PROSINEC
2004 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XV. č. 12
5. prosince 2004
Cen a 7 Kč
ADVENT V jedné staré židovské legendě se vypravuje, co se stalo v Izraeli v době, kdy žil moudrý rabín Menechem. Jakýsi pomatený člověk se nepozorovaně dostal na Olivovou horu. A tam zatroubil na posvátný pozoun zvaný šófar. Lidé se domnívali, že už to začalo, že se troubí k poslednímu soudu a že nastává vykoupení. Celá událost způsobila velký zmatek. Jen rabbi Menechem vykoukl z okna a říká: „Jen klid, nevidím žádnou obnovu.“ I v dnešní době zaznívá mnoho hlasů, které mluví o blížícím se konci. Je to také falešný poplach? I my v Božím slově slyšíme – Pánův den je blízko! Každý rok nás poněkud vzruší naslouchání vážným slovům Písma, ale vzápětí se uklidníme, protože se to čte přece každý rok na začátku adventu. Dříve křesťané vnímali slovo advent jako část liturgického roku. Byla to příprava na Vánoce. Původně slovo znamenalo příchod. Tak čekal židovský národ na příchod Mesiáše. A čekají na něj dodnes. My křesťané víme, že Ježíš – Mesiáš už poprvé přišel. Čekáme na jeho druhý příchod. Mluví se o velkém druhém adventu světa. Víme, že se bude jednat o konec časů. Ale nikomu není jasné, jak se všechno stane. Bůh nám dává drahocený dar času. Ano, dává nám dar adventního času. Ztišme se, naslouchejme, hledejme. Je nutné se zastavit, abychom začali vnímat to, co nám ve shonu moderního světa uniká. Všímat si drobností a maličkostí, pěkných a milých věcí, za vším se totiž skrývá Boží dobrota a láska. Jen tomu, kdo se ztiší a bude naslouchat, kdo otevře své srdce a dlaně, aby mohl rozdávat i přijímat, a kdo nebude zavírat oči před pravdou, tomu bude dopřáno najít cestičku k jesličkám. P. Ervín Jansa
Milí čtenáři,
z obsahu
- bdělé očekávání Krista
Advent - bdělé očekávání Krista P. Ervín Jansa
1
Lano, Dvě děťátka v jesličkách příběhy, které napsal život
2
Zážitek na nejvyšší státní úrovni
blíží se konec roku a s ním milá povinnost upřímně poděkovat všem, kteříse jakýmkoliv způsobem zasloužili o to, že Naše společenství přežilo 15. rok svého vydávání. Díky patří nejen těm, kteří jakýmkoliv způsobem do časopisu přispívají, ale i Vám, kteří jej pravidelně čtete. Nyní stojíme před otázkou - jak dál? dokončení na str. 8
a Vánoční přání všem čtenářům
3
Skautská hlídka a Hudba pro Boží slávu
4-5
Zprávy z farností a zhodnocení poznávací soutěže
7
STRANA 2
✎ ... Příběhy, které napsal život Lano Dvě děťátka v jesličkách Když mě kdysi moji liberečtí přátelé vzali poprvé na Prachovské skály, připadala jsem si velice důležitá a statečná. Horolezce jsem dosud znala jen z knih, z filmu a z pohledu zdola. Teď jsem se měla stát jedním z nich, z těch vyvolených. Nesla jsem lano, na pěšinkách pod skalami se po nás ohlíželi turisté a malé děti a mně bylo dobře. Ale když jsme se zastavili pod strmou jehlou, roztřásla se mi kolena. Ale vzdor všem úslovím a rčením začátek byl lehký. Chlapci mi doporučili, abych prvních deset metrů lezla komínem. S oporou na všechny čtyři a ještě na záda to šlo téměř hravě. Pak komín končil a já přešla na stěnu. „Neboj se,“ řekl mi Honza, - jinak pán od soudu v Liberci – „jsou tady skoby a já tě jistím.“ A tak jsem lezla, hledala pro prsty vhodné jamky ve skále a občas mrkla na lano volně prokluzující karabinkou. V hlavě se mi honily děsivé myšlenky: „Co se stane, když mi ujede noha? Nebo ruka? Anebo nohy i ruce zároveň? Udrží mě lano? A skoba? A karabinka? A Honza?“ Tajil se mi dech, žaludek se svíral a prsty co chvíli nervózně zabrnkaly na výstupku skály. Najednou, ani nevím, jak, jsem se utrhla. Padala jsem kus dolů, pak to trhlo a už jsem se houpala okolo skály jako Hurvínek na špagátku. Lano, skoba, karabinka vydržely, kamarádi mě udrželi. Po několika – pro mne trapných, pro kluky zábavných – zakomíháních jsem se opět chytla skály, a už bez kolizí vylezla na horu. Do chvíle toho „utržení“ jsem se bála. Pak ze mne všechen strach spadl, uvěřila jsem lanu a všemu, co mělo jistit. Později jsem si často uvědomovala, jak důležitá byla pro mne ta první „zkouška pádem.“ Na cestě k Bohu, strmými skalami k výškám, se nám také tu a tam stane, že se utrhneme a padáme. Vlastní nepozorností, nezkušeností, zvolením špatné cesty nebo i z příčin, které jsou mimo nás. Zvětralá skála se může udrolit, noha může sklouznout po mechu. Pád by mohl být tragický, kdyby tu nebylo pevné, dobře upevněné lano. Teprve při pádu se přesvědčujeme o jeho pevnosti a spolehlivosti. Po náhlém leknutí, po chvilkové hrůze, nastane uvolnění a klid. Naše myšlenky se přestanou obírat otázkami „co by se stalo, kdyby“ a my můžeme plně vychutnávat krásu závratných výšek, vítr ve vlasech a slastný pocit z dobrého výkonu. Stačí, abychom se jednou jedinkrát přesvědčili, že nás Bůh bezpečně zachytí v našem pádu, zaviněném či nezaviněném, a získáme bezmeznou důvěru v Boží ochrannou ruku. Budeme pak vesele a šťastně stoupat vzhůru do Boží blízkosti, s radostí si budeme odírat ruce do krve a do tenka ošoupávat látku kalhot. Hloubka pod námi nás ani nebude přitahovat, ani nám nebude hrozit. Protože budeme mít jistotu, že patříme k těm vyvoleným, co smějí stoupat z temna kaňonů k ozářeným výškám, bezpečně upoutáni na laně Boží přízně. Michaela
Dva Američané přijali pozvání a přijeli do Ruska vyučovat morálku a etiku. Jejich poslání je zavedlo mezi podnikatele, požárníky, policisty, do vězení i do jednoho dětského domova. Tam žila asi stovka chlapců a dívek, kteří zažili opuštěnost, zneužívání a zanedbávání, až skončili v péči státního zařízení. Z tohoto dětského domova pochází následující vyprávění: Dětský domov jsme navštívili v době vánočních svátků, kdy děti poprvé slyšely tradiční vánoční příběh. Vyprávěli jsme jim o tom, jak Maria a Josef přišli do Betléma, kde nemohli najít hostinec, který by je na noc přijal, a tak skončili ve stáji, kde se narodil malý Ježíš. Maria jej položila do jesliček. Během vyprávění příběhu děti i personál domova pozorně poslouchali. Děti seděly na svých židličkách a s napětím ve tváři, aby jim neuniklo ani slovo, poslouchaly. Potom jsme dětem rozdali čtvrtky papíru a žluté papírové ubrousky, aby vyrobily jesličky. Děti opatrně trhaly svůj papír na proužky a jesličky pomalu dostávaly svůj tvar. Z plstěné látky si každé dítě vystřihlo děťátko. Také jsme každému dítěti dali malé kousky flanelu na Ježíšovu přikrývku. Děti byly zaujaty svou prací. Pomalu jsem procházel mezi nimi, abych pomohl, bude-li třeba. Moji pozornost upoutal asi šestiletý chlapec, Míša, který své dílo již dokončil. Přišel jsem se podívat a viděl jsem, že v jesličkách ležela dvě děťátka. Zeptal jsem se, proč jsou v jesličkách dvě novorozeňátka. Míša se postavil, podíval se na dokončené dílo a začal téměř doslovně opakovat celý příběh o narození Ježíška. Byl jsem velmi překvapen. Přestože slyšel příběh poprvé, zapamatoval si každý detail. Když přišel k místu, jak Maria zavinula dítě do plenek a položila do jesliček, vyprávění zdaleka nekončilo. Chlapec pokračoval: „Když Maria položila děťátko do jesliček, Ježíšek se podíval na mne a zeptal se, jestli mám místo, kde mohu zůstat, řekl jsem mu, že nemám maminku ani tatínka, že nemám žádný domov. A Ježíš mi řekl, že mohu zůstat s ním. Odpověděl jsem, že to nejde, protože nemám žádný dárek jako ostatní. Chtěl jsem tak moc zůstat s Ježíšem, že jsem přemýšlel, co bych mu mohl dát. A tak jsem si pomyslel, že bych mu mohl dát trochu svého tepla. To by nebyl špatný dárek, a tak jsem se zeptal Ježíška: „Když tě budu zahřívat, stačí takový dárek? A on mi odpověděl: „Jestli mě budeš zahřívat, tak to je ten nejlepší dárek, který mi kdo může dát.“ A tak jsem se dostal do jesliček vedle Ježíška a on mi řekl, že s ním mohu být stále.“ Když malý Míša skončil své vyprávění, měl oči plné slz a stékaly mu po tvářičkách. Dlaněmi si přikryl obličej, sklonil hlavu na stůl a jeho ramínka se chvěla, zatímco plakal. Míša právě našel někoho, kdo jej nikdy neopustí, nikdy mu nebude ubližovat a hlavně s kým může zůstat navždy. příběh byl uveřejněn ve čtvrtletníku farnosti Čeladná
STRANA 3
Zážitek na nejvyšší státní úrovni Dne 26. října u příležitosti státního svátku, se v Rakousku každoročně udělují vysoká státní vyznamenámí za dobrovolnou práci. Letos byl tímto vyznamenáním oceněn P. Andreas Brandtner a jeho dlouholetá práce při budování přeshraničních kontaktů a vztahů s Českou a Slovenskou republikou. P.Andreas Brandtner je známý ve farnosti sv. Martina, kde ve školním roce 1995-1996 sloužil každou středu večer mši sv., a je významnou postavou pro Katolické gymnázium v Třebíči.Po dobu 6 let byl zástupcem ředitelky a iniciátorem mnoha aktivit – od jazykových kurzů v Oberhöfleinu po zahraniční pobyty a poutní zájezdy do Říma, Taizé, Německa, Dánska a jinam. V poslední době se věnuje zejména budování centra pro práci s dětmi a mládeží v Šafově, které využívají také naši studenti. Jako zástupce dvou nejvýznamnějších českých partnerských organizací – Spolku pro děti a mládež – SOLA Šafov a Katolického gymnázia v Třebíči – jsem byla pozvána, abych se této slavnosti zúčastnila. Byl to skutečně z několika důvodů velký zážitek. Za účasti nejvyšších státních představitelů přijalo celkem 60 vyznamenaných ocenění z rukou spolkového kancléře Wolfganga Schüssela. Udivila mě široká škála oblastí, kde je práce úplně nebo částečně vykonávána dobrovolníky, a znovu jsem si uvědomila, že vnitřní naladění Rakušanů je výrazně orientováno na pomoc druhým, osobní nasazení ( které mnohdy musí zahrnovat i odbornou přípravu ), úctu k národním tradicím a vlastnímu národu. Dobrovolnou práci považují za společné dobro a velmi si jí váží. Uvědomují si také mnohem intenzivněji než my evropskou a sousedskou sounáležitost. Projev spolkového kancléře začal vzpomínkou na poutě, kterých se jako mladý často zúčastňoval. Byly pořádány jako modlitební procesí s křížem na ramenou – říkal, že dodnes velmi živě cítí tu tíhu kříže, který část cesty nesl. Cílem byla hranice, tehdy opatřená „železnou oponou“, u které se poutníci modlili za národy, které živořily v totalitním komunistickém režimu. Modlili se tedy i za nás. A pak vzpomínal, jak po krvavě potlačené revoluci v Maďarsku v roce 1956 byla celá oblast Rakouska při hranici s Maďarskem doslova zaplavena utečenci. Bylo normální, že každá domácnost přijala 15 – 20 lidí na půl roku, na rok, než pro ně vláda našla práci a způsob zabezpečení. Obdivuji upřímně takové jaksi samozřejmé hrdinství rodin, které na sebe ochotně na tak dlouho přijaly obrovskou zátěž. Představte si, že by vám teď přibylo do rodiny 15 -20 Ukrajinců, Čečenců nebo jiných lidí v nesnázích. Nelze nemít před těmito lidmi hlubokou úctu. Wolfgang Schüssel vyjádřil přesvědčení, že modlitby a poutě na hranice měly svůj smysl a že mimo jiné jistě přispěly k hladkému průběhu převratů v bývalých komunistických zemích. Bylo opravdovým zážitkem slyšet taková slova z úst vysokého politického představitele.
A další velký zážitek přišel na závěr slavnosti. Hrála se rakouská státní hymna a všichni samozřejmě stáli a -nesamozřejmě- ZPÍVALI. Rádi a s hrdostí. To je taky něco, co nám výrazně chybí. Schválně – kdo z vás je opravdu šťastný a hrdý na to, že je příslušníkem právě tohoto národa, Čech nebo Moravák? A tím pádem taky ochotný pro něj něco udělat – tak jako ti vyznamenaní a mnozí další zatím nevyznamenaní jižní sousedé? P. Andreas Brandtner přijal již několik významných ocenění za svoji práci, jak od vládních, tak církevních organizací. Kdo z vás se s ním trochu víc seznámil a zná jeho široké otevřené srdce však ví, že nejvyšším oceněním je mu upřímná radost lidí, pokoj v srdci, věrnost Boží cestě za každých okolností a v sebetěžších podmínkách. Tímto příspěvkem mu chci vyjádřit upřímné blahopřání a za jeho velikou obětavost, za veškeré jeho dobrovolné nasazení a úsilí pro naši školu zejména v době těžkých začátků a hledání vlastní tváře a vlastní cesty mu ze srdce děkuji. Eva Hortová
K vánočním svátkům přejeme maminkám ochotné pomocníky při úklidu a pečení, aby Vánoce mohly prožít v radosti a ne zmožené únavou, tatínkům, aby aspoň jednou vyhráli v pexesu, dětem, aby o Vánocích neonemocněly, varhaníkům, aby na ně netáhlo z rozbitého okénka na kůru a nezlobily je varhany, zpěvákům dobrou notu, hudebníkům, aby jim mrazem nepřestaly hrát nástroje, pánům farářům i jáhnům novou chuť potěšit návštěvníky kostelů zprávou o Boží lásce, která funguje i letos a nám všem společně trochu vánoční pohody, v níž pocítíme Boží přítomnost ve svém životě tak, jak nám ji zvěstovalo betlémské Děťátko. redakce
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h Stromeček Klubovna svítila čistotou a vánoční náladou. A já se nemohl dostat dovnitř se stromkem. „Oklepat sníh a zkrátit,“ velel bratr kazeta a podal mně pilu. Sotva jsem doříznul, zdálo se radě moudrých, že poslední kolo větví je k ničemu a tak jsem ještě kousek ubral. „Dost, dost!“ křičel kazeta, „nebo z něj bude bonsaj – stromek do květináče!“ Po delší námaze jsem usadil stromek do stojanu. Píďa s Čárkou ho ozdobili, Baštil s družinou připravoval občerstvení, ostatní dobalovali dárky a dávali je pod stromeček. Lišák šel k zásuvce, aby vyzkoušel osvětlení stromku, které jsme používali od té doby, co nám stromek od svíček málem shořel. „PINK“ a byli jsme potmě. Vyletěly pojistky. Tma jako v Egyptě a já cítím, že se kolem tře stín. sehnul jsem se pro bačkoru a když se čísi ruka natahovala po zavěšeném cukroví – „Křáp“ a přetáhl jsem ho po zádech. „Jauvaja,“ zavyl Prašivka. Závada byla odstraněna a nás okouzlil ozdobený stromeček. Konečně je vše připraveno a nejhezčí chvíle celého roku může začít. Nejprve jsme vztáhli v kruhu všichni levice ke středu, jako že si se všemi podáváme ruce, a popřáli si sborové: „Veselé a požehnané Vánoce!“ Pak vypukly tradiční svíčkové hry: zhasni svíčku za chůze prsty, podařilo se to jen šesti, družinové sfoukávání svíček z půldruhého metru, štafetovité běhání se svíčkami přes překážky, sfoukni svíčku ostatním a svoji uchraň – to byla panečku mela, legraci jsme si také užili, když dva roveři – Robin a Roy se snažili zhasnout kalíšek stříkacími pistolemi umístěnými na hlavě na starém klobouku. Vyhrál Roy. Ostatní to chtěli také zkusit, ale to by bylo v klubovně jezero. Pak zvolal Baštil: „Panstvo, ke stolu, překvapení šéfkuchaře!“ A roznášeli sklenice s pudinkem. Ale když jsme do něj zabořili lžičky… „Fůůůj“ i Baštil ochutnal a zkroušeně prohlásil: „Já tam v té tmě asi nasypal místo cukru sůl.“ Ale nic, spravilo to cukroví a čaj. Pak zlatý hřeb – koleda a rozdávání dárků. Já jsem dostal větší krabici, v té byla menší krabice atd. a v té nejmenší trůnila pralinka. Potěšil mě turbánek vyvrtaný z duběnky. I přívěsek z překližky, na které byla vypálena skautská lilie, byl pěkný. V jednom balíčku byl kus drátu s nápisem: „To čumíš na drát, co?“ Potěšil i perníček s přáním Veselé Vánoce, kožený váček na popel z posledního táborového ohně aj. A pak Limba naladil kytaru a koledy se mísily se skautskými písničkami při rozsvíceném stromečku. Končili jsme písní „Narodil se Kristus Pán“ a neradi jsme odcházeli za tmy do svých domovů. Bylo to prima! Pírko
Advent Už jsi vážně přemýšlel o tom, jak budeš prožívat Advent? Úplně na začátku se podívej sám sobě pravdivě do očí a dej si otázku: „Jak vlastně na tom jsem jako katolický skaut? Jsem se sebou spokojený
nebo nespokojený? S čím ano a s čím ne? Dívá se na mne stejně i Bůh?“ Udělejme si v adventní době více času pro Boha i pro sebe. Mějme v srdci velkou touhu setkat se často s Kristem. A výsledkem tohoto setkání kéž je naše obrácení. Hlavní otázka zní: „Co jsi udělal pro druhé?“ Musíme se tedy snažit pomáhat tam, kde je třeba a kde naše síly stačí. Třeba při vánočním krmení zvířátek v lese, vždyť i ta němá tvář je Boží stvoření. Jdeme proto trpělivě k lesu, většinou v blátě a rozmoklém sněhu a tiše si stýskáme po čerstvé sněhobílé pokrývce, ve které bychom tak rádi četli naučené stopy pernaté i vysoké zvěře, typickou liščí stopu na čtyři způsoby i zaječí hopkání. Dále se připravujme na roznášení „Betlémského světla“ do rodin skautských i neskautských a do okolí. Těšme se na toto symbolické obdarování světlem v duchu věrné služby nejvyšší Pravdě a Lásce, jak jsme se zavázali k tomu ve svém slibu. Každý chceme aspoň trochu přispět našim bližním k vědomí, že pod betlémskou hvězdou přišlo na svět skutečné Světlo spasení a vzájemné lásky. A vzpomeňme při tom třetího bodu skautského zákona, že skaut je prospěšný a pomáhá jiným.
Něco o sněhu Sníh je různý. Sníh umrzlý – prašan. Špatně se v něm pohybujeme pěšky, je-li sypký, velmi se v něm boříme a rychle se fyzicky vyčerpáme. V lyžařské stopě se ale po prašanu dobře jede. Těžký sníh – mokrý: I po něm se pěšky špatně pohybuje, je velké nebezpečí promočení obuvi a oděvu. K němu se špatně mažou i lyže. Sníh čerstvě napadaný není slehlý a boříme se. Rovněž při chůzi v něm rychle ubývají síly. Sníh slehlý, starý dává možnost snadného pohybu. Hodí se na stavby iglů, pevnůstek, sněhuláků i na záhraby. Bývá na závětrných svazích. Pamatujme: vždy, jakmile začne padat sníh, snižuje se viditelnost a zhoršuje se pohyb. Laviny – vyskytují se v zimě převážně na severních svazích, na jaře na jižních svazích. Zvlášť nebezpečné jsou návětrné svahy, naváté vrstvy hrozí uvolněním. Vždy dbáme pokynů Horské služby. Pohyb na sněhu vyžaduje více kalorií. Na cesty je třeba vždy mít „železnou“ zásobu: čokoládu, sušenky, sušené ovoce, starší mohou mít slaninu. Nelízejme sníh a rampouchy. Když pro menší děti uděláme kelímek z pijáku a dáme do něj sníh, zjistíme po jeho rozpuštění, co špíny se na pijáku usadilo. To děti odradí. Tekutiny doplňujeme sladkými čaji a polévkami.
Motto: Veselá mysl dokáže proměnit sníh v oheň. Vánoce u Spejblů Hurvínek: „Tati, pospěš si, ještě ty ozdoby, cukroví, dárky…“ Spejbl: „Ozdoby nejsou, všechny jsou rozbity. Cukroví není, všechno je snědeno.“ Hurvínek: „Tě prsk. A dárky?“
STRANA 5
lídka Skautská hlídka Spejbl: „S těmi to bude slabší. Teda co se dárků podotýče. A co ty máš za balíček?“ Hurvínek: No, já jsem si ve vědomí této situace dovolil, kdybys dovolil, bych si dovolil s veškerou úctou – tam je vše, co máš rád. Desky, na kterých hrají staří mistři symfonie, ba i celá opera. A kde je vlastně gramofón, včera tu ještě stál…“ Spejbl: „No, to má čas, já ti také něco připravil, tady máš lyže. Jsou sice starší…“ Hurvínek: „Lyže? Kdes je vzal? Za cos je koupil? Vždyť jsi říkal, že nemáš ani vindru?“ Spejbl: „No, tak abys věděl, dal jsem do bazaru ten starej gramofón, no a místo něj jsem vybral tyhle lyže.“ Hurvínek: „No, to je velkolepý, to se povedlo. Já zase v bazaru střelil ty přebývající hole k lyžím, abych měl na desky pro tebe. Chachááá…“ Spejbl: „Šmankote, takže…“ Hurvínek: „Takže jsme měli gramofón bez desek a hole bez lyží a teď zase máme pro změnu desky bez gramofónu a lyže bez holí. Chachááá…“
Zprávy 1. oddíl střediska „Srdíčko“ vyhlašuje soutěž: fotografie z letošního tábora a ze zbytku letošního roku. Ke každé je třeba napsat komentář, o co se jedná. Nejvýše 5 fotografií od jednoho oddílu. Dále piště o táboře (reportáž, fejeton, báseň atd.). Vše bude zveřejněno na výstavce nebo v časopisu ABAHOA. Nejlepší výtvory budou ohodnoceny zajímavými cenami. Čas máte do 23. ledna 2005. Své výtvory odevzdávejte 1. oddílu, který má schůzky v pátek v 16 hodin v klubovně Srdíčka. Na okresním sněmu byla zvolena nová Okresní rada Junáka v Třebíči“ Zdeněk Nejezchleba – předseda, Hana Bělková – místopředseda, Marie Pořízová – tajemník, Jarka Sládková – hospodářka, Alois Pučalík – poradce ORJ, Zdeněk Jančík – organizační zpravodaj, Josef Bublan – duchovní zpravodaj, Milan Maxa – výchovný zpravodaj, Pavla Švaříčková – výchovná zpravodajka pro dívčí k m e n , Petr Beránek – předseda revizní komise. Duchovní rádce je P. Václav Hurník SDB. Rikitan
Pořád se něco děje aneb
Hudba pro Boží slávu K vánocům patří hudba a koledy stejně jako bohatě prostřený stůl, klid, mír a volno v zaměstnání. To je pohled na vánoční svátky člověka zaměřeného na sebe. Pokud je onen člověk „takyvěřící“ a již se těší na svoji jedinou mešní podívanou za rok o štedrovečerní půlnoci, jde jistě o vyznavače náboženského folklóru a nejrůznějších vánočních zvyklostí a obyčejů pomíchaných z rozmanitých křesťansko pohanských směrů. Koncentrovaná podoba této pseudovánoční rádobynálady v hlubokém adventu je k vidění a slyšení ve všech super a hyper marketech, kde jsme pod drtivým náporem tisíců narodilsekristuspánů a tichých nocí s kukačkami a žežuličkami neomylně vedeni ke koupi věcí, které zaručeně vůbec nepotřebujeme. Zcela rozdílný přístup má k vánočním svátkům člověk, který žije ve velké naději na konečné splynutí své duše v Bohu, který se nechá sytit a posilovat Boží milostí k tomu, aby prožil jedinečný příchod Boha na naši planetu v tiché radosti svého srdce. Hudba je pak pro tohoto člověka nedokonalý nástroj vyjádření odlesku dokonalé a nekonečné Boží slávy na nebi i na zemi. Až utichne nablýskaná světská pompa a ustane klanění se bohům konzumu a mamonu, pojďte spolu s námi prožít několik tichých chvil s opravdovou vánoční hudbou skladatelů, kteří již nepotřebovali věřit, neboť věděli. - Každá adventní neděle v 16:00 hod. v kostele sv. Martina – Adventní koncert. Účinkují posluchači Církevní konzervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži a konzervatoře Brno. Vstupné dobrovolné. - Středa, 22. 12. 2004, mše svatá pro Katolické gymnázium, kostel Proměnění Páně na Jejkově, 7:50 hod., účinkují studenti gymnázia. - Štědrý den, 24. 12. 2004, dětská mše svatá v 16:00 hod. v kostele sv. Martina, koledy v podání Dětského pěveckého sboru při kostele sv. Martina. - Štědrý den, 24.12. 2004, půl hodiny před a při „půlnoční“ mši svaté v bazilice ve 22:00 hod., Koledy z naší vlasti i ze světa. Účinkuje dívčí pěvecký sbor Campanella spolu s komorním souborem Musica animata Humeris. - Štědrý den, 24. 12. 2004, půlnoční mše svatá ve 24:00 hod. v kostele Proměnění Páně na Jejkově, koledy a jiné písně. Účinkují T. Heřmanová a K. Tomek. - Boží hod vánoční, sobota, 25. 12. 2004, sv. Martin, 10:30 hod., K. Ševela, Vánoční mše z polských koled - Boží hod vánoční, sobota, 25. 12. 2004, kostel Proměnění Páně na Jejkově, 14:30 hod., Jesličková pobožnost. dokončení na str. 8
STRANA 6
Peter Krenický
Vydařená akce
– člověk s velkým srdcem
Oslavy ukončení církevního roku - slavnosti Krista Krále, se zúčastnilo více než 30 účastníků. Akce se konala na faře ve Starči. Zahájení mělo seznamovací charakter, neboť i když se někteří dobře znají, jistě se o sobě dozvěděli prostřednictvím klubka nití ještě více a navíc poznávali zcela nové příchozí. Následovala soutěž na téma Nikdo není dokonalý, ve které měli účastníci odpovědět na dotazy o našem státním znaku, významných panovnících, jedna skupina otázek byla z náboženství a další ze života zvířat, jako například, jak dlouhý ocas má šimpanz nebo jak se jmenuje sameček od žížaly. Následovalo rozdělení témat pro večerní „galaprogram”. V něm se velmi podařily scénky, ve kterých měly děti přesvědčit rodiče o koupi nějakého zvířátka papouška, krajty, pejska nebo koně. Velmi dobrý výkon předvedly všechny děti, především pak Katka Václavková ze Starče, jako přísná a nekompromisní maminka. Dále měly děti napsat krátkou povídku na určená slova. Zde se nad rámec soutěže velmi dobře uplatnil Jarda Gotfried z Třebíče. Největší úspěch měla pantomima na písně Daniela Landy: Andílek, debílek, Homeless, Rapsodie vlků a především Šance, z níž refrain zde uvádím:
Letos na podzim se mi podařilo setkat se podruhé s knězem, který obětoval své pohodlí, majetek, zázemí pro chudé na Ukrajině. Již 11 let zde pomáhá rozzařovat v zoufalých srdcích světélko naděje. Denně jim zprostředkovává kontakt s Bohem ve svých 36 farnostech. S jeho pomocí a díky dobrodincům ze zahraničí postavili lidé v Tjačivě 19 nových kostelů, 7 je nyní rozestavěných, během tohoto týdne má být otevřen Domov pokojného stáří. Misionář Peter Krenický podstupuje 3x měsíčně namáhavou cestu ze svého působiště na různá místa České republiky trvající 14 – 16 hodin, aby získal finanční pomoc na svou činnost v Podkarpadské Rusi. Oblastní charita Třebíč mu pomáhá formou ročního příspěvku na plat tří pečovatelek působících v Tjačivu a formou projektu Důstojný život. Pokud někdo přispěje 1800 Kč ročně, zajistí tak léky, otop na zimu a základní potraviny jednomu člověku, jehož fotografii a osobní údaje obdrží v Oblastní charity Třebíč na ul L. Pokorného (za CK VOMA). Ve středu 17.11. 2004 jsme jej po roce rádi uvítali, sloužil mši sv. v Třebíči v kostele sv. Martina a v Moravských Budějovicích v kostele sv. Jiljí, poté vždy následovala beseda. Ve čtvrtek se věnoval studentům Katolického gymnázia a pak proběhlo se zaměstnanci třebíčské charity srdečné setkání v Paprsku naděje – centrum pro duševně nemocné. Hovořil mimo jiné o velké síle a důležitosti modlitby, o adoracích trvajících 1x až 2x měsíčně po celou noc, jichž se účastní 8 – 10 kněží a kolem 1000 věřících. Mnoho lidí zde nachází smíření a novou sílu do těžkého života. Po dvanácté hodině se rozloučil a vydal se na dlouhou cestu zpět. Na Ukrajině na něj čekalo nemilé překvapení v podobě vydaného zatykače, protože nehodlal podpořit kandidáta Janukoviče v prezidentských volbách. Musel se ukrývat, ale nyní díky modlitbám mnoha lidí již nebezpečí pominulo a Peter Krenický se mohl opět vrátit do svého děkanství. Těm nejpotřebnějším mohl předat částku 26 000 Kč, která byla vybrána při mši v Třebíči a v Moravských Budějovicích. Všem dárcům tento misionář moc děkuje a zahrnuje je do svých modliteb. Marcela Blažková
A tak jsem vděčnej za tu šanci, že přijde po životě ráj, kde ti suchou deku daj. A snad tam budou pěkný stromy a čistý záchody - to mám rád. Jinak “drsňák” Landa měl koncert v Praze v chrámu Petra a Pavla, kde spolu se souborem zrakově postižených zpívali písně Karla Kryla. Jeho průvodní slovo bylo velice procítěné a určitě oslovilo mnoho diváků. Každý z nás je osobně zodpovědný a musí projevit statečnost v situacích, kdy je třeba prosazovat lásku a přátelství. Video mohu zájemcům zapůjčit. Pohybově zaujaly v této části především výkony Jitky Vybíralové, jako ambiciózní představitelky, Tomáše Janaty jako homelesse a Vojty Součka, jak pantomimicky pucoval záchody. O program se zasloužili studenti Marie Malachová a její mladší bratr Tonda. O občerstvení se postarala obětavá paní Milotová, moje dcera a syn, Boris Kjulleněn a především otec Jiří. Ke zdárnému průběhu naší akce přispěly 2 zpěvačky: Lucie Batistová, členka souboru Lulu band a Andrea Ošmerová, vítězka televizní soutěže Do-remi a finalistka soutěže Canto alegre. V “galaprogramu” zazněly písně “Písek” a “Dvě malá křídla” a večer byl zakončen Meus Deus in Te confido (zpívá Bára Basiková). Tato píseň se dokonce několikráte opakovala. Mladší Boris Kjulleněn potom zajistil za velmi nepříznivých povětrnostních okolností půlnoční ohňostroj. Zapalovat římské svícny, fontánky a jiné raketky šlo velmi obtížně zápalkami, abychom až dodatečně našli na faře zapalovač. dokončení na str. 7
STRANA 7
Z P R Á V Y Z T Ř E B Í Č S K Ý C H FA R N O S T Í Jejkov Z farních matrik V adventní době doprovázejí děti s lucerničkami průvod k oltáři a za účast na mši svaté ve všední den si odlepují nálepku na adventním kalendáři. My dospělí musíme dětem fandit, aby se jim podařilo odhalit, co se pod nálepkami ukrývá. Příprava na 1. svaté přijímání začne 11. ledna 2005. Doprovod rodičů na první schůzku je nutný. Příležitost ke svátosti smíření – v úterý 21. 12. od 16 do 18 hod. více zpovědníků, pak ve středu a čtvrtek hodinu přede mší svatou. Vánoční bohoslužby budou uvedeny v Informacích.
Sv. Martin 28. prosince v 17.00 se v kostele uskuteční vánoční koncert v provedení chrámového sboru pod vedením Jaroslava Paika. Na Štědrý den budou bohoslužby v 16.00 a ve 20.30 hodin, na Silvestra ve 22.50. Vánoční besídka se koná v neděli 26. prosince ve 14.30 hodin.
Bazilika Ve středu 8. 12. se slaví svátek P. Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu. Maria je prvním zábleskem světla v temnotách pohanství. Tuto skutečnost si chceme připomenout průvodem světla do ztemnělé baziliky ve středu 8. 12. v 18 h. Shromáždíme se před sochou Panny Marie v kapličce u hradeb za bazilikou. Účastníci si rozsvítí lucerny nebo barevné lampiony (donesou si a budou i připraveny). Po průvodu bude následovat mše svatá. Všichni jste srdečně zváni. V neděli 19. 12. bude v 10 hodin latinská mše svatá. Vánoční zpovídání od 19. 12.: Neděle 6 – 7 a 8 – 10 h, pondělí a středa 15 – 18 h, úterý 15 – 18 h i přes mši sv., čtvrtek 7 – 8 h i po mši sv., pátek 7 – 8, od 9 h podle potřeby a 21 – 21,30 h.
Vydařená akce dokončení zes str. 6
Akce byla ukončena následující den mší svatou, ve které otec Jiří připomněl, že my lidé jsme vlastně podobni břečťanu. Pokud má břečťan oporu v nějaké stěně nebo stromu, roste vzhůru. My lidé máme naši oporu v Ježíši Kristu. Pokud žijeme bez Krista, plazíme se bez nějakého smyslu po zemi, podobně jako břečťan, který marně hledá dům nebo strom. Akce proběhla v Pastoračním domě ve Starči a pro děti byla bezplatná. O občerstvení a náklady za vytápění se postaralo sdružení Ageus, aby takto dalo najevo dětem a mládeži, že si velice ceníme toho, že si mladí lidí dokáží připravit takovou krásnou akci, ve které se nejen pobaví, ale také poučí a uvědomí si svou náležitost Bohu. A. M.
Matěj Svoboda (nar. 24. 7. 2004), Petr Čermák (21. 9. 2003), Monika Kopáčková (7. 2. 2004), Tomáš Vyskočil (9. 6. 2004), Pavel Rygl (3. 7. 2004), Ondřej Hort (10. 8. 2004), Darina Vorlíčková (17. 7. 2004), Marcel Hrbáček (21. 9. 2004), Ondřej Smolka (31. 8. 2002) Lukáš Svoboda a Andrea Kremláčková, David Janík a Renata Chlubnová, Pavel Štork a Jana Petrů, Ing. Grant Richard Westbury a Leona Prušková, Ing. František Nešpor a Mgr. Marta Kosmáková, Ing. Martin Pánek a Jitka Bártová Leopold Maloušek (nar. 1927), Anežka Píšová (1911), Josef Matoušek (1952), Božena Čermáková (1929), Karel Plíhal (1952), Antonín Hrůza (1916), Zdeňka Široká (1939), Marie Janíčková (1917)
O poklad města Třebíče Tato soutěž se uskutečnila v měsíci říjnu a zúčastnilo se 15 rodin, z toho 10 bylo úspěšných – účastníci splnili požadavky na správnost. Poznávací cesta městem začala od ZŠ T. G. Masaryka na Komenského náměstí a procházela přes Masarykovo nám. k městské věži, dále ulicí Hasskovou na Karlovo nám. ke kostelu na Jejkově. Cesta se pak vracela na dolní stranu Karlova nám. a lávkou pokračovala do židovského města a přes most k cíli – bazilice sv. Prokopa. V den svátku sv. Martina vylosoval otec Jiří v kostele úspěšné řešitele: 1. místo rodina Stejskalova, 2. rodina Paločkova, 3. rodina Čapkova, 4. a 5. Šafaříkovi. Další správní řešitelé byli Zvěřinovi, Stavělovi, Bobkovi, Bergerovi, Pořízovi a Velikanovičovi. Na faře jsou ještě některé nevyzvednuté odměny pro jmenované rodiny. Kdo si dosud pro odměnu nepřišel, najde ji na faře u sv. Martina. Z libovolných obrázků Třebíče, které měli za úkol üčastníci namalovat, Vám dva přinášíme: je to farní kostel od Edity Velikanovičové a kostel na Jejkově, výtvarné dílo rodiny Pořízovy. Škoda, že všechny zdařilé ilustrace nejde uveřejnit. A. Malach
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
NE
7.30, 9.00
PO
7.50
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.00
7.15, 16.00 pro děti
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
7.15
16.30
18.00
8.00
PÁ 18.00 pro děti SO
7.00
8.00, 10.30, 18.00 7.00, 10.00
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem od 17.00 soukromá adorace, při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná adorace. Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši svaté modlitba Večerních chval z breviáře. Denně přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Andělské poselství světu Václav Renč Je slávou andělů být Božími posly. A dnes je svatá noc, kdy i kamení mluví. A jen andělům je dáno místo slov před Bohem pokleknout. Je svatá noc a nebe zdá se prázdné, když věčná plnost jeho světla v Děťátku Božím, v Děťátku lidském se vylila na tuto pomíjivou zem. Je svatá noc. A kdo máš oči k vidění, viz, kdo uši k slyšení, slyš, kdo srdce k milování, otevř je dokořán! Nemluví andělé, mluví Bůh. Že není smrti od chvíle, kdy zrodila se Láska. A jednu hvězdnou střechu klene nad hlavou všem bezdomovcům. Od pólu k pólu, od hranic času k hranicím věčna je shromažďuje k otcovskému stolu. Nemluvte, ani nekřičte své mlčení! Jen srdce vztáhněte a bude vám dáno. Dnes je ta svatá noc. Bůh na zemi a všichni kolem něho, všichni doma. Před Slovem klečí andělé. Tiše, tiše. Děťátko chce mír...
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
Milí čtenáři, dokončení ze str. 1
To bude záležet na nás všech. Kdyby mělo Naše společenství jen přežívat, bylo by lépe se do dalšího ročníku vůbec nepustit. Nemá cenu většinu příspěvků opisovat - to se dá občas. Farní časopis má jiný úkol - zobrazovat život ve farnosti, informovat o zajímavých akcích, psát třeba i o problémech. A u nás i spojovat farnosti, jak bylo od začátku vydávání velkým přáním. Když se toto bude dařit a najde se dostatek příspěvků, může - pravděpodobně až 2. neděli v lednu - vyjít i 1. číslo roku 2005. Svůj názor můžete sdělit osobně, pokud nechcete mluvit, dá se napsat na některou z adres: Fibox, Janouškova 20, o. Jiří Dobeš, Martinské nám., M. Doležalová, Soukenická 3 (PS PietasVysibla). Pokud k dopisu připojíte i nějaký příspěvek, bude jich tolik, že s chutí vykročíme do 16. ročníku. Na Vaše názory a připomínky, případně i na chuť spolupracovat se těší redakce
Hudba pro Boží slávu dokončení ze str. 5
- Sv. Štěpán, 26. 12. 2004, kostel sv. Martina, 14:30 hod., Dětská vánoční besídka, „Sčítání lidu“ a „Okradení králové“, účinkují děti z farnosti a Dětský pěvecký sbor při kostele sv. Martina. - Úterý 28.12. 2004, Vánoční koncert, kostel sv. Martina, 17:00 hod., účinkují Svatomartinský chrámový sbor a komorní soubor Musica animata Humeris, vstupné dobrovolné. - Nový rok, 1. 1. 2005, kostel sv. Martina, mše sv. v 10:30 hod. České pastorely, Olšanské koledy a jiné skladby, účinkuje Svatomartinský chrámový sbor a Dětský pěvecký sbor při kostele sv. Martina. - Neděle, 2. 1. 2005, kostel sv. Martina - mše sv. v 8:00, bazilika - mše sv. v 10:00 hod. Sborová duchovní tvorba různých staletí, účinkuje velký smíšený pěvecký sbor Musica animata. K. Tomek NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsícinákladem 650výtisků.Redakčnírada:MarieDaňhelová,P.JiříDobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
