Společenství. Dušičkové

5 / 2011

Společenství

Společenství 5/11

Dušičkové "Církev je tajemstvím víry a může být žita jedině v lásce" Romano Guardini

OBSAH:

VZPOMÍNKA NA VŠECHNY VĚRNÉ ZEMŘELÉ…………………..2 O DOBROVOLNÉ SLUŽBĚ V BULHARSKU…………………………4 DOVOLENÁ MAMINEK V JABLUNKOVĚ…………………………...7

WEB FARNOSTI S NEJAKTUÁLNĚJŠÍMI ZPRÁVAMI:

WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ Email: [email protected]

-1-

5 / 2011

Společenství

Vzpomínka na všechny věrné zemřelé Památka všech věrných zemřelých či lidově „dušičky“ je dnem, kdy se církev modlí za zemřelé. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Jako památku ji zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048). Ve 13. století se tento zvyk rozšířil v západní církvi a papež Benedikt XV. jej v roce 1915 potvrdil pro celou církev. Proč se ale vůbec slaví tato památka, když přece při každé mši svaté na zemřelé vzpomínáme, prosíme za ně nebo za ně necháme odsloužit mši svatou? Částečnou odpověď můžeme nalézt v kryptě kapucínského kláštera, kde je umístěn nápis: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.“ Ano, v kryptě, na hřbitově nebo na pohřbu si člověk zřetelněji uvědomuje, co ho nevyhnutelně čeká. S tím souvisí také otázka po smyslu života a co bude po smrti. Tedy památka všech věrných zemřelých není jenom příležitostí více než jindy se modlit za příbuzné a známé, kteří zesnuli, ale také se zamyslet nad svou smrtí a nad svým životem. A právě zde se může osvědčit naše víra. Ze všech stran totiž slyšíme, že po smrti nic není a život má smysl jen v užívání si a zisku. Jak čelit takovým názorům? Vždyť přece z té druhé strany se prý nikdo nevrátil, aby nám řekl, co nás čeká po smrti. My však víme, že jeden člověk se vrátil. Byl mrtev, a zase žije a už nikdy neumře. Tím člověkem byl Boží Syn Ježíš Kristus, který se nechal zabít, abychom my mohli žít spolu s ním v nebeské slávě navěky. Kristovou krví jsme vykoupeni všichni, ale ne všichni docházejí spásy, protože jednoduše nechtějí. Ti, kteří chtějí žít s Bohem navěky, ale brání jim v tom ještě něco, tak ti se očišťují a připravují na život s Bohem v „očistci“. Když se modlíme za zemřelé, tak se modlíme právě za ně, abychom jim pomohli rychleji se očistit. Za koho se tedy modlit a za koho už ne? Kdo bude spasen a kdo ne? Tak to ví jenom Bůh, který může odpustit těsně před smrtí i tomu nejtěžšímu zločinci, když uzná a lituje své hříchy. Proto má smysl modlit se za všechny zemřelé, i když zemřeli v pověsti svatosti. Odpustky pro zesnulé Plnomocné odpustky pro duše zemřelých, které potřebují očištění, můžeme získat prvních osm listopadových dnů. Podmínkou jsou známé úkony: • přijetí svátosti smíření - stačí přijmout v několikadenním rozmezí, • přijetí Eucharistie – ten den, • modlitba na úmysl Svatého otce (Otče náš a Zdrávas či jiná modlitba). Dále je třeba se na hřbitově pomodlit za zemřelé (stačí v nitru). Předpokladem je, že pokřtěný katolík, který je ve stavu milosti aspoň po předepsaných úkonech, má úmysl odpustek získat a nemá sebemenší zalíbení v hříchu. Navíc lze pro zesnulé získat částečné odpustky kterýkoliv jiný den za podmínek, které platí pro listopadový oktáv (zpověď, eucharistie, modlitba za papeže a zemřelé), a také zbožnou invokací Odpočinutí věčné dej zemřelým, ó Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočinou v pokoji. Amen. Dále i recitací ranních chval či nešpor officia za zesnulé. Abychom mohli získat plnomocné odpustky duším v očistci, bude v pondělí 31.10., úterý 1.11. a středu 2.11. u sv. Anny od 15.30 do 17.30 příležitost ke svátosti smíření a bohoslužby zde budou každý den v 17.30. o. Marcel, o. Karel, jáhen Jan -2-

5 / 2011

Společenství

Biřmování - svátost, ve které jsme zahrnováni dary Ducha svatého Od září probíhá v naší farnosti příprava na biřmování. Této přípravy se účastní 50 kandidátů. Scházíme se pravidelně co 14 dnů vždy ve čtvrtek. Setkání začíná mší svatou, od 18,15 hod probíhá přednáška v kostele, které se může zúčastnit kdokoliv. Po přednášce se rozcházíme do 4 skupinek, ve kterých probíráme vyslechnuté téma a přemýšlíme nad připravenými otázkami. Setkání končí ve 20 hod společnou modlitbou opět v kostele. Velice děkujeme všem, kteří tuto přípravu podporují svojí modlitbou. Všichni ji moc potřebujeme, abychom byli otevřeni k Božímu hlasu, aby příprava přinesla své plody do jednotlivých životů, ale také do celé naší farnosti. vedoucí skupinek biřmovanců o. Marcel, o. Karel, o. Jan, Hanka

ČEKÁ NÁS JUBILEJNÍ 10. ROČNÍK KONCERTU DUCHOVNÍ HUDBY V předvečer slavnosti Ježíše Krista Krále v sobotu 19. listopadu v 16.30 h. se v našem kostele sv.Anny rozezní varhany, aby už podesáté zahájily koncert duchovní hudby. Tuto pěknou tradici jsme započali v listopadu jubilejního roku 2000, a protože v roce 2008 a 2009 se koncerty nekonaly, máme letos desátý ročník. Desítka, to je první jubileum, a tak jsme si na letošním programu chtěli dát obzvlášť záležet a měli jsme v plánu pozvat si hosty z řad renomovaných profesionálních umělců našeho regionu. Ale jak se říká, člověk míní a Pán Bůh mění. I když v tomto případě naše plány změnila spíše kulturní komise Magistrátu města Havířova, která souboru Canticorum pro letošní rok neposkytla vůbec žádnou finanční dotaci. A bez peněz můžeme na profesionály zapomenout, takže jsme se vrátili k našim skromným začátkům a připravili program, ve kterém vystoupí pouze amatéři a studenti. Obrátili jsme se na ty, kteří se vám v minulých letech líbili a mají naše koncerty rádi bez ohledu na výši honoráře. Samozřejmě ale posluchačům představíme i něco nového – např. výborný smíšený sbor Chorus Ostrava s dirigentem Janem Mlčochem. A jaký tedy letošní program bude? Myslím, že moc pěkný a že se nám minimálně podaří udržet tu úroveň, na kterou jsme si z minulých ročníků zvykli. Úvodem se můžeme těšit na krátkou promluvu našeho pana faráře o. Marcela, pak zazní varhanní skladba v podání Ivety Bubíkové. Sborový zpěv představí pořádající ženský pěvecký sbor CANTICORUM Havířov pod vedením Vítězslava Soukupa, nebude scházet samozřejmě naše Schola sv. Anny a již zmíněný Chorus Ostrava. Ty, kteří mají rádi sólový zpěv, jistě potěší sopranistka Magda Bártková. Orchestrální skladbu přednesou posluchači ostravské konzervatoře ve hře na trubku Jiří Soukup, Jakub Doležal a Tomáš Dabrowski. Já se opět ujmu role moderátorky a vy budete určitě jako vždy skvělým a vnímavým publikem. No a všichni dohromady snad připravíme krásnou a důstojnou oslavu našemu Králi. Tak určitě přijďte, těšíme se na vás! Vstupné je jako vždy dobrovolné. Alena Nečasová ****************

Poděkování: Pavlu Oravčíkovi za upevnění korpusu Krista na kříž před kostelem u sv. Anny **************** -3-

5 / 2011

Kam míříš, Hanko?

Společenství (O dobrovolné službě v Bulharsku)

Ve středu 5. října odjela věnovat se bulharským romským dětem a všemu, co s touto službou souvisí, do bulharského města Stara Zagora Hanka Krusberská. Hanka vystudovala Vyšší odbornou školu Caritas v kombinaci s teologickou fakultou obor Charitativní a sociální práce. To bylo bakalářské studium. Nyní pokračuje v magisterském oboru Sociální politika a práce. Stara Zagora je průmyslové město s univerzitou, ale také s velkou romskou čtvrtí Lozenec čítající asi 30 tisíc Romů. Právě to je cíl její cesty. V pondělí před odjezdem jsme s Hankou setkali, abychom si povídali o očekávané práci a smylu cesty do Stare Zagory. - Jakou máš zkušenost s romskými dětmi? Něco z Ostravy od saleziánů a také jsem byla pomocná vychovatelka ve školce na Vesničce soužití. Děti jsou zde rozhodně živější. Není to nic jednoduchého, ale o to větší radost je pak z výsledků. Ještě jsem byla na praxi a později dobrovolničila v ostravském Don Boscu ve středisku a další zkušenosti jsou třeba z Centromu – vítkovická neziskovka fungující ve vyloučené romské lokalitě. - Co Tě vede k cestě do Bulharska? Původně to mělo být Mexiko. Pak se Mexiko změnilo na Bulharsko.J To ale není hlavní motivací cesty. Mám ráda práci s dětmi a připadá mi, že to, co a jak dělají salesiáni v Bulharsku, má smysl. Mám radost, když se z na první pohled „problémového“ dítěte po tom, co mu věnuju svůj čas a zájem, vyklube parádní kluk nebo holka s radostnýma očima. - V minulých dnech probíhaly v Bulharsku nepokoje. Nebojíš se jich? Myslím, že nepokoje nejsou v oblasti, kam jedeme. - Na jak dlouho tam jedeš? - Na rok. - Zmínili jsme se, že budeš pracovat v romské čtvrti Staré Zagory. Co si představit pod bulharskou romskou čtvrtí? Romské čtvrti v Bulharsku se nazývají Machaly. Jsou to uzavřené čtvrti a bývá běžné, že se mnozí obyvatelé z machaly nedostanou nikdy ven. Jsou tam i romské školy. Jinak lze Machaly srovnávat s chudinskými slumy třeba v Indii. Život je zde hodně dynamický, ale jako by se v něčem zastavil. - A vztahy mezi Bulhary a Romy? Jsou obdobné jako u nás. Akorát Bulhaři jsou víc nacionalističtí. - V Čechách i na Moravě mnohé romské rodiny ujíždějí na návykových látkách, jako je toulen nebo třeba plyn do zapalovačů. Jak je tomu v Bulharsku? I tam je hodně čichačů, ale Romové se tam spíše potýkají s klasickou kriminalitou – krádeže, loupeže… Ale také jsou problémem sňatky v raném věku. - Jedeš do Staré Zagory se saleziány. Jedná se o nový projekt, nebo je tato podzimní cesta pokračováním něčeho už započatého? Saleziáni v Machale pracují asi 3 roky a mají zde pronajaty místnosti. Cílem je vybudování volnočasového střediska s kaplí. V tomto středisku pak budou probíhat rekvalifikační kurzy, biblické hodiny, kroužky, prostě všechno, co romské děti zaměstná. Ale není to jen práce s dětmi z ulice. Jsou to taky tábory a pomoc v běžném životě. Podílíme se na práci ve farnostech, v komunitě saleziánů a spolupracujeme s animátory. -4-

5 / 2011

Společenství

- Jak to ty děti vnímají? Máš o tom nějaké zprávy? V Bulharsku si romské děti mnohem víc váží toho, když pro ně někdo něco dělá. Projevují hodně náklonnosti a nadšení, často zvou salesiány nebo dobrovolníky na návštěvy do svých rodin… - Kde budeš ubytovaná? Saleziáni pro nás pronajímají byt. Ten je ve městě asi půl hodiny pěšky od Machaly. - Takže to nebude 24 hodin denně v jednom zátahu. Vím, že se ráno vychází a pozdě večer vrací na přespání. - Budeš mít i nějaké volno? Neděle jsou pracovní, ale pondělky jsou volné. Čekám, že ten den bude opravdu volný a večer mše svatá. Nevylučuji však práci na dodělávkách z celého týdne.J - Co pak? Až přijedeš zpátky? Mám v plánu dodělat školu a aspoň chvíli pracovat v oboru. Ale kdo víJ -Vrátím se úplně na začátek k Tvé představě o Tvém působení na děti v Machale. Nehrozí, že by třeba něco nesplnilo Tvá očekávání a Ty bys byla zklamaná? Na základě různých zkušenosti nemám nějaká přehnaně vysoká očekávání. O to víc mě pak překvapí a potěší, když dojde ke změně k lepšímu nebo se něco povede. V téhle práci je třeba být hodně pružná a otevřená k lidem a mít je ráda. To lidi a o to víc děti většinou poznají, jestli s nimi jsi kvůli nim nebo kvůli sobě. - Držím palce, ať vnímáš smysl svého působení v Machale a ať se vrátíš v pořádku. Budeme na Tebe myslet a modlit se. ...asi.J Marek Světnička

Dobrovolná služba v Bulharsku Naši dobrovolníci pomáhají v misii českých salesiánů. Působí především v Kazanlaku a Staré Zagoře. Dobrovolníkem se může stát člověk, který dosáhl 18 let. Může poznat jinou kulturu, zažít život v komunitě a přispívat svou prací na pomoc dětem a mladým lidem v Bulharsku. Dobrovolná služba může být krátkodobá (červenec s letními tábory), nebo dlouhodobá (říjen-srpen). Dlouhodobá misie může být podpořena programem EU.

**************** Využíváte křesťanská media? Mezi mnoha televizními a rozhlasovými stanicemi si rádi vybíráme poslech těch našich křesťanských. Proč našich? Líbí se nám, jsme spokojeni s mnoha jejich pořady, které jinde neuvidíme a neuslyšíme, a podle svého uznání a svých možností přispíváme na jejich provoz. Někdo 2000 Kč za rok, někdo 50 Kč měsíčně. Chci připomenout, že pokud nemáte možnost posílat dary levně elektronicky, můžete je posílat přes kamarádku Proglasu a TV NOE. Tuto službu již mnoho let využívá přes 70 posluchaček a posluchačů. Pokud mi předáte dar s lístkem, na kterém bude uvedeno: komu, kolik a od koho, neměla bych ani při své děravé paměti doručení poplést. Kamarádka Proglasu a Kamarádka NOE Irena Světničková -5-

5 / 2011

Společenství

ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - Návštěva o. biskupa - 1. 9. jsme v kostele sv. Anny přivítali Mons. F. V. Lobkowicze při jeho pastorační návštěvě farnosti, kde společně s o. Marcelem a o. Karlem celebroval večerní mši sv. A pak následovala kající pobožnost za služebníky církve, pravidelně každý první čtvrtek v měsíci se v našem farním společenství konajcíí adorace za kněze. Otec biskup přednesl v modlitbě úmysly za celou církev - za papeže, biskupy, kněze a jáhny a závěr slavnostního obřadu byl ukončen svátostným požehnáním. - Uvítání jáhna Jana Zelenky - Před prázdninami přivítali účastníci nedělní bohoslužby u sv. Markéty novou duchovní „posilu“ – Jana Zelenku, který bude v havířovské farnosti vykonávat jáhenskou praxi. A v prvních dnech měsíce září, po jeho návratu z pracovní návštěvy zámoří, se s ním seznámili i věřící v kostele sv. Anny. Také za naše „Společenství“ mu přejeme, aby se mu v našem městě líbilo, i mnoho síly a radosti na jeho další cestě ke kněžství. - Svatováclavská tradice - Pražský arcibiskup Mons. Dominik Duka vyzýval svým listem věřící českých a moravských diecézí, aby se přičinili o znovuobnovení duchovního rozměru svatováclavské tradice a k naléhavým modlitbám za naši zemi. A to právě nyní, v době neklidu a zmatku, jež nás obklopují všude ve společnosti a veřejném životě. Jeho přáním bylo, aby v předvečer svátku našeho národního patrona sv. Václava po eucharistické slavnosti a prosebné modlitbě za vlast v chrámech zazněla spolu se svatováclavským chorálem i česká národní hymna. - Děkanátní pouť ve Frýdku - 1. 10. se konala pouť karvinského děkanátu v chrámu Navštívení Panny Marie. Věřící se zde shromažďují ke společným modlitbám v první sobotu v měsíci, která je vyhrazena prosbám za nová povolání ke kněžství, zasvěcenému životu a za křesťanské rodiny, aby žily v opravdovém křesťanském duchu, a tak se stávaly dobrou půdou pro duchovní povolání. (Tato tradice setkávání začala v bazilice minor na mariánském poutním místě ve Frýdku a katolíci ze západní části ostravsko-opavské diecéze se obdobně scházejí na poutním místě Cvilín u Krnova.).. Součástí programu, jehož se zúčastnilo i mnoho farníků z Havířova, byla pobožnost růžence, díkůvzdání i prosby při adoraci a pak následovala slavnostní liturgie, kterou celebroval Mons. Martin David, biskupský generální vikář, spolu s kněžími našeho děkanátu. - Beseda s účastníky SDM v Madridu - 30. 9. po večerní bohoslužbě u sv. Anny připravili havířovští účastníci Světových dní mládeže pro farní společenství vizuální prezentaci této významné církevní akce. Martin Kučera a Tomáš Grepl přítomné velmi poutavě informovali o programu Světových dní, o setkání se Sv. otcem při večerní vigilii i slavnostní bohoslužbě následující den, kdy se na madridském letišti sešly dva miliony mladých věřících z celého světa. Vzpomínali i na český program s katechezemi našich biskupů a na další pěkné zážitky při pobytu v různých městech Španělska. (Diváci ČT a zejména TV NOE mohli alespoň částečně zakusit radostnou atmosféru a nadšení, které panovalo mezi mladými křesťany). - Blahopřání k narozeninám - Za naše „Společenství“ i jménem všech farníků gratulujeme o. Marcelu Krajzlovi k jeho 40. narozeninám s přáním hojnosti Božího požehnání - zdraví, pokoje a radosti do dalších let kněžského života. Z. K.

-6-

5 / 2011

Společenství

Poděkování Už několikátý rok se jednou měsíčně scházíme (v počtu asi kolem 25) my, ženy dříve narozené, k rozjímání nad některým tématem katechismu s panem farářem Karlem Jaškem ve středisku Dona Boska. V poslední době nás vždy otec Karel mile přivítá v útulném prostředí fary na Šumbarku. Začínáme modlitbou růžence v kostele a pak se shromáždíme k naslouchání připraveného námětu. Na poutavé podání panem farářem se už dopředu těšíme. Je dobré, že nám tímto pravidelným způsobem katechismus přibližuje. Určitě máme potom i doma o čem přemýšlet. Naše setkávání nám umožňuje lépe se mezi sebou poznávat a také se družně pobavit. Nezapomínáme ani poblahopřát, pokud některá z nás slaví právě své osobní jubileum, a v modlitbách vzpomínat při mši svaté na naše zemřelé. Občas se scházíme s ostatními ženami pletařkami obvazů pro malomocné a těší nás, že pravidellně můžeme odeslat pořádný balík upletených obvazů potřeným nemocným. Jsme též v duchovním spojení s panem Mirkem Kadlecem, bývalým naším kaplanem, působícím nyní ve Vidnavě. Některé z nás docházejí na přednášky Akademie pro třetí věk na biskupství v Ostravě. Letošní třetí ročník začíná ve čtvrtek 20. října. Na zajímavé přednášky zveme i Vás ostatní. Neboť, jak říká básník: „Kdo chvíli stál, už stojí opodál…“ Chceme i nadále docházet k rozjímavému naslouchání slova Božího na Šumbarskou faru. A Vám, pane faráři Jašku, chceme těmito řádky poděkovat za Váš čas nám věnovaný a hlavně za Vaše krásné a pro nás tolik potřebné duchovní vedení. Za nás všechny Alena Balcarová

Dovolená maminek v Jablunkově Ve dnech 22. – 25. 8. 2011 se nás postupně pět maminek, a dokonce i jedna babička, spolu s deseti předškolními dětmi, ubytovalo v klášteře u sester alžbětinek v Jablunkově. Počasí bylo nádherné, děti si užily spoustu her a písniček. V úterý se na nás přijel podívat i otec Karel, který pro nás ve zdejší kapli sloužil mši sv. V modlitbách jsme nezapomněli ani na obyvatele Havířova, kteří byli vytopeni přívalovým deštěm. Odpoledne jsme vyrazili do lesa, kde jsme stavěli domečky skřítkům, hledali jelena… Cestou zpět si děti zchladily své unavené nožky v řece a osvěženi jsme pomalu šlapali dál. Ve středu se v klášteře vyorávaly brambory. Děti se svezly na vlečce malého traktoru do klášterní zahrady a obdivovaly velký traktor, který brambory vyorával. Pak jsme měli možnost podívat se na zdejší prasátka, krávy, ovce, kozy, husy, slepice; také nás sestřičky provedly klášterním domovem pro seniory, kde se děti pohoupaly na houpačce a povozily na koupací židli pro „staré babičky“. Večer jsme šli do farního kostela Božího Těla v Jablunkově na mši sv., kde nás zdejší pan farář povzbudil, že děti, i když mši sv. nerozumí a také trochu ruší, do kostela patří, a každému z nich udělil křížek a obdaroval svatým obrázkem. Moc tedy děkujeme sestřičkám, že nám umožnily pobyt v klášteře, kde jsme si mohli v tak krásném prostředí odpočinout a popovídat. I když jsme s dětmi nebyli ukázkově tiší, vždy nás kolemjdoucí sestřičky obdarovaly krásným úsměvem. Dík také Hance, která nám vše zprostředkovala, také za kulturní a duchovní program, kterým nás provázela. Moc se nám tam líbilo! Mamka Jitka s dětmi -7-

5 / 2011

Společenství

Jak si nás Bůh vedl aneb Antiochia 2011 Kromě počtu se náš tým vyznačoval také tím, že všichni byli naprostí nováčci (až na mou maličkost, otce Radka a Janči, která si svou antiošáckou premiéru odbyla v Rudné). Proto také naše působení provázelo nadšení a úsměv na rtech. Byli jsme naprosto nekonfliktní tým, který se dokázal na všem domluvit, proto si také myslím, že se náš elán přenášel na místní obyvatele. Ti nás přijímali s úsměvem a otevřeností, a to nejen místní farníci, ale i ti z řad nevěřících. A ještě jedna zajímavost – byli jsme doslova československý tým, jedna dívčina byla totiž ze slovenského Rájce. Veškerá naše činnost se nesla v poklidném rytmu. Většina našich dní se skládala z návštěv po babičkách, her s dětmi na hřišti a příležitostné pomoci v domácnosti. V tomto posledním případě se mi při pom o c i s mytím oken povedlo navázat upřímné přátelství s nevěřící rodinou, což pokládám za největší úspěch mé Antiochie. Nedělali jsme žádné velké akce, ačkoli jsme na to měli, ale prostě to tak vyplynulo. Větší akce byly nakonec jen dvě: první bylo posezení pro seniory a druhou pak výlet do Podhoří spojený s hledáním pokladu. U tohoto výletu se trochu pozastavím, poněvadž se s ním pojí zajímavý příběh. Na tuto akci jsme se docela dost připravovali. Skupinky kolařů se v předchozích dnech vydávaly hledat nejvhodnější trasu, takže okolí poznaly dokonale. A přesto úkol vést jednu ze skupinek padl na mne… I přes svou znalost okolí se mně a mé skupince, kterou tvořili čtyři kluci, podařilo hned u prvního fáborku zabloudit… Dostali jsme se bohužel do nitra vojenského prostoru, a tak nepomohl ani mobilní telefon a posléze ani výstup na hřeben, poněvadž se kolem nás rozprostíraly kopečky Oderských vrchů. Musela jsem nakonec spoléhat pouze na svůj orientační smysl a pokusit se dostat na nejbližší silnici. Naštěstí se nám to podařilo,

„Budíček…, za pět minut nástup před ubytovnu!“ Tak toto mohlo zaznívat před několika lety na místě, kde jsme bydleli během našeho letního působení v Loučce. Místo toho jsme se každé ráno scházeli ve čtvrt na osm k ranním chválám. Letošní Antiochia se totiž odehrávala v malé vesničce na samotném okraji vojenského újezdu Libava, v Loučce, což je místní část Lipníku nad Bečvou. Tato obec nedisponuje farou (v sedmdesátých letech byla dána do světského užívání), a tak nám místní JZD dalo k užívání bývalý objekt Armády ČR. Byla to hájenka vzdálená od posledního domu asi tři kilometry na úplné samotě. Tato lokace předurčila celý průběh našeho misijního úsilí… po pravdě byla to mizérie. Představte si, že máte všechny věci na hájovně, ale celý den jste dobré čtyři kilometry mimo. Problémem se tak mohl stát i obyčejný déšť… či dokonce účast na mši svaté. Ale o tom není tato má vzpomínka na letošní Antiochii… Než vás však provedu průběhem našeho působení, musím se omluvit, že v loňském roce nic o Antiochii nezaznělo. Vězte však, že i loni se do jedné malé vesnice v podhůří Jeseníků sjely skupinky mladých lidí, kteří se nebáli mluvit o Bohu. Byla v Rudné pod Pradědem, farnosti otce Marka Žukowského. Důvodem toho, že o této akci v loňském Společenství nepadlo ani písmeno, byla má indispozice na konci prázdnin. Mnozí jistě víte, že jsem si nešťastně zlomila pravou ruku. A tak to chci napravit letos a seznámit vás s naším dílem letošním. Tak jako v několika předchozích letech jsem byla na turnusu A, a tak se náš tým snažil antiošácké působení ve farnosti rozjet. Byli jsme v tomto létě nejpočetnějším turnusem. Konečné číslo se zastavilo na čísle jedenáct. Čtyři kluci (no tedy tři kluci a vedoucí, jímž byl kněz P. Radomír Šidleja, který je zároveň duchovním pastýřem farnosti Loučka) a sedm děvčat. -8-

5 / 2011

Společenství

ale to už jsme měli v nohách dobrých pět, šest kilometrů. Dostali jsme k tzv. radarům a odtud už hravě trefili do Loučky. V osadě Slavkov však nastala krize, poněvadž děti nebyly na tento nenadálý výlet připraveny. Ozývaly se prosby, ať zavolám mamince, pláč a trucování. Autobus nám k naší smůle ujel před hodinou a půl, ale naštěstí se našli dobří lidé, kteří děti svezli ke čtyři kilometry vzdálené hájovně. Já jsem tu štreku šlapala sama… Výlet nakonec dopadl dobře a děti odjížděly s nadšením (i když měly v nohách místo čtyř kilometrů deset a já čtrnáct :-)), poněvadž jsme si u bazénu udělali táborák a opekli si klobásy. Další nemilou událostí, která nás k závěru našeho turnusu postihla, byla náhlá příhoda břišní, která postihla Janču, a tak jsem s ní strávila celé páteční odpoledne v hranické nemocnici, kde si ji nakonec i nechali. Jak se vyjádřil otec Radek, byly pro mne poslední dva dny turnusu nejtěžší a nejnáročnější. Nejdřív jsem se s dětmi ztratila na území, kde jsme neměli co dělat, a následně Janička, o kterou jsem měla nesmírný strach. Navzdory bolesti a strachu tyto zkušenosti pokládám za nejpřínosnější. Tato Antiochie mi totiž dala velmi důležitou zkušenost… pocítila jsem totiž sílu Božího vedení, ať to bylo ve chvíli, kdy jsem měla před celou farností říci vlastní smysl Antiochie, či ve chvíli, kdy jsem pro Radkovu nemoc vedla celý náš tým. Poznala jsem, jak je nesmírně důležité důvěřovat Bohu. K tomu sloužily ony dva okamžiky – bloudění v lesích a Jančina nemoc… Zažili jsme i úsměvné chvilky, např. v pondělí 4. července dorazil k naší hájovně fekální vůz a vysál obsah bazénu, jenž jsme měli před domem. Po návratu ve večerních hodinách byl již připraven k použití. Nakonec jsme se v něm koupali jen dvakrát, protože ke konci turnusu se z něj stal brčálovník… Druhou úsměvnou kapitolou

byla kopající sprcha v koupelně… Po poradě se známým elektrikářem jsem zakázala koupání v inkriminované sprše. Předseda JZD nám na naši žádost poslal elektrikáře, aby se na ni podíval. Závěr zněl, že sprcha je naprosto v pořádku. A hned při prvním sprchování po týdenní pauze nás zkopala, i když jsme se jí vůbec nedotkli. Můj závěr zní: baterie byla pod stálým napětím, příčina však zůstala neobjasněna… Pár slov k bydlení, jež bylo naznačeno již v úvodu: spali jsme na hájence, ale jinak veškerá naše činnost probíhala v sokolovně, jež byla relativně ve středu obce. Měli jsme tam celkem pohodové zázemí (tedy alespoň nějaké ty stoly, židle a kuchyň, což na hájovně nebylo, pač vojáci si odvezli i háčky na ručníky :-)). K duchovnímu programu… místo bohoslužeb slova, jež se slavily v předchozích letech, jsme měli skoro denně mši svatou. Náš turnus tak pokládám za promodlený, protože jsme vlastně hned v počátcích zavedli modlitbu v kostele ve chvílích, kdy nebylo, jak se říká, co dělat. Zprvu jen před svatostánkem (k zavedení došlo během mého vedení a já samozřejmě nemohu vystavit Nejsvětější svátost) a po Radkově návratu i před Nejsvětější svátostí. Modlili jsme i denní modlitbu církve a samozřejmě modlitbu Anděl Páně ráno a v poledne. Jediné, co mi trochu chybělo, byla absence společné adorace. Holt jsme nemohli mít všechno… A tímto končím svou vzpomínku na letní Antiochii, která mi doopravdy hodně dala (ostatně jako každý rok :-)). Prosím vás tedy o modlitbu za toto misijní dílo a moje poslední slova jsou adresována Bohu slovy žalmu: „Dej mi poznat své cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe.“ Ž 25, 4 – 5 Eva Křupalová

-9-

5 / 2011

Společenství

Světové dny mládeže v Madridu Po návratu se mě někteří lidé ptali, jak jsem se tam měla. Spontánně ze mě vždycky vyšlo: „Přežili jsme!“ Pouť na Světové dny mládeže v Madridu byla hodně náročná hlavně kvůli vysokým teplotám – během přípravného týdne tam bývalo v 10 hodin v noci (takže určitě ve stínu!) kolem 34°, v sobotu na Quatro Vientos před setkáním se Svatým otcem dokonce 47°, ale nepředbíhejme. Na SDM do Madridu jsem jela pracovně, proto jsem zažila mnoho věcí z jiného pohledu, ale zároveň jsem neměla možnost zúčastnit se velkých společných akcí, jako byla zahajovací mše sv., uvítání Sv. otce nebo páteční křížová cesta. Do Madridu jsem letěla letadlem, abych nemusela strávit 2 noci v autobuse. Ušetřilo to moje špatná záda a bylo to dokonce mnohem levnější. Letenka byla ale na 9. 8. a ostatní účastníci přípravného týmu měli dojet do Madridu až 10. 8. Proto se mi moje kolegyně snažila sehnat ubytování. Zkoušela to přes jistou sestru Moniku, která měla mít v Madridu na starosti ubytování mladých ve 4. vikariátě, v němž mělo být ubytováno také 1600 mladých z ČR. Sestra nejprve napsala, že u nich v jejich formačním domě mohu být 9. - 15. 8., tedy do začátku setkání, a pak napsala, že můžu zůstat až do 22. 8., kdy jsem měla podle plánu z Madridu odjet. Byl to opravdu Boží dar, že jsem měla v Madridu svoji malinkou světničku, kterou jsem používala i jako „kancelář“, a hned vedle koupelnu (jaký přepych!), to vše kousek od metra a blízko českého místa katechezí. Do českého centra jsem to ale měla půl hodiny metrem. Můj běžný program v průběhu setkání byl podobný: dopoledne do 9.45 h. dojet na místo katechezí - tam jsem první den viděla jako svůj nejdůležitější úkol zprovoznit záchody, na kterých netekla voda. V následujících dnech jsem měla na starosti prodej triček a řešení či přebírání všech možných příspěvků. V klidu jsem se zúčastnila každý den jen mše svaté, po ní opět vyřizování všeho možného a cesta na oběd. To už bylo cca 14 hodin. Obědy i večeře měli Španělé vymyšleny velmi dobře – ve spoustě restaurací či bufetů po celém Madridu. Brzy jsme zjistila, že mimo hlavní ulice a dokonce kousek od mého místa ubytování jsou dvě zastrčené restaurace, ve kterých je velmi málo lidí a žádná fronta. Proto jsem pak na obědy chodila hlavně tam. Kolem 16. hod. jsem se pak zastavila „doma“ a zpracovala všechny účty z minulého dne a z dopoledne, spočítala peníze a vydala se do českého centra. To už bylo kolem 18. hodiny. Zde jsem vyřizovala všechno kolem financí, přebírala peníze, proplácela paragony, občas i chvíli psala na počítači. Ten byl umístěn na chodbě ve 3. patře, kde bylo jen chabé větrání. Proto jsem si vždycky dala v šatech slabou sprchu a pak během 15-20 minut vše rychle vyřídila, dokud mě aspoň trochu chladily schnoucí šaty. Kolem 23. hodiny začínala porada, které jsem se zúčastňovala jen na chvíli. Ve 23.15 jsem totiž musela odejít na metro, abych do půlnoci dojela do domů, kam mě pouštěla pro prozvonění mobilem jedna ze sester. V jeden večer – to byl program ve městě z nějakého důvodu delší - jsem byla domluvena, že dojdu až před 1 hodinou. I v těch pozdních hodinách jsem se ve městě cítila bezpečně, protože na ulici bylo ještě dost lidí, většinou účastníků setkání. V metru jsem ale i o půlnoci potkávala rodiny s malými dětmi, které byly i v tuto pozdní hodinu plné života. V Madridu je totiž stejné časové pásmo jako u nás, slunce tam však vychází asi o 2 hodiny později. Přes den je velké horko, takže normálně se žije až po setmění. Po ránu, když je chládek (24°), tak se dobře spí, na ulici je proto do půl deváté pusto-prázdno. Malé obchody se otevírají v 9, velké v 10 h.

- 10 -

5 / 2011

Společenství

Ne vždy a všude však bylo bezpečno. V přípravném týdnu jsme v neděli šli do kostela ve čtvrti, kde měli být ubytováni mladí z ČR. Mši sv. v češtině jsme měli mít v 11 hodin. Pře ní jsem si potřebovlal odskočit, a tak jsem se zeptala místního animátora, kam můžu jít. Ten odpověděl, že WC v kostele jsou zavřená a že musím jedině do blízkého baru, ale že tam nesmím jít sama. A přibral pro zajištění bezpečnosti k doprovodu ještě jednoho našeho vysokého kněze, takže mě do baru k oné místnůsce doprovodili dva chlapi. Milé bylo pro mě zjištění, že se nejen se sestrami v klášteře, které částečně uměly italsky, ale i s prostými lidmi domluvím svojí lámanou italštinou. Většinou jsem dost dobře vysvětlila, co chci, nebo se srozumitelně zeptala. Pokud byla odpověď jednoduchá, tak jsem rozuměla, když mi začali něco vysvětlovat, tak už bylo mé „rozumění“ menší. Někdy jsem si říkala, co je mým úkolem v tom davu lidí, kdy člověk přežívá hrozné horko a má dost co dělat se sebou. Snažila jsem se především v našem českém národním centru, kde to bylo dost hektické a mí kolegové pořád něco zařizovali, vyřizovali a byli nevrlí, být přívětivá a například paragony proplácet kdykoli, kdekoli a ochotně. A všímat si maličkostí - čím by se dalo pobyt zpříjemnit. Možná se mi to občas i trochu dařilo. Bohu díky! - Maj ***************

Nástěnky v kostele opět bez prachu Vážení a milí farníci od sv. Anny, před nedávnou dobou jsem byla pověřena k netradičnímu úkolu: k tvorbě nástěnek v kostele i před kostelem. Ráda jsem tento úkol přijala, snad i proto, že nástěnky se v našem kostele (kromě několika výjimek) prostě dlouho nedělaly. Uvědomuji si, že tento úkol mi tak trochu připomíná Ježíšova slova: „Některá semena padla na okraj cesty“. Nástěnka je totiž taky takový „okraj“ cesty - mohou si ji všimnout ti, kdo jdou kolem, může je něco oslovit či dokonce „zasáhnout“, ale zároveň je vystavena i těm, kteří projdou kolem, aniž by si vůbec všimli, že ve vitríně pár kroků od nich něco je. A tak mě docela brzy po začátku mé služby přepadl pocit marnosti. Má to vůbec smysl dělat v našem kostele nástěnky? Najde se vůbec někdo, kdo je bude chtít číst? A všimne si vůbec někdo, že nástěnka je už jiná než před měsícem? Jistě, pocit marnosti je zřejmě nutný, je asi i součástí oné „slanosti“, o které mluví P. Ježíš. Ale přesto, milí farníci: nástěnky v kostele prostě už zase jsou a vždy k 1. nového měsíce budou obměňovány. Budou také různě zaměřené: · ta od sakristie vpravo bude celoročně věnována hlavně těm, kdo se připravují na svátost biřmování, ale nejen jim, protože Ducha svatého očekává celá farnost, · vitrína vlevo od úklidové místnosti bude věnována některému světci, jehož památka či svátek se v tom měsíci slaví, v měsíci říjnu byla věnována sv. Terezii od Dítěte Ježíše a v listopadu je věnována sv. Karlu Boromejskému. · a nástěnka vzadu u zpovědnice otce Karla se bude týkat svátosti smíření. Nástěnka venku před kostelem pak bude kromě nových úmyslů obsahovat i nedělní „myšlenku na den“, budou to krátké úryvky z některého liturgického textu dané neděle. To jen tak na okraj, abyste věděli, jaké nástěnky v kostele jsou. Berme svůj kostel jako svůj domov, kde i nástěnky chtějí být proto, abychom se v něm cítili „jako doma“. A protože každá služba v církvi je otevřená názorům a pohledům druhých, prosím, ozvěte se a napište, co se Vám zdá, či nezdá, popř. Váš názor, příspěvek, apod. Budu za to moc vděčná. Srdečně Vás zdraví Markéta Anežka Smejkalová, e-mail : agnes.27@ seznam.cz - 11 -

5 / 2011

Společenství

Tak jsem si dobře vypůjčil (ve farní knihovně): Joseph Ratzinger BENEDIKT XVI.: „JEŽÍŠ NAZARETSKÝ“ (druhé vydání 2008, 250 stran) Tak jenom stručně: Kniha soustřeďuje v několika kapitolách pohledy na tajemství Ježíše v událostech od křtu Páně po událost Proměnění. Jak píše autor: „ Pro moje pojetí Ježíše to především znamená, že evangeliím důvěřuji. Samozřejmě s předpokladem všeho toho, co nám říká koncil a moderní exegeze o literárních žánrech, o záměru výpovědi, o kontextu evangelií v křesťanských obcích a o jejich promlouvání v této živé souvislosti. Toto vše jsem bral v úvahu – jak nejlépe jsem uměl – a přesto jsem se snažil představit evangelijního Ježíše jako skutečného, jako „historického Ježíše“ v pravém slova smyslu. Jsem přesvědčen a doufám, že i čtenář uvidí, že tato postava je mnohem logičtější a i historicky vzato mnohem srozumitelnější než rekonstrukce, s nimiž jsme byli konfrontováni v posledních desetiletích…“ A dále říká papež: „…zajisté nemusím zvlášť zdůrazňovat, že tato kniha není aktem učitelského úřadu, nýbrž pouze a jedině výrazem mého osobního hledání „Hospodinovy tváře“ (srv. Ž 27,8). - Každý mi tedy může svobodně odporovat… Myslím, že těch několik ocitovaných vět mluví jasně o pojetí knihy i o autorovi. Takže už zbývá jenom jedno. Zajít do knihovny, vypůjčit si knihu a číst …a četbu pořádně vychutnat. Joseph Ratzinger BENEDIKT XVI: „BŮH A SVĚT“ - (vydáno 2010, 311 stran) Třetí vydání knihy rozhovorů, které vedl kardinál Joseph Ratzinger s novinářem Peterem Seewaldem ještě před svým zvolením do nejvyššího církevního úřadu. A o čem je v knize řeč? „…Výchozí situace je při tom zřejmá: křesťanské náboženství ztrácí v západním světě sílu, která kdysi přetvářela celou společnost. Znamení a úkony víry se pro mnoho lidí staly prázdnými slupkami a povědomí o obsahu a významu víry se u dnešního člověka stále více vytrácí. Zdá se, že církev není schopna odpovídat na problémy naší doby. Jedna ze základních otázek je tedy to, zda křesťanská víra může ještě osvícenému člověku 21. století vůbec něco říci.“ (citováno z přebalu knihy) Můj názor: Benedikt XVI. – tehdy ovšem ještě Joseph Ratzinger - upřímně a otevřeně reaguje na všechny otázky. Nekličkuje ani nemlží, hovoří zcela jasně a čitelně… Nebojme se číst Benediktovy knihy, když se do nich začtete, tak se nebudete nudit! To vám přeji a na shledanou v naší knihovně se těším, dědek Jargus

Taky se někdy „stydíte“? Napadlo mě to všechno v nemocnici. Poležel jsem si tam nějaký týden a očekával návštěvu našeho kaplana otce Karla se sv. přijímáním. A tak už jsem si v duchu probíral, jak to „nenápadně“ zaonačit, abych spolupacienty nepodráždil. Třílůžkový pokoj na infekčním, s návštěvami se komunikuje přes okno za asistence ostatních pacientů. Jak to asi dopadne? (Čeština má na tento stav výstižné slovo „předposranost“). No, všechno dopadlo v pohodě a bez schovávaček. Sestřička mi ohlásila návštěvu, objevil se otec Karel, kněžský kolárek kolem krku, každý mohl vidět, že přišel kněz. Kupodivu se „náhodou“ našlo klidné místečko, u stolu v předsíňce před našimi pokoji, kde jsme mohli nikým nerušeni společně strávit pár minut s Ježíšem v Eucharistii. Můj soused, který se už dříve nechal slyšet, že „…od kedy som ako ministrant na fare uzrel nášho pána farára, ako v piatok žere kačicu, od vtedy niemôžem farárov ani čuť …“ , ten po návštěvě otce Karla jenom konstatoval: „…To bol farár, čo? ..“ . Ale tím to neskončilo. - 12 -

5 / 2011

Společenství

Když odcházel, přišel k mé posteli a podal ruku ze slovy : „ Viete, já som tiež veriací, nech vás Bôh žehná a uzdraví…“ Tak takovou reakci jsem nečekal. Čeho jsem se vlastně obával? Přece víru jsem veřejně nikdy v životě nezapřel a vždycky jsem si myslel, že jsem tak trochu nad věcí a že jsem křesťan, kterého nějaké pošklebování nemůže rozhodit. Byl to strach z toho, „co tomu řeknou oni? Nebo nejistota mé vlastní víry? - No prostě, na tom infekčním oddělení mě začal nahlodávat nový bacil. Můžeme mu říkat svědomí. Najednou jsem viděl, že moje chování nebylo vždycky tak čisté. Člověk si kolikrát říká: přece se nemůžu vnucovat, ještě budu za „svatého fanatika“ a všechny otrávím . A tak se „stydí“ třeba: … pozvat manželku, děti, ….nebo milou návštěvu ke kratičké modlitbě díků (a to jsme ti správní katolíci, co chodí do kostela). Anebo jindy: prima posezení u vychlazeného piva …. a povídání přeskočí na dnešní poměry, pomluvy církve a někdy i vulgárnosti … jé, no to by se toho našlo! A člověk (dobrý katolík) se u piva nechce hádat, a nechce kázat a rušit pohodu. Asi by neměl být potichu, ale asi se „stydí“ ozvat, a tak neřekne to, co by mohl říct: „Je to tu dneska pohoda! Ale podívejte, přátelé, já jsem věřící a ty řeči se mi prostě nelíbí ani trochu.“ Už jsem z nemocnice doma. Prý jsem vyléčený. Je to prima pocit, když to člověk slyší. … Ale bacil svědomí hlodá dál a dál do větší hloubky. Naštěstí toto hlodání není choroba ke smrti, ale kamarádské nakopnutí k probuzení. A tak Ti, Pane, díky za všechno! A ještě jedna z nemocnice: Asi to všichni dobře známe. Pokoj se třemi lůžky, mezi nimi mezera, aby se sestřička protáhla, noční stolek, pod postelí nezbytný bažant. A samozřejmě TV. Od rána to běží: teplota, tlak, odběry, léky, antibiotika, kapáky, převazy, vyšetření, vizity, koupání atd., pořád dokola. (Pardon, zapomněl jsem na pravidelnou stravu.) Protřelejší pacient se vybaví do nemocnice už dopředu nadstandardně – podle svých potřeb. Někdo cigaretami, notebookem, kartami, šachy nebo třeba pornem. Já jsem byl vybaven radiem se sluchátky (poslech PROGLASU potěšil i v noci, když jsem nemohl spát) a taky jsem měl knihy, které mi doma už několik let ležely: Anthony de Mello, S.J.: „K pramenům“ - tak se jmenovala knížka, kterou jsem se prokousával. Není to žádná kovbojka, ale jak říká autor: „Tato kniha má vést…od myšlenky k fantazii a pocitu – a pak, jak doufám, přes pocit, fantazii a smysly k tichu. Používejte ji tedy jako schodiště…“ Tak jsem se postupně nechal inspirovat četbou: V klidu, v posteli jsem se modlil, růženec uvolnil myšlenky a fantazii a představoval si při tom, jako bych byl přímo u toho, přímo v akci. Představují si Marií, těhotné děvče. Jde desítky kilometrů k Alžbětě kamsi do judských hor. Jdu za ní, je to daleko, bolí nás nohy, už bude tma, jsou tu kameny a cesta je úzká a kde budeme spát? Konečně Ain Karim, Marie a Alžběta, nenápadně je pozoruji a poslouchám: „Velebí má duše Hospodina.“ Anebo jindy si představuji, jak s hordou čerstvých učedníků a jejich Mistrem jdeme na svatbu v Káni (růženec světla 2. desátek). Byl to trapas. Došlo jim víno, a místní se začali dívat trochu přes prsty na ty přespolní. My jsme se bavili, ale Ježíšova maminka Marie byla všímavá a taktní. Ona věřila svému Synu a s touto vírou mohla říct obsluhujícím: „Udělejte, co vám řekne!“ Potom Ježíš a náš (a také můj, protože jsem tu s nimi), tedy náš Mistr proměnil několik nádob vody ve víno výborné chutě. A bylo ho tolik, že stačilo pár dní, až do konce svatby. A tehdy, když jsme Ho viděli, jak prokázal svou moc, tehdy jsme poznali a uvěřili, že to je ten, za kterým půjdeme celý život. dědek Jargus - 13 -

5 / 2011

Společenství

Blahopřejeme paní Alžbětě Kocichové, autorce svěžích vzpomínek o dění ve farnosti v době jejího dětství a mládí. Vzpomínky jsou to vzácné, protože paní Eliška Kocichová v sobotu 12. listopadu oslaví 100 let života. V sobotu také bude v 7 hodin sloužena mše svatá. Přejeme všechno nejlepší, Boží požehnání, zdraví úměrné 60 letům a chuť nadále vzpomínat do Společenství. Za časopis Společenství Gerard Jargus, Pavel Obluk, Zdeňka Kohoutová a sourozenci Marek a Majka Světničkovi. - 14 -

5 / 2011

Společenství

Don Bosko Havířov úspěšně ukončilo tříletý projekt, který pomohl 735 dětem ve věku 6-21 let Šance pro každého - tak se jmenoval stěžejní projekt, který vytvořil tým Církevního střediska volného času sv. Jana Boska v Havířově. Projekt si kladl za cíl vybudovat odpovídající zázemí a v něm realizovat množství kvalitních a poutavých aktivit pro děti a mládež. Projekt byl zaměřen na sociální rozvoj dětí a na podporu rovných příležitostí, konkrétně u dětí se sociálním znevýhodněním. Díky projektu může Don Bosko nabízet své služby za symbolický roční poplatek 50 Kč, a proto mohou střediska navštěvovat i děti ze sociálně slabých rodin. Aktivity jsou určeny pro všechny děti a žáky bez ohledu na jejich pohlaví, rasu nebo náboženské přesvědčení. Projekt, který odstartoval 11. 11. 2008, podpořila Evropská unie dotací ve výši 6 000 044 Kč. Projekt byl po třech letech úspěšně ukončen, a proto se nyní ohlédněme za tím, co havířovským dětem a mladým lidem přinesl. Tisková zpráva: Havířov, 10. října 2011 Otevřené kluby (herny) pro děti Od zahájení projektu vznikly pro děti ve věku 6-14 let herny, tzv. otevřené kluby. V nich mohly děti trávit svůj volný čas pod vedením kvalifikovaných pedagogů. Hlavním principem těchto klubů byla otevřenost všem zájemcům a svoboda přístupu k nabízeným aktivitám. Herny najdete ve středisku Město (ul. Haškova 1) a ve středisku Šumbark (ul. Lomená 9). V těchto prostorách byla dětem nabízena nestrukturovaná nabídka aktivit. Bylo vytvořeno pozitivní prostředí pro sociálně znevýhodněné děti, ve kterém mohly aktivně trávit svůj volný čas a ze kterého mohly dále rozvíjet své zájmy a dovednosti v různorodých střediskových aktivitách a kroužcích. V každém klubu působí jeden pedagog volného času a speciální pedagog. Ten má na starost přípravu a realizaci doučování. Doučování Doučování probíhalo jednak individuální formou a jednak společnou – děti si pod vedením dalších pedagogů mohly plnit a připravovat svoje úkoly do školy. Děti navíc pracovaly s moderními výukovými programy na PC, které jim zábavnou formou přiblížily probírané učivo. Tato kombinace – společné a individuální doučování, vycházející z přátelského prostředí otevřených klubů - byla hlavním přínosem a inovací pro tuto cílovou skupinu. Za trvání projektu prošlo doučováním celkem 344 dětí a žáků ZŠ, z toho 215 chlapců a 129 dívek. Otevřené kluby pro mládež V rámci projektu vznikly 2 kluby pro mládež – Valdocco (ul. Lomená 9, Šumbark) a Maják (ul. Boženy Němcové 1207/3a, Šumbark 3). V klubech pro starší 14-21 let probíhala činnost mírně odlišně. Byly pro ně pořádány workshopy na nejrůznější témata dotýkající se jejich života (vzdělávací, kulturní, zábavné aj.) s cílem vzbudit u nich zejména zájem o smysluplné prožití volného času. Součástí programu klubů byl rovněž psychoterapeut, který do klubů docházel a pomáhal jim s jejich problémy. Na starost měl přípravu a vedení pravidelného každotýdenního programu „Ponorka“, ve kterém společně s klienty klubů otevíral aktuální témata (závislosti, sexualita, vzdělání aj.). Hlavní práce s cílovou skupinou pak probíhala v rámci provozu samotných klubů. Tu měli na starost vždy dva pedagogové, kteří v klubech tvořili program. Připravovali každodenní nabídku aktivit, sledovali zájmy a trendy v oblasti volného času mládeže, zajišťovali účast klientů na workshopech a stali se kamarády desítkám mladých, kteří klub pravidelně navštěvovali. - 15 -

5 / 2011

Společenství

Vzdělávání pedagogů volného času Pedagogové projektu se v jeho průběhu účastnili interních porad a intervizí. Společně se všemi zaměstnanci organizace také prošli několikadenním vzdělávacím školením „Základy pedagogiky a salesiánský výchovný styl“, které mělo za cíl rozšířit jejich vzdělání v oblastech potřebných při práci s cílovou skupinou (pedagogika, sociálně patologické jevy, multikulturní výchova, sociálně právní ochrana dětí atd.). Kurz byl organizován VOŠ Jabok a je akreditován u MŠMT. „Díky projektu se podařilo zlepšit školní prospěch u dětí, které docházely na doučování, povedlo se vybudovat otevřené herny a kluby, které jsou denní základnou pro děti a mládež z okolí. Vzbudili jsme zájem o vlastní volný čas u věkové skupiny nejvíce ohrožené patologickými jevy. Vzrostl také zájem o činnost střediska, což sledujeme z každoročního růstu počtu nových klientů. Veškeré projektové aktivity zůstávají zachovány i po skončení projektu a budeme je i nadále rozvíjet tak, aby oslovovaly naše cílové skupiny. V současné době realizujeme další velký projekt podpořený dotacemi z EU, který se zaměřuje na taneční, sportovní a pohybové aktivity. Děkujeme všem rodičům za projevenou důvěru, která nás zavazuje a zároveň motivuje být spolehlivými partnery pro rozvoj Vašich dětí.“ (Jindřich Honěk – ředitel) Církevní středisko volného času sv. Jana Boska v Havířově, Haškova 1, 736 01 Havířov - Město

**************** PRÁZDNINOVÉ SETKÁNÍ NA HOSTÝNĚ Centrum pro rodinu, které působí při Olomouckém arcibiskupství, pořádá již řadu let pro osamělé ženy (ovdovělé, rozvedené i svobodné matky s dětmi) prázdninové pobyty. Letos se tato akce konala v srpnovém týdnu na poutním místě sv. Hostýn. K předním členům týmu patřili - rodinná terapeutka Mgr. Marcela Řezníčková, pastoračně-duchovní terapeutka Mudr. Jitka Krausová a dominikán P. Antonín Krasucki, který měl na starosti svátost smíření i duchovní rozhovory. V dopoledním programu se konaly přednášky s duchovním zaměřením, nechyběla ani témata o výchově v neúplné rodině, a po každé z nich pak následovaly diskuze v malých skupinkách. Zajímavá byla přednáška P. Krasuckého o historii i působení svátosti křtu. Doktorka Krausová si pro nás připravila výklad známého titulu „Malý princ“ od Antoina de Saint Exupéryho, (není to knížka určená prvořadě dětem, nýbrž dospělým, jednotlivé kapitoly přinášejí duchovní podobenství stejně jako v Bibli). Všichni jmenovaní dlouhodobě pracují v tomto křesťanském sdružení, osamělým ženám pomáhají řešit jejich obtížné životní situace. Úterý bylo zadáno pro výtvarné dílny. Maminky i děti se zapojily do výroby textilních broží a reliéfů z měkkých plechů, mohly si vytvořit také šperky z korálků nebo lampióny lepené z papíru a lisovaných rostlin. Odpolední čas byl vyhrazen pro osobní volno a vycházkám do okolí, i když počasí nám moc nepřálo. Jeden večer byl věnován výuce biblických tanců. (Vycházejí ze starožidovské tradice a přetrvaly v různých formách v národní kultuře států jižní Evropy. Jejich hlavním motivem je vyjádření vztahu k Bohu pohybem, charakteristickým je společný tanec v kruhu). Organizátoři pro nás naplánovali také celodenní výlet do ZOO Lešná, kde se hlavně dětem velmi líbilo. Denní program zahajovaly a končily společné modlitby - ranní a večerní chvály v kapli poutního domu a každý den v podvečer byla slavena liturgie. Moc pěkné chvíle jsme zakusili za večerního soumraku při společném rozjímání v modlitbě na „Cestě světla“. Poslední den se konala mše sv. v bazilice Nanebevzetí Panny Marie, kterou celebroval opět - 16 -

5 / 2011

Společenství

P. Krasucki a při níž jsme si vyprošovali Boží požehnání na další putování životem. O malé i větší děti se v době oficiálního programu starali „pečouni“ (skauti a studenti, kteří jim připravovali společnou zábavu a sportovní program). Před rozloučením a závěrečným obědem se uskutečnilo divadelní představení, které nacvičily mámy jako překvapení pro své ratolesti, a pak následovala další pohádka, v níž zazářily děti. Na tomto hostýnském pobytu se sešly osobnosti různého věku ze všech koutů Moravy i Čech a hlavního města. Sama jsem se zúčastnila poprvé i s dvěma vnoučky a přivezli jsme si domů moc pěkné zážitky. Byla to zejména radostná atmosféra, kdy mladé maminky i starší ženy vytvořily křesťanské společenství víry a přátelství (některá přetrvávají již řadu let), v němž se mohou vzájemně povzbuzovat, předávat si zkušenosti ve výchově dětí i své svědectví o cestě k Bohu. „Děkujeme ti, Pane za tento dar - za požehnaný čas milosti, kdy jsme mohli spočinout u Tebe...“ Zdeňka Kohoutová

****************

Táta s nimi nebydlí… Je poklidné nedělní odpoledne. Klimbám a jen tak na půl ucha poslouchám našeho prvňáčka, jak mi ze Slabikáře čte prázdninové opakování. Najednou zazní věta, která mě probudí: „Táta s nimi nebydlí.“ „Kdes to vzal?“ ptám se. „Tady.“ Čtu si celý odstavec. „Vojta žije s mámou a malou sestrou Nelou. Táta s nimi nebydlí. Vojta má ale veselou babičku a báječného dědu.“ Následuje obsáhlý popis dědečkových kvalit. Už neusnu. Musím přemýšlet o tom, jak se (nejen) slabikáře změnily od dob mého mládí. Pravda, my jsme v nich ještě dávali maso do mísy a vítali sovětská okupační vojska, ale každá rodina měla svého tátu – tedy aspoň na papíře. Pokud tomu tak nebylo ve skutečnosti, jednalo se o anomálii a problém. Dnes je tomu jinak – polovina rodin je neúplných. Ale je to opravdu důvod pro zvěčnění do slabikáře? To, co je běžné, ještě zdaleka nemusí být normální. Proč by se to tedy mělo vtloukat dětem do hlavy spolu s abecedou? Abych přišel na jiné myšlenky, otevírám Katolický týdeník, kde se dozvídám, že němečtí poslanci jsou ještě progresívnější. Chystají povinné pohádky pro předškoláky, v nichž budou vystupovat nejen klasické páry typu princ/princezna, ale také páry „moderní“: princ/princ a princezna/princezna. To vše proto, aby se předešlo homofobní výchově a děti si mohly včas a svobodně (!) zvolit svou sexuální orientaci. Obávám se, že už neusnu ani v noci. Ve svých bezmála 50 letech jsem prostě příliš staromódní, abych to strávil. Opravdu se děsím, co všechno si mé děti mohou či musejí vyslechnout mimo domov. Nedosti na tom, jak se politická (pseudo)korektnost zabydluje v médiích a veřejném životě; nyní již proniká do samých rodin a otravuje ducha našich nejmenších. Vůbec nevadí, že táta s nimi nebydlí. Třeba s nimi budou bydlet hned dvě mámy. Ještě že v našich rodinách může bydlet (nebeský) táta… -ok-

- 17 -

5 / 2011

Společenství

PŘEČETLI JSME... „Tvé slovo mi dává život“ - Raniero Cantalamessa, Karmelitánské nakladatelství, 2010. Známý italský kazatel kapucín P. Raniero Cantalamessa působil jako profesor patristiky na univerzitě v Miláně, od r. 1980 je kazatelem Papežského domu. V Karmelitánském nakladatelství vyšla řada jeho duchovních spisů (Maria, Zrcadlo církve, Pozvání na horu Sinaj, Zpěv Ducha, Život pod vládou Kristovou, aj.). Kniha je autorovým pozváním k duchovní četbě Písma, které se má stát pro křesťana životodárným pramenem. Přibližuje, jak se otevírat pro vnímání Božího slova a jak z něj čerpat pro svůj osobní život. Klade důraz na jeho přijímání srdcem a zároveň na odstraňování všech osobních překážek, které tomuto přijetí brání. P. Cantalamessa vyzývá, abychom sami zakusili, že nejen chlebem člověk žije, ale také každým slovem, které vychází z Božích úst. (Zvláštní kapitola je věnována také kazatelům a zásadám při zvěstování Božího slova.) V závěru dodává, že současně se znovuobjevením charismat (v dnešní církvi působí celá řada nových hnutí) se rozvíjí pozornost a zájem o duchovní čtení Bible. „Prodlévání před Bohem“ (S Terezií z Avilly, s Janem od Kříže a s Edith Stein) Waltraud Herbstrith, Karmelitánské nakladatelství, 1994. Waltraud Herbstrith se v titulu zamýšlí nad významem a důležitostí kontemplace pro duchovní život nejen zasvěcených osob, ale také pro křesťana ve světě. Uvádí, že dnešní člověk nepotřebuje tolik nauku, jako potřebuje praxi křesťanského života, „nemá-li se pro něho Bůh stát uzemím nikoho“, musí se znovu naučit před ním být. Ve svých úvahách se opírá o velké duchovní postavy Karmelu, sv. Terezii z Avilly a sv. Jana od Kříže, kteří se zasadili o reformaci Karmelitánského řádu ve středověku, a rozebírá i texty sv. Edith Steinové, mučednici 20. stol. Slovo kontemplace se dnes stalo cizím slovem, častěji se mluvívá o meditaci, rozjímání. V knížce je tato zkušenost vyjádřena jako vnitřní zasažení Skutečností, Transcendencí, Láskou. (Sv. Tomáš Akvinský nazývá kontemplaci „spontánním uchopením Pravdy“.) Křesťansky řečeno to znamená: být zasažen Osobou Ježíše Krista - Boha, který nás nekonečně převyšuje. Zvláště mladí lidé chtějí zakusit Boží blízkost (vyzařující z autentického duchovního prostředníka), blízkost, jež zbavuje starostí, odstraňuje zábrany a poskytuje bezpečí. Autor připomíná, že prodlévání před Bohem není jen zkušeností východních náboženství, křesťanská mystika je zná také - Mistr Eckhart, Tauler a jiní. I ekumenické modlitební společenství Taizé má jistě mnoho společného s kontemplací. (Zakladatel komunity - Roger Schutz napsal pojednání „Boj a kontemplace“). „Světci a duchovní vůdcové zdůrazňují, že mystický život je spolehnutí na blízkost živého Boha. Kdo se jím nechal ve víře zasáhnout, ustavičně se bude snažit o vědomou blízkost Bohu v modlitbě a rozjímání. Na tomto uvědomování závisí vnitřní štěstí člověka, jeho identita jakožto křesťana. Obtíže ani utrpení nemohou znejistit toho, kdo prodlévá před Bohem, ale stanou se mu cestou k jeho vlastnímu nezaměnitelnému poznání Boha.“

- 18 -

5 / 2011

Společenství

„Síla přímluvné modlitby“ - Kateřina Lachmanová, Karmelitánské nakladatelství, 2007. Teoložka Kateřina Lachmanová působí jako externí vyučující na KTF v Praze a v Olomouci a věnuje se exerciční a přednáškové činnosti. Napsala řadu knih zabývajících se různými aspekty osobní spirituality /Vězení s klíčem uvnitř, Dvojí tvář lenosti, O milosrdenství/. V tomto svém spise se zamýšlí nad podstatou a významem modlitby za druhé, která má být projevem naší víry v Boha a také lásky k bližnímu. Přímluvná modlitba vyjadřuje naši víru a důvěru, že Bůh může a chce pro druhého vykonat dobro neskonale větší, než jaké jsme my schopni vykonat. Je projevem naší lásky, protože chceme-li pro druhého skutečně to nejlepší, nemůžeme opomenout dobro, které pramení z Boha a jeho moci. Autorka v knížce dešifruje také postoje, které tuto modlitbu znehodnocují - ať jsou to lidské představy úspěchu, pohanský přístup k modlitbě, postoj nadřazenosti, trpitelství a neodpuštění, ale i pokusy o manipulaci s Bohem. V další části seznamuje čtenáře s příklady pravdivé modlitby z Bible - Jobova ryzí modlitba, prozření Emauzských učedníků při lámání chleba... „Jen na základě ryzí modlitby může dojít ke skutečnému setkání s Bohem a jen díky takovému setkání může začít proměna jak našeho srdce, tak i situace, s níž se potýkáme“. V závěrečných kapitolách předkládá zásady, které násobí účinnost přímluvné modlitby opírat se o Boží spravedlnost, prosit s vírou a důvěrou, prosit v Ježíšově jménu a osobní připravenost podílet se na vyslyšení proseb. Kateřina Lachmanová uvádí různé pohledy na modlitbu za bližní a její motivace. Čtenářům přináší další rozšíření duchovního obzoru, může přispět ke správnému rozhodnutí,či vnímání této křesťanské služby. Z. K.

****************

APOŠTOLÁT MODLITBY LISTOPAD

Všeobecný úmysl: Za východní církve, aby došlo k poznání a uznání jejich úctyhodné tradice jako duchovního pokladu pro celou církev. Misijní úmysl: Aby africký kontinent nacházel v Kristu sílu kráčet cestou smíření a spravedlnosti. Národní úmysl: Za odpuštění všech našich vin a dluhů, kdy jsme opomenuli nebo zanedbali naplňování tak závazného daru, jakým je přijetí a rozvíjení Božího života ve svátosti křtu, a to jak sami sebe, tak vůči těm, za které neseme spoluzodpovědnost. PROSINEC Všeobecný úmysl: Za národy světa, aby vzájemným poznáváním a úctou rostly v harmonii a pokoji. Misijní úmysl: Aby se děti a mladí lidé stávali posly evangelia, aby byla respektována jejich důstojnost a aby byli chráněni od násilí a vykořisťování. Národní úmysl: Za Boží milost a pomoc v církvi, kde každý pokřtěný se v síle Ducha svatého stává světlem, solí a kvasem Kristova evangelia. /www.jesuit.cz/ - 19 -

5 / 2011

Společenství

ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE I. CÍRKEV BOŽÍ LID čl. 781 - „V každé době a v každém národě je Bohu milý každý, kdo se ho bojí a jedná správně. Bůh si však nepřál posvětit a spasit lidi jednotlivě, s vyloučením jakéhokoli vzájemného vztahu, nýbrž chtěl z nich vytvořit lid, který by ho v pravdě uznával a svatě mu sloužil. Proto si vyvolil izraelský národ za svůj lid, uzavřel s ním smlouvu a postupně jej poučoval... Toto všechno však byla pouze příprava a předobraz nové a dokonalé úmluvy, která měla být uzavřena v Kristu... Tuto novou smlouvu uzavřel Kristus, totiž novou úmluvu ve své krvi, a povolal ze Židů i z pohanů lid, který by ne podle těla, nýbrž v Duchu vytvořil jednotu.“ II. CÍRKEV TĚLO KRISTOVO Církev je společenství s Ježíšem čl. 787 - Ježíš hned od počátku přidružil své učedníky ke svému životu; zjevil jim tajemství království; dal jim účast na svém poslání, na své radosti i na svém utrpení. Ježíš mluví o ještě těsnějším spojení mezi sebou a těmi, kdo ho budou následovat: „Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás... Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“ (Jan 15,4-5). A nadto mluví o tajemném a skutečném společenství mezi svým vlastním tělem a naším tělem: „Kdo jí mé tělo a pije mnou krev, zůstává ve mně a já v něm“ (Jan 6,36). III. CÍRKEV CHRÁM DUCHA SVATÉHO čl. 797 - „Co je náš duch, to jest naše duše, pro naše údy, totiž je Duch svatý pro Kristovy údy, pro Kristovo Tělo, jímž je církev.“ „Skutečnost, že všechny části Těla jsou spojeny jak mezi sebou, tak se svou nejvyšší hlavou, je třeba přičítat Kristovu Duchu, jako skrytému zdroji, protože přebývá celý v hlavě, celý v Těle a celý v každém z jeho údů.“ Duch svatý dělá z církve „chrám živého Boha“ (2 Kor 6,16). Souhrn: čl. 802 - Ježíš Kristus „vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil nás, abychom byli jeho vlastním tělem“ (Tit 2,14). čl. 803 - „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“ (1 Petr 2,9). čl. 804 - Do Božího lidu se vstupuje vírou a křtem. „Všichni lidé jsou povoláni do nového Božího lidu“, aby v Kristu „lidé utvořili... jednu rodinu a jeden Boží lid“. čl. 805 - Církev je Kristovo Tělo. Kristus, který zemřel a vstal z mrtvých, vytváří společenství věřících jako své Tělo skrze Ducha a jeho působení ve svátostech, především v eucharistii. čl. 806 - V jednotě tohoto Těla jsou rozmanité údy a funkce. Všechny údy jsou navzájem spojeny, zvláště s trpícími, chudými a pronásledovanými údy. čl. 807 - Církev je Tělem, jehož hlavou je Kristus: ona žije z něho, v něm a pro něho; on pak žije s ní a v ní. čl. 808 - Církev je Kristova nevěsta: on ji miloval a vydal se za ni. Obmyl ji svou krví. Udělal z ní plodnou Matku všech Božích dětí. čl. 809 - Církev je chrámem Ducha svatého. Duch je jakoby duše mystického Těla, zdroj jeho života, jednoty v různorodosti a bohatství jeho darů a charismat. čl. 810 - „Celá církev se ukazuje jako lid sjednocený působením jednoty Otce i Syna i Ducha svatého.“ - 20 -

5 / 2011

Společenství

Zajímavé postřehy z projevu Benedikta XVI ve Freiburgu i. B. 25. 9. 2011 na odpoledním setkání s věřícími Církev, to nejsou jen ti jiní, hierarchie, papež a biskupové, Církev jsme my všichni, my pokřtění. Každý křesťan a společenství věřících jako celek jsou povolání k její nepřetržité změně. V utváření Církve v průběhu dějin se však projevuje i protichůdná tendence, že totiž Církev se stává spokojenou sama se sebou, zařizuje se podle světa, stačí si sama a přizpůsobuje se světským měřítkům. Nezřídka dává větší váhu organizaci a zřizování institucí, než svému povolání k otevření se Bohu a k otevření světa jiným lidem. Aby stačila na svůj skutečný úkol, musí Církev opakovaně podstoupit námahu uvolnit se z tohoto svého zesvětštění a znovu se stát otevřenou Bohu. Dějiny přichází Církvi určitým způsobem na pomoc různými epochami sekularizace, které podstatně přispěly k jejímu pročištění a k vnitřní reformě. Sekularizování - ať jde o vyvlastnění církevního majetku anebo o zrušení privilegií či o jiné podobné věci - znamená totiž pokaždé odsvětštění Církve, která se přitom jaksi zbaví svého světského bohatství a osvojí si znovu svou světskou chudobu. Církev, osvobozená od hmotných a politických přítěží i od privilegií, se může lépe a opravdu křesťansky zabývat celým světem, být otevřenou pro celý svět. Může zase nezaujatě žít pro své povolání ke službě klanění se Bohu a ke službě bližnímu. …Může vést lidi k Tomu, o němž říká Augustin: „Je pro mne niternější než já sám“ (Vyznání 3,6,11). Takový způsob otevírání se Církve vůči světu také předznačuje, jak se může účinně a přiměřeně uskutečnit otevřenost k světu u jednotlivých křesťanů. Řekněme si to ještě jednou a jinak: Křesťanská víra je pro lidi všech dob, tedy nikoliv jen té naší, pohoršením: … protože nesmrtelný Bůh měl podle ní trpět a zemřít na kříži a protože nám smrtelníkům je přislíbeno vzkříšení a věčný život - věřit v to vše je pro lidi vždycky přehnané. Tím více je nyní na čase najít opravdivé odsvětštění a světskost Církve odvážně odložit. … Pouze hluboký vztah k Bohu umožňuje věnovat se plnohodnotně lidem - našim současníkům, a naopak nevěnování se bližnímu kalí náš vztah k Bohu. Prožívejme tedy jako jednotlivci i jako společenství Církve prostotu veliké lásky, která je současně tím nejjednodušším i tím nejtěžším na světě, protože od nás nežádá nic většího ani menšího než darování sebe sama.

**************** CHARISMATICKÁ KONFERENCE VE WALSINGHAM Walsingham v Anglii je jedno ze 4 nejstarších poutních míst vedle Říma, Jeruzaléma a Compostely. Toto poutní místo slavilo letos 950 let od vzniku. Za anglikánských reforem bylo zničeno a později opět obnoveno. Už 25 let se ve Walsinghamu konají charismatické konference. Letošní jubilejní trvala týden a hlavní téma bylo: „Přijď království Tvé, buď vůle Tvá“. Ve všech přednáškách se hlavní téma neslo jako červená nit. Jenom tak můžeme budovat Boží království, když skutečně budeme plnit Boží vůli. Před 16 lety na konferenci ve Walsinghamu Veronika a Sandra slyšely poprvé hlas: „Modli se za svoje děti“. Tak vznikly MODLITBY MATEK, které se rozšířily do celého světa (100 zemí). Modlitbám matek byl vyhrazený prostor, kde se každý den modlily matky za své děti a děti celého světa. - 21 -

5 / 2011

Společenství

Na konferenci přednášeli otec F Rufus, Perreira Gloria Polo, Fr. Patcollis Michel Moran, Steve Ray a jiní. Jela jsem s poutníky z Brna, měli jsme dva výborné překladatele a kněze otce Roberta Mayera. Mezi účastníky byl mimo jiné také z naší havířovské farnosti pocházející kněz Marek Jargus,. který každý den spolu s otcem Robertem a dalšími asi 40 kněžími sloužili mši svatou. Ten při poslední mši svaté za Čechy, Slováky a Poláky poděkoval organizátorům za výbornou organizaci. Poutnice Milada

SBÍRKY datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice

7. 8. 14. 8. 21.8. 28. 8. 4. 9. 11. 9. 18. 9. 25.9. 2. 10. 9. 10. 16.10.

11473,11200,12905,11684,12131,11405,22888,12064,11813,10560,12969,-

2797,2043,3652,2157,3136,2594,3918,3204,2660,1942,1584,-

Špluchov 1257,781,1089,867,670,1450,1770,1080,720,1792,1945,-

účel

Na církevní školy

Srpen – říjen v našich farnostech Svatá Anna:

Svatá Markéta

Křty: Daniella Priestley Eliška Oborná Alexandra Ruizlová

Křty: Václav Tomáš Martinec Kateřina Krčová Barbora Revendová Adéla Markéta Galuszková Tomáš Gelnar Magdaléna Tišlová

Svatby: Kamil Rambousek – Libuše Syryčanská Vladimír Pastrňák – Hana Pastrňáková, roz. Blažková Pohřby: Marie Kielarová, roz. Jeličková Josefa Frantová, roz. Grečmelová

Svatby: Jan Martynek – Šárka Lacioková Pohřby: Antonín Němec 66 Daniela Škopková, roz. Lipová 84 Lucie Zlá 24 Vladimír Kolder 73

- 22 -

5 / 2011

Společenství

Dopisy do záhrobí Zebedeus z Betsaidy V městě Šumbarku, v devátém roce panování Václava Vrtošivého Zebedee, stejně jako Ty jsem i já otcem synů (mám jich dvakrát více než Ty) a často na Tebe myslím. V evangeliu je o Tobě pouze drobná zmínka; Tvým synům je věnována pozornost mnohem větší. Většinou mají otcové z takové skutečnosti radost, ale domnívám se, že to rozhodně nebyl Tvůj případ. Představuji si, jak se svými syny sedíš na palubě své lodi a společně spravujete sítě potrhané úspěšným rybolovem. Máte za sebou těžkou šichtu, ale Ty jsi spokojen, protože je všechno, jak má být. Tvé řemeslo není snadné – jako život sám -, ale Ty ho zvládáš dobře a úspěšně. Podnikáš v tomto oboru celý život, začínal jsi jako rybářský pomocník a skončil jako majitel několika lodí, jenž tyto nádeníky najímá. Právě v této chvíli zakoušíš hned dvojí radost. Ta první pramení z prostého faktu společného díla. Tví synové jsou již dospělí a není mnoho příležitostí pro vzájemné setkávání . Jejich dospívání bylo bouřlivé a mnohokrát jste se střetli ve svých názorech a postojích. Mnohokrát jste spolu nemluvili. Také nyní mlčíte, ale tak už to mezi chlapy bývá. Slova dostatečně vynahrazuje pocit sounáležitosti. Tvoje druhá radost je dosud tajná a nosíš ji ve svém srdci. Již brzy předáš své lodě synům a sám se stáhneš do ústraní. Tvé síly ubývají a již nezvládáš tolik práce co dřív. Oba synové jsou zruční a mají ty nejlepší předpoklady, aby zdárně pokračovali v díle, jež jsi započal. Jsi sám se sebou spokojený; zajistil jsi jim ty nejlepší podmínky pro úspěšnou budoucnost. Stanou se z nich ne prostí rybáři, nýbrž majitelé rybářských lodí. Co jiného by tady, na břehu Genezaretského jezera, jež pyšně nazýváte mořem, mohli dělat? A tu do Tvého snění zasahuje disharmonický tón. U Tvé lodi se zastavuje Ježíš, ten potulný rabbi, který nemá žádnou budoucnost. Vyučil se sice u svého otce tesařem, ale opustil toto jisté řemeslo a nyní bloudí světem, aby hlásal své pochybné učení, jemuž naslouchají hlavně žebráci a ženy – včetně Tvé Salome (jak si s nevolí připouštíš). Ne, vůbec nemáš čas a chuť ho poslouchat, vždyť máš dost vlastní práce. Leč Ježíš se neobrací k Tobě, ale na Tvé syny. Odkládáš sítě a užasle nasloucháš, jak je volá k sobě. A oni opravdu vstávají a odcházejí – z Tvé lodi (která se měla stát jejich), z Tvých plánů a představ, z Tvého života. Jdou vstříc nejisté budoucnosti, s neznámým člověkem, bez znánky lítostí či projevů vděku. Zůstáváš na lodi sám, s cizími najatými lidmi, a zdá se Ti, že veškeré úsilí, jemuž jsi zasvětil celý život, bylo marné. Umím si představit Tvé zoufalství. Všechny Tvé plány založené na létech práce jsou v troskách. Rozvrátil je Ježíš pouhým slovem. Kvůli němu Tě opustila Tvá žena i synové. Zalykáš se nepochopením a bezmocným hněvem. Zatínáš upracované pěsti a máš chuť bojovat s tím, kdo Tě o všechno připravil. Zároveň však cítíš, že to nemá smysl; Tví synové se již rozhodli. Vím, že něco takového čeká všechny otce, mne nevyjímaje. Synové odejdou jinam a jinak, než jsme jim to – v té nejlepší víře – naplánovali. Mám proti Tobě jednu obrovskou výhodu. Vím, že pokud půjdou za Ježíšem, bude vše v nejlepším pořádku. -ok-

- 23 -

5 / 2011 Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milí písmenkoví nadšenci, dnešní křížovka je tak trochu opakováním z hodin náboženství. A tak pokud něco nebudete vědět, můžete se vymluvit, že jste nedávali pozor, že jste zrovna chyběli, anebo vám to vůbec neřekli J. Věřím ale, že takových neznámých bude pomálu, a že se všichni blýsknete svými znalostmi ze života svatých. (Pokud by přeci jen paměť stávkovala, použijte jako tahák kalendář). Hodně zdaru! 1 1) Pěstoun Pána Ježíše, snoubenec Panny 2 Marie (19. března) 3 2) Autor třetího evangelia a Skutků 4 apoštolů, ve znaku má okřídleného 5 býka (18. října) 6 3) Česká patronka, dcera krále Přemysla 7 Otakara I. (13. listopadu) 8 4) Patronka Ostravsko – opavské diecéze (16. října) 5) Světec z Assisi, patron zvířat a přírody 9 (4. října) 10 6) Původně byl rybář, potom jeden z 11 apoštolů, bratr Šimona (30. listopadu) 12 7) Italský kněz, který se staral o mládež, zakladatel salesiánů (31. ledna) 13 8) Jeden z evangelistů, původně celník, 14 který se stal učedníkem (21. září) 15 9) Patron a vévoda České země, zabit 16 bratrem Boleslavem (28. září) 17 10)Jáhen, první mučedník, byl 18 ukamenován (26. prosince) 11)Jeden z archandělů, zvěstoval Panně Marii narození Ježíše (29. září) 12)Otec Panny Marie, jeho žena se jmenovala Anna (26. července) 13)Patronka rodiny, pomáhala nemocným, zakládala kláštery (30. května) 14)Apoštol národů, obrácený cestou do Damašku, napsal 14 listů Nového zákona (29. června) 15)Babička svatého Václava (16. září) 16)Svatý, který podle naší pranostiky „jezdí na bílém koni“ (11. listopadu) 17)Jan … podle legendy neprozradil zpovědní tajemství královny, a proto byl umučen a zabit (16. května) 18)Český patron, biskup z rodu Slavníkovců (23. dubna) Zpracováno podle knížky Svatí církevního roku Josefa Heyduka Ať vás všude provází přímluva všech svatých, to vám přeje Marťa

- 24 -