STANDARDY PSYCHOSOCIÁLNÍ KRIZOVÉ POMOCI

MINISTERSTVO VNITRA – GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČR

STANDARDY PSYCHOSOCIÁLNÍ KRIZOVÉ POMOCI ZAMĚŘENÉ NA PROCES A VÝSLEDEK

PRACOVNÍ SKUPINA PRO VYTVÁŘENÍ A OVĚŘOVÁNÍ STANDARDŮ PSYCHOSOCIÁLNÍ KRIZOVÉ POMOCI PŘI GŘ HZS ČR

PRACOVNÍ VERZE PŘED PŘIPOMÍNKOVÝM ŘÍZENÍM

K 16. ŘÍJNU 2009

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009

OBSAH

Úvod - Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek = str. 3 1 Co je Psychosociální krizová pomoc (PsKP) : vymezení, souřadnice, zásady = str. 5 1.1 Postoje a zásady v oblasti psychosociální krizové pomoci = str. 5 1.2 Vymezení, povaha a cíle psychosociální krizové pomoci = str. 6 1.3 Souřadnice, podoby, trvání a poskytovatelé psychosociální krizové pomoci = 7

2 První občanské pomoci (POP) = str. 9 2.1 Zdravotní první pomoc = str. 10 2.2 Psycho-sociální a právní první pomoc = str. 10 2.3 Duchovní první pomoc (např. umírajícím) = str. 11

3 Koordinátorské standardy = str. 13 3.1 Koordinátorský standard Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci = str. 14 3.2 Koordinátorský standard Týmová spolupráce = str. 15 3.3 Koordinátorský standard Dokumentování pomoci a vytváření informačních materiálů = str. 16 3.4 Koordinátorský standard Spolupráce a komunikace s médii = str. 19 3.5 Koordinátorský standard Podpora spolupráce a připravenosti v regionu = str. 21 3.6 Koordinátorský standard Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti = str. 22

4 Standardy psychosociální krizové pomoci přímé = str. 24 4.1 Standard přímé pomoci Aktivní vyhledávání; navázání a ukončení prvního kontaktu = str. 25

2

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 4.2 Standard přímé pomoci Orientace v situaci a případná dohoda o pomoci: zjišťování potřeb a hodnot, sil a zdrojů = str. 25 4.3 Standard přímé pomoci Podpora při sdělování špatných zpráv = str. 26 4.4 Standard přímé pomoci Podpora svépomoci a vzájemné pomoci = str. 26 4.5 Standard přímé pomoci Podpora práv a zájmů = str. 27 4.6 Standard přímé pomoci Propojení do střednědobé a dlouhodobé pomoci = str. 27 4.7 Standard přímé pomoci Podpora připravenosti zasažených lidí, obcí a organizací na další událost = str. 28 4.8 Standard přímé pomoci Informování a osvěta; komunikace s veřejností a médii = str. 29 4.9 Standard přímé pomoci Dokumentování události, pomáhání a vývoje = str. 30

5 Rychlé vyhodnocení kvality a účelnosti psychosociální krizové pomoci = str. 31 6 Závěr: současné výzvy psychosociální krizové pomoci v ČR = str. 32 7 Přehled navazujících koncepčních a metodických materiálů = str. 34 7.1 Metodický materiál: Vybavení do terénu = str. 34 7.2 Metodické materiály ke standardu Dokumentování = str. 35 7.2.1 Možná forma informační vizitky = str. 35

7.2.2 Vodítka pro tvorbu letáků = str. 36 7.3 Metodický materiál: Navrhovaný postup při doprovázení pozůstalého: vidět – nevidět mrtvé tělo = str. 37 7.4 Metodický materiál: Metodika koordinačních, vyhodnocovacích a zakončovacích setkání = str. 38 7.5 Metodické materiály nedokončené = str. 39

8 Přehled souvisejících zákonů, literatury, webových odkazů = str. 40

9 Autorský kolektiv = str. 44

Úvod - Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na

proces a výsledek

3

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Předkládáme standardy Psychosociální krizové pomoci aneb standardy Psychosociální pomoci lidem, obcím a organizacím zasaženým (hromadnými) neštěstími či mimořádnou událostí anebo krizovou situací1. Standardy se zaměřují na postup (proces, proceduru), který je třeba dodržet, aby byl zajištěn dobrý vztah mezi lidmi v roli organizovaných pomáhajících a mezi lidmi (rodinou, obcí, organizací), kterým se organizovaně pomáhá. Potřebujeme dosahovat kvalitní psychosociální krizové pomoci, to znamená dobře dělat dobré věci. Procedurální standardy stačí jen na ono „dobře dělat“; „dobré věci“ je otázka výstupů a výsledků pomoci. Chlubíme se něčím, co by se stalo spontánně i bez naší přítomnosti, nebo můžeme dokázat, že jsme přispěli ke zvládnutí situace, ke zvýšení odolnosti, k podpoře připravenosti obyvatelstva? Chceme-li náš přínos dokázat, potřebujeme pomoc a její výsledky vyhodnocovat. Proto se ve standardech věnujeme stanovování cílů pomoci a zaměřenost na výsledek považujeme za ústřední. Záměrně opomíjíme standardy provozní (jaké vybavení má která služba mít), neboť je u terénní práce nepovažujeme za ústřední. Dotýkáme se jich v příloze, kde uvádíme doporučené vybavení terénních výjezdních týmů. V tuto chvíli se nevěnujeme ani standardům personálním (kdo, případně s jakým vzděláním a praxí, je oprávněn kterou službu dělat), ačkoli je vnímáme jako podstatné. Standardem vzdělávání a odvozenými standardy personálními se chceme zabývat v budoucnu. Do té doby věříme v sílu procedurálních standardů, které mohou udržet pomáhajícího ve funkční roli, a v zaměřenost na výsledek, díky níž má pomáhající jasné vědomí svého úkolu. Pojetí standardů kvality je rozpracováváno v resortu Ministerstva práce a sociálních věcí asi deset let, a v roce 2006 bylo uzákoněno. V resortu Ministerstva vnitra jde o věc novou.

Skupina pro vytváření standardů psychosociální krizové pomoci vznikla oficiálně v únoru 2006 (Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky a náměstka ministra vnitra z 6. 2. 2006, ročník 2006, částka 3) a svou činnost začala výzkumem potřeb lidí zasažených neštěstími velkého rozsahu.

Jako dominantní potřeba se ukázala informovanost, která souvisela na jedné straně s prožitkem lidské důstojnosti zasažených lidí, na straně druhé s možností dobrého začlenění mezi ostatní. Předkládaný text rozpracovává oblast Informovanosti do několika základních aplikací, které si odpovídají ve standardech pro koordinátory i pro pracovníky přímé pomoci (orientace v situaci; komunikace s veřejností a médii; podpora spolupráce a připravenosti, vytěžení z události; podpora svépomoci a vzájemné pomoci; podpora práv a zájmů, podpora 1

„Mimořádná událost“ a „krizová situace“ jsou pojmy, které se používají v zákonech upravujících (vnitřní) bezpečnost státu (např. 239, 240/2000 Sb.). Vymezeny jsou silami a prostředky nutnými na zvládnutí události či situace. Jen část těchto událostí či situací se kryje s tím, co člověk (obec, organizace) nazve „neštěstím“. Psychosociální krizová pomoc představuje výsostně mezioborový přístup. Proto se v textu neomezujeme jen na terminologii Ministerstva vnitra a často užíváme běžný lidský pojem „neštěstí“.

4

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 při sdělování špatných zpráv). Stručně řečeno jde o odpověď na otázky, proč a jakým způsobem informovat či vůbec pomáhat a jak druhé podpořit, aby se mohli informací pro sebe důležitých domoci a aby je mohli (u)nést. Zbylé standardy (navázání kontaktu; stanovování cílů; propojení do střednědobé a dlouhodobé pomoci) slouží jako opora pro pracovníky, aby mohli dobře dělat (dobré věci). Zajímavé je postavení týmové spolupráce a dokumentování, jejichž standardy se dotýkají obou rovin (tvoří nástroj práce i rámec práce).

Prvním výstupem ze skupiny standardů byl zhruba 70stránkový Manuál, který detailně popisuje žádoucí chování pracovníka v jednotlivých oblastech. Vydalo ho GŘ HZS v létě 2008 a po doplnění slouží obě verze Manuálu (2008, 2009) jako podpůrná metodika pro inspiraci pracovníkům, pro které je řeč této předkládané publikace příliš stručná; zachycují též historii psychosociální krizové pomoci v naší republice. Texty v Manuálech již neaktualizujeme, zůstávají v podobě, v které byly vytvořeny.

Doufáme, že předkládané Standardy nám všem poslouží k dobrému postupu i výsledku pomáhání.

Bohumila Baštecká, vedoucí pracovní skupiny a autorského kolektivu

5

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009

1 Co je Psychosociální krizová pomoc (PsKP): vymezení, souřadnice, zásady Psychosociální krizová pomoc (aneb pomoc lidem, obcím, organizacím zasaženým mimořádnou událostí anebo krizovou situací) vychází z hodnot, zásad, přesvědčení a postojů, kterými tuto kapitolu uvádíme. Psychosociální krizovou pomoc pak můžeme snáze definovat, popsat její povahu, cíle a podoby, říci, kdo ji poskytuje a v jakých souřadnicích.

1.1 Postoje a zásady v oblasti psychosociální krizové pomoci Pomoc zasaženým v situaci neštěstí představuje jednu z psychických obran: odděluje pomáhající od těch, kterým se pomáhá (oběťmi jsou „ti druzí, ne já“), a vytváří dojem moci v situaci reálné bezmoci (pomáháním nenapravím to, co se stalo, ale udržuji si dojem, že je možné něco dělat). O to důležitější je mít stanoveny hodnoty pomáhání a uvědomovat si vlastní postoje a motivace v této oblasti. Jsme přesvědčeni, že: • Neštěstí potkávala lidi od nepaměti a oni je od nepaměti umějí zvládat. Vycházíme z toho, co neštěstím zasažený člověk (rodina, obec) sám pro zvládání dělá a umí udělat. •

Pomoc je nejčastější reakcí na mimořádnou událost; pomáhání pomáhá. Organizovaní pomáhající by měli podporovat přímé zasažené v pomoci druhým.

•

Člověk si obvykle dokáže pomoci sám, zvláště pokud ho ostatní podpoří. Účinnou podporou může být i uznání jeho sil a respekt k jeho potřebám a hodnotám. Organizovaní pomáhající musí dokazovat, že jejich pomoc ke spontánnímu zlepšení situace nějak přispěla.

•

Neštěstí má společenskou povahu. Oporu při neštěstí představuje společenství a jeho zdroje včetně obřadů (rituálů) a širokého společenského uznání. Velká neštěstí probudí velkou solidaritu a mohou setřít rozdíly mezi lidmi. Podobně je to s organizovanými pomáhajícími – těží ze solidární spolupráce v týmu i mezi týmy, z opory obřadů a uznání.

•

Výsledkem neštěstí je mj. zkušenost a s ní související lepší připravenost na příští událost.

Pomáhat při a po neštěstí proto znamená •

vycházet aktivně za lidmi a uznat kromě neštěstí také jejich síly a zdroje;

6

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 • • • • • • • • • • •

• • • •

předpokládat a zjišťovat vyvíjející se a proměňující potřeby v oblasti tělesné, duševní, společenské a duchovní a reagovat na ně v souladu s hodnotami zasažených; vědět, že pomáhající a ten, komu se pomáhá, se liší pouze situačně a přidělenou rolí; pomoc plánovat a vyhodnocovat; spolupracovat v týmu a mezi týmy mj. proto, aby si pomáhající udržel přiměřenou míru identifikace s přímými zasaženými a aby byl dobrým modelem k nápodobě (např. aby mohl být nositelem klidu a rozvahy v situaci neklidu a chaosu); podporovat především primární zdroje sociální opory (rodiny, přátele, kolegy, spolužáky, sousedství, společenství obce), spoluprací posilovat komunitu; vnášet do situace klid, řád, uznání, zájem a vnímání rozdílných potřeb a hodnot, a podpořit totéž u ostatních při zvládání situace a jejích následků; mít v úctě každou lidskou bytost (rodinu, společenství), její hodnoty a představy o vlastní důstojnosti, a vědět, že každému pomáhá něco jiného; být partnerem; myslet na vzájemnost pomoci (reciprocitu); sdílet se zasaženými lidmi jejich úděl včas a dostatečně dlouho, věnovat dostatečnou pozornost přechodu z krátkodobé na střednědobou a dlouhodobou pomoc a zapojovat přímé zasažené do plánování pomoci; podporovat místní organizace a místní psychosociální síť; zplnomocňovat člověka a jeho společenství, což mj. znamená, že člověk anebo jeho společenství je při pomoci partnerem, lidé přímo zasažení se stávají součástí pomáhajících týmů, mohou pomáhání své osobě kdykoli odmítnout anebo ukončit a je aktivně podporována jejich možnost si stěžovat; předpokládat růst v oblasti duševní, duchovní a mezilidské; v oblasti materiální předpokládat obnovu; navozovat v zasažených lidech a obcích dojem „nejsme na to sami“, „i my můžeme pomoci druhým“, „společně to zvládneme“ a „na příště se připravíme“; zvyšovat připravenost na další mimořádnou událost, povzbuzovat svépomoc, vzájemnou pomoc a citlivost k neštěstí i preventivně; mít na paměti, že neštěstí může rodinu a společenství stmelit anebo ji rozdělit, a aktivně a preventivně podporovat stmelení.

Stručně řečeno: pomoc při a po neštěstích znamená, že každý zareaguje tak, aby převažujícím laděním vzpomínky mohla být hrdost na sebe a vděčnost za druhé a svět, ve kterém žijeme.

1. 2 Vymezení, povaha a cíle psychosociální krizové pomoci Psychosociální krizová pomoc •

je souborem reakcí, činností a služeb, které navozují v době trvání mimořádné události a v době zvládání jejích důsledků v zasažených lidech, obcích a organizacích přesvědčení „nejsme na to sami“, „i my můžeme pomoci druhým“, „společně to zvládneme“ a „na příště se připravíme“;

•

vychází z předpokládaných a vyjádřených potřeb a hodnot zasažených lidí, obcí a organizací v oblastech sociální, psychické, duchovní a tělesné a aktivně povzbuzuje zacházení s vlastními silami a zdroji se zdůrazněním primárních (= neformálních) zdrojů sociální opory; je založena především na sociální práci.

7

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Psychosociální krizová pomoc je svou povahou terénní a proaktivní, včasná a dlouhodobá, týmová, mezioborová (a meziresortní) a jejím výsledkem je lepší připravenost na příští událost. Zaměřuje se na podporu svépomoci, vzájemné pomoci, spolupráce a připravenosti ve společenství (v rodině, sousedství, obci, organizaci) a dle společenství se utváří, to znamená, že s komunitou (obcí atp.) spolupracuje; je cyklická: zdůrazňuje kruh „připravenost – zvládání bezprostřední a krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé – připravenost“. Psychosociální krizová pomoc naplňuje čtyři základní cíle: •

znovu/začlenění lidí do společenství při co nejvíce zachované soběstačnosti;

•

otevření se budoucnosti včetně obnovy životu prospěšných iluzí ve vztahu k sobě, druhým a světu, posílení odvahy k životu a přesvědčení o životním smyslu, a včetně podpory chuti plánovat a stanovovat si cíle;

•

individuální, rodinné a obecní uznání události a výsledné posílení (jedince, rodiny, obce) a jejich ochoty k pomoci druhým a ke spolupráci s nimi, připravenost na další událost (přechod od „utrpěli jsme“ k „zvládli jsme a zvládneme zase“);

•

zvládání sebe a nároků života: obnovení řádu a struktury (včetně infrastruktury),rozvoj.

1.3 Souřadnice, podoby, trvání a poskytovatelé psychosociální krizové pomoci Psychosociální krizová pomoc je poskytována v souřadnicích: •

•

typ události v podobě dvou základních typů neštěstí: a) zcela nepředvídaná událost, většinou způsobená člověkem, se zohavenými mrtvými či zraněnými, doprovázená zmatkem a vnímaným ohrožením života; viditelné následky jsou brzy odstraněny a na událost se i mediálně zapomíná (dopravní nehoda, teroristický útok); b) někdy i předvídaná událost, většinou způsobená přírodou, doprovázená bezmocí, viditelné následky jsou dlouhodobé (povodeň); dlouhodobá je i pozornost čas po události (0 minut až 18 měsíců po události) a situace zasažených v daném čase po události. Určující je situace zasažených, jejich síly a zdroje: např. lidé, kteří se vracejí po tříměsíční hospitalizaci vyvolané neštěstím domů, často nemají nic z opory, kterou média i okolní lidé vyjadřovali zasaženým v době, kdy událost nastala; lidé s komunikačním znevýhodněním (cizinci, smyslově postižení, lidé s demencí) potřebují především dorovnat handicap (např. mít tlumočníka), aby mohli z pomoci těžit

•

skupiny zasažených lidí a jejich potřeby Základní skupiny zasažených: a) přímo zasažení (oběti přímé) = při události viděli, slyšeli, hmatali, cítili a utrpěli újmu; b) příbuzní a blízcí (kolegové, kamarádi) atp. obětí přímých, případně pozůstalí po nich; c) svědci a přihlížející (včetně viníků, pokud nespadají do jiných skupin); d) záchranáři a další pracovníci (zdravotní sestry v nemocnicích, sociální pracovnice na úřadech atd.) včetně např. novinářů!; e) obyvatelé místa

8

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 PAMATUJME: zranitelnost zasažených spočívá především v komunikačním znevýhodnění (např. cizinci), bezmoci (např. lidé upoutaní na lůžko), případně v přídatných znevýhodněních (vývojovým znevýhodněním může být např. zkušenost komplexní traumatizace, situačním znevýhodněním zasažení dítěte či zdravotní handicap) Vyplatí se též uvažovat o „druhotné zranitelnosti“ - o hodnotových odlišnostech při stravování, ošetřování a úmrtí; houska se sýrem (na rozdíl od housky se salámem) umožní, aby se bez překážek najedl muslim, adventista i vegetarián. Psychosociální krizová pomoc spočívá především v dodání informací, v poradenství a sdílení zkušeností. Poskytována je jako •

pomoc přímá v reakci na (praktické) potřeby zasažených, na základě rozhovorů s nimi a posouzení jejich situace (sil a zdrojů) a v souladu s jejich hodnotami; uplatní se především při prvních občanských pomocích, při pomoci s prosazením práv a oprávněných zájmů, při následné odborné pomoci atp.

•

pomoc koordinační (manažerská), která ve vztahu k přímým zasaženým proaktivně usiluje o posílení člověka (rodiny, obce, organizace), o podporu svépomoci, vzájemné pomoci, stmelení společenství. Propojuje a posiluje zdroje rodiny, sousedství a společenství obce (networking – síťování se zaměřením na klíčové osoby komunity – zastupitele, učitele, duchovní, praktické lékaře a další; propojování lidí, kteří neštěstí čerstvě prožili, s těmi, kteří ho považují za již zvládnuté). Ve vztahu k pomáhajícím se uplatňuje při řízení a vyhodnocování pomoci; při vytváření návrhů pomoci a návrhů, jak podpořit v důsledku události připravenost obyvatelstva; při zácviku, podpoře a zakončení práce u pracovníků přímých.

Přímá a koordinační pomoc do sebe mnohdy přecházejí (např. člověk, který přihlíží nehodě a chce pomoci, začne organizovat nezraněné lidi, aby pomohli zraněným). Součástí pomoci je její vyhodnocování a následné budování a posilování připravenosti. Psychosociální krizová pomoc se podle trvání v čase zčásti proměňuje v obsahu i formě: • Pomoc bezprostřední a krátkodobá = při a bezprostředně po události, do tří až pěti dnů po události; první občanské pomoci = první pomoc tělesná (zdravotní), psychická, sociální (psycho-sociální) a právní, duchovní. Praktická pomoc má přednost. •

Pomoc střednědobá = od tří až pěti dnů po události do měsíce až šesti týdnů po události, případně do tří měsíců po události: koordinace zdrojů; (právní apod.) poradenství, podpora práv a zájmů zasažených; osvěta pro místní síť; krátkodobá praktická pomoc; podpora rituálů (obřadů a slavností); propojování lidí (případně obcí a organizací) s podobnými zkušenostmi; vydávání informačního věstníku atp.

•

Pomoc dlouhodobá = od šesti týdnů (případně od tří měsíců) po události do roka až osmnácti měsíců po události: pořádání veřejných shromáždění vzpomínkových a děkovacích; podle typu události zřízení kontaktního centra; podpora svépomocných aktivit a skupin; dlouhodobá dokumentace události (např. vytvoření dokumentárního filmu, sbírání vzpomínek); vytváření příležitostí pro uctění památky, poskytování opory při výročích a svátcích; vyhledávání kvalitních a ověřených navazujících odborných služeb. Dlouhodobá pomoc přechází co nejvíce na struktury obce či organizace. Obce a organizace jsou podporovány a zplnomocňovány podobně jako jednotlivci a rodiny. Příprava = průběžně od prvních dnů do konce pomáhání: pomoc se v pomáhajících týmech zakončuje a vyhodnocuje; zároveň se spolu s tím, jak přechází pomoc středně a dlouhodobá na komunitu a jak se pořádají veřejná shromáždění, využívá citlivého období pro připravenost na podobné události a veřejnost (včetně odborné) se cíleně vzdělává; příprava předchází i včasnému vyhlášení konce poskytovaných služeb.

•

9

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009

Psychosociální krizovou pomoc poskytují: • Občané: první pomoc je na všech úrovních občanská; zásady první psycho-sociální, právní a duchovní pomoci by měl ovládat každý občan stejně jako by měl (a ze zákona má) ovládat poskytování první pomoci zdravotní; pomáhat (např. zkušenostmi) může každý, jde o to, aby měl k pomáhání základní podmínky (např. v případě vozíčkáře osobní asistenci, v případě cizinců či lidí se sluchovým postižením tlumočení atp.) • ze zákona obce a jejich zastupitelé; • koordinátoři a manažeři (vedoucí) ze všech možných oborů činnosti: využívají svých organizačních a řídících dovedností; na nich záleží kvalita, účelnost a účinnost pomoci; • zacvičení, organizovaní, podporovaní a hodnocení pracovníci a dobrovolníci na všech úrovních pomoci přímé; při psychosociální krizové pomoci jsou případné odbornosti podřazeny pod sjednocující typ činnosti „terénní krizový pracovník“; • navazující odborníci (duchovní, novináři, právníci, psychologové, psychiatři, sociální pracovníci, učitelé, zdravotníci atp.). Nástroji psychosociální krizové pomoci jsou: •

první občanské pomoci: první pomoc zdravotní, psycho-sociální a právní, duchovní

•

zprostředkování praktické pomoci podle situace, potřeb, hodnot, sil a zdrojů zasažených

•

komunitní intervence2: na společenství (rodiny, obce, regionu) zaměřené postupy

•

poradenství (sociálně-právní, občanské, rodinné atp.)

•

někdy též krizová intervence

Chceme-li shrnout, jak (si) lidé pomáhají, můžeme nám všem jako možným „příjemcům“ neštěstí a jeho dopadů i jako možným „poskytovatelům“ pomoci doporučit: dělej něco praktického, vyprávěj – naslouchej (piš), a slav.

2 První občanské pomoci (POP) Za standardní základ Psychosociální krizové pomoci považujeme první občanské pomoci, neboť nejdříve je na místě události občan, ať jako přímý zasažený anebo jako svědek či přihlížející. Nabízíme První občanské pomoci ve formě dopisu, který může posloužit i jako základ osvětového letáku.

2

Komunitní intervence využívají síly a zdroje lidských společenství; jejich cílem je posílit soudržnost a vzájemnou (sociální) oporu ve společenství (v obci, v sousedství atp.) Podle Elizabeth C. Smeets, Ariëlle M. de Ruijter (2006). Community-based intervention. Working draft. Amsterdam: Impact.

10

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Vážení spoluobčané,

chceme Vás seznámit s možnostmi, které každý z nás jako občan má ve chvíli, kdy se stane neštěstí a druhý člověk je v nouzi a tísni, je ohrožen - jeho život anebo; - jeho vztah k sobě (důstojnost), k druhým a k tomu, co nás přesahuje; - jeho majetek.

V tu chvíli můžeme pomoci, neboť první pomoc může a má poskytnout každý. Např. § 9 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů stanoví v odstavci 4b: „V zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů je každý povinen poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví.“ Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v kapitole Neposkytnutí pomoci (§ 207 a 208) říká v prvním odstavci: „Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“

Je-li druhý člověk v nouzi a ohrožení, předpokládáme, že zhruba víme, co v takové chvíli potřebuje. Potřeby máme my lidé společné, hodnotami se lišíme. Měli bychom se chovat podle hodnot člověka, kterému pomáháme (mít na paměti zvláštnosti stravování, ošetřování, pohřbívání u etnických, náboženských a jiných skupin obyvatel). Možná je první pomoc jen jedna a jde o přirozené, pozitivní a věcné chování člověka, který chce druhého člověka zachránit anebo ochránit v situaci nouze, tísně, ohrožení a dbá přitom o jeho důstojnost. Předkládáme členění pomocí proto, abychom na jejich jednotlivé složky bio-psychosociálněspirituální jednoty nezapomínali: pamatujme proto na první pomoc zdravotní, psycho-sociální a právní, duchovní. Pro jednoduchost nabízíme k zapamatování zkratku DOKIPT (důstojnost – ochrana – kontakty – informace – podpora - ticho).

Na místě většinou nejsme sami. Spolupracujme. Půjde to snáz.

A pamatujme: to, co jsme udělali pro druhého, máme udělat též pro sebe. S pomocí druhému se pojí svépomoc. Všechny strany pomáhání tvoříme my, lidé, a potřeby máme podobné – podporu a porozumění od druhých anebo chvíli samoty a ticha anebo třeba modlitbu.

Psychosociální intervenční týmy ČR – lektorský speciál

11

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Skupina pro vytváření a ověřování standardů psychosociální pomoci při GŘ HZS MV ČR

říjen 2009 2.1 Zdravotní první pomoc Dbej o důstojnost zachraňovaných. Dbej na bezpečnost svou i zasaženého. Pomoz jakýmkoli způsobem: vše je dobře. Jediné špatně je neudělat nic. Použij, co máš po ruce. Spolupracuj s druhými – ať volají 155.
Zastav velké krvácení Silně krvácí? Čímkoli to zastav. Třeba silně tlač na místo, odkud krev vystřikuje.
Obnov dech Poslechni, jestli dýchá. Nedýchá? Nadechne se jen čas od času? Vyndej z úst, co tam nepatří, a zakloň mu hlavu. Stále nedýchá? Zacpi mu nos a dvakrát do něj dýchni. Stále nedýchá?
Volej 155 Řekni dispečerovi: kde jsi, co se stalo, kdo jsi. Poradí ti, co máš dělat dál. Nezavěšuj, dokud dispečer neřekne.
Je v bezvědomí a stále nedýchá? Začni oživovat (masáž srdce): napni a spoj ruce a rychle a silně mu stlačuj hrudník uprostřed. Do hloubky a rytmicky. Občas do něj dvakrát dýchni. Opakuj a vydrž. Nemůžeš nic zkazit. Bez tvé pomoci by zemřel jistě. Dej se do toho. Mnoho zvládneš i sám a bez telefonu.
Pamatuj na psycho-sociální, právní a duchovní pomoc

2.2 Psycho-sociální3 a právní první pomoc

3

Název „psycho-sociální“ vznik sloučením postupů první psychické a první sociální pomoci. Důsledně užíváme název „psychická“ pomoc, nikoli „psychologická“, neboť první psychická pomoc je založena na reakcích občanů stejně jako první zdravotní (nebo tělesná) pomoc; neradi bychom označením vzbuzovali dojem, že jde o odbornou práci psychologů.

12

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Pomoz přímo – tady a teď: Můžou pomoci tvoje peníze. Může pomoci odvoz – udělej nebo zprostředkuj. Spolupracuj s druhými na místě.
Dbej na důstojnost Chraň zasaženého před zvědavci, případně před médii.
Hlídej bezpečí a chraň majetek, dokumentuj Odveď ho, je-li mu místo nebezpečné nebo nepříjemné. Znemožni pohyb, je-li pro něj nebezpečný. Jinak se můžeš pohybovat s ním. Pomoz získat informace. Ochraňuj jeho věci. Zabraň rabování, chraň to, co je pro zasaženého hodnotou. Pořizuj dokumentaci poškozených věcí. Uchovej zničené věci pro jednání a prokazování škody.
Informuj, co se děje, a vnímej Podávej reálné informace. Vyslechni. Vyhni se frázím. Mluv jednoduše.
Kontaktuj blízké nebo je pomoz kontaktovat (nabídni telefon) Dopomoz, aby se člověk mohl spojit se „svými“ lidmi, opřít se o ně, informovat je.
Pečuj jak o dítě, a vnímej, že je dospělý (= pět T: teplo, ticho, tekutiny, transport, tišící prostředky) Chovej se tiše a klidně. Pil? Pití vody či čaje je důležité. Jedl? Třeba nemá hlad. Nevadí. Byl na záchodě? Chce se mu? Má odřeniny a modřiny? – ošetři! Je mu dost teplo? Nabídni deku či svetr. Je někdo s ním? Má se o co opřít? Nabídni oporu. Má se kde umýt? Zajisti. Má kde spát? Pomoz zařídit nocleh.
Podpoř a najdi lidi, kteří podpoří Přesvědčuj, že ho někdo podpoří a poradí mu i bezplatně. Doprovoď ho na obecní úřad.
Pamatuj na zdravotní a duchovní první pomoc

2.3 Duchovní první pomoc (např. umírajícím) Pečuj o důstojnost.
Vnímej a buď po boku

13

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Zůstaň s člověkem, i když pro něj nemůžeš nic udělat. Neuteč a neútoč. Soustřeď se. Můžeš držet za ruku, pohladit – pokud ti to dovolí. Můžeš vydržet jeho nadávky a křik. Vnímat je, slyšet za nimi význam. Měj na paměti, co vše (osobního, vztahového, duchovního) člověk ztrácí ve zničených věcech. Přijmi a sdílej obavy a pochybnosti. Umírající propouštěj, neopouštěj: pokud někdo chce být sám, poodstup.
Buď tichý Mlč, když je třeba. Neboj se ticha. Sdílej tichem. Dej prostor pro vnitřní rozjímání. Vnímej, jestli nemluvíš víc, než mlčíš.
Uznej tajemství a buď s ním v kontaktu Nechávej otázky, na které není odpověď, nezodpovězené. Přiznej si spolu s druhým, že stojíme před tajemstvím. Sdílej strach a otázky, co bude tam a jak tam blízkým je. (I u věřícího je jeho věcí, jestli chce mluvit o vztahu s Bohem a naději na věčný život. I věřící má strach a pochybnosti. I nevěřící má naději, že vztah smrtí nekončí.)
Modli se Modli se, když můžeš a druhý chce. Umožni modlitbu.
Žehnej a pros Přej druhému dobro i gestem (např. křížek na čelo), je-li to „jeho“ gesto. Pros o dobro pro něj. A někdy spolu s ním pros, aby se dobrem stal.
Mysli na smysl Vnímej smysl nebo potřebu smyslu (otázky Proč?). Hledej cesty ke smíření.
Pamatuj na zdravotní, psycho-sociální a právní první pomoc

14

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009

15

3 Koordinátorské standardy psychosociální krizové pomoci

Standardy koordinátorské i standardy přímé pomoci je třeba nahlížet z perspektivy plynoucího času, to znamená, že jsou určeny pro celý oblouk pomáhání (od nula minut do 14, případně 18 měsíců po události). Řadíme nejprve standardy koordinátorské a za ně standardy přímé pomoci, neboť úroveň koordinace či vedení často rozhoduje o úrovni poskytované pomoci přímé. Čtenář koordinátorských standardů může mít dojem, že funkce koordinátora je přetížena a že není v silách jednoho člověka všechny úkoly zvládnout. To je pravda. Jde o více rolí zastávaných více lidmi (vedoucí terénního týmu, koordinátor komunitních intervencí atp.) a vedení či koordinování je možné jen v týmu a s týmem při spolupráci a rozdělování a sdílení úkolů. Čtenář se rovněž může domnívat, že se dostatečně nevěnujeme základním úkolům manažera např. v neziskové organizaci. I zde má pravdu. Uvědomujeme si důležitost organizačního rámce, jsme však přesvědčeni, že psychosociální krizová pomoc tak, jak ji popisujeme, se na pracoviště či zařízení neomezuje. Možnosti, které má organizace, mohou věci prospět (např. lze pojistit organizované dobrovolníky a financovat jejich náklady na základě Zákona o dobrovolnictví); firemní kultura některých organizací vyznačující se uzavřeností, podezíravostí, porovnáváním se s nejhoršími atp. věc naopak poškozuje. Role vedoucího týmu / koordinátora v našem výkladovém rámci je nezbytná pro vedení týmu na místě události, pro shromažďování informací a tvorbu plánů v „týlu“ a pro „síťování“ v komunitě. Její důležitost můžeme sledovat po celou dobu trvání pomoci (od bezprostřední po dlouhodobou); s plynoucím časem se mění souvislosti výkonu role a nástroje koordinování.

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Role vedoucího týmu odpovídá běžným představám o úkolech a funkcích manažera. Role koordinátora při první pomoci nebo při komunitních intervencích je dána spíše odpovědností, kterou na sebe při události a v komunitě bere, než přidělenou funkcí nebo jmenováním. Koordinátora může dělat každý z nás, pokud se pro to rozhodne! Také se tak spontánně děje: jsou lidé, kteří – ač sami zasažení např. dopravní nehodou – se hned na místě ujímají koordinační role. Postoj koordinátora prvních pomocí nebo komunitních intervencí v našem pojetí je služebný (nikoli velitelský): má především vytvořit podmínky pro to, aby se lidé dohodli a mohli začít spolupracovat. Ví, že se pohybuje na cizím území, a chová se s respektem. Uznává zodpovědnost a kompetence obcí a jejich zastupitelstev. Pojetí koordinátora jako jmenovaného vedoucího s mandátem řídit se týká spíše vedení týmů v rámci organizací či resortů. Pro čtenáře z řad státní správy a samosprávy vznikne pravděpodobně otázka, jak tito – na společenství a dohodu orientovaní - koordinátoři budou spolupracovat se stávajícím systémem (např. integrovaným záchranným systémem). Zkušenosti říkají, že jde o funkční dohodu: když se velitel zásahu rozhodne, že mu „laici“ mohou usnadnit práci (např. organizováním lidí lehce zraněných a nezraněných) a že hlavní není, „aby se nepletli“, když se starosta obce rozhodne, že má smysl spolupracovat i s neznámými, a když se koordinátor chová dle uvedených standardů, mohou společně výsledku i kvalitě pomoci velmi prospět.

3.1 Koordinátorský standard Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování

cílů a průběhu pomoci Psychosociální krizová pomoc (obcím, lidem a organizacím zasaženým mimořádnou událostí anebo krizovou situací – neštěstím) má svůj začátek (mimořádná událost), průběh (pomáhání) a konec (ukončení pomoci a její vyhodnocení, které slouží kvalitní přípravě na zvládnutí příští podobné události). Vyrovnávání se s neštěstím nastává v plynoucím čase spontánně a poskytovatelé psychosociální pomoci by mohli podléhat omylu, že se tak děje jejich přičiněním. Proto je třeba průběžně odpovídat na otázku, na jakou situaci (= na jaké potřeby a hodnoty) zasažených lidí, rodin, obcí či organizací má poskytovaná pomoc reagovat, a jak na ni má reagovat, aby se v důsledku pomoci zvýšila odvaha lidí k životu a připravenost na další nepřízně osudu včetně chuti a dovednosti pomáhat druhým. Má-li se pomoc vyhodnocovat, je třeba, aby • byla stanovena měřítka kvality včetně účinnosti a účelnosti pomoci (= aby bylo jasné, co je dobrá pomoc v procesu i ve výsledku a na co je účelné vynaložit peníze); • byly stanoveny dosažitelné, kontrolovatelné, měřitelné, události a hodnotám psychosociální krizové pomoci odpovídající cíle (= aby bylo jasné, k čemu pomoc směřuje); • byly stanoveny hodnotitelné postupy při poskytování pomoci (= aby bylo jasné, jak lze dobré pomoci dosáhnout, a jak lze změřit, že jsme jí dosáhli). Souhrnně je třeba po celou dobu sledovat, zda děláme dobře dobré věci. Slovo „hodnocení“ obsahuje „hodnoty“. To znamená, že měřítka kvality včetně účelnosti a účinnosti pomoci, cíle a postupy pomoci se odvozují od hodnot, které si daný obor (Psychosociální krizová pomoc) stanovuje (viz kapitolu 1.1 Postoje a zásady v oblasti psychosociální krizové pomoci). Hodnoty se propojují s očekáváními, z čehož vyplývá, že názorů na kvalitu pomoci může být více a mohou si odporovat (stačí postupovat podle

16

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 zásady „podpoř svépomoc“ a zklamat očekávání: „myslel jsem, že přijdou s nábytkem, a oni přišli s poradenstvím“). Cíle pomáhání mají vycházet z potřeb a hodnot zasažených lidí a obcí; odrážejí také identitu a hodnoty pomáhající/ho (organizace) a společenskou objednávku. Pomoc je proto vždy hodnocena z více zdrojů (ne/spokojenost přímo zasaženého pro vyhodnocení pomoci nestačí!). Cílem standardu je zajistit stanovení cílů a postupů pomoci, jejich průběžné sledování a vyhodnocování včetně závěrečného, které ústí do přípravy a podporuje reflexi smyslu daného pomáhání ve vztahu k hodnotám psychosociální krizové pomoci. POZOR: cíle pomáhání se liší od cílů manažerských; cíl „vyjet do dvou hodin od chvíle, kdy budeme povoláni“, neříká nic o tom, PROČ máme vyjet (= s jakým cílem pomáhání). Naplňování standardu: a) úvodní stanovení cílů po zjištění situace zasažených, na základě předpokládaných potřeb a s ohledem na jejich hodnoty, síly a zdroje a s ohledem na důrazy psychosociální krizové pomoci • stanovení hlavního cíle a dílčích cílů pomoci včetně stanovení času pro jejich dosažení • stanovení postupů pomoci • stanovení měřítek pomoci a způsobů vyhodnocování b) průběžné sledování (monitoring), jak jsou cíle naplňovány a jak se proměňují v závislosti na proměnách potřeb zasažených v čase, na změně jejich situace a s ohledem na důrazy psychosociální krizové pomoci • průběžné vyhodnocování, jak jsou dosahovány cíle, a sledování (monitoring) jejich proměny • sledování (monitoring), jak se proměňují postupy pomoci a zda tyto proměny odpovídají času od události, situaci zasažených a proměnám cílů pomoci c) konečné vyhodnocení pomoci vztažené k cílům • konečné vyhodnocení průběhu pomoci, cílů a jejich naplnění • zakončení pomoci vzhledem k cílům, průběhu a smyslu včetně podpory připravenosti atd. • vyhodnocování pomoci včetně podpory připravenosti s odstupem času (např. výzkumným projektem po roce či po pěti letech od konce pomáhání) PAMATUJME: Pomáhající se má připravit na občanovy otázky „Co tady chcete?“, případně „Jak mi tohle pomůže?“, Pokud na ně není schopen odpovědět, pravděpodobně nezná cíle pomáhání anebo na ně nestačí. Návaznost na standardy přímé pomoci:

Orientace v situaci a případná dohoda o pomoci: zjišťování potřeb a hodnot, sil a zdrojů

Propojení do střednědobé a dlouhodobé pomoci Dokumentování události, pomáhání a vývoje Návaznost na standardy koordinátorské:

Týmová spolupráce Podpora spolupráce a připravenosti v regionu Spolupráce a komunikace s médii Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti Návaznost na koncepční materiály:

Postoje a zásady v oblasti psychosociální krizové pomoci

17

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009

Návaznost na metodické materiály:

Rychlé vyhodnocení kvality a účelnosti psychosociální krizové pomoci

3. 2 Koordinátorský standard Týmová spolupráce Psychosociální krizovou pomoc (lidem, obcím a organizacím zasaženým mimořádnou událostí anebo krizovou situací – neštěstím) vykonávají týmy; tím se zajišťuje kvalitní, účinná, účelná a průběžně vyhodnocovaná pomoc, péče o krizové pracovníky a průběžné zjišťování a vyhodnocování potřeb zasažených lidí, obcí a organizací. Týmová spolupráce nese též rizika – například nadcenění vztahů uvnitř týmu vůči vztahům k vlastní rodině, případně dalším vztahům. Tým jako specifický nástroj pomoci se využívá při zvládání projevů hromadného chování v akutní fázi pomáhání (panika, nepokoje spojené s násilím) a v komunitních intervencích při střednědobé a dlouhodobé pomoci (koordinace a organizace vzájemné pomoci mezi lidmi přímo zasaženými). Cílem standardu je podpořit koordinátora/vedoucího, aby se staral o dobrou práci týmu od jeho vytvoření přes udržování pracovní morálky k zakončení úkolu a angažovanosti; cílem je též pěstovat postoje, které napomáhají spolupráci s ostatními týmy a se společenstvím zasažené obce a prospívají i původním vztahům pomáhající/ho. Z pozice všech členů týmu včetně vedoucího je cílem standardu učinit tým nástrojem pro kvalitní a účinné zvládání projevů hromadného chování anebo pro tvorbu komunitních intervencí včetně koordinace. Naplňování standardu: a) vytvoření týmu včetně zácviku • výběr vhodných členů týmu a sestavení týmu •

(úvodní) příprava členů týmu

•

budování týmu

b) pravidla a postup při povolávání týmu c) zajištění činnosti týmu a podmínek pro činnost týmu •

zajištění formálního rámce činnosti

•

zajišťování odpovídajícího rámce spolupráce s obcí a občany, dalšími pomáhajícími

•

materiálně-technické zabezpečení týmu

•

organizační zajištění týmu

•

péče o pracovníky a vnitřní vztahy v týmu

•

péče o vnější vztahy týmu, podpora spolupráce

•

sledování a vyhodnocování kvality poskytované pomoci

•

vypracované a sdílené postupy pro řešení nenadálých událostí

18

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 d) tým při zvládání projevů hromadného chování anebo při komunitních intervencích •

přidělení úkolů a rolí v týmu včetně týlového zázemí

•

vytipování vůdců (skupiny) anebo možných opor pro spolupráci

•

vyjednávání anebo spolupráce s vůdci a dělení velké skupiny do malých skupin

•

průběžné čestné informování všech lidí

•

průběžná spolupráce s ostatními týmy

19 PAMATUJME: Tým je více než součet jednotlivých členů. Součástí týmu má být kromě pomáhajících, zástupců lidí přímo zasažených a člověka zpracovávajícího údaje také člověk, který umí vytvářet a udržovat dobrou atmosféru. Návaznost na standardy přímé pomoci:

Dokumentování události, pomáhání a vývoje Návaznost na standardy koordinátorské:

Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Podpora spolupráce a připravenosti v regionu Spolupráce a komunikace s médii Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti Návaznost na metodické materiály:

Vybavení do terénu

3.3 Koordinátorský standard Dokumentování pomoci a vytváření

informačních materiálů Standard dokumentování propojuje ostatní standardy podobně, jako dokumentování samo propojuje jednotlivé oblasti pomáhání; je přímým vyjádřením informovanosti - hlavní domény psychosociální krizové pomoci, vytváří její rámec i prostředky. Dokumentování se vztahuje k minulosti (udržuje paměť o události), přítomnosti (nastoluje řád) a budoucnosti (vytváří plány), umožňuje získávat nadhled jedinci (duševní hygiena prostřednictvím psaní deníku) i systémům (reflexe pomáhání prostřednictvím hodnocení, výzkumu atp.) a vytváří podklady pro učení a změnu. Podobně informační materiály slouží přímými radami ke strukturování současnosti a k plánování kroků do budoucna (praktická doporučení mají přednost) a podporují přímého zasaženého, aby mohl vyhledat pomoc podle svých potřeb; zároveň v druhém plánu sdělují, že někdo (autor) na někoho (na zasažené/ho) v jeho situaci myslí a chce být s ním aspoň mentálně. Informační materiály, ale i dokumentování (včetně např. dokumentárního filmu) představuje výběr ze skutečnosti; dokumentující (autor) vybírá, co zachytí, a jak to zachytí. Obojí by mělo být vedeno smyslem dokumentování v psychosociální krizové pomoci. Na otázku proč zachycuje to, co zachycuje, způsobem, jakým to zachycuje, by měl autor (koordinátor) být

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 schopen prokázat, že výběr faktů a výběr úhlu pohledu pomáhá situaci zvládnout, dává nám na srozuměnou, že v ní nejsme sami, že každý z nás může pomoci druhému a že jsme schopni se připravit na příští nepřízeň osudu. K témuž by měl umět vést tým. Skutečnost je vždy nejednoznačná; neštěstí vede k jejímu zjednodušování (např. na jasně dané „oběti“ a „zachránce“). Standardem psychosociální krizové pomoci při dokumentování a tvorbě informačních materiálů by měla být snaha rozpornost skutečnosti udržet: dávat najevo, že víme o šíři možných pomocí, motivací a projevů chování (v situaci neštěstí je většina z nás zároveň obětí, hrdinou i tím, kdo pečuje o druhé; každému z nás pomáhá něco jiného, každý z nás dává najevo zátěž nějak jinak atp.). Samozřejmostí by mělo být, že šíře možností se týká i nosičů informací a jazyků, v nichž jsou informace podávány, obojí s ohledem na lidi s různými komunikačními znevýhodněními. Podobně bychom měli usilovat o srozumitelnost zachycovaného a sdělovaného. (Profesní) skupiny si obvykle vytvářejí vlastní hantýrku, které druzí nerozumějí. Pomocí různorodosti týmu se máme a můžeme učit užívat v dokumentaci a informování široce srozumitelný jazyk. Dokumentování a tvorba informačních materiálů jsou základními prostředky, jak vyjádřit uznání lidem zasaženým neštěstím. O to více je třeba šít osvětové a informační materiály události a lidem událostí zasaženým na míru (nikoli sešívat kdysi použité). Druhá strana téhož u informačních materiálů je citace zdroje: autorovi tak vyjadřujeme uznání (nebo ho neuctivým zacházením s jeho dílem znehodnocujeme). Cílem standardu je podpořit koordinátora/vedoucího týmu, aby docenil důležitost dokumentování a tvorby informačních materiálů jako rámce pomoci a nástroje pomoci a dbal na vytváření dokumentace a informačních materiálů v duchu hodnot psychosociální krizové pomoci. Cílem dokumentování a vytváření informačních materiálů je: a) orientovat pomáhající a ostatní zasažené v události, získávat a udržovat nadhled nad ní; b) napomoci duševní hygieně pomáhajících i přímých zasažených např. vedením deníku anebo vydáváním věstníku atp. c) udržovat a pěstovat v týmu hodnoty psychosociální krizové pomoci; d) zachytit a analyzovat proměňující se potřeby, síly a zdroje v čase po události; e) usnadňovat předání informací o situaci zasažených pro navazující podporu; f) udržet paměť události, zachytit (pozitivní) změnu; g) způsobem předávání informací nastolovat partnerství s klienty a ostatními spolupracujícími jedinci a organizacemi; h) informovat dárce a média o pomoci a využití prostředků na ni; i) moci zpětně vyhodnocovat pomoc a na tomto základě usilovat o její budoucí zlepšení; j) napomáhat obecně učení a výzkumu a s tím spojené možnosti zachovat si přiměřené sebevědomí (většina zlepšení se děje spontánně); k) předkládat veřejnosti (včetně dárců a zřizovatelů) podklady pro veřejné hodnocení kvality a účelnosti pomáhání. Naplňování standardu: a) ve vztahu k roli a úkolu pomáhajících (týmů) při a po neštěstích • dokumentace pomoci (zápisy, terénní poznámky) a jejich kontrola a reflexe • analýza dokumentace pro určení měnící se situace a potřeb zasažených a s tím proměňujících se cílů pomoci (včetně určení typu informací, které je třeba v tom kterém čase distribuovat) • analýza stížností • předávání informací a sdílení informací o situaci zasažených • získávání souhlasu k vedení dokumentace (včetně např. souhlasu se zveřejněním fotografií); pravidla archivace, skartace

20

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 •

příklady dobré praxe (týmu) pro přenos zkušeností, učení a pro vyhodnocování pomoci, zácvik nových členů a pro podporu identity a paměti týmu (kronika týmu, metodické materiály) b) ve vztahu k občanům, laické i odborné veřejnosti • podpora spolupráce - informování veřejnosti a všech zájmových skupin všemi možnými formami s ohledem na lidi s komunikačním znevýhodněním • udržení paměti - sběr příběhů pomoci pro podporu sounáležitosti, hrdosti, pro uznání a ocenění, pro zachycení pozitivních změn • podpora občanské citlivosti vůči neštěstím a připravenosti na ně (např. medializací, vytvořením věstníku, kroniky, vyhodnocením pomoci atp.) • podpora spolupracujících sítí (např. čestné a ke spolupráci naladěné výroční a další zprávy organizací; vytváření adresářů a jejich aktualizace jako podklad síťování) • podpora práv a zájmů občanů a jejich komunit, předcházení nespravedlivosti (dokumentování pro pojišťovnu atp.) • podpora svépomoci, vzájemné pomoci a připravenosti (např. vydávání zpravodaje o události, vydávání osvětových a metodických materiálů při různých příležitostech) • profesní růst pro profesionály v rámci celoživotního učení (podklady pro výzkum a vědecká zpracování; tvorba metodických a výukových materiálů) • revize představ o pomáhání (podklady např. pro revizi standardů) c) ve vztahu k dárcům, nadřízeným, zřizovatelům • vykazatelnost poskytnuté pomoci (analýza statistik) jako projev zodpovědnosti vůči dárcům • analýza dokumentace pro zjišťování kvality, účelnosti a účinnost pomoci (poměr nákladů a zisků) Příklady informačních materiálů a dalších informačních prostředků: • metodické materiály – radí pracovníkům, jak postupovat v situacích, kde už je postup znám; zvyšují připravenost • letáky – zvyšují informovanosti o právech, vhodných postupech, o službách; mnohdy obsahují výzvu k činnosti; jsou jednak předem připravené (obecné - preventivní, osvětové), jednak vytvářené na míru události a situaci zasažených • dopisy (nejvíce individualizovaná forma informačních materiálů - šitá události a zasaženým lidem na míru) – slouží k navázání spolupráce a podpoře („nejsme na to sami“) • tiskové zprávy – ovlivňují veřejnost ve směru cílů pomáhajících • vývěsky – poskytují aktualizované informace v místní působnosti; podporují soudržnost komunity • věstníky a podobné prostředky – vytvářejí „místo setkávání“, kde se vyměňují poznatky a lidé si navzájem pomáhají prosazovat svoje zájmy a práva • dokumentární film o události, výstava fotografií atp. – zachycují událost a její dopady v čase včetně pozitivních změn; spojují lidi propojené událostí • výroční zpráva – organizace (tým) se jejím prostřednictvím prezentuje a zprůhledňuje svou činnost pro veřejnou kontrolu • konference, semináře atp. – umožňují setkání všech skupin zasažených v předem daném rámci nadhledu nad událostí PAMATUJME: V dokumentování (a celém pomáhání) dělají potíž peníze: zveřejnění výše vybraných peněz na určitou rodinu někdo bere jako výraz uznání dárcům, jiný jako způsob, jak danou rodinu sociálně vyloučit (znevýhodnění v důsledku závisti okolí). Návaznost na standardy přímé pomoci:

21

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Podpora práv a zájmů Podpora připravenosti zasažených lidí, obcí a organizací na další událost Informování a osvěta; komunikace s veřejností a médii Dokumentování události, pomáhání a vývoje Návaznost na standardy koordinátorské:

Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Podpora spolupráce a připravenosti v regionu Spolupráce a komunikace s médii Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti Návaznost na metodické materiály:

Vodítka pro tvorbu letáků

3.4 Koordinátorský standard Spolupráce a komunikace s médii Sdělovací prostředky sehrávají ve zvládání mimořádných událostí anebo krizových situací zásadní roli a tvoří součást jejich řešení. Upozorněním na událost mohou nasměrovat pomoc a mezilidskou solidaritu k přímým zasaženým. Projevem zájmu o oběti pomáhají uznat neštěstí a jeho dopady. Dodávané informace umožňují občanům se v nastalé situaci orientovat a mj. zvyšují obecnou vnímavost vůči neštěstím a prostřednictvím zkušeností druhých posilují vlastní připravenost na mimořádné události a jejich zvládání. Poskytovatelům pomoci umožňují média zprůhlednit a přiblížit vlastní činnost (to je zvláště důležité, je-li dotována anebo podporována prostřednictvím dárců). Informovanost včetně mediální je u neštěstí předpokládanou všeobecnou potřebou; její hodnota je však pro každého jiná (důležité je, o čem, kdy, do jaké míry, jak a od koho chce být zasažený člověk informován). Pracovníci médií tvoří nedoceněnou skupinu lidí zasažených událostí; jejich zasažení vyplývá z opakovaných setkávání se s neštěstími, z angažovanosti v události, případně ze střetu rolí (identita novináře jako svědka vs. jako pomáhajícího). Vedoucí týmů a koordinátoři jsou si vědomi, že spolupráce s médii se děje v trojúhelníku (přímí zasažení – mediální pracovníci – pomáhající), jehož strany mohou mít rozdílné potřeby, hodnoty, cíle a zájmy. To někdy může spolupráci ztěžovat. Vedoucí týmů a koordinátoři jsou ve spolupráci s pracovníky médií partnery a usilují o dohodu v oblastech důležitých pro obě strany (rychlost a plošnost), v oblastech více důležitých pro pomáhající (uveřejnění sbírkového konta a čísel, na kterých mohou občané získat další informace o možnostech pomoci, anebo uveřejnění instrukcí o postupu v dané situaci a o prevenci dalších důsledků), i v oblastech více důležitých pro pracovníky médií (atraktivnost uveřejňovaného atp. – poskytnutí fotografií, zvukových nahrávek, videa apod., zprostředkování kontaktů s odborníky na danou problematiku, zajištění vstupu např. do místa mimořádné události apod.). Partnerství mj. znamená, že pomáhající mohou (a někdy mají) vstupovat do kontaktu a spolupráce s médii v době neštěstí jako první (jsou proaktivní) -

22

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 s vědomím, co chtějí a co mohou nabídnout; informace jsou připraveni podat všem, nikoho neupřednostňují. Je žádoucí partnerství pěstovat i v dobách „míru“ a využívat ho pro osvětu a podporu připravenosti. Koordinátoři a vedoucí týmu si jsou vědomi vlastní zodpovědnosti vůči výsledku spolupráce a dopadu zveřejňovaných informací; v situaci neštěstí zacházejí všechny strany (přímí zasažení, pomáhající i média) s materiálem, který může každé ze zúčastněných stran pomoci anebo ji poškodit. V případě střetu zájmů mezi médii a přímými zasaženými stojí pomáhající na straně zasažených. Cílem standardu je nastavit pro koordinátory a vedoucí týmu dobrou pozici pro spolupráci s médii na jedné straně a pro podporu práv a zájmů přímých zasažených na straně druhé; zdůraznit spolupráci s pracovníky médií, která by též jim pomáhala zvládat důsledky mimořádných událostí. Naplňování standardu: a) znalost různých mediálních a komunikačních prostředků a forem b) zásady proaktivní a spolupracující komunikace s médii • zacvičení pracovníků v souladu s hodnotami psychosociální krizové pomoci a hodnotami organizace •

tiskový mluvčí – komunikátor

•

tisková zpráva

•

tisková konference

c) podpora a ochrana organizace, osobnosti a osobních údajů •

čestné a soustavné vytváření mediálního obrazu organizace

•

podpora práv a zájmů různých skupin lidí zasažených neštěstím

•

pravidla pro střet zájmů pracovníků médií a přímých zasažených

d) podpora pracovníků médií jako jedné ze skupin obyvatel zasahovaných neštěstími e) vyhodnocování spolupráce v trojúhelníku PAMATUJME: Mínění, jaké si veřejnost udělá o člověku, který sděluje, je stejně důležité, jako obsah jeho sdělení. Návaznost na standardy přímé pomoci:

Podpora práv a zájmů Informování a osvěta; komunikace s veřejností a médii Propojení do střednědobé a dlouhodobé pomoci Návaznost na standardy koordinátorské:

Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Týmová spolupráce Podpora spolupráce a připravenosti v regionu

23

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009

Návaznost na koncepční materiály:

Postoje a zásady psychosociální krizové pomoci Návaznost na metodické materiály:

Krizová komunikace; Tisková zpráva; Tisková konference

3. 5 Koordinátorský standard Podpora spolupráce a připravenosti

v regionu Psychosociální krizová pomoc je nesena představou cykličnosti (před událostí – při ní – po ní); víme, že jejími hlavními cíli je podpora připravenosti obyvatel a podpora spolupráce při svépomoci a vzájemné pomoci včetně stmelování komunit a skupin lidí s různými zájmy. Chceme-li dosáhnout spolupráce při události, musíme podporovat spolupráci a učit se jí před událostí (v tomto smyslu znamená „po“ události další „před“). Neštěstí je charakterizováno mj. náhlostí a uskutečněním hrozby včetně dojmu, že se na něj nelze připravit. Věříme však, že můžeme zaujmout proaktivní postoj a připravit se posílením mezilidských a organizačních vazeb a odhodlanosti: nevíme, zda udeří povodeň anebo průmyslová havárie; víme, že můžeme společně udělat mnoho, abychom neštěstí, mimořádnou událost anebo krizovou situaci a jejich důsledky zvládli, budeme-li dostatečně oddaní úkolu a dostatečně si vědomi služebné pozice. Cílem standardu je připomenout, že štěstí přeje připraveným a že hlavním prostředkem k podpoře spolupráce a připravenosti a ke stmelení komunit je tvorba spolupracujících a informačních sítí. Naplňování standardu: a) podpora spolupráce před událostí • uznání (každodenním postojem i prostřednictvím poděkování při vzpomínkových obřadech, natočení dokumentárního filmu, zachycení vzpomínek atd.) všem skupinám zasažených • vyhodnocení spolupráce při předcházející události a další možnosti průběžného učení se • síťování přímých zasažených, státní správy a samosprávy, složek IZS, odborníků, firem, NNO (nestátních a neziskových organizací) a široké veřejnosti prostřednictvím setkávání: slavnosti, bohoslužby, regionální konference, výzkumné zpracování události; metodická setkávání odborníků v dané oblasti; tvorba komunitního týmu (= meziooborového a meziorganizačního seskupení daného regionu apod.) • aktualizace databází možných zdrojů pomoci • příklady (dobré praxe) – hrdinské a pečující chování občanů, uvážlivé a uznalé chování pomáhajících • tvorba dohod s těmi, kteří chtějí pomáhat • ověřování spolupráce (především cvičeními) • osvěta občanské a odborné veřejnosti ve smyslu zvýšení připravenosti, podpory vzájemné pomoci a svépomoci a znalosti zdrojů pomoci • dokumentování výše uvedeného (viz příslušné standardy) b) podpora spolupráce během zvládání dopadů události • využívání nabídek pomoci

24

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 • • • • • c) • • •

spravedlivé rozdělování pomoci a zájmu koordinační schůzky s lidmi a organizacemi dotčenými mimořádnou událostí anebo krizovou situací, a dalšími, kteří mohou a chtějí pomoci vzdělávání a podpora setkávání pomáhajících místní sítě průběžné otevřené informování dárců, obdarovaných a pomáhajících; nastavení otevřenosti při informování dokumentování pomoci (viz příslušné standardy) podpora spolupráce při ukončování pomoci vyhodnocovací a zakončovací setkání průběžné a závěrečné zdokumentování události a pomoci (viz příslušné standardy) a dále viz období „před událostí“

PAMATUJME: Víme, že finanční pomoc rozděluje rodiny i komunitu; nevíme ale, co s tím. Návaznost na standardy přímé pomoci:

Podpora svépomoci a vzájemné pomoci Propojení do střednědobé a dlouhodobé pomoci Podpora připravenosti zasažených lidí, obcí a organizací na další událost Dokumentování události, pomáhání a vývoje Návaznost na standardy koordinátorské:

Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Týmová spolupráce Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti Spolupráce a komunikace s médii Dokumentování pomoci a vytváření informačních materiálů Návaznost na metodické materiály:

Metodika koordinačních, vyhodnocovacích a zakončovacích setkání

3.6 Koordinátorský standard Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní,

podpora připravenosti Mimořádná událost anebo krizová situace obsahuje ze své povahy moment překvapení a hrozivosti; je pokaždé jiná. Přesto se lze z ní učit tak, aby se posílila připravenost na událost další, stejně překvapivou, a aby se využila příležitost ke změně a růstu, kterou každé těžce z0vladatelné vychýlení z řádu v sobě obsahuje. K tomu mohou napomoci mj. výzkumná, umělecká atp. zachycení a vyhodnocení události, pořádání vzdělávacích a vzpomínkových akcí, podpora příležitostí k setkávání. Mimořádné události jsou mimořádné spíše svým dopadem než četností výskytu. Proto máme na paměti dlouhodobost jejich účinku na lidi, organizace a obce zvláště v případech, kde lidé přišli o život anebo byli těžce zraněni. Vyrovnávání se s událostmi napomáhají obřady (rituály), které mj. připomínají celému společenství, že tragédie, pomáhání a hrdinství jsou součástí života a že příležitostí k pomáhání je stále dost.

25

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Cílem standardu je pomoci převést do podoby konkrétních činností postoj, že psychosociální krizová pomoc má vést (kromě návratu struktury) též k (pokrizovému, posttraumatickému atp.) růstu osob i společenství včetně jejich lepší připravenosti. Naplňování standardu: a) ve vztahu k týmu a spolu s týmem • zakončovací a vyhodnocovací setkání všech zúčastněných s případnou návazností supervize či jiných nástrojů zvyšování kvality práce a rozvoje pracovníka • uznání pomáhajícím včetně jejich rodinám a blízkým • písemné zachycení výstupů z vyhodnocování pomoci • předávání získaných zkušeností a dovedností (mediální výstupy, kurzy atp.) • vnímání a zachycení změn, které u pomáhajícího (v jeho vztazích k sobě, druhým a světu) v souvislosti s neštěstím a zvládáním jeho důsledků nastávají a důraz na pozitivní změny • podněty pro systémové změny připravenosti obyvatelstva na úrovni státní správy, samosprávy, neziskových organizací, odborné i široké veřejnosti a jejich spolupráce • podněty pro úpravu vzdělávacích osnov v oblasti připravenosti obyvatelstva na mimořádné události anebo krizové situace b) ve vztahu k lidem, organizacím a obcím zasaženým neštěstím (mimořádnou událostí anebo krizovou situací) a spolu s nimi • pořádání vzpomínkových obřadů anebo děkovných slavností ve významných časových obdobích po události (40 dní, 3 měsíce, 6 měsíců, rok), např. bohoslužba, benefiční koncert, ocenění záchranářů, vybudování vzpomínkového místa apod. • podpora informovanosti a osvětových činností (např. besedy s občany, distribuce tiskových materiálů, předávání vlastních zkušeností zasažených s využitím různých informačních toků s cílem zvýšit připravenost pomáhat sobě i druhým) • podpora dalších příležitostí k setkávání • vnímání, zachycení a zveřejňování změn, které po mimořádné události anebo krizové situaci nastávají (např. prostřednictvím kroniky, fotografií, dokumentárního filmu, zachycením a zpracováním příběhů, uměleckým ztvárněním, výzkumem) • upozorňování na pozitivní změny u lidí, organizací, obcí (v prostředí, ve vztazích, ve vnímání sebe a světa) • oceňování a podpora angažovanosti lidí zasažených dřívějšími událostmi v pomoci pro lidi zasažené aktuálně PAMATUJME: Každý z nás je zodpovědný za to, zda v sobě i druhých podporuje postoje oběti, nebo postoje pomáhajícího či hrdiny. Návaznost na standardy přímé pomoci:

Podpora svépomoci a vzájemné pomoci Podpora práv a zájmů Propojení do střednědobé a dlouhodobé pomoci Podpora připravenosti zasažených lidí, obcí a organizací na další událost Dokumentování události, pomáhání a vývoje Návaznost na standardy koordinátorské:

Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Týmová spolupráce

26

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Podpora spolupráce a připravenosti v regionu Dokumentování pomoci a vytváření informačních materiálů Návaznost na koncepční materiály:

Postoje a zásady psychosociální krizové pomoci Návaznost na metodické materiály:

Metodika koordinačních, vyhodnocovacích a zakončovacích setkání Metodika ekumenických bohoslužeb a dalších obřadů využitelných v pomoci po neštěstí

27

4 Standardy psychosociální krizové pomoci přímé Standardy přímé pomoci rovněž nahlížíme z hlediska plynoucího času v celém oblouku pomáhání (od nula minut do prvního výročí po události, případně dále). Jejich řazení působí chronologicky, ve skutečnosti jde spíše o kruh (např. orientovat se v situaci, potřebách a hodnotách, silách a zdrojích máme vždy znovu, protože po neštěstích se situace a s ní související potřeby rychle mění). Připomínáme, že (hromadná) neštěstí lze z hlediska psychosociální krizové pomoci rozdělit zhruba na dva typy, které do sebe různě přecházejí: • zcela nepředvídaná událost, většinou způsobená člověkem, se zohavenými mrtvými či zraněnými, doprovázená zmatkem a vnímaným ohrožením života, viditelné následky jsou brzy odstraněny a na událost se i mediálně zapomíná (dopravní nehoda, teroristický útok) • někdy i předvídaná událost, většinou způsobená přírodou, doprovázená bezmocí, viditelné následky jsou dlouhodobé (povodeň) Při promýšlení standardů přímé pomoci jsme se vztahovali spíše k události prvního typu, s níž se obvykle spojuje výchozí prožitek nespravedlnosti tváří v tvář lidské zlovůli. Povodně v ČR (jako častý představitel druhého typu události) jsou v současnosti dobře zvládané na úrovni občanské solidarity i postojů a dovedností státní správy a samosprávy a dají se i z hlediska psychosociální krizové pomoci považovat spíše za „nezhoubnou“ katastrofu s výrazně vyjádřeným obdobím „líbánek4“ a s převahou dobrých vzpomínek při odstupu od katastrofy. Neštěstí dopadá vždy na řadu lidí, i v případě, že jde o neštěstí individuální. Zasaženi jsou ti, kteří přímo „viděli, slyšeli, hmatali, cítili“ (včetně viníků, svědků, záchranářů, novinářů a přihlížejících), jejich blízcí (případně pozůstalí) – rodina, přátelé, kolegové, zasaženi jsou sousedi a obyvatelé místa, kde se neštěstí stalo, zasaženi jsou pracovníci pomáhajících profesí (např. sociální pracovnice na obecním úřadě). Míra zasažení je různá. Záchranář se 4

Pojmem „líbánky“ se označuje opojné období zhruba od třetího dne po katastrofě, kdy se „vzedme vlna lidské solidarity“ a lidé si navzájem s ohromnou angažovaností pomáhají. Trvá různě dlouho (většinou ne déle než měsíc), často přechází do vyčerpání a skepse, které se v průběhu roku až dvou let vracejí k „normálu“, případně k jasným pozitivním změnám (a někdy k jasným negativním změnám např. zdravotního stavu).

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 např. od svědka liší pracovní rolí, která umožňuje odstup, a výcvikem, který navozuje cílené automatické sledy chování. Být (přímo) zasažen znamená mj. mít změněný způsob vnímání a zpracování informací, informační „vstup“ je dočasně zúžený a přetížený. Terénní krizový pracovník proto zprvu postupuje jako při první pomoci, pomáhá a nabízí konkrétní pomoc na základě předpokládaných potřeb a pozorovaných hodnot. Pracuje v terénu a zasažené aktivně vyhledává, aby naplňoval cíle a podstatu psychosociální krizové pomoci a navozoval dojem: „nejsme na to sami“, „i my můžeme pomoci druhým“, „společně to zvládneme“ a „na příště se připravíme“.

28 Kvalita pracovníka psychosociální krizové pomoci je mj. dána jeho schopností se přiměřeně vciťovat do situace zasažených (tedy i do své vlastní situace), přiměřeně se s nimi identifikovat bez krajností naprostého ztotožnění s jejich bezmocí anebo naprostého ztotožnění s mocí „těch druhých“. Proto pracuje týmově a je při své práci týmem a koordinátorem podporován a veden k sebehodnocení a k přemýšlení o sobě a svých postojích při pomáhání po neštěstí. Cílem standardů přímé pomoci je podpořit naplňování cílů a zásad psychosociální krizové pomoci v akutní (ihned), krátkodobé (do tří až pěti dnů), střednědobé (do měsíce až šesti týdnů) a dlouhodobé (tři, šest, dvanáct a osmnáct měsíců po události) pomoci. Standardy přímé pomoci jsou navzájem propojeny; pomoc je průběžně dokumentována a vyhodnocována. Pracovník, který naplňuje standardy přímé pomoci, je vždy součástí týmu.

4. 1 Standard přímé pomoci Aktivní vyhledávání; navázání a ukončení

prvního kontaktu Cílem prvního kontaktu je posílit v zasažených lidech důvěru a naději a (spíše pozorováním) zjišťovat jejich situaci (hodnoty, síly, zdroje) a potřeby.

Naplňování standardu: • viditelné označení přiměřené situaci • představení jménem a rolí • vnímavost a otevřenost vůči protějšku (viz první občanské pomoci) • ukončení kontaktu s dohodou o dalším • respekt k odmítnutí • předání informačních materiálů (vizitka, letáky atd.)

4. 2 Standard přímé pomoci Orientace v situaci a případná dohoda o

pomoci: zjišťování potřeb a hodnot, sil a zdrojů

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Cílem orientace v situaci je zjišťovat potřeby a hodnoty zasažených a jejich síly a zdroje, aby případná dohoda o pomoci byla šitá potřebám a hodnotám na míru, posilovala vlastní síly a zdroje a cílila k vzájemné pomoci v současnosti a zvýšení připravenosti v budoucnosti. Naplňování standardu: • předpokládání možných potřeb vzhledem k typu události, času po ní a (zdravotní, duševní, mezilidské a duchovní) situaci zasaženého • ověřování předpokladů nasloucháním a pozorováním • vnímavost vůči hodnotám zasaženého (co je pro něj důležité, na co je hrdý) • zjišťování sil a zdrojů • odhad, nakolik zasažený může anebo chce pomáhat druhým; případné přijetí do týmu • partnerská domluva o spolupráci či pomoci s ohledem na situaci • pravidla spolupráce, která zvyšují kontrolu zasaženého nad situací a nad pomocí (anonymita, možnost ukončení pomoci, možnost si stěžovat atp.) • případný poučený souhlas (např. s evidencí nezbytných údajů) • vyhodnocování zjištěného a dokumentování Návaznost na koordinátorské standardy:

Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Spolupráce a komunikace s médii

4. 3 Standard přímé pomoci Podpora při sdělování špatných zpráv Cílem podpory při sdělování špatných zpráv je a) vzbudit u příjemce zprávy naději, že se situace dá zvládnout a že na její zvládání není sám; b) podpořit příjemce zprávy, aby v systému institucí dosáhl na informace a možnosti, které chce anebo potřebuje, a nebyl zavalen informacemi a možnostmi, které nepotřebuje anebo nechce (např.: rodič chce znát okolnosti smrti dítěte; partner zemřelé potřebuje být sám, a ruší ho informace). Naplňování standardu: • partnerské a citlivé předávání informací o situaci s respektem k touze nevědět • informace o blízkých, podpora kontaktu s nimi • podpora, pokud chce zasažený sdělit nepříznivou zprávu rodině a blízkým či spoluzasaženým sám • spolupráce při sdělování (nepříznivých) informací se složkami IZS a dalšími • způsob sdělování je vyladěn vůči hodnotám a sebepojetí zasaženého a podporuje hojivé představy Návaznost na koordinátorské standardy:

Týmová spolupráce Spolupráce a komunikace s médii Návaznost na metodické materiály:

Navrhovaný postup při doprovázení pozůstalého: vidět – nevidět mrtvé tělo

29

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009

4. 4 Standard přímé pomoci Podpora svépomoci a vzájemné pomoci Cílem podpory svépomoci a vzájemné pomoci je upevnit vlastní vnímanou zdatnost zasaženého, jeho odhodlání překonat nepřízeň osudu a překonat ji po svém – například pomáháním ostatním. Naplňování standardu: • uznání události a jejích přirozených a dočasných dopadů • uznání, že každý reaguje na událost po svém a každému prospívá něco jiného (uznání této rozdílnosti i v rámci rodiny) • povzbuzení zasaženého ke svépomoci i k pomoci druhým • povzbuzování a podpora přirozených opor z okolí zasaženého (kolegové, spolužáci, sousedé) • podpora obřadů včetně „malých“ rituálů • sociálně-právní a další informace o možnostech řešení konkrétní životní situace • nabídka anebo zprostředkování kontaktu s člověkem, který podobnou událost prožil • podpora založení svépomocné skupiny, nabídka návštěvy svépomocné skupiny • podpora angažovanosti zasažených lidí při prosazování návrhů, opatření a změn v souvislosti s událostí • účast přímých zasažených v pomáhajících týmech a další způsoby spolupráce s pomáhajícími Návaznost na koordinátorské standardy:

Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti Návaznost na metodické materiály:

Metodika zakládání svépomocných skupin

4. 5 Standard přímé pomoci Podpora práv a zájmů Cílem podpory práv a zájmů je posílit a obnovit dojem, že svět je spravedlivý a že je dobrým místem k žití. Naplňování standardu: • zabezpečení osobních věcí a dalšího majetku zasaženého (viz první občanské pomoci) • podpora zasažených při kontaktu s blízkými (v nemocnicích i márnicích) • nabídka pomoci, kterou poskytuje státní správa a samospráva a další organizace, případný doprovod při jejím dosahování • vyhledání, nabídka (a případné zprostředkování) individualizované podpory práv v případě, že státní správa a samospráva na ni neumí dosáhnout • informace o obvyklých občanských povinnostech (např. zajištění nového občanského průkazu, pojištění, atd.) a podpora při jejich naplňování • informace o nárocích vyplývajících z právního řádu a podpora při jejich dosahování • informace o rizicích vyplývajících ze situace (např. o zdravotních rizicích, která plynou z pobytu na zasaženém místě) a o možnostech ochrany; podpora při získávání prostředků ochrany

30

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 • • •

podpora, inspirace a ocenění při svépomocných činnostech (např. vydávání zpravodaje o události, postavení pomníčku atp.) informace o kvalitní a ověřené navazující odborné pomoci (duchovní, právníci, psychologové, rehabilitační pracovníci atp.) a její případné zprostředkování podpora při medializaci, případně při jejím odmítnutí

Návaznost na koordinátorské standardy:

Spolupráce a komunikace s médii Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti Návaznost na metodické materiály:

Navrhovaný postup při doprovázení pozůstalého: vidět – nevidět mrtvé tělo PAMATUJME: při naplňování tohoto standardu se pracovník stává spojencem zasaženého. Přesto má zůstat otevřený ke spolupráci s lidmi v systému, který v tu chvíli zasaženému nepomáhá, nebo mu dokonce škodí.

4. 6 Standard přímé pomoci Propojení do střednědobé a dlouhodobé

pomoci Cílem propojení do střednědobé a dlouhodobé pomoci je a) dobře si rozvrhnout síly v souvislosti s cíli a hodnotami psychosociální krizové pomoci b) podporovat dobrou spolupráci s místními lidmi – od obecních zastupitelů přes významné lidi komunity až k přímým zasaženým c) předcházet kolonizaci a invalidizaci, které může pomoc z/působit, důrazem na místní potřeby, hodnoty, síly a zdroje d) umožnit a podpořit pracovníkovu věrnost události a zasaženým (alespoň) do prvního výročí po události (např. tím, že se dozví o dalším osudu zasažených) e) umožnit pracovníkovi, aby se na konci svého pracovního nasazení rozloučil se svým úkolem, rolí, lidmi, týmem Naplňování standardu: • dohoda o následném kontaktu a o vyhodnocování se zasaženými •

ověřené a nejlépe osobní spojení na místní pomáhající síť

•

příprava koordinační schůzky osobní návštěvou starosty, místní školy, fary, nemocnice či konkrétní osoby žijící v místě události vytipování místních lidí, spolků a organizací ochotných se v dlouhodobé pomoci a podpoře připravenosti angažovat vnášení klidu a uznání do situace, oceňování místních ukončení vztahu k zasaženým, uznání (ocenění) pracovníkova nasazení a vyhodnocení jeho práce

• • •

PAMATUJME: střednědobá a dlouhodobá pomoc spočívá především v podpoře ne/formálních zdrojů opory – v podpoře občanské i profesionální angažovanosti a v podpoře obecních i soukromých obřadů a rituálů. Okrajová (ačkoli v některých případech podstatná) je navazující odborná pomoc.

31

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Návaznost na koordinátorské standardy:

Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Týmová spolupráce Podpora spolupráce a připravenosti v regionu Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti Návaznost na metodické materiály:

Metodika koordinačních, vyhodnocovacích a zakončovacích setkání

32

4. 7 Standard přímé pomoci Podpora připravenosti zasažených lidí, obcí a

organizací na další událost Cílem podpory připravenosti zasažených lidí, obcí a organizací na další událost je podpořit ochotu lidí se angažovat v pomoci druhým a zvýšit osobní i obecné povědomí, že a) neštěstí jsou běžným doprovodem života; b) každý z nás se na ně může připravit včetně připravenosti pomáhat druhým; c) se je učíme zvládat jejich zvládáním. Naplňování standardu: • zapojení přihlížejících a další veřejnosti do činností spojených s pomocí • pečlivé informování přihlížejících a další veřejnosti o vývoji události a postupu záchranných či likvidačních prací • podpora ochoty zasažených sdělovat svoje zkušenosti s neštěstími a jejich zvládáním a předávat je dál spoluobčanům a profesionálům včetně médií • podpora konání obřadů, slavností a dalších setkání a podpora (aktivní) účasti zasažených na nich • vyhodnocení silných a slabých stránek zvládání a nácvik účinnějších postupů • výzkumné a jiné vytěžení ze zkušenosti s neštěstím • osvěta, výuka prvních občanských pomocí atp. Návaznost na koordinátorské standardy:

Týmová spolupráce Spolupráce a komunikace s médii Podpora spolupráce a připravenosti v regionu Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti

4.8 Standard přímé pomoci Informování a osvěta; komunikace

s veřejností a médii Cílem informování, osvěty a komunikace s veřejností a médii je s ohledem na lidskou důstojnost informovat čestně a pravdivě co nejvíce způsoby o neštěstí a možnostech jeho

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 zvládání, aby se posilovala kontrola zasažených nad situací a jejich odvaha čelit dalším nepřízním osudu. a) podpora informovanosti = pravdivé a srozumitelné informace případně s podporou vizitky, letáčku, brožury atp. a s ohledem na lidi s komunikačním znevýhodněním pro přímé zasažené a jejich blízké (včetně sousedů, kolegů, spolužáků atp.), pro novináře, svědky, přihlížející, pro opory obce zasažené neštěstím (= zastupitelé, učitelé, lékaři, faráři), pro pomáhající odborníky i laiky atd. • o neštěstí a jeho vývoji (s vědomím vlastní pravomoci a zodpovědnosti za obsah sdělovaného a s vědomím situace zasažených) • o poslání pracovníkova týmu a náplni jeho činnosti na místě • o právech zasažených lidí včetně způsobů, jak se práv domoci • o možnostech zasažených, včetně možností svépomoci a vzájemné pomoci • o postupech pro zajištění obvyklých občanských povinností • o rizicích vyplývajících ze situace a možnostech ochrany a prevence • o osvědčených zkušenostech a postupech při zvládání události a jejích důsledků • o nabídkách pomoci a o kvalitní a ověřené navazující odborné pomoci b) pravidla při kontaktu s médii • podpora přímých zasažených při kontaktu s pracovníky médií včetně informování o rizicích a přínosech tohoto kontaktu; pravidla autorizace • podpora práva zasažených s médii nekomunikovat a zachovat si anonymitu • odkaz na koordinátora anebo na tiskového mluvčího atp. v případě zájmu o další konkrétní informace, které přesahují pravomoci či znalosti pracovníka Návaznost na koordinátorské standardy:

Týmová spolupráce Spolupráce a komunikace s médii Podpora spolupráce a připravenosti v regionu Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti Návaznost na metodické materiály:

Krizová komunikace; Tisková zpráva; Tisková konference Vodítka pro tvorbu letáků PAMATUJME: smysl pomáhání, svoje jméno a spolupráci s druhými snadno poškodíme, budeme-li používat zastaralé materiály, které neodpovídají hodnotám psychosociální krizové pomoci, „sešívat“ nové materiály a vytrhovat jejich věty z kontextu, a nebudeme-li ctít autorství.

4. 9 Standard přímé pomoci Dokumentování události, pomáhání a vývoje Cílem dokumentování události, pomáhání a vývoje je a) získat podklady a argumenty pro podporu práv a zájmů zasažených (pro jednání s policií, pojišťovnou atp.); b) získávat a udržovat nadhled nad událostí včetně zachycení proměňující se situace zasažených;

33

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 c) d) e) f)

získávat a udržovat nadhled nad „vedením případu“ = nad pomáháním; udržovat paměť události, zachycovat (pozitivní) změny; usnadnit předání informací o situaci zasažených v týmu a pro navazující podporu; vyhodnocovat pomoc a pěstovat přiměřené sebevědomí pomáhajícího a jeho rozvoj.

Naplňování standardu: • foto/dokumentace události a jejích důsledků v rámci prvních občanských pomocí • záznam o události, situaci kontaktovaných lidí (potřeby, hodnoty, síly, zdroje) a vlastních činnostech pracovníka vyplývajících z dohodnutých cílů pomoci (Záznam pomoci) • pravidla pro předávání a uchovávání dokumentace • podpora sbírání a vyprávění příběhů • deník, kde pracovník zachycuje kromě dějů a činností především jejich reflexi Návaznost na koordinátorské standardy:

Stanovování cílů pomoci a vyhodnocování cílů a průběhu pomoci Dokumentování pomoci a vytváření informačních materiálů Podpora spolupráce a připravenosti v regionu Vytěžení z události, vyrovnávání se s ní, podpora připravenosti Návaznost na metodické materiály:

Záznam pomoci, jeho struktura a jeho kultura PAMATUJME: informace uniknou vždycky, hlavně tehdy, když nemají. Proto se při dokumentování chováme tak, aby uniknout mohly.

5 Rychlé vyhodnocení kvality a účelnosti psychosociální krizové pomoci Otázku Děláme dobře dobré věci? je třeba si při poskytování psychosociální krizové pomoci klást průběžně. K jejímu zodpovězení slouží odpovědi na několik dílčích otázek:

34

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009
Víme, proč (s jakým cílem, k jakému výsledku) pomáháme a jak dlouho (a proč) chceme pomáhat?
Víme, z jakých potřeb zasažených vycházíme? Známe jejich hodnoty, síly a zdroje?
Podporuje naše pomoc svépomoc a vzájemnou pomoc občanů a organizací, jejich spolupráci? Jak?
Podporuje naše pomoc stmelení rodin a obcí či organizací? Jak?
Podporuje naše pomoc připravenost občanů a organizací na další události? Jak?
Posílila naše pomoc zasažené (jednotlivce, rodiny, obce, pomáhající)? Jak?
Pamatovali jsme na lidi komunikačně znevýhodněné (případně jiným způsobem zranitelné)? Jak?
Panuje v našem týmu klid, humor a dobrá nálada?
Jsou našimi týmovými spolupracovníky též lidé přímo zasažení?
Vyvažujeme profesionalitu a dobrovolnictví?
Máme v týmu dost času a podpory, abychom mohli získat nad událostmi nadhled?
Prostupuje naším týmem chuť spolupracovat s ostatními (týmy, organizacemi, jedinci)?
Přizvali jsme k vyhodnocování naší pomoci všechny zájmové (zainteresované) skupiny obyvatel? Víme, jak naše pomáhání hodnotí? Z druhé strany to znamená, že sledujeme, zda jsou naplňována očekávání člověka (obce, organizace), kterým se pomáhá. Příjemce psychosociální krizové pomoci může očekávat, že:
pomoc bude mít podobu spolupráce
pomoc může kdykoli odmítnout anebo ukončit
pomoc bude respektovat jeho přesvědčení a hodnoty a reagovat na jeho potřeby, síly a zdroje
pomoc bude posilovat jeho vlastní chuť pomáhat
pomoc se bude zaměřovat na jeho vazby k okolním lidem, rodině, blízkým, kolegům, ke společenství obce
pomoc půjde za zasaženými do jejich prostředí, do terénu
pomoc bude nesena přesvědčením, že zvládání události vede k růstu a k lepší připravenosti na příští událost
pomoc bude poskytnuta bezplatně
pomoc ho podpoří při prosazování jeho práv a zájmů
nabídka podpory a spolupráce bude k dispozici dlouhodobě
údaje o něm budou vedeny a použity pouze s jeho souhlasem
člověk, který pomáhá, pracuje v týmu a je v tomto smyslu „pod dohledem“
pracovník se bude snažit o následný kontakt pro možnost vyhodnocení pomoci

6 Závěr: současné výzvy psychosociální krizové pomoci v ČR Na vytváření standardů jsme pracovali čtyři roky. Loni (2008) jsme v podobě Manuálu vydali první verzi standardů a ověřovali je při cvičení IZS ve Zlíně. Vytvořili jsme a obsahově zpřesňovali tři letáky (Když /náhle/ zemře blízký; Jsme připraveni na vážnou dopravní

35

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 nehodu? ; Prožili jsme vážnou dopravní nehodu: Jak dál?); na jejich grafické podobě pracovali mj. studenti zlínské Univerzity Tomáše Bati. Letos vydáváme v podobě této publikace Standardy psychosociální krizové pomoci (PsKP) zaměřené na proces a výsledek. Jde pravděpodobně o světový primát. Jsme přesvědčeni, že naplňování předkládaných standardů by mohlo českou scénu pomoci při a po neštěstích vyladit do kýžené rovnováhy mezi lidskou účastí a profesionální podporou. Zároveň si uvědomujeme, že zásadním přínosem v práci skupiny bylo pro nás společné vyladění postojů vůči psychosociální krizové pomoci a že nám trvalo čtyři roky, než jsme se v pracovní skupině shodli alespoň v něčem. Než dospějeme ke shodě v rámci republiky, bude ještě třeba hodně času a diskusí. Standardy psychosociální krizové pomoci jsou v tuto chvíli spíše vodítkem k dosahování ideálu než zachycením reality, ačkoli někde se již skutečností stávají, a realita sama se rychle vyvíjí. Podobu současné (2009) české psychosociální pomoci lidem, obcím a organizacím zasaženým (hromadnými) neštěstími vtiskává: •

rozpor v pojetí občanské angažovanosti v pomoci při a po neštěstích mezi skupinou standardů a profesionálními záchranáři: je občan pasivním příjemcem pomoci (na jehož positivitu si pak stěžujeme), nebo jde o člověka, který věcně a dle svých možností aktivně usiluje o podobné věci jako profesionálové (= pomoci druhým a dostat do bezpečí sebe) a potřebuje k tomu podobně jako oni přesné a rychlé informace? Prakticky se tento rozpor projevuje v našem zdůrazňování prvních občanských pomocí a obavou profesionálů, „aby se nám tady nepletli a nehroutili se“. Dobrou zprávou je, že se o tomto rozporu začíná diskutovat a věříme, že se dobereme společného východiska.

•

psychologizace a vůbec „expertizace“, která je obecnou bolestí České republiky (na příkladu sociálních služeb lze dobře dokládat, jak se ze zahraničních dobrovolnických hnutí u nás stávají placené expertské služby). V oblasti psychosociální krizové pomoci se stává, že naprosto běžné lidské činnosti se např. nazvou „první psychologickou pomocí“, což na jedné straně znehodnocuje odbornost psychologa a na druhé straně zamezuje angažovanosti občana.

•

nedostatek dovedností v oblasti komunitních intervencí: shodneme-li se, že kvalitní pomoc při a po neštěstích znamená angažovanost lidí kolem přímého zasaženého (od náhodných svědků nehody přes kolegy v práci po starostu obce), potřebujeme profesionály, kteří tuto angažovanost okolí (komunity ve smyslu sousedství či společenství obce) umějí podpořit. Zároveň víme, že spontánní (celospolečenská) podpora se lidem dostává po katastrofách velkého rozsahu (typicky u nás po povodních), či po neštěstích individuálních, kde způsob medializace vyvolává solidaritu (např. Nikolka popálená při žhářském útoku na romskou rodinu r. 2009). Denně se přitom dějí neštěstí, která hluboce zasáhnou blízké okolí přímé oběti (typicky úmrtí mladých lidí při nehodách), svět však jde bez pohnutí dál. Potřebujeme „psychosociální“ profesionály, kteří se v případě povodní umějí zaměřit na stmelování obce (víme, že finanční pomoc rozděluje lidi v obci, nevíme ale, co s tím) a v případě individuálních neštěstí na podporu citlivosti obce. Současnou povodňovou realitou jsou v dobrém případě pomáhající, kteří dělají poctivou terénní sociální práci u jednotlivých zasažených rodin, ve špatném (a častém) případě pomáhající, kterým není dost dobré to, co umějí, a proto „tak nějak“ dělají „tu psychosociální pomoc“, aniž jsou schopni odpovědět na dotaz, co to je.

36

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 •

nedostatek zkušeností (a s tím související nedostatek dovedností) v oblasti menšin (pomáhání mezikulturní, pomáhání lidem s postižením atp.);

•

a kupodivu stále též nedostatek informovanosti a ochoty informovat, což jsou jevy, které naši práci provázejí od začátku – na doméně informovanost jsou standardy psychosociální krizové pomoci vystavěny. Potíže s informacemi se týkají jak prvních chvil po události (při prvotní orientaci Kde je můj blízký? Co se stalo? a při předávání špatných zpráv Jak se to stalo? Kdo za to může? Kdy se to dozvím? ), tak střednědobé pomoci a dlouhodobé pomoci (kdy se např. pracovníci jednotlivých organizací vyrovnávají s nejistotou, do jaké míry a jak si předávat informace o zasažených rodinách). Situaci komplikuje např. ověřování totožnosti a potíže s ověřováním totožnosti u rozvedených, „pouhých“ (= nesezdaných) partnerů atp. Argumentujeme povětšinou Zákonem o ochraně osobních údajů, který ale zmiňované věci neřeší anebo řeší vstřícněji, než se traduje; další bariéru tvoří resortní předpisy policejní a zdravotnické; chce-li se profesionál zachovat lidsky, většinou předpisy obejde (podobně se samozřejmě chovají i občané).

Překážkami při spolupráci a pomoci (a výzvami k jejich překonávání) zůstávají i jiné jevy, o kterých jsme se zmiňovali již v Manuálu z r. 2008: resortimus a další nepružné hranice mezi systémy anebo lidmi; důraz pomáhajících na akutní fázi, kdy se zároveň nejvíce projevuje i spontánní solidarita; již zmiňovaný důraz na přímou pomoc; spojování akutní fáze s odbornou specializací; nezkušenost s multikulturní společností (jazyky, přístup) a globálními prostředky (web); nezkušenost s neštěstími typu uprchlictví, kde jde o sledy nepříznivých událostí, nikoli o událost izolovanou. Věříme, že naše úsilí dosáhnout dobré (kvalitní, účelné a účinné) psychosociální krizové pomoci mohou podpořit: •

na systémové úrovni mezioborové a meziresortní diskuse s povinnou přítomností lidí přímo zasažených; obdobou v praktickém pomáhání je důsledné vyhodnocování práce týmů s přispěním všech zájmových skupin (= též s přítomností lidí přímo zasažených); ideální je využít každé příležitosti pro diskusi celospolečenskou;

•

kritická reflexe včetně výzkumné: při stálém „akčním“ nastavení se obtížně rozlišuje, zda pomáhání nenaplňuje spíše potřeby pomáhajících než potřeby těch, kterým se pomáhá. Na systémové úrovni díky výzkumům dnes např. víme, že odolnost lidí nad 60 let a výše vůči neštěstím spíše stoupá, než klesá; že při zpětném hodnocení povodní převládá spíše vzpomínka na zážitek solidarity než na neštěstí atp. Pro praxi to opět znamená stanovovat měřitelné cíle a pomoc důsledně vyhodnocovat.

•

spolupráce a spojování existujících prvků systému: víme, že v současnosti se na místě neštěstí mohou setkat organizovaní pomáhající ze tří zdrojů: krizové týmy si budují jednotlivé pomáhající organizace, krizové týmy si budují kraje a krizové týmy vznikají ad hoc v místě zasaženém neštěstím (z našeho pohledu mají ty poslední přednost). Čím dál výrazněji se ukazuje, jak obtížné a přitom nezbytné je nastolit a udržet funkční spolupráci, a neztratit ze zřetele situaci (potřeby, hodnoty, síly, zdroje) zasažených v celém oblouku pomáhání (od pomoci krátkodobé přes střednědobou k dlouhodobé).

I my doufáme při zlepšování standardů v mezioborovou a meziresortní diskusi a v kritickou reflexi. Předkládanou publikaci vnímáme jako otevřený materiál, který by měl reagovat na potřeby a vývoj praxe. Velmi proto oceníme Vaši pomoc, dialog. Těšíme se na Vaše reakce, návrhy a připomínky na e-mailové adrese: [email protected]

37

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009

7 Přehled navazujících koncepčních a metodických materiálů Za jednotlivými standardy jsme uváděli návaznost na koncepční a metodické materiály. Zde podáváme přehled, kde si je čtenář může opatřit. Návaznost na koncepční materiály:

Postoje a zásady psychosociální krizové pomoci = stejnojmenná kapitolka (1.1) v této publikaci Návaznost na metodické materiály:

Rychlé vyhodnocení kvality a účelnosti psychosociální krizové pomoci = stejnojmenná kapitola (5) v této publikaci

7.1 Metodický materiál: Vybavení do terénu Vybavit se přiměřeně do terénu znamená být jako pracovník soběstačný (nebýt na obtíž) a mít s sebou věci, které mohou ulehčit situaci přímo zasaženým i dalším pomáhajícím. Zmíněné dva typy vybavení od sebe nelze přesně oddělit. Míra vybavení se liší podle toho, zda máme na mysli pěšáka anebo vybavení zásahového vozidla. Má-li pracovník koordinovat, potřebuje další věci. •

osobní vybavení pracovníka
osobní pojištění
batůžek
doklady, peníze, mapa (případně GPS), kontakty
igelitové pytlíky, zavírací nůž
označení (kšiltovka, triko, visačka)
sušenky, müsli tyčinky, žvýkačky (příp. cigarety)…
pití!
mobil s nabíječkou (případně vysílačka)
fotoaparát
příruční lékárnička (případně minimálně chirurgické rukavice) včetně léků pro vlastní potřebu
zápisník, psací potřeby POZOR! Je třeba pamatovat na dokumentování událostí kvůli spolupráci a také je dobré si uvědomovat, že psaní deníku je základní pomůckou duševní hygieny pracovníka.
papírové kapesníky, vlhčené ubrousky, toaletní papír
boty, oblečení, náhradní ponožky, toaletní věci
pláštěnka, holínky, ochranné (pracovní) rukavice

38

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009
baterka čelovka
karimatka, izotermická folie, případně spací pytel
auto, případně maják •

pracovníkovo vybavení pro pomoc ostatním
papírové kapesníčky, vlhčené ubrousky, toaletní papír
balená voda, termosky s čajem, kelímky (příp. rychlovarná konvice)
občerstvení; cukr
deky
sada náhradního ošacení
hygienické potřeby (též vložky, pleny)
vizitky, které slouží identifikaci pracovníka, pracoviště a k podání dalších informací (viz příloha 3 – možná forma informační vizitky)
drobné hračky (plyšák)
informace občanům nejlépe „šité na míru“ jednotlivým událostem
seznamy důležitých kontaktů pro přímé zasažené (místní služby, SOS linky a linky důvěry, poradny, církve, ubytovny, úřady) a pro spolupracovníky (kolegové z ostatních pomáhajících organizací, supervizor)

•

pracovníkovo vybavení pro koordinaci













peníze možnost kopírování anebo kopírku papíry a psací potřeby počítač, internet mobil s nabíječkou místnost pro scházení se (ideálně se stojanem na papíry) pojištění pro přímé pracovníky jídlo a pití pro setkání letáky s potřebnými kontakty kontakty na lidi, kteří již neštěstí zažili kontakty na organizace a pracovníky, které s daným typem neštěstí umějí zacházet (například na mluvčího nemocnice atp.) auto

7.2 Metodické materiály ke standardu Dokumentování Vybíráme příklad informační vizitky, kterou by měl mít každý pracovník, a vodítka pro tvorbu letáků, kde především zdůrazňujeme postoje odpovídající duchu standardů. Vodítka jsou využitelná při tvorbě dalších informačních materiálů.

39

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 7.2.1 Možná forma informační vizitky 1. strana volné místo, kam se dá dopsat jméno pracovníka a kontakt na něj název vysílající organizace

Budeme rádi za jakoukoli Vaši odezvu (včetně stížnosti) směrovanou na: adresa, telefon vysílající organizace jméno zodpovídajícího pracovníka (koordinátora)

Datum: 2. strana

Pamatujme:
Neštěstí se dotýká našeho těla, paměti (toho, kým jsme) a našich vztahů. A dotýká se dlouhodobě, zvláště když při něm zemře blízký.
Můžeme si hodně pomoci sami; jde to snáze, když nás ostatní podpoří.
I lidé kolem nám mohou pomoci: s praktickými věcmi, s bolestmi i s pamětí. Jsou důležití, i když je někdy nechceme vidět. Mohou pomoci i profesionálové: zdravotníci, sociální pracovníci, duchovní, psychologové, novináři a další.
Zpočátku zkusme se přidržet řádu včetně obřadů.
Postupně i lidí kolem. Zkusme někomu pomoci; pomáhání pomáhá.
Časem přijde i odvaha znovu plánovat budoucnost. A třeba předat naši zkušenost druhým. Počítejte s tím, že:
Pracovník Vás po dohodě navštíví znovu anebo se Vám ozve telefonicky. Bude se zajímat o to, jak se situace vyvíjí, jak se Vám daří. Může zprostředkovat pro Vás potřebné kontakty, podpořit Vás (například při jednání na úřadech).


Pomoc můžete kdykoli odmítnout anebo ukončit.




Pracovník je členem týmu a je v tomto smyslu „pod dohledem“.




Pomoc je bezplatná.




Nabídka podpory a spolupráce bude k dispozici dlouhodobě.




Pomoc bude dokumentována pouze s Vaším souhlasem.

7. 2. 2 Vodítka pro tvorbu letáků Název materiálu:

VODÍTKA PRO TVORBU LETÁKŮ V PŘÍPRAVĚ NA MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI A PRO JEJICH ZVLÁDÁNÍ Vypracovali: pracovní skupina pro vytváření procedurálních standardů psychosociální krizové pomoci pod MV-GŘ HZS Datum: 31. prosince 2006 Určeno: doporučení jsou určena pro poskytovatele psychosociální krizové pomoci v ČR I. VÝCHODISKA (postoj, optika) • Události, kterými se zabýváme, jsou v životě člověka mimořádné, zároveň však mohou být časté. Lidé jim říkají „neštěstí“. • Psychosociální krizová pomoc podporuje zájmy zasažených lidí a obcí, aktivizuje je, zaměřuje se na naplňování jejich sociálních, duševních, duchovních a tělesných potřeb a hodnot, uznává (registruje, oceňuje) dopad události a zvládání dopadů. • Zvládání podporujeme zdůrazněním zdatnosti = dáváme najevo předpoklad, že se lze na situaci připravit a že ji lze zvládnout.

40

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 • • • • • •

Nepsychologizujeme, nepatologizujeme, nezdůrazňujeme příznaky. Máme zkušeností podloženou naději, že člověk situaci zvládne a doufáme v jeho růst. Chování a prožívání lidí při neštěstí je individuální. Jedná se však o běžné reakce člověka na nenormální situaci. Podporujeme lidi zasažené neštěstím v samostatném řešení problémů v prvé řadě v rámci přirozených sociálních opor (rodina, sousedství, obec). Klíčové je dodávání informací před, při a po mimořádné události. Důležité je nejen zvládání následků, ale také připravenost (budování odolnosti). Cílem letáku je mj. sdělit: „nejsme na to sami“, „i my můžeme pomoci druhým“, „zvládneme to“ a „připravíme se“

II. OBSAH Na začátku je nutné si uvědomit  kdo komu co sděluje; ke komu mluvíme a jak vnímáme jeho okolí (rodina, svépomoc, vzájemná sousedská pomoc);  časovou perspektivu (na jak dlouho leták vydáváme, zda popisovaná pomoc odpovídá spíše zvládání krátkodobému či dlouhodobému atp.). Obojí je nutné v letáku vyjádřit. Typy letáků: Základní typy jsou připravovány pro události typu povodeň, požár, dopravní nehoda, teroristický útok, náhlé úmrtí ve dvou rovinách: příprava na událost a zvládání jejích důsledků. Specifické zaměření letáku: Způsob podání i obsah se mění podle typu situace a cílové skupiny. Odráží také fázi po události (vycházíme ze situace zasaženého, nikoli jen z času). Je důležité vytvářet letáky, případně jiné informační formy, také pro smyslově handicapované lidi (nevidomí, lidé se sluchovým postižením), menšiny a cizince (v cizích jazycích). Informace aktualizovat. Vhodný sled informací: Po jasném, stručném a srozumitelném názvu následuje část, která se zaměřuje na praktické potřeby zasažených, dále části, které se týkají prožívání, možností pomoci a svépomoci a v závěru jsou uvedeny kontakty, kam je možné se obrátit pro další informace a pomoc. Důležitá je dosažitelnost regionálních opor (poradenská linka, občanská poradna). Na konci je uvedeno, kdo leták vydává, a žádost o zpětnou reakci včetně kontaktu, kam je možné se s odezvou (včetně stížnosti) obrátit. Normalizace reakcí: Co se obvykle děje a proč tomu tak je (důraz na logiku příznaků, nikoli jen jejich výčet), informujeme o individuálnosti reakcí, nepodáváme sugestivně, ale vysvětlujeme, že se jedná o normální a adaptivní reakce na mimořádnou událost a že po čase odezní. Individuálnost: lidí, potřeb a hodnot,sil a zdrojů, reakcí, zvládacích strategií. Svépomoc, pomoc druhým: Uvádíme, co lidem může pomoci; a že obvykle pomůže to, s čím mají jednotlivci již zkušenost, co jim pomohlo v jiných situacích. Informace ve smyslu: „Vaše poznatky mohou pomoci druhým.“ „Pomoc druhým pomáhá.“ Rodina pojímána jako systém: Událost mívá vliv na celou rodinu (mění rodinné vzorce, vztahy, zaběhané postupy) a na okolí; je třeba podpořit obě strany (zasaženého jedince a rodinu; zasaženou rodinu a její okolí), aby udržovaly komunikaci a nevyhýbaly se navzájem. Naděje, že dojde ke zlepšení a v budoucnu možná i ke ziskům. Duchovní potřeby: prožitá událost může měnit žebříčky hodnot, „vztah k blízkému smrtí nekončí“. Informace pro poskytovatele pomoci: Na konci letáku dát kontakt, kam se může člověk obrátit se zpětnou informací poskytovatelům pomoci (včetně stížnosti). III. FORMA Název: stručný, jasný, zřetelný, jasné komu určeno. Grafika: velikost písma textu: 14, typ písma: Arial, Bold, nepoužívat Times New Roman, hlavní kontakt velkým písmem na viditelném místě, nejdůležitější tučným písmem. Možnost barevných odlišení a grafického členění částí. Rozsah: optimálně list A4, s oboustranným textem, složený na třetiny, nebo jedna karta nebo přeložený dvojlist. První strana název, druhá text, třetí kontakty. Je možné mít tuto „harmoniku“

41

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 obecnou a vkládat do ní aktualizované listy podle konkrétní události. Informace pro úroveň chápání 12 let věku: vynechat cizí slova, odborné termíny, složitá souvětí, vyhýbat se abstrakci. Způsob podání: • krátké jasné věty, konkrétnost • partnerský tón sdělení (první osoba mn. čísla) • formulovat věty pozitivně („dělejme“, nikoli „NEdělejme…“) • inspirace u svépomocných příruček • vhodný je 1. pád množného čísla (zažijeme, děláme, cítíme, prožíváme…) • vhodné je oslovení např. „Vážení spoluobčané“ • maximálně 10 čitelných odrážek na stránku • datum vydání – pro případnou aktualizaci • informace, kdo vydal leták, a kontakt na něj • přehlednost a zvýraznění nejdůležitějších částí textu pro rychlé čtení • lidské formulace • nabízet možnosti (nikoli sugerovat) • přitažlivý design • nepoužívat zkratky • možno nechat místo na vlastní poznámky/kontakty

7.3 Metodický materiál: Navrhovaný postup při doprovázení pozůstalého:

vidět – nevidět mrtvé tělo Výňatek z Baštecká, B. a kol. (2005): Terénní krizová práce. Praha, Grada Publ. Další otázkou, která se bude v budoucnu ozývat naléhavěji spolu se vzrůstajícím povědomím lidí o vlastních právech, je, zda vidět či nevidět (poškozené) mrtvé tělo. Na postupu doporučeném zahraničními autory (Hodgkinson, Stewart, 1998) si můžeme ukázat, jak je důležité pozůstalého skutečně doprovázet (= být mu oporou při jeho volbách) a uvědomovat si přitom vlastní hodnoty a z nich vyplývající zkreslení ve vztahu k volbám pozůstalého. Autory navržený postup, jak otázku, zda vidět či nevidět mrtvé tělo, řešit, lze dobře použít i u jiných rozporuplných voleb, při nichž druhého doprovázíme. Předpokládá se, že pokud pozůstalý zemřelého vidí (zvláště, jde-li o smrt náhlou), snáze přijme, že jeho blízký skutečně zemřel. Hodgkinson a Stewart (1998) uvádějí, že asi 50 % pozůstalých lituje, že mrtvé tělo blízkého nevidělo, a 33 % má dojem, že jim bylo ve shlédnutí těla zabráněno. Ukazuje se, že pozůstalým, kteří tělo viděli (přesto, že těla po neštěstích bývají v různé míře poškozená), se tolik nevracejí rušivé a obtěžující myšlenky na proběhlou událost a tolik se u nich neprojevuje psychické vyhýbání. Možnost vidět tělo musí pozůstalým někdo zprostředkovat. Do děje proto vstupuje řada jiných lidí se svými zkušenostmi, pocity a často neuvědomovanými postoji. Ti na jedné straně mohou pozůstalého před pohledem „chránit“ („uchovejte si ho ve vzpomínkám takového, jaký byl, když byl naživu“), na druhé straně ho nadšeně k pohledu nutit („když ho uvidíte, snáze se s ním rozloučíte“). Každý z postojů je sám o sobě v pořádku, ani jeden však neplatí obecně; „vždycky se najde člověk, který bude v důsledku shlédnutí těla strádat“ (str. 183). Rozhodnout by se měl sám pozůstalý. Pomáhající by ho měl provázet, neměl by mu ani bránit, ani ho tlačit. Hodgkinson a Stewart uvádějí šest kroků, podle kterých lze postupovat se snahou pozůstalým neuškodit.
Je třeba, aby všichni pozůstalí dostali možnost tělo vidět.

42

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009
S těmi, kteří se rozhodli, že tělo vidět chtějí, by měl pomáhající projít jejich „pro a proti“ (jak naděje, tak obavy), aby se rozhodnutí mohlo zpevnit nebo změnit.
Pomáhající by měl tělo nejprve vidět sám, aby na dotaz mohl sdělit, jak vypadá. Zde by se možná ti, kteří později uvedli, že litují, že tělo viděli, mohli rozhodnout, že tělo vidět nechtějí. Někdy se pozůstalí spokojí i s převyprávěním, jak tělo vypadá (například, že je celé).
Poté by se pozůstalý a pomáhající měli jít podívat na mrtvé tělo společně a pomáhající by měl pozůstalého citlivě povzbuzovat k projevům, které pozůstalý chce, a ostýchá se udělat (např. se se zesnulým nahlas rozloučit).
Dále by mělo proběhnout sezení, kde by pozůstalý příbuzný mohl o svém zážitku hovořit, případně se zeptat na změny ve vzhledu blízké osoby atp.
Vždy by měly být pořízeny fotografie, zachycující posmrtnou podobu zemřelého, pro případ, že pozůstalý začne svého rozhodnutí litovat a přece jen bude chtít tělo vidět.

7.4 Metodický materiál: Metodika koordinačních, vyhodnocovacích a

zakončovacích setkání Jako samostatný materiál je metodika zatím nedokončená. Existuje zatím v podobě doporučení a popisů. Pro příklad a inspiraci přikládáme materiál, který vznikl po letošních povodních (datováno 20. srpna 2009) a cílí na podporu pomáhajících (včetně podpory kvality a účelnosti jejich práce). Psychosociální intervenční tým ČR tímto dopisem nabízel koordinační, vyhodnocovací a zakončovací schůzky. 20. srpna 2009

Zástupcům organizací, které se angažovaly a angažují v pomoci při a po záplavách na přelomu června a července 2009 Vážené kolegyně, vážení kolegové, zdravíme Vás uprostřed práce, která má zmírňovat dopady povodní pro všechny skupiny zasažených a výsledně – jak doufáme – proměnit nepřízeň osudu v dobrou zkušenost a v možnost růstu. Vážíme si toho, že zůstáváte s lidmi i v době obnovy, kterou nyní prochází celý kraj. Píšeme Vám, protože my všichni - jako pracovníci sociálních služeb a dalších pomáhajících profesí tvoříme skupinu lidí, výrazně zasaženou událostí a jejími důsledky. Máme zároveň síly a zdroje, abychom i my proměnili zátěž v růst a dobrou zkušenost. Co k tomu potřebujeme? 1. vědět, že děláme dobře dobrou práci Potřebujeme znát svoji roli a svůj úkol, vědět, proč na místě jsme, a rozumět tomu. Vědět, že naše práce má specifický přínos (= že děláme něco, co vyžaduje profesionalitu, nikoli něco, na co stačí běžná sousedská výpomoc). V systému pomáhání po neštěstích a katastrofách se však málokdo zabývá cíli pomoci a naším úkolem a rolí v ní. Stává se pak, že začneme důležitost svého nasazení dokazovat špatným stavem lidí, kterým pomáháme, nebo špatným stavem organizací, které pomáhají vedle nás. Navíc chceme „mít něco v ruce“: rozdáváme letáky určené pro jiné příležitosti, překračujeme kompetence, jen abychom měli „co nabídnout“.

43

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 2. uvědomovat si, že pomáhání /nám/ pomáhá a proč nám pomáhá Pomoc patří mezi hlavní reakce na neštěstí. My sami pomáháme, protože nám to z nějakého důvodu dělá dobře. Podobně jsou na tom i ostatní lidé. Zisky a výdaje pomáhání by měly zůstat v rovnováze stejně jako přijímání pomoci a její poskytování. Když se naší motivací k pomáhání nezabýváme, může se stát, že se snažíme být hodně „mocní“, aby nás nezasahovala bezmoc kolem. Pokouší nás opojnost dávání - „syndrom děda Mráze“ – jenže jde o past, protože jeho protějškem je „syndrom natažené ruky“. A co odpovíme, až se nás lidé, kterým pomáháme, zeptají: „Proč jste tady? Co tady chcete? Proč pomáháte druhým?“ – Připravme se; ptejme se nejprve sami sebe. 3. mít kontakty s rodinou a dalšími lidmi, kteří žijí dál svůj „obyčejný život“ Doba obnovy po katastrofě typu povodní se nazývá „líbánky“. Lidé si pomáhají, je jasné, co je dobře, a co špatně, vyžít se dá s pár věcmi, máloco je opravdu důležité. V takové atmosféře vidíme lidi mnohdy z lepší stránky a také my jsme tak viděni. Stává se, že se najednou cítíme blíž těm, kterým pomáháme a s kterými pomáháme, než našim blízkým doma. Jednoho dne se ale máme domů vrátit a být opět „obyčejnými“ lidmi se „zbytečnými“ starostmi. Uvedené potřeby pracovníků a také nástrahy při jejich naplňování jsou po povodních a jiných katastrofách běžné. Jednou z cest, jak můžeme z rizik pomáhání dělat příležitosti, jsou koordinační, vyhodnocovací a zakončovací setkání. Vyhodnocovací setkání slouží pro zvládání situací typu 1, zakončovací setkání jsou určena více pro situace typu 3, koordinační schůzky se vyplácí udělat na začátku pomáhání, ale i při přechodu z jedné etapy do druhé. Nabízíme Vám uspořádání a vedení či facilitaci koordinačních, vyhodnocovacích a zakončovacích schůzek a věříme, že společně se můžeme mnohému naučit a mnohé zvládnout. Za Psychosociální intervenční tým XY e-mail: mobil: http://pit-cr.info

Psychosociální intervenční tým je mezioborové dobrovolnické uskupení lidí, kteří se zabývají na komunitu orientovanou pomocí po neštěstích.

7. 5 Metodické materiály nedokončené Metodika ekumenických bohoslužeb a dalších obřadů využitelných v pomoci po neštěstí =připravuje pracovní skupina Psychosociálního intervenčního týmu ČR, zatím nedokončeno

Metodika zakládání svépomocných skupin = zatím nedokončeno Krizová komunikace; Tisková zpráva; Tisková konference = zatím nedokončeno Záznam pomoci, jeho struktura a jeho kultura = zatím nedokončeno Rozdíly mezi náboženskými skupinami při stravování, ošetřování a úmrtí = existuje stará verze, zatím neaktualizováno.

8 Přehled souvisejících zákonů, literatury, webových odkazů Související zákony

44

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví; novela 67/2006 Sb. Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR (původní z roku 1991) Zákoník práce připravuje se Zákon o zdravotnické záchranné službě.

Doporučená literatura Baštecká, Bohumila a kol. (2005): Terénní krizová práce. Praha, Portál. Hodgkinson, Peter E., Stewart, Michael (1998): Coping with Catastrophe. A Handbook of Post-Disaster Psychosocial Aftercare. 2nd Ed., Routledge. Oerner, Roderick, Schnyder, Ulrich (eds.) (2003): Reconstructing Early Intervention After Trauma. Innovations in the Care of Survivors. New York, Oxford University Press, Inc. De Wolfe, Deborah J. (2002): Terénní příručka. Pro pracovníky psychosociálních a humanitárních služeb, kteří se angažují při hromadných neštěstích velkého rozsahu. Praha, Ministerstvo vnitra a ADRA ČR. Výtisky zdarma k dostání u obou. Šindelářová, Bára, Vymětal, Štěpán (2006): Novináři a neštěstí. Příručka. Ministerstvo vnitra ČR. Špatenková, Naděžda a kol. (2004): Krizová intervence pro praxi. Praha, Grada Publ. Špatenková, Naděžda (2008): Poradenství pro pozůstalé. Praha, Grada Publ. Štětina, Jiří a spolupracovníci (2000): Medicína katastrof a hromadných neštěstí. Praha, Grada Publ. Vodáčková, Daniela a kol. (2002): Krizová intervence. Praha, Portál. Vymětal, Štěpán, Vitoušová, Petra a kol. (2008): Novináři a oběti trestných činů. Ministerstvo vnitra ČR.

Užitečné webové odkazy domácí a zahraniční Hasičský záchranný sbor ČR http://www.hzscr.cz Na webu Hasičského záchranného sboru ČR jsou k dispozici rady a doporučení pro občany a další důležité informace. Portál krizového řízení ČR http://www.emergency.cz Najdete zde například vybranou legislativu, odkazy na instituce, informace o nebezpečných látkách nebo mapu možných zdrojů rizik v jednotlivých regionech. Ministersvo vnitra ČR www.mvcr.cz

45

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 (je tam v sekci informační serviz kolonka "Mimořádné události", kde jsou různé materiály ke kriz. řízení i psychosoc a jiné) viz http://www.mvcr.cz/informacni-servis-mimoradne-udalosti.aspx Informační servis Ministerstva vnitra nabízí různé materiály ke krizovému řízení včetně psychosociálních. Ministerstvo zdravotnictví ČR http://www.mzcr.cz Na webu Ministerstva zdravotnictví je užitečná sekce Krizová připravenost.

46 Štěstí přeje připraveným http://www.ioolb.cz/m/stestivideo.php Seriál krátkých videoklipů "Štěstí přeje připraveným" vyrobený ve spolupráci MV GŘ HZS ČR a IOOLB slouží jako návod, jak se zachovat při nebezpečných situacích, do kterých se může každý z nás dostat. Jednotlivé klipy je možné bezplatně zkopírovat pro další použití.

ČHMÚ: Systém integrované výstražné služby http://pocasi.chmi.cz/index.html/ Právě dnes - monitoring zpravodajství http://www.pravednes.cz/ Portál veřejné správy http://portal.gov.cz Obsahuje kontakty na úřady veřejné správy v celé ČR, plná znění zákonů a postupy řešení životních situací. Umírání - informační a diskusní portál pro pečující, pro lékaře, pro nemocné a pro pozůstalé http://www.umirani.cz Pohřeb.cz - internetové stránky, které vám poradí se vším co je potřeba zařídit, když zemře milovaná osoba a je potřeba zorganizovat pohřeb. http://www.pohreb.cz

ePusa - elektronický portál územních samospráv, kontakty na obecní a městské úřady http://www.epusa.cz/ MPSV - Registr poskytovatelů sociálních služeb http://iregistr.mpsv.cz/socreg Linky důvěry - stránky České asociace pracovníků linek důvěry s kontakty na jednotlivé linky důvěry http://www.capld.cz Remedium – na stránkách je umístěn adresář krizových služeb v ČR http://www.remedium.cz

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Občanské poradny - stránky Asociace občanských poraden, poskytujících zdarma sociálně právní poradenství http://www.obcanske-poradny.cz České sdružení obětí dopravních nehod http://www.csodn.cz/ Rafae - občanské sdružení, které se zaměřuje na oblast psychosociální pomoci lidem v situacích krize, individuálních a hromadných neštěstí http://www.rafae.cz

47 Psychosociální intervenční tým ČR http://pit-cr.info Neštěstí a my http://www.pruvodcesilnicemi.cz/virtualni-pamatnik-obeti-dopravnich-nehod.php Virtuální pamět(ník) obětí dopravních nehod - Průvodce dálniční a silniční sítí ČR umožňuje Vám, pozůstalým po obětech dopravní nehody, působit přímo na ostatní účastníky silničního provozu skrze Vaše sdělení a zaznamenání tragické události do virtuální mapy prostřednictvím Virtuálního pamět(níku) obětí dopravních nehod. Nahlédnutí do tragédií, poodhalení příčin a souvislostí spojených s těmito událostmi by nás neměly nechat lhostejnými a netečnými.

Americký červený kříž www.redcross.org Nadace Impact (Nizozemí) http://www.impact-kenniscentrum.nl/ World Health Organization www.who.org (v USA www.paho.org) Centres for Disease Control and Prevention www.cdc.gov www.pandemicflu.gov Dart Center for journalism and trauma http://www.dartcenter.org/ Institute of Terrorism Research and Response http://www.terrorresponse.org/ The Israel Center for the Treatment of Psychotrauma (ICTP) http://www.traumaweb.org/ Australasian Journal of Disaster and Trauma Studies http://www.massey.ac.nz/~trauma/welcome.shtml Evropská federace psychologických asociací (Stálý výbor pro psychologii krizí, neštěstí a traumatu) http://www.efpa.eu/ International Strategy for Disaster Reduction http://www.unisdr.org/ The Sphere Project http://www.sphereproject.org/content/view/14/33/lang,English/

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Světová asociace pro urgentní medicínu a medicínu katastrof http://wadem.medicine.wisc.edu/ EUTOPA (evropská vodítka pro psychosociální pomoc orientovanou na cílové skupiny) http://www.eutopa-info.eu/ TENTS (Evropská síť pro traumatický stres) http://www.tentsproject.eu/ NMFRDisaster - Identifying the Needs of Medical First Responder in Disasters

48

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009

49

9 Autorský kolektiv

Vedoucí autorského kolektivu: PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D., občanské sdružení Rafae

Tajemnice pracovní skupiny: por. Radka Košařová, MV – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR

Členové pracovní skupiny pro vytváření standardů psychosociální krizové pomoci: nprap. Ing. Bogdan Bocek, Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje Helena Buriánková, DiS., Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy kpt. Mgr. Martina Čapková, MV – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR PhDr. Jarmila Čierná, SOS centrum Diakonie CČE Mgr. Jan Dobeš, Centrum sociálních služeb Praha Mgr. B.Th. Daniel Hrdinka, občanské sdružení ADRA Mgr. Jan Jung, Terénní krizová služba Diecézní charity Plzeň

Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na proces a výsledek, 15. 10. 2009 Mgr. Jana Neusarová, České sdružení obětí dopravních nehod kpt. Mgr. Soňa Pančochová, Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje kpt. Ing. Zdeněk Procházka, MV – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR Mgr. Jana Sedláková, Oblastní charita Blansko pprap. Ing. Petr Skřička, Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje PhDr. Marie Sotolářová PhDr. Vivienne Soyková, 1. Lékařská fakulta UK Praha, ČVUT Praha Mgr. Karel Šimr, Psychosociální intervenční tým ČR Lucie Šonová, DiS., Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje B.Th. Vítězslav Vurst, občanské sdružení ADRA

Členové pracovní skupiny a její spolupracovníci v minulém období: JUDr. Josef Biňovec, České sdružení obětí dopravních nehod Ing. Jan Hora, Hasičský záchranný sbor Robert Jiruše, Psychosociální intervenční tým ČR Ing. Mgr. Květa Princová, VOŠ Caritas Olomouc, CMTF UP Olomouc Mgr. Marek Bernard Růžička, Psychosociální intervenční tým ČR PhDr. Štěpán Vymětal, pracoviště psychologie Odboru personálního Ministerstva vnitra ČR

50