Ročník XLIV.
3. čtvrtletí 2007
Čtvrtletník BZS č. 3
Náv‰tûva na HBZS
Milí ãtenáfii a ãtenáfiky V těchto dnes slaví naše webová aplikace pětileté jubileum od chvíle, kdy jsme se rozhodli zpřístupnit naší listovku všem, kdo má možnost připojení k internetu. Původně jsme vydávali elektronickou podobu článků z listovky
www.zachranar.cz
UÎ PùT LET www.zachranar.cz na webové adrese HBZS, ale od října 2004 jsme pro vás zřídili samostatnou webovou adresu, aby mohla být graficky lépe provedena, byla přehlednější a měla některé funkce pro lepší informovanost, jako např. profil autora článku, přehled o návštěvnosti nebo zařazení do tematických oblastí. Velké díky našemu informatikovi, za jeho intenzivní a promyšlenou práci. Za pětileté období na této adrese bylo zveřejněno celkem 480 příspěvků a, ač jsme nepodnikli žádnou reklamní kampaň, je potěšitelné, že návštěvnost se neustále zvyšuje. Zasíláte nám i různé připomínky a za ty moc děkujeme. Vždyť máme stále před sebou nekonečnou cestu dalších vylepšování. Budeme se pro Vás snažit. Vše nejlepší Vám i adrese <www.zachranar.cz> Redakce
Ve čtvrtek 19. července 2007, při svém seznamováním se s ostravskokarvinským revírem, navštívil nový generální ředitel OKD Klaus-Dieter Beck Hlavní báňskou záchrannou stanici v Ostravě-Radvanicích. S jejím vedením konzultoval dosavadní výsledky hospodaření a úroveň záchranářství v našem revíru. Zajímal se o způsob financování báňské záchranné služby, komerční aktivity stanice, technické vybavení záchranářů, filozofii nasazení sebezáchranných přístrojů a protizáparovou prevenci v našem revíru. Prohlédnul si areál stanice. Kladně hodnotil vybavení dýmnice a přilehlých prostorů.
Předložené informace srovnával s úrovní báňské záchranné služby na svých předcházejících působištích. Nás může těšit, že jeho hodnocení bylo velmi pozitivní.
Vyjádřil přesvědčení, že nadále budeme společně pracovat na zefektivnění všech činností, které HBZS Ostrava provozuje. Redakce
SPOLEâNÉ CVIâENÍ POTÁPùâÒ – ZÁCHRANÁ¤Ò
Stejně jako v minulých letech se letošní letní část školení a praktického výcviku oddílu báňských záchranářů potápěčů HBZS Ostrava, které jsou požadovány vyhláškou ČBÚ o báňské
záchranné službě a Služebním řádem HBZS Ostrava, konalo v lokalitě zatopeného břidlicového lomu Šifr. Výcviku se zúčastnili potápěči HBZS Ostrava, ZBZS dolů ČSM a ČSA, lékaři záchranáři s potápěčskou kvalifikací a tři polští báňští záchranáři potápěči. Teoretická část byla zaměřená na fyziologii potápění, rizika spojená s potápěním a na techniku pracovního potápění. V praktické části se prováděl nácvik zvládání krizových situací pod vodou, pořizování dokumentace pod hladinou pomocí kamery MK 2 a nácvik činností v pracovním obleku Viking s nosičem Modular a v polotěžkém přilbovém obleku DM 220. Uskutečnila se také instruktáž o používání hyperbarické komory. Pod odborným dohledem lékaře si potápěči vyzkoušeli pobyt odpovídající podmínkám léčení barotraumatu v hloubce 20 metrů. V rámci výměny zkušeností s potápěčskou skupinou 15. ženijní záchranné brigády si naši potápěči odzkoušeli v armádě používaný těžký potápěčský přístroj SP-21-D a vojenští potápěči námi používaný přístroj DM 220. Dále si vyzkoušeli možné propojení dekompresních komor používaných oběma potápěčskými skupinami. V. Gomola, zástupce vedoucího potápěčské skupiny HBZS Ostrava
Foto: Martin Strnad
Den rakousk˘ch záchranáfiÛ Již tradiční společné cvičení rakouských záchranných služeb se uskutečnilo 19. dubna 2007 na magnezitovém dole Breitenau am Hochlantsch a následné výroční jednání vedoucích představitelů záchranných služeb pak o den později v hotelu Landskron v Brucku an der Mur. Cvičení se zúčastnily všechny závodní báňské záchranné stanice, speciální jednotka spolkové armády, hasičský záchranný sbor z Breitenau, závodní hasičský záchranný sbor z Donawitzu, skupina Červeného kříže a jedna četa báňských záchranářů z Porúří. Mezi pozvanými pozorovateli cvičení byli, kromě jednatele německého výboru pro báňské záchranářství a vedoucího centrálního záchranářství společnosti Bergbau-Berufsgenossenschaft Dipl. Ing. Wolfganga Roehla, vedoucího HBZS Herne Dipl. Ing. Georga Bressera, taktéž zástupci HBZS Ostrava, hlavní mechanik J. Provázek a vedoucí útvaru výchovy a výcviku V. Smička. Cílem cvičení bylo ověřit schopnost koordinovaného zásahu všech těchto sil při záchraně osob po požáru kolového nakladače v magnezitovém dole a vyve-
dení postižených z útěkové komory s použitím slaňovací techniky. Při cvičení byla odzkoušená bezpečnostní trhavina „Rock split“. Firma AUER předvedla při řízení likvidace havárie program na znázornění prostorové situace v dole s možností doplňování údajů. Při výročním jednání vedoucích představitelů rakouských záchranný služeb představil závodní magnezitového dolu Dipl. Ing. Thomas Frömmer hostitelskou firmu Veitsch Radex a její závodní báňský záchranný sbor, který patří v rámci Rakouska k největším. Zástupci ministerstva hospodářství a práce, do jehož kompetence odvětví energie a hornictví spadá, představili současnou strukturu a právní předpisy platné pro báňské záchranářství. O národních a mezinárodních aspektech v báňském záchranářství hovořil ve své přednášce assessor hornictví Wolfgang Roehl. Vedoucí HBZS Herne Dipl. Ing. Georg Bresser vysvětlil současnou organizaci báňské záchranné služby ve společnosti Deutsche Steinkohle a její výhled do budoucnosti v souvislosti s očekávaným poklesem těžby černého uhlí v Německu. O současném stavu báňské záchranné služby v České republice informovali zástupci HBZS Ostrava. O možnostech pomoci speciální jednotky rakouské spolkové armády vycvičeNástup části účastníků společného cvičení Foto: V. Smička né v používání
Příslušníci speciální jednotky rakouské spolkové armády vycvičení pro použití dýchacích přístrojů v podzemí jsou schopni se na místo nehody rychle dopravit vrtulníkem. Foto: V. Smička dýchacích přístrojů při nasazení v podze- služba, která má sice méně báňských mí hovořil major Manfred Wimmer. záchranářů než sousední země s vyspělým Zástupce firmy AUER pan Klaus Lino- hornictvím, ale má vybudovanou organiruatti hovořil o krizovém managementu zaci a strukturu právních předpisů, které při zdolávání havárie a možnostech pro- spolu s odbornou připraveností báňských gramu představeného při cvičení. záchranářů a skupin technické pomoci Dipl. Ing. Dietmar Diercks z firmy zaručují bezpečné zdolání případné nehoDräger informoval o únikových systé- dy, která by se v rakouských podmínkách mech pro ražbu tunelů, analýze nebezpečí mohla vyskytnout. V. Smička a sestavování havarijního plánu. Co říci na závěr. Přestože na území Rakouska již není provozovaný důl s nebezpečím výbuchu plynů nebo uhelného prachu, byla po novele rakouského horního zákona v roce 2002 na základě zkušeností po průvalu vody do mastkového dolu v Lassingu, při které přišlo o život 10 horníků a důl musel být Firma AUER předvedla program na znázornění uzavřen, nově organizo- prostorové situace v dole s možností doplňování vána báňská záchranná údajů. Foto: J. Provázek membránových dusíkových jednotek bylo výrobcem konstatováno, že náklady na dusík vyrobený pomocí těchto jednotek činí 55 % nákladů dusíku vyráběného kryogenní technologii (přepočteno na koncentraci 99,5 % N2) [2]. Prof. Ing. Alois Adamus, Ph.D. VŠB-Technická univerzita Ostrava
Membránové dusíkové jednotky z Ukrajiny Ukrajinský koncern „Ukrrosmetall“, se sídlem ve městě Sumy v severní Ukrajině, spolupracující úzce s Ruskou federací, vyrábí široký sortiment strojních výrobku, především kompresorů [1]. Jedním z produktů tohoto koncernu jsou stacionární, transportabilní a mobilní jednotky molekulových membrán pro výrobu plynného dusíku, které nacházejí široké uplatnění v různých průmyslových odvětvích. Zavedení výroby molekulových jednotek u koncernu „Ukrrosmetall“ bylo, mimo jiné, motivováno také vydáním rozhodnutí č. 54 Státní báňské správy Ruské federace (Gosgortechnadzor Rossijskoj federacii) ze dne 5. června 2003 (prováděcí bezpečnostní předpis v oblasti naftového průmyslu), ve kterém bylo uloženo proplachování potrubí dusíkem jako doplňkové technologie. Plynný dusík je tak využíván v daném průmyslovém odvětví při zprovozňování, opravách a revizích plynových zařízení. Vzhledem k širokému uplatnění dusíkových jednotek na Ukrajině a v Ruské
federaci deklaruje výrobce teplotní rozmezí okolí pro provoz převozných a mobilních dusíkových jednotek od -45 do 45 °C. Provoz jednotek je plně automatizován díky mikroprocesorové technologii. V roce 2006 bylo v ruských a ukrajinských firmách, zabývajících se těžbou, dopravou a zpracováním ropy, v provozu celkem 29 dusíkových membránových jednotek, z toho 11 u firmy Lukoil. Mobilní jednotka typu AMVP-15/0,7 S U1, která byla vyvinuta v dceřiném výzkumně-výrobním závodu „VNII kompessormaš“ v roce 2003 je na obrázku. Koncem roku 2003 byla mobilní jednotka AMVP -15/0,7 S U1 nasazena při hašení požáru na jednom z dolů státního podniku „Makejevugol“ v Donbasu (důl Roveňkiantracit). Pomocí této jednotky bylo do dolu napuštěno celkem 62 000 m3 plynného dusíku. Požár byl uhašen po 72 hodinách inertizace. Na základě dosavadních zkušeností s provozem předmětných ukrajinských
Literatura [1] ukrrosmetall [online]. ukrrosmetall [Sumy (Ukrajina)]: ukrrosmetall, červen 2007. Dostupné na <www.ukrrosmetall.com.ua> [2] Stadnick, A.: Osobní elektronická korespondence, leden – březen 2007.
PARAMETRY
2
ZE SRDCE BLAHOP¤EJEME Ing. Lubomír Hájek osmdesátníkem
80
V polovině srpna oslavil své významné životní jubileum inženýr Lubomír Hájek, který celou svoji produktivní část života věnoval záchranářství a bezpečnosti hornického provozu. Přes 27 let stál v čele Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě a stal se v celé naší vlasti i v zahraničí uznávaným odborníkem v oblasti záchranářství, a to nejen báňského. Luboš Hájek se narodil v Tisovci na Slovensku dne 15. 8. 1927. Po maturitě v roce 1946 v Bratislavě se zapsal na studium oboru hornictví na tehdejší Vysoké škole technické v Bratislavě. Po první státní zkoušce v roce 1948 v polovině studia přestoupil na Vysokou školu báňskou v Ostravě, kterou úspěšně dokončil v roce 1950. Na této škole pak pedagogicky působil jako odborný asistent profesorů Karla Vorálka a Vojtěcha Sládečka až do roku 1956, kdy přešel do provozu na tehdejší Důl Stalin v Ostravě-Heřmanicích, kam nastoupil do funkce vedoucího větrání, a ihned také převzal tehdy ještě kumulované vedení ZBZS. Dnem 14. října 1958 nastoupil na HBZS Ostrava jako její vedoucí. V této funkci, která se postupně změnila na ředitelský post, pak setrval až do 31. ledna 1986. Jeho působení v báňské záchranné službě je nerozlučně spojeno s rozsáhlou modernizací v celém pojetí organizace, taktiky a technického vybavení báňského záchranářství v OKR, a potažmo i v celé republice.
Po odchodu ze stanice nastoupil jako odborný poradce tehdejšího federálního ministra paliv a energetiky. V této funkci dále prospíval našemu záchranářství a nejinak tomu bylo i potom, když od 1. ledna 1988 posílil řady vědeckých pracovníků na VVUÚ v Ostravě-Radvanicích a o dva roky později, kdy se navrátil ke své pedagogické činnosti na HGF VŠB – TU Ostrava. Pak se však objevily i zdravotní potíže, ale neubylo nic ze zájmu o záchranářinu a vše, co s tím souvisí. Na stránkách naší listovky nemůžeme opomenout, že byl jejím zakladatelem, po dlouhá léta předsedou redakční rady a dodnes je nepřekonaným autorem mnoha odborných statí a sběratelem nejrozmanitějších záchranářských informací, které poskytuje odbornému tisku. A tak současnému nestorovi báňského záchranářství, který se v aktivním věku zúčastnil mnoha záchranářských akcí, který mnohé tragické chvíle dokázal svým lidským přístupem prosvětlit a který je zakladatelem moderního pojetí báňského záchranářství, přejeme s hlubokou úctou a úpřímným díkem za vše vykonané, ještě hodně sil a dostatek zdraví nejen do dalších let, ale i do další práce pro nás pro všechny. Že jsme stejnými slovy končili naše blahopřání jubilantovi v roce 2002? Ano, a s potěšením je zopakujeme v naší listovce i k dalšímu kulatému jubileu. Bývalí i současní báňští záchranáři celé České republiky.
OCENùNÍ SÁRSK¯M ZÁCHRANÁ¤ÒM V pátek 1. června 2007 předal předseda Českého báňského úřadu, prof. JUDr. Ing. Roman Makarius, CSc., za aktivní rozvoj báňského záchranářství, za přínos k rozvoji spolupráce s Hlavní báňskou záchrannou stanicí v Ostravě a za dlouholetou činnost v oblasti báňského záchranářství zlatý Záchranářský záslužný kříž Dr. Elmaru Fuchsovi a za dlouholetou obětavou práci pro hornictví a přínos k rozvoji spolupráce mezi báňskými záchrannými službami Spolkové republiky Německo a České republiky Medaili Jiřího Agricoly panu Berndu Antekeuerovi. Pan Dr. Elmar Fuchs pracuje jako báňský záchranář od roku 1985. Od roku
D
ne 4. července 2007 převzal na Spolkovém ministerstvu hospodářství a práce ve Vídni z rukou vedoucího sekce IV Energie a hornictví Dipl.-Ing. Mag.iur. Alfreda Maiera ředitel OKD, HBZS, a. s., Ing Václav Pošta čestné záchranářské vyznamenání, které mu bylo uděleno za přínos k rozvoji spolupráce mezi báňskými záchrannými službami Rakouska a České republiky. Foto: V. Smička
1995 byl vedoucím báňské záchranné stanice ve Friedrichsthalu. Zúčastnil se řady zásahu při likvidací báňských havárií. Od roku 2003 je vedoucím Hlavní stanice báňského záchranářství a protiplynové služby. Kromě činnosti v oblasti báňského záchranářství pracuje také jako vedoucí pracovní skupiny pro evropskou normalizaci v oblasti protipožární a protivýbuchové prevence v dolech. Je vedoucím pracovní normalizační skupiny (CEN TC 305 WG 5). Pan Bernd Antekeuer byl dlouholetým pracovníkem a následně i vedoucím báňského záchranného sboru na báňské záchranné stanici ve Friedrichsthalu. Ing. M. Macura, HBZS Ostrava
Mobilní jednotka molekulových membrán AMVP-15/0,7 S U1 ukrajinské výroby Technické parametry Výstupní objemový průtok plynného dusíku Tlak plynného dusíku na výstupu Koncentrace plynného dusíku Vnější rozměry (délka x šířka x výška) Hmotnost jednotky
15 m3.min-1 0,7 MPa > 97 % *) 12 x 2,5 x 4 m 32 t
*) Koncentraci dusíku na výstupu lze řídit v rozmezí od 90 do 99,5 % N2. Pan Bernd Antekeuer přijímá z rukou předsedy ČBÚ zasloužené ocenění.
3
NEHODY NEJEN V HORNICKÉM SVùTù 3x RUSKO V době, kdy v centru pozornosti byla tragédie na dole Uljanovskaja v Kuzbasu (19. 3. 2007, viz Záchranář 2/2007), odehrálo se na sousedícím dole Alardinskaja další drama. Při dopravě poškodil vykolejený důlní vůz elektrický kabel a zkrat zapálil okolní uhelný prach. Zplodiny požáru ve vtažném větrním proudu se rychle rozšířily do celého dolu. Z dolu včas uniklo celé osazenstvo – 370 horníků – bez poranění. Záchranáři požár uhasili. Ve čtvrtek 24. 5. 2007 však došlo opět v Kemerovské oblasti nedaleko Novokuzněcka k dalšímu výbuchu metanu na dole Jubilejnaja. Z 217 horníků na směně v podzemí zahynulo na
ve městě Tie-ling v severovýchodní Číně při převozu převrhla v tovární hale pánev s 30 tunami rozžhavené tekuté oceli, která zalila 32 dělníků. Jenom dvojici obsluhovačů pánve se podařilo se zraněními uniknout z haly V soukromém uhelném dole v provincii Che-nan došlo v pondělí 16. 4. 2007 došlo k zaplavení podzemních prostor, když na směně bylo 31 horníků. Vlastními silami uniklo do bezpečí 19 z nich. Záchranáři nalezli nejprve 5 utopených a pak pátrali po zbývajících sedmi pohřešovaných. Tři se podařilo nalézt a zachránit po 111 hodinách. Byli zesláblí, vychrtlí, ale v nemocnici zůstali ve stabilizovaném stavu. Neštěstí se tedy vyžádalo 9 obětí. V sobotu 5. 5. 2007 došlo na uhelném dole Pu-deng v provincii Šan-si k výbuchu, jemuž podlehlo 30 horníků z osádky
uhelných dolů a zahynulo v nich 4 746 pracovníků.
3x UKRAJINA Ve středu 9. 5. 2007 došlo na uhelném dole Krasnolimanskaja v Donbasu k výbuchu plynů s následným požárem. Z důlní osádky 28 horníků podlehli 2 horníci zraněním na svém pracovišti a z 19 poraněných další zemřel na následky poranění při transportu. V sobotu 2. 6. 2007 zahynuli na železnorudném dole Jubilejnaja v Krivom Rogu při závalu hornin 4 horníci. V úterý 17. 7. 2007 došlo nedaleko Lvova k ekologické katastrofě, kterou zprvu označili za nový Černobyl, když se při vykolejení nákladního vlaku převrátilo 15 vagonů a v 6 z nich se vznítil dopravovaný žlutý fosfor. Mrak jedovatých zplodin zamořil oblast 90 km2 a bylo evakuováno 815 z 11 tisíc ohrožených obyvatel. Požár se podařilo likvidovat až následující den.
VIETNAM V provincii Kuang Cingh poblíž města Camhha na severu země zahynuli 30. dubna 2007 při závalu 4 horníci. Agentura připomíná, že je to letos již druhá hornická tragédie ve Vietnamu.
SEVERNÍ KOREA V soboru 9. 6. 2007 došlo v severozápadní oblasti země k výbuchu ropných par unikajících z poškozeného ropovodu. Při výbuchu a následném požáru zahynulo v plamenech 110 osob. Oficiální místa mlčí, ale podle humanitární organizace Good Friends došlo k výbuchu při rozkrádání ropy místními obyvateli.
DŮL JUBILEJNAJA místě exploze 38 osob a z 6 hospitalizovaných poraněných jeden následkům poranění podlehl. V pondělí 26. 6. 2007 ve večerních hodinách došlo v dole Komsomolskaja ve Vorkutě v Pečorském černouhelném revíru za polárním kruhem k výbuchu metanu, který na místě nehody usmrtil 7 horníků a další 3 horníci zůstali nezvěstní. Počet obětí se tak zvýšil na 10. Ze zbývajících 267 horníků byli čtyři hospitalizováni, jeden z nich v kritickém stavu.
8x ČÍNA Ve středu 28. 3. 2007 došlo na uhelném dole v provincii Šan-si k výbuchu metanu, při kterém zahynulo 26 horníků. V dole s prošlou licencí pracovalo v době nehody 106 osob. Z osmdesáti zachráněných utrpěl jeden vážná poranění. Majitel dolu byl zatčen. Tentýž den došlo při stavbě podzemní dráhy v Pekingu k závalu podzemního tunelu. Zával v hloubce 11 m utvořil na povrchu kráter o průměru 20 m. Provozovatel nehodu nehlásil, ale sám zahájil pátrání po šesti pohřešovaných. Jejich šance na přežití havárie byly minimální. Ve čtvrtek 12. 4. 2007 se ve specializovaném ocelářském závodě Chinghe
125 osob v podzemí. První mrtvé vyprostili záchranáři ihned, dalších 13 nalezli až po dvou dnech. Dva pohřešovaní byli prohlášeni za mrtvé. Majitel dolu s odebranou licencí byl zatčen. V pátek 11. 5. 2007 došlo v chemické továrně s výrobou různých plastů na bázi polyuretanu k výbuchu s následným požárem, při kterém na místě zahynulo 5 osob a více než 100 bylo poraněných, z toho 19 utrpělo těžké a rozsáhlé popáleniny. Z okolí chemičky evakuovali přes 2 tisíce obyvatel. V neděli 24. 6. 2007 zahynuli 4 horníci a 10 bylo zraněných při požáru v uhelném dole Xing-long v provincii Liao-ning na severovýchodě Číny. Po uzávěrce naší listovky jsme ještě stačili zaznamenat zprávu o průvalu vod do uhelného dolu v Čeng-čou v provincii Che-nan v neděli 29. 7. 2007, který uvěznil v podzemí 69 horníků. Záchranáři s pohřešovanými navázali spojení, zajistili jim dodávku vzduchu a podle zprávy z 1. srpna byla již téměř polovina vyproštěna. Podle této informace se mají záhy dostat do bezpečí také zbývající.
ÍRÁN V neděli 24. 6. 2007 bylo při ražení silničního tunelu poblíž města Tibríz po
deštích závalem ústí uzavřeno 25 dělníků. Zda se je podařilo všechny zachránit ve zprávách již zmínka nebyla.
2x FRANCIE Jak nebezpečný je oxid uhelnatý vznikající i při vadném spalování se přesvědčili v jednom hotelu na jihu země mezi městy Pan a Lons, kde se v noci na neděli 8. 4. 2007 přiotrávilo 92 hostů. V kritickém stavu zůstalo v nemocničním ošetřování patnáct z nich. Po šestnácti týdnech, v neděli 29. 7., vyděsil oxid uhelnatý také Paříž, když se při požáru stanice Invalidovna v tubusu metra přiotrávilo 35 cestujících. Patnáct z nich muselo být hospitalizováno. Při likvidaci požáru zasahovala stovka hasičů.
2x ŠPANĚLSKO V pátek 13. 4. 2007 došlo na uhelném dole poblíž města Sama de Langreo na severozápadě státu z neznámých příčin k požáru, jehož zplodiny vyděsily i tisíce obyvatel na povrchu. Osazenstvu se z dolu podařilo vyfárat a jen 10 osob bylo hospitalizováno s příznaky intoxikace CO. V úterý 1. 5. 2007 okolo šesté hodiny ráno rozmetal výbuch unikajícího zemního plynu pětipatrový činžovní dům ve městě Palencia na severu země. Na místě zahynulo 7 obyvatel a dalších 25 bylo těžce zraněno.
USA V pondělí 18. 6. 2007 došlo k rozsáhlému požáru ve skladu nábytku ve městě Charleston v Jižní Karolíně. Hasičům se sice podařilo zachránit 2 zaměstnance, ale při záchranných pracích jich 9 zahynulo a 2 byli se zraněními hospitalizováni. Vybral: Ing. L. Hájek
OPùT SELHAL âLOVùK Jako hlavní příčinu tragédie v Dole Uljanovskaja společnosti EVRAZ GROUP SA, k níž došlo v pondělí 19. 3. 2007 v Kuzbasu označil v závěru vyšetřování Rostěchnadzor zásah neznámého člověka do činnosti automatického kontrolního zařízení koncentrace metanu anglické firmy DAVISDERBY. Iniciaci rozvířené heterogenní směsi plynu a uhelného prachu způsobil zkrat na přívodním kabelu dobývacího kombajnu. Kromě toho konstatovala závěrečná zpráva, že ke vzniku nebezpečného stavu přispělo nekvalifikované jednání technických pracovníků dolu, ale také nedůsledná činnost při plnění služebních povinností inspekčních pracovníků Kujbyševského hornicko-technického odboru státního dozoru. Zpráva rovněž upřesnila, že v době výbuchu byly v podzemí dolu 203 osoby a neštěstí si vyžádalo 112 obětí. Podle www.gazeta.ru z 24. 5. 2007 Ing. L. Hájek
● Podle oficiálních statistik bylo koncem roku 2006 v Číně v provozu 2 845
4
V
pátek 11. května 2007 mohli báňští specialisté a představitelé prokuratury po odvětrání uzavřené oblasti a odčerpání vody dokončit prohlídku porubu, kde 21. listopadu 2006 zahynulo při výbuchu 23 horníků. Dne 6. června 2007 pak Ústřední báňský úřad (WUG) v Katovicích mohl vydat první část závěrečné zprávy o výsledku vyšetřování, ve které se konstatuje, že hlavní příčinou tragédie byly mnohé závady a porušení bezpečnostních předpisů v důlním provo-
zu, za něž nese odpovědnost 19 osob z managementu dolu a tři zaměstnanci dodavatelské firmy MARD. Teprve poté jsme mohli zpracovat informaci alespoň o průběhu záchranářských zásahů v počátcích likvidace této havárie s použitím informací v čas. Ratownictwo górnicze č. 1/45. K podezřelým okolnostem zabezpečování měření a kontroly složení ovzduší se po definitivním uzavření případu určitě ještě vrátíme.
V˘buch na KWK Halemba O DOLE KWK Halemba (dále jen Důl Halemba) v Rudzie Śląskiej je v současné době organizačně začleněn do společnosti Kompania Węglowa S. A. Jedná se o první polský důl vybudovaný po 2. světové válce, když jeho stavbu zahájila v roce 1943 německá společnost „Schaffgoch“. Po dokončení výstavby byla zde těžba zahájena 1. července 1957 a koncese na dobývání černého uhlí je vydána do roku 2021. Dobývací prostor dolu se rozkládá na ploše 24,12 km2 . Ložisko je v současné době otevřeno třemi patry na úrovních 525 m, 830 m a 1030 m pod zemským povrchem. Dobývány jsou sloje ořeského, rudzkého a sedlového souvrství, ve kterých je ověřeno celkem 29 dobyvatelných slojí o mocnosti 0,6 až 10 m. Z hlediska hornických rizik se jedná o plynující důl s nebezpečím výbuchu metanu a uhelného prachu, průtrží uhlí (hornin) a plynů, a také s nebezpečím průvalu vod a důlních otřesů. Exploatované sloje jsou rovněž náchylné k samovznícení. Objem roční těžby činí 2,9 mil. tun energetického (prach, ořech) a koksovatelného uhlí. Důl Halemba zaměstnává 4 200 osob.
HAVÁRIE Dne 21. 11. 2006 v 16:30 h došlo na Dole Halemba k zapálení a výbuchu trinární směsi metanu a uhelného prachu se vzduchem. Mimořádná událost byla lokalizována v oblasti likvidovaného porubu ve sloji 506/E v hloubce 1 030 metrů pod zemským povrchem a projevila se vzdušnou rázovou vlnou (VRV) a vysokou teplotou v přilehlých důlních dílech. Tento porub byl zařazen do 4. kategorie nebezpečí výbuchu metanu, což je podle polských předpisů nejvyšší stupeň nebezpečí. Způsob větrání tomu neodpovídal a obsahoval kromě úpadních větrních proudů také rizikový větrní most. Podle kusých informací z tisku byla již v ranní směně v oblasti likvidovaného porubu překročena povolená mez koncentrace metanu a údajně bylo svévolně vypnuto čidlo monitoringu. Z dosud nepotvrzených informací také vyplývá, že při kontrolách osobních indikátorů ATX byly zjištěny závady naznačující úmyslné ovlivnění výsledků měření koncentrací metanu. K okamžiku výbuchu byl v porubu zlikvidován porubní hřeblový dopravník a bylo vypleněno 20 sekcí porubní výztuže. V důsledku působení VRV byl z činnosti vyřazen monitoring důlního ovzdu-
ší postižené části důlního pole a bylo přerušeno telefonické spojení s dotčenými pracovišti. Na základě uvedených skutečností zahájila dispečerská služba činnosti spojené s likvidací havárie. Dle směnového rozdělení důlních zaměstnanců bylo vyhodnoceno, že následky výbuchu je ohroženo celkem 31 osob, přičemž o stavu 23 z nich nebyly dostupné informace. Mezi pohřešovanými bylo 15 zaměstnanců dodavatelské firmy MARD, která prováděla práce spojené s likvidací dokopaného porubu , zbylých 8 osob bylo kmenovými zaměstnanci dolu. Centrální a západní oblast polské části Hornoslezské uhelné pánve (vyznačeny KWK poskytující pomoc KWK Halemba).
PRVNÍ PRŮZKUMY V 16:50 h byly na postižený důl povolány pohotovostní čety Obvodní báňské záchranné stanice (OSRG) v Zabrze (pohotovostní službu shodou okolností plnily čety Dolu Halemba) a pohotovostní četa plynové laboratoře z Centrální báňské záchranné stanice (CSRG) v Bytomi. Pro výbuchem zasaženou část dolu byla stanovena oblast ohrožení zahrnující, kromě SVO znázorněného na schematickém vyobrazení, rozsáhlou část dolu od společných vtažných překopů až po výdušnou jámu. Přístupové chodby do oblasti byly znepřístupněny šesti záchranářskými hlídkami. V 17:20 h převzal funkci vedoucího likvidace havárie (kierownik akcji ratowniczej, dále VLH) hlavní inženýr Dolu Halemba, který stanovil velitele báňských záchranných sborů (kierownik akcji na dole, dále VZS) a velitele důlní základny (kierownik bazy, dále VDZ).
Důlní základna báňských záchranářů byla určena na severním překopu (úroveň 1 030 m pod povrchem) poblíž trafostanice 6 kV č. Rd-32. Po provedení opatření stanovených havarijním plánem dolu vydal VZS v 17:57 h četě z pohotovosti OSRG Zabrze příkaz k průzkumu porubu . Průzkumná četa v 18:20 h postoupila na kříž dovrchní chodby 3 a průzkumné chodby ve sloji 506/E, kde byly zaznamenány projevy pravděpodobného vyhoření a výbuchu heterogenní směsi metanu a uhelného prachu (poškození konstrukce větrního mostu tepelným namáháním a působením VRV) a byly zjištěny vysoké koncentrace plynů. V dovrchní chodbě 3, severně od větrního mostu, bylo zjištěno nehybné důlní ovzduší a průzkumná četa indikační a detekční technikou, kterou byla vyba-
Zničený větrní most na kříži dovrchní č. 3 s průzkumnou chodbou ve sloji 506/E (pohled z východní strany)
vena, zjistila hodnoty: O2 - 20,9 %, CO2 0,1 %, CO - 22 ppm, CH4 - 0,3 %, t 30,0 °C, ϕ - 79 %.
DALŠÍ PRŮZKUMY V 18:17 h se na ZBZS Dolu Halemba dostavily dvě čety báňských záchranářů místního sboru, které měly řádný nástup směny v 18:30 h, a dále četa povolaná dispečerem ZBZS. Všechny tři čety obdržely od VZS příkaz k fárání na důlní základnu. První četa určená k průzkumu porubu postupovala dovrchní chodbou 3 a 50 m severně od větrního mostu nalezla v 18:58 h ostatky prvního postiženého. VZS vydal příkaz k transportu postiženého na důlní základnu a vyslání druhé průzkumné čety k dalšímu průzkumu dovrchní chodby 3 a současné kontrole stavu odběrových hadiček důlního chromatografu, který byl provozován společností POKZ (obdoba naší společnosti OKD, DPB, a. s.). Zhruba ve 20:40 h druhá průzkumná četa hlásila nalezení druhého postiženého bez známek života, a to v dovrchní chodbě 3 ve vzdálenosti 60 m severně od větrního mostu. Další pohřešovaný byl v dovrchní chodbě nalezen bez známek života ve vzdálenosti cca 130 m od větrního mostu a ve vzdálenosti cca 190 m od větrního mostu byli další tři postižení. Při svém postupu tato četa hlásila také zničení větrních přepážek ve větrním mostu. Druhá průzkumná četa po lokalizování 5 postižených (dosud 6) v dovrchní chodbě 3 ukončila průzkum 10 m od spodní úvratě porubu , provedla indikaci a detekci v nehybném důlním Pokračování na str. 6
5
hadičky četa naměřila - O2 - 19,0 %, CO > 500 ppm, CO2 stopy, CH4 > 2,0 %). Výše uvedené instalace odběrových hadiček byly ukončeny v 02:02 h. Po půlnoci byly provedeny dva průzkumy do dosud neprofáraných míst. Jedna četa byla vyslána v 01:27 hodin k průzkumu části průzkumné chodby ve sloji 506/E - východně od dovrchní chodby 3 a paralelní dovrchní dopravní chodby, včetně příčné 5, a do dovrchní chodby 3 severně od porubu . V dovrchní dopravní chodbě bylo složení důlního ovzduší a objemový průtok větrů následující: O2 - 19,8 %, CO2 0 %, CO - 560 ppm, CH4 - 1,2 %, t 28,7 °C, ϕ - 79 %, QV = 150 m3.min-1. Druhá četa v 01:33 h byla vyslána ke kontrole zatopení patrového překopu do sloje 506/E, kde byla zjištěna hladina zátopy 0,4 m nad počvu a volná výška díla nad hladinou byla 1,5 m. V kontrolovaném místě četa zjistila obsahy O2 20,9 %, CO2 - 0,04 %, CO - 47 ppm, CH4 - 0 % a teplotu t - 29,0 °C.
Schéma SVO ve sloji 506/E (stav před uzavřením požáru)
ORGANIZACE ČET
Pokračování ze str. 5 ovzduší v místě ukončení průzkum (O2 21,0 %, CO2 - 0,06 %, CO - 34 ppm, CH4 – 0 %, t - 28,0 °C, ϕ - 78 %) a vrátila se na důlní základnu. Ve 23:48 h byli všichni postižení nalezení severně od větrního mostu v dovrchní chodbě 3 transportováni na důlní základnu. Současně s pracemi směřujícími k nalezení postižených v oblasti porubu , vydal VZS následující příkazy: ● 18:25 h – k položení nového tahu hadiček pro odběr ovzduší k chromatografickému rozboru z důlní základny na překop do sloje 526/E severně od větrního vrtu 14 (◆ hadička č. 3), ● 19:30 h – k uzavření větrních přepážek na větrním překopu z komor ve sloji 504, ● 20:26 h – k instalaci nových odběrových hadiček důlního chromatografu, které nahradily výbuchem zničený aerologický monitoring, ● 20:33 h – k obnovení funkčnosti částečně výbuchem poškozené protivýbuchové uzávěry na odstavném překopu č. 2. Ve 23:57 h na příkaz VLH sfárala četa pohotovostní plynové laboratoře CSRG Bytom na důlní základnu a odtud byla v 00:15 h vyslána k instalaci dal-
V souvislosti s velkým počtem pohřešovaných zaměstnanců v oblasti porubu a značným objemem realizovaných záchranných prací, nařídil VLH po konzultaci s VZS povolání dalších patnácti čet báňských záchranářů ze ZBZS sousedních dolů, a to v následujícím časovém sledu: ● 19:00 h – 2 čety pohotovosti OSRG Bytom, ● 21:30 h – 2 čety ZBZS Budryk a 2 čety ZBZS Pokój, ● 22:30 h – 1 četa pohotovostní plynové laboratoře CSRG Bytom, ● 00:30 h – 2 čety ZBZS Bielszowice a 2 čety ZBZS Makoszowy z Dolu Sosnica – Makoszowy, ● 03:00 h – 2 čety ZBZS Knurów a 2 čety ZBZS Szczygłowice. Od ranní směny dne 22. 11. 2006 rozhodl VLH o čtyřsměnném systému organizace vedení záchranných prací s obložením 11 čet na směnu, a to do odvolání. Byly to kromě čet ze ZBZS Halemba a pohotovostních čet plynové laboratoře CSRG Bytom, čety OSRG Bytom, Tychy a Zabrze, a dále čety ze
ších dvou tahů odběrových hadiček chromatografu s místy odběru: ◆ hadička č. 1 – v porubu ve sloji 506/E cca 30 m západně od dovrchní chodby 3 (zde četa u 18. sekce posuvné výztuže v porubu naměřila hodnoty O2 - 19,0 %, CO > 500 ppm, CH4 > 5,0 procent, t - 32,0 °C, ◆ hadička č. 2 – v průzkumné chodbě ve sloji 506/E cca 70 m západně od dovrchní chodby 3 (zde při instalaci
Kříž dovrchní č. 2 s průzkumnou chodbou ve sloji 506/E
6
ZBZS dolů Bielszowice, Bołesław Śmiały, Budryk, Knurów, Pokój, Polska Wirek, Sośnica - Makoszowy, Staszic, Szcygłowice a Wujek.
DALŠÍ ZÁSAHY Dne 22. listopadu cca v 05:00 h četa ZBZS Halemba a dvě čety ZBZS Bielszowice opravily výbuchem zničené větrní přepážky uvnitř větrního mostu. Následně vydal VLH příkaz k uzavření opravených přepážek z východní a západní strany větrního mostu a k stažení všech zasahujících čet na důlní základnu. V 03:34 h vydal VLH příkaz k ověření funkčnosti čerpacího systému na patrovém překopu do sloje 506/E. V 04:32 h byla ověřena hladina zatopení 1,3 m od stropu díla a v ovzduší nad hladinou byly naměřeny následující hodnoty: O2 - 20,8 %, CO2 - 0 %, CO - 60 ppm, CH4 - 0,1 %, t - 29,5 °C, ϕ - 76 %. Vzhledem k velkému počtu odběrových míst důlního chromatografu a vysoké frekvenci prováděných měření, rozhodl VLH o vyvezení důlního chromatografu pracoviště POKZ z měřicího stanoviště na povrch a o povolání druhé čety pohotovostní plynové laboratoře CSRG Bytom. Druhá četa pohotovostní plynové laboratoře CSRG Bytom se v 8:10 h hlásila na důlní základně. Před 8 hodinou byla na příkaz VLH vyslána četa ke zprovoznění čerpacího systému na patrovém překopu do sloje 506/E a ke kontrole ovzduší. Bylo zde naměřeno O2 - 21,0 %, CO2 - 0,5 %, CO - 20 ppm, CH4 - 0,3 %, t - 30,0 °C, ϕ 84,9 %. V 09:45 h ji následovaly dvě čety vyslané k transportu čerpadla a připojovacího kabelu pro čerpání vody ze zátopy patrového překopu do sloje 506/E. V 07:46 h VLH nařídil provedení průzkumu porubu , a to od jeho úvratě na dovrchní chodbě 3. Průzkumná četa ZBZS Halemba byla vybavena chladicími vestami s ohledem na předpokládané ztížené mikroklimatické podmínky v prostorách průzkumných prací. Na důlní základně byly pro průzkumnou četu aktivovány dvě záložní čety. Průzkum byl zahájen v 08:03 h. V 09:33 h hlásil četař průzkumné čety výsledky měření v místě 20. sekce výztuže porubu (počítáno od dovrchní chodby 3): O2 - 18,5 %, CO2 - 0,5 %, CO - více než 0,1 %, CH4 -více než 3 %, t - 26,5 °C, ϕ - 79,8 %. Po obdržení tohoto hlášení vydal VLH příkaz k návratu průzkumné čety zpět k větrnímu mostu. V 10:10 h vydal VLH příkaz dvěma četám báňských záchranářů k dotěsnění větrních dveří umístěných v paralelní dovrchní dopravní chodbě, a to severně od průzkumné chodby ve sloji 506/E. Po zjištění výbušné směsi důlního ovzduší ve vzorku odebíraném hadičkou č. 1 (v porubu ve sloji 506/E, cca 30 m západně od dovrchní chodby 3) VLH nařídil v 11:00 h odvolání všech čet báňských záchranářů z ohrožené oblasti na důlní základnu. Čekací doba čet na důlní základně trvala až do 23:10 h.
PO ČEKACÍ DOBĚ Ve 23:10 h byly opakovány rozbory vzorků důlního ovzduší odebírané hadičkami č. 1, 2 a 3. Uvedenými rozbory bylo v ohrožené oblasti porubu potvrzeno složení důlního ovzduší odpovídající platným báňským předpisům. VLH potom vydal příkaz k přípravě záchranných sborů k plnění následujících úkolů: ◆ Provést monitoring složení důlního ovzduší a proudění větrů v průzkumné chodbě ve sloji 506/E, a to východně a západně od dovrchní chodby 3 a severně od větrního mostu. ◆ Dotěsnit izopěnou větrní dveře v oblasti větrního mostu, a to východně i západně od dovrchní chodby 3. ◆ Dotěsnit izopěnou větrní dveře v paralelní dovrchní dopravní chodbě, a to severně od průzkumné chodby ve sloji 506/E. Dne 23. 11. 2006 v 00:20 h hlásil VDZ tyto výsledky měření složení, teploty, relativní vlhkosti a proudění důlního ovzduší: ● v průzkumné chodbě ve sloji 506/E cca 70 m západně od dovrchní chodby č. 3: O2 - 19,1 %, CO2 - 0 %, CO - 45 ppm, CH4 -3,2 %, t - 30,5 °C, ϕ - 86,0 %, QV = 750 m3.min-1 (měřeno z větrního mostu) ● v dovrchní chodbě č. 3 cca 50 metrů severně od větrního mostu: O2 - 20,9 %, CO2 - 0 %, CO – 0 %, CH4 - 0,1 %, t - 29,1 °C, ϕ = -73,0 %, QV = 1 100 m3.min-1 ve směru k porubu ● v paralelní dovrchní dopravní chodbě severně od průzkumné chodby ve sloji 506/E ve směru k jámě Severní II. proudilo QV = 350 m .min-1. Po dotěsnění větrních dveří v oblasti větrního mostu byly v 00:23 h zasahující čety odvolány na důlní základnu. 3
V 00:40 h byla z důlní základny vyslána četa ZBZS Halemba k provedení průzkumu porubu ve sloji 506/E. Zálohu této četě zajišťovala na předsunuté základně u větrního mostu četa ZBZS Budryk. Četa v průzkumu hlásila v 01:00 h na důlní základnu výsledky měření složení a stavu důlního ovzduší u 34. sekce posuvné výztuže v porubu , kde zjistila O2 - 21,0 %, CO2 - 0 %, CO - 12 ppm, CH4 - 0 %, t - 26,0 °C, ϕ - 69,0 %. O 3 minuty později četa nalezla 3 oběti u 100. sekce posuvné výztuže porubu (dosud 9 postižených). Následně bylo ze strany od porubu prozkoumáno cca 50 m dovrchní chodby č. 2. Zde nebyli nalezeni žádní postižení a měření důlního ovzduší v místě ukončení průzkumu vykazovalo následující hodnoty: O2 - 20,4 %, CO2 0 %, CO - 28 ppm, CH4 - 1,6 %, t 27,8 °C, ϕ - 82,0 %. Poté vydal VLH příkaz k pokračování průzkumu porubu západně od dovrchní chodby č. 2 v nasazených pracovních izolačních dýchacích přístrojích. Další hlášení průzkumné čety o indikaci a detekci v porubu západně od dovrchní chodby č. 2 obsahovala následující data ● 10 m západně: O2 - 17,8 %, CO2 – 0 %, CO - 14 ppm, CH4 - 3,98 %, t - 27,8 °C, ϕ - 82,0 %, ● 20 m západně: O2 - 17,0 %, CO2 - 1,0 %, CO - 64 ppm, CH4 - 4,1 %, t - 30,2 °C, ϕ - 90,0 procent, ● 30 m západně: O2 - 14,0 %, CO2 - 5,0 %, CO - 215 ppm, CH4 - 4,1 %, t - 32,0 °C, ϕ - 95,0 procent, ● 50 m západně: O2 - 1,0 %, CO2 - 4,5 %, CO - 218
Trosky protivýbuchové uzávěry v dovrchní č. 2
ppm, CH4 - 38,0 %, t - 39,0 °C, ϕ 97,0 %. Na příkaz VLH byl další postup průzkumu VLH zastaven a průzkumná četa byla odvolána na předsunutou základnu u větrního mostu. Další příkaz VLH směřoval k přípravě dvou čet k provedení dalšího průzkumu porubu (opět s vybavením chladicími vestami a ochlazovacím zařízením SAT) a dvou čet k transportu postižených, nalezených u 100. sekce porubní výztuže. Po konzultacích s VZS nařídil VLH další průzkum slepé částí porubu , tedy od dovrchní chodby 2 západně k místu plenění sekcí porubní výztuže. K průzkumu v nedýchatelném ovzduší bylo nařízeno užití vybavení pro zásahy ve zhoršených mikroklimatických podmínkách a byl stanoven maximální čas trvání průzkumu na 30 minut. Nařízeny byly také další zásady pro vedení zásahu ve ztížených mikroklimatických podmínkách – měření teplot a relativní vlhkosti ovzduší, sledování fyzického stavu báňských záchranářů. O výsledcích měření a fyzickém stavu členů dané zásahové čety byla podávána průběžná hlášení na důlní základnu. Tyto zásady pak platily i pro transport nalezených obětí v západní části porubu a byly doplněny o taktiku současného vysílání vždy dvou čet k společnému zásahu. Zásahová četa měla zajistit ruční transport na předsunutou základnu u větrního mostu (délka transportu cca 440 m), odkud připravená záložní četa dokončí transport na důlní základnu. V 02:55 h podala první průzkumná četa hlášení o měření důlního ovzduší v porubu 50 metrů západně od dovrchní chodby č. 2: O2 – 0,7 %, CO2 - více než 5,0 %, CO - 69 ppm, CH4 - více než 5 %, t - 32,8 °C, ϕ - 92,0 %.
Schéma míst nálezu obětí
7
Hlášení o nalezení 12 postižených bez známek života (dosud 21) u 196. sekce porubní výztuže bylo podáno v 03:05 h. Teplota v místě nálezu činila 37,3 °C a průzkumná četa byla odvolána zpět na základnu. V 04:45 h vydal VLH příkaz k průzkumu do průzkumné chodby ve sloji 506/E, a to západně od dovrchní chodby č. 3. Dvě čety báňských záchranářů, které byly vyslány z důlní základny směrem k větrnímu mostu, podaly v 05:05 h hlášení o nalezení další oběti ve vodě nahromaděné na kříži dovrchní chodby č. 3 s odstavným překopem č. 2 (dosud 22.). VLH nařídil transport postiženého na důlní základnu. V 06:04 h ohlásila průzkumná četa z oblasti kříže průzkumné chodby ve sloji 506/E s dovrchní chodbou č. 2 nález 23. oběti. Transport těla posledního pohřešovaného se uskutečnil podle stejných taktických zásad a při dodržení všech realizovatelných opatření k zajištění bezpečnosti zasahujících a proběhl bez mimořádné události, stejně jako u předcházejících transportů ze západní části porubu . Na základnu ostatky dospěly v 01:30 h dne 24. 11. 2006. Od okamžiku katastrofálního výbuchu trinární směsi metanu a uhelného prachu se vzduchem v oblasti porubu uplynulo přesně 56 hodin.
ZÁVĚREM Je nutné konstatovat, že v průběhu popisované akce byl kladen značný důraz na monitoring složení důlního ovzduší a parametrů větrání a zásahy byly vedeny s důrazem na bezpečnost zasahujících čet báňských záchranářů ohrožených explozivními koncentracemi i ztíženými mikroklimatickými podmínkami. Průzkumy, úpravy větrání a vyprošťování obětí se tak obešlo bez mimořádných událostí. Podle citovaných zdrojů Ing. Z. Pavelek, HBZS Ostrava
Samovznícení uhlí v OKR, jeho dynamika a indikace kritické teploty Samovznícení uhlí je v OKR stále aktuálním rizikem. Četnost hlášených případů výskytu oxidu uhelnatého dosahuje v OKR v průměru dvaceti případů ročně. V létech 1993 - 2006 bylo hlášeno celkem 273 případů limitního výskytu CO, z toho 212 případů (tj. 77 %) v porubech, viz obr. 1 a 2 [1]. V létech 1999 – 2005 byly na VŠB-Technické univerzitě Ostrava řešeny výzkumné projekty VaV ČBÚ věnované samovznícení uhlí [2, 3]. Jednou z řešených problematik byla dynamika oxidace uhlí OKR se zaměřením na upřesnění doby rozvinutého stadia samovznícení v návaznosti na včasnou indikaci samovzněcovacího procesu. Rozhraní inkubace a rozvinutého stadia samovznícení bylo pro daný účel definováno kritickou teplotou samovznícení. Cílem řešení bylo konkretizovat dobu samovznícení od překročení kritické teploty po dosažení zápalné teploty uhlí a její podíl k času inkubace.
Průběh samovznícení
Obr. 1 Četnost hlášených limitních výskytů CO v OKR. těchto specifických podmínek, např. při rozrušení uhlí v uhelných celících, při spouštění uhlí do závalu, při ponechání „zubu“ v závalu po rozšíření porubní fronty a jeho rozrušení aj., až do okamžiku zjevných projevů samovznícení, mnohdy výstupů kouřů.
Obr. 2 Počet hlášených limitních výskytů CO ve vybraných slojích OKR v létech 1993-2006.
dilo hodnotu kritické teploty v intervalu 63 – 102 °C s průměrnou hodnotou 83 °C [5].
Dynamika samovznícení Výzkum dynamiky samovznícení byl veden v několika směrech. Do zahájení předmětného výzkumu byly k dispozici výsledky rozborů náchylnosti uhlí k samovznícení (získané metodou oxidace za adiabatických podmínek) VVUÚ, a. s., které poskytly možnost vyhodnocení dynamiky oxidace. Dynamika oxidace byla dále ověřována laboratorně ve spolupráci s Ústavem geoniky AV ČR a v neposlední řadě byla pozornost zaměřena na analýzu provozních případů endogenních požárů v OKR. Studie [6] se zabývala analýzou výsledků rozborů 23 uhelných vzorků ověřovaných na náchylnost k samovznícení adiabatickou metodou. Daná metoda poskytla informaci o dynamice oxidace vyšetřovaných uhelných vzorků umístěných v adiabatickém termostatu. Hodnotícím parametrem byl přírůstek teploty K.h-1. Průběhy dynamiky oxidace vyšetřovaného souboru uhelných vzorků potvrdily již zdůrazněné poznatky. Po překročení kritické teploty docházelo k deseti až stonásobnému zvýšení hodnot přírůstků teploty. Zatímco do dosažení kritické teploty byly hodnoty přírůstků teplot v řádu desetin °C za hodinu, po jejím překročení to byly celé stupně a při teplotách kolem 150 °C i hodnoty 10 až 20 °C za hodinu. Pro účely stanovení časového poměru inkubace a rozvinutého stadia oxidace byly analyzovány matematicky upravené průběhy nárůstů teplot v teplotním intervalu 40 – 300 °C. Vzájemný poměr času inkubace a času rozvinutého stadia samovznícení činil po již dříve verifikovaném způsobu přepočtu laboratorních podmínek na podmínky oxidace vzdušným kyslíkem 5,5 : 1. Ze závěrů této studie vyplynulo, že v praxi by za těchto předpokladů probíhala inkubace pět a půl týdne a rozvinuté stadium 1 týden. Laboratorní výzkum kritické teploty a dynamiky oxidace byl v rámci předmětného výzkumu realizován rovněž v ÚG AV ČR [7]. Bylo ověřeno celkem 6 uhelných vzorků z OKR. Uhelné vzorky byly vyšetřovány metodami průtoko-
Kritická teplota samovznícení uhlí Za kritickou teplotu samovznícení (tks) považujeme teplotní úroveň, po jejímž dosažení dochází k dynamickému nárůstu teploty ohniska samovznícení, viz obr. 3. Hodnota kritické teploty je závislá na náchylnosti uhlí k samovznícení. Uhelné vzorky OKR byly vyšetřovány na kritickou teplotu na VVUÚ, a. s., a Ústavu geoniky AV ČR. Na pracovišti VVÚU, a. s., v OstravěRadvanicích, byla ověřena adiabatickou metodou řada vzorků, ze kterých 23 katalogově zpracovaných vzorků potvr-
Dynamika samovzněcovacího procesu byla již dříve sledována jak v provozních podmínkách uhelných dolů, tak v laboratořích a je znázorněna na obr. 2. Samovzněcovací proces lze rozdělit na inkubaci a rozvinutou fázi, kdy inkubace samovznícení je vnímána od okamžiku započetí nárůstu teploty, až do kritické teploty samovznícení tks. Rozvinuté stadium samovznícení nastává po překročení kritické teploty do teploty vznícení, tedy objevení plamene, což pro černá uhlí představuje v průměru teplotu 300 - 350 °C. Zkušenosti dosud prokázaly, že inkubace trvá řádově týdny, zatímco rozvinuté stadium samovznícení je dynamičtější. V OKR je pro uhlí karvinských slojí respektována inkubační doba 5 - 6 týdnů a do tohoto času jsou mnohdy zahrnuty obě definované Obr. 3 Dynamika samovznícení oblasti dynamiky samovznícení. Rozhodujícím okamžikem pro zahájení samovzněcovacího procesu je vznik specifických podmínek umožňujících kumulaci oxidačního tepla v oxidující látce za dostatečného přístupu kyslíku k této látce. Jedním z parametrů, který vyjadřuje tyto podmínky je kritická filtrační rychlost. Například podle [4] se hodnota kritické filtrační rychlosti samovznícení pro fragmentované uhlí a filtrující vzduch nachází v intervalu 0,1 - 0,9 m.min-1. Inkubační dobou samovznícení je tedy v provozních podmínObr. 5 Zjednodušené schéma dynamiky kách označován čas od vzniku samovznícení uhlí OKR
8
vé kalorimetrie, tepelné oxidace a metodou inverzní plynové chromatografie. Obdržené hodnoty kritických teplot se nacházely v intervalu 70 – 120 °C. Pro teoretický výpočet času inkubační doby a doby rozvinutého stadia samovznícení byl využit upravený Arheniův vztah. Výpočty byly provedeny pro interval inkubace v teplotním rozmezí 30 – 80 °C a interval rozvinutého stadia v rozmezí 80 – 200 °C. Srovnání poskytovalo relativní vyjádření získaných hodnot, tj. poměru mezi inkubací a rozvinutým stadiem samovznícení, což v tomto případě bylo v průměru 6,6 : 1. Tento poměr vyjadřoval, že v praxi by například za těchto předpokladů probíhala inkubace šest a půl týdne a rozvinuté stadium 1 týden. Provozní případy endogenních požárů v OKR byly analyzovány z hlediska jejich dynamiky ve dvou studiích [7, 8]. Předmětné analýzy byly zatíženy jednak variabilitou důlně technických podmínek a nepravidelnou četností odběrů vzorků důlních vzdušin, jednak provozní protizáparovou prevencí a represí, které významným způsobem ovlivňovaly dynamiku hodnocených samovzněcovacích procesů. Ve studii [7] bylo prošetřeno 7 případů samovzněcování uhlí v porubech. Analýza byla prováděna na základě průběhu vývoje koncentrace oxidu uhelnatého na výduchu z daného pracoviště. Z výsledků analyzovaných případů vyplynulo, že čas inkubace samovznícení se pohyboval v širokém rozmezí od jednoho do 6 měsíců, zatímco čas rozvinutého stadia se nacházel v intervalu od 5 do 20 dnů. Hodnoty poměru času inkubace k času rozvinuté fáze se nacházely v rozmezí od 2 : 1 do 30 : 1. Ve studii [8] byly využity podklady z 12 endogenních požárů v OKR hodnocených v rámci projektu VaV ČBÚ č. 29/2003 a podklady k endogennímu požáru v porubu č. 18 419-1 Dolu Dukla,. U všech 13 případů byl vyhodnocen vývin CO. Za rozhraní inkubace a rozvinutého stadia samovznícení byla v tomto případě zvolena hodnota litrového vývinu CO 10 l.min-1. Následně byly detailně analyzovány tři vybrané endogenní požáry, u kterých byly vyhodnoceny vývoje teplot ohniska samovznícení dostupnými metodami. Z vyhodnocení byl patrný vliv postupu
porubu jak na inkubaci, tak na rozvinuté stadium samovznícení. V porubech, které nebyly v provozu (převážně z důvodu jejich likvidace), byly projevy rozvoje endogenního požáru dynamičtější a ve většině případů vedly k uzavření požářiště. Čas rozvinutého stadia endogenních požárů se u případů nepostupujících porubů pohyboval většinou v intervalu 5 – 12 dnů, poté docházelo k výstupům kouřů a projevům otevřeného ohně. V případech, kdy byly poruby v provozu a byla zahájena intenzivní represivní opatření, byly endogenní požáry většinou utlumeny. Podíl času mezi inkubaci a rozvinutým stadiem bylo možné z důvodu chybějících výsledků rozborů plynů v souvisejících časových úsecích vyhodnotit jen u 8 případů. Čas inkubace samovznícení se rovněž pohyboval v širokém rozmezí od 5 dnů do 3 měsíců, čas rozvinutého stadia se nacházel v intervalu od 2 do 73 dnů. Průměrná hodnota poměru časů činila 3,5 : 1. Detailně byl ve studii [8] vyhodnocen vývoj teploty samovznícení u tří vybraných endogenních požárů, a to u požárů v porubech č. 18 419-1 lokality Dukla, č. 33756 lokality Doubrava a č. 10 401 lokality Darkov 3. Pro vyhodnocení vývoje teploty byly využity metody standardního binárního ukazatele CO2/CO OKR, sloupcového diagramu HBZS Ostrava a metody CnHm využívající elektronickou databázi plynových obrazů indikačních plynů tepelné oxidace, která byla programově zpracována na základě katalogových dat, např. [9 11]. Všechny tři uvedené metody pro odhad teploty samovznícení byly obsahem výpočetního programu [12] s pracovním názvem „CnHm“. Na obrázku č. 4 je grafický výstup výpočetního programu „CnHm, verze 2.1“ obsahující výsledek vyhodnocení vývoje teploty záparu v porubu č. 40 401, lokality Darkov 3. Vývoj teploty byl vyhodnocen metodou sloupcového diagramu HBZS Ostrava. Na obrázku č. 4 je patrný dynamický vzestup teploty dne 1. 4. 2002, kdy litrový vývin CO dosáhl 10 l.min-1 a teplota indikovaná litrovým vývinem CO byla 65 °C. Období rozvinutého stadia samovznícení endogenního požáru od překročení hodnoty vývinu CO nad hranici 10 l.min-1 do vývinu kouřů ze závalových prostor trvalo 11 dní. Vzájemný poměr času inkubace a rozvinutého stadia činil 2,5 : 1. Uvedené výsledky a závěry dvou nezávislých studií [7, 8], které se zabývaly analýzou endogenních požárů v OKR se shodly na spodní časové hranici trvání rozvinutého stadia samovznícení, tj. 5 dnů. Aritmetický průměr hodnot časových poměrů trvání inkubace a rozvinutého stadia samovznícení činil 6,5 : 1. Je nutno opět podotknout, že vysoká variabilita hodnot uvedených poměrů byla zapříčiněna různorodými a složitými důlně technickými podmínkami dobývání a protizáparovou prevencí. Inkubační doba samovznícení byla analyzována v rozmezí od 1 do 6 měsíců a dynamické stadium samovznícení bylo analyzováno v rozmezí od 5 do 20 dnů.
Vztah dynamiky samovznícení a včasné indikace kritické teploty Dynamický nárůst teploty samovznícení v jeho rozvinutém stadiu zdůrazňuje klíčový význam včasné indikace kritické teploty samovznícení. Z detailnějších rozborů provozních případů endogenních požárů je možné inkubaci endogenních požárů popsat pozvolným nárůstem litrového vývinu (koncentrací) CO na hodnotu přibližně 10 l.min-1 doprováObr. 4 Grafický výstup programu „CnHm“, vývoj teploty v porubu č. 40401, zeného mírným nárůslokality Darkov 3. tem nižších nasycených uhlovodíků (etan - C2H6, příp. propan C3H8,). Ke konci inkubační doby se loty v daném intervalu jsou CO2/CO, stadia samovznícení, přičemž za rozhrav plynovém obraze začínají objevovat C2H6/C3H8. Pro hodnocení rozvinutého ní inkubace a rozvinutého stadia lze stopy etylénu (C2H4). Poté následuje stadia samovznícení jsou vhodné binární v průměru považovat dosud ověřenou rozvinuté stadium charakterizované ukazatele obsahující indikační plyny, kritickou teplotu samovznícení uhlí dynamickým zvyšováním litrového uvolňující se v intervalu nad 83 °C. Jsou v OKR 83 °C. Za ukončení rozvinutého vývinu CO s denními přírůstky v desít- zde zastoupeny jak oxidy uhlíku, tak stadia lze považovat dosažení zápalné kách litrů CO za minutu, doprovázené především nenasycené plynné uhlovodí- teploty 350 °C. Definovaná dynamika nárůstem koncentrací etylénu na měři- ky (C2H4, C3H6). Vodík je indikačním samovznícení zdůrazňuje klíčový telné koncentrace a posléze jejich dyna- plynem relativně nestabilním, uvolňuje význam překročení kritické teploty mickým nárůstem. Při dalším nárůstu se zpravidla od teploty 90 oC a indikuje samovznícení a význam co nejpřesnějšíteploty ohniska se v plynovém obraze počátek rozvinutého stadia samovzní- ho a včasného odhadu kritické teploty může objevit koncentrace vodíku ve cení. Vhodnými binárním ukazateli v provozních podmínkách. Pro včasnou stovkách ppm se vzrůstající tendencí v daném teplotním intervalu jsou indikaci citované průměrné hodnoty kria objeví se propylén (C3H6). Dosažení CO/H2, suma nenasycených uhlovodíků tické teploty samovznícení lze na záklazápalné teploty je charakterizováno pří- CnHm/CO, C2H6/C2H4, C2H4/H2, dě dosavadních poznatků doporučit hodtomnosti acetylénu (C2H2) v plynovém C2H4/C3H6. notu binárního ukazatele CO2/CO = 65 obrazu indikačních plynů. Teplotu ohniska samovznícení je a využití ostatních indikačních plynů Vyhodnocením provozních případů možné vyhodnotit výše zmíněnými podle výše uvedených principů. pomocí metody standardního ukazatele metodami, případně výpočetním prograJe nutno zdůraznit, že absolutní časy CO2/CO bylo dále zjištěno, že konec mem „CnHm“. trvání inkubace a rozvinutého stadia inkubace je charakterizován poměrem samovznícení a konkrétní hodnota kribinárního ukazatele CO2/CO = 65. Tento tické teploty samovznícení závisí na Závěr binární ukazatel vykazuje podle laborakonkrétních fyzikálně-chemických torních rozborů uhelných vzorků metoPředložený článek stručně popisuje vlastnostech dotčené uhelné hmoty dou tepelné oxidace, např. [9 - 11], pro část výzkumných aktivit a jejich výsled- a provozně technických podmínkách, hodnotu poměru 65 teplotu 60 °C. ků, které probíhaly a byly dosaženy především na účinnosti protizáparových V průběhu řešení výše popsaných v létech 2003 – 2005 a které navázaly na opatření. Kritickou teplotu samovznícevýzkumných projektů [2, 3] však bylo předchozí zkušenosti a výzkumné ní uhelné hmoty příslušného uhelného prokázáno, že binární ukazatel CO2/CO poznatky v oblasti dynamiky samovzní- bloku lze ověřit laboratorním rozborem, indikuje podhodnocené hodnoty teplot cení uhlí a jeho včasné indikace. Před- který je doporučen ve vztahu k dobývavůči reálným nejvyšším teplotám mětný výzkum probíhal ve spolupráci tří ným porubům v karvinské části OKR. v ohnisku samovznícení v důlním provo- nezávislých pracovišť, která v zásadě Z předložených poznatků a dosavadních zu. Je to způsobeno teplotní nehomoge- dospěla k totožným závěrům, a to různý- zkušeností vyplývá nutnost aplikovat nitou ohniska samovznícení v důlních mi metodami. Pro řešení předmětné pro- účinná protizáparová opatření před podmínkách ve srovnání s teplotně blematiky, byly využity jak teoretické dosažením kritické teploty samovzníhomogenními podmínkami laboratorní a laboratorní postupy, tak analýzy pro- cení. metody tepelné oxidace. Z tohoto důvo- vozních případů endogenních požárů du odpovídá teplota 60 °C indikovaná OKR. Z obdržených poznatků lze dopoPoděkování ukazatelem CO2/CO reálné teplotě ručit pro technickou aplikaci zjednoduVýzkum byl realizován za podpory 83°C v ohnisku samovznícení, tedy prů- šené schéma dynamiky samovznícení projektů VaV ČBÚ č. 3/1999 a č. měrné kritické teplotě samovznícení, jak uhlí OKR podle obr. 5, které vyjadřuje 29/2003. vyplynula ze statistického zpracování časový poměr inkubace a rozvinutého dat katalogů [5]. stadia samovznícení 5 : 1. Prof. Ing. Alois Adamus, Ph.D. Z výše uvedeného lze shrnout, že pro Předmětné schéma vyjadřuje zjednoIng. Hana Věžníková hodnocení teploty uhlí v době inkubace dušený nárůst teploty uhlí od teploty Ing. Jindřich Šancer, Ph.D. jsou vhodné binární ukazatele obsahují- horniny (th), přes kritickou teplotu samoVŠB-TU Ostrava cí indikační plyny uvolňující se v inter- vznícení (tk) k teplotě vznícení (tv). Bylvalu teploty do 83 °C. Jsou to především li dosud v praxi respektován čas inkubaoxidy uhlíku (CO2, CO) a nižší nasycené ce karvinských slojí OKR 5 - 6 týdnů, LITERATURA uhlovodíky (C2H6, C3H8). Vhodnými lze tento čas zjednodušeně rozdělit na 5 k uvedené stati je na následující binárními ukazateli pro hodnocení tep- týdnů inkubace a 1 týden rozvinutého straně
9
Historick˘ dokument z roku 1896 V září 2006 se konalo pod patronaci Klubu přátel Hornického muzea již čtvrté setkání technicko-hospodářských pracovníků dolů Hlubina, Jeremenko a Šalomoun. V pozvánce bylo uvedeno, aby se každý účastník doma podíval, zda nemá staré fotografie, písemnosti nebo jiné předměty, které by mohl věnovat nebo zapůjčit Hornickému muzeu.
A výzva měla úspěch. Bývalý technik Dolu Hlubina Zdeněk Kostelecký, kromě fotografií Dolu Šalomoun, přinesl tři historické písemné materiály, které byly vydány v létech 1896 a 1900. Vzhledem k tomu, že jsou obsahem výjimečné, postupně je otiskneme. Vítězslav Hettenberger
První část – POUČENÍ – pak byla otištěna v Hornickém zpravodaji Klubu přátel hornického muzea v Ostravě č. II/2007 a my rádi tuto repliku přetiskujeme v původním znění. Redakce Záchranáře
S
přibývajícím rozsahem těžby na všech hlubokých dolech se třaskavé plyny stávaly stále větší hrozbou, a tak Báňské hejtmanství ve Vídni vydalo „k zamezení neštěstí, vzniklých zapalováním třaskavých plynů, zvláštní pravidla opatrnosti, a to nařízením z 21. června 1877, č. 965, jež mělo nabýti platnosti 90 dní po jeho doručení“. Tímto nařízením byly vázány všechny uhelné podniky ostravsko-karvinského a rosickooslavanského revíru, u nichž byl výskyt třaskavých plynů bud’ již znám, nebo důvodně s obavami očekáván. Týkalo se zejména větrání, osvětlování a střelné práce, a ukládalo odpovědnému správci závodu za povinnost, vydat mj. potřebné „instrukce, jak se zachovati po vzniklém výbuchu třaskavých plynů.“ Po explozích plynů a uhelného prachu na dole Jan, kdy zde 5. března 1885 zahynulo 108 horníků a jen o tři týdny později na Bettině v Doubravě dalších 58 horníků, byla ministerstvem orby ve Víd-
Přednosti nového zátěžového přístroje předvedl lékař Petr Szyrocki (vlevo) za přítomnosti ředitele KHN Ivana Stejskala (druhý zleva), zdravotní sestry Drahomíry Robenkové a hlavního inženýra HBZS Zdeňka Pavelka. Foto: KHN
Nové zafiízení pro báÀské záchranáfie v OKR Karvinská hornická nemocnice spolupracující s HBZS Ostrava vybavila pracoviště funkční diagnostiky interního oddělení špičkovými přístroji, které slouží k moderním a objektivním zkouškám fyzické zdatnosti a připravenosti báňských záchranářů. Zátěžový přístroj byl zkušebně zprovozněn už koncem února a před nedávnem byl uveden do běžného provozu. „Za poslední čtyři roky došlo díky funkčnímu vyšetření báňského záchranného sboru nejen k odhalení závažných onemocnění členů sboru, ale také k výraznému zlepšení jejich fyzické připravenosti,“ potvrdil lékař diagnostického pracoviště KHN Petr Szyrocki.
„Původní ergometr sloužil pro diagnostiku čtyři roky a provedli jsme na něm přes pět tisíc odborných vyšetření. Vzhledem k současným potřebám a vývoji techniky jsme se rozhodli pořídit nejmodernější zařízení, včetně softwarového a hardwarového vybavení laboratoře funkční diagnostiky,“ shodují se v názorech lékař a ředitel nemocnice. Nový zátěžový přístroj bude využíván nejen pro ověřování fyzické zdatnosti a připravenosti báňských záchranářů podle předpisů ČBÚ, ale bude také sloužit jako diagnostické zařízení pro pacienty interního oddělení Karvinské hornické nemocnice s kardiovaskulárními chorobami. Ing. Z. Pavelek, HBZS Ostrava (Tištěno též v čas. HORNÍK)
ni ještě v roce 1885 zřízena ,,Komise na zjištění nejúčelnějších bezpečnostních opatření proti výbuchům třaskavých plynů v dolech“, která se zabývala otázkami přípustnosti trhací práce, bezpečnostními lampami a používáním elektrických (!) lamp. Nebyla to v zaměření na bezpečnost práce v hornictví komise první, ani poslední. Rozešla se v roce 1891, aniž otázky rozřešila. Po uvedených haváriích byla rovněž ještě během roku 1885 provizorně změněna nebo doplněna starší nařízení o třaskavých plynech a byl předložen návrh k vydání nových předpisů ministerstvu orby. Tento návrh ústředního komitétu byl základem nového nařízení o třaskavých plynech, které podle výnosu báňského hejtmanství ve Vídni dne 28. června 1886 číslo 711, nabylo platnosti dnem 1. října 1886. V roce 1887 pak byly závodní správy v OKR výnosem č. 758 Revírního báňského úřadu v Olomouci opětovně vyzvány, aby ve smyslu nařízení Báňského hejtmanství ze dne 21. 7 1877 č. 965 sestavily pro své osazenstvo instrukce k zamezení neštěstí zapálením třaskavých plynů. Instrukce vydávali jednotliví těžaři nejednotně a v různých kvalitách. V následujících deseti letech se však situace nijak nezlepšila. Vždyť jen v OKR při deseti větších explozích zahynulo 556 horníků. Po hrozivém roce 1894, kdy na dolech Jan a Františka (ČSA) v Karviné zahynulo 235 horníků a po dalších haváriích, byla v OKR ustavena zvláštní komise pro zkoumání třaskavých plynů. Podle návrhů ostravské zvláštní komise vydalo Báňské hejtmanství ve Vídni nařízení č. 2350 z 27. října 1895, jímž se pro uhelné doly obvodu Revírního báňského úřadu v Mor. Ostravě stanoví „bezpečnostní pravidla na zamezení výbuchu třaskavých plynů a uhelného prachu“, avšak zrušují se všechny zvláštní předpisy vydané dosud pro jednotlivé závody. Ovšem požadavek báňského hejtmanství ze dne 21. července 1877 č. 965 trval a byl zakotven v § 43 uvedeného nařízení č. 2350 a konečně nově naplněn právě Poučením ze dne 4. února 1896. P. Faster
Z historie „POUâENÍ“
Samovznícení uhlí v OKR, jeho dynamika a indikace kritické teploty LITERATURA
1. Podklady OBÚ Ostrava. 2. Adamus, A. et al.: Snížení rizika vzniku samovznícení uhelné hmoty se zaměřením na indikační a prevenční metody. Závěrečná zpráva výzkumného programu ČBÚ č. 2435/99/III, projektu č. 3/1999, VŠB-TUO Ostrava, Ostrava, listopad 2002. 3. Adamus, A., Šancer, J.: Zdokonalení metod včasného zjišťování samovznícení uhlí a kontroly průběhu jeho likvidace se zaměřením na indikační plyny. Závěrečná zpráva projektu VaV ČBU č. 29/03, VŠB-TUO, Ostrava, listopad 2005. 4. Jevsejev, V.S., Majevskaja, V.M., Bykova, Z.C.: Sniženije endogennoj požaroopasnosti vyjemočnych polej. Bezopasnost truda v promyšlenosti, č.8, 1985. 5. Adamus, A.: Náchylnost slojí OKR k samovznícení. Monografie č. 13, Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, řada hornicko-geologická, ročník 50, Ostrava 2004, ISBN 80-245-0585-5. 6. Věžníková, H.: Dynamika samovzněcovacího procesu uhelné hmoty. Studie k projektu VaV ČBÚ č. 29/2003 zpracovaná na základě objednávky VŠB-TUO č. G-II 5019/05-542, Ostrava, květen 2005. 7. Taraba, B.: Možnost stanovení limitního času pro přijetí účinných opatření k likvidaci ohniska záparu. Studie k projektu VaV ČBÚ č. 29/2003, Šenov, srpen 2005. 8. Šancer, J.: Hodnocení dynamiky provozních případů samovznícení uhlí v dolech OKR. Neperiodická zpráva dílčí etapy 6 projektu VaV ČBÚ č. 29/2003, VŠB-TU Ostrava, Ostrava srpen 2005. 9. Harašta, M, et al.: Pasportizace 18. Sloje podle polí na Dole Dukla z hlediska samovznícení. (Předávací etapa SÚ P 01125-807, DÚ 07 Výzkum samovznícení uhelných slojí OKR), VVUÚ Ostrava-Radvanice, Ostrava 1987. 10. Věžníková, H.: Pasportizace uhelných slojí vybraných dolů z hlediska samovznícení (Lazy, Doubrava, Handlová). TP 01/90, PV 6a, VVUÚ Ostrava-Radvanice, Ostrava 1991. 11. Adamus, A. et al.: Pasportizace uhelných slojí České republiky – náchylnost k samovznícení – III. Dílčí zpráva k projektu VaV ČBÚ č. 3/1999. VŠB- TU Ostrava, Ostrava prosinec 2001. 12. Stecker, J., Šancer, J., Adamus, A.: Hodnocení indikačních plynů samovznícení uhelné hmoty, verze 2.3. Výpočetní program na nosiči CD a s tištěným manuálem, realizační výstup projektu VaV ČBÚ č. 29/2003, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, listopad 2005.
10
(Graficky upraveno, jazykově ponecháno v původním znění, údaj manu propria jsme vynechali. V závorce [ ] naše upřesnění.) Vydali Ředitelství vítkovických uhelen v Mor.Ostravě: V. Jičínský, c. k. horní rada a ředitel závodů Horní inspektorát c. k. priv. Severní dráhy císaře Ferdinanda: Jan Mayer Vlad. Vondráček a spol.: Vlad. Vondráček Exc. Hraběcí Wilczkovské horní ředitelství v Pol.Ostravě [Josef] Mauerhofer Knížecí Salmovský horní úřad v Pol.Ostravě: [Jan] Poppe, ředitel dolů Horní ředitelství Zwierzinovského návladnictví uhelen: J. Konvalinka, ředitel dolů Ředitelství uhelen „Heinrichs – Glück – Zeche“ [petřvaldská oblast]: Eugen rytíř z Wurzianů, c. k. horní rada a ředitel dolů Kamenouhelný závod Orlová – Lazy: [August, Dr.] Fillunger, ředitel dolů Hraběcí Larisch-Mönnichovo horní ředitelství J. Spoth, ředitel dolů Arcivévody Bedřicha kamerální ředitelství: Walcher [asi rytíř Walecher - Uysdal] Kamenouhelné závody rakousko-alpinské montánní společnosti v Orlové: Karel Prausa
Jest velmi radno postaviti při ústí jámy zřízence, který má jména vylezšího mužstva zaznamenati. Práce zachraňovací a zmahací řídí správa závodu za pomoci sobě přikázaných úředníků a dozorců a od ní k tomu ustanovených dělníků. Jakmile správa závodu o takové události se uvědomí, přesvědčí se především, zda-li větrníky a poklopy větrních jam nejsou poškozeny a zařídí, pak-li by tomu tak nebylo, ihned vše potřebné, aby se větrávání jámy zase docílilo. Na to hledí si z ohlášení a zpráv jež obdržela přehled o místě a výbuchu učiniti, a zahájí práce zachraňovací. Způsob, jakým se provádí práce zachraňovací, záleží docela na místních poměrech, a nedají se v tom ohledu podrobné předpisy stanoviti. Vůbec však bude muset řídící záchranných prací rozvážiti, stává-li příznaků, dle nichž by se na vypuknutí důlního požáru následkem explose souditi dalo, a může se to poznati, aspoň když nehoda ve dne se stane, z toho, že z komína větrníku stále tmavější a tmavější kouř vystupuje. Nepovstal-li požár důlní, dají se práce zachraňovací a zmahací při dostatečné opatrnosti Na základě § 43. nařízení horního hejtmanství ze dne 27. října 1895 čís. 2350 potvr- bez nebezpečí provésti, když se sleduje větrní proud, který do pole výbuchovézeno horním úřadem. ho táhne, od jeho počátku a posloupně spravují se zařízení větrní, která snad C. k. revírní horní úřad výbuchem zničena byla, a tak se s čerstvým větrním proudem na místo, kde Mor. Ostrava, 4. února 1896 neštěstí se událo, a až do předku vnikne. C. k. revírní úředník Jedná-li se při tom o to, aby se pokročilo jen na malé vzdálenosti v místech, (Loco signum) Dr. Edm. Riel kde se neštěstím postižení nacházejí, jichž rychlé zachránění nutné jest, může se to stáUdá-li se výbuch třaskavých plynů neb ti pomocí lidí zvláště silných a rozvážných, uhelného prachu, ohlašuje se dle velikosti kteří s houbami neb šátky do octa namočea rozsahu do větší neb menší vzdálenosti nými a před ústy drženými, utvoříce řetěz bouchnutím a silným nárazem vzduchu, z lidi do dotyčného předku vniknou mnohdy i hučením na to následujícím. a nešťastné vynesou. Zhasne-li ale větérka Náhlý náraz vzduchu stává se citelným píchpři tomto konání, aneb ztratí-li některý ze nutím v uších. zachraňujících lidí vědomí, tedy se musí Veliké rozsáhlé výbuchy, jmenovitě takotento způsob postupu zanechati a jest třeba vé, při nichž uhelný prach spoluúčinkuje, pečovati o rychlé provětrání předku. ženou plameny, neb aspoň písek a později Povstal-li ale požár důlní, může se pokus kouř, prostory důlními a navíce až k jamám učiniti aby se vniklo s vyzvanými dobrovolvýdušným a úvodním; často nastane úplný níky v čerstvém větrním proudu rychle až obrat větru, tak že po kratší dobu kouř do předku, aby se poranění soudruzi z úvodních jam vychází. zachránili; stává-li však následkem rozpoV předkách, v nichž dělníci příznaky znané polohy požároviště blíže stařin plyny výbuchu povstalého pozorují, přináleží nejnaplněných a t. d., obavy, že by nové výbuprve starším v předku, aby lidi své čety shrochy následkem důlního požáru povstati máždili a s nimi, jsou-li v nejistotě ohledně mohly, aneb když již nastaly, a jmenovitě místa výbuchu, nejkratší cestou k úvodní nabylo-li se podle síly a rozsahu prvního jámě se utekli. Mají-li volbu mezi více cestavýbuchu přesvědčení, že živých v okruhu mi, mají dát přednost té, která vede proti výbuchu zůstati nemohlo, mají se práce čerstvým větrům anebo těžními třídami ochranné zastaviti, aby se ochranné mužz běžného větrního proudu vyloučenými. stvo samo do nebezpečí nevydávalo, a mají Procházejí-li záduchy neb požárové plyny se učiniti neprodleně vhodná opatření naproti, což se pozná čichem a podle mdlého k uhasení důlního požáru. hoření lamp, musejí hledět, aby se dostali Ku pracím ohraňovacím mají se přibrati nejkratší cestou do jiného větrního proudu; jenom zvlášť silní, zkušení a obezřetní lidé. nedá-li se to rychle provést, musejí se obrátiDocela zvláštní ohled musí se bráti k světlu ti a před větry tak daleko spěchati, až se pro mužstvo záchranné a radí se za tím účejiného větrního proudu dostati mohou, což lem: nejčastěji poblíž větrní jámy, kde se všechny 1. aby na každé jámě bylo vždy několik Faksimile titulní strany (A5) částečné větrní proudy spojují, státi se může. k nošení způsobilých elektrických akumuláJe-li místo výbuchu známo, jest třeba torových lamp k bezprostřednímu upotřevyhnouti se cestám, jimiž větry z místa neštěstí táhnou. bení způsobilých. Dozorci v jámě se nacházející musí se především o zachránění mužstva 2. aby cesta, kterou se zachraňovací mužstvo od jámy až na místo požáru postarati. Nejbližší jejich starostí jest, aby správu závodu zpravili o tom, co se ubírá, byla větérkami ve vzdálenosti 15 - 20 metrů rozvěšenými osvětlena, by stalo. se zpáteční ústup zachraňujícímu mužstvu zabezpečil. Až do příchodu úředníka dává rozkazy po řadě nejstarší dozorce. Na každé jámě musí býti pohotově houba, ocet, šátky a dehtované plátno On přesvědčí se především o velikosti a rozsahu události a pečuje, není-li k rychlému utvoření větrních přehrad a jest nejvýš radno, aby se větší počet výbuch malý a místně omezen, především o to, aby se veškeré mužstvo důlní lidí obou směn v zacházení s pohotovými dýchacími přístroji (pytle Galibertoo tom zpravilo a pečuje dále o to, aby utíkajícím se dělníkům dozorců neb star- vy, Millerovy aneb Bremenovy, masky kouřové s vývěvami a t. d.) tak jako ších s místností obeznámených a obezřetných dělníků za vůdce dostalo. v poskytování první pomoci v pádu neštěstí vycvičil, tak, aby kdykoliv vyškoDělníci musí, jakmile o takové události se dozvěděli, bez průtahu a aniž by leným mužstvem vládlo. Při tom se jmenovitě podotýká, že opatření, co možna zanechané a jiné předměty ohledu brali, na cestu k zachránění se vydati. no nejrychleji na poraněných místech proti účinku vzduchu chrániti se mají, Správa závodu zatím nabude znalosti o místě a přibližné velikosti a rozsahu za kterýmž účelem větší množství oleje a obvazového plátna vždy na jámě výbuchu a zařídí dle toho buď neprodlený výstup mužstva jež k jámě se uteklo, v zásobě býti musí. Lidé, kteří v záduchách neb v požárových, neb jiných pak-li se to již dříve nestalo aneb – kdyby snad událost byla nepatrná, vysvětlí jedovatých aneb k dýchání nezpůsobilých plynech k pohromě přišli a v bezvěmužstvu, jek se věc má a pošle lidi zpět do jejich předku. domém stavu se vytáhli, mají se, pokud by lékař nepřišel, studenou vodou na Zařídí-li se výstup mužstva jež k jámě se bylo uteklo, musí se tento státi hlavě a prsou umývati a silně tříti, a musí se, když by toto bez výsledku ostalo, v úplném pořádku a klidu, a lidi na povrch vystoupivší mají své lampy pokus o docílení umělého dýchání učiniti, což se nejlépe silným zdviháním v pořádku do lampárny odevzdati a musí také svá jména a čísla předků a spouštěním ramen a tím způsobeným roztahováním a stlačováním hrudníku v zápisně udáti, aby se počet případně pohřešovaných rychle stanoviti mohl. stane.
11
Sto let HBZS Lipsko Nejstarší HBZS (Hauptstelle für das Grubenrettungswesen) v Německu oslavila 8. května 2007 své sté narozeniny. Do roku 1949 měla sídlo v Halle a poté byla přemístěna do Lipska na Důl Dölitzer na ulici Friederikenstraße. Podnětem pro její založení a vznik organizované báňské záchranné služby v Německu bylo několik velkých důlních nehod, ke kterým počátkem minulého století došlo. Nejzávažnější z nich se stala 10. března 1906 v severofrancouzském dole Courri`eres, kde při výbuchu plynů přišlo o život celkem 1 099 horníků. Z iniciativy Zákonné úrazové pojišťovny v hornictví společnosti (Bergbau-Berufsgenossenschaft) byly po těchto nehodách zřizovány Ústřední záchranné stanice, z nichž je nejstarší současná HBZS v Lipsku. Také dnes je společně s HBZS v Clausthal-Zellerfeldu a Hohenpeißenbergu začleněná do centrálního báňského záchranářství společnosti Bergbau-Berufsgenossenschaft. Tyto stanice mají ve svých obvodech působnosti celkem 31 ZBZS, převážně na solných dolech, na likvidovaných uranových dolech, na dolech, kde se provádí ukládání odpadů, 37 sborů protiplynové služby a 51 podniků bez vlastní ZBZS a koordinují činnost závodních báňských záchranných sborů a sborů protiplynové služby ve východním Německu. K nejdůležitějším úkolům stanice v Lipsku patří základní a opakovací školení a výcvik v oblasti používání dýchacích přístrojů, který dnes hraje velkou roli také v chemickém průmyslu i při výkonu řemeslných živností. Dále se stanice specializuje na školení a výcvik pro práci a záchranu osob na laně ve výškách a nad volnou hloub-
kou. Provozuje i zkušebnu sebezáchranných přístrojů. Při příležitosti tohoto významného výročí se uskutečnilo ve dnech 8. a 9. května 2007 v hotelu Ramada v Lipsku mezinárodní sympozium, na které bylo pozváno 200 odborníků báňského záchranářství z Německa a okolních zemí, se kterými HBZS Lipsko udržuje kontakty. Mezi nimi byli i zástupci hlavních báňských záchranných stanic v Hodoníně, Mostě a Ostravě a z Vysoké školy báňské Technické univerzity v Ostravě. V hotelové hale vítaly návštěvníky vystavené pracovní a sebezáchranné dýchací přístroje používané od začátku minulého století. Úvod slavnostního aktu obstarala krojovaná hornická kapela.
Mezi účastníky sympozia byli zástupci báňských záchranných stanic, odborných a vysokých škol, výrobců dýchací a lezecké techniky, a také významné osobnosti politického a hospodářského života spolkové země Sasko a města Lipsko.
Pro školení jsou na stanici k dispozici dvě moderně vybavené učebny
HBZS v Lipsku se také podílela na vývoji mobilního zařízení pro nácvik hašení požárů firmy Dräger (v malém přívěsu je nejen ovládací systém a čerpadlo paliva, ale také pojízdná cvičná vana).
Na symposiu byly předneseny přednášky o vývoji báňského záchranářství v Německu a okolních zemích, zátěži záchranářů při zásahu, požadavcích na fyzickou připravenost a její ověřování, vzdělávání zaměstnanců pro hornictví na vysokých školách a akademiích. HBZS Ostrava se prezentovala přednáškou „Právní předpisy v báňském záchranářství České republiky“ a VŠB-TU Ostrava přednáškou „Centrální dusíkové hospodářství v OKR“. Na slavnostním večeru v hotelu Ramada přednesli pozdravné proslovy, v nichž ocenili přínos stanice pro zvyšování bezpečnosti práce, zástupci spolkové země Sasko, města Lipsko, společnosti Bergbau-Berufsgenossenschaft, výrobce dýchacích přístrojů Dräger a představiteli řady podniků z obvodu působnosti stanice. Na závěr symposia se konal den otevřených dveří, kdy si hosté mohli prohlédnout prostory HBZS na Friederikenstraße a jejich vybavení a mohli sledovat předvádění činností. V činnosti bylo např. mobilní zařízení na nácvik hašení, na jehož vývoji stanice v Lipsku spolupracovala s firmou Dräger. Vysokou úroveň vybavení má zejména laboratoř, kde se provádějí zkoušky sebezáchranných přístrojů. Moderní je vybavení učebních a výcvikových prostorů pro školení použivatelů dýchací techniky i pro nácvik záchrany ve výškách a vyprošťování z hloubek. V nedávné době byly na stanici také rekonstruovány ubytovací a společenské prostory pro účastníky školení a výcviku. Text a foto: V. Smička, HBZS Ostrava
ZÁCHRANÁŘ ● čtvrtletník pro báňské záchranáře a vedoucí techniky důlních závodů ● vydává OKD, HBZS, a. s., Ostrava-Radvanice ● redakční radu řídí Ing. V. Pošta, členové P. Faster, P. Melicher, P. Milostný, Ing. F. Papřok, Ing. Z. Pavelek, J. Provázek, V. Smička, Ing. J. Šebesta ● odborné a technické poradenství fa FASTER ● redakce a administrace OKD, HBZS, a. s., Lihovarská 10, 716 03 Ostrava-Radvanice ● Tisk: Ringier Print s.r.o., Novinářská 7, Ostrava ● Toto číslo vyšlo v srpnu 2007 ● Reg. zn.: MK ČR E 12766 BEZPLATNĚ
