spisyjanal

Digitized by the Internet Archive in

2010 with funding from University of Toronto

Iittp://www.arcliive.org/details/spisyjanal
SPISY

JANA KOLLÁRA

DÍL

TETÍ

CESTOPIS

(

-^-^

PRVÝ

513774, 'SO 9 .

( (

Nákladem knihkupectví: 1862.

I.

L. Kober,

CESTOPIS OBSAir.lí(

í

CESTU DO horní ITÁLIE A ODTUD PKES

TYROLSKO A BAVORSKO SE

ZVLÁŠTNÍM OHLEDEM NA SLAVJANSKÉ ŽIVLY ROKU

1841

KONANOU A SEPSANOU OD

JAI\A

KOLLÁRA

SE

SLOVNÍKKM SLAV.IANSKÝCH IMKLÍ

f

V

VŠECH KMENÚV OD NEJSTARŠÍCH ASOv AŽ_ K NYNJŠÍMU VKU S KHÁTKÝM ŽIVOTOPISEM A UdAnÍM ZNAMENITfcjŠírH ZVlAsíTE NÁRODNÍriI VÝTVORIÍV

NAkladem KNiHKiPErTví: L 1.SG2.

L. Koukií.

Jeábkovská knéhtiskrna

(K. Seyfrieda) v Praze.

Obsah. Díl

I.

Zadunajské Ubersko a Illyrsko. Hlava

I.

Cesta Zad unajským Uherskem.

— Bélohrad — — Mina

Marton- Vášár Kaniže vár

—

Hlava

Cakatorn va

—

—

II.

Mezimarí

Štýrsko.

Varaždín

— Lepogla-

Horvatsko. 43

pole

P o m o r í.

— Velja — iové — Terst

Díl Ilalic:

I.

55

II.

Bciitátsko a

ást

Lombardsko.

Benátky.

More Jaderské

Hlava

1.

Hlava

II.

Hlava

III.

str.

33

— Karlovec — Grobniko Hlava IV.

Rjeka

a

—

—

III.

— Kestcl — Sala-

11

Stryhova (Stridon) Breše Krapina

Hlava

Záheb

Vesprým

Slavsko-djepisné známosti o Bemitkách

76

...

83

.

94

Benátky:

Svato-Markovské námstí a jeho okolí

II 6tr.

Benálky:

Hlava IV.

— Akademie

Schiavoni

krasonm

— Chrámy

— Hostince Evropa — Nábeže — Okolní ostrovy

Paláce nice

111

Benátky:

PDava V.

Oást Hlava

I.

Hlava

II.

Slávv

Padova, Vicenza,

n.

— Zbroj127

Verona.

— Arqua — Verona

Padova

153 173

Vicenca

ást

ni.

Lombardsko.

Jezero Garda a ostrov Sermione:

Hlava

I.

Hlava

II.

Hlava

III.

Brescia

—

Caravaggio

Slavoslavnost 18tí

— Cassano —

Adva

.

.

192

— Monza 209 Brianza — Como — Leccho — Veltlín — Úva-

Meduláa

Hlava IV. hy o Hornovlašich

233

Díl III.

Nmecko

:

Tyrolsko a Bayorsko.

Hlava Stelvio

I.

Tyrolsko.

— Mals — Inomostí — Samice Hlava

II.

Bavorsko.

— Wilheim — Mnichov —

Mittenwald

266

Lechovské pole

—

Augšpurk

276 Hlava

—

Solnohrad Išel de Ebersdorf

—

Píloha

304

I.

A. Memorabilia de Abbatia B. Zmínky

Píloha

III.

— Trauna — Gmund — Linec — Ví— Bietislava — Vyšehrad

II.

o Salaváie pil

S. Adriáni M. de Szalavar 323 snmích Uherských 326 .

.

Etymologickohistor. pojednání o holubovi

.

.

328

III

Slovník slavjanských

umlcv. str.

Umlci Slavopohanátí B. Umlci Slavokesfanátí 1. Vbec, piredbžná djepisná poznamenám A.

2.

Obzvlášt I, Malíi a II. Rytcové

III.

351

....

kreslicí

ezbári

IV. Krasoatavitcle' V, Slavjanskc pedmty od cizonárodních umelcii

355 363 408 417 423 432

-f

CESTOPIS.

Kellárovy spisy, UI*

P

e d s

i*

1 au Antoniu

o v

I

Doležúlek,

i.

editel

má

ústavu

sle-

pých v

Pešti,

jménem

Vincence, jenž ve títýrsku císaskokrálov-

rozený Cech,

bratra

ské hraniní stráže dohlédaoem jest a v

mladšího

msteku

(nmecky Rann) bydlí. Pan Vincenc Doležúlek, navštíviv ped nkolika léty svého pana bratra v Pešti se mnou pátelskou známost uinil, a práv toho léta, 1841 v msíci záí, do stavu lírežci

i

manželského vstoupiti chtje, nás ku svatb své vlídn pozval. Píležitost tuto k cestováni já tím radostnji jsem uchopil, ím sytjší byl jsem ob-

mne denn útokv a

kliujících

úkazftv panujícího

ve vlasti naší neduhu Maaronumie, a pibližoval

as,

onen

totiž držení

v poátku

akoli jako

pedce v

mn

v celém

církevních

msíce zái.

roku

více so

snmv

Anol)rž

takový vždy

ím

nejnnzutjši

ili konventv sám úad mj,

mi byl vážný a milý,

Pešti skrze místní a nahodilé okolinosti 1^^

IV tak obtížný a nepotšený

má

Slovenský kazatel školu, ale

jako sotvy kde jinde.

krajinské zde se zdržující,

i

Slovákv

ze

jest,

zde netoliko svou církev a

záležející

vojsko,

mimo

vtším dílem to osm roz-

špitalv a nemocnic k duchovnímu obsta-

linýcli

tyi v Pešti, tyi tyi žaláe vzv vojen-

rávání a navštvování, z nichž

u Budíne jsou

;

k tomu

ských, stoliných,

mstských a nad

ústavy žebrákv,

sirotkv a

žákv

tm

to ješt všeliké podobných ubo-

Každodenní pohled na tuto mravnou bídu a neest zplodí

a nešastníkv.

lidskou,

tlesnou

i

naposledy v citnatém srdci neukojivou tužbu nejen ale i po promn místa a polohy, po onaejšími lidmi, po hlední na píjemnjší úkazy života a pírody. Proto upozadiv

po oddechu, obcování

s

všecky jiné ohledy a práce a zaopativ zatím

námstníka,

ochotnji,

že

vystiojil

sob

pro-

jsem se na cestu tím

nejvyšší pravidlo života u

mne

bylo

vzdlávej sebe samého všestrann a nepestann^ i v úadu, i ve starším vku až do konce života k nejmožnjší dokonalosti, a pak psob skrze to, co jsi, na jiné, zvlášt na tvj národ. Vydání se na cestu ustanoveno bylo na 4. den záí: a však to

:

dílem

pro nastávající

chrámovní

nedli, kde ješt já služby

vykonati jsem

chtl, dílem pro

oeká-

vaný píchod dstojných pp. nadzíratelv, Seber i n i h o a Jo s e f i h o, s nimiž jsem se o nkterých, zvlášt vydání zpvníku a slovenské tislave se týkajících

Pešt

stolice

v

Be-

dležitostech smlouvati žádal,

naše

odjití z

ped

naším odchodem, ráno o hodin

o celé ti dny se protáhlo. 9. poctil

Den mne

svým navštívením všeobecný dohléda evangeUckých

církví v

Uhrách velkom. hrabe s ním jmná

nvadž rozmluva vztahuje,

zde

dveích byv,

od

i

na

Po-

tuto cestu se

Pan hrab ješt ve

svého obyeje, silným ale

pív-

nmin volal:

tivým hlasem v pravda, že

klademe.

ji

dle

Karel Z a y.

našich

Pane Kolláre! je to konventv kamsi na cestu

utíkáte ?

Já: Pane hrab! pravda

jest,

i

pravda

i

nepravda;

konventv utíkám.

že od

Ilrah: Nc cestu

to jest

že se na cestu strojím, nepravda jest,

sob

ventv

bál.

zle

—

ale

já,

svt tak

mluviti a Vaši

vykládati bude, jakobystc se kon-

Já: Já se svtem již dávno úty udlav nyní pi svých inech toliko na své svdomí a na Boha hledti obyej mám. Že pak bázn ped konventy a jakovýmikoli lidmi neznám, o tom tuším dvadcet úadu mého a asi padesáte všelijakých konven-

let

mn

tv, vtším dílem proti a proti zdejšímu slovenskému sboru držených, dostatené svdectví vy.íá dávati mohou. se konventv nebojím, ale je sob, jak nyní jsou, ošklivím, ony nejsou více církevní a náboženská shromáždni, ale peleše divokých náruživosti: a v tom smyslu nedbám, jmenujte mou tebas hedžirou.

cestu

Hrab: venty

Jakž,

Vy sob

ošklivíte

naše kon-

y

Já:

I

arci,

ovšem, kde jsem

a

pi

to

Bylif asové pítomen bý> al ale

z celé duše.

nich rád

:

VI

nám

nyní jste

úinné nich

všecken vplyv zamezili a všechno

podílubrúni na nich odebrali, uvedením do

maariny. Já jsem celou mou mladost, mé jmní a ddictî školám, akademii,

horce nabyté theologii,

slovem

nábožeustm

a

církvi

obtoval:

a nyní v dosplém vku, kdebych podle hivny od

Boha mi propjené, církvi a náboženstva prospšným býti mohl, zbaven jsem k tomu vší píležitosti a možnosti. Udlali jste z nás Slovákv ma-

arsky neumjících jen prázné figuranty a nmé Kdo nejlépe maarsky umí, tenf jest

posluchae.

nyní nejvtší protestant,

neml, pedce soudí

Bh

by

i

žádného náboženství

o náboženských a církevních

a

vcech. všemohoucí sám tuto kivdu soudí, ona jest jedna z nejbolestnjších mého života. Já a mnozí jiní se mnou toho nezasloužili, an my ve mladosti naší ani poteby ani píležitosti sme nemli k u^ní PC maarin, a nyni ve starším vku k tomu ani asu ani chuti a schopnosti

nemáme. Hrabe: Nu, mluvte latinsky pi konventech. Já: Nechci od Maarv ani vysmán ani litován býti. A jak mluviti tam, kde lovk ani protokolm, ani žalobníkm, ani soudcm a pedstaveným dokonale nerozumí, aby na každé slovo

odpovd

dáti

Hrahé: obzvlášt

snme

mohl? Nu, ale jábych

Vy a

pítomen

pedce

žádal, abyste

obzvlášt pi letošním církevním byl.

Já: Nechápám pro Vaše hrabcí Milost mé

VH malikosti tak velikou cenu pipisuje

mne

se beze

:

Váš konvent

obejde.

Hrab: Má

o sjednoceni

jednati

se

evaiiíê-

likv s reformáty: a k Vám mají Slováci velikou dvrnost, Vy byste slovenské církve k tomu naa pipraviti mohl.

kloniti

Já: Náboženství,

mn

církev jsou

víru,

svaté vci, že rád v nich jednoDui

tak

každému úplnou

pilné všelikého háje se svobodu zanechávám v tom násilí a pemlouvání: a jakžebych já jiné k tomu vésti, ovšem ponoukati a bezditi mohl, o ehož dobrot a pravosti já sám pesvden nejsem?

Hrabe

:

jakž

I

sdlte mi, prosím,

Vy

'?

sto tedy

o tomto

proti

pedmtu

jednot

'i

své náhledy

upímn. Já:

sjednocení nejsem:

Proti

ale proti

asu

a spsobu. K náboženskému sjednocení jest nyní v naší vlasti as a vk nepíhodný, ponvadž návšecky

rodnost

mysli zaujala, rozdráždila a mezi

ucdvrnost

stranami

zplodila.

Slováci jsou toho

domnní, že evangelití Maai, cítíce se býti nemnohými a slabými, s Kalvíny, jenž tém vsickni pouzí

Madai

jsou,

proto se sjednotiti chtji, aby

se tak spojenými sílami tím klopotnji na

oboiti

a

mohli.

Zpsob

chybný

tím s jistjším

jest

o vlastní

je

Slováky

zmaaiti

pak, jak zaato jest toto sjednocení,

v tom,

ujm,

prospchem

že Vaše Vclkomožnost

bez porady

s

sama

církvemi a senioráty

vni

vc v

tuto

zaala, a to na nejnešastnjším miste,

politick^fch novinách:

profanis,

znamená miscere

to

perly do bláta.

a házeti

A

totiž

sacra

nic o

tom

nedím, že Vaše Velkomožnost tžce slovenský náš

národ

ei

v

urazila, dílem

své

pi

vyvoleni a úvodu,

v maarských novinách, dílem pronásledováním slovenských ústavv a uitelv na evangelických školách, a obzvlásté nechvalným soením a

dílem

brojením proti

Hrabe: cestn a

Mé úmysly jim

ale Slováci

Betislavské.

stolici

a

zámry

jsou

zstate pi

konventech,

dobré,

Odložte svou

rozimiti nechtjí.

napomáhajíce

dobré vci.

Já: Dovolte, pane hrab! moje pokud možno, svým pomáhám.

Hrab Pro

ne

:

Jd: To

leží

tém

na

e

role

a živly

a literatura: tmito já, zpsobem a na své cest na-

jsou náboženství, národ,

i

církvi

bíledui.

a konventm ? Církev jest

nám

nynf

vyrvána a dána advokátm, do horších pak rukou se nikdy dostati nemohla. Tžké bylo papežství, mnohem tžší jest toto ša-

z rukou

cele

blikárství v církví. Evangelická církev a knžstvo

v Uhrách

nalézá

se

upímný

hluboce lkáti musí. I tato

mne

nyní v tak žalostném stavu,

nad tím v srdci svém pane hrab! slova mi jen Vaše žádání upímnosti ode

že každý

protestant

— Ale

dosti o tom,

z úst vynutilo.

Po odchodu hrabte bylo tímto rozmlouváním srdce mé tak rozileno, že jsem za nkolik dnv

poád

práci

mel je

KOjiti.

IX šastnou náhodou, aneb ladéji zvláštním ízením božím, se stalo, že jsem pravé minulé zimy s mou paní veerními chvílemi takové knihy ítal, které mne k této nadnadjné cesté zdaleka a nevdomky pipravovaly a pak v samém cestování znamenitou službu mi prokazovaly, jmeno\it De:

nonovo vypsání a vyobrazení egyptských starožitnoGoetheho vlaskou cestu, Eherhardovu, Fórsl>'rovu

stí;

Nic mén však pedce chránil jsem piln všeliké pedpojatosti, kvapnosti a obyejných, tením cizých 8})Í8v psobených, })edsudkv o Itálii: všudy chtl jsem všecko vlastním

a jiných

Itálii.

Se všudy

okem soud

vidti, vlastní

sob

všem

o

svj

následovati a samostatný

utvoiti.

Možno, že tento snad

cit

soudem jiných upímnost mou nikde neCo tedy mýlí. „Boga v pomo, nikomu v Sljcd." zde naleznou naši pp. tenáové, to necha pova-

není vždycky pravý, aniž s citem a se srovnávající; to však

žují

jen

nmní,

mé podmtné

co

an

náhledy a osobné do-

já zde nepsal jsem tak

cc8to])is,

jako

tch vtiskv a úinkv, teh citv a myšlének, které tyto vci ve mn vzbudily. Já radji djepis

nepodávám zde všeobecná

milovníkm pírody,

sudníkm

ani

))ravidla

zákony

podle emesla, jimiž

cestovatelm a

umlcm by se

a poíditi

oni

mli: nýbrž vyjaduji toliko to, co pi tom mého jest, co jsem já sám pi tchto vcech cítil a myslel, jak se zde zevnitní svt v zrcadle duše

m

ukazoval jen liti

to

a zodrážel.

jest,

a na

mj

co

mimo

Moje

zajisté

cele a úplné

sebe pedstaviti, jiným

národ penésti mohu; odtud

tohoto cestopisu.

i

sd-

pvod

Necht

nit cestopisu

samého delšími ousuvkami

petrhovati, pipojil jsem na konci ve tech pílohách

dkazy, pojednání a pehled slavjanských unilcftv, se nám k jeho úplnosti podstatné sloužiti

které

zdají. Cokoli zajisté v

ních

našeho

liké budoucnosti,

djinách, v zempisu, v

um-

pabrkujme a koisfujme to vepivlastnme to sobe a národu.

jest,

díl

i.

Zadunajskc Uhersko

irT.AYA csla

ii

Illyrsko.

T.

zadiinajskýiu Uliorskciii.

—

—

—

Vesprij/a Blohrad Mártoii-Vásár Mra. Kanise Salnvdr

žení,

—

—

Kestel

^

Dne 7. záí ráno opustiv Vest pr;'iv v tom okamkdyž se most ku propuštní lodí otvíral, o hodin

šesté na

koár

biahocit

roiširoval

dvma

druhy sedl jsem. Jakýsi vnitnostech s knidým pleskem bie, když se hrkotání vozu po dlažb Budineké nebo dv veliké neesti vždy více za sebou skonilo jsem zanechával, totiž prach Pešfanský a národošálenNenepodoben byl jsem ptáku z klece na svobodu ství. jedna matka propuštnému. Spolu s nitmi sedla tam ililapekem, který mi z Blohradu se švarným veselým spolu

i

s

se v

mých

:

i

svou švílomoslí nepítomnost uié dcerky LudmiiUy, obzvlášt v první den bolestn cítnou, nspoii i ástky vynahradil, Totol bylu zajisté první cesta, kterou jsem a otcovským citem zaal a od vroucn s manželským Vedle milovaných duší na delší as vzdáliti se musel. Dunaje prs Sarhstmdorf, rromontor. Telin. kde ješt všudy šlépje nešíastné oné povodn Dunujsiié od r.

1838 ku spatení jeli

jsme.

byly, o polednách do M;irton-Vášáru

Má první

pée

zde byla vyhlášenou zahradu

razárnu liriibcí Brunsvikovské

rodiny

i.uvštiviti

;

a

piob-

oboje

oekávání n pipravilo smysly mé hodn pírodným a umleckým krásám, které jsem dále na cest, obzvlášt v lliilii, cítiti a jí se obpevýšilo mé

k vyšším

tm

12 divovati

ml.

Park

zdejší

jest

jeden

z

nejušlecbti-

Uhrách vidél. â jelio kvtnatý ostrov peplavila nás lodika ne vesly, ale poboními co na parolodi ustrojenými a rukami pevozníka liýbaV pozadí kastelu jsou dv svtnými kolesy hnaná. nice v nichž se sbírka ohrazv, 373 kusOv silná, Dachází, z nichž nkteí obrazové conu 800 zl. stíbra v poznamenání piloženou mají. dle díla .Isouf od Kranacha, Holbeina krásný angel od Zuccnrellilio a jiných vlaských mislrv. Mou pozornost nejvíce na sebe táhlo poprsí Již všickni diKupeckého, od nho samého malované. dávno byli odešli, ant já v myšlénváci z obrazárny kách pohíženého a samotného zde jsem se ped Kupeckým tváí ve tvá nalezl. Otimské osudy Kupecob kého vyryty jsou na jeho tmavovznešeném oblieji se zdá pináležeti k onm Tacitovským a Juvenalským Na charakterm, jejichž ousmch hrozba jest a kletba. štstí nikdy nenadužíval v krásoum této, více vnucené než pirozené, vlohy. Bolesti jeho eské oko nad ztrátou a zkázou své vlasti, nebo pro nábožeustvo musel, ješt co nemluvné v Inu matky, z Mladé Boleslavi do Krátký živoUher, msteka Pezinku, utíkati r, 1667. topis tohoto eskoslovenského malíe podali jsme již ve výkladu ku Slávy Dcee. Vlaský blesk a arovnost lejších,

které

jsem

v

:

barev se severnou silou nikdo tak sjednotiti neuml jako náš Kupecký; proto jeho portréty slušn evropejské slávy dosáhly. Dva Slávové mli veliké zásluhy o KuPolák, jenž Kupepeckého, totiž Alexander Sohieski, ckého v svtlo vyvedl, a Petr car ze tmy na Ruský, jenž ho velice miloval, ctil a práce jeho odmoval. Kupecký, jeho vrstevník, Slovák Bogdan, ti

ím

a tmto Schiavonové, Frederico Benkovich, Losenko dostaten svtu schopnost našeho podobni, okazují ale i ku šttci národu, a rolnictví, nejen ku pluhu a malíství. Coby tito mužové byli našemu národu, kdybysme my mli národní malíské školy, akademie,

obrazárny; kdyby oni nebyli pinuceni byli k cizincm se pipojiti, ale v duchu slavoiiárodnim vychováni jsouce ve prospch našeho národa byli pracovali a jej vzd-

13 lúvali

jest

oslavovali

i

nešlaslný

syn, jenž se

:

roKtoeoý národ Každý jebo

u

neumírá.

ani

pirozené surovosti oisti

z první

povdomosti

cbutry k

rozvrlaný

Ka^.dý

!

on ani nežije

a

z

bláta

iuvéka

svobodiiéiio a osvíceného

pozdvihne, pemyšlujeli o stavu a neštstí svého národu, opravdový muceník. Takovéto myšlénky a city

—

jest

mé

rozrývaly

vnitnosti

ped obraem Kupeckého.

Co nevidt, zablesklo jezero a vesnice Benátky

jazyku

nazývati

Jest to dosti

má

to,

se

oích

v

našich na levici

nebo lak se vlastn

,

MaJarm

co

v

našeui

Velentze

sluje.

dlouhé, ouzké, moálovité jezero, na jehož

poátku

ves Benátky vystavena, kteréž jméno nepochybné od podobnosti se vlaskými Bcnalky pjeno. Již zde nedokavá obrazotvornost má tvoila sob pedkem mst.-i všelijaké podobizny onoho zázranéiio v moi, V Blokteré však sama skutenost všecky pevýšila.

hrade ohledli sme, mimo chrámy, tamjší kasino, cliyže isté ale tabákovým dýmem zanešváené. V jedna s nich na stole množství a

asopisiiv,

ale

noviny zde, jako

mo jsem ítalníci

hlediil: i

i

ve

an{ naproti

tomu

noviny se

ma(f
v

(já

v

eskoslovenském jazyku)

obklíilo nás kni

nejen

v

v každó Podáno nám což když jsmo

Ilorvatsku

nalézaly.

témž kusin knihu k zopsáni našich jmen

v

ští

a nmeckých novin eské a vbec njaké slavské Vesprým, v Kaniži ald. na dar-

maar.ských

illyrské,

uinili

a

:

na

pozemi hejno divákv,

vz ale

sedali, i

všic-

Kasiné se tehdáž nalézající Maai, šlechta a vojendstojníci na pavlaé a okna se vydavše oi na nás mav

lomšláckým

obyejem pásli, až pokud jsme Jsou jistá hrzy plná místa na zemi^ se každý pocestný jen s tesením blíži: ale a Charybda na moi, ani smrtonosné laviny v

nezmizeli.

ku kterým ani

Scylla

Helvetsku,

ani banditv plné hory Abruzzi v Itálii nenabánji jak pespolním taU domácím tolik strachu, jako ten les, který se nyní ped námi rozprostírati poal, totiž majarský Bako. Cim více jsme se k Vesprýmu blížili, tiin více jsme so jeden druhého tšili, posilovali a zmužilosti sob dodávati museli nebo kam jsme se koli obrátili, :

O

niem

jiném než

o zbojnicicU a zbojích, o žaláích a

14 šibenicech, jsme neslyšeli. Strašná jména: Sobri, Milfay,

Pap Andor, rozprávky o jejich loupežech popravách ozývaly se ve všech hostincech. Loupež.níci (mágy. tito záležtjí vtším dílem ze svinských pastýv kanasz, sr. kan, kanec) k nimž se nkdy i vojenští Oni žijí ouskokové a vyobcovaní žákové piîdružují. Wog:or, Király,

a

v jisté zákony

ízené

obci,

aby anebo

Houn

mohli.

dv

lozvétveni po mnohých kravéci tím lépe ukrývati

ukradené

jech a stolicech,

mšec

bunda,

s

dohaiiem,

uaž,

pasu a duplonka u boku jsou jejich odv a zbroj. Tu i tam v hustém lese vidti kiž aneb hromadu kameni, tot jsou jejich chrámy a popravišté, kamž knze anebo mnichy ze sousedních sekera, fokoš,

klášlerv

pistole

oima

svázanýma

se

u

aby tm,

vodívají,

jenž

potšením posloužil podle onoho pedsudku podobné chátry: Pop svoje a ert svoje! Uuchovuiku tomu, jdeli ochotn, nic obdarován zpátkem se vrací: ale se nestane, asto bda té fae aneb tomu klášteru, kterýby jim tuto službu odepel; v nejbližší noci jisté celý popelem lehne. z

smrt

na

nich

odsouzeni jsou,

posledním

i

Podivu hodno,

ropaku pes

my všeho

že

toho jsme so nebáli,

bes

msíné

noci

husté lesy, pres pustá pole

v

cestujíce, asto se zpvem, tak že teprv o plnoci do Vesprýmu jsme dospli, kde pátelé a známi až do jedenácté hodiny na náš píchod ekati, chtéjice nás s hud-

zpvem

bou a

Dne hrad spáni,

a

8.

pivítati.

záí

já

jeho vži,

nemálo se

vasné

kde

divil

mé pirozenosti

vstana

strážný

pospíchal jsem

protíraje

píchodu takového

na

sob oi ze hosta. V po-

vzí, že, kde jen mohu, všudy na nejvyšší punkt postaviti so snažím, abych odtud rázeii nejprve celost a pak ástky prohlednouti a tím pedvaze

bžný

liplný

obraz

to

v mysli

o každém

pedmtu sob

udlati a dlouho v pamti zachovati mohl. Rozpomínám se živ, že již v dtinství a mládenectví mém vylezeni na chlumy a kopce, stromy a vže zvláštní radost mi Colé hodiny strávil jsem v takové vysokosti psobilo. Hrad Vessamoten ve blažených snách a výhledech.

prýmský má podobnost

s

Budiuskou pevností, jenže tam

15 nesou na sobe podohu této jest rotkošuá, vsak u severu blízký Bakoii TpAvodné snad

všecko menší; tureckého

kormoutí

jí

véže,

Lrad,

Vyhlídka

díla.

zdi

s

véže

bukový les,) povstná peleš maífurských loupežZ letopisv známo, ze již ped píchodem MaJarQv msteko zde bylo a chrám kresíanský od kní-

BukoM, níkv.

žete slovenského

Kooelo vystaven

odkud povstala povést roslavští

králové

odvozují

Nmci

v

samém skutku

u lidu

sídlem

od

a

v

zejmo

jest,

že zde sta-

Pvod jména Vesprým

byli.

Weiss-Brunn

ukazují

mén

:

kronikáv, ili

pedmstí

bíhí

studnice

;

a

na studnici, zvanou

Fons Leprosorum, maJarsky Arany-kut ili zlatá studvoda prý neduhy zvlášt malomocenství hojí. Slávové íkají, že zde byla Ves Perunova: tito tedy nice, jejíž

mají božský, titam

Mezi 8

dkaz

vodní

—9

dvod.

a

hodinou navštívili jsme dstojného pana kanovníka Karla Bogdima, anC práv u stolu sed nábožnost svou ranní vykonával. Uslyšev slovenskou mou

pímluvu k nmu, tento velebný staec, zdálo se, jakoby nebyl chtl svým vlastním uším a oím vili, ant slovenská e, zde od Maarv pohrdaná, zídka se, zvlášt ze vzdlanjších úst. ozývá. Když nás ale blíže poznav pivítal, stkvla se tvá jeho radostí, byl jako v oslaveni, místa nám neznaje. Jak živ jsem neslyšel sloveninu krásnji, dstojnji o utéšenji i list plynouti jako zde. Z každého slova bylo poznali, že pan Bogdan, akoli, jak sám žertovn ekl, zde jako na ostrov Patmos odsouzen, pedce knihy eskoslovenské piln ítá a u prosted madariny milovníkem materiny jest. Sokrates a Plato sotvy mli pozornjších posluchav, jako p. Bogdan nás, když asi za pl hodiny o zákonodárství vbec, n pak o zákonech madariny se týkajících, moude n

svobodn

musíj aby se

druhé

Krátký obsah jeho

mluvil.

„Každý moudrý znkonodavalel

tento:

ei

starých

a

ty

vci

nedotkl,

zákon v."

a

e

ua

ujmu

v

cizí

ei

kážící.

—

Mrzel se

cnosti

„Bh

pedn

po tetí

národností,

a

i

rozmluvy byl

asi

na to pozorovati

náboženstva, po

obyejv

a

po tvrté

na knžstvo, národnost

pobožnosti rozšiující a lidu prý dal apoštolm dar roelié -

16 ných jaeykúvj aby každému národu v prirozeDé refci Dokud se v církvi jen jedna Evangelium zvstovali knéz povinen jest ji jedinká baba slovenská nachází i

:

slovensky

uiti,

tésiti,

vzdlávati.

Hle

naše milostivá

monarchie poddané sob národy negermanizuje jakže to jednotliví národové a provincie s jiuýnii spolunárody inili mohou ?^ Tak zdravý rozum, rakouská vláda

a

i

;

hrobem stojícího starce již sám úinkoval ale úinek teuto promnil se poiinutí, když nám odcházejícím požehnání

vážného

z

úst

v

sob

ve hluboké dával

nad

na nás

tím

s

:

abysuie

naložením,

jetio

jménem všech

ku stálosti ve pítomném pokušení napomínali. Zlatem by bylo psáti jelio slova. Já dav jemu na znamení úcty jeden výtisk nov vyšlé Apologie ili Obrany, sebe i národ pízni jeho jsem poOn a celý rod Bogdanský ke slovenským rouel.

mladých Slovákv pozdravili

a

—

šlechticm pináležející pochodí ze Zvolenské stolice, ze Jeden z jeho predkv Velká Slatina jmenované. vsi Jakob Bogdan ili Bogdaui. jest, co malí, chlouba naOn putoval do Anglicka, kde pod krášehi) národu. mnoho práce i odmny našel od r. lovnou Annou 1699 Maloval zvlášt kvty, ovoce a ptáky; 1714. jeho obrazy vyznamenávaly se pirozenou pravdivostí proto i velice hledány a vysoce a krásnou barvitostí, váženy byly. Jrtnohé z jeho výtvorfiv ozdobují posavad V Londýué žil on asi padesáte let : královské paláce. pro jeho šlechetný charakter od Auglianv velice ctn. Jeho 'diké umním nashromáždné jmní, nezdailý syn /. D. Fiorillo v krátce promrhal. Obšírnji píše o Geschichto der Mahlerei, B. V. S. 519. A, Fússli Allg. „Mun hat den gutea Kúnstler Lex. I. 27. píše o

—

nm

nm

Fortgaug

in

der Kuust,

:

dem Genie

dieses Mahlers alleia

jsou, pokud mi známo, nejslavnjší slovenští malíi. Nechybuje! Slována schopnostech k malíství, ale radji na píleJá žitostech ku zdokonalení se a vyznamenáni v nm.

Kupecký

zuzuschreiben."

a

Bogdan

km

sám jsem nici

telé a

za

se, již

rejsovánim

vzorové

a

pacholetství a mládenectví v

malirstvim

moji v tom

s

náruživostí obíral.

b^li

Krištof

Krem-

Ui-

Šimay, u6itel

- .

17 a pak dva kototití mlárejsovní škole, iia tamnéjši denci a žákové Slovák Hanuš, a Nmec Vierer, výbor kteí oba nevdomé peveliký vplyv mli na ui malíi,

mou

aesthetickou

vzdlanost.

Ydé6néjáilio

ueníka

a

Tito poátnemli, nade mne. malíského celý mj život mi okrašlovali oni mi zvlášt na této poutí vdk pišlí, a oslazovali sprovodili mne do všech obrazáren a dílen umleckých, vyvýšili mi každou rozkoš z považování malby plynoucí nejen cítiti, ale o ní a propjili mi zpsobnost krásu souditi, píin libosti, jmen a zásluh slavných mistr&v, i rozdílu slohíiv a tmto podobných vcí sob živ povdomu býti moci. To jsem nikde tuk nezkusil, jako Proto radím našim Slováluím mladým, ua cest v Itálii. na umaby ve školách, pí vdecké stran života,

vychovance kové umní

tito

jist

:

i

leckou nikdy neznpomínaii.^) Tato rndost, kterou mi navštívení dst.

p.

Bogdana

zpsobilo, kalena byla v samém vrácení se do hostince nepíjemným uražením mého národního citu. Fotkul nás totiž na cest jedeu Cech ili Moravan z Holomouci-

Kremnici vymaloval spisKtel tohoto celý skvostný Betlehcm, t. J. narození Pán, so všemi k tomu pislouchajícími osobumi, ovcemi, stiomy i\ t. d., což tehdáž v Kremnici velmi v obyeji bylo a asto mnoho penéz akoli nejednou starán hýval o prodání jeho, neustálo; inil to zachovav až do nynjška tuto památku mladosti V Bystrici dával hodiny nkterým mladým šlechticm a dcerám p. Magdy pvofessora a rektora. Pi povýšení Bysdieké školy na gymnasium shotovil, na rozkaz professorv obraz Bystikou školu a chrám pedstavující, ano jo východ síunce osvéeuje. a ped nimi podobizna an uro/.. p. Ondr. Kubiniho nejvétšiho dobrodince školy, mu Minerva vnec na hlavu kladla který obraz byl pak jemu 8 mnohými versi obtován. V Bietislavó uil též kreslení krajúv a kvétúv syny nkterých bohaty.h kupcv, a však toliko ve práznináeh, za kteréž peníze sob pak znamenitou sbírku obrazv. rytin a knih nakoupil. Poslední joho práce jsou nástiny pro kamonotisk ku Výkladu Slávy Dcery, ku Siáv Bohyni a ji ne zábavy na

•) Již v

—

:

této

cestí".

ástky jeho KttUán.v;,

—

Kže

v

Pražském

Museum

jest

práce.

spisy, III.

2

jen s

18 Š

p.

—

znamenitý

I,

kru

mladý

hudebník,

muž, od nkolika

my echa esky oslovivše dostali jsme odpovéd nmeckou, že ale my na svém stáli jsme, on pozdji mateským hlaholem k nám editel

let

ve

Vesprým

:

i

Nerozumný

se ozval. 8

v

JMzyk

bludm

vrn

více

stydti se za vlastní národ Cas jest, abysme podobným se nadadouce, všudy i v cizin

stud,

zemi

cizí

!

oblázniti

národu svému stáli. Na cest pes Bélohradskou a Veprýmskvu stolici srdce mé smutnými úkazy a nárudnimi zpomínkami boV BloUradé na námstí stálo lestné dotknuto bylo. vozíHv tuším neb s obilím pi mé oékulik s ovocem procházce uvidím se rázem dvma muži obstoupeného, k

:

mé

ani ruce iitáhnn

já

jakousi

mužským

mey.i

eknu: Kdo Po

s

ei

klopotností

ruce zpátkem léiné jste

pohlavím a

s

nikdy

co chcete?

chytali

nevoli,

jsem

k

políbení:

aut líbáuí rukou vystáti

„My jsme

z

nemohl, Velegu."

jsem, že to byli onioo pokteí od nkolika let každodo Pešté chodívali k generálnímu církví a škol evangelických inspektorovi a konventm s prosebuým listem, aby se jim ve chrám služby boží ve slovenském jazyku konaly, a dílky též ve škole týmž jazykem, ne pak maarským obzvlášt v náboženství vyuovaly. *y, Nu", plám se jich, „jakže vc Vaše stojí?" „Ach, Pane!" odpovdli, „zle, zle, z roka na rok he, nikde pomoci a rady byli jsme již v asi desetkráte Šopron u dst. pana superintendenta, byli na muohých seniorálních shromáždních^ byli jsme v Pešti astokráte všudy se nám slibuje a za spravedlivé uznává, ale nic 86 neiní." A v Lajoš-Komárn jak to vyhlíží? Âsi tak jako u nás. Štpán Vrabec, ooen vážný staec zemel ve krátkém Hse po onom bezbožném bití, kde mu ped stoliuým domem, ve Vesprým 24 ran lískovou holí dáno." Milý Bože, myslil jsem sob, pro pak slavná Vesprýmská tyto své Bakonské slolice radji žívané^) a loupežníky nepronásleduje a netresce, kteí slové z

i

obliejích poznal

Velešské církve,

ron

ádn

!

—

*)

Pytláky, uuzare.

—

19 zde všudy vruždu a krádež páchají, taU že cestajicí krok 8 bázní a s tesením konali musí ? pro a na6 bije lidi proto, že milují od Boha jim danou ? Vesnice Veleg leží nedaleko od Blohradu k severu, LajoáA však Koinarno nedaleko od Vesprýmu k jihu. více eskoslovenských a vendickýcli vesnic úpí tam pod podobným bemenem národního šálenství a jazykotyranství. INbš národ ztratil est a vážnast ped svtem proto,

e

—

i

že

ztratil

povdomost

své velkosti,

svornosti a rozptylenosti

živ

jsa

ustaviné ne-

v

že

sám nad sebou zoufal velikým a vážným se

skutky odekl. V takovémto náladu aneb radji rozladu mysli, metaný mezi hnvem a outrpností, opustil sem Vesprým.

o

povolání

státi,

skrze

svíéhc,

dávno

již

se

Od Vesprýmu V u

tém

celé

pkného

silné,

rozprostírá

dalo

neourodaý

kamenitý a

Saladské

oblieje.

stolici

V

:

houn ervenými

spisováni

Egrii,

vsi

novel

romanfiv

vlaštovic k

bylí

nesíslný

Sigavár

Kesivár,

anebo

bnllád

obrazotvornost

lákají.

podzimnímu odletu do jižních krajin, poet, tak že celý chrám vže, sousední domy jimi pokryty byly. Hledli jsme

jich

i

dlouho na tuto zanímavé divadlo. jako

levo

Jlil-

Zboeniny

ozdobené. k hásnéní

postavy

odv

ve blízkosli jezera Blatona, shromažovaly

se oblaky

i

a

v a

chudý, K-ipoe.

pívtivého

zrAstu nízkého,

pásy

v právo Hedešdyvár, romantickou polohu mají

dílem

a

nespatili sme

Obyvatelé

bradúv,

ke

nelepý,

tvánosti více mené totožné, zasmušilé,

fayovský atd.

se

do Pelenlu

až

kraj

královny

u

vdkyn,

jiné

Nkteré

nich byly

z

strážkyné

poádek

na

nebezpeenství pozorující. n^^' létavé štbetalky, myslel jsem sob, divé moe a jih pozdravíte nežli my rozumní tvemohovc se všemi našimi že leznodráhami a a

parolodmi " S napnutou nedokavosti vstoupili jsme pole a chotáru, kde ústav

hospodáský

ili

do on(»ho tak

eené

Qeorgikon

od mnoha let kvete, totiž do Kostelského^ ili ma(farsky Kesthelského. Zdejší uení odvozuji sice jméno Kestheli/ Kestel^ anT v madariuc koene a vý-

znamu nemá, od ímského

Castelluni:

ale

pamatujemeli

2*

20 na to, že zde slovenská knížata Privina^ Kocel a jiná a clirámy ili kostely (k. p. Mosburg, Pét Koslelv)

žili

Maai

stavli; pamatujemelt, že

muji

(k.

kopa-kepe

p.

anobrž že

atd.),

hespoda, kolko nesíslné množství

i

míst

obd-ebéd,

sami Slováci íkají hospoda

i

doska

kelko,

i

naše o aslo v e pro-

Homát-Hernát,

Goisa-Geisa,

i

slavských

deska

liledimeli

;

toto anebo

na

podobné

jméno (Kostel, Kostelišl, Kostolany, Kostelné, Pét Koslelv

atd.)

jest

bylo naše Kostel.

a

nosících:

pochybovati

V

listin

že

nelze,

Štpána

Kesthely opat-

krále,

Zgejší Salavarskému dané, stojí ves Kestel bez h. Georgikon však na okrášlení a vzdlání okolního kraje zhola žádného vplyvu nemlo. Nebo cesty zdejší jsou špatné, ploty zahrad a vinic nemotorné, starobou hniSám jící ; rolnictví a vinaství tak jak jinde spoádané.

ství

ústav

v

již

nedobrém

stavu

se

nalézá

;

neistota

ve

ve školách: a pedce se minulého roku žákv 63 poítalo. Škola ili semeništ vinaské jest bohaté, anf asi 800 rozliných kmenv vínových chová: rovn stromovna moude jest zízena, jelikož pokolení, plemena a druhové stromv, ne roztracen,

dvoe,

na stnách

i

i

pohromad

ale

a

soustavn rozsazena

se

nalézají,

imž

se pehled a poznání rostlin velmi usnaduje.

veei nkolik elnjších obypanských úedníkv kterých když jsem se ptal: dalekoli Salavár? oui, že asi dv hodiny cesty, odpovdli, mezitím že do Kaaiže a Horvat prý tady nám jetí nepotebí, auf kratší cesta tam vede. Já ale chci schváln Salavár navštíviti, ekl jsem, abych vypátral nenalézajili se tam njaké staré zíceniny, na nichž mnoho záleží, jako na pozstatcích nejstaršího chrámu kesíanského v tomto kraji. Jeden z písedících, muž okázalé postavy, nad jiné vzdlanjší a výmluvnjší, jménem Bedich Speil, Nmec, rodilý i HeDo

vatelv

hostince pišlo k

a

:

i

mn

—

ching-eii-Hohenzollem, nyní v Kestheli soiikromující (privatizující),

upel

i

byl

jakýchsi

památných

oi

hned

ped nkolika dny pi mém odchodu šel on

já

v a

své na mne ka:

„Pane,

Salaváe u tamnjšího faráe,

mne

starožitných

spolu zval k olilédnutí

zborenio

chrámu prý

21 -flékdy

pohanského

nacházejících,

ani

rozkopávati dává,

ve blízkostí vesnice u reky Sály se prý Slavná stolice je již skrze lid odtud tiskaným nové aby kamením

Celá pak ta práce se dlážditi mohla. panu BoJaimu, služnodvorskému, zde v KeslTato slova proletla jako blesk bydlícímu." heli O, srdce mé a zbavila mne pokoje i noního spaní. že mne mé tušení nezklame? ekl jsem k spolupocestným o, že to jsou zboeniny hradu a chrámu Privi-

založená

svena

:

silnice

jest

—

—

Vzav hned prvodího pospíchal jsem k nadnova? zmíuénému panu shižnodvorskému, abych s ním o teto vci osobn mluvil: odpovéd jeho paní manželky, žef ho doma není, aniž ž,e se té noci vrátí, nemálo mne zkormoutila.

i

Najavše erstvé

kon

nazejtí

vasn

do

Salavúru (iVi """^ vzdálí) jsme dojeli, práv anf dvoadministrátor tamjši fary, do jict. p. Vojtcii Goiicz,

runním služliám šel. My spolu s ním šedše, vkol chrámu, na stupních, a pak ve dvoe farním spatili jsme zlomky starokestanskýcb, tu i tam nápisy ozdobených, kamen&v: £im zvdavost má ješt Sám nynjší Salavarský chrám prý vtším více rostla.

chrámu jíž

ped

k

a

dílem z takových

rnmv

a

svalin

samém padlo nám do oí nosivo Plachta, joko arských ženštin.

vystaven.

Ve chráme

ili kroj

zdejších

bílý

visí

šlár

se

mahlavy

a pikrývá polovici tla, což zvláštní polosvlskou, poloPo kratiké té poct mnišskou postavu ženám dává. boží pospíchali jsme s návrši, na nmž vesnice Salavár stoji, do doliny ili roviny moálovité, rákosí, sítí, šašjny, Cesta védo násypem schválné a polobných rostlin plné. udlaným. Z daleka uzeli jsme zástupy dlnikv, kopáv, nosiv a voziv, kteí nu jakémsi povýšeném vzdáleném miste se hemod vesnice asi tvrt hodiny žili. Tot jest, to musí býti Pivinuv hrad a chrám, to jest co Bezejmenec Solnohradský ^Privinae eivitas^ mtinimen, castrum in nemore et paliide Salae^ Nmetí pak kronikái ^Mosburg ili Moorburg* jmenují. I pistoupiv k dohledai té práce, jenž byl p. Salesius Gáspar, zákounik ádu Benedictinského a administrátor klášterních statkfiv, prosil jsem ho, jménem všech ke,

;:

22 Slávv, aby rozkázal tm dlníkm a kopóflm> aby nkolik chvilek daroval, ie se s ním o jedné vážné dležitosti smlouvati mám. r^êine, ekl lanskýcii

pestati

jsem,

zde

toto

stál

ped

mn

a

má nám

místo

jeden

prvních

z

svaté

a

nedotknutelné býti:

práv

chrámv kesfanských.

840, skrze slovenské kníže Pivinu vystaven; roku pak 850 skrze Luiprama arcibiskupa Solnohradskébo posvcen, ke cli pann Marii první knz pi byl jistý Dominicus latinskéiio obadu ve chrám tom pochován byl S. Adrian muenik roku 865 slavil zde u Kocela syna Privinova slavnost vánoní arcibiskup Solnohradský Adalvin, kterého asu Nmci hrad tento Moabiirkem nazvali, od staronmeckého slova Mos Mor t. j. Bláto, jezero, moál roku 870 uvedl Melhod do chrámu tohoto obad a jazyk slavléty

tisíci

totiž

r.

nm

;

:

Francouzi, Angliané ctji takovéto kesfanských jako svale po/.ftslatky stavjíce nad nimi pomníky, a chráníce je ped vtrem, slušná deštm a jinými nehodami ohradou a stechou vc jest, abysme i my podobným zpsobem ukázali, že sob drahého daru kesfanství vážiti známe." Nové a neslýchané byly tyto vci muži tomuto jako jioým zde bydlícím kesCanm, a já sám byl jsem jako u vytržení, že jsetn stál na té samé pdé. na které nkdy nohy Priviny, Kocela, Methoda a Braclava stály a kráely. To mysl mou ladilo k jakési slavné písnosti a svaté smlosti u prosted tchto boitelv a karitelv. janský.

Vlachové,

rumy prvochrámv

;

—

i

k bolu a smutku, který jen lim nejstízlivjale vru ším sebeopanovúním ubiahán a ututlán byli mohl. an( bych hotov byl býval v rozhorlenosti s\é piklad Onoho následovati, jenž ze chrámu .Icruzalemského kupce i

tém

a

prodavae vyhánl ka:

neíiitež z

nho

peleš

Dum

niuj

dm

!

v prvním okamžení, než ie tito jsou onéno francouzské spoleností band noire jmenované, které v Paíži níci

neobydlené budovy srovnává se stává,

a

a

modlitby jest,

Nejinae jsem myslil lidé náhoní a nájem-

rušitetskou

zrutiny kupujíc

pak kamení, cihly že ve Francouzsku

i

pdu

je

lichváv a

jinde

La staré

bourá, se zemí

ortachruje.

nejpamátnjší

ímž

zboeniny

23 více mizejí a krajina tím malebné okrasy, historie Takovéto lakomství a tpak kamenné pomníky tralí. lesné živoení, které všecko jen na peníze anebo liniotuý, makový zisk obrátili hledá, jest mi již vbec ošklivé,

denn

když své nesvaté ruce oa svatyn vzkládá.

ale nejvíce tudy,

K

pináleží nejen

životu

ale

i

krása

o

a

ku

Sám p&vodce

starožitnostem.

Pivine,

zisk

pedkm

a

hradu

toiioto

užitek,

uctivost ku

a

chrámu

a

nesvorný, co kesían horlivý a

Slavjan

co

peníze,

chléb,

vdnost

radost,

vdnosti potomstva kresCanského hoden dobroinný, Imag. Ilung. 1. 2 C. 15. slušné o a Sum. Simon praví: ^^Privina novns erat Christianus professione Pan Gáspar cítil bolest vivendi, re et factis vetustus," srdce mého a vážnost mých slov, proto nedlené udlal kucílné pípravy, odstraniv dlníky a našeho vozníka zpátkem do Kcslhele poslav, zval nás na svém koí do opatství Satuvarského, které asi hodinku kláštera ili

jest

nm

cesty

odtudlo

Salapatliy,

vzdálené

Uainž

ve

leží

zvlášt v bouech

ili

Salaaputliy

vesnici

po zboeni Mosburku,

opatství toto

a

peneseno bylo. My však prvé ješt kopali, hrabali, mili, kreslili a ohledali jsme všelijak tyto svaté starožitnosti slavokostmské 8 jakýmsi nevýmluvným citem uciivusti a nábožnosti. Pro jasnjší pedstavení vci klademe zde opis nejprve okolíf polom krada jak c(j lio formy tak co vojnách Inreckýcli,

a

i

do

látky,

a

naposledy nalezených

Okolí jest rovinatá

dolina,

pes

niž

ne tak tee, jako radji podrývá rašelínatou zemí.

opt, co nevidli,

Vodu

íky

v

a

nm

starožitnosti.

eka

ili

trati

so

6asto cele

z

potok Sála pod ernou

oí

zmizi

a

tasovísk pod nohami se peli) bujících vjkukává. Na obou be/.ích Sály jsou mnozí roztroceni a osamotnélí bajkové aneb kusy n chomáe lesilv na vtším díle volšových, které všechny zdejší MaJai jedním slovem SzalaU(jet t. j. Sálsltý háj jmenuji; oni z

jsou pozstatky onoho bývalého zde velikého vého lesu, o nmž anonym Solnohradský píše,

Pivinuv stál „in nemore a stromy zdejší obvvat« lé aby z nich rolo a louky

et

palude SaJae."

poad ješt milí

mohli.

vypaluji

a

celist-

že brad

Tylo háje a

kolují,

84 Kde hrad tento stál, jest místo nco povýšené na schváln udlaného ostrovu. Celý hrad byl ohdlouhlý tverohran, otoený píkopem, jehož stopy pospfisob

Z plánu ze všeho stavení vysvitá oblísavad vidno. Pobený tehdáž v Evrop byzantický stavitelský sloh. i

vrcbnost

pda zboeništ

a

porostlá

jest

bodláím

a

uponkovatými zrostlinami. Zboeništ hradu tohoto jest nyní od vesnice Salaváru, jižnozápadné ležící, od nov vykopaného retišt Sály 160; šáhv 760 od oustí této íky do Blatenského jezera šáhv 3,235 vzdáleno. Dlouhost hradu od severu k jihu obnáší 34, V kout mezi širokost od východu k západu 24 sáhy. severní a východní stranou stál chrám, nebo jsou tam posavad rumy svatyn ili kaplnky na jejichž odpadlých

rozlinými

•,

nyní malování vidti; ponvadž a zdech ješt však nepoškozené staromalby i zbledlé, podobné, v Ptikostelském, tomuto souvkém chrám posaMid se nalézají, pravd podobno, že i tyto Salaviirského chrámu pocházejí ješt od onch malív, o nichž anonym Samísit Luiprammus archiepílisb. píše: Roganti Privinno scopus magistros de Salzhurch muratores el pictores qui intra civitatem Privinuae honorabilem ecciesiam construNa blízce byl pístavek ili pavla a na xerunt." všech tyech úhlech hradu byly hosty. Pozoru bodno, že již hrad tento na kolích (pilíech) hluboko do zem vbitých a nyní asem zkamenlých stál, což obzvlášt u úhlv podkopaných okem zejm spatiti lio. Základy tesaného tverhraného kamení. ili fundamenty jsou z Zdi záležejí nejvíce z pískovce s cihlami míchaného.

stnách

i

a

—

1 1 Va coulv zdelí, 5 Vg 7.Sií, tmnvocrvené barvy, druhé 12^/2 coul v,

Cihly jsou dvojí, jedny

2V2

ztlouští,

jasuoervenou

barvu

mající,

které

nepochybné

brány byly. NaleztMia zde jáma plná hašeného vápna, které i nyní ješt dílných

cihelen

i

z rozhluboká

dohe

se

Zisklivost a baživost po stavcicii látpotebovati dá. kách zrušila nejen vtší díl hlavních zdí, nýbrž tak že z tchto i všecky mezizdi a stny u vnitku, pozstalkv nelze pojemu nabyti o vnitrném rozdleni a uspoádání hradu. Jak valný byl tento hrad, odtud

tém

25 lze,

zavírati

ze nynjší Salavarský kostel, Fara

mnoUé

a

hospodáské

budovy, jako i vtší díl Saiaopatovskélio kláštera, pak mosty a silnice v tomto okolí i rumu a staviva tohoto hradu vystaveny jsou; a ješt nyní nalámaných kamenv a cihel v souasi 70 sáhAv zde která ke dlaženi silnic ureny sedství zboeništ stojí, byly, nyní

cíli

—

nadji

jak

ale,

k

zde

vystavení

máme, snad ku svétjšínm sloužiti njaké památky

—

budou.

Že na severní stran brána byla, zavírati lze odtud, od Snlaváru k Barandske pustatin, na této stran hradu se naléz.á, a že asi ped 6 léty na tomto míst nalezen byl prastarý a ošoustaný kámen s následným Vyrytým nápisem kteréž po,jGou(ie apto," že stará cesta

:

slední slovo

za

aperto

se vykládá:

kámen

—

ttverhrané chyže

;

zde

nalezen

nyní

tento

nad Salnopntovským vinným sklepem se nachází. ve vnitrném hradu byla hrobka ili krypta, ua

Jiine

zpsob blomramorový kámen 3 stevíce

hrobní

(dle mého zdáni radji kemenový) 2 coule dlouhý, 2 st. 4 coule široký, na nmž ti souvisné vnce krásné vyezány jsou, v jednom z nich jest angel, ve druhém orel, ve tetím lev vyobrazen. Z nápisu na nm ješt toto zachováno j-Andreas vi„ tam resoiutis " zde kámen rozlomen a kus z nho :

—

chybí

—

níže

opt

„snb

:

hoto kamene nalezeno

ponitur

isti.''

—

Vedle to-

lidských, zvlášt dítcích

mnoho

—

jiný hnátv a kosti. Pod limto rumem nalezen blomramorový ili kemenokamcnný pomník, na nmž »S. Jií (patron ecké církve Melhod zde ecký obad uvdl) co rytí na koni sedící vyezbován, hlava však

hlav,

i

:

jeho jest ulomena

aniž

více

nalezena;

—

na krajích jsou

hezké slavesky ili ozdoby. Tetí takový kámea asi 3 stev, dlouhý, 2 st. 9 coulftv široký, zde nalezený, jemuž spodek a pravý bok chybí, má též mnohé strojné eiby, mezi nimiž obzvlášt jedna ruka, jojíž první ti prstové ku písaze pozdviženi jsou pak vtší Malteský kíž, v jehož stedku rytíská ruka, ima též ti první prsty ku pisaháni zdvihá a drží. Poslední tito dva ka;

menové jsou pod stechou ve farském dvoe co vlastnictví kláštera Saía-Opatovskélio.

v

Salaváe

:

26

K vybopaným zde menším

starotínám náleží 5 ku-

4 mdné kovový zvonec snad dva kusy pii službách potebovaný ; kus vtšího zvonu kovových trubic ili rurek, jak se zdá k umýváni rukou slouživších dno z modré lahvice promalované ervenými a bílými pásy; železné jilce z mee, pl železné uzdy, gtarosvétská zámka dva kusy z koských podkov, hrdlo všecko toto chová se v nápisem z pipky s tureckým

sv

stíbrných

penz

a

:

;

,-

;

:

Mimo to nalezen hlava (ímská ?) vyobrazena hrdly a konitými koleky;

kus

opatství.

dva nože

;

p.

zelené

dv

z

hodin

s

železná forma k :

na niž

dlouhými kulí;

lití

okrouhlé

poslední

tyto

atd.

My

BoJaiho.

Jos.

pece,

ostrohy

nožnice, ocílka, postruška

koleko snad se u

;

vci

mdné zdržuji

sami našli jsme stepy hlin-

ných nádob storého slohu a jiné ídkostí. Jakovou zaplesnlo srdce mé, když pi radosti vchodu nade dvemi Sala-Opatovského klášteru spatil a etl jsem nápis tento :

„Abballa SaLaVarlensIs DlVl HaDrlanl athLelae Chrltsl gLorlosI gratla Del faVenle restltVta.^

Tento nápis zajisté stojí v souvisu se slovy anonyma „Privina aedíficavit munimem Solnohradského, píšícího nemore et pulude Salae, conin inferiori Pannonia ín :

struxit

ecclesiam

iiitra

humatus sticbu vidti

tyr

pausat.'' to.

i

peneseno bylo chrámu

že

in

qua ecciesia Adrianus marnápisu a jeho chrono-

tohoto

opatství

toto

obnoveno

1594. ISade dvemi letoelný nápis tento

a

sem

pak klášterního

r.

též

stojí

:

z

ECCLesla abbatlsLIs sanCtl HaDrlanl feLlClter eXslrVcta et

plo

rit

V

heueDICta.

1.

Sept.

Což na rok 1731 ukazuje. Na peeti sboru tohoto vyryt jest sv.

Adrian, pravou

radlo

Ve kláštee tom

držící.

korouhev, levou lemeš ili nalézá se nyní osm bra-

trv ádu Benediktinského, totiž fará, Adrian Cillag, Štpán

a

:

Martin Kelle,

Akóry superior Salesius Gáspar,

27 Berger knihovník, Konrád Horvát, Ludvík Mulec^ nás s velikým radohosnslvím Salaváru sem peneseným a do r.e pijali, kil starým stn vezdným, dílem nápisy opalreuým kariunQm nás knihovn ukazovali nám staré knihy; v arvodili. Ve rukopisy a listiny, chivu, kde locus credibilis, staré nadaci list, kterým císaovna Maria Tliemezi nimiZ

Ondej

Kehor illodrovi. Všickní

i

tomuto jeiio pedešlá dobra a statky znovu Sotvy jsem ješt krásnjší ženské písmo vidl, jako zde vlastnoruní podpis jména Marie Thererukopis, jenž krátký djepis tojsme našli sie. Zde hoto opatství od nejstarších do nejnovjších íasv obsahuje: nemálo se divili tito bratrové slyšíce pi tení resia

opatství

potvrzuje.

i

mé

rykopisu, ie se

tohoto

Sedl jsem

hned

\ý|)ové(li

s

ním cele sro-

piložil se ku

práci chtje Hukopisu tohoto památného sob vypsnti: práci mou slíbil, že mi ale pan Yojtcli Goncz pevzav rukopis pozorn pepsati a do Pesu- zaslati celý ten skute6n uinil, a my jej zde na kcmci chce: což vnávají.

aspoii výtah

i

a

z

i

v píloze vrn vyfišiOný 1. celý n sdlujeme. Pozdjší osudy tohoto hradu a opalstvi. \ákrálovství Ulterskéíio žené ze snmovních uzávérkíív pikládáme tež lam v 'píloze II. Ponvadž pak se kláštcniíci na naízeni a rozkaz zdejší Saladské stolice z tohoto ohlodu uinný odvolávali, za dobré jsme mli hned odtudto slovutnému tna-

cestopisu

tohoto

urskému eníku

a snmovnímu vyslanci v. urozeiirmu panu Frant. Dedkovi, v této stolici bydlícímu a ni:ioliomohoucímu, list psáti náslertujíciho znní „V dvro ku všeobecn známé vlídnosti a (irn:

sob

svobodu,

Vaši urozenou Milost uctivé za to prosili, uby

moudrým

vému a

Vaší

vlestenectví

mocným

prostedkovánim

slavné stolice u Salaváru

a

Saladské,

naídila,

nikoli

nepišel.

památná

všem :

Vaší

dle

Ur.

kterého

onen ro/.kas

M.

zrušení

vozeni odtud uodobytcho knmení

silnic

ivlášté

bereme

Milosti

ím .lest

spíše to

zastaven svátost

obyvatelm naší ponvadž zde jeden

byl

a

k

zboenin na

dlažbu

vykonáni

všem kesfanm.

(»b-

uherské vlasti, drahá a z nejprvnjáich chrám&v

28 r. 840 od Solnohradského posvcený. Toto svaté místo jako kolébku kestanskélio

kesCanských Priviiiy

v

byvších

Panonii

vystavený,

od

a

stál

totiž

arcibiskupa

mžeme, odkud

Dáboženství v naši vlasti

považovati

svllo Evangelium

Zachováni jfho, tebas podlužni jsme pedkm, sobe,

již

pozstatkiív

slabijch,

potomkm

Zpytatelé starožitnosti vlasteosko-

historií.

i

se

rozšiovalo.

kesfanských budou za to asem Vaší Uroz. Milosti jist vroucné dkovati, nebo podobné místnosti slouží ku zpritomnní dávné minulostí, k objasnní tmavých djin a ku potvrzení jistých letopisv. Tuto zásluhu chce ale obzvlášt slavjanský národ Vaší Milosti vším dobrým zpcmínati. V nadjí, že Vaše Milost nši prosbu oslyšeli

zstáváme

nerácí,

dDe 9. záí,

845

r.

atd.

V

Sálských

Opatovicech,

1841.*

Knžíj jenž ve chrám tomto Salaborském od roku ouadovali, známe pt, jejichž jména jsou:

— 885

Ríchbaid a Method. Kdo djepis mlí. O Mosburku však ješt se v lislinách Solnohradského arcibiskupského archivu olyrykráte zmínka iní, totiž r. 890 v diplome Arnulfa krále, kde král tento nadecenému arcibiskupství obnovuje a potvrzuje pedešlé nadání a statky, mezi nimiž „Mosaburch Abbatia, ubi S. Adrianus requiesci^ potom r 895, kde Arnulf Bracislavovi dává „ubem Paludarum", dále r. 978 v diplome Olta H. císae potvrzujícím listinu Arnulfovu od r. 890; a naposledy r. 1199 v diplome Filipa krále, tcž onu listinu bez promny potvrzujícím. Vpád pohanských

Dominik, Svarnagal,

po

Meíliodovi

Altfried,

byl,

i

;

tém

Maarv,

r.

900

se rozvinující,

nebyla cele

dy zde listu

— 907,

kvtinu

zmaena

svéžovala.

a

pošlapal

tuto,

i

Tato

kesfanstva.

tak utšené kvtina však

zniena, ona, akoli skryt, vež-

jako píše

Piigrinius

Laureaceusis v

k papeží Benedictovi VII. (u Hansizia Germ. Sacra

I. sir. 21 1): „Terror gentis Magyarorum ex longo tempore etiam aliarum provinciurum praedicatoribus meae Christiani autem, clausít dioecesis hacteuus aditum quorum major pars populi est, quí ex omni parte mundi

T.

:

iliuc tracti

šunt

captivi,

quibus

nunquam soboles suas

29 licuit,

nisi

furtive

Stepána

znovu

Mosburg'

ili

Domino consecrare

Vojíka ili

6asu

za

Benediktinský

klášter

jménem Fatra 1019 kHe r.

svtlo

na

nm

v

ustanovil, srov. ^

Teprv 1019

latinského opata Diplomatar FejérSv pod

založiv

toto sloji:

atd."

uherského, Salavár vychází, kde král tento

krále

——

divino instinctu fim-

monaslerium in insula Zaladicnsi Ordinis S. in quo Benedictí, qiiod a. 101 i) ad finem perduximus; dodieata est Ecclesia beati Adriáni, quaa jussu nostro duabus capellis, una quae est esl iu Žala, simul cum davimus

in

honorem S,

5 Lawentii, si)

t

Georgii,

altera

quae

duobus Episcopis

a

Bpnipcrto

esl

fliodeslo

(Quinqueecclesiensi),

Abbatem latinm nomine Petrm

atd "

in

honorem

(Vesprimien-

ubi ordiiiavimus

Z onoho výrazu,

ie Šlpáií láfi latinského oputa uvedl, patrno, že slavenský

jazyk vi

zde

a

ohrad od Methoda až po trâl

leprv

a

iua tohoto asu líbena

nyni

v Panonii a v

byla, vidti již

z

tu

odstrann

tolio

dobu ku Štpánobyl.

Jak slaven-

Uhrách rozširena

a

ob-

velikého portu slavských

vkol Štpána a v celé jeho rodin naléŠtpán se prvé jmenoval Voik, Vaik, to jest, Voyk Vojík, které jméno v tom vku u Slávv všední bylo, srov. Dobrovský, Gesch. d. Bóhm. Liter. S. 94 kde sloji Voi/k, a Palackého v asop. Mus. 1832 I. sir.

jmen, která

záme.

VoJík ; jemu podobná jména jsou Vojek, Vojko, Vojata, Vojha^ a složená Vojtech, Vojslav, Boivoj, Chotivoj, Zbivoj. Vaik tak se má ku Voik, jako 97.

Vojin^

Vsjvoda ku Vojvoda. Vftkol

Vojika-Štpána

i

jiná

slav-

ská jména nalézáme, jeho matka slula Béloknegini. jeho bratranec Ladislav, manželka tohoto Frimislava, bra-

Vazul Valizej (slavská íorma, z eckého patí i jméno jeho otce Goisa Gai/sa, pozdji Geisa, (Srov. Bohusn, Ilnvsa, Vaksa ald. Goisa lak se má ku Geisa jako hospoda a hespoda (v Irenfc.

tranec druhý Basilecs).

Sem

stol.)

hodbav

Honil

n llcniio,

hedbáv, hoslo a heslo, Ilornal a Hernat, Kovin Keve, Kostel Keslcl atd. Sem pináleží i jméno jeho vojenského vdce Pozna a jiná. Že vsak ale predce Vojik-Štpán místo slaveoíny latinu v Salaváre uvedl snadno pochopíme, povážimeli a

—

:

30 Vojtcha (latin

píznivého) za uitele a rádce náhodou, ole zúmysla, že památku S. Adriana král Stepán zde uložil, ani ode zdejších knží pouen byl. že již pedtím zde chrám a klášter tclioi jniena stál, který obnoviti slušnost vyto,

áe

ml.

I

to

se jist

nestalo

hledává.

Kdo nám ale poví co a kdo byl onen sv. Adrian muenik, jehož télo Privioa ve chrám svého Saloboru pochovati dal? Známot jest, že více jest svatých Adri:

a

ánv

Niltomedský r. byif Adrian mnich Fuldenský a jiui. Byif ale i s. Adri.in Pauonský ili Uherský, z královské prý krve pošlý, který práv v témž století, v kterém Privina chrám tento stavl, totiž v 9. byl biskupem v Panonii, kde mnoho duši Kristu získal. Potom se 6600 kesany do Skotska se vysthovav i zde množství pohanv kSvatý Omlrej kestanslví obrátil až za biskupa v vyvolen byl. Potom jakž Dánové Skotsko plenili, utekl s biskupem Stoihrandem, Glodianom, ajem a muoliými jinými na ostrov Mája, kde roku 870 všickni od Dánv muenickou smrt podstoupili. K jejich památce jest 4. bezen naízen. Srov. Hist. Univ. Lex. pod tímto lánkem. Mo7.no, že vdnost obyvatelv Panonie tu télo z ostrova Mája sem penesla, asi lak jako tlo VojtToto penesení chovo z Pruska do Polska a ecli. státi se muselo mezi 870 a 973 rokem, nebo anonymus Saiisburgensis psal r. 873 svj spis De Conversione Bojoaríorura et Carantanorum, kde o pochováni jeho v Mosburku zmínku iní. Kde tento sv. Adrian byl v Uhrách ili v Panonsku biskupem a ze kterého národu pocházel ? tžko uriti. Povážímeli však, že Slavové Panonii zaliduili, jako ze jmen již dávno ped Pivinou knížat taméjších (Pibislav, Mojmír atd.) patrno jest; povážímeli, že muenik tento a jeho tlo vo chrám ^lavského knížete pochován byl ne nepodobné zdati 80 bude, že i on z našeho národa pocházel, a snad sneženim Solnohradských arcibiskupv a kuéži ku kre-

290

v

církvi

šfatý,

krešfanské:

Adrian

mst

i

:

afanstvi

piveden

byl.

ánovi Panonskému, tak

Jako upatství Salavarské s. Adrii opatství Nartinovrchovské (sa-

31

mons Pauuoiiiae) PaDODauovi zasvceDO

Maarský píše: že

prý

Rábské

v

cer

Ondr.

spisovatel

Ondej

stol.

s.

MartÍDOví též

bylo.

Valyi,

opisn

v

(1046

král Ulierský

— 1061)

Uher, Sala-

památným uinil skrze chrám (nový ili jen obnovený?), v nmž král Salamon (1063 1074) blavnosti vár

—

velikononí svtil.

bratr

Pétikostelich

v

I

posavad chrám, nyni katese zdá souasový a jak

stojí

prastarý, predmatfarský

drální,

tohoto Salavarského,

„ad quiuquc

se zpominá:

constructue šunt

ribus Privínnae

Júvaviensibus."

stilibus

krestunství

a

an{

chrám

zde

1

jen

anonyma Solnohr.

u

jíž

quae omneš tempuconsecratae a prae-

Uasiliciis,

et

Štpán

s.

král

obnovil

vskísil,

a

Uherský potvrdil.

tento chrám jest celý z tesaných kameiiv, má též na každém úhle baštu a vbec velikou podobnost se základy jiní krea zboeninami Salavárského. Anobrž ješt slanští chrámové byli toho asu v Panonsku a ve Sla-

I

i

vensku, jako

k.

díne (chrám

bílé

p.

ve Sremsku,

Nite, ve starém Bu-

v

od Karla Vel. r. 804) a jinde, ale žádný z nich nemá takovou historickou znamenavost a jistotu, jako Salavarský. Uení djt-pisri, Koller (Hist. Epis. Ouínqueeccl.) a Selagius (De Státu Kccl. Pannou.) v

sice již

Marie,

minulém

dohádky

pronesli

století

a

možnosti

o položení Saluváru, kdeby bylo: ale pi chybných opisech anonyma Solnohr. De Couvors. Bojoar. ct Caraot., tehdáž méli,

které

zstalo

domnní

jejich

klátivé,

ant

Sáva hned Sána. Teprv vydaní tohoto anonyma skrze p. Kopi-

místo pravého Sála etli hued

výborné kritické tára,

a

opiuy

srovnávání zdejších místností

dokonale

tak

starožitnosti

hláštera

se

a

shodujících,

okolností

jako

Sala-Opatského, anobrž

s

jeho

kroniky a

i

i

ohled na

povsti a podání položily nás do stavu, oném dlouhým rozepem uených o tomto pedmtu, na vždy konec uiniti. Proež nadjeme se, že nám naši tenái to rádi odpustí, že jsme se pi tomto, celé Slavii drahém míst, tak obšírné a dlouho bavili. Naposledy ješt tu píjemnou zprávu oznamujeme, že úinkováním našeho výborného p. Dolezdejší,

—

v

celém okolí

rozšíené,

staré

i

32 pátelé dobré vci se našli, kteí chrámek aneb též v byzantickém slohu, na tomto zboena památku uvedeného kesfanství v naší vlasti, ništi, výkres a návrh k tomu krásný, vystaviti dáti chljí žálka,

Kaplu,

vétši

:

Pán, architekt v Pešti, rozený Cech. Uinili jsme, sec jsme byli a co jsme za potebné méli k odvráceni koneiié záhiady a k obnovení památky

vyrýsoval

již p.

Jos.

Salohradu.

hodiny stál jíž ve dvoe klášteruim treti bujnými zninohy k odvezení nás až do Velké Ješt jednou pehledli jsme celou tuto památKaniže. nou dolinorovinu, nebo cesta naše šla opt vedle rozVe Velké Kaniži spatili jsme, po valin Salavarských.

Okolo

koár

s

nápisy nade krámy a anobrž i illyrská ze dvorv a ulic znla. Navštívili jsme i zdejší kasino, plno Židv a dýmu a však jen na okamžení ani v bylo, a mezi tmi mnohými novinami, ješt aui zde, Náš vozník, Josef žádných slavských jsme neuzeli.

prvníkráte na naší cest,

slavské

p. Novakovi

sklepy, k.

e

atd.

nm

zvaný, byl rozený Horvát;

nauili

ze mluvy

i

i

z

od nho obyejv

vycházeli

Kaniže

pes

husté

oblaky

:

za

Již

mstem

dýmu

nkolika rokv pod zemí

se

Najat

tma byla, když jsme jsme se probili a koue. Hoíl tam již od

byl od nás až do Varaždína. /.

mnoho jsme

již

borvatských.

rašelina

sotva

a jiné

zapalivé živly,

tam i zem pod nohami jdoucích proboí, tak že každého roku nkolik lidi smrt pi tom nachází. Mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou v noci slyšeli jsme jíž zdaleka hneni reky 3Iury. Pes Múru ide není most, ale pevoz širokou o tlustý provaz uvázanou pramicí; ku kterémuž domky u behu vystaveny jsou, v nichž tak cíli i dvn

které nelze uhasiti.

asto

se prý tu

i

tém

eení bvodái darský

z

ili

onéno

pevozníci

horvatský.

bydleji,

Náš

z

koí

této

strany

nejprve

z

mavozu

bodáe

volal, že se nikdo neozval, šel k oknu volat Najednou zaií z chyžky strašné leremtelování, basomování, kulyalelkováni a kdo ví jakové ješt maarské proklínáni a zloeeni proti nám: pro prý

na a

klepat.

jemu v noci pokoje nedáme

a

sny jeho kazíme?

i

ode-

33 peli

tento

naskrze,

hrubián

my

Ponvadž

že on

lžka nevstane.

z

pod holým nebem noclehovatí jsme nemohli, « toho dne ješt byl pozdji, k uloženéma místu, padni co padni, dostati jsme se chtli, pošleme ješt jednou koíiho, aby jemu slíbil zpropitek naším jesle strašnjší boue nastala. jménem. Ale, bohužel Jeho žena, opravdivá Xantippa, vstávši i rozježenými vlasy ven z okna vykikovali a ty nejsurovjší kvty maarského jazyka na nás sypali poala; tak že konen pinuceni jsme byli šavlí, kterou p. Doležálek v pošv vedle sebe ml, zaíneti a tím jí tlama zacpati, anat Naše se domnívala, že my lidé vojenského stavu jsme. hašteení slyšel na druhém behu bydlící horvalský brohned peplaviv se k nám s nejvtší ochotnosti dá a vlídností nás pevezl, s dodáním tchto slov: ^î tento se všemi lidmi tak iní! on byl nkdy trup to vojákem, a slavná stolice dala mn tuto službu jen ka My odmnivše dvojit statenému trápení pocestných." tomuto Horvatovi (Morica slula jeho hezká žena) jeho pevoz s uraženým srdcem louili jsme se zde s Uherskou krajinou: a tím volnji a veseleji kráeli jsme po pfid Horvatské mezi pívtivými bratími, v taU eeném MezimuH (MeJumurje) ili v Muravé. zde

i

!

:

i

tém

:

HLAVA

a Štýrsko.

IÎczimiií

Óakatorn

—

Strykova (Stridon) Krapina poglava

—

Pes Podošen, Držimace ráno do

skatom.

Hledali

rodiny Zrinskó, ktrou

11.

a

— Varazdín — — Brešce.

jiné

vesnice pijeli jsme

jsme dlouho

Vindiš

v

Le-

ddinou

zempisu

svfin

hrobka

nmec-

že sfiifá hlava opisuje, 8 o niž se vflbec praví, Sigetského hrdiny Mikuláše, nejprve od velkovezíra Sokoliho do Rábu poslána, odtud pak škrte jednoio vér3 KoUárovy s\Aty, lU-

kém

34 nebo sluhu jeho domu sem donesena a zde v kláštere Heleny vedle Kateiny Fraugepáni, jeho první manželky, položena bylo:

jsme

zde o tom,

akoli

neznal,

nic

dotazovali.

Ten( jest

svt

a

se

vzdálený

však

nikdo

ani v kláštee,

zná

je

ctí,

aai

ve Itradé,

pemnohých

u

velikých

osud

jich

nejbližší

—

na to

muž&v:

nevšímá

si

a

Domníváno se, ohyzdnou nevdností. že muž tento schváln opuštn a obtován byl, ani prý z Caihradu podezení a pomluvy došly, jakoby po nej-

zapomíná

vyšší

s

vlád

v Horvatsku

dychtil:

jeho slavná smrt za-

Ve františkánuši. ském kláštee ve dvorní pavlaí visí starobylý, jak se íká, pvodní obraz Mikuláše Zrínského: jehož \érnou Na kopii v prvním roním bhu Zory Budinské vidti. hanbila

jazyky

zlé

i

lehkovrné

i

msta stojí smutnolvárný hrad Zrinský (Zrinyvár), pevnou zdí a baštami ohrazen, vkol nho byl nkdy píkop, nyní v louku obrácen. Hrab Allhan povýšil jej o dvoje poschodí; nyní jest v držení jeho hrab esteti. Zdejší úedník chtl na sílu s námi madarsky mluvili. Asi pl hodiny od akatorne vidti v lese pomník, t. j. kámen s nápisem latinským; „že zde prý konci

—

BylC tento Mikuláš Zrinský od vepe roztrhán byl.^ Mikuláš mladší, od onoho Sigetského ale rozdílný, ma-

(Tarskohorvatským

skou báse; oyní

„iV(?

Maai

hrdinskou

a' Magyart,''*'

za národní

cnosti

heslo

sob

vyšuje.

ei,

Ponvadž

nepítelem

byl,

my

maar-

zvolili

;

on

psal

i

v

Eriniho vypisuje: toto poslední dílo

do horvatské

onu

psal

který název knihy

madarin: Siréna Jaderského nesmrtelného pedka svého Mikuláše

též

básei)

moe, kde

on

obojživelníkem,

bántsd

a

sice

tak, že

peložil Petr Zrinský

pvodník daleko pe-

Mikuláš tento vlastního svého národu na vše

nukání a z>ání našich

—

pr-

Celé Mezimuí pivozu jsme nesestoupili. Ponvadž náleželo nkdy slavnému Zrioskému rodu. ale neštastný Petr 1687 pod Leopoldem I. utracen, jeden pak jeho bratr Mikuláš, jak se dí, vepem usmrcen byl a druhý bez dítek a ddicv zemel, pišlo toto panství do rukou král. fisku. Karel VI. dal je hrabti

vodích

z

AIthanovi, AIthanská rodina

prodala

je

hrabti

Festeti-

35

oví

1600,000

za

zmizel celý onen

tém

právo

mlo:

svaté býti by

Od akutornó s.

Helenu

a

8.

Muravó

rod Zrinský,

lirá

ves,

Althauské

spoívá.

l\.

1703

jméno kresCaustvu

jeliož

lak

toliko jeduu

županstvi

vrcliDÍho v

posedlostecli

na

rodiny

sob

ranecliavši

zl.

ddiné

pODévadž

osud s rodinami! vede cesta pes

k severovýchodu

msteku

Stridonu,

do Stryliové ili

Jiri

nyní chatrného, ale hádkou o rodišti

s.

llieronyma slav-

blízkém pahorku spatují se zboeniny hradu;

ného.

Na

roku

1448

Bedich hrab

zde

vystavil

z

Velje (poto-

mek prý rriviiio-Kocelovský) chrám a oltá 9. Hieronymu zasvcený; u bystré studnice, jenž se zde priimeDÍ, stál

nkdy oneu dm, v nmž se tento svatý naroV celeni okolí voda prý léí mnohé nemoci.

prý

dil; její

rozšíeno jest to podáni, žo toto vlast onoho llieronyma „pro quo non viinus ao olim pro Homero certant urbea* jako pise Schónleben, Anu. Carniol. ad A. 311. >atale Nejnovjší spor o tom, mimo Uedekovice solum 8. Hieronymi 1752, veden byl mezi Janem Kápolloma 1824. » Pereia: Della patria di San Girolamo, trem Stankoviem: Della patria di S. Girolamo, Venezia 1824. My nechtéjice haldu léchto hádek rozmnožovati, nemžeme tajiti, že Hieronyma v tom smyslu za Sláva Upravdu ili císae Justiuíana, Basidržíme, ve kterém Hierouym Macedonského papeže Jana iV. a jiné. lía

—

:

i

píše

v listu

„quam

Sofroniovi:

tissime emendatam, olim

A opt licebit

tuni ria

ve

post

70 editionem, quam

meae lingaae hominibus vertere?^

listové

—

1

psáni jsou,

Hieronym

Vogicjskému

k liiifinu

psaní

byli

Hímauum

Himané

„Milii

:

dilitrputissime

dedi.

Sofronius

diligen-

traiislutionem,

linqnne homiuibus dedi."

vieae

i

ili

exeuipla-

etiam ipsa Kulinus,

nimž

tito

kdyby

byl

k

Latiníci;

noa

enienda-

zde pod meae lin>jnae lav tinské peloženi Biblie rozuml, byl by nesmysl jeho slovich; k Latinikiim zajisté byl by musel psáti uostrae linijiiae,

též

ne pak

meae

byl

a

lingxiae.

Ho ku 390

S.

Ilierosym

Lublaskými ili Aemonskými. Ostatn bud v Pauonském, bud Dalmatskéiii Stridoné se narodil tento muž v obojím pí-

stál

v

dopisování

se

mnichy

a jeptiškumi

:

padu pati SlavAm.

S'^

36

mn jíž

Co

v celém Metímurském okolí v o£i padlo,

eené

byly lak

to

se na více hrádek,

délí

ili

tí

více hrazd s

i

obou

Štyrsku,

Horvfttsku,

tém

záleží ze

Tento

vyoraných.

stran

Krsjinsku

tchto

z

sám osledek

zpsob obdlávání rolí jest prastarý rop výhradn vlastní: my jsme jej v

každý

oslerlkuv, ;

wendi-

Celá role rot-

na rolích.

a

ostedkv má vyvýšený hbet dvou,

Nmcm

slavjanské záhony.

sche Beete^' zvané na poli

Slavjanm v Ev-

a

zpozorovali netoliko

ale

v

i

horní

Itálii

po Veronu, kde Venetové nkdy bydleli; pak v nkterých krajecb Tyrolska a Bavorska co pozstatky Ve krajích míšen Nmci a Slávy tamnjšich Vendv. obývaných, jakž jsme do chotáru vstoupili, již obyejn tvánosti pole a rolí pedkem jsme uhodli, kterého národu lid tam bydlí. Já dlouho jsem cíle a píiny tchto 7,áhonflv a rnniiv vyskoumati nemohl; všecko mé nmeckýcU hospodáv a ourednikv dotazona lo vání marné bylo: až mi konen jeden sedlák Slavenec Štýrský, dokonalou a uspokojující zprávu dal, kterou na svém míst pivedeme. a Pro Varaždín urili jsme jenom as dv hodiny však v bhu tchto dosti jsme spatili, totiž hlavu msta až

7.

11

:

radnici,

ili

diloa

jest Její

srdce

a

iii

zevnitní

i

tém

ili

vnitrní

uspoádabost

V pedsíni

všech kmenuv

Tato ítalnice

italnici.

národnosti

škola

na duši Slavjana.

Slavistv

msta

radji

visejí a

a

vzdlanosti.

blahoinn psobí po stnách

náeí;

v

obrazy

íto\n samé

zde na a Danice lllyrskd Noviny drahný poet novin, celé cest po prvníkráte dós uvítaly. Že cizozemci jsouce, pedce ne nmecké, nýbrž lllyrské Noviny jsme žádali a etli: to všech zde pítomných tenáv pozornost na ptám se já y,Neníli zde baron Kušland?" nás obrátilo.

jednoho

mladíka.

Ôdpusíte pane:

já

jsem!"

—

ekl

mladší bratr onoho známého Drahotina Kušlanda, horlivého Slitvjana; ponvadž pak tenlo ve Kion.

By
ževci

v

aby jemu psal, hned niniti já však štstí, starobylou Peštanskou znápanem Kušlaudem obnoviti, ant ouredními pra-

hyl,^

prosil

most

s

tohoto mladšího

jsem

Záhebu putuji. Záhebe neml jsem

že do

I

slíbilC

to

:

37

—

Z ítalnice

cemi

zadržen byl.

domu

v dležitostí pípreže.

šlí

V Peští eí: to

jsme do radního duno nám assígnabyl lep na kidla

cii na pípreže v madarské naše v celém Horvatskii; nebo jíž zdejší kommissa pánové, vzav to do ruky, co eavé uhlí, odvrhnul, ka já tomu nerozumím, to u nás nic neplatí, chceteli prí:

proukažte

pež,

V

této

latinské

ouzkosti

zavedli

aneb

mladí

mstský d&m, kde nám prostedkovánim

—

písmo."

horvHtské

nás zdejší

,,

vlastenci

na

vrchnosti latin-

ská assij^nacie dána. Dva jonáci horvatští letli rychle k horvatskému Švýcarsku, že jsme Horvatské toto Švýcamko jest ducha popadli.

s

námi sotvy

tak

pohoí

Ivancica, a celé toto okolí podobá se Tutransknsloven-

ským krajm. Zde v celém Horvatsku a Štyrsku seje se mnoho pohanky, jenž zde hajdiua (sr. nm lleideona lidem korn) sluje vclám zdravou potravu pináší. V Lepoglavé navštívili sme klášter a krásný chrám i

:

i

pozoru

hodné freskové obrazy jsou zde : chráme Joriizaicmském a vyhánni kupcv ze chrámu. V celém tomto Varaždínském okolí panuje nelepé, a tžce srozumitelné náeri pizvukování více ruské, k. p. Božók (jméno našeho vozQÍka), gospá atd. tém každé o vyslovuje se co e, ku pr. gora ger, hone ken^ dobré debre, dole déle, kostel kestel atd. Z Lepoglavy jeli jsme cestou krkolomnou pres vrchy do Krapiny^ rodišt Gayova. Na této cest emocnil se mne jednou bolestný cit, pi spatení tklivého divadla. Pro pikrost hor šli jsme vtším dílem pší vkol nás zástupové poutníkv, zvlažte žen a panen. „Knmo idete ?" ptali sme se. Ony „Aa prošenie !^to jast na odpustky, od praštiti, prosténí cili sproštení híchv. Mnoho jsme se zde nauili o povaze, stavu, dobrých chybných vlastnostech, o pedsudcích a potebách lidu horvatského. Nastojte, že tnk málo se o vzdlání lidu zde peuje, tak málo škol se nachází Lid ten zdravý na tle i na duši, schopný, bystrý ale Paulinský

Kristus

;

dvanáctiletý

ve

;

:

:

i

!

:

cele

sob

a

náhod

zanechán.

nejrozlinéjšich krajv,

mst

ByliC

a vesnic

zde

lidé

z

tch

horvatskýcb. Nebo

ve Krepiué jest jakýsi zázraný obraz P. Marie, k oémuž

38

ron

tohoto týdne, jakožto na Jméno P. Mírie tisícové Asi hodinu vzdálí s vysokého Svato-Jakubpouf dlají. ského chlumu vidti již poprvníkrále onen Krapinský chrám : pi tomto pohledu padnou vsickni poutníci na kolena modlíce se s obráceným ku chrámu obliejem, jedoa ubohá matka netomto okamžení došla sem devnou kolébku na hlav když ji na zem veuzeli sme v ní male', nemocné, již dle sebe položila, ku smrti pracující dojátko, které tato matka až

V

i

soucí

:

tém z

Kopivnice, ve Kížské uzdravení

obrazu pro

k

stolici,

nesla

onomu zázranému

bylot

:

zajisté

jediné

její

dít. Slzy se nám, všem zde pítomným, potokem z Nejpednjší pístup k Bohu má ubohý. vyronili.

—

oí

—

Nade Krapinou, na vysokém rozložitém kopci, stoji boudy, krámy, stánky, kuchyn, chrám Panny Marie vozy s vínovými sudy a nesíslný poet lidstva hemžícího se vkol nho. Chrám, vnit krásný tak plný byl Vkol chrámu a ve že sotva bylo lze protlaiti se. farním ili kostelnickém dvoe, k našemu nemalému v Hor1 jinde pohoršení, toilo se a prodávalo víno. :

nového, spatiti víchu nad branou fary^ Krapina sama co znamení, že se víno tam prodává. jest malé, v dolin stisknuté, a však ouhledné msteko. vatech to nic

dm

Naše první otázka byla: kde nás

dve

asi

dvanáctileté

Jest to švárný, z

erven

venku

pán Gayv

?

I

bned

jakousi rodosti tam vedlo.

s

omazaný. domek

s

la-

Ukázáno kovnou, v nmž nyní bratr p. Gaye bydlí. kout a postel, kde nám pak netoliko pokoj, nýbrž tento svtlonoš horvatský svtlo svta spatil. Nad mstysem pne se v oblaky ohromný pískovec, na jehož Celé Horvatsko, obvrcholí svaliny hradu Krapina. i

zvlášt

alo

celá

okolice

tato

široko

daleko

plná jest

povésti o zámku Krapin, o Cechu, Lechu a Mechu zde

nkdy

bydlivších a odtudto

se pesthovavších.

do

ech, Polska

a

Ruska

My jsme

podání toto slyšeli nejen z úst knzi a uených, nýbrž i z úst ditek našeho hostinského, z úst sedlákv a bab. Obrazotvornost má byla tmito rozprávkami tak rozehrána : že bez odkla-

du na nejvyšší

chium

a

zeJ jsme

vylezli

stojíce

zde

39 dlouho v jakémsi nmém vytržení. Sídlo to bylo arci ech* hodno novjší pístavky ode pratdi zejm rozeznati. Na protjším, nemén vysokém, vrchu vidli zstatky zboenin druhého zámku Psanj, kde prý Lech, :

levo opodál tetího zámku, kde prý Mech pebýval. Tato srovnalost místních tchto památek a podání Horvatských se starými (eskými povstmi a djepisy podivná jest a tuším dležitjší nežli ty nejuenjší domyv

kmenoskumcv

slovozpytcv. Každý místní jest mi milá a významná, anf veždy njakou skutenost za základ má. Když nás naše švítorná staenka v nepítomnosti muže

sly naších

podaj, každá

etaronárodní

a

povst

nm

vypravovala. hrad vodila a povsti o jsem se domníval že Dalimila mluvícího slyším

svého, po Já

:

V

Srbském jazyku

jest

zemie,

Chorvaty jest jmie ; V tej zemi bieše lech, Jemuž jmie bieše Cech Ten mužobojstva se doinie. Pro nž svou zemiu provioie, I hra se lesem do lesa Jejžto

:

Dietky své na pleci nesa otd.

Vidonc naši dychlivost, slouchali,

-astovala

liroznem Krapinohradským,

pinesší uhel

prijinéla

slova její popotomky echovy

se kterou jsme

bratry o

nás co

bíevši

pak

do

kuchyn

a

abychom na památku napsali: ehož, akoli já to

nás k tomu,

svá jména tam na stnu jinae neád inim, odepíti jsme ji nemohli. Dne 11. záí ráno uinili jsme z Ilorvat výbh Msteko Breáe (ili pes eku Sotlu do Štýrska. Breže ? nm. Hain Rann) asi 8 1000 nmeckoslavenskými obyvateli leží v pkném okolí nud Sávou. R.

1475

byla zde porážka

kesfanv od Turkv;

r.

1775

/.emskému pánovi Ignácovi Attemsovi : na brán hradu jsou posud stopy sekání a stílení. Zde bydlí p. Vincenc Doleiádruhovo jeli za ním do slavenské Bystice lek mojí a

opt 1815

:

bylo

povstání

sedlákv

proti

:

40 pro mladuchu, kde i sobáš^) a svatba se konaly ; já ale, ohled maje na své zdraví a cht aspo jednu noc na této cest tise a cele spáti, zstal jsem toho dne ve Breši, abych uazejti do Záheba pospíchal, an( Záheb, literatura a národnost slavoillyrská d&ležitéjší Avšak ješt i ostatek toho dne byly, nežli svatba. všemožn jsem vynaložil k poznáni Štýrska, k emuž pan Schildenfeld, švagr mladé nevsty, slovem i skutkem, vozem i clunkem pívtiv nápomocen mi byl. Pi navštíveni chrámu a školy na otázku v jakové se zde mládež vyuuje? ekl dozorce, neznaje kdo jsem obyejnou soblibou moudrostí a nájá, ouou „že ješt ped rokem náboženství se rodní chloubou

m

ei

:

Nmcm :

mládeži ve slavenské Dýni že jde všecko

msto, anobrž uémí." U mne to

celé

ili vindické

jen

nmecky,

celý kraj

ei anf

pedkládalo, ale se prý na štstí

Štýrský, vždy více a více

ekl jsem, nýbrž nejvtáí nerozum národ národnosti a ei pozbavovati. Ubozí Šlyrané stínové Slávy Veselejší vzduch vje, chvála Bohu, ješt na venkov : vesnice ješt ozývají zpvem slavským akoli ovšem již velice nminou protkaným. Nkolik veršv z takových, od Helany Jerankovy, rodilé z Pístavu, zpívaných písni zde klademe neštstí

není štstí,

a

!

1

—

:

1.

Lušluo je pa oa deželi, chyža na trat stoji Chytro se z jutro pregleda Aloja

Zachvalim jest mojga Boga.

S majhnani no kratkam veseljam Katir mi

tak

dobriga da,

Krepelika v štreneuc prepeiva, Skorjanek se v lufli glasi Krepelika na verbi odegrevla Kosic pa v goši žvižga.

*)

oddavky.

;

41 3. Luštno je

pa

na tom sveti

:

Kateri s postenjam živí.

Se žvižga íd poja veselo, Na veer presladko zaspi. Že mi ge grenko živlenje na paraito moj brat,

4.

Ne V

nebesacii te

De

bi

aka

veselje

ga živo en krát.

: Luštno vesele, i nm. Lust, luslig ; paé ovšem ; deželo pole ; trata trávník louka ; Majhen malý katir který, slrenina slernina obilí, sr. strništ ; ko8Í malý kos ; skorjanek skivan, luft povtí

Výklad slov

;

;

goé housl in ino a

;

;

zviéf/ati

grenko korko

nedbej na to

toho vysoce,

O

;

pošlenje est ; na porajte nepoítej De bi ga živo en krát

hvízdati

pískati

ne ;

bys je dožil jedenkráte.

Kamkoli jsme putovali ve Štyrsku, všecko ješt rozprávek o škaredé scén, která se ped nkolika týdny v msíci srpnu v Robalci (Rohitsch), kde slavná kyselka s koupelí, se pihodila. Syn hrabte Františka z Attcmsv, ve Slovenskóm Hradci bydlícího, plno bylo

koárem

jemu v oustrely pichámladých Horvatv du tamnéjsích lázní ; a že tito, jakožto s plnjším vozem z cesty vystoupiti nechtli, mladý hrab jim „Kroatisches SauV kafírn volk" navykikoval. Tito s pokojem odešli. mladý hrab pišel, Horvati vsak, kam zu krátký as urážku, obrátíce se k nmu žádali, aby odprosii tu kterou jim o jejich národu uinil. V to pišel otec jeho a vida co se dje ekl: Já Jsem hrab! a v tom okamžení dal poliek jednomu z Horvatflv. Z toho se otec strhla strašná rvaka, tuk že oba hrabata, syn s Vaiikem se poradili museli. Stavové Štýrští tak se uad tím zhoršili, že hrab se všech ouradiU- sesazen byl, aniž, díve oištní svého, ve snmuvné ukázati se jel s

na

zelo tou cestou

projiždku

:

nkolik

i

i

sml.

43 Po tchto deoDÍcb talakách vstoupivše pod veer do lodice plavili jsme se s nedokavosti pes Sávu do Krajinská, tak že téhož dne tri krajiny slavské, Hor-

U prosted Sávy vystupovali jako z vln ped oima mýma dva smutné obrazy: ha! zvolám, zakryv oi dlanmi: to je vatsko, Štýrsko a Krajinsko navštívil jsem.

Óop

ei

!

a

Cestar

tento

v Lublanech,

nkolika

lety

v Pešti,

zpsobný

pi koupání oa cestu

:

smrti, vzala

Rožnay,

Cestar

;

ku

oba

op

nám

Jesefovic

v

horlivý vlastenec,

mudrctví utopil

se

dnv ped odchodem mým

nkolik

ztrát

mnohé obti

Mlado

slavské

Sáv ped

poslncha

byl Horvat,

veliké

již

professorem

byl

pi koupání

se

mladík,

v Dunaji,

si

!

utopil

Slavenstva. a

(jediný

Ukrutná

nadje ped asem: syn

Jungmannfiv),

Tomášek, Michalovi, Cervenák hnijí: a mnohé poskvrMsteko Cates na pany a bemena národu žijí! horku ležící pknjší jest, nežli jeho dvojobliejní a dvojjazyní obyvatelé, na jejichž postavách tžce roze-

—

znati

:

víceli

nmeckého

6i

eka

slavského

živlu

v jejich

dlí Krajinsko od zde všudy tak teskno, tak tímto cele zanedbaným, cizo, tak boleslno bylo, mezi že se všech stran utiskovaným a opovrhovaným lidem sem rychle domv k njakému vyražení utíkati musel, aby se mi srdce nepuklo. Zaslyd Bože mé pochybování : já nemám áky, aby již v tchto krajech kdy

spankhartní pozstalo. vojenského Horvatska.

Brjana

Mn

:

lípa

kvésti

jakási

mohla.

bezdná

Znevonlo mi další zde meškáni, mne odsud dále.

tékavost pudila

a

;

43

HLAVA

III.

Ilonatsko.

—

Záheb

Karlovec

—

Orabnicko pole.

Nazejli dne 12. záí z národn umírajícího Štýrska, Bylat jasná nek ožívajícímu Horvatsku. dle, mleiivá Sáva na levici. Nn ceslé do Záhebu blaženost samotnosti, kterou požíval jsem poprvníkráte jen nkdy, rozmluva s mým vozatajem petrhla. Poteba kvapil jsem

jest

íe

to,

obzvlášt na cestách, pro ducha lidského, aby ode hluku svta odstranil, do sebe vstoupil,

asem

vci

pedmty vidné sob

a

obnovil, zažil

a

pivlastnil

:

jinae množství likazv zpsobí jen zmatek v duchu. Jako tlo pokrm, tak duše látku cestovní stráviti musí. Arciže na cest nemže mysl dlouho sob pináležeti. vnitku ven vyluznjí anC noví vliskové ustavin ji ze aneb vypuzují. Co to za ves? „Dofiraval" Dnes nedle,

tu

pedce

trh

na hrnce,

dím

mému

ekl

on, to

nic

nového

nás.

—

a

Pane,

u

Josefovi

Co pak

jste

vy Josefe, Nmec ili co? Já jsem Slavencc a mj jazyk slavenský, nmecky málo umím jsem rodák z Breše. Jakž to? dím já, vy íkáte Slavenec ? a ne Slovenec? To vše jedno u nás, odpovdl on, uení lidé mluví Slavenec i Slovenec. Slovenec, my sprostí Nu, ptám se dále, a pro vy Slavenci a Horvati role své tak na záhony a runy (wendische Beete) roz:

i

oráváte ?

jako

pro

Nmci?

nenecháváte

moudejší aby když

prší

voda

vnikla

tím

ourod

rolníci

role své

ekl Josef

„Proto," nežli

Nmci;

to

tak

cele

a

široké

mj, „že Jsme my dláme tím cílem,

zstala a do pdy napomáhala ; kde pak je zem sama v sob moálovitá, aneb když mnoho dešfv bývá. tudy tyto záhony odvozují pílišnou vlhkost, aby osení a

ve

brázdách

nehnilo; panuje-li dlouh.á suchota v let, a jeli studnice, potok aneb reka ve blízkosti, voda íío odtud do tchto

brázd nástroji, která

roli

ovlažuje."

Tu

pirozený dávno hledaný klí k tajemství

hlo

jsem

ml

slavjanských

44 záhonfiv

:

vysvétleoi a okázání mi tak prackticke

toto

a

moudrosti v rolDÍctví, naplnilo starým našim pedkm.

mne

novou

uctivosti

ku

Ladu, Jerlušovice, Drdovec jsou chatrné vesnice rozsypanými sem tam domky: což zizeoi a navštvováni škol tžkým iní. U Brdovce dohonili jsme drátenika, jistého Jiího Hološe z Rovného, horvatsky Ponvadž Maai tak dobe jako slovensky mluvícího. hloupý posmch sob z nich a z jejich emesla dlají : jdou tito chudáci radji v daleké krajiny, aby sebe od hladu uchrániti a panstvu i stolici poplatky vypsotovati Sotvy tento truchlivý pohled z oi zmizel, utemohli. víel se jiný utšeuéjší. Vedle silnice zahrada neohrav zahrad na vyvýšeném miste déuá, jenom okopaná kvtnice s nejkrásnjšími rosoperlými dítkami flory ve stedišti kvtnice mladý, vysokorostlý, erným ouredním rouchem odný knz se knihou v ruce. Že ranní nedlní svou nábožnost zde vykonával, poznati bylo nejen ze knihy ale z celé skroušené tváe a postavy. Taková modlitba, myslím, v takové tichosti, z tak upímného srdce, mezi tak vonným kvítím k nebi odsilaná, musí s

tém

:

;

£ohu

milá býti.

ím bemen

tém putnu,

jsme se k Záhebu pibližovali, tím hujeden nepíjemný, škodlivý, zde šipanující obyej, totiž nošení všelijakých hlavách u ženštin. Dve, žena, staena

více

stji urážel roko daleko

oi mé

na

nco

každá nese

bu

nši

na vrchu hlavy,

uzel a to

a

pod nim

asto

bu

koš,

tak veliký a

bu

tžký,

Tím se stává, ze postava rovná co strom ale že to stálé tlaení mozku tohoto nejjemnjšiho nástroje duše škodlivé jest v jiném ohledu, o tom ani pochybovati že ledva

zdejších žen jest

kráí.

pímá

a

:

nelze.

Do Záhebu že ješt jseni.

zavírku

Okolí

ovnené

pijeli jsme

horvotského

Záhebské

ped

desátou hodinou, tak

kázaní ve

živopisné.

chrám

vzdlané,

slyšel

na levo

vinohrady, a pahrbky ili hrby, heby, odkud

; na právo nepehledná rovina msto k rozprostrahování se až ka Sáv vábí, aby nkdy jed-

i

jméno

Záheb

45 ním

nejvtších

z

krejtíri,

tokíii

a

(soiistružníci)

nmecké:

pisy

bylo. Obraz a slav malými, starými a novými

jihu

na

chvje mezi velkými

kupci

i

a

msta msty;

remesloíci mají ná-

jiní

slavoillyrské.

Gay

jest

osa,

duchovni i národní život Záhebu anobrž celého Horvalska toí. Již tomu asi 12 let co sme se nevidli, co jsme v Pešti spolu na procházky chodí-

vkol

které se

eštin

itnnku k pouení se

vali,

ítali,

o pravopisu,

o novinách a jiných národních dftležitostech rozmlouvali a všeliké plány v pudoucnost inili : ze mládence jemného, uelivého, nadje plného, stal se již písný, vázasloužilý, všecka pedsevzetí mladosti umuž. Jaková mi to radost, shledání se s On co takovým pítelem, vlastencem, sounárodnikem magnet pitáhl k sob nejzpsobnjší illyrskd mladíky ze všech krnjv a náeí, chudé spisovatele podporami sesoustredil zakládal, získal šlechtu národní literntiie. rozptýlené síly a tak úlohu Bolicm a iabem sob danou, Cosi zázraného zdá rozešil. co jednotlivec, zdaile ili snad sebe a okole sebe pan Gay. se míti do vzkíšení národu neznsluhuje jméno divu ? Novinárna jest velikánské podniknutí, síly jeda tiskárna Gayová pevyšující. Jsou zde noho soukromného ílovóka ti tiskací lisové, každý z nich sloji 500 zl. stíbra; 1000 zl. stíbru, al hydraulický res nadto stál sám o literách, o sazeích o tiskaích a jiných pípravách mlím. Nejen sebe s tlem s duchem, a potebách celé své ddictví a jmní obtoval lento bezpíale Nad tiskárnou jest kladný vlastenec národu a vlasti. ítalnice, peutšený ústav vkol pi stnách knihovny kde kniby všech slavjanských náeí, zvlášt mluvnice, slovníky a djepisy ; v prostedku dlouhý, zeleným suknem pokrytý stl, na nmž dvadcet pl rozliných novin

žný, vysoce

skutenující

I

tém

(

i

i

:

a

asopisftv,

množství

ješt na literncki.

West

svt Novin

srbské

a

krásném

ve

slavjanských

Tu ruská Severnnja Pela, tam polský Tygodnik Národní List, zde Vela, Kvty, Ost und Pražské Noviny,

nalézá. a

onde elnjší

jiné

poádku rozloženo. Takové pohromad solvy se kde

novin

nmecké

noviny.

Ulndarské noviny

46 1u niista

mají mezi ciiJŠinskými.

nikde nespatil sem naše

ale

suášelivost a všestraonost

maarskýcli itovoácli

v

ooviuy

vaao

kteráž slavjauská

:

ueraálo

Na tyto

téáila.

ron

260 i\. stíbra. Doliled a poádek má zdop. Babuki, muž výi)orué uený a dobrý Takovým istým všeslavským životem nikde jako léto. fioviny vynakládá

se

Tu jsem uašel Slováka, jsem nebyl proniknut jako zde. Sreznievského a tam Busu p. Šuleka noviny toucího, Praisa, kteí zde nkolik dnv oa mj píchod ekali Podivuhodná jest schopnost mévše odjíti do Srbska. Bus&v v uení se a zvlášt náeím siavjanským. Fan SrezDÍevský mluvil tak dobe a plynné chorvatské to šlo z poátku •náeí, jakoby zde rozen byl. arci nco tížeji, anC já posavad jen k ítáuí, málo kdy ke mluvení, piležilost jsem ml: a však ze due na den 4 míij jazyk se rozvázal. Poznal sem v Záhebe nelo4íko všecky elnjší spisovatele, p. Demetra (dramatika), Kukuljevie, Babukie, UžareVrazfl, Stoosa, Kakovce, zástupce a podpory národu vie, Mojžeše a jiné; ale a literatury z vyšších stavv, jako Jeho Excell. biskupa Haulíka, hrab Drazkovie, hrab Oršiée, hlavního župana Mikuláše Zdenayho, vice-bána horvatskeho Markovie, barona Kulmera, generála Símunie, plukovníka Kastie vlastencv, kteí všichni a nesíslný poet pátel a

eem

Mn

i

mnohými

tak

a

nejkrásnjším

nimi k

dkazy

stkvéiými

vzájemnosti sluvjanské

mne dulím

poctili,

pízné, hustinnosti a že pobyti mé mezi

mého

života

Horvati jsou Špartanové slavjauští

:

silni,

pináleží.

zmužili,

—

odhod-

Vysokocit národní povdomosti a slavjanské významnosti nikoho tak neoduševuuje jako tyto Hrdinoslavy. Jim náleží ta krásná est, že byli první, jenž se osmlili novoslavské vidy z duchovní íše do skuteného života pesazovati a vštpovati. Tu žádný spisovatelský laní.

a

uený

8

ideami, jako jinde: pravá

aristokratismus,

monopol

žádný

narudni

a

s

literaturou

duchovni svobo-

dná obec, jejímž úastníkem, ba jen svdkem býti radost. iNkteí namítají p, Gayuw pílišnou cti a chvály žádost ; my na to odpovídáme ve chvalitebných vcech chválu hledati chvalitebno jest; ve sláv a ve

—

i

:

47 Stésií

est

národu

nedbali,

Ukázali

chlubiti.

dražší byla, než

estnjší jest, nežli na est aneb neestnými vcmi se Gay dostaten, že mu est národu

hledali,

a nehledati,

necítiti

jí

p.

jeho vlastni,

vo dnech nnrodnilio

ne-

betpeéenslví, když optimistové mleli, odrodilci cizincm pochlebovali, chabí a klátiví zoufali, sami ueni opustiv-

skutený

še ožahavý

se

aneb

zabrali

hlubin

skoumáoí se pohížili

:

útoišt

do

život

do

vdnjších

starých

as

v

theoretickýcb

on do trpkého jablka pítomnosti

zakousl á smlost ml hezprosle In a veejn k národu mluviti, nedbaje na mnohé ctiutrhae a žalobníky své. Kdybysme my Slavjané mli národní Pantheon jako Hímané a Francouzi, anebo valhallu jako Nmci, jábycb Gayovu podobiznu (am postavil a lipolistovým vncem Jedno však jest, co každý Slavjaa hlavu jeho ozdobil. od p. Gaye píinu žádali má, totiž, aby netoliko ústy, pérem psobil a krásným svým ale penzi, cestami, Pan Gay má slohem své vlastence astji obradoval. i

znamenitou

i

sbírku

slavjanských

starožitnosli,

k.

p.

pvodní obrai Gtindie, Georgie (jenž o s. Pavlovi pak a ostrovu Mitó psal), Petra Zrinského a jiných ;

vyobrazená první tvrt mnohým horvatským mstce se hoézdou\ což za znak Na jednom takorodinám šlechtickým posavad slouží. vém stíbrném penízi slojí nápis: Caesar Aufjustus ^ Virtus turb. illyricar. a na druhé stran: Pi spatení staroillyrské

na

peníze,

nichž

i

tohoto msicohvézdového místa a

národních

z

hvzd,

k.

(lanicu atd.

p.

v

písní

srbské

Známo

jest,

vždy mi pišla mnohá

znaku, na

pamt, kde

písní

že

i

:

Mesec

e

o

msíci

kára zvijezdu

Slavonia na erbe

hvzdu

Gaye zanfmal mne obCharakteriod r. 1288. dva lánky, totiž 3. a 11. V onom stoji: „Akoby ký vopil Tupl, kiel) v noci: pomacrajte terby ký ul a neprišal na pomoc, pak by se doznalo, da pláli pene Gospodinu (gradskomu) Libar 25 a Crikvi L. 35." V tomto: „Svakoj zeni je virovano od dobroga Kdoby glasa." takovou lovéenskost a vzdlanost v onch stoletích

mú. Mezi starými rukopisy u zvlášt Zákon VinodolskiJ, stické pro náš národ jsou v

p.

:

nm

!

—

hledal?

—

—

!

48 Dne 15.

provozováno v divadle dva kusy, na drumu (selský iíli venkovský domek na silnici) podle Kocebua druhý Ludost a ludoria veselá igra, podle Desagiera, Pan Skalac vynikal panna Veselova nžnými v obou komickým talentem hnutími a posunkyjako i líbeznou výslovností re6i illyrbyla o zakoupení aneb vyVe spolku pátel ské. divadla v Záhebe : akoli stavení nového národního o pSsobení divadla na vzbuzování národnosti a vzdpesvden jsem, predce radil jsem, aby ty lání ei matice k vydávání založení peníze radji na knih vlastenských starožitnosti obráa museum k ochránní ceny byly, an{ prozatím nynjší stav divadla dostazáí,

první: Seoská

kuta

:

;

e

tený

jest

potebám

fond ješt malý

cest

a

pítomnosti. uvolil

jest,

tomu

sbírce k

cíli

se

Ponvadž

ale k lomu Gay k osobní

ušlechtilý

po celém Horvatsku.

Sreznievský podal nám zprávy o nynjším stavo Po smrti Puškynov literatury ruské, zvlášt básnictví. vyniká v básnictví obzvlášt mladík Chdmjakov. Již P.

pedtím etl jsem od

tohoto spisovatele

vit jeho Studnici, které se mi pro nost, jejich

národomilenství,

vroucí

básn, jmeno-

jejich jejich

živou obraz-

istoslavjan-

ského dncha velice líbily: proto sdlujeme zde našemu obecenstvu jednu z jeho nejnovjších prací, která ješt DÍkde tištna není

:

Orel slavja nský. Vysoko Slavjan

ty

gnzdo

polunonoj

postavil orel

Široko krylja ty razpravil,

Daleko v nebo ty ušol. Letaj no v sinem more svta, síloj dyšusaja gruJ Razguljem volnosti sogréta, !

Gd

Ty mladších bratjev nenabu. Na step' poludennogo Itraja Na dalnij západ ogljanís leh mnogo tam, gd šum Dunaja, :

Gd

alpy tuej

obvilis;

:

40

V

ušceljach skal,

V

Balkaoskich debrjach

V

sjetjach

V I

Karpatách It-mnych,

v

lsach, vérolomnych,

Tevtonov

stalných Osmanlii

ždut okovanyje

i

epjach.

bratja,

Kogdalo zov uslyšat tvoj, Kogdato krylja kak objalja, Prosteš nad slaboj ich giavoj. vsporoni ich, orel polnoi Pošli im zvonkoj svoj privl !

Pus( ich utšit v rabskoj

pišej

noci

svt

Tvojej svobody jarkoj

!

duchovných, Pítaj nadeždoj lušich dnej, 1 chlad serdec jebinokrovnych ich

Pitáj

sil

Ljubovju žarkojti sogrj Ich

as pidet

;

!

okrpnnt

krylja,

Mladyje kogti olrosfu, Vzletjat orly,

i

cpy

Železným kljuvom Ptáno prý

se

se

já

i

mne ode nyní

Ptactvo,

ekl jsem

v jeseni

a

zdejších

pátelóv

více

básnictvím

ješt

v jarním

já, jen

v zimo

mi, ne vlaské villy,

mlí;

nasilju

razkljujut.

a

letním

to

prob

:

neobírám?

ase

zpívá,

však chcete-li pedce, dejte

ani franzouské

ády nmeckých

n

i

Sanssouci, aoi pen-

potebný k tomu as, pokoj a chléb: bohdá žádost Vaši a vyplním tebas i v šedinách. Znáte zajisté dobe, že my jen laskaviky jsme na poli národu a literatury : žíti ale a jísti pi tom pedce musíme, chceme-li pracovati, ani ani básníím peení holubové s nebe do úst nevletuj. Vlachové chléb zovou pánem. Ostatn jak lovk lak i národ, po všestranné vzdlanosti dychtící, nic netratí i když ponkud poezii práznovati nechávaje jinými užizie

a

tenými vcmi telkyn

knížat, nýbrž jen

se zanáší.

Múza

jest

prvodkyn

vdkyn;

a

pí-

ona jej okrašluje, dle zpravovati neumí. Bezprostedním slovem i skutkem, podobným ob^CDOmyslností, obétovavostí a všelikým života,

KoUírovy

aiiiiy,

nikoli jeho

lU.

4

:

50

psobením

obran

na

postaveného

národu

rete

a

v

tuším, není menší

pracovati,

nebezpeenství zásluha, než

Co nám prospjí všecky naše básn,

zpívati.

e

Tžkat

ztratíme-li

mrtvoly našeho národu, obzvlášt esko-slovenského lidu, nového ducha aut již puciiem umrlím Pouhé vdechnouti páchla. básnní, tebas i s Lumírovým hradobýbavýra varytem a s Amphionovou kamení ku plesu pivodivší lyrou, jiných menších, potrebuo bylo k tomu nepostaovalo pospolitých spisv a lánkv vydávání a rozšiování,

národ

a

?

byla práce,

do

,

:

i

všestranné dopisování, pemluuvání, knih ponukání, rozesíláni

a

prodávání, anf knihkupectví

cestování a pravotní se

s

odprci

stedky a léky ku vzkíšeni Kdyby lze bylo nás národ,

nemáme a jiné

a

oživení

a

vbec

básnmi

;

anobrž i pro-

tisíceré

mumie národnosti. samými moudrým uiniti

celý svt,

a knihami šCastuým a dávno vrchovaté býti musel. Moje kázn kiejí mí z pulpitu, co nevinný vezen i temnice, prosíce mne o vysvobozeni a vydání jich na svtlo to však mne pedce nezdrželo od cestování, aul o tom pe-

toliko

toby

již

:

svden

jsem, že živé slovo více psobí než mrtvé. Láska z obcování roste, íkali naši otcové, a tél nám potebí. Nenávidím ustaviné mýráuí se v zaprášených knihovnách, jako i pouhou školskou uenost a spekula^ tívnost, kde, jako v nmecké filosofii, jedna nová soustava ustavin druhou nahání a s trnu svrhuje, á žádná se naposledy v život nezakoreuuje, aby mohla kvt a ovoce pinášeti. A pak novonárodni idey musíme, ne výhradn v jedné, ale v rozmanitých všemožných formách do života vnášeti.*) V ten den ped naším odchodem, navštívili nás ješt dva klerikové ze semeništ, p. Yaleli a p. Vrbani, kteí nás esky pivítali, a vbec v eské ei ku

—

")

Maai

Nemžeme

pochopiti jako nokteí toto naše v pobytí na zlou stráuku vykládati a jemu ví jakové protimaarské zámysly podstrkovati mohli, an zde o Maaích a sotvy slovo mluveno. Svj pak národ navštíviti a o svém národu mluviti tuSím není

Záhebe

maarin

hích.

Bh

:

podivu zbhlí byli, cviíce so v ní spolen každého Jedno jsem litoval, že jsem p. týdne nkolik hodin. Ma£urani5e, tehdy nemocného na venkov, spatiti a poDne 16. záí o pl desáté odjeli jsme znati nemohl. ze Záhebu pp. Gay a Demeter rozlouivše se s námi již díve v mst, opt nás, pší pedkem sedše, u Sá;

Byl lo práv den jména mé dcerkj vy pekvapili. volali jsme oni, moji soucestovníci Ludmily ; já Ješt téhož dne vasn pijeli jsme do Živ Jí Buk ! Karlovce (Karlstadl), a po umístní se v hostinci na(skrovná n však dobe zízená), fcítovnu vštívili jsme mstského soudce a prozatímního pana Klobuarióe pány bratry Vakanovie., kde jsme až do plnoci šti

i

betali.

zde

I

ped

i

tím

jíž

v

Záhebe

všickni

tém

zdejší

omráili a ohlušili otázkami „pro vzdase slovenská šlechta od svého národu a své luje a k jiným pipojuje ? pro ona nejusilnji na zmaJaení Slovákv pracuje ? Pro Slováci taková bezpráví snášejí, pro u Irnu pomoci nehledají ? pro nikdo ze Slovákv na snme se proti tomu nehlásil atd. ?" Milí

mne

vlastenci

:

ei

pánové, eknu, tohot jsou mnohé a rozliné píiny, já za nejhlavnjší pokládám nedostatek národních škol a Kdo zná stav Slovákv národního vychovávání u nás. v Uhrách, pochopi, že to na

snmovní cest

ant Slováci tam žádných vyslanciiv

nemá práva národní není ješt národem;

bodn Náš

lid

od jo

nho

vQli

míti

vli pak

zvolení a

a

nemají.

píležitosti

uiniti nelze,

Národ, který ji

vysloviti,

národu pedstavují svo-

zploomocuní vyslancové.

velmi chudý a znuzilý,

a

bez

penz

—

nikdo

knz. Ostatn se Slováci dosti hýbají, a hlasv svých kde možno pozdvihují nebo všecky brošurky a láuky :

eho novinách proti tomu pocháieji od Slovákv. pak rozum nemže, lo tas léí. Odplata za zlé i dobré na chromém dojede. Zde jsem slyšel mezi jinými

v

—

i

na posledním Betislavském snmu mstm, více hlasv žádajícím, tato spravedlivá žádost odepena: jeden z vyslancv madurských totiž že prý i

píinu

toho,

pro

veejn to ekl oni by zavraždili naši prý vtší poet mést slovenský jest. ;

národnost,

4»

aaC

52 Nkolik dnfiv ped našim píjezdem bylo zde ouedni vyšelovéiii a phon pro povstnou DaYorií:

^Tko

je

Maai

udal;

rodjen jonak neka danas diže barjak u zrak

rodjcn Slavjan,

Slavit nsbi

žalobu

u vyšších

atd.''

ouadfiv proti te'to písni Po mnohém slidéni,

žádajíce potrestání jejího pfivodce.

kdoby

byl jejím

skladatelem,

nalezeno, že ta

píse

v

rozliných pedmstích a ulicech znikla, jeden verš zde, druhý tam atd. jak obyejn národní písn povstávají. a toMy jsme ji již v Záhebe od emeslnických varyšv veer na ulici zpívati slyšeli. Tžce to nesou Horvali^ že Madai tc'mr každodenn proti Slavm mnohem urážlivjší a nebezpenjší lánky, písn a knihy svobodn tisknou a rozšiují : když pak od Slavv nco podobného, aneb i jen obrana a odpovd vyjde, to xrhluk a lermo dlajíce žalobami vrchnosti obtžují, Jak utrhané jsou „I nabiji t, i plakal ti nedám.'' písn Maarv proti Slavjanm k. p. „Él Magyar, áll Buda még Haldoglik a buta Tót (Žije Maar, stojí Budín: umírá hloupý Slovák) atd."; anebo „Én szegény Tót legény Mindég krumpli atd." které se veejn na Pešfanském divadle zpívají; anebo bezelná truchlohra Galova: „Svatopluk", anebo písloví „Tót není ember" predce kdy který Slavjan podal žaloby proti 8 nim ? Báno s ousvitem procházeje se po mst, pišel jsem na tržišt; jakový to nový nevídaný pohled V celém námstí stály v pkném poádku vedle sebe ženy, všelijaké vci, ovoce, mléko, sýr, houby atd. prodávající ale pi tom ani jedna z nich zde nezahálela, jako u nás, nýbrž majíce obáslo konopí neb lenu o hlavu otoené a v ruce veteno, vžecky piln pedly tak jako u cás na prastvách, a jen v tom okamžení písti pestaly, když nkdo nco od nich kupoval. Již pedtím spatil jsem panny a ženy cestující aneb sousedy navštvující, anobrž ale toto pastýky na poli písti množství padlíc ve hromad, jejichž hlavy v kužele se

uv

—

—

!

:

i

:

58 zmoily, jest arodjný výstup. „Hluboký vroucí oitu tvé jméno jetí pro domácí pilnost a domácí šlsli Slavjan !" íkal jsem pi tomto divadlo s Kopilarem. Méné zanímavý byl xde druhý pohled pro mne. Šedše do kavárny ku snídaní, nalezli jsme u stolu tri hráíe práv lak sedti a v karty hráti, jako jsme je BylC jeden Horvat >6era pi našem píchodu našli. mlyná, a dva Mémci kupci hráli zde celou boží noc V tom došla hromady dvacetníkv ped sebou majíce. dceruška asi 13 létá koucí: „Milý ote! matka t

—

:

prosí,

abys

již

surové na toto Melt musela.

dom

šel!" Tento šílenec osupil se tak

stvoeni,

nevinné

že s

etnou,

tento

otec

pláem

utíkati

doma

hlad

trpící

rodinu.

(Fiume) vede krásná umopravdu mistrovské dílo \ vystavené od polního maršála, svob. páua dokonená 1825, dlouhá Vukaševie, zaatá 1801, 80,000 sáhúv. Škoda jen, že tato tak nákladná Karlovce do Rjoky

'L

lecká Maria-Luiská silnice,

.•'luvjanské

tém

zámru

silnice

prázná

jest,

neodpovídá,

tak lidu u obchodu cest sotvy pt kupec-

nebo

že jsme na celé te

kých vozv, obilím a plátnem obtížených, potkali. ŠpatI zde njších hostincáv nikde jsme nenašli jako zde. však, když jsme sob vejce vaili dali, slyšeli jsme ,,Vejce jednohodinné, chléb moudré písloví horvatské jednodenní, pítel tridcetiletý, jsou ti dobré vci." Kraj :

skalnatý, neouroduý, nmý bez ptactva a zvíat; sama cesta však pedce utšena, aut cestující veždy po vysokých chlumích putuje a vz jako v oblacích se vznáší. Pošt jest asi 12 na této cest,

pahorkovitý,

tém

vesnice pak hlavnjší

:

Stative,

nic Selo, Skrad, Dlnice,

Netratíc,

Severin,

Merzlá Vodica, Jelenje,

Vu6eKamen-

Každá mile zem a každá vesnice oznamuje pocestnému, že se k jižnému podnebí a k nové, More již od posavadoích cele rozdílné krajin blíží.

jak, Grobník.

nemže

býti

daleko:

nyní vyschlá jezera, Wyní, asi oudolí,

hodinu

Horvatflm

rokle a

ped a

a

prohlubiny,

celá tvánost

Rjekou,

všem

okolí

otevelo

Slavjanm

se

svaté,

bývalá

ale

zvstuje. ped námi

to

ono

slulo

54

nkdy

Jelensko, nyní

Grobniko

Polje,

asi

jednu hodinu

Zde r. 1242 naleEli didlouhé a pl hodiny široké. vocí Tatarové svj hrob pod meem udatných Horvatfiv. Nesíslné množství jich de padlo, jedna polovice pole jest bílým drobným kamením pokryla, proto praví prostonárodní povst, že toto kamení s nebe na tyto lidohromce padalo. Horvati chtjí zde pomník, tuto udá-

zvující,

lost

postaviti a

památku slaviti echové a Moravané na váru, tak i zde, s vozu Dechal jsem se citm a

lejní

:

povdomost mne zde

píštího

šestiletou jubi-

léta

pítomného

roku Jako u SalaHostýne uinili. sesedna u prosted pole pozamyšlenkám národním. Tak hrdá jako

tak

blažila,

to

sám osobn v

jakobych

bitv byl pítomen býval, kterou Itálie i Germania, snad i Rím a Caihrad, mongolské poroby zbaveny byly. U vesniky Dražíce vidli ješt dva náspy ili šance, té

tábor byl ; nad osadou Podudnica podnes tatarské grobiké zvané, kde, dle národní povsti, nejvíce mrtvin tatarských pohrobených leží, mezi nimiž podobno i sám Batuchan, jenž v této porážce zahynul. Nemohli jsme však zde bolest, ba vru hnv náš, nad tím utajili, když jsme slyšeli, že všecky zde nalezené storožitnosti zbroje, pílbice, peníze, popelnice, sklenice (ješt vodou k pití naplnné) ald. do ciziny se prodávají a ven z vlasti vynášejí. za nimiž tatarský

jest pole,

tém

Pro

:

brati Horvati

nemyslejí na

museum? U Chlumu (Kulm), nádherné pomníky try

žm

bitev,

v

založení vlastenského

u LipsUa a jinde vidl

jsem

nichž nedávno kesfané bra-

kestany zbili ; naši Slávové cizím zásluhám a muplnou hubou ae obdivují a je oslavují, jen k našim

a mužm jsme nevdní utahumrtvým, co jim náleží; a pitom se ješt horšíme uzime-li, že jim cizinci pocty a památky dlají. My všudy pozd picházíme, všudy jsme poslední, ku všemu jsme slabi. Když já do zem smutn hled v tchto a tmto podobných myšlénkách hluboce pohížen jsem byl, hl má v ruce, sama sob zanechané, ve drobném tomto pisku sem tam hrav ryla a jakési hakybaky dlala ; procítiv pak a k sob pišed, nemálo jsem se

nejvlastnjším zásluhám

jíce

i

55 uleknul

vida

a

pd

senaté

ta co

hAI

nevdomky

ta

Stalet tam

napsala.

vyoraná ona ialoba Dobrovského: Slaven .'" Nemév více asu k zetení a run, nechal jsem je tam co Grobnický Byloí jii pozd veer když jsme

na této pí-

velikými literami

totiž

uneinigen

r,Wir

rozhrabání tchto

pomnik do Merzlé Vodice

neobyejné pokikoval jiué poVšedše tam, uvidíme vozataje cestné vfikol stolu hrsti silné o stl biti a prstfiv hned více hned mén vystrených ukazovati, anf pi tom náruživým okem všickni na to hledli náramným a smíšeným hlasem volajíce: cinque, yní seite, jiní otto, nove Atla Mora jmenovaná, ponald. Jest to vlaská hra vadž pflvod svfij od Mouenínv ili Arabflv má. kteí pinesli. Tato hra po celé Itálii aoobrž ji do Španlska po všech jižných krajitiách obyejná jest. ona zavdává píinu k nesíslným rfiznicem a skuteným vraždám. Jest to hra bezduchá a pedce jeli sázka veliká, pro rychlé pijíždli

z

z

:

daleka zaslechneme

í

hostince.

ji

:

hráni,

boháe

hodinu z

»a

žebráka iní.

Pi osad Ka-

jsme vodu z cisteruy strojn udlané, do níž se deš( a voda se skalnatých pahorkv shroniažduje. Se chlumv a výšin tohoto okolí uzíti již místy siné more^ nad jehož vodami béloplachetné lod, co holubice,

menjak

pili

se vznášejí.

HLAVA

IV.

Pomoi, Rjeka

Pes

hrfizy

vodo cesta

—

Velja

Ciové

plné romantické

do Rjeky.

nebem smokvy

—

—

skalostény

V zahradách

(sr.

(fíky),

Svatovít),

pozstatky

vzácné.

Liburnia,

Caesara

u

Ve

jest

isté, Záliv

propasti

sirým

jižné xrostliny. asi

S.

živé,

starých asích

Oenotria.

a

vidti pod

vavíny a jiné Rjeka potok vytéká z ohromného skaliska od msta. Msto Bjeka, latin. Flumen Vitopolis

Terst.

slul

V, hodiny Vili,

aneb

klassickými tento kraj

pak tento ili klíc

56 Quaniero

ili

Camaro

Krain Krajinci), ve starých pak asich

slul

Sinus Hana-

more

GoUo

nyní

sluje

Slavjan, pan

v nisté

Sious

všecka jména

:

píbytku svém,

ale

jako polentu, želvy,

pohostinstvím ve

nás netoliko s

sprovázel nás jak v mésté tak

i

Vlaská

okolicech jeho.

na nás

V. J.

pijal

Kjecfí,

(»r.

Veneticu* a Mae dei národ su vztahující. Medatií, advokát a patrícíus

Heneticui (srov.

licus ili

SchiavODi) Zdejší

del

jídla

moské

i

v

zde jsme ponejprve jedlí, raky a ryby. O rozhlášené

kdo ví jakové pedstavy jsem sobe ekl tvoil sotva ale že jsem ji uzel a okusil, aha jsem Kaša mat naša a jjolenta Její dcera! A tak jest

polent

já

pedtím

!

;

ve skutku, polenta

(sr.

staroslavská kaša,

pvodní

puls

pultes) nic Jiného není, než oblíbené jídlo Slavjanúv, pa-

brek po Slavo-Venetech v Itálii. Ped domem p. Medanie ni vysoký kamenný sloup, na jehož vrcholku vlaka ili korouhev (nm. Flagge, sved. Flagga, holand. vlagghe) vlaje; v prostedku vyezbován u spodku pak tento nápis:

Numine sub nostro Atbitrii

V

mst

;

eniny onéno

erit.

jsou ješt zbytky z ímské brány jsouf to balvany skal, jak se zdá, bez

zdi,

hoe

V

ku Grobniku a dále do slavenina zápas vésti se vesnice okolní jsou sice všecky

se

Rjece musí

sokyni svou vlaštíuou^ v Rjece

i

mluví

naši

kalvarské pak truchlejí zboíši na východní a zá-

ímskou

která

padní dlila, táhnouce

slavoillyrské

kohoutem,

requiescite gentes,

quidquid habetis

vestri

Na

malty spojených.

vlastenci

Vít s

domy

mezi

(Areo Romano)

Krajinská.

tuté

s.

nž

již

obecní

e

:

lid

nkteí

a

ale v tak

eených

horlivjší

vzdla-

njších domích a pi ouradech všudy se vlaský jazyk Jsou ozývá. Dáno kohoutovi hradu, a on chce véii, velkokupecké rodiny, majitelé sice zde slavoillyrské, korábv jako Beneti, Cirkovi, Cosuli, Milašovi, Viculí a jiné, ale bohužel, dítky v jejich domích již Vlastinu štbetají. Ve chrám sv. Vita káže se i zpívá

—

:

v každou nedli borvalsky. Srbská

církev, jejíž koézeni

57 jest dv.

p.

poítá

Joveti,

iento naíkal

nám

velice

toliko

již

52

duše

:

muž

klesání zde naší národnosti

iia

V guverníalniin palác stojí na tabuli jména reci. všech advokátv v Kjece bydlících napsáua, hylot jich Tam jsou 12, mezi nimi G slavjauskú jména nesoucích.

a

obrazy gubernatoruv v.šecli, od r. 1777. bylot jich 7. jsme i školy mali6kých dílek, kde dvé uitelkyn všecko po vlásku uily. Pro pak není zde i

Navštívili

e

uvedena ? ptal jsem se, a pan Medani iia dlouho o tom hádky mezí méštany, mezitím prý gubernium v to se zamíchalo a žádalo uvedeni maariny do této školky. Aby se méátanstvo

slavská to

bylyt prý

:

tomu vyhnulo, vyvolili všickni radji vlaské uitelky. Tím jste se vru nedoslali pod stechu, ale z dešt pod žlab odpovdl já. To se vše asem napraví a nahradí, ekl náš pítel k emuž já pidal Co jednou k srdci pivelo, zvlášt ve mladosti, škrab jak chceš, tímá se, aspoa skvrny na vždy nechává. 1 o národnosti a ;

:

—

ei

—

plutí

Na

lezná z

etný

to

písloví

Již

:

je

to

vlek ham

tam, co

prelí chrámu S. Vita vuzdna dla sem vystelená koule, pod

jest

I

veliká že-

tento leto-

níž

nápis:

Ista

S.

jiných

Dabat GaLLos Vít jest

puLsVra hloC AngLla poMu.

patronem

ve Krainsku,

tohoto msta, jako

i

mnohých

Štyrsku,

Korutansku, anC Slávové k tomuto svatému jakési pedmilenstvi mají, pocházejicí ješt od jejich pohauskéiio Svatovíta. Tolikéž i chrá-

mv

S.

Ilieronymovi

zdejších Slavských

Anobrž

zasvcených

krajinách,

Kim

v

veliké

množství ve

nichž jeden

i

v Bjece

chrám „S. Giorolamo de Schiavoni^, jenž r. 1450 pod papežem Mikulášem V. od Slavjanftv ped Turkem utíkajících vystaven byl. Hned po píjezdu našem do Hjeky, pospíchali jsme more pozdraviti na tak reeuou paludu (snad od palus) ili nasyp do moe bžící, kde lod piplavuji, aby tovar nakládati neb skládati mohli. Zde jsme spatili dvé mlodice Krajinské, tak krásné, že všickni diváci více na stoji.

i

v

jest

58

n, nežli na lod mšfáckém odvu,

more

a

Byly( v rárodnim jedna nšlechlilejsi neili

hledli.

snad sestry,

onch národních pí„Od nékdaj Ljubljanke co ^Nema pucu (dvku) nad lépe slovele", a druhé: Krajnicu.** Zpozorovavše lato neviátka, že oi mnodruhá.

Zde jsem

sloví,

z nichž jedno

n Tém

hých oa v lese.

cííil

pravdivost

íká:

obráceny jsou, zmizely v

mst,

jako

laky

do pl noci procházeli jsme se pod hvza na moském nábeží, kde dojasným nebem v množství osvtlených lodic rybáských, rybaíce zvaných,

mst

Asi o 11. hodin zavzní na jedné se toulalo. silnohlasný ale truchlivý zpv dvou rybáv :

sem tam lodi

udila

se Lika

i

Karbava

Sto govori Bugarine

Sáva,

pleme Frankopanovía viteza Baa Zrinovia."

Kiidi I

Milý Bože!

eknu

Arciže,

p.

není ty

:

di

náš

písn

lid,

znají

já s podivem, tol píse s-Kaie! Medani, lo nic nového a pcíoivného jmenovit rybái i ostrovu Velje, všechny obzvlášt ty, které se vztahují a zpívají

na jejich

nezapomenutelného

gipana

jeho

a

Vlach, pízniv

rodinu.

Bylf

Od

pána

a

dobrodince Fran-

a

Frangipan,

pvodem

hodiny leží na vrchu Tersat. nkdy hlavní msto Liburnie (Tersaclum), nyní hrad, Fraogipanfim pináleževší zde vidti jejich erb, na nmž dva Ivové chléb lámaji. Zde se Slavfim,

Bjeky

asi

Vg

;

—

památný Marengovský sloup, nkdy ke cli Napoleonovi na poli Marengo postavený, od Nužana koupený a sem penesený. Pístav Rjeanský, tyidcátka (quaranlana) a nemocnice jsou od msta malou hodinu vzdáli nás, práv jak jsme tam došli a vdce náš bránu ku pístavu ve-

chová

i

;

doucí otevel, pivítala

beh

moská boue

a

vlna na skalní

udeená, co vže do vysoká nad hlavami našimi vydmutá, málem že nás strachem pedšené neucbopila : odešli jsme sice tdraví, celi však ukropení. U prosted

:

50>

kaplenka, aby všickni v kontumaci slojí sklenná postavení na službách božích podíl bráti a kaze vidli Ve pístavu tomto byl nyní jedinký koráb s mohli. korytnakami ili želvami, jenž i Korfu sem piplul. Zde jsme potkali na cesf i vesnianky vino do

dvoru

—

Rjeky nesoucí a sice v kožených vecech (pytlích), lak jako jsou naše dudy. Nco dále, asi dv hodiny, jsou ostrovy Krk fcili Velija Otoka, (snad velký ostrov, vlasky a lat. Veglia) ; Ožero (lat. Absorus, Absyrlis) a Cres ili Cres (lat. :

Cherso) jenž prý,

nkdy

eckého

dle

ponvadž

Absyrtides insidae sluly,

Médea

bájesloví,

Jasonem

s

utíkající,

zde bratra svého Absyrta^ jí pronásledujícího, zavraždila tla jeho rozhazovala, aby otec sbíráním jich a kusy zanepráznéný jí dostihnouti nemohl. Kdo pochopí, jakové budily? city u myšlénky tyto klassické ostrovy ve

mn

Ožero,

VelJUy

(Arbo)

atd.

(Jrez

a

Lusin Lužin, Rab u klassikv zpomínárodem se stýkající

sousední

jsou prnslaró slavská,

eckoímským

hájeslovím a jména, jejichž obyvatelé nepochybn Venelm (od nichž pokrevní byli. Benátky) nejen sousední ale ostrovu Velja jest Hrad aneb Hlavní msto na

naná,

s

i

Krk

;

ostrov rozdlen jest na 4

celý

VelJa, Baska^

Dobrio

a Omisal) Dobrio. Biskup

ouady

(po'lesla,

3

dkanáty Na Krku.

na

a

;

bydlí v Yrbnik a glagolština, panuje v náboženství celém ostrov Velja jen málo církví jest, kde se v latin slouží. Knží jest zde velmi mnoho, v Bašce asi 30, v Omišlu 10, všickni glagolité, kteí mimo Mní mše nic jiného nedlají. Knihy glagolifické tisknou se v Rjece latinskými Omišal (genii. písmeny. Nejznamenitjší místa jsou Omišlo, vlas. Caslel Muschio), Vrbník (Verbenico), Baška

Velja,

tém

:

(^Besca),

Ljuhnja (Libnia), Dobrinjo

SuŽBD (Susana),

Mikolice

(Poglice),

Korni

Cubranió

(Chiubranicio),

nho

valí

:

Vít,

S.

se potok Rika.

pahrbkfiv jsou

Uobsšnica,

lôlica

(Cornicio), Punat (geu. Punla, Fonte),

Nejvyšší vrch, meti Puntem z

Jezero,

(Dobrigno),

(Micale),

Mileši,

Gorica

Beškou, sluje

a

Jména

Belove stene,

ostatních

Prisliv,

atd.

TrskavaCy

vrchv

Ochot,

a

Zmina,

; ;:;

«0 KuDJalobor, Kušny, Strinac, Supljak, erníkovo Celo, Japlcništ, Samotvoriškovo, Orlje Celo, Lipica, Orgau.*)

Zde klademe

i

nkolik

beštran Eplieu, betlan

Blagdan

blahý den,

svátek,

krajomluvv nemocný tak borvut. sakdan svakdan vezdejší

Veljanskýcb

betezný

;

i

burica nádoba k nobura boue, srov. vlas. bóra vody ; vesta i tsta cesta, užívá se až do Spletu, kde put zaíná, {cesta tsta snad od tesati, totiž stromy a kroviny v horách, aby prchod byl) ; cuda množství, zástup, cuda Ijudi; ijový ci? devica služka, dvka; hromada malá ze, ohrada hubno^ serb. huvno humno oech (ne ora koludrica mniška, sr. kaluger kaludr sama snm, roní trh, sopac hudebník, jako u Srbv)

den

;

;

šení

;

;

\

sopile píštala

storiti

j

takodjer

serb.

Velikánoc

;

u Krajincv,

i

emu ?

na, k

stvoili initi

travkati bleptali, sr.

Vesna

;

tolikéž,

talikais

;

zle

Vazan

mluviti i

vrgan pluh

;

zakai

Tanje Z písloví prostonárodních jzameš, výše nosíš (ím mén vezmeš, tím více nosíš). Ca ste vy: Ijudi ili Bašani (Baška ves)? (sr. atd.

:

—

es.

Všudy

veljanského

lidé,

náeí

dají,

Chomoutov Nmci).

as

budoucí

ve tetí osob množ. slavidu slavjí atd.

Otu, aneb (u)

dadu

v

jsou,

;

Zvláštnosti

budu

:

potu

spáti

du.

k.

(ne p.

Odv Veljanv dlí se též od jiných sousedv jak barvou tak i krojem. Vrchní roucho erné jest u všech, starých, záležející z tenu mužv i žen, u mladých kého a ídkého sukna ili z harasu, k jehož sbotoveni i

a tkání zvláštní dílnu na ostrov mají, a které zde sluje (sr. Wenden ?). ástky mužského odvu jme-

bedena

nují se: Klobuk^ Jaketa, (kabát krátký), Kotéga (jaketa kožešinou podšitá), Kamižot (letni jaketa, sr. Komže,

*) Modlitba Pán u Vcljauv takto zní Ote náš ky jesi na nebesech Svtí se imo tvoje ; Piidi krajestvo tvoje na žemli ; Kruh naš Budi volja tvoja, kako na nebu STachdanji daj uam danas ; Odpustí nam dube naše, kako i my odpušfamo dužnikon (tak, místo om) našin (tak) i neurcdinas u napást; I izbavi nas od neprijazni. Amen. :

;

i

9f camisium), Gati, Bregese, Brenevreke (Hosen), (stevíce, škorné,

sr.

odvu

jsou

(šátek ku

nen),

Stomanja

Rub

:

(poramnicí, od rameno,

Pas

hlavy

zakryli

u žen

Zupica (sukn),

(košile),

i paPoravnici

župico

nichž

na

traky

Postoli

ástky ženského

postoly).

ces.

visí}^

(punochy), Reklné (náušnice, z vlas. orechino), Fodpetak (ohyb u spodku sukn, der Absatz), krana (parta), Tesnek Tesnjak (kabát ervený pro mladé nevsty^, Suknica (jokel mužfim ženám spolená). Vbec se mluví, že pvod a píina této erné barvy v nosiv Kranv jest známá neštastná smrt hrabete Franjêpaniho, od kterého asu prý, co jeho poddaní, za nim truchlí a smutkové roucho nosí. Ale my o tom myšlénky jsme na cele jiné pišli, zvlášt když barvu zase i jsme tuto ernou v Benátkách, co panující anobrž jakousi pednost a pCholjevy Holjevy

(GiJrlel),

—

i

vrivou

svatost mající,

nátkách pvodní

a

Známoí

spatili.

nejstarší

rodiny

jest,

ili

nož'i72

že

v Bei od jakživa

erným rouchem odni byli a jsou, anobrž i ty goadolky nejen zcela ernou barvou olíeny, nýbrž erným suknem veskrz vyloženy a pokryly jsou, lak že na zpsob rakve vyhlížejí. 1 Slavjané ve Krajin, v Istrii a sousedních nosí vrchní šat a nohavice z erného aneb i

náerného sukna, ženštiny pak erný rubáš ili sukni z erného sukna ili z mezulanky, tak jako obyvatelé Krku, Tak Bodití Vendové sr. Burmeisters Obodriten Wenden, Rostock 1840. sfr. 28. „Schivarz i

—

,

ist bei den Wenden dle Lieblingsfarbe." Naším zdáním má se pvod tohoto prastarého obyeje a erného odvu, výše hledati. Již Sci/mnus Chitis, asi 90 let

ped et

Krist,

Croal.

živáí,

p.

Sequitur Ibi

toto píše

14)

mae

insulas

Lucii

de Reirno Dalra.

quod Adriaticum vocant,

similes

Quorum quidem 0"'''
Venetorum

(viz

:

in

Cycliuiicus

alias

oblinet,

nuncupanl Apsyrtides,

autem oppida intimo recessu

Venetos sequuntur Thraces,

šita Islri

šunt, uti

vocant.

62 Juxtaque eos daae sitae šunt íosulae.

Olimque conligisse nonDulli asserant laceodium PhaétoDlis haec circa loca, Ideoque turbas incolarutn omaes adbuc Incedere atra vest et habitu lugubri.

Ponvadž

eckoímský

Apollo

Pbaton)

(a

stejný jes

indickým bohem Kršna, jenž byl bh Višou, v osmé avatare ; ponvadž skutky a bájesloví obon, co stejné pozmnné, splývají; ant tu i tam místnostmi a jen jméno Kršna to znamená co erný a sám Kršna v erné postav se vyobrazuje, Kršnaité pak jeho ctitelé jemu 8

ke cti nejradji erným rouchem se odívají; ponvadž Govinda t. j. Hovado^ ili Vl, Vol, Kršna jinae Volos, Veles se jmenuje, že krávy pásl a vl Vel, jemu svatý jest proto za to mám, že to erné roucho ješt indického pvodu našich Kranv ili VeljaDiv jest a na modlu Kršna se vztahuje. Samo indické Kršna a jméno ostrovu Krk Kran tdají se jeden koen míti, tak jako i cm, em, ára, árka, vind. cerka anobrž i kruk, krkavec (tak jako vrána a vraný}; k tomuto koenu Krs-na patí naše krs, krš, kes, okres, okršlek, kresliti, krása (t. j, kesy a árky na tle, jako divochové obyej mají). Druhé jméno ostrovu Velja pošlo bud od vel-ký, veliký bud od Vol, Vel, Veles, Volos, Vl, tak jako nedélja od dl, dlati. Anobrž i hájka o pádu Phaétonové nalézá svou obdoba v a jako matku indické o Kršnoví a Sektasurovi, sr. Dapper 93. „Sektasur verwandelte sich in ein artiges Wáglein und zwei weisse Ochsen mit vergoldeten Hori

:

i

—

ném. Eine Bauersfrau besuchte

tug den

Krischna aus Liebe

Freundlichkeít

Wagen.

auf den Armén

Sektasur

Kinde, Ochsen

verliess

uud Karren

Mutter des Krischna,

die

zu

seiner Schónheit and

die

nnd setzte íhn in den Erde und flog mit dem

in

die

Luft.

Als Krischna

der Luft befaud. nahm er eine grosse maonliclia Gestalt an sich uud trat den Deyt so gewallig auf das Herz, dass er seine Seele in der Luft liess und der

sích in

Kórper zu taumein begann, Krischna seUte sich auf den

"

!

einen 8o entsetilichen Fall Kórper, welcher dass die Erde davon erbeble". Tak i Pbaeton. Kose tato dohádka píliš smlou býti xdála, ten

leblosen tbat,

m-

muby

tchto krajQv do dnešníbo doe Indii v národních tpvích zpomína a oslavuje, jako k. p. v 1841 str. 489 tištné následující, i ve Vukov sbírce

cha( pováií, že

pisDÍ

lid

:

Pocmilio BÍtan bosioce Ticba roso, što nepadáš na :

mne

Padala sam za dva jutra na te,

Ovo sam

se bilo zabavila

Gledajui

uda

e

velikoga,

se Vila s orlem zavadila

Oko one Veli

Orle veli Vila

:

:

„Planina je moja

i"

nego moja

!"

„Nije,

:

orlu

salomila.

krila

Ljuto cmile

orlovii,

ti6i

Cmile

ljuto, jest

Tšila

ich tica

„Ne

planin

zelené

Vila

cmilite,

im za novolju

lastovica

ti6i

;

:

orlovii

„Povešfcu vas u zemlju Indiju, y,De stir koíiu raste do

koljena,

^Délelina tráva do ramena; y,Otkle nikad ne zalazi sunco."

Po torno se tii utéšie.

Pi

sloYÍch ooé

„Pod

za

—

sediti

mene

Tanku

uinil již Kopitar nicht nach

B. 30,

— i

str.

název

I

jest

písn,

Kralické Vilo

—

jejíž

Kod moje

svilu

presti

tu

otázku

— :

íeš

konec takto zní: majke

—

U

Na zlatoo vreleno

„Deutet

diese

ladu

—

Situation

Indienl Vis Wiener Jahrbtícher d, Lit, 1835 163. A srbské Pjesmeod Vuka 1943 I 43. Vasan, Velikounoc Kramim loal Vasant Vasaiiti, srov. Bohyni Slávu str.

Vazaiis

indické

323. Proto k želání jest, aby se írn drive ve slavjanských krajinách a školách vedle klassické etiny a latiny

i

klassický sanskryt

a

inditina co rádoé

studium

64 pednášely, i

a

Valmikilio

naše mládež oby vedle Homera

a

Viasa, vedle Herodota a Cicerona

a

Norace

Vedu

i

Puranu a jiné indické Jakové nové svétto dostalaklassiky v rukách nosila. by odtud naše historie, mythologie a celý národní slavský život, jehož koen v té pfidé vézí Ale wir un~ noiká Dobrovský. einigen Slaven! Na ostrov Oezu (Kerso~) u Faresiny a Dragoši, jest úžina moská mezi tímto ostrovem a Istrií, kîe a behu moe, na vrchu Morliackého zálivu, leží msto Labin^ lat. Albona^ asi tyry mile od Póly. Labín byl Šastiu,

Bhagavalu,

Sakonlalu,

I

—

mn

již

mator, k tiž

mé

v

mladosti

památným proto, že

se zde na-> aneb radji spolureforzvláštní uctivost já vždy cílil jsem, to-

muž, Slavjan

rodil

nmuž

a

protestant

Matéj Frankovi Vlach,

tento,

po Husovi, Luterovi

podíl na

reformacií,

evangelickou,

—

má

pináleží

a

lat.

Muž

Flacius lllyricus.

Melanchtonovi nejvtší bral nesmrtelné zásluhy o církev a

vbec

k

nejuenjším

spiso-

svtlo svta r. 1520, z otce Ondeje Vlacha a roalky Jakoby roz. Luciovy. Prvotinám umní doma od otce vyuen, potom do Benátek poslán škola vedle námstí S. byl k Janu Egnatiovi, jehož Marka byla. R. 1537 ode vstoupeni do mnišského stavu Baldem Lupatinem odveden, šel do Nmec, kde v Tubinku u krBJana svého Matje Garbie, ecké ei professora, bydlel. R. 1541 ve Vitoboo (Wittenburg)

vatelm.

slyšel

krom

On zde spatil

uil;

Po zniklých

vfn

;

Melanchtona, hebrejin a etin sou1544 tam veejným professorem uinn.

Lutera a

r.

r.

v

Nmecku

vojnách byl v Brunsvíku, v

D-

1557 povolán do Jeny ku zízení nové školy;

odtud do Rezna odešel, pak do Antwerpu, Štrasburku, Frankobrodn nad Mohanem, kde r. 1575 umel. Psal vše 30 rozliných, vtších a menších knih, mezi nimiž Catalogus testium veritatis: Argentican památnjší jsou 1562. Jeden exemplá tohoto díla nalézá se v universitské knihovn v Pešti, na jeho první stran dole tato, vlastní rukou spisovatelovou napsaná slova jsou: „Pi> entissimo viro D(oclori) M(edicinae) Bartholomeo Scho:

bero, suo

Dno

et

fratri

in

Chrislo

clarissimo Matthiag

65 Flacius

Odkudž

Illyrius."

poslán ode spisovatele

jehož

dílo,

dlníkem 7.úzrak

Viror.

Vilis

uenosti

lidské

illust.

praví

nuniiuam

aetas

pristina

rébus divínis, Jenae

in

innosti,

1

nazývá, uslaviné strky

z

obyejné

550 a

atd.

in

quale

et

De Ma-

1551.

Muž

tento

bezpíkladné

fajiiigeratissimitvi

lepy nelítostivélio osudu zku-

Nmcv

píeznán byl, dílem

národní k nám nenávisti, dílem pro ma-

jim

uený

kehkosti, jichž žádný

licherné

opus

Sepsal dále: Tractatus

Slavuvi

proto že od

musel,

šovati

iilud

tento

Queiisled,

atque erroribus Philosopliiae

Cz.viltinger

jejž

nejpiinjšiníi

i

nmž

literarum, Magd,

metis scientiarum

et

jelio

ale

o

„insigne

:

viderat."

de sermone Sacrarum teriis

pilnosti,

a

darem památné

ex.

(eiito

Magdehurgicae,

Centuriae

jsou

že

Drulié

pflvodcem,

netoliko

on

byl,

palnio,

Soberovi.

pro jeho domnní o ku ne pípadný ale

híchu,

prost není, zvlášt

lov-

pi

prý

že tento

Jeho stoupence jmenováno Flaciani. Sám jinae lichý Melanchton neniohl Nmce se sebe vyzouti soude o mužích slavenskýih, nebo našeho Grankovie píezýval „ještrkou slavenskou (ecliidnn k.

dili,

slovec,

dobrou 61.

píedešlcho a

vrnou

v

Jinae dotené knize

o :

Origenes.

století

službu prokázal."

nejvtší

„Flacius

jest.

illyrica)".

Qtienslcd,

p.

podstatný

mezi

nm

Církvi

Tliuanus

protestanty

sou-

jiní

bohoKristov

„Flacius

Hist.

1.

bojovník proti

papežské dstojnosti/' lUchavd Simon Ilist. Crit. V. T. „Flacius velikou sob spisy svými slávu získal, obzvlášt knihou Klí tišina^ která rovn protestanliim kalolíkm užitená jest." Nejškaredejši, prav nelidská i

a

knzv

byla

to,

zaslepenost

a

nmeckých

že jemu ke smrti pracu-

Matj Vlach byl snad uenými našeho národu, jenž se co Slavjan jiuokmeiiným bratrm a Slavm hlásil a v dopiso-

jícímu

první

k

nevdnost

nekesfanská

luteránských

váni

velebnou svátost odepeli.

nuzi

s

Poláky

i

s

Cechy

stál,

srov.

Lasick,'/io

K.

7.

Jméno Praiikovi pošlo snad ze jména Brankovi. 21. Slovo Vlach znamená u Turkv a Bosuákuv tolik co kesan ; nékleí i rodu Brankoviv pestoupili k muhamedanství, jiní zstali krestané, odtud snad prijméni KoUárovy

spisy, III.

5

66

V

Brankovic Vlach.

Fraukoviv

Labiné se až posavad rod a jméno

z nichž jeden Frantihk Frankovic kanovníkem Se mnohým dotazováním liledali jsme v tchto krajích dostati obraz Slaléje Frankovice, chtéjíce památku jclio ve Slavii obnoviti: ale najíti nikde jsme

nachází,

nemohli.

ímský

Slavný

amphitheater

v

Pole, z

jen zrutiny vidli, jmenují zdejší Slávo vé

od

diviti,

na

dívati se, jako

naše divadlo.

písn, takto

vztahující

se

„Ai Diviu, bijeli Na tob je toliko

zní

již

:

g^radine

boikuna

godini

Koliko je u

nhož

Diviem^ snad Poátek jedna'

(pavla,

oknol.

daná,

Tebe jesu Vile ugradile Ugradile v jednu temnu nocju atd." Jako vkol Bjeky morljackém a ve

livu

slavský

vje

a

na sousedních ostro vích v zá-

a

istrianském

kraji

poutníkovi

radost národní

bujný

život

psobí

:

tok

tomu na severní stran ku Krajíusku, zvlášt na cest do Terstu, spatuje oko jednu uschlou zanedbanou naproti

haluz

slavjanského

zalkali musí,

a

pil

na toto

na

um

jednom onino

nad kterou

jsou

ievské

tak

eení

lidomil

hluboce aneb

Ciové,

Sotvy že jsem vstoupišlo mi bezdky potvrzování nkterých horvatských starcv y prátelske'm spolku ujišfujicích : že maiTarský

Titové, jejich

živel

kmene,

totof

kraj

pole a mezi

pole.

tento

lid,

Slavm tak nebezpený jako nmecký, že veejn a hrub, tito tajn a vlídn podkopávají,

není

kde jen mohou,

naši

e

a

národnost.

—

iové

by-

ku Terstu ve vesuicech S. Matj, Skalnica, Lipa, Pasjak, Novýhrad, Obrov, Materia a jiných roztroušených osadách a domich aijeb radji chatrích. dlejí

od

Hjeky

až

pda holá, kamenitá, neplodná. Nikde žádné školy ; jejich chrámeky jsou našim chalupám podobné, i to zídka se vyskytající; na prelí chrámu dv bevna aneb skály, mezi nimiž zvonek visí. Bylaf nedle, ani v tomto dni nejsou lidé tito isté odni

Okolí neveselé,

:

:

:

76 vŠB crne,

.spiiiavc.

scdláckých

(lom&v

V

Ijp

jsme do

vešli

hida

tu

;

hrza!

a

nkolika žádného

nejen

ani kuchyn, uui ohništ, oknem zvaná, osvtluje (uto pihytkem poheha (hromada) r.cmi ped temnici. Na ohn, nad nimž kotlík 7,emut plný, vkol sedící otec, malko a dílky. Více a traplivjších žebrákv nikde jsme

stolu ani

a

ale

liivic,

neskusili jako

kých

dítek

.,Bog

im

iové

v

pece

ani

Jedna

postelí.

díra,

tomto

kraji

pronásledovaly

da

srefu a

jsou lidé

celé houfy malých

;

náš

zdravlje,

vfiz

s

ako

mi

i

šenknju.'*

šla

postavy, hiihenéhu

nejvíce slabé

vel-

vykikováním téla,

osmahlé barvy, mnozí se zanepra/.uji pálením uhlí, které do Hjeky pivážejí na prodej ; neotiroda a hlad psobí, žu tylýž na loupež sn dávají' mluví s malou i

odlinosti krajinské Illyruv jmenují franc.

Bf/r/ar,

náeí

písn

prostonárodní

naším

;

;

Bourjre

t,

jejich

zpvanky

svtské

ili

se

hngarij, jakož

slují

u jiných

i

zdáním od jména Bulhar^ srb. kací, neznaboh, (kacíství j.

Bojíomilv v Bnliiarech zníklo) a tak lady harâri/ hd~ rnamená kaiíiské, nesvaté, svélské písn. Klademe zde nkolik slov a vlastností ievského náií /Jat hati kladivo; brnarrekc nohavice (lak i hulh.); cesav císa; drefvn dratev dreu pohl. muž. dub; jnžlica spinka, jehlice; chlapac chlapec, sloužící; klembasa klobása košnja košile ; kes Svatojatiský ohe, Vájanek krožah kabát ; oklop runice /»«*", cucdk, brek. :

h'ir>/

.

;

;

;

pejati

místo pef/ali

pes šldne

;

praka

planina rovina;

;

ženská košile; na lice

díra

skulina;

u Skwoncftv drojinka,

tito

dala ale

chvceni

;

taljtiQii

vftz

talisâ;

dv

vidapišfaly

pytel.

obrátivši zretol svj na nkteré osady z nich do Bniiatu piku obdlávání tam ourodneho pole osadníci

bídu tohoto vésti

perilka pradlí,

škorn; srajca schluchzen smlár šálek

hudební nástroj,

rozliného znní; vrefja vrece,

Císaovna

;

pnstol obuv,

stjncati stkáti,

hlav; ékuja

vésti

Jlaria

Tlieresia,

lidu,

:

takovou tužbou byli,

prý po své mizerné

vlasti

za-

svým skapvodu a významu

že opustivše bohatý Riinnt ke

linám a trninám se

opt

vrátili.

O

jména Lic rozliná jsou zdáni: Valvasor

je,

podle sta-

5*

68 obyeje, hned od Mojžíšových Chetim Chitim. hned Schónleben od Valachv, jiní od Skylv a Japanuv

rélio

;

od ímského

Titia

prastarý

slavjanský

05

Citové

slují

do

co

:

koen

pro

iv

bydlí

Oi

rny

:

U

držíme.

Pinehene,

i

V sousedství vtev Cikaniv, jiní šuji

odvozují

ald.

pravý

za

liacqiieta

I.

S.

nkteí

za

neznáme.

?

jež

Ciribirci,

Zakulatv sedmihradských vyhlas vzdlanosti, onmi do jedné vrstvy za

náležejí.

vrch

Od Materie pres Kosinu a Bazovici pijde se na Klu ili Kli^ s nhož výhled na moe a msto

Terst.

msta

Celé krásné okolí

Terstu starými slavjan-

skýmí jmény se ozývá zde Obina, tam Dolina, tu Lipíca, tam Prosek. Tresti však ili Iestiny, trstiny. od nížby se msto Terst jmenovalo, nikde jsme sputiti :

nemohli tví

proto

trhm

a

tergovik,

anf

mista jest

Tergeste.

rická svdectví, anf

rukopisech

dohádku

Tuio

Appiana

u

1.

str.

109. Sami

ín

psaní tohoto

potvrzuji lUyr.

i

histo-

nkterých

v

Srov. Schónleben, Car-

;

Drávy

Horvati u

místo tergstvo, to jest trhováni, kupectví,

mohlo.

odvod od trhu

Teraiton, v jiných

v jiných

Tergestitm, jako totožná jména niol

líbí

zpsob

nejstarší

Torgiinn,

stojí

nám

se

více

latinský

i

msta pi moi, kupec-

položení

pro

a

píznivé,

íkají

íerstvo

odkud Terst

sousedním Krajinsku Jakový to rozdíl Terst jest nyní po Hamburku mezi Hjekou a Terstem Velmi nás pekvapila nejkupetjší msto pímoské.

pirozené

jest

msto

povstali

1

v

Teržec, Trzec (Neumarkf). !

podobnost, která se mezi životem Pešfnnským a Terzde mladost, erstvost, výstasfanským nalézá. Tam zde tem i zde staré a nové msto, tam vnost domv jen že v nenasycené shánní se po zisku a penzích Krásnji dlaženého Terstu všecko na vyšším stupni. dva dlouzí a širocí msla nikde jsme nevidli loket tverhranní kamenové slouží celému mstu za dlažbu. ,Tako v Pešti kopy dýní, tak zde kopy laciných pomeranv a citronfiv po ulicech nahromadno Ovoce, hro-

ta

í

i

:

:

•

zemata a Ponvadž jasný zny,

jiné u

vci

teplý

i

prodávají se zde podle váhy.

den byl,

koupali jsme se zde

69 \ moských koiipclicli, odkudž na lodici ku svtláme (majáku, Leuclittliurm) plavili jsme se. Jest to nová, 18 sáhúv vysoká vže ii more, u jejíhož vrcholce 32 ko-

hancové v noci zjevující

II

zapálení

opl

a

ustaviné

skrývající se, aby

tím

se

toící,

tím

a

od jiných nepo-

—

Takové lodice hnutých svlel rozeznáni hýli mehli. knždá z nich má svého sluji zde batcUo, ili luny svatého, jehož ohraz zde vymalován anebo pivázán, a loif se jmeoujc naše slula San Florinno. podle nhož i

Slovo

:

franc.

batcllo,

bateati,

nngl.

hoat,

belg. boot^

sro-

vnává se tak s niiším biula, budka^ budova, jako rjoiid -jondola s našim kiifa Uot Uotcc ko, konda {Ortkonda).

Paniomimické liry, jako v celé Itálii, lak zde oblíbeny Provozování nejen veseloher ale trurhloher protpantomimickými píedslavnmi, k nimž kúvá se Vlach pirozenou nesrovnatelnou schopnost má. Jako se nám v amphithcotc puniomímika libibi, tak ve velkém divadle provozování zpvohry Zampa doíti podlé bylo, i

jsou,

i

tém

proto, že role mezi

7Alíilé

Kdo Zampil na

leny.

osoby nebyly

se vezme,

toho hlas

dobe rozda

zpv

dv

musí,

oktdvy obsahu milí, malí hudby Heroldovy vyražen býti. Na rakter osoby chrámu svatcho Antonína jsuu hodiny, kde v noci hodin a nieDŠin (minut) osvtlená se ukazují, tak naším zdáním, aspoii i

i

ve vlaských divadlech vidti.

z olova broky,

s

vysoká |)es

Ve brokové vži

îlo padujice

dol

a

cha-

vži isla jako

lejí

se

okrou-

povli pí

pádu tom samy sebou dostávajíce. nádherné stavení, jest stedištm celého hupeckého s Terslem ve svazku stojícího svta. Tento dav lidstva ze všech stran svta; loto tovaru, návští, O polednácli DOviu dáváni a brání perem vypsati nelze. došla sem skrze dalekolilcdy první z[>ráva, že do jednoho z knížat a synv krále francouzského stíleno. V pedsíni bursy jest poledník (mcridian), t, j, 12 nebeských znamení (Skopec, Dýk, Blíženci atd.) na dlažbé mosaikem vyobrazeno: slunce skrze díru práv o 13 v

hlost

Zdejší bursa,

hodin sem Pil

stné

i

zasvítí

navštíveni

smutné

ily

a

lim poledne

moské i

hráze,

myšlénky

ukazuje.

Molo S. Carlo, radomíšené pronikaly.

mne

70 Badoslné proto, že jsme zde veejný hrdý výat slavitavše ua lodích zde v moi ukotvených panu Popoviovi, kupci Slavonskému ve Brodu náležejících, slavjanská jména, jimiž koráhové lito jako pokresleni hýli, k. p. Dušan, Lazar, ObradoOhradoviovsk lod ozdobeu vié anobri Gaj. Fedek byl velikou pozlacenou sochou tohoto znamenitého srbskélio spisovatele. Smutné city bouily srdce mé proto, nebo na pamt mi pišel Winkelmann a jeho zde se k nmu pitovaryšivši vrah Árcangeli. Na velikém námstí proti nmeckému kasinu vidti hostinec (Locanda Grande) kde ve diuhém poschodí od tohoto nešíastníka zardousen a prohodeu byl. â nádherném, vedle hlavního chrámu jemu ke cti vystaveném, mramo„Joanni Winkelrovém pomníku, cte se tento nápis manno Domo Stcndelia Prael. Monumentis Homae Curandis Egerundis Alaxinta Folitioris Humanitatis Laude Florenti Adita Vindoliona Sedem Honoris Sui Repeiens Manu Advenae Proditoris Hac In Urbe Feremplus est, janské národnosti spalnii

i

i

—

:

VI. d. Jun. An.

—

MUCCLXVUI.

Agens An.

L.

Explanatori praestantissimo Anti(|uitalis."

ten udlal Ant. Bosá.

zvlášt kiálové

a

Peníze

k

knížata, jejichž

touni

Tergestini.

—

Pomník

obtu^tli mnozí,

jména na

stn

pozna-

slavjanská jména menána jsou mezi nimi našli jsme k. p. NadalemsLý, Roziaiiovský, Jan Naoeršnik z Gonejvtších znatelv rice atd. Winkelmann byl jeden z i

:

antických umcn, jeden z uejoslrovtipnjšich posuzovate-

lv ecko-ímskýh výlvorv; reli

on

vyslídil

umlci

zákony, podle

on byl reformátorem vkusu nmeckého a pipravovatelem vyšší vzdlaností. Skoda, že s náboženstvím hrál a viru. ne z pesvdení, nýbrž krásoumám k vli promnil. Horlivý v jedné protesliint a vroucí milovník umn, to se osob spojiti dá. Mezitím, co snášelivý kestan, stál jsem nichž se

mistrové

a

zpravovali

;

pkn

pedce dlouho ped pomníkem tím s uctivostí a útrpnosti nad žalostným osudem lak výteného muže. V obecném život zde již vluština nad slavjaniinou lioru šeti

bráti

sice

tém

poíná, ovšem ji po ulicech a námstích

již

z

podmanila. úst

lidu

Slyslavské

71 zvuky domácí. ciii, nci zdají ale lito se liýfi více Anobrž sama cliaira naše, umí-li, pochvaslává se Vlastinou. Nasel jsem však zde kr:isnou zalirádku Slávy a v ní statných dlníkv. T;ikovíjsoii p. Uemeler Sla:

i

DÍsavIjevi zpr.vce

komorní rada

,

a

iitilel

rodilý

náeích

srbských škol

Jan Vesel

p.

;

výborn zbhlý

Kr.ijinec,

dji-

v

Jan Gvozdanovii, oiiedník, bratr záhebského Tomáše Gvozdanovie 5 pan Kušnov a jiní. \ této zahrad ale jest nejkrásnjší

nách a

v

manželka

riíže

rozená

slavjanských

tohoto

Varaždínu, naroz.

r.

p.

posledního, pani

pvodem

Žini,

;

llorvat

z

Žofia

ze vsi

tenám

1819, jenž

PtušiíOMi

Zelendvor u Danice známa

Blahezké lam tištné básn Mo/oj Doinovini. žené hodiny pežil jsem v obcov o v rozmluvách s

jest

z

touto

slavoíllyrskoii

tom vroucnjší nepoznal nad

vzdlanjší, dvtipnjší a pi všenárodn jsem ješl vidli a návidti jedno jest. Krásy Sálo

;

milovnice našeho Ji

ní.

mravv lahodných, rozmluv nenucených, eo slavoillyrsliá z lisljejith co z naladné harfy lib zní. Pi mluveni o uených pedmtech nikdy nezapomíná na meze ženského poMavi a pedce soud více iišlechiilé

než bujné,

:

Slávv, u fepiatosli Maarv, a zvláyt o národním vi/chovávái lak byl uhodný, zdravý a pi tom pvodní a vUslni, že jsera mužských rlv nic výbornjšího neslyšel. Nám Slovákm, v otroctví narozeným vychovaným, zdá se každá smlá národní a élovenská povdomost býti híchem. S jinými pak lidmi a národy do jedné a lé/.e tídy so klásti a rovnost práv žádati lo se nám vidí býti hned pevrat svta a života. Tak se lovk odlovcili její

o

lilerárni

vzújcmno&ti

•i

i

:

mže

I

Paní

Itušnová

zanáší

se,

mimo

básnictví,

i

spi-

sováním kniho národní výchov zvlášt dítek a mládeže. Ona radí, aby se ne jen Slavjonm, ale již Slavjanca Slavjanekám s mlékem malerskýni láska k národu a k ei do srdce vlévalit. Vloži-Ii se pozd se-

km

meno národnosti eni se

v

v

zatvrdlé

adra mládence neb panny, nezaKo> již

pud

mnozí ve mládencckém chladnou a mrznou. Když my lak

:

odtud prý

vku takto

se

slávu,

že

mužském rozmlouváme, pi-

horlící,

v

:

T2 kvitne z vedlejšího píbytku

asi

dvouroní uléšené dve, ekla Olga, moje drago

které matka

na lokte

vzavší,

djete,

ty ? jesili

Taliauka ? „Ni sam."

^jNi

šta

si

sam." Dakle

šta jesi ?

:

sam

j,Ja

povd

dalo toto neviátko

s

naež

matkn

k srdci

jsem

si

potom

pomilitkoval.

jo

políbivši s

Ptal

jsem

konen

se

? Tuto od-

jakousi dtinskou hrdostí

zlatouškem

tímto

Némkya

Ilirka !"

svému drobet

tiskla

;

i

poakal

já a

paní Kušnové jako

a národuí literatue ? Osamlost národní byla má uitelkyn národností, odpovdla ona ; mezi Vlachynmi, Nmkynmi a já zde v Terstu žiji jiných národv ženštinami mravy a zpsoby tchto roz-

pišla k této národnosti

:

od mých

mn

uilo více samotu, než spolenosti milovati ; samota mne vedla ke leni, pemyšlování a psaní, akoli již pedtím v mé vlasti horvatské znala jsem Danici a illyrské noviny. Pi odchodu prosil jsem ji. aby mi nkolilc slov na památku vlastní rukou napsala. Její skromnost mi odpustí, ze se nemohu zdržeti to zde položiti: dílné'

jsou

to

;

„U

tudjini

AI u domovini

Tko svoj rod Ijubi Nikad sardce njemu nezguhi. filolim da primite za spominak ove male rfci, koje su u našem mílom slavjanskim jeziku napisaue jer pero nemože izpisali veselje moje, da sam pjesnika Slávy Dcery a uitelja Uzajemnosti sluNJanske izpoznala. U Terstu 21. Rejna 1841. Sofia Rušnov." ;

Pi odchodu

nie'm

a outlou duši všelijak

od

ní.

kojili

z

musel jsem tuto dobrou ohledu na budoucí osud

Slovákv Talraiiskýcii pedkládáním tisícerých teskiivých otázek brala podíl na jejich, od Maífariiv jim strojeném, nebezpeenství, ptavší se: i jii mnoho vesnic a stolic zmaífaeno? i mají Slováci njaké zástupce proti léto národní vražd, která na ibá? pro se prý Slováci smleji v lak svate' dležitosti nehýbají a na Své obran srdnatji nepracuji ? pro se ku vlád ;

n

73 trnu neuliUají ? xdaliby prý nebylo lépe aby Slováci radji nynjší vlast svou opustili a k zachováni národnosti jinam kil slavjanským brafrnu so pesthovali ? atd. Milá sestro Slavjarsk.i, odpovtMi! já, dkuji Vám srden -a

úastnost

Vaší

za

pesvdena,

že

k zachováni

své

v této

—

píin

nešlslí

na

v Uhrách

co

národnosti.

vyšli

spisové

:

mých krajanv

mcžno,

budte ; dlají Slováci

to

tém

V^šickni

posavad

Sollen wir Magyaren

wer-

—

Mil Speck fángt Der i\la
den

—

—

—

:

i

péro jest

me.

Politických

jen

se nyní

musejí

niaji,

prosledkv

duchovnými

Slováci

neúvrují

brániti;

Vás však, že Maai svou králku neprovedou. Srbská obec aneb církev jest v Terstu co svobodná obec, není pod žádným biskupem, visi jediné od gubernium,

volí

zprávce,

má

tídami,

kleré

Ti

škole

snmy

ron

Ii

starší

dobe spoádané všecky

však

jenom

zvláštní krásná

jest

sobe

vdce

za

a

národní školy se temi

sí,

26 žákv poítají. kde

se

schzky

a

chrám znamenitý. Ustav tento národní pochodí od Jana Milelie, rozeného z Bosny ze Sarajevu, jenž pvodn byl kožešníkem, potom kupcem ve Vídni. On odkoupil zde od Hekv grunt za 30 tisíc zlatých, na školy p;ik poruil 36 lisicv zl. Nemálo držívají, a

mne

bolelo, že jsem nikde ohraz tobolo vclikodušného dobrodince zde nevidl, akoli tabule a nápisy k jeho cti na stnách viseji Poel všech Srbv eckého vy-

znání v Terstu jest nyní

50

lických asi lironiody

obnáší

duši, asi

tak

300

250 duší; lllyrv pak katopoet všech Slavjanv do

že

duši.

Stžovali

sob

zdejší

katolití Slavjaiié, že cele sob samým eanecháni jsou, ant kii/.slvo žádné pée o jejich národnost nevede, škol

pak

a

uitelv žádných nemají V kavárn

lézají se

jsme

A7e//a /)o/arc na-

srbskopeštiinské a illyrskozáhebskr- noviny.

všeobecné Augšpurské noviny a to dychtivoslí, nebo se v nich pod íslem 256, ítali

i

s

Zde

velikou

zajímavý

74 lánek o Slavjanech ualézal, klerý zde dva, ten a s potleskem všeobecným slyšán

]ilasil

zvlášt

tikráte

ob-

byl,

^Slaven baben die ersten Stiidtc onen punkt in Dcutscbland gebaut, Erze gegrobcn und Handel eroílnet. Daher beriihrt es sclimerzlicb jeden gebildelen Slaven, wenn er liest, wie man niit kaltem Blute aufzalilt, wo und wanu die Slaveu vou den Germanen verdraugt, tlecimirt, ersciilogen, tnit Flamnien und Scbvvert ausgeroltet wurden." Naráží tu totiž, dopisovatel nepochybné na onen ohavný, nestydatý lánek jakéhosi Ger:

manomana v tchže novinách, Beibge 143, i44. O uešpoích vešli jsme do srbského chrámu s páant jsem u oltáe uzel státi Icly ; hrza mne pojala,

knze

ramenatého, hrdinského, aneb nežli Kalchasovi duchovní p. Stojanovi,

vysokého,

ozbrojeného,

více Hektorovi aneb Lauritasovi,

Melhodovi podobného.

Byl to

do Srbska zde cestu konakdyž se s námi do známosti dal, zeptán: pro zbroj aspo ve chráme ncodioži ? ekl: nebezneestno j,to po nasky V ernéhoe prý z Oernébory,

jící:

co vyslanec

po poctu

boží,

spaní,

zbroj i

i

i

!

peno

nkdy

doma

i

pi jedeni ve chrám musí zbroj pi ruce se sebe složili

;

i

i

pi

býti,

vraždu anebo duchovni jsou bojovníci." Po rozlouení se se zdejšími Slavjany hoel jsem po dosažení hlav/tího cíle mé cesty, totiž po odplavu do v okamžení

ant

Turci

spáchati mohou.

pijíti

a

Proto u nás

loupež

i

i

my kam ale pro divadlo, hodiny zdejší párolod odcházela. V Terstu potkali jsme nkteré pobralimské putující Slavjany, z nichž jeden byl p. František Perko, knz v Maxov ve Šlyrsku, muž veselý, národomil hor-

jižné Vinety ili

jsme

šli,

Benátek

teprv ohoio

i

:

1 1

i

livý

;

druhý byl

p.

Slavik, hudebník,

Cech, mladší bratr

sokem siávy Paganiniho, ale z nastuzení v Pešti, liohužel! ped nkolika léty zemel, píinou nesvdomitosli maarského, lékae,, Oba tito Siavokterý od nemocného na venkov odjel. onoho slavného

bratrové spolu byli

houslisty, jenž byl

s

Již jsme námi do Benátek se plavili. unavení chozením celého dne

v párolodní kajut,

odpoívajíce

a

dímajíce

s

openou

o líižko hlavou, již

I

-

75 všecko k odpluli hotovo bylo, anC lodní kapitán sten torskýin hlasem po lodi volá: ^Signore Kolldr! Si-

Mn

f/nore Kolldr.' chie eí ove e .'" se ani ncsnívalo, že by se ten hlas nine týkal, ai když kapitán i s druhým jakýmsi pánem do samé kajuty všedše ona slova opt opakovali, já co ve snách prociloa ^Jo sono" eknu a tu spatím ped sebou pána 1'ušnova, jenx :

svým své paní jménem ješlé srdené pozdravení všem eskijm slaviiifnn pinesl jmenovit .lungmannovi, Šai

:

faikovi, Hankovi, Palackému, Kopitaroví,

též

to

priležité

se rozlouili

až

i

Mickicviíovi,

vyíditi nikoli s

tímto

Klácelovi,

tak

Clialupkovi, tak

prose

nás

abychom

Sotvy že jsme neoekávaným poslem,

nezapomenuli.

vdným

provazové u etzové na palub hrkotali. kotva bylo vytažena a my chvli na svobodném moi, a to Slavjanskin moi ili Marc dcf/li Scliiaooni, jako lato ást jaderského more ode dávna u Vlachfiv nazývána

již

byla

:

srov.

Bandrands Geoyr. Lexic.

díl Itálie:

II.

Benátsko a Lombardsko.

B

c

ást

I.

n ú

t

k

y.

HLAVA I. Moe Jaderské. nežli

Moe moe

jaderské ili adriatické

pravé

baltické:

od obyvatelv

ráz

má,

se obyvatelé

jilm

cele

tak jako

jiný

a Némci všudy jakási lahoda a vlídnost, zde surovost a drsnatost; tam pvabná rozmanitost a krása, zde unavující jednonásobnust a divoSami vtrové a vichrové, vlnobití a ká ohromnost. jeeni rozdílné jest na obou moích. Na tomto moi, akoli bouka tytýž pohrávala, pedce pes noc nkolik hodin tiše spáti lze bylo: a vyjma dvé neb ti osoby, mezi nimiž jedna pani, moskou nemoc sotva znamenati bylo, ledaže okamžité závraty a mdloby u nkterých. Já nemoha se nasytiti pohledu hvézdnatého nebe na kolébavé této a nekonené hladin moské asto na paJsout to zvláštní myšlénky a lubu jsem vystupoval Na moí city, které moe v rozjimavém plavci plodí. všecko velikánské, ohromné, nekonené, tu zrcadlo Qjostí a všemohoucnosti, tu Bh bydlí a psobí samotný bez lidí : obrazy a divadla pevné zem ukazují se s liší.

Tam

i

v

severu aneb

moi

nad

a

jako

se Slavjané

moem

:

v-

na moi vidti tohoto slojšl malé, slabé a matné; pírodu ješt ve stavu pvodnosti a nevinnosti, bez promny, ant moe dnes takové jest, jakové bylo pi stvoení : tvárnost zem /-tratila již dávno svj panenský charakter v nezbedném niiniíi lidských vášní, poteb a osudv na moi lovka jen nebe ze všech stran obnad sebou pod sebou vidíme, jímá a teši, tu nebe :

i

moe

obma

ná'S

_syn nebe jsi, duchu peletíš

celá

k

obloha

do nebe pijdeš

nco

táhne

l

v

nm

nebi nese mluvíc

zrcadlí,

k nám:

ku všeoci vylepšího spatili než hrudu erná všudy do iirobii, a každý krok duch

;

na zemi musíš hlavu

vracovuti chcešli

zem

a

rukama

a

:

ruka

i

hvzdy

se slunce,

anC

jsi,

a

zpiiiali

;

smutné liesio prach jsi, v prach se každé neštstí na zniklé hned i pohltí a památku jeho oím potomstva smaže, ono jest jako moudrý a tklivý léka, jenž rány, krev a jiné necislí, iioji, nefcisloty národv a lovenstva smývá, opakuje

obrátíš"

nm

aspo ped okem

pak

naproti

:

:

moe

shojitelné

iní

to

ti

;

skrývá,

tomu jako nestydatá

neviditelné

a

žebrácká,

roztrhané

vedy, jizvy a chrasty svého tla mimojdoucim schváln ukazuje, tak pda zemni chvástá se zpáchanými kivdami a vraždami, zvuje vojny a krveprolilí skrze mramorové pomníky a sloupy, nápisy a hroby, mohyly, í)ojišté a zboeniny ua moi chip a plíce tém ustavin jednaké píjemné své roucho

a

hodry

oíihalujíc,

hlízy

a

;

erstvé povtí úu sebe vdechuji, anf na zemi s kažjiuý puch a smrad, shnilina a stuchlinn nos uráží moe vede k novým svtm a divm stvoenosti, k novým krajinám a národm a tím rozšiuje tlesný i n

dým krokem ;

duchovní a

obzor,

bohactva

a

otvírá

nepebranné

pozdvihuje národy

studnice

pokladftv

ku vznešenjším svaz-

km

a všestrannjšímu poznání lovenstva zem má ouzké hranice, co ptáata v kleci tlaí a trou se tu lidé a národové jedei: o druhého. Proto já od jakživa litoval jsem toho, že náš veliký národ tak maliký podíl na moi a jeho dobrodiních má to jest jedoa z nejhlavnjších píin, že ve vzíllanosti. jmenovité v prmyslu a svtokupectvi za jinými zpátkeni zstat. :

—

:

78

Tém

žádný iirod v

odlouen vali,

Slavouci ani jen

nejsou to

echove,

nestojí

dotknuli

v

pak Husové,

co

:

Europ od moe

není jako náš.

v

pomru

k

a

odezán a Hor-

tak

Poláci, Srbové,

sousedství

Dalmatitici

nnší národní

a

velikosti

rovnávání Slavie ku Anglii, Francii, Španii, sotvy

manii

moem

s

Bulharové

mají,

a

u

piGer-

Itálii,

toho jména zasluhuje. Nejvtší neštstí, ve starých asích potkalo, bylo jeho

které náš národ

odstihnutí od

stižen civ

moe

jelio

a

knpectví skrze

.Nmce

vzdlanosti, který se nyní

tu

:

opt

pe-

spojili,

srsti a zahojili musí.

Mezi pocestnými

mnoho

zde

na

palub

poznal

jsem

i

Bulharských a Dalmatinských, ktei, že jsem jakž takž s nimi smlouvati se mohl, rádi se vkol kupci^v

mne shromaždovali, k mémii prospchu, nebo

já

cizi-

jsem se od nich mncil nežli oni ode mne. Byli nejvíce dlouhým tureckým rouchem odni, které so oku mému (leda ua knzích) nikdy nelíbilo. Europský odv nejen sám v sob krásnjší jest, ale ten prospch má, že v tlesnou a duchovní individuálnost a osobnost každého, aaobrž asto i charakter poznati lze, což všecko dlouhé a široké šaty ukrývají a zaba-

nec

více

i

nm

MnohoE mi vypravovali o svém kmenu slavjanzlých vlastském, o obyejích, o povrách, o dobrých nostech svých krajanv, a to s otevenou dvrnoslí zpozorovavše, že i já Slavjan jsem a srdený podíl beru Dva Bulharové na všem, co se našeho nároJu týká. pi'esvdil, byli zde, od nichž jsem se vlastním uchem že mezi bulharským a polským rhinesmem znaný jest bušují.

i

bulharské nosovuice nejsou tak silné a ostré rozdíl ; jako polské, oni chvjí v prostedku mezi nmohláskou (a, e) a mezi n, o ; ku p. ruka zní více r'ka než reka. Tálo ubožálka, Bulharové, žalovali hoce na Angliany a jejich vyslance v Caihrade, jehož prý vplyvem všecka osvta zde se potlauje a mnohé iikrutenství páchá ko

zkáze národu. Sami Turci jsou prý hloupí a nedbali lidé, clitjíli Bulharové školu a uitele uvésti, Turci se v to nemíchají, ale ovšem Angliané hned proti tomu u dvoru a baše protestují.

—

Pro

pak

ale

to

dlají ?

79

—

Z báziié, odpovoHli oni, ahy se prý nczmáhalo a oby jejich moské loipectví skrze vzdlanost tchto národv njakou njmu netrplo, rodobnýcli píikladv vzdliiného barbarství, sobeckých

plál

jsem

se.

Slavjanslvo

tchto krnrniírfivj Slzy mne zalily,

zdo

když jsem dávný známý

mj

že

slyšel,

vypravovali

více

i

chodivnl

nkteré

a

jméno se

jehož

mých knih

z

zíditi

a

Turci

Zbadajíli

v

lia

vbec poádek a pípravy vzdAnglianv ode Turkv

100 bastonad trpti a

trhy

pedplatiteli

chtl, na poštváni

se musel.

harsku

Pala-

roní

na

když v olcin své, VeleXj

nalézá),

školu a uitele uvésti a lanosti

mezi

i

—

povést

Andlko

p.

Pešt

šov, vclkokijpec bulharský (jenž do

lidé.

ialoslnnu

pítel,

a

dobí

tito

(ii

Rosn

pak ze

peiiízf,

na vyhnanství bráti

vlasti

nkterého

u

zavšuji

kestatiii

v

Bul-

nohama o železné ho lak dlouho lam

jej

sochory hlavou k zemi, nechajíce tepetati, dokud on aneb jeho pátelé žádanou

summu

Když keatan na koni jezdí a Turek tou cesteu hned dol slezlí a ve jemu v oiistety pší jde, onen hluboké poklon tnk dlouho ekali musí, pokud tento pejde, Evropa se HcUv s velikým ohnm a lermem nesloží.

i

ujala

:

ale

nezasluhuji kesfanskélio

tito

milosrdenství,

nebetesný plá a kik s Bnlkanu akoli pes celou básnie Oslrožinského, Evropu zvuel, zmizel bez ohlasu Tu nikdo nejsou

ncl)ot

Slívové:

proto

i

—

!

ponuíže než Všemáli Sláva.

Pi tomto

rozmlouvání

východ

barviti

stavení

všechny sjednocené

poala

již

ránorodá

záe

uzel jsem vlaslním okem to nejvznešenjší, .•imlým šttcem malirftv a básniv tak asto líené, ale nikdy nedostižené, divadlo pírody, totiž východ slunce nad mof-skou hladinou, .lest to pohled nevýmluvné krásy a velebnosti plný, v jehož pedprojevuji.

a

po

chvíli

Celá jižná

lidské jen

síly

obloha zmnila

se

svou slabost na

velikánský

tisicobleskový ohostroj, v jehož stedku ržový, v moi se zrcadlící, vkol plameny sypajici bod. slunce se

—

vždy výše

Co mne v toto dobu otarovatelnosti i bolelo mrzelo, byla netenost jiných, an{ se nás na vrchu lod pi tomto zázraku jea stkvi,

a

výše se

zdvihaje. i

80 málo nalézalo ve sn, bud i

mimo

sebe

shromážditi, klé

v

buJ

sob

i

pi

zahálce a zívace,

v

k

svét

jsem se

tak

poceslnýcli byl v kajutách bud

díl

he,

celý

i

utrvaliti

jak jinde

vtší

;

ve

city

obdivování

obrazy

a

všelijak te'to

ant já

tohoto

divadla

odtud v duši zni-

Znamenal

snažil.

jsem,

že vtšina cestují-

píležitosti,

mén radosti v tom nachází, aby vznešené pírody aneb krásoumy, památná msta a kraje opravdovou vnitní libostí skutené spatila a požívala, mnohem

cích

pedmty s

radji

jak

žvastati

jen

mohla.

mnozí tkavci a

radopisní

pírody

a

cestách drápají,

aby o tch

tom,

v

vcech

chvástá

v

Odkudž se vysvtliti dá, pro tak to svtobžníci, obzvlášt bohatí Angliané i

a

Nmci, nemajíce žádného smyslu pro kouzla lirásounty, pedce ty nejvtší obtížnosti na

podstupují,

oužiny

na

moské

krkolomné aneb

eky

švýcarské se

hole a

jezera

proplavují,

na nejnebezpenjší krajišt sopek a vodospádv lezou, do obrazáren a jiných sbírek houfné a klopotn se tisknou, ne proto, aby zde rozkoš z považování cítili, ale jfdiné proto, aby se chlubiti mt hli. že oni tam i

byli,

odtud ne jejich srrfce

ale jen

jejich

raarnomysl-

nost potravu a uspokojení odnáší. Než, já blahoutek ! jakže jsem zde stejnou rozilennost a podí'nost od jiných žádati mohl ? komužeby jinému toto vycházení slunce takovou

A

radost

mne úkaz

tak jest:

psobiti mohlo jako Slavjanovi? z dvojího ohledu rozkošn

tento

zachycoval, vyobrazovav mi ale

nadje

i

národu,

anf

netoliko >znešeuost toto

slunce ve

pírody

mladé

své

práv nad slavjanskými krajinami, lilyrskem a Srbskem, stálo. Ono mi bylo obrazem vzkíšeni tchto oslav

po dlouhé noci k novému životu povstávajících bratrv. Oby, vzychal jsem sám v sob, k vymalování této moskonebové velelepoty njaký slavjanský Vernet

jižných,

svým

nyní zde byl. Básnictví všech casflv a národv, se široce opisujícím

vylícujícitu,

pedmty

nemže tyi

ukazuje se nám tu chudé a slabé: vzdálené svty, nebe, zemi, moe,

slunce v jednom okamžení, na témž malém stranství,

osa-

zpsobem

motiujícím

ono

zdlouhav

k jednomu

a smíchati.

úinku,

lak blízko

míst spolu

a

pro-

položiti

;

a tímto slavným vrazem a citem obráliv se k západu uzel jsem v dalekosti plavající nad vodami velihrdlo její vtže, hbet chrám, kou a hrdou labut jest kídla pedofiésti a mláátka vkol ní ostrovy

—

lo

—

dominant

Venelia la

jsou to

—

—

Tam

Beuátky.

východ slunce na nebi, zde západ Benátek na zemi. Tyto paláce a stechy nebetyiné, jejichž patra nad patry

co mésla

nad niéstem v

Sparta zdi prázná

a

povtí

stavena jsou

pece bezpená

kopy obdaná, tekoucími baštami

vlnitýoii

;

valy a

tato

pí-

ohrazená, probíhajícími

prtoky co žilami oživená; plavná zem a chodné moe; národ sedmo aneb ležmo ve visutých líjžkuch své cesty své procházky návštvy konající toto práce, i

—

i

všecko mimovolné mi v pamt uvedlo onyno Sannazaverše, jimiž Benátky opsal a od republiky této rovy za^^každý verš sto luidorv darem dostal: ,,Viderat

Staré Nuiic

et

Neptunus

toto ponere jura

Tarpeias quantum

mihi

vis

undis

iu

mari

:

Jupiter arces

moenia Martis, ait Pelago Tiberim praeíers, urbem aspice utramque Ulam homines dices, lianc posuisse Deos.'' Objice,

Si

Venetam

Adriacis

urbem et

tni

illa

Kdo Pešlanskou

potopu Dunajem

vidl, m&že míti

asi

r.

obraz Benátek.

183S zpsobenou pedce jakový

Ale

moe

tam padáni a iení ; pevné stání a nepohnuto vzdorovaní všem útokm vod tam plá, náek, hlad, smrt, zde smích, veselost, živol Obec a msto v djiastvu svta luk památné, památné svým pvodem, svou zvláštní polohou, svými zizenostnii a ústavy, sv>ni kupectvím a umním, svou mocí a slávou, svým dlouhým trváním, svou pokrevnosli a vzájemností se Sla»j8ny jakový úinek muselo to pi prvuim spatení na mé oko a srdce psobiti Smle rici mohu, že su s takovým srdcení ješt sotvy kdo U Bcnálkni blížil, jako já: slavjauským srdcem radostnými bolestným srdcem Radostným proto, ze Venetia jest pvodn dcera Slávy,

to

rozdíl

chalup,

I

tam Dunuj,

domv,

zde

palácAv,

zde

:

!

—

—

!

I

Kallárovy spuv,

III.

!

9

82 pojmenována, od Slavjanv založena potom ve všech stoletích veliký po**!! i

a

Stavové

že

i

brávali na jejích

bolestným proto, že i zde dobrých i zlých osudecli národu našemu skrze sousedy berle odata, naše a potlaena. cizí reci pemožena Celé okolí Ben átské slavskými jmény posavad obdáno samo toto moe pak Oderzo^ Grado^ Soca slulo Mae di Schiavoni, (reka), Livenca (eka), Plava (Piave eka), Sila (eka), Jarý (potok Jarius), Medák (Meduacus, nyní Brenta), :

e

:

MorJana

ostrovy: Malamoka, Buran,

Mora-

(Murano),

Masorbo Baba Babina (Hebbe Bebiona), tvrze: Malagora (Malaghera), Nalega^ Vusin (Fusine) ald. U Dandola se ze starých Rukopisv uvozují ješt náslezano,

;

i

dující sis

ostrovy

—

Beh Bežný), Constarniensis. prosted more a lagun ped mstem

(snad

stála

u

jakový to dohled, v

(snad Kolobeh), Fírexen-^

Calorexensis

:

povtí

dv dcery

pl

a

opravdová

tedy

chcete,

pdy

Bože tla

!

vod. Jižná Vineta. Vineta a Venetia Onu nám Nmci, tuto Vlachové vyrvali. nejkrásnjší ulice ili nábeže, která oi padá, jest ULice Slávuv^ Sla-

i

Riva zde

degli Slavi,

i'ás

obklíili naši parolo,

doprovodili.

pl

Terstu v

z

vianiiv, vlasky

Sláva

panna^

lod naše

Alilý

ve

Slávy.

První, nejdelší a

píchozím

Moská

Již :

pivítala.

aby nás

a

Riva degli Schiavoni. Plukové gonolníkv naše

vci do hostince

Jdte, eknu ke svým spolupoutníkm, kam

noha má se musí v Benátkách nejprve slavjanské

dotkuouti

a

ústa

má

slavjanskou ulici pozdraviti.

Vystoupiv tedy z gondoly ili lunu na toto slavské bežišt, zde dosti dlouho vzhru a dol procházel a již nyní dovdl jsem se, že se tato ást msta Fondamenta vecchia, 1. j. staré základy ili grunty, jmenuje Stál jsem a k nejstarším poátkm Benátek pináleží. zde na této pd, jako matka nad kolébkou, ze které Vedle dít ukradeno a podvrže vloženo. jí její Hroboi Kasárny (Caserne del Sepolcro) uiel jsem na dom nápis latinský, že tam bydleli nkdy Petrarca a

—

PonBoccacio. Petrarca a Boccacio v ulici Slávv vadž ale nyní neml jsem kdy navštíviti tohoto píbytku gondoloikem do a odepsati nápisu, pospíchal jsem s !

83 hoslince moji

šli

nec

Evropy, druhové

že a já

namésti

nejbližší

však zde za

vbccko

již

plno Lylo,

nimi do

Sv.

Luny, jenž jest hostiMarka. Rozhostivše se zde

v dusti švároých a pohodlnýcli pokojích, najali jsme na celý t;a8 uašeho zde pobytu dvíi gondoloiky a jednoho nás po pamálnýcii místech iiejTím se stalo, ie za pt dnv uase zdržováni, mnoho, tém vše co památnkojsme vidli a poznali, mévše pi tom vtidce, jenž

zkušeného

cestou vodili.

kratii

šeho zde oéiio jest,

i

píchozího divn

msta

velikého

žblukáni vesel

úinkuje, jest

neobyejná a

luniiv,

to,

tichost

neslyšíš

prosted panuje, nebo mimo zde žádného rachože

tde

kov

vozv, ani ehtáni a dupotaní dobných ohlušujících zvukíiv velikých mst.

ceni

HLAYA

láo na

První co

Benátek ohsahujicich.

knih opsáni

lik

a

tmto

a

po-

11.

Slavsko-Djcpisné známosti o Benálkách. Prvé v u

však,

k

jednotlivým

pedmétiim

máme néco

t

déje-

ohledu o tomto mstu, obzvlášt pokud stýká a míchá, naším slavjanským národem

zempisného

se

to

s

pedeslati, a

nežbysme

Benátkách pistoupili, za potebné

jediné

ješt

z

an(

život

pítomností

v

minulosti

koenuje

nepochybn Azie do Evropy pinesené jmno našeho náodu z

ni

vysvétlen býti mílie. Nejstarší,

jenž to samo znaí eo Kitao, o 6erai srov. Bohyni^ str. 33, 34. Jméoo Vaiid zméoili cizí Vend Venet^ Vint, Vinit atd. Tito národové na Vencto-Slávové rozloženi byli od nepamálných asfiv v nepetrženém pasu od more Baltického až k moi Jaderskému ili adiatskému nazývá Tacit Vety tam Mela nedi, tyto zde l'en0ti. Z tchto Veneto-Slátúv pronikli jednotlivé ratolesti až do Galíe k oceana, kde bylo naši

Vaiui^

iSlávu

:

sluli

tové,

Vcnety amiockiimi.

ecky Hentové,

Jaderští

jsou

ili

prastaí

adriatiti

obyvatelé

6*

Venekraj&v

84 horní

nebo

Itálie,

Herodot

již

povstný jantar antar od

vov

provozovali

tito

se

proto

roloictvi,

výrazové k souscdíím, i

k

Latinikiim

dostali

zna a zpomíoá. a sám jméno má. Veneto-Slá-

moi

Da

od

je

nich

Vlachm

kupetí

roloiiti

aooiirž již

bóra,

doíâna,

(k. p.

a

^émc(n,

a

pe^DÍaé

na

kupectví,

mnozí

nich

gondoia,

V

tomto dávném sousedství Veneto-Slávv 8 ímany pešla slavská slova arare od orati, ralo radlice rolo rýl. rov, rataj, rýti, columba corbita, Hanza

ald.).

i

paijuh, a tmto podobná do latinské 334. pijal císa Constantio V, výše 300,000 Sarmstfiv Arkarag-Aotv, od Sarmatv Limig-Antv vypuzených, do ímských konin a rozusadil je v Thracii, v Itálii Macedonii (nepochybn hoejší). Když se po osiiibnutí ímské íše barbarští národové, jmenovité Hunové pod Atilem r. 452 a Longobardové r. 568 do Itálie hrnuli zde nátisky a ukrutnosti tropice, utíkaly muohé rodiny na ostrovy Jaderského moe, kde osadivše se zponenáhla v obec zrostly, vrchnosti zvolily a naposledy vdce ili doze r. 697, mezi nimiž první byl Pavli Anafest msían z Herakley (Paulitio ili Paulacci Anafesto). Sídlo vlády bylo nejprve Heraklea, pak pro

palu7nba^ od holjub

ei.

—

R.

i

i

poád r.

trvající

809

nebezpenost

Malamoko^

ostrov Rialto (Riva aita),

ímž

a

konen

od

základ k podneš-

oím Benátkm Bn«tky,

vnjši

a

a

založen. Vendky (ili Veuatky, Benátky, zkažen Mletky) dostaly jméno odtud, že nejpr-

nejmnožší obyvatelé tchto osirovíiv

Veneti ili

Slávové, ku

slávm, zde od

kterýmž

a

Prsoslávum

pod názvem Venelv bydlivim, pipojovali se pozdji i Druhoslávové jakživa,

výsep byli ili

Staro-

a

Illyrv

ili

Novo-

slávové ze severovýchodních krajin do jihozápadních prešíí,

jmenovité Dalmatinci, Nareaué, Zachlumci, Horvati, SrKorutané a jiní. Msto Grád (Grado)

t)ové, Slavoncí, Krajínci,

bylo

poáten

hlavním

mstem tchto

-ských ostrovv, kteráž pednost

nesena. Všickni

tito

obanského

i

tak

císaství, odkud

z

ostrovové pináleželi církevního ohledu,

posavad

tickebo vplyvu a vkusu v

tak

Venetskojader-

potom na Benátky pe-

mnohé

Benátká ch.

dlouho, jak z

k Caihradskému pozstatky byzau-

)

8^ Za lo mám,

svazky,

mezi tmito Starosávy

DÁiledních

které v

Benátskými

a

8i9. roka, Jan Partícipstíuíi. eyo byv z Benátek, tyobcován

Agnella,

(Nareanským

Novoslávy

aiích. g

nimi

mli:

místo

sousedujicinii

nemilo, ukátati leto-

zde nebude

že

poádkem

elným

a

apolupaoovoik.

ku

sel

Slavinit.

?

820. Forlunót, Patriarch Gradský, pod jelioi arciBenátky náležely, mél úastnost na pozdviženi se Ljudovíta, knížete slavopannonského proti nébiskupství

i

mcckému

císai Ludîkoví, poslav

vnní mst

onomu délniky

k upe-

hradOv.

a

825. Ilésto Zader ve Slavo-Dalmatskn, zvolilo sobe jménem duzd^ t. j. doze, lat. dui. 829. Ml Jan Farlicipatius, jako doie Benátský,

vlastního zprávce, pod

pfitky

roziníšky

a

se Slávy, jent

Korfu, Melitu, Phari,

Vyslanec tchto Chooru a Ladestu opanovali. pišed do Beuálek k uinni pokoje, pijal kesl. Nic mén svary a boje mezi í5enátany a Slavjany tr-

Brari.

valy

—

170

asi

let.

83G. Doze Benátský Petr Tradoniko obnovil smlouv se županem Síovo-ISareanským Držitm ili Dražkemy téi

I

knížetem Slavo-Horvalským Mo/slavem.

8

837.

a

násled.

Horvatšlí

kupci provozujíce kupectví

moi

adriatském plavivají se na kondurách (condurae. kondola gondola) do Benátek. (Const. Porph. C. 31).

na sr.

840 Slávové Narecanšti plenili pod vdcem Uneslavem okolí Benátské, vybírali vysoké clo od lodi d
boji na

moi pemožen.

860. Ursus nim,

proti

ale

Participatiu.«,

doze Benátský, vedl válku

bet prospchu.

874. Mír uíon jest mezi Ludvíkem králem Bavorským 8 Svatoplukem králem Moravským, ve vsi Foraheím na ele vyslancv Svatoplukových byl Jan knz z Benátek (Joannes presbyter de Venetiis). Tento Jao^ ;

zdá

se,

byl

tentýž

knz,

jenž Jaii

Zagomin

slul

a

nej-

kroniku Benátskou psal, kterou Fr. Zanetti 1765 v Benátkách vydal pod náílovim „Chronicon Venetuaa

starší

:

;

86 omnium quae circumferuniur vetmlissimiim cl Jolianni Sagomino volgo tributm. " Saouto klade as sepsání této kroniky

na

památný

tento svazek

knzem

jest

606,

r.

Benátkách.

v

Na každý pípad Svatoplukem a Janem

jinae.

jiní

mezi

\^

948. Smlouva mezi ©nátany a Slavo-Nareany uinna pod dožetstvím Petra Candianiho. 975. Horvati, jmenovité jejich župan na ostrov Kissa, da žádali od Bcnátanv, jako od spojencfiv DalmatíncGv Horvalm poplatných ; doze Petr Urseolo da dávati. Benátran B«duar Brazakázal Benáfranm gadin se G dofire ozbrojenými ioJmi Kissu íili Pago) oblehnuv mnohé zajaté obojího pohlaví do Benátek pri> vedl, ímž poet obyvatelv Benátských slavjnnskon krví opt znamenit rozmnožen. Zader (Zara, Jadera) oddal se v ochranu Benátanm; ílorvali a Nareaiié to téžce nesouce jej n-pokojili. 40 mšfanflv javse na své ostrovy je vlekli. l>almatinci poslavše vyslance k

že jeho

vrnými

spojenci

stkvostné lostvo,

na

doži byli

žádali

chtjí.

den vstoupeni

pomoc

slibujíce

Doie

pipraviv

Pán

vstoupil,

po

mše ve chrám s. Petra na ostrov Olivolo, do Biskup jemu posvcenou koroohev podal, a doie

slyšení lodi.

v

týž den

odplavil

do

poátek onéno nádherné Benátská pení

doze potom

a jeji

Pán

zaciiovávala,

snoubeni Benátek

k tomu

Totoí jest pístavu Jesolskcho. slavnosti, kterou svobodná obec

s

a

každoron která

adriatickým

den vstoupedstavuje Koráb veliký,

na

obrazn

moi"em.

zvlášt shotovený, celý pozlacený a krásnýni ezbami ozdobený slul Bticentauro, od socby Centaura, kterou za znak má*). Na koráhé vlál praporec sv. Marka. Doze u pedku sedícího sprovázelo šest secíli

Dátorflv, jenž

")

s

ním sedmým signoria

pedložka bu. a slavsko iei zveliující, k.

Bii-centniirus

:

ho,

sr,

sluli,

ind.

vedle nich

cizí

ma, jest v iocké

p. />uoi'jío>' (velkofík), /"'••'•'"o?

(velkohlud), ,;;ií)/ijoí (vilkoiížch) /íOkíi/ií (\clkooky) atd. bu-vol. Rn-hor Byhor, rus, bii-gor a naíc bu-Jaiý, pols. bu-gai (veliký ili svatý haj) Baslav atd. ( Grahhijgcl),

81 vyslancové, íhiC moe uékolik tisic lodiek krylo. Když koráb teiUo ^si 200 krokv daleko, mezi oslrov Lido a Erasmu, pisel, a patriarcli nádohu 8 posvéceHou vodou do moe vlil, pustil doze skrze díru pi jeho sidle udlanou zlatý prali-n do more, ka y^Desponsamus te mae in siijnum veri perpfUuiqne dominii," Když se to stalo, sestoupí doze s l(omonstvem na oslrov Lido, :

kde Patriarch ve citráiiié s. Mikuiáše slavnou mši má: veer pak jest hostina v dožecim paláci. Koráb Buentaurus jediné k tlo slavnosti byl potebován, ostatní as ležel ve zbrojnicí pod stechou, odkud 8 dnuv ped vstoupením
—

nm

:

:

slavnosti.

Teto Benátské loJstvo pod vdcovstvím Petra Urpiplulo nejprve do Poíí (Parenzo) a Póly v Istrií, pak do Oseru v Dalmácii, kde už do Letnic zstalo. Zde doze vzav nejlepší slavodalmatské vojsko do své služby pišel do Zadru, kam se biskupové a lid z Veije, z Babu a odjinud dostavili, vrnost a poseolii

i

jemu

slušnost

To

slibujíce.

uinil

Trogir

i

(Traii)

a

Levigrad.

Uože Petr Urseolus

1)95.

mácii,

Hab

a

122

msto

j.

l.

Korulu

let

Benátské

v

Hurvatm

II.

uvedl

Zader, Splif, Trogir,

pomoskou ostrovy

poddanství, an( pedtím ode

poplatné byly, •

vyhlásil

se za

vodu

Dalmácie své Toto pivtlení sokyné Veuecii teprv pozdvihlo a tím uinilo ím se propCijilu a

tím

Beuátanm

otevelo

Archipelu,

a

U

cestu 7.i>ltáiii

panství

nad

vé-

Dalmácie stala.

adiiatským

Ono

moem

stedozemnímu moi a k mnohých mst a ostrovv,

až ku

zde

Dal-

Kcrk,

88 monopol

umožnilo

ODO

Benélský

kvésti poinajiciho kupectví

ným dobytkem

krásn

potlaením

Dalmácii

t

;

kupeni

s

rot-

Turek škrte DaJmatsko jdoacim, donášelo obci Benátské tídcet tisícT dukétv, at nic nedíme o imužilém odtadto braném vojsku, nic o x

ron

poplatcích

daních,

a

o

berafcb a desátcích,

o clech a

mýtech, které Dalmatoslávové v Benátkách, u tak eené Dogan-j, ta všeliké ku prodaji pivezené zboží. k. p. solené ryby,

za

díví,

obilí,

ovoce, vino,

olej,

plátno,

hedbáv atd. skládati museli, tak že se zdá, jakoby obzízena byla povstná, zde naproti ulici zvlášt pro Slavjanv postavená. Dogana ili Dohana^ t. j. dfibon

n

a

pbon kupcv, a

cenil,

dežmoval.

a zboží

byli

ili

pi

tovar

koráb

místo

K

kam

se

všeliký

svém dohánl,

zde skládal, vyšetování takových lodí

loveni a

ustanoveni

stavení

a

piplavu

zvláštní

pešlo

doboni

ili

náhoní^

do vlaštiny doganiere a Tr. Topografia Veneta. ovvero fraoc. douane douanier. descrizione deKo Stato Veneto, Tom. I. Venel. 1787. 1009. Otto Urseolo, doze Benátský pojav za manželku dceru Gojsy ili Geysy, knížete uherského, upevnil tím vládu svou v Dalmácii. 1018. Krcsimír 111. král Horvatský chlév Benálany uvalil na se porážku u Zadru. i Dalmácie vypuditi Syn jeho Štpán do Benátek co rukojm pokoje piveden, od dožete tak milován byl, že ma tento svou honcové, které slovo

i

—

dceru Hiliku za manželku

dal.

Zagreda, Benátau, Dalmácii pochodil, byv nkolik

1030. Sv. Gcrard ze Šibeníku v

jehož rod

rokv

mni-

chem rádu Benediktinského v Benátkách, šel ku králi Štpánovi a stal se apoštolem uherským. Potom jakž iil, povýšen byl v Bli u Budína 7 let co poustevník se na biskupa Oanadského, pak r. 1047 mueníkem stal

skrze Madara

mst,

Vathu

a

jeho

spiklence v Budíne, v

ukamenován, potom s vrchu, Blocksberk eeného, asi 60 sábuv vysokého, do Dunaje svržen, od kteréhož asu vrch tento Gerhardovým sluje. Tlo jeho pochováno nejrpvé v Budíne, ve chrám panny r. Marie, po sedmi letech odtud peneseno do anadu

Ráckém

nejprv

;

89 1090

svdectví Piigrama (Calend. Chronol. die jeho téia a kosti do Benátek prenechrámu s. Trojíce (S. Ternita) sloCbroDÍcoH Budense, vydané od Jos. Podhradského žena. T Budíne 1838. str. 95. piše: „Gerardus monachns de Rosacio, natione VeDetorum ;" jiní pii Roscia, snad místo Rascia t. j. Dalmacía neb Slavonía, což cizinci byla

dle

23. Febr.), iástka šena, a t kaploce

aito

míchají.

1084 — 1096.

Pod dožem Vitalern Benatané panství nad Dalmatskem 1145. eská, v Benátkách osazené

obdrHorvatskem. rodina, kterou Dandola Veceman^ Sannto a jiní pozdéjší Pizaman, Pizzaman jmenuji, vystavila krásný a veliký chrám s. L«káse v okresu Svato-llarkovském. 1180. Jindich Starosídelskij ili le Starého Sela. želi

Falierim a

Sedla (nm. Starschedel byl s císaem Bedichem !). Kudobradým (Barbarossa) v Benátkách pítomen pi tohoto upokoreni a smíení se s papežem Alexandrem III. ve chrám s. Marka. On byl první, jenž nad pílišným se uponižovánim císaovým o pepychem papežoNJm svou nevoli na jevo dal, a když tento nohu na onoho šíji položiti chtl, mee se chopil a takové zhanobeni doStaré selo, sedlo, pvod tchto .Siavopustiti nechtl. !

srbských šlecbticAv, jest hrad Meziboru (Merseborg).

ves v Misni,

a

v

soused-

ství

1200. Rodina Bankanica jmenovaná krásný chrám sv. Paterniana

ském

Albirirzi,

(sr.

Venezia,

v str.

okresu

dala

vystavit

i

Svato-Markov-

77.)

1244. Pišlo sto vysiaoc&v Slavodalmatských ze Zádru do Benátek k uinni smlouvy a pokoje: t nichž patnácte i prvních zfistali a usadili se v Benátkách (Lucius

str.

166.)

1299. Dominik Slav (Sciavo), setník n vdce Benátský v boji proti Janovským (Geouo), lostvo tchto dílem zkaziv,

návratu od sto

dílem

zajav,

Benátanv

lii

vítán

1331. Benatané od BeoótsnAv tnhito.

velikou

cti

a

radn«ti

pi

byl.

Sla\v

pemoženi:

více než

1336. Karel, markrab Morávskií, syn Jana, krále

-

90 eského,

Dunaji skrze

moe,

obcemi,

pustil

ilurvatsko

až

obklíeni

sám

Karel

Janem vpadl

byli

zajmouti a

které jej

Benátaoy

uslyšav o roztržkách mezi

rými vlaskými

tetí,

s

se s

s

tu

a

nim do Benátek

po

vgedavše

na OeDátskymi.

lomi

stran

oéktclodi

se chtly.

plaviti

Bartolomjem hrabtem Senským a lod skrze okno tajo vystoupiv

Lipským, z bárky rybáské, jel

k Seni,

všecli

kde

íio

sítmi pikryv

a

se s vojskem na

rybá všecky

nimi skrze všecky

ti

lodi

a

pylli

Beuátské,

behu, odkudž oni pešky do Vogleje Benátane ty ostatní, jenž na lodi byli zjímavše drželi je nkolik dnQv u vzení. 1354. Marino Falieri, doze Benátský, chlév promnu ve vlád správ obce Bená^ké uiniti, v pedv sevzetí svém zradén a s[(Aquileja) šli. ;i : 300 Dalmatúv. 1424. Ondej Bijdimír áA na lienálské.ii spiknutí s ním s. Ducha bylo okolo (S. Spirito) stavti chrám a oslruv klášter Fraotiškanský. Ve chrám tomto spatují se jesle, mistrovské dílo od Mikuláše delF Area >Schiavone. 1435. dne 31. pros. Byl Jií Vuhovich, despota Rašauuv (^Basciae), slavné do šlechty Beuátské pijat, tento deskrze dekret vélší rady (maggior Consiglio) : kret nalézá se v dožecí kancelái, v knize Ursa, sir. 100. 1460. Žil zde Ilieronym Slavon (Girolamo Schiavone) znamenitý malí, ueník Jakuba Sqarciona, malíe v Pádové. 1500. Obnoven praslrarý chrám s. Marie Zupanické chrám (S. Maria Zobenigo) v okresu Svato-Markovském tento hued se zaátkem Benátek vystaven pak podruhékráte asi okolo 1500 znovu zbudován byl od rodiny ; Zupanica (vlus. Zobeniga), Jubanica, jméno oosí ji-již ; 1680 od rozliných šlechtických rodin opraven. Celé prelí chrámu jest z mramoru, utšenými ezbami opét r. a sochami ozdobené. 1551. Obnoven byl Jií zasvcen (s. Giorgio SUvjaiiuv illyrských stelskcin. Kdy není známo. i gruntu chrám Slavjanúv, degli Scbíavoni), spravován, on stoji v s. pouze od okresu Ka a tento starý chrám poprvnikráte slaven byl. 91 1502 — 1582. MeAa Ondej pijinim jeden z nejslavnjších malív, pítel n&v, rodilý ze Šibenikti v Dalmatsku, pedkem etné nátkách a stel se ské v Benátkách lice Rusi, so slavné rudiay a ve jenž jest Niitale Titiav Be- malí> Michala, Vídni a Fe- jenž jest v lienálkách. 1555. JaUiib 15t)5. a osadil v jiných krajinách, jmenovité i v Jana jenž jCSt Scliiavon* pomocoík a skladatel Julius v Benátkách. (Schiavette) Slavala hudebník b>l (componisl); dni v Benátkách pti- zpvy hlasové malí Pisbolica, a 1740. Bedich Benkoui, malí slavjanský 1707. DalmatinsUý hrah. Lasko'-i, žehy s Turky porozumní ml, byl do v dožectm palác uvržen, v nmž 14 let zové pišedše do iíenútcU, oteveli, a temnice, našli lirozn(f tchto peleší, povtí volné v Benát- Dalmatsku. kách, narozen v tyto iêstí- (niotety) tiskoonti. ne on nýbrž v byv, tžkého vzeni úpél. Francou- dílem i zboili Laskovice, že ho ale z tnin postupn, vyvedli, olížslován svétlo znáhia na den týž oslepl i a zemel. Laskovi byl posledním vzném Benátské republiky, jenž v tchto dožecích žaláech sedel! 1780 — 1790. Ped írancouskou revoluci poítalo vojsku 20,000 SlavjaniJív. Když Nase v Benátském poleon Benátky obklíil a podání se žádal, Oalniatincí k shomaždivše se na uámésii msto kteí bez vzdati nechtli hned jinému Francouzm boje a když ; asto pisahali a krve proliti opt pozdji panovníku pisahati, Pavla, sv. písahu ,,)Iy mnili.'^ sami judÍDÍ, Benátky hned tomu, pipadly, kouce: byli hraucuuzum odeDalmalmci nejsme k Císa nerhtélí —y abychom František na- — posledy musel sám písahu jejich rozvázati. Slušu tedy Mikul. Tomašii (vlas. Tomaseo) vlaský spisovatel, v Benátkách nyní žijící, rodem z Ualmalsko, ve knížce v pedml. Sv. I. piš«„Lev sv. Slarka dávno bohatou svou hívu, zuby u pazoury: tch nkolik nehtQv co mu zstalo byla slavoillyrská sila a Sciiitille ztratil ; í snaha." Pi takovéto dávné iistaviíné xzájeninosti Veoetiív, 92 Slsvjsnv rotlinokmennýcb, prtrozeDá tc novjšími a oižšimi, ale mezi Dejstaršímí a nejryššimi rodinami Benátskými lak mnohá slavjaoské jména nalézají, z nichž mnohé sami Benátští djepiscové, jmenovit Dandola a Sanuto, za slavjanského pvodu vyhlašují • vlast jejích, odkud pišli, udávají. Kasimir Fresot vydal zvláštní dílo o rodinách benátské šlechty. My chceme z nich slavjanské, aspo pokud nám ve známost pišly, zde abecedním poádkem uvésti BagatÍD, Bankenica, Barhamazelo (sr. Mastibradi), BeoótaDv jesl, a že se, oejeo meti i : Barziza, Bazuio BosulO; Bažej z Velje), Bel (Belli z Baxejo, Bradá Dalm), Blen. Belon (Barbacini Dalmatie), [t Benkovic Bencovich, Blagaj (vlas. Orsini), Bogurad Bagrad Bagradio, Bosi, Bradao, Budimir (Bondimir), BudiCepolo (Zepoio), ivrana, slav (Butisciao Butiscalco), úran, Daimír Dalmario, Dalidat pedtím, nyní Agnusdei, Dandola (sr. Dodola), Ddo Diedo, Détinov Diecinov Geurgió Giorgío. Giž Giži (le Slávou), Dym, Fratni, (z Voglje), Grabina Gravina (z Drace), Gradenik. prvé Gradi6 (z Vogleje), Griman fsr. hímali, aneb krman?) Gora Guori (z Uher), Guman (ze Slaven), Ivanii- velknpecká rodina, Ivanovich, Karlovic (vlas. Torqualo), Kavka Caucko, Kasani Cassianico, Katatrioov (z Dalm.), Lipoman, Malibran, Maliper, Manoles Manolesso, Mastali, Mermo, Moenik, Most Mst da Mosto aneb da Ponte, Mudai-, Mugla, Murian, Nadal. Nogar Nogarí, Paskaii, ; Pisar Pesar, Pisbolica, moky), Bagozzi (Rohož, voDÍe r. 1252), i Savian Polány), Polin (z ii, malí, Soranzi z Buranu), Sieno, (Stornadi Stranodi), snažný), Veeman Vilar Viglari, (sr. Zori<^ Slavian tak jako Stenini Surian, (Pizamon, (ze Tiepol, z eili Vukovi. Zagornin, Zavoran, Zoan, maiia (z Dalm.), Mala- (i Bakoci Bakovský? ze SiavoSlavian (sr. serb. Bogusav), Semenec Semenci, Slov Schiavo, dola, Pianighí (z Vogleje), malir, Planik Pol Poli (z Dalmácie), Polán Schiavoni Pnrenio a MePo- Slavonie), Strnad Usnag snaga, (sr, Velo Veglo, Vindro, Zagredo, Zaguri, Za- , Zuanelli, Zubanií* Za- baoigi. Jméno Slav lak bylo oblíbeno, že nkteré \yso- 93 rodiny košlcchlické rodinná jména kladli Sereoissiini) je co k. p. Poláni Scliiavo krestoi a osobní ped svá Serenissimo Schiavo Marcello, atd. sr. Dandcla u Murat, 425, a Sanula str. 629, což se nepochybné stávalo na památku toho, ifi ze slavského národu pocháieji. 1 na vzdlanost a literaturu slavjanskou Benátky nemalý vplyv méli, ant v jejich mst vasné koihy, str. tém k. ve všech cyrilaký ei náeich slavjanských, tištny byly, tak 1483 Missál glagolitský r. 1493 Míssál 1495 Evangelia a Epištoly v cirkevnoslavské Beroardina 1506 Biblie eská, pi kterémž roku p. ; od ; ; korrektorov byli Jan Jindišský ze Žatcea Tomáš Molek z Hradce nad Labem 1519 153S Služebník, Žaltá s asoslovem, Molitvoslov, Oktoich, Minej atd. od vévody Božidara Vukovie pomocí mni- lišku zprávci a — ; jeho syn Vincenc Vukovi vydul zde šest knih 1561; 1543 Evangelia od Zboravie ; 1559 Jegjupka ili Cikánka, báseii slavoillyr. od Žubrauovie: chv; i od 1546 — od M. Brozice 1566 Oasoslovec od Jakamenné eky 1569 Žaltá a 1570 Molitvenik 1595 Slovník od Fr, Vanite od Hieron. Zagurovie (Veantius); 163b Žallá od Ginammiho ; 1613, 1682, 1699, 1718 Evangelia od J. Bandulavióe ; 1639 Pravopis Navoilly. od Zamane; 1708 Katechismus dalm. 1754 Seh. Dolci de illyr. Liood biskupa Biankovie guae vetust. «t amplitudine ; 1 758 Slovník od A. Dellabelly; 1758 Kaiovy Zpvy 1764 Sjetovanje mladoga oveka od Z. Orpheliua ; 1764 Slovo o grješnom elovjeku od D. Obadovice 1803 Etika od téhož; 1807 Pjesua ua Serbov od téhož; 1773 Evangelia od P. Kuezevióe 1804 Zemleopisauije od Solarice, 1809. O samosti od téhož, 1809 Svech vozpitanija od téhož, 1811 Pominak kuiieski od téhož ; pak od r. 1800— 1805 muohó knihy od V. Bakice, 1767 od Damiunovice, 1765 od Julinaca, 1807 od Elenie atd. Anobrž sami Benátané psali nezídka o 8lavjan8kých vcech, k. p. Flamiiiius Cornelius Senalo Catkaros. Venelus, psal 1561 kuba Missúl ; i ^ ; ; ; ; ; : Dalmatiae Civitas, ricis docum«ntis slovjauští in occiesiastico illuslata. zde se vycviili. Patav. et civili 1759. i slatu histo- moozí uialii 94 HLAVA III. Benátky. Svato- Markovské namésti a jeho okoli. známostZa to máme, íe tmito pedeslanými zde a úastmi opatený cteriárjiž nyni s tim vtši ocholnosli slavotomto po jej nás bude, když ností následovati mst pamálnostem a k jeho vlaském Nebo kdo Benátky netoliko vidli, ale i umti n ten chce, dívati musí •, v zrcadle se musi msto djin voditi budeme. a jim roz- cítiti starožitnosti na a jistým povolným poádkem zlimoždn nebyl, nebo zásoba ohledali, oby zmaten Nas mnohých století svaluje se tu ouprkem na duši. ráj tento Marka, sv. námstí byl na první chod tedy Benátaniiv. A opravdu, on pevyšuje všecko oekávání, a — Petrartu nejnapnutjší novochtivost. Již on zahanbuje an ka psal v jednom list o nm: „Plalea cui non scio jiných velikých orbis terrarum párem habeaf.-' Co v mstech porznu v rozliných ulicech a pedmstích vse krásného a památného rozptýleno jest, to se ide i v ouzké sestedno prostore tržišt, procházky, radnice, nalézá knihovny obzvlášt kavárny, arény, : a jiné nádherné ve zdech chrámu stavby. V jeho budovách, Svato-Markovského u palác dožecího, charakterizují se nejvrnji a nejživji. Muži v ernohedcelé Benátky zde plástech, ženy v cenujch zóvojech tráví bavných as plnoci až do niente;. Uválení sladkým nic kejklii, šedivé neinéním (dolce far kostrbaté ženštiny jako pávopyšná šlechta Benátská míchá se tu v jedno coliho obaosko(quodlibet) » podivuhodnou snášelivostí, a s jest národním soucitem. Nejzanímavjši pro oko inatele šlechty jak obliejáv a postav zde pohled na rozdílnost i tak lidu v této nahrnntin obyvatelstva. Ti pvodní a tvápravzorové panují ve ích jeden jest ímský dlouhohrdlý, vysokomyslný, druhý jest slavský, okrouzasmušilý, pánovitý, mlelivý Epévavý ; tetí štébelný, veselý, pívtivý, hlotvárný, všech Benátských hlavách : : 9i jest jakási germnnslcé niišeniiia a arabské krve. — Jest tverhran asi jako Peštanske novonámstí, nco vsak užší; obdán nejnádhernjšími budovami a stkvostným ku procházkám sloužícím písteším. Sama Markovišl toto pda umle placu jest 6íslá, mo7,aikov8ná, anf kov žádné podkovy v 061 bije, jest vfikol anebo smle, že musí. jim a mramorem bílým vozftv nevyhlabují a It^tajícícb nohami se pitom nerozrážejí. lovk, pleloucícii ne oni tak lovkovi cizincovi a vyliybovati Na stechách a prozrazují všickni to dlažená kolesa Co zde nesíslné množství holubv ped se chrámicli svou žádná ji a oknách palcfiv. na pavlaích, na vžích všudy hejna tchto ptákflv. I zde Benátky pokrevnost svfij s slavjanský naším pfivod holubilm kmenové od starodávných asv a charakter, nári->dem, tyto jehož ptáky ob- zvlášt milovali, ve dvorích drželi a piln chovali, sr. Výklad ku Slávy Dc. str. GG. Jméno holub (colnmbo palumba) pešlo ode Slavjanv k ostatním evropejským národm a se jménem nepochybn i vc. Škoda jen že Beiiátcané pi tom istoty nešetí, anf trusem a peím tchto holubv všechny domy, okna a pavlae zanesváeny jsou, což obzvlášt v dožecím palác omrzelost ošklivost psobí. Odpoledne s udeením dvou hodin na vži sbrknou se všickni tito, jinae rozptýlení, holubové a holubice na námstí Svatomarkovské, kde potravu svou dostávají. Kdo zde takového holuba zabije, trestán bývá od vrchnosti, podle zvláštního o tom vydaného zákona každý se jim tedy vyhybuje, ím holubi smlosti nabyli, Všickni tito holubové jsou jeduobarví, totiž tmavomodí a malé nizké postavy, a proto pohled na není píjemný. Chovají se nákladkem státu ili obce a obyej tento prý tak starodávný jest, jako msto Benátky. Pedtím se prý množství holubv, jimž se na nohy papír pivázal, u brány Svato-Markovského chrámu do povtí pouštlo. Co znamenal tento obyej ? Dle mebo zvyku, pospíchal jsem s vdcem a se druhy svými i hned na nejvyšší totiž Markovskou vži, tbych se ve zmatku tomto rozhledél a tkavým okem pedbžný obraz o celosti méstn v mysli sobe stvoil. i ; n : ) 96 284 beDátskýcIi strevicv vysokou obyejné po schodech, ale povlovnou Vstupuje se na tuto, zvonicí, ne jak ociiázkou ve:lle í polský král August, možno vzhru lal, h stéu jezditi. vyhlídka na celé mésto, pevnozemské že tak, aneb na oslicí ud- arodjná S výsosti této jest na laguny jako koni, na i jak Napoleon ostrovy, a na hole Žehy však základové této vže tuk hluboko v zemi leželi, jak vysoko její zdi do povtí se vznášejí, to jest nepochybné jen benátská gaskonáda. Pravdpodobnjší jest to, že se r. 1830 jistý hrab pro lásku, a nedávno dva lodnici pro dluhy s vže této dolií svrhli. Celé Benátky dlí se na tí okres v (sestieri), totiž: 1) Svato-Markovský, na jaderské more. a (di Canal Regio 2) Kastelský, 3) Králoprlivský 4) Svatokrížský, 5) Svato-Pavlovský, 6) Tvrdohrebetský (Dorso dro). východo-severné, První tri leží na prlivu ili druhé tri na západojižné stran velikého kanálu, jenž se v podob veliké litery S mstem vine na dv polovice je dle. Ped chrámem sloiáry, bevna, ili s. Marka erven pímo stojí na obarvená, ti vysoké broncových podstavkách, pedstavují tri, Benátanm nkdy patrivši, v letních nedlích, ostrovy: Cyper, Kandii a Moreu když jasné poasí, bývají na jejich vrcholích dlouhé ervené korouhve zevšeny, co znaky bývalého panství. : Xak Maai posavad pi korunování a na parolodich s erby Srbska, Bosenská, Bulharska a jiných krajin. Tak ctme, že Tot veselá smutnohra svétoborci Mongolové, potomci Džingischana a Timura, i v panovnickém znaku svém nosí posud jména a erby Uher, které všech tch evropských krajin, jmenovit i ukazují praporce ! i nkdy telné byli vybojovali^ považujíce je jako ddictví Prelí a své neodcizi- 1 celá zevnitrnost chrámu s. Marko ukazuje skoumateli, že se zde východ se západem potkává má. Sedm dutin olevem krytých a pt objí- a nádherných bran vnit vyili vchod ozdobují tento chrám. I zevnit naá šperkován utéš&Rými mozaickými obrazy a rezbami hlavní bránou zpínají se tyi antití, broocoví, nkdy i : 97 pozlacení koové, kteí se vbec Ljsippovi, za asu Že dilo riokélio Alexandra Velikého žijícímu, pipisují. ukazuje. Jejicli nemistra jsou, to první polilcíl na zkrocená bujnost, olie, který je ve všech ástkách oži- n vuje, iirdosl vše ped pvodní urenost, buif oncb že samého boha i jen t)žn lýcli pozustalkuv: a jsem, abych jo makali, mili a ztratilo anohrž netoliko jim — projevují jejich velikého vítzítele, Kolikráte jsem se procházel prošel núiiisli se šel šlapající bu vs slunce. dky vlepilo sebou táhli Marka, oko s. mé bez- obdivování tchto tisícole- v až nim k oima obdivovati samým dvakráte vidti, se ale mohl. rukama Když však namane ta i neodolateln se pohanská zvíata na chrám i v Benátkách neiii píhodnjšího modly? Ostatn sotvy kteí mísili pro tyto krásné živí koíiové se vice po svt nabhali a delší cestu konali, jako tito; z Athén aneb i Kecka vbec pešli pod Peronem a Trajanem do llima, z Híma »krze Constantína do Caigradii, kde v Hyppodromé státi; odtudto skrze dožc Dandolu r. 1205 do Benátek, z Benátek r. 1797 skrr.o Napoleona do Paíže, a odtudto opt r. 1815 skrze Františka císae do Benátek. U vchodu do slavného chrámu sv. Marka již dlažba Práv ve áliediné v pedsíni pozornost mou poutala. vložen jest umle malý serpentinový kámen v podob rbomboidu, ku poznamenáni toho místa, kde nkdy papež Alexander III. císai Bedichovi Hudobradému na vazy nohu položil. Vkol nho jsou ješt jiní kamoiiove pro ozdobu do dlažby vpravení. Lid na tyto kameny asto a 8 velikou nábožnosti kleká, anobrž bera z nich prach do ruky žehná se tím na ele a prsícli jako posvcenou vodikou. Nápisu zde žádného není, to se prý vynechalo pro ušeteni Tedeskv. Sám vnitek chrámu jest tmavý, pí^da mramorová tu tam zprohiibovaná a propadlá, ant moe v as boue nkdy celý chrám zaleje, tnk že po lodiceoli do nho jíti se musí. Ozdoby a obrazy chrámu jsou vtším dílem v byzantickém slohu a vkusu, anobrž nkteré s eckými nározilenost se myšlénka cože ale kcstanském chtjí? první : uliší, tato — i — í i Kollárovjr siiisy, lU, 7 98 k. p. Ia»; Xtoí aneb MíiTrjp >£H slojí pod obrazy V den nedlní byli jsme zde nade dvemi cbrámovýmí. opt, pravé když se mše konala jakový lo rozdil mezi našim a vlaským Menim aneb vyslovováním latiny u (?', ge tchto zní ce ci všudy jako gi jako i«, ii, ac jako .í, k. p. in prinfcipio, vinere, adiere (agcre), osser- pisy, : I e Kr zp- vare (observare), šio nešio (scio nescio) atd. vákv ale ce, ve blízkosti oltáe krásným svými nenábožnými pi dávání že všecky taktu, zpvem uši lechtal, posuky oi urážel. Jeho zprávdevem na dr«vo tak bouchal, Kusy z opery Norma a z oper hrály se pi této mši, což benátských chrámech uslyšeli. v jiných perážel. hlasy jiných zpovšednélých jsme potom Nám i se to tak nelíbilo, že jsme konce tam mohli. Opera ve chráme a káze na divadle dokati ne: oboje ne- Tato okolnost vysvtlila mi pvod a píÍDu onoho slavopolského písloví ^Polski most, niemíecki post, wloskie náboženstvo to vtszystko blazestvo." A akoli toto písloví ovšem nadsazené, pedce vyznali smysl I — : musíme, že jsme vbec na celé naší vlaské cest mnoho roboty v náboženství a mnoho nádenníkv a emeslaíkv mezi knžstvem spatili. Za velikým oltáem ukazuje se nmž prý tlo sv. Marka sem z Alexandrie pespoívá pi tvrtém oltái na levé ruce jest obraz Panny M. malovaný prý od sv. Lukáše; v pokladnici pak chrámu Evangelium sv. Marka, ale jíž tak vlhkostí porušené, že v jednu hmotu co tsto slité býti hrob, v nesené, se zdá a ; tžko nm v Jos. Dobrovskýs litery Leben, von poznati nercili ísti (srov. Prag 1835. str. 14.) ; dále Evangelium zlatými literami psané prý od 8. Hieronyma ; podobných svatozbytkv jest tu veliké množství, jako k. p. vlasy Fr. P. Palacký, Marie, kus lebky Jana kest., trn z koruny Kristovy atd. ale nikdo se pi nich jinae mnohomluvní ieronové jen bžné a spšn zmínku o nich dlají. Na pravé stran chrámu pod branou sedí u stolku mladík s perem v ruce a s bílým papírem ped sebou : jest to veejná ili uliaá koncelú pro psaní listv. Kdo psáti neumí, a chce list, odpovéd aneb prosbu aneb dlouho nebaví a sami : rozpoví tajemníkovi, vse iiotovo a list i $cm lomulo >šeol)ecnému v a okamsení jeat zapeetn, tak že odludto pímo na jiné písemností miti, obrátí se svou k žádost, poštu jde. stkví se dožecí v sousedství toiiolo clirámu tí oddílv a sloliv záležející, spodní jest prostední gotliický, vrcliní východonrabský. Toto liiied xe palác, vlflpký, ozdoba Benátek pocliodí ode dvou mužv, obec Benátská jednoho stiti, drnliého obsili dala, že se opovážili zrízenosti svobodné obce dotknouti Onen první byl doze Marino Falicri, tento druhý se. Calendario. Vystaven pak jest stavitel H rezbár Filipo Po lak eených obrov1354. palác tento r. 1342 ských schodech, tak nazvaných ode dvou obrv, Marsa pedstavujících, od Sansovina, vstupuje se a Neptuna nejkrásnjší z nicliž — do vnitku, jenž na ti díly rozpadá, na knihovnu, na museum a na obrazúrnu. Na tchto schodech krvácel 1355 povstný doze Marino Falieri pod katovským r. meem proto, že píli.š velikou vládu obmeziti, a zdejších prelžUé bemeno pospolitému lidu šlechticv oblehiti chtl. Na levé ruce vidli ve zdi šlépje a díru tu, kde pedtím ona povstná lví hlava s otevenou tlamou stála, do níž udací listky a žaloby proti podezelým osobám metány bývaly. Mii nejsilnjší tužba táhla jen im skr do sín veliké rady (del magîor aneb gran Consigiio) nevil jsem zajisté dokati toho okamžení v nmžbych o nmž jsem již mládcnectví ve spafil onen obraz, svém tak mnoho slyšel a ital, po jehož spateni ode mnohých let jsem dychtil, totiž od Bedicha Zticcara, pedstavující císae Bedicha Budobradého, kterak padna k zemi nohy libá papeži Alexandrovi lil. an tento šiji jeho patou šlapá. Obraz tento nejoo z církevního ale národniho ohledu mne zanimal pro Jindicha ze SlaslavosrbsUého rytíe z Mišn. A vru sotvy že jsme vešli do té, 74 slevícv široké a 154 slevicv i z rosidln dlouhé, nejmistrnjšími malbami hojn bené sin, pohled poznal hned a skvostn ozdo- jíem ten pžímo k nmu pospíchal, ostatní vše ua potom odloživ, Vi«iC on na pravé stn, posledoi, pod 7* obraz já na první a tém 100 ísletn 75, a jest došli veliký. Strážce teto sin. vida mou pozornost a úi-astnost na tomfo obrazu, pinesl mi % poboní svtnice knilni velikou, pod názvem Eacolta : di stcuape i principali dei pittori. obraz v médi rytý se tento Venezia 17S2. kde nalézá s následujícím ná- ^Frederico Imperatore jirostrato a terra baccia Ponlijice. Frederito Zucchero pinx.'^ Na tomto obraze stojí papež Alexander v prostedku v celé své sláv, zo ním vysoké knžstvo, ped ním s obliejem k nohoiim sklonným kleí un kolenách císa Bedich. v nejvtší pokoe líbaje noliy papežovy. Papež zdvíhá vzhru levou nohu, ale tak že ji nevidli na šiji, nýbrž jen skryt zdá se na hrdle aneb na vazech jeho ležeti. Znatelé malby mají podezení, že tento nohošlap teprv v novjších asich z jistých píin zakryt a barvami zamazán. Podobný obraz nalézá se i ve chrám La Carita v okresu Sestiero di Dorso Dro, pod nímž tento ,.AIexander Papá III. Federici Primi Impenápis stojí raloris iram et impeliim fugiens abdibit se Venctiis, cognitum et a Senátu perhonorifice susceptum, Otlooe Im- pisem li : piedi al : peraloris filio naváli Federicus páce tiam pollicitus. beneficio facta proelio a supplex Venetis victo captoque, adorat fidem et obedien- sua dig-nitas Venetae Heipubl. MCLXXVIÍ.'* V tomto chrám, Lateránským patí, zdržoval se papež Ita Pontifíci — resliUita. kanovníkm Alexander na outku ped císaem Bedichem skryt jenž za as, za které pohostinství on tomuto chrámu vné odpustky propjil pvodní bulla papežova na blán o 1 Georgione a Tilian tom znjící visí zde ve chrám. jistý : historický tento Anobrž Regia) hem i Kím v visí obraz pedmt na vyobrazovali Vatikáne Benátkách. v ve královské tmto Benátským podobný, síni jenže (Sála mno- Na tchto vyobrazeních pozoru hodní jsou dvoané, jeden na pravici, druhý na levici tohoto divadla s nevolí odstojící, ani oba obliej od vracují jsou to Jindich Starosidelský slavosrliský šlechtic a Ditich markrab Mišenskij. Když totiž císa Bedich Rudobradý (Barbarossa") od papeže Alexandra III. proto, že k jeho volení nepistoupil, do kletby dán byl vtší. dva rytíi : a 101 puk a roztriliocli dloiilijcii jK) a nercsletli smíiti clilé), místo k lomu v Benálkiícli s iiím se 1180 ureno. r. do msta našel cisa papeže v pedsíni chrákdyž pak dle obyeje nohy jemu Marka sedícího papež tím uspokojen nebyv, slova Žalmu políbiti chtél, „Po lvu a bazilišku chodili bu91. V, l3. pcdíkaje draka" iiobatni šiji a hlava deš a pošlapáš lvice císaovu álHpali chtl. V tomto okamžení byl núš Staro- Vo >jez(iu mu s. ; : — i Dlichem sídelský.s ruky na ímž se zprotivili, kletuiho tímto markrabéfeni zdvihl obrazem pedšen papež a políbil. stál, vodii na jiné vci obraceli, tomuto své /.brané jilce Když první, joož pozornost jeho delikatesy z udeením pilišnema pepychu podáním ruky císae císa Josef 11. ped však na darmo když pak potom obraz tento jemu se všelikým ostýcháním a omlouváním vysvtlovali, ekl prý ke svým prvodím s ousmchem ta slova: tempi passali Známo jest, pro falešný stud ji o vyhlašujíce. ze se (oasové minuli). nkteí novjší nmetí zpouzejí Nám ! ; však nevidí se v djepisci události za bajku proti této ni nic pravd od- porného býti, anolirž s duchem stedovku, s charakterem papeže Alexandra a se všemi jinými okolnostmi celo so srovnávati. A jestli sám císa Bedich lak na svou osobu a hodnost zapomenul, že so pi této píležitosti neostýchal kostelníkovi metlu z ruky vzíti a tu cestu vo chrám mésti, kudy papež kráel, a když ze chrámu vycházel a na kon sedal, jemu slemen držeti a koiiovi jemu mén pes dav cesiu lidu pokory, kajicnosti a klestiti: nevím, proby pivlastováno u konce jeho trplivosti mlo u poátku, nežli v prostedku a papežem se potkáni, pokání a od kletby osvobození. Zo sám papež Alexander III. v listu svém biskupu Yorkskému a Dnrhomskému psaném, kdo smlouvu mezi sebou a císaem uinnou jim oznamuje, žádné zmínky o tomto neiní, odtud ješt nenásleduje nepravdivost toiiolo skutku. Alaxandcr tento byl muž silného ckarukteru. vysokomybýti 9 slný, osobovaný, nezloinný vzdáleny byly od že neml píiny nho; : ale chvástáni k tomu pichází chlubiti se skutkem a i somochlouba tu okolnost, takovým, který 102 jen initi chtél pro blízko zaal, a stojící, a k nemohl dokonati ale a Jiesméí rbroju protivící dvojako to németí kronikái lomu se rany zvlášt Starosidelskélio, Knaut a jiní vypravují. Obraz tento visí prostedku takových obrazv, kteí ne vymyšlené, ale skutené píbhy Benátské pedstavují, od Peckensíeví, v ad a Tintoretta, Titiana, Palmy P. v i o léto Giustiniani figuratio illa poznamenal Benátský djepisec vci, ka ^Confirmat hoc idem : comitiis in módo quo eo Pavla Veronskétio, Františko Bassaoa, Dobe jiných. totíus secuta et a rci gestae : nisi enim res nobis relata est, veritalem con- non uliquo prisci ilii Veneti, modeslia pleni, impudenter eam historiam in publicum referendam tineret, lam censuissent." Starosídelského chvalují, V oko a BuJ jak buJ, charakter, cit a skutek pi tomto divadle všickni letopisové vyislolidský jako této srdce na síni levé Slavjana, a mezi všemi nejušlechtilejší. ješt dva obrazy stran jsou ba véru vbec lovka, boln visi nad oknem Pod- Jeden pod íslem XIX. urážející. manéní slavodalmatského msta Zadru malovaný od Dominika Tintoretta, syna onoho slavného mistra Jakuba druhý pod íslem XX. Robusliho píjmím Tintoretto Oblezení téhož msta od moe i pevn zem, vyhotovený Oba tito Vincentina. od Ondeje Micheliho píjmím ; malíi bylí jen misti druhé tídy ani slohem ani barvami nevynikají tito obrazové obsah historický zachvalné výmluvnosti a : sami ale dležitými je iní. U prosted našeho vlaského \fldce, u prosted malíských krás a tchto arodjných zázrakv hnvná žlu se po útrobách tém mých nerozlila tak žo jsem Benátský ckarnkter návidti poal proto, že se spáchanými svými nclidskjmi ukrutnostmi ješt chvástá a tím oboje krásné umní, eoictvi, poskrviuije. Mlte mlte signore! tylo obrazy vám a tomuto místu více cli slouží. Kecky císa Manuel dal zpupnému Benátskému vyslancovi Jindichovi Dandolovi v plech slavodalmatském Zadíe žhoucí tak blízko k oím piložili, že tento od té doby poloslepým byl. Dondola od toho asu vzal toto, na onom malíství a eknu k nmu, k hanb než ko mst I — mdný : 103 skutku ueviuné mésto v nenávist tak^ že stav se dožem lostva proti pohanm do Palestiny papežským rozkazm a kletbám mésto toto slavokestanské obleli!, pleoii, domy a zdi zboil r. 1202 due 11. listop. Když se po iase msto opét zotavilo a pod ochranu uherského krále Ludvíka I. od Benátanv obleženo, dostalo, bylo znovu r. 1346 zteeno a všech svobod pozbaveno, vétším dilem vinou kteí v as této vojny a zradou maarských velmožv, vdcem kižáckého a táhnoucího, s Benátany na vzdory v tajném porozumni stálí proto, že se jim vidlo vojsko, ili tehdejší banderie, vlastním nákladkem zdržovati. Všickní historici to osvdují, že po podmanní Zadru Benátaiié nebyli vítzové ale katové a šerhové nad obyvateli tohoto msta. Thurocz Chron. II. C. 8 píše: „že množství šlechticv a méšfanv oa vyhnanslví odsoudili, stulí a rozlinými mukami trýznili, muže, ženy a panny do Benátek odvlekli, zde je v žaláích hladem a žízní moíce a poznenáhla iismrcujice. Ach ubozí, ach nešfastni Slavjanú vzdychal jsem lítostivé ; ale obrátiv se umlkl jsem a ekl tém skípe : obtížné 1 Nikoli ! ne ubozí, ale nemoudi, nesvorní, nikdy jiným se pilepující, a proto a spolunedržicS, k padající, O zmínku tém slabí, i nikde všudy opovržení. ostatních obrazech v této uiníme ant síni my zde jen bžné slavjanského ži>ota netýkají a se ve všech cestopisech obšírné se nalézají. Nejznamenitjší jsou opsáni chváleni a ti obrazové na Venetia co ženština v oblacích ode strop Slávy korunovaná, dílo Pavla Veronského Venetia u prosted bohy od Jakuba Tititoretta ; Venetia od vítzství vnená a ctnostmi obklíená od Jakuba Fuliwj. Nad trnem do; žete zoujimá celou sKiiwx Ráj, oá. Jak. TiiUoreUa; s\a\aÝ obraz jest posud nejvtší ve olejovými barvami malovaný, totiž 74 stev, široký a 30 stev, vysoký. Na nús neudliilo toto modlaené dilo takové svt tento vražení jako jsme oekávali se nám ku velikosti obrazu : aí na o lom nm mlíme, pokazili. jeho malé figury nezdají ve slušném pomru státi, as u pozdjší opravcnvé mnoho Na proirjší stn ku ríazzetl nade že 101 druhým oUiicm visejí poprsí (Id/uv Benátských ua tom pražném míst, kdehy oi)raz dožete Marina Paliern státi : ml, te se tento nápis: decapitati pro Odtudto „Hic est locus Murioi Faletri criminihu?." jsme Sin Sála dello djin se týkající obrazy celou pozornost mou tak zaujaly, jakoby Jeden pod íslem Vil. pedtam ani jiných nebylo. stavuje Bitcn a vybojování .Zadní od Jak. Tintoretta ; navšlivili volief cíli Scrutinio, a zde opt tento obraz jest nepochybn nejvýtenéjší dva slavonárodnich nejen v cele'm mezi všemi prácemi Tintorellovými. Zde se mistru tomuto poštstilo úžasnou velikost a silu Michala Angela s líbeznou barvitostí Titianovou sjedno- tomto polácu, ale i titi. Dlouho jsem zde na rozpacích byl, mámli se zde cílm více ponechati: vlastenským ili aesthefickým pedmt zajisté obrazu psobí slavskému srdci bol a stud, akoli hrdinští Zadraiié zmužile sob v obrané své obrazu kojí a niíi arodjnými ale krása poínají vnadúmi oko tak, že odtud povstává jakási michauá bobolest v srdci Slavjana. Druhý lestná krása a krásná obraz pod íslem Vlil. líí Vzetí slavodahnatského mésta Kotáru, od And. Vicentina, jenž se r. 1420 stalo. Jakový to rozdíl mezi tinito Viceatinovým a oním jemu Šttec tohoto raní sousedním Tintoretlovým obrazem. hojí, ouoiio jen oi kole v obojím srdce ale histomalíském smyslu. rickém Ve knihovn, roku 1812 z protjších nových prokuracii sem penesené, pro trvající prázniny, jen krátké a bžné pehlednuti nám dopváuo. Uenost v Denátkách nebyla a není tak vysoce ctna a milována jaku krásouma a umélectvi; vdcové ve knihovnách a listovnách jsou slovoskonpi, pospichajici^ asto pošmourní a nenaproti tomu vdcové v obrazárnách a jiných vlídní ; i i i : umleckých sbírkách radoení, kousi soblibostí všecko široce zpozdile, s ja- Petrarka Jii a knihovn dasvých rukopisv a kniíi. Poítá nyní tato 80.000 knsv, mezi nimiž asi 5000 ruko- kardinál Bessarione položili základ rováním obci a vysvtlující. knihovna asi pisv. Co idkosti ukaiuji se k léto spisy od s. Augustina t05 Pade Trinitale o télio/. Výklad na Hpišt(jly s Tavla. mátná jest zde zemkoule od Fra Maura v. 14()0 udivámost okresu zemskélio okatehdejší známoa laná, nadje poznastojí na ni již i Pedhoi dobré zující ; akoli tudy ješt objeveno nebylo. A'íce než toto zanimaiy mne iêcké mramorové, zde složené ezbárské a sošnické antiky z nejkrásnjší liellenské dol)y pocliáí-eno, jmenovit Ganyviedj jehož Jupiter zející, unáší loto dílo ; Pak nehodilo. Múzy; Faunus vbec pipisuje se Jupiter Leda a Bachus a a orla neniC ho postav labutí v Ulysses, Amor, ; podob v Fídiášoví, Uv ; mrtvý Diana; bojovník atd. Na jedné stran tohoto palác proti prlivu Rio di Palazzo jsou ony povstné žaláe, o nichž v románech, v cestopisech a jiných knihách tak mnoho strašlivého Hrza so píše. zevrubném schody a navštív(Mií prchody, tyto tmavé, tylo ; tlusté krpjemi prduchy, poznaené krve krivolaké mcže, zrezavené nízké a ouzké peleše, více rakveni než dobné, tyto lovka pi proniká ovšem ošklivost a jejich tylo píbytkm tyto zdi, podírky odpravených do barbarských asv, a ovšem Hyronská pirozenost se k tomu vyhledává, aby kdo mulil v tchto niuidlách dlouho a s liH moe metala jimiž se krev, snad — bosti se toho anglickéko svobodné toto My sluboivní daru utíkajíce baviti. povtí. lla i svdectvím vše Slavjané odludto však Rlusini jest nemli jsme díve na ím vyznati, ie nmecké tomuto Benátskému mnoho neodevzdává, jestli je nepevyšuje. Nás aspo v Hezn pi uvidní tamnjsích íšských podzemních smradlavých, nezdravých vzení, a s nimi sousedujících muíren, kde skipce, ostrými heby opatené postele, železní koíiové, tohoto barbarství z ohledu pily, ebiky, koule vetší hnv a stud a jiné nad pi Benátských zoláech, Hovard za nejzdravjší nho ohledanými, oblížnynií dlají, které loliž nástroje Dva místnost tak — projul, sám povstný nejistjší, a vyhlásil. vsak zvláštní jsou, které i ohavné lovenstvem mezi mnohem nežli lidomil zde M. všemi od druhové žaláv fde a podnebí i zplodily eené Studnice a Olovené lOG (Potzi stechy i Studnice byly temaice, jenž Piombi). dva stevice zbloubí pod vodou stály želeKoýmí tyemi od more oddlené. Pres tyto mreže vcházela sem slaná moská voda a s ni spolu i slabé svtlo z venku. devný sloup, jenž vzovi za stoV prostedku nechtní ve vod státi; kažlici, sl&l i postel sloužil, dého jitra dána vzovi polévka a kus chleba, b jejíchž nl musel, pospíchati strávením moských myši a potkan&v nechtélli A stoly, aby koisti se predce jistý Fran- 171G co špehoun lapen, na smrt odsoupežil pak omilostén a zde uvznn byl, v tomto obojživelniclví, mezi sezením v povtí a ploDo jednoho z tchto váním ve vod, celých 37 let. žaláv dal se prý lord Byron, tento aesthetícký Dou Junu, když se v Benátkách zdržoval r. 1817, 1819, schváln na pl dne zavíti, aby hrfizu takového polok básni žení osobn pocítil, a obrazotvornost svou všeAkoli „Cliillonský vzen" rozdráždili molil. pedce však tenost všudy milejší jest, než netenost taková ošemetnost zdá se mi býti koketování s lidskou opovržeností, a( nic nedím o tom. že se mi každý na Olomuidiách vyskipcovauý plod básnický oškliví. vené stechy byly žaláe ve výsosti na podlahách, kam V jednom takovém pedpekli sedl slunce siln pálilo. zlopovéstný Casanova v minulém století od r. 1755 couz, jenž zen, r. ale mn : — — 1756 patnácte za polonahý, ant mésícv pímo se nezná a necliápá , státi jak leže vtším dílem na pd zde nelze. Vlastn posavad jemu možno bylo odtudlo se jestliže noním asem prstem a holí bevno za posteli prorýpal jakže s výšky této závratné dol so dostal aneb do lunu skoil ? — Onen žalá, kde hrab Laskovi sedl. Jest od Fraucouzv polo- vysvoboditi! i : sboen, polo7,pálen. Roku 1797 dne 25. máje stál zde nade vchodem všeib tchto vzení tento Napoleonský nápis: „Žaláe aristokratického barbarství, zboené v prvním roku vlaské svobody ."*. I onen most vzdychání ili zfiychftv (Ponte de' sospiri), pes který odsouzení vzové obytjn bud ku poprav, bud k v- nému vzení vedeni bývali, jest již zazdn. Ye dvoe 107 dv mdí okované^ dn kámen na zpsub kollu vpraven, kam voda z Brenty ua lodích dovážená, podzemními žlaby pres písek, aby se Zde ustaviné množství lidu obojího oistila, vtéká. pohlaví s nádobami k váženi vody stojí. Zniklali boue tyto studnice tak lidu v msté proti šlecht a vlád: nastrojeny byly, že voda netoliko do tchto ale ani do jiných 8 nimi spojených studnic tehdáž vpouštna nebyla, aby se lid nedostatkem vody uspokojil. Vyšedše z tohoto lobyrintu na svobodné povtí, dožecího uzíme a v paláci) hluboké dosti zasluhují pozornost studny cisterny, 6ilí celou iazzettu lidstvem prostedku praný nichž na oescíslným ili lešení K státi. se iiemžiti dostání po- hledišlé vkoupili jsme se na strop protistojící hodlného Jest to Loggelij. vže, markovské ezbami v mnlé hezounké jehož prelí stavení vedle rozliným Svato- mramorem, ozdobeno jet. Krásné jsou obzvlásté dvée, od Antonína Gaje, litce v 17. století, jehož jméno zde slyšeti, již proto nám píjemné bylo, že nás upominalo na podobné, všem Slavjanm Zde stála milé a o národ náš velezasloužílé jméno. nékdy ozbrojená stráže, dokud veliká rada shromáždna byl«. Ped námi byli dva ervení sloupové na pavlai dožecího palác, mezi nimiž ervené sukno zuvéšené vlálo; pod námi na námstí bylo asi 5 6 tisícv di» vákfiv huících a jeících. Mkolik drábv vedlo z nových žaláv z nábeží Slavjanského dva starce v tžkých poutách když stáli ua lešení, zjevil se mezi onmi ervenými sloupy soudce, a v tomto okamžení jeho a litinami mežové lité — ; se utišení veliké ten „že Židé tito byli proto jako n takoví na šest let do vzení se odsuzuji.'' Tu jek a Icrmo opt povstalo a zloinci vedeni byvše zpátkem vzali za své, Podivno bylo nám, že v této tlaenici stalo falšovntelé lidu žádných panen Pímo vži (Torre ; mniných odtudto u ortel listv žen šli ; (Wechsel) — vidli nebylo! jsme na tuk zvanou hodinovoa delT Orologio) uu stran starých prokuracií. Budova to ušlechtilá, bolial omramorovouá tyipatrová. V prostedku vže z venku a potlaená, krásný jest ! 108 obraz Maduny ; uvnit pak suchy enêluv a od východu, které v jistých slavných dnech každou hodinu se zjevují ped obrazem Marie poklonu pozlacený mudrcv tií Na vrcholci vže visí v povtí zvon, na který dva broncoví cele nazí obrovští mužové, kladivem v rukách drženým, hodiny bijí. Stroj tento jest dílo Karla iníce. da Keggio 1499, r. však obiiovené r. Ferracinu z Uassuna, jenž za lo od obce ierone štbetný 1754 skrze &500 dukaluv rozmarný pstroblavec, pedstavuje „/'iliana^' druhý ^^Tedesca!''' perche noii Schiavone / pokraoval jsem já jemu vpadnu do ei, vždyí dále jsou tito vaši otcové, pvodcové vašeho jména msla Veiietie, vaši nejbližší se všech stran vás obi kliující sousedé, jejich krajiny byly a jsou posud vaše Náš dostal. potvrzoval, — jeden že a mužv téch —E — — pokladnice a špižírny, slavjntiských kumenilv, jsou diny slavjanšli io z slavjanská synové . . tyto vaše Puo jsou palácové a \uše krev, . zdí nejstarší vojsko ni-j£mužiicjši — esseve ze nejpednjší ro- a — ekl on nui nescio Na stran nových prokuracii, kde knihovna byla, jest nyní královský palác. kráte zaplesalo srdce tohoto palác, v Ondeje Medoh/ stvi\ mé railosti oddlení cíli druhý kné£stvt\ z Tu poprvni- strop Uenálkácli. Na sedmém jsou Slavjana, tetí v piedtim stará nichž vojenství tri obrazy jeden od knižet- symbolicky ped- oblouku jsou prae jistého Semoleje. Celé hejno krásných a nádherných citv proletlo zde ped tmito obrazy duší mou krásných proto, ie dílo výborné jest: nádherných proto, že tu Slavjana u prosted n<jslavnjšich malív Benátských, Ozdoby vkol tohoto stavuje. : Veronskeho, Tintorelta, Slolinariho, VaroHosy, Slrozziho a jiných spatil jsem. Byt pak krásné díla jiných mistrv snad zdailejší a stkvélojší byla tak blízko mí žádné nestálo jako toto, toto bylo dílo národní. Vedle sluvjanských mužv, obrazv, památek; všecko ostatní bylo pro mne mén památné a zanímavé nejcaproež ta misla i nejradji Titiana, Pavla tariho, Salviatiho, : i : stéji jsem navštívil, kde nco národního aneb aspoii : 10§ národu se naši-ho val rotin bažil a byl bycli cíno- i obraíárné, v každé sbírce stazrak mfij nejvíce po tom, co na- jaslil snadno co peoil. V takové šinské bylo, aniž jsem tak dobo byl Tam bylo. fýlínjícíiio V každé nocoval. i mflj dtich hcjkan v kolébce obou s semo síran, rozkoši, nejisl^jšícii tamo, sladce bohyn zde od krásoumy, tam od matky Slávy. Známf já, že mi kosmoale udlají tai žuloba polité námitku jednostrannosti mne nebude tak boleli, joko ona, kdyby mi neuHiodnost, Jlalby, národní tupost a nevšimavost nadvrbovati mli. : obrazfiv a již vidci výtvorv umleckých cizonárodních nasycená linami rodního i více radosti jsmo jmenovit ve chrám touží a Z svtí. I jsem pi spatení náobrazftv Benátkách nalezli Carmini, v okresu v dosti není divu, že duše cizo- ; po vlastním i svátek díla Slavjana svt obdivoval ve a a tohoto obdivovali, Dorsoduro ve chrám Jezuitském Obezání Fáné Aavéíweni Panny Marie (mistrovské dílo); ve chrám s, Rocha: : ; Bh otec tání v níž annelij tlo s. obklopeni/, Hocha Leda mkký, dílo, .« tamž malby chrám V palác Sebastiana více obrazíív. F. jest ve ; labutí od urn na Theresie Manfrinském, v Ondeje Schiavnna, obratnou šfávnatý, sv. ola s. síni utšené rukou vedený penzlik. jako zvláštní galerii obraziív toGalvanská ve sve'm palác, v Cannareggio ísl. 39, kde se asi 20 nejlepšicli kusv Nejbohatší ale sklad a hoto malíe založila rodina od Ondeje Slavjana nachází, mezi nimiž dva v peveliko Zde jsem Icprv chápal, pro všickni velicí mistrové Schiavona tak vysoce ctili pro jej Titinn za komposici. ; svého pítele pro Tintoretlo a pomocníka pi mnohých obrazech pi svých j)rácecli zvolil ustavin obraz ; Schia- ped sebou míval a to radil, aby každý malí svém píbytku obraz Schiavonv ml a jeho považováním k malískému ohni se rozhorloval. V obrazich Schiavonových nalézáme netoliko malíství ale básnictví. nejen tlo ale duši. A pitom na nejmnožších obrazech jeho sedí barva po stoletích ješt tak ervoní\v ve i i i stv a jasn v celém jakoby leprv nedávno blesku i první neviny a jeho dílny byly vyšly. nádhery, A to v 110 povélí Benátském, moskými vlhkostmi obtžkaném, mnoho znamená. Já zdo v riši idealv a v kochání se se synem Slávy na predeálost, pítomnost i budoucnost zapomenul jsem tak, ^.e mne íerone na uplynulý již as upomínati mže lovka Co musel. více zangelili, co mysl a srdce, v jejich nejvnitrnjších závinkách, více vyjasniti a celý život veselejším uinili jako takovéto duši omlazující patení na slavjanskými živopisci a umény ? Mezi Ondej Schiavoni nepochybn vzory krásy sloji mezi Benátslávy anobrž co do barvitosti a vdékv nejvýše. Slovem Schiavoni jest náš Bafael. povstala zvláštní malíská škola ve Vlaších jmePo Dovaná Sciiola di Schiavoni, která se zvláštním míšením barev vyznaovala. Ondej Schiavoni bylí mým milákem na nejvyšším skými stojí stupni estn v dokonalosti ade a : prvních, nm již v mém mládenectvi : pak nyní byl mi vlaské cesté mentorem, uitelem, blažitelem. pen na i mé celé to bez- soudu jiných, na to nedbám, tom tu nejvyšší a to dvojí, aesthetickou a národní, blaženost jsem požíval. Obraty vlaské, i ty nejkrásnjší, opojily oko mé, okídlily mou obraznost; ale srdce nechaly studené, ha nejednou bolest mu psobily pedstavováním smutných národních píbhv, aneho srovnáváním losu nnšeho národu a jeho umlecké vzdlaností s jinými šfastnjšlmi národy ale zde ped klassickými arotvory malív slavjaoských, všecko toto se vyrovná, n duše pichází do smíeni se svtem a v harmonií sama sebou. Možno, že obrazy a dosti na spravedliv tom, že já dle pi : mistrv jiných národv jsou krásnjší, ale tmto barvám jsme my jsou slavjanštjší : Scliiavoniho bližší, tmto postavám píbuznjší; jest to slavskó srdce, které nám tu v onslety bije, slavské oi, t nichž tyto jiskry plápolají, slavská ústa, která zde tak pronikavým hlasem slova k nám volojí ^Škoda vás Slavjané, že svj národ nemilujete a nevzdláváte coby z vás býti mohlo jak výborné malíe, jak slavné umlce všeho druhu mohli byste míli!" ta : ! ! : : 111 HLAVA IV. Benátky Schiavoni ; Akademia krásoum Nabažení tmito slustmi, dlí ; Chrámy. umieckonárodními potomky a obyhned do velikého ka- perozkošnými dotazovali jsme se na rodinn, Schiavoniho. Naši gondolníci i okamžení stáli jsme ii hrány krásného a velikého palác, jenž nkdy rodu Giuslinianskému, nyní Schiavonskému patí. Pan Pelice Schiavoni. nejmladší výstelek této rodiny nyní nejslovnjší malí netoliko v Benátkách ale snad v celé Itálii, byl práv, jak jsme prlBli, ve své dílné maluje obraz jisté lam sedící vážné matrouy. Nic mén odloživ šttec mezitím na stranu, pijal nás s tou nejpívtivjší vlídností. Když pak uslyšel vyjádení „že my jako Slavjoné našich oumyslv ku Slavjanov) s národní úctou a s pozdravením ode mnohých spolurodákAv, jenž na takového umlce brdí jsou, picházíme " tu obliej jeho stkvíti se poal a duch jeho plápolal v oslavení. Nevdl nám místa ve svém palác najíti, teprv nyní byli jsme v této cizin všickní doma, Mluvili jsme všickni svoji, i on i my. nálu zvrtli, a T : — hned a nmecky však ani sob ei naše city hned vlasky, on to my loto nedokonale a jazykíiv nám potebí nebylo, tak dobe a oumysly, naše oi a posunky rozinnly. Pane Slavjane, umítelí slavjansUy? ptal jsem se já. On. Ach, bohužel! málo aneb nic: já neml zdo k tomu žádné píležitosti, žádného uitele. Já. i jakžto, vždyf jest zde v Benátkách nejen ulice Slavftv ale chrám Slavjanflv? On. Ovšem, ale není žádných škol : u nás to není tak jako u prolestanlv, \ii\f [trý pi každém chrám školo k vyuováni mládeže se nalézá. hned Nmci v Benátkách jsou z tohoto ohledu moudejší a šfostnjší. i i til mají zde více ei v ln prostedkftv píprav k udržení své a vlaštiny. Já. Toí samo slyšel jsem i v Terelu, i tam Nmci 112 všemožn peují o náhod své zaclioviií ei národnosti: a jen od vlády cekají aneb Slavjané naproti lomu všecko zanechávají. On. Slyším však, že v nejnovjších asích Slavjané se probuzovati zaínají a literaturu zvelebují. Kdyby jen slavjanské kniiiy zde byly k dostání, já bych vlastni pilnosti vynahradil, cu mi maceší Stésténa ode- e pela, ue se jazyku Já. Tedy i svých otcv. pedce vy to posud znáte, že elavjanského rodu a píivodu jste? On. Netoliko znám, ale tím se pyšním, že z hrdinského (marziaie) Slavo-dalmatského kmene pocházím. Náš pradd Ondej 3Iedola, narozen v Dalmácii, v i m- st Šibeníku, z chudých rodiv, obíral se mladosti v malováním kufrv a truhel jeden z takových kuirúv pišel jakémusi cestujícímu bohatému pánu do rukou, jehož malba tak se mu líbila, že mladého toho barvitele s sebou do Benátek vzal, kde se potom slavným malíem stal. Tento UndeJ ml syna Michala též raalie, ; ml syna Naiále, Natál má syna Jana, jenž v ProPetiohradó malíem jest a /'e/Zce, jenž já jsem. sím pak, co to slovo Medola ve slavjanské zname- Wiclial — ei ná ? vždyí to nkteí za latinské uznávají. Já. Dle mého zdáni jest koeu toho slova med, ola pak ilí ole jest tvoící pídavek tak juko Dodola, homola, aneb homole stodola kondola, Vojnole, Dragole atd. U Srbv se mnolié osoby a rodiny nalézají od medu pojmenované, k. p. Medak, Medoa, Medulm. Že pak to nkteí k latin natahuji, to jest dkaz buiT neumlosti, buj obyejn nepizuivosti jiných narodv k našemu, kteríby nám vše, co Yeli4(ého a slavného jest, rádi vzali s a sob Kopruíkem, auobrž pivlastnili, i se jako to uiniti chtli samým Husem. Po této rozmluv vodil nás pan Felice sem tam po celém svén\ polácu, který témér Medola celý jen obrazárna jest, sbírku nejvýbornjších dl nejslavnjších mistrv, obzvlášt jeho pedkv, obsahující. Ukázal nám pozstatek z jodnoho, od jeho pradda Ondeje maloi vaného kufru, který potomci lito ce svaté ddictví za- 113 chovávaji. Od iNalále vidli zde orinnly oriili dvou povéstných obrazv, kde starý boliutý Turek jdiiti mlaukazováním jí pá^ma krásných perel. Boj dici svodi marnomysliiosli ženskou, kteráby a mezi nevinností i jedno véji druhé neáda i tukové vy jsem kde v a prí:vdi- ženské obrazy sot- jiné a živji ncizo ztrntila, pedstaviti. Judit, Venus spatil ušlechtilosti toto : ladné dráždní civftv, které po celé pleti, jako jarni ousmch lato opojná, mimo sebe žádnélio jimáje po zemi letí tato nevinnost že.nské ného cíle neniajíci libost tivola slabosti a neznámosti tento kvét ne tak rozumem, jako I j«ho Eva radji cilcm a tušením ízené tlesnosti Markovskí; iiáMuslí pro a jeho S. v palác Barbarigv Vbec ze všech Angliana malované jest obdivováno. vidných práci Schiavonuv, jak pedkv tak žijících potomkv, t<» poznamenání j^sem uinil, že se jim ženštiny lépe zdaily, než mužské osoby. Snad to výnárodního charakteru raz u následek pirozeného jim slavjanskélio, anf oni jsou synové holubic ího národu. nii zde v palác Schiiiviíiském. nnobrž jinde ; ; ; I — i i o v Italu, i ilo která nota, oi v padlo, tém prostota, sinech a prazs\lnicech uišfantiv panuje, êna)(ic> i peplnno náadím rozliným u ona proslronných léclit(» vlaských šlechticv vitiniini byla každém kout klavír, skín, postele, s vycpanými poduškami, tucet stoltW chyže, lu iwo- kdo v kanapety. dívaný a sedadel, ddov- ancho práv zbroje, pipky a tmto podobná mkkost a lenivost, aneb skvostnost a marnotratnost ospoii nevkusnost napomáhajicí zavazadlu nýbrž krásná všudy architektura, na stnách obrazy a nkolik ské stolice — : velikých zrcadel, koutech v bysty, sbírky starožitnosti mistrovské — jsou sochy anebo celá domovní úprava. Nedaleko od palác Schiavonského jest Akademie Krásoum, kterou my, tak jako pana Schiavoniho, dvai kráte cem navštívili jsme. uitelem zde do jedné déli jsme divákv, s proudem stál na (abuli pravé Pan Schiavoni a Kolldrovj 8ii>y- I". inaliské v pizemni my i v luni léchlo zaj'slo josl tíd. Již sin houfy vešli zpráv- dvoe vi- vcliázejícich V prostedku dokonaný veliký b jsme. duech \e 114 Obtování P, Marie, shotoNetoliko mladi pro S. Antonský chrám v Terstu. mistrové sluli o sedéli \úkol odlikujice niulií, i slarí obraz od Felíce Schíavoailio >eiiý aneb obdivujíce toto nové, ješt blesku erstvoty a jastlouklo v tiadrich Jak hrdé barev plné dílo. syou mých srdce pi té myšlénce to uinil Slavjao noty ! : O co by mohlo národu vzdává se tato pocta takového národu, kdyby byl svým, ne&cizeDým, našeho býti ! z aneb vzdlávaným aspoii podporovaným. a — poklad v, maliiskýcb, rezbárských a stavitelských zde shromáždných sotvyby kniha Já pímo a nejprve postaila, nercili cestopis bžný. k tomu jsem se bral, co jest koruna této akademie, K opsání unileckých ku svtoslavné Assunté ili Nanebevzetí P. Marie Obraz tento veliký visí v první sini iia od Titiana. totiž tén schodm^ mezi proti obrazy jako slunce ostatními sob oko jsme umi, uenajití nemohouce. To( slov k vyjádení cílu polinuli, jsou nejlepší obrazové, aspo pro mne. Tiché myšlénky Magickými paprsky mezi hvzdami. ped zanepraztiují národu, v nimi mou, duši táhne k stáli až konen mých listech tu — tak starodávný slzy otázku z oí o ale a mn — tém mém zatopjí pro ! malía kradoucí se ^Bože milý : veliký tak umoi ne o o zpsobností arcimistrv, ani ství, My dlouho zázrak. tento nialiíský se stomillionový niiij — — obrazy a akademiemi nehonosi ? Pro se naši malíi po cizích školách toulati, a ve služb cizích uároduv pracovali musejí ? Kdy pak povstane v Evrop a v historii slavjanská malíská škola, národ takovýmito tak jako nmecká neli jest ? vlaský? a umách pedbhl se aueb francouzská, Benátská, hle, a j >k dalece tento jej nizozemská, století starší, v kráso- již zpátkem za sebou zanechal národu hroznji ! nesvornost a rozlriianost jako tímto smutným následkem, a mnohá náš není o Zdali n:irod krásného srdce možno uni?'' své ukojiti mohl, stydným pom>|šlenim, luxQaléjíoího národu I že — pi že zbouené i Pruto jen nic velikého jsem rozkrvavené Ledva jsem ni Mze-lí trestati, ranné a já zde tím synem tohoto ka- bžn prohledl jsem 115 po prvnikrúte celou ukudcmií, nebo pánem citu zde stal jsem se teprv pi druhem navštívení, Maria tato Tilianova rozvaha nastala. Itdyž ozáblejší jest cele rozdílná od jiných tohoto druhu, ona není tak aetericUá, prozraíná a voavá jaUo Rafaelova, ani tak ani lak nádherná a svutá, pokorná jako Quida Reniiio, nyní svého stkvostná jako Pavla Veronskélio milenka bývalá nátanki), ona je Be- jiných; a Titianova, idealisovaná ale : psobeni propííjuje, že na chvje v prostedku v modlitb rozplynutá; pod ní apoštolé; nad ni z oblakv Bh s oteveným náruím; vkol liejna angelv. Celé toto dilo jakkoli krásné jesl, peilce pi dalšim a pilnjším pozorováni najdeme, že více zemských než neTo znají dobe zdejší ibeských živliiv v sobe má. eronové, proto diváka vždy hledí na jisté stojiáté a což ji právo tak velikého Ona skutenosti spoívá. hledišt postaviti obmezili, a jim nemálo jsem a já omrzelosti tím psobil, že nechtó býti sloupem nom punkte zasazeným, obrazy i malív stízlivosti, hledti. spozoruje Pijdcli na však tomto roz- y obyej ml za opony a liné dálce a v rozliném svtle považoâti jsem, chtje tak netoliko na divadlo ale kulisy na jed- se všech stran, oko ke studené obrazu mnoho píliš ervených kiklavých barev. Maria má ervené roucho, Bh otec ervené roucho, tyi z apoštolv a divákv dole stojících ervené plášt, až mají ta andélata ervené semtam vlající opasky. Ruský malí Jakub Janenko cestoval r. 1833 schváln do Benátek ku kopii rovúuí tohoto obrazu, chvalou zdailo. kosti zde na v mu se všeobecnou popvoduikem stejné velii i téhož charakteru. Mezi hrumadami picházejících divákv, obzvlášt pi což se Odlika jest s stolici oi manžel udeily, tím ulici odcházejících sem a Anglianv, ped obrazem Nanebevzutky niž její ouzké impertinentných ped stál : více, námi do ubé tyto osoby že již tlieatru vera o vedoucí se nás ptaly, odkud jsme lavírali, že zozemci jsou. v jedné cestu i Pani byla vysokého zrostu, ialé 8* pani, obzvlášt mi veer jdouce sedla jedna tam ony ci- odná, 116 ernoakssmitový kabátek, krátký mající a skrze loriiPtky dlouho a ostatní pilné rouclio bi^é obrat tento po- Její podíl a sond o malbách tchto prozrazdálo se jako ve snách, vysoce vzdlanou a že jsem tuto osobu kdysi a kdesi vidél: a ^šak veze v pochybnosti neopovážil jsem se zde ji oslovili, až se važující. mn zovali mi jinde V píhodná zavdala urra zlacená se pravice aspo píležitost. ezbáské vpravena síni nápisem s tohoto jest u stny krásná po„Dextra magni Canovae." Zde : slavného, snad Od rezbáem spolu, ale neml dosti sily k ení obou krásoum jako Michal Angelo, malujícím rezbáem. Chodba jest stavitelskými nákresy Quarenghíhoy jenž ezbáská jest vedle slavného ve sluíb modlaenébo. píliš pisiadkého umlce schovává. byl malíem náležite'mu proto této i lou- on jest sín ozdobena vlsskélio architektu ruskel.o císae. — jináe na mne úrinknjí. nežli dílu malíská, al leie : pi obrazech. Mimo rodinu Medolfiv v Benátkách nebavíval, jako janských umlcv, líodni jsou, totií; : mezi tyi ješt pl slav- malíi, pozornosti Hieroni/m Schiavone, Jakub FishoUca, Bedich Benkovich Schiavone, malí, nimiž Martin Rota. Hicronym aneb Jií a kvetl asi dvadcel let ped Ondejem Medolou v Benátkách jeden i jeho obrazv vidti ve škole Svato-Markovské Krista v zahrad Getsemane pedstav l/Jící ne olejovými ale vodovými barvami obraz hezký ale asem zbledlý; druhý Marii s díttem vidli jsme. nevím již kde. Onen druhý ninlí, žil okolo 1555. ie Odkud pocházel, nikde jsem se dovdti nemohl však synem našeho národu byl, to ukazuje již jeho : : : 117 jméno. 0<1 nlio se iialéiá ve chráme S, Maria niaggiore Fiissli ho Vstoupení Páni pedstavující. ollání obraí má za stejného akademii Jakubem s Abakuk jsme v milý obraz, jehož kopii od dti i Pistojou, : d- všech anqelem^ neveliký ale roz- s samého mistra udlanou vi- chrám sv. palác Manfrinském v ale beze Bedicha Benkovie vidli od malíe Obrazy voduv. v síni F, I ve od nho, který však spatiti se* nedoslalo. Martin Rota^ Dalnialinec ze Šibeníku byl vlastn jen mdirytec, ale znamenitý ; ve knihovn folio, obrazy se od nho (iozecí nalézá celá kniha in Sebastiana jest jakýsi obraz mn od Julia Caesara až k Alexandrovi obrazy od Titiana, Slichala Angela, Rafaela, jiných od nho v mdi ryté nalézají so ímských císaíiv Severovi, I Zucchera mnohé a jak v soukromých tak Rakve Mikuláš z Poslední Area Schiavone) vyhotovil dílo (Basrelief) z i veejných sbírkách Slavjanský pálené Pán Narození rytin. (Niccolo zem dell' polovypuklé pedstavující, jenž oltá Malíská škola pro Slavoulici San-Autonino. V Benátkách se nyní ješt asi 103 rozliných chrámiiv a chrámkv nalézá my jsme jen nejpamátnjší a obzvlášt ty navštívili, které se slavjanským životem ve zvazku njakém stojí zde prvé o tchto, a pruto pak o onch mluviti budeme. Chrám >SlavJanúv Svato- chrámu Ducha ozdobuje. Dalmaty posud se nachází v sv. ; i : jirský, v okresu Kaslelském, jest zdailé dilo Sansocintif eckých Milostek ; on nese na ele r. tohoto stavitele 1551, prostota se vznešeností, istý sloh a vkus jsou zde panujícím rázem. Vnitek tohoto chrámu jest ozdoben obrazy od Viktora Carpaccia zde jest : rouhev Jakob bohat ko- i od .4ntonina Aliensa. Tatti Sansovino a Palladio byli dva z nejzoamenitjšich stavitelv vlaských v nových casích oni a Michal Angelo zapudili tmavou, pošmournou, konitou a hrotnatou germanogothickou architekturu, která se do Vlach byla vedrala a zkisili krásný a veselý staroecký lolioto bratrstva vymalovaná ; i zpiisob stavitelství. kde i r. 157G Sansovino se narodil vo Florencií, Veron, Padov a v Utnálkach, zemel. On stavl zde schod obrv v pracoval v Kimé, vo 118 dožecím paláci, potom pedešlou knihovnu, které stavení nejušlechtilejší Palladio za nových bs6v má pak Loggelu, clirám sv. Gemignana, chrám Slavjanflv sám a jiné. Chrám s. Marie Žitpankké (Zobenigo Jubanica) a chrám s. Mojžíše oba v okresu Svalo-Markovském, jsou v novjším, ne cele klassickém, vkusu, ozdobami a šperky peplnny. Ve chrám Županíckém chovají se tla pti muceníkv. Anastasia, Vincence, Antonína, ugenia vže nestojí pímo, ale Ve chrám s. Mojžíše, jehož mnohými sochami ozdobené prelí z istriansUého kamene jest, odpoívají kosti dvou uených Slavjanv, totiž Bernarda Georgice. rodilého z Dubrovniku, Jezuity a potom kanovníka, zemelého 1697, slavného latinskými a Pelegrina Urivo na : jeho Mverolironná zpfisob — Boloské'. básnmi a jinými spisy; on vydal sbírku Slavoillyrských písloví; druhý, jenž zde nad levou bránou stkvostueností na ný pomník má, jest kanovník Ivanovic , i slovo vzatý. Chrám od slavné Dalmalo-SibeCastelském, má sedm na mramor bohatých oltáv, pak obrazy od Palmy mladšího, od Conegliana. Aliensa, Fialetliho a jiných. V s. Trojice vystaven nické rodiny Zofjredúv v okresu nm Gerarda Zagreda, apoštola, biskupa a muceníka uherského, kde se ástka z pozstatkiiv tohoto svatého chová : druhá menši ástka jest ve chrám Be- jest kapie s. nediktinv na ostrov Jiího Velkého (S. Giorgio Maggiore). Míšený cit radosti a studu stídal se zde obapoln v mých vnitnostech proto, že i tento radosti o Uhry vysoce zasloužilý niiiž byl výstelkem našeho národu studu proto, že to teprv nyní a zde v Benátkách jsem zvdl, akoli dvadcet let v sousedství jelio vrchu (^Gorhnrdsberg) v Budíne, kde muenictvi podstoupil, jsem pebýval. Mimo Methoda a Cyrilla. Svatopluka, Priviny a Kocela, dvanácte apoštolv a prvokesanských uitelv dali Slavjané Maarm, totiž od jihu z Dalmácie ; Vojtcha, Gerarda od severu i ech Radima, Radlu, OstHka fcili Astika^ Bonifáce, Sebastiana^ Becteri ili Beztrita, Jintýra ; od východu z : •, : : : ; I Polska knžuu : — nedikta. v I Adletu manželku Gcysovu, Svirada chráme ve s\. Francesco della a !'. Be- Vigna. okresu Castelikém, má rodina Zafrredskíi hezkou kaptn íslem pod socha S. na III., oltái krsná na prnvé stn jejímž Gcrarda Zagreda 5 mramorové hrob doiele Mikuláše Zagreda, na levé pak patriarchy Alvísa Zaírreda od A. Gaie 1743. Ve chrám S. Maria Nnova, ggio, vidéti u noh oltáe v okresu Canal Re- Hieronyma hrobku rodiny Vnkovirv, s následujícím, nécn chvastavým, nápisem „D. ^[. Joaimes Autonins, et Michael Vucocich, Lazai Angeli Comneni Fratres Marco et Angelo Mariae Angelis Comnenis Constantinopolitanis avnnculis sibi et posteris H. M. H. E. N. S."^ Píjmení Lazaritv dávalo se prý této rodin tureckým, píjmení Angelv a Comnemiv eckým obyejem pro píbiizeuství s Cai-' Ve hradskými císai, jejichž dcery xa manželky mli. chrám / Carmini mojí následné slavjnnské rodiny své Ve nádherné hrobky: Polanská, Oivranská a Gorská. chrám Ad Corpus Domini jsou hroby a nápisy Gradis. : — niv ili GradoniHV. Ve chrám s. Lazara a s. Jana Evang. jsou hrobky ^[oen^khv. všecky památnjší Z ostatních chrámv, Sám zajisté jsme nnvšlívili, jen nkteré zde stiljte. Vinkclmnn vyhlašuje chrámy Benátské za krásnjší a a tém V Maria Ji Frari *b'. popelem Aloise Paskiilice vedle druhého ollác spoívá tlo slavnéhe malire Titiana Vecelliho, jenž r. 1575, v as moru umel, dosáhnuv 99 rok života. Jeho hrob ukazuje prostý kámen, na nmž tento nápis: zanímavéjší nežli jest v právo Hímské. pkná Gui giace íl Kmulutor de' kostele urna s gran Tizinno Zeiisi e de Vecelli. dcgli Apelli. Vedle tohoto hrobu stojí mramorová socho s. llieronyma od Vittoria, k niž Tllinn nkdy co vzor (model) stél, a tak náhodou obraz své osoby svtu, strážce puk svému hrobu zfinechnl. Staec jest to vrncšený pvodního 120 genia V (omto chráme má prozrazující. mník, dle vzoru odoIio, jejž Vídni u Augustinv vystavil. nírka Modesta dal PozOy Canova pu- i on arciknéžn uená jedna I latin. Kristin ve bái~ paní a Moderata Fonte aneb a Puteo, leží zde pocliována, manželka Filipa Georgive. V kouventé tohoto chrámu nalézá se státní archiv. jeho Chrám tento jest po S. Markovském nejstarší ohromní pilíové a sloupové jsou celé erveným damaškem odní. Kostel 8. Jana a Pavla tak veliký a na památky kaplice bohatý jest, že se více méstu než jednotlivému i Ped chiámem stoji na vysokém podchrámu podohá. stavci jezdecká socha vfidce Bart. Colleoniho ; uvnit nejiS?nrt Dominikanvíce nás k sob táhl obraz Titianv ského mnicha Petra inueníka, jedno z nejzdailejších peneseno jest. dél tohoto míslra, které z aize sem odtudto vzaly. an[ je loupežné ruky Francouzv byly Hádka jest mezi umlci, kteremn obrazu Titiano\u pel; : uost dáti se Magdalen ? má : tomuto-ii, Marné hašteení dokonalé. Assunta k nebi se Murie, ili jest Titianova jest epos, vznášející náruživé, k zemi Nanebevzetí Ve svém druhu každé cíli ! a ; k Petr mueník životu jest pivázané. ticlié, velebné, drama, inné, Jest obraz !o prostedku les, v pozadí malé figury na koních utíkající. U noh loupežníka ve snhobílém dominileží Petr na zemi, jeho tovaryš kánském rouchu utíká stranou s rozpiotýma ruUnnta, s nebe u vrchoicv stromv sletují andlata okídlená s palmou, z oblakv vykuokají šlépje malých un- veliký ; v popedí sama scéna, v Celý tento velebný les zdá se býti ne gelských hlav. mrtvým, ale živým a spoluciticim. Stromové otásají své listnaté kadee s oužasem nad zpáchanou vraždou, obla- kové v povtí utíkají odtudto, aby nebyli svdky skutvzdychy umírajícího a kik utíku k nebi volajícího kajícího druha ozývá se zeleným hájem tak, že se nám zdá, jakobysme ohlas od skal se odrážející v uších Všecko psobí vtisk píjemné hrzy a našich slyšeli. prostranství vyplují vlastn jon tí toto tak velikánské rigury, tak mistrovné rozpoádani uml Titian do svých ; : ! 121 výtvocQv uvésti cliaraklcni a Šekspiro\8ká Jest to Titianova lyra v ji'.st zemí a nebem ješt ( ! panuje se lcli jesté stroiiiicli iiehled rozlita prostedku meî tmito dila — celé mrámoe roíliaosl má na plátué. truchlolira clivéjící. polovypiikI;'i i pi po celku prostota. AIii<;(ialeDa stojící, mezi Jsou v tomto clirám novozákonui dójinstvo v s nevýmluvosoby aneb osúbueníci, knžstvo židovské, plné pravdy a ciiarakteristiky, ale všecko to zapáchá ne tak vlaským lehkým a svobodným geniem, jako germánským neúnavným potem, V tomto ciirám uzeli jsme velikou koku, svobodné sem tam po lavicecb ollaícii se procházející a zde se zdržující: když pak my na tii s podivením a 8 pohoršením jsme hledli, kostelnici, knéži vhiský lid opt na nás s podivením patili, že se nemu takovému divíme KoMtel Jezuitv jest ncsmíru nákladný a nádherný, nikoli ale krásný, v novjši(a odrodilém vkusu sta- nejtvrdším karaiskciu nou pilnosti ky Kristus, pedslavujicí, trplivosti vypracovaná a ; : — i íi vený. Celý len chrám plává v mramoru bílém, v opt Zl«ný nmž kvtiny vložen. Hlavni ollii má 10 toen žlábkovaných sloupv z bílého mramoru stupn ku oltáíi a celá pda tchto stnpiiuv jest na zpíisob rozesteného koberce ze žlutého a zeleného mramoru. Všudy se opakuje podobná Iraplivá krásohraka, s bezevkusným peplnním všudy strakatý a mramor, co ; ; sladíkování a ozdobiikováni, které jen smysly dráždi, Nejznameniljší poklad v tomto chrám jsou obrazy od Tiliana Smrt s Vavince, Navštíveni Mario od Ond. Schiavonu, Obezání a Vstoupetii od Tinlorclla a Stti s. Jana od slaršiho Palmy. Tajemství nesmrtelnosti duše lidsko nikde jsme tak živ a zejm pedstaveno neuzeli, jako na prvním tom obrazu s. Vavince a co všickni madrci ale duši okídliti a rozhorlili s to není. — ; I) bohoslovci tmi nejostrovtipnjšimi dvody sotvy do- mohon, to slojí zde v barvách na prostém plátn pochopiteln pedloženo pro kn/dé oko, které v tom vycvieno jest, aby bylo nástrojeim duše. Obraz sáhnouti tento psobí ne pohnutí ale hluboké vzlesení u divá- 122 Tilian, když obraz tento maloval, byl v plném kvtu mužské sile života: naproti tomu když obrai Zvstováni P. Marii maloval, který se v oltái kostela tele. a v San Salvátore tém byl již starcem nalézá, 90 letým. Na tomto obrazu poznati tesoucí se ruku, hasnoucí oi Když Ti(i;in obraz tento shotovil a a zuživaný šttec. nm veejnosti k dívání se na vystavil, nikdo na dilo Titianovo nepoznal ; diváci se ptali kdoby byl jeho p: ? Šedivý tento mistr slyšav to hnvem zahoel, vrhna šttec a paletu vzal pero, béžel k obrazu a napsal pode velikými literami tato slova : ./Titianus /ecit, vodcem jecit /*' chrám Ve s. Pavla Veronského, s Sebastiana jsou krásné obraty od zde malí následujícím nápisem lori, Naturae aemulo, — tento i „Paulo Calliari : Artis Chrám miraculo, pochován leží Veronensi PicSuperstiti fatis, Lukáše^ \ys\xf\cn 1146 od jakési fcské rodiny, Veeman jmenované, stoji Pozoru hoden jest tento kostel pro ve stedku msta. kaídého Slavjana, pro tii uené muže, kteí zde spoívají, jenž se, pokud žili, ze závisti a ctižádosti ustavin vespolek kousali, hanili a pronásledovali: ale naposledy všicUni ti v takové chudob a neesti zemeli, že po fámo vicluro." s. tém pro smrti, nedostatek, v jeden hrob pochováni býti Ludvik Dolce, básni tragický, druhý Dionirji Atanagi da Cagli slavný ozdobnosti toskánského náeí, tetí Alfonso Ulloa. Šponl, djepisec^ museli. Bylt to jeden jenž život Je-li to císae Karla V. a Ferdinanda I. opsal. náhoda i boží prst ? myslel jsem, že tito ne- — práv zde ve Slavoeském chrám leií ? pochováni radji ve s. Markovskéni, v eckém, nmeckém aneb jiném chrám ? Je-li to snad omen ili píklad a výstraha pro náš nesvorný národ? ^,Wir šastní vadiové pro nebyli tmeiniqen Slaven /' znla v uších, jako Litanie z uení, básníi^ kmenové vidti a pochová. zmatený, rfizniti a zde žaloba Dobrovského tchto náeí tak budou, až je všecky Ulíknl — mi hrobv jsem odtudto svárcftv, I nflsi dlouho se nenájeden hrob zkázy honem celý bledý a 12a zbourený Clité tde cit ukojiti a uražené v srdci nohoum ouplnoa svojsem se na štstí v ko- národnosti náhradu dáli, dal jsem mne bodu, kam nesly octnul i okresu Canal reggio. Malby zde jsou 0(1 Trevisano, Brusaferro, Meichiora a jiných. V sousední tak rc6ene' škole Svalo-Ilieronymske' jsou krásné obrazy od Giov. Bellins, od Vitor. Carpaccia a stelíku v Ifieroni/ma 8. Nelze mi vyslovili, jak blaze mi bylo koli- Vivariniho. krátkoli jsem se v blízkosti tohoto svatého arciotce buto tózal, v Bjece, jeho byl bu chrám jako zde jen jeho obraz. Vyobrazování bylo od jakživa oblíbeným pedmtem pedtím a s. na— již Hieronyma vlaských malív ; nebylo veejné neb soukromé obrazárny, kdcby neviselo nkolik obrazv tobolo Dalmalince od rozliíných mistrv. V akademii Benátské' (v síui delle pubiiche Funzioni íslo 6) jest s. Ilieronym od Bonifacia. Sám Titian slit svou osobu v jedné soše s Ilieronymem. A opravdu toto Jupiterské celo. kesfansk církve mtové nmž na a velebnost sila nos, tato postava, v níž celá tento orlií jiiko vtlena jsou umlcv. velikých Irnnje, století jsou hodní : prvotní ped- Ctihodná jest šedivá staroba, udatn vjbojovavši, a moudrost zkoušky vítzn prclrpvši. duši svou peistila a tím vénec té nejblaženjší odplaty získala, totiž spokojenost s Bohem a se svtem. Tento vnec ozdobuje elo s. Pro mne tylo obrazy obHieronyma. zvláštní pvab mly pro tu svtlotmu, ve které Hieronym co do pvodu mezi sla\janským a latinským národem chvje, u která sotvy kdy cele vyjasnna bude. Ale jakový to rozdíl mezi Ilieronymem vlaských a nmeckých malív, nevynímaje ani samého Ditrera, s jeho od nkterých zbožnfiými obrazy Hieronyma pedstavukterá svou zkušenost své prby jícími nost, a Tbui ! teplota, výlevem všudy pirozenost, živost a uinno : okroiihlosl, celistvost, všecko blahomr- j»ki) jedním zde mozolnatost, hranatost, studenost, mikrologické piplání, které vlásky na hlav, polní dírky na kži poílá a na obraz klade. Nikde jsme se vrn tak o lom lak nepesvdili jako v Itálii : ze Nmci pro šttec, jako radji pro péro stvoeni. nejsou 124 Ponvadž jsem pruvé míoulé zimy Cestu Goetiieho kde chrám Del Redentore v predmésli ili ua ostvové Gíudecca (Židovstvo) s velikým obdivováním lunkuvali jsme se tam s nea vychvalováaim opisuje v cell, Itálii : malou jsme však Zkusili dyclitivosti. i zde : že kolik smyslv Má se on za arcidílo Pailadiovo. Možno, že píina byla naše rozplašenost anebo pesysama zanedbaná, místy orýpand a cenost, možno že hlav, tolik ! i neplechá zevnitní tvánost chrámu. vice jsme se krásné zamilovali mladé nevsty, Dosti na do svatyn nežli tom, Salute, Della že této tohoto jejího ženicha. do Nebo nelze lépe charakterizovati tyto dva chrámy, jako pipodobnním tímto. Chrám tento nemá žádných varlianv, strop je prostiký a celý chrám píliš prázný. Za oltáem jest Kižování Krista z jednoho kusu od Zde jsou i ti obrazy od Gian. Bellina, Mazoleniho. Panenka M. s Ježíšem, které se za jeho nejhlavnjší uznávají, nám se píliš mnoho barvitosti míti zdály. Vedle jest klášter kupuciníiv, každý z nich má na dvé- ích svého pokojíka njaký z písem non 9. licet ss. otcv, k. concupiscere : nápis, Jeden p. : Greg. S. bud z písma s. bu non licet, quod Intueri Druhý: verš Tetí: verš 2 Petr. 1. 10. ald. Chrám Maria della Salute (Canal grande, 1 Kor. 25. navštívili kondole jsme vezli, tikráte, státi jsme a kolikráte zstalí, o6i jsme na v lev o) se vedle na nm pasouce. Longhena, nástupce Palladiv, tak jako tento Sansovinv. Staven jest chrám tento 1631 od celé svob. obce r sice pro vyplnni slibu uinného v as panujícího v Benátkách hrozného moru r. 1630. Celá budova stojí na 1,200.000 pilíech a kolich vbitých do zem pod moskou vodou, a ozdobena jest vnit i zevnit 130 mistrovskými sochami a Stavitel jeho byl Baltazar mnohými korintskými sloupy. Zde neuráží cit severní gothiua ua vlaské pQdé; stkvostnost eckoímske antiky jest tu domácné rozvita a celému charakter líbezStavení toto bohaté jest na ozdoby, a vdechnut. však nese je s takovou lehkosti a milostností, jakoby k jeho stroji nevyhnutué pináležely. Jest to slavjanská nosti 125 panna pnilou s a obleku svatebním bilém v k oltái jdoucí. Obraz-v výborných zde hojnost, škoda že nkteré nemálo utrply juko k. p. Titianovo Seslání JJucha s. (od r. 1541) z Snétí Krista s kíže v sakristii jeho Smrt Ábelova^ lépe zachovány jsou Obt Abrahamova a David co vítéz nad Goliášem. již rasem vlhkostí o \ všechna všecko to chrámu asuv. Na ollári slojí moru plaší a porazí V prosted kararského mramoru. jeho nejlepších z díla kterak Pannu, Maria rezba z zlohohy pozlacený visí as : svícen stíbra ze (snad jei; od Benátských kupcv obtovaný v ceiic 22.000 dvadcetnikv. V sanápis ,,Deikristii u jedné krásné lampy stoji tento per Europarae virgini salutari ob asiolirum morbum pam saevius grassantem hinc feliciter depulsum civita>; Podobné universa lampadam (tak !) ex arg. decrevit." z broncu) v cholery chrámu tomuto : ihyby v Intiné Naproti S. a v celé Itálii nic nového nejsou. MarkovsUému námstí leží ostrov, chrám benediktinský klášter ného stnvitcie nost mne zdo 1'alladia. cele z Giorgio Afaggiore, od slavTento chrám a celá jeho míst- aS. nového zvláštního a oliledu zaní- mala, totiž z protestantského. Zdejší knihovna jest nejv blízkosti Capella magnkteré blomodré strakatiny a šplihy na jeho mramorových sloupech ptáky, Obzvlášt viryby anobrž lidské hlavy pedstavuji. dti na jednom zeteln lidské tlo s rozpíalýma rukama a so složenýma nohama a akoli žádné devo krásnjší v Benátkách. Oltá giore jest proto památný, že i : není ku spatení, umoení Pán. pedce se drží to Na jiných místech za samorosllý obraz se obrazové ukazují mnichv, jinde psv, koek atd. Víra a obrazotvornost ovšem mnoho k tomu piložiti na nkterých však hra pírody až ku pekvapení musí jest; možno však že tu lam umni pírod ku pomoci pišlo. Kolem chrámu a klášteru jsou nyní hust domy pedtím však byla zde krásnii zahrada, n sezení v jejichž kovinách a besedách schzky své Madony, rozliných : í i — ; mlo tak eené Oratorium., kých šlechetných mužv, 1. kteí j. tovaryšstvo opravu viry katolica církve. 126 asem téiné stejným zpsobem, toliúto rozdílným od Lutherein a však Opat pedsevzali. a eho uený kláštera, s /.ádali tohoto pedsedatelem byl Cortese, v téchto scbzkách. K tomuto spolku patil mezi jinými Nardij djepisec, Uruccioli, pekladatel Biblie do vlašliny, Reginald Foole, Anglian, a obzvlášt Gašpar Conlarini, šlechtic Benátský, který potom r. 1541 co ímský Nmcích vyslanec v ml. vyslanci i obapoiným notily colloquium 8 s pro- Lutherovými zvlášt Contarini a Mepunktech sjedale Luther zboil neúpopuštním Tyto stránky, lanchton, již se stupn navrácení jednoty na eené íestanty pracoval a tak všecko. skuten — ve mnohých : Severní germánský protestantismus nemohl a nemže místo míti: stroskotání soch, tam drápání obrazv, vyobcování hudby ze chrámv nelze oekávati, kde Donatello a Angelo ezbovali^ Rafael a Titian malovali, Palestrino a Zarlino zvuky skládali Co je nám rozum a pravda, to je Vlachm cit a Ignac krása. S tmito oratoristy obcoval r. 1537 Loyola, on v Benátkách a ve Viceoci na ulicech kázáv Itálii ! i prvé než se val, Náš vdce stal z pvodcem ádu tchto okolnosti a Jezuitského. z že já protestantem jsem, obrátiv se ke nyni vás zavedu že my uxríte vdl na jedno místo, mých eí ibadav ekl „Pane, mn kde se : pesvdíte, Benátune' nejsme bigotni a nesoášeliví, nebo tam odpovašeho papeže !'' My nemáme papeže jsem. Naež on: ,,odpusíte pane, já mluvím po — vlásku." píbytku jednoho zavedl nás do I nmeckého zde od nkterého asu usazeného aneb aspo bydlícího malíe, kde jsme onen vera ráno, v akademií ped As(pána a pani) suutou Titianovou, uzený pár Nmcv ped jedním obrazem našli ani oba oi tam jako vlepené mli, dlouho v mlelivém vytržení stojíce n ledva náš píchod znamenajíce. Obraz tento byla zmenšená slavného Óenútskeho odiika výborného púvodiiiho díla malíe Giorgiona Barbarelliho, pedstavující ti osoby — k.onž: Martina LuUiera bujícího v komži s ; a jedné ernéai v doktorském rouchu na klavíre Calvin vedle nho stoji strany plášti, v ruce housle drže: na : 127 druhé stran vidéli mladou živostnou pannu, s epcem na hlavé kytkou bílého peí ozdobeným, totiž Kateinu. milenku a manželku Lutlierovu. Po nkolika okamženích všeobecn panující nmoty, onano paní obrátivši zrak j,Ein dcht deutsvj od obrazu Kateiny k nám ekla sches Oesicht !" Ralo odpustiti, milostpaní, že protimlujsem se já na to to není nmecká, vili musím, ozval slavjanská tvá a postava, dcera slavjaoto je pravá : : skélio nm. jméno Kateina rodiové otec Boru ili Borská matka (Hukovic, Haugwitz) z prastarých slavjanských rodin pochánárodu, její bylo Stavjanské, její i ... Pi tchto zeli oima od hlavy slovich do paty, z i mili mé anC lo za všichni Nmci ti nemohli, žert míti ei posunkiiv a pevností s takovou písností promluveno. Jiná otázka jest, pokrauji já dále, zdali vodci obraz tohoto puobrazu skutené od Giorgona pochodí, o emž aspoa já velice pochybuji, ant tento ma- co p- lí již melu nv 1511 zemel, kde Kateina r. a Lulherovi nic o mi více zdá 80 tonto del Sera Hínia so florentinský lei obraz Calvi- I Pvodn prý Paolo pak do šlechtíc nhož prý do Benfituk a kde se nyní v obrazárn palác Doria S lim jsme se rozešli v právo v levo malovati, od doslal, Pumfily nalézá. s Buceroví obraz dal jistý celý 11 ješlé teprv udaný podoben. neznala. chladnou vlídností. in.AYA Y. Reuálky Paláce: hostinec Evropa: nice K ; veliká chvále slouží krásnjšího nábežen Sláviiv : zbroj- okolní ostrovy. Co BenátonAm, že co nej- obrazárny každou iiodinu p.icnstným oteveny jsou: jakiivéi puklady v Anglicku a dílem v N.necku se ve skoupých mn )hýini zámky opatených hradech a komorách skryté nalésají, lak ie pocestný asto cele a paláce a nejdraišiho tém miiji, jojich sbírky, v í 126 dny miisi, zlráviti pckud sobe paniálnosti Pro opsání juje. pistup vybéhá a vybokaždého palác kniha by proto my zde z navšlivenýcli paiácv vidných tam tisícerých vcí a ohraz.v jeo nkterc pivedeme, které nám v pamti obzvlášlé zstaly. Tím nechceme žádne'mu z ostatních ceny ujmouti jen ir se vyhledávala: i z : nelze v tak stkvostné kvetoucích zahradách všecky kvítky V každém paláci jest nékoliL vonti. každé svtnici na stolíku ukazadlo obrazfiv tili ierone. a malív, mimo to vjudy vodi Palác Manfrinv má takových svtnic o k nim n svtnic, v mramorová socha Zemj se závojem, jei i dilo. n noc pedstavuje, od Coradiuiho, pod závojem vidti eelý ské obliej, delikátná Ariosto od zaež opt Cant. fur. Titiana i svého Ariosto 33. str, nesrovnanlivá a to 2. Titiona : v B jest vyobrazen, v básni Orlandv matky Titianovy, jest oslavil poprsí a práce výborné pítele škaredé, rozcuchané žensko, vzor slryu^y, z iidy lidu, což Títianovi kn cti slouží že se Snélí s šttec jeho nestydl za takovou rodiku; v Leda s labutí od Ond. SchiavoDa Kíže od téhož v v G Vchod do korábu Noachova, kalo od Rafaele, a portrét Petrarky Habakuk od Bed. Benkovie. V v Suéli s Kíže od HafsiLaury od Jakuba Bcllina Tento posledui obrázek není veliký, ale tak aroele. lo start, nejnižší D ; F ; H K i» djný, že srdce lovkovi na se dívajícímu ukradne. Nic tu bez význomu a to vznešeného, žádný tah, žádná árka daremná, všecko mluví pítomnému okamžení k duši. Každá figura má skutku cele a vlastní, pimený Šttec má jakousi panenskou istotu a neSlovem obrazy Rafaelovy úinkují ne tak na vinnost. ony jsou ebikove oko n smysly, jako radji na duši Na tento mezi nebem a zemí, mezi Bohem a lidmi. stupe zbožnosti ješt se iádný malir tak divné nepocharakter. : výšil a V snad se ani nikdy nepuvýší jako Rafael. paláci Barberiijo 22 obrazv od zde se kv jeho životo, až ku bydlel nho a pracoval nalézá petrženému nkdy tém smrtí Tilian^ ze všech vé- obrazu sv. 129 Sebastiana. Co djepisci o vinovi že v posledních slavoruskem básníri Dcriaokamženích na smrlelném lžk u ješt jako obyejn pi básnní, syllaby poítaje prsty svými na peinu rbytmickým pádem bil o umíraje básnil píší, to : Ruka jeho platí se i o Titianovi, tásla, oti se barvu na jedno místo tomto malíském obrovi. tmly, že jednu a touže tikráte nakládal k pový- tuk dva i mu vždy ješt slabá a zpozorovavše jeho uové a pátelé tyto zbytené barvy kde možno bylo rychle v jeho nepítomnosti dolíi stírali, nechavše toliko tu první ale duch Tilianáv pedce cítil pi oslabnutí tla slast tvoení. Jeho Kající Magdalenu zde v originálu vidti, šení její sily tmavá býti a jasnosti, anf se idála, což : i jest uživ neopsatelný. Stae dlouho v Benátkách vzor pro vyobrazení své Titian dle žádosti Magdaleny hledav ale nikde nemob, šel v omrzlosli nad tím na na nábeží Slavjanfiv a ai zde uzel najíti procházku k podání nese tu povst, že mezi dámami vyšších stavv moi : rybáku Slavo-Dalmalinku tak zdravé a pevné, krásné a vznešené postavy tla, že ji hned do své dilnice pojal a podle ni, malíským idealizováním tento zázrak i sliofovil, jemuž se celý umlecký svt diví. A opravdu jest se zlomenou silou, obryn vnitní bolestí rekyn ale celým svtem to potásající, jest královna dle duše, ale V museum palác obrazv, slarotin, to žena obecná dle tla, slovem jest mincí, Correrskélio pírodnin to pravá Slavjanka. jest ald., bohatá sbírka Mrou Theodor Correr po své smrti mstu daroval. Zde jsme vidli obraz Jana III. krále Polského, jediný to slavjanský zde pedmt. Oddavky ili sobáš Joseía s Marii od Rafaele pozdravili jsme zde po prvníkráte, podruhékrúte v Mimá, že, kde on pitomen, tam co ped sluncem hvzdy, všickni malíi hasnou. Proto radíme tm, kteí sobe kocháni v jiných pokaziti a naproti jiným mistrm nespravedliví býti nechtjí, nby lane. Rafael to zvláštního Rafaelova vždycky na posledek sob nechali. Takovéto postupováni ili crescendo lepší jest nežli na opak. Rozeznati však dlužno apokryphicke od pravých obrazv Rafaelových, anobri i praobrazy od poobrazflv. díla KoUárovy 6\My, lU. 9 ; 130 lélesn Uuaveni duchovn otnráeoí a množstvím vidných pedmtv plavili jsme se do slavného hostince hotes Evropy k obdu, kde se o 4 hodin u Table a tento byl Hostinec jídá. nm doze v pebýval ; nkdy v nm palácem pelešil a Gíustinianicb, krásnou Des- onen šeredný Othello, mouenín z Shakespear v dram svém zvnil. palác Capellv, z nhož slavná Nedaleko odtudto jest Blance, velevévodkyn Florentinská pošla a tak blýskavo-nešfastnou rolu hrála. Opodál truchli palác Moení- demonu zavraždil Benátek, i kterého i nmž kv, v rino Falieri Lord Byron hospodcval a truchlohru MaZde ve tetím patru, na nmž — skládal. pavla k moi pne, jest rozmilá vyhlídka tváí tvá chrámu Dclla Salute. Na této pavlai našli jsme se hezká v nmecký onen prsy o pár, zábradlo sem k obdu pišedši ant zde opené mající, též bytem byl. Po obapolném pozdravení dali jsme se do bližší známosti oni se nás, my jich ptali, kdo jsou a odkud jsou? Bylt to pan Dr. Karel Hase, professor bohosloví z Jeny a jeho i : manželka rozená Hártlova dcera slovutného hnihtiskare, Pan Hase jest spisovaHuterus redivivus; Církevní Historie a Života Ježíšova, kde proti Strausovi ostré hádky vede pani Hasová jest osoba velevzdlaná, mnohoitalá anov malíství vycviená. Oba tito, pán a paní, byli brž nadto s mou manželkou dobe známi. Tmito okolnostHártel et Breitkopf, v Lipsku. telem knížek: i mi stalo se toto naše potkání dávrným, naše rozmlouvání živým a zanímavým, tak že nejen zde na pavlai pl hodiny, ale pi stolu, sob schváln zvolili, celý as asi kde místo sousední jsme ve vzájemných otáíkách, rozkošné ztrávili. Klademe i rozmluvách a hádkách jsme zde aspoíi výtah z našich eí. PaJií Hasová kivohubým (s Kolláre, jak pak jste mohli takovou xon) o Katein z Boru dnes oušklebkem) Pane : novoekost (parádo- ráno pednésti, ie ona Slavjankou byla. Já. To není toliko Kateina z novoekost, Boru, pedchdcv, uitelv a ale i to je vtší stará pravda poet : ne- reformatoríiv pomocníkv Lutherových, Hus, ! 131 Tebo, e Stnpický (Staupil) byli Slavjanó; ta aneb radji to náeí mišenskonmecké, ve kterém on reformaci zaal a konal, a kterou i Vy, paní Doktorová, nyní mluvíte) jsou dar a plod našeiiu národu ta p> i da a zem, po niž nohy Lutherovy kráely pináležela nékdy Vendm, Sorbm, Plonm, Luticflm a jiným slavjanským kmenm, které Nmci tmto nespravedliv odjali. Slovo Bor Borovice znaí u nás Kieferwald^ Kieferbaum^ odkud nesíslný poet místních i osobných Jmen u Slavjanv k. p. Borský, Borovský, Záborský, Píborský, Meziborský atd. Pan Hase. Ale manželka Lutherova sluje ôra aneb von Bóra, nikoli Bor ani Borskij i : Já. To jest ve Bóra jest jest z práv Genitiv Bóra von potvrzuje výpovd. Bor totiž Boru aneb po lužicku moji Nominativ, slavjanciné ; pidáme-li k tomu z, nm. tedy voyi, Bóra, jako se šlechtické rodiny tehdáž psaly a píší posavad. Paní H. Nu, já jsem to již dávno slyšela ano kdesi etla o Vás, pane Kolláre, že jste Vy veliký pítel Slavjanv a nepítel iNmcfiv. . Já. Nepítelem nkterého národu jen blázen býti i . mže: já národ nmecký vysoce ctím; ale jeho kivdy aa našem národu spáchané chváliti nemohu. On. Co so stalo, to již tam : buJ to tím, neb oním zpsobem. Potlaení národnosti a ei slavjanské ve vý- Nmecku, žádný vzdlaný a spravedlivost Nmec neschvaluje: ale to pedce již jednou chodoseverním milující naše. Já. ablatnm ! Non — remillilur Pi tchto slovích peccatum, donec non reslituitur zavznlo cinkání zvonce a my V tak pestrém tovaryšstv ješt jsem ke stolu. se sotvy kdy nalézal. Bylot hostv asi 50, ale každé dva z jiného národa o kraje, jiného ja/.yka a jiných obyejv. Proti nám dva Angliané, vedle tch sedli tém dva Horvati, potom dva Madai, dále Francouzi, Poláci, Rusové, Amerikáne a Bh vi ješt jací lidé. Již ve mlabyl jsem velikým ctitelem dosti až do mužského vku 9* : 132 byl jsem pHale na téfo cest, bohužel, nucen tento sobecký kramárský národ sobe zoškliviti. Tet se rozumí, že i zde jen a potiori fit denominatlo. Takovou nezdvoilost a bezohlednost, ba surovost pi pedtím ani chápati jsme nemohli, jakovou stolu my jsme zde oima vidli pi tomto velkokupci a lordovi. Lord tento mél hlavu ervenovlasoii, tvá péhavou, oi Vyskoile', vyídilku co mlýn, hlas pišfalkovitý, mlu- Anglianv: — míchané anglicky, francousky a nco nmecky. Tito všickni Angliané, které jsem zde poznal, jsou nenáa to sice pro Rusa. Bylat vistníci národu Slavjanského vil a e mezi jinými Já a mnozí mnou íkali ^že od Anglianv, ant so anobrž nelidkost anm proto bojují, otráviti dáti nechtjí." e Anglianv nynjší válce o jiní : že se Naež to s íany. nespravedlivost proti ubohým í- jedem opije (opium) mylord hurtovným hlasem: tito uvedení kesíanství a osvty, které oboje my tm pohanm dáli chceme." Hích a hanba! zvolal jsem já, to je nekesfanské ketu není to je barbarské síanství, pouováním, jest o opium, ale o ped mnohými tak inili : osvícení, k»cré ne s se vzteklivým ale — — rozumným krve prolévánínj spojeno tmavými stoletími Nmci opravVelkokupec bohatý dové uražení Boha i lovenstva. kterými pan mylord již ze zrakv svých vida blesky, rozjiskrených na mne stílel, peduja! mu slovo ka v Pomoanech e „Tu není báze ped a ani Polabí ale nyní to initi, jest o náboženství ani o osvícenosti, tu je Rusem, aby toto a jmenovit Slavjanstvem v Azii pevahu nedostalo." I tot fantom, to jsou nedvodné vrtochy, odpovím já; a byt nco vtom bylo, musejíli pro vinného to jste zle ukartovali své zámry i : trýzn snášeti ? Lépet vinnému odJá sám jsem Slavjanem, než nevinného trestat. a proto smle íci mohu, že ta báze Evropy, milí Páni Slavjany jest plod a Anglianv, ped zvlášt lidé nevinní takové pustit, ! Nmcv nezdravého mozku n zlobivého srdce, kteí tiché a pokojné Slavjany pod nmeckými panovníky stojící jen do podezení uvésti chtjí proto, aby jakový takový Tot tak^ národnosti. pláštík našli k potlaení jejich lidí 133 jako v oné bajce „Jislý otec koupil na Irliu nový džbán k vážení vody pijda dom vzal prut do ruky a chtje džbán ten synu svému dáti, tohoto prvé notn : : vyšvihal a pro aby ale mi 8i dostal ped Již tém so otce ptající odpovd za džbán tento nekráí boden jest. trest trestu Syn ztrestal. bije? jej : U nerozbil." skutkem, s podivením t pedbžné, biji rozumných nýbrž za ním, lidí pakli u náklonku stolu ptal so mne ješt pau jsem jeho spisy a hádky proti povstnému Odpusfto pane, eknu, spisy Slrausovy jsem Dr. Hase, ell-ii Strausovi. etl, Vašich ale posovad nemám, akoli mi recense a výtahy z nich, v uených novinách sdlené, neznámy nejsou ; postarám se však o zaopatení sob jich. „Tím milší mi tedy bude vaše neslrannó a nepredpojaté do- — mnní Vida o Strausovi a jeho uení o Bohu ptal so dále. že jižnezbý\á asu k obšírné o tom rozmluv, jsem jen na krátce: „est diivtivpnosti lleglov, ekl est uenosti Stransov vého kesfanského Boha pináležet." mám jednoho radji ži- i ekl pan Hase, a nesmrtelnosti tchto ten jost oboje osobni trvalosti telnost, ale já váš soud o Pane, odpovím, nebo u nich já lásky, nežli stomillionv Jleglo- — ; jest smýšlení, i : samozbožnncv na misto onoho posaditi aspo nechci do potu takových bohv To jste mn ze srdce vyal, tot mé Slrausovských se chtéjicích mamy "^ já, a tentýž, v jedno individu.<í!ní tak jsou rozum, klamy. Cnost povaze myšlená, jest a a a proto rádbych ješt novomudrcv který o slyšel. Bohu, Nesmrtelnost bez splývá. jejich povdomosti, není nesmr- svoboda, mravnost svdomí a cnost jen v pravé sice, isto a zstane svobodná ode všech vedlejších ohledv, ode všeho žádán: a oekávání odplaty anebo trestu, nebo mravnost sama na sob dosti má naléiajic sama v sob oupluou odmnu. Ale -íti u tr- pedce chce a musí to chtíti, pouévadžby ji práv jedinká nevyhnutelná odplata a výminka její bytnosti chybovala, totiž suniopovdomost. Ona nemže vati ta to aby zmizela, nebo timby nelze bez individuální ztratila povdomosti samu a sebe. chtíti, Žiti ale zniení léto jest 134 hrob všeliké mravnosti. Aby pak tato cnost a mravnost na jiné lidi a potomky pecházela a v jinjcb nco nemožného to žila, jednotlivce obzvlášt nemlaby ponvadž ona od každého Na ten zpsob jest, nabyta býti musí. pevného cnost nikdy stání, ustaviné by byla na cestách a na útku, aoižby kdy nejvyššího cíle dosáhnouti mohla, ponvadž se cnost a mravnost zdditi a pelévati nedá, nýbrž jedenkaždý átku abecedy tak dím od o{ a lovk v ní od A zaíti musí. po- zkazí- ástky: kdože novomudrckou nesmrtelnost plemena, pokolení a celostí? Kdo trvání individuálnosti po smrti zapírá odvolávaje se pi tom na neschopnost rozpomínání se na pedešlý stav dtinství, ten zapomenul me-li nesmrtelnost osobnosti, jedootníka, nám potom za Ba to, stojí i lovk že první jest bytnost, se zde k která samopovdomosti vyvinula, a že tedy nevyhnutelné s touto na vyšší stupe a do vyššího poádku svta vstou- — musí. piti nkteí Praví sice krásným a dležitým býti, dostatenou cenu a cíl má vynášejí o a nm jen radostech žijíce kterých kivováha svta v mj slovními uražení se, bhu vnosti z ale tento zemský sám v život tak sob již jodnostranný soud kteí zde ve všech pohodlích jeho tžkostí a bolesti onch dil lovenstva snáší, a podle zákonflv mravno-rozumného — To jest voda tebas jinými slovy, já uéíni s pohnutým srdcem a vyjap. Dr. Hase obliejem, a zdál se býti tmito mudrckoboho- mlýn; a vím, ekl snným lidé, : pedce vtší neokusili, které na ti nic tento že prý on vyrovnati musí. to samo, mými náhledy nmecké národní i cele smíen za výše dotené marnomyslnosti. obdu do jiných hostincfiv, zkde se sice ne tak pozHé a draze, ale lépe a pohodlnji obduje. Voda v Benátkáeii jest tak teplá, že ne každý žaloudek k jejímu pití pivykne. Proto klodou se na stl sklenné talíe s ledem pí jídle anebo prodavai ledu obcházejí vkol a led do koflikv k ochlazení vody se dává. Chléb ili žemle jsou v celé Nešli jsme více k stavše u Itnlii naši tvrdé Luny, co kámeu, proto málo kdo je ji. pitom nechutné a nezáživné, 435 Píjemné poasí podveera vyzvalo aá!> BeJí ili Nábeit záijového Piazeltu na na procházku pres ješlé Na Píazett, prostonárodní zahradí/. nábeží, njí dva sloupové z východní žuly, na jednom z nich stojí okídlený lev, na druhém socha s. Theodora, onen co znak tento co bývalý patron Benátské obce. Když jsem opodál tchto již v soumraku, s díváním se na né sloupv, Slavjanúv do a co poátku Slavjanského tém kráel: uzím na podstavcích onoho prvního sloupu sedti muže, stedního vku, ošumlým a zužívaným plástem ovinutého, jenž na mne, co cizozemce, obzvlášt pilné pozorovati se zdál. Když jsem oi na nho obrá- — Ponvadž to on rukou kyna mne k sob volal. optované, s písnou tváí, s nesklonuou, pímou tém pyšnou hlavou inil, domníval jsem se, že Bh ví co Když jsem se k za dííležité tajemství mi zjeviti má. nmu piblížil, on povystov ruky, „Pove nobile !•* ekl žádaje ode mne, ne almužnu, nebo tol zde nco til, nízkého a urážlivého — ale jest, podporu, to a s tak hrdým hlasem a s takovou neostýchavostí, která však vždy s obyejnou Benátskou zdvoilostí spojena byla, že já jsem na žebráka rozpacích byl neveda almužny od anebo Bylt (o jeden to jeli vitele od dluhu prošeni, ilí žádání, dan od njakého baše a doze vybíráni. Benátských, nkdy bohatých, aspo mocných a slavných nobili, jejichž rodiny nyní upadše zchudly, ov- z onch šem nkteré vati jiných žijí. žebráckou už na nechtéjícu aneb Tito i hl neumjíce pišly, tak že pracoz darv a i. milosti svého starého rodu pedešlého vysokého stavu upadlíci ale pýchu nádhernou povdomost posavad neztratili^ oni Ji ukazují a i pi samém žebrání tím, že ne oni k doltrodincím jdou a se uponižují, ale žádají aby tito k nim pišli, zvlášt pozorujíli že pocestní a cizinci listovn do svých jsou. K lomu domv žádost pednášejíce, anebo místech, nejvíce veerním kývnutím, volají a zvou cíli je bud ústn, na cest a jiných veejných asem, lidi mimojdoucí hlavy i prstem, posunky aneb jiným niivéšlím k teprv, když tito bu(r zde jim svou potebu a sob k nim pistoupili, podporu od 136 ne lak prosí, jako radéji žádají, nehnouce se piTento psnskošlecLtický zpásob žez místa svého. nicli tom jsem brání nikde jinde znáti, že mne témé nežli klonil, téla trápeni a musím však vy« hodiny za vozem bébání veduv a ástek zoufanlivé kvílení a ténilo podobné dobrodincv pronásledováni. Za- ošklivé vystrkování, : pronikl a k dobroinosti na- nezbedné tvrt kieni, anebo smyslv nezpozoroval více hader, a jiných — hradu na konci iNábcží Slavjanského dal Napoleon udlati s nesmírným nákladem, an( kamení a zemé k tomu sem dovážena býti musela. My cíli na lodích z Istrie mimo nkolik psv a koek, nikoho zde jsme neVyhlídka odtudto na more krásná; stromové vysocí ješt v ouplné zelenosti : ale Benataué nezdají se milovníci pvodce býti milovníci pírody, aneb vlastn však, našli. tchto zahrad, jenž jejich obci nohy podrazil. Tato zahrada jest malá náhrada zo tak velikou ztrátu: ona jest Benátanm bolestný^ nercili ošklivý památník postavený — Na nábežní Slavjanv zde od nenávidného cizince. (Riva de' Slavi) já nkolikráte vzhru dol prošel jsem. Mezi hodnovidnostnii, které se zde nalézají, jsou zpomeuutý již Palác žalání od Sansovina zevnit jasného a usniivavého slohu, jakž jej nkdy ecká svoboda milovala : veliký hostinec královský (Albergo reále) ; Palác obrazv, pod íslem chrám a špitál Uella Pieta, se slavným coaser3838 valorium ili hudebním ústavem pro panny ; uékolikráte v týdní, zvlášt v nedli provozují zde panny zpv a Pedtím zde první vlaští zvukosklahudbu chrámovou. daí a hudebnici usateni bývali. Panny zde bydlící jsou ukazují se veejné v rouchu svtjen jako polomnišky ském a pi vdávaní rte dostává každá véno 200 dukátv Na ele tohoto starého chrámu della Pieta stoji nápis Riva de Slavi, novjší teprv nápisové na konó. Zde jest také i chrám cích ulice mají Schiavoni. Sepolcro, v nmž hrob Krista Pána z istrianského mraVedle tohoto moru, dle vzoru Jeruzalémského, udlán. chrámu na té stran, která ku s. Marku bží. stoji prostední velikosti, v nmž pebýval nkdy slavuy Craglielto, kde znamenitá sbírka ; ; : dm i 137 básiiir František Petrarka, co vyslanec knížat Milánských ku Benátské tento nápis Quiele Republice. prelí Na tobolo domu stojí : b. com. pari fruens bonesla Job. Boccacio V. Cel. Pelrarca E. donio mrce ext. qualib. C. olii diu (seoatus Dominae consuito.) adepta aequor Adr. ol. ínvaiescentes S. divit, appelleute aspe- ctabat. dom do técb pokotoho nemohli jsme vystihnouti, aí nám u podzemí tamž bydlící kupec fekl : „Moji tam nenajdou to, co snad hledají ; páni píbytek Petrarkuv jest nyní poustka, a hospoda všedních lidí." Káin lidech nyní tam bydlících, nezáleží nic na ale na místnosti, vo které nkdy muž ten bydlel, odpovdl já. Jest to arci dávný, všecko v ném již zpráchnivlé, stupn, schody, stny a samy chyže malé, nepleché ale výhled na lod murské a život Benátský preutéšený. vnuk Petrarkuv František, (syn jeho piI rozené dcery Františky) v Benátkách se narodil u v Pavii po dvou letech zemel, jako vidli z náhrobku jemu od Petrarky uinného Uloubo jsme se dobývali jv, v nicliž básnír tento v tomto Píinu bydlel. ! dm ; : : ,,Me Venetum lerris ddit Urbs, rapuitque Pavia." — Tímto nábežím Slavjanv míiže se pšky pijíti do Pud branou dva velikánští lvové z mramoru k úžasu pivozují píchozího: které r. 1G87 František Morosini zem, s vrchu Hymeth. v z Hecké zbrojnice (Arseuale). Alheo, co koist pinesl. Rozliná jsou podání o nich. Nkteí je mají za pomníky bitvy Marathonské od r. 490 ped nar. K. Vysokou slarovkost ukazuje blízkostí celá jejich postava. jehož litery jedni šuji. Zbrojnice výhn, lodnice, rožitnosti ald. za tato Po boku runské, jest jiní sama bží kivolaký nápis, za pelasgické vyhla- v sob niitic msto : dlolitnu, provazárna, komuaty pro sta- každé aspoií nkolik hodin ku pehlednuti 138 potebuje. Mne obzvlášt to zde xanínialo, co se na kupectví vztahovalo, aut naproti vojenským a jakovýmkoli lidovraždivým nástrojm od jakživa hlubokou ošklivost cítil jsem. Mezi jinými msta Benátek Zlatý klíc od pamálnostmi v as vidti zde : obležení Napoleo- krásný model toho Bucentaura, na nmž soub obnovoval, Francouzové ten koráb ze zlata obloupivše zkazili \ a lunek aneb radji lu- daný novi doze neek ; moem s stn ze stromu umle vyezaný, na otrokové z lirazilie utekli a r, 1818 od jednoho rakouského korábu na vysokém moi zajati nmž byli, .tolik na visící, dva erní z nichž jeden slavjanských zde v této až posavad živ zvukuv a slov o lodnici, zbrojnici a jest. Nikde se nátn uši neoráželo jako novým dkazem což moské jest toho, že evropejské velkokupectví, obzvlášt jest pvodu slavjanského od Venetv. Sem pináležejí 1) Jména míst: Adria, slav. Jádra, sr. das Segel, jadriti segein corn. jaderní celer; : scrutari ; sr. dalm. slav. njedro jádro msto t. j. Jadero, Jádra sinus (sinus illyr. es, srov. ; i k. p. jádro jadati staro- otaris). Cantiiia der Keller, podzemnice v níž sudy, koule, náadí ; sr. kut kuta kutina Katina Kontina. Dogana. slav. Dohana Doho, Phon j sr. piplav, doplav, pívoz, píboj lodí. V pastýské ei vyho vyhánní stáda ráno na pastvu, doho dohánní veer domv. Darsena, Schiirshalter. darsine, die sr. U drženi, Dalm. Haltkette, lod držejí; Franc. Darse drženie, kde se daržim U daržeti. llaltseil, etz neb provaz io v pístavu držící, es. držák, držer, držadlo. Góra gorazzo alveus, pikop, vodovod, sr. gorod, garad, grád. Molo (moský násyp ku pistavení lodi) sr. ml, mla, mliua, mula, námel, podmola, výmola, výmolek, zmol, zniola. Stáppa Stapula, nm. Stapel Stappelplatz, slay. &tav stávalo, stavadlo. Strada Contrada tída, stída, reda, Tana sr. tanouti; aneb tonouti, tun. ulice. 13& Ancora, lat. aDcIiora, udcus, 2) Jména nástrojv ec. a^xuâ, nm. Anker, rus. jakor ; srov. Iiúk (sehnutý beb^, hánka (siiybadlo), úhel (augulus, Winkei), co se ulilo, sehlo, skrivilo, vác od ii-nu, lil-bnul, hýbám, shýbám jako od sek sekyra, tak od hák hanka, od hn hyb hakyra, hankora, a s vynecháním It ankora ham hamá hamus, to samo znaící. pošlo : : ; i Balla abballave imbalamento, obal ob* bal batik sr. obvalili. obaliti val, JJarca Barcheta, sr. bárka, baroun, barák war, t. srov. j. od bar píbytek, dra, hrad (na zemi neb na vodéV ; uo;'-plí. i Barcaruolo, Barcarol Balello, frao. budova, budar, buduji chyžka s kolesy. Bord BordOj sr, barká, lodník. sr. bateau. nm. Boot, odkud ; illyr. sr. batár, i brod das buda boudka, domek, vozni SchilT, od bredu broditi. Caravella garavella^íran, corvetfe, korabl ; korban korman Steuerruder, sr. korba koráb, kormanik Steuer- mano. Flotta, nm. Flolle Plátle ; sr. pit, pols, plot, od plýtvati, píliti, Finatis, sr. peniadze. peníze, pols. Gondola Condola t. j. domek plovající, ein lliiuschen zum Schillen: sr. slav. ku(a, kutica kutina, kontina, odkud konta Konda Ore-Konda t. j. Arkona. K tomuto koenu pati kot kotec koterec ; ko kotí koár kocábka (lodl.a), kocanda (veliký dm). U Husv znái posud ko kuia lod. Co do koncovky konti i \ ola, kontula sr. slod-ohi, mrlv-ola, rohula, serbulja atd. U jména slova nalezoji z tohoto Tálo koDtola gondola, dvée, jizebku, okna krucifix, svitte s jest se i osobni Gondola, Gunduli atd. opravdivý doinek^ stechu, : okenicemi nicku atd. kram-ola, korbula, Slavo-Dalniuuiv a vnit sedadla, obrazy mujici. ravilloiiy nm. Flagge, sr. puvlak, povlaku, rus. povolok, pavlán, vlak vlákno vlaji. Pilúlo pilot, pilotin zprávce lodi od pU^ploi, vlo: 140 žením i mezi p-l pilot, t. j. plt-oík, pU-ák. Tak i angl. Lodis-man Lodes-man, daiis. Loods, uém. Lothse Lothsniann pochodí od slav. lo, lodoík ; a Lothsgeld-poloJné, da od lodí. Tona, ném. Tonne StuDze, sr. tona tuaka, duníce oddunotiti, dutina. vtruv Jme'na 3) horko. Bóra, Sirocco : 6irocco, bura burja, boue, slav. sr. rus. žarko slav. boran. Moretta, boretta, malá bouka boueka. K tmto se pidali musí i evropejské Hanza Ansa pošlo od slav. uza, ouza uzel váza svaza svazek vazba, odkud Anseaticum foedus, jenž uzda, vunzal, polab. so-juz, moto-vouz, houžva, obáslo obviaslo, popovésno, provaz, prevíaslo povíslo, vézeíi atd. od koene uz\í^, o«iiti, vázati. Uza Ouza ili s rhinesmem rus. i viq,z, Anza Hanza Uza uzy jest Jednota rus, a ecl. Svazek kupeckých msl. okovy. Efes. 6, 20. Mark, houzev, jest toliko pridecb, ili pouta, 7, 33. // ve slov Hanza tak jako okno hokno vokno, oheii vobeii atd. Sem patí vlas. Compagno Compagnia slav. Kompuu kumpán -od ko. kopa kupa s rhinesm. kgpa kompa kumpa t. j. družina, odtud kompan jeden z spolek, shromáždní, i druh (jako kopy, spoleník, man) illyr. ; Versammlung stina patí i od kupiti versammeln, cechin. Gesellschafl; Sem patí Lotse. slav. lo, lodník i kraj krajan, ze- — germ. Lodisman^ nm. WarWaare, ; zem Skup Skupnostj Skupsr. lat. copia. Sem Lotsinan^ slov. tovar; nm. Krám lierr ; Kramer, srov. chrám chrana. Schiavino RalhsBoemio eské posteluí pikryvadlo atd. Že vtší tchto slov od SlavJHUv, plavectvi a kupectví zde na Jaderském tam na Baltickém moi provodivších, již díl ve prastaré a dub germánským, k jiuýai bojem pešel, vidli odtud že století známo bylo a souseduiin, lovem slovo aut ho se llanz,a Tlfilas zvlášt italským živivšim, r. Gothm 360 národm jii ve IV. v peložení Evangelium Marka 15. 11). uzná, ka: „tlanza mikila Sbor ili zástup veliký lidu. Toto slovo t. j. Hansa Gothové od Slavjanv tak pjili, jako i jiné, uinnageins 141 Ulfilem též upolebovaní výrazy, župan, aiponeis plet, k. dluh, plata p. dulg!' smakka kouzlo, skosí smokva, theirho dírka, marzjan mrzeti, plinsjan plesali atd. V hlízkosti v moi slojí i Benátek, ku pehlednuli Jest to pravá bohopusta, 48 dly nalézá ozbrojená byl velitelem : nám pístup tohoto zjednali žející, Pokojikovó ty ze vojsko se ; teiidáž p. Slavjanskéma, msta pá- k ocliran koral) telé. Paulici. nábeží proti vojenský veliký : naši poscliodí z;'ile- ustavin na ní admirálem p. pekrásní a vše- Gratiaui, dstojníkv jsou možnými výhodami ozdobení. Jest tam obzvláštní lékovua, nemocnice s visutými lžky, výhn atd. Divadel L' v jest Benátkách La patero: Fenice, Apollo, Gollo ili S. Bencdetto, Malibran n S. Samuel. divadlo První byly nejvtší jest tam prázdniny hercv. — však provozoprostedku však stínyní nejkrásnjší, a V divadle Apollo váno operu a sice od 9 12. V se pantomimická pedstava. Vlaské liercoky, které jsme slyšeli, anobrž ženy, neobyejn hluboký, hrubý dala i mužský hlas mají, soprau zpívaly, sklouzly Zpváci vlaští bassu. (iallo dáváno lak že ty, i které tenor, diskant nevdom nezpívAJí ale dv V ryceji. zpvohru Fopelválku. též iiticb jen mohly k kde Dm divadle byl dosti Což jsme pi všech veejných schzkách a úkazích zkusili. Nápovda nikde v Itálii není skrytý, ale zjevn hlavou a rukama sem tam hýbá a tém hlasit mluví. Divadlo Malibran, od slavné zpvkynó tak nazváno, jest vlastn pro pospolitý lid našli zprávce naší my jsme v Tersfanskó parolod. Hrá se zde Hudba zde špatná. vo dne ped veerem; v první den jsme zde vidli plný, ale v celém pozemí toliko ; v ! nm : Samsona obra ženštiny druhý den uzeli jsmo na zdi divadla ohromné obrazy maífarských zákeníkv, Šobribo a Milfayho, od nichž jsme daleko utíkali. Když jsme jednoho veera do divadla pospíchali, zavadili jsme o tlaenici lidu v ulice Frezzeria a S. I\Inrco, ped domem 1724. Složivše vchodné 10 kr. st. viseti i my tam vešli jsme. Zlatník Matj Esslin£:er, Svýcar, ukazoval zde divy a zázraky s Nmec uenými — ze ble- 142 chámi, jichžto 40 bylo. rozliné adí ze Na širokém hladkém stole stály koáry, dla, koráby velikosti vozy, a ná- jiná nejkrásnji ustrojená. Blechy se nalézaly ve sklenné nádob majíc každá tenonkou hedbáVBOU nit, na zpsob chomoutu a cbámfiv, o hrdélko co zlata nejprve jednu do dvoukolesníka, vozíkem po celém stolu bhala aneb radji spšným krokem kráela ; polom dv do lverokolesnika, pak tyry do poštovského, šest do dlosteleckého vozu, ped kupecký koráb atd. Naposledy jedna mezi nimi nejvycvienjší vážila vodu ze zlaté studnice zlatým vdrem. Jednakaždá z nich asi 50kráte více uvázanou. zapráhl I kfi která co s P. Essiinger unese aneb uveze, nežli ona sama váží. živí tyto blechy svou vlastní krví, ani je denn uékolikráte na ruky a lokty klade kde ony i hned saji pro; ež ob ruce jeho plné jsou ervených špleh. se obdivoval, zvíátek, jako jsem Já ne tak schopnosti tchto nepíjemných radji oné nmecké trplivosti, která je tak daleko pivedla. toto zanimalo mne v Benátkách navštínkterých rukodílen jmenovité oné, kde se rozhlá- Více než vení šené Benátské zlaté shotovují. jejich etízky spojování hancovým. nichž zlatá etízky tylo ili nýtování Dlají se gondolka koupil jsem na zde i památku na hrdlo pro krásnou plel drobných ohnivek, z sestávají s i stává strojné veslai své paní. se nad jehlice ohnm ka- na prsy na jednu z tchto Druhou dílnu jsme visí: kdo se gonolky dlají, a n« éei'no barví \ kde se erná sukna pro tkají a shotovují tak jako výše na ostrov Krku. Zpívání jest Benátanftm pirozeno, ím též pvod svflj slavjanský dokazují. Všecko zde zpívá, aneb aspo dudle a kiká: gondolníci zpívají, prodavai na trhu a po Davštívili, pak dílnu, n — zpvav hlasem svfij tovar nabízejí. Již cizinci znamenali podobnost mezi vlaským a slavským prostonárodním zpvem.*) Tšilo nás, že to co o Slavjanech Joh. ulicích A. v. Kotzcbuc Erinn. von einer Reise nach Rom und Neapel, Berlin 1803. IL 251. „Wober mag C3 dochi kommcu, dass der russische uud italiiiuischc Volksgesang *) Sr. 143 Le Bret Fried. minulého psal, století podle ujjštování pátel pravda není.-) Most Ponte Rialto a jeho okolí, též dne jsme Stavitelem navštvovali. jeho aspoíi nyní již tém každého jest Ant. da 1591 jeho stavení stálo dvst a padesáte tisícv dukátv jeho dlouliost obnáší 6G strevícv, vysokost nad vodou 16; na obou stranách vedou schody 56 stupftv mající. Tri chody ili cesty vedou pres most, na obou stranách jsou mnohé boudy a krámy. Zde jest ustaviná tlaenice lidstva, celé hromady všelikého tovaru krásné a poádn navéženeho: ovoce zeleniny, peivo. T« na nosidiách smažené dyne, které dva pacholci se zpévavým kikem nabízejí tam žlutá f nlenta, tu kaštany ; ond.- granátová jablka, zde pomi :'T,oli (malá jableka co lískovce). My cokoli nám nové Ponte r. ; : ; nezná,mé bylo, a vil hlas, nám toto který jsme Co šeli. ten koky klestiti koií maso i kupuvali a okoušeli prostonárodní zde z jedné koutné holomek kií, !" jí divadlo Nižší a nepíjemný uliky váti usly- „Dejte jsme se vQdce obzvlášt lodníci, zde co lahdku, ku kterémuž cíli tída sice jsme. Ale zošklijeden ptali : lidu, 80 ausacrordcntlich viel Achnlichkeit mit einandcr haben ? Besondcrs wenn man aul" fícicni Felde in der Fcrne cincn Italiílncr singen hOrt, so šicht man sich plutzlich nach Russland vcrsetzt. Man will auch noch sonst viel Aehnlichkcit zwischcn dem italianischen und russischen Volkc finden." *) On totiž píše: (iesch. von Ital. Ilalle 1787 str. 5 77 toto. „Geht die Uachc der Vcnetianer nicht zum Todc, so — — — wcrden Lcutc zur Beíingstigunjí dcs Feindcs bcstcUt, und dazu wahlet man gcmciniglich Slavonicr, dcnen man cin gcwisscs Stiick Geldcs bczahlt um auf den andcrn zu laucin und ihni oinc Tracht Schlilge oder solche Ohrfcigcn zuzumcsscn, wodurch der Gegner wic betiubt zu Boden fiiUt. Der Vcnetianer wciss abcr auch das Gegeagift zu gchrauchen, und friigt nur, wann cr etwas dergleicbcn ahndct, den Slavonier wic viel cr fQr den zu leisteuden Dienst Geld bekomme, worauf cr die Šumme verdoppclt, und durch eben densclbeu Slavooior sie dem Sendeudea zurUck mcsêa lasst.": :: 144 koky, aby se prasata aneb V ztloustly, kupeckých sklad všech zboží tam cích a prelí kaplíce to pedtím Nmec z tam Nétnci zvané, byl to Tedeschi ByloI odcházejicich. komor, mimo a dé Fonoaco slavení, mli tohoto mostu sousedství zvláštní dávají lak jako a Dá» klestiti telata. sem pícházeji- 500 pokojv asi pro služby boží. Stnomalba od Giorgiona, jiná od TiMana ale slunce, tyto obrazy již porouchaly. Nyní jest zde c. k. elný a finanní úad. Toto slavení jest opt dkazem jak Nmci, kamkoli pišli, všudy koncentrováním se, o zachováni své národnosti a ei peovali tak v Benátkách a v liím, tak v Uhrách a Sedmihradsku, tak v ruském Petrohrad a Saratov, tak v Amena povlí my zde : Slavjanm nco podobného ant rice, I jest a déšl na mysl padla Patriarchy Dobrovského kliiger, als vvir a „Die : ani srdce ranila na um nepišlo. výpovd našeho Deutsclien uneinigen Slaveni" waren — MajK jané v Benátkách chrám Slavjanfiv, anobrž vtší ani ulici Riva šlépje degli Schiavoni národnosti jsou to holá a : e hierin i celou i Slav- nej- tot tlo bezduchá spoludržení prázná jména. a z.\q sice tam nenalezneš, slavjanskou v roz- liných náeích sice tu i tam slyšeti, ale jen jako Nmetí kradmo, bez národní povdomosti a hrdosti. malíi v Beaátkách : Kalker, Sustermann. Emanuel Schwarz, Kalemberg- atd. neslynuli nikdy tak juko naši nle onino vždycky spoludržeii, spolupracovali, v jedné a též némecké škole, akoli z tch nejrozdílnjších krajv, kme: nv a mann náeí e byli Brabaniu) (Kalker : k. p. byl Nizozemec, Suster- sami Benétané pí iistavíních sváano dlouhých vojnách, které tam s dách a ruznicech, Caihradem, tam s nmeckými a papežem, zde s císai vedli, vždycky onu zásadu co vezdejší písloví ímem všickni jednohlasn poi Christiani ! v listech (Budme nosili; Benátané, Siamo Veneziani, potom kesfané) jenom našinci, kamkoli pišli, zmizeli v moi cizincv. Ješt v tomto našem vku, r. 1841 byl v Praze hudební ústav, pod názvem conservatorium, od eských vladyk založen a do nho vlaský a nmecký jazyk i 145 Dveden s oupluým vymezením a zanedbáníví eského. lakovým samotakovým ústavm Hanba a posmch vraidným synm národu! Kdy pakže lo již jinae bude Slavie, miidreti se osmél, zani. ") u nás i i ! — Nynjší evangelití Nmci mají chrám na námstí Chrám tento byl pedtím katolický, prisv. apoštolv. bratrstvu aiigeln strážce, jehož soclia ješt náleževší Ped 27 léty jej kupec posud chrám tento ozdobuje. odkoupil za 12,000 frankv. Sebastian fleinzelmann obraz Salvátor mundi od Titiana, za který Jest v dukatv podáváno. Poítá se zde evang. duší již 500 asi 200, kupcv a nkolik emeslníkv. Svoboda služeb božích trvá již dv století, pedtím se konaly služby nm Nmeckého domu evangelický pak knz dvorním rádcem králo Dánského, nikoli pak knzem aneb kazatelem. I varhaník, p. Hugh, Vlach, kostelník. Skuhra, Cech, jsou katolického náboženství, s obma však knz církev velice spokojeni jsoa. Kazatelem této církve jest nyní Dvoj. p. Tlieodor Witt- boží v kaple ; jen slul i i i chen, rodilý ze Spiše i Uher, a zde vbec známý pátelskou službu a Nic mén mos ím Poslední nejvtší s ochotností l;isku prokázal. i opustiti den a Benátských. Ted jsme navátivení okolic bystrovtipný, nejednu on tiše po tom, aby tento Patdo vlasti se vrátiti mohl. našeho zde pobytu obtovali jsme však touží díve muž uený, ctný, který nám i ze již samého vcházení do kondol znali stní, každého cizince a píchozího poani Renátaué aneb déle zde se zdržující pocene pedkem jak jinde, ale zadkem ili hbetem : do nich vstupují. Na ostrov Murano., malou míli jest slavná perly rot- *) dílna zrcadla a na sklo, sklené vzdáli Prav teme v novinách, že polskú hrabénka Malachovská 50,000 frankv pornila k založení národní polské š^y v Paíži, kde dítky polské, ve vyhnnnství narozené, nSôláky vychovávaný b\'ti mají zpníveoTu tohoto úmnn jsou pp. Biernacki n Dvcrnicki. To dobi-e, brati ; Poláci, ale jednostrann jednoho vám i nám \ : sem ))okraiijte i opét vzájemnost. Kollárovy apisy lU. duchem asu, 8 potebí, to jest 10 : vzájemnost a 146 liných barev, které pi krumpováni a jde lidí Tato potebují. atd. ryclile háno, na kousky od ruky. a štpování raéšcv práce posledoí Sklo pak pecích okrouhlým dláno. Dlnici živi zde bývá zde co maolio ta- nit popelem smíšené v tito polonazí, v potu plavající, obyejn krátký cas žijí. Když jsem své Ludmilce zde zrcadlo a z tchto perel kupoval a s panom Doležálkem, mým spolucestovníkem, esky mluvil: ozvasekáno, a s echv nkolik zde prapak jste se vy tu vzali? „My jsme z eských skelných fabrik sem piputovali ke broušení a hlazení skla, ponvadž lito Vlachové tomu umni nerozumjí." echové misti a uitelé Benáta- lo se k nám cujících. s velikou radostí — Milý Bože, kde Držiteli ale spolu, rku jaková to pro nás radost. když vás je zde tak mnoho? ití se nmíte a viapokynuv plecema umlknul. šité? Máteli školu ? Inu Nasypali nám tito naši krajané tolik perel do papiruv a tašek, že jsme nic jiného nežádali, než aby se na skutené promnily. Odtudto plovali jsme pímo k Benátskému hbitovu, jenž jest na ostrov s. Christoforo. V tom okamžení 14 lelého raládevezeno tam bezdušné tlo asi 13 n&v ! já, — — — neka. Mimo dva knze a vesláe, nikdo nebyl v tom pohebním prvodu, ani rodiové, ani pátelé zesnulého. To takový obyej v Benátkách. Jakový to rozdíl mezi Benátskýnri kde celé rodiny a domy skrze a PešCanskými pohby, mnohé nákladné pohby v nive picházejí, a kde ee lidé domnívají, žeby bez zvonní, troubení, pochodní, zpvu do nebe nepišli. Aspoú pro mne bylo kázaní pohební pi pochovávání asto neznámých, anebo práv nešlechetných lidi vždycky nejobtíSám hbitov Benátský žnjší práce mého úadu. ohrazen jest silnou zdí proti vlnobití moskému zde nevidno lirobv jako u nás, anf všudy pda vyrovnána. Nekopají se zde jednotlivé hroby a jámy, ale pes celý hbitov vykopá se dlouhá a široká jáma na zpsob píkopu, kam se potom rakev vedle rakve klade a poád zemí zahrabuje. Chceli kdo znáti, kde který pítel leží, na povrchu zem položí se znamení kíže a poet. a kázaní, po smrti ani — : i : 147 Plavivse se na ostrov n- Lazzaro zslali jsme S. prosted more na mlinách kolikráte u vézeti, tok ne- jest zde plavba a hlubokost vody. Zde jest klášter Armenskýcli sjednocených mnichv, Kteí se vyuováním mládeže svého národu 8 \elikým prospchem zanepra- jistá zíiiijí. Biskupem žijící. Pater jejich ieslSukia.^ Heho (t. nco Alepson, j. Placidus) latinsky, nco cousky mluvící, vodil nás po všech prostranstvích jemstvích i vejvlší s ochotností a žertovností. ješt frana Jest tatu znamenitá knihovna. Es^yptskou muniii, zachovanou, ješt jsme nikde nespatili, jako knihtiskárna, a tak dobe zde: jest prý podle liieroglifQv, Nemukam, syn to knze chrámu Ammonova v Egypt, asi prý 3000 let stará ; dar od jisté Armenky odtud sem poslaný. Památná jest zde tabule ili deska i nov indickými nápisy, z Indie sem s našli jsme zdo od Minata Medici, Arména. V tiskárn se Nejvíce ale nás zanímala arménská ec. práv tisklo arménské peložení s, Augustina o božím, z nhož vytištné archy na památku darem nám dány. Poprošeu aby mi aspf>íi nkteré prosby Modlitby Pán v armenin pedíkal, pan Alepson ochotné to uinil, proež zde to klademe „Hair mer vuor hiergins es; sourp egizi gamk; ko vuorhes hiergins ev hiergri anoum ko egesze ar- Mezi donesená. Uuskoarmenskou tištnými knihami mluvnici Mst 5 ko kiijatiun egizi; haz mer hanabasort dur mes ajsok ev tog atd." Z této pr&biky aspoú bude moci Cyrille ili z a Mcth. str. iirnienského C4. zvuku tená Dobrovský když v o jakovosti ml psal: náš ,,Armen5ina Cotistantinovi neznáma nebyla, ani nkteré písmeny Cyrillovi jisto Pi Pravdu souditi. do slavjanského alfabetu vzal." Lido slyšeti již z daleka neobyejné hueni a jeeni. Naš vodi byl tuk opatrný, že nám nic pedkem nepovdl, jaké zde divadlo na nás eká, Pi vystoupeni na beh jedli jsme zde po prvniplaveuí se ku ostrovu krále živé, práv z moe vytažené ustice (Austern), tuto lakotu všech pomoanflv, k jejiuiuž alo prehllnutí malé násilí jsme sob uiniti museli. my ne- Pes židovský 10* ku druliému konci ostrovu: ješl malý" jakové divadlo jisté nejvznešenjší v Benátkách. Rozhnvané moe ukazuje se tu v celém veleslavenslví j vlny od stedozemního moe sem se ustavin hrnoucí, dlouhé i vysoké co paliory, válejí se zde jedna za druhou se strašným jekotem a mlénými pnomi ke behu lak, že divák, nechceli notné ostikáa býti, utíkali musí. V tom okamžení béží istonilý, asi 10 lety chlapec, co onen potáp v Šillerov ballád, do této slrpšné Charyhdy bojuje proti vlnám a pnám, ped naše až o chvíli opt vyvržen byl, co stonek, nohy živý a po klobouku sáhající, aby almužny od nás prosil. Rá hbitov jde se pahrbek — ai ! i — ; — i : námstí v podloubí Svato-Markovského procháíeli, slyšeli jsme nmeckým tri v davu lidstva velikánské postavy muže ped rozmluvu vésti, dobe-li jsme sotva vlastním uším vili slyšíme, cíli to jest njaké mámení ? Jeden i nich povýšeným hlasem a optovan volal Hrab NN. musí námi jdoucí o véci, kde jazykem živou : : býti — . 1 znamenali jsme, že je mezi nimi e o ma- 149 Ponvadž rozmlouvání Páni Slili ! jsme nemohli bylo, véjší Vy odpusCte, ee mluvíte dlouhé a vždy náruži* dále od podílu. o véci nás, naši vlastí my pravé z téch krajv zdržeti a našeho národu se týkající ; vedete. ByliC to dva dstojpicházíme, o nichž Vy nici rakouského vojska, jeden Nmec Videnan, a druhý Slavo-Dalmat, totiž pan Spiridon Dimitroví z Kotáru, tetí pak pan Anton KaKnaci z Dubrovniku právník a jenž odu Alex. Manzoniho o Napoleonovi, spisovatel, z vlaského do illyrského jazyka, jím zdaile pevedenou nám zdélil. S tmito dvma sounároduíky trávili jsme slavjanské všecky vctery. potom v libé vzájemnosti Oni nás uvedli do soukromých dom, kde jsme život v podrobnostech poznávati se uili. Oni mne Benátský zavedli k jeho Excellenci Vasilovi Kraleviovi, biskupovi ecké nesjednocené církve. Vážný tento blovlasý stanevdl co radosti inili, slyše Slováka illyrsky mluvicího: nebo astým obcováním s rozlinými Jihoslavy již nyní tak daleko ]sem byl pinesl, že na vzdory nkterým echismm u slovakisinm, obstojné jsem mluvil, aspo dokonale jsem se usroziimtí mohl. Pravda že, e i eek anf eem dvma nyní n)i uiti se a mluviti asto jednu druhou illyrské totiž a vlaské, stupném však pozorováni buznost mezi nimi našed, v a náleželo, v popevelikou píobou jsem jakž takž zdo- mýlila; srovnáváni mácnl. Pan Vnsil Kralevi jest muž bystrého vtipu a pevného charakteru jeho oi jsou myšlénky, jeho brada orakulum, celá osoba sluvoindický Bramin. Be srbská sypala se co pival z úst jolio; lid dulmatský velikou láskou k nmu Inc. Jeho oblíbené thema : — jest též s. llieronym a proukázání slavjanskosti jeho. Vidu vzájemností slavjanské ješt jsem od žádného starce tak živé uchopenou a jasné pochopenou neslyšel, jako od tohoto. — Tato okolnost dodala mi smlosti vyjemuži tomuto jednu bolestnou zkušenost a žádost, kterou jsem dávno v srdci skrytou nosil. „Pane," ekl viti jsem, „pro slovo boží jen na tení pak vaše nekáže ? a knžstvo vo pro celou chrámich nábožnost poslouchání liturgie? A Pán lidu obmezujete však sám Kristus 150 Pán nejastji kázal a uil. Hle i tém ant u vás nictvím netoliko Staeek se pravda Pane se že do lid e srdce ale naši pouuje, ale i a sami má, ecknží oboha- literatura —— ." uvozuje mi petrhl: „Pravda, ta e života popové vbec a eníkv však kázáním se šlechtí, záivým okem ! A žádní nejsou. nejlépe se vzdlávají, cuje, náboženství nejen protestantská ale mnoho výborných jak církev katolická nejsou tak vzd- prospchem a se slávou ve svatém enictví My nemáme listavu ku knžské vzdvystoupiti mohli. lanosti a vycvienosti my jsme sob samým a osudu a však pracujeme na tom. aby budoucn lépe zstaveni bylo. Když jsme konené ped nim nad utrpeními a láni, aby 8 ; : obzvlášt náš národ v celé Evhoekovali: on vzav ležící ped ním na stolíku staroslavjanskou biblii, ekl prorockým hlasem: my Slavjané musíme sob la heslo a potšení vyvoliti ona, na nás tak krásné v obojím, v nábožném národním, v nebeském i zemském smyslu, se vztahující slova písma sv, k ím. 8. 18. „Nepšuju ho, jako nedostojny strasti nynšnjago vremene k chot,,Za to jašcej Slavé javitisja v nás." t. j. eskoslov. mám, že nejsou rovná nynjší utrpení oné budoucí Tento tak ostrý, Slávé, která se má zjeviti na nás!" uhodný a libhravý vtip nás nevýmluvn potšil. Jak tito Sluvodalmato\é nemálo p. Schíavoní Felice tak se radovali a hrdými stali, když jsem je na tu okolnost pozorný uinil, že jeden z jejich krajanv a pedkv práv i na dstojnost ímského papeže povýšen byl^ loliž Jan IV. Sholuslicus jmenovaný, 73. papež, syn svatého Venantia, narozený ve Slan (Salona), nástupce papeže Severina, za papeže vyvolen r. 639, jejž všickni djepisci výslovn Slavjanem nazývají. Jeho papežování trvalo asi dv léta, nebo již r. ()4I zemel. On psal dva uené listy, jeden Skotskému duchovenstvu o svcení Velikononí Slavnosti, druhý Conslantinovi, synovi HerakliovH, jenž jest vlastn obrano proti Monotheiitni. Papež tento dal v Kím ve chrám Lateránském Oratotorium sv. Venetia, svého otce, stavti. Na jeho tribun kivdami, které rop snášeti musí, lkali nyní a i : — i : I5t jest stará mosaika z 8. tohoto papeže Jana IV. Jedno znáni jest století pedstavující nejzanímavjšícli z podobiiDu nejpsoblivjších obe- a mých bylo ale s panem Orsaiem Poicem, jenž rakouským hrabtem, Dubrovnickým pak vlastelinem Vlachové ho jmenují ili knížetem. Jest to Mladoslav okolo mravv, vloh. On 20 ducha ušlechtilého Orsato de Pozza. oullého let, tla, znamenitých a jemných básnických na vseuilišli Padovském studia svá nyní dojeho básní doruil mi laskav hned v Benátkách, jiné zaslal pozdji. Za to máme, že slavjanské veejnosti ncnepíjemnou vc uiníme sdlením zde pípisu a nkolik básní tohoto nadje plného vlastelína : konuje. Nkolik z — Ré ona Slavjanvece unutarnji njczin siuh, koju sle meni vaIreno preporuili prid Vašemu odlazku iz Mletaka, pru„Visokopoitani Gospodine! slvo — a u sarcu momu duge žile parsi moje jakiem žarom zazgorla toko, da ne mogoh uzdaržati nadahnuta slova. Mislei za tm na dobrotu s kojom ste pímili onudar stihove moje, nadjah se pouzdan Varna poslati, ma kakva byla, nova moja stihotvorenja. Nije pésžila jest i — nicki lovor cilj moj, iiili pohvala, ali sareno vrujem da kniževna izobraženost kod puká, jest mogue sredza dovésti ga iia oni stupán slavní, gdje vrdan postaje nazvalse vlastit. Samo s lom misii ja písem, stvo samo ona mene â da ih da tiská Vi peatite u Varn pošlém písmena moja, Vašemu slavjímskomu listu, ne maluhna pokušanja dodobrovoljno prieti. Ja 6u vavk ostat Váni haran i spravan zapovsti Vose u svcmu doveršili. Vnš podniicni siuga Orsat Poió, Iliro-Slavjan iz Dubro\nika. U Padovi 24. Dckembria 1841. dvoumei da Vi ova moja íete S I a vj a n stv o. Preko neba jadre A s oblaka silni gromovi, padá na nas glasovi Blago orlu na varh gorá Blugo zvi u dno mora, Erbo ako njima kogod se protiví Netom ga pogleda, vece ne živi. : ! 152 Oblaci su blíže Ter 8u nas dojadrili skuta svoga iz Blago puku, tudja Koga nije još gias pustili sila sružila, Er ko poštuje svoje Darodoosti Barzo boe vidt as slobodDOsti. To su zaule sve slavjanske Vile Sve su planiae adem oglasile, Podígla se sva Gospoda Slavnoga našeg národa, Sarblji, Rusi, elii, Poljiaci, liiri, Horvat, Stajer, Morav, Slezi, Slováci. Sva daleka Vesele U varoš', gradovi sela', kazu njiov vez novi, se, skladu se svi radujn, Bratimski se svi rukuju, Ter sarcem zavikou „BuQio složni Sta se dakle Od nas da Zarli jednoglasoo oara sve lasno!" svi : vavk, pak eká? ni jel' vr«me ovo trudno breme ? Došlo svargtiemo pustit vi hoete Da nas dušman svud zaplete? Da nam uzmnoža okove gvozdene, Da vozduh, šunce, život nam plene? Oj slavska braljo s i polja gora, s i Dunava s cefiri mora, Staré máti vrni sini, Acb! mileuoj domovini S Volge, Na Za pomo s utišit i tarite sa svakih strana', bolest Ijutih švih raná' — Vi nam odbacit ovi jaram težki Tretj' Ivane, Dušan. Žižka, Sobieski Poniozite s gor Sad O Da e slavska s bit nebesa! udesa! šunce jasni tvoju svtlos — sini se fivud proglasu slavai sej ini 1 153 CÁmt II. Padova; Vicenca; Verona. HLAVA I. Padova; Arqua. Oplavivše jesle jednou abychom 8 všech stran je se pátely Pi ním. s i této kolem celé msto Benátek, poznali, rozžehuali jsme oplavé teprv spatiti se jsme mnohých stranách hippokratický tah na oblieji tohoto msta, který ješt mitÁ na onch, kupectvím, lodmi a píchozími oživených stranách od DB vyžilého a stárnoucího Terstu a K pevné usiny. nás poštovská lodice. Tlustí plavcm ukazuji zde Na cest vodní této nepochybn zde malé na Slaviív, zemi Fusina vesnici z moe a nejbczpe{;néjší pevnstky ped nepamátnými asy výsp založené. Z této od nesla vynikající vedle nejkratší jde se a sloupové cestu. Nalega^ Venetokdyž strany, jsme ješt jedenkráte zpátkem hledli, zdají se Benátky umní ode co ohromný kamenný koráb rukou pírody i století beh v moi zakotvený. pozdravili Itálie Itálii. ! Vo Fusine vystoupivše na jsme teprv > láskou pdu a tak eenou zvolal jsem zde opojeným hlasem a s náruím, jakobych celou tu zemi byl — rozprosteným chtl obejmouti — Itálie ! jednomu krajina sily a bojftv staroímských, druhému krajina krásy a umní klassikv a antik, tetímu krajina citronv a pomeraniiv, tvrtému krajina lásky a povry a evnivosti, pátému krajina knžourství, šestému krajinu banditv, blecli a štírv — mn vého, Itálie nco jinéiio nonad to ješt nedbaného málo zpozorovaného, aneb docela krajino Viachoslavv, nejstarší vlasti našich d- vše to spolu, ale i ; ! dv vítej ! Venetv a Sarmatv Itálie sestro Slávy, Ve Fusinó najali jsme veturina (t. j. vo/.ataje) do Padovy, kamž výborná silnice vedle eky Brenty ili Medváku vede. Zde se teprv otvírá podnebí vlaské pírody tu cele nový netušený ráj krás a pvabv — ; ; ! ; 154 mné se zde celý svét v jÍDém aspoíi vad ukázal ei, v naši DO mou a pedstaviti duši je Zdá se jakoby píroda mohl. roztroušené ouzké toto na krásy spolu byla sevysypala. prostranství hájové se Svato-Pisemními potahy fíkoví a olivoví znamy zvuky jimižbych hudbu tohoto blahoinoého vtisku všecky své porzDU brala svtle, než posa- jen bázlivou rukou hledám a cbytám a Tito a vý- parkové se ztepilými letohrady tyto pirozené krásozahrady s východa slávochrámky ními cedry, palmami a bájenými bobkovci ; tyto lele• samorosllí tito ; noleské živoploty blahovouným jasmínem ovnené; tyto potoky a eky pod hroznovými odry, mezi douškami a tak liliemi, povlovn bez severního srázu a hluku plyvšemu tomu pozorn obdivovati se a škod noucí, jakoby chtly ; tito obeliskové z myrtoví a z lentiškár po nichž uponkovitý svlaec a básnírský betan vzhru uhájiti leze; toto tyto vn kvetoucí povtí drahými a z rže; mkké, poupat se deroucí kadidly obtžkané, lehouké, toto prozrané pocestného pochlebným líbáním vítající tato píroda každodenn svázrcadlo modré oblohy teným rouchem odná, tato tichost a rovnováha všech živlv toto všecko volá vznešeným, témbych ekl svatým zvukem hle Itálie toto všecko, co vidti : ; : — : a cítiti slastno, mé toto jest nyní — ! království cokoli krásojemné a vlastnictví smysly mé — nemožno Nebo mé jest, ze zevnitního do vnit- opisovati nudno, dostihnouti ního svta pinášejí ! a co duše s radosti pijímá i poco k jasné povdomosti v sob pivodí, im meze mysli rozšiuje, pamt obohacuje, obraznost zouroduje, život okrašluje. Nyní na konci léta a u poátku jesen i žívá, všecky barvy se tu ješt v celé istot a slkviosti eant v Pešti již na konci jara a u poohnivji átku léta všecko všudy zaprášené, ožluklé a vyichlé bývá. Já jsem byl v ustaviném zápasu, mámli se zde krásám a památnostem více pírodním, ili umleckým odevzdati. Celý ten kraj od Fusiny až k jezeru Komo usmívavá zahrada jižního zpsobu, kde jest ušlechtilá v divém líbezném nepoádku ourody zem, koviny, avé I stromy vedle sebe rostou, aiif je to nejbujnjší révoví 155 vncuje oblouky ozdobenu zralým a spojuje, dlajíc hroznem, asto pes cesty a silníce, tak že koár pod né jedoucí, nejednou celé stopky a ratolesti do Iftná pocestných sráží. Tžko mi pišlo viti, žo tento kraj každéiio due v té kráso se stkví, a že toto není pouze Ohledal jsem se všudy nedlní aneb svatební roucho. vkol, odkud staroecký aneb slaroimský lid pichází, ant se mi toto pípravy býti zdály ku svcení slavnosti Obyej, vínový kmen ode stromu ku boha Baccha. stromu, zvlášt po jilmách a topolech, rozvoditi a oplétati, rozšíen jesl ode dávna v celé Itálii ; již Virgil zpívá v Georg. II. 363. že i : Kmen Vzhru mnohem což ev povtí nese v ezáni Voda eky lená, Brenty vkol žejících behy bedu brod) zelené šíúvoaté rostoucích ní její ; proud; (sr. což pochodí od zrostlín a honosí se v jejím erstvá a jasná, jako stromv zrcadle se a odrá- rozkošnými letohrady a vtším dílem slavojmneniiýmí, Stra, Noveulu atJ. Samá trávu a nyní tak vyhlíží ze- barvy vesnicemi, Qlira, ; píjemnjší pohled pfj>:obí, nežli násilné tykám nízkým pivazování, jako v Uhrách. k a se radostný volné rozpouštje uzdy u nás v k. p. Dol Dolo, pažit máji jest : zde kdybych ml kalendáíek pi sob, snadnubych se byl zmýlil poádku ástek roku a msicí^v. Do Padovy dojdi jsme soumrakem. U bran tohoto msta bezdky mi z pamti na jazyk pišli ti veršové nebyl v Virgilovy Aen. 1. ,,Antenor poluit mediis elapsus Achivis lilyricos penetrare sinus, alque intimn tutus — Hegna Liburiioruni et lontem superaro Timavi. Hic tamen ille urbem Patavi, sedesque locavit Teucrorum." Toto likého ejn msto v nmž zásady hvzdáské vemuže, kopruika, od Galileiho vedo života uvozovány byly. Ubytovali bylo první, Slavjauského hlásány a — 156 jsme se v veei zlatokrížovétn (Cruce hostinci oro). Pi obsluhoral nás zde sklepník nad svj stav vidé- laný, jménem Vincenc Sanit, jenž dobe maarsky nejen mluvil. On jest i íma rodilý, ale co rozuml ale i voják ztrávil mladší vk S radostí se v Uhrách. svQj rozpomínal na tuto krajinu, ale se mravy a vzdlaností uebyl všelijak spokojen. Památné bylo jeho vyznáni, tžko jemu, átku maarsky jak co rodilému Vlachovi, picházelo z pose uiti a mluviti, aoC ve vlaštíné, vlastn íkaje, žádných dlouhých somohlásek d é i 6 ú, žádných dvojzvuek u d se nenalézá které jeho jazyk nyní ješt náležité vysloviti nemohl, akoli se 12 let mezi Uhry zdržoval. Ješt téhož dne Davštivili jsme onu, snad ve svt nejvtší a nejstkvostnjší kavárnu. Café Pedrocchi, která vlastn ze mnohých a : i tém oddlených lehce celé veliké panství pokojv a podal Odtud pospíchali jsme již síní ku ve vení jednoho, v celém tomto záleží. tm Vlastník prý hohopusty. do kasárny, k navští- stavení této okolí slavného, horlivého (nm. Saueschnigg Slavjana, ioúi^t. Josefa Zaversnika !) jenž jest setníkem jízdy, auditorem a tajemuikem vojen- ským v Padov, narozen v Rjece, pvodn však z Kra- jinská pocházející; oud slovenské Banské od Tablice zízené spolenosti. Když jsme v poboním pokojí na vstoupilí lžku ležel do jeho píbytku, již tento vážný syn Mar- sv. Domnívaje se, že to jeho domácí jej nepokojí tak pozd, zahímal stentorským hlasem Kdo to? „Slavjané : pane Zavešniku," ekuu já, „Slavjané, nesoucí Vám pozdravení z daleka od bratrv Slavjanv a psnní On skoiv z postele jakby od p. Medaniée z Bjeky." stelil, odpoví: „Je-li tomu tak, buiež mi vítáni tebas stál ped námi chabrý muž v noní o pl noci.'^ I V prvním okaepici a v istém peestém echlíku. mžení já nemálo byl jsem zmaten, ale brzo umyslivso eknu „odpuste, Pane, že nyní nemáme kdy nezdvoilost svou vymlouvati aneb z« ni se stydti, ale vynaliradíme to jist, jak mile budeme míti kdy." I hned jsou to, — b : — se ozlaskavil muž tento tak, celou hodinu v národním že jsme s nim rozmlouvání potom ješt strávili, n jediné I ; 157 po opfovanpm že slibo, víme, nás propiislil. p. I ho na delší ss navštíjsem skutené sIomi. Mál zvlášt na slavjanské vci se zejtra (Jostál knihovnu, jakové jsme na celé cest nevidli. Jen ástka Zaveršnik vztahující, knih rozložena jest v policích ostatní jsou : ku snadnjšímu jich peloženi vojenský dstojník fasto co z promovati velikou Hieronyma Jednu musí. se vzlahujícícli, nich z pafria Della mn i putovali 7jevil že tak doroval, San Girolamo, di veršnik mi on má I zahcdnny na místo, an( on místu a kraj sbírku i knili bydlo na 8. celou skíni noplíiují. Petra Stankovie Pan Za1823. po své chvalitebný, že totiž Vcnezia svj oumysl v méslé Hjece (Fiume) zvláštní Slavjanskou knihovnu á 6italnici založiti chce, ku kterémuž cíli sbírá Ma v rua poruí vše co má. Živ buíT! Sláva mu smrti — ! mnoho k tisku prihotoveného, ponvadž smle a svobodomysln psáno, nechává to kopisu ale to na hrobky. Dlluvnicc illyiská leží hot jsme se hádali o pravopisech On celá a rukopisu. v náeích vše poMno- slavjonských. podvojné // misto /, k. p. tllo. Cello, ant prý skuten zde jazyk dv I vyslovuje. Pan Zaveršnik byl drahný as s vojskem svým v Uhrách v Honfansk stolici, kde asto s nebožtíkem Tablicem tovaryšil a s panem profssorem Pnlkoviem ve známosti a zastává radí proež oba tyto muže dychtiv se doptával Divili jsme eština jemu neneznáma jest. se nemálo pozornosti o soudnosti tohoto muže a jeho stál, i slovenina na i do libozvuku ei, cele se sroSlováci opouštjí své výborné deklinace, své urité pohlaví, své plnozvuné a o k. p. dušn, pleco, slovem své mužské náeí a pijímají to zženilé íikání eské ? niu zvlášt obecoá Nelíbila se eská mluva, an( prý když jsem slyšel dobrý vino. zásadám s našimi, vnávajícím. Pro co prý : smlý vysokej muž, srdce, lip, picl n tmto podobné jsem je-li víno, srdce, u echv mužženského pohlaví? Já necht se o véci ožaliavé pustiti do vysvtlování, ekl jsem obšírného píina loho jest vzájemnost a jednota, nebo buPane potvory, nevdl ského, muž a : ! demeli naše náeí a literatury nekonen rozdrobovati, 158 i já co z nás, co ze Slovákv, co sám nejlépe jak logickou tak sloveniny nad eštinou oežli ale 5 aesthetickou aby radji clici, echv odstrkavost Svélilavost a nic. ecliv bude z i Cílím ? pednost nco já bylo, nezastá- vám, podle které Slovákm na vzdory, kde jen mohou, všudy své nesnesitelné i i píší, k. p. mlíko, líto, syrový, dávní, anebo vidí fing., vidi plur. stoji sing. a plur, a však máme nadji, že potomci a budoucí nerozumu pijde a pedpojaté pokolení v této vci k vysibováním pomalu nestydatého 2, ztracenou samohlásek I i rovnováhu tím a — illyrské zpotvorování pravé staré slaveniuy, Ostatn musím vuk místo chváliti, pelniti atd. plniti slova vtší místo Vlaa vlk naskrze vluk, vilk mne k. mua p. místo Vlach, faliti nelíbí, aniž libozvunost se mi srbsko- že vyznati, mucha, uvo místo ucho, místo eštin starodávný mužský charakter i navrátí. ta punuti místo první okaliená tato poobzvlášt zvuka ch není tžká k vyslovení Co se pak Vaší rady, aby se píkladem starého Dubrovnického pravopisu, místo í, dvojité 11 psalo, týe; akoli se píklady toho i v nkterých starých eských a slovenských písemnostech, obzvlášt v místních a osobných jménech, To slední. pro liché jest mají, italizování ! nacházejí (k. Navrátili; nic mén Kollín, p. však bytnosti sluší nejprostéjší lepší : akoli pi kde snad zanechán Millin Millikovský, Mallý, bez — HoIIár ; nežli však a malí, Kratochvíli, Hollý, Želio, Kollúr atd.); poteby rozmnožovati ne- nejskrovnjší a : ortographie jest nej- jménech tento zpsob utkvn a zasvcen jest, vlastních již stoletími býti mže, dílem z licty psauí, i dále ku starožitnosti, dílem k rozeznáni rodin podobná jména nesoucích, dílem z poohledu, ani nkdy právo šlechticlví aneb litického dictví na jmén visí. — d- Pan Zaveršnik má i sbírku Itálii od Venetv vodospad. který se de skuten nalézá.) Když byla o madaromanii, tento hrdý šedivý Mars slavjanský na první pohled žádného podílu na tom bráti, ba o tom jakoby ani nio místních slavjanských pošlých, k. p. slyšeli jmen Pad Padova — v (t. horní j. e nechtl. Kdyžalo pedcedále o MaJaích a jejich : 159 on nic jinélio proti našemu národu mluveno jakýmsi trpkým politováním ta krátká slova ekl: tu ro2mliivu na jiný a když „To kaplja u moru^^) pedmt stoiti chtl: ovšem, odpovdl já, ale my nejsme moe, myjsme nesvorní, jednotu nemilující Slavjané V sousedství léto kasárny rozprostírá se slovutný poínáních oež ; s — ! Campus Marlius, nyní Prato della Valle t. j. ostrov, 528 stev, zdélí a 342 stev, zšií, otoený potokem ku procházili prplavem vyzdným, mosty v stromy kám ozdobeným. S obou stran vody stojí na behu sochy slavných Padovanv, aneb lakových mužv^ kteí njaké zásluhy o to msto mli aneb na zdejší univerasi sit se Postaveny uili. msta, hned odo Co do krásoumy zkídletvši v jsou ctitelAv ili tyto pátel, a umleckého Benátkách, zde již pomníky hned od hned od potomkv. citu a leheji soudu, duše Pi lélalíi. mnohých z tchto soch bavili jsme se s nemalou libostí; aspo nkterých zde spolu nápisy položíme Nápis Pod íslem 60. jest socha Gustava Adolfa. Gustavo Adolpho quod Patavii ex. fide italic. Scipt. Galileum audivisse putatur, inde magno i gcntis *) sune regi. : Gustavus III. .Švec. Golh. To jest co sami stlízlivojší MacTaii 8 naíkiiním c-íti. Srov. Psaní hrabete Mik. Veácliniho stavm Udvarhelskc stolice 1842, dno 27. ervence, in Sicbenbrpfcr Bota, ísl. 73. „Fravdy, které poty za základ mají, jsou ncjneklamlivjší, co na poet hohat a veliké jest, to jeví svou vládu na to, oo ncranobc a malé jest. Tro nás MaiFary není vtšílio a nchozpcnéjšího neduhu a trápení, jako to, že nás na pout tak málo, velmi málo jest. Když Francouzi 30 milliouv, Angliané 20 millionv, jiní národové snad jcšt více lidstva poítají Madarv se v obou krajinách (v Uhrách a Sedmihradsku) sotvy 4 railliony nalézají, a to rozptýlené mezi ostatními obyvateli, jichž asi 10 milí. jest. Osamotnlé, uzaviené, bez národní pokrevnosti stojí zde to pchrští Ma»rarv! kdeže mimo naái vlast aneb radji mimo nkteré její ó bolesti ástky zní naše milovaná mateská ? kde nalezneme — : — — ! e píbuzné mysli a srdce, ktcréby spolenými mátkami spolených promu plných osudiiv jeny byly ?" — pedky 8 pa- námi spo- 160 Vandalorumque rex ejusdem succesor genio obsecundans P. C. Aon. 1784. Pod íslem 68. Canova. Pod íslem 73. Franci&co Quicciardini Gym. Pat. Alumno, historicorum sui (emporis clarissimo. loci Pod iíslem 75. Joanni Sobieskio, alamnus et monumentm rex (Odtudto Sohieskébo zásluhám 1784. Ann. posuit. vdécnéjši jsoa že Vlachové vidti, ncproti nežli Stanislaus Augustus optimo merito. loniae egregiis pacis de cbrístiana repuPo- artibus illustravit. belli blice Academiam Patavii qui patriam rex ingenio, kreslanslvi, o Némci.) Jiné socby jsou Stephano Batoreo, olim Gym. Pat. Galileo Fioalumno, postea Poloniae regi clarissimo. rentino, summo Gymnosii Patav. ornamento. (V pirodovn universitní cho\á se páte ili hbetová kost Galileova, jenž zde 18 let libomudrct\í zvášt hvzdáství — dle Koprnika uil.) — Fran, Fetrarchae, — Torqiiato Tasso. — ut urbs claruit. micílio cujus Tito doLi- vio otd. Tilus Livius ei byl milákem mé mladosti, jeho histo- jsem z pamti uiv se jim ve školách k deklamováni. Jeho ud Himanv jemu nadvrhovauý Fatavismus, snad nic jiného neni, než slavizující latina, anf v lnu nkdejších VenetQv narozen byl. Proto nebylo mi dosti, jen sochy a obrazy jeho vidti; rických kterých se nmž vtši Padov v tento slavný každý kout trada di Livii) nm v S. dil znal mnoho djepisec zahrada, ale znamení. — píbytku, z Domnlá, na nápis Vetuslate restaurala.'* v r. i ; ulici i dm, v Dm pezel. Giovanni, nalézá pebýval, jsem vyhledal a ten jest v ulici Con- nm Ve dvoe nmž Livius 1413 ve stoji „(Domus : zelená se hezká bydlel, chrám s. žádného Justiny vykopaná olovená rakev Ti ta Livia zdržuje se v mcstské radnici, se mnohými chlubnými ba chvaslavými nápisy, k. p. „Ossa T. Livii Patavini, unius omnium morlalium calamo invicti populi Romani res gesfae conscriberentur. Anno 1548." Pozoru judicio digni, cujus prope invícto : IGÍ v jest liodnéjší starý radnici této kámen pud mrainoro- vým poprsím Liviovým do stny vedéný, nápisem ,,V. : Livius, T. F. Palavi lys Coucordialis Liviae T. F. Ha- L. Suis Omnibus/' et Sitti následoim s Qiiartae Tento pomník jest vetchý, nalezený v okolí tom, kde nkdy chrám Concordiae slál. Badnice tato (Palazzo della Regione), vystavená léta 1209, má se za nejvtší na zemi sin, jsoucí 256' dlouhá, 86' široká, 75' vysoká: ani ji jezdecká sí ili jízdárna tomu ale není tak Mosk>é daleko pevyšuje, která 500 stev, a lOcoulv dlouhá, 113 stev, široká jest a podluha její pedce . v beze všeho pilíe a vodi náš že to tvrdil, k! — — podpory. V radnici teto slojí dre\a udébne'^ o némž nám jest onen povstný trojauský konisko náramné velikosti z um Okolo dvadcet odénc&v v se skrýti mže. U druhého vchodu do této radnice jest nade dvemi kamenný obraz povstného Petra Apona s tímto nápisem ^Petrus Aponus Phtavinus Pliilosopliiae Alediciuaequo scientissimiis ob idque Conciliatoris nomen adeptus, Astrolo{;iae vero adeo perilus, ut in magiae suspicioneni — , inciderit, de iiilso(|Uo absoiutus postulutus, /iorcres/ fuit.^'' Toto poslední není pravdu, nebo hodnovérni spisovatelé, jako k. p. Spondanus, Ann. Eccl. ab A. 1316. piše, že Aponus pod processem zemel a lajn pochován byl: inquisice ale po jeho smrti pokraovala a nemohši njijíti jeho tlo Ped a hrob, podobiznu jeho zpálila. i — velikou tak touto siní, eený Kámen tuperii jnk se ku polácii podesty jde, vidli Fottipi/^ na vrchnostenské naízení, že to slní tento drábftv, a se tím zlí posaditi nápis dlužnici veejn obnaženými bankrotníci, kámen nmž Lapis vi- : Ješt miDulého cessionis bonoruin. et století aueb zády tikráte museli u piiloninosti nemožnost s\ou bylo nesmy- k znpluceni sbiiíiv na a v> hlušiti. Ach, my všickni jedním hlasem zvolali jsme, nikdehy takovéto ustanoveni potebnjší nebylo jako v Llurské krajin, lakby se onen neíislný poet mnohorouých processv snad umenšil. Mezi veejnými slnvenimi pozoru iioden jest chrám sv. Antonína Fadovského^ v nmž hrob ostatky tohoto fl KoUAiovy slíj, UI. 1 1 163 svatého, jenž r. 1195 v Liiabon se narodil a r. 1231 Uctivost pak za patrona msta vyvolen byl. modloasto v mní se svatému tomuto k Padovanv sluiebnosl^ prosby žebrákv na ulici, písahy, sliby, hrozby, smlouvy, láni a zloeení vše se dje, ne ve jménu božím, ale sv. Antonína. Na jedné veejn vyvšené tabulce tou se tato polioršlivá slova: „Vyslyší Kaplice tohoto svasv. Antonín, koho neslyší Bhh* tého v tomto chrám oslepuje oko bleskem zlata, slbra, zemel, hoících svíc a opisy divv a zázrakv jím uinných. Jeho pod oltáem v serpentinovém hrob ležící tlo vydává prý ustavin píjemnou vni, kterou však naše chipé necítily, akoli jeden z našich spolupocestných tam s. mši sloužil, a my tedy velice blízko jsme stáli. Jazyk tohoto svatého chová se v sakristii ve zvláštní tištné modlitby, zvláštní sklenicí, a zde se prodávají Mne více které se pouze k tomuto jazyku íkati mají. pozanímali jiní pomníkové v tomto chrám, jmenovit dobizna kardinála Petra Bemba. Spisové lalinšlí tohoto byli oblíbeným lením mého nezapomenutého uiKomáího, rektora školy Kremnické, oo nám Štpána tele žákm je asto zpomínal, ítal a k ítání domv dával. Já již co syntaxista etl jsem jeho spisy, jmenovit £/íía že stolae famil. de imitatione Sermonis a Carmina : muže jsem to inil v jarním ase na loukách meii voavými jsem se i a dolinami okolí Kremnického, nemálo se blížícího já byl zamiloval do istého jeho klassikm kvty slohu. Petr hlavn k Bembo pináležel onm muž.ni, krásných umní v Evrop Julius Caesar byli jeho vzoa Virgil Cicero, pracovali. rové v latine; on sám tak vysoko cenil svj latinský za vojevodsloh, že ujišoval, žehy jej nezamnil oni kteí o uvedení lepšího vkusu stvi Mautovanské. los, obviíiuje a Uený Lamíus, ho, že pro zachováni in Oral. contra Ita- istoty v latin aoi u jednomu ze svých ani breviar ítati nechtl, pátel tení epištol Pavlových, které on pohrdiiv epiV istot slohu svého stolaccias nazýval, odrazoval. tak byl písným, že prý v píbytku svém 40 schránek biblii ili pihrádek ml, do nichž své opravené a uhlazené 1G3 roka na rok poádn vždy dále a dále kladl, a když všecky tyto stupn prošly, je na svétlo vydával. On byl rozen z Benátek r. 1470, žil ale v Padov pro povéti jeho zdraví píznivjší. Druhý pomník ve chrám tomto jest mramorové vysoce uené Padovanky i'iskopové, a akoli poprsí «pisy z teprv pohled uené ženské byl nesnesitelný," o jednom slavopolském králi chlubn zmínka iní, odepsal jsem nápis takto znjící: ^Hclenae Lucretiae Corneliae Piscopiae, Joh. Baptislae D. Máni vždy „J///e predce, že se animi celsiludine, Procuraloris Filiae Heroinne, castimonia, singulari, xim omni cum ab aliis pietate, septem íinguarum peritia Europae Magnatihus, tum vel ma- literatura ab Innocentio \I. et perhoninfico M. P. diplomate, et ab Joanne III. Poloniae Heje, datis ad eam episfo- lis summopcre commendatae. Demum Cellegio, unico post hominuni mudrakyné mla doktorem kdyby tomu kardinál Barbarigo nebyl váním se na výpovéd Pavla Ap. (1 se ženám zabrauje ve sboru uili. a i pes celý um odpovd zstala nevdána nosti zem pišla nám na lové daná na otázku: — ceiebri 1(184." solophiae lauream adepta, atd. Ohiit panna in Palav. memoriam exemplo, Phi- „kterou život. Tato u6eoá bohosloví se státi, odporoval odvoláKor. 14, 35)^ kde Pííinou své Piêd ue- jejím obra- Ncpoleonova, paní Staeženskou osobu on za má?" ^Tu , která nejvíce dílek porodí." Nemálo jsem se zaradoval našed ve chrám tomto' nejvtší hrob u obraz jménem jedné staré šlechtické slavjanské rodiny ozdobený, totiž hrabcí, pvodn Míšeské, nyní i Slezské rodiny Doninslé ili z Donínu, s následujícím nápisem: „D. O. M. Fui Chrislophorus Burgrnviiis L. Ba. de Dohna (slav. Donín) Olhonis F. Zulauffensiuni inter Silesíos Dns, ad quos redire medilantem mors breviore via transtulit in coelum. vivere tiam, cum vivere desii, nihilquc erepturum. — mihi ercptum est Inclyto Abii mutavi huic non obii, aelernilate , Heroi. nisi et quod leuipus (pim coepi adolescen- lustralii erat Italia magno uhique avitae virtutis specimine rolicto, Palavium reversm febris extinxit, Anna Dyrhia Mater vidua et 11* 164 Cunradus ann. Fr. 19.'* Obiit aono Í614. Vixit „0"'dquid mortale habuit sub Christophorus Burgravius L. Illust. moesliss, pd Na p, p. stojí: saxo deposuit Myslil jsem dlouho nad tímto de Dolina Silesius." chlubným hrobem co tento vládyka aneb jeho rod ui- hoc — B. : nili a slavjanskému národu a ei? co národní? a že celá zásoba mé pa- svému dobrého vzdlanosti slávé nm neposkytovala, odešel mti a uenosti nic rui o jsem se studeným srdcem odtud a s hlubokým vziychákterá bezpíkladDÍni nad odnárodnélou naší šlechtou, ným sobectvím opojená, jen o sebe a svftj rod peuje, Žádného národu evropejského šlechta tak ne o národ. pokažena a odcizena není, jako našeho; v jednom kmena se nám polataila, v druhém poturila , v tetím poma> darila, ve tvrtém ponmila, v pátém pofranila aneb Kdy pak to lépe bude ve Slavii? poangliilo. Stavba chrámu sv. Justiny dle nárysu Palladiová jest mnohem krásnjší a pravidelnjší než pedešlého a slušn se chrám tento k nejpednjším v celé Itálii poítá. Pán Zaveršník nás na jednu památnou okolnost ve chrám tomto pozorný uinil; totiž pi vchodu u dveí chrámu tohoto žádné okno ku spatení není, leprv pi dalším kráení ku stedku picházejí stupnivé okna na jevo. Stavitelem jeho jest On^lej Hiccio r. 1521. Mezi Architektura jest zde plod vznešoné krásoumy. malbami stkví se muenictví sv. Justiny od Pavla Veromezi ezbami nes8, a Madona od Romanína da Brescia jest Sntí s kíže Krista od Alexandra Peronesa (snad Pircoeza ?) celé dílo i jednoho mramoru; nn rezbinácli ony stolic s kru pracoval Franconz Richard 22 let; — — ; pedstavují historie biblické. táv, I podloha ili pda u ol- 25 poíln, vykládána jest ve florentinském slohu rozliným krásným kamením, k. p. laiulem, jaspisem, achátem, mramorem. tlo Zde spoívá sv. Justiny a tlo sv. Lukáše evangelisty, pro kteréž poslední zdejší benediktini, jimž chrám tento i s klášterem patí, dlouhé a prudké hádky s františkány Henátskými chrámu sv. Joba vedli, kteí též loto tlo míti potvrzují. Papež XllI. rozhodnul konené rozepi jichž se zde i ehu 105 liu prospchu Padovanflv; mezitím ukazuje ve chrám sv. má 9 tento vení a luiplí, poád ješt a brzo sn( pokud l)udování trvati bude, veliké ství klášter tento pijímati právo má. lost citu všudy panují nmu v tomto vracoval a chrám Dom : první nákres prý pochodí od konec dan uiní, porucnSvoboda a svta op- neopustil bez jej duše. katedrální cAro/zi ješt ili Éímé Ciirán proto jsem se nikdy jsem tichého a blahého poklidu v i — se pracuje na jelio sla- tomuto ozdohování, aniž se tované k se Lukáše hlava tohoto evansêlisty. te'ž není dostaven, Michala Angela. S jakousi nádhernou chloubou ukazovali nám zdejší knéži bystu Petrarchovu od Hinolda a téhož nejstarší obraz v sakristii, který se za soucasový a pvodní udává. U tohoto chrámu byl totiž nkdy Petrarcha kanovník. m, a odtudto koupil sob v blízkosti, asi 'i míle od Padovy, kde konec života ztrávil ve vesnici Arqua, umel. Vypravováno nám, že celá Padova jeho poheb sprovázela, že zlulohlíiv pikrýval máry, nad nimiž nebesa drahými hranostajovými kožešinami podšitá se chvla atd. Pi tomto chrám jest vysoká véže, na jejíž nejvyšší místo já, dle svého obyeje, vstoupil jsem, abych msto a okolí v celosti spatil. Na tuto vži ti vdcové vlaští mne sprovodili, totiž kostelník, jenž klíe od prvních dm dveí donesl i otevel, zvonar, jenž historii zvouíiv vy- a vže ili vžník, jenž okolí Padovanské vysvtloval, jména vidných palácAv, vesnic, hor a rovin pedíkal. Každý z téchto penézolovcv zvláštní pravoval, svj a strážce plat žádal i obdržel. Ve chrám servitv ukazuje s latinskými nápisy: kých pokladech my však v se rakev Antenorova podobných apokryphic- zalíbení nemajíce, nedlouho jsme pi ni meškali. U chrámu sv. Filipa a Jakitba ukazuje se do zdi vpravená kamenná kazatelnice, z níž prý Mariin Luther kázal, ceslovav tudy r. 1510 do íma, v dležitostech svého kláštera což dosti pravd podobným býti se zdá, : »nf toho asu mnoho Nmcv na zdejších školách študovalo, jenž jeho posluchai býti mohli. Í66 Padovském Na všeuilišli študovalo od nejstarších Polákv, tok že zde Kochanovských, Poniadomácká jsou. Odtud dotta. I nyní ješt študuja cizozemcfiv. zvlášt asfiv mnolio jména Polockých, Cartoryskýcli, tovskýcli msto bžná jiných a a tém dostalo pijmi la toto zde rocil asi 50 mladých Sla\janiv ze všech kmenv, zvlášt Illyrové, echové a Poláci, nejvíce lékaství a Kdyby spolu miidrctvi. drželi národní vzájemnosti v a ozdoby národu molilyby odtudto vycházeli Badil jsem k tomu, prosil, napomínal, pomoc k založení všeslavské knihovny a italnice slíbil as pouí; na jakovou roli semeno slov mých se vzdlávali jakové sloupy : a ! : padlo. V Padov se narodili aneb bydleli následující malíi : Buttafogo, Campagnola (Benátan), Giotto (z VespignaGiuslo na)j Padovano, Manlegna, Guarienlo, Gualtieri, Squurcione, Pizzoto, Jliretlo, Stroifi, Varotari. Ostatn zevnitrnost Padovy tiení pkná, ulice tsné, domové tmaví, obzvlášt u pozemí, ant pro písteší ili podloubí, tém proniknouti msto jest po celém nemiiže zapavuinéno, pedmstích nco 47 'zaprášeno, klesají, a oknm bžící, svtlo k pochází istoty více od asu, co Benátky mst odtudto : i to, zaneistno jasnoty panuje. Padova roste, že : A celé jen v však anf nyní na krásouma Padovská cele jiný ráz má než Benátská, buJ to malíství, neb V Benátkách vše sikvélé a rezbáslví a stavitelství. zde temné, pošmourné od poátku. jasné i v úpadku Okolí Padovanské jest rozkošné i zanímavé, a zvlášt výbh do blízkých osad xihano a Arqua ili Arquato, v horách Euganských ležících. Nejvyšší chlum tchto bor má jméno Venda, Monte Venda, nepochybné Na chlume lom truchlí rozvaliny od Vendv Venetv. Abaiw, lat. Fons Aponi, u Livia hradu aneb kláštera. tisícíiv obyvatelflv poítá. I : i : Aquae Pafavinae, jsou teplíce slavné. Již Warlíal, Epigr. o nich zpívá „Fous Aninoreae vitiím qui porrigis však naším zdáním ke mnohým uherským sotvy bahnitá se pirovnali mohou. Jest zde i tak eená VI. 42. urbi." : A koupel (bígno di fango), kde se na churave udy teplé 107 V kostele vesnickém jest uáhrobek bahno piklade, Václava Ferdinanda Popela hrabete z Lobkovic, rodilého Cccho. Ach, jak jsem se zradoval uzev ten dlouhý nápis, že tu již jednou pi jednom vznešeném muži naleznu zásluhy o národ a e, jcst-li ne chválené aspo zde mne nadje zklamalx, ani šlepzpomenuté ale jeky zde o tom, v tomto nadutou latinou psaném nái : takto pisu, jenž ManJbus ,,Piis Ferdinandi S. in Biliii mentm D. i\. : Illust. S. ac Status, Excell. atque A. Regiaeque Majestatis Camerarii, aue! Kquilis moestissimi haeredes p. velleris : priieteri, staliiii sim lege, perpetim luge; ab, qiiantus viator liic ens praeferiif. Sic praeterit figura mundi. Jovis Merciirius Peniaglossus (rozumíii se zde quilas, tiirres, lilia, monu- lioc p. Choro steteris Viator 0. M. D. Venceslai D. de Lobkovitz, Domini Com. Popel, ff. Liebst. et Consilíarii zní i eská cur- practeri- Austriaci e ?) ad a; Leopoldi Imper. ler Augusti, ter Orato, emenso orbo, qucm cognato purpuris sanguine, virtule, sapientia altonuit dcmuni Vindobonam rcdux ct valetudinis gratia ab itinere divertens, ubique quaesitam Aponi reperit salutem. Hic medico pedes imbuit coeno, al eluto mortaiitatis Uito animam induit coelo. Ita per lulum, ; aquam, igneni, pirae transivit nialurior, paulo anie fastis »d (|uam relrigerium, fatis Trepidaverat. praesngo, quam indi- non tam ruinnc ttllus^ cmpireo quam dignior. gnata. aut tantis pnrcni meritis sihi laurcam deficere, lanlum eripi Heipubl. Atlantem. Flammantes lacrymas. madentcs ílammas adludere luneri tes pupilli, plures aut pupillac, Euganiieo tlicrmas l'o8thac ergo bis calentes daturae llebis olivo, undas ter nisi haberet. llebile Apo- uon heii Magnus Viator, I,uce Sanctae Luciae Anno 1055, Luco Sancti Lucao Anno 1097. Luci llu.xae nrlus fulsit, denatus lluxit. Lux perpetua luceat ei. ! Kxuviae trifariam septillae Pars hic, pars Uno Bilinne, nor. poluit pars lanfa Pragae ruina : : nenipe jacere loio.* : 68 i Místo tohoto dlouhélio pronikl a ku vdností bombasíu, více by nás naklonil krátký ule. byl nápis asi v tento „Vedl národ svj ku vzdlanosti a sláv." Anebo y,ByI horlivým, vzájemnost milujícím, SlavoceOstatn náš Dobrovský navštívil tylo lázn ehem!* a Slavjan Ans hrabtem z Nosatic (Nostiz), r. 1794 drejevský nejle'pe je opsal De thermis Apon. Beroi. 1831. smysl : : — i ; : msteko Arqua, dovy k tiška pt vsi památným se jihu, rovné', stalo Petrarky, slavného básníe bydlel let pak a ve své knihovn r. na vadž se v Pán Polákov Cest Dobroslav na str. 90 — 94 a mile od Pa- hrobem Fran- vlaského, jenž zde asi 1374 umel; uloženou s dv asi domem nalezen byv ráno knize hlavou. do Pon- tištné v Itálie, obšírné zprávy o Petrarkovi my zde jenom to doplníme, co tam chybí, pedce všeobecnou pozornost zaslouží, obzvlášt a nalézají, a Slavoechv, ponvadž Prahu naKarlem IV. sob tohoto pítelem a miládivrné listy dopisoval, ale kem byl, tak ze Karel jej titulem Falckého hrabte poctil. K tomu nkteré z jeho spisv již i do eštiny nás vštívil, a s císaem i básnír tento nejen králem eským i i i Kehore Hrubého z Jelení, jmenovit Na jednom konci lékaství proti štstí a neštstí. msteka stojí na pahorku malý, nyní od vesnianv obývaný dfim Petrarkv, chatrnými stnoinalbami, Petrarku a Lauru v koupeli pedstavujícími, vnit ozdobený. Nade dvemi do Ziihrady a vinice vedoucími, tou se následující, od pozdjších majitelv napsané verše peloženy skrze — O jjlmpune hinc Ccrerem sumas, impune Lyaeum, Intactas hîbeat dum mca laurus opes.^ Stolice, na které Palrarka sedával, poctna jest tímto od Pignoria sloveným nápisem: ^Hospes ades, tenuemque proeax nfí despice Sellam, Terpsichore qua vix aurea majus habet. O quoties Dum Vatum bac sedil clarí$simus olim. Tuscam carnmia culta lyram canit ad : 169 motare cacumina quercus ponere jussa fera est. Tuna rigídae ad numeros Conspectae Phoebe rabiein et pater, quid DigDÍor aSímZ nelepý, axi s>iperaddere sellarn curnis instruet ulla liaiid nmž na má Pelrarka jidával, pisv, jedeu od Jana Rhodia, Dána, taklo „Limpida servaví mensis crystalla Simplicitas aeví, quae I kostra zuje, koka Pelrarkova, skelet, cili dostala složenými a niž z nepochybn ná- : Pelrarchae, Inde palet." so zde verši od výklenku ve e.varsit Ego, Lauru Quid rides ? divinae illam Qndrenr/a Ant. zvelebujicicli „Etruscus gemino valos igiiis více zní asto obnovovaný, uka- básníív, takto ji pod ní napsanými .Maximiis fuit, cessas? liios.'^ : amore, secuiidiis gratia si erat. formae dignam tanto fecít amante lides. numeros geniumque sacris ddit illa Ale Si libellís, Causa ego, ne saevis muribus esca forent. Arcebam sacro vivens a limiiie mures, Ne Domine Incutio eadem Et viget exaními V samém msteku di Petrarclia), kterou ny stavti dul „Fonti a z Numen darent. pavorein, corpore prisca fides." in jest diserta defuiicta Studna Petrarkova (Pazzo prý básnir teutu pru své spoluiuéšía- ni Uude bibens scripta exitio lrepi sám vodu incst, cecinit piva! ; nápis hospes venerare digna Petrarclia nud ní jest: li(|uorem, Deis." Na druliém konci mstyse jest kostel, a proti nmu hrob Petrarkúv s nápisem od nho samého shotoveným: ^Frígida Francisci lapis hic tegit Suscipe Virgo Pareus ossa Pelrarchae . unimam, Sáto virgiue parce, 170 Fessaque jam Pomník poslavcii Anno 1374. hrobový jeho 0(i requiescat in arce.'' coeli lerris Moritur erveDého z Fran. želé 18. Julii. mramoru BrosBiia jest mu on na slojít ; krásném paliorku liuganských vrchv a jen hrdý Monle Venda jej pevyšuje ; má pak lyto nápisy : „Viro insigni Franc, Petrarchae Lanrealo Frande Brosano Mediolanensis gener, individua ciscolus amore, conversatione, successione, propioguitale, memoria." pomníku lohoto a nápisu dítky jmenovit dceru mél, anf se Z zjevn sám Pelrarka že vidno, zde jeho zef, ijener, Ze se tato dcera Fronliškou nazývalo, to dokazuje pomník hrobní, jí od jejího manželi! v Trebiši (Treviso), ve chráme sv. Františka, s následujicim nápisem postavený Brosano Frant. do jmenuje. : „Franciscae parienti peremptae Francisci Petrarchae Laureáti de Brosano Mediola1384. Franciscolus Filiae, nensis maritus P. Obiit Ann. Zde se, mimo obyej, jméno matky nezpomíoá, nepochybné pro stud, že snad z nižšího stavu byla : proež in nezdá se pravdivé Pelrarclia redivivo, lásky byla J. Tomasiui, Ph. Becrarv pochápochybnost povýšeno, že zplozená, ovocem zapovdéné výpovdi Vlachv o PelrarkoNÍ ne toliko ve vlaském smyslu se bráti a proíež : ve vlastním, rozumti mají veutute co Meduiáué v dcera tato to, ze z rodu píše, To však nade všehkon zela. ale ; lak coelihcm píše horrct, exemplár mravnosti honesti." ješt k. ut Boccacio „Petrarcha a juadeo ineptae Veneris noscentibus illum Mezitím vždy František predil který prý vlastni sestru Františku, p. ducens vitam spurcitías dal. býti pirozená z;t bratra liofové diera sanctissimum Petrarka svého peníze do PaliarUovo, sit co do Gcrarda^ íma pro- zanechala 17! jenž v dtinství, 3 lela 4 msíce slár, v Pavii nápisem lalinským od nálirobek má s zemel, kde svého starlio otce Pelrarcliy složeným, z nliož nkteré syna, i verše zde sljle : Franciscus g-enitor, genilrix Francisci, secutas Hos Obvia mors, Me Venelum terris Nec queror, My sobe hic peragraverat orbem, obvía fullor, vila fuit. ddit urbs, rapuitque l'avia ; coelo resliluendus eram." Petrarkn, podle jeho utšených znlek a ne- ei, pedstavujeme obyejn co švarného, slrojného, ve zdvoilosti a v obcové výteného, nádiierným roncheiii odného švihlíka a istoty vyrovnaní; zamilovance, a libozvunosli ale místní potu podání, anobrž i stnri svdkové lrh uených, kteí o zevnitní jeho odv byl prý zamazaným masaozdoby nestáli ským nohavicem podobný, tak že asto své bósnicUe neb kladou do jej ; jiné nápady, na sob devccm poznamenával. neb — konitým jiným iiáslrujem, V Padov sjednali jsme veturiniho až do Verony, pešibalého Vlacha, který jediný na ctlé Ito ceslé nás ošidil. Že jsmo asi tvrt hodiny výše ureného »su k odjezdu v onéno veliké kavárn Padovské pi pití kávy zstali a on ped hostincem na nás elaili musel: pišed hrubián tento sem okikoval nás s neslýchanou drzostí v pítomnosti lidstva. Potom z Padovy do Viccnce vezl uas na bujných erstvých dvou koních a prostranném koáe ale ve Vicenci, pokud jsme obd, návštvy pátel a pehlídku msta odbývali, prodal nás jinému vozni: Chtvše kovi. okolí pšky nejen msto, pehlednouti, ale naložili i jeho perozkošné aby nás naše jsme, pedešla a na ureném míst ven z msta jsme se ulekli spativše zde ciiatrnou, rozviklanou, tsnou kolesniku a ped ní zapráhnutou jedinou hubenou skapu, která nás dalo vézti mla. Naši zdejší známi riulili nain, aby chom onoho klamce k vrchpíležitost ekala : ale jak 172 DOSti pohnali dostiuínni a nkolik hodin bylí ztratili, ale tím žádali: nám pak nyní bysme aspo dražšího nic nebylo wad as, proto požehnavše padouchovi tomu na zuby odevzdali jsme se tiše a odhodlané svému losu až Vyjmouc do nocí, kde lepší píležitost jsme obstarali. Padovu, jinae byli jsme s italským lidem, jak vozícím tak vodícím i a obsluhujícím nás, velice spokojeni: ob- zvlášt když slyšeli, že žádný z uás není j^Tedesco^, tu ani toto jme'no byli hned sama pívtivost a dávroost, i u Vlachv nepíjemné národní památky a bolestné city Vozkové tito berou na sebe spolu vzbuzuje. obstarání chovy a hospody pro své pocestné: což nám obyejn vždy lépe vypadlo, než když my sami to na sebe jsme vzali, ponvadž vozící lilo v tom zkušeni jsou hostv sami hostinští, dobrým astováním vozifiv vozíce tyto k sob privabují, aby hojný odbyt mli. Vkol Padovy, vsi Rubáno až do Vicence, opt všudy slavjanský zpsob rolnictví (windische Beete). Na rolích i v zahradách vidí se všudy dvoubrázdné ora7ii^ tak že dv brázdy, jedna v levo druhá v právo vedle sebe Ponvadž se udlané, ostedek rili záhon zpsobují. i i i i ve vlaské ei rolník bifolco, brázduik, role pak bi/ulca I. ili j. bisulco, t. dvoubrázda j. dvou- dvonbrázd- pišlo mi zde na pamt místo starovkého iiíce nazývá; kronikáe Fredegara, jenž v kap. 48, kde o králi Sámovi mluví, Slavjany ,^Vintdi bi/ulci" nazývá, kterýmž jménem prý od jest, že ^Siirbel, naly. i u Hun (Chua) Nmcv Vilzen, a jmenování Anglianv Vili Vileni^ jiiie'na rolníka Bifidco tedy jest dvoubrázdoík, •Slavjan. a bylí. Známo našeho národu sedláka zname- veudický rolník, 175 HLAVA Vicenca Verona. u Padovou IL není tak néáná Padovou, ale vzneševysocí plalanové s obou stran silnéjší a mohutnjší Na levé ruce tánice cestu na procházku promMují. Zde již rejže svobodn hnou se hory „colli Euganei." Zelenost trávy a stromfi jako u nás v na poli roste. Vicenca leží mezi dvma vrchy v proniésici kvtnu. Píroda mezi a milostná jako mezi a Fiisinoti Vincenci a : stranné rovin, která u lidu pro její ourodnost zahraUvé reky dou, pro iisté vojny ya/fco Benátskou í,\n]&. protékají msto, Bacchillione a Hetrone, jenž do onoho voda Narosto-li se vlévá. onoiio prvního, voda tohoto jeho jméno Retrone ili Zpálezpálkem tee, odtud Co do klassického stavitelství, jest toto nevelké ník. msto tém první v Itálii. Ono poítá 57 clirámáv, klášterv a špitálv. Svou nynjší krásou a nádherou povinna jest Vincenca slavnému zde narozenému stavii — Ondr. Palladioví (1508 1580), proto náš první obtován byl tomuto nesmrtelnému krok v tomto umlci, zvlášt navštívení jeho domu, v némž bydlel. tento v ulici S. Corona, není veliký, ale trvalost, teli mst Dm prostota íímská jakási a Stnomalby pravici stoji na prelí již krása tém v nm spojena vypáchly. U jest. brány na ve výklenku socha tohoto stavitelského hr- Na první pohkd vidti v s jêrmansko-gothickým po Itálii rozšíeným barbarstvím v architektue do zápasu se pustiti a nad ním Palladio šfastu zxítzil. první cílil len ošklivý odpor mezi italským podnebím diny, nm v pirozené obra a velikosti. genia, jenž se opovážil i severogermanskými stavbiuni, proto ustanovil tyto ledové ropouchy z krásné teplé vlnské piMy vyobcovati, n jí antický reckoímský sloh, v obnoveném a nušemn a asu pimeném cesty do Hima rouchu, navrátiti. — Proto konal ke skoumání poz<;tBlýh starotin. arcidílo jest zde tuk eené Olympkké divadlo^ asté Jeho roku 1580, 174 rozmru pudle pravidel od a Vitruvia udaných slavené, eckých klassikv (k. p. v nmž se nékdy peklady Soplionisbe) provozovaly, a které nyní zpustlé slojí. Ono jest dkaz, jak hluboko Palladio do ducha antikj a vnikl ji. ne nápodobiti, znovuzploditi ale uml. Ku ne polokruh ale eiliptickou nejmenších ozdobách I v uml formu ampbithealra. Palladio velikost a trvalost, lehkost a krásu spojiti. Škoda prospciiu hlasu on zvolil našlo, že toto dílo tak málo následovník v Evrop jist žeby se žaloby na neslyšení v nynjších divadlech znan hýly umenšily nebo Paížské, dle tohoto vzoru divadlo jest prý toliko chatrný silo stavené Olimpické ta nejvtší da polovika tohoto. Tak málo vykoná vlipnisl a tvorivost jednoho niu'e proti zastaralému : i zvyku skutenému uinili, dosti se budou když tu sily již leniv obdivovali jeho vzoríim jen a že ! nejen obdivovateiíiv nalezl. Vyznati umlce tobolo V domnívají se, následování, Sfastnjší byl Palladio ve cv, nemajíce chuti neduhu, jest-li potomci, a k jeho musíme, prav žo cítiti slavení nýbrž my i a Benátkách jsou jeho chrámy i vážiti a chrámiv u palá- posobníkv muoho ve teprv jsme se Vicenci nauili. paláce, se svou velebnou prostotou a písnou pravidelností, jako ztracené ;i prosted jiných mnohých bujných, nádherných, strakatých budov tam venetoslavskéno, zde byzantinského, onde arabského a gothického slohu a vkusu; ony jsou venkovská panna v tovaryšství mšCanek: zde ale jest Palladio doma a pánem celého msta. Mstská radnice od Palladia obnovená a jonickýnii i dorickými sloupy ozdobená, palác Chiericato, Tiene, Folco, Valmarano, Trisino a jiné, jsou pomníky jeho slávy proež jej ; bez píiny. Rafaelem mezi staviteli nazývají. Ou svým spoluinšfaníim takovou chuE k pkným stavením vdechl, že se tato asem na šáleuslví Vlachové, a to ne zmnila a vdných i knihu své r. celé rodiny Viceneanflv výbornou 1776 ve 4 o sv. na mizinu pivedla. do potu stavitelství, On byl ode patriciv povýšen; psal tištnou zde v otin 175 Když jsme na vojenskou kavárnou náinslí oixiivovuDÍ v ped raiinicc pitovaryšilo se k uáni nékolik sláli, vojenských dstojníkv, nitiicli krojanv i Cecli a Uher, hned za rizoztmce a rouciia dle postavy a iiiis Sedícím u stolu pod iiolým nebem, vlastence mli. jenž nám hned jeden pes padl béžel stráží sem s To dlá pes nejvtší bedlivosti tou a pi opt sprovodiv místa ji již od stráže, on zde tento zadiîmú-lí j ležel vojenské stráže skociv ku urená na tuto a se vrátil. oM, jenž zde v bubnv hodin a zavznní bili 10 let be- ji cháním aneb odvu trháním a kousáním ze sna budí každou hodinu, když se stráž stídati a mniti má, odkudž se tento pes obecné strážmistrem zve. V samé radnici, kde se soudy konají, >isí obraz, Poslední soud pedstavující, od Titiana, jehož jsme tu, jako našeho dávného známého, opt s radostí pozdravili. kamž U msta leží vede, na v> povlovn krásctá chráu) klášter a Monte: opravdu sokem pahorku (Monte Bernio), stnpnjici vyhlídka rajská k. p. Mnohé ann^lická vytržením v Evrop a francouzská, knížata zamilovaly se do tohoto hledišt tak, že je atd. s del daleko z široko jest vznešené cestující osoby, králové Švédská, Kristina Madonna zvaný oko pi jasném povtí až tohoto vrchu, tak že bystré do Benátek proniká. (arkáda) sloupociiodba servitv, a asto navštvovaly což vyhlásily: a za nejkrásnjší punkt soblibe zdejší obyvatelé ne bez mé pirodomilovné srdce zde krásami lémilo nejspanilejšího kraje, který sem jak tak se mé kreštauské oko nemálo živ vidl, rozplesulo pýchy vypravuji. Ale jako se : urazilo pateoínj no rozhlášený vrným, geniolná lehkost které tichými oslepovalo, odévu, na hrdost jeho a žlutocrvené jasné pozadí, modrými olinivost nmž všudy mužv, vých známých a stíny barev, stolu u tetito pa- mistr šttika u vedeni mícháni žlutobilé ; svtla, míruno bývá aby oko neoknzalost a cetky jejichž pátel bezpenost a od Pavla veliký obraz Vcroncsa piedslavujíci Krista co poutníka peže ííehoe Velkého. zde zstal sob I a podobizny pjeny marnotratnost blyskotky. jsou Benátská obyejn a od ži- proto nevyro- :; 176 a obzvlášt hodování a stolováDÍ v ncjhohatší stkvostnosii, se zlatým a stíbrným po zemi krásné rozloženým náiadím, s ploýnjí pi.íciiai se íšemi voanou živost dýchají, — všecko loto na první pohled prozrazuje tohoto marnotratnho syna mezi malíi, jenž obyejné sám sebe, co ernohlavce s orlicím nosem, meti hosty klade. Jeho osoby nejsou francouzští liejskové, ani angliMí hltoové, i ani germánští Benátská mociliubové ; do tlesnosti se zaho- bláta pompa nedopouštla : ale jsou onino zdvoilí rozkošníckové, hedbávníikove' a blahochutnákove', jakových novjší evropejská vzdlanost mezí bohái a povýšenci mnoho zplodila, kteí se ne diti uniliivitOi>t požíváním, jako radji jen okusováním rozkoší obí- tak rají, ze šíímpaniny srkajíce. chybná, I o složení celé je vysvtlovati míst v utšená chatrné v na druhé stran ctitelé opt stojí ale jeho pny a perly myšlenka nízká, mistra nehodné a natahovali jakl prvním akoli bez koruny, pak náslepostav, vedle nho kardinál Papež chtli. kypící : velikéko lak nkteí celé dstojnosti, duje Kristus uež více iiic malba zde kivé, byf pak a a sedí u kardinál stolu s na velikými lukny španlským rouchem Pod stolem Co chtl Pavel Veronese tímto »td. povýšením papeže a ponížením Kristo ? Kdyby lak písná opravdovost v celku tohoto obrazu nepanovala, tém bysme tohoto tveráka do kacíského podezení vzali, (brýlemi) na nose, odný, obsluhuje sedí koka, opice Mládeneek, drže psíka na loktech. jemn ukryý protestannám zde na mysl onen, Novém mst Pražském v dom majíce kontrast ten za ironii a tismus : nebo samodk tomuto podobný obraz latiul v erných Kos zvaném, Lukáši Velenskému pináležekde Jakub a Kunrad z Kandelhurku, Angliané, v Praze na uení byvše na jedné slran utrpení Krista Pána, na oslici do Jeruzaléma v pokoe jezdícího a trnovou korunou ozdobeného, na druhé stran papeže, an na koních drahými zlatohlavy pistených, trojí kona kterýž runou ozdoben se veze, vymalovati dali obraz sám Jan Hus v kázáních svých narážel. Co Gótlie mezi básníi, to jest Pavel Veronese mezi malíi 11 jícím, : — 177 oslazené tlesnost jmleti : vidti na dvou ale kopcích dva Monte Nuovo aneb Ca- Monte Vecchio a cesia do Verony staré lirady vje sybaritismus dl obou umlcv. pahorku toiioto Již s nejjemnjší ten o co blaliovonný zefyr, z tak blízko vedle nich vede, hodiny obchodu v právo udlati potebí. Jsou ony památné smutným osudem dvou ziímilovanc&v, Romea a Julie, ježto Shakspeare za pedmt známé vý- že jen asi pftl tené truclilohry zvolil, a kteí z obou tchto nepátelských rodin pocházevše nesmjíce se milovuli a smibití, v jednom lirob pochojedem so otrávili, naež pak váni byli. Onen starý hnv tchto dvou rodin a hradv trvá prý až posavad tak, že se oudové a dílky jedné s onmi druhé rodiny do manželství vstoupili hrozí. Angliané putující všechny zdi tchto hradv obrýpali, berouce sob kaménky, cihly atd. db památku odtudlo do své vlasli. Ve Veron, v Orfinofrio della Frnoce-* i schíne, ukazuje prý obn se pohrobeni U Verony zaíná píroda. se cele Veneti zboil m.sto 1 poplenil nkdy zde bydleli pozdji v lak Cajus zvilozil a pnhorkovitá, skal- jiná, G'illy, msta ISedaleko rovin ruda) Atila senonsKými so pemožení. (sr. Vicenca Mag.inze, morušových slromv ukazují lesové Celí na pilné obdlávání hedbávu. ili — Bassana, : Montogna, Speranza. I\lure natá rakev, v níž leželi. malív rodištm následujících byla kamenná pochybná i zamilovaní tito od eené Marins (koli tuk, Eoudické nad žo Heneti Himanflv tito Cimhry. kopco- vé až posavad na tohoto škrtilcle lidstva se hnvati a jeho jménu kinouti se zdají. Po vítili se sem Hugiové a llerulové, pak Gothové, Longobardové, jfjichž vládu Karel Vel. zlomil. Pod jeho synem Pipinem byla nm Verona diny s-ídelním Ezelinská, oosleustvo poddalo a zkušovalo. v s mstem království italského. obci tmito Heká mly: až KoUáro\7 spisy, UI. spolený do nejnovjška Tea (lat. od teku, I biána ped- Beuátnnm mslo až se Tya Adige Atagis, nm. Elscb, msto a dlí je na dvé. Zatím ro- Viscontská, arrarská Scaliger.vká, Athesis, los ital. (ok) protéká teó, Stupa 1 (sr. 2 vstup, 178 jinae vchod) i Porta del zdají Palio, se rumy byli bytem v liostioci a Zlaté Hoero). Nádherné stavení a stkvostné lubice (Columba oupravy; vlastníkem jeho jest Némec, tuším Svýcar, Kunrad Epple, proto Nmci zde nejvíce bytuji. v každém mst a msteku nachází se takový nmecký tak nmecký národ všudy spolu hostinec a hostimký drží, tak peuje všudy jednomysln o zachováni a rozšíení své národnosti a ei My jsme na cele naši dosti slavjaniny. My jsme bylí Tém i : I dlouhé cest v cizozemsku nikde slavjanského hostince Hanba nám ku pijetí slavjanských pocestných nenašli. nemoudrým Slavjanm! jejichž nesvornost svtohistorickou se stala, tak že se jí i ti nejvzdálenjší divocí náro- dové posmívají, jako k. p. Perský djepisec Mesiidi Ben Nikbi z 13 vku, jenž takto píše: „Slavjané jsou národové rozliní, mezi sebou \ždy ve válce a rozbroji; kdyby nebyli sami mezi sebou rozdvojeni, nemohiby jim žádný jiný národ odolati." Tento Némec má zde píchodu svá zvláštní velikou knihu, do které jsme pi jména, vlast, charakter, pi odchodu svj úsudek o tomto hostinci, o obsluhování nás, o chove, o lZku, o platu atd. napsati museli, jak jsme s tím vším spokojeni byli? Takové soudy vlastní rukou psané byly zde mnohé od nmeckých uených, spisovatelv, profesíorv, ministrv, hrabat, knížat; jimiž se p. Epple chvastav chlubil. Já zde do této, jako napsal jinde do podobných knih, jsem se v naší slavjanské eí, nehled ua tu, že první jsem byl, který to uinil poví-li nkdo že tomu tam nikdo nerozumí; odpovídám: ríkaji-li MaJai, jenž sotvy 3 milliony silni jsuu, píšíce maarské kestní listy, — i ; vandrovui knížky uí maarsky, tlumae" — Slavjané íkati a aneb a písma vezmou mnohem initi sebe všecko plazivé již jiná více ,,a( tr» mžeme my, pokornikování píiny cizincm deklamacím, jakové sob a uitele a 80 míllíonv složicc více nedávali chm se prý jiné krajiny sob maarské již silní jednou se otroctví, abysme k podobným posm- a onen pseudomaarský (Greguš) i našeho professor na Betislavských školách národu strojil, jenž vystoupiv na katedru opálaje rukama 179 v právo pokikoval: „Acbtzig Millionen Slaveni Musíme však pravdu Sklaven!'* levo v Aciilzig — Millioiieu oupln spokojeni Pan Epple dal Dám za levnou ceuu i svj vlastní nás ke všem památuoliexký záprab (equipáž), klcrý že vyzuati, jsnte boslinceni limto a byli. msta sleni vozil. ku spateni leléli jsme na námsli Bra^ anipliithcatru iili sturoimskcbo arény. piedmly starýcb asiiv rukama lidskýma udlanými, Piêdevšim svlosiflvnébo Mt:7.i žádný tuk vznešený zázrak rimské sily. tesením ouolio predcu tvrditi jako tento šicb tetibo rasv k sotvy rakter trvalosti ua celostí opravy pozdj- pi jsou ohromném tak kolosálnost ale vnost pro nosí a mén nic žádná staro- krásy nezacliovaia, a nebo maliké nesmírnou sobe se snad tento zem- ale zboen: dil Itálii poznáni nejen které staveni, celé anipbilbeater, ti ponebí, ze vetší již že v lze, mnu neuinil, jako na Záležel dobrém sta\u tak žitnost v vraz cha- i budováno náramn velikých tvcrliran tesaných Z Coliseuni v lUm tomuto podobného, jen nkteré zbytky pozstaly. Okroublost tato má 45 stup- se zdá, z býlí mramorv. kde 25.000 lidí pohodlné mohou. Všichni tedy obyvatelé msta Pešlé mohou su tam smslknutí na ona sedadla u dívati na hru v arén provozovanou. V jednom koute iii\ se sedti, vznášejicicb sedadel, 75,000 a arény sluti prkenná ohrada, v niž se anglické JeJakový to rozdíl mezi velikostí u malicherností, mezi pedešlými a pítomnými asy Itiiliel â protjší stran lezly sem lam dv postavy, léto které .stála provozovalo. zdtiií my z 8 za jsmo k nim — 10 Berlina, jenž ua plecích po Pius lidmi cele co žáci pi rozlinýcli naplnné : i uren udlení svého dadla kleícími byl; mli: ale když vysoké jonáky nich dva v (Rurschen) se putovali. Cisa strojnýmí ranci Josel II. papež a píležitostech toto onomu ke zde zápasy se zvíaty, U Ihealer pacholíky jsme Itálii vidli VI. lelé uzeli jsme došli, divadlo provozovány byly tento umphi- cti emuž pvodn tento poiehnání, pi krestany cele pak vyvolil emž i toto sama místo k areiia zakryty byíy. 12* W. i se 1822 180 sjezdu evropejských mocnáv konáno v této arén prostonárodní slavnost. Tito mrenooroví kamenové' byli deskami nneb koberci dlažení, kolikráte se lira zde pro- pi Vcliodv vodila. 64: zde zvláštní a východv (vomitoria) vedou na podivu bodný schody tek nemén krásný oblouky. Jeden z onch Berlinanv uitele Sanskrity, On teratury. se a a byl vroucí milovník velice i prý mezi se Zevni- pro mnohé poslucha Boppa, jest znatel nedbalosti divil pocitá sedadla. indické linetccuosti a Boppovýnii žáky j,Mkdo prý tuto e6 sotvy jeden Slavjun se naléz.-il a literaturu s takovou ochotnosti a pilnosti by študovati neml, juko vy Slavjané, jejichž rec sestra aneb dcera Slavjanflv Sanskrilí, k anf ! Pravdu mále eknu já, ale kdo toho za svá adra a vyznejte upímn: píina toho nejhlavnjší jste vy zotroiteié a pohloupohled lak Na první se stavli, pitele Slavjanftv. ale pak jakoby slovm mým nerozumli, co ostnem bodcni, zapýivše se ve tvái uinili nám poklonu oba vzdlaní a uení a rozlouili se s námi. Bylit to Sanskrity jest." ! sáhnte jen píicina ? mladíci. Odtudlo kvapili jsme k radnici, kde pt sncli slavných ve Veron aneb v jejím podkrtnjí zrozených mužv a kloísikuv slojí, totiž: Catullu!'. Aemilius Macer (pítel VirgiiiflvJ, vius. ímský a tragický básní; Malíei. Malív zplodila msto, zde se které jiné Brnsacorci, Caliari zola, Falconetto, il ftloro, Aligheri Nepos Pomponius II. Comielius Flinixis starší^ K tmto patí ješt i Vitru- a nejvtší Julius Scaliger z pozdjších Verona tak mnoho, jako sotvy a narodili ili Pavel (iiollino, : Badiie, Bonsignore, VeronsKý, Carntlo, Cavaz- India, Lijrozzi, Lilierale, Libri, Hlorone, Pisnnello, Torbido, Turoni, Vini. (12G5 — 1321), nej\lší italský I Dante básní, našel vyhnanství svém z Florence, útoišt ve Veron, syn jeho byl zde advokátem a jeho potomci kvetli zde až do šestého pokolení, Veroniiné sob, a to ne bez píiny, tu est pivlostíiují. že vtší díl Dantovy Diviproio nae Comediae, v jejich zdích vypracován byl po : 181 nikde jsme tolik obrazv a soch tohoto búsnie nuvidli jako zde. V osad Gargané u Verony psal vlastn sv&j Oistec, tak jako peklo ve Florencii, a Ráj v tichých jeskyiiéch hradu Tulmiuo ve Friaulsku v lné, aspoii v sousedství, Slavjanv. Pebýval Dante mocné u vznešené tehdáž rodiny Pelrartlia pohostin- u de iícala ili Scaligeniv, u nicliž žvlášlé Alboin o nacházel, ství i Can de >Scala byli obou léchto hroby a pomníky nalézají jeho píznivci se v oné pretiádherné, architcktoiiskými ozdobami a ez14. stoliti uslrojenc, rodinné hrobce binanii ve slohu : Scaligerské ped chrámem Maria autica, S. Nelíbila se pýcha po smrti. Viibcc v celé Veron panuje Mce se tu penz, práce z lolioto ohledu zviúšini duch než na život, .«mrt a hrubý a krásoumy vynakládá na Já ospoíi zde dlouho jsem se nezdrškoly a chrámy. žoval tíir, déle ale pi obrazíth Dantových jej v rozliném vku života pedstavujicícli. Tento na celý svt nám lato : : lví oi, stoulená ústa jeví muže neobyejného, který uražen a ukivdn byv, dílem od vlastní manželky Gemmy, dílem od protivné strany Bi- se hnvající obliej, tyto aiichi ili tvorci škoUké trojicí, duhu cn rii (Itiel/ftUf peklo, co celé ped nohy svým nepátelm jící, pryska- Rádbych tomuto kesíansLého básnictví jeho titrné novjšího hádky a pletky o pádu lovka, o híchu, o dogmeeh odpustil a je nen jiných zastaralých tolio asu kresfanském tcnii- jen Tím se pipsal : scenerii dílu tém nebi stala jeho tomto všeobe- jen škoda, že v svou básnickou na sun>ou Itálii obmezil pekle, oistci a jest. ohnm pumu uvrhl. e v i histo- kresfanském jen lokálním a provinciálním báse ouzká a místní; jak jsi protimluv panuje v celém jeho díle, v nmž pedmt veliký, barxy malé, eíl vznešený, prostedky nizké jsou. Coby kdyby nebyl tém jen ale kcsfany všech anárodiív. Ze Slavjanského, meíi kestuny nejvt- byla jeho báse získalo, pouhých Vlarliuv tam jmenoval, sv šího a národu, ncniás v pekle jedné jediné njší a p itom tam ani v uevi?ivrjš{ nebi, ani v oistci, ani kdo ml hojzásluhy o evangelium a ke- dušiky- a pedce 182 stanskou církev jednostrannost Tuto jako Slavjané?*) zpozorovali jsme v celém svt umleckém Vlaském a všudy jen Vlach a Vlach ve všech tídách krásoumy Mimo Upravdu císae, Starosídelského, Kateinu z Boru, Jana lil. krále Polského a Mazepu o kon uvázaného a pak dobyti Zadru a Kotáru, žádného jiného pedmtu slavjanského djepisu, dlátkem neb sttikem z celého A jiní národové evropedstaveného, jsme nevidli. ! : ; pejští tém nost v skoupost a nevdtam nikde francouzského ješt vtší krásoumnou zkušují Itálii ; nevidíš Moliera 5 nikde Ossiana. Haciiia, Voltaira, Rouseaua, Miltona, Shakespeara; nikde Klopstoka, Kanta, Schillera^ Goelheho atd. Nejvíce nás bolelo, ze obraz nHŠeho ne- smrtelného Koprníka, nikde, v jen ani Padov jsme neuzeli, kde predce Galilei jeho divy poprvnikráte svtu zvstoval. Když po ulicech tohoto msla jsme se procházeli, náš Mistivoj (srov. naši nii sám od sebe na um báse Mistivoj v novém vydání Slávy Dcery na sir. 371.) se svou neštastnou zde rozsekanou a pochovanou pišel jízdou. Roku 996. když nmecký Olto král 111 , tento roku vku svého pes ezno do íma k obdržení císaské koruny putoval, v komonslvu Sašv pod vojvodou Bernardem bylo tisíce Slavovendických jezdcv, jej sprovázcjících, jejichž vdcem byl kníže Mistivoj, kterému vojvoda svou pokrevnou z domu Billingíiv za manželku slíbil. Pijevše žralok Bodriíív, Lulicfiv do Verony povstala plka tito *=) v ulicech poraženi a z Vlachy seteni 16. nennvistí národní dávné msta mezi tém v Sorbfiv, a a Nmci, hrozná ve které Mezi nimi zahynul byli. piitoili ono podobenství v Nebi, Zpév 31, kde se Dante s Iloivntcm do íma priputiijííin srovnává, že jako tento pi spaticní Veroniky (t. j. Leda žcbysmc snad sem vcruc ieonis Christi, Pane Jcsu na potni" Kriste, totoli jest v nebi zadiv.l pil spatirení 7. bžn VdcUwa. zponieuutá roušce) tvj obraz Madonny jména eského ; zadiví a zvolá atd, tak že se a v krále Ot;i>tci, : ou Zpv Otakara a 183 i vetší zfislal dil oné slavovendické jízdy súm Mistivoj však Tolo podruhování, paholkováni, pi: pí život. bu véskování a sluliování Slavjanfiv u jiných národv ve vojné, bud v literatue a krásoum nikdy se mi nese škodou spojeno hledl jsem vol nevol boním irakem na stny tchto palácv a domv, zdali snad na nich ješt posavad suché šlépje a krfipje onéno nadarmo vylité Slavovendické krve kn spatení nejsou anf, jak známo, francouzští lékaové nejnovjších asíív to pilným skoumánim na cest pylvy luiby udo ocí padající jest rozdíl mezi krví kázali, že veliký plemene germánského, anglického a norman^kého s jedné francouského, vlaského a slavjana mezi krvi plemene ského 8 druhé strany aii( onoho prý íernobarvá, hustá, tžká, tato nabélavá, ídká a lehká jest. Do Museo Lapidario založeného od hrabte MaflFei, líbilo pro nás proto, že bývalo. Já v národní s i nectí i rozileností : i ; vedl nás ošumlý, tabák tuze šnupající, neumlý starec^ obtížným vtipem nahraditi chtl, co mu na známostech k vysvtlování scházelo. Mne pak nic více nemrzí, jako všetenost s lehkomyslnost na tak posvátných místech a pi lak vážných vcech. Ba vru hnv mne pochytil, an vidím tyto drahocenné pomníky, starožitnosti, zde tak zle opatené a vplyvu mhly, dešté vtru a všech živlv vy.stovené, proti nimž je pouhá stecha s otevenou s jedné strany stnou dostaten nebrání. A predce mnohé ídkosti zde se nalézají, a- jenž to nesliiným koli nkteré kulemi Francouzv porouchané. Sbírku lruských pomnikíiv nikde jsme tak bohatou nenašli; tu vidli, ie IJimané, co do krásoumy, k nim do í^koly ehodili, náboženství pak a stavitelství ténié cele od nich zddili. sorh, nápisv sbírka 1 cid. eckých znamenitá a jest. ímských kamenv, Mezi nejpamatnj>i patí náhrobek Diogenesv. Ve knihovn zdejiî kiipiluly našel Petrarka listy Ciceronovy a Niebuhr (Nebo ?) Institutiones Gaji na podvojném pulimpsest listv S. Ilieronyma. Ve chráml vyobcovaný Dante 1320 svou akas. Heleny 'lemickou disputaci o živlich, zemi a vod, u pítom- — m 1 ušli mnohých [ osliichaíiv. 184 Ve chrám Anastasie s. kdo chce sedti, musí stedními sloupy stolici opony jako visí básnický improvisator Lorenzi žádných nenS cele lavic, objednati a zaplatiti. Mezi v má divadle. zde pomník Povstný s podo- V katedrálním chrám, jehož poátek až do 8. nám do oí obzvlášt pfida, na níž kamene vyložená veliká hvzda a mésíc nalézají, biznou. sahá, padla století se z tento erb znak starých ili Jak penízech nachází. Illi/rfiv, který se i — kdy sem pišel ? a na jejich Na zdích chrámv z venku nalézá se v Itálii obyejn toto velkými písmeny v kamení vyryté návští: „Bispettate la oasa di Dio** (ušetrte domu Božího). A ve skutku málo kde u chrámu neistotu vidti. Když jsme navrátili se z télo pehlídky dom, ptal i jsme my i hbitov Yeronský se nás nás hostinský, navštívili? Sotvy že jsme: nikoli, odpovdli, rozkázal hned ješt jednou koímu obrátiti a lam nás zavezli. i A vru vdní jsme mu byli za to návští. Nebesa se na zemi nalézá. to je hbitov, jemu roveii solvy jest jisté draliý a milý život a na této tak píjemné cest stal se mi ješt líbeznjším a pedce tém mne, mé druhy, žádost napadla zde umíti a pochovánu jako Na smrt a hroby ješt nikde tolik penz, tolik býti. práce a vtipu, okrasy a krásoumy nevynaloženo, jako zde. jest to tverohraii ozdný pro 10,000 zemelých, v jehož stedku obyejné hroby istotn a poádné rozpoloženy, u stn pak uejstkvostnéjší písteší, dorické sloupy a arkády, kde se hrobky rodin a jednotlivých a znamenitjších Veronanv s mramorovými pomníky ! Mn : i rozmanitými a s s rozliným my káply, pod a jako v jiných a Cena míst jest zl., již z — z nápisy nalézají uxsor p. nimiž kostnice. tém s nýbrž atd.). (pravda že V koutech chrá- Ale všecko tuto není lim nejvyhleduiijšíni marntitralenstvím vypracováno. jediný hrob v tom iJIísto pro místo pro hrobku rodiny u vnitku venku 200 zl., v kout u chrámu 1000 to- portiku stojí 100 k, hbitovech, vru umélctvím larfiv. latinskými psaniin 50 Plán uložena. zl., k nmu polovice hotovo. udlal stavitel Hbitov sám Barbieri : dílo rozdlen na roz- 185 liné tídy: jedna pro dítky do 1. roku; druhá pro vojáky, tetí pro nekatolíky, tvrtá pro suinovraliy. Po 10 letech hroby se znovu kopají a kosti do kostnic kladou. Náklad na toto bohaté asi 2 milliony zl. vede samo Jeden Anglian tak se zamiloval cele' dílo, — mésto. do tohoto hbitova, 2e, aby v nm mohl, zde se ležeti zastelil. Veron nemálo se tomu diví, vida aa (Abbé) zde veejn po nímž jeden kuú uiícech na vozíku dvoukolcsiiéin, ped zapáhnut jest, se vezouce sami kon svého zpravují knéžském erném odvu. a sice v celém svém Poet tchto knzv v Itálii jest nesíslný, oni tak svobodný život vedou, ie my asto vlastním oím jsme nevili. Píchozí ve opatové zvaní kuéži ili (ak Nejen v kavárnúch spolu cný se lid Vozii a hraji, kupujíce míchají vozkové zpravujíce Djdou jak u tak že bi nesou nás levé na no v a ale pravé ale i na všeliké trhu Stret/cik p. života. pohánjíce zde dobytek, na pravé stran cesty, levé ruce. ale v Ženy ide ne erný, jako v Benátkách, ale bílý Na krámích a domích etli jsme nejedno k. mezi obe- poteby (Slreyíik) krejí, Hudec závoj nosí. eské jméno atd. Vbec na cest všudy tolik Cechv, co hudebníkv, emeslníkv, zahrudnikilv, umlcv, leltav, vojákv celé naši jsme nacházeli, že se všickni echove neopustili. Nco nepoteboval již po jest širé co obávati, ahy se naposledy zemi nerozlczli a vlast matku jiuéhohy bylo, kdyby sám jejich národ žádných dlníkv a vzdlavatelv ! 186 m. ást Lombardsko. HLAVA Jezero Garda a L SermioDe ostrov ; Slavoslaviiost. z Verony pes Castelnnnvo a Peschieru do Deseni t<\e jest mil, pijeli jsme o nešpoích nmecký hostinský, Mayer, roililášený svým „Micheldaleko. poli ztepal r. 269. Na tomlo stvvn" široko Zde se v Clandius II. troucí se do llalie Alemanny. zano, asi 8 rejvlší ; ukazuje kráse jezero, ve te'liož latin starožitnosti pna, Crezpeniané) jména u jeho behu Pnák, Benacus (sr. od msteka nyni Garda, stojícího (sr. Grád Grado), tak zvané; asi 8 mil dlouhé a 4 široké; o nmž VirgiI, Gcorg. II. V. Í60. zpívá: j,ó vlnním a jekem moským co dmeš se Benáku!" Tato výstraha Virgilova ješt i nyní není zbytená, nebo vtrové jezero s Tyrolských hor a oudolí tytýž dující toto tak rozbuují, že i zkušení plavci tehdáž na se neopovažují. — Dika Bohu, že pi našem píchodu sem nebo tato pízei poa.«i zp&sobila mi tak rajský rozkošný veer, jakový jsem sotvy kdy ješt slavil. My totiž najavše bez odtahu dva silné muže co plavce s lodikou, pi emž jeden z našincflv, výborný hiulebnik. nezapomnl na kytaru a ta pa nejvtší tichost panovalo, slavného, lahvici zde rostoucího Satito Víjío : pla- ploslrov Sermione (Sirmio, sr. Srem) k navštívení zde palcu, koupele a jeskyn Catulla, známého ímského básníe, jemuž nkdy co svému milákovi císa ímský August tento plostrov vili jsme, dobrou hodino, na behách tobolo jezera jižních vidti již umle zim opatrn chránné háje citrónových, pomoranových, smokvovýcb, granátových a olivových stromv, kteí nás libým, v tichém vanolu k nám posílaným, zápachem z daleka vítali. Gsirvek Lecchie daroval. Na zasa7,('né a proti 187 opévó, ozdobuje též slavný školou theologickou toto klerý Dante nkdy drian VI. zde ; jezero, on u5il Sotva že jsme pirazili ku behn, nás obklí6il, rvakiijících se dnikflv zdejších byl papež Anzástup osao est, kdo uraziti jsme každý svíci Ponvadž nikoho naším prvodím bude. nechtli, šlo s námi více veselých jonákv, a sirku k rozželí svtla v ruce nesa. Z celé této rozštola se nevinnou žerlovností naposledy jedna linosti npímná a veselá spolenost. Byl utšený práv romantický veer, záivé hvzdy a plný msíc nad hlavami našimi, jenž denním noního asu snad asem Londýn v ; jasnji s\U\\ než slunce vede zahradami a cho vinicemi z nichž libovonne zépaciiy olivových, fíkových, rozmarinových a jiných stromv a kovin po celém tyto vné Již ostrovu veerní vánek tiše roznášel. obzvlášt píchozího od severu, opojiijí ducha a ivy tmto darm pírody nezvyklého. Koupel Catullova ráležela ze tí píbylkv, toliž ze šatnice, koupele a Nedaleko od lélo vstupuje se se svíremi a podzemního sklepu, na jehož stnách ješt mdlé šlépje freskové malby znamenati, a toto (Grollc di Catullo), kde hýla jeskyn ili chladnice polnice. pochodnmi do v letních teplých dnech sedávali, hrami, lením Ve mladosti mé v Byneb rozmlouváním as trávivšo. škole mezi cvieními paméli i nstici mli jsme vo ona XXXI. Ad které básn z Calulla, z tchto se Simiio}}e7n Pacniiisulafu tak líbila, že jsem se jí nejlépe nauil. Zde na jejím rodišti, tak se mi živé v mysli vzkísila, že požádán o.d své družiny, nkolikráte jsem ímané mn ji pedíkali musel. Zni pak takto : „Paeinsularum, Sirmio, insularumque Ocelle, quasciinqne in Marique vnslo Onam te iVrt libenter, liqunntii)us slagnis, utrque Neptunus: quamque laetus invisol Vix mi ipse credcns Tliyniani nlque Hilhynos I.iquisse compos, el vidcre te in tuto. O quid solutis est bentius curis? Cum meos onus reponit, ac peregrino 188 Labore veDÍmus Larem ad Dostrum, fessi Desideratoque acquiescimiis Hoc est, unum qi:od est lerlo. pro laboribus taotís : Salv, o venusia Sirmio, otque liero gaude. Gaudete vosque Lydiae lacus undae : Bidete quidquid est domi cacbianorum.'^ Tato klassická báseíi, obzvlášlé její poslední verš, do takového rozmaru a veselí nás na te'to výsp pivedla, v jakém jsem snad nikdy ješté nebyl a sotvy kdy více budu. Nebo odludto kráeli jsme a eskoslovenským, sice to k hudbou s a se zpvem palác rozvalinám ili samém krajišti ostrovu nad jezerem slojí, zdi a rumy mechem a Irávou obrostlé majíce. Jakýsi tajný úžas mne lib petásal, pi té myšlénce, že zde Catull bydlel, chodil, básnil že se my v jeho zahrad procházíme, z jeho slromv a réví, byí snad villy Catullovy, ana na ; i druhém neb tetím kolenu, ovoco jíme. Na tylo zdi my jsme se posadili, a tu vykvetla sama sebou z tchto zboenin neo5eká>aná Slavnost Slávy, jak jsme ji potom pokestili a kterého jniéuo dobrým právem zajiž v Zpíváno zde slouží. náeí zpvauky (ém všech kmeuv a eská „*S?7 jsem proso na kyDoležálek výborn i zpívati slavjanských, nejprve souvrati", kterou p. tarou sprovázeti uml; j^Nitra milá, Nitra, ty pod je to jarnjé žitko : i zatím vysoká následovala polom: „CJeée Nitra'* horami.''^ Na slovenská; ^Jese polská: to Polska nezgini^la^ ; a nkolik Krakovjakv nám známých; pak ru^ká, z Dobrov. Slovanky známá y,Mné chizinka ubohá S tobojii budet chrom.'* Konen illyrská ^^Tko : : je rodjen Slavjan, rcdjen junak'^ pisii nkolik výtiskv cesiu dali. Naši plavci ze které poslední slavoill)ršlí niiši a atd. vodii, dle pátelé nám na postavy Venetv zde bydlících, vkol nás, ueslyšavše snad nosti prapotomci co u vyjevení vjanských zpvv azvukflv; že vši^k trno bylo veliká voln z byla, l'.e jejich že se kru pozoruusti a pi a za a tvá- mezitím jak živi sla- se jim libilj, pa- úastnosti, která tak zpvu sami dobropedzpvcem sloKy !á- následujicim pipojovali, stáli : : : 189 mav nkolika koflík hlosem že se Baldo a všecky Jeden z nás totiž, akoli od vína, okusil nyní vzav pohár ili opétovalí, tak silným Tyrolské liory let ozývaly. solvy oním, starými klassiky (Plin. Hist. již 14. 6. Georg. 2. Cassiod. 12. 4. tomuto sluje vinum Acinalicum) slavným a posavad ješt zde rostoucím, libochutným Svalovínem Vino Sanio naplnnj a zde Virg. natrhaným jasmínem, olivovím, vavínem a jiným kvílím vncovaný, zaal takovéto Slavokolo, jehož poslední dva verše kr pokaždé optoval pavý Tento pohár Vinu Santu na zdraví Sláva mu, sláva Tomu Kúr: vínu vínu Tento pohár Calullovi mu Svatému. pavý na zdraví Sláva mu, sláva Calullovi Kúr: Sláva mu Tento pohár Výsp mu Svatému Sláva mu, sláva Tomu : télo mu rímskemn. atd. pavý aa zdraví mu Tomu Sremu vlaskému. Kúr: Sláva mu atd. Sláva Tento pohár Pákovi mu, sláva pavý na zdraví : mu, slá\n mu Plesu lomu (ínrdskému. Sláva Kúr; Sláva mu atd. : ! 190 Tento poliár péhavý Vendm vlaským na zdraví : Sláva jim, sláva jim Venelm zde bývalým. Kúr'. Sláva jim atd. Tento poliár pavý Sláv matce na zdraví Sláva sláva ji, : ji Naší mdtce Slavii. Kr: Sláva ji Tento pohár péavý synm Slávy atd. na zdraví : Sláva jim, sláva jim Slávy synflm horlivým. Kúr'. Sláva jim atd. Tento pohár pavý Dobrovskému na zdraví Sláva mu. slávo : mu Patriarchu našemu. Kúr : Sláva mu atd. Tento pohár peíiavý Mladoovi na zdrávi : Át iije, af žije Sliado drahý, at Ki(r: A( žije Ad. Tento pohár pavý MicUievii na zdraví At žije, al žije Miekíeví náš, at Kúr: At žije žije j žije i I atd. J 191 Tenlo poliár péiiavý Pogodinu na zdraví : Aí žiji*, at žije Pogodiu náš, aC Kúr: AC Ljudevílu na zilraví žije, Tímto zdraví go, ipsobem mecenátv u( : žije náš milý, b{ žije Gaj Kúr'. Aí I péavý Tento pohár AI žije atd. žije I ald. žije šla píseii sluvjuniUýcli ješt : i dále, Thuna), nn Draskovic, Tikolilio, jmenovit na (Kolovrata, HaczyiiskieídraNÍ obruiícíiv Caplovi, Jozefi, Tumášek, Potom, vzavše na paOndislav) a mnobýcli jiných. mátku po kaménku z tohoto palác a ralolístky olivov«\ bretanové a jiné, které štastné až dom jsme donesli, brali jsme se odtud a však tak, že zpíváno a kylarováuo u prvodu svíc a pochodní nejen ku behu, kde jsme se s tuiilo dobrými ostrovany obdarovavše nu sumé hladin jezera až je rozlouili, nýbrž je^t k hostinci, kam jsmo se teprv pozd v noci navrátili. Obyvatelé tohoto Sremu, vtším dílem rybái, tak se spolu radovali s námi, jakoby byli cítili, že v jejich žilách jšlé starovenetská krev teco, a že tedy naši brati jsou; proto pii odciiodu div že za námi neletli osvcujíce nám z bi^chu luiikováuí naše, pokud jsmo jim a oni nám z oí nezmizeli. To byl nejblaženjší Slovákv (Iloi, Ciialupka, i i veer nbšeho kdebysmu se Slavoslavnost putování: na nám byla naivná a samorostlá, sebou zniklá, nebylo dnu, nubyli s radostí tím milejší, že mimo ba tém hodiny, rozpomínali. byla, naše nadání beze schválného pedsevzetí a a( tak ciitni Tato dim, sama predbéžue pípravy jen extemporizovuná, tak že my sami jí jako plodem okamžení pekvapeni jsme byli. Náš teli spolucestovník, maje nmecké jméno a maarské vychování, a 192 podstoupil zde ouplné miloval se do cele promnní a zpvu a tím znovuzrozeni, do i svta a a za- života siavjflnslíélio. Ostatn vy Arislarcliové a Kritikaslrové nczajtomete pi tomto výjevu na to, ze jsme my nyní byli nejen \fibec synové Itálie, stojící oa vlaské utni a pod vlaským nebem, otoení se všech stran moem tlesných duchovních, prírodných a krásoumnýcli úiivv a slastí ale že jsme obzvlášt byli dnes hosté ímského Atiakreona-Ca>ulla. Hano zbudilo nás ze sna jeeni a pnni jezera Panáka, promnou poasí mezitím zpsobené: vlnobití tak silné bylo, že proubové vody a chomáe pn až na naše okno stíkali. i i : HLAYA Brescia Caravaggío : 11. fasano : lili Adra Brežic) dojeli Adda : eka. Do Brescie (lat. Brixia, hodin když na hodiny po anf zde bilo, Beh sr. jsme práv o polední, véži 6, t. j. naších 12 slarosvtsku jdou, jíko krajinách, zaínajíce s ráucm a ^'emvše oumyslu 24 poítati. všudy ve východních úsvitem hodiny od 1 — dlouho se zde pokojv hostinci, se. co v Zde jsme našli toliko ale medvdové, na kanapi a na stolicech zvláštních ani v obédnici Angliany, dva již jsme nevzali zdr/.ovati, složili jsme ani rozvalení, mappy a knihy zde ta samá vzdlaná surovost a somli. I becká pýcha nás z.irnzila. kterou jsme již asto na ceISejen že se nepohií stujících Anglianech zpozorovali. všecky stolice zaujali pro sebe a své z míst svých a vci, tak že my kde sednouti jsme nemli: ale dovolili sob hnnsot, které zpomenouti zdvoilost bráni. K tomuto hrubianství a osobování pišli tito zrzavovlasí ostrované nepochybn tím, ze jim, co Anglianm, pov rnkácli i savad celý svt pochleboval každý tulák a dával, hned útoišt ano ledakdo, jak i a že u knížecích dvorv Angliana vy- n)ile se za portu a poklonu nacházel. i 193 Pi všem pospíchání Odtud toto John-Bullská nadulost. vymohl jsem pedce to na mých spolupoceslných, abynesme i testantu, se velice stalo i ním vru mn toto toliko jako sob cestováním asu litovali as že denní tak, Slavjanu, památné mésto jak ale náleží k tomuto i To vynaložený no- jsme. vynahradili jnko pro- pehledli. Aniž jsme zde zlráveného, nebo našli jsme krásy poklady památné nade všecko oekáváni. První náš výbh byl na onen beh ili bežištéy pod DÍmž Brescia práv tak leží, jako ve Styrsku mésto a Anobrž celé toto okolí a v Horvalsku Zagreb. behovi!é a pahorkovité. S tohoto behu, na nmž hrad Mirabella, vidno vže mslaCremony, které r. 603. Slavjuné dobývati pokráli Longobardskému Agilulíovi Dva potoky Garza ^sr. Gorica) a Mela (sr, máhali. Brezcie jest mla, ml, mlká voda) svlažují msto Brescii. Za to mám, že se sídla Slavo-Venetv od Jaderského Moe po celé horní Itálií, až hluboko do Ilolevatv (ili Helvetv) kde ješt posavad jejich rumy živoí, rozDivocí prostírala. nim se vítivší, cisalpenští Gallové nalezli již rozvinutý Vlachové k ili život, rolnictví, ku- msta, hrady jejichž jména ústy gallskými jen maliko zmnná posavad ješt xde pozá- pectví, plavbu, : stávojí. utšené výšin stojícím Ink se nám byle ono veselé místo, no nmž r. 1158. Cechové s králtm svým Vladislavem, pod císaem Bedichem Rudobradým .proti Milánu ili Medulanu táhnouce a od Verony ku Brescii pilrhše, msto toto oblehli rozhoslice se zde mezi pekrásným olivovím a Zde na této zdálo, jakoby toto fikovim, lak že se jim, dle slov letopisfiv, vidlo, jakoby Clmácte dní tu ležavše obyvatele ve zdech bitv pobízeli, když ale lito polem k obávali. Cechové celý kraj poplenili. Meii- v ráji byli. msta skryte potkali se lím dostávše zprávu Bresciané blíži, poslali posly do táboru že se i císa s vojskem eského, kteí biskupa aby krále Vladislava k tomu naklonil, aby jim tento milost u císae vyjednal, zaež Vladisla- Daniele prosili, vovi veliké dary KoUArovy friay HI. pinesli. Vladislav to i 13 uinil, neboí 194 k jeho pímluv byla mstu všecka se spojivše vojska tomuto milost táhli pres Zde Adva k dána. eku Medulanu. V gallerii výslovnou hrabte Tosi pozdravil jsem opt s ne- rodáky Schiavomj ; od Natale jest zde Madonna s díttem, od Fclice: Rafael s milenkou svou Fornerinou. Tento poslední obraz vyhláVlaského silbych já za mistrovské dílo našeho Felice. Rafaele nikdo krásnji malovati nemohl, jako slavjanský Rafael: takoví umlci mohou sob vzájemn ruce podávati, byf je i dva svty, asnost a vnost, dlily. Nmec Dúrrcr vypodobnil Rafaele se vši svdomitou nmeckou pilností n drobností tak, že se i ti vláskové radosti naše : a potní dírky na jeho ronský dal jeho umlce; kži malíi zbožnili, ducha: ale znovu jiní tvorího Schiavoni. poítati jiní a \ Pavel Ve- a stvoili uml ho 'jen Felix Obraz tento Rafaele milenku svou malujícího pedstavující, jest nejvrnjší pis mohou nádheru pyšného jinak zpotvoili tohoto ckarakteru upýpavost spolu i škola pro žádost zníkla zde v srdci studnice pro jeho životo- všecky mém malíe, —ó — óby by tento tato všickni a malovaní obrazo\ se sjeduotili a do národní slavjanské obrazárny složiti mohli, aby mladým V ténašim malírm všech kmenv za vzory sloužili též obrazárn jest i od Rafaele obraz Vzkíšeného Píklad, jak se Krista se známkami ran pedstavující. a strašné bolestné vci barvami geoialného malíe i od Schiavoov ! píjemnými pro oi i srdce uiniti mohou. Ostatn, ze všech obrazv Tilianových a Rafaelových, které jsem posavad vidl, nazvalbyclt onoho protestantickým tohoto V obrazech onoho kesanstva. katolickým malíem všudy jest život, síla, innost, dj a hýbání se, tak že stromové žijí a listí na nich se tese a mluví; i jeho v obrazech tohoto více panuje Irpnost, niltelivost, stání Proto i Titian, dle své povahy, maloval a velebnost. tém všudy v cioné postav a dob, co uícího, kupce z chrámu vyhánjícího, soudícího, cestujícího, divy tvoícího ; Rafael naproti tQDiu více trpícího, svázaného, ranného, ukižovaného. Krista uzdravujícíiio, bodujícího, - 195 zemelého, na nebe vstupujícího a oslaveného: tak že druhého jako doplují a teprv oba jeden kesCaoskomalisItý celek r.psobuji. V katedrálním chráme spatuje se blankitný kíž (Croce orofiama), který prý ten jest, jenž se cisuri Constantinovi v popak malby od Morelta. vtí byl zjevil Ve chrám Ara, žena cÍEoložná ped Kristem od Titiana, a s. Proménéní Krista P. od Tintoretta. I zde nás opt tito dva nevyrovnaní Bcnátané cele ve své moci mají, hrajíce se srdcem divákv co s míem a porážejíce k zemi pouhou svou pítomnosti všecko vkol sebe, co se ped nimi nekoí. Nic nás nezbaví toliuto osudu, jediné dva jeden tito — : k nim. Jaký to život a predce jaková prostota skrovnost naproti lulipánovilým figurám Pavla Veron ského. Jako Benátky panství mli nade všemi lioruovlaskými msty, tak Titian a Tintorelto panují nade láska a Ped tmito všemi jejich malíi. ckni BrescJunšti maliri : Gambara, Moretto, ale kterých jsme na posa i dov, jiní, Vicenci, poznali : Nadití Uosa, n;iši samému Sabattí, cest, toliko vši- Foppa, ^'erramola, Romanino, Muziano, Veron mlí nejen Titany Bonvicino, v Pa- Rafaelovi, kde se ukáže, odevzdávají berlu. Nejpamátnjší pedmty v Brescii jsou r. 1820 u prosted msta vykopané starožitnosti, na nichž, jako v Pompejí a v Ilerkulau, od mnoha století jiné domy stály. Jest to totiž celý, nádherný chrám Iferkula, spasiana, dobe zachovaný, veliký a prý od císae Ve- vystaven plný soch, ezbin, obrazflv a jiných, obzvlášt ímské náboženství se vztahujících, svátostí a nádob. Zde máme sllesnnou mythologii ímskou. Jakový to rozdíl mezi pouhým opsáním, tebas klassickým, a mezi skuteným zoením staropohanských chrámiiv, bohv, na i knzv a jiných svátosií a obyejv ! Více nás toto k onoho, nežli ono tam k tohoto vysvtlení vede. Predce jsme se zde nemohli zdržeti od projevení té žádosti a rady, ieby lépe bylo, kdyby se tyto ide vykopané sochy, oltáe, nádoby, nápisy a jiné starožitnosti i místa, kde nalezeny jsou, nehýbaly, do nového museum nepenášely, aniž podle umlecké soustavy do jiného 13* ; 196 poádku se kladly, každá aby se jen na tom míst ale uspoápedstavy poskytlo, každého sem pišlého diváka muselby nepojme- nechala, kde stála dání slarorímských nýbrž i DOvatelný toby nám : chrámv proniknouti, cit nejen o vnitrním jasné anby se, rozplynut v oužasy Sama buoko podivením ohromnými ryhovanými sloupy z bilého mramoru, korinthivedou do ní schody vysoko asi 60 stuckébo slohu pv. Vnitek má 3 sín a tri oltáe. Chrám tento slouží prozatím za museum, v nmž se nejen všechny zde nalezené, ale i jiné od Brescianv darované, vzáDlouho jsem hodokvasil cnosti o starotiny schovávají. stkvostných radostech umleckých výtvorv. v tchto Ve stedku stojí Victoria alata, se stíbrovavínovým vncem, nejvýbornjší dílo ecké krásoumy a nejvtší starožitných litin ; potom Juno, Volz posud známých minulosti; procházel v tomto spodním svte. chrámu, 200 dova zšírí, napluje ; i Mulciber Volcanus /. ugustus, Volcanus Mitis Mánes j Divus Trajanus, Fafa Augusta, Fáta Divina, množství všelikých Hercules, Sarcophag Fatalia, F. votivných tabulek, jako i dlouhé poadí byst ili podoatd. Zde v této bizen ímských císav a císaoven smsici starého i nového svla v tak ouzkém prostrannejživji rozdíl mezi pohanskou a keství, cítil jsem slanskou krásoumou. Onano jeví všudy, nejen u Staroslavv a Egyptanv, u Indv, a ímanv, ale snažnost to co duchovního a nevidomého jest skrze canus, ; Dii : ekv i chrámy, sochy, obady a výtvory stlesniti a tím sob nedostatek náboženských pravd a myšlének vynahraditi: tato naopak hledí tlesnost zduchovniti, zbožniti, idealizovati. lidi k Onano táhne bohy k lidem s nebe na zem tato Pohanstvo a celý starý Bohu od zem k nebi. : vzdlával jen smysly: duchu nové, krásné, pedtím neznané krajiny, mysl a srdce. Pohanská krásouma budí ve svých nesmrtelných k zemi upevnných památkách podiv a úžas, ale srdce nechává studeným: svt až ku Kristu keslanství obsahoval objevilo a osvítilo a v keslanská krásouma naproti tomu se svými k nebi se pnoucími pedstavami, obzvlášt v malíství a stavitel- :: 197 budí «tví, lásku, priroiené vci kéiio, a ona svatyn zde Ale kdo vya to veli- Slávy spatili? Dávnoí syníiv u — mysli oad- jednobo, i livd, ret jest pobožné tajemství. nevystiiilá rodákv našich z nadji, a radost, když jsme naši sloví víru plápulá do mluví a která nás tento zákose již z podstavku svého usmívol ua proež pistoupivše k nmu vítali a nodárce Evropy pozdravovali jsme ho srdené na tomto neoekávaném Pod poprsím stkví se jeho vlastni, císaské, míst. obsahotéžké, již na všeobecné písloví pešlé heslo : ^Summum jusi, summa Upravila^ naroz. n ; iiijnria", obrimoval, než dla silnji jeho otec r. slul 483 jimž zbroje a Macedonii ve Vedi- srbské v Iztok (ili mocnáe a vladae odbjcv. Byl to Výlok, t. j. Východ matka Biglenica ili Vilenica Istokovu sestru ml Zelimtr, král Dalmato-Horvatský za manželku. Nemálo nás však zde znevrlilti zpráva našeho ierona, slunce), že ; práv tato ale jen není, bysta ješt tobolo vlastnictvím antikvarské zboží sem s museum nkterými jinými ukázku a ku prodaji poslané, a že slabé sily mladého tohoto ústavu sotvy dopouštjí žádanou vysokou cenu složili, Jesl-li kdy, nyní jsm sob žádal bohatým býti, abych poklad tento odkoupiti a do nkterého slavjanského museum, v Praze aneb v PetrohraH, durem zaslali mohl. Nebo jen tamby mezi svými stál a nebyl cizincem. Na ímské císaství povýšen byl r. 527. a tu slavjanské jméno Upravila zlotinéno v Justinianus. Srov. o Výklad ku Slávy Dcee sir. 293 vyd. II. Na témž míst svého narození dal stavti msto Justiniana Prima, od Turkv nyní Giuslandil, v Bulharsku, rvané asi 8000 obyvatelv mající. I jeho dvoane Belizar, Chilvut, German, (Cerman, snad erven ?) Slavjané byli. On vystavil slavný chrám s. Žofie v Cailiradé. Sigoniiis Lib. 19. p. 422. tnkto piše o oa nm i nm Hic est juris magnus conditorem, ille Justinianus, quem libertatis constilutorem, merito posteri bari)arorumque profligatorcm linguis scriplisque consentienlibus celebrarunt." zvlášt Nevdný svte, ty — myslil nevdéiná Evropo ! objsem sám v sob, Slávia ti dala Ii nejzna- 198 meoiljší zákonodárce, jimiž se všickni vzdlaní národo- uení vé zpravují, které a ty to neuznávéS vykládají a jim obdivují: se našemu národu zásluhy o lovenstvo odpíráš Nebo jako Upravda pvodcem byl ímského; tak Basil Macedonský, císa Caihradský, byl pvodcem Východního ili eckého práva, v knize od nho Basilikon zvané tak Repkov, Slavosrbský šlechtic, byl pvodcem nmeckého práva v knize Ssské Zrcadlo (Sachsen-Spiegel). Otec císae Basilia slul Bekla v zápaších užíval podezávání ili podlináni noh Dobou (xara TróScsâv) ; djepisec arabský Hamza on povýšen byl na výslovn jej Slavjanem býti praví císaství r. 8G7. Repkov, nm. Repkau, starosrbská ! ! ; : ; — šlechtická v osad rodina, shotovil mezi mstských, knéh trestních, storoslavská praví v jen dob v 17. století v Sasich, Ebko ili Ekart Repkov 1335 spis: Saské Zrcadlo, mnohých lánkfiv o právícb a lenních a atd. Akoli soukromá a Obsahuje ono obyeje. Sám „Tato práva za starých : donesli." osobní — práva pedmluv pedkové sem dv 1215 r. tí ze záležející která ješto která Jesenici pebývala. tato byle, íasflv sbírka prav predce i n- spisovatel a ve naši sou- krátké slavpo všech nmeckých ale janských krajinách, aní mnohé zásady i z ímského Upravdovského, Basilovskébo práva pijala. z eckého Slovutný Menkenius III. v Pedmluv, XVI. takto soudí o tomto muži j,IVobilissimum infer veteres Gcrmaniae, rozšíila se nejen i i : praesertim splendore JurisconsuMos Sax. et juris scientia nomen clarissimí est viri generis Epkonis de Repkau Speculum Saxonicum, quod Latino primm idiumale componere tenlavernt, germanico enarravit. Idem Chronic. Magdeb. latine conscripsil." Se jménem Repkov srov. Repicha matka polských knížat), Repický, a mista pice, JRepati)/. Reporyje atd. Samo Epko ješt slavjanskou koncovku má, jako Fricko, Janko atd. e- ( I v Anglii Porota (ang, jsou Jury, práva a soudy, jmenovité Geschwornengericht) a Spofidejussio, Gesammtbiirgschaft) pešli lam bu bezprostedn hlavní nm. lené ruení (universal. slavjanskébo pvodu, a : 199 tam Velely Villy skrze nkdy Sasy, jenž Djiny národu eského, I., Tak 1837. 1. str. 76. — i prostedn buJ osadlé, 2, 293, str. nejen hle skrze Srov. Palackého se Slavjany sousedili. v Casop. Muz. a kupectví, nýbrž v právnictvi ^My rože, drželi sndli peenku." cízi Když jsme pi tchto myšle'ukách a rozmluvách ven ze svatyn této vyšli: já ješlé jednou postavil jsem Silné tepalo srdce mé hrzou, se ped pr&eli jeho. bolestí i hnvem nad onmi divokými svétohromci a barbary, jenž toto ped oima zaieni zpsobili mi zde se oni ; jako krvaví stínové kmitali. Nebo jak museli tu šeredný Atila a Hunové, jak ukrutní Allemanni, Golhové, Vandalové, Herulové, Longobardové hospodakolik bojv a porážek, kolik pálení, boení, pustoiti šení, se zemí srovnání zde pedejiti muselo, pokud tak veliký chrám zarumován byl nechíby se to pivzalo, íe chrám tento pvodn, ne na rovin, ale pod behem aneb v dolin pozdji zasypané, stál. Požehnání a sláva všem pokoje milovným národm kletba a potupa všem krveprolévafim, mst troskotatelCm a cizozemcv ! ! i — : podmanitelm. — A však ne jen z ského ohledu Brescia Arnold žovali a Arnoldislé. co most umleckého, nýbri mne zanímala: zde Celá horní Italio i z nábožen- totiž mže se bydlel pova- Slavjanv, nejsilnji v Bulharsku, skrze Bogomily znikši, vždy dále a dále k severu se pesthovala do Benátek (kde ustaviné hádky í papežem interdict a kletba; oratoiiiim); do Padovy (kde 1305 Petr Aponus, od vérosoudn ili reformacie, která u jižnich ; co kaci v obrazu zpálen) ; do Ferary a Florencie (kde Savanarola 14 52 1498 co kací zpálen); do Lukky (kde Petr Bruys, Brusiuni, 1147 zpálen ínquisilie — co kaci); do Brescie (kde Arnold a Arnoldislé); do Savoye (kde Vallenses, že se v oudolich skrývali): do Francouzska^ Provence^ Languedoku, (kde Piemontu Albigenští, a Valdenští, Pikardšli) ; do Anglicka (kde LoI- 200 (kde Rusku ech do Viklefští), Jardští, Helvetie Hos, Hieronym), do (kde Nmec do ZvingliJ, (kde Lulher). V pod názvem Razkolnikv od Bogomilv Slavobul- se Bogomilstvo zjevilo Všickni tito Duchoborc&v. harských povstali, všickni se v podstatných vcech srovnávali jen s malými promnami v uení, dostávše jméoa hned od míst, hned od znamenitých uitelv svých, jako a k. p. Katareni od msta Dalmatského, latinsky Cataro, slavjansky Kolár), Paulitiani (od uitele Petra Pavlie), Fratricelli sr. brati atd. Obsah ]^]k\\ ueni b>l : Trojici obrazy kíže, mše, mnisství opovrhovali; Pann Marii nábožnou est neprokazovali kestu bez pedbžného pouení žádnou moc nepivlastovali; evangelium zapírali; ; v nátuko\é vážnosti mli, že je objímali a líbali; užívali ; vzkíšení jen v duchovním a ve mravne'm smyslu brali za povstání z tlesv boženství materské' nosti a híchu k SBirtelnost ei pokání a ku kíe duše však vili ntd. Caihradský ve tvrtém sezení Již r. proti G80 žaluje snem Slávm, že se ohrazúv v náboženství Hití, a že na tento snm, jenž obzvlášt na uvedení a ctní obrazv pracoval, ani piSrov. aby ku podpism nebyli nuceni. jíti nechtli, Concil. Tom. II. 18. V 11. a 12. století (1060— 11 10) náelníkem byl Basilius, nejprve' léka, potom mnich, jenž asi 52 let ve mnišském odvu po svi chodiv a uení toto rozšiovav, r. 1110 pod cisnem Ahšem Comnenem, v Caihradé upálen byl On mnl 12 apoštolv, ili pomocníkv, mezi nimiž Anna Comnena jednoho Dihlatius (srov. jihoslav. tZ/^/a-pišfala, dudy, diblac pištc, hudebJméno ník) jmenuje, a peveliké množství pívržencv. povstalí v Bulharsku Bogomili, jejichž Bogomilv odvoíují nkteí od y,Bog miluj ná^^, které prý asto optovali naším zdáním mohli býti Bogomil a Basil vlastní jména jedné a téže osoby, a sice tak, ie jedno bylo jméno svtské, druhé klášterní, emuž nasvduje totožnost poáteních liter v obou jménech jB, která pi podobné od mnichv obyejn za: i zmn chována byla jako Simeoo a Sabba, Constantín a Cyrill atd. Bulhai byli ku kreslanství skrze slavjanské apoštoly, 201 Methoda, pivedeni r. 843; Simeon jejicli pa912. k ímské' církvi, potomci r. chvli se hned mezi východní, hned mezi zapadni církví a tení ocele a kemene vyskoiila a z tolioto chvní Zonaras píše již o Bacilovi ,,totuni jiskra Bogomil&v. Cyriila a pestoupil novník : orhem sua peste impievit." Celá osada fere usídlila se v kde Bogomíli se tato sekta jako p. k. Zde jÍDÍ. V mst Thracii v (od Patareiií rozmniila, Pliilippopolis. dalm. že i msta Patara) knížata k ní se Bogomilfiv V Bosn, slul', tak piznávali, Ban Kulin (1171), Ban Ninoslav (1281) a vlastního biskupa Daniele r. 1180. mli i r. 1204 Bogomilstvo rozšíili), že odtud veliké veejné spory povstaly mezi lalinníky a nimi. Arnold z Bre.tcie byl žákem povstného Abelarda milen- Dalmácii tak se ce Heloisina, jenž sám r. 1122 Soissoné za kacíe vyhlášen trojici odsouzen byl. a Hoku na církevním snmu v ku spálení svého spisu o 1136 navrátiv se do své kázáním proti hierarchii a jiným zlozvykm všeobecnou pozornost vzbudil. Papež Innocenc II. kletbu na nho Arnoldisty mrštil: protu odebral se Arnold vlasti, i do Svýcar, smle kde v Curichu (vlasti Zwinirliho) 1144 Po rozlihiých osudech posléze v Campanii jat, co kací a bui do Híma veden, zde zpálen a popel jeho do Tibru vržen byl. Hlavní chrámové Bogove Veron, Vicenci, milúv ili Kalarenv v Itálii byli Brescíi, Milane, ve Spolet, Florencií, Sensan a jinde. Všickni svj pvod výslovné z Bulharska odvozuji. Památka jejich udržela se posavad v ei vlaské a francouzské ve slov ili pezdívce Bugerone^ fr.tnc. Bongre t. j. Bulgar, Buijar, jenž znaí pvodn kacíe, pak neslccIielDÍka, noznaboha, ano smilníka a zloince, od liichv tmto lidem, THleáné a jen z nenávisti, pipisovaných. Ponvadž nmetí djepiscové zde spolehliví nejsou, aut rádi všecko jen sol> a svému národu pipisuji, (jako k. p. samého Valda, kterýžby se piroslavobulharského Vlád odvoditi): proto zenéji dal od odvoláváme se zde na svdectví frnncouzských hodnovrných spisovatelv, jmenovit oitého svdka, dominikaoského mnicha Jeana Benoita, a onu spolenost, kázal. : i i a 202 Abrégé de V histoire des Eglises jenž vydala knihu Eadavonnes et Vaudoises a Basel 1787.*) Možao. ie sáno 52 roky po svt putující, 5así7, Bogomilflv pvodce : ve Francouzsku byl a sbor Valdenský zatoiil. Dotený mnich, Jean Benoit, potvrzuje, že vyznavai této sekty již dávno ped Valdem v dolinách vlasko-francouzských byli, kde so ped pronásledováním ukrývali, proež nazývá je pankbarteoi otce svého neznajícím. Bernard, opat Clarevallenský ve kacii^stvi má Nestora, Arriani 1 sv. Tak „Kaidé i 2, století, píše : p&vodcc: Nestoriani niaji za otce sekta ale Manicheové Hana Vallenských fcili Valdenských pvodce svého jmenovati neumí.'* Tento vzájemný svazek meziBuiiiary a Valden- *) svého Arria, : des Albigeois et de Vaudois, Paris 1691, takto píše: ,,En 1176 les Albitjenis furent liinsi Albi, nommés parce qu'ils habitoient dans les environs On les appelloit aussi Manichéens, ville dn Languetloc, Gazari et Bulgares. lis s'y etoient meme aquis une si bunne reputation, que les habitaus les appelloientiíoýonuVi A 1' occasion de b' est a dire les Bien-aimés de Dieu. guerres saintes qui se 1'aisoient en orient, ils sortircnt de Sr Abréla Bulgarie poiir venir s'etablir en France." Jean Benoit, Histoire — yíde I' histoire des Belises J:^cIavonnes et Vandoiseî, str. VI. Pledm. „L' Eglises Esclavonnes et 1' Eglises Vaudoises deux branches de 1' Eglise universello, qui ont le mieux de la more-racinf. qui ont toujours vivaces et toujours fertilisees ]>ar les bcnignes infinenccs que Icur divin cultivateur y a vcrsées. En effet, sorlies les unes ct les antres d 1' anciennc Eglise d Orient, coinmc dc Icur souche commune, ellcs ont constamment rctcnu lu saine Uoctrine de 1' Evangile, et elles ont sub- conservd la nature tc fjuoirjue soits différens voms. jousqu' a 1' epoque de grande Reformation, et meme Jusquos a ce jour. Str. X. Ceglise evangelique et non liomainu a toujours exi8té: daus la partie orientalc de 1' Europe chez les Sladans vts les Bulgares, les Moravicns et les Bohemiens: la partie occidentalc, la unique source de vérité etreuelles, c'est a dire, de la Parole dc Dieu; c'etoient de branches fortiles. qui ont / 203 skými Francouzsku ve Valdenští svého msta knze Carcassone, ješt trval a jako poslali do v 13. století, kde Bartelemiho^ z Bulharska, Horvatskq, biskupa sousedních Uher k navštívení laméjšich tajných Bogomílv a k ulvrzeoí jich v evangelickém uení. Daltnatska a K Anglianm dné jíž anC již skrze 1 r. 1 pišlo Bogomilstvi na tech cestách, pebulharského Basila aneb jeho apoštoly, 00 v rukopisech váeuilišté Cambridge- ského kacíi Vallenšti se zpomíaají ar. IIGO snem Oxfortský žaluje na množení se kacírfiv a Valdenských, a ustanovuje, aby potom hiováui a vyobcováni byli zempisným sousedstvím, anC toho asu od r. 1259 až do 1380 Angliané francouzské vojevodslví Guienne^ ; ou moins dc fruit, dans leurs différcntcs saifj. Nous ne dirons rieii ici touchaiU les im.s putations Arrianisnu! et de Manichéisnie, dout on les obseiver qu'il cst iissez constaté chargeoit, II sulíit tjuc ceiix qiii dnna le XII sircjc íiireiit appellos Vaudoe en France, étoicnt iles descendanx de (.'brtliensdc JJuli/uriy par const'quent, qiie les Vaiidois, aussi bicn quc les FrerendiiH plus soins. Sir. dc Moravie, étoient issus une meme 1* Ej^lise Apostolique grqiie, Aprés cela, OD ne doit ]>liis ctie tonne, ({ue les Vaudois, coté, et dc lautre ks Boheiuiens et les Mora\ lens, se soient rcgardés de tout tenis Frircx comme prolessant une meme líeIi<íion, et ne formant qu' une mome Eglise. L' accusiition de Manicheisme n' cst pas mieux fondee qiie celle Arrianisme: c' étoit nniqucraent pour le rendre odieux a tout le mondu et ponr Ju^tllie^ les persecutions qu* on leur ûSlitoiI Str, 6.'>. Li'ur ucciii'ation ct U'ur nourriture joiirnali»'re ótoient laParole dc Dieu, la Priére et le ohnnt dc Cantique, meme an niilieux de luurs travaux tant dc la campngne, qiie de la muison (kdo tu nepozná slavjansky charakter ) Str. Lea 101. Vaudois se íont tuujour nomnics Frires (sr. Fratrieclli v Itálii, Bratíí deští), discours putant dans K-nis blics ct particuliiTí", que dans leur Eerits. II paroitra par cet exposé, que ces anciens Chrétiens evanj;i'lique8 ont fraye le cheniiu, aon sculenieut au Wicletismc et ua Ilnssitisme niais encorc a la graudc Uoformatiou, doni Liither et Calvin ont ete les jirincii>anx organa.'' res de Hoh(''nie soiiche, savoir ct de un i* :; 204 v sousedství Valdenských a Albigenských ležící, drželi naposledy skrze slovúlne'lio Valdenskéko kazatele Lollarda r. 1320, jeuž v Londýn kázal, od nhož zde kteí na Viklefovi nového pokraovaSlovem Rogomilové byli rodiové Palarenv v Bosn a v Srbsku, Katarenv, Fratricellv a Valleoských v horní Itálií, Valdenských a Albigenských ve Francouzsku, LoIIardislv a Viklefitv v Anglianech, HusitQv v echách nepetrženém etzu praa lína v Loilardisté tele sluli, našli. : ddové a pvodcové reformacie píše Conrad vtších ^,že Lulherovy. Proto nezle svdkv a nejLulherových, v pojednání o kacíství Vimpina, odprcv Luther své uení jeden ze živých pjil od Husa Viklefa, a a tito Luther nic nového nevyzveejnil, kterých se dávno že je pijali od Valdenských. nalezl ; on jen ty bludy pedtím pidrželi šismatití Bekové, Valdenští, Viklef, Hus a Tiiborité v echách." Sám Calvin to v latinském svém, ve francouzské od list vyznává že a z Piemontu do Picardie skými B'igomily v tuhé a štném : Olivetana peložené biblii. ti- pedkové Valdenští byli pešli. I echoNé s Valden- jeho nepetržené vzájemnosti byli. Cosmas, zpomíná sektu tuto Bulharskou, L. 1. str. 49, kde o založeni Pražského biskupství a jednoho kláštera mluví, tato slova papeži Janovi XIII., vlastn vsak leprv ehoovi VII. r. 1080 v ústa klade: „Verumtanem non secundum ritus aut secam Bulgariae gentis(t. j. Bogomilv), vel Rusiae Vindimíra nedávno kestuého), aut Slavonicae (t. j. linguae (t. j. Cyrilla a Mathoda) sed magis sequens Jíž první djepisec echv, : instituta et decreta svdectví velikého ského, echách dlouho apostolica". Thiiana, jeho po slavjanských Sám Petr krajana, mstech a Valdo, dle Hájka e- putoval a v Thuanus, Hisl. C. 6. p. 125. „Petrus Valdus locuples civis Lugdunensis anno círciter 1170 Valdensibus nomeu ddit, ís quaestoris munus exercoít, domo ac bouis relictis tolum se Evangelícae professioni devoverat et prophetarum atque ai bydlel r. postolorum scripla Patria relicta ia 1176. Srov. popularí lingua Beigiam venit, atqtie verteoda curaverat. in Picardia maltos 205 ín inde in Germaniam appellantur." tém transiisset diversalus slavJHnské) civitates diu j. Bohemia consedit, eam doctrinam amplectuntur, qui ii, (t. postremo est ac cum nactus, sectatores per Vaiidalicds Uení Valdovo Picardí de causa ea poznamenané Tliuana a etiam hodíe ubi jest HuStránský (Resp. Boh. str. 271) píše, že 1176 sitv. I nkteí poboíni, z Francouzska a Nmecka vyhnaní mužové, ueníci Petra Valda, do Cech pišedše a v okolí mést Žatce a Loun se usadivše mnohých k eckému doslovn obadu to, které bylo se piznávajících Basilia sob Cechfiv Bogomila n získali naklo- a asích Aeneas Sylvius, Šlechta, Dubravius, Baibin a jíní píchod jejich do Cech asto pipomínají pod jménem Jamníkúv, Adamiiúv^ Pikarnili. dv pozdjších v I i jim pipisujíce atd. híchy, akoli toho zde, jednotliví nenávisti z nelze, zapírati lidé a odrodové i bludy všeliké a všudy tak této pobožné a jako že v pravkesCanské spolenosti na scestnosli pijíti mohli. Jejich nejhlavnjší knží v Cechách byli, dle Zach. TheoMoravec a Jindich Lubnaeus r. 1331., Pozdji se sice Tuborilé a eští bratí tchto Valdenských Bogomilfiv jako odželinávali, to však se dalo vtším dílem jen z bázn, aby, jako lito, proHovným zpAsohem následování nebylí. Albigenští Bogomilové, potom jakž pod piipežem Innocencem III, z poátku 13. století, z msta Alby a z Francouz vyhnáni svým Slavjanm, jmenovité k byli, obrátili se k otcm Bulharm, Dolmatm a Horvatm, kde sob biskupa Martin balda, rozeni Cechové. i i zvolili elii a proti Eccl. Hist. pepcžencm L. C. 3. 1. zmužile se bránili, p. sr. Mícra- Nkteí jméno Bo- 230. gomilv Katareni odvozují od ec, y.a^<x^zl t. j. istí, jeni odpovídá anglickému Puritani. Ostatn o Basi- — lovi Bogomilech, a tém Arnoldovi o a Arnoldistech, jako eených kacíech, nemusíme souditi podle toho, jako jejich souvkovnici a zvlášt odprcové o nich psali, jenž od mladosti v rozliných pedsudkách vychováni a osobnými náruživostmi pojatí i o byvše, tyto nenávist a všech tak kacírované v potupu muže píresti všudy i u se usilovali. potomkv v Pravda jest 206 vtším dilem, zer-Hist. co nestranný Arnold, Kirchen- nnd Kez392. a násl. píše : ^Historie ukazuje, sir. I. ti mužové, jenž od tehdejšího pokaženého knžstva kacíe prohlašováni jsou, nic jiného nebylí, než svdPokrytci na východu (v ecké kové pravdy a svtla. v tom svou pepiatou horlivost ukázati, církvi) chtli pátel lékae Basilia, jenž Bogomili sluli, novou že dobrého Basilia r. 1110 sektu uiniti chtli, samého že za i živého zpálivše Zlobivost a ostatní co nejvztekleji pronásledovavše. orthodoxv zvaných tak nejzejmji se tím svdectvích svých proti kacím nesrovnávají nestydíce se jim vci nikdy Ale zde knžstvo jediné o to neslýchané pilepovati. peovalo, aby jejich emeslo netrplo škody, jako lam nebo lilo kacíi svdili a zlatníka v Efesu Demetria chrámovni služb a proti a uili proti pove, falešné Proto byli onino jejich mrtvým skutkQm nábožnosti. nepátelé, íkajíce, žehy Basil byl cele satanem posev záTak dlý, proež na hranici s ním pospíchali. sama vyzrazuje, že se žalobách v a : i ímské Valdenských nemusíme se ptáti orthodoxv, co to za lidi bylo? Nebot není toho routoho híchu, té ohavnosti a nestydatosti, toho hání, padní pi církvi kterýchžby papežští spisovatelé tmto nepivlastovali a to sice s takovým bleskem pravdy, žebysme snadno oklamáni býti mohli, kdyby nás jiné jasné protidvody nepesvdily. Srovnáváme-li však život, uení a skutky tch tak zvaných orthodobludu a omylu, lidem xv a pravovících tchto dobrých lidí, knzv bot sami kaciovatelé byli skromní, v žnictvi uením a odvu to vyznávají inquisitoi nepyšní, v kupectví : že to dobí, v eech nemnoho se je- a v pokrmu a nápoji mírní, lež, klam, kivopísenenávidící, ve mravich biblii ili písma svatá Ponvadž se pi tom knžské ale ctižádosti a i ženy stydlivé, istí, jejich 8 všickni jnosti, obcováním Ne- a oíí spadne. z pravovící, pobožní, statení lidé dnající, s nám blmo tu milující i znající. skouposti prostopášnosti dotýkali, msty museli býti kaciováni, žaláováni, všeni, topeni aby celé svaté kaéžstvo a — Inko- proto z po- páleni, stínáni, ku zkáte oe- 207 — pišlo." Kdoby více o téclito Bogomilech isti žádal studcicem Anna ComZonaras Tom. II, nena de geslis Alexii Comn. L. 15. Const. IbrmeP. 11., Zigabenas Panopl. Eutliymius nopulus de Opin. Haeret. p. 109. Baroniiis Ann. 1118 ku loho odsíláme následujícim : — Wolf, Professor Vitteb. Historia 1712. Z tohoto všeho dá se jíž priroien vysvtliti onea ob/.vlášt Job. a Bogomilorum pro úkaz, in v Clir. Ann. 4. horní Itálii, jmenovit cíe Lutherova tak [)i7,nivý pízvuk tím nejvtším uomáhánim potlaena Thomas M' Italy. in v Brescií, reformaledva ohlas našla, že (Srov. mohla. býti progress Crie llistory of lbe sion of the reformation a and siipprcs- Fdimburg and London. to, jak jednostrann a 1817). Z tohoto vidti ;ile nespravedliv ti dlají, kteí celou reformacii jen Lutherovi pipisuji a jí pouze co dílo Nmeckého národu poi Zásluhy Slavjaníiv važuji. I hodn-jši, nežli složili) Nmci i jen dražší NmcQv žhIí. — ; tohoto ohledu jsou z Hus, (^Basil, Slávové orali K Brescie do Medulánu jest stedku cesty v leží mstys starší i Hieronyni život za asi rozsívali, Lulher u 15 mil. Asi v to a pro- Caravaffjio, vlast dvou malír. 1495. a Michala Angela Polydora Caldarybo Amcrighiho. Onen první byl nádenníkem v Rafaelovým ; vznesl se na znamenitý stupe dokonalosti, až r. 1543. na cest do Hima od svého služebníka zavraždn byl. Druhý, jinace Merigi da Caravaggio zvaný a od onoho ímského Buonarottibo rozdílný, památný jest v historii ím, a pi te'to priležitosli zedníkem i a uenikem i vlaského malíství tím, že tak eeným idealistm na odpor pracovav, více k nápodobení pírody vedl, akoli sám pi tom nejednou k nízkostem zabloudil. Msteko CasanOf asi 4 míle od Medulánu vzdálené, již siln upomíná na sousedstvo nmecké, obzvlášt Tyrolské, nebo zde poprvnikrále spatili jsme lidí^ zvlášt ženy. volata ili hrvoly mající. Zde tee eka Adda, která od Tyrolska, na chlumu Vormuském, blíže Bormia z doupte pes skalostnu 50 stev, se vyrinujíc, oudolini Veltlín až do Komo jezera prudce se valí, u msta pak Lecoo 208 z nho zase vycházejíc uzevše lanu ! ji spojeným slpva u Bernardu ! do Rettico hlasem lem jsou se vpadá. Sláva : rytím eským „Ti jinochové jaí, ty vzory S konémi Pádu jsme zvolali nebo bohatýr do této vrhli : My Odo-^ reky víru !'' (Vocel.) Když zajisté r. 1158 nmecké a eské to vojsko k Medulánu táhlo na této ece všecky mosty byly rozsekány ; na druhém pak behu Medulánané na behu stoPro hlubokost a prudkost vody jíce do vojska stíleli. oikdo nemohl pijíti k nepátelm. Jednoho dne však Odolen ili Odolán, syn Sležkv, a Bernard, syn Sobslavv, pustivše se na koních do eky, sem tam u prosted eky ve hlubinách jejich tápajíce, pedce šfastn Král Vladislav dal se na druhý beh se peplavili.*) hned za nimi též i ostatní echove, tak že jich jen nkolik pro mdlobu koní utonulo. echové hned diví s králem Vla^ Dasekavše most zde stavli; celé noci díslavem pod širým nebem na holé zemi ležíce, an{ se ustavin proti Medulánanm útok na inícím brániti museli. Tu Zuést, purkrab Mlnický, zabit a Divá rytí smrteln ve hlavu rann echové však zvítzili, koisti nabrali a 70 znamenitjších zajatých ped krále pivedli. Dno 24. ervence dohotovili most ale že veliká tíse byla, most se zlámal a mnoho lidí, nejvíce Uhrv, se utopilo. My hned pospíchali jsme k samým behm Ady ; s jakým srdcem jsme my na behu této eky stáli pi onch historických rozpomínkách, které nám teprv nedávno pan Vocel básnmi svými tak živ pozornost naši pedkem nav pamti obnovil, a na pnul, to sob každý Slavoech snadno pedstaviti mže. Nejen že jsme, tebas i žízn nemajíce, z vody teto pili, ale i kráeli jsme vzhru dol onu mélinu a brod hledajíce, kde se asi pechod ten státi mohl. Nebo ai i n : : i n *) Vincent letopisec, oitý svdek, píše: „Quos mediis áuctibus sic rotari vidimus." i 209 charakterem císae Bedicha Riidobradého nikdy akoli jsem jeho nelidskou pozatraukrutiiost naproti Medulánanm vždycky koli já s jsem se smíili nemohl mstu a ; akoli jsem se vždycky stydl coval; kterou (itíchové na vojn této brali sohné udatnosti jednollivýili hrdin za pi i úlaslnosf, tu nicindné : této však onesprave- dlivé vojn, spravedlivost a uznai&st odevzdati za slušné Více mne lšilH zde u msta Cassano jsme mli. 1799 dne 27. dubna získaná sláva slavoruskeho r. hrdiny Suvarova^ jenž zde nad Jloreauem zvítzil a Francouzm všecka msta pevnosti v horní Itálii ode- — i obdržel. Ostatn zaež lilul knížete Italského Adva eka má velikou podobnost se slovenským Váhem. bral, i HLAVA 31 c d 11 1 Medulanské Okolí án Til. M o d z a. ; opt jest živjší a krásnjší: Advy svlažují louky, což jim bujnou a šfávnalou zclcnost propjuje. Samo msto Alediolaiij vlasky Milano, proslíru se na rovin u eky jméno dostalo Medziolan Ulony^ od níž nepochybn Aíeuolan^ sr. Mezibor, ftlezei, Slezilesí. Mezihrad atd formou slavjanI eka Olona Olana Oljana koenem ská jesi, srov. výše pipomenuté jmcno eského Odo žlabové vodovodové a z i i lana. Slavo-Venetové jenž se zde bydleli ped K. že msto 590. asi v tylo ped krrje Gally a uvázali. Insuhry Déjepi- 40 krát obleženo asi 20krále vybojováno a 4kráte tém cele zboeno bylo, jiné pohromy moru, ohn a zemtesení snášeti sové vypravuji, loto osi i muselo za : a Zde byl opt však vždy se asu Pompcja Homa Virgil mus, Slatius, Uufus slavný palác Trajanv v i a jiní klassikové. Zde stál sousedství nynjšího chrámu s. chrám Jupiterv na tom místo kde nyní chráoi Maurice. Císa Constantin uvedl zde r. 313 keslan- Jií, zde 8. siulu Nové Athény. zdo se narodil Valerius Maxi- na uení, Virir. Himanm zotavilo. secunda, pozdji KoUárovy splgy, UI. 1 4 210 ské náboženství. Sv. Ambrož byl zde biskupem f 397. Jakové to památky! Za celé tyry dny našeho pobytu v Medulán téustaviné eskoslovensky jsme mluvili, nebo tolik krajanv, Slovákv a Cecbv, nikde jsme nenašli jako Již pi prvním vyjití z hostince do msta šli ped zde. námi vojáci, z turanské stolice rodilí, zde veejn sloJaková radost je pronikla, vensky mluvící a zpívající. když jsme se k nim tež slovensky pimluvili. Leží jich zde celý pluk. Za krátký as potkali jsme zde jiných známých a vlastencv, jenž nyní zde ouad polních kn- — m i zv jmenovit Dv. zastávají, Plózera, p. Pešfana, kato- Bukvu, evangelického a p. Haršaniho reformatského duchovníka. Tito opt pivedli k nám jiné své kollegy, Dv. p. Vojtcha Branicha rodilého z Lublického, pana i tové, pi Rakoniho pluku dv. a Bobrovského p. Oravy, z echv jenž jest mezi nimi nejstarší a jako otec všech. Z pak nás zde pozdravili Dv. p. Jan Kašpar, ze Chrudimi, jenž Kvéty^ Noviny, drží, p. Víšek, p. Jau Pabst, p. eské ei u Jeho cis. Výsosti, synové Leopold a Arnošt esky se uí. Toto kolo pátel nejen nám náš pobyt zde zpíjemnilo, ale i dvée nám otevelo ke všem, ji- Karel Roulík, arciknížete uitel Rainera, jehož v as práznin tém nepístupným pokladm a hodnovidnostem anf se nám tito rodáci naší k tmto službám ochotn propjili. Rozhlášený Dóm Medulánský který po chrám s. nae : , Petra v ím a s. slanstvé se pokládá se má — na Londýn za od Medulánanv v Pavla a mne neuinil ten dojem, nejvtší v za 8. který div jiní kesvta cesto- jeho holá pítomnost zde oko mé urazila a vidlo se mi, jakobych najednou byl vyobcován z Itálie. Cože chce, ekl jsem, tato studená gervatelé vypisují, anobrž již manskoseverní doubrava a v teplém tomto ledovna, zde na jižní vlaské podnebí ? V blízkosti zdá se toto býti ne chrám, nýbrž mramorová mohyla a hromada bez soumrii a vkusu z daleka na hled, ekneš, a — pd : ohromný zde zkamenlý perskoínský slon, s vysokou vží na hbet, se slonpovitými nohami a s že ío 211 rcdil ckou mezi na vtí, mezi prosted cizozemci, vylinanci, Jako kestanskcho, vzbuzující. ství snad tak jest tento kde lidu, zrostly vice gothické gothické ukrulnosti, zde r. vystáti dóm libost — nemohl. satyrický pomník pod gotliickým králem 539. 300,000 Medulána- zpáchané, kde od Gothiiv Vitigcni uež lítost u jsou Itálii u jsem golhický jedlemi, v : a po- prosted náboženchrámy u postiêd ue- mešity nikdy to ôthi- golliickém v špiatými a paiikharti turecké národv golhických ili horami gothickými touto svou krásu mají pd, gothické gothickelio niei a chrámy gotliickó 1 jediné Jakový ozdobami. a Benátskými clirániy zrutou. cenu, ale šperky titrnými (lesislnjmi nv zamordováno; a opt r. 11G2, kde od Bedicha Rudobradého celé msto (vyjma 3 chrámy) zboeno, se zemí srovnáno, pda jeho, znamení vfcne kletby soli na niž poseta pípad stálo, zorána — a na Na každý germánské surové byla V byla to neštastná myšlénka, do Itálie penášeti, a Michael An;;elo, Palladio, Sausovino jíž proto nesmrtelné zásluhy sobu získali, že vedralému so gothicismu boj vyhlásivše staré klassické živly reckoímské formy kísiti a novým asm piuzpsobovati zaali. Nepati germánské dubisko do pomeranového a olivového háje italského, tak joko aui citrónový aneb vavínový stromek do snhu a ledu plnoního. Jako mezi pírodou a jejími plodinami obduba a jistý zákoa panuje tak musí býti i mezi krásoumou a národy, maChrám ji-li nám obé pravou rozkoš v duši psobiti. : tento ale není výraz národního ducha a citu, není do- mácí samorosllá kvtina, ale vnucená, cizopasná o jiné stromy se otáející chrastina. Uvedeni a rozšíeni goIhicko-longobardského stavitelství v Itálii nebylo dobro- od sousedv pátelským zpsobem vypjené : ono upominá na násilí a krveproliti, na podmanni a drancování lidstva, na zboeni a v prach v popel obrácení krásných antických ecko-imských budov, slovem na Krutanariky, Alarichy, Alboiny, Vinithary, Odoakry a jiné uárodoborce, a tim kalí istý aeslhetický cit a Uživ. Proto jsem ani Benátkúm jejicb Cai14* volné, ani i 212 krádeže nihradské, ani Kímu a Paíži jejich egyptské kdy odpustili nemohl. Pyramidy a obelisky jsou jen pro Egypt a východ. Proto se krádež jejich obyejn Obelisk Luxorský, z Egypta do sama sebou tresce. Paíže s nesmírnými prácemi a nakládky penesený a postavený, se nyní rozpukl a naklonil. Sev cizí verní astí vtrové a pívalové, déšf a snh, ryciilá i pd zmna zimy a zmaili tepla své ješt na vlasti tisí»e dílo, které doma ve mohlo. duše ješt Tato nespokojenost jsme toto trvati let se zvtšila, když do vnitku této mramorové temnice, kde pokrásovdy ješt mén zadost uinno. O bile- vešli žadavkm panuje zde tma a mrákota, kterou jen svíce na olPíina toho jsou ouzká okna tái hoící probleskují. barvy svtlo s malovanými skly, skrze jejichž hmotné slunce jen spoe proniká. Kdo se kochá v surové ohromností, ve stkvostné nádhee a v nákladné marnotratdni DOSti: ten to hojnou tu stavení celistvé, stevíc v dlouhé, stavitele Jindicha Gmundu, stavti oím pastvu 270 srdci nalezne. Jest i pouhého bílého z jenž široké, Gamodia se mramoru, r. Zamodía, ili 1386 454 skrze rodilého ze po dnešní den. Sloh a duch každého tém století vryt jest do této strakaté budovy. Vže jeho r. 1772 od Fr. Croc« poalo se a staví až shotovená, jest tak vysoká, že nejen celé msto a okolí Medulánské, ale i sousedních krajin hory a msta již holým bystrým okem sedí u chce-Ii chyžce kdo na stechu obracejí se na na spatili se výbrí stavení mohou. jemuž se vži vstoupiti, chrámu. Asi a stechu, která též celá z velikých V kout chrámu taxa složili musí, jistá tyto pak peníze 200 stupuv vede bloraramorových balvanv záleží, tak že deva nikde nevidti. Stojime-Ii na steše tohoto chrámu, uvidíme celý les vží, vižek, sloupv a soch vkol sebe, lak že nelze nám bez vdce vymotati se z tohoto labyrintu, nebo na 400 jehlancv ili pyramid strmí zde k nebi a chrám tento poítá. My jsme a to výše 5 tisícv soch dvakráte v rozliných dnech, vylezli až na nejvyšší pavla vže, kde dalekohledy ku Díížem pipevnny jsou k libému do dalekosti : 213 as pebhne, Drahný patení. této vysoííiné doufanlivosti pokud oko k závratné smlosti nabude, a dálo a balon nám pokaždé, jakobysme na se oblacícii v pla- ponkud mne smiila vyhlídka nebeská Tato vali. s touto bohopustou. Hlediš-li dol na chrám, jest to strništ plné ostrých jehol a špic k nebi obrácených. Hlediš-li k západu, k levici, Savojskou krajinou uriský, grisenský kraj hledíš-Ii a Alpy tu ped lilediš-Ii ; Piemontskou s sebe, llelveciedilem celá ku pravici, k východu, i celá horní tu a vnlliský, tu Tyrolsko, Itálie ped Nejvyšší vrchy v Evrop zrakem tvým se rozvinuje. uzíš zde na jedenkráte blí/.ko ped ociraa, totiž v Piemontsku a Savojsku: Moiitblank, Mont-Cenis^ Monte Rosa; Bernardin a Sv. Bernhard\ a v Helvelsku Montemoro, Simplon, Gotthardsberg, Panna die Jung( Viescherhorn, PJingsttrauerhom, Meng^ Haiger atd. frau), Víre nepodobno, jak stnrohistorické samovidnnst tato Pes Mont-Cenis táhna nkdy Haniznámosti oživuje. bal ukazoval odtudto vojsku svému krásy Itálie; í Pompejus, Pipin, Karel Veliký, Napoleon šli touto krkolomnou cestou. Pes Bernardin G988' zvýši klestil sobe Bernhard (Mons Penninus) 10,327' zvýši má své jméno od s. Bernharda de Menthon, savojského šlechtice, jenž zde v tO století Caesnr cestu do hostinec vystavil, 8 Vrch Gallie. v nmž pocestné pijímají, majíce S. posavad svéláti knží bydlí zvlášt k lomu vycvieno kiei zmrzlé aneb zasnžené psy, nazývají klassici Scipionis Mons, mátku tohoto slavného hornatin sloužily ným a v Itálii Kimana. lidi Ouvaly nkdy Rohomilm pronásledovaným za z Simplon hledají, nepochybn a též na doliny Bulharska útoišt, pa- tchto vyhna- od nichž jméno Vallenses t. j. ouvalníci, doliiiané dostali, uení odtudto do Francouz a Švýcar rozšíili. Chlumové lito zdají se s poátku jen oblakové býlí ve vysoké obloze, a teprv když se oko rozhledi, rozeznává na nich jejich báné, rohy, sloupy, stny, rokle a jiné ástky. Blost jejich snhu tak se leskne, že nelze dlouho na jeden punkt patili. Ped obliejem tchto oni a své velikánfiv, i a v této véžné vysokosti lovk se tak ve- 214 líkým býti nám se Ach jak chatrná a maliká ukazoval» rozumem obdaená stvoeníka, jimž lidé cítí. tu ta íkají, kteí se pod námi v ulicech Mediolánskýcli co Mezi msty, jejichž mravenci hemžili, strkali a rvali jména a položeni nám náš vdce odtudto jmenoval a ! ukazoval, obzvlášt pi nich dv mou pozornost pi než déle, jiných, jsem poutala, tak že Jedno se bavil. druhé Pavia 3 míle od Mediolanu vzdálí. Pro pak koukáte tak dlouho na toto msto? ptal se mne jeden z pristojícich echv. Pane, odpovím, toto msto Lodi (lat. Laus vel Laudes Pomz Lodi, nich jest mn pejí), jest i asi ; Vám Jakub, který Husovi, a textu k sice z lovk : Vašemu v pedpohební ili radji asi mn co Vám rovn památné echu zde zajisté bydlel ten stantu, co 2, e ímanm 6. prote- biskup jako pohební Kostnickém inil, krojanovi, kostele V. 6. „Vdouce náš s ním spolu ukižován jest, že starý aby bylo umrt- Tato boulivá, ztešténosti a kiveno tlo híclia."' vých výkladv písma svatého plná káze nemálo ku konenému odsouzení a zpáiení Husovu pispla, nebo ona císae, posavad ješt vždycky se klátícího a váhaTento Jakub biskup pemluvila. jícího, cele zmámila a Loudenský byl totiž z ádu mnichv dominikánských, Tato jimiž inquisicíe do rukou dána byla. vera v Ambrosianské knihovn náhodou do rukou a pehlídal Acta Concilii Conoí pišla, když jsem e mn bžn od LÂbé. Chcete-li ji ísti, nujdete ji tam v XIV. na sir. 1323 pod nápisem: „Jacobi Episcopi Laudensis oratio in supplicium Hussi haNa Paviu (lat. Ticinum, Papia) proto tak lítobita." stiv hledím, že zde v žalái lkal, psal a krvácel jeden totiž Boethius (Ancius Manz nejctihodnjších mužv, stantiensis, vydaná Tom — lius), rádce gothského krále Theodorich8,jejž tento poa vzteklivý staec r. 524 zde. ve vzení ukrutn dezivý zavražditi dal, jako osoeného, že prý s císaem ímským Iztokem (Slavjanem, lat. Justinus) v tajném poroz- umní knížku stál. : V tomto De Consolatiooe žalái psal on onu Philosophiae. Zde výbornoo i krá- sídlili 215 Rossmundy love LoDgobardšli od Alboina a siderin, jenž 774 od r. Karla Vel. jat byl do Desí- až a jeho krá- V desátém pak století, okolo r. konec iiinn. 924, toto msto MaJai s bezpíkladnou divokostí témér do koen itrozkotali. Ostatn jako v Benátkách o Svato-Markovské vží, o této mramorové poušti rozliné povídky romantak licko-tragickélio obsahu se zde vypravují. Asi pede dvéma lety zamiloval se jeden vojenský dstojník do krásné manželky zdejšího pekaského mistra. Tajemství se vyzradilo a uražený manžel pomstou hrozil. V zoulovství i umluvili se milenci, vyiezouce na stechu že chrámu se zábradlí se dol uvrhnou. V uritou hodinu oba se skutené dostavili. Dámu všek spativši tuto strašlivou smrt ped sebou, popadla hrza a malomyslnost, tak že milenci svému ujiti chtla tento bže za ní po pavlocch a schodech naposledy ji uhonil a nedbaje na kik a prosby, otoiv okolo ní svá rHniena, sitil se do propasti, kde na dlažb oba rozpleštní falství i : nalezeni bjli. Stavení chrámu toho snad nikdy anC k tomu cíli dokoneno nebude, 80,000 skudi roních dciiodkv ureno, kteí dchodkové pestali mají s dostavením chrámu. Jen na prelí toiioto chrámu poruil kupce Petr Carcnn 230,000 Ponvadž dukátíiv. ilirám tento nesmírné drahých kemeneth obsahuje: proto každou noc nk olik mladých knzv stráži v konají. Uprosted koste la jest podzemní stkvostná hrobka sv. Karla Borromea, r. 1584 zemelého, nkdy kardinála stíbe klenoty na zlat, a nm a arcibiskupa, nyní tlo jeho jest leží, vené obálce. Na veliké obrazy, patrona z Medulanskélio. liakev, v níž kištálu, hoe mezi životopis tento dvma tohoto pak pilíi svatého jmenovité kterak své kníželství Doria prodává opt v de- chrámu visí pedstavující, a v jednom 80,000 tolsrv mezi chudé rozdluje a pak lid kázaním vyuuje. Zemel v 46 roku života. Tato smrt dni zarmoutila celé bohatou rodinu. msto Proto a zvlášt celou jeho nádherDOii akoli tak eená kanoniiece. 216 ili poet žila, papeže, obyejné teprv dje; predce nyní Pavel V. 30 letech Karla Borromea v vyhlášení za svatého skrze rekv po uplynutí 50 výminku uiniv, se po již kde ješté matka tohoto svale'ho svatých peložil, radost okusila, jaková se nikdy žádné kesíanské a žen za ního syna totiž, že ped obrazem vlastsvého kleeti, modliti se a jej ve všech chrámích vzývaného vidti mohla. Na stné chrámu tohoto ukazuje se jedna, ošklivost vzbuzující, mramorová socha s. Bartholoméje, kterak odená kže jeho na ple- podíl nedostala, i cech mu Pod ní Warcus visí. sed Fraxiteles, obdivují se této aesthetické Kostel sv. tento slojí Ambrože u nápis : „Non me Znateié |>ytvy brány Vercelly ve 4. století Agrato." fuixit — ohav. na zíceninách chrámu Mínervina postavený, naplnil nás pi prvním vkroení svatou uctivostí. Jest to nejstarší a nejprvujší kesfanský chrám vMedulán, prostý, vet- chý, stoletími porouchaný: íi velikých mnohých prvotních vážný, drahých památek ale Ponvadž pípadnoslí plný. kesfanv a pod nim kosti mueníkv spoívají: papežové nechtjí dopustiti, aby opraven byl, proto jest olovná. Brána ješt ty samy, které s. Ambrož ped císaem Theodosicm hnvné zavel, necht jej do tohoto chrámu vpustiti pro ukrutdlažba jeho stará a špatná. hrámu nost, ztruclinélá, její kterou 390 nad r. Když spáchal. totiž Stecha dvée tito jsou obyvateli v jedné jest prý msta Thesaloniky bouce jeho ministra Botherika zavraždili, císa Theodosius rozkázal v první nevinných v probhu i tí hodiu zamordovati. Když se potom Theodosius do Medulánu navrátil a pi slavnostech velikononích do skromáždni kesfanv jiti chtl, Amhrosius nejen do \ztekl08ti 7,000 osob vinných zjevn z církve vyTen císa z toho pokání neuinil. trest císa bez odporu podnikl poza 8 mésicv kání. Potom teprv pi slavnostech vánoních, po mnohých a snažných prosbách, od tohoto keslanského Catoua do chrámu a spolenosti jiných kesfanv pipuštn kostela vjíti jemu nedovolil, ale i louil, až pokudby in 217 Nu pamálku lélo prípadnosti a z vnuknuti Ambrožova ustanovil cisar Tiieodosius, oby se tak reená exekucie, ili právní vykonání ortele císaského, zviásté byl. život týkalo, toprv po 30 dnech s. Ambrože spoívá zdu pod oltáem. Fipin král Italio, zemelý r. 810, leží též zde jeiio manielka Bertlia v kamenné rakvi, jako a syn â pravicí u oltáe jest staropolianská Jejich bernhard. niudla í kovu mdéný had Mojžíšv zde se ukazuje, tak že na naši cest aspoíi tri exempláe z nlio jsme vidli. Ostatn dvée chrámu tohoto jsou cele zrezánya zrýpány od pobožných poutníkv Iríseky a kouseky z kdyby su trestu na to ve skutek uvozovala. Télo i i ; — V tomto chrám býberoucích. íinskonémelí císaové železnou korunou korunováni. Na námstí l'iazza dei Alercanti stojí koiosiná socha sv. Ambrože 8 následujícím nápisem „CivÍ8 ad- niil domiJv co svátosti viili : veuu simulúcrum .Memorium suspicito, venerator Sancti Ambrosii, Ecclesiue Doctoris, M-. Patroni coeiestis, eloquio, scriptis, qui invicta vetorem seruit, Sacris hujusce praebuit se leznou orbi v iioii patriae curae jest ruce tenuit, socha, pedstavující, $. na vi iudidit, iûnctitutis Dedicaium stará Ponlificís et onimi promovil, as- rilibus noinen vitae et universo. biskupském paláci diolaneiisis iutegrílalein lidei gnuni episcopalis pietate, lb33.'' Ambrože piiniálku ma- xciii|)lum 1 na žejeho píze snosti k Theodosíovi. Co se obadu Ambrožskébo týe, domníval jsem njaký podstatný jest rozdíl mezi nim a ímským tomu ale uni tak, tento rozdíl záleží toliko v nkte• «e, že : rých uepatrnýcii zevnilnostech, knzv k. p. v jinaejším stáni íkáni jiných zpévv a modliteb pi mši, v rozdílném zvonní, v potopováni pi krtu, v sedmideunim poslu a obzvášté v prodlouženi masopustu o tyi dny v Meduláné ím se stává, že v popelní stedu, kde se jinde masopust skonil, z cea obracování se u oltáe, ; lého ukolí a obadu sem masopustu asto z picházejí, užívati dalekých mst katolíci ímského tyi dny déle abf ješt o celé mohli. 218 Když prý S. Ambrož narodil se r. 340 v Triee. jcšl co nemluvátko jednou ve dvore v kolébce ležel, vel sedl na jeho obliej, jako nkdy vely vcházely i vycházely z úst jeho roj na Platonv,. a pak opt návští o velikém jeho urení v budoucnosti. Roku 377 když barbarské národy do Itálie vpadly, utekl se s. Ambrož do Illyrska. Nkolik z jeho nábožných písní, z latiny od J. Tranovského peložené, zpívají se i v evangel. církvích, k. p. a Jeho otec odletly. ml to za Adventní'. Mocný nebes stvoiteli (Conditor alnie side- Vánoní'. Prozpvujme píse novou (Grates nunc Bože chválíme (Te Deum laiidamus) atd. ); Kostel s. Stepána jest na tom míst staven, kde rum) omneš ; T se první bitva proti s. znati nemohl, na jeho obliejem k zemi, lik kroejv ven, Arianm Ambrož mrtvá když Podání jest, že prý od kacív rozese prý ihned arianské stala. tla vících modlitbu ostatní pak k nebi odtudto jest kostelík s. obrátily. Nko- Bernardina vysta- pi vchodu do nho hrza, posavad necítná. nás nebo stny jeho záležejí ze samých mrtvých pronikla ; kostí tch, jenž v oné bitv byli padli. My jsme se domnívali, že to jen sen, aneb mámení oí, aneb ale pak vlastníma rukama jsme se njaká báchorka pesvdili o skutenosti tohoto chrámu smrti. Hlavy, v nichž ješt nkterých i zuby, hnáty, lánky a jiné mrtviny asem oernlé a jako uadné, jsou do zdí a stn v celém chrámu vpraveny a ped nimi mižt z drátu, aby uneseny býti nemohly. >'a obou stranách oltáe jsou dv pyramidy též z kostí a hlav. V levo nade dvemi vidti starý nmecký buben a praporec, co prý Svíce zde ve dne hoí, a nikde koist Arianm vzatá. jsme tolik kajících a modlících se, obzvlášt ženského pohlaví, nevidli jako zde. Chrám Sv. Marie delle Grazie náležel rádu dominikánskému, jenž zde klášter ml s tribunálem inquisicie. K tomuto ouadu patilo asi 80 mnichv, 60 Kdo šlechticv a 150 bohatých kupcv Medulanských. jednou do jejich rakou upadl, nikdy nezvdl kdo jej lebek a : i 219 pro do žaláe vsazen byl: nýbrž on sám na sebo žalovali musel, nechtl-li do smrli v tchvézeti aneb skipce a jiné muky to temných pelešech Vlasy nám dubkem vstávaly, když jsme podstupovati. slyšeli zde na míst vypravované píklady náboženského vysokého rodu jejeden knz teštní. R. 1773 byl diné proto, ze 8. mši etl prvé nežli bullu z Bima v rukou ml, na praný vystaven, znesvcen, pak mu odobžaloval, anebo byli táli prstové, v nichž tri ti obšen drel, hostii konen a mu neprospla výmluva, že bulla ce.st byla. Tato in(juisicie dala r. 1300 onu minu, dceru Pemysla Otakara 1., krále eského, byl nic : již Palacký p. 1837 na ve spisu Lit. Reise nach str. 72 letech z hrobu — 75 zprávy podává, vykopati pak a jako v Jali re po 20 nejprve zpáliti o niž \m llalien na Vilhel- i kacíství podezelou, a však beze všech dfikazv, na pouhou toliko skipcemi a hranici vynucenoti žalobu Ondeje Saramity, jenž se zbožováním Vilhelminy obohatiti aneb tnesmrtelniti chlél. Povážíme-li že ped sektu Bulharskou zpominá n 1176 Vald echy r. a Zatec její se usadili tichý, denských navštívil jiného nebyla, než Vilhelmina, pvodn to, co a víikol Loun srovn;'iváme-li Jan tuto Hus, (iieronym Villielminu zvaná, Felix (Blažena ?) ped Jindich Lubnaeus Moravec, Mimo ; vystihá; že : nic Milic, Valdenští a dobroinný, svatý život a uení s uením ValBohomiláv nemžeme na tu myšlénku nepi- že tato Jan 1080 Crsmas r. echy své kazatele méli a jíti, tin již ní a a a ní po ní s MarŠtkna, ní živší Konriid nesíslní Occbové. jiní ješt na dvou punktech se djiny Medulánu s djinami slavjanskými stýkají, totii r. 53tí pod Belizarem, a roku 1159 1163 pod Vladislavem králem eským. Roka 536 545 sloužili jezdcové z Antfiv a Slavjanv sebraní ve vojsku Belizarové proti (iollim v Itálií. Jhlitar Slavjan z msta Ocrmene rodilý, náelník vojska pod císaem Upravdou (Jusliniau), Mediolan od sveepých Golhv, jenž zde pi vybo- — — jováni Itálii msta 300,000 mužv zaškrtili, osvobodil celou všecka msta jim odjal; Vitigisa, krále Goth; a 220 ského, vbec Raven v tak udatností se sebe svou stal, že Carihradu šlechetností, prosili jej jmní jemu své i jatého do milým i vedl, aby jejich odevzdávajíce. Gotbm a svou strašoým i králem Belizar byl, ale, dle nechtl to dopusliti, aby, pokud jmenován byl. Císa Upravda žije, on králem tak sob Belizara vážil, že jemu ke cti í pamtní peníz nápisem : Belisarius gloria Romanoraziti dal s tímto rum. Vtším a prirozenéjšim právem mohlibysme my íci Belizar sláva Slavjaniiv, kdyby jen tento svtoslavný hrdina nco ke slav, ne uizího, ale svého vlast- svdectví Upravda rokopia, : ního národu, V Slavjaníjv, ana tinuv, ; p. Justin Leon V. Constaiitin ; Basilius náš soud ímských císaiiv k. císae donského krve pocházel, byl uinil. jehož z poctu a ješt i více vnuk JustiniAlexander, synové Basilia Mace- II. a syn nalézá syn Leonv, Constantiii se Vigienice, Roman syn ConstanRomanovi synové atd. Ale o tchto a jim podobných synech Slavie cele se srovnává s Ivan Kukuljevi v Danici tím, co p. 1842 „Wy se mžeme jimi chlubiti, nebo o nich píše vyšli z našeho národu a ukazují tim kolik zpsobnosti, kolik ducha a moci v národu tom skryto leží. Ale jako cis. 4. : cizincm a celému okresu zem mnoho dobrého uinili tak vlastnímu svému národu jméno své proslavili uinili málo nneb nic. všickni velicí mužové z našeho národu, cim na vyšší stupe se podzvihli, tím více zapomenuli na svj národ, odcizili se pod cizí vláa : Tém dou, jako panovníci byli nám cizí. Oni byli vším, jen ne vlastenci, znali všechny city vzdlaných lidí, jen ne Oni byli svloobtané, kesané, jen lásku k národu. ne národnící, ponvadž nepeovali o vzdlanost toho nái rodu a jazyka, jehož kdyby — byl byli oudové. Coby byl náš národ zplodil veliké vlastence, a ne velikých lidí ! Naše budoucnost závisi jediné od toho, aby národ Nebuvelikých a opravdivých národoniijovnikv ml. demeli tch míti, nikdy pravé slávy nezasloužíme." ó by tyto pravdy obzvlášt brati Cechové po celém svt se rozlézající a ve služb cizých národv ke škodé — vlasti pracující — k srdci pipustili! 221 Ceskd vojsko co Sanclio Pansu) Vladislavem; králem bratrem; tchto 11 02 r. taženícii (bohužel, tikráte vidímo ped Meduléoem, slátí pod 1161 r. r. vždy jen 1158 pod Tlieobaldem jeho Pi pod Bedichem jeho se nejkrásnji charakter Daniele, stkvi synem. eského on zajaté knze a panny odkupovav anebo prosbami vysvobozovav domv je posílal. iNíiproti tomu jbk nekresfanskou radu, císai dávanou, slyšíme z úst Anselma, biskupa Kavenského, vycházeli, koucího : biskupa : slušné, „že jest barbarskou tuto vtší že žel, msto metrli! zboen aby Medíolan Oechov Pomstu první a byl." Bedich uposlechl, cisa radu byli, jenž ohe Zel I že a ješt na toto provozovali na beiduš- pokutu — jest nených skalách, domích, palácích, chrámich rozum: boiti a zniovali nevinné klassické památky, sloupy, pomníky a jiné starožitnosti a zstatky krásoujest urazení lovenstva. Mimo IC korinthickýcli my sloupv z bílho mramoru, co rumy z koupelí císae Alaximiana, nyní ped chrámem s. Vavince, a pak tri — kostely 8. Marie, s. Ambrože a s. Maurice nic z tohoto Druho-Éímu císa Bedich Rudobradý stáli neneMedulánané chal! Jaková to ztráta, jaková hanba! nemohli nikdy na ztrátu své, jim od nmeckých císav jmenovit od Jindicha IlI, Lothara a nejvíce od Be: — dicha Hudobradého, vzato neodvislosli zapomenouti : kdož pak jim to za zlé míli mžo ? Když jednou manželka tohoto posledního. Beatrí.v, dcera Burg:undského hrabte Beinalda. do Mediolaau ze zvdavosti, a( nedím ze všetenosti, pišla, lid nad ztrátou své svobody ješt rozjilrený, posadivše ji opané na osla a ocas místo uzdy do rukou jí davše po ulicech s posmchem ji vodili lo arci výtržnost a uražení císaské — : velebnosti. a kdo z Císa Bedich obyvatelv, ale vinných své ochránili chtl, pinucen i na hišnícicb, i to zboil cele msto, nevinných, živobytí pod ovytáhnouti zubanu to se více a nevíme, na byl cascm onoho osla vstrenou zloin a uraženi lovécnsta, horšili, za neb smokvu na treslaleli. (íik) : em i 222 V refektorium tohoto kláštera jest na stn onen svtoslavný obraz od Leonarda da Vinci, jenž se >bec Ustanovení Veee Pán jmenuje, ale bludn, nebo vlastn Predpovédéním zrady Jidášovy slouti by ml, au{ všecko, složení, pohybováni, charaktery, posunky a skutky k tomuto smrují a sama Veee zde jen co Tšil jsem se píležitost k lomu a vedlejší vc jest. dávno ped tím na spatení tohoto divu malíského. Ale bohužel v jakovém stavu nalezl jsem jej! nenif to obraz, nýbrž jenom zboeniny obrazu, v zaprášeném, vlhkém, více stodole a nežli stáji, poctivé síni se podobajícím lát lato stnomalba již svj vlastní obšírný, smutných osudv plný, životopis. Již po- píbytku, všelikých vstání tohoto obrazu zplodilo množství rozprávek o bách skutených v obliejech tchto oso- ped- apoštolv jmenovit v oblieji Jidáše že prý skrytý tohoto kláštera, jehož Da Vinci z pomsty tam B. 1515 chtl František I. celý obraz ze stny stavených, prior leží zvnil. vyjmouti do Francouz peložiti, a což se ale nezdailo. ISco pozdji zpsobila hloupost mnichv tomuto obrazu nevynahradilelnou škodu nebo tito chtvše dvée svého ; refektorium zvtšiti nad nimiž se práv obraz tento nalézá, dali veliký kus s nohami Krista Pána a nkterých apoštolv odezati a tím zkomolili a zhanobili tuto nádRoku 1726 dal mu jakýsi Medulanský heru krásoumy. mastiká poslední tajemství zbledlé 500 lir ode pomazání, barvy zdejších anE ocerstviti, dominikanv že zná se chvástal, za které dostal. šibalství V poslední francouzské vojn promnili Francouzi tuto sin na konírnu a tím proti dovršili tito vzdlaní Omarové híchv poet obrazu, který zasloužil, aby ve zlatém palác cho- obhajován byl. a švejcarskou stráží ped zhoubci Po schodech asi 10 stupiiových vstupuje se na prkenné ped ním nyní vystavené lešení tato píze však ue Ale každému se propjuje a stojí zvláštní obdarek. ván : odmna za to jest stonásobná. Na vzdor otimským losm síla, život a krása pvodní, kterou da Vinci Jii tmto obrazm vdechnul, nemohly býti znieny ! — 223 ve stedku skladba a skupenství osob prozrazuje tnislra osamotnle sedíKristus, vkol ného 12 ueníkv ue : na ale cicli osoby, se 4 hromádky živé íoumrné každému apoštolovi obzvláštní barvách cele íicblých každá po ti ili tídy, Umlec rozdélujícícli. ráz dáti, poznati se dává : uml tento který na i vy- Jakuba vyzna- menává šicchetuomyslnost: Filipa ohnivost a prudkost, nebo podpíraje se obéma rukama ua stl, iád;i odhodlané zvédéti, kdoby ten zrádce byl; Jidáš má obliej, v uémž nejvyšší zloba a zpronevéilost hnízdí a ošklihnvem srdce proti nému napluje. Hlava Janovosti i va l*etr Ondej a krotká, milostnosti, okroulil.á, plná mají prav slavjanská; rodinnou podobnost, která na první pohled zvstuje ze bralíi jsou ; ostatní apoštolé zjevují vlasúv, roucha a jiných znakv Kmen a kraj zpsobem židovský, z nhož V prosted tchto hvzd pocházeli. osoba Kristova božská leskne se nevýmluvné v a kopie staré vrné dosti tohoto vlastnosti krále a 1511) r. On ueným. vysoce tento Vinci u Florencie Fontalenbieau francouzského. mužem hluboké studium na ve máme, z nichž vypodobnily. Leonardo da obrazu pvodu mstetku Vinci narodil se v zemel tiché mnohé nkteré velebnosti a jasnosti. Dika ízení božímu, že tak náruí v sokem byl — Jeho psycliologie a a 1444, Angela, Michala prozrazují obrazy physiologie. obraz, zvlášt jeho lebky r. Františka Pi patení tváe, napadlo nás Leonardo v njakém souvkým jemu Janem Glorfovskijm, jenž práv toho asu první byl, co leboslovi na Akademii Krakovské, a tak tedy dávno ped to pokušeni mysliti, svazku a porozumní zdali tento se nestál uiti zaal r. a 1501 i zvláštní knihu y,Cravyobrazeními hlavy a její ástek, tiskem na svtlo vydnl? To jisté jest, že i Leonardo psal nejen Anatomii lidského tla, ale i rhisiognomicu. Leonardo Galiem, niologia^ s mnoho hlav a tváí prvé rejsovatí proboval, mu jedna zdailo, pi níž potom zstal. Obrazárna Medulanská umní jest v palác Brera a spolu i eeném, nežli Akademie véd v nmi se i pedtím 2^4 Jezuité bydleli. Každé obrazárny navštíveni bylo mi Tato sbírka obrazv a sádrosvátkem a radovánkami. Ti staré vých odlilin pati k nejkrásnjším v Itálii. a ti nové, teprv sliotovené a ku vyhráni anebo prozde tak obrazy svábily a pedpojaly dáni vyložené nevšímamou pozornost, že bych se k ostatním vým a nespravedlivým byl slal. kdybych sob nebyl již i tém jednostrannosti se varovati. v Benátkách umínil, aspo vše, jsem panství tolik co k vidní milákm opt dva i ádn, bylo oblíbeným k tikráte sebou nad trpliv a potom, po se obdržel, navrátil. Proto že jsen pehlédl, ale vykonané práci, Oddavky ili sobáš od Rafaele r. 1504 jest první loto byla koruna mých krásoumperla v této sbírce ných úživv v obrazárnách vlaských. Krása a vážnost v tuhém svazku jest charakter všech obrazv Rafaelo- panny Marie s Josefem 5 vých, ale zde tkvi ješt cosi tetího což nelze vypsati, Zde jsem cítil, co ostrovlipný Luco se vidti musí. Lessing onou výpovdí íci žian z Kamenice — — — bez rukou malíem b>l." Rachtl: „žeby Rafael májová mladistfael zemel v 34 roku života, jakási všech osobách jeho obrazv, vost rozestena jest po On slohu svého nikdy a nikde nevynímaje ani starcv. i nezmnil, všudy Veron, ve obrazech v Benátkách, všudy mladý, spanilý, divolvor- tentýž, na jest v Brescii : Co ný, nebo každý jeho obraz jest malíský zázrak. tomuto obrazu ješt nad to zvláštní cenu dává jest to, že se Rafael se svou milenkou zde do tohoto komonDruhý obraz památný v této Bree stva postavil. jest Zvstování j). M. od Jana Sanzia, otce a prvního tchto obrazv, od otce uitele Rafaelova. Srovnávání — a syna, jen co zjevuji, a onch šlakování poupátka, psobilo mi u krás, tohoto zvláštní již u toho rozvitá rže se které co radost. Tetí obraz zde mne obradovavši byla Venus od Felice Schiavona. Tito Schiavonovci mne, co vrni pátelé a upímní spolurodáci, na celé této cest sprovázeli všudy kroky mé mi oslazujíce a okrašlujíce. Považujeme-li ji v blízkosti. ; 225 se, jakoby celá toliko jednou jedinou barvou maloale ím vána byla, neznamenáme na ni svétla uni sliuii k lomu pravému stojišti, ní oddalujeme a více se od zdá : nhož považována býti musí, se blížíme, tÍRi více se od plochy plátna odlušluje a jako dvíliá, aby nám v ústrety šlo. Takový úinek umí pravý mistr zpsobným užitím barvy a svtla vyarovati pilné njaké obrazy od Lukáše Hledali jsme zde iSchinvona, malíe Medulaiiskébo, jenž byl uitelem Iliea však nic nám pod oi nepišlo ronyma Deliona v soukromých sbírkách jsou neomyln jeho práce, ale 8 všecko okrouhlí, 1 — i : tchto byl Medulán nesmírné je v množství. synem našeho národu, snad dojista i tento Lukáš I oudem rodiny i prba ili první výkres hlavy Leonarda da Vinci pro výše /.pominanoa Veei ili Zradu ; a od Pavla Veronesa Narození Pán, Svatba v Káni a Umývání nohou, všecko v jeho oby- Medolské. Zde se nalézá Kristovy od ejném blesku a tesku plném slohu. Z nových, zde v pedsíních k vyhrání dání vyložených plodQv obzvlášt, Potopa totiž: me an umíraje ; ili bellenské, mezi staršími vtším potomci dílem a vroucí ze Verneta pivázán priUi srbské vice nežli mezi novými spinynjší Novoekové jsou všemožnou ; a však i)ozornost a stoletého snášeného nilodý podoiroc- k oka. slnvjanskébo llorace Nouoek Turkm ode- potom ; národu svému svítí so jasné t Tetí obraz pedstavoval pedmt života, totiž Mazepu od Francouza krásný tento a mladý polský šleclilic láska již že SlavjanAv Povdomost poru zasluhuje. hasnoucího Fallmerayer potvrzujíce, nejmenovaný malí velikánský Belosa, barvy ku pro- že Conslnnlin Sarlatorozenec tak proless. a sovateli nezle mají a se mi též ti Ubily Karla pomsty svému synu a oblieje to vru osoby vzdává ecké tvi od smlé myšlénky mluvné obraz, tento maliskýcli : hbet divého kon, an s nim pres pouNkolik plachých vlkv skáe za kovinami jakoby na loupež ekali. Výborný to obraz št a a na jest lesy cválá. pohled jeho elektrizující. slavili se již Kollárovy spisy, dávno, III. Vernetové francouzští provyobraíováaim jmenovit Kurei, 1 5 326 kov, ddil mistrovslví tolo bélo, jak jak hrdé, Horac. i zvíe ušlechtilé ! Tenlo snžný Jiný bázlivý anebo stední malí bylby tohoto kvetoucího mládence tmavobarvou skapu posadil, aby tím jisté na njakou spanilou postavu onotio povýšil. U Anibrozianské knihovny též jest znamenitá sbírka obraz v, jmeDOvité: Tri králové ili mudrci od východu od našeho Ondeje Schiavona, rozmilý obraz vypracovaný s jakousi zlatoslkvélou istotou a nžnou rukou. Vidti zde i nich zastaví, jsouf chrám, cizozemci povtí ; Meng^sa, svazkv a Od jiných se pi onen gothický nejsou plodem tohoto jako stn a zdí, tchto ani slovem oni nejsou zde doma. malilinké kvítky, malované na života obdivované tak tchto ani Huberta, Diirera, p. však málokdo obrazy jejich pomrv k. a zde, oni podnebí, a Nmc, obrazy od Kranacha, Holbeina, : mn slonové kosti od Jana Breughela, se nejen nelíbily co malicherná nmlekováni a prázná mozolování, ale se mi pnul. zošklivily proto, i — Krásouma malí že pi tento nich osle- není pro dtinské loutky a bavítelka. Mne více tšil zde chovaný vlastnoruní karton (nástin) ke škole Athénské od HaFaele, potom kopie Mediejské Venuše, Laokoona Vatikánského, Herkulesa Farneského a jiných. V pis bibliothece samé ukazují se co ídkosti Rufiniho peložení asi 1100 Ambrožova let ; starý listy na a židovské války na snm stromové : Ruko- od Jos. Flavia, psaný; díla ke Tridenlinský se vztahující od Karla Bi)rromaea hned cele psané, hned podepsané spisy Virgilovy s Petrarkovými vlastnoruními poznamenáními na krajech ; jeden codex cyrillský, palímpsest Ciceronovy ei pro Scauro, nad nimž Carmen Sedulii; Ulfilovo Evangelium Matouše, Hukopisy Leonarda da Vinci atd. obsahuje pvodní listy Jeden veliký foliant tureckého císae Bajazcta poslané papežovi Innocenciovi VIII. a Alexandrovi VI. s pipojeným latinským tlumo: ením. Zisk sotvy mže pátelsiví na vyšší stupen mezi ouhlavními jinae nepátely šroubovati, jako zde. V jednom psaní Bajazeta od r. 1492 kinnocenciu stojí : 227 ^N. vcíiiuiis i\u(i magni qualitcr rupilis (Icciaravit, sacras rcs lucítis et unialii> admirabilis ct ubi- ct divini et Domini Jesu Cliristi.'* Nyiii niH Mcdulán jedínkélio na slovo vzatého spisovatele, Alexandra Manzonilio, asi 50 let majícího, jehož romaii: magni Tropliclac (Maliomeda) ol romessi Sponsi, velice se chválí. Z divadel zdejších tém jen jedno jsme, piln navštvovali, a k nejkrásnjším La Evrop totiž v pináleží jest ; a však k nejvtším Scala, které v nm (5 každé z tchto má 42 lóže, tak že asi 4000 divákj pohodlné sméstknali se niíjže. - — Ozdoby divadelní sotvy výše již vystonpiti mohou, ucžli Dicele nové dekorace. zde, každá nová opera má 12 hodin; kde však mezi operou vadlo trvá od 8 pater poschodí 6ili a i — i balety se provozují. líbily, pedn vci se nám zde pedce hudebníkv totiž 100, tnk množství hluk hudby celý rozumti nedim-li Dv zpv pohlcuje co :iiiiž kr teba že tohoto slyšeti z mloby jediiozpv (sólo) ; budebníkíív sprovázeti, ne- všickni jen nkolik potom ; iie- celém obecenstvu panuje ticho jest zde jen tudy když se árie zpívají, pod reciliilivy cliodni a mluvení jak na ulici. Pan zdvorilost a rozpustilost, která v ; — tém Bezák, tuším konském pluku, V. illyrských. obecn složil národních zalíbily, že v nkteré melodií pi mistr kapelni ('t-cli, zdejším lia- slavjanských, zvlášt ze do not, které se tak vše- tomto thcale asto po- velikou s chvalou obecenstva hrávány býti musely. Luilpold, kníže Bavorské, uslyšav je zde že je sob Mezi pozoru««J r. 1804 brána zicatá, Area : na se do oich zamiloval, hráti, tak hned pepsati výtvory novjší i dal a della památku dom sebou s stavby eiby a Páce, od vítzství vzal. zasluhuje Napoleona u Alareuga. Sloupové a obloukové jsou utšení, ale mezi konmi zde postavenými a liiezi koumi v Benátkách na praieli chrámu Svaot-Markuvského jakový to rozdíl Slavná socha Theseova od Canovy s obrazem Napole! onovým, nyní ve Vídni se louk urena. Nedaleko — phithealer na zpsob byla na nalézající, odtiidlo jest Veronského, z tento circus ilí kameni 15** — obaro- tesaného 228 sezdn, pro 30 .000 divákv, pro konicval, závod vozv ald. Circus tento vodou naplnn býti m6že pro i Malicherný boje. lodní však jest pirovnání k Ve- u ronskémii. eeno, Již mnoho že v Mednlán vojsko leží, nmž v se Slovákv, Oechv, Moravanv a Slezákv nalézá. Pedtím evang. vojsko nemlo nikde zvláštního duchovního pastýe; teprv zvnlý císa František ustanovil Evangêlíkm, jak Augšpurského tak Helvetského evan;E^. i vyznání, zvláštní polní knze v placené od státu. Itálii S evang. stránky jest Dvoj. p. Bukva, Slovák z Novohradské stolice, první v tom ouadu. Služby boží konají se každou nedli ráno o 7. hodin. V nejbližší nedli, bylaí tuším 17 po s. Trojici, i jáf jsem navštívil kostel len, dosti prostranný a istý, ve vojenské kaKdo vysloví mou radost, když jsem se tu v sárn. tomto cizým dalekém svt, od valného shromáždní, nábožným známým zpvem: Bože vrný, Bože! — mn mateské zlatozvuné v milé ei pozdravena slyšel ? prosted vojska, mezi krajany. Dv. a chtl mne všep. Bukva spativ mne pišel ke lijak k tomu donutiti abych prý já kázal. „Odpuste, píteli," ekl jsem, ,,já cestuji, abych odpoinul, vidl, Posadil jsem se u mn — slyšel, požíval mnoha let — nikoli abych slyším sebe mluvícího, dlal chci a nyní mluvil: i jiné ode mlu- vící slyšeti ; a však prosím vás, tok své vci konejte, jakoby mne zde nebylo." Dv. p. Bukva vystoupiv na kazatelnici enil o smrti, její nejistot a poteb pamatování na ni. Pan Bukva jest eníkem horlivým, myšlénky má hojné, píklady ze života vojenského vá- ei složené: jen škoda že o istotu a pravidelnost venské, anobrž o celou mluvnici mateiny fak málo peuje Není možuá eníkem býti bez dokonalé zná! — ei, Ty nejvznešenjší a všecku cenu, obleeme-li je do špinavého aneb roztrhaného roucha. Co krásného, pravidelného a chyby pražného jest, aneb at se pospomosti té nejdležitjší ve které myšlénky lit vyslovím, co cítí i obecný lid mluvíme. tratí umytého a uesaného a vzdlává tím i své jest v srdce ei, i to svou : 229 krásocliu[. meckého Alezi kniiiaa)i Bukvovými vidli jsme p. n- dobe! maarskélio Kišfaludilio: ale ani rozliné vlaské Uniiiy (o dobe Scliiilera: to i to dobíe jednu eskoslovenskou, vyjmouce dvé neb tri otícdní to zle!! Aly jsme všecko toto, což nám na srdci leželo, ! panu Bukvovi dv. nic( : upinin i i ! vyznali ekli a : má- i nadjí, že tuto nši upimnost na zlou stránku vy- Itlusiniet již zaíti s naším národem a kládati nebude. jazykem jinae hospodaiti, obzvlášt my jeho duchovní vdcové a uitelé neclicemeli, uby zstával na vky v hanebném dtinství co pu>rhel jiných národ v. Mravy a zvyLy zdejší šlechty velmi se podobají mravQm a zvjkni polské šlechty: lluno, biino a v paty zimno Množství služebnikíiv a béhouníW, stkvostné roucho, nádlierné equiptige a tohoto všeho chva: — ! ped svtem stavé ukazování veer Alcdulananv. Pod komi, málo kde — toto jest panující tón Corso hemží vozy slyšeti rozmlouváni aneb spoleností, a všudy mlelivosl a samusvojuost a odtud vyplývající dlouhochvilná kriitochvil. Na procházce u Corsu ukazováno nám matku, kteiá již svou tetí dceru jistému, lia venkov u mstn bydlícímu šlechticovi prodala a po Ostatn na stkvostné ase opt každou /.pátkem vzala. se celý — mnohá jídla a asté hostiny nedrží zdejší šlechta tak mnohu jako k. p. maarská: jsou zde zvláštní kuchaové, s nimiž celé domy a rodiny závazek (kontrakt) na msíc, na roU udluji tak, že buif otii k nmu obdvati picházejí, bu(f nu jim do domu jídla poiiílá. Odtud podiá/i, že v nkterých domích ani ohništ ani tabule, kuchyn není. Mejškaredejší, tém v ený, obyej jest ten, že zabíjeli kdo koli píiny, tebas zjevn, takového i nikdo nejen nezustivuje ješt a celé z ale každý — outéku pomáhá, aneb jej skrývá. Jednoho dnu v ulici nejlidnatjší k východní v í vedoucí, uvidíme zdaleka v vysoké postavy od nho nosti práli-lé ; lidé ostatní ostýchav zuajíce jtj ústrety pokojn se s mu brán nám jdoucího muže, uekoli odslraiiovali, a rozší- jakové- utíkajícího vraha bhu, nelapá v Itálii kolio, s velikou šetr- my ale a naši pozdravcutui blízko ve- 230 dle nho pešlí jsme. Byl to rítmistr, k. c. hrab slavné slavjanské rodiny pocházející, ze staré, P. . jenž ,5, nkolik dnfiv ped našim píchodem to neštstí ml, že ode vzteklého Uoiié pokousán byl. Nedlouho potom etli jsme však v novinách tu píjemnou zprávu, ie p. Josef Lalic, též uitel Siavo-Illyr, a notá msteku v Vrbovsku v Horvatech, muže tohoto slastn vyhojil známým svým lékastvím, ze zrostiiny Hoce (Genliana cruciata) pipravovaným, které od svého test (tchána> zddil, a za jehož objevení od Rakouské vlády i znamenitou odmnu 10,000 zl. i roní doživotní penzí 800 zl. obdržel. P. Lali široko daleko volán bývá do cizých krajin k léení podobných chorob, a všudy se zdailým prospchem. On udlá z oné zrostiiny odvar, vleje to, když se nemoc jeviti poíná, do úst pa- naež cientovi, tento se notn vypotí a vyspí všemu konec že tím, bázni, tato í est a mu národu za se podíl dm Venkovský tšil se a s proti tím již se nemálo vynalezení jistého léku snad nejhroznjší neesti této : Mnohoí jsem nebezpeenství. Horvatsku slyšel o pánu Laliovi je v nad vodo- lovenstva, naše- do.«tala. zahradou, Markéty Simonettij, pl hodiny od msta vzdálený, památný jest bezpíkladným ohlasem, ani ozvna hlas lidský 40kráte, zvuk vystelené pistole 60kráte optuje. V Lintern (cíli asi — 1'inferno) též v blízkosti msta jsou rnmy letohradu kde ISS.") po smrti Laury pebýval, znlky rozpravu: De remidiis utriusque fortunae, psal. Pelrarkova, skládal — a leží ti vlaské míle ped porta hrob dotené kacírky eské Vilhelmíny. Monoetia, za starodávna Moguntia, sr» jest od .Medulánu asi 2 hodiny vzdá- Klášter Chiaravalle Romana: zde Monza jest (lat. Mohuc) msteko, leno, my za ma první cesta však na parovoze za 13 minul (a tak celou tvrt hodiny) tam peletli jsme. asi vozba parníková má nejrychlejší i a pak opt zmizely. Nejpamátnjší chrám Jana Kestitele pro starožitností a drahé okolní jen jest zde nespatil. suchu, potom na žádné železné Stromy, zahrady, vže, vesnice v život. Tuto rychlost draze jsem na tedy To byla zašumly : 331 Dóm poklady. lento doliody založen byl od královny longobardské Tlieopodobizna zde stojí. Sakristie jeji tieocenénýcii klénotv, plná jest od Keiiore ropsatiý gradual stribrná ; slepice s královny, veliká kuátky íše jeji, zde jest královaé I. k. této p. purpu- darovaný, kiž a heben této obyejné pila, celá z náprsní ; níž z V samém chrám v oltái jest jednoho kusu sarini. ona historicky p;imátná Železná koruna Longobardhv. Ku spateni této vyhledává se zvláštní dovolení od zdejší vrchnosti a pedbžné složení 5 fraukv. My všecko toto uinili jsme, já ale slyše, že se tato koruna s kižem k políbeni podává, ostýchal jsem se co starokulý protestant k oltái tomu pistoupili, abych svým kacístvím šení ostatním nesloužil, nábožným divákm a libani k pohorproež zstal jsem pozadu open o pilí. mn Zpozorovav to jeden mladý knz pistoupil ke vlídn a pojav mne za ruku, ekl „Vy jsto jinovrec? nu to nic nedlá, pojte jen, odpouštíme vám klekání i políbeni!" Dostav tchto odpustkfiv šel jsem až k samému oltái tím potéšenji, že tam již nkolik Anglianv obojího pohlaví slálo a ekalo, kteí též nebyli i tohoto ovince. Sntí a ukazováni toiioto : i — i svatoostatku dje mše ebik se te, jité dvée zv a se se se mnoiiými dotuiši a k obady oltái a okolnosteni pikládá, dvo- kn- velikými klíemi se odmykají, a nkolik kostelníkv vynímají zemi spouštjí tento dosti tžký kiž, v jehož stedku vpravená jest ona koruna, v korun uvnit jest železný kruh, dle povsti r. jednoho hebu kíže Kristova ukovaný. Koruna ta zlatem a drahokameny ozdobená o jest k asi 3 coule široká a tak ouzká, že jen na temeni sedti musela, ant se dosplé hlava v ni nesméstkná. Ve dvoe chrámu ukazuje se ve výklenku stny kostlivec Hektora Visconti, na nmž ješt káie. Asi tvrt hodiny od msteka jest letni sídlo mistokrále s rozkošným parkem, milohradky — i a s vži pro vyhlídku nu duianslíý totiž vali nás s\é vlasti naši v se zde áj Mejmenovaný. V Monze astopátelé slovným vinem Asti zvaným po Piomonfu, jenž jest rodišt znamenitého kraj Hrianza ro/.prostirajui 232 vlaského básníe Alfíeribo chuti sladkoostré. uinili to ; vino Zde nékteí pozuainenání^ pro to jest barvy zailoatlé z našich eských pátel se prý mluvi Slavjané, pro ne Slavané Slavené, auf prý to první není národní. ekl jsem já, vždyt i sami Cechové íkají rozpiat, pepiatost ; a osobní Burjan, Kucian hrubián bocian ; a jako se íká Bos Bosian Bosianka, Srb Srbíau Srbianka, Veljan Yljauka, tak i Slav Slavjan Siavjanka, a{ o krestian ništian aneb stažen kestau, pedtím jinde na a jiných jsem patricích mlím. Již naší vlaské cest, a však obzvlášt zde vidli jsme úkaz, Ba nejnárodiiéjší, i na zdejší Sloro-Veuety nás živé upominajíci : totiž, naše Korunné ili kohouti stromy^ kleré se zde Kukané Kakané (sr. kok, kokos, kohout, kokot lingram) nazývají. Jsou to stromy ili bevna z kry oloupaná, v zemi upevnná a vysoko pímo strmící na jejichž vrcholku visí šátky, stužky, lahdky které len doa jiné vci, ; stává, jenž nahoru vyleze ehož obšírnjší vypsání viz v našich Zpévánkách I. str. 528, a ve Sláv Bohyni str. 172. 286. Ponvadž se teuto slaronáboženský obad a hra s nim spojená jen u Indv a Slavjanv (istých neb ponmených) nalézá slušn jej i v horní Itálii, anC dále sotvy sahá, za rumy a pozstatky Slavo: : Venetv míti mžeme. i z Mcdulánu chtli jsme zatoiti cestu do Florencie a Bíma ; ponvadž ale my, pro krátkost asu, pasy toliko od mstských vrchností jsme mli, nikoli od si. consilium a vlády: zdejší pak guvernalorové k podepsáni takových pašv do cizých státv zplnomocnni nejsou, a Jeho c. k. Výsost mislokrál Bainer, v nmž nadji jsme skládali, práv nkolika duy ped naším píchodem, do Vídn odjel odludlo pak do Vídn psáti a na odpovd dva snad ti týdne ekuti, tžko anobrž nám, jimž ouad as vymoval, nemožno bylo: odevzdali jsme se, ne bez bolesti, do nepromnitelného osudu. Já jmenovité kojil jsem se nadji bu- I z Benátek ; i a nkdy píležitost se snad pedce ješt naskytne k uspokojení této vroucí tužby, tak jako se nadaila ku spatení Benátek; že již byli tam kroiu toho doucnosti, že i 233 Slávové a Cechové, kteí nám opsáni tamjšícli krásot památností podali, akoli p. Palacký velmi skoupé a že celou Itálii najednou cháp. Kopitar ješt skoupji pati a cítili nelze, ant to pro tak krátký as pemnoho srdci lidskdmu ; a naposledy že ím iiloujest duchu a ; i bji do prostedoí a dolní Itálie, lim mén slavjanskýcb živlv, rumv a jmen místních se nalézá> ani Venetové žíti Vlachy až k Ilclvetsku a Tyrolsku zaujipak hez slavjauské národnosti ani v cizin horní toliko jímali já : putovati a — nechci. A byf se ti i toho štstí Vesuv spatiti dekuj Bohu za to co ti posavad dal a popál ; preslaii na tom, že jsi zde tak mnohými no^ýû city duši svou nachoval ^ užívej a kochej se ješt v tom co máš co Zmužilé odvolení, ústupoost uelze, tomu dej výhost. a opuštní žádoucích vcí asto není menši ctnost, než nikdy za již podíl nedostalo Him a ; — pes všecky pekážky se : prolamující odhodlanost a oe- límorné hledání pokladv. HLAVA líriauzo; IV. Como; Leccho; VUlin. Úvahy Horno-VlaHch. o Jako mladí lidé vidouce že se již masopust ku konci chýlí pospíchají ješt všemožn poslední jeho dny a noci, plesy a rozkoše užiti: tak my opustivše Meiiulán chvátali Itálie. jsme ku Spolu s spatení ostatních krás a vzácností námi v jediiom velikém koáru jeii dva knží a dv paui z iledulánu. Jeden i onch knží hyl muž vzešlého vku, drže v rukou brcviar Ambroziímský ; on nám o stavu knžstva a náboženstvu ve Vlaších nejvrnjší zprávy podal, mluv dosti dobe latin Jiný byl mládeneek asi 14 lelý, jméuem Fi;uicSCO Caimi, a již se Ambrože, se znamenitými roními odpovdi, anobrž celé chování dtinské. Uodinn jej pimla k tomuto Uunovníkeiii S. díichodky : jeho otázky bylo ješt i 234 výnosnou kanonii. vlasky. jen právo poroueti nkoho db tuto Tento a onyno dv paní neumly ddiné majíc stavu, Mladší mluvila nich z slovy pedenými, v hedbáv nás lovali tém násiln dobí tito delikátn, vlaštinu Pod- zavinutými. šariát a všemi vlaskými lidé lahdkami, které pi sob mli, zvlášt salámi a ocuovocem. My jsme se totiž jejich vlaským obyejm a zpsobm všemožn propjovali, což nám kcným dvru a píze získalo, V tomto tovaryšslvé pinuceni jsme byli ustavin vlasky, teba jak zle, mluMli jsme však tu výhodu, že nás tito spoluceviti. stovatelé na všecky krásy a památnosti rajského okolí Brianza (Brigantia, sr. Breg Begalý Brehovatý) pozorný rozkošných pahorkv fcili z Okolí to záleží uinili. jejich behv obma ramenama Comského jezera. hradem a vží, sloužil s Všudy lombardské královn Theodolind za bydlo. množství veselých venkovských domkv a letohrádkv, nižin mezi a Brianea Nejvyšší chlum Villa proto, že na vzor kapucínských klášterv budovány jsou a mnohé chyžky ka pise zde asto a hojn nacházejí^ jetí hostv mají, kteí od jedné kapucinky ke druhé putujíce a pohostinství V Coino (Chum Chlum) narodil se požívajíce. Plinius mladší, veseloherecký básní Caecilius, a Cani' Na vrchole nius Rufus, jenž dje Trajanovy opval. chlumu, pod nimž mésto Como leží, jsou pvabné zbo- jenž se Kapucinky jmenuji mst eniny hradu Baradello v agit quid Comum tuae 1 bardo Lib. semper? felix takto opisuje saxa decurrit paululum míra sol — L. IV. Ep. 30. .,Fons erupitur retentus nátura : — Studnici es! atd." ter in crescit decrescitque. in Lariiim díe statís Cernitur Si manu lacunn te possi- pak Comskou oritur iu coenatiuncula gemmeiis ? et quid balneum illud implet et circumit ? beatusque dent Platanon opacis- viridis quid subjeclus et servjens lacus ? quod plurimus quid suburhauum ? quid (vodovod) quid Euripus Cajus Plinius brdo). 3 Ep. takto píše: „Qaid meaeque deliciae? porticus >erna illa simus? (sr. Bufovi list Caninovi nionte, facla decidit. : per ibi Hujus auctibus ac diminutionibus id palara et cum summa 235 peložený, na mramorové Nyní se již vysoké vrchy obloze na viraly, strlinnl zera Tento depretiendítur ald." voliiptatc stiny áíil my práv : je zde, do a skály ped námi oterný mrak, prudký vítr se jsmo do Leccha msta u je- dojeli skalisky obklíeného. ponvadž zde veeeti jsme mli, : Vla- vyryt. se Como, tiáramnými nešporích list tabuli Bylof o použiv já jsem na zdejší vži, abych spatil stroj Amzvonv a zpOsob zvonní, který se mi v Nebo vlaské zvocelé Itálii tak nepíjemný býti zdál. nní jest jakési brncováni, podobné našemu biti na zvon Zvony zdejší mají vedle sebe veliké dev as ohn. vné kolo o nž provaz otoen jest, jehož jeden konec dole u vže se tahá bez pestání, lak že se pi tom celý zvon vzhAni dol pevracuje, což neharmoiiický zvuk psobí. Toto se nazývá ambrozianskýin zvonním. Výhledna oknem nyní s této dosti vysoké na kopci stojící vže, co jsem spatil ? Všemohoucí Bože, divadlo sotvy kdy vidné! Celé msto a okolí tmavou nocí zakryté, viriiice unášela cihly stechy, bleskové hromonosní kížili se bez pestání pode mnou chrám plný lidstva veerní nábožnost vykonávajícího a pi poátka asu, šel brozianských i : boue domv a jsem nádeštnik ml, ho užili, znan promoklý do hostince jsem se \rátil, kde moji druhové samá pravá vlaská Jídla, jako na rozžehnanou, pipraviti dali. Mezi jinými nejlépe nám chutnala Polenta cin utíkajícího pedce pro pivol nccelli\ t. smažená j. Vyznati však v pití vlaská ptáata. : já, nemoha vichici z kukuice udlaná kaše na Jest musíme, mírní jsou i : a toto ie lahiidka Vlachové na kuchyni a všech vbec v nczcáleží, jako na krásných staveních, na sochách divadlech — a operách, na malá Vlachv. jedeni u mnoho na bichu jim tak zich, na níž a ohra- památek » každodenní pokrm ; sbírkách totof jst jejich obecný nevzdlaný lid o tomto myslí a mluví, v tomto svou rozkoš zakládá. Sochy, rytiny, obrazy mstech aneb na polích a silnicech od všeteinikv poruiiné, stny chrámflv, mostv aneb jiných veejných budov od surovcv zohavené aneb zaarbané, jako hostíirožitnosti i i 236 bužel témér všudy v Uhrách — sama uctivost k výtvorm krásoumy. cest nespatili. ník v celé pímo Lid, Itálii nesoucí i zdvoilý, jest svobody a to jsme v všudy Itálii na celé cítí zvláštní Vbec sedlák a rol- luza, — veselého oblieje, hlavu lovenství sob povdom, životu se radující a vtším dílem majetný zotroilí chuasi a manové. mže? Vlaské ím pilnji se písloví praví Ale ne jako naši : jinae jak to i býti j,Sedlákjest jalto vavín, : ovoce pináší; „Sedlák jest jako vrba, ím ji aslji obroubáš, tím se hustji obalí." Od msta Lecco až do lušpruku jeli jsme s diližanci ili poštovským vozem. Naši Vlachové a Vlacbyn poád ješt drahný kus cesty s námi putovali. Od poátku naší cesty až posavad mli jsme to nejpíznivjší poasí v dnešní noc ale, mezi 3 a 4 íjnem, zdálo se polévá, eské naproti tomu tím více voní a íká: písloví — : jakoby se všecky strašné živly proti nám byly spikly. Vichice a boue trvala od 5 veerní hodiny do 1 po plnoci. Zdejší silnice ouzce nade behem Romského jezera se táhne a jest jedna z nejpamátnjších, nebo zdjšim k jezeru piléhajícím tvrdoskalným vrchm s vzdorn vláraáua velikou prací odzískána anebo v n a umle vpravena jest. skály prolámán, které asto jest prchod prlomy jmenuji se Praveno nám, že ony jsou co tunel anglický. bardští králové a Mezi pracovali. pes toky) s Vaenou a Karel jezerem Vel. jest již lom- na této silnici ohrada ili ze se probil náš pos- a nieje (prudké poouprkem valící. Ale mezi Blaném zstali jsme vzeli. Silnice zde tak lijavce, hor na a silnici i Až do Vaeny štastn lokte zvýší. tillion jmenovit skrze dlouhé zde galeriemi, píselí, silnici kamení se byla, že celé kopce ped dupotem a rzaním se zpiuajíce dále nechtli. Wy již pedtím od Vaeny vtším dílem pšky jsme kráeli po zdném tom zábradlí pod šlehy vtru nad jezerem, anf po cest pro bahno a vodu nelze bylo. A však i tu dvojí nebezpeenství nás obkliovalo kamením a námi stály shry trem létaly a piskem a kon zanesena s nám nad hlavami pívalem odervané slrliy a skalní laviny, to jest úlomky skal s v- vysokých 237 hor; zespod otvíralo svj jícen jese pnící, zmítající a vlnobitím asto i obliej opleskávajicí. šaty tímto naše boty ve hrobe Jeden chybný krok na této zdi bylby nás nám ustaviné blýsvln pochoval. Na štstí osvcovalo Jakové to strašnokrásné dipout. kání tmavou tuto nad námi slrmícícli hrozn zero pod Rámi i nevídaná vadlo! jaková to dvojím pohoím, odpovdi a zpvný a nevylíitelná noc! Jezero náramném koryt mezi bromové vzájemné otázky co phosphorské more v plápolalo s nhož sob dlouhohlasným dávali jekotem jakoby jejich Villa Pliniova píchod soudného dne vítal. s divotvornou studnicí chvla a stkvla se ped oima našima co povtrný hrad, s nhož se slinové velikých Krpje dešt stílely 8 tchto Hímanfiv promykávali. kfír co kulky a broky na elo Naše paní ve voze tak naíkaly, ledva jsme ukojiti mohli v nich, „Guai a me ! zoufalém plái; druhá ustavin volala Já však, vyjma tu o Diol Giesu Giuseppo Maria!" oblakTiv na hladinu plesa, nepátelského vojska. že, zvlášt mladší z : tam okamžitý peslrašek, více osudu jiných než mého i se pohrom proslíed všech tchto u týkající, tak klidný jakobych jist byl pedkem znal, že pod mocnou rukou Boží jsoucím nic se nám nes stane. „Škoda," ekl jsem k píteli Doležálkovi, „škoda ie tu Byrona není, toídy byl hodný pedmt pro jeho hríízu a zoufání milující Múzo." vn^^ škoda,"" oda nepedšený jsem, byl — povdl on, ,.,jžc není Lisst nneb tu Olebull — pítomen, V tomto hudbu uvedli."" položení úpli jsme až do svitu, kde o páté hodiné náš konduklor z mslyse Bellano soudce s nkolika dovedl, chlapy, motykami nástroji opatené a jinými kteí nás z tohoto bahnitého a píseného hrobu vykoaby tyto zvuky pali a a city v protrhanou cestu jakstaks k dalšímu pokraování a proklestili. Pekrásný to byl pohled ráno vyrovnalí na na ty vysoké vrchy, ant se s nich nesíslný vodospádí\v zdo na zpsob stíbrných pasv, lam zájczerní poet /.pflsoh nejblejšího mléka do jezera zero utšené stkvlo zem. Toto byla ona se nyní jako valil. laskavé Samo je- oko matky boue, která v tchto dnech té- 238 m moe jižní Evropu záhubné probhla, Adriatické vlnobiUm tak zdula, že v Benátkách na námstí a do chrámu Sv. ftlarkovského na kondolách plaviti se museli; ve Francouzích bezpíkladné rozvoduni ek zp- celou sobila ; My zemélresenim pi však boui léto velectný krujan na jmenovit Uhrách, v unesla a se spojena byla. jsme nežli byli, náš proessor doktor Dene^ a domv stechy Pešti, znaným šfastnjší rada král. v dosti universit Pešfanské, jenž v cestování svém italském této vichice pikvaen byl, lak že jeho pekocen a málem do propasti uvržen byl, na Apeninácli od vz Ouraz odtud na boku donesl tento slavný léka ješté domv. až Jezero Chumské, Komo^ msta nad nim ten jinace u Lacus latinsky ležícího zempiscv starších Larius, Chum, i Chum jméno od Chlum, ant sku- dostalo snad u chlumu ili vrchu leži; anohrž celý tento k helvetským horám zabíhající kraj a kout Medulánského vévodství jmenuje se Co7nasko, Chumsko tyrolským ili Chlumsko Hom, a a ; náeí v IJomec, v jiných vuk. Známo sko, nesíslný I krajinském sluje chlum posavad \ u mnících Chum, jako vlk že jméno Chlum, jest, poet vesnic a mst Chlumec, Chlum- sob na V nosí. Srbsku se nalézá nejen msto Chum Hum Podhum, ale i celé knížectví Zachlumia. Prav tak zde jest msto Chlum (Chum Como), okolí Chlumsko (ComaskoJ, Chlumske Chumske (Lago di Como). V Cernohorí jeden z nejvyšších vrchv sluje líom. Velký Koíh a malý Kom. Jedno z pedhoí tohoto jezera jmenuje se Ceimobio (snad pvodn Cernovo) ; eka z nho vytékající Brezia (Breggia) ; okolí Serbelloni, místuí jména Veleso (sr. Veles Volos), Stavino, Leno, Nesso atd. Od msta Lecco ili Lecho jede se skrze Vaenu, Bellano (sr. i Blaný), Koeno mezi jezerem pravé strany mil (sr. Koen), Koliko Comským : tcprv dlouhá Dolina s zde se levé, a otvírá Dol (zkažen Telí asi pt mil vysokými hluboká, poád vrchy široká, Telina, Vallis s 8 Tel- zkrácené Veltlín, sr. luž. déle delni místo dole dolní), kudy eka Adva tee. S Chlumu jde tu cesta lina, 239 Doliny^ anebo po vlásku Od Ben jméDa tedy élek »ž do Venelv. šlepéje a prodlužuje se jeáté i mluv Como s etz Tento do všudy Dolin?/ íéto Telíina. slavjanská sluvovenetský sousední zde kraje, tam až tuto do Tyrolska. Samé jméno v dále liluhoko do Heivctska, Helvet Ilelvelia jest naším zdáním to, co Holovat llotuvaía Jlolvét, das Alpenland, od hole die Alpen a koncovky vat viat vt: lak jako Horoval Horvat Ilorvatia, Daimat Dolmatia vrclioval, lesovst atd. Srov. Sláva 288. o koncovkách vat vxat. Sem patí polské po-vviat, povét, vta. t. j. vlast, panství, kraj. Bohyn, Hol se ; str. i Hel obyejnou zmonou hlásek v o e pezvuko- valo, jako resa, nos nes, hospoda hespona, Gostimil Gestímil, 60Bedrici, Smolinci Snicldiugi, Vololi Veleti, Dolina drici toplý (Telina) Deliiia Korulansku Hole a k. (nm. p. atd. Tak se nejvyšší pohoí Tauern). I ek mést, dole déle, teplý, v vrcliv a Bila, Bli, posud mnoho llelvetsku jest jména slavjanská tíelenec, rosa souseduim Tyrolsku a nazývá slovenská v Kemenice, Weslav, Poslav, Gradec, Dubin, pepel, popel Les, Celin, Oernec, Luk, Lugenec, Luzany, Capina. Samolik, vesnic nesoucích, Polesic, Oerlice, Dlo, Velron, Brusin Ble, Muslenec, Kunice, Polic, Bumplicc, Sobiasko, Dolin (sr. Tellin), Prosto, Deleby Daleby. Hudenec, Siverles, Slaviali, Tasna (dolina sr. tsná), Turich Turice (nyní (sr. Veleti, Vilti, rodišt Zvingliho), Vesprovan. Vinriisch ili Vindonissa, Korvantia, Kostnice (kde Hus upálen) o jiná; potom jména zdtjšich vod a jezer, jako Vendick jezero a jemu Zuricli^, Vilthausen Visoje, Vespran Vodenské ili Bodcnsk od (Tesseo), Muesa (sr. Mia) sousední eky Tein vody atd. tok zvané, Dál« v okolí jména Vindelici (u Hierou. Vindici), Vindomagi, Vedum, Avendoue atd. Sem náležejí jména slarohelvetských i rodv, k; p. Mec, Milich, Neaen, Vrny Valiském. 3 mile vzdáli od hlavního Sitten), jest celá osada slavjanská, V témž kantoné atd. V kenlon m^^n Sedunu (nm. slavjanského msta náeí osady: Gradec, Gruna, Gruoo, Haremence, Teš, Vetron, Vernaméry. Výspa atd. Celým Velllioským oudolim oiývala iiživajici. nalézají se a 240 se nám Delebio slavjanská jména míst, v lístrety Trahona Diileby), (sr. apina, Župlan (vrch), etz), Samolíko, Serno, k. p. Dalebio Drahon), Cin, Brus, (sr. Fusina, Tiran, Verv Kolda (staroslav. Koleda^^ Malenka (eka, odtud Malenkerthal), Madre Mocísaské dré (dolina), Dubin (kde Svejcai r. 1525 I jeden chlum pohoí Orteleského vojsko porazili). ili Stelvia jmenuje se Braule Braulio, co se se slovenským Prosto, (sr. Starlež, brale (skalostna) srovnává. Kec náeí. šené vlaské i Pedtím dílem z obce, vající sko-katolití zteštncv naprosto hluboko do snhochlumy Veltlin jest jako a duchovních všecky jinopod biskupem Romským vyplenili levici doliny a prosmyky Švejcar výhledy se otvírají strán. zavírka Itálie ustaviném se severní v a dolin vdcovstvím pod obyvatelé zavraždili a naskytují, jimiž jižní teto ze starých vrce. Zdejší duchovenstvo slojí ili Chlumským. Nejednou se na na tamjší v Bogomilv a Valdennovjších Evangelíkiiv a Reformátv sestáchrámy a školy: ale r, 1620 zdejší ím- protestantské, dílem sv, Veltlinéanv jest poru- se nalézali : zde nalézají již podnebí Prvé zápasu. však nežbysme Vlachy cele zanechati, za slušné máme ješt zde výatky z našeho piln vedeného denníku položiti, obsahující poznamenání, soudy a úvahy o nkterých vcech, tak jak nám je místo a okamžení pokaždé Mluveni a psaní o Itálii nemá konce, do péra vnuklo. šíí a množí tak, jako se srdce šíí a povytu se e pobytím v Itálii. Neslnšno haniti ten zápal a výzchyt ducha, který na tomto kraji pirozen a neúchyln šuje asté optování a vracení se k týmž pedmDuchovní život Evropy a tím celého lovenstva každtá píí zem jest tu svétodjinným zde se rozvinul punktem; píroda tak sladká a mkká; pro krásoumy škola jediná, po jejimž navštívení neukojná tužba každého ve hmot neutopeného lovka vždycky tátkví, to tSm. ; hnouti bude. Akoli slavný Diderot radí, aby každý, kdo chce o pannách a paních psáti, místo ernidelnice do jitenky své péro zamoil my však pedco bez rozpaku povíme, : 241 heze všeho osobního aneb však 8 nám na srdci ienské jakoby se tak krásné, není tak pohlaví leží. svlé oekávali pkném tak Výjimky molilo. kraji, v ozdobi-ném díly jednotlivé Možno však, však ídké. se nalézHJí, a v to umleckými podnebí, v lak líbe-itiiém národního úrazu, co ve Vlušícii vbec arci navyklí severcané, nespravedliví jsme naproti pleti ernookým sndotvámým Vlachyném. a i že my, k A zde bílé tmto však mladé Vlachyné ješt jakž takž jsou milováni bodné, ani nedostatek blosti a spanilosti vdékami tla, vzdlanými mravy ženy vroucími a nikde oi tá; vpadlé, píina toho našeho. Vozatajský dv tlustá, vz, vysoká a jako scvrklý 5 nezakryslovem každá sta- : mla PovozDÍctví ili vozolajstvi v jen žlutý staré pátelé, lékai, nám ikali, neniírnost ve jest ale : hlava holá, ; vyivené tlo celé Oblicrj rozcechrané zde strašidlo. Nnši jest iêna vynahrazují hnusnjší nevidli, a Benátkách. krátké, šedivé, vlasy že škaredéjší obzvlášt v zde, nániživostmi jsme jakkoli kolesa v letech. rozdílné jest od Itálii dlouhý jest, prostedku ; má pedce u pedku mezkové aneb niulice za práhnuti, a sice ne jak u nás po dvou vedle sebe, ale po jednom ped sebou, nkdy 4 5. Tovar aneb zboží lok se umle nakládá na jsou — pedek i tém zadek vozu, že méoé však první mezek rovnováhu psobí, ^'ic- u vozu vždy nejvíce trpti musí hned na hbet ; on nkdy takovým nákladem, k. p. senem, tak celý zakryt jest, že se ani nevidí. Kdo rovná cesia, bez vršku, tam tento druh vozv dobrý a lehký koles o osy zde vz tak obtžován jest, ant tením nebývá, juko mající tyry kola. V mstech vlaských — jest hli i»a i dlažba dosti malí kolejech rozdílná ulic a však vozv od pevn naší. Dlažbou jsou okrou- vpravení vloženi jsou dlouzí kamenové, jenom a širocí kamenové po nichž koár, co po železné dráze, tiše a pohodln bží. Láska ke krásoumám všeho druhu, v Itálii \úbec rozšíená, nejednou svodí lid a umlce k rozliným klamm a šidislvím ; i znatel bedlivý pozor dáli musí, i aby podveden nebyl. Tak polský, koupil za nesmírnou Kollúrovy ípisj- III. Stanislav Poniatovský, summu penz jednu 16 v král (talii 242 rozhlášenou sbírku aiilických ezaných kamenv ze 1200 ísel záležející. Tato sbírka dostala se potom do AngliaD jistému p. Tyrellovi; zde nalezeno a dokázáno, že kamení to není antické ale podstrené dílo novjších umlcv. vlaských estuji vdnéji a Vlachové ke druhému Polákovi, Skotnickému^ jemuž co velikému dobrodincovi umlcv ve Florentii, zachovalí se hrabti Jos. záštitníku krásoum a ve chrám S. Croce, totiž ke hrobní pomník postaven, od Odkud patrno i to, že ezbáre Ricciho shotovený. na kvtu krásoum ve Vlaších Slávové podíl mli v kaple Medici, krásný — i a mají. Znaní litulaturou : rozdíl našli jsme i mezi vlaskoH a prostota, krátkost a nmeckou pirozenost onéno více se nám líbila, nežli nemotornost, nadutost a pldruhoslevíná dlouhost a složitost této. „>S/^«ore" to jest dávaný vysokým titul v Itálii vflbec panující, nízkým, zídka jiný titul slyšeti: an( naproti tomu každý nmecký i koí, hostinský, služebník, ano i listy, divadelní cedule, prodavai návští známým i nezuámým, jednotlivým celému obecenstvu ustavin samé Hochgeboren, Wohli gehoren^ Hochioohlgehoren, Edelgeboren, Hochedelgeboren a Bh bývá ví nmin ješt jakové geboren v uši sypají. V každým psaním, které pijme, v každé spo- lovk lenosti, kterou navštíví, práv co jeho nejmenší zásluha jest, na to nejastji upominán, totiž na rod a narozeni, což vlastn žádná ctnost a est není, ale jen dar náhody. Anobrž jak asto nestydatou lež íkají v oi mnohým osobám tyto nmecké titule jak mnozí vlastními zásluhami aneb štstím vysoce postavení lidé, dstojníci, vdcové, rádcové, panovníci jsou nízkého rodu, aneb nedo! chdata, zení aneb I a neblahého anobrž asto i 7\epoctivého narotyto v uších svrbti pi slyšení Hoch Nemusí-li Wohlgeboren^ jenž jim co proto tento germánský, ironia neb témbych ek! satyra zní necudný a opl- babám do porodincv patící princip tilulatury, totiž rod a narozeni, slušným právem od novjší vzdK litování jest, že lané Evropy do znevahy pišel. Cechové i zde za Nmci poklusávati a tento nmecký zlý, í#3 živel e ve svou obcovu a v Blaiiorodi, Vysokorodí pravdivéji zoéjí Vzácný, Velkomožný V Slovutný, Slavný, zasloužilý, Poctivý, atd. mnoho pouhého co do obecného lidu, lidi, clitéjí llumaice to mnoliem krásoéji a titule: Výborn Vlachv náboženství Jak naše staré Velectný, Mnohoví^žný, uvésti atd. co jest, rukodloiitví a do vzdlanjších svatokutenictví, mnoho povry. Arci že díla umélecká, stavby, malby, zpvu, zde se službami božími všudy tuze sdružená, mnoho pvabného ouobrž i vzdélapredce vyznati musím, že se mi ve od samých krásoum vystaveni a malováni byli, každý nábožný hokus pokus nelibí ; a proto nikde jsem vroucnjším a srdenjším evangelíkem nebyl jako v Itálii, a nemohl jsem se dosti nadiviti onm protestunlm, zvlášt ueným Anglianm a Nmcm, kteí vatelného mají: a chrámich, by( i církev opouštjí. a Sám Goethe žalujo nádherné ve své „Italicnísche Heise" na prostotu evangelických služeb božích^ zvlášt na malý poet svatostí zde svou víru obradv, dávaje v lom pednost a chválu jiným Uestanským stránkám a predce dobe svtu známo jest, že p. Goethe sám, pi svém pohodlném náboženství, ani a : tch maliko i i našli nezachovával. své církve svátosti pokrmích Vlachv v Ostatn v náboženství jsme mnoho slavjnnského, dílem od otcv VenetT zddného, pjeného. dílem od sousedních jiných Bratroslavv Nad Indy, Slavjany a Vlachy není národu k pove náchylnjšího. nábožnjšího a pitom arci Stará Slavjanv láska ku kaši, kterou již Mauritius a Lo chválili, do Vlach se pesídlila a žije zde posud pod jménem polenta oá puls puliis, t. j. kaše. „Kasemat — i i naše" íkají Slavjané (kaše z jené, a : tak kukuiné i u a jiné nejoblíbenjší jídlo, zvlášt u Vlachv jest polenta mouky) nejrozšíenjší lidu, tak žo místo chleba ve krámích se prodává. všudy na trhu hesperidská, nejkrásnji vlaská, tato kvliua Benátkách, snad to vplyvem slavjim.«-liým, se mluví v tak jako Míšeské a Saské náeí, nejpknjší v NémLombardské oácicb, vyniklo vplyvem našeho národu. zastupuje e a i 16* 244 eí vlaské jest lirubéj neisté, francouzštinou protdané Cimmerská e, a již pomíšená, panuje ješt v 7 osadách na pomezí Benátském v delegací Vicenské, a ve 13 osadách v delegací Veronské. A však nechápáni vbec, jako se nkteí do samého tohoto vlaského slavika tak vbiázniti mohou^ že všecky jiné jazyky vedle i nho ; vlaská, liká, máí i mluv nežli neslušno loktem druhého a neesti. Chátra Jeden jozyk opovrhují. miti vlaská rec své zlozvuky e, tuto mluví více syí a sami vzdlanci i : iiká sípí, jen tou s a vi- nejvtší pozorností jí jakovou takovou enickou výrnznost, pízvucnost a iánkovitost propj fcují. V ženských ústech rozplyne se ukdy na kaši, totiž spoluanf jí kosti, hlásky chjbují. Proto italismy i v srbstin nikdy mn nechutnaly, obzvlášt místo ztráta zvuky ch a k. i, mucba, uvo místo ucho, sav místo ves, p, ovek mna místo élovék a tmto podobné rarzáky. Vlastina mluví se tmi nejpednjšími ústními nástroji rtoma, zuby a koncem jazyka; nmina tmi nejzadnjšími: hrdlem, ípkem, podnebením: slavjancina stojí v prostedku mezi obma. I divili jsme se nemálo, jako se náš výborný eský básní Zdirad Polák zde do této kašovitó vlaštiny tak : zamilovati mohl, že sobe vedle spisovatelství, k nenabyté ovati cele pestal. polské písloví? a ve pokraPolák nikdy neslyšel ono ní škod Zdali p. eštinu naší zošklivil literatury, „ábel Evu po vlásku svodil, Eva Adama po esku, Bh je po nmeku hromil, Angel po maarsku z ráje vypudil." Jedna toliko okolnost aneb radji nemoc aspo novoeská ástky, tento úkaz, totiž novoeské iikánt, které celé naší eskoslovenské ei a národnosti záhubou hrozí, proto, že nejen Slováky od eštiny odstrk je, ale celou národnost eskou a zženilou, chabou, jiným národfim hnusnou iní tim, že vysvtlila mi, z e jí jakýsi kvílící, kvííci a pištící charakter vnacuje. Neoí 245 krom tulio již jiode zde misto obšírn o tom mluviti (k. p. ve Kroku I. 3 sir. 32, ve Výklad ku SI. Dcee) psali i s Cechy ústn mluvili: ale, jsme dosti o tom P. Vljek zkušenost ui, bohužel všecko nu darmo. kovský pi svém, jinae znamenitém, peloženi Homerovy schváln všecky cske zlozvuky a Iliítdy shledal jako ohavy eti, k. p. vi, vbét, vchranu, vííbdar, vkres, ; i uneb stíla, tíhli vlikl, vira, tou berli, odporu6in, , linost, min, tíšti, od- lip, okusíno, složino, uspokojina, jíní Oechové, kde jen mohou hbetu, ktu atd. Tak uejkrásnjši hlásky a aneb o aneb e zavražditi, to jist dlttjí, promiiiijice je v huhavé, nelibozvuné í aneb i; tak ze v jedné period sto i i y ý se nalézá a sotvy 5 10 jiných samohlásek.^) Oechové pravda sob to ani pedstaviti nemohou, jakovou bolest slovenským uším toto iikáni a iikáni pusubí, obzvlášt kde ani prosodícky potebné neni. Aly touce takové knihy každého takového spisovatele pova.ujeme za nepítele našeho národu, nebo tim trhá svaly svazek jednoty mezi Slováky a echy. i — eština již ona není již i a výhradným echv, toliko Moravanv konlrolí kvésti. Horvaty *) a libovolným svdky a sokyaé, jmním samých spoleným rovnoprávným pokladem Slovákv, anobr^. stojí pod dozorslvím celého vzájemného Slavjanslva, proež na ale a všudy okolnosti tyto samu, ona má nyní nestojí — Cliválim a Krajince*, ohled musí, biáti Slováky, ie se k chce-li zíti a eštin, chválím že se k lllyrin, chválím Malorusy, K poenaení této eské klopnosti k litee i i y ý poal kdosi hájku skládati v následujícím slohu „Chytrý Jií když v ty dny pi cizích rybnících svíží píci svým klisicíiii žiti byl, chytil sítí z bílých nití, tisíc y\i j.Uvi : i zdylí, tyi z jíví zvunoRt podobá regszáziho 21 str. pijící se cele ížky onm atd." — Taková blaho- maiTiuskvin vcrSim. '2. Lvoldozok, siukoni, niUtOu iií> inOmOm OUjiii dkióm: toltom síilll-tií OzOnóm ; : ( >i()!númbol BCivíinn i fitszilr, nfotf sot tiibbszdr kOsziVnom, gyOnpCid, OrOkCs- OsztOiifím. n Bc- 246 že se k Velkoruštin Lužiané a želám aby pozdvihli; bu Slezáci, bu echfim k k se jeáté i Polákm pi- poet náeí v našem národu ua rzoin vzdlanjší sestry butež ku slovenina mladším spravedlivé a spanilomyslné. Má( své neduhy, zlozvuky a nekonené rznomlovy; nechceme, aby ona za spisovní zvolena byla, ale chceme slovenskou eštinu a eskou sloveninUj kteráby se vespolek pronikla, obohacovala, okrašlovala. Níkdyby Bernolakísmus nebyl znikl, kdyby nkteí echové nebyli tak svéhlaví a ku Slovákm nespravedliví, aspo bezopojili tím a mensiiy : ty a ale starší i Srovnáváme-li takovouto hlední. eštinu vlaštinou, se ovšem žaloby pana Poláka, Zaveršnika, Hollého a již pedtím Poláka Luk. Gornického, esop. Mus. 1830. III. a jiných nejsou prázné. Ono písloví vlaské „La : Romana^ lingua Toscana, in bocca e Re vztáhl. echové kteí eská tuto arci v ústech bych slovenských! já i na naši — morovou ránu eštiny N- pkným eského zahojiti aneb zakryti chtjí: náeí, ten se nad tím smáti musí, ani ví, že v tomto utšený rozmr všech vokalv panuje, aniž kdy atticismus opovážil se obtovati nkterým vokalQm k vli rozdíl pohlaví anebo potu jednotného jménem a attické množného, jak cizi, na atticismu kdo zná ale a cizí, in k. p. plurál, ech opt temné e i u \ tomu zvuné a o opak, naproti zpvnou a básnickou iní : dávní, ei dávní, dávní, cizí, Ve vlaštin práv jen tak. zanedbáno, vyobcováno, všudy ro/šíeno, ; a kdyby což ji tak konsonantv^ mudrckou státi. tolik utratila, mohla se i enickou a Druhá chyba a obtížnost v eštin (i v polštin), na kterou mi na této cest pátelé a Slavomilové jak v Illyrsku tak i ve Vlusích žalovali, jest ono nadužívání genitivu na ujmu jiných pádv a odtud povstávající ne- nebyla dostatek oratorického numeru. Jsou ve starších eských kuihách celé sady, anobrž strany, kde mimo genitiv žádný jiný pád se nenachází, ani dativ, ani accu- tém sativ, ani vocaliv, ani locativ, genitiv, co Saturnus mezi genitivem a ani instrumental, své dílky, všecky accusativem jest v ani je Obzvlášt eštin ustaviný pohltil. 247 Odtud tisíceré grammatické nesnadností 8 spor. pekážky, imatky a lozvuky, protimluvy a oedslednosti. V Dobrovského eské mluvnici vice stojí o genitivu mudrováno a nopsáno, nežli o všech ostatních pádech: a konen zstává tená pedce v té nejvtší Dobrovský žádá píkladem Polákv, aby pochybnosti. to ale žádoá pii všech záporných vtách genitiv stál na svlé nemá, a již preto toto jednostranné jiná Dobrov8l*ý stavil svá grammapravidlo státi nemže. lická pravidla vtším dílem na šestidílné biblí, a pedce upotebovúni genitivv dsledná tak k. tato není v zápas a : e i p. Ezech. 34. V. neuvazujete Dobrovského 4, ím V. „Nemocné ,^nfmorných, mezi genitivem „Jestliže což 16. zlámaných, zapla- a accusativem, nechci to svévole a a k. p. iním; a opt 20. „Neiním to iním;" a opt V. 19. ponvadž ehož já nechci ald." zmatek eí, aneb aspo zbytené V. 17. „Ne já dobré/io, zlámané kdeby dle nebojíte, nepivodíte", samém nov. zákon jakové houpání, v chvní a 7. : zase mlo státi šených." Anobrž skákáni stojí zaplašené a Není-li to suptilni- cizincv od naší a odplašování Libušin Soud se záporem hned genitiv „Kakobych já vody neniulila'', hned opt accusaliv: „U nebudu vám aneb: souditi svády", „Nechvalno nám v Nmceth iskat pravd?/*^. Tak sám Dobrovský píše v mluvn sir. 333. „Žádného domu celého nezstalo** —- wofiir man aber eben so gut sagen kann ..Žádný celý nezstal." Tak Víi téš/vati smutné má kování, ei ? hloubálkování Tak slojí v : : dm prý stálí genitivem accusat. s : je-li ale potšiti zde mezi oním potšovati a tímto smntni/ch s njaký podstatný logický aneb grnmmalický rozdíl? Nalézá-li se v uéklere ei latina tukové vlipákování ? corisolari, nmina i pi trósten užívá i pi i pi solari vertrósten i pi accusa- tiv. Tak nenávidti v eštin se klade genitiv (k. p. duše své), vo steroslavské pak accusaliv {didu svojii). Jak pochybné jest ieské Suila dobyl Hima (ást?); jak urité slovenské: Sulla dobyl Hini (rozumí so celý). : — Cai- jest pílišného tedy, potu abysmo genitivv e naši osvobodili uvedouce do ui od tohoto rovnováhu 248 a soumrnost Rozmanitost se pédflv. jest omrzelá. j,Ridetur chorda qui libí, semper jednotvárnost ludil eadem.'^ . Hanka, v asop. Mus. IX. str. 166. k obran tohoto pcdmilenstvi k genitivu psal, to ueni dostatené k tomu, abysme se proto od Evropanv, anobrž i jiných Slavobratrv, k. p. Illyr&v, dílem Rusv, vzdaV obecném život lid velmi dobe a moU' lovati mli. Co p. i de genitivu užívá, totiž jen tam, kde on ástený (par- nm kde se pi rozumí kus^ trochu^ málo^ nécOy ástka^ pochybnost^ k. p. nevidl jsi matky? t. j. trochu, kolik tolik z ni, znak a šlépji zdaleka tmav nevidl jsi matku ? t. j. naproti tomu a nejist ; ale jest, titif) : z oí v oi. Tak podej mi ruky t. j. kus, na krátký as, k njaké malé pomoci; naproti tomu: podej mi ruku t. j. celou, pevn^ smle. Proto já novjší spisovné eštin štstí peji, zeteln, ce ou, úpln, že toto genitivni a jamo : grammatikv se sebe mluv zpátkcní evropským eeni znan prostonárodní ku tím se zblízka, svrhuje vrací a k vzdlaným pibližuje a pipodobuje. S umenšením toho iikáni a genitivuscvání eština mnoho získá na libozvunosti a dokona- jiným Toto však, co jsme zde ekli, Bebu na ujmu hanu eštiny slyšáno, jejíž zlaté klassické vlastnosti^ jmenovit asomíru, neporušenost koenv. krátkost slov losti. a nekonenou vzdlanlivost, istotu, juSiiost zvukv, její pochlebnou pítulnost a výrazv, a proDÍklivost jejích k srdci, její nictví a zpiisobnost ne jen k básnictví, ale jiné, jimiž tém všecky své i k siavské e- sestry pevyšuje, my lépe než kdo jiný známe a vysoce vážíme ale práv proto žádalibysme z jejího krásného roucha všecky špíuy a šplehy odstranili. Tu jde ne o pochvalu toho, co již má naše e, ale o nabytí toho co jí ješt chybuje. Potom eština pednosti a ozdoby všech evropských eí sama v sob spojí, dstojnost, španlské, bohatost anglické, hlubokost nmecké, lehkost : a žertovnost francouzské, Wezi slavjansUou nosti tak a svazky však že a sladkost a jak co do látky, siavské vtším lahodu vlaské. eí vlaskou tak dílem mnohé i co starší jsou sty- do formy, a pvodní^ : : 24a vlaské mladší se, pokud nám na 1. pjené od nás jošl a cest naší Co do zdají; ponvadž sdlujeme zvukv cibo (ibo), cena), my, co ner.asadil, Stejnost 1. cena (ti : o to padlo, zde ei: látky c'Ce-ci oi v býti se nikdo y.nánie, cíaskuno (askuno). oggi (ti odži, hodio), oggeto (odžeto, objed); sr. s/au, džbun, diber, bádže, Hodža atd. figlio (ti filjo), orgoglio, foglio, lagliare. I IJ-glj -gn agnello (ti anélo), degno (deho), ogni dž'fjgi : : : signore (siáorc). (oiii), s-sce sci: lasciare (lašare), scemare (šemare) sci- mia (símia). 2. ju gi^ i-í/e koenv Stejnost bellonu, brle baria, vlas, ; Bs, bsný, bsnost lioli : vlas. Bohota pobežoslka bíli, ; zboží 7-broj da biic (1. brloh brložiti j. ; bititi tbo/.i,) brus ; biániti ozbrojenec) vlas. ; zbrsii cech co a cela, cclko brousiti ; bir vlas. Sbirro, berlengo, bruk brk brkati ; vlas. brucco, budka, vlas. boltegn, cac cacka cala, ac biida biibme), (sr. malorus. Big-Bog). (sr, (cliiitrné bra ; božica nábožníek, boga, bogaggio, fran. ba- vlas. ; bagalelle boži (frommein), bigolerie bitký, bitva brojili piroli. besso, bessa, besseria. baccbeltone vlas. ; franc. bigol, gage ; u/as. berlina, berlesca. ; boliotný. božskovati (vštec), boliatstvo krásný belelto. Bih, UQIi j. piraio, pirla, vlas. 5 t. bellezza. berlin (bie.vtio Voijelstonge) bláto sbagio, bajnzzo, vlas. ; blé dvory, blobluva, vlas, bello, berlu, bujeti sbajalVoce. sbajallure, bl blý, • : btijkú bajka buj genio (ženio), giardino, giusto. : : broj, zbir birsbirera. berleggiare. aa aka, afcaný, cek cetina celule (cedule) te 250 et poet íslo numerus (sr. namus) a vlas, ; zecca, zechino. bohyn Dodola jméno drápati Dondola jméno rodin, vlas. ; strappare, tarpare. vlas. ; bod, bodovati; vlas. godere, vlas. groppa, ; goduta. ném. Gruppe. hrba hromada choditi, oditi srb. a Kok kalota; u^s. (slov. líiti), franc. gala, galant, galanterie. kuk, kokos koket kohout, koka kuká ^sle- pií kukané kokané vejce), (vejce), cucagna vlas. cocco škorn vlas. kum kumstvo kmotr krpec, malženka; ; hnízdo) ; coma, comane. vlas. ; cantina. vlas. ; (slepií (hra.) scarpa. ; kutina kut, niva andare. vlas. ; kai kalý (pékný), kalili moglie. vlas. novale. vlas. Dovce vlas. nummi. oankati; vlas. incantare. ; páiti se; vlas. piacere. smování, od pjati pnu odpelati; vlas. peljati pera, plur, pery ; vlas. passamano. pigliare. odkud (sZou. -rty) parlare- mluviti, jako ode rty, pinta (míra) ; praviti e ; vlas. eniti, pinta, vlas, plod, staroslav. pasmovati pa- pásmo pasmice, pás, pojas, páska, polod biada (plody polní) vlas. ; barb. bladum. lat. pohan pogan pohanný (nekres(an) ; vlas. pagano. práce; vlas. prae pražiti praž, pa ráž pražma; vlas. bragiare, bragie. právo ; (Gartenrabatte sr. robota.) vlas. bravo, pravili; vlas. parlare; pímo pramo ; vlas. sr. pera. prima puk pukance, puknuti, di (pede mnou), me rozpuknuti ; vlas. bugance (rozpuknuli oudu zimouj. put pif plef (Fleisch), plený plená geil), putenost (Geilheit) raka, rakev ; ; (fleischlich, vlas. putana-smilnice. vlas. area archa. 251 robota ruaj roba (tovar, zboží), vlas. ; ruscello. vlas. ; run runa (u Slovákv-rov, brázda ve od (brázdili) oiti ryji rov rýti ru- vinici), ronare, vlas. ; (das Feidbauen). sad posada; vlas. posaditi, Niedersetzen eines posada posata (^das Vogels). samar, soumar (-osel); vlas. aamaro. srp serp — vlas. ; sreta stet ústrety stan vlas. sort, stanice stánek stanza /ran. serpe. ; stanu ustanu ustávám, Hstalý stna stinka stinka strova strava Slávflv (slovo vías. stanco, stancare. ; slinca. stravuji strava vlas. ; Hunové i stravizzo, ode jíž vzali), vlas. ; strále. slrigoun striga vlas. ; straniare. stravice, stravizzare stela vlas. ; odstraniti; vlas. straniti zstávám stanovišté, stanziare. stanzia, slrega, striga vlas. : stregone. stupy; vlas. stamp, stampare. škeiti se, skvrna \ štp lep tarta vlas. trampota; tíbiti trtá trtati ; tvaroh tvaržek tvoím týrali Tur ; vlas. ; vlas. targa, targ- toppo. slrapazzare, vlas. vlas. vlas. strapazzo. strebbiere. tarlire. tvarožina ; formnggio vlas. (sr. tírare. vojny, Dalemila), zna-hra trkati formo), B (bh zeppa. vlas. ; tebný (istý); (istiti) schéma, scherníre, cep tr od treti, ném. Tartsche. tepati; trápiti trt, vlas. ter6, hetta, tep ošlíp, šfcep, a davor, turnaj, tábor), turína Turice, turizna, slavnost bojovní ke cli turné (u skrácené Turovi : tri- vlas. torneo. fj-an. tournoi, ném. Turnej, Turnír. vdova, vlas. vedova. vrece vor vorek, závor od vru zavru ; vlas. borsa borzetta : boraccbia bursa. 252 žák vlas. zago. ; župan, špan, stedovké lat. scabinus vlas. ; schiaviDO. Snad sloven, opovedlo, lat. opus. a vlas. opera ? i Sem patí tuo tuoi i moj ; já mj Co do forem 1. Stejnost koncovek ina šestina : : vlas. míst s touš koncovkou Mutina, Bukovina vl. sedmina šestina, seltina, vl. díecina. vl. jména Žilina tvj, vlas. tvoj ,• ei II. desetina vlas. moi vlas. io. vl. Lipina vlas. : Fusina, Polesina, Slavina. ska sko : Lipsko vlas. Bcrgamosco, Chlunisko ví. Comasco, Slezsko vl. Cremasco, Horvatsko vl. Pomponesco, Rusko ví. Tedesco (sr. Nmcisko), Poisko Polska Gerardesca, Soniosca. vl. ova ov Krakov : Moravan Italian-o, Slavon akon vl. bacclietta, licetta, vl. pinzotta, jednota nesita vl. ola; stodola Grigione. ástený Dej lopata vlas. podstata vl. iucanda, vl. ballota, bietola, vlas. vl. carrata, vl. ví. vl. osvta bajetta, carpita, teta dobrota sirota. mrtvola vl. bambola, fragola. genitiv vl. dell' aqua, ryby del pesce. mi chleba vlas. del pane, vody del odplata bajata, vl. calcetta, sketa vl. bombolita, toiita cagnola, smola ví. vl. : cagliota, kleveta vl. vl. 2. Florentino, vl. polauda. komnata tobola Man- Slavian vlas. : vojunda vlas. solanda, kocanda : vl. ata eta ita oía balata, ví. on in Serbin vl. Španiel vlas. Spaguolo, Goral Moskal. : anda palanda Veneziano, vl, Sassone, vl. / vina Padova, Lubtová vlas. Dubová vl. Genová, Králová. i ; Paíž vlas. Parigi. jména kmenní a národm: an tova, vino, masa vl. della carne, ; 253 3. Zveliující isko 4. doklor doklo- dottore doUoraccio. vl. Zdrobující : casuzza casina casa chyžica cliyika, cliyžina ctiyža vlas. : tlisko, vlaí. corpo ctrpaccio, télo chudý chudiký chudina casuccia chiidus ; cbyžeka ciiyiulka; caselta casucciula, povro vl. poverello poverina poverello. 5. Dv 6. zápirky (negaliones) nedlají nedlám Já nic vlas. ; První a druhá osoba non iu indícat. jsmo srno (u jste milujemo milovali sle dáme, dále, dali sle : dru- a : — — — — sle milujete dá, množ: potu, potu Slovákv a Srbv) há osoba praet. množ. potvrzení niente. fo siamo. vlas. — — — — — — — — — — — sete. sicte. amíamo. amale. amastc. da, diamo, dáte, dasle. 7. Passivum. véí-se, Dí-se, alyší-se, crede-si, Dice-si, hodovalo-se, sente-si, godeva-si, prodává-se. si vende. Jako u Slavjan cúti, cuje se znamená nejen jhlen n Vlachv sentire. ale i hoen, lak Srovnej jména : Kocel a vlas. Consalvi Kušut, Kosmatý a vlas. Cossutius, Cosmati pak naše jména Pán, Stopán, Sedmipáo, i i ; : ; Zemépáu a Sróv. vlaská i vlas. Frangepau. na slaveninu Caccopan, siln Marzipan nponiinajicí rodin: Dalco, Doiiio, Crajihi, Cosloli, Codagora, na, v Crnslo- Mako, Bados, Zurbaran atd. Jako lalinsko-vlaské ei mnohá osobni jména na o, k. p. Cresti, Cubrian, Calo, Cicero, lak ald. jména í u Jano, Juro, Palo, Angelo, Srbv Tasso, Arioslo, Paolo, Hinaldo, Slovákv, k. p. Mílo, Rádo, Téšo Ondro, Samo, Bálo, Stáno, Blaho. Blažko, a Vanko, Slávko ald. 254 S tmito slova, z nichž slavjanskoîatíoská se mohou srovDati mnohá jist od Slavjanv k ímanm pešla i palumba (Viz pojednání o domus; pastý pastor; scutum pora tépory štít teprv tempus temporis; pout pqt pons pontis ; s-vízi svézi vegeluB-, vojatiti vagire; slíbiti snubiti nubere; orati arare ; role rus ruris; rub srub obruba rubez (zimmern), lat. urbs (rus. -hranice) od srubiti, rubati urbis (urbs tak se má ku rub srub, jako area armas p. holub poljub columba holube v Píloze II.); dom hospody hospodá hospes ; k. dm : ku raka rám); ko-ster kostel, ko-struj o-strog (rus. a starosl. hrad) od stru, stroj strojiti, lat. strues, ca-strum caslellum; ov ova ovo ille (olle) illa illud a passiva : Ijubljus ciny amor amos ili araose atd. ve vlaském- básnictví, zvlášt vyjma rýmy, rovny našim nejstarším Desítisyllabné u Dantebo, terjsou, druhm veršv, k. Libušin soudu, v Kralodv. Rpisu., v srbských národních zpvích. Ostatn srovnej s tímto i to, co již díve o výrazech kupeckých ze slaveniny do vlaštiny, francouzštiny a nminy pešlých povdno. p. v — K tmto mluvnickoslovnickým dvodm pistupují ješt i zempisní; nebo vtší dil jmen mést, vesnic, hradv, rek, vrchv v horní Itálii jsou slavjanského pvodu, jak jsme to B. Bebe Biella, v již podotkli, a nyní zde bhu tohoto Cestopisu píležit ješt v ohlavení pedstavujeme Bebion (Baba). Bobío, Belano, Belluno, Benak (Pénak), Breme, Brente, Brescia, Bríanza Briganza (Bregunica), Burun. C. K. Carpj, Colico, Conio Cbum, Corenno, Crema Cremona (sr. Kreml, kemen), Krk Kerka. C. Cecina £>. Dol, F. O. /. W. (eina), Cesana (esaná.) Dolo. Fusina Garda, Garza Jader Jadria, (gorica), Jakon Grado. jakin (Ancona), Janova (Genua). L. Laveno (jezero), Lecco, Legnano, Livenca (reka), Lugano (jezero lug Lužice), Lugarus. 255 M. Mantova (sr. Man, MaMedak, Medíolan, Mela, Míra, Modena, sr. es. Mutina). Malghern, Malatnoka, Manata), Deta, Mutina (nyní N. INalega, O. Olona (reka (jezero). Nitra bu sr. legi legi liana, bu Oleo jelen.) Padova, Papia P. (sr. pop) Plava (reka), Polesina R. Ravena, Savoj S. Z. Parenza (Poriie), Povra. Rubáno. (sr. Záboj Závoj), Sila, Sirmio (Sren)), So5a (Isonzo), Spina, Zerbio. T. (Dolina), Tellina od echv Ter zboený), Trec Ticin, (hrad u Medici. Tessin, Trebia, Trebiš (Treviso) Tarviso. U. V. W. Uderzo, Vaena, Venda (hora), Venetia, Vicenza, Vidin (Utine). Dvojí jest jedni, k. p. domnnka o pvodu Venetv adriatických ; Cato, Livius, Plinius, Ovidius, Jiistinus, Yro- Marcionns a jini odvozuji je od Henetv Venelv Paphiagonických, jenž se pod vdcem Antenorem po Trojanské vojn sem pesthovali asi 1000 let ped Kristem jini k. p. Strabo, odvodí je od Venetfiv Belgických. Nám se onano první domnnka pravdoviiéjší býti zdá, aut charakteristika Henetv u Homegus, Silíus, ili ; ra cele na Slavjany se hodí a srovnává se s tou, kterou pozdji Scymnus Chius o Illyrech Jaderských napsal. Srov. Homerovu Iliadu od Vlkovského, Zevs na Slávy hledí: Mlékojedy, krotké to A Scymnus Chius, u Lucía Illyros piíssímos — na lidi, str. ty str. 207. Slavany klisodojne', všech spravedlivjší. 17. ferunt, justosque, Hpspitibus boDos, civilem amare socielalem, Studere vitae I slova a et moribus cuitissimis. jména Paphiagonická u Strabona, Geopraph. L. odslranime-li ecké koncovky od nich. 12. zachovaná, ^256 cele slavjanská Biasas jsou, Bs), (sr. k. Bagas p. Lokes Bog, (sr. Lokea), (sr. Bohuš), Ratotes (sr. Rat aneb Rad, Ríidota), Za (sr. Belizar), Mánes Csr. Man), jak bud, PoGasys Ologasys (sr. gosl gast) atd. lybius výslovn praví, že se „Venetové lito jazykem od Bu Gallv rznili;" pak jesl-Ii prastarých jménech míst. vplyvu tolik eckého ani pozstatkv v hor, rek, jezer ei, sousední na cize latinského ani slavjanských jazyka nebyli; jest-ii tolik anobrž i ímskou a atd. starou pochybovati nelze o jejich paljuh poljub ili palumba jak jsme to v piloženém pojednání ukázalí, již u nejk. p. u starších latinských básniv užívaná nalézáme, novou vlaskou, zanechali: slavjanskosli. Slova Plaula, dávno 200 asi ani slavská ped let Kristem Veneto-Slávové již v odkudž ; bydleli Itálii vidti, jak a Latiníky s Šafaíkovy ve Starožitnostech o pedkesfanském bytování Slavv v Evrop. Naši nejstarší djepiscové, Nestor, Boguchwal, Dalemil a j. to výslovn potvrzují, a sice tak, že tento sousedili, poslední jak pravdivé jsou zásady a netoliko na Slavjanfiv sídla prostední až do Kíma, Itálii, horní rozprostírá až na ale v kapitole I. prav: takto Mezi jinými Srbové, Odtud kdež bydle ekové, moe Podle sie íma Až do usadichu, se rozplodichu. Slovem djiny i zempis, dflvodv a okolností to jiných že již Itálii, obyteje a tisíce nepod vratn potvrzují, i dob, ped ímany ve prastaré celé horní e v Benátsku a a nejen v Kelty, Lombardsku, ale v Hel- i vetsku, Tyrolsku, v ásti Bavor, v Relii, v Noriku Ven- do-SIávové koen v bydleli, a pd Srovnáváme-li Slávv v Itálii, že má svj strom života vlaského Slávy. s polatiuni toto a povlpšeni Veneto- ponmením Vendo-Slávv v Nmcích, veliký mezi obojím nalézáme rozdíl. Latiníci a Vlachové to uinili bez oumyslu a schválného pedsevzetí : Nmci 257 ukortovali to více schválné lchlo bylo u a zúmyslné ; tch tam u nélioHy a geografického sousedst\í dílo to více dílo národní jakéhosi zapekleuéni nosti žádné vojny a krížnó vojny a ; ti vraždy nenávisti, ; lito ukrutné bylo to smíšení: sobectví a ei tam nevedli proli krveprolití a národ- a diouliotrvanlivé Nero jako boje, Vlachové ; národní povédomost u lidu, mést násilné své osady, nemsta Nmci, dle svdectví hibrali jim domy, role, Vlachové pijímali Siavjany storie, všecko loto inili. do cechv, do spolkv malíských a umleckých, anobrž do nejvyšších úadv a dstojností, za císae (jako Upravdu a jiné), za papeže (juko Jana IV. z Dalmácie nikdy nehledali vykoeniti nevtiskalí do slavjanských : i ze Siaiia f 641), za biskupy, knížata, bez rozdílu: Nmci naproti tonui zákonem a pfísahaini odstrkovali Vlachové nám odnárod- Sluvjany od emesel a cecbíiv. kmenv mnoho kmenfiv kr&jv: Nmci mnoho kr»jiu. Vlachové to uinili tiše, nezpozorovany i ti tum se vlídné Nmci klopotn, boulivé, divoce oním skutkem nikdy nechlubili: tito zde se ním chvástají co njakým triumím v historii v novináih, ekají a žádají, abysme se jim laíi ješt podkovali, a se samými pozstatky a slarožilnostmi onch neštastných nili málo jeu a i : : i knienúv s nestydaté podstrenými a šibalshi draie u provozují, jako šidislví prodáxanýroi Frílvickými mo- Vlachové lo již dávno initi pestali Nmci v pítomnosti to jtšlé dlají a pro budoucnost laskominy dlami. mají : a osidla kují. — Nemžeme se pi této i píležitosti od projeveni té žádosti, žeby k želání bylo. aby nkdo obšírnou u dkladnou Hiftorii odtiárodiwváni Slavjanitv v Eirope\ obzvlášl pak Niniení jich c (Jerzdržeti manil sepsal od nejstarších do Dejnovjšich as v. Studnice k tomu muselyby se arci vtším dílem v evro- nmeckých ajchivecli hleda, a povsli a zpvy, obzvlášt u pozstalýili ješlé Liižianv, Kašubuv a jiných užití n proto cestovati. Pi tom všflk museloby se mraná cena tohoto, v hiiitorii svta jediného skutku nestranným pérem a n Herderovskou humanitnosti ukázali; vyjáditi by musel pjských, vsak i jmenovité v podajp, Kolliirovy sjílsy, lii, 1 7 258 spisovatel, co jest vetší ctnost: cizých práv setreoí iili setení? co krásnjší zásluha o lovenstvo: ci boje, krveproléváni, otroeni, potlaováni, zkáza a smrt, jako ili pokoj a pracovitost, rolnictví a na stran ^énlciJV kupectví, domácnost a rsdohoslivost, svoboda a život, anf mnozí Nmci poád jako na stran Slavjanfiv ? ješt se tímto obavným djem hrd vychlubují, pova; — zvelebujíce jej co njaké uárodni brdinstvf, co vítzství germánské energie a síly, co dkaz prý šlecbetnjšiho nmeckého ducha, a Bob ví co ješt (sr. Allgem. Zeit. 1841. Beil. 143). Aly arci jinae o tooi soudíme, majíce to za berostralickou slávu, za nejvyšší skvrnu v historii evropejskýcb národv, za hanobu lidžujíce a ského pokolení, za pošlapání nejsvtjšich práv lovenstva, za zneuctní kesfanského, k tomu co prostedku bezbožné užívaného náboženstva, za národní, politování hodnou zaslepenost, za barbarství a loupežuictví, za krádež a vraždu na nejvyšším stupni, za bezpíkladnou ukrutnost naproti nevinnému, tichému, pracovitému, pokoje milovnému bratru a sousedu, za kterouby se aspoii osvícenjší potomci již hanbiti mli. Komu ze Slavjanv nepéní se srdce pi takových zloinstvich, koho oko zstane suché pi takové strašné národní tragedii? Já aspo, již co mládeneek, kolikrátkoli djepis tohoto násilného odnárodíiování a nmeni jsem ilal, krev a srdce za nkolik duQv ukojili jsem nemohl a nemohu posavad. Když jsem v Kronice Matouše Paížského to místo etl, že když Jlongoli r, 1243 z Asie do Evropy všudy prý ped sebou to rozhlašovali, že pišli jurorem Teutonicum sua {\.. j. Mongolv) modestia temperandum'^ hned se mi ta myšlénka nnmanula, že tu Mongolové ncpochjbn tolo potlaování a odnávpadli, jîrropter rodíiování jiných, obzvlášt oima mli, tak že povst tchto divochv pronikly. A Slavjanskýcb, národv ped o tom až k uším tak hluboce urazeného ná(k. p, Madai) ješt až po- a žaloby rodu neostýchají se nkteí savad bolestn dotýkali a nové rány jemu dlati! Sám dobrý Herder, akoli in theoria to inil, pedce iu praxi se nemohl cele od tohoto germánského, Slávm kde jen 259 on možno kivdu o škodu iriícílio, ncduliu uzdravili jednoho t nejpamálnjších mužfiv našeho národu, lotii ducha, nKomenského, tohoto florhslava dle jme'na meckému národu pivlastuje, srov. líriefc zur Befnrd. d. líuman Riga 1793. Sami. V. p. 31. kde piše : „Wenn (denn warum solíte man ich Einen Mann unsrer Nalion Bohmen und Míihren nicht zu Dentschland rechnen?) i 5 i mil dem (slavný francouzský spisovatel) ver- Pierre St. pleichen m6chte ; so wiire Comenius, und dies es ere- Tak hle nejen kraje, wiss nicht zu seinem Nachlheil." c6, kmeny, i slavné n;uže n;im herou Husa nám vzal : — Pruská vláda pohíchu! a liše pokrauje v tomto ješt barharskcm díle germanizování ubohých Luiinnv a KaSám Fridrich II, od Némcfiv Velikým zvaný, šubSv. byl hrozn tímto (Tábelstvím posedlý; on vida u poátku svého kralování r. 1740, že vfikol Berlína a Postopína svou mluvili, vtším dílem ješt Slávové bydleli a povolal z jiných krajv 12.000 nmeckých rodin ku germanizováni tchto Vendv tak, že ty nmecké rodiny schváln všudy mezi slavjíinské osady, anobrž domy a rodiny podrobn rozdlil Nmcfím vlší práva a svo- Komenského Herder. nyní, e jen skryt Pólitz, i e ; body dal, onady jen Nmci obsázel, a tak pes as tém svého panování za 40 let úpln slavjanskou rcc a národnost v tch krojích zniil a vyhladil. I když Slezsko dostal, jeho první pée a práce byla ta, že nkolik nmeckých tisíc co kobylky obhrýzaly ueni Se a a rodin sežraly. tam strom housenicc, Košubové nmin trestáni a aby rozhostil, v Pruském žalaováni anebo tylo, národnosti slnvjaiiské vojsku pi odmováni Když nynjší král Pruský v Lužícech jezd k hranicem pišel první jeho olázka ku prvodím vítajícím ho byla.* „Bylili Nmci ili Slávové prvnejší starší obyvatelé v Cechách?* Z léto snadno sou- bývají. eským a a diti eí o zámru. Ješt nyní v tédito našich Nmeošil to Polákflm pod Pruskou vládou úmyslu dnech jakýsi stojícím za zlé n ml, že na snme Poznaském e Landensprachen^ mluvili, a že svou prý obecnému dobrému celého království (t, 17* a j. o ^heide národnost Nmcm) 260 obtovati nechtjí; srov. Allgem. Anglickonmecké sem na vymanní Židv Zeit. pracuje lidomilstvi ernochv a 1841. íslo 183. jedním na a a- týmž a podmanní^ ba možno-li vyplenni Slavjaov, aby pak mizerné jejich rzniny a inichliti mohli. zpupnost pozstatky a jsou osobovanost tmto která je k pojohnbulliti tito oníiio — Ptáme-li Nmcv vyplývá, a nespravedlivostem národu a odtud vyplývající na druhé stran duma ; a na pudidla, vedou, nejhlavnjší na jedné stran pílišná skromnost a : nekonená rznivost podeutsch- na studnici, ze které tato se popustivost, slabost našeho náobraza Nmcv, to vysoké domnní, které oni sami o sobé^ iMarnoo vlnstnostech a zásluhách svého národu máji. ale samochlubní jsou íhané a Francouzové myslní a nad to Nmci. Nyní ješt v našich tchto osvícených asích provozují oni hnusné modláství a nestydaté bohorouháni se svým národem, jako k. p. zteštný Rohnier Beruf ia der Gegenwart und v knize ^Deutschlands nazývá îCenlrum lovenstva,, Zukunft", kde Nmce stedišt celé vzdlané zem, prvotinami lidstva, národem takovou plností vloh a darv od Boha ozdobeným, japrvními slouhy a nástroji vyššího kovou žádný jiný nmecká pipoádku knžími božího království rozenost nosí prý na sob znak nejvyššího duchovního panství Nmecko jest prý ureno ku konstitunimu tenta kralování nad onou obcí, která Evropou sluje královský národ má prý nejvyšší správu a vdcovství míti, anC on nejduchovnjší, nejšlechetnjší a nejurozenjší, ve všech ástkách nejvzdlanjší, nejschopnjší v E\rop jest, ozdoben královskými dary, u Boha v nejjest, to píliš : — — — vtší milosti zná." to — To — — stojící svtoobanská mezi všemi jest hle národy, láskal Tak hle které nmecké rozhlášené i ten historie svtanství ubohý národ ! ži- miláka božího ml, našel svou otomuto smradu vlastní chvály nic nemli, anf proti bláznm sami bohové nadarmo bojují kotrbu neomraoval a mozek nekdyby on pndpaloval k páchání do nebe volajících kivd ni<proti jiným národm. Než podobná samozaslepeoost a sebedovský, jenž se za pici. — 31y bysnie proli Nmcm 261 toho, že Nmci jiné, podle jeod Boha opovržené národy nepokojí, potlaují, všecko germanizovati a nmeckého toho štstí To je blud, nejen potupy ale Ú6astné uiniti chtéjíce. Pravdu píše p. Solovjev, v ruském i odporu hoden pecenní pvodem jsou idání nižší jich a — I spisu : 1842. Moskvan^ Nmci, ústné mluví ísl. plém že tomu, aby samo sebou jestovolo, materiálem^ k jehož obdlání — mánské." muto zlému Nu — ? jen vzájemnost! 5. „I tiskem slavjan^ké není že jest povoláno jest látkovinou plém i a ger- kteréže jsou prostedky proti toVzájemnost, opt vzájemnost, a opt Kýž pak již jednou v Kvrop toto náale rodošálenstvi pestane! Hec, obyeje, literatura, kv, hlásají zdobné k dje ped- samu jména krajv, vesnic a starých rodv zdržují národ s arodjnou mocí od cizinstva a byC nkdy násilným okoluostem nco i popustiti musel, pedce v jáde národu poád národní rozpominky a tužby tlejí a vybuchnou s hrozným hímáním kdy a kdeby se nikdo nenadal. Sám od nkolika století již v Saskem anobrž i : Starohradsku znmený slavjanský rolník (Altenburger) po ztrát eí drží se ješt pevn svých zvykíiv, svých her a svého odvu, a nenávidí svého odslavenitele. A sama jména Slavjanflm vyrvaných, nyní slavných mést Berlín, Branibor, Breme, Drážany, Lipsko, Lubek, Vinary Stlín atd. vilým budou v dje- a zempisech pomníkem tohoto germánského nelovéctví a znelovováni jiných. Tato msta jsou slavské Nioby, bolestí a zoufáním nad svými zamordovanými ditkami zkamenlé. Anobrž ona mnohu slavjanská, v tomto pohlcování Slavjanv polknutá, ješt posud jakž náleží nestrávená : — i slova i v v nmin, prostonárodní na tuto národní nám nkdo jako to zvlášt v mluv žalují Sasku, velkovraždu. tyto slavísmy v jak ve knihách tak vždycky žalovati budou Hodná vc by byla, aby n nminé tak sebral a sesta- Dankovský uinili se slavismy v muJarin. My k tomu zdo aspoíi návští dáti a poátek uiniti chceme abecedním poádkem : lieisker piskor Bilich plch Brdnchen beránek ; huchein pochen, bouchali Bulle, sr. Jolm Bull (u saakých Angliaiiiív) vl ; Inirzdn purzeln burcovati; Durvil, již Leška a ; ; ; 262 dármeln dareba daremník foukati; Gerlitzen Dohetz dehet smola; faucher, u Zhoelcerosloucícb; glupsL ; sliv át\x\i hloup Lloupský glupisch Granitz ; hranice: groupet Gruppe brba (slov. hromada) ; Hallunke holomek; Ilanke Anke háu\iSi od hnouti, sr. sbybadlo Hansa Ansa ouza váza vaiba kupaly; grob grobimi hrubý hrubjan; ; svazek: Jauche jucba jicha ; Jausen iuiina, od juh jib: Krschner krznár krátschen kráeli ; kreischen kieti od korá korazuo kuža ; kums kuviis kvas kyselost kweilen kvílili Kiveiceten Zweftchen kvty kuks kus cvety, zvlášt bezové ; latschen deii Fuss krumm latschen vláiti ; Lootse lodník ; mantschen máeti ; Metz-' ; ; ; Ne Ne Ne (místo Neiu) ne Nischt Nstern nozdry nosdíry Ok (v Polabí) oko; Peitsche bi; Petschoft peet Pflrig pluh; piPimpaum pupava pupen (Leontodon Tarapeln piplati ger mfisar mesjar nic, ništo ništ ; ; ; ; ; ; XBCum); Plátte Flotie pit plutev: Plautzschen plúcka plíce; pomdli pomalu; Possen posun posunky; Punt Brete Punt-Breite Strasse (v kraji Bodricv) pout; Quark tvaroh ; Quarz škvarec ; Ranke ranken ruka reka t. j. ruiky, vtve, úponky u rostlin jimiž se co rukami chytají; Retschke (v Lipska) okolí Riz Rizenpulver (v okolí Bodricv) roh riz bati se, Waare rožní, roh na prach pospíchati) se, rútiti tovar (možno, že syllaba to chána, tak jako u iSiedel siedeln seliti vyšívati; Stieglitz stehlík; stetnouti, stridje-ptka polab. ieti ; Waar Slávv vyne- místo lopoisko); sídliti Streit u Již Slovákv porisko selo sedlo ; štpiti steppen ; ústet stet streiten hoj reka eka; Pulverhorn od rašati (pols. hý- j. ruschein ; rutschen : t. iSvip šib šibati ; Schhiken iSchlvckerii slivky, slov. sljuky ; iSchmette7i f-wtžupa župan ; Schóps tana ; Schóppen Schóppenstuhl skop ; Schraube srub vrub rub; schútter ídký; Tópe Tresse Tressen tasné (Taufe) topa potopa, koupel ; Iísn od teseni ; tha cieba soby mluveni Regen de'št treuschen Vampir deln truditi cieha ; ve upír cejcha. treaclien ; Stni patí Starohradsku jde místo es regnet. trísiti pršeli ížik iiiek Zeisig i ; tru- Zieche slavjanské zp- es geht (Altenburg) Srov. se týkající názvy ve Výkladu ku Slávy ; : jiné Dcee rudnictví str. 204. - 263 Co jsou krftpje krve na rukách po spáchané vraidé žnika to jsou : a tato rouchu lonpea lenilo podo- bná slavjanská slova v nénriin. Jejich ocbroptlý zvuk volá: „Kaine! kde jest Ábel bratr tvj ? hlas krve jeho Škoda jen, že nékterí Slak nebi !" volá 7,e — ni vjané sami v tomto bludu a bichu Némce utvnují. Tak „Slaven, Hussen, Germanen, Leippíše spisovatel knihy : Slavjanech na sir. 7. a 213. nejvroucnjší obránce národnosti národkii láležejicimu a všudy vtikol Bsi % pflldrohastalisíce duši Némci obklíenému jiného želati mohl. než aby okamžení zig 1842" o Lužických „Cožeby prý i jeho rozhodnutí vé lužití jsou Drevané a t. mužv mladých zasaditi a kmenové slavjanšli jiní SHmým Proto se germanizování brzo pišlo. Vendoztraceni, tak jako Lutii, j. Slavjanstvu v êmecka. nkterých severu Slavjanftm (kterým ?) snažení v Lužicecb, usilujících se národnost svou zotaviti, nic jiného býlí nezdá nei hra a žert — Od obou !) tchto sousedních vlád (pruské a saské) nic jiného k žádání ncpozstává, než aby germanizování Slavjanv v Lužicech jejím pokojným cliddem kráeti nechaly.*' ("to jest nepruvá i ukrutná i výpovéd dálu Podivná rada, nedíni-li zrada, raditi híšníkovi aby hešil, zlodjovi »by poád kradl a vrahovi aby ncjru i ale narazil nem vyráží a jedno bízí Prusfim ist a za druhým slé Sasm a odmnu východním Pan spisovatel zde cele dorazil. i napraviti chce klín klí: od na- slavjanské Srby v I.užicech co lo, iiby se se západními ko- SUivjuny proti Než kterýii^ spojili. kmen, ale jen jednu msto, atiobrž jednu duši národu svému v/.íti a cizozen cílm pro jakovoukolí picinu, a pod kterýmkoli zámyslem darovati nnebo popustili ? My s naší strany a s uámi nepochybn všichni upímní synové Slávy verejnr a slavn se osvdiijenic o proteslujeme jnk proti téli» proti nárad onoho nejmenovaného Slovocclin, tak Slavjan Siavjaníím má právo, vojensky neku celý í i — od Nénu-nv litujue srden že v oné, tak mnohých krásných pravd a myšlének p'no knize taLidské kové skvrny n sainovraždné zásndy se nulczuji. sledování jest ji zblouditi ! a zhešiti, ale satanské v poznaném híchu 264 pokraovali. Jen Jidáš od zlob své pijatém napomenuti po i toho, jejž zkaziti chtl, tvrdošíjn ve zrad a si ku vlastní propasti pokraoval. Naše kresfanská rada jest cele jiná, na pokání totiž aby dali, ta, pikázaní, aby potomci a lovétéjší mrákot, byli, aby se aspo v Nmci brati plnili již pedkové jejich živší. jednou již X. boží IX. a moudejší asich osvícených nežli pstním práv v nyní v Co surovost a duchovni hloupost najde odpuštní to vzdlaná zoumyínost zlého páchá. Že Lužianfiv již málo jest, to tím silnjší podnt k jejích uchránní. Co pak má arithmetika s právem jen jediný Dokud kde a s mravností spoleného? dávných tmavých století co nikoli ale to, osvta zavinila, ; -b i Našim zdáním nejlépe by uinili naši Lužiané, kdyby píklad Slovákv následujíce k eské literatue a ei se pipojili: tímby i oni mnoho získali i Cechové. Chvalitehnejší a piroSlavjan žije : dotud tam celý národ. zenjší jest Slavjanovi státi se echem, nežli Nmcem. seHorvati k lilyrm, jest-li se Rusini k Velkoru- Jest-li sm pozdvihli a menší, uiniti brati a korun a proby privtlili: nemohli ? Oni sousedé echv, oni pináleželi, oni jsou Husity zhusta promícháni. Lužiané na poet krom toho nejbližší to jsou nkdy skuten i k eské eskými osadníky, vyliuanci Mezi srbštinou v Lužicech B eštinou sotvy jest vtší a podstatnjší rozdíl, nežli v Lužicech jsou mezi sloveninou v Uhrách a eštinou 5 6. 3 podnárei, u Slovákv pak jen asi 2 Každá menší a slabší ástka Slavjanv af se k literatue vtší a silnjší, sob stejnorodé, ástky dobrovoln aesthetiSlovenské náeí jest z logického pipojí. ale Cecliomorackého ohledu dokonalejší, uež eské ; — tém — i : xanv více jest vc tém dvakráte než Slovákv. Možnjší aby se dva millionové Slovákv poeštili aspo v literatue, než to, aby se tyi millionové echomoravauv poslovenili. Obt v takovýchto a snadnjší pomrech a jest to, okolinoslecii uinná není ztráta ale xisk, Pamaona jest obt pinesená na oltá matky Slávy. tujme na ono Dobrovského, šlstí i neštstí, nemoc i lékaství našeho uárodu lak strun a uhodué obsa- 263 ,.Ncmci byli opatmjft/, nežli my nea odlinosti ve vesnicech nelze za doricke', attické a jonické náeí míti ."* hujíci orakuliim svorní ISlávové! : vždy promny Kýžby tuto, výpovéd stech anohrž samosvojným kázali, nikdy vrabci se dosti opakovanou celé v liltichým a býti Slavii nemoliouci bez pestání rozdrapovatelm našeho národa v uši hímali Chrame se rozkatováni našeho národa na nesíslné ástcrky a kmenky, naeiika a malokranrárské veliké neliteraturky: doslit to již ! štstí proíi, že jest rozectvrcen. IW: DIL III. HLAYA Tyrolsko a city lezly. sob: Stehio ; Mals ; Inomostí ; Samice. lnolo podobných myšlének opoušll kde tyto myšlénky bolestné, bohužel, jesle jen novou potravu navi, ekl jsem sám k co z toho bude Pln jsem ; I. lchlo a llalii a vstupoval do Tyrolska, — Bh — zase cestuješ k tm, jejichž nenávist Slavjanflv — Co mi vždycky si nenávidl a nenávidíš posavad. však v této ostud jakové takové polehení psobilo, v Benátkách totiž jedna onano to byly dv okolnosti, nám daná Kraleviovská náputnice „Nejsou rovná nykterá ustavin v uších njší utrpení budoucí Sláv" mých znla a co angel tšitel mé kroky sprovázela ; druhá píznivá okolnost byla ta, že myšlénky tyto nezstaly nmé a v duši vryté, nýbrž že sob prduch mladým, mnohostrann uinily v rozmluv s jedním vzdlaným, a vlastni zdravý soud o vcech vynášejícím Nmcem, jemuž jméno Einil Feuerlein. On se v steku Morbeguo k našemu vozu pipojil, byl rozen z — : m- Viirlemberského kraje, z osady Wolfschlusren, kde jeho Pro do- otec kazatelem on pak jeho pomocníkem byl. konení své vzdlanosti putoval v Itálii Schiller byl 267 jeho krajaoeni a miláikem prý OD veliký duch, tak cele jeho genia ochromil; jeho jeho mravnosti, Iruchlohry nápodobeni že málo udlal, Vinaský dv&r prý predce tak nmeckým Epikurem oazýval jej se bDval, na Goelhelio : vlastoé ; romány bez jsou Shakespeara jsou školy ne- iuv jednání, a domácí život prý pohoršlivý a jeho smrt, které se prý co chabec Já nemoha se zdržeti vskoil jsem mu bál, smšná. do ei, ka riP^"^- J'' naproti tomu velikým jsem ctiI ekne on. Blezi jinými pio6? telem Golheho." zvlášt i proto, že Góthe, iierder, Grimm a Adeluog byli nezdailé jeho : — : vlastn první, jenž sudkm zili Nevím, jnk ekl a se asto z Já Golheho v Jené, kde jsem tom s ním osobn smlouval a jemu nkolik slavjanskýcU národních písní pelo- i Auobrž Již jho ili ji o na žádost eskému i ástky spoludélnik sed žil. náhledm cestu klecitm práv Gcithemu pipisujete, pipisuji co oitý svdek, sou- zásluhu tu Feuerlein. p. ped- národní slepou nenávist pora- clovenským pravé a stili. Germanii proti untisluvským v pracovati poali, a on se srbskému, uil a jsme se více a Stelvio Slip, (sr. náeím, slavjanským i více sice ve blížili Slolb, vzešlém jmenovité již vku. ke chlumu Vormské Slúp) zvaný ; cesta kivolaUrm, tak eenými galleriemi, nad nimiž pevné stechy, aby snžiny ili luviny pocestných necestu neza^ypaly. trefily u Silnice tato, Napoleonem zamená, Františkem dokonaná, tak závratná a pedce tak bezpená, dkazem jest toho, jak lidský dvtip tu nejohromnjší pírodu pevládati a ji k tomu nutili umí, aby kde nechce psobili a vydávali sspoíi trpla a sloužila. SCastui mucnárové, ze na taková dila svá jniena pipnouti mohou Jen málokde krmu aneb hostinec liduprázný, nebo zdejší hostinští od vlády 3UU zl. stíbra dostávají, jen aby zde bydleli a poieslným ku pomoci Tu již nebe surové, povtí chladné, skaliska byli. nahá a erná, rozpadliny a rokle propastné, píroda vedla i ! strohá n Vru skoupá. Winkolmann jeda z llalio upadl a smysluv pozbyl: se do já nedivím, Nmec, ekl jsmi, ž 7. do tžkomyslnosli sám $e lénu v podobném 268 oebezpeenslví nalézám, a nikdybych pocestným neradil, aby z Vlach do Tyrolska putovali, nebo to jest z ráje do oistce. Najednou octli jsme se v Siberii, sníh ped námi, nad námi pod námi; kde pak snéhu nebylo tam kamenité more. Mkde jsme tak mlelíví nebyli jako zde, každý jen do sebe pohížen. Netoliko mluviti ale i dýchati se tu lovk obává, aby tuto vnou tichost nerušil, tuto pírodu ve hrob pochovanou nenepokojil. Keuzíš tu, nedím-li ptaátka v povtí, ale ani ervíka i ani bylinky skalí tak na Hnv zemi. roztroskotal Stvoitelv zdá jsou též vznešené, ohromné, veselého a pívtivého pohled má cosi ale jejich kže a snhu odná. Když takto sted tchto kamenv asi za tém tou mimo 5 jen vozu a rumem naplnnou v vítáním a zvaním. Stelvio, rukou nesa Tato ást a s a tluení srdce pichází nám polosvtským jiného jsme neslyšeli : tu hle v lístrety muž vysoké a vážné postavy, poloknéžským rouchem odný, kalisek pro- u mimo kameni hodiu vrzání plach- bílou zkamenli našeho nic ili slovenské Tyrolské hornaliny jsou strašný : skaloskelet, jsou smrt bez masa sníh nic jsme nevidli, že toto se, Tatry rozmetal. a lahvici rosolkou pívtivým nás vrchu sluje Alpiano dello na levé stran cesty stojí kostelík a vedle nho píbytek duchovního. My použivše tohoto radohoslinst\i uavštívili jsme nejprve chrám, jenž zde od vlády pro pocestné, pro hospodské a pro dlníky cestu tuto opravující vystaven, od místokrále Rainera oltánim obrazem s. Vavince, od místokrálovny jinými svátostmi obdarován Knz se jmejest. Asi 60 duši hlásí se k této fae. uuje Canonicus PJtilipjms de Nesini : jak jsme se zadivili, když jsme do jeho píbytku vešli a on nám svou rodinu t. j. dva syny a dv dcery pedstavil a to bere ve všeho ostýcháni! ftluž tento jest nyní vdovcem mladosti své oddal se stavu duchovnímu, pak vystoupiv : z nho oženil se a zplodil 7 dítek; z nichž jeden syn mst Bormio zprávcem nemocnice jest, tcž v manželství žijící druhý syn prá^ se též ženiti zamýšlel. po Manželka Nesiniho ped nkolika léty zemela vystavení tohoto kostelíka zde, nikdo nemohl nalezen v — ; : 269 kdoby zde ouad knéžský zaslávali a bydleli chtJ. Nesini starec ii)ní 70 lelý se k tomn odhorakouského dvoru dal papež dlal : na zvláštní pímluvu k tomu pivolení, aby tento muž, co bývalý knz a nyní €0 vdoNec a otec, zde ouad tento konal. Mát roitého býlí, Sám Filip platu tíll 40 zl. kr. byla oiatka st.'.Ieho hrabnka z Mooru, jeho bába knžna vlaská. Asi 6tvrt hodinky od tohoto kostelíka jest hostinee Santa Maria de Steivio, z pahrliku jeho na levici otvírá se pronikavý výhled do Švýcarských zelených stráni a dolin, plných švýcarských stodol a pastýren, dobytka Ach jak okálo oko a srdce mé tímto pohlea krav. Stál jsem zde co Mojžíš na hoe dem. Néboh ped krajinou Kanunejskou, mlékem a medem oplývajíce Ješt asi pl hodiny resty tu nijto, tu sbnip s nápisem hranice mezí Lombardském a Tyrolskem ukflzujiri. Tento chlum jest nejvyšší punkt na télu cesté, a tnto cesta ta nejvyšší vozní cesta moem stevíc v nod zemi, celé na Vkol povjiená. a totiž 8663 vkol strmjí nad oblaky, mezí nimi nejvyšší jest jehož temeno teprv nedávno jeden lovec poprvnikráte se vydrápal, zaež od arciknížete Jana odmnu doslal. Tu sníh a ledvtkiije: ías mnoholedoví jehlancové zvaný, Orleles na i bezvládn se rozl.ijel a ohromná cela tchto lytanv. Sem hl, ekl jsem ke svým druluim. sem do tchto hlubin a roklin aneb na tento chlum Orteleský patí gothický Medulánský chrám s jeho ozrutnými balvany, ropouchy a konroury, s jeho tmou a studenosti; zdeby zdeby stál na svém miste a ve svých živlech našel své podobizny druhy a pimené okolinosti. Tyrolský krnj, Aledulánský d(3m a Klopstokova Missisda do jedné vrstvy náležejí: vûdy oiáblivá vznešenost a dlouhocbvilná krása. Dol jede se ješt slrméjšim srázem, tuk že silnice s gnleriemi zdají se na tuto hosloletý : — ro&lnu jen co vlaštoví hnízda první tyrolská, domy vesnice a stechy, již chicí, která nás zboeny. Ode 38 a ^áeí nmecké u samy o Komu let pilepeny. sob spalno, pikvai;ila. : byly celé ; všech onou vi- roztchrány boue. tváe podluuhovale, po- nepamatuji zde cbropla\é Trafoi jest rad, Scbuldern pak zde podobné 1270 šunky licotnérné, nevkusný, obyeje mizerný lid odvu zpsob blbý, a V rozšíen jest mezi ten i všemi stavy cit rovnosti a povdomost svobody žebrák almužnu prosící hlavu pímo nosí a v ofci rovno hledí jinae zde, již v prvních vesnicech klobouky a otrocké'. Itálii ; : epice ped naším vozem z daleka dol bráno, plazivost Nám a otrlost s otevenou hubou tkví na obliejích. samým se ve voze na celé cest nikde tolik nežívalo a nedímalo jako v Tyrolsku. V msteku Mali zstali jsme pres obdy sotvy že jsme sesedli s vozu, hostinský, dobromyslný muž, pln slrýkovského zdvoilkovúní, vedl nás na první poschodí do prostranné sin ku stnám, kde v rámich za sklem, na zpsob obrazv, byla se všemi krasopisnými iryarami napsána jména ; tch císav a císaoven, knžen, kteí co hoslé a zde obdvali hostinec poctili, jejich píchodu mezi jinými do a stála císHe a zde nujícího první to krajích a královen, knížat a odchodu svdomit zaznamenán. Zde jména našeho nejjasnjšího nyní pacísaovny, ani na cest ke korunování noclehovati ráili. ošumlá podobizna poslední Slavjan, i a a svou pítomností tento Rok a den anebo spali. i ftledulánu zaprášená králv putující píbytcích spatil. V pedsíní nmeckých kterého jsem v Jak visí Suvarova RimniskéhOy pak tento „On nám sem pi- celému slavnému dvoru Hakouskému v as francouzské revoluce znamenitou pomoc a službu prokázal." Nu, odpovím já, tato Vaše vdnost vru vší cti a následovaní od jiných hodná jest. každý Odludto až do Inšpruku obrazem, nkde temi tymi, njakových svatých ozdoben jest škoda jen že obrazy, aneb radji mazaniny tyto, tak velice oko urážejí a vkus lidu psují. Pevnost chází ? ptal jsem se hostinského. tém a dm i : Finsterminz^ kde jsme veer pi msíku jeli, jest oprav- dové strašidlo, ouzkostí a hrzou pocestného naplující. Odtudto jeli jsme, chvála Bohu celou noc, vtším dílem ! vedle eky /««, pres Ried, Lnndck, Imst, Nassereit ili Nezoray, kde jsme ráno snídani mli. Zde pohled na ženštiny tém ke smíchu nutí erné, široké a vysoké „Schwatzer-IIauben" zvané. epice co ešato na hlav : 271 od msteka Scliwatz, kde se sliotovují, dávají jim divokou nelepou postavu a ženštiny nezpíjsobné ku prácí ini, an( pi každém echoulí hlavy celá ta vže spadnouti aneb hrdlo zardousiti msle6kem Mezi vesnici Platteu iiroií. jsme na lukách pastýrQv, jenž ovce a koné pásli, majíce nad sebou ervené nádeátníky, jako u nás mésCané a miíanky, ant práv tehdáž poprchávalo. V blízkosti Ciriu, asi hodinu od Inšpruku a jest Cirl spatili povstná strmá stevícíiv otJ skála ili zem jest v ni zed sv. díra a Martina ped ; ní asi 200 devný kíž, na památku osvobozeni císae Maximiliana I., jenž zde hon kamzíka tak nebezpené zalezl, že maje nad to podkovice na botách zatupené, skrze sedláky na provazích dolu spuštn býti musel. Z této pipadnosti nadlali Tyroiané množství všelikých nechutných zázra- povrivých kiiv a rozprávek. Inomostí ili hlavní msto meckého snhem slohu veliké cest celé ciniiv, množství v tiškánský Itálii klášter zaujímají ; pathologie a physiologie, msta Inem, jest cele staronó- jest Vrchové okolní cele píchozímu v oi bije, Servilíiv, mnich ; potkávali Ligurianuv, Kopu- Fracmonstrateusv nespatili. zde drahný poet našli ílání zde ekou nad klášterúv a z;islupy Franliškáníiv, ani co První jest to leží Stavitelství stedovku. ze pokrytí. nás na jsme Insbruk Tyrolska. a Jesuitv, což Jesuitské kollegium a Francelé ulice. I jsme (^"echíiv mezi nimi pan Kuák, professor nám pátelsko služby, v ohle- prokázal; znav jeho krásné dary ducha i ne- malé vlastenectví pišeptal jsem mu položerlovn poloopravdov: ,,Cizí proso oháníš a tvé vrabci piji." zdejší chrámy a obrazárny, anobrž celé Tyrolsko 1 honosí se peím slavjanského umlce. Jnicno Martina Bohumila J'oláka, od své polské vlasti tak jmenovaného, ozývá ; kde n kdy se narodil, nelze bylo dopíditi se; okolo r. 1G30. zdržoval se on v Ty- všude se zde etn rolsku celých 30 let, nejprve co kunioruí malí arciknížete Leopolda a polom knížete biskupa a kardinála Karla z ftladruce. ftlaloval v Inomostí, v llallu, v Tri- ent a v Brixené mnohé utšené obrazy, až po uinní 272 mnoliýcli dobroíoDých pochován byl. v Inomostí jebo Servitského oltái v prospchu mládeže obdivovaného šttce jest ústavv ku Arcidílo pedstavující cbrátno, jeho umlecké vynaZasnoubení P. Marie s Josefem lezeni okoléšné rozadéní skupin, správnost kresleoí a slkvlost barev zatemuje takka všecko ostatní. V Kapucínském chrám hyl od nho s. Felix. Špitálský chrám s. Ducha má od nho spanilý obraz, na nmž zdejší museum anos. Anna, P. I Marie a dít Ježíš. brž i mnozí domové Inomosfanv ozdobeni jsou pknými Mnohé obrazy tohoto, nám ztraceného, syna Slávy. obrysy a malby tohoto nmlce zahynuly v ohni pi sho: i ení nkdejšího letního Nanebevzetí Krištof, Veee tonín od našeho ském chrám: ve chrám vsi Malé Kíž Marka v : v Dom: dítek ; chrám Františka: sv. Neposkvrnné Poetí, a Kapucín- Kižování v Sakristii- Augustin a jiní ; svalí. — oudolí (Sulzthal) jest od Castioné s. An- sv. v Porciunkulské oltái s. : ve Slunením Narození Marie v Brixen Klára, Odpuslky s. sv. sour.árodnika chrámích, totiž v Dorolhea a Šimona malomocného; ve Paduanský, V cír- betlehemských sv. Marie. Ve chrám s. Magdaleny: sv. s. kde Tridenlum. (lat. Yrazdní Marie, Bolestná matka, Inomostí. Rohelust v sidla djinoslavném mst TrieBl kevní snem konán) nalézá se výše 20 obrazv v rozliných Ve nho Vavinec (výtený obraz), chrám v oltái ti králové od navštvující; v kolIgÍBtnim chrám dva pevýborné obrazy: ZvéstoAání P. M, a s. MagdaKdybych byl arodjníkem, bylbych lena pi Veei P. ve východu dít farním Krista do vlasti tylo krásoumné poklady prekouzlil pvodce, aneb do jiného Slavii posud vrného kreje. Ve farním chrám s. Jakuba jest slovný poutniky Silná kveobraz pomocné P. Marie od Luk. Kranacha, všechny jejich toucí barvitost, oullé skladb žádná nost. ISmctí malíi Kranach byl malíem ale ve vedení šttce, pravidelné kreslení: poezie, pedstav v píliš roíštípili žádná ideol- svc sily: tak osvtlovatelem (^llluminirer), mdirytceiu, devoezbáeni atd. Tak i Dúrrer chtl všeumlcem, zlatníkem, ezbáem, malíem, v oleji, v miniatue, 8 273 spisovatelem rozvázalost prostory šttce Odtud býti. pi predmlúv, u jakási františkúnský se zde chrám tšil náš Polák, uebo ; pi vši pilnosti Co Dejpamátnéjši ukazuje zde mne pivítal a po- i vedle kuižecibo kaplice stisklosii mikroskopické vší malovaninácb. v jejich nesousledoost plánu, barev, rozvláilost fit,ur, Ufiru jest od iiého malovaná, kde dva obrazy v oleji na platné, dva na sténé a malovaná dutina (Kuppel) obzvlášt V prosted chrámu stoji, ve utéšcné a památné jsou. velikánských litin ili dvou adách, 28 lironcových soch od Helioe Lólllera shotovcných, jmenovit: Chlodovig I. král francouzský; Goltlried zBouillono; Albert Friedrich II.; a I. BretBiiský chrámu v Hudoif Habsburský; Arthur král III.: knžna Uherská atd. Na levé stran stoji pomník Ondeje ilofera, s jeho Aižbtii ; koute sochou, v pravici korouhev, v mne co bylo, netoliko v zanímalo. rolsku nejvíce levici pistol mst, tomto byl Ilufer ale v 40 asi Totot drže. celém Tylet hostin- — 1810, ským, chudým, nepatrným lovékem; r. 1808 když Francouzové do Tyrolska vtrhli, povslul Hofcr na ele i>vých krajanv a bojoval zmužile proti Francouzm a Vlachm, pro zachování svazku mezi Tyroly a RakuR. 1810 byl od Francouzv jal a v Manlov od šany. vojenského soudu ku smrti odsouzen zastelen. Ilofer i jest jak lid, muž, nmecký ale cit studu on skutku, unobrž národ, sobrovným. mn ve slovu, všudy spoliidrží, k ale ne nikde i jest obraz toho, nevzdlaný obecný k cizincm nepipojuje, jeho se PoNnžováni obrazu tohoto vzbudilo všudy se od mrzutostí nad naším, a a ku cizincm se pilepujícím nálento muž Dobrovský, v/.dehl jsem, hle zde potvrzuje pravdu tvé žaloby, kterou jsi v list Slo- svých odlrliávajicíin rodem vákovi my ! Ote i líybtiymu nesvorní Rusové mají a jiní psal ^Nmci : iSlavJané Alioina Slavjaué mojí a I'* Kde byli vioudejší, jsou Požarského, ale jenom nežli Hoferové naši ! Cechové, Poláci dlitele, Irhutele, rziiitele, rozdrobhovate.le národu a vlasti. Když jsme u jednoho ze zdejších eských pátel no voteinkách, ili abych novoníodno mluvil, na soirée KoUáro^T gplíy, UL 1 274 pohrávaje leccos v poboní chyži na klavíre, hudbinách (musikalíích) ležeti knížeku, kterou nikdy nebyl vzav do ruky, spatil jsem, cobych zde vnit na hlodal, že to byl mj spis o Vzájemnosti: byli, uzím já na nmecké nemotorné podezení. Pod nimi stálo jen ukonení jména nigg^ (nepochybné slavské nik, nkterého rakouského básníre) poznamenáno. Já vyav cerusu z listovniUy, dal jsem tam z patra obálce byly napsány ale plné zlovolného výkladu odpov v následujících, veršíky, dosti jizlivého a onm potu v i rovných, verších o Vzájemnosti i v rozmru : Netýká se ona trnu, berel. Nemní Evropu v Rusii Ale plete jenom Vd a umn Aby národ její Zaal život ke Pozstatkv bývalého vnec z perel matce Slavii, pfiisvtový cti lidstva nový. slavjanského života zde jen již Na celé naší tyrolské málo vyšlakovHti jsme mohli. cest, piln jsme pozorovali, pedce nikde runv ili slavjanských záhonv (wendische Beele) zoiti jsme nemohli, tak jako v horních Vlaších a potom zase v Bavoích a Rakousich. Jména však slavjanská míst, hor a a ek zhusta se v Tyrolsku (Bludenz), Brehunica, Bystrica, nalézají, erná k. p. Bludnica zed (Tschernwand), Grodno (Gróden), Kamioa, Kladenec, (Galdonalzj, Kles, Lana, Likatia (Vallis Lech), Malá, Matrai vindická, Meran, atd. Samo jméno formou slavské jest s koenem tyr Štýrsko, Turec, Tnrá Louka, ili tur srov. Tursko, ciStará Tura, Turopole atd. s koncovkou ol Pátelé nás zou, sr. vrchol, hrbol, hlahol, chohol atd. ujišEovali, že se na benátských hranicech vkol Grodna, v Grodenském oudolí ješt posavad jakési náeí slavjanské mluví. Já ale neml jsem zde chuti k cestování a zpytování, an£ mi v celém Tyrolsku jaksi hrozné se nudilo a otupne bylo, tak že jsem po niem vroucnji Prímer, Pustodol Tyr-ol, látkou i (Pusterlhal), Viltov ; Nmcm 275 než abysme se i jeho hrobových dohn a vrchftv cím nejspíše vyvadili. Co mne v Inomostí nejvíce tžilo, bylo to, že jsme zde, o to bez« vší obtížnosti, dostali pasy do Bahned s prvním poštovským vozem pokamž vorska Tu jsme opt zanímav tovoryšstvo pospíchali jsme. Mnichova jedoucí. ByliC cestní nalezli s námi :iž do to dva ueni Francouzové putovavši po Helvetsku a jeden Antonín Tyrolsku, oba rozeni z msta Lyonu, Goujon, professor v Lyon, stár asi 50 let, druhý René Baumers^ mladý literát v Paíži žijící, asi 25 let mnoho nám vypravoval o tamjších první stár. Onen netoužil, i : jmenovit a anobrž nám zpívali, i Mickieviovi p. osobn novochtivoslí z likráte o i kterého prý slavistiky, mnoho o Polácích zde Valdenských, tento jících zná do not složili, v Paíži ži- professorovi jehož tení a Oba navštívil. . žádostí k rozhlášenou nkonaší Ma)' dla patrie le jour de gloire Nikdy žádná melodie mnou silnji nehnula jako tato z francouzských úst zpívaná a naše tak eená Fiákociho nota. [Není div, že lakové divy tvoila v historii francouzské a milliuny rozplameovala, seillaisku atd." energických, železných, tato cnTants ,,Allons : arrivés est (ínosmlých zvnkíiv plná Hmot piseíi. koistva, vojenských bubnv, biukot meíiv, dusot umírajících, rachot dél, sieni krve, stenání P. Gouslovem celá bitva tu zpvem živ vyobrazena. jon mluvil o Valdenských n Albigenských s tou nejvtší uctivostí, jejich pobožnost, statenost, mírnost a pracovitost nemohl dosti chváliti z pronásledování ale jich strašlivé scény líil. Jistý mnich Armand, duchovni : vdce po vojska em proti by prý i zeptán jsa od nim, od kacíi svých vojákv, pravovérícich k rozeznáni aby života tchto ušetiti mohli? odpovdl: „zabité jen vše vzdyt Bh tam své pozná !" Naež v Beziers všecko oby vatelstvo bez rozdílu na 50,000 duši zamordováno. Které teštni že jest horši i ka- byli, ! mst cív, i zízenost — pravovrcv ? eských bratrv, a poítají nyní 15 obci so Valdenští mají synod tito mají ád a co nejvyšší soud, 22,000 dušemi. 18^' 276 HLAVA 11. Bavorsko: Mittenwald Wilkeim ; Samice Bohu jest Mnichov Augspurk. poslední jsem vzdychl ! ; Lechovské ; vesnice v zhluboka, Tyrolsku pole ; krajina že tato : chvála již za nebudu hledati ji Yolitn do Traularie než jsem kdo pak zase navštívit. kdy tento suchý, neourodný, hnvivými vráskami pírody poškaredný, nelepými ženštinami obydlený kraj Já cestokrásným anebo vznešeným nazvati tnohl? Výtená Tyrolkyné a jako mezi praaty. val v odpusl mi medle, že. malíko, Angeliko Kanfmannová neznje petváení, tak upímn o tvé otin mluvím, zemela jsi radji v cizin utiA však ty sama žila kavši již ve mladosti z tchto slosáhových hrobisk do hbetem jest ; že já jak to jisto, živ ; — nm ! i Hsmívavé jest první Hledíce s životoerstvé msteko v Itálie a — Anglie, Bavorsku kde jsme prvního patra v hostinci okuem Mittenwald polednovali. i na ulici spa- jsme duchovního, an( s kostelníkem, lucernu ped ním nesoucím, pospíchal ku zpovídání a pipravování nemocného ku smrti. Za ním kráel celý zástup lidí tili obzvlášt žen modlících se, a ím dále tím více zástup každý na cest jdoucí k nmu se pipojil, knz mezitím vše! do domu nemocného, ani zástup len ped domem zfistal poád modlitbu konaje a pak vracujícího se .ichovuího opt sprovod. Tato úastnost ten rostl, nebo spoluobyvatelv na losu nemocného velice mne pronikla a vzdlala; ona mne živ upomínala na podobný výstup v méui vlastním ouad, akoli co do cumyslv rozdílný, onoho více nábožnost a spoluútrpnosf, tohoto více a zvdochlivost píinou byla. Když totiž r, 1831 v Pešti strašlivá nemoc cholera se zjevila, s poátku zde panovalo to domnní, že co mor jak všudy tak nakažlivá jest a každému se sdlí, kdo se k takovému aiiC báze i neduživci blíží aneb jeho se dotýká. První, jenž rychle 277 DÍ zemel, byl božných obradílv, v jenž beze všech náspšností od drob a pohben byl; kterýmž truchnejvélší tou s pán, radní jistý msta vyveien a neopatrným divadlem cele msto se naplašilo a zbourilo. Druhý aneb tetí pípad cholery potkal jednoho z šerliá livým nmeckého kupce, jenž práv v sousedství Lodi bydlel. On v bolestech svých žádal potšení evangelického u Bílé proež náboženstva, zatelovi K .... s i Dich povinnosti etnou rodinu vymlouval pilný, a ai)y a nemocný uslysav skému kazatelovi, ke lásku zvláštní stelníka k oveka ant to, poslal zdaliž se, v velebnou 8 i konáni oured- ukazováním na svou dítky, kterýmž dlužen života mn, an( krom toho duvérnost míval. Já poslav nmeckému kollegovi, zdali on jeho jest? Oneo jest. sloven- jakožto ke bych jú jemu tuto poslední službu nechtl, proluízatí vždycky muž mnohé ješt neodchované prý zachování svého zdraví a spolu jej Kazatel ten, jinae svátostí navštívil. nmeckému ka- tehdejšímu k poslal prosbou, |)rý i ke mné hned koto jsem odpovd: že mne ješt za to prosí, dostal dovolí, nejen chci-ii tomu nic nemá, ale a neostýchám-li se, abych povinnost tuto vykonal. Mezitím se povst o tomto pípadu již po celém byla rozšíila. Já het rozpaku, vymyv, jak obyejn na radu lékae v epidemických chorobách, ústa a nozdry octovou vodou, vyšel jsem z domu na tuk eenou krajinskou silnici (Landstrasse), kde jsem v ten as hospodou byl a aj zde jíž ekal zástup nepehledný divákv proti tém mst dále jsem šel, tím více se množil. : a zvdavcv, Celé to který množství ím hrnulo se za mnou a kostelníkem až ku domu nemocného, kde celou ulici zaujitlo a oblehlo ekajíc dyclitivé, co se se mnou sliine? zdali nepndnu mrtev na zem ped lžkem onoho s kei a dávením zápasícího? Dvr okna píbytku, v nmž nemocný ležel, iioufem lidu obsaz.ena byla. Ja mezitím pokojnti a opatrné, a však smolo a s úplnou pítomností ducha povinnost svou vykonav, opt od lidu toho až do domu jako s triumfem veden jaem byl. Tato nui odhodlanost i i mla dvojí oslabila veliký panující v užitek mst : ona znané pedsudek o porazila aneb nakažlivé povaze 278 ím se mnozí rovné osmlili takovým ueštastoýnt ku pomoci pijíti a život jich ochrániti, kteižby jinae opuštni a sob samým zanecháni, nepochybn byli zahynuli; druhý Dásledek toho byl, že sám tento mj nemocný ješt zachován byl z nebezpeenství života a pak uzdravený ke pišed srdené mi dkoval, do potu slovenských oudv jméno své zapsati dal, slovenský sbor i školu obdaroval, a žije zdravý šíastný cholery, mn až do dnešního dne. V Bavoích jsme se plavili již jako pivovém v moi: kam jsme pišli, všudy hned ohromné konvice piva nám pineseno. Kdo to okem nevidí, ani viti nemže, jak mnoho Nmci, zvlášt zde, piva vylokají. Ve Wilheim, kde jsnae jen na pl hodiny veeeli, Nmci vedle nás sedící, 3 a to, —4 i více takových nádob do sebe vlili jak se zdálo, beze vší obtížnosti. Já mezitím ím hloub jsme do Bavorska vcházeli, truchlivjšími myšlénkami a city, v srdci mém na vzdor všemu ututlávání zniklými. trápen jsem byl. Cesta vedla pes mnohem zelenjší, rozmanitjší a krásnjší pírodu, pes rozkošné dolinky a pahorky oživené; já tím který ale, podobných jiuáe prvním úkazv jsem hnvným okem obdivovatelem a velebitelem nyní studeným ba tém byl, všecko toto šilhal jsem. Zbadavše to moji spolucestovatelé, zvlášt naši iperní a ustavin žvatlající Francouzové, poskytovali mi dobromysln ale neprospšn všelijaká tšínská jableka. Konen ptal se mne p, Goujou, zdali mi na zdraví nco chybí? Chvála Bohu, odpovím, sotvy kdy jsem byl zdravjší, jako na na cest. „Musí se Vám tedy naše tovaryšstvo nelíbiti." Za šíastnélio se pokládám, že ve spolenosti tak vzdlaných a veselých mužv cestovati mohu. Odpusfte, každý lovk má své slabé stránky a chvíle! a každé této — má své srdce se nkdo lovk aneb struny radosti je smutný. A poslední los potkává navštívení Bavorska a jsem to struny a nco onch, lovk dotkne-li tchto, Bavorsku bohužel tento proto ani jsem velice netoužil po jediué pátelm a Mnichovu k vli hle ; mne žalosti, je veselý, pakli uinil. Již nyní v váickui na mne násiln 'dotírali. : 279 abych jim to smutné tajemství zjevil. Nu, pane Goujone, rekau já, Yy jste uám dnes vypravoval píbh náboženské ztešténosti z djin a z krajuv Vašeho francouzského národa, já Vám budu vypravovati podobný piklad národní ztešténosti. pánové jest, se on, ptá Vašem Francouzsku ve že I ^Možný-li O Vy v takové vzteklosti?" fanatismus až i národní jste šfastui, divokou šelmu tuto jen z povstí, nikoli z vlastní zkušenosti, zuáte. Následky jejího zuení zkoušeti bsnní a nemusel, snad žádný oúrod v takové jako národ Koku slavjanský. míe 630 od Hunfiv a Avarv pronásledovaných o rozptýlených Slavjanv s dtmi i s manželkami z PanoRska do Bavorska ke králi Dagobertovi. Vyhnancm tmto nešíastným vykázána byla bydla zdo T Bavoich, než sotvy že se tu osadili, v jednu noo uleklo se bylí 10,000 asi všickni zavraždni ! Istii A my zde brodíme. mé srdce oukladn od a se snad Povzte, nu této že tém není-li pd ve skutku tuk náramná zpátkem se po hle ve Frankv jejich a prachu doslatecr píina, že to oko mé a Bavorv a krvi kalí? se — A žaloist a ožahavost mne obklíila, vrátiti a nejkratší cestou domv národe mj, musim-li, kam se koli obrátiiH všudy a bez pestání nad tebou jea kvíliti a lkáti? Z Uher jsem utíkal od bolestí maurošálenstva, pišel jsem do Štýrska tu bolest, do Krapospíchati jsem chtl. ISešIastný : moi, do Benátek tam mne nemilosrdná ruka národní bolestí popadla a všudy sprovázela aspo vy ekl jsem hlubocí hrobové a doliny uebetyrných hor Helvetských, jinská H i : zaletl jsem až k bolest; tu horní Itálie, i ; : Tyrolských a Bavorských mne pikryté než aj hle i zde všudy rány a bole, všudy odnároduní a vraždoí. Slvoen-li jsi, národe mj, k neesti a potup ili k velikému blahu u sláv? Budeš-li se jen hadíti 1 vné a plazili, Patini-li tu žlu pýcha ! a toiti no a pro\ijeti minulost : slzy tu Všudy zlomky a mezi ! vu jinými hledím-li kousky, nu rzniny — národy? pítomnost u rozbiliay, O jakbych rád vdechl kaidému synu tento velý plamen vzújemuosti a nenávist bratrv. tvému kmenu a svornosti, který v srdci mém plápolá. Na štstí lítostivá 280 DOC Putování S nám pišla záclonou noci v prvním sídlu a pomoci zakrývajíc vždy tmavjší památky tohoto krvavého divadla. nikde mi tak vítané nebylo záením pedmstí msta proti ku pedmty na jitra Mnichova. královskému: východu — když jako zde. vcházeli jsme do Poštovní palác jest pravé jsme s vozu sestoupili, první obyvatel tohoto msta, který nám v oi padl, byl Bavorský Ludvík, ant v5asn ráno vstávaje, píše a básQÍ, prochází se a oknem tytýž povykukává. Má první práce ve Mnichové byla navštívení slavné a Ponvadž ale pro slavistiku tak památné knihovny. v as práznin zavena byla, potebí bylo zvláštního dovolení ku spatení jí, ovšem pak jejích ídkých a bedliv chránných rukopisfiv. Jeden ze famulQv zavedl mne tehdy ke kustosovi, jenž dosti daleko vzdálen bydlí, doktorovi totiž k panu Janovi Ondejovi Sclimellfr^vi^ v libomudreclví a oudu akademie nauk. Vstoupiv do píbytku našel jsem zde dva muže u stolku sedící v knihách zahloubené a spolen se emusi uící s velikou pilností. Po pednesení mé žádostí, pistoupili oba tito mužové blíže ke ptajíce se mne ješt jednou s jakýmsi drazem o mé jméno. Když jsem je vyslovil, o:*rátiv se p. Schmeller ke stolu vzal tam jakousi knihu a pišed s ni ke ukazuje prstem na titul a jméno jejího spisovatele, ptal se „Jste-li vy tento Jun Kollár?" Jakové bylo moje podivení, když jsem zde uzel Slávy Dceru a dva Mnichovany, ani ji ítali Ovšem, eknu, ale jak se tato kniha sem dostala a já jsem ten sám: co tu dlá ? ,,My jsme ji spolu s jinými eskými knihami z Prahy dali pinésti, a nyní se každodenn jednu hodinu cviíme v eštin." našel jsem v skutku na I král mn mn : ! i onom stole i více eských knih, jmenovit mluvnici a Dobrovského, Thama, Trnkova cviení, anobrž i Vád, Jandyty Gramniatiku eskou a p. Dankovskeho díla. Onen druhý mladý, asi 26 lety muž, byl pedtím uitelem bavorského prince Ludvika, nyní pak jest dvorním vychovavatelem tí ernochíiv v Egypt koupených, o nichž nížeji obšírnji promluvíme; on se jmenuj e iTar*/ Tuek, jeho dd, rozený ech , pesthoval se do slovník i 2S1 umlec Bareitu co on udlal a V, Mnichov. P. vzdlaný muž mathemalickýcli Dástrojv, Hutnbold Ameriku mil pak olec byl liudehiiíkcm dvorním ve uený, mnohostrann je výborný, jeho zpyloval; iiutovjtel a nástroje, jimiž ty Tufcek ped sob eskou obzvlášt šastný mluvozpytec. Slzy a námi vyléval krev pedce esky tento Pnnmec, neumí. nose že Proto v se spojili s panem Schmellerem ke spolenému uení se eštin a pak i jiným náeím slavjanským. Pan Tuek to iní z vlastenectví a z lásky k národu, p. Schmeiler ze zvdavosti co ochotník a zpytatel nmeckých náeí se slovjaninou promíchaných, ku kterému cíli vydal* již kitihu Baic' i : Wórterbuch, v nmž se nalézají mnohé bavorské od Slavjunfiv zde pozstalé krajomluvy, k. p. /xir« Lom; f Steinbruch), Mošen (Sack Korb Beulel sr. mošna), Núz (schlechtes Messer), Paltene (plátno) atd. Pispním tchto dvou muž byly nám již dvée ke všem pokladm n tnjemslvím Mnichovským oteveny. .leden celý veer, až do pl noci, zlr.ávil jsem v lnu rodiny p. Schmcllera v pátelských rozmluvách a v uených rozhadách. Milostná dceruška, jménem Knima, astovala nás všemi Miiichovskýnii lahdkami. Pau Schmeiler, co hor- risches tém livý filolog, ei o vovati tisíceré otázky jejích obzvlášt se pedkládiil o mi náeích. On nemohl dosti rozmanitosti hojnosti, slavjanské chválili h a obdizvunosli eských rýmv a upozornil mne na jednu vc, kteréž sám dobe povdom nebyl, totiž že prý, podle jeho já sciiválného vyšetování a srovnávání, sotvy 2 —3 (?) stej- norymné znlky ve Slávy dcee se nalézají, n ze prý eské rýmy jemu mnohem krásnjší a dokonal jsi se býti zdají nežli vlaské, imt prý v tchto asto celé dlouhé básn ustavin jen na eiu oko i unavuje. Pane, bez rýmu možná. Tukem páni ukázal: prosili to rýmuji tak juko se no, /o, nmecké pi nejvtší zanímuvosli obsnhu, pedce mne musitc rým neuí básnictví, ekl on, ale my eštin rozumjíce pedce dim — ješt málo poeticky kochiime lilo r i panem se na o, prý uciio i poezit! s coí. v jejích , do já, Arci že, rýmech. ahycii jim Tinliy jíti, Naposledy oba vysloveni odpovdl eského já, my 282 Ku konci Slováci to ani neumíme, ani nemilujeme. mne žertovná Emma hravým vtipem Nmcv, poaU co nepítele z obsahu Slávy škádliti prý pan otec tylýž nco Odstup, ekl já odušenjšim okem a odstup, rostomilá sleinko! takové neclovctvi anf jí Dcery vypravoval. — hlasem ode mne; nejsem nepítelem já nmeckého telem rodní nepátelství k nenávisti Vendech spáchali, a nepí- ale jen Slavjanm, ná- jejich pedkm, tch kivd našim ukrutnosh', které na Nmcv, ke a dílem nm- obzvlášt ení našeho lidu a národu. V samých Bavoich bydleli pedtím mnozí Slavjané a nyní nmí ani jednoho. V Bavoich Slavjané? ekla sleinka se satyrickým ousmchem. I arcíže, ekl pan Schmeller, mnohých osad jména k. jsou bezodporn u nás pvodu slavjanského, p. — Winden, Windech, Vindo Branenburg, (nyní Wertach). Burin, Crayburg, Cuzimir (Zusmershausen), Dólnitz, Gieiritsch, Glon, Haurifz, Lech, Plank, Tichel, Trabitz, Treswitz, Trausnilz atd. A k tmto dkazm, doložím já, mohou se pidati i RuSlavjanm motlitby a zpovif slavjanská v kopisu Frisioském, které nepochybn zdejším složeny a ureny byly. Tu ila kosa kámen. — Všickni jsme nemálo litovali, že p. prof. J. F. Fallmerayer, známý svými spisy o Slavjanech v ecku, zde pítomen nebyl odebrav se ped nkolika dny na cestu do Turecka a ecka: on by nám jist píjemnost tohoto veera ješt znamenit byl osladil Fallmerayera když do jejich ili ]2'Ž'Xaj3o(; lati chtl. jsme tu A : kathedry v tak v povýšil. a jej msta prý Dle vlastního psaní p. nkteí pošetilí Athenané piputoval, ukamenovati proto, Slavjany z nich a z jejich ddv stran s potšením Hecká vláda professuru a všuk na druhé povst, slavjanských hodlá chtli že i náeí na Athénském všeuelišti již, mimo Husy budou tyi Evrop, loliž v Paíži kde p. Berlin, kde p. že udslyšeli stolici zaraziti slavjaiiské Mickievi, Cybulský, ve Vratislavi, kde p. Oela- professorové slavistiky jsou. Kéžby i naše dobrotivá Rakouská vláda optované tužby a prosby svých Slavjaiiv z tobolo ohledu vyslyšela a této velevážné kovsliý, praktické poteb ím drive vyhovla, pod jejíž správou 283 poet Slavjanv všech náeí se nalézá. Já sám každodenn oitým jsem svdkem lakové poteby; ao{ ve špitálecti Pcšfansko-Budinskýcli, pi uuedním navštvování nemocných, tisíckráte službu tlumae konati nejvtší tém jsem musel a musím posavad, mezi pacienty slavjanskými a lékai, zvlášt mladými ua Pešfanské universit študujícími Maary, Nmci, Srby a Poláky. Když pak se tchto lékav plám pro se naší, jim tak potebné, ei ne: uí? odpovídají, žeby to k tmto tak píležitost mli, eem potebným, velice milerádi inili, kdyby jen jako mají k jiným, ue k. p. tak francouzské, anglické, vlaské, pro nž všecky v Pešti zvláštní uitelé jsou. Jak mnoliý ncduživec stal se již smutnou obtí, ne tak nemoci, ale radji tohoto nerozumní si s lékaem Jak I mnohý léka by šfastnji i i kdyby se zdraví navracoval, spšnji s bolesti pacienty nejen ulevoval a z daleka skrze nejisté posunky a znaky, ale z blízka skrze lietelná slova smlouvati molill AI o právnících, ouednícícb, vojsku a jiných mlím. — Knihovna Mnichovská, jako v&bec obzvlášt Slavistovi na nejvýš zanimavá znamenitá, jest, pro dva drahocenné poklady, Rukopis FrisinskiJ zempisni/, popis slavjaaskýcii národv obsahující 9 tak jmenovit a Zlomek asi Sotvy jsme se nasytiti mohli obdivování, pehlídání, vyšetováni a pepisování tchto kiénolv. Codex a Hukopis Frisinský my jsme sob pedstavovali co vetchý, zetlelý, kde nkde poškozený, aspo zuívaný a sotvy ítatelný: tomu ale není tak, celý codex z století. dobe jest psán byl. jakoby teprv ped nkolika codexu v prostedku stojí loto napsáno: 994." Pod Âbralmm Ep. Fris. 957 tímto pak: ^Cod. Fris. 22G." Codex tento jest ve tverci tak roky v mocné onen psí text zachován, Na Slavjanský a na takové psán. ne na konci, alo ve stedku, na 78. 560. 11. Ptoletí a tém 159. Uruhý má vali. na Codex latinský pod íslem posledních dvou listech opsané které Hormayr v Archivu 1827 Dobrovský pak, Lelevvel a jiui vysvtloMísto Beheiiiare stálo pvodn Bethemare. pozdji ^^Cívitates iScíavoriim", ísl. — kži svázán stoji stránce z hbet 49 vydal, 284 to aie Mimo jest vyškrabáno. t knihovn ješt tyto nalézají slavjanské následující i knihy se a v této spisy: eský rukopis ze 16 století, pod Rukopis eský, pod isl. 12 v aksamite svázaný, ve dvaoácterci, modlitby katolické obsahující. Poátek: Milost ducha S. raiž býti s námi. Konec: „Ktož tuto modlitbu rzika, nia odpustkov tolik, kolik Joscfus 1) ísl. a 3. Flavias — 2) toho kostela pravici vazby mrtvich lezy u kteréhož Báro Jaroslaus stojí: de ji Na rzika." (M)artinicz est Anno 15 primus possessor libri jsou: „Sporzadanie dnía i „Inventarz szkataly Xi žgcia Krzyslofa Radzivilla, 1631." Na stran 49 stoji Anno pi peníz zvaný ^.piorunek^^^ nmž stál výUad nm. ,.halber Groschen." Na tchto penízech nepochybn obraz Peruna, tak jako na indických. dv Ruské knihy jsou a : íslo 6. Psalterium Moscoviticum. kniga o .exerciranij, ceremonialje atd. Na této stojí poznamenáno : ^Von od roku 1713. Ur. Martius (dem Vater) weiland Bescheruug eines Einquartírten des Russischcn Heeres, geschenkt an J. A. Scbmeller Apr. 1833., und von diesem zur Bibliothuk gegeben." in Erlangeu als — . Pod 1. jest Codex Cyrillicus Tiieophilactí Bulffariae Episcopi (sjednoceného, proto jest v Rusi zakázán), jest — Pod . 13. Kosmographia 4 Evangelistv. váemirno opisanije zemlje iu 1(5. Pod . 7. KrDtkoje osnovatelnoje uenije nemekago jazyka illy- to píêklad — siirec rieskomu Nacionu 1755, (sic!). — Uále: Mluvnice Bohoriova od — Masch, Alterthiinier d Obotriten. tocky, Voyage dans la Basse Saxe. Repkov r. — 1552. Cod. germ. Pinnkotlieka v sob, aby jich díla . 296. Justiniana staré rpisy atd. Giyptolheka Mnichovská zasluhují samy charl. a uménomil zvláštní cestu k uavšlíveDi jako budovy jsout ony UH)lecka nejistjším vkusu a v nejušlechtilejšini blahoka/.dý pedsevzal. v Pood r. Již 285 emu že hry s tomu vidél, nového odvod obtovati, a vábného. a odtok. padá, Tamt jest Drážanská zápasu 6ili jsem ob* okna na steše jsou, témér více jsem ac ob- Kdo vlaské sbírky obrasbírkách nebude mnoho nmeckých v v nádohé-li niž samým obrazm. divoval, než zv svtlo navštívil, je obrazárny, v Staveni sáhu. tak jsem vtší pozornost Kolikrátkoli inru. byl, pfivod a pramen, zde jen \šak obrazárna mnohem Mnichovská: tam mnoho vlaských, ^Má pak nmecká mazde mnoho nmeckých obrnzAv. líská škola cosi pracného a potuplného, cosi zasmušitmavý lého, mnoho erných barev, smutkových šatv, grunt, špinavou tlovou barvu, draslavost pechodu od svtla ke slinu, rohatost záhbv u as, postavy neokrouhlé více se mí libilu, nežli ale rozsochaté, konité; v nmeckém malíství zídka jenom kus hezkého masa bez vý- fysiognomii, najdeš razu a což nu bez posunkii, toho, kdož života a bezprostedn duševní hiy z v oblieji: piiházi, Itálie kde obrazy jako vlaské nebe jasné jsou, nepíjemn úinkuje. K lomu pišlo mé v této véci nemalé již pocvieni a i poátku patil jsem na obrazy jen povšechné a bžn; méiv okem jejich velikost a širokost, hledv na hezkost jejich rámv, uii poet os/>b a jejich skupenství, proslepil jsem asto nejpodstutnjší krásy, íina toho byla dílem lkavost cestujícího nováka, dílem osobni zkušení. S skromnost a nedvra, která mi Apellosovo „Savce! ne výše kopytu" všudy prišeptávala cvinost ale vzdélala a zostila zrak mj tak, že m&je všecko na snadu nyní pi podrobnostech vzeli jsem ziislal, nyní již i lánky rukou a listy na stromich pozornost mou poutaly, anobrž srovnával n mistroval jsem již vlasy, jilce : i i na zbroji, jednotlivé svtlotmu a to co den Toto obmezilo a kých ale radostí, peistilo. Pi árky, s umenšilo jejich obrazích kresleni, stínováni, >lší zevrubnoslí znané rozsah a podšary, lroufalo>li. mých umlec- obsah znamenit roimnožilo a od Kubensa (poslední soud). Sedoua (S. Magdalena). Knria Dolciho (Krolkwsi, S. Anežka s lieránkem, Magdaleno. Ecco ilumo, Kristus dítd) ba\ili jsme se zde s krátocitným kochéuiai. Od Tiliona, i 28() naselio Srhiavoniho jest vévodské Leucb- rodina ve s. tenberské gallerii: libojemné, okotéšné Nemén krásná leckých pedmtv, jest dílo. Glyptotheka, ovšem, co do i um- ješt památnjší. Obsahujef ona soustavným a casoslovným poádkem rozpoložené pozstatky antických soch, jmenovit egyptských, eckých, ímských a novjších mistrovských kusv. Mezi eckými nejvíce t. j. komolec. socha historii Niobe pinále- na se pozornost obrací jeden Torso, bez hlavy Vlacha za jistého mládence k pedstavující, kterou král Bavorský ve žejícího sotvy ondíiv, a již dále jiti 6000 dukalv mfiže koupil. ímskými Mezi ! Dlátko jest Vídni od ezbáské brontová ženská figura, kterou u Híma rolník pluhem vyoral, a král Bavorský prý skrze Thorwaldsona kradmo od nho koupil, an{ díla krásouma i Práv Himské písné zakázáno prodávati a do ciziny vynášeti. v umlecká obci svfidkyní býti podobná Tak hle mže! výstava umleckých tchto dnech byla plodin v jednom stavení u Bazaru. Mezi obrazy íde erstv shotovenými obzvlášt dva mne pitahovali. .leden pedstavoval pedmt z eských djin totiž Vlastu^ kterak sob od jedné vštice hádati dává; v pozadí skaliska Vlasta sedí na zemi. vštice na skále, vedle ní kniha, za ní jeskyn, v níž ohe plápolá, v popedí eské Malí tento sluje Adalbert Zimmermann, iije ve hory. Mnichov, shotovil obraz tento r. 1841; spolek umlecký koupil obrar tento za 660 zl. st. Kdybych byl tak bohatým, jak jsem horlivým národomilem, bylbych jist tento krásný obraz koupil nkteré slavjanské obrazárn. jitro Druhý obraz zde byl hrá v karty od Fluggera svitá, žena s díttem stoji za hráem, tento surovým pohledem manželku plaše ve he zoufanliv vzí. Živé vyobrazení toho, co jsme ondy v Karlovci skuten vidli. Nejslovutnjší z nyní žijících malív Mnichovských jest Kaidbach^ v jehož dilnici jsme Porážku Hunnv vlastn Madarúv u Lecha, a karton Zboení .lerusalema v i , — : dílem již domalované, icprv pedstavující, i malovatebné, pedmty jiného, jehož jméno jsem propamaloval, vidli jsme nákres jiné, vidli a jim dílem se obdivovali. U 287 obrazu eského Otakara, co iiádeDníka pi stavení arcito však hez ladu a v Hezné, pedstavujícího; chrámu skladu. Zdejší Bazar, vlastn písteší bili némž podloubí, v od nejslovutnjších mistrv sténomolbami ozdoben. Pres celý den, zvlášt veer, množství lidí procházejících se. Obrazové' li pedstavují chvastavé pedmty z Bavorské historie: k. p. íslo Xll. Voienec Maxim. Emanuel vybojoval Blohrad r. 1633. Dva mezi krámy a kavárny, jest tmito obrazy urážejí oko Slavjana zvlášt echa ; jeden pod . IV. Zboení mostu nad ekou Innem u Míihl8 utíkajícími prese echy 1254 od Stúrmera, r. podpisem: nTritt mích nicht, leh leids feío nicht." Druhý pod . Vil, kterak vojvoda Bavorský Albrecht opomítá eskou jemu podávanou korunou r. 1440, od Hiltenspergera. Oba lito obrazové', zde veejn vystavení, smují celým slohem k opovržení a k posmchu eského národu. Já obrátiv se ke kolu etných nás sprovázejicich pátel, ekl jsem: „Nu medle ole, kde že jest zde onen obraz z historie Bavorské, od r. 630, kterak Bavoi, dorfu 8 9000 nevinných, 8 ditknmi i ženami k nim z vyhnanství pišlých, Slavjanfiv pijímajíce mezi sebou usazuji v 1 jedné zrádn noci krásouma národnost i pak a ohavné všecky zamorduji?" a musejí být — spravedlivé a ne- stranné. V jsme, povstného ezbáe Schwantbalera dilnici práv v pr<áci vidli Hermana ili urenou na prelí Wal- postavenou, sochu Arminia nnd ímany vítzícího, hally. Kdo pak, ekl jsem pi této soše ke svým druhm, kdo, kdy a kdeže našim slavským Arminim Sámovi, Laurilasovi, Svatoplukovi podobné pomníky stavti bude? Když pak nám toho nelze, jako Nmcm, obysme jich aspo srdcem a skutkem ctili, jich v lásce k národu a ku svobod, ve šlechetné hrdosti i v tužbé po velikých inech následovali, a tak vedením našeho národu k obanské dokonalosti a sláv to ukázali, že — — iiodná vc obtovati. jest — pro Mimo to Shivjanstvo nco initi a za byly zde vzory pro slitinu se Gut- tenberkovu, Schillerovu, Gótheho, Jana Pavla Richtera a 288 Mozarlovu, z nichž ODyno dv již ulily byly, tyto tde práv líti se mely. Po mnohém obdivování a chváleni tchto arcidél, já obrátiv se ke vlídnému p. Schwantha„Bolí mne, že lerovi a ostatním pátelm, ekl jsem : duchv nmeckých, anobrž mužv lovenstva nevidím, totiž z nejznamenitjších I jinde Ilerdera!'' On skriv plecema, nic neodpovdl. jodnoho zde z nejvétšich Nmcv zanedbaného ale kacínárodním kacístvím. „Das junge Deulschland" hnvá se na Herdera pro jeho známý spravedlivý a krásný soud o Slavjanech v Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit: jsou nmecké krajiny a obce , kde tištní toboto klassického místa o Slavjanech skrze censuru zakázáno bylo. V litné Stiegelniayerov lila se práv kolosální socha Bavarie, zvýší 54 stev, podstavek pak její 30 stev.; vedíe ní lev; ona v levici drží vnec, jimž slavné Bavoriky korunovati má. Arcisocha tato ohromná pijde do tak eené Sin Slávy (Ruhmeshalle) na onu louku, kde se výroní Híjnová slavnost (Octoberfcst) konává; jsem Herdera od naeného stvím nejen zpozoroval, i totiž vkol ní pak budou sochy slavných Bavorikv. Když jsme my zde byli, byla práv druliá ástko této slavpí nfž, na nosti s konicvalcm a jinými hrami konána, vzdory dešti a blátu, zástupové lidu pod nádcšlniky se hemžili. zdejší Dnes ráno, anf byla nedle, navštívil j.«iem chrám; jest to okrouhlina (rotoodn) pro oko hezká, ale ev. službám nepimená, an( ohlas v ní i evangelický e kazatelovu pohlcuje. tém nic nebylo slyšeli V prvnírh letech v tomto z ei pro ohluš: chrám po potebo- radil jilý prošlý mlyná, rozliných prostedkuv Toto aby prý kamennou dlažbu chrámu prkny zakryli. Badoval jsem se nkolik dnv nejvíce udusilo ohlas. naped, že jednou opt po dosti dl«>uhcm asu, budu váni zde píležitost miti pítomným ale již zborcená zde ta býti a pi evangelických službách božích zpsobem se vzdlali: evangelickým daleka, pi pibližováni se k tomuto chrámu, mi byla ona radost, nebo buela mi v uši všudy samá melodie, kterou v Pešti a z i tém 28í» pi nmeckýcli službách božích, ustavin slyšeti kterou zde varhaník totiž: Bože vérnij^ Bože! tak že církev he/,e všech pecházek ili transicií, jinde musím, hrál ním pospíchati. I cekal jsem druhá pisen jiným pí- zadychíícnú sotvy staila za a téšil jsem se, že snad aspo jemným nápvem zpívána ale zklamala mne nabude dje, nebo zavznla opét píse podle melodie: ^^Kdo jen na Boha se spoléhá.'" Tato mrzutost vypudila mne hned ze chrámu tohoto; v srdci svém dkoval jsem zde vroucn Tranovskému a jiným našim evangelickým slovenským pedkm, kteí nám takový poklad rozmanitých melodií nábožných zpvv zanechali, že již sama tato rozlinost srdce i uši vzdlává a cit nábožný ustavin oerstvuje. Slováci mají nnsta, na tisíce nábožných melodii a zpívají pi každé slavnosti, v každém svátku, ant ubozí ba témé v každou nedli jiné a jiné písn Nmci v Uhrách, v Bnvoích, v Sasku a všudy ustavin tém jen dv ti, ty samy melodie gejduji. Jaková to pokuta pro uši; jaková škoda pro náboženství. O nezpvní Nmci, myslil jsem, a vy ješt náš zpvný a hudebný národ všudy nmiti se usilujete? Na Karolinské prostranin sloji obelisk 100 stev, vysoký jehož nápisy jsou, k severu j^Tidceti tisícm Bavorm, jenž v rm^hé vojn smrt nalezli;" k jihu: „Postaven od Ludvíka I."; k východu; „Dokonán 18. íjna 1833."; k západu: „1 oni zemeli pro osvobo: i : ; zení : vlasti." chrámy, Mezi f/othickij ješt nedostavenými, pedmstí Au, v jsou památné pro výborné malby v oknách; nmž malí práv na stn kesfanského náboženství do Nmec maloval, tak že tito pedmtové celý chrám vkol a vkol naplovati budou. Na jednom obrazu jest s. Fritigil a Ambrož, na druhém s. Thekla, na telíni Columban, pak s. Otto atd. S. Bonifác má cele onu s. pak chrám scény z s. oušklebnou, jeho, Boniaco, historie králi v uvedení slávonenávidnou tvárnost, Ethibaldovi psaném, tak foedissimum et která se v listu výrazn zvnila, když psal .,Vinedi, deterrimum genus hominum." Kdy pak u nás nastanou dnové, v nicbž my KoUárovy Bpiay lU19 : 290 našim siavjanským blaliozvestm podobué basiliky stavti budeme? Zdali toho náš Cyrill a Metliod, pro nenenávidní a nepodmaiiováni žáduého národu, pro roz- — umný, pouováni v materin vání a písem nmetí, zpsob apoštolo- ale jen Slavonmitelé a svoboChrám Ludvíkv navštívili sme obzvlášt ne apoštolé, dovrahové? pro jeho obraz, užívající pekládáni, nezasloužili více, nežli všickni s. — od oitání proto slavného Petra Cornelia malovaný tomuto umlci zavdal píležitost že tento ku pesthováni se do Berlina. Cornelius pedstavil zde pokrytství v podob mnišských hlav, což se králi Ludvíkovi, zvlášt prý na poštívání dvorního stavitelského editele, jménem Gartnero, nelíhilo: král. chtje obraz hotový spatiti, šel s Gárlnerem opuštní k Mnichovo a do chrámu; to slyše Cornelius pospíchal též za nimi, pišed ale ku dveím chrámovním, po klepání dostal od stojícího tam tam vpustiti ten, já odpov: komorníka Naež nesmí.*' .,Vím dobe," odvce Tento výstup co chrám tento maloval." onen, „ale práv „že prý nyní nikoho „vždyt jsem Cornelius: proto Vás vpustiti nesmím." Cornelia, že šed pak ku králi, když tento aby to zmnil, on ekl: anebo to státi musí tak jak jest, aneb já jdu pry. Naež i skuten o své proPodobný osud prý puštní prosil a Mnichov opustil. mli zde i jiní mužové léka Schoniein. mudrc Schelling a jiní. Vbec ouednictvo Bavorské velice nespokojeno jest tím, že mu plat ron ukracován bývá od krále, který zvýšek pak k napomáhání krásoumných vý- tak rozhoil žádal, : tvorv a budov vynaložen bývá. Ve královském palác vje všudy kiassický, zvlášt v malbách. \ trnní némeckonárodni ducli. v ezbách síni jsou Pindarových zpvv polovypuklé ezby i /, v obdnici jsou pedstavy z Amor krmi holubiku, Amor mací ili lových; z písní rauí ; Anakreonovýcli, Anakreona: k. p. v pijí- jsou scény ze smutnoher Aeschyv oblenici ve psací síni ze Sophoklesových vítací Aristoíanových síni : ; ve spacím pokoji z Theokritových ve knihovn královnin ze spis Lud. Tiecka ; ve psací téže obrazy ze Schillerovýcb básni; ve spaci z Goe- síni 291 theho nin salone z Wiclandovýcii v ; Klopstoka; z v obdnici v ; tráiini síci králov- Rúrgera. Svtnice v po- z zemí ozdobeny jsou obrazy z Niebehwigv od Julia Schnorra. Naši pozornost zde nejvíce na sebe obracela ona >Saga, jež zde v úhelní svtnici v levo nade dvemi vyobrazena jest a jejíž odlika v naší Sláv Bohyni pod ísl. 3. se nalézá. V divadle byl král s rodinou pokaždé pítomen. Operu Cár a Tesa, tak stkvostné provozovanou, nikde jsme nevidli. V této opee jest hlavní charakter nejslabší nebo v Petrovi zde nic slavoruského není. — Ve královské a princovské byly lóži dv vévodkyn Velehradské (Meklenburg), dcery, any do Mnichova pro navštívení pijely. Jsouf to prav cisioslavské tvárnosti, auiž mohl píivoduí typus pírody, niíchóním s krví n- meckou, posavad zmaten a seten byli. Vyznám upímn hrich náš: pokukávalí jsme na lornétkami s nemalou národní radostí. Hudba v tomto divadle byla tak znamenitá a dokonalá, jaké jsem ješt sotvy kde slyšel, a n co mne nejvíce tšilo, byla orchestru žádných echv stvolal jsom, nebo národu vlastního „í»coby lycha to mn ješt okolnost, jsme pi se teba (cliceš-li ve zdejším To moude cizin a opouštní eších na že nenašli. v sluliování neznaly, svoim piuhom orafy ta ! nikdy svoim nelíbilo. pólu da šce, bídy neznáti, teba na svém pluhem orali)", praví jedno viborné rusínské písloví. „Tedy nejste snad milovníkem hudby?" ejji pf.í,yi znalel i Ooležálek, sám výborný ™'lovník hudby. upímným a velikým, o 1 arci a to eemi jgtg gg jj^ [usUn no léto cest došli pesvditi P^'', to i vlastním i n>ohl : a\^^ lesích ^y^- pj,j îj^j^j y^'j,j ,î^j^ „i{t(íy vyznati nelíbily, nuisiin, totiž j^jicli že se mi pi pílišná riá~ ku zdrobnth/m Jmeniim. To hluboké 6eského v moi muziky, které jini ig^ vychvaluji, já nechválím. Tato láska k hudbé ^"drodila se u (Jechiiv již tém v hiiiidba má své meze u celých jak u jednollivcftv, tuk uarodv. Již Plato a jiní to poziiameiiuli, že hudba jako na jedné stran zjemuje a v/.dláva, tak na druhé 19^ <^f'!/lnost POí'ríieuí k hudbi a ba tatopcní národu i 292 snadno nebezpenou bývá, ant národ vyivuje, mékkým, zženilým, chabým, k otroctví náchylným iní: ehot piklad na cikáních máme, jež v Uhrách nejlepší hudebníci a vání, nejhorší troubeni, To ustaviné' honslicko- i)ojovníci j pískání, cinkání odvodí duši zpívání a od vznešenjších pedmlv, city pepíná a pedrázdivá velikých a obtížných skutkv a lovka ku podtiikání neschopným iní. .lá se obávám, aby Cechnve' své vlastenectví a již a naposledy samí, svou národnost njším smyslu toho slova, neprohráli a v nejvlast- nepromuzikovali schzky nyní hemžejí všecky jejich noviny, rozmluvy, spolky jen zprávami o hudb, o koncertích, demíích, quartetech a — tmto podobných o vcech aknaž !>< Druhé co mi n echv nechutná, jsou ona v novjších casích zobyejnlá diminutiva, tak mnohá, obzvlášt zdrobnélá a zmalicliernlá jména rodin, jako : Mysliveek, Moraveek, Kožíšek, Voíšek, Jelínek, Koínek, Daílek, Sedláek, Poláek, Srbek, Vlek, Jakubek, Filípek, Rflžika, Rybika, Horika, Drobátko atd., která jmeoecka fostaln est osobám nevinn je zddivším) cosi dtinského a titrného, na slabost a tženilost upomínajícího, slovem na veliký, zmužilý a hrdinský národ neslušného do sebe mají, a více se do pokoje cháv aneb psaní zamilovancv hodí, než do života. bnuseni. Co ale nejvíce nám sem naši cestu pozornost zanepraziiovalo, to bjl p. odplatilo a Karel Tuek a mou jeho ernochové afrikanští, jejichž ode dvoru ustanoveným uitelem a vychovatelem on jest, a které r. 183S vévoda Bavorský Maximiliiin v Kaie a v Alexandrií co otroky odkoupiv do Mnichova pivedl; nichž však z jeden již zemel, lak ze jen Ii v ústavu tom jsou. Jména tchto osob jsou: Djalo, Aka/ede Dalle, Musálam, Avan. Onen první Djalo Djondan Are^ 19 rokfiv starý, mezi všemi nejzpsobnjší, pochodí z Nubíe. z osady Delingin v knížetslví Tokokeii. které pod vládou krále Takelského stojí; on jest vnukem lamjšího ddiného krále Wofter Mat zvaného. Národ jeho sluje Jmnale^ Tumale. jeho ec Doa Mravy tohoto mladíka ctyri i ukazuji nejen nn i e dobré jeho vychování ale i na znaný : 293 vztléliinosti stupeíi Barva jeho kíiže národu. jelio jest ernostkvoucí, \lasy niklíé, tenouké co vlno. On mi vlastní rukou napsal nkolik prisloví, zpvanek a modliteb v jeho národní ei, které nižeji sdlíme. On nám vy- mnoho pravoval náboženství, o i nmecky NŠíckni dosti dobe mluví. Tumalských; ani nejstarší, již mravícli obyejích a ti, zvlášt ale tento Akafede DaUe, Druhý asi 17 letý pináleží ku Jeho rodišt jest BocUi^ v okresu Hambo^ v kraji Lihan. Ve ^lasti sve byl z pastvišt udváben a od svého loupežníka v Gondore otrokokupcí prodán, Z léto Gallské ei shotovil p. Tuek již oupluou mluvnici u bohatý etymoiogický slovník. kmeni Uoranna usi Tetí 14 let On mluví dosti a Galia. Musálam Motekutu náeí, zvláštní znamenitý jest z Metemu v Dar-Fure, mnoho dlínského do sebe má. ješt starý, nhož z slovník sliotovil, pan jako Tuek sbírku i jíž povsti písní. tvrtý Avan vojn ve 4. roce ve sluje nejmladší, jat a co asi 12 roku mající, byl otroe prodán. Jeho národ Denkavi. V ei tchto Afrikanv mnohé zvuky našim slav- janskýni pibuxiié jsme našli, jmenovit rozdíl mezi tvra mkkými zvukanii d d, t f, c , z ž atd. Zpv melodie jejich jsou velmi prosté, vtším dílem smutné u uchu Evropskému podivné. Zde klademe nkolik, od dými a Akaleda zpívaných, napsaných v piivodní tak v naší i tlumoených pisni, ei 1. Wanin í)arzi Opiák mumluvý korize Muka cubadá : rorize Durba Kudadu. Strom objímá: Staec poši-lilý dlladici namlouvá. jak 294 2. Caba ali Devo, kleré jsi Nikomu nedej mnrle Namaft baizin Liki ati Dluh, který fuJte Nama nosili: pjil, Nikomu nedej bazizin. 3. Adgilule platiti. Vojenská. Ai Akuli mainan onadan deiinglia Eiki Elki jsi roubal, kloiaden indeked mága : goiina, Gona nina, gona gona iiarkc ke-ndeden, Douduka e Elak ma idcvi kalmana en. Jakuli placi Ach kníže lam na vrchu hory Adgilui (adg;hlavo) : my jsme horaci (obyvatelé hor), Jste-li i vy horáci, pojdte Vlrhne-li král do s krajiny, námi, neiní, rozdilu (ne- ušeti nikoho). prostosrdené jsou obzvlášt modlitby kterým oni co pohané ve mladosti doma se nauili. Dv z nich ve vrnéni peložení klademe: Modlitba mužv : „Boe zem, mj pane, ty jsi uade mnou, já jsem pod tebou. Když neštstí ke Pronikavé tchto a synv pírody, mn pijde, jako strom slunce zadržuje, tak ty zadrž neštstí ode mne a bii([ mým stínem, .lá k tob volám v noci, když tam msíc vzchodí; neztral mne, jako já tebe neztratím, když vstávám. Bože, mj pone, ty slunce s íidceti prouhy: pijde-lí nepítel, nedej erva na lemi usmrtili, chra ho. Jako my erva na zemi, vidouce jej, usmrtiti mžeme, jest li chceme a ušetiti, jesl-li chceme ; 295 my erva jako ty, nu (lobrélio i vraždili, my naším krokem šlapáme, zerai krokem nás tvým cheš-li ve zléiio ruce: sve' mj, pane ervové prosíme o tvoji mžeš Bože, ty usmrtiti. oosiš uás za- nedej lovk, život. jenž se dobré a zlé znáti nenauil, tebe nerozlinévá, nau6il-li se ale jednou, a pak je znáti neclice, telidáž jest z!ým, uili nim, co chceš; s mj Bože, pnnel e u nebo byt ty, — rozuml, tvou zná." Modlitba veerní. „Bože, v pokoji tento den díve, neuauil-li se ho pežili: mj i Pane! ho lidské ty jsi mi v pokoji dej nau ei i ty ne- mi dal tuto noc K tob se utíkám, neutíkej ty ode mne. Dej mi se všemi zdrav spoívati. Bu milostiv mým ditkám, milostiv mé žen, pidržuj mne k dobrému. K tob se, ó Bože, utíkám, neutíkej ode mne ty Cerni) tam nahoe. Dej mi potebnou živnost, rovnej mou cesiu, prodluž ztrávili. mj mým stádm a rozmnožuj je : rozhojuj mou majetnost. O Bože, já nieho nežádám od jiných, dcjž al z mého vlastního žiju, vzdal odemne zlodje, veJ mne k dobrému." Mythologovi památné jsou v tchto krásných modlitbách dv vci a výrazy, totiž „slunce s 30 prameny" a jméno Cerni/, odkud vidli, že každý národ podie své barvy své bohy sob pedstavuje, srov. Bél-lioh a Cerno-Boli. Ostatn vévoda Bavorský Maximilian chce, Bu(f milostiv život. dej, aí v žiju i pohodlí a — na prosbu a návrh pana Tuka, tyto ernochy po daném jim náležitém vychování, zpátkem do jejich vlasti poslati, aby tam byli uitelé a apoštolé vzdlanosti svých ná- rodv. Jeden den obtovali jsme výbhu ze Mnichova do Augšpurku, kamž se na parovozo jede lak, že veer opt zpátkem pohodln pijeli lze, Augšpurk slul vo starých pedgermanských asicli dle kronikáv Viadelica (srov. Wind Wend), dle místních národních povstí bohyn Ziza Cisa (snad Zde jest mezi ekami Lechem a eené Lecbovské pole, na nmž císa Zizaris Cizeris od jakési prý ŽiB, ili VVertachou Ollo I r. Zizlila?). tuk 950. Maifary na lilavn porazil. Asi 80,000 296 Neurv na táhlo vdcové biem vjboj a loupež k Augspurku. jejicli pluky k bit\é; ale Otto vítil z nich hoali rozvoduného Lecha; v bitvé celé lioufy do a pronásledovali utíkající roltiici niadách do jam házeli tam a Hladary, živé zemí po liro- Dva maarští vojvodové, Lehel (známý bojováním lim) ped OHa zjímáni, Bolosiides. a vesniiane zasypali. jaté vedeni proti C'ea rozka- obšeni (sr. Laborce a Sobory) byli. Z celého vojska jenom 7 mužv ušlo a do Uher se vrátilo. Až posud zde od roluikUv zem tohoto na strome u východní brány oráni nalezeny bývají rozliné zbran a malé koské podkovy, z nichž souditi lze. že nynjší druh nízkých a malých maarských koni s Maary z Azie do E>ropy ve hlavním pak pišel a posud se v Ulirácli udržel gothickém chrám AugšpursUém vysoko na stn ukazuji se nkteré koisti, maarský praporec, kopí atd. Touto Aleziborskoii porážkou sveepost Maarv zpitoméla a tak, že jim pešly napotom laskominy po loupežech a výbojech v Germanii. Jedno z nejpamálnjšiih slaveni byl zde biskupský palác, v nmž r. 1530. dne 25. fcervna, skrze Dr. Kristiána Bayera v pítomnosti císae Karla V. a mnohých knížat biskupv Augšpurské Vyposluchai venku znání teno bylo, tak hlasit, že pi ; mn i i stojící slyšeti mlém u p. mohli. Gust. Kolba^ redaktora ale ale soudný a háklivý mužík. Maaromunii jíž pozornost mou ua nj kd^ž ekl: „Maai jsou prý zákonem >lastni soud obrátil, málomluvný ošu- naše návštva byla Obecných Kovin. Pan Kolb První stavu se nachází. jest nízkorostlý, Jeho Zlatý sál ili radnice nyní v o lomu odsouzeni, aby byli Slávám jejichž muožstvím svou národní chudobu obohatiti a svou malikost zveliiti chtjí. Již mi na rtech visela otázka: ^pro p. Kolb ve svých malikosti a dílem i a jestoty k Kmcúm obtížní, '^ Kovinách tak prvním, kde jen možno proti Slavjunslvu nechtl jsem s své stránky byli tom poátek uinil, »»bych snad bez asto nevrazí a brojí ?" ale jenžby v zavdané mi píležilosli právo pohostinství v cizéin kraji a dom njak neurazil. Sám ústav a zvlášt budovu. kde loto svtoširé a tak silný vplyv na celou Kvropu — 29; mající noviny vydávány l)ývaji, my jsme sob vélší a vznešenjší pedstavovali jest to chatrný donjek. v jehož dvore zevnit neouhledná ale vnit strojn pipravená : Po dosti ohšírne rozmluv tiskárna. pomocníkem, jeho Altenhoierem, s panem Koll)e.in mudurskm o a vlaste- Slavjaiiské národnosti, dal nám p. Kolb lístek a Edvardu Wiedemannovi, redaktoru asopisu „Ausland." V píbytku tohoto pána potkal nás zvláštní výstup. Fan Wiedemunn sedl u prosted novin a asopistiv talirabán. Když vstal, podivná jeho, v Nmcích nevídaná Mát vousy postava. jak!>i rozpan na nás ií-iiiku\alu. nectví k p. epici na hlav, na ižmách ili botech ostrohy co Maar. Lístek jemu od p. Kolba dodaný sice etl, ale bud jen bžn, bud nše jména tam nezetelné psána byla. Sot>y že nás pivítal, hned se ptal, co prý co Polák, ruskou — MaJaromaníe dlá? dobe rusky e na slavjanskou Potom obrátil a eskou. P. Wicdcmaun totiž polsky. I vypravoval nám s po- zvlášt ruskou lilcratuni, zdviženým umí, nco nco hrd oboím i tento podivín: že prý nebezpený Nmcíim obrat be. že prý on nedávno v ruském asopisu ^Syn oleestva" slavjaiiská etl a literatura pojednání pvodn nic jiného Slavjanih od o nyní vzájemnosti, jakéhosi není, docílili které prý tam KoHára sepsáno jest. peloženo To i)ry než tenký závoj, kterým spojení všech u zakryti chtjí. Proto že ou psal proti tomuto zvláštní pojednání v asopi.su „Vierleljahresschrift.'* Z literní vzájemnosti jest prý toliko jeden krok k obanské jednot. A pravda, a pravda, ale nevím co, pauo doktore ekl já s nedokavostí, když on tukto slova roztáel; než žert na stranu, tedy vy jste pvodce onoho bezejtiienného povstného pojednaní? To mne velice bolí, že z pera tak vysoce osvíceného spisovatele nco lakového vyjití mohlo, u že tytéž zásudy a prjevy ješt — I i z úst tak vzdlaného muže slušeli Vž a sousede Nmci ustaviné posnvadni literami neúinnosti Slavjuntiv vytýkajíce jim tisíckráte, že niím ku všeobecné vzdlanosti Evropy brati na a lovcnslâ nepispli: ze sna » probuzovati zaínají, nyní, když se Slavjane teprv |)roti nim kií opt Némci 298 duchovní innosti jejich díla enichajíce, a hledajíce. uvésti peenství Evropy všudy ped tím je obávajíce, se oerujíce, jejich td uejaevinnéjší ohledy politické špiky a celou Evropou v podezení vzájemnost Slavjanv a nebezjakové to uásledkovúní! Nejvíce poco každého mají v podezeni; aneb a( Literní : dezeli jsou ti, prostonárodné mluvím: „Hledá jiných ožehe/ii, krio sám Kdože ze Slavjanv psal aneb mluvil proti Vašim Burschcnschaltm, Turnírm , Walhallám, Zollvereinfim, Kólner~Dom-Bauvereinni, anebo proti Vašemu Deutscher Bund, Junye Ueutscliiand, Linke Hhein- Uferírage, Ilernianns-Denktnal a ténilo podobným, sjednocení Nmecka za cíl majícím, úkuzúm? Pravda jest, vyznám to upímn, že jako Vy, tak my se na plavb do v peci líhá.'' i Kolchidy nalézáme vzájemnosti vydobyti k jednoty, a Vy ale rouna národa! než my; zlatého jsto již dále, pravda jest, že nichceme na vky k literárnímu a umleckému malokrainástvi odsouzeni býti, že nynjší mladý svt slavjanský všestranné^ duchovní mravné, umlecké i i obanské vyvinování pomáhá; pravda, že svélio národu žádá, nejen se hledá sjednotiti ale i a na- sjediniti : ale bez demagogických rejdv, hez bouek, bojv podvratv, jeu na cest osvty a spravedlivosti. Je-li to hích? I národové mají nejen povinnosti ale i práva, a to ím vtší onino, tím vtši lato. I prože Vy takovými araonskými, z možnosti a bázn váženými, dvody želá a nám vystupujete? Pi proti ducliovni a literami innosti hledti na následky, nebo ty asem nemohou jiné než dobré býti, ano, ona vede ku svtlu a svtlo k poznání pravdy. Však i u již dávno od asu nesluší Nmcv Lutherova panuje taková vzájemnost v náeích a jednota v literatue. Páni Grimniové umjí a studují všecka nmecká náeí a kolik spisv peložili Nmci ze švéd; ského, Vám tedy hollandskeho (lánského, pro volno, vru jiní Slavjané živé pojednání, kde se se ítali náeí nám? ne to ten, proti nmuž jste Co mnou mnozí naopak? Vaše jednostranné svým stínem tvrtletním asopisu nejinae, než znejte, a Já a se lum s s a pissujete, v opovržením: náru- onom nebo tak necli\aliiýini zhro- - 299 — sloji zde ped Vámi, já jsem ten Koilár! Pan Wiedemonn nevdl kam kudy z koiiopi pi této neoekavanosti, poal se s patrným zmalkeni mysli i všelijak vymlouvati a stal se s ima vlídnost a výslužDOSt k nám. Trelili a ranili jsme tuším práv jeho Achill- jemi vystoupil, ei — On nám ukáznl tenou od nélio anglickou skou patu. knihu o Uhersktím království od jistého Fa<jeta, plnou chvály a predmilenství k Jladarfim, a vzteklé nenávisti Tento Pasêt vzal sobe prý iMaJarkn za ke Slavjanm. své dítky maffarsky vymanželku, on mluví maarsky i akoli dává, chovávali ei o maíFarské v této knize nepíznivý soud vynáší. On a jiní jeho krajané pivedli do Uher, zvlášt do Sedmilirudskii, více mladých An^jlianv do šlechtických macTarských domv k ueni so maurin a ku vtšímu spíznni obou národ&v. Tohoto pak všeho cíl jest pftsobiti proti Slavjanm, zvlášt Rusm. P. Wiedemann potvrzoval, že na probuzení nynjšího znamenitý MaJarisniii To vidti povstné ze i lží an<:>lické a podíl vplyv Angliané mají. a šplecht, potlukarky babizny a janv. I Miss Pardoe, planoucích kra- jiných jejích fanatickým anlislavismem a — mizerné 4 díly tlusté knihy jsme se zde dovdli, že eský chrám kde zteštnec Štpán knzoval, Anijlibydlícím dán jest, jichž asi 150 duší jest. tam již všíckni Oechové vymeli a eština toho Dráždaneth, v anni Ci zde skuten — vyhynula ? dávno známý p. Pnlský, jim mnoho vismu Wiedeman podotknul P. ullramadarský po též nableptal : i to, i a bulíkv na nosy navšel, spis p. „O P. literní et kterak na- panmaifarský Nmcích putovav An^špurk o témž nebezpeném Slavísmu pitom též no míij ež já ekl pokud se ili horlivec, navštívil a odvolávaje vzájemnosti." Compairnio *) Na- slavjnnská sob nosí, potud nemají hlasu proti národu, potud ani odpovdi hodni nejsou." ^^) jména na a Pansla- našemu P. Wie Pii kladení úhclnílio kamcno v Kolín (Kuln) dne 4. zúlí, 184?, k dostavení tam'jáí!io chrámu, míti král Pruský plnon dúvodv a poilní-tiiv ku sjednocení všech ndlutH-kych kniníiv, knížetství a ki;ili)Vtvi v jcn niroil a e. 300 deoiBDO uás puD Kolt), i nyní po ciésté vodil, pozdji pílovurNŠil 6e uba neupustili nás teprv v puro«o£uim Hadili nám jsme na \U7. sedali. nektei cestu do Rtzoa ku spiilreuí AValhally nastoupili, jú ale zpoval jsem se pruti tumu, dílem proto, že jseiit ji ped uékolika teprv roky již vidél; dílem pak a nejvíce, že jsem sob národní mrzutost nad nmeckou ueslydatoslí a nespravedlivostí uspoiti chtl, která tam a i dvoe, k(l\ž svazek, která e ných výtiscích i s velikou pochvalou pijata a v nesísl- novinách rozšíena byla. Vydavatel Illyrbkých novin v Záhebe, 1842. tis. 77. str. 30G. podav tu rcó v pelezení, pipojil k ní následující vhodné po- e Nmcm, brdcem že tato krásná znamenání: „V^íme každého horlivého Nmce hnouti musela. Než není-li v ní nedíme skrytý, ale zjevné vyslovený ? panj,'ermauismus. Tedy pangennanitiinus není hích, nýbrž nejpknjší ctnost, které poniinky stavjí, nebo všecky nmecké noviny íkají, že eený chrám bude pomníkem tiemcck^ Jednosti a bratrské lásky. Ale nechfby tato slova mulatis mtifanéis nkterý Slavjan povdl, nechfby Slavjany pi podobné píležitosti ku svornosti a bratrství probuzovsd; nechfby tu nkterý slavjanský mocná mel a na místo „nmecky" všudy „blavjansky" ekl: iby se všickui neme;í novinái proti takovému jtostiipku nepozdvihli a celou Evropu ví jak vojn proti Slavjanm nezvali? Zdali nám, kové, záliubné Evroji námry nepodmetávali, jediné proto, e Bh ie my .Slavjané a žádáme? literatuiou naše rodné bratrv- seznámiti vru o politickém Slavjanúv sjednocení hned kik a lermo, leda N''!~lavjaniím se snívá. Tu byl pokoj Evropy byl v nebezpeenství! Tedy Germanismus, Auglismus, ilagyarismus i každý ismus jest chvály hoden, nebo i e ml i l'odobnou pangermanskou Bavorský r. 1842. v msíci íjnu, pi otevení Wiilhally a optoval ji pi kladení uhelního kamene k síni osvobození v Kelheim, ka: „Tuhému sjednocení všech nmeokVh kmeniiv af slouží luto stavení; sjednocené Nmecko žádný cizinec nepemže atd." Toto sjednocení bylo tam obrazn živými osobami jdedstaveno. Stará panna se zlatou korunou jiedstavovala Germanii: vkol ní stály 32 j né panny pedstavující 32 knížalstva a kmeny Nmcv. Kdyby Slávové nco podobného uinili: všikni Angliané, Neniití a Madaršti novinái bv od strachu zimnici dostali. jen ne Slavisraus!" Ludvík klál i i : 301 Walhally své do dila a to je sob pivlastniti pravme tak jest, muže, slavjanslié i vdce Device vojeriskdlio a ili k. Kopmíka, p, Dibiée Zabalkamkého usa- — chce! tak toho Siinm cuiqnn. hájiti ^Naše Wmkel- hledine/ mann, llackcrl malí, Tischbein, Trippel, AnsjeiikR Kaafmaniiova jiní a žili, pracovali umeli i v Itálii v cizí sinžh, mezi cizím národem, a pedce si je Némci pinašinci naši j^ôu h budou vlastují a svými jenenují; tak i bez ohledu nii Kateinu, nám ie proto, Koprníka, místo jejich pebývání a umení. nmecké z císaovnu, ruskou Device, aneb a Jest-li sem kladou krve pocházela: jak nám mohou IJepkova, Slupického (Staiipitz), Berneviíka (Berlepsch), Borskau (Leibnitz), herou (v. Bóra), Lihenického Sitenského (Ziellien), Zvrinskeho (Schwerin), aneb .Malanských (MaltzanJ, Maletických (Maltitx), Miletických (Millitz), Kamenických (Chemnitz), Kokurských Konických (Kókeritz), nám pináležejících, odjímati? slednosl? — pesvditi Ale Sedlických (Kíinritz), Slarosedleckých (Sfarschedel) Némce o a jiných, i krví (Ztídlilz), i jménem smšná nedpodobných vcech dftvody Netií-ii to znamcnaioby mouenína umývati; a psáti o tom, byloby ernidlo marn vylévati. P. Tucck slyšav jméno Lihenického tili Leihnice zarazil se nad tím v tom domnní, že v národní lásce snad daleko jdu. proto ekl: jakž pak, tedy onoho svtoslavného mudrce, Leibnice, poslavjnniti chcete? .lá nikoli, ale djiny, jeho jméno a on sám. *) .\nobrž, al o Lužiachtíti, — i *) Že sám Leibnic povéilomost svebo slHVJansk('ho pvodo v sobA nosil, vidli mezi jinjm z jednoho, mezi jeho pohebními papíry nalezeného, .s])i8ii, v nAmž osobní a místní jména slavjanská s jeho jménem souhlasující pilné shromažJoval, kterj sjnsek se u G. E. Guhrauera, Goti. Wilh, Frciherr Leibnitz l}io<;raphie, I. Th. Bi-eslau, 1H42. vytištn naleze, kde toto stojí .,Ex Libro Stierii nescio an an alio haec olim . excorpsi Huc quoque pertinot magni nominis B. Mynsingoi, (lucatus Brunsvic. ot Lunol). nuondam Caucellarii ad B. Joh. Leibnaio in student, n. i9-l adductum: Cur (dixit ille nobilis) fiam Doctor, cam jam sira nobilis? na str. v. 4. . : , 302 mlím, novi Lesingovi se byli pvodu i Královecliý mudrc jakž slavjanskélio, se jit Kant zdá Némec Krug Konlprofessorem bolioinluvectvi ve domýšlel, Poláci mají též S. Kenla (sr. kat Kaut, ski), jení; Krakov knzem byl a 1473. sr, asop. Mus, 1837. IV. glr. 420, pak mezi nábozeuskými básnii a skladateli nmeckých svatozpvúv veliké množslvi slavjanskýcb jmen se nachází, k. p. Bogatzky (Slezák, složil 411 ném. r. Obzvlášt — Frid. dat Doctor veram uobilitatem. Arcliicp. Salisb. fauiiliae de Leibniiz factus 1315 Oblit Gottgelasst. Fried v. 1338, cum spdisset anuos 23. Optas sciro? — Schouberg, Dynast iii Ober- uud iedcr-Bicberstein, Kais. Burg zu Gratz, fine Tristcucg mul Lcuhniiz. lat. Grabschrift, dabci steht: Venerandac vctustati Imp. Cacs. Maximiliauus Augustus ciuores et ossa Eom. cum vitro integro numismatcfiuc antiquo apud Leuhnicum Lilaniz prope effosa lilie rcpoiii jiissit an. 1507. Leibni/ser Thor zu Gera, vide Zopeus Wurcenaiii. Geraii. Chron. ad 1658; da er meklet, dass dabci eiuc Arx Li/micia iu Buliemia, Feucrábruust eiitstauden. Familia et arx Hist. EccI, íîavoii. L. 1. C, ti. p. 19. Lip^z oppidum Leibnitz iu Styria Rittenis Geneal. II. inter Bobemiam et Moraviam noii longe ab Iglovia, vide Iu Carinthia Tabul. Moraviac iu Atlante miuori. Leubneck šita ad fluviuni Lisa qui se in Dravum effun- — — — — dit. — — — — In d. Blanisclien Landkarte voa Obersiuliscn uud Halí fiudot Leipuit-. unweit Torgau nord- dem Lande vvestwárts, Meilen iioch iiicht zwci von Torgau. Item Lebbnizen, oin Stadtohen zur liuken Hand der Mulde, Lubauitz pagus uder etwa 1'/, Meilen unter Diirby districtus bei Wurzen: vid, Albinus Mcibs. (Jhron, Wilda (snad Wilna?) 1. Jan. 1699. Dor Osuiiauskische Poviat hat vergangenen Sountag. Morgen- "2 Fabnen des Feldhcrrn, bestehend aus Litthauischen Wallachen. die in JJpnis, in den Winterquartioren gelegou, iiberfallen In dedicatione et praefat. Adami und niodergehauen. literatui-a ad proceram (?) Bohoritii do latinocarniol . 1485 edita momoratur defunctus Frauciscus Comes a Tni liber Baru in íS. Crucc Dominus Li/mizi et Leibnitius Teutscbonbrod, uuus LalbnitiiK mihi laus .• Z tchto posledních slov vidti, že Leibnic milii zolus nejen ke slavjanskómu národu se lili sil, aK- žo v tom i slávu (laus zelus) hledal a zakládal: dále odtudto vidti, a etl. že i slavjanské ml.ivnico (k. p Bohoriovu) — — — . . . . — — ml 303 (Pomoan), Konov (Braniboranj, Deriav, písuí), Bogislav Denike ('Žilavan), Ilevelke ili Havelka (Prušan), Jeseniiis, Koi, Libich, Liskov (Lužianj Maukíš (Mišíiaii, složil 34 písn), Mudre (Lužian, složil 99 písní), Opic (Slezák, nmeckclio otec Sciiweídnítz), ego versiculos Piec, básnictví), Stach feci, atd. tulit I Svíduický Rodigast, náš národ míiže íci: alter ÎIos honores." I jméno své za slavjansk mel, akoli neznal zdali od Ijuh Ljubenicn Líbnice. ili od Upi/ Lipnice pochodí ponvadž ale pedkovo jeho, dle Guhrauora i Lcubnitz se psali a ponvadž v žádiiúm jmén nenalézá st; p íLeipnitz) všudy íLeibnitz), proto pvod jeho od Ljun Líhr-nice jest hodnovrnjší, než od lípy. (Jn/iromr o nein ])ís(', si. 4. „Wicw obi der Naiiie Leihuitz oder Lcubniitz aut slawische rspriingc cr Familic mit "NVahrschcinlichkcit hiuweist, und Leibnitzo von ritterlichom Stande hohe rcistliche und weltlichft Wiirdon im Mittelalter })okleidct haben, so bogiímt die geschichtliche Reihe der crwcislichen Vorfahren des grosscn Ijeibnitz orst in seineni Vaterlando Kursat:hspii, im Zeitaltor der Kelormaiion, mit Christoph Leibnitz, welcher die persunliche Gunst des Kuriiirsten August besass, der ihn zum Amtmann in Altenhurg, nachher zum Sch(')sser in Tirma eingesetzt. Christoph hintorliess einen Sohn Amhrnsins, Stadt- und Jb{ergschr^'il)er in Altenhurg. Dieser hatte Anna, die Tochter oincs ratricius zu Leipzig, Heinrich Deuerlin von Kiinigstcin zur Frau. Dics waren die Eltcrn von Friedrich Leibnitz, des Vaters des Unsrigen." Tento I3cdich byl proíéssoreni mravouky na universit Lipské a náš Bobumir Vilím narodil se v Lipsku 164C. Již Dithmar Mcziborský píše, L. 3. Ljubanici, hodie Lubcnitz. Ve Štyrsku jest slavošlechtická roilina Lnthniiz od vesnice Ljvhenire, 4 míle od mosta Hradce, tak zvaná. V Polsku a ve Sleszku jsou Lubenicti 'ili z Lubenic, sr. Spap. Cur. n. str. 792. Lubonicius byl polský d^jepiscc. I v Cechách jest ves Libenice. Známo jest, že Leibnlc nebyl milovníkem néraciny psav svá díla radji v latinské a francouzské ei, akoli toho asu nmecká již dosti vzdlaná byla snad to bylo pirozené vnuknutí, že to není jeho materina. : /) e : — 304 HLAVA 111. Solnohrad: Isel: Trauna, (imnnd, Liuoc, Vídó. Ebersdorf, Uolisl.iva. Vyšehrad. Na opt cest Mnichova ze se naskylují do Solnohradu (Salzburg) slavjanské záhony (windische Beete). Heká Sála fece na hrun-cech Bavorska a Rakoti^ka. Pekrásné okolí Soliiohradské pevyšuje všecko opsání. Do msta vjíždí se branou, skrze, pirozenou, náramn velikou skálu, protesanou, která spolu mstu s jedné strany místo zdi a ohrady slouží. Náš hostinec byl proti tve- ropatrovému domu povstného .'ékare Bomhasta Paraceisa, kde se na stn tinským nápisem spatuje, že zde Filipa i Tlieophrasla jeho obraz s la- zemel. V tak zvané obilní ulici (Getreide Gasse) navštívili jsme a píbytek, ili píhyteek, kde se Mozart narodil; vyobrazena jest lyra. Osemdesátileta z venku na vdova Mozartova sedla práv pi stolu, když my jí Vypravovala nám, jak snažné naši úctu jsme pinesli. ale mnrn so Solnohradané, anobrž celý svt nyni usihrob a kosti Mozartovy najíti, aby je lam peluje Staí nésti mohli, kde se mu nyní pomník stavti má. hrobai vymeli a noví neznají toho místa, nebo žádným znnmením poznaeno nebylo Na tom míst, kde se základ na pomník Mozartv kopal, nalepeny jsou, dosti hluboko v zemi, dv ímské mozaikové podlahy, jedna nade druhou ležící, a posavad velmi dobe zachované, jedna pedstavuje hlavu Medusinu. Kolik století pracoVbec valo na zasuli tchto pyšných ozdob Juvavie! j est v celém tomto okolí, obzvlášt v zahradách, mnoho ímských starožitností, zdi, pomnikftv, nádob atd. Nedávno v souk''omé zahrad u Solnohradu vykopáno též mozaikovou podlahu, kterou král Bavorský pro Glyptor. 1541. dm nm ! theku za 6000 zl. odkoupil. — Mne však Solnohrad z ji- Odtudto jit ného, totiž z národního, ohledu zanímal. v šestém století, poád až do devátého, paprysky kesanského náboženství k jižním Slavjanm picházely. Zde spoívají kosti apoštolv Slavjanských s. Amanda. 305 8, Ruperta (ve s. VírgiI, chrám s. biskupové Petra); Vilalis, s. arcibiskupovu Arao, Adairam, Luiprain, Adaivio, sám slavný Anonymus Salisburgeosis, jenž psal snobrž Conversione Carantanorum^ zde iivi byli, odtudto škoda, že zdejší Jen na obrácení Slavjanv pflsobili. mnichové, Benedictíui u s. Petra, akoli k nejuenéjšim mezi nimi poslán jsem byl, na mé otázky málokdy odi De pov dáti mi umuii. Co Sluvjanskt^ho, bud to pohanství buto aneb kfestanstvi, to nyma (nebo len hrobu a Michalu aneb originál mne k Jungmannovu odnesen), zavedli mimo slavjanského nic pomníku Ruperta s. Haydíiovi, Pi pomníku dávná anebo pítomnost, staré rukopisy Anonejstarší rukopis do Vidné historie Když jsem žádal se jich netkne. s. skladateli Slovníku, že prý — nemají. a Ve církevní hudby, Vitale se zvláštní blízkosti pomník jest Vitale, s. uctivostí a poslaven. vdnosti jsme se bavili proto, že blahozvést tento zbélilý byl v jazyku slavjanském. Na cesté mezi Solnohradem a Išlem potkali jsme jednoho pocestného emeslnického tovaryše, jenž celý svj majetek, balík, boty atd. na malém, tence ustrojeném, železném dvoukolesniku vezl, tak lehce a rychle, žeby tento zpsob putování u nás následování zasloužil. i Msteko Išel jest, jak vbec msta koupelní jsou, když mnoho host v nm, vesele, jinae liduprázné a chatrné. Píroda v jeho okolí má ovšem malebnou tvárnost; ale všecko ukazuje, že zdejší koupele jen pro boháe a velmože jsou: a to budí v istolidi^kém srdci jakýsi nepokojný cit, .Isou však zde pedmty a v lét, i jména, jež v oi a v uši slavjanské lib Dolka hrabte Kolovrata, Vrbny odpoinek knžny Lubomirské; Potocká palác hrabnky Potocké ; t. padají, t. j, j. letní k, p. veerní hrádek Jak veliké pokroky zde iuba a síloskum uinily, o lom svdectví vydává nápis na lázních: „Omnia ex sále et sole I** Ve Gráfenberku by opt mohlo stáli: ,,Omnia ex aqual"' My po krátkém atd. — pehledu byli jsnu' toho místu syli a práiui. Nemohu 7,de zamleti jednu nepíjemnou okolnost, která mne od Solnohradu až do Lince, Vidné a Pešté, KoUárovy íplay, 111. 20 30(i co néjuká tlobivá píšera, po všooU iiostinceoli u aovioácli V Solnohradských novioách, v ísle 197, pronásledovala. na 792. str. b. nejvtší jest nmeckém korálky. Pálení a pijan prodávání koalky ve vsecli ruských mstecli pronajato, jest zde, jako summa nevím z jakové studnice vážená, jazyku: „Petrohrad ruský stála, r. následující zpráva, v tak millionv rublv obnáší. Pouhé rozvážení koalky ze skladu po uiicech do krem stojí 200,000 rublv, výdavky pak na zátky a peetní vosk na 70,000 rubiflv. Pronájemník, kupec, má k ostihání Petrohradu, aby odjinud tam koalka nepišla, celé vojsko ze 2000 placených osob záležející. Ourednich platúv skládá Tuto slavjanskému 1,200,000 rublv." ŽH ronílio pronájmu 7 ron národu k neveliké chvále sloužící povést, tmito slovy tištnou jsme potom ítali ve všech, nám známých evropských, zvlášt nmeckých novinách, « to sice s nemalou tajnou zjevnou radostí nad tímto barbarstvím. Kéžby jen Nmci, myslel jsem, tak rychlí a ochotni byli tém i i v rychli píjeli rozšiováni dobrých vlastností našeho národu, jak Otázka jesl: a klopotní jsou k rozšiování zlých se více v Petrov, v Ruších a ve SlavjansUu vbec I lioalky, mecku cíli piva, N- ve Mnichov, v Bavorich a vbec v šnapsu a všelikých lihv? Nechci však tímto vymlouvati a obyej slavjanského. lidu zakrývati ovšem ohavný tento Nemžeme panující a se zdržeti, abychom zde nezveejnili zprávu o tom z Liptovské Stolice od p. Blopotockého nám listovn sdlenou, anf takto psal „Donesen mi jest starý protokol dvou ddin Liptovských, 1'avlové vsi a Bohroveka od r. 1582.. z jeho lisliu lánkv patrno, že pedkové Slovákv pálenky nejeu nepili, ale jí ani neznalí, pivem toliko se estovavše. :i Lid slovenský pak mnohem lepe se bez ní ml, zdravjší škaredý zvyk pití koalky se všudy co mor rozšíil. Zvlášt Tatranským Slovákm se ne bez píiny namítá, ie kn ii silnjší byl, pití koalky déle píliš pospolitý (sprostý) žeby ani prý síly žil, nežli náchylní jsou lovk jest ani nyní, a tento Mnohý kivého domnní, rádi se opíjejí. toho ku práci neml, ani choditi nevládal, kdyb> nkteí již své dílky pálenkou pálenky nepil, proto i I d07 Na JHrmaních a triích aby prý silnjší l)yly sobe Slováci obzvlášt ádí poliovéji; tam se málo které koupe zave bez oldomáše (zpropitr.ého), Tezvý žádný nechce jiti z jarmarku domv, ba za hanbu by sob to Když soused suuseda, pokládal, kdyby se nooslopai. napájejí, kmotr domv švagr švagra kmotro, jarmarku volá, z obyejné tu odpov dostává: „Pockejie jt;n, potkej, musím se prvé napif, vef snad nepjdu jako blázen tezvý domv!" Pi pití znikají obyejné vády, rvaky u praky, a nejeden jde hnáty roztluenou hlavou s domv. Mnohý se dopouští v a s potácejícími se zloinu, nad opilství nímž se vytrezvlý sám hrozi. Když se z jarmarku jde, vedle cesty vidti mnoho opilých spících a v zim nejeden, nebývá-li od nékolio znchránén, námluvy, 8 svatba, jarmarcích zamrzne. i setkání Žádné pítele se koalky. Na takovéto opilce podvádjí, je aneb jo liskokem mezi sebe berou pítelem nebývá bez na odpuslky. krtiny, íhají pití verbovníci (vojáci), aby jim ruku dali, pak za nováky (rekruty) ke plukm posílají, nejsou-li k vojenskému stavu zpsobní, za vysokou cenu se vyméiiovati musejí, ani ubohá manželka a dítky doma nemají, coby jedlí. Píina tohoto neádu jest ten škodný. ve hloupých hlavách zakoenný, pedsudek že pálenka ti : lovka Když silnjším iní. lovk je nápojem roztehdáž se ovšem zdá býti silnjším, ale, že když ochladno tím slabší bývá, tomu piják viti nechce, až cele ua tle i duchu ochabuje a tesení oudv dostává. pálen, Neourodna v nmž so pda, mozolná práce a bídný slav, nale'zají, dopomáhají tomuto jen tudy, když je opilý, zapomíná tvrdá slovenšti sedláci zlému. Bídný lovk na svou psotu, své dvojnásobn je dti musím za kivdy — cítí." opilství .)á a nátisky, se v Slovákv Pešti ale vytezvev, každoron horíiáckých, kteí sty- horco kosci, ženci, dráleaici, nádcnníci no (loiní strany jdouce a tom nco penz získajíce, v Pešlanských ních pak z stolic krmách se ožerouce, po ulicech msta se potaccji zhovadilým kikem zpívají a jiné šerednosti páchají. Chasa uliníkv za nimi jdoucích dlá sob žerty a válejí, a posmchy nejen z nich, ale ?. celého národu, 20* k nmuž 308 nieniDÍci tito Vrchnosti, šlechto, pináležejí. kazatelé, uitelé a jiní vdcové lidu a národu našeho: jak veliké pole zásluh a úinlivosti jest tu ješt pro vás Akoli vyznali musím, ie bda národu, který ješt v podobných surovostech a zhovadíiostech leží, kde jeho vzdélatelé I býti takovým pekážkám a nepátelm bojovati, musejí. Takový národ ješt nedozrál cti, aby do chrámu osvty a vzdlanosti veden as mohl. A však ješt není všecko pronadéjeno. jest ale ješt psáti k té proti mluviti a a již, vru to svrchovaný, aby náš lid i ku mravné ku národní povdomosti prijda a ušlechtilejším samocitem oživen buda, ty dv, jej tak velice zohavující neesti se sebe složil, totiž opílstvo a jmenovit koalkování, a pak ono otrocké ped jinými se ervíkování, jimiž nám sami cizinci tak asto uši vytírají. Z Išlu jeli jsme vedle reky Trauny (sr. Trávena?) k jezeru Trauenskému a odtudlo v parolodí do Gmundu. Na parolodí, která nás odvezla, piplul z Vídn do Itálie i pruský putující, Dýmku mlý nebyl k rozeznáni srdce zabolelo, z domu a se stal že synovec kníže, panujícího nyní krále. maje, boty zužívané a kabát dosti ošu- v ústech Mne pocestných. ostatních 0'l pi pohledu na toto knize, pocházející rodu, jenž svou vládu a výsost odtud z — má, násilným usurpatorem slavjanských krajin a kmenv. Na levém behu jezera leží Traunkirchen, kde klášter ženský; zde se pocestným vypravuje povst o novém Leandrovi, který prý s pravého behu pres toto široké a boulivé jezero k jedné mnišce, bývalé své Více podivení zasluhuje hra pírody milence, plovával. na pravém behu, kde náramné, do oblakv strmící skalisko, tvái a hlavu Ludvíka XVIII, krále francouzského, vypodobuje. Na této parolodí pipojili se k nám a k naši cest do Lince dva mladití Cechové, B ý a U f z Hima a z Itálie domv se vracující, jenž, zvlášt z dobrých domv býti se zdáli. onen první z nich, do„Cnost na peci nelíhá", myslil jsem sob a proto v domácí eskomníval jsem sp, že to budou mladici — i — i i i slavské cestu do literatue a ei zbhli, ciziny se již opovážili. ant na tak dalekou Ale mimo pouhá jména 309 neb dvou elaéjsícii spisovatelv eských, která jednoho Prase v tiahodile slyšeli, Moravo? jiuého nic neznali. Byli ste jsem se jich já; nikoli! ekli oni. Byli ste ve Slezsku, Byli ste ve Slovensku? „Mkoli!"' v Lužicech, v llali6i, v Polsku? „Nikoli, nikoli, nikoli!'* Milý Bože, jak pak míjžele do ciziny putoviiti neznajíce -svých vlostoícii nejbli2šichl to jest véru bezcílné, nedím-li pevrácené, cestování. B ý ukazoval mí Danteho již v ptal — — pvodní ei, prý v Itálií koupil : to dobe, 'ekl já^ ale ell-li jste Kralodvorský Rukopis, aneb Jungmannovy, Preslovy, Hankovy spisy? Všecko toto jen ze v vlaské jejž jako ve snách bylo jim známo aneb neznámo. Jak pak miizete vlaské se uiti, neumjíce dokonale vlastní; jnk cizonárodní knihy ísti, slabého slyšeni a eí radéji — co se ve vlusti dlá ? „1 nu. odpovdli žalostným hlasem, Pane, ne my, ale naše znmilé školy a celé naše nešíaslné a pevrácené vychovaní jest toho neznajíce, píina my esky dobe : váš lid a se ani ovšem stydíme, že echové jsouce, pedce mluvili národ ani vlády národní školy a psáti neumíme. — Pro tedy od spravedlivé '') národní vychování? nežádá na slušné cesté Ve Gmuud jsou velikánské se sl v sudech do Cech odváží. solní — sklady, odkud V Thcresin oudoli (Theresienthal) asi tvrt hodiny od msta nad Traunou, jest znamenitá dílna na pedeni vlny, kamž jsme veer ke známým a pátelm výlet uinili. Ze Gmundu do Lince jeli jsme železnou drahou velmi povolné. V celém Ilomo-Rakousku vyškytají se opt, akoli stídavé s nmeckými, slavjanské záhony (wendisclie Beete), slavjanská jména a *) slavjanské oblí- Pozn. vyil. Dosti asto již tli j-tmc vedle spravedlivých výitek, které nám Cechm slavný Kollár iní, také mnohou neapravcdlivou, Nejmakiivéjší kiivdu mí nám ale zde, vytýkaje núm, že Jest naší vinou, niúnie-li ákoly némccke. Pro prý nežiUliinio od spravedlivé vlády uúrodní Akoly a národní vychování?! Múinc za to, kdyby zvénélý Kollár nyní tnto nám uinnou výitku etl. žeby se tehdejší naivnoati sám uflm:il. 310 eje. Ješt v 11 a 12 století kvetly zde na pravém i Zde byla lévem behu Trauny etné osady siavjanské. ^Pars Slavanorum," ide y^SIdvinia" zde ^Colomeiza" 6ili Chimec. Jména msta Vels zachovalo posavad paNyní se tito Slavmátku starosiavskho boha Velesa. jané již dávno úastnými stali toho Dejvtšilio dobrodiní které se, dle zásad a knih iié- blahoslavenství, a Nmcv literých slavjanským na Gallizien), Sty kmenm mže, zemi za prdil dostati této úplného znmcení. Ueber Koh), ísr. totiž, zdravý rozume lidský, za ta- se, kovou bohorouhavost. V Lud. práv Linci, Šediusa , n král. nalezli jsme pana na všeuilišli kassy divadla, radu a professora Peštanském, vracujícího se zpátkem i Bonnu ze schzky On mi první, filologv a paedagogv lam odbývané. z dopisv od svých domácích, tu smutnou zprávu sdlily ie povstný léka Martin Sucliani v Pešti ped nkolika dny zemel. Velice mne zarmoutila tato neoel<áv8iiá smrt pítele o mé zdraví a živobytí vysoce zasloužilého, spravedlivosti ano i Slavomila úinlivého a pravdy milovníka neústupného. Pi mém odchodu ml lak eePokoj nou rži na noze, klerá se na zánt promnila. jeho prachu, slávu jeho duchu! Po divadle šli jsme i — panem Šediusem do našeho hostince, kde množství vzdlaných Linanv, zvlášt professorv, k nám pišlo: i s tém do plnoci mluveno maaromanii nejrozhoenji mluvili krajin, o a hdáno a jiných tito se zde denních Hakušané o Uherské pedmtecli proti uherské pro prý nedopouští, aby, jako v Rakousfch, i sedlák svou nemovitost ml. Na parolodi z Lince do Vidn uinil jsem známost se dvma Poláky z Varšavy, totiž s p. Franiiškem Zazrízenosti krzevským (constitucii) a jeho synem Valeiiteni, vzdlaným mladíkem horlivým vlastencem, jenž nkolik polských a francouzkých asopisv pi sob maje Cfll. Domnívaje se, ie a Revuo Slav, peetl mi z asopisu 1840. sir. 70. z pojednání Hieronyma Napoleona Bonkovského následující místo, které zde v doslovném peložení sdlujeme: „Lid polský, v okolí Tater, aby mi poklonu uiní, Paris : 311 piže \rajemnou národy uživú tohoto písloví: vyjádil tu (Ivéma téniilo ^W^gier, Naež panel já: nepláli: — dové promnili! a panuje, bralaúki stklaiiki.^ nékdy, bylo to rasové se le(f do i MaJary u dwa Polák, korda (io 1 láklunnost. klerá metí « Poláky totiž W^grové nyní to ale nimi s i považují Skoda jen Slavjany, jako své uepálely. již více náropotlaují te oiimyslové a a vás, brati Po- mnozí mezi vámi lak neslavjansky sobe poínají. Píina vašeho neštstí byla nevzújemnost slavjunská, vy jste drželi radji s Fruncnuzi, s Maary a jinými cizinci: proto jste museli padnouti. Vy nechcete býlí rozumní Všeslávové, proto zslimete zlranoouzštlí Paslávové. Pan Zakrzcvský odvolával se na množství že láci, — náeí vyav slavjanských vaku i chové koupenou Ant. Paíži 1841. vyšlou v naež : a j.i ve Mni- knížeku, pod názvem: Slawianin od etl jsem mu téi náslcd. místo, nu Straszyiiskiego, 13 str. jim so uiti obtížnost a malou, „Francya, która pierv\sza : przewagii, podniesonycli nauk przex cdukac>;i. polralila Paiislwo: niema w z nnrodíov ewropejskicli, svvojej zceutralizowa mowie, najwi^céj sit^^ vv tak pot^'žii« naluralnej co Slawianija jednorodos>'í. tej VV každéj Prowincyi po kilku a znalesc možua niemal w každým depurlaroencie, patoa czyii osobných rodzajów gminnéj mowy." Ve (a ne díve nenavštívil. P. odbývaném v jsem slyšel Slovák&m a kikem obdržev Vídni listovnou zprávu o rozstonání nebezpeném) mé dcerušky, pospíchal jsem ím dumv, tak, že mimo p. Ouplovie nikoho jsem a ; Cuplovi byl prvni, z jehož úst zprávy u evang. všeobecném církevním sném kterak on ne snm ale boj Maaniv proti Pešti jejich ei byl; surovostí zvlášt kterak mladýcii cliráin Mnifaríiv evangelický a juratfiv nestydatým elem teli atd. Krom toho já ve Vidui, kolikrátkoli jsem byl, nerad jsem se dlouho zdržoval, asto ani sám nevedu, poskvrnn pro ? byl, jenž se ai k oltái 3t2 Ješt odpoledne vasn jsem zvláštni píležitost, chtje Otvrt hodinky od Ebersecky Švecliatu do Dunaje, stoji na levé najal ráno v Betislave býti. pi ústí stran cesty pyramida, na tyech koulích spoívající, asi 14 stevícfiv vysoká, vystavena ku památce rozbitého zde táboru Polského r. 1683. a oné schzky, která se mezi králem Janem Sobieským a císaem Leopoldem, po Pomník tento osvobození Vidné od Turkv, zde stala. více ochlazuje než zehrívá srdce divákv, anf špleha dorfu, nevdnosti na Ânno gloriosi nm lpí. imperii Nápis na Leopoldi nm tento se Primi XXVI, nalézá: die Sept. duo ionge maxími Europae Monarchao. idem poldus Caesar Augustus rata prospere obsidioue et .loannes Poloniae W, libe- 111. Vienna, aclo 15. Leo- in fugám iugenti barbarorum exercitu, occupatís eorundem aeneis tormentis commeatnque, reportatis praeterea opimis spoliis, hoc loco inter snorum victricia arma invicem ^ratulabundi convenere, magna utrinque Electoris. Ducum, Priucipum ac Magnátm comitiva." Pozoru hodno, ie v nápisu tomto pi Leopoldovi slojí celé slovo Caesar, pi Janovi ale jen poátení litera R. Leopold když Vidu ped Turkem do Lince s rodinou utekl a odtud Janu r, králi Polskému má-li mu Vídn dáti vrátil o titul pomoc psal. Majestas, se Leopold na dlouho ili nic. se rozpakoval, Po osvobozeni tetí den z Lince do Císa s radami svými dlouho o lom rokoval, i má Jana krále pivítali? Tu spanilomyslnc kníže riuské pozdvihši hlasu zvolalo: veným náruím nil," Naež — „bez ceremonií, Vidné. a jako Lolas oto- nám íši ochráoba mocnáové sešli se s komonstvem Když míli od Vidn vzdáleném míst. pivítali sluší toho, jenž na tomto, asi 1 brate^ Leopold cosi zticha o vdnosti zpomenul, ekl mu Sobieský, rád Jsem, ze jsem Vám tuto malou uinil službu : tu vzav králevie Jakuba za ruku ped- mj vychovávám staviv jej císaovi ka: to jest mfij syn, ho na obranu kesfunstoa. Leopold na to ani slova neCísa odpovédél. Jan tím tknutý, obrátiv kon odjol. dovtípiv se pozdji, že krále urazit a že mu ješt pomoc Polská vi5o\i. potebná, psal s vymlouváním se list krále- : 313 Teoto nápis na pyramide zdál se aékterému vdé(ctiteli Sobiesiiého (nepochybné Polákovi) 1 píliš krátký a skoupý, proto napsal tam olvkem jiný, obšírnjší a stkvlejší, a však všetenou rukou opt již témé zmazaný, nápis tohoto znni nému Joanni Sobíesco Dominatione Polonico, Litthuauico, Austriaco, Punnonico, Liberatione Profligatiooe Otlomanoico, Religione Catholico, Pietate Zelo et Thracico, Christianissimo obsequio Apostolico, Reges sapientissimo, Duces praeslanlissimu, Inter Inter Inter Imperatores, citra fahutas treinebundo, Sólo noiniiie Sólo uomine hosles prutligauti. CUI Gloria militaris Uegnuiii peperit, Ciemeutia tirmavii, Meritum perennabit: OUl Raro probitalis et constantíae Propria deserens, aliena cxemplo defendens, Docuit quo pacto saiícta Jura foederum Ineantur, excolantur, perhcíantur. Ottomanicani LuDani Fulgentissimo Crucis vexillo Aeternam Eclypsin miuilautem Ita propere fortiterque a Christianorum iiaíbus Elimioavit Ut unum idemque fuerit Venisse, Vidisse et Vicisse. Inter Inter innumeros igitur Christiani vindicatae Religiunis Inter cruentae Lunae Orbis plausus, et Imperii luetitiam, extrema deliquia, AgDOScant praesentes, faleantur posteri, 314 promulgaretur, enascenti Evangeiio, quo Sed etiam promiilgato, ne prufligarelDr, NoD taotum Utrobique CUl V fiiisse humínem Dea uiissom a : NOMEN ERAT JOANNES. jsem jeden den ploý národní nebo otoen jsem byl mladistvými ratolestmi Slavie, zvlášt Tatranské. Pan professor Palkovi, kterého již ode 20 let jsem nevidl, a pan Ludovšemožné tuto radost a povit Štur, povýšili mi jesle mé, ku konci se chýlici, resté jako korunu na ložili hlavu. Oúi mne uvedli do školy a kola Mladoslavfiv ku cvieni se v niaterciné práv v tom píbytku shromáždéných, v nmž pede tvrtstoletím i já co žák a poslucha jsem sedával a Týdenník od p. Palkovis vydávaný citával. Slovenšti a Srbšli mladici byli zde spolen shromáždni ti mne eskoslovenským, tito srbským jazykem pozdravili. Po preslyšaném reíiováni nkterých, prOslomluvných prací v obou tak jak básnických náeích, obrátil jsem já nkolik slov a výstrah, které mi již dávno na srdci ležely, k tmto mladým bratrm : že se srden tším, nejen já ale se mnou všickni Slováci, z tch chvalitebných svdectví, které jim, nad žáky pobyl Betislave potchy a nadje, : i jiných narodv, co do pilnosti, mravnosti chováni, jak p.p. professorové tak tohoto dávají; že jích sle prosím a i jioi a ádného se msta obyvatelé napomínám, aby jíž obzvlášt na vidéláiii svého osobného charakteru pracovali; onch, slavjanské mládeži vytýkaných, chyb, lotiž chabosti a slabosti, vrlkavosti a otrokomyslnosti, slovem bezcharsklerDOSti se varovali: naproti tomu uby sob zvolili stálost a setrvalost v tom, co ve mladosti dobrým a krásným býti nyni ve poznali, mládenství svém pamatujíce na to, že není chvála dobe zaíti, Toto otcovské napomenuti, ekl jsem dále, není zbytené, smutná zkušenost mí je na jazyk klade, nebo mnozí z našich Mladoslavfiv, o nichž jsme se, pokud ve školách byli, domnívali, že nkdy Tatry z koen vyrvouce je na nepáteli ieti budou, sotvy že prach školský z bot vyrazili a do života vstoupili ochladli a ale dokonati. : 315 ochablí, tak že se splnilo na nicii to písloví: „Ifora plodí N.árodnost jejích bývá promnlivá, jejích mládeneckó mys."' nadšenost a horlivost siHmoohnivá, blýskavé zlato jejih lásky k národu zídka vydrží prbu v ohoivé peci skute- ného života. A prodce nic chováme pevné chHraklery kteráby uniéla pro nás nebude, pokud z národ podlehla ani ciilebu aui sob nevy- spartanskou cinosilnou mlad, a a iizeii trpti a neprosbám ani lirocbám, ko6i6ím muzikám, roztiskání i žen, iilud ani ani bezejmenným listm, oken a tmto podobným. Nyní nám potebí, ne tak hlav, kniti a uenosti, jako radji srdcí, skutkv, charakter&v jen tím bude mravný samocit ve všech nós povýšen a slav našeho národu zlepšen. Varujte se zoufání nad náchrate su pi tuposti a nevdnosti národu rodem íkati, že on není hodeu, aby se jemu anebo zaíi nékdo obtoval. Ostatn vaše heslo buJ vzájemnost, cokoli iníte, ite lak, aby se vaše city a myšlénky, vašo spisy slovem skutky celá vnše eskoslovenská národnost v moi veškerého Slavjanstva kotvily. Ve^ všech národních snažnostech, anobrž ve všedi lidskýcli vcech, pivyknte zn mladi sobe vidy nejvyšší cíl a vzor k dosažení pekládati skoupá skutenost z takového ideálu krom toho to co píliš a mnoho odesne a zmaí. Po tchto a tmto podobných slovícli louil jsem se s nimi pohnutým srdcem, zanechávaje výbornému ústavu tomuto mé nejkrásnjší želání a íebnúní. Nazejti nesla nás parolocf nu vlnách slavodružneho ^Tyto UHŠe Uhry jsou pedco jen požeDunaje dále. hnaná krajina!" ekl jeden z mých soiicestovníkv pi optném vítání o uzeni míjejících ped oima našima beliv a okolí Dnnsjských ovšem, odpovdl ale ach nastojte! jen n» to požehnání bydli zde já, polí, ve vinicech, v horách a v pustinách, nebo z mést, z vesnic, dom v a spolku v lidských již uteklo vyhnáno jsouc hsem maarošálenslví. eho jsem $f> vsak b:il. neuhál jsem se: zde jsme našli celou roti» z onch Johnbullv, jenž nás co upírové n.i celé cesté pronásledovali, an se, zvlášt nyni, co blechy v kožichu po celé zemi rozléxaji, nt-(j;iiloiico se vyplenili. i ; — i , : — — — r. ; — i B16 kde se jednou sob jako ostatní -olirali, vehnizdily. Za mimo obyej, hrdou dnes, co jejich krajané, neisté huby o Když však jedna slavjanského bylo. jsem pravidlo ustanovil micelivost, akoli vše i tito, sob mladá nejnovjším Buhverovým roroauem t ruce stojíc! s jakýmsi národním chvástáním, ekla: „uejsouli, prý, náš FuUon a Watt dikv ode všech náza toto vynalezení rodfiv a nesmrtelnosti jména hodní '^ nemohl jsem se zdržeti, abych nebyl parolodí? poznamenal: .,odpustte, Mylady! chyba lávky, ani araerikanskému Fultonoví, ani vašemu Wattoví a národu nepatí est vynalezení, ale jen obnovení, upotebeni a zdokonalení parolodi. Již pede temi sty léty, totiž 1543, uinil ve Španlích námorský kapitán Don Blasco (snad Anglianka vedle mne s — pvodem tak Slavjan, jako Jan Lobkovic; sr. Blažko) de Garray prbu a to zdailou s parolodi na moi u pítomnosti císae Karla pát. a mnohých jiných vznešených osob, o emž hodnovrné dkazy podnes se básn v archivu msta Salamanca chovají. Nalczaji se i Špauélské z toho vku, tento vynálezek oslatouto, jak vující." Vyštild nemálo oi tato paní nad Angliané chtjí se ji zdálo, slavjaoskou neotesanoslí. sami nejen všecka moe a všecky plavné reky, co sud a zpvy vylokati: ale i celou pevnou zemi, co pudding aneb beufsteek, polknouti a ztrávíti, užívajíce k tomu Stavení jiných menších národfiv co omáky a salátu. mostu inuzi Pešti a Budínem, dává jim vítanou pítežitost do Uher hrumadné putovati, zde su osazovati a pod zástrou kupectví a dlání mašin jiuoii hru provoditi. Jednomu anglickému lordovi tak se maarské bundy (kožichy) zalíbily, že množství jich v Debreciné nakoupiv až do Londýna ku prodávání vezl. porteru, Pod Vyšehradem, k mé nejvtší radosti, asu bavila se jsem tyto vážné irutiny navštíviti. Dévín, Nitra, Vyšehrad a Salabor, ili Blaton jsou djinné uejpamátnjši místnosti slavjanské z pedinaddrských asv. Zdejší opatstvi a klášter Benediktinv s. Štpán nezaložil, ale jenom obnoeský vil a potvrdil tuk jako v Salaboru. Podobno, že lod naše tak dlouho, že já dosti získal i 317 SiavjanMoé a slavjanskému obadu se byli zde tri slavjanští královo: Kaiimir PoJský, Jan eský a Nemaa Srbsko-Bosenský, shromáždni » od Karla I. Uherského krále astováni. Nyní tu piislo, nmo. Než má duše, af pravdu vyznám, cizokrajinskými dílem poklady, city a myšlénkami tak peplnna, dílem bolestnými tepy a vrazy tak unavena byla: že domácího sob živé všímati a nade vlastním, ennia tužba srdce mého, blízkým plakati již nestaila; 8. Prokop vyu6i!. zde 1335. B. — i mé domácí miláky im rozplaáovala pozornost. drive spatiti, nepokojila duši a hodin 8 pirazila lo kde již na behu pátelé na Veer o ku pístavu Pešfanskému, ekali a nás vítali. Po uplynulí asi dvou msicfiv navrátil jsem se štasten a zdráv, co bloudící Odysseus, v líino mé drahé rodinky, pínesa domv množství pozdravflv a odpozdravilv pátelských. Mezi donesenými novostmi zvdavost domácích pátel nejvíce na sebe táhla jedna malá hezká, v Benátských dílnách schváln k tomu cíli koupená, u prosted plování na Jaderském Moi moskou vodou naplnna sklenika, kterou kolkolem do rukuu bráno, oima obdivováno, nosem ovonováno a jazykem okusováno. Pro tak dlouhou cestu bude se to nejedném snad krátký as zdáti. Tobych já sám v mladostí, anobrž ješt jen asi ped 10 12 lety byl ekl: ale uynójáí parolod, parovozy, železné dráhy, rychlíky, dostavníky, diiižance a tmto podobné prostedky tak polehují cestování, že kdo asu, místa a píležitostí tchto opatrn užiti umí, a pi tom, jako my, pozdní veery, vasná ten za týden jitra aneb celé noci ku pomoci vezme: nás i — i i nyní dále ujde, než jindy za dva cesta jeho pouhým potebuje býti povrchním na mže pedmty cviením koukáním. i ti, aniž prámým Jako pi tom cváláním a všudy, tak i zkušenost a mistrovství Tecf jsem piploval z Lince do v krátkém asu nabyti. Pešlé ve dvou dnech, k emuž jsem ped šesti lety na vod i zemi celých šest dnv poteboval. Jakový to zde, — se zvláštní Mezitím nebudeme se pravotíti s lim, kdoby snad tato naše putováni, ne tak uenou cestou, v pis- rozdíl! 318 toho slova, sBiyslu oéin umnou JBko radéji oárodoí a kráso- procliátkou nazval. Ostatn cesta tato, na níž fe pátelství s národpíroda s krásoumou ustiivioé rukovaly, neona mne tsmírné dobroinné následky u mne mela duševn omladila; pírodu v tch nejrozmanitj> lesné nictnim, : i nejušlechtilejších sích, i tvárnostech mi hejstrdšlivéjšich oím co pímete mé zkušenosti znamenité rozsrdce se životem, rozlinými nepíjemnými okolšíila nostmi zhoreným, usvorníla ; národ náš z nových stran mi ukázala a novou láskou k nmu roznítila; božskou spatiti dala : svét staroklassický žasnoucím tomný pedkouzlila ; ; silu miij véd vkus zmnila nauk a a cit, než žívéji kde jinde mi dala; cílili skrze nevídané výtvory krásoumy, tmi znané zána cest rody obohatila, tak že po návrutu dláno nesíslné plány, návrhy a poátky, k jejichž vyvedení sotvy ješt jeden nový život by postail, a akoli uskua zjemnila; obraznost i nejvnadnéjšími i bohužel, nepochybn opt v moi obtížného utonulo, mrzuté všednosti utone a dílem již prcdce pro mne nepedplacenou cenu mli a niaji proto, ze duši mé onu nevýmluvnou a ídkou slast zpsobili, dle které aspoíi na as z vazby nutného osudu vytržena tenní ouadu jich. a i Jako do vlastního svobodného živlu peložena byla. tak poezie potebuje stromy a ratolesti, aby se na em zakládati, okolo eho vinouti a propležalái távati mla v tsné chyži a v temném mudrc mudrovati a soustavy z hlubin vnitku erpati mže, jako se Kant od rodišt svého Královce sotvy 5 mil vzdálil ale básní musí svt vidli a proto cestovati, uebo básnictví jen tam se zaíná, kde pohodlnost, mielivost a zahálka pestává a naproti tomu kde poda vlaská réva, : i — ; nikavost a odvaha, hýbání a tení, boj a zápas sil, lovk kde život panuje. vbec tak jest náchylný k nehýbavosli o lhostejnosti, tak se rád zprostí všeho co njakou nátuhu a obt požaduje, lak snadno pivykne k malichernosti a chalrnosti: že všemožné píiny a podnty své lepši pirozenosti hledali a sáni sebe bedliv stežili musí, aby chození a konání, slovem 319 samospokojenosti a všedoi smysly tak se lehce zatupují oaže schopnost k cíjiroti pvabm krásy a dokonalostí tní jich všelikým zp&sobem bysme u sebe chovati a zostovati méli; každého roku byloby teba aspo jednu neutonul bahné v jalové Duch zobecnélosli. a : každého msíce vznešené pírody, hvzdnoté nebe, krásné kraje, zahrady kvétnice navštvovati, každého týdne na mistrovské delsi neb krutší cestu konati, pedmty a vlastním okem a jiná arcidíla krásoumy njakou ladnou píse aneb hudbu slyšeti, každého dne nkolik stran v nkteré moudré knize ítati aneb se vzdlanými lidmi obcovati a mluviti, každou hlav vzbuditi liodinu nkolik rozumných myšlének ve aneb do ní vnésti. Lidská duše jest co Josef v Egypt. obrazy, sochy patiti, a v hojnosti cas inážJuje, staví pamatuje stodoly na as nouze, budoucnost, a pak, když v as poteby pichází, rozdává a živnost dary, myšlenky, pamti vci stavy a stva, rozsudku barvy, jí citu míru teplotu, nevidl kostela, i váhu, a a peci se klaní" její totiž: a siiro- rodina k mysli vtipu slova, — a látky zásady. íkali naši ní ped- podoben- obrazotvornosti rozumu zkušenost moude. A proto obzvlášt njaký tžký žne potravny, schovává zásobu pro a i ^Kdo pedkové každému, omrzelý ouad vedoucímu lovku k pání by bylo, aby každoron nkam cestu dlal, to nejen se životem a svtem opt smíí ale velmi netoliko básnirm, ale a i nových sil propjuje; a co Hufeland o koupání naším zdáním praví^ mladost, to a zkušením ješt více platí o cestování, že cesta jest omlada obzvlášt vzešlejšího vku, a posila auobrž novoroda ohrošilého tla. Nic mén však vyznati musím, že jsem že koupel jest druhá opt doma byl: nebo jako cestodomácí štstí vroucn miluji. Kterému národu obanský život chybuje, tam se mezi jeho syny a dcerami, rody a eledmi srdená láska k domácnosti a ku pírod tím silnji vyvine, aby náhradu dula za nedostatek úastnosti ua štstí a sláv politického života. rád byl, že jsem již vání tak i PÍLOHY KU CESTOPISU. KoUárovy iisy III. 21 PR1L.01IA I. A. Memorabilia de Abbalia conscripta per 1. Anno 798. terrarum jiibente in Carolo Magno Danubium omnis ille a osltum se exonerantis, Salisburgensis tractus Szalavár. 1774-1801. A. Petovio ad Draví, Adriáni M. dc Szalavár, 8. Dominicum Janke, Abbatem Jurisdiclioni Ecciesiae cessit. 2. bini a) fílius et Citima Ducis Muree, Arabonís et Sialae amnium BriLudovicus Pius, Caroli Magni fíducíae successor, commisit. a) Bribinus Moraviae dux, exorta sedíliooe patria pul- Ludovicum coufugit, ciijns viriiití ipse corilisiis omnetn illum terrarum tractum Rus ad naridum custodienduin ct tradidít. Vcszprimicnsis Filiuin et fidelítati ei babuit Fundatorom, guberHcze- lonem, Ecciesiae putatur Pareos amplissimae genlis Cilíae Comitum. 3. bus, Bribinus, excitis Salisburgo slruxit Alosburgum Caslellum vel in Szalao et ipse operariis ct artiiicifluminis palude, et Síaloburgiim appellavit. eodem Castello Bribinus, seu Priviua, Basibonorein Deí Genitricis Mariae aedilícavit, (|uam Luipramus Salisburgensium Episcopus Anno 850 con4. licam lil in secravit, exuviis S. Adriáni Martyris illustruvit, et in eadem Adclvious, Salisburgeusium Arclii-Episcopus, Servatoris nostri natalem Anno 8G5 soiemoitvr exegít. b) 21* 324 l^) B. Adelvinus oriundus erat, milia Adalbinus ex Comitum Thaur fa- seu Salisburgensium Archi 6-us Epi- scopus, et 14-us Abbas ad S. Petrm. cum(|ue eo tem- pee iidom essent Monaciii, qui Canonicí, prami Praedocessoris et Abbatís B. Lui- et ípse sni vestigio secutus, viros ad propagandám fniem idoneos Salisburgo eduxerit, ne dubitandum quidem, quin Mosburgi BeDedictioos coostituerit. Post 12 regiminis annos sanclo fíae (|i!Íevit anoo 873. eodcm 5. Id Ecclesiam alteram Castello in extruxerat honorám SS. Peti Bribinus el etiam Ruperli, ac honorem S. Joannis Baptistae, quam idem Luipramus cum Ecciesia B' V. Dei Genitricis cousecratertiam in verat. c) e) cum lib. 2. de Huuno-Avaribus Mosburgum a Szalaburgo discriminat, dum eundem locum duplici hoc nomioe indigitatum ac ex ipso šitu optime erui. Fallitur Tímonius, Cap. 13. patet fuisse, et — 6. Ifl saeculi 9. historia ConversioDÍs CarantaDorum Pannoniae inferioris sequentia locorum nomina, Abba- tiae Szaladiensi Saeculo 9. fundata, leguntur: 32á titía mooumenta haec Praeter 7. ac conditionis Ecciesiae status, nihil S. posset. Florebant quidem haiirirí unda reperitur, Adriáni et uberior no- alíae Ecciesiae, Mosburg, et S. Michaelis Arcliangeli in Hezilsburg, vel Weisbrun, seu Weszprira coníerri poluil, quo eliam factum, ut D. Proto-Rex Stepbauus cum christianam rem in regno restitueret, volased nulla Ecciesia erit S. Adriáni in Adriáni, et Veszprimiensi S. Mitectamque servare Epigrapheo. Szaladiensi S. et chaelis sartam, Anno 889. 8. sem, Luitprandum juxta Heginonem Abbatem PrunrtienVeronensem, et Joannem causa advenlus inter se haud Antistitem Aventinum, licet hi de concordent, Ilungari gens pagana e Scyticis rcgionibus Maeotide et Taiiai has provincias invasit, sensim totam Pannoniam inundavit, sacratas Deo aedes destruxit, ao totam Religionem Christianam pessumdedit. 9. Equideni Geysa (qui Pati suo Toxun in Ilungariae Ducatu anno 934 successerat) post plures regiminis sui annos omnium primus Baptismum suscepit anno 970. et Religionem Catholicam libere docendam indulsit, perfecta tamen Gentis Conversio Stephano ejns filio reserváte est. 10. Hic igitur Stephanus uatus est Strigonii anno 976, baplisatus a S. Adalberto adolescens, dum jam der matrimonio cum Gisela, Henrici S. Imperatorís sorore. incundo traclaretur, a mote Patris Geysae ducatus Cupam gúberoacula suscepit anno 997. bellu biennali A SylComitalum Schimogiensem occupavit. vestro 2-do Pontifice coronam accepit anno 1000. Movicit, ei nasterium S. Adriáni de Szalavár restituit postliniinio anno 1019, primumquo ejusdem Abbatem Petrm, latinm, cum omni praerogaliva instituit (ut videre licet in ipsis lileris fuluris fundalionalibus); teuiporibus fruslraretur, neve pia sine regio Ejiis quid do bonis fiindatis alienari severe vetuit. 1021. novo rursus a Privilegio, intentio consensu ali- Imo anno omneš Abbaliae Subditos omnino Judicum exeAbbas elegerit, potestalis potestate et Jurisdictione omni mit, sólo Hego, vel execulione exercitatum, (lucm nevo pro comparandis neces- 326 longius sariis hebdomada Lunae Deris in Szalavér 11. 1080. A ia S. qualibet oporteat, Bárátid, villa et io Hie nuDdioas publicas seu fora, tempore nullum Religiosos proPicisci die annum Stephani Regís usque ad ex quo seu documentum, reperire licel Ve- ÍDStituit. Abbatum series, seu Abbatíae Conditio illustrari possit. AoDO nominalo tredecimo Calendas Januarii S. Ladislaus Rex, anno regni sui secundo, fundatiooalibus de aono 1024. omoia rata et 1019, inspectis Símigii conrirmatívis et tecta habere literis de anno ad supplicalio- voluit QeiQ Stephani Abbatís. B. Znínka o lirad a opatství Salavarskéni šcnícli snémfiv ki'áIovslví XVI. hsuc- Století. Anno 1557. 22. Loco Conventus Szalavár peragat de Capitulum executionus interím t Uherského. Vesz- prímiense. 1563. 53. Abhas mittat duos Conventuales SzigetluDum pro Testimonío fidedignos. 1575. 17. Ejus desolati loco in Comitatibus Si- megíensi, Szaladíensi et VeszprimieDsi procedat Ca| tulum Castriferrei. 1588. 46. Ex Protocollo Abbatiae Expeditiones et Capitulum literis faciat Castriferrei, Conventus rcobnovení opalslví stalo aut Constitulo Al»bale, slituatur. (Toto se, dle šteru, r. chronoslichu na dveích klá- 1594) 1596. 39. Szalavár Abbatia conferatur Ludovico Ujiaky, Praeposito Castriferrei. 327 Anno 1598. 38. Conventus Abbate retiir, sígíllum provídeotur, restauconfíciat, sibi et expeditiones faciat. XVn. Století. Anno 160f, 29. Caslellum de Szalavár necessariis fir- metur. 1618, 35. Praesidium de Szalavár, Canisae oppositum, nátura loci paludibus circumseptum, muniendum Austria recipiat. 1625. 20. Ad ejus munitionem deputantur omneš Cis-I)aniibianl. Comitatiis Abbas Slephanus Rohonczy dcputatur ad Commissionetn Jaurinicnad reincorporanda sem depiitatur Bona in piguore ad Austriam possessa. 1647. 45. 60. 71. ; Capítaneus de Szalavár abstincat, et Abbati de Piscatíonibiis a damnis satis- faciat. 1649, 99. Abbas de Szalavár depulalur ad CenRaiíonum de Proventibus pusuratn blicís. 1655. 3. lu Szalavár equites 15, pedites 100 teneantur. 1662. 23. Ad munitionem et fortificalio- nem converlalur subsidium conlributio- dís militarís. XVIII. Anno 1731. 8. Castelli Století. Abbatia Szalavár restauretur, admínus quinque religiosas personas teneat, et expeditíones faciat. 1802, 18. Abbatia Szalovár a Praelatura viczensi indcpendens reddatur. Got PI I. o II A II. Etymologicko-hislorické pojednání o slov s oLlcdcm (Vyaté spisu pod názvem: hradé slavskú ei.) z obšírnjšího Holub u I. Dobrovský Lind i o 1 n b, Ilalii. Procházky v za- Slavjaniiv. GoJgb Golgbica-Golemb Golembica. Pols. tak na Slavo-Yenely v H a klade liolub mezi dvousyllabné koeoy, podle našeho zdání však žád- Bandtkie; ného slavjanského slova koen ze dvou syllab nezáleží; všecky lakové zdánlivé koeoy dají se pravideln roza ložiti na jednu syllabu uvésti, a však i dvousyllaboi logický aneb physický pvod a význam koenové njaký jehož Dobrovský neudává. Jarník, Elymologicon 140. odvodí golob, golobica od gol. holý t. j. nahý, bez peí; Siškov (Vergleicliung der eur. Sprachen) mluví „že prý pták tento jméno dostal bud odtud, že mají, sir. : z vejce sivé cele holý a nahý barvy, která divým známo golitbuj sluje." holoub není holé, ale ISež vychází; holubm jest, mýím bud od modré ili vlastní jest ili že již a v ruštin ve vejci pápeím odné, mladé pakli ale holý Jarnikovi a Siškovu tolik znaí, co neopeeoý, platí to netoliko o holubích, ale o všech plácích, aniž zejmo procby a jakby se odtudto pro samé toliko holuby toto jméno bylo mohlo utvoiti. Ru^ké pídavné slovo holubyj není pvodní, ale od samostatného slova holub povstalé, lak jako nejmnožší názvy barev ; k. p. vrána a vraný, myš myší, ruda rudý, snéh snhový snžný, popel popelová popelaló popelná, diilia dnliovú, A dejme toniu, žehy holub od honehe nebeská tld. luby/ pochodilo, otázka vždy iflstane, odkud opél holnhyj znik a koen vzalo ? Jungmann ve Slovníku pod Man- kem holub foto holub et halub, radix ^.slovaciae píše: colu-m-ba, ubi rhinesmus, con. maJ. scandin. lomrgaianíib, forte compositum ex ga, conf. Taube." I vizmeže zdaližby nebylo možná [olo peref/rina na domestica zmniti ; my aspo jistou kojíme se v tom nadjí, která se na vlaské naší cest až v jistotu a v nevyvratné pesvdení zmnilo. Koen slova ho-lub, ho-lubke jest Ijub^ Ijubice^ odkud IJubij^ Ijubeznij^ Ijubost^ Ijuhav (láska) IJnbitt^ poljubiti\ lobizah\ ulybka (rusky usmání;) ccsky: libij^ Ubezmj^ libost, líbiti, políbiti, líbati, libaka (Flitterwochen) jenž znomená cupere, desiderare, amare, basiare^ oaculari^ amplecti, coire, fetare^ /ecundare; sr. peregrina, conf. : ; sanscrit. angl. novonm. leive, mnohých slovích k. : ko-rmouiiti, Ko-cel sa, rus. 50, rec. he k* 3, p. lat. tvrd, I / i efcí I jti ve slov pak / netoliko k. esk, p. slov ve fasto mkké IJub jest, IJubice mezi / a ; staroném. ho, h, ha, se, sou, scrb. totožné, an{ holub jest tedy co Ve slov holub gobb IJub, lubet, ona se udrela ve ho-mole, ga-razda, pedložkou s, pflvodn se zmíinjí, ale rozdílu iifdé, co con. C-or, i5'rdce; s-ljubj souljub, spohdjub. libet^ Pedložka hn->rftn, jest s a cúv //-erz, sr, — Liebe. lat. lupa, lupariy lupanav : ku- jest známu, ke, ko, k, fj, illibafus anglosas. lu/e, lioiand. love; lov, leibe^ ffo, lubha, lubhyati lábhitum; lubh, libare, praelibo, libido, mkké, jcsi sice oboje však nkterá slavská ná/ ani neznají, anobrž jedin potnbmo no následujici i tili J, které ju též jen v nkterých náeích v jiných pak co isté se vyslovuje, k. p. brucho bicho, judo udo, juju ujcni iji, pljuju plujem pliji: a pak v nklcrých oáeicli sla\janských s rhínesmem so vyslovuje jako a o, k. p. dub dnb dobu; odtud luh, lubica Ijuh, IJubica a lub Irb lij~ se nalézá, briucho bica, jedna holub ija/rb. Více podobných píkladAv máme, kde a táž hláska v témž slov v rozliných náfeich 330 tvrd se vyslovuje, k. p. ceaké vnuk u nSlovákv vúukf vnulri a vnutri vnitry nuchati, uchati, dalo, jalo, dále dálej, táhnu íjahnu, maso i mkce i kterých mjaso tak Bulhai to lub, i jubavo^f místo Valachové vynechávajíce íkají Jub, I a Jubit, IJub. Ze holub, a celovaní ili a Poloslavští holub. {/ub, zaátené holjub smysl Ijubeni a milováni, líbáni bozkáváni má. to potvrzují ty nejstarší nejoblíbenjší národní písn a zpsoby mluvení. Sr. Slovar Ácad Ruské pod lánkem Lobza, oblobyzafi cjelovat. Luk. 7. V, 38. „Oblobyzaše nog jego (líbala nohy jeho)." privtslvovanije. Lobzanije^ cjelovanije, Luk. 7. V. 45. „Lobzanija mi nedul jesi." 1 Petr 5. V. 15. ^Cjelujle drug druga lobzanijem Ijubve." Lomonosov lobzanije jmenovit o holubích užívá, ka: „I istých : — golubic lobzanije Ljuby* Gúlubt Ljubvi javljatut tamo vlast." Ijubov. silnaja inogda umalitelnyja privétslvenných k tomu Golubuška moja. Gohibec rod mru vmsto služaí drugomu pólu, rez nogy nazvanij Golubik moj, osoblivyja pljaski v kotoroj promenují) místo (skákají, i prygajut nazvanyj po pí- psni, v kotoroj slovo golubec asto povtorjajelsja. Olesko, Piesni ludu, str. 405. „I výkresu Srov. — hoíubcia Ci nezvablu molodcia." luskat koga, Prigoluhivat- krásný se výraz, uiívá obzvlášt oblnliti Maloruských zpévankách, v Tento prigolubit ditja. piholubit, místo objímali, asto k. p. u Oleska sir. 194. Oj ty A 218. Oj znáti, Blízko 355. movyš tebe, ja Ta znáti, sidaje ktož ISimaš raij mij i mno luboúku, šco ja tebe lublu, lub(>nku slovamy holublu. kdo kuho lubit, priholubit. požaluje, toho miienkoho, šo kto mja priholubit, ho serce lubit. 381. Peršes mene holubila, sonias mi movila. 444. Vezmi mene príholubi k sobi. Výrazy Z/í, Lubko, Lubka, Luboko, Lube/tka, 331 Lubica holuby a asto soujmenná a jiných slavských písních totožná jsou v lýchž a znamenají a jako milence: Dsprotí lomu Nelub, Neljub nemilovníka, nemilovance; srov. Olesko, 362. Oj ne jdy lubko ne jdy holubko. 31. Molodecko holubeko ratuj mene sir, í 217. Oj 284. Šo A 358 more. ty cliíopino sivyj holubocku! ty mene moja maty za ?ze/uia dala? neluba hirka huba, hirsa od pelunu. my cy ucharasd, Oj cy harasd we- s lubom bude? elakovský, Slovanské písn 94. Ach ctož ty r/olubik no vesel : I. sir. Poterjai golubku I. sir. II. str. II. str. 116. Vdoli pu ulice molodcik, Vdoli po širokoj golubik asto pochážíval. 88. Ty moj sízeiikoj, moj béleíiKoj golubik, Na kogo menja gohibku pokidaješ (rus.) 182. Kakvo sam IjtiUv zaljubit (Bulhars). (Jakou jsem milenku zHmiioval). 75. Já se urobím v bílou holubicu, I. sir. II. str. 9. II. sir. 13. More Jen se na mne nehníivej mj zlatý holoubku, ruku. zlalej holoubku podej mi svou Mj bysme museli, vyvážiti chlli všecka je o holubu a hrdlikách, e na sidiš ? bojarskoj sluga. lásku ta místa vci a vrnost, nevinnost, ku lém milování tichos', kdybysme pitoili kde vždycky v ohledu národních našich z pináležející, krása, písní, jako jest nžnost, istota, stud, manželství, líbáni, objímáni, milo\i'ini plodu a dítek, pátel, píbuzných, vdovsUí, taîee atd. Pod obrazem liolubflv pedstavují se iiádra panenská, k. p. v oné srbské nžn písni u ilakovského í. Tu biaš zaspala dvojka. Pod glavom joj snopak dteliae, U niedrima dv béla gohiha. Holubice slouží za piklad manželské vrnosti 444. Aj za horoju za vysokoju smrti manžela, sr. Tam Oles. str. sedit holub i s holubkoju, i po 332 Oj sidjel oni cilujut taj sia Sivými skrilciami obijmajut sia Nadleliv orel z ornyji chmary Rozbiv, rozihnav holuby Holubka sedit, Šo s vže z páry; želibno hade, holubom nebude. žili šož holubko v Cy ne na vrodu ,,Siva šo ty dufaješ, krásnu maješ?" Šož my po vrodi, po molodosti, Koly ne máju ni v kim milosti. „Oj maješ bo ty sim par holubiv Vyberoj sobi, kotryj ti lubyj* ctyry. Oj najže bude dvajciat Nemá takolio, jak mij buv milyj. Této podobná, ue však manželku, ale matka vrnoa vyobrazující, píse ruská, jest u Celak. II. str. 103, kterou zde v eském peložení zkrácenou postavíme: i Jak to na dubku, dvoje holoubk Milovalo se, celovalo se, Kídly sivými objímalo se. piletl tu sokolik jasný. Holuba ranil, zabil sivého. Tu se roztouží, želem zavrká I Holubika sivá pro holoubka. Promluví mladý sokolik jasný: „Nepla i neplu sivá Sivá holubiko, pro Já zoletím k moi ti holubiko, svého holoubka. sinému. Pinesu tob hejno holub, Vybereš sob holuba sivého." Promluví sivá tu holubika ^Nelef, sokole, k moi sinému,' hejno hohibfi: Vili mi jiný sic bude vnec, TI Aniž hoii ke mn Však holoubálkm nebude otec." píiny, pro manželskou vrnost, Egyptané vdovu pod podobou erné holabice vyobrazovali, an( u Z té službám nábož- zpvankách zajisté nich vdovy, více se vdávali nesmjíce, ným se obtovaly. Ve slavjanských : : 333 žádný pták se tak asto nezpomíná, jako liolub, a to vždy v zamilovaném smyslu, co obraz, co podobenství, co zrcadlo lásky. My jen nkolik dkazv bez iiracného hledáni, jak se nám namanou, zde prívedemo z vydaných posud str. sbírek. 308. V Oleskové Prilitajut sbirce : holuboki Kažut šo níma divoki. 313. Po nad horu vysokuju holuby lítajut. 354. Oj dcž taja kernyoiika áo holubka pila. Oj dež taja divinoiíka šo mene lubila ? 379. Sedit holub nad vodoju, holubka na kladci, Skaži meni moja milá, šo tobi na hadci. 384. Sivyj holub, sivyj holuh sivyjša holubka: Milyj otec, milá mátí, Dva holubi vodu Bodaj toti neskonali 384. Ja milcmu ískazala A : miiyjšaja lubka. dva kaiamutilí, píli, o nas rozluití. pomahaj Bib lubku ! druhu ojibmaje jak holub hohtbku. 402. Poletila sivá holubonka ta, vid holuboitka vin (V této písni se slovo holuboiika optuje!) 414. Ne hudite holubi na chati pi. 21 krát Nebudíte miloho v kímnatí. 401. Za rikami, za vodami Pje holubka s holubami, Poletila od holuba Kotoromu bola Tak str. luba. polských písních tamž 115. Na wysokim d^bio golffbeóek siedziat Kochajmy sie stale, aby nikt nie wicdzial. 156. Lataja golt^bie, jeden niema pnry: Jak že cic mam kocha kiedys bardzo starý. 161. Z tam téj strony wody lata golqbecek i v : Nie widac, nie slycha gdiic moj 166. Ve Siedzij, sie gol^^bie kochaueek. na d^bie, skubaja mech, Kto nie kochá Hacieja bodej zdech. sir. 111. sbírce Žegotij Pauliho, V Porembie, PasU panna w Porcmbio gol^bie. 334 Popov^ Rosijsko Erola II. str 73. Letil III. str. n sokol Sletalisja, ulicy Golubuska drugija ii cjelovalisja. 14. Lelal golub po dolin sam vorkujet, On 8izu svoju golubuskii šukojet. Srov. Moravské písn od Sušila: str. 13. Vyletla holuhtnka i bílého sláda. 83. Milovali jsme se jak holubv pára: Bh Kdože nás rozvedl nech ho Pan kára. 97. Na horách, na dolách cosi se lam blá, Holubénky bílé, nebo snahy leza. Slovenské zaplaveny jsou výrazy od holubv pjenými. Zpévanky obrazy zvaném holubi, I. a Vajanéin Svato-Janském ili ohni, jmény, cele Již pi tak opvají se srov. 16. Jano Jano Vsjano : Piletla holubika vas ráno. 18. Na roztoce, na potoce, dva holúbky vodu pijú. Tak se oni shovárajú, koho oni slúit majú. 30. Bud zdráva dušika, sivá holubika, A odpusí že som Ti bozkou tvoje líka. 94. Na Mošovskéj vži dva holubi sedja, Ludja jim závidjá že sa rádi vidjá. 108. Už jinde hrkutá nioj milý holubec. 109. Sivá holubika po Duuaji plývá, Z velikej liibosti rada žalost bývá. jsme se ako holubiky Rozlouili jsme se ako laštoviky. Tak sme se šuhajko my dva rozletli, steli. Jako té holubi ketf mezi 121. Zosta zdráva, zosla, holubiko moja. že sa ti, Milá, má láska nelúbi. 198. Však sme sedávali ako dva holubi. 300. Mám já jednu holubiku, ona veer kvílí pjide k lebe Milý, ChoJ domov doma ti dcerky II. G. Má on Milovali u o : : Pkné jako holúbky. 16. Vyletla holubika i vysokého okenecka. 113. Holubika sivá Ijetala. : ; 335 245. 294. 281. 298. Vím dve já Z usl bycii krásné jako ta hrdlika. dával pif jako holubiatku. ti Olvoržtí mi milá holubenko sivá. Vidla jsem mého holubka sivého. A mžoli smutek vji vyobrazen holubv, k. p. I. sir. nad ztracenou milenkou pronikajako v našich Zpvaukách v zrcadle býti, 347. Hora, hora, bielá hora, Na hoe tej Na sa Blíží Ach Malý bielá mu stelec mladý' stelec ty skála, skále holub sedí, tej osoti nestrilaj vezmeš zo Nožiky mi ms, niiia, zraeravely, Kidélku mi opršaly, Krev mi v žilách zmeravela, Zpráhly všecky kosti lela, Smutek zemdlel všecku silu, Bo som ztratil moju Milú. II. sir. 238. Sedím jak hrdlika na suchém koaári Smutné si zpievajíc v svém velikém žjali. 287. Truchlím jako v hoe sivá holubika. 295. Sedím jiiko samotná hrdlika^ Volám kdes má holubika. 370. Za horami ua dolin Sivý holub vodu pije, Pije mutnou v velkom žjali Že mu Milú Nmci vzuli. i K porozumní Pozn. Agenda tohoto verše srov. Krman, kde tolo slojf: j,Slušná vc jest, aby vdovci lehkomyslné neíapominali na manželky své, však i to nerozumné hovádko, když tovaryše svého ztratí, smutek po nese, zvlášt o hrdlikách (holubích) se te, že, když tovaryšv svých zbaveny bývají, na puslá misla a do rozsedlín skalních se oddávají, když pnk z nich vyletují, neusazují se na Ecc. 1734. sir. 73., nm místo zelené, ale na nožikami svými devo vodu suché, zakalily, aniž piji, leby prvé vždycky pak smutným 336 hlasem svým touženi své pronášejí." Holubika Sadn Srov. Zpévanky holub, srov. }iosti jest jako obrai net;in- I I. neurobí škody, sívá na kolajku, napije Woiciokiego Picí ni ludu, Na tej mogile, wyrósl sa vody. 73. I. ci d^beek, Na niej bieluchny siada golabeek. „Pozn. Dusza, niewinie zabitego, priybiera zawsze posta biaiego golobia podlug wyobražni ludu nasiego.** Píjmení holubice dává se nkdy i pokrevným a ano mniškám fpro istotu), vdovám a sirot- pátelm, km^ k. i p. golubuška, sestrica. el. I. 100. Ach tšceúko holubonko. Oles 496. Družkám golubokam. Popov, II. str. 34. Cernika golubka zalilatsja slezami. Pop. III. Udoviice golubiice Vuk. I. 82. Ni bélajo 7. I Ža goroju vysokoju golubi litajut: muža nemaju. Cul. I. 156. 1 ve starších slavských zpvích holubi asto se zpomínají v ohledu lásky, tak že nékdy obsahem a osnovou celých básní jsou, jako k. p. Drevnija Ruskija SlihoJa otca, malí nezaznala, a tvorenija: 46. 47. str. alušam Dobrynja po slréljajet sizych gó- lu bej, U molodoj Mariny Ignatjevny U neje na chorošom vysokom teremu Sidjat dva sizyja golubja tut uné, milujutsja, Calujutsja Želty nosami obnimajutsja atd. A komu není známa ve ona píse o Zbyhoovi: Poletavá holub se Kralodvorském deva na hoe všemu Žalostivo vrká Rukopisu devo, lesu. Ach a zlobný Zbyhoi> chvati holubicu atd. Všecky tylo a nesíslné jiné zde nepivedené slavské národní lotii ko písn potvrzuji ho-lub ho-ltibice, neb sou-ljubice; našeho pravost tolik jest nmecky jako ko Ge-lieb, zíídlosloví, se neb sou-ûby Ge-Uebter^ Ge- 337 ponvadž pok n n / nebo anebo ^ lice Sonne libare, slunce, sol, nice; /-namenie zlamenie s-nub^ nmecký nippen, Child Kind ald.) palrí sem s-7iiibiti, s-mibenice, Které se u Slovákv krom toho po dnes skne s-tnb, slubenice, slubenica, zaslubenica vysloVer-lobte^ Vervují; 8 nimiž stejné jest ném. íJe-loben, zamují 80 fcasto co-amans latinsky co-amor, lieh-te; (k. lebo p. ; alebo, ; ; i Ge-lúbde liebte. nnptiae lat. ,• libeka Flillerwoclien), (sr. koen coniinbinm, jejichž všech íiubere, Nemžeme pi jest Ijub. mlconím pominouti, v déjepisu Slavjauském holub nkolikráte co znažo 94(5. ruská knina Olga H. menitý úkaz se zjevuje. obležené msto Korosten skrze holuby zapálila, jimž na kidla a nohy sirku a jiné ohnivé véci pivázati dala ; když srov. Nestor, Lietopis. R. 1683. dne 18, ijna, pileiitosli této i — pi Vidni pemožené v Uhrách pronásliParkanu dnem ped svedenou nešfastnou bitvou Sobieský Turky floval, u posadila nkolikráte holubice se bílá ped jeho proti Kvnigs von Polen Johan Sohieszky an die Kónigia Marie Kasiiiiire wdhrend des Feldzugs von Wien, Heilbron 1827. str. 111. R. 1709 když se o manželství ruského cesorevie Alexeje s lirunsvicko-Linehursko-Blankculiurskou knžnou nu hrad ve Woifenbytlu jednalo, bilú Srov. Briefe des nepíteli táliMoiici vojsko: — do museum p0'«íidila se na zemkoulí na kdo ruská išc vyobrazena byla. Na tuto pi- holubice vlelši ta misto, padnosl Tom. V. epigram: sir. sr. Leib. opera 309. Augurinm Columbae Blankenbiirgiaci musaeo in 1 ÍJcylhia Scilicet byly in campis. natos et „Na dvoie starých holubince, nebo KcUárovy 8|.l8y. LU. 709. Principis Signat olivifero laeta columha liinc práv pítomný, Genevae 1708. slavný Líbenickij (Leibnitz). složil následující illinc orbem pede. Atluntis undis, in - utraque regna colent. Rusv, Rusové piše Karamzin I. 10,^ (ovšem všickni Slávové^ 22 338 milovali menského o ptáky tyto asich maso holubi tomu, pipisují svaté je majíce, nikdy jakož Clemens tom o ostýchali, což né- národové holuby, za kdy schválné zaXenophon, Diod. Siadus, jiní i svdi Alexandrinus^ 11. s se jísti aniž je nejedli, v Benátkách, Cestopis a Ko- krestan&v Duch S. v obrazu my píinu toho *ýše klademe, že >e staroži'nosli zuajice, výraz ten str. že u holubice se pedstavoval; bíjeli, vážen jest o proliv, k 44. 126, kde mluví našeho holubic/ho národu, i Rusové ve Hišt. v sprostnosti staršich kterí od starodávných (ss&v." Odtudto již jak le hlubin národu vidti, Ilyginua a Srov. i holubi ímanv Holub u nimi spíznéiiých, jim nícii jiní. 95. str. podmanných nebsoused- národv. Od slavjansKélio lub^ IJub, IJitba, ho-ljub., go-lqb, poljub, pjili Tiiniané své co-lumba, pa-lumba, cohimbus., palumbus, palumbes. Pedložku ko Laiiníci sice též mají, nikoli ale pedložku pa, po, což samo již svdectvím jest slavjanskosti slova palumb, pa-lub. paljnb. Ze slavsko-latinského liské goliib.^ kolommen, columba, povstalo cellické kolomen ; bretaoské kouliti; kolom; skandinávské lom-r kolm; škollské cháním pedložky <70, golumbos ; samojedské fco) ; albánské gulju. kolm; a va- islandské (s vyne- cikánské Ze slavsko-latinského pa- palumba povstalo španlské palomh^ a valaskorumunské po-rumb, které u obojího národu holuba znaí IJub, netoliko lesního, ale vbec každého, nebo latinské colamba tlumoí se ve španlských slovnících skrze ;)aloma, v rumunských skrze porumb. Jako u Slávv holub chybné odvozován ode všelijakých nevhodných koenv, tak i u Latiníkv slovo columba a palumba. Varro R, l\. 3. 7. praví „Columbae a columinibus adpellantur, quod proptcr timorem : ualurulem ješt summa plašší a loca iu teclis captent.'' bázlivjší jsoo, — aniž se tak Mnozí pláci zkrotiti dují 339 jako holub, aniž hledá holub všudy nejvyšší misla. Ješl6 smšiiéjší jest odvod Schelleruv, Leip. 1804.1. j^CoIiimba Tauben die tlass kachny a sich gerne vodní jiní ptáci baden, veri, palpilare; chybné jest. od jiní I toto aut jedno znamenají? Husy, jiný lividus, pahimba a neobrátí-li nnjili, — mo- naším zdáním Híman sobe pi svém columha Slávm; prohy pa-lnmha liimba^ : koupají. TreXXc^ fuscus, sivák. Dcmflie pomoci, aniž pravé cesty ke bekarmtl" 1971, and TcáXXeaâ'-, vibrare, 7t£)veia, plavák, naše plavý, ist ješt ustéji se Paliimbes odvodí lo. Voss od srov. p. vermulhlich a y.oX(.[j.^áv urinaii, natare koen mélo se než co- Pa-iumba jest naše Po-Ijub, amare, osculari. Po-ljubek, Po-ljubiti Jako jsme ve sluvjanské poesii smysl lásky a Ijubení ve slov holub všudy spatili; lak to samo nacházíme i v latinských prírodozpytnýcb, mythologických neb básnických spisech, ani holub v ecko-ímské mythologii bu v jejím tovaryšství Venuši posvcen byl, a všudy, mezi nymfami a družicemi, buJ ve speži \{ii její vezoucí, jej spatujeme. Nebude nezanímavo uékleré svdky tom 1742. o Falgentii Sr. slyšeti. Mytiiologicon, Lng. Bat. 670. „In Vencris tutelum columbas ponunt." Job. Seldeni de Diís Syr. 11. 3. Sacras Vencri columbas Deae quemadmodum minifuisso pueri sciunt. Ejusdem docel optime historia illa de costrue habitoe ruenint p. : O Erycem circa lunibis tchto holubích monlem in Sicilía volilantibus." erycejských viz Alhenaeum Deipno- 393. edit Casnub. „Ad Erycem Sicilíae quidam šunt díes, anagogas vocant, (profeclionem, exitm) quibus ajunt Venerem ad Lybiam discedere. Nnllae tuno circa eum troctum columbae apparent, tamquam abeuntcm peregre Deam comilulao, Nono post die quod tempus kaiagogia (reditus) nominant, columba ex maí uua provolat et in dno templm se resoph^ L. montem 9 p. slati (Eryx bylo msteko v Siodkud i její jméno Venus Erycina), Aulocrates Iradil Jovem, cum virginem, nomíne Pbtliiam, in Aegeio dperiret, in columbae fíguram veršm fuisse." Týž L. 14. p. 655. „Cyprus (sr. Venus cipit, cílií sequunlur slavné mox aliae. ctním Venuše, — 22* 340 Cypria) liabel eximias colnmbas, Semia formosos pavones.** na oslrov Salaminé, jenž Venuši svaly byl, bylo neI sisioé množstTÍ holubv jí ke cti chováno, rovnž i v nr.sl Seidenum neris Paphos. additamentum ad ,,Hiipertus ostendil fabulam de coUnnbis, Ve- : sacris alíquot currutnqiie Deam dies Venere sivé (nnde barum alis surrcpto origo fotam, ab Veneris coagulalo iisdem znamená Semiramis (sr. V expo- fuisse ex pastorm mapaliis lnete post mortem columbis Syrské reci franc. trazisse, fília lociim spiima maris) et colnm- nutritam et honorátem. " consecratis e et ortam a Semira- Dercetae Astarte utpote de qua historici Iradunt ad silam subeunlibus una ovo insidenle, post vel exciudente, Syriain illa gemmeum ejus domina avolanlibus, siiscepta 7nide, Andreae Bajer, Sr a Babylonské ramier) holubici, zvlášt lesní, columba moniana, ani veno, že slavná Semiramis po smrti v holubicí promnna. Calepini Dictioiiar. p. 271. ^Columbas esse in lutela Veneris, ideo factuni pulant, quia foetni semper indulgent," U Homera sluje Lada fcíli Venuše matka holubv, lak u Stalia Theb, IV. 255.„0»os Pharis volucruinque parens Cylhercía Messe ", ku kterémuž verši Lactantius následující poznamenání pfMpojil: „Quae causa sit. quod Venus columba delectata sit talis cst. Venus est Cupido, cum quodam tompore, voluptatis gratia in quosdam descendísseut campos, las- — i civa contcntione raantes tate certare collígeret pennarnm, superavit, coepcrunt, qiii gem- plus sibí quorum Cupido adjiitus mubíiínahiram corporis volutu posteoquam flores victus esl : numero. subito occurrit et adjnvando Peristera enim iNymplia Venerem suptíriorem ellecit cum Cupido siquidem indignalus mutavít poena sua. puellam in avem, quae a Graecis Peristera adpellatur. Venus numque consolatura Sed poonam honor mínuil. pueilau innoccniís transfiguralionem, sua sse mandnvit." mluví Cupido k U téhož Venuši: ,.nic coLumbam Statia I. Syl. in tutela II. nostrae dellevit fáta 102. c~ lumbae.^ Srov. lež Cattilus 27. Virgil. 9. Aen. VI. Ut albulus columbidus Dionetis. Tum maxirans heros (Veneris) agnoscit aves. ( Aeneas) materoas 341 Eccl. Virgil. meae Veneri šunt munera, nam- I'yrla III. iiotavi qite Ipse locum, neriae quo conffossere cohimbae, Ovid. Met, XV. 598. Feique leves auras junctis invccla coliimhis (Venusj. — — 386. Cytherejades t. j. Colunibae. 269. Quin etiam turdone licet niissique columba Te inernorem dominae teslíricerc tuae. dal Ciipido blanda columba mari. II. 650. Oscula Petron. C. 85. p. 542. Domina inqnani Vcniis, si ego illi par columbarum liunc puernm btisiauero, cras „Apposite, nam columdonabo. (Burmanni nola Amor, \\. : boe et paluinbus Veiieri sacrae erant.") Propert. II. 15. Exeniplo jnnclae libi in siiit amore coluvibae, niasculus et totum faemina conjugium. Alba Palaestino sancfa columba Syro. HoratA. Epist. 10. 5. Anniiimns psiriter vetuli notiqne columbi. Tibul. 1. 7. (Columbi Martini. —— 12. 7.de — starci chlipní, zamilovaní.) 66. Basiuni tam longum i\Wínn s\\n\ nu}}tiae columbarum^ 11. 104. Da columbatim mihi basia Basia 13. 66. Ne me iiiille, cupiunt blnndas imitata columbas. violcs teneras praednri) (lenle co/«7«/>a5, Tradila si Cnidíae sítit tici sacra deae. Pozn. Z tobolo posledního nápisu vidti, že oblování iiolubv (columbac) knžim Venušiuým lapovéu íuísv jedení zeno bylo prolo, že jí svatí byli (tak holubv) akoli obtováni lesDÍcIi lioliibfiv ili lirivnákv i bylo, jako vidli u Propercf, 4. 5. Sed cape lorqualae Venns o cííinaj palumbae, Ob meritum unte luos guttura seclu focos. Plin. 10. 34. Pudicitia columbis prima et neuti nota ndulteria conjugii lidem iion violaul comnninemque servant domiim. 10. 35. Palumbes. Cantns omnibus similis alque ; idem, trino coulicitur versu praetereaque in cleusula est, ut gemítu. odulteria lisdem castitas tanta niorlo puDiant. 342 I rozliná píjmení a prísudky holubm u ímských bésnirv dávaná ukazuji na lásku a Venuši, k. p. Ovid. 3. Statius Syl. Met. 15. 386. Cytlierejades columbae. 5. 80. Dianae columbae. Hoet. Carm. 1. 39. 18. Mol- U les columbae. jest palumha co lenec, cblipnik Cas. Fiauta 50. Asin. 3. 1. pociilebovací slovo, ano Bach. Plaiit. ; expectalis palionhem,'^ Plaut. co mi- Ûuae unum pNos 17: 1. I. Poen. 3. 3. 63 in 103. 3. tolik i : palumbem ad areám usque adduximus." Apul. Met. X. 249. „Teneo te nieum palumbulum." Jako n Slavjanw jest asoslovo bolúbkovati, holubikovatí, pitibi holubiti, srov, lak crispatae, a Latiníkv cohimbare neb columbari, 115. ^Quid si quis faemioae cirro u i Senec. Epist. columbatur.^ Ve chrámich, labris ímských penízech Venuši , na oltáích posvcených, holubic, lubince, jejichž stny blou barvou olieny fíimané všudy se stavli stkvostné spatují obrazy lio- pon- byly, vadž prý holubi lulo barvu obzvlášt rádi mají. Sro?. Paladius ap. Calep. p. 271. „Columbarium laevigatis et dealbatis parietibus." Ze všeho tohoto, jak vidti, pednéj nejen že duch stvrzuje ; naši slavské ale po druhé, ode Slavv a ne oizujících pah pravost to i pravdy vyplývají tri elymologiae, ímské poesie holub od (/?a. mythologie a že Hímané své columba, rhinezmujícich (Igb lumb), ne pozdjší že slovo palub, paljub i u palumba a aizujících po, ikavších) nkdy : Ijtib, Slávv pjili, v a uží- vání bylo s lim rozdílem, že holub byl domácí, svatý, obraz istoty a vrnosti manželské, palub (oyní dupnák) lesní, divoký, obraz chlípné, smilué, neiízeoé lásky. Holub, columba jest tedy podle nynjšího zpsobu mluveni to, co soulib, soumil, co se spolu Ijubí a miluje palumbes jest to, co polib, polibek, pocalck. pocalunek. pohozk, bubiKa, co se líbá a celuje. Srov. Lei a Po-lel. to patrno, jak dležiOdludto ale tou slnžbu pravá a stízlivá etymologie historii našeho národu prokázati a jakové blesky svtla na její tmavé ; — stránky hoditi lze: mže. že Slavjané již i Nebo odtudto ped Plautem, pirozen 200 asi zavírati let ped - 343 1 Kristem, jist v a pjené, slov holub o cc, tak jto, slovo an( žili, sousedslv cele uclatinské, ode Latiníky v s a pah^b pa-lumba, již To samo potvrzovali se mže columba^ že, akoli se jak spojka paljub ii užívané nalézáme. Plaula i styiiosti Yzéjetnué ve Slávv bydleli Itálii gol(;b koen i lub lib (lubet libet) na- latin v i paltimbem, od našeho, rolnictví a holuby od jakiiva milujícího a pstujícího, národu k boKde jovným a z loupeže živším Starorímcnm pešlo. spojené lesnictví: tam holubi a pa rolnictví a s ním lézá, pedce spolu lumb. — V rolnictví a v kupectví více slov ode Slávv, než Latiníci III. Zvutka v 8 Evrop / ve tito Holub 11 slovci IJub od onéch známosti a vzali. Germanfiv. (ho-lub) podstoupila, netoliko onu, dvojí promnu doloenou, že se již ve slavskorimské reci v ohledu na manielslvi v nila výrazu u snubi/^ nubere nubtiae nuptiae ili snubenice, místo lubere^ luptiae germánských náeích zmnila se na ho-luba v d, t. Dubu, Taube. v ; , — zm- mimo ale zvuka ?í s-nubiti, / v > t ohledu U Ulphila gou Olfrieda 360) jmenuje se holub Dubo Tubu; (r. 840) Dubu a Diuba\ u Nolkera (r. 1022) v anglické ci Dove, Milovali ili Ijubili Ijubost jest u Ulphila liubs angl. Love ; odu Olfrieda liob, Hub kud patrno, ze Dubo Djuba 2\ibu Dove povstalo z lub^ jako Ijub, love obyejným zvuek I a d zamíiovánim thického (r. ; ; ; ; 05'jaaeu;, /acrima a Saxp-Jjxa, /acio /accre ftáxM, 8ax'jo ; /uboký Mli s pedložkou h-/uboký U/ysses a h-/ubiiia sr. /ief, Taube, a a srbs. Jubok (Zubina, c/cbr; sansk. (/ub aufe ; opili, lak /ub ho-/ub a nm. s nimž se i eské (/ub-nák doup-nák i ; 7'ub lépe dubem aneb s douptem. Tato vzájemnost mezi Z a d v Sanskrilu se nachází, sr. Fr. Bopp Vergleich. Gramm. Berl. 1833. 1. S. 16. „Bekannt isl der Wechsel zvvischea d und Auch ím srovnává, nežli s i : 1. Sanskrit slehl oft ein vvahrscheinlich ursprungliches (/ 341 dem dip verwandtcr europáischer Sprachen gegenijber z. B. deka dipa Lamp, ist XajiTCO), '/.Oi\i.Tzac I leucliten ; = (vietiolika undecim) Srov. valif)." dasan éxa, (Leiclie ?), leik gotli. isl gotli dah sans. i (in li/, . lilh. desefy elf. goUi. a slov. splenderc, urere, íi^'0 iwolf, ligotati. nmecký dkazem jsou Tento lom-r, pedložky výraz Dub Taube, toho, pták ie pa jmenován ho, co, IV. Holub u byl lub zgo^ a píše: yap amor. zz. holubice Trepiíspá, praestons, ::^ Aristoteles My -o ;r-:p'.j5oí; spav, x'j«5'. však první slovo ne TCipiaao? byli pntvímo, ale Tcspt-o; od kž.oi t^áw, ac práv oboje Tz&gi.aaá^ i menají, totiž praestans, exempldris, a eximius, ástka slova Tcsptêpov Drii!iá exi- toto zpozoroval, zxzx „Tcspt^spá áXXr^Xai;.'' Již buz Ijub. ekv. U Hokv slujo lioliib Tcepc^spoj, kteréž slovo složeno jest z TCiptô; inius, skandinávské a tento p&vodné otoo ili jest ^'Edo', a-r^yj), jedno zna- TC£p!.ôr excellens. Eros, Amor od epao amo, se který/n se srovnává naše Jaro, Jarost, jar//, t. bujný, silný, Zdá se, mlídý, milováni hodný. že zastaralá pedlužka ka, ho, ko, lat. co, con nkdy i zveliení a povýšení smyslu znamenala , srov. vrsn vrána erný a ha-vran ernjší, tak jako nyní pedložka arci anebo pe, pemoudrý, pemnudrost, peslavný, odkudž naše ho ve slov iiolub odpovídá eckému irspt, ve slov Trspuspát ecUé p.tk Eros jest naše Ijub. Peristeros jest tedy Arciljuh, nrcimil. Druhé jméno holuba u Rekv jnst phabs, phassa, phattos, pvodn od qpuo ()put£UW, 9'J3'-C: lat. lio, feo, ; felo vel focto, fecundus femina batuo (u Cicer.), fuluo, faetus, lecundo budu, bylnosl, obývé>n, býlí, slav. ; baviti se, zábava, ind. i bhu, bhave. báb ( r: bhavana. díle), baba, babice, K tomuto prakoeoi babili ; pati ecko-lat. baziare, bazium ; slov. bozali, bozkati j Artemidorus Oneicocr. L. 11. 20. praví, ze n9áocai. znamená merctriccs, rsptêpát. pak istotné t líbali. 345 elední matky", srov. holub a poljub, columba o paSe slovy phabs, phassa, phatlos, phattion^ u Arístopliana Pl. 1011. battion^ zdá se i jméno mésta cyperského Paphos ve svazku státi, Venuši posvceného dvkami povstného. Sám Zeus navštívil a paiickými Achajském Aegium, v podobizn pannu Phlliiu v lumha. mst Anakreon Batylovi miláfku svému poslal holuAphrodily, tiotiyn lásky, sr. bici koupenou od pel. Hožnay-ho sir. 13. odkud, odkud letíš ? milá iiolubinko Co za pelibou vni Dmeš vkol v povlilf' 1 jakový tvj úad? „Anakreon mne poslal Ted k mládku Batylovi, jMue 'prodala ma Kypriš" atd. tioiuba, I Tlieokrif, „Já dám ale píše: 3. IdylI mé spanilé hnedky holoubka panence (9aT3aO-" plemeno holubv, druhv^ lotiž Peristcra, Inas (sr. hehr. Phabs, Phassa a Trygon Mli lirdiifcky. Ale Aristoteles stanovuje jen jedno ;ile patero lonas), slyšme dále Aristotela o huluhich píšicilio, v jeho ilist. 7. „Colunibi in quibusdHm intelligentiam ct rationem 9. neqrie cnim cum pluribus coire liumanam repraesentant puliuDlur; nequo corijugium, jam inde n pímo ortu inilum dscnint, nisi cuelebs aut vidua Quin eliam faeniinae parturienti mas adt-st et cultu omniqne olTicio ungilur. Saepe ctiam faeminam pigrius lunlem ad nidum propter partiis laborem mas perculil cogilque intrare. Ita mogna ex parte columbae mutuo degunt amore. ; Mae uno mnlenta lerura st, recipil. ut L. coitu, in coitum osculo agit latur. cissím, L. ; G. 2. sít osculo et junior 2. interdíu at paíumbes Peculinre aute nisi ascendat. Sed junior primm tiirlur et (i. mutuo illud osculenlur an senior interest exorditur, quotíes iíbet nec »I- vívit, etiam columbis : senior enim sequentem coire, mas non et lotíes (.ine oscu- Columbae incumbunt ovibus ambo, niaá, noilii perforant fai-mins; vi- ovum pridie ejus diei, qua pullum exciudunt et fovent prolom ambo, ad certum tempus, eodcm módo, quo ovo. Coeunt intra annum columbae, quippe i|uae semestrcs ; 346 nosse incipiant Venerem." Srov. Áthenaeua Deipnosoph. L. 9. p. 394. n^cc vero ad interitum usque deseruot columbae aut masculos faemínae, aat faemioss niares, sed alterutro mortuo superstes viduam agit vitam. D družice byly : ecká Mythologie monstv Aphrodily nás uí, ie v ko- bžkové a Eros (Amor), Anteros (Gegenliebe), HiVenuše rili následující meros (Sehnsuclilliebe), Feristeros (Grosse Liebe), Pothos (Verlangcn, Cupido sr. pýlám). Sr. Volmers Mjlb. pod lánkem: „Periítera, griecb. Mythoi. Eiue Nymphe dem Gefoige der Venus, von Amor in cíne Taube ÍD verwandell." V. Holub v koene stcjaka, a Sanskritu sluje holub kapota, ka7n map ních Hebrev 11 kama amor, (maiili, steni?na, Irejoet Indv. našim idáním od obyejnou zmnou cupido, paliiú, s\úp te/nula. columna, ret- slovka, Od indického kapala Cupido^ jako od kama cupio. Naše IJub, lib, lob, holub, pa-ljub, Ijubica má se sanskritským lubh týž smysl koen oboje však jest opt jen derivátm ze staršího a prostojšího koene sanskrit. le la odkud las, emare, amplecti; lela, cupidus, emans; slav. Liti, Polel, lá-ska lelkovati: lak jako naše rád, radost, radovoti a sanskr. ram rota od ra pochodí. Vir Sláva Bohyn sir. 214. I indicko-arabsko-latinské Nelumbo, pošlo lat. i ; Ndiimbium^ jinae Lotos, jenž ností, zdá se býti v souvisu poljub, palumba. Viz Sláva s jest k\él lásky a koenem a se slovy Bohyn str. 247. plodIJub, V Hebrjské ei jmenuje se holub Jona, odkud jmcno Joná (Jonáš), Jonayt, Jan. Joan. Johan, Anna, Hanna, Annanias atd. Srov. Buxtorfíi Le.xic. llebr. p. Kdo neumí hebrejsky toho odsiiáoie na vysvt315. i a kaUlcjských k Biblím pidaných, ke Krmanovu a Palkoviovu vydání, str. 391, kde slojí Jonáš holubice ; Johanan, Jan miloslníek, miláek, Anna milostná, Annaniáš milost Hospodinova lení k. slov hebrejských p. : 34T sem patí Jonata láska neb milost boií, Jonadab milo- obzvlášt lihnoucí a plovýchodu obrazem oživující teploty Ped stvoením vznášel se Duch Boži nad v prírodé. vodami ve zpsobu lihnoucí holubice (srov. Habina Cbakdyž zem po drubékréte gija u Wettsleina p. 268) ; vodou byla pikryla, bylal opt holubice Noachem vyslána, která nad vodami se vznášela a skrze pinesenou ratolest a pak svým venku zstúním, navrácenou možnost stivost, dící, Holubice, laskavost. byla celém v zvstovala. v hebrejské poesii jest I zamilovaný a pstný, sr. Píse Šalám. 2. 14. „Holubiko má, ukaž mi obliej svj. Pozoru hodno K. 1. 15. Oi tvé jsou jako holubici.^ i tO; že se u Židv holubici vztahovaly na poobuti hlaví^ jjorod, oisováníj odtud šestinedélka dvé holou' života slovo zemi na holubice výraz bálek neb brdliátek v obt pinášela, 3 Mojž. 12. 6. nemocech. Odtudto dá se snadno vysvtliti se kterou ta horlivost, Ježíš prodavae holubic zo chrámu Jeruzalémského vyhánl, aby z nho peleš lotrovskou neinili, Malh. 21. 13. Ti zajisté, kdož holuby chovali a prodávali, pináleželi obecným domnním do potu zlodjv, svodníAúi;, hráv a tmto podobných zlopovéstných lidí tak, že ani jeo svdectví ped soudem o dávati ne- Luk. 2. 24. tak i v jiných ženských i nem mohli, sr. Joh. Sciden do diis Sy. H. 3. Samaritáni, od Židv nenávidní, dle žaloby tchto ctili prý na hoe Garizim holubici pod jménem Achirna, Ahima co božství. Achima ale pochodí od ahab aheb amavil, které opt 8 indickým kam souvisí a libost, lásku znni \ tak že holub, golubica^ IJubica, Lei, Po-Lel, columba, palumbOf Duba, Taube, Cupido, Eros peristcros peristera. jyhabs, kapota, jona, achima jeden a týž smysl mají. Z loho vidli, jak píhodné a malebné názvy umli naši pedkové a tvoitelé ei vcem pirozeným, zvlášt živoichm a ptákm, dávati jedním slovem vyrazili celou povahu neb aspo nejhlavnjší vlastnost živoichv. Tak žížaly, hmyzy a zemplazy k. p. mol (od mleti), hrobák, chrobák (hrabati hebsli), ervoto, bovnívál, ucholak, ucholez, letka, brouk (brk), vela ; : 348 (zvuk), chroust (chest), pijavicc, štnice (stno), vufcela housenka (vous fous), stonob, svtTak jména ssavcuv s-lon od sklonni slo- ploštice (ploský), luška ald. néní se ostrovid, : devu ku (der nosorožec, velryb, medvd Anlehner"), jež medjed, lenoch, jehla), (sr. mravecník, tcho (od smrdutélio tchu dechu), lis liška (cd lísati se, lichý). Anebo jména ptákv, od larvy : pštros, straka, strakoš, bluf), ervenka, jeáb, v-rabec labuC albus, (sr. havran, vrána, jakoby albuf (grau) jerabice, riab hrdlika (od sivého obojka jména od zpévu a pní pískle, pnice, pnkava, pinka, peplice, slavík jména vucela vela, od zvuku letem neb hlasem vydaného sinogarlica, ; hrdla), vfikol žlutonožka, ; : vuka bukac, l{orka (syeti), kvínla, kukaka, Urkavec, kvoka, kloka keha, sý- jména od postavy: kulich (od kuloví- ; kivonos, brhoslav, stehlík (štíhlý), tosti) ; od potravy mršák (kršák), konopka ; od obyejuv strukopud, víohlav. tosoilka, potápka, pustovod hnízdní: vronoka, kozodoj, netopýr (nocoplák) hnizd, ledáek, skulník, strnad ; od hnévu a dravosti: : : ; sup (supli, sápati), kán (kaniti, zakol (srov. kláti) l(ohout, od luák geifern, láski/ ; a od (srov. ziimen), ianiare, lat. snad i so-kol, bujnosti a chlípnosti Ijubosti : holub, poljub. : raniti), vend. kokos slovník slavjaiiskvcli uiulcv všech kmen v, jmcDorít nialíry, rytcfiv, czbániv, lilcfiv a kraso- slavilel? 0(1 nejstarších asv až k nyaéjšímu veku, s krátkým životo- pisem a udáním /namenitOjších, zvlášt národních, výtvorv od Jana K o i i á I* a. V> svtleni nkterých umleckých výrazv bysta — poprsí, i recko-lat. buslum — z hlíny pálený obraz. krajolik, krajolika (od krajevid — kraj a líili Landschafl ; : z= obraz) Landschaft- slika illyr. — krajoliká maler (sr. Majolika ?). kreslili n kreslíc rejsovati, zz. rejsovník, sr. kes okres okršlek, ára árka. miniatura rz malý drobný obrázek. mozaika zn malování barvitým kamením. náhledina, názor Ansicht k. kopie. odlika, poobraz podobizna r: podšarj/ zz p. msta. hradu, n porlrát, PorlráJ-Maler. podobizník zz Gruntirung. polovypukU zz halberhaben, píchu, píchuíenstvi ~ Basrelief. Manier, Laune. smalt z=: Emailmalerei. statuo : socha, sošnik zz: slaluarios. sténomalha, navápní^ námazivná malba :=. Fresco. tichotina, ticholika, nehybina zz Stilllebcn. socha zz rez rys rysina ryžovati rejsovati, obrys, obrat. vzor^ vzorek Modell, vzorkovati modelliren. livotolika, lidohka zz genre, scéna ze života. umlcv. Slovník slavjanských Umlci A. Slavopohanátí. „Die beschrftnktesten, mciatentbeils weniQf erfreuHchen Kuiistanrangê einea Volke«, mQs!cii dem Gcgclilchtsschrelber eben go wlchtig wie dle vollendatcn, grossen Kunstwcrke soln." J. I). Fiorillu (jegch, d. zeichn. KQDgte in Deutschl. XI, Bolehoststí sr. Vita ricus fanitin ititrovit, laminis krasostavilelé, Otton. L. III. tectus, c/i/epus illic rczbári „llologasli 5. sošníci; a (Bokgasti) cle- operoso arlificio Deo Herovito consecralus." Tak i v auri Ha* velberku. Braniborští lilci o kreslicí; sr. Beckmanns Be- 398. 400., kde píše Beckmann, že z vetidickýi-h hrobv vykopal „Urnen, eine metulleiie Giesskanne, ein gulgegossenes wildes Schivein ; dass auf einigen Urncii Unirisse von Lówen, Buren und Adlern mít cínem Stifle geicichnet worden sind." Tento vepf' jest indická VBraba-avalara Boba Víšnu u Dithschreib. d. Mark Braiideiiliiirg 11. p. ; niara L. VI. se apei' ma<jnus, co i pvriivost slavjansko- Sem Viz Sláva Boliyné str. 254. patí tak zvaný obrovskrj sloup a oluí na skále nedaleko .\uerbacbii^ dilo sla«j(iii8kýcb rukou. modlaská, zpominá. í O eš ti, ského Slavín jmenovit Králohradetí str. 416. „Wer Figur, die einen slawiscbon Die Trichl wenigslens ist \Hc'i ; Vit Dobrov- erklart uns die beiliegende Gótzcn vonustellcn scbeint? áibt Slowakisch. Dio Figur 352 von ist gegossen Bronze Kreise Bóhmen in Karentští trim Saxo ; nitore arlis facíes, 14. Kóniggrálzer „Insignis hic vicus eraf, ingenuae aedificiis — ezhái^ visendis." „Factum quercu týž: quod Rugiaevidiiim vocabant, simulacrum, 7 im oslrov Ran) kra- Carentia, na (lat. Gramm. I. praepollentium fanorum sostavitelé ward iind gefiinden." toíidemque artifex conciliaverat, gladios In aede cum in ejiis vaginís proxima ejus capite lateri simu- Porevitlii lacrum colebatur; Porenutii statun quatuor facies repraesentans atd." Kyjevští sošníci Nestor pi r. 980. opisuje sochu Perunovu od Vladimíra na chlumu postavenou, že byla devná, se stibrnou hlavou a zlatými vousy; tam ; byly modly i Dažboga, Chorsa, Somargla Striboga, a Mokoše. Lutiti malíi; DiUaar L. 7. ^Lutici redeuntes Nam h;iec dedecus Deae suimet illatum queruntur. irati in vexiiis lapide formata Irajecla voluisseiil, quodam a est. ninrcliionis socio Herinianni Et cum juxla Wurcin Mildam transire Deam cum egregio 50 militum comitalu alteram pcrdidere." Novgorodšlí že Dobrína nad dal sošníci, Nestor pi r. 980. píjo. sochu Perunovu ekou Volchovem postaviti. Orekundšlí (nm. Arkona, krasostavitelé: sr. Saxo Gramm. no 12. L. planities habehat in qua delnbru/n (chrám), oslrov Ran) Medium urbis maleria ligneum. opere ek-ganlissimum visebalur." Malíi, týž: „Exterior aedis ambitus celamine renitebat ruJi alque impolilo picturae artificio varias rerum formas complectens.'' — Itezbái , Svantoviti cullu týž: ut j,Ingens artilica simulacrum aede in iudustriam víta poslal r. 1160 biskup do íma, kde se tlo spálili Dánové. drovi III. Polští. sochy z V dom in Hlavu tobolo Svato- Absalon snad ritm Rugianoruni capitum aemulantem pulares." (soch.i) ješl Alexan- papeži nalézá; Guézdenském jsou dv pískového kamene do oltáe vezdéné ; ostainí prastaré v ležící 353 se hlavou pozdviženou, proti subé posluvené, odpadlými již nohanai a rtikami. Všeobecná jest povést, z poltanského chrámu sem na že to Lei a Polel jsou, ve chrám Krušvickém nalézají památku penešeDÍ. (1 se malby, boení slavopohanských model skrze Méislava, posliiv, 8 pedstavující). Ratiboští mla Sivá, slula sošníci Konrád ; ruce druhé hrozen vlasy visely až k lýtkám." zlaté Potho, bohyn Živy opisuje no hbet, V jedné zdejší sochu takto Sssfiv jablko, se v Kronice v ^Ta modla : zeleným ruce držela listem, její czbái Dithmar^ Chron. pogo Riedirerum, Redígost nomine, ÍD eadem est fanum do ligno artiPiciose compositum ; hujus parietes variae deorum dearumquc imogines miriReteršti L. ; in manu- ornaut, interius Dii slaní exterius insculptae, fícc krasoslavitelé, „Est urbs A, Ádamus Bemen. idololatriae templm nominíbus insculptis." facti, síngulis L. II. 12. ibi constructum est dacmonibus maguum, quorum princeps Simulacium Redigast. Sem 1687 sedes ^Civitas Rethre, náležejí — 1697. auro, ejiis i nkteré v Piilvici ; icctus ostro paratus.*^ eených tak z na zíceninách Bodrických, r. Relry od pastora Bedicha Sponholce v zemi nalezených ných starotin, slitin všechny za novokuté a a nemžeme. Sem patí píinami boga, nyní v Bamberku Krodv a od Maše opsamodel: ant my je s Levezovým podvržené vyhlásiti za dobrými v ped Gosláru. Rohliti ezbái a stavitelé; Rohlíce nad Huldou mezi Lipskem gaiice, nyní T nmž 8 lingam kamenná socha ernoa oltá i hlavním chrámem; nm. modla ; Srov. Rochlilz. a Zde stál msto Míšni u mužským oudem, Sláva Bohyn str. 286; na se v Dilhmnra Roslaropohanský clirám, Kameníci, zlatým t. j. Sívá svalinách tohoto chrámu vystavil císa Jindich I. ili Ptáník, chrám kesf^nský s, Petru zasvcený. Srov. Knaiith Prodrom. Misn. p. 256. Fiorillo Gesch. d. dtulsch. Mahler. str. 453. Slezští; obraz boha Tyra nelezený v horním Slezsku, KoUárovy gpUy, UI. 7'íra (sr. Turice trizna) nyní ve Vratislavi v univer- 23 354 sitské sbírce fitarolin, jemu podobný nalétá se i v Bo- drickém Velehrad ili Meklenburce (Wiener Jshrb. II. 07). S o rab stí Utcové a eibái; Dertram, Nachricbt vom Pastricli, Sondershaus. 1811. „Puslricb, ein sorbisch" wendischer Gótze^ dessen metalleues Bild io Rotenburg Viz gefunden und in Sondersbausen verwahrt wird." dále Slávo Bohyn str. 313. DithmarL.7. „Domesticos Audivi de quodam bactdo, in cujus summanus eraf, unum in se ferreum tenens circulum, quod cum pastore illius villae, per omneš domos singucolunt Deos. niitate primo introitu ductus, in laríter lutaretur vigila, Henil, suo sic sa- portitore a Sem patí vigila!" co ezbáská kytary ili housle ouéch tri k Chánu Avar8ke'mu od ballickýdi Slavjanv vyslaných poslv. Stargradští, ve Vagrii, sošníci ; sr. Bangert ad dila, i Helmoldum: Stabat Prove rona redimitus, caput pede tintinabulo ferrum rubrum altero dextra forma víili columna, in oblongis atque iusistent, ocreas tenebat, altera erectis co- auribus, etiam indutus, vexilti conUim quatiebat.'^ Šttínští krasostavitelé, L. in. 31. Otton. simulacra mirae magnitudinis et bili pulchritudine caeiata. etc. cultu et constructa artiíicío rezbári, „lucundnm ; malíi; sculptoa —" iuteríus Vita S. speclaculuro, erat arte cum incredi- „Contiua, mirabili exterius sculp- et de parietibus prominentes, imagines hoet bestiarum tam proprie expressas, ut spirare putares ac vivere quodque rarum dixerim c tiiras habens, minum, volucrum ; imaginum extrinsecarum nulla tempestate nivium vel im- brium fuscari vel dilui poterant, ita agente industrita pictorum Cornuam etiam grandia taurorum agrestia deatirata spta, et gemmis intexta potibus apta et cornua caotibus nuicrones et cultros, multamque supeltectilem pre- ciosám, raram visu, Dcorum suorum elFigies idolorum ibi ab pulchram in conservabant." Ottone ornátu, L. II. destruerentur, aiiream imaginem Trigelavi furati extra ad honorem „Cum 13. sacerdotes provinciam duxerunt. Trigelaus, tricapitum habebat simulacrum, aurea cidari ocuios et labia contegebat." Ani s. abqucd Gito 355 ale od téla odtržené, zlaté tililavy spoluspojeoé, do íma papeži Hoaorioví II. poslal, na dkaz obráccDÍ tchto slavjanských pohanv ku kesíanství: možoo, že tam posud k nalezeni jsou, snad ve Vatikánské bibliokde se práv v tak eeném „Mwseo profano'-\ tliece pozstatky pohanských model, zbroji, nádob atd. zdržují. tyto Vioetští mlo ezbári, krasostavítelé, Msto litcové. jeho krásné chrámy, brány potaženy byly pozlaceným broncem, na jižné brán spoíval lev. Volinslí ili Julinšíí ezbái; Vita Otton. L. II, „In Julin idolorum statuas auro et argenlo deco1. to ratas atd.'' pipoítati mohou ješt rozliná pozstatky: urny, nádoby, mee, nože, spinky, peníze a jiné ozdoby, vtším dílem ze slavjansrov. Schroter Friderico-Franských hrobv, vykopané ciscianum, Ludwigslust 1834. Sbírku Uroz. p. Fraatiáka KubÍDÍho v Novohradské Stolic; Professora Zipsera v By- K tmto umlecká se i a díla ; stici ^ Ur. Mik. p. Jankovie a Museum v Pešti Museum ve Varšav, v Berlín sbírky a ; v Petrohrad, v Praze, ; archivy knížat Bodricko-Velehradských (Meklenburg), Pul- buzských Když atd. mimo Heky zveejní, se všecko Hímany a sCanský národ bude so moci i toto sotvy tak spolushromáždí který mnohými jiný i tak a kezna- pozstatky z pohanských asv honositi, jako Slávía. Ostatn srovnáváme-li nejstarší slavopohanskó modly, sochy a chrámy s indickými, z podobnosti obou souditi nutno, že Slavjaaé njaké známosti v malíství, rezbáství a stavitelství již z Indie do Evropy pinesli. umleckými menitými B. Umélci Slávokesaiistí. 1. Vbec; pedbžná djepisná poznamenám. B. pvodem stavti, 531 — 538 Slavjan, který k dal v U pravda císa Caihrudé nejstarším a, slavuý mimo (Justinianus^, chrám chrám 23* s. s. Zojle Petra ím a s. Pavla v Londýn, k nejvtším a nejkrásnjším chrámfim krestanským pináleží, jsa 27 strevtcfiv v dlouiiý, i 240 Zaopatení široký. a piváženi látky a 7^^ '^'3'^ samo staveni 8V2 '*'"• P" erní denn 10,000 lednikuv pracovalo; 452 centnýrv ilata staviva trvalo vynaloženo Oltá stály. bylo, když záležel ze zlata, stíbra, z roztluených perel drahokamenv a jiných zdi ; ješt jen 2 lokte nad zemí tak i svaté nádoby, kalichy, konve ald. byly z ryzého zlata a stíbra. Tito kalichové mli 12,000 šátkv ili prostradel perlami a diamanty protkaných, pak 600 révovitých svicnv pro hlavní oltá a 7 zlatých krížv, z nichž každý 1 centnýr vážil. Sloupové chrámu boní byli z porfyru a egyptského mramoru; tyi ohromné pilíe nesly kupli, která ve zpsobu malých kostek zlatou mosaikou obložena byla. V kupli jest nápis „Bh chrám tento založil, proto neAle již 20 let po vystavení kuple ta bude zkažen!'^ zemtesením stroskolána a celé stavení znan porušeno. Pi obnovení, které ješt Upravda dožil a zpsobil, Když Upravda stala se kuple o 15 loktv nižší. r. 538. poprvníkráte do tohoto hotového chrámn vstoupil, padna na klekádko s rozprostenýma rukama zvolat „Sláva bud Bohu, jenž mne za hodného ml k vykonání takového díla! Šalamoune, já jsem tebe prevítzíi." Téhož dne bylo 1000 volv, 1000 ovec, 600 jelenv, 1000 sviní, 10,000 slepic zabito, 30,000 mic obilí a 3 centnýre zlata mezi chudé rozdáno. Stavitel tohoto chrámu byl Ánthemhis z Tralles: on byl první, jenž se osmlil dutinu na obloucích stavti. A však plán a obrys jiné (.n stavl ješt k nmu sám Upravda shotovil budovy v Carihradé, k. p. brány, tk eené Upravdovské pavlae, chrám Jerusalemský, anobri celé jedno pedAlemstí, dle nho Upravdovským zvané. Srov. iNic. manni, Nolae ín liist. Arcan. Procop. Venetiis 1729. ad : — i ; £ap. ,.Jnstinianus 18. arcliitecturam ita callebat. ut muitorum aedifícíorum iclinographias et sciagrapliias ipse de templo delinearit ct niodnm arlificibus praescripserit : S. Sopliiae, Procop. L. de rcgiis 1 aedif. aediliciis Heraeanis de civitate Daro et L. portu testatur 2. de templo 357 Deiparae Hierosolymis C. aedif. I. et 5. L. aliis." Srov. Procop. de Constantinopolitanam Eccle- ,,JustÍDÍanus 2. quae Magiia dicitur, aedilicavit, non módo suis sumptibus sed labore etiam ingenii et praeclara animi siain, Nesíslný budov od nho v Carilirad a jinde vystavených, lak že Prokop nelak jejich opsáním, jako radji jen vypoíláním celou knihu naplnil (de aediliciis) návrhy a nákresy od Upravdy k nim pedkem umlcm dané vypisuje Prokop. Upravda Mauduta conteiitione. conecerutit poet chrámv, jest palácv ; byl pvodce ve stavitelství, i uitel tak a artifíces." a jiných eeného hj zantinského slohu který odtud povstal, že v slavské formy a živly spojeny byly. Jeho pokoje prostota Odkud a nm ecké (vlastnosti slavjanského velikost a charakter jest ná- ona silná ustaviná náchylnost slavjanských knížat, k. p. slavobulharského Borisa, Rastislava, Svatopluka, Kocela, ruského Vladimíra, srbských rodu). županv se vysvtliti dá i jiných, ku Carihradu, k eckému obadu a chrámu s. Žofie. Sám rivina dal v tomto Slavo-Upravdovském cíli byzantinsUém slohu svj hrad a chrám (Salavár) Tento chrám nad Blalonem stavti. s. Zoíie byl vzor tohoto slavoeckého slohu, odkudž se potom do Itálie k Longobardm dostal a asem po k a tomuto celém krestanstvu se rozšíiv až do poátku stedovku byl u kesfanv, cnobrž pešel k Arabm. Podle tohoto vzoru a chrámu s. Žolie slaven byl chrám s. Jlarka v Benátkách, s. Vilale v Uaven, dóm v Piso panujícím ald. i Karel Veliký uvedl leulo stavitelský sloh do GerVladimír do Bus, kde chrám s. Žolie v Kyjev nianíe, tomuto nejen slohem, ale jménem rovný. Z tohoto slavoeckého Upravdovského slohu a chrámu s. Žolie narodila a vzdlala se novjší kesfunská ímská architektura, surovosl pak, nemotornost a konfcourovitosl germansko-golhické jest jím znané zmírnna a zjemnna. Pozdjší osudové žhavili chrám tento jeho pokladv. i Mahomed II. uinil z nho tureckou mošei; Mural 111. 50,000 dukatv ku pozUicení obrovského plmsíce, o nmž Turci rik.iji, že 100 mil daleko v moi blesk svj roz.šiuje. Známo jest, že mezi Turky vševynaložil 358 obecná 400 de aedif. 560. — opt ke Slávm Hammer Gescb. letech) 1. Cestop. sr. chrám tento nevyhnalolDým osudem pejde. Srov. Prokop. d. Osman. O Upravdovi 197. 198. (Upravda byl první, jenž víra panDJe, že (po str. hedváboervy jejich vajftka a moruše, do Caihradu pinesli dal k vyvozování hedvábu; a od této Caihradské osady pocházejí všickni evropští hedbávní ervi, dílny a morušové stromy, ani z Caihradu do Itálie, do Francouz, Španlska, Nmecka, Anglicka pešli. Co pak koli kdy kde krásného a znamenitého od Slavjana, ze slavjanské krve a duše pošlo, to jest naše, to jest zásluha a cest Slavie, jako zde Upravdovské ili byzanlinské krasor. i dva skrze mnichy, ili Indie z hedbávniclví. Upravda nejen dle tla s ceale, pokud to jeho a ouad dopouštly, i dle ducha srdce, anf a podle mnohých míst a návští u Prokopla (k. p, De bello Golh. L. 3, C. 14.) Slavjanm, svým krajanfim, slavitelství a lou svou položení rodinou byl laskav, s nimi byl ve Slavjanem, pátelství žil, jim kraje nejen ohrady k osazeni, ale peníze a dary dával a posílal. Upravda ješt jako císa slavjanskou nejradji mluvil, svou slavjanskou vlast nuloval, slavjanským krojem se odíval a slavjanským obyejem živ byl (Prok. hist. Are. C. 14. „Ad Barbarorum (Slavorum) morem se comparavil sermone, habitu, ingeoio." Agatbias L. 3. „Justinianus Bederinam patriam mirifice ornavit; mro eam circumdans quadrangula figura singniis angulís tura i e i rim imposuit". matka slul srov. sestra jeho a Salavár). Vilenica^ Jako jeho otec Iztok., jeho pirozený syn tak Zinis, Zir, srov. Žir, Žirko, Kromzír atd. I vojvoda Upravdftv, nesmrtelný BélizaVs nejen sám osobn slavjanské jméno ml (Blý a záe), ale i jeho kíiíi Bélan Bielan^ o nmž Prokop L. 1. C. 18. píše: „Belisarius equo vehebatur bellicosissimo, qui toto fuscus corpore onteriorem capítis partem a summa fronte ad nares eximio candore (blost, odkud blán) insignem equum ejusmodi vocitant graeci Phalion, barSlavi) Balan (chyba bud ve vyslovení, bu ve psaní, místo Blán). I Zrínského, Pervan, kon> covkou an tomuto podobný byl. habebat bai (1. ; j. k 359 680. Slavjané jižni štílí se vzývání obraifiv, Caihradskému, kde se o tom jedoalo, ani necíilvše aby ku podpisu nuceni nebyli. Srov. l\. ku snmu pijíti Tom Concil. vilís II. fol. nostra suggressio 18. „Expectavit lotius Concilii seradjuvare: ne, si tantum omneš quod ageretur, agnosceref, partem lateret, Maxi(|uia ín mcdio gentium, tam Longobardorum quam Slauorum, plurimi coufamulorum nostrorum esse noscuntur, quie de boc curiose satagere non desiount.'^ Ondej Vengerský, Slavonia Reformata, str. 6. pidává „Apparet ex boc k tomuto místu toto poznamenání loco, Slavos adhuc illo tempore aversatos fuisse imagines nam ad íilud Concilium, quod pro Imaginibus plurimum elaborabal, verebanlur accedcre." R. 840. Pi vin a, kníže prvé Nitranské polom Blatenské, co milovník malby následovník slavoeckého Anonymus Salisbiirg. u Kopistavitelství, r. 840., sr. tara str. 75. „Privino misit Luiprammus arcbiepiscopus pars, meque : ; magislros de Salzburcb muratores et pictores.'^ Boris, kníže Bulharv, co oblibovatel jSymeon Lor/otheta ap. Slritter II. 571. „Bogor Bulgarorum prínceps, Methodii pictoris manu ac penicillo judicium futuramque retributionem in suís aedihus depingi curavit." Cedrenus ibidem „Cum Dogoris prinK. 860. malíství; sr. : modm ceps vcnalione supra dciectaretur, iis non tantum cum venalum exiret frui, sed etiam cupiens in otio ; novám domm aedilicavit et monachum Melhodium bistoriis eam totam exornaro jussit. Iloc ila(|ue amoro captus monachum (juendam ex noslris Romanm pictorem Methoaccessit. Ubi autem virm coram babuit, divino nulu ac providentia Noio, inquit, depingas bominum in diuní : bellis cuedcs aut bestiarum feraum(|ue jugiilationes, sed quod videntibus sólo aspeclu terrorcm injiciat, ac quod piclis coloribus in sluporem agaf. Is vero, nibil perinde lerribile esse ac secundum Dei adventm, hune illi grapbice omnique artis conalu pinxit, at(|ue hinc justos prnemia laborum percepluros statuit, illinc scelerum reos male gestorm ruclus decerpentcs judíce nimirum ad intentata propellente supplicia duriusque a se repellenle. 360 princeps absoliila labella, Ilaec conspexit, oculís ut divina edoctus mystéria, intempesla nocte baptismatis tnunus cousequitur." dal Kocel syo Pivinuv v Kocelov (HeiilsVesprim), stavli chrám s. Michala archangela. O Kocelovi srov. naše pojednání v Zore r. 1840. sir. 375 snad (Rod Cilsky Celsky Cilie má se za jeho potomky 877. h. burcT, 6ili : pvodn Ko-cclsky Ko-ciiský ? predlotka že tak ko odpadla). 987. Vladimír, velkokníže Raské, když r. 987 nejmenovaný, od pislaný mudrc, jemu obsah písem ss. vysvéllil, a pak obraz ukázal poslední soud pedstavující, kde spravedliví do ráje jdou, híšníci pak do vného zatraceni. Tím pohledem Vladimír tak proniknut byl, že zalkal hluboce ka: blaze spraR. . ekv jakýsi bda vedlivému, zlému. naklonn I byl ku pijetí lim kestanského náboženství. Srov. Nestor pi témž roku. R. 996. Vystaven chrám ili kápla s. Vojtcha v Ostihomo v Uhrách. Pod obloukem brány byl obraz s. Marie sedící, i modrého mramoru roucho mající, a Krista na rukou držící. Na levici stál Štpán král s angelem me držícím a se stromem na pravici biskup Vojtch ; 8 knzem kadidclnici ml Štpán Král na držícím ruce pia, mea regna regenda, ruce : „Suscipio Adalbertus sicul servanda petis." vedle nich též Moria." tuis — si S. Panna jura strom. — „Suscipe virgo nápis: tento Maria též na Sacrorum šumat Vojtch též na — ruce: jjAunuo Virgo tuis jussis ac exequar ul vis." Rumy tohoto chrámku s. Vojtcha zachovávají se co svátosti v nové veliké basilice v Oslihom. (Sr. J. N. Malhes, Veteris R. Slrigou. Monumenta. Strig. 1827.) 1081. ešti vývodové poslali darem Pnsovskému arcis biskupu Allmannovi, klášter golhvický v Rakousich vysvcujícimu. Obraz Pannij Marie ku podivu krásn vedle eckého zpsobu (sr. Upravda) malovaný. R. 1184—1202. Srov. Slovo o jHuku Igorové, vyd. V. Hanky sir. 42" „Igor jedet po Borievu k svialej Bogorodici Pirogovšej.* Slavorus Pirogošt pinesl obraz matky boží z KoDstantinopole (sr. Upravda a chrám s. 361 Žofie) v do Kyjeva, která pozdéji do Moskv penesena byla Uspenskélio chrámu Vladimírská a Bohorodice slov. 1129. eský kníže Sobslav dal stny clirámu Vyšehradského omalovati (depingi fecit). Hájek jmenuje pi tom malíe 2'omíka^ jehož jiní neznají, tak jako pod Neklaném Miroboje. 1348. V Cechách, v Praze malíský ád ili R. škola: Viz Fr. Palackého^ v asopise Mus. V. str, 169. „V historii malíství stedního vku v Evrop iní se také chvalná zmínka o eské škole malíské, kterážto jak od nmecké, tak od jiných tehdejších škol podstatn se dlila; mezi hlavní znaky její poítá se ušlechtilý l\. kláštera i i ohliejv svatých ráz a svtic, ist kreslený ale tém ukonenosti; nedbalost ve formách rukou a nohou; naproti tomu pirozená lehkost a grácie v zahybování odévv. Z pozstalých památek vidti jest, že již ped císaem Karlem IV. v Cechách malíství prospívalo; pod tímto panovníkem ale lak zkvctlo, jednotvárný a bez plastické i ped válkou malíi v severních krajích Zde Prahy nauení svého nabývali. pak již r. 1348. zaraženo bylo zvláštní bratrství malíské, ». Lukáši ke cti, kteréžto až do minulého století ve svém že husitskou Evropy obyejn ádu udrželo. se ezbái, sochai, lištái, štítari, z S malíi v jednom na skle zlatotepci a malíi, poádku byli také krumplii, illuminatoí, sklenái." 1404. Stnomalby v Praze. Sr. Hájek r. 1404. „Jakub a Kunrad z Kandelberku, Angiiané mli svj byt u jednoho hospodáe, kterýž slul Lukáš Velenský, jehožto Kos na byl nu Novém-Mst, u erných píkop. 1 žádali jsou toho hospodáe, aby jim dopustil, že chtjí dáti sob Mazliaus zmalovati, a ou pro ozdobu domu svého tak uinil. rozkázali namaI lovali po jedné stran Pašijí Pána Krista a po druhé obcování papežovo. Nejprve an papež jeda slavn na H. dm koni ve zlatohlave do Hima a kardinálové za nim, též no koních drahými odvy pistených. Na druhé stran an jede Pán Ježíš pokorn do Jeruzaléma a uenici za ním pšky bosýma nohama. Opt an papež má tré- 362 násobní zlatou korunu Mistr Hus J. a astokráte pán Ježíš blohovou a trnoTOu. iníval zmínku o tom malo- vání na kázaní.'' R. 1495. V Polsku v Krakov malíský ád. Srov. Powszeclmy Pami^tnik nauk umiejVfnoíci. Krakow 1835. II. sir. 311. „Ješe z r. 1497. dochowuja sie pepisy i rady miejskiéj dla cechu sklarskiego, malnrskiego got(zlalotepeckého), jako rázem poionych Krakowie, kfóre w r, 1581. król Stefan Batory wlasti šlagierskiego w nym podpisem zatwierdzil oddané sjj w nastepujacycií wyrazach: pKto mistrem ostáé chce, bgdiieli miedzy malarami, šklami albo gotšiagerámi, ten sie najpierwéj w cechu opowiedzieéj ktemu též dwie lecie u jednogo mistra robic ma, i každý mislstuk albo remioslo swoje dokaza ma, jako jest obraz Panny Maryey z dzieiatkiem. wtóre krucyfix, trecie Jeego íwietego na koniu, które ,• mistowio oglada n>ajn, ie^íly on jest biegly w nauce swojéy. Którykolwiek sklia maluje na sklie, on ogniu skla nie wypali, tak žebi trymato arb^^, ten ma byc karan šoscia groszy na zbroje." V Krakov v kostele P. Marie naléiají se nad velkým oltáem ti rznobarevná okna z asu Kazimíra sluki — w Vel., jejich novit ze K janv malby pedstavují pedmty z písem s. jmeživobytu Krista P. Výborn.ó, to národní práce. nejstarším asm ezbám, asnad k na kesfanstvi, pináleží knoflík ili obracení Slav- radji ruko- vt ze staré' biskupské holi, jenž u letí ve Slezské Vratislavi, pi vykopání fundamentu jednoho stavení Jsou na ní u Matiašovského mnohé a života Kristova a poátku tohoto chrámu, nalezena sto- byla. krásné obrazy svatých, cherubv vyezány, všecko s vysvtlenými skopísemními. (Wiener Jahrbiicher III. 67. cyrill- 363 2. Malíi a I. Adámek, Vidní Obzvlášt. Jan, kreslili. miníaiurní posud malí, ^') ve žijící. Alex and rov, Roku století. Slavorus, malí našeho historický 1805. obdržel velikou odmnu akademie Petrohradské. Alexeje v, Šlavorus Petrohrad, v zdržoval so dlouho v Itálii a byl v Benátkách ueníkem Canalettovým, v jehož maním znamenité perspeclivné názory Petrohradu maloval, f 1808. Aloxió, Nikolaj, Srb malí, ueník Arsy Theodorovie, ješt žijící; maloval posmrtní podobiznu Sabby velikého Tekeliiio, Alimpy Meena srb. Svaly (jináfe Olympus) i nejstarší ruský malí, mnich Peerský, vyuil se malíství u Uekv, maloval obrazy pro mnohé chrámy, a beze všeho platu. Ambrozy, Václav Bernard, Slavoech, nar. r. 1723 olejny malí; jeho 1806, v Kutné Hoe, námazivuý práce jsou jasné a líbezné, barvení isté cele dle vkusu •j- i benátské školy. V obuoveni starých obrazv ml zvláštní zpsubilost. Císaovna Maria Theresia uinila ho dvorním malíem. Ambrozy, iil Josef, syn pedešlého, miniaturní malí, Praze. v Ambrozy, Anton, mladší bratr pedešlého, v Praze, 10 roku maloval scény z Ovida s vepochvalou, ale zemel, když nejkrásnjší nadje i 1788., likou v již vzbudil. A ng j e 1 o vió, lllyr malíské nkadpuiio, mladík Anisimov, scény *) s Šlavorus, kvetl ušlechtilým Pozn. yyd. složil již r. Reky, i volením Pamatovati 1842. vyuenec Benátské žijící. a sluší, s 1814. maloval národní utšeným vyvedením. že Kollár tento cestopis 364 Avraamovi, tniadý, aadéje plaý : Srb, Dimitrij, Novosadao, malí maloval Petra Joaoovie, arcibiskupa Blehradského. Baió, Lazar, uitel Illyt*, kreslení v Zomboe v Uhrách. Balbin, 1559—1563. Balbin, Cech, Filip, Jan, Cech, Králové v malí v Králové Hradci od Hradci, okolo r. 1582. a Banrij Bonrié, malí, pracoval v Solnohrade Pasov odkud byl neznámo. Baranov, Slavorus, slovutný malí národních scén a djv, ; v našem století. Ballovský Drázdanecb v Cech Bodeneker podobizny. Bažík, Ferd. ech, malí a mšfan v Praze r. 1694. Blopotocký, Kašpar, Slovák, kniha ve S. Mikuláši, uil se r. 1813, 14, 15, ve Vídenské akademii kresliti, kteréž práce posud má. Blopotocký, Miroboh František, Slovák z Liptova z Ružomberku, byl 3 léta v Praze, nadjný umlec obrazy kreslil v malb, v kamenopisu v sošnictví k pytevnímu atlasu od doktora Václava Staky r. 1840. pak ku pírodopisu. Bendm, Filip, Cech, kvetl 1713, zemel 1750, maloval podobizny, djiny notní kusy s pochvalou, V kaple s. Barbary u Manetina jsou od nho oltání usedlý; r. 1692 ryl A. rozený dle nho , , M. ; , obrazy Jana Nepomuckého Beneš, atd. ech, kanovník Svalo-Jirského chrámu v Praze; maloval r. 1312. padesáte historických miniatur vodními barvami v modlitební knize knéiny Kunhuty, Kniha dcery krále Otakara a opatkyné kláštera s. Jií. ta prý posud v císa, knihovn. Bennkovich, Bedich, z Dalmatska, il Federighctto di Dalmazis, malí, iií okolo 1703 1740, uil — potom v Boloni u Karla Cignaniho, V Benátkách kde slávu dobrého umlce získal. Jeden mnoho maloval, pak v Medulán a ve Vídni. se nejprve v Benátkách, i z nejkrásnjších jeho obrazfiv jest oltáni obraz ve chrám ; 86» Madonna del píombo v Boloni, ilé pirozené; a Berka, nkdy zavedla ho obrazotvornost Frant., f. Oodejo a jioé tak k rozpustilé maníroost. Cfch, v Praze. Berková, eška, likou umlosti, který pak s. Pelr z Pisy atd. Skládání sdabarvy jasné, sliny silné. Jeho živoucí svaté pedstavuje: tužkou podobizny rejsuje že se jim Bielský, ti bratrové: s ve- umélci obdivují. i Ivan, Alexej a Jefím malíi, neníci Bona, Valerianilio o Peresinottiho, okolo 1780 v Petrohrad, kde podlahy, djiny a podobizny malovali. Blažek, Frant. malí kvétv, r. 1838. ve Vídoi. Bluma, Václav, Oech, žák V. l\. Beinera, f 1794 vysoce vážený umlec. B o gd a o, Jakub, Slovák, viz o Cestop. str. 16. Z jeho u5eníkfiv proslavili se Fr. Vilh. Dietrích a Jaa nm Ondej Bocdan (tak!) v druhé polomalí, jenž se v Báslu vyuil a v Kim umel, snad k této rodin patí Fr. Grahl. vici 17 f jiný století, Bohuše, Litomický, museum ieského chová Oech, od se mnohými k barvitostí r. 1259. nho v knihovn kniha, okrášlena texlu patícími vyobrazeními, pekvapuji. které ohnivou Borojevifc, Mikuláš, Srb, v Gospici v lianském regimentu plukovník, ochotník v malíství, maloval kra1842. joliky Borovikovský, Slavorus, slavný podobizuik našeho vku. B. 1804 stal se oudem akademie krásoum;^ maloval obraz císaovny Kateiny II. Božetch, ského etbá kláštera ; z Cech, tvrtý kamene i a poslední opal slavjan- 1038., výtený malí a slonové kosti obrazy hotovil. Svj Sázav, v r. jiné budovy v novém znamenitjším mnohými ozdobami okrášlil. U krále Vratislava stál u veliké pízni. Když pi jisté slavnosti korunu, kterou biskup Cosmas královi na hlavu postaviti ml, on pedchytiv postavil, chtl jej Cosmas z opatství složili; na pímluvu však mnohých vlastencv jen tu pokutu mu naložil, aby kiž, tak vysoký jako sim jest, shotoviv, na vlasluicli plecech do Hiraa uesl a ve chráme klášter, chrám slohu stavl a a 366 Božetch Petra složil. 6. Kronika naloženo. nm: 100. píše o sir. fíogere nit, vel vykonal Sázav, ^(lic s kajícnosti, co mu Boh. T. Ker. Script. in I. pingere venustissime memi- sculpere lígno lapideque, osse tornare peroplirae novit. jeden Brailov, Rus, maluje krajovidy z nejpednjších malív. Brandelinsk 8. na ý, Jana Nepomuckého, tíd a jest v této Hynek, Cech, 1721. kreslil hrob od Eliáše Miillera; maloval rytý vápn. Brandl, Praze, 7 1739 v nejvýtenéjších malív, akoli nikde necestoval. Maloval podobizny i dje tak mnohé, nemožným býti se zdá, aby to jeden lovk že Pi této lehkosti jsou v celém živobytí shotoviti mohl. v Kutné naro. 1660 Petr, Hoe, jeden z tém predce díla jeho pekrásná jako s. Václav, Jan Nepomucký a mnohé jiné. Boku 1693. s. Hieronym, d. 21. listo- nm toto padu se oženil v matrice u s. Martina stojí o v eském jazyku: „1693. 21. nov. potvrzen ženich vzáctnébo mapoctivý mládenec pan Pelr Jan Brandl, teského kuustu: nevsta poctivá panna Alena Františka, pozstalá dcera po nebožtíkovi panu Janovi Bartolomjovi Gloszovi, mštnínu a tolikéž matei král. Nového ; msta Pražského. Bredecký, 1818, velmi zdaile zvíata. v Pešti ješt žijící malí, narozen ve Slovenském Almáši kamž otec jeho z Tren- Brodský, maloval r. Alexander, ; anské stolice pišel. Alaiuje ovoce, zvlášt hrozny, práv Zeuxisovskou kystkou; r. 1840. moský kus. Broliov, Ant., Oeclioslovák, vnuk Jana Ferd. ezbáe; byl malí a básní na dvoe Karla VI. f 1721. B ryl o v, Bedich, Rus, historický malí, ješt živzdlal se v akademii Petrohradské. Brylov, Karel, Rus, bratr pedešlého, nar. 1800 V maloval r. 1828. kopii školy v Petrohrad. Athénské v duchu Pafaelov. Nejslavnjší dílo jest: Po- jící, ím slední den v Pompejí, veliký obraz dle mladšího Plinía, jenž se nyní v Petrohrad v Eremitagi chová. Bykovský, Titus, nyní ve Mnichov, snad Polák. 397 R. 1841. maloval 8. Viktorii, kterak 16 století v msté almužnu pro chudc sbírala. Clemens, Božetéch Jos., Slovák, i lipt. Sv. Mikuláše, nyní v Praze, maluje podobizny, má mnoho krásných zémyslv a djin v nástinech. Maluje pro eský Budce obrazy názedoí, jenž methodu vyuování Amosa daguerotypec. Komenského pedstavují; jest Clo, malí v Praze, chválený v protokole malív i od 1348. r. Coba, vápn v uml a Karel, Oech, vápnu trvalost nar. Praze; v maloval na dáli. f 1750 Kky, vyuenec Benátské akademie, obzvláštní Praze. Colombo, z nyní v Kimé. Cviek, Matj, dvorní malí knížete Braniborského 1628, maloval podobizny, djiny a jiné pedmty. C y m b a I, Jakub, akademický malí ve Vídni, r. 1821, neznámo. podobno ech. Více o Capský, hrab, Polák, generalmajor, maloval pekrásné podobizny zvlášt v miniatue. Oejc, ech, rodilý ze Zátce okolo 1770, slávu získal výbornými poobrazy ilí kopiemi. echowica, Simon, Polák, zdržoval se 19 let okolo nm v dje maloval Itálii, podobizny, i Lipského, D^bowskéUo, které i jmenovité mdi v Sapieby, ryty byli, 7 1775 ve Varšav. echowifc, panováni Augusta byl, jenž rodem i Vieliky. malí za On vyuiv se ve Vlachách, první Polák, IlI. vkus v malíství do lepší pinesl vlastí a šCasto rozšíil. Cenék, pes bizny Antonína rodiv p. Dole7,álka Uakouskýh okolo a se ; jda maloval podo- manželky jeho ech, dekoraní malí, krajinách ernínova, S. utopil a Johanny, direktora ústuvu slepých. ermák, v ech, malí našeho vku, František, padl do vody most, 1818 Maria, kreslila Bourdonových. a jenž pro divadla 1808. hrubnkn, milovnice krásoum, maloval ryla dle ; v Praze okolo maleb Tennierových a 368 erný, C r n ý, rlíkv, Jan, ech, Pražan, íouvékoviiik nim v témž protokole se zpominá. ižek, MartJD Luk., ech, okolo 1736. maloval s v Praze. Tomáš, jináe Tomáško, ech, jmenuje se Pražských r. 1348. Pracoval na Orlík, v protokole malírfiv Týn: nkteí Karlov se domnírají, Tomáš z Mutiny jedna že v jednom ase žili. rlik a utka, Slovák a táž že tento Tomáš osoba jsou. To jisto, byv se spisovatelem 1811. a 12., vynikal mezí žáky v malíství; potom se stal uitelem v Mýtné, v NoTohrad. stolici. Daícký, Daniel, v druhé polovici 17 století; tohoto maloval krajovidy Daniel, 1802. Jeden stal školách podobizny. a Slavorus, perspektivní se oudetn nejvýlecnjsích z r. Konstantin, Srb, malí, ješt Dauilov, r. Liptova, z Bystrických v žijící. malí našeho asu^ Petrohradské akademie krásoum. uniélcflv. Darši aneb Darše, Blažej, Slavodalmat z Dumalí rytec okolo 1548., v malíství byl více samoukem a ochotníkem než n6am a mistrem; nic mén však mnohé zdailé podobizny z jeho ruky ss zvláštní mappu ili kouli svta (Apnalézají. Zhotovil brovníka, i i pendini). Darši, v zení a nmý, ezbáem zování Mikuláš, se stal v Dubrovniku. adlil zraku a mu otce výborným msiiem Prostedkem kreslení, obraotec známosti všestranného prostedkem sluchu dosahují, veejnými ouedníky kontrakty dlal, kupoval, vychovávání, jakových tak že 8 syn pedešlého, akoli od naro- vyuovánim jiní Nejvtší domácnost svou spravoval. podivem chvály jeho umleckým (iíim. Dubrovnik ozdoben byl, jen škoda ie aslýroi jimiž zemteseními, ohnmi a válkami již tém cele na miprodával umlci a celou vzdávají zinu pišli. s (Appendini). Dembovvska, Glinskiego'* ve v Histor. C, Polka, kreslila obraz „Smieré Zpvích od Nmcevie vydaných, Varšav 1819. pod íslem 16. 369 Dtrich, ech, — 1348 1375., dvorDÍm malíem císae Karla IV., jeaž mu i ves Morinu v echách daroval. Karlv Týn chová asi 40 obrazv od nho, obrazárna na Hradanech jeden, dobe zachovaný, pedstavující Karla IV, jeho syna Václava a arcibiskupa Pražského Oka byl Vlašimi. z Dobyašovský, v v Praze okolo iil Theodoricus, Magister lat. Pešti 1842. r. Abruham, Ctní Domek, Frant., od byl nyní uého malí; Vídni, ve Saul a Davidy pak Marie. P. kreslil obrazy ke vpádu Šembery 1841. Dravecký, Gabriel, Slovák, císaský ritmistr, malí; maloval kvty, zrostliny, žížaly atd. Roku 1771. Frant., Moravan, Mongolv do Moravy od byl za ouda byla cis. A. umlecké akademie ve Vídni pijat. Dub, Hynek, nyní ve Vídni, malí; v Pešti 1841. od nho Švábkyné oháky na mouchy prodávající; Modlící se žena. Duchek, ech, malí okolo 1348. Dusík, Adam, ech, maloval okolo r. 1581. Dus no v, historický malí v Moskv r. 1835. On má syna malíe, jenž se v Petrohradské vzdlal též v historickém malíství; a dcera, která hezké podobizny maluje. ještd žil. i akademii Durkovifc ještó ili Gyurkovits, Ant., v Pešti malí žijící. Dur ko víc, Pavel, rodem Srb, maloval katedrální chrám ve Veršci, arcibiskupa i z malí; Báje, podobizny k. p. Stratimirovie. Erazim, ech, v Praze okolo Feodor, Ivanovic, Slavorus, r. 1384. historický mslír i mdirytec pochodí z kalmycké hordy na ínské hranici, kde ve vojno r. 1770. asi v 5 vku svého 6 roku jal a pak v Petrohrad kestn a vyihován byl. V Him — byl 7 lei, pak jeho Hlavni se dvorním malíem stal v Karisruhe. Paris od Ilcktora mezi ženami dila jsou: nalezený, Daedaliis a Ikarus, Bacchanale, Životopis Spa« sitele v prolestanlickém chrám v Karisruhe, zemel 1821. KoUárovy slpisy, UU. 24 a jiné; 370 Fersov, r, Fontána, malí krojolikový Petr, 1780. maloval tam pro Petrohrad; v divadla. Moravan, u konce 17. stol.; a v Holomoucí. Ballasar, maloval chrám ve Velehrad G a v r o vi ó nkolik obrazv podle i deni 1 posud se ; G 1800 R. století. maloval ; dobré uspoádání vyvearcibiskupském dvore vidti mohou. v rytin Polák a d y s z, I malí Srb, Stepán, , i ; z poátku tohoto Drážanech pi výstav Poznani, z nho byla od v podobizna dohledace galerie Pechvella a jeho manželky, R. 1803 byl v Paíži, kde které veliké chvály došly. maloval pro francouzské museum, k. p. Hieronyma od moskou boui Correggia, Glowacki, od Verneta. Jan Nep., Polák z Krakova, ve Vídni; maloval vodopád transký z doliny Zakopané na Tatrách; r. Maguru, v Pešti ; 1839 krajolik Tar. 1840 kraj u Krakova ve 24 vodopád v dolin Koscieliska obrazech a mnohé podobizny. Glovnevská (Golovaevsko), Cyrilla, uenice Petrohradské akademie, okolo 1770, malovala podobizny ; zdailé. Glovacevskoj rus, nar. 1735 r. v (Golovaevskoj), byl professorem akademie. volení forem, istý vkus. Jeho obrazy On byl SlavoPetrohrad, Cyrill, Korop, zem. 1825 v šlechtí vzdéhným a štastné ueným mužem. Gozze níku knz a (Goié?), Pavel, Slavodalmal, v Dubrovmalí, kvetl v prostedku minulého století. Zaopativ sob veliký poet rytin a obrarv nejpednjmistrv, vtším dílem sám soukrom ku dosti ších znané dokonalosti v malíství vycviil. se Maloval podobizny, mezi nimiž pedstavující Blahoslava nejvíce vyniká. (Append.) G žijící r ; e r. go r o v 1835 s i Stayho k ý, M. C. (Gregorovios), ve Kdaosku ruské lostvo ve Kdanskéra maloval pístavu. Hájek, Benedikt, Brod, maloval colibo Haj nicek (nm. ech, cisterciák (quodlibet) r. ve Vysokém 1766. Hejnischek) i Bareutu, krumpí 371 zlatem ozdobil svým dílem audienní sítí královského Kreslení jest pravidelné a plné ; hradu v Podstupímé. Zemel okolo 1750; byl vyhnancv eských. Haník, Frant., kreslitelský mistr, snad krasochuti. r. v Praze, okolo 1740. Haníš, Jan Hanuš, Jií, ech a v malíství, Harovnik, Fabián, ech, sedm scén pro veselohru Havel, Samuel, ech i nyní uitelem kvty; byl uitelem spiškol pobožiiýcli Maloval podobizny a kreslení. sovatele tohoto vyšly v Praze i 1708. z Kremnice, malí, Slovák Jan, profcssorem v Segedíné lil potomkem v Praze 1160 r. kres- Nádhera. : v Praze 1722, jeho malby rytinách. v Havránek, Eustnch, knz, zem. 1775. pisy tušem Praze, kreslíc a dje- rejsované. Havránek, ech, Heb, v Cech, Zanechal svaté a evangelické Michal, Heinsch ech (snad ješté v žijící, Praze Hájniš), maluje krajoliky. 1664. Jan Jií, ze Slezska, 1678. Hledal Sketu nápodobiti, ovšem pevýšiti. Oltární obraz u Jezuitfiv v Novém Mst od nho pochází a mnoho jiných obrazv v Praze. Jeho obrazy jsou mnohými liguramí tak peplnny, ze hlavní osoby mezi nimi se hledati musejí. Zemel r. 1713. Hel clí, Vincenc, eský výborný malí ve kvaši a oleji, maloval ticholiny a kvtiny; umel ve mladém vku. Heliích, Jo9. Vojtch, ech z Choltic, nar. 1807. Již co dít veden byl od otce, milovníka hudby a malby ke krásoum 1821 byl žákem Pražské akademie, 1830 odebral se do Vidn, 1832 navrátil se do Prahy. Maloval Madonu obstoupenou s. I.ukásem a s, Cecilií, malí v Praze r. i ; obraz na oltá s. Jii, pes Mnichov obracení krále Orisa. R. 1836 Benátky do Híma. kde pfll tetího roku byl. Odmaloval Madonu di fuligno a Galatheu podle Rafaele, skonil své Vzkíšení Krista a cestoval Alžbtu s Marii. a Odlud 1839 pes Florenci, 24* Pisu, Ja- 372 Medulán, nov, aby Švýcarsko ze zdejších i do Londýna, do Paíže, šel umélin koistiti mohl. K. 1839 vrátil Patrony eské, s. Ludmilu a mlaVáclavem; Galileiho v žalái; Simona Lomnic- se do Prahy. Maloval dým 8. kého básnie; Amosa Komenského; Vécuého žida. ustanoven za archeologa umélin eského museum. Hladký, zemel Václav, Cech, Hlavá, ech, v Praze, u v Praze konce 17. r. Jest 1807. století živši, dobrý umlec. Hodík, ech, malí loval a písa, r. 1376 psal knihu pontiíicale pro biskupa Litomyšiskho. ma- a V po- literách nalézá se tam 42 utéšených obrazv, Svcení vody, Kest, Prvod, Svcení zvonv, hbitova, knze, korunování atd. Holiar, Václav, Oech, z Prachna, nar. 1607 áteních k. p. kde jeho otec, z Labského Kostelce rodilý, Ze ku probyl, malí i rytec pevýtený. testantické stránce náležel, musel po Blohorské válce v Praze, právníkem 1620 vlast opustili, ve Frankobrod nad Mohanem byl Matj Meriao jeho uitelem v mdirytectví. Polom pracoval v Londýn u Tomá.še Howarda hrabte z Arundelv. R. 1669 cestoval na královský rozkaz do Afriky k odrejsování msta Tanger, jeho pevnosti zpátení cest pepadli í Holiar patil, šfastné se skoup odmován, která však mezi které loupežných rukou tuto strašlivou scénu v pez jejich vysvobodila Holler zvnil krásné rytin. Tento neunavlý : Na okolí. a korsai lo, zmužitostí marináv, vojákv a komonstva, algirští že v nouzi za štstí sobe pokládati musel, umlec žil, byl pedce tak do dluhúv upadl že na žádost a vitelv Londýn, v píbytku a ne v žalái, co 70 lety staec umel r. 187 7. Až k úžasu jest jak mnoho pracoval, nebo poet jeho rytin pevyšuje 2400. Jeho mauželka a syn, jenž v 17 roku umel, též v tomto umní pra- v covali. Jeho díla dýchají svobodu a lehkost: jeho vyobrazení chrámv, klášterv, zboenin, jeho zvíata, žížaly, hlemýžové, kožešiny a jiná roucha jsou mistrov- ská, dosud nedostihlá díla, v pedstaveni lidských tigur nalézají se tytýž chyby a nepravidelnosti. Pod jeho po- 373 dobiznou stoji tumulatus in Âelernnm lenlo: nápis — aere vives proprio monu- haec nec norunt llollare; menta moi." Obšírnji viz o ném Monalsclirift des Museum in Bóbmen 1829. Jan. S. 52. HoDzátko, Frant., T. domu majitel a 1782. v Praze, maloval Hora, mšfaD ech, vat. v Pešti podobizník, ješt L., Horika, žijící. Oech, v Praze, malí r. 1818 maloval podobiznu Ignáce Cornovy. Purkyn a historické kusy, r, 1820 byl direktorem galerie a dvorním malíem Mistr physiou hrabte Kolloredo, kde dosud žije. gnomické Frant., charnkteristiky, národních oblicjv eckou jest .Tií s. : na enkaustiku, ale neoznámil. Hrdlika, Matj, letí, esko- študováním se Od nho na sv. poli Malostranském. Vynalezl poslední soud koni, ani obíral. v první pracoval v Cechách; minutého sto- polovici 1716 r. se oženil. Hutský, Šimon, ('ech i Kivoklátu, starší cechu r. 1600 maloval kon a sedláka, an z ného malíského padá, ; následujícím s srdce tší : eským Mne má nápisem ze všech „Pán : Bh smutná nejmilejší." Houska, Jií Rudolph Jan, ech v Praze r. 1697. Ch o d o wi e cki, Bohumír, rod. ve Kdansku, 1718, bratr následujícího, maloval lovy, bitvy a jiné. krojoliky, C h od o \v iecki, Daniel, Polák, nar. ve Kdansku 1726, malí v miniatue n médirytec nevyrovnaný, pracoval v Berlín, kde 1801 zemel. Jeho rytiny v Basedov elementární knize zpsobily mu slávu výborného umélco a jeho rodina de Calas jest pravé arcidílo. Ryl slavské pedmty, k. p. Ruští zajatí 1758, ti listy k Petra Vel, šest scén z Vendických, 12 listv i djm i Braniborských, šest z Polských djin. Chola, zvlášto o ech, Chotkova, narcz. a jiné, 1775, Isabella, kreslila dle vlostniho Chvátal, r. maloval kusy z eskýih djin, Vlast. Mart. hrabnka z krajovidy u Karlovar Rothenhausu, v echách nálezu. Ferd., Moravan, nar. v >micích 1736, zemel ve Vídni 1808. Ve Pražské obrazárn 374 nho od jsou zvíata, ana v pokojí ; dva obraey, jeden pedstavuje domácí jedné mísy žerou, dvce s prutem drží je domácích druliý chlapce sedícího u prosted z zvíat. Iljan, Ondej; Ivano v. Nikita; Caponianae, viz Assemanní Calend. I. 1. II í, ešljar nazván, Srb, malí v oltái od maloval i s. tohoto století V kláštee chrámy. ov s poátku z Ser- ; lae umel Wasiljev, od nich jsou tak eené Tabuobrazy ruskoreckých svatých, o nichž Slavorusští malíi gej, uho vétším dílem Kovilském jsou jeho celá nho tam díla, Ikonostasion ; Baie v ; i On Jana Zlatoústého. liturgie podobiznu djepisce pfivodní Selu jest od nejpednjších, z maloval : Pe- jeho arcidílo jest Barbara u Pakracu. Indrikovic, Jan, z Budína, malí krajolikv, ješt krásné ovocné a kvtné kusy. Isailovic, Srb, malí, maloval obrazy v kláštee shotovil žijící; s. i Jií. Ivan, Oech, lení ryt obraz P. Kapucínského ádu, z dle jeho kres- Marie na Hradanech. Ivanelli, eho, Slavodalmat v Dubrovníku, mnich malí na poátku minulého století, vynikal obzvlášt v miniaturách. Ve Stavovském dom vidti od nebo a biování Krista u sloupu, obraz nsi na piJ veliký, co odlika obrazu od Karla Maratty , pak Magdalenn, bodkováním péra, která mu nesmrtelnost ubezpeila. (Appendini.) Iva no v, N., Siavorus, miniaturní malí v Petrohrad, u poátku našeho století. Byl oudem akademie a koUegialaím radou. Iva no ješt žijící, Ondej, v, spolu i historický malí v Petrohrad professor u akademie. Ivanoviova, Kateina, Srbkyn, rodilá z uher- ského Blehradu, r. 1819, malíka znamenitá, ješt žijící. Otec její Lazar Ivanovié byl méštao a kupec v Blehrad. Do Pešt Pšky Již v dtinství táhla poslána (snad ech); od rodiv, odtud šla ji náklonost k malíství. zde uitelem jejím byl do Vídn, kde v tetím 375 do roce akademie se dostala. cis. Podobiznám od dvou starcv; podobizn císae Ferdinanda nímu obrazu, tictiolikám. ; Jejímu vlast- Jablonský, Martin, Polák z Glogowa ale ve Lvov osazený historický nialir: rodilý, Varšavu, Krakov a Víde. pánv; pak Ilalických oí rozkoší se obdivoval, jmenovité: hlavám pisatel tohoto s R. Krista ua v Haliói navštívil 1820. maloval podobizny hoe káiicilio; do Sam- boru maloval Narození Pán; v Dominikánském chrám všecko velive Lvov jest od nho Kristus na kíži kánské obrazy svdící o pvodnosti a umlosti jeho. Jakiš, malí, v Opoli ve Slezsku, ješt žijící: jehož životopis neznámý. Jan, Bedich Aug., Cech, r. 1708. maloval rainir : atury a podobizny. Jao, Jak., syn pedešlého, maloval nejprve v Oseku potom v Praze, kde r. 1767. zemel; maloval dje, kvty podobizny. i Jan, Jan Qulrin, syn pedešlého, slavný architektomalí, narozen 1739, zemel 1802 a historický v Praze. Byl v Holiandsku, v Nizozemsku, ve Francouzsku. Maloval Jana Nepom., s. Štpána; podobiznu Kašp. Uojka a mnohé chrámy na vápn. spisovatelem, k. p. Byl( O nejstarších eských malíech atd. Jan (Jahn), Ondej, ech z Oseku r. 1700. kreslil nický i klášter Osek atd. Jan, z Jílové, Cech v Praze, žák Mikuláše Rohlíka, okolo 1348. Jan, z Prahy, jinae Aliaps, r. 1435. ozdoboval 8. Konráda, Ottu Biblie malbami. J a n a ; i- a, Vavinec, Krajinec, neuený, však lak znamenitý, uar. malí císaovny v Prosnici, že pozornost 1771 cennou odmnu r. 1801. professorem akademie a radou se stal 1812. zemel. Hlavni jeho díla: Panorama Vídn; Marie Thercsio na se obrátil; získal: až r. r. krajovidy ; zahrady. Jana, bratr pedešlého, r. 1742 nar. 1801. byl pomocným uitelem historického kreslení na akedemii Vídenské, zemel 1811. též v Prosnici. Valentin, l\. 376 Jandáek, Janek, ech, Matéj, v Práce 1706. Krajinec, naroten ve Hradci Fraot. Krištof, Štýrském r. 1703, uil se u Mat. Vanguse. Maloval déjíny, obzvlášt radostné slavnosti, které krásnými kraV malých obrazech jovidy a budovami ozdobiti umel. pedstavoval umélce a diioy rezbáráv s poznatelnými 1'racoval ve Vídni, kde prisednikem cis. podobiznami. umel. akademii- byl. V Pražské obrazárn jsou od nho: Kristus s Bohem Otcem ve sláv; krajovidy s horami a hrady, zemel 1761. Janek, Jan, Cech, nachází se v protokole r. 1348. Janek, Praze; nachází se illuminovalel v v protokole malíského bratrstva 1384. Janenko, malí v Petrohrad, kde z poátku tohoto století oudcm akademie byl. Janenko, Jakub, podobno syn pedešlého ; r. 1827, navštívil Hím, r. 1831. vrátil se do Petrohradu. Ne& opt po druhé putoval do Benátek ku kopírování Tilianova slavného Nanebevzetí Marie, kterýž obraz 1834. zdaile dohotovil. Jankovi, od nho kraje a nyní v Paíži, r. 1840. zboeniny u Neapoiu. byly v Pešti Jar koj, Slavorus, v Petrohrad, r. 1775. oud akademie; maloval pro císaský dvr; byl tavný ilí smaltový malí (tav* Email, Schmelz, od táli tavili). Jašek, Franf., malí krajovidv a krojáv národních za našich asv, žete Ludvíka, Uhry sívá ve Vídni bydlící, jest okolní krajiny. S velikou a 1835. náhledy K. Jegorjev, Alexl, Herkula na rozcestí; na cest k utrpení; horn; z Rus, r. Cizoložnice Dceru, Jen, Jan Bohumír, pvodn snad Jeui Janiš, 1826 v a jiných v 70 Itálie. 1808 v ped ano Otce svýma prsoma živi; Kajna utíkajícího; Betlehemských. zemel arcikní- pedstavil no- pilnosti Hraniárv Uhrv, Sedmihradanv, listech. malíem znamenité malebné cesty skrze vydavatel ím; shotovil: Kristem; Krista svého v žalái Mordování dítek potomek Srbv Míšeských, Jesen 1759, Dráždanech, byl rytcem malíem. Ryl naroz. v Zadním i 877 Jirajovidy saských Švejcar, mu které 1800. slal se v Drážanech dvorním ozdoby pro divadla. Je nik, Ondr., pi výstav: v Pešti obrazy z nyní ve kon s slávu získaly. malíem. malí; Vídni, chrty; R. Maloval 1842 r, Gastein krajoiik j cestování. Jenzek (?), Jan, Cech, v Praze, v protokole od 1348. jeho jméno napsáno. Jiínský, Ant., eský zbhlý, než bohužel brzo zemelý malí našeho vku. r. Jinovský, Josef, Prešova, z pi Peštanské výstav malí; ve nyní 1841. r. Vídni: od byli nho : Ptáník; Sediský chlapec z Dolního Štýrska; Cymbalista Vybírání vel; roku 1842 krajoiik (aquarell) Lovci ; ; Ve Vídni atd. Cika s cymbaly Jiík, známý, Dve : Joanovic, šího v piše, Štp. Karadžie ; kanárkem Pražská mlékurka ; ech, Dlahafc ped ; letory (Jtyry ; ; Okolí u Prahy. Žebráku, malí, ze svých dél ne1560 od sluh zavra/dn byl. že A., Srb, kreslil 1841 podobiznu Vuka manželky Jiího erného, matky nynj. knížete Alex. Jíiho. — Josif a Nicolai, ruští maUrí, 1240 1351 mav Moskv chrám archangelský. Jun (ném. Juhn), Vojtch, ech, probošt v Jindichov Hradci, arciknz kraje Táborskéiio; rejsoval kraje Písek, Plze, Prachaa msta eska, k. p. Budjovice, lovali Kakoníce tice, Podobiznu atd. Juna na kamenotisku, p. barvenou, shotovil A. Machek. Johann, p. 1491. zemel ve Znojm chrám s. Mikuláše pochován leží. Jurk, ech, r. 1348. v Praze. kde ve K a d li k Kalous, ryl dle Plzn, Morav, a Tkadlík. viz Max., nho pro ech, maloval okolo 1770. Schallerovu Topogr . J. Berka, názor msta 1775. podobiznu biskupa Jana DouHolomuce pro Kožiškovy Abbildungen Balcer r. bravského z bohm. m. mahr. Gelehrteo. Kalbiev, R. na i 1803 obdržel ruský zlatou : malí, medalii od Fiorilla malování ca chválený. bitev. 378 Kanešenkov, Jermolaj, Slavoros, v Petrohrad. K. 1794. byl oudem malíské akademie, žil a U maloval. Fiissiylio a jesté 1804. KameeDkov. sluje Karafiátova, Emelina, Moravanka, nyní v Pešli; pi výstav r. 1841. byl od ní krajoiik z Tyrolska. Karas, Vkoslav Horvat, rodem z Ksrlovce, malí, nyní v Kím k dokonadje plný umlec. Hopodobizny. Chválí se jelio ma- nejprve ve Florenci, nyní v Itálii, nalejšímu vzdlání se, cestující; obrazy toví historické jeho dona, a hrabti Revickému, dobrodinci, c. vyslanci ve Florencii obtovaná. Karcvv-ski, v ím. Polák, krajolikár, zdržoval se r. 1831 Jeho obrazy našly velikou chválu, anf charakter vrné chápati uml jeho barvitost krásná a pírody ; í celost dokonalá. Kaselovský, August (Potsdam), se Berlín, v zísUal, hrajících loval Bohudar, nar. v Podslupím kde i r. 1836. první obrazem závod dvou pastýv na píšfale pedstavujícím. Jeho sloh jest velikostný. Ma- odmnu uil pedmty. historické i Kastu š , Petr, Slavodalmat vku pivlastnil sob v i Dubrovniku; malí jakýsi nedbalý, asto ve mladším nízký a malicherný sloh, který se však asem a bydlePotomstvo ním v Itálii zmnil na kvetoucí a stkvly. obdivuje se posavad jeho podobiznám pedstavujícím Staye, Kuniée, Zamanu atd. (Append.) Klas, uil Srb; Karel se starostín dle u dle i Krist., naroz. v Jana Casanovy, Saskn, rejsoval nepochybn rovné zdaile pírody. Jeho mladší bratr vyuil se brajolikováni. K louda, Karel, Moravan, kvetl Keinski, r. Frant., 1838. ve Vídni K 1 m i déjinovid, Žije mén v cizí v nho v navrhování Horymír&v skok. Wiesbadenu. Škoda jest Nmcích ve služb! Knžek, lovavší. Výborný umlec. malí eský, výborný maloval, od pi kamenotísku hlavy 1751. žijící. Ferd. š, r. ped nkterým asem krajolikár, Ond., Oech, v Chebu r. 1791. ma- 379 Knžek, pro ech, Pavel, mstský tamjší v Chebu chrám 4 1698., maloval r. 4 církevní evangelisty, otce a jioé svaté. Kolonie, podobizny k. Karel, žil 1779 r. Mdurice hrabete p. maloval Obrazoval i ve Vídni, Lásky. ve vosku. Kolovrat, milovník a rytin clvrlkn Frant. hrab Novoluadský, Ant. ochotník v malíství; a sbírku založil Cech, obrazfiv nejznamenitjších, kde se mladí umlci každého Po jeho smrti odkoupil tuto vzácnou cviili. sbírku kníže Esterházy a peložil do Koruna, eský v Praze ješt Uher. žijící malí, rodilý Holomuce chýlí se k živolik&m (genrni) Rozhoštní cikáni; Baba na zíceninách. K o šina, Ond., Slovák z Mošoveo, nyní barvi plátna v Kremnici uil se se spisovatelem tohoto v Kremuici malovati s nemalým prospchem. Kosá rek, M., z Budína, malí, r. 1841 pi ešCanské výstav byl od nho olejový obraz: Hrá z ; : , v šachy. Kotula, eský malí Ková, K., J. Oech, Lojoly v kaple v Kutné Koz I o v. Gabriel v oleji, žák Berglerv. r. 174G maloval život Ignáce Hoe. Ignatjevic, Slavorus, historický 1762 professor na akademii Petrohradské. Maloval mnoho a rychle, nejlépe se mu zdaily jinolajitelné pedmty a ozdoby, zemel 1791. malí, od r. Kraun, Hlav a Srb, malí, maloval chrám Piví nové, v Karloveckou. kaplici Kramolin, Josef, Cech r. 1730, v Limburku nar. zemel 1805 v Karlovarech. Co malí vstoupil do jezuitského ádu, pro který mnohé chrámy a kollegia maloval. Kramolin, Václav, mladší bratr pedešlého, historický zvlášt biblický malí, zemel 1799 v Limburku. Kramsta, (Chramosla ?), Slezák z Píboru, nyní v Berlín, historický malí. Kratochvíle. Jaa Vojtch, malí v Praze r. 1713. Oacb, c. k. dvoroí 380 Kivánkova, r. 1838 ve r. 1713. Krkvatský, Kro i Oeška, malíka podobizeo Josefíaa, Vídni. Jan, Cech, cín, Jan Frant., mšfan ech, 1690. Krumpe, Hieronym, ech, maloval a narozen malí v v Praze, Praze, kde r. Kruš, Antonín, malir v oleji a mladší, Praze v 14slolelí. podobizní a v historický vodních barvách. eský historický malí, žije starší, v Litomicích. restaurHJe obrazy v kléiteích. Kubáta. ech, žil v Chrudimi, r. 1686. Kubáta, David, ech, téi v Chrudimi nar. 1686, zemel v Kromíži. Nanebevzetí P. M. v oltái Chrud. Kruš, jest od nho. ucil se v Jan. Kuera, ech, nar. v Lobkovicích 1807, 1833 navštívil Mnichov, maluje kra- Franl. Praze, r. joliky zdaile. Kulich, Jan, ech, jeho manželka Kateina byla 1677. ve chrám s. Mariina pochována. Kulich, Jan, syn pedešlého v Praze. Usadil se 1678. a byl 1700. malíského cechu ili ádu pedZ jeho historických staveným. Zemel 1719. na mor. Jeho malbin jsou nkteré v Praze ve tech chrámich. šttec je svobodný a tlustý. K n, Ku on Martin, mali v Praze r. 1348. Kuno, Prokop, byl r. 1345. starším ili zprávcem malíského ádu v Praze, dvorním malíem Karla IV., podobiznu tohoto císae a jeho manželky pro Kateiny na hrad Karlotýnském. maloval kaplu s. Kuiiátko, loval v Praze r. K uni ews kreslil otce, k Frant. ech, 1750. zvláštní ollání obrazy. i, J. X., slavnou hudebnickou dceru a tyi Komická, nar. Polák, v Libochovicích, malí polskou našeho mavku, rodina Konlských, syny. Maria, nar. ve Svídnici ve Slezku, zna- menitá malíka, zemr. 1664. (Schles. Curiositaten). Kun ks, ech, v obrazárn Scotlské jest obraz od nho. 381 Kupecký, Jao, Slovák, nar. 1667., zemel 1740. Viz o ném Výklad ku Slávy Dcee str. 288. Ponvadž ze všech stran prosbami o podobizny obklíen byl, tak se rychle nauil že v malovati, jednom dni Kukám zvláštní péi obtoval v Množství jeho obrazv vydali Vogel a Preisler dohotovil. 9 hlav i obrazícb. v knize: incomparabilis arlificis imagiaes et Kupecký, picturae. Noím 1740. fol. Kupeckého podobiznu mnozí malovali k. p. Vogel, J. Hard, Balzer, Hossbach, Elias Joannís Haid, Leitner atd. S. Kupecký, ukázal v outlém líství, že bohužel v Kristián vku roku vku svého, Kutský, Matj, ech knížete Ferdinanda syn pedešlého, neobyejnou schopnost od nho k oekávání bylo, mnoho 17. Jan Bedich, tak v Praze, v ma- ale již 1733. zemel. Kivoklátu, ve služb arci- z zemel 1594. Kvásek (nm. Kuwasseg!) malí ve Hradci (Grátz), okolo 1824., maloval krajovidy, s vrným skoumáním a nápodobuním pírody. Kvtna, obdržel v v kaple 8. Daniel Alexandr mšfanství, Václava zpomíná Praze Z., V jej Cech z Plzn, katedrálním r. 1614. chrám, jeden nápis co obno- jednoho rodoznaku. Kyniž, Petr, Cech, v Pražském protokole mezi malíi jmenován. vitele r. 1340. Kyprenský, Obrest (?), Slavorus, chovanec Peakademie krásoum , navštívil Francouzsko, Itálii, Némce. Professor C Vogel v DrážJanech maloval r. 1823 podobiznu tohoto umlce, který vysoký stupe trohradské dokonalosti dobizny Meusel obraz, stav a a slávy dosah', ale 1837. zemel. Jeho pohlavy stkvjí se krásnou barvitostí a nžností. zpomíná i malíe Kypryuskova, jenž r. 1804. pohanství ruského pedstavující, k výposlal: snad jelna osoba s Kyprenským. scénu z Labenský, F. X., mali a strážce cis. jjalerie Petrohrad nar. v 1765. Vydal 1806. iu 4. nákresy obrazv v oné galerii se nalézajících. Ladislav, mali v Praze, v protokole od r. 1348. poznamenaný. v 382 Lasinský, polského z Hrab vyrovnanou umlosti. umlce s neDové kráno- velíce. naroz. Koblenci v Osvobození 1812., maluje historie a krajovidy; Vilíma Telia smrt a jiné. maluje krajovidy Vilím, .Maloval boue (Hist. Aug. Gust. mladší, Lasinský, 1701. skály, Bayiiski 255.) chválí tohoto I. Lasinský, podobno krajovidfiv, narozen v Koblenci vže, ihoeniny, hory, ílaré hrady, umy malí Jan Adolf, rodu, Petra ; stavitelské a náhledy. L Cech, a z e b k 8, Labe do r. 1 348 mezi malíi slavný Michal, v. v akad. Petrohradské, cestoval do r. 1837. v cholee v nm, zlratil ti Legašev, spchem. Pozdji kde se ješt, snad Lekowic, lézají s. obrazy v Stanislava i v Neapoli rekv. Národ Kyprenském." v umlcv. manem Slavorus, byv Peírohrad malíství šel kde 25 nejznamenitjších z Ant., uil se v a Itálie, starý asu jako téhož Orlovském, bodu zemel, v Praze zapsán. ruský krajolikár; uil so s vyslanslvím do Cíny ua s svo- dostal velikým pro- 12 let, se na- Fekinku, zdržuje. v Šimon, Polák, malí, od Hím, ve chrámícli ss. nho Jana a Pavla, a Polského (de Polacchi), na nichž obzvlášt hlavy krásné pozornost vzbuzují. Leksa Lexa, Jos., Cech, v Praze vydal r. 1820 Antonínem Wildem obrazy pod názvem „Optische Zímmerreise", které chvaln pijaty byly. Lesk 8, C. Edv., malí a kamenotiska v Berlín, snad potomek eských tam usazených bratrftv; r. 1834. s byl mezi žáky akademie. Maluje podobizny, lithografoval milenku Titionovu a jiné. Leski, N. od Lešían, byla od dv nho panenky Némceviových Hist. zpvích 30 Štpán Carnieski v Polák, nho obrnz pes eku b konm jest pod íslem Jan, malí, r. Venus koupající s Lewicki, : plovoucí. 1841. pi Peštanské výstav se, obraz olejobarvý; pak holubici. J., Polák, Costumes du peuple Paris 1841. in 4. kreslil Polonais obrazy v knize Les par Leon Zienkowicz a 383 Levickoj, Dimitri Gregorjevi, Slavorus, maloval podobiznu knížete Alex. Galicina; Alex. Lánského, kniny Daškovy se atd., které v rytinách vyšly. i 1760. R. stal oudem akad. umel 1804. Lhota, Ant., Cech, z Kutné Hory, naroz. 1813., maloval tresko Martinické v : s. : Františka ; kapli u Vita s. Posledoi soud domácí déje. Lhota, J., ech, malí v Praze nyní iijíci, shotovil Vidní na Vyšehrade; kníže Oldicha v rakvi. Libay, Lud., Slovák z Bystice, r. 1838. ve Vidni, Slovenského maloval Stolici a Libich, v Praze; peníz xlatý Vápenici chlapce; Zvolenské ve jiné. r. Frant., 1803, ech, ze Zákop, kreslíc, výkres Amora dostal za a u£il se Psyche odmnou. Lichoepský, Jií, Oech, v Praze, okolo 1715. Jií, Polák, narozen v Olesku r. 1674., L is ie wsk i, malí, maloval v Berlíne zvlášt portréty, na nichž znamenitá barvitost. Jsou od ného i rodinné scény a kusy vidní hodné. Zemel ve vysokém vku. Lisiewski, Jií Bedich Keinhold, syn pedešlého, narozen v Berlino 1725. malíem Anhalt-Desavského V 21 roku dvoru, zde stal se dvorním maloval obraz Kugena Desavského na koni. Kftíi len se prý pro 40krále optované stání konené zbésnél. R. 1768. maloval v Drážiranech, r. 1770. byl dvorním malíem vojprince vody Velehradsko-Zvinského a zemel 1784. v Lud- wigslusté. Lisievská, Anna Dorothea, mladsi dcera Jiího, malíka portrelftv a historických B. 1760 obrazQv, z nichž veliké komposice shotovila. šla do Paíže, kde za ouda králov. akademie zvolena byla. Známo! jest pod jménem svého manžela Terbuš aneb Derbuš, zemela 1782. Lisievská, Julia, dcera Jiího Bed. R., malonar. v Berlín 1722., i vala podobizny a životokusy (genry). Lisievská, Anna Kosina, starší dcera Jiího, naroz. v Berlin 1716; jiA v 10 roku malovala knžnu z Auhaltského Srbišté ve Šttioé ; vdala se v prvním manželství 384 Po smrti tohoto 1755. bydlela asi 40 ženských obraz&v krásné malovala. R. 1760. vdala se za assesGaév r. 1769. stala se oudem akademie fiora p. z 28 D. Matbieua, malíe. v Srbišti, kde pro Salon des beautés ; Drážanské; zemela 1783. J. Haid a J. E. Jerike ryli 1765. pozvána byla ode Brunšvického dvoru. dva synové a jedna dcera obtovali se malíství I její starší syn ve Zvríné, mladší v Berlín. Registik jejich obrazv uvodí Meusel pod jménem Gasó. Liše v s k á, Bedriška, naroz. v Berlíne 1773., plodná na podobizny a životokusy, od ní byly ješt r. 1838 podobizny v Berlín pi výstav. Liška, Jan Krištof, rodilý ze Slezska, malí, kvetl r. 1580., util se u svého lesta Mich. Wilmana. Maloval utšený obraz Povýšení kíže Kristova, v oltái chrámu ervenokížových rytív ve Praze 1660 1692. V obrazárn Pražské jsou od nho: S. František od angelv držaný, a muž na cizí ženu padající; an od jiného, bobkovím ovneného, proklán bývá. V kostele kláštera Sedleckého byli od nho. obriiz patronv eských, L. Lugarda, Štpána, Bonedicla a Bernarda. I v obrazárn Drážanské jest od nho veliký djepisný obraz, jak jeden voják Juliovi Caesarovi hlavu Pompejovu pináší. Losenko, Ivan, Slavorus, uil se 1759. v akademii Petrohradské, cestoval do Paíže u Kíma, po návratu byl professorem a direktorem akademie, zemel 1773. Jeho díla jsou: Petrovo loveni ryb; obraz knžny Stál ve Rognedy; Hektorovo louení od Andromachy. veliké sláv, zvlášt co do kreslení. Lubie necky, Bohudar, bratr následujícího, narozen v Krakov 1653., uil se u Jiího Štura- Volenec Braniborský vyjmenoval ho za editele malíské akademie Jeho djepisné a krajovidné obrazy veliké v Berlín. chvály došly, zvlášt onen, kde Ii mudrcové pod stromem sedí. Umel 1706. v Krakov a piznával se k sekt Socinianv. Lubienecký, Krištof, naroz. ve Slétíc, 1659. pochodil ze storopolské rodiny, zemel 1726 v AmsterMaloval podobizny i dje, silným slohem, ale dame. dle ní. R. — s bedlivosti a libou barvitosti. 385 Lubinský, století, Ant., Moravan, ve druhé polovici 17 výborný malí. Lublinský, 1643. v Lesnici ve umélec kreslil rozli6né návrhy, které od Amblinga, Kiliána, Hainzelmanna a Kussela On byl knzem v Holomúci, kde v médi ryty byly. V Iloioniúci maloval fresky a mnohé r. 1690. zemel. oltární obrazy. Zaslouží estnou památku co umélec. Ludik, J. V Pražské obrazárn jest od nho krajolik se skalami, stromy a mostem. Lunda, Oech, v Praze, okolo 1348. Mart. Vint. oar. Skrelv; Slezsku, žák tento i Luza, Cech, K., chrám na v Praze, kreslil Josef, Cech, historický Bílé Horo u Prahy. Macháek, v Kolíne, ve vojenském byl stav a chodil malí, žije pí tom do akademie. Machek, Ant., Cech, nar. 1778. v Podlažicích obrazy od nho jsou v Djinách eských v kamenopisné vyvedených obrazech r. 1824. v Praze, Píchod echáv do Bojohemu jmenovit Volení Pe- Chrud. kraji; ; : mysla ZB vývodu; Uilišt vBudiatd.; podobizny Jungmauova, Preslova, Gajova a j. Jeden % výteujších umlcv, pracuje poád akoli již stár. Pedstavil v obrazich pokrálv eských od Sáma už do Ferkterou posud u sebe chová. sloupnost knížat dinanda I, a Majoš, Gabr., Oech, v Praze, Malovec, Emauuel, svob. pán, okolo 1637. Cech, rejsoval eské hrady ryté od V. Bergiera. Málo v co v vala hrad a, Slotinov Malý, Josefina, 1802, eský malí manželka pedešlého, rejso- jejž A. Herzigcr v krojolikv, byl prvé mdi ryl, klobou- níkem, než vlastní pirozený pud obrátil jej k malíství, v nmž brzo se vyznail. Mánes, Ant. Pražan nar. 1784. maloval krojoliky: výborn stromy: císa Ferdinand koupil od nho rejsuje Karlv Týn. Mánes, vku, Jos. syn starší, malí podobizen našeho v Praze. KoUárOTy spisy, DJ. 25 386 Václav, bratr AdIodídv, Oech; byl v AI a n c s, Kftn 3 léta; v kamenopisných Djinách eských r. 1824. jest od nho obraz: Voleni Libuše za knžnu; maloval: Útk do Egypta; Soptící Vezuv. Manevec (Manovec ?) malí, uitel J. R. Huberta nmeckého malire. Marek Mareek Kristián; žil f chybn Martschke Maetschke) ve druhé polovici obrazy, z nichž nkteré loval bud ech, bud kov, Ma 17. stol. v Lipsku. Ma- vyšly. Byl rytinách v i Srb. nar. 1810., uil se v Petro1836. Maluje djiny, Markovský, Václav, Cech, nar. 1784. v Praze v kamenopisných od Machka vydaných Djinách eských r. 1824 jest od nho deset obrazv, k. p. Smrt Libušina; Založení Prahy; Vítzství Vlasty nad Samoslavem hrad a v Slavorus, ím Kest Boivojv ím Mlada v ; potom Jan Nepomucký atd. maloval z korunování Vratislava ; Mnoho Husitské kázaní atd. ; válek husitických, kde zvlášt v brnních svou mistrovnost okázal. Martínek, Martin o ech, Jan Bern. malí Ivan, v, a v Praze 1724. kamenopisec v Petro- hrad, naroz, 1762. Maloval krásné krajovidy diva- a ozdoby. Vydal r. 1821. sbírku 30 lithografických obrazv, malebnou cestu z Moskvy do iny pedstavunových projící, in 4., která 230 rublv stojí. Též 36 delní spektv Petrohradu. Masovský, v pak byl v ím, Vídni, ve Lvov; maloval Massanec, Jana Nepom., za r. a naroz., uil se ve professorem kreslení 1800. Halii konen podobizny. G. Filip, v Praze, r. 1664., maloval 1666. oltá. Massea, Alexuis, Slavorus, asu B. Zacchariho, s nímž dva v Petrohrad, obrazy cis. žil sbírky v Petrohrad shotovil Mas a v mundovu kaplu (?), v Ulrich, dom žil 1630 v Praze, kde Zig- obnovil. Maškov, malí bitev, v Petrohrad žijící. R. 1814 maloval bitvu proti Napoleonovi u Lipska. Sila a soumr< DOst oživuje jeho díla. . 387 Matheovic, malí drbeže lého svob. z p. mu minu- katalogu obrazárny v Slavodalmat z Dubrovnika, Petr, i, ueník malí, polovici prvoi v stoji Ihikiiív. M alte a jméno Jelio století. slavnétio nedopustila cestami, básnir chudoba ; pírodou znamenité antikami a jakby bylo vlohy tak vzdlati, dílem vážil vétším Slaye Blahoslava proto všecko náleželo: dvtipu, odkudž asto îc mén jeho obrazy plné rozmaru chyby v kreslení, byly a mnozí chrámové se jimi hoa života oblíbeny chrám Benenosí, k. p. katedrální chrám (s. Bernard), diktinv (hlavní oltá)-, chrám de Meleda (ss. Blažej a Benedikt) a jiné menší malby v tak eené Krásné kaple Pi tom básnil i r. 1719. obou v Umel v bíd a v Matvejev, vlostniho z eech ve vlasUé a slavoiilyrské nouzi ve špitále Ivan, r. 1704. cár Petr do poslal jej r. v . 1726. (Appendini). Novgorodé narozen ; Ilollandska k uení se malíství; pok navštívil ftím, r. 1 732. vrátil se do vlasti. Maloval podobiznu cárá Petra, která se má za nejpodob- njší Petrovi a za nejhlavnjší dílo tohoto umlce. Pak maloval císaovnu Annu s mouenínem, a jiné osoby. chrámové v Moskv a v Petrohrad míijí obrazy od I nho. Dožil jen 32. rok, zemel 1736. Matvejev, Theod., syn pedešlého, malí krajovidv, jeden z nejdstojnjších uiiilcfiv, sloh jeho pívodní, silný, rázný; shotovil voli Mech o v (nm. Bachanailui dle nho vlastního kraj v akademii Drážanské. Cnrpioniho, shotovil kr»ijoliky dle J. rické obrazy od Neapol; Ti- -, Mechau) nar. 1748 v Lipsku., pomalí, uil se v Berlín u Míšeských Srbv; Bernarda Bode, a r. 1770 tomek jest Mont Cenis zemel 1826. atd. V Pražské obrazárn nálezu. Mouto Oreste Ryl a histo- dojem ze života Cin- s cinatova. nad Mengs, Ant. Labem Litom. jenž se v v Koditiii v kde Král Polský, August otce do lvíma, Baphael, kroji Dánsku nar. r. narodil. již dkazy III., uinil jej v echách, 1728. B. z v Oustí otce Ismaele, 1740. následoval mistrovství vidti dal. po Davrácrní 25* i íma 388 Po ase opt sel do ims, pak do dvorním malíem. Byl éfastným ueníkem Raphsele a Correggia. V Drážanech jesl od nho Na nebe vstoupeni Fán. Madridu. Pssl I rodištm eským, knihu o malíství. službou Polskou potrí^ aspo z ástky, Slavjanm. Matka jeho byla ze Žitavy z Lužic, manželka jménem Quai^tí (snad i i Kwaš Jeho kresliny koupila císaovna Kateina za ?). oáramné summy. On oboliatii obrazárnu Petrohradskou kupováním obrazQv, radil pi ústavech umleckých. Maloval císaovnu Katerimi v alegoricUe'm obrazu. Merku rijev, Slavorus, poslán od Petra Vel. do Petrohradském chrám s Simeona jest od meou dít Krista na loktech držící, obraz plný V Itálie. nho Si výrazu blahomrné a složitosti; zemel v Moskv za pa- nování císaovny Anny. Oleršiko, tokole od Msteky (Bydžova?), ech, (Miestezek ?), Jan, v Brn maloval. z narozen v 9 domýšleti lze v 6. jíž Solun mst po století slavjanskýcb, Macedonii Mace- v Soluni v století rodiv z an( již zde ve mladosti jazyku slavjanskému se vyuil, jané Vizova 1679. r. Met hod, donii, jak Cech, v Praze, v malíském pro- Petr, 1348. chválený. r. se a rozložili, Slav< msta dobyli tak, že nejen v jeho okolí ale v samém znamenitá ástka obyvatelv slavobulharským jai zykem mluvila. Že Methoda hned Éekem, hned Ivimanem Cedren a nazývají, jiní to spisovatelé se tak slyšeli akoli rozený Žid, pedce Bimanem aneb ímským mšfanem, oneho Upravda (Justinian), Basil, Belizar a jiní, akoli rození Slavjané, pedce Éeky neb Éíraany nazývají. Method tento byl uejen slavjanským apoštolem, ale i malíem, on vyobrazením posledního soudu Borisa, ponovníka Bulharv i s jeho národem, ku ksfanstvi obrátil. Micka, Jií Erant., Pražan, ve služb knížete-biskupa Wiirzburského roku 1717 maloval obrazy pro má, jako když Pavel se apoštol, ; chrámy. MieUš, Mietsch, naroz. zemel Uráž Janech Mietzscb, 1742., snad 1800., byl kresliem, malíem v z i Krist. Bohumil, eských bratrv, rytcem. 389 Michailov, hrad, Alexander, miniaturní malí v PetroJeho podobizny dosáhly slávy našeho vku. za vysoké dokonalosti. Ui ch a ilo w sk se malíství teprv Polák, ješt i , žijící v Paíži, oddul dosplém veku okolo 1633. avšak v v krátce k dokonalosti pivedl, zvlášt v malování Evírat. Hrab Kaczyiiski dává Mikuláš, Milá, Jak., vlastn Pavel, tíd této v z Praze tamjši osada Milá. Titiana, svatou a Milé 1798., Nar. svtskou LásUu, první místo. 1348. r. aneb starosrbská rodina v Míšni, Miihlau), a mu v ech, (nm. Milský ddictví jest jejíž maloval v Kimé dlo Krista a Samaritánku; pak podobizny vznešených osob. Milec, Pavla Slovák, Belislavi v nur. nadziratele Bilnice, církví ev. obraz maloval , na- professora, a šeho vku. Mí léto vi ok ý ili Bartolomj z Miletovic (nm. malí ze Kdánska, zvláštní schopnost ml ve skládání djepisných obrazáv. Vnitek chrámW a jiných staveb uml výborn pedstavovati nnobrž mnohými ligurami oživovali. Jeho sloh je plynný a pírodu zdaile Millwitz), Zemel následující. r. 1(555. 1770 Milic, Jan Mích., podobiznik ve Vídni, se u Martina Meitena. Nilson liaid, a jiní uéil vydali jeho obrazy v rytinách. Milinkovi, lovci M chlapec Sophron, Illyr, uitel kreslení Kar- v llorvatsku. v i n i , a v Praze; Dominik, dve ovocem od s roku 1797. se ješt malovuní nalézali. nhu Mír o polský, Leonti, Slavorus, oud okademie r, 1794, jeho malby nám nejsou známr. Miroslav, Cech, mnich, podobno Sázavský, r. 1103; on maloval obrazy a litery ve knihách, jmenoHté kopisu Mater Verborum, kde sám pod literou P P. Marie vyrejsován stojí illuminalore barevné jsou Miroslao s A. v ru- obrazem nápisem v rukou: „Ora pro s všecky taliy a ozdoby MCII." a pevnou jistotou vyvedeny. Miškovió, Mojiíš, Srb z Baoálu, nyní v Pešti, maloval Zrinskcho bitvu u výborný malí na hedbáve Sigel; Krista v Getsemane anC ho ange< posiluje atd. ; 390 Moraczinski, voval Jan, 1839 akademii r. Polák, aavšlécvieni se le Zytotnire, Mnichovskou pro v malíství. Morawa, 1650; ve sbírce rytec z Polska, okolo malí Motej, hrabte Sternberk-Manderšeida jsou clyry i kusy od nho. Moravský, biblii, v se nížto Matj, pkné exemplá nalézají. Tento kláštera Monte Olivero. Mrkos, Václav, pro rytce krajoliky. Mrák, Hynek, lat. Moravius; psal r. 1476. nákresy jeho rukou rejsované nyní v Neapolí ve jest ech, ech, v knihovn 1797—1802. kreslil r. Polsku, pi školách nor- málních rejsovník. Mrák, Jos., Oech v žijící; kamenopisných Dji- nách Oeských r. 1824. jest od nho obraz: Proroctví Libuše ; mimo to maloval Mojžíše, Smrt Ábelovu ; Prosby Otenáše atd. Mutina, Tomáš, ech, z Mutiuy rozený, nejstarší olejní výtený malí eský. Na konci minulého sloletí nalezeno v Karlov Týn v echách olejové obrazy; na jednom z nich jest nápis „Quis opus hoc lioxil? Thomas de Mulina pinxi. Quale vides, lector, Rabisini lilius autor." Nkteí Vlacha pošlého z Modeny, jenž laVlach Federici udává msto Treviso za jeho rodišt, A však známá staroeská rodina Mutina, ves Mutina, jméno otce Habiš Rabišin, a sami obrazové' v echách nalezení, jsou dostatenými dvody toho, že patí našemu slavoeskému národu a že rozdílný mže býti ode Vlaského podobné jméno nosivšiho ale pozdji, mají jej tin Mutina 1353, za sluje. živšího. Pozstává po nm oltáni obraz P. Mario mezi eskými patrony Václavem a Palmaliem pedstavující. S. Václav jest cele v národním eském duchu a pedstaven, v pancíi, v prošívanici, v erném Tento krásný a drže korouhev a štít v rukou. památný obraz byl až do r. 1780. v Praze, odkudž no rozkaz Marie Theresie do Vidn penesen, kde s« slohu plášti v Belvederu nalézá. Vií Vlastimil 1842. Uále Ccce I. r. str. Homo, 61. Žil Madona asi a jiné. 1250—1297. 39 Myslibek, ecli^ malí, Náko, Jan, Srb, malí; skotání Navrátil, 1768, obtoval Jos., akademický malí Siro- s v Praze, naroz. prospcbem. Nejen ve ve sténoinalbé takové nálezy uinil, i vodou mýti mobou i 1842. v Pešti: r. so krnjovidni kvaši (Quacbe), než že se restauruje obrazy. Málo. tvrze St. lodi u 1 a pompejským obrazám se podobají. N eer, Kašpar, Cech, narozen v Praze 1636. Oženil se ve Francouzsku s dcerou jednoho kupce, osadil se pak v Haagu v Hollandsku. Jeden z nejlepších malív; uml lesk atlasu a vlašení tureckých kobercv výborné nápodobiti. Nejebse, ech, Jan, po- 1839. ve Vídni; r. dobizny. ješt Ncvta (i Ne vet?), Rus, žijící. Kvty 1838. Prii. 44. ech, Nicolaus, ve 14 století. Niger, z v malí Petrohrad, Chotboe, maloval v Praze Zpontíná se v protokolu 1348. Ambr., Cech, Starší malíského bratrstva v Praze 1445. Nikitin, Ivan, Slavorus, syn podtajemnik&v Petra od tohoto v 14. roku do Amstrdámu k uení se malíství poslán. Jeho arcidílo jest kižování Krista Vel. v kaple Anikovského palác. Nikitin, v Petrové Mikuláš, bratr stavitele téhož jména malující. Nik on o v, trohradské, kde Michael, uil se 1792. r. 1792. pi výstav v akademii odmnu Pe- obdržel. Maloval podobizny. N osecký, Václav, píjmím Václavíek, zdrna Morav, potom v Praze žoval se nejprve v Jihlav : maloval djinné pedstavy, stední ceny. Nosecký, v Praze vstoupil, i 1693. Siard Frant., I když do syn pedešlého, narozen praemonstratského ádu pstoval malíství; zanechal etná díla námazivná olejna. Nosek, Noska, okolo 1697. Václav Jindich, Cech, v Praze 392 Novák, ecb, vzdlaný podobizny v Chotovín. loval i na matívé Oleszczynski, Ant, ve polskie, pekrásn a Vídenské akademií, mase r. 1793. zdržoval Polák, profesRor na akademii malí a rytce ješt žijící. Vydal Rozmaikde scény a podobizny z polských djin, Florencii, tošci na ryté a s Dále barvami tištné. podobiznu Košciuškovu. Opic, malí i Jií Emanuel, kreslíc. ech, 1775; naroi. v Praze Maloval podobizny, zvlášt ale prosto- národní scény, jmenovit z Paížského života; dále Tábor Kozáki'^v na eiisejských polích u Paíže 1814.; Zpomínky na Karlovy Vary; Scény z Lipského roního trhu: všecko výborné práce. Opic Jií, r. 1809, maOpic, J., snad týí loval v Praze podobizny v oleji. pedešlými; kreslil následující, ze životopisu Lulhes rova vážené, v knize Leben und von W. Werke Dr. M. Lulhers, 1841. na rytinách se nalézající, slavjanské pedmty a osoby: 1. Msto Julroboh (nm. Jutterbock), ttyri míle od Vítoboru (Wilfenberku), an v 1517. Tecel odpustky prodává. 2. F. Gentlie, Leipzig nm Miletic (nm. Karel Miletický ili MiUitz), slavosrbský papežský vyslanec, an 1519. ve Slarohradé (Altenburg) s Lutherem rozmlouváni má, tohoto k pozlatou koji napomíná, a volenci Saskmu Bedichovi rži darem od papeže pináší. 3. Jan Bernevitko (ném. šlechtic, vdce onch zakuklených rytív, jenž náLutliera vodem volence a knížete Saského Bedicha od papeže císae do kletby daného v lese Turínském u vesnice \yaltersbausen 1521 due 4. kvtna z koáru uchvátivše na hrad Wartburk pro bezpenost doprovodili. Rod Berneviékftv pochodil od Moravskoslovenské hranice. iilí z Boru s Lutherem 4. Oddavky Kateiny Borské r. 1525 od Jana Bugenhagena. Orel, Ondej, malí, jenž v Londýn ve služb Berlepsch), , i krále Jindicha Orlov, díla Vlil. stál. podobizník, v Petrohrade ješt žijící, jehož k nejznamenitjším pináležejí. Orlowski, Alexander, Polák, pešel ale vasné ; 395 do Petrohrada, kde tamjsí Bkademii navstévova], r. 1812. se tamže dvorním malíem. Proslavil se nejvíce malováním bitev a koflv. Zemel 1837. Jelio podobizna dvorního malíe Vogla. nalézá se v Drážanech Orfelin, Srb, malí i mdirytec, maloval hlavní chrám v Karlovci, ale zemel ped dokonením díla. Shotovil v rytinách podobiznu Lazara, metropolity Ne- stal ii nadoviÓe Os v Pešti nar. (Srb. a j. o Is ob, list). Moravan Jan, 1831., malí djepisný Výklad ku Slávy Dcee zem. Holomouce, z znamenitý. nm Viz o 290. str. Pació, Ivan, Srb, naroz. 1771 v Bajši, básnír a mali nyní v Budíne žijící; má množství obrazv vlastní rukou malovaných, srbské krnje zvlášt slavjanske', ruské, polské, kroje pedstavujících, a P a li ská, svobodná paní, milovnice krásoum a malíka. Mark ryl podle ní Cimona a Pera. Pálko ili B o k o, ,\nt., Slezák, malí, ve VraI tislavi, otec následiijicího bydlel ve Vídni a v Ant. Frunt. Betislavi a Karla Frant. maloval svaté historie, ; spoleensko obrazy ili scény z tovaryšství lidského, v malikých fígurách, z nichž nkdy 50 i více najedea dosti malý umístili list a slin uml. vypracovati Ze- mel 1754. Pálko, František Antonín, starší syn jeden z nejslavnjšícii mulíiiv podobizen a ohnivá barvitost, zprávné kreslení, svtla a stínu vzbudily podivení ; malíem jest od kníioto nho Esterházyho. oltání obraz s. chrám katedrtilnim V Pražské obrazárn jest od ve Frnnl. byl s. Karel, ; rozpoloženi ve Vídni dvorním Ve chrám s. Salvátora, Xavera a Ignáce : oboje vysoké ceny. Frant. Štpán, v Pálko, 7,ii:imenitó pedešlého, djin jeho nho malí Jan Kestitel. i rytec, naroz. 1724 uil se malislvi v Betislavi u staršího Vídenské akademii získal obrazem Judita a velkou odmnu; v Itálii oddal se zvlášt Vratislavi, bratra; ve IloloTerDes Benátské škole; po návratu bydlel v Betisluvi, kde mnohé oltání obrazy maloval, z nichž se v Betislavi u Trinilarv, v Prešov, v Tát, v Brn, v Dráždanecb 394 a jiode 1752 R. nalézají. malíem. sasopolským se král. stal polskou národu! kaplu v Kimé maloval v Praze v jezuitském chrám jest od ného s. Kazimíra stnomalba; zemel 1767 v Praze. Z jeho umy i ducha plných rytiu jsou: Kristus a Samaritánka u studny; Pro ; Madona s díttem Pálko okolo r. v, ; Adam od Boba Slavorus, mali život dostávající. prostonárodních scén, 1814. Panic, Jan, Petr a Václav, r. 1348. Panié, Mikul., Srb, malí kreslil Marka Kralevie 1827. tri eští malíi, v Praze, okolo v Pešti, našeho vku, Paperic, Gustav Bedich, narozen v Dráždanech, nepochybn z pedkftv slavosorbských (sr. péro, páper, -dápei). Maloval krajoliky. Paudic, Ba u dis, Krištof, naroi. v Nítosaskn okolo 1618, žák Henibrandv. Shotovil nkteré krásné obrazy pro Kezenského biskupa o vojvodu Alberta Zigmunda z Bavor. Paudic ili Paudic maloval s Norimberským umlcem, jménem Rosler, o závod a ztratil odmnu. Z omrzelosti nad tím umel oplakáván od mnohých. Ostré kritiky v krásoum více škodné než i prospšné bývají. Není osoba jsou to jisto, jsou; onen maloval mrtvé ptáky. Jméno jisto, zdali Paudic aBaudicjedna že druhové malby u nich rozliní : obrazy a dje, a koncovka ic tento svdí, zvíata a že byli potomci Slavjanv. Pazourek, Matj, ech, malí 1729 zemel. Pecka, Jakub, ech, zpominauý tokole v v Dobanech, kde Pražském pro-* 1445. Pecka, Matj, Cech z Klatov, okolo r. 1560, v Praze u slavného Jana Táborského, u nhož eské knihy zpévv psal a krásnými malbami ozdobil. Pekel, eský mali podobizen Kreslil kídou podobiznu v Praze. vodními barvami, Lad. elakov- Fr. skéhu na kámen. Perlín, Ondej, maloval Peroutka, Frant., ech, okolo r. 1692. ve Vídni, mali; málo- v Praze 395 4 ástky roku na porceláne, ku spateni v Pešti pi umlecké výstave r. 1841. Pegina, Fraut. Ondej, naroz. 1723 v echách v Nepomukách maloval s pochvalou olejem na vápn, val i ; obzviášté kvéty. Pes i na, Jan Hynek, z echorodu, malí a v Praze, kde r. 1700 do manželství vstoupil. Peský, Jos., malí v Pešti našeho vku, mštan kreslil Srbské kníže Lazara, Cara Dušnna, Kastríotie atd. Petr, Václav, Cech, narozen v Karlových Varech Jeden z nejslavnjších 1742, zemel v liím 1829. malív zvíat; uml netoliko tlo, barvu, kži, svaly, ale povahu a náruživosti zvíat, k. p. zuivost tygra, velkomyslnost lva atd. výborn a živ pedstaviti. Obrazy jeho zvíat nalézají se netoliko ve všech hlavních mstech Evropy, ale v Americe. Množství vlkv i — i shotovil pro Angliany proto, tam není. že Jeho arcidílo jest Háj, všelijaká zvíata. Byl profcssorem v Kfm. Petrák, Alois, zvíete více kde vkol Adama nkademie s. Lukáše tohoto roku 1838 ve malí podobizen, Vídni. Petík, Cech, štíla ili malí štítv v Praze 1348. Petr 8, dva umlcové téhož jména, jeden malí, diiihý ezbá, v prostedku 14 století v Praze. asi II Spomínají se v malíském protokole r. 1348. Mali ml píjmení Ventrosus (Bichatý ?j. Petrovi (', Živko, rodem ze Zemlina, mali akademický, daroval na matici srbskou 10 zl. st. Philippus, ech v Praze okolo 1348. Pielrovský, Ant. Ma.\., naroz. v Bydgošci ve Prších, uil se v Berlín r. 1836, kde mnoho k výi stav mnioval. Pigulský, Josef, Polák, lín, maloval podobizny. Placho, Alichal, ve Vídni, malí okolo 1755 v Ber- roku 1841, kvtiny ve sklenici. Ples, Jon Bedich, ech v Praze okolo 1665. Pleš, Jan Arnošt Constantin, naroz. 1752 v Míšni, 396 potomek Slavosrb&v. zemel 1815. Plesek (nm. R. tislavi. U6ítel kresleni Uráianecb^ v Plaescbke), Haar., naroí. ve Vra- dvce 1838 maloval s aoo kvítím, v lese zaspalo. Plonský) Maur., malí kreslíc, Polák, i rytec. Byl zvíata a pitvoice (karikatury) r. 1803. Plul), Cecb, rejsoval a ryl obraz ku knize Zrcadlo šlechetnosti, v Praze 1817. Podeke okolo r. (snad Podéka), Jan Blaboslav, Pokorný, ech, v im z Podbrad, Praze druhé polovici v hlavních mistrv stol. snad umel. Polák, Leopold, Pražan, rodem Žid, v malí v živolikárství tém svétozuámý. díla kde odlikoval, 18. jící v 1723. i Éím ži- Maloval ; Nejv^ššiho Purkbrabího, ztracenou kazajku , nalezené s beránkem, spící psaní od holek za mížaty, Císo ruský má od nho obrazy. díle u kolébky. Polák, Mart. Bohumil, od vlasti své Polské tak dve zvaný, neznámo, ve kterém mésl narozený, v 17. stol. asi 30 let v Tyrolsku se zdržovavší, jeden z nejdoko- malív. nalejších Tyroler Srov. 1803. Almanach Tyroler Kúnstler-Lexikon, nm Obšírnji o 5li v a Ce- stopise. Pollirá, niaturník v Fab., Praze, sami stkvostnou knihu kém r. naroz. v Oustí nad Labem, ozdobil podobitnami 1560. Popel, Anton, 1755. zpvv ve farním a mi- jinými okra- chrám Teplic- Praze okolo r. miniaturní malí v Po po v, Slavorus, v Petrohrad nyni žijící, vynanový zpsob rychlého malování, dle nhož i nemali v nkolika hodinách veliké obrazy shotoviti kteréž ani vlhkostí, ani prachem neb dýmem mfiže, šel jakýsi pvabu netratí. (Kvty 1843 . I.) Postel, Karel, krajoliká, rytec, naroz. 1768, roku 1808 uitelem malíství na Pražské akademii, stal lesku a se zde zakladatelem první krajoliné školy, a byl jeden 397 umlcv, 1 Dejznamenitéjšich Vorlíka a Potocká, Laura, Polka, od jsou zpévích maloval náhledy hradv Baby, okolí Pražské a jiné kr»je eské. Kazimír Ve!., tyi ní v Némcewiových Ostrogski, 18. Konstantin ísl. Histor. íslo 7. obrazy rejsované, ísl. 29. nad ígonem Step. Potockiego, ísl. 31. Król Miclial. Pra sic, Miknl., ech, méšlan v Praze okolo 1391. Žal Prek, Xaver, 1825 podobiznu X. šavského, a Polák, našeho vku, malíí^ kreslil Siaryóského, kanovníka Varbibliothekáe národní knihovny jmní OsolFr. Lvov. Jinských ve Pibyl, r. 1838, ve Vídni, maloval VeAdonisovou truchlící, Krista ve hrob. Procinský, Jakub, Polák, r. 1838 ve Vídni, po- nad nuši Frant., smrtí dobizník. Procházka, Front. Xav. Ant., naroz. v Praze 1740, zemel tamž 1815; malí, v Pražské obrazárn nho Boulivé moe se skalnatými behy, jest od moské nábeží s budovami, krajoliky s horami a zboeninami. Maloval i na vápn. Procházka, Jan, r. 1939 ve Vídenské výstav, : podobizna knížete z Colloredo-Mansfeldu ve vosku. Procházka, Jií, Moravnn, naroz. 1749, léka a professor pytvy ve Vídni, spolu ochotník v malíství, i maloval krajoliky, Prokov hradska (?), kvty ili a Brok ovoce. o v, Jan, rodilý ze Sedmi- ezbá, udlal vzor k soše s. Jana Nep. a nkolik jiných soch v Praze se nalézajících, k. p. Marii a dvma angely. Prokov, Ferdinand, syn pedešlého, uil se u eského ezbáe (Juiteinera a pevyšoval umní otco, od nho jest 7 soch nn most Pražském, které ze skrom- 8 díttem nosti On jménem otcovým poznamenal, byl i 1731, do Vídn vku a Sle/.ska jako jiné sochy. pozván. Zemel v Praze i Z jeho bratrv pomáhal mu Anto43. druhý pak Josef byl u císae Karla VI. dvorním básníem a ochotníkem malíským. Prosil, Vít, Oech, ádu Benediktinského, žil a malovnl okolo r. 1774, naroz. v Litomyšli. r. nín pracovati, 398 P val o r Václav, Oecli, naros, v áj lovy, kon bilvy, atd. Praze, Zdržoval malo- inalir, as se za i ve Frankobrodé nad 31. Jeho obrazy jsou rozšíeny a oblíbeny pro dokonalou známost zvíat, zvlášté koni. Zemel 1 7G3 ve Švabachu. V Pražské obrazáru jsou od nho cválaví koné s krajolikem. Pros, Magnus, syn piêdešlélio, malí zvíat, pracoval 1776 v Norimberku, kde celou knihu lovitebných zvíat v malém folio vydal. Pucinin, Matvejev, Slavorus v Petrohrad, ueník taméjší akademie, cestoval v Itálii, v Éímé, maloval Vzkíšení Pán, Alexandra n Diogenesa. Byl professorem na Petrohradské akademii, umel 1797. Pustota, Cech, v Praze okolo Petr, r. 1348oud maliskéhu spolku. Quadal, hrad, zemel 1797 r. až do malí výborný 1804 v Petro- Londýn. v Ouast, Moravan, Ferd., Mart. zdržoval se od zvíat, hodný (smallu), v Praze, eský malí má též í tav na porceláne a syua malíe. Ráb, Hynek, ech, nar. v Nechanicích u Bydžova, Jesuitského, zemel r. 1787 ve Velehrad. Již ve mladostí kreslil na stny obrazy. Matoval mnoho, ádu obzvlášt pro chrámy. Rabuský, r. Jak., ech, rodilý z Mostu, žil v Praze 1800. Radouš, ecb, znamenitý malí, jenž r. knihu zpvu mstského chrámu Královéhradeckého rozlinými podobiznami písafiv a biblickými djinami. Radda, Vojtch, historický malí ve Znojm na 1594 v Morav, Ra Matb., Králové Hradci maloval oltáe žil, i ozdobil obrazy, r. pekrásnou 1809. g u s a (Ragusinus), Felix, Slavodalmat z Dubrovniku, miniaturní malí, kvetl v první polovicí 17. sto- letí, pracoval byl pedstaveným Not. Hung. i III. Ragusa, 1618 v ím, v Budíne u dvoru odpisova&v a krále Matiáše, malív knih kde (Belii 225). Francesco da, Dubrovni6an, maloval roku pak v Brescii oltání obraty. 399 Rajski, umlec posavad Ferd., maluje pro- žijící, stonárodní aceny. Rakovi, s velikou Ramboužek, dimi, 1593 r. v Petrohrade nyní krajolikár, žijící a chválou malující. Raníš, August, pisný malí, malí Alutouš, ve Chru- méštsrí a maloval Krinta, ant ditky pijímá a žehná. shotovil Polák, naroz. dje- ve Kdáiisku, oilání obraz pro taméjší Domini- kánský kostel, jenž kest Kristv krásno pedstavuje. Jeho vkus a sloh rovná se nejvéláím mistriim a blíži se obzvlášt k Voudykovi. Zemel 1670, Raška (Raschke), J. F., Slezák, okolo 1812, maloval výhorné podobizny Rawski, Kay.imir, Polák, z Ruvy V. Hlohova, z a dje. v Halii, narozen 1795, maloval podobizny. Rektorík, Franf. Vav. Jos., Moravan, naroz, nyní editel 793, ku státní služb vzdlán, expedice u gubernium v Brn, malí rytec výborný, od tiho jest 5 listv s ovcemi a kravami, 5 listv krajoiikv se stádem a chulupanií, kraj s ovcemi, fran- v Brn 1 i couz.ští vozatajové na Rit, cest. Rus, chovanec Petrohradské akademie, a konce minulého Rohlík, se v Praze r. ech, Mik,, Rojovský, zemel století. v Praze okolo 1348. Jan Jak., uaroz. v Augšpurku, usadil 1700, Roman o v, Slavorus, malí, za asu Petra Vel., Museo Fiorent, IV. 179.) Rola, Martin, Sluvodalmat ze Šibeníku, malí a mdirytec, pracoval v v Benátkách i ve své vlasti. Jeho arcidílo jest poslední soud dlo Michaiangela od r. 1569. On pracoval podle Tiliana, Rafaele, Zucchera, Pennisn a jiných. Vydal v Benátkách in folio podobizny ímských císav, též mippy Dalmiitska, a (srov, im, i dv podobii',ny ili rytiny slavného Aut, Vrnnie 0«'« Veranîus). Rubiu, Cech, v Praze okolo 1348. Rus, llynok, Cech z Trutnova nar. se u otce zvlášt r. 1736, uil malování podobizen a zvíat. 400 Rybiš Bedich Mariin, (Reibisch), 1782 naroz. ve Strassfurt u Dvina, uil se v Drážanech, kde i u6itelem kreslení se stal. Vydal r. 1 83 1 Dculscher Ril- potom památaosti tersaal, dina v saskc k. zbrojnice Jeden ve Slezsku. v Lužicech, Míšni, nich, z Maurice u Pešlé Sebastian Rybiš, život vojvody Sas. 1542 sbírky a TKybiš Reibisch jest starosla vská šleclitická ro- starotin. r. zachránil.) Ryška, Frant., kraslic, 1840 r. plány ku kreslil staveninám, ve Vídni. Šach a rov, N., ruský malí za asu Petra Vel. Sa loto v a, hrabnka eská, žaka Mánesova, makvtiny, pokrauje. lovala dobe. krajinky, Sedlanský, znamenitý kresli a Neví ech, mštsn Jao Jakub, krasopisar. a kteráž kniha vn ve Strahovské kniho Segedinac, chrám s. Srb, malí, Obrazy jsou Jana. chrámu malé. Se m an ow sk i, okrasami se maloval Pražský, žalmy Strey- Ozdobil covy zlatými barvami, kvtinami ješt zdali se, r. 1590, chová. Novém Sad v pomru kr ásné ale v na velikost Xav., Frant. i maloval ve Vídni krajoliky, Polák, r. 1838 Solnohrad. Schiavone ili vlastn Med o 1 a, Ondr. píjmím Schiavone, uaroz. v Šibeníku v Dalmácii r. 1522, zemel 1582 malív, viz o nho od v k, v Benátkách. nm str. 111. p. Jeden z nejznamenitjších V Pražské obrazárn jest Modloslužba Izraelitv na obrazárn Pitti jest od poušti ve Florencii ; nho pt obrazv pod islem 69, 70, 74,* 152 (Kain a Ábel), 380, v Benátkách v palác Galvaguv jest 20 nejlepších jeho obrazv. Schiavone, Hieronym oneb Jií, kvetl v Benátkách okolo 1512, uil se malíství u Jakuba Squarciooa. Ve Sv. MarkovsUé škole v Benátkách jest jeho obraz: Kristus v Getsemane. Schiavone, malí Luk., v Medulán, známý co uitel Hieronyma Delfinoua, výteného krumpíe v hedbáve. Schiavone, byli pi Natole ; Viz o Pešfanské výstav od nm nho : str. 1 13. R. 1841 Podobizna panny 401 dve; Panna áodlovy, zpvkyné; Pálelstrí ; tverácké ve snu od muže oilianá ; Hlava Pomonína ; Myslící panna. Sybiilo Odaljsba Obt Dále ve Vidní: Veuus a Cupido Ábelova; Judit; Sv, Magdalena; Vinobcrka ; Svod; PoPudobizna velkokušeni: Spokojenost ; Titinn a Yiolauta knížete a nástupce trnu Ruskébo. Schiavone, Felice, Viz o Ceslop. str. 112. Schránil, ecb, v našem veku; maluje po; ; ; ; nm dobizny. Simic, Pavel, Sketa, roku, Novosadan, Srb, Cech, Karel, molír, ješt zem. 1G74 Pražan, žijicS. v 70 eským Appelesem jmenován. V as od souvkýtb kde se nejprve ve Florencii a 1G34 v Kim zdržoval. V Boloni podáván mu ouad r. uitelský na taméjší akademii, který ale neprijav do SOleté v odebrol války Benátkách nkolik vlasti se let, se vrátil a stal se do pok Vlacii, v Boloni, nojslavnjšini eským malirem. Císa Ferdinand III. povýšil ho do stavu šlechtického pod jménem Solnovský ze Závoric. Jeho dila nemají nuceného ani pochlebného a Icskavého, On se pirozené krásy a antiky. uml proméniti hned v Carraccia, hned v Michal Angela, hned v Baphaole, hned v Titiana, hned v Pavla VeroD< ského, hned v Dominichiniho. Gnido Rheni však byl jeho nejvtším milákem. Tolo nápodobení vloských místrfiv tak šastné bylo, že asto nejumlejší znatelé nebyli s to, hy mezi jeho a tchto obrazy rozdílu i'inili. Jistý fceský šlechtic a znutel nuilirslvi dal Sketovi jukýsi obraz shotovili, tcnlo maloval jej slohem Carracciovým. Šlechtic nejsa lim spokojen, s opovržením obraz Sketovi vrátil. Tento nedbaje na to napsav na skrytém míst obrazu své jméno poslal jej do Vlach, kde vbec za dílo Carraria držán byl. Po nkolika letech cestovav šlechtic teský do Vlach, ve Florencii, nevda, tento obraz nic divokého plná jsouce a prostoty, i za drahé peníze Sketu zahanbiti, koupil a tím cílem, itby ve vlasti své o tom ficdsvéditi mohl, že on jea pvodniky odlíkuje a následuje nic vlastního vyneumje. Jak velice ale zopýriti se musel tento cizotobažník, když mu Sketa své jméno na tomto obraze 26 KoUároTy spi*;, £. vlaské nalezli 402 — Chrámy Pražské plné jsou obrazQv tohoto Ve farním kostele s. Marlioa jest od Jan Evangelista, v jehož osob Sketa sám sebe ukázal! pihiého umlce. nebo ve 40. roku pedstavil. Maloval i národní pedmty, k. p. Bohnsl. Balbina Sv. Vojtcha, Zavraždní s. Václava olejnými barvami atd. Sketa, N., syn pedešlého, malí; nedoslihnul však otce svého v dokonalosti a sláv krásoumy. Sketa, Matéj, ech, maloval r. 1685 pro kníže z Lobkovic v Roudnici. Slovák, Mikuláš, malí v Praze, který se mezi 1438 1445 rokem vyznamenal. Smicheus, Anton, Oech, naroz. v Praze 1704, zem. v Lounech 1770. Cestoval v Itálii, od nho jest stnomalba chrámu Augustinského v Proov. (nm. Smirsch), Jan, ech, ve Vídni, malí, ovoce a mrtvé drbeže; ješt žijící umlec. Smíšek, Jati olec, a Jan Krist, syn, oba v Praze, 1662 od nich jest podobizna Karla IV., potom od 1630 ; — Smi rozliné erby a zvíata. Smuglewicz, Varšavy, Frant., Polák, rodem z malí za panování Augusta, proslavil se hstoricko-náboženskými obrazy, okolo 1765. Sobi Jan, ech, Pražan, okolo roku Sobolevský, ruský podobizník co, 1840; illuminator. vice 19 z první polo- století. Sokolov, chovanec zemel 1791. Solanský, Oech malíské aka- Petrohradské demie, Souko p, Matéj, v Praze, okolo mšan r. 1348. staropražský okolo r. 1411. Spork, Jan Rudolf, hrab, ech, biskup Adratský, suffragan arcibiskupa Pražského, výborný kreslíc; po pozstaly tušované kresliny v 7 svazcích ve Strahovské nm knihovn. StachoNvi, Michal, Polák, nar. v Krakov 1768, 7-em. 1835 professor malíství v Krakov, národním malíem to právem, nebo od Polákv aneb malíem národnosti zvaný, a maloval vtším dílem pedmty ze ! : 403 slavouárodnícb ili Ohe šavské; vzaté, déjín Boleslava Bitvu Byinou pod polských a k. III. Oyyzny Hrob ; Sobotky Var- p. Snmy Svatojanský; Solnice Wieliské; Jindichem V.; s Povstání ; Bitvu písaha Tábory ili Koéciuákova; Vítzství na polích Bacslavských; atd. V bitv pod By&íoou jeden polský voják siíav epici z polehlého Nmce psa štkajícího ji straší. O ostatních obrazích piše Pavel Cajkowski, „že na nich od podkowek iskry sypi^cych do upryny junactvem naježonéy, wšystko jest polskie." Obrazy tohoto mistra nalézají se obzvlášt v Krakov, v kostele Domínikánv Mueníci Saudomierští (národní pedmt); v kostele Franpolské tiškánském, u Heformstv; a nejvíce v síni Jagiellonské. Obšírnjší jeho životopis viz v v Boniku Tov. Nauk XIÍ, Krakov 1827. Sta 5, 1824 Jan, Srb, i okolo na uení zvláštní schopnosti v rodem z Mitrovic, umel ve Vídni, Akoli ješt mladý by), však se. malíství se vyznail. nis a v Ij e v i6 . Jan, Srb z Nového Sadu, nar. 1816, uil se malíství v Pešti u Peského: zdržoval se v od r. 1839, kde 1841 dne 24. ledna zemel, Maloval Osvobození apoštola Fetrs ze žaláe, za který obraz od velkoknížete ruského v Kímé byvšilio 25 duSt a I ím dostal. Poal též odlikovati pro tože ruské kníže 13 obrazv Baphaelových, za 5000 rublv v Rim. Do Pešti poslal krásný obraz Pantheonu ímského. Škoda nadje plného mladíka Staina, Franl., Cech, Malo-Pražan r. 1728. katfiv 8 t navštívil vrátiv Blahoslav, Siavodalmat z Uuhrovnika, a y. Paíž za asu Ludvíka XIV., se do vlasti v samot domeku ven z msta malí, Boloni; Neapoli, íiim, bydlel ko- Obraznost jeho jest kvetoucí, veselá, ušlechtilá: formy eckého vkusu. U jeho vnukv nalézá so mezi jinými obraz pedstavující hrdého starce au chlapekovi (Milkovi) v klín jeho sedícímu konetiny kidel obslihuje. Obraz tento chaje se v plný dílo vdkv a a síly ve krásách všickni Carracciovo vyhlašují. malby. umlci Tam so na první pohled nalézají i za podobizny jeho rodiny: Benedeta Primi, Pierfrauceska Slaye 26* a jiných. 404 Vo chrám S. Maria di Castello jest od oého znameDÍtý obraz ve velkém oltái (Appendini). Stroinski, Jan, historický malí 18 století v Halii. Strychý, Stryla, Jos., Oech z Kozolup Cech, malí v Jan, r. Praze r. 1802. 1348. Suchý, Vojtch, r. 1840. ve Vídni, podobizník. Sulkovská, Eug., knžna, Polka, v Nmceviových zpvich Hist. 13, 9, 8, od jest 8 obrazv, a sice íslo 1^ 4, polských djin. ní 26 14, 20, z Sum, ech, v Praze nyní Super a, Thadeus, Cech, od byli níkv nho a jiní Benedict, s. žijící, maluje sv. dje. kláštere v Bobert, Alberik, Sedleckém 14 pomoc- ss. Svtecký, z Litomic, maloval Martin, ech, rozliné vci pro chrám Kapucínský v Roudnici. Svítil, Josef, dekoraní malí, v druhé polovici 18 století. Svoboda, vezení sena vých ; Edvard, ženská s v larvou Pešti, ; r. 1840. Srdcebol dímající prodava sádro- figur. Svoboda, -ian, ech, naroz. v Turnov 1737. Od nho jsou sténomalby chrámovní v Pistoupíné a v Tismicích. Svoboda, nho a v Pešti Rudolf, pi výstav: koza u studny; ve Vídni. Zvíata opatství Tihan R. vo u 1841. hromad: byli od kráva Blatenského jezera: Zboeniny hradu esnek. Sycha, ech, mistr a malí v Praze r. 1445. Sýkora, Hugo, eský malir staveb, krajftv ^ mnich praemonsfratský, u Litomic faráem. Ochotník. ^^^^ Šcepánko, ech, okolo r. 1445. v Praze. Šedrin, Ivani, Rus, professor a direktor''Pelrohradské akademie, krajolika ješt žijici. Šedrin, Sylvester, syn pedešlého, též krajolika. Ševujev, Vnsilij, Rus, historický malíka profes- Petrohradské akademii, nyní žijící. Šimuneti, Hlyr ze Reky, vyufcenec Benátské aka- sor na demie, našeho vku. 405 eský posud nejschopnjší kreslitel na rodilý z Nového Msta v Jihlavském Sír, Frant., kamení, Praze, v kídon kraji, Husa. Pešla, Piirkyn, kreslil: zvlášt posud Neustává Šafaika, Jana Francouzv podle se vzdlávati. Šlechta, Vojtch, Oech, dobiznik r. Štpánek, ech, Štur, naroz. ve Chrudimi, po- 1789. Pražan, okolo moli Jurian, v 1348. r. Krakov, okolo 1665, uiitel Theod. Lubieneckého. Táborský, v Praze, ozdobil v KloUocské hory, r. 1552 a malí. Psal a vymnohé knihy zpevv obrazy k. p. v Lounech, Jan, (Jech, Teplicech, v Tejek, eském Brod Martin, z hvzdá slavný mechanik, a jinde. ech, malí, našeho veku, dostal mezi jiným obraz Saturna pí- dvakráte odmnu, kreslil rodu co pannu odlialujiciho ku Vznešenosti Zdir. Tejn r. Pírody od Poláka. aneb Jan Tejna, z ech, v Praze okolo 1348. Theodorovic, Arsa, Srb, žil i zemel co malí Nejslavnjší srbský iivotopisec; v Novém Sad 1825. maloval mnohé chrámy, jako: v Báji, v Novosad, v Almáši, v Budin, v Zemlín, v Mitrovicech, Aradu, v Od tohoto umlce nejvíce obrazQv se v národu nalézá; on maloval podobiznu Dosithea Ohradovice, Kaié atd. Tiasný, (snad Šíastný ?), Matouš, z Prahy, malí životokusv, nyní v Brn. Tkadiík, Frant., nar. v Praze 1787, malí; v Pražské obrazárn jest od nho Návrat s. Vojtcha v Bekereku, ve Veršci a jinde. i ech. Tkadlik 6ili Kadlík, Frant., ech, klassický malí našeho asu a uitel v témž umní; rodilý z Budan u Karlova Týna, zem. 183 (V) na souchotiny v 57. do roce. vyšší byl J. M. císaovna matka Karolina poslala jej na vzdláni do Kima, kde asi 6 let byl. R. 1836 ode stavAv za editele Pražské malíské akademie zvolen. Rejsoval písn, maloval istotn; mezi jinými 406 jest nho od podobízoa Dobrovského; svým vnukem v ln S. Ludmila se Václavem pi službách božich; Kristus Marie. Viz Výklad ku Slávy dcero str. 28^. 8. mu mnichm: Maozi s. oábožoost a vázanost ku katoIícko-náboženskýcU pedmtech zstane on vždy jeden z nejpednjších mislr&v. Tomáš, z jehož šttce obraz s. Jana Evang. a vytýkají prilišaou mén nic Vita císa draho koupil, v pro Pražský hlavní chrám velmi Mathias s. na oltái postaviti dal. a Tomáš, ech Teboni, maloval roka 1612 poheb Rožmberku tak, že vžecky tam pítomné osoby i podobizen k poznání jsou. Tomáš, eský historický malí, u6il se pode Tkadknížete v Voka Petra z líkem, nyní ve Vídni podobiznuje. Tomejšl, z Konopišt, Antonín, znuzený. Geniální To pera, To vor o, eský malí podobizen; rodilý prvních letech došel obliby, v nyní žije lovk. Cech, v Praze, okolo r. 1695, Cech v Praze, maloval píbytky a nkteré oltáni obrnzy r. 1787. Martin, Ant., Tebecký, Ignác, ech, naroz. 1727, maloval v Praze pezdailé podobizny v miniatue, zemel 1780. Tresiiák, Cech v Praze, od nhož slavný hrab Ant. Špork r. 1721 malován byl. Tverskoj, Mikul., ruský malí djin, nyní žijící. Ugrumov, hradské ; Val sku, ješt v as kreslil jejichž rytiny Carinthiae malí Rus, a professor na akad. Petro- žijící. O, Jan Veigart, svobodný pán v Krajin- nkteré se 1688 vojevodství kraje nalézají v jeho Korutanskébo, Topographia knize: v Norimb. Vacek, Gustav, ech, z Kostelce nad Orlicí^ našeho vku, v Praze, maloval poustevníka 1842: otární obraz Panny Marie korunován. Václav, Cech, v Teplicích jest od nho pékný nešporní obraz. Vád a vík, ech Varnek, v Petrohrad. v Praze okolo Alexander, ruský r, 1348. malí, nar. 1780 407 Varnek, Edvard, syo pedešlého, léi malí tam. Vasilevský, N., ruský malí pod Petrem Velikým. ValieDuš, Jan, rodilý xe Štýrského Hradce, zdržoval a oženil se v Prate Veceík, Václav, 1G98. r. ech, v žil Žalci r. 1719, maloval ollární obraz Jana Nepom. ech, kreslíc v Pra/.e, kde se Vyznail se v pekrásných krojolikách. Ve lisí a v. Cech, malí v 13 století. Venecianov, ruský mali o oud akademie Petro- Veleba, r. 1777. Václav, narodil. hradské, ješté Vesel, pracoval žijící. v Berlíne i mali Jakob, ech, Vítek, V echách v Timolheus S. , Kdáosku ve ve své i zdržoval atd., ve se Porížanech jsou Jan okolo 1765, vlasti. od které Vídni nho mezi : S. 1764 r. 1795. Pavel, S. a 1765 maloval. Vodanský, z Boha, a ctyry J. E., Cech, v Praze, kreslil Jana vítzoslavné brány vystavené Janovi Nepom. Voják, Jan, ech v Malopraze, kde r. 1615 se oženil. Pavel. Cech v Praze, kde v dom Jana rady nového msta Pražského, do knihy album amicorum svou vlastní podobiznu s následujcím nápisem maloval: „Koho štstí vyvyšuje, Nenadále zbohacuje, Volavka, Alše, — — Ten ho hled sob vážiti. Kdos. odkuds, cos byl ? pomnti. Na budoucí památku, podobu obliíeje svého, zahodiv se do píbytku pana Jana Alše, sed za stolem, maje zrcadlo ped sebou, jsem ted vymaloval, jsa tak umní malíského milovníkem a maje jméno Pavel Volavka, rodem z Draskovic, a to létu 1598." Volkov, Theodor, ruský malí a divadelník, ma- — loval divadlo Vrabec, mladosti Moskv, jím ech, Frant., byv strážcem zahrad r. 1746—1763. eského Brodu, ve laložené roz. z a rolí otcovských ucítil nebo zde ji/, co samouk vyobrazil okolí svého rodišt ku pekvapení svého otce, kterýž jej proto na malíství dal do Prahy. Alaloval náklonnost ke krásoum, 408 oltárui obrazy. líkou Brelislavi v I maloval na vópoé se 8 malískou dcerou, QžeDÍl byla. Zemel Vratislav, kuchyský zuamcuitý v oleji. ma- 1779. r. Prant., hrabá z Milrovic, ddifcný nad- eského, království djinný, i která sama dobrou pán krajolikarský v Uirné a podobiznický i Zalši, malí. Cestoval tém po celé Evrop a navštvoval umlecké akademie ku zdokonalení se v malíství. Potom se usadil v Cechách ve Stálci v Táborském kraji, kde se posud po ném drahn obraziiv nalézá. Zemel 1815. Vrbek, (Vcrbeck), Judok, Moravan ve sluibé hrabte Popela z Lobkovic r. 1G82, maloval podobizny. Vuúanský, ryl malí Zahradníek, r. v Praze jeho podle kreslin Ant. Birkhart. 1840 jolik ze Štýrska, Zbislav — J., nho bylo od a ili nyní páleni ve Vídni malí; v Pešti mlýn; r. 1841 kra- uhlí; královského jezera u Berchtesgadeo. Z by šek z Trotiny, ech, malí okolo 1350 1360, maloval pro arcibiskupa Arnošta Pardubic a pro Jaoa, bisk. Litomyšlského núbožoé z knihy na blpuchu, pedmty biblické, jenž svou ouprav- zevrubným kreslením, a harmonií barev nic sob podobného v tom ase nemají. Zorillo, J., Polák v Nmceviových Hist. zpvicb jest od nho obraz pod íslem 17. Žygmunt I. Zum zandá, ech z Jindichova Hradce, podonosti, hiznitel vodními barvami. Z uková, Jan, Žitavský, pociobiznitel ve Vídni Šebestian, Cech, rodilý z r. 1838. Jii^ína, ádu praemonstratského, byv faráem v Ouiiouicich, dal taméjši chrám okrášliti a maloval sám dva obrazy pro korouhve Zemel 1710. Žižka, ech v Maloprazo r. 1445. Žlutícký Mikuláš, Cech v Prazo r. 1445. téhož chrámu. II. Afanasiev, jepisce Karamztoa. Rytcové. Slavorus, ryl v mdi podobiznu d- 409 olomaeides, Bartl) zem. 1825 v Klenovci, Slovák, nar. Ladislav, OcLtiné, kazatel v ev. 1754 církve; rejsoval a ryl v mdi zvírala, podobizny a niappy ke knibám eskoslovenským od nélio vydaným, jmenovité ku historii pírody r. 1798, kdo 10 rytin; pak ku geographii 1798, kde O map, a ku Jos. Flavii O válce Židovské 1805, kde rytina msta Jeruzaléma a mapa Palestiny od nélio. Vyryl svou vlastní podobiznu vydanou v knížce Memoria Lad. Bartholomaeides, od jebo syna J. Lad. v Pešti 1828. i Berka, Ant., pomník Josefa Berka, Jan Nep,, 1758, ryl dje Faust. Procházky; r. Pemysla Janv, bratr Slavín; Otakara Hr. Cech, v Próze, médirytec, nar. asi 83 kusy, k. p. Fr. Ilvzdohorského v Milíné; II. mistrovská Athén bohyní v Berkové c, usadil se ve Vídni ryl podobizny, a slavskou v Kralobrudském kraji s 1790 r. II. pak a práce jeho jest rozmluva Peleova Nejedlého peloženi lliiady 1802. Cech, žák Pražské akademie krásoum, pracoval ve Vídni. Bersenev, zemel 1790. (Šternberka), modlu staronalezenou v Dobrovského ili litinu Ivan, Byl Slavorus, Jana 1762 nar. Evangelistu v Siberii Dominicbina, dle Pokušitele dle Titiana. Bs, od jest narození Blažko tomného Bubensa dle aneb ve století Vídui rány Karlu im óster. PIntorch Wien 1807. B má se dle dle rodinu syna Svatopluka r. 898 Bavorští sebou do Karulan pevedli, mst Dtrichotýnských, 1570, zemel 1637; 3. (Rod z Dtichova (nm. Nmci v slavného Moravsko-Slovenského srpna v S. potomka jmeZveutobolch Zve- (Díetichsteinv), loboch), jejž Františka knížete z biskupa llolomouckého uovité jeho s. mnohé vinty pro almanachy. Z národních Rafaele a tejnu Praze v poátku pí- (Blaschke), z ryl ; pacholete skrze Ježíše; pedni&tflv podobiznu a Ursulinek Pán. Blažek Uzdravení ; kardinála chrám Hudoif, Caoh, ve nho starulistin kdei zii Svatopluka krále ma Morav r. javše se 998 dne 31> Rantesdorfe král Arnulf rozliné statky a 410 panstva k. p. Kerk (Gurk), Brezu (Friesacb), Žilicn ili (Zeltschach) kolébku Dticbotýnských daroval Selu aby jej k mlení a k odreknutí se práva oa Der Grossmabriscbe Moravu pivedl. Srov. pojednáDÍ Kónig Svatopluk, Ahnherr der Dielrichsleine, ín Wiener tím cílem, : 1818. B. 2 S. 14). Tomáš, Oech, universitský rytec ve Vídni, r. 1764 1842; ryl pro svobodne'bo pána z Vunšvic rodinu Kristovu. Pod Ježíšem, Marií a Annou te se následující eský nápis: „Svatá Anno pij k mé smrti s dcerkou se vnuátkem, al nejsem zatracen.^ Ryl i Jana Nepomuckébo na pražském most. Bonifacio, Natalís, (snad pvodn Dobrodéj), mdírytec ze Šibeníku z Dalmatska nar. 1550, pracoval kde r. 1586 obrazy na mdi sbotovil, které v mašiny, od Domin. Fontanyho pi postavení velikého obelisku potebované, pedstavují. Na jedné rylíué: PdJahrbiicher d. Liter. Bohá, — i ím, pi stýri Pán, narození Bonifacio Sebeuicus Borovský, G., Zuccara. dle Th. fecit. okolo kon te se: Noel zvíata krásné. 1799 ve Vídni. Jeho ry- Ryl i a Morav se nalézají. Budinský, Jos., Moravan, našeho vku, krojolika. Budzilovic, ryl v dev rozliné obrazy pro knihu Schweitzerischer Robinson v. Wyss 1842. tiny však v Collár, v Pešti, ryl Miloše Obreoovie. Ctibor, Jan Jaroslav, ech v Praze mapu království eského. ad cek ý, ryl Perd. Praemonstrat v Praze, ryl v 1661 mdi, okolo 1715. áslavský, V knize Hory, i M. mezi 1670 Jií, Oech, Pedrahý poklad — jest od nho — 1700. obraz Kutné jinde ryl. ernín, Dan, David, v Holomouci a ve Vratislavi, ryl thesím philosophicam pro Olta Oliviera Podstalského, na níž jsou a 7 krajdv Moravských co bohyn vyobrazeny jiné vci. ernín, Jan, (nm. Tscherniog), syn pedešlého mîrytce ve Vratislavi. Díla otcova jsou mezi 1634 až do 1678 Ryl erb království synova okolo 1715. polského a mnohé chrámy i podobizny. ; 41f epelka, kde 1814 se kresli6 Frant. médirytec a Praze, v se obzvlášt ve zrostli- Vyzuafcil narodil. náob; stromích a zvíatech. Drda, Jaroši. akademie žák r. 1822 podobitny Ant. Ant., Cech, Pražské Poprsí Marie; ryl S. Puchmajera Drda, Jií; S. Josefa; atd. ech, Josef, r. 1804 médi anlické ryl v Torso (lilíoDeus) vo Moicliovské Glyptothece. Dvoák, Adolf, Cech, rytec v oceli, 1838 r. ve Vídni. Dvoák, Daniel, ech v 1701, Praze okolo ryl Mater dolorosa; Jana krestitele a svaté. Dvoák, Samuel otec, Oech, jenž r. 1629 v Praze Ryl pracoval a lam i 1689 zemel, výborný umlec. podobizny, S. Jana Nepom., Život s. Václava na 44 listech atd. Dvoák, Samuel, syn a ueník Jana Nepom.; Jesus amabilis; Familia pedešlého s. ; ryl VcnceHlai. krajovidy. E m u k o v, Siavorus, ryl podobizny zemel 1770, ryl podobizny Geraziniov, Deiii ruských velmožv a jinc. Glogovský, Jií, ech, v rytin jednoho jemné rytého lesu ve Strahovské knihovn slojí Georg Gloi , : govský inv. del. in se. Goloktinov, nyní žijících jeho rytina 12. Siavorus, jeden z neydvtipnéjších rytcv co do krojovidv ; klassická Kristus s ueníky ua cest do Emaus. Grekov, Alexander, kreslíc a 1750. Ryl císaovnu Kateinu Pavla Petrovie, názory Petrohradu. nar. Havle, Jo8., ech, v Praze r. jest rytec v Petrohrad, kníže veliké II., 1802. kreslil a ryl krajoliky. Horník, Erasmus, pracoval snad Cech, ryl Hebec, r. a Hieron., 1550 v Norimberce, sochy. ech ve služb hrabat ze Sporka 1744. Hus, vil vásy rytiny Montana. Peter, pro ech aneb Moravan, Humanae sslutis r. sboto- 1571. monumenia od Ariu 412 Chotková, Karlovarské I Isabella, o v, G., v 8 n iil átku pítomného. Iv ano v, M., nho hrabénka, r. 1775. ryla kraje pedmty. a jiné u konce minulého století a u poPán, vodospád a krajovidy. Ryl Nar. žijící. Rytiny od 1822. 1770. v Petrohrad v Petrohrade jesle jsou v Pamétinách akademie Iva nov, Timolb., medali, r. r. zpsobný umlec. Jachimovicz, Theodor, snad Polák r. 1842. ve Vídni, ryl chrámy, kláštery, ideály. Janota, zpsobný mdirylec, naroE. 1747. Nákladem 1770. knížete z Liš(an (Lichtenstein) cestoval a uil se v Itálii, po návratu pak pracoval podle obrazv jeho nádherné galerie. Umlec výborný. Jan Jií, v Cechách, pracoval ve Vídni okolo Jareš, ryl ve Vídni r. 1824 s. Pannu. Jašek, Prokop, Cech, Beuediktín v Bevnov, pak superior v chu s. Panny. Polici Jelínek, lého století : 1706. ryl a zde velikánskou so- Josef, Cech v Kutné Hoe, kde minuNa jedné rytin istotu Josefovu ped- žil. stavující stojí r. Jos. Jirš, rytec i Jelínek fec. Kutbergae. rezbá forem v Praze r Kacolov, Geigl (?), v Petrohrad, teiny. Ryl podobizny, hrady, krajovidy. Karkovský, Michal, žil ryl a 1720. za asu Ka- mnoho obraz&v svatých pod Petrem V. v Rusi. Kauko, J. P., zpomíná se od sbírky hrabte Sternberg-Manderšeida. bubeník, v Dráždanech 1755. Kobili, K o blit z, ryl obraz tem podle Guercina. Více o Kojinský nm Frencla v katalogu I. 741. Ryl: Malý 4 žeDŠtiny s dít- neznámo. (Coinsky), Eustach, ve Vídni, ryl podobizny. Kolo (Kohlo), H., Cech, v Praze, kde u poátku minulého století žil. Ve knize Syntagma hist. gen. domus Voraczíczkianae 1716 jsou ti podobizny Z této rodiny od nho. 413 Kolpakov, rovnu Natálii, Slavorus, žil minulého Kyl cá- stol. matku Petra Vel.; podobiznu hrabte Vat- vajeva a jiné. Kolpašuikov, A., Slavorus; zachována od ného podobizna knížete Alexandra Kurakina. Kotrba, Karel, narozen v Tšín r. 1800. Má úastnost na Galerii díl Belvederu ve Vídni, vydané od dále ryl Hermana a Tusneldu dle Angeliky v Almanachu: Gedenke mein Kaufmannovy; Madonnu Wien 1844., jest od nho krásná rytina Rozvity. Kysel, E., mdirytec okolo r. 1650, v anglické zemi sice bydlivší a všuk pQvodem nepochybn Slavjao. C. Huasa; ; Od nho jest krásný obraz Oliviera Cromw-ella na koni. Kysel, Melchior, ecli v Traze, ryl dle Skrelovýck nákresAv Františka z Pauly, s. Leviky (Lovický), Jií, s. žil Secuudinu. 1732. ve Vra- r. Ryl švárné obruz Krista, Marii tislaví. a ped- Juseia stavující. Libenický a vydal skupinu v pysku nese. Málek, : Fr., (Leibnitz), Necht ryl ve kamenopisec; H., dítek ke jiti Vídni psa kreslil, mn. an papír sedícího Marci, Janjindih, Moravan, nar. v Jihlav 1722, Mark, Marek, Quirin, nnr. 1753. v Lítav na Morav; uil se vo Vídni; r. 1793. byl oudem akademie, vinty nimi : Nepoítaje mnohé jednotlivé 1811. zemel. obrázky asi 20 výborných rytin zanechal, mezi Maria se spícím díttem ; Zuzana v koupeli Dior. a ; genes scény o Ale.Yandcr; hrab Josef Tlum atd. z Iliady Herodias; Cleopatra Homerovy ; VenusaAmor; ímští císaové ; Maslovský, umlec ; Napoleon ; vku v Petrohrad. akademie 1830. Merzalov, G. J., dle Fiorilla v Petrohrad minulého století pracovavší. Ryl podobiznu neznámé nic- Rytiny od nho jsou v našeh') Pamtinách cis. statiky. Mikoviní, Norimberka v 37 Mocký, Slovák, listech, io r. 1777 ryl náhledy fol. Vincenc, Cech, v Praze r. 1716. msta 414 Motyka, ech, Frant., tjrady: Kopidlno, Novotný, ech, znamenitá rytina ílol. lázn: atd. ryl podo- ueuik a potom i Roku 1814. byl v Paíži, Slavorus, Petrohradské. slávu minulého u Mariánské Slavorus, rytec v oceli, Ouchtovský, sob ryl KokorinovB. F. akademie 1870, r. rjtec a pak hrady Litice ! Olešcinský, biznu A. kreslíc Vysoké Vsi Velikou lípu ve Ryl: v Praze Rábí, Michalorice. Lipnice, umlce Outkyn, oud kde získal. Mikuláš, ríditel rytecké školy v akade- a sice první slavjanského národu, ent Ode vlády poslán ním cizozemci editelé bývali. Ryl byl ku zdokonalení se do Paíže a do Anglicka. podobizny metropolita Michala v Petrohrad, Karamzina, Suvarova, knížete Kurakyna, Kateiny II. atd. Pal co v, C, kamenoliska v Berlín ješt iijící; mii Petrohradské ped kreslil podobizny Panin, G. dje. a S., nmž Slavorus, o Fiorilla v viz ma- lých spisech. Perlaska, konu noci: v Dominik, v Pešti Poláka Chlopíckého Alois, ryl ješt ryl žijící, Mílutínovie ; Arsrb. básDÍe. Petrák, Pešek, ve Vídni 1842. Žitav 1795, iije a prapotomek vyhnancv eských. podobizny Karel, rodilý v cuje posud v Drážanech, Ryl krajoliky; svtozory; dech; okolí Žitavské ; Pešek, (nm. Peschke), Karel, nepochybn eský potomek na konci 19. 21 v okolí Teplické náhle- Berlínské. rytec v 18. Berlin, poátku v a století. Pie teš, Kristián, žil stední umlec, snad Polák. Pobuda, pracující; ryl V., ryl a ocelírytec 34 obrazv k r. žijící 1650 a y pro Wíeiandovým ernohorcv a niappy. Podolinský, z poátku tohoto Královci, knihkupce spism r. 1840, rodinu hrad, asi století v Petro- 1805. Poletník, Poletnich, Polienik, J. F. ryl 415 od 1750 — 1780. v Paíži, meii jinými: císaovnu Kateinu II. 1776; Mílek mstitel vsehomíra; Mílek odzbrojený atrf. Popel, Jan^ Cech, nyní žijící, výborný rytec Prag u. seine v oceli; od ného jsou obrazy v knize: Umgebungen 1841. Poradský, Poralzký, v Vídenskélio frajerii Umlec belvederu jest od ného rytá venkovská zábava. našeho veku. Pucherna, A., kreslíc a mdirytec v Prbze roku 1803 až 1810. ryl hrady: Hlavacov, Karlvlýn, Kunice, Kolodj, Libochovice, Lobkovice, Vyšehrad atd. Puvarský; životopis jeho oeinámý jest ryl dv hlavy východfcaníiv a bystu výciiodanky. Rad z wi II, Anton, kníže z Olyky a Nswieže, W. 1815 byl k. pruským mistodržícím ve velkovojevod; i ství Poznaském Uil Berlín. jioá6e bydlel v ; se v No- rimberku rylectvi od hrabte Ilallera. Z jeho rytin jsou: Kníže pruský Jindich, Ferdinad hrab Haller, knpelmistr Hnmmel, baron Sydov, kníže Metternich, Bedr. Ancillon; 8 rytin ku Goetbeho Faustu atd. Ragusio, Paolo de, zlatník a penzorytec, z Dubrovníkii vici ; konal své umní první poloopus Pauli de ve Florencii v 15. stol. Na jeho medaliich se te: Ragusio. Razwíeska, milovnice mirská, knžna Lubo- rozená Konstancie, krásoumy, zanášela druhé polovici 18. stol. Ve sbírce deráeida byla od ní rytina utšená, se i rytím ve Sternberg-Manbradatého starce hr. pedstavující. Regulski, F. J., Polák, penzoezbá, okolo 1795. R y v o a, Micli., ech, v ve Varšav, Praze tuze dobrý I rytec, r. Rybika, a Rybika. rytuc našeho Josef, Cech, Toník k Vesn kova ve Lvovském Slavjaniné manachu Vesna 1838. médi. ili mdi- 1716. hrady Žobiák a medalí Karel, vku, ryí 1836.; Annu z Kra1837. a Svatopluka v alr. otec pedešlého, rytec do ocele 416 Sedlecký, mdiryfec zpsob lehký v 71 roku Pfelfela v Augšpurku. rylby chválu zaslouží. vku Skála, nepochybn ech, Baltazar Zigmund, ueník Ond. a Ješté Jeho r. 1767. ryl obrazy žil svého. mdirytec našeho vku, Oech, Petín ve kížovýcli kaplikách na Skorodumov, u Prahy. vyn&enec Petrohrad- Gabriel, Rus, ské akad. f 1792. Sokolov, hrad r. Rus, mdirytec, N., pracoval v Petro- 1750. Sovic, C. A. Oech, v Praze, Strážce pro Paulánské bratrstvo. Stojský, ech Eiistach., Strahovský, 1758. r. v Malé Bartolomj, ryl angela Praze 1740. r. mdirytec ve Vrati- — rozliné podobizny, 1721 1757. Pavel, Uns (?) mdirytec okolo 1804, obrazy ku slavjanské mythologii od Ond. Kaysarova. slavi, ryl Sulima, ryl Sycha, P, J. ech, Jií, kni© Balbinov Historia Šttka, Slavitéch, Teplár, Ant., v Praze Sv. titulový ryl ke list Hory 1665. ech, ech, ješt v Praze, rytec žijící, žijící. podobizna kresli! Šafarika, V. Hanky, lirobte Rošcišewskiego Tolstoj, ruský hrab, rytec medalií. Trmal, Zdenko Rudolf, Oech v Praze, a ryl j. Jana Kestitele. Vacka, ech Josef, v Praze nar. 1676. }• poctn byl pomníkem v Novoprazském hbitov. Veselý, Vojtch, zdržoval se, jak se zdá, vatsku a Dalmatsku, ponvadž v jedné horvatské 1795; v Horknize osobami a ílguraii, nyní fol. titulní list, s rozlinými ve Strahovské knihovn v Praze od nho shotoven jest. Vladimír ov, S., Rus v Petrohrad, mdirytec ješt žijící. Ryl r. 1825 podobiznu knížete Miloše Obrein novie. Vusín, Dan., v Prar.e, 1601 — 1682. ryl dle Skety. VusÍH, Jan Fr., biznu císae Josefa VusÍD, Kašp., v Praze téhož asu; ryl I. mdirytec v Praze r, 1695. podo- 417 Z ným a r n k o, životopis Jakub, Polák médírytec 8- apoštola Jakuba un zhotovil mezi ji- ; 16 listech. Zás téra, Franl, ve Vídni žijící, ryl boj se Ivem, 1842. Žega, Frant. Aag., (nm. Schega), Krajinec nar. 1711 Novém Mst. v neyprvé zbrojir pak volencovu Byl pracoval ve Mnichov, kde podobizni] rytec, vo- i sku udlal tak výborn, že za dvorního rytce 1738 pozván byl. Ztga zhotovil 18 medalií vojevody Bavorské pedstavujících. I do Vircburku, Drážan n Vidn pozván byl; zde udlal t vosku podobiznu císaovny Marie Theresie. Jeden z jeho bratrv následoval jeho píkladu. Ž e z k o, V., I í Zem bera, ech, rylec našeho kreslíc J., vku, krajolikv a v Prate žijící. médirytec ne- šeho vku. •v III. Area, tovil i sp, sana v byl, jenž Umel Mikuláš 7, Rakve, zho- ploskorezbu narozeni Kristovo rakev Bolon zapoatou, Area doslal. jej zem oltá ve chráme a že on socliafi a litci. (Nico'aa8 dell Area), pálené stavující Kezbái, r. výslovn Slavjanem sv. .«. Ducha ped- v Benátkách. Zdá Dominika, od Mikuláše Pi- odlud jméno dell dohotovil 1494. u Slavný Sansovino a jiní jmenují. Auliek (Oulíek), Dominicus, ('ech, 1734. naroz. ezbé, uil se v Litomyšli u Police Bolaka (?) a pracoval ve Vídni. Cestoval ve Francouzsku, Anglicku, v Éím, kdo v akademii s. Lukáše první odmnu, a nn to od papeže Clementa XIII. rytíský ád zlaté ostrohy obdržel. Skrze jistého, za biskupa z Uher r. v Fr. klamce, ztratil celé své jmní ze 1200 zl. Naposledy byl mistrem modelv v porcelánové díln v Nymphenburku v Bavorsku. On udlal se vydávavšího záležející. mnoho krásných modelv zo hlíny a t vosku, ale sochy pro tamjší voleucokniiecí ziihradu. Blopotocký, Alexander, Slovák z Oravy z Bílého Potoku, ezhár a kamenár našeho vku. Brok o v, Jan, Slovák, lGr)2. ve Spišské Sobolu nejen i KoUárovy splív. ni. 27 418 kde jeáté socha Jana Nedo mdi pom. v kaplici domu Vuošvickéko odSysanga rytá, od nlio se spatiûje. Pijav katolické vyzDáni víry, r. 1718. umel. Brok o v, Jan Ferd., syn pedešlého, r. 1688. v Praze nar. Zhotovil s. Trojici na vlaském namésti v Praze, mnohé sochy pro most Pražský a jiné. Brož, N., Cech, rezbár našeho vku v Prae. erovský, Václav, rezbár drahých kamen v Praze, okolo 1774. Denich, Jan Jos., ezboval v Praze okolo 1717. Zemel ve Hlohov ve Slezsku r. 1737. Dlouhý, Frant., kamenorezec, v Praze 1751. narozen. Usadil se v Praze, i Dománek, Ant. Mat. 171.3. ve Vídni, nar. Jos., nepochybn z eských rodiv, uil se u Donnera, proputoval mnoho krajin, proto se dila od nho ve Francouzích, v Anglicku, ve Španlsku a v Nmcích nalézají. Pro francouzskou královnu Antoinettu deva stolík ze zkaineuélého Patí k nejznamenitjším se slupcí umlcm. Dunajský, Vavinec, Slovák 1782, t 1836. Socha s. Magdaleny Ostatn tovském jest jeho arcidílo. ku Slávy Dcee str. 290. Gordejev Gordevic, ech, mistr, z blové, Li slavný narozen chrám ve nm o viz socha Feodor, trohrad v první polovici minulého sorem v tamjší akademii ezbárské. Hanuš, shotovil hraci broncovinami. a byl století, hvzdá a LibVýklad v Pe- profes- professor 1490. zhotovil pomocí svebo žákn Jakuba, nádherné hvzdáské hodiny, které posavad na radnici staromstské ku spateni jsou a sotva kde sob rovné v Praze; r. mají. Chládek, ech, Jan, nar. sochy hrabti Valdšteinu a více znail se obzvlášt v malých v Slaném, ve oltáv hotovil pro c'irámy. Vy- figurách. Umel 1788. Turnov. Ivauov, Petrohradské, Archip pod 1805. Zhotovil panovníkv. Motvejevi, oud císaovnou sochy, a Kateinou ploskorezby a rada akademie II. bysty až do r. ruských 419 Jablonski, Polák, ezbá a stavitel, rodem z Krakova; ozdobil v novéjších asích dóm ve Gnézdn. Jakub, ech, déd slavného Veleslavína dle ženy; v Kutné Hoe, potom r. 1540 1546. v Praze, kde od jednoho obyvatele jeho domu, jehož nevinnou ženu zastával, kopím probodnut byl. Jeho ezby nalézají se v Ku- — tné Hoe. Janek, ech, umlcv jméno jeho nadchází protokole v 1348. Praze okolo v Janko, píjmím Malý, Praze v 1342 zpominá r. se v protokole téhož roku. Jaroš, Tomáš, slavný Zigmundovský veliký dílo jest zvonv více J e I e n i a u ezal ve stol., Jindra, v s, /on na katedrální obrazy ozdobený v Praze, krásnými litými i z Praze. bydlel v stol. zvonv obzvlášt Utec, v Brn, v druhé polovici 16 Jeho vži 1548. Lil v Báslu v 16. r. litin. Zikmund, rezbár forem dev mnohé pedmty. Martin, slavný umlecký Utec Klatovech v Cechách okolo 1^79. Kaborek, pítomného Jan Josef, století otec syn, oba i u poátku v Praze pracovali. Kejnovský, Leopold, Cech, kumenoezec, r. 1758. K in ko š, Adam a Miirtin, Cechové, zpsobní litcové I v Praze, onen r. 1734, teuto 1794. Klot, svobodný pán, Slavorus, koní s vodiem pro Kozlovský, admiralítuí skupinu zhotovil plac v Petrohrad. ezbá, vyuenec Petrohrad1802. Krišían (Crislian v Praze r. 1348. Krumpé, Hieronym, Ce.ch, v Praze, v 14. stol. Jméno jeho nachózí se ve knihách nialiského bratrstva. K r y o v, slavný ezbá našeho asu v Petrohrad. Vzdlal se nákladem vlády v Hím, kde neobyejaé dary ducha vyvinul. Zde zhotovil na žádost velkoknížete Miské akademie, uni. Slavorus, r. ) I i Itala velikánskou sochu, (lektora, alabastrovou samého velkoknížete. a Kutésovi, hrabti Kutoisovi atd. Jolio nádherné mausoleum Dmilrovi již Pak ped tím bystu lirobiii pomníky nejvtší dílo jest Donskému, osvoboditeli 27* 420 ze vlasti jlia Tatorv. mnohá mistrovská Kuno kole Pražském vrátil se do Petrova, ech kamenoreiec v Praze 1668, jméoo jest v proto- ezbái'; jeho 1348. r. Kiinicova, Maria, Slezanka. Laška, Hadrian Zigmund, Cech mštan okolo r. Lazar, Václav, ech, i staropražský^ 1726. lého století krásná dila dinu; kde zhotovil. Klid era. Mat. Ant. Kunc, 18i5 B. dila z nor. Frant. ech, pro Vrtbovskou ro- sochy v Lukavci se výborné Lokaj, v Plzni, zhotovil minu- alabastru v Prnze od nho okolo r, Malínský, Jos., Cech, výborný ezbá, anech 1756., zem. 1816. Od nho jest model nm Norberta na Strahova a angele na Dionysa ve Staré Boleslavi. ; naléz6jí. 1808. nar. v Br- hrobu s. pomník biskupa ech, jmenovaný v protokole Pražských 1348. Maria, Federovna, císaovna Ruská, matka císae kolkuv a peetí Mikuláše, v ezání drahých kamenv velmi zbhlá. Ona zhotovila podobizny císaské rodiny, co kameje (Cameen) s velikou snadnosti. Roku 1820. podala jí k. akademie krásoum v Berlin diplom, co svému uudu, re5 pitom ml sám král, co protektor akademie. Vznešená umlkyn odevzdala akademii zlatou medalii s podobiznou císae ruského, pod níž stojí jméno pvodkyn Maria F. Na druhé stran jest ol,,osvobodíte!i tá se znaky císaství a nápisem národv Alexandrovi požehnanému". U spodku slojí 10 beDruhý pamtný peníz pedstavuje Pavln I. zen 1814. Zemela r. 1828. M a r t o 8, Ivon Petrovi, u5il se v Petrohrade, byl profescestoval v Itálii a Francouzsku; r. 1794. sorem akademie Petrohradské. Jeho sláva doma i v cilin tak rostla, že jej Alexander císa titulem gênerála poctil, jiní pak za soka Canovy a Thorvaldsona jej vyhlásili. Jeho díla jsou mnohá, zvlášt v Petrohrad, v Petrodvoe a v Pavlovsku. V Pavlovsku jest pomník velkoknéžny Alexandry, kterak k nebi chvje, an Hymen Malý, umlcv r. : : 431 nadarmo zpálkem pochodni Pravé arz médi v iÎoskvé pomník slavným pátelm Mininovi a Požarskému, kteí z poátku 17. století Huško ode zkázy Romanovský na trn pozdvihli. ochránili a (Tento opsán jest v Píloze zu Jenaer Literaturzeitung 1804. . 67). Tento utéšený pomník bohužel na zmar pišel r. 1812 pi ohni v Moskv. U. 1829. pomník boncový knížete Potemkina . 1831 básníre Lomonosova f 1835. ji cidílo drží a zaiiáši. 1804 plné krásy a blahumiu. R. zhotovil dm ; Max, Eman., Cech, lovypuklioa ; Max, nyní bratr, mlu'li>í po dum Archangela Michala slepých v tim : Kateinu, po- Sv. ; .Mozart. Cech, Josef, uitel bratr, starší vzorkování prmyslové jednoty v Cechách. Pracoval vzory k podstavci Pemyslova pomníku na Stadickém poli 1841. u Pracuje nyní ze hlíny eskd, knížata a krále. Mikeš, jinae . 1348. Mikš, Oech, nar. Jan, pracoval obrazník, Mikuláš, v Mirovský, vavši; zhotovil ech, 17tí5., v žil Praze okolo hudebník a voskový Drážanech. Václav, kazatelnici Oech, Bavoích v ve chráme sv. praco- Tiburcía ve Štraubinku. Ne e, Jan, rezbá, zemel jako vojenský Kašpara Neera. Nejedlý, Jan, Cech, lilec v Polsku. Obrocki, lého stavitel Otec století. Jan, r. 1524. Polák z Iblie, na Znamenitý umélec, jeho díla konci minu\e chrámích jsou plná miluslností. Obry, Ant, Orlovský, Oech, v Praze, okolo 1740. Boris Ivanovic, slovutný ezbá slavo- ruský, narozen v manství, uil se v akademii Petrohradské r. 1822 cestoval do Hima kde pod slavným ; , Thorwaldsonem se vycviil. Navrátiv se do Petrohradu 1829 toto mésto mistrovnými díly ozdobil, jmenovité sochou Kulusova Smolenského poprsím císae Alexandra. Byl professorem v akademii, zemel 1837. Pacúk, ech, v m»l Chrudimi, u prosted náméslí jest od ného socha Promnéni Pán, mistrné vy; hotoveQá. 422 e- Peti ob, Frant. , naroz. 1770. v Tebnici v 1795. stal se dvorním rezbárem v DražíaDech, pozdji professorem na taméjší akademií. V jizdárn Drážanské jsou od nho shcní koové, v pirozené ve- chách; i likosti. Petich, V ím dl syn pedešlého, nar. 1798. Thorwaldsooov. Památnjší z jeho Ferd., v dílnici byl jsou 1833. den a noc; Belizar; Kristus; angel smrti atd. Petík (Pelrus), Petro vi, št žijící ezbá v Praze Dimitrij, ili Srb, V sošnik. nho Hlava Pimenov, Mik., syn 1841. byla od 1348. r. Pešlanské výstav roku Spasitelova též znamenitý', je- z Báje. ezbá z mdi. v Petrohrad, nar. 1813., uil se tam a cestoval v Némcícb a v Itálii. Vojtch, ech, dlal obrazy z vosku, zemel v Praze r. 1794. Poltavcev, Slavorus, v Moskv, r. 1839 zho- Pokorný, tovil krásnou k chování v rezbiriu, rakev ze stíbra zstatkv ní svatého, pro 280 liber ztíží, katedráli Ka- zanskou. Prchal, Jan Václav, Moravan z Kromíže, nar. 1744., uil se od olce, jenž byl ezbáem biskupa Olomouckého; pozdji navštívil akademii Vídenskou. Roku 1774. usadil se v Jihlav, zemel 1809. Prokop, Filip, ech, z Kralohradeckého kraje, nar. 1749; již U k ezbáslví, ve mladosti jevil neobyejnou lásku vyuil ševcovství, potom stolarství a teprva ve Vídni ezbáství. Z jeho mnohých prací j^n nkteré udáme: skupina Aneáše s Anchisem v Schónbrun pi Vídni; odlika mediejské Venuše pro svob. bysta císae Františka v Pep. Palugyayho v Prešov, šfanském museum. Zemel 1814. R a d a j a Fraot., Slavodalmat v Dubrovníku, mnich ádu Františkánského, žil za asu papeže Sixta V., od nhož tuk milován byl, že ho chtl kardinálem uiniti, kdyby práv v kláštee Slánském nebyl umel. Benedetto OrsÍDÍ vlaský spisovatel, nazývá jej ,,egregio scul1 tore.*' otce , (Appendini). se 433 R po a 1525., z J., Oech z Umlovic, okolo oltáe v Schenkenfelden v Rakousich Matouš, Oecli, rector Tejnské školy, (Rapoš?), Ferd. zliotovil . Rejsek, ezbá a mezi príkopích na stavél r<jkem 1475 krále za a prakde vži dále chrám Zdržoval se znamenitý. krasoslavitel v Praze coval 1493., a Vladislava, a práv Barbory v Kutné Hoe s velikou pochvalou, pomníky. stavitelství nikdy se neu5íl; hotovil Ropá, Augustin, Oecb, rodilý z Krumlova, chovanec Vídenské akademie; r. 1794. a 95. pracoval ve ikole Zaunerové na pomníku císae Leopolda II. Stránský, Jan, ezbá a stavitel, okolo 1730. Slrážryba, Vine, Cech, stavl kašnu ili studnu .sv. i v Lounech na námstí zdobenou rozmanitými ezbami a sochami. Šerák, Bachus a Edv., r. Polští kupci; 1842. ve Vídni: Satyr; Madona ze slonoviny. Šlanhofský. T. J., pracována jest krásná socha Msté Pražském. Šleanuti, demie, našeho Tejn, Illyr ech, dle jeho nálezku vy- .šipáuiíké v v ulici Novém Reky, vyuenec Benátské aka- z vku. Oech, méštan, v Praze, okolo r. 1732. Slavorus, v Pelrohrad, nyní žijící. Cech, v Praze, okolo roku 1348. mistr Jií, Treskorný, Vank, v rezbárství. Veneš, v Praze r. Frant., Cech, z Vykletic, žil a oženil se 1692. Veselý, Václav, ech, v Praze, zhotovil roka 1843. sochu Luthera pedstavující, znamenitou. V o rovec, Štpán, Cech, ze Starého Sedla, nar. 1699., vyuil se ezbáství u slavného Jana Broková v Praze r. 1699. IV. Krasostíivitelé. Ba zemel r ti sta, 1751. Vojtch, Cech, v Jiín stavitelem; 424 Ba žen o v, Basiljevic, v Petrohrade, oud akademie tamjši, zemel 1798, jako míslopedsedník cis. akaBudoval mnohé veejné slavioy zhodemie krásoum. však neuskuteaný. tovil vior k oprav Kremlu, Beneš, (5ech, naroz. 1431 v Lounech, zemel 1537., dovystavil na hrade Pražském palác krále Vladislava stavil tak eený španlský sál lamž, pak stavl chrámy. ; ; Viz o ném Mise. Dec. I. L. 3. Bezký, Rus, stavitelský mistr., Balbin. Bezkoj, mnohé zhotovil žil budovy, nové nástroje veejné 1763., a ma- jako i osirovtipná divadla pi píležitosti uzaveného pokoje s Turky r. 1775. Brylov, Alexander, Rus, professor architektury stavl r. 1833. krásné Michailovské div Petrohrad šiny, ; vadlo; i podobizny maluje. Conval, vicích okolo z Frant Doupova, Vladislav vitel. Drahý, , krasostavilel v eských Budjo- 1647. r. Josef, Oecb, okolo 1(14, Jií, eské vodosla- kníže povjáil ho do šlechty. Slezák, mšían a stavitel v Tšín. Jeho dcera vdala se za stavitele Champreza, okolo roku 1790. Fiola, ech, ješt žijící, stavl v Praze konvikt u Piaristr alrt. Glinka, císae, uil se Slavorus, nejprve krasostavitel ve v Petrohradské služb ruského akademii, kde plány ze starožitných stavení kreslil jmenovit z mausoleum Hadrinnova a Augustova. 1825. opt dom se vrátil. v a Itálii, pak a vzal, Roku Haliek, Jakub, ech, cis. král. dvorní stavitel mšfaa Pražský; zemel 1751. Holoubek, Mik, ech, stavitelský správce pi stavení chrámu sv. Víla v Praze ; zemel 1355. Ira, ech, r. 1509. stavl dle nápisu tam na starém kameni. ivaoov, hrad; r. nen.ohl pi hbitov v Zemchu, Aicxievi, profissor stavitelství v Petrov Že slabého zdraví byl, 1760. byl im. staveních úinkovati, jeho díla záležejl v ná- kresích a plánech, zemel 1802. 425 JaropkÍD, Slavorus, setuík, v první žil polovicí Petrohrad pedmstí Vasili-ostrov ; idli stavení clirámu sv. Paaoy Kazanské; zemel r. 1748. Jedlika, Cech, uinil plán k Bohdaneckému kanálu pod cisaem Josefem II. TnÍDulého On století. Kaka, založil ech, Mux., Frant. 1730. r. v ve druhé po- v Praze, Po náDovzdlal se v Itálii. vratu hudoval chrám Salvatorský ve Staromstském jezuitv Noském kollgii klášter sv. Kateiny s chrámem vém mst Pražském; hrad hrabte ernína >e Vinaích u Prahy. minulého lovici století. ; Klinský, v DrážJanech; kreslení, Jan Bohumir, z putovi.l byl slaNÍtelským íma do radou v naroz. nkulik se let 1793 r. Ulm. v co mistr — 1795. Zhotovil Mst Novém v Praze R. 1827. pomník Schille- rovi. Psul pokus o harmonii budov a kr;ijovidiiv. Mezi jeho zekumi v kresleni byla eská hrabnka Tachtová. Kokorin, Kakariuov, Alexander, Slavorus v Siberii nar uil se v akademii Petrohradské; po cestoi , vání stal se radou, Stavitel pilný a professorein a mnohostrann direktorem akademie. On zhotovil vzdlaný. pravém behu Nvy, jehož f(iumernOi>t a krása ku podivu jest. Zemel 1771. Kotlík, Ondej, Cech, pod jeho správou pokraováno ê stavení metropol, chrámu v Piaê r. 1380. ptán k budov akademie na cis. Karla IV. za Ze vdnosti a ku jména postaven mu sloup na galerii toho pisem: cliráinu jeho s ná- Fabricae magister quarlus Kotlík ,,,\ndreas zvnní 1380." Krabice, správce pi 1375., psal Beneš, i i chrámu staveni Weilmile, sv. Cech, slu\ilelský 1355 Vita v Praze, bratr Juna Slaíjka. — kroniku. Kíž, ech, v Krumlov, 1474. stavl hradní vži v Tuhoraze, jakž to tam nápis na kameni svC'di. Lobkovic, Jan, Cech, naror.. v Madril r. 1606.; potom, jakž v ád Cistercienský vstoupil, stal se opatem Kvtoii, ech, r. a naposledy biskupem ve Yigevano. Stavitel a inatel ina- 426 pi thematiky výborný, jehož radu On tebováno. staveni knihy, k p. Cursus mathematicus 4 sv., huje: Mathesis Architectonica. Lobkovic, Cech, Jií, kláštera jezuitského pevnosti po- Prahn a jiná msta. upevnil svob. Chomoutov, v mnohé Psal první pán a obsa- díl zakladatel zhotovil nákresy ku stavni tohoto kláštera. Lomnic, Pražský Martin, staveni chrámu sv. Víta Míchaelis, kanovník správce a 1455. r. Slovodalmat v Dnhrovniku, Pasquale, 1484., ozdobil sve' rodné msto mnohými budovami, on stavl pevnost u pístavu moskékrasostavitel r. ho; klášter Dominikánský, jako nápis Michaelís Ragusínus ingenio plura 1485 (Append.) Michailov, Matouš, enec Petrohradský. odmnu konen Pasqualis invenieus anno následného, cvi- bratr starší 1794. R. svdí: clara obdržel medalii zlatou professorem akademie. Michailov, Ondej, Slavorus, vycviil se v Petrohradské akademii. Již mladého pojmenovala akademie co udem, a ; nedlouho Milong, i byl professorem. Rus ve 13 Petr, enou Kamennou stnu vení souasnikfiv v pak ; Kyjev chrám století, stavl tak behu Unpra, u vstoupení Pán v e- k udi- Nov- gorod. Netola, Nevole, Petr, mšfan Pražský r. 1709. vku, v Praze kraso- Jan, Cech, našeho stavitel. Nikitin, Alexander, Slavoruský 1834. byl v ím, šlechtic, r. 1816 kde staré Forum dle zrutin tak pedstaviti hledl, jak pvodn poslal mu císa Alexander vykonáni toho v Petrohrad nar. Romanm bylo. K 200 dukálv. Pán, Josef, ech, nyní v Pešti, nástin kreslil k Salavarské kaple. PáneU r. 1702. jímž sob Petr (Panecius), stavl ve Jan, Starém Cech mst v Praze chrám sv. 1694., Jakuba, slávu získal. z Bracha víc (snad i Prachatic?), jeden 427 onch mistrv, jenž chrám Štpánský ve Vídni stavli. až do r. 1429. Popelka (nm. Poppelken), Kurt, zpomíná se v dje- z On stavl vži pisu msta 3rema radnici, s velikou Prosek, Radecký On zde cti. stavél gotliickou 1440., dle jiných 1502. mésfan Pražský, zem. 1779. (z Radce), Václav, kanovník hlavního dokonil dóm, r. chrámu Praiskélio, pod jehož správou druhý chrámu r. 1392. stavn byl. Ržika, Jakub, Cech, opat Sedlický, stavl klášter tamž, jemuž podobný sotva se tohoto díl 1731. Cechách r. v nalézá. Šóedrin, Apollon, ruský, ješt žijící architekt. Stanko, Jan, ech, r. 1407 stavl chiám v eském Krumlov. Staro v, Rus, vyuenec Pelroliradslié akademie. U pravda, píjmím Veliký (lat. Justinianus), Jihorodilý slavjan, posud ješt z Vedriny r. 483 — 565., nejstarší nepevýšený slavokesfoníký stavitel. O jeho dilecli a stavinach již jitide jednáno; zde toliko ješt dkazy toho pivedeme, ie on nejen milovníkem umlcem a ochotníkem, ale skuteným a vycvieným v architektue byl, a to tak výborným, že nejvtší kraa svého asu, slavného Anthemin a Isidora, pevýšil a dávanou jim v ouzkosli radon zahanbil. Prokopius všudy píše, že on osobni podíl bral na všech budovách, jím naízených. Srov. Prokop, de aedif. L. I. C. 1.: ^Pi stavení chrámu sv. Žofie poali se pilíové obloukv pod náramným bemenem pukati hrozíce tícením: Anthemius a Isidor, stavitelé, pospíchali v nejvtším strachu se zprávou k císai, neskládajíce žádné nadje v svém umní. Císa rychle okrouhlost oblouku dokoniti káže, ka: že potom oblouk sám sob podporou jsa, ani pilíflv polebovuti nebude. Umlci rozkaz ten ihned vykonali; oblouk do nebeské výsosti vyveden, stal se celistvým a zkušenost potvrdila pravdu dnné rady." L. I. 4. Ûprovd;t vystavil chrám všech o|>osostavitele — štolfiv veliký a nádherný. dv pímé Návrh árky vyznaeny, a obrys tento udlal.* v prostedku ve- které se 428 spolek sekaly podobu kíže stála Stecha svatyn. zdála se v povtí — viseli Ve strediti pedsta\ujice. stojíc oblouuém na klenutí podpory akoli nejvétsí „V Jerusalem dal Upravda bez pevnost mla." L. V. 6. chrám Bohorodice na nejvyšším chlumu budovati a mimo jiné jeho širokost a dlouhost pedepsal. Toto Upravda lidskými silami a umním napomáhala jeho rady mu pée." vykonal: skutky. a „Upravda dvrnost pobožná Obtížnost díla plodila krásných chrámv nastavl, že, kdyby kdo jedenkaždý i skvostných domnívati se z nich obzvlášt považoval, s podivením bude, že on nic jiného dlali nemusel, celý as svého panování na nic jiného uevynaložil, mysl s\ou niím L. I. C. 3. tolik a tak jiným nezaneprazdoval, než tímto dílem." Rovnou praktickou zpsobuost v architektue ukázal náš Upravda pi stavení hrad&v a pevností; pi pevnosti Dara i Prokop II. 1. opisuje nojeo vbec jeho rozkazy a náobzvlášt i na jednotlivé zdi stiny na celost díla, ale a stny, vže a bašty, jejich míru a formu a jiné podrobnosti se vztahující. Slušn tedy byzantícký ili Upravdovský tento sloh slavjanským nazývali mžeme, Bechí jej Upravda od svých indoslavjanských pedkv Tento nesmrtelný byl zddil, aneb i sám vymyslil. dobrodinec Evropy byl ale nejen krasoslavitelem, zákonodárcem, hedbávozdlávatelem, nýbrž i mudrcem, bohoslovcem a hudebníkem. On složil do muzických not ecký nábožný zpv Troparium, o božství Pán, který ecká církev pi službách božích podnes zpívá. Ostatn nkterých eckých nemusíme zapomenouti , že péro a ímských djepiscv, anobrž v pozdjších spisech i aamcho Prokopa, pi opisování charakteru Upravdova nezídka národní závist a nenávist vedla, kterou to — trn se vyšvihnul vci konal, tak jako to posavad nkteí cizinci vystáti nemohou, aby Slavjané nco velikého v historii mli a sNým jmenovali. Virch, (snad Vrch?), Jan, nar. 1732., stavitel, mrzelo, že tento cizonárodní barbar na a na nm tak znamenité budoval 1764. arcibiskupskou residenci v Prazr. Vlast, Petr, stavl chrámy ve Slezské Vratislavi 42» v krásném nádherném a jmenovité slohu, (VVien. Jahrb. Sandstiftskirche. Volkov, vyuenec Rus, Zemel r. 1803. Zelenka, Zem co v, ech, mštan Frant., uil se Rus, eenoa tak 68.) Petrohradské' akademie. 11. v Praze r. 1787. pod Petrem Ve- v Itálii likým. Dodatky. Pi nejnovjších výstavách v Petrohrad dujících Basi n. Bruni, malí Bud byla násle- díla slavoruských umlcflv: biblických djin. lín, malí podobizen. Demidov, Volchonský r. histor. 1610. v malíi-: boji s maloval: Ruské kníže Poláky. D e'^m uta-Malinovský. Dubovická, sleSna, krajovidy Itálie malí podobizen. Gajvazovský, mali; náhledy Neapole moská boue, a Švýcar. Dusí, Chrucký, Kapko •, jeskyn; krajoliky. v, maloval: Alcibiadesa z hoícího domu ntikajíciho. Knrický, malí: Diogen v sud. K udi n o v architektonický kreslit znamenitý: chrámy a hbitov v Pompejí; pái<áce. Masojedov, mali: ímský masopust (výborné). , Svinin, Paul Petrovi,, kreslil Suchodolský. malí bitev. Vorobjev, mali: náhledy z Mrtvého moe. Souet zde obsažených obrazy Ruska. Palestiny, Jerusalema, umlcv slavjanských: Malív 507 115 Rytcv ezbáv 78 49 Krasostavilelfiv Oubrnkem . 749 430 pedmty V. Slavjanské od cizonárodních zhotovené. umlcv Alexy, ve Vídni, Karel, státního cis. kr. ezbá, konferenního a bystu jeho Exc, hrabte Ko- arcibiskupa Stra- ministra Jovrata. Ammerling, Bedicii, maloval timirovie. z v! pod Ar rasu, Matj, francouzský krasoslavitel, králem eským Janem r. 1344. chrám sv. v Praze, v jehož stavení syn Jindicha z Gemundu. Barabáš, pak pokraoval Sedmihradan, Miku)., maloval 1831. generála Kyseleva, ského císae; generála Starova a r. 1839. knžnu a kníf>ete nkdy mnoho z Lištan (nm. Svobodného pána Alexandra Pronayho; sla- Vita Petr Arleri, v Pešti malí: adjulanta ru- jiných Rusv; Lich(enstein) podobiznu naši, nákladem sboru slovenského. Ba use, Jan Bedich, mdirytec, naroz. v Dobrosoli 1738.; zemel ve Vínaech 1817., ryl: Malý Rus, dle Reynolda, hrab Cerniev; slav Polský; Líbenický i (Leibnilz); Stani- cár; Kateina II.; Pavel Pctrovi5 Petr IH. Veliký. Petr Beudemann, Edvard, Nmec, v Berlín. R.1834. maloval dle srbských národních písní od Herdera peložených o Milošovi Obilióovi a Vukovi Braukovicovi: „Prokvítají utšené rflžo V Lazarov prostranném pa- — Tyto rže jsou dcery knížete srbského, ony vdavše so otcovský opouštjí. Po ase opt picházejí navštívit matku a toto vyobrazoval umlec. Bóhme, J. C, v Lipsku rytec: Tadeus Kosciuško, v životopisu Kosciuškové od Julliena 1819. Boutibon, Ludevíf, Francouz, v Uhrách se zdrže vavší, okolo 1824., kreslil krajoliky Gemerské Stolice: Muráh, Krásná Horka, Štíluik, Rarlkova, Rožnava, které kamenotiskem Schmidlovým v Pešti vyšly. Car osel li, Angel, Vlach, malí, maloval sv. Váláci." dm — : clava, nho ve ím obraz tento jest nyní v ve Quirinali; podle zhotovena jest mozaika pro oltá Svat o- Václavský chrám sv. Petra v ím. 431 Cranacli, Lukáš, Nmec; 1472 — 1553., malomanželku Lutherovu, který obraz jest nyní v Bavorsku, ve Sleissheim v k. galerii. Delaroche, Pavel, Francour, v Paíži, 1842, maval Kateinu z Boru obrovský obraz z 8 skupin záležející, které francouzskou, vlaskou, ílorentinskou, španlskou, nmeckou, tiollandskou, flammandskou a polskou malískou školu loval pedstavují. — ech, Dóbler, roní omluvcnky a Ebronreích: Einsle, rytec v mdi výborný, ryl novo- podobizny. Method a Cyrill, v Zoe 1835. maloval mnohé podobizny Stratomirovie. arcibiskupa srbského. Engelmann, Jan Václav, rytec ve Vídni: Jan Lenfantov Geschichte des Hussitenkrieges, Wien 1683. ve Vídni, maloval podobiznu p. Ant. Doli y b e Hus, Hieronym 1 ležálka, u A. Pražský, Jan Žižka v , editele ústavu slepých v Pešti, kamenotišténou Leykum. Faix, maloval (podle) podobiznu Matouše Blaha, kazatele církve ev. v Liptovském sv. Mikuláši. Fulcoiiet, Štp. Maur., Francouz, rezbá a lilec, 1767. slavnou ozrutiiou sochu Petra Velikého v Petrohrad, an na koni pes hada jezdi. Pomocnice jeho v tom byla mladá rezbáka Maria Collotova. zhotovil r. — Socha ta jest na ohromné skále co žulové hoe. Fila ret, Ani., Vlach, v polovici 15 století, vypodobnil v Kím nn dveích chrámu sv. Petra ve broncu vjezd císae Zígmunda s komonstvem do Bima 1433. a korunování jeho skrze papeže Iv.igenia IV., kde i páni esli jsou ve zvláštním staroeském, polskému podobném, kroji. Fischer, Josef. Videnan 1769 1822., malí, rytec a kreslíc; od nho jsou podobizny: hrab Cerniev, Wrbna. Krajoliky: podzemní jeskyn u Ostrova na Morov malebná cesta v horních Uhrách, kdo mnohé Tatranské kraje a kroje Malebná cesta na Váhu, kde 12 krajolikiiv, totiž: Podhradí, Ilr;nlck, Bužoniberk, KrpeIlava, Strefcoo, Beckov, lany, Margareta, Staré Hrady, — : ; 432 Liíka, Pišfany, Steda, rylé od V. F. Schlotlerbecka, vydané od sv. p. Mednianskélio 1825. Názory ze Mniškovského panství v Moravé, a z Krešovic v Halii. Fortner, Ond., Pražan, nyní ve Mnichov: ma- Boivojv kest. Friedrich, Frao'., loval žete Lobkovice, ve Vídni, obraz z vosku, presidenta c. kní- dvorní komory. k. Fiirich, ech, nyní professor malíského skladave Vídni; telství radiroval v obrazích Ote : rej- náš, do Djin eskýcli. Když mu husitské kázaní ku práci se podávalo, nepijal je^ anf prý tuze nábožensky si poíná. kameni soval na Fuchsthaler, mdirytec Hadžíe, v Pešti žijicí; ryl Jana 1826; zakladatele Matice Srbské slavonárodni kroje a nosiva. G z i o r g: a t z n e i malí; Vlach, Barbarelli, , Kateinu Boru. G 1 Theodor, Spišák, malí, ješt žijicí, maTater; msteko Ravouca sokolím. , loval v oleji: názory Gótzel-Sepolíiia, srbského bnky Kolovratovy G o i Promnní H Panna o : I t a n malí cizozemský, maloval , hra- rozené Kynské. b e i n , Hans, v rytin od malí Moskv chrám v 1818.); Erfurt Boru, co (v knize Eichenlaub auf Kateina : M. Steinia a opt i manželka ve co vku. Horn, Vilím, v Brn národních krojv, 30 listv. Kniehuber, grafoval podobizna ; K. P. Luthers Grab, starším malovala podo- Josefína, arcibiskupa Rajaiée biznu podobiznu slavosrbského. kreslil Sabby 1837. obrazy moravských a Jan H Tekeliho, ó f e 1 i c h velikého litho- meena — 1825., malíka, od ní Barbara, 1764 Procházka, advokát Cernin, professor Steinský a Stará smjící se Oeška s kojiné podobizny v Praze. s kokou v Soleské tlíkem koalky v nice. Kraft, jsou : dve nohrade u kanovníka hrabte ze Šternberk. Kraft, Petr, ve Vídni žijící malí, od nho jsou: 433 nalézá se u co slepý žebrák, Belízar generála Knso- Mikuláš Zrinboha (Knesebek), poruíka krále Pruského ský v Sigetj, anf v nádherném rouchu na koni šedé a otcovskou šavli v ruce drže, branou hradu na Turky se v Pešti. valí, výborný obraz v národním museum Smrt Mikuláše Zrinského, u lirabte L. Pestetie. Tento obraz ryl a vydal Stóber 183(5. : Krech, Némec v Pešti Langer, Seb., hrabte z Tg-jna. 1720, ve Vídni. Lossing (Lesník?) meena Polského Bedich, vuuk bratra ze Sycova ve Slezsku ped stiémem v Kostnici rodilý Mo- Veliký obraz, nyní ve Froiikobrodé nad stojícího. . Max. Osolin- Jos. Karel Maloval Jana Husa 1808. mnohých Horvatv a velikého známého nmeckého básnie, r. nho od v llorvatskn, podobiznu ryl ského r. a podobizna Martina Suchániho jest obrazárn Sladelské. Hrab Hayiiský, v djepisu novjší nm. krásoumy vydává tento obraz za nejhiiiiem v výtecnjši dílo Lessingovo. Tento oliiaz dlouho ležel co rysina, ani umlec dlouho proti pekážkám bojovati musel namitavším jemu, jakoby to elilo proti duchovenstvu a církvi katolické. On sob veejn stžoval že Uresíané jemu pekážejí Husa Svatého malovati. Druhý obraz od nho jest v Berlin ve královské obra- — : zárn : zteštný žháství dálí Husita lese v pustošeni a aní mezitím v kážící, peleší. Ohrys 1832, malba 1836. pi výstav Berlínské: 20 figur nejzajímavjších v postavách, k jest i potomu byl tam výše krajovid jest podivu hodný. Lieder, biznu Fr., kardinála a maloval MI. sv. Longo. Mariin, ryl starší, chrám Slavo-Dalmatu Mansfold, KoUiirovy iplsy, m. I. král. C, 1839 po'lo- uherského, 1841. podobiznu jeho básni. Lips, Jan Jind., maršálka Suvarova. jest iithograoval primasa slovenského; spisovatele Jana Hollého, i Budnayho, Alexandra v 1720. podobizna ruského Vlach, stavitel; od nho ítím. rytec našeho asu, ryl: Mikuláše 28 434 a Petra Zrinského ; šav a Hisf. Ragusa 1802., Martin, Donna v Pavla Vlaského, kazatele ev. v Jel- spisovatele. di mdi Rafael, Canali; Turizza ryl malí, Appendiniho Not. Bembegl; voják Dubravnický; Cioroje; Vila, které všecky Vlach, kreslil: ; Ant. Saodi. Massard, Francouz, ryl pro knihu „Korona mgki panskiej, Berlin 1842. násl. svaté a svtice polské : S. Jacka, zem. 1257.; Blaženou Bronislavu zem. 1259: S.Simona z Lipnice zem. 1483. a S. Stanislava Kostku zem. 1568. Micheli, Ond., Vlach, malí: Obležení Zadru. Milovuk, Josef, Srb, kupec v Pešti, vydal obrazy znamenitých Srbv, jmenovit: Kralevi Marko, kreslil Mik. Panic, ryl S, Lehnhardt, Štpán Dušan cár ruský, kreslil Josef Pešky, ryl Lehnhardt; kníže Relja Omutevic: Miloš Obilié, hardt: kníže Lazar, Plém Jógovo, Lehnhardt; Vandza Štp. Orbán, ryl v Pešti, roz. Slavkovské, kreslil M., Lehn- ryl ; Orbán, Josef kreslil ryl Lehn- Pešky, ryl Brankovi, (Kineži) Lehnhardt Lehnhardt ryl Molnár, dákovy Knz Pavel Mích., Vándza Josef Pešky, ryl Lehnhardt; kde 11 osob, Skenderbek, Kastriot hardt; kreslil kreslil kreslil Jan Raic djepisec, kreslil a mnohé jiné. malí: podobiznu nákladem sboru p. Žofie Hviz- ev. slov. v Pešti. Mosner, Josef, malí ve Vídni: Hrad Boskovice Morav náležeící hrabcímu rodu z Dlichotýnu, potomkv slavného Moravskoslovenského Svatopluka. v Miiller, Karel, mdirytec v Praze, nho s jest: 1) Dít Ježíš ve kvtném v eským tele nápisem: „Vem dar roku nového dobrého; 2) Žalá sv, Jana Nepom. Mu Her, Krist. Benjamin, Nmec, žák 18. košíku J. stol. od sedící, — Od pí- Kupeckého, saskopolský dvorní malí v Drážanech r. 1704.: kreslil Solní Doly ve Wielicce; ryté pak od J. E. Nilsona pomník Petra Velikého, rytý od Geysera. Muller, Eliáš, mdirytec 1707 1751. v Praze; S. Václav v oslaveni s Pražským mostem; Kostel s. Víta v Praze; Hrob Jana Nepom. Miiller, F., ryl podobiznu mistra J. Husa v knize Eichenlaub auf Luthers Grab, Erfurt 1818. — 435 r. Miiller, Jan Krist. Arnošf, mdirytec ve Vínaech ryl Rozvitu z Gandersheimu ; Alexandra císae 1824^ Ruského. Mu Her, Bavor, malí: S. Jan Nepomacký Josef, Ducha ve Mnichové. MiiHer, Marek, mdirytec v Praze, zemr. 1738., od Nepom. s mostem Pražským; Týž nélio jest: S. Jan prosted jiných svatý s hradem Pražským; Týž svatý patronv fceskezem; Blažená Zdislava, hrabnka z Berky ve chrám s. ii rádu sv. Benedikta. Miiller, Levoan, nuiloval Tatry, k. p. Lomnici atd. Neuniist, C, ryl podobizny archimandrita J. Raie a Ath. Slojkovice, Srbv uených, v Fumjatuiku od Laz. Boic 1815. Pahl, Krist., maloval: Náliled msta Reky (Fiume). Passe, Crispin de, Holandan, naroz. 1566., kreslil podobiznu Amosa Komenského od D. Loga v mdi rytou v knize: Operu Didactica Comenii, Anister. 1657 Prixner, rytec, pedoucí) ryl Srba a Srbkyni od Vuka 1814. Rembrandt, von Ryn, Pavel, malí: Jan Sobiski, v Eremitáži v Petrohrad. Ricci, Vlach, rezbár, zhotovil pomník polského liruble Skotnického ve Florencii. v Pjesnarici Ruben, Clirist., rodem z žák Corncliusv, Prus, akademie. Dlá ku Kralodvorskému Rukopisu illusirace; Ticho dc Brabe; lovecký zámek krále Václava Lenivého; a jiné pedmty z eských djin fresko. miili, nyní v Praze, Sansovino, janY editel umlecké Jakub, Vlach, stavitel: Chrám Slav- v Benátkách. Sayart, P., Francouz, mdirytec, od nho jest; Bohumír Vilím Libeuický (Leibnitz), v knize Leibnitii Opera, Genua 1768.; rytec Bernigeroth zhotovil i kamenolisku podobiznu Libenickiio v knize Leben von Guhraucr, Bresl. 1842. v Serz rytých v knize, a Korn obrozv ze v Norimberce: života 15 Petra Vel. : Leibnitzeus krásn císae Peter d. Grosse v. Dr. Reiche, Leipz. 28* v oceli ruského, 1842. 436 Staub, tisk J. kreslil r. 1838. podobiznu Ljudevíta Gaje: Hófelich. Sternberg, v Rusku a živolíky; svatby, vnitek maloruské krajoliky okolí Kyjeva Md. Siirch, v Jos. iijící, Budíne, rytec, Zoe 1835. Scbadow, ezbá: rejsoval maloval a chalupy, Mikuláše Zrin- ryl skébo, v sbotovil socliu Hanuše Joacbima Sitcnského ili ze Situa (nm. Ziethen), slavného vítze, generála jízdy krále pruského, nar. 1696. na otcovskéna zemel 1766. statku Vuslrov, Schón, Josef, podobiznu knížete Františka z D- Iichotýnskýcli. Schrotsberg, Frant., podo- maloval ve Vídni, hrabnky Theresie z Lobkovic a ernínovy. Schmutzer, Ondej a Josef, onen malí, rytec, od nich jest Matj Bel, in Notit. Hung. bizny Schubert, chrámu skcho Wenden, kreslil, ku L. Liebe A. ryl tento obraz staroslavjan- Gebhardiho Geschichte der 1789. Schules, ryl podobiznu Mat. Kaz. Sarbiewského, polského lat. básníe. Stókler, Eman. Bych. ve Vídni; maloval zboeniny Boskovic v Morav. Tevrevk, vydal v kameootisku podobiznu dst. p. Halle Jana Seberiniho, nadzíratele ev. církví, Thorwaldsen, Vojtch, dánský ezbá, zhotovil Koprnikovu, nákladem tovaryšstva vd vo Varšav vystavenou a tamž od Jana Gregoire litou r. 1829. I hrab Sierakowski dal v Krakov ve chrám sv. Anny krásný pomník Koprníkovi model pátel pro vystaviti, s moveare!" sochu následným biblickým nápisem — Timlich, Karel, ve merkw. Nalional-Costume Vídni, : „Sta sol, nec vydal: Sammlung der des Kónigreiches Ungarn und Wien 1816, kde mnohé slavjanské kroje. Tintoretto, Dominik, Vlach, malí: Podmanni Croatien, Zadru. Tintoretto, Jak., Vlach, malí: Vybojování Zadru. : 497 Torscb, malí v Pešti, kreslil podobiznu Ljubice Obrenoviovy, knžoy Srbské. Bapt., NizoEemec ve Francouzsku o o, Jaa Va Maloval podobiznu Alarie Les1742. osazeDý 1684 ynské, manželky Ludvika XV., krále Francouzského; II i — tuto podobiznu ryl Vernet, mdi v llorac Mikuláš Armessin atd. Francouz, , maloval kon uvázaného. Yincentino, Ondej, Vlach, šlechtice polského Mazepu o malí: Obleženi Zadru; Vzetí Kotáru. Weínmann, nho rytec, od I., jest: Svatopluk, ve G. Fándlybo Hist. Gentis Slavae, Tym. Weinraucli, 1793. podobiznu Kazimíra Vel. a Zigmunda Augusta, králv pols. ku Slolwiuskeho knize O Polsce, ve Lvovu 1819. VVocher, T., kreslil obrazy k Forlisové: Reise io Dalmat. Bern. ryl dv 1776.: Morjak, Zimmermann, Zuccero, Bedich, Morijakyo. maloval Albert, eskou Vlastu. Vlach, malí, maloval Jindicha Starosídelskeho. Bergier, Fern, Kohl, iMeyer, Benz, ^^'olf Pozn. umlci, akoli v Cechách jiní a mnozí žiti ponvadž však ai>i osobn k nušemu národu se nehlásili, ani pedniolv djin ne» akoli vyznati musíme, ze slavonároduich malovali, zde vynechání jsou : a hranice mezí eskými a nmecCechách, práce petžká, nemožná jest, an( mnohý nmeku jméno mujicí Cech horlivým vlastencem, naproli tomu mnohý eské jméno mající odrodilcem jest. že tiižení árky kými umlci tém v pedmty VI. Slavjaiiské aneb neznámých Ambroži Hrdlika a vatelé eskoslovenští chrámu ve Sted, ; jejich Nilr. Berzevický, od nejmenovaných umlcv: Jan, kazatelé a spiso- obrazy jsou v sakristii ev. Stol. Emerich, Slovák, první ev. koz 438 ve Vrbici u Mikuláše, sv, podobizna jeho v lamjší sakristii. Bokaé, v Uhrách r. Lužian, rektor školy Prešovské svého asu latinský básní; Jan, 1694., slavný Belj v Betislavi ml jeho obraz, co starce u stov knihovn sedícího. (Srov. J. S. Klein Nachrichten von den Lebensumst. ev. Pr. I. 85.) Od koho byl Matj líku malován a kam se eských podl, není známo. knížat králv podobizny, v miPragae 1687. Dobrovského, Jos., hrobní pomník v Brn. Hruškovi, Samuel, kazatel nábožný, básní r slovenský, obraz jeho v Bystici, v sakristii chrámu evang. Hus, Jan, jeho pálení na hranici, v Rojkov Historie Snmu Kostnického, v Praze 1785. Jan IV., papež ímský, jeho podobizna nalézá se v Rím| na tribun chrámu Lateránského, a v médi rytá v knize Gesta Pontificium Roman, a Joh. Palatio (zemel 1600.), P. 1. p. 300. s následujícím podpisem: „Calices vendidit ut captivos redímeret: Solil iste Longobardi Solon fuit : Longobardos quos non correxit vjvens, emendavit Beatus. Exspoliato a Graecis Laterano, Joannes ut spem niatue, v Balbini tolleret iMiscell. a Hist. barbaris iterum sacros diripiendi thesauros, re- liquum mísit, teste Anastasio, per omnem Dalmatiam seu Istriara per sanctissimum et fidelissimum Martinm Abbatem in redemtionem captivorum, qui depraedati erant." Katancic, Matj Petr; jeho, dobizna kamenotisková jest v knize: Velus, Budae 1626. Krasického, spisv od lidu, J. Hynka, co 75 letého po- Istri accolar. Geogr. ví. díle jeho 1834. vydaných. poilobizna N. Bobrovice v Lipsku Košciuško, Thad., pomník v Krakov. Kroje Polského lidu, ve Wojcického Piešni ve Waršav T. 11. 1) Duda VVielkopolski, 2) I. 3) Kujawjak, 4) Slovák, 5) Postolník z Podlesí, 6) Goral Kobziar, 7) Maznr, 8) KrsUowiaci, 9) Huculy, 10) Sandomierak. I v J. J. Lipinského Piosnkí luda Wielkopols. v Poznani 1842. jsou ti osoby od KórKurp, nika. Srov. Golgbiowského kroje Polské. 439 C Lech, cum a v knize rytina J., Leclius : Joanne Skorski, Leopoli 1745. podobizna jelio jest Mickievi, carmen v jeho ^, iieroi- v Paíži tištných spisech. Musický, Lucian, biskup srbský a básnír, kaine- notisk. Oblieje št nosiva a schreib. slavjanská Slávv der Wenden, u B. Ilacqueta i, metropolita iliyrských Petro v und Slaven, Leipzig 1801. lllyren Pelr, rozlinýcii, zvlá- Abbildung und Bearcibiskup a erno- horský, kamenotísk. P o o ni v a n obrazy, , a obracování jich na kres(an- skou viru skrze Otta Bambcrskélio, v Bumberku v Ottov chrám, (ani rozliná starovendická nosiva, náadí, zbroje tam obraz oné pani v Kamin, která v den nedéluí žne u prosted eládky. Poniatovskélio, knížete polsk., pomník v Lipsku nad Elstcrou. ; Sartorius, kazatel a spisovatel Dan., vanský, jeho obraz v sakristii Serb Herzegovac, vých národ, pjesmech, Sitenského, chrámu ev, pjeva v Lipsku 11. J., v eskoslo- Bysticí. uz gusle, ve Vuko- 1824. (nm. pomník Ziethen;, v Bainberku. Skarga, Petr, slavný Polský v jeho kázáních vydaných od J. N. kazatel, médiryliaa Bobrovie, v Lipsku 1822. Sobieski, nm. lané^ psaní k jeiio Jan, král manželce Polský; podobizna v knize v as turecké vojoy posí- obsahující. Stu pícky dohledné ili ze S tupíc, Jan, (nm. kláštcrv Augustinských v Nmcích, ochránce LutherAv: jeho Leben und Wirken Dr. M. obraz nalézá I.uthers, se Staupit;,) pítel a ve knížce: Chemuitz 1840, ve 4. svazku. Swiijtinia Sybilly v Puiavach, v Sybille Voroniové, ve Lvov 1818. Z v rins k ý ili ze Zvina, Kurt Krištof, hrab, (nm. Schwerio), potomek starobodrické rodiny, nejprv 440 generálmajor vojvody Velehradského (Meklenburského) pak maršálek krále pruského Bedicha Vílíma I. padl v boji 1757. nedaleko Prahy; jeho pomník hrobní jest u Prahy asi IV2 hodiny vzdálí u vesnice Stérbohol, socha pak mramorová v Berlíne. (Když se, s vojskem nebcpeenství postaven, krále Bedikam by ustoupiti mel, jestliby se pedsevzetí nezdailo? „Do Spandavy'* (žalá v Prších) byla odpo- svým ve velike'm cha ptal: v Naež králova. hrdinský staec, uchopiv praporec: „Za mnou, druhové!" zvolav do bitvy se vítil, kdo po nkolika krocejích kartaemí prostelen byl). Hojné píspvky ku djepisu slavjanské krásoumy, zvlášt malíství, poskytují: Znamenitá galerie ilí sbírka obrazfiv od výteného básníe Hynka Krasického, nyní v Berlín ve král. knihovn se nalézající. Ona záleží ze 48 svazkáv, obsahuje výše 35.000 podobizen, mezi nimiž pemnohé p. slavjanské, ku echv Beckovský, Broda, Budovec, Doubravský Jan, Hájek, Harant, Has, Choterin, Kinští Frant. a Vil,, Kolovrat Fr., Kupecký, Lobkovic Bob. a Václav, Lomnický, Pšina z echorodu, Prokop Holý, Rokycaoa, Slavata Vil., Stránský Pavel, Stredovský, Veleslavín, z : Zerotin Karel, prníkv, Kant), Žižka atd. Polákv: z Brudzewski Vojtch, uitel KoDoktor bohosl. v Krakov (sr. Branicki, Cantius .lan Chmieleski, Chodkiewi, Kazimír král, Koprník, Dantiscus, Dlugoš, Jablonovští 3, Knapski, Kochanowski Jan, Krasicki Hynek, Lešynští 5, Narušewi, Oechow- Poniatowští 6, Pototí 4, Radzivvillové 12, Sanguško, Sapieha, Sarbiewski, Skarga, Sobiešfí 4, Strykowski, ski, Vladisl. z Lokietek, Wielhorska, Zaluští 3, Zareba atd. Rusv: Alexis Míchail cár, Alexis Petrovi, syn Alžbta císaovna, Anna císaovna, Basil IH. cár, Bestužev, Boris Feodorovi, Buchvostov, Cerniev, Jan Alexievi cár, Jan Vasiljevi IV. cár, Kantemir, KaPetra V., 1 44 leina II. císaovna, Kurakin kníže, Michal Feod. cár, Mužikov, Pavel Petrovi cár, Polemkin, Romanov atd. dich i Horvalfiv: Zrinský Pelr, i Cizincfiv : August IIÍ., Bálori, králové polští; eský a Alžbta jeho manželka. V eském museum jsou, dle asopisu král — mus. Be- násle- Meislava králv polských, arneckého Slep., Sicrwayiiského hudebníka, DunÍDB arcibiskupa; Ves Zarea 47 obrazv stavitelských 1836 ve Vídni; Hali ve mnoha obrazích atd. Podobizna Marie Theresie císaovny na íši s eským nápisem; podobizna Františka I. v krepovém hedbáví umle od hrabnky Hosy Kounické ili z Kounic (nm. dující obraíy Kaunitz) V : Boleslava Chrobrého a zhotovená. knize Nový Plutarcb, v Pešti u llarllebena 1642., posud dvou svazcích, nalézají se následující, u Karla Mayera v Norimberce v mdi ryté, slavjunské podobizenky: Alexander I. císa ruský; Cosmas Pražský; Oartoryský Adam, kcíže; Josef Dobrovský; Jan Hus; Kateina I. a II. císaovny ruské; Košciuško Jan Federovi Paskevi; Mikuláš Zrinský. ve vyšlých ; University of Toronto Library

spisyjanal

Recommend Documents