DUBEN
2005 MĚSÍČNÍK
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVI. č. 4
3. dubna 2005
Cen a 7 Kč
Pán můj a Bůh můj víra, nebo nedůvěra?
Zkusme se soustředit v této velikonoční době na své pochybnosti a nejistoty. Hledejme odpověď víry. A určitě přestanou být tím, co nás oslabuje, a promění se v novou životní jistotu. A tu ke svému pokojnému bytí všichni moc potřebujeme. A tu Vám ze srdce vyprošuje
„Protože jsi mě viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Ale blahoslavení, kteří neviděli a přesto uvěřili...“
z obsahu
„Nevěřící Tomáš“, téma 2. neděle velikonoční. Ještě že to tak Pán Ježíš nenechal – a místo výčitek Tomášovo přání splnil. Díky Tomášovi a skrze ruce Tomášovy se mohli všichni apoštolové, ba i my všichni přesvědčit, že Ježíš opravdu žije. Vždyť pochybnosti měli všichni. I my míváme pochybnosti. Tomáš je jen za nás všechny vyslovil nahlas. A toto evangelium nám říká, že pochybování, nedůvěra, není nic špatného, nemusí být hříchem. Hřích to je, když s tou pochybností nic neděláme. Když se nesnažíme řádně si na problém sáhnout, prozkoumat jej, přesvědčit se. Pochybnost nás má naopak vést k hledání pravdy a k prohloubení víry. Tomáš měl to veliké štěstí, že se mohl přesvědčit hned. My nemáme příležitost, ani to není v naší moci, setkat se s Ježíšem hmatatelně. Ale můžeme si být jisti, že Bůh posílá i každému z nás do cesty znamení – hmatatelná slyšitelná znamení toho, že Pán Ježíš žije a že je nám blízko. Co tedy máme dělat my? Prosme Ježíše: „Pane, já chci věřit! Pomoz mi v mé nedůvěře.“ Nebojme se takto hovořit s Ježíšem, s knězem, či s těmi, kteří jsou nám blízcí. Uděláme brzy překvapivou zkušenost, že naše nejistota zmizí.
Pán můj a Bůh můj... P. Ervín Jansa
1
Svědectví víry a pozvánka na Hradišťan v Třebíči
2
Poslední vizionářka z Fatimy a Vydařená velkopáteční křížová cesta
3
Skautská hlídka a Od muziky v kostele je placený varhaník! 4 - 5
Stalo se na Bílou sobotu P. Ervín
a Zprávy z farností
6-7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život V tomto čísle NS si přečtete závěrečnou část vyprávění p. Zdeňky Herzánové - děkujeme za ně!
Svědectví víry Syn nerad, ale poslechl mne a odešel. Já jsem zatím nemohla vůbec spát, na prsou mi hlasitě chrčelo a já si zoufale říkala: „Pane Bože, poraď mi, co mám zítra dělat? Jestli je to chřipka, nemohu jít do nemocnice, abych jim tam nakazila oddělení, ale když nepřijdu, bude Jiří nešťastný.“ Ještě ve 4 hodiny ráno jsem nespala, ale potom jsem zřejmě usnula, ale náhle jsem se vzbudila za úplného světla. Dívala jsem se zmateně kolem sebe na vedlejší prázdnou postel a teprve jsem si uvědomila skutečnost, že je Jiří v nemocnici a že musím volat, že nemohu přijít, a bylo to jako něco zcela neskutečného, že my dva budeme od sebe tak násilně odtrženi - Jiří v nemocnici na posteli, já doma. Bylo sedm hodin a já s těžkým srdcem jsem šla k telefonu. Ozval se pan primář, já ze sebe vysoukala, že nemohu přijít, že asi na mne jde chřipka. Ale on mi řekl, jestli nemám odvoz, že pro mne přijede, že můj muž v 7 hodin zemřel. Já jsem v tu chvíli cítila takovou úlevu, že je vše vyřešeno a hlavní je to, že už Jiří netrpí. Poděkovala jsem mu za jeho ochotu a řekla, že mě doveze syn. Zavolala jsem mu a on za okamžik přijel. V nemocnici nás už na chodbě zastihl pan primář nezvykle rozčilený a začal se omlouvat, že přes velice vážný stav se nepočítalo s jeho odchodem dnes. Že ještě večer po mém odchodu ho důkladně prohlížel a nic nenaznačovalo tomu, že by to byla jeho poslední noc. Zavolal okolo jdoucí sestru, která říkala, že přišla ráno za Jiřím, provedla celé umývání a že řekla: „A teď ještě nohy a já Vás pošimrám na chodidle.“ A on se na ni usmál. Bylo 6.50 když od něj odešla, příchozí pan primář převzal noční hlášení a říkal, že jde za p. Herzánem. Teď už pokračoval p. primář, který říkal, že Jiří klidně spal, následně zjistil, že je mrtvý. Odešel ve spánku hned po odchodu sestry, ruce klidně položené vedle sebe. P. primář mi znovu řekl, že je to nečekané a pro něj nepochopitelné. Ptal se, jestli se chceme rozloučit, že do dvou hodin musí být manžel odvezen z pokoje a já jsem mu řekla, že se rozloučit půjdu jenom já, protože jsme se už dávno dohodli na tom, že chceme, aby si děti odnesli vzpomínku na tatínka nebo na mě, jak jsme vypadali dřív a ne tak zbědovaní. Tak šel pan primář za mnou a za chvíli se mne tázal, zda se chci rozloučit sama, já řekla, že ano. Jiřímu jsem za všechno, za celý náš život poděkovala, poděkovala jsem našemu Pánu, že Jiřího vysvobodil a vyřešil celý noční problém. Cítila jsem v sobě takový klid, že vše, oč jsem prosila, bylo vyřešeno i pro mě nečekaně, ale byla bych veliký sobec, kdybych v této situaci mu nepřála konečně klid. Totéž jsem opakovala p. primáři, který se ptal, proč nepláču, že by se mi ulevilo, a já na to, že se mu budu zdát možná nenormální nebo tvrdá, ale že já v sobě cítím radost, že má ušetřeno
✎ ...
ještě další trápení, že ani smutek nebudu nosit, ať si o mně myslí kdo chce, co chce. Asi za 2 hodiny telefon, znovu pan primář, zda dovolím Jiřího pitvat. Řekla jsem, je-li to zapotřebí, samozřejmě. Za další asi 3 hodiny znovu volá, zda vím, na co zemřel můj muž, a já že na rakovinu. Nato on, že se mu zalily plíce krví, čili že zemřel na zápal plic. Že ho ještě večer poslouchal a bylo vše v pořádku. A teď jsem si dala dohromady všechny souvislosti. Mé potíže na prsou bylo rozdělení se bolestí na oba dva. Podobný případ se mi stal asi dva měsíce před jeho smrtí, a sice dostal velký třes ruky. Já jsem ho za ni tehdy vzala a prosila jsem Pána Boha, že bych chtěla od Jiřího převzít alespoň část bolesti, že bychom se o to rozdělili. Za chvíli Jiří vyprostil svoji ruku z mojí, natáhl ji a řekl: „Podívej se, mně se ani nezachvěje a Tobě lítá, jako mně před tím. Tvoje modlitba obdivuhodně pomohla.“ Vracím se znovu už k Jiřího odchodu. Šla jsem hned k pí. doktorce ohlásit, že Jiří zemřel, a říkala jsem jí také o tom, jaké jsem měla potíže té noci. Prohlédla mě pečlivě a řekla, že na plících nemám naprosto nic. Vím od té doby, že moje modlitby byly vyslyšeny. To je mé svědectví, co dokáže víra. Zdeňka Herzánová
HRADIŠŤAN V
TŘEBÍČI
Už je to půl roku, co nejen na třebíčském náměstí rostla zeď z cihel, jednalo se o týdenní akci Oblastní charity Třebíč Darovaná cihla. Získané finanční prostředky byly poté uloženy na sbírkovém účtu určeném na rekonstrukci objektu bývalé mateřské školy na ulici Generála Sochora pro stacionář Domovinka a stacionář Úsměv. Děkujeme všem lidem i firmám, kteří nám pomohli shromáždit k 28.2. 2005 částku 981 237 korun. Rekonstrukce budovy již probíhá, termín ukončení byl stanoven na 30.6. 2005. Náklady jsou vyčísleny na 1 750 000 Kč, proto jsme se rozhodli uspořádat benefiční koncert skupiny Hradišťan s J. Pavlicou dne 6.května 2005 v 19.00 hodin ve Fóru v Třebíči. Na výše zmiňovaný účel bude věnováno 75% z ceny vstupného – 190 Kč na místě, 170 Kč v předprodeji: v sídle Charity na L. Pokorného – 568 821 290, v informačním centru KVIZ na Karlově náměstí – 568 840 521, v prodejně Agnes (vedle vchodu do kostela na Jejkově) – 568 840 547 a v Moravských Budějovicích v MKS – Besedě – 568 421 322. Nadace Divoké husy zdvojnásobí výtěžek tohoto koncertu, před nímž budete moci shlédnout nebo si i zakoupit výrobky seniorů a postižených lidí ze stacionářů třebíčské Charity. Přijďte na dvouhodinový koncert a přispějte tak na dobrou věc. Marcela Blažková
STRANA 3
Poslední vizionářka z Fatimy
Vydařená Velkopáteční křížová cesta
Sestra Lucie dos Santos, očitá svědkyně mariánských zjevení ve Fatimě, zemřela v neděli 13. února ve věku nedožitých 98 let. Byla jedním ze tří dětí, ke kterým v roce 1917 Matka Boží hovořila. Sestra Lucie předala světu poselství, které portugalským dětem podle přesvědčení církve skutečně adresovala Panna Maria. Obsahuje výzvy k pokání a obrácení, ale také proroctví o krvavém průběhu 20. století plného válek a diktatur. Takzvané 3. fatimské tajemství zveřejnil až papež Jan Pavel II. v roce 2000, jeho předchůdci byli četbou údajně natolik otřeseni, že text k publikaci nepředali. Slova z 3. tajemství o střelbě na biskupa v bílém považuje současný papež za předpověď atentátu, kterému čelil v roce 1981. Je známo, že Fatima mu byla velmi blízká a se sestrou Lucií udržoval kontakt. Spojovalo ho se sestrou Lucií hluboké přátelství, setkali se při jeho fatimských poutích. Pohřeb sestry Lucie se konal v úterý 15. února 2005. Portugalsko na její počest vyhlásilo státní smutek. Od 12 hodin bylo tělo vizionářky vystaveno v nové katedrále v Coimbře, kde v 17 hodin začaly pohřební obřady, které vedl zvláštní legát Jana Pavla II. janovský arcibiskup, kardinál Bertone. Ten se ještě jako sekretář Kongregace pro nauku víry několikrát se sestrou Lucií setkal. Zeptali jsme se ho, jak vzpomíná na vizionářku z Fatimy. Odpověděl: „Vzpomínám na ni jako na slunečnou, světlou osobnost, plnou radosti z událostí, jejichž svědkem se stala. Řekl bych, že byla misionářkou v životě Církve a světa, ale zároveň člověkem plným přátelství, přátelství s Ježíšem a Marií, Matkou Ježíšovou i naší Matkou. Byla to mimořádná žena a zároveň prostá, plná modlitby, milosti a přátelství k člověku, jako strážkyně velkých nadějí celého lidstva.“ Zvláštní list zaslal arcibiskupovi Coimbry Jan Pavel II.: „S hlubokým dojetím jsem přijal zprávu, že sestra Maria Lucie od Ježíše a Neposkvrněného Srdce byla ve svých 97 letech povolána nebeským Otcem do věčného příbytku v nebesích,“ píše Svatý otec. Připomíná zjevení P. Marie ve Fatimě v roce 1917 jako začátek jedinečného poslání sestry Lucie, kterému zůstala věrná až do konce svých dnů. Jan Pavel II. vzpomíná v listu také na osobní setkání s portugalskou řeholnicí: „Pouto duchovního přátelství postupně sílilo. Jako každodenní dar jsem cítil podporu její modlitby, zvláště v těžkých okamžicích zkoušek a utrpení. Kéž ji Pán štědře odmění za její velkou a skrytou službu církvi. Těší mě představa, že sestru Lucii při jejím přechodu ze země do nebes přijala právě Ta, kterou před mnoha lety viděla ve Fatimě. Kéž nyní Svatá Panna doprovodí duši této své dcery k blaženému shledání s Božským ženichem.“ Tělo sestry Lucie bylo pochováno na Karmelu v Coimbře. Za rok, jak si sama přála, bude přeneseno do fatimského poutního chrámu, po bok bl. Hyacinty a Františka, s nimiž prožívala mariánská zjevení. Vybráno ze zpravodajství Radia Vatikán a Radia Proglas
Ke slavení velikonočních obřadů patří na Velký pátek nedělitelně i obřad křížové cesty. Křížová cesta je nazývána podle cesty, kterou kráčel Ježíš z Jeruzaléma na Kalvárii. Spíše než obřadem je poutí a modlitbou, kterou se letos opět podařilo uskutečnit průvodem po našem městě. Začátek byl u kina Morávia. Putovalo se po Gorazdově náměstí a dále po ulici Ruské, Zborovské, Pod vodojemem, Jiráskovou a po stráni až ke Kostelíčku.
Cestou jsme se měli možnost zamyslet nad osudy malých dětí - strádajících různým způsobem. Záležitosti jako je válka, hlad, nemoci, hmotná bída, otrocká práce či nedostatek potravin nebo jen pitné vody jsou nám možná vzdáleny natolik, že si je nepřipouštíme a neuvědomujeme. Ale situaci dětí z rozvrácených manželství, dětí na které nemají rodiče pro svoji různou zaneprázdněnost čas nebo děti které strádají v různých sociálních zařízeních, kde vinou nedokonalých zákonů nemohou vyrůstat v náhradních rodinách a děti upadají do mravní bídy. To jsou případy, které jsou již celkem blízko snad i okolo nás. Letošní příjemné počasí přilákalo na tuto pouť křížové cesty více jak 250 věřících ze všech tří třebíčských farností a hodně bylo právě i našich malých dětí. Milan Souček
MO KDU–ČSL v Třebíči oznamuje, že květnová pouť do Mariazell za doprovodu P. Puchnara se z organizačních a zdravotních důvodů nekoná.Je možno se připojit k srpnové pouti s farností sv. Martina.
Setkání s otcem biskupem Vojtěchem Sraz na nádraží jsme měli 19. 3. v 6 hodin. Po příjezdu do Brna jsme si dali rozchod po městě, potom jsme se rozdělili do patnácti skupinek. Líbila se mi katecheze otce biskupa, který umí výborně přednášet. Potom následoval program ve skupinkách a společný oběd. Následovaly dotazy na otce biskupa – taky třeba „jaké má číslo bot?“ Bylo to moc pěkné. Monča
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h Einsteinova teorie v praxi Na táboře v poledním klidu přišla řeč o relativitě času a prostoru, o časoprostoru a jiných učenostech. Rob chce studovat fyziku a tak má právo vykládat o tom, že někde a za určitých okolností je čas rychlejší, jinde opět pomalejší. Nepříliš nadaný Luděk z toho moc nechápal a také netušil, že ještě té noci pozná celý tábor Einsteinovu teorii v praxi. Na Kondory připadly dnešní hlídky. Bylo tam plno nováčků. Na Luďka přišla hlídka půlnoční, ale z doslechu věděl, že ještě horší je ta hlídka po něm, nazývaná psí. Vládne úplná opuštěnost, zima, jitro není v dohledu, vrchol noci minul, nejhůře se vstává a špatně se pak usíná. Luděk měl před svou první hlídkou strach, ale nedával to najevo, co by tomu řekl Muk? Nebo Smolař, který slouží i s ovázanou rukou. Roztřesen zimou převzal Luděk výstroj, baterku, hodinky a Markýzův hlídací kabát, na jehož podšívku se hlídky podepisují. Muk mu připomíná, aby netrčel uprostřed tábořiště, ale byl skrytý, v pohybu, vidět, hlídat, střežit. Luděk se odšoural do kuchyně. Zde má krytá záda a rozhled po celém táboře. Tam ho strach pomalu opouštěl. V tom za zásobákem něco prasklo. I les byl plný zvuků. Luděk se vyplížil z kuchyně a odvážně obešel stany. I při vší tísni pocítil uspokojení. Je jediný, který bdí, střeží své bratry, je strážcem a má velkou odpovědnost. Věří se mu. Zvrátil hlavu k obloze a spatřil moře hvězd, o nichž jim vůdce Markýz vyprávěl, že jsou každé jen mořem v dalších mořích. Tisíce hvězd nad hlavou a Boží, pevný řád v srdci, tak nějak citoval kteréhosi filosofa. A Luděk si uvědomil, že není sám, každý máme svého anděla, který bdí s námi. A Luděk budil opatrně Smolaře, ten Rikiho. A když přišla řada na Stáňu, Riki ho upozornil, že asi někdo posunul hodinky, zdá se mu prý, že ještě tolik hodin není. Ale jak na to Riki mohl přijít, neposunul hodinky sám? Hele, támhle ten vysoký pařez vypadá jak Pauguk, smrtná idniánská příšera. Pomalu svítá. Ale zima je lezavá. A čas se tak pomalu vleče. Ostatně hodinky mělo 6 osob. Kdo může co poznat? A tak Stáňa obrácen k řece posunuje hodinky o dobrých 30 minut dopředu a budí Měďáka. A než by ses nadál, bylo půl sedmé. Měďák budí kuchaře a Bobra, který troubí budíček. „Nějak je dnes brzo,“ pronesl Šmída. Také Puštík se nějak ošívá. A konečně i Markýzovi se zdá, že se nějak nedospal. „Kolik je vlastně hodin? Ukažte, kolik kdo máte.“ A ukázalo se, že je vlastně o hodinu méně. Když už tábor vstal, co naplat. Ale hned po koupání a rozcvičce si Markýz zavolal Milana a spolu s ním zahájil zkoumání, jak je to vlastně s Kondořím časem. A ukázalo se, že Kondoři hodinky postrkovali, nepěkně postrkovali.
Ještě že u výslechu každý z nich řekl pravdu. Markýz k nim dost dlouho promlouval a když viníci vylezli z poradního stanu, byli červení a někteří měli i slzy v očích. A tak končí vyprávění, jak to bylo s první hlídkou Kondorů, při níž si celý tábor ověřil v praxi Einsteinovou teorii o zrychlování času. B. Nuska
Jak na jarní výpravy Na tyto výpravy vystačíme s plátěnou bundou a svetrem. Pod flanelovou košili bavlněné triko. Na noc tepláky a rezervní silné ponožky. Silonové prádlo ani oblečení se nám neosvědčilo. Špatně dýchá a my se v něm nepříjemně zapotíme. Pokud nás překvapí slunce, odložíme svetr, bundu si ponecháme, ta tolik neprofukuje. Kalhoty nepříliš těsné, plátěné. My jsme mívali odepínací nohavice. Dokáže to většina maminek či babiček. Kalhoty přestřihnete v půli stehen a našijete rozpínací zip. A je to. Za horka nohavice odepnete a máte kraťasy. Při ochlazení nebo před pochodem houštinami a kopřivami nohavice připnete. Džíny na výpravy nedoporučujeme. Zvlášť nové bývají nepohodlné, dešťovou vodou ztěžknou a mokré koušou. Na těch sepraných je vidět každá špína, po třetím zmoknutí prasknou na koleni. Plátěná kšiltovka při dešti chrání obličej, při slunku zastíní oči. Menší děti by měly mít možnost zakrýt i uši, poslouží i šátek, při přechodu přes větrné pláně a hřebeny hor s nezakrytýma ušima vznikají bolestivé záněty. Pro jarní a podzimní výpravy se osvědčily boty, které mají spodní část do výše polobotek z kůže, horní část asi 10 cm nad kotníky z plátna. Znovu připomínáme, nikdy na výlet v nových, nerozchozených botách. Oblíbené botasky se ukázaly nevhodné, promáčí se, při sušení se rády rozlepí, noha se v nich paří.
Motto: „Smích musí jiskřit i z tvého popela...“ „Jak se, Navrátile, orientujeme ve Stručné mluvnici české?“ – „Podle buzoly a kompasu, prosím.“ „Toníku, už jsem ti mockrát říkala, že za větou přijde tečka.“ – „Já jsem, paní učitelko, už na ni čekal, ale ona ani jednou nepřišla.“ „Vysvětlíme si různá povolání: například učitel učí, hasič hasí, kovář ková, pokračuj, Pepíčku.“ – „Ředitel ředí, sládek sladí, farář fárá, notář notuje...“ „Plačku, co budeme dělat, kdyby začlo v naší škole hořet?“ – „Potlačíme radost a budeme hasit.“ „Aleši, kolik máš prstů na nohách?“ – „Všechny.“ „Klímová, když rozříznu bramboru na polovinu, každou polovinu na další polovinu a ty pak na šestnáct kousků, co budu mít?“ – „Prosím, to bude bramborový salát.“ „Rambousku, řekni nám, kde leží Kuba?“ – „V posteli, paní učitelko, a má hroznou angínu.“
STRANA 5
lídka Skautská hlídka „Borková, vyjmenuj nám dcery Krokovy.“ – „Kazi a Libuše.“ – „Ale kde je Teta?“ – „Ta šla k zubaři s Evičkou.“ „Máme dobu kamennou, dobu bronzovou a jakou ještě znáš, Rašíne?“ – „Dobu železniční.“ – „Jak jsi na to přišel?“ – „Když lidé čekají na vlak, tak říkají: To je doba, to je doba.“ „Děti, kdo z vás už viděl skopce?“ – „Prosím, to já vidím i do kopce.“ „Děti, zvířata nikdy nelíbejte. Mohly byste se od nich nakazit nějakou chorobou. No, co máš, Toníku?“ – „Naše teta měla prosím psa, líbala ho a on chcípnul.“
Zprávy 9. dubna pořádají naše skautky soutěž pro své mladší sestřičky, které prověří šikovnost světlušek. „Mis světluška“ začne v klubovně Srdíčka ve 14 hodin. 21. – 22. 4. - čištění lesů a okolí města ke „Dni země“. 23. 4. - zájezd na skautskou pouť do Vranova. Sraz v 7.15 u Úřadu práce. 24. 4. – skautská mše sv. v klášteře na Jejkově v 9 hodin u příležitosti svátku patrona všech skautů sv. Jiří.
Co bylo: Skautky vyrobily 600 ks kuřátek a uspořádaly sbírku na pomoc dětem. Vlčata se vypravila na Jurenkovu osadu a strávila tam 3 dny. Program byl přizpůsobený námětu: Výprava vzducholodí Italia na severní pól. Světlušky strávily jednu sobotu v areálu klubovny se soutěžemi a hrami. Skautský oddíl vyrazil na výpravu na Klapůvku, kde se hoši vyřádili při indiánských hrách. Rikitan
“To je paráda, podívej se Supe. Takový úplněk jsem ještě neviděl!”
Pořád se něco děje aneb
„Od muziky v kostele je placený varhaník!“ Přícházím do kostela, varhany hřmí a vedle babičky v brýlích nadšeně zpívající píseň ze svého zpěvníku stojí mladý muž, netečně se rozhlížející po okolí a zjevně čekající na konec písně, až se začně „něco dít“. Proč tento nudící se muž nezpívá? Bez ohledu na to, zdali ses, milý čtenáři, poznal v babičce či v onom mladém muži, položili jsme tři všetečné otázky lidem v daném oboru nejpovolanějším, sedmi třebíčským varhaníkům a sbormistrům: 1) Proč podle vás někteří věřící při mši svaté nezpívají? 2) Jak se u vás v kostele nebo regionu stará o liturgickou hudbu kněz nebo místní pěvecký sbor? 3) Je počet a činnost současných chrámových sborů ve vašem okolí dostatečná a kvalitní? Libuše Bublanová – varhanice v kostele sv. Martina 1) Mnozí věřící nezpívají z pohodlnosti. Jednak jsou líní otevřít si kancionál, nebo že si zapomněli brýle, že jsou nachlazení nebo že znají jen ty staré písně, ty nové že neumějí. Někteří dávají při mši svaté přednost svým naučeným modlitbám, takže se (i když je to nesprávné) např. modlí růženec. 2) V kostele sv. Martina se stará o liturgickou hudbu chrámový smíšený sbor pod vedením pana Jaroslava Paika, který zároveň vede i dětský sbor. Stále zápasíme (zvláště v dětském sboru) s malým počtem členů, i když víme, že mnozí dospělí i děti umějí dobře zpívat. 3) Kromě dvou výše uvedených sborů pracuje v Třebíči v oblasti duchovní hudby velký smíšený pěvecký sbor a orchestr Musica animata a komorní pěvecký soubor Musica animata Humeris. Oba tyto sbory řídí a vedou ke stále vyšší a profesionálnější úrovni Karel Tomek a Tereza Heřmanová. Marek Buš – varhaník v bazilice sv. Prokopa v Třebíči 1) Někteří nezpívají proto, že se stydí před ostatními. Znám lidi, kteří mají pocit hanby, když mají zpívat. Považují to za slabost. Druzí nezpívají proto, že se jim nechce. Jen tak sedět a koukat je přece jednodušší. Hlavně když jsem v neděli v kostele a splním tak svou povinnost. Podívejte se někdy při bohoslužbách z kůru a spočítejte si, kolik lidí má před sebou otevřený kancionál. pokračování na str. 8
STRANA 6 Jedné naší sestře přišlo poděkování za zasílané známky na misie. Možná neuškodí si je přečíst, abychom si uvědomili, jak můžeme misiím pomáhat:
Vážená paní, moc Vám děkuji za to, že jste se ve Vašem okolí zhostila úlohy koordinátora v oblasti sběru známek. Výsledek Vaší práce je opravdu hmatatelný. Velké díky patří samozřejmě také dárcům a všem, kteří se na sběru podílejí. Všechny nasbírané známky se soustředí do Schönstattu (mezinárodního centra, které se nachází v Německu). Tam dochází k jejich třídění a uspořádávání podle různých požadavků a kritérií filatelistických společností a od kterých se známky dostávají zase dál k samotným sběratelům. Za utržené peníze jsou pořizovány různé potřebné věci pro misijní oblasti, v tomto případě zejména pro Indii. Výtěžek peněz neslouží jen k nákupu potřebných věcí, ale z velké části pokrývá pobyt a studium indických chlapců v seminářích a usnadňuje jim tím cestu ke kněžství. V každém roce díky sběru známek může studovat 10–15 bohoslovců, kteří by jinak měli z finančních důvodů tuto cestu uzavřenou. Tito studenti (spolu se studenty z jiných zemí) se zase mnohdy podílejí na třídění známek, a tak se vlastně jedná o uzavřený kruh. Ti, kterým bylo pomoženo, pomáhají těm, co pomoc potřebují. ... Na závěr mi ještě jednou dovolte poděkovat všem známým i neznámým dárcům i Vám za obětavou a nezištnou službu bližnímu. S přáním Pokoje a Radosti Antonín Crha Pár technických věcí ke sběru: Známky, pokud již nejsou odlepené, neodlepovat, pouze vystříhat s cca 1 cm okrajem. U obálek, pohledů a všeho, co má známku nebo razítko do roku 1950, je lépe nechat v celku, nerozstřihovat. Dále je zájem o jakékoliv, i nové místopisné pohledy – vesniček, památek, kostelíků, městeček nebo jejich částí. Vánoční, velikonoční přání nebo gratulace posílat vcelku jen stará do roku 1950.
Novinky na WWW.KRATR.CZ Kdo již zavítal na internetové stránky „Křesťanské akce třebíčska“ ví, že obsahují nejen kalendář křesťanských akcí v Třebíči a okolí, inzerci, články k zamyšlení, zdroje křesťanské literatury (archív Našeho společenství), Informace katolických farností včetně aktuálního pořadu mší svatých v Třebíči i v okolí, ale i informace a odkazy na křesťanské spolky, organizace a sdružení (Česká katolická Charita, Katolické gymnázium, KG-klub, Česká křesťanská akademie, Ageus, Spomal, Halahoj, Musica animata, Svatomartinský chrámový sbor, Dětský pěvecký sbor apod.) Nově na stránkách přibyla rozsáhlá fotogalerie z různých akcí (Mariazellská slavnost, Setkání rodin, Farní den, Adventní koncerty, Dětská vánoční besídka, Vánoční koncert u sv. Martina apod.) a zvukové záznamy ve formátu MP3 (promluvy P. E. Jansy, promluva pana biskupa P. V. Cikrleho při Missa Chrismatis na Zelený čtvrtek v brněnské katedrále atd.) K. Tomek
Upozornění Další kapitola z diplomové práce RNDr. Ant. Malacha bude vzhledem k velkému množství příspěvků zase až v příštím čísle. Děkujeme za pochopení.
Studentský klub KG Sdružení přátel Jaroslava Foglara – pobočka Třebíč HALAHOJ program na měsíc DUBEN 2005, (všechny akce se uskuteční v areálu KG v domečku za tělocvičnou) 1.4. – v pátek od 20:00 - KONCERT HANKY HLOŽKOVÉ a její skupiny a bývalého zpěváka skupin Nezmaři, Žalman a spol. JARDY MATĚJŮ za doprovodu Luboše Javůrka a přátel. 1.-3.4. – ŠKOLENÍ HLAVNÍCH VEDOUCÍCH LETNÍCH TÁBORŮ – kurz s akreditací MŠMT – právní, hygienické předpisy, právo a povinnosti organizátorů, hospodaření, bezpečnost při práci s dětmi a mládeží, pravidla první pomoci – účastníci obdrží osvědčení s platností pěti let. 8.4. – v pátek od 19:30 - DROGOVÁ SCÉNA NA OKRESE TŘEBÍČ – beseda o nejčastějších typech zneužívaných drog mezi mládeží na okrese, jejich obstarávání, cena drog, čím jako občan mohu přispět k redukci tohoto jevu, doplněno o fotografie – besedou provází Ivo Vítek z K-centra NOE z Třebíče. 9.4. – HERNÍ SOBOTA – herna stolních her otevřena po celý den od 9:00 do 17:00 – možnost si zahrát jakoukoliv hru z naší bohaté sbírky her. Nemusíte znát žádná pravidla, rádi Vás vše naučíme. Právě máme čerstvé novinky a je možné si hry zakoupit přímo na místě a to se slevou. Od 14:00 proběhne turnaj o ceny a body ve hře ABALONE. 16.4. – v pátek od 19:30 - beseda s autorem knihy „PŘÍPAD BABICE“ s Mgr. Pavlem Janouškem o činech komunistického režimu v našem regionu. 22.4. – v pátek od 19:30 - J.R.R.TOLKIEN A PÁN PRSTENŮ – osobnost J.R.R.Tolkiena, cesta za poznáním sebe sama, zrození vnitřního hrdiny, zamyšlení nad aktuálními tématy a další s Mgr. Ivanou Hurtovou z kulturní asociace „Nová Akropolis“ z Brna. 23.4. – v sobotu od 19:00 v kryptě baziliky – SLAVNOST SVĚTLA – duchovní setkání za svitu svíček pro mladé s písničkami, modlitbou, přímluvami a krátkou promluvou … 29.4. – v pátek od 20:00 – KONCERT skupiny LÍSTEK – čtyřčlenná trampská kapela svými písněmi zabrousí do oblasti folku i bluegrassu. Poznávacím znamením Lístku je hra na Panovu flétnu. 29.4.-1.5. – POKLAD ČERNÉHO DELFÍNA – celorepublikové setkání klubů, oddílů, ale i jednotlivců s celovíkendovou hrou o pokladové ceny + bohatý program.
Naše pouť do Nové Vsi a Přibyslavic dne 13. 3. 2005 začínala srazem na vlakovém nádraží, kde se kupovala společná jízdenka do Okříšek. Po našem příjezdu do Okříšek jsme vyrazili na cestudo Nové Vsi, kde jsme navštívili bratry Lojdovy. Ti nám řekli něco o své kovářské zálibě a kluci si mohli i vyrobit lísteček. Děti si zajezdily na koních a někteří nadšenci stavěli sněhuláka. Po návštěvě u Lojdů jsme vyrazili polňačkou do Přibyslavic, kde jsme měli nádhernou mši svatou, s otázkami, které kladl otec Jiří – třeba jaký je rozdíl mezi kovářem a farářem a mezi kovárnou a kostelem. Moc se nám to líbilo a pěkně se nám to vydařilo. Po návratu do Okříšek měl náš vlak 25 minut zpoždění. Šťastně jsme dojeli do Třebíče a rozešli se do svých domovů. Monča a Liduška
STRANA 7
Z P R Á V Y Z T Ř E B Í Č S K Ý C H FA R N O S T Í Stalo se na Bílou sobotu....
Poutní mše svatá u sv. Marka ve Stříteži bude v neděli 1. května v 10.30 hodin.
Na Bílou sobotu při večerní Vigílii přijali v kostele sv.Martina svátost křtu dva katechumeni Martina a René. Plně se tak začlenili do naší velké křesťanské rodiny. Měl jsem tu čest být oběma velmi blízko jak při samotném obřadu, tak i během jejich přípravy na křest. Martina je moje přítelkyně a René mne požádal, jestli bych se neujal role kmotra. Oba rovněž během večerní Vigílie poprvé přijali Tělo Páně. Díky Bohu za to ! Po skončení obřadů jsme se přesunuli do klubovny Zrychli, kam jsme byli pozváni na agapé, které pro nás připravila místní mládež. Při příchodu jsme byli vřele přivítáni a po přípitku jsme se navzájem krátce představili. Panovala zde opravdu skvělá nálada a zdravý humor. Zanedlouho mezi nás zavítal i Otec Jiří a zábava tak nabírala na obrátkách. Celý večer uběhl neuvěřitelně rychle. Po hře, u které se využila bedýnka jablek jsme se přesunuli před faru a pokračovali na parkovišti další skvělou hrou. Však také přinesla své ovoce v podobě myšlenky, která byla vyřčena při nedělním kázání: Ježíš přichází, aby rozpojil pouta naší svázanosti. Na závěr jsme si ještě prohlédli postní panoráma, vlastní to dílo Otce Jiřího ( účastníci jistě vzpomenou na ztvárnění Jidáše ). Chtěl bych moc poděkovat všem z řad mládeže, za jejich srdečné přijetí, P. Jiřímu Dobešovi za přípravu obou katechumenů, za skvělou zábavu a jeho poučení, všem přátelům a všem, kteří se jakkoli podíleli přípravou, slovem, modlitbou nebo vzpomínkou. Díky Bohu za vyslyšení našich modliteb! Radek
Z farních matrik u sv. Martina Vojtěch Jan Čech (nar. 7. 11. 2004) Bohumil Vystrčil (1926), Božena Navrkalová (1911), Aloisie Syrová (1912), Miloslava Novotná (1930), Marie Lojková (1909), Miroslav Večeřa (1943)
1. sv. přijímání v březnu – Václav Harant, Ivana Klemparová, René Kubica, Martina Palíková 1. sv. přijímání 17. dubna: Martina Bergerová, Lucie Bartesová, Kristina Kafuňková, Adéla Křečková, Robin Kučera, Jan Chloupek, Simona Benáčková, Martina Feitová, Josef Pacal
Milí přátelé, rád bych vás všechny, kteří jste se po civilním rozvodu opět vdaly či oženili, povzbudil. I když pro vás jistě není lehké žít bez svátostí, nejste tím vyloučeni z církve ani z úsilí o pravdivý život z víry a odpovědnosti za druhé, jak o tom svědčí také texty dokumentů zveřejněných na těchto internetových stránkách. Nejste církví „hozeni přes palubu“, jste naopak cílem mnoha modliteb a starostlivosti druhých. Osobně za vás mívám pravidelně mši svatou a prosím spolu se Svatým otcem, abyste „.. naslouchali Božímu slovu, účastnili se oběti mše svaté, pravidelně se modlili, podporovali obec v jejích dílech blíženecké lásky a v iniciativách bojujících za spravedlnost, vychovávali děti v křesťanské víře, zachovali si kajícího ducha a konali skutky pokání, a tak abyste na sebe den za dnem svolávali Boží milost.“ (Familiaris consortio 84) Žehnám Vám i všem Vašim blízkým. Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský
Missa Chrismatis na Zelený čtvrtek 2005 v brněnské katedrále
Jejkov
STRANA 8
POØÁD SE NÌCO DÌJE
Stálý pořad mší svatých Jejkov NE
7.30, 9.00
Svatý Martin
Bazilika
8.00, 10.30, 18.00 7.00, 10.00
PO
7.50
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.00
7.15, 16.00 pro děti
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
7.15
16.30
18.00
8.00
PÁ 18.00 pro děti SO
7.00
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem od 17.00 soukromá adorace, při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná adorace. Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši svaté modlitba Večerních chval z breviáře. Denně přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
Inzerce Daruji plně funkční elektrický sporák. Informace na tel. 568 824 791 PRAVIDELNÉ PROGRAMY klubu Halahoj: · STUDENTSKÁ ČAJOVNA – otevřeno v ÚTERÝ od 17:30 do 21:00 a v PÁTEK od 18:30 do 23:00 – bohatý výběr čajů ( 40 druhů ) – příjemné prostředí – hudba – kvalitní literatura – páteční program ( koncerty, divadla, besedy … ) · HERNA STOLNÍCH A DESKOVÝCH HER – otevřeno v ÚTERÝ a ve STŘEDU od 15:00 do 18:00 - přijít může každý, nemusíte znát žádná pravidla her, rádi Vás naučíme jakoukoliv hru z naší bohaté sbírky. Máme přes 100 druhů her všech možných typů a také bohatou sbírku hlavolamů. Hry jsou určeny pro hráče všech generací. Vstup a zapůjčení her je zdarma. Některé hry si můžete zakoupit přímo na místě. Více o akcích na www.HALAHOJ.org nebo na čísle 604 251 512.
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo NS. Příští číslo vyjde v neděli 1. května, příspěvky prosíme do pondělí 25. dubna. E-mailová adresa:
[email protected]
A do třetice: jednou pan farář řekl v kostele, že varhaník je smutný z toho, jak věřící málo zpívají. Po mši sv. mne zastavil jeden z věřících a řekl mi, že přece od muziky v kostele je placený varhaník. Tak co bych chtěl. 2) Kněz není ve farnosti kvůli liturgické hudbě, ale je dobré, když dbá o to, aby liturgie měla patřičnou úroveň, a to se týká i liturgické hudby. Názor jednoho kněze, který v nedávné době prohlásil, že varhany k liturgii nejsou potřeba, nejsou naštěstí příliš časté, ale vyskytují se. A co se týká Třebíče: jsou farnosti, které jsou na tom lépe, ale mnoho jich je na tom mnohem hůř. Sám hraji v bazilice sv.Prokopa, čekáte ode mne objektivnost? 3) Vyrůstal jsem v prostředí chrámové hudby, nakonec to byly mé muzikantské začátky. Tehdy byly chrámové sbory ve všech třebíčských farnostech, i když mnozí muzikanti účinkovali ve všech třech. Dnes je to jinak, ale když se někomu nechce zpívat běžnou mešní píseň dole v lavici, jak ho přinutit ke zpívání ve sboru? Díky všem, kteří jsou ještě pro liturgickou hudbu ochotni něco udělat a nenechávají to jen na varhanících. Platí to hlavně o kostele sv.Martina. Tolik k četnosti chrámových hudebníků. A ke kvalitě: pro mne je stále lepší amatérsky provedená kvalitní muzika (a že jí v naší hudební historii máme celé fůry), než primitivní písničky s naivními texty doprovázené dvěma akordy tahanými přes struny tří nenaladěných kytar. Pavel Salák – varhaník v kostele sv. Martina v Třebíči 1) Důvodů je jistě mnoho. Někteří považují zpěv při mši svaté pouze za jakousi výplň času, někdy i za zbytečné prodlužování bohoslužeb. Starší říkají: „nemám brýle“, mladší: „nebaví mě to“. Na zpěv má také velký vliv výběr písní, množství věřících a dokonce i počasí. Je to problém. 2) S knězem v naší farnosti je spolupráce naprosto bez problémů. Sám (i když nehudebník) zpěv podporuje a to nejen svým příkladem a zmínkami věřícím při promluvách, ale i technicky a organizačně (nový ukazatel čísla písně, vydání kancionálu s místními písněmi apod.). 3) V našem kostele zpívá svatomartinský chrámový sbor pravidelně o slavnostech a pořádá i samostatné koncerty. Minulý rok začal pracovat i dětský sbor, bohužel s velmi malým počtem členů. V Třebíči existuje i „nechrámový“ soubor Musica animata, který se věnuje větším dílům klasické hudby s duchovní tematikou. K tomu, abych posoudil úroveň jednotlivých sborů se necítím být dostatečně kompetentní. dokončení v příštím čísle NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsícinákladem 650výtisků.Redakčnírada:MarieDaňhelová,P.JiříDobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
