6 / 2011
Společenství
Společenství 6 /11
Vánoční "Pán je blízko, nečekejme, cesty jemu přichystejme!" - Holain.
OBSAH:
POŘAD BOHOSLUŽEB O VÁNOCÍCH……………………………………2 PLÁNOVANÉ AKCE VE FARNOSTI………………………………………3 VÁNOCE U NÁS……………………………………………………………..14
WEB FARNOSTI S NEJAKTUÁLNĚJŠÍMI ZPRÁVAMI:
WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ Email:
[email protected] -1-
6 / 2011
Společenství
Úvodem… Je několik vánočních písní v Kancionálu, které jsou známé široké veřejnosti. Někdy se letmý návštěvník kostela může až divit, že se tam zpívají „světské“ písně, jejichž melodie se už dávno před Vánocemi linuly nákupními středisky. Jsou to opravdu „světské“ písně – vždyť jejich poselství je jasné: Bůh přišel na SVĚT… Jakožto katolíci věříme, že Boží Syn nejen na svět přišel, ale také na světě zůstává v Nejsvětější svátosti. Máme tu výhodu, že můžeme nejen pozorovat sladké výjevy na vánočních pohledech, jak se pastýři klanějí Děťátku, ale i my sami se Mu můžeme poklonit ve svatostánku, při mši svaté na oltáři. Tak to přece zpíváme v jedné z kancionálových koled: „Místo Betléma pospěšme k oltáři a na kolena padněme s pastýři zde před Ježíšem v oltářní svátosti!“ (č. 221) Přejeme Vám, ať úžas pastýřů nad Boží pokorou, blízkostí a láskou Vás provází nejen o Vánocích, ale i po celý rok. o. Marcel, o. Karel, jáhen Jan
Pořad bohoslužeb o Vánocích Sv. Anna Sv. Markéta Sobota 24.12. Štědrý den 22.00 h. „půlnoční“ 24.00=0.00 Neděle 25.12. Slavnost Naroz. Páně 8.00 h. mše sv. 9.00 10.00 h. mše sv. 16.00 jesličková pobožnost 17.30 h. mše sv. Pondělí 26.12. Svátek sv. Štěpána 8.00 h. mše sv. 9.00 (polsky) 10.00 h. mše sv. - večerní není! Pátek 30.12. Svátek sv. rodiny 17.30 mše sv. (s obnovou manž. závazků) Neděle 1.1. Slavnost Matky Bb P. M. 8.00 h. mše sv. 9.00 10.00 h. mše sv. 17.30 h. mše sv. ZPOVĚDNÍ DEN U SV. ANNY JE V ÚTERÝ 20.12. od 8.00 – 12.00 a 14.00 – 18.00 Bohoslužby v době vánoční ve farnosti Havířov – Šumbark v kostele sv. Jana Boska a kapli P. M. Pomocnice křesťanů 24. 12. Štědrý den 15.00 hod. a 20.00 hod. 25. 12. Slavnost Narození Páně 8.30 hod. a 10.15 hod. 7.00 hod 26. 12. Svátek sv. Štěpána 8.30 hod. 30. 12. Svátek Svaté rodiny 16.30 hod. 31. 12. sv. Silvestra 16.30 hod. 1. 1. Slavnost Matky Boží P. Marie 8.30 hod. a 10.15 hod. 7.00 hod. Vánoční přání Milo stiplné a po že hn ané pro žití s vátk ů naro zení Bo žího S yn a Ježíše Krista, vše do bré, m no ho sil, r ado st, po ko j, pe vné zdraví a Bo ží po žeh n ání v no vém ro ce 2 0 1 2 Vám ze srdce přeje a vy pro šuje P. Karel Jašek
-2-
6 / 2011
Společenství
Vánoční přehled mší svatých u svatého Jana Křtitele v Havířově Suché 24. 12. Štědrý den 15.00 hod. mše sv. z vigilie s pásmem pro děti 21.00 hod „Půlnoční“ 25. 12. Slavnost Narození Páně 8.45 hod. 26. 12. Svátek sv. Štěpána 8.45 hod. 31. 12. sv. Silvestra 15.00 hod. mše sv. na konci občanského roku 1. 1. 2012 Slavnost Matky Boží P. Marie 8.45 hod. Přejeme všem požehnané svátky vánoční a děkujeme za přízeň. ThDr. Adámek Milan, farář, Mgr. Szymurda Jan, jáhen *******************************
Termíny příprav k svátosti biřmování čtvrtek 12. a 26. leden, 16. a 23. únor, 8., 22. a 29. březen, 12. a 26. duben, 10. 5., 18.-20. 5. (Orlí hnízdo - Pstruží), sobota 26. 5. (katecheze + adorace), čtvrtek 31. 5., 14. 6, 16. červen dopoledne (svátost smíření), neděle 17. 6. v 10 hod při mši svaté biřmování Jarní prázdniny na Orlím Hnízdě Zveme všechny děti naší farnosti od 8. do10. 2. 2012na horskou chatu Orlí Hnízdo ve Pstruží. Můžou jet také rodiče s malými dětmi, kapacita chaty je velká. Snad si užijeme dostatek sněhu. Chata je na samotě v kopci, cesta z nádraží trvá 1 hod. pomalé chůze. Sraz na vlakovém nádraží v Havířově: ve středu v 7 hod Příjezd v pátek na nádraží v 17,13 hod Cena: 300,- Kč Batohy budou převezeny autem. S sebou: teplé sportovní oblečení do budovy i ven, spacák, věci na spaní, hyg. potřeby, papuče, buchtu na společný stůl. Bude-li sníh, přibalte boby nebo lopatu. Děti ať si neberou mobily, je možné využít mobil o. Karla nebo p. Hanky. Kontakt: Karel Rechtenberg tel.: 605 577 831, Hanka Svobodová tel.: 731 625 835 Plánované akce (zapište si): 27. - 29. 12. - společenství mládeže pojedou do Blahutovic u Nového Jičína a do Mostů u J. 27. 1. – setkání rodičů dětí, které půjdou k 1. sv. přijímání (sv. Anna) 5. 2. – představení dětí jdoucích k 1. sv. přijímání (sv. Anna) 8. - 10.2. - jarní prázdniny dětí na Orlím Hnízdě 16. - 18. 3. – postní duchovní obnova farnosti 23. - 24. 3. – diecézní setkání mládeže v Ostravě 6. 4. – křížová cesta v přírodě 5. 5. – děkanátní pouť do Frýdku 12. - 13. 5. - v sobotu pojedou děti z náboženství na Cvilín, v neděli se přidají rodiče a společně pojedeme do Zlatých Hor autobusem 18. - 20. 5. - duchovní obnova pro biřmovance na Orlím Hnízdě 26. 5. – vigilie Seslání Ducha Svatého (sv. Anna) 27. 5. – dětský den (fara Bludovice) 1. 6. – Noc kostelů (sv. Anna) 2. 6. – zpověď dětí před 1. sv. přijímáním (sv. Anna) 3. 6. – 1. sv. přijímání v 10.00 (sv. Anna)¨ 3. - 9. 6. – pouť farnosti do Říma 16. 6. – zpověď biřmovanců před biřmováním (sv. Anna) 17. 6. - biřmování v 10.00 (sv. Anna) -3-
6 / 2011
Společenství
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE čl. 522 - Příchod Božího Syna na zem je tak významná událost, že ji Bůh chtěl připravovat po staletí. Obřady a oběti, obrazy a symboly „dřívější smlouvy“ (Žid 9,15); to vše Bůh zaměřuje ke Kristu; ohlašuje ho ústy proroků, kteří vystupují v Izraeli; probouzí i jinde, v srdcích pohanů, nejasnou předtuchu tohoto příchodu. čl. 524 - Každoročním slavením adventní liturgie církev aktualizuje toto očekávání Mesiáše: tím, že se věřící vžívají do této dlouhé přípravy na první Spasitelův příchod, oživují vroucí touhu po jeho druhém příchodu. Oslavou předchůdcova narození a jeho mučednické smrti se církev spojuje s jeho touhou: „On musí růst, já však se menšit“ (Jan 3,30). čl. 525 - Ježíš se narodil v nuzné stáji, v chudé rodině; prvními svědky té události byli prostí pastýři. Právě v této chudobě se projevuje nebeská sláva. Církev neúnavně opěvuje slávu této noci. „Panna dnes dává život Věčnému a země poskytuje jeskyni Nedostupnému. Andělé a pastýři ho velebí a mudrci, vedeni hvězdou, se mu přicházejí klanět. Ty ses pro nás narodilo, děťátko, věčný Bože!“ čl. 526 - „Být jako děti“ ve vztahu k Bohu, to je podmínka pro vstup do království; proto je třeba se ponížit a stát se malým, ba víc: je třeba se „narodit znovu“ (Jan 3,7), narodit se z Boha, abychom se stali „Božími dětmi“ (Jan 1,12). Vánoční tajemství se v nás naplňuje, když „jsme dotvářeni v podobu Krista“. Vánoce jsou tajemstvím této „podivuhodné výměny“. „Podivuhodná záměna: Stvořitel člověka se stal jedním z nás a narodil se z panny; přijal účast na našem lidství a nám dal účast na svém božství.“ čl. 527 - Ježíšova obřízka osmý den po jeho narození je znamením jeho začlenění do Abrahámova potomstva, do národa úmluvy, jeho podrobení se Zákonu, jeho oprávnění ke kultu Izraele, kterého se bude účastnit celý život. Toto znamení je předobrazem „Kristovy obřízky“, jíž je křest. čl. 528 - Zjevení Páně (Epifanie) je vyjevením Ježíše jako Mesiáše Izraele, Božího Syna a Spasitele světa. Oslavuje spolu s Ježíšovým křtem v Jordánu a se svatbou v Káně i klanění, kterého se Ježíši dostává od „mudrců“, přicházejících z východu. V těchto „mudrcích“, kteří zastupují okolní pohanská náboženství, vidí evangelium prvotiny národů, které skrze vtělení přijímají radostnou zvěst o spáse. Příchod mudrců do Jeruzaléma, aby se poklonili židovskému králi, ukazuje, že v mesiášském světle Davidovy hvězdy hledají v Izraeli toho, který bude králem národů. Jejich příchod naznačuje, že pohané nemohou poznat Ježíše a klanět se mu jako Božímu Synu a Spasiteli světa, aniž se obrátí na Židy a aniž od nich přijmou mesiášské zaslíbení, jak je obsaženo ve Starém zákoně. Zjevení Páně (Epifanie) ukazuje, že „velké množství národů“ vstupuje „do rodiny patriarchů“ a získává tím důstojnost Izraele. čl. 529 - Obětování Ježíše v chrámě nám ho ukazuje jako prvorozence, který patří Pánu. V Simeonovi a Anně je celé očekávání Izraele, které přichází na setkání se svým Spasitelem (byzantská tradice tuto událost tak nazývá). Ježíš je tak uznán za dlouho očekávaného Mesiáše, za „světlo pohanů“ a „slávu Izraele“, ale také za „znamení, kterému se bude odporovat“. Meč bolesti, předpověděný Marii, ohlašuje tuto jinou, dokonalou a jedinečnou oběť na kříži, která dá spásu, „kterou Bůh připravil přede všemi národy“. čl. 530 - Útěk do Egypta a zavraždění neviňátek ukazují, jak temnoty odporují světlu: „Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali“ (Jan 1,11). Celý Kristův život bude poznamenán pronásledováním. Ti, kteří jsou jeho, je sdílejí s ním. Jeho návrat z Egypta připomíná Exodus a přestavuje Ježíše jako konečného osvoboditele. -4-
6 / 2011
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - 15. výročí diecéze - V katedrále Božského Spasitele se 16. 10., v den liturgické památky sv. Hedviky, konala slavnostní bohoslužba, kterou celebroval pražský arcibiskup Mons. Dominik Duka a spolu s ním také olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner a náš sídelní biskup Mons. František Václav Lobkowicz. Součástí oslav byla sobotní vigilie, při níž bylo vyznamenáno 30 příkladných věřících ostravsko-opavské diecéze (14 žen a 16 mužů), kteří přijali osobní ocenění o. biskupa - červenou růži, pamětní list a medaili sv. Hedviky za zásluhy. (Zasloužili se o rozkvět diecéze při dlouholeté službě jako kostelníci, varhaníci, katecheté, sbormistři pěveckých sborů nebo při práci v úklidu či administrativě, mezi oceněnými byli také dva kněží). V Ostravě a Opavě se konaly koncerty duchovní hudby a všemu pak předcházelo modlitební úsilí věřících v rámci Týdne modliteb za diecézi. - 10. výročí kněžského svěcení - 22. 10. v kostele sv. Anny si věřící připomněli výročí svěcení o. Petra Fialy, jenž byl hlavním celebrantem této sobotní bohoslužby, kterou krásným zpěvem doprovodila farní schola mladých. Otec Petr při ní zavzpomínal na své zážitky z obřadu, při němž jej o. biskup uvedl do svátostného kněžství služebníků církve, který se konal právě u sv. Anny. Svým osobním vyznáním v promluvě povzbudil všechny přítomné k vytrvalému křesťanskému putování za Kristem. - Ekumenická bohoslužba - 27. 11. se v chrámu sv. Anny konala ekumenická bohoslužba, při níž se společně modlili věřící z různých církví našeho města spolu se svými duchovními. Toto setkání se odehrálo na počátku Adventu a mělo symbolický význam nového začátku pro nastávající liturgický rok. Abychom znovu jako křesťané různých denominací prosili o jednotu v Duchu svatém a mohli tak věrohodně svědčit okolnímu světu. Součástí programu bylo čtení ze Starého i Nového zákona, homilie, přímluvy, Vyznání víry a modlitba Páně. Na konci ekumenické bohoslužby udělilo pět duchovních v čele s o. Marcelem Krajzlem všem přítomným závěrečné požehnání. Setkání pokračovalo při pohoštění ve farní knihovně. - Výstava betlémů v KD Radost - V kulturním domě Radost se jako každoročně koná opět výstava betlémů a pohlednic, která návštěvníkům přibližuje naši křesťanskou tradici nejkrásnějších svátků v roce. Příchozí návštěvníci mohou shlédnout řadu dřevěných, papírových i keramických betlémů, vánoční instalace bude otevřena do 30.12. - „Rok biřmování“ - V minulém roce vyhlásila ČBK tříleté přípravné období naší církve k 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje. Letošní rok byl zaměřen na svátost křtu. V 2012 bude soustředěna pozornost na svátost biřmování (v době velikonoční a pak vyvrcholí obnovou biřmování o Letnicích). Biskupové připomínají také zodpovědnost dospělých křesťanů nejen za svou spásu, ale i za církev a společnost. - Příprava na svátost biřmování - Ve farnosti sv. Anny od září probíhá příprava na svátost biřmování, které se účastní 50 převážně mladých věřících. Katecheze se konají pravidelně dvakrát do měsíce, zahájením programu je vždy mše sv. a pak následuje přednáška přístupná všem zájemcům. Po ní se kandidáti rozcházejí do čtyř skupinek, v nichž jsou podrobně probírána připravená témata. - Svátek sv. Mikuláše - Poselství snad nejoblíbenějšího světce - sv. Mikuláše si připomněli děti i ostatní věřící 4. 12. v kostele sv. Anny a také sv. Jana Boska, kdy po nedělní bohoslužbě obdrželi balíčky se sladkostmi a ovocem. Advent je doba ztišení, očekávání, ale také radosti, kéž se z ní těší „malí i velcí“. - PF 2012 - Všem věřícím havířovské farní obce přeje naše „Společenství“ do nového roku Boží požehnání - radost, zdraví, pokoj a dobro - našim rodinám, dětem, mladým a zejména starším a osamělým lidem a samozřejmě také všem kněžím a jáhnům. Z.K. -5-
6 / 2011
Společenství
OZVĚNY KONCERTU NA SLAVNOST KRISTA KRÁLE „Ahoj Ali, v sobotu jsem byla na koncertě v kostele sv. Anny a mohu ti říci, že už dlouho jsem nezažila něco tak krásného. Holky byly super a ta Ostrava, to se nedá popsat, to bylo úžasné. I slzička mi sem tam ukápla. Tak ti moc děkuji za pozvání a přeji vám, abyste vydrželi, abyste nám mohli zase příště připravit tak krásný zážitek. Děkuji. Marta“ Milí farníci, nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o jeden z mnoha emailů, které jsem dostala po sobotním koncertu duchovní hudby v našem kostele. Kdo jste na něm byli, dáte asi mé bývalé kolegyni Martě (která jinak do kostela nechodí) za pravdu, že to byl veliký zážitek. A to nejen po té hudební a umělecké stránce, ale také po té duchovní, na čemž mně osobně hodně záleží. Ženský pěvecký sbor Canticorum se sbormistrem Vítězslavem Soukupem vystoupil v první části svého programu se svým klasickým duchovním repertoárem, ale na konci programu to „rozbalil“ ve svižném rytmu, což jistě ocenili hlavně mladší ročníky a děti. No a smíšený pěvecký sbor Chorus Ostrava s dirigentem prof. Pivovarským, to je opravdu špička mezi amatérskými sbory. Tak kvalitní sbor jsme na našich koncertech duchovní hudby ještě neměli a místy jsem měla až husí kůži, jak byli úžasní. A i ostatní účinkující byli hodně dobří – jak sopranistka (studentka) Magda Bártková, varhanice (lékařka) Iveta Bubíková, trumpetisté (studenti) Jirka Soukup, Jakub Doležal a Tomáš Dabrowski a členové doprovodného orchestru. A co se mi ještě taky hodně líbilo, to byla zahajovací promluva o. Marcela. Jeho zamyšlení nad morálkou ve společnosti v souvislosti se slavností Ježíše Krista Krále a koncertem duchovní hudby bylo perfektní! On asi i ten úspěch koncertu má souvislost s tím, že lidé dnes ze všech stran slyší jen samé negativní věci, žijí v existenční nejistotě, chybí morální autority a ztrácí se naděje na zlepšení. A když pak během koncertu byli omýváni Duchem svatým (pevně v to aspoň věřím), jistě odcházeli domů občerstveni. Nedělám si iluze, že se ti nevěřící, kterých tam bylo určitě víc než nás farníků, obrátí a začnou chodit do kostela, ale i malé zrnko krásy, pravdy a víry, které uvízne v srdci třeba jen pár lidí, stojí za to. Co říkáte? Alena Nečasová
A SLOVO SE STALO TĚLEM Havířov 15. 11. 2011 „Ježíš nemohl na sebe vzít hříchy, které ještě nikdo neudělal. Obětovat se za hříchy, které lidé udělali v minulosti, to ještě chápu. Ale pak je tlustá čára a dál nic. Vzít na sebe hříchy budoucnosti, to prostě nejde, to je nesmysl,“ odvíjí se rozhovor. „Ale Ježíš se na kříži opravdu obětoval za všechny lidi. I za ty, co se teprve narodí a dosud neudělali žádný hřích,“ snažím se obhájit základní pravdu křesťanského učení. „Vzal na sebe i tvé hříchy, ale zároveň dal každému člověku svobodu se rozhodnout, kudy chce jít, zda chce žít s Ježíšem. Ale ty tuto milost spásy odmítáš, proto tě míjí.“ „No, to jsem rád“, zní ulehčeně. Rozhovor končí a já zůstávám bezradně stát s otázkou na rtech: „Ježíši, jak mám říct, že Ty, Pán všehomíra, nejsi vázán časem? Jak mám říct, že Ty jsi Láska?“ V myšlenkách se vracím na začátek ... Adam a Eva, první hřích proti poslušnosti Bohu a vyhnání člověka z ráje. Ne jako trest, ale jako ochrana před ním samým, protože nepochopil... Ale Bůh to nevzdává, protože při stvoření člověka „viděl, že je to velmi dobré“. A tak se jak červená nit táhne celými dějinami lidstva Boží volání. „Adame, kde jsi?“ Bůh hledá člověka ne proto, aby ho potrestal, ale aby se ho ujal. A tak se stále znovu slitovává, uzavírá smlouvy, kárá a odpouští, posílá proroky, až nakonec posílá svého Syna. -6-
6 / 2011
Společenství
A Slovo se stalo tělem. To je mise. Mise lásky. Mise veliké lásky Boha k člověku, kdy Ježíš, poslušen vůle Otcovy, vychází ze světla dokonalé božské lásky ve společenství Nejsvětější Trojice mezi lidi, do světa potemnělého hříchem a zlobou, aby toto světlo lásky přinesl lidem. Přichází, aby lidem daroval Boží království. Bůh posílá už ne proroky, ale svého jediného Syna ... To je konečný zápas Boha o duši člověka nad silami temna. A tak Ježíš vychází od Otce k lidem, aby se narodil z ženy, vyrůstal, kdy milost Boží byla s ním, a pak učil, kázal, uzdravoval a modlil se, aby ukazoval lidem Otce, Boha, který je Láska a Milosrdenství a jehož tvář učitelé zákona svými tisícerými příkazy a nařízeními zatemnili. Bůh je Láska. Proto nemá jinou možnost, než stále znovu vyzývat člověka k lásce. Bůh tak miloval svět, že poslal svého jediného Syna, aby sám šel před lidmi a ukazoval tuto cestu lásky a poslušnosti Otci až do krajnosti, až k smrti kříže. Protože Láska je víc než smrt. Kdo se přidá? Kdo odmítne? Kdo ukřižuje? Láska je bezbranná! Ježíšův život není omezen časem. Ježíš je Syn Boží, je stále stejný včera, dnes i navěky. Je přítomen stále, napříč dějinami lidstva. A z této věčnosti je vyjmut jen kratinký okamžik, kdy živý Bůh kráčel po boku člověka v našem historickém čase. „Já jsem Cesta ....“, říká o sobě Ježíš. A jdeme-li životem dobrovolně cestou lásky, poslušnosti Bohu, oběti a odpuštění s vědomím, že náš život patří Kristu, jsme Ježíšem krok za krokem neseni k Otci. Protože Ježíš je jednou provždy Cesta. Cesta, která ústí v Bohu, ve věčnosti. Proto mohou ty miliardy lidí všech věků, i těch budoucích, žít svou přítomnost s Ježíšem, kráčejí-li cestou lásky. Proto mohou opřeni o Ježíšův Kříž stále znovu v pokání a lítosti vyznávat svůj hřích, protože Ježíš tyto hříchy přijal a v oběti svého kříže jednou pro vždy vynesl k Otci. Proto tyto miliardy lidí všech věků smí žít v milosrdné lásce a odpuštění našeho Boha. Pro Ježíšovo bolestné utrpení, které přinesl v poslušnosti Otcově misi lásky, je Bůh milosrdný k nám i všem budoucím pokolením. Ale najde Syn člověka na zemi víru, až přijde? „Předkládám ti dobro a zlo. Vyber si, „je výrok Hospodinův. Jestliže člověk odmítne Boha, stává se kořistí Zla. Ne dobrovolně, ale zákonitě. Protože mezi Bohem, který je Dobro, a Zlem, které je mocí temnot, neexistuje neutrální prostor. Odmítnutím Krista, smlouvy nové a věčné, se člověk dobrovolně zbavuje ochrany Boha, stává se nesmírně zranitelným v chaosu světa a - aniž si to uvědomuje - propadá mocnostem zla. Člověk byl stvořen k Božímu obrazu a Bůh je věčná Láska. Milovat je proto přirozená zákonitost v člověku. Proto bez lásky nemůže být člověk šťastný, bez lásky nemůže dojít pokoje. Proto lásku neustále hledá. A láska vede člověka k Bohu a od Boha zpět k lidem. A tak se okruh uzavírá a mise lásky se neustále obnovuje. Žije-li člověk z Boží Lásky, sám je schopen milovat a stát pevně zakotven ve světě podle Boží vůle a pod Boží ochranou. A to je cesta. Cesta všech generací k Bohu, jíž se stal Ježíš Kristus. Jana Bártová
Vzpomínka na pouť do Fatimy Jelikož poutě se staly jakousi neoddělitelnou součástí mého života, rozhodla jsem se i letos, že bych chtěla navštívit místo, kde jsem ještě nebyla, a to je Fatima v Portugalsku. Oslovila jsem další 3 farnice z Havířova a objednaly jsme si poutní zájezd u CK Palomino. Do Prahy odjíždíme vlakem RegioJet, který zrovna začal provoz. V Praze před hlavním nádražím nás už čeká autobus CK Palomino. Pouť pořádá farnost Kobylisy pod duchovním vedením otce Josefa Brtníka. Většina poutníků je z Prahy. V 11.10. hod. odjíždíme z Prahy směrem na Plzeň s malou zastávkou v Nýřanech, pak přes Rakousko na Lyon. Pokračujeme Lví zátokou na Costa Brava. Je středa 5. 10., ráno projíždíme ještě Francií a kolem poledne jsme už v letovisku Santa -7-
6 / 2011
Společenství
Sussanne (Costa Brava), kde máme ubytování v hotelu Riviera. Začínáme naši pouť načerpáním sil pro naše těla - opalování, koupání - počasí nám přeje. Večer v přízemních prostorách hotelu slavíme mši svatou. Po večeři se ubíráme na nocleh. Čtvrtek 6.10. - po snídani v 9.30. hod. odjíždíme směrem na Barcelonu - příjezd cca v 11.00. hod. Čekáme ve frontě asi hodinu a půl na vstupenky, abychom si mohli prohlídnout překrásný chrám Svaté Rodiny - Sagrada Familia, který je ještě pořád ve výstavbě. Prohlížíme si s velkým zájmem a úžasem interiér chrámu. Výtahem se dostáváme nad chrámovou loď, kde si můžeme prohlídnout Barcelonu jakoby z letu ptáka. Dolů scházíme po točitých schodech. Prohlídka chrámu je úžasný, nezapomenutelný zážitek. Odpoledne navštěvujeme chrám sv. Eulálie, kde v kapli slavíme mši svatou. V podzemní kryptě se nacházejí ostatky sv. Eulálie. Pak si ještě prohlídneme chrám P. Marie poutníků a P. Marie Betlémské. Procházíme ulicí Rambla, kde je spousta různých obchůdků, restaurací a heren. Z Barcelony odjíždíme po půlnoci - noční jízda. Pátek 7.10. - kolem 10. hod. přijíždíme do Toleda. Je to historické město. Procházíme kolem kostela P. Marie Bílé, navštěvujeme kostel sv. Janů králů, katedrálu Primáda, kde slavíme mši svatou v boční kapli. V katedrále se nachází obraz sv. Krištofa v nadživotní velikosti, muzeum a krásný oltář s průhledem shora. Odjíždíme na ubytování v turistické ubytovně Alberge. Sobota 8.10. - odjíždíme v 9.15. hod. směrem na Guadalupe. Zde jsme asi v 10.45 hod. V bazilice, v kapli P. Marie, slavíme mši svatou. Následuje prohlídka baziliky - v průčelí, na obrovské stěně, kde jsou obrazy a sochy svatých, je nahoře milostná soška P. Marie Guadalupské. Odpoledne odjíždíme směrem na Portugalsko. Asi ve 20.30 hod. přijíždíme do Fatimy - ubytováváme se v klášteře. Neděle 9.10. - ráno slavíme mši svatou v klášterní kapli. Odcházíme na prohlídku nové baziliky Nejsvětější Trojice. Kromě krásné sochy P. Marie je zde překrásná mozaika - na jedné straně zástup lidí, které vede svatý Jan Křtitel, a na druhé straně vede lidi P. Maria. Oba ukazují na Beránka - Ježíše Krista - je to symbol obrácení k víře. Zvenku, na průčelí baziliky jsou zobrazena všechna tajemství svatého růžence. Před bazilikou je socha blahoslaveného Jana Pavla II., před kterou se modlíme. Procházíme ještě podzemní prostory nové baziliky. Pak ještě navštěvujeme katedrálu P. Marie, kde mimo jiné jsou hroby fatimských vizionářů - s. Lucie, Františka a Hyacinty. Mezi původní katedrálou a novou bazilikou se také nachází chodník, kde se poutníci modlí na kolenou. Odpoledne se modlíme křížovou cestu, která je kousek za městem. Prohlížíme si ještě domky fatimských vizionářů - s. Lucie, Františka a Hyacinty, kupujeme upomínkové předměty a také v jednom obchůdku máme ochutnávku vína Porto alegre. Večer se účastníme modlitby růžence a světelného průvodu, kde je nesena socha P. Marie. V koruně, kterou je ozdobena socha P. Marie Fatimské, je zakomponována kulka, kterou byl zasažen bl. Jan Pavel II. při atentátu v Římě. Nabíráme si rovněž fatimskou vodu. Pondělí 10.10. - ráno slavíme mši svatou v klášterní kapli - jiné než minulý den. Odjíždíme v 9.30. hod. směrem na Santiago de Compostela, kam přijíždíme v odpoledních hodinách. Po ubytování v hotelu La Salle všichni odcházejí na prohlídku města (kromě mě, protože jsem si při vystupování z autobusu podvrtla kotník a musím odpočívat na pokoji). Úterý 11.10. - ráno slavíme mši svatou v kapli katedrály svatého Jakuba. Pak následuje návštěva hrobu sv. Jakuba, muzea, projížďka vláčkem po městě, návštěva kostela sv. Josefa. Odjíždíme v 18.30. hod. - noční jízda. Středa 12.10. - v ranních hodinách přijíždíme do Lurd, ubytováváme se v hotelu. V podzemní bazilice sv. Pia X. slavíme mši svatou. V informačním středisku se účastníme -8-
6 / 2011
Společenství
projekce o Lurdech. Procházíme a modlíme se před jeskyní, navštěvujeme baziliku P. Marie, kostel svaté Bernadety. Večer se účastníme světelného průvodu. Čtvrtek 13.10. - v ranních hodinách slavíme mši svatou v kryptě baziliky P. Marie. Pak se vydáváme na prohlídku míst spojených s životem svaté Bernadety - mlýn, Cachot (vězení), farní kostel, kde byla pokřtěna a je také pohřben farář lurdský. S několika poutníky se soukromě modlíme křížovou cestu. Pak následuje návštěva koupelí, která v nás zanechává hluboké zážitky. Večer se účastníme světelného průvodu s přímou modlitbou růžence před bazilikou. Nabíráme si lurdskou vodu a noční jízdou se přesouváme do savojských Alp. Pátek 14.10. - ráno přijíždíme do La Salette. Mši svatou slavíme v bazilice. Pak má každý prostor na soukromou adoraci v přírodě. La Salette leží totiž ve výšce asi 1.800 m a je to úžasné místo na ztišení, meditaci a přiblížení se k Bohu. Odpoledne se modlíme křížovou cestu, která se vine kolem pahorku, na kterém je kříž s dvěma symboly - kleště a kladivo. Všude kolem nás je mlha. Po křížové cestě vystupujeme ke kříži a začínáme se modlit v 15.00 hod. korunku k Božímu milosrdenství. Když končíme naši modlitbu, Pán jakoby nás chtěl odměnit: ukazuje se najednou sluníčko a ozařuje vrcholky hor a pod námi jsou mraky, jako když se letí v letadle. Prostě úžasné - nevěřili jsme svým očím. A za chvíli je opět všechno ponořeno do mlhy. Pak se ještě v malých hloučcích ponořujeme do modlitby a meditace v přírodě, nakupujeme upomínkové předměty a v 17.45. hod. odjíždíme zpět přes městečko Corps (žili zde vizionáři Melanie a Maximin) směrem na Grenoble, Rakousko a v sobotu kolem 10.30 hod. jsme zpět v Praze. Vlakem pak odjíždíme do svých domovů. Co říci závěrem: byla to opravdu úžasná pouť. Někdy sice trochu náročná, co se týká stálého přestupování, přenášení zavazadel, nočních jízd apod. Myslím však, že pouť je o tom, že se chci obětovat za někoho, na nějaký účel. Prostě všechno, co tato pouť obnáší, obětuji i pro Pána Ježíše, protože i on za nás přinesl nepředstavitelnou oběť na kříži. Díky, Pane Ježíši a P. Maria, že jste nás na tuto pouť pozvali a mohli jsme ji s pomocí Vaší, andělů strážných a našich sv. patronů absolvovat a zvládnout. Poděkování patří také všem ostatním poutníkům, zvláště těm pražským, že nás mezi sebe přijali, a také p. Hendrychové - vedoucí CK Palomino a otci Josefovi, který nás vedl po duchovní stránce. Kromě mší svatých, které jsme slavili na poutních místech, nás také při jízdě autobusem obohacoval božím slovem, četbou ze života P. Marie a také jsme se mohli společně modlit růženec. Díky za požehnaný čas naší poutě - vděčné poutnice Zdeňka, Marta, Miluška a Jana.
Nakupuji, tedy jsem! „Myslím, tedy jsem,“ tvrdil francouzský filosof už v 17. století. Dnes jsme zase o něco starší a moudřejší a razíme nová hesla. Jeden z obchodních super/hyper/megamarketů přišel se sloganem: „Zde jsem člověkem, zde nakupuji.“ Když se trochu rozhlédneme, zdá se, že toto heslo opravdu platí. Každý, kdo má nohy, spěchá k plným regálům (a bezedným pokladnám), kdo má ruce, drží v nich nákupní košíky, tašky (a peněženky a platební karty). Blíží se Vánoce a nákupní závody finišují. Otevírají se nové obchody (a uzavírají nové půjčky). Lidé vstávají uprostřed noci a chvátají k místům slev avizovaným andělskými troubami reklam. Namísto betlémské hvězdy ukazuje cestu slavnostní ohňostroj. Noc je „modrá“, nikoli tichá. Kdesi daleko odtud, v marketingově zcela bezvýznamném prostředí pastýřské jeskyně, se věčné Slovo stává člověkem. Nikdo si toho nevšímá; všichni uskutečňují své lidství mezi nákupními regály. A místo Gloria odtamtud v ozvěně doléhají jen poslední dvě slabiky, tolik připomínající hýkání oslů. -ok-9-
6 / 2011
Společenství
Předvánoční pohlazení pro duši Zcela zaplněný sál kulturního domu ztichl v tónech úvodní skladby orchestru Václava Hybše. Už více než 30 roků přijíždí do našeho města, aby v předvánočním čase krásou hudby, zpěvu a milého slova naplňoval přítomné posluchače neopakovatelnými zážitky a pohodou duše. Ani v době nesvobody nikdy nezapomněl dát najevo, kdo že se nám v té chladné betlémské jeskyni narodil, aby naplnil lidská srdce láskou a pokojem. 50 roků už stojí v čele svého orchestru, aby rozdával radost a potěšení. Vždy jej doprovázejí mladí a nadaní zpěváci, často čerství absolventi konzervatoří. A tak přijel mezi nás v tomto adventním čase očekávání i letos. Ztichlým sálem, v němž bys marně hledal volné místečko, se nese krása našich i světových skladeb doznívající v nadšeném potlesku všech přítomných. A když se ve druhé části koncertu rozezní melodie českých koled, jihnou lidské duše vzpomínkou na ten krásný čas našeho dětství – tenkrát o vánocích… Ano, člověk touží povznést se výše k ryzosti hodnot, které ho převyšují a jeho nitro nemohou uspokojit ani v současné době přeplněné regály prodejních center. Byl totiž stvořen do tohoto světa láskou Boha a k Němu celým svým bytím směřuje. A tak, pane dirigente Hybši, přijměte od nás posluchačů Vašich koncertů, se slovy blahopřání k Vašemu nedávnému životnímu jubileu především za vše naše upřímné poděkování. Alena Balcarová
APOŠTOLÁT MODLITBY LEDEN Všeobecný úmysl: Aby postižení přírodními katastrofami dostávali duchovní a hmotnou podporu, kterou potřebují k obnovení svých životů. Misijní úmysl: Aby horlivost křesťanů pro mír přinášela svědectví Kristovu jménu přede všemi lidmi dobré vůle. Národní úmysl: Za všechny křesťany, aby s odvahou a opravdovostí naplňovali své poslání radostným životem podle evangelia. ÚNOR Všeobecný úmysl: Aby všechny národy měly přístup k vodě a jiným zdrojům pro každodenní život. Misijní úmysl: Aby Pán podporoval úsilí zdravotníků, kteří pomáhají nemocným a starším v nejchudších oblastech světa. Národní úmysl: Aby nás Duch svatý hlouběji uváděl do Božího synovství. /www.jesuit. cz/ Maria, jež zříkáš se sebe ve slově Amen, pro lásku Boží porodíš syna, z lásky k nám, v Betlémě v chudobě. Maria, matko, matičko, v tvé náruči Syn Boží se choulí, já svíce svých rukou vztahuji k vám. Maria, holubičko sličná, na svých perutích mne nes k lotosovým nohám Stvořitele.
VOLÁNÍ V ČASE ADVENTNÍM Libor Čihák Maria, Maria, Maria, úsměve, ohýnku v čase zimničním, ty hřeješ mé srdce zkřehlé a toužící, znavené tělem. Maria, hvězdičko na nebi temném, pohlazení v době úzkosti a strachu, světlo v jeskyni mého žití. - 10 -
6 / 2011
Společenství
PŘEČETLI JSME... „Eucharistie - naše posvěcení“ - Raniero Cantalamessa, vydalo Karmel. nakl. 2011. Karmelitánské nakladatelství vydalo již několik spisů Raniera Cantalamessy, tento titul přináší zamyšlení o podstatě a významu Svátosti oltářní. Úvaha papežského kazatele začíná texty ze Starého zákona, které popisují mesiášská zaslíbení vyvolenému národu, pokračuje výkladem ústředních událostí evangelia - závěru Ježíšova působení na Zemi a jeho poslední cesty k oběti na kříži. Autorovo velmi důrazné a přesvědčivé pojednání je výzvou k plnému, autentickému přijetí Eucharistie pro každodenní život křesťana, zmiňuje i nezbytnost osobního díkůvzdání při adoraci. Jednotlivé kapitoly přivádějí pozorného čtenáře k samému základu tajemství našeho vykoupení a spásy. - „Náš velikonoční beránek - Kristus je už obětován“ - Eucharistie v dějinách spásy, - „Toto je mé tělo, které se za vás vydává“ - Eucharistie tvoří církev proměněním, - „Kdo jí mě, bude žít ze mne“ - Eucharistie vytváří církev svatým přijímáním, - „To konejte na mou památku“ - Eucharistie tvoří církev prostřednictvím kontemplace, - „Zde je někdo víc než Šalomoun“ - Eucharistie jako skutečná přítomnost Pána, - „Dokud on nepřijde“ - Eucharistie jako čekání na návrat Pána V závěru je připomenuto, jak všichni velcí světci středověku i novodobé historie církve s láskou a vroucností přilnuli k Eucharisti, žili z ní a čerpali sílu k oběti i nestrojené lásce k lidem. „Rodiče Terezie z Lisieux“ - Hélene Monginová, vydalo Karmelitánské nakl. 2009. Hélene Monginová, absolventka filosofie pařížské university věnuje již mnoho let svůj zájem sv. Terezii z Lisieux. V této své knize se zaměřila na její rodiče - Luise Martina a Zélii, roz. Guérinovou, kteří byli blahořečení 13. července 2008. (Byl to den 150. výročí jejich svatby.) Je povzbuzující, že za církev dává tyto manžele za příklad současnému světu - všem rodičům a rodinám dnes, kdy je rodina zejména v evropských zemích všeobecně opomíjena, zneuznávána a přímo ohrožena rozšiřující se kulturou smrti. Autorka vypráví o tom, co předcházelo jejich seznámení a sňatku, v životopise podrobně líčí vše, co naplňovalo jejich společný život (narození dětí a všechny starosti o jejich důkladnou výchovu i vzdělání, vzorná péče také o starší členy rodiny). Popisuje i jejich pracovní nasazení - oba byli úspěšnými ve svém vlastním podnikání a byli činní i v širším společenství ve městě (pomáhali duchovně i hmotně všem potřebným lidem kolem sebe v době klidu i v čase válečného ohrožení). První kapitoly knihy však přinášejí nejdůležitější sdělení o jejich duchovním životě. Na prvním místě byl vždy Bůh a vše co konali, bylo provázeno pod jeho vedením ve svátostech a živou modlitbou. K tomu vedli také své dcery, čtyři z nich pak vstoupily do karmelitánského řádu. Nejmladší z nich sv. Terezie od Dítěte Ježíše byla později prohlášena za učitelku církve. Povýšení Luise a Zélie Martinových k poctě oltáře je důkazem toho, že život laiků může být svatým a misionářským, rodina může být místem silné lásky a okolnímu světu tak podává svědectví o Boží lásce. „Ježíšek pro mě“ - Eduard Martin, vydalo Karmelitánské nakl. 2011. Spisovatel Eduard Martin ve své knížce přivádí čtenáře do líbezného a nadčasového světa vánoc - do betlémského ráje. Ve sbírce vypráví krátké příběhy, jež jsou inspirovány vyprávěním osob různého věku, některé líčí i těžké a přelomové situace lidí, nacházejících se na rozcestí života, kdy neví, kudy kam. Zaznamenává útržky šťastných a hřejivých vzpomínek na vánoce v rodině se svými blízkými, na vzájemnou soudržnost a lásku, jež se zapsaly do dětské paměti a staly trvalou hodnotou, která je pak předávána novým - 11 -
6 / 2011
Společenství
generacím. Některé povídky nahlížejí do vypjatých chvílí, v nichž je člověk na konci svých sil a rozhoduje se o jeho dalším osudu. Ať skutečným anebo vnitřním pohledem do Betléma na Svatou rodinu se v mysli náhle rozjasní a najde se přijatelné řešení. Do života se navracejí ztracená radost a pokoj. Je to opravdu milá knížka pro pohlazení duše, která přijde vhod nejen v době vánoční. Z.K.
BYL JEŽÍŠ BÍLÝ, NEBO ČERNÝ? (povídka) Jeden muž měl dva syny. Ten z prvního manželství měl po matce bílou pleť, ten druhý zase zdědil černou po své matce. Sourozenci byli skoro stejně staří, ale lišili se snad ve všem: povahou, sklony, zálibami. Jeden měl rád společnost, druhý byl samotář; jednomu se líbily kočky, druhém psi; jeden lezl po stromech, druhý lovil ryby v potoce. A právě proto se měli doopravdy rádi. Pochopili, v tom byli dospělejší než mnozí dospělí, velice prostou věc. Láska spočívá v respektování toho druhého a respektovat člověka znamená ponechat mu svobodu. Právě proto všude nechodili spolu jako dvojčata, nikdy se nesrovnávali, nikdy se nad sebe nevyvyšovali. Byli svobodní ve svém nitru a svobodně se měli rádi. A když láska může svobodně působit, je neomezená. Rychle dospívali. Pohledem na toho druhého chápali věci, na které by sami nikdy nepřišli. V jedné věci se shodli dokonale: v barvě pleti. Neviděli toho druhého jako bílého nebo černého. Podle nich měli oba stejnou barvu. Určitě se divíte, jak je to možné. To je prosté. Když se dva lidé liší úplně ve všem, barva pleti je pro ně nepodstatná. Té si ani nevšimnou. Barva pleti se stala předmětem diskuze poprvé, když se v noci dojatě vraceli od jeskyně. Alef, černý chlapec, řekl bílému Malebovi: „Viděl jsi, jakou barvu pleti má to dítě? Je tmavé jako ty.“ Maleb nesouhlasil: „Chceš říct, že je světlý jako ty.“ „Proč? Myslíš, že jsem světlejší než ty?“ „Copak nejsme oba stejní?“ „Možná jsem byl dlouho na sluníčku,“ uzavřel debatu Alef. Proto nikdy nezjistíme, zda se Ježíš narodil jako bílý nebo černý. Dva chlapci, kteří ho viděli a mohli nám podat zprávu, se měli příliš rádi na to, aby dělali rozdíly mezi barvou pleti. /Z knihy Piera Gribaudi - „Příběhy vánoční noci“/
Tak jsem si po prázdninách dobře vypůjčil (ve farní knihovně) Petr Příhoda: „To ostatní nechávám na Pánu Bohu“ (Karmel 2010,271str.) Autor je lékař, angažovaný křesťan, který se plně zapojuje do veřejného života ať jako poradce Petra Pitharta, nebo jako publicista a komentátor aktuálních událostí. Kniha má dvě části: První přináší rozhovor, který propojuje životní témata P. P. s jeho osobní zkušeností. Výsledkem je živý a plastický portrét jeho osoby a nenásilná sonda do jeho myšlení. Druhá je výběrem nejzajímavějších a nadčasových textů z posledních desíti let. Slovy autora: „Nabízím jenom to, co bych rád, aby si přečetla moje vnoučata, až budou rozum brát.“ Můj názor: Pro všechny, kteří si chtějí zachovat otevřenost pro jiné myšlení, než je nám každý den servírováno novinami a TV. Pavel Klener: „Jde to slušně“ ze vzpomínek významného českého onkologa (Lidové noviny 2008, str. 163) Autor je v prvé řadě lékařem, ale když je to nutné, je také ministrem zdravotnictví nebo kandiduje jako nezávislý za KDU- ČSL do senátu. Svou knihu charakterizuje takto: - 12 -
6 / 2011
Společenství
„….snažil jsem se jsem se, abych příběhy ze svého života vyprávěl na pozadí událostí, ve kterých jsem je prožíval…“ Můj názor: Čtivá kniha, podává nepřikrášlovaný obraz života člověka, lékaře, vědce, který ani v období totality se nesnížil k podkuřování vládnoucímu režimu. Povzbuzující příklad poctivého lidského života. Eduard Martin: „Babičky a andělé“ (Karmel 2011, str. 164) „…knížka je nenásilnou meditací ve formě „encyklopedie dětských otázek“ a odpovědí babičky. Čtenáři v ní najdou odpovědi na ožehavé otázky, jaké děti mohou klást. Kouzelná svěžest dětských pohledů a otázek je schopná pojmenovávat svět nezvykle, někdy překvapivým způsobem, a tím vést dospělé k novému pohledu na svět…“ (citát z přebalu knihy.) Mně se třeba velice líbila „moudrost“ vnoučka: Já nejvíc potřebuji to, co vlastně nepotřebuji. No, jenom řekněte sami, není to velká pravda? Můj názor: To není knížka jenom pro babičky. Kdepak! To je správná knížka pro každého, kdo se chce zamyslet, jak by sám odpověděl třeba na takové otázky: Proč jsem dnes na světě? Ve školce se mi smáli, že mám jen jednoho tatínka. Babičko, ty jsi idyjot. Babičko, mají nás mrtví rádi? Proč se, babičko, modlíš, když Pán Bůh o tobě všechno ví? Marek Orko Vácha: „Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec“ (Cesta 2010, str.197) Autor je katolický kněz (nar. 1966), vystudoval molekulární biologii a genetiku na MU v Brně a teologii v Olomouci a v Bruselu, zúčastnil se dvou výprav do Antarktidy, je přednostou ústavu etiky na 3. lék. fakultě Karlovy university a zároveň administrátorem farnosti Lechovice. Přesto se dokáže zastavit a obdivovat krásu Božího tvoření. Citujeme z knihy: „Neuvidíte-li zázraky a divy, říká Kristus, neuvěříte. Přál bych si, abych se uměl dívat kolem sebe, abych viděl. Kéž bych svůj život zde, nebe a hvězdy, květiny a motýly vnímal jako zázrak, jako něco nesamozřejmého, jako něco co by nemuselo být. Kéž bych příběh Země včlenil do svého osobního příběhu. Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec.“ Můj názor: Krásná kniha, obsahem i formou, kdy myšlenky a úvahy umocňují barevné fotografie nádherné přírody. Tato kniha není román k přečtení. Je to kniha k zastavení, meditaci a také inspirace k modlitbě. Otec Samuel: „Na ohnivém voze „ (Triáda 2008, str.98) Autor knihy otec Samuel Lauras se narodil ve Francii r. 1954. Po létech rozsáhlé divadelní činnosti vstoupil v roce 1983 do trapistického kláštera v Sept-Fons. Je převorem kláštera v Novém Dvoře, založeného v plzeňské diecézi trapisty ze Sept – Fons. Vyprávění o devětadvacetiletém spolubratru Theofanovi napsal několik týdnů po jeho smrti 7.12.1989. Život chlapce, který si radostně vybral ve 23 létech kontemplativní řeholi jako svoji životní cestu, aby ji po šesti létech ukončil jako tělesně bezmocný. Toto vyprávění není žádná nábožná sentimentalita, ale kus chlapského života v řeholní komunitě, která dokáže i v utrpení doprovázet nemocného, pomáhat a bojovat až do krajnosti. A je také svědectvím o bratru Theofanovi a jeho cestě. Můj názor: Když jsem knížku přinesl domů, manželka ji přečetla v jednom zátahu. Tak to je asi nejlepší doporučení . Přečetl a doporučuje dědek Jargus
- 13 -
6 / 2011
Společenství
Vánoce u nás Pod tímto názvem je skryt 11. ročník výstavy betlémů v galerii KD RADOST, která je otevřena denně (mimo Štědrý den) od 10- 18 hodin až do 30. prosince. Čekají na vás betlémy z různých materiálů a také soubory vánočních pohlednic, poštovních známek, květinové vazby. Prostě stojí to za návštěvu (vstupné dobrovolné). Bylo pěkné, když při slavnostním zahájení primátor města Havířova neopomněl zdůraznit, že je tady s námi i havířovský pan farář. A bylo výborné, když otec Marcel oslovil zaplněný sál, v několika větách připomenul reálnou existenci města Betléma ve státu Izrael a význam tohoto kdysi neznámého městečka pro všechny lidi, protože právě zde jsme byli obdarováni Boží láskou, kterou máme dále rozdávat. Jistě není bez zajímavosti, že autorka výstavy paní Marta Halfarová, která se věnuje tradicím betlémů, uspořádala první výstavu ve farní knihovně u sv. Anny v roce 2001. Při této příležitosti napsala do SPOLEČENSTVÍ o historii betlémů článek, ze kterého citujeme: - Počátek zvyku stavět jesličky je spojován s vánoční mší na hoře Grecio v Itálii, kdy sv. František z Assisi po svém návratu ze Svaté země chtěl přiblížit prostředí a místo narození Krista co největšímu množství prostých lidí. - U nás se první jesličky začaly stavět v roce 1560, a to v Praze jako první ve střední Evropě. Zde byla zdůrazněna především přítomnost postav Svaté rodiny – Josefa, Marie a Ježíška. - V době josefínských reforem po roce 1780, kdy bylo stavění betlémů v kostelích zakázáno jako obyčej nedůstojný, si začali lidé vytvářet a stavět jesličky doma. I když zákaz „Josefa“ netrval dlouho a jesličky se zase vrátily do kostelů, byly již poznamenány lidovou tvorbou. - Rozkvět chrámových a lidových betlémů nastává koncem 18. století. Zástup lidiček spěchá s náručí plnou dárků k Ježíškovi. Vedle sebe tu stojí: král, žebrák, učenec, pastevec, poutník, řemeslník, ženy, muži a děti ze všech koutů světa, různé barvy pleti. Stále častěji je umisťován děj s tématem narození Krista do krajiny, ve které žijeme a kde máme svůj domov. Postůjme tedy chvíli před betlémem – jesličkami a nepřeslechněme pravou zvěst Vánoc: „Nám, nám narodil se!“
Návrat do Církve po 477 letech Jak uvedlo zpravodajství Res Claritatis č. 48/2011, kardinál Donald W. Wuerl oznámil nedávno Biskupské konferenci USA, že 1. ledna 2012, na slavnost Matky Boží, Panny Marie, bude kanonicky ustanoven anglikánský ordinariát ve Spojených státech. Tím se umožní věřícím anglikánské církve sjednocení se všeobecnou Církví podobným způsobem, jako se to stalo s řeckokatolickou církví již před několika stoletími. Anglikánská církev vznikla r. 1534 zákonem, schváleným anglickým parlamentem poté, co král Jindřich VIII neobdržel papežův souhlas na zrušení svého manželství. Toto schizma stálo mnoho životů vynikajících anglických věřících (kupř. Thomase More, královského kancléře) a duchovních (kupř. biskupa Fishera), kteří odmítli vyjádřit souhlas se schváleným zákonem. Po zničení mnoha klášterů a zabití mnoha řeholníků došlo také k mučení a popravám jezuitských kněží, kteří v různých převlecích tajně poskytovali v Anglii duchovní služby těm věřícím, kteří z katolické (čili všeobecné) Církve nevystoupili. Patří mezi ně kupř. P. Edmund Campian S.J., svatořečený stejně jako oba výše uvedení. Ke kolektivnímu vstoupení do anglikánského ordinariátu se již hlásí dvě anglikánské komunity a několik desítek anglikánských kněží. Kardinál Wuerl počítá, že ordinariát dosáhne v lednu 2012 počtu asi 2000 věřících. – Bohuslav Šolc - 14 -
6 / 2011
Společenství
PŘEHLED UDÁLOSTÍ ZA 15 LET OSTRAVSKO-OPAVSKÉ DIECÉZE Založením ostravsko-opavské diecéze v roce 1996 byla završena snaha několika generací o vytvoření samostatného církevního celku ve Slezsku. Za patnáct let existence nejmladší diecéze v České republice se udála řada významných událostí. V časové ose se zastavíme u těch historicky nejzajímavějších. První pokusy o vznik samostatného biskupství se datují již do roku 1742 za vlády pruského krále Bedřicha II. Později se o totéž snažila rakouská císařovna Marie Terezie, ale úsilí panovníků nebylo tehdy korunováno úspěchem. Změnu nepřineslo ani období První republiky. Teprve na konci 20. století přišel čas na změnu a vznik nové ostravsko-opavské diecéze. Založením biskupství v Ostravě se v roce 1996 začala psát historie nové církevní instituce. Sídelním městem biskupství ostravsko-opavského se stalo krajské město Ostrava, farní kostel Božského Spasitele byl povýšen na katedrálu a prvním biskupem byl papežem Janem Pavlem II. jmenován Mons. František Václav Lobkowicz OPraem. 1996 Dne 30. 5. Bylo papežskou bulou „Ad Christifidelium spirituali“ založeno ostravsko-opavské biskupství a zřízena nová ostravsko-opavská diecéze vyčleněním děkanátů Bílovec, Bruntál, Frýdek, Hlučín, Jeseník, Karviná, Krnov, Místek, Nový Jičín, Opava a Ostrava z olomoucké arcidiecéze. Dne 31. 8. 1996 byl v katedrále Božského Spasitele slavnostně inaugurován sídelní biskup Mons. František Václav Lobkowicz, OPraem. 1997 Byl založen diecézní zpravodaj OKNO, který se snaží přinášet informace o životě diecéze do všech farností diecéze. Prvním šéfredaktorem se stal Ing. Jaroslav Černý, který s týmem spolupracovníků časopis vytvářel až do roku 2000. Od roku 2001 je šéfredaktorem časopisu Mgr. Bc. Pavel Siuda. 1998 Založeno Středisko pro mládež ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Místní fara se proměnila v zázemí pro víkendové pobyty mladých z celé diecéze. Pastorace mládeže v diecézi byla svěřena o. Vítu Zatloukalovi, který se stal ředitelem Diecézního centra pro mládež i duchovním správcem farnosti Stará Ves nad Ondřejnicí. Duší střediska s týmem mladých lidí, kteří pro mládež celé diecéze připravují formační pobyty a diecézní setkání byl až do roku 2005, kdy jej vystřídal současný ředitel o. Kamil Strak. 1999 Poutní chrám Navštívení Panny Marie ve Frýdku byl povýšen papežem Janem Pavlem II. na basiliku minor. Dne 13. 6. 1999 byla ve Varšavě spolu s mučedníky pro víru z doby 2. světové války blahořečena ostravská rodačka Marie Antonína Kratochvílová. Biskup František Václav Lobkowicz světici, která byla během svého života řeholnicí, učitelkou a vychovatelkou, svěřil do duchovní péče církevní školství v diecézi. V prosinci roku 1999 zazářil ve Vatikánu vánoční strom z Beskyd. Delegaci poutníků, kteří do Říma cestovali společně se vzrostlým smrkem speciálním vlakem, vedl biskup František Václav Lobkowicz. Vánoční stromek měl v Římě velký úspěch a Svatý otec Jan Pavel II. se o „sukcesu choinky z Czech“ zmínil otci biskupovi Lobkowiczovi ještě při jeho příští návštěvě Vatikánu. 2000 Dne 11. 2. 2000 byla slavnostně otevřena nová budova biskupství na Kostelním náměstí 1 v Ostravě v těsné blízkosti kostela sv. Václava. Financovat stavbu čtyřpodlažní budovy, jejíž součástí je i podzemní garáž, umožnila celodiecézní sbírka tzv. „zlatá cihla“. Štědrost věřících umožnila vybudovat zázemí pro práci všechny složky diecézní kurie, diecézní kapli, konferenční sál, byt biskupa a pokoje pro hosty. - 15 -
6 / 2011
Společenství
2001 V prvních lednových dnech roku 2001 vyšly poprvé do ulic měst a obcí ostravsko-opavské diecéze koledníci Tříkrálové sbírky. Novinka měla mezi lidmi úspěch. Devět set tříkrálových skupinek vybralo na charitní projekty čtyři a půl milionu korun. Dne 4. 11. 2001 byl v Římě papežem Janem Pavlem II. blahořečen rodák z Frýdlantu nad Ostravicí, řeckokatolický kněz o. Metoděj Dominik Trčka, CSsR společně s řeckokatolickým biskupem Pavlem Petrem Gojdičem. Mučedník totalitního komunistického režimu zemřel 23. března 1959 v cele věznice v Leopoldově. Na dvanáct let byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu v roce 1952, když byl obviněn ze spolupráce s biskupem Gojdičem, „špionáže“ a pokusem o útěk za hranice. Byl vězněn v Ilavě, Mírově a nakonec v Leopoldově. V den svátku svaté Anežky České na zahradě střediska pro mládež ve Staré Vsi nad Ondřejnicí zaparkoval vysloužilý lůžkový vagon typu WLAB vyrobený v roce 1974 v německém Görlitz. Vagon rozšířil kapacitu lůžek pro víkendové pobyty mladých ve středisku, které do té doby disponovalo jen několika pokoji fary. 2002 V červenci roku 2002 se stal novým generálním vikářem ostravsko-opavské diecéze Mons. Marcel Tesarčík, který působil jako farář ve farnosti Nový Bohumín. Ve funkci vystřídal Mons. Františka Kufu, který byl v úřadě generálního vikář od vzniku ostravsko-opavské diecéze. Do farnosti Pustá Polom přišli po letních prázdninách první tři volontéři, kteří se zapojili do tzv. Diecézního volontariátu. Fara byla před příchodem dobrovolníků upravena na nové obyvatele, kteří celý rok nezištně pomáhali místnímu duchovnímu správci o. Martinovi Šmídovi. Projekt Diecézní volontariát pokračoval v následujících letech ve farnosti Zátor u Krnova, kde působil o. Marcel Krajzl. V roce 2002 zřídila Charita Opava terapeutickou komunitu pro drogově závislou mládež Domov Agapé. Zařízení se stalo průkopníkem v dlouhodobé péči o děti a mládež, kteří mají problém s drogou. Po 3 letech provozu byl ředitel Charity Opava nucen kvůli nedostatku finančních prostředků Domov Agapé uzavřít. 2003 Poprvé v historii hostila ostravsko-opavská diecéze ve dnech 7. – 9. dubna 2003 jarní zasedání České biskupské konference. Místem pro setkání a jednání biskupů byl zvolen klášter minoritů v Krnově. Zasedání ČBK v Krnově se zúčastnilo jedenáct biskupů včetně tehdejšího papežského nuncia Erwina Josefa Endera. S pastýři z celé republiky se mohli setkat také místní věřící při slavnostní mši svaté ve farním kostele sv. Martina. Biskupové si z Krnova odvezli malý dárek v podobě varhanní píšťaly z místní varhanářské dílny Kánský-Brachtl. 2004 Po dvou letech od ničivého požáru se farnost Ostrava-Hrabová dočkala nového dřevěného kostela zasvěceného svaté Kateřině Alexandrijské. Nový kostel vysvětil při poutní slavnosti 27. 11. ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz, který současně požehnal i dva nové zvony zasvěcené sv. Františku z Assisi a svaté Kláře. 2005 Odborný seminář na téma digitalizace televizního vysílání, který připravilo Sdružení Telepace, poprvé informoval veřejnost o záměru vybudovat televizní stanici na křesťanských hodnotách. Veřejnost se tak mohla seznámit s projektem televize Noe, která se o rok později stala skutečností. 2006 10. května 2006 zahájila pravidelné vysílání digitální satelitní televize Noe jako televize dobrých zpráv. Zakladateli televize se stali P. Leoš Ryška, ředitel Sdružení a Studia Telepace a P. Martin Holík, ředitel Radia Proglas. Pro příjem televizního signálu bylo nutné mít satelitní přijímač, kabelovou televizi nebo vysokorychlostní připojení k internetu. - 16 -
6 / 2011
Společenství
V tomto roce si ostravsko-opavská diecéze připomněla 10. výročí od svého založení diecézní poutí do katedrály Božského Spasitele v Ostravě dne 26. 8. 2006. Diecézi v tento den navštívili biskupové z České republiky a sousedního Polska. Oslav se zúčastnil také papežský nuncius Mons. Diego Causero. 2007 Historicky první diecézní fórum mládeže připravilo ve dnech od 23. do 25. 2. Centrum pro mládež ostravsko-opavské diecéze ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Biskup František Václav Lobkowicz mladým přednášel na téma evangelizace. Dne 17. 9. 2007 byl slavnostně otevřen Hospic sv. Lukáše v Ostravě-Výškovicích jako první hospicové zařízení v Moravskoslezském kraji. Hospic sv. Lukáše provozuje Charita Ostrava. V sobotu 20. 10. 2007 byl slavnostně vysvěcen nový kostel Svatého Ducha v Ostravě-Zábřehu. Kostel s pastoračním centrem posvětil ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz. 2008 V sobotu 5. 1. 2008 oslavil své šedesátiny ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz při slavnostní mši svaté v katedrále Božského Spasitele v Ostravě. Mezi gratulanty byla i Lobkowiczká garda granátníků z bavorskoho města Störnstein. Tříkrálová sbírka 2008 přinesla na projekty charit působících v ostravsko-opavské diecézi více než 10 milionů korun. Do centra Ostravy se v dubnu vrátila socha svatého Floriána. Půl století stálo barokní dílo z pískovce nedaleko fary v Ostravě-Hrabůvce. Při rekonstrukci Masarykova náměstí se podařilo sochu patrona hasičů vrátit na místo, kde stávala od roku 1763. Dne 7. 11. požehnal biskup František Václav Lobkowicz babybox zabudovaný ve zdi Městké nemocnice Ostrava-Fifejdy. Ve stejný den byly otevřeny babyboxy také ve Frýdku-Místku a Opavě. 2009 Padesát let od mučednické smrti blahoslaveného Metoděje Dominika Trčky připomněla slavnostní řecko-katolická liturgie ve farním kostele v rodném městě světce Frýdlantu nad Ostravicí. Liturgie svatého Jana Zlatoústého se v sobotu 21. 3. společně s ostravsko-opavským biskupem účastnil řeckokatolický emeritní biskup Ján Eugen Kočiš. Ve dnech 4. až 8. 8. prožilo čtyři sta mladých lidí Diecézní setkání s biskupem Lobkowiczem na poutním místě Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor. Farnosti ostravsko-opavské diecéze zareagovaly na výzvu k pomoci postiženým bleskovými povodněmi, které 29. 6. zasáhly řadu obcí na Novojičínsku a Jesenicku. Živelná katastrofa si vyžádala třináct obětí na životech a škody přesahující 5,6 miliard korun. Biskupství vyhlásilo finanční sbírku, která přinesla 5,5 milionu korun. Peníze byly rozděleny přímo rodinám v postižených obcích. 2010 Dne 5. 2. 2010 zemřel emeritní děkan opavského děkanátu Mons. Josef Veselý. Kněz, básník a politický vězeň přijal v Ostravě jen pět dní před svou smrtí z rukou prezidenta republiky Václava Klause Řád TGM III. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva. Poslední rozloučení se zesnulým knězem bylo v Opavě v sobotu 13. 10. 2010. Dne 26. 5. se ostravsko-opavská diecéze poprvé zapojila do akce Noc kostelů. Program si připravilo celkem 39 kostelů a modliteben. Dne 10. 10. 2010 zemřel při autonehodě v Ostravě -Vítkovicích novokněz P. Pavel Jiřík, který působil jako farní vikář ve farnosti Ostrava-Zábřeh. Zemřel 105 dní od vysvěcení na kněze. - 17 -
6 / 2011
Společenství
2011 Ve středu 2. 2. 2010 proběhly v Odrách oslavy 800. výročí narození svaté Anežky České. Slavnost připravili studenti Střední pedagogické školy a střední zdravotnické školy sv. Anežky České v místním Dělnickém domě. Tato škola oslavila dne 28. 9. neméně slavnostně také 150 let od svého založení a 20 let od obnovení činnosti. Dvacáté výročí od založení před koncem školního roku oslavilo také Biskupské gymnázium v Ostravě.
SBÍRKY datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice 23.10. 38 830,11 167,30.10. 13 245,2954,12 590,6.11. 2 852,12 465,13.11. 2 315,15 084,20.11. 2 397,13 309,27.11. 2 717,15 222,4.12. 2 975,-
Špluchov 2 154,1 008,1 560,772,1 000,920,1 081,-
účel Sbírka na misie
Sbírka na biskupství
Říjen – listopad v našich farnostech Svatá Anna: Svatá Markéta: Křty: Ondřej Martin Oravčík
Křty: Monika Horváthová
Svatby: Jaroslav Bosák – Ingrid Bosáková roz. Brumarová
Pohřby: Petr Malec 25 Marie Ondračková r. Miklová 89 Ladislav Langner 71
Pohřby: Anežka Ferehceinová r. Holešová 91 Jiřina Juráňová roz. Hudecová 74 Ilona Dvořáková roz. Tašková 78 Jiří Bolek 46
Matriky farnosti sv. Jan Bosko - červenec až listopad 2011 Křty: Dominik Suchý Alex Mackovčák Alois Pokuta Linda Helena Mezeiová Vojtěch Miroslav Magyarics Lucie Anna Magyaricsová Jana Valerie Belková Elizabeth Elen Kopaczová
Pohřby: Michal Nemetu 54 let Jaroslav Kusák 73 let Verona Lišková 77 let Růžena Hodečková 72 let
- 18 -
6 / 2011 Dopisy do záhrobí
Společenství
Křesťanům prvotních církevních obcí V městě Šumbarku, v devátém roce panování Václava Vrtošivého Milí spolubratři, obracím se k vám přes propast času, abych vám vyjádřil svůj obdiv a uznání za to, jak jste dokázali žít svou víru a svědčit o Kristu. Pro vaše sousedy to bylo natolik překvapující, že se sami upozorňovali: „Pohleďte na ně, jak se milují!“ Nelze nevidět, jak rozdílně prokazujeme svou víru dnes. Pokud už si vůbec někdo všimne naší jinakosti, pak zpravidla pouze v negativním smyslu. O společenství, jakému jste se těšili, si můžeme nechat jen zdát. Dlouho jsem přemýšlel, co může být příčinou tohoto propastného rozdílu, vždyť věříme ve stejného Krista a vyznáváme stejné hodnoty. Nejdříve jsem se domníval, že důvodem vaší odvahy a radosti je samotný Ježíš, jenž vás oslovil silou své osobnosti a svého příkladu. Pak jsem si však uvědomil, že naprostá většina z vás ho nikdy nepotkala a dozvěděla se o něm pouze ze značně zkreslených a mnohdy rozporuplných svědectví jeho nejbližších učedníků. Poté jsem stejnou zásluhu přisoudil Duchu svatému, který na vás sestoupil a zahrnul vás svými rozmanitými dary. V jeho síle jste pak byli schopni nejen čelit pronásledování, jemuž jste byli vystaveni, ale především žít všední život plnohodnotně a přitažlivě. Leč ani toto vysvětlení mi neskýtá dostatečné zdůvodnění (a alibi), vždyť stejného Ducha jako vy jsem v plnosti přijal i já a většina mých souvěrců. Teprve v těchto adventních dnech, kdy si připomínáme Kristův příchod, jsem přišel na možné vysvětlení. Vy jste opravdu očekávali Ježíšův návrat ve slávě každým dnem! Žili jste svůj život v perspektivě brzkého naplnění Božího království, a proto jste se mohli soustředit na to podstatné – na budování vztahů místo hmotných statků, na hromadění autentických prožitků místo zásob, na modlitby místo planých diskusí. Za vašeho života onen očekávaný „konec světa“ nenastal a nedošlo k němu až do našich dnů. Povědomí o něm se postupně vytratilo a my s ním dnes pracujeme pouze jako s nepříliš pravděpodobnou hypotézou. Tak nějak o ní víme, ale na náš praktický život nemá skoro žádný dopad. Opravdu se nemůžeme více mýlit. Nevím sice – stejně jako nikdo z lidí, Krista nevyjímaje, - kdy onen den přijde, ale to vůbec není důležité. Může to být zítra stejně jako za dalších tisíc let. Jedno je však jisté: můj osobní přerod do Kristova království nastane podstatně dříve, nejpozději za pár desítek let. Jsem na tom tedy stejně jako vy. Tento můj „poslední“ den může přijít kdykoli, a tak si mohu život zařídit dle vašeho příkladu. Chce to jen trochu víry (asi jako hořčičné semínko) a odvahy. P.S. Na rozdíl od mnoha svých spolubratří se tohoto dne nebojím. Ne proto, že bych snad žil natolik příkladně, ale prostě proto, že očekávám příchod starostlivého hospodáře, který nám dal plnou moc a plnou důvěru a nepřijde s námi účtovat, nýbrž oslavovat. Nebojím se, že mě zastihne ve spánku. Jen bych si přál, abych spal unaven po dobré smysluplné práci a s dobrým svědomím. -ok- 19 -
6 / 2011
Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY
Milé děti, malé i ty velké, dneska se společně scházíme u jesliček. Určitě máte moc rády postavičky z betléma, který stojí u nás v kostele anebo u vás doma pod stromečkem. Tak zavřete oči a všechny ty lidičky si představte. A potom je doplňte do křížovky. 1) Malou ovečku ze svého stáda přináší … 2) Kolik králů se klaní u jesliček? 3) Nejblíže u Ježíška je maminka … 4) Jeden z králů se jmenuje (jeho jméno začíná na K) 5) Velké zvíře se dvěma hrby, které s sebou přivádí jeden z králů 6) Další z králů se jmenuje (jeho jméno začíná na M) 7) Vedle Marie stojí i Ježíškův pěstoun … 8) U jesliček stojí dvě zvířata, vůl a... 9) Jak se jmenuje město, kde se Ježíšek narodil? 10) Ježíšek leží jesličkách, které jsou vystlány čím? 11) Kdo vládl v době Ježíšova narození? 12) U jesliček stojí muzikanti, kteří hrají vánoční … 13) Selka nese Ježíškovi trochu „…, aby kvetla jeho líčka“ 14) Králové se vydali na cestu, protože na obloze uviděli velkou … 15) Sláva na výsostech Bohu a na
1 2 3 4 5 6 7 8 9 1
0
11 1 1
2 1
3
1
5
1
6
1
7
4
1
8 1
2
9
0 2
1
2
2
Zemi … lidem dobré vůle. 16) Kolem jesliček je spousta pastýřů se svými … 17) Dítě u jesliček zpívá: „Já ti nesu dvě …, by zahřály tvé nožičky.“ 18) Nad chlévem se vznáší Boží posel - … 19) Někdy se u jesliček objeví i velké zvíře s chobotem… 20) Malý pastýř přináší „veselého … ze stáda svého“ 21) Maria, Josef a Ježíšek dohromady tvoří Svatou … 22) Poslední ze tří králů se jmenuje (začíná na B) A nakonec mám otázku pro zvídavé. Víte, která z postav u jesliček řekla větu, která vám vyšla v tajence? (Nápověda: Matouš 2, 2) Pokojné Vánoce vám přeje Marťa
- 20 -
