SPOLEČENSTVÍ ČARODĚJŮ

SPOLEČENSTVÍ ČARODĚJŮ

TRILOGIE O ČERNÉM MÁGOVI

SONEA – TRILOGIE OČERNÉM MÁGOVI

SPOLEČENSTVÍ ČARODĚJŮ

Trudi Canavan

Originally published as Black Magician Trilogy – The Magician Guild Copyright © 2001 by Trudi Canavan First published in Great Britain in 2004 by Orbit The right of Trudi Canavan to be identified as author of this Work has been asserted by her in accordance with the Copyright Designs and Patents Act 1998. All Rights reserved. No part of this publication may be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted, in any form ar by any means, without the prior permission in writting of the publisher, nor be otherwise circulated in any form of binding or cover other than that in which it is published and without a similar condition, including this condition, being imposed on the subseyuent purchaser. Právo Trudi Canavan být identifikována jako autorka tohoto díla se uplatňuje v souladu s Copyright Designs and Patents Acts 1988. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována, ukládána v záznamové databázi ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem bez předchozího písemného svolení vydavatele a nesmí být ani šířena ve vazbě a obálce jiné, než v jaké je publikována, a pokud nebudou dodrženy podmínky, včetně této, nesmí být poskytována dalším odběratelům. Trudi Canavan Sonea – Trilogie o černém mágovi: Společenství čarodějů Překlad: Iveta Chadimová Copyright © 2013 ZONER software, a.s. Třetí, přepracované vydání, v roce 2013. Zoner Press, katalogové číslo: ZRK1211 ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Jana Mahelová, Hana Fruhwirtová DTP: Dan Zůda Ilustrace na obálce: Lubomír Kupčík Ilustrace na str. 5 a 377: Roman Kýbus Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: [email protected], www.zonerpress.cz Zoner Fantazie na Facebooku: www.zonerpress.cz/fantazie

ISBN 978-80-7413-204-9

SONEA – TRILOGIE OČERNÉM MÁGOVI:

SPOLEČENSTVÍ ČARODĚJŮ

Trudi Canavan

K sídlu služebníků

Tento plán je majetkem Společenst í čarodějů Ky alie a nesmí bý vy esen z knihovny Společenst í

Sídlo léčitelů

Aréna

Sídlo noviců

Skladiště

Dóm

Sedm oblouků Denní míst ost Hodovní míst ost Noční míst ost

Sídlo čarodějů

Lázně

Plán pozemků Společenst í čarodějů Ky alie

Univerzita

Zahrady

Stáje

Sídlo nejvyššího lorda

K rezidencím

Sever í cesta

ře

ra Ta ka

li Sever í brána Sever í náměstí

SEVERNÍ

ČT VRŤ ZÁPADNÍ Přístav

VNITŘNÍ

Tržiště

Společenst í čarodějů Ky alie

Palác

Západní náměstí

OKRUH

ČT VRŤ JIŽNÍ

Jižní náměstí

ČT VRŤ

Město Jižní brána

Imardin

Jižní cesta

Šed

é ho

r

Windrest

SACHAKA

Sever í pr smyk Pevnost

LONMAR ELYNE

Poh o

ř í oc pa s el o vé h o u

Šedá t rz

Jižní pr smyk

Ost ovy Vin

KYRALIE

Galia Sarin

Kendil

Davlin

LAN

Pevnost Cor es

Calia Coldbridge

Fer est

IMARDIN

Seawatch Moře Tanjin

Sheel

Fennin

Kyralie

Agen Moře Cor es

SACHAKA

ELYNE

ČÁST PRVNÍ



KAPITOLA 1

OČISTA



V

Imardinu se říká, že vítr má duši a že kvílí v úzkých uličkách, neboť jej rmoutí pohled na to, co tam vidí. V den Očisty prosvištěl mezi kymácejícími se stožáry v přístavu, prolétl Západní branou a zaúpěl mezi budovami. Potom, jako by jej vylekaly otrhané duše, které tam uviděl, se změnil v naříkání. Alespoň Sonea to tak vnímala. Když jí zacloumal další závan studeného vichru, ruce si složila na prsou a těsněji si přitáhla obnošený kabát. Sklonila hlavu k zemi a zamračila se, když viděla, jak jí s každým krokem stříká na nohy bláto. Hadr, který si nacpala do příliš velkých bot, byl nasáklý vodou a do prstů u nohou se jí jako tisíce ostrých jehliček zabodával mráz. Její pozornost upoutal prudký pohyb po její pravé ruce. Když se z vedlejší uličky vypotácel rozcuchaný šedovlasý muž a padl před ní na kolena, ustoupila o krok. Podala mu ruku, ale on si jí nejspíš nevšiml. Znovu se vyškrábal na nohy a připojil se k zástupu shrbených postav, táhnoucích se ulicí. Sonea s povzdechem vykoukla zpod kapuce.V ústí uličky se hrbil strážný. Ústa mu křivil znechucený výraz. Pohledem těkal z jednoho chudáka na druhého. Změřila si ho přivřenýma očima, když ale otočil hlavu jejím směrem, rychle uhnula pohledem. Proklínám stráže, pomyslela si. Kéž by všichni v botě našli jedovatého farena. Na mysli jí v tom okamžiku vytanula jména několika dobráků, protože i tací se mezi strážnými našli, dnes ale neměla náladu dělat výjimky. 13

KAPITOLA 1

Srovnala své kroky se všemi těmi šourajícími se postavami okolo a následovala dav z ulice na hlavní třídu. Po stranách stály dvou a tříposchoďové domy. Z oken ve vyšších patrech vyhlížely stovky lidí. Spatřila mezi nimi dobře oblečeného muže. Držel malého chlapce, který se chtěl dívat na lidi tam dole. Muž opovržlivě krčil nos, a když rukou ukázal na zástup jdoucí po ulici, chlapec se zatvářil, jako by viděl něco odporného. Sonea ho zlostně probodla pohledem. Co kdybych jim teď do okna hodila kámen? Váhavě se rozhlédla, ale jestli kolem skutečně nějaké kameny byly, všechny byly skryté pod nánosem bahna. O pár kroků dál, při průchodu do jedné z bočních uliček, před sebou uviděla dva strážné. V silných kožených kabátech a železných helmách vypadali dvakrát silnější než žebráci, které hlídali. V rukou drželi dřevěné štíty a u pasu jim visely kebiny – železné tyče, používané jako obušky. Na horním konci tyčí, hned nad rukojetí, byly připevněny háky, které sloužily k zachycení nože útočníka. Sonea kolem stráží prošla s očima sklopenýma k zemi. „… odříznem je, než se dostanou na náměstí,“ řekl jeden ze strážných. „Je jich tak dvacet.Vůdce té bandy je vysoký. Má na krku jizvu a…“ Sonee se na okamžik zastavilo srdce. Mohl by to být…? Minula strážné. O pár kroků dál byl dveřní výklenek. Když do něj vklouzla, nenápadně se ohlédla zpátky na muže zákona. Náhle zpozorovala pár očí, který na ni od vchodu upřeně hleděl, a uskočila leknutím. S očima dokořán otevřenýma na ni překvapeně civěla nějaká žena. Sonea udělala krok zpátky. Cizinka také o krok ustoupila a stejně jako Sonea se krátce usmála. Byl to jenom můj odraz! Sonea natáhla ruku a prsty se dotkla čtvercového kusu vyleštěného kovu, který byl na zdi připevněný. Byla do něj vyrytá nějaká slova, Sonea ale písmena neznala tak dobře, aby si je dokázala přečíst. Zkoumavě si sama sebe prohlížela. Hubený obličej, propadlé tváře. Krátké tmavé vlasy. Ještě nikdo o ní nikdy neřekl, že je hezká. Kdyby chtěla, pořád by se mohla vydávat za chlapce. Její teta říkala, že více než otci se Sonea podobá své dávno zemřelé matce, dívka však Jonnu podezřívala, že podobnost s jejím zmizelým otcem spíš vidět nechce, než že by nebyla. 14

OČISTA

Sonea se teď ke svému odrazu přiblížila. Její matka bývala krásná. Možná kdybych si nechala narůst dlouhé vlasy a oblékla si něco ženštějšího… … ach, kašli na to. S úšklebkem se odvrátila a rozmrzele si vyčítala, že se takovými představami nechala rozptýlit. „… tak před dvaceti minutama,“ zaslechla v blízkosti hlas. Když si uvědomila, proč se vlastně do výklenku schovala, ztuhla. „A kde je mají chytit?“ „Nevím, Mole.“ „U toho bych chtěl být. Viděl jsem, co ty malé krysy udělaly minulý rok Porlenovi.Trvalo několik měsíců, než mu ta vyrážka zmizela, a pár dnů pořádně neviděl. Rád bych věděl, jestli bych se dostal z… Hej! Tam nesmíš, kluku!“ Sonea jeho volání ignorovala.Věděla totiž, že ani on, ani ten druhý by své stanoviště neopustili, protože lidé, které měli hlídat, by toho mohli využít a utéct. Rozběhla se a začala se proplétat houstnoucím davem. Občas se zastavila a hledala známé tváře. Přesně věděla, o kom strážní mluvili. Příběhy o tom, co Harrinovi hoši prováděli během minulé Očisty, se vyprávěly celou zimu. Ráda slyšela, že její staří přátelé stále tropili rošťárny, přesto ale musela se svojí tetou souhlasit v tom, že je lepší se jejich lumpáren neúčastnit. Teď to vypadalo, že stráže plánují odvetu. To jenom dokazuje, že Jonna má pravdu. Sonea se smutně pousmála. Kdyby věděla, co tady teď dělám, dala by mi určitě co proto. Já ale Harrina varovat musím. Znovu si pečlivě prohlédla tváře v davu. Neznamená to přece, že se k nim chci znovu přidat. Jen musím najít hlídače – tamhle! Ve stínu jednoho ze vchodů se krčil chlapec, který si okolí prohlížel s výrazem zasmušilého nepřátelství. Přes zdánlivý nezájem však jeho bystrý pohled klouzal od jednoho průchodu k druhému. Když se jeho oči setkaly s jejími, Sonea zvedla ruku, jako by si chtěla upravit kapuci, a udělala sprosté gesto. Přimhouřil oči a rychle po ní znamení zopakoval. Když se Sonea takto ujistila, že jde opravdu o hlídače, prorazila si k němu davem cestu. Několik kroků ode dveří se zastavila a předstírala, že si upravuje šněrování na botě. „S kým tu jsi?“ zeptal se, aniž se na ni podíval. 15

KAPITOLA 1

„S nikým.“ „Použila jsi starý signál.“ „Nějaký čas jsem teď byla mimo.“ Odmlčel se. „Co chceš?“ „Zaslechla jsem strážné,“ řekla mu. „Chystají se někoho chytit.“ Hlídač si odfrkl. „A proč bych ti měl věřit?“ „Znávala jsem Harrina,“ odpověděla a napřímila se. Chlapec na chvíli zauvažoval, potom vystoupil ze svého výklenku a chytil ji za ruku. „Tak vyzkoušíme, jestli si tě pamatuje.“ Jak ji tak táhnul do davu, Sonee se zastavilo srdce. Věděla, že kdyby se pokusila zapřít nohama, mohla by sebou v klouzavém blátě plácnout. Tiše zaklela. „Nemusíš mě k němu brát,“ řekla. „Jen mu řekni mé jméno. On ví, že bych si s ním nezahrávala.“ Chlapec její slova ignoroval. Když procházeli kolem, stráže si je podezíravě měřily. Sonea se snažila vykroutit z chlapcova sevření, on ji ale držel pevně.Vtáhl ji do postranní uličky. „Poslouchej,“ řekla. „Jmenuji se Sonea. Zná mě. Taky Cery mě zná.“ „V tom případě ti nebude vadit, když se s nimi znovu setkáš,“ ucedil chlapec přes rameno. Ulička byla plná lidí a zdálo se, že všichni spěchají. Sonea se chytla sloupu pouličního osvětlení a chlapce, který jí visel na ruce, si přitáhla, takže se prostě musel zastavit. „Nemůžu jít s tebou. Musím se setkat se svojí tetou. Pusť mě –“ Dav je minul a pokračoval dál po ulici. Sonea vzhlédla a povzdechla si. „Jonna mě zabije.“ Napříč ulicí se roztáhla řada strážných se štíty vysoko zdviženými. Čelem k nim se shromáždilo několik chlapců, pokřikovali na strážníky urážky a posmívali se jim. Sonea zahlédla, jak po strážcích jeden z chlapců hodil malý předmět. Střela zasáhla štít a změnila se v oblak červeného prachu. Když vojáci o kousek ucouvli, chlapci začali jásat. Několik kroků za mladíky postávaly dvě povědomé postavy. Jeden z chlapců, vyšší a objemnější, než jak si ho Sonea pamatovala, stál s rukama v bok. Dva roky dospívání sice změnily Harrinův chlapecký vzhled, ale 16

OČISTA

jeho postoj Sonee napověděl, že ostatní zůstalo stejné jako dřív.Vždycky to býval bezvýhradný vůdce gangu, který dobře mířenou ranou pěstí rychle každého usměrnil. Vedle něj stál chlapec snad poloviční a Sonea se musela usmát. Od té doby, co ho viděla naposledy, Cery vůbec nevyrostl a ona věděla, jak moc mu to asi vadí. I přes svoji drobnou postavu byl však Cery respektovaným členem gangu, protože jeho otec dříve pracoval pro Zloděje. Když ji hlídač přitáhl blíž, viděla Sonea, jak si Cery olízl prst a podržel ho natažený ve vzduchu, potom přikývl. Harrin vydal povel, mladíci vytáhli malé kuličky, které měli poschovávané po kapsách, a mrštili jimi po strážných. Od štítů se zvedl rudý mrak a Sonea se ušklíbla, když muži začali klít a křičet bolestí. Z průchodu mezi domy, který byl jen kousek za zády strážných, vykročila na ulici osamělá postava. Když si jí Sonea všimla, krve by se v ní nedořezal. „Čaroděj!“ zalapala po dechu. Také chlapec vedle ní postavu v dlouhém hábitu spatřil a prudce se nadechl. „Hej! Čaroděj!“ vykřikl. Mladíci i stráže se otočili k příchozímu. Vtom se do nich opřel prudký závan horkého větru a oni zavrávorali. Soneiny nosní dírky naplnil nepříjemný zápach, a když jí vítr do obličeje vmetl rudý prach, začaly ji pálit oči. Vítr náhle ustal a všechno kolem se zklidnilo a ztichlo. Sonea si otřela slzy a pohlédla na zem v naději, že najde trochu čistého sněhu, kterým by pálení v očích utišila.Všude kolem ní ale bylo jen hladké bláto, neporušené stopami od bot. Jak je to jen možné? Jak se jí zrak vyjasňoval, zjistila Sonea, že bláto je zčeřené drobnými vlnkami, které vedly od čarodějových nohou. „Teď!“ zavelel Harrin. Chlapci vyrazili pryč od řady stráží a proběhli kolem Soney. Hlídač vyjekl, otočil se a táhl ji s sebou za ostatními. Když si Sonea všimla, že na druhém konci ulice čeká další zástup strážných, vyschlo jí v ústech. To je ta past! A já jsem se do ní nechala chytit spolu s ostatními! Harrinův gang se řítil přímo proti strážným a s ním i hlídač, který ji pořád táhl za sebou. Vojáci zvedli své štíty a čekali. Několik kroků před 17

KAPITOLA 1

nimi zahnuli chlapci do úzkého průchodu. Sonea, která je následovala, si všimla dvou uniformovaných mužů ležících bezvládně podél zdí. „Skrčte se!“ zakřičel známý hlas. Čísi ruka ji zachytila a stáhla dolů. Když Sonea koleny narazila na dláždění skryté pod nánosem bláta, trhla sebou. Někde vzadu za jejími zády se ozval křik. Otočila se za hlasy. Úzkou mezeru mezi budovami beznadějně vyplňovaly zbraně a štíty, nad nimiž se vzdouval mrak červeného prachu. „Soneo?“ Ten hlas byl povědomý a plný údivu.Vzhlédla, a když vedle sebe spatřila krčícího se Ceryho, usmála se. „Řekla mi, že stráže plánují léčku,“ informoval ho hlídač. Cery přikývl. „Věděli jsme o ní.“ Na tváři se mu rozprostřel samolibý úsměv, ale zase se rychle rozplynul, když mladík očima zavadil o stráže za Soneou. „Všichni za mnou. Musíme jít!“ Vzal ji za ruku, pomohl jí na nohy a vedl ji mezi chlapci, bombardujícími stráže. Uličku náhle ozářil záblesk oslepujícího bílého světla. „Co to bylo?“ zalapala Sonea po dechu a zamrkala, jak se snažila zbavit obrazu úzké ulice, který jako by jí zůstal viset na očích. „Čaroděj,“ zasyčel Cery. „Utíkejte!“ zavelel Harrin někde poblíž. Napůl slepá Sonea vrávorala kupředu. Zezadu do ní kdosi vrazil a ona upadla. Cery ji chytil za ruku, vytáhl ji na nohy a vedl ji dál. Vyběhli z uličky a Sonea zjistila, že jsou zpátky na hlavní třídě. Chlapci zpomalili, zvedli si kapuce, a když se vmísili do davu, nahrbili se. Sonea následovala jejich příkladu a ona i Cery kráčeli několik minut mlčky. K Cerymu se připojila vysoká postava a zpod kapuce si Soneu prohlížela. „Hej! Podívejme se, koho to tu máme!“ vykulil Harrin oči. „Soneo! Co tady děláš?“ Usmála se. „Zase vás při těch vašich lumpárnách chytili, Harrine.“ „Slyšela, jak strážní plánují léčku, a přišla nás varovat,“ vysvětloval Cery. Harrin mávl přezíravě rukou. „Věděli jsme, že se o něco pokusí, a tak jsme si připravili únikovou cestu.“ Sonea pomyslela na dva strážné, které Harrinovi chlapci zkolili při vstupu do uličky, a přikývla. „Mohla jsem si myslet, že to víte.“ 18

OČISTA

„A kde jsi vůbec celou tu dobu byla? Je to už… pěkně dlouho.“ „Dva roky. Žijeme v Severní čtvrti. Strýček Ranel nám sehnal pokoj v penzionu.“ „Slyšel jsem, že v těch penzionech je hodně vysoký nájem – a všechno stojí dvakrát tolik jenom proto, že jsi ve městě.“ „To je pravda, ale zvládáme to.“ „Jak?“ zeptal se Cery. „Spravujeme boty a oblečení.“ Harrin přikývl. „Tak proto jsme tě tak dlouho neviděli.“ Sonea se usmála. Proto, a taky proto, že se mě Jonna snažila držet dál od vašeho gangu. Její teta neměla Harrina a jeho přátele příliš v lásce. Vlastně vůbec… „To teda není moc zábava,“ zamumlal Cery. Sonea se na něj podívala a všimla si, že přestože v posledních pár letech moc nevyrostl, v obličeji už nevypadal jako chlapec. Měl na sobě nový dlouhý kabát, z něhož se mu páraly nitě v místě, kde si ho nechal zkrátit. V něm měl určitě celou sbírku šperháků, nožů, cetek a sladkostí a spoustu tajných kapes pod podšívkou. Často přemýšlela, co by Cery asi dělal, kdyby kapsářství a vylamování zámků odrostl. „Bylo to bezpečnější než být s vámi, bando,“ řekla mu. Cery přimhouřil oči. „Mluví z ní Jonna.“ Dřív by ji to zabolelo. Teď se usmála. „Tyhle Jonniny řeči nás dostaly pryč ze slumů.“ „Takže,“ přerušil je Harrin. „Když máte pokoj v penzionu, proč jsi tady?“ Sonea se zamračila a její nálada potemněla. „Král lidi z penzionů vyhazuje,“ odpověděla. „Nechce, aby v jedné budově bydlelo tolik lidí, říká, že to není hygienické. Dneska ráno k nám vpadly stráže a vykoply nás odtud.“ Harrin svraštil čelo a tiše zaklel. Při letmém pohledu na Ceryho si Sonea všimla, že škádlivý výraz z jeho očí zmizel. Podívala se jinam. Byla jim vděčná za jejich pochopení, ale nebyla proto klidnější. Stačilo slovo z paláce a během jediného rána bylo všechno, na čem společně s tetou a se strýčkem pracovala, pryč. Nebyl čas přemýšlet, co to asi 19

KAPITOLA 1

znamená, když stráže před tím, než je vyhodily na ulici, uzmuly všechny jejich věci. „A kde jsou teď Jonna a Ranel?“ zeptal se Harrin. „Poslali mě, abych zjistila, jestli bychom nemohli dostat pokoj tam, kde jsme bydleli dřív.“ Cery se jí podíval zpříma do očí. „Kdyby to nevyšlo, přijď za mnou.“ Přikývla. „Díky.“ Dav se z ulic pomalu přesunul na velké dlážděné prostranství. Bylo to Severní náměstí, kde se každý týden konaly malé místní trhy. S tetou na ně pravidelně chodily – chodívaly. Na náměstí se shromáždilo několik stovek lidí. Někteří pokračovali dál Severními branami. Jiní zůstali, protože doufali, že se tam ještě před vstupem do chaosu chudinské čtvrti setkají se svými milovanými. A někteří se ani nehnuli, pokud je k tomu někdo nedonutil. Cery a Harrin se zastavili u kašny uprostřed náměstí. Nad hladinou se tyčila socha krále Kalpola. Dávno mrtvý monarcha zde byl zpodoben jako mladík, přestože v době, kdy se pustil po stopách banditů z hor, mu bylo skoro čtyřicet. Socha ho zachycovala, jak se pravou rukou ohání svým mečem, zdobeným drahokamy, a v levé ruce drží stejně zdobenou číši. Kdysi tu stávala jiná socha, tu ale před třiceti lety strhli. Přestože mezitím vztyčili několik dalších soch krále Terrela, všechny kromě jedné byly zničeny a šuškalo se, že i ta, kterou si palác tak střeží, je počmáraná. Navzdory všem jeho velikým činům si obyvatelé Imardinu budou krále Terrela vždycky pamatovat jen jako muže, který zavedl každoroční Očistu. Strýček jí ten příběh vyprávěl už mnohokrát. Před třiceti lety si vlivní členové rodů stěžovali, že ulice nejsou bezpečné, a král proto nařídil, aby všichni žebráci, tuláci bez domova a lidé podezřelí ze spáchání zločinu byli z města vyhnáni. To je samozřejmě rozčílilo a ti nejsilnější z nich se pak sešli a se zbraněmi, které získali od nejbohatších pašeráků a Zlodějů, královu rozhodnutí vzdorovali. Král, který tak musel čelit pouličním bitkám a vzpourám, se obrátil na Společenství čarodějů. Proti magii byli rebelové bezmocní. Byli zajati nebo vyhnáni do slumů a krále oslavy, které poté na jeho počest uspořádaly rody, tak potěšily, že vyhlásil, že město bude tuláků zbavováno každou zimu. 20

OČISTA

Když starý král před pěti lety zemřel, mnoho lidí doufalo, že Očisty skončí, ale Terrelův syn, král Merin, se rozhodl v tradici pokračovat. Sonea se rozhlédla po lidech okolo sebe a připadalo jí nemožné, že by tito křehcí, nemocně vyhlížející lidé mohli představovat jakoukoliv hrozbu. Potom si všimla, že se okolo Harrina shromáždilo několik mladých chlapců. Netrpělivě svého vůdce sledovali. Ucítila, jak se jí žaludek sevřel strachem. „Musím jít,“ řekla. „Ne, nechoď,“ přesvědčoval ji Cery. „Vždyť jsme se zrovna našli.“ Odmítavě zavrtěla hlavou. „Už jsem tu moc dlouho. Jonna a Ranel už možná budou ve slumech.“ „V tom případě už máš tak jako tak problém,“ Cery pokrčil rameny. „Nebo se pořád bojíš, že ti vyhubují?“ Věnovala mu vyčítavý pohled. Usmál se na ni, jako by si toho nevšiml. „Tumáš,“ vtiskl jí cosi do ruky. Zkoumavě si prohlédla malý papírový balíček. „To je to, co jste házeli po strážích?“ Cery přikývl. „Prach z papey,“ řekl. „Pálí po něm oči a způsobuje vyrážku.“ „Proti čarodějům ale nepomáhá.“ Ušklíbl se. „Jednoho jsem kdysi dostal. Nevšiml si, že se k němu blížím.“ Sonea mu chtěla balíček vrátit, ale Cery mávl rukou. „Nech si ho,“ řekl. „Tady už nám je ničemu. Čarodějové vždycky vyčarují zeď.“ Zavrtěla hlavou. „Tak místo toho házíte kameny? Proč se na to nevykašlete?“ „Je to fajn pocit.“ Cery se podíval zpátky směrem k silnici a jeho oči byly v tu chvíli ocelově šedé. „Kdybychom to nedělali, vypadalo by to, že nám Očista nevadí. Nemůžeme přece dopustit, aby nás vyhnali z města jen tak, ne?“ Pokrčila rameny a podívala se na mladíky. Jejich oči byly plné očekávání. Ona sama si ale vždycky myslela, že házet něco po čarodějích je hloupost a nemá to význam. „Ale ty a Harrin do města skoro nechodíte,“ řekla. „Ne, ale měli bychom mít tu možnost, kdykoliv chceme,“ ušklíbl se 21

KAPITOLA 1

Cery. „A tohle je jediná příležitost, kdy můžeme dělat problémy, aniž by do toho strkali nos Zloději.“ Sonea zakroutila očima. „Aha, takže to je ten důvod.“ „Hej! Pojďme!“ Harrin svým povelem přehlušil hluk davu. Když se rozjaření mladíci začali rozcházet, Cery na ni s nadějí pohlédl. „Pojď,“ naléhal. „Bude legrace.“ Sonea potřásla hlavou. „Nemusíš se k nám přidávat. Můžeš se jen dívat,“ řekl. „Potom půjdu s tebou a najdeme ti místo k přespání.“ „Ale…“ „Počkej.“ Natáhl ruku a rozvázal jí šátek, který měla omotaný kolem krku. Složil ho do trojúhelníku, dal jí ho přes hlavu a u krku zavázal. „Teď vypadáš víc jako holka. I kdyby se nás stráže rozhodly stíhat – což nikdy nedělají – nebudou si myslet, že jsi nějaký výtržník. Tak,“ popleskal ji po tváři, „to je mnohem lepší. A teď pojď. Nenechám tě znovu zmizet.“ Povzdechla si. „Tak dobře.“ Dav se mezitím rozrostl a gang se začal prodírat tlačenicí. K Soneinu překvapení jim za jejich strkání nikdo nenadával ani jim je nikdo neoplácel. Místo toho jim ženy a muži tiskli do rukou kameny a přezrálé ovoce a šeptem je povzbuzovali. Když s Cerym míjeli nedočkavé obličeje, cítila vlnu vzrušení. Rozumní lidé, jako její teta a strýc, už Severní náměstí dávno opustili.Ti, kteří zůstali, chtěli vidět vzdor, jakkoliv byl nesmyslný. Při okraji davu, kam se gang prodral, už postávalo jen pár lidí. Na jedné straně Sonea viděla, jak se muži, ženy i děti dál trousí na náměstí. Na straně druhé se nad hlavami přítomných tyčily vzdálené brány. Před ní… Sonea se zastavila a ucítila, jak z ní vyprchává veškerá sebedůvěra. Cery stále postupoval vpřed, ale ona naopak o kousek couvla a schovala se za starší ženou. Necelých dvacet kroků před nimi stála řada čarodějů. Zhluboka se nadechla a pomalu vydechla. Věděla, že mágové se nepohnou z místa. Budou dav ignorovat do té doby, než budou připraveni vyhnat ho z náměstí. Nebyl důvod bát se. Polkla a přiměla se odtrhnout zrak od čarodějů. Pátrala po chlapcích, se kterými přišla. Harrin, Cery a ostatní se stále pohybovali směrem vpřed, 22

OČISTA

prodírali se řídnoucím proudem opozdilců, kteří se po stranách k zástupu lidí stále připojovali. Znovu vzhlédla k čarodějům a zachvěla se. Takhle blízko se k nim nikdy nedostala, dokonce ani neměla příležitost si je pořádně prohlédnout. Všichni měli stejný oděv: hábity se širokými rukávy, v pase převázané šerpou. Podle jejího strýce bylo takové oblečení před mnoha staletími všeobecně dost oblíbené, nyní byl ale zločin, když se chtěli obyčejní lidé oblékat jako čarodějové. Všichni to byli muži. Z místa, kde stála, jich Sonea viděla jen devět. Byli sami nebo ve dvojicích a společně tvořili řadu, která později obklíčí náměstí. Některým nebylo ani dvacet, zatímco jiní vypadali velmi staře. Jeden z těch, co byli nejblíž – světlovlasý muž okolo třicítky –, byl hezký takovým tím uhlazeným, upraveným způsobem. Ostatní vypadali až překvapivě obyčejně. Koutkem oka zpozorovala rychlý pohyb a otočila se právě v okamžiku, kdy Harrin mávl rukou vpřed. Vzduchem prosvištěl kámen, hozený směrem k čarodějům. Sonea zatajila dech, i když už předem věděla, co se stane. Kámen narazil do něčeho tvrdého a neviditelného a dopadl na zem. Sonea vydechla, když viděla, že i ostatní začali házet. Některé z osob v dlouhých hábitech sledovaly, jak se střely odráží zpátky, jiné na mladíky jen krátce pohlédly a znovu se vrátily k rozhovoru, který vedly mezi sebou. Sonea se upřeně dívala tam, kde bariéra, kterou se čarodějové chránili, nejspíš visela, ale nic neviděla. Udělala pár kroků vpřed a vytáhla jednu z hrud, které měla v kapse. Pak se rozmáchla a vší silou jí mrštila. Když hrouda narazila na neviditelnou zeď, rozpadla se a ve vzduchu zůstal chvilku viset z jedné strany plochý oblak prachu. Poblíž uslyšela tiché pochechtávání, a když se otočila, uviděla onu starší ženu, jak se na ni zubí. „Ten byl dobrej,“ zasmála se žena kdákavě. „Ukaž jim to. Dělej.“ Sonea strčila ruku do kapsy a prsty sevřela kámen o něco větší, než byl ten první. Udělala dalších pár kroků směrem k čarodějům a usmála se. Ve tvářích některých z nich viděla rozmrzelost. Zjevně se jim nelíbilo, že jim někdo odporoval, ale něco jim bránilo v tom, aby se mladým vzbouřencům postavili. 23

KAPITOLA 1

Zpoza prachového oparu uslyšela hlasy. Onen uhlazený čaroděj vzhlédl, pak se otočil ke svému společníkovi, staršímu muži s prošedivělými vlasy. „Hloupá verbež,“ ušklíbnul se. „Kdy se jich konečně budeme moci zbavit?“ Sonee se sevřel žaludek. Stiskla kámen pevně v ruce.Vytáhla ho z kapsy a odhadla jeho váhu. Byl těžký. Otočila se tváří k mágům, sebrala všechen vztek, který měla pro to, že ji vyhodili z domova, i hlubokou nenávist, kterou vůči čarodějům cítila, a vrhla kámen na řečníka. Sledovala, jak letí vzduchem, a když se přiblížil k oné magické zdi, přála si, aby štít prorazil a zasáhl svůj cíl. Nejdřív se zablesklo modré světlo a potom kámen s tupým zaduněním udeřil do čarodějovy skráně. Mág zůstal nejprve nehybně stát a zíral do prázdna, pak se mu podlomila kolena a jeho společník vykročil kupředu, aby jej zachytil. Sonea s pusou dokořán zírala, jak starší čaroděj položil svého kolegu na zem. Posměšky mladých utichly a davem se jako kouř rozprostřelo ticho. Když se nad ležícího mága sklonili dva další čarodějové, ozvaly se výkřiky. Harrinovi přátelé i ostatní v davu jásali. Lidé si začali šeptat a pokřikovat, co se stalo, a náměstí se znovu zaplnilo hlukem. Sonea pohlédla na své ruce. Fungovalo to. Prolomila jsem stěnu. Ale to přece není možné, pokud jsem ovšem… Pokud jsem nepoužila kouzlo. Když si zpětně znovu promítla, jak do kamene vložila všechen svůj vztek a nenávist, jak v mysli sledovala jeho dráhu a přála si, aby stěnu prorazil, zamrazilo ji. Něco v ní se bouřilo. Jako by to něco chtělo, aby svůj čin zopakovala. Vzhlédla. Kolem čaroděje, kterého kamenem zasáhla, se shromáždilo několik ostatních. Někteří se k němu sehnuli, většina se ale obrátila k davu a očima hledala viníka. To hledají mě, pomyslela si. Jeden z čarodějů se na ni zadíval, jako kdyby její myšlenky zaslechl. Strnula hrůzou, ale jeho oči ji minuly a dál bloudily po tvářích v davu. Oni nevědí, kdo to byl. S úlevou vydechla. Rozhlédla se kolem sebe a viděla, že dav je několik kroků za ní. Mladíci couvali. S bušícím srdcem se k nim přidala. 24

OČISTA

Potom starší čaroděj vstal. Na rozdíl od ostatních se jeho oči bez váhání upřely přímo do jejích. Ukázal na ni a také ostatní čarodějové se k ní obrátili a hleděli jí do tváře. Když zvedli ruce, ucítila nával hrůzy. Otočila se a rychle se vmísila do davu. Koutkem oka zahlédla, jak zbytek mladíků, s nimiž tu byla, prchá pryč. Před očima se jí zatmělo, když obličeje okolo ní osvítilo několik rychlých záblesků a vzduch prořízly výkřiky. Polilo ji horko, padla na kolena a lapala po dechu. „STŮJTE!“ Necítila žádnou bolest. Oddychla si, když zjistila, že je celá, a vzhlédla. Lidé stále utíkali, v panice ignorovali ten podivně zesílený rozkaz, jehož ozvěna se stále rozléhala náměstím. Sonea ucítila pach spáleniny. Otočila se a o pár kroků dál uviděla postavu obrácenou tváří k zemi. Chlapec ležel klidně navzdory tomu, že jeho oblečení hladově olizovaly plameny. Dívce se obrátil žaludek, když si všimla zčernalého zbytku toho, co dříve bývala paže. „NEUBLIŽUJTE JÍ!“ Vyškrábala se na nohy a vrávorala pryč od onoho ohořelého těla. Po obou stranách ji míjeli prchající lidé a také ona se s námahou přiměla ke škobrtavému běhu. U Severní brány dostihla dav a silou se do něj vmáčkla. Probojovala si cestu mezi lidmi, drala se kolem těch, kdo byli před ní, vtiskla se hluboko do masy těl. Kameny, které měla v kapsách, ji táhly k zemi, a tak je zahodila. Cosi ji chytilo za nohy a povalilo, ona se ale zase namáhavě zvedla a dál se prodírala zástupem lidí. Zezadu ji pevně chytily něčí ruce. Házela sebou a zmítala, nadechla se, aby mohla křičet, ale dotyčný ji otočil tváří k sobě a ona najednou hleděla do Harrinových modrých očí.

25

NOVÉ, PŘEPRACOVANÉ VYDÁNÍ ÚSPĚŠNÉ TRILOGIE O ČERNÉM MÁGOVI

SPOLEČENSTVÍ ČARODĚJŮ

Postavila se mocnému Společenství čarodějů. A dokázala přepsat dějiny. Napínavý příběh Soney, dívky z ulice, která se stane první neurozenou novickou v Imardinu, se českým čtenářům dostává do rukou v novém vydání. Rok co rok se čarodějové ze Společenství vydávají očistit ulice Imardinu od tuláků, darebáků a různých jiných ničemů. Mistři magických oborů jsou přesvědčeni, že se jim nikdo a nic nedokáže postavit. Jenže to se mýlí. Křivdy a příkoří, které se dějí jí i jejím blízkým, Soneu rozčílí a ona pak ve vzteku mrští proti ochrannému štítu čarodějů kamenem. Zloba a zášť probudí v mladé dívce z ulice magické schopnosti. K údivu všech okolostojících kámen kouzelnou bariérou proletí a jednoho z mágů srazí k zemi. Společenství je zděšeno, v ulicích se pohybuje nevycvičená mladá čarodějka, jejíž síla může být zhoubou pro celé město. Na nebezpečnou dívku začíná hon… Australská spisovatelka Trudi Canavan patří mezi nejúspěšnější autory fantasy literatury posledních deseti let. Za svou tvorbu obdržela dvakrát cenu Aurealis, naposledy v  roce 2009 za knihu The Magician´s Apprentice (česky Zrození čarodějky). Její fantasy příběhy se drží na vrcholcích žebříčků bestsellerů, byly přeloženy do mnoha jazyků a zaznamenaly nebývalý úspěch po celém světě.

Ilustrace na obálce: © Lubomír Kupčík

TRILOGIE O ČERNÉM MÁGOVI

1. díl

Společenství čarodějů

22. díl

Novicka

33. díl

Nejvyšší lord DOPORUČENÁ CENA : 350 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK1211

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: [email protected] www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

ISBN 978-80-7413-204-9

9 7 8 8 0 7 4   1 3 2 0 4 9