pírody; myslíme, že to se tak zmnily, zatím básník popisuje

ubohé Cechy

ímském, kam se práv dostalo vyeské; naleznou mezi bratími Vojtcha a prosí návrat. Opat udiven vidí, že prostý mnich byl

slavnost v kláštee

slanectvo

ho za biskupem, a tetí

básn ')

nyanski)

v

velí

mu, aby

vypravují

Taschenbuch II.

Hankov

o

šel s

kajícím lidem. Terciny

návratu

do

vlasti

:

Vojtch

Geschichte (Hormayr a Medpod názvem Adalberts Riickkunft obrázkové Geschichte Bóhmens str. 134 (1832). (1821)

f.

vaterl.

str. 27.";

V. Kesanství a pohanství.

224

obláek na nebi, jásav zpívá »Hospodine po-

bere svou kletbu zpt, a hned se zjeví

hora se zazelená, a

lid

miluj ny«.

Stralsundský kazatel A. F. Furchau napsal o Voj-

tchovi báse^) o

zpv mla ;

tolika knihách, co

býti první ze

sedmi

asi

Svobodova

mla

básní o hlavních

okamžicích pruských djin.

Báse Furchauova

sleduje

jednotlivé

motivy

le-

Poíná líením mocného rodu Slavníkova, jehož zempisné umístní je však velice podivné. -) Vypravuje, jak Vojtch v nemoci je matkou bohu žasl ben, která chot napomíná stále, aby se zcela odvrátil od gendy.

model. Matka násiln odvádí mladíka uzdraveného od

pírody, od rytíské kratochvíle, až jeho nitro se zcela

promní a Vojtch ochotn odjede k biskupu Adalbertovi.

Tam

pichází do písné školy, kde se musí uit od-

íkat

si,

pak do

cestu k

i

Vojtch

prchne,

nemocné matce mu biskup zakazuje; matku mrtvou. Vrací se

ale nalezne

kláštera, a

opt

jeho vysvcení odloženo o rok,

se ho nedožije. Nehodný biskup Dtmar vysvcuje Vojtcha, a po zlé smrti jeho nastupuje

ale biskup

*Graf Slavnik* na jeho místo.

Nastane mu boj proti ženitb knží, proti mnohomocných, proti víe v bohy, z nichž lid si chválí Pohodu a Vesnu. Vojtch konen odejde do íma, kdež ho vyhledají poslové z Cech. Zrna pronásledovaná vrhne se v jeho celu, cizoložila s knzem. Vojtch uvede ji do kláštera, ale ženství

')

Adalbert, der Preussen Apostel. Ein Gedicht in drei Bii-

chern, Stralsund. 1831.

Wo

rasch dle Elbe rinnt, von Sachsenflur sie scheidet,

Sie neu den

Lauf beginnt und Bohmens Fels durchschneidet.

225

Furchau, Adalbert.

pak musí myslit na

stále

na potrestání,

má

a

ni,

když píbuzní naléhají

neblahý nápad, udati se sám jako

Odejde po druhé, seznámí se s Otou císaem, se do Pruska; u vévody polského setká se s bratrem Caslavem (Caslau), který jediný ušel záhub Slavníkovc. Poslední kniha pak líí dvaceti básnmi psobení v Prusku; Vojtch se pedstavuje knzi pruskému jako syn píbuzného rodu. Báse koní vypravováním o pevezení tla Vojtchova do Prahy, a koní pehledem djin pruských. Báse, jejíž zpvy asto zaínají udáním asu který uplynul od posledního zpvu, touto vleklostí chronologickcai a jednotvárným, nepkným, nerythmickým rozmrem tyveršových strof stává se nad míru nudnou.

vinník.

odebírá

V Hormayrov pi emž

gendu,^)

vrnou

reprodukoval

Gerle

le-

manžela, který hledá

ne-

archive

nazval

Kochanem Vršovcem; tohoto

ženu v kláštee,

motivu chopil se profe-;sor budjovický, Ruschka, a vl na drama o svatém Vojtchovi.")

sta-

nm

Dj síni

dramatu poíná uvítáním Vojtcha v rytíské

na Libici pi ná\ ratu

nadšení pro syna, který

ponvadž sedm.

otec

vystavl

len

knežouru,

který

šlechtu a mísí se mezi piostý ')

Archiv -i

Legenden f.

v.

Gesch. 1824

W. atd.

A.

Gerle

.

1:36-

Slavnik je pln

nároku na ddictví,

vzdá

hrad

šest

pak daj

Starší brati se

nmeckému

Dvna

z

s

d<>

h

nenávidí lid.

-

Cht

má syn

a

>d..v;iní

d<

Adalbert,

a spílají

Svantovita

nu v

it

ho,

a

aby

Hormayrov

B7.

Sanct Adalbert und seine Briider

oder der

Untergang des Hauscs Slavnik Trauerspiel aus Bohmens Vorzeit in sechs Aufzijgen Von Dr Adalbrrt Ruschka, Professcr an der Oberrealschule zu Budweis. Budweis 18' 9 Kraus:

eské

látky.

JO

226

se

V.

úastnil

Vršovcm

Kesanství

velkých

plán

a pohanství.

vypovdti válku zem. Kochan Vršovec

jejich:

a zmocniti se celé

napomíná vévodu Boleslava, by zakroil proti Slavníkovcm, a když ten nechce urážet starého pítele, projevuje Kochan úmysl, obrátit se k synu, ryšavému Boleslavovi Bratí vyhánjí lid z kostela, a Vojtch jim vypravuje o smrti biskupov, který (nejlepší muž, z Nmecka

sem poslaný) na sebe

žaloval, že nevyhubil pohanství,

zemel.

Bratí nutí ho, aby se chopil se v jeho náru, a lid zpívá

a v zoufalství

mee,

jediný

Radim vrhá

novou píse Vojtchovu. Na zaátku druhého jednání Vojtch odchází do svta, pes napomínání zdržujících ho švekruší, Mladý a Rosy. Bratí zvítzili a slaví hody v jeho pítomnosti. Na hrad pražském chystá se Boleslav Ryšavý k pomst za poraženého švakra Kochana. Také Boleleslav je ostatn pohan. Kochan v 3. jednání peskuje své zbablé vojsko chce se zmocnit kláštera a povzbuzuje k novým sv. Jií, kde ješt dlí jeho žena. Bratr Porey opt vyhledává Vojtcha v celi a napomíná ho k boji. Lid Kochaníiv se hrne do kláštera, aby se zmocnil uprchlé ženy Kochanovy Vojtch, jemuž Porey marn navrhá bízí me, se vrahm vstíc, tímaje krucifix; Poreye ukrývá mnich Benedikt v hrobce. Vojtch udává se lidu jako vinník, ale lid mu neví; zatím je

inm

;

—

jeptiška nalezena a sala.

Na

hoe

(pozdji Zelenou nazvané)

kleí

Voj-

tvrtém jednání s Radimem a domodlil se dešt. Slyšíme z monologu Sobbora, který se nazývá vévodou, že Pražané Vojtcha povolali zpt z íma Vojtch ho navštvuje a Sobbor ho vybízí, aby je

tch

ve

;

;

227

Ruschka, Adalbert und seine Bruder.

Ale

uvedl lstiv na hrad pražský. vládu knžskou.

voláním

Vojtch

rozsudku císaova,

se

marn mu

ale

Sobbor odmítá

Vojtch, nemoha spasiti svj hazuje svou berlu a chce do cizích zemí.

pomoc

lid,

od-

se probil,

aby

z ciziny.

Sobbor

Slavníkovci jsou poraženi,

nabízí

svj rod do-

chce zachránit

pivedl pomoc z Polska; zatím pitáhl (v pátém jednání) vévoda ped Libici; z hovoru zrádných zbrojnoš poznáváme, že obrana je marná, že Slavníkovci jsou povraždni u oltáe. Zatím Vojtch, vraceje se z ciziny,

eské

v Uhersku a Polsce,

ství

tu

na hranici

mu

hlásí

Radla, co se

pokroku kesana na blízké smíení s bratry stalo, a jaká hrzovláda nase tší z

Vršovcm

stala,

Vojtch


pak kesany sthující

klne

i

Pemyslovcm

se

ze

zem

a násle-

—

chce do

Pruska.

Šesté

jednání

vede nás

do Hnzdna;

Sobbor

vystoupí jako pDutník, vyhnanec, vyhledává bratra; jeho

sny jsou zmaeny, labská íše pohlcena Nmeckem opat Benedikt mu zjevuje, jak hrozn zavraždn Kochan, a jak byl oslepen Boleslav. Pak vypravuje o mu •ennické smrti Vojtchov a o velké sláv jeho. Sobbor vidí císae samého klekat u hrobu svtce, jehož ;

socha se

práv

odhaluje.

Ruschkovo drama špatným, ba jazykem

je

i

;

neumlá se svými šesti akty, z rozpadá etnými promnami na dv

jest

se

psáno veršem, asto velmi vadným jeho technika

dosti

nichž až

každý

tyi

od-

neumle: dlení. Dj zem, a odchází ze na konci tetího jednání Vojtch boj mezi Vršovci a Slavníkovci zaíná, ve tvrtém už sleduje

pásmo

historické, a to dosti

je povolán zpt, ale boj trvá dosud. Vyvinovat 15*

povahy

V. Kesanství a pohanství.

'228

poád

nezná; ideální svtec bez úhony je

stejný,

jako

Úpln nehistorické je pak líení Cech jako zem skoro úpln pohanské. Bratí se svým stálým, poád se vracejícím se

nemní

jeho bratí, pohané, divocí bojovníci.

požadavkem, aby Vojtch se chopil zbran, psobí komicky. Podivné je také obrácení Sobborovo, který pece ml mnoho píležitosti se pesvdit^ že mocní toho svta se koí kesanství, zde však vidí v tom

Vojtchv. Vojkoní tím, že klne, klne Pemyslovcm a Vršovcm, aby se vzájemn zahubili. Je to podivno dost pro názor básníkv pravé zjevení, že císa kleká na hrob

tch, který

o svtci, že

se tolikráte

mu

dává

s

modlí za

vlast,

kletbou louit se

s

vlastí

na

vždycky.

Snad ho svedla jen

píležitost,

aby ukázal moc

ršovc Pemyslovc, oné válce dvou rod, která tém vypluje velkou ást djin vévod kesanských, aspo pokud se zrcadlí v belletrii nmecké. Spor ten klíí v dob pohanské, a v etných dílech jsme se setkali již s jménem Vršovc, ba nkteí básníci hledali v nm svého svtce na vyplnní kletby, na vraždní

^

a

motivy náboženské, uinili

z

Vršovc

zastánce staré

\ išovc s Pemyslovci jeví se pímým pokraováním boje pohanství s kesanstvím

víry: boj

VI.

PEMYSLOVCI Dne

27. íjna

A VRŠOVCI.

1108 vyhuben ukrutným

zpsobem

eský

rod, nejmocnjší po knížecím, po vyhubení Slavníkovc jediný, který knížecí moci byl nebezpený rod Vršovc. Poet obtí udává se na tisíce. Tímto dnem byla snad krví, nevinnou, zpeetna jednota íše eské. Tvoivé fantasii lidu a pragmatismu kroniká nedostaovala tato krutá nutnost historická; od toho dne nazpt byla konstruována historie Pemyslovc a Vršovc; pedchozí dje mly jevit tolik hích padlého rodu, aby hrozný osud se jevil zaslouženým trestem, který mstí híchy otcv na tolikátém pokolení. Když pak klesl druhý ze soupeících rod, byla dána možnost konstruovat historii sporu dále, vždy se ješt :

i

i

vyskytl lití,

njaký Vršovec,

tak že

rod jeho

který pežil hrozné krvepro-

mohl zahubiti poslední

Pemy-

slovce.

Konstrukce na zad jde co nejdále; všechny dje nalezly svj výklad starým tím nepátelstvím. Hájek uvedl vc v systém, vypluje asto

bouných dob

230

VI.

Pemyslovci

a Vršovci.

kronice vypravováním o vzpoue zaátek kladl hodn asn. Pemysl zvolí Vrše rádcem svým; když to zpozoruje Libuše, vyslovuje vštbu o hrozném nepátelství toha rodu. Nmecký pekladatel Sandel uvedl tuto vštbu hned v pedmluv své a sestavil iny, kterými Vršovci ospravedlnili vštbu Libušinu. Literatura krásná šla v stopách Hájkových; vidli jsme v Libuši Brentanov, v díví válce Veldeov, v dílech o pohanských vévodech a o boji kesanství

prázdná jinak

léta ve své

njakého Vršovce.

A

pohanstvím, že všude Vršovci hráli úlohu zlých^ sobeckých nepátel a zárove lísavých rádc panovmožná, jíti dále do ník. Nebylo v tom ohledu

s

tém

šedé minulosti, než

nhož

Brentano, u

šel

jest oním mlynáem, který a byl od Kroka zahnán,

a

pece

Jiným spisovatelm osudu, chtli míti

Vršovc

proti

dvod

nestailo

pro to

zase

už

je

S.

román

soupeem

ospravedlnní

ddiné

Pemyslovcm. Tak

Vršv

dub Nivin

Dietrich v

o Vršovcích ho pekonal, jeho Pra- Vrš bratí echa a Lecha. z

otec

nasadil pilu na

nepátelství

W.

Schiessler

Libušin, kterou mu použil skytla báse Grieselova, a napsal r. 1823 krátkou povídku o pomst Vršovic. ") Nevrný milenec Libušin je zde pan Haldan z Vršovic (von Werschowetz); mi-

hnusné povsti o

lázni

ješt než se stala vévodkyní, pak ji opustil ji, pro krásnou Miloslavu. Libuše povolá šastného man-

loval

žela k

sob;

na cest osvobodí u

behu Botie

stole-

') Der Wrschowetzen Rache. Volkssage der Bóhmen (?!) Kranz 1823 sešit 4. Srv. Aurora (1812) str. 145: Libussas Bad. Povídka pojata do Poltových Sagen und Geschichten atd. (1839)

v.

1,

31.

Schiessler,

Der Wrschowetzen Rache.

231

tého starce od svévole hoch a doprovodí ho až k jeho domovu, u Motolova hradu. Pi tom slyší vypravovati o hovorech utopenc v krásné Vltav, kteí ekají na

nového druha. Libuše chce ho vypravit s poselstvím má však do rána meškati na hrad. Hiin Bivojv, zakonena pak storie, do níž je vpleten Haldan z lázn Libušiny padl do Vltavy, velmi strun:

na Moravu,

i

to byl

dvod

pomsty, která prý teprv krví posledního

Pemyslovce byla uhašena. Zpupnost a zloiny rodu Višovc dostupují dle povstí vrcholu za bouných dob syn Boleslava IL a básnická díla o Vršovcích pojí se nejhojnji k jménm Jaromíra a Oldicha.

Skutené historické události této doby okolo r. 1000 jsou temné; o tom, jak se mají k zprávám kronist a jak tradicionelní vypravování se vyvinulo, pouuje zvlášt zajímav pkný spis Gollv,^) na který budiž tu odkázáno. DjC; jak je podaly kroniky, zvlášt Hájek a Dubravius, Boleslav III. v Polsce oslepen, jeho syn

—

idle historie bratr)

uvznn

cem, Poláci si

Jaromír Hovorou zachránn, Oldich

a osvobozen z vzení, ve vlasti uvítán Berkovz

Prahy vyhnáni, Jaromír oslepen, Oldich

vyvolil Boženu, Betislav jeho syn unesl Jitku z klá-

štera,

císa vpadl do Cech,

—v

dílech belletristických

spojeny tak asto v jeden celek, že nelze je sledovati dle jednotlivých

fasí,

jako v pedešlé kapitole

nýbrž doporuuje se pehlížet logicky,

teba

poetická

že nejstarší z nich

episodu, a netýkají se

díla

uinno, chrono-

vybírají jen jedinou

Vršovc.

') Historický rozbor básní R. K Oldicha, Beneše nova a Jaroslava. Napsal Jaroslav Goll. Praha 1886. ,

Hema-

232

VI.

Pemyslovci

a Vršovci.

Jsou to díla o lásce Oldichov k Božen, která jsou zárove prvními díly moderní literatury, erpa-

nými

z

cování

eských djin: báse nizozemská nmecká.

a

dv její

zpra-

—

z Doordrechtu patil 16(30) Jakub Cats (157 7 básníkm nizozemským; po dv k nejpopulárnjším století zaujímalo celkové vydání jeho dl, »Kniha otce Catse«, v domácnostech chudých bohá druhé místo po bibli. Cats je rýma velice plodný, hlasatel morálky šosácké, ale celkem zdravé. Poesie jeho, bez vzletu a pepjatosti, byla domácí stravou pro nizozemský lid, i

který v ní poznal vystižení svých vlastností národních.

Hlavním dílem jeho jest »Houwelick« (1625), manželství, pouná báse hlavn pro ženy, jimž dává návod ke konání všech povinností, od nejvznešenjších až k zavaování a nakládání. Dležitost manželství vystidrazn též nápis díla z r. 1637, citovaného oby-

huje

ejn

jako

Trou-Ringh,

který zní ve své úplnosti:

Poátek, prostedek, konec svta uzaven v snubním prstenu se zkušebním kamenem jeho.')

Objemná a manželství,

tato kniha jest

sborníkem povídek o

lásce

od základního manželství, Adamova

Evina zaínaje, k

nmuž

se

ve

tech knihách

a

druží

z bible, z antiky a z romantických tvrtá kniha vrcholí v duchovním manželství božího syna. Cats dovedl spojiti zábavu se zbožností, jako v život jeho prospch hmotný šel ruku v ruce

dvojice

slavné

novel, až

s

pobožností.

')

's

Werelts Begin, Midden, Eynde, besloten

Ringh, mit den Proef-Steen van den selven. Cituji dle

vydání z

r.

1G45.

Doo

J

in

den Trou-

Cats 1637.

—

Phryne Boena.

Cats,

V

tetí knize

233

Catsova Trou-Ringh lásku

vování, obsahující

krále

teme Vypra-

Ulderick

jedné

s

a

Phryne Boena, menem

pas'ýky, s druhé strany.') Prakronika Dubraviova (v ní na okraji pii

by!a asi

zaátku sedmé knihy teme tvary jména »Bozenam vel Bocenam«), ostatn se básník velmi málo držel njaké pedlohy, jak ukazuje obsah jeho básn. Král Ulderick nad míru miloval lov; jednou vyjel z lesa

na volné, šíré pole, se stromoadím, i^hájeky a tekoucím uprosted. U nho vidl dívku,

potkem,

oveky, zatím co chladný vítr vál jejími kadeemi, kadeemi pírodními; ne ohnm vynucenými, ne pudrem posypanými, zkroucenými, nýbrž volnými, jako Diana mla, když štvala plachou zv háji. která myla své

Princ se vidí

blíží,

jak to spatí; vidí

oduševnlý rumnec,

pel na jejích tváích

^)

vidí

mladé,

pochopuje toho,

že

Mine

ji

vrátí se zase

k

a je hluboce dojat.

koni, sotva však odejel na dostel,

tu ona jde do chaty.

krásné tlo,

stopu ducha, vidí líbezný

V

noci kníže

nemže

spáti,

na ní,

ne-

pastýské dít by ho tak dojalo;

*) Na str. 318 — 349. Verhael behelsende het trou-geval van Koningh Ulderick eer eente, ende Phryne Boena, Heerderinne,

ter anderer zijde. '^)

Hy

sagh een jonge maeght die hare schapen wies,

Terwijl de koele wint in hare vlechten blies.

Maer vlechten sonder kunst niet dor het vier gedwongen, Met póyers niet bestroyt, niet over-een gewrongen, Maer luchtigh uyter aert gelijck Diana drough, Als sy het vluchtigh wilt uyt hare bossen jough.

De

Prins op dit gesicht

Hy Hy Hy

siet siet siet

quam vcerdigh aen-gereden,

en wel gemakte leden, een geestigh root, hy siet een aerdigh wit, een lustigh waes dat op her wangen sit een jeughdigh

lijf

.

.

234

VI.

Pemyslovci a Vršovci.

UŽ miloval díve, ale nebyl to nikdy pocit tak hluboký.

Vzkážu si pro ni, odhodlá se, ale svdomí jeho se okamžit probouzí, nechce být boháem z bible, který chuasovi vzal jedinou oveku; panenky u dvora snad zasluhují takového osudu, ale nikoli toto nevinné dít.

Tak

tráví bezesnou noc, ráno pak pošle své drabanty do údolí Appelheymského, aby pastýe Pharesa a jeho dceru Boenu povolali do Prahy. Beze strachu vystupuje pastý ped knížetem, nedovolí, aby Boena šla ve služby dvorské, ba klekne se svou Phryne, aby byla

toho ušetena. Kníže je v rozpacích, slibuje svat, že

Boženin

nebude ublíženo,

cti

a posílá

ji

prvodu

v

svého komoího Achates na zámek, kde urozená paní vychovává dívky a uí je dobrým mravm Tam prospívá velice; po roce poádá kníže na radu Achatovu turnaj,

a

na kterém se Božena objeví v skvlém odvu na zvláštní tribun. Vzbuzuje všeobecné

prvodu

udivení, princ

mu

tyrolský se

nedovede íci

více,

ptá knížete po

ní,

Oldich

než že je nejkrásnjší žena,

kterou kdy vidl. Vítz v turnaji odevzdá

jí

cenu, a

Phryne zmizela. Kníže chce, aby Achates vypátral, kdo je dáma, jež ho málem odvrátila od Boženy, a dozví se, že je to Božena sama. Kníže se stane svdkem jejího ušlechtilého chování na zámku, kde je vychována, a nemá pochybnosti, že ji uiní svou chotí, ale zdržuje ho ohled na stavy íše. Achates zkoumá smýšlení jeden šlechtic mluví horliv pro satek se selkou, druhý však proti, má k tomu píiny, nebo doufal, že král si vezme jeho vlastní píbuznou. Bible pomáhá Achátoví z rozpak; vzpomíná si, jak král medský si vybral ženu nejkrásnjší z celé zem. Stavové svolí k pání knížete, a donež se

kdo

nadál,

:

Phryne Boena.

Cats,

235

Achates zaíná pozná píinu té pílišné krásy, a zaídí vc tak, aby každá, pedvolána, pedstoupila ped krále, díve se však umyla v zlatém umývadle. Tu krása mnohých zbledla, a nikdo nepochyboval, že Phryne právem zvítzila. Král zavsí jí zlatý etz kolem krku, a svatba se ihned slaví, pi emž moudrý Achates skvostnými dary smiuje zavržené dámy. Sám je pak obdarován velkým fojtstvím se sto krásnými vesnicemi. Božena porodí krásného syna, a je všude uznána za vzor královny.

staví se tolik dívek a tak krásnýcii, že

Boženu

se strachovat o

;

tu

Vzdálení píbuzní a krajané Boženiny pedstavují a žádají, aby je vzala ke dvoru. Božena jim místo toho dá pouení, že u dvora není vše zlatem, co se leskne, a velebí jim stav pastýský. Stžuje si, že rodila tak bolestn jako sprostá žena, ale že nesmí užiti

se

jí

radosti a kojiti své dít.

kvty na

Mnohem

krásnjší než drahé

kameny jsou Achates jejím jménem dá jim všem dary, v tom vstoupil král. Zajímavá

je

zmna,

poli

že Božena nepere prádlo, nýbrž

vlnu ovce, že ze selky se stala pastýkou.') rie

eského Oldicha

Tím

se dala vpravit v obvyklé

idyllismu renesanního, který

si

byl

vdom,

histo-

pojmy

že nelíí

svými pastýi skutené venkovany, a proto dokonce vytvoil

si

laškujících

kontrast

pastý

milých, a hrubých,

zpvných, spokojených,

umounných, upraco-

sedlák. Pouné je také, jak pro knížete sedmnáctého století se musí dít pírody upravit, aby mohlo dstojn býti jeho chotí. Nejen že se vaných, surových

*)

Nápisy nad stranami udávají jako

trout een herderinne.

obsah

:

Een koningh

236

VI.

uí po

celý

Pemyslovci a Vršovci.

rok dvorskému

mravu, jak

jíst,

chodit,

jak se oblékat, jak se zdobit, dáma, která zámek spra-

voavkami myje celé její tlo, a postikuje ji drahými essencemi, až kže její zjemní. Jako když zahradník polaí kvtinu pesadí v lepší píidu, chrání ji ped úpalem a mrazem, a ušlechtilá rostlina mnohem krásnji se vyvine, tak Božena je mnohem vuje, též

denn

i

krásnjší než díve, až kníže

jméno Phryne,

Zarážející je

patrn na

na turnaji ani nepozná.

ji

nýbrž

hetaerství,

na

kterou Phryniny vnady osvdily

ale básník

nemyslil

neodolatelnou

ped soudem

moc,

korinth-

ským.

V

nekonených

povstných, který

s

alexandrinech, svou jednotvárností

vypravuje

Cats

ostatními díly jeho

do nedávná

v

tento

jednoduchý

be/.pen

dj,

byl populární až

celém Nizozemsku. Ale též na nmeckou Ba zdá se, že mezi povídkami

literaturu Cats psobil,

Catsovými práv

dl

básní z

tato se líbila zvlášt

jeho, kterou peložil

sledovala ješt

dinou ze všech,

ada J.

jiných),

;

nejen byla první

Georg Neumark

zpracoval

ji

též,

(ná-

a to je-

G. Albini.

—

básník zbožné Georg Neumark (1621 1681), písn dosud zpívané »Wer nur den lieben Gott lásst walten«, proslavený básník doby renesanní, liboval si už v prvních svých básních v idyllismu

meškaje

v

a roku

1651,

Gdasku, zpracoval Catsovu báse o Oldi-

chu a Božen;^) téhož roku následovaly ji ješt z téže sbírky Sofonisbe a Kleopatra. Mimo svou pedlohu ')

Georg Neumarks von Miihlhausen aus

teutschte

Fryne Bože ne.

Thíir.

Vorhoch-

Mit beygefiigten kurzen historischen

Erkláhrungen der eigenen Nahmen und etlicher dunkelen ReGedrukkt zu Danzig iCnl.


Neumark, Fryne Bozene.

nahlédl též do

pramen

historických.

237

V

poznámkách,

na konci pipojených, vypravuje dosti obšírn o Oldichovi, o Libuši, o Betislavovi, dovolávaje se vždy historie

Eneášovy a letopis Kosmových. Pastýku nazývá

Bozene. Neumark ze

soudili

pouhým pekladatelem,

není

slova

»verhochteutschte«;

íná hned vypravováním, Neumark

;

elo

v

jak

bychom

kdežto Cats zadíla postavil

základní sentenci, že ctnost nehledí na stav, a celý

dj

uveden pouze jako píklad. Král Ulderick nazývá se zde vévoda Huldenreich (tenkráte si vysvtlovali jména jako Ariostejn snadn a stejn nesprávn vistus Ehrenvest atd.). Fryne nehraje nmou úlohu pi prvním setkání, zpívá si píse, velebící stav pastýský, který klade nad dvorský; básník opatil tento zpv, pozdjší Oldichv, melodií. Oldich ve svém jako si též na vzpomíná Libuši, která si vzala rolváhání níka, zpívá si písniku doprovázeje ji svou 3>Violdigamm«. Jako zmnu sluší ješt uvésti, že lovk, který podává dámám vodu k umytí, žvýká syrový hrášek, když áe prý takto dýchne na nkoho, nalíená erve zmizí. i

i

Cats vypravuje bez

Neumark však

libuje

si

pruderie ale

pece poestn,

v mravní své povídce v smysl-

nosti; je zajímavo srovnat jeho líení krásy Boženiny, s

Cat^ovým; ')

Hier eben

^)

nesmí se však soudit, že všude svj pra-

rlieses

Orts sass eine Scháferinne,

Zwar armer Leute Kind, doch gleichwohl keuscher Sinne>

Und

trefflicher Gestalt; sie hatte sich

bekránzt

Mit einem Rosenkranz, ihr schones Haírchen glánz, Als wár' es lauter Gold, es wurde durch getrieben

Vom Zu

sanften Ztf^rus, als

dieser

Nymfen

triig;

wenn

er selbst Belieben

aus ihrem Angesicht

Erhellete mit Lust das rechte Tugendlicht,

238

VI.

men

tak rozšíil

;

Pemyslovci a Vršovci.

báse zstává

z

velké ásti

pece

jen

pekladem.

Neumark

Fryne

svou

pojal

Bozene

Lustgarten nazvané.^) Rok po Neumarkovi zpracoval

též

do své

sbírky

J.

G. Albíni (1624

— 1679), známý

básnmi náboženskými. Q nho

zmizely

ženy

z

krále

Filene.2)

Uldericka

i

slabé stopy,

eské; Albini zmnil

které ukazují v originále k zemi

jména,

Catsovu novelku výhradn svými

jinak

stal se princ

Údolí Appelheym

Eroíilo, z

Bo-

nazývá Rosenheim,

otec Boženin místo Phares slov Sylvosus; básník zná

Der Spiegel aller Zucht, es schienen ihre Wangen Mit Milch und Blut vermischt, der Lippen schones Prangen

War hohem

Purpur gleich, der Hals wie Elfenbein,

Der Schnee vermochte kaum den Briisten gleich zu sein, Was weisse Haut betriíft, in Summa alles Wesen Der jungen Scháferin war schón und auserlesen. Es schien, ob die Nátur ihr bestes Meisterstiick, An ihr erwiesen hát, ihr treffliches Geschick In allem was sie that war lóblich anzuschauen. Hier sass sie nun allein auf dieser griinen Auen, Wo dieser Wasserfall im Thal zusammenflos, Sie hat ein Lámmchen da auf ihrem weichen Schoss, Und wusch dasselbig ab, das Kleid war aufgeschweifet, Bis liber ihre Knie; die

Und

Armén

aufgestreifet,

Liess sie die zarten

Von wegen

Brup

ihr schwesterliches Paar,

grosser Hitz' auch ziemlich offen stehen,

Welchs aus der Massen schon und ')

•

weil sie meinte, dass sie ganz alleine war,

lieblich

anzusehen.

G. Neumarks Historischer Lustgarten. Dessen sonderbare

Geschichte etc. etc. Frankfurt 1666. Na str. 89—170 . III. Die erhóhete Fryne Bozene. ) Des Kóniglichen Prinzens Erofilo Hirtenliebe, nach Anleitung dcs Hollándischen Cats beschrieben durch Johann

Albini von Weissenfels,

Im Jahre

Kiói. Leipzig.

Georg

239

Albini, Erofilo; Jezovité.

též

jména drabant, které princ

stina se líí

mnohem

obšírnji

poslal pro

nho. Ho-

než v originále, za to

schází návštva a žádost píbuzných. Filene vyslovuje svou touhu po idyllickém venkov monologem.

Také Albini, jehož báse pekládá prostotu Catv bombast druhé školy slezské, vnáší do vypravování více smyslnosti než Hollanan; jako ukázka sovu

stjž

i

mnohem

zde líení

krásy Boženiny,

se ostatn Neumarkovo.^)

které

více shoduje s originálem než

Kdežto protestante tli takto básn o Oldichovi, na jevištích škol jezovitských hráno touže dobou

doma

latinsky o Jaromírovi,

r.

1641 na

roku 1651 v Chebu,") patrn

nm

stíleli a svatý

Novém

mst pražském,

o tom, jak Vršovci po

Jan chytal stely, až

vrný Hovora

pivolal družinu vévodovu.

Roku 1725 dne 7. února na oslavu narozenin ruské princezny Anny Petrovny a jejího satku s vévodou šlesvickým a holštýnským Karlem Bedichem provokována byla na hamburském jevišti opera B r e t s a u s^) i

')

1

Der Kónig, der verzog an solchen Wasserstrande,

Magd auf ihrer braunen Schoss Lamm, dle Briiste waren bloss,

Gleich da wusch eine

Ein krausbewolltes

Die Haare flogen frei, darein die Winde drungen, Die Haare sonder Kunst, durch Feuer nie gezwungen, Mit Puder nie bestreut, mehr

Wie

sonst Diana trágt,

ííiichtig

nach der Art,

wenn auf der Weidefahrt

Sie Feld und Pusch durchsucht. Der Kónig blickte nieder, Beschauend ihren Leib und ihre weissen Glieder, Der Wangen Morgenroth, das Knie wie Schnee so weiss. Und ihrer Lippen Blut atd. atd. Meník, Píspvky k djinám es. divadla 102, lOfi. Bretislaus oder die siegende Bestándigkeit. Auf die HbchstgliickUche Verbindung Seiner kgl. Hoheit des Durchlauchtigsten Fiirsten und Herrn Herm Carl Friederich Erben zu Norwegen, '^)

•')

VI

240

Pemyslovci

a Vršovci.

patrn pro svou slovanskou látku. Básníkem Praetorius, hudbu složil Keiser. libreta byl J. Ph. Operní text zná z eských djin jenom jméno hrdiny; jak ukazuje obsah; Betislav mešká pi dvoe císae a zbožuje Bellindu (básník praví v pedmluv, že si dozvolená

pezvat

tak

voluje

Juditu), a jižjiž

Bellinda ho blaží

dám

svou rukou, tu podaí se dvorní

Cunigund,

jejíž

lásku Betislav nechce optovat, aby vzbudila žárlivost Bellindinu.

Konen

Be-

však zvítzí vytrvalá vrnost

Cunigunda stane se chotí císaského dvoana Theobalda. Cizí princ Heraldo,

tislavova, milenci se smíí, a

pronásledoval

který

dostane

eskou

svou láskou princeznu

princeznu Ismenu, která

Bellindu,

pevleena

za

otroka ho následovala.

Ke

konci osmnáctého

historických

román

psobil

knihkupec

též

kdy pravá spoUíta nmecké,

století,

se snesla na obecenstvo

G.

H.

Heinse

(176G

— 1812).

Napsal a vtšinou

anonymn

mán,

djin eských; poslední o Oldi-

z nichž ti z

vydal velkou

adu

ro-

chovi a Betislavovi.')

K

Jindichu II. pichází Balderich, fojt Giezvstuje mu, že Othehich, zajatý princ eský, byl andlem osvobozen z vzení svého. Tento Othehich prý sloužil už Ottovi Ilí. a zstal cis ii

bichensteinský a

Hertzogen zu Schlesswig, Holstein

etc.

sten Russischen Kaiserlichen Princessin

selben

Hohen

einem

Sing-Spiele

Geburthsfeste

Den

7.

Mit der durchlauchtig-

Anna Petrowna An

Feber

(21.

Nebst einer Illumination und einem Feuer-

Werke Auf dem Hamburgischen Schau-Platze burg. (V berlínské knihovn král. Yp 5220.) ')

2

díl}')'

dero-

Januar) 1725 In

vorgestellet

Ham-

Herzog Othelrich von Bóhmen und sein Sohn Brezislaus -^eitz und Naumburg, bel Gottlob Heinrich Heinre 1790.

J

241

Bretislaus; Heinse, Othelrich.

V

Nmecku, kde

ské ješt

se

Tím

vlasti

mu

lépe

líbilo

se odcizil

než v jeho barbar-

domáckému, surovému

doma vládl; ale píece, když Jaromír pepaden a jen oddaností Hovory, vrch-

Jaromírovi, který byl Vršovci

ního lovího, zachránn, chce Oldich spchati

Avšak

dom.

Kochan, podplativ dva rádce císaovy, docílí toho, že Oldich je uvznn od lehkovrného Jindicha. Ale Baldericli je pesvden o jeho nevin, proto uspoádá hokus-pokus, kterým ho vysvobodí. Oldich dojde do Cech, sví se tu vrnému pánu lstivý

Kochana »von Werschowitz«, který odpadne od Polák, zmocní se (známou lstí) Prahy. Ale Kochan zrádn pomže Boleslavovi k útku. Jaromír je pln nedvry k vítznému bratru. Lid pod vlivem Berky a Kochana, z nichž každý ovšem má dvody jiné, žádá spoluvládu Oldichovu, kterou Jaromír jen nucené pipouští. Císa je spokojen, že se Hovoru a Berku uiní prvními Oldich s ním smíí svobodnými pány v Cechách. Kochan se vloudí v dvru Oldichovu a štve ho

Berkovi, a pomocí

—

který

proti Jaromírovi,

brých úmysl

a tento pozná, že

uvznit.

Cho

skuten neml pvodn

do-

nmu

Když Jaromír se blíží bratru má opravdu dýku pod šatem, dá ho

proti

Jaromírova,

Dobrovka, jež

ví

v jeho

nevinu, doprovází ho na skalní hrad.

Oldich s rádci,

máli

Boženu

vidí si

ji

vzíti

má dlouhou poradu uvede týž dvod jako knžna si nevážila surových

práti

a

za ženu;

Dalimil: že by nmecká ješt Cech, a pivedla by si komonstvo nmecké. Kochan chce ho pemluvit, aby Boženu uinil svou milostnicí, ale Berka, prvé hlavní odprce satku, vyzvídá, jaká je povst Boženina, a stane se pak nejvelejším Kraus:

eské

látky.

16

242

VI.

pímluvím ženu, jak se

jí

konen

Pemyslovci a Vršovci.

Obšírn popsáno, jak. jeli pro Boponenáhlu ekli pekvapující zvst, a jak

jejím.

stala

chotí

Oldichovou

a

porodila

mu

syna Betislava.

Druhý

nkud

díl

vypravuje o Betislavov vychování po-

pedagogických román. Kochan aby se neblížil Litomicm, kde je uvznn Jaromír, konen ho vyzve zpovdník choti Jaromírovy, Hysa, aby navštívil umírající Dobrovku, Hysovu návštvu lístkem která požádala o jeho krví psaným, který vyhodila oknem. Tak se vévoda dozví, že Jaromír byl oslepen a Kochan je za to vypovdn ode leží v hluboké vži. ve

smyslu

zdržuje vévodu

stále,

—

—

dvora, ale jeho synovci Schiba a Brozoslaus

zstanou

družin vévodov. Konen se odhodlá, vzdáliti je od sebe, a stane se málem obtí vražedného útoku v

jejich.

a

Po dlouhém uvážení, a rádcové, tomu odpírají, Oldich propouští nevinného i

i

nejlepší,

bratra a

uiní ho zase spoluvládcem, Jaromír však žádá pouze, aby jeho hlas byl obas slyšen v rad. Betislav je vychováván v Nmecku, a abatyše v Obermiinsteru sama usmyslí si, seznámiti ho s Jitkou, dcerou hrabte Svinibrodského a píbuznou císae Konráda. Když už chce oznámiti otci svou volbu, povolá ho Oldich dom, aby hájil Moravy proti vpádm Uhr a Polák. Udatn a šastn obhájí Moravu, ale ve vítzosláv pekvapí ho zvst, že císa odepel vyslancm Oldichovým, ruku Jitinu dáti cizinci a Slovanu. Božena spchá na Moravu, aby syna potšila, a vezme s sebou mladou dceru Berkovu, aby novou láskou zatlaila starou. Málem se stal již nevrným, ale upomínka

Heinse. Othelrich und Brezislaus.

243

na Jitku a rytískou povinnost (rytíství jako je

prý velice

mocným podntem

mu, navrátit se k které

mu

onch

vc

nová

dobách)

velí

Jitce.

Avšak teprv po

pot,

v

letech

fbásník dbal

písn

leto-

poskytla, kronika a nadepsal jimi ásti

románu), když hrozí nebezpeí, že Jitka bude provdána za dánského prince, spchá Betislav, maje hlavu plnou vypravování o rytíích stolového kruhu (!), pevleen k Reznu, unese Jitku ve srozumní s abatyší, pi emž pece je nucen, bojovat s eledí klášterní a

svého

petnout povstný etz. Dlouho se zdá, že císa nepodnikne nieho, aby mstil tento skutek, tu zasáhne zase Kochan z Vršovic.

Ddic

zahynulých bratí Šíby a Brzoslava, Preslav, chce Betislava zavraždit, a když se to nepodaí ostražitostí Hovorovou, uprchne do Nmec a žaluje císai na

Oldicha

a Betislava, ale hlavné vzbudí v císai žádost po velkých pokladech zem eské. Císa poslechne a vpadne do Cech; u Tetína stojí vojska neinn naproti sob, tu prosby thotné Jitky vymohou mír; císa dle písahy své postaví svj trn uprosted Cech, udílí

Oldichovi ve stanu u Boleslave léna, a Betislav nkolik chatrí, které koupil u Rezna, tak že vyplní svoji písahu, že pustí ohe do Nmec. O deset let pozdji zemte Oldich, a Jaromír pototiž

zapálí

i

dobrovoln vládu Betislavovi; zcela krátce vyJaromír byl zavraždn a za to Kochan popraven; zbude jediný Vršovec Preslav. Podle úkolu, který hraje Kochan, poznáváme snadno pramen Heinsv, který byl asi jediný, Dustoupí

pravuje se ješt, že

bravia.

K zázrakm

i

se

osvtáe. Hlavní snahou

Heince chová se skepticismem je, ospravedlnit Oldicha, proto 16*

244

VI.

Jaromír

uinn

Pemyslovci a Vršovci.

representantem

starého

eského, kdežto Oldich je rytíem, v

laným. Avšak toho batbarství není valn mír

konen pece

nevinn

jen trpí

kivdu jako kesan

a

filosof.

barbarství

Nmecku vzdznáti, a

Jaro-

snáší všechnu

a

Vinu všeho

odnášejí

Vršovci.

Báse Jaromirs Rettung od vídeského

spi-

zaíná líením, jak myslivci budí Jaromíra k lovu. Cho jeho ho varuje ped Vršovci, ale Jaromír se tší, že lid ho miluje, že nm vystavl znovu hrad Krakov, a dá se vyprovázet jen Hovorou a Hivcem. Zlý Cochan pomýšlí však na vzpouru, a

sovatele Rupprechta^j

známou zradu. Vévoda odmuje Hovrru hradem Krakovem. Nový rod vzkvétá až do našich

spáchá

dob; posud: glánzt im Feld und im Senát Auf Osterreichs hóchsten Ehrenstufen

Noch

spát der

Name Kollowrat.

Oldicha zcela jiného, než ho znali domácí praa romány, zmínil Uhland ve svém dramat Ernst Herzog von Schwaben;'^) jest to zrádný Oldich

meny

který chce vydati

Mislava

nepítel jeho, se byl k

císai, jenž, úhlavní

nmu

nkdy'

utekl. ^)

'j Hormayr. Archiv f. Gesch. 1812, 27—28, odtud otištna po dvou msících v pražském asopise Der Volksfreund 30. dubna 1812. Podepsán Johann Baptist Rupprecht. Ernst, Herzog von Schwaben. Trauerspiel in fiinf Aufziigen. Von Ludwig Uhland. Heidelberg 1818. Pak v etných; vydáních sebraných spis básníkových. '-)

—

•')

Arnošt praví k císai v 1. jednání Die Treue vvar des deutschen Volkes Ruhm, — So hbr ich sagen :

—

Ihr selbst, o Kai^er

—

hochstes Haupt des Volks,

245

Rupprecht; Uhland; GoUinger; Gráf.

Dva Moravané pak skoro souasn pli

o Jitce

;

nejprve Gollinger vypravoval o tom, jak byla po smrti Betislavov ze vypuzena svým synem Spyti-

zem

hnvem.^)

Marn

manžela

nmeckou

s

se dovolává svých zásluh, že smíila

za to uvítá

Václava

Spytihnv

hrob

ji

vypoví,

její,

a odveze

Po

odtud.

jíti

si

a Jitka

Ota v Znojm^

její

smrti

sv.

lituje

do Prahy, aby spoívala v jednom Pání její jsou vyplnna, když

ji

Betislavem.

s

Nmku

Druhý syn

laskav. Jitka vystaví známou kapli

nepeje

a

syn

íší;

že nešla do kláštera.

lituje,

pozdji se v Znojm vystaví klášter. V. Gráf rovnž s moravského stanoviska J.

vy-

opvá maru n g krabte moravského. Otec Jitin nenávidí Slovany, proto pravoval

J

u d

i

t

h a

s

E

n

t f

zlomysln zave dceru do

ú h

r

;''^)

kláštera a

Das man um Treue ruhmet, habt noch

smje

se

tomu,

jUngst,

Was

von Verrath ihr denkt, so schón bewáhrt. Als Misiko. der junge Polenfiirst. Gedrángt von eurer Waffen Ungestiim,

Zu Odelrich dem Bohmenherzog

floh,

um

den Zorn, den ihr ihm tragt, Zu siihnen, Euch den Fluchtling anerbot, Da wandtct Ihr Euch mit Verachtung ab. O nepodstatnosti zprávy Wippovy, který jediný ze souvkých vypravuje tuto hanebnost o Oldichovi, viz Palacký, D-

Und

jiny

I,

')

.

1,

dieser,

301.

Die

bohmische

FLirstin

Judith

v

Horm. Archiv 1817

105 -ti -)

pozdji

anonymn v Hormayrov Ar. 81—82; táž báse v témž asopise jen o dva roky 1820 v . 17 se zmnným titulem a letopotem. Der

Judithas Entfiihrung 1032,

chiv 1818, r.

Raub Judiths durch (Grosssteurowitzi.

Znojma.

Brzetislav

Totéž

se

I.,

lOHO a s podpisem J. W. Gráf s básní druhou o záhub

opakuje

VI.

246

jak

dv

Pemyslovci a Vršovci.

srdce pukají žalem; Jitka mešká, jak vyizuje v

Betislavovi,

posel

kam svtlo

celi,

—

vniká

jenom

Betislav ji unese, a veze ji do své do Olomouce, kde koruna žen, Božena, a otec Oldich ho vele uvítají, když jim vysvtlil, že Jitka není jeptiškou. Hrab zuí, popudí císae, jehož chtivost po eském stíbe vznítí, ale Jitka sprostedkuje. Betislav písahá vrnost, rd se studem. Že ukrývají hedvábné stny stanu jeho potupu (jej kleícího,

na hodinu

moravské

(!)

vlasti,

praví místo toho novjší tekst), to mírní jeho bol, ale

náhle padnou

znovu

je Jitka

stny smíí

;

jižjiž

hrozí nastat

a vede

nová

bitva,

tu

do Prahy.

Episoda se stanem je vzata z vypravování o PeII., je však zde úpln bezúelná.

myslovi

J.

J.

celou

skrytý pod šifrou P***^ vypravoval obou bratí velmi strun pod názvem

Polt,

historii

Udalrich und Božen a.^) Princ Udalrich slyší dv dívky po selsku odné mluviti velmi záhadn jedna z nich ujišuje že je vladykovi Vojenovi

v Šárce ;

vdná Nmce

za to, že

ji

Wulfberta,

se více,

vzdaluje dvoru. Vyšle svého sluhu,

vc

aby

než že dívka

je

zlém úmyslu, že Jaromír

vypátral;

sluha

nedozví

vysokého rodu, a pilže ve si

ji

má

vzíti.

Oldich sezná-

miv se šastn s neznámou dívkou, sbírá vojsko. Jaromír chce se vzdáti vlády a žádá na Oldichovi, aby odinil kivdu, již Boleslav spáchal na Vršovcích, tím, že pojme za cho nejšlechetnjší z toho rodu, Boženu. Zamilovaný Oldich odpírá, ba svrhne Jaromíra a dává ho uveznitj pi emž Wulfbert o své újm vévodu 1)

Udalrich und Božena. Eine Sage. Hyllos

též v jeho

Sagen und Geschichten

atd. (1839)

1,

II,

2,

13.

21,

r.

1820

247

Polt; Griesel.

Kochan u Heinse). Tu pozná Oldich, že osobou. Z lítosti usmrtit, pak osvobodí a odprosí bratra, Wulfvrhne ve svj me, a Božena se stane Oldi-

oslepí (jako

kráska a Božena jsou touž

jeho

chce se bert se

chovou chotí. Málo souvisí s tímto djem povídka Johannesbad od téhož Polta.') Albrecht Trautberg, nmecký bojovník, který pišel do Cech s Oldichem, když šel na pomoc Jaromírovi, obdrží kus zem u nynjšího Trutnova a ožení se s šlechtinou eskou. Milenka jeho syna nalezne vídlo Janských-lázní. A. W. Griesel pojal do svého M á h r ch e n- u n d

Sagenbuch der Bohmen-) vovi

a Jitce.

U

Griesela splývá

povst o Betislapovst a báchorka,

mladý Betislav urval Jitku ohromnému obru, kterého zajal, pak ji unesl z kláštera a vrací se s ní a se svým obrem do Cech, kde ho uvítají, zpívajíce: » Hospodine pomiluj ny«, kteráž píse se zpívala jen pi zvláštních píležitostech. Císa, když se Jitka pimlouvá za mír, žádá nejprve, aby se Betislav ped ním pokoil, ale k tomu vojsko eské nesvolí, a císa se spokojí, že postaví stolec svj v Boleslavi, a dovolí Betislavovi, pálit nkolik vesnic v Nmcích. Císa udílí vévodovi eskému nový erb, orlici

místo kotle, a

za vrátného.

Betislav

Od tch dob

mu

daruje svého obra

prý zdomácnl mrav, bráti

za vrátné nejhrubší chlapy.

V

témž

roníku asopisu Kranz, který pinesl

') Johannesbad von J. J. Též v Sagen und Geschichten

Polt. 1,

Der Kranz

1821,

tí.

11.

—

24.

Máhrchen- und Sagenbuch der Bohmen. Herausgegeben Griesel. I. Theil. Prag 1820. Prinz Brzetislaus und sein schones Fráulein Juditha na str. 137—170. ^)

von A.

W.

248

Pemyslovci

VI.

a Vršovci.

povídku o pomst Vršovc, vyšla též novela vydavatele asopisu, W. A. Gerle, s nápisem Schiesslerovu

Jaromír und U dle této povídky

Bolemíra

z

Vršovic

byl v Polsce

Vršovci

s

d a

ml

r

1

Ukrutný Boleslav

ch.\)

i

III.

chot návodem Vršovcv

dceru Samoslavu, jejíhož

zabil;

za

to

Kochanem ho

pak trnu, Hovora ho za-

se zmocnil

oslepen. Jaromír

ale

týrali,

Vršovec zbyl po popravách, následujíspchal do Nmecka a popudil Oldicha tam meškajícího proti bratru; Oldich bratra skuten sesadil a zmocnil se trnu. Jeho syn Betislav unesl Jitku a vládl s ní na Morav, kdež dlí -také Jaromír, s nímž se synovec velice spátelí. Nmecký císa Konrád vtrhne do Cech, a Betislav je v boji poražen, Oldich zajat. Jitka se odebere se svolením chot svého do tábora nmeckého, a císa dá se usmíit bude-li jen moci splnit slib, který uinil, že vévoda ped ním poklekne. To se má státi v krytém stanu, ba Beslav smí neškodným zpsochránil. Jediný

cích na tento zloin, ten

Te

'^j

i

bem

který uinil,

dostáti slibu,

že pustí

ohe

v

N-

mecku. '}

Jaromír und Udalrich.

')

V

Oldicha

možná

cm;

tomto utváení

asov

však,

že

dj

ostatním je

v

Kranz 1823 svazek

událostem,

nm

také

hrot

Gerle ve své skizze »historické«,

Amalberga,

v Kranz 1823,

B.

vidíme snahu, piblížiti

1, 8.

dal

tedy proti

ohled

. 1 — 12. uvznní

na drama;

eským

vlasten-

Herman fried und echy

osadit po Marko-

manech Langobardy, po Langobardech Duryky; Duryky ovládají Frankové, a do vylidnných skoro ech sthují se slovanské kmeny. Noví pisthovalci musili pijmouti podmínku, že uznají Franky za své »Zinshcrren« a byli za to od Frank, jimž na tom záleželo, aby opuštné krajiny se zase zalidnily, pijati s radostí. Tedy poplatek už od sedmého století, od samého vkro-

—

ení do zem. Vzpomínáme

si

na skladatele Zwentibolda

Gerle, Jaromir

Na tomto míst v novele, nýbrž

i

v

und Udalrlch.

zasahují

Vršovci,

249

a

sice nejen

dramatickém zpracování téže

látky,

Jaromir und UdalrichHerzogvon

v tragedii

m e n,

B

o h

r.

1827.

provozované na pražském jevišti v lét Tištna nebyla celá nikdy, jenom ukázka otištna už díve než novela,') pak pedehra »D e r r s s owecen Rache« vyšla v srpnovém sešit nmeckého

W

msíníku

nmsejního r. 1827, a tti výstupy z jednání pátého otištny v Hormayrov Taschenbuch f. vaterl. Gesch.

(183^)

nným;

jsou nadepsány:

spiele

U

d a

1

171, tenkráte s

str.

r

i

Aus dem

názvem

opt zm-

historischen Trauer-

ch.

Vršovci Gerlovi jsou pohany; Samoslava, nejhorli-

vjší hubitelka rodu,

nhož sama

z

pochází,

pouuje

aby nevil, že nebeské hvzdy

syna svého Lubora,

jenom mrtvými tlesy, poslouchajícími jen záLubor má vit, že slunce je Perun^), má ctít (!) Radhošta, Svantovíta a pedevším Trigiavu. Lubor by jí neuvil, kdyby mu nekynula takto nadje na krásnou

jsou

kon,

Jitku, kterou miluje.

Prostedkem

k zniení

tupení Betislavovo, které ')

Der

Trauerspiel

falsche Freund.

Die

Pemyslovc zná

už

má. býti poGráf ve své básni.

Fragment aus dem historischen

bóhmischen Herz og sb r u d e r

von

W.

Zlomek obsahuje scénu, jak Kochan oznamuje zajatému Oldichovi jeho osvobození a podmínky jeho* A. Gerle v Kranz 1822,

'-)

7.

Pramen tohoto podivného pouení snadno poznáváme,

jsou to slova Schillerova

Wo

jetzt nur,

:

wie unsre Weisen sagen,

Seelenlos ein Feuerbail sich dreht,

Lenkte damals seinen goldnen Helios in ale

jakým nesmyslem

stiller

Wagen

Majestát,

jsou v ústech

lovka

jedenáctého

století!

250

VI.

Stny

stanu,

v

Pemyslovci a Vršovci.

nmž

Betislav kleká

ped

císaem,

náhle padnou, a celé vojsko vidí ho kieet. Ale kýže-

ného úspchu nedojdou, vojsko se dá usmíit moudrými slovy Jaromírovými a císaovými. Zajatý Oldich je propuštn z vzení na Krakovci, ale Jaromír dle pání císaova má býti spoluvládcem. Kochan, který pináší Oldichovi tuto zvst, rozhnvá ho tak proti bratrovi, že mu dá rozkaz, aby Jaromíra oslepil. Guntherus (sv, Vintí), pichází ze své poustevny, což zídka kdy iní, a obrátí mysl knížete, ale Oldich marn vzkazuje, že rozkaz odvolává. Kochan dva posly zabije, a vykoná hrozný soud. Vida ovšem záhy, že ho eká za to trest, ne

odmna,

raní Oldicha, když jde vstíc slepému Jaromíotráveným šípem. Jaromír odevzdá vládu Betislavovi; pokus Kochanv, chyceného a odsouzeného, aby ped popravou zavraždil Betislava, se nezdaí, ale klamná zpráva o tom rozplaší celý dvr, tak že Jaromír osamotní se Samoslavou, která užije píhodné chvíle, aby ho probodla. Ale ne Vršovci, nýbrž Betislav a Jitka nastupují po Oldichu a Jaromírovi, a Samoslava, která toužila po vidní svých boh, vidí Jaromíra na nebe vznesena, a ume v strašném vdomí, že ctila nepravé rovi,

démony. Tento obsah novely zdá

se,

že je zcela totožný

obsahem dramatu; hymnus k bohm, v nmž poznáváme vzor Brentanv, teme v novelce v dramats

i

i

Pedehra dramatu obsahuje, mimo exposiní hovor Samoslavy s Luborem, synem jejím, jenom písahu Vršovc, Kochana, Výhona, Slavoje, Beneše (jména z

RK!),

a

hymny k bohm,

nad míru prosaické.

pathetické,

ale

pi tom

251

Gerle; Grillparzer.

Z monologu Oldichova v pátém jednání poznáváme, že svatý Vintí, který mu otevel oi, byl jeho stálým rádcem,^) jen tenkrát nepišel v as, a proto dal

Oldich zhoubný rozkaz. Kochan pak projevuje rozpikroí k inu, protože zradu jeho nelze již zatajit. Samoslava dostala se k Luborovi do žaláe, slyšíme, že zmail její úmysly, chce mu to odpustit, ale Lubor se jí zíká, hrozí se jejích in, a rozejdou hodnutí, že

se na dobro.

Dopisovatel stuttgartského »Hesperus« ujišuje, že

drama propadlo, pes a

že

se

vahy a

to, že byla látka z eských djin všemožn piiovali. Scházejí prý podj, za to je mnoho rozvláných a nudných

herci

eí.

V si

seznamu

Grillparzer

název'^)

látek,

napsal

r.

uvedeném 1826,

již

dvakráte, který

teme

»Zwei gute Hornbláser

in

na míst tvrtém Bohmen (der blinde

Jaromír)*.

Jinak z

pamti?).

látek,

ped

vypsal

V

lety

Weilen tyto nápisy

(psal

dopise Bozdchovi"'*j vypravuje o listin

na níž prý stálo: 1. Jaromír 2. Die ehrlichen (ein bóhmischer Stoíifj 3. Drahomíra.

Hornbláser Weilen

z Hájkovy kroniky, kterou mu Grillparzer vele doporuoval jako vydatný pramen látek dramadobe znal Hájkovu nekritinost (Weilen tických,

a

*)

Guntherus, o Guntherus, wárst du friiher Eischienen In wichgen Dingen standst du heirger Mann, Mir stets zur Selte, liehst mir weisen Rath — Warum, warum bist du so spát gekommen! .

-)

Díla 12, 211.

')

Politik 1873,

.

.

.

319.

252

Pemyslovci

Ví.

a Vršovci.

nebo Bozdch, nebo nejspíše saze udlali

vdl

tinost),

a nedovedl

byl žuje

ped si,

lety v týchž rozpacích ptal se Weilena,

s

odpovdt, Každý,

na

i

Bozdch

»Kdo dále.

pastuchu,

pastvu

to

a dal

se,

nedo-

provází podivné to vypra-

Tam

te

v

Hájkov

spustit

kronice

nalezne druhého dobrého

který vyhánl tak

si

st-

znamenají dva

mže vdt ?«

odpovídám, kdo

njakou stránku

trubae:

asi

nimi chtl? Weilen mu, rozumí

vování otázkou:

o

pamt, co

jak seslábla jeho

trubai, co vedl

si

toho kri-

z

jednom dobrém trubai, Hovoroví, vysvtliti plurál. Ba Grillparzer prý sám jen o

padací

asn

most,

dobytek aby mohli

Oldich a Berkovec na nj vskoit a zmocnit se Prahy. Poznáváme tedy, že Grillparzer chtl zpracovat povst celou, osvobození Jaromírovo, vpád Polák, vzetí Prahy, oslepení

plánu zstává

nám

Jaromírovo; všechno

další v

jeho

skryto.

Schon svou balladou Herzog Ulrichs penesl dj ve sféru sn a zázrak. Vévoda Braut*) má se oženiti, ale necítí chuti k tomu, usne v lese a vidí, jak víly malují pekrásný obraz díví. Hledá pak ve svt tento zjev a nalézá jej konen v spící Joh.

pastýce, která ve snu vidí zase jeho, jak slova její prozrazují. Když pak poslové vévodovi pijedou pro ni,

ovšem radostn udivena. Ludwig Bechstein, proslavený pozdji pohádká, vzdlal tytéž dje v objemný román Die Weis-

je

sagung der ')

Libussa.*^)

Vštba

Libušina, která dala

Herzog Ulrichs Braut, Ballade von Joh. Schon. Taschenb.

Gesch. 9 (1828) str. 1. Die Weissagung der Libussa. Historisches Gemálde von Ludwig Bechstein. Dva díly. Stuttgart 1829 (2 vyd. 1811.)

f.

vaterl. -j

253

Schon, Ulrichs Braut; Bechstein.

knize jméno, jest steinova

tu

vštba o Vršovcích; povídka Bech-

reprodukuje

úpln

skoro

první

výjev

Veldeova Magdekrieg; vypravuje pak strun o zloinech Vršových v díví válce, o Kesomyslu, o Vršovi,

z

který

za

Mnaty

strojil

vzpouru, a o

vzpoue

proti

Hostivítovi.

Kochan Vrš je všemohoucí u Boleslava III., ale konspiruje zárove s Poláky. Vévoda je pozván do Polsky a chce se tam vydati, pes námitky mnohých pán a pes prosby své choti Cemislavy. V Krakov je zrádn oslepen, ale Kochan podrží jeho dvru.

má jako Macbeth, Banquo, v lese vidní Sudiek a dostane od nich kouzelný roh a jiné dary. Boleslav dá staršího syna Jaromíra zvolit svým nástupcem. Mladý vévoda vyjede s Kochanem na hon, ale Hovora jede k velké zlosti tohoto s nimi po odjezdu má vévodLibuše jí jej poslala kyn Stížka varovný sen a vypraví lidi za vévodou. Hovora pak zachrání vévodu a je usnesením císae a vévody jmenován prvním Jaroslav Hovora, vrchní lesmistr,

nebo

spíše jako

—

;

—

t. j. pánem v Cechách. Oldich, který mešká zatím u dvo-.a císaova, je od Jindicha II. uvznn v Goslaru dle pání emisar Vršových a polských, ale jeho tel Stettenberg osvobodí ho; vracejí se do Cech, které práv osadili

banem

p

lsti Vršovou se chatr staré arodjky Stislavy, jejíž nilaounká schovanka Božena pere u eky Potanky a zaujme hned srdce Oldichovo, je zcela mlaounká. Tato Božena je díttem tajné lásky Kochana Vrše a dvorní dámy Hruoby. Oldich, pomocí Berkova, na jehož hrad se dal poznati, a Ko-

Poláci,

již

obléhají

zmocnili Prahy.

a

Vyšehrad

Na cest

a

zavítají v

254

VI,

Pemyslovci a Vršovci.

nespokojeného s odmnami Boleslavovými, se Prahy a vyžene Poláky. Slíbil Vršovi odpuštní, ale Jaromír nechce je udíleti úpln, ani nechce pozdji svolit k satku s Boženou; tu zaneve Oldich na bratra, tento mu dal zasednout vedle sebe na chána,

zmocní

a

stolec knížecí.

Vrš podvrženými

pesvduje

Oldicha, že otce dal oslepit Jaromír a že týž ukládá také o jeho život. Vrahové, navedení Oldichem, vyloupají Jaromírovi oi, na to vrný Stettenberg opouští Cechy, V den svatby Boženiny její matka Hruoba jde do kláštera, který založil Jaromír na míst, kde byl zachránn, a stane se tam pozdji abatyší. Druhý díl odehrává se po letech, Jaromír jako

vze jede

listy

hrad Zdibech, princ Betislav ke dvoru nmeckého císae. Na cest zavítají žije

s

chotí na

k Stettenbergovi a seznají Jitku, která je tajnou dcerou Konráda, práv zvoleného krále. Zatím starý Kochan Vrš podncuje k nenávisti své synovce Boroslava a Síbu. Oldich promluviv s umírající chotí JaromírovoU; lituje svého skutku, pak na radu Boženinu odprosí bratra a vezme ho na Vyšehrad. Vršovci opt konspirají s Polskem; Poláci vpadnou na Moravu, Betislav táhne jim vstíc, zatím co vyslanci jdou do Nmec, aby se ucházeli o Jitku. Císa je odmítá hrd, ehož se dozvídá Betislav, když práv porazil Poláky. Ve srozumní s dobrou abatyší unese za poutníka (o etzu se nedje usmíen známým zpsobem. Avšak Kochan Vrš dá lstiv Oldicha otrávit, dá

Jitku,

pevleen

zmínka). Císa je

pak Jaromíra zastelit na záchod, ale vrah. je zajat a pizná se na muidlech, že Kochan ho navedl. Na

Bechstein, Weissagung der Libussa.

255

hrad Zdibech

je Kochan chycen a ukrutn popraven. Vypravování koní vyhHdkou na další asy až k smrti Václava III., jehož prý Vršovec zavraždil.

Povídka Bechsteinová, vyšlá

pt

po Veldeov

let

Mágdekrieg, je svdectvím pro oblíbenost této povídky,

tém

je

pokraováním

tak se prozrazuje je plno

dvátek

—

Hruoba jako

Hruoba

nemanželské

tato

Jako zaíná scénou

z ní,

dj jmény

celý

—

zvaných Therba, Niva, Sarka, Brela,

skutky.

a

jejím.

Veldv po

vliv

pomstu na mužích,

dít,

je

uinná

Boženu,

a

Vlasta,

má

pomýšlí

na

až nalézá v kláštee utišení.

Vy-

píbuznou a babikou svdce Kochana, je hotová PylWeise Kochan Vrš je dstojným potomkem Vrše Veldova a Frank Stettenberg je celý Báriniíer; Czernebog je bohem Vršovc, jako vbec je ješt plno chovatelka Boženina,

Stislava, která je také

její

;

pohanst\í.

též

Mimo historické prameny ml básník ped sebou Heinsv román z nhož erpal velice vydatn.

Útk Oldichv, po rozmluv s

abatyší a

motivy jsou

j.

smíení jeho

s

oslepeným bratrem

dorozumní román, jiné Heinse Oldich se málem

umírající chotí, Betislavovo

s

jsou spolenými rysy obou

pozmnny:

u

zamiluje do sleny Ida von Berka, u Bechsteina naopak Brela Berkov se trápí a jde do kláštera, protože milovala Betislava.

U plétá

dvat

Bechsteina se

vbec dj celkem jednoduchý

milostnými

dobrodružstvími

tí

pro-

generací

mladík, hlavn z rod Hovora a Berkov, své nezmnitelné vrnosti k Pemyslovcm tvoí opak zrádných Vršovc. které

a

ve

256

VI.

eského podivné

Pemyslovci a Vršovci.

jazyka

básník neznal a vytvoil

si

dosti

eských jmen; za to studoval okolí lokalisoval dj na Vyšehrad, ve Vršovicích,

tvary

pražské a

(Potankou nazývá Boti, a krásné údolí této íky asto líí), Libni, kterou pokládal omylem za starý Libín^ Stížkov a Zdibech. Ethnograííckých studií nekonal,

pouze mythologie karakterisuje ponkud Cechy a liší s nimiž Cechové celkem dobe se snáod šejí. Jenom císa Konrád jako u Heinse projevuje odpor proti nim a proti selskému rodu potomka Pe-

Nmc,

je

mysla se

Boženy.

a

V

témž roku jako Bechsteinova povídka objevilo

dramatické zpracování povsti, které

úspchem svým

daleko nechalo za sebou drama Gerlovo. Nikdo jiný, než proslavený a populární básník Vlasty mezi tím, co se tiskla tato báse, sáhl po vnci dramatickém a

zavdil

se

nesmírn obecenstvu,

národa chtlo vidti na

které historii svého

jevišti.

Ebertovo drama Betislav und Jutta bylo provozováno nkolikráte r. 1829 a udrželo se odtud dlouho na repertoiru nmeckého a eského divadla, naposledy bylo hráno, po dlouholeté pestávce, r. 1871 k sedmdesátým narozeninám Ebertovým. Tiskem vyšlo teprve

r.

18o5.') Pro tisk básník germanisoval

ponkud

jména, jako uinil Schon, proto píše Bretislaw, Preslaw, VVerschowetz, Stibor a

vlasti<

v

co

nmž ')

je

vnováno

>

pátelm

sedmi oktávami prologu velebí hrdinu, jinocha co dokáže muž. Básník praví zde,

je již znáti,

osudn

Egon štna

Drama

se

Bretislaw

osvdilo na und

Jutta.

nm

samém,

Dramatisches

že

Gedicht

jinoch,

von

Ebert. Prag 1835. Scéna z druhého jednání (audience) již

v

nmeckém

musejtiíku v listopadu 1828

Carl oti-

257

Ebert, Betislav und Jutta.

který se

jist

mírní,

nebude veliký

A drazn

mládež bouí. ^)

slovenou v posledních

a

Cech: lásku k

a

velkolepý;

a

ukazuje na ideu básn, vy-

verších

sbratení

o

zvuk jazyka je rzný, smysl

a

Nmc

a

jeví stejnou

vlasti.'-)

Ebertovo drama koní tam, kde Gerlovo poíná, u smíru Betislava s císaem; obsahem jeho jest, jak láska k Jitce vzniká a jak dojde k tomu, že Betislav si musí svou nevstu unésti z kláštera.

Hrab eských

Ota Bílý

povolal svou dceru z hradu, na

hranicích ležícího,

Rezna;

bližšího

pomru

píbuzenského

hrab Ota

není, za to

císaskému dvoru do

k

je

k císai

zde

muž, jenž nezná než rozkazy

vysoký úedník pedbeznový než velHrab odevzdává svou dceru císai vzdává se otcovského práva ve prospch

císaovy, spíše

mož

11. století.

tém

v dar,

jeho.

Hrab

je zvláštní pítel Preslava

mu

zdá

který

se

Reich

geneigter,

Jitce se nelíbí

a

ein

als

es

vyhýbá

Vršovce

dem Bohmen

Biedermann, sonst se

die

z

Cech,

deutschen sind,

mu, když pichází.

ale

Ale

nevzdává nadje na ni. Stibor, sluha Preslavv, a oznamuje, že za ním jede Betislav, chtje, aby mu byl vydán Preslav, jehož pikle jsou prozrazeny, píbuzní uvznni; šlechtici ostatní prý odpadli. Ale Stibor nese listinu, žalobu podepsanou již od

on

se

pijíždí

')

Die Báche, die nur flache Ufer tránUen, Sie bleiben ewig in der Flachheit Bann; Šicht man den Jiingling schon sich mássig lenken, Gewiss nicht gross und herrlich wird er dann

—

^)

Mag

Kraus:

verschiednem Klang

in

Der S

i

die

Re

auch schallen,

n n nur macht den Vaterlandesfreund.

eské

látky.

17

258

VI.

Pemyslovci a Vršovci.

mnohých šlechtic eských, hými falešnými podpisy

a

—

opatenou k tomu mno-

mu

Preslav

velí,

aby pišel

za krátko a ptal se hlasit po Preslavovi.

Hrab

Ota vypravuje císai o zachránní Jaromíto však císae neodstraší od úmyslu

rov Hovorou, podporovat v

poslední

Vršovce,

dob

hlavn

nad míru

moc eská

že

proto,

roste, a že

vévoda upírá

poplatek.

Preslav žaluje na Oldicha, který

a oslepil bratra, a

si

vyvolil selku

hlavn na Betislava, stejn

silného

ob

své vrnosti jako zpupného. Vršovci prý padli za k íši nmecké, když žádali na spoutaném vévodovi

písahu vrnosti k císai, ale Hovora vše pokazil. StiPreslavovi úpln, bor pichází s listinou, a císa hlavn když vypravuje o nových hrozbách Betislavových, vyslovených pi nálezu velkých hrud zlata v Jílovém, a když dodává, že Betislav se dokonce odvážil

ví

.

do msta.

V mst, štval proti

na blízku paláce hrabte Oty, Stibor posob dva prvodce princovy se šesti sluhy

hrabte Oty; svázané sluhy osvobodí

Jitka, která

sama

ví, že mají pravdu, když tvrdili, že žádný rytí se nevyrovná Betislavovi. Betislav ji zahlédne a cítí se jako bleskem ranna.

V

druhém jednání slyšíme

z úst

pítele Lubomíra,

že princ zameškává pro lásku svou, pedstavit se sai. Varuje ho, aby nešel

vyhledal Jitku za

mstem

pímo do v

paláce, nýbrž

cí-

aby

zahrad. Ale Preslav vše

vyslechl, a kdežto Betislav vyhledá Jitku a získá její svolení,

spchá sám k

a povýší ho na

císai, který

hrabte nmecké

mu

íše.

dá ruku Jitinu

Ebert, Betislav; Obsah.

259

slyšel, že císa odcestuje, a proto neješt veer se dá ohlásit pi dvoe císa rozhnvaný uvítá ho v lesku dvora. Betislav pedevším žádá za ruku Jitinu a neovládá se, když slyší, že je zadána, ba tasí proti Preslavovi a hrozí císai, že uvidí požár svých vesnic kolkolem. Betislav ponechává ve Lubomíra, aby dal a eká na jeho poselství v zvst Jitce, u Rezna (tetí jednání). Dozvídá se, že ji otec odvezl do kláštera. Hrab v kláštee oznamuje Jitce, že za ti dni musí býti chotí Preslavovou. Je práv slavnost, jediný den v roku, kdy cizinci mají pístup do kláštera. Klá-

Betislav

dokav

;

me

mst

krm

chránn ohromným etzem, jehož tlouštce se ke všemu ješt Preslav s šesti panoši se vloudí v pevleení poutnikám, by Jitku hájil ped únosem. Ale únos se pece podaí udatností a silou šter je

lidé podivují, a

Betislavovou.

Na Vyšehrad

byla svatba milenc (tvrté jedOldich jmenuje Betislava markrabím moravským. Jitka ovšem postrádá ve štstí požehnání otcova. Císaský hlasatel žádá navrácení Jitky, dva centy zlata a poplatek, jinak že císa postaví svj

nání),

stolec

a

uprosted ech. Jitka vyprosí si, aby ji BetiCísa je odhodlán sesebou do tábora. Betislava a dáti zemi v léno Preslavovi.

—

slav vzal s sadit

Páté jednání.

V eském

táboe vládne stísnnost,

rozšíila se emisary Preslavovými zpráva, unesl jeptišku z kláštera;

Lubomír má

že Betislav

odvésti

Jitku

na bezpený Tetín, ona ho však uprosí, aby ji dovedl do táboru císaova. Také císa je zklamán, oekával, že nespokojená

zapaluje

své

šlechta se

vesnice a

k

nmu

pidá, a zatím

msta, když

se

blíží

lid

vojsko

U*

260

VI.

Pemyslovci a Vršovci.

nmecké.

Jitka

chce jeho

císae chránit

i

klekne

ped otcem a pedstírá, že ped porážkou nevyhnutelnou.

Preslav posílá Betislavovi zvst, že Jitka je v tá-

boe, aby ho tak piml k nerozvážnénm kroku; pošle to poselství hned temi posly; jeden z nich je však chycen, a zrada

Preslavova je

zjevná.

Betislav

sku-

ten

vpadne do tábora a chce unésti Jitku, ale než dojde k boji, Jitka se vrhne mezi císae a chore; zatený Preslav piznává se k svým úmyslm a padne rukou Lubomírovou, když útoí na Betislava. Císa cítí, že nevdomky se dopustil kivdy, a podává ruku ks míru. Betislava zaleká jen slovo poplatek, ale Jitka lichotiv praví, aby se nehrozil slova; Betislav chce se podrobit vli vévody a národu eského. Císa úpln smíený má býti hostem na Vyšehrad a prohlašuje, že v budoucnosti mají Cech a Nmec býti bratry: Und Die

kiinftig sollen, treulich,

Bohmen und

die

im Vereine,

Deutschen Briider

sein!

Nejdležitjší stránka dramatu, pro kterou se stalo oblíbeným v Praze a nemožným mimo Cechy (jenom ve Vídni a v Mnichov došlo k provozování),

tak

jeho postavení k národnosti eské. Cechy jsou 1026 zemí jednojazynou, není národnostních spor uvnit, hranice národní jsou též hranicemi íše. Jak se

jest r.

jeví

pomr

této íše a národnosti

k nmecké?

Státoprávn: Cechy rostou, Betislav dobyl Mona který císa iní nároky. Hlasatel císaský neuznává, že Betislav je markrabím, nemá-li ji v léno od císae, ale eský dvr nedbá ravy, a neplatí poplatku,

tchto námitek.

echové.

Ebert, Betislav;

261

Na požadavek poplatku odpovídá Oldich, platek byl následkem nešastné bitvy, náhody.

který zvítzil,

Boleslav

ani

nežijí

již

—

pro

že po-

Císa,

by ne-

porazený vévoda platil poplatek? K poplatku dojde konen pece, když Jitka pemluví chot, že je to láska dává lásce poplatek, úctu; rosa^ pouze slovo; zní to jako v román déš a slunce jsou poplatkem Zwentibold a je to všechno dohromady sofistika. Císa pokládá vévodu pece jen za svého mana, Cechy za ást íše, eský vévoda jest volitelem. Ale hlasatel ovšem neiní nárok, aby vévoda to slavnostním aktem uznal; není ei o pokleknutí jako u Gerla. Preslav ujišuje, že Vršovci násiln chtli Cechy udržet i

.

pi je-li

íši, a padli v

sám,

cítí

.

této myšlence, ale týž Preslav,

to jako nejvtší potupu svou,

a chce

císai^),

ob

.

se

mu

že slouží

koit jen tak dlouho, dokud

nebude vládcem Cech. Kulturn: Lubomír ujišuje Betislava, že eský vévoda platí v Nmecku málo, a každý panáek se cítí lepším, než takový níže polodivokých kmen, !.

jak ve své nevdomosti nazývají Cechy. Zdá se to býti

skuten pouhá nevdomost, nebo druhové princovi znají se tak dobe v rytíství jako Nmci, a vojsou až píliš dobrými kesany. Betislav uznává jenom nedostatek uhlazenosti u Cech.-) Boj vedou jíni

')

Denn Jutha Der Dieiste Der Dienste Ist es

-')

mir zum ersten Preis den Kaiser. Fiir den Kaiser! den Kaiser! O wie weit

setz' ich fiir

fiir

— —

mit dir gekommen, stolz Geschlecht.

Dass man uns gerne schmáht und uns betrachtet Wie Wilde, weil uns giatte Sitte fehlt, Wenn auch in uns die treusten Herzen schlagen.

:

262

Pemyslovci a Vršovci.

VI.

echové po íkalo; císa

nebo po tatarsku, jak

rusku, si

se tenkrát

stžuje, že lid ubíjí vojíny hledající po-

travy v chatrích, a pak prchá, že vesnice a paluje, tak že vojíni nikde nenaleznou

msta

odpoinku

za-

a od-

dechu.

Lidsky: Preslav, jenž projevuje své

k Nmecku, zdá

lživé

sympatie

hrabti Otovi výjimkou, a

se

stejn

pekvapen je Betislav, že Jitka se ujala jeho sluh, ^) ví dobe, že nikdo jiný zde je nemiluje; Jitka ovšem vysvtluje tuto výjimku Hrad otce jejího leží pi hranici eské, a tak Cechy seznala. Na zaátku ji zalekl temný zrak, vážnost, která upomíná na erné lesy jejich zem, ale když se stala dvrnjší, shledala :

vrnost a bodrost v tch tmavých oích, a která

ji

zalekla,

ných, bojovných

A

se

stala

smav

vážnost,

lidech

drs-

istou lidskou mysl.")

ctila

zárove

lid

i

svj slovy nadšenými:

pestrá s bohatými

v písku

ek

a perlami

nými v kruhu; bydlí Sie, dle ein

Hat *)

v

Betislav, když pozdji ukazuje Jitce svou zemi

chválí s ní

*)

dstojností;

na

poklady

dn

uvnit,

jejich, s

tu lid plný

ducha

se

je tak

zlatem

horami a síly, s

stráž-

vrnou

Land, das uns nur schmáht, gezeugt, meinem Volk geneigt,

sich in Liebe

Im Anbeginne,

ich gesteh' es, schreckte

mich ab, der Ernst der Ziige, Der abgeborgt den schwarzen Wáldern scheint, Den finstern Bergen, dle das Land umgurten

Ihr dunkler Blick

Doch kaum vertrauter mit dem Ungevvohnten, Dem Fremden ihres Wesens, fand ich Treue Und Biederkeit in diesen dunklen Augen. Und in den Rauhen, wild in blugen Schlachten,

Muss

ich

den Menschensinn, den reinen, achten!

Ebert;

echové

a

Nmci;

263

Betislav.

vírou a istou vlí; bez touhy po lesku, v tichosti tvoí

statky nejvznešenjší.^)

Naproti

mén

rysy

Cechm

zrádce je

a jediný

ovšem ani Nmci nejsou kresleni nehled k tomu, že hlavní Cech, ovšem že Vršovec. Hrab

ušlechtilými,

Ota je dvorenín bez pátee, který své úct k císai obtuje dít své, ale jinak dobrák; císa nechce vlastn žádné nepravosti, nepkn se ovšem chovají i

sluhové Otovi v

krm,

panošm ukradnou jinak

básník

Nmc —

kteí, šest proti

nejprve

vynáší

sice

mee

a

Cechy, ale

dvma, eským pak

je svážou;

nikoli na

spolek obou, bratrství tchto

kmen

úkor jest

k nmuž spje. Cechové jsou ovšem ozáeni všichni zjevem svého Betislava, tohoto hrdinného a odvážného mladíka, který se dopouští jedné nerozvážnosti po druhé zanedbává návštvu u císae, ohlásí se pozd veer, tasí na Preslava, unese Jitku, odpovídá hrd hlasateli, a nechce svoliti k žádnému pokoení, chce útoiti pes výstrahy zkušených vojevdc, vrhne se v ležení císaovo, když byl zpraven o pítomnosti ale odvaha, udatnost a štstí pomáhají mu Jitin cíl,

—

me

—

')

Wie Wie

herrlich

prangs mit dunklen Wálderkranzen.

lacht es aussen in so

buntem Schein,

Indes im Innern reiche Schátze glánzen!

Die

Und Und

Fliisse

scháumen Gold empor zum Strand,

Perlen ruh'n auf ihrem reinen Grunde, schiitzend, eine felsgethurmte

Wand,

Steh'n rings die ries'gen Berg' in weiter Runda.

Dies Land bewohnt ein Volk, voli Geist und Kraft, Mit treuem Glauben und mit reinem Willen, Ein Volk, das ohne Glanzbegier, im Stillen

Das Herrlichste

in

seinem Kreise schaft.

264

VI.

Pemyslovci a Vršovci.

Je prvním hrdinou svta, prohlásila ho milovala, než ho ješt vidla, a ostatní ve svém odporu piznávají mu bezdn tuto slávu. Dodává mu ceny, že je nejen potomek oráe Pemysla, syn selky Boženy, která ostatn nevystupuje nýbrž aniž básník odvodnil tuto nepítomnost, dramat, v z

každé

tísn.

Jitka, která i

i

je

patrn mrtva.

Jinak drama zbudováno je na pedpokladech, které jsme poznali v nkolika dílech, z nichž básník pravd podobn znal Heinseova Othelrich.

Jako

v

tomto

díle

Vršovec

Preslaus

aluje na

zárove vzbuzuje žádost císaovu po ePreslaw Ebertv, jenže Ebert zlat, tak iní ském císae nemohl potebovat v dalším tuto žádostivost Oldicha

a

i

prbhu

dramatu. Proti dramatu Gerlovu tušíme spíše

jakousi polemiku.

Básník dj, který v

adu

souvislých scén

málo djištích a ovšem neobešel

ezná,

mu

poskytly

a

soustedil

v nepetržité ;

Jitka, která

je náhle poslána

do

prameny,

uvedl

jej

na nkolika

dob- Bez

násilnosti se

práv

pišla za otcem do

kláštera a

tam hned zase

Ebertovi scházela odvaha k historickému dramatem dramatu vtšího slohu, jeho dílo je rodinným. se odehrává pi dvoe nmeckého císae, pece vidíme tohoto císae skoro poád o samot s hrabtem Otou, a když chce eskému princi imponovat leskem svého dvora, básník má jen nmou komparserii k disposici. I Cechy svoje neukázal v rozliných zástupcích; vojevdci, vojíni jméno Horák, jako jeden z nich, ml také strážník v Mllerov Neunesena.

A

tém

—

klánu

—

nejsou individualisováni.

Ebert; Prameny; Národnost

Biograf Ebertv, Zauper

265

mínil, že Betislav vy-

^),

jako odvetu Grillparzerova Ottokara; spíše jest

volal

opak pravdou, zvlášt uvedené líení zem a lidu ústy Betislavovými jest pímo napodobením oslavy Rakouska, kterou u Grillparzera pronese Ottokar von Horneck.

V

žádném

svém

díle

nenalezl básník tak

tón

k obhájení národa eského, a žádné

není

také

velost,

zen

s

psobivé jako

tak

z

velých

jeho

Ovšem práv

toto.

dl ta

kterou se postavil na stranu eskou, piro-

odpuzovala v

ek, íman,

Nmecku. Nmci

snesou sice chválu

Žid, Francouz, Anglian, Polák

a kteréhokoli

jiného

nikdy jiného

odprce

národu,

ale

Nmce,

než

eský národ neml a chvála jim

pedsudkm

ušt-

se od nich, pirozen proti jako nositelm a šiitelm ovšem Ebert zatchto pedsudk. Na domácí ložil tímto dílem slávu prvního dramatika mladé literatury eskonmecké. Ale nenalezl podruhé látky

dená, odporování

Nmcm

vdnjší

než

myšlenkou

obou

cech

vc

musí

si

že

—

poplatek je že

uinil

pro bássi

vdí

které v nejdležitjších

pomáhati frasemi — a frasemi

mohlo

zdravý,

eskonmecký národ

životní.

Drama samo ovšem, jako

pd

byl tento smír

smíení

který

níka,

obrací

se

pouhé

zlé

ukázati, že mír mezi

dal udržeti

i

v-

takovými,

slovo pro nevinnou

národnostmi nebyl

jenom mlením

a

neupím-

ností.

Téhož roku jako složena také

')

krátká,

Libussa 1813.

dílo ale

Bechsteinovo a Ebertovo

roztomilá a velice

psobivá

266

VI.

Pemyslovci a Vršovci.

Herzog Huldreich

romance Chamissova Beatrix.^) Básník nejen

užil

und

téhož chybného výkladu jména

Neumark

(znal ho snad?), nýbrž hrál si dokonce jménem. Božena se táže, když neznámému myslivci ekla své jméno, jak jeho má nazývat, jenž se jí jevil tak milosti plným; vévoda: že ho práv jmenovala, a Božena poznávajíc, že je jmenovcem vévodovým, ujišuje, že by na vévodu nehledla, i kdyby

jako s

tímto

se zjevil v celé

nádhee

své.-)

Považuje ho za zbloudilého myslivce, a když

si

kdo by jemu nedíval se rád do milých oí. Ty, které k nmu vzhlédly, neptaly se valn po jeho oích. Beatrix hluboce dojata, louí se a žehná s pokorou, kterou mají Chamissovy milující dívky, jemu a té, která ho oblaží; tu chopí se ruky její, by ji již nepustil. Krátce odbývá stžuje,

')

widmet -)

že

je

osamlý, ptá

se,

Vyšla v Taschenbuch, der Liebe und Freundschaft ge188'2; v Hemplov vydání básní: 1, 125. sBeatrix nennt der Vater mích,

Dess Hutte dort sich

Du

aber sprich:

Der huldreich

Wie

zeigt;

nenn' ich Dich,

sich mir geneigt.^c

Beatrix, Heilesbringerin!

Wol Und

wirst du als solche bekannt;

fragst nach mir? mit zartem Sinn, Hast selbst du mich eben genannt.

—

>Du Huldreich? hab' ichs doch Wie unser Herzog schier; Und kam' er daher in der Herrschaft Ich blickte doch nur nach Dir.«

—

gedacht, Pracht,

;

267

Chamisso; Uhle.

námitky svých šlechtických druh ;^) netušeným prohlášením Beatrix za vévodkyni koní báse, která svou formu skoro úpln dialogickou upomíná na staré romance lidové, na písn k tanci zpívané. Velice svérázná a nápadná jest epická báse, i dokonce »národní epos« Oldich und Božena'^J od Aloise Uhle. Básník udává velmi pekvapující vci o své pedloze. Slyšel prý vypravovat pohádku »eine sogenannte Pohádka*, ásten rýmovanou, snad prý zbytek staré epopeje. Tuto pedlohu, tvrdí, pouze znmil, vymýtiv anachronismy z ní, jako stílení z dl

pi

vjezdu

Oldichov

a pod.

dovolává se toho pramene;

pi jednotlivých místech

k I

Oldichv

prý se na-

zývá »laštovice karablská«, Oldich praví k své v pedveer svatby:

Mj, má

nevst

líbko, sen jak já,

bude duška hotová. kterým básník dlouho nerozuml, až nalezl výklad ei tlampaské v takovém snu se prý tvoí duše tvora, jemuž svatební noc dá tlesnou existenci stejn dovolává se slov pohádky ^^Ná, z ruky naší výhost tvj«; s jménem Všakon si prý originál zahrává, vévoda praví: Však on já sám; název »Hrdjina«

—

v

—

'>

Da kamen die stolzen Genossen Den Herzog suchend, einher.

der Jagd,

Es dienet der Herr der Bauermagd; Sie ziirnen und schelten sie sehr.

»Was

-)

ziirnt ihr

—

und scheltet

die

Die heut euch diinket zu klein, Sie wird, bevor der Morgan noch Wol iiber euch Herzogin sein.«

tagt,

Neues Archiv

.

f.

Gesch.

atd.

1830

Bauermagd?

51 a nn.

2G8

VI.

jímž

Pemyslovci a Vršovci.

Pohádka*

»die

nazývá

Betislava,

je

prý velmi

zasloužený atd.

Tedy

výrazy,

epitheta, celé verše a dvojverší ci-

pvodním

znní, a pece nemáme pravé víry záhadné této »pohádky«, nám zdá se naopak, že žila pouze ve fantasii šelmovského básníka. Báse zaíná obvyklým zpsobem: voláním »He holla«, lovem prince Oldicha; marn ho mluví lo-

továny v

v existenci

pot, dvoan Hoín,

vybízí k úasti, Oldich truchlí nad tím, že si nesmí vybrati ženu dle libosti, ani te, když konen »íditel svdomí* ho rozvedl s »nestvrou«, s kterou byl oddán. Videi dcery vladyk, lopot a zeman všeckny, a nechce žádné z nich, nechce ani cizí princezny, nebo jeho cho má býti uchem, jímž chce slyšeti prosby lidu svého. Ve vsi Opuné je nový lov, štvou dívku, která prala; vévoda ji uzí^) a zvolá

»To

onaI«

pedmt pro krátkou zábavu, aby zkusil ji svésti k tomu, podaí-li se mu to, odjede, ba bude chotm Hoínovy báby. Božena odpovídá Hoínovi, jako by byla díttem rodi eskobratrských, narážkami biblickými; když pak se jí dotkne, polije ho. Rozzuený dvoan spílá jí, a když mu to vévoda po nmeku, vlastn po bavorsku »in Worten der Baworen* zakazuje, žádá za dovolení Hoín

kníže

k

zvolá,

dkladné

znává se

vidí v dívce

Pann

k 'j

zkoušce. Družina

žert, ale

se

na

ni sápe,

a

po-

Božena skoí na roubení studn, a modlí Marii, již s Jezulátkem spatí ve vod,

Na rozdíl od líení Neumarkova praví Uhle: Im Drillichhemde stand es da nach Waschgebrauch, Vernestelt keusch und ziichtiglich, nichts konn erspah'n ein

Gauch.

Uhle, Oldich und Božena.

269

dol. Princ ji zachytí, osvobodí ji, ona však užívá své svobody, aby mu ekla >Ne«. Na doléhání princovo vyžádá si dar svatební, a když ten je jí slíben, žádá zlý jazyk Hoínv, který ho však smí podržet, pemluví- li knížete, by od ní upustil. Hoín iní to z plna srdce, tak že Božena ho musí zachránit ped meem Oldichovým; za to pijme ji za dceru a položí ruku její do levice knížete. Božena se chce ješt zachránit lží; že není pannou ale celá ves )i viní ze lži. Oldich hrozí, že pjde do kláštera bevnovského, a otec Boženm sám celou svou, autoritou se pimlouvá za Oldicha, aby zem nebyla a chce se vrhnouti nevolnici,

—

•

uvržena v záhubu. jen

Kníže odjel do Postoloprt, v Božena se ješt modlí, tu klepá

Je

to

kníže

sám, ale

není

prý

Opuné je ticho, nkdo na okénko.

knížetem, je pouze

prostý zbrojnoš, jezdec Všakon; vévoda

aby

mu

dnes

velel,

by takto zkoušel Boženu, za to te mu hrozí uvznní. Miluje-li Božena jeho, a s ním prchne; Božena je k tomu ochotna, slyší, že i vévoda ji opravdu miluje, též otec je pro to, matka proti tomu. Božena konen prohlásí, že bude Všakonovi vrná, a kdyby kníže byl císaem. Tu domnlý Všakon zavolá Hoína, aby se pesvdil, že Božena si nezvolila pouze knížete, jak tvrdil, nýbrž že ho hrál jeho úlohu,

a

i

miluje.

V

slavném

do chrámu

sv.

prvodu

nevsty, vystoupí Hoín, šuje, že

ji

jedou druhého dne do Prahy

Víta a když se biskup ptá po hlásí

pvodu

se jako otec a prohla-

dá vévodovi, ale jen k levé ruce; aby

k pravé, zakazuje lstiv odpovídá:

mu manská

Bohu

díky,

povinnost. že

t

ji

dal

Oldich stejn

mohu odmnit

za

270

VI.

tvé zásluhy,

pánem.

vezmu

Hoín

šlechta

Pemyslovci a Vršovci.

se

právo,

v

kdybych byl zem-

i

mu

rovnéž

kníže

ostatní

za to pasováním

ji

nucené tváí, jakoby

rytí

a

nereptá,

a

to lichotilo,

se

vdí

lacinými milostmi*.

»jinými

Kdykoli je vévoda pozdéji rozhnván, slvko »Všakon« ho usmíí, šlechta se koí Božen, a jejím synem je i

hrdina Betislav, který

peal mohutný etz.

Básník, který v poznámkách klade váhu na správnou výslovnost eských jmen (pepisuje: Brschetjislaw a pod.), užívá zvláštního epického jazyka, plného slov

dialektických

a zastaralých,

ze

slovník vyvážených, I když tradice, zstává Uhlová

která dodávají celku vzezení pestré mosaiky.

nevíme

v

pvod

báse jednou

z

eské

ústní

nejzajímavjších

z

z

celé

této skupiny,

osobou pvodce svého. a stává Uhle nebo Uhl, který byl editelem reálky ve Lvov, není nikdo jiný než povstný >statený a blahovzdlaný Bohemarius«, jehož lánek »Sprachen in Bohmen« v efemerní »Bohemii« z r. 1812 (str. 17—46), v nmž dokonce nazval pstní »jazyka našeho praotce Cecha« se ješt zajímavjší

híkou, vyvolal známou odpovjungmannovu Hromádkových ^Prvotinách* 1813. Kollár, jak známo,

literární

v

Uhla v slovanském pekle (Slávy dcera V, 81) tak soudu a trestati ho eským trestem, házet ho z oken na zem, zatím co v skuteném slovanském nebi už bylo více radosti z nho než z devadal

hati za kštice

desáti devíti spravedlivých.

uitel v Písku

smyslu

Uhl, jenž jako gymnasijní

psobil na mladého Celakovského ve

vlasteneckém,

byl,

krátce

eeno,

vlastenec,

tch, jichž nadsazováním a soením pohnván napsal svj zlopovstný lánek v okamžiku zoufalství, jakému propadávali obas všichni skoro bu-

lepší než

mnohý

z

271

Uhle; Šafaík; Ernst.

ditelé,

které se u myslivých

nmecké

pozdji. editel

Cech

se

báse

dostavovalo

daleké

že

zaváto na

mžeme cizí

dalo hojnou

jak

Ze byl pokaždý ádek básn,

a že je

ue-

tolik

že takové nadání bylo

jen litovat,

pdU;

že

tolik

vlasti,

ale je v ní zase tolik obratnosti jazykové, nosti,

mnohem

a celé jeho chování.

toho jasným svdectvím jest

divín,

i

Lvov, kde

vren

zstal

popolštilo,

ukazuje jeho

lidí

reálky ve

osud neídil

tak,

aby vy-

pro národní snažení a vzdlání naše.

Safaíkovu dlouhou balladu pod názvem peložil V. A. Svoboda k obrazm z eských djin,') pi emž k se dopustil na otci Krokoví té nešetrnosti,

und Božena

Udalrich do tekstu vli rýmu že

napsal

Stammt er von einem Grafen? Nein doch! von einem Sklaven

kde u Safaíka Oldich pouze

praví:

Kdo

zplodil

muže

ctného.?'

Mller,

Professor

divadelní

referent

Bohemie,

v letech ticátých nestail, jak ukázáno v kapitole IV.,

prohlašovat

eských djin

látky z

za

vhodné jen pro

Už r. 1833 ekl to v . 21 o látce libreta Udalrich und Božena, které Skroupovi napsal herec F. V. Ernst. Opera byla však pijata velmi pízniv, a též písný

ballady a romance a nikoliv pro divadlo.

Seydlitz

uznává,

že

aspo

tato jediná z

špatn prý komponovaných,

oper,

Konflikt

v

této

voda, ')

satku

který

s

Ernstových

líbila.

dramatické básni zakládá se na

dvojím nedorozumní. Borovín, donutit k

se

pán Boženin, chce

ji

Miloslavem, myslivcem svým. Vé-

Boženu

seznal,

obešle hrabte ke dvoru

Geschichte Bohmens. Erklárung der Bilder (1832) 170.

272

Pemyslovci a Vršovci.

VI.

Tam dlí také hrab Ronov s dcerou svou Ladkou, chtje oznámiti vévodovi zasnoubení její s Borovínem. NkoUk narážek šaškových splete véBorovína tak, že vzájemn na sebe žárh'. vodu Nedorozumní mizí, a ušlechtilost Boženina vítzí nad odporem vladyk proti satku vévody se selským dvetem. Užil-li Skroup pi komposici motiv z vlastní své opery téhož jména, kterou složil r. 1828 na slova Chmelenského, z referátu nevysvítá tekst nesouvisí svému.

i

;

s

tekstem starším.

Ewald si

Dletrich,

místa v nich,

už

hrdinku

z

pak, a jeho

má

rodu

saský, který

dl svých

lázeská tchto krajin, vyvolil

Jutta

Berk

odprcích

z

Dube, o pátelích

a

Die Werschowitze,

tutéž látku jako

dle

zvlášt

Cechy,

eské povsti z v. Duba (1822)

sbíral

svj román

pro

mán

a

léka

severní

zamiloval

velice

si

samém

Berkovci

vypravoval

v

ro-

jehož první oddlení

romány Heinseho

')

a Bechsteina.

Za hrozné zimní noci zavítá rytí Vrš z Vršovic svým panošem Jopielem Berkem, synem Hovorovým na Schreckenstein, sídlo Vršovic; vedou ho ihned do strašného sklepení, kde se scházejí lenové tajného spolku. Pod aegidou Cernoboha a Pie, bohyn pomsty, radí se za pedsednictví Kochanova a vypravují novise

covi historii rodu, ')

aus

Die

Bohmens

od nejstaršího Vršovice

Werschowitze. Vorzeit.

(byl

Historisch-romantisches

Von Ewald

Dietrich.

Erste

švakrem Gemálde

Abtheilung,

in grauer Vorzeit! Der Racheden Todtengruften des Schreckensteins. Volkssagen

Grosse und Fall des Geschlechtes

schwur aus

in

Bohmens

friJhester Vorzeit. T.

haltungsschriften

n/L,

r.

1881.)

29— iJl.

183(3.

p.

t.

Bibliothek der Unter-

(Nový doslovný

otisk vyšel v Ústí

273

Dietrich; Die Werschowitze.

echa

a

Lecha)

poínaje. Dcera Kochanova dala ne-

Pemyslovci Jaromírovi, za to byla dávno své zavraždna vlastním bratrem, který ovšem záhy litoval skutku svého a vrhl se se skály. Mladý Vrš chce bojovat, ale oteven, je však pehlasován. Jeho panoše zamiluje se do Kaši, netee Kochanovy, a jí pobídnut, bdí nad životem svého pána. srdce

Jaromír

sedí

na

trn,

rukou

v

žezlo

zhoto-

biišt (!), jež Pemysl vetkal v zemi, a žaluje na Vršovce, doporuuje vladykám sebe a svého syna Betislava v ochranu. Popo Lobkovic navrhuje, aby Vršovici byli naposledy ped-

vené

z lísky,

která vyrostla

voláni a nedostaví-li

Ale

Biela, sestra

se,

aby

z

se

proti

nim zakroilo.

vévodova, tajn miluje Vrše.

Mladý Hovora zachrání na lovu svého pána ped úklady Kochana a veleknze Cernobohova, unese s ním Kasu, a oba ujíždjí k Teplicm. Na cest se zastaví na královském poli Stadic,'u vrného mana^ který je baví vypravováním povstí. Pak Kolostoj (jmenuje se tak podle praotce, jehož John opvoval) si je odvede do Teplic; tam opásá Hovoru meem, dá mu v léno místo k hradu a zasnoubí mu Kasu. Schreckenstein vojskem vévodovým je vzat, ale vévoda dává Vršovicm milost, svou sestru dává Vršovi.

Lstivý veleknz,

Kochanv

píbuzný, vymýšlí plán,

aby Oldich byl osvobozen z vzení nmeckého a poštván proti Jaromírovi. Vrš sám vede vojsko vévodovo proti Míšanm a padne v boji; jeho cho se pak vysthuje do zem pruské, kde vtev rodu Vršovic kvete prý podnes. Za to Hovora se stane milákem vévodovým a ochrání ho na lovu. Kraus:

eské

látky.

18

VI.

274;

Oldich

Pemyslovci a Vršovci.

se vrací,

vypudí Poláky,

jehož nepoznán se úastnil,

je

však v

turnaji,

pemožen Jaromírem

a po-

pevleen, vrací se do Cech pemluví Oldicha, aby Jaromíra dal oslepit. Slepý Jaromír po smrti Oldichov mluví slova smílivá a postoupí vládu Betislavovi, je však zavraždn Kochanem, naež Kochan je popraven ukrutným zpsobem, který autor obšírn popisuje, emuž se vymýšlí na pomstu. Kochan,

a

hnuli Heinse

Druhý

mt

i

díl

Bechstein.

Vršovic Dietrichových

^)

má

za

ped-

po záhub Pemyslovc. K poustevníku u Plzn vstupuje poutník a pozná v ncm svého otce, který ped léty z Pruska odešel do Cech; vzkíšení tohoto

mohou

rodu

se ted usaditi zde,

nebo práv

padl poslední

Pemyslovec. Oba muži jsou odhodláni, napraviti staré híchy vrností k Elišce a býti vrni staré vlasti. potomci Vrše a Biely žili v Prusku, že jeden z nich postavil se pod prapor Pemysla II., který ho vzal s sebou do vlasti, a že padl s králem na Moravském poli. Dva z jeho potomk, Posko a Boleslav, stali se vdci loupežnické roty; dle nich se kopec Slyšíme,

že

nazývá Poskopole. Tito loupežníci v dalším dlouhém vypravování poustevníkov jeví se býti ze všech šlechetných loupežník románových nejšlechetnjší. Snimi,

když

konen

opouštli Cechy, odebral se vypravovatel sám do Anglie, nepoznán se vrátil do Cech a stal se ')

Die Werschowitze. Historiích romantisches Gemálde aus Vorzeit. Von liwald Dietrich. Zueiter Theil. Wieder-

Bóhmens

erhebung dieses Geschlechtes im Mittelalter. I. Die hochiierzigen Ráuber der Poscopole. Rittor und Ráubergeschichte aus dem Ende des 13. Jahrhunderts 183G. Dílu II. ást druhá »Der Einsiedler des Lochotin atd patí do pozdjší išapitoly této knihy.

—

Dietrich; Dellarosa.

275

Povídka koní vyhlídkou na boje tchto prospch Elišin a na nový rozkvt rodu

poustevníkem.

Vršovc

ve

v Cechách.

má aspo

Povídka Dietrichova

opan

vovat vci

nebo

neblahou snahu, jinak než

vypra-

pedchdcové;

Bechsteinv román byl jeho vzorem, k tomu zdá bohyn msty Pia, kterou Bechstein nazývá Pya. Jméno asi vzniklo pepsáním místo Nia; Kaysarov na str. 74 uvádí dle Dlugosze boha Nia kterého stotožuje s Plutonem. Postava Kolostoje vznikla nepochopitelnou zálibou ve vyšlé práv Kolostojad Johnov, že

se ukazovati

jejíhož autora básník asi

arodjce

lebena

V

osobn

njaký román

vzato na strašný

Mnoho ohled

znal.

o rytíi

Hans von

poznámkách

Dietrich

upozoruje rád na kra-

jiny severoeské, v nichž jeho

dj

se

odehrává

knížka se stává asto návodem pro turisty.

ohledu

Blei-

Wela.') a jeho

V

každém daleko nejen pod Bechsteinovou, než pod

stojí

i

Heinsovou povídkou.

Howo

r

der T r á u

a

mer

-)

nazývá se román

povstného Dellarosy, vlastn Gleicha,

román

vých

Na Sichan v

o loupežnících, rytíích a strašidlech.

blízku

zíceného

Znám povst

vílou

takový román

Sagenbuch stžuje starou

s

o

si,

Wele

že tyto

Krakova žije starý svým synkem Hovorou; Silindou v mládí svém totéž. hradu

osamlé chatri

tento Sichan zažil ')

zlo-

spisovatele krva-

se

Grohmann ve svém z r. 1839; romány vipln vytlaily skutenou

u Teplic.

im Schlosse Krakow. Historisch-romantischer Beitrag zur Geschichte Bbhmens, von Ludwig Dellarosa, Verfasser des Blutgerichtes etc. Wien, Prag 1839. *)

Hovi^ora der Tráumer, oder dle Schauernáchte

18^^

276

VI.

Pemyslovci a Vršovci.

Krok sám u Musáa; jenom že Silinda nezahynula (jedna vtvika dubu se zas ujala) a navštvuje svého syna Hovoru ve snu, zvlášt ve zíceninách Krakovských, Hovora ochrání vévodu Jaromíra ped divokým kancem a stane se lovcem jeho; se svým druhem Hivcem naleznou pak v lese starého Ostivice, CO

úpln

bývalého rytíe, do jehož dcery Minaty se oba zamilují. Má se dostat tomu z nich, kdo vykoná šlechetnjší skutek. Hivec zachrání dít Primislava Vršovce, Hovora zachrání pak Hivce samého (což je šlea chetnjší), pece lstí a podvodem chce se Hivec státi manželem Minatiným. Ale rozsudek vévodv, pes hrozby mocného Vršovce, pisoudí dívku Hovorovi. Hovora zachrání pak vévodu, jehož týrá zlý Cochon, Hivec je obšen, a povýšený Hovora dostane Krakov a Minatu. Poslední Vršovci útoí však na hrad; Hovora je znií pomocí vrných horal, avšak ztratí pi tom

a

ženu a dít

má

sen,

jíti

práv na

narozené.

jistý

V

smutku svém zase má

má

most, tam se dozví, co

init

známé povídky). V Mohui sezná od umírajícího Vršovce, že Cochon pemluvil císae, aby dal zde uvznit Oldicha. Hovora osvobodí ho tím, že pesvdí císae o lsti Cochonov a o nevin Oldichov, pak vplíží se na obležený Vyšehrad, pomáhá

(motiv ze

vypudit Poláky

pout do

V má

ji

(lest s

pastuchou vynechána) a jde na

íma.

Itálii

sezná šlechtice,

jehož dceru

kdysi v ní vášnivou lásku. Oldich už

nním se

si

zamiluje,

však díve pomstiti na Cochonovi, který vzbudil v

Nmecku

byl

zde jmenuje prosté

Cochon

ml

tajn oddán

dve,

jež

ped svým uvzs

Judithou (tak

na

lovu potkal).

se pimluvit u Jaromíra za uznání

satku,

Dellarosa,

ale

vc

podvodem vede

a

lstí

Howora; Pimda.

že

tak,

277

Oldich

je po-

nechce pak na Jasvede Vraždu Oldicha, usmrcena. vzdát je zptajuplným romíra, a Oldich svrhne bratra, který sobem zmizí. Hovora, snem pouen, vysvobodí ho

do války polské,

slán

Juditha,

a

která

se

kam oslepeného uvrhl Cochon, zabije Cochona soudním souboji, naež oba brati zasednou na trn, který pak ddí syn Oldichv, zde Vratislavem z

vzení,

v

nazvaný.

Do doby

vlády Oldichovy klade kronika Dalimi-

lova nalezení hradu

Pimdy.

Vznik povsti ro/ebral A. Maloch ji

skuten

Nmcem,

založen

')

zvláštním po-

z té okolnosti, že hrad

jednáním, odvozuje

avšak

o

sto

Pimda let

byl

pozdji,

povst klade jeho nalezení. Maloch uvedl také poznámce etná beletristická díla, zabývající se

než jak již

v

touto povstí.")

o

V díle Spiessov Hans Heiling^) Pimd pouhou episodu. Hans Heiling

ním osudu vládcem naslouchal tajným

O

*)

duch

stal

se íze-

aby

živelních. Je schopen,

hovorm, ba

hradu

založení

tvoí povst

Pimdy

Vánkomil Maloch. Programm des

i

myšlenkám

roku k.

k.

1121.

lidí,

Sepsal

a za-

Antonín

Gymnasiums zu Jiín im

Jahre 1856. *)

Nepístupná byla mi

z

této

auf Frauenberg oder die dreimaligen

literatury díla: Der Geist Wickungen des Segens u.

des Fluchs, VVien. Ritter Brends Geist oder das Zauberschwert,

Wien

umj

1817. Glitts

Erzáhlungsabende im Bade von F. Laun

(rcz-

F. A. SchulzV ')

Hans

Heiling, vierter

und

letzter

Regent der Erde-, Luft-, 10. Jahrhun-

Feuer- und Wassergeister. Ein Volksmárchen des derts von Ch. H. Spiess. Leipzig 1798

278

VI.

Pemyslovci a Vršovci.

hoekování císaovo, jemuž byla dcera unepak zasáhnouti v dj.

slechne

mže

sena, a

Karolina von

Woltmann

ve

svých zmínných

již

Volkssagen^) vypravovala na prvním míst o Pimdé. Spisovatelka

obšírn

hrabtem

dcerou

a

líí,

vzplanula

jak

císaovou,

a

jak

v

láska

nm

mezi

vzniká

myšlénka, žíti s ní o samot v Šumav. Ze pracovníci, kteí (s bájenou rychlostí) hrad vystavli, zahynou, stane se náhodou; a rovnž je mírnna radost Helenina, když slyšela, že otec její zemel. Romantické motivy v povídce jsou vrný sokol hrabte a bard, který zpívá

píse o Eginhardovi

rzných

a

Emm,

jež

pak zavzní pi

píležitostech.

Velice struným výtahem z této povídky jest sta Die Frauenburg od Polta.-) Hrab má tu s sebou vrného sluhu WippO; kterému však autor nedovedl nalézti mimo jméno také zamstnání. M. v. Canaval pednesl svou balladou Die Frau-

enburg^) povst v celé její psychologické nesnesitelnosti, že totiž hrab se tší, slyše od domnlého poutníka? že císa umel, a že cho jeho se pidává k tomu slovy: »Tod jedem Mórder unserer Ruh I« Hrab volá pak na císae, když obléhá hrad, aby ho obtoval pomst své, byl-li sám vždy cist. Tímto biblickým napomenutím císa se zarazí a odpouští. Podivno je, že hrab cizímu poutníku vypravuje obšírn a

oteven

o všem,

vy-

') Volkssagen der Bohmen. Von Caroline von Woltmann. Prag 1815 I, 1—134 Schloss Frauenberg. ) Erinnerungen 1833, 48 51, pak v Sagen und Geschichten

—

atd. (1839) ';

1816,

II.

194.

Die Frauenburg Eine bohmische Sage. Hormayr. Archiv

57—8.

Woltmann; Canaval; Uhland; Haas.

mu

pravuje

279

jak upálil zedníky a tesae, kteí

též,

mu

vystavli hrad. Vypravování o únosu neobešlo se bez

etných výpjek z Búrgerovy Lenory. Též Uhland se pokoušel o dramatické zpracování povsti, ale drama jeho zstalo zlomkem a ze zachovalých málo scén nepoznáváme plánu jeho.

Uo sebraných jeho básní byl pojat pouze zlomek Schildeis nadepsaný, který obsahuje scénu, jak vévoda Eginhard vyhledá s císaovou dcerou opuštný loví hrad svého otce, Schildeis v Šumav, a jak hovoí s

prastarým myslivcem, správcem hradu, a

kteí

níkem,

jsou

jedinými

lidmi

s

poustev-

daleko

široko.

Pak zavzní dv písn pocestných o jedli a o bíze. ^) Fr. Haas von Oertingen'^) ve svých tercinách Schloss Primda, upravil si povst jinak. Vévoda Oldich, vypravuje první ballada, zabloudí, nalezne hrad, v

nm loutnu

a

(hodn

lásky;

udiven

hrad.

Pod ním

ped

anachronisticky) knihu se

to prohlíží,

dle

zpvy

nalezne vinný sklep a opouští

básn druhé

nalezne poustevnu,

kope hrob a pohostinn pijímá vévodu, prvního lovka, jehož po dlouhých letech vidí. Vypravuje o hradu. Je tomu (báse tetí) skoro padesát let, co Jindich, onen kvt rytístva, dobyl trnu níž poustevník si

císaského v

ezn, odkud hrab

jeho Hedviku na hrad,

emž

Albert unesl dceru

který vystavl v

Šumav, pi

kteí ho vystavli. Císa je navštíví nepoznán; co bylo pi tom mluveno, neslyšíme. Když už se hrad obléhá, volá hrab dol, aby mu dopáli asu, ')

upálil

V

ty,

nejnovjším kritickém vydání básní od E. Schmidta a

Hartmanna zbyly už jen tyto písn. ') Taschenbuch f. vaterl. Gesch. Schloss Primda, Bohmische Sage.

7

(1826). str.

J.

198—211.

280

Ví.

Pemyslovci

a Vršovci.

by pochoval kvt všech žen, hrabnku, jež práv umela. Císa za mrtvolu dceinu nabízí smír, a hrab zstane sám_, vystaví si kapliku tam, kde usmrtil své sluhy, »a s Vámi mluví altenburský hrab«. Vévoda ho tší (báse tvrtá), penocuje tu, a téže noci zeme poustevník; z rána vévodu nalezne vrný myslivec Prima; pochovají spolu poustevníka, vévoda myslivce pasuje na rytíe a daruje mu hrad, který nazve po

nm

Primdou.

John v

Chebska^) dává záprávu, že pen-

bibliografii

sionovaný setník Job. Dietl napsal ale nevytiskl drama, Jutta von Leu chtn ber g, jehož pedmtem je za-

jména císaem Jindichem I., které Pimdou. hradem Drama se zakládá na no-

ložení hrabství toho

souvisí

s

velle, vyšlé

prý

r.

1880.

Maloch poznamenal ve svém lánku, že povst byla penesena též na jiné hrady, z nichž jmenuje Zvíkov, Navarov, Choustník.

Var

lových se v

se

nmecké

O Andlské Hoe

nezmiuje, a práv

u Kar-

tato lokalisace zraí

literatue.

Loketský knihkupec, básník známých Loupežník na Chlumu, H. Cuno, zvnil ji dramatem.^) Princezna anglická žije v Cechách jako cho rytíe z Bárenklau, nalezence, kterého ')

její

otec kdysi

zachránil

ped med-

A. John, Literarischesjahrbuch, Centralorgan fiirdiewissen-

schaftlichen, literarischen u. kunstlerischen Interessen Nordwest-

bohmens und der deutschen Grenzlande,

V. (1895)

—

Jutta

von

Leuchtenber^'. Historisch romantisches Jagdspiel mit Gesang in

3 Akten. -)

tisches fiir

Das Diadem oder die Ruinen von Engelhaus. RomanGemálde der Vorzeit in 5 Aufziigen, nach Volkssagen

die Biihne bearbeitet

von Heinrich Cuno. Carlsbad 1828.

281

Cuno, Diadem; Aneck, Glóckner.

Tento Bárenklau ubohou manželku strašn

vdicí.

hrozný vyvrhel a svou

jest týrá.

Králi anglickému zvstuje

dcera

žije

kterou

v zemi,

mu

Mladý rytí Edmund zbožných mrav, silný duchem

arabský popíše,

chiromant, že ale

nalezne pak zemi, kde

smlý

nejmenuje. žije

»národ

tlem, tak udatný a

i

jako Britov*, ba nalezne

i

hrad a zamiluje se

do královy vnuky. Král zkoumá dceru nejprve nepoznán, ale ona odpovídá domnlému poutníku tak, jak skrytý manžel jí to s hrozbami poruil: že by otce dala v oleji vait, kdyby se na hrad odvážil. Ale ovšem král, jemuž eský král dovoluje, aby nastoupil proti nevdn dcei dle libosti, pesvdí se pece o její lítosti a o její dobrot, pro kterou lid nazval hrad horou andls]:ou. Zlý manžel otráví se jedem, který své choti namíchal.

Mnohem

Oldichovy jsou zpracování záhuby Vršovc. V. Aneck napsal povídku Der Glóckner von Alt b unzl au.^) Krása, syn a nástupce zvoníka boleslavského Hovory, je vášniv zamilován do Kláry, jejíž otec padl pi vzpoue proti Vršovcm. Hovora pijal vdovu a sirotka pod svou než vylíení doby

vzácnjší

stechu, ale Klára syna nemiluje. Krása chytí žida Arona, který

jí

nosí

dary

od

Božeje

Vršovce.

zvoník opouští Boleslav a vloudí se

pevleen

Žárlivý za

pvce

cti Mutinov v dom Božejov konanouKrása zpívá svatební píse na poest Božeje a Kláry, a když Božej se mu vysmívá, klne mu a prchne. Nevrný Božej si pak zamiluje nmeckou vznešenou slenu,

na slavnost, ke

Minnu ')

z Falkenštejna,

Erinnerungen

etc.

zatím co Klára ostane v r.

1811,

str.

1

— 28.

hanb

282

VI.

Pemyslovci aiVršovci.

od obce vyhnána do mrazu a bídy, porodí na snhu mrtvé dít a je souzena v Litomicích pro

je

vraždu dítte.

Marn

vévodovým Z pomsty vysh'dí, pomocí souvrc, pikle Vršovc, kteí chtí od Krása, který se stal

panošem, se snaží osvobodit

Arona

a jeho

Polák dostat Moravu jako soud vévodv na Božejovi v Praze, Minna

ji.

Krása vykonává hrozný dít Božejovo je popraveno

léno. ;

zšílí.

Hrzy

popravy nevinných dtí ^) autor ješt sesílil Kdežto Kosmas vylid velice nešetrn. pravuje, jak lid pi hrozných tch výjevech zdšen se rozprchal, dle Anecka lid divoce jásá, když kat hodí matce mrtvé nemluvn, ba vrhne se na ni, Nmku, kterou pan Boreš zachrání a šílenou do smrti do-

eský

a líil

chová.

známý nám jako básník Vlasty, napsal zaátcích své innosti drama Die Wrschowetz e.^) Schuberr,

v

Jsme uprosted boje s Poláky a Boivojem; vladyka Krušina provolává na námstí pražském slávu Smýšlení stedovké v této vci strofa 1501—1503.

')

lze nejlépe seznati z

básn

Kudrun,

der kindel in den wiegen verlóz dá Irolt

der starke ruofte

manegez sinen

Waten an

lip.

:

habent iu den tiuvel diu jungen kint getán. habent an unsern mágen deheiner slabte schulde. durch die gotes ée só lát die armen weisen haben hulde.« »já

si

Wate der alte »du hást kindes muot. wiegen weinent, diuhte dich daz guot, daz ich si leben lieze? solten die erwahsen só wolte ich in getrouwen niht mére danne einem wilden

Do

sprach

:

die in der

Sahsen,«

Die Wrschowetze. Dramatisches Gedicht von Friedr. Carl Schuberth. Prag 1844. -)

in fúnf

Akten

Aneck; Schuberth,

die

283

Wrschowetze.

Veckovi a hanbu Mutinovi, jehož loudavost zavinila prý porážku vojska eského. -Nelin Vršovec ho za to vyzve, maršálek vévodv roztrhne bojovníky. Krásná Milá (kterou Vecek pronásleduje svou láskou) zjevuje své dvrnici Zdece, že miluje Vnislava Vršovce, vzdor

tomu, že rod jeho se

Mutinv

Vnislav,

viní ze zrady.

syn, tuto lásku netuší, jeho láska

patí dívce mrtvé; spchá na Libici k otci, který monologem projevil svou nevinu a své obavy. Labe mu pekáželo, aby se dostal do boje v as. Vnislav vybízí ho, by šel do Prahy a ospravedlnil se tam, Mutina je resignován. Bratr jeho Božej pijíždí se zlými zvstmi, že Mutina je sesazen s županství a že vévoda chce celý rod vyhubit a vyhnat.

bojoval po

Vnislav,

který tak

udatn

boku vévodové, chce k nmu, roztrhnout

sít spiknutí,

ale

Božej je proti prošení,

spoléhá na

zbran; za ti dni se sejdou všichni lenové rodu »auf Wrschowetz* a Vnislav bude vévodou eským. Doba je

nebo

vhodná,

vrací se.

Boivoj,

který,

a

zvítzil,

uprchl,

Vnislav se vzpírá, ale pijde. Mutina nechce se

úastnit porady Vršovc.

V druhém jednání Vnislav v Praze pišel k dostaveníku s neznámou kráskou, ale je odvolán sluhou ujcovým, a Milá místo nho potká Vecka; lstiv ho odbývá, poskytujíc mu nadji. Vnislav je chladný jako led.

Milá

tuší,

který dostal

že miluje jinou a urve

práv od

ujce.

mu

náhle dopis,

Vnislav je zaplašen lidmi,

a Milá pozná, že Vršovci chtí Vnislava uinit

Aby

se pomstila,

ucházel o

vypravuje Veckovi,

její lásku,

mu list. Sama pramen Labe.

a dá

k vévodovi, dlícímu u

že

vévodou-

Vnislav se se

vypraví

28i

Pevleena

VI.

Pemyslovci

za

mužského vystoupí v jednání tetím

a Vršovci.

ve skalnaté krajin; pak je vedena k vévodovi, který dokonil šastn válku s Boivojem, ale váhá s návratem,

Te

vidí, že podezení je oprávnno, a spchá do Prahy. Milá v témž okamžiku lituje a chce Vnislava zachránit, ovšem až bude nejhe. Mutina na Libici si kope hrob marn vybízí ho Nelin, aby se odebral na Vršovice, kde .300 Vršovc je shromáždno v nádherném sále. Mutina nejde s nimi a kope dále hrob, v tom pijde vévoda. Mutina se hájí proti podezení a odmítá spojení s vzpourou, ale nechce vévodu sledovati na výprav proti svým píbuzným. Mutina dlouho prosí, zapísahá, konen však

obávaje se války obanské.

;

se proseká a

Tam

spchá na

Vršovice.

pátém jednání oslavují nového vévodu, Vnislava, nachem panovnickým odného; on jej však odhodí a chce se vzdáti vnucené hodnosti. Ale slyše, že vojsko se blíží hradu, odje se zase v nj. Mutina se pidává ke svým píbuzným a spchá k boji. v

Vnislav chce za nimi, tu vstoupí Milá tajnými

mu

dvemi

zachránní za lásku; když se jí vyrve, mrští za ním dýkou. Rannému Mutinovi popisuje Nelin boj, Božej projel plameny a vyvázl. Mutina zeme, Vnislav hodí dýku po Mile a padne v souboji s vévodou. Rozkazu, aby mrtvoly se hodily v plameny, ope se Milá, a když vévoda rozkaz odvolal a peje si odmnit ji, Milá se probodne. Poznáváme ve »Vršovcích« snadno dílo mladého básníka, na nmž reminiscence mají velký podíl, a

nabízí

—

zvlášt u Schillera se autor velice zadlužil; úloha Milý a chování Vnislava

pi dostaveníku upomínají na Don

Schubert; Die Wrschowetze.

285

Carla a princeznu Eboli, monolog Milin na konci te-

pekvapujícím spsobem v rýmo-

tího jednání vybíhá

vané vylíení návratu vítzného vojska, jakým zaíná druhý monolog panny Orleanské. Svatopluk (str. 78) ujišuje, že než by slovo vzal zpt: »Eh wird das Weltmeer aus den Ufern treten«, kterážto nesmyslná hyperbola (jako by moe nevystupovalo ze svých

beh!) frase

nepodaeným pehnáním

je

Johanniny

»Eh

siehst

du

prosté

ale

silné

Loie zurúcke

die

atd.

íliessen,*

Mén

dkladné

jsou

studie

Cechové

historické,

1108 znají rytíství, dobývají zlatých ostruh, hodují v gotických sálech, ale mají ješt v dobré pamti dobu pohanskou, kdy druidové (!) zpívali hrdinské z

roku

písn, a lidská krev se obtovala Baalovi, Baalovi jako u nebožtíka Komárka!

Naproti tomu uruje Vnislav

dobu dne slovy »Eh um die Achse sich die Erde dreht !« Komposice je chatrná; aby se nemusila mnit scéna, :

Milá iní na pražské

ulici

své služce

dvrná

vyznání.

Vnislav obdrží dležitý dopis, jde však ješt k sluhovi., jenž

jej

mohla vyh'ti své city v monerozeveným dotud dopisem,

pinesl, aby Milá

nologu; pak se vrátí

mu

aby Milá tajemství

?

jej

s

mohla

urvati, a jaké

obsahuje velké

Pozvání na Vršovice, které Vnislav už v prvním

jednání pijal!

Kde

mže práv

Vnislavem hovoit

s

se vzala Milá na Vršovicích, tak že ?

atd. atd.

Vršovci kresleni tradicioneln jako sokové

slovcv;

rána, která je zdrtí, zastihne je vinné,

Pemyvyjma

jediného Mutinu,jenž pro nemilost, ve kterou upadl, chce již

jenom zemíti. Zahubení malých dtí básník zamlel.

Vršovci padnou v velmi pízniv.

boji,

jako

vbec

Svatopluk

je

kreslen

286

Pemyslovci a Vršovci.

VI.

Pemyslovce zakonil MuUer svou krátkou dlouhý spor J. povídkou Der letzte Werscho wetz. ') na základ povsti geneaJinak než smrtí posledního

logické. R. 1184, za vlády

Bedicha, Pemysl, poslaný

uzaven moravským vojevdcem Vikou, ale dostane neoekávanou pomoc. Je to Ratibo Vršoveský, který žil v Polsce a nechce se pomstit, nýbrž odinil by rád, co Kochan a jiní pedkové provinili. Vévoda velí mu ped veškerým do Znojma

proti

Kunratovi, je

lidem kleknout jako první a

rodu Skyrka

z

mu nový

dá

Vévodové jen

Gerle ve svých

(tak),

udílí

mu

vstát jako

v léno

Pimdu

erb.

nehistorití, o kterých psáno

butež

málo,

Vršovec a

poslední

pipojeni

Volksmárchen -) V úvod

fridovi a Bruncvíkovi.

mají sto chutí, popít

nám

nmecky

na konci této kapitoly. vypravoval též o praví, že

Stil-

Brunšviané

vlastnictví zcestovalého syna

on však že protestuje a že vypravuje pohádku, jak ji vox populi vox dei prohlašuje za výrobek eský. Ale svému slibu, že bude vypravovat povídku bez cizích a módních okras, Gerle nevyhovuje, naopak Stilfridova,

zbarvil

starou

povst na zpsob román

o vílách,

a

krásný zelený papoušek, genius rodu Stilfridova, nepochází ani ze staré knihy ani Král

sicilský, týž,

z fantasie lidu.

který udlil Stilfridovi nový erb,

dá synu jeho za cho svou dceru, která ddí po matce knížectví brunšvické. Ostatn reprodukuje Gerle skuten obsah starého románu. orlici,

Bohemia 18B1), . 54-57. Herzog Stillfried un dsein Sohn Brunswig ve Volksmáhrchen der Bóhmen. Bearbeitet von W. A. Gerle (1819) I, 69- 1G6. ')

^)

Miiller;

287

Vévodové nehistorití.

Nákladem firmy Hofmannovy v Znojm mimo etné jiné »Geschichtbúcheln* vyšel asi v letech ticátých také Stillfried und Brunzwick oder der Drachenkampf,^) r. 1842 pak L. A. Frankl v prvním roníku Klárovy Libuše otiskl báse, jak noní dobou zazdí podnikatel stavby do základu kamenného mostu

me,

který kdysi

si

proklestí cestu

kamenem

plamenný prst ukáže, kde kyne blaho ')

Die Volkssage von dem bohmischen Fiirsten und, Sohne Brunswig Bóhm. iibersetzt von J. V. Ž. Neuhaus und Tábor

Srv.

tapfern Ritter Stillfried und seinem ebenbiirtigen

Aus dem (1865).

a jako

vlasti.

VII.

PRVNÍ KRÁLOVÉ. Že první

král

teratue nmecké,

eský, Vratislav, záhy je

.se

octl v

li-

povstného Tohoto si oblíbil

zásluhou jeho zet,

dobrodruha, Viprechta Grojského.

—

saský spisovatel F. C. Schlenkert (1757 1826), který r. 1785 88 historii markrabí, zvaného Friedrich

—

napsal

mit der gebissenen Wange, rozvedenou ve scény diakteré provázel tu a tam vypravováním. Tímto románem, zdá se, nabyl odvahy k dalšímu oživení kronik vymyšlenými hovory, podepisoval se »skladatel Friedricha* a poal r. 1789 vydání hned dvou takových historií, o Jindichu IV. ^) a o Viprechtu Grojském. ^) ásti prvního svazku poslednjšího díla pak vyal a upravil Je v drama. ^) Ve všech tchto logisované,

')

Kaiser Heinrich IV. Eine dialogisierte Geschichte

Verfasser Friedrichs mit der gebissenen Wange.

vom

Dresden und

Leipzig 1788—1795, 5 svazk. -)

Graf Wiprecht von Groizsch.

Vom

Verfasser Friedrichs

mit der gebissenen Wange. Ziirich 1789—96, 3 svazky. ')

Graf Wiprecht

in drey Aufziigen.

Wange, Wien

Vom

1790.

von Groizsch.

Ein

Nationalschauspiel

Verfasser Friedrichs mit der gebissenen

Schlenkert, Wiprecht von Groizsch.

dílech hraje rozumí se

soustedn

dj

je

severní rok,

nemohl

s

Vendy

toho

ství

marky

vymní ležící,

a

úlohu. Nejvíce

který

udatn

bojoval

ze

porazil je tikrát za jeden

docílit,

markrabí, vydal ddictví. že markrabí

eský vévoda

v tomto posledním zpracování.

Viprecht,

Dvacetiletý

marky

i

289

mu poruník

aby

Konen

uspoádána

jeho zemiku,

v

za hrabství grojské

jeho,

vc

tak,

samém soused-

Tam

v Sasku.

shledáváme Viprechta; páni saští ho navštíví a chtí ho donutit, aby se k nim pidal proti Jindichu IV. Viprecht volí stranu opanou a donutí hosty, aby pili na zdraví královo. Když ho pak chtjí pepadnout na hrad, potká a porazí je v projeví

plán,

jak

lese.

Svému dvrníku pojede k

posloužit králi:

dvoru, zalichotí se tam a

pemluví vévodu, aby

vojskem

králi.

pidal ke

se

vrnému manu,

Svj

eskému s

velkým

sví

hrad zatím

má zdánliv zradit, ale zstat správcem hradu, a odevzdat mu jej, až se navrátí. Vévoda eský práv poádá velký turnaj, když který

jej

Viprecht se sto rytíi

vjíždí

do Prahy;

roznese

se

povst, že pijel se ucházet o dceru vévodovu. Rytí Beneda (v román nejmenovaný panoš) pichází ho pozvat na turnaj, své jméno.

což Viprecht pijme,

aniž prozradí

sám

Dvanáctiletá Juditha a vévoda

kým zájmem

vidí

cizího

hrdinu,

s

vel-

což vzbudí žárlivost

Schwantohrabte Schwantopluka; Viprecht Benedu pluka shodí do písku, pokaždé zavzní hlahol trub kotlv (Trompeten und Pauken schallen dem Cberi

i

winder zu Ehren). Viprecht bere z rukou Juditiných cenu a dá se poznati, vévoda je velmi potšen vidti krotitele Vend; o píbuznosti Cech s tímto kmenem není potuchy. Schwantopluk se pak Kr.ius,

eské

látky.

smíí

s

Viprechtem. 1"

VIL První

290

ale

upímn,

nemíní to

králové.

jak vidíme

z

hovoru jeho

s

Be-

nedou.

Viprecht se zamiluje do Judity, le nedoufá v ruku vévodovy dcery; zatím dvoané Viprechta podezívali, ale v upímném rozhovoru pozná vévoda úmysly Viprechtovy. Viprecht žádá pomoci jeho pro císae, za to slibuje jeho ctižádosti titul a hodnost královskou. Vratislav se dá získat a chce ve tech hodinách (!) sebrati vojsko. Viprechtovi zbude však ješt as k dlouhému rozlouení s Juditou a k. vyznání lásky.

V

tetím jednání vojsko se

vrací,

Viprechta po-

hešovali v poslední bitv, Svatopluk pomlouvá ho u Judity, tu vjíždí Viprecht do hradu s Jindichem IV., který

peje jeho lásce. Král záhy chce zase odjeti a sice do Vévoda posílá Viprechtovi skvostné dary, které

Itálie.

ho zarmucují, nebo myslí, že tím má býti odbyt; než však vejde do hradu, vyzve ho Beneda na souboj a uprosted boje dá jej pepadnouti tymi chlapy. Viprecht

je

rozpráší, a

Vratislava

volal

Schwantopluk

i

—

v sále

—

králem

práv

hlasatel pro-

vlee ho ped mocnáe.

Beneda jsou vypovdni; vévoda

vloží

Jitinu ruku ve Viprechtovu.

V

románech, ve kterých zasnoubení nedje se tak

teme ješt mnoho o skutcích Viprechtových, zvlášt se vyznamenává ped ímem, kam doprovází záhy,

Boivoje, syna vévodova,

s

nímž ho pojí vrné pátelství.

Následkem neopatrné sázky císaovy s knzem italským musil Viprecht dokonce zápasit se lvem. Pi tom stále touží po Judit, jejímž chotm se stane po návratu z Itálie. Ješt v poslední chvíli vypovdný Svatopluk ji chce unést, ale Viprecht ji zachrání. Vévoda ho

291

Schlenkert; Mussik; Binder.

píjemn pekvapí Satek

svatbu.

tím, že

tajn pozve jeho rodie na

je šastný.

Mussik, jehož Libuši jsme ocenili, opval též Wi-

eká zasmušile v hrad, udatným vojskem. Zlatovlasá Juditha vstupuje a upozoruje ho na požár v Praze. Vévoda jede sám pomáhat a vzbudí nadšení vdných prechta Grojského.') Vratislav

vrátí-li se

mu

syn

s

oban,

a když se

hlásá, že

»Bojové« se vracejí

ráno

vrací, s

pijíždí

vítzstvím.

práv posel a Pi slavnostní

hostin sedí hrdinové, zlaté nože leskly se jim na leestné peníze na hrdinných prsou; Boivoj vnec vítzný, kterým ho zdobil otec, nasadí ponurému Vipertovi; Vipert to prý byl, Cech, který dobyl íma. Císa tomu nevil, a proto zkoumal hrdinu, dal poštvati na vyhladovlého lva a blahoeil jeho vlasti, vici,

že

má

takové syny.

Ped trnem vévodovým stojí mu podány, a

Vipert a odmítá velkolepé dary, které

poád

hledí stejn

klekne

ped

Vévoda

že miluje Juditu. ale

mrzut, až

konen

princ

Boivoj

otcem, a Vipert prozradí své pílišné pání,

zásluhám jeho

uznává, že

pání

to je velké,

pimené.

B o hVévoda eský upadne u Flarchheimu v nástrahu a je zachránn po tuhé bitv mladým Wiprechtem. Vdnému vévodovi pizná K. Binder zpracoval tutéž látku v povídku

mens erster Konig.

-)

jinoch svou lásku

ale

vévoda

kdyby sám

byl jen

dáti; dal

by

mu

ji,

k

Jitce,

nemže mu

ji

hrabtem nebo

*) Wipert von Groitsch. Eine Romanze in drei Gesángen von Ed. K. Mussik. Erinnerungen 1829, str. 1. 1. Die Wiederkehr, 2. Das Siegesmahl, 3. Dem Verdienste seine Kronen. Bóhmens erster Konig. Vaterlándischer Geschichtszugvon Karl Binder. Erinnerungen 1839, str. 4—16. '-)

19*

VII. První králové.

•292

rytíem, ba kdyby byl králem vysvtlí

slova

mu mnohem

eským. Tato záhadná v Itálii vévodv

pozdji

syn. Vratislav je ctižádostiv a touží

run, proto musí svou dceru

dáti

po královské ko-

nmeckému

královici

Konrádovi.

Konrádem se potýká Viprecht v rytíských hrách zpsobu eského, na rovin smíchovské, S tímto

v den slavnosti

Pemyslovy, a

pemže

je

ho

;

est es-

rytí je zachránna. Viprecht tedy dle ech, a pochopujeme tudíž jeho vystupování

kých

i

Bindra v této

Druhého dne jede v ele tí set odnc do Itálie; jejich udatnost dobude cípa'i vného msta, a Konrád na smrt ranný prosí otce velice vlastenecké povídce.

svého, aby pamatoval na Cechy;

má

jim dáti krále a

Viprechtovi namluviti Jitku.

Z tí set odnc vrací se po tech letech devt, ele Viprecht, jehož císa jmenoval hrabtem

v jich

grojským, a když pozdji Vratislav je korunován ktálem eským, také Viprecht slaví svou svatbu s Jitkou.

V

Schliephakov o Jindichu IV. ^) vystumíst Vratislava Boivoj, Markgraf (!!) \on

tragedii

puje na

Bohmen. Ale

tato

zmna

hích, jehož se autor pustil.

vytrval

a

degradace

je

nejmenší

na historickém Vratislavovi do-

Z vévody eského, který s neoblomnou vrnc stí pi Jindichu IV., uinil knížete nejprod;'j-

njšího z prodajných. Legát papežský radí Jindic^ u pátému, jak pevésti knížata na svou stranu. Vévodovi rakouskému má dopomoci k zeti, jinak má jednat s Boivojem, ten chce prost peníze a území, a mimo to si peje titulu je drahý, ale stojí za to. Musí se ;

')

hake.

Kaiser Heinrich IV. Ein Trauerspiel von Theodor Schhep-

Mannheim

1811.

Dramata

mu

293

o Jindichovi IV.; Gráf.

po lhtách, ne najednou: pijímaje jedno, a vždy ješt eká na drulié, nebo kdyby ml vše, odešel by a dkova by, jako dkuje sytý prázdným mísám. Podle toho se Boivoj též zachovává v tragedii v níž nehraje významné úlohy. však

platit

Spravedlivjší byl k trilogie^)

o Jindichu

eské

eskému

Koester: jeho

králi

druhém

IV. uvádí v

na je-

díle

pomocné, kterému velí Boivoj, a císa se diví množství divokého lidu, který vyhlíží ze svých kozí, jako by se s nimi byl narodil Boivoje pak uvítá jako syna muže nejvrnjšího a nejudatnjšího. To jsou ukázky namátkou vybrané z velké litevišt

vojsko

ratury o Jindichu IV.

Jinou

episodu

z

prvního

života

krále,

než jeho

Nmecku, a sice moravskou, opval V. J. básní Die Friedensfiirstin Wirbirg e.-)

boje

v

Gráf

Vratislav bojuje proti bratru Konrádovi, který se uza-

ve

Brn

v

spartanská

opakuje

velebí

;

motiv,

moravská,

udatnost

se

eta pece málem kterým zaal:

podléhá, tu

Zeny

malá

ale

—

básník

jak

ženy,

jste

krásné, když vinete ržovou stuhu míru okolo nepátelských srdcí tu Wirbirge klekne ped švakrem,

—

jeho poddaní,

praví, že jsou

nech

bratra,

sklání

jen šetí

zbra: slova jsou

kové smíení. Po prvním

ba pináší

mu

metly na

nevinných poddaných. píliš

slabá,

králi nastupují zase

Básník

aby vylíila

ta-

vévodové, o Svato-

pedešlé kapitole. Se jménem Sobslavovým spojuje Ebert v básni E n plukovi

bylo

již

promluveno

v

i

')

Hans

Heinrich dsr Vierte von Deutschland. Eine Trilogie von

Koester. Leipzig 1844. ')

Hormayr. Archiv, 1817,

. i7— 8.

VII. První králové.

294

Heldendenkmal

povst

o

Homoli

;

Nmci

padli

moc Cech je zlomena, ukrutný v krvavé bitv ale Sobslav rozhnván ztrátami dá zajatého nmeckého i

rytíe zasypat hlinou, kterou

vojsko

pináší v helmi-

svém

cích svých. Hrdina stojí neohrožen na

zatese

konen as

dsí

za to vévoda

se,

prchá. Hrdina však

slyšeti

ehtání

kon

se

stojí

ím

koni, ne-

dále tím více a

ve svém

hrob,

a ob-

jeho.

Prosaické prosté vypravování o Sobslavovi u Hor-

Der Bauernfiirs), a také UlTo Horn nazval svou balladu o nm Der Bauer nherzog.-j Princ Sobslav je na útku do Nmec; je

mayra bylo nadepsáno

boue

a noc, je

sám bez pomoci, chce

se vrátit jako

hromobití a mstít se na všech nevrných.

konce lesa; kráse,

v

je ráno,

ranní zái,

poprvé

vidí

výše

hor.

s

Tak dojde

svou zemi v celé

Tu

mizí jeho

její

hnv,

odpuštní, že s meem mstitele se do poslední pohled na ni obrátí a vtiskne se její obraz, který vidl první slzou svou. Velmi nepkný úkol vykázán byl Sobslavovi v dramat o druhém králi eském, básnném na oslavu korunovace ticátého druhého, ve Vladislavovi MoUerov. V druhém jednání toho dramatu Theobald, bratr vévodv, pedvádí soptícího hnvem Sobslava, zajatého povstalce, a po dlouhé debat o tom, kdo je oprávnn k trnu, dá ho Vladislav odvésti na Pimdu. Povýšení Vladislava na krále eského nalezlo v souasných poátcích literatury nmecké ozvnu jenom v tom smyslu, že zvýšilo lesk královské a císaské prosí vlast za

ní

chtl

vrátit,

')

Historisches Taschenbuch 8 (1827) 257—269.

')

Libussa 3 (1844)

Leipzig 1847,

str.

195.

185,

pak v Gedichte von Uffo Horn.

295

Ebert; Horn; Gráve Ruodolf.

koruny ímsko-nmecké, povýšené nad koruny

Báse

»Gráve Ruodolf*^,

nazvaná

lohy francouzské

asi

zlomky se zachovaly,

r.

1172

líí

v

ostatní.

složená dle

Durysku,

osudy rytíe, který

ped-

níž jen

z

slouží králi

jeruzalémskému. Král ten se chce vyrovnat císai, chce, aby král ho obsluhoval pi stole, ale hrab Rudolf se

dá do smíchu líbit

na

nenechal. hlavu

:

by dopadlo špatn, toho by

to

Tak

si

císa

koruna, kterou posadil Bedich

zpt na korunu

záila

Vladislavovu,

I.

jeho

vlastní.

Není divu, že hluné a radostné pípravy k významné korunovaci r. 1791 vzbudily též vzpomínku na korunovaci prvního ddiného krále eského. H. F. Moller, herec,

proslavený

Walltrona, vnoval svého Vladislava

básník

poldovi druhému, jehož prý pedobrazil. i

v

pedmluv naznauje

hrabte

druhého') Leo-

Ve vnování

autor dobu Vladislavovu za

dobu Cech. Konal prý hluboké studie, aby se domakal pravdy, kdy historikové si odporují. Na štstí v Karlových Varech nalezl u ueného piaristy nkolik

zlatou

starých peložit,

ásten eských ásten latinských.

aby zstal vren v celém

(?!), které si

listin

historii,

dramat

není

í

jazyk

djin zachoval,

chlubí se Moller, a

ádku psaného

musil dáti

skuten

poctivou sou-

asnou nminou. Co v tom je za úel, aby osoby, které pece ve skutenosti mluvily esky, italsky nebo staronmecky, se bavily slohem dopis století sedmnáctého, nevím. Ale zní to krásn a rytísky, když Helena, dcera vévodova, praví ke své dvrnici: ')

Wladislaw der Zweyte, Herzog, dann zweyter Konig

Bohmen. Ein

in

historisches Schauspiel in funf Aufziigen zur Kró-

nungsfeier Kaiser Leopolds des Zweyten geopfert. Prag (1791)

296

VII.

První králové.

warum

»Ach, meine liebste Thekla! ich weiss nicht,

—

kann mich ob des Gliickes und der Herriichkeiten nicht aus frohem Herzen ergotzen. Es driickt mir die Brust gewaltiglich zuniir

so beángstlich

wird.

Ich

—

sammen*

atd

ecReky na pravou

Vladislav zasnoubil svou dceru Helenu císai

kému Emanuelovi,

doufaje, že obrátí

víru; druhá, Anežka,

miluje

pjde do

kláštera.

Helena vlastn

falckrabte Ludvíka, ale jako poslušná dcera

Zárove oznamuje vévoda, že na vyzvání císaovo potáhnou proti Milánu. Nastane dlouhé louení a odevzdávání íše v ochranu vybraných muž, aniž autor nám daruje nejmenší z forneodporuje.

malit.

Tetí jednání odehrává se ped Milánem, Vladislav vypravuje císai obšírn o pechodu pes Addu a pedstavuje

mu

své

rytíe,

zvlášt

udatného Daniele ze

Stražiš »ein wahrhaftiger Menschenfresser, slyšíme po-

zdji o

nm,

seine Básentatze spaltete die Kerls

stckweise. Kópfe, flocken

einem

um

»ideální surovost*

Arm und die

Bein flogen

Naše herum«

—

v;ie

to

immer

Schnee je

pravá

rytíského dramatu.

aby smli hned útoit na Milán, z nich pi tom vyznamenal. Ihned se Milánští poddají a prosí Vladislava za pímluvu. Pi tom odehrává se episoda, že dva milenci z nepátelských rod užijí výpadu aby se dali zajmout a uprchli z Milána, jediná prý episoda vymýšlená. Císa váží v pátém jednání cestu do Prahy, aby zde XHadiCechové

si

vyprosí,

slyšíme pak, jak se který

slava prohlásil králem a

kterých obdrží

si

eským rytím

udílel erby,

zasloužili dobývajíce Milána; také Vladislav

místo orlice v štít svém

lva,

vše se

pedítá

!

Moller,

z

II.;

297

Gráf; Hagen.

dlouhých listin, phiých )»Sintemalen« a »alldie\veil«. perušují jen jásavjVmi a nadšenými projevy díkii žije císa a císaovna, král a královna, vdnosti.

jež se a

Wladislaw

A

drama korunovaní.

vyzní

O se

boji Vladislava proti

nmž

jedná znojemskovlastenecky

zmiuje,

též

Konrádovi, o

Moller

V.

J.

Gráf básní Des alten Znaym Untergang') Vladislav po dlouhém obléhání dá vykopati »minu«, tajnou chodbu, kterou vojsko vnikne do msta; zde pak zuí

me

msto zahyne zcela; teprve Pemysl pak mrtvé matce dceru, založiv nové Znojmo, znaí záhadné verše:

a plamen, až

v/:budil

to asi

Die Tochter Hess

erst Ottokar

Aus Muttertod erwecken.

Polo belletristicky, pólo historicky jednal o úasti

Vladislavov na pokoení Milána J. Schon. -) Busso v Hagen ve svém vnci dubovém Barbarossa'; má také

adu verš

pro podíl

Cech

na bojích jeho.

Kdo

by se probral celou velkou literaturou barbarossovskou, nalezl by snad podobných zmínek více, podobn jako nahoe u Jindicha IV. Des alten Znaym Untergang 1145, v Horm. Arch. 1818, anonyme, totéž pak pod nápisem Tragischer Untergang der alten Stadt Znaim im J 1U6 v témž asopise 1820. . 22. Tedy zde je letotentýž pípad jako v básni o Betislavu a Jitce, ')

.

80,

i

poet opraven Mayland und der Barbarossa. Hormayr, Archiv

^)

schichte etc. 182', •')

.

.

.

Barbarossa, ein Eichenkranz von Busso von .

die

fíir

Ge-

80.

Hagen

Mánner aus Schwaben und vom Rhein,

Sie mussten ohne Hilfe gar bald erschiagen sein.

1811.

VIL První

298

králové.

Neblahou dobu po Vladislavovi

s

nekonenými

spory o nástupnictví, kdy císa udílel pretendentm

eskou

zemi

v léno a penechal jim, aby se

jí

zmocnili, líí satiricky místo v básni o lišáku.

fakticky

Báse

^)

pramene složena okolo r. 1180, je však zachována jen v pozdjším zkráceném zpracování. Lišák Reinhart, když došel vlivu, pimlouvá se poctiv za své pátele, hlavn za slona. Král je ochobyla dle francouzského

ten

dáti

mu

chuas

zemi v léno; slon pišel jako

a

odebere se radostn odtud jako panovník Cech. Jede do své zem, zvstuje tam novinu, že je pánem a je strašn bit; je rád, že vyvázne s životem

—

.

.

.

Kdyby dvody, které uvedl Oskar Jánicke") pro básn Biterolf und Dietleib, byly nevývratné a báse skuten by pocházela z konce datování slabé

století

dvanáctéhO; pak bylo by dosti obtížno, vyložiti

že

vystupuje

tu

Schaut

hin,

da

mocný eský

kommt

král,

jménem

die Hílfe, es ist der

si,

Witzlan,

Bohmenkónig,

Des Feindes Menge kiimmert den schnellen Helden wenig. Seht, wie sein Sporn in Eifer des Rosses Weichen ritzt. Hei, was der flinke Kónig so

frei

im

Sattcl sitzt!

Dem Heldenkónig folgten die besten Zum Kampf die raschen Bohmen nicht

seiner

Mannen,

lange sich besannen,

Panzerhemden gelenkig war ihr Arm. Auf kleinen Rossen brauste dahin ihr Bienenschwarm. Vor Bohmens krummen Schwertern erblassten viel als Leichen, In leichten

Wie

vor des

Mondes

Sichel die Sterne rings erbleichen

') Pvodní text toho místa chalovic (1888), str. 66.

-)

Oskar

v

mém

spise

1.

Berlin 186

Schónbach v Gesch.

Jan

z

.

.

Mi-

v. Karl Mullenho und podobn Muth v Zs. d. Alterthum der Stadt Wien 1, 548.

Deutsches Heldenbuch, hrsgg.

Jiinicke sv.

21, srv.

viz

.

<,

f.

Reinhart; Biterolf; Walther.

a uvésti

jméno

polovice

století

299

hodnotu ve spojení se souasnými eskými djinami. Mnohem snazší by byl výklad, pochází-li báse dle Weinholda ze Štýrska a z druhé i

tináctého;

Václava a úmysl této

básn

^)

Attilovu,

vztah

mu

byl

na

krále

eského

by nepochybný. Dle

král rýnský (burgundský) ve válce proti

pošle

Attilovi

lichotit

pomoc k

o

eskému

píteli

králi Witzlanovi,

svému

a

odprci

který není

manem

niím. Král pijede se svým bratrem, Pojtanem Vyšehradským, a s etnými hrdinami, z nichž Ladislau, Ratebor, Schirn (Styr.?), Sytomer (Žitomír), Stoyne (Stojan) jsou rodu knížecího. Nevládnou sice kopími a neznají

ohánjí

klání ani turnaj, ale

»flatschen«

;

odznakem

dobe širokými mei vtviky lípové. celém rod Pemyslovc, se

jejich jsou

Jména jako Pojtan není v jmen neshledáváme

a ani ostatních

v rodopisech šlech-

tických

Pemysl I. jmenovité se nevyskytuje v staré nmecké literatue, ale dle výkladu bystrého Burdacha -) jsou namíena snad také na nho slova Walthera von der Vogelweide: >die armen kunege dringent dich<, chudí králíkové na básník vybízel

t

dotírají,

nmecký jazyku,

kterými

ke zvolení Filipa švábského císaem.

Wladislaw, Markgraf vonMáhren^), nazývá moravského stanoviska tohoto panovníka Gráf ním a Pemyslem I. Vladislava Jindich drží po dva roky v tuhém vzení, ko-

se svého

v básni o sporu mezi

strýc

')

Všechna místa

z Michalovic, str. 74 -)

z

básn

v

Burdach, Walther von der Vogelweide (1900)

a 305. •')

pvodním znní

viz

Jan

— 78.

Hormayr. Archiv 1820,

.

25.

str.

'214

VII

aOO

nen

První králové.

dvée, Vladislav míní, že ho vedou je povýšen za vévodu. Netší se toho povýšení, a když Pemysl pijde

rozskoí

se

na popravišt, zatím

však valn

z

mocí brannou, Vladislav jde k nmu v slavnostním prvodu a oznamuje ma, že pijal vládu pouze, aby ji jemu zachoval. Žádá pouze, aby sml podržet, co s

již

ml O

jeho

Morav.

na

témž

zem

celá

Erde«

ganze

Mšané

hlavn hrzu

líí

domovem

je

svém

v strachu

krev

prolévat

kterých

ustupuje,

své matky,

vbec

o

neslyšíme v této

trnu

k

se

utíkají

vyžádá rozmluvu

si

pi.šel-li

Heimat dem die nemožnou nminou).

(»Die

Schiessler

praví

Vladislava, který

eských

Schiessler;

války, kterou osnuje

k jehož vojsku se druží loupeživá spež,

Przemislaus, jíž

nm

vypravoval rok po

boji

ballada')

O

a

ptá se

krále* bratra,

podmínkách, za

upravení dalších básni,

»

nýbrž

pomr

musíme

se

obrazem smíení rozhnvaných bratí.

spokojit

Povídka Dietrichova

Der Sohn des Waldes^)

jméno Pemyslovo se zhoelskou povstí. Vyni} šlená dcera Pemyslova, Alžbta, na turnaji ve Svídnici je zasnoubena, ba oddána s Boleslavem slezským, ale mladí lidé mají si náležeti teprve po tech letech. Vzdor tomu nechají je rodie pohromad, spojuje

i

z

eho

vzejdou

princovský

')

1821, 5, ^)

Eine

pirozené následky, které vychovatel dovede rodim zatajit tím, že

moude

Der Bruderkampf, Ballade von

S.

W.

Schiessler v Kranz,

2.

Der Sohn des Waldes oder das Turnier zu Schweidnitz. Fiirstensage von Dr. E. V. Dietrich in

vaterlándische

Leipzig. Erinnerungen 1837, 333.

Dagmar.

Gráf; Schiessler; Dietrich;

mladé

lidi

301

zavede do Zhoelce, kde malý princ

je

m-

lezen v lese.

Zvunjší jméno než Pemysl v poesii (a ne nmecké) má dcera jeho od první, rozvedené, jeho Adléty míšeské,

manželky,

Na zaátku

jest to slavná

tináctého

století

sedmnáctého Vedel staré písn o

ped

zachoval

zahynutím;

romantika znovu

si

na

ní

žila,

Dagmar.')

na

vytiskl

zaátku a tím je

zaátku devatenáctého Vilém Grimm pe-

jich všímala; a

je do nminy. Zachováno je pt písní, ve kterých Dagmar vystupuje jak osoba hlavní nebo vedlejší; zdá se, že všechny náležejí první nebo druhé generaci po Dagložil

main 1550

nejstarší

smrti;

rukopisy

pocházejí

z

let

— 1580.

Jako vlast královny Dagmar udávají ruBejerland frukopis z Farských ostrovfi

kopisy

Berneland v jednom opise vzniklo vlivem Boyaland povsti o Dtichovi berunském); snad se stala zámna v století patnáctém za vlády Krištofa bavorského, snad už díve dánský lid znal spíše Bavorsko než Cechy; první vydavatel, Vedel, opravil tekst a tiskl všude ;

Behemerland. Píse s refrainem: »Tu pluje Strange pro královnu Dagmar « vypravuje, jak král Valdemar a pan Strange Ebbeson sedí u stolu; král praví Strangovi, aby jel do eské zem pro nevstu má s sebou vzíti pana ;

')

M.

V

Dagmar

a

udal

184(j,

str.

Vocel jednal o královn dánských písní o ní s peklady nejlépe v Danmarks gamle folkeviser

též obsah

-484— 500,

ty

strof. Text jejich íslo 132—135 a 139. Nmecký peklad Grimmv v Altdánische Heldenlieder, Balladen und Márchen, iibersetzt von

nkolika III,

Wilhelm

Carl Grimm,, Heidelberg 1811,

str.

337—354.

302

VII.

První králové

Limbaka, pana Olufa Lykke, bohatého Pedra Globe, výmluvného Alberta z Eskildso a ueného biskupa sállandského. Pan Slrange dopluje za ti týdny až na hranice eské (patrn básník mínil, že Cechy jsou uvítáni. Pan Strange hraje ostrovem), tam jsou se slenou v šachy a vyhraje ji pro krále svého. Ona se ho táže, je-li král dánský krá ný a vrný, Strange odpovídá, že je lepší než dva, jako je on sám. Král eský napomíná dceru k pobožnosti a dobrot, pak odjede Dagmar do Dánska. Na behu dánském vidí krále a ptá se, jaký se to projíždí hejsek na behu,

pkn

=

nemá-li jen jedno oko.? Strange vychvaluje krále, jaký

vykoná radostn. Dagmar pomárolníkm; kdyby Dánsko mlo vždy takovou kvtinu, mlo by z toho est a slávu. A všichni v Dánsku Dagmar milovali, a bylo dobe, dokud byla na

je hrdina; svatba se

hala

zemi.

Píse s refrénem » Slena pišla ze šlechetné zem eské« poíná; jak eská královna napomíná Dagmar, aby nenechala tísnit sedláky, a co má býti první její prosbou. Královna Dagmar ráno po svatb prosí za svatební dary, první, aby byl propuštn ujec králv, biskup Valdemar, z vzení svého. Král odpovídá, bude-li biskup svobodný, že jí uiní do roka vdovou, ale

Dagmar sejme korunu, tím že vyplní

pak

lituje,

že

prosbou, aby

její

položí

ped

ji

krále a vynutí

Dagmar

prosbu, ale biskup se mstí, a

to se

neplatila

propuštni vzové, jsou

Dánsko se tší, Píse s refrénem

a celé

nejmenuje Dagmar,

Za

druhou od pluhu a aby byli

lépe nedopadlo.

že »

da

blaženi

to

sedláci

její

i

mšané,

Dagmar pišla do zem.

Moská

žena taní po

ale vydavatelé

ji

pibrali mezi

niv« písn

Písn O

ní;

si,

ji

303

královn Dagmar.

vypravuje, jak král dal chytit »Havfrue«,

paní, a dal jí,

o

uvznit; královna dá

ji

si ji

moskou

zavolat a velí

aby se posadila na podušku. Moská žena nesedne vždy v podušce je schován ostrý nž, který by usmrtil. Víš-li tolik, praví královna, víš

i

více, a

musíš

mi vštit osud mj. Moská žena prorokuje, že královna bude mít ti syny a pro tetího že zeme; krá-

moskou

ženu obdaí a propouští,

lovna truchlí,

ale

a

k tomu svoluje, a žena zvstuje

král nerad

nený

klid a blaženost

v nebi.

Jenom

tato

jí

ko-

poslední

píse byla pojata mezi Dagmainy. refrénem »V Ringstedu odpoívá královna

slova psobila, že

Píse

s

Dagmar*, má tento obsah: Královna Dagmar leží nemocna v Ribe a pozve si všechny paní, co jich je v Dánsku, aby se za ní modlily. Její komorná, malá Kirsten (Kristina), te nad ní (zaíkání), ale bolest je stále vtší, tu královna posílá pro krále do Skanderborgu.

Král

vidí

zavzní, a vyjede ze

panoše pijíždt, uhodí na stl, že Skanderborgu, sto sluh za ním;

na vesovišti Randbylském

mostu jen a na ribském most stedského

je jich

jen patnáct, u Grid-

Dagmain panoš ho je král

následuje,

sám. Než však vstoupí,

královna zemela v náruí Kirstiny,

z

boku

jejího vy-

krojili syna.

Král prosí všechny paní a panny, aby se modlily, by Dagmar ješt s ním promluvila, všechny se modlí, královna se vzpímí a prosí, by ji nedrželi na zemi, vždy nemá jiného híchu na svdomí, než že jednou v nedli si šnrovala své hedvábné rukávy. Král a si nevezme Bengierd, radji a si vezme Kirsten; král praví, že nikdy si nevezme Kirsten, nebo vbec sloužící za ženu. Královna znovu se zpovídá ze svého je-

VII. První králové.

304

diného híchu, ale

slyší již

zvony nebeského království:

andlé boží touží po ní. Píse o zlé Bengierdé (folii Dagmain), kterou

volají

ji,

si

za svatební dary samé zlato poddaného, uvádí ješt Dagmar, která ve snu se zjeví králi a radí mu. aby vzal Bengierdu s sebou do vojny. První šíp raní Bengierd do srdce a lid jásá nad smrtí její. Další píse, v níž královna vystupuje, jedná o panu Strange a Dagmain komorné. král vzal

a která žádá

a utiskování lidu

To

jsou ony kámpeviser, které zachovaly památku

Pemyslovny na dánském trn, o se ani nezmiují,

dovedly

listiny a

tak krásn,

dánský lid jmenoval Dagmar.

Na základ

dáti výraz

starých

Severin Ingemann (1789 v

em ar

Dj k

písní

— 1862)

prvním ze svých vítz.^)

—

,

ideálu královny,

vypravoval

Bernharrl

Dagmae a o Berenhistorických román Valo

hlavní obsah tvoí úklady hrabat

Pi hostin mladého mladý

krále

Valdemara

umlými rhytmy

improvisator

by

po

nm

nedostává-li

se

mu

v rozpacích, jak

opval,

svému

zv-

jest tento.

islandský skald tak

domácí,

ne-

tohoto objemného románu, pokud se vztahuje

Dagmae —

ínských

by toho nikdy

portugalské ve smyslu písní lidových,

a o Berengarii

d

jak

kroniky. Všechny kroniky mluví o ní

a chtl-li

garii

domácí prameny

níž

II.

zpívá

a tóny, že skald

Thorgeir Danaskjald, je obstál; látky,

král

volá,

aby

nejkrásnjší ženu.

') Valdemar Seier, historisk Roman of Bernhard Severin Ingemann, 1826; r. 1896 vyšlo 17. vydání, 678 str. Peklad nmecký hned r. 1827: Woldemar der Sieger, Historischer Roman, den Dánischen nacherzahlt von L. Kruše. Leipzig.

Kámpeviser; Ingemann, Valdemar

Pítomný

zbrojmistr

nmeckého ádu

305

Seier.

Balke míní, že

by mohl pijít na pomoc fantasii mladého básníka, a podá mu stíbrnou skíneku, v níž je podobizna ženská, velmi umle malovaná voskem. Skald je nadšen, kráska

a

splynou

vlast

mu

v jedno,

opvá

andle Dánska, jako orodovnici jeho ped

ji

jako

trnem

Nejvyššího.

Báse pohne mezi

hluboce všemi srdci, obraz koluje ke králi, který je unesen tou zbrojmistr mu obraz daruje; je to prý

rytíi

mrou, obraz

a

že

dojde

zhotovený

princeznu

eským

Markétu.

klášterníkem, a pedstavuje

Zbrojmistr

jednal

s

rozmyslem,

znal princeznu a pál by jejímu satku s králem, aby tento upustil od svého kižáckého tažení do Livonska a penechal est a koist ádu. Také je pítelem uvznného biskupa Valdemara, který má pátele u eského dvoru, a mohl by tímto spojením být osvo-

bozen.

Král

dá zavolati dva Ribské kanovníky, Renerta

nemotorné a naivní; krásnjší ješt než obraz, ale král se obává zase, aby nebyla tak pihlouplá a nudná jako tito její krajané. Povolá si pana Strange Ebbesona (íkají mu »junker«, že tak mladistv vypadá, ale byl královým uitelem a má již dosplé Má pozdravit krále syny) a vyšle ho do Cech. Primislaus, a tváit se, jako by ml jednat o spolku proti severonmeckým knížatm, ale tajn má vyzvídat, a Albrechta, rozené Cechy, lidi velice

ti

potvrdí

mu,

že

princezna

je

—

a podobá-li se princezna

svému obrazu,

roztomilá a králi naklonna, pak

a

je-li

ctnostná,

žádá za ruku krásné

Markéty. Kraus;

eské

látky.

^"

VIL První králové.

306

s prvodci, jmenovanými v písni, vydá se na cestu; král eká na poselu svých manu, hrabat meklenburských ve ZvHned když posly vyprovázel, slyšel o kráse

Strange Ebbeson a ticeti rytíi ství

in.

Berengarie

portugalské,

ba vsadil se je

krásnjší.

s

co posel

a zatím

sestry

hrabte ílanderského,

hrabtem Engelbertem, která z princezen Pi dvoe zvínském sezná tuto krásku, Prahy (jeho synovec Otto Liine-

z

vži zvínské

burský) sedí ve

boko v plány hrabat aby nechal námluv.

—

,

—

nahlédl píliš hlu-

král posílá Strangovi dopis,

Strange jednal opatrn a rozvážn, pozná krále, básník líí jako by na posmch historické pravd; rekonstruoval si ho z obrazu Markétina. Z muže, který svou energií, diplomatickou obratností, válenou schopností a bezohledným užíváním všech vhodných pomr, uinil íši, která byla na pokraji

kterého

mohutným

záhuby,

státem, stal se dobrák, který chodí

erném domácím hávu nmeckého ádu, má obliej a úes jako obraz Pán, je zbožný mystik, písných mrav. Následkem toho jeho dvr je tichý

v prostém

oproti dánskému. králi, ale

zdá se

—

jí,

Princezna je naklonna dánskému

že válí více^ než vyžaduje obrana

íše anebo obrácení pohan, což jsou jediné

dvody

pro válku, které uznává.

Tak dojde k satku se

bez

ceremonie,

per procurationen, neobejdou

která

uvádí

Stranga

i

princeznu

vykoná a popíše s velikou královnou s mladou vstoupil již na lo (na Vltav!), která je má nésti do Dánská, tu odevzdá mu rychlý posel list. Strange

v rozpaky, slušností.

která

Strange

se však s

družinou a

<

Ingemann, Valdemar

pete

bledna

jej

307

Seier.

jeho nejdražší syn

a praví králi, že

tžkou nemoc, pak odjede s královnou. Tak uzaven nešastný satek, lid uvítá krásnou královnu, její eské jméno Danxmar (tak! poznámka pozdjší vykládá, že spíše znlo Dargmar nebo Drahomi) pemní si v Dagmar, což vlastn je prý Dagmor, matka dne, ranní ervánky, a tímto jménem upadl v

prý Dánsko

do nejpozdjších dob své

pozdravovalo

nejzbožnjší a nejmilovanjší královny.

aby Dagmar nejde hned po

Král nezná prostedku lepšího, byla zklamána,

než

že

se

vrhne v boj

;

svatb do Livonska. Královna žádá za svatební dar svobodu biskupa Valdemara (toho nedocílí hned, ale ovšem pozdji na velkou škodu královu), dále osvobození od dan plužní a propuštní Král vzdá se nadjí na vlastní štstí, aby žil íši a víe a zacho-

vz.

val klid své královny.

se

Dagmar vládne v nepítomnosti králov, radíc se svým »hofmester« panem Ib Urne(.?); král po svém

návratu

Livonska

z

má

zase

boje v

Nmecku

biskupovou); do Švédska na pomoc

králi

(vinou

Sverkerovi

mnoho dánských

a také eských rytí, a skoro padnou hrdinn u Leny^) královna trpce želí zvlášt svých krajan, kteí k vli ní táhli na sever. Král opt táhne na kižáckou výpravu do Pruska,

táhne

všichni

zatím

;

Dagmar porodí syna; ped

skou ženu; žena se *)

o

jí

je to

zjeví

Vocel

skutenosti;

potkala

mo-

dáma, které Valdemar se kdysi dvoil; podruhé a dá jí, nemocné, onen dopis

u.

m. mluví o této výprav eských

znalec

mne však Ingemannov.

Axel Olrik, fantasii

n.

tím

historických ujišuje,

že

pramen

rytí

severských,

jako prof.

eští rytíi u Leny náležejí

VII. První králové.

308

Valdemarv, psaný smrt

žije;

Královna toho nepedle písn, ovšem

Strangovi.

líí básník zcela

její

vrn

bez zázrak.

jedná též o druhém satku králov s hrdou nenávidnou Berengarií, která po boku králov jede do boje a je vlastn ženou, jaké je Valde-

Román

a lidem

Ale

marovi teba.

ona

i

podlehne

pomst

zavržené

milenky.

Román Ingemannv

zpsobil, že jméno

Dagmaino

Dánsku zase tak populárním, jako bylo básn o Dagmae zaznly (na p. Herv stedovku tzova), staré písn byly komponovány, jméno zase zobecnlo; královské princezn, která jej obdržela, bylo dobrou vštbou, stala se císaovnou ruskou. Dagmain v

se

stalo

;

kížek, nalezený v

hrob

v Ringstedu^), napodobuje se

neustále jako oblíbený šperk, výtvarné její

než

umní

líí rádo

Dánm

zjevu milejšího stedovk nezanechal eskou Dagmar. Pemysl se dal Nmci nazývat Otakarem, ale ani

smrt;

tom asné;

v

znmení za to

ozývá se

psané,

neozvalo

jméno syna z

úst

se,

jak praveno, v poesii sou-

jeho,

teba

cizotvarné,

pvc. Píina

Wazlab

je patrná;

íše

eská, konsolidovaná uvnit, poala zasahovat do politiky vnjší, hlavn íše nmecké ped ddinými králi eskými vynoila se snad už vidina, vzdálená dosud, ale dosažitelná: koruna císaská. Mlo-li se jí však získat v dohledné dob, bylo teba psobit na veejné mínní nmeckéj smíit Nmce s pedstavou, aby cizí ;

')

to

O

eská

tomto kížku jedná Vocel

práce.

Je zajímavo, že,

To ovšem když se

Bengierdiny hlavy

ležel

n.

u.

m., který myslí, že je

by za vyšetení. otevely hroby v Ringstedu, na míst

—

není

jisto,

ale stálo

kámen.

1

Reinmar von Zweter.

309

kníže jim vládl. Na veejné mínní psobil tenkrát pedevším spilman, jemuž naslouchal obecný lid; k nmu od dob Walthera von der Vogelweide družil se rytíský básník, který pednášel své chvalozpvy a polemiky

Václav

koho

si

má

ped I.

knížaty a rytíi.

ml

dobré rádce, kteí

vybrati pro tento úkol

mu

naznaili,

koncem

;

ticá-

let

Cechách Reinmar von Zweter, nejvtší politický pvec po Waltherovi, a sláva eského krále, který by žíznil po cti, kdyby do nho vhli est ticeti knížat, roznesla se po Nmecku, s dodavkem, že slunce lépe nesluší dni, než král eský bohu a n á m tých

dlel

v

i

za knížete.^)

Asi od

r.

vychovaný, u

1234

— 1241

meškal Rýan, v Rakousku Zpíval- li písn nkteré,

eského dvoru.

aby podporoval tím politiku eského krále dvoru, je tžko poznati. Václava v žádné již nejmenoval roz;

hodn

agitoval pro zvolení Erika dánského, kandidáta

Václavovy,

strany

eského

a

krále, jakožto

drazn

hájil

íšníka íše,

právo

volitelské

proti Eikovi z

Rep-

gova, skladateli Sachsenspieglu.-)

Rozhodn Reinmarových,

však pochybil Roethe, když

umitelných, vztahuje na

eské ')

adu

básní

plnou osobních invektiv, tžko sroz-

eský pobyt Reinmarv a na ada básní Reinma-

pány. Roethe dokazuje, že

Srv. Jan z Michalovic str. 31 a nn.

pvodní znní

str.

117.

uvedených. Tak vykládá báse Roethe ve svém vydání básní Reinmarových (1887 1; jinak ujímá se Roethe Reinmara proti Willmannsovi, který v politických básních jeho vidí pouze reflexy politiky Václavovy, a pisuzuje mu vlastní politické pesvdeni.

to platí o všech básních níže ''j

Báse

o volitelích viz Jan z Michalovic

str.

fi9.

;

VII. První králové.

310

rových se

nám

uinného

r.

zachovala dle sestavení básníka samého,

1241 v Cechách, v

nmž politické

písn byly uspoádány chronologicky.

básn

Ale uvedené

nejsou politické, a jelikož sbírka jinak je se-

stavena

vcn

jejím

teme adu

Aby

se

a ne

asov,

není divu,

že na konci

básní útoných, osobních, satirických.

musely vztahovat na Cechy a dokonce, aby se mohlo z nich tžit pro karakteristiku dávných Cech, k tomu není nejmenší píiny. Že se básníkovi v Cechách nelíbilo (ale vydržel tu pece nkolik let, dal se snad vypudit teprve nebez onch pochybných bezpeím tatarským), víme svdectví; Reinmar v jiné básni chválí zemi eskou krále, avšak stžuje si, že si ho tu nikdo nechce vážit, vyjímaje krále, a takové nevážnosti by ani v nebi i

i

nesnesl.

Mén Sunburg,

citliví

z

nichž

byli

pvci

první

nižšího

ádu, Sigeher

a

vysypal na hlavu Václavovu

banální chválu, že spojuje dobré vlastnosti

král Fruote,

Šalomouna, Artuše, a že mezi králi je jako máj mezi msíci. Sunburg zase ho pirovnal k štdrému Saladinovi, a hroznou hyperbolou líil jeho štdrost. Tito dva sloužili králi Václavovi až do jeho smrti, nebo shledáváme je oba ješt ve službách nástupce jeho. Plnými ústy pl chválu Václava I. v dob vnuka jeho básník kižácké výpravy Ludvíka Pobožného zcela jako Sigeher a Sunburg chválí hlavn štdrost krále, který se neohlížel, odkud kdo pišel, když hledal pomoci jeho. Dával plnou rukou Frankm, Du-

rykm, Švábm. Taková chvála by nové dob málo imponovala, a by postaráno špatn, kdyby

o slávu Václavovu bylo

Sigeher; Sunburg; Canaval.

nebyl

zem

své hájil tak

obezetn

311

proti

Mongolm,

kdyby povst nebyla jeho vojevdci pibásnila veliké vítzství nad tmito nepáteli. Dne 16. ervence 1818 konala se na Svaté Hoe u Olomouce slavnost^) velice zajímavá, která nám jeví,

a

jaký

vliv

mlo

hnutí turnerské a

studentské

na ra-

i

ídil ji professor KnoU, slova hlasatele pocházela od místního básníka Canavala. Slavnost, olympijské hry olomoucké, poala závody bhem, metáním kamen, skokem a zápasy. Po té následovaly deklamace, v nichž první cenu obdržel student Schon za pednesení Goethova »Erlkonig«; je to týž Schon, jehož pozdjší básn z eských djin už nkolikrát

kouskou mládež.

nás zajímaly.

Cenu

v

k tlesním,

závodech

básnických,

W.

obdržel

F.

v.

které

Canaval

hrdinský in, jehož památka se

za

práv

se

družily

báse

slavila,

na

byl to

Šternberk a jeho vítzství nad Tatary. Zachránní Evropy, toho hrdého názvu je si vdom hrdina sám, který, když se ujal nejen básník, nýbrž Jaroslav ze

i

velitelství v

Olomouci, osloví bojovníky:

Wir stehen hier im Namen unsres Erdtheils, (!) Wir stehn des Glaubens heilige Verfechter, Wir stehn ein Schirm fiir Vaterland und Ehre.

O národním píslušenství domnlých hrdin olomouckých nedje se na této zcela nmecké slavnosti zmínky. Když Tatai zapálili klášter Hradišt, mšané prahnou po pomst, ale Jaroslav krotí vrn dle

—

') Popis její s básní níže uvedenou otištn v Hormayr. Archiv 1818, . 128 9. Nápis básn zní: Europas Rettung von der barbarischen Verwiistung durch Jaroslav v. Sternberg vor Olmiitz im J. 1241. i

—

VII. První králové.

312

— jejich ohe, a teprve v noci vyvede

Dubravia

rána je vítzství dobyto.

V

básni, která

je,

a

do

poíná jako pravá

báse

velebením Olomouce, a také krále Vázmiuje, vládne podivný zmatek stran náboženství Tatar; kií Alláh, a nad nimi skví se plmsíc. Zdá se, že básník podlehl suggesci etných básní na osvobození Vídn a jiných mst od Turk. slavnostní

clava

vdn

Téhož roku obecenstvo rakousko-nmecké seznalo také báse o Tataích z RK. Svoboda^)

pekladem uveejnil

ji

v

témž

asopise krátce po

Canavalovy, patrn, aby tuto

vyjití

básn

zastínil.

Svoboda uveejnil tamtéž o tyi roky pozdji zpracování lokální

nkud

s

též

povsti moravské, které souvisí po-

touže básní

RK.

hrad Device, Maydelburg, Maidenburg zvaný. Už rok ped tím moravský anonymus (asi Gráf) vypravoval balladou,") jak Bedich bojovný se chtl toho hradu a sousedního Rosensteinu zmocnit. Oba hradní, Cyrek a Nehrad, jsou na lovu zajati a jednomu z nich vymueni, aby zradili hrady. Ale píchnou oi, druhého postaví na led po šest hodin, oni trpí jako Scaevolové, a nepátelé nedosáhnou Jedná se o

a

úmyslu svého. Historická úvaha v témž

asopise, kterou napsal

Josef Horký/) vypravuje nejen

tuto

episodu,

nýbrž

') Horm. Archiv. 1818, . 155: Der Mongolen Einfall 1241. Aus der neuentdeckten, unschátzbaren Koniginhofer Handschrift,

von der diese Blátter ehestens umstándlich sprechen (ohlášení lánku Meinertova\ ^) Horm. Arch. 2817, . 113—4. Cyrek und Nehrad. Castellane auf Maydelburg und Rosenstein 1247. Horm. Arch. 1818 . 31-2. Maidenburg. •')

Básn

313

o Tataích.

povst o hrad, dle kterého ti skály u nho jsou zkamenlé tatarské princezny se svými psíky. Pijely i

prý kdysi do hradu, cestujíce, aby seznaly vlastník hradu je sice pijal, ale zavraždil je

a vrhl mrtvoly se skály

Tla

dol.

však

cizí

zem,

s

psíky

i

zkamenla

a

vztýila se jako skály.

Tuto povst, variant známjší o zavraždní ské princezny v boda,') jenže ve

Sted, vypravoval, shod s RK zt tí

jak

tatarských

cezen zbyla jediná, která za hrozné

tatar-

eeno, Svo-

boue

prin-

uchýlí se

na hrad. Rytíe, který tak porušil pohostinství, doženou muka svdomí k samovražd skokem s hradu. Tatai plení zemi, až ji osvobodí ein Held vom Stamme der Tschechen. Za starých dob bard ho opval písní

hodnou echa ('nen Tschechen wiirdigen Preisgesang); a ted vnuje jej petlumoil nmeckými verši, svj zpv vnuku onoho hrdiny, v nmž ješt plá vysoká mysl slavného pedka. básník

To

je

skuten

skvostné;

básník se

Šternberkové nerozumli poklon, starý básník, a

neosvdili

dosti

kterou

vdnosti

bál,

jim

že

by

uinil

nálezci jakož

jeho, a cítil potebu, aby hluboko je zasvcen v tajné úmysly dávného barda, a aby dopravil jeho vzkaz na pravou

i

tlumoníku

prozradil,

a vydavateli

jak

adresu.

Báse Wratislaw od eštiny, jak udává. sterské

')

Morava

Cechy pošlou

jí

Karla Reina není ze staroje

zaplavena Tatary, se-

Jaroslava,

Tatai prchnou,

Der Gastesmord auf der Maidenburg,

lade (Franz GrafSternberg gewidmeti von Prof.

Arch. 1^22,

.

8t-5.

to

Bal-

Swoboda v Horm.

VII. První králové.

314

struným úvodem k vypravování

vše je

kovi, který a

smutn

synákem

Staec

dlí

o starém Ber-

na hrad, se snachou Ludmilou

Syna Jana odvlekli Tatai. když se ozve dvanácti-

Vratislavem.

žaluje na zkázu rodu, a

usmje

letý Vratislav,

se

slaboukému hochu.

zmizí z hradu a otec oplakává syny dva.

Vratislav

Po roce

vrací

sebou malou rakviku, a vypravuje, že byl otrokem kazaského chána a že Vratislav došel pólo mrtvý až k chánovi, a nabízel se za výmnou. veza

se Jan,

Chán

se

s

tomu

smál,

tu

praví Vratislav,

že

ten

bh,

sem po té nekonené cest, velí cháaby bratra propustil, neuiní-li tak, sedm jeho syn zeme do sedmi msíc. To ekl a zemel, ale za sedm dní chán dal Janovi svobodu, zlato a kon na cestu, dal mu též rakviku s balsamovaným tlem malého hrdiny, který právem se nazýval Vratislavem, že rodu svému slávu a est vrátil.^) který ho dovedl

novi,

')

Libussa

Altbóhmischen.

III.

(1844),

str.

272—280. Wratislaw, Aus dem

VIII

PEMYSL >

II.

Pemysl jako krásný kvt

prosted luky

myslem

oslavi«,

postaví, takéž

pojide. Jako róžiu bóh esku zemiu Pe-

tak zahajuje

Dalimilova kronika vy-

pravování o Pemyslovci nejslavnjším, který byl také nejnešastnjším a zemi uvrhl pádem svým u vtší záhubu, než byl lesk, kterým ji oblil za živa.

Pemysl II. ze všech panovník rodu svého byl opvován nejastji a nejdéle; vrstevníci ho opvovali chvalozpvy, jež zmnily se v elegie, anebo pokoušeli nového Alexandra. se o epopeji Pozdjší doba upela zrak na tragedii jeho skonu a vyplnila románovými výmysly mezery v djinách jeho života. Od tináctého století básn, od šestnáctého dramata, od osmnáctého romány byly mu vnovány.

Básn.

Od kižácké výpravy na sever až k bitv na Mopoli básn vrstevník provázejí život Pe-

ravském myslv.

.

316

Píinu známe

VIII.

Pemysl

již.

Pemysl

II.

nezasluhoval

výtek,

mu tak asto iní Hofler, že neprozírav opovrhoval nmeckou korunou a dal tím podnt, aby se které

založila

nová dynastie; naopak Pemysl se

dosáhl této koruny*), a tomu úelu, jako politice, sloužilo též

Nmcm

mli ho

snažil,

mnoho

nmetí

jeho mecenášství;

aby

v jeho básníci

doporuit.

Nelze upíti, že mistr Sigeher

se snažil

^)

se

byl,

aby docílil toho úspchu. Alexandrova mysl vede Alexandrovo vojsko, Alexandrovo tlo je spojeno s jeho pokladem, zvolal; slíbil, že Otaccher rozšíí íši, pipomenul pívržencm nejslavnjšího rodu nmemarn, Sigeher ckého, že je po matce Hohenstauf nebyl básníkem takovým, aby pemluvil volitele, když jejich zájem jim kázal, nedáti íši krále mocného. A Sunburg, kterého král rovnž pevzal z pozstalosti otcovy, dokonce pešel ve služby strany Rudolfovy v oné šastné dob nebylo ješt teba lámat si hlavu s odvodnním takového kroku, stailo naznait, že bývalý pán dost neplatil, že nebyl milte .

.

.

—

—

Ješt

r.

váleném

1271 provázel jako

zpravodaj

Pemysla na

tažení do Uherska.

Tanhúser a rakouský básník Wernher opvovali krále, Ulrich von dem Tiirlin vnoval mu svého Willehalma,

Heinrich

poustevník na jeho

coval mariánskou legendu.

A

první

vyzvání zpra-

nmecký

básník,

') Peka. Kandidatury Pemysla Otakara II. na nmecký trn, v C. M. M. XVI-XVII (1892—93). ') Doklady k tomu místu a k dalším o souasných básnících viz Jan z Michalovic str. 33 nn.a 118 nn., srv. J. Rott, Pemysl Otakar II. a veejné mínní jeho doby v es. asop. historickém 2, 297 308, zvlášt co se týe latinských básní a kronik.

—

!

Stedovké básn.

echách

317

von Eschenbach, básnil Alexander má v erbu bílého lva v erveném poli. A ke konci páté knihy praví Ulrich, že jediný kníže by se mohl pirovnati k Alexandrovi; nejmenoval ho, to si ponechával až na dokonení knihy, ale toho se král nedokal. Episodu o Alexandrové cest do ráje sám král mu vypravoval, v

narozený,

Ulrich

objemnou Alexandreidu,

jak

dosvduje

Je to lákavé,

svým

ale jeho

velmi zajímavá poznámka básníkova.

pedstavit

nmeckým

si

velkého krále, jak se baví

dvorem, asi jako pozdji se bavil stejn vítzný Bedich Velký se svými francouzskými uenci. Jen že bohužel nemáme jako u Bedicha svdectví o tom, jak na tyto zábavy hlese

literárním

dla spolenost domácí,

vznikala-li

také

v ní snaha,

aby ukázala králi, že dovede totéž co cizinci. Je významno, že z doby volby a boje neslyšíme hlasu proti králi eskému, Míšan^) ješt po zvolení Rudolfa chová nadji v dobrou shodu obou knížat, kde pak by íše vzala takového íšníka

tch písní vrný básník

Nejkrásnji, nejdojemnji zní ze všech a

vnování pece jenom

ta,

kterou zapl

nad mrtvolou královou, neekaje žádné

odmny

od kdo bude dbát o sirotky a vdovy.? Jméno básníka neznáme ani, ale Cantilena, zachovaná nám kolmarskou kronikou, bude navždy dležitým pramenem k poznání

nho. Jak dojemn

a

pesvdiv

již

zní jeho otázka:

krále. Rott na. u. m. objevit, že tento Míšan není nikdo markrabí Fridrich míšeský. Bohužel nevzal si nepatrnou práci, aby nám ekl aspo jeden ze svých dvod, ml-li vbec njaký, pro toto pekvapující tvrzeni. Míšnan je mistr, básník uený, žák Reinmara von Zweter, všecko, jenom žádný kníže ')

J.

jiný než

VIII.

318

Pemysl

II.

Konrád wiirzburský vynáší

pemohl

lva z Cech, a

orla

zv. Seifrid

t,

ímského, který

Helbling, který ve

svých satirách tolik polemisoval proti

eskému

kroji

eských slov do hovoru, vnoval adu vážných verš velikosti a pádu krále módnímu

proti

a

eského.

^)

Báse, s

ch

a ch

1

od vydavatel Die od básníka dolnorýnského,

zvaná

t ^)

málo zlomk poli

vplétání

je

Bohmenz

níž

jen

zachováno, pojímá boj na moravském

obou král

jako rytíský souboj

a

živ

líí

n-

které episody jeho.

Básní skutenou, nejen veršovanou kronikou, jest jmenovce a nepítele Pemyslova, kronika Otakara dílo jen asi 1400 štýrského. ^) Z ohromného toho díla velká ást je verš schází mu do plných stotisíc'

— —

vnována vcem eským, je

»Otacker«

hlavní

a zvlášt v první šestin jeho,

osobou,

a

se

jedná o události

Rakousku nebo v Itálii, nebo tam se dje jen, co chce král eský. Karlot (anjouský) se zajatým Konradinem by se rád smíil a dal by mu svou dceru za ženu, a píteli jeho Bedichovi badenskému by dal

v

i

Ale

nete.

kousko ')

práv

tento pítel

se

svými právy na Ra-

Štýrsko je nepohodlný Pemyslovi,

a

Viz Jan z Michalovic

proto

90.

m. Zlomky otištny v Liliencronových Historische Volkslieder jako íslo 2. Co o úelu básn praví vydavatel, je však vyvráceno SeemiiUerem a zlomky pozdji nalezenými. Literatura této otázky v Zeitschr. f. d. Alterth. 39 ^)

Srv.

Rott na.

u.

(SeemuUer). ')

Monumenta Germaniae

historica.

Deutsche Chroniken V.

Ottokars ósterreichische Keimchronik. Herausgegeben von Joseph Seemuller. Hannover 1890—1892.

—

Kronika Otakarova

mnohým

319

zlatem získá papeže, papež

velí,

nerad, musí poslechnouti, a Konradin

i

a Karlot,

a

Bedich zemrou

na popravišti.

To je jeden z hích Pemyslových, za který pyká stejn tžce jako Karlot a jako papež. Druhý je, že zapudil Markétu, s kterou se oženil, aby tím upevnil svoje postavení v zemi; za nj pyká nevrou druhé ženy své a ztrátou všech tchto zemí, které byly základem jeho moci. Vždy veškerá moc Iva záležela a Rakousku, nikdy díve eský král ne-

v Stýrsku

zbraní cizích zemí;

získal

brunnu mluví kém, zmiuje

pi

líení bitvy u Kressen-

Ottokar o vojsku uherském a se

o Polácích

sice

v

nm,

nmec-

ale nikoli

o Ceších.

Nejhorším provinním Pemyslovým bylo ovšem Seifrida Mernberského, pána štýrského; pro ztratil král hlasy volitel, kteí ho málem zvolili císaem, pro v bitv byl synovcem a mstitelem

umuení

n

n

Mernbergovým

Tak kterému

se básník

jako

ratury

zabit.

celou touto ástí kroniky vládne pragmatism,

z

nauil práv tak z Líení osob,

historie.

dl

krásné

slavností,

lite-

bitev

asto na pedlohy literární. Je to velká o Pemyslovi, ovšem že pravý opak chvalozpvu,

upomínají

báse

a

ani

tento

básník

neubránil

mu

se

mocnému dojmu

dlouhém oslovení »vrou Werlt* (Svta), jíž nad mrtvolou Pemysla, vrného mana jejího, vyítá, co z mocného toho krále osobnosti královy a

dal

výraz

v

udlala.

Kronika Otakarova psána, jak dokazuje Seemiiller, století trnáctého, první ptina ped rokem 1308; Otakar nepíše tedy souasn s událostmi, hlavn

na zaátku

VUT.

320

Pemysl

II.

pokud jde o mládí Pemyslovo, nýbrž málem o pl století pozdji; básnické jeho umní, svžest vypravování spsobily, že kronika byla považována za pramen

mnohem

cennjší než

skuten

je.

Zvlášt co se Pemysla týe, podává kronika hlavn

mínní

štýrské šlechty, které v Otakarovi nalezlo zna-

mluvího. Je podivuhodno, jak srovnání prameny jeho, a studium básnické jeho techniky a vzor potvrdilo dávný soud Palackého, který, odmítaje Otakara jako pramen historický, uznal menitého Otakara

s

ochotn básnické jeho pednosti.

O výprav

obsahuje

pruské

adu verš

kronika

nmeckého ádu od kaplana Mikuláše z Jerošína.') Jeho verše stedonmecké pekládají ovšem pouze starší

asto doslovn; tak iní též která vypravuje o pokestni Sam. Král

kroniku

kapitola,

latinskou,

vojskem o 60.000 mužích, mezi nimi rytíi, biskupové; bylo by málem došlo k boji mezi kižáky samými, když dva muži, Sas a Rakušan, se pohádali, který díve má mlíti ve Ottackir pitáhl

mlýn,

s

hrabata,

knížata,

ale

Samy, aby

biskup olomúcký spor uklidil

V dob zaínají

Hogen,-j

;

král donutí

se dali poktíti, a zakládá Královec.

novjší básn o Pemyslovi, jak se zdá, rakouského anakreontika Hoger von

básní

a

na

ní

Kónig Ottokar,

není o

znát,

nmž

mínil-li

nai)sal

básník svým

báchorku, Pe-

M Di Kronike von Pruzinlant v Scriptores rerum prussicarum I. vydal E. Strehlke 18G1. O první výprav Pemyslov v. 9894-10112, o druhé 12928-12960. ') Gedichte von Joseph Edlen von Hógen. Zweytes Bándchen 1793. Str. 9. Das Máhrchen vom Konig Ottokar 1787.

Jerošín; Hoger; Schiller.

mysla

nebo

I.

II

Jemu

stailo

321

jméno,

které

mu

po-

skytlo refrén: Ein Kcjnig war im Bohmerland, Der biederste der Weisen, Kein Mádchen blieb ihm unbekannt Auf seinen grossen Reisen. Kennt ihr den braven Mann, es war Der weise Konig Ottokar.

A pravý

líen

tak roi

dále

Schiller ve své

b u

psané

r g,

adou

strof.

Z Pemysla

II.

Yvetot! r.

ballad líí

1803,

DerGra vonHabskorunovaci

Rudolfovu co

kolem slunce, shromažují se ovšem eský král, první z nich,

nejskvleji; jako planety

kol císae volitelé, tu

nesml

scházet, nemla-li se jevit mezera, a básník,

dobe vdl vykonával

(praví to v poznámce), že

tenkrát

ddiného

úadu

eský

a

král ne-

pece

svého,

napsal:

Es schenkte der Bohme des perlenden Weins

Rovnž

jen jedním veršem dotýká se eského známá báse Gorresova o Rudolfovi habsbur-

krále

ském: Rudolph zieht, der deutsche Wider Konig Ottokar. —

Podobn teme

dolfov

Meyera,

Kaiser,

nepatrnou zmínku o eské koisti Ruv nnnohem pozdjší básni slavného C. F,

Engelber g.^)

Zájem o

staré

djiny rakouské a zvlášt o dotu mocn na zaátku

Rudolfa Habsburského probudil se 19. století ')

neštstím váleným a

vlivy

romantickými.

Engelberg, Eine Dichtung. Leipzig, 1872.

Kraus:

eské

látky.

^1

322

VIII.

Pemysl

II.

Obzvlášt na bitvu na Moravském poli obrátila se pozornost historik a básník frází, které užil Napoleonv bulletin o bitv u Wagramu: že moc domu rakouského zahynula na témž bojišti, na kterém ped 581 lety byla založena.

Na práv aby

v

slova

tato

dob

reagoval

vdomí

rakouské

budil

r.

1814 asopis, který

nejvtších ztrát rakouských byl založen, historií;

byl to barona

Hormayra » Archiv fur Geographie, Historie, Staatsund Kriegskunst*, jak znl pvodní jeho nápis Vydavatel pozdji zavedl stálou rubriku

djiny Rakouska pro drama,

jsou

chudší

s

nápisem: »Což

vlasteneckými látkami

román, balladu a výtvarné

umní

než

d-

starovku nebo stedovku cizího?* A hned v prvním roníku poukázal drazn na vše to velké, co se udalo pod Vladislavy, Betislavy, Otakary,

jiny klassického

Bely

atd.,

jak romantické jsou

dje eských amazonek,

našeho Cida Wiprechta Grojského, Jaroslava a Huádyho. Neúnavn pak ve svém asopise snášel a snášeti dal pro básníky materiál povsti, episody, detaily, :

a

stále

djin

vyzýval

Uvedená d o

k jich

užití,

k oživení

rakouských

poesií.

slova stála v

úvodu k ukázkám

z

Ru-

p h i a d y, kterou zamýšlel Heinrich von Collin,^) básník písní rakouských branc z r. 1809 a klassicí1

stických dramat. Epopeje o dvanácti fovi

habsburském

na Moravském

mla

poli,

zpvích o Rudolo bitv

dle plánu býti básní

což ukazuje hned invokace básní-

kova: ') Hormayr. Archiv (1810) . ,53-54. CoUins Rudolphiade. Ukázky tamtéž 88-90, pak v Dílech CoUinových (1813) sv. IV.

CoUin, Rudolphiade.

323

Osterreichs Sóhnen besinge, mein Lied, den

Tag der

Entscheidung, Als sich Ottokars Macht vor Rudolphs Waffen gebeuget,

Und

der gewaltige Kónig, im

Kampfe

erleget, dahin-

sank,

Tief von

den Seinen

betrauert und auch beweint

von den Feinden. Also lenkt es der Herrscher im Himmel.

Nemohlo by

totéž

býti

obsahem Ottokariady?

Ale ovšem tendence urila název. zamyšlené epopeje Collinovy ml býti Rudolf udlal v íši konec pstnímu právu takový: a vrací se se svými syny do Vídn. Stihnou ho etná poselství o neve Pemyslov, která však neruší klidu jeho; obesíiá pece pomoc, pijímá tlo Pán; ve snu zjevuje se mu jeho utonulý syn, Hartmann.

Obsah

Další

ernín

zpv

ukazuje

nám Pemysla

a jeho

radu.

a Lobkovic mluví proti porušení vrnosti, krá-

Macbeth podobna, pro n, vtšina se pidá Lobkovic k ní. poslán k císan', by vypovdl válku. Pemysl pistihne svou dceru Anežku, jak maluje syna císaova, Rudolfa, a zave ji do kláštera. Vyslanec císav, Hugo von Taufers, nalezne Ladislava, krále uherského, uprosted pohanských Kuman, s jichž dvaty taní; král je v rozpacích, co si císa o pomyslí. Zpívá se o vítzství (?!) nad Tatary, Hugo vypravuje dívjší skutky císaovy. lovna, lady

nm

Lobkovic, dávný osobní pítel Rudolfv, vypovídá

císa dá ho pozvati k dvrné rozmluv, což staec pijme, když mu vyvrátili jeho pochybnosti, zda tím nezadá povinnosti ke králi svému. válku,

21*

b24

Vlil.

Pemysl

II.

Rudolfovi poustevník na Kahlenbergu pedpovídá osud jeho rodu. Dojde k pedbžným bojm, na umlém lodním most pekroí Rudolf Dunaj a dojede do Marchecku, kde pehlíží vojsko uherské. Kumáni mu nesou zvláštní dar, množství eských hlav; císa odvrací se s hrzou a dá je pochovati.

Pemyslovi bitva;

zjeví se stín

Markétin; pak rozzuí se

Rudolfova modlitba pronikne do oblak.

zrádn opouští

Milota

král vrhá se zoufale na nepátele

boj,

a padne, Rudolf

pláe nad jeho mrtvolou, švakr Pe-

myslv vymže

mír pro sirotka králova.

dvojí satek, a Albrecht obdrží

Z

této

Uzave

Rakousko v

se

léno.

komposice provedeny byly jen malé zlomky: ernínem a králem, kde král se pi-

rozmluva mezi

znává, že jedná proti lepšímu

pesvdení,

že však ne-

snese potupy, kterou ho zasypává Kunhuta, a že síly proti této

neblahé žen, kterou

mu

nemá

peklo poslalo,

aby pomstilo Markétu. Lobkovic je líen jako ideál rytíe, vlastn dstojníka jezdeckého, Rudolf upozoruje na to, jak krásn sedí na koni; zdvoile a umle salutuje meem (!); když s kon seskoí, brnní nezainí. Rudolf si s ním pipíjí na zdraví Pemyslovo, vda dobe, že jenom Kunhuta jest vinna válkou; Lobkovic se odvrací, aby zakryl slzy své. V bitv je poslán pro Milotu, a když tento neposlechne rozkazu, mrští po oštpem, ale stará

nm

ruka nemá tvá

ctnost

básník

klony

ne,

dosti

Králi, vše nás opouští,

síly.

hlásí

Pemyslovi.

spolen vrhnou se dvma eským rodm

to slovo,

ani

již

a

a nikde neurážel

Maar,

Král

v nejlítjší

boj.

báse

dobré

Tak

šlechtickým dlal po-

národní ješitnosti ani

aby vytvoil

jenom

chválí

Cech

všerakouskou. akoli

CoUin; Grillparzer

na Moravském poli matem pro takové dílo. bitva

Asi

r.

1819

epického cyklu

325

.

vhodným

není vlastn

Grillparzer

zamstnával

Rudolf und Ottokar,

z

se

the-

plánem

nhož tyi

básn jsou zachovány. ^) Král stojí v táboe uherském, hrab Rudolf Habsburský, íšník králv, pináší mu me uherského krále. »Komu za to mám dkovat.^i ptá se

král

radostn.

Hrab

ukazuje k nebi. »Jemu,

mocné má v ruce.« Král klekne a modlí se. (báse ^uhá) mluví tónem zcela jiným, lichotí

který Závis

a oznamuje mu, že král Bela mu nabízí mír a ruku netee. Hrab habsburský hnvá se na takové nabídnutí, ale král kyne Závišovi, by ho následoval. Královna Markéta se svými služkami pede pro chudé dti a tší se na návrat chot, tu vstoupí biskup a zvstuje jí, že satek je rozveden a že král se ožení králi

Skvlý

znovu.

králv

vjezd

se popisuje,

kouští a štýrští picházejí holdovat

stavové ra-

novému

pánu, ale

než promluvili, hluk lidu oznamuje píchod vyslanc

korunu ímskou; král nedá urité odpovdi, mají ekat.

volitel, kteí nabízejí

Tím koní

zlomky, které svou formou upomínají

na romance o Cidovi, ale zárove prozrazují drama-

dje, v epice zcela zbytenou, ale tím poznáváme ji zvlášt ve zpvu druhém a tvrtém, který je pímo scénou dramatic-

tika koncentrací

nutnjší kou,

v

dramat

vypotenou na

;

divadelní effekt.

Podle plánu Grillparzerova ml se k císai pidat krásný jinoch, který ho provázel a chránil v nebezpeí;

když ho císa chce odmnit, jinoch ')

Díla 2, 232.

se

promní; císa

VIII.

326

Pemysl

II.

nm

rysy známé, ale idealisované, je to Hartpozná v mann, utopený jeho syn. Tedy motiv, kterého r. 1815 užil R. Werner v dramat »Cunegunde, die Heilige,« a r. 1816 Kotzebue v dramatické legend »Der Schutzgeist«.

Grillparzer je v komposici své

tomu

naproti

plánu

básn

samostatný,

Pyrker chopil se uvedeného a provedl jej na zaátku let dva-

Ladislav

Collinova

cátých.

Ladislav Pyrker, rodák uherský, vysoký hodnostá církevní,

bylt 1827

byl tak nešasten,

— 1847

ho povýšilo na

ticátých

smšnou figurkou básn Tunisias (o dolph von

arcibiskupem Erlavským,

nakladatelství Cottovo

že

»klassika<:, a tím

v historii

nmecké

tažení Karla V.

Habsburg

v letech

ho uinilo Jeho

literatury.

do Tunisu)

(Rudolphias zvaná),

a

Ru-

upomínají

vlastn na dobu pedklassickou, renesanní.

V zem jak

obou vládne zvláštní mašinérie, jejímž vynáledokonce pyšnil, vždy rozešil problém,

se básník mínil.

zraného

^Jelikož

báse

hrdinskou bez okrasy zá-

(des »Wunderbaren») nelze nazvati epopejí

(1!)^

dosud nebyl rozešen tžký úkol, nalézti novou okrasu pro epopeje naší doby, když starší nelze již užívat* praví doslovn a odvoduje, jaké duchy ve shod s uením církevním vyvolil, aby na místo boh olympských podporovali a maili snahy lidské; jsou to duchové v oistci. Ale báse o Rudolfovi sáhla též k andlm a áblm Klopstockovým a Bodmerovým: Drahomíru pohnval si »Ottgar
—

327

Pyrker, Rudolphias.

zemi svou, te ovšem, popuzen Kunhutou, je v poli proti císai, ale smíí se asi s ním. To chce Drahomíra zameziti, chce krále pimt k boji a tím ho zniit. Rudolfa chrání duch Marbodv, který dvanáct století sedl ve stedu zem. Mezi obma duchy, k nimž se druží ješt rzní Katwaldové a IngLiiomarové, nastává boj, který básníka upomínal na boje boh ped Trojí, nás však pouze na hádky duch krále, který zvelebuje

u Klopstocka. Nehledíme-li k mašinérii, Pyrkerova báse jest provedením plánu Collinova; táž jména se vyskytují; Lobkovic je to, který slyší královo vyznání o moci Kunhutin, ale ernín vystupuje. Scény v táboe uherském, vštba, zpv o inech Rudolfových, jsou pejaty úpln. Novou osobou je Wallstein pro pochybnou úlohu, kterou tento mladík hraje, nechtl ho básník i

i

—

plným jménem šlechtického rodu, — který Hedviku a ve své vášni stane se obtí Drahomíinou. V turnaji, který se odbývá na kopci Táboe mezi

nazvati

miluje královu dceru

vyjednáváním o mír, vyzve vyhlídnutého ženicha Hedviina, Hartmanna, císaova syna, k boji když pak si dodá odvahy a uchází se u krále o dceru jeho, rozhnvá se Pemysl velice a uhodí ho meem pes pil;

bici.

Wallstein,

nících

Kuman,

hnvem bez sebe, stane se vdcem plevypálí msteko na Morav a povraždí

tam eské jezdce. Probrav se z rozilení svého, vidí, že patí již k nepíteli, a nabízí se Rudolfovi, že zavraždí krále eského. Rudolf velí mu, aby se kajícn vrátil k povinnosti, Wallstein u lože Pemyslova vrhne se na svj me, a Drahomíra sjede do pekel.

328

Pemysl

VIII.

Ke Kumanm, líeným vojsko

Reussens

mšáci

Malorusové,

Volk«,

evropští

jako

u Collina,

stran Pemyslov

na

jiné,

II.

r.

1813,

s

bojující

kozáci.

Jak

pibylo »Kleinseznali

je

dlouhými pikami do roury

u holen zastrenými, tak se zde objevují

ped-

jejich

kové, jen že básník mínil, že lze bodati rukou a nohou

zárove.

V s

pátém zpvu vyítá Milota, setkav

se

Pemyslem, tomuto všechny zloiny,

viní

noní

chvílí

kterých ho

z

kronika Otakarova; tak nehledl na krále CoUin,

plán byl Pyrkerem a jeho nudnou básní jenom pokažen. jehož

Vlastenecká

báse

Pyrkerova,

až

k neitelnosti

zpv

druhý

jejíž

1823 v Cottov »Morgenblatt*, byla r. 1824 pedložena censue a uvedla policii v nemalé rozpaky;

vyšel

r.

báse

o

sob

nezavdala ovšem žádných

píin k

po-

Grillparzerv chybnostem, ale práv byl Ottokar, zákaz ten inil velkou sensaci, a censor na-

zakázán

aby se

vrhl,

kouí dojem

ponkud ekalo

s

dovolením, »až se vy-

dramatu Griliparzerova*. Ale zákaz Rudolphiady byl by sensaci doma a v cizin jen zvý.^^il, a tak v ervnu 1824 dovolen tisk obou dl;^) dílo, které vyšlo r 1825, bylo od rakouské kritiky a od starého Vossa pijato s velikým uznáním, a ukázky z nho patily k nutným zlm starších ítanek. zákazu

K tmto pokusm množství

básní,

které

o velké epické celky druží se s

jednotlivé episody z bitvy storie

tendencí

Pemyslovy vbec. Kollmann, úedník pi Johanneu

Ign. '>

touže

zpracovaly

na Moravském poli a

z hi-

v Štýrském

Glossy v Jahrbuch der Grillparzergesellschaft

9,

243.

Pyrker; KoUmann, Merenberg.

329

Hradci a krajan štýrského Otakara, opval nejhorší zloin Pemyslv, usmrcení Merenberga, balladou nad míru dlouhou.') Motivy této popravy, jak je udává Otakar, jsou, jak známo, velice nedostatené a nepatrné, a básník nesnaží se nikterak, aby in králv sebe siabeji motivoval naopak, Kollmann sesílil ješt živly ;

hrzy

a

a svého

ukrutnosti.

Pemysl

tyranství, a proto

je

si

vdom

nedvuje;

své viny

nejvznešenjší

vlee do zajetí jako rulcojmí, uvzní ním se vracejí z tažení do Prus, a urve

šlechtické dcery

rytíe, kteí s

dceru Máhrenbergovi, kterého všichni nazývají otcem, a který

práv chce stavt

pak chorý staec neuvítá

klášter

krále,

Dominikán. Když

jedoucího

z

Korutan,

nemocného spoutat a vléci až do Prahy, kde ho povsí za nohy v jeho etzích. Tu vrhne se dcera Seifridova králi k nohám, ale ten vidí jenom její krásu. král dá

Dívka odporuje, tu jí král ukazuje, jak kat už zdvihá palcát na starcovu hlavu; ona bez sebe klesne králi v náru, a král kyne zárove katu, aby vykonal vraždu! Ráno

dve

zneuctné

hledá

zachránného

pedstoupí ped krále, jenž zbledne, a prosí, aby smla jíti do kláštera a pochovat tam otce. Nalezne svou matku již v kláštee. Jako mstitel se objeví mladý Máhrenberg, o nmž jsme dosud neslyšeli, a který vystupuje jednou jako syn, podruhé jako synovec starce. Se Stubenbergem mstí se za Seifrida, na králi, který jako v kronice Otakarov, je prosí za svj život. Do vypravování vpleten ješt boj Rudolfa s Herbortem Fllensteinským, útk Miloty von Zabusch (tak!), smrt trnácti Trautmannsotce,

a

')

když

Seyfried

vidí;

že je oklamána,

von Máhrenberg. Ballade von

v Horm. Arch. ISl.^ 145—6.

Ign.

Kollmann

330

VIII.

Pemysl

II.

uvznní Jutty, dcery císaovy, a Anežky, dcery Pemyslovy. M. v. Collin do nemožnosti pepjal motiv, jak Rudolf nepijal zrádného nabídnutí z táboru eského krále. Nejen že Rudolf ony dva Cechy králi pošle spoutané, on naídí truksasovi štýrskému, aby bdl nad životem královým, jako nad císaovým vlastním: dorff,

Er

ist

ein Held,

Von Gott

erwáhlt,

Zum Kónig

Bh Kdo

slyšel je

und Herrscher der Seinen.

ranami? ptá se Canaval

Pemyslov.^) Je ten, který

léno.

sai

mu

to král

und

eský,

ert mu

vítzství.

osmnácti zejícími

s

pi mrtvole

ho ruka pán, našeptal, aby nestrply ranila

kdysi sloužil, odvážil se udíleti

Rudolf pláe nad

—

štít

v básni o Rudolfovi

které za živa nepoznal.

by

mu

císaova a dopál

slova

muž na železném

mrtvolou,

die Ritter staunten

a rytíi

den Kaiser

an, praví

básník, opíraje se jako jinde o balladu Schillerovu

císae více než královský nach. šlechetnosti Rudolfa proti Herbortovi

mu

diví se cí-

—

slza zdobila

O

z Fiillen-

nepatrná

osobn se s ním utkal a byl zajat, jedná báse anonyma.^) Herbort uznává svj zloin

a bére

takka nauení:

steina, který

si

>Mit Kaisern

soli

man

keine Lanzen brechen«,

císa ho ovšem dá ošetovat, jako byla

v

anekdot, která

pramenem básn.

Rudoiph von Habsburg v Horm. Arch. 1816, 15—6. an Ottokars Leiche von W. v. Canaval v Horm. Arch. 181G, . 81-2. ') Kaiser Rudoiph und Herbort von FLillenstein 1278 v Horm. Arch. 1817, 59-60 podepsán N r. ')

)Rudo]ph

.

.

.

.

;

Básn

o

bitv na Moravském

331

poli.

Tutéž píhodu opvali též pozdjší básn. Herec Anschiitz, týž, který r. 1825 první hrál parzerova Otakara, ve své básni

Grill-

Die Marchfeld-

ch a ch t^) jednal hlavn o episod Fiillensteinov. Nepemožitelný bojovník volá na císae, aby hájil život, Rudolf odpovídá jenom meem, korunu s

1

k

i

císav

padne, a Fúllenstein zve vrány na císaské hody,

tak pomstí krále svého a vyplní, co

vrný

Berchtold císae zachrání, a

mu

ranný

pislíbil.

Tu

Fúllenstein

Berchtoldem zajat. Císa praví známá slova, že by uškodil celému kesanstvu, kdyby usmrtil takého bojovníka. Fúllenstein je pokoen a Rudolf s úsmvem jede do jásající

probudí

se,

když

je bitva rozhodnuta, a je

Vídn. Rudolf dle básn této mstí kivou písahu nevrného mana; Pemysl udržuje boj, když vojsko se obrací na útk (o zrad není zmínky), ale klesne rann Merenbergové ho rozsápají a jásají pak, že je mrtev král,

který

bratra

ukrutn

usmrtil

a kvetoucí sestru

potupil.

Ottokar Stoklaska básní

HabsburgsSchild'-)

povalí kon císaova již jezdci jedou pes nj, Rudolf chrání se štítem, tu pijde Berthold Kapeller a vysvobodí ho. Kappeler ho vyzývá, aby, jako chránil štítem hlavu, tak vždy chránil habsburským štítem Rakousko. líí,

jak obr útoí na císae a

;

a

*) Neue Originalien zu Declamation, bestehend in poetischen Erzáhlungen, fiir Freunde der Dichtkunst und des miindlichen Vortrages von Eduard Anschiitz. Wien 1835. t. p. t. Erzáhlende Dichtungen Die Marchfeldschlacht na str. 127. -) Viz Soffé, Rudolf von Habsburg im Spiegel der deutschen Dichtung v programu nmecké reálky v Brn 1893.

332

Pemysl

VIII.

II.

A Ludwig Bowitsch v básni »Rudolt ehrt die Tapferkeit des Feindes«, dá císai vyslovit zásadu, že ctí hrdiny všechny je nejradji vidí

»Der Schwur

in

i

v

adách nepátelských,

po boku svém. Kioster

Reun«

a

že však

Též KoUmann básní Langer v »Die March-

feldschlacht* opvali episody velké bitvy.

Dv

básn jednají o pechovávání mrtvého Pemysla v Znojm; v první, Gollingerov,^) ptají se šané, jako v Arndtov básni o bitv lipské, po výsledku

m-

bitvy a

slyší,

že padl ten, který ohradil

který všude hubil surovost;

básník

Znojmo

dvody, ba omluvy, aby mšané znojemští smli truchlit po svém králi! Ti mu ustlali

konen dom. až

Pražané a láska

zdmi,

hledá a hromadí

synovská

Zcela jinak hledí na toto odvezení

si

r.

1278

u sebe,

ho odvezli

Pemysla ano-

nymus,-) který snad je dokonce jedním

z Františkán, poškozených odvezením mrtvoly. Co je mu do toho, zda mrtvola velkého krále spoívá v Praze mezi králi nebo v kláštee venkovském? pro nho je tato mrtvola pramenem píjm, a kdo je klášteru bere, u toho vidí jen sprosté motivy

Es mochten die Lasten der Stolgebiihren Die Kammer auch schon molestiren, Und kurz, es groliten Geiz und Neid.

Pijede výroní poselství s poplatkem (Tribut !j piveze hodn vína, mniši statn pijí, opium jim poslové pimíchají, až všichni usnou. Pak Pražané vyi

') -')

Ottokars Leichnam

in

Znaim

v

Horm. Arch.

1817, 142-8,

Ottokars Raub aus der Franziskanergruft von

Jahre 1296. Eine Sage v Horm. Arch. 1817

Znaym im

. 111—2.

;

338

GoUinger; Feder; Schmied.

zvednou

ekají však

mrtvolu,

pro

vzbudí, pak jim dají oféry a baví se

mniši

žeit, až se

vdností

jejich.

Mniši pozorují teprv po roce, co se stalo, když upomínají o peníze a nedostanou nieho.

Básník,

nemile

dotený ve svém místním vlastenectví znojemském, humor této píhody nikterak nevystihl. Vlastenecký Emanuel Feder^j obral si za thema své básn pouze velikost Pemysla II,, a nebée zetele k jeho nešastnému konci. U baltického moe stojí král a tší se z veliké íše své, sahající od moe k moi. » Pij si, Nmecko, a nabízej mi svou korunu, neuiníš mne bohatším, než jsem svými echami.* Celkový všestranný obraz Pemysla II. nakreslil Franz Schmied. Zlaté asy byly, když vládl Pemysl ml lví mysl Pemyslovc, vzlet ducha po Staufovn, nejlepším byl rytíem, železným králem a že železná je jeho pst, ucítila šlechta eská, nebo král pomýšlel ;

i

i

ve válce

i

pi

slavnostech na právo a

a práce tší se z míru,

královská chrání

na ale

voln

nmeckou

Hradanech jsou mimo šlechtické

Píle

jezdí obchodník, privilej

práci,

slavnosti

hosti

poádek.

se

všude je požehnání,

jako

kdysi u Stauf,

tam ubírá

též

prvod

vdov a sirotk; hledají svého otce. To byly zlaté asy, ale když vzplál boj m.ezi lvem a orlem, vzaly konec zlaté doby lidu, zlatý sen Snadno králv, oboje pochováno na Moravském poli. není jako pramen celkového pontí, to, poznáváme byla u tolika básník, Otakarova kronika, nýbrž Can-

—

tilena

1)

de rege Bohemiae. Libussa (1842)

str.

316. Ottokar der Grosse.

:

334

Pemysl

VIII.

II.

Dramata. Hlavní thema všech dramat o Pemyslovi, zárove

žádné

úskalí jejich, pro které

istým, na/nauje nejstarší

z

nepsobí dojmem svým titulem

z nich

nich hned

Rudolphottocarus. tragedia,

Jako tato latinská austriaca 1595 napsal Georgius Calaminus,^) lineckého, tak pozdjší dramata

kterou

r.

gymnasia

uitel

i

Rudolphottocary,

jsou

jednomu tragedii

že proti

peje nejen štstí, nýbrž ode dávna

odprc

též

sav;

úcty hodnou

pro každého

básník.

osud, a básník

z

nichž

Ale pravé stailo

jí,

nestavl se

jeho.

Rudolf nejen porazil ale

hrdinami, i

se více res victa;

líbila

hrdinovi rozhodl

ješt na stranu dynastii,

dvma

s

Pemysla

nejen

Nmce,

II

,

založil též

novou

pro každého Rakušana,

jako vlastní dynastii

cí-

Calaminus vnoval svoje dílo Rudolfovi II. poa poukazoval na nho už ve svém dramat, tak zdjší básníci svými Rudolfy mínívali souasné císae nmecké nebo rakouské; odpor proti nim byl stejným híchem jako odpor proti císam nynjším. V tom smyslu hráli asi o Pemyslovi II, v sedmnáctém století Jezovité; víme, že dne 30. kvtna 1641 hráno v Olomouci o Rudolfovi z Habsburlcu, o témž r. 1659 v neznámé eské koleji, 2) a mžeme se doa jako

i

O

•)

Scherer,

tomto dramat jednáno v Lumíru, X, (1860) 2, 1000; und Aufsátze atd. (1874i str. 240, nazývá

Vortráge

drama uenou

studií

ve

form

dramatické.

Drama poíná

ná-

vratem královým po ztrát Rakouska, dívjší události se vypravují. Sbory (jako u Vernulaea) koní každé jednání. -)

Meník, Píspvky

k

djinám eského

divadla,

str.

103, 110.

335

Calaminus; Vernulaeus.

myslit, že

níž

tiskem, jest to ]\Iikuláše

V vuje

králi eském. Jezovitskou Pemysl byl osobou hlavní, známe Ottocarus, Bohem iae rex,^) od

hry jednaly též o v

tragedii,

Vernulaea, jezovitského professora v Leeuwen.

této tragedii

Ottocarus se velice vynáší a

mu

d-

císaská koruna; starý astrolog provází jeho chvástání skeptickými poznámkami, patrn stranou, nebo nikdo si ho nevšímá. Tím upomíná živ na šaška v souasném svtském dramat. Královna Kunegundis mla zlý sen, a hned pichází nuntius z Frankfurtu se zlou zprávou, ve své štstí, neschází

nic než

že císaem byl zvolen Rudolf. Král nazývá ho »servus meus«, aniž vysvtlí, jak dalece a kdy byl Rudolf jeho sluhou. Královna vybízí krále, aby toho netrpl král posílá Milotu, aby vše pipravil k boji Václav v hovoru s astrologem odsuzuje slepý hnv otcv. Chorus eských panen žaluje na válku. ;

;

Na íšském snme Rudolphus nostech císaových;

uvažuje o povin-

vyslancové šlechty štýrské a ra-

kouské picházejí prosit za pomoc proti ukrutnostem Pemyslovým, který cho svou vypudil a pak usmrtil. Rudolf dá krále pedvolat. Pemysl s Milotou tší se z hrzovlády a z ukrutností, které se pášou v Rakousku. Vyslancm Rudolfovým praví, že ho neuznává, protože byl díve jeho poddaný, královna opt ho pochvaluje, astrolog kommentuje, eští bojovníci zpívají o velikosti král. Rudolf pijímá vyslance, snm se vyslovuje pro válku s Pemyslem, biskup Bernard tupí Rudolfa, vše ^)

Nicolai Vernulaei, historiographi regii et caesarei, publicae

eloquentiae professoris 1656,

str.

469-546.

Lovanii,

Tragoedie.

1631.

Druhé vyd.

336

Pemysl

VIII.

spchá k

Pemysl

válce.

se

II.

pesvdí,

že

hrza

je

špatným prostedkem, má-li se zachovat vrnost poddaných. Milotas radí k boji, biskup Bruno k míru, Václav podporuje tuto radu; Pemysl pijímá podmínky, vymiuje si, aby písaha se dla na míst skrytém, Rudolf dá upravit stan, který se sítí pi písaze. Král se rozhnvá, Rudolf ho konejší, že to není klam, nýbrž omyl, Ottocarus písahá dále. Sbor eských panen tší se z míru. Královna slyší od posla, jak válka konila, a podle toho uvítá krále nová válka se chystá, biskup Bernard je proti ní; jednání koní sborem vojín císaských. i

i

;

Rudolf radí se

král

:

Stj, Miloto,

eský opovídá

konc, Ottocarus

ho svou

a Milotas ujišuje

posel

knížaty,

s

válku; Václav bojí se

kam

Václav se

pem Bernardem,

mu

neschvaloval

a císa udílí

vinu

pak volá

couváš, ale nedostane odpovdí,

a vojín císaský zabije krále.

že

pobízí vojíny

horlivostí; v boji

otcovu,

a

léno, slíbil,

blíží

s

bisku-

když ho ujistil, že bude vr-

njší otce.

Obsah tohoto latinského dramatu jest obsahem pozdjších dramat, skoro jednání za jednáním, a se už nazývají jménem Pemyslovým nebo Rudolfovým. Nápadn shoduje se drama Vernulaeovo hned se souasným španlským dramatem od Lope de Vega, též

»La imperiál de Oton«

(císaská

Oton, jako Vernulaev Ottocarus,

koruna

mu

pipadne,

gundis

má

zlé

král zruší mír;

že

královna Eitelfrida jako Kunea

zavinuje stejn jako tato, že

zde

tvoí spadení stanu dležitý

tušení

také

koruna Otonova);

eká bezpen,

motiv; u Vernulaea je vašk pouhou náhodou, u Lope

Lope de Vega;

337

S. Miiller.

druhý po svj papeži a že Oton mu poh'bí ruku, sHb; vždy mu to nesHbil ani písahou ani písemn.^) Rudolf pes to se slaví jako praotec král španlských: kouzelník mu pedpovídá budoucí osud jeho domu, který se honosí,

Ctižádostivý Rudolf,

že je

zrušil

kdežto Otona

dsí

erné

zjevení

ního jeho stínu, který

i

takto

postavy, snad vlast-

v jiných dramatech Lopeových^

na p. v » Únosu Diny* se zjeví osob, propadlé osudu. Ani Vernulaeus ani Lope nemají motivu, že královna je

nevrná; Lopeova

ozbrojená na cimbuí, aby

pístup do

zjeví

se

potupenému choti pak vstíc s kopím

zabránila

vstoupí

hradu,

hrdinka,

Eitelfrida je

mu

sama vésti vojsko proti Rudolfovi místo svého chot. Za to Oton je chvástavý slaboch, vyslanec španlský nazývá ho malomyslným a zbablým knížetem, a kdyby nebylo královny, neodvážil by se žádné bitvy vbec, tak dává pednost domácímu klidu ped

v ruce a chce

slávou a mocí.

Mezi operami hamburskými (jak zacházely s historickými látkami, vidli jsme na Betislavovi) byl také Rudolphus Habspurgicus, od J. Sam.

MUera, rektora hamburského, napsaný kolem r. 1728. O dramat koovných herc, t. zv. »Haupt- und Staatso Pemyslovi

action-,

povstném ')

Ve

cestopise

své studii o

-)

II.

zmiuje

Pomoan

svém

se Nicolai ve

Ludovici,

teme

tam,

Lopeových dramatech míní Grillparzer, odvodnní a v celé postav Rudolfov

(Díla 13, 160) že v tomto je

snad vyjádeno

mínní

tehdejších

Španl

o

Nmcích;

Fari-

und Lope de Vega, 1884 str. 71) vztahuje nepochopitelným zpsobem tato slova na postavu Otonovu a vy-

nelli (Grillparzer

vrací je pak. •-)

C. F, Nicolai,

Beschreibung einer Reise durch Deutsch-

land und die Schweiz. IV. Kraus:

eské

látky.

Band

str.

565-

66.

22 "^

338

VIII.

Pemysl

II.

skládal v letech dvacátých osmnáctého století dramata

která

se hrála s

velkým úspchem. Zdržoval

magister ve Wittenberku, než se

stal

se jako

hercem. Lessing

ml adu

dramat jeho z pozstalosti editelky Neuberové. Bylo z nich dle tehdejšího spsobu napsáno nkolik hlavních dialog, ostatn byl jenom udán postup a obsah scén, vše ostatní se penechalo extemporování herc. Bylo prý znáti z tchto nártk, mezi

mimo Cromweila a Essexa byl také Konig Ottokar von Bohmen, že Ludovici nebyl duchem obyejným, a byl umlecky nevzdlaný. Ml smysl nimiž

pro pathetinost a silné dojmy sobení na jevišti.

K opee

tklivé,

pro

a cit

p-

extemporované Staatsaction družila se v poslední tvrti století osmnáctého pravidelná dramata. První z nich napsal mladý švábský básník a

Werthes, pítel a napodobitel básník gottingských. Když r. 1784 professorem v Pešti, bylo jeho drama

se stal

Rudolph von 16.

Habspurg^j

dubna 1785 na dvorním

provozováno

divadle,

první

o této látce na prknech vídeských. Hrálo se

tyikrát,

nemlo

dne

drama celkem

tedy píliš skvlého úspchu.

Werthesovo drama poíná v táboe Rudolfov ped Vídní; Albert, syn císav, a jeho pítel Westerburg hovoí asn ráno spolu; Rudolf pistoupí k nim obává se, aby nemusil vyplnit hrozbu, kterou chtl vynutit, aby Víde se poddala: hrozil, že dá zniit vinice. Otto von Lichtenstein vede konen poselství vídeské a nevda, že stojí ped císaem, velebí ho

ziige

') Rudolph von Habspurg, Originalschauspiel von Friedrich August Clemens Werthes 1775.

in

fúnf Auf-

339

Ludovici; Werthes.

nad míru; Offer von Máhrenberg hlásí, že hrab Meinhard dobyl bez boje Korutan, Štýrska a Kraska. Alžbta, dcera Meinhardova, sestra Konradinova a nevsta Albertova, pichází s ním. Herbott von FúUenstein, vyslanec Pemyslv, namísto bitvy mír, odstoupení zemí a dvojnásobný satek. Rudolf se tší z vysoké postavy Herbottovy, Albert vidí s boale Herbott mu krátce odsekává. lestí, že mu ujde píležitost vyznamenat se, Alžbta ho vybízí, aby mstil Konradina, ale teprv, když odmítne, když pozná, že má vyšší povinnost k íši, praví Alžbta, bízí

—

ho zaíná milovat. Rytíi hnvají se, že nedojde k bitv, Máhrenberg je volá k pomst a vypravuje že

historii

stejného

svého

bratra

a osnuje

Seifrida;

Kiinring je smýšlení

zmait

plán, jak

bezmeznou hrdost královu, chce ho pijímati léna ve stanu, jak

si

smír.

Poítaje na

zahanbit, až

bude

to vymínil.

Na zaátku

druhého jednání vidíme Kiinringa, a upravuje jej, aby stny jeho spadly; oznamuje se píchod Ottokara a Cunegondy, kteí picházejí v nádherném zlatém odvu; Rudolf se tší, že jeho šedý kabát ho dnes pomstí na hrdém králi, který se mu tak asto vysmíval. který vylezl na stan

Kunhuta

Pemysl

tuší

pedstírá,

s

hrzou, že se jedná o vzetí léna, to bude jenom zdánlivé. Ale

že

Pemysl

viní

císae, že zrušil slovo své; nadšený Albert, který

sám

stan

padne,

a

všichni

ho

vidi

kleet;

pochyboval o otci, ale pak své podezení vášniv odvolává, pesvdí ho tak dkladn o poctivosti Rudolfov, že Pemysl dobrovoln poklekne ped ním, uznávaje ho nejen za císae, nýbrž v první chvíli

22*

340

i

Vlil.

Pemysl

za nejvtšího smrtelníka

králové smíeni odcházejí,

;

aby udobili Kunhutu, která

Kunhuta ve

3.

II.

hnviv

jednání zasypává

odešla.

chot svého

vý-

itkami; tyto poínají konen na nho psobit, ješt písaha vadí, ale na tu zapomíná, když Zawisch oznai

muje, že pibyla pomoc, dosud tisíc

Polák

marn

oekávaná, dvacet

a Tatar.

Když král odešel, tší se Kunhuta a Závis na Rudolfa by dala královna ráda brzkou jeho smrt, ale zavraždit Herbotem, ten však je poctivý. Rudolf dvuje v mír, ne tak pro písahu Pemyslovu, jako i

proto, že

král je

slab,

ale tu slyší,

tyikrát tak

se sesílilo, že je

silné

eské

že vojsko

jako jeho

vlastní, a

Milota opovídá válku,* spílaje pi tom tyranovi a kivopísežníku, jenž mu svedl ženu. Rudolf odmítne

již

zradu, kterou Milota nabízí.

Pemysl a svoji smrt nutí v jeho

(tvrté jednání)

obdržel

;

aby pád jeho lež,

nepítel, nestál

zneuctící je

Cechy.

oekává

který

mu

vítzství Rudolfovo

dává zprávu o spik-

vojsku, a hledá mezi svými rádci pítele.

mezi nimi

Je-li

list.

Když ho

i

a

tolik

ho

zabije

život,

ped

bitvou,

aby ušetili svtu

Rudolf pemohl udatné ujišují svou vrností, dvuje a

jeho,

že

zanechá Milotu v záloze, ale ten praví k sob, že po-

msta se nechopí okamžiku prvního, nýbrž nejlepšího.

Alžbta, pevleena a v brnní jde do bitvy, FUenRudolfem, Albert spchá otci na pomoc,

stein zápasí s

a

Alžbta

zachytí ránu palcátu

FUensteinova

za

nho.

Spiklenci se chystají k útoku na Pemysla, jehož Albert s kon Westerburg obtuje svj život, aby dal spiklencm znamení, tito pak a s nimi Milota a Závis

sbodl

;

Werthes, Rudolph von Habspurg.

zabijí krále;

Alžbta dá

341

poznat a zdán-

se Albertovi

liv umírá. Páté jednání odehrává se ve Vídni, Albert zmizel,

Rudolf

je zoufalý, tu picházejí Albert a

procitla ze zdánlivé smrti.

usnadnila vítzství; to

penechá

její

Alžbta, která

Kunhuta chlubí

se,

že císai

císa chce Závise potrestati, pak

lásce,

která

bude tžkým trestem;

Milotu dá uvrhnouti v žalá, za to Herbottovi daruje život a svobodu a peje si takových sluh jako je on;

Herbott chce hned býti prvním. Rudolf žehná spojení Alberta a Alžbty.

Werthesv Rudolf je drama rytíské; hrdinou jeho je vlastn Albert, a hlavním obsahem jeho láska k Alžbt. Slyšíme, že ženská krása ho dosud nedojala, teprve když vidí Alžbtu, je zmnn a bojí se, aby král eský nežádal ruky jeho pro svou dceru. Alžbta zkouší svého ženicha, tváí se, jako by nemyslila na nic, než na pomstu za Konradinovu smrt, a posílá Alberta do Itálie. Ale když odmítl, když po-

má

budoucí císa vyšší úkol, praví, že ho zaíná milovat. Albert tomu nerozumí, jako nerozumí její pochvale, když se rozhorlil proti otci, mín, že je vinen sícením stanu. Celý výjev se stanem slouží jen k tomu, aby Albert a Alžbta mohli zde znal, že

jako

tém

nm

se o

rozhovoit.

Komposice bitvu,

Pemysl

náhodou sejde

je dosti

se

neumlá. Když

podrobuje,

a osnuje

ada

vše

eká

na

jeho nepátel se

pomstu sícením

stanu. Titíž

nepátelé sejdou se pak na bojišti, jsou srozumni s Milotou, nevíme jak; rozejdou se, a hlavní obtíž je, nalézt krále, jako by byl špendlíkem. Westerburg pak

:

342

VIII.

vykoná

in

ímský

Pemysl

II.

sebeobtování

umíraje

a volá

»Ottokar!« což mohl uinit také díve.

S r.

historií

básník zachází velice

1276 a 1278 shrne úpln, tak že

skoro dle

požadavk

voln

dj

;

události

se odehrává

staré tragedie v jediný,

ponkud

neuritý den (není totiž ei o ase; ani o východu nebo západu slunce), v neurité ponkud krajin, v níž rozmlouvají po pípad na témž míst Albert s Alžbtou, pak Pemysl s Kunhutou, a je neustálé pecházení. Svou povahou Pemysl Werthesv je ukrutník, Merenberga dal umuit, Milotovu ženu zneuctil a poslal mu mrtvolu její probodnutou, a Milota pochybuje, nejusmrtila-li se skuten sama. Rudolf má o horší mínní, písahy jsou prý pro nho bubliny; když je slab, nabízí sám ony potupné podmínky míru, jen hanbu pokleknutí chce zakrýt ve stanu, aby mohl Kunhut lhát, že si podají s císaem pouze ruce a

nm

pak se obejmou. Ale týž Ottocar, když rozhorlení Albertovo ho pe-

svdí

o nevin

Rudolfov pi spadnutí

stanu, klekne

dobrovoln, stžuje si sám na hrdost své ženy a tší se z nového pátelství, avšak hned zase podlehne vlivu jejímu. Podobn mluví šlechetn a obtovn, když dopisem byl pouen o spiknutí ve vojšt, a vybízí vraha, aby vykonal dílo ihned, ba odhodí svoje zbran má-li býti zrazen, a nezahyne zbyten eská est válená. Rudolf je ideální postava, s kterou si básník nedal mnoho práce; císa hrozil, že znií vinice, ale kdo ho zná, neví, že by hrozbu vyplnil; jinak seznáváme ho více z chvály a dvry Albertovy než z jeho slov a skutk. Kunhuta je nejen touž hrdou královnou jako u Vernulaea a Lope, nýbrž je též nevrná, štve krále ;

343

Werthes, Rudolph; Klein.

její pýcha se ozývá do boje, aby se ho zbavila když pichází jako zajatkyn. Dležitou úlohu hrají vrahové královi, jsou to Offer von Máhrenberg Oíf von Mernberg se uvádí ;

i

— v Otakarov kronice, 29216, místo von Emerberg — a Hadmar

snad jen omylem von Kúnring. Co tento druhý mstí na Pemyslovi, není eeno zrádcové domácí, Milota a Závis, jsou s cizími tmi vrahy pímo ale

v.

;

ve spojení,

Milota z pomsty za ženu a Závis

z

lásky

ke Kunhut. Zvláštní motiv, aby se úastnil vraždy, má rytí Westerburg, který z touhy po sláv obtuje svj život a vlastn též povinnou péi o Alžbtu, aby dal

spiklencm umluvené znamení. Protivou k tmto spiklencm obr ani

Herbott

svému

von

je poctivý a

Fiillenstein, který

nikdy

vrný

nelichotí,

králi ani Rudolfovi,

Nmci

Cechy není; nakdyž Rudolf ji osloví jako klenot v korun míru, odsekne mu, »die bohmischen Steine halten dle Probe nicht«; »eský kámen« je výrobek eského prmyslu skláského. Kontrastu povah mezi

a

rážku národnostní iní jenom Kunhuta;

Pvodn

jezovitou jako Vernulaeus,

professorem

jako vtšina básník dosud uvedených, byl také Anton

von Klein. Když ád byl zrušen, mladý Klein dal se do služeb osvtáství, a jako spisovatel a dramaturg zapsal své jméno v djiny rýnského Falcká. Osvtáská je také jeho tragedie Rudolph von Habsburg.i) cele

Klein zahájil

und

Bildnisse

der

r.

1785 velké obrázkové dílo »Leben grossen

Deutschen«, jehož první

') Rudolph von Habsburg, ein Trauerspiel von Anton Klein. Mannheim 1787.

in fiinf

Aufziigen

:

344

VI.

Pemysl

II.

nm

jedno z prvních míst zaujímá Rudolf Habsburský. Za krátko uinil císae, jemuž se velice podivoval, hrdinou dramatu, ureného svazek vyšel

1785, a v

r.

pro národní divadlo mannheimské, tak známé

nmecké

z historie

literatury.

Pemy-

Jevišt prvního jednání Kleinova je palác

slv ve Vídni zvstuje

dostí

kdy

Václav, jehož

jí

za to

dkuje

tato

s

ra-

»Sawisa,

Závišovi:

Freund!« Václav

lovk,

v minulosti,

leží

a vládl

píteli

FiirsteU;

že je

život;

jehož ideály dinou,

starému

to

auch

gliicklich sind

Pemysla

uzaveli mír, a mladý Wenzesla

;

má od

Závišovi,

íše byla rohledl

pamt Pemysl

mladém Wenzesla Guthou, dcerou Rudolfovou, mladým Rudolfem, oblaží celou

vyhubit vraždou pátel jeho. Ale v

dd

zase ožije; Václav

jeho sestra Anežka

s

s

Evropu. Ottokar a Kunigunde vzájemn

konen

Kunhuta

vdce, který

lhal,

žádá,

že král kleel

mysl vysvtluje, že

to

si tají

svou bolest;

aby smrtí byl potrestán bylo

ped

jenom

voje-

Rudolfem. Pe-

li-tí,

Guthu

pijal,

ne jako nevstu synovu, nýbrž za rukojmí. Kunhuta ihned oznamuje Anežce, že spolek roztržen a vynutí král

na

ní

obraz ženicha jejího

oznamuje rozhodnutí své synovi Sawisa: Ottokar:

Du

;

podobn

a Závišovi

schwurst!

Mein Herz schvvur Rache.

Pemysl hlásá nauku, že král slovo dává a bere zpt, syn má jednat jako on, jenž nabízí práv blížícímu se Rudolfovi mír a zárove vypsal cenu na jeho hlavu. 1 Závise láká, má prý koruny k rozdávání, ovšem marn.

345

A. v. Klein, Rudolph von Habsburg.

bude andlem míru,

že

se,

zvstují,

poslové

plenní;

Vídn. Mladý Rudolf

Krajina u

Jednání druhé.

tší

že

král

Rudolf zapovídá Ladislav

král

porazil

vojsko Pemyslovo, a že král eský slíbil svou dceru tomu, kdo mu pinese hlavu Rudolfovu. Císa vyslan-

cm

papežovým dává

odpov

vyhýbavou, když na-

léhají na výpravu kižáckou. Jednání III. Václav vnikl skrze stráže ke Guth,

ješt o niem Kunhuta je pekvapí a shledá, že Václav varoval Rudolfa ped vrahy otcovými. Podobn Anežka se snaží, zachrániti mladého Rudolfa, který se odvážil do nepátelského msta. Rudolf v ležení slyší, že dti jeho jsou v moci nepítelov, odmítá nabídnutou vzpouru a chce je osvokterá

neví

;

bodit bojem.

Jednání IV. (ve Vídni!)

aby

Pemysl

vedl syna

vynutil na

nm

porovat jeho plány. Vykládá tyrany a dobyvatele svého,

pak

Václav

líí

íditi a

mu

do hrobky otc.

písahu, že bude pod-

skutky

mezi nimi a tupí

pedk,

velebí

Václava, otce

skutky své; dle nich má se velký. Budu-li šasten? ptá se

vlastní

bude

Václav, a prosí u hrobu Václavova za mír.

V

síni

hradu Pemysl

pichází císa Rudolf,

domnlý

vyslanec se táže,

Rudolf tím a tím a tím urazil

Rudolfa).

Král

je

muen svdomím, k nmu

pevleen

je

pro

za vyslance papežova; král válí, urazil-li

(jmenuje dojat,

mu

ale

vše,

slovo

ím

ho

sám

Kaiser

Rudolf ho rozzuí.

V paláci je radost nad domnlým vítzstvím nad Uhry; dojde k roztržce mezi Pemyslem a Václavem. Rudolf se dává poznat, Pemysl odchází s hrozbami, a Václav propouští oba Rudolfy.

;:

346

VIII.

Pemysl

II.

V pátém jednání zachrání Václav Guthu z podzemního jejího žaláe a prchá s ní k jejímu otci. Byl svrchovaný as, nebo Kunhuta pichází do žaláe katem, nalézá však v místo Guthy Anežku, s i

nm

kterou odsoudí k vzení.

V

—

ped

—

vidíme Ruútku, pak Pemysla s válenou radou jeho má tynásobnou pesilu, je nemožno nezvítzit; král vyzývá, aby ten, kdo ho chce zradit, radji ho zabil ped bitvou. Odejde k boji, vidíme prchajícího Václava s Guthou a Závišem; Rudolf v bitv nechce prolévati krev pomazaného Pán, za krátko pichází ranný Otakar a umírá v loktech Václava a Guthy pi slov Kaiser Rudolf. Císa se dozvídá, že jeho dcera Gutha dalších scénách

Vídní

dolfa na

žije,

a žehná

dvma párkm.

Také drama Kleinovo

zachází

s

historií

voln,

Klein vázal se na jednotu asu; po míru s Rudolfem Pemysl dlí ve Vídni, jako by to bylo jeho sídelní msto, má tu dokonce rodinnou hrobku, kde spí nepehledná ada pedk; dti jeho jsou dosplé, a Václav hraje dležitou úlohu, osud otcv slouží hlavn za pouení pro nho, a tím pro knížata pítomnosti.

jako Werthes,

i

proto

Pouení pro

knížata, to v

dob

osvíceného abso-

dležitým úkolem poesie a dramatu zvlášt; v tom ohledu drama Kleinovo je pravým tylutismu

bylo

pem dramatu osvta ského

s

jeho

pragmatischen Maximen, den Puppen wol im Munde ziemen.

trefflichen,

Wie

sie

Jeho osoby jsou loutky v ruce básníkov, píklady dobré nebo odstrašující, ale nejsou lidmi. Básník ne-

A.

v.

Klein,

Rudolph

v.

Habsburg.

347

lidi urité doby a zvláštních pomocí kterých bychom porozumli jednání

hledí na osoby, jako na

pomr, jejich, ne,

jsou absolutnúni lidmi, které

mí absolutním

ideálem.

Pemysl

je kníže špatný, despota, dobyvatel, otec

jeho byl, a syn jeho bude knížetem dobrým, míru-

milovným, otcem svých národ. Scény v hrobce, dobrodružná návštva Rudolfa, který pak vyvázne, nevíme jak, vše to jsou makavé -dkazy pro slabosti komposice. Drama Kleinovo nazývá se výhradn dle Rudolfa, ale Pemysl je hlavní osobou; jeho karakteristiku vypracovat bylo vlastním úkolem básníkovým. Jak hledl na Pemysla, praví v pedmluv ke druhému vydání (1788): »Rudolf a Otakar jsou lidé takos^é veli-

mimoádní, tak ojedinlí

kosti, tak

každý o

sob

a tím více oba

mlo

ráz velkosti.*

a tak rozdílní, že

vzbudí udinejpamátnjších dobyPemysl jest jedním z vatel a jedním z nejvtších muž, kteí kdy byli. Jeho neobmezená ctižádost, jeho snaha po dobývání a jeho nádhery milovnost zkazily jeho srdce skoro vše vení

.

.

vedle sebe

.

—

co inil,

Z celé té karakteristiky zbývá však v dramat samém vlastn jenom dobyvatel. A pro dobyvatele mla osvtáská morálka svou škatulku, do níž Kleinv Pemysl se vejde celý. On se sám exponuje

i

co nejupímnji: rušit,

nepítele oklamat, smlouvy, písahy

to je královské.

Toho aby

nejvíce klamal a vraždil, velebí.

Za

ideálního

ml

to líí synovi s knížete, ale s

z

pedk

svých,

který

rozšíil íši svou, nejvíce

bezdnou

opovržením:

ironií v otci

Václav

svém

umel

a

tu slávu, že nezanechal v íši své jediného žebráka,

348

VIII.

Pemysl

II.

—

nic královského neinil Wenvyjma svého syna zesla Za to Pemysl sám rozšíil svou íši, až se dotýká oceánu na jihu, oceánu na severu, tikrát vypálil zemi Boj (Bavorsko), nápadníky trnu z poboních byla záhy stálým cviištm, linií povraždil, íše jeho poddaný vojákem; každý s ímem se snáší, staví klá!

štery a bere království.

nemní po celé drama, vždy aby ukázal hrzy ctižádosti panovnické; teprve když je smrteln rann, cíti muka svdomí: Umírání král je strašné, volá. Ze má vlastnosti jiné, že je velký, slyšíme spíše od ostatních, než toho pozorujeme. Závis voln dle Lessinga praví^ že píroda brala látku k nejvtšímu smrtelníku, ale neest ji pokazila, a Rudolf volá ke konci »Pírodo, vytvoíš-li za tisíc let zase tak velikou duši, utvo ji dobroinnou, Pemysl úelem jeho

své povahy jest,

i

:

šlechetnou.*

Rudolf je vtlená šlechetnost, odvaha a udatnost. Nápad, vloudit se k nepíteli v podob vyslance papežského, provede, aniž je patrno, jaké v peenství.

Naproti

dobyvateli

král ideální, válí k vli míru

;

tom

je

nebez-

Pemyslovi je Rudolf vzpoury v nepátelském

táboe neužívá a nepijímá nabídnutí zrady. Kunhuta je tradicionelní zlá žena, ale ustálenost povahy Pemyslovy zmenšuje její vinu na válce; nebylo

potebí popouzeti toho

svého smíí se dokonce

krále.

Po smrti chot

Anežkou a Rudolfem, které tak ohrožovala, a pronáší pod dojmem zjevu Rudolfova slova, kterými drama koní: božství dlí » Národové, mezi vámi, když Váš král je lovkem.* O vrazích Pemyslových se básník nezmiuje, ani s

o zrádcích v jeho táboe. Závis je šlechetný starý muž,

Klein;

ddictví

z

Hemmerde; Ochs.

dob ideálního Václava

vatelem mladého Václava,

s

I.,

nímž

349

je vlastním

i

vycho-

prchne do tábora

Národy nejsou nikterak karakterisovány,

Rudolfova.

zmínka se nedje o rozdílu mezi poddanými Pemyslovými a Rudolfovými.

ani

Drama Kleinovo

pedn

vozování;

drama

bylo

rzné pekážky

kladlo

herci

nebyli

pro-

jambm, pak

zvyklí

než bylo zvykem, a vyžadovalo více

delší,

nákladu a osob, než malá jevišt mla k disposici, na jevištích se mu tedy nedailo. Augsburgský editel Moroz rozdlil tragedii na dva veery, ale druhou polovici

nal o

zstal obecenstvu dlužen, a nikdo ho neupomíTo vše vypravuje Hemmerde v pedmluv ni.

ke svému dramatu Ottokar\), aby odvodnil, pro neuinil totiž nic jiného, než že zkrátil a

je napsal;

pepracoval, hlavn v prosu pepsal Kleinova Rudolfa.

Hemmerde pizpsobil drama pedevším lých jeviš

;

žádná

tedy

prý vypadávají jako

psí

Poslední jednání, které se docházejí zprávy

umitelné

;

i

bitva,

stany

odstranil

verš.

odehrává v sále

kam

—

boudy celé

o smrti

ma-

—

a

bojišt, je zkráceno,

z

pomrm

žádné ležení

králov slyšíme

až

je

nesroz-

jen ústy Závišo-

vými.

Krátce po Hemmerdovi vydal také F. Ochs, faktor v Bamberku, drama

Ottokar, ^)

které mi nebylo pí-

stupno.

Kdyby osud ')

in fiinf je

byl

dopál

delšího života Schillerovi,

Ottokar, Kónig von Bohmen. Ein tragisches Schauspiel Handlungen. Anonymn v Augsburgu 1790; autorem

herec

—

Cai Hermann Hemmerde.

') Ottokar von burg 1791.

Bohmen.

Tragisches

Schauspiel.

Strass-

350

Pemysl

VIII.

mli bychom snad drama

II.

nho. Na

o Pemyslovi od

list v Schillerov pozstalosti, který obsahuje

nápisy

neprovedených,') teme také: dramat provedených Rudolph von Habsburg. Drama by jist bylo obsahoi

valo boj

eským

s

králem, ale více

pisu toho domýšleti

R

nemžeme

se z ná-

nieho.

1804 Anton Popper, poruík v gard císaské,

odevzdal

Františkovi

císai

Habsburg,

drama

nikdy

které však

Rudolph von

nebylo provozováno,

aniž tištno.^)

Z dobrozdání censora poznáváme, že pedmtem rozumí se boj Rudolfa s Pemyslem, a censor shledával nepístojnost v tom, že tato inohra se nazývá truchlohrou, vždy jenom Ottokar v ní padne. byl

i

Censorovi zdálo se však dále nepístojným, aby se líily na jevišti neblahé asy, kdy národové, poddaní te

jedinému

zuili

žezlu,

proti

sob

boui

v divoké

vá-

lené.

Glossy se valo z

k

dobrých

vlasti,

asi,

že

diví, že

ml

budit

cit

národ

vhodným, pedvádt

')

vše,

je

podporo-

se

co by vzbuzovalo lásku

zakázal se tento vlastenecký kus. se

jako u ostatních

rážkou

dob, kdy

v oné

dvod

Práv proto Cech,

vlastenecký také u této

íše,

nezdálo

se

snad

jako nepátele a jásat nad po-

jejich.

Seznam ve vydání Goedekov,

16, 131; plán

Rudolfa pochází

asi z

r.

sv.

XV.,

2,

v

Hemplov

18o3.

pkného lánku C. Glossyho >Kónig Ottakars Gliick und Ende« v Jahrbuch der Grillparzer-Gesellschaft IX., jehož užívám v dalších ástech této kapitoly až po Grillparzera, hlavn, co ')

j>Zur

O

tomto dramat

referuji dle

Geschichte des Trauerspiels

i

se

týe

zpráv z archivu policejního.

351

Schiller; Popper; Ziegler.

Krátce po Popperovi, když válka již dopadla nešastn, napsal dvorní herec Ziegler, snad na objednání, vlastenecké drama Thekla, die Wienerin.^) Zieglerovo drama supponuje zcela zvláštní historické pomry; r. 1277, když zaala válka znovu, Cechové zmocnili se opt Vídn a položili tam 9000 muž pod velitelem Baltramem von Vatzo; sám vévoda Albrecht je od Cech obléhán na Kahlenbergu. Mšané reptají, jenom purkmistr Ulrich von Lichtenstein (u Werthesa Otto von Lichtenstein jde jménem k Rudolfovi) je v nejlepší shod s Cechy, ba dcera jeho Thekla je zasnoubena s mladým Lutoldem von Vatzo. Ale, jak se dozvídáme z první scény, kde devadesátiletý Konrád von Haslau vyhledá purkmistra, aby vzbudil jeho vlastenecký cit, Ulrich von Lichten-

mšan

voln

stein,

dle Schillerova Fiesca, už vykonal, o

ostatní se radí. Jeho dcera užila volnosti,

nevst Vatzov,

byla

a

dané

pod záminkou,

jí

em jako

že jede na

honbu, už tikrát na Kahlenbergu u vévody, a vše je pipraveno k vypuzení Cech. Tu navštíví Ulricha místodržitel a sví mu, že král eský byl poražen a padl, že proto chce vzíti mšany v písahu pro

Václava

II..

Ulrichovi

úpln

dvuje

a žádá jeho slovo,

ža bude Václavovi vren. Ulrich tím, že dal slovo, je neschopen k další akci; na štstí jeho dcera Thekla je

hlavním kolesem

vše, aniž se

do msta žárlivost -)

a

18.

jí

mže

penechati

svého ženicha.

Thekla,

in 5 Aufzugen, sv.

stroje, a otec

sám úastní. Thekla pivedla vévodu tajn skrývá ho ve své komnat; ímž vzbudí

die

Wien

Wienerin, ein vaterlándisches Schauspiel 1816. Ve vydání dl Zieglerových z r. 1834^

352

VIII.

Jedná

o

se

Pemysl

aby

to,

eský setník dojde k nonímu

žárlivost;

se

II.

odvrátilo

odpyká

Závis

podezení a bdlost

svou

boji, v nmž udatného Lutolda smrtí; zajme vévoda sám, kdežto starý Vatzo drží hrad. Rudolf zatím vpadl již do Cech, Otto se zmocnil mladého Václava, desettisíc vojín Rudolfových se pidruží

mšanm

vídeským, Baltram by však kdyby ho vévoda a Thekla nepe-

k 79000 (!!) hrad držel pece,

mohu

šlechetností,

vracejíce

mu

syna,

aniž žádají za

to navrácení zajatého Ulricha.

Drama, které upomíná živ na Schillerova »Fiesco« obdrží za svou bdlost od Baltrama odpov

(Závis

skoro tak nezdvoilou, jako

od

Gianettina),

vnáší

do

nmecký

staré

tlesný strážce

doby pedstavy úpln

moderní; král eský je Napoleon, který r. 1805 okkupoval Víde, vévoda neprozrazuje ani slovíkem, že

ml

sotva ješt

deák,

mnoho asu, aby ddic staré, oblíbené

je to

si

získal lásku Ví-

dynastie, ne zakla-

datel nové.

Drama zakázáno,

z

bylo

r.

ohledu

1806 podáno censue, bylo však na francouzské vyslanectví, jak

myslí Glossy, a teprv v dubnu 1809 bylo hráno kráte,

tyi-

Ze se drama ohledu na Cechy, Glossy pedpokládá,

když situace zase byla podobná.

zakázalo též

z

vc

samozejmou, ale obraz Cech, který Ziegler kreslí, mohl jim jen lichotit. Glossy, aby se nemusil vzdáti této své pedstavy, domnívá se, že Ziegler snad drama po r. 1806 pepracoval a úzkostliv se vyhnul všemu, co by Cechy uráželo. Ale pak musil patrn pepracovat celý kus od základ, nebo

jak se zdá, jako

na šlechetnosti eského velitele a jeho syna Je pece zbudován. A jisté narážky, které horlivým vlasten-

353

Ziegler, Thekla, die Wienerin.

cm

eským mohly

v tištném zstaly Kraus ujišuje, že Ottokar pivazoval dti Vídeák, své rukojmí, na válené stroje. (Historisch wahr, poznamenává k tomu básník!) Cechy Jako národ ovšem básník neuráží, a to se snad r. 1800 práv nezdálo nutným, když vláda se souasn dovolávala vlastenectví všech svých národ. Tak tedy teme v dramat, že Pemysl byl velký,

dramat

muž

slavný býti

s

kein »die

;

býti protivné,

i

— mšan

státi

zajatý Lutold na otázku vévodovu, chce-li

»Herzog!

odpovídá

ním,

bin ein

ich

Bóhme:

Bohme verráth sein Vaterlandl* Vévodovi se hlásí: Zwar schleuBohmen wehren sich vvie Lowen .

.

.

dern die Weiber aus den Fenstern Feuer und brennendes Pech auf sie herab, doch die Bohmen stehen

auch im Feuer

jín obklíilo nji

trefí

dieser

frass

naše šípy.

blutigen

Bohmens der

Vatzo na zprávu,

fest.«

že

8000 vo-

Tím bezpeund euer Sohn in

hrad, odpovídá spartansky:

—

Nacht

treueste

»Habt Ihr

bewiesen,

nicht

es

Brger

seid

Bohmen Schwert!

?

Eilf

dass

ihr

hundert Deutsche

hundert Menschen-

Eilf

—

A Vatzo se poddává verbrgen Eure Ehre!« des Bohmen erweicht konen »denn nur Grossmuth leben

festen Sinn.«

—

»Meine

Pflicht.

—

Rhmlich

habt Ihr

wie jeder Bohme, erfllt. Ich verehre und achte Euch dafr und das edle Volk, aus dem Ihr stammt,*^ praví vévoda. Tak se mluvilo ve Vídni v letech tísn.

sie,

Tentýž ráz smiování mají slova Theklina, kterými ped mšany svou lásku k echovi »der Liebe sanfte Sprache hebt den Unterschied der andern auf. Und wenn einst nach spáten Jahren der Deutsche hájí

Hand so

in

treulich

Frauenliebe

hat Kraus

Hand

:

eské

látky.

mit

allein

dem

edlen

Bohmen

der Volker Hass

geht,

besiegt.* 23

;

Vni.

354

Pemysl

II.

Bylo by zajímavo, seznati pvodní text Zieglerv, stálo-li v

nm

Czech vom

už r. 1806 nebo 1809 >Was sprach der Betrug?« R. 1817 je ovšem toto slovo už

zcela všeobecné.

Ethická slabost Zieglerova dramatu

purkmistr

Ulrich

Cechm,

proti

patrn písahu

von

Lichtenstein

zneužívá králi

dvry

na bíledni

je

vzpouru

osnuje

místodržitelovy, ruší

uinnou. Nehleme k tomu. Tu

bude pracovati pro Václava II. vyzná veliteli vše, aby mohl Zbývá mu te dvojí, Václavovi zachovat Víde, anebo obtuje svou est povinnosti vyšší, bude Cechy klamat dále, jako Fiesco, jeho vzor. Místo toho Ulrich dostojí for má In siovu^ ale nebrání dcei, aby pracovala ve smru opaném, ba podporuje ji v tom, zkrátka jeho vrnost k danému slovu umožuje mu pouze, aby s tím upímnjší tváí mohl klamat pítele, který mu zcela dvuje. Tak se vážn konflikt dvou povinností neeší. To je neblahý úinek dramat vojenských, která spletla všechny pojmy náhle dá

své slovo, že

bu

cti

a povinnosti.

Bez úspchu byla provozována inohra

von Habsburg od M. H. Mynarta dne

10.

Rudolf íjna 1812

nad Vídekou. Byla dle kritiky quodlibet Rudolfových s Pemyslem censue se kdežto obecenstvo si stžovalo na nudlíbila tendence, nost. Tištny byly z dramatu toho jen nkteré sceny.^) Drama slavného, nebo aspo známého Aug. v. Kotzebue ^) bylo censurou vídeskou pvodn zakáv divadle

z

historie válek

;

Rudolf von Habsburg von ') Scenen aus dem Schauspiele M. H. Mynart v Deutsches Museum, hrsgg. von Fr. Schlegel. II.

(1812K ^)

Rudolf von Habsburg und Konig Ottokar von Bohmen..

Historisches Schauspiel in sechs Akten. Leipzig. 18.6.

Mynart

záno,

a

pro

sice

;

355

Kotzebue.

biskupa bazilejského,

nevy-

který

dstojn; bylo pak zpracováno Schreyvoglem kvtnu 1815 nov zkoumáno a pipuštno. Provo-

stupuje a v

zováno bylo pod názvem Ottokars Tod dne 14. srpna r. 1815, a pijato s chladným uznáním. Kotzebue z dosud uvedených básník nejupímnji

drama o Rudolfovi, proto pojal z jeho života hlavn anekdotického, materiálu, než bylo zvykem. Také názvem »inohra« naznail, že král eský je osobou vedlejší. Drama Kotzebueovo je psáno blankversy stídav •rýmovanými. Poíná v Bazileji, v pedsíni biskupov; zamýšlel

mnohem

více,

komoí

vypravuje Lutoldovi

z

chází z Frankfurtu, co se zde lehá,

se

co bylo

smíil

s

píinou

Regensberga, jenž pi-

dje

že Rudolf je ob-

:

hrab habsburský

války, jak

opatem svatohavelským

J3ekvapil

vcí neslýchanou, mostem

vzkazuje

biskupovi,

že

týž

hrab

jak

a

z lodí.

je

Bazilejské

—

Lutold

zvolen císaem.

bh

aby sedl pevn, by ho Habsburg Lutold chce spchati k Pemyslovi, aby nepipustil této volby. Rudolf slyší tutéž zvst od purkrabí norimberského ve svém stanu. Na otázku, volily-li ho echy, odpoví purkrabí, že nejsou údem íše Biskup

volá,

nesvrhl.

nmecké, a že Cechové hrozili válkou. Rudolf vzpomíná, že Pemysl byl mu pítelem v Prusku a jeho synovi dobrým králem, a nerad by válil s ním. Albrecht, syn jeho, vypravuje, že miluje Anežku eskou, že se však dosud

netroufal ucházeti

se

o

ni,

ale

te

že je

satek ten snad uspíší mír. Rudolf posílá ho s purkrabím do Prahy. V druhém jednání Ottokar slyší od Lutolda zlou

císav

syn,

zvst; Lutold

a že

mu

radí,

aby

si

získal spojence dcerou, .23*

VIII.

356

Pemysl

II.

zvlášt uppzoruje

jako Rudolf svými šesti dcerami, na Ottu braniborského; pak ho

uí novému umní, pimlouvá za Rudolfa, Kunhuta pináší již zprávu, že papež je pi Rudolfovi. Vyslance císaovy odbývá král hrd, ba dá hlasatele, když mu hrozí kletbou, popraviti. I vyslancm hrozí nebezpeí, ale Anežka nutí je k rychlému odjezdu. petváce. Anežka

se

Tetí jednání ukazuje nám Pemysla, pekvapeného rychlým postupem Rudolfovým; Lutold mu radí k zdánRudolf by si pál, aby syn si vzal ale nenaléhá naií. Mšané vídenští se poddávají, protože se bojí o své vinice, ale Rudolf povolnosti.

livé

Alžbtu Meranskou,

nedotkne,

je ujišuje, že se jich

i

kdyby

se nepoddali,

úpln. Regensberg žádá za mír, Pemysl žádá o léno, pi tom schází žezlo, a Rudolf chopí není zmínky o stanu. Pemysl písahá se krucifixu kiv. Regensberg mu našeptává, aby dohrál a získá je tím

;

vdom

úlohu, kterou na se vzal.

Ve tvrtém

jednání poznáváme Otu braniborského

jako uchazee o ruku Anežinu. Kunhuta je ve smutku;

Anežka

se tší z míru, ale

otci,

a

i

Pemysl

jej

ruší.

pijel

za

ml

glejt

šter,

nemá-li být Albrechtova.

do kláštera

Rozhnvaný

Rudolf (jednání páté) nemá než své

dvody;

mšany

vídeské

Berchtold Kapeller, jeden

že zavraždí krále

na

král

ji

pošle

v cizin.

pesile nepítelov, a

Albrecht

ním do Prahy, má to vyíditi jeho by Kunhuta dala uvznit, kdyby nePemyslv s velkou peetí. Anežka volí klá-

sám, který

to dostaví se

eského, Rudolf

etné vojsko

z

právo proti

získá

dvrou mu, hned

z nich, nabízí

to odmítá, a

Elsaska.

Kotzebue; Obsah.

357

ped

Šesté jednání odehrává se na bojišti

rem

Otakarovi,

Ranný chránil

klášte-

Kláry; Rudolf se tu modlí, pak abatyše klne

sv.

nevdouc,

že novicka vedle ní je jeho dcera.

Rudolf pichází

ped Herbotem

Anežka

a

s Kapellerem, který ho zarytíem duryiiským Valentem,

Totéž potvrdí jí Regensberg radí, aby Ota nechal bitvu bitvou a zmocnil se královice, po tom a brzo ddí sám eský trn. Dva zbrojnoši pinášejí Pemysla a uprchnou. Král žízní a myslí, že není na svt duše, která by ho milovala, tu Anežka mu podává víno a sdluje smíenému otci plány Otovy. Rudolf vyhledává Pemysla a slibuje mu na jeho prosbu, že zachová Cechy jeho synovi, Pemysl spojí a

slyší,

že

hovor Regensberga

její

s

otec

padl.

Otou braniborským

;

Anežky a Albrechta a vytrhne si šíp z rány. Rudolf mluví slova uznání a lítosti nad Pemyslem. Kdyby prý Evropa mu byla patila, byl by žíznil dále a byl by se plavil pes moe, to slyšíme, ale takovým jsme Ottokara Kotzebueova nepoznali, ten byl spíše nástrojem v ruce intrikána Lutolda z Regensberga, který nemže zapomenout, že Rudolf kdysi chránil ped ním Curych. Vbec v dramat Kotzebueov, pes vysoké tituly, ruce

a

pes

to, že

anekdot,

o Rudolfovi se užívá

není vlastn

místa

pro

hojn

historických

velké

vášn, velké

drama Kotzebueovo není než rodinné drama s historickými jmény osob. Hned scenerie Kotzebueova to ukazuje: »Pugna sit« je jeden z neetných scénických poukaz Vernulaeových, u Werthesa, Kleina se bojuje, u Kotzebuea celý dj se odehrává v pokojích, nebo na místech ve volné krajin, kde se však neshromáždí více osob, než historické

iny;

!

Vm. Pemysl

358

by

11.

do pokoje. Z pedsín biskupovy do kom-

se vešlo

naty královy nebo císaovy pecházíme, jako v ské veselohe

ze

Pímo komické

radova

salonu

bytu

oban-

lékaova.

tom ohledu jednání druhé: na

v

je

do

hrad pražském Anežka pede,

a v téže

komnat

radí

jakoby jiného místa nemli, král s Regensbergem o nejtajnjších vcech, a v témž pokoji pijímá král vyslance císaovy, ba hlasatele íšského S touto chudou scenerií drama není upraveno ani pro malé spolenosti divadelní, jako Hemmerdovo, nýbrž poítá s prostedky divadel ochotnických souvisí malichernost a jednoduchost intriky; se,

i

—

—

Rudolfv šení, je

soused, který

nositelem jejím,

jehož slabé využitkuje.

závidí jeho štstí a pový-

jeho nástrojem je Pemysl,

které

stránky, I

mu

zlé vlastnosti

by jinak byly neškodné, nabývají tím rázu malicher-

když Kunhuta mluví o hrabátku, když se obává, že pi veejných slavnostech by musila posluhovat t. zv. císaovn, jejíž rod je sotva znám, tu neubráníme se dojmu, že jsme v malé residenci malého státeku, kde dámy se hádají o pednost, anebo že slyšíme paní Unter-Steuer-Einnehmerin nebo paní nosti a obanskosti, a

und Fischmeisterin ze slavného msta Kocourkova v »Deutsche Kleinstádter«. Sluší Kotzebueovi dobe, že hlavním prostedkem politickým je satek, a tím dána možnost ke konfliktu nejobvyklejšímu v rodinných dramatech: odporu dcery k vnucenému manželU; až vytrvalá láska si Ober-Floss-

získá

konen

srdce

rodi. Ale

tento jediný konflikt

láska vede sice Albrechta dvanestaí na celý dj krát na hrad pražský, odkud se obakráte musí spasit útkem, ale následek tch návštv jest pouze, že ;

359

Kotzebue; Scenerie; Karaktery.

Anežka kousku

zoufalství

—

valo že

mu

poslána do kláštera v cizin a sice v

je

práv na mohl aspo

(I),

bojišti,

poznati,

aby

Pemysl

že

dít jeho

rodinné drama. Básníkovi bylo historie, s níž

asi

Ra-

ve svém jej

milo-

dost tžko,

ostatn nakládal tak voln; ne-

aby nechal Pemysla na živ. Svou povahou toho Pemysl ovšem nezasloužil, byl sice pouhým nástrojem Regensbergovým. ale není dovolila,

Rukou dcery hledá

o nic lepší jeho.

spojence, a je

nedbá práv vyslanc, hlasatele dá usmrtit; Albrechta zachrání jenom veliká pee na glejtu, je to Ota Braniborský, který zvolá: To pece nejde. Je sice mužem hrubého násilí a musí se od Regensberga teprv uiti lsti a podvodm, ale je uelživ; dolivým žákem. Písahá Rudolfovi mluv Kunhutiných, aby svou písahu zrušil, není ani potebí. Nehledíme-li na konec, kde se promní v obyejného Kotzebueovského otce, je to skuten pravý tyran

i

v rodin,

vdom

bubák, »Kinderschreck«, jak píše Grillparzer.

Rudolf

je

i

zde knížetem ideálním; individuálnjší

rysy jeví pouze v anekdotách, které se o

nm

vypra-

Už u Werthesa hrozba Rudolfova, že znií vinice vídeské, byla pouhou hrozbou, kterou by nebyl vy-

vují.

plnil,

u Kotzebuea by Rudolf nesvolil ani k hrozb, a

mšanm, zjeví

kteí

se

dokonce, že

mu pod dojmem

mohou

býti

jejím

podrobují,

bezpeni, že vinicím ne-

uškodí.

Rudolf

je také

dmyslný vojevdce, zvlášt impoeskému králi tím, že se

nuje biskupu bazilejskému a

dostane

pes eku

na lodním most, což jest ovšem básn Sunburgovy, jak zna-

velmi komické, víme-Ii z

menité mosty

práv Pemysl stavl

ve válce.

360

Pemysl

VIII.

Kunhuta zamilované

je zlá

dve z

matka

z

II.

rodinných dramat, Anežka

téže rodiny.

Obyejným

intrikánem

Lutold von Regensberg, a Ota braniborský je obyejným hloupým ženichem z veselohry.

je

Ani v tomto dramat není vyten rozdíl mezi a Cechy. Pemysl by mohl vládnouti též v kterékoli jiné íši než v Cechách. Jenom státoprávn jsou Cechy zajímavý, nebo upírá se jim právo volitelské, že nejsou ástí íše. Ale nezáleží na tom valn; draz zvláštní se na to neklade. R. 1816 k slavnostem pi satku císaov zaslal Ludwig Schone, editel v Kolobehu, do Vídn drama Rudolf vonHabsburg. Drama, dle zachovaného

Nmci

referátu censora, slavného orientalisty

íná zvolením Rudolfovým kterého probodne Milota; jako Kotzebueova

poádek

hra.

je

píinou

vznikají

zmna

Ne

scén šastný.

hrdinou dramatu, od

Dj

nho

všeho, co se

a

koní

obsahuje je

prý

Hammera, po-

smrtí Otakarovou,

tedy tutéž dobu

dmysln

Rudolf, nýbrž

upraven,

Pemysl

jest

vychází dj, jeho zaslepení

dje;

z

jeho

úmysl

a vášní

všechny podnty pokraujícího dje. Každá pichází skrze nho nebo vztahuje se na, on

pivádí katastrofu, a s jeho životem koní dj. Pemysl tedy uruje jednotu dramatu, v jako stedu sbíhají se všechny jeho ásti. Rudolf je pouze trestajícím geniem, králi pidleným. Pemysl, je v kivd

nm

a

a neštstí,

je estheticky

dolfa nedokonalostmi

silnjší.

Básník

zvyšuje Ru-

Pemyslovými; následek

jest,

že

divák není pohnut. Censor vyslovil pání, aby Rudolt

brzy byl hlavním hrdinou vlasteneckého dramatu. Rukof)is se

již.

díla

šel

zpt do Kolobehu,

a nevrátil

301

Schone; K. Pichler.

Na základ hlavn Kotzebueova dramatu napsala opee Rudolf v on Habs-

Karolina Pichlerova text k

burg/*)

poíná

Libreto

slavností míru, který je zpe-

etn

zasnoubením císaova syna Hartmanna a Kunhuty, dcery Pemyslovy. Pemysl písahá ve stanu, aniž se stane pi tom nemilá njaká píhoda, pece po smíru se rozhnvají,

ba

Pemysl

raní

Hartmana

v

v

v

souboji.

Kunhuta

je Druhé jednání hraje za Rudolf mu kláštee a Hartmann rád by ji unesl, ale tom brání; Lichtenstein oznamuje píjezd Uhr, jimž

nové války,

se velice lichotí.

Ti eské

rytíe, kteí se nabízejí za-

eského tábora. Tetí jednání obsahuje útk Cech a monolog opuštného Pemysla, pak ve Vídni Lichtenstein oznaúzkostn ekajícím vítzství a vypravuje muje Hartmann s Kumány zachránil KunMilotov. útku o chtli vézti do kláštera. O smrti králov kterou hutu, vraždit krále, pošle Rudolf svázané do

mšanm

>Zádného z našich neobviuj, král padl meem echa, jemuž zabil bratra. « Tak jediní Cechové loupeživí Kumáni promnili zbyli jako erné ovce, hlásí se císai:

i

se v švarné husary.

zpráv o Schonov pípadnjším názvem by bylo Ottokars Verblendung und Sturz, Pemyslovo

Hammer

ve

censorské

své

Rudolfovi shledával, že zaslepení

a jeho

pád

;

o

málo

let

pozdji

pracoval

dramat se souhlasným skoro titulem Glck und Ende. Ale pvodní Ottokars Konig Grillparzer

titul

ze

lišil

sešit

')

od definitivního; na jednom materiály k dramatu stojí: Eines Gewalund Ende. Básník svým hrdinou nemíní

se zvláštní nuancí s

Glck

tigen

o

Rudolf von Habsburg, Heroische Oper

v Dramatische Dichtuneen, VVien 1818.

in drei

Aufzúgen

362

Vlil.

jenom dávného

krále

Pemysl

II.

eského, nýbrž

—

nost pítomnosti

i

mohutnou osob-

Napoleona. Jako dospívající hoch prožil Grillparzer první okkupaci francouzskou, r. 1809 nosil zbra k obran msta tžce nesl, že msto se vzdalo, nezmeškal a pak,

a

Schonbrunn nebo na Schmelzu, ponvadž ho Napoleon magicky vábil, jako had ptáka. Obraz jeho na vždy si vtiskl z tchto okamžik. Potom etl dychtiv vše, co tento vynikající muž napsal o sob

ani jediné parády v

sám, a

co

o

jiní

nm.

zpracování básnickém.

plodu jiného, než »

Milovat

t

K tomu se družila touha po Ale osud Napoleonv nevydal

báse pi

smrti jeho, ve které pravil

nemohu, tvj tvrdý

úad

me

býti

byl,

biem

božím na zemi; jsi pinesl a ne mír ale skvlý tvj obraz ukazuje, že je ješt celost, výsost, velkost v našem drobném svt ... a na tvém náhrobku stjž: Byl píliš velký, protože ieho doba byla píliš malá.« ') Dramatu o Napoleonu samém bránilo, že rozhodné okamžiky ležely tak daleko od sebe; poetické spojení jejich zdálo se nemožným. Pi tchto úvahách básník rozhlížel se

.

.

.

po historických vzpomínkách, a tu mu nas králem eským.

padla vzdálená podoba Napoleona ')

Díla ^9, 89:

Dich lieben kann ich nicht!

—

Dein hartes

Amt

War: eine Geissel Gottes sein hienieden; Das Schwert hast du gebracht und nicht den

zum mindsten

Frieden,

wardst du strahlend hingestellt,

zu kleiden unsrer Halbheit ekle Blosse, zu zeigen, dass noch Ganzheit, Hoheit, Grosse

Gedenkbar

sei in

unsrer Stiickehvelt.

Und siihnend steh' auf deinem Leichenstein: Er war zu gross weil seine Zeit zu kleinl

1

Á

;

363

Grillparzer, Ottokar; Vznik.

Oba rázní muži, oba dobyvatelé, pvodn ne zlí, okolnostmi hnaní k tvrdosti, ba k tyranství; po dlouholetém štstí týž smutný konec, konen obrat v osuobou tvoilo rozvedení prvního manželství a satek druhý. Tato velice vzdálená podoba k Napo-

dech

leonovi nadchnula básníka, a látka k dramatu byla na-

nedocenitelným darem božím pro básníka

lezena,

ra-

pádu Pemyslova vzešlo v Rakousku. Všechny události, které básník poteboval, nalezl pipravené v djinách nebo povstech. Aby nemusil mísit do nich zbytené výmysly vlastní, dal se do tení spousty knih etl vše, co o historii této doby sehnal, dal se do tisíciveršové kroniky štýrského Otakara, a piln vypisoval množství míst z tchto pramen. kouského pak

že

bylo,

založení habsburské

z

dynastie

Už r. 1819 nalézáme v studijním sešit Grillparzerov slova »Ubermut und sein Fall. Konig Ottokar*. Z téže doby asi pochází plán k epickému zpracování, o nmž se stala zmínka nahoe; vážná práce historická vyplnila

drama

r.

1823,

podzim t. r. napsal Grillparzer dobu a bez perušení, když krní

a na

za krátkou

choroba ho upoutala zcela na

dm,

a odevzdal je ihned

editelství dvorního divadla.^)

Dj dramatu poíná na dvoe pražském; královna Markéta je vydšena zprávou, že Pemysl se ožení starý štýrský rytí s Kunhutou, vnukou Bélovou; Merenberg naizuje synovi, Seyfridovi, který v pedsíni králov stojí na stráži, aby odjel do Frankfurtu a donesl tam stížnost na toto jednání. Touže zprávou je zni')

Konig Ottokars

Aufziigen.

Wien

1825.

V

Gliick

und Ende. Trauerspiel

Dílech, sv. VI.

in

fiinf

364

VIII.

Pemysl

cena Bertha, dcera Beneše

z

králova, která doufala, a

s

II.

Ddic, Rožmberka, milenka ní celý rod, že po rozvodu

nastoupí sama na místo královny;

ped

hrozbami otce

vc

díve podporoval, utíká se k Seyfria miluje dosud; Milota a Beneš zuí; Závis se jim vysmívá, že kují plány pomsty veejn. Královna pichází s almužníkem svým, hrabtem Habsburským, je pesvdena, že se jí dje kivda, ale nechce klásti pekážky plánm Pemyslovým, postupuje mu dokonce svá práva na Rakousko a Štýrsko. Král pichází; je po vítzství u Kressenbrunnu, purkmistra a radu msta Prahy pijímá velmi nemilostiv, Beneše, který jenž

dovi,

že

se

Cech svdky

ji

miloval

—

skromn protestovat pedmstí a usazení

odvažují z

proti

Nmc

v

vyvedení

nm. Ped

král jí pi tom zámrech na Uhersko a

královna se zíká svých práv;

vypravuje o svých velkých

Polsko. Zatím dostavují se stavové rakouští a štýrští, aby znovu holdovali pánu svému, dostaví se vyslanci korutanští a nesou mu korunu, kterou ddí po ujci svém, a picházejí vyslancové volitel, aby mu nabídli korunu nmeckou. I král uherský pijel a hned s ním vnuka jeho Kunhuta; královny, která je svdkem toho, ujme se hrab Habsburský a vyslanec íšský; Závis

mluví proti pijetí koruny,

Pemysla koní

a za

hlasitých akklamací

jednání, které líí štstí Otakarovo.

mladého Merenberga, kterého zatkl Milota, když s dopisem otcovým se zdržel, aby vidl nemocnou Bertu Závis tak iní, aby dopis se dostal volitelm do ruky, pak zapádá pomr lásky propouští

Závis

;

k nové královn. Seyfrid, a

o

všichni z nich,

Král

dozví se

o psaní, které nesl

útku rakouských pán,

i

velí,

aby

byli

kteí neodjeli, zateni. Závis dostává cenu

v turnaji

365

Ottokar; Obsah.

Grillparzer.

ruky Kunhutiny a chová se pi tom

z

Pemysl

tak,

zárove se stydí za to. Vyslanec íše mešká dosud pi dvoe, nedostal odpovdi. Práv král dlá plány, jak s knížaty íše zaže

toí, tu

se

žárlivým

stává

a

že volba padla na Rudolfa Habsburského.

zví,

Hned

se dostaví

krále,

by

vrátil,

též purkrabí

co

odal

íši.

norimberský a vyzývá Král jede na hon, krá-

lovna naslouchá písni Závišové.

Tetí jednání ukazuje nám zatení starého Merenberga a vede nás potom nejprve do ležení eského

Kanclé Bruno radí k smíru, Závis je pro pijme vyzvání k rozmluv na

u Dunaje. boj,

konen Pemysl

ostrov Dunajském, chtje Rudolfovi imponovat svou nádherou a vzpomínkou na bývalý pomr jejich. Na ostrov je stan císav, ve kterém císa sám si spravuje kruný; pak baví se milostiv s lidem, který se hrne k nmu; Rudolf slyší z úst Ottokara von Horneck — tak nazývá Grillparzer dle tehdejšího zvyku kronikáe Otakara chválu Rakouska a odmní ho zlatým etzem. Pemyslv úmysl se nezdaí, naopak Rudolf imponuje jemu, a to nejen tím, že se zmnil, že je císaem, ba íší samotnou, ale tím, že mu

—

i

ukazuje zoufalý jeho stav.

neuburg Markéta

Pemysl

Víde

se poddala, Kloster-

padl, místodržitel Štýrska, Milota, je zajatcem; dlí ji

Pemysla pimlouvala. chce vzíti Cechy a Mo-

u císae, aby se za

nechce vidti, ale

stanu,

zem vrátit; Rudolf ho vede do neb léno se bere jenom klee, ale Závis petne

šry

stanu, a krále je vidt; beze slov, zoufalý

ravu v léno a ostatní

spchá

odtud.

Ve tvrtém na Morav,

jednání vrací se král, dlouho meškav

konen

na svj hrad, do kterého nechce

;;

366

VIII.

Pemysl

II.

ped-

vstoupit se svou potupou, a usedne na kameni,

mt

potupy pro mšany a pro šílenou Bertu a jejího slabomyslného otce. Královna pichází se Závišem z hradu a tupí krále

Pemysl

tasí

me

na Závise,

ale

nemá

síly,

aby ho

udeil. Hlasatel císaský chce odvésti rukojmí rakouské, král

ke všem jeho podmínkám, ale když vše

svoluje

když zstane král sám a slyší ho zavolat zpt a z rukojmí vyjme Merenberga, který proti nmu psal stížnosti do Frankfurtu, a když hlasatel protestuje, chce zrušit mír a sice v pítomnosti královny. Ale nejde s královnou do hradu, zhrozil se jí; venku ped hradem usne na klín vrného kanclée. Merenberg byl zatím vržen tak surov do vže, že toho nepežije. V pátém jednání jsme nejprve v táboe eském válka vede se nejist, bázliv. Milota zrádn zamluje zprávy nepíjemné. Král posílá sluhu na zvonici, aby se nkdo rozhlédl po okolí, ale vstup do domu kostelníkova se jim zabrauje, je tam prý družina královny eské. Král míní, že zastihne Kunhutu, která ho se Závišem opustila, ale v dom nalezne královnu eskou, Markétu, mrtvou v rakvi; chtla k císai, aby opt se hrne za hlasatelem,

volat hlasatele »Vivat Rudolphus*, dá

prostedkovala, ale kterou pomstila a prosí za

její

umela

jiná,

jak

na cest. Král žaluje mrtvé,

mu

ublížili a

jak ho zradili,

požehnání.

V táboe Rudolfov císa rozdluje prapory královn eské, která se Závišem se k nmu utekla, dává ostré nauení, pak zrušuje tajný spolek, který si pedsevzal, hledat Pemysla v bitv, a zakazuje dotknout ;

se

ho,

útoí

sebeobranu vyjímaje.

a boj

poíná.

V

tom

Fullenstein

na

1 :;

Grillparzer;

Obsah; Prameny,

36

Na jiném míst na bojišti Pemysl marn eká na útok Moravan a tuší zradu, noha ho boh', jak padl s probodnutého kon, a osamlý na bojišti pohlíží na minulý život svj a a žádá na

in;

svých

pistoupí musí bojovat, Milota jde mimo, ale nepomáhá Pemyslovi, echové utíkají a král padne. Rudolf pistupuje k mrtvému králi a hodí svj císaský pláš na mrtvé tlo. Z domu lituje

nm

Seyfrid

svého otce;

tu

král

kostelníkova pinášejí rakev Markétinu,

královna Kun-

i

huta, Závis a Berta sejdou se u mrtvoly,

nad

níž

Rudolt

dává synu svému Rakousko.

Výsledek historických studií Grillparzerových byl skvlý; už v první, velice významné recensi díla jeho od Hormayra (Archiv 1825) povolaný tento soudce podivoval se, jak se básníkovi podailo »spojiti tradice historie, u velebné vznešenosti pomalu kráející, s požadavky dramaturgie, pipínající si kídla k sandalm«; tutéž chválu opakoval drazn Scherer, který kladl Grillparzera za vzor

básníkm, jak

se

má

užívat histo-

rických pramen^), a Alfred Klaar dokázal to

podrobn

zvláštním spisem o pramenech básníkových.-) Shledal-li

básník,

skytnou všechna

že

mu

fakta, a že

historické

prameny po-

nebylo teba, aby

vyna-

by byl vybíral jetomu rozumti nom fakta, která považoval za nepopiratelné pravdy stailo mu, že byly historicky podány, teba že nelézal, nelze

tak, že

byly pravdivé. storických

Proto není divu, že

oblíbil ten,

si

*)

Scherer, Vortráge und Aufsátze, 244.

-)

Kónig Ottokars

iiber die

z

pramen

hi-

který látku poeticky upravil

Gliick

und Ende. Eine Untersuchung

Quellen der Grillparzerschen Tragedie von Alfred Klaar

Leipzig 1885.

368

Pemysl

Vlil.

II.

kroniku Otakarovu. Grillparzer ovšem, jako historikové doby jeho, považoval Otakara za vistevníka Pemyslova, rozjímal,

nespolehlivým

pítomen

byl-li

v bitv,

mene erpal, ukazuje každá strana užíval ho takovým zpsobem, že

z

toho pra-

díla Klaarova, a sice

není

pedchdcem

rickým pramenem, nýbrž

netušil, jak

a

pramenem. Jak vydatn

je

mu

jen histo-

ve zpracování

téže látky.

Je tudíž

zaslouženo,

vdný

že

Grillparzer svého

kronikáe, Ottokar von Horneck nazvaného, uvádí na jevišt, a dá mu udliti zlatý etz od cisae Rudolfa.

(Podobn

Schillerov

v

i

»Tellu<

vypravuje

se,

že

zprávu o vražd Albrechtov pinesl »víry hodný muž, Johannes Mller«; mínn byl Muller historik.) dalece

Jak

tžko

íci u básníka, který tak

na

prameny,

historické

rysy u dívjších básník

noho

pedchdc, je velmi dkladn znal všechny

ostatních

užil

z

kterou

nich,

ml

jist

jej

nichž ;

se

uvedl

shodné

zakládaly

a vzal-li motiv

njaký

z jed-

díve zpt na podobu,

v historickém prameni.

Pouná je v tom ohledu malá polemika, užil-li Lopeovy »La imperiál de Oton«. Farinelli^) snažil se to dovodit, a výsledek

pravé

je to

nic,

dlouhého srovnání je pece

jen, že

»versch\vindend \venig«, co Grillparzer

dkuje Lopeovi, a ani o tom málu nedovedl Farinelli pesvdit, zdá se naopak, že Grillparzer tehdy Lopeovy tragedie ješt ani neznal. Z dramat nmeckých

bezpen

znal

ostatní, která

')

Kotzebueovo, jsme seznali

Grillparzer und

;

pravdpodobn ale

nelze z

Lope de Vega von Ferdinand

Berlin ISOJ, Str. G5-78.

i

podoby

díla

jed-

Farinelli,

Prameny; Historinost.

Grillparzer;

notlivých zlý

soudit na odvislost. U Werthesa je to Kíinringv, který nalíí spadnutí stanu,

rys

úmysl

u Grillparzera Závišv, na

bojišti s

u

Kotzebuea smíí

dcerou, u Grillparzera

mohly

tuace

369

vzniknouti

s

neodvisle

se

Pemysl

chotí, ale tytéž si-

ze

snah kompo-

siních, které poznáváme u Grillparzera. Je skoro zajímavjší, všimnout si rozdíl Grillparzerova dramatu od všech pedchdc nmeckých;

všude setkáváme se

s

mladými

milenci,

dtmi Rudol-

fovými a Pemyslovými, u Grillparzera nedje se zmínka o nich, jako vbec takové odchylky od historie nebo

aspo

tradice

by

byl Grillparzer nedovolil.

si

Grillparzerv Ottokar je nejvlastnjší

storické.

drama

hi-

nechtl vyloupnout jádro lidské z osob historických, nepodal abstraktních typ, nýbrž pojal osoby, jakými se mu jevily, s celou jejich dobou jejich skutky, jejich významem. Pemysl je vším tím, ím ho kreslí historikové* dobyvatel, ale také civilisator svých Cech a utlaovatel Rakouska a Štýrska, a Rudolf není abstraktní dobrý kníže, nýbrž ten Rudolf, který uinil konec dob pstního práva, založil malou, ale nadjnou íši a s ní dynastii budoucna, zárodky íše rakouské; který zahajuje novou dobu, mén poetickou, pestrou a romantickou, ale bezpenjší: dobu malých, dobu klidných na místo dobrodružných Básník

mšan

rytí

bitva na

;

Moravském

osud Pemyslv, nýbrž

i

poli zajímá nás nejen

pro velký zájem

svtov

pro hi-

storický.

Ze pak drama zásluhou

men a

je

historických

pece

živé dílo poetické, to jest

pes

pilné studium pranepestal pedevším býti básníkem

básníkovou

který

hlavn dramatikem. Kraus,

eské

látky.

•^l

370

Pemysl

VIII.

pedevším nad míru thea-

Grillparzerovo dílo je

trální, je

básnno pro

II

jevišt

s

dkladnou

znalostí

jeho úinku.

ada skvlých pedsí královská,

Jaká to jednání;

kde >dvrníci« se

v klidu

bouném

prvním plná ruchu (ne místeko, scén v

mohou

rozhovoit, jako bý-

pak slavný píchod králv, deputace za deputací seadí se ve velký kruh, prapor vedle praporu, koruna vedle koruny, a vrchol všeho, skvlé vyslanectvo íšské; štstí Otakarovo není pouvalo v tragedii klassické);

hým

slovem,

to

vlaje,

velkolepou akklamaci

císa

tpytí

A

:

se,

žije

jásá

a spojí

se

Otakar, vévoda,

ve

král,

!

A

druhé jednání prvnímu nezadá; zase nádhera,

pi dvoe, od íše tvoí práv v tom skvlém okolí píkrý odpor proti prv-

zase massy, ale zcela jiného druhu: slavnost udílení ceny za turnaj, až

optné

poselství

nímu.

Dva

pestré živé obrazy ukazuje zase jednání tetí,

tábor eský, pak množství, které se hrne okolo císae,

eský, picházející s velikou družinou, efektní bouný odchod krále eského. Úmysln pak ve tvrtém jednání psobí pustota, prázdnota, opuštnost krále, s kterou kontrastuje lesklý prvod hlasatele císaského. A v pátém jednání vše žije a je plno ruchu; není tu pouhé s-pugna sit«, nýbrž ada výjev, kterých se vesms živ úastníme. Ba, tato snaha po theatrálnosti pekrouje meze a svedla básníka píliš daleko. Je to bezpen znamenitý úinek a velkolepé pekvapení, když král na místo král

pád

stanu,

nevrné

své královny nalezne

básník na tom

neml

dosti;

vrnou

—

když král

Ale mrtev na

v rakvi. leží

;

371

Grillparzer; Ottokar; Theatrálnost.

bojišti, tu

pod záminkou jakousi pinesou rakev na jeKunhuta

višt, pod záminkou jakousi pijde královna se

Závišem, a

svou družinu,

—

tato s

královna,

nastojte,

nedovedla

si

kterou prchla, vybrat lépe, než že do

šílenou Bertu, aby v hlavách, po boku a nohách krále stály ti ženy, které urily jeho osud. Také kanclé Bruno vydá se v jisté zajetí,, ho Cechy nutn potebují, aby král mohl spoívati hlavou na jeho klín, což s lepším úinkem jsme již vidli v jednání tvrtém. ní pojala

v

a

Vedla-li

takto

touha po divadelním úinku bás-

níka píliš daleko, stalo se totéž na vtší ješt škodu

dramatu ve scén se stanem.

Rudolf, aby

šetil citu

králova pi nevyhnutelné ceremonii, vede ho do stanu lstivý Závis

skoí koby

petne

šry

a krále je

a kikne: Ha,

Schmach

se nic nebylo

stalo,

!

A

Král vy-

vidt.

co iní Rudolf.? Ja-

jde za králem

s

praporem

moravským, nechce-Ii také vzíti Moravu v léno, doho tedy, aby poklekl ped lidem znovu Ze Ru-

nutí

!

dolf tím uvrhá na sebe zdání, že

licomrn

vlákal

Pe-

mysla do stanu, aby se škodolib tšil z jeho pokoení, poznamenal již Hormayr, ^) který nazval toto zarázakonení tetího jednáni hlavní vadou díla. žela tenkrát tak velice, že pro druhé provozování byla zmnna. Rudolf zvolal: »Co je to, kdo mi to uinil A Pemysl nepoklekl ovšem po druhé, nýbrž zlostn odkvapil se svými Cechy. Ale v tištné knize nebylo

Vc

.'*«

mnno

nic.

Zde povahopis, jako jindy též pravdpodobnost obtován úinku divadelnímu. Ale sluší uznat, že básník 'j

Horm. Archiv

S25, str. 31G.

24*

372

Pemysl

VIII.

nepedvedl

II.

efektn na

snad jen

jevišti

adu

histo-

údaj a anekdot, nýbrž že dílo jeho je nad míru dramatické v tom smyslu, že nabývá pravého

rických

pedstavením, že veškeren význam udá-

života teprve

dojde osvtlení symbolickými zjevy.

lostí

Živý ruch prvního jednání vyvolaný zvstí, že krá-

lovn není dobe, scéna v síni, kde Berta ve své tísni vrhá se k nohám Seyfrida Merenberka, jsou ukázky toho. Král pichází, nevystoupí prost na trn, zastaví se u tatarských vyslanc, zkouší jejich kivou šavli, projevuje svou nevážnost k pražskému purkmistru tím,

aby pomáhal pi svlékání brnní, a ukazuje prudkost své povahy tím, že hole hodí daleko do sálu. Každé historické faktum vtlí se v zjev na jevišti; každá zem je representována deputací s korunou. Bez násilnosti se ani zde básník neobešel neže ho donutí,

;

hled k

shrnutí

okamžik,

i

asov

odvodnní

rozlehlých událostí v jediný

pokulhává.

Stavové rakouští picházejí

ským

;

>Tvj

me

s

kloboukem vévod-

rozhodl, pane, ve

sporu

s

králem

má pánem Rakousko se pece nejednalo, nýbrž o Štýrsko), lehkým srdcem opakujeme hold, který

uherským, kdo

v naší krásné zemi

býti

(tak! o

a

s

te

teprve je v plné síle.« Král, podráždn tím, že

se stavové obracejí

pede-

vším ke královn, praví: Jen toho necht, a místo nového holdu pamatujte na starou vrnost, a místo dvakrát slíbit jednou

byl by

asi

stjte

v slov!

Skutený Pemysl

promluvil zcela jinak ke stavm,

byli osmlili prohlásit

platný, a byl

by

již

by se

dávný hold svj za teprve nyní do vzení toho, kdo jim vydal

poslal též

vévodský klobouk,

jejž

pece

choval

zempán

a ne sta-

Grillparzer, Ottokar;

Dramatinost.

adu

vové. Ale básník poteboval

373

deputací

korunami

s

na poduškách, chtl drazn naznait, že Rakušané se poddanými Markétinými; odvodnní ustoupilo cítí

symbolickému

aktu.

Znamenit úinkuje pak píchod ského;

vyslanec uvádí

nalezne

útoišt

v

vyslanectva íš-

staré proroctví,

doupti lvov,

že orel íšský

chop

a

se štítu se

vysoko a osloví velkomyslného lva. Ale stala se nehoda: lev je ervený, je to štít Rudolfa Habsburského. Nejen, že tak vysloveno nad míru dramatickým spsobem proroctví, jeden z vyslanc tím omylem je upozornn na hrabte, a toto setkání zasalvem, zdvihne

huje

mocn

jej

do dje.

Seyfrida vidíme odjíždti

s

a

dopisem,

na konci

úinek dopis podobných z událostí na snme íšském. Závišv pomr lásky ke Kunhut se zapádá od samého zaátku ped našima oima; je krásné, jak král zárove jedná a naizuje, a pi tom

jednání už poznáváme

se

pozorovat

snaží

Závise

cho

a

svou.

A

Závis a

zde vidíme vše plasticky. Kunhuta nemluví pouze, Jak výmluvný je pohyb, když královna, slyšíc slova i

»0 Hand

wie Schnee-?, svlékne rukaviku; Závis zmocní

se stuhy na rameni

Kunhutin, královna vykikne,

pozoruje, že stuha schází. Závis

hledá

ji

—

král

stálý ruch

pohyb významný. Vrcholem ovšem jest dlí posud pi a král vykládá práv dvoe, posud nemají odpovdi, i

tu,

a každý

chování Pemyslovo, vyslancové volitel své dalekosáhlé jiný; pichází

nemže

smlé

plány

s

to tak prudce, tak

ustati v

der muss íortl*

ei

své a

tu slyší,

íší,

že zvolen

neoekávan,

že ani

pokrauje ve svém >Auch

;

374

VIII.

Pemysl

II.

V

tetím jednání dostupuje dramatinost vrcholu Pemysla s císaem. Opt dramatinosti obtována pravdpodobnost; slyšíme, že k rozhovoru mezi králi je vyhlídnut neutrální ostrov dunajský i), a když se s králem dostaneme na ostrov, jsme v ležení nmeckém, císa v stanu svém si klepá kruný (dle pvodního znní vrn dle historické anekdoty spravoval si kabát), lid vídeský hrne se k nmu, švýcarští žoldnéi žádají svj plat: král eský byl vlastn oklamán^ ale nevšímá si toho; jedná, jakoby nic jiného nebyl oekával, a ovšem mohl básník takovým obratným v hovoru

zamnním

rozvinouti

mnohem

živjší obraz.

Císa mluví více skutky než slovy Markétu, které se Pemysl dovolával, ukázal by mu, kdyby chtl, je v táboe; Pemysl opírá se o Víde, Rudolf povolá ;

mu ped

králem odevzdal klíe msta pivede vojsko, volá král, císa kyne, a Milota se objeví v poutech; místo hádky slov scéna za scénou, je to snad bezpíkladné v literatue purkmistra, aby

ze Štýrska mi Milota

dramatické,

jako

nemla pedchdc lakoninost

konení toho jednání když

za-

jediným slovem »Fort!«, a koruna a královský pláš symbolicky klesají s

král

odkvapí

s

nho.

Podobn ve tvrtém jednání píkrá slova královny Kunhuty psobí jako v žádném jiném dramat, protože je provází celá situace, kterou osvtluje dojemný obraz krále, spícího na klín jediného vrného sluhy. Také královo ')

provinní

proti

Merenbergovi

dje

se

Die Insel Kaumberg ward ersehn, Von beiden Theilen werde sie besetzt; Nicht Ihr zu ihm, nicht er zu Euch,

Auf gleichgetheilten Boden

solit ihr

kommen.

ped

Dramatinost; Místo.

Griilparzer;

375

našima oima. Rozumí se samo sebou, že smrt Otakarova, útk Milotv djí se na scén, a že celé drama i

i

ze symbolických jeho situací: eský nad jeho mrtvolou udílí Rudolf zem, kterých získal, synovi svému. Drama Grillparzerovo nejen že je nejhistoritjší, je zárove nejdramatitjší z dramat o Pemyslovi.

je

zakoneno jednou

král leží mrtev, a

pt

Spojit v krátkých

v

dobu

historii

umní

komposiní, a skuten osvdil. v

jednání dj,

sedmnácti to

let,

který zaujímá

pedpokládá

Griilparzer

v

velké

dramat svém

Básník nevázal se ovšem jednotou doby a místa tom smyslu, jako Werthes a Klein, u nichž dj se

odehrává v jediný

den, v okolí

(ideální)

Netkal však také

Vídni samé.

se

Vídn

zbytenou

po místech nejrznjších a vyhýbal se zmnám uvnit jednání.

a ve

volností

aspo znaným

nemní v druhém a tvrtém jednání, která na hrad pražském nebo ped ním. V prvním jednání se mní pedsí královnina v blízký velký sál trnní, v pátém stídá se místo ped domem Místo se

se

s

odehrávají

vnitkem

vesms

jeho,

místa,

že se jevišt

podobn

Pemyslovo

ležení

která

leží

si

blízko;

mní, odehrává

jest v jednání

s

císaovým, tedy

celé jednání,

se u téže

tetím, jenom první scéna jeho

iní výjimku od techniky celého dramatu, v Stýrsku, na

teba

skoro vesnice, hraje

až

hrad Merenbergov.

Tato scéna

jest

sov bezprostedn

s

také jediná, která nesouvisí

a-

ostatními scénami téhož jednání:

jsme ve Stýrsku, Milota je zajat, a v scén další vidíme ho již na dunajském ostrov ped Rudolfem. To vyžaduje rozhodn delší dobu, jinak scéna adí se k scén

376

VIII.

v témž jednání

Pemysl

bezprostedn.

II

V

»Král pichází<, jevišt se

šíme

prvním jednání

mní,

sly-

a v sále volá

kanclé: >Král pichází.* V jednání pátém na dobu mezi scénami, pipadne jenom as, kterého potebují velká vojska, aby se sob blížila, jako v tetím (až na uvedenou výjimku), as, kterého Pemysl potebuje k cest na ostrov Kaumberg. Co se pak týe asu, který uplyne mezi akty, lze jen podepsat výrok Hormayrv, který ve své repodivoval tomu, jak

censi

se

nás o

dob.

brunnu osmnáct

a

V

historii

bitvou

básník

dovedl klamati

uplyne mezi bitvou u Kressen-

druhou

Moravském

na témž

poli

V

prvním jednání vrací se král z bitvy (1260), prohlásí rozvod s Markétou (1261), pijímá korunu po Oldichovi Korutanském (1269) a uchází se o korunu ímskou (1273); dje trnácti let tedy shrnuty v jedinou krátkou dobu, s

let;

kolik u

které

volností,

jednání poslové

Grillparzera?

básníkovi upíti nelze.

íští,

Ve druhém á-

kteí pišli na konec prvního,

dlí v Praze, ásten vykonali cestu do tam byl zvolen císa; jeho poslové pišli do Prahy, tedy doba v historii dosti znaná, v dramat zaujímá však jen nkolik dní. Mezi druhým a tetím jednáním sbírala se vojska a táhla do Rakous, o tom platí totéž, co o pedešlém; na zaátku tvrtého slyšíme, že král se nevrací dlouho do Cech; opt jako na konci druhého volá se národ do zbran, a v pátém jsme ve válce; doba pti let 1273 78 shrnuta na dobu zcela neuritou, snad jen nkolika týdn, chcemebýti shovívaví a uvážit, jak se zdlouhav roky. cestovalo a válilo v stedovku, vypoítáme

sten

ješt

Frankfurtu,

—

li

i

Ale roky nebo dni

—

hlavní

vc

a nejdležitjší

Grillparzer, Ottokar; Jednota doby.

as

že dramatický

jest,

377

padne opona,

se zastaví, jakmile

že v meziaktí se nic nedje.

»Jednota doby,« které

žích,

ml

s

praví Grillparzer,

mluv

dramatem historickým,

o obtí-

»jest velice

dležitá. Forma dramatu jest pítomnost, která, jak známo, neexistuje, nýbrž se jen tvoí neperušeným sledem událostí po sob jdoucích. Neperušování jest tedy její nejvlastnjší znak. Zárove as není jenom zevním tvarem dje, patí též mezi motivy: pocity a

vášn se sesilují a seslabují asem. Nutím-li diváka, aby nahradil básníka a reflexemi a vzpomínkami spojoval vzdálené momenty, pak ztrácí se bezprostední úinek

atd.«

Tato kontinuita,

Shakespearv

jejíž

Othello,

mrou

skvlý píklad podává nám

vládne v Grillparzerov Otaka-

na zaátku druhého jednání

rovi

plnou

stojí

tam, kde byl na konci prvního. Tušíme

;

mezeru, ale v tom

tetího

Pemysl

ase

smýšlí tak o své moci a o Rudolfovi

jako na konci druhého; krále

nic nestalo;

se

dj

asovou na poátku

v zoufalství,

eského na konci tetího

opustili,

ve kterém jsme

na zaátku tvr-

tého ho potkáváme, tatáž kontinuita vládne mezi tvrtým a

Venku

pátým aktem.

vojska

mohou

odbývat,

eský

a

v

íši

mohou

postupovat, ustupovat,

císa

vrátil léna,

mže ale

vzkazovat

zvolit

snmy tikrát,

se

císae,

mohou

aby král

Pemysl nemní svého smýšlení

s královnou, Merenkdyž ho nevidíme, nic psychologicky a dramaticky dležitého nezmeškáme. Komposice dramatu uinila z chaosu událostí histo-

leda na jevišti. Závis nesbližuje se

berg nepodniká

nic,

rických celek tím, že veškero neštstí královo

na jedinou píinu; král se

stal

nevrným

svedla

své choti.

378

VIII.

podlehl

vnadám Berty

Rožmberk

mocí

z

Pemysl

II.

Ddic; následkem toho

s

po-

pracoval o rozvedení svého manžel-

málem docílil, spojil s píjemným užinovým satkem upevnil mír s Uherskem. Ale tím urazil mocný rod Rožmberk a vzbudil jeho pomstu; Závis zmaí jeho zvolení císaem, svede jeho a když ho

ství,

tené

a

jeho vojsko, a Milota ho zradí a vžene náru. A svým provinním proti Markét ztratí Rakousko a Štýrsko, její vno, dá Hrabti habsburskému píležitost, aby se ujal uražené paní, upozornil tím na sebe volitele íšské, stal se císaem, a žádal pak s vtším právem léna na Pemyslovi. Mladá žena, která ho nemiluje, veštve ho do nového zoufalého boje s Rudolfem. A last not least, svým provinním ztratil úctu nejvrnjšího žáka a sluhy svého, Seyfrida Merenberga. Otec Merenberg ujme se královny a pošle stížnost do Frankfurtu tento list, jehož pravý obsah král nepozná odpyká Merenberg vzením a smrtí, a Seifrid smrt jeho pomstí. V prvním provinní vzí vše jako v uzlu, jejž osud další jenom rozmotává. Jaká pak z tchto živl vznikne exposiní scéna, plná ruchu a života, když piletí do Prahy zvst o zaženu,

seslabí

smrti v

;

snoubení králov. Královn shánjí lékae, Berta

pedsín

spchá

Rožmberkové za ní, starý Merenberg napsal svj list, gardista v pedsíni, Seyfrid, se ujme Berty, a z komnat vystoupí po boku královny hrab Habsburg, ochránce utiskovaných, pro zprávy do

celý osud

Pemyslv

královniny,

je tu

pohromad.

Seyfridovi Merenbergovi jeho otec

by

donesl do Franfurtu;

svuje

dopis,

bude kdysi popraven, a syn se stane mstitelem. Jak významno, že první osoba, která nám vstoupí vstíc v dramat, je jej

za ten dopis

Grillparzer, Ottokar;

tento mstitel, že na

svj

stín.

Komposice.

samý zaátek

již

379

konec králv vrhá hned v prvních

Podobn hrab Habsburg

scénách prohlašuje Rakousko za uprázdnné léno íšské,

tchto slov bude in, až bude císaem Tím, že Pemyslova provinní a jeho neštstí se shrnou v jediné, rozvod od Markéty, poznáváme v osudu Pemyslov osud Napoleonv. Že se rozešel s Josefinou, to Nmci mu nemohli odpustit, a ješt v nejnovjší dob, kdy dávno pravý obraz Josefinin byl znám, mohl na p. Bleibtreu vylíiti dramatem svým tento rozvod jako osud Napoleonv. V dob napoleonské a ješt dlouho po ní mla rakouská censura mnoho starostí, aby nepropustila slovíka, které by iperné obecenstvo mohlo vztahovat na rozvod císae Napoleona a na jeho druhý satek s rakouskou arcivévodkyní. Pochopujeme draz, který kladl Grillparzer na tento motiv. Pemysl jako Napoleon dal se rozvésti od první manželky své, protože nebylo nadje na ddice pro velikou íši. Ze není nadje takové, Markéta piznává; to prý král vdl od samého zaátku.^) ona nebude míti dtí, protože nechce; není v tom ospravedlnní rozvodu? Není satek, uzavený s takovou podmínkou, mravn neplatný.? Markéta bagatelisuje tcuhu po ddici: a z

Doch was praví,

soli

Erbrecht, das aus Unrecht stammt?

nebo Ein Betterkind sáss' besser auf dem Thron, Als Kónigssohne, die das Unrecht zeugte! ich bin kinderlos

Und ohne Hoffnung,

Kind zu sáugen, Weil ich nicht will, weit mehr noch, als nicht kann! Das wusste Ottokar. als er mich freite, Ich sag ihm's, und er nahm es fiir genehm. je ein

^80

Vlil.

Pemysl

II.

Ale s bezdnou ironií líí pak sama, vypravujíc o osudu Rakouska po smrti Bedicha Bojovného, jaké hrzy vzcházejí z bezdtnosti knížecí, a logicky by musila soudit, že za malou celkem

beztoho byla choti spíše

kivdu

starší sestrou,

dm —

— žena,

má

která

opustiti jeho

by to stálo, ušetiti Cechy a snad Rakousko takového osudu ale ani Markéta ani básník nevyšinou se na toto stanovisko; fiat justitia, pereat mundus. i

;

Rozvod

je

následkem, že

híchem zem, které

tedy

a tresce se

hned

pímým vnem,

byly Markétiným

Markétou zárove. Ale to se nedje, pedn zem ty pipadly Pemyslovi už bez satku volbou pán, kteréž právo Markéta jen sesílila svou rukou, podobn jak je sesílil král Richard, udliv Pemyslovi Rakousko v léno. A ke všemu slyším.e v druhém jednání z úst purkrabí norimberského, že Markéta ani nemla žádného práva na Rakousko. Tedy kdyby král eský nedal svým rozvodem záminku k zakroení, nový císa by léna stejn vymáhal; zde básník snad ztratí s

i

vyhledal píliš

mnoho

dvod

na Rakousko, a jeden druhým

proti právu

Pemyslovu

seslabil.

Ani satek, ani léno udlené Richardem, nic nedává Pemyslovi práva na zem rakouské: drží je

pouze mocí brannou, právem silnjšího;

je

dobyvatel,

jako Napoleon.

Stavové rakouští si Pemysla vévodou zvolili, když nikdo nedovedl ujednat mír v íši; když pak íše se konsoliduje, mli by vlastn býti potrestáni oni, že odcizili léna, ale o tom není ei, Rakušané jsou hodní a touží k íši zpt, Pemysl, který tam po léta zachoval

poádek, vykonal svou povinnost

a

mže

jít.

A

co

;

Grillparzer;

kdyby

ním

s

byli

Povaha Pemyslova.

381

na dále spokojeni, bylo by pak jeho

neprávo právem?

O

povaze Otakarov psáno mnoho, ale jak málo si o tvoíme, ukáže se-

nm

jednotný je obraz, který

jenom nkolika hlas.

stavení

Scherer shledával, že básník Pemysla

kreslil s

porem, že straní píliš odprci hrdiny svého. je

od-

Pemysl

chvastoun, dtinský ve své pýše, pošetilý v marnivé

zaslepenosti, despota v surových formách, bez velikosti,

kreré by

uráží ty, již

mu

ml

poutat k sob,

dvuje tm,

ovládán tmi, kteí ho zahanbí, pyšný,

lichotí, je

nevíme na. Nepochopujeme, pro všechny ty koruny mu pipadnou, není myslitelno, že by to bylo jeho zásluhou.

S Richardem III., mravní nestvrou, cítíme úast, Otakarem ne; nezískává niím právo na soustrast naši; trochu výitek svdomí v pátém jednání nestojí za e. Zde ostatn mluví Napoleon a ne Pemysl. Kdybychom ho byli' seznali, jak se zde sám líí, dojal by nás jeho pád mnohem více. Vše smí tragický hrdina býti, jen s

ne malý.

Klaar polemisuje v Pemyslovi s

proti

tomu

caesarský egoism

vrozenou dobrotou, až

pojetí

vládce

konen

tato

Schererovu je

ve

sporu

strana povahy

jeho u rakve Markéty zvítzí úpln, a hrdina v dojemné sebeobžalob se vrhá v zaslouženou smrt; je tragickou povahou; Otakar upomíná ne na Richarda

III.

nýbrž na Leara: není malý, nýbrž pouze tragický. Básník s odporem k hrdinovi by nebyl vytvoil takovou postavu, nebyl

velkým

by hledl, ukázat

a milým.

ho,

pes poklesky

jeho,

;

382

Pemysl

VIII.

Pemysl

Sauerovi^)

Štstny,

smlé

je

je

dsledným

prý

peskoí

zbujnosti

II.

pouhý miláek

než

více

rázný

parvenu,

prozetelností a svtskými mocnostmi, a zevní a vnitní

—

a neštstí

v nejednotné

A

štstí.

nejen

bytosti

chtivosti, je v boji s

a

bezpen

—

štstí

nýbrž

rys násilného

— zakládá

se

železnou dsledností;

s

poetní

in svého hrdiny

jednotlivý

pi tom

zmn

kráející panství-

vrozenou dobrotou

jako

božskou

ztratí

titul

nmž

hrdinov, v

pes každou pekážku

vývin dramatu a vina hrdinova

pevn

v zevní

kterou píliš vyzdvihuje

chtní, nezkrotné

který ve

hranice, stanovené

úkol,

vyvodil

z

každý

básník

tohoto vnit-

ního odporu.

Francouz Ehrhard ve svém praví, že

král

nost,

o Grillparzerovi

díle

-)

Pemysla pi vypuzení Markéty vede smyslse

Berty

zaslouženým trestem není vnitní ceny,

nasytil a touží jest, že je jí

jeho

dvra

po mladé choti

píliš stár.

není

založena

V

králi

než na

pednostech. Pemysl je Napoleon, pokud Grillparzer nenávidl Napoleona, ale z genia velkého císae nemá nic, není ani dobrým vojevdcem, bitvu za nho vyhrál Rudolf. Napoleona si Grillparzer vážil více. Básník sám patil k slabým a trýznným, je píbuzný Otakarovi. Soudí-li rzní posuzovatelé tak rzn, tu snad nebude píliš smlá domnnka, že v líení povahy bászevních

ník

sám njak pochybil. Hledíme-li na

krok básníkem

pedchdce, snadno poznáme po-

uinný;

jako jim

i

jemu

je

hlavním

Úvod k pátému vydání Dl 1, 50. Franz Grillparzer. Sein Leben und seine Werke von August Ehrhard. Deutsche Ausgabe von M. Necker. Miinchen 1902. ')

-')

Grillparzer:

Úelem, u nich trastu

vylíiti vznik

Pemysl

Povaha Pemyslova.

383

vlády Rudolfovy;

kdežto však

pouhým bubákem

svém konk Rudolfovi nebo varovným píkladem dobyje

vatele, Grillparzer

první vyvolil

si

ve

Pemysla

za

vlast-

ního hrdinu, chtl jeho vinu psychologicky odvodnit, uplatnit také dobré stránky v jeho povaze.

K

lm

stejným

pólo

výsledkm picházíme,

vdeckým

liledime-li

k

dí-

a pólo belletristickým, která na-

zde, jak konstatoval prameny; Klaar, mírnil, co nalezl ukrutného a píli.š nespravedlivého mezi jeho iny. Pemysl nedá nikoho upálit, Beneš z Ddic zstane na živu cho svou nedá otrávit, jNIerenberga ne umuit, nýbrž z hnvu uvrhnout do žaláe rozvod je církevn oprávnn, dle nkterých pramen oprávnn nebyl. Ale s tradicí dramat byl dán

historickými

zýval

i

;

;

pomr,

že

Pemysl

byl ve stínu proti Rudolfovi, a

pes

všechno mírnní pece jenom hlavním pramenem zstal

nepátelský a nepravdivý

štýrský

Otakar, a tím

nepíznivé postavení hrdiny bylo dáno. Grillparzer

ponkud do

sám

stínu,

Pemysl

se dostal

protože sledoval hlavn

prameny

^)

piznal

se,

že

') Díla líí, 117 (Selbstbiographiei Die tschechische Nation gevvohnt, den Konig Ottokar als den Glanzpunkt ihrer Geschichte zu betrachten. Darin haben sie ganz lecht; wenn sie ihm aber durchaus lóbliche Eigenschaften zuteilen^ so widerlegt sie schon der Umstand, dass seine neuen Unterthanen sich Im gegen ihn gewendet und seine alten ihn verlassen haben ganzen diirfte meine Auffassung auch historisch ziemlich richtig gewesen sein. Wenn ich ihm etwas Zufahrendes und, wie ich es oben (genannt, Wachstubenmássiges gegeben hatte. so war es, weil mir der Kaiser Napoleon vorschwebte; man kann aber nicht sagen, dass Ottokar nicht so gewesen ist, weil niemand weiss, wie er gewesen ist, Die Aufzeichnungen iiber ihn sind hochst dúrftig. Indem ich vorzugsweise usterreichischen Quellen foigte, Notgeriet freilich vvas iibrigens schon die dramatische wendigkeit forderte die Hauptíigur etwas ins Dunkle.

ist

—

—

384

Pemysl

VIII.

rakouské a že kaprálský tón na Napoleona

nikdo

nebyl, protože

z

udlil, protože myslil

Pemysl takový

íci, že

jakým skuten

slov Dalimilových,

Tu

byl.

která znal

peklad Uml rozumti

prosaických

:

smje

a

neví,

hned nedbal

Grillparzer

mu

prý

ale nelze

;

II

každému stavu, každému pokloní hlavu.

se,

Ostatn prý dramatická nutnost žádala tento stín. Všimnme si nestrann a nepedpojat vlastností skutk Pemyslových. Seyfrid, znamenitý jinoch,

scén. Od chlapectví sloužil vzorem všeho vznešeného poínání; cokoli mladík vykonal, pirovnával k nmu a stydl se za velký rozdíl. Jedinou skvrnu má jeho život, pomr k Bert z Ddic, ale Rožmberkové mu

nám ho

líí

u

ji

první

v

nho, Pemysl

tém

vnutili, svedli

Ze by

se

mu

byl

ho, ve

chtl dát

teprv první pravý hích

všem ostatním

tomu

rozvést,

je ist.^)

neví,

ani

to je

Pemyslv.

Básník neklade žádné provinní do dávné minulosti.

Bavor

Svým Cechm je tichý*, vedl

mohl by

civilisovati,

je

chce ^)

Nmci

vykládá

král,

že

»Uher

donutit,

aby Praha byla na rovni

.

O,

hát

on Ko-

spáti jako otcové jeho, ale ne,

Hab' ich nicht knabenweis bei im gedient, Und war er mir ein Muster, Vorbild nicht Von jedem hohen Thun? Und was ich Lóblich's that und Gutes dachte, An ihn hielt ich's und an sein adlich Walten, Gar tief beschámt, ob des zu grossen Abstands.

Den

utíká,

tedy války obranné; Cechy chce

ich das aus seinem

.

.

Leben

fot,

einz'gen Fleck, im andern steht er rein.

s

;

Grillparzer;

Povaha Pemyslova.

385

Londýnem, Paíží. Prmysl a orba kanclé Bruno.

línem, Vídní,

jak chválí

Dvuje Hnvá uje

;

kosti,

štstí a lidem,

nedvivost

je

kvete,

mu

cizí.

když po útku Merenbergov se ho zmocje velkomyslným u vdomí své moci a své veltaktupln chce Závise darováním drahého prstenu se,

potrestat za urvání stuhy královniny.

Když lidu se

se vzdává

mu

hnusí,

a

zemí rakouských, Rudolf míní, že

nevdk oba velké

praví, že slaví

vítzství.

Obratem osudu, jenž zpsobí pád stanu, všechna snaha dobývání, zpupnost zmizely, sedl by nejradji tiše na svém hrad a hledl by zapomenout pjotupy své. Kdyby ml ženu jako Markétu, bylo by vše dobe když v hnvu svém chce roztrhnout smlouvu, záleží i na jediném slov Kunhuty, aby toho neuinil, a když je

nepromluví,

cítí

hrzu ped

mkký,

ní; je

cítí

pi

sou-

se starým zajatým Merenbergem, mrtvou Markétou probudí se všechny mkké tóny v jeho prsou. Slituje se nejprve nad sebou samým, pak uznává kivdu, kterou spáchal na Markét; když pak Cechové bojují chab vidí, co zmže láska lidu pro nemilovaného krále, Stýané a Rakušané ádí za a

strast

setkání

s

—

to jako

andlé

smrti

— tu pozná,

svt nebyl pouhým sám sob úelem, nebyl oprávnn vraždit je pro

rejdištm pro nho, že každý

malým svtem, nic,

lituje

a

že

že

lovk je

svých skutk, modlí

se,

aby

vinu trestal jen jeho a šetil lidu jeho,

Bh

za

a v té

jeho

nálad

pijímá smrtelnou ránu. Lítost je dobrá vc, a jelikož je upímná a není vynucena strachem ped smrtí, je také jisto z historie, že

Pemysl nezanedbával Kraus:

eské

látky.

nikdy milosti, udílené církví -'-'

386

VIII.

Pemysl

II.

že Grillparzerv Otakar pes do nebe; jiná otázka jest ovšem^ jestli se stejn vyrovnal s pohanskou musou tragedie, jestli práv tato náklonnost k zpovdi, k pokání, tato mkkost není híchem pro dramatického hrdinu.

svatou,

není pochyby,

híchy své pijde

Hledíme-li k vlastnostem nedobrým,

mají smíit tyto tóny citové, poznáme, dobyvatel, není tak abstraktním

nimiž nás

s

že

Pemysl

je

pojmem jako Kleinv

Otakar, ale vedl války zbytené, vedl je ze ctižádosti.

Jeho snaha civilisatorská je upílišená, nedbá oprávndkazem jeho kritika tatarského ných zvláštností nevykává, vyslanectva chce míti kvty a plody,

—

—

,

sotva zasadil strom, zasahuje

drsn do

práv cizích.

vi

je

Je sobec, jak ukazuje jeho chování nepochopitelno, jak Klaar

tém

mže

Markét; shledávat

dobromyslnost v tom, že Pem.ysl Markét vykládá své plány do budoucna, že chce, aby se z nich tšila, v témž okamžiku, co na ní žádá nejvtší obt. To je

pece

vlastnost všech naivních

nevmýšlejí do

sobc,

naprosto

že se

cítní druhých, myslí, že

to,

co jim je

píjemné, musí tím býti pro všechny. Klidn a nepohnut, jako vc, která se sama sebou rozumí, pijímá její

resignaci.

A

shledává-Ii

Klaar

významným pro mkkost,

»Gemiithsweichheit< Pemyslovu, co v nártku k této scéné nalezl: Ihr solit auch Polán haben, Grevenb; rg,

Ein schóner

Sitz, einsiedlerisch gelegen,

Und ganz nach Eureni

pak

je

slova,

Sinn, ich kenne dasl

pece dvojnásob významné, že Grillparzer tato jediná, kde z Pemysla mluví skutená dobrota.

Grillparzer;

Povaha Pemyslova.

387

jediné místo, kde se stará o její budoucnost, že tato slova škrtl!

Brutálním stane se tento egoism, když Markéta je

svdkyní píchodu své nástupkyn, a král zbyten a surov zabrauje, aby nkdo pispl omdlévající. Všem poddaným projevuje své hluboké opovržení, Rožmberkm, hrdému tomu rodu; netají se jím ani i

vi

poslancm

íše.

Korunu, po které touží, zdráhá se pijmouti, protože míní, že ho nemine; chce, aby ho prosili, aby mohl v íši vládnout stejn despoticky jako v echách,

kde král.

je

smrtelným provinním, býti jiného mínní, než Stejn neprozíravým ukazuje se, když se sví

týmž Rožmberkm^ kteí ho zradí. Žádný Cech nezradil pána svého, s tím heslem jde do boje, kde padne eskou zradou. Vbec milý Pemysl není nejmoudejším královna Kunhuta vypravuje o nm, že chtl-li ráno na honbu a vidl nebe zamraené, poslal pro stavitele, aby píliš nespchal se stavbou kostela v Zlaté Korun! K rozmluv s Rudolfem jde, aby císai imponoval — drahocennými šaty svého prvodu. O jeho sláv válené jenom slyšíme; ale sami vidíme, že se klame ;

úmysln

v

síle

svého vojska,

než ve své umní,

dvuje

více ve své štstí

po druhé vede válku, u

vdomí

nepravé vci, bázliv.

Že Pemysl tehdejší

historií

vdom dáno,

poruší písahu svou, to bylo

a básník

snažil se,

aby krále

pokud mohl. Z tchto jednotlivých rys, pozorujeme-li je nepedpojat, a nehledáme-li za nimi hrdinu, jejž známe odjinud, není možná dojíti výsledku positivního. Ne-

omluvil,

25*

388

VIII.

Pemysl

II.

se k výkladu druhému, jemuž se každý svdomitý badatel a ctitel básníkv co nejdéle vyhýbá: Otakar Grillparzerv není tím, ím ho básník míti chtl. Grillparzer chtl nakreslit velkého muže, dobyvatele, Napoleona chtl zavinným pádem jeho Pemysl psobit tragicky, ale nepodailo se mu to

zbývá než utéci

;

stal

se

ním, ím

Pedevším jednotná;

neml.

býti

zavinil

Pemysl

se

jeden ohled, že postava nebyla

chová jen proto brutáln proti íci »Stets war bei Habs-

Markét, aby Rudolf mohl

burg der gekránkten Schirm« — a básník slyšel již pedem potlesk, jímž se pozdji pi tchto slovech otásalo hledišt vídeského divadla Pemysl chce Rudolfovi imponovat svým kabátem, aby Rudolf jemu mohl imponovat povýšeností ducha! Na oslavu Rudolfa je drama psáno; Rudolf je také hrdina, on vlastn rozhodl bitvu u Kressenbrunnu, má za sebou dobu rytíování, odporu k mezím, do nichž stát a církev uzavírá odvahu muže. Ta doba leží za ním, za ním vášn a touhy; jak ho poznáváme, je muž, který pln poznal, co to je, býti králem, který se cítí císaem, jenž neumírá: není lovkem, je N-

—

;

meckem, In diesen

Adern

rollet

Und Deutschlands

Deutschlands Blut,

Pulsschlag klopft in diesem Herzen.')

k neuvení, že Alfred Klaar uvádí tyto verše jako ') Je doklad, kterak Grillparzer slaví nmecké povolání Rakouska! !

Patrn tisován.

byl

dvojnásobným

Deutschland

v nich

úpln hypno-

Pravý smysl vysvitne snad jasnji, teme-li v zlomku

z Grillparzerova mládí »Alfred der Grosse«. (Díla 11, 187):

Lasst mich Mein Haupt noch drúcken an dies edle Herz, In dessen Schlágen Englands Pulse klopfen. .

.

.

Grillparzer; Karaktery.

389

Jednotlivé rysy jsou vzaty z anekdot a od císae

když herec na otázku, »Pl císa František a pl svatý Florián.* Císa píívodu švábského touto suggescí stal se tém Rakušanem. Když se hlásí »Cechové se blíží«, císa odpovídá: ^Rakušané Františka;

jak bude

básník schvaloval,

hráti Rudolfa,

odpovdl

:

—

jsou

již

zde!«

Královna Markéta tvoí opak Kunhutin celý její život je péí o jiné; provdala se, aby zmírnila bídu zem své, a zažila všechny bolesti lásky, ne její ;

a

slasti.

stará,

Králi je spíše starší sestrou, i

když

ji

matesky

se o

nho

zapudil.

Královna Kunhuta není jen zlou a ctižádostivou také ona je

královnou jako v pedešlých dramatech; historicky

a

národnostn uritjší,

je

Maarkou

(na-

zývá se sice Kunigunde von Masovien, byla by to tedy Polka,

ale už

Hormayr poznamenal,

že

má

býti

Ma-

Pemyslovi vidí starce, pirovnává ho k pohlaváru kumanskému, který se ji doma zalíbil, s tíží se vpravuje do civilisovaného života. Chce býti paní a nesnese tónu skoro otcovského, kterým král s ní chovien); v

mluví. Král se hrozí její neženskosti. ale nesnese jejích

výitek.

Její karakteristika více

než která jiná je vzata

Otakarovy kroniky. Závišovi podlehne po krátkém odporu, a pak se chová smle, nad pravdpodobnost smle ke králi, konen uprchne k císai Rudolfovi. z

Závišova charakteristika je mistrná, jeho plánem byl

satek

Bertin s králem, když

vc

se zmaila, osnuje

pomstu.

Pod maskou ironie skrývá své plány, ale nezapomene jich nikdy; královnu svádí úmysln, chladn

390

Pemysl

Vlil.

II.

slouží

umní pvecké, které mu povst tomu úelu. Jeho hra je smlá, každé

mže

vydati katu.

lstiv; jeho

Maí

zvolení

pipisuje,

slovo ho Pemyslovo, ve válce po porážce své vrací,

dává rady klamné; když král se on vstupuje mu vstíc s velkou, píliš velkou drzostí. i

Jedno

místo je

pi tom nápadné. Královna se ptá kdy ped mužem, Závis odpo-

Závise, jestli už kleel

by toho neuinil nikdy. Jak si Musí-li krále k manovi? pokleknout Pemysl ped svým pánem, jeho manové ped ním neklekají.?* Ani básník, jak se zdá, nepovavídá

nikoli, a že

že

královna pedstavuje

Závišova

žuje

slova

nání,

po scén

odporným

Je s

—

pomr

za

lež,

a

se stuhou, Závis

obrazem

pece

ve

druhém

jed-

— poklekl ped králem.

šlechtické

hrdosti,

spojené

velmi sprostým smýšlením. Milota je drsný a urputný mstitel; chovaje se des-

poticky k Štýrské šlecht, poslechl nejen pud k

pomst

nýbrž také vrozenou surovost; tetí Rožmberk, Beneš

po neštstí, které ho potká. Naproti tmto zrádcm jediný vrný, vzorný sluha svého krále je kanclé Bruno (biskup) z

Ddic,

je slabého

rozumu

a zblbne zcela

olomucký, jenž stále mluví pro smír s Rudolfem, ale Herbot je vrný nezadá v niem právm krále svého; a udatný, ale je surový vojín. Jsme svdky jeho útoku i

na

císae,

stará.

ale o další

Ideální postavy

osudy jeho jsou

vrný Merenberg, a hlavn Maxe Piccolominiho, jenž se jeho

nenávist

vzešla z

jen

svým jménem.

jeho

básník rakouští,

již

ne-

starý,

syn, upominající na

proto mstí tak hrozn, že lásky. Emerberg, dle kroniky

vrah králv, zde je pouze Seyfrida na zákaz

se

šlechtici

císav;

svdkem

vraždy a upomíná

Lichtenstein karakterisován

Grillparzer; Karaktery;

W. Scherer

echové.

básníkovo nepíznivé

vysvtlil

hlavního hrdiny tím, že ho pojal jako

ho

391

echa

odporem Vídeáka k Cechm. Klaar

s

opel, které

Cech spotu

pojetí

a kresli! se

tomu

nepíznivých rys, jsem uvedl, pipadne na ten vrub, že Otakar je a Rudolf Nmec, že drsnost, upomínající na devýchodních národ, že barbarství, kterým chce ale jisto

zstane, že ledacos

imponovati RudoTovi,

má

z

echa

karakterisovat

a Slo-

vana.

Rožmberkové v dramat odvozují svj rod od ímských patrici, pes to básník je pokládá za f)lnoCechy.

kam vede

Slovan

stane

Ehrhard

Francouz

krevné ukázku,

se

civilisace

v

vidí

u Slovan:

Závišovi

>Civilisovaný

Závišem, nejhladším a nejsmlejším

padouchem.* Milota, bolí ho,

ním

a

zrádce, je

pece

ovšem eský;

vlastenec,

když král byl potupen, že

zem

je

potupena

že král bude

omezen na svoje Cechy; bude-li vládnouti po mravu otc, vyžene Nmce, a uváží pravé šrstí svého lidu za podpory eských vladyk, snad zapomene Milota, ím jemu osobn s

jinak se z toho tší,

;

Milota

ubh'žil.^)

kových Milota!

der

je

karakterisován v zápiskách básní-

hartnáckige,

Stockbohme*.

dickkopfige

Nelze dosti chválit básníka, že nenaznail ani

slvkem národnost Brunona olomuckého ')

Das Land, das evvig ihn nach aussen Er has zurúckgegeben feierlich.

;

nebo

lockte,

Will er nach Váterweise herrschen hier,

Die Deutschen heissen gehn aus seinem Reich, unter Beistand bohmischer Wladiken Bedenken seines Volkes wahres Gliick,

Und

Vielleicht, dass ich vergesse

An mir und meinem Haus.

was

er that

myslil,

392

Pemysl

VIII.

II.

jménem dosti jasná? Tento Bruno je na eské stran jediným dokonalým mužem, kdežto nmecká strana má své Merenbergy, Lichtensteiny, své vzorné Že je

volitele íšské.

Král

sám má

mínní

nejhorší

o svých

Ceších,

v prvním jednání pijímá pokorného purkmistra praž-

ského a dozví

nno

a

se,

že

ješt nebylo pedmstí vyprázdze Saska a z Bavorska.

Nmcm

penecháno tolik vrných

Cech

Nechtli

vyhnati.

—

Je vyhnat! Cože vyhnat! Což to chci? do Chrudim jdou, tam pole byla

A

a staveništ trojnásob jim dána a trojnásobn cena pesídlení

Však

z

pedmstí

se mají vysthovat,

hromy

to mají, musí! Musí,

Já

vru

se krit

boží!

vím, co chcete, staí eši,

doma

v zastaralé špín,

kde svtlo sotva vniká oknem slepým! Tu strávit, co jste vydlali vera, a sklízet, na zítek co stailo by; kvas v nedli, a v hody hrubý tanec, a slep a hluch je každý pro vše jiné; tak chtli byste, ale já tak nechci!

Jak tonoucího za kštici se chopíš, vás chytím tam, kde nejvíce to bolí; a Nmce do kožichu posadím vám,

by

štípal Vás,

vás vzbudí z

až bolest pak a zloba

dímoty

jež bodla ostruha,

si

a jako

kon,

vyhodite

Vy pamatujete ty blahé asy, kdy knížata pi krbu sedávali a já

kotel ve svém hnusném erbu, takým nejsem, trestej mne sám bh!

mli

Sem postavím Vás do Ted

lezte dále,

polovic kopce,

nebo zlomte vaz!

Grillparzer;

echové.

39B

Toto místo neslouží ke karakteristice Pemyslov, jak chce míti plody ped kvty, jak kráí pes práva tak mluví básník sám, tak by mluvil král zddná

—

srdce

dle

básníkova.

daným nmeckým,

To náctého

nejsou

co bylo

Cechm

beznárodní

již

století, to

A

proti

híchem

proti

tvorové dramat osm-

nejsou ideální Cechové v Zieglerov

dramat, to jsou v kostýmech starých Cechové a nynjška. Grillparzer ve svých epigramech,

do jeho smrti v stolku, století vinil

nální štiny

Byl

osmnáctého,

Nmci

zápiskách,

afo-

které netištné tlely

rismech a všech jiných pracích, národnostní.

pod-

bylo ctností.

vyslovil

se

asto o otázce

theorii

dsledným kosmopolitou

odprcem

nacionalismu nové doby;

v

dokonce hlavn Nmce z nho, a nazýval nacioCechy a Madary Nmci do eštiny nebo maarpeloženými; ideálem jeho byla humanita, od níž

cesta šla nacionalitou k bestialit.

Ale ovšem konkrétn své myšlenky nedomyslil; nebo lépe, nikdy v jeho myšlenkový obzor nevstoupil pípad, kdy by konsekvence jeho názoru vyžadovaly skutených obtí od Nmce; on myslil jenom na po-

mry

rakouské, a smýšleje zcela

dobe

s

národnostmi,

zájmu kulturním, aby národnosti tyto se pimkly ke kultue vyšší, nmecké. Jak se to má provésti, aniž se vyšší, vzdlaná vrstva národu odtrhne od ostatních, jak se má pracovat za takových shledával, že je to v

pomr

o kulturu tchto nejširších vrstev, tím

si

hlavu

nelámal; cítil pouze zbytenost spor národnostních; jako Nmec, nikým nerušený v dosažení nejvyšších statk kulturních, odkazoval ostatní národnosti do

394

VIII.

koutka

že

a mínil,

je

Pemysl

II.

svobodný humanitista,

protože

chestní svých nacionalistických, pout. Pi tom hledl stejn na Cechy a Maary, ba vidl v eštin, jakožto jazyku slovanském a lenu velké skupiny, vhodnjší prostedek kulturní než v maneslyšel

arštin.^)

A

ve vlastním

životopise praví,

štstím Rakouska, že »chová ve svém ješitnjších

národností celé

že je

ln dv

zem, Cechy

totiž

ne-

z nej-

a

Ma-

(1825) ješt dímala tato ješitnost a byla zahalena v snahu po všeobecném vzdlání, ale když pozdji nmecká literatura vyzvedla národnosti, ímž však nechtla Nmce napomínat, aby zachovali svou povahu národní, nýbrž upravit jim zcela novou povahu, dlala z klidného, rozumného, skromného a povinnosti vrného národu ohožrouty a svtohltouny, tu eši a Maai pekládali nmeckou pošetilost pímo do eštiny a maarštiny, mínili, že jsou pvodní v napodobování, a zplodili onen zmatek myšlenek, který si razil r. 1848 tak krvavou dráhu. Zapomnli pi tom, nehled ke všemu ostatnímu, že národní kmen není národ, jako idiom nebo dialekt není jazykem, a kdo neumí stát sám, že se musí pimknout. «")

ary. Tehdy

')

V lánku »Von

>Ein

Ungar,

wird

es

den

Spraclien*

(18. 0,

der nichts als ungarisch kann,

wenn

ist

Díla

14,

163)

ungebildet und

Fáhigkeiten auch noch so gut schon mit dem Slaven. Er gehórt einem weit verbreiteten Stamme an, dessen Zeit nahé bevorsteht und schon da wáre, wenn nicht an der Spitze das mit Recht verabscheute Russland stánde .... Fiinf oder sechs grosse Nationalitáten haben den Raum der Welt eingenommen, und nur bleiben,

wáren. Anders dagegen

fiir

die slavische ist ')

Díla

IJ,

seine

ist

noch

119.

Grillparzerovy, ale zcela

es

Platz.

Kvtech XXIII, 482 uvádí výroky kiv, neporozumv jim.

Fric v

395

Grillparzer; Národnosti.

Maary

svých

ve

básník

Pokládal-li

Cechy

netištných

dílech

bude tím zajímavjší, stopovat jeho chování k nim v dílech uveejnných. Jak krotil ješitnost Cech ve svém prvním historickém dramat, jsme vidli; všimnme si dramatu druhého, >

a

za rovnoprávné,

Ein treuer Diener seines Herrn«, které bylo

básnno

pd

hned po onom a hraje na uherské. V tomto dramat vystupují plnokrevní Maai, které ovládá královna Nmka, jež vášniv miluje bratra, Nmce. Královna omlouvá nemravnost jeho zvykem

To

francouzským. lid je

prostý,

se hodí pro Francii, praví král, ale mravnosti je

statný,

presentantem maarského národu

je,

mj

mu

teba. Revedle mladých,

prudkých šlechtic, starý Bancbanus. Když opásá me, v míru, jako manžel stále nosí praví, že Uher nosí ocel i

snubní prsten,

ale že

jí

netasí bez

dvodu;

nosí

mení, že Uher a nebezpeí jsou spojeni jako

muž

na znaa žena.

Bankbánem, hroze., nezachová-li klid; dá napsat na hrob »Byl Uhrem a zapomnl

Král louí se že

ji

mu

vrnosti*;

s

Erny,

meckými jeho

ohrožená

Uherka, kdo se odváží,

nmeckým

blížit

princem

a

n-

Rozhnvaná žena a se< Heslo vzbouených

zvolá

zbrojnoši,

»

šlechtic je »Uhersko a sláva«. »Starý statný párek«,

Bankbán. Král nmecké druhy princovy propouští, aby zemi nehyzdili déle nohou svou. A princovi, když mu Bankbán odpouští, praví král: » Vrate

praví

se,

vévodo,

dom,

a pamatujte

si,

jak

v této

zemi,

kterou jste opovrhoval, mstí urážky.* I

zde,

Nmc úlohu,

;

podobn

jako v Otakaru rozdíl

básník, pravda,

jak

praví

rozdíl národnostní;

nemohl

Erhard,

ale

Maar

Nmcm dáti

a

pknou

mohl snadno zakrýt

jedná se o konflikt mezi králem a

396

VIII.

Pemysl

II.

poddanými; nebylo nutnosti, aby kus se apotheosou Maarstva. Grillparzer

Žaloval-li

dva

hotovou

pozdji, že hostí Rakousko

národ zem, ml

nejješitnjších

z

stal

se bíti v prsa,

jednoho z nich mocn podncoval. A teprve na tomto pozadí vidíme oste barvy, kterými maloval Cechy. Král Ondej by se provinil a vzbudil by oprávnnou vzpouru, kdyby vyhnal mravné, vážné, statné obyvatele pedmstí a usadil by tam nemravné že ješitnost

Nmce;

král

Pemysl chce

líné,

ospalé, špinavé

vyhnat do Chrudim, která je pro

pedmstí výtenými

osadit

nositeli

n

Cechy

dost dobrá, a

kultury ze Saska

a Bavorska, a takový »dickkopfiger Stockbohme«, purkmistr;

si

troufá reptat proti tomu!

Francouz Erhard úpln schvaluje toto stanovisko eši jsou jen dobí, aby vzdlávali pdu, z Prahy musí ven, aby udlali místo nmeckým emeslníkm a umlcm; z civilisovaného Slovana se stane padouch Závis prý šlechetný básník se pokusil v dob, kdy jejich nároky se vždy dále odvažovaly, íci nkolik moudrých a mírnivých slov tím, že je líil, ne jací byli, nýbrž jací by býti mli. Grillparzerovo:

.

.

Maarm

.

Francouz znamenit osvtlil rázem nejen postavení

nýbrž

básníkovo,

nmecké

literatury

dlouholetý princip

Cechm

podle zásluhy,

rakousko-

Maarm

by býti mli!

dle toho, jakými

A

:

chceme-li pochopit

(a

minout), jak Grillparzer zcela chovat,

tu nutno

výten

osvtlil

pochopit znamená pro-

naivn

vraceti se k slovu,

mohl takto zakterým Scherer

se

Grillparzerova Otakara.

a na jeho Cechy, na

Bankbána

a

Na Pemysla

jeho krajany hledl

Á

;

Grillparzer;

eši

Maai.

a

397

básník tak, jak

práv Vídeák hledl na Cechy

Maary. Vmysleme

se

obanm

je

krýti

sílá

do

ák

obraz

staré

íše

jest

poteby msta

Vídn

hlavního.

své zástupce

národ

Vídn, do Vídn, jejímž císaském mstec, pouhým venkovem, který-

v »jediném

tak blaze

jimž celá ostatní

ma

do

Celý ten venek vynich utvoí

dle

;

tu picházejí zedníci lid

s

si

Víde-

celých.

Nejsilnjší píval je od severu, od

chudý

a na

s

motykami

»Taborlinie«-

a lopatami, uedníci,

mozolovitou rukou,

neotesaný,

sprostý,

nabývá významu tak nemilého, že Grillparzer, jak jsme nahoe citovali,') seznav Cechy v jich domov, chce je žertovn zbaviti toho jména, a Cechové sami nazývají se radji »Tscheponížený,

to

»Bohm'«,

jsou

slovo

chen«.

A tisíce

když dne

1.

kvtna »Maifahrt« vábí

ven do Prateru,

aby

projíždjící

v

šlechtu,

pední pozornost

šlechtic zevlující

šlechtic

byl

lid

Rakušan nmeckých, na píklad,

nosti

povozech,

kon, bohaté

uhánjící

s

tu

pístroje

šílenou rych-

eských mšané, úed-

Vídeákovi Maar.

nevidl.

uenci, pijíždjící

níci,

nádherných

poutají krásní

povoz uherských; koáe, tím

lostí v

se

tisíce a deseti-

kochali pohledem na

se

z

Šlechta,

Cech,

mli-li

niím

se

zvláštností,

hledli se jich zbavit a

nelišili

ve

cítili

od

výslovje

jako

vady.

básník byl nestranný a úpln S toho hlediska když kreslil slovy jejich král lid eský a lid i

naivní,

madarský. ')

Str. 74.

;

!

Vin. Pemysl

398

Grillparzer,

ml

jak

eeno,

II

jednal

nevdomky

a ne-

by drama jeho nkde mohlo urážeti odevzdal je editeli dvorního divadla, píteli Schreyvoglovi, oba pak je zadali censue »neobávajíce se pekážek, nebo kdyby vládnoucí rod byl zaplatil lichotníka, ten nebyl by mohl vc obrátiti píznivji, než dramatická úelnost sama to vnutila.*') že

tušení,

dviv

Avšak drama prý u censury

hodn

vypravuje

po

nm,

zmizelo.

Grillparzer

romanticky a fantasticky, jak se shánl

jak ho posílali od Kaifáše k Pilátovi, a nikde

až konen po dvou letech básník chtje pedítati císaovn dle jejího pání njaké netištné drama, dozvdl se, že Otakar leží dva roky u censury.") Najednou jej nalezli, Collin pedítal jej, a císaovna vyslovila císai, který práv vstoupil,

nedostal

M.

zpráv,

Collin,

své podivení, že takové

drama

se zakazuje,

huje pranic závadného. Císa ekl: »Je-li

a neobsa-

tomu

tak,

a

censura je propustí.* Touto náhodou dostalo se drama na jevišt.

Sauer potvrzují

^)

praví, že

toto h'ení

lichen Punkten»,

píbh 1) ')

volen v

ale

skutených

dokumenty, které sám uveejnil, Grillparzerovo

tch bod

»in

allen wesent-

je málo, za to

se odchyluje tak velice

vtšina

od vypra-

Selbstbiographie. Díla, 19, 111.

Drama ervnu

bylo zadáno dne 25. 1824),

listopadu

provozováno dne

19.

1823,

(tisk

do-

února 1825, to jsou

dva roky Grillparzerovy ^)

Aus dem

alten sterreich. Kleine Beitráge zur Lebens-

geschichte Grillparzers und zur Charakteristik seiner Zeit. Her-

ausgegeben von Aug. Sauer. Als Handschrift gedruckt. Prag 1895. Srv. uvedený lánek Glossyho (Jahrbuch d. Grillparzergesellschaft IX.).

:

Grillparzer; Censura.

399

vování Grillparzerova, že je až podivno, jak ho

pamt

klamala.

Hned

Scl:reyvogel

parzer udává;

nebyl tak

provázel

dviv,

jak

Grill-

drama vyvrácením možných

námitek hlavn že by rozvod Pemyslv upomínal na rozvod Napoleonv. Pipomíná, že podoba s Napoleonem je zetelnjší v »Yngurdovi« Míillnerov, který byl dovolen, jakož dovoleno bylo drama Kotzebueovo. :

i

za

Již

msíc

editel

referoval

drazn podoby

Napoleonem,

známý pipomenul

policejní,

Sedlnitzky, tajné kancelái dvorní a státní;

poznamenal též nepipadl »Mimo to, tenice rzných kmen císaství rakouského mezi sebou, líené zde v nejpíkejším svtle, odvodující hlavní motivy a momenty truchlohry, zvlášt kontrast ve kterým se pedstavují Rakušané naproti Cechm, líeným vždy nejnepíznivjšími barvami, pochybnost,

jest

s

na kterou

spravedlivou

ani

pekážkou

ale

Schreyvogel

proti

pípustnosti

této

truchlohry.*')

Ješt v poslední den ve smyslu Sedlnitzkého, že

ba ani ne tištno; a

pedmtem

již

r.

1823 rozhodl Metternich

drama nemá býti pipuštno, v lednu, kdy zákaz ten byl

hovoru v kruzích vídeských, císa se

ptal

po dvodech zákazu, první to pípad v historii censury obyejn se policie musila jen hájit, když nco policie

;

') »dass nebstdem die im grellsten Lichte hier dargestellten, Hauptmotive und Momente des Trauerspiels begrúndenden heftigen Reibungen der verschiedenen Vólkerstámme des oster-

die

reichischen

Kaiserstaates unter

Kontrast, in

welchem

einander,

besonders aber der

die Osterreicher gegeniiber denen. uberall

mit den ungiinstigsten Farben geschilderten

werden, billigen Anstand gegen die vorliegenden Trauerspieles erregen dúrfte.* gestellt

Bóhmen

hier dar-

Zulássigkeit

de»

400

VIII.

jako nedávno

propustila,

Campo

zíceniny

opomenul který

týž,

Pemysl

v

Grillparzerovu

vaccino«.

odpovdi

—

II.

své upozornit, že Grillparzer je

jinak reprodukoval jen

;

báse »Na

editel také ne-

Policejní

pvodní

svoji

zprávu.

Císa — neznáme dvod toho zvláštního zájmu, patrn pátelé básníkovi nelenili, — pedložil drama i zprávu dvrníku k pezkoumání; byl to jeho tlesný léka, G. svobodný pán von StifFt. StifTt vyvracel policie všechny; stran líení Cech praví,

vody

Grillparzerovo drama národnosti do hry

vbec

dže

nemíchá,

žádná se nekárá, proti žádné se nic dobíravého, urážlivého aneb snižujícího nepronáší. Cechové jsou postaveni vysoko, ctni od jiných národ, pokryti slávou jako udatní bojovníci a vítzi nad Uhry. Pád

eský

nevrhá stínu na

práv

národ,

tak nespravedliv jako

Vedlejší osoby jsou

národnosti jejich

podotýká

Stifft

a tudíž

Cech.

V

i

s

s

Pemyslv

jehož šlechtici nakládá

rakouskými a štýrskými.

líeny dle dat historických, což ublížiti. Rudolf Habsburský,

nemže

dvakrát, založil štstí

Nmecka

tomto smyslu psobila na císae celá

t.

celého

zv. ra-

kousko-vlastenecká strana, která pracovala též u císa-

ovny, u arcivévod; hrabte ernína, nejvyššího komoí, pesvdila, »že je vlastn urážkou Cech, vidti v tom urážku Cech*. Na základ této agitace vysokých kruh proti censue bylo drama, jehož tisk byl ostatn dovolen i

již

v

hlavu ani

ervnu 1824

— — pipuštno ,

censury;

policie

vyrozumna

a byla

dovoleno.

o

k provozování

dovolení

nucena

tázati

se,

pes

foimáln je-li drama

nebyla

Grillparzer; Porážka, censury.

»Všemohoucí censura utrpla

401

koní

citelnou ránu,*

Glossy vypravování o této odysseji dramatu. Rána censue zasazená by byla jist velmi potšitelnou vcí, kdyby znamenala sebe menší krok k uvolnní, k svo-

bod

tisku. Je-li

význam

události této takový?

Co

se

vlastn stalo? Policie

skému

obdrží drama,

rodu,

ale

zárove

které uráží

velice

jeden

císa-

lichotí z

národ

ra-

kouských. Ne ze sympatie s tímto národem, ale ve smyslu starých tradic, které velí nedráždit cit takových, soudí úady, u

vdomí

své zodpovdnosti, že

bude

lépe,

potlait drama úpln.

Ale lovk nezodpovdný, léka, který nemá nejmenší píležitosti, aby seznal smýšlení lidu a intelligence v

»

provinciích*,

jež

policie

zná

referát svých, referuje ve smyslu národnostní,

cit

z

draze zaplacených

opaném,

bagatelisuje

te tak nedbale nebo praví úmysln dramat není nic urážlivého pro nj,

nepravdiv, že v stejn nezodpovdní

lidé psobí v témž smyslu, odpovdného úadu se drama dovoluje,

jiní

a

pes

hlavu

dovoluje

se,

protože vídeské kruhy deset

let

po válce

poteby, aby se bral ohled na cit národní, dob nebezpeí. Jelikož rozhodnutí proti censue neznlo, že básník má právo, vysloviti svj názor djinný; není-li to Cechm vhod, a si vysloví názor svj stejn svobodn; necítí

již

kterého se dovoláváno v

jelikož

odpovd

na

Grillparzerovo

vylíení

eských

djin byla nemožná, eské djiny z eského písemnictví tém vyloueny: naše radost z této porážky censury není nezkalená.

Dne

února 1825 bylo drama provozováno. Sensace byla ohromná, všechna místa, vztahující se na Kraus:

19.

eské

látky.

26

!

402

VIII.

Pemysl

II.

pítomnost, na císae atd., byla zuiv applaudována. Píkrá nn'sta protieská byla ovšem škrtnuta nebo mírnna/) ale byla všeobecn známá z tištné knihy s úspchem pece nebyl spokojen a vymstil neporozumní obecenstva adou satirických list.

Básník se za

dkladném a nadšeném Hormayrov jsem se zmínil již, v Horm. Archivu ada básní (od Schona, Canavala a j.) na básníka

Kritika byla plná úcty; o referátu

vyšla

Otakara, jen referent »Sammler«, Ebersberg, opakoval

dramatu

proti pravil,

policie,

že jsou uraženy Cechy,

výrobou

kají

dvody

skla,

pi které

emž nemotorn pece

tak vyni-

porculánu, sukna a koženého zboží

V den prvního provozování vyšlo drama také tiskem, a ihned prodáno 900 exemplá; ale vytištním dle tehdejších zákon básník ztratil právo ke kusu a nemohl

zabrániti, že divadlo

valo jako zase

hru výpravnou.

nad Vídekou Grillparzer

o hmotný zisk své práce, a celou

je

provozo-

byl pipraven historií

svého

dramatu byl rozmrzen k nesnesení. Nevdl již, co má psáti; pomýšlel na útk ze zem a vydal se r. 1826 na cestu Nmeckem, po níž jeho produktivnost se opt probudila.

Jako nepochopil, že drama nebylo censurou okamžit nadšen schváleno, tak byl udiven též odporem Cech. Byl mu tak nesrozumitelný, že jej svádl na jistého úedníka eského pvodu, který prý poštval eské studenty ve Vídni, odkud pak hnutí se šíilo do Prahy.

—

Zeidler, Ein Censur*) Hormayr. Archiv 1825, str. 316. exemplár des Konig Ottokar v Ein Wiener Stammbuch, 18HS^ str.

287.

Grillparzer, Ottokar;

Úspch.

403

Básník prvním historickým dramatem svým nabyl o jeho dramatech

eckých

v nich rozepsaU se esthetikové

a kriti-

zkušeností z brusu nových a karakterech

te

kové;

;

mimo

hlásiU se

n

též jiní »znalci«:

Lichtenstein poslal básníkovi tolik

kníže

dukát, kolika slovy

byl pochválen rod Lichtenstein, a eští studenti posílali

mu

listy

na

listy;

výhružné; básník tšil se jeden

z nich

si

z

dukát

a zlobil se

mžeme

schoval, a tak jej

ísti

my.')

i

Dlouhý

nowsky,

tento dopis, podepsaný

pochází od

a ovládal dosti a

Stanislaw Deci i-

muže setlého,

který znal historii

dobe rakouskou nminu,

a

dlal tu

tam pravopisné chyby. Je proto

kovi

vážn

a

smutné,

že se nepokusil

vyložiti básní-

šetrn svoje stanovisko; byl by tím jist

prospl vci a vzájemnému dorozumní. hází

slovy jako

frecher

erfrechen,

Unmensch,

Ltigner

Místo toho

(asto), Betríiger,

schándliche Darstellung,

tráchtig, Unwissenheit,

nieder-

Dummheit. Mauldrescher, Plap-

perhans, Anmassung, Satan, verruchter Bosewicht! Slova jako hoUische, gottlose a

j.

Liigen, von Hollengeistern

eingegebenes Hirngespinst, schwarze, ruchlose, schmeichlerische Seele, dala

by hádati na

Nkolik poznámek

pisatele theologického.

v dopise je trefných:

ukazuje se na rozpor mezi slovy, kterými Pemysl tupí své pedky, a slovy pronesenými, když se zdráhá vejíti do hradu, »v který z jeho pedk nevkroil žádný zneuctn*. Zde ovšem snad básník vdom karakterisoval zpupnost a stísnnost Pemyslovu tím, jak rzn hledí na své pedky. Tanec nemotorný prý není doma v echách; ')

Sauer na uv. m. 26*

404

VIII.

Pemysl

II.

ve-

stran požitkáské lehkomyslnosti, která stráví, co

rejšek vydlal, odkazuje pisatel na Schillerv epigram

o zemi Faeak, kde stále je nedle a stále se rože otáí (Vídni). Pisatel má o eské kultue mínní podobné jako skladatel Zwentibolda: Slované byli prý

Nmc,

uiteli

kteí

leželi

na

medvdí kži

a znali se

jen v lupiství.

Tento dopis ukazuje nám, že Cechm nešlo tak Pemysla, jako o karakteristiku lidu eského, že jim tedy byl Kotzebuev bubák lhostejný, že však o krále

nepízniv kreslenému Otakaru

proti Grillparzerovu ne

boue.

se zdvihla

V

této

obran, tomto hnvu, byl národ úpln jed-

notný, od mladých

lidí,

kteí básníkovi

hrubé

posílali

dopisy a mraili se na, když r. 1826 pijel do Prahy, až k starcm zkušeným, za nimiž daleko byla doba vášní,

že

všude týž pocit

Když Kollár ve Výklad k Slávy dcei se piznal, znlka »Hích je ovšem« (II, 121) je básnna »podle

Grillparzera v Sappho, práv toho asu vyšlé*, Celakovský^) ve svém posudku Slávy dcery uvádí to slovy:

jehož jméno

básníka,

»dle

eským ústm

vysloviti

hanebno*. Než vyšel »Ottokar« zmínil se elakovský o básníku v list ze dne 11, listop. 1824 slovy: » peložení (chatrné) nmecké hry Ahnfrau«.

tvrdo

i

K emu k

patí

slovo

dal

K

»

peložení «

nebo :

:

. .

vz.

chatrné?

Dne 25. bezna 1825 píše Kamarýtovi » Vynjaký hanebný básníík nmecký novou hru Ot-

»hry«.í*

1) elakovský v M. 1831, 53; v Sebr. Spisech IV. 379; Sebrané Listy 167; tamtéž str. 175. Kollár cituje Grillparzera

ve Výklad

str.

257.

«

:

Grillparzer, Ottokar; Nevole

tokara, v níž

Jméno jeho ano

i

hanebn

velmi

Grillparzer.

stavové se

cítí

O

o té

ech.

405

národ eském mluví. se tu mnoho hlaholí,

uraženými.

Skoro stejn jako tento ohnivý mladík vyslovují se však též starci, stojící na výši evropské kultury. Kašpar hr. Sternberg píše Goethovi dne 27. bezna 1825 (dva dni po uvedeném práv list Celakovského), patrn pod dojmem nejnovjších zpráv z Vídn a »hlahol" pražských, že rakouský Ottokar Grillparzerv se v Praze nelíbí, ne proto, že nadává Cechm, nýbrž proto, že je asto triviální, nehistorický a baží po efektech

vcí

^)

;

je

patrno,

že

tyto esthetické

dvody hovor

hlavní, ale slyšíme v nich refleks

nejsou

ve

vzd-

laných kruzích pražských.

Tytéž myšlenky ozývají se také ského:^) ')

To vru

Briefwechsel

Sternberg. Hrsg

v.

není náš Pemysl, zwischen

Goethe und Kašpar Graf von str. 153: Der ósterreichische

Th. Bratránek (1866)

Ottokar von Grillparzer, der in will

dopisu Dobrovpokud ho histo-

z

Wien

uns nicht gefallen, nicht weil er

so sehr beklatscht wurde,

iiber

Bóhmen

schimpft, son-

und der Geschichte entgegen dle Kónigin Margarethe 12 Jahre nach ihrem Tode noch in der Bahre auftreten lásst, um einen Theatereffect hervorzudern weilen er zu

oft ins Triviale fállt,

bringen. *) V archivu jindichohradeckém; otištn v ase XI (1897) >Unser Ottokar ist dies, sovveit wir ihn geschichtlich kennen, gewiss nicht. Mussten denn, den Kanzler Bruno ausgenommen, alle als toU und nárrisch dargestellt werden, um Rudolfus zu heben? Musste den die tote Margareth den Lauf der Schlacht unterbrechen, um den Ottokar zu bekehren, damit er nicht etwa ohne Busse zum Teufel fahre. Was das fúr ein Verbrechen ist, eine sterile Frau mit Ehren heimgehen zu lassen, um eine andere, von der man Erben hoffen konnte, zu wáhlen. Die vvolfeilste Dirne in Wien, wenn sie an der Stelle der Cunigunde wáre

M

VIII.

40r,

Pemysl

ricky známe; což musili všichni,

II.

mimo kanclée Brunona,

aby zvedli Rudolfa? Což musila Markéta perušit bh bitvy, aby obrátila Pemysla, aby snad nešel dokonce bez pokání k ertu To je njaký hích, poslat neplodnou paní estn dom a volit jinou, od které lze se nadít ddic! A slepá býti líeni jako

blázni a šílenci,

!^

okna, za kterými kvasili Cechové, asi nebyla horší než v tehdejší Vídni.

Touto poslední poznámkou

ml

Do-

brovský bezpen pravdu, protože ani v Praze ani ve Vídni nebylo tehdy zasklených oken, nemohlo tedy Dobrovský dodává, že to býti také oken slepých. v Praze shledávají velmi nešetrným, že se dílo pi-

k provozování. Zdá se to býti poznámka velice sluší na ni hledt se stanoviska doby.

pustilo

že jho tak tžké, jaké ukládá censura, tíží-li

aspo

mrou,

všechny rovnou

Tak

dokud censura

hledli

v

Praze

A

lze jen snášet,

Dovolávat se

existuje, není

na

ale

tu uznáme,

a poskytuje- li za

ochranu.

obti, které žádá, také jistou této ochrany,

neliberální,

híchem. drama

Grillparzerovo

dlouho potom ješt; v pražských Unterhaltungsblátter (pozdjší Bohemii) z r. 1828 . 20 teme citát o Pe-

i

wurde sich nicht so unwurdig betragen. Auch mbchten dle blinden Fensterschreiben, hinter denen die Bohmen zechten, nicht viel schlechter oder gar nicht schlechter gewesen sein, als in Wien zu jener Zeit. Aber wer mbchte mit einem Dichterwerk es so genau nehmen. Man findet es jedoch hier (v Praze) allgemein sehr unzart, gar nicht schonend, so ein Werk zu Vorstellung zugelassen zu haben. ') K nejpoctivjším liberálm doby pedbeznové patí bez odporu Eduard v. Bauernfeld, a tentýž Bauernfeld dovolává se ochrany censury proti Saphirovi, dokonce za souhlasu r. 1835

Grillparzerova! Srv. Jb.

d.

Grillparzerges. V, 176.

Grillparzer; Uffo Horn.

myslovi

z

Vídn

djin msta

a

40T

poznámku, k tomu pi-

pojenou, že král by zasluhoval v hlavním

znovu

založil,

ne

li

sochu, tedy

aspo

mst,

které

slušnjší ohledy

v divadle, než zkusil v posledních letech.

Doba ovšem

mírnila odpor, a asi o

pl

století

po-

zdji napsal Bozdch (Politik 1873, 297—300) objektivní úsudek o dramat, uznávaje, že pro drama ne-

Pemysl Palackého. Z lánku ovšem (Kvty XXIII, 740) se ozývá odpor v témž tónu, v nmž spis »Der ósterreichische

hodil se bezvadný, ideální

Fricova starý asi

Parnass« karakterisoval Grillparzera.

»Konig Ottokars Gliick und Ende Gelegenheitsgedicht

—

(ex officio

Ctme

—

ein

tu slova:

tragisches

Ver-

et jussu zur

herrlichung der Habsburger!)*. Pisatelem tohoto úsudku je

Uffo Horn,

prý

Hornv »Otakar«^)

a

je

nej-

vlastnjším výrazem odporu eského proti Grillparze-

rovu dramatu. Mladý básník, rodák trutnovský, který se

Cechem

cítil

Czeche, praví o

gerne Bier,

(trinkt

nm

ist

burschikos und

uvedený pamflet),

vdom

Otakara kreslí jinak než Grillparzer; chce

jej

svého

opravit,

pekonat.

Drama Hornovo,

skládající se z

obsahuje ješt

dehry,

pedehra

hraje v

as

delší

as

zápasí

s

Grillparzerovo,

první výpravy pruské, celé drama

objímá tedy dobu tyadvaceti let. Prusové jsou poraženi, slyšíme

nných;

pti jednání a pe-

než

z

hovoru dvou

ra-

behu, nechtje prchnout, Rudolfem Habsburským, a pemohl by ho. Vitold

kníže,

u

') Kóiiig Otakar. Tragódie in fúnf Akten und einem Vorspiele von Uffo Horn. Prag 1845. Pedehra už v Klárov Libuši 3 (1844), 178 pod názvem »Die drei Fursten*, drama bylo tedy napsáno už r. 1843.

—

408

Pemysl

VIII.

II.

kdyby nepišel Pemysl

a neodzbrojil ho svým královským pohledem. Král chce dáti Rudolfovi Prusko v léno, ale Rudolf je spokojen s nepatrným svým statkem zddným; Pemysl chce moe baltické zachovat Slovanstvu. Rudolf hájí práva nmecké íše na

n;

tak se rozejdou

rých

dub

a radí,

;

Milota vypravuje o porážení sta-

aby král Vitolda

stromv

dal

stíti,

ale král

poraženému Prusko v léno. Vitold zamítá otroctví pod kterýmkoli jménem, prorokuje hroznou pomstu na Pemyslovi a vrhne se do moe. Vlastní tragedie zaíná na hrad Habsburském; rakouský rytí Berthold Schenk von Emerberg stžuje si na pomry rakouské, které však, jak poznáváme ze velí

ustát

v

porážení

a nabízí

slov Rudolfových, tísní jen šlechtu; lidu se vede

dobe

pod eskou vládou.

Rudolf omlouvá též rozvod od Markéty; ale velice oste se vyslovuje proti zvolení krále eského císaem. Falckrab rýnský pijíždí, aby nabídnul Rudolfovi korunu, vymiuje si ovšem hned odmnou celé Falcko; Rudolf odkládá slib až po volb.

Na hrad pražském vyslanec uherský prosí královnu za pomoc pro krále Belu, jejího strýce; královna slibuje, že eské vojsko mu pispje proti povstalcm. Král je však velice zaujat proti Bélovi, který kuje pikle

aby se královna mísila do Královna podporuje svého strýce

se štýrskými pány, a nestrpí,

státních záležitostí.

aspo ohromnou sumou penz Ve druhém skvlá

doma:

jednání odbývá se na pražském

slavnost; Závis pijel z ciziny a král

pedstavuje ho králové;

o velkých svých srdce královnino.

cestách a

nechce

hrad

se zdržet

Závis vypravuje

dobrodružstvích a získá

Horn, Otakar; Obsah.

Ve snmovn hovoí

páni spolu;

409

Ondej

mluví proti pijetí koruny císaské, hodil by

Rian

z

Nmcm

klobouk volitelský; Závis tvrdí, že rytí nemá vlasti, on skuten nemá citu pro tuto zem a je si vdom i

pvodu

vlašského

Král zahajuje

ped

svého.

snm

a dává

mstu

Praze pednost

sládek Jiík, purkmistr pražský, žádá, aby byla jednotná míra a váha, král svoluje, vyslanci

íše;

Závis protestuje

jménem

smle hn-

šlechty a mluví stejn

proti králi, jako Jiík zase proti šlecht; Závis se

vzdálí. Vstoupí vyslancové íše, Pemysl je zvolen císaem; Boreš Osecký pimlouvá se za pijetí koruny,

viv

Ondej

z

Rian

souhlasu

proti, za

snmu Pemysl

za-

mítá korunu.

Tetí jednání odehrává

útku

ze Štýrska, Závis

mu

se

v ležení,

Milota je na

rozvinuje své plány,

chce

nástupcem královým. Ondej z Rian radí králi, aby uzavel mír a aby se vzdal nmeckých zemí. Král pijímá vyzvání k rozhovoru. V ležení rakouském falckrab a Schenk Emerbergský mluví o výsledku války, falckrab žádá odmnu, ale Rudolf mu odepe Falcko V rozhovoru s Pemyslem Rudolf a Rakousko též. psobí hlavn vzpomínkou na Vitolda, a král povolí. se státi

Královna (ve tvrtém jednání)

vítá Závise, je

zd-

šena zprávou, že král holdoval císai, a uvítá krále výitkami, Závis mluví pro novou váiku, Boreš proti ní; král

svolá

Hd na námstí, tam Ondej

z

ian

horlí

pro založení velké slovanské íše a proti této válce; vtšina šlechtic se k pidává, u krále zstanou

nmu

hlavn Rožmberkové, Pražané.

ale

nadšen

se

k

nmu

pidají

Vm. Pemysl

410

Páté jednání

poíná

II.

eském,

v ležení

je nedostatek

potravin a to zradou Milotovou; Závis rozvinuje Milotovi

své

bitvu

plány: až král padne (a

Pemysl nešastnou

nepežije), zmocní se královny a pomstí

mšanech.

se na

vli králov poíná. Schenk Emerberg a vychovaný jím Seifried Merenberg umlouvají se k usmrcení krále. Rudolf zapovídá dotknout se Pemysla, jako Pemysl zapovídal Herbotovi útok na Rudolfa. Cechové vítzí, Závis vzkazuje Herbotovi, aby nepítele netiskl dále k Morav. Otakar pichází ranný, a umírá, kina zrádcm. Obsah dramatu Hornova jest totožný s obsahem Grillparzerova a sice nejen tak, jak se samo rozumí pi stejných pramenech, nýbrž ve vcech, které nádramata ukazují nám na ležejí básníku samému. zaátku Otakarovo štstí (Pedehra Hornova, exposice Grillparzerova) a jeho vinu (Vitold, Markéta). V obou Pemysl uráží královnu Kunhutu (jednání první, druhé u G.), která též u Horná se nazývá Kunigunde von Masovien; Závis z Falkenšteina zamiluje se do královny (2. jednání u obou), královi se nabízí koruna Bitva se proti

i

Ob

nmecká, kterou zamítne (skuten, u Grillparzera na oko). Tetí jednání u obou básník hraje v ležení eském, pak v nmeckém; Pemysl vystupuje, spílaje zbablcm, moudrý rádce doporuuje mír, Závis radí k boji; v rozmluv s císaem dozvídá se Pemysl, že

Víde

se vzdala;

Markétu)

Rudolf upomínkou (na Vitolda, na Otakar uzave mír.

docílí toho, že

Ve tvrtém jednání královna ve spolenosti Závišov uvítá Pemysla; chystá se nová válka. Páté jednání poíná v táboe eském, Herbot Fllensteinský vypravuje o dosavadním válení; Milota

Horn

kuje zradu

a Grillparzer;

Drama

(hovor se Závišem,

císa

Rudolf zrušuje spiknutí

lituje

své viny.

411

politické.

jeho poslem

s

u G.j;

Pemyslovi; král

proti

drama Hornovo, snad práv pro snahu dramatu Grillparzerovu, nese znané stopy vlivu dramatu staršího. Povaha jeho je ovšem zcela jiná, na rozdíl od Grillparzerova dramatu historického Hornv Konig Otakar jest drama politi cké. Grillparzer vykládá, co se stalo, Horn, co by se bylo mlo stát, nebo aspo, jak by byli mli vrstevJe vidt, že

nepodobat

níci

se

hledti na vci. Grillparzer vychází ze studií histo-

Horn

rických,

z

úvah

politických.

Politické

úvahy

Pemysl se projest píina nespo-

o osudech Pruska naplují pedehru; proti

vinil

politické idei,

politická

pro politické píiny, spor mšanstva se šlechtou, vznikne nespokojenost Rožmberk; politická úvaha o penesení tžišt íše na východ,

kojenosti

Kunhutiny;

smiuje Pemysla

s

mírem,

úvahy téhož druhu roz-

hodují o postavení šlechty k nové válce, ba

ponkud

zrad Závišov.

též o

Nauení, která dává Pemyslovi osud, Rudolf Habsburský a hlavn Ondej z Rian, dle prologu »der kluge, verstánge Kámmerer, der stets gewusst, was er gewollt*, jsou znamenitá. Šetit svobody všech, nemísit se do vcí cizích, nevnucovat Prusm náboženství a civilisaci,

stvo

Co

a se

kterých nechtí.

pokoovat

týe

šlechtu,

národnosti,

Doma neb

podporovat je

mšan-

zrádná a sobecká.

roztrhnout všechna pouta,

ví-

nmecké, tedy žádnou nmeckou korunu, žádné nmecké provincie, žádné Nmce do zem, nýbrž obrátit vítzné zbran na východ, spasit Slovany žící

Cechy k

od tlaku

íši

Maar a ek,

sjednotit roztrhané Slezsko,

412

Vlil.

Rusy

ped

Pem ysl

II.

—

jaký to krásný obraz, Tatary jaký to vzácný kus oné paedagogiky, kterou Grundtvig nazval nejšpatnjší: vychovávat svoje pedky! Vzhledem k dramatinosti je dílo Hornovo zase krokem zpt od Grillparzera ke Kotzebueovi, básník se snažil, aby jeho » Otakar* byl theatrální jako Grillparzerv, Pedehra má rozhled na moe a scény boje, ale co se tu dje, je vlastn jen politický rozhovor; velká skvlá slavnost v druhém jednání, kde se míhají páni a dámy v krojích všech slovanských národ, navléká pouze stádo statist v kalpaky a chránit

a

mli by pece v tch krojích vzet skurzní Slované, ale zatím ani jeden z nich nepromluví, je to zbytené namáhání režie. Když na konci tvrtého jednání Otakar rozvine prapor a mšané já-

v

kontuše;

ten sav

se

k

nmu

pidávají, je to sice efekt ale na ne-

pravém míst, neb není píiny k jásotu, a není to pochod vítzný. Básník nedovede ovládat massy, dj se zase utíká jako u Kotzebuea v úzké komnaty; v prvním jednání na hrad Rudolfv a v pokoj

Kunhutin; na slavnosti uprosted massy vždy jen malé skupiny jednotlivcv; hovor obou vladav nemže se

sném hovoí

a na

dramatinosti vyrovnati Grillparzerovu; u Grillparzera

konkrétn vidíme, co psobí na Pemysla, u Horná slyšíme jméno (Vitold), které na psobí kouzeln; vlastní boj a usmrcení Pemyslovo udá se za scénou jako u Kotzebuea

Mezi pedehrou a prvním jednáním mine dlouhá skoro dvacet let; první a druhé jednání ode-

doba;

hrávají se v

dobu volby císaské, pi

nání obsahuje noc a pak den na

emž

druhé jed-

hrad pražském; pe

;

413

Horn, Otakar; Nedramatinost.

tetím jednáním mine dlouhá doba, ostatní obsahují Co do místa tkáme od Královce pak souvislý dj. v pedehe na hrad Habsburský, pak na hrad pražský a na bojišt nad Moravou v každém jednání jest aspo

—

;

promna.

jedna

které

Meziaktí,

bylo

u

Grillparzera

prázdné, pichází k platnosti. Mezi

zoufale

tak

pedehrou

a prvním

jednáním zmocnil se král Rakouska a tísní pány, kdežto je dobe, zapudil Markétu, byl zvolen lidu a císaem, ale knížata už myslí na druhého, na Rudolfa;

mšanm

pány a fedroval stav mv prvním jednání se lidé o všem tom baví, šanský ale stane se velmi málo, podobn druhé jednání slouží hlavn tomu, aby se zásady rzných stran vyslovily.

Pemysl potlaoval

svoje

—

Za Rudolf, válka,

druhým

to mezi

vyzval

zem

z Štýrska,

krále

a tetím jednáním byl zvolen

eského, by vydal

poala

léna,

rakouské krále zradily. Milota byl vyhnán Klosterneuburg padl,

Rožmberkové

navázali spojení

toho hovor se

mže

zabývat

Víde

kapitulovala;

s

císaskými. Následkem

s

Vitoldem a

s

budouc-

ností slovanské íše.

Mezi tetím a tvrtým jednáním o

em

Dem

V

Der Kónig fremden Kaiser.

tetím jednání

snad jeden král

stalo

nco,

se

Závis vypravuje slovy:

z

nich

ha

gehuldigt

se králové rozešli, aniž byla si

eský dokonce

vzpomnl klekl,

a zavolal

nebo

e

o

tom

druhého zpt;

královna

že se podrobil solcher Schmachbedingung, Dass du zur Huldigung die Knie bogst.

mu

vyítá,

:

414

Vlil.

Pemysl

II.

Král písahal, Boreš praví:

Du

A

schwurst bei Gottes Zorn

períidní Závis vykládá, že ta

Rudolfs Hánde.

in

písaha neplatí mnoho

Es war

ein Eidschwur nur aufs Crucifix, Kein Fiirstenwort, kein ritterlich Versprechen.

Vná

škoda, že v rozhodném okamžiku v tetím

tomu mohl tomu všemu podrobit! svdí celá komposice téže nedramatinosti prologu pirovnává básník osnovu svého dra-

jednání padla opona, tak že nevíme, jak vlastn k došlo, jak

O díla;

v

Pemysl

matu osudn vzbudil

hnv

se

Iliadou, s

s

eposem.

Agamemnon

Jako

Artemidy, tak vzbudí Pemysl

hnv

svo-

pyká za slzu v oku bohyn. Vina proti Vitoldovi ovšem není vinou král nemohl vdt, že za nkolik set let bude kižácká výprava ním zlým; r. 1254 každý bezpen mu ji schvaloval, a nikdo ne-

body

a

;

troufal

A

si

myslit,

že

to není

vc

záslužná a bohulibá

proti Vitoldovi chová se s šlechetností, která nezná

nemže

nedovede smíit s faktem, že je poražen, a že žádá, aby Pemysl se vzdal všech výsledk válení svého. Ale kdyby provinní proti Vitoldovi bylo skuten provinním sebe vtším, rozhodn není v nižádném píinném spojení s pádem jeho, nemá jiného následku, než že Pemysl, když se mu vede zle, si vzpomíná na Vitolda. Kdežto u Grillparzera všechny píiny obratu v osudech Pemyslových se makav shlukly v exposici, u Horná honíme se za nimi po rozliných místech; Emerberg zavítá k Rudolfovi (nemá žádné píiny k tomu) a žaluje mu na pomry rakouské, témuž Rudolfovi náhodou nabízí falckrab korunu; Kunhuta mezí,

za

to,

že

Vitold

se

i

Horn, Otakar; Komposice.

415

vyslanci uherskému pomoc brannou a není aby svj slib splnila, celé jednání nám ukázalo, že na dvou místech je nespokojenost s králem. Náhodou se v tetím jednání srazí zájmy šlechty a šan zvlášt oste, ponvadž poprvé Závis je na snme, v témž jednání zapádá se milostný pomr mezi Zá-

slibuje s

to,

m-

višem a

královnou,

a Závis

má

dvojí

píinu, páti

králi smrt.

ském

poli

:

uvrhnou

pak krále v záhubu, Milotou ztrátu bitvy na Moravsvedl krále k válce, otálel pak pirazit k nmu,

Závišovy

pikle

zvlášt zavinil Závis

s

pekazil dovoz do táboru a psobil tím velkou nouzi, zahájí bitvu úmysln v nejnepíznivjší okamžik, zastaví

Herbota na dráze vítzné, a Milota prchne

s

reservou.

Tak ne Vitold, nýbrž Závis, milenec královnin, je píinou pádu králova, psobí tedy ve skutenosti týž motiv jako u Grillparzera, jenže schází hlubší

nní, a Pemysl

odvod-

kde nehešil. pak koncem, v posledním jednání objeví se motiv nový, pomsta Merenberga, o jejíž píinách jsme neslyšeli nieho, tak že slovm spiklenc ani nerozumíme. V komposici, jako v dramatinosti, znamená tedy drama znaný krok zpt za drama Grillparzerovo, hlavní zetel básníkv byl práv obrácen jinam, povaha Pemyslova mla být oištna od potupy Grillparzerovy. Hornv Otakar je ideální král; Vitoldovi klesne ruka Zemi, palicí ozbrojená, když mu pohlédne do oí. které dobyl, nechce podrobit, nechce, aby Prus byl je trestán,

Ped samým

otrokem svého pokrevence echa, Král miloval sice

kdyby papež

Bertu,

a stavové

ale byli

má mu

byl

by

uznali

býti bratrem.

se s ní oženil,,

legitimnost

dtí

<

416

VIII.

jejích;

nerad vzal

msta

a svobodníky,

si

Pemysl

II.

ženu cizinku. a

vyškubal-li

V íši pánm

své chrání péra, byla

to jen páví, kterými tyto vrány se zdobily; na

šetí volnosti

smlou

vyslechne velmi

slova,

sném

e

Zá-

pístupný dobré rad; když vtšina na višovu a snmu rozhodla, že má zavrhnout korunu, uiní tak, »pravý král musí v štstí a nouzi zstati u svých. je

Udiven

když ho královna uvítá výitkami,

stojí,

a poslechne, ale to proto, že není

tenkrát nevyslechne

co iní; z

Rian

sesadí, a

povstná svá

Nmcm.

k nejvrnjším že

slova,

Vina, na

až

si

jasn

vdom

toho

opané mínní, Ondeje se

manm vrátí,

svým

praví

dá jejich hrady

kterou ho Rudolf upomíná, která

ho tísní v poslední hodince jeho je imaginární vina na Vitoldovi; slyšíme sice od spiklenc, že každému z nich dal popravit otce nebo bratra, ale nemáme objektivního mítka pro vinu nebo nevinu popravených, snad to byli loupeživí rytíi, snad zrádci jako Rožmberkové, i

A pece je též u

i

tento král je zastínn Rudolfem, který

Horná touž

ideální postavou, jako u

pedcházejících básník,

i

Hornovo drama

je

do

všech jisté

míry Rudolphottokar. Pi prvním vystoupení Pemysl zachrání Rudolfovi život, ale vítzství je

z

velké

ásti

Rudolfovou zásluhou, proto mu král nabízí Prusko jako léno eské. Ale Rudolf je spokojen s tím, co má, netouží po cizím panství, a považuje beh pruský za vlastnictví

íše nmecké.

Když mu nabídne falckrab korunu íše, chopí se uinil konec pstnímu právu; slibuje tm,

úkolu, aby

kdo ho

chtí voliti,

odmnu

neuritými

slovy, a v roz-

Horn, Otakar; Povahy,

hodném

okamžiku odpírá

ji;

417

když zabírá Ra-

také

Nmecka. srdce mu bije

kousko, iní to ve prospch klidu

mu bh'ží eský král, prudce, vstoupí mu dstojn vstíc, a upomínaje ho na Vitolda projevuje svou úctu ped svobodou a autoKdyž

se

ale

nomií národní též jako císa. Neslyšíme, že by kladl

njaké potupné podmínky,

a v poslední bitv nechce Otakarov. A že takový císa bojuje proti Pemyslovi, to je dkazem, že král eský držel zem rakouské neprávem; jist také mu nedal píiny, aby

smrti

mír za zrušený, a Pemysl

považoval

kivopísežníkem. Kunhuta je vtlená chce

vládkyní, králi

s

rozhodovat v zevní

chce

ženou,

ale

Pemyslovi

spolu-

býti

politice;

podlehne Závišovi;

proto

necítí,

zamilovanou

ctižádost,

vdom

stal se

je

lásky ke

pak velice

vstupuje

vstíc

touž vášnivou ctižádostí jako královna u Grillparzera.

Vrahové

královi jsou Merenberg, který se objeví

a Berthold Schenk von Emerberg, svobody, který, vida svou zemi v porob, vzdá se svého léna a jde do vyhnanství. Chová se tedy mnohem lépe než etní Rakušané, kteí léna

v poslední chvíli, ideální milovník

svá podrželi, ale slíbenou

vrnost

falckrab, který representuje Rudolfa,

který

z

ve

doufaje

nutn

toho by

Falckrab

velkou

zrušili;

nmecká odmnu,

tak vykládá

knížata. Zvolil ale

konfliktu,

musil vzniknout, básník se vy-

to klidn nechává líbit, když císa nedá nic. Zrádci královými jsou Rožmberkové, Závis a Milota, zde k nim poítaný; Závis je representant beznárodní šlechty. Sám nepovažuje se za echa, toulá se u cizích dvor a jen královnou dá se doma udržet. hnul.

mu ekne,

že

si

mu

i

Kraus,

eské

látky.

"'

418

VIII.

Na snme mnl, rod

že

II.

zastává se práva šlechty a

mšanm;

vystupuje proti

svtské

Pemyslovc

hrd

krále varuje,

a

opovržUv

aby nezapo-

králi,

opatovi, rytíi, náleží

svorni.

Chce svrhnouti selský

trojici:

dokud jsou

svt,

celý

Pemysl

a starý rod

Rožmberk

postavit na dosáhnout všemi prostedky. Je spíše representantem stavu než individualitou; pímo karrikaturou se stává, když hlásá, že písaha neváže tak jako estné slovo. Milota je poslušným jeho nástrojem. Vrní Cechové a rádci královi jsou trojí; pedevším mšané jsou mu oddáni úpln; jejich jména, Jiiík, Hovora, Václav Podskalský, svdí o eském pvodu.

jeho místo, a hledí

svého

cíle

smle na snme, a když král volá do boje, tu mšané postaví se pod jeho prapor a pjují mu dobrovoln peníze. Král poznává, že je zle, když Pražané, místo aby pi piv si zpívali, modlí se

Jiík, sládek, mluví

písní svatováclavskou. z Oseku je vrný a peje si, aby král korunu císaskou, aby tím otevel širokou dráhu osvt; když král zruší mír, lituje toho, ope se tomu^

Starý Boreš

pijal

pi

ale vytrvá

Mnohem

králi,

který

zeme

v jeho náruí.

eské

radikálnjší odstín

sentuje nejvyšší

komoí, Ondej

z

šlechty repre-

ian, (mluví

bás-

kdy neznl na hrad jiný tón, než rohu tuího, chce, aby se vrátili dnové Horymíra, Truta, Bivoje, kdy Nmec jen se strachem vstupoval do zem, v níž te hrd zvedá hlavu (o tom neslyšíme ovšem nic). Koruna nmecká níkv); jeho

dle

jeho

názoru,

z ní zisku;

ovšem

ideálem je

eši

a

stará

doba,

zdobí jen hlavu krále, národ

Nmci

míní, že jsou

se nehodí

dohromady.

nemá Boreš.

Horn, Otakar

;

Povahy

;

Národnost.

419

Zwei Stamme, gleich an Edelsinn und Kraft, Von der Nátur zu Nachbarn schon bestimmt.

i.

Geschieden hat

uns durch die Gebirge,

sie

Als hátte sie geahnt, dass Trennung Noth

—

zum Bunde uns die Hand. Nie soli der Bóhme einem Deutschen traun. So blendet selbst den weisen Mann der Hass! Wer nicht die Deutschen hasst, der ist kein Bohme!

Bor. Sie bieten selbst

i. Bor.

i.

Bor. Vergessen haben sie den grauen Zorn

i.

Sie, die allein

komoí

rozhorlí se

—

was zu vergessen? das Unrecht zugefiigt.

Vergessen? haben

sie

—

od

a spustí kroniku

echa

a

Sama

velkému* Boleslavovi, že zabil Václava! Císaové nmetí podncovali v Cechách obanské války, podporovali zrádce, nikdy by nebyli pemohli Maary bez eské pomoci co byli císaové ba

zaínaje,

straní

»

;

bez Vratislava a Vladislava.?

Ve válce radí k míru, aby se král zbavil nmeckých zemí, zlého bemene, aby sám jsa Slovanem byl králem svého vrného lidu. Jak navrhuje králi, aby založil velkou slovanskou íši, uvedeno už nahoe; do té války by šel, do války s Rudolfem nikoli To

opatrný a moudrý komoí, kterého chválil

je

básník v prologu, jímž a

mšanstvu

cti

hlavního

msta

»rad

Prahy ve

a vrnosti.*

Otcm nezpíval si

báse svou vnoval,

královského

vyvolil

na

msta,

v

hradech

nmž

vyrostl básník, který nikdy

pán, vnuje svou báse,

nejželeznjší z železných

rodu, nejskvlejšího z knížat naší

k níž

postav našeho ná-

zem.

Král, než odešel z vlasti, zasadil útlý stromek, ten v mohutný dub, pamatujme na nho!

vzrostl

»

mšanstvo*;

v jeho stínu

27*

420

VIII.

Pemysl

II.

Hornovo drama bylo uvítáno

od pátel velmi vele; ale na jevišt se tragedie dlouho nedostala, teprve po tinácti letech, dne 12. ervence 1858 byla

K tomu úelu básník své drama pepracoval a zpracování své vydal též tiskem.^) Nové vydání »germanisuje« ponkud jména osobní; pedehra zstala; v prvním, jednání scény na pražském provozována, a sice v Linci!

ped scény na Habsburgu; v jeddebata je o nmecké korun siln zkrácena, místa nahoe uvedená škrtnuta, podobn horlení falckrabte proti nevrnosti rakouských pán. V rozhovoru s císaem král praví, že vrací nmecké zem, ale že se zíká spolku s nmeckou íší. Zmínka o holdu

hrad nání

jsou položeny

snmu

zmizela, též o kleení.

ekla li díve Kunhuta, aby král za kivou písahu vystavl klášter, te to praví král sám; promna místa v tomto jednání odpadla, také mšané pražští nevystupují, za to královna pivede malého Václava, aby si král na vzpomnl, kdyby klesal na duchu; král bose táže, co bude osudem tohoto dítte, které díttem lásky, nevrátí- li se. V pátém jednání jsou zmny nejvtší; královna pijde do táboru za Závišem a rozmlouvá s ním deset krok od králova stanu, Milotu, který váhá ped zradou, upomíná Závis na bratra Beneše, tedy zase motiv, o nmž nebylo zmínky díve. Neslyšíme zpívat > Svatý Václave*, král vyslovuje sám podezení proti Závišovi. Závis navrhuje za heslo jméno královny, král volí však >Praha«, v tom jmén zní est, sláva,

lestn není

—

—

')

Konig Ottokar.

Trauerspiel in

Vorspiele von Uffe Horn. Vierte Auííage. Prag 1859.

fiir

fiinf

Akten und einem neu bearbeitete

die Biihne

Horn, Otakar

vítzství,

to

jméno

;

Úspch

;

421

pepracování.

srostlo se slávou

zem.

Spiklenci

nejsme svdky bitvy; slyšíme jen v táboe císaov, že král padl Rudolf vypovídá vraha Emerberga a oišuje se od podezení, že by byl vdl o zrad, která mu ulehila vítzství; Boreš si vyprošuje mrtvolu královu, Rudolf koní, že Pemysl byl nejvtším hrdinou doby, a že krvavý pád nevezme mu se neradí,

;

nic z jeho slávy.

Toto zpracování ješt více zasluhuje výtku nedramatinosti než pvodní znní; návštva královnina nemá žádného vlivu na dj, a celá bitva se smrtí královou zmizela úpln. i

Pítel

Hornv, známý

A. Klár, provázel

konené

hercm provozování dramatu zvláštním spiskem, ') a divákm ml ulehit správné pochopení karakter který

v dramat,

na

nmž

že

chválí,

poskytuje

tyi

zna-

menité úlohy (Otakar, Kunhuta, Rudolf, Závis). Djiny nevdí prý podnes, mají-li velebiti tinácté století

Díve co

pro

Rudolfa

pro skvlého Pemysla. aby Otakar na jevišti byl velebným Rudolfem.

nebo

místní tradice žádala,

nejvíce

snížen

Te

ped

tom jinak, a proto Grillparzerovo drama se dávno pežilo. jmenné smýšlí se o

V témž

souasn

smyslu psal

stejno-

Legis-Glúckselig;

^)

zcela jako Homayr rakouské djiny, bohatý látkami dramatickými, a zabývá se pak dra-

jak jsou

velebí

matem Grillparzerovým,

které

Zcela jinaí, plastitjší je ')

historické pravdy. je

t)ber die richtige Auffassung der dramatischen CharakHorns Tragodie »Kónig Ottokar* Prag 1858.

tere in Uífo *)

nemá

prý tragedie Hornova;

:

Bohmens Ottokar

buši 18 (1859)

str.

als

277—284.

dramatischen Stoíf v Klárov Li-

;

422

VIII.

Pemysl

II.

prý tendenním dramatem, jako byla dramata ShakeAischylova, Kleistova Hermansschlacht a Halmv Fechter von Ravenna. Zvláštní sestavení! Klár i Gliickselig mluví o mšanstvu, jež Horn

spearova,

ei

není

nmecké,

jako výsledku kolonisace

velebí,

u

mšané

Horná, jeho pražští

tom

ale o

jsou plno-

krevní eši.

Drama pes všechny pednosti, tito

posuzovatelé, nenastoupilo

s

které v

nm vidli

jevišt lineckého

ví-

tznou dráhu po Rakousku, nýbrž zstalo dramatem knižním.

W. užil

Scherer, když pochválil Grillparzera za

historických

pramen,

to,

jak

uvedl jiné drama za píklad,

nesmí užívat pramen; bylo to drama Rudolf von Habsburg*j od J. E. Koppa.

jak

se

Koppv odpovídá

koní

Rudolf je dvoudílný, a jenom první

dramatm

o Rudolfovi, která jsme

na Moravském

totiž bitvou

poli.

boj

díl,

protože Grillparzer

Otakarv, ovšem že

»nejvíce

zim 1851 — 52. Drama má nekonen mnoho díl

mem

v Bazileji,

')

vylíil

eské*

strany

osob,

poíná sn-

kde rytí Baldegg a purkrabí norim-

podávají

zprávu,

jak je

usneseno ihned táhnouti proti jakési

dávno

napsal

napsán v

první

berský

se

dob

Básník, v

politického sklamání nadšený ideou císaskou,

nejprve druhý

díl

seznali

král

eský

nmu. Druhá

pijal;

scéna je

»Rtli« štýrských pán, kteí, vedeni Alžbtou Rudolf von

Abtheilungen.

Von

Habsburg. Dramatisches Gedicht in zwei E. Kopp. T. p. t. Dramatische Gedichte.

J.

Zweites Bándchen. Lucern 1856.

423

Kopp, Rudolf von Habsburg.

meranskou, zatknou Milotu, jenž však ped tím poKrál eský eká slal Merenberga zajatého do Prahy. u Teplé na nmecké vojsko, královn dá za druha na lovu mladého Závise; Heinrich von Kunring, ze králv, vypravuje, že Rudolf vpadl do Rakouska. V druhém jednání Rudolf stojí ped Vídní, královna Margarita se

pedmluvy

slov

Ale

parzer.

básník

blíží;

téže

volnosti,

Margarita

Grillparzerova, básník

není

pi

uvádí,

ji

které

dobrá,

jmén

užívaje dle

užíval

i

Grill-

vrná Markéta

podlehl suggesci jiné

Markéty, královny v Shakespearov Richardu

Margarita nemá jiného úkolu než žalovat do omrzení a strašit lidi; je a není šílená. Mladý Merenberg dá se dobrovoln v zajetí, aby za to jeho otec byl osvobozen, král dá ho k obsluze a za strážce královn, kteréž se Závis píliš je

však málem

strasti

mu

zalíbil.

Pemysl pepadne

III.

Rudolfa,

ze souRudolf nechá Cechy a Moravu, které pizajat,

a vidí, že je poražen;

jímá klee.

Pemysl

pod šírým nebem, mladý Merenberg ho steží; královna donutí ho k boji novému; ve Vídni mšané a Heinrich Kunring chtí se zbaviti Šváb a spí

spiknou se proti Rudolfovi.

V

Nmci, patrn

Praze hrozí

tovaryši,

nou, tím jsou eští misti zaleknuti, a král že chtl pevést do Prahy

ský

vyburcovat Cechy

a

Nmce,

a

umní

stžuje,

líného

spánku.

Povolal

umní nmecké,

se nepiuili

Cechové niemu;

let

biskup Bruno varuje

ped

nmecké

z

si

kolínský a augsbur-

se dailo, ale je to

ne eské, za dvacet že co

prmysl

že odtáh-

ukvapením, a král pokrauje,

mysli oteve záblesk ducha, se teprve

pozd rozbeskne

v

eské hlav.

Kdyby neml

jeho,

424

VIII.

kde by

umní

II.

kanclée mezi svými Tschechen? Smysl pro má prý od nmecké matky. Proto malé Cechy si musí dobýti duševního života vzal

a vzdlání

válí:

Nmecka,

mír

zkáza Cech.

je

zde král

I

Pemysl

odepe

osvobození starého Merenberga

(skoro doslovn jako u Grillparzera), se

schod do vže.

i

zde spadne staec

Spiknutí vídeské se prozradí, hlavn

zásluhou Alžbty. Páté jednání zaíná jako

u Grillparzera; mladý u krále, zdánliv šílený, pak prchne a

Merenberg

dlí

postaví

králi,

král

se

práv

který

se setkal s Margaritou;

padne a nechce vidt hanbu, že musí Bohmen, Magd der Teutschen, wieder dienen.

Kunhuta se Závišem a biskupem Brunonem pijde do tábora; císa zasnoubí dti. Rozboru tohoto dramatu, v nmž se jeví až dtinské zkarrikování situací Grillparzerových, není snad

teba.

Týž kanclé Bruno, kterému u Koppa ho potebuje, úad kancléský,

že

král praví,

nebo žádný Tschech by nezastal v dramat pozdjším vystupuje sám

jako representant ešství, je to v Lauffov Burggraf.')

Na

jak

dkladných

toto drama, ukazuje je z

historických studiích se zakládá

hned kanclé, který zapomnl,

biskupem, a chce se Falkensteina

leží

— není

oženit. Miloval kdysi

píbuzná Závišova, Falkenstein

na Donnersbergu nad

a zasnoubila

se

že

Anežku

pozdji

s

Rýnem

—

;

ta

ho zamítla

Heinzem von Orlamiinde.

') Der Burggraf. Historisches Schauspiel von Josef Lauff. Berlin, Kóln, Leipzig ItíUT.

in fiinf

Aufziigen

,

Lauff,

Der Burggraf.

425

Te pichází

Braun jako vyslanec krále svého k volb s vdovou císae Richarda Cornwallského, démonickou Beatrix. Vida, že není vyhlídky, aby dosáhl koruny pro eského krále, chce hlasovat pro Ludvíka falckého ženicha císaovny vdovy slíbí-li mu zabezpeení lén íšských Beatrix se za to zaruí, aniž ovšem Ludvík o tom ví, ale Braun chce nco pro sebe, chce nete Beatricinu, Anežku, chce ji, aby se na ni pomstil za opovržení, s nímž ho zamítla; císaské.

Jedná

—

—

Und was es heisst, gleichwie ein Tscheche lieben, Vermeldet Euch die Chronik unsres Landes: Mit Blut und Kauch und Hass ist sie geschrieben. Jelikož Marii,

Cech zná

cho

tajemství,

kterak Beatrix nevinnou

Ludvíkovu, odstranila, císaovna musí

svolit.

Ale šašek na Falkenstein spchá do Frankfurtu a zpraví Heinze o hrozném obchodu; Heinz vypravuje

o tom svému strýci purkrabí norimberskému, purkrabí

drazn ekne

Ludvíkovi, že nmecký muž nekráí k trnu pes ženská srdce, a Ludvík vzdá se koruny a v rozhodném okamžiku hlasuje pro Rudolfa Habsburského. Tak pan Braun, žádaje zvláštní provisi pro

sebe za hlas krále svého, špatn také pochodí, voliti

císae.

mu právo Nmecku

když se

mu

drze

posloužil a

(»frech«)

špatn

o právo

mohuský, Werner, odepírá pro? že král eský bojoval proti

Arcibiskup

hlasovací;

selbst ein

Hat

hlásí

Wahlfurst gegen Deutschland selbst krumme Tschechenklinge.

er gewetzt die

Odvodnní

zváštní,

mnoho, mnohý kníže

vždy

bylo

ptek

zdvihl boj proti

v

Nmecku

druhému, jako

:

VIII.

426

Pemysl

bojoval

snad mysl

má

Sein Kurhut

Denn

že jejich

kivou,

šavli

fiel

—

11.

Bavorsku a Solnohradsku, ale

proti

záleží na tom,

Pemysl

proto sein

epele byly pímé, Pe-

smle rozhodne

Recht

ist

abgethan,

nicht als Reichsfurst, der er niemals

war

biskup

—

Als Reichsrebell steht er vor seinen Richtern!

Tedy nikdy eský Ba

byl,

král nebyl

arcibiskup na

I2á práv vyítal, Nmecku, a byl sám

str.

str.

knížetem íšským? že mu na

124 zapomnl,

že brousil

svj kivý

knížetem-volitelem,

me proti »selbst ein

Wahlfiirst*.

Marn konce

me

se brání proti této logice

kanclé,

a protestuje proti platnosti volby,

volitelé

rozhodnou, že Cechy nemají právo

Bohme

ist

šest s

gerichtet!« volá

Werner. Je

tasí

do-

ostatní

voliti.

to soud,

»Der když

sedmý nemá práva volit tomu kompetenci.? Nemohlo by se

volitel se usnese, že

nimi.^

Mají k

stejným právem usnést ského práva šestého?

pt

z nich,

aby

zbavili volitel-

Ale ovšem král se volí spíše proti Cechm než pro Nmce; v íši je všude plno krve a požáru, ale hlavní bolestí íše je pece jen eská vláda v Rakousku.

s

Purkrabí zná Rakousko a Štýrsko, chodil tam Rudolfem Habsburským na tetevy(!!!) a te

Dem Bóhmenkónig steht ihr nun zu Lehn. Der tschechisch fiihlt und frech nach Tschechenart Die deutschen Vólker mit dem Scepter weidet.

Doch

diese

Wenn

sie

Hand

soli

dorren wie ein Ast,

ihm nicht das Beutestúck entwindet.

:

Lauff,

:

Der Burggraf.

427

Zatím hrozí ješt Cech celé íši

Ludwig: Werner:

Was

will der

Tšcheche hier im goldnen Mainz?

Zu Prag ist lángst Und griine Augen

lichtern

Ins deutsche Feld

—

ein drohendes Geheul,

vom Hradschin nach deutscher Beute

Das ist der Wolf, der grimme Bohmenfiirst Er hebt die Tatze .

.

gierig.

—

.

Ludwig:

Nach der deutschen Krone? Das

—

heiss' ich frech

doch es

ist

Tschechenartl

Diesem Halbbarbar Muss man mit derben Keulenschlágen dienen. Er wáhnt verwegen noch das Reichsjuwel .

.

.

Sich in die schmale Tschechenstirn zu driicken.

Takový

je

Otakar, takoví jsou Cechové, nejnovjší

pruské poesie.

král.

Je to ostatn zajímavé drama; ukazuje jasn, kam vede v historickém dramat tendence, která se dívá na

minulost sub specie okamžiku nynjšího. Purkrabí norimberský, Bedich Zollern, který jako vyslanec íšský

ke dvoru Pemyslovu

tém

dramat

ml

své

o Rudolfovi,

skromné místo v každém zde osobou hlavní.

uinn

jak dležitou osobou! V šírém Nmecku poernobílé praporeky na jeho kopích, praelát arcibiskupa mohuského volá dokonce, když je poznal

A

znají

Das

sind des Zollern

zukunftsfrohe

Zeichen!

Bedich v tomto dramat je nejvlastnjším pvodcem myšlénky, aby se zvolil Rudolf Habsburský císaem, objeví ho

tém;

odmítá šlechetn korunu,

po které by mohl sáhnouti sám, volitel, zvlášt rozhodující hlas

a získá Rudolfovi hlasy

Ludvíka falckého.

428

VI.

To

už nejsou ani

Pemysl

lidé,

II.

neku-li historické osob-

Bedichové, Ludvíkové, Rudolfové každý z nich representuje celou budoucí historii svého rodu až do r. 1897, ovšem ani o okamžik dále. A nekivdíme snad básníku, pipisujeme li mu pesvdení, že za

nosti,

tito

;

ohromnou

kterou

imaginární službu,

prokázal rodu Habsburskému

rod Zollerský

ml

by se rod Habsburský reáln odmnit a postavit se práv tak nadšen pod vedení Zollerské jako šlechetný purkrabí se postavil pod vedení Habsburské.^)

Nco

z

r.

1273,

radosti z budoucnosti*, v jaké vlají pra-

»

pory Zollerské, vzí ostatn v každém vylíení volby Rudolfovy; je tžko zbavit se pedstavy, že knížata, volíce Rudolfa, znali a páli si následky této volby, a uvit, že Rudolfa snad zvolili práv proto, že byl nepatrným hrabtem a sliboval být slabým císaem. Volitelé íšští takto jeví se

obyejn

pravými, ideálními

representanty svobody a zákonnosti bírají z

uchaze

Takový

íšské,

nejlepšího, bez ohledu na

kteí vy-

moc

jeho.

obraz, který jsme vidli v básních a v dra-

matech, poskytuje

nám

též

románová

literatura o

Ru-

dolfovi.

Romány.

V románové literatue setkáváme se s jménem Pemyslovým také velmi záhy, Lohenstein ve svém ohromném »Arminiovi« uvádí ho v historii pedk Arminiových. Arminius representuje

sae Leopolda ')

íhy,

Význam

vyšlá

r.

I.;

mluv

totiž

zárove

cí-

o praotcích Arminiových, vy-

politický pipisovala

1901 ve Varšav. Srv.

dramatu ruská brožura od

»as«

ze 27.

kvtna

1901.

429

Lauff; Lohenstein; Schlenkert.

pravuje

Lohenstein

burg. Pemysl který je kníže

suchopárn historii Habspod jménem Atcoroth, Rudolfem válí s Hermionem

dosti

se zde skrývá

Kvád

a

=

Rakousko; Atcorothova dcera Emma je zamilována do Hermionova syna Marse, a syn jeho Valuscenes stane se zetm Hermionovým. Rodokmeny a rejstíky bylo postaráno, aby každý tená rozuml tmto narážkám a erpal z románu v tom ohledu o Noricum

t.

j.

i

pouení

historické.

F. Schlenkert,

známý

skladatel historických

román,

než vylíení života Wiprechtova jsme ješt dokonil svá dila o Wiprechtovi a o Jindichu IV., zaal r. 1792 dílo nové: tysvazkovou biografii Rudolfa Habsburského/) kterou dokonil do r. 1794. Je psána touž polodramatickou formou a v témž duchu

jehož

seznali,

jako uvedená

díla.

Poíná

obligátním turnajem, v

mladý Rudolf

získá první cenu a srdce své

též nepítele v

pemoženém

nmž

Anny,

ale

Ulrichovi von Regensberg,

nímž má pak neustálé putky po celý první a druhý díl románu, které jednají o skutených a vymyšlených inech mladého Rudolfa. Už v dob ped r. 1240 nemluví se dle toho románu u císaského dvora ba v celém Nmecku a v Itálii o nikom než o hrabti Habsburském, jako se dv st let ped tím nemluvilo o nikom s

než o hrabti grojském.

V Pemysl vynutily

druhém

díle

odehrává se

vítá Rudolfa, jehož

tolikrát

obdiv

dj

skutky v

eského

v Praze.

Itálii

dvoru,

Král

a v Elsasku jejž

osobn

*) Rudolf von Habsburg; ein historisch-romantisches Gemalde von F. C. Schlenkert. 4 díly. Leipzig. 1792—94.

430

VIII.

seznat

dávno

kižáckému

Pemysl

II.

Rudolf pišel,

toužili.

aby se pidal ke

Král hned ho jmenuje svým voje-

tažení.

vdcem a maršálkem; Herbot von Fiillenstein a Hadmar von Kúnring se spátelí s Rudolfem. Ale o dalších v jeho osudech v Cechách a na kižácké výprav neví autor, co by vypravoval. Rudolf dle dílu tetího je zvolen císaem po ei mohuského,

arcibiskupa je sice

který

bohat zemí a lidmi,

chetností.

že král

velice vážen u svého lidu,

sice

Je

hlásá,

eský

chudý moudrostí a

ale

šle-

ale tato

vážnost nezakládá se na lásce a pízni nýbrž na bázni.

vesms jako s otroky. nmecká, a proto na-

Král nakládá se svými poddanými

Takový muž

pro knížata

není

vrhuje jim Rudolfa Habsburského.

V

Praze jsme svdky, jak se vypraví biskup Sek-

kterým pak špatn pochodí. norimberskému a biskupovi bazilejskému, íká Pemysl, že pravý, neobmezený král má práva ale nemá povinností. Pak eká král na Rudolfa u Chebu a dozví se, že se mu bavorský vévoda poddal a Rudolf že míí do Rakouska. V ležení u Pasová císa Rudolf vykládá, že knížcr který je lidu tím, ím má býti otcem, dobrodincem,

kovský

s

poselstvím,

Poslm Rudolfovým,

s

purkrabí

—

:

moudrým vdcem, v chvílích

zlých,

opovrhuje-li tely za

tyrana,

mže

spoléhat

je-li

tyranem^

ale

bohem

i

lidem,

pak

i

lid

ochránce a vynaloží všechny to

je

prý

pípad Pemysla

na jeho vrnost kivopísežníkem^ považuje nepásíly,

a

aby se zbavil podrobených

jím zemí.

Pemysl pes výstrahy vojevdce Miloty

je od-

hodlán k útoku, Rudolfovi pak podána zpráva, že krabe porazil Pemysla u Kremže na hlavu.

falc-

Hned na

Schlenkert, Rudolf

to vídeští

ného

Habsburg.

v.

mšané, rozhnvaní

purkmistra Waltrama,

431

na despotism omeze-

otevírají své

dolfovi; velitel, biskup Bruno, jediný smí

brány

voln

Ru-

odejíti.

Pemysl vyítá

biskupovi Sekkovskému, že zavinil zemí výitky jsou ásten naivní. Chce se vrhnout do boje a padnout v nm, ale vojsko nechce bojovat. Bruno radí k smíru s císaem, král neví v šlechetnost císaovu, myslí, že ho znií úpln. Konen prosí za odpuštní a za milost; musí pijmout nevýhodný mír, ale aby zakryl své rozpaky, chce se ztrátu

—

tolika

jevit pošetilec

v

plném lesku královské

nádhee poklekne

v

oteveném stanu

slávy, a v té

a písahá

vr-

nost.

Královna Kunhuta laškuje se svým milencem Her-

botem

fiillensteinským,

králi

však

odepe

políbení,

protože je otrokem; král nadhodí, že sbírá vojsko, ale polibku, po

nmž

touží,

neobdrží pece.

Vyslanectvo císaovo odbývá král hrd; setkáváme

pak

opt proti vli ped bitvou žádá

velitele Miloty chce ješt spravedlnost a zadostuinní; král svedl jeho nete a uvrhl do vzení

se

s

ním, jak

Milota

útoit.

otce jejího, který tam

bídn

zahynul. Králi zdá se

vc

e. Milota chce, aby se oddat k levé ruce, král se tomu smje a velí, Milota jako poddaný poaby dal troubit k útoku. slechne, ale jako » Milota Zawisch« se pomstí. Skuten ho pak vidíme na bojišti, jak sice odmalikostí, která nestojí za s

ní dal

—

mítá

s

opovržením návrh Hadamara Kunringa, který

také mstí nevinnost sestinu, aby padli vojsku do zad,

nepijímá též rozkazu, aby pispl králi. Král slyší, že je zrazen, a zvolá, že král musí umt umít králem. Rudolf velí, aby šetili krále nmetí bojovníci kií.

ale

;

432

VIII.

Pemysl

II.

kivopísežník a zrádce. Pádem králodruhého dne naleznou pod hromadou zabitých Herbota fiiHensteinského, který se obává že bude umuen, protože krále chtl zabíti. Rudolf poznává z toho, že byl zvyklý vidt jen tyranské

aby

se nešetil

vým

je bitva rozhodnuta,

skutky, a daruje

mu

jako udatnému hrdinovi svobodu,

Herbot je hluboce dojat, vyzpovídá se ze všech zlých úmysl svých a peruší pozdji styky s královnou. Zajatý Milota

pichází se podkovat, že císa dal pocho-

vat padlé Cechy, ale prosí,

aby také králova mrtvola

estn pochována. Pi tom rozeznává velmi jemn lovka Pemysla, na nmž se mstil, a krále, na jehož estném pohbu mu záleží. Císa ho upokojí: mrtvola byla

králova bude vystavena a pak

s

poctami královskými

vezena do Prahy.

patí

Román Montanv Ottokar úpln do skupiny román

te

se velice tžce,

der

Stolze*) Pemyslovcích a Vršovcích; a jako pedpokládá román Dietrichv, Jutta von Duba z r 1822, tak zase Dietrich se ho dovolává ve svých Werschowitze z r. 1836. Román protože nedbalostí tiskárny

kapitoly jsou proházeny

mannov

o

mnohem he,

»Miinchhausen*, který chtl tím

komického. Román by se musil ísti tomto: 1— 9a, 33— 38a, 23—32, 9b— 22,

jeho

než v Immei-

úinku v poadu asi 38b-66. Ale

docíliti

nestojí za teni. ') Konig Ottokar der Stolze oder der Bohmen Kreuzzug im Preussenlande. Historisches Gemálde der Vorzeit von Theodor

Montanus. Meissen, Fest 1830. T. p. t. Historische Original-Romance aus Deutschlands Helden- und Ritterzeiten. Hgg. v. G.

J.

Horvath,

sv. V.

433

Montanus, Ottokar der Stolze.

V bitv proti Mongolm mladý princ Ottokar se svým pítelem Draschytzchky zachrání vojsko eské a svého otce, vévodu ili krále, který šípem byl

do

Pi

oka.

slavnostech vítzných

zamiluje

si

rann princ,

mladou který se smrtí otcovou záhy Juditu z Dube a zabije jejího chot, kterýžto potomek Vršovc (»Hurowa«, Hovora, praotec Berk z Dub, zachránil Jaromíra) osnoval byl totiž sám Vršovcem, stane králem,

a

spiknutí

stoupí

král

pruských

svým

nmu.

proti

tažení

žijí

historii

Aby odpykal svou vinu, nakižácké. Na hranicích polsko-

potomci Vršovc. otec vypravuje dtem zvolení »Zecha«

as

sporu obou rod, od

Ve vzpoue kižák,

z hádky ve pozdji zachrání mlýn, otec zachrání ho dcera, táž zachrání ho ješt jednou v rozhodné bitv proti Prusm. Ale ped láskou jeho prchá do kláštera, aby král nevzbudil nepokoje v zemi eské satkem s Vršovnou. Judita z Dube zemela v Praze té

zaínaje.

králi

noci

ped

vzniklé

život,

bitvou.

Vítzný

král

slaví

nejskvlejší

den

svého

žití,

k poraženým, vztyí kíž u Baltu Královec. Vršovce daí hojnými statky

chová se milostiv a

zakládá

v Prusku; rod jejich tam kvete podnes.

V

vyznamenal pítel králv, vdce rytí švýcarských, hrab Rudolf Habsburský; starý muž, o jehož rozmluv s králem se zmiují kroniky, bitv

velice se

i

uinn

zde prorokem, který vští králi

budoucí

a Rudolfovi

jejich osud.

vydávaný oblíbeným nazvaným A. von pedmluvou od cizí ruky;

Almanach >Vielliebchen«, novellistou

K.

A.

Tromlitz, vyšel na Kraus;

eské

látky.

v. r.

Witzleben,

1841

s

28

434

VIII.

básník byl v poslední jeho

vtšinou

již

Pemysl

II.

ervnu 1839 zemel. Almanach uveejnil báse a poslední jeho povídku, kterou

musil diktovat, nazývala se

mysl Ottocar

Kónig Prze-

11.^)

Je to historie hodn romantická s rytíi, trubadury, astrology, cikány, vštbami, s domnle mrtvými

osobami a nepoznanými dtmi

íná

r.

a rodii.

1275; král honí v jakémsi

Dj

Hum-Wald

po-

její

v jižních

echách a setká se tu se Závišem, který je z rodu Rožmberk, jejž král zbavil všech statk; pes to u Kressenbrunnu bojoval neZávis u Mhldorfu i

poznán statn za vlast svou. Král penocuje v chudém hrad Milotov, kdež ho vystraší zvláštní zjev, jest to šílená Ludmila, dcera popraveného Beneše z Ddic, milenka Závišova, kterou král znásilnil a kterou on Závis pokládali za mrtvou Král odjede ješt téže noci, v lese si dá prorokovat od cikánek a pijímá i

hrdé purkrabí norimberského, jejž básník (bývalý pruský dstojník) líí s velikou zálibou. Purkrabí má velkou úast na zvolení Rudolfa, Pemysl si ho váží nejvíce ze všech knížat nmeckých, ba pál by si, aby byl císaem. Závise, který je troubadourem, pedstaví král své choti. Závis umíní si, pomstit se za Ludmilu,

nmu.

a královna vzplane láskou k

Ludmila

vyléena

je

dá s ní oddat, chtje v témž okamžiku Ludmila se

Angelinu, která ')

1841.

ji

Vielliebchen.

Von

A.

v.

ze s

svého ní

šílenství, a

žíti

zeme; mladou

ale

cikánku,

ošetovala, vezme Závis sebou, Historisch-romantisches

Závis

v Provenci,

pe-

Taschenbuch

fiir

Tromlitz. Vierzehter Jahrgang, 1—236. Povídka

vyšla pak zvlášt v

Drážanech

1843.

Tromlitz, Kónig Przemisl Ottocar.

vleenou

za

panoše. Královna

žárlí

na

ni

435

a vypudí

ji

z Prahy.

Král

dle

rady

Milotovy ádí

hrozn ve Stýrsku

Rakousku; Merenbergovi vezme déti za rukojmí, pak ho zase obléhá a dá jedno z dtí katapultou vrhnout v hrad, otci zabezpeí volný odchod, dá ho však zatknout a vlee ho do Cech. Pemysl ke všeobecnému pekvapení náhle uzave mír s Rudolfem; když má pak jeti k císai, zase váhá, biskup Bruno a astro'og Nicola radí k míru; ale pi udlení lén dá Ludvík Falcký strhnouti stan, a oekávání královo, že mu Rudolf udlí Rakousko zase v léno, se nesplní. Pece král cítí se po tchto ztrátách uvolnnjm a umíní si, že je snese vesele. Tu potká cikány, kteí vedou Angolinu a hovoí o nm; bude prý potebovat útchy, a

má mu vykvíst štstí v lásce Rozhnván tmito emi, jichž smysl proto

tohoto nechápe,

dvete. spchá

k astrologovi, o nmž se cikáni zmínili, a slyše, jak šeptá nad svou knihou slova vštby neblahé, král vrného druha ve svém hnvu usmrtí. Cikáni mu vysvtlí, co uinil, a nedají

mu

Angolinu, která je jeho a Lud-

milina dcera.

do Prahy, Závis, na nhož padne podezení jeho, prchne z msta a ze zem; cikáni dají mu Angolinu a sví mu její osud. Pemysl, popuzen

Když

se

vrátí

královnou, která se ostrými slovy hájila proti jeho hrozbám, chystá novou válku, když pak nerozvážn ji protahuje, biskup Bruno pichází, aby vybízel tenkrát k bitv, jako kdysi k míru. Závis mešká u císae Angolina, a spátelí se se Seyfridem Merenbergem. která Merenberga miluje, v bitv ho chrání, aby se 28*

436

VIII.

vštba,

vyplnila

znala, že král

O

byl

že

Pemysl

král

otcem

II.

zeme

Angelinou.

jejím, jde

do

Když po-

kláštera.

román Tromlitzv nesvdí; v Cechách za dob Pemyslových pijí mlnické víno, Karlv most již stojí, ve Vídni strmí již štpánská vž; fatalism, který tísní všechny osoby, psobí nepíjemn. Ze autor román svj neprohlédnul a nepropracoval, poznáváme na p. z osudu Merenbergova, pi nmž spisovatel se snažil hromadit všechny hrzy, ale zahlubších studiích

pomnl

vypravovat

smrt

starého

Merenberga samu.

Osud Pemyslv líí první dva díly trojdílného románu Petersova Závis von Rosen ber g.') Spisovatel, který se nazýval Elfried von Taura rodné vsi, ležící u Saské Kamenice,, líí minulost eskou barvami takovými, že bychom dílo pokládali dle

za peklad vlasteneckého románu eského, kdybychom nevdli, že pochází od skuteného Nmce. Peters patil k nevelkému potu upímných pátel smíení národ svobody, kteí se nedali sklamati ani rokem na 1848, a pracovali neúnavn dále o vznešeném díle

pd

svém.

Dj

románu

poíná

Sezema a Vok jedou na Krumlov, provázeni Ludmilou z Merenberg; pivedou též Schenka z Emerbergu, který r.

1276;

Vítkovci

byl zatknut, když rušil z horlivosti kesanské v Budjovicích slavnost Vesny. Závis, pán krumlovský, vladyka všech Vítkovc, svolal na Krumlov snm rodu, ')

scher

Závis von Rosenberg, genannt von Falkenstein. Histori-

Roman von

Elfried

román

3>Die Witkowetze
t. p. t. Album. Pokraování tvoí

von Taura. Prag 1860.

Bibliothek deutsher Originalromane,

XV,

18.

Peters, Závis

437

von Rosenberg.

také jeho sestra Beitha pijíždí, kterou miluje Hroznatá z

První

Husic.

uplyne

den

skvlou

na

slavností

bájeném Krumlov. Druhého dne je snm Vítkovc a hostí veejn na dvoe hradu, Ludmila volá k pomst, Závis upomíná na zásluhy královy a docílí vlastenecké usnesení, aby zbrojili pro krále, ale žádali díve vyplnní svých proseb. Ludmila je tímto rozhodnutím tak ohromena, že upadne v smrtelnou strnulost. Z hrobky ji vyvede ímský malí Scarlatti, který zdobil Krumlov obrazy, též Schenk Emerberg neví v její smrt, ale v hrobce ji už nenajde, opustila se Scarlattim hrad. Závis jede do Prahy, seznámí se tam s kronikáem Dalemilem a slyší od nho, že královna, cizinka, representuje pi dvoru ešství a nenávidí Nmce. Xež se však blíží královn, zamiluje se Závis do Dalimilovy dcery, Libuše, a vzal by si ji za ženu, kdyby se nebál písné a hrdé matky své. Práv, když Závis jde k audienci, dojde zpráva o zajetí Schenka z Emerbergu, a rozhnvaný král dá Závise zatknout, Kunhuta užívajíc svého práva asylového, osvobodí ho a vede ho ke králi. Králi se ospravedlní a pednese pání, aby král znovu zídil starou slovanskou ústavu zemskou a uvedl zpt staré

a

právo; král nesvolí a žádá bezpodmínenou poslušnost. Závis prohlašuje však, že Cechové nejsou povinni po-

máhat

králi ve válce,

rozejdou,

ale

která

královna

ech. Tak

se netýká

chce

pracovat

vzkazuje Závišovi, aby neopouštl Prahy.

bodí Dalimilovu dceru,

voda opavský,

unesl, a

nevdomky

žárlíc

Scarlatti se

konen

na

z

a

Závis osvo-

s ní.

vé-

Královna,

vezme Libuši do svých

vybaví

se

smír

kterou králv levoboek,

zasnoubí se tajn

ni,

pro

pout Ludmily,

služeb.

pod

je-

438

Pemysl

VIII.

jímž vedením

eských

Berchtold

spiklo proti

se

zpraví o spiknutí Závise,

aby vzbudil

jejich

II.

Emerbeg a nkolik šlechtic vlád Pemyslovc. Scarlatti který spchá mezi spiklence,

svdomí anebo

je zalekl.

Dalimil spiknutí vypátral, a když se Závis

spiklenc, je

i

s

nimi

Dalimil se stane za to

Zatím však

domu

blíží

zaten a uvznn v íšským archiváem,

Bílé

vži.

Vítkovci slyší o tom a chystají se osvobodit Závise, Pemysl, než se odebral k vojsku, naídil Hynkovi z Dub, aby dal Závise, kterého považuje za hlavu spiknutí spíše stíti nežby dopustil, aby vyšel z vzení, dokud soud ho neuznal nevinným Libuše dozví se ve své snaze, aby osvobodila Závise, o tom, a spchá k Vítkovcm, aby ustali od své výpravy proti Praze. ale

péi o mír zem, víc osvobodí násiln jeho a ostatní vzn; Závis je pehlasován, když chce, aby šlechta zanechala vzpoury, a pijímá nucené velitelství, aby nepešel všechen vliv na Borše z Ryzmburku, který chce

Zárove

v

nevinu

eskou

královna ve své

Závišovu,

šlechtu uvést v

pímý manský pomr k

císai.

Ale jelikož ho

neposlechnou a táhnou proti Praze, zíká se po krátkém ase vzpoury bratí; píteli Hroznatovi z Husic dá svou sestru a sám odebere se na osamlý zámeek moravský, aby tam žil poesii a i

své Libuši,

s

kterou se tajn dal oddat.

nebyli osvobozeni, Ludmila, které a poslal

ji

ze

zem,

kterého zapomnli,

a bratr

naež

Dva

Pemysl

Schenka

z

purkrabí ho

vzové

dal

milost

Emerbergu, na dal popraviti.

Král slyše, že ke všemu neštstí v poli druží se ješt

vzpoura doma, uzave mír, který královna velice tžce nese.

Peters, Závis von Rosenberg.

Závis která

439

ze své idyly je vyrušen nejprve

pimla

Ludmilou,

Pemyslem pak Sezemou teboským, který

Ladislava uherského k válce

s

a mírem je sklamána, ho volá k innosti. Je to dílem královniným, která zajatého Sezemu zpravila o nehodném satku Závišov. V Cechách shledává Závis velké rozhoení proti šlecht a zvlášt

proti

který se nedá

Vítkovcm to je dílem Dalimilovým, úpln smíiti, dokud Závis veejn ne;

uzná Libuši za svou manželku.

podaí pimt Vítkovce, aby se podpání královny bez podmínek je ponvadž ást šlechty eské se postavila pod

Závišovi se

dali králi, a sice dle

to nutné,

ochranu císaovu a

z

;

toho hrozí nová válka.

Ale

list

nmž

ho také varuje ped Milotou, kterého Ludmila z Merenbergu (stala se chotí Bertholda z Emerbergu) svedla k zrad na králi, je zachycen; královnin o tom, v

který na krále

Závis sám, za

arodje, který

eká

v Praze,

okouzlil královnu,

i

platí

u lidu

král se o

tom

Vítkovc, dá je do do vyhnanství do Rakouska, pak, když králi mže prospti jenom v táboe císa-

dozví a místo aby pijal nabídnutí klatby. Závis jde

poznává, že

ov, jde

k Rudolfovi, varuje znovu

nemže

marn ped

Milotou

že Emerberg,

kterému se král poddal, jej zavraždí. Sám je rann pi pokuse dostati se k nmu, a pošle Hroznatu, aby pivolal císae, ale je pozd, císa ani mrtvolu nemže ochrániti potupy a nesmí vinníky trestat, ponvadž král byl v klatb a v

bitv

zabránit,

církevní.

Román Petersv. sah udaný,

ukazuje,

jehož první dva svazky mají obže se zakládá již na Palackého

vylíení doby Pemyslovy. Spisovatel postavil do stedu a práv novými. Relíení svého zámnu starých

ád

VIII.

440

Pemysl

II.

presentanty starých, dobrých práv jsou Vítkovci, zvlášt Závis,

jejich

nazývati

vladyka

— pítel

—

tímto

starým

dá se

titulem

všeho národního svérázného, starého.

Závis sestavuje sbírku prostonárodních písní, pítel

Hroznatá práv

Skivánka

mu

pinesl nkolik nových, mezi nimi

a Jelena,

které

známe

z

tetí knihy oné

nám nkolik nedocenitelných

anthologie, z níž se

lístk

zachovalo ve Dvoe Králové. Pochopujeme, že se do této sbírky dostaly též písn pohanské; Závis jeví se velkým pítelem starých, pohanských zvyk, jako je slavnost Vesny a Morany, svj Krumlov dá vyzdobiti obrazy z doby pohanské, nosí národní kroj a mluví rád o Cechu, Krokoví a o Vršovcích. Ve všem tom nebyl se stanoviska Petersova vlastn žádný anachronism kdo vil v pravost RK a RZ, jako autor, který z nich bere motto ke každé knize svého románu, ten si musil pedstavit staroeské hovory o lite;

umlé a odvodnno je,

ratue

podobn jako on. Mén Krumlov je plno zázrak, vy-

prostonárodní že na

kouzlených znalostí pírody, pro kterou Závis pichází v podezení, že je arodjníkem. A velice naivní je, ist že ukázkou vlastní poesie Závišovy je píse na velmi živ Tydes Czechen Vaterland ? upomínající

Wo

Kde domov mj. Román Petersv narazil na tolika historickým románm, lovo

úskalí, které bylo

ani

díla

C.

F.

osudné

Meyera

vylíit celou dobu. Co po stavidlo nezatemnné oko historikovo, které mohlo spoívat na dob pedcházející a následující, mohlo pletivo motiv rozpoznat dle jednotlivých nití jeho to romanopisec [)redpokládá za vc, v oné

nevyjímaje,

letích v jisté

které

chtí

dob

:

dob

skoro

každému jasnou

a

patrnou.

Závis

má

441

Peters; Sperl.

v hlav celý druhý

on ví, že se díl djin Palackého, eských, a ví, kam smuje. Podmínky, které klade králi, mají-li ho Vítkovci podporovat v boji; jsou vlastn, aby zastavil bh vcí a zatoil kolem událostí na zad. První velmož v íši je si toho vdom, že rozdíl stav je vcí v Cechách novou, chce navrátit doby, kdy nebylo chlap, nebo vlastn chce starou, nedokonalou ústavu organicky zdokonalit bez vliv cizích, jako by to bylo možná.

dje

pemna

ád

Tentýž bystrý zrak pro souasné pomry jako Závis Petersv a jeho pátelé, má také mladší Závis, který je jinak jeho opakem, chce v každém ohledu práv to,

emu

proti

onen bojuje,

pece

ale

je nejbližším jeho

jest to Závis v román Sperlov. Román Die Sohne des Herrn Budiwoj,^)

píbuzným, kterým

si

autor rázem dobyl

zvuného jména

derní literatue, je dílem ze školy historických

Freytagových a Schefflových

mravy

staré

vrn

dle

;

v

mo-

román

Sperl snaží se vylíiti

pramen souasných,

zvlášt co

týe výzbroje rytíské; jeho obrazy jsou mnohem vrnjší než v románech starších, a vypsání bitvy na Moravském poli iní dojem pravé rytíské bitvy ze se

století tináctého.

Kdežto Peters na Krumlov plýtvá sklem, a Závis kochá s Vyšehradu pohledem, jak zapadající slunce se odráží od nesetných oken hradanských, u Sperla okna nejsou vbec zasklená, a než se otevrou okenice, je tma v komnatách. A taková pirovnání dala by se se

')

Die Sóhne des Herm Budiwoj. Eine Dichtung von August Munchen, 1897.

Sperl. 2 svazky.

442

VIII.

hromadit.

lehí než rysy

z

Pemysl

uenost

Ale

u jeho vzor.

hloubi

II.

je

Kde

vyvážili

tito

pramen

vlastního studia

mnohem

váhy

Sperlova

jednotlivé

latinských a

staronmeckých, Sperl tká po povrchu, tení moderních historických dl mu nahrazuje tení listin souasných a Schultzovo Hofisches Leben zur Zeit der Minnesinger studium souvké literatury. Následkem toho titíž rytíi, kteí nemají obligátních v románech hledí

ped

obliejem, nýbrž helmice

zené, slyší v písních svých

pes

celou hlavu nasa-

pvc myšlenky,

jakých jen

reflexivní básník devatenáctého století byl schopen, ba

a tou náladové monology v dopisech, jakých žádný rytí nepsal, a vyslovují dokonce politické a ná-

píšou

rodnostní myšlenky, o

tináctého

V

tomto dležitém ohledu

který dává

sem, hlížeti

kterých se žádnému

lovku

století nezdálo.

svým

hluboko ve

stojí

Cechm

Sperl

13. století

hnutí, které se

pod Peterjenom na-

skuten dlo

dob, kdežto Nmci Sperlovi se vrhají svou rázností do boj z r. 1897.

jich

Román Sperlv rozpadá

se

v

adu

v je-

celou

s

jednotlivých

obraz, oddlených asto léty, aniž básník se snaží, aby nám bylo vše jasno, co leží v dob mezi nimi, toho je potebí, máme-li si uiniti pravý soud o po-

a

hnutkách jednotlivých osob. Vítkovci, die Witigonen, (Peters psal: die Witko-

wetze) jsou dle románu

jehož

poheb

ve

mocný

Vyšším

nmecký

Brod

líí

kmen Vok,

tetí

;

kapitola,

utvoil z nich veliký spolek »Einung«, který zvolenému starostovi svému, »der Gekorene*, je povinen bezpod-

mínenou

poslušností.

Po Vokovi

z

Rožmberka pejde z Krum-

hodnost tato volbou na jeho bratrovce Budivoje

:

Sperl; Die

lova, v píští

jsme

jehož

scén vidíme

již

Budivojova syna, Závise,

chlapcem, jako starostu

opustili

Na poheb z

443

Sjhne des Herrn Budiwoj.

pijel,

spolku.

a je doba vánoní a nepíhodná.

Lince též král eský, a Vítkovci, shromáždní v pa-

na hrad Rožmberku, provolávají mu hlun slávu scén píští, v porad jednoty ve Vyšším Brod usnášejí se pod dojmem slov Závišových a jeho zpráv,

láci

v

nebudou nikdy proti králi, ale také nikdy s ním, že budou se svých hrad se dívat na boj, že »Tschechm« nebudou pomáhat proti ímskému králi v dob, kdy v echách vše nmecké je potlaeno, kdy vládne kanclé Petr u dvora a chce zniit Vítkovce, jak ukaže

zují

Budjovice. Ke

králi

Rudolfovi patí prý Vítkovci

Pemysl je v klatb a tudíž pestal býti pánem. Králv syn a vyslanec, vévoda opavský, zlou zvst a zahoí hnvem, který Závis po letech

krví a vlí, jejich

uslyší

odpyká. Král sám je pítomen, odhodí zakuklení a nejdíve velí, pak prosí Vítkovce, marn. Nejmladší ze

syn not

pana Budivoje, Vok, který dosud nepísahal jedvrnost, protože byl píliš mlád, je tímto výjevem

tak dojat,

že

opouští tajn

královu. Ale tak jako

nou bez vady

Vok

je Závis,

hrad a

spchá k

vojsku

nesoudí básník, jemu hrdi-

který

i

zde

je

si

vdom,

že

dobe, ba král to pozdji uznává sám. Ale básník nám dostaten neodvodnil, jsou-li

jednal

správn

Vítkovci

a

skuten

v

právu, zda-li by stejn

neoblomn

jenom potud, pokud je poslušným manem ímského krále, kdyby práv jejich národnostní zájem nešel ruku v ruce se zájmem krále Ruposlouchali krále svého

dolfa O kivdách, uinných jim, mluví se jen v povšechných obratech, aniž se o nich dozvídáme podrobn. Závis nadhodí, že král jim na vzdory vystavl Budjovice,

Pemysl

VIII

444

II.

nezdá pece dostateným dvodem, aby mu vypovdli vrnost. Vítkovci Petersovi vdí jasnji, co mají proti králi než Witigoni Sperlovi, u nichž jasn

ale to se

dvod,

vystupuje jen jeden

že král

má

rádce

echa.

Další kapitola vede nás na hrad Falkenstein v Ra-

kousku mezi ;

králi je

uzaven

mír, Vítkovci jsou pojati

do

smíru, ale slova smlouvy jsou nejasná, Závis je v klatb,

nemá moci, aby ho chránil. To vyprahled teskliv do budoucnosti, své milované

a král Rudolf vuje Závis,

choti

Diemut; téže noci Diemut

zeme

i

s

díttem,

které porodila.

Kanclé

pemlouvá k

válce a štve ho od Libuše zaínaje, jak Nmci poškozují Cechy. Šašek králv, trpaslík Pipping, provází vývody kancléovy ironickými glossami, ujišuje, že ddictví eské, do kterého se posadili proti

Nmci,

svj

;

ukazuje

z

historie,

bylo tak všivé, že

muenníci štít

Petr krále

Nmcm

;

král

a

nmeckých sedlák

z

byli

vypíše jako Sobslav cenu na plný

nmeckých nos,

a pak

a

hodí na hromadu také

vlastní hohenštaufský nos.

Král podlehne vlivu slov kancléových; dojde k válce,

Moravském poli. Král svém stanu švábskou albu, ped jeho stanem na stráži stojí Vok, nejmladší syn pana Budivoje; rytíi se zbrojí, pti stm odnc, tlesné stráži králov, udílejí knží po nmeku požehnání; vojsko Pemyslovo stejn jako Rudolfovo hne se ku pedu, zpívajíc starou poutnikou píse »In gotes namen varen wir« zavzní ovšem také píse » Hospodine pomiluj ny«. Martin von a další kapitola líí bitvu na zpívá ve

;

Seeberg, starý rytí králv, jede šovi,

ale

s

poselstvím k Milo-

pichází se zlou zvstí, že Milota

si

vzpomnl

445

Sperl a Peters.

Martin vrhá se bez

na starou kivdu, a zradil krále. helmice v zoufalý boj.

pozd

ležet,

jišti

bitvou

král

kdyby

padl.

u Peterse v

Vok

je

rann

vým,

Ped

—

jest Závis ideální

a je to

zstane na bo-

doporuil Závise královn za ochránce, Ostatní dj románu padá stejn jako dobu pozdjší.

Velmi zajímavý jsou shody u obou

a

že král padl.

se dozví,

teprv

nepravý

s

tímto

pedchdcem;

postavou a pítelem králo-

smr

v politice králov, který je

rozdvojí na záhubu královu. Závis v isté lásce je spojen s

první ženou svou;

u Sperla

snmm ným;

je

nmeckým,

i

v lékaství;

pedsedá

u Peterse veejným, u Sperla

Vítkovc,

králi

básníkem, u Peterse eským,

zná se

upímn

a

oteven

taj-

oznamuje, že ho Vít-

kovci nebudou podporovat ve válce; u obou je k tomu oprávnn, u Peterse svobodný Cech není povinen pod-

vedené o vc cizí, neeskou, u Sperla poslušnost k vrchnímu pánu, králi ímskému,

porovati krále ve válce,

manu eského

je první povinností

krále.

u Peterse je Závis Ale ovšem rozdíl je znaný vladykou, u Sperla je nmeckým šlechticem. ;

eským

U z

Horná Rožmberkové, k nimž byl poítán Milota Ddic, byli ješt Ursini, jak tomu chtla jejich vlastní i

theorie v 16. století;

mezi

Horném

a Petersem

vyšly

pokusy o starý rodopis eský, a z Ursin se stali Vítkovci. Mezi Petersem a Sperlem vyšlo pes ticet svazk asopisu spolku pro djiny v echách, a objevil se nový názor na starou dobu eskou. Listina z r. 1282, v níž Jindich Rožmberský nazývá Rudolfa svým píbuzným, consangui-

djiny Palackého

s

Nmc neus,

známá už dávno, nabyla

te

velké

dležitosti,.

446

Sperla

pojednání Jindicha

a

hnalo

mu

Jak dalece se

má

schzi

valné

n

pro

a proto heslem

pi

und Wittinghausen«. pocházejí od Nmc, oni

»Wittig

nejen

dosud,

cítí

znají, vdí, jakou dleži-

jej

Vítkv kámen,

jejich jest

jeho Vítkovci

se jimi

se-

nmecký

pro

dkaz podail, na tom zde román pijímá jej, rozumí se,

úpln, a jeho Vítkovci tost

(otce básníkova)

dvody

ten

svém

nezáleží; Sper! ve

II.

^)

dobré a špatné Vítkovcv.

v.šecky

pvod

A

Pemysl

VIII.

že

ba nemají vtší

starosti,

než o

n-

mectví v Cechách.

—

básník bohužel nesnažil se A tu, podivná vc nejmenším slovíkem, vyvést nás z toho udivení pi ktu svatém dostávají tito nejnmetjší z jména, která poctivá nmecká ústa do soudného dne se nenauí vyslovit, nmecký manžel paní Berchty se •

—

ani

Nmc

jmenuje Budivoj, a

nmeckého

Zá viš. Pi tom

z

jsou páni

odpadnouti k íši;

pro

syna svého

Rže echám také.?

vždy

vrní

nazve

a nechtí

je vše tak

dobe

zaízeno; krále poslouchají jen tak dlouho, dokud peje

Nmcm,

a jiných zájm, než aby byly Cechy nmecké, nemají; není sporu mezi šlechtou vyšší a nižší, mezi mšany a šlechtou. Všichni Nmci mají zájmy

totožné.

Na vysokých

mož; a je

nižší šlechta

zle,

')

když

skalách strmí

nmecká

se mezi

n

nmecké

hrady

vel-

obklopuje osobu královu,

odváží

i

eský

Heinrich Sperl, Die Grenzen zwischen

šlechtic, jak

Bohmen und dem

Miihllande im Mittelalter und dle Heimat der Witigonen. Mitth. d.

V.

f.

Ges.

d.

Deutschen

in

Bohmen

38, 394.

:

Sperl; Národnost.

ukazuje tato scéna

kon

románu

z

:

4:47

Martin von Seeberg drží

králova,

Da schob sich rasch ein schlanker Ritter an das nahm dem Alten Stegreif und Ziigel aus der Hand und driickte ihn mit einem leisen, gebieterischen Ross,

»dovolte€ zurúck

.

.

.

»Zwanzig Jahre hab' ich ihm den Dienst

und

zwischen

iiin

geleistet,

jeder tschechische Gauch

darf sich

jetzt

und mich schieben.« .... Bei uns hebt und alles, was deutsch ist wird an

eine neue Zeit an, die

Wand Skoro

gedrúckt. se

obáváme,

kolonisty sedláka, lova trpaslíka-šaška

zena

Nmci,

Cechm století

když takto všechna místa od

mšana až

že básník

cechmistra a kupce,

k rytíi a velmoži jsou

zapomene vykázati místo také

v zemi, jejichž existenci

nelze

upíti.

krá-

obsa-

pece

ani v

tináctém

Ale Sperl není tak neprozíravý

a myslil na vše

Mladý Vok, bratr Závišv, mešká v kláštee vyšnbrodském, tu pijedou do kláštera všichni Vítkovci, a man krumlovský, Burkhard, vypravuje mu o oi, Tartar zvaném, jako Pemj^slv u Tromlitze; Vok chce jej vidti.

Auf dem Stroh standen ungesattelte Rosse. Ein kleiner,

schwarzer Knecht,

hantierte, sah

Wok

der

mit

dem

Trankkijbel

herzutreten, stellte den Kubel auf

lief gekriimmt heran; beugte sich behende den Boden, kússte den Saum der Kutte und stiess freudig hervor: »Pany Wok, (tak! tak!! tak!!!) Pany Wok, Herre Wok gute!« 'Schon recht, Alter!* sagte Wok und streckte dem Knechte nachlássig die Hand hin. ^Pany Wok!«

die Erde, bis auf

448

rief

VIII.

Pemysl

II.

Hand

der Kleine und bedeckte die

dem

kroch

Schiiler nach wie ein

mit Kússen und

Húndlein

.

.

.

Da nahm Burkhard die Horniaterne vom Pfahle und leuchtete an den Rappen, der ihm zunáchst stand. Gelassen

er

iiing

die

Latern wieder an ihren Platz, kam und packte ihn

wartete bis der Knecht vorúber

am Kragen

mit einem Griff

Lump, besser

striegeln!«

:

»Schlecht gestriegelt. du In unverstándlichen

rief er.

Lauten jammerte der Slav. Burkhard aber stiess ihm das breite Gesicht auf den Schenkel des Rosses, dass dieses erschrocken zur Seite fuhr.

sich

»Pany BurkertU klagte der Trossknecht, duckte tief und holte den Striegel und begann schluch-

zend zu reinigen.

Po

dv fovo

letech

mlení vydala nmecká belletrie r. 1897 se krále Pemysla a jeho doby, Laufromán Sperlv. Pokud se zmiují

díla, týkající

drama

a

o Ceších, jsou

spojené

s

—

ob dtmi

pohrdavou

téhož ducha, ducha nenávisti,

neznalostí.

Je to týž duch, který vládl a jako z této, tak

nauí dívat eskou.

i

z nich

již

v kronice Otakarov,

mnoho, mnoho

se na minulost a minulostí též na

Proto fakta, o nichá jedná tato kniha, tak lhostejná a

Každé

sob

asto

to dílo

a

tená

se

pítomnost

a jsou

o

sob

nicotná, jsou tak dležitá. dílko,

by

je napsal

spisovatel,

výrazem a spolu tvrcem povsti naší, veejného mínní, které psobí nejen slovy, nýbrž skutky. Vedle historie, která nás pouuje o tom, o

nic neznamenající, je

i

449

Závr.

co se

co se

stalo,

má

tudíž své

o událostech

oprávnní

myslilo

a uilo,

též historie toho,

ba tato

historie

se nkdy významem svým mže rovnat oné, dle slov Epiktetových, že lidi bouí ne skutky, nýbrž mínní o skutcích: TagáGuei Tovg ávS-QÓnovg o v xa Jigáyl^iaxa akXá xa neql tojv ngayfuhojv óóyf,iaTa.

Kraus:

eské

látky.

29

DODATKY A OPRAVY. K

Fr. r.

Nebylo mi dosud

3.

str.

Kraupnera,

str.

»

»

19. v

»

»

48.

»

»

71.

»

»

81.

»

v

str.

spatit báse Tschech') od na panství Veltrusích, která vyšla

lze

1884 a zapadla úpln.

Na

K

editele

16.

ti de

. v .

1

a

s

Historias.

ti Cikáni m. Sedláci. 2. ti Styr m. Stýr. nahoe ti: Dramatinost; Poesie. dole ti: keiner m. kleiner. 8.

100. dole ti: Díla

3,

112.

Vláda Mnatova byla opvána od piaristy Harnacha-) krátkým eposem, etnými poznámkami opateným. Moravané pod knížetem Vonomírem, sesíleni Teutony vpadnou do ech a znií Kouím. Mnata opevní Vyšehrad, udatný áslav uiní výpad a porazí nepátele, kteí ve své bujnosti ozbrojili jen kyji, tam, kde stojí te vesnice Kyje (Keje) Mnatovi se zjeví ve snu Libuše a vypravuje mu o osudech, které hrozí Praze, zvlášt o bitv blohorské, o okkupaci 167.

msto

francouzské a pruské, a velí mu, aby

vypravuje Prahy,

lidu

založí

vzniká Staré

svj nové

msto

rozšíil.

sen, a jelikož není dosti místa

msto

na

levém

behu

Mnata

v

Vltavy,

okolí

tak

pražské.

') Tschech, Ein mythisch-nationales Gedicht in 39 Gesangen von Fr. Kraupner. Berlin 1^84. ^) Die Máhrer vor Prag oder die Griindung der Altstadt Prag. Ein Epos von Karl Honor Harnach, Verfasser des Epos: Die Husiten vor Briix. Tras: 18;)1. '24. str.

Dodatky

Na

str.

168.

»

»

205.

451

a opravy.

ti Unislav m. Mnislav. » Wenzeslaw m. Wenzelslaw. K str. 218. Herlošovo »Funfhundert vom Blanik«, které není pojato do celkových vydání jeho spis, peložil F. A Urbánek pod jménem Páni z (1869), vynechav úvodní scénu. Na str. '.^50. . 1 5. ti Kochana m. Kochanv. K str. 275.': Román »Hans von Bleyleben oder der irrende Geist bey Toplitz. Eine Geistergeschichte* vyšel v Praze

Rže

už

K

str.

r.

1797.

282.:

v

Verše stedohornonmecké znamenají: Mnohé z dtí pišlo o život. Silný Irolt volal na Wate:

kolébkách

K

sMalé dti Vám pece erta ublížily, neprovinily se niím na našich píbuzných, dopejte jim pro est boží milost*. Tu pravil starý Wate: »Mluvíš jako dít; zdá se ti, že bych ml nechat na živu, co te pláou v kolébce? kdyby vzrostly, nevil bych jim více než divokému Sasovi«. Báse Franklova se nazývá »Das Schwert in der str. 287.:

K

str.

Brijcke«. 292.: R.

1841

vyšel

román: Ritterkraft und Weibertreue

oder Wiprecht von Groitzsch v Ráuber- und Criminalgeschichten.

Na

str.

2d6.

.

19.

»

«.

321.

»

11.

»

320.

»

B.

»

Bibliothek

ti Bárentatze m. Básentatze. ti Graf m. Gra. ti Z. Werner m. R. Werner.

der

Ritter-,

REJSTÍK. Acneas

Silvius

13, 15, 28, 112,

Cats

Aischylos 422. Albini J. G. 238-239. Albrecht J. F. E. 3, 34—38, 57, 58, 67, 69, 114, 121, 126, 130,

137, 191.

Aneck V. 281. Anschútz E. 331. Anton C. G. 59. Arends L. 105.

CoUin M.

Cuno

J.

274, 275.

Beethoven L. Bernard J. K.

317. v. 192.

72.

Bernardi 17 Bertuch F. J. 25. Binder K. 291. Bowitsch L. 332.

Bozdch

E. 197, 251, 407. Brandl A. 6. Brentano C. 40—71, 82—87, 102, 117, 121, 149, 164, 175, 190, 230.

Calaminus G. 334. Canaval W. v. 278, 311, 330,402.

v.

C.

330, 398.

280-281.

elakovský F. 270, ernín hr. 400. Dalimil

11,

12,

404.

111,

126,

180,

277, 315, 384.

Daniel

Balbín 6. 15, 21, 66. Bauernteld E. v. 406. Bechstein L. 252—256, 265, 272,

Bedich Velký

232-236. v. 322—325.

J.

Collin H.

121.

2.

Declinowsky Denzio 17.

S. 403.

Dellarosa (Gleich) 275—277. Dietl J. 180. Dietrich E. Ch. V. 230, 272, 273 až 275, 300. Dobrovský J. 59, 405, 406. Dubravius 13, 15, 28, 113, 231, 233.

Ebersberg J. Ebert C. E.

S. 402. 116, 131, 133—159 (Wlasta), 162, 167 (Smichow),

176—182 (Czestmir), 256—265 u. Jutta), 293-294 (Heldendenkmal\ Ehrhard F. 382, 395, 396. (Betislaw

Epiktet 449. Ernst F. V. 271-272.

453

Rejstík.

Farinelli A. 368. Feder E. 219, 333. Fouqué F. d. 1. Motte- 183. Fr.** 220. Frankl L. A. 45. Freytag G. 441. Fric J. V. 407.

Fróhlichová Katharine

Furchau A.

Gerhard W.

98.

224—225.

F.

108.

Hemmerde

C. H. 349 Herder G. A. 21—24,

Herlosssohn C. 218-219, 451. Hermann J. P. 206—207. Hófier C. 316.

Hoger v. Hógen J. 320—321. Hohberg W. H. v. 16. Horký J. 312. Hormayr J. v. 322, 367, 371, 376, 402.

GerleW.

A. 120, 132-133, 171, 188, 217—218, 225, 248 až 251 (Jaromír und Udalrích),

Horn U.

256, 257, 286.

Chamisso A. v. 266—267. Chmelenský J. 272.

Oleích

J.

A. vz Dellarosa.

Glossy C. 350, 352, 401.

GoU

231. Gollínger 245, 332. Gorres J. 321. Goethe W. 22, 25, 99, 156, 171, 181, 405. Graf (Graff, Graf) J. V. 188, 245, 293, 297, 299, 312.

173—174, 294, 407

108,

až 422, 445.

Choulant

73.

J.

J.

Griesel

A.W.

56,

170-171, 182

až 183, 213, 217, 230, 247. 105 (Libussa), Grillparzer F. 73 117, 191—193 (Drahomíra), 251 až 252 (Jaromír), 265, 325—326 (Rudolt und Ottokar), 359, 361—407 (Ottokar), 410, 411,

—

412, 414, 415, 422, 424. Grohmann V. 275. Grundtvíg N. F. S. 412. Gude H. L. 21.

H^as

168

107,

až 170.

v.

Oertingen F. 189, 206,

207, 279. Ha^en B. v.

Hájek V.

207—208.

11, 14, 15, 22, 25, 51,

54, 112, 113, 121, 126, 137, 229,

231, 251. Halm F. 106, 422.

Hammer

J.

Harnach H.

v.

360-361.

450.

Heinrich Clzenere 316. Heinse G. H. 240—244, 255, 264, 272, 274.

Ingemann

304—308.

B. S.

Jan Vetrínjský 8. Jánícke O. 298. Jerošín vz Mikuláš. Jezovíté 184, 221, 229, 334.

Jíreek H. 16. John L. A. 164—167,

273, 275,

280.

Jungmann Kachler

J.

270.

J.

195—196, 213.

Kaysarow A.

v.

59, 275.

Kepler J. 16. Kinderfreund C. J. 159. Klaar A. 367, 381, 383, 386,388. Klár A. 108, 421, 422. Klein A. v. 343—349, 357, 375. Kleist H. v. 1, 422. Klínger F. M. 25. Knoll J. L. 311.) Kollár J. 270, 404.

Kollmann J. 328—330. Kóllner-Werdenau J. A.

Komareck

J.

N. 4

— 5,

38

127.

— 40,

56,

57, 67, 114, 285.

Konrád von Wúrzburg

Kopp

J.

318.

E. 422-424.

Kosmas 9—11,

14,

až 111, 174, 180.

15,

23,

110

454

Rejstík.

Koester H. 293. Kotzebue A. v.

326, 354 až 360, 369, 404, 412, 450. Kraupner F. 450. Kreutzer K. 71 72, 87. 1,

—

Lambrecht H. G. Lauff

424—428,

J.

127. 448.

(Schulz) 277. L< gis Glúckselig G. 421—422. Leisewitz J. A. 25, Lenz J. M. R, 25. Lessing G. E. 22, 149, 338.

Lippert J. 6—7, 11. Lohenstein D. C. v. 191, 428— 429. Lope de Vega 16, 101, 336, 368. Ludovici 337. 277, 280. Maltitz A. v. 106.

Paprocký B.

177,

320, 407,

15.

Passy J. C. 218. Peisker J. 8—9. 316.

J.

íha

A.

436—441, 442, 444,

J.

209.

V. 428. Rittersberg J. 181. Roloff O. 131, 161

— 162.

Roethe 309—310. Rott 316, 317. Rúckblicke auf Bóhmens Vorzeit 3, 116.

Ruffer E.

K. A. 28—33, 42, 47,

56-66,

68,

Mussik E. K. 107, 291. Mynart M. H. 354.

Napoleon 322,352,362,378,382, 384.

134,

445.

317.

368. 286. iMuller J. S. 337. Mundt Th. 157. 49, 50, 51, 53, 55, 93, 183, 276.

Palacký F.

Richter

24.

J.

9.

Rein K. 313. Reinmar von Zweter 309—310,

MullerA. 109,171 — 173,181,264.

Musacus

Ovidius

Pulkava 12-13, 112. Pyrker L. 326—328.

Montanus 432—433.

J.

318

Pichler K. 361. Polt J. J. 246, 247, 278. Popper A. 350 — 351. Praetorius J. Ph. 239—240.

C. F. 321, 440. F. A. v. 185. Míšan 317. Mikuláš z Jerošína 222, 320. Móller H. F. 294, 295—297.

j.

8,

až 320, 333, 368, 383, 448.

445.

Meyer Meyer

MuUer

F. 349.

Olrik A. 307*. Otakar, Ottokar, štýrský

Peters

Malybrok-Stieler 163. Margelik K. 209. Marignola 12, 112. Meinert J. G. 10, 59, 188. Meissner A. 220. Meissner A. G. 4. Mendl D. 108. Metternich 399.

Muller

213.

J.

G. 236—238.

Nicolai C. F. 337.

Peka

Maloch A.

J.

Neumann Neumark Ochs

Laun

Muller

Naubert B. 3. Neale J. M. 208.

1.

Rupprecht J. B. 244. Ruschka A. 225—228. Sandel

J.

113, 230.

Sartorio 17. Sauer A. 382, 398. Scheffel V. v. 441. Schercr W. 367, 381, 391, 422.

455

Rejstík.

W. 120, 126, 197, 205, 219, 230, 300. Schilller F, 148, 284, 285, 321, 330, 349-350, 352, 368, 404. Schlegel F. 168. Schlenkert F. C. 288—291, 429 až 432. Schliephake 292. Schmied F. 333. Schón Joh. 188, 193, 206, 210 až 213, 218, 252, 256, 297, 402. Schone L. 360. Schreyvogel J. 355, 398, 399. Schróckinger L. A. 209. Schubert (Schuberth) F. C. 159 až 161, 282—285. Schultz A. 442. Schiesslcr S.

Schulz vz. Laun Schulzová A. 163. Sedlnitzky 399. Seemúller J. 319. 27, 37?, 422.

P. 6.

Sperl A. 441—448. Sperl H. 446. Spiess Ch. H. 277.

Stamm

105—106. Steinsberg G. v. 24—28,

8, 11.

7,

433—436.

v.

Uhland

L. 132-133, Uhle A. 267—271. Ulrich v. Eschenbach

Ulrich

148, 317.

Velde

F. v. d. 120—127, 129, 130, 137, 161, 162, 230, 253, 255.

Veleslavín D. A. 15. Vclten J. 17, 113. Vetrinjský J. 8. Vernulaeus N. 335—336,

37, 39,

Sternberg hr, F. 313. Sternberg hr. K. 405. Stifft G. v. 400. Stoklaska O. H. 330. 359. 197, 205, 207, 208, 223, 271, 312, 313.

E. 301, 307, 308.

J.

Wagner

H.

Walther

v. d.

25.

Vogelweide 299,

Weilen J. 197—205, 251. Weinhold K. 299. Wenzig J. 138—159. Werner Z. 41, 60—61, 222—223, 316. A. C. 338—343, 359, 369, 375. Wicland C. M. 25.

Witzleben

Woltmann 171, 172,

Wurzbach

271.

P. 38, 116. F. 271—276.

357,

vz. Tromlitz.

118—119, 126, 175—176, 278.

C. v.

C. v. 24.

Zauper

J.

S. 265.

Zeidler

J.

402.

Zeyer J.

343,

357.

226.

57, 67.

Šafaík Šedivý Škroup

279,

v. d. Tiirlin 316.

Wernher Werthes

F.

Sunburg 310, 316, Svoboda V. A. 176,

vz. Pcters.

309.

Sigeher 310, 316.

Sobotka

Tille V.

Tromlitz A.

Vocel

Seyfferdt P. 185.

Shakespeare

Tandlcr J. J. 27. Tanhúser 316. Taura Elfried v. Teuber O. 17.

J. 163 Ziegler F. W. 351—354, 393. Zimmermann J. A. 190 191. Zitte A. 191.

—

Obsah. I.

Dramata o Arminiovi:

Kleist,

cích

450;

Krok

4.

Albrecht,

Kotzebue,

Riiffer 1;

2;

Kraupner,

G-1C9

Libuše Výklady Peisker

Daniely

Tschech v DodatDie Tochter Kroks 3; Komareck,

Bíhmens Heldenchronik

II.

1—5

Marbod, Samo, ech, Krok

povsti:

Sobotka,

Brandl,

Lippert

Povst u kronist: Kosmas

8.

rignola, Pulkava 12,

Aeneas

Silvius,

9,

6,

Tille

7,

Dalimil 11, Ma-

Dubravius

13,

Hájek 14;

Lope de Vega 16; Hohberg, Ottobert IG; Velten; Opery vlašské 17; Der eiserne Tisch 18; Gude; Herder, Die FUrstentafel 21; Steinsberg, Libusse 24; Musáus, Libussa2S;

Libusza 33; Albrecht, Die Tochter Kroks 34; Wlasta und Scharka; Komareck, Przemisl 38; Werner, Wanda 41; Brentano, Die Griindung Prags: Vznik 41, Obsah 43, Prameny 54, Mythologie 58, Komposice, Jednota doby G2, mista 61,

Libussa

dje

66,

Dramatinost

69,

Poesie 70;

Bernard,

Vznik 73, Obsah 78, Prameny 82, Komposice 87, Karaktery 89, Muž a žena 93, echy u Griliparzera 103; Arends a Stamm 105; Básn o Libuši: Maltitz 106, Mussik 107, Horn 1(8, Gerhard; Mendl, Bóhmische Herzogshuldigung 108; Míiller, Kassa uná Biwoi 109. 71;

Choulant;

Grillparzer,

Libussa:

457

Obsah.

III.

DÍVÍ válka Kosmas

110-163 kroniky 111;

Další

110;

Velten;

Vlasta v

dílech

Wlasta und Schrka (Šedivý) 114; Woltmannová, Mádchenkrieg 118; Schiessler, Mádchenkrie g van der Velde, Der bohmische Magdekrieg 120; Dramatio

Libuši

sování 130;

113;

toho

vlastní

díla:

126,

Lambrecht

Ebert, WJasta: Vznik 131, Vliv

127,

Uhlandv

Neznámý

132,

Obsah

Prameny, Komposice 137, Boj svtla s tmou 140, Píroda a nepirozenost 141, Karaktery 142, Místo a doba 146, Vlivy literární 118, Pirovnání a líení 150, Národní význam 155; Mundt, Madonna 157; Wenzig, Wlasta 158; Schubert, Wlasta 160; Roloff, Wlaska 161; Peklady eských dl 163. 134,

IV.

164—183

vévodové pohanští

Máhrer von Prag John, v Dodatcích 450, Eber<:, Smichow 1(;7; Herder, Das Ross aus dam Berge 168; Griesei, Ritter Horimir 170; Woltmann, Das Ross des Horimirž 171; MiJller, Horimir und sein Ross Šemik 171; Horn, Horimir 173; Woltmann, Die Eiche des starken Ritters 175; Miiller, Nekla 176; Ebert, Czestmir Kolostojade

164;

Harnach,

Die

176; Griesei, Die Durings-Erle 182.

V.

Kesanství

184—228

a pohanství

Jezovitská dramata o apoštolích slovanských 181; Svatopluk

Boivojv kest;

sonst Zwentibold 185;

Gráf 188, Haas von

Oertingen 189; Ludmila: Jezovité, Zimmermann 190; Drahomíra: Grillparzer 191, Schón, Der Sieg des Glaubens 193,

Weilen 197; Haas von Oertingen, Schon, Hermann 206; Václav v ezné: Haas von Oertingen, Svoboda 207.; Václav a Podivín: Svoboda, Neale Kachler, Drahomíra 195,

Václav

a

Ratislav:

Schiessler, Svoboda,

Svoboda,

Schiessler

205,

208, Margelik 2C9; Václav a Boleslav: Richter, Schróckinger

Der Sieg des Glaubens 210; Blaník: Griesei, Zdenko von Zasmuk 214, Gerle 217, Schón,^ Passy, Herlosssohn 218, Schiessler, Feder 219, Meissner 220; Boleslav: Otto der Grosse und die Ungarn 220; Ivan; Vojtch: Jerošín 221, Werner, Kreuz an der Ostsee 222,, 209,

Schón,

Artuš 213,

Obsah.

458

Svoboda

223,

Furchau

Ruschka,

224,

Adalbert und seine

BriJder 225.

Ví.

229—287

Pemyslovci a Vršovci

Hájek 229; Schiessler, Der Wrschowetzen Rache 230; Cats Phryne Boena 232; Neumark, Fryne Bozene 236; Albini Erofilo

238;

Jezovité

o

Jaromírovi 239;

Jaromirs

Uhland, Ernst

Rettung;

Gráf, Judithas Entfiihrung 245;

246;

Johannesbad

;

Praetorius, Breti-

und Brezislaus 240; Rupprecht,

slaus 239; Heinse, Othelrich

Prinz

Griesel,

GoUinger,

244;

Polt, Udalrich

Judith;

und Božena

Brzetislaus 247;

Gerle,

Jaromir und Udalrich 248; Grillparzer, Hornblaser 251; Schón, Ulrichs Braut; Bechstein, Weissagung der Libussa

Vznik 25(5, Obsah 258, Prameny a komposice 264, Úspch 265; Chamisso, Huldreich und Beatrix 266; Uhle, Oldich und Božena 267; Šafaík-Svoboda; Ernst, Udalrich und Božena 271: Dietrich, Die Werschowitze 272 (srv. Gleich-Dellarosa, Hovora der Montanus, Ottokar 432 Tráumer 275; Hrad Pimda: Vznik povsti; Spiess, Hans Heiling 277, K. v. Woltmann, Schloss Frauenberg; Polt, Canaval, Die Frauenburg 278,- Uhland, Schildeis; Haas v, Oertingen, Schloss Primda 279; Dietl, Jutta von Leuchtenberg; Cuno, Das Diadem 280; Aneck, Der Glóckner von Altbunzlau 281; Schuberth, Die Wrschowetze 282; MuUer, Der letzte Werschowetz; Gerle, Stillfried und Brunswig 286; Frankl, Das Schwert in der Briicke 2tí7. 257;

und

Ebert, Betislav

Cechy

260,

Karaktery

jutta:

2fi3,

;

288-314

VII. První králové Schlenkert,

Mussik,

Heinrich

Wipert

von

IV.;

Wiprecht

Groitsch;

von

Binder,

Groizsch

Bohmens

2b8; erster

Kónig 291; Schliephake, Koester, Heinrich IV. 292; Gráf, Die Friedensfijrstin Wirbirge; Ebert, Ein Heldendenkmal 2;>3; Horn, Der Bauernherzog; Gráve Ruodolf 294; Miiller, Wladislav II. '295; Gráf, Des alten Znaym Untergang; Hagen, Barbarossa 29- Reinhart; Biterolf 298; Giáf, Wladislaw von Máhren 299; Schiessler, Der Bruderkampf; Dietrich, Der Sohn des Waldes 300; Dánské písn o královn Dagmar oOl Ingemann Valdemar Seier 304; Dvorní ;

;

495

Obsah.

Václavovi 808: Reinmar von Zweter 309, Sigeher, Sunburg 310; O Mongolech: Canaval, Europas Rettung 311, Svoboda, Maidenburg 312, Svoboda, Der Gastesmord, Rein, Wratislaw 313. básníci

VIII,

Pemysl

Básn:

315-319

II

Sigeher,

Sunburg,

Tanhser, VVernher, Heinrich

poustevník 316, Ulrich von Eschenbach (Alexander), Míšfían, Cantilena de rege Bohemiae 317, Konrád wiirzburský, Die Bohmenschlacht; Otakarova kronika 318; Mikuláš z Jerošína; Hoger von Hogen, Das Márchen vom Konig Ottokar 320; Schiller, Gorree, C. F. Meyer 321; CoUin, Rudolphiade 322; Grillparzer, Rudolf und Ottokar 325; Pyrker, Rudolphias 326; Kollmann, Seyfried von Máhrenberg 328; Collin, Rudolph von r, Habsburg; Canaval, Rudolph an Ottokars Leiche; N Rudolph und Herbort 330; Anschiitz, Die Marchfeldschlacht, Stoklaska, Habsburgs Schild 331; Bovvitsch, Rudolf ehrt .

.

.

Gollinger, Ottokars Leichnam Raub aus der Franziskanergruft von

die Tapferkeit des Feindes; in

Znaim;

Znaym 333.

Ottokars

332;

Feder, Ottokar der Grosse;

Schmied, Ottokar

Dramata. Calaminus, Rudolphottocarus; Jezovité 33J

Vernulaeus, Ottocarus 335;

Lope de Vega, La

imperiál de

Oton 336; J. S. MuUer, Rudolphus Habspurgicus Ludovici, Ottokar von Bohmen 337; Werthes, Rudolph von Habspurg, drama rytíské 338; Klein, Rudolph von Habsburg, drama osvtáské 343; Hemmerde, Ottokar, Kónig von Bó4men; Ochs Ottokar von Bohmen; Schiller, Rudolph von Habsburg 849; Popper, Rudolph von Habsburg 350; Ziegler. Thekla die Wienerin 351; Mynart, Rudolf von Habsburg; Kotzebue. Rudolf von Habsburg und Ottokar von Bohmen. drama rodinné 354; Schóne, Rudolf von Habsburg 360; Pichler, Rudolf von Habsburg; Grillparzer. Konig Ottokars Gliick und Ende, drama historické Vznik 362. Obsah 363. Prameny 867, Theatrálnost 370, Dramatinost 372, Jednota místa a asu 375. Komposice 377, Povaha Pemyslova 381, ;

:

Rudolfova 388, Markétina, Kunhutina, Závišova 389. ostatních 390, Národnost 391, Grillparzerovo postavení k a 3D4, Osudy dramatu u censury 39S. Porážka

echm

Maarm

im

Obsah.

ech

Úspch 401, Odpor 402; Horn. Konig drama politické Obsah 407, Pomr ke Grillparzerovl 410. Dramatinost 412, Komposice 414, Povahy 415, Úspch 420; Kopp, Rudolf von Habsburg; Lauff, Der Burggraf 424; Romány. Lohenstein, Arminius428; Schlenkert, Rudolf von Habsburg 429; Montanus, Ottokar der Stolze 432; A. v. Tromlitz. Konig Przemisl Ottocar 11. 433; A. Peters (Elfried von Taura) Závis von Rosenberg 436; Sperl, Die Sohne des Herrn Budiwoj 441; Závr 448. censury 4C0, Otakar,

:

Dodatky a opravy

450

Rejstík

452;

eská

grafická spolenost

„UNíE" v Praze.

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY OF

•

-

'^^ B6L7

FROM

THIS POCKET

TORONTO

LIBRARY

--raus,

^ Arnošt Vilom -tará historie eská

v nmecké literatue