Digitized by the Internet Archive in
2010 with funding from University of Toronto
Iittp://www:archive.org/details/spisyjanakollr02koll
SPISY
JANA KOLLARA
DÍL
DRUHY
r v.
d
j
VÝKLAD KU SLÁVT DCEE
513773 9.
(I
.So
líÁKLADEM KNIHKUPK.crví: 1862.
I.
L. KuBKlt
VÝKLAD ILI
PÍMTKY
VYSVÉTLÍVKY
A
KU
SLA^VY
DCEE
0I>
JAM KOLLÁRA
Nákladem knihkupkctví 1862.
:
I.
L. Kuiiku
Tisk Kat. JeíuLkové v Praze 18C1.
Pedmluva.
(»
potom
pátel,
•Svých
výklad
Dcee, on o nichž
nkterých míst ve 81á\y vyhovti se snažil, a tak
žádosti jejich
pímtky
tyto
pedkem
a
vysvtlivky,
vyznati musí, že ho aspoii
asu
násob více práce a vysvtlují.
i
a objasnní
pomalu
povstaly
požádán byl nejpiTé od od vzdálenjších tená
básní
Skladatel téchto
On sám
sám
stály, nežli
sice
takovou
báse
troj-
text, jejž
za nedo-
konalou pokládá, která komentáe potebuje
;
mezi
pedce asto tu, ne tak na spisovatele, jako na tenástvo a jiné okolnosti, vina padnouti mžeU jiných vzdlaných národ na p. Angl, Fran-
tím
i
couz
byly by ovšem tyto
bohdá že
nkdy
v našem národu, jaký ne toliko
pospolitým,
Pi našem
zajisté
školském,
neuíme
výklady zbytené, a budou. Ale
potomk
u našich
i
nyní jest, ale
i
potebné jsou^
uenjším tenám.
vychováváni, jak se
ani
domácím tak djinám a
slavským
starotiuám, ani slavskému bájesloví, ani slavskému
zempisu, ani slavské mluvnici a ei, tak že není divu, jestli náš národ
co
sob samému
cizý jest, jsa,
do národní vzdlanosti, jen samému sob a
hod
zstaven.
básník spolu KoUiiiovy
!>plsy.
Proto
i
II.
ná-
v našem národu musí býti
vykladaem,
chceli,
aby se
mu roz-
umlo. Znám, že pi mnohém tenái výklady a vysvtlivky budou: ale slušná
mu
vc
jest,
trochu proklestí,
cesta
nohou svých Tito zde
toliko
i
tyto
potebovati
aby i tená, když se potom sám vlastních
užíval.
poznaení
spisovatelé, knihy a místa
nejsou pivedeni všuííy jako
jen jako
ješté
vj^svtlovatele
pomcky
a
s/udyiire, nýl)rž
pochodn
astji
srozumitelnosti,
aneb
jako svdkové, soudcové, potvrzovatelé, ospra-
vedlitelé
aneb obšírnjší vyjaditelé toho, co v básni Samy znlky zrodily se nejvíce ve mláde-
podotknuto
neckém vku, pod šírým nebem, na
cestách, bez knih,
ve škole samovidnosti a zkušenosti
v pozdjších rocích a knihovnách. sela
jedna
výpov
téhož
výklady
tyto
:
Nkde
spisovatele
i
se
mu-
dvakráte
na rozliných místech, v témž sice smyslu, ale Jestliby se nkdo v rozliném potahu pivésti. zeptal
:
pro
tak
mnoho
cizých neslavských
pra-
ponvadž v naši ei málo psáno. Pravopis každému vlastní ponechán, odtud hned Teutsch, hned Deutsch, Zídka pekládáno, pvodní text pivozován dílem pro vr-
men
váženo
nost smyslu,
?
odpov
dílem pro
jest,
uvedení
do
bhu
a zná-
mosti klassických, našeho národu se týkajících, míst.
Pímtky
a vysvtlivky.
ZPV
I.
SÁL /^
V. piší,
n
„Miliíhioh."'
4.
Miliditch^
I
k
a
A. 1.
Historici
Milidiioch^
jméno rozlin Milioduch, Mi-
toto
Miliditchiiis,
liduohe, Milidruh^ Milidruch.
Básník
zde
vyvolil
to,
O nm píše Naruszevicz v hist. var. pols. T. 1. Ks. IV. p. 168. ^W roku 816 opisnij Kroniki Franków Saskie wykteré se v letopisech
iicjaslji
nacliá/.í.
i
praw^
Ludwika
niem Miliducli
pr/.eciwko Syrbom,
przed dziesi^ciu
klórycli królik imie-
lály
ciwko Karlowi Wielkiemu zginjih"
w
woynie
prze-
Srov. Pelcel, Kron.
I. str, 103. „Císa Karol Veliký vida, že sob echfi podmaniti nemže, dokud Srbové, jejich sousedé, pemoženi nebudou, vypravil vojsko do jejich zem. Onil se ovšem na odpor postavili, ale v bitv pemoženi byvše vdce svého Miliduch eeného v bitv ztratili." „CaSrov. AnnaJes Lauresh. ad Ayi. 806. roliis M. Carolum filiiim suiím in terram Siavonim, qui
es. D.
i
dicuntur Sorabi exercitu misit, in
ct
Fcdent
qnn
dux interfeclus est."
super
Alliim
íinviuni
cum
expeditione Miliduoch Slavorum ješló i v Zmínka se iiní o
nm
ad A. 806. E(jinhard ad A. 806. Annal. Metenses ad A. 806. Pozn. vydav. Viz o tom Šiifaiikovy slovanské stanásledujících spisech: Annal. Franc,
rožitnosti
na
str.
84G.
1*
Znélka V.
„Milovnice
11.
o nichž polský
2.
znní"
libých
básník Dmochoivski,
f.
Szt.
rým^
j.
R.
4.
takto
zpívá
Rym naywifksza Sie wiem,
diisieyszych
wierszów
Slavská,
ve všech poetických formách, starých
se
ozdoba^
iest
komu bez rymii podoba." obzvlášt eská ec tak jest šfastná, wiersz
czy si^
i
nových,
žo
kla-
romantických svobodn hýbati mže hexapentametry i ottavyrymy, safické verš« i sonety, rhythmus i casomrnost i rýmování, Slavská pevyšuje všecko se v ní výborn zdaí. mnohé evropské jak bohatstvím tak rozmanitostí rým; nebo netoliko každý koen, a každé slovo samo v sob, ale i každá deklinace a konjugace, každý poet, pád a sických
nietry
i
i
:
aiexandriny,
e
i
as
nové rýmy jednoho
téhož slova poskytuje,
a
k.
p.
t.
d.
jasný-éasný^ ]isného-c9sného, iasnému-lasnému a. proto že se málo deklinaci a pád Nmecká
e,
nachází,
má jcdnozvuné
nejvíce na en skoncují,
Tak
ben.
nmž
které se
leben-heben, icerben-stev-
:
pekladatel jeden Petrarkv verš ^Deren Augen Heiden machen blíihen",
nm
der
nejlepší
nmetí
bás-
pedce
zhusta
celé
jeho soudce praví, že je to
fiinffachen níci
nepíjemné rýmy,
nmecký
takto peložil
o
a
k. p.
v ní
Endungen
in
en."
—
I
Gothe, Schiiler, Wieland, mají
pgráulich,
dlouhé básn, ve kterých žádného jiného rýmu na konci verš nenalézáme, než ustaviné en a en. Búrger piše
:
„Der Kukkuk móge zwei Drittel holen von dem E im Francouzské a anglické rýmy urážejí Deutschen." nejen ucho ale asto oko, k. p. Rich. Bently užívá v peložení Iloráce tyto rýmy: cxplore - soar, rites-
—
i
rise-decvies^
7iights,
he-sea a
t.
d.
Dobr. Gesch. d. b. L. S. 355. eština trpí a prost nenávidí, ale svou ozdobuje a osinduje tím
v
e
—
Vád.
Píseckým
nRým latina neáda etina netoliko a
ale i lahodnou iní." protoby u nás Slav škoda bylo i pole rým nevzdlávati. Pvodcové a uitelé rýmft nejsou ani Arabové, ani Germanové, ani Sevorniané, jak mnozí há-
A
dají,
ale
sama píroda.
Viz D. Jenisch Universal-hisL
d
Mensch. Berlin 18(il. kde d. Entiv. d. „Der Beim kann in gewisser Hiicksiclil als ein Product der Tonkuiist angeselien werden. Die arabische keiitit Díclitkuhst, gewiss eine der áltesten, gewisserund dic neueren Keisebeschreimassen nur den Reim ber, z. B. Pallas, fnnd ilm bei einigen Noniaden-Horden ifi Forster bei den OlahaiteD." den asíatjsclien Steppen Jak. Grimm., Deutsche Gramm. Gótting. 1822. T. I. Vor. p. VIf. „Der Reim liat nur schlechte Dicliler gezwangf, wahren gedient, ihre Gewalt der Spraclie und des Gedankens zu enlhiilien." Co se dotýre plzvuku, skladatel tchto básni pilnjším vyšetováním vci a srovnáváním íeskoslovenskélio náfeí s jinými to nalezl, že nejen Cechm, Mo[.n/icanm jak horním tak ravanm, Slovák&m, ale dolním, anohrž Vjnilm ve Štyrsku, a ješté snad i jiným Slavm, kladeni pizviiku na prvou každého slova Ueberhlick
píše:
;
:
i
i
sylabu vlaslní
jest.,
a
sice
tak,
že
ve spojených
ped-
cáslekami slovích, prvá sylaba jirizviik pedložená pak ásteka jej dostává. tratí, Tulo nauku u zásadu o pízvuku nenašel, ale jen obnovil a zkiisil náš Dobrovský, nebo už sto rok ped ním pedkládali ji JiH Ludov/k, Jií Matthaei, Jan ITaiiptmann a jiní. Odkud vidti, že toto zásada o pízvuUuvaní prvé sjlaby, v novjších asech v pochybnost vzatá, ovšem není toliko plod marnivé obrazotvornosli, ule hloubji tkví v podstat naší reci. O hornolužickém nácM takto píše Matthaei., Wend. Gram. Budišin 1721. str. 7. „Ilierher gehóret nach Anweisung ložkami, aneb
des
sel.
Herm
jinými
Georgii Ludovici.,
niaticae Sorabicae, MSc.)
sen figura grnmmatica,
unum
die
(in
Rudimentis Gram-
Lineola líyphen
cum duo
vocebulo
\\.
ú
e.
sv
unio,
sub
uno accentu proferantur: welche vvir hallen fast fiir ein Xecessarhan in dioser Spriiclie, damit man also die Praeposition von dem Noniine, cui praeponitur, neuliquam vero cum co componitur, deutlich untcrscheiden, und beide mit einander gebiihrlich aussprechen kónne. Denn obvtohl in der Wendischen Spracbe eine genauoro Nerbitidiing der velut
coguntur,
ul
Praeposilion mil ctien,
siiitemal
Praeposition
m Nomine
ilire
fallt,
als
isf,
in
Acentus Nomínis
da der
so sind
doch keine
es
índernSpra-
zuriick
auf die
Com-
rechte
nur hyplien, sub unum scilícet Accenlum rcdacta. Dahero deutet unsere gebrauclite lineola
posite, sondern
(
—
zwar
dass
) dieses an,
die
Praeposilio
Nomen
et
zwei UDterschiedene Wórter sein und bleiben, doch aber also genau mit einander verbunden sein, dass sie wíe ein Worl miissen ausgesprochea werden, und weil nach dem geiiuino principio Sorabico der Accent allezeit auf der ersten Sylbe, wenn glicb das Wort sechs- oder siebeo-sylbig wáre, ruhet, so lautet es nach der wenna-hok auf die dischen Muiid- und Schreibart, also Seite, do~do7nu, po-weczeri, na-poladanj zum Ansehen, ve-BohaboJosczi in der Gottesfurchf." Str. 191. „Weil :
diese Sprache
wegen
des Accentii
Ex
—
Trochaeis temariis
—
o I
dem
solche Verse
:
o
I
Pžišol je syn
A
—
u
zu
sondeilich
Genus Trochaicum geneigt, als sind such am leichtesten zu machen e. g.
iiam
bozi,
pžines zboži,
Je so zjewil tudy,
Na zemi tak chudý. Ex genere Heroico, da der Gesang gar priichlig klinget. u \t e. g. K) u i> u u Nielk s-wcselom chwalcže Iho swialelio nadu, Kiž laiku nam s-nebes je pziposlnw radu.^ O dolno-lužickém nareci piše laklo Jolu Gottl. Hauptmann, Niederlaus. wend. Gramin. Luhhen 1761. str. 30. „In der wendischen Sprache stehet der Accent allezeit auf der ersten Sylbe, das Wort hábe auch soviel Syiben, als es immer wolle, z. B. pátawa Gluckhenne, fiápšešiwnik Fcind, s hóhgjhojasnosczu mit Got-
—
I
—
I
—
tesfurcht, s nébohgabojasnosczi aus
I
—
I
—
Gotllosigkeit.
Auch
fremden Wórtern setzen die Wenden den Ton auf die erste Sylbe, ob cr gleich in der fremden Sprache auf einer andern Sylbe stehet, als Cúthrina, Chrístina^ Mdríja, pápira, laterna^ pársona u. s. w. Auch der
in
Casus wirft B.
zá-toyo
Sfineri liir
den,
Ton auf
die
sé-wsiin
Pracposition
mit
alleni,
r.uruck
z.
pó-tjm nach
Nicht aber na nébíi,, do dem, ná-nebu im Ilímmel. dómu. Jedoch wirft der Casus seiiien Ton nur auf die
Pracpositiones
einsylbigen
zwei- und mehrsylbigen da bebalt
Bohga
slovenskéníí
luriick, e.
g.
niciit
aber
podld Bohga^
—
seinen Acceiit."
auf
die Gotl,
bei
O vindickém
ve Šlyrsku píše l'etr Painko, Lehvbuch
ili
d.
wind. >Spr. Gvatz 1824. str. ,?7, :J7. „Die ersle Sylbe eincs jeden mebrsyibigen Worles, sie niag eine Wuroder Ableilungssylbe sein, spriclil der lel-, ParlikelSlovené fast immcr mit vorziiglicher Erbeburig und be-
sonderem Nachdrucke aus, z, B. délo die Arbeií, déte das Kind, národ die Nation, údprem icii erólfnc, prédgowor die Vorrede u. 8. w.** Srovnej & tmito Pelclovu 79. str. 209, kde prosoeskou Gram. str. H. §. 75 Polom Dobrow. Lehrdie od Dobrovskébo navržena. gebdnde der bohm. Spr. Prag, 18()!>. str. 10. 11. „Die
—
ersle
Sylbe eines jeden Wortes sprichl
der
Bóbme
mit
besonderem Nachdrucke Der Ton bat aiso seinen bestandígen und unveraus. Diesem Geselze anderlicben Sitz auf der ersten Sylbe. VVenn mússen sích auch fremde Wórter unlerzieben. aber duriii die Verbindung eíner Praepoíition oder eíner andern Partíkel am Anfange eines Wortes die erste Sylbe von ilirer Stelle kommt, und nun die zweíte oder drílte einnimmt, dann verlierl sie auch den Ton, \>'(il Nach den ibu die vorgeselzle Parlikel bekommt. zweisylbigen Vorwortern verliert die ersle Sylbe des folgenden Worles den Ton nicbf. Zeby lolo prvé neuví, slabiky pizvukování od pošlo, nikdo piivukuji. kdo zná, že tito docela jinace svou A tolo všecko spolu at slouží k ospravedlivení loho, pro. skladatel tclilo znlek všudy v nich prizvuk a jeho formu básnickou následoval. Tímlo zpátkem bére to, co ve druhem vydání tobolo díla na poslední stránce v poiname[iání v závorkách povdíno. Ncdoslalkn tae-
vorziiglicher
Erliebung und mít
—
—
Nmc
sury
al
nikdo
rbythmus možný
nevytýká je
o
;
ie
e
i
bez
caesury
pedce
lom nJs prcsvdiiiji jwk srbské
6 národni zpvy tak i staroeské v Libušin soudu a v Kralodvorském rukopisn, kde žádná aneb ídká caesura a
predce
rhytlimus
peutéšeriý.
Caesura,
ili
rozkrajo-
prostedku, nepati ve slavské ei ku pízvuku, ale k asomée. Neradíme však to, abysme podle prízvuku hcxametry dlali aneb jej vbec ve klav
vání slov
sických metrích užívali. Základy prízvuku a rýmu následujme jen v novjších romantických formách v aleaandrinu, v ottavérjjmé^ v sonetech^ balladách^ ro:
viancech,
madrif/alech,
casomry ve zvnku
a
t.
naproti tomu
d.
Znlka bez následování príním spojeného ádného oddlení slov a syllab
a s
nedobe
trioletech
klossických.
rým, záležející ze slov rozdílný pizvuk ucho udírá, ku p. slovo dvésiabiné s tíslabiným nepíjemn se rýmuje, anf uráží oko ucho, nebesa lesa, hojiti niti. Tu jest necaesura zákou a ctnost. asto ?íalézá se však predce tu caesura, totiž ve všech tí-, lyr- a viceslabiných slovích, ku p. Uvi de'l sem nejspa nilej šího, aneb kde ped olovem pedložka stojí, ku p. znlka 104: Pes o\ zní;
i
majících, nelibé
i
i
:
|
I
strovu
pes
háje I
\
o
|
j
Budme
hybí/.
|
mkká, hebká voln vlíti se
elastická jako zlato,
a
dá,
básnických forem, Pozn. vyd.
a
že je tím paní
as,
krajin
a
a
e
rádi žo naše do každé nadohy královna všech
národ.
Ve sporu o základ
veršovství
zvítzil náhled K. zde pronesený. Viz o tom:
—
eského „Poát-
kové eského básnictví" pak „Zlomky o eském básnictví" posléz „Králka prosodie eská", sepsal Fr. Sušil, 1861. V. 14. „Hesperidky." ekové Halii, matku znlek,
—
nazývali Ilesperií,
ponvadž
z
ohledu
ecké
zem
na
stran veerní ili západní leží. Co do znlky, niislo co bychom se my sami vpustili do soudu o ni, klademe zde soudy a hlasy jiných krasovdcá: Jean Paul Richter, Vorschide der Aesthetik^ Programm XII. ,,Die Poesie komme zu uns \v,e und wo sic will, sie kleide sicli wie der Teiifel des Eremiten, oder wie der Jupiter der Heiden in welchen inimer prosaischen, engeo, dúrftigen Leibj so bald sie nur
wirklieh
darin
wohnt,
so
uns díescr Masknnliall willkommen.
sei
(jeist
da
ist,
soli
auf der Welt,
er
So
hairi
dem
gleicli
cin
Wt-Il
jede Form annchmeii, die cr brauclien und tragen kanil." Fr. Bouteriveck., AestJietik, Goiting. 1815. pod lánkem Sonell: ist „Willkiilirlich diese Versart niclit mehr und nicht weniger, als die sappliisclie, oder die alciiisclie und so manclie andere, iri die der lyrisclie Gcdanke sicli docli auch fiigen nuiss. Den sciialen Spolt JJoileans iiber die Soneltenform liat lángst die Erfahrung widerlegt. Man muss seibst Sonnelte gemacht liaben, um sicli zu iiberzeugen, dass díesc peinlícli scheincnde Form, so bald sich nur die Piiantasie an 8Íe gewuhnt bat, den Gedanken, die ein lyrisches {^ciste,
—
limpfindungsgenialdc bilden sollen,
kommt. mochle es
eiitgegen fiible
—
Besonders keine
v.obl
fiir
auf das natúrlichstc
zate und sinnige Ge-
scliónere
geben."
Versart
Herder, VIL Band, zur scftónen Liter, und Kunst : ^Sonett und Canzone. Nun músste es wobl ein selir biirbariscbes Obr seyn, das níclit, zumal unter jenem Ilimmel, die Musik dieser Vcrsarten fiihlte." Friedr. tSchlegeU uber ^Sonett: „Nur in der liefsten Cbarakterislik der Gefiible kaun die poctiscbe Bedeutung dieser niusíkaliscben Sylbenspíelo und Ankliinge der Pbantasii* gcsucbl und gefunden werden, nur die gesctzmiissige Gleícliurtígkeit der aufeinander folgenden Tone wird das Allgemeine und Bebarriicbe in dem Wechsel der Gefiilile und Leidenscbaften ausdriicken und der Reim kann
—
so cin wichliges JliKel fiir die cbarakteristisclie Tiefc der Gefiible in der Poesie werden." Eugen Baron
—
von
Vaerst, Ilundert Sonette,
Ponvadž
se
tam nejen soud o znlkácb,
rady a návéšlí o jejich
táhneme
a
Bredau 1825.
položíme
budov
co
a
stavení
nejpotebnjší:
ale
Voricort. i
výborné vy-
nalézají, „l);'s
Sonetl,
eine Dichlungsart, von der sich nocli weit nu-lir sagcii líissl, als dass sie seit eineni Jalirlausend die Lieblings-
Das form ciner grossen poetisclien Nalion gewordeii. Sonett bat so viel Holdes, Finscbnieibelndes, dass ein dio Vereinigung dir es phanlosiereicher Liebhaber scbónslen Form mit
dom
edolslen Inlialle
nennen kann.
10 lis
gehórt
durchatis
zu
Poesie
der
Liebe,
tu
deren
ward: schon sein Gliederbau, Denn seia reicher Reifn >er!íunden diese Beslimmung. wie der einzclne Ton den vorubergehendea Zustand, so Dieost es einzig geboren
bezeichnet jene Wiederkehr die beharrliche Eigenlhiim-
der Reim ist hier mehr als ein leeres Echo, w\e strebt er imrner neu liebend zu umarmen io kiinstkomml, wie die Liebe, imrner liclier Verschránkung. aii das alte Grundlhema zuriick und scheiut >vie sie In iind aus dem Sonetl enden zu kónnen. iiicht
licbkeit;
—
iiaucht
der Gcist der Liebe,
wenn
der seibsl,
er
beisse
von einem milden Blumendesseo Einathmen reiiendes Vergniigen iluft ausstrent, uewahren \vird. Uiese Weise ist aber auch keineswegs so absclireckend und so vcrworren, als man uns glauvvas ben macben will kann eiiifac-ber sein, als iwei wiederum in zwei obenein Theile, von denen jcder wenn nun noch Sianz gleicbe Unterabllieilungen zerfiillt hemcrkt wird, dass der ersle Hauptlheil aus ochl Zcilen (zwei (Juarlinen) mit zwei Rcinien, der andere aus schs Zeilen (_zwei Terziueti) mit zwei, oder nach Gemit drei Reimeu besteht, so ist mit wenigen lallen Worten, die, als so miihselig verschrieene, Form hitiDas ganzo Sonett langlícb zu Anscliauung gebracbt. eutliált, wie sicli nunmelir von seibst ergibt, vierehn Zeilen, wozu am scbicklíclislen lauter weibliche Reime í>enommen werden, die uiibezweifell dem sonfteu und weichen Charakter des Sonetis am angemessensten sind. Anmuthig und sinnreih folgen den reicblonenden Quartinen zwei beruhigende, mild hauchende Terzinen. Das Sonett gibt ausser dem Eclio des Sylben- und des Ueimklanges, die bcidn das Obr fesseln und die Erwnrlung spannen und beriedigen, eine gefállíge Art des
Schmerien bringl,
nocli
viel
:
:
—
einen Hoidseliges, Wohllautes, ein Zarlcs /auber der Form, ein schones Verbaltniss der Worte 7U einander, und eine reine Musik ganz abgesehen von (len poetischen Gedankou. llierher gehórt aber ein aniiiuthigcr Buchstabenbesonders Vokahvochsel; reiche Vokalendungcn silimíichcin dem Obr, nur suché man
riíizenden
,
It
ewi^
ílas
delinencie
iind
<j(
e i»
deliníe
vtrmeiden. EbeD
80 unangcnehm kunn ciu viclaclies í werden, das ist acIiKcnd, das o schon besser, das n ist tíef und zugleí!) etwas geheimnissvolles und ist
ein
iiiystisches
;
e/ liai
das a
berzíger, praclilig tóneiider Vokal, der recht aus
dem Innern kommt und Dergieiclien
ín
der Tícfo seiocn Grund
wollcu so
ScIiOnheilcn
liat.
wie jede und nnd anfgerasst
guf,
itiit dno innern Sinne emplunden werden; auch isl alle Tlieorie darubcr, so wenig erschuprend und bestímmt, wie es einc uber den Bliímendufl Sfin wúrde, uud der beslen Erkliirung der Arl ergeht es, wie dem Schmetterling zwisclien des Knoben í'í).v*-, Kriti^che Fingern." Srovnej ješt J, H. Blátter, Stuttgart 1828, B. I. p. 500. „UnunlerbrocheDes Gedeihcn fand das Sonelt in Italiens voUhinendcr und reimreichiT Sprache." Vydavatel sonet .-1. J/jc„Každé ziuwisko kiewicza w Lwowie 1827. ]>. A'. iakkolwiek nayszcigšliwsze, zawsze przeciwników znaydtiie; sprawdiiio sie lo w iMemczcch ; xacny Vos?, ksztalteni nic mogQc si^> spoufalié i wytwornym lym etcryiznéy poezyi, mocno przeciw niemu powslal, ladowolnem sciéMiirnii-m gieniiuszn zywaigc go pilami a ucíqžliwénri ograniczeniem pocty. Zapomnial on, ie
alle,
—
—
i
i
kužda poclycka minro, každá
w
ciem wielcy
kluby
ogóle
forma }
iesl
vaut
seul
mieV,
A sám
przyczyny."
pedce
praví
:
un long poem.'*
.,Un
ui^'-
nie zwaial,
poeci IworzQc nowe' ksztehy uiechybnie
ku lomu musieli píznivý Doileau faut
w
ograniczeniem maleryi
i
že
wažne
znélce nesans de-
sonncl
—
Ve slavké, rozna rýmy bohaté, a
samohláskami oplývající, každém oliledu zvuné ei, tuším nikdy neznikne luko>á liádUa o znélce jako u Nemc a Francouz, aspoíi by u nás cele zbytená byla a nemístná. V íeské pak reii obzvlášt jen toho šetili aby se zrušené náleží, niiiiiitými
v
rovíiovália
vokál
v
ní
obnovila, nestydaté
i
so
vym-
Ve mnoiiýih slovich mohou se hlasnatéjši vokály nevinným zpsobcm, totiž od Slovák pjeným vyslovováiiín>, jí>l zuchovali, ku p. šovalo, a o se
samohláska
a,
ji
navrátilo.
úadiiik (úediiik), Jane
(Jcne),
najlepší
12 (nejlepší),
chovnj
(dej),
daj
fchovej)
sarooliláska
;
o:
(lno), ostroha (ostriilia), obrus (ubrus), iiedoslateU (nedstatek). Anobrž hláska u ješt vzácnjší má nám býti než i, už (již), pnhrúžíti Viz o tom (poliížiti), surový (sirovy), cuzý (cizí). naše pojednání o libozvucnosti eí vbec obzvlášt evoz (víi),
(ljj,
loj
loiio
i
Kroku D.
sko-slov. y
C. 3.
I.
eskému
Ze jazyku
Pozn. vyd.
není
poteba
množování libozvucnosti
takovým zpsobem,
svdí mimo mnohé
též
jiné
básn
F. L.
roz-
o
lom
Celakovského.
Varito a Lyra od K. Vinaického. Forma znlek zdá se nad to nejpíhodnjší ku ili podmétno-pedmtným smíšeným lyricko-epickým básním, anC každá znlka vlastní samostatnost sama o
Viz též
:
i
,
i
sob,
svazek
i
mže. Chorus
jinými,
s
Hek
u
i
k vyššímu celku míti než lyra v drav objektivnosti: prože by se
uic jiného nebyl
matu, ili subjektiviiost
nemohla lyra
eposem
s
pomr
i
spojiti?
Znlka V. milý
a
i.
,,Lípa."
5.
Strom Slavfím všechnm obzvlášt kde dvr pana podstolího, vzor
svatý. Krasichi^
pravého Poláka, vypisuje, takto mluví na str. 2. Vratis. )825. ,,Na srzodku cztéry lipi/ rozložyste staly.^ A Falib. O 2. „Chlopek miat lipkt^ przed swym domem " Kterážto vyobrazení jist z hlubokosti národního slavského života erpána jsou. Odkudž se nesíslná jména slavských mst a vesnic podle tohoto stromu a jemu jako na est nazývají, která všeobecnou lásku našeho národu k nmu jako v zrcadle živ pedstavuji. básní našel posud takových jmen, Skladatel tchto výše dvou set, v rozliných slavských krajinách,
—
ku
pí-iklndu
kraj),
Lípa
eská
Lípa
pkná
(lit.
Lípa krásná (Uhr. Nitr. (
Pomor. Ukraj),
Slez. opol.). Lípy
Lipa (polok, hor.
Lipa (v.
kraj),
(lit.
st.).
(v.
Slez.
stará (lit.
(lit.
kraj).
Lípa (ves v Morei),
Lipa
Lipa
(ves
Slez
Miinsferb.),
glog.),
Sas.), Lipa
Lípa
Lípa vysoká
kraj),
Lipa (v
(v. LužiciJ,
hor. Sas.),
Lipa
(v.
Sla-
1S Lipa
von.),
Slav. reg
(v.
(v. stol.
SaladJ, Lipa (m.
Zagr.
Lipa
),
(ves
Iiócz
(v,
krm
Cech.
Lipan
(v.
Lipar
(hora
(v.
Srb.
(v.
Rus.),
(v.
Pomor,), Lipene
Lipa (m.
kr.),
Šar.),
stol.
Lipany
Lipenec (v. Cech. ber
Mult.),
Krain.),
Lipian
Slaven,
reg.
ogul.),
Krain.),
Lipiny
(in.
Lipina
(v.
Pois
es.
chrd.),
Lipe
(v.
Daim.),
Lipica
(v.
(v.
Slavon.
pož.),
(m. Polsk.),
Lipin
es.
(v.
(ves
Lipitia
Lipiny (v Cech. ber.),
Cech.),
(v.
Lipina
Slavon. Sluin.),
sl
Lipina
)
(v.
(eka
Lipinky (v. pols. Prus.), Lipitnica
Hradišf),
Lipke
Liplje
(v. Mor. prer.),
Lipín
)
(v.
Lipica
(v.
csl.),
ech.
(v.
Lipje,
Lipik
Mor. hol.), Lipina
Li-
Sedmihrad.),
(vrch
Lipfca
Lipice
Mor.),
(v.
),
446.), Lipelsk (m. Kus.), Lipl.), Lipta (m. Uhr, slol. Zvol.), p.
Marmar.),
Uhr.
(v.
(v.
gro.), Lipec
Lipenca (hor. Krain.),
(ni. hor. Sas.),
Uhr. stol
(m.
mor.
Ulir.
Lipa-
ber.
Lipec (hor. Sas.), Lipeckaja (v. Kus.), Lipeo
Cech. Pele. G. M.
(v.
Lipje
ecli.
Lipe (v. Srb. kr.
smeder.),
kr.
Lipendorf (v. hor. Sas.),
Lip6a
(m.
Krain.),
Morav.),
Lipavec (v. Krain.),
Lužic.),
petin
(ves
I-ipa
(v.
Cliorvat
Lipava (m. Kurland.), Lipava fm. Lipavic (v. Krain.), Lipe
Srb.),
v
Lipany
),
I.ipa (v.
hrad,
i
Lipan
Salad.),
stol.
Ulír.
(ves
Lipa
Lipa
sf. Požej,'^. ),
Tetnes.),
Zagr.),
Cliorvat.
Lipa (potok, Polsk.),
Lipu (v.
l-ic.),
slol.
Sas.), Lipka (v. Mor. per.), Prus), Lipka (eka rus.), Lipkany (v. Srb.), Lipkov (Cech. chrd.) Lipkova (v. es. pl.), Lipky (v, rus. smolens.), Lipkovice (v. es. Ikt.), Lipjlan (srb.), Liplje (ves srb.), Lipna neb Lipena (okolí v Ulir. Slovunka Dobr. Lief. II. p. 165.), Lipna (Cech. pols.)
Lipka swiala
sl.),
Lipany
Lipnica v
stol.
(m.
(v.
Mor.
Orav. Uhr.),
Lipnika
Lipnice
(Mor.),
go(iri)n),
Lipany
hol.),
(v. Mor.
Lipnica (m. Pols.), Lipnica
Srb.),
Litva.),
Lipnice
Srb.
(v.
hor.
(v.
(v. pols.
Lipniia
Srb.
(v.
(m.
tamž), Lipnica (v. Chorv.
Srb.
st,
Ces.
sl.),
tes.
(v.
Lipnica
(v.
sl.),
Lipnice
krag.),
znoj.)^
(dv
(slez.),
Lipnica Lipnica
turec),
kiž.), Lipnica
(v,
vsi
Lipniky (v.
(ves
Chorvat.
varažd), Lipnica (v. Chorv. zagr.), Lipník (m. Mor. per.), Lipník (v. Mor. znoj.), Lipník (v. Mor. jihl).,
stol.
Lipník (v. Uhr.
nitr.),
Lipník
(v.
Uhr.
šariš.),
Lipník
14 (v. Ulir. spiá.)? Lipnik
(v. Ciiorvat. zagr.),
Lipník (v. reg.
ogul), Lipno (m, Pols.), Lipolist (v. Srb.), Lipov (v. Mor. hrad.), Lipov (v. Mor. prer.), Lipov (v. Uhr. satm.), Lipová (v. Srb.), Lipová (kraj, msto, pevnost v Uhr. temeš ), Lipová (v. Mor. hol.), Lipová (v. Mor. hrad.) Lipová (v. Uhr. baran.)^ Lipowaja (dolina ru.o.), Lipovac (v. Srb, krng.), Lipovac (v. tami.), Lipovac reg. pelrov.), Lipovac (v. (v. Uhr. žel.), Lipavac (v, Lipovac
požeg."),
reg.
tamž.), Lipovac
(v.
reg.
(v.
Sluin.),
Lipovac
(v.
gradisc), Lipovac (ves tamž.),
leg.
Lipovac (v. stoL verocz.), Lipovac (v. tanu.), Lipovaa (hora a studnice v Srb), Lipovacha (v. reg. ogul.), Lipovchani (v. reg. kiž.), Lipovcl;ani (v. tamž.), Lipové (m. Litva), Lipovec (m. pols, v
Krakov
vzením
s
pro duchovni), Lipovec (v ces. sl,) Lipovec (v. Uhr, žel.), Lipovec (v Uhr. gemer,), Lipovec (v. Uhr. tur.). Lipovec (v. Uhr, šar ), Lipovec (v. tamž.), Lipovec (v. Slez), Lipové (v. reg. kíž.), Lipovec (v, Chorvat. varaž.), Lipovec (3 vsi Chorvat. zagr.), Lipovec (v. Mor. brn.), Lipovica (v Uhr. bnran.), Lipovica (v. Srb.), Lipovice Lipovja (pols.), Lipovgrad (v. ces.), Lipovice (pols.), (v.
Chorvat. zagr.), Lipovkut (rus. Saratov.),
(v.
reg.
povljane
povnik
Georg.),
s.
(v.
reg. grád ), Lipovník
reg.
(v.
Uhr.
nitr.),
Cho.
Li-
zagr."),
Lipsko (m. Sas.), Lipsko (m. Lipsko (m. Pols.
tobol.),
(rus,
Lipovoberdo Ottoch.), Li-
belz), Lipsko (m. Pols. sand.),
Irock.), tev.
(v.
Chorvat. varaž.), Lipovšak (v.
(v,
Lipovsknja Pols,
Lipovopoije
Lipsk (m.
kraj.
kraj. novogrod.),
litev.
grodz.), Lipovka
(v.
rus.),
Lipsk (m.
Lipvka
(v,
Lipvka (v. mor. brn.). A složené: Nowolipie mstí ve Varšav), Prilip (srb.), Podlipouca (v.
li-
ces.),
(pedKrain,),
Slavové v Pomoad, pohanského ku krestanskému náboženství pivedeni, na pamálku tohoto skutku a na znak své vdnosti zasadili ctyy lípy pi oné studni u msta Pyric, pi které roku 1124, dne 15.
Ti
líny (v
nech, byvše
ervna Viz
H.
Cechách, Um.) S.
Oltonem
ponejprv
mnoho
a
tisíc
Állg. lúrchen-Zeitung^ 2,
pag.
103,
—
V
t.
od
v.
z
nich
poktno
bylo.
E. Zimmermann^ 1829.
Polsku
se
dle
Rozmaitosci
15 Lwoivskich, 1831, celí lípoví losové nalézají, v niclit Srov. Rozlilípy sedm, osm i více sfoleií mající. „BialovsUý les r/slo 2S. nosti Praž. Tiovin, 1832, v Polsku jest snad jedinký z prastarých les v Evrop. Jedle tam jsou 3()0, dul)y 000 a lípy 515 lelé." Srov.
—
F.
Trnka, Spoleník 1S'Í1^ p. 41.
zahrad
„Lípa znamenitá vo
Morav)
je lak rozkošatíá, že pod ní cilý pluk kavalerie s komi státi v národních zpvích oblihují a zvelebují Stamže."* I Písní Srov. //. Svazek, vové tento strom nad jiné
Bzenske'
kruji
v
liriidišf.
(v
:
Pedm. XVII
a str. 121. 122. píslovích fcasto zmínku o inívají, srovn. asopis miis. 1827. Svaz. II. sir. 70. ,,Lepsí klín lípový a hospodái\ nezlí šafá ocelový.''' A opt tnmž 182U. Sv. I. str. 58. ^Ani prchají co ,,0(li-el ho co lípu" lípoví klínové'." Tumž str. 60.
svtských Anobrž
i
62.
sir.
A
u
1827.
r.
nm
ve starých
,,Z lípového
Slovák
:
dí-eva
.^^Otrhaný
neudláš fládrové
ako lípa v
že Slavové, jakožto velicí
jeseni.''*
milovníci vtelarství
lžíce."
Zdá se, a dláni
medu, tímto zaneprázdnním ku zvláštní lásce o uctivosti k tomuto víclám milému slromu, totiž lip, veProto nejlepší, liptiu deni byli. v msíci (ervenci) z lipového kvítí sbírnný med, nazývají Poláci a Husové Itpovac. Srov. Karamzín, I. Kap. A'. lipec^ Srbové „Med, drevneje Ijnbimoje pilije wšech narostr. 245. i
SUvianskich byl duštju slavných pirov jego."* Linhardt G. v. K. II. S. 327. „Noch ist die Biencneucht bei den Kraincru ausserordentlich stark. Nnch vor venig Jabren wnrde ein gemeiner Bnuer aus Kraiii, Anton Jansclia, ohne andere Kennlnlsse, als die einliei-
,
misclien der Nalion, in
ulVenllirher Lelirer
Wicn. Sein Lehrhuch
derholte Aullaffen erlebt."
Croatien trieben.
Boden deniiigj
I.
7'A.
—
Bienenkorbc
Hauser, und man
zu allcn
Dácher Bienen
Csaplovits Slavonien und
S. 135. ^Bienenzucht >vird háufig ge-
Einige halteu die ihrer
der Bienenzuelil
von der Bienenzucht hal wie-
oflers
auch mit
auf
dom
Vervvun-
und Spallen der Fronlseile der und ansfliegen."
HiU.en
ein
sielit
16
Znlka V. 9.
„V
íze."
bílé
7.
íza znamená
Slovo
šat
v-
bec, zvlášt ale šat dlouhý.
Znlka
11.
V. 4. „Zvíe" 1. j. lide' zvíecí, tlesní, samým chlebem žijící, nic duchovního a ideálního do sebe nemající, k niemu vyššímu se nenesoucí, rozum jen ku pohodlí tla a k pasení bicha potebující, jakoby jej v
bichu
nosili.
V. 5. „Kovy", t. j. lide', kteíž píliš v sebe doufiijí, své moci 8 schopnosti pecenívají, mnoho ped se berou a málo vykonati mohou. V. 7.
„Kvt",
t.
povrchnost
milující,
kfeii
plní kostí
pknou
umrlích
Znlka V. 3. „Bratr píchod'' buše" knžna eská, dcera Vlatislava, s
dvoanka
družicemi proti Pozn. vyd.
na
t.
V. 5.
echa
j.
Kroková. válku
„Tatry zlaté."
„Li-
aaeb
sedmiletou
vedla
Srov. Saf. Starožitnosti
tak se
Lecha.
a
„Vlasta"
hrad Dvín.
753, 759, 766, 771 a 772. V. 3. „Bi neb metla
vstný vdce Hunv,
zevnit krásní^
zbílení,
12.
Libušina,
muždm
jen
neistoty."
vší
a
lichotní,
a
tváností jiné klamají,
„Hrobové
jen na oko se slkvjí,
vnit
pokrylšlí
lide'
j.
boží",
t.
na
720,
str.
Atila,
j.
po-
sám nazýval „flag-ellum Dei." Hory Tatry nejen vnitn než
na zlato bohaté byly, že nkdy ve slevách zastelených u banské Kremnice pták, zvlášt koroptev a jeabic, místo písku zlatá zrnéka nalezeno.
i
zevniln tak
Viz Andr. Engelhart, Prachiwerke J.
1828. Th. III. p.
Znlka V.
11.
Unierwelt,
Wie/t
4.
„Že vše jiné"
jiné aneb všickni jiní zoukov
14. totiž é.
zvuky,
Krom
místo všechj
ech
a
Polák
17 slovíko vše, bez pívsku cek, cketi, chen. keVe slaroSlavovó i ve množném potu. mascul. in a Accus. slav. náeí má Plurálem Nomín. Limj. U52, in fem. a neutr, vsia, viz Dohrovs. Inslit. Slav. p. 50S. V ruském má ve všedi rodech Nominasrov. Puchvsie, tiv i Accusativ pluralis rovno, totiž Srbové dle Vakovy a maijer, rusk. gram. j). 225. Grimovij mluvnice sir. 45. mají plur. Nomin. a Accus. Slováci íkají: panstvo mé na mascul. sví, fem. sve. Proto télo formy i v tchto vše strany trhá a trápí znlkách tu tam užito, ku p. Zp. /. Znélka 36 v. 9. Zn. 83 v. 12. Zp.III. Zn. 49 v. 14. Zn. 89 v. 8. a t. d. užívají
ren,
všiclíni
i
Znlka V. 7. a
jjKunice"
nm.
17.
krana,
kraj,
Šálou
^-
ad an. 789.
Struvii
adhuc
Salám
ad
Sorbenburg,
vulgo
dictae,
der
viz
se posavad
jména
s
malikou
vesnice, hrady, ku Velnice,
der
—
fol.
edif.
Soraborum Saifcidiae die Sorbenburg hohe Sihwarm." Vfikol Jeny, a v ^jRudera arcis
conspiciiintur
olim
,
mnohé, od Sliiv
vané, nyní sice už
iind
ad Reginonem
Nota
celém okolí sousedství na obojích zají
Srov.
míle.
píil
nad
Loheda
nmeckou báse: Die Rninen des Gleisbergs Lohdaburg vom Pro/essor Lobenstein Lóbel in Sem pati
srov.
též
„Lobda"
Crainberg.
hrad pustý výše Jeny asi
i
„Krain"
na hranici vystavený hrad,
nm.
Jeny,
níže
msteko
krajní
zboený
hrad
Knnitzhurg^
ves asi hodinu nížo Jeny híkI Šálou.
znuiené,
a
promnou
na
behách
nkdy vš.ik
Sály,
založené
obý-
slavská
pftvodní
sob
naléi
msta, Gospoda y
nesoucí
p. mimo výš jmenované,
Sorbice, Sorba,
Droganice, Modelvice, CerKosnice, Kostrice, Priznice (snad BrrzRadigast, Chotislav, Luza, Vrbice (Fróbitz),
novice, nice),
Ilorba, Lidnice, Holice, Iloršice, Mijslevice, Kvetice t.
d.
Slav.
—
Srov. Piscatoris,
De
Orig. Jure ac
util.
a
ling.
Witteb. 1697, §. 0. „Slavica nomina pagorum, et civitatum in Missnicis torris šunt : Zvih^o,
oppidorum
Glauchov, Zschopau, Luccov, Zvonkov, Kolhú-ovy
splíjr. II.
Missin (Meis2
18 Mogelin (Miigeln), Dálin, Lužin (Lúlzen), Coldiz, Oschiz, Groiz ^ Gruna, Búchin, Zscheila elc." Narusz. Hist. T. /. K. 3. st. 406. „Potwierdza Olea-
sen),
Deliz,
ryusz na karcie
303
móviqc,
wielu
\i
utrzymuie,
sawnego národu Síowaków, Serbów,
stolíca
Swiadczíí
dys Salfeld miasto.
i
že
bylo kie-
inne okoliczne miasta,
klórc lub zakladcami, lub taž przezyvaczami swemi Slo-
waków
miaíy,
sig
te
uazywaiq
:
Balemoda, Koleda,
Naeroda, Gotha, Jena, Ilmena, Laucha, Schwartzburg, Tuttigroda, Warbala, Wenorya i inne. A že te miasta z przyswiadczenia
ziiiemczone, Siov. sir.
/.
dzieiopisów, acz przezwiskarai trochg
Slowaków bjé svemi posiadaczami
gloszq."
Ilamb. 1829. ihren Unterablheilungen auf
Gesch. der Deiitch.
C. Pfister
506. „Die Sorben mit
bcíden Uíern der Elbe liaben sich meist an die Bóhmen Die wichligen Salzwerke an der Saale, angescblossen. liber
vormals
welche
blutige
Kricge
ringisclien
die
gefiihrt,
Heicbes
ín
Cherusker
mit
den Chatten
sind seit der Auílósiing des thiiibrer
Unabliáiigigkeits-Versuchen
Gewalt.
wurden
sie,
mebreren
Nacli
K.
als
Arnulpli
den thiiringischen Herzog Poppo, ilinen zu Gefallen, abgesetzt bátte, wieder zu Geborsam gebiacht, dass sie seinem Sobne Ludwig auf dem Reichstage zu Salza 897 huldigten. Bei der Annáherung der Ungarn woUten sie jedoch lieber diesen als den Deutschen geborcben. Die Haloren werden fiir ilire Nacbkommen gehaltei!."
—
O Krainburku
srov.
Friedr.
Gottschalk,
Die Ritter-
hurgen Deiitachl. B. III. S. 314. „In der Mitte des Jabrhunderts beherrscble Tbiiringen Graf Ludwig der Bárlige. Um sich gogeu die uaclibarlichen Feinde, die Slaven und Serbcu zu sichern, erbaute er auf dea Zu Gránzen (srov. kraj.) seiues Landcs Bergveslen. gleichem Zwecke iiess er auch im Jal. re 1046 am Ufer der Saale, welche bier sein Land von dem Feinde schied, 11.
auf einem Hiigel eine Bwrg erbauen." Viz Fredegar. V. 14. „Dervan", kníže Sorabske'. C. 68. ad Ann. 638. „Dervanus dux gentis Surbiorum (sivé Soraborum), qui ex genere Slavinorum
Aimon IV.
C.
23.
„Huc
NÍctoria
Vinidi
erant."
—
animosiores
19 redditi,
Thoringam,
in
ellundunt;
ras, seso
et
ita
circumjacentes Francorum ter-
ut
Dervanus
dtix,
qiii
iirbibus
usque ad id tempus Francis parueranl, desperalis rébus, se ad caeteros transferret ^Mík" neb Mike knz modly Prove vo Slavos." *) Stargrad (nm. Oldenburg), viz Ilelmold L. 1. C. 60. Slavoriim,
praeerat
qiiae
—
Nomen
ílaminis
qtii
praeerat
superslitioni
eorum
—
„Blbog", t. j. bílý, dobrý bb, proti Mike. postavený jest Cernibog^ t. j. ert. **)
Znlka thol.
erat
nmu
19.
V. 8. „eská bílá paní." Srov. Ant. Tkaivj^ MySeile 189. II. Tlieil, der Dexitsclien vnd Slaven.
Weisse Frau. Fast in ganz Deutscbland, Bóhmen und kennt man die Sage von der weissen Frau, cínem •vveihlicben Geiste in weisser Frauengestalt, mít einem Bundo Scbliissel an der Seite, und einem WachsDie weisse Frau war, nach der lichte in der Uatid. „
Milliren
Angabe iillerer Schrillsieller, die Tocliler Ulriclis II. voa Rosenberg und Katharinens von Wartenberg, wiirde um Nacli der das Jahr 1420 geboren, und liiess Perchta. Tradition hat sie einen Tlieil des Schlosses zu Neuhaus neu aufgebaul, bei diesem Baue ober die Unterlhanen daher muss sie zu mit Frohndíensteu sehr gedriickt Strafe noch nach ilirem Todc untcr den Lebenden wau:
deln. ort komnit sie Naclits in fúrsliicbe Kinderstuben, um, wenn die Ammen oder Wiirterinnen in Schlaf gewiegen und herumzulragen. Sie fnllen, die Kinder zu erscheiiit
an ollcn
Hofen,
die
auf irgend
dem Rosenbergischeu Geschlechte lasst
holm, aber
eioe
Art
mit
und London, Stock-
vervvandt
sind,
daber bald in Berlin, bald in Kopenliagen und andcrn Besidenzen, vorziiglicb zu Neuhaus und Krumniau in Boiunen, und zu
sich
Tellsch
in
Jlíihren
sehen.
Uebris:ens thut sie Nicmandea
*) Pozn. vyd. Viz Šaf. Starož. str 840. **) Tozu. vyd. Víz Šaf. Podobizna omobolia asop. éesk. Musea 1837, atr. 37 a si.
v
Bambcrku.
20 was
zu Leide, neigl ihr Haupt vor
Wort
den, und geht oline ein
—
Hormayfs
lu
dem
Bcgegnen-
sie
voruber."
sprecheo
„Die uod Kynsberg wohlbekannt, iiberhaupt allen Rosenbergischen Giitern heimisch, am mcislen jedoch den Schlóssern Teltsch, Neuhaus und Krumau. 19 Jalir, Sie záhlle Vater sie Hansen von Lichtenstein aus der als ihr Sfeyermark vermálilte. Ein ausscliweifender Wandel und wiithende Eifersucht verbilterto ihr Leben. Die bessere Zeit desselben verlebte sie im Lichtenstein'schen Hause, in der Herrengasse zu Wien. Sio liegt in der allen Lichtensteinischen Gruff, bei den Schotlen. Das Urbar von Teltsch sagt Dass diese weisse Frau ein guler und zu ewigen Seligkeit auserwáhlter Geist sei ; dass sie sicli jeder Zeit in einem bis auf dic Erde hángenden weissen Talarkleid gezeigt hat. Noch ist ihr Bild auf dem Schlosse Teltsch zu sehen." Srov.
weisse
Frau
ist
1830. S, schlesiscben Burgcn
441.
Taschenb.
in
Kyiiast
—
:
Znlka
22.
V. 1. „Paris" by! syn krále Trojanského Priam.a Hekuby. Venus (krása), Ty pak ti bohyn byly Juno (moc), Minerva (slovo, moudrost). a
:
Znlka V.
12. 13.
24.
„Ženslvi slavenského
Srov. Mauritii Stratég. L. 2. C. 5.
omnem
Slavorum foeminae supra suos."
A Lev Moudrý
v
Taktice
tahy kouzlové."
„Pudiciliae servanles
modm C.
erga
105.
maritos
„Foeminae
Multae Slavorum praeter caeteras modestae feruntur. enim virorum suoruni morlem tam gra>iter ferunt, ac si
—
sua esset." Bonifác^ v listé králi angl. psaném N. 19. „Vinedi tam magno zelo matrimonium amorem mntuum observant, ut mulier viro proprio morluo vivere recuset. Srov. Lucae de Linda., Descrip. Orbis, Lugduni Batav, 1655. p. 9H. „Quod Athenae in Graecia
fuerunt,
hoc
merito
Cracovia
in
Polonia
est.
31 Equidem tate,
morm
síiiíriilarí
sexm
elegaiilia,
mortules.
cullissínios alit
(Jueiii
comitíle,
hoc
siTabíli-
suliirn
pro-
forma corporis nmplissima pulcberrimaque est ; illae sua^itate sua, non incolarum soInm, sed et peregrinorum omnia iiumanilatis ofíicia et liaud amoris desideria in iiiimerílo se convertunt, adeo, ut mirum videri non debeat, si hic iocorum ducit
viuliebrem,
quandoquc plus justo liberior etiior sibi in praecordia boniínum tantum impérium induleat.** 2'her. A. L. v. Jacob^ ^erb. Volksliedev. Einleit. p. 1. „Der larte demúlhige Sinn der Slavin." Srov. Joh» Csaplovits : Croaten und Wenden in Ungarn^ Prcsb. 1829. p. 17, „Als Muster der Scbónbcit werden die Croalinnen von Szarvkó (Hornsteiii) im Oedenbiirger Comitat allgemein gerúbmt." Srov. téi Briefe iiber Russland von eincm Teiilschen in Mosknu^ v Dobrov. Slavinr, str. 14.1. ^,Unter den Weiberti und Jliidcben auf dem Lande bab icb allentbulbcn selir vide geseben, die lierodot ohne Bedenken fiirAmazonen anerkonnt haben wiirde." //. Jos. Rohrer Versiich itber die slavisch. Bew. Wien 1804. T. I. sir. 49. „Mancbc ecbt slavische Tochter eines Oberfórslers, oder eities so genannten
—
—
:
—
Teicbmeislers
in
bildung,
man
dass
traumiMi
Bólimen bal eine so sanfle Gesicblssie fíir dns alte Joníen nicbt scboner
Tenze
kónnle."
Eiigbcb
in
str.
Oberkrain, zeicbnet
8U.
„Die Krainerin,
sicb
vor-
uníer nllen Slavineu
durch das blendendc Weiss ihrcr Kleidungssliicke, und eine Reinlicbkeit aus, welche einer \>'iener Putiwiischerin Ebre maclien kónnle." Srov. Slovénsko-Aemški
—
Róóni beacdnik od
J.
3fiirko
1832
kdaj Ljubljanke so lépe slovéle. Liiibachfrinnen
str. 528. ^Od neVon jeher standen die
im Rufe der Scbónhil.''
—
P. J. Schaf„Das Ofen 1826. ttr. 4íK Princip der grósseren Empfanglichkeit oder Subjectivilát, welches dem Slaven durcligiingig, pbysiscli und psychisch eigen ist, tbut sicli sebou íu dem Zuriick-
farik,
treltcn
Gcsc/i.
si.
Lit.
BegranKungslinien , vorziiglicb jener knnd, die ungicich runder. sanfter und
aller
Gesicbls,
d.
des >vei-
chcr sind, als bei den mit mebr nacli ausseu strebender
22
—
Thatkraft begabteii Teulschen.
1806, Aug.
blatt
41.
Blatl
p.
Srov.
104,
in
Conversationader RecensioD
Romans Graf Sobieski von Georg
des historisclien
Loti^
schónen PolÍDoeD, die liebreizendsten aller Frauen setzen schnell den Becher weg, um den Sábel des Hcldeo, die Feder des Diplomaten zu ergreiSrov. Malerischt Darstellungen aus Sachsen. fen." 1. Band. Dresden 1802. ^,Der dritte Saal (in dem Lust-
kde
^D'e
stojí:
—
enthált
Pillnitz)
sclilosse
Damen,
eine
die August,
Sammiung gemalter pol-
feine Kenner weibliFast cher Reitze, mit kiuger Auswabl hier aufslellle. kommt man auf die Vermutbuug, dass 3Iahomcd in sein
nischer
fein
der
ausgedacbtes gytiáceiches Paradies auch sarmatische
Weiber aufnimmt. Denn, eigeoer Erfahrung zu Foige, raoben Ufern der findet mau wider Erwarlen an den Weicbsel svelle (^zerschmelzcnde), circasíscbe, Wollust athmende Grazie. leh sah die ibren geglálteten Bušen hervorpresseiiden Tóchter der Sein schalkbafle Blilze aus kokeltirenden Augen scbiessen, bote
geislreicben >Vilz
von ihrer gescbwátzigeu Zunge lispeln ; hote die stolze Sennora, Jobre lang von Serenaden sich náhrend, binter dem Gilter seufzen; wurde von dem unausióschlichen
Feuer
der
Schwedens
Welscben
eifersiicbtigen
Frost
erregende
versengt
Blondine
5
vereiset
durch
zum
und \on dem bezaubernden scblanken Wuchs aber hátte Albions herrscbender Ladi biugerissen ich auch nur wenig AepfeI, einen der besten wiirf ich doch der vielcs in einem vereinígcoden Polin, die ihre Spracbe zu sanflen Accentcu modelt, mit altischer Urverbindet und wiirzt, mít banitat Witz und Verstand Glclscher
;
:
—
Reiz zum Genuss iockl, das Mezzo einem anatomischen Stadio und einem iippíg reichen Contons, und Cypiš, Juno und Atbenea zugleích, ein hobes Ideál íbres Geschlechts, ist."
minderer Hílze
als
Giusto zwiscben
Z V.
2.
n
I
k a
31.
„Holtentoli**, afríkánský,
stavu hovadství
žijící
v severní Americe.
národ.
„Huruni"*
divý, též
ošklivý, ve surový národ
tis
v. 3. a
ostrosti
„Kalo" Rimaii vyhlášený pílišnou písnosti obzvlášt proti mravm a šatstvu ženského
pohlavi.
„Arislurch"
V. 4. fcili
posuzovatel
v
zpvich mnohé vci
uený
ale
hanil
a
tuhý
který
Alexandrii,
kousavý
a
kritik
Homerových
v
i
potásal.
„Snm
Platon." Platónská láska jest niiloplyvání ideálu, isté netlesné cítní krásy a odtud noucí blaženost, ne tak skutené požívání jako radji líbezné považování krásy. V.
G.
asopis Musea. V. 11. „Z Rozvodový knihy." ,Byl pan RoíTetí roní bh 1829, Sv. 4. str. 53. voda v Cechách zeman jeden, o kterémž pravivali, íe ml jjLibros Klevelarnm" t. j. rád zapisoval, když kdo co pravd nepodobného rozprávl ; byl lovk kratopísloví „Hodí chvilný n šprymovný." Odtud povstalo se panu Rozvodoví k zapsání. i
:
'^
Znlka V. 13. zlatého
37.
,,Pern" ili Zeus, Jupiter
pod
dešt oklamal krásu Danáe, dceru
zpsobem
Akrisia
krála
Argického.
Znlka V.
Kap.
1.
^Dvanácte
rt."
42. Viz
Skutky
Apoštolské.
2.
V. 5. n^v se vznesly ke mn." Lad ili Venuši pivlastovalo dvé holoubátek, která v jejím vozíku zapáhnutá, ji voziln. V. 7. „Peanm," Pean byl zpsob verš u Mekft ke slavným píležitostem ku chvále boii a boliyíi zhose
tovených,
asi
to,
co naše žalmy.
Znlka „Harém" císa.
V. 2.
kých
jest
43.
palác na
ženy
a
ženiny iurec-
84 V. 4. „Tatra"
Tatnj, hory Karpatské.
plur.
Tatra
nkteí Cechové
mase. jako
feminini, nikoli
jest generis
ten Tat)\ tem Tatrám, a t. d. chtéji, píšíce pak tomu ten Dunaj, nikoli ta Dunaj\ jako Slováci, jsouce nejstaršími chové chybn píší.
^aproli tiie
Ce-
a
nej-
mají zde právo rod vzdálenjší Slavové zpravovati musejí. Jot znakem, že sob Cech všudy více Nmce než Sláva všímá. Nmec íká die Donau, tedy i
Tater a Dunaje,
obyvateli
bližšími
urití, podlé kterého se
ech
za ním ta Dunaj. Než jakžeby se to Cecilm líkdyby Slováci psali ku pr. ta Krkonoš, ten Labe,
bilo,
to
jiní
Vltava a
d.
t.
Slavný Kollár nevzpomnl, píše nám jsme my echové byli nevolnými žáky
Pozn. vyd.
výtku
že
tu,
vnucených nám škol nmeckých. V. 5. ^Behy manské", die Sclaven-Kúste, v Africe, kde Evropcaué otroky kupují. V. G. „Peru", krajina v polední Americe ua zlato pebohatá.
Znlka V.
„Kunický hrad."
1.
45. Srov. Friedr. Gottschalk,
Die Eitterburgen und Bergschlósser Deutschlands. Halle 1813. Drei Bánde. Pod lánkem Die Kunitzburg. „Nicht weit davon siedelte sich im Jalire 1811 unter einem angenommenen Namen eine schwedische Gráfin an. Von díchtem Wald umgeben, steht ihre kleine lándliche :
um sie her gevvann ihr Fleiss der Erde Gartenland ab, X(0 sie und ihr kleiner Haushalt Gemiise zieht. Ob Neigung oder Ucberdruss am Leben unter
Wohnung,
Aleuschen sie bestimmten, diese Einsamkeit bleibt
in
ihrer
Brust
verschlossen.
Der
(Sachsen-Weimar)
ráumte
ihr Geheimniss,
ziemt daher dieses nicht
zu wollen." V. II.
es
ihr
den Ort
ein
zu
und ehrte erforschen
O tomto Mauric. Stral. (f 585) L.
„Pohostinství slavenského."
následující spisovatele;
Aviiiilen,
Landesfiirst
C. 5. „Slaví suat advoríus peregrinos benigní
viz
II.
magno-
95 que studio servant íncoliimes salvosqiie de alíum (leducunt, quo neccsse liahent,
curíam
ejiis,
servare iHlem
qiii
bellm
peregrinus an°icialur,
debet,
ipsi
per
»i
accidat,
iiiferat
loco in
iinn
et,
iit
in-
damno
nt
vicinus
—
ojus,
Leo Sapiens (f 911) in Libro Tacticor. in Amoenit. Hist. Adam Franc. Kollarii^ Vindob. 17S3. pag. G7. „Erant aulcm Slnvornni populi hospitalítatis supra modm sluqunm ne(rli
;
et
pari
L. 2.
J/ist.
studio
anie,
ut
C.
oi)servant."
—
Adam Brém.
„Moribiis et liospitalitale nulla gens
12.
—
beuignior polerit inveiiiri." Jlelmold^ 82. „Kxperimento didici, quod ante fáma vulgante cognovi, quia nulla gens boneslior Slavíš in hoIn colligendls ením hospilibus omnos spitalitatis gratia.
iionestior aut
L.
I.
G.
alacres
quasi ex sentcntia
puam poslulare necesse piscatíonibus
seu venatione
ut
noc liuspilium qnen-
()"'rfquid
conquiruut,
enim agriculturo, tolum in Jargi-
Si quis vero, opus conforunt. quod rarissimum peregrinum hospítío removisse deprehensus fuerit,
tatis
est, iiujus
est,
suiil,
sit.
domm
otque
in
vel id
incendio consumere
fiícultates
omnium
vota
pariter
iicitum
conspirant
illum
omnibus exibilandum dicentes, qui liospiti partem negare non timuisset. "^ L.II. Z. C. 12. „lírat apud Slavos lio.^pitaiitatis plenitudo." lí. C. 42. „Hospitalilalis grntia et parentum cura priapud Slavos virlulis locum obtinet, nec aliquis cgenus aut mendicus apud eos repertus est." Vita „0"od mirum dietu, mensa S. Olton. L. II. C. 40. nunquam disarmatur, illonim (Slavorum in Pomerania) ínírlorium,
illum
vilem.
et
ab
mm
—
iiuiiquam deferculalur,
sed quilibet paterramiltas
domm
scorsum mundam et honestam, tanlum releclioni vacantem. lilie mensa cum omnibus quae bibi ac mandi possunt, nunquam vacuatur, sed aliis absumptis nlía subrogantur; non sorex, nou sorilegus admitlilur, sed de mappa mundissima fercula teguntnr comesuros excilantia. linbtt
<Juacunque ergo bóra reficere domestici
mensám."
sint,
—
omnia Vila
6'.
parata Ott.
L.
placuerit,
inveníunt, lil.
V.
hospites intromissi >>.
8Íot,
ad
„Udalricus
26 presbyter
Albinus
et
uxore
lias,
opulentissimam
ubi
adieruut,
praefecti
scilicet
Ottonis
interpres
civitatem Hologost dietám,
a
matrefamisuscepti
honoriiice
urbis,
podes eorum summa humilitatis devotione lavarel; statimque mensa apposita, copiosissimis eos dašunt,
ita
ut
pibus reficeret, mirantíbus eis ct
quod talem
regno
in
magnum quoddam spitale. Gallis, ut,
—
ut
iu
hospitalis
tota
Pra-
est,
qua
nati
et
Ho-
et
eam esse Hispanis,
licet
Germanís alteram
ac praescrtim illam
hospiiitatis
loquar Xenodochium
sic
De Bohemia dicere
Italis
primam
si
^jBobímia
8.
7.
stupentibus,
et
Balbin, Disert. de ling. slav.
gratiam meruisscut."
gae 1115. p.
admodum
humilitatis
diaboli
šunt,
parentem
:
seu voluntate seu
etiam crimine amiserint, ad hano nostram
—
tutum
perfu-
K. G. Anton^ gium ac receptm habere possint.^ „Sie kaunten Versuch uher d. alten Slaven, p. 30. die Gastfreundschaft und in einem Masse, dem wohl diese geriihmte Tugend der Germanen nachstehen muss. Noch fínden wir diese Gastfreudschaft bei den mehresten Stámmen. Bei den Serben in der Oberlausítz findet man fast immer einen gedecklen Tisch." Gebhardi Gesch. d. Wend. 1. p. 7. „Die Schriflsteller aller Zeiten, vou Mauritius an bis an die Biograpbeu des heil. Otto, gebrauchen die slárkstcn Ausdriicke, um
—
die Gastfreiheit der
jan,
v drugich
rjcdkoje
obyknovennoje tešestvenník janin, i
vo
vychodja
I.
iz
dlja
str.
zemljach
vsiech
byl dlja
pišu gotovuju
—
Kazu beschreibeo ** „Stol že jedino60. obšeje gostepriimstvo Slav-
Wenden
ramzin, Istor. G. R. T. glasno chvaljat Ijetopisi
i
do
Slavjanskich.
nynje
vesma
Vsjakoi
pu-
by svjašennym. Sla votvorennuju oslavljal dver
nich kak
domu,
strannika."
—
/. Csaplovits,
He-
spenis
1818. Nr. 59. „Gastfreiheit ist Nalionallugend der Slovaken in Ungarn. Man trilt in kein Haus ohne dass die Ilauswirthin )nach dem Hausbrod griíTe. Krájat chleba. Chlebíka ponoukat." Eakoiviecki, Pravda Eus. I. p. 6. „Ubogi Slowianiii
—
nie
b§(ÍQc
w
stanie
nalezicie
wszyslko, co potrzeba byto
przyiqc
goscia,
do iego przyiecia,
mógl ukrade
27 u
bogtszego
swego
wažuy
Tak
Sitsiada.
obowiqzek
gošcinnosci nniewinniai nawel satn Yvysltpek." Narusze~ vicz, Ilist. 1\ T, I. Ks. S. „Z ley to podobno cnoly
gošcinnosci pochodzio, že Slowianie
w
spoli(c)
narodzie swoim uczinic,
Radogostem
nazwali,
rzonycli gosci."
—
jakoby
;
mile
samego zda-
przyiTuiíi)cego
poczciwszy,
naród
jagodnieyszy, obyczaynieyszy
Slowiau
niby po-
ia
>Surowiecki, Sledz. Pocz.
bylo ziialecs
jjTrudtio
cbc.-jc
boga nawet
str.
125.
wieroieyszy,
wi(^kszéy gošcinosci,
i
obcym zwykli
že czy z swoim, czy z
sig
od
dzieli
do ostatku. Opovviadacze wiary Cbrzošcijánskléy, którzy nmyšltiie tuiražali u Slovvian na korong m\;czeúsk;|, mog.'{c osiQgUii tego % žalem od nicli powracali, nio Kiedy sig z gorliwo>,ci porywali do podpazaszczytu. do podcinania osi)<2;ów, Ind zamiast Icnia ich božnic, gniewu lub pomsty i polKowunicm tylko. lub z gtosnym smicchem zbywat icb od siebíe. Towarzyskosc, Eobawy, wesoloíc, urac7.enie sig z gosciem, bylo, jak po wigkszey czgšci jest dol;jd, glówném piglnem icli chasi^í
rukteru." pfivod
—
Tulo iiostinnost Slavfi dala právo
povstné kupecké Jlanse.
znik
Srov. Llebhard
1.
a
p.
24. „Einige chrislliclie ilandelsleute wagten es, díe imbegrenzte Gaslfreibeit, auf welcbe jedcr, der freundschaftlicb zu den Wenden kam , Ansprucb macheu konnle,
nutzen, blieben zu Winterszeit
zii
derlagsortern, errichteten endlicb Dlagazine
und Wolinbiuiser,
in
in
den Nie-
selbigen fortdauernde
reizten
eiiizeliie
Wenden
zur I^acliabmuug ibres Beispiels, und legten aisdanu den Grund zu dem Stande der Stadlleute."
Z V. 1.
,,Libé
réti
nélka Polku."
48. Srov.
Christ.
Meisner^
„Polonorum lingua et eloquentiae aptu est, et scnlenliís proverbiís(|ue abundat, et 8ua verboram lenocinia oslendit, slque adeo nulli facile cedit liiiguae." Fr. Dmochowski^ w Moravio na Kiaáickiego : „Jgzyk polski, ta tnakomita naj-
Silesia loquens,
Vitemb.
1705.
i
kszlalniej
okrzesana gataz siowiaiiskiego jazyka.'' Fo-^
98
Mowy
tocki^
i
Rozprawy: „Mowa polská slowiaskiego
naywigcey z tylu icgo odnog posiada Prvotiny pék. ozdoby i wspanialosci." Um. r. 1813. L. 23 str. 87. „Polské náeí má nejvico sykavých liter, a picliází, jakž Jean Paul po Schullzovy znamenal, za píinou mnohých, jen ortografícky shrnutých spolulilásek tvrdé a kiklavé oím, jsouc nicmén libé do sluchu."' Jenisch Vergleichung van 14 Sprachen Europens, Berlin, 1796, p. 489. ,,Ich naybližsza,
žrórfia
w
—
sobie
i
deutschen Damen einer
•wohnle einst mit einigen nischen Predigt bei, die
pol-
von dem "Wohlklang dieser Sproche gleichsam bezaubert waren." Srov. Converations-Blatt Leipzig 1821. Nro 151. „Die Vermehruug der polnischeti Schriíten deutet auf so wie
alle.
ich,
,
Erhebung dieses eleganten Dialects der Siavischen SpraA vsak i o jiných slovanských náeích ne-
che."
—
soudcové a svdkové píznivý soud vynášejí, ku p. o Ruském., Anglian John Boivring^ Specimens of the Rossian Poets^ London 1821, p. XX Vlil. „The stranní
Russian language
mus, rich
is
harmonious,
flexible,
full
of
rhytli-
compounds, and possesses all the elements of Poetry." O srbském viz Vialla de Sommiers, Voyage historique et politique au Montenegro, kde tato in
—
:
slova: jjLa langue illyrienne est, a nique, énergique et harmonieuse.
la
fois,
rich
el
laco-
également dans la bouche de deux sexes, et s'' emploie aussi heureusement a chanter les douceurs de 1' amour, qiie Elle le bouts faits et les sanglans trophées de Mars. réunit le
nombre
a
mesure:
la
oraloire, véhémente, c'est, on
Elle
elle
sied
est sonore,
noble,
langage des heros." Co se k pochvale ješt krásnjšího povdíli mže ? „Vdlicm Srbinku," tolio dfikazem jsou 2. V. vdkuplné, od žen skládané srbské národní písn vydafait, le
ei
dané
od
postava,
Vuka chod,
vzdlanjších
zen
a
(serbische) Nation jetzt
um
vieles
tvárnost
ušlechtilejších
gratiosného
a ist
mehr,
I vnjší tlesná posunky, obzvlášt Srbinek, má cosi piro-
Karadžie.
Stefana
mluva,
a
milostného.
—
mir immer icerth
da
sie
auf
„Die illyrische gewesen, aber
sicb uad ibre
Cultur
2» píše Dobrouskij Rybai/mu v jednom psaní, in Commercio Lit. Georgii Rybay Rpis v knihovn P* „Serby Itlagorodniši' Mik. Jankovie v Festi. ieše ne sovsiem upadši ducliom Slovenskii národ , Konst. Kalaidovi , Joann. pod igom inorodcev." Exarch Bulgarskii, Moskva 1824. str. 3. V. 3. „Slowacky zpéwem úst." Srow. Jacob GlatZj Freymthige Bemerkiingen eines Uiifjars uber sein Va„Die aiisserurdentliclie Liebe zum Gesang ist terlnnd: ein Haupl- nnd ein sclioner Zug in deni Chorakler der
denkt."
—
Es ist ine Freiide zu Knilczeil im Felde zu wandeln. Alles singt danri. Das slavischo Fraucn/.ímmer Es schwatzt oder wird man sciten stumm antreíTon. Slaven.
In
singt.
deutschen
geholten wcrden,
Ortcn,
wo
ziehen diese,
slavisclie
wenn
sie
Dienstmiigde des Morgens
gewobiilicli in einem Ziiffe zuriickkomDie Slaven luibcn in diesem men, ininier singend ein. Stúcke einen cnlschícdenen Vorzug vor den Deutschen, die Raichard mit Hecht sanglose Deutsche heisst." Gemeinnútziger und erheiternder Hauskalender Srov. 1823, Wien, fíir das óst. Kaiserthum auf das Jahr stránka 69, kde tokajské vinobraní opisuje, takto mluve: „Die aulTallendste unter diesen Gnippen der cmsigea Arbeiter, sind die der Ungarn. Obwohl sie gevvolinlicli wie die úbrigen Arbeiter aus Jtinglingen und Mtidcben
mit (írasbiirden,
—
docb nur áusserst selleii ihre Heilerer beleben vernehmen. die Traubenlese auf Hegyallya die deutschen Zipser. Aber das munterste Lebcn regl sich in den Gruppen der Slowakcn, die aus den gebirgigen Gegenden ber 7,ur Weiniese kommen. Keínen Augenbiick bescliuffigen sich die slowakíscben Jiinglinge und Miídclien, ohne ihre Volkslieder in den manigfalligslen Melodien anzubeslehen,
so
Stíníme
Volksliedern
in
lassen
sie
—
—
slimmen. Aucli sind die slownkischen Volkslieder, Iheils durch ihre eigentbiintlicbe Singart, di e uft uberaus an-
und durch die Biegsamkeit der Sprache geinteressant. tbeils durch iliren Iiibalt recht llire mit elegíscheii Volkslieder singen die Slowaken cínem riihrondeu Pathus, und uur cinige lustige Lieder mnlliig ziert
ist,
wird,
30 Jedoch wurdea den herrlichsten Variationen geben." Srov. P. Caplovice: Slavonien wid Kroatien, I. T/ieil, Peslh 1819^ ^tr. 100 a „In Croatien sehen die Weiber 101, kde takto píše: singend schreien
die Volkslieder
sie
dem
aus voliér Kehle.
Kiinsller
StofT geniig zu
hiibsch aiis. Doch aber kommcn sie dem reitzendcn, muntcrn, hiibscb gebauten und geschmackToll gekleideten Weibsvolke im Tliurotzer - Comitat noch lange nicht
dem
nahé,
icli
bisher bekannt
Hier
und
vor allen mir iiberliaupt den Vorzng gewordenen Weiberarten geben mócbte. in
umlíegenden Comitaten
deu
wabre Volksgesang zu Hause.
ist
der
Die schóiiere Hálfte des
Volks erscheint auf dem Felde jedeš Mal eben so nett reinlich gekleidet, als wenu sie in die Kircbe gioge. Unter unaufliórlicliem Singen und Scbákern vvird fleissig
tind
—
Srov. Maarský asopis: Tiidowányos Gyjtemémj^ r. 1827. Sv. II. str. 104. ^Národ Slavský jest sám v sob obzvlášt veselý, byslrovtipný a
gearbeitef."
rozený básnický lid, tak že celý jeho život, jebo radosti, jeho žalosti samá poesie jsou. I sám pospolitý lid básní a zpívá ve všech pípaduostech svého života, a to sice pronikavé a vznešené písn. U nich každé narození, každá svadba, každá hostina, každá kratochvil, každá práce, každá neest a nouze, ba práv smrt a poheb sestávají z verš a jak utšené Anakreontické písn o lásce skládají a zpívají, a to sediské dívky!" DkaV. 5. „V eskou skryla holku itmužilost." zem toho jest povstný dvcí boj pod Vlastou, kde Šárka, Castava^ Stratka, Militka, Budislavka a jiné ženské i
zpv
hrdiny.
— Na
Zuzana
eská
:
holka osvobodila krále Václava.
pahrbku Vítkov (nyní Žižkov) u Prahy nalezeny jsou mezí zabitými Tabority dvé ženy a jedna panna, i
kopím
ozbrojené,
které
Veleslavínv
s
jinými
zmužile
Kalendá
bojujícími
na den 14. ervence. J. Lenfant, Gesch. d. Hus. T. I. p. 330. „Die Taboriten gingen nach Prag Ihre Weiber die eben so kriegerisch vvie die Slánncr waren fielen uber das St. Katharinenkloster der Neustadt, und rissen es in padly.
last
Viz
gánztich
darnieder
;
da
sie
aber
hist.
mít
allzugrosser
31
Werk ginis^en, so wiirden ihrer 27 unter den Srov. Dobner, Ann. Hnij. ad A. Ruínen begrabeo." 736. 0"8 vcro generosilate tniilieres Czecliiae fiierint olim, prodjt vetus jus feiidale sub Carolo IV. a í359.
Hitze zu
—
scríptum, quo etiam mulieres lege ad duellum admitluntur.**
Znlka
49.
V. 10. ^Svatopluka tclivy, Jíž svét zlásl." Císa Konstantin Porpliyr. de Adm. Imp. C. 41. 42. takto ^Moraviae princeps Svatoplucus fortis, píše o terrihilisqne populis Jinitimis fait.'"'' Annal. Fulden. ad
nm
:
^Tanla mulliludine 883. Svatoplucus, pollebat Pannonia) ab ortu usque ad vesperam lucis
Ann.
terire
in
—
uno
in
exercitus
Opat Regino na
cerneretur.''
(\n
itinere
isto
ut
pjus
rok SPÍ.
loco prae-
„Sva-
prudentissimus et insuos vir inter toplucus Christannus, vydání Dobner. genio calidissimus." 130. „Svatoplucus impcrabat universae terrae, ceu magnificus Impcrntor.'* Pulkava a Eneas Si/lvius praví, že mimo Moravu i celé Polsko, Rusko, Cechy, Uhry a jiné
—
—
Svatoplukovo náležely. „einen der 10.) nasývá wenigen grossen Miinner des 9. Jahrliunderts, den Slakrajiny
Slavii
Schlótzer
ven-Reltcr,
pod
(Nestor
jej
den
Kvon.
žer.lo III.
Befreier
K.
der
germanischeti
Slaven. '^
275. j,Nejniocujšim knížeTen vysokomyslný muž všem národm Slovanským tu radu dal, aby se všickní spolené zavázali a v jednu isi pod jedním vladaeni vešli, a sob jako císae ustanovili, Ulerýžby jich proti nepútelni jazyka slovanského hájil, a tak žeby se lim na snáze ve svých zemích zachovati a zvlášt Takové sjednocení se stalo u neodpor stáli mohli. Srbové Míšeští a jiní Slované pi jen echové, ale Labi a Ode k tomu svolili, a proto všickní k Svato* Kosmas plukoví jako k hlav té jednoty zení mli. Pelcel^
tem
a
D.
1.
str.
králem byl Svatopluk.
Nmcm
i
i
jiné slovanské zemi eskou ale ece Ode, a v Uhich až k ece Divno, pro naproti tomuto moci ml."
vypravuje, že nejen krajiny
poád
ilronu v své
až k
i
38 památnému muži náš Dobrovský na mnohých místech svých spis tak nepíznivé, aspo hyperkritické péro
mluv, aneb opakuje
vede,
aufriihrerische Svatopluk."
za
—
Znlka
Nmci
„der
der
lislige,
BránCní se, není bouení. 52.
„R othschildova mna." Rothschild, žid, nejvtší bohá v Evrop, tém ve všech hlavních mstech má své penzomny a banky. Holandský spisovatel van Geenen vypoítal ve zvlášlním spisu, že patero pokolení rodu Rothschildova, 140 millionA frank jmní poítá, a z ohledu jejich svazku a úvru že 300 milí. V, 4.
vládnou.
Pozn. vyd. Tak psal K. r. 1832. Že se jmní Rothschildovo od té doby ješt u veliké míe rozmnožilo,
každý z našich
ví zajisté
Znlka 10.
V.
„Jantar",
znaí Bernsiein, ecky V. 14. viz v
pVulkau
53.
zvlášt
slavské,
electrum. v
Sírov výboru ze
tenáv.
lat.
ruské
slovo
siiccinum.
Achillov štítu." Vypsání jeho eckých. D. II. str. 39 51.
—
Spis.
Znlka
57.
„Jak Tranovský." Tronovský, lat. Trasvat. Mikulášský, duchovní básník a známé knihy vydavatel ili Citary SancSrov. Tablicovy poezie^ D. I. str. LlII, lorum. „Tranovského manželka, s nižto 22 rok živ byl, Anna Polancdorfová, byla hnvivá žena a opravdjvá Xantipa. Jednou nahnvavši se celý týden nechtla s ním mluviti, hmotem však, vreskem a teskem, kterýž v dom dlala, sebou i všemi vkol sebe vcmi házejíc, zetelnji ješt hnv svj, než svým mlením vyjevovala. On ji v nedli do veCož pok Tranovský k tomu? ejných modliteb zavel, prose Boha, aby ji, ana naV.
noscius
,
10.
knz
zpv
stojtel
onmla,
e
církev
veliké
ní
s
opt mla
navrátili ráil,
politování.
pi
Frijda
emž
celá
Tranovský
33
dom,
už ženu liíímajicí jazykem
slyšel
svým
a
klející
manžel v kostele uinil? On ale výuinné' se vší liclioslí peslyšev, padl na
na to: což to
její
itky sob kolena a Bohu se modlil: „Bijže, prý, dkuji tobé, žes mou poslucliav mých modlitbu vyslyšev, mé i
manželce opt nemluvný její jazyk rozvázal. Dejž Pane Bože, aby ho budoucn neužívala ku proklínání a zloeení, ale ke cti a sláv jména tvého svatého, Amen !"^ To slyšíc zahanbená žena na krk mu padši, za odpuštni ho, slibivši polepšení, prosila, a od Ic doby stala se nejlepší
nejpokornjší manželkou.
a
Znlka V,
na
nmž
10. „Cyprus" ostrov stedozemního moe, Venušo obzvlášt ctna bývala. „Vesla" bo-
hyn ohn l>/,
a
istoty,
jež bílým
valy,
která
pohbena
z
knžkyn
její
jmenovaly se Vestal-
rouchem odné, jí ustaviný ohe chonich zákon istoty pestoupila, za živa
byla.
Znlka V.
GO.
„Carevny"
6.
dcee
Gl.
totiž
Velikoknžn
,
Marii
Feodorovny, seste Alexandra, Konstantina, Mikuláše a Michala, vdané ddinému Velikovojvodovi Vaimarskéniu Karlovi FriePavloviic,
a
Marie
„Zvukfi jež sám
Nmec
Pavla
I.
drichovi. V. 11.
chválí s vytržením."
Nestor III. S, 221. „leh wage zwei Siltze die ich schon seit 30 Jaliren behaupte: I. Untcr allen neuen Sprachen ist die sluvonische eine der augebildolslen, íhr Reichthum und andere Vorziige gehen mich hier nicht an. Ihr Vorbild vvar dio griechische
Srov. Schlo(:er,
Sprache,
die
aiisgebildetste
der
damaligen
Welf,
und
dieser ihrc FigenthiinilichkeileD und Schouheiten aufzunclimen, war die slavonisdie Sprache gauz besonders II. Untcr allen neueren Sprachen ist die slavonische ani allerfruheslen zu Ausbildung gekommcn. Wie
fiihig.
KoUái-ovy spisy.
II.
3
34 sah es im 13, sischen,
namentlich
wir
erst
wenn aus dem 14. gedruckt im Inlialte
u.
s.
verspiitet
tins
mit dem Deutsclien, Franzów. aus ? Wie sehr wir Deulsche haben (denn vvírklich schreiben
70 Jahreo gebildeles
seit
Icbhaft
vom
14. Saec.
Englischen
und
Saec. J.
Deulscli)
eine russich-slavisclie
ich
1674
ganz
dunn
etwa
eiue deutscbe Postille,
hinlereinander
abstrahire
fuhle ich
Legend,
uiid
wobei
lese, beidft
ich
nur im Styl
Dort findc ich Ordtiung im Yorlrag, geschlossene Perioden, Incidenlsatze durch zehnerlei Participien vergleiche.
an einander
gereihet,
und nuD dagegen der
sonoro
Kraft- und Pracbtvvórler:
arniliche deutscbe Postillant
!
Lange
che Russen die Pracht des Slavonismus in ihre Neurussische Sprache iibertrugeD. Jetzt isl der slavonische, grammatisch-riebtige, bochtónende, Krafldauerte es,
und
Prachtsiyl,
in
allen
Phil, Strahl, Professor zu
Ukasen
sichlbar."
Bonn: Das
—
Srov.
gelehrte Russland,
^Die Slaven reden 1828, Einleit. p, V. a IX. verschiedenen Dialecten eine Sprache, deren Uridiom bei inigen derselben, gleich den alten Egypliern und
Leipz. in
besonderc heilige Sprache nur bei gotHandlungen noch heut zu Tage im Gebrauche ist. Gleich den classischen Sprachen des Álterthums entiiált die slavouische Sprache eine seltene Kraft des Ausdruckes, eine Biegsamkeit im Worte, und einen unerschópílichen Reichthum nebst grosser Kuhnheit an Bildern, die die Gedanken erweitern und der PhanIbrer manichtasie eiuen weiten Spielraum gestalten. den Hindus
als
tesdíeustlichen
faltigen sie
und doch
natiirlichen
InversioneQ 'wegen,
nur mit der edlcn Sprache der Hellenen
kann
verglichen
werden, uud durch ihre grosse Empfauglichkeit fiir fremde Wendungen trug sie am schóiisten Kraft und Geist der griechischea Sprache auf sich uber. Wie das weiche VVachs nímmt sie alle Eindriicke auf, wecket bald den Mulh des ruhenden llcidcn und spornt ibn zu grosscn Thaten oder treibt ihn in Schlacbten unJ Kriegsgetiimmel, um seinen Lorberkronz von neuem griinen zu sehen, oder begeislert den frommen Hirlen, wenn er mit Sanftmuth und Nachsicht seine verirrten Schaafe
35 oder
zuriickruft,
wena
dem Licbenden dio Klagc, Wurlcn seinem
erleiciitert
er ín sússlunendcii, sclimclzcndeu
beklemmlen Ilerzen Luft zu maclien olso
sie
hald
>vie
eiii
So donnert
suclit.
ongisclnvollctier Bergsirom
Uber
und Klíppen sciiiiumend iii die unergriiudliclie Tiefe berob, hald windet sie sicb wieder gleiclí einem ruhigen iiber Bacliu zwiscben Blunien nud scliattenden Baumen, Fel$eii
und
Matlen,
griine
crregt
bald
Angst und Schrecken,
Wonne und Freude beini siniiigen Verehrer dersclben. Wie ríibrend sclion ist nicht die edic Eínfalt, bald
ÍD
der dio
ans telen!
Biiclicr
Wo
Moyses im slavonisclien Gewande vor
findcn wir anderseinen solchcn Reichliium,
eine so blubendo und
80
grosse
niajeslatischu Bercdsamkeit,
Manígfulligkeit
und Zulihvortcr,
als
in
in
der
den slavonisclien und gríechíscben
Uebersclzuiigen der Biicbcr Hiob, remiáš,
und
der
eine
Nenn-
Endung der
iibrigen
David,
Proplieten
Salomon, kund
sicit
Jetliut.
Wenii die russisclio Sprache lliessend, nnturlich, erbaben, und belelirend gennnnt werden kaiin, so verdient ibre Multer die slavonisclio den Namen der hinreissenden, bogeislerten, bedeutungsvollen und bliimenreicbeu. Durcb niebr als tausend eigeno Ausdriicke und Worle, sinnvoll , barmoniscb und ganz verscliíeden von die denen sind, die im gcnieinen Leben vorkommeo, driickt sicb nocb jetzt der geislliclie Redner aus, wenn er erbabene und majeslatisciie Gegenslándo schildern will: ibre Kennlniss ist daber jedem uuentbebrlcli, der mit russiscber Literatur sich bescbáftigen und solchc gehorig wúrdigen will." edel
Znlka V. 5.
voru,
6C.
„Cairbre„ aneb Kaibre^ správce vojenskébo
vo znamenité cpiiké básni Osianove. V. 6. „Fingal", Fionnghal^
syn Osianv
a
slavný
vílr.
Kam
V. 7. „Carn," sluly veliké bromady spolu ínošených skal u Gal, pedk nyuéjšicb Skot, kterými broby vítz a vojvod svýcb na památku zoaili
3*
36 Pod nimi se asto popel nachází. Stamohyly jsou jim podobné. Srov. Nestor V. 4. ^Olgaže priide ku grobu jego (Igora) povelje Ijudem
a ozdobovali.
roslavské
i
mogilu veliku." V. 14. „Bard", Burdové byli severnicb národ. ssuti
'ln\]ia V. Vídni
Paíži,
v
zpsoby
budovy
a
zavírati
uil.
„Lavater" a
podle které
pvodce
lebovdy,
niologie ili
pvodce
básnici
u
68.
království Wirtemberske'm,
ve a
a
Jan Josef, narozený 1758 v Tiefenpotom léka ve
„Gal"
4.
brunn
zpvci
uitel
eené
tak
podle
Cra-
které ze vnjší
lebu (Ibi) na vnitní schopnosti ducha
Kašpar, naroz.
Jan
1741, v Curicbu, Physiognomiky ili tváeznanství,
spisovatel z
a
lebosloví,
tváe
a
oblieje
poznávati uil. Vydal knihu
:
lovka
jeho
Fhysiognomische
charakter
Fragmente
4 svazky 1775.
Znlka
70.
V. 11. „Mcdiejský kámen" t, j. povstná socha Venušina ve Florencii. ítej o ní v Polákov cest do Itálie, v Dobrosl. II. sír. 56. 57.
Znlka V. velice
2.
76.
^Xantipa" manželka eckého mudrce Sokrata, a hnvivá zena. „Hekuba^ manželka
—
zlostná
Priama, krále vají
vbec
Trojanského. Slováci tímto jménem každou zlou a ošklivou ženu.
V. 8. „Timon" Athenan, nenávistuík a obcování utíkal.
lidí
pezý-
od jejichž
tovaryšští i
Znlka
77.
V. 5. „Safo" ili Sappho, slavná ecká lyrická básníka, nar. v Milylenech na ostrov Lesbos, asi 600
37 rokS ped Kristem, založila hásnickou školu, ve které panny cviila ; od ní dostala jméno lyrická mira veráá. V. 8. „Penelope" dcera Ikariova a Paribeina, manželka Ulysova, vzor domácí pracovitosti, pi 20 lelé nepítomnosti manželov zaneprazovala se pedením a vyšíváním,
píjmím „Angelika" 10. V. 1741, zem. 1807. slavná niulirka, se obzvlášt líbeznými vdkami a nich
Malovala v
panují.
Londýn
Znlka Rek
Uímanfi
a
pednjším,
bobm
„Zbroj
V. 9.
{gráciemi,
i
zbraii."
me,
ekl
Zbroj od brojiti^ runice a t.
od brániti
Vertbeidigungs-Waire,
se, jest
kopí,
V.
1.
stoiv.
stQpienia byli
rošli
nej-
k.
jest
pr.
nám
Zbra
d.
pancí,
d.
Znlka jiar.
aspo
85.
pr.
t.
v
rodinu.
Vsebožisté, byl
AngrilTs-WalFo, k.
pílbice a
které
královskou
každý chrám, který všem, n bohyním posvcen byl.
Znlka
nar.
^
vyznaují
díla
81.
14. „Pantheon" jakobys
V.
u
Kaufmann její
^Oi
86.
modré". Stov. Surowiecki, Sledz.
Pcz.
Warszawie 1824. str. 124. „W epoce wySíowianie wszyscy do siebie byli podobni, a silni, mieli wlosy nie czarnie, ani plowe
ciemne czyli brunátné, z któremi hiczy sie zwyczaynie oko siwCy to iest, niebieskie mieszane z szarem." Str. 181. „Za czasów Homulusa ich (Weoelów Kolor Adriatických) kolor niebieski juž byl slawiony. niebieski pekládá Šafaík „das Hlau ihrer Augen." Jlernnanns Heisen durch Osterr. Steiern^ Kdrnten, Krain, B. III. Wien. 1783. „Ich bab bcmerkf, dass ole
—
—
je
niiher
ich
mít blatten
Italien
kam,
deslo
Awjen wurdeu."
seltener
die
Gesichter
38
Znlka V,
„Ze tam"
8.
88. v jiném
totiž
vyšším
svly
v nebi. V, II.
„Zde"
totiž
tu
na
Znlka V.
Helmold,
13. L.
I.
zemi.
89.
„Že jen k slavce slavský milenek** C. 13. ^^Mislav patrem (Billugum)
quenter coarguit, quasi qui
ment
Sr. fre-
alienatus, supervacuas
nec timeret palriis derogare legibus ducens uxorcm Teutonicam." Gebhardi, Geschichte d. Wend. I. str. 136. j^Die Wagrier glaubten, dilígeret adinventiones,
—
gleich andern slavischen alten
Gesetzes kein
hen diirfte." an der Leba sehr,
dass
Týz D.
eine deutsche Eliegattin ba-
II. str.
verachten
sie
Nachbaren, dass vermóge eines
Wende und
„Die Cassubea Deulscben so oder andere Ver-
39. 40. bassen
kcine Verchelicliung
die
miscbHng mit selbigen duldcn, und wenn dicse geschábe, den vermeinlen Schimpf mit Blute abwascben wiirden. In verscbiedenen Gegenden fcblt es an cassubiscben Madcben und da die cassubiscben Sláoner keine Auslánderin beiralben diirfen, so nimmt die Zábl der Cassuben ab, und die der deulscben Bauera zu.** Tato nedvernost Kašub má své píiny!
—
—
Znlka
—
90.
V. 5. Talár." Tatarové neb Mongolové pollaovali Rusko celýcb 250 rok k veliké škod národu. Srov. Kopitar^ Gram. ]^edm. XVII. „Das eigenllicbe UDgliick fiir die slaviscbe Nalion und ihre scbóne Spracbe war und ist wobl diess, dass diese friedlicben Ackerleute, die j,
im
Bewusstseín
ibrer
Unscliuld
vergessen
Súden
batlen
auf
von Magyaren und Tiirken, im Weslen von Deulscben, nnd ia Osten von Mongolen, zwar nicbt zu gleicber Zeit, ober mit desto gleicberm Erfolge, unterjocbt vvurden." Kriegsfálle
vorzudenken,
im
.
39 V.
„Nmec
6.
podvodu
a
lestného
podvodný." obcování
Piltlady
takovélioto
Sam. Ti/wm^
viz
íniago
Ant. Ilung. L. íl. C. .9. p. 240. „Hecensel Fredegarius novies mille dispalalos ac sparsos e Panonia profugos Slavos cunn liberis olqne uxoribus ad UagoberBavaria
exulibns in
vel ipso
jubenle
rege
eedes,
omneš ad uuum
inleríeclos esse.
Siiliret
etiam
coenam Siculam. Slavorum
die
niíllia
miiclilígen
bald
Maske eines die Slámme bezaubert,
der
bei
'T. I. p. 17 den wendi-
indem er nnter
Wilzen
niiichligen lialtcn.
unlerwaifen
und
Enlscbeidmig
.
Vermiltlers der Streiligkeiten erscbien,
wider einander erliobcn tone
1827
Eiiiíluss,
dolm
K. Chr. F.
occisa."
Jliilie
post,
consilio
apponere
novcrant
Gesch. v. Mehle7il^arf/, Berlin
schen Volkem
de
uocte per
uiia
Boji
der Grosse gewann obne
^Karl der
X
miilto
insciente,
cerle Francorum
Ltzow,
non
et
non
vel
quidem
Et ossignalas
!um regem Franciae confugisse, fuisse
folgt
und
Von seinem
sicb
btide
verblcndet
Oixilrileu
Ilerrscber-
Tlieile
seinem
seincr Panier,
iibnend, dass Karis sogennnnte Verbiindete in der E(]inhard^ Vita Car. M. C. Tbal Unterwiirfige seien. 12." Týž Hr. 51. „Die Enfriciitnntr eines Zinses wurde von den wendisclien Fiiisten vervveigerí, in der Folge jedoch auf dem Htirbstage 7,u Werlicn in Nordsaciisen, niclit
ZH weUliem
der Kaiser Heinrich
disclie Fiirslen
einliid,
II.
samnitiiciie
dueli die Sclinieiiheleien
Men-
erreiclit,
Scderiiben von Waund dem Obotrilen Fiirslen Ulo erwies.'' Str. 168, 169. „Der sloalskluge Adolf v. Uolslein war eifrig beniiiht das neuerv>oibeno Wagrien gegen neue Gefaliren zu sichero, er maclite sích den wendisclien Adel durch
welelie der beuchlerisclio Ileinriih,
grien
Ehrengescbenke, die er unler ilineii auslheille, geneigt und friedferlig, so dass er von dieser Seile gesiclierl war." Str. I(i9, 171. „Norli stand Niklot von Obotrilien,
in
ungcscinviicliler
Krafl da.
llim
liess
daiier
der
staatsklugu Adolf dueli eine Gcsandlseliaft ein Frcundscliaflsbunduiss
antragen.
Mil
dem
Frulijubre
1147
>vurden durch gonz Norddeutscliland Znruslungen gegen die
Wendeii gelroiren.
Adolf von Uolslein lohnlc aller
40 Vorstellung Niklots
billigea
dessen Freund-
ungeachtet,
und Treue jetzl mit Undank und Treulosigkeit, und verweigerte ihm unler nichtigen Ausfluclilen seinen Beisland. Ilelmold I. 62." S. 61. „Manche Schmeisáchsischer Grossen halten Gottschalks Vercheleien blendung vermehrt." Wippo, in Píst. Script. Vol. 3. ad annum 1039. „Imperator (Conradus Salicus) íterum cum copiis usque Albim fluvium venit. Sed cum Pagani (Slavi) transitm prohibereot, Imperator per aliud vadum fluvii partem exercitus latenter traiismisit, et ita fugatís hostibus liberam regionem ipse per ripam ingredíens, immensís devastationibus et iucendiis ubischaft
—
que, ut
nisi
in
censm
locis
inexpugnabilibus, sic
humilíavit
eos,
ab antiquis Imperatoribus proposilum, et jam
auctum Cunrado Imp. postea persolverent." Vita S. Ottonis^ in Ludev. Ser. C. 13. p. 47S. „Cum eífigies idolorum ab Oltone
destruerentur,
Sacerdotes
profani
auream imaginem Trigelavi cuidam viduae, apud villam modicam degenti, ad custodiendum tradíderunt. Pomeranorum Apostolus quendam ex Comitibus suis, Her-
mannm
uomine, barbarae locutionis sciolum, sensuque satis acutum, latenter ad viduam illam destinare curavit. Cui etiam praeccpit, ut assumto habitu barbarico ad sacrificandum Trigelavo se pergere fingeret. Ilermannus itaque pileolum barbaricum et chla et ingenio
mydem
mercatus,
viduam
illam
convcnieiis
se nuper de procellosa maris gurgite per dei sui Trigelavi
erulum, ideoque debilm
vatione sua sacrifícium illa:
ecce aedes,
clnsus
litare
^)?/ía?'eíz«'.
et pro
desiderantem
ei
pro
veiiisse.
sal-
At
qua Deus noster robore cavato inQui alacer aedem illam ingressus
argenti in forameD
sacrificasse traxit,
in
detinetur.
dragmam
asserebat:
invocationem
iactavit,
ut
sonitu
Sed concilus quod
honoe contumeliam
metalli
iecerat,
Triglavo,
id est
respu-
tacalum ingens, pro
sacrifício obtulit. Deinde auimadimaginem Triglavi tanta cautela et firmilate trunco impressam ut nuUo pacto eripi posset." Gebhardi,
vertit
GescJi. d. Wend. II. str. 321. „Die siidlichen Gaue der ^Vcnden und die Lánder, welche ostlich der Elbe
41 oder das Land der Nisener, Selpuler, Milziener, Sarower, Lusizen und Daleminzen wareti niclit vom kaiáerlíclien Hecre, sondern dueli die Marggrafen erso obert worden. Die Marggrafen wagten es nicht strenge als westlich der Elbe mit den Wenden zu verlogen,
Sie befiirchleten
faliren.
immer
eine
Ver-
gefiihrlicho
und Bóbmei^ und sucbten dieser dadurch zuvorznkomnien^ dass sie oiters ihre Gemalincn aus dem bóhmischen regierenden Ilause walillen." JJcjinij eské, objasn. obraz IIÍ. str. 119. 223. ^Olto braniborský ceskébo kralevice Vaka s mateí jelio, ovdovlou královnou, noním asem vzíti a v stráži voják svýcb na pevnost Bezdz zavésti kázal. Pislíbil Olto CecliQm po složení 15 tisíc bríven stihra bindung
derselben
kralevice
Vaka
den
mit
Peníze ty shrábnul,
vydati.
jim nedržel (1281). o kralevice svého.
Polen
Nu druhý rok
Penz
lakotný porunik
sledn obmkiti, jestli mu k hiven stíbra ješt 20 tisíc
Znlku
121. V.
V.
1.
„Lunkyn."
p. 639.
\.
so
již
Ostatn srovnej
11.
Znlka Li.
po15,000
dal
vyplaceným složí.**
sluvo
ale
stavové ešti
prosili
91.
Witrchind, Ánn. Edit. Meibom.
^Tradilur exercitus
cum
praesidio
mili-
Bernhardo additurque collega Thiatmarus, et jubentur urbem obsidere Lunkini. Movent signa urbi praefatae, ubani vero armu deponunt, salutem tantum módo depos* tari
merentur. Inermes igitur urbe egredi jussi; autem condítio et omnis pecunia cum uxoribus el íiliis et omni supelieclile barbarorum regis captivitatem subibant. Fucre qui dicereut, barbarorum icenta millia cunt
ac
servilis
caesa;
captivi
omneš
postera
dio
oblruncali."
liarbari
jsou tu iSlavové. V. 2.
,,Convenerunt
„Branibor." e
30 Legiones. Non copi Gisilerus aliísque
et
Slavis latuit
Srov.
Híllibardus
compluribus, qui
Ditmar L.
3.
;>.
345.
peditum et equilum plus quem hoc nostros. Conveniunt Kpísut
cum
Marcliione
dies Subbalhi
Tbiedrico
itlu.vit,
hostos
42 obvios
írrumpeDtes,
fiducialiter
eíTugienlibus,
—
proslernuiit."
paucis
unum collem
íd
fSam. Grosser, Lausitzer
Merkwurd. Leip. und Budissin, 17Í4. „In Brandeburg Ankunft nicht abzuwarlen, Inzwiscben bracliten die Bischofe zu Magdeburg und Halberstadt die Sacbsen, wie auch Graf Riddok vou Merseburg, Ddo von Wettin und Dictricb auxiliar-VtJlker auf und scblugen die Slaven siih
gelraute
Dietrich
zog
sondern
dass sie iiber
so,
ihre
Zeilen
bei
ab.
30.000 Jlann
ini
liessen."
Sticlie
To
se stalo roku 983. V. 4.
zrad
,,Ve
Ve zrad
pi Dvín."
v poli
Moravském, nmecky Marchfeld, které so mezi ekami Bog a Morava k Dvinu tábne. Porážka Cech zde byla r. 1278 dne 27. srpna. V. 5. „Pi Demin." Srov. Hebnold, L. 2. C. 4. Henricus Leo dux congregavit exercitum grandem et vocavit cognatum suum Adalbertm, Marchionem, et omneš fortissimos totius Saxoniae ia auxilium. Sed et Valdemarum regem Danorum adduxit cum naváli exer-
Ddic;
Miloty z
v
poli
ut vexaret eos (Slavos) lerra marique. Uuiversus vero Slavorum exercilus considerat in urbe Dimin.
citu,
—
Eo
Saxones qui erant in lalibulis egressi šunt, et resumta audacia infusí šunt hostibus et percusserunt eos
mogna
attrilione
nimis,
et replelus
morluorum.
Caedes Slavornm conuumerati millia et quingentos Srov. Saxo Gramm. L. 14. p. vis
5.
C.
est canipus
snnt.^'
278.
ille
acer-
duo 1164. Krantzius L,
maxima,
qui ad
Roku
V.
6.
6,
„Jana" Viz.
Zpvu
II.
Znlku
17.
„Mongol
Moskv." R. 1383 dne 26. srpna, vpadli Mongolové pod Chánem Tociitamyšem do msla Moskvy a mordovali ukrutn bez rozdílu mštany mnichy, paní i knze, dítky starce. Po jejich odchodu rozkázal kníže Dimitry mrtvá tla pochovali, nalézalo se mimo spálené a zatopené 24.000 zabitých. Viz. Karamzin, Ilist.
v
i
i
i
Díl V. K.
1.
j^Kosovo'' pole, rovina v Srbsku znaná mnohými bitvami, zo kterých nejpamálnjší byla ona 15. ervna 1389 mezi srbským knzem Lazarem a tu-
V.
9.
4S eckým
Oba
žoldonem íluratem I. Srbsko svou neodvislost.
život a
V.
„U
10.
Kolky.'-
Kalka
panovníci
eka
ttratilt
v Rusku. Srov.
A. W. Tappe Gesclí. Russlands T. 1. Dresd. u. Leip. 1828. p. 276. ,,Die Sciilochl am Flusse Kalka begann am 31. Mai 1224. Die Mongolen pflegten allo gefangenen Bussen itnnier sogleich niederz-uliauen. Drei Fiirslen wurden unler Marterbrettern erdriickt, und auf ihrcn Leiclinamen war eiri mongolisches Sipgesmahl gcfeiert. Scit Aiibe-
wnr
ginnen
den
in
Landen,
russischen
>vie
der
sicli
Jammer gewesen. Ein praclitvolles, starkcs und mulherfiilltes Heer war Kiewcr allein lagen an 10 ganz und gar aufgeriebcn. tausend ílann auf dem Sclilaclilfeldo. Tališcev schalzl Annalist ausdriickt, nocb kein
die
solclier
und Polov zor injener ungliicklicheo Kalku auf elwa 83.000.'' ,,Varšavy" aneb u Pro<íy. Vir- Convers.
der Hussoti
Zalil
Schlarhl an der V.
10.
Lgx. pod
lánkem
P v a<ja.
,,I)en
4.
Nov.
1794.
Naci*
Kampfe um 9 Ulir friili war das drcifach verscJKinz.lc Praga mil 33 Ballerien von 22,000 Russea erstiimit; 13.000 Polen logen auf dem Waliiplalze j mebr ais 2000 waren in der Weichsel rlrunken." vierslimdigen
Znlka V.
1.
„Vy
pestré louky."
schalk^ die Ritterhnnjen
1818 D.
Ilalle
wiire
;
welcber
92.
III.
Tbeil
Nalurschoiibeiten,
so
—
Srov.
Fed.
Gott-
iind Bergschlósser Deutschlands^
,,Wenn
die
Frage zu beanlworten
Thiiringens nuiclite
wolil
am
reicbslen
einslimroig
sei
an
nur die
Anhvort crfolgen dass es die Gegendcn sind, die von der Sa.iio durclillossen werden. liir Bell laiift inuner in :
eincm Thale entlang von Bergen bald nabe, bald cnlfernler eingefasst, in welcbem Sliidle und Dórfer, liorrlicbe Wiesen und Frucblfelder, Weinbergo und /.alillosse Gárlen eino rcitzende Abwecliselung gewiibren umí Landscbaften bildcn, dío uugemeiu schóo und iicblich siud. Viel Iragcn zuni Sebmucke diese.s sebonen Saallbales die Rillervcslen, die mau auf beiden Gcbirgswúnden,
44 theils
noch
fallen
erblickt."
und bewohnt,
erlialten
Znlka
theils
in
Ruiaen zer-
93.
„Teu jehož Múzy ecké mládky ply" peložení, píse 43. Oblibuji také mládky zpívající a t, d. V. 3. „Ten který barvy potratil pi Kampasp." Ápelies ml nahý obraz Kampaspy jedné z milenek Alexandra Velikého, malovati. Byla t pekrásná a Alexander ji velice miloval. Apelles zaal malovati, a dokonav tém už celou hlavu chtl ješt levému oku ten ohe lásky dáti , který na pirozeném oku Kampaspiné tak arodjn hoel, než v tom okamžení chytil se tento plamen samého umlce, tak že v nevýmluvné tužb do omdlení upadl. Kampaspa uinivši pokik mykala jím sem tam chtjíc ho vzkísiti. Když procitl uzel se v jejím náruí. V tom práv Alexander pišel Kampaspa utíkala a Apelles byl strachem celý pomatený. Alexander se tázal: coby mu bylo? on onmv ubíral se odtud. Alexander se tomu divil nevda co by ml mysliti. Posléze Kampaspu volati dal. Tato vyprávla t.
2. V. 1. Anakreon.
j.
Srov. Rožnayho
,
:
ceiou
ni,
pípadnost
prostosrdeností a nevinPak pohlédnul na a velikomyslnost a ušlechtilost jeho ducha vyloudila
ností,
s
takovou
že se Alexander smáti musel.
ze srdce slzu lásky na oko
jeho.
Miluj
onoho umlce
onen vítz nad svtem i náružívostmi; miluj jej a šCastným ui, on jest milosti tvé hoden ; on jest mezi malíi tím, ím já mezi hrdínami. Kampaspa sklopivši oi zaervenala se roníc slzy studu i radosti. Apelles byl povolán a Alexander je spolu spojil. V. 4. „Onen básní, který zpvem hrzy, jimiž Dido mela, ošatil" t. j. Virgil, jenž Aeneidu sepsal. Dido byla královna Kharthaginská zamilovaná do Aeneáše, a když jí tento opustil, zbavila se života. V. 8. 7. „Až tam k tomu" t. j. k Petrarkovi. Petrarha znamenitý vlaský básník, psal chválu Laury ve znlkách. Laura byla dcera Audiberta z Noves, vdaná
Kampaspo; ekl k
ní
45 Hugovi ze Sade. ,,VokIuz" vlastn Vauchise, % latinského Petrarka Vallis clausa, msteko pi Avignone, kde se nejvíce bavil a zpíval.
ítej
V. 9. 10. „Záboj a Lumír" dva staroeští básnici. o nich ve Kralodvorském Rpse. ty pješ srdce k srdcu „Aj ty Záboju „Psii z steda hoe jako Lumh\ !
slovy
i
pním
„Vyšehrad
i
vs
„Ký
bieše pohýbal
vlasti."
Znlka
94.
Tyndara krále Lakonského, obzvlášt krásnorukou nazývají. Viz Wielands Oberon XI. 9. „Ledas Arm." V. iO. „Xage\o^' Michael Buonaroiti narozen 1474 v Chiusi v Toskánsku, znamenitý malí, ezbá i staviRaphael krásou jedné jeho, Bacha pedstavující, tel. sochy podjatý postavil jej vedle eckých mistr PhidiáAngelo aby jiných v tomto sob še a Praxitelesa. pochlebném domnní potvrdil, dal sociiu Amora zakopati, ulomiv ji prvé jednu ruku. Socha lato náiiodou nalezená ode všech znatel za jedno z nejstarobylejších a nejV. 9. Leda" manželka
básníci
ji
i
mistrovnjších
dl
nkteí, nemže tento
vyhlášena byla. Michael Angelo, íkali
nic
umlec onu
podobného
uiniti.
ruku, kterou
Tu ukázal výborný
schoval,
a
tím zahanbil
své nepátely.
Znlka
95.
V. 4. ,,Rázu národného." Srov, Suroioiecki, Slech, pocz. sloiv. str, 124. „Przyrodzone te cechy dziš jeszcze odznaczajo w ogóle wszystkie národy Slowiaiiskie, bez wzgitdu na klimata i na odleglošc, w jakiey žyj.'^ jedné od drugich. Te nawet, które stracily od dawna
swoj^
narodowov,c'
swego
plemienia
;
i jvzyk, nie stracily dofod pi^-tna kto siv pilnie przypalriy micszkeiicom
wielu okolic Austrii, Saxonii
,
Brandeburgii
Bawarii, Tyrolu, Frankonii, a
t.
d.
z
oczu,
z
Fuldy,
wlosów.
46 nieklórych
atwo
obyczajów
przymiotów
i
pozaa
w
nich
dawoycli Síowian."
V.
7.
,,
Hanbou
za
e."
„Omne genus
Srov. Krantzii
Vandal,
suam erubescit vernaculam." Ch. A. Hennig v Dobr. Slovance, p. „Jetztiger Zeit edn hier herum (ini Luneburg.) 8, nur noch einige von den Allen wendisch, und diirfen es kaum von iliren Kindern und andera jungen Leutcn Gcstalt diese, tbun, weil sie damit nngelacbt werden.
L.
I.
C. 4.
—
die Jungen, einen
vandalicmn
solchen Eckel
ihre 3Iutterpracbe
fiir
haben, dass sie sie nicht einmal mehr
—
hoen, gescbweige
denn lernen mógen." Dan. Ad. Veleslavín, v Pvedml. na Easeh. Pamph. Ilist. ,,Všickni národové vždycky se O to starali, aby jazyk svj rozšíiti a zvelebiti mohli. Sami toliko my, my pravím echove', nevím jakým odporným osudem, tak sme byli nešfastni, že sme o poctivost
A tm
jazyka svého ovšem, kteíž
slovanského
pée
žádné
nemli.
nebylo a není tak mnoho co za zlé míti: však jiní proto chváleni býti nemohou, kteížto mohouce jej oslaviti, a majíce k toto
s
býti
nemohli,
mu píiny a pomoci nejedny, stydí se za svou piroa nauivše se cizím jazykm, vlastní svj zenou kterýž však jest tak starožitný, jako nehodný potupují rozšíený, poctivý a slavný, tak ozdobný, hojný, užitený Odkud to jde, že a libý jako tebas jeden ve svt. vidí echy, cizí národové jazyk náš tak sob zlehili an ho sami sob málo váží, a protož myslí že ho nepotebují.'' Schafarik, Gesch. d. si. Lit. 1826. p. 49 hórten die Bohmen beinaha 353. ,,In den J. 1729 auf bóhmisch zu sprechen, und Personen die auf Bildung und Ehre Anspruch machten, schámten sich ihrer bóhmischcn Abkuaft, verbargen uod verlaugneten solche sorgsam dergieichen elende Zierbengel es leider auch heutzutage noch, nicht nur in Bohmen, sondera auch Joh. in Máhren und in der Slowakei in 31euge gibt. Caplovi. Gemálde von Ungarn. Fest 1829. T. I. str. 220. „Es ist kein Volk in Ungarn gegen seine Mutlersprache so gleichgiltig wie die Slowaken. Gebiidetere schdmen sich mit eiuander slowakíscb zu sprechea nnd
e,
:
—
:
—
—
:
—
47 bediencu sich immer des Lateins oder der deutscben Sprache." Pan aplovi, rozený Slovák a nmecký spisovatel, sám sebe tu švihá.
—
Znlka „Dary v
V. 9.
Grundzge 38.
§.
lidstvu
Vorles. v.
aesthet.
^^Ileidenthiím
97.
kivou mly miru.'- Srov. II. Luden Jena 1808.
Realitilt
:
\ind
Objectivitál,
Nátur,
Genuss des Lebens, Gewissheit, die Das Princip Zukunft wcgen der Gegenwart vergessen. Chrislenthum Idealitát, Subjeclivitát, der Wánnlichkeit. Geist, Duiden, Sehnsuchl, Erwarlcn, Glauben, HolTnung, die Gegenwart an die Zukunft verkauft. Das Princip der ErfuiluDg,
freier
—
:
Weihlichkeit. Dort das die
Weib
ucterdriickt, hier vergótlerl;
Kunslwerke der Allen tragen das mánnliche Gepráge
der Kraft und Einfachheit,
die
chrisllicben
der
Zarlheit
und der Liebe."
Znlka
100.
„Godina" manželka vojvody
V. 3. glické zemi
v XI.
století,
7.
Mercien v An-
dokázala lásku k
sve'mu lidu
pro krásu a ctnost nejslavnjší knžna toho asu. Její manžel naložil obyvalelm v Conventri tžkou da; tato vojvodkyn doléa
kraji
obzvláštním skutkem.
aby od
hala na to,
muž
rozmarný
té
nechtl
Byla
bern upustil; ale divný leo a prosb pivolili, le tak,
její
nahá celé msto projde. rozpaku uvolila se naposledy tuto
Po dlouhém boji a výmínku vyplniti, a zakázavši obyvatelm, pod ztracením života na ní nehledti, sedla na a zjezdila všecky ulice msta, nemajíc žádného jiného zakrytí, mimo své dlouhé vlasy. Jeden všeteník který se opovážil okno otevíti, hned na hrdle potrestán byl. Památka této pípadnosli zachovává S6 na tom míst ve zpsobe obrazu pedstavujícím osobu po Julius Bilderbeck se dívající. Srov.
jestliže
k
nem
zuv Chavahteristik d. Nat. in Th. Pesth. 1811. pod lánkem, Engldnder. Jméno této knžny Godina, jest celé slavenské, Be
historische
Europa
—
4.
Anekdoteii
48 kterým srov. jméno Hodika ve znlce 117 potom Godata, Godava^ Godiš, Iloduša, Ilodic^ hrabcí rod v Morav, a založená Godislau. Godoljub GodomysU Godorad, Castohod, a i
1.
d.
bezvýznamné
V
ei
anglické
Srb
toto
i
neužívané
nkterého slav-
z Pomoi, aneb jiných, Anglianm ili snad byla potomkyn kraj ?
ského knížete ku p. blízkých, slavských
jméno
Nebylali ona dcera
jest.
—
do Anglie pišlých
—
Srov. lam se osadivších? Walter Scotts Werke von Merjer, Gotha 1826. B. I. Ivanhoe p. 83. 84. ,,Von diesen ungliickiichen, verworfenen Wesen, (von den Sachsen Serfen oder Slaven, von den Normaniien Villains genannf), deren Žahl sich in
zu
England za dem 1
a
iibrigen
unterschied
verhielt,
Theil der Bewohner wie 9 man wiederum mehrere Un-
Sie stammten und bestanden grósstenTriimmern der von den Angelsachsen unterjochten altbrittanischen Vólker-Stámme. So gross war ihre Menge, dass ihre Herren einen fórmlichen Mandel mít ihnen trieben. In Schollland gab es zujener Zeit fast kein Haus und keiue Hiilte, in denen man
terablheilungen. Iheils
aus
den
—
nicht
msta
einen
englischen
antraf."
Serf
a vesnice v Anglii
mnohé
I
jména,
slavská
mají
kraje,
pravd
podobno že se nkterá pomorská osada Slav ve starých asech tam peplavila. Viz Sqfarik Uber die ÁbMan findet nicht nur lángst kunft der Slaven, sir. 69. der siidlichen Kiiste, sondern auch tiefer hinein zahlreiche :
Ortsnamen,
die unzweideutig
der serbíschen
Olt-Sarum),
Wenden
Venta
fiir
uralle
Einwanderiingen
sprechen. So Sorbiodunum (jetzt
Vindobela,
Vindolana,
Vindogladia,
Vindomara, Vindomis^ Vinovia u. m. dgl. Die Namen mehrerer Flsse u nd Háfen, welche wir bei den Alten lesen, haben gleichfalls ein unzweideulig slovenisches Gepráge. Diesen uralten serbischen Ansiedelungen in Britannien verdankt die heutige englische Sprache diejenigen Wórter, die, in nichl geringer Anzahl vorhanden, bis jetzt aus
keiner
der
vier
Miitlersprachen des
En-
z. B. to bequem abgeleitet werden konnen beat (bíti), to dip (topiti), meat (maso), merk^ mirk^ micrk (mrk, mrak), tnuch (moc, mnoho), Tww, mudy
glischen
;
49 (mulný),
yead význam
to
to
screak (skek), u.
(jíti)
míti
s.
se zdá
stoop (stúpiti), sty (slaj),
to
—
Jméno Vandal severu, který Sarmat
w." v
osud
ten v
a
polední,
toto od Srb, pod obojím Slalo povstalo od Vend, na jiné souvovó skryti jsou, a6 tylýž obé jména sední, jim poddané aneb s nimi spojené národy poi
nášíno.
Znlka 11.
V.
nco
rostlo,
101.
iní rsti,
„roští"
Znlka básnikQ
a
zpvákft
9.
aby
byli
jisté
ple-
stedovku, obzvlášt
Zpívali
krásu, lásku,
v
zdvo-
romantickým slohem.
Znlka V.
íiniti
102.
ve
polední ásti Francouzska. ilost, rytístvo
rostiti,
Trtibadurové
V. 8. „Trubadnrfl."
meno
od
náeí.
v polsk.
104.
„Vesna" bohyn jara; u Slovák se posud jaro, jako prvá jese, nebo jese, 1.
zadrželo Prvesnja
ose, vesna jeden koen
mají.
Zn élka 106. V. 7.
^Bohm
Bahmé, zkrácený
!"
srbsky Bofjme, nízce znamenající asi
vykikr.ík,
potresci, zkárej, jestli
mne
Hek
mi-
pravdu nemluvím.
Znlka V. 3.
slovensky
Bh
107.
„Hetéry" ili pítelkyn sluly
u
lenky, souložnice.
V. 4.
ped
Kr.
„Praxilel"
vyhlášený
On ezbáství na
ezbá
nejvyšší
ecký, asi 3G4. stupe vynesl, mezi
jeho sochami stkvla se zvlášt Gnidská Venuše, která dle Plinia za nejkrásnjší sochu na svt se držela
Pi
této
práci sloužila helera
KoUiirovy spisy.
II.
Fryaa
Praxitelovi
*
za vzor.
50 V. 6.
vbec
„Lesbia"
Lesbos, potom obzvlášt
panna neb žena
ostrovu
z
ímského bás-
milenka Catulla
„Neera" milenka Tibullova. „Thais" Athenanka, níilenka Alexandra V. „Lais", „Aspasia", ženina Perikráska v Korynt. níka.
V. 8.
klesova.
V.
S.
Lenclos,
Gótheho
:
Viz zn.
„Laura."
nar.
1615
v
„Ninon"
V. 8.
93.
„Lolta".
Paíži.
Srov.
de
Roman
Werther.
Znlka
113.
V. 13. „elenka" ozdoba nad elem, kytka ob„Klok"* staroslavský ženský zvlášt u Srb v obyeji. plášf. „Matrinka" odv ruských a polských žen.
Znlka Srov.
M.
Cyriacus
113.
Spangenberg
Mansfeldische , p. 331. Im Jahre der Fiirsten zu Anhalt Lan-
Chronica, 1622, Eisleben, Cap.
1327
ísl
an der Sála, in
den, die enderung geschehen, Gericht alle jhre sachen nur
iii
282
das
die
Vntersassen
Deutscher Sprache,
nicht iu Slauonischer oder Windischer, >vie
fúr
und
sich bisher
zugetragen, fiirbringen solten."
Znlka
117.
V. 5. „Hodika, Hodka." Srov. Ilelmold L. í, C. 13. Billug reguhis Obotritorum procreavit filiam nomine Ilodicam, quam Pontifex avunculus ejus monasterio virginum coutraditam, et Sacris literis edoclam, Abbatissam praefecit virginibus, quae degebant Mikilinburg,
cum tamen necdum
pervenisset ad annos.
Misislaus Obotritorum
Princeps sororem
—
suara
Cap. 15. Deo di-
catam y\Tg\n&m Ilodicam, moiiasferio virginum subtraxit, eamque cuidam Bolislao sociavit conjugio." V. 5. „S Bernardovou ženou." Srov. Anioldtis Abbas Lubec. Chvon. Slavor. L. 4. C. 7. p. 688. Edit.
51 Leihn. j^Bernhardus Comes de Bacehurg uxorem nobilem duxil de Slavia, Margaretám nomíne, filiam Ratibur, PrÍDcipís PomeraDorum. Genuít autem ex ea filios Wulradum Ilenricum, Bernhardwn qui adulli facli ^
8unt slrenui."
„Božetcha"
V. 6,
eského. 1792,
Srov.
manželka
Felcel,
Kron.
D.
letopisco
,
v
II.
Praze
„To
však také oinámiti mnsím, že dkan koknz a kanovník, potom Jeho manželky ženatý byl. bylo Božetcha^ žena zajisté ctná a výborná. mu všuk ta jeho milá manželka léta 1127 dne
143. ten nás kroniká, stela Pražského, str.
jméno
Umela
i
ádn
což on sám v kronice své vypravuje.
23. ledna,
cuoctarum
comes indimota Božetcha Calendis.
obiit
Kosmasa
ées.
mearum,
Bis Februi
Rerum quinis
„Šárka a Costava" lovaryšky a spolubojovpo smrti Libušin v Cechách. V. 7. „Svata aneb Svatava." Viz: Genealogia Witediindi, Carolo F.man. Duci Sabaudiae dedicata „Svatava uxor Witechindi Magni, Lechi ducis Bohemorum item Soraborum et Daleminciorum Principis filia." Fabricius Orig. Saxon. Libr. 7. „Hic Witechindus V.
6.
nice Vlastislavy
:
—
junior
est praefectus
factus
maternas
Svatava
(a
Soraborum
liaereditate
Budseciam inter Salám
et
possessiones
Zorbecam
acceptas)
Albim (ubi Lechus Svatavae pater imperabat relinuit, seque Soraborum Landvoitum Zorbecae Burggravium et Budseciae dominm nuncupavit." Kiinschke et Pannách Dis. hist. de Lusat. Seci. 8 §. 2, 3. „A Zecho Lusatiae Dominium ad Saxones transiit. Zechus enim fíliam snam Suatam seu et
,
et
—
Suatauam heredem ducalus Itzizeschorum vel Itzinzechorum et Lnsatorum ^^'illillkindo Saxonum celeberrimo bellj
Duci
C. 20.
—
in
^Est
malrimonium ddil." Balbin Miscdl. L. 2. ia
Bibliotheca
domus Professae
Societalis
Viennae grandis M. S. Codex plenus Genoalogiarum auclore Job. Lud. Kouig J. U. D. in quo Wittikindi Magui Conjux Svatava filia Ilzi Cescorum ia Bohemia Principis fuisse dicitur." Srov. J. Chr. Jordán^ De Orig, >Slav. C. 29 §.37./). 228. Pubitschka Ser. Chr. p. 283.
Jesu
4»
52 V.
7.
„Petrisa"
Obodritského.
Srov.
neuern
eiaigen
Pibyslav
liess
manželka Pribyslava Gelhardi I. str. 155.
aber
nicht
sich
mit
verdachtigen
králo
„Nach
Nacbrichten
Gemahlin
seiner
I.
Petrissa
taufen." 8. „Vojsiava" manželka Pribyslava 11. prvého Meklenburského; dle Húbnerovy Geneal. Tab. 193. dcera krále Norvežského Burevina. I matka povstného vítze Skanderbega slula Voislava. V. 7. „Rozvita" Slavná mniška a latinská spisalelkyn ve stedovku v kláštee Ganderslieimském, žila okolo
V.
knížete
980. Psala latinským šestimrem skutky Olta V., Muenictví S. Dionisia a Pelagia, dje kláštera Gandersheimského a jiné. Její díla vydal nejnovji //. L. SchurzŽivotopis její psali: Meibom, fleisch Wittemb. 1705. Hádka jest mezi Bustemann^ ílainherger a] Schróckh. uenými kterému národu pináleží? Anglian Humfred pivlastuje ji, ovšem velmi omyln, Anglm, Nmci obzvlášt Sasm. Fried. Seidel (Icones et Elor.
Nmcm gia vir.
z
praest.)
dovodí pochází
Braniborska
obšírné a a
její
dkladn jméno
vlastní
že Rozvita že
bylo
jména Rozvita^ Rozvida^ Hrozvita, ano i Rosov jsou, jak svými etymologickými živly a gramatickými formami, tak i smyslem a významem slavská ; vlast její Branibor pozdji Brandeburg nazvaný, jest též slavský kraj, ve kterém i po vedráni se tam Nmc, pedce mnohé staroslavské rodiny zstaVšecka
Helena Rosov.
ly,
a
ze kterých
Mužské jméno
tálo
nepochybn
:
naše
Rozvita
pocházela.
ženské Rozvita^ se kterými srovnej tSvatovit^ Hostivit, Dragovit^ Dobrovit, Lju~ dovity Mirovit, Radovit, Pivit a t. d. As prvou sylabou jest Rozvit,
Roz srovnej jména: Rozmir, Rozhon, Rozslav, Rozvad, Rozhochan a t. d. aneb, není-li H. toliko pídechem od Hroz, hrozný, hroziti, srov. Hrozek, Hroznatá, Ilrozdan, její okrouhlý I obliej, jakž ji na Hrozislav a t. d. obrazech vídáme, ukazuje na slavský pvod, jelikož dle Surovieckého, Šafurika a jiných národní znak nmecké
tváe podlouhovatost Lausit. Merkiv.
jest.
—
Sam. Grosserj 1714. pod lánkem
Srov.
Leip. u Budiss,
i
5S Yon
und Adel
deni Ritterstande
Nation sínd bis
slavisciien
Gesclilechter
vorlianden,
Nalionen, die
in
Lausitz.
iu
diese Stunde
„Von
uralte
sind von fremdea Fuss geselzt haben. Alle der Endung und Bedeutung ibrer
andern
die
Lausitz festen
aber kunnen leicbt aiis Geschlcchts-Namen von einander
unterschieden
werden.
Diejenigen die sich auf die slavischen Terminatíonen
oder
(n.
ivitz
der
adeliche
b.
srov. vit)
endigen
(a
ilz
my pidáváme
i ov ku p. Rosov, Karpcov, Basedov) liabea von den Sorben ihren Ursprung, z, B. es" ist nicht unwahrscheínlich dass die Lottítze von Lutitiis, die Stutterheime von Stoderaniis, die Dalwilze von Daleminciis, die Milken von Milcieniís herstammen. So auch
ješl
Maltiz, Nostilz, Schwanilz, Tcmerilz, Cedwitz sind Slaven, die von Canilz, Gablenz, Tersky sind Polen. Dann Leihnitz, Lukowin, Metzrad, Minkwitz, Mužwilz, Planitz, Polenz, Hodewitz u. s. w." To nic nového není v nmeckých klášteích slavské osoby a jména najíti, lak v kláštee Gemroda nalézáme 1199. dceru krále eského Pemysla Ottakara, viz r. Annal. Vetero-Cellenses apud Menken. T. 2. 390. Polberilz, Koleritz, Uicbrílz,
—
D. I. str. 389. A v kláštee Bergen nalézáme r. 1333 opata Slávko jmenovaného, o némž viz Chron. Monast. Bergen apud Meibom, T. lil. p. 304. kde pod íslem XXXII. stojí ^Zlauco administravit monasterium per annos 12. Nomen peregrinum arPelcel Kron. es.
:
guit
vel
Bohémám
vel
Folonum
Znlka V. 13.
fuisse."
119.
„Canova" Antonio, uejznamenilejší
ezbá
našeho vku, narozen roku 1760 v Posagrio. Jeho dila jsou všecka krásného slohu, zvlášt pohledu ženskému uml on podivnou milost propfljiti. Jeho lilavnjší díla jsou
Apollo, Daphne, Eskulap, Orpheus, Dednlus, Ikaruá, : Theseus, Venus, Hebe, Hrobka arciknézny Marie Kristiny vo Vídni a f. d.
Znlka
120.
„Babigora," Babigura, Babje gory znamená vflbec Tatry, 6ili Karpaty, potom obzvlášt jména mnohých V.
1.
54
vrch jakožto ástek
jednotlivých ské, Spišské
názvem
stolici
^Babia
a
gora^^
Tater,
k. p.
v Orav-
jinde.
Nejvyšší chlum Tater, pod
jest
5,549 vídenských stevíc
vysoký.
Znlka V. 7.
dnou,
Jen
124.
„Ráj." Tu se naráží na krásnou, stromy osa-
nmecky
Paradies
jmenovanou procházku pi
nad Salau.
Znlka V.
7.
„Jozue" Kap. 10.
Znlka
125. v.
12.
126.
V. 13. „Charon" v ecké mythologii syn Erebu a jeho úad byl umrlce pes eky Acheron, Kocyt a Styx pevážeti. Vyobrazen bývá jako zasmušilý starec se stropatou bradou a otrhaným odvem.
Noci
;
;
ZPV
II.
LABE, RÉN, VLTAVA. Znlka
1.
V. 3. „Záloce." Zátoka jest totiž
losti,
erné moe,
ástka
tu
nhož
do
misto
Dunaj
s
ce-
takovou
prudkostí vpadá, žo proud jelio ješt mnoho mil daleco na dvé dlil. v moi se poznali dá, jakoby
moe
V.
5.
hrb,
srov.
pišed vatele
do
„Holý Chlumec", 1. j. Híp pahrbek) vrch u Uoudnice, na
njž Cech,
nho
prvé oby-
(ili
G.
té
zem
vstoupil
okolo
a
Hrip,
usadil.
Znlka V.
„Scylla" V.
8.
„Charybda"
nebezpená
3.
uebeipený
skulina,
oboje v
vír
moi
13. „Zefyr'* JHrní, teplouký a
a
propast
sicilianském.
píjemný vtík
od západu vjící.
Znlka V.
ei
13.
„Orkan"
Amerikánft
tolik
aneb co
4.
vlastn
boue
pívalem, hímáním, blýskáním
Znlka
a
s
Urakan,
prudkým
zcmétresením
znaí
r
vichrem, spojená.
7.
„Labe", nm. die Blbe, lat. All/is^ eka v Krkonoších znikajici, pes Cechy, Mišeíi, Sasy tekoucí a u Hamburku do nmeckého moe se vylévající. V.
1.
50 Z V.
nlka
Kade
„Kuer -Naturlocke,
4.
Ostatn kuer^ kade^
koen
10.
polsk.
k^dzier
- Kunsllocke."
se
zdají
jeden
míti.
Znlka V.
12.
„Zbodren"
14.
„Poslavský"
11.
smlým,
bodrým,
silným
uinn. V.
t,
j.
po Slavech
poifislaiý,
tak jako Po-Jezuitské statky.
Znlka V.
1.
vysoký pi basaltové
12.
„Sloupsko neb Sloup, nm. Stolpen, hrad téhož jména v kraji míšeském, na
mst skále
—
stojící.
Srov.
Goítschalk:
Fried.
Die Ritterburgen und Bergschlosser Deutschlands, III. B. líalle Í813. pod lánkem Stolpen: Sloipen im Meisanischen
Kreise
gehórte
1218
Mocco.
Hier
die
Meilen
drei
dem
adelígen
beTindet sicb
(Anna
Gráfin Kosel
von Dresden wendischen
der St.
;
dlese Burg
Geschlechte
Johannisthurm, den merkwurdig ge-
Constantia)
macbt hat. Sie díe iu der Gescliichte der Liebeleieii des Kónigs August von Polen eiue Ilauptfígur ist, woUte einmal in einem Anfalle von Eifersucht den Kóuig erschiessen. Um von dieser Krankheit geheill zu v»erden, musste sie in diesem Thurm ihr Verbrechen bereuen lernen. Unter einer humanen Regierung bot man ihr die Freiheit wieder an, allein nus freier Walil blieb sie, und konnie sich enlschliessen ihren Aufenllialt, den ihr die
nicht heit
angenehm gemacht kleinen
ihren
Als
hat, zu
srov. Universal-Lexicon
1793.
Band XXI.
ein Berg-Castell
Gewohn-
Hier halte sie
Wohnzimmer und Bibliothek. man nocb jelzt ihre daEinrichlung." O rodu Mokovském
Garten,
ihr
eine Merk>vurdigkeit zeígt
malige háusliche
veilasscn.
p.
—
von Zedlern. Leipzig und Halle 687. ^Mockov ein Geschlecht,
und Arotsgebiel des alten Sorbiscbeu Fur-
57 Lom-
stenlliums Dalemínzí oder Lommitscli, z\vi.sclien Meisen,
mílsch und Dóbela. Das Gesclilecht hat sich abervon diesem
Hause nicht heslandig Mockoio sondern auch Mockau^ Meca^ Merjijau geschrieben, doch werden sie alle unler einerlei Wappen geftinden. Die leíztern, so von ilinen noch úbrig geweseo, haben sícb von hier ín Oesterreicii gewendet, woseibst sie baronisirt worden sind. Sie bebielten aber ihr angebornes Erb-Wappen dabei unverándert.
kurzen giebt,
Selbiges zeiget drei gelbe
aufwárls
angel
Slielen
doss sie
gestellle
im ilire
Gestalt
in
VVurf
kleine
-
eioer
Schaullein
rothen Schilde: welclies
lásky
mit
Anzeigiing
derowegen
dieses Zeichen jeder Zeit werth gehaltcn haben.'*
lu
Tri-
Fortun detn reichen Korn-Bau hie-
siger Pílege gegen Lommítsch zu daiiken,
dkaz
,
k rolniclví u Slav.
eucli
— Nový
Místo Kozel položeno
Kozelská.
Znlka
13.
V. 4. „Gero,** Srov. Witichindus Corbeiensis Edit. Mcib. L. II. p. 647. ^Gero Gomes convivio claro delibutos ac vino sepultos ad 30 fere principm barharorum (h. e. Slavorum) una nocle exstinxit." Sam. Grússer Lausitzer Merkivúnl. und Budissin 1714. „Gero Graf von Stádo wurde 931. vom Heinrich Auceps zum Markgrafen in Lausitz crnannt; er ging sehr scharf mit den Slaven um. Einmal liess er 30 vornehme slavische
—
—
Herm
zur Tafel
und
luden,
Spanile kiirzer machen,
—
erscliienen,
als
sie
So
liess
er
um
eine
auch den slavi-
Fiirsten zu Braudeburg zu dem slavisclien Fiirslen Tugumir cinladen und beim Trunko unvermerkt ums Lcben bringen. Ilierdurch brachte er dio damalige Festung Brandcnburg wieder unler Kaisers Gewalt und machle ihm die síavischen Vólker bis an den Oder Strom zinshar und unterlhiinig. //. Meibomius in notis ad Witicftind Ann. p. 702 a 703. „Gero fuit ex nobilitate Saxonica dynasta ad sylvam llarciniam, ubi lioc tcmpore Gerenroda, schi-n
—
designatus pniefeclus ti.
e.
Lusalios,
limilaneus
cootra orientales Slavos
cum quibus rontinenler
bella
gessil,
ubi
58 opus
leonínae
vorum
vulplnam
pellí
principes
Tríginta
assaens.
muUoque
convivíum vocatos,
ad
depositos, contrucidarí
omneš.
jussit
—
Dolus
an
Slavioo virlus
quis in hoste requirat." (Tak !) Balbin, Dissert. de Ling. Apolog. Pragae 1775 pag. 20. Slav. „Gero Marchio indignum Saxoníco oomine facinus per-
benign
pelravit,
sed
vocatis,
crudelissimo
peremtis
ia
convivio trigiuta Slavicorum populorum principibus, cujus atrocis,
cerle minimc virilis
ptores
Cranziiis
Fabricius in
in
Origin.
injtiríae
Vandalia, Sax.
Saxoniae Scri-
ipsi
Dresserus
meininerunl."
in
Isagoge et
Ve Wittemberku
knihovn knížete saského volence Fridricha následující staronmecké verše o Geronovi nalezeny jsou : „Zu Lansnitz ersler Fúrst was ich Dreissig Wendisch Herrn todíet ich." v
Nkteí
novjších djepisc zaali tento ohavný skutek k. p. Ilojjpendorf in Ann. Gerenrod. apud. Meib. T. II. p. 418. a Gebhardi B. I. p. 115. Ale Pauli ve své Allg. Preuss. Staats-Geschichte T. I. B. 2. §. 87. jejich ztenování a vymlouvání zahanbuje a tresce. Chytrý Gebhardi celý ten skutek pevrátil a sfal„Die Slaven sehnten sich insgemein nach šoval íkaje: ihrer eingebiissten Freiheit, und einige ihrer Fiirsten beralhschlagten sich iiber ein Mittel deu Gero durch hÍDWegzuschaíTen. List Allein Gero kam ihoen zuvor, sie úberfiel bei eíner zu seincm Verderben angeZusammeukunft (kde to psáno slojí?) stellten und tódtete iiber dreissig derselben, die der Rausch zu Gegenwehro untiichtig machle." Onno slavským tmto knížatm proti Geronovi likladu pipisování, zdá se býti toliko barva, kterou nmci tuto vraždu kolik tolik zalíciti hledli. I sám Gero musel sob vždy njakou záminku vymyslili. z
ztenovati,
—
Znlka Srov. Dithmar in Leib
urbe Jarina II.
(in
anno 1011
14.
Scvip. Bruns p. 389. „In pago Lusici) capti šunt per Henríctini duo fralros SIjví ex proviucia Heveiiun
59 et ex
de
Ui
urbe Brandenbtirgensi.
interrogati,
mullis
de his omnibus volentes profiteri, in uno coile K. Ch. Leutsch Markgr. pariter suspendío periere." „Im J. 1011 ist Kóuig Ileinr. M. von Gero, B. 113. Belgem gegen die Polen ausgezogen, hat die in Ironie et
niliil
—
an der Grenze des Gaus Lužici gelegen'3 oder Feste Jarina erreicht, daselbst zwei tSlaueii aus der Stadt Brandeburg geiangen genommen, die vom Herzog Boleslav kamen (índe digressi) dur sich damahis
pagi
Lužici,
Stadl
in
Glogati
lassen,
Heinrich
aufliielt.
solche
weil
Wagner und Worbs
hat
dicses
hallen
bángen
beiden
diese
Ursinus,
wollen.
geslelien
nichls
Jarina
fúr
Gehren
—
welches unweit der Grenze des Gaus Nice, in dem Gau Lusici lag, auch in der meissner Stiftmatrikel noch Gerin heisst. (kreis Luckau)
Znlka
15.
„Chrobrý sloupy železné'." Boleslav Clirobrý, dul na památku svých vítzství na hranicicli dobytých a Polsku pivtlených krajin železn sloupy stavti. Viz líoguchwal ap. tíomiaersb. //. p. 25. „Rex Boleslous metas Poloniae in Kíjov, quod est Bussiae Metropolis et Czissawa ac Dauubio fluvios Ilungariae ac V.
7.
král polský,
Corincíae ct
Zolawum
iluvíum versus
mae
septenlrionale statuit."
354.
u
Ossolin^kéko
Danubii ad civítatcm
Vila
Kadliip. dein
Steph. Mso'. p.
Lind:
od
Strigonicnsem
Agrienseni civitutem ibant,
partes Duringiae oc
S.
„Ad
littus
dein
termiiiabantur,
fluvium
in
Tízia
nomi-
natum cadentes , regirabant juxta fluvium qui Cepla nuncupalur usque ad caslrum Gallis, ibique inter Ungaros, Hulhenos et Polonos finem dabant." Viz Niemcewicz, Spiewi/ histiczne,
re
Wars:
„Na pamiyé gdzie Jakie z Biie
na
.
1819.
sie
str. 37. Polacy zagnali,
Czech, iNiemiec odnosili
Dnieprze
i
Ossie
i
w
lupy,
Sáli
Želazne shjpy."
V. 8.
Mezi Cliinou a Tatarskou flZeJ Chinská," zemi nalézá se tato asi 300 mil dlouhá ze. Ona bží
60 vrchy, hluboké doliny a široké reky až ke žlutému moi. Na nkterých místech je dvoj- i trojnásobná. Základové a úhlové jsou z celistvého granitu.
pes vysoké
Tém a
krok
200
každých
jsou
vže
lverohranné
bašty.
„Upotvoil." Srov. Ilerder Ideen zur Pliil. „Ibre (der Carlsruhe 1792. str. 39. Slaven) Reste in Deutschiand sind dem ábniich, was dle Co Iriving píše Spanier aus den Peruanern mathten." o Amerikánech to platí o Vendích, srov. asopis „Nešíaslní pravlast. Museum, 1828. Sv. 3. str. 54. že jim blochova bydlitelé Amerikanští ten osud mli, V. 11.
IV. Th.
d, G.
i
zpsobem píkoí
dvojím mysli
inili.
Vojny
zisku
ze
a
zlé
poaté
zaslepení
i
ohlupovaly je ze spravedlivých statk, a rouhaví spisovatelé oerúovali povahy je-
Noví osadníci s nimi jako s litou zví nakládali a usilovali." té ospravedlivovalí ošemetnosti spisafelé Str. 59. „Indiáni nemohou na to zapomenouti, že blo-
jich.
chové
jejich
jejich
kmen
dávné
vlasti
vyplenili.**
Vandalí seu Slaví ad vitutem
Nam
ultimam
zahrnuli, jejich
—
magnam omnium
et
acerrimus quisque,
ubi
contemptuni
contemptum
exhorruit se proximis immiscuit nationibus,
perdiscens,
Tentýž
L.
ut
evaderet
VIL
C.
národ
snížili
a
Wand.
Praef. p. 3. raritatem perducti in ser-
Krantzii,
pervenerunt. et
servitutem
lingvam gentís
gravissimum servitulis jugum," Terra quae Slaviae nomen
10.
latitudine latissima re^ Europae totius brevem angulum. liustica plebs elTugiens durum jugum imniinula est, transfugio deserens agros et abscondens in exlernis gentibus originem. Facit hoc contemptus gentís, ut nemo, nisi quem língva prodit, se fateatur esse origine hujus gentis," Gebhardi Gesch I. p. 5. „Diese unglúckliclien Menschen (die slavischen Leibeigenen in Deutschiand) die kein Eigenthum besitzea, die jeden Einfall ohne Widerstreben mussen, erfiillen
ex
letinet
dacta
in
—
deren Leiber sogar den Mísshandlungen aller Art untersind, von welchen der Herr schwere und oft fr ihre Kráfle zu grosse Arbeiten fordert, und ver-
worfen
mittelst Peilsclien
voa besouderer Art zuweilen erpresset,
61 (lie,
wenii sic einen
verfdllenen
verbessert
Ilof
liabeii,
und auf eiiier andern Einóde unbelolinl von neueni sich aufbauea mússen, deren Erbscliaft der Herr nacli ilirem Tode ao 6Ícli ziehel, und die sogar ilire ^V^eiber und Tóchter dem Herm iiberlassen míissen, wenn er iliier Arbeit an einem 13. „Die cliristliclien Str. andern Orte bedarf." Sieger enizogen den bezvvungenen Wenden ibre ganíe diesen,
sobaid es der Herr
bePielilt,
verlassen,
—
Vcrfassung, verselzten sic io freinde Lánder, vertilgtco Sprache, bauelen vieles von ibreni Lande niit Niederlíindern und andern Deulscben an, driicklen die zu-
ihre
riickbleibenden 8Íe
Wenden
niit
barten Dienslen,
beleglcn
mil der Leibeigenscbaft und sogen sie durcb scliwere
Sleuern aller Art vóllig aus."
A
predce
praví Gebbardi
poznamenáním a) ^.Dass man bei dicser Gewaltlliatigkeil nacli gesunden Grundsátzen verfuhr (Gewaltlbiitígkeit und gesunde Grundsiilze !). Allem diesen UnTug (namlicb nach Gebbardi dcm Widerstreben gegeii alle Ordnung und Heíniicbkeít, der Trágheit und dem Aberglauben) konnte man nicht eher abbelfen, bis man die liinwobner in Deulscbe verwandelte." Takové ei jsou uražení jednoho celého národu a jelio národB. /., str. 2G2. „Die reichen bildeten sich nosti na téže stran
I
pod
—
nach den deutschen Edelen, die ihnen zu Anfiihrern gegeben wurden, vervvondellen sogar ihre wendischen Stammnomen iu deutsche Geschlechtsnamen, und untcrdie ihnen angeborne wendische Sprache 80 driickten sehr, dass auch der Unterihan oder [ieibeigene Bufhórto reden. Auf diese Weise entstanden aus wendisie schen Wojvvoden, Kiiezen, Bojaren und Ziipanen, deut-
u
und SchildHilter sche Sciilosshauptleul, Burgvogte, knappen." Srov. dále Gebhardi B. II. str. 300. „Die Sorbeii in der Lausitz hasseu deutsche Leute und verfahren gegen diese túckisch. Diescr líass scheint sich nicht auf die ehemaligen Siege der (leutcheu Kroberer des Sorbenlundes, sondern auf den gcgcnNvárliiicn der deutschen BcsrutiTten zu griindun. unaufiiórlich
harle Strnfen
Druck
Diese gebniucben
den Slab, die Geissel, die Kilten und nndero zur Zurechtweisung derwtndische Bauera,
62 nehmen ihnen und versetzeD
ouf Einóden, bedienen sich ihrer Ta-
sie
unentgeltlich
lente
Aecker
die durch ihren Fleíss verbesserten
(daher
Vater sich
wetidischen
die
Handwerken, schreiben, rechoen und anderen níitzlichen Dingen unterrichten zu Isssen), spotlen liber ihre Kleidung und Sprache und geben iliacn hiiten,
ihre Kinder
in
schimpíliche Beinamen, welches alles
Wcnden wohl
—
Na
tuto
zurn Groil und
námitku
den
ungliiciilicheu
zu Tiicken verleiten muss.**
odpovidáme
^^úkisch'-''
s
Antonem
Versuch uher die Alt. Slaven, Leipz. 1783. str. 35. „Die Serben in der Lausitz hált man fiir tiikisch und boshaft gegen die Deutschen. AUein auch ihre Tiicke, die ich liebcr Misstrauen nennen wollte, entschuldige ich. Gegen Personen, die ilire a
Surowieckiin. Viz Anton,
Sprache verstehen, sind sie nicht zuriickhaltend. Sie wissen zu gut, dass sie die Herren des Landes wareii, das jetzt ihre Feinde, die Deutschen besitzen die gegen sie veriibten Grausamkeiten schweben ihnen noch im :
Gedáchtniss, und sie nahren sich mit der HofTnuDg, dass sie
wieder
einst
ihr
unterjochen
driicker
Haupt emporheben, und ihre Unter'werden."
—
Siiroiviecki,
Sledzenie
Poczqtku narodoiu Slowiánskicli, tu Warsz. 1824. str. 173. „Gdyby Gebhardi jemu podobni chcieli w dziejach Slowiaskich szukoí- istotnéy prawdy, znoležliby jíi od rázu \v zastósowaniu téy prostéy przypowiešci Natrgtne szerszecie wciskaly si^; do ulów zjadac midd pszczolom; a že te kasaly swoich lupiežców, stqd poi
:
A
czytano je za zloslive i gnieciono na miazg§." str. 171. „Slowianie oprócz samiéy ziemi niepodgarniali
obcy gwaheni swoje jarzmo, podlug slusznosci niepo>\iiini
sobie žadnego obcego národu czaje,
na
uslawy
u.
Wil.
Leipz.
l^appe,
sig
1828.
sir.
35.
Umgegend gern
als
Ammen
ssáli."
Russlands.
Geschichte
^Die
Lausitz nennen sich Szerbi. und ihre
der
zkaržyc
mléko slavských prs
14. „Nezhrozí se
Srov. Aug. Dresd.
byli
i
zwy-
i
niespokoynoit^."
ich
V.
ich
podl)ijaj;)o
:
narzucajQc
Wenden
T. I. in
Weiber werden
gebraucht."
der in
63
Znélka
16.
„Aganippe, Pimpla, Kaslalka" ili Castalia^ v ecké zemi Apollovi a Múzám posvcené, a sice prvá v Boeotii, druhá v Tliracii ili v nyDelli pi Oranjší Macedonii, Iclí na Parnasu v kule Apollov. V.
byly
1.
sturlnice
mst
V.
pvod která
3.
„Z cliomáft
hrála"
1.
(ili z
chlum) Helikonských co
Ilíppokrene
j.
koská
aneb
Helikona v Boeotii vyvírala a
i
pitele
studnice,
ku
zpvu
rozhorlovala. Znikla prý kopytem
Pegasovým. V. 6. „Studn Glomo." Srov. Dithmarus Merseb. Lib, I. p. 324 in Leibnitz Ser. Briins. „Provinciam quam nos Teuthonice Dalemenci vocamus, Slavi Glomaci apellanf. Sed qualiter pan;u8 iste nomine hoc signetur dicam. (ilomazi est ons, non plus ab Albi quam duo milliaria positus et de se paiudem generans, mira, ut incolae pro vcrilate asserunl, occulisque approbatum est n miiltis, saepe operatur. Cum bona pax est indigenis profutura, suumque terra non mentitur fructum, idem tritico et avena et giande refertur, lactos vicinorum ad se crebro coníluenlium elíicít animos. Quando autem saeva belli tempostas ingruit, sangvine et cinere certum futuri exitii iiidiciura praemonstrat. Hune omnis incola, pUisquam licclesias, spe quamvis diibia veneratur et limel," Jméno Gloma rozlin psáno nalézáme: Glomaci, Glomozi, Glomuzi, Glomizi, Zlomizi, Zlomekia; z tchto promnou liter z, s, t, d, povstalo Tlomizi
—
Talmizi, Talemaci,
luhlásky Leipz.
má
z
Loma.
1828.
koene
Daleminci, a
str.
Slav,
s
vynecháním prvé spo-
Markgraf Gero von
Viz
212.
Všecka
Slov, Slovák,
tato
Christ. Leutsch,
rozlinost
Slováci,
pvod
tak jako jiný
Dalemincúm sousední kmen Serimuuti, Sermender, Zarniunde povstal od Serv, Srb, Sarmat. Glomac tak so má ku Dalmat, Taleminz, jako gospod ku despot, glh ku dlh, gliip ku tólp a t. d. Možno že byli tito Glimai neb Glomaci osada nynjších v uherské zemi bydlících Slovák, aspoii jejich i ve vzdálenosti zachované porozumní a pátelství s Uhry zdá so to potvrzovali,
64 Witichind L. I. p. 6il. „Hungari iter agentes per Dalamantíam ab antíquis opem petunt amicis." Christ. Leutsch nazývá je str. 234. „die Bundesgenossen der Ungern." A Gebhardi D. II. str. 293. ^Eiriige Sorben, und insbesondere die Dalemínzier, unterstiitzlea die Uagern, die auf ihren Streifereien zu ihneo kamen, und zeigten ihnen den Weg nach Sachsen iiod Thuringen," a dále níže „Die Dalemínzier sendeten za deu Ungern, und mietheten eine betráchtliche Menge derselben zu Verheerung des sáchsischen Landes." Onen od Daleminc JNaJarfim poslaný pes, neni-li jen bajka ze slov Ilunne a Hund zaiklá, tedy byl nepochybn dilo a návod Nmc, jako to už Gebhardi II. str. 301. a Leutsch poznamenali tento poslední výslovn praví ; str. 12. j,Hieraus ist die Fabel entstanden, es hábe Heinrich den Zins fordernden Ungarn einen ráutigen Hund úberantsrov.
—
,
Msto Daleminc
wortet."
slulo Jana.,
dle jiných Grana.,
Grona, viz Annalista Sax. ad A. 921 a Witichind L. a osady I. p. 639. neupomínáli loto poslední na eku odkud v Uhích téhož jména Gran^ Hron., Hronec? pozdji v nmeckých ústech Jana povstati mohlo. .
—
Pozn. vyd. Viz Šaf. Starožitnosti na
Znlka V.
2.
„Jana."
Srov.
913
str.
urbem quae
Wittichind,
L
I.
epit eam. Praeda urbis pueri
interfecli,
Edmund Vogler ihre
Pock, griíT
Stadt
ac
die
militibus
pueilao
Chronik
/awam."
Grona, vigesima
dicitur
(radita,
captivitali
ad Ann.
Wenden
si.
17.
an,
in
Christ. Leutsch,
639.
p.
jjHenricus auceps signa vertil contra Dalmantiam,
sideos
a
et
tandem
obdie
puberes omneš servatae."
—
Heinrich
der
930. Meissen
schleifte
Markgraf Gero
er str.
„Heinrich I. iiberfiel die Daleminzíer, eroberte deren Hauptstadt Gana nach zwonzigtagiger Belagerung. Dass die Hauptstadt der Dalemínzier in dem pago Dale-
8. H.
mince zu suchen sein miisse setzen >vir voraus, es wird niithin die Lesarl des Ann. S. und des ^^'itich. wo Grona steht, zu verwerfen, dagegeo die Lesart de&
65 Witich.
bei
Leibeii.
Gana
224. selben
dergeslalt
verschíeiieri
215.
T.
I.
m
billigen
p.
ausiresprochenen
uad p. beido den-
Kietni,
sein,
(las*
Ort
und
bedeuten,
namenllich eines der folíjetiden vier Dorfer, die alle in den P. Dalemince fallen. 1) Jahna an der Jahne^ die bei
Riesa in
die
Elbe
wcsllicb vou
nélka
Z D.
2) Jahnshaufen
fállt.
3) Ober- Jahna. Moissen.
Bach.
selbeii
2.08.
lil
Pribyslava)
18.
Dum. Fiorillo^ kleine Band II. GoUingen 1806.
Schri/len artUt ischcn Inhalts. sir.
der Ukermárkisclien Stadt Preiizlau lial
sich
dem-
Srov. Joh.
jjCiirámy"
11.
an
4) Nieder'Jahna beide
nocli
ein
Theil
(t.
j.
slawischen
eines
worin man die Goltbeit Triglaw., den Mond, und die Sterne verelirte und den bei erfolgter Bekehrung der Bisciiuf Otto von Bamberg umwandelle. Slaven in christliclic Kirciie Man eiiie sielit diescr Kirclic, welche St. noclí gegenwíirtig in Jacobi genaiint wird, beiin Altar an der Mauer eine vergoldete Sonno, nebst Mond und Sterne, welclie man dem gemeínen Manne, der iiicht auf einmal voní Aberglauben
Tempels diu
erlialten,
Soiinií.,
abzííbringen
gevvesen,
iiat
miissen,
iassen
solcbe aber
Abbildung der Dreieinigkcit erklarle." Srov. Scct. Versuch einer Geschichte der Ukerindrk. Stadt Prenzlan T. I. str. 20. 1788. in 4.
als
Znlka V.
3.
„Nahé dti,
Wenden B.
starci"
19. Srov.
Gehhavdi Gesch.
„Verschiedene Herren verfubren gegen die sorbischen Lnndleule oder Lcibcigene selir gewatsam und trieben sie nackt aus ilirem Vater-
d.
II. sir.
lande und Hofen, gleicli
kaufieu sie einzein
324.
getiditcten
Pcrsont-n, oder
und Funiilienweise osllicbe Menscheobandlur." Kollárovy spisy. U.
vei-
ao herumziehendo
5
66
Znlka
20.
V. 1. „Zvelioval" Lútzow^ Gesch. v. Mecklb. S. 170. „Als gálte es die Vernichtnng eines atisgedeli nteo máchtJgen Heíches, so wurden mit dem Jahre 1147 durch ganz Norddeutschland die Zurijstungen gegen die Wenden gelroííen. Eine Menge Fiirslen und Grafeii ftihrpersónlich
Banner ins Feld, die sie nacli geund zu Unterscheidung von siidlichen eínem veránderten den Kreutzherren mit Kreutze bezcichneten. Mclit zahlreicli genug kunnten die Schaaren sein, welche der Erzbischof Adalbero von Bemen und Hamburg, sámtiichc sácbsische Biscliófe, die Markgrafeo der Herzog Conrad von Zábringen, Albrecht von Brandenburg und Conrad Wettin von Meisten
meinssmer
sen
iltre
Uebereiiiknnrt
Vor
aufstellten.
allen
ragte
des Stolzen
Heinricli
vorzugsweise leinrich der Lówe genannt dueli Heldenmutb und Stárke der Mannscbaft hervor. VVirklich riickto im folgenden Frúlijahr das Kreutzheer. in zwei Sohn,
Colonnen
waren
getbeitt
in
Obotrítien
gewonnen und glaubten
uobeiiutzt voriiber geben
V.
národu
Kap.
užil
Komenský v
už
44. §. 4.
chytrosti^
vyítány
lassen
„Národ holubici."
14.
bu býti
str.
ukrutná
128. s
Aucb
ein.
Diinen
die
diese Gelegenbeit nicbt
zu diirfen."
Tohoto
našem
slova o
Historii o protiv,
církve.
„Kdyby všecky bud
lidmi
zacházení
mely, subtýlnjšího
a
jich
by k tomu
lsti
a
trápení,
vtipu, nežli
holubióího národu našeho sprostnost to se sebou nese,
—
potebí bylo." Sr. J. B. Rakowiecki., Prawda Ruska Warsz. 1820 T. I. str. 2ó3. „Úpadek Slowian przyn nadzwyczaynéy, iž tak pisaií naležy srogošci Golów, Surowiecki, iSled:. Pocz. rzekg dobroói Slowian." str, 5. „Sjwianie neistraszni z or^ža, lagodni z pizyA str. 125. „Opowiadacze wiary Chrzerodzenia." u Slowian na sciJHiiskíéy, którzy sie umyšinie naražali koruny m^czensk^, z žalem od nich powracali, nie mogQC osiqgiiqc Zgola charakter Slowian tego zaszczytu. „Málo ws/§i1ie sic okazywa litosciwy.'* Str. 166. zaaydziemy ich wojen, któreby, poaiimo zacieranéy praw dy to
—
—
I
67 przez slronnych pisarzów', albo
dali
sie
albi>
sluszn^i
—
krzywdy.**
wyr/.íídzoiie
bdd
„U
karnošci
nio
str.
usprawiediíwié,
nie
polrzebq widsaéy obrony,
oas przy powszeclinéy,
widzíano
passyy zawzgtych
w
ani
hist.
tak rzekv
bez-
zatargach
piiblicztiych
w
ani zbrodni
iž
pomst.i za
Spiewy
Niemcewicz
žyciu ciwílnym.
Zawszo
Nigdy nprzcymosó przemagaiy nad gniewem. tron Polski krwi.') uie byt zbroczonym." ProcopiuSy De Bell. Goth L. 3. apud Stritt p. 29. „Ingenium dobroé
—
i
ipnis
nec malitriium nec íraudulcwlam.'^ Mauritii tStrat L.
II.
nO"i
suiit
cíptivitate
in
tcmpore, ut apud genles eis
cerluiii 8Í
oblalíi
defíiiilur teuipus,
ni(*rcedo
nere apud ipsos
servitiilc tenentur,
in
in arbitriu
velint dein
liberi
sed
eorum relinqueodo,
—
aut
suos,
roverli ad
amici."
et
Slavos, non omni
iipuil
alias,
S.
Vita
ma-
Ottonis
L. II. C. 40. p. 690. „Taula vero fides et socielas est inler eos (Slavos Poineraniae), ut furtorum et frauscriaia non haheant non viderunt. sed ipsi adniodum niirati šunt, quod clitellas et scrinia Kpiscopi serala viderenl. Vestos suas, pecuniam et omnia preti-
díum
pciitus
serata.
osa
inexperti
Nam seram
sua
cuppís
in
recondiint, frHU>1eMi
—
Gesch.
v
„Die Slaven siclieni,
duliís
suis
simpliciter
Wiss. in der
d.
coopertis
utpoie inexperti."
Mark Branden-
1781 S, 69. A za nim LinKrain, Laibach, 1791. B. II. S. 234.
und Leipz
hurg. Berlin hart,
et
et
ibi
nullam nietuenfes,
Gesch.
iV/ci/i.ye/i,
cistas
cliivern
et
kauiiteii
liraucliten
sie
das
Eigentlium.
Um
dasselbe zu
keina Slrafjjeselze wider
den Be-
und DiehstaUl. Sie versciilossen ihr Gerullie vor NiciUiind, und sie erslaunlen liber dle Chriliiiss sie, sli*ii, um ihr iMgenthum zu sicliern, Galgen, Had, Ffuer unrl Toriiir nólliig liiitton." Joh. Csaplorvits. Geindhldc v. Umjarn, Pesth 1829. T. I. p. 21S. trug,
UiigercclilÍ!|;keit
—
„Die Spraolie des Ui^trn dalier
isi
liiedlicli,
Der
Uiijfer
der ei
Lliger
ifah,
ist
ist
slolz;
snnft,
kiilin,
scliarf,
boclilonend,
Sprache der Slaven so auch der Charakter.
die
ruliig,
eiittiiniibarcr in jeder Leideiischaft, heftiger
Der nud scliiiellwr der SUve laníjs.mier, ausiiuuernder. Uuger wáre daUer ai:> Liebuuber, der Slav als Ebemaoa ;
5*
68 wijnsclienswerther. steliticlier,
im
.lencr
diescr
in
der
AnriíTskriegc
Vertheidiguni^
unwider-
eines
festen
Wenden. p. 29. — Poora hodno jest z oliledu no píznak „holubici národ" to, co Karamzin v I. I). Kap. 10. poznamenal, rikaje: „Na dvore starých Rus byly hoiubince, nebo Rusové
Bollwerks." Týž Croaten
(ba
všickni
dávných
u.
Slavové) milovali tyto
Zolka V.
ptáky
již
od staro-
as."
1.
„Slav
i
24.
vrahm dobe
inil ivyknul."
Srov.
Frcdegar C. 48. ad An. 624 j^Cum Chuni in exercilum contra geniem quamlibet adgreiebant, chuni pro castris adunato illorum stabant exercitu, Vinidi vero pugnahant Vinidi superasi autem si ad vincendum praevalebant, Vit Chunorum auxilio fuiti vires resumebanl." „Die Gebhardi, Gesch. der Wenden B. II. str. SOO. bei ihrer Durligkeit áusserst heutigen Lausilzer sind gastfrei und mildthálig, scibst gegen dentsche Bettler, bantur,
—
obgleich sie deutsche Leute hassen." d.
Stadt Lilbeck.
dem
I,
Becker, Gesch.
„Der Wcnde geslalfetc nach wie vor ungehinderten
p. 23.
deutschen Kaufmann
und Ansiedelung in seinen Seehandeisplátzen, und machte ihm nur die Btuiínguug keínea óirentlichea Gebrauch von seinem christlichen Glauben zu mschen wogegen der Deutsche den fast fiir unehrlich liielt, der eine Wendin lieiralhete, und dem von einera Wenden geleistelen Eide und vor Gericht abgelegten Zengnisse niclit einnial Glauben gab." V. 4. „Ped Bichifiem.** Srov. Gebhardi G. d. W. B. 2. str. 301. „Es gelang einem ungarischen Heere den Konig Heinrich zu schlagen, und dieses wurde ilin seibst gefangcn beUommen haben, wenn es sich seines Sicges halte zu bedienen gewiisst denn er enlrann kaum vom Schlachtfelde in die Sladt Bichin^ und wáre verloren gewesen, wenn die wendischen Einwoliner dieser Stadt ihn nicht mit Nachdruck gegen die nacheilonden Sieger verlheidigl liátten. Da er seine Erretung bloss Zutritt
:
:
der Treuo der er
sícli
Wenden
so bezeugte dankbar (!), und gab ibnen Gesclienko, sondeni auch eínen
selir
nicht nur betraclitliciie
Vorxug vor
Bicliin zusctirieb,
zii
gegen selbigen
ihren iibrigen Landslcuten.
scbeinlicb an der Mulda
iin
Gau
Srov. Ditinar L, I. p. .9. fugit, Biciiio vocatur ibiqiie
Bicliin
lag walir-
ohnweit VVurzen.** n^*''^ victus in urbem quae morlis periculum evadens Nutelici,
urbanos majoi gloria, quain bactenus liabuerat, vel comprovinciales hodie teneatit.'^ O^ítalné viz o tomto Jindichovi
znlku
.9/.
Znlka
Allntok-kahiaetje , od Štpána Chimanibo, v Pešti 1826. str. 103.
Tsudálalos
Srov.
Kováe
25.
podle
L.
^Koku 1813 ve francouské dva francouské pší vojáky.
vojn Skoiv
Koiák zaíná jednomu K tch zajlýcli odbíruti peníze, hodinky a všecko co hodného mél; kon mezi tini nechav svobodné pi sob stáli. Druhý Francouz užiti chtje asu a priležitosli vyskoiv rychle na onoho Kozákova kon honem ujíidl. I domníval se už že se osvobodí, snf Kozák na darmo za nim bžel nemoha ho dostihnouti. Tu Kozák své dva prsty
v ústa
lapil s
jeden
kon
vloze silné zahvízdnul.
K
sotva
hned se zpátkem obrátil, aniž ho sedící na Francouz zadržeti mohl, tak že spolu s ním, 86 mu vší silou na odpor stavl, k pánu svému pibhl. Ze bradatý Ko/.ák fraiícouského liskoka notn vyesal, kon pak svého pohladil, rozumí se samo hlas len
uslyšel,
a
nm
sebou. "^
—
Znlka V, 4.
,,Loupežníci z
chind O. ÍI. pag.
()4'i.
2G.
Merseburku." „Bolizlaf
tiinens
Srov, sibi
Witti-
vicinum
subreguim, eo quod paruisset imperiis Saxouum, indixil ei bellm. Qui misit in Soxoaiam ad expostulanda sibi auxilia. Mitlitur autem ei Acsic cum legione Mcrsaburiorum. Erat namque illa legio collecta ex latronibiis.
70 Ilenricus, cum esset satís severus extraneis, unde quemomnibus cau^is erat clemcns ci>ibiis cunquu NÍdebat f'irein aut latronem, mnnu furtem et debíta poena ei parcebat, collocans in bellis aptum, a suburbano Mers^buriorum, dalis agrís atque armis : jussit civibus (Germanís) quidem parcere, io barbaros (h. e. Slavos) autem in qnantum auderent, latrocinia, exercerenl. flajuscemodi ergo hominum collecta multitudo, plenám in expeditionem prodoxit le^ionem." Snrowiccki^ „Pomijajíc lictne prrykady Sledz. Pocz. str. 172. nieludzkiego ohcbudzenia si^ z nimi? mianowicie n;) zaže mifdzy innemi Cesarz chodzie, dosyr hi^Mlzie spomnic Henryk Plasziiik utrzymywal w Merseburgu caiq legijq sIožonQ z samých odwaznycb zíoczynców i lolrów, klórych na to jedinie uwalníal od kary šmierci, aceby ciqgle i podltig wtasnego upodobania, naježdžalí balwochwaiskich Slowian." V. „Hela, Nastrand," Nastrand znamenalo 11. ve slaronmecké a skandinávské ei a mythologii jieklo „Hela" byla bohyn a paanebo beh zatracenou. novnice v tomto pekle. Srov. Thuiskon von BielMythologie der feld Leip. 1802. B, I. str. 8. pak: alten Teutschen und Slaven von Anton Tkaní/, Znaim 1827.
Rex qirppe
in
:
—
:
Znlka V. 4. Lit. 1818.
27.
„Boso"
Srov.
Dobrovský,
43.
jjEifrige
Geistliche
S.
Gesch.
d.
b.
versuchten hier
und da das Nóthigsle zum Unlerrichte des Volkes mit Inteinischen Ruchstaben zu schreiben. Von dem Merseburger Bischof Boso (vor dem Jahre 971.) sagl sein Nachfolger Dilmsr ausdrcklich ^Slavoitica scripscrat verba."' Er lehrte die Slaven in ihrer Sprache das Kyrie eleison singen, die aber dariiber spotteten weil :
sie
es in v kri olša (im Geslráuche die Erle) verdreheteD."
Zn V. s
3.
lka
28.
j,SvstibOT" neb Ziitiber. Sr.
Chroifik.
B.
II.
C
6.
Brottiifs
pag. 462.
MeY-
^Zullibero
TI Bíirger
díe
liaben
der Stadt
Merseburg
lucnm,
einen
Eichwald heiligen lassen, dariii hat bei Verlierung seínes Lebeos niemand einen Ouum oder Ast durfen abhauen, denn sic alle dem Abgott geheiliget, daseibsl seind im Jahr zu gewisser bestiminten das
Zeit,
ein
isl,
viel
zusummen seine
kommen,
nnd
opfert,
und
Heiden ilin
abgoltische
haben
angebetet,
eígene PfalTen gebabt,
—
dem
Wenden
Teufel
es hat aucb
mít ibren
von
fern
Zuttíbero
ge-
der Zultiberus
ritibus
sacriTici'
orum." Ant. Ji/ngtnaini, ve Kroku D. II. C. 3. str. 378, slušné praví Mním vsak že to jen iívatý bor neb báj, a ne boba samébo jméno jest." Les len byl u Sály nedaleko Narnszevicz r mostu Merseburskéiio. Ilist. T. I. k. 3. str. 458. praví: „Mer.^burg a SíoNejstarší Annarukopisy wian zwal sie Moybor.'^ Mcsabur, listy Saxa a Witechinda mají snad vlastn :
Mezibor.
„Drvan." Srov. Fredegar C. 68. „Der5. V. vanus dux gentis nrbíorum (t. Srbiorum, Soraborum), qui ex genere Sclavínonim eraní." Srov. Za. 17. v. Í4. „Tungo." Srov. Eginhard ad A. 82G. „De Sla-
vorum regionibus accusabatur Tnnglo unus de Soraborum Prímorihus quod dieto andiens non esset." Adelmns^ iii Frchcri Corpore Franc. Ilist. T. II. p. „Ein 428. Gebhardi Gesch. d. W. B. II. str. 290.
—
gewisser sorabíscber Magnát oder Pan Tiingo, liess sicli im Jabre 826 geliislen, mít scínen Untertbanea dem Kaíscr zu wíderstehen, alleíii er fiid keiímn Anhang.'' Pravd podobno, že kraj v llurních Sasícb Tangerland, reka Tanger, nislo Tangcrmund, které starší bistoríkovó k. p. Dílbmar, Tnnger^ Tungfria píše, od
—
Tunga tobolo pocbodí a snad jebo zboží a vlastnictví Se jménem Tnngo srov. Tuga, Tugoniir a t. d.
byly.
—
od taký polski t{'gi. ^Drako" vlaslné Drago, oAdrahij. Srov. Appendv ad Chronic. Nihcluugi: „Keges Sciavaniorum Dragitu.s et filius ejus, et I)rac>> cum reet nlíí Roges Vilsan Srov. Gebk. I. p. 106. liquis regíhus Vinídorum "
„Zwei VolkskóDÍge
]\'itáan
und
Itrago.'"''
72
Adam
zhanný." SrcT.
6. „Mslivoj
V.
L.
Bremensis filio buo
C. 31. ,,Eo tempore dux Slaviae petiit
II.
neptem Ducís Bernardi dari in coojiigium^ dux consensit. Tunc prínceps Yinulorum misit suum cum Duce in Italiam, cum mille equitíbus,
(Mislivoi)
quod
et
fílium
omneš
fere
qui
íhi
šunt ínterfectí.
Ducis Slaviae pollicitam
Postliaec
cum filius Thiade-
expeteret uxorem,
sibi
Wcus Marcliio íntercepit consilium, proclamans consanguineam Ducis non esse dandam cani, Srov. Helmold L. I. Cap. 16. — LúlzoWy Gešch. v. Mecklenb. Berlin 1827.
nWie
48.
S.
Mistiwoi,
blutig vor sich
Lówe
zorniger
ein
wie ihu
díe
der
wirft
genanot
Saclisen
„Riese"'
baben,
elles
nieder."
„Drážko" Tmsco, Trasiko. Srov. Ann. V. 7. II. Meibom. Notae ad Witich, Fuld. ad. An. 808. p. 690. ^Principes Abotritorum iii' onnalíbus vclustissímis noniinantur Witzan, Ceadrago, Selaomir, Tabamuzil,
—
Trasco.'^ iiíg
Gebhardi B.
Gottfried sandte
furchlbarcn
Tvasiko
—
liinwegzuschaíTen.
i
I. p. 133. „Der Dánische KóMeucheimórder aus, um den ihm aus der Reihe der Lebendigen
Trasico
ging
nach
eich wo
Meucheimórder iiberraschten und entIcibten. Mit seinem Tode erlosch das neue Kónigrcícb.'^ „DragY!'!,** V. 8. Drahovit. Srov. Poeta Saxo apud Leibn. S. R. Germ. T. I. p. 138. Rex Dragaviti, quem nobile clarum Frae reliquis fecít genus et malurior aetas. „Nako" Witichind L. 3. p. 6.57. Srov. „lili
ihn
Gottfríeds
— — —
(Comcs Wicmannus
ct
socii)
cum
se
sensissent Duci
(Herimano) resislere non posse, sociaverunt sibi duos subregulos barbarorum, Saxouibus jam olim iofestos, Naconem et fratrem ejus." A". Ch. Letitsch, Mark„Graf Wichmann graf Gero, Lpzg. 1828 sír. ,05. .97.
—
enltluh
in
scine
Besitzungen,
erklárle
sich
ólTeutlich
gegen den Kónig und Herzog Herrmann, wurde zwar von Letztrm bald aus Sachsen vertrieben. fand aber bei den Slaven im oldeuburgischen Spreogel, bei den Fiirsten der Obolriten Stoignev und Nako eine freundschaflliche Aufnahme." Se jménem Nako srov.
—
73 Náéek^
Naóerad
Srb
u
;
Naho
jméno
se
podnes
uživá.
V.
„Gostimil"
9.
844 od císae
r.
L. VII.
Gestimulus,
Lolhora zabitý.
Rugcnský,
král
Ditmar Merseh.
Vii
193.
p.
knížo Rugenské
L. I. l42^ „Kruko ein Solin des riigischen Fiirsten Gvin, welcher eifrig wendísch war." So jme'nem Grin^ Grn^ srov. Grnéja, od hrnu, hrnouti, aneb 7/ron (z Nácboda u „Griii"
C.
„Cruco
ló.
Ifelmold
srov.
;
Gebhardi
Grini'*
filius
str.
I.
—
Hájka).
„Mojmír" ném. Saxo ad A. 1127 denburg IibIIo 1127.
—
Srov.
Meinfried.
Gebhardi ein
I.
p.
Chroiiographtts.
gewisser wendischer VVoiwode
Meinfried gebcrrscbt, der in diesem Jabrc durch WalTen seiner Feinde einbiisste." V.
„Meiidruh." Srov.
10.
^Principes Vinulorum
rum duelu
Vilc.
král
An. 823. commisso cum
ubi
—
cecidisset.
Ilelmold L.
I.
C.
Mislivoi et Mizztidrag,
erant
Bertin ad
qui
Lebeiv
sein
16.
quo-
inflammata est."
seditio
„Ljul" Liud, el
Bran-
„In
154.
Srov.
„Fiiii
Annal.
Francor..
regis
Viliorum,
Liudi
orientalibus
Abotritis
praelio
"
^Zvinek" neb Svinek. Srov. Ilelmold L. I. C. 48 ^Zventepolch interfectus est, dolo cujusdam Dasonis de Holsalia. Hemansit Tilius nomine Zvinike, sed et hic interfectus est apud Krlheneburg." Jméno Svinik povstalo snad od Pomorské eky Svina, Svine, tak jako Dunaiský, Donskoi, Vislavský, Labe (eský spisovatel), Hron z
Nácboda
Zbinko
fiCO.
p.
inímiciliao
Selibur
t.
a
aller
,,Erant
jjGnév^
Mistav;
Selibur
—
Srov.
subreguii
vicariae
co
eské
praeerat
Gueus
Ilelmold L. I. C. 19.
Duci,
vocabatur Waaris, Mis-
altrr
Mislav-Msta.
Adam Bemen
Srov.
Viuulorum
Witichind L.
Herimanno
relicti,
Selibur-Žolibor,
Gneus.
^Princípes
-irant."
duo
putribus
tav Abodritis."
48.
ili jest snad tož samo
d.
„Selibur a Msta."
11.
V. 3.
a
?
el
L. 2 C. Anatrog pagaoi
74 Z V.
n é
„Dapline
14.
1
29.
k a
slavská."
Srov. znlku 4. Daphne
dcera Penetisova byvši od Apolla láskou pronásledována náruim obejmouti chtl, když pak ji tento utíkala,
noby se
se zsstnvila,
ryciile
prsty zratoleslly,
posvcený bobkový
a
jí
vkorenily v icm,
Apollo objal místu
ní
ruce a
jemu napotom
slroni.
Znlka
30.
„Raxa" jméno eky. Srov. Witichind. L. 3. Edit. Meib. p. 658. „Imperator (Otto I. robu 956) casiris posílíš super Raxam fluvium, xd transmeandum V. 2
—
ab bostíbus circumfundítur. ferme uno a castris discedens, hoste ignorante, tes pontes celeriler construxit : et misso nuncio paludibus diíTicillímum,
Gero
miliari
Quo viso exrcitum revocavít. Pedites barbai et ipsi obviare legionibus contendunt. barbarorum dum longiorem víam currun', et certamen ad Imperaforem totum
nec fatígatione dissoluti militibus cílius redunt mora, dum fugae prsesidium quaerunt oblruncantur. Stoinef autem (Ucrorum dux) colle eminenliore cum equilibus cventum rei exspectabat: socíos inire fugám cernens, fugit et ipse, lucoque quodam cum duobus satellítibus repertus a viro militari, cujus voctbulum erat Hosed certamine fatigatus , arniisque nudatus, copite caesus est. Satellitum alíus vivus captus, imperatorique cum copite et spolíis reguli ab eodem milite praesenineunt,
:
Eo
tatus
est.
tales
iiiterfecti
protrahebatur.
positnm,
die
castra
vel captí,
Postera
circaqiie
illud
—
hostium invasa et multi morcaedesque in multam noctera dío
in
campo
captivorum
capite
subreguli
caput
septuagintn
ejusque consilíarius oculis erutis lingva est priva-
coesi, (US, in
medioque cadaverum
ínulilis
Znlka
relictus.*
33.
V. 6. „Na oltáích kamenných." p. 31.
Srov. Gebhordi I.
„Die áltestea Weaden, welche uur dea hóchstea
75 Obergotl
welchem
nerhalb
—
durfteD.
durch Steine
aiich
Ilire
einen
Profanen
die
sich
sorgten
Priesler
Opfer
ihre
braciiten
rerelirlen,
und zeichneten
Festigkeit
solclier
daiiern
konnteri.
Die
auf,
dass
aut
bis
sie Jalirliundcrte
selir,
zelia
crhohete Steioe
Verferti<íung dieser
KráTte der Menschen so
slieg die
ín-
ausserordenllich
die
EIleD im Durchinesser hatlen, auf andere
mit
Sleineo, ab,
auflialteo
niclit
fíir
grosso Altáre und sliinderten Steine,
aiif
Platz
aus-
Gebáude úber-
dass
man
selbst
wie es die mil allun mechanisclien Ililfsmitteln uiibckannten Weiiden haben bewcrkstelligen koiineii, solciie ungeheure uiid unformliche Massen in die Hóhe zu bringen. Daher war es den ehemaligen Priestern leiclit, diese grossen Altáre fiir ein Werk eines Gottes anzugeben, und dadurch ihnen eine gewisse Heiligkcit zu verschafTen. Vermullilich beiliegen die Priesler diese Altáre und gebrauchlen sie als einen Altan, um ihre gollesdienstlichen Handlungen einer recht grossen Menge von Menschen sichtbar zu machen. Abbildungen soicher Opferplatze sind in Beckmanns
jetKt
sich
nicht
zu erklúren weiss,
—
Beschveib. d. Mark. Brandenbunj^ Berlin 1731. T. S. 347. Uebrigens gcbrauchle man jeden dieser Gotler- oder Opferplatze (Chrám oder Kosciol) ouch zu den Beerdígungsfeíerlíhkeileii, die, weil sie mit Opfern
histor.
II.
verbunden wareii, auch ziim Gottesdienste gehorten, und also den Ti-mpel mit Kirchhófen oder Grabbtigeln." Srov. J. C. Ffister^ Geschichte d. Deutschen. Ilamb. 182.'). p. 343. ^Bei den Slaven wurden ungeheure Steinbiucke zu Altáren gebmuclit, dabei waren
umgab
—
Wohnungen ro7Hcj», I.
str.
keiten.
fúr
die
Priesler
—
und Aeltesten."
—
Ka-
K. 3. Rakoiciecki, Praw. ras. T. 27. Sam. Grosser., Lansitzcr MerkwíirdigLeipzicf und Budissin 1714., pod lánkem: Tod-
tensteine.
Ifist.
—
—
7,
Bei Lobaii
voliér Sleine.
Bei
dt-m
ist
ein
hober
sleiler
Dorfe Kouitjshai/n,
Berg nnd eine
Meile
vor der Stadt Gúriitz sind verschiedeiic Berge, funf an der Zuhl, die wegen der darauf belindlichen von Steinen aufgeselzten Monumentcn, nnd also vcrmuthlicli alter heidniscber
Grubstdttt-n
meriiwurdig
sind.
Denn
mMi
•
76 denselben
bei
findet
locrymdles
mit
viel
wie
Osteocollas
dergieichen
BeilHgpn
,
such
deren
Urna*
sicli
díe
und Verwabrung ihrer Asclie und Gebeine bedíent haben. Der gegen das Alle haben grosse^ Dorf zu liegende ist der hochsle. von breiten runden Steínen iiberaus muhsam und kúnstlich aufgerichtete Monumente. Die bereinander gelegten Steíne ragen zum Tlieil so weit heraus, dass man meiAllen
Verbreniiung
bei
ilirer
Todten
nen solíte, sie miissen heiunterstiirzcn, sind aber gleichwohl von einer solclien Schwere, dass kaum drei starko Dasjenige MoMánner einen herunter bringen sollten. nument, so von den Benachbarten gleichsam Katexochen der Todtcnstein genannt wird, ist das allerbóchste und breileste. Auf der Weslseite gelit in der Mitte ein selir grosser breiter Stein heraus, unter dem wolil zwólf
Auf Personcn zu Regenszeit trocken stehen kónnen. díesem ruhet die noch weiter hinauf gebauteLast; man kann aber nícht anders, als súdwarts durch einen alten bewachsenen Weg gelangen. Wenn man hinauf geklettert ist, fuidet man westwarts einen mit Erde bcdeckten Boden, und auf demselben einen oben platten und ín der Mille ausgehóhlten Stein, welchen einige vor einen heidnischen Opferallar hulten. Denn wenn man unien
etwas
in
dem Erdreich
grabt,
findet
man Kohlen
aschenfsrbige mil rothem Kies vermischte Erde."
Joh.
lliunmann' s Unters.
Berl. 1772.
str.
131.
n.
d.
al.
und Srov.
Gesch. Nord. Vólker^
„leh kann nicht unbemerkl lassen,
dass die erste Spur von den Slaven im nórdlichen Deutschlend bei dem Bda, der im J. 735 starb, anzuCreíTen ist. (Hist. Eccl. L. 4. C. 10. p. 400). Er nennl
Hunnen und lasst sie in der ^achba^schaft der Dánen, Sochsen und Rugier wohnen. Auch in Deutschland und Dánemark hal man einsl die Wenden so ge8Ío
nannt.
Die
Hnengraber
iia
nórdlichen Deutschland, die
von den Wenden herkommen, und die Stadt Jomsburg oder Julin, die beim Svrno, Agorus (p. Srov. 70) Hynnísburg heissl kónnen devon leugen." Ant. Tkaný.) Mylhol. d. Deutschen und Slaven., Znaim 1827. Th. L p, 140. Húnenbetten oder Jlnengráber. ganz
gewiss
—
7T Unter den in Deutscliland herindliclien Denkmalern des Heideiilhums siiid besonders dic tlúiieiibellen oder Iliincngráber (in Sadáeulschlaiid Riesensteiiie) nierkwúrg. Sie beslehen aus niehreren grossen Felsstúcken, iiber denen dem sie zur Gruridlago ein grosscr Stein licgt,
iioch
upd werdfi gewóhniich fúr Ueberresle heidiiiDie meisten Denkmáler dieser AHáre gehalten. Art findet mnu in Saclisen, Ilessen, im Osnabrúckischen,
dienen,
—
flcher
in
und
Frisland
im
bei
Konigreiche ^iederla^d in in dem Bezirke Drenthe
jelzigen
der Provinz Ober-Yssel.
wo
sich
dem Doif« Nordlaven der grosste Hauptstein aller befíndet, der 33 Scbiih 5 Zoll im Umfange
Hiinenbelton
—
Pozoru liodno, ie šlépje tchto Húnen~ Winnen, Wenden-Grdber, skuten se tam, a tém Ve Frisjen lam nalézají kde nkdy Vendové bydleli. Osnabnikii Nizozemsku zdají se ony býti a landé iJelgickýcIi Vened. zflslatky Armorickýcii a ješt Nejhodnovrnjší dvod a opis tchto slaroslavskalních ohluíc nalér.árno v Kralodvorském ských „Tam rukopisu, kde estmír k Vojmirovi takto praví skála Na jejím vrchu z cesty Bohu zmilená obtuj Bohíim.** A opt níže „I vsedl Vojniir na rychlé Proletl lesy jelením skokem, Tamo v doukon, bravu na dráhu k skále, Na vrchu sk/íli/ zanil Za vítzství v zadech za víBohm svým spásám Jim obtoval kravici bujnou." tzství v pedu Ostatn ve slaroslavské ei slula obf treba^ a oltá trebnik, trebiše, odtud snad ona astá jména míst v Treha, Trebin, Trei)en, Trebenov, Tehorních Saších misst."
ili
,
—
—
—
—
—
:
—
—
ob
—
:
boš,
Trebichov, Trebice, Trebiiice
Geschichte
v.
Krain
T.
II.
p.
Znlka
a
t.
d.
Srov. Linhart,
272. 33.
„Witeberku." Srov. J. G. Hauptmann, NieWendischc Oramm. Lubben 1761. Vorrcde S. 5. ^Niemand verrathe seinen Mjss gegen díese nnschuldige Spniche, denn cr móchte aucli seitie Unwissenlieit in
derlaus.
5.
78 meines
des
Praeceploris,
unsterblichen
Wernsdorf
WiHenberg, welcher
in
darínnen er díe Kirclien- Historie vorlas,
Wenden und
auch
D.
er
ols
auf die
wendisclie Spraclie kam, luletzt sagle: ibr
Herren, lernel wendisch, ibr wisset jelzo einmal dienen kónne.
es euch
Hrn.
seel.
seinem Collegío,
in
zugleicb,
als
an
einer
das
worzu
nicht,
erinnere mich
leh
sogenaniite
aber
scbwarze
Bret anschlug, Unterrichl in dieser Sprache zu geben, wie dessen Zeddul von einigen unverstándígen und mutbwilligen Studenlen gemisshandelt wurde. VVer bórt DÍcbt genie Goltes
Worl
seiner Mutterspracbc?'*
ia
Znlka V.
1.
„Vrbina." Srov.
in Pistor. Scrip. collatis
cantur
copiis
Vol.
de Saxonia
imperalor
mirobiliter
3.
venif,
diremit.
34.
Wippo, Vita Conradi Sal. ad Annum 1036. ^Deiiide super
ibique
Inler
—
eos,
qiii
conllicíuni
Saxoncs
cnim
Luttizi
vo-
implacabilem
paganos
et
(Slavos) fiebant ea tempestate multae dissensiones
;
cum-
que Caesar venirel, coepit qnaerere, ex qiia p;irte pax, quae diu inviolaln inter eos fueral, prius corrumperetur. Dicebant Pagani a Saxonibus pacein primilus conTundi, :
si Caesar praeciperet, prob.ire. E conlra Saxones, ad refellendos Paganos, similíter singulare certamcn, qiiamvis injuste contendcrent. Imperatori sponde-
id
per
Imperator
bant.
retn giles
nus
duelliim,
dnello
coiisulentibus
congrcssi šunt, ulerque a in
Principibtiá
dijudicare inter eos permisit.
sóla fide, quae sine
confidens, audacter pugnare
electus.
suis
siiis
,
baiic
Slalim duo puChristia-
operibus justitiae mortua est,
Paganus autem so-
coepit.
lam conscientiam veritatis, pro qua dimicabat, prae ocnlis habens, acritcr resistebat. Postremo Cliristianns a pagano vulneratus cecidit. Ex qua re Pagani in taiitam elationem et audaciam venerunt, ut nisi Imperíitor adesset, continuo irruereiit super Cbristianos Sed Imperulor ad compescendas incursiones eoruiii conslruxil ciislrum Virbinam. in quo praesi^iia mililum locabat, et principes :
Saxoniae, ut unanimiter resisterent
paganis,
sacrainento
79 et
imperiiili
predce
nejen
benino
vlši
conslringehal
jiissíone
dlivou žalobu
niéli
soubnj
i
výmínku
vjtétslvi
Koho
jim uuloženo.
Znlka eka pi
V. 2. ^Jece",
Erdbeschr. wuidtí
in
I.
Ablh.
Wuslrow
4.
Tak
lile
sprave-
i
—
Kviiezili
i
nedrženo,
a
jesté
ale
okradli, toho vésejt!
35. Vuslrové.
Srov.
507.
„Im Jahre
S.
B.
zulelzl
"
podnikli
Gollesdit-nál
in
Ilassely
1751
wcudischer
Spraciie gehalteu.'*
Znlka
36.
^Pika" aneb Píka, nm. Pirutsch^ V. 4. Wursty Queenvogen, jest ieliký, ob/vlÁšlé v PoUku uiív«ný, n tarn nepochybné vynalezený vozík, ve kterém se ne jak obycejci, ale na pne, ilí pikein sedti liokem l>u koiim obrániuHÍ, totiž ne olilíjeni ale ceným, anC se deska aneb t>ediidlo od pední o>:y ku zadní prostedkem \ozti tábne a lidé na obou slruuách i
levé
pravé
í
se
Búschings Erdbeschr. Th. 695. „Die Einwulmer Pommcrns sínd vornebmiíeb vtendiseber und deiilscber ilerkunft. Ob nnn gleicli "je. D<*iil8lien Anfiings iii Pommern niir gediildet wiinlen, so ver>chla«gcii sie docb iiacb und nueli die ullcn ls'iiwuliiier, índein sie denselben den Zii
6.
.Kašiiby."
VIII liamb. 1701.
weilon
Srov.
sir.
Der brle Triluit, den die aucli dei Denl^clien uuf, und als die denlselie Spr>clie die llolspraelie wirde, starb endliib di<' v\ end Srbe Spraebe niib nai hu-í. ii'l Zwí.scben der Di Wi n<'W und Lup^iW^ šiml niil* r deo Liiiidleiiten docb nocli Nai liKomír en dc nlleii WendisíhDeiití^chen, nud zwis.lien
Wenden
gebniuchten.
erlegen mus.sten,
b.ilf
li
1
ácblu
iNaclikonimen Poiii.
vyd.
der
\Veii)l«-n
mi
liiiden.''
Viz; ŠHfariik, SÍMrožiiuoíti,
sir.
T03.
80 V.
11.
Kap. XII.
^Tryzna." Srov. Nestor, Ljetop. od Schlótz. 1 oste kto umiraše, tvorjachu 125.
str.
tryznu nad nim" tici
a Sjeverci.
loliž
Str.
ein Zweikampf, ein
„Trisna zu Ehre
wurde." Tryzyia od
tek, žalost), strádati (pali,
Pozn. vyd.
Viz
Radimicí, Vja-
:
lieisst
seinem Grabe
bei
tryzen.,
Gefechl,
ein
eine Feierlich-
Spicl,
kriegerísciies
dem Verstorbenen
die
keit,
angestellt
kmenové
slavšlí
127.
trud.,
(t.
smu-
j.
cerlare), strast.
slovo Tryzna
slovníku Jung-
ve
mannov.
Znlka V.
1
hodu.
—
Byzanticlí djepisci
14.
Theophanes.,
stasius a
My
ji
pi roku 590.
zde podle Karamziua D.
„Ku konci šestého vku mírní
a
37.
šfastni
žili
na
Theophilakt, Aiiavypravuji luto K.
1.
moe
bezích
pí-
klademe:
1.
Baltického
Slavené, které chán avarský darmo chtl
Rekm. Tuto tak rozkošnou jako památnou píhodu poznamenali Byzaotinci. ekové, vypravují oni, zajali ti cizozemce, kteí místo zbroje kytliary iili husle mli. Císa (Mauric) se tázal, kdo jsou? Jsme Slavové, odpovdli cizozemci, a bydlíme na nejvzdálenjším
ozbrojiti proti
i
konci západního okeanii (Baltického moe). Clián avarský poslav dary našim knížatm žádal vojska proti Rekm. Knížata
vzali
dary.
než odpravili nás k chánu
výmlu-
s
nemohou pro velikou vzdálenost dáti jemu pomoci. Aly sami bylí sme 15 msíc na cest. Chán nehled na svatost vyslaneckého povolaní, nepustil nás do Slyšíce o bohatství a pátelství Rekv užili sme vlasti. píležitosti ujíti v Thracií. Se zbrojí zacházeti neumíme vou, že
a toliko hráme na
neznáme
kythae.
Není železa v kraji
vojny a milujíce hudbu vedeme Císa divil se tichému mravu
—
tch
našem, tichý
život
a
veuhostil posly a dal jim prolikému zrstu i síle jich stedky k navráceni se do vlasti. Taková pokoje pokojný.
;
milovná vlastnost
baltických
lidí,
—
SIqn
ve
strašných
barbarstva pedstavuje mysli obraz štstí,
jež
ve plodech obrazotvorností hledali navykli.
sme
asech toliko
Souhlasnost
61
djepisc v opisu této píhody dokazuje samými tehdejšími okolnustmi pravdu potvrzenou severe, kde Slavové mohli v rozkoši poiívalí pokoje, byzantíckýcli
její
i
když germánští národové ve Vídenských Jahrbucher poslové snad jen
tito
nikm
našeho
a
d.
nebyli ?" jako
špeliéi
národu
smšný
nejen
býti
se k jihu, a když se Oneo nápad Dobrovského, Lil. 27 str. 89: „i B.
událili
—
rozrušila."
Ilunská
vláda
vítaný
bude,
jalový ale
Z Délka V.
„Šttin,"
3.
Pomoanech
msto
Šttina, hlavní nejstarší
Odry neb Odéry
oech." Srov.
Ep. B. L.
zdá
se
38.
na kopci u reky
V. 4. „Svatý
cele
i
neiiávist-
nám uedvodaý.
tuk
Vita
v
ležící.
S. Ottonis in
Lu-
C. 15. p. 512. „De incisione nuceae srboris. Destructo fano, cum vir Dei Stetiiium reverterclur, arborein nnccam pracgraiidem idolo consedevigii S.
cum
cratam
fonte,
tím succídere suis
III
subteríluebat,
(jui
ses suppliciter rogabant, cullus
custos
illo
ne
quia
paupcr-
vítám alcbal
cjus
fructu
sta-
vero Stctinen-
succidereliir,
arboris ex
quam
invenit,
Accedenles
imperavit.
inopem, ae autem jure jurando alTirmabant, sacrifícia, quae illic daemoriiis exhibebantur, generali edicto per-
Oborm
pelualiter inliiberel
dictante
Histor.
aequitatis
Anonymi L.
Šttina)
lale
sacris
Vicini
Episcopus
insísleret
autem,
pius deleclati agri
posscssor
pit.
Cap. 22.
niliil
unquam
pturos,
numinis
KoUárory
— gpisy
IT.
et
pro
vel vel
tumž
arborem
volebat in-
amocnilale sae-
jure
cootandem cives
jurando
sanclitatis
iiírirmanles,
arbori so
alicnjus
idoli
Torro
indignari
iucidcretur,
utilitute
íicbkardi
alque
irasci
obtiiiuerunt,
babituros, sed magis
umbrarum.'*
umbra ejus
De arbore ne
divinitatís
neque
eliam
idolo dicatam,
ne iiicideret eam rogiibaiit.
vehemenlius
precibus
multis
qui
fueraiit,
piissimus,
Srov.
21. p. 115. „Cum (in civiet exslirpandis fanis idoiorum et
nucis mirsndae pulchritndinis, cidcre.
doctor
C.
3.
delendis
dilignlius
pelilioni
naviter annuil."
ralione,
vicc
adscri-
se illam
frucluum et umoenilate
I. p.
30.
„Die Pomiuern
O
82 verehrlen zu Sletlin einen beseelten Nussbaum,
bei
besonderer Aufscher oder Priesler wohole, den deniselben gebrachten Opfern lebte."
der voa
eiu
Znlka V.
„Volín"
2.
bellm
mae,
Arcta
cinxit
quod Danise
regno proscriptos
oppidum adegitque
rex obsidione
dedere
res
clarissimo Vandalorum
fVolin),
iolulit Julino
39.
Srov. Scuco Gr. L. 13. p. 204. ^Ericus rex Daoiae 3. C. 2.
a Krantzius Vand, L. pido ad
profugos c Dania
signí jussit
saevire
denv
supplicio.
proscriptos,
Nam
op-
fovereU Itabitato-
quos in-
in
deliga>os ad
palm
nudari jussit, ventrem in longum novacula scindi, viscera
profundi et cor extractum viventibus ostendi."
Pozn. vyd. str.
etc."
v
Viz
Šafaík,
tébož
„O
jme'nu
as. esk,
Mus.
1845.
892,
a
Znlka V.
msto
„Kamin,"
1.
v Pomoanech.
polsk.
Srov.
Starožitnosti
položení
a
na
3
str.
slovanské,
msla a
Vinety
si.
40.
Kamien,
Ilist.
esk.
Episcopat.
Kámen,
Camineiisis
Vol. II. C. 6. p. 537. „Camini nomea Cameaica derivari posset, quae sígnificat domm lapideam, aut arcem nátura loci muuitam.^' V. 4. „Jedna paní." Srov. Vita Ollon. L. 2. C. 4. pag. 471. nobilitate y,In castro Camin mulier quaedam
Ludew.
ia
Scrip.
Vandalicum,
et
—
divitiis
a
22.
civitate
agrum egressa melebat.*^ iii Anonymi cum Ilist. Andr. collatae L, C6S. „Vidua quaedam in rure nou longe
praeprollens, ipsa
Tamže
2. C.
a
p.
Ilist.
Caminensi, dives
ac
nobilis
valde,
Christiana
coniempta, patrios deos se colere velle dicebat, Erat autem multam babens familiam, el non parvae ausuam, et, quod ctoritatis matrona, strenue regens
religione
domm
magtinm videbetur, maritus ejus, dum vivcret, equos cum adsctnsoribus triginta in usm sotelitii sui Factum est ergo in una suis liabere consueverat. domiuíca die tempore messis, populo undique ad eccle-
in
illa
terra
—
83 siam
—
ego Cumqite
desceridain.
Ite,
ip^a
omiies
videritis,
cbíatís
manicis succinctaque vcste,
esl."
dujQ
vero
slanles
—
iti
alibi
forlc
a
per Siavoa. Budae 1783
„Znaykobiely
124.
quam
íter
operum rusticorum fainiliam admipraeterea laneí liiieique ves-
Praeterquam euiin qiiod
in
advuceutur, doiniiinquu et
liabeuiit,
esl
totius
pruciiratio.
Idcirco qnibusvis gruvioribus
raro
iiilorponunl,
iielritiain
siiio
1G3.
miíinowície w^
p.
illaniiii
operibus
sir.
corri-
secare nisa
Srov. Engelhar. Kaltur-Gesch. Pak Piller
viris
nistraridani
ebra-
;
dexlra
len<;ns,
že od prac rohiiczycb,
iiiqiiit,
moxqiie
i
falcein
siiiistr:)
mešsura
inc,
neíotiosiores esse mulieres arbitraiiiur,
Slavonia.
partent a
blicas
laciatis
>d
wylí)czaly sig iiayzainožiiíeysze
iiie
Mitterparliei'^
tihis
qii
Srov. Surowiecki Sledz. Pocz.
Slowianskie."
„Non
calamos
zmiaiiky,
si^'
cjaSJe žtiivva,
et
siiniliter
veniebat,
ípsa
caiiipos
ío
agrum vetnsse^
ín
facere
puit,
nec
ad oietemlas sei^etes
fiixit,
vobiscum
Ecce
noslras.
matrnna
praefata
properante.
nec suos penniltebat.
culo iateri adii.ierente
vel
in
pu-
phileas
prudoiiites,
puteo rediues laeva urceum porlent,
neqiie,
si
dexlrain
a
fuso abslineiites."
V ecko- íimské mythologii bobyii
„Ceres".
V. 9. poiuicl)
úrod.
V.
13,
14.
„V
Slav byl pro Evropu
rolnictví
Srov. Sarowiecki, SLedz. Pocz.
strtiin."
str.
5.
mi-
„Iiine
wojeiiiiego, národy wprawionc
zdoby wczo
prielatywaly
gn z
(jbic,
oryZa,
i
vvydAierailagodiii
z
gotosve lupy; Slowiauic niestruszni
przyroJienia, przez
woliie
Wgdrówki
potem wlasuego czola up|i)diiiar mogli." Str. 161. „Slowiauie naleieli zdavvna pado rz(^>tlii niirod()\v stale osiadlycli, ró/,nycb od stersku-luluczycii. Jak Tacyl po>viedzial o Woocdacli, icli przodkacli, ie „domos (iguiit," tak póinieý Procop, Jornandes iniii zgodiiio potwierdzali tož samu. Z tak,-) wlašnie šltlounošcíi) usposobieniem do rnlDictwa wysily národy Slowiaiiskie z piérwotuych swoicii siedlisk ; i jezli niektúre z uich w ciogu w^drówki; basziikali
jedyiiie
zienii
,
klór<)by
i
—
i
i
6*
84 wily B\q czas niejaki orožem, to tylko dla tego, ieby zamieiiic jq w plodníj." osiqgnQc pusia ziemif Sir. 59, „Téy to paimJQcéy skloiiiiošci do prac rolniczych, téy cnocie, jak jq sius7.nie na owe wieki namniéy zwac možemy, przypisac nálezy že Slowiaiiie
—
i
i
;
došwiadczaii podežrzliwycb zazdrošci od
swoicli
s^sia-
wszQdzie u nich, a nawct u nieprzyjaciól chclne znaydowali przyj§cie. Wi?ksza cz^šc krajów i okolic, które zej^ii w Cesarstwie wscliodniem. dodrowolnie im liczne ich pokolenia, które na Hprawg edst^pion;) zostaju w posrzód nasie glgboko byly wcisngly w granice, rodów Germanskich, przez wiele wiek(3w uie tjlko tam
dów,
i
;
i
nedo^wiadczaly szanujiíc
žadnéy
niespokoyno&ci
,
owszem
ale
užileczny icb przemysl, slarano siC
w
róžoycb
epokacii sprowodzaé wivcéy. Mitdzy innemi S. Bouifacy
w
korzys'nych prziwilejów, przy-
7 wieku, za nadaniem
ngcil
pokolenia
liczne
Slowianskie
do
okolic
Fuldy,
wyzszego Menu, Wiircburga, Bamberga, Beureylu, klóre zaniienioiie w uro•wyrudowane z odwiecznych kniei, dzayne póla, dlugo zwane b>ly obwodomi Wendzkimi. Srov. Eckhard, L. 23. C. 7 apud Cbr. Jordán App. i
—
Histor. p. 251. „Circa tempus Synodi Salzburgensis de An. 741. jam in Dioeccsi "NVirzeburgensi ad excolenda novalia
sub
erta
censns
anniii
pensilatione
receptae
Slavorum propinquorum. In Frivilegiis Wirzeburgensibiis nicntio fit Winidorum, Slavorum, Serborum, Jlainwinidorum ac líadenz- Winidorum. Meinwinidi erant, qui íigros colebant ad Moenum, HadeuzWinidi qui ad Rsdanliam colebant quoque ad alios fluvios, Auracham, Wisentam, Aischom, Itscbam et Baunacbam item in Bucbonia silva. In silvestribus locís Radantiam inler et Moenum a S. Burchardi tempore (a. 74 IJ Slavi VVinidi ex Sorabis puto et Bohemis sedes crant diversae
familiae
;
fixcrunt et
terram
excoliienint,"
—
Gebhardi,
Gesch.
„Der Ackerbau bob sich unter den Wenden so slark empor, dass man sie in Deutschland Túr die gescbickteslen Anbauer sandiger Gegenden zu halten anfíng, und die Landesberren der Staateu Fulda, Wiirzburg, Magdeburg, Lúneburg, Beureulb, Pfalr d.
}Ve7iden
B.
I.
p. 43.
85:
und Flohculolie viele wcndischen Colonislen in ihre unangebauten Einóden verselzten, oder aucli durch manilire Gebiete in cherlei Vorrcclite und Untcrsliilr.ungen ^VerscliieB. II. p. 324. zu ziehen tracliteten." dene llerren versellen die sorbisciien Landleute ia ihre
—
friinkischen
und rbeiniscben Landgíiter zum Anbau wsler
oder waldigtcr Gegendeii.'*
—
Ilerders Ideen
z.
Phil.
Mensch. Carlsmhe 1792. B. 4. S. 37, „Allenlhalben liessen sicb die Slaven nieder, um das von andern Vólkern verlassene L»nd zu besitzen, es eis Colonislen, als Ilirten oder AcUerleute zu banen oder zu vorbergcgangenen VerDutzen; mithin war nacli allen heerungen, Durch- und Ausziigen ihre gerauscblose, lleisSie liebten sige Gegenwart den Lándern erspriessiicb. die Landvvirihscbatt, eiiien Vorrath von Heerden und d.
G.
d.
—
tíelreide,
—
verferliglen
Leinwand, pRanzteu Fruclitbáume."
Berlin 1827. S. 1 5. Lutzow. Gesch. v. M>'cldl>., ^Wiihrend die germanisclieu Vólker in bluli>;en AusroVluugskriegen Knechtscliaft, Tod und Lánderverderbniss herbeiriiiirten,
lohnle niisere ileissigen
Wenden
der ruhi-
ge Besitz ihrer neuerworbenen Líinder, deren Anbau und Urbarmachiing sie siih arigelegen sein liessen." S. 147. „Gross muss die praktische Kennlniss der Wenden in der Behandliiiig des Grundes nud Bodens. und walir— haft eisern ilir Fleiss in dem Anbau und der eigeneo Bewirtbschariung sich
die
desselben gewescn
unziihligen
sein.
Man
denke
Siimpfe und dichten Waldungen, die
gelichlet und gerodet werden miissten, warniende Sonncnslriil in den von feuchter Kalte starrenden Boden eindringen und ihn erweichen konnle und man kaiin nur mit Vcrwunderung lc»en, wie viel die Wenden als Ackerbauer geleistct bahen.**
ausgetrocknet,
ehe
d«ír
—
Gesch. d. Deulschen, Hamb. 1829. B. í. 341. „Wie sich die Germanen als Krieger in die romischen Provinzen gelheill, so sind dagegen die Sla-
J.
C. Pfister,
Seile
ven
als
frieillihe
Aiibiiuer
in
die
verlussenen
lentschen
Deulscbland „In 349. isl ihre gernschlose Niederlassnng und ihr stiller Kleiss Auch spaicr von den wohltlititigsten Folgen gewesen. Liinder hereingekommen.'*
Seito
86 Kolonislen von ihnen geholill worden, und gewisse Aecker nach ihrer Arl zu píliigen wenriisclie Beeten genaiint. Sie wolllen lieber steuerpflichlig >verden, wenii sie nur ilir Land mit Ruhe bnuen Seite 344. ^Da die Slaven wegen ibrer Arurften." beilsamkcit und Erfahrung in der Landwirtliscliaft gerne als Kolonisten aufgenommen >vurden, so sind aucli, bcsondcrs in diesem Fathe manclie Wórter aus ibrer Spra-
sind
nocli
man
liat
—
che
pator,
deulsclie
die
in
pricitaji
se
nm.
(od hriada, hof,
U.
p,
íinsiedelii),
(nm.
Rabatlen), stán,
stáje,
od Okena
r.
nm.
pleji,
bi (od
Píliig),
néni.
(od
lyn,
B.
5.
erwiesen dass die Slaven wilden Nomadenieben
dem
t.
—
liídel
Siedel-
robota
als
zum
tavadlo,
die
ist
stoh,
asopis
Srov.
„Es
1.
fiiiher
exslir-
Zaun, záunen), stádlo,
d.
list.
(nm.
sídlo
selo,
(srov.
Sladel) a
sloviim
latinsky
ném, Peitsche),
(nm.
týnili
stodola
1823.
pleli,
bili,
Griittdel),
takovým
K
íibergangen."
pluli
ísis
gescbichllich
Deutscben
von
Stand
der
bleibenden
Landwirthschaft íibergegBngen, und sich dwrin den Ruf fiitier Erfahrung erMorben. Insonderheit wo es darauf
und urbar zu mactien, Slavenstámme als die gescliickleslen berbeizubringen. Sie gaben den neuen Pílaiizungen, Wáldern, Fliisseo, slavische Namcn, die in der deutscben Sprache bis an den heutigen Tag wieder zu erkenenn sind.** Leo Sapiens, Taclicor. in Kollarii Amoenit. pag. 69. „Slavi maxima lemperantiae in cibis erant sludiosi, qui alios agricuiturae labores permoleste praeterea ferrent." Belii Not. Hung. T. I. p. n3. j,Slavi labonim šunt tolerantissimi, rusticationis potissimum, quae passim cultu vineatico et agricolalione absolvilur. Utrumqiie operarum genus mogna procuranl industria, si ita ager ferat." Steph. Leska, Elenchus Vocab, Enr. Budae 1825, p. 25. „Magyari, vita nomadica relicta, et sede in Panonia fixa, aralionem primm apud Slavos conspexerunt ab iisque eam didicerunt. I.nde factum est aiiUam ganzc Striche auszureuten suclite
man
in
Franken
ganze
—
—
eos vocabnla barázda. borona, pszteke, kaszii,
dem
vílla,
boronální,
suscepisse."
J.
kapalni,
kaszáliii,
Csaplovils,
gereblye. aliaqiie
Gemalde
kapa,
ab iis-
von Ungarn,
87
Pst 1829.
T.
(kde Slováci
I.
38.
p.
eingeerntet
gropsem
Fleiss
—
H.
Josef Rohrer
Wien 1H04.
II.
Und
wird.
docli
T.
Verš. I.
p.
uber
ist
Tlieils
d.
slav.
„WcnD
106.
neues
niclils
Frúiijahr
iin
mit
alles
Itier
Theiss
der
on
indessen
ann-cbaiit,
wármste Boden grossen
fruclibarste
en den Karpalen
isl
Es isl úbcrdecUt erst
Schnee
dass der Haber mit daraiif
„Das Klima
bydicji) rauii un
der
brach hegl.**
Bew.
óst,
d.
der vieles
eines
Vólher Uiigarns auf den Nameii eines iiidustriósen Volkes darf, so sind es gewiss die Slovaken.
Ansprucli maclien
Oie
Siovakt-n
sind
es,
Zipser Comítate nieislens
dio ilirc
den
stiibst
Kelder
113. 114. „Der unwiderleglichc Beweis Deutsche niclit Ursaclie liabeii auf unser und dus sisvische schwerfliissig
Sein
Krainer.
—
Die ObtirkrHÍtier gehen
Fleckchen Krde, wtílclies
Miihe das
Dentscbcn
—
im
a
pag.
dass
wir
beslellen.''
zu nennen, sind die alle erdenkliche
r.u
sicli
ilinen
Bliit
stolz
von der Vor-
ang(>wiesen vvard, nioglicbsl zu benutien. Scliárfere
siciil
Augen wollen os den Aeckern anscbcn, ob síe von Slaoen oder J)eutschen bearbeitel wurden. Die schinalen liohen Beeíe und liefen Furchen, welche man so híiiifig iu Krainischen
und da
i»
Ackergriinden Deutscliland
uigen
fiiidet,
erhalten.
hitben
auch
sich
Man heisst.sie
in
iiiip
ei-
Orlen des friinkisclien Kreises die wendisclien Ackerbeelc." Linhnrd, Gescli. v. Krain T. H p. 330. „Die Slaven waren es, wclclie die Wildnisse iin Siiden Dentschlands, das elicmalige Knrantanien, in tragbares
—
Ackerluiid umscImíVn.
der z\\
Full
war,
ist
crsehcn. Terra
aus illa.
Dass dieses sogar einer
in
Oberoslerreich
Urkundo Knrls des
quae esl
infra
Grossen
locum, qui vocatur
Forst et
ad Todicha el Sirnicha, (|iiani illi Slavi collueninl cultam fecerunt. Wir Kx d pl. inonast Grémií.
—
beobiíchten
uml hewiiiidern ntcii den eisernen Fleiss Uiid das geduldige Aiisiiarren des Krainisolien Baiiers in der Bearbeitiing sciues oft uiidanlíbaren Bodens." Srov. Uakowiecki, Prnwda Hu.*. I. p. 42. „To wielu róžnych Prowincyacli Sowiansckich Ind pospolitý chleb powsžeclinie naziwa Swi^tym, Ddrem božym, >v naywittks7.ém ma go pos/.anowaniu gdy uHymnieysza odro-
—
i
;
88 chleba przypadkem spadnie
na ziemig i zdeptaný bydž wiclUim grzechem ; przed wyrzeczeniem w polrzebie iakowych sów mniey pzrychleb SzanuiQc slorice zwoitych, mowii powszechnie Ant. Jungmann, Krok II. 3. str. 377. „Dosa8wi
uwažaiíi
zostanie,
(o
i
:
rzetelnych
iedynie
bh
ský
Všecko
Prove
ve
bogactw szuka b^dzie." Stargrad radlici v ruce
dkazy
toto jsou
v
jakové
lásce
—
a
Slavdržel.
vážnosti
od jakživosti u Slavfi stálo. Proto pkné a slušn píše Kopitar, Jahrbucher d. Lil. Wien, 1830. B. 51. S. 115 „Prof. J. Pbil, Fallmerayer bemerkt in seioer Gesch. der Halbinsel Morea, Stutigard, 1830. S. 202. dass die Slaven iiberail schnell zum Ackerbau gegriíTen, Handwerke, Handel, auch SchilTalirt zu treiben angefangen rolnictví
Sind dicss nicht offenbare Anzeichen eines ge-
hatfen."
rechten
von
Naturclls
Civilisation ?
und
—
schon
eines
Und doch
sind
Anfangs wieder (nach
tiichtigen sie
227.) „wilder und nnedler eis die Germanen !" Wir wolten hier den Vfr. an das Sprichwort vom Geruche des Cigeniobs nicht mahnen, aber fragen diirfen wir ihi» aut sein Gewissen ob ihm denn im Ernste vom Raube zu leben edier díinckt, nls vom Ackerbau und Handcl ? Er S.
:
solíte
sten
—
einsehen, dass Hian edel sein kónne nur auf seínes
eigenen,
nicht aber des
Znlka Srov. VilP S. Olton et societas
rum
et
L.
2.
Ko-
fremden Rechtes.^
41. C.
40. „Tanla vero fides
esl inter eos (Slavos in Pomerania),
fraudíuno penítus inexperlí,
cistas
et
ul
furto-
scrinia
noa
89 habeant serata: afitnodum mirati šunt quod clilellas episcopi et scrinia serata viderent. Vesles suas, pecuniam et
omnia pretíosa
siia
rcconduiit,
cooperlis
—
ioexperli."
cuppis et doliis suis simpliciter
in
fraudem niillam
Linhart,
Gescli.
utpoto
raetuentes,
Krain
v.
II.
233. „Die
p.
Slaven kannten das Eigenlhum. Um dasselbe zu sicliern, wider den Belrugr, braacliten sie keine Strafgcsetze
und
Ungerechliglíeit
vcrsclilossen
Sie
Diebslahl.
ilire
Geráthc vor Niemand, und sie erstaiintcn iiber die Christen, dass sie, um ilir Eigentlium ii sichern, Galgen, Rad,
Scbwerd, Feuor und Torlur nótliig hatlen." Uelmold L II. C. 12. „Žebrat" Srov. 10. V. _Nec aliquis egenus aut mendicus apud eos (Slavos) repertus est," Naproti tomu skladatel tchto básní vyznati od lak mnohých, obyejné a žalovati musí, že nikde mladých, sice dobe odéných, ale nezbedných, starých v šírém nejen v mslecii a vesnicích, ale žebrákfl poli, stíhán a pronásledován nebyl, jako na svých cestách Nejednou bže kiel zdravý a po nmecké krajin. celou tvrt hodiny za nánti, aniž se dal silný žebrák v tukových mislech odpraviti pokud nco nedostal, a to i
i
i
jako jest k
vyhlášený Schneplenthal
p.
„Písaha"
V. 10.
admittunt,
dificillíme
Helmold
nam
L.
jeho
a
okolí.
84. Jurationes
C.
I.
juraro apud Slavos quasi per-
jururo est."
V.
„Rodie"
11.
gratia
tutis
locum obtinenl."
et
Ilelm.
parenlum
talis
Znlka V. 3.
L.
II.
12.
C.
primm
cura
„Hospilali-
apud Slavos vir-
42.
Helmold, Chr. Si. L. T. Vinulorum poostio, qua Balticum alluit pelagus, quon-
„Vineta."
Srov.
C. 2. .Fluvius Odora transit per medios pulos, in
ciijus
dam fuit nobilissíma civitas rimam stationem Uarbnrís et Ue cujus praeconio cuitn. el
vix
credihilia
digna rclatu.
Fuit
recitantur,
san
Viivieta^
Graecis, urbis libel
nta.xima
praestans celeberšunt
qiii
in
cir-
qaedam aliípia commemorare omnium quas Europs quia
magiia
90 claudit
civitslum, qtiam
—
Civilas
non
nihil
tus,
titulm ibi commorantes non publicassent. mercibus omnium natíonum locuples,
iiabuit
jucundí aut
Danorum
rari.
Han
civitatcm
rex
maxima
classe
funditus evertisse refertur. illius
geDlibus
et
illa
lentissimam quidam tiquae
aliis
advenae Saxoacceperunt, si tantum
Nam
nes párem cohabitandi licentiam Cbrislianítatis
cum
incolunt Slaví
Graecis et Barbaris.
permixtís,
civitatis
monumeiita."
Praeslo
opustipa-
šunt adliuc an-
— Lútzow^
Gesch.
v.
Mehlenb. S. 135. „Das reiche Vineta oder Julin im Pommer'schen Wendenlande halte seinen Unlergang io JBúschinj, Erddem Neide der Dánen gefunden." ^Von Damerow besch. Ilamb. 1701. Th. 8. p. 749. 460 Ruthen nordwárls in der Ostsee auf einer kleinen Insel hat vor allers die grosse und beriilimle Handelssladt Vineta gestanden. Sie ist vermulhlich zwischea 1100 UDd 1120 untergangen. Man hat naciiher von Zeit zu Zeit bei niedrigem Wasser Triimmer derselbea gesehen, und 1771 strandelen z>vei hollándische SchilTe auf denselben." Hauenschild, v pelož. Karam. Ilist. D. I. str. 54. 55. ^Hr. L. Sleckling, welcher seiner germanischen Edda das Bruchstiick eines Heldengedichtes: Der Untergang von Vineta^ úberschrieben, beifúgt, versichert, sein Vater hábe in Swinemiinde noch „„von Vinelas IVlauer-Huinen, voní siidlichen Thore, und den darauf ruhenden Lówen*" gehórl.** Aug. Wil. Tappe^ Gesch. Russlands I. 21i. Kap. 49. S. 258. „Vineta vvar der Sage nach eine der gróssten und vornehmsten HandelsstiJdte in Europa, von Slaven bewohnl, auf der Insel Usedom in Pommern, am Ausflusse der Peene in die Osfsee, etwa vier Meilen von Stettin und zwei Meilen von Wollgast. Im Anfange des zwóiflen .lahrliunderts soli sie bei einem Orkane vom festen Lande abgerissen Micrniíus, und von der See verschlungcn vvorden sein. sie sei zu seiner Professor in Stellin (f 1658) eriáhlt Zeit noch von SchilVern bei slillem Wetter Dan)rro\v gegeniibcr, etwa eine halbe Meiie vom Ufer, ganz deutlich niit ihren Kirchthúrmen, llauseru und Strasson gesehen vvorden. Vergl. Allg. hist. Lex. Leipz. 1722.
—
—
—
:
91 S. 777. Riihs in seiner Geschiclile des Millelallers ieugnet das erzálilte Factum jedocii ohne liinlanglíclica
—
Griind. Takové rozvodném baltického moe letopisové jsto zpominají, k. p. Anonymi Chron. Slav. apiid „Circa principium siiae Lindenbrog. Cap. 31. p, 201. (rralris Geroldi Epis. Liibec. ltG2.) consecrBtionís tuutu
inundatio facta cst, qiiod quasi oniiiis terra Frisiae, Hallielei),
Alhíae
Wirrae
et
stiinmersa
nam
fuisset,
millia
inulla
as
mátne píklady tukových zemélesunim a morem zmizelých mést. Tak pravé píšíce toto, následující zprávu ítáme v Bu-
honiinum
oqiiis
pcrienitit.''''
I
za
iiušich
Ap. Nr. 34. str. Ó24, Ueber dus Erdheben wird aus Murcia vom 24. iMurz Folgendes gemeldet Ilier haben seit dem 21. dle Eidbeben forlficdauert geslern hatlen wir wícmIcf
dinskijch novinách^ 1S'J!). d. 20.
f^Spanien.
:
;
5
6 auf »'ina»der Ttlgeiide Erschullerungen, v\i'l;',he Angst nud Schreckcn selzlen. Uie Stadt Gnxrdamar oxisrt nicht mehr, auch nicht die geríngsle Spur bis
Alies in
ist
wo
cntdecken,
zu
sámmllichen
vvorden,
sciiluMgeri
da
diese Stadt,
Bewohnent
(2,400)
gestindeii
von Gatiz
hal.
mit
ihren
Erde
ver-
sic
der
Torevieja
i
si
dem Erdbodcn gleícli. Nuehts auf den 24. ist die Stadl San Fulgentio ganz von der Erde versclilung«;n worden." V. 4. „V rznob^rvé moe toho vodé." Helmold X.
C.
/.
2.
(Vinetae)
„Ibi
naturae. Trihus oním
unum
ajunl
tertium
viridissiiiiiie
cernitur njluitnr
Neptunus
illa
esse speciei,
6.
jj.Ieliož
Srov. Joh.
i-st a
Dorn.
lod
insula,
triplicis
quorum
allenim subulbidae,
molu furibundo, perpeluis saevit
V. 5.
netu."
frelis
kryly
Fiorillo, Kleine
leinpeslalibus."
zemskou
pla-
Schriften arti-
„Zu Vineta war Uie Einwohner dieser Sladt, welche nichl allcin an die Kiistcn von Engbnd und Frunkreich, soudem auch soi^ar bis nach GriechiMilaiid kameu, erwarben sich so viele !\eichtliunier, duss scibst ibto gemeinsten Geiailisciiulleu von Silber uii
der
Inhalts.
lliiuplsilz
Gótting 1SU6. p. 3()1. slavischen Cultur.
der
dings Pommer. Magaz.
B. 4. S.
40).
Dio Tliore dieser Sladí
93 waren mit vergoldeler Bronze iiberzogen
und verbrei Chron. Porn, L. 2. C. 25.), jcdocli wurden sie mil zahllosen andern Kostbarkeiten von dem dánischen Kóníg Henning im J. 830 zerslórt (Kranz Vand. L. 2. C. 20)." Tenže Fioeiuen grossen Glauz
telen
rillo
2.
str.
Theil
j^Ein
(Joh. Micrálius
der
morgenlándisclieti
Schátze
wurde íiber die VVolga und andere Strome nach Ladoga nnd von da nach Vineta gefuhrt, wáhrend der andere Tana nach
—
Anton, Uber die alt. ging." „Die Handlung der deutschen Slaven war ausserordcntlich ausgebreitet. Man denke nur
iiber
Italien
Slaveriy II, p. 100.
die Sladt Vineta. Hier kamen die Waaren aus allen Weltgegendcn zusammen." Vbec jak rolnictvím tak kupectvím Slavové slynuli nad jiné'. Povstná kupecká Hansa vlastn cd nich pSvod vzala. Viz zp. II. zn. 78. V. 8. „Neptun'', Bh moe u a íman, nosil v ruce tízubé vidle, odtu i Vidloh zvaný. V, 11. „Herkulanum" msto v Itálii v Neapolsku, pod panováním imske'ho císae Tila lávou, skálím a popelem z Vesuva vysoptoým hluboce zasypané, a teprve I. 1711 pi kopání nad nim studné náhodou znovu od-
—
ek
Viz,
kryte'.
broslavé D. V.
M. Z. Poláka, v Do' 1821. str. 11 12. „Vtip kivohlavý chce t zniiti." Srov.
cesta do Itálie od
IL
II.
—
Sv. 4.
P. Jos. Schaffarik, Gesch. d. slav. Sprache und Literatur. Ofen 1826. p. 15. Die Existenz der Stadt Vineta auf der Insel Volin, die Herder das slaNÍsche Amsterdam nennt, wollten Eumohr 1816, und Levezov 1823 zweifelliaft machen. Helmold, meinen sie, schreibt sio durch Irrthum fíir Jumne, d. i. Julin." Srov. GebJiardi JI. p. 47. Lubechs Bericht vom J. 1587 in Hangonis Pomerania Diplom, p. 297. Dieser Bericht erstreckt
—
sich
auf die Beschreibung einor angeblichen
aucli
Sladt
vor dem Jahre 830 von der See verschlunsein, und auf der Insel Usedom geslanden haben
Vineta,
gen
die
sahe
soli.
Liibech
ab
der See auf
in
Kiescl,
die
pflasterte
er
fúr
Strassen
eine
einer
lialbe
Slunde
Sandbank
Fuiidumenle der hielt.
Aber keine
\>"eit
grosse Iltiuser
vom Ufcr
und klcine und fiir ge-
pommerische Stadt
93
dem
hat vor
13. Jaiirhundcrt steínerne Iluuser (?) und geliabt. Der eiiizíge Sciícingrund
—
gepflaslerte Strassen
das Daseín
fúr ii)
ciner
da
Zeit,
Jiiiino
Scliriftslller
Yealmíen,
llelmold,
Namen
alterc
Vineta
Scboliast dcs
Vineta
pommcrísclie
die Stadt Julin
liatle
alte
melirere BoguTaliis
1158
dass
der,
ist
Vineta sicb aufiiielten, za
et
mehr vorlianden gewesen
niclit
die
de das
Cives
Liibcck
Stadt Vineta
eini-r
sein
soli.
Nainen, denn
nennt
sie
tangu
sciion
—
Uebrigens
der polnisciie
Valmicg
und
der ibre Zerstorung erlebte, gibt ihr
und
Jumnela
der
;
Adams von Bemen
vielleicbt
beisst sie
noch Jumne,
und nacb der Einfiibrung des Christentbums erbielt sie Búschinrj^ den Namen Volin, den sie nocli fúiirt." Erdbesch. Hauib. 1701. Th. 8. p. 753. ^Der ebemalige Prasident der Regierung iiber Pommern, Julius Fried. v. KelTenbrink hat im 8. nnd 2. Tli. des Magazins von gesucht, dass es ehedeni zwei Btiscliing 7.U beweiscn von welSliidle uuter den Nameu Julin gegeben hábe,
—
cben die
einerlei
alte
mit
der
Sladt Vineta
geweseii
Burg gchabt, die Jonic und Jomsburg genannt Morden, die ncuo abor, nach jencr Zerslorung von der-
iind
eine
seiben
liinwohnern,
geiliichtelen
nahé
bei
\N'olin
auf
der [Sordseite dieser Stadt, angelegt worden, aber keine
iangeDauer geliabl hábe." Naniszetvicz s }tho stotož ovániin rozliných slavských niist, osob a déj jest vbec k uevystáni. On stotoiuuje ili za jedno drží Vandii a Vlastu. Kralía a Sama, Vinetu a Retru beze všech dvod. Viz jeho Uist, polsk. T. 1. K. 3. str. 430. „lle do mnie, zdnie mi si?, iešli si? nic myl?, že miasto Retro slawne balwochwalslwem Kadygosta, moglo byd iedno ze slawnéni miustem Slowianiikém nazwaném Viprzy morzu uy^ciach rzéki Odry ležijcém.''
neta, a
—
i
Ze všeho tohoto vyplý>á, že Vineta
a
Julin,
anebo
dv
rozliné ale velmi blízká msta býti musela asi tak a Budín, Varšava a Praga; anebo jedno a tož msto, ale dv (aneb i ti) rozliná jména mající, totiž sice
jako Pešt
slavské Vineta, germánské asi
tak jako
Luletia
Gran, Bystice
a
a
Jume,
Paris,
(a
Budín
Neusohl, Novgorod
a a
latinské
Jnliiium),
Ostrihom a Chunigrad a t. d. OiVn,
—
Srov.
Gebhardi
125.
p.
I.
„Die
Wenden gaben
allen
fremde Namen, B. z. Liineburg Glein , Salzwedel Losdy, Mikílínburg^ Rereg-, Wippendorf Faldera, Hogerestop Cuzaliii (KúszAnt. Jung!in)." Tak mohlo býti Julin a Vineta. mann. Krok II. 3. str. 375. „Po vyvrácení Vinety od Švéda a Dán za píinou domácícb roiepí a po utodeutschen
Stádten
,
die
besucliten
sie
—
i
ješt íboeniny zdí z more vidl krásné, jakých jen v Bukovci (Lubeck) spatili mohl, ku konci 8. stdlelí, povstal Julin neb Valmj na blízce, 1170 Valdemarem docela vyvrácen, dáleji pak Arkona v Rugensku." nutí jejím, neboí Kantzov
slrmicí
a
ulice
v
moi
Pozn. vyd. Viz Šaf. Starožiloosti str. 891, zvlášt pak téhož lánek v as. Cesk. Mus. r. 1845 str. 3 asi.: „O jménu a položení msta Viuety.**
Znlka
43.
V. 5. „Balt, Blal." Divuo jak mologii tohoto jména hlavy lámou, z nordického Balte
Blte
co
prý
sob Nmci
na ety-
odvozujíce je pás
hned
znamená, pon(dle Schóninga) ;
vadž zem moem jako opásána jest hned od letického Baltes co prý btle' ili Blotu znaí (dle Praetoria) a t. d. Nejpirozenji se jméno odvodí z ei toho národu, jenž od jakživosli u toho moe bydlel, a podle jehož jména i cizinci je Venedicum Mae, Kdo toto jméno srovná Venedicus Sinus nazývali. s
onmi mnohými
slavskými^
podobný
Bláty, jezery, plesy, zálivy, vodami, skosti pochyboNati nebude.
V, 8. stein^
Ind,
„Jantar" antar^
ecky
název
nosícími
o jeho slav-
ten
electruni,
nm. Bern-
pochodí tak od jména Antú^ jako Indich od jména Kositer (srbsky-cín) graec. xacatrepo^ od Kas-
siter ili Kassiteridh v
Britanii
V. 9. „Aulochtoai",
samozemci.
ecké
a
t.
d.
slovo,
t.
prabydlitelé*
95
Znélka 45. V.
12.
„Piiarus", véž na
ohe
se v noci
klade,
Znélka V.
1.
moském
na
breliu,
oii
aby plavci do pístavu vidli.
46.
„Argonauti," aneb Argoplavci,
sluli
ti
hrdi-
Argo jmenované, do Kolchis, kraje v Asii na východním behu erveného moe, se plavili, aby tam v háji Maršov na dubu povšené a od nespanlivého (Ir.ika ostihané sluté rouno ili berani kži donové, kteí na lodi
byli
zpátkem do Thessalie pinesli.
a
nimi byli: .lasou, syn
Herkules,
Kastor,
Srov. F.
jiní.
str.
Pollux,
iSíra,
Nejhlavnjší mezi
phvby, Orpheus a Výbor ze spis eckých. Díl I.
krále Aesoiia
Theseus,
a
vfidce léto
zpévec
8.9.
„Samolhraka", Samothracia byl ostrov v AeThracii, kde Argoplavce boue napadla. 5. „Stymphalidy", jisté plemeno ptákíi obzvlášt u jezera Slymphalis se nalézavších, kteí lidi velmi tráV. geickém V,
3.
moí pi
Argoplavci museli se na ostrov Aretias proti
pili.
nina
bránili.
V. 6. I.
i-ec.
str.
„Býky, draky.** Viz F. Sír, 8,9.
k Actu Jason, žádal tu slíbil,
Výbor
„Pistavivše lodi v Kolchid,
kži
vydati.
On pak
zapáhne-ii kovokopylné býky sám.
tury
dva,
z úst
ohe .soptíce.
velikosti
Ml
ze spisCt
pistoupil ji
dáli
pi-
pak divoké
výtené, jenž ocelové mli nohy, Tyto ažby zapráhnul poruil mu ješt
draí zuby."' 10. „ArkonsUá stanice." Srov. So-vo Gramni. Dan. Ilist. Francof. ad Moen. 1577. L. 14. p. 289 jjlnterea oppidjni (Arcoacnses) portám urbis, quo minor eam (l)anis) attentandi lacullai paleret, ingenti glebarum acervu perslruxerant, adítumque coacta cespitum compage claudentes, lantum ex eo opere riduciae contrahebanl, ul turrim qiiae supra portám sila fuerat, sigrozsívali
V.
nis nitia
laotum aquilisque protegerent. nuigiiitiidíne
luter quns
ac colore ínsiguis, cui taatum
eral
Sta-
venera-
96 a populo Rugiano tributm cst, quantum omnium pene deorum maíestas obtinuit, eam enim prae se feren-
tionis
humana divinaque grassaodi poteslatem habebant, eis quod libitum foret iilícitum habebatur. Populari urbes, aras demoliri, fas ac nefas iu aeqao po-
tes,
in
nec quidquam
oerc, cuQctosque
Rugiae penates aut ruinis aut incendiis
evertere potuisset: tantumque superstiliouí iodultum
exigui paani autoritas rcgiae
potestatis
vires
est,
transsceo-
Plectcntes síguo perínde ac diviao gestamini
deret.
liO"
norem habebant, olíiciis damna, injurias obsequio repenKaramzin Ist. Gos. Ros. T. I. str, 94. dentes." dumali cto v vojenjjSlavjaae obožali ješe tnamena, Znamja Bolliioojo viemja ooi svjatjeje vsjech idoiov. pestroje, slojalo skich Venedov bylo otmjenoi veliiny scitalos silnoju obyknovenno v Svjatovidovom chramje
—
i
i
i
bogincju, kotoroja
ne
lolko
idoiov.
voinam, ídušcim
s
zákony, no daže oskorbljat Datskii Korol Waldemar sžej jego v narušaf
vzjav sei gorod."
89. „In Arkon
—
Ant. Ver.
právo
neju dávala
iiber
die
i
sainycb
Arkonje
Slaven,
B.
I.
wie Saxo erzáblt, Kriegeszeicben, und unter andern auch die beriihmte schónfarbige und grosse Stanitia. Es ist wirklich ein slavisches Wort und mag Staniz, Stanice gelieissen haben, welches ganz sicher eine Heerfahne anzeigen Es war die Hauptfahue des ganzen Stammes, und de. diente dem Heerlager, vor oder in welchem diese grosse schone Standart aufgerichet stand, itum Zeichen." Linbart, Gesch. v. Krain B. 2. p, 240. „Die Cbrobaten nennen noch jetzt eine Fahne zástava, die in Krain in eine Opferfabne Slavnica ausgearlet ist." I u Slovák jest zástava posud tolik co korouhev. Pevnost Arkonská cnéla s trojnásobnou zdi ze zem, skali a deva do more, na vysokém erveném krovu (dachu): p.
liatten
die
Slaven,
—
wr
—
—
chrámu Svantovilova chvla strašná korouliev Stauica.
Znlka V. 2.
jj
Výspa Rígenská."
nae Mezimoie.
47. ili
ostrov.
Ciiobot ji-
97 V, L,
tolidemque
descriplos,
—
pos
Praetereii ciijus
idelial,
nefarium
ducebaliir. jiis
tíor
viliur
li(tc
Svanieviti
salellites
in
peculiarem
Gram. equos
Saxo
trecentos
militantes
eis
coloris
albi
lia-
equum
juhae aut caiidae pilos convellere IIimic
soli
pascendi
sacerdoti
iiisi-
ne divini aiiimHlis usus qiio frcquen-
erat,
d('iidiqiie
Srov.
Svantovítfl."
„Numen
288.
p.
bebat. tilulo
„Blo
4.
14
In
liabereliir.
Suantiivílus (id simulacru
hne equo OfiinÍDne Eiugiae
vocabulurn erat) ud^ersum 8a-
Cujus crorum suorum liostes bella gerere crcdebatur. praecipuum argurnentum extab.it, quod is nocliiiuo lempore stabulo insistcns, adeo plenimque mane sudore ac luto respersus videhatur, lanquam ab extrciiatione Auspiveniendo mHgnorum itii.erum spacia purcurisset. cia quoque per eundcin equum IuijusniO(ii sumebaiitur. Cum helium adversum aliquHm provinciiím suscipí plahastarum ordo minis rorum cuiss
rei
opera disponi sniebat: in quorum quolihel binae e tritnsvers) iuuilae, conversis in lorram euspidihus figobanlur, magnitudine ordiues disparanle. Ad acííUiíli spaciorum
quos cquus ductatidae exp^dilioiiis lempore, solenni precalionu
pracmissa, a sarcerdote veslibulo
pnxiuclus,
si
cum loramenlis
propositos ordines ante dexlro quam loevo
pede Iranscenderet, fauslum gereudi belli omen accipieSin laevum vel seniel dcxlro praelulisset, pelen-
batur.
dae provinciae proposituni miitabalur " V, l>. „Svila"' srb. indbáv, svilný, liedbávný, srov. víti,
svil,
vil,
V.
kQ
Sr.
10.
ang-
nohami
hrdý,
si k.
„Z-iitioh,"
asto
dle
latinského
dupající
a
tím
sonipes
t.
j.
znuí, 7.vuk
zpsobující.
Znlka V. XII.
pMazcpa.'*
2.
196.
p.
Viz Voltaire, Historie de Charles polský šleihtic vo Vojevdd-
,,Ma7.epa
slv Podolském
narozený, byl panosím u krále Jana Purozumiii v las, které ml za s*é mlamanželkou jednoho polského šlechtíce, bylo od-
Kazimíra. dosti s
48.
KoUArovy
spisy.
11.
98 kryto
;
tohoto
tento dul jej
pry
zalinati.
nahélio pivázati
K
Da divého
kon
a
pošlý z Ukrainy tam zpátkem
cválal 8 Mazepoii, od unavení a hladu témér odpolu Pomrtvým, až mu potom sedláci ku pomoci pispli. Srov. sléze byl od cárá knížetem Ukrainy jmenován." Polihymnia polská od J. Jui. Szczcpa"skiego, ve Lvov, 1827. str. 50. „Dumka Blazepy pazia przy królu Janie Kuimierzu, przed uysciem do Bohdana Chmielnickiego." Kde stojí toto poznamenání: „Panovie polscy, uraženi na miostkí Muzepy, grozili mu, iž przywÍQzanego do Byla to tylko ogonóvv koskich wyprawiq na stepy. pogróZka, z niey atoli urosla dzika baóó (?) klór{| Wolter w žyciu Karula XII. za prawdziwQ przytoczyi a za nim Byron w znamym poemacie powlorzyi.
Znlka V. u.
„Studence,"
3.
Slaven T.
II.
str.
50.
Ant, Tkaný, Mytli.
121.
,,Sludenec nannte
d.
Deuscb.
man eineu
sich auf der lusel in einem dichten und von den Bewohnern jener Gegeud Dieser See wimmelte von Fiíciien góttlich verehrt wurde.
bciligen See,
Walde
der
befand,
aber mana durfte 8Íe nicht fangen.
wegen der
Heiligkeit seines
Wassers
„Kidohora." Na Rugenském ploslrov se vysoké s píkrou strminou nad moem nící pedhoi, (jmenované Kamen, v nmž stupn vytesány, odtud nmecké Stubbenkammer) které pouhá bílá kida jest , o niž bijící se vlny celé sousední moe na bílo jako mlékem barví." V.
Jasmund
13.
nalézá
Znlka
54.
„Nmc, Finn
hromady." Briefe Srov. Nyerup zu Koppenliagen, Pclersburg im Márz 1819, in den Wiener Jahrb. Lil. d. 16. B. 1821. S. 16—17. „Die Finuen sind seit der Vereinigung mit Russlund, wclches íie gewissermassen zu einem eigenen, selbststándigen Staate machle. V.
6.
des Professor Kask an den
Prof.
.99 uad habeo begonen. Auch dio geringste Vergleicliung mit den Estliáiidlcrn, die von demselben Slamme, aber durch die Deutschen niedergedrúcUt sind in die fiircliterlicliste Knecbt!
aus einem neuen Zeilraum
gleichsam eiiien
in
verdientes
ibr
in
LicUt
auf die Fíiinen gewirkt miitliigkeit
Was
setzen.
zu liat,
erwnclit,
Literatur
ilirer
ist
oline
insonderheit
Zwcifel
der gfgenwariigen russischen
Edel-
die
Hegierung
;
die
Inwobner dcs gt^sammten Finniands, gleich bis ein Paar Mcilen von Petersburg, wo Ingermanland beginnt, geniessen dursclben hurgerlichen Freiheit und milden Behandlung, wie wálirend der Vereinigung mit Schweden, ja sogar noch grossere, da ihre Freibeiten vom Kaiser Nmci v Petrov bydlící Alexander erwcitcrt sind." máji nejen vlastní nnieckojazyké chrámy, divadla, kavárny a novinárny, alebrz (jakž to pisale! lolioto od oitého svdka slyšel) i vlastní z Nmecka tam donesená právo, zákony a soudy, v jejichž užíváni se beze vši pekážky ponechávají lak že jsou tam jako status in gtalu. Srovnejme s tmito Nmci u prosted Slav, Slávy u prosted Nmc!
—
—
Znlka V. lat.
j^Sedmispái."
1.
Zedlern, pod
Alaximinus,
Joannes
Kaiser Dciíus dieiit.
in
Klan sagl,
Kaiser
zu
ihr
Conslantinus
dem
dem
gencnnt,
3. Jahihundi-rte
als
>velche
dem
Trabauteu ge-
gediíchJ. 251 der Guizen-Tempel bauen, und
dass sie, als im
Cpheso einen
Lebens-Strafe
anbefuhlen
Vermógen zu GeMe gemacht, Armén ausgelhcilt, und sich in eiiitr
gan/.es
unter die
Schláfer.
Marlinianus, Dion>sius, Serapíon, 31al-
uud
durinen tu opfern hei
auf
Universal-Lexicon b.
Sieben Briider, Seplemdormienles, werden adeliihe Personen, niihm-
lich;
sie
Srov,
lánkem „Sieben
chus,
te
55.
lassen,
scihiges Steinkluft
Soliald abtr BtTge Celion versleckl lialten. solchrs ruchbur worden, hábe man sie darinen vermauern mússen, da es deun geschehen, dass sie ia einen tiefeo
100 Sciilnf gePallen
Zeiien
sie
mil oíTen
ausgeseixii
Jalirlmnderle,
5.
Und wie
erwacht wáreo.
Argen
ii
des Kaisers Tiieodosiiis
zu
erst
tind
dem
in
nálimlich
446
Itluiiamed (iavon tráumt,
gesclilafen,
und
als die
sollcn
Waclienden
Ihr Gcdachtníssiiig ist den
tiaben.
II.
wieder
27. Juni,
den Grieclien 4
Aug. und 22. Okt, als an welclien Tage sie in die Hó.len gesperrt und wieder erweckt worden. Die Aby»inier hallen ilinen 3 Tage zu Ehren, die Coplilfp den 25. Feb." Srov. D. Q. Molkri Dis. de Seplem Dorniienlibus. Ciir. Reineccii Disp. de Sepl. Dor. bei
—
Za olka V.
10.
„Vyrostlou
56.
tla vašeho.* Divno že
z
nkteí
kmenové |>ii volení s\ých panovníku tak asto se k cizincm ulikali, jakoby ve s^e'm ^lastnim národ nemli muž k panovnní zpfisobnýrh. Tak šli Rusové k Varegm pro Rurika: Cechové k Nmcm pro Fru dricha Fali krab HenPoláci Imed ku Francouzm pro Vahiis. hned k WiiJaim pro Baloryho, hned ku rika slapští
;
7.
ŠNedm Jleckib.
pro Signuinda
a
—
d.
t.
Liitzow,
Gesch. v,
Kón-g von Slavanitn, gab voQ seiner Zusanimenkunfl niil Kanut
S. 83.
,,Heinri(li,
bei Gelgcnheit Hlavarde (einem dánischen Fúrsien,) óffeDllich die feierErkláiung: er halle nach seintm deimaleins('gea lirhe Hinfritt Nimianden zu Ubernahme scbwierigen des Begin enls in Slavanien fr fáitig, als Kanut Hla^arde, und er bostinimte diher zur Fortdaucr der Woblfabrt seiner I.ander und Vóiker mit Ausscblicssung seiner Solme Zventibold und Kanut, denen er die zum UerrscheQ
sich
crforderien Faliijikeilen und Eigt nscbaflen nidit zuirsuc, diosen H«Tzog von Schliswig zu seincm Nacbfolger.* Lenfant Franz.
darauf
Augen
Gesch. v.
Hirsíh.
sich
auf
widersctzten Sie sagten,
Gúler
des Th.
Hnssit. z.
I.
Konig zu Konig Jagelio.
cinen
den sich
mim
im Laude
Pressb.
365.
diesem
Vuili.iben
ans
dem
auf Has lebliafiesle.
gehornen Bóhmen, der seine zum Kóuige beuólhigt. ^iklas
vváre eines hátte,
178;5.
^Die Pragcr dachlen vahlen , warfen ibre Allein die Taboriten
101 von
Husinec
^ITentlich
:
besonders
widersprach
kaiím liaben wir, sagte er,
diesem
Vorliaben
einen auslándisclieo
Kóuig aus dem Reiche verJHgt, so kommt ihr scIioq wieder mil einem andcrn im Vorscbla? Da er sah, dass seine Vorstellungen von
keinern Gewiclit waren, so verluss
—
er Prag mit allen Taboriten."
Než uslo smuloé znlku 82. O Dunajských však Slavecli jinae píše Leo Sapiens. Tact. in Kollarii Amoen. pag 05. „Slavorum gentes ingenuae toho
následky
citívali
atque
liberae,
nubium
in
nemini suis fluae
alii
atteri
zpvu
potuit,
priieserlim tum.
quodammodo servitulem
iibenlius
et
servire volebant,
enim
arbitrabantur,
1.
a
unquam cum ulra Da-
unie amplecti
eliam
huc
coactne,
quam quolammodo principibus
genlis
opprimi quam Romanis parere.
Znlka V.
i
V.
propria regione habitarent: et
melius
:
viz
quibus servitus el sultjeclio nuila
ratione pcrsuaderi
traductae,
:
„Arkona"
msto
57.
a
pevnost trojbradebná na
rugenskdm paioslrov Vitov k plnoní stran letící na vysokém pedboí u moe, slavné modlou a chrámem Svantovitovým. Viz jeho opis u Saxa Gram. L. 14. sir. 287, jenž byl taji*tnnikem biskupa Absolona a oitým
svdkem tch pibéb
na ostrov Rugen, které vypisuje. prosted msta k plnoní stran ostrova na píkrém 200 stevíc vysokém okri'lli. Do Arkony nosili tém všickni Slavovc roní dan a dary. Jméno msta Arkony povolalo nepochybn od njakého
Chrám
jeho
tento
u
stál
zakladatele
n vladae, jmenovaného Jar, Jarek, Jaromír král Rugcnský, Pozn. vyd. Viz Šaf. Starožitnosti str. 892. C. 2. „Rovinky." Saxo Gram. I. c. ^Medium urhis planicies habebat, iu qua delubruni materie lígneum opere elegantissimnm visebalur, non solum munifKenlia cuMus,
Jarko
sr.
sed etiam simulacri
in eo collocali numine reverendu m." „Olinky." Saxo 1. c. „Si-niel qu- taiiis post fruges promiscun tolius in
V. 3. Icclas
aeitem simulacri, religioais
litalÍ8
pecndum
nomino celebrahat.**
hostiis,
solenne epulum
102 V. 2.
„Dobré
6.
^Rugiani,
C. 13.
Srov. Helmold Chr.
lidinky."
qmmvís odium
SI.
christ ani DcmÍDis
L.
apud
eos ínvaluerit, pollebant tainen multis naturalibus bunis.'' V. 7. „Hostinky, hry." Saxo I. c. „Reliquom diei pleníš luxuríae epulis cxigcntes, ipsas convivii dapes íd
usm convivii
et gulae nutrimenta verlere.
In qiio
epulo so-
brietatem violare pium aeslimatum est, servare nefas habitm.
V. 8.
„Do
trávy se sklon."
Saxo
—
prae foribus excubante."
„Populo
c.
i.
„Obt pinášeli.** Saxo I. c. „Sacerdos V. 11. turbam diulius ad hujus numinis venerationem sedulo sa„Nummus ab unocriílcii ritu peragendtm horlatus." quoquemare vel foemina annuatim in hujus simulocri cultum^
—
doni nomine, pendebalur." V. 12. „Žrec," Srov. Dobrovskii Instit. Ling. Slav. Vindob. 1822. p. 95. „Žertva viclima, sacrificiuni, Žrec sacerdos est a zru, žrieti, immoiare, sacrificare. ISorunt tamen Slavi et požreti et hujus iteralivum požírati (unde deglulire,
žir)
jídlo,
„I
a
devorare."
Žcrtva
s
nesmcbu
mrky jim bohovóm."
bíti
dávati
co krm^ Kralodvorský bohy, ni v sií-
tolik
jest
Srov. Rukopis
žrec co krmilel.
ped
v celo
A
jiesli."
dále:
V. 12. „Velkým za koláem centa mulso confecta, rotundae
:"
:
„I
Saxo
formae,
dat
pokrm
c.
„Pla-
1.
granditatis vero
tantoe ut penc hominis stoturam aequaret, sacriTicio
movebatur.
Quam
sacerdos
sibi
nens, an a Rugianis cerneretur, percontari iilum a se
a
ac populo medinm interpo-
videri respondenlibus,
solebat.
Quibus
ne post annum ob iisdem
erni possef, optabat. Quo precationis more nou suuni aut populi
fátum,
sed
futura
messis incrementa poscebat."
Až posavad Slováci, zvlášt v Turcanské stolici, pekou pi svdbách t»k veliký kolá „radostník^ nazvaný, že zakryje.
pímo postavený lovka za nim stojícího celo Tsto takového koláe kla
kou u spodku kroutícími
se
kolekami opatenou lopatou,
aby se snadno vsadili mohlo. musejí na sochore (driiku) v komory do jizby k hoslm
Upeený pak ten kolá placht dva více lidi z nésti, kde obyejn od i
103 na
staršího
hosf
se
rozlinými V.
stole
pi svadb z
13.
tésia
rozkrájen bývá na tolik
ulepenými kvítky modlitbu."
y,liikai
kusu,
kolik
Povrch koláe ozdoben bývá
nalézá.
a šperky.
Saxo
I.
„Sacerdos
c.
statuam veneratus, tum sibi, tum patriae bona, civibusac vicloriarum incrementa solcnnium vcrborum que
opm
nnncupatione poscebat."
Znlka V. in
58.
Síkvo L. 14. „Bože lverohlavý." simulaním omnem bumani corporis
1.
aede
transcendeiis
grauditale
lotidemquo
quatuor cnpiti/nis,
,
„Ingens
babitm
mirandum perstabat, e quibus duo pectus, totídemque tergum respicere videbaulur." Sa.ro 1. c. ,Sacerdo8 praeter V. 2. „Šedivec." communem patriae ritm barbae comaeque prolixitale cervicibus
Lidzoiv, Gesch. v. Meldenbitrg. p. 35. „Die Keiclithiimer, welclie in den Tempel di-s Svanlovitflosscn, vermelirten den Glanz des Gollesdienstes, hoben «nd die Macbt und das Anseben der Priesler desselben
speclandus,"
grndeten zu Arkon ein solches Supremat íiber alle andcre Tempel dieses Gólzen, dass im 10. Jahrliundert mit dem nichl unpassend sein Oberpriester zu Arkon Oberhauple der
Kircbe
cbrisllicben
desselben Zeilalters
GebhanUho vypsání a charakterisováni tohoto rugenskélio knze, v II. D. jeho Geach. d. Wenden str. 4 — 6', kde ho jak ziímsylného zn Roni zu vergleiclifii ist."
šidire
a
klamce
gefahrlicher zu
einen
jako
lidu,
úhlavního nepítele sein
všech als
unausloschlicheii
osvícení,
nenávistnika
kresan die
schien
(nichts
Aufkliirung,
Absdieu gegen
alle
er
jako ilim
unterliioll
Chrislen bei
seinem Volke. liess jiilirlich (?) einen derselben zu den Fússen des (íot^.enbildes biuriihlen) a t. d. jest nový dhaz opravdové rouháni, nerozumní a toho, jak on rád, kde jen mflie, slavskému jménn
asm
litržku
iní.
„Náboženshn." Srov. Lf(tzon\ Gesch. von 232. „Wehrere Shriftstellcr erzáhlen, dass im
V. 9,
Mekl.
S.
104 J. 1171 molirere Tausend hpidiiische Wenden durch dea Herzog Heinrich den Lowen seibst, auf eioe gewaltsdme Weise zu Taufe gbrathl worden selen, iiidem sie schaarenweise von ihm in den Schwerinsclien Sec ge-
und dass davoii dle Stelle wo dieses geden Nanien der Tópe oder Taufe erballen bab. B. Latomi hist. epis. Megalopol. S. 21. ^Der Lndwig dem Frommen Priester Anscliarius wurde von beauftragt das Chri>tentlium den Wenden zu predigen. Sein Wirken fand inde%sen in den wendischen l-ándern
Irieben wáren,
schehep
sei,
Eingang, vcábrend es dem Griecliea Bolimen noih im Laufe diS 9. .lahrhnnderls gelang, die dortigen Slaven zu grossen Schaaren za taufen und das Cliristentbum auszubreiten." S. 116. 117. nicht den mindesfen Cyrillus
in
j,Wie mochte es aber doch zugeiien, dass nicht des Evaiigeliums heiliges Liclit jene Finstetniss zu erleuchist Die Uiitersuchung dieser Frage len vermochte ? wichlig: und da niemnnd vv^ird annehmen wollen, dass in den Weiideri liegende, Griinde der Abnei2[iing
injiere,
gegen das Cliristentlmm, z. B. ein naturliclier unbezwingWiderwille gegen die Aunahme eines bessern Glaubens iiberhaupt, obgewaltet, so forsoht man nothwendig ausser ihaen liegenden Griinden nach, nus denen die furtwáhrende hartnackige Weigerung das Christenthum anzunehmen und die grausamen Vcrfoigungea gegen die Cbristen vielleicht zu erkláreo sein niocliten. Fragen, die bei dieser Unlersnchung nahé liegen, sind folgeude : wie war das Verfaliren der damaligen sogelicher
wie der Inlialt der chrlst iclien nannten Bekehrer ? Lehre ? wie waren Leben und Silten der Chrisleii ? wie ihre GeistlicbUeit, und welchen Einíluss tibte di«ís Alles auf die Wenden ? S. 119. Es moclito gtnt w-lir sein, dass die vie'en das was ein aller Schriftsteller sagt Land der Wenden auf allen Seilen um/.ingeliiden Bi:
melir als ibren Kirchen und Kostem Goltesháuser erscliieneu, und die Biscbófe und Priester eher gewallige Bezalimer als fried122. Polilische Abliche Bekehrer zu nennen seien, S und Zinspllichtigkcit war der hángigkeit der Wenden schofssitze
mil
Rst- denn
als
105 Haiiptzweck der eiii
Deiilsciieii
Slaven, seibst vvetia er kaiinte,
dunnocli an
War
nehm<)ii.
es
das Cliristenthutn fanden
also
die
das
;
sicli
vollcr
ilirer Bekeliriiiig
zu
oicht,
als
Wetiden
líessen
chrislliclien
biirgerliclien
ahsiclitlicli
wenn
Werk
Die Dentsclieo
dazu.
Miltul
evetiliielles
wolllen
Lehre
Elire sie
l)e-
nicht Tiieíl
den VVendon
hasscnswerlli maclien?
hier
aur
dum
einen Ersatz
Tur
Wo itireo
roh und Aberglaubcn gegruiidet war ? Wareii die Cbristen elwa von solclien frei? Muaste SvHnle>its geweihte Fiihuc den VVenden nicbt eben das gein, was die heilíge Lanzo von Antiocbia den Cbristen var? Warum also diese gegeii jene austauscben ? Wiiren niclit llexun- und Zuuberkiinste so gut in den Klóslern der Cliristen, als ín Arcona^s Tempel, an der T.igesordining? Wenn nicht durch Wuiideikrafl, war es kaum einzuseben, wio eino solcbe Religionslelire, die der Hcinlieit des Iiihalts und ciner nnzieheuden Ueberzeuguiigskraft so vóllig ermnngelte, Ileiden zu bekehren vermocble.* S. 314. „Die Wenden sliessen keineswegs jede fremde Einriclituiig blos aus dein Grunde, >veil sie eine fremde uud bei ihnen nicht herkómmliche war, alten
Gótzeiicultus,
ahgescliiiiackt
und
dieser such nocli so
auf
—
hurlnackig von sich, obgleicb die anina^slicbe redliclie
Art,
und unvon Deutschen und pflogte, hierzu Veran-
mit welchcr sie ihnen
Dánen aufgedruiigen zu werden lassung geben konnie: wohl nber leitete sie ein boiícr Grád von poliliscbcr Kiujrheit bei der Priifung und Aneignung des Fremden." Gebliardi II. sír. 32. „Da wo es d:e Um>tánde crlaubten, liessen die Bischófe die Unlerthaiien mit Gewalt laufen. Die zwei reicbsleu Kloster
und Salfeld beschafliglen sich vorziigiích mit der Beklirung der VVenden, fanden aber nielirire Vortheile bei tjewaltsamen Mitteln, als bei Predigten und Nienburij
onarien scheuelcn zum Tbeil Sprache zu lernen, redelen mit den Wenden deulsch und uberliessen es einem Dolmetscher, ihren Vortrng den Zuiiórera vcrslandlich zu machen. Andere liessen sich Heden und Glaubcnsartikel in wendisclicr Sprache auf^elzen, und laseu diese dca
Uiiterwisuiigen. die
Mulie,
dio
Die
i>liss
sorbisilie
106 AccentuafioD,
Zohórern
vor,
dass
ilire
Ausdriicke láclierlich und widersinnig wurdeii,
und
den
zuweilén
Wenden
zum
Eiorichtung war es
und
behaupten,
wenn
Bei
dienien.
dieser
blosser Eígensinn
kein
wolil
Religion
christlichen
lalsclier
Gespótle
also
leuHische Lenkung,
keijie
liger Ztíit
der
so
iinít
wie Schriftsteller damaSorben das Vorzugliche erkennen woillen."
viele
niclit
Schlólzer, Nestor III. p. 180.
—
181.
Karl
,,Seit
dem
im fránkischen Staalsreclit der unmenschliche Grundsatz, dass es erlauht, ja gar verdienstlich sei, ein beidoisches Volk mít Gcwalt iim Chrisleathum zu bringen. Nicbt einmal Mohamed (wenn gleich ging von diesem Grundsatz seiner Nachfolger) eiiiige Grosseti herrschte
Bekehren
8U8.
hicss
damals
taufen,
d.
Wasser ward
mit
i.
Jedeš Volk, das sich bekehren
besprengen.
liess.
eben dadurch unterjochl: subada, gesteht der Eribischof Thiotmar ganz naiv, regi, populo, etiam nobis^ INun schickte rnan den Halbwilden sogenannte Geistliche auf deu Hals, die mit dem Volke kein Wórtchen sprechen kotinten: ewige Schande fíir den europáischeii Menschenversland und noch mehr Sciímach, der schónen !
—
angcthan Aber diese unniitxen Leute, unverslándiiclie Hocuspocus die nur Ceremonien, d. i. macbten, mussten von den Neubckehrten gefiUlert werdeo. Der geschcidte Alenin liatte Karl dem Grossen Christiisre'igion
gerathen, den Slaven keine Zehenden auf-
ausdnickllcli
nach
zuerlegen:
nod es
!
seitieni
notoriscii,
ist
Tode
dass
alle
geschah es allgemcin; sognoannte Rebeilionen
aus
Veriweilliing iiber jene
der Slaven an der Ost-See Zehendei), die ácbtlicben
men
die
PfalTen
Co
scien."
pedkládiilo
a
gierigen,
uontitzen
mit Strenge to
und
bylo za náboženstvo,
vnucovalo,
daher
vidno
ku
pr.
ver-
horgekom-
einforderten,
které
se
Chron.
jim Slav.
apud Lindenb. Cap. 23. „Et vetavit comes Adolphns ne SInvi jurarent in arboribus, fonlibus et I&incerti Auct.
pidibus,
sed
oíTerrent
crimitii<)us
(c 'risliann) íerro ac vomeribus
pulsatos
jsou vomeres candenes viz Peti'i Lambec.
L.
2.
sacerdoti
p. 40. Edit. Lindenb. Tak hle
jeii
—
Ber.
Co Hamb.
jedna
pvr-
examinandos."
107 ivosl
Jinae soh v rozdruhou horší imnována. kresfanského náboženství poínal slavský národ, Husové: Srov. Kararnzin, Istor. Pedmluv, str. 13.
za
iirováni
ku
pr.
národ otkryl strany nikomu dotolie neizvéstnija, prosvtil ich boiestvennoju véroju, bez nasilija, bez zlodéíslv upotreblenycli drugimi revnileljami cliristianstva „Rusliij
i
Evrop
v
Ameriké,
v
i
no
piímérom
jedinstvenno
lušago." V. 11.
Nmec v
nmeckých
losti
a
Zp.
Srov,
„Lesí."
podvodný.
znlku
I.
obyejn samé
krajích
Nmt
cliriibrosli
90.
v.
podrobeni
Divno, že djepisci
toliko
b\
Slavft
zmuži-
sile,
pemnohé píklady úklad a podvod ml-
pipisují,
a polutelnosti, nízkodušných ienim pomíjejíce, ba vinu tchto Slavfim, jako prý k náTuk píše rodnímu chorukteru pináležející, pilepujíce. mnoliých místech svého stranlivý Gebhardi na nejen v tomto peddíla, ale jiní, pravdy milovnjsí, stojí sudku, ku p, K. Ch. F. Liitzov, Gesch. v. Meklenb. „Die wendischen SlavenBerlin 1827. T. I. p. 24. sttimme in Mecklenburg hatten andere Sprache, andere Verfassung, andere Gewobnheiten und Sitten, andere
lsti
i
Charaklereigenlieiten,
andere Heligion
germanischer
die Stfíile
sich
erblicho
Ober
dn
freicn
mitgebrachl
an
halte
gedrangt,
Selbslherrscliafl
fiirslliciie
;
Volkslliumlichkeit
und
wilder Jahzorn
germanischí-n Edelsinn hallen
und schlaue IlinterUst die Oberiiand gevvonnen."
A
o^)ét
27. „Die Scliatlenscite in deni Nalionalcliarukter der Slaven ist unverkennbsr, dass Ehrsucht and Eigennutz itr.
nicht selten
and
sie
sie
zu
ven dem
Hinterlist
Wege
und
i,
My
zde podáme, no prázdné a lo ne ze sinvských ale samých vážené, ze tuto více na
nmecký
to pipomínánu',
Hkému národu
žuloliu
der Redlichkeit
Falscliheit
(llinlcrlisl,
Falsciilicit)
pi
nuiolieni
emž
jeo
Frankové téi ku germsnSrov. Ilelmotd L. 1. C. 19,
Dánové
náležejí.
—
dkazy a píklady, nmeckých spisovatel ale
národní chiirakter padá, že
abzo^
verleilete."
a
Clo a qiiodam Saxonum transfiig* improvise confossus tst. Anno 1S32 " Helmold L. /. C. 48. „Svenlopolch inlerfeclus et dolo ciijusdam Daso^ „Princeps Slavorum
108 nis
de Holsetia."
praedivitis
tuor millibus
quadringentís
et
„Rugiani qaa-
Cap. 38. marcis
pacem
indempti
Appensione stateram gravissimi ponderis. Cumque exhau.sissent aeraríum pušunt.
Posílit
blicum
ergo
quidqiiid
et
eis
in
Ilenricus
pivalíš suis auri
buerant, vix niedietatem
vel
argenti ha-
pecuniae pcrsolverunt, puta sta-
L. I. G. 56. „Uenricus Leo vir otii impacongregato latenter de Holsatis et Slurmariis exerhiemali leiiipore inlravit Slaviam, aggressusque eos,
tera
delusi}'-
liens citu, <]ui
in
prae manihus erant et quasi sudes defíxae
Saxonum
percussit
eos
plaga
in
oculia
Saxo Gramm.
magna."
L. 10. p. 169. „Sveno .lulinum evertere cupiens, sinm regia ciasse complevit. Dani quod armis nequibant, in-
promoveruut." L. 14. p. 259.
sidiis
„Rex Daniae di-
(Slavorum in Rugia) hoc acrius quo latentius irrnit, incolasque adhuc somni securilate lorpentes repcntina incursione protrivit. E quibus complures perslrepentis equilatus fragore perSed hune patrios duces adventure credebant. culsi, eonim errorem adacta repente corporibus jacula discusComplures eornm exerlis per oslia capitibus, serunf. Quorum Kazimarusne an Bugislaus adventaret rogabant. peragralis
luculo
sylvis,
rura
ac
vicos
percontatio propriis eorum funeribus excepta est." Alb. Kmntzii Vand. L. 3. G. 19. ^Critouem (vel Krukonem inaritum Slavinae) uiulla potione temuientum, quum
quo šunt convivati, vir statura procerus, iam iiicurvatus egrederetur, Danus quidam securi percussum strávit, et eodem ictu caput avulsit. Mallem alia oportunitate perdidisset, non deos iiospitales vioMeiboni in notis ad Witich. p. 703. „Gero lasset." coiitra orientales Slavos leoninae pellí vulpinam assuens. Gebhanii Gesch. d. W. B. I. p. 114. „Die Sladí Brandenburg blieb in der Gewalt der Heveller. Um diese xu erhalten, bestach der Kaiser Otlo den Prinzen Tugumir im J. 940." Sam. Grosser., Lausitz. Merkw.
triclinium
i
—
„Gero
dem
liess
den slaviscben Fúrsten
zu Brandenburg
zu
und beim Trunke unvermerkt ums Leben hringen. F. BiihSy Hist. slov. nar. od Hanky v Praze 181S. 186. str. slavisch^^n
Fíirsten
Tugumir
einiaden,
—
109 Císa
Luter propjil staré marky hrahéti Albrechtovi 1132, který na krajiny slovanské veliké laskominy míon dobyl Brambur.«ka a nazýval se markrabím val: bramburtikým. Nyní poal Slovany nasazováním ponémovati a pozdji vymyslili sobe k ospravedlnni jelio^ že prý mu venditký král Pribjslav z horlivostí od nho pijatého kresfanství tylo násilnou rbraní vybojované zem poruil." Srov. Zj). II. znélku 34. Pozoru hodno co už slarí o tom psali, ku pr. Strabo L. 8. p. 331. „Adversus Germanos piurimum ulilitatis est in incredulitate,
quibus fídes hahita est,
lerunt."
iis
Velejus L. 2. p. 118.
maxima damna intu„Germani versutissimi,
aatumque mendacio genus.'* V.
^Ukrutenstva".
11.
Srov.
Wippo,
Vita
Con-
A. 1037. j^Multum laboravit ConraHus Vics paganis^ tuno in gente SUvorum.
radi^ Pistor III.
Imp. prius
et
—
Chron. Slavor. apud eos.'"'' Lindenb. Cap. 28. 29. ^Henricus dux vastavít omnem terram Slavorum igno el ferro, Cupla urbe Verle diixit Vertziaum rugulum in Brunsvik, odslringens eum inanicis ferreiSf ut cognosceret quid Leo forlissimus essel," Tamze Cap. 11. „Slaví quasi omneš defeceriint a Christo, scilict lempore Bernardi ducis Saxoníae, fílii Bennoni?, qiii populum Slavorum graviter njflixit, cum Theodorico larcliione, Ad. Breinen^ Hist. L. 2. C. 32. „Dux BerDardus populum Slavoium graviter afflixit.^ Cap. 33. „Bernardus dux per avaritium geniem Vinulorum crudeliter opprin)eus nd necessilatem Paganismí cogít." Libr. 5, C. 25. „Suxones per crudelitatem subjectos ín Slavanía ad rebellandum coégerunl. Saxo Gram. L, 5. p. 76. ^Slavorum quadrtiginla capti fuere, qui poslea vinculís ac fame corcili ínter varias cruciatiis angustias nimis acriter trucidabat
spiritum deposueruut."
Ilelmold L. xerunl insidÍHe Dunurum de lutebris
1.
„Surrepercuásumquo
C, 50.
suis
Kanutum, regem Oboiritcrum, ínlerfecerunf, divisoquo DiembrHtim corpore, cn/delitalein eliam ín mortuo exsaturare gestíuiil." Wcltn^nn, Gesch. d. Deutsch. Gdttin^ gen 1798. I. Th. „Die Grausimkeit und Verachiung
womit
díe
deutschen Ueberwiuder
die Slaven
beliaa-
110 das Jocli
delten, reizte sie iinaufliórlicli,
znlka
luwerfeD." Srov. Zp. II.
Znéika
derselbeo sb-
17.
59.
V. 6. „Kraj iióm hltají." Srov. Helmold L. I. C. 88 ^Alberlus Ursus omnem terram Briziinurum ef Sloderanoruni, multarumque gentium habitaiitium jiixta liuvelain et Albím misit suh jugum. At ultímum, dencientibus seaet ad loca Rheiio contigua, ad eos, qui hahitant juxta Oceánm et patiebaiitur vim maris, videlicet HoUandos^ Selandos, Flandros, et adduxit ex eis populum magnum nimis, et ha-
sim Slavis, misit Trajectum insiiper
eos fccit in urbibus et oppidis Slavorum.'* C. 91, ^Henricus Comes de Racesburg, quae est iti terra Polaborum, adduxit multituiiinein populoruin de Weslfalia bitare
ul incolerent terram
Polaborum.
—
Viri
Holsati
riensiuRi
terram, propulsis Slavis, inhabitubuDt."
Krantzii
Vand.
Zegcberg acceperant feld
quidquid
et
cum Plunensem
C. 40.
L. 3. a
Holsati
Víigia
Alb.
occidua
Travenam, cainpestria Zvenli-
circa
rivo
„Prinii
—
Zvaleu usqiie
extenditur.
Agnmcsen et lapagum West-
Dargiucnsein
incoiueruiit. AILutkeubcrg et caeteras tnaritimas terVandalis iocoras, permisit Adoiphus qui supererant leudas." Gebhardi B. 1. p. 181. „Herzog Heiarich von Saciisen verlheilte das eroberte Laiid des wendischeo
Utirieiisem
pliali,
denborg vero
Fiirsten
Holandí, Sušte Frisií
et
Niklot uiiter seine
Kriegsmánner,
uiid
verlraute
Scblósser Ziuerin uud Iloiv dcin braunsciiweigischea JSdelmauue Giiuzel v. Uageu ; das Sciiloss Kuszin Ludie
dolfeu
dem Grossvoigle der Stadt Brauaschweig; das dem bmunsrliweigisciien Edelen Ludolf
Scbiuss Malchov
von Peino^ und das Scbloss Mekleaburg Heinricbcn von Skalen, eiuen Westfálitiger an. Skuten liess Flandrer, von Hagen aber underc Deutsche iu sein Gebiet kouimen. Sf Eansho/skij dekret vojvody bii\or. Jindicha 993. „Slavi ejus.
d«tn coaduuatiouis
V. 7. „Pod ío?í,
dišlrictiii
snbiuceant aut exterminentur."
kížem nám
uber die Slaven.,
I.
str.
iilavy
64.
stínají."
„Weun
Sruv.
sich die
A.ii-
Wen-
144 den
vor
uiclit
cioeni
mordet man sie Gramm. L. 5. p. abiipi jiissos
dos
Kreuze
zu Ehren 77.
„Frolho
altissiinas
iii
>roll(en,
deiniilliígen
III
so
Saao
des Gekrcuzigleii."
Slavos a lictonbus
manu
cruces civium
suhfígeo-
ciiravit."
dan." Srov. Adam. Brcm. L. 3. „Audivi cum vcracissimus rex D
C. 25.
ad
quibus
avariiia]
stitísset
pensiones veclilas^ium
tilium.
Nec
atteiidunt
dilalis
luant
periciilum
mens
inqtiit
quam ad miseri
qui
,
Clkristianitaleai
primo per auariliam turbaveriuit, dein subjectos ad rebellatidum coéuerunt,
eorum
qui
credere
rum ad colloquium evocali quaro
Poiilifici
pecunvím
velleiil
contemnunt/' Ilelmold L.
protiior
I.
C.
šunt,
13.
per
cupi-
Slavanía
in
crudelilatem
nunc salutem solum exi^endo,
et
Viuulo-
„Principes
et inierrogalione
legilimam subtraherent annoiiam,
bus
egredi
terram potius,
vectigalium
petisioiiibus.
bellis
sivé
pactionibus subegerat,
lium pensioDÍbus ajjrauavit,
ut
prae-
expe-
quam implicari inajoriDux quoque Sixonum
Bernardus totus avarilia inreclus, Slavos quos positos
liabita
ílli
tendere cocperiiiit varias exactionuin gravodiiies, dire síbi
esl
gen-
conversionem quanlmn suae
tanlis
e
vicino
vecliga-
nec memores Dei,
Sacerdotibus ad quidquam esseiit benevoli. C.
1,9.
nec Chri-
Heiigio et ciiltus Dci parvuni recepit incrementum, praopediente avaritiu Dncis et Saxonum, qui om-
sliana
nia
cori'ad*Mites,
nec Ecciesiis nec Sucerdotibuá
quiHquiiiii
Cap. 21. Ad uliimum Kissini quiudeim miliibus marcarum puem mercati sunt. riucipes pecuniam inter se partili sunt. De christianítate nulla fuit mencio. Uiidft cognosci potesl Sax Huím insatiabilis avarilia, qui semper proniores simt trilnitis augmeiitulis (juam anim^biis Dumitio cúnqiiirendís. Decor enim Chrístianilntis jam duduni iu Slaviu oaviiluisset, í;í iSaxonitm araritia aon praepedisset, C. 2ó. Suxouum avaritia auget Slavurum in Ciiristianum Hligio.iem odium. Slavi servitutis jugum armuta manu submovcpassi
sunt esso residiii.
—
112 tantaque animi obslinacia
runt,
defendere
libertatem
nisi
moi, quain Christiaiiitatís titulm resumere aut tributa solvere Saxonum principibus. Han san contumeliam sibimet parturivit infelix Saxonum avaria^ qui Slavorum genles taritis veitigalium šunt,
ut
maltierint
prius
pensionibus gravaverunt, ut divinis legibus et Principniu
reragnri amara necessilate cogerentur. C. 87. Et praecepit dux Slavis qui remanserant in lerra Vagirorum, Polaborum, Oboirilorum, Kycinorum ut solverent redilus episcopales, h. e. de aratro tes modios siliginis Modius ault-m et duodccim nummús monetae publicnc. Slavorum vocalur lingua eorum Ciwitze (t. j. korec.)" Chron. Slavor. ap. Lindenb. C. J2. „Benno Episcopus Aldenburgensis oblinu t curles Buzov et Ncielina et cacteros in terra Vagiriorum, dc qualibet donio paupere
servituti
et diviie
1 1
denarios
—
Obotritorum."
i.
e.
nummos
Vaiidalis
Suxones,
odium
stianismi inde
omnem
terram
L.
C. 40.
3.
quam solehant imponere
^jTributorum exactio gravissima viclis
per
Vand.
Ál. Krantzius,
adeo
terruit
conciperent
—
gentem,
ut
Cbri-
subesse
Saxonibus
et
morle gravius ducerenl," Saxo Gram. L. H. p 303. ^Valdemarus cum instructa classe Stetinum, veterrinium Pomeraniae oppidum petit, pecuniamque quantam aegre
cum obsilibus pactus." Merkw. „Markgraf Dielrich SUiven sehr strenge, die scbon zum cbristlicheii
universa Slavia exsolvere posset
— Sam. die
hielt
Grosser, Lausitz
Glanben gelrelen waren, und belegte sie mit uiierlráglicben Abgaben. Die Clerisey war mit ibm eines Sinues,
und
tbat
wenn
sie
tenen
init
ihren geistlicben
Scbafen
das Fell
gsr
so
Gebiilirea
diesen, ohn ángst ersl
iii
iiber
ihre die
líeblos,
Heerde Oiiren
als
getretslreifen
Daber wurden die Slaven erbittert, dass Fabric, Orij. Sax. L. 3 sagt: Slavos moi maluisse quam servitute ejusmodi pemi, iu qua nec animi essent quietí, nec fortunae tutae, nec corDora periculorum vocua.''
wollte.
—
Gebhardi 11 p.
8.
.9.
„Waldemar
vcreinigle
und
mit
einem Hi ere
Die Riigier
veraniasstea
einigen sácbsischen Ilerron
noch im VVinter
nacb Kiigen.
deu Oberpriester um Friedeu zu
eilte
billen.
Dieser
sich
mil
ward ge-
113 gen ein» sehr grosse Šumme Silbers ilinen ziiffeslanHen Der Priesler schaíTle alles Geld, Gold und Sill)er, was er im Tempel verwahrle, lierbei, aher sowenig dicscr alles was einzeliie Rinwohner von Golzciischiit ah edlcn
besassen un
iMeluilen
íur Tt^giuig der
dun
hórlen die
ia
Biscliófe Cli'Í!
dnickendtMi
Bi.scliófen.
miiilien.
7,11
Ztílinlcii
liehrungs£|;escliíifte.
nud
liche,
ein
—
Gebiets
zugetbeilten
Vorzúglich
aner
waren
die
grosses Hiiidemiss hci deni Be-
Aucti
diesen
iiiilor
ermunterle
Vorenlhaltiing
des ihnen
—
reichic
„Die Zehnten ge-
335.
S.
Ilire
Ileiden
die
mu8St«n,
liergeben
I
xu."
Sciiiild
scbrecklen der
solbst
h.
Geist-
einzeltie
magdeburgisíh
beidnischen Sorbeu vom Chridruckcndo Aiifltgen und ErpresKrok. II. 3. str. 371. ab." Ant. Jungimnn,
Enbiscliof Norbert
durch
steiilhiiine
siiiigen
die
stíhr
„.Iindiihovi pop. tvé (slH>sti
4400
Uné/.í)
hiven
ilatu
aby dírám uevydrancoval." Ileroilianns, in Ale-
platili,
xandro, ad A.
235. ^Sunt Gormaiii jicctiniae
iniprimís
avidi.'"''
V.
B.
10. „Vyreznjí jazyky.
Man
wiirden. nisteii
„N
p. 230.
II.
aiis,
Iricb
Hel, die
Gebhardi, Gesch. d. W. verlilgl die Sorben
wodnrch
Wendcn
durch
deiitsche
unterdriirkle die wcndisclie Sprache,
ColoSilten,
Noch bis 322. den Sorben io Klagen einíg>n Gericlitsstuhlen in ihrer Sprache ihre bald voní voriiitr igcii, aber die i\ichler machten sich der (Jnbeqiiemliclikeit, ine zweite Sprache zu lernen, los, uiihinen nur deutscho Vortráge an. In eiiiigen Gegendtn untersagten die deulscheii Herren den Sorben den Gebrauch der wendisíhen Sprache schon am Sclilusse des 13. Jalirliundertes, und daraiif erfolgto nach und nach der U ilegmig der sorbischen Spricho ffisl im ganzen Obt-r-Siíchsen, wie denn die Geschichtsschreiber von Lii|,zi<; hemeriien, dass schon nach dem Jalire 1327 die wendislie Sprache aurgeitórt hab« in dcni Meissncr Lindtí lierrsciiend zu sein S. 323. So lange die Lausitz ward die wendische unier bóhinischer Huheit siaod, Spruche in selbiger geschiitzt, aber spálcr suchte man G«'bráiiche
in
dus
1.3.
und Geselzo mit Gcwalt. J.ibíhu idert
Kollárory spisy
II.
erluubie
S.
man
"
114 sie
8uch
hier
zu
Verschiedene Gutsbesitzer
vertilgen.
woUten ihrcn Unlerthancn deutsche Schulmeister geben und die Kinder derselben durch diese in deulscher Sprache uoterrichlen lassen, wurden ober daran durch andere Landeigentliiimer gehindert. Dennoch verschwansolcher Schulmeister seit dea den durch Veranslaltung ullein in den Inspecletzten anderthalb hundert Jahren
und Beskov
tionen Slorkov
iiber
40
Kircben,
in
wel-
Dia chen zuvor bios wcndisch gepredigt worden war. Autlósung des Bandes der gcmeinschuftiichen Sprache
hob
genauere
die
Vereinigung
—
wendischer
Leule
der
Hacquet^ Abbild. und BeHerkuuft unler sich auf." sclireib. d. sudwest. und óstl. Wenden I, T. 1. H.p. 8. jjlch kónnte hundert Beispiele anfúliren, wie oft Deutsche widcr alle Vcriiunít mit Worlea in meiner Gegenwart
nnd Schlágen die?e unterjochlen Menschen (Slaven) misshandeltcn, bloss weil sie ihre Sprache nicht verslanGatterer Universalhist, : ,.Der letzte Wenscb, den." welcher auf der Insel Riigen slavisch spraih, starb ini Jahre 1404." Karamzin Jstor J. sir. 354. ^Kiemci,
—
—
pokoiv
Slavian v Germanii slatalis istrebit
jatyk ich," 106. „V Meisenie, Brandeburgie, Pomerauii, Meklenburgie gdie niekogda Slavjanskii jazyk byl narodnym, on uže zamienen Niemeckim." J. G. Ecchardy Str,
—
Etym. Ling. germ. C. 35. p, 268. „Derisi homines gentis Slavicae quondam cum lingua sua a no-
hist.
stud.
stris
Saxonibus habiti šunt, ac usu illius poena inlerdiclo, plerumque ejus
pracTectis
a
gravi sub
esso negarunt.
Quo
ruricobs vigeot.
facluni,
ssimi Electoris nostri
nem Slaví,
alque in
usm Ducalus
—
illius
gnaros
ut ea inter seniores duntaxol
Et brevi habuissemus
culae suae ignaram, nisi
se
sub Georgii
gentem
verna-
Ludovici, Sereni-
dementi regimine ad conservatioiterum cxcitali fuissent
Luneburgici
praefecluris
nostri hi
Luchov et zu seinem
Danneberg." Ch, II. Henning, Vorred. Vocabul. Vened. v Dobr. Slovance, p. 6. „Wenn die Deutschen einen hoen wendisch sprechen, haben sie mit Fingern auf ihn gewiesen und ihreu Spott mit ihm ge«riebcn," Bglbin^ Diss. de L. Si. p. 11. „Fatale est
115 Teutooum
genii
obolere." ratur.
—
regionm mutare, aut penitus Werke zur schunen Lite-
linguas
Srov. líerders
Th. 3. „Kei" grósserer Schaden kann einer Nation als wenn man ilir deu Nntiunalcliarakter,
EUgcfugl werden,
ilires Geisles und ihre Spraclie raubt." ;,Hat Týž^ Briefe zur Befórdernng d. Huiaan. B. 2. wohl ein Volk, zumal ein uncullixirtes Volk, elwas LieIn ihr wolinet beres , als die Spraclie seiner Vater? Tradition, Gean Gednnken, sein ganzer Beichtlium
die Eigenhcilen
schlclite,
Religion tind Gnindsiilr.e des Lebens, alie sein
Eincm solclien Volke seinc Sprache Hcrz und Seele! iicbmcn oder berabwiirdigen, beisst ibm sein einziges das von Eltern auf unsterblicbes Eígentbiím ncbnieii. Kinder fortgeht. Wer inir meine Sprache verdrángt, will mir aucb meine Vernunft und Lebensweise, die Ehre Lútzow, Oeund Rchte meines Volkes rauben." schichte v. Meklenb. p. 13. „Naíionaispracbe, Nationalverfassung und Nationaireligion >^'aren ín den Augen des siaviscben Volks die sicliersten Scbutzwebren íregen der Fremdcn erlieuclielte Freundschaft und eigenniitzigen Einlliiss, in denen es, nach jener Nationalgíiter-Einbusse, niit Recbt keine so sicbern Biirgeu seines Nalionalgliickes Wer mochte wobl die Wenden, von deren Geist, sab. Gesinnutig und Tbatkraft die Gescbicbte scibst zeugt, ibrer Spracbe, destialb der Barbarei zeiben, vveil sie, und Fiirslen gelreu, die zudringliciiea ibren Golzen deutsclien Priesler und Herzoge. deren Mienen llerrscbsucbl und Ileucbelei spraclien, slolz ziiriickwiesen? Wer war bier eigentlicb Barbar? Der zu dcm Bcgriffe der Ileiligkeit seiner hócbsten Giiler, Belígion und Freibeit sicb zu erbben und fúr dieselben zu ergliiben fabig war, oder derjenige, dem die Menscbenrcciite desjenigi-u, der scine Spvaclie nicbt redete, und seiuen Golt uiibl erkonnte, nicbt beiiig waren, und der mit frecber Ad-
—
massiicbkeit
sokbe mit
Fiissen
Znlka a
60.
Saxa Gram. Karentia mstepevnost ili brad Rugenský. Hrad už 1169 zbo-
V. 2.
ko
tral?"
3.
„Karcnce"
u
8*
116
a
ren, než píkopy a valy jeho posud se spatují, pluhem vidy více rozkrájeiié. Nyní se jmenuje Garz. Možno že Garz aneb s ríiinesmcm Gurenz povstalo ze
slova giadec, jflko
Kónigin-Gratz.
Grátz,
hic vicus (Karentia)
signis
Gram
Srov. Saxo
jjHu^revit."
triiim
293.
14. p.
L.
„In-
praepolientium fanorura
—
Majus erat, íngenuae artís nitore visendis. fanum vestibulí .«ui medío coniinebatur, sed ambo parietum loco purpura claudebuntur, tecti fasligio solíš duntaxat columuis impositu. Facluni quercu simulacrum quod aedificiis
Rugiaevillium vocabant, spectaudum
septem
apíte
iiunianae
—
patebat. facies
similitudinis
Id
ejus
consídere,
quae omneš unius verticis superfiície claudebantur. Totidem qnoque veros gladios cum vaginis uni cingulo appeosos
ejus
lateri
haliítam
Octavum
concíliavcral.
arlífex
deslriclum tenebat.
Spissitudo
illi
in
dexlra
supra bumaiii corporis
vero tauta^ ut Absolon supra partem consistens aegre mentum securimanu gestare consueverat, aequaret. Hoc
erat;
longitudo
primm pedum
culo, quam numen perindc ac
Martis viribus praeditum,
bcllís praeesse
crediderant." V,
5.
Saxo
„Vlaštovky.'*
Gr,
V.
plm
3.
Znlka
6i.
j^Saxo.
Gr.
^Porenut.
appetilur.
Haec slalua quatuor
quintam pectori iuscrtam habebat, mentum dextera tangebat," V. 8.
jjKnihu
i.
c.
1.
sub oris ejus lineamentís nidos molitae
c.
„Hirundínes,
fuerant."
„Porenutií
facies
cujus
tem-
repraesenlans,
frontem laeva,
zoíme." Srov. Fr, Furcbau, Arkona 1828 str. 218. „Swchl Jaromar
Heldengedicht, Berlin
im Schutl das Zauberbuch seit iunge dort beliiitct von Str. 4 >2. Des in Kareuza befindlicb gewesenen
Poreiiiitz."
aiten
leru
Z
vtird
vou
einheimischen Schriftstel-
ausdrucklicb erwáhut." V. 9. V.
13.
„Veda" l'ols!té
svatá
knil>d
Ind, jako
Biblie.
písloxí vlastn taklo znjící:
Púki šwiat
širialciH
Nie b^dzie Niemiec Polakowi bratem.
117 V.
eské
14.
písloví, celé taklo
znjící:
Tenkrát Némec (Jechu peje, Když se hus^) na Udé heje.
Z V.
fi
.n k
f;2.
a
jjCholkov" ve starých písrmiioslecli
4.
Ciiozcli,
i
Gucekov, nyní nmecky Giifzkov, nkdy Srov. Ponlnnus hlavní msto slavského kmenu Kisín. Historia Dauíae, L VI. p. 247. „Dnni a parte Bllera feiicius rem agentes Cozcoae oppidutn quo
liofzekov,
cernebutur) errore dellectens, diu
illos
Iiidificavit.
gladio capiit
ejiis
demuluiit,
p<'rt(i
sic
ter<,MviM'salione
ab
errore redeat
iinvi<íiis
ndiri
|)()tiiil.
in
viam.
Pnius
minoribus
Coniut
vel
tanttim
qnoriim Absolon Zelandensiiim manu
pratdam ontneni abegil,
in
universum
tamen
exercitnni
Kgrcssis paliidem quidam ex rcniigibus iiigulandum clumubat dnctorem, qui illis pridem illusisset, |)iirliondani.
et
per risum
tiatns
coPo ejns funem coniecif.
supplieiiim,
liaiir;end;ie
miiinií
melu.
Semel uc novísimmo tamen
*)
Had -- PozD.
pracveiiire constiluit. se
aquis
inunersit.
iternm emersit, siillocatus
vy.l.
lile
Nam
incerliini
iineni
apparnir.*^
vero arbisinitilaliono
monn
do!o an tencna
118
Zn élk
63.
a
Srov. Saxo Grammaf. L.
„Communibus
14. p. 263.
sed díscretis viribus, alterum Slaviae latus Dani invaserant, a]terum Teutones lacerabant, intcrdumque exercitus alter ab altero invicem speclari polerat."
Znlka V. 9.
Srov.
„Siritha."
64.
Chronica Slavica, apud Lin-
denbrog' p. 194. „Vix quinque annis (post mortem Bernardi ducis Sax.) deciirsis Slavi rebeliabant, et Godschalcus occisus est a barbaris
Lentzyn
dicitur.
IV.
in
Idiis
iirbe
Leontio, quae alio nomíne
Novemb.
circa
Panym, hoc
est,
Demmyn, uxor Godeschalci, fília Regis Kanuti, nuda dimissa est, cum aliis mulieribus: opud Mekulenburg." Sr. Gebhardi, Gesch. d. Wend. I. S. 141. „Gottschaik war ultra
durch seíne sáchsische Erzíeluing und englische Hofdienmit den Regentenkiinsten genau bekannt geworden,
sle
der Danen
kontite auf die Hilfo
um
so
viel
sicherer rech-
nen, da er des Kónigs Svend (Sveno) Tochter Siritb sich
zu
Unmuth der und Unab-
Gemahlin gewáhlt hatte." S. 143. „Der iiber den Untergang ihrer Religion bángigkeit loderte in den Herzen der Wenden, sich eine Gesellscliaft Verschworner. An der
Wenden
selben stellte sich Flusso, ein
es sammelte
Spitze der-
Schwager des Gottscbalks
und die Verschwórung bracli am 7. Junius 1066. da Gottschalk in Lenzen uberfalien und erschlagen wiirde. Der dánisclien Gemahlin des Kónigs Gottscbalks und ibren HotVrauen gabeii sie eu Meklenburg óíTentlich den Staubbesen."
Znlka V.
1.
„Retra."
Sr.
65.
Adam Bemen.
L.
2.
C.
li.
eorum vulTemplm ibi congatissima Rhetrc, sedes idololatriae. struclum est daemonibus magnum, quorum princeps Redigast. Simulacrum ejus auro, lectus ostro paratus. Ci„Polentissimi
omnium šunt
Retharii,
civitas
119 vitas
novem partes habet, undique lucu profundo pons ligneus transitm praebet, per quem tansacrificantibus aut responsa petentibus via conceipsa
ÍDcIusa,
tum
—
dilur."
Thunmann
Sr.
Loge der Stadt
Hlietra
ú.
nórd. Vólk. S.
an der Tollense,
ist
264. ^^Die gewiss die uad aa der
rechte, sie liat im Lando der Bliedarier, Gránxe der Tolenser gele^en, dieses ist aucli eiiie vo!lige Gewissheit." Toto na 9 ostrovecli vystavené mésto spálil císa Otto I. r. 955. potom opt na tech
—
ostrovech
1150 eništ
staveno
iboil, ukazuji.
cinigen
Ant.
Prilvice
Hamln 1823. luje jedno,
in
Pojeilnáni
v
a
vršek
Wedekind ve
Geschichtsschreibern
Jindich
zase
které
bylo,
teJ ves
spisu
des deutsciien
XV. Equus
Chronica Augustensi
Lev.
H'ítraberg
in
Noten
:
zu
Mittelalters,
vysvt-
rhoda,
Freher. T.
ap.
r.
zbo-
I,
p.
349. se nalézající místo:
„Burcardus Halberstatensis episcopus Luilicioruin provincíarn ingressus, incendit, vastavit, avectoquo equo, quem pro Deo in rheda colebant, super cum sedens ín Saxoniam rcdiit." Výraz rhedj byl zde posavad váz pekládán Wedekind uci, žo Rheda ;
ide vlastní jméno kteié
pvodn
jest,
a
sice
sídlo
Radegasta Rhetra,
prý Reda, Rada slulo."
Pozn. vyd. Viz Šaf.
Starožitnosti «lr.
897.
V. 4. ^Marius v Karthagin." Sr. Velleii Paterculi
Rom. in
L.
2. C.
19.
„Marius (pulsus
Róma
Africam direxit, inopemquo vitam
Carthagiiiensium loleravit;
cum
ín
a
Sulla)
tugurio
llist.
cursum
ruinarum
Marius, adspicicns Carlhagi-
Marim, alter alteri possent esse solatio.'' „Radohost." Cti o tomto Bohu v Kroku II. 3. str. 370. a Naruszevicz, Hisl. T. I. K. 3. str. 433. Appendini Notizie Istor. crit. T. I. p. 62. „Radagaslo signilica il Díl) ministro delle guerre dalle voci Tracie o llliriche Rat, Ralitse, guerra, guerreggiare e Gast o Gost ministro, prefello, ed anche signore, como lo vedrenio allrove. clie So suno stati prodotti infiniti vocaboli Slaví, e Tedeschi per spiegure V origina dello Slávo idolo Radagasto ; ma il suo vero Rat-gast, o Rad-gost, presidente alle guerre, come talc lo credevauo popoli. Ditmaro parlando della citlá Rjedegast, o Ratgast, dove, nem,
ilia
V.
intuens
6.
,
i
120 secondo
Elmoldo, si adorava un idolo dctto Rhetre o hanc utbeni SIhn i, dice eglí, ad bclla properantes sul»tant, illam prospere redeuntes muneribiis debits honorant. Riíccoiila altresí, ciio eraoo quivi molli stendardi iniorno uHa statua di militari, c cbe tutti i simulHrri Godefrido lyiasiu (la Sched. Hadogasto erano armatí. áe Diis Obod C. 5.) ssserisce pure, clie Radegasto era adorato ín luogo di i^larte. Aia e il nomc della ciliii, Bliaeta,
in
ador&lo,
era
ciii
e
venerava questo Dio,
qiiello
popol',
dei
—
rae lenlem meatum, dice Elmoldo,
rum
eorum
civilas Allri
eorum,
provicicia,
fine
ín
la cillá
qiii
ciii
si
Vinulo-
ocurrit
Tholcnti, seu Bhedarii dicuntur,
vulgalissima
cliiamano
li
prts^o
to'gono ogni dubbio. Post Odc-
ci
Rlielre
s<des
,
o
Rliaet.irií,
idololatríae.
Rutiirii,
e Hhnata
manifeslamenle dallo Slávo Raltar o Rat, guerriero,
cio
giierra
del Dio
popoli
,
guerrieri
per
eccellenza,
e
citlá
guerra."
della
„fzby.'*
Srov. Ditmar Merseb. str. 181. pago Riedircrum, Riedigost nomine, in eadem est fanum de ligno arlificiose compusiluni. liujus psrietes varíae deorum dearumque imagines mirifica
V.
6.
\„Est urbs
in
insculptae.'*
V. C.
„Kontiny."
6.
len,
Zusammenkutifte, begienge." j,Die
Sio
Cramerus. Cliron.
Srov.
L.
I.
„Continae sind genieinc Hauser und \\'irthscharzu dem End verordnft, dass man darin gewisse
21.
und
Feste
Tliunmann,
Wenden waren von
hallen
fiihrlen
ii.
gcnieiniglích
Bretlern,
mengefiigtj und
dergieiclien
Unier,
Gesellschafien
uord.
V.
nur
kleine
285. Tempel.
S.
oder gar von Scbindein zusam-
deswcgen
bei
ibiien
den
Nar-nen
oder Coniinae. Aul Pulnisrb hcisst die Scbindel gonla und wos von Scliindeln íst Gonciatiy." Surov>iecki Goiitinae
Sledz. Pocz.
s(r.
139. Stowianie liczne bóshvoui swoini
vystawiali przybytki z>vane kontynami. Zdania
Koniyny od
wywodz^ce
warle sí} spomiiienia. Koo, jak dov>'iodzi Prawdn Ruska, znaczylo u dawtiych Slowian miysce zgromwdzeiiia sqdu obad starszyzny, prawa ustawy zwano zákonem. Kontjnn lém Iniie pewuiéy pochodziio od kon, že jak w gajacb pošwi^cO' gq',
gqly,
nie
i
i
;
121
w
siy obady narodowe. zapewne przypomina kar^ nícgdys potiosKon^ przed kunem albo koniyn,'), teras Kakowiecki, Piawda Hus I. »tr. 113. pr/.id košciolem." odbywaíy „Zsíromadzenia i Sqdy u dawnycli Slowian
nycli, tak
U PulaUów
bóžnicacli
siedzieó
w
oiibywaíy
kóiiie
—
sig
w
kosciotacli,
ko^cioly
(e
na/.ywano
Konty nanij;
wnosiemy zlij), iž do takowycli kotilyii nalezvi; musiaty pewne obwody, okregi, czyli jak leraz nazywamy paw owym óasie zwuna od rafiie, Kónami lub Koncami ZlOd poslowa koniec, 1. j. zakres, granico, obwód. chodzi konlyna t. i. dum, izba sQdowa: kuu t. i. sqd zakoD t. pruwa." 1S18.
i.
—
prawo,
ustowa
;
zakonnik
1.
i.
ziiaiqcy
Dobrowsky, Gesch. d. bohm. Spr, Prag 42. 4H. ^Beim Biographen des Bamberger Bi-
p OKo
im 12. Jahrhunderte hcissen die heidnischca Tcmpel, dio an di:u Enden (d. i, (juartieren, Vierteln) der Sladt standen, Concinae. Wer da weiss, dass konec schofs
im siflvíscben Eade hoisst, du.
neb Tbebanský Ampbion."
V. 9. „Thebský Ilorat de Art poet.
o.
3Í)4.
Pelo:. Aíachúkovo
„Ví se, že Ampbion Tbobanske olirady Skály valil zvu tnou kylarou." V.
povídky^ str.
87.
Srov :
p>od
Srov. Apollodora bajopisné ^Deukalíon." ve Výboru ze spis. ec. od F. ^tra. D. I. „Zevs mnolio deštfl s nebe spustiv, nejvtší díl
12.
BecNa potupil; tuk všickni lidé pošli. Deuk:)lion v korábu po moi plaviv se k Parnasu pistál a juk dešté pestaly, vystoupiv obtoval Zevsovi. Tento seslav Merkura k nmu, dovolil mu žádali, coby clitél. On prosil aby lidé od nebo zrodili se. A dle slova Zevsova ka-
meny
zdvibaje pres blavu prebazoval,
povstali
mužové,
z
tcli ale,
z técli
které bázel
co jelio manželka Pyrrlia,
ženy,"
Znélka V. 6.
66.
„Absolon" syn Davida krále
l:)raclského.
122 Srov. Chronica Áugustensis ap. 343. „Burcardus Halberstatensis epis-
V. 8. „Burkliard."
Freher T.
I.
j).
copus Luiticiorum provincíam ingressus, incendit, vastaavectoque equo, quem pro Deo in Rheda (Relra) colebant, super eum sedens in Saxoniam rediit.'' vit,
Znlka
68.
„Nové Slelice." Sbírka všelikých staroslavpi obtech užívaných od Fr. a 1697. v zakopaném kotle ve staré Retry, nalezená, farní zahrad v Prilvicecli, blíže od Ond. Boh. Masche popsaná, vojvodou MeklenburskoStrelickým koupená a v Museum Novo-Slelíckém rozpostavena jest. Srov. Mart. Fried. Areiidt : Grossherzoglich-Strelicisches Georgicum nord-slavischer Gotheiten iind ihres Dienstes ; aus den Urhildern dargestellt. Minden 1820 in 4. Pak Fr. Hagenov : Beschreibung der auf der Gherzl-Bibliothek zu Neustrelitz bejindlichen Eunensteine.) und der dort eben/alls bejindlichen slavischen Gottheiten. Loitz 1826. Srov. LJetopis serb shy^ Godina IV. ást. 15. str. 97. „Sobranije slovenV.
2.
ských model a náadi Sponholza roku 1G87.
—
v Neístrelicie po
skich drevnostcj
islu
sostavljajušick
onoje panijatnikov osoblivo idolov prevoscbodit nachodifsia vo Ludvigslustie."
„O
V. 9.
Lotaru."
Srov.
/.
kotory
D. FioriUo uber
die
slavischen Alterthmer^ in seinen Kleinen Schri/ten, Gót-
„Der grosse Tempel zu Rhetra 1121 von dem sáchsishen Herzog Lothar
tingen 1806. S. 298.
wurde im
J.
susgeplundert
zu ú.
áussersten
N.
rius
—
Vólker. S. 268.
halte
gesucht
verbrannt, \>elches und Erbitterung brachte."
;
Vasall zu
fast
—
alle
—
—
Slaven
Thunmann^
„Der sáchsische Herzog Lotha-
Jahre die
den Fiirsten der
werden
ausgcpluodert
die
das
Wenden
nút Krieg heimRugianer gezwungen sein
Land der Kessiner halte er mít dcm darin líegen-
die Ilauptstadt
den Tempel derjenigen Lutízer, welche der Peene gegen Díese Lutizen wareo die wohnten, verbrannt. Bhedarier uud ToIIenser.
Siiden
123 „Otto z Bamberku" byl biskup a blaboV. 10. ivst Pomoraná. Srov. Cramer, Pommer. Kirch. Hiát, Merkru. pod L. 1, C. 19. Sam. Groszer, Lausitz. lánkem Kirchen-Sachen : nDer Bambergisclie Bischof Otto suclile die Slaven durch Gcsclienke zum Christenbei 50 und mehr tlium zu bewegen, indem er imnier
Wilgen
Tuch
mit
alíasque species
Ottv
piscc
Victualieii
generis
Wenden
Herzen blieben
purpiirae,
coloris
paonorum, životo-
praví
—
So im
fiihroii
liess,
Lntzow^ Gesch.
Ileiden."
sie
—
das Christenthum,
her
sicii
óusserlicli
Geschichte
pDie
(fuslani,
el
gloriosas et pulcliras
C. 54.) Iiinter
heuchellen die p. 12.9.
und
optimi
bnissati, fritsali,
des Bischof Otto
v.
v.
Med.
Bamberg
den Bewcis, dass ntir die Form und der Inhalt, worin das damalige Chrislentliurn deo zu Bekeiirenden dargereicht wurde, ihren Abscheu gegen dasselbe erliefert
zeugt die
er
sil
den
beidnisclion
Wenden
jiusserlich
veiTúhrle
tliiíms
ubcrzcugen,
Namen fiir
—
dass
,
austheilte,
des
Heil
uiiter
Geschenke, seibst
ja
die
Gottesdieostes
chrisllichen
wodurch er alierdings viele zum Bekenntnisse des Clirislenkonnte dio Klúgern nor nur sich einea ihm aber ntit der Sorgu
dies
ollcs
der
stolze
zu mnclien liemúht,
das
koslbaren
die
Menge
grosser
Anaiinlicliung
Gepringe,
iiussere
erschien,
Ollo in
Shlauc
grossc
Das
hat.
wclchem
Propliet
es
der Bekehrtcn
keia
rechter Ernst
cum Ilist. Andrcae
Srov. Historiae Anon.
sel.**
collatae
in
016. 677. „Muncra malri a S. Ottone in civítatc Stotina oblata. Episcopus confídenti matronao griseae pclliculae chlaniidem preciosám ddit. Tueros dunbus camisiis de subtili vestivii, et oasdein Lxidev. Scrip. S.
I.
p.
camisius auriphrigio in ora
atque
br
ornari eis
capicii, fccil
;
reos tradcns et calceamcnta picturata. milia
paganu juveatus
uudieiis
—
futura
el
duosquc
—
grcgciu
humcrali
cincuios auH.iec
el
8Í-
uou niodicum
Sotvy že vyšel tento blahozvést, celý Stétin viz tami sir. 707. 708. Tato horlivost Ottova v obracování na kreslaaslvi tak adduxere."
zase odpadnul od kros(anslví, dalece
šla,
že k tomu
cíli
i
kon
ukradl
;
víz
Vita
S,
124 Capat LllL. Ottonis. 'p. 442. „De furlo eqnorura. Episcopus more suo egressus Msitare Xenodochium, stabuluiii
corpoic, Dicurtt
inquírit.
comitantibus,
a
nam
ctijus
esse procuratoris
lios
ei
equos
dnus
oecononii, vidensque
transivit
eleganti
fortes
suat
Bene,
suí.
hi,
in-
magni šunt et fortes. Cerle portare habent pretis captivorom in et redemptiones terram Pomeranorunj Suhlatis ergo equis, oeconomus, ro cognila ad episcopiim venit equitaliiras repetit." Podobné píklady rozšiováni kresfanského náboženství skrze Némce najinde kti p. Chron. Slav. Incerti Anet. apiíct lézáme Lindenbr. C. 25. „Episcopus Geroidus adivit ducem in quif,
—
i
Ertlinebiirg et vocatis
regulo Obolritorum sed
cipieiido,
vacua
regulis
Slavonim,
et Fribisiao,
determinatum
niliil
de
sus-
fide
camera
quia
esf^
Nicloto
sciiicet
proposuit
ducis.
fuit."
V.
kmen
sváru."
„Mulli
šunt
„Slavských
11.
Bemen.
C. 24.
L. 3.
Adam.
Srov.
Vinuiornm
populi
qualuor šunt, qui ab illis Vilzi, a nobis vero Leuticii dicuniur, intcr qiios de nohiiilate lli šunt sciiicet Chizzini et potentíaque contendilur,
forliludine celebres, soli
Tholosantes
Circipa7ii,
lm
Chizzinos
Retheri. Ctimque
et
Tholosantes
pervenisset,
baberent,
et
Circipanis
nihilominus a
Iterumque inst.iuralum est praelium, teri,
tentalum
est
Tunc qui vidi
Bernardm
et
fuerant,
ad
šunt.
victi
victores
bel-
auxilio
rontriti šunt
et
Circipani
et
lerlio,
lis
Retheri quamvis
nhe-
abierunf.
principem Godescalum, ducemque
Iiegcm Danonim accitos
in
auxilinm super
bostes duxerunt, ingcnlemque tiium principm extrcilum per sepleoi
hebdomadas
suis
pauis viriliter repugnsntibus.
hinc inde
Tandem
prostrali,
Circipani 15
plures ntillia
nulritrunt «;tjpendiis, Ciíco
IkluUa itaque niillia
abducti
pagancrum
šunt in caplÍNÍtali m.
lalenta regibus oiTerentes
indepti šunt.** Cbron. Slav. ap. Lindenbr. C.
1
pacem
7..,Mortuo Hen-
Sliiviao regulo, filii ejus sciiicet Zuentepoik senior Kanutus junior bella intestina propter regnum patris babebant." Srov. Rukopis Kralodvorský j,Za mnií,
rico,
et
za
—
mnú chrabro
njí."
:
na Polány, na Polány vrahy
Conv. Lex.
B.
6.
p.
299.
našich zepod lánkem Mecklen-
135 burg men,
Zwei der máchtigslen von den
:
die
Goldufrediim re^em Damiruin
Godorrei
quos cum Abolritis
citias,
sunl."
rtgressi
excrcita
prae-
0"i proptcr antiquRS inimi-
linbere
cum praeda, quam
vcrlcnlc,
domm
„Nuiuiabatiir
cum
expedilione
in
solehaiit,
ipsoque
conjunxcrunl,
copiis
808
A.
verjálirter
in
Abolrilos
in
Sl8*i, qui dicuiilur Ki/ci.
dicla
ejus
cum
Eranl
Irajecisse.
ad
Egiidinrd
Srov.
Feindscliofl,"
Stám-
Slavisclicu
und Wilzeti standen
Obotriten
sponte
se
.suum
re-
rejjiium
in
Abolritis capere,
in
Scblotzer,
Nestor
II.
ipsi
et p.
181.
„An Ludwig den Frommen
sthiclite Bjíirn A. 828. eiiie Menscb weiss, in welchen Anpelcgenlicilen ? Rief er etwa den Kaiser zum Scliiedsnchler scinen Hándein mit scinem náchsten Collegen Arciiid in aul", wie zvvei Slaviscb-Wil/iscIio Prioíen A. 823. zu Ibiin die Niedertrácbtigkeit beg
GesBiidschtift
Kicšeoi. de
kein
:
lurib.
IVlunicip.
Sial.
et
Reg
D.ilmatia.
Croat
Zagrab 1630. p. 5. ^U<'gia Croatorum slirpe in Zvonimiro regum ultímo exstiiicta, et post hujus obituni Regno Croatiii in partes scisso, ac omnibus mitlis, quae et
Slav.
bonm
Procerum, commuiie involufo
S.
;
ncque
quam
dío,
ferreas
a.
diclas
amplius discorduntis
V.
14.
der
patriae rt-me-
polentiore vicino rogatur,
o
Znlka 'Bcscb.
faclioneit
Hungarorum rex Croatiam cum exercitu 1091. partem a Oravo fiuvio usque Alpes protensam occupavit."
Ladislaus
ingressus,
ullo
per
ambilioni suae sacrificantium
summa rerum
ut
sveverunt,
conimitari
anarciiicum
slattim
(39.
„Nemesis" aneb Nemisa. Srov. »uf
d.
Glier/,.
Bib.
zu
Fr.
Noustrelir,
Hagenov. befitidl.
1826. S. 21. „Fig. 10. Nimisa o ler Neniisia unter welcben Niimen sowobl in Rbetra nis zu Masch. Arcona der Golt der Racbe verebrt wtirde." gotl. Obi.tr. §. též Nemis Alt. 79. má 124. S. d. Gotib. Loitz.
Slav.
Vendu
a
Ncmesis Rekfi za jedno. Srov.
11. Nazývá se várnou bobyni
der
WiMid.
war
mit Slrablen
I.
p.
26.
n«*be,
nebesa,
V.
Gebbardi Gescb. ^Nemisn ein Gótze. sein llaupt
umgebeo."
:
Srov.
126
Znlka
70.
„Pibyslav." syn Niklota knížete slavskéha národ svj vroucn milující Slaven. Jeho ke Slávm i k pronikavé i ped vzatým jemu Meckienburg^em, Ilovem a Malchovem nalézají se u T.
5.
výmluvný
a
Nmcm
ei
Helmolda
2.
L.
C. 2,
„Accedens Pribislaus
ad viros,
ait
Magua
munitione Mekelinburg:
erant in
qui
o
viri,
tam
quam genti meae illata est violentia, qui expulsi sumus de terra nativitatis nostrae, et privati sumus hae(Teutones) patrm nostorum. reditale Vos quoque mihi
hanc
injuríam
noslros
et
cumulastis,
possedistis
termiaos
invasistis
qui
urbes
vicos
et
qui
nobis de-
Proponimus ergo vobis optiooem vitae et mortis. volueritis aperire nobis Si munitionem et reddere terrom nobis debitam, deducemns vos pacifice cum uxoribus et filiis et universa stipellectili. Si quis Slavorum quidpiam abstulerit eorum quae ad vos pertinent, ego in duplo resliluam. Quod si nolueegredi, imo urbem hanc pertioaciter dcfendere, ritis juro vobis, quia si faverit nobis Deus et Vicloria omneš vos occidam in oe giadii." A opt dále v téže Kap. jjVespere autem facto, venit uiiiversus exercitus Slavobentur haeredilaria successione.
rum
ante castrum Ilove, et allocutus
calamitates et
propter
eo
violentam
quam cxercuit
est
Pribislaus
Sla-
omnibus vobis quantae pressurae apprehenderint gentem nostram,
vos, qui erant in
in
:
Notum
est
Ducis (Germanici nos,
et
tulit
Henrici)
potenliom
nobis haereditatem
patrm
omnibus terminis ejus advenas, scilicet Flamingos et Hollandos, Saxones et Vestphalos atque nationes diversas. Hanc injuriam zelatus est pater nieus usque ad mortem fraler meus Vertzlaus ob hoc ipsum vinculis aeternis tenelur inclusus, et nemo remansit, qui cogitet bonm genti nostrae, aut velit susBevertimini ergo ad citare ruinas ejus, nisi ego solus. cor, o viri reliquiarum Slavíci generis, et resumile aunostrorum,
et
coliocavit in
;
daciam, et tradite mihi urbem hanc et viros qui
occupaverunt eam, in
nt
eos, qui invaserunt
ulciscer
in
eos,
Mikilenburg.*'
A
sicul
opét
injuste
ultus L. 2,
sum C. 3>
:
127 Pribíslaus
nirsum Slavorum manu ventt Malacho*
coliecta
est liabiCatores iirbis, diceus Scio quidem vos esse viros fortes et nobiles, et obse-> cundanies imperio magni Ducis Domini veslri. Volo vel
Cosein
el
et
allocotus
ergo persuadere vobis, quae šunt castrum, quod olim fuit palris mei
utilia.
et
milii
Reddite
mihi
nunc haere-
ego exhiberi vobis faSi quis eorum, quae ad vos perlinent quidquam violenter atligerit, ego in duplo restilui faciam. Quodsi hanc conditionem cplimam, ínutilem judicaveritis, oportebit nie rursum exdebelur,
successione
dítaria
et
ciam conductum usque ad ripas
fortunám
periri
tote quid
verunt
mecm
conditiones
Z.
—
pacis
vobiscum. MemenMekelenburg, qui spreprovocarunt me in sui
et
„Vrlislav" (Vratislav). Srov. Liilzow. Gesch. 217 221. j,Der Ilerzog bezeiclinete
9.
—
Meltlenb. S.
seinen
congredi
contigerit habitantibus
damDuro." v.
et
Albiae.
EInfritt
ins
Wendcnland
durch die barbariscbe
Grausamkeit, dass er
nen
den mit sich gefulirlen Angesicbts des belagerten
Verlislav,
aufliíingen
Man kann
liess.
die an
Vertisiav
gefangeMalchovs
vollstrcckte
Act barbarischer Grausamkeit anselien, der mit der Bewilligung eines freien Abzugs, welcbe Pribislav den sáchsischen Besatzungen voa Kussin und Malchov kurz vorlier erllieilt halte, nicht eben zum Rubme des chrisllichen Helden contrastirt. Verurtlieilung nur als einen
Verlislav
—
Sir.
war 200:
als
Opfer einer grausamen Rache gefalleo." Pribislav und Verlislav, hólieren Berufe geboren als ia eiiiem
„NiKlots Sóhue,
fuhlten sich zu unlergeordneter Lage und ihrer válerliclien Besitzungen bcraubf, sich in den herrsclisíichligen Willen eines iibermúlhigen Frcmden zu fúgen."
—
Znlka V. 2. v. ist
Mecklenb.
71.
pPribyslava synové." §.
Srov. Lútzow, Gescb. 315. 317. „Niklot, der Vater Pribislavs,
hislorisch unbezweifclter Slamnivaler des jelzt regierenden Fúrslenhauseí'. So sehen wir also Mecklenburgs
128 erhabenes Fiirstcnhaus,
einer
hundertjahrigen Eiche ver-
gleiclibsr,
deren Keim der Erde
birgt,
seine ersten
811
liier
reiben."
frisciien
B.
Conv. Lex.
„Im
Mecklenburj.
duiikler
Zweige
Schooss
ver-
kraftig der Hólie
p. 29.9. pod lánkem der wendische Fiirst
6.
1170 wurde
J.
zum deutschen Reichsfiirsten erklárt. Dieser ist der Stamm - Vater der meckler.biirgiHclien
Pribislaus
Pribislaus
Regenten die jilteslavischer Abkunft sínd. Den Namen Mekieiiberg nahnien sie von den allen na I knfzeci obodritíschen Hauptorte ftleklinborg an." ostrov Rugen kvetoucí rod Pulbuský odvodi se od StoiVií glava syna krále Rngenského Raze jmenovaného: die uuter allen
Fiirslen,
sten
iind
Furcliau,
europáisclic-n
einzigen von
die
Arkone,
434.
str.
V. 6. „Meklenburg*
33.
308. Hov, Rostok," C.
unstreilig
Srov. Chr.
jjPribislaiis aedificavit
p.
Slav.
ap.
Lindemb.
urbes Mel.elenborg,
Helmold k fonui prídávíi
„El colocavit Hesperus Heft II. „Die Slaven in von Meklenbnrg gehórlcR zu den atifgeklártesten und gutmiitbigsten Volkem der damalifft-n Welt. Denn als sie Meklenburg noch nichl ganzlích von seinen Bewohneril veriassen fanden, weit entfernt diese sclnvachen Ueberreste der allen Teutonen zn verjagen oder zu verlilgen, liessen sie solche ruhig neben sich wohiien, und lebtcn in Eintracbt und in Frieden mit den alten Bewuhnern des Landes. Spatcr bin aber zu Zeít Heinrichs des Lówen, Herzogs von Sachsen, wnrden die olten Weiiden, in
a
eorum Slavorum B. André 1821. 29.
terminis
popiilos. "
Srov.
obwobl sie solches nicht verdiesit batfen, nicht so schonend bebandclt, sondern his auf einige weuige Uebrresle verlilgt, oder zu Sklaven gemaclit und den an sáchsiscbe Familien von dem Sieg«r Heinrich ausgelheil?en
Besitzungen
als
Leibeigene beigelegt."
Znlka ^Sfargra'
V. 2.
Srov.
Cbron.
-nStargarde
i.
Slav. e.
u
—
msto
73. i
Lindenbrog
antiqua civitHs est
kraj
nyni
Kap.
9.
terminus
Oídenburg str. 191 Slaviae in
129 lerra
Wagirorum
civilas
maris partibus. liaec
occiduís Baltici
in
forlissimís
provincie
et
decorata
viris
cujus
est,
omnium Obolritonim sivé Cicinorum et longe remotiorum populorum dominium habebanl." „Tešmorv neb Téšimírv dm." Srov. V. 4. quondam
reguli
Ilelmold L. hospilaturi
mar
is
:
C.
I.
83. Transivimus in ulleriorem Siaviam, qiiendam cui nomen Tiiesse-
apud potentcm
enim nos accersieral.
—
Poslliaec divertimus ad
cum megno »ppa-
hospitium, ubi Thessemar suscepit nos
—
^Skvoslnou liostinu." Srov. Thunmanu a, d. nord. V. S. 262. „Der Luxus war den Slaven nicbt unbekannt, und bei ibron Mulilzeiten wurden niclil nur viele Gerichte aufgelragen, soudem sie waren auch mit ralu.
einem solcben Gescbmacke zuberoilet, dass selbst ein Wónch (Ilelmold) sie fiir unverbesserlicb iialten musste."
Helmold
Srov.
L,
diverteremur
ut
cum
niiigna
Mensám
tum.
larunt."
domm
nobis
—
suam.
apposilam
Znlka
viginli
Pribislaus
excepit
nos
convivium
lau-
Et
nobis
fecitque
alacrilate,
„Rogavit
82.
C.
I.
in
fercula
cumu-
74.
„Vagria" aneb Slargrndsko, kraj slavský, nyní (Ilolštýnski)) Naruszewicz stotožuje Vagiry a Varegy, Drevlany a Ilolsaly. V. 2. „IMon" polský Ploíisk, nOm. Plón, msto slavské V.
ástka
1.
Holsacie
;
v kraji Vagrióv nad jezerem léliož jména, jimž olooHrad jebo leží na výsosti, zo kterd krásný iio jest. výiiled.
V. 4.
„Lucrecia."
ženského,
Nevina pohlaví
Srov. v
eskou
Praze
u
knihu:
Dan.
Cest a
Ad. z Vele-
1584. sir. 158. „Lucrelia šleciielná paní v r. liím, nechtla ani moliia živa býti, ale sama se zubodla, proto, že ji krále Tarquinia syn násile uinil proti viili která llo své samému manželu svému v istot její, slavína,
chovati chtla."
L.
I.
V.
5.
C.
25.
KoUúrovy
„Syn
kýsi
Tculonie.**
Srov.
Helmold
„Assiimplis Butliuo Tortissimis Bardoram-
" spisy.
U.
130 Sturmarios, Holzatos atque Thethmarchios transiit AlVeuiensque ad castrum biam ia terram Wagirorum. Plunense urbem praeler spem apertam ct vacuam viris reperit."
Gebhardi Gesch.
V. 6.
uod zog
sich ergebcn
144.
S.
I.
Buthue mussle
Kriegesleulea aus der
seinen
da plótzlich eine der in Ploa liinterlasse-
Allein,
Stadt.
rait
nen wendischen Weibera iiber Racbe wegen Nothzucht schrie, griffen die jachzornigen Wenden zu uiid erschlugen den Buthue mit alien wehrlosen Bardengauern." Kranlzius Vand. L. To se stalo 1071. dne 1. srpna.
—
3.
C.
nazývá
9.
j^foeminam
ji
(Slavos) nominis." Helmold
mediocris inter Vandalos I.
„Mulier qnaedam pracpotens de
C. 26.
qui se tradiderunt
vobis,
maxiinas
ipsis
servare
nolile
et
uxoribus
violenlias
cum
fuerant
derelictae
castro
L.
raaii-
caelerisque Slavis, dicens: Perdite viros,
davit Cruconi,
intuIeruDt
non
oppido Plunensi
in
urbe
in
et
eos,
quia
quae
veslris,
aulerte
oppro-
brium noslrum." V.
ckého
12.
„Buthue znmcilce." Buthue byl syn vendimatku jeho (sr. Godislav),
krále Gotbscbalka
slavenka
byla
odcizen.
:
Helm.
Srov.
i
vlastnímu
ale
L.
I.
svému národu C,
24.
velice
Buthue
byl
magno
Buthue amicus priocipum C. 25. apud gentem suam ut proditor libertatis habebatur. C. 22. Magnus, filius Ordulhpiii Saxonum ducis, in ipso príucípatus sui exordit ad subnervaudos Slavorum rebelles animum et vires intendit, exacuaute
Slavis
excidio genitus.
(germanorum)
eum ad
id
Buthue
filío
Gadescalci."^
Znlka V. 8. „\lberk"
Helmold.
I.
C.
1.
75.
Srov. Chron. Slav. Lindbr.
Liilzov.
p.
196.
Meklenb. S. 163. soFort mit der Aulesrung der
Gesch.
v.
_Der Kaiser Lotar beahl Festungswerke zu beginnen, hieniiit war die Gessiniiung, die er gegen die Wenden he^te enthiillt. Denn da es Wagrischer Grund und Beden war, auf welchem die Feste angelegt >verden solíte, so konute die Bemáchtiguog
131 durch eincii Eing^rifT io PriFú rslen, beslchende HolieilsLolar ging ober noch weiler, er rechle geschelien. entbot sogar den Wendischen Adcl zu Ililfsleistung bei dem Baii; und da des Kaisers Machl diesmal zu stark
desselben nicht anders
als
des Wagrischen
bislavs,
Mil wor, 80 musslen die armcn Wenden sich fiigen! Ingrimm im Ilerícn und unter Schmáhworlen, musslen sic den Zwiuger, der gegen sie dicnen solíte, selbsl mit Die Anhohe aber, auf welche derselbe errichlcn helfcn. Als das Werli min vollenerbaut wurde, liiess Alberg;. det war, ward es mit einer slarken Besatzung versehen, and erhielt den Namen des Siegsberges."
Z nélka V.
„Nedle**
1.
DominicB
conveuil
76.
Ilelmold L.
C. 83.
I.
populus
unívorsus
„Proxima die ad forum
terrae
Lubicense."
V.
5.
„Lubcka" Srov.
omilum Schauen-
Chron.
burg. p. 500. apud Meibom. „Civitafem Lubekc Henricus, Princeps Slavorum, conslruxeral."
V. 8.
„Lid
a
knžslvo
Kasali se "
Helm.
I.
c.
,,Dominus Episcopus (Gerold) habuit verbum exhorlaliocolerenl unum Deum, nis ad plebem, ut reliclis idolis qui
est
in
coelis
el
percepla baplisnialis giatia renunci-
malis operibus."
arent
V. 9.
Pibyslav." Helni.
I.
„Cumque perorasset
c.
—
Piplebem, innuenlibns caeteris ait Pribislaus." byslav lenlo byl vnuk Butiiucv. V. 14. „Filipiky," Oralioncs philippicae, jsou Demosllicncsovy proti Filipovi králi Macendonskéir.a v Athénách držanc', plné síly a ohn podle nich so každá
ad
ci
prudká, hrlmavá
e
:
Filipikou nazývá.
Znlka
77.
1—14. Srov. Uelm. L. I. C. 83. „Ail PribysVerba tua o vcnerabilis Poniifex, verba Dei sunl saluti nostrae congrua. Sed qualiter ingrediemur baoc V.
laus et
:
9*
132 viarn
nostram,
erit
juris
malis irretíli? Ut ením intelligere possis afflic-
taiitís
:
tioaem
—
patieiitcr
Principes
grassantur
severitate
lanta
mani)
accípe
compali nobis.
verba mea. Tui enim noslri (Geriu
nos,
ut
propter
nobis Ecce hoc anno, nos habitatores brebiijus anguli mille marcas duci persolvimus, vissimi porru Comiti tot ceiiteiiíiria, et necdum evicimus, sed quotidíe einringimur et premimur usque ad exínaaitioQuomodo ergo vac&bimus buic religioni novae, nem. vectígalia
servitutem
et
mors, quam
durissiniam
melíor
sit
vita.
ut aedificemus
Ecciesias
percipiamus
et
baplisaia,
qui-
bus quotidie indicitur fuga ? Si tumen locus esset, quo Transeuntibus enim Travenam, ecce diíTugere possemus. símiiis
calamitas
iilic
terris
feramur
quae
Aut
mae,
cuipa
mae
mae
qui
nos
188.
veuittitibus
:
et
nostra,
et acceperinius
qui
S.
in
est
Quid ergo
nihiiominas adest.
remigant ?
reslat,
habitemus pulsi
si
víaticum
Nonne principm
—
propelhmt ?
Liitzow,
„Worauf mag wobl
ribislav Cbrist gewesen
sei,
quam ut omissis cum gurgitibus? turbaverimus
patria,
Danis
a
ad Paniin fluviuin,
sivé
institoribus
erit
hacc
Gescb.
v.
noxa, Meckl.
Rudolfs Behauptung, dass sich
gefúhrlen Erzáblung Helmolds
slútzen ?
von Pribislav
diesen zuni letzten Male óirentlicb auftretea.
In
der an-
sehea wir Von da aa
verscbwindet er vóilig aus der Gescbicbte, so dass sein Ende und ob er Nacbkommen hiuterlassen unbekaDDt gebliebeu ist." Tento Pibyslav jest starši a rozdilný
od Pibyslava syna Niklotova a bratra Vrtislavova, o nmž znlku 70. Srov. Helmold, L. I. C. 56. V. 6. „Loupeže".
viz
Saxones, oninera terram Svalen et clauditur mari baltíco et fluvio Trávena praeda et incendio vastarunt." Gebbardi Gescb. I. p. 185. „Der Dánische Konig Waldemar sciiloss im Jabre 1105 oinen Vergieicb mit dem ^Henricus, ocii impatiens,
Slavorum quae
inclioatur
et
a
rivo
Herzoge Ueinricb zur gemeiiiscbaftlichen Bezwingung óstlicbeii
weadiscbei)
dass jeder von ihnen
3eute
und
des
Láuder, die
Landes
Hálfte
erhalteo
unter der
aller
Bedinguug, Ge.fangenen, der der
solle."
Saxo Gramm.
133 L.
10.
„Eo
168.
p.
Slavis
(Danis) crebcr,
tempore Piralicae perritrus
Danis. quod ab ipsorum
V. 6. „Vraždy."
extitit,
ingeniis
Iraxeranf,
Srov. Ilelmold
princeps Slavorum, filius Mislivoii transfuga improvise confossus est."
a
usus
noslris
eo
maxim
tiui
nocuerunt.''
quodam C.
2.
í.
„Udo Saxonum 4. „Dux
19.
C.
I.
Henricus Leo Iransiit Albiam el alliglt terminos Slavorum, ferit VerlÍAluvum Principem Slavonim suspendio in-
prope urbcm Malacliov." Pncinu léto vraždy podává nám Pibyslav, bralr nešfdslnéiío toliolo Vratislava, u Hclm. L. 2. C. 2. „quod injuriam, calamitnve své violenl.-im Ducis potontes et pressuras gentis siiae terfici
ei
—
patrm
ablatam zelatus est." Srov. Lindcmb. C. 15. 17. pCritoni Danus quidani securi caput abstulif. Z'ienlopoIk occisus est dolo
liam haereditalem
Cbron. Slav.
cujusdam
sibi
np.
nomen
cui
liolsati
Da.son,
postea inlerfcclus
remansit
et
filius
apud Erlhenburg." „Vitzan dux AboSrov. Annal. Fuldenses ad A. 79.'>. pergero volens a Saxonibus occisus Iritoruni ad regcm est." Djiny eské, objas. obrazu III. sir. 21^1. „Václav Svinike,
qui
est
rodu Pemyslova) král eský v flolomouci od nevrnébo sluliy zavraždén jest (130G 4. Srp.), zlo6inec len cbtéje s krvavou dýkou v ruce prclinouti la(poslední
pen
a
šlcyna,
7,
na misie rozsekán, jmenoval
se Konrád z Potlen-
rodem
zn.
V. 8. liber
die
a.
zTuriiigie." Srov. Zp.
o nás
,,Díla
Slaven
1.
Geschiclitsscbreibern
spisujete
35.
p.
werden
lichslcn
Seile gescbildert,
sliindig,
lasterliaft,
unbarnilicrzig u.
der
s.
Heligionsbass
unbeslándig
so
11
14.Zp. V. zn. 56. Srov. Anton
lživá."
„Von den abendlándischen die
Slaven von der hássuntreu, unber
ibnen sind sio
duuím, ungeleiirig, verwegen, diebisciiw. Aber wer sielit nitiit, dass bie, rcdet ? varen sic unlreu,
warcn
sie
ts
worcn gegcn Cbristen, die
«m
der Religion willen, oder vielbiclit
der
in
niir
iim
ihro
sie sie
Lan-
zii nebnien auf die ohrecltlicbste Art behanAdelung, Vorrede zu K. Tiiams deutsch. bóhm. Naliouallex. Prag 1788. „Wenn wir die von Mnnrbsliiinden in iliren magcrn Kroniken von den Slaven enlwor-
Besitz
dellen.**
fenen Sciiildcrungen
zum
Cirunde Icgen woUten, so hátlen
134 wir von diesem Volke nichts
Zum Glúck
stelIeD.
eioe hímmiische Wahrheit
inal
Abscheulichkeit aafzo-
als
jedeš Mónchswort nicht alle-
entliall
uns diese verrufenen Menschen
zum
;
in
Gliick
zeigen sicb
ihrer Denkart,
in
ihren
und Gebráuchen, in ihreo Werken und Tbaten von ganz entgegengesetzen, keíneswegs veráchtltcbea uad gehássigen Seiten. Die schmutzige, mit den schwárzesten Farbcn des Reiigionshasses getránkte Feder des Sitten
Klosterbruders
bescbreibt
uns
Slaven
die
als
treulos,
verwegen, diebisch, unbarinherzig und als Hunde in ihren Aeusserungen und Handlungen hingegen bew^eisen sie sich als gutmuthíge und fróbliche, gastfreie und barmherzige, geniigsame und keusche, arbeitsame und ehrliche, tapfere und unersclirockene Menschen. Wir diirfcn also auf jenes verunglimpfende Gewásche such nicht die mindeste Rucksicht nehmen." Rohrer II. p. 153. „Man muss, um nicht iiber den Charakter der slavischen Volker Fehlscbliisse zu Dana machen, mitten uatcr ihnen leben. wcrden manche Vorurlhcile wider dieselben sich legen, welche in einiger Entfernung von ihnen deulsche Scbriftsteller níederzuschreíben und drucken zu lassen, nicht errolheten." Srov. Rakowiecki Frbwda Ruska T. I. sir. 252. „Obcy Pisarze wi^céy o nas pisali, aniželi my sami. Oddaiemy im hol^d wdzí^cznošci za poczyníone badania w przedmiocie dawnéy hístoryi przodków naszycb, unbeslándig, blódsinnig, ungelehrig, :
obok téy czule'y wdzi^cznošci wynurzenia, nie možemy zupelnie na wielu ich domyslných daniach polegaé one dyktowane sQ mi|osci9 swego a nie naszego
lecz
;
národu, one nie wszystkie wyszly
nego
i
prawd(^>i
V. 11.
^Vielen
pod pióra beislron-
z
mihiiQcego Herdcra."
„Do
Wenden
vln
moských." Zwaog
>var der
Vorhersagung
erfúliten
jene
denn
verbargen
lum
Gebhardi unleidlich,
ihres
Fiirsten
p. 179. und diese
I.
Pribyslaus
Hóhlo und Gewassern, zum Theil gingen sie auf die oíTene See und suchten ihren Uuterhalt bei den Seefahrern und dánischen StraadbewohnerQ durch Feuer und Schwerdl," sie
sich
raubten auf und an den
Theil
kleirien
in
eine
135 viasli zbavuji." Srov, Saxo 273, „Imperalor Germaniae Friedericus universos Germaniae Principes sacramento adactofi jurare compnlit, se ejus ditioni Slaviam subacluros." Helmold, L. I. C. 87. j^llenricus Leo terram Obolritoruni
V,
„Knížata nás
13.
Gramm.
14.
L.
p.
—
suis
militibus
divisit
Cuscíd
apud Melícon
possidendam. Et collocavit iu caslro Advocatum de BrunswicU, esset Ludolfm do Paina, Zuerin et
quendam
Liidoiuni fecit
ddit Hcorico „Omnis ergo terra
llinburg Guncelino commcndavit, Mikilinburg ciiidam de Scalen."
Obotrilorum
o.
regiones
finilimae
et
C.
2.
L.
assiduis
bellis,
tota io
solitudincm redacta est. Si quae Slavorum exlrcmae remao-
aunoDae pcnu riam
serant reliquiae, propter dcsolationes,
Pomcranos nihil
illi
sivé ad
Danos
1832. ísl. 33.
nech
nachází se pole,
—
vedeno."
—
ad
quo«
Hozlinosti praí.
„V bývalých švédských Pomoana kterém za 300 let 191 bitev
Johann
Srov.
cogerenlur,
confugere
miseranles, vt-ndidcrunt."
Nov,
agroruto
et
ut gregatim
eoorecti šunt,
inedia
tanta
Massilion, Gednnken.
Bapf.
aus dcm Franz. Wien 1787. str. 29G. „Sláva, která knížatm z podmanní cizých národ piroslá, vždy krví zbrocena bývá.
K
Materien
versch.
iiber
d.
nevede nic než
ni
nesíflslným
Sittenlchre.,
vražda
rhce-li se
uinili,
:
Kníže musí takový ho iihozpeiti,"
Znlka „Hansa,"
V. 5.
stedovku. Band. .,Ks
I.
S.
ícbiilirl
Srov.
—
Vorlheile
daraiis
ersten
des Fisclifanges ihre
j.
78.
mst
jednota kupeckých
ve
Gesch. des Hansc-Bundes.
Liitzow, Gesch. v. Meklenb. S. 134. den Wendcn, wcnn ihnon auch dic jiussom
63.
dass
ilire
t.
Sartoriiis,
lid
nicht kiilincn
zullossen,
iititcrnomnien,
Landoscrzcugnisso
\inslreilig
Seefahrlcn, theils
ober auch,
liandolsartikel
drr Huhm,
Zwecke um gegea
ziim
tlieils
aus
den
ndrd-
Lundern einzulauschen, den orsten (írund zu dcm norddeulschen Scehandel gelcgl habcn, um sie in diesem lichen
Belracht also als trc"
iiiuchtigen
die
cigenllichen
Hansa anzusehcn
Slifler
iiidem
der
naclilieri-
ihre
Handels-
136 und Stappelplátze lángs der Gesladen der Ostsee die und dcti ersten Impuls zu einer gróssera erste Idee Verbindung zum Zwecke des Handels gegeben haben." Allein die Frúchte desselben sind anderswo als in und fr Slavonien gereift." S. 139. „Der nua deutsch gewordene Seehandel ist nur als einc Frucht des uralten wendischen anzuselien." Gebbardi I. p. 232. „Uoter den Quarlieren der Hanse war das wendische Quartier stets das machtigste gewesen, deon dieses halte die Hansa zuerst
errichtet,
Uiat
und den Seehandel
selbige,
fiir
das
besass,
und
selbigen durch den Lubecltischen Magistrát
rium.«
—
.1.
Pfister,
C.
Gesch.
d.
die Flotten
weii es
meiste,
T.
„Was
pag. 349.
die eigeuthumliciien Vorziige der Slaven
in
fiihrte
das Directo-
betritTt,
so ver-
dient besonders hervorgehoben zu werden, dass sie sich neben dem Landbau, oder viel mehr noch vor demselben, nait besonderer Betriebsamkeit auf den Handcl gelegt, wáhrend die Deutschen sich dieses Gewerbs noch lange gescliámt, und dass sie die Verbindung der Ostsee mit dem schwarzen und kaspischen Meer, hauptsiichlich durch BeschiíTung der dazwischen strómenden Fliisse in dem langen Zeitraume, da wir von dem europaischen uud asiatischen Norden so wenig wissen, crhalten haben, wozu auch die heiligo Silte der Gastfreundschaft mitgewirkt
Hierher gefunden."
hal.
hat
Weg
auch der Bernsteinhandel einen
V. 12. ^Virgil." Tento básník ímský napsal jednou po slavném vítzství na dvée Augusta císae bez doložení jména tyto verše „Nocle pluit tola redeunt spectacula maiie, Divišm impérium cum Jove caesar habet." Pii dotazováni kdo to? jakýsi zchytralec vydával sa za pvodce tchto verš: Virgil zvdv o klamu napsal lamte :
opt
tyto
verše
:
„Hos ego versiculos
feci,
Znlka
tulit
aller
honores"
a
t.
d-
79.
V. „Raniberk." 2. Srov. Helmold „Henricus venit in terram Holsatorum, illi
L.
in
1.
C.
36.
unum con-
137 occurrerunl
globati
eo ad
caiii
Et facta esl ruina
propulerunt.
norum (Slovorum Hujianorum)
insiluermit
praeliiin;,
inopinalo
subilo et p
liosles
asu
magna
in
dle
navs
ad
exercitu
in
in
iisque
Ra-
cecideruntque
illa,
coram caslro Lubeke, nec fuit minor niimerus eorum, qui aquis praefocati šunt, quani occisorum gladio. Feceruntqiie tumulm magnum, in quo projcceranl corpora morluorum, et in monumentm victoriae vocatus est tuinlerfecti
mullus
w
tak;)
T.
llist.
Sasów
moc.j i
usque in liodiernum diem." Naru„Henryk za po3. str. 500. icb (ilanów) nio daleko rzéki Tiaweny
ilaniberír,
ille
szewicz,
zbit
nich
K.
I.
kl^skg uczini,
že icb
narzucone daly iéy nazwisko
gili)
ciala
Uanil)erg-,
mo-
potf^žn.i
iakoby góra
Ronów." V. L.
I.
„Cum
640.
gros caederentur od
autem boc
Coiloffa
VVillecbind. an.
jjHoro siavskou krvi opilé."
10.
p.
Lunkini) per omneš a-
(Slavi
ad
nrbem
vicinam
tentabant.
fiigere
praecavente, proximum
eis
mae
in-
omnis illa nimia multitudo Slavorum aut gladio coRsumeretur aut in mari „Snperati merfíeretiir.'' Saxo Gramm. L. 14. p. 261. barbai (Slavi) impune obterebantur. Ouor"'" magna
gressi šunt,
factum
ita
sinm, per quem
pars
tem
et
nt
trajecernt,
quaercbat
undis quarn
in
est,
avidius
amisit
bus quam ferro pcriclitanlium numerus
hostem
tulius
vitaret
oreteiius
repetens, salu-
nec minor flucti-
:
exiitit.
Pars quo
de industria aquis corpus
Nec boc quidem auxilii genus quo minus a eadam vada descendentibus interimerentur, la-
immerscrat.
Danis
in
tebram
eis
praesture
poluit."
„Za vfldce si Slávy znmilé volili." Takový zncmcilý vfldce byl sám ten Henrik ili Jindich On byl pod nimi Sasove' u Kaniberku Sluvy porazili. V.
syn
13.
14.
slavskébo
Hflm.
Srov.
L.
krále Godeš.lka, I.
djiny podávají, viz tem cum Corolo M. zos,
Slavi Urbi
Vizan." Gebhardi
Miseko
(MšUo)
et I,
a
spolu
vrah
Kruka.
vico Podobných piiUli>da ,.Kucrunt auRegino, ad A, 789.
34.
C,
in
expeditiono
Aboirudi quorum p.
deni
i
conlra
Slav os
Princops
Vil-
vocabalur
116. „Lolhorius vereinigte sirh mil deulschen Zinsfiirstcn der Polen,
13b nud
im
verwiistete
985
J.
mil Feuer und Schwerl
slavischeD
alle
Wohnplatze
„Die Heveiler be116. máchti^ten sich der Stadt Brandenburg, allein der Kaiser (Ollo) eroberte sie mil Misekos Húlfe schon im J. 991. wieder und iibergab sie einer sáchsischen BesaUung." Srov. Balbin Diss. de liog. Slav. p. 19. „Cum ab Albi '^
p.
ad mae Baltirum usque ad sinm quem Venedicum sea Yendicum hodieque apellant Geograpbi slavica Vendorum lingua per Pomeraniam et Brandeuburgiam, caeterasque regiones diííusa regnaret, Saxones adveriae Slavorum nalura inimici,
bus
possent
Duces
anliquae
lios
artibus
Slavorum
simplicilatís
opprimcre
divisere
homioes,
staluerunl
discordiis,
ac
:
tum
qui-
primm
dissimulato
universae nationis odío divisos šunt agressi.''
Znlka V. 5.
„Zbyztrovnli"
V. S.
„Cborvati"
80.
Viz Zp.
II.
znlka 58.
Srov. Conslantinus
Porph. Cap.
30. „Post septem annorum bellm tandem superiores ac sui jurís facti Chrobati, sacrum babtisma a Romano Pontifice
missique
petierunt,
Episcopi
baptizabant."
ipsos
Cap. 29. „Imperante piissímo ImperatoracBasiiio, legatos miserunt Slavi (ex Daimatiu) petitm ut baptizarentnr.
Horm unum
precibiis
beatus
nuditis
cum Sacerdotibus
imperator Caesariaaum oranesque baptizavit.
ilie
misit,
—
Romanoruni lingua vocantur, missis ad eundem praaclarum Imperatorem legatis petierunt baptiiari." V. 10. „Moravan'' Srov. Nestor, pod r. 898, „Koiaz Rostislav, Sviatopolk Koce! poslala ko Carju Míoíiailii
Deinceps
vero
ct
i
Pagani
qui
el
Arentani
i
glagoljuše: pošlite k nam nítelja a t. d. V. 10. „Rus kmen" Srov. Nestor, pod r. 1)87, da pišedše 988. „Ree že Volodimir carju greckomu so sestroju
vašeju kresliti mja."
Macieiowski, Hist.
—
:
Srov. VVacl. Alex.
Prawodawslw Slowian.
W
Warsz.
a
1832. T. I. sir. 166. „U Slowian lakarpackicli pr^dzéy si^ rozszerzylo ciirzešciashvo, niž z léy strony Karpat. Tam bowicm sami Sl^ovianie dopraszali sí^, ažeby Lips.
139 sami vynalezli w ivz-yku swoim pogarnazwisko poganina, klorym naiyvali rodáka przy balwochwalslwie uporczywie obítaiqcego.'*
'ch
ochrzcono,
i
dlive
Z
nlka
81.
V. 10. „Halibor." Srov. Adamus Bremensis, L II, 59. „Ratibo dux Slavorum inlerfeclus est a Danig. Ratibo isle Chrislianus erat, vir magnae poteslatis. Ilabuit enim oclo filios qui omncs occisi šunt a Uanis duna C.
patrem V.
ulcisci
quacsierunt.
^.Herodias"
5.
želka Filipa bratra v.
3.— 14.
Warka
a
byla
dcera
Ilerodesova.
V. 11. , Karla."
6.
v.
Aryslobulova
a
man-
Viz Evang-. Matouš.
14.
17.
Srov. Herder, Idecn
i.
G. d.
lánek: Slaven „Schon unter Karl dem Grosseu
Mensch gingen
jene Unlerdriickungskriege an." Gebliardi I. p. 99. „Scboo im J. 747 balte der fratikisclie Konig Pipinus sich der Húlfo einiger ihm zinsbaren wendiscben Fúrslen bedient,
obnweit Braunscbweig, iiber die slossende Sachsenland verAlleiii in dem grossen Sachseii-Kriege, welwiistele. cher vom J. 772 his 813 gefiihrt word, und den Sacbseu vcrschiedenc wendische kostele, waren ihrc Freiheit Slámmc, besooders die der Welclaben oder Wilren, Eginhard durch die frunkisclien Ileere gedeniiilbigl." in vila Caroli M. C. 15. „Omneš barbaras ac ferus naals
er bei Schciiiingcn,
Ocker
giiig,
und das
daran
—
tiones, quae inter Rlieniim ac Vislulam fliivios, Oceanumque ac Uanubium positac , lingua qnidem penc similes, Germaniam moribus vero atque babitu valde dissimiles ,
incolunt,
ita
perdomuit
,
ul
eas
Iribularias
elTeceril.
qaes fere praccipui šunt Velnlabi, Sorabi, Abodrili, Boemani. Cum his namque bello coiili.xit, caoteras, quiInter
rum multo nuijor fst inunerus in dedilionem suscepil."A tak tedy mimo mnuhé krále a knížata, 23, rci
—
nmeckých cisau pracovalo, jeden víco druhý méno, na podmanni, vykoenní a odnárodnni SInv totii Karel Veliký (800), Ludwig I. (814), Lothar 1. 1.840). Ludvvig 11. (855), Karel 11. (875). Lndwig lil. (977).
trimecitma
f
:
140 (879), Aniulf (887), Liidwig IV, (899), Kon(911), Jindricli I. pláník (919), Olto 1. (936), Otto II. (969), Otto HI. (983), Jindich II. (1002), Konrád II. (1024), Jindich III. (1039), Jindich IV. (-1056), Jindich V. (1106), Lothar II. (1125), KonJindich VI., rád III. (1138), Bedich I. (1151), Karel
rád
III.
I.
—
aneb Lev (1190). Karel narazil, Jindich dorazil. Sr. Anton II. p, 45. j^Welche lange Reihe von Jahrhunderlen gehórte dazu, elie die Slaven gebeugt und von wie viele den Dentschen unterjoclit vverden konnlen Schlacliten
wuiden
geíulirt!"
Znlka V.
14.
!
—
83.
„Zlý rozum našich."
Srov.
W.
A. Maciei-
„Niemcy Prawod. Slow, T. I. str. 1 56. gdziekolwiek swoie nad slowianszczyznq rozpostarli panowanie, co ini s'q zupelnie udalo nad Elbq, Odr) i Sami króiowie osady swoie zakládali. Baltykiem, tam slowiaúscy falszy \ví} politykf) uwiedzeni, dzielnie dopomaswych ludów. Dali gali ohcym do zcudzozieraszczen'a oni naslQpnym pokoleniom lu zbawienno nauk?, že kazdy naród sio sfara przez zwabenio do siebie obcych osadników powi^kszyc vlasne sily, niszczy ie i zniweczaieželi s{g oraz nie postará nadad/ tym przybylcom zupetGrecy i Rzymanie nego poloru swoiéy narodowoáci. narzucaii obcym narodom swoi? narodowosc^ mocíj orgSlowianie nie tylža, zakadaiílc pomi^díy nimi osady. ko že w tém Greków a Rzymian nie našladowali, ale nawet z hezprzykladnQ w dzieiacli ludzkich na dobro swych nastípców oboietnoscii), zakládali u siebie na obtak rozrywali panstwo sily, w podcem prawie osady, rod swego kraiu tworzQc obce rzeczpospolite." owski, Hist.
i
i
Znlka
„Nmcm
84.
mravné hntení." Srov. Ilerders V. 3. Ideen z. G. d. M. Th. 4. „Mehrere Nationen, am meisten aber die vom Dculschen Stamme, haben sich an den
141 Ludeo, Allg. Gescb. B. 3. II. versun'iigf." 241. „Die Aiislallen die Heinricli I. gegeu die Vólker traf, und die Arf, niit welclier er slavischen seíne iMaassrcgel bis zur Oder und nacli Buimien liineio bringeu suclite, mogen allerdings Beia Aiisfúhrung denklicliliciten erregen , welcho bei der lirvvagung dcs endliclien Schicksals dieser ungliickliclien Slaven schwer Slaven hart
B.
2.
§.
m
auf der Biust laslen."
schen, Hamb. guAviss
—
sir.
geniig
Uiifulle
C
J.
350.
geiiabt,
Píisler, Gesch, d. Deut„Die deutsclie Nation hat doch ist durch sie das
aníjrenzenden Slaven
der
Scbicksal licher
1829.
geworden,"
nocli
viel
ungldck-
Tliiinmann, Gescli. der Nord.
V.
sir.
252, „Man wird eiidlicli mehrere HocliatliUing fiir dicscs unglúckliche Volk (Slaven in Deulschhind hegen Icrnen, und es niciit melir wie man lange und wider bessero Griindti gethan hat, zu den barbarischen Volkcrn zulilen.'' Uolirer, slav. Bewolin. des ost. M. Wien 1804. B, )
—
„I\Ian solíte keiner Nalion ilire Jliingel vorp. 158. werfen ohne zugleich die Veranlassung derselhen mit anzuriilircn. Dann wiirden unscro Urtheile gcwiss geniassigter ausfallen. Viclleiclit sind unsere dcutschen
I.
,
Voríiltern
Uufleisse
Schuld
niehr
Slaven
der
Ltzoiv, Gesch.
v.
als
dcm
an die
theilweise
Nalur
Mekl. S. 15S.
siclilbaren
der Slaven scibst." „Fasseo wir unter
des Wendenvolkes und Lanund selien wir, wie es sich durch cigeiie KrafC und manclie scliom; geislige Anlage, durch Ireuc Bewahrung der Nalionalgiiter, Sprache, Beligion und Veríassung, dagcgen uber auch durch allmiihlige Eiitiiusserung niaueinen Blíck das ginze Bild
des,
Gebrauches und durch Einrúhruiig , blúhcnd und ehrenrest, und nicht selteu sehr miichlig, imnier aber seincn Fciuden furcbtbar erhalten hul; und vurglcichen wir es mil dem Bildc, ches
barbarischen
milderer
dus
Sillen
dasselbe
,
freí
Zeitaller
vom
deulsclien
Reiclio
liefert,
dessen edelsle Siite die Eifersuchl der unauriuirlich sich
und
ihr
Oberhaupl bekitmpfenden
die Ilubsucht
der Goislliclien
,
die
Fiirslen,
der Gitz und
Raiibsucht der Bitler
welchem der Adel mit dcni Bechl der Fausl und des Schwerdls, jegliche andere Gerechligkeitspllege
verzelirle, in
142 niit seínen Ochsea gleícbstellte, das Kaufmannsgul, das ihm in den Weg kam, fur gule Beute erklárte and alles Gleichgewicht unler den freien Milgliedern des Staats zerstórle , in welchem die Uawissenden tiefsten Aberglauben heit der Priester das Volk in welche der beiden stiirzte so raochten wi fragen
aufhob, den Bauer
—
:
auf
Stufen
hatten,
ininder
Wogen
Wenden und
beide Vólker,
Schícksale slellt
stiirmiscben
die
triibe
bisherigeo
ihrer
Deutsche, hinge-
Aussichten darbot?
Ob
nichí
den Deutschea eiu áhnlicber Abgrund, wie den Wenden, den Untergang drohete ? Und ob nicht allein dass giinDas polistigere Geschick sie vor solcbem bewahrte. tische Ende der Wendea aber, welches ein bóser Genius ihnen bereitete, wird uns in der Geschichte gleichsam wie der rubmvolle Tod eines Helden erschienen.** S. 323. ^Der politische Untergang des wendischen Volkes muss andcrswohin, als ia das Bucb cigener Verschuldungen eingetragen werden."
G.
H. Ayrerus,
Hermannus Slavi-
„Causám Slavorum, male Góttingae 1768. p. 30. saepius a Saxonibus iiabitorum agunt, hosqne ipsos re-
cus,
Gesch.
ansum
illorum
beilioni
d.
dedisse
Hgth. Mecklenburg,
p.
contendunt
110.
—
:
Buchholz, Frank. All-
und Neu-Meklenburg L. 2. C. 1." Srov. Schurtzfleiscb, Res Slav. Witeb. 1670. §. 10. „Haberem mulla quae adderem de Slavis Dalemincis, Sorbis, Uchris, Polabis et reliquis.
Saltem ingemiseo sorti gentis
Znlka
I"
85.
„Raceburk," víastn Ratibo staroslavské, msto u jezera od Ratibora stavené, stejného jména. Ted náleži dílem velkovojvodství meklenburskému dilem vojvodství Sašo - Lauenburskému. V. 14. jjSiva," Sieva, Sieba. Srov. Conrath Botho, Cronecken der Sassen Vnde de affgodinne de heyt Siwen de hadde de hende ouer ruggen. In der einen hant badde se cynen gulden appel. Vnde in der anderen hant hade se ein wyn druuelen mit eynen gronen V. 3.
nepochybn
,
:
143
oe
vd
blade
hare
die
weot
de waden." 259. „Shiva, bei den Polaben ver-
liangende ór
Ant. Linhart, Gesch.
Krain
v.
Gdltia des Lebens,
D.
2.
ward
sie
iu
sir.
geben díesea Nahmen dem Planetea der Venus." Naruszewicz^ HUt. nar. Pol. T. I. K. 3. str. 452 454. „Stolica Polabów nazywala si(> Raciborz, róžny od szliiskiego , którý teraz znaiiy iesl pod imieCí Polabowie mieli oim Ratzeburg nicdalcko Lubeki. bogini^ nazwan,) od Helyf osobliwszéni poszaiiovvaniu Die Krainer
ehrt.
—
molda Siwa, któréy božaica byla naga,
nievviasta
w
rospuszczoiiemi
z
Raciborzu.
.Iesl to
na tyt až za kolaua
w[osumi, wieicem na glowie, trzymaiaca
w
prawéy r^ce
spuszczouéy i nachylonéy do uda lewego iabtko a w \V rzeczy iewéy podniesionéy ku szyi winne groao. saméy iest to taž sama bogiiii, klór- Polacy balwochwalcy cliwálili pod imienicm Zywie, iakoby dawaiQca quein vocabant žycie, tak Díugosz mó\%'i deus vitae,
Polaków bylo tož samo co Zywie u Slowian Venus u Rzymian albo miloác, rodzicielka wsyzstkiego, Sama pošwiat nowym zawsze plodem odžywiai.ica.
Zywie.
i
i
z iablkiem w r^ku pokazuie Vener?, mogii též co slyszeé Slowiauie o iablku Parysa przysiidzoném dla pigknoíci téy bogini, a winne grono przy-
sta kobiety nagiéy
(lali
domysl:u
z
tylu iagod
na
dla
ozdoby, albo dla znaku ptodnob^^i
iednéy
galqzce.''
—
W.
Suroiviecki,
136. „Sieba czyli Dziewa wyobražona byia w postaci kobiety z twarz.-i wdzi^ciDij. iiago Uib catkowicie od glowy do stop obwini^ta odSled:. Pocz. nar. Slow.
str.
przyi^li Normany Skandinawsci od Stowiau na znak przymierza, a oženiwszy z Torem, zwali ja Wana-Si/\ Sifna lub Freja pi^knowlosa z póxiežycem na gtówie. Przypisywano jéy moc
Tí
ziež;}.
Wanów
zniecania
bogÍDÍ(j
czyli
milosci.
amorem
^'i/'
pulcliricoma,
benignissima
,
valde
Runami pisano jéy imic Siewa lub Tsiba, co w wymawianiu brzmialo Siewa albo Dziewa: gdyž Slowianie w swoili rnnach, podobnie jak Grecy za w. užywali b. U Montfaukona znayduje si^ podobna Wenus keltycka, którn wjedney r^ce trzyma winogrono a w drugiéy
curat
conciliarí
inter viros
et
mulieres.
—
.
144
—
klosy."
Thunmann, Uber
die gott. Alt. d. Obotr.
274. „Die Frea Freia bekám
in
numen Wanadis
der
weil
ilir
Gótlin
die
Dienst
Skandinaviea
Wenden,
p^
Zu-
vermuthlich
Wenden herdie Wenden eine
den
von
urspriinglicli
den
und in der Tliat liallen aucli ; GóUin, die Siewa hiess, deren Natnen eben die Bedeutung liat, als das skandinavische Frea, eine Frau und Gebietherin." Jos. Mone, Gescb. des Heid. im nórd. Eur. Lpz. 1832. Th. 2. „Eine kurzere Form vom Dziedziela war Ziza, Ernálirerin, eine lángere von Siewa Dziewana. Im lelztern liegt uberhaupt die Bedeulung des Weiblicben, Mádchenliaften Obšírné skvostné opsání tlo Déva.^ bohyn, kdo cbce, mže ísti u Stedovshého Mor. S. riihret
:
L.
C.
I.
pijala, a
t.
tak
Možno
53.
p.
8.
modle
této
že
Diev posvcena jako
místa
slavská
Dévin jméno Radhost
místa
od Cernebog^ Jutrobog byla,
aneb
ní
.,
d.
Znlka V.
4.
msto
„Lemgow"
Lippe,
ství
potokem
nad
86. ve Westfalii
Bega
ležící,
ve hrab-
v
úrodném
okolí.
nm.
V. 7. „Vezera," reka v Nmecku.
Weser,
die
lat.
Visurgis
V. 8. „Heinrich Clemen," akademický, nezapomenu-
tchto básní
telný prílcl skladatele
filologického
tovaryšstva
V jednom dom
bydlíce
táním eckých, dílem
i
v
Jen,
a
s
ním spolu i úd z Lcmgova.
rodilý
veery sme spolen trávili ínmeckých klassik,
vlaských a
jmenovit Homera, Sopboklesa, Euripidesa, Tassa, Scbillera a t. d. Clemen byl výborný, ostrovtipný dobré ,
veselé tovaryšstvo
umní diny
,
uené rozmluvy
náruživé milující mladík. skladatel
a
vbec nauky
a
Za mnohé blažené ho-
tchto básní vroucn mu
sování pátelské pozdji okolnostmi
dkuje.
asu petrženo
Dopibylo.
Na památku pátelství a na dkaz šlechetné mysli tohoto pítele, klademe zde jedno jeho psaní, které on navrátiv se z domova do Jeny, skladateli tchto básní psal. K vy-
-
145 jelio, potebné jest dotknouti, xe Clemen sklatchto básní, cestu v Némcícli konajícímu, nco Ulier penz (10 dukát) byl pipjcil, které jemu on na ež tuto 8 podkováním po pošt zpátkcm poslal ; odpovíT obdržel: „Jena den 26. \\ig. 1819. Lieber,
rozumní datelovi
7,
bester Freund
Entscbuldi^ungen
!
sind
gewólinlicli
dle
leh Bewusstseyn haben. wiirde daher wenn ich zu dcMiselben meine Zuílucht nchmen miisste, um mích bei Dir iiber mein langes Stillscliweigen zu recbfertigcn, sclion dadurcb meine Scliuld bey Erwagung eingesteben, von der Du mích gewiss
Sache derer,
die
kein
reines
,
wenigstens vor dem Bicbfreisprecben wirst. terstulil Deiner Freundscliaft bernb Wisse aiso, mein Bester, dass diu lieben Penaten den gróssder nacbfolgenden Umstiinde,
,
Icli fand nebmlicb, nach und so vergniigte Toge zu llaus, dass mír die VVochen, wie Stundcn hinscbwanden, und dass icb micli kaum vod dem GedanUen los reissen konnte, den Sommer, der ohnebin so kurz ist, Obgleicb nun diein der lieben Heymalb zuzubringen. so liatto er doch ser Pian wieder aufgegeben wurde
ten
Tbeil jcner Scliuld
trsgen.
Deiner Abreise, so viele Liebe
,
zur Folge,
dass icb die Ferien so lange aiisdehnte,
sicb der bessere Geist liebo Musenstadt,
an die
in
bis
und micb an die und an meine, scboa
mir regte,
Freunde,
so lange veródete, Studirstube malintc.
kannst den—
Du
ken, dass bei einem jungen Mcnscben, wie ich bin,
dem das Streben nach Freude und
Gesellschaft
iiber
bey die
Anforderungen der Wissenschaft so oft nocli die Ueberband gewinnt, dieser Zeitpunkt erst spát eintrat. Also bin icb erst seit einiger Zeit an den heiligen Gestoden der Saalo wieder angekommen wo icb Deinen Brief fand, Deinen Brief, der meine Bescheidenbeit auf eino Probe setzle, wie sie noch keine bestanden. Was liabe ich denn gethati? doch nicbt um die paar Pfennige ? Donner und Doria! ein Scburke. der dem Freunde in der Hatte icb fiir Noth nicbt beisteht mít Gut und Blat. dicb sterben miissen, dann wiirde ich Dir vielleicbl er— ,
—
lauben, dich dafiir zu bedanken.
den guteo KoUárovy
Aber
halt
Willen, Du meinst mein Herz, das spiey
II.
Du meinst
I
fiir
^0
Freund-
146 vod unserer Mutler gebildet wurde. folgt auch das Thier; uud es Bruder es thut soli den Menschen niclit bescháinen. jetzt Motli, sich fúr Liebe und Freiindscliaft zu kráftigen, denn šie sind die Principe der Einígkcít, und in dieser liegt unser Heil. Darm frisch, und zeigt dem erslarrten und frostigen Geschleclit das warme Herz, den verjiingten Geist und die kráftige Tbat, dass sie in ibrer Gemeinheit vemichtet dastebeii wie vom sengenden Strahle Also zunáchst benacbricbtige ich Kronions getroiren. hiermit, dass ícli das Geid ricbtig empfangen, índem es schon vor meiner Ankunft bier war und auf mich warist Okens Absetzung und tete. Die zweite Nachricht die abermalige Unterdriickung der Isis. Um unserer Seits zu zeigen, wie wir iiber diesen geliebten Lebrer dácbten, brachten wir ihm zuerst ein feyerlicbes Lebeboch. Hierauf haben wir ibn im Kupfer stecben lassen und ihm empfánglich
íchaft
Gul,
aber dem InstinUt
!
—
—
,
zum Andenken geschenkt. Nun noch etwas von unserer Wissenschaft zum Schluss. Ich bescbáftige mich noch immer fast ausscliliessend mit dem philologischen Theile derselben, den ich fiir die einzig eincn herrlicben silbernen Pokal
—
Reisig liest den OediGanzen halte. pus auf Colonos lateiuiscb, ein berrliches CoUegium ; Hand Danebea bore den Oedipus Rex und die Ars Poetica. icii Naturgescbichte und Psychologie bey Fries. Ich boffe, Du selzest dein Aiterthums-Studium mil demselben Eifer sichere Basis des
und bleíbt der Gruud aller Bilduiig und Kulbey jedem andern Studium als schiitzender Dámon gegen die [3ava'ja!.? den Handwerkgeist, den Feind des Genius und alles geisligen Lebens. Daneben fot. Es
tur
und
ist
soli
Poesie, Deine Freundin wie meine, die das edelt und
Gemúlh
ver-
den Geist erhellet. Der Dicbter slcht auf dem
wo ihm das Licht gegeben wird, dass er uns in der Philosoph steigt schónen Gestalten die Erde zeige von der Erde binauf und muss anbauen die Pfeiler zu einer gottlichen Aussicht. Also, Bruder bleibe der Dichtkunst (so wie der uuvergleichlicben Tochter Slaviens gelreu, und versichere Dich der Fiihrung des Genius, Du wirst schweben iiber Wasser und Erde góltergleich.
Punkte,
;
!
—
147 leh schiiesse
um
bilte
liier,
rcciit
haldige Antwurt uud
beim l,Í'í^ (píXio^, dass uiiser Briefweclisel leh nie durch meíne Schuld unterbrochen werden soli. treucr Freund Heinrich verblcibe unverándoilich Dein Clemen." Cloineu tento stal se potom prorektorem gymnasium v Lemgov, vydal násled, knihy: Miss Gr.ice Kenversiclicre Dicli
nedy's sámmtlicho
Werke; aus dem
englisciien von Dr.
II.
Clemoi), Bieieleld u. Paderboni 1838I-I1I, B. ve spolenosti
W. Pirschercm pak: „OOer den Relhjionsunterauf Gi/mnasieii'^ von Dr. II. Clemen, Prorektor des Gymn. zu Lcmgo. Giisestloli l846, kde se mezi jinými i tato pkná slova na!c'zaji „Fuigerichtig kann man auch die klussischen Altertitums Studien nur dann als Grundiage nnd Durcligangspiinkt ur waiiren Bildii ng betracliten, wenn niun sie mit dem Blicke des Glaubens behandelt, d. h. wenn man die DifFerenien zwischeii den gcisti
8
Dr,
;
richt
:
der Oir^nbaruMg
in
Betrell der
riclitigen
Gotteserkennlniss
und der lebendígen Gottesgemeinscliaft stets deutlich unii siclitbar erhiilt und den Wahn vernichtet, dass bei Plato u. Aristoteles zu suchen se.i, was nur bei Christus zu finden
isl."
Srov. L. J. Schevschnih Livs. 1773. p. 89. „Tantam nobilium Vendorum ait Neuwaldus in Comitatu Lippiensi fuise amplitudinem et potestatem, ut Lemgoviae ct via et porta nomen ab illis obliuuerit; ct portám quidem ia hodiernuin V. 9.
„Slavská brána,"
in Actis Soc. Jahl.
I diem Siavorum portám, die Sclaucs-Porte appellari." zdejší eka Boga ukazuje jak jak koenem bh, tak formou
a
na Slávy. V.
Í4.
O.
17.
runi
sil,
msto šlp Vestphal.
jsou Col.
Slávy."
Srov.
Osnaburj ItiTS.
69. „Ilaec tanta diversorum gentium Slavicuilla Germania ad Albim usque
esset,
trans
Albim etiam
culonias molila est. fortiter
pulsaiitibus,
,«m
i
Antiq.
multítudo, ubí antiqua
potila
cerc
j).
„Kraj
De
Neuwaldus^
Quae
in
res
Saxoniam suas deduprimm non proces-
Carolo M. ejusquo aliquol ad exlremum
eorum agmina
infusi,
|)os'leris
ipsos pro-
non lanlunt in Saxuniverum etiam pubes in Vest-
tameii
10»
148 phaliam
—
penetravit.
Vestphaliae agros ab iisdetn cul-
partium nostrarum est, ut diligentius exqutramiid ac
tos,
comprobemus.
vero non
Initio
ora ad ripam
in ejus
meditullia irrupisso,
quo hacc a Saxonia discrimínalur, consedisse, argumento est, quod íq Comítatu Vendorum prope dictum limitem iacel. Lipiensi pagus Qui tametsi linguam diuturna consvetudine mutarunt, usitataque nostratibus utantui, aliquíd tamen innatae illius de qua Bonifacius Moguntíacus feritatis et barbariei , Episcopus, cum ait Vendos foedissimum geniis tiominiim Schlótzers Probe. Bus. Anal.^ Die Slarepraesentant." ven gehórten, wie mir immer walirscbeinliclier wird, zu den Stammvólkern und Aborigtuen von Deutscbland. Maa sed
íd
Visurgis,
—
sagt,
die
bekanut
—
Slaven
ergo
wcrden sind
sie
erst
spát
eiugewandert
in !
Deutscbland Diess folget
nicbt."
Znlka V. 8.
„Narden,"
Siiderskébo jezera,
li^i
zemev
87.
msleko
v
Holland nedaleko od
míle od Amsterdamu.
Komenský
Viz Tbeatrum Europae, d. i. glaubwiirdige Beschr. denkw. Gescbicbtea von 1665—1721 v. Wolfgang Jac Geiger Frankfurt
v Amsterdame
am
zde pochován
leží.
1703. B. 10. p, 404. Nro. 18. „Im Jahre 1670. zu Amsterdam der beriibmte, und um die Jugend und Scbule woblverdienle Jobann Amos Comenius, weliM.
slarb
cber bier auf den 23. November nacb Naarden geúbrt uod daselbst begraben worden." V. 9. 10. „Kvítí Hollandskébo, tulipán Harlemskýcb." Harlem jest mésto Hotlandské u more nad ekou Spaen, vzdláváním a prodáváním krásnýcb kvt, obzvlášt drahocenýcb tulipán, slavné. Srov. Bisching, Erdb. Fúnfte Aid. Th. 10. S. 81. ^^Harlem. Die scbónen Gárlen ernábren viele Einwohner. Eliedessen wurde bier ein dusserordentlícber Handel mít Blumen, iasonderbeit mít Tulípanen getrieben, welcber zu einer Seucbe und Tborbeit (Tulipomanie) ausarlete.** Conversations-Lexicon^ B. 4. S. 582. jjHarlem: Die Blumencultur v^ar soDSt bier ia
149 eioem ausserordenllíchen Flor,
jcdocli
sích
liat
eben
in
dem Grade verminderf, als die Blumenliebhaberei abgenommen hat, ist in dessen immer noch von Bedeulung^.
—
Noch 8ind
grosse Blumenhándler
13
hier
welche
,
Ilyazintenzwiehcln die eutferntesteu Tulpen- und Gegendcn versorgen." Convers. Lex. B. I. S. 820. pod mit
lánkem,
^Blumenhandel
Holland.
in
Harlem war
in
famósen iiandels.
der Haiiptsitz dieses
teren Zeíten
ál-
Ea
den Jahren 1G36 und 1637, als in Holland der beriichtigte Tulpenschwindel regicrte. Man verkaufte Zwie-
war
in
beln
fiir
unerhorle Summen.
Augustus
bízahlte
eintige
eine
Fiir
Semper
und fiir drei zu200 Asse von derselben
man
13,000
Fl.
sammen 30,000 Fl. und fur 4500 Fl. fur 400 Asse Admirál Liefkenshóek fiir Admirál Knkliuizen iiber 5000 Fl. Fl. ,
man folgende
4000
iiber ,
einen
fiir
zwei Last Weizen, vier Last Hogijnn, vicr fette Ocbsen, acht Ferkel, zwólf Schafe, zwei Oxhoft Wein, vier Tonnen Achtguldenbier, Viceroi gab
zwei
Tonnen
Bulter,
Artikel
1000
:
Pfund Kase,
—
einen
Biindei
Alkmaar verkaufte man in eincr ólfentlichen Aiiction fiir mebr als 90,000 Fl. Zwiebela, In derselben Zeit gewann jemand iu Amsterdam in vier Monaten 60,000 Fl. bei diesem Kleidcr und einen silbernen Becber.
Handcl. In
einer einzígen
In
hollandiscben Stadt sollen
iiber
zehn Alillionen Tuipcnzwíebein debitirt worden sein. Aber diese Scbwindelperiode konnte von keiner langen Dauer sein. Die tollen Preíse stiirzten auf eininal, und man konnte
Dennoch nun eine Semper Auguslus um 50 Fl. babcn. waren auch nacbber die Summen die man durch die Ilervorbringung neuer und seltener Tulpengewijchse gewann, nicht unbedeutend und noch jetzt findet man in den Vorzeichnissen der Hariemer Blumisten die Preise Harlem von 25 his 150 Kl. fur einzelne raro Tulpen. ,
,
ist
bis jetzt der Sloppelpiatz
und vollkommen Die
Blumisteu
iu
dieser
liatteo
bis
nach
der
Turkei
genaiint
nur nach sondern scibst Vorgebirge der gulea
Versendun^en
Dcutschland, llussiand, Hu<;land,
HolTuung."
und
wns silión werden kann.
dessen geblieben,
Waure
dem
u.
s.
nichl
w.
iW Znlka V. 5.
„Mojžíš Josefovy kosti."
Josue 24.
De
89. Mojž.
2.
13.
19.
v.
32.
v.
V. 11. ^Slavskáí jest to zem." Srov. /. Th. Seger. et Lecho, in Act. Soc. Jobi. Lips. '1772. p.
Slavis
^Eyndius
171.
eum Johann de Beca Canon.
ante
et
Uitraiectanus in Chron. ad An.
1345. continuato,
mus Heda, Praepos. Arnliemensis, in cum app. ad An. 1574 publicata, Leida, Renerus Snoius,
hist.
Guliel-
Sufrido Peti
a
Gerbrandus
Joli.
a
permulti Viltorum
Vralius aliisque
antiqua domicilia in Batavia docuerunt. His quidem praeter
alios
Allingius
Descr. agri Batavi et Frisii
in
—
contradicere sustinuit.
lingunm Slavicam, cuius ter
vestigium est
:
si
peritia
permulta ex
1690
intelexit Allingius
non defuisset, longe
unum Yendici
Non
sensurus.
Verum non
nominis
Altíngíi
in
ali-
Holandia
chartis geographicis
verba Slavica opido ostendcmus. Jn parte prima habetur Slota^ Holtreka^ Hunna, Horna^ Horsta, Hoste, Hiidna^ Hudnin, Ilunep, Hunesa, Hunesus, Hunesge^ Silo-verdia^
Husdengwn^ Hussi-dina, Hussen, Suindreeh,
Suinittn, in
Wispe, Zioola, Wideniz, Wiltaburg, Wiltenhurg^ Siieta^ Wilta rel. (Pidej i /Slavante, Slobegors, Bilsdi. X. p. 214. 217.) Inter haec etiam praestantissimorum Belgarum Slavica nemina mihi altera
Wendeldyk, Hiidna,
parte
merum sermonem
obveniunt, ut Tetae, Suederi, Snoi quae
Slavicum sentiunt.
His
adversarius
ostinatissín:us
ignarus de antíquis calur,
necesse
sed Venedis
tot
est,
et
nominibns Siavicis lingiiae
Viltorum scdibus ut
nisi
eliam
omnis Batavia convin-
non
Slavicae, in
pro Germanis, Surowiecki, Sledz.
Batavos ipsos non habeat."
Viltis
—
„Že naród Wenedów Balticrozerwany, domyšlac sie mona podán starožitných. Pisarze Rzymsz pewnych sladów cy zaslali iescze w cztérech osobných stronach Europy Weiiedów, którzy Avszedzie odróžniani byli od síisiedzkich mieszkaóców. Jak iediiakie imiona odlegtych tych Focz. nar. Slov.
str.
178.
kicb byl kiedys sp^dzony
i
i
—
narodów
nie
nie jednych
mogly bydž przypadkowe, od drugich
lak
wyprowodza-
przez spólczesnych,
i
odróžnia-
15t s.isiadów^ musiato
nic ich 0(1
klóremi si^ wyrazoie rickích,
w
pocliodzíc z
pewnych
okolícacli dzisiéyszéy Waiidei, tyle tylko
že siedliska ich rozciQgaly
si(2
cech,
O Wenedach Armo-
odznaczaly.
wiemy,
do ujšcia Loary, ze wszyst-
kio wyspy przyleglCí poczawszy od brzegów Aquitanií, zwane Wenedijskiemi, ilo nich nalézaly. O Wenedach Belgickích przyleglycli Morinom ciešninie Kaletanskiéy, i
powiada migdzy innemí Cezar: že mieli nayobszernieyszci przewage nawszystkich pomorzach lych okolic a d. Gowny ich port, klóry, jak sie donfiysla; 1. možná, byí" rázem slolic.j národu zwal si^ Jezeriak od jeziora (sr.
Mela
zoslawil:
L.
C.
3.
nam zdanie
stimo Veoetiarum
O
1.). :
in
Wenedach Strabo
tych
ego Venetos
Ilos
Adriatico sinu csse
takie
(in Belgie)
exi-
auctores,
quia
quoque Heneli sivé Veneti appellanlur. Strabo L. 4." 189. „Po Lnponach a Unrach naszedl EuropQ Tóá Wenedúw, peiwotne ich gniazdo wskazal nam llomer i inni w Pallagonii, okoto gór Armenskich Hledii. Ze tamci opanovali dogodnieysze strony poíudniowe, [)izelo ostatni musieii si(_. obrócir ku pólnocy, gdzie rozszt rzají)C swoje siedliska, pomkogli sig czasem od morza burztynowego przez Hen až do Armoriki Atlanlyku z jedney a do Itálii Widu, Alp Helweckich z drugiéy strony. že Wenedy rycliléy siy doslali do Belgii i Armoriki niž Iberijanie, gdyž tam zastali ich Uzymianie jak obl^žouycb y>' posrzód lych ostalnicb." Sir. 193. „Po Keltaih drugi ród plowowlosy Teutonów, zwanych póžniéy Germananii, post^puj;|c za pásmem Karpatów gór Sudeckich, naszedl ptijiiocno-zachodni;) czg^i' Europy a zaslawsiy tam Wenedúw, podobno juž przewgdrowane osady z Kellii, jednych wyl^.pil, drugich spydzil, a innycb oderwal daleko od reszly. Wielka czgšc Wenedów ocailli
Sir.
—
i
i
i
i
i
—
lona
\v
topy
Prypeci
téy
nap.šci, ,
usungla sie za •vvarówne lasy
spychajijc
przed
Finnúw;
przytulili si(^ do šcian intii odcrwana za Beiícm, doczekala morickienii panowania Hzymian losu,
i
rzeszta
i
epoki spolkal j\estor,
II.
wszystkie sír.
12,
la:«
osiadle
zá-
i
naród žoUowlosy
sobí)
gór Tatrów,
wraz jaki od
sig
národy."*
„Die geruiauishcn
z
a
Ar-
owéy
Scltlótcer^
Slaven haheq
152 unsero deutsche Gescluchtssciireiber fleissíg bearbeitet: nur hat man sich immer noch nicht dartiber vereinigen kónnen, ob síe die erslen EinwohDer des Landes sind, oder erst den in der Vólkerwanderung ausgezogenen Deutschen nacligeriickt sind." Caesar de Bello G. II. „plerosque (non omneš) Belgas Germania 4. praví jen ortos." Samo slovo Belgium, Belg, siln upomíná na
podobná
slavská
Volga,
Znlka nhož
t.
tak jako
d.
90.
V. 4. jjNmecké'* sneb severní nicum, do
Volch,
Volhin, Bolch,
Bolgar,
Polachy Polák, Valachy Vlach, Lach a jeho obyvatelé Morini, na Pomoany.
moe, Mae Germa-
se Rén vlévá.
„Prach Husv vržen do Rénu." Srov. J. V. 10. Bechovského Poselkyni Kap. 63. str. 6il. „Když vševnitnosti tla Husova v popel spáleny byly, cky kosti katané ten popel s prstí zem dosti hluboko vykopavše na káry jsou vsypali a do Rénu reky uvrhli." Niemcewicz Spiewy hist. str. 119. „Niewczesny i zbyt surowy Soboru Konstancyiskiego wyrok, skazuiqcy Hussa na i
i
ogien V. 13.
„Konstance** aneb Kostnice
v nynjším Švábsku.
Pars lacum sem,
130.
2. p.
Srov.
ille
starobylé
Latin
^Constantia urbs magni nominis inter
Bodnicum sivé Acromum quoriim
msto
And. Corvint Fons
superior
hic
et
Venetum seu Cellen-
inferior
dicilur
:
vulgo
quod nomen accepit a ConstantiCoiistantiní M. pate, qui hoc loco hyberna habuit, vocata Castra Constantia."' Odvozování jména Kostnic od Costnitz nnd Constanz,
Konstance, Constantia, jest sice obyejné a zdá se býti i uené a pohodlné: než kdo rozhodne povstalali Kostnice z Constancia ili toto z onoho? Msto to jo ve neprinálezí-Ii Vindelicii (srov. Wind, VVend. Vandal), ono k tm praslavským zstatkm adriatických Venet, ku kterým pr. Raveiia, jiná, jemu sousední místa ku i
Jadera^ Póla, Lesinum, Belazora, Slaná,
Kr-
km,
t.
Korinium, Lech neb Lichus (reka), Viuda, Windisch a
d.
153
O
Búschings Erdb. Th. 7 p. 387. Namen von der Stadt Corutanz oder CostnilZy und dahin es von seinem ersfen Stiftungsort Windisch, der 6 Meilcn davon in Helvotien liegt, verlegt worden." Kostnitz i Windisch na slavský tomto posledním
viz
.
;,Da8 Bisthum hat seioen
p-
vod ukazuje.
nm.
Bodensee^ Kostnitzersee und Bodamicus, aneb Potamicus, pres 7 Briijantiniis. Jezero mezi Švábskem a Helvecií, mil dlouhé, 3 široké, a místy 350 sáh hluboké. Rén u Bheineku do nho vtéká, n Kostnice pak vytéká; tato jeho dolní ást u Kostnice nazývá se lacus Venetus. Se slovem Bod, Boden srov. voda. V.
1
„Boden"
3.
Brejensersee,
lacus
lat.
Znlka V,
^Bezno",
7.
nm.
93.
Rejfnaburg, lat. Ratisboiii, msto nad Dunajem.
Reginoburtjum^ známé slavné V.
11.
10.
Bostislava
„Klášter,
svleky."
Srov.
Annal. Bertiniani ad A. 870. „Batislaus excoecalus coenobíum delrusus est." Pšina, Mars. Mor. L.
in
I,
C. 3. p. 36. „Boczko, Balislaus vel Kadislaus, Baslicen, Mojemiri 1. ex Lidovito fratre major natu nepos. p. 38. Badislaus captns et admoto pupillae candenti ferro, visu privatus,
otque
in
perpetuus carceres abductus est. L. 2. addit coccum postea Badis-
Aventinus
C. 5. p. 169.
laum fuisse monasterio inclusum.
mus expresse habet
illum
in
Quidam vero Anony-
monasterio
S.
Emmerami
residunm vilae transcgisse et anno sequenii obiisse (M. S. Anon. apud Comcn. Mor. part. 2.) Hxiude quod non in publico vel alio squalidiori carcere sed in monaslerio (solcnni Principm id temporis supplicio) asservaadus :
erat ad
mortem usque, Christianm
Stcdovski/, Sacra Morav.
2S0. ,jAnno 871.
Ilistor.
fuisse
nemo
dubitel.''
Solishaci 1710. pag.
Badislaus, nuper rex
Moravorum glo-
commendatissínuis, posleaqiiam exoculatus, prioribus vilae merilis, in monasterio Bulis-
rio8Ís$imus
bonensi
et
a
pielale
copiosiores
acrumnosae
vitae,
in
accumulasset
patientiue
fructus
et
lucem aeternam e\olavit opulentus.
154 Corpus gloriosi regis
in
S.
Emtneramí
Znlka
a
93.
„Hic (Rostifilav) in aetate, C. 3. p, 36. facíat, consfitutus robusto corpore et animo
I.
virm
qnae
est
„Postavy byl velké," Srov. Pšina, Mars.
V. 5.
Mor. L.
monasterio
tumulatum."
Coenobitis
vasto."
V.
„etzy."
7.
A. 870. „Rastizen
Annal.
Srov.
gravi
ligatum
catena
Fr. sibi
Fuld. ad praesen-
lari jussit."
Nynjší Slováci piná-
12. „Krajan tvj jsem."
V.
ped
leželi
Morav, nad
tím k
níž Rostislav
panoval.
„Dárce kesíanství." Srov. ChristiannuSy Ludmill: „Radislaus Institutor et Reclor totius
V, Vita
13.
Religionis benignus exslilerat."
seu
Christianitatis
Ne-
„Kniaí icho Ljetopis v. S, Peterb. 1767. str. 21. Rostislav i Sviatopolk i Kocel poslaša ko Carju Micbailu^
stor.,
glagoljušo zemlja n aša krešena i njest u nas uitelja prololkoval svjatyja pouil nas, by nakázal nas knigi; ne razumjejem bo ni greeskomu jazyku ni latinskomu. Da posilte k nam uitelja iže mogut ny skazati knižnaja slovesa i razumy ich." Schlotzers Nestor, „Die mábrischen Fiirsten batten T. 3. K. 10. p. 181. Bon-sens sie scbeínen aufricbtig das Cbristentbum liebgewonuen zu haben, begriiíen und fulilten aber, dass :
lže
i
i
:
was
ibnen díe deulscben Geistlichen vormacliten, Cbristentbum sei." Pozoru bodná jest borlivost a osobní úastnost slavskýcb knížat v uváženi a rozšio-
das,
niclit
kesfanskébo
vání
Kocel,
mír rugenský, tito ství.
Rostislav,
náboženství.
Vladimír ruský,
Boivoj
a
Václav
Svatopluk,
eský, Jaro-
vendický nejen rozšiovali ale osobné kázali kresfanské nábožen-
Gotšalk
dva poslední
i
Srov. Arkona, v. Furchau p. 434. „Die Geschicbte dass Jaromír als Fiirst von Riigen seibst das
erzáhlt,
Cbrislenlbum
gelelirt
hábe."
„Princeps
Godescalcus
ut
suí
ordinis
oblilus,
Adam Brém.
tanto
religíonis
frequcqter
in
L. 3. C. 22. exarsit
Ecciesia
studio,
sermonem
155 populam
exhortatíonis ad
quae
ea
fecerit,
mystice
sb
EpÍ6copís et presbyteris dicebantur Slavonicis verbis cupiens reddero planiora.'*
Znlka
94.
V. 1. „Jeden král" t. j. Ludvig der Deutsche, synové jeho byli Karlmann, Ludvík a Karel. Srov. -á«Hludovicus rex in mense nal. Fr. Fuld. ad An. S64. Augusto ultra Danubium cum manu valida profectus gentis illius Rasticen in quadani civitate, quae lingua Dovina, id est pudla dicitur^ obsedit. At ille, cum re^iís copiis congredi non auderet, ntque loca sibi elíugiendi denegata cerneret, obsides quales et quantos
necessitte coactus dedít. matibus suis fídem
se
juramento Hrmavit,
licet
„Carlmaiinus
gnum
ingrcssus,
deditiouem accepit, disposito,
L.
2. C.
5.
iSl.
gáza
Ap.
Ludovici
(liiius
regno
regia
causám non servatae
mium Regi Moravorum
esse
re-
regis) et
castella
in
suos
per
atqu*?
Christ,
revertitur.'*
273.
Hiát. p.
opti-
Tamže
servaverit.**
cunctas civitates
ordinato
et
ditatusque
Jordán. Or.
minime
illud
Rex praecepit, universis
servaturum
díebus
cunclis
ad A. 870. Hadislai
cum
Insuper
„Caelerum Pessina
fidei
duras
refert
ni-
Ludovico Germanico imposifas nt Raet vi extorlas pacis condiliones, inter quos erat dislaus in sioistra Danubii ripa, adeoquo in territorio sno a
:
proprio
Bloravico,
mari perinitterel.
ubi
ibi,
duo nuininu-nta
retur
eaque conditioucm
llaiic
qnentiae esse praevidere enim,
verat suis
Francoruni
primaevis
Ludovico
extrui,
facile
morem
san magnae
bos
et
et
Dalmalis
totius juris
no-
et
co-
leges Francicas iiiducero et omneni sub-
hoc cum Caranionis, Hoc excidium suae non levíter metuendum
iactum.
Slavíci,
Radislaus, si portas ad id
torum
;
privato-
ad statum
jeclionem imperare, prouti nibus
fir-
conse-
devictas proviiu-ias
rum reducere, loco illorum autem missos regios mites iiistituere,
vide-
poterat Radislaus esse,
ducibus privare,
opporlunum
milítari praesidio
Francicorum
in
per
terra
exstruclioncm
ipsa
MoraNica
Slavoramiliae
liubebot
nuuiimenresiraret.**
156 Jak práv Pšina zde psal, a jak Nmci, jmenovit tento Ludvík, toho asu se slavskými kraji nokládal viz dále : J. C. Pfisters Geschichte d. Teutschen. p. 468 a 505. wurde unter Ludvig dem ,,Das Herzogtbum Kárnthen Deutschen ganz zu einer deutschen Provinz eingerichtet, Lurlvig nebst Steiermark und einem Theil von Krain. der Deutsche vertheilte die Marken auf folgende Weise. Kárnthen gab er dem Franken Helmvin; das Land zwischen der Draue und Saiie dem Grafen Salacho; Fríaul und Istrien dem Grafen Eberhard, und die Líburnischen Gauen dem Grafen Bruno. Die Ostmark vou der Ens bis zu Leítha verwaltete Markgraf Ratbold. Privinna eia máhrischer Fiirst, mit seinem Schne Hezil, von dem Frsten Moimar vertrieben, trat mit Ratbold in FreundKónig Ludvig schaft und nahm das Christenthum an: gab ihm und den Seinigen die veródeten Dravetháler
zu Bewohnung
(v.
829—843.)"
G. Rottek, Allgem.
Gesch. Freib. 1824, B. 5. p. .92. „Ludwig der Deutsche und sein Sohn, der jiingere Ludvig stritten fast ununter-
brochen wider die Slaven. ** PJlster, Gesch. d. Deutsch. p. 475. „Ludvig starb mit seinen drei Sohnen KarlEs war eine recht giinmann, Ludvig, Karl aus. stige Fgung, dass, wie die Karolinger an Herrschertugenden abnahmen, auch ihre Linien durch Sterbefálie wieder zusammenfielen." V. 2. „Pokolení, které nikdy Slavm nepálo." „Nie habea Srov. Pfister, Gesch. d. Deutsch. p. 345.
—
Deutsche und Slaven sich
angesehen, ja nicht auch gegen den gemeinschafllichen Feind mit vereinter Macht ausgezogen gegenseitige bald wieder sind, so zeigt sich eben so Abneigung, selbsl Hass und Verachtung, und die Geeínmal als Halbbriider.
als Briider
Wenn
schichte wird es bekennen, wie
sie
gar
stiefbriiderlich
die
—
Deutschen ihre slavische Nachbarn behandelt habeii." Goli^bioivski, Wiad. z Hist. pol. sir. 3. „Sqsiadami
Sowian
ich wieczystymi byli ISieracy Turyngowie." V. 4. „Ddictví." Hoslislav byl vnuk strýce sve'ho Mojmíra panovníka Moravského a dle Pšiny, syn Lidoi
nieprzyiaciolmi
czyly Franki, Saši
i
157 vita, bratra Mojmírova, panovníka mezi Sávou a Dravou. Památná jsou slova Némcc Guudacliara ped touto bitvou k Rostislavovi a jeho vojsku promluvená: „Pugnate fortiter vestram palriam tuenles! A. Fuld. ad 869." Srov, Annal. Fuld. ad A. V. 6. -Ti strany."
870. „Rastiz
in
Regis servandus
Bajoariam missus usqiie ad praesentiam Morante ergastulum relruditur.
—
in
Aqueasi palatio venerunt ad eum legatí Hludovici Imp. dc Italia, simulque Adriáni Ct post paululum Papae, quos ille suscipíens absolvit. inde transíens circa Kalend. Novemb. iu Bajoariam pro-
autem Illudovico rege
cum
fectus est, ibique
gravi
catena
in
ligíitum
Francorum judicio
suis sibi
colloquium praesentari
babciis,
Rastizea
jussit
eumque
non Sclavorum, qui de diversis pruvinciis Regi munera deferentes aderant, mote damnatum, lumiiiibus tantum occulorum privari praecipif." Ossoliski^ Vine. Kadt. herausijejeben „Liest man, v. Lind. Warsch. 1822. p. 112. 215. was die Fuldaisclie Ciiron. unter dem J. 869 von dem Aufstande der Slaven schrcibt, so wird man leicbt gewabr, dass Rastitscb dio Seele des Uinides der Ost- und Nord-Slaven war, um sicb von dem Drangsale (der Deutsclien) zu befreien und die Haupttriebfeder ibrer Vereiniguug, um das Frankenjoch abzuscliutteln. Rastitscb wurde vor den Konig Ludwig zu Regeusburg gestellt, in einem aiis Deutsclien und dem llofe ergebenen et
nec
Bajoariorum,
—
Slaven
DÍedergesetzten
Gericbte
dem Leben brgnadigt,
mit
Ostatn
srov. co
zum Tode der Augen
164,
str.
verworren,
sclilimmste
ist,
oft
sicli
gliicklicben Sieger,
treibcn,
sagcii
ober sie sind
:
von áus-
widersprecbend, und was das Ilier steben Deutscbe
tiusserst partbeiiscli.
gegeu Slaven, wie Romer die
berdubt.*^
„An Nacbrichten
diesen Begebenheiten fehlt es nicbt serst
verurtbeilt,
Schlolzer o téchto pípadnostech praví.
K. 10.
Nestor, III.
alleín
gar
aiis
gegen Kartbager
sprechen und Patriotisni
:
praiilen,
Unwalirlieit
nur
jene,
utid
uber-
un
1
ver-
tuscben YVahrbeit." V.
jehn,
13,
6csky
„Kalils vodu.**
od
Ant.
Srov.
známou bajku Vlk
Bucbmayora,
v
Sebráuí busni
a
a
158
zpv,
Svazek
v Praze
II.
1797.
39.
str.
místo to srbské písloví: Kuriak te
pe,
—
Tu
a kuriak
mlo
te sudí.
Obradovic, bas. 4. 38. V. 14.
ské
stolici
„Dvín" t. j. iirad nad Dunajem v Prešpurpi vtoku Moravy do Dunaje na pevysoké
skalin strmící,
Hung. T.
nmecky 252
II. p.
supra Písonium
Deben, Thcben, Srov. Belii Not.
:
„Dévénum
hungarici milliaris
petrae insidet,
A
íntervallo.
uoius
virgíne
positam njunt, idque ex nomine forte coniiciunt, quod Devoina puoitam Slavorum lingua significat. Prorsus opinamur, arcem atque oppidum nostrum perfugio Rastici uise; quippe ad eam rem maxim opportunum. Nomen erte a puella est, quod Scriptores ex Devojna in Dovina ignorationo linguae delorserunt. Slavi erte, prisci illi ac gentiles, Venerem Deam in virginis cultam simulacro, Devoina, Deviua seu Dcva Duncupabaiit. ,,1 Pomoranské msto Demin, Dimin, in Vila S. Ott. L. 3. C. 14.^Dobin, ne4. Demina, Timina, u Saxa Gram. L. pochybn to jest co Dévínn. Dvy v Cechách také vystavily Dvín ; pak v boleslavském kraji ves Dvín
—
a
t.
d.
Znlka
95.
Srov. V. 5. „Svobodu vám za hích pokládají." Jordán de Or. Si. Ap. Hist. p. 313. „Witichindus recte excusat Slavorum arma in Saxones; quemadmodum enim Saxones in oris maritimis et iuferiore Germania olim sedeutes, paolatim mediam Germaniam jiire gentium occupaverant, scseque Fraucorum Imperio per tria ferme secula
subducere nitebantur,
ita
et
pari jure Slavi
in
reliquas
sedes Germaniae eodem cum Saxooibus tempore ad ipsos Saxones usque immigraveranl, et nunc quamlibet oppor-
tunam
prehensabant, qua jugum amoliri et omnem miscriam posthabebant , frui
occasionom
cara libertate, Titulus
liceret,
cui
belli
judice, erat aviditas títuIus
Saxonum
repugnationis Slavorum
servitulis
devitalio
:
io
Slavos,
Witichiudo
gloriae alqne magni latique imperii:
autem
libertas
quis justior ex his ?
—
et
ultímae
Unde non
159 tniruni
videri debet,
id
Bohemos
est
primm
vicinos (Moravos)
Franconim jiigum,
coiilra
tum Oríentales,
Slavos tiim Boreales
slíosqiie
quod
et
ferro
saepias,
ipsi
Saxones Saxones
seculum noniim usque faciebant, dein vero in potitos, decerlasse." S tohoto hledišt má se považovati to co letopisec Faldenskij pi r. 855. píše: ^Kex Ludovicus in Slavos Maraheiises, contra Rasticen ducein eornm sibi rebeliantem parum prospere dueto
io
reriim
i
,
exercítu sine
victoría
rediit."
„Vqšo jméno ter jich úhryzky," Srov. EohBew. T. II. S. 118. „Es war eioe Zeit wo man atis den Gegenden Ungarns den Ausdruck liiiufig V. 6.
die Slav.
rer,
der Slav sei keio Mensch, T(k není einber ; wo Deutschland die Slaven von den Franken Hunde geuaniil wurdcn. Fredegar C. 69.** horle, in
Znlka
96.
—
Slavskem vkol Rezatu" Srov. Ilnmb. 1700. T/i. 7. p. 840. 848. j^Das jelzige Frankeniand, welches fast in der Jlitte des gnnzen Deutschlands um den Main lieget, hat ebedcsscn
„Oním
V. 9.
Búsching.
Erdb.
zu Thiiringen, zum Tlieil auch zu Alemamannien, zum Landc der Slaven oder Wenden, die zwischtMi dcm Main uud der Rediiitz >vohnten, gehórt. grosstenllicils
Wo
die regio liisst
sich
SInvorum im Frankischen Kreiso zu suchen 8US
Urkundeii
dahin
sei,
rrcnauer bestinimen, dass
um Bamberg und hierniichst um Wiirzund im Fiirstenthum Bayreuth gelegen hábe. Ob diese Slaven, Sorben oder andere gewesen, ist noch riicht ausgemacht." (hsopis Isis von Oken, r. 1823. B. sie
vorDehmlich
l)urg
5. S. 1. „Nicht allein das nordliche Deutschland Pommern, Wilzen, Sorben, auch das siidlishe, wo das Volk Bayreuth, im in nordlichen Theil von Bambcrg und
Wiir/.burg eiu slavisclier
bachische licrein,
iu
Slamm war, und
tief
ins
Ans-
der Relzat und Altmúhl, erstreckl sich
weiter Stch slavischer Culonislen , von weichen wir noch die bestehenden Ortsnaiímen hnbeu: Bcrnhardswinden, Brotswinden, Ratzenwiudtíii, Dautenwindcn, EgloTs-
in
160 winden, Mainhartswiflden. Man bezeichnete dicsc Slaveadie ím Colunicn im Aasbachischen als Radnitz-Wenden \vo auch siidlichen Theil von Bamberg und Wurzburg, ;
Ecciesiae
urkundlich die XII.
Slavicales
vorkommeo
als
Main-Winderi, bei welchen sich abermals die Ortsnamea fiaden vod líerzogenwiad , Ncidharlswind , MecheUvind, Rotheawind, Ettlassvvind, Geissselwind, Ratzberg u. s. w. Dass aber eben so, wie der nórdliche Theil von Wiirzburg und Bamberg aucli das ganze Oberland von Beyreulh, nicht bloss slavische Colonien in seinem Schooss gehabt, sondern selbst ein slavisches Urlond, und bis ins
nocU heidnisch gewesen, ist hinlánglicli ausgefuhrt in Henlzes Versuch iiber die áltere Geschicbte Nik. Haas, des fránkischen Kreises. Bayreuth 1788."
XI. Jabrhundert
—
an d. Aisch. Bamberg^ 1819. T. I. S. 5. „Slaven und Wenden sind die vorziiglichsten Ansiedler. Schon vor Karl dem Grossen waren Andere mógen Slaven in unsern Gegenden einheimisch. So kam erst durch Karl hieher verpílanzt worden sein. es denn, dass das ganze, nachherige Bamberger Bisthum Dórfleins am Main lag im nur das Slavenland hiuss. Slavenlandes
des
Geschichte
Thurphilum juxta ripam Quminis Main ia regione Slavorum. Schanat trad. Fuld. p. 147. Seite 8. Zu Medbach werdea Slaven-Huben genatitit, zu Rietfeld gibt die Schwester Goltes Eberhilt ihre Guter mit 30 Slavenlande.
Slaven dem anzutrelTea
h.
au
Die
Bonifaz.
Regnitz
der
,
Slaven
waren
dem Maine,
vorziiglich
der Aurách
und Baunach, wo nun Eriangen, Bamberg, Oberheid Baunach, Eltman, Schlusselfeld und Hóchstadt liegen. Seite 9. Zwischea den wendischen Ansiedelungen und den mehr fránkischen, welche vorziiglich der Steigerwald scheidet, ist nichl
Wiesent,
Aisch,
Forchheim,
Itz
Hallsladt,
,
nur ein auíTallender Unterschied der Mundart, man fiiidet ihn auch in der Klcidung, bcsonders der Weibspersonen, Erw^ágt man die vieleu Orte mit Wind oder Wend, besonders im Ansbachischen : Winden, Winn, Brodswin-
—
den, Ratzewinden, Windelsbach, Windsberg, Windsletten, Windsbach, Windsheim , Windischletten,
Windshofen,
Windischgailenreutli
—
so
kommt man
unwillkurlich auf
IGl (len
Gedanken, die Slaven unri VVenden seien ganzen Ansiedeliing Frankens der
stamm
Haupt-
ein
sie
,
iiaben
man gewdlinlich glaiibl. Geder Meinung, dass der Name des Windgaiies
weiter verbreilel, als
sich
lehrle sind
um Windsheim, welcher schon um 418 bekannt war, Yon den Winden oder VVenden sich herleite, dass diese selir
Deutscbland
in
friih
einbeimiscb, ja dass sie eines
der Urvolker Deutschlands waren.
Noch
12,
S.
heissl
schmalen Ackerbeete im Bambergischen wendischo Beele. Wer also in nnserer Gegend die ersfen biei-
man
die
henden Acker furchtcle, Wálder die es
Ihalen
welches
Slaven
die
es
iind
nnserer Gegend so
in
Brandlob,
(srov.
lúli,
eine
das Volk
sagto er, dass
slavischtr Abktitift sei,
Das Woit Lob,
17. Als der Bamberger Kirchenversammlung bieii,
seines
Bislhiíms
grósslenlheih
dass es nocb an heidnischen
Conc.
Harzieim
briiuchen bánge.
Wenden. oft
S.
Idže).
1058
Biscbof Giinlber
ist
gehórt wird (Tennenloh, Lohfeld, Lob, Loblein) soli Sumpf
Breilenlob,
bedeuten
Wiesen hegle, wenig zweifeihafl,
lichlefe,
abmarkte,
Griinde mil Steinen
germ.
T.
3.
p.
Ge126.
Erst noch vor bundert oder zwei hiindcrt Jabren tonten
Lande,
z.
des
b.
d.
B.
mers. Die
Gebrauche nnd Feierlicbkeiten im Verbrennen des ToStrobmannes, das Einiánten des Som-
slaviscber
Noclilílíinge
das Hinaustragen und
eines
Namen Wainvaii
(sr.
bobo), Hollapoppel,
der
Missbrauch der Leichentriinke, das Beslecken der Aecker
geweibten Hulzcben, das Auspcilschen der Hexen nnd anderes deutet noch auf Ueberbleibsel des lleidcnlbiíms der erslen Bewobner der Gegend. Theil n. p. S12. Was die Spiiren der slnvischen Abkunft betrilTí, ungemiscbtcr sind sie in den Griinden der in Ebracbniisscben, wo auch nielir Uebereinslimmiing der Kleidung der Monns- und Weibspersonen berrscht: schlanke Korpcr, doch kraflige; braune Haare; glatte, ehrlícho Gesichter; dio Rocke der Mannspersonen weissmit
—
grau, viel
dunkelbraun oder heliblau, die der WeibspersoneQ gefaltert;
Kopfliicii;
am
Feierlage weisses, sonsl ein
Halsgebiinge
von
Irgl bei Feierlicbkeiten das KoUúrovy
spisy.
n.
Bernstein.
Die
llaar anfgesteckl,
gefarbles
Jungfraa ein breítes * *
1G2
—
um den Scheitel. Beamle, welche einstens aus Gegenden der Oberpfali nach Hóchstadt versetzt wurden, erzálilen, dass auf 40
rothes Band mit einem Fiitterkranz
jáhrlicbe ausserehelíciie
werden
Schwángerungen
dort, bier
kaum
auch hier von díebischen, ráuberischen und sonst Mangel an Erziehung, an Verdieiist und Karkbeit des Bodens verratbenden Ausbriichen, weniger bemerkten. Rasllose Arbeilsamkeit, Anhánglicbkeít an die von den Vátern geerbte Religion 5 gerecbnet
diirften,
dass
sio
und ihre
Gebráuche, welche von Abánderungen nicht Hochachtung gegen geistliche und wellliche Obere, auch w^enn sie Fehler haben, zeícbnen die ganze Gegend aus, und sind grósstenlheils auch Erbtheil der slavischen Voráltern." Ostatn srov. ješt: Eckhard de rel. Franc. Or. L. 5. C, 13.; Chr. Jordán Or. Slav. Ap. Hist. p. 251.
gemo
hort,
Znlka
97.
V. 5. ^Zlatá Bulla," jest sbírka hlavních zákon íše, kterou Karel IV. 1356. na snme v Norimberku a v Melzi držane'm s piinním knížat, volencft
nmecké a
íše ustanovil
celé
vávaly
a
zarazil.
se až do nejnovjších
pedpisy zacho-
Její
promn
v
Evrop.
—
Viz
Aurea Bulia^ Caroli IV. Romani Imperaloris, Norimbergae et Metis Anno 1356 sancita. S nmeckým peložením, Frankf. a. M. 1740 in 4. Dobrovského Slovanka II. str. 112 117. Onen 30, slavské ei se týkající lánek v této Bulle takto zní: „Cum S. Romani Colsitudo Imperii diversarum nationum moribus, vita et idiomate distinctarum leges hobeat et gubernacula moderari, dignvím est, et cunctorum sapientium judicio censetur expediens, quod Electores Principes ipsius Imperii columnae et latera, diversorum idiomatum et linguarum di-
—
—
fferentiis
iustruantur;
intelligantur.
cipm, puta xoniae vel
et
Qiia
regis
ut
plures intelligant
et
a
pluribus
propter statuimus ut illustrium PrinBoiiemiae, Comitis Palatini, Ducis Sa-
Marchiouis Brandenburgensis
,
Electorum
filii
haeredes et successores, cum verisimiliter theutonicuni
:,
163 scire praesumantur et ab iocipieDdo a septimo aetatis suae anno,
idioma, sibi naturaliter indilum didicisse,
infantia
Grammatica llalica ac Slavica linguis ínstruantur, cum non solum utile immo ex causis praemíssis šumme „Es liesse sich fragen necesarium Iiabealur." praví w^elche Mundart K. Karl IV. durch dea dálo Dobrov. allgemeinen Ausdruck Slavica gemeint hábe ? Er von miittcrhcher Seile ein Bóhme, mocbte wolil voniiglich an seine Mullersprache gedacht, doch aber die andern Mundarten nicht au$geschlossen haben. Dass Karl, ais Kónig von Bóhmeo, diese Salzung der goldenen Bulle in Beziehung auf seino Sohue erfiillt hábe, wer kónnte daran zweifeln? Wenzel und Sigismund lernten bóhmisch. Auch Ferdinand I. scheint nocli zum Theil auT die goldeno Bulle Riicksicht genommen zu haben, indem er seine Suhne durch Joli. Horák ini Bulmiísclien unlerrichten liess. Dieser loblicho Gcbruuch erliielt sicli auch bei dea folgendeu Kdnigen von Bóhmen. Ob und wic lange andere Kurfúrsten die Vorschrift der goldenen Bulle befolgt baben, lásst sich schwer bestimmen. M. Georg Koruer fuliret in seiiier Abhandlung von der wendischen Sprache (Leipz. 1766), um den Nulzen und die Nolhwenigkeit der wendischen Sprache zu beweisen S, 18. auch das Beispiel hoher Háupter an, namenllich Kaiser Karls IV. und Johanu Georg II. Kurfurslen zu Sachsen, welcher Sprache diese nur eine Fiirstensprache zu uennen ÍQ
illud
—
—
pflegle." V. Sylvius, clurus
6.
Bob. Edit. Leiner.
profeclo
quam Uomani
Imperator,
Imperii
Dissert. de ling. Slav.
cao
et
ei
„Karlovi, slavské
Ilist.
nisi
gloriam p.
/Eneas „Carolus IV.
Srov.
otcovi." C.
33.
Bohemici
regni
quaesivisset."
—
niagís
Balbin,
92. „Carolus IV. suminus Slavi-
liugvao et genlis Amator, volnit caulissimus cae-
na quísquam in curiis, tribunalibus ac comiliis bohemice loqueretur, quae ejus Sanclio in antiquis regni coslitulionibus hodieque legi poicst." Veleslavín v Píedml. na „M. Jan Hus Ilisf. Euseb. Pamph. u výkladu svém na pikázaní b. v kap. 40. pipomíná zo císa Karel pikázal Pražanm, aby déli své esky
sar, nisi
,
—
11*
164 domu, jemuž nmecky
uili a na radním
esky
mluvili
a
Znlka V-
7.
nmeckého
98.
„Tuisko," podle rozlinosli
Tento, Theul,
t.
ikají rathauz,
žalovali.
j.
otec,
pvodce
bh
a
nác6í
Tiilslo^
i
teulonského ili
Srov. Taciti Germania C. 2. „Germaní
národu.
anliquis, quod nnum apud illos megenus est, Tuislonem, deum terra editum et filium Mannum, orginem gentis conditoreraque." Andr. Corvinus, Fons Latin. P. 2, p. 475, 456, ^jTuiscones, Tcutones a Tiiiscone rege, de hac voce vide Cluv. Antiq. Germ. L. I. C. 9. sed eo nomine varie pro dialectorum varieta te in pronuncialione usi šunt." Kóppen und Wagner, Univ. Lex. d. Volker und Lándergcschichte,T. 3. S. 200. ^^^tr Urvater aller germanischcti ílorden vvar Tuisko, von ilim entstand der Name Tuiskcn, Tuisten und davon Tiiitsche, Teulsche." Ant. Tkaný, 3Iy!h. d. Tentschen u. Si. T. 2. S. 158. „Tuisto (Teut, Taut, Tot, Theod, Thiud, Tnit, Tuiskon) der Stammgotl der Teulschen, den die Erde selbst geboren haben soli. Sie verehrten ihn als einen Mann mil einem grnssen granen Barle, in die roube Haul eines vvilden Thire s gehiiiU, ein Scepter in der Rechten haltend, die Linke mil ausgcspreitzlen Fingern vor sich liinstreckend. Von ihm soli nach einigen auch Jer Dinslag (Tuislag, Thislag) seinen Namen erhalfen haben." V. 9. „On chtl Slávu nejprv ženou." Srov. podo„Lechové neb bný píbh v Hájkov Kron. List. 13.
celebrant carminibus
moriae
et
annalium
—
Poláci,
ková
knížete za
pána
vku dosplého
mužského pohlaví
sob n
zvolili,
jížto
krásné postavy
nemajíce
dceru
jméno Vanda i
nad
jiné'
,
Kropanna
ušlechtilá,
pod svou správu pijavši, jej velmi moude zpravovala. O tom když uslyšel kníže Rythogar, jenž byl pán krajiny nmecké, tu kdež jsou nyní Prušáci, poslal k ní snubce, ji za manželku míti žádaje, lUeráž hned odepela, pravcí že ona muže nežádá, neb jest svou istotu bohm jenž horami vodami vládnou, obtovali lid
ten
i
slíbila.
;
165
Znlka V.
5.
„Zem
plná
cli
Sylv. Hist. Bob. Praefat.
quam
Christi marlyres,
sententia regniim
i
09.
posmchQ."
„Nec provincia Bolieniia
ullum
cst
in
,
Aeneas
Srov,
quae plures produxerit. Nec mea
qiio
tot
est
mutaliones,
tot
Bohemia „Ein Schillor, Walleiisteiiis Tod nobis oslendit." ^lubcnd Augedeoken lebt der Greul die gescbahn auf dieG, F, Scbneller Oesler. Einf. auf Eusem Boden." ropa. S. 274. „Bohmen. Man verletzle das Gefubl seines herrlichen Volkes im tiefslen Ncrven, Boucqnoi licss die KoUycana mussle loschrift auf Žižkas Grabe zersloren; bella,
strages, lot
tot
—
iniracula emerserint,
(iiiot
:
—
berauf znm schaiuicnden Sclieiterbaufen Podbrads grosser Kelcb musste vom erliabenen Sland-
aus der Grufl
Waldsleins Kopf uiid Ilaod die Tiefc. Grabe nach Stockholm; Karl v. Lielilenstein liess die Kópfe entbaiipteter Bdien lebn Jahrc lang auf der Briicke von Prng aufgesteckl." punkle herab
kamen nus
in
deni
Království eské V. 7. „Lev ti slouží za vchu;" vede ve štítu svém lva slíbrného se zlatou korunou a vích dvojím ocasem v erveuém poli. Vcha slovensky iesky ^ vbec mnohá slova jsou u Slovák ženského, která u mužského rodu jsou, k. pr. ta pikopá, ta obyaj, ta efaz. ,
ech
Feakové národ na ostrov Kor13. „Feak." nyníCorfu: ve starožitnosti byl pedmtem potupy pi)smchu pro hloupost, bichopasniclvi a jiné ošklivé V.
cyra, a
obyeje
lidu.
Viz
Uorac.
Ep.
15.
Ilomer
Od. Virg.
Aen. 3.
V. 14. „Nepomuk." Srov. Mouatschrifl d. Gesell. des in Bóiímen 3. Jahrgang, 1829. Febr. S. 164. „Johanu Hasil voii Nepomuk. Sein Vater liies Hasil und MarTópfer. Noch heute zeigt man in Nepomuk eine n liasilscben Ackcr. Nepomuk ein Sládlchen im pils. Kruise, ohngefábr 10 Meilen von Prag.
val.
Museums
V. slví,
14. „Ciril"^
bratr Melhodíiv,
vynáleice slavskó abecedy.
ivslovatcl kesíao-
166
Znlka
102.
V. 3. „Jndus," eka v Indii odkud evropští plavci koení, kadidla a jiné vonné vci pivážejí. V. 8. „Milá ei eská!" Srov. Wen, Rosa, Gram, Boh. in Fraef. „Cum lingua Bohemica ad náturám rerum respectum habeat, et ex fontibus naturalibus derivetur, res autem in nátura aliae šunt bomini suaves, jucuodae, gralae, acceptae, aliae vero durae, rigidae, ingratae et adversae, voces etiam animantium et soní rerum natu^ rales, a quibus Domina et verba bobemica utplurimum originaliter fluunt, diversi šunt, et rébus nomina convenire oportet, ita etiam res durac, duriter veniunt pronunciandae. Alias liabemus nomina et verba dra et lenia, blanda
pro
et
aspera, grate et aspere souanlia,
quibus
Habet prae utendum. aliis liogua nostra banc adhuc praerogalivam et eminentiam, quod omnia carnriinum genera , quotquot Laliua vel Graeca novit, non rbytmice, sed metrice, latino et graeco módo cum summa gratia et venustate formare et
occasione
personae
rei
et
Lingua Bohéma
canere possít.
nomina, quomodocunque quis et
transponere
p.
161.
svavis,
onm
potest."
^Sermo
—
vult,
omnia
Stránský,
Bohemorum
sua verba et
sicut Latina
quia
trajicere
Resp. Bob. C. 4. elegans,
copiosus,
grandis est, et ad quamvis maleriarum expositiin eo ornando, satis commodus, majores nostrí
perpoliendo
,
praecipue ac
augendo feliciter
et
ad
posteritatem propagando
elaborarunt, imo ne neglectui ha-
berelur, legibus caverunt.
Verum quam
illi
in
eo ex-
colendo ac in nativa puritate conservando adcurati fuelam aetas baec degener in foedando, inquindando, runt attenuando et oblivione aeterna damnando est impudens." :
—
Balbin, Dis.
Gallos, Italos,
de
I.
SI.
quibus hic
ces non recuso,
quorum
p. nihil
116.
„At ego Hispanos,
scritur et
mentitur, judi-
testimoniis pridem cognitum est,
behemicam linguam longe suavius et dulcius, quam illam, quam nominare nolo. ad aures pervenire." M. Belius^ in Praef. ad Gramm. Doležal § .9. „Addo experiundo condoctus, omnium Europae linguarum decona, non ae-
167
unam nostram Boliemi-
mulari módo, sed vincere etíam,
cam posse. ISeque
enini Hispanícae gravitate majestateque
ac facilitate Gallicae
blanditie
Anglicae snbiitnitate
;
Germanicae sensus
cacilatequo
;
lenilale ac
gvavitate Italicae
empliaseos
et
;
elFi-
ubertate;
deniqiie Hungarícae nostrae
;
ita absoluilla severitate quídquam concedit tarum est qiialitatum, si viri ea utantur doti, eloquentes socielatem nati eíTormatique." Ádelung, in d. et ad Vorrede zu Thams Worterb. Prag 1799. S. 3. „Die bóhmísche Mundart ist iinter den slavischen Mundartea
imperiosa
:
sind."
fiaden lit.
Geschicbte des Volkes
der
in
óesk.
Všehrd.,
C.
V.
209.
str.
nebladký, jakož se
ství
jeho
v
eský
„Jazyk
tak
nkterým
néminé
cožkolí latinsky, o
vedeno
býti,
eckých
ani
též
to
nic
sehr
Ur-
die
leicht
Dobrovského není
že
zu hist.
tak lizký ani
Hojnost
zdá.
toho mfiž poznáno býti,
z
wovon
und ausgebildetsteo,
eine der reicbsten saclicn
bohat-
a
ecky, mQz po-
cožkoli
nyní nepravím,
esky. A není tch knih žádných lebych se já, milostí jazyka
i
latinských,
svého pojal jsa, mýlil, aby v eský obráceny býti nemohly. Co se pak hladkosti jeho dotyce: nevím by tak výmluvn, tak ozdobné, tak lahodn všecko jazykem
eskýní
povdno
býti
eckým
nemohlo, jako
nebo la-
Vád. Fisechij^ v Dobrovsk. hist. lit. eské, „Kdyby též pilnosti pi okrašlování svého str. 355. jazyka prvjší Cechové byli užívali, anebo nynjší ješt toho hledli, jako nkdy ímané, jazyk eský, co se tinským.*
tkne svtlosti, slov
skládání,
šastnjší pedlili,
i
str.
ecké
lahody,
bylby
nad
hojnjší." Id.
„Nenif
ozdoby i tom mnohem i Putováni Svatých,
lepoty nad to latinský
Veleslavín.
i
v
pak jazyk náš
spsobný aneb jakž íkají barbarský,
eský aby
tak
jim
ne-
tém
vci, o nichž Hekové a Latinníci napsali, ozvlastn vysloveny býti nemohly. a Toho se nám toliko nedostává, že se na to ídcí vydávají , aby pirozenou svou zostiti a rozšíiti liledéli." A. Komenskif, Ksa/t umír. matky r. 1650 v Berlíne, 1757 str. 25. „Odevzdávám tob také a synfim tvým snažnost v pulerováuí, vyislováoi a vzdévšecky
ty
dobn srozumiteln
e
168 našeho
milého
láni
otcovského jazyka
milostného
a
as
;
známa byla pedeže eštiny lepší šlých, když od rozumnjšich íkáváno, v
emž syn
mezi
jako
není
mých
bedlivost
bratími
Dw.
a v
knihách
Praví
jejich."
„Czeski igzyk iest pi^kny, ale iakoby toszki^ pieszczqcy a mgzczyznie máo przymnosloiiiy.* Toto však platí jen o novjší znmiié, sice Polák Goroicki,
hými
e.
i.
2.
obtížené eštin,
njší slovensko-eské
nou asomrou,
o
ale
nikoli
ei.
starší a
ny-
Naproti lomu svou výbor-
výrazným
dlouhých a krátkých eština bezodporn všecky ostatní sestry, a blíži se v tomto ohledu NezvuUy v eské ne tak nejvíce ku klassinosti. radji nevkusným spisovatelm pipsati jí samé, jako náleží. Tak v srdci Cech, v Praze, a to hned u syllab
svým
znaením
vyslovováním
a
pedí
ei
vchodu do msta,
uráží
oko
i
ucho
píchozího
torný nápis „Mostská ulice" kde v prvém slov tvrdé spoluzvuky ve hromad jsou , kterých
žádný
cizozemec
ve
stavu není,
bez
nemotyry
sbh
lámání jazyku a
vysloviti. Taková slova a nápisy jsou ovšem straeštiny, která cizince od ni odplašuji a jich v tom domnní potvrzují, že námitky od nepátel jí inné pravdivé býti musejí. Tu schváln nejnelíbozvunjší forma
dásní, šidla
vybrána pi hojnosti jiných libozvuných, na p. moalni, mostovská, mostovná, aneb jako Slováci podobné u! ice jmenují, mostová ulice. Pozn. vyd. na jiných místech Že výitky zdo od K. nynjšímu jazyku eskému inné z nejvtší ásti jsuu nepodstatné, o tom jest každý dkladný a nestriuiný znatel eštiny úpln pesvden. Viz pozn, ke zn. i
2.
zp.
I.
V. 10.
jjDdictví všech
jiných
dávnjší."
Srov.
pk. Um. r. 1813. L. 23. „Z plnono-západní haluze, až kam kyrylice nedosáhla, byli echové prví, Prvot.
kteí ve svém náeí spisovali, mvše od 13. sloietí, ba i díve nemálo knih až do vyuale zení tisku oni též mezi všemi Slovany prví toho nálezku k rozšiování :
svým Kovy
náeím Z, a
psaných
1488
celou
knih užili, biblí.
tisknouce
Mluvnice
už
1475
od V. Hanky
169 „Jazyk eský nebyl sice podle Dobr. Pedm, sir. 10. tak záliy jako srbský, pedce však pede všemi jioými slovanskými druhého rádu na písemný povýšen. Pokudž
nm
knihy od 13. vku ") poaly se v íslo do vynalezení lísku zajisté hojné bylo všemi Slovany prví, kteí a pedkové naši byli mezi tohoto umní k rozšiování v jazyku svém sepsaných Schwartner, Statistik des K. Ung, T. I. knili užívali." p. 135. „Das goldene Zeitalter der bóhmisch-slavischen Spraciie fállt in das XIV. und in den Anfaug des XV. Jahrliunderts, als nach der Vorschrit der goldenen Bulle Kaiser KailsdesIV. jeder Kurfiirst des rómisch-deutschen Heiches slavisch lernen solíte, und in der bóhmischen schon Literatur, um dio Zeit der Kostnitzer Synode, alles hello war, als es in Deulscliland und aiich in Frank-
nám známo, psáti, jichž
nur noch zu tagen
reiclí
anliiifí."
Srov. Siióm „Krásnjší jazyk než srdce. Pražský, r. 1615. „Jistá zpráva se iní, že by nkteré osoby ze stavúv také lidu obecného mezi sebou se zavázali (snad to jen Nmci?), aby pi shledáni jich spoleném žádný jazykem eským nemluvili, což na veliké zleheni a potupu jazyka našeho eského se vztahuje." „NeKoná, pelož. Luciana, v Pedmluv pochybuji o tom, že jiným na vod psali budu. A zvlášt tem, kteréž tak veliká a jakási vzteklá nenávist pirozeného drží jazyku, že mnohokráte z omýleni eské písmo V,
13.
"^
í
—
:
v ruce své vezmouce, hned rychle zase nejinak než jako horké uhle vypouštjí. Takovéí já mezi ty, kteíž posmívání jsou nejhodnjší, poítám. Ne taUovout jisté Nmci nenávist ke svému drsnaléinu jazyku mají. Veleslavín v Pedml. Srov. na hist. Eus. Pampli. str» 8,
Zp.
znlku
1.
Pedtn.
uco I
sir.
málo
9.
95.
v.
7.
Týž,
v
„Nacházejif se mnozí
latinou,
vlušinou aneb
Putovaní Svatých,
mezi
v
echy, kteíž
nminou
ústa
sobe
Pozn. vyd. Peložené jest udání to z Uobrovského, kterýž jo napsal divé než objeveny byly iiejstarši p.iniátky literatury eské z Vlil, IX, X a si. století: Rukopis Zelenohorský, Evangelium sv. .lana a. t d. Viz: Šombera, Djiny a liter, úesko-slov. Vyd. 11. Ve Vidni 1869.
ei
170 proplákše
,
i
hned eského
ísti,
nic
kaéb eských
ani
ve svých bibliotékách míli nechtjí, obávajíce se, aby laikm, jakož íkají podobní nebyli, anobrž za hanbu sob to pokládají, kdyby knihy eské kupovali a etli. Takové domlé hanby se bojíce v opravdovou upadají. Pirození echové svj jazyk, od Boha sob daný a jemuž se s dtinství hued s mlékem nauili, potupují a vždycky více sob cizí nežli domácí dary chutnají." Sem patí i ona, nijakž omluviti se nedadoucí, laná pýcha a uená nádhernost Bohuslava Lobkovice, kterou eskému pekladatele svých latinských verš osla a barbara spílá.*) Balbin, Dis. de L. Slav. p. 6. „Oomestíca omnia nobis (Bohemis) sordent, nostri nosmet poenitet,
eodem
affectu
quo patrios homines
stram stulte contemnimus.** híspanice
líce,
cum
liam loqui gaudent,
Gallis, ita ut
omneš
mone
velul
vili
sibi
et protrito
itidem
no-
gallice,
ila-
ac Hispanis ad jactan-
Italis
germanice loqui gloriosum
lingutim
,
„Bohémi
43.
p.
linguas tenere videantur,
ducunt, patrio interim ser-
neglecto."
p.
97. Propiora
ad nos tempora nolo tangere, nunquam erte ex quo condita est Bohemia gravari se sensit magis, nunquam ad abolendam linguam Slavicam consilia suscepta šunt acriora, nunquam periclitatum magis, quodve magis dolen-
dum patriorum hominum patriam."
il8.
conjuratíoue
pDurius
Desinant aliquando
duros.
adeo
p.
ignorant,
aversari.
sibi
quadum
scripsi,
saevitiir
fateor
placere et aliena
Utinam
nos
quoqne
sed ,
in in
quue aliena
et quod nostrae gentis trisíe falm est, nostra contemnere desinamus. Sordent nobis domsstíca et anili studio ultro assurgimus iis, qui nobis verbera impiagunt." quid Stránský, Res. Boh. C. 4. p. 166. „Mílii si sít, sentío, dicendum, dixerim Bojemum esse ut plurimum rerum peregrinarum conseclatorem et admíraturem , pa-
mirari
triarum vero et domi
rem ac
*)
nascentium
conlemptorem."^
faslidiosum aestimato-
Chvalnji
píše
J.
Caplovi o
Pozn. vyd. Viz P. Boh. Hasišt. z Lobkovic vek a spisy vybrané, od K. Vinaického. V Praze 1836. na str
XLU.
.
,
171 Chorvatech
ia Ungero ve spisu Croalen und Weoden p. 27. Srov. Zp. IV. zalku 94.
,
1829.
Presb.
Zolka V.
1.
j,K
zídlm"
103.
varm,
ili
teplícím Karlovým,
ném. Karisbad. V. 4. „Calaiani,"
zpvkyn,
slavná
narozená 1784.
zem. r. 1849 v Paíži. Roku 1818 a 1819 putovala umlcckým cílem po nejlilavnéjšícli mstech evropských, navštívila Mnichov, Vídefí, Drážany, v Sínigaglíi v
llalii,
Výmar, Karlovy Vary, Petrov, Varšavu, a vyd. Viz Slovník nauný. D. U. str. 79.
1.
d.
Pozd.
:
V. jejíchž
„Gabríelka
10.
životopisy viz v
V.
Mara," též povstné' Conversations-Lex.
a
syn Alcimv, dvrný pítel prvodce Telemachv na cestách, ke
„Mentor,"
13.
Ulyssv, uitel
a
ctností a moudrosti jej vedoucí tak, že jeho
už
vbec moudrého vdce V.
tvrzuje Lcípz.
14.
„Tato
spisovatel
i
zpvkyn,
1822. B. 2.
z
a
mšce lánku
str.
jméno
u nás
rádce znaí.
Tento náš soud poLex. v Convers. „Calalani verdankt ihren
zpívá."
Catalaní
406.
Ruhm einem angenehmeo
Aeussern, einem lebhaften Spiel,
der aussergewolinlichen
Klangkraft
und eíner herrlichea
Beweglichkeit ihrer Stimme, einem seltenen reínen Triller, einem ausnehmenden Reichthume schwieriger, auffallender, niehr glánzender als schóner Figuren und Ver-
und einer ganz eigenen wundersamen Verbindung dieser Vorziige zu einem fremdarligen Ganzen welches niehr geeigiiet ísl, Staunen und Verwunderung zu erregen als zu dem Herzen zu sprechen." zicrungen,
,
Znlka
104.
„Pustým hradm." V Lokotském kraji, kudy nalézá se rozboených eských hrad 18, v Zateckém 28, v Rakovnickém 34. V. 8. „Laokoon, Viz Virgil. Eneida , peložená od J. Holého v Trnav 1828. str. 32. asopis vL Muz. r. V.
lato
1.
cesta
vedla,
172 1839. Sv.
113. peložení od K. VÍDaického. Dod.
str.
1
Viz itylášt:
vyd.
Marona
Virgilia
P.
Peložil K. Vinarický.
1851 na
Znlka V.
1.
„Koráb Noe."
spisy
básnické.
31.
str.
106.
Noachv.
ili
Srov.
1
Mojž.
8. 4.
V. 3.
„íp." VizZp.
znlku
11.
Znlka V. 3.
„Budec." Srov.
posth. ed. ab Ungar, P.
corum
et
a
Bob. docl. opus „Prima scbola ethni-
Balbin.
B.
nionte Hzip in
104.
quaedam Bu-
Slanensi Districtu síta non
edita
Lessino Budeco viro nobili et
107.
p.
in
fuit,
5.
v.
quasi urbs literarum et Academia
deka urbs Bohemiae procul
1.
1.
quadam rupe
condita,
ad
quodam magicam
a
bauc
Zoroastris scholam tota properabat Bohemiae nobilitas."
Alex. Parízek, Gescb. Bóhm.
Prag 1782.
S.
„Eine
17.
Schule, urid zwar unter den im ganz beidnischen Bóbnien
war zu Budetz, wovon ein geerrichtelen die erste, wisser Lešina Budelz der Urbeber und Slifter gewesen sein soli. Selbst Pemysl und Libuša sollen sicb in ibrer Jugend in dieser Schule auf Wissenscbaften verlegt haben."^ Jos. Jungmann hisl. Lil. cesk , sir. 8. „Už
Krokem zaloiena škola v nauný, díl 1. str. 940.
Budci."
Pozn. vyd. Viz slovník
V. 3. „Peruc." ves v Rakovnickém slula
Opuna.
Srov.
„Kníže lesky Oldich služebníkm kratochvil se dne jednoho, když jednu ves, jižto jméno vsi
ana
slojí
Hájkovu casa
jarního
uiniti šel
ped
kraji,
esk.
Kron.
chl sob
do lesv.
I
tím
1007.
r.
a
svým
pihodilo
se z lovu navracoval a jel skrze
bylo Opucna.
u studnice
dívka
I
uhledai
velmi krásné
prosted poslavy,
tvá svou na kníže a jeho služeekl jest kníže svým služebníkm: véte
praní šat&v uechavši,
bníky obrátila. 1 mi jisté, že jest toto div nemalý, že tato véska velmi chatrná mohla takové krásné stvoení uroditi. Optejte
i73 se
prosím vás,
jí
které jest její
jsou uinili, ocliotnou tváí
jméno. To oni když rkúc Jest mé
odpovdla
:
jméno Božena obrátiv se kníže k svým služebníkm ekl: Jist vám pravím, že tato Božena bude má žena. Druhého dne kníže povolav k sobe vladyk znamenitjších, ;
do vsi, tu kdež jest stála dveka pepijevše do OpuSné, ptali se obyvatelv, Vera, když kníže pán náš jel skrze tulo ves,
rozkázal jim roucí
;
kouce:
a
jeti
oni
která jest dívka
peroucí, jenž
mnjící
na sobe echel stála
má jméno Božena?
Domarodova, souseda nnšeho, zali.
Kteížto
opovdvše
její
knížete do
Postoloprt pinesli,
a
povolavši
a
že
a
perouc, té vsi dali jméno Pníc.
oblékly jsou
Oldicha
ji
ped knze
ji
u studnice
Dcero uká-
oni ekli: jí,
jim
ji
se Domarodovi otci jejímu a vli knížete oznámivše na dvflr
Samoborco
matei,
A
v roucho, kteréž
se
zalíbila
Ženy
pak
knžnám
knížeti
poctivjší
náleží,
a
ped
pivedly a on pojav ji za ruku, hned s ní pedstoupil a tu hned vstoupil v svatý stav
manželský."
„Trosky." Srov. TF. A. Gerle, Bdhmen T. „Unter den zahireichen alten Burgen des Bunzlauer Kreises gchort zu den vorziiglichsten die Vest Trosky. Zwei unweil von einander slehende sfeilo konische Felsen, welche jedoch in ihrem Fiisse znsammenlaufen, sind der Grundbaii dieser seltsamen Vesle: durch eine von Siiden gegen Norden laufende, sieben Schuh dicke Miier aiis schwarzen Steinen, wurden beide Felsen zu einem Ganzen vereinigt. Die hober licgende wird Panna (Jungfrau), die niedero Warte Baba (Grossmutter) genannt. Im J. 1424 belagerte Žižka die Vesle und mussie nach dcm fruchtlosen Verlust vieler I.ente wiedcr abziehen. Nach der Zeit gelangle die Vesto an die Familie von Hasenburg, imd V.
2.
G.
S. 123.
—
Epocho
Trosky litbe -wovon jede einc der Warlrn bewohnte, und da eino der kaIbolischcn, die ondere der hussilischen Lehre zugethan •\var, so brach ihr Zwisl oft in laute Schimpfworle ous, und sie cntbielten sich nichl, aus den Fcnslern gegenaus
einsl
dieser
erziiblt
zwei Schwestern
die
dieses
Chronik:
Stammes
gchort,
174 einander zu wúthen ; eine jede erbaute der andern zum Trolz eine Kirche ia dem beDachbarten Dorfe Troskowitz, worín sío nach ihrem Glauben
Gottesdienst halten
Topogr. Boh. T, 4. S. í. „Panna wird so genannt, weil dasselbe keinesweges von Žižka erobert werden konnte. Die herumstehenden Feísen sollen, nacb dem Zeugnisse derjenigen, dle einen grossen Theil von Europa, Asia und Afrika durchgereiset sind, mit den egyptiscben Pyramiden eine grosse Aehnlichkeit haben Von dem Gipfel (Balb. Mis. L, I. C. 8.). dieses Bergs kann man bei heiterem Himmel mit eioem guten Fernglase die sámmtiiche Gegend bei Prag (11 Meilen) ganz fúglich iibersehen. Srov. Hájek, v Kron. r. 722. V. 7. „Stadice." ^Libuše zdvihši prst ukázala na hory plnoní a ekla Hie hyn za onmino horami, kdež potok nevelmi veliký jest, jménem Bílina, od toho potoku blízko jest ves jménem Stadice, od té vsi nedaleko jest pole, tu kníže váš dvma strakatýma oe voly. Protož zdá-li se vám, vezmouce dlouhou sukni a pláší, a to al jest promnné', jakž na kníže sluší, nkteí z vás jete, a pineste Vám kníže a manžela Muži tomu jest jméno liessen."
Schallers
mn
:
Pemysl. " ,,Mlník,"
V. 8.
1086
královské
vnné msto
už mezi
1126 vystavené, pedtím Bšov jmenované, v nm ovdovlé 6eské od Prahy clyry míle vzdálené Mlnicina aneb víno Mlnické jest královny bydlívaly. io nejlepší víno v Cechách, jako Tokajcina v Uhích. lety
a
:
Zdejší vinohrady od Karla IV. Burgundskými révami vy-
sázeny byly; po ase jejich vino tak v povst pišlo, že se nyní skoro po celé Evrop rozváží a draze prodáváno bývá Skladatel tchto básní byl v Praze, u J. Mladona, Mlniinou opravdivou pivítán a astován. !
Srov. Gerle,
Bohmen
wird auf allen Tafeln
—
T. ín
p. 60, „DerMelniker Wein den meisten Lándern Europa''s, I.
den nórdlichen und ósllichen, getrunken, «nd gehórt zumal in Polen zu den Delicatessen doch vorziiglich
in
:
"wird ím Ausland fast allerrolhe
ker erkauft, und selbst
in
bohmische
Bohmen
ist
Wxn
fiir
Melni-
das echte Melniker
175 und wird Láufig vermisclit und den kleincn Bergátricli ansiebt, dieser Wein wáchsf, so ist leiclil zu begreifen, dessen Trauben niclit so weit reichen konnen." Srov. Gerle V. 9. 10. „Lid eský, Nmci." T. I. p. 141. „Unter den 16 Kreisen Bohmens
Oewáclis falscht.
aclit
selten
Wenn man
—
ver-
wo dass
Bok.
sind derBidscIiower, Clirudimer, Caslauer, Taboriter,
—
Berauner und Kaurimer ganz wenigen Deutschen; fiinf der Bunzlauer, Kónniggráler, Biidweiser, Klatlauer und Pilsner gcmischt, und drei der Elbogner, Saazer und Leilmeritzer ganz deutsch mít einem kleinen Anlheil von Bóhnien." Dlaba^ Vijps. esk, král. r. 1818 str. li. „V eském království dvé reci panují, totiž eská a Prachiner,
bóbmísch
Rakonitzer,
—
mit
—
—
nmecká. Poslednjší jak skrze uvedení všech veejnýcb uémeckém jazyku, tak skrze normální nskrze rakouské, bavorské, saskd a meckou školu, jakož
jednání v
i
i
a obchod s lmilo cizými národy se do Cech vetela, a tak se náramné rozplemenila a usadilo hloube že nyní jak po mezích království eského, tak v zemi, ano i v samém hlavním msté Pražském pocestný ech co initi má aby, jakožto zrozený ech, mluv svou pirozenou eí, mohl rozumn býti." A. J. Dundrv Zempis Král. óes. r. 1823, str. 133. ,jNmconich eši (Deutschbohmcn) jich vlastní druhové o mnohou stížnost, týkající se mravnosti, napsali, zvlášt že si to, co jejirh není, pivlastují. Frant. Sláma, O škodách plynoucích z nmeckého vychovávání eské mládeže, v asopisu pro katol. Duchovenstvo , 1832. Pátý roní héh, Sv. I. str. 84. „Našo ubohá eská mládež, jsouc cizím sob jazykem cviena, právem se považovali smí za hluchonmou. Vychází naše mládež
slezské sousedstvo
i
:
j,
nmeckých škol bez lásky k Bohu, bez potebné zásoby k zachovávání pikázání božích. Vidouc že se tu jedná jen o nmeckou a jen aby so nauila, jí z
e,
nemže o náboženst\i jinak smýšleti, než že nestojí proti nmecké ei za nic, žo jest sice dobe náboženství umli, ale nmecky umti že jest daleko lépe. Vše jiné stojí ve stíuu náboženství v nízkou adu prostedk ;
176
—
postaveno k dosažení vznešeného zámru nmecké Divno-li, že mládež lak pipravená v náboženreci. na zemi všímati ství, neznajíc pána na nebi, ani pána nebude. JeE v Cechách sotva teli triviální škola, v hodinách pouze eskému kdeby mládež nminou, vyuování urených, o as okrádána nebyla. V echách se každým týdnem v samých školních hodinách
si
i
—
na tisíce hodin diví,
1832
eskému cviení
ech
že jest
v zadu
!"*
—
ukrádá
Pozn. vyd.
národovec Sláma, tak nm, a pohíchu, r, vci ty mnohem píznivji. 109. V. 1. „Libušina dvora zlaté sídlo" r.
ped
poctivý
svt
se
horlil
již
a
Tak
horlili
mnozí
1861
nestojí
ním, mnozí po
Znlka
u
Prahy.
p.
98.
1.
j.
Vyšehrad
V. 8. „Bílá Hora." Srov. Balbin, Dis. de ling. slav. „Post Albomontense proelium Bohemiao maxima
pars
inter
exteros
et
plerumque
milites
divisa,
velut
propter convivia natum, aut imbellis aliquis lepe-
animal
canum
sculus
in
medio,
lacerata
est,
veleres
mig^rate
Bohemia inclamabatur." Presla, Rostliná str. 10. „Bitva blohorská (r. 1620), dí P. Dobrovský, celý eský národ na duši i na tle ohromila a vysílila." Joh. Nejedlý, Bóh. Gram. Prag. 1805. Pr.iktischer Theil S. 67. „Nach der Schlacht am weissen Berge wanderten 36,000 Familien aus Bóhmen, unter denen 1,088 vom Herm- und Ritterstande waren." V. 11: „Médea," Dcera krále kolchického Aeta, manželka Jasona vdce Argoplavcfi, od nhož, do Kreusy dcery krále Kreona zamilovaného, po desíti letech odstrena, z pomsty palác Kreonv zapálila a dvoje zamordovavši vlastních, s Jatonem zplozených dílek coloni
!
tota
ulekla,*
Znlka
111.
V. 4. „Hrob Olokara." Tlo Otokara z Vídn do Znomja prenejeno a tu v kláštee minorickém pochovánoj než roku 1296 rozkazem Václava U. syna Ota-
2
177 a ve chrám S. Víla pohrobcno bylo. Srov. Hájek r. 1373. „ U kaple svaló panny Doroty na levé stran leží Pemysl, jinak Otlogar, král 6eský pátý, jenž držel knížetství Rakouské, Štýrsko a Korylany, a ten byl od Rudolfa císae ímského v bitv zamordován." Alex. Parízek, Gesch. Bóhm. Prag 1783 S. 37. „Oltoknr war einer der mnchtigsten und angeEr sehnsten Kótiige, dio jemals Bólimen beherrschten. besiiss nicht nur Bohmeo und Máhren [allein, sondera halte auch noch iibcrdiess ganz Ocsterreich, Steyermark, Kárnthen, Krain, Windischmark, den Seehaven von Portenaii, Schlesien und ein Stiick von Polen und Preiissen erstreckten sich voa seiner Gewalt. Sein Sta»len in dem adriatischen bis zu deni baltischen Meere." V. 5. „Braha," vlastn Tycho de Bnihe, znamenitý hvzdá, dánský zeman, iiarodil se dne 13. pros. 1546 v Kundslrupu ; od císje Rudolfa povoláo byl do Prahy, kde hvzdárnu ml, uéil umel 24. íj. 1601. Tlo jeho leží v Prazo v Týnském kostele, kde jeho pomník
karová do Prahy pivezeno
i
i
vidli."
nauný d. I. sir. 852. „Vojtch." Srov. Cosmas. Prag. Edit. 1783 „Facta esl autem translatio beatissirai Adnlp. 115. berli Anno 1039. Kal. Sept." Pedtím ležel Vojtech Pozn. vyd. Viz: Slovník
V. 6.
v Polsku v kostela sv,
Gnzdn Víta,
a
odtud do Prahy,
penesen
„Sedm mládencv
do
Srov. HájeTc, Kron. r.
V. 6. „Vlasty rekovské."
743.
dlo Hájka
byl.
velmi mužných z rodu Hesova
ku Vlast se pibralo. Ti hned poali na Vlastu siln bíti, až ji ocelivou ohruc na pílbici, kterouž
hlav mla rozbili, a ji tžce ve hlava ranili. ješt staten bránila a po obnažení hlavy pt svým jizlivým meem ranila a Štasonovi
tak
na
Vlasta se jich je.šl štít
jeho
rohový na póly ptfala. Šfusnn opustiv štít ku Vlast se svým konm se pitoil, & hned ji svým meem hlavu na póly rozdlil,
tu jest
ona
s
kon
spadla
a
komi
potlaena.* V. 7.
„Most dilo Karla." Srov. Gerles^ Bóhm. „Die eehr feste Moldaubriicke in Pragr,
T. 3. p. 103. KoUírory
upiíy n.
1*
*
178 gehórt unter die wichligsten und solidesten Bauten dieser Art, und bietet einea hochst imposanten Anblick. Sie wurde auf Befehl Karl IV. 1358 begonnen, aber wegen der Kriegsstiirme des 15. Jahrhunderts erst 1502 vollendet, und der Kosteaaufwand dieses Baues wird
auf 180,000 Reiclisthaler berechnet.
298KIafter und 2 Schuh, und Schulí.
Die Briicke
ist
Ihre Lange betrágt
die Breite 5 Klafter und 5
wclche und bedoppelter Wólbung. Durch die
aus lauter Quadersleinen,
mit deni besten Mórlel verbunden
sind,
erbaut,
steht aus 16 Bogen mit Lange der Zcit hat das Gemauer eine solche Festigkeit erhalten, dass es einein Felsen gleicht, und oicht mehr abgetragen, sondern nur mit Pulver gesprengt werden konnle. An beiden Enden sind hohe golhische Thiimie angebracht, welche ihr zur Widerlage dienen." Na každém pilíi po obou stranách téhož mostu socha ilí
njakého svatého jest postavena, mezí jinými i mode litina sv. Jana Nepomuckého. Petr Arleny byl
statua
z
stavitel
tohoto pekrásného mostu.
V. 8. „Sluza Budce, vncovaný
z
Budce,"
eský
{.
básník.
j.
Šimon
Lomnický
z
Srov. Abhildung bóhm.
Gelehr. T. I. p. 59. „Sobald Lomniczky einige Probea von seínen bóhmischen Gedichten bekannt gcmacht halte, berief ihn Kaíser Rudolph II. nach Hofe, und zeigte so vielen Wohlgefallen an seinen Arbeiten, dass er ihn feierlich krónte, zu seinem Hofpoelen ernannte, ín den Adelstand mit dem beigelegteu Titel von Bude, einem Orte, wo schon zu Zeiten der heidnischea Bókmeu eine Akademie, und gleichsam der Sitz der Gelehrten sein soli, erhob, und íhm einen ansehniichen jáhrlicheu Gehalt anwies. Die Standa des Kónigreichs wáhlten sich nach dem Híntritt des Kaisers Mathias den Pfalzgrafen Friedrich zu íhrem Kónig. Lomniczky schlug sich auf ihre Seite, streute unter das Volk kleine bóhmische Gesánge aus, welche einige satyrische Ziige gegen den
—
,
Nach der Schlacht am Weissen Berge verlaugten die Ueberwinder: Lomniczky Kaiser
Ferdinand
solle sich uber fertigeo.
entUielten.
diess sein aufruhrisches
Er gab zwar vor: dass er
ín
Betragen rechtdiesen kritiscben
179 Umstánden den Mantel nach dem Winde drelien, und Diese Enschuldigung mit den Wólfen heuleo musste. ohne Riicksicht half aber vyenig, man verurtheilte ihn, auf soin GOjáhriges Alter, er aucli
100
i\i
dass
empfing,
so kriiftig
Stockstreiclien,
man
halb
iliii
die
lodt
benahm man Ueberdiess Ilause tragen musste. ihm seinen Gelialt, wodurch er in die grósste Armutli verselzt und genótliigt wurde bis an sein Ende auf der Diese seine Briicke sein Brod óírenllich zu bclteln. nacli
Armutli war Ursache,
Gedichten
dass
er
sicli
spálern
seinen
in
Ptochaeus, der Beltler,
ófters
untersclirieb."
Anthologie z literatury eské doby Pozn, vyd. Viz stední od Jos. Jireka na sir. 253 a v pehledu . 52. V. 11. „Tatry." Srov. Joh. Thurocz^ Cliron. Ilunrj. „Johannes Iskra Bohemus omnem terram MatC. 34. ihiae (Tatransko) et provincias Comitatusvo, Cassoviensi partem regni Hungariae civituti vicinas, et pene totam Nec non Aksamyth, superiorem, pracdabundus invasit. Thalafuz, Rybald (Ilyba) KerczUy, Vryk et Slovácko :
Cajj. nonnulli Bohémi et Slavi lerrori erant." „Se ipsorum lingua Bratí vocitabant. Hi constitulis inler se capilaneis, omneš regni ipsius contiguas partes aliique
4,9.
quassabaut."
„Blažko Boiiemiis
C. 21.
a.
manu conQata, primm oppidum Tyrnaviae,
mro
coctili
arma auxil,
junctis et
subiiitravit,
quasi
.1431
iiigenti
turribus altis, muiiitione,
potilusque
turbo vehementissimus
partes
in
Danubium igno et gladio omnia vastavit." Lad. Bartolomaeides, De Bo„Bohémi ducibus Procopiis anno hemis Kishont. p. 9. 1431 ultra Grauum progressi, montanis civitatibns imminebant, sequcnti vero Creminicum occupabant, imo vero ipsum jam Comitalum Ilonteusem qui major dicitur, regni
se ingerens usque ad
superiores
ingressi, Sciiemniczienses
agros infestebant. Anno
1433
duce Pardo de Horka iterum in locis istis aderant, Montanas Civitates occupnbant, omncmque intra Ipolam et
Granum tractum tebant."
Sr.
popiilabanlur, inde Scepusiuiu
Zp. IV. zn. IG. Pozn. vyd.
jiny národu ceskélio, d. IV.
Perly
eské 1855.
J.
fc.
iter
flcc-
Viz Palackého
l.str. 445. n
si.
D-
Viz téí:
Jiskra z Brandýsa od Dr.Herm. Jiretka.
12»
180 „Balt" Srov.
V. 11.
J.
Kriegs, iibersetzt von Hirsch,
Gescli.
Wien 1783.
des Huss.
T.
3.
p.
46.
der Neumnrk Brandenburg ging
„Nach Eroberung
47.
Lenfant,
Armee der Waisen und Taboriten im Jahr 1433. nach Pomerellen ab. Von da gingen die Ueberwindcr nach Danzig, verbrannten nach ihrem Wege alles, zu Danzig zerslorlea sie den Ilafen. Man sagt die die siegende
Bóhmen hátten Flaschen mit Meer-Wasser angefiillt, um sie zum Zeicheo ihres Sicges mit sich nach Hause za nehtnon." V. 11. „ím.« Srov. Dalemil K. 61. pi r.llll. Cechové papeže jali, A z kostela klenoty veliké vzali." Pelclova, Kron. D. /, str. 404. 409. „O tažení echv na Rim. Cechové poád naped až k saméma ímu táhli, ped kterýmžto mstem císa s celým vojVšak to obležení tém za skem svým se položil. jjTu
—
dv
celá
trvalo
léta
Cech msto
teprv
a
dobyto
D.
roku
1083 picinéním
260. „Pitáhli Medulancané, chtíce brodu brániti. echové je vidouce, oboili a se všech stran je obklíivše, hned se na staten se s nimi potýkali, tepouce je bez lítosli, boj jest.
II.
str.
n
Tu byl veliký na nich obdrželi a mnoho jich zjímali. kik, Cechové se z vítztví radovali a Medulancané nad porážkou hoekovali. Sir. 261. echové se opt s Medulanany bili, na tak staten udeili, že je pora-
n
zili
a
útku
k
pinutili,
veliké
co jich bylo znamenitjších,
ty
koisti nabrali zjímali
a
70
a
jich
toliko
ped
krále (Vladislava) pivedli. Str. 267. To když znamenali
mšfané,
veliká
na
n
hrfiza
a
strach
pišel.
Utekli se
tedy k Vladislavovi králi ceskcmu, jemu veliké dary pipovídajíce a za to pokorn žádajíce oby jim u císae milost zjednal." Hajek, Kron. r. 1159. „echové z ponuknutí krále svého Mediolanským v bok vskoili, a Vladislav
žeje a
král
toho
sám nejprv
se
mezi
n
vtlail,
mnohé porásvým
kterýž korouhev Mediolanskou držal,
hrotem v bok uhodiv na skrze jej prohnal, až na zemi pad tu umel." Iv jiném duchovním smyslu Prahtr Kímu a celé Itálii asto strach a pée psobila.
—
181
Znlka V, 8.
beh
plaví."
113.
„Zuzanka so s králem (1. j. Václavem) na Srov. Hájkovu Kron. r. 1393. „Král Václav
15 nedl ve vzení jenž slov Spinka. Jednoho dne poslal k Pražanm žádaje, aby jej pustili do lázn kteráby nejbližší byla od radního domu. Dva služebníci po dlouhém asu král králem do mytelny: s vešli ekl k svým strážným: žádám vás nechat se maliko prochladím, a oni dali povolení. Král uhlédav ano jedna na ní pololodí stojí pi samé lázni u behu a veslo ženo, ekl jedné žen mladé, kteráž lu v lázni posludržáu byl
hovala, prosím
dobe
pevez mno na druhou
tebe
A ona
stranu reky,
když
byli na prosím tebe pospš, a ona rychle A všedše do lesv šli pímo až k nojej pepravila. vému Hradu, a v tom pišel as veerní, tak že jsou po tm pišli k tom'i zámku, volajíce na vrátného. Ve-
chcíC
zaplatiti.
pl eky, ekl
lislav
k
uinila,
te
ni,
Duban kázal
hosti
ty
zámek
na
pustiti
a
vida
pána svého nahého, vzav výborný odév odl jím krále. Po vykonání veee kázal král pinésti sob sto zlatých
eských, kteréž
dal
do ruky Zuzan."
Znlka „Slovanský
V. 6.
114.
Srov. aneb Slovantj. „Carolus IV. Im-
klášter"
Balbin^ Disert. de Ling. slav. p. 6G. perutor
aunis abhinc Irecentis
lenlÍ!<sinium
Pragac
quod
et
coenobiuni
fundavit
excurrit, ,
ac
opu-
basilicam
consecratam bona gratia, Diilla alia, qiiain Slovorum lingua sacrificia, diurnae nooturnaque sacerdotum preces, ritus ac cerimoniae peragerentur. Aiebant Bohémi veleres, ut coenobii hujus gloriam, splendorem ac basilicae majestátem signiíicarent, uno obolo minus, quam pontem Pragensem Carolo con53. Srov. Dobrov. Gesch. d. b. Lit. str. 51 6litis
plane
excitavil,
in
opcris
qua
S.
llieronyini
ponlificum
uomine
Uomanorum
—
JuwjmatiJi, Hist.
V.
lit.
14. „Jiti na
str.
23.
vyhnauství."
Srov.
Gerlcs,
Bóh-
182
men
T. III. p. 128.
Am
Benedictiner.
Gotteshaus
disclie
nand
dem
und
geweiht
Namen Emaus. FerdiVater von Emaus nach St.
dett
verselzte aber die
III.
die slavischea
stiftete
Híeronymus
beil.
diesem Tage
von
erhiell
„Karl IV.
Ostertage wurde dieses vaterláa-
2.
und berief daher Benedictiner der strengen Regel von Montserrat, mit deren Ankunft der Gottesdienst in slavischer Sprache aufhórte." Nicolaus,
Znlka V,
píbh
4.
Srov. Beckovského
„Daliborce."
eských. D.
Litomickém
a
str.
I.
zprotivili
Ploskovskému
jeho
115.
se
pánu Adamovi ponuknutí nodtud byt svj
poddaní
lidé
na Ploskovicích
z
jakého Dalibora, kterýž také nedaleko ml, dobývali. Uslyšavše o tom mšCané rychle lidu
nco
Poselhjni
„Léta 1498, v kraji
971.
pod praporcem
poslali
a
Litomití Adama
téhož
Potom Dalibor obesláni na hrad Pražský panským nálezem proto, žo tch lidí proti pánu jicli po-
osvobodili.
zdvihoval,
do
vže
okrouhlé dán
byl,
pede-
kteráž
šlého roku pro vzácnjší pány dostavena byla,
a
která
vzn
do dnešního dne od téhož v ní prvního V té vži, jeho jména Daliborka se jmenuje. dlouhý as Dalibor sedl a velmi bídný život housle
sob
koupil, a pro
hudbu žádnou neuml,
a
dle
když vedl,
vyražení své tesknosti, akoli
ve svých rukách žádné housle
neml, tém vždycky na nich hrál, i tak v tom svém vzení se vycviil, že mu žádný v Praze toho nikdá pedtím
asu
roven se nenalézal,
uml. Každodenn mnoho
lépe na housle hráti k té vži se scházívalo,
kterýby lidu
aby ho jenom na housle hráti slyšeli, od nichž když on almužny žádal, tak hojn mu ji udlovali, že po všecken ostatní as žádné nouze ve svém zavení neml: však posledn pro své výstupky sfat byl. Toho asu povstalo u echv písloví, že když chtli vysloa emu vyviti k emu lovka hlad a nouze pinutí uí, íkávali: Mistr nouze nauil Dalibora housti.
'^
193
Znlka V. 4.
116. Srov.
„Zlatorohý jelen."
Rulíky
Sláva a
„Pedpoví36. most dali staí, že v budoucích letech na Pražském tak vzácný bude pravý a dokonalý Cech jako jelen se výb. jazi/ka esk. v Praze 1792^
zlatými rohy,
sír.
vyplnni
Dalekoli jsme od
toho, nechí každý
sám
moude
u sebe
pedpovdní
posoudí."
Jos.
Jungmann, ve Hlasateli^ 1. roní béh 1806. Díl I, str. 46. „Nynjší echové nieho mén neumjí, jako esky, a to prošlé skrze Veleslavínovo péro písloví prorocké že nkdy na most Pražském bude Cech nc:
vldanjší, jako jelen
tém
tuto
rohama,
se zlatýma
dobu." Dalemil vyd. Proch.
vyplnno
str.
jest
303.
„Dí král (Pemysl Ottokar) až se i vojny vraci Zaválejí
Cechóm
velíkii
práci
:
nmeckou pokryti Pražském most nebude echa vidti."
Chci Petín pavlakou
A
na
Znlka V. 4. „Slávu
mrav."
Mecklenburg p. 312.
117.
Srov. Líitzow, Gesch. von
j,Ich
úberlasso
es
der
eigenen
BetrachtuDg des Lesers, zu entscheiden, was von weniger barbaríschen Silten zeuge die deutsehe Feuer:
und VVasserprobe oder die wendischen Eidschwiire und Angeloungen bei Báumen, Quellen und Steinen ? wer gruusamer verfahren , der Wende Tessemar, der seine gefangeiien Dánon zwar der Freiheit, nicht aber des Lebeus beraubte, oder Gunzel von Sclnverin, der die gefangenen Wenden ohne Urtheil und Recht oulkníipren liess ? welcher Handlung ein edierer Sinn zum Grunde gelegon hábe, Heinrichs des Loven an dem wehrlosen Wertislav geuommener Rache, oder dem grossmiithigen Anerbieten Pribislavs, seínen Feinden, gegen Wiedereinráumung seiner Burgen sicheres Geleit liber die Elba zu geben? wo ein roheror Triumphzug gehalten werden konnte, ais in dem Lager der Deulschen mít ,
dem
gespiesslcu
lldupte
des
erschlagenen
fcindiichen
184
— Der
Fadea dieser Vergleichungen liesse sich und wie aus den gegebenen BeispieleD bervorziigeheo scheint, nicht eben zum Nacbtheiie des wendischen Volkes, dessen treuem Festhaltea an seinen Charaktereigenthumliclikeilen und Silten darm auch volle Anerkennung gebiilirt, und dessen poiitíscber Untergang anderswohin als in das Buch eigener VerschulduDgen eingelragen werden muss." V. 14. ^Mlado" t. j. Jungmann.
Fiirslen ?
Doch
Dusspinnen,
lánger
Znlka V. 8. „Šemík."
imí
119.
Srov. Hájek, Kron.
r.
847. „Ho-
na Vyšehrad a vladykami tuto
odsouzen,
znaje že jest hrdla
ped
tu
e
knížetem Kezomyslem Ctný kníže již vidím a znám že jsem tvým soudem odsouzen, té jsem nadje, že bohové jinak souditi budou. A ponvadž mi živu býti nelze, za to toliko prosím, popej mi toho díve než umru, af na mftj milý vsedu a malikou chvíli na se po tomto hrad projedu^ potom Kníže se mnou cožkolí chceš. zasmál se tomu a kázav dvée hradové dobe zavíti a strážnými osaditi, jemu aby šel a svQj k&n osedlaje a k sob pipáše, svou kratochvil sob uinil. Kterýž všed do marátale, tak jakž zpráva potom od marštalérv byla nco se svým konm mluvil
stoje
uinil
:
I
k
nm
ui
me
,
osedlav
a
poal
kfi
se velmi
Kníže
initi.
ven
jej
erstv
vladykami,
s
se velmi diviti.
vyvedl, a vscd
k
eky
und
a
zavýskal,
skoky
vyhlédaje,
Hoimí
lol
veliké
zavýskal
poal
kn
hradové až ke druhé skok uivzhru, ekl Nuže Šemíku Pane drž se! a v tom uinil bradové až na druhou síranu !
:
Vltavy." V. 8. „Sloup
III.
oken
z
Když po druhé
pod ním od jedné brány nil. Po tetí zavýskav, a jemu odpovdl: skok pes všecky zdi
na
obraceli
S.
ímu
140. „Vyšehrad:
Paul,
von
Kdnig
vzatý"
Srov. Gerle, Bóhme, Th.
Die Kirche der Apostel Peter Vratislav
Jahrhunderts crricbtet, enlhált
in
gegen Ende des 11. Ab-
Frescomalerei die
185 bildung eiocs Prieslers, der mil einging,
dem
Eigenthum
seia
Welte wenn er
TeufeI eine
werden,
der Marieíikirche jenseits der Tiber
aus
eine Saule
Rom
wolle
er
(andere bcstimmen die
zu dazu) vor
Vatican-Kircho
dem
Eiide seines Messopfers nacli dem Vyšehrad briugen wiirde." Sloup ten povstní k vidní jest pi chrám na Vyšehrad. Nkteí ríkaji, že jej sem zahodil zprávco husitického steliva, jehož jméno bylo ert. V. 10. „Vštná Libuše." Srov. Hájek r, 709. Libuše vštkyn byla nejmladší dcera Kroková. Divka velmi opatrná a v rozeznáváni odporných vcí tak chyže se zdálo lidu tomu, žeby nikda ped trá a vtipná, nimi ani za jich lovk žádný jí rovný nebyl, neb mnohé vci budoucí, když toho poteba kázala,
as
i
oznamovala. V.
„Me
11.
Zižkv,"
dle
povsti
prý
se nalézá
mezi jinými starožitnostmi Vyšehradu.
Znlka V
„Pi
2.
125.
jezerce studnici." Jezerka jest studnice
as
pohanských snmové držía korunována bývala. Srov. Stránský, [\esp. Boh. p. 183. Hájek na r. 833 a 813 518. „Jest ped branou a Dobner, Ann. Hag. T. I. p. Vyšehradskou na rovin, která se k Nuslím táhne, a
na Vyšehrad, váni
sluje
a
i
eská
u
za
níž
knížata vole.ia
koupeli Libušinou.
Znlka V.
1.
j,
Srov. Ra-
Vymizeli penešfaslní asové."
Prawda Rus.
kowiecki,
126.
T.
I.
str.
254,
^Juž wichry
i
burze v krainach Slowianskich ustaly, niebo síq wyJuž napogadza, iasnieysza zorza wschodzic zaczyna pocliodnie iest rop-ilac stSQpil czos w którym vvolno :
šwiatta,
wzmaga
V. 4.
Bohmen žusserte
T.
sit,^
I.
das
p.
1(53.
Volk
iednošci Slowiaiiskiéy."
milosi'
..[Náboženstvím
národ
„Was
der
die
Slaven,
znbíjeli."
Religiím
welches
Srov. Gerle, betrilTl,
schwer
so
von
186 seinem Gótzendiest zam christlichen Glauben za bekehin ren war, nachdem es diesen eintnal anjenomtneD,
frheren der ófter
— in
einen
Zeiten
nichl selten
das Land
in
in
Entliusiasnius
fanatische
grausame Kriegsflamtnen
Rohrer, slav. Bew. T.
wo
Bóhmen,
p.
II.
wo
;
52.
die ganze Nation
eine einzige,
j,Es
entzúndete."
gab eine Zeit
kein grósseres Inte-
der theologischea Lehr-
resse kannte, als die Sichtung begriíTe
die Religion,
fiir
Wildheit ausarlete, und
die
in
Gottesgelehrtheit ein-
scblagende Frage, nicht blos den Magister des Carolinum zu Prag, sondern den ganzcn Adel des Landes beschátigle.^' Ltzow. Gesch. v. Meckl. S. 58. 59. 60. „Wáhrend der Adel und Priester der wendischen Vólker von Liebe zu Selbststándigkeit und zum Vaterlande beseelt,
die Masse des Volks, in dem máchtigen Godschalk Kónig von Slavanien einen neuen Begriinder ihrer politischen Macht sahen, lies derselbe die gerechtesteti Erwartuugen, und die edelsten Wiinsche seines anstatt auf der Godschalk, Baba Volks unerfllt.
und
—
—
des Krieges fortzaschreiten, die ihn fast uniiberwiiídlich hat, und anstatt sein Hauptaugenmerk auf Begrúndung politischer Unabhángigkeit vom deutschen Reiche zu richten, sucbte in gewaltsamer Ausbrcitung des Christenthums und Einfiihrung deutscher Gesetze und Sitten in seinen Lándern sein alleiniges Heil ; und diese unzeitige Massregel war es hauptsách-
gezeigt feste
lich,
die
kostele.
ihn
Wer
seine
solíte es
held Godschalk,
erlangte
bereits
Herrschergrósse
glauben ? Der gefiirchtete Kriegs-
der Grossfúrst
des Weudenlandes,
bei
dessen Erscheinen die Markgrafen des deutschen Reichs
dessen Thron eine Menge umgab, vertausclito den
sich zitterod ziiriickgezogen,
zinspflichtiger slavischer Fiirsten
Panzer Psalraen
mit
dem Priestergcwaudc,
singeud im Lande umher,
zog
predigend
und
verspottele olTentlich
und Sitten der Vater, legie seinem Volko noch inimer heiligen, nach jeder Zerstorung wieder auígerichtelen Denliiuáler Priester des des Heidenthums die liess Swantewits und des Radigast hinrichten. Der Kaiser die
uralten Einrichtungen
gewaltsame
Hand an
die,
,
187 den politischen EídHuss auf die Schwácbe des, Godschalks gewinnon und Die Furclit der Deutschen vor Godscbalk war Dutzen. diesen Umslánden begreiílicher Weise allmálig^ unter
wollte
zum Frómmler gewordenen,
verschwunden. Nun schien ihnen der Zeitpunkt gekonamen zu sein, mil den Wenden wiederum die alte Sprache Berniiard von Sachsen deulele darm GoUzu reden. er miisse als cbristlicher Kuníg scbalk geradezu an die Oberberrschaft des Kaisers und Reicbs anerkennen ; und nicbt obne Erfolg war dieser Schrilt der ge:
—
záiunle
Lówe
geborcbto.
und
Held an Willenskraft
So
Mann, ein Weisbeit Wúrdig wáre er sei-
endete
der
kilbnem Mutb,
ober und an Seelenadel scliwacb.
an
nen grossen Vorbildern nacbgefolgl, wenii er slalt dom Fanatismus fiir eine, aufdas Widrigste enlslellte unddeslialb vcrabscbeuele, Heligion sich zu ergeben und
sfiinc ganze Frómmelei zu setzen, die Stimnie des Zeitgeistes geliórt, und das kraftige Aufátrebcn seines Volkcs zu Cullur mit weiser Aufmerksamkeit benutzt,
Tugend
in
finslre
mit váterlicber Sorgfalt gepllegt balte."
V. 8. „Osmdesát boj." p. 1. Bobemia omnibus
qnam 80 magna
proelia
de
43.
ling-.
bendum
si.
41.
est
quod
cruenla,
in
—
Boh.
qua plura
commissa šunt," Týž Dis. „Neque istud parvi momenti haproscriptionibus post Ann. 1624,
patrm
familiarum seu
Srov. Balbin^ Epit.
saeculis
familias
vero et aliorum párem prope
terdena millia, nobilitatis
numerm
amisimus ; dein quae ab Auno 1618 usque 1647 cruentissime šunt gesta fnm boslium furore, uam multa
belli
ciadibus
et
bellis
;
pagorum
millia
arserunl,
et multi agricolae, oppidani et ferrum roceperuut, fame peste duplici atrocíssima, aliisquo malis exbausta populo Palria, pagi, oppida, urbcs, pno vacua cuilibet oíTerantur.'*
cives
V,
13.
„Eris"
t.
j.
bobyn
Znlka V. Gabreta, dlící.
1.
„Šumava,"
pohoí aneb
les
r&zníc
a
roztržitostí.
128.
nm. Bóhmerwaldy lot. Sylva ecby od Uakous a Bavorska
188 „Lou,"
V. 9,
Lonc t.
se
devo hoící,
palivo,
j.
má ku
skému
rus. lac, latin,
jako ohnívá stela,
jest
luk,
Odtud
nm.
louati
i
lou, luivo lu tak
Loue,
svítidlo.
luišt jako
stela.
lucidum, rádius.
lux,
srov. oase
ku slav-
der Strahl luiti
,
t.
stíleti
j.
házeli.
„Pramen,"
10.
V.
t j. 117
pabiesk,
blesk,
pramen
rádius.
Srov.
co plamen^
jest to
Zpv
Znlku
IV.
4.
v.
Zolkal29.
ve
pátely"
vesnicích
Marek v
Libuni,
Hradci
t.
a
mimo Praha, na t. j. eských bydlící; jako k. p, Sedláek v Plzui, Liboslav v Král.
„Veské
V. 3.
venkov,
d.
12 mil v táborském kraji, od Prahy, vystavený a tak jmenovaný od Zižky, kterýž zde se svými Husity nejprve jen tábor, ili vojenské ležení pod stany ml, pak tuto historicky památnou, nepemoženou pevnost založil, od níž se i sami Husité Tabority nazývali. Ve vedle tekoucí ece Lužnici naV. 4.
„Hrad Tábor,"
cházeli tamní obyvatelé
velká.
ped asy
zlatá
zrna,
co hrách
Srov. Aen. Sylvius Hist. Boh. Cap. 40.
„Žižka
locum nátura munitum ad amaem Lužnic elegit. Hune moenibus cinxit, et ut quisque tentoría fixerat, ita aedificare sibi domos imperavit. Civitas quamvis altis defensa rupibus, mro tamen et autemurali cincta est. Lusinitius amnis majorem urbis partem alluit quod reiiquum, torrens non modicus ambit. Qiii cum recta in Lusinitium tenderet, saxeo coUe impeditus quam longa est civitas, flectere ad dextram iter coactus, in fine urbis majoi fiuvio miscetur. Spatium quo per terram acceditur (nam peninsulam duo aaiues elTiciunt) vix pedes 30 :
proteuditur.
murus queat.
ea
Hic fossa profunda manu fucta, crassitudíne
,
quae
nullis
elTringi
et
triplex
macliinis
Turres in moenibus crebrae ot propugiiacula, quae
ipsi Taboritae,
expugnandaruin urbiuin magisti, excogiArcem Žižka primus
taverunl, locis opportunis constructa.
18» eum
qui
erexít,
secuti
pro
šunt,
suo qaisque
munimenta urbis auxenint. Nos qualem vidimus,
ingenío civitaletn
descripsinius."
Viz Palacký,
Pozn. vyd.
140.
Djiny
d.
III.
.
str,
I.
a 8l.
Znlka V.
^Dvr
2.
Králové,"
130.
nm.
Kóniginhof,
králov-
ské mésto nad Labem, 15 mil od Prahy vzdálené a skrze V. Hanku lak eeného Kralonalezením v
nm
dvorského rukopisu, oslavené.
„eská
V. 3. Zp.
Lípa,"
msto
v
Litomickém
o lípé slavskému národu obzvlášt
Srov.
milé
kraji.
svaté
a
Zn. 5.
I.
V. 3.
„Sázava,"
msteko
i
eka
Kouimském
v
Na pravém behu té eky byl klášter ádu Benedictinského od eského kuívele Oldicha založen, v nmž Srov. ve slovanském jazyku vykonávaly. se služby „Der heil. Procop Dobrov. Gesch. d. b. Lit. p. 47. brachte 1030 eiuigc slavische Mónche, von welchen er
kraji.
sich
der Cyrillisclien Schrift unterrichtcn
in
sammen, und baule
iiinen
liess,
das beknnnte Kloster
zu-
zu Sa-
bold nach d»m Tode des heil. Mannes beman dle gulen ftlonche der slavoniscben Sprache wcgin eiiier Ketzcrei, und man brachte den Herzog
zawn. Allcin
schuldigte
Spitihnv iibrigcn
dubin,
bald
Monchen im
dass er den Abt Vitus
.lahre
1055
aus
mit
dem Lande
den
jagte,
und einen Deutsclicn zum Abte daseibst einsetzie. Vratislav war ihnen geneigter, ols sein Bruder. Da er 1061 zur Regicrung
kam,
liess
er sic
aus Lngarn, vvoliin sie
wiedcrum zuruckkomnien. Betislav vertrieb die slaviscben ílónche abermals und ernannte den Bevniover Probst Dielhard zum Abte, der das Kloster mit lateinischen Biichern versah, indem er nur s'avonische vorgefuuden halle, die nber nach und nach gánzlíb zerstreut oder vertilgt wurdio. Eitie so schóne sich gellúchlet batten,
Anslalt risei."
unierlag Felcel,
also dem Neide der Kronika es. D. I.
lateinischen str.
Cle-
301 a 302.
190 „Prokop byl rodem ze vsi Chotouri. Z mládí mezi Slováky v Uhich se dostav, tam se literám slovanským od sv. Crhy nalezeným nauil. Mám zato, že proto na Vyšcgrad pi Dunaji za njaký as pebýval a tam se v tom umní cviil, z ehož omyl pošel, že se na našem (eském) Vyšehrad blíž Prahy tomu písmu a obyejm
—
slovanským, jakž nkteí spisovatelé smýšlejí, vyuil. Nebyli však mniši toho kláštera Sázavského ani Kmci, ani Cechové, ale Slované z Uher do Cech povoláni."
Libušin soud: Dobroslavský Chlumec jest Králové Hradec, od zakladatele Dobroslava V. 4. „Dobroslava statek."
^Po Lutobor
z
Dobroslavska
Srov.
chlemca."
tak nazvaný.
„Slavských
V. 8.
Mehodia
a jejich
biblí matku pekládání písma
:"
Srov.
sv.
Cyrilla a
potom peklá-
dáni šestidílné.
V.
L.
14.
C. 6.
I.
.jRadhošt."
„Mons
est
Srov. Sti-edovski/,
supra Beczvae
Morav.
fluvii
sao.
inferioris
fontem Radhost dictus ; Dominium Roznoviense a Coraitatu Hochwaldensi dimidiat et Hungariae ac Tessiniensis Silcsiae Ducatus limitibus adjacet, ipsasque montis Carla hoc monte simulacrum Radogasti elocarunt, lucum hic et delubrum cidem socraverunt, ipsum montem ab Idolo Radhost vocitarunt. Hodie namque, quo olim pagani inchoabant Radogasli festa (primis post aestivum solstitium diebus), eodem nunc videlicet a festo S. Joannis Baptistae in montem memoratum plebs Toparchiarum Iloch-
extremitates et radices contingit.
patici
Moravi
waldensis, Roznoviensis, Fridecensis etc.
tempore pacis
etiam adjacentes Ilungaro-Slavi
confluunt niul-
titudine,
hic
et
consvetudine, inter
ingenti
quadam ab antiquis gentilibus omni tamen superstitíonis
absque
tracta
nota,
cantharos saliunt et festas choreas ducunt. Quibus
tripudiis
et
plausibus
per
continuas
4
hebdomadas,
diebus festivis et dominicis induigere moris habent.
—
Derivationem nominis Radhost nostrae genlis Historici passím ab hospitibus et conviviis dellectunt, ailerentes
Don male
convenisse
Radgosti
nomen,
qui
hospitibus
191 undíque ad se couflucntibus facientibus,
mirum
convivia,
sibí inter
et
modm
io
sacra
fuisset delectatus."
Znlka
131.
V. 2. „Tatar." Srov. Rukopis Kralodvorský Jai o velikých bojech kcslon s Tatary," Srov. .
roslav
llovmayrs
Taschen-Alman.
r.
1826
288
str.
— 293.
„Als die wilden Ilorden des mongolischen Weltstúrmers Temudschin (-1-1227) und seines Sohnes Oktay (f 1241)
nacb Eiiropa gewendet, und hier unler eines NeíTen Oktays, fiinfnialliuiKiert-
aus Asien
sicli
Aiiiiibrung
Batu's,
tonsend Maiin stark Uussiand iinterjocbt und Polen verwiislet
sicht
und
haben,
mil eiiiaiuier
der Pupst
langem
in
darbotken,
duss
Slreit
sie
Scbrccken die
als
der Kaiser
vcrwickelt,
keinc Aus-
das Abendland
Sturni scliiitzen wollen oder
geoieiner
sowohl
kóoneu
gegen dícsen
da ergrilT ein
:
bei
Chrístenlieil
all-
der ungelieu-
ern Gefahr, welclie unabwendbar aller Bildung Europas und selbst der Religion den Uiitergang droliete. Bohmcns aasgezeicbneler Kóiiig Weniel 1., dessen Lánder nun die naclisto Beuto werden sollten, traí alleAnstulten
zu
Aber die Tarlaren wandteu sich sudund drangen in Miiliren cin. Und bier war es, wo sie, durch das Feldherrntaleut eines Slernberg und die Tapierkeit seiner Landleute ihro erste und einzige Niederlago auf clirisllicben Bodeu eriilten haben. Jaroslav Sternberg rliiclt von seincm Konig den Auftrag iMiihren za sciuitzen, warf sich mit ohngeláiir 12,000 iMann in die Ilauptsladt Olniulz. Den 25. Juni 1241. rúli vor Tagesanfang drang er mit aller seiner Macht uubemerkt ins Tatarenlager. Unziililige Oper gerechter Sacho waren scbon gefallen als l'ela, der Tataren - Anftihrer, Gegenwelire.
licli
einer der zablreichen
Enkel Temudschings, mit frisch geordneten Scbaaren ihm sich enlgegen warf. Aber hier in den Ebeucn von Olmiilz, erfasste die Vergeltung endlich
einen der bluligen Volkerbezvvinger.
Christen schon jak
orel
letl. '^
zu
weichen anfingcn
:
Wunderbar stimnien
^Ai alle
Eben tu
da die Jaroslav
vorhandaaen
192 Nachríchten ia der Thatsache
besonders iiberein , dass Kónigssoha vor Olmulz von Jaroslavs eigener Hand gefallen sei. DanUbar fur so hohes Yerdienst, ernannle Kómg VVenzel dea Talareasieger Jaroslav zum ersteo Landeshauptm»nn von Máhder Tatarenanfiihrer,
ren, welclies
Auch
war
Amt
er
eia
,
derselbe bis
zum
ansehniichen
mit
bescbenkt, und a!s hóchste
Fiille
1243
J.
Lándereien
bekleidete.
Máhrea
in
der Auszeíchoung ver-
ihm der Kóníg das Kecbt einen Hcrzoghut zu traJaroslav soli erst im J. 1277 zu Prag gestorbea sein: er war daselbst in der nun aufgehobcnen St. Agneskirche begraben. Unter die stummen Denkmáhler dieser That gehóren die von Jaroslav erbaute Burg und Stadt Sternberg ia Máhren, und die Marienkirche za Olmiitz, einigermassen auch sein Grabslein. Unter die lieh
gen.
redenden a) die reiche,
bis
auf den heutigen Tag fort-
StramDer berg nnd unter dem Berg Hosfein in Máhren. b) berrliche Heldengesang Jaroslav, in der zu Ende alte des 13. Jahrhunderts geschriebenen Koniginhofer Handlebende
zu
Locallradition
Olmiitz, Sternberg,
schrift."
V.
9.
„Jaroslav
V.
10.
„Zbiv
Hvzdohorský,"
nm.
Stern-
berg.
syna Chánova. V. 12. „Byt
i
v5dce
samého"
t.
svt nebyl vdným."
Kublajevice
ili
Srov. /. Jiing-
„Pobití Dobroslavé D. 3. S. 3. str. 37. Tatar dále r. 1241. jinak a jinak od letopiscv vypravováno v novjších nadsoudných asech od P. KoHormayrs Taschen - Almanach cebue upíráno bylo." na doteném míst Je woniger diese fiir Europaa
mana, v
:
Geschichte so wichtige, oft besprochene, an sich durch boinahe allo Arlen historisclier Denkmahle beglaubigt©
Thutsache betweifelt die
Verwunderung,
werden dass
darf,
selbst
um die
so gercchter ist ausgezeiclmelsteo
Historiker des Auslandes bis auf deo heuligen Tag davon Kennlníss zu nel)men veruachlássigen. Die so oft vi'arun» aufgow^orfcne, so verschieden beimtwortete Frage :
die Talaren ihre Eroberungen gegen
Westea
nicht forlge-
"
193 wtirde
setzt,
mehr
hierdurcli
und
Liclit
genom-
llaltnng^
men bahen.
Znlka V.
^V Brn"
1.
zemel Dobrovský doe 6. ledna lom zprávu v asopisu Wus. 1829. Sv. I,
1829. Viz o 119. V.
str.
Znlka
132.
„Zrozen
9.
Uhrícb."
v
Zpv
Srovnej
III.
17.
Znlka V. 4.
„Králic,"
Znojemském
v
kroji
133.
Králice
ves
a
zboený brad ve
Morav.
14. „SesUdilná." Srov. Komenský, Kšaft iimímatky, v Berlín 1757. str. 24. ^Odkazuji tob ddictví knilni boží Biblí Svatou, kterouž synové V.
rojicí
za
moji z pvodnícb JHzykfi do eštiny do patnácte let na lé práci strávivše a
vrných muž,
uvedli,
Bh
pán
n
s
velikou,
pilnosti
nkolik u-enýcb tomu tak požehnal,
že málo ješt jest národfl, kteížby tak pravdiv, vlast-
n
jasn
i
svat
mluvící slyšeli." sir.
proroky Palkovic,
a
apoštoly
v
Pedmluv
^Králická aneb šestidílná
4.
chom
zde
líení,
a
o
nco
ní
Lukáš
Helic,
Slreyc,
Jan
Efraim,
svém jazyku
na Biblí 1808.
bedna jest, abyVznešení tito, vysoce Jednoty Bralrské: Mikuláš hiblie
položili.
pevýborní muži
Albert,
ve
z
Jan Eneáš, Pavel
nejprve celé písmo S. zvlášt
St.
Coepolla,
Izaiáš
Jesenský
a
Zákona,
z
Jií
Kapito,
Jan
pvodního
textu do výborné eštiny uvedli a tak tuto eskou biblí vydali, vybráni byvše skrze starší Jednoty Bratrské
k této práci, na
památky
níž
celých trnácte
let
strávili.
Vcné
chvály hodný p. Jan Žerotín,
svobodný pán z Námstu, neobyejnou štdrotou náklad na toto vydání inil, do Králice, svého zámku, v Morav, blíž Námstu, kdež sám bydlil, všech tchto muiá této akademie eské povolal, tu je pes celý len as a
—
—
všim
hojn
opatroval
Kollárovy spisy,
U
a
novou znamenitou lypoprafii vy13
194 První
zdvibl.
díl
bibli
této, s
hojaýtni výklady a
naue-
ními po krajích a se všelikými ozdobami, velikým pkným písmem a na istém psacím papíre ve quartu nád-
hern
tištné, vyšel léta 1579; druhý 1580; tetí 1582; tvrtý 1587; pátý 1588 a šestý Nový Zákon obsahující 1593. Tímto pekladem a výkladem, jehož
se až podnes v církvích evangelických užívá, my Slované mžeme se právem vysoce honositi ono patí mezi ty nejdokonalejší, nejvznešenjší knihy, kteréž kdy ve kterém národu uenost a pilnost lidská vyvedla; a kdyby Cicero byl esky psal, bylby musel tak psáti, jako tito výborní echové psali. Jejich spsobové mluvení a psaní byli, jsou a budou neomylnými a nepohnutými pravidly všem dobrým eským spisovateliim.'* JScha/aik, Gesch. d. si. Lit. p. 62. „Die Slaven koniien sich riihmen, die h. Urkunden der christlichen Religion in solchen Uebersetzungen zu besítzen, die das Wort der Wahrheit seit einer Reihe von Jahrhunderten in urspriinglicher Reinlieit und ewig jugendlicher Frische und Kraft taglich zum Leben vverden lassen. Kein Volk hat so víel Sorgfalt und Fleiss auf die Reinhaltung und Veredlung dieser góttlichen Wohitbat verwendet als die :
Slaven." Srov. tamž Slavonia reformata
;
st.
337. Srov. Andr. Regenvelsius,
Vád. Kleycha Nový
Z.
Pedml.
24.; Fr. Novotný z Luze, Bibliotéka eských biblí J. Rohres slav. Bew. d. óst. Mon. T. II, S. 55.
Znlka V. 1.
^Šallerovce,"
Magd. Dohrov.
Betiková,
Alt-Schallersdorf.
Dobroslavé
59. „Roku 1799 v noci na jihem se led na ece Dyji pehrozným praskotem propukaje leko rozlitou vodou prudce hnán, st7'.
kým
rážel.
tato
ve hlubokém spaní
nách
se
Náadí topil,
uplývalo, a
ze
H,
D.
Srov.
II. sv. 2.
den 24. února, prud-
aneb Taji zdvihl,
a
v
Morav,
široko da-
stromy a staveni pokde obyvatelé pohroma
Vesnici Altšallersdorfu,
nastalo.
str.
134.
nm. v
•
pehrozné neštstí voucí dobytek v zuících vl-
pekvapila,
stech
i
kostelní
vže
neštastní
195 ruce
obyvatelé k nebi
zoufanliv
spínajíce,
pomoc
o
úpli. Když se rozednilo, jíž množství stavení peroucími krami porouchaných zboením hrozilo a žádná pomoo Matky svá ncmluviiátka k nebesnt k doufání nebyla. zdvihaly, dílky se otc chytaly n kik hynoucích hmot zuící záhuby pronikal. Hybáí sousedních dédin nadarmo se pomoci pokoušeli.
mén
Nic
kozáci
tri
pomocného
nebezpeenstva se nehrozíce, odvážliv se zuivým živlem dlouhými železnými háky zápasíce, dvma lodimi šCastn do vsi piiinali a v krátkém asu sto a padesáte lidí patrné smrti z rukou vytrhli, tak že poslední stavení, když sotva ubohé obyruského
pluku, 'žádného
vatele z
nho
té
lod naložili, se zboilo. Pán šlechetným rekíím znamenitou odvšak na vdných slzách vysvobozených na
mnu dosti
dáli,
ty
majíce,
lého skutku
své
tm
vesnice chtl
ji nepijali, nýbrž s potšeným Viz srdcem, po svých pospíšili.
z :
podaiKrátké
vypsání Rusie a jejího vojska^ v Praze I8l5. Chiinansis Erzáhlungen. V, 8. „Navet" až i, nm. sogar.
sir.
—
Znlka V.
3.
„Nehrad,"
herg^
135.
Srov. F.
Miihren. Brúner Kr. p.
mdhr. Dévíhrad^
215. ein
O.
J. Schworj,
Topogr. v
^^Maidenburg^ Maidelselir hohes Bergscbloss,
Von diesem wie sich die damaiigen feindlichea Ocsterreicher desselbeo, und des nahé gelegenen Bergschlosses Rosenstein ím J. 1348 mít List zu bemáchtigen versucht haben. Sie spiirlen nameine Meile
ostnordvvárts
von
Schlosso merkt die Geschiciite
licb
Nikolsburg. an,
da beide Befehlshaber dieser Scblósser,
die Zeit ab,
und der Nehrad vom Rosenstein, mit ihrem Geleite auf der Jagd waren, iibcrfielen sie unversohends, und verlanglen dann von dender Cyrek von der Maidenburg,
selbcn,
zuerst
durch
Drohuugeu
wírkliche Marler, indem sie einem
ausstecben, den
stehen zwangen,
endlich
,
andcrn aber barfuss dass
sie
denen
aber
durcli
von ihnen die Augeit io
auf
dem
Eiso
zu
beiden Schlosseru
13*
196 befehlen
zuriickgelassenea Ihrigen,
sollten,
selbe
dem
Feind zu iibergeben. Aber beide Helden waren zu keíner Untreu gegen ihren Ilerrn und das Valerland zu bewegen, UDd die Feindo mussten, oboe
die
Scblósser
ein-
zubekommen, wieder abziehen."
Znlka
136.
Convers. Lexicon, pod ein Volk uud ein Staat, seit tausend Jahreii fast nur durch Unglúck merkPolen, das Land ungeheurer Widerspniche. M'urdig. Das Volk, ein Zweig der Sarmaten, erlangte eine wun„Polsko."
V. 14.
lánkem
Polen
:
Srov.
„Polen,
ein
Land,
derbare elastische Gediegenbeít, zusammengesetzt aus Nachgeben und Widerstand, aus Uoterw-erfung und Trotz, Der Pole iiberliess aus Knechlsinn und Vaterlandsstoiz. sich, wie es allen Menscben begegnel, die einer gesetzlicben Ordnung und Freibeit entbehren, und von ibren Gefiihlen sich beherrschen lassen, jeder politischcn Aus-
schweifung mit eben so
—
So
viel Leichtsinn
hat Polen als Staat
Verfassung
gekánipft,
bis
mit es
als Leidenschaft..
den Grundiibeln in
derselben
seiner
unterging..
Der Baum der Freiheit stand ohne Wurzeln, bis ihn der Sturm umwarf." Tamz B. II. p. 383. „Bis zum Casimir III. (1370) hatlen die Polen nur Kónige aus ihrer Mitle gehabt, sie -Nváhlten jetzt Fremdlinge und legten dadurch den ersten Grund zu den Unruhen, welche das Reich bis zu seinem Untergange zerrullet baben." An~ tons Versuch uher Slaven, I, p. 33. „Von der ausgearteteten Tapferkeit der Polen baben wír in den neuesten Zeiten
Bew.
d. ost.
traurige Beispiele
Mon. T.
II. p.
gehabt." 51.
Rohrer,
slav,
„Der ehemalige pol-
nische Edelmann halte viel zu hohe Begriffe von seiner zu niedere von den brigen Classen Einwohner im Staate, dem Priester, Búrger und Er glaubte alles Absprechen in und ausser denv Bauer.
Person, und viel
der
Senáte miisse ihm erlaubt sein, bis er die trourigen Folgen des niepozwolim fúhlle. Der Edelmann bediente der Geistlichen zu Lehrern seiner Kinder sich selten
197 daher mussten beide Iióhern Sliinde verwildern.
Witz
Modeliandler,
bankerottirte sclireiber
Latides, iind
die
niit
ofTeoen
Winkel-
allbekanoten
Armén aulí^enommen wurden, Geschmack und Tugend-
uber
enireisteten,
sicli
gewissen
eines
Bellelristen
uiid
Garkóche,
OlTiciere,
quillirte
Seinen bewuti-
zu
Kammerdiener,
Haarkráusler,
díenteu
Geíslesaniagen
seíne
herauszulieben,
Slaalen-Oekonomie und Politik, feine Lebensart und Tanzkunst zugleicb dctn polnischen Zoglinge Lectionen zu geben, indess sie selbst mít genauer Miihe der Rulhe und Peilscbe, dem Stocke und Sclwldeu-
iehre,
—
Arreste enlrannen.'*
„Wladza
364.
wszyslko,
ciyi;)C
rowiiowagí^' dzili
w
talíj,
blíjd
sob,-),
ludem
p.
Ironem. z
na koni^c Možni rza-
sob;i
zawjí^ni
,
swoicb zagnrnqwszy oycz>zní
wyniesienia
przepásci.
hist.
przywlaszczaíiio
zniszczyla i
níezgodní
cz\;sto
a
uami^Hnošci
szczytu
z
vvieczne'y
wzrastaiOc,
nad wszystkim,
mi^-dzy
wszysikim,
królów
Niemcewicz^ ^piewi/
szlachty
požgrí)yli
Nieposfrzegano
slopníami
io
w
w
nieszczfsnéy
že burzliwe królów šlepocie, že podobné nadužycia wybory, oddaleniem od swobtid mieszczan pospolilego ludu, sprowadzi) kiedyš skulki okropne. Nu szabli lylUo pokládáno bezpieczenslwo zaniedbano naiiki, calošé liandel przemysl, zanedbané porta morskie, bez klórycb rzadku naród wzniesio sie do polygi, swiatla bogactw, Szlacbty lylko mai^cy za naród, królów za podlegly^-h sobie urzeduików, lud za narzi^dzia docbodów bogactw. ,
i
i
:
i
i
i
w
gigbokieni
okropny
cios
zapomnieniu
czekališmy
až
nas
uderzy
politycznego zgouu."
Znlka
137.
V. 2. „Kreml," 6i Kremlin^ slavný hrad císaské v Moskv, trojnásobnými tlustými zdémí
bokým píkopem
obelinane'.
V
nm
jsou
ninolié
a
a
sídlo lilu-
krásné
chrámy obzvlášt chrám kalhedrální, ve kterémž se pokaždé korunování císae dje. Ve clirámé Míchala i
jeslhrobka ruských císa. Kreml. „Als am Kude des J.
archangela
Srov.
Convers,
Le.vic.
1813
beí
dem
198 Armee die Stadt von den freiwillig Behórden angezndet und den Flainmen Preis gegeben wurde, brannte ein Theil des Kremls ebenfulls mit ab Alexander hat den Kreml wie-
Vortlririgen
der franzosischen
russíschen
:
der hergestellt."
„Moskvo svatá," sami Rusové nazývají V. 2. Moskvu svatým mstem, zvlášt v národních písních. V. 3. „Dávno." Poátek Moskvy založen byl roku 1117 pod veleknížetem Jiím I. V. 6. „Palác
nžný
Roztopšinv." Srov. Convers. „Der Gouverneur von
pod lánkem Moskaii
Leanc.
:
Moskau, Graf Rostopschin, traf insgeheim Anstalten zu einem allgemeinen Brande, um dem Feinde die Móglichzu behaupten, zu keit, sich im Herzen von Russiand Er zuerst Hess seinen Pallast in Moskau entreissen. und sein práchtiges Landhaus anziinden. Die Werkzeuge zum Loschen wurden forlgeschaíTt." Pozn. vyd. Viz: Obzor. V Praze 1855. str. 350 a si. V. 7. „Široce." Msto Moskva jest v objemu pt Kremlu, mil široké, a ze ctyr díla záležející totiž z Kitaigorodu, Belgorodu a Zemlenogo gorodu.
Znlka V. 5. a Asii,
lící.
Poátek má
u
pohoí raoi Evro-
dv velké polovice dChvalenského moe a rozprostrauje
ruské císaství
pou
pes
138.
„Ural," jméno velikého
na
Rusko v širokostí výše 300 mil. Srov. Karamzin V. 6. „Kde má rovník poátek.'* „V sedmom vék naIstor. Gos. B. D. I. str. 23. Strymoné vo Thrakii, vokrestchodím Slavian na nostíach Thessaloniki i v Mizií, voynšnei Bolgarii. Daže vet Pelopones byl nskolko vremeni v ich vlasti. Mnogie se
lelé
ek
iz
uich poselilis v
285.
Slaviane
Kopronim reji
:
5000
v
naalniki Slavian
Bilhynii,
zavladali
746
godu.
donyn udalilis
v
Frigii,
Dardanii,
Peloponnesom
pi
Sirii.
Str.
Konstantine
Sledy ich sochranilis v Motam Voievodami.
imenujutsia
665
kniazem Saracínskim v Siríju. odpravil mnogich Slavian iz
godu
s
Justinian
Thrakii
Abderachmanom, II. v 688 godu za
Gellespont
v
199
rez 70
Opsiciam.
Arlanasa osnovali Pop. T.
11.
V.
8.
v
Bitliyniju,
„Království
jest
na
i
Slaviao
beregach
Srov. Stritler, Mein.
žiliža.^
svoi
208,000
togo
posle
lél
ernoje moe,
za
perešli
Srov.
rozloženo."
tvoje
Prvotiny pék. Um. 1813 L. 22. sir. 83. „Starý evropský národ slovanský padesát milionu silcii jest, a v píznivjších zlidnéiii jelio politickýcli okolnostech na
—
koleních zetynásobiti se, ano betreflond
sátze, d.
die
i
polovice
málo kolikas po-
v
Auf-
zdesetnásohiti."
Rus. Gescli. von
Kaiserin aller Uussen
—
svých
náramne'm prostranství krajin mohlby a tetiny Asie
tak
Evropy
Katliarina
;
Ihro Kaiserl. Maj. Berlin
iind
Steltin.
Volker haben durch Eroberiingcn ihre Sprache verloren, die siavische Sprachc ist aber von den, durch Slaven besieglen Volkem nní;;enonimen worden, Die Slaven bemíichliglen sich so vieler Provinzen iri B.
j^Viele
I.
und Norden, dass in Europa Lándchen íibrig blieb, welches sie nicht beríihrt biillen." Lonionosov, Alte Rus. Gesch. Riga und Leipzig 1768. K. 2. „Wenn ich den allesten Zustand der slavischen Maclit und Grosse mit dem heutigen vergieiche, so finde ich kaum einen merklichen Zuwachs." Osten,
Weslen
Siiden,
kaum
ein
irg-end
„Kaum hat je Nord. Gescii. Halíc 1771. Volk der Welt seiue llerrschaft oder Sprache weiter ausgebreitet als die Slaven. Von Ragusa am adriatischen IMeere an nordwiirts bis an die Ostsee und dus Eismeer, und ostwiirts bis nach Kamtsatka in der Niihe von Japan hin, IrilVt man iiberall siavische Volker an. Eine Slrecke Schlolzers, ein
von 1300 Meilen
in
der Lange und
also
2()0,000
^Eo
usquo latitudo Siavicae linguae
d(!utsche
was
nicht aucli
vischen
hei
Vladimír
Mation schou
V. 9.
in
der Breile C.
I.
L.
I.
succrescit, ut pene
Gram. Vorr. XVII. „Man und warum unter eiiicm einzigen Oberhaupte, einem sla-
careat aestimolione."
deuke,
200
Ilclmold,
Meilen.**
Schrifl.sprache,
(Leitewell),
frúher
„Mnohos
Beto. der óstevr.
Kopilar,
gleicher
hiilte
nesla."
Mon.
aus
dicscr
gigantischen
werdcn konnen." Srov. Eohrer,
T. II. p.
11 S.
siavische
„Die siavische
200 Nation
zum Leidea be-
Jahrhuadertea bloss
seit
scliieii
í>líiíimt
zu seia.''
Z n V.
éika
„Athos,** aneb
1.
jest jedna
z
i
nejpamátnjších
139.
Svatá Hora,
svt,
ve
v Makedonii, leží
pl-
na
oslrov more aegeiského. Výška její vznáší se asi 5900 stevíc nad hladinou moskou, tak že její slía dle svdectví Plutarcha a Plínia až na námstí mstct Myrrhyny na ostrov Lemnos padá. Na této hoe nase veliké množství klášteríi
lézá
a
mnich eckého vy-
znání; v každém kláštee jsou dva neb ti
chové, kteí se obzvlášt knihami a
uení mnitamnj-
rukopisy
ších bibliothek zanášejí.
V.
„Tergia,"
1.
v Krainskii,
Tergiav,
12,000 stevíc
asi
tikráte vyšší nežli
Snžka
Triglav, nejvyšší hora
vysoká, a
tém
tak
Srov. Linhardy
v Cechách.
Geschichte v. Krain. T. II. p. 256. „Triglav, ein dreikopfiger Gott, weil ihm die Slaven die Herrschaft uber
Erde und Wasser zuschriebei). Der Berg Tergiau, welcher der hóchste ia Krain ist, voli práchtiger Scenea der wilden Nátur, scheint von dieser Gottheit seinen Namen zu fiihren*" Ze hora Trigla od boha TriLuft,
jméno vzala, potvrzují podobné píklady jiných hor slavských, ku p. hora Radhost v Morav, Cernebog a Perunova Doubrava v Srbsku a t. d. Triglav byl ctn také i v Šttin a Julín. Sv. Olto odeslal Triglavovu zlatou modlu, aneb radji jen její spojené hlavy, glava
ze Šttina do
íma
papeži Houoriusovi
ském museum, komnatách
— in
ješl nyní
nebylaliby tato modla
jest,
a
v
11.
—
Otázka
nkterém
ím-
jiných sbírkhch k nalezení?
„Erat Vita Otton. pag. 680. simulacrum triceps, quod in udo capita habens Trigiaus vocabatur: quod só-
Srov. Atidr. Abbas, Cívitate
corpore
Stetinensi
tria
lm accipiens
(S. Otto) ipsa capítella sibi cohaerentía, cor-
pore coniminuto, tavít,
rum
et
postea
transmisit."
secm
Romam I
inde quasi pro trophaeo aspor-
pro argumento conversionis
v Slavonii se nelézají zíceniny
íilo-
sta-
201 hradu
rého
Kroat, T.
Trojeglava,
I.
Slavon,
Csaplovits
viz
Slovanka,
Srov. Dobrovskij^
12.
p.
174. ;,Das ganze áltere slavisclie Heidentliiim Ursprungs.
der slavisciiu
Ist
Tríglav
ist
u. sir.
iadisctiea
der lejbliafte
aiclit
indische Trimurli?"
„si
V. 2.
pole*' v
Slezku pul drulié mílo od Vra-
pod BoleSrov. Nieiiicewicz roka 1100. „Nayprzewažnieysze zwycigsUo Špiewy hist. str. tí'i. lam Heuryk, Boleslawa Krz. byo pod Wroclawiem slavné vité/:slviin PoláKú uud M.uci,
tislavi,
Kivouítým,
slavem
:
Cesarz, widz.-jc wojiko swoie zniesioae ze szczytem, zrzu-
Hówniny Wrociwszy zbroie ucieczk.j žycie ratowaL Nieniców , ^ciogn^ly oa trupanii zastlauo ctawskie, dol.jd mieysce pastwg psów moc niezmíeruit, dla tego Srov. Ildjek, Krou. pi r. to psiém polem nazwaue. 110!). „Cisar hnul se od lUohova a položil se nedaleko i
msta
Vratislavi.
Krdkov
strojí
Boleslav
oblelinouti,
zprávu
pojav
lid
maje,
císa
že
zbériný,
táhl
se
proti
že císa mél mnohem více lidu, z toho Bonemálo slrašliv: císa vida Poláky, rozkázal svým iNemoufn, aby stuteuó bojovali a žádného neži-
uému
ale
:
byl
leslav
V tom se sešla také své napomínal. od východu slunce až do nešporní hodiny, až Nmci poali utíkati, proto neb vidli, že jíž se oa Nmce jícli mnoho zbito. Poláci a Kasové silné Boleslav
vili.
bitva
^
trvala
To
ítili.
a
utekl,
vida
opovrhl
císa
s
všecka
malikým potem
toho boje aby nebyl zemím pospíšil. Bole-
císaská
z
znamení,
poznán, tím pilnji k nmeckým se svými Poláky z tolio vítzství se
slav
i
val.
Po takové
porážce,
bylo se
mnoho psv
všech
mstekách
a
tu
kdež
velmi
tla v tom
zbhlo, tak že málo ps zostalo,
rado-
zbitých,
ležela
kraji
všíckní
na
po to
dlouhý as tudy lidé pro psy choditi nesmli, nebo ti psi jako zdivoili, a kteréhož živého lovka uteli, hned nuíi spolené želi. Protož to místo až do dnešního dne slov psí bojišt béžavše, tam
zostali,
a
za
b-
pole."
V. 2. „Pole Kosovo" aneb yV.
Gerhurdis, Gloísarium in der
i
pouze Kosovo. Srov. Vila oder serbischeu
202 Volksliedem^ Leipzig 1829. „Amselfeld, Kosovo, eine, zwei Tagereisen lange und etwa halb so breite, von Sie Gebirgsketten umschlossene sehr fruchtbare Ebene, wírd von den Fliissen Lab und Sítníza durcbschnitten es liegen in ihr und am Fusse des Gebirgs gegen 300 Dórfer und Ortschaften. Beriihmt ist diese Ebene wegen mehreren Schlachten, welche dort gegen die Tiirken berúhmteste war jene am 15. gefochten wurden. D'\e Juni 1389 zwischen dem Knz Lazar und dem Tiirken Sultán Murat I., der mit iiberlegener Macht herangeriickt war. Beide Herrscher verloren an diesem Tage das Leben auf dem Schlachlfelde. Vidov dan^ oder der Tag des Yitus
ist
der 15, Juni, an
welcliem
diese
war. Noch heute wird jeder Entscheidungslag ein Vidov dan genannt."
in
Schlacht
Serbieo
V. 3. ^Carihra* t. j. Constantinopolis. Srov. Ka„Ni legiony Rimskie, pocti ramzin, Ist. T. I. str. 21. vsegda obraštajemyie v bgstvo, ni velikaja stna Anazašcity Carjagradu ot vorstasieva, sooružennaja dlja varov, nemogli uderživa Slavjan chrabrich i žeslokich. Slavjane Bolgary pibližalis k Carjugradu v 559 godu, Imperija s trepetom i stydom vidla znamja Konstantinovo v rukach icb." V. 3. „Petrov," Petrohrad, nm. Petersburg v ruské zemi. Srov. Schldtzer, in seinem Leben. I. „Russland ist eine grosse Welt, und St. Petersburg ist eine kleine Welt im Auszuge. Heil jedem jungen Menschen, der als gelehrter Reisender seine Lehrjahre in dieser grossen und kleinen Welt anfiingt. leh kam, und sah, und staunle, und kam doch nicht vom Dorle her. Hátte mich mein Schicksal nach Konstantinopel, nach Aleppo, oder Peking geschleudert, ich wiirde da vielleicht mehr Befremdendes gefunden haben, aber nicht das Lehrreiche, das Geisterweiternde, wie in Si. Petersburg. Vieles,was anderswo gross ist, ist hier kolossaiisch, gígantísch. Asiatischer Luxus ist mit feinem europáischen Geschmacke gepaart. Dem ,,Nil admirari" wird hier kein Stoiker trou bleiben konncn ; und wenn auch ein Meister das Gemálde beschriebe, so wiirde er doch mit der Einlai
203 dung schliessen miissen Komm seibst, und sieh, und und íúlilel" Tak soudí ostrovlipný Schlótzer o Petrov, jak jej ped GO roky minulého století nalezl. Coby ale ekl, kdyby jej 60 rok pozdji, za našich as, více než dvojnásob okrášlený a i v duchovním :
lior,
ohledu oslavený spatil? Srov. Állg. Ztg. Beilage^ 18:il. Nr. GO. „Kdyby pravda byla, že Hus ve svých osobi
ních
a
podrobných
okolnostecli
snad obyvatel Paíže vyšuje ho myšlénka nejen nežli
mén
Londýnu
a
:
svobodný tedy
jes(»
pedce po-
zempisnou rozšíenost,
na
na politickou velikost jeho íše
s plesáním srdce nad tuto osobní obmezenost. On následuje v této vci pravé pirozené vnuknuli nebo pokroky ku drahé svobod jen tudy ubezpeeny Jsou, když veliká národnost vznešené svazky zplodila a prostranné divadlo pipravila. Kocourkovská svoboda nkterélio nmeckého íšského niesta a dlouhochvilnost v odlouenosti nkterého švýcarského Kantonu, mohou toliko pro takové duše pvab míli, které neznají a necítí co to znamená, údem
ale
i
:
velikého celku býti." V.
dlouhé, v
„Ladoga," jezero
4,
15
Kvrop.
široké,
má
se
v za
Ruské krajin, nejvtší
Sieslrenecvir, ruský spisovatel
a
25
mil
nejrybnatjší
odvodí jméno
ním ležícího msta téhož názvu, od bohyn Lado, Lada a lim toto jezero a msto relikou významnost dostává ve slavskéni pohanství. 1 pi Rele, Plon, Raceburku a jiných, mythologicky památných místech slavských byla jezera obyejn bohm tohoto jezera a nad
svatá.
V. 4. „Aslrachan :" jeden z východních kraj ruského císaství, u Chvalinského moe, vybojovaný careni Ivanem Vasilieviem r. 1554. V. 5. „Dubrovnian," málan msta Dubrovníka ili Ragusy y Dalmácii.
aneb Balaton, jezero v uherské kraAzov, AzolV, moe. V. 7, „Kyjov." Srov. H. Platler, Georg. wschod. citaci Kuropy „Kijov 1825 w Wroclawiu sir. 245. zdJe siv byd/^ naydawniéy zatožonym ze wszystkich V. G. „Blaton"
jin. „Ozov"
1.
204 polowy
miast Stowiakich, bo až do
Widok
Kijova
uderzajqcy
13 wieku zasi^ga. dla wiel-
naybardziey
iest,
kíéy liczby wiež cerkiewnych z^ota blachí^ pobijanych
i
soca
swiato
žiwo odbyjaj^cycli.** t. j. V. 9. „Keka Savská" Sáva. Srov. Belius „Slavoniam Comp. reg. Pos. et Cassov. 1779. p. 20. inler Uravum fere semper Slavicae et Savum posilám originis populi incolebant. Slavonia vocabatiir olim Panonia iateramnensis item Savia." Valvasor, Ehre des H. K. Biich 14, sir, 334. „Der Doctor Schónieben, Carniol, anliqu. et nova S. 306 ist der WeÍDung der Name Slav komme her von Savia Panonia, davon sie einen Tbeil eingenommen und desswegen Slaví benamst worden." Skr tuším na opak od národu mohla krajina jméno dostati.
Znlka V. 6,
„Zlato,
140.
stibro."
Henxe,
Srov. Gattlieb
96. „Friiiízeilig legten sich die Slaven auf den Bergbau. Die ergiebigen ungaríschen Bergwerke vurden von iliuen erfjndeo, die bóhmischen erhoben sich ebenfalls sehr bald, und unsere Gesch.
des
frank,
Kreises
p.
Voralters in ausnehmeuder Bluthe geslandene Bergwerke, stammen wahrscheinlich von ihneo her. Weil die Slaven die ersten waren welche sich mil dem Bergbau vorzúglich bescháftigten, sind noch so viele slavische Wórter ím Bergwesen gebráuchlích als Kuks, Kies, Flótz, Kíprícht, Schacht, Schwaden, Kobald, Schicht SeilTen, Spath, Stollen, Meíter u. s. w." Henze, Lad. Bartholomaeídes a jiní pivozuji sice pQvodu tato slova jako slavenského ale žádný je nevysvtluje odkud vlastn ,
:
,
,
My se tedy zde pokusíme. naše plocha, ploský, plaský, plesky,
pocházejí a co znamenají.
Nmecké rovno šikem
Flótz, jest
horizontáln ležící,
ležící
nmecky
;
od
Schicht,
nho
rozdílné
obliquus,
jest
šik
Kuks nepo-
chybné od kus, t. j. cáslka. Kipricht od kyprý, sypký. Schwaden od cad, adím, kadím, cmud. Kobalt bu od kov, kovati, bud od kopal, kopali. SeiíTen, Seipeu od sypati.
205 Stollen od Doly. Meiter srov. Zmítar, klerý zmítá, bází do pece rudu. Slova Kies (srov. lat. cos, Kiesel), a Scliacht my nedržíme za slavenská; radji následující: Stúlpen (stlp, sloup), Stufe (stupa, stupe, pvodn znaky, šlépje vlesané do rudních skal, potom kus rudy) ; Stampfen
od
(stupy,
na
stoupáni
vyškvaená ruda); Druse (štrk, jest,
strk,
n
Quarz
nohami),
átrkací písek, slovensky štroch).
jak bludné Adciung tato slova odvodí
venin
vyhnul
Tak
!
ZweifeI zu Katten,
srovnává praví
o
Kuksu íká
„Es
Katsen schneiden,
nmeckým
s
(škvarek,
(trus, trusky, trosky);
Stulil,
Stelze,
,
Scholler
Ke smíchu
aby se Slagehorl ohne Slollen
Iheilen."
akoli predce Dólle oder Tólle
Stolz,
„In Hleissnischen (v sídle Slavií)
Acker worin sich das VVasser „Schwaden bedeutet mineralische dicko Diinste, schwefelichte Schwaden , arsenikalische Schwaden u. s. w. Ohne ZweifeI von wehen, hin und lier bewegt werden weil dergieichen Dunste in einer bestiíndigen gelinden llev\'egung sind, besonders in den Bergwerken, v\o sie schr sichtlich hin nud wieder zieben.** Tak se pomstí jednostranná, jen svou efc milující a jiné opomítající, Elymologia Schwaden jest celé naše ad, eine
im
Stelle
liefe
sammelt." Dále praví
,
:
,
!
fcmud, jen
mnili
že
Nmci
takovou
na š
nemajíce v (jako
refci
ern.
své litery
Schwarz).
,
—
pro-
Srov.
Herder, Ideen
, Th. IV. Karlsruhe 1792. str. 37. „In Deutscbland trieben die Slaven den Bergbau, verstandeu das Schrnelzen und Giessen der ftlelalle." Adelung, Vor.
zu Thams bóhm. Lex. Prog. 1788, p. 5. „Wir finden den Bergbau, die liandlung und manche mechanische Arbeiten bei den Slaven sehr friihe im Gange und zwar friihcr
als
welches
in
sich
dem
und nórdlicbcn Deutschlande, schámen darf, nianches in diesenv
mitlern
nicht
den Bóhmen eriernt zu habeo, In dem súdist der Bergbau unstreitig cin l'berbleibsel der romischen Kultur ; allein in dem niittleren und Stiicke von
lichen Deutscbland
nórdlichen
ist
er
der Slavischen."
aliem Ansehen
nach
ein
Abkummliog
1822. Heft 5. S. 1. „Die Slaven thaten sich sehr frúhteilig im Berg-und Hútlenwesea hervor." Srov. Inlrod. ad Hist. Hung, critico politicam. Isis
r.
206 Vitidob.
montem
1770.
—
Reinhard, de vera metallifodinar, circa
—
Korner. Abdem Allen des Bohm. Bergwerks, Schnee-
piniferum origine, Erlang 1770.
handlung- von
1756. „Ruky umlé." Srov. Belius, Not. Hung. T. 646. „Est hoc in gente Slavica eximium, ut nulli I. str. non vítae generi, homioes suíTiciat, apprimme idoneos. Quia ením durioribus adolescentiae annis utuntur, iunutriunturque meliorum iiterarum studiís, fit bis rébus, ut et ad laborum patientiam subigantur, et rébus gerendis Proinde si campm nati šunt, virtuti exfiant idonei. periundae aptum, emergunt ante, quam reris, et, quibus erant pauUo ante despicatui, hos, multis post se parasangis relinqunt." aplowits, Gemálde v. Ungarn T. II. „Der Slovvak arbeitet gern rai Hánden und S. 4. 5. Den Magyaren bescháffigt fast ausschliessiich Ftissen. dle Landwirthschaft und die Viehzucht, den Deulschen theils auch Gruben- und Feldbau; der Armenier und der Jude pachtn und schachern. Der Slovák allein verlegt Er baut sich auf die manigfaltígsten Ervverbszweige. sein Feld, ziichtel Vieh, handelt, treibt Gewerbe, arbeitet in Bergwerken, ist ein geschickter Fuhrmann, zu Wasser und zu Lande , Jáger und Yogelfánger , lernt fleissig «, s. w." V. 7. „e6." Srov. Prvotiny pékn. um. 1813. „Tu jen o výborném skladu slavského jaList. 22. zyku položíme, kterýžto jazyk s jedné strany pro své ku bezartikulní deklinace a bezmístojmeuné konjugace staro-ecké veršovní míre docela zpsoben býti se vidi^ slov na s druhé strany ale, skoncuje se ve skloování samohlásky, než kterýkoli jiný evropský pvodní jazyk, míchadruhdy jedinký mezi všemi evropcany s nou vlašinou o zpvatelnost v operách zápasiti moci berg,
V. 6.
pkn
bude." V. 7. I.
53.
p.
agit
tamen
sint a
cularis
„Zpvy
veselé."
Srov. Belius, Not, Hung. T.
„Quantumvis laboriosissima hilaríter,
laboribus iusonuit,
diebus inprimis
vacationes.
coucurrunt
Simul alacres
sít
natio Slavorum, si
quae
vico tibia
utrí-
festis in ,
,
et
eduntque
adhuc
207 quibus
saltationes,
sobrii
tiimultuarie aut
cum
uber die Slaven T.
war
zu
seniores moderantur, ne quid
I.
p. 33.
„Uas
Fróhliclikeit geschalFen.
So
iiemliclie.
der Husse
ist
Gemiitli
Nocli
lieiter
Anton,
eveuiat."
injuria
alicujus
ist
und
ihr
der Slaven
Hang der so
frólilicli,
ist
der Daloiate und jeder Illyrier aufgeweckt, so jauchzt der gemeitiste Pole iminer docIí unter dem barlesten der oft taglich Der Serbe io der Lausitz Drucke. seiaem unserbischeo Herm zu Hofe dicnen, oft liarte Behandlung von seínem Junker erduldeu muss, uft nur eiii armseliges Lassgiit besitzt, und ein Tbor suin wiirde, da er wenn er es im geringstea verbessern wollle ,
,
uicbt weiss, vvie lange er es
bebalten
werde,
ist
heiler
reuet sicb seines Lebens. Ein Voikslied von ibin trugt ganz seinen Cbarakter an sicb Hanoben, mein Liebcbon, sei frublicb, wenn du aach keiu KórnclieD gesiiet bašt. Rohre>\ slaw, Bcweg. ost. T. II. p. 7. 17. 28. „Der grossere Tbeil der slaviscben Nation verriitb unvcrkeonbar grosse Aniage zu Tonkunst. Die Voikslieder der Siavonier und Kroalier besitzen nicbl
uikí
:
—
sclten sicii
in
cinen so
erbubenun,
feierliciícn
Gang,
duss
man
der Barden vursetzt dúnkt, aus deneu
die Zeileu
uns nocb Ossians tiesiinge glucklich
tlieilweise
gerettet
—
wurden. Der Gorale singt so laul und fróblicb mitten im Brausen scbneidender Bergwinde, als facbelten laue Zepbyre um ibn. Auf den Feidern in Mjibren, welche zu den deutscben Dorfern geboren, berrscbt arbeitsame
—
Stille, judess auf sluviscbeu Grúnden alles singt. Jedeš oocb 80 miibsame Gesciiáft versusset sicb der Hussniake durcb den Gesang so wie er sicb auf gleicbe Weise durcb diesen jeden Freudengenuss erbóbet. In Wien singt das Volk auob, aber meistens Opern-Lieder von der Scbikanedriscben oder Mariuelliscben Bubne. Allein in Lemberg but man unter der gemeinen Volksklasse wirkiicbe Volksgesange. Dicbter und Componist gehoren zuín gemeinen Volke. In nocb bóberem Grade findel sicb diess freilicb bei ecblen Bussen- od^r KosakenRegimentern. Ein OlTicier darf nur eine kleine Schwá;
cbe au sicb baben
,
sogleicb
macht ein lusliger Soldát
208 Sclierzgediclit,
ein
liíeriiber
in
schon der ganze Kosaken-pulk, ein
welchem
Lied,
solches
wenigtn Woclien
freilich
bald
singl
Armee
ja ófter die halbe
wietler
eia
Es wird mitten im Winter auf freier Strasse gesungen und bei jedem Regimente haben die echten National - Sánger ihren eigenen Werlh, welchen Aile vom ersten russischen Slaabsofliciere bis zum letzten Gemeinen herab unbedingt erkennen und verehren." J. C. Pfister, Gesch. d, Teutsch. p. 347. „Alie Wenden- Slaven, ohne Ausnahme, sind ein fróiiliclies, gesangliebendes Volk, und auch die, welche langst mit Deutschen vermischt leben, haben diesen auszeichnenden Zug, im Gegensatz gegea neuen Texte Platz
an dereš, mit einem
die teutsche Ernstliaftigkeit behalten," v.
Ung. T.
II. p.
macht.
Csaplowits, Gem.
122. „So miihsam auch das Verdienst (die ais Heumáher, Schnitter oder
der Croaten ist Drescher wandern) so gleicht der Zug der Arbeiter dennoch melir einem Fest, ais inem Arbeitsgang. mit Blumen geputzt Zahlreiche Mánner und Weiber verlassen haufenweise und mit Freuden ihre Wohuorte: ein Pfeifer oder Geiger geht dem Zuge voran, das Volk und auf Baststationen , sei''s im singt und jauchzt, Schatlen der Wálder, oder neben einer Schenke, wird getanzt." J. Grimm, Serb. Gram. p. 14. 20. lustig „Aile slavischen Stamme sclieinen vod Nátur dichterisch Ihre Lieder begabt, zu Gesang und Reigen aufgelegt. zeichnen sich durch sliile , liefe Empfindung aus. Die >vie sie Weiberlieder gewáhren eine lyrische Poesie sich so klar und innig bei keinem der neuern Volker ,
ergossen
haf,
sich geslalte
Was und
epische Volksdichtung
forlpflanze.
sei,
wie
sie
vvelche natúrliche iiber-
raschende, keioer Kunst erreichbare Kraft der Erfindung ihr
zu
Gebot
slehe,
wird
Heldenliedern der Serben
man
aus den Jlanner- und
studiren kónnen, deren
Inhalt
und Mahrchen, Sagen und neuere Gescliichte urr.fasst W. sich mit den Denkmáhlern ferner Volker beriihrt." Gerhard, Wila, serb. Volkslieder, Vorwort^ S. 15. „Wenn der unbefangene Leser die arabische Dichtkunst durch Ernst und Erhabenheit, die hebra'sche durch hei,
200 dueli
persische
die
Begeisterung,
lige
beiíglut.
Bei der iieugriccliischen
bisweilen
obgleich
wundert er
Funkeii
iioch
gefullt
ibni
erborgte Far-
der túrkisclien
schon vveniger
vielleiciit
Glanz
reiclicn
ihrer Juvelen, Blunien und Sterue fesselt, so
dass,
sicli,
Herrliclikeit
alter
doch selten Anakreons und Ilomers Geist aus Er stauiit ibn Icbendiger in den Frauen- und Ileldenliedern eines slavischen Vóiker-Stampod slovem mes zu erblicken." Týz tam, v Glossar. pDas Versmass der kleinern Lieder beFrauenlieder stebt meistens aus Trochiien und Daktylen und seine Aebniícbkeit mit den Bbylmen Anakreontischer Odn sprúhend, ílir
bervorleucbtot.
:
ist
Wie
nierkwiirdig.
Slaven zu dieser
die
vortrelTli-
chen Lyrik gekommen, ob die Poesie der Griecben auf oder ob, >vas wabrscbeíniicb, sie nichl sie einwirkte, scbon bei ibrer Einwanderung den poetiscben Geist mit aus Asien nacb Europa brachten,
II.
e
slavská ani
Sv.
réti
nemá
slova
„Ernst"
vlastni.
k pozna„seri-
latinské
v
sluje.
V.
Gram.
„Osvta nám schází." 12. „So scbildert
8.
Vorr.
deutscher
streuten
Scbriftsteller
zum
Was
Ideále eines
Srov.
nach
zum
vermisst dabei
Erdbúrgers,
Kopitar,
Vorálteni
uiisere
(Herder),
Angaben der nuslándischen,
chen Zeitgenossen. selbst
pravého
nmecké
toho, co v
ositas^
ein
ge-
Písnm svt.
k
Tato veselost tak daleko je národu našeniti
že celá
ení
lassen wir dahia
Pedmluvu
Srov. naši
sein."
steilt
ala
den
Theil
zer-
feindli-
der Philosopli wissenscha/tli-
che Cidtur'i^
Znlka V.
1.
Amoenitates,
141.
„Ducba ncsvornóbo." p.
Srov.
A. F.
78. „Animndvertisse mihi videor,
Kollár,
vigere
adbuc inter eos (Serbos in Turcia et Slavos in llungaría) odioluni quoddam. Cui enim notac non sint populares quaedam contumelias, ex illo odio natae, quae tametsi iu sólo vigent vulgo, tamen ne in illo quidem a sapieutioribus tolerari possuut. Quid enim ? au non Slaví KoUárovy spisy
II.
'^
210 Ungari Serblios appellant Geregos et Ratzos, qui
tameai
Haec et genus sanguinemque nostrum in ejus generis dieta, coHata, non módo male dotum atque eductum produnt animum nostrum, sed publico etiam communique bono obstae videntur. Corrigamus igitur praeteritorum temporum judícium: nam cum et genus et sanguis noster sínt, omnia pariter ofTicia iilis, tanquam germanis oostris praestare debemus. Imitemur imposterum providas^ nullam ad majoremet futuri memores formícas, quae cumulum redeuntem repellunt." Karamzin, Ist. Gos. „Pedstaviv itatelju razselenije naBos. T. I. str. 2,9. rodov Slavianskich od morja Baltiiskago do Adriatieskago, od Elby do Morei i Azii, skažem, to oni, silnyje islom i mužestvom^ mogli l)y togda, sojedinjasno, slabyje ot razvlecenija sil i ne ovladjel Europoju soglasija, poti vezd utratili nezavisimost, i tolko odie udivljajet nyn mir iskušenyi bdstvijami iz nich ipsos sui generis esse, ignorare non deberent.
—
;
,
veliijem. Drugije,
v drevnej
Illyrii,
zemnym
a
;
sochraniv
v
zabyli
vennyi." Jos. Dobrovský., 10. srpna psaném, se nale'zajícím,
Georgii Rybay
pod
cum
v
i
titulem:
samyi
listu
v rukopisu
viris
Germanii,
v
povinujutsía Vlastiteljam
Mizii,
nkotoryje
svoje
bytije
jazyk
Rybayma
u P. Jankovice
Commercium
Dobrovský,
cuže-
oteest1794 dne v Pešti
Litlerarium
Durich
etc.
takto
Es ist recht árgerlich, dass die Slovaken es nicht in Dórrait uns Bdhmen balten woilen. Die Varietáten Jooisch fern soli man doch nicht fiir Dorisch, Attisch, halten. Die Deutschen waren hierin kliiger als wir iinRohrer., slavische Bev. T. II. p. 118 einigen Slaven. „Oas Zulrauen der slavischen Volkszweige seibst untereinander sank, und man ward eine Art wechselseitiger Zuriickhaltung gewahr. Der Kroat verachtele den Krainer, weil letzterer ihm durch Einwirkung des deutschen Lehnpiše
:
—
und der v*'orden war unkennllich gemacht Russe den Polen, weil er den letztern durch Auslnnder allcr Art verdorben, und um seine natiirliche Seelenstarke gebracht fand. Fjister, Gesch. d. Deutsch. p. 501. „Die slavischen Griinzvólker haben sich zwar mehrmals systems
;
2Í1 loszureissen gesuclit, aber so wenig ehemals
die
Deut-
schen gegen die Rómer einig gewesen, so wenig wareo es die Wenden-Slaven gegen die DeutscIieD. Die Deut-
von
haben
schen dagegen
Trennung guten GeLútzov^ Gesch.
ihrer
gesiacht und sie unterworlen."
braiích
„Was Mekl. p. 12. 17. werden miissen, wenn nicht
hafle
v.
Eiiropa
aus
einige
wolil
Kiimpfe
innere
und
Aufreihungen untereinander diese wilden Horden (der alten Slaven) oiinmachtíg gemacht hátten ? Dadiircb aber, dass sie durcb bestiindigo, planiose anarchische innere Gaiirungen ihre Macht und Selbstslandigkeit selbst untergruben, luirten sie
wurde
und es
aul",
endlicli
ihrem Foinde gefnhrlich zu sein,
dem Grosseu
Karl
leicht,
—
vereinzelt seincr Herrscliaft unlerzuordiien. es
sie
So zeigte
also aneb bier,
dass innern Kríegen die von aussen immer zum Opfer wird.** V. 11, jjZile jako jedno stádce." Srov. Alexandra císae, provoláni dne 6. ervence 1812 z Polockii deiin
sicli
Unabbiingigkeit
ras.
ve knize
A
:
in
Ker
Robert
by sir
London 1814.
Edition,
Campaijn
narrative of the
ring the year 1812^
„Národu
p. 33.
národové, nepreslrašcní potomci
Slavenu
a
vlastni a
s
a
potkali ste se 9
záhub. Sjednotte
meem
v rukácli
se
v»šicli
á
!
unter
dolph die drci Gfiihls
in
zu Prag solíte,
:
die
dem
slav.
Vorsitze
bolimischen
jen
kižem žádná
,
moci vás pevládati.'* Rohrer, „Einst sagten
nim,
Stiinde
lidu.
Ruští
ne po prvi-
!
kráte roztrhli ste tlamu Iva, ua vás jako na
pipadlého,
Rnssia du-
Porter, third
svou koist k jeho
hrstka,
srdcích
v
vašich
nebude Beio. T. II. p. 150: des Erzherzogs Rulidská
voli
sila
valerliindisclieii
Jahre 1573 dem Allmácbtigen gefailen beiden Kónigreicho Bohmen und Poleu unter
einem
Wenn
es
Landtngsschlusse
vom
einst Gott
einem Oberhnupte zu vereinigen, so wiirde dicses unfehlbar znr Erweiterung und Verhcrrlich ung der slavischen Sprache und Nation beitragen." Prvotiny pk. Um. 1813. 22. sir. 8(j. lllyrové, kouzlem iilyrskeho náivisku oarovaní, svj pedsudek, žeby jich náeí nejstarší a nejiistjší mezi všemi bylo, po celé Evrop roztrousili. Ale bratí! nechtjmež takovýmito lidskostmi ztžovati spolk u
L.
14*
212 mezi Slovany, bez toho svým
velkým rozšíreoim velmi rozdlenými! Seznejte se toliko; jisto, že jeden na druhém brzy všeliké pednosti naleznete! Spojte se vy aspo, kteí užíváte latinské abecedy, pedevším k je10 rozliných dnosvorné pravopísebnosti, an vás 7 orthographií posavad rozdluje a vzájemné tení vam
—
nesnadní.''
Znlka
143.
(Vavinec?), kníže aneb vojvoda v nynjší Valachii a Besarabii, okolo roku 565 578. Bajan, chán Avarský, žádal roku 576 od tchto Slavenu, aby se mu podmaa dan platili. Než Lauritas takto odpovdl: „Kdo nili jest pod sluncem, ješloby se opovážil nás naši svobody V.
Slav
„Lauritas"
1.
behu Dunaje
na levém
—
pozbaviti a krajiny naše sob podrobiti '? 31y obyej máme, jiným krajiny odnímati, ne jiní nám a tak má býti i budoucn, dokud vojny a mee na svt budou."" Viz Stritter^ mem. ])op. T. II. p. 46. Jméno Lovrita, :
Lovreta,
Lovri
podnes u
V. 9, „Penna "I^Yj
jtíjichž
Illyrii
plém",
osady
a
t.
obce
j.
se nalézá.
obyatelé severní
pvodcem
;
pevedl,
svobodu
Londýn 1644. Kwaker pedtím anglické korun pináleževší, jméno Evropy, obzvlášt z Anglie mnoho pro ná-
Wílliam Penn, nar. v Pensylvania, dostala
:
z
Ame-
Anglian, od nho
byl
boženství pronásledovaných v obanských
i
lidí
tam
církevních dležitostech za základ
této
nové íše položil, a skrze to stal se otcem nynjší svobodné obce amerikanské, která se v novjších asech
od anglického panováni
odtrhla
samostatnou
a
repu-
blikou uinila. V.
13.
Tact. Cap. 8. líberae,
„Slávy
otc
„Slavorum
quibus servitus et
Leo
Sap.
šunt ingenuae
atque
neznaje."
gentes subjectío
Srov.
nuUa
unquam
ra-
„Slaví Wittichind An. L. 2. miseriam carae elegerunt omnem
tione potuit persvaderi."
bellm quam pacem
dies plurimi his libertati postponentes. Transeunt san pro gloria, ct maguo latoque imperie, illis pro libertate
213 ac ullima servilule varie certanfibiis."
Siiroiciecki, Sledz.
„Zawsze potnicdzy nimi panowaia z^oda Inni podobno daj.) šwiadectwa Slowianom, jednošé. wyslawiaj.j icli za wzór przywiozania do wlasnycli Málo w narodów pobratymskicli. spólbraci swob('»d, (Iziejacb mamy przykladów podobnego mtztwa, z jakiém
p. 1'j5. 167. i
i
i
migdzy
drobné
innemi,
pokolenia
nadelbianskie
przez
wieków, bronily swoiéy niepodleglosci Dun(5\v. Sprawa jedncgo staprzeciw pofgdze Niemców Waa sÍQ sprawíj innych czgsto nayodlegleyszych pokopomoc.j. Kiedy leií, kóre si^ vvspieroíy nawžajem rad,-) kilkii
ciíjg
i
i
juž widzieli, že
obce jarzmo
pod
miHZíj póyšdz
nie
,
chQc dozyi^ tey niedoli, calemi crromadami sami sobie zadawali šniierc' dobrewalno." Linhard, Gesch. v. Krain.
211. „Die slaviscbe Nation fiihlte ibren Werth Sie líebte ihre nach diesem Gefúlile. Freiheil und verfheidigte sie gegen ihre Uuterdriicker mit einer Verzweifliing die ohne Beispiel wor. GebiinAI)er das Gefiihl digt wurden sie und gedemiithigt. w;ihrt ihres eigenen Werlhes, die Liebe zu Freilieit, noch in ihnen, noch íiiissert sie sich in ihrer Liebe zum T.
II.
and
p.
handelto
unterdrilckten
ter,
Vaterlande."
^Otroctvím se clivastá." Srov. Hrab Piav Jeografii, Wrocl. 1825. sir. 197. „Rolník ruski, V.
14.
ale nawct tylko že nie ma czym kupii' wolnosci ofiarowsnéy sobie Czuje sig odrzuca. nayczC^ciéy slabým bez Pana, woli podlenieufa wlasnym silora, gfo^<' przy opiece nad nim dworney, aniželi wolno>'ý któraby mu wszelkie obce vyparcie odebrala."
nie
,
i
Znlka V.
^Kibitkách.'*
3.
devnými obruemi
145.
Kibilka jest
dopoly
pikryté,
vozík aneb
san
lehké,
rychlé
mst
Krakove
v
Husích zhusta užívané. V.
povst
6.
„Vavel,"
nese,
že v
šlivý
drak pelešil,
zabit
byl.
vrch lé
ale
a
jeskyn
jeskyni
za
Krskem,
v
as
;
dávných straslavským Herknlesem,
214 V. 6.
^Kynast
hrad,
sleských
na
slavný v djinách
(srov. Unhost)
strmé
nici,
skále
ddictví
hrabat
Šafgoc, vystavený od sleského knížete Bolka r. 1292. V. 7. „akoui,** Srov. Kopilar, Wiener Jahrb. d. 1822. B. 17. ^Tschakonen ím Osten des alten Lit. Sparta, jetxt noch nur 1500 Familien, in 4 Dórfern zwischen INauplia uad Monembasia, sind aber kaam noch ín
einzelnen Sprach- und Wortresten
Die Na-
Slaven.
men
der tschakoníschen Stadte Kastanica, Sítina,
und
Prastó
ein
Ort
sind
Namens
slavisch
;
Slabochori
in
ihrer
Gegend
(Slavendorf)
Porphyr.
Const.
nica bei Patras."
Lib.
und
,
slavísche Ortschaften in ganz Griecheniand,
Gorica
ist
sogar andere
B. KameDe Themat.
z.
2.
Th. 7. „In vacuam habitatoribus Peloponesum
et
magnam
Macedoniae partem circa a. 750. Slavini immigrarunt. Idem de Ad, Im. Cap. 50. „Theoctistus praetor missus est ad thema Peloponesi cum ma^na manu Thracum, Alacedonum, caeterorumque thematuni occídentalium ad Et omneš quidem Slavos debellandos subjugandosque. Slavos vicit et subjugavit. Soli Ezeritae et Milengi reAc quandoquilinquebantur sub Lacedemonia et Elos.
dem
ffions
íllic
iiomine, qui
niagnus est
propter
locí
porrigit,
propter loci
ad
difficultatem
posuerunt hinc Sledz. Pocz.
et
valde altus Fenladactylus
cervicis inslar longe
dilTicultatem
Aliiengi,
str.
58.
se
latera
in
mae
ejus
se
ad latera
inde Ezeritae.'*
„Poniewadž
nie
— ma
porrigit, in
mae
ejus sedes
Surowiecki aby
iladu,
Wilengów a Jezeritów byly wiedy wyruswoich siedlisk do kónca 1 4. wieku znaydujq sie zmianki, že na Znak holdu placily Cesarzom maly podatek ; przelo Mnosi naležy, že plemiona ich dotQd si^ utrzyniují) w lych górach." V. 8. „epocet," nm. Rúbenzahl, Srov, A. Junginann, v Kroku D. II. C, 3. str. 372. „Rybencál, esky Zlatohlavec, duch neboliž zaklený prync v Krakonoších. Bájí se o nm, že zvlášt na vrchu Kolešci viditelný a neviditelný, jako malé ptileté pachole, maje zlaté peí niísto vlastit na hlav, bílý kaftánek a zelený klobouek, bydlel a lidu mnoho dobrého inil, chudým potravu a pokolenií) íe
gOMane
z
:
215
nemocným léky pinášeje, v nebezpeenství doposmváky však a pomoc udluje a t. d.
peníze,
brou radu
i
vždy pak beze škody, když jich Bólimen T. zavádl." Gerle strašil, lekal, honil, ^Náchsl der Rládelvviese im Riesengebirge II. S. 141. crhebt sich ein von Wald begrenzter Berg, und iii dcssen Qlitle ein nackter Granitfels, auf welchem nach gev>'esen der Sage Hiibezahls Burg und Wohnsitz
a
utrhae
trestal,
.
sein
soli."
„Zámek Sklahinský" aneb Slavinský jest 10. v Uhricli v Turanské Stolici. Srov. Belius, Not. Ilung. T. II. p. 321. „Sklabinya arx est Comitalus ThurocienV.
velusti
8Ís,
operis,
ct
molís
ampli.ssimae,
quam
situs
muKum
commendat. Knim vero in monte cousedit, altitudinis eximiae, eoqne ad orientem ita popropemodum regionem, quaqua versuni sito, ut totam despicíat. Frustra primam ejiis originem erudcrare concum et historiue sileant, neque in tabnlanitebamur riis ejus reí vestigia notari potiierínt. Non tamen contraiopportiinits
:
mus id
qui ad Slavos
iis,
quidem,
originem
credamus,
ut
cum
molís
Nam
reTerunt.
regio Slavíš olini
ipsa
habitatn dum denominatio arcis, suadent. Sklahina enim aliquihus Sclavinia dícitur, quod ipsissimum Sclabinorum seu Sciavinorum nonien est. Nescio, saltem, ,
iiaud
sine causu
duhito,
an Jornandís
de Bebus Geticis Cop. 5. meminít, sit quaerenda. nos videtur abducere
erte
gulo,
V,
11.
„K
:
ílla
litin Fclra."
Peter den Grossen auf,
Bewunderung verweilen
II.
Srov.
fiihrte
vvohei jeder
muss.
Cheilow hal «n dem Guss
Der
der Statue
ciijus
terrarum an-
narratio
historici
quidquid regionis
Schrift p. 55. jjKalharina
Sclavinia,
isto
in
intimius
faulores dicant." Fiorillo,
das
kleiri
Monument
fiir
mit Hiihrung und russische Kunsller Anthoil
cehalit."
Welt, \N ien 1805. „Die Biidsáule Peters I. in Petersburg stellt dii lleldi-n zu Pferde vor, auf einer ungeheueren Granitmasse, in der Form einer steílcn Anhóhe, die an der Gegcnseite iast abgeschnitten ist. Síe ist 53 Fuss lang, 21 F. breit, 17 F. hoch. Das Pferd gallopirt und tritl mít C. B. Schindelmeyer, Merkwiird.
d.
216 einem
Hinterfusse
424,610 Falconet
auf
Rubel." ;
nápis
eine
Litec
na
její
jest:
ní
Schlange. byl
Alles
betrug
francouzský
umleo
Primo
Petro
Catharina
Secunda.
Dnpru" anebo Progy, Porogy, ece Dnpe, pes které voda Gebhardi Gesch. d. W. T. I. S. 44. „Die
V. 13.
„Prahy
veliké
jsou
na
skály
spadá. Srov.
Russen kniipften den Handel des Nordens an den grie— chischen Handel und brachten die Waaren nach Constantinopel. Sie mussten an mehreren Orten, besonders bei Kiew, ihre Bóte verkaufen und andere verfertigen, bei den 7 Wasserfállen des Dnepers aber bald sich einer nahen Gefahr zerschmettert zu werden aussetzen, bald
Bot íiber das Land tragen oder ziehen." ConPorph. d. Ad. J. ap. Stritt. T. II. p. 982. „Russi mense Junio per flumen Dauaprim navigantes descendunt. Ac primo quidem ad primm locum fluminis praeruptum veniunt, qui Essupe (Nespi) cognomi— nátur, quod Russorum Slavorumque lingua vaíel non doraber die
stant.
mire. Superato hoc, ad alium locum praeruptum
descendunt
qui Russis, Ulborsi, Slavíš Ostrobuniprah (Ostrovný
práh)
significatque insulam loci praerupti.
módo
dicitur,
tertium locum landri,
quem
praeruptum
sonum
Slavíce
transmittunt
Parique
nuncupatum Geinterpretantur;
loci praerupti
quartum Russi Aiphar, Slaví Neaset nuncupant, quoniam in saxis pelícani nidificant; quintum Russi Bnruphorum, Slaví Bulneprach (Volný prach) quod paludem magnam efficiat, denominant sextum a Russis Leanti a Slavíš Derutze (víti, NÍr, vroucí) nominalum quasi dicas aquae scaturigo, quo superato ad septimum naviganf, qui Russorum lingua Strubun, Slavorum autem Napresi vocatur, ;
id
est exiguus
Blbl. Slav.
p.
locus praeruptus."
Vol. I. p. 221. J,
Srov. Fort. Durich,
Thiimnann, Gest.
Vólk.
386—390. V. 13. „Chobot Chvalinský,"
nmž
Slavové bydleli,
významem totožná
jsou.
nebo Chval
t.
a
j.
Slavinský,
Slav
Chvalinský Chobot
i
koenem aneb
pi i
moe
jinae sluje moem Kaspickým. Srov. Nestor Cap. X. „Volga vtect sedmju desiat žerel v more Chvaliiskoje." i
217
1777.
Croatia
Comilibus V.
Nmci
Zrini
14.
620.
p.
prope
,
Srov. Joh.
„Zrin,"
V. 14.
Poson.
munitio io
Zrinium est
amnem
Unnam
ad
Thomka Sasky, Geogr.
„Zrin,
,
denominalionem a
accepit."
riPlo^i"
^^ Štýrsku,
'"""^
hranici
me/,i
Slaveny zpsobující.
a
Znlka
146.
V. 5. „Zahrada Konileská"
Rosswald. Srov.
F.
J.
nmecky
aneb Koniles,
Schwoy, Topog. v. Miihreii, Pre„Rosswald ein Markt mil einer
p. 171. einem Schlosse und Mayerhofe. Graf Albrecht v. Hoditz leble in Rosswald, maclite das hiesige Schloss und die dabei angclegten Gárlen durch seine mit srossem Anfwatide und ausgezeichnetcm Gesclimock ange-
rauer Kreis, Pfarr,
brachte
Wasserfiilhi,
durch
Verzierungen,
und
Sánger nus der Klasse
durch
die
Aufenthalt
einst
allenlhalben
lebten,
eines
Lebens,
zum angenehmConvers.
beriihmt."
„Hodit:, (Albert Josef Graf von) p. 807. beríihmler mahriseher Gutsbesitzer. Er war 1 706
Lex. B. ein
und
seiner Unterllianen,
Nachahmung
eingcfubrte
dass die Schafer Arkadiens sten
Kunslwcrke und gegebene
daseibst
Bewirthung unziihliger auch gekronter durch Bildung und Uuterbaltung eigener Schau-
,
spieler
und
sonslige vielfjiltig
durch
Feste, Giiste
auch die
4.
geboreu.
Ulit
durch
nissen
und ausgebreitelen Kennl-
maniclifaltigen friilien
Unterricht
mit einer
ausgcstattet,
von der Nátur begabl, ging er nocli Italien wo die herrlicbe Kunstwelt, von einer reizenden Nátur umgeben, einen unvertilgbaren líindruck aut ihn machle. Nachher fand er auch als Kiimmerer an dem Hofe Carls Ví. manichfallige Nahrung fiir seine glíihende Einbildungskrnft. Vieempfiinglichen und lebendigeii
Pliantasie
,
war
wohlgewelche den jungen Manu ztim Anbeter der, zwar 22 Jahre tiltern aber geislreiclien, und auch in spatern Jahren noch anmuthigen Sopliia, gebornen Herzogin von Sachsen Wcissenfels, Witwe des Markgraleicht
bildeten
es auch
und
diese,
liebenswiirdigen
,
218 Georg Wilhelm von Beireuth, machte. Sie gab ihm 1734 die Hand und lebte mit ihm auf seinem Landgute Rosswalde , welches er zu einem zauberischen Piiantasie und Sitze aller Lust, und alles durch Kunst, fen
Umgang
geselligen fen
erdenklichen Vergniigens umxuscbaf-
Leibcigenen
seiner zahlreichen es keine Art
Park
von
Kunsllern Gcbiiuden
soinen
Werke
Eifer
Kunsltalente
die
so dass
zu entwickeln,
gab,
gefunden
Dienerschaft mit
auszufiih-
diesen Pian
dem grósslen
ren, suchte er mit
seiner
Um
Pian gemacht halte.
den
nicht unter
Meitláoftige
Der
hátte.
und
man
die
Verzierungen,
seine
welche er nach seinen originellen Angaben ausfiihren lies, die Maschinerien, Feuerwerke, VVasserkiinste, welche er zu seinem Feslen gebrauchte, waren grósstentheils das Werk seiDie gescliicktesten unter denselben aber ner Bedienten. waren seine Musiker, Schauspieler, Tánzer, Sanger und
Theater,
Sángerinen.
der
bildenden
Diejenigen
aber
,
Kunst,
welche
Hauptrolicn nicht gebrauchen konnte,
ja
zu
diesen
selbst
Kinder,
er
w. brauchte er wenigstens als Statislen und in vielen Verkleidungen und Gestalten bei seinen originellen Festen und Lustbarkeiten. Sein Schloss war der Sammelplatz aller Vergniigungen der Nátur und waren 4000 bildenden Kiinste. In den Gartenanlagen Wasserkúnste, ein grosser Canal und viele Seen angebracht: selbst auf Wirthschaftsgebáude, Stálle, Krippen Alte
u.
s.
Figuranten,
und
stische
und
hatte sich der Hang zu idealisiren Keiu Wunder, dass der durch diese phantamehrmals, Manichfalligkeit beriihmte Landsilz
Butterfásser
erstreckt.
selbst
des Dr.
in
Tralles
einer :
gelehrten
Aduinbratio
Abhandlung
lateinischen
amoenitatum RoswaldenDoch gestehen Viele,
sium beschrieben worden ist. welche diesen Ort besucht haben, die feine angenehme und áusserst manigfallige Unterhallung des originellen und wohlwollenden Wirtlis nocb interessanter gefunden zu haben, der bis
in
das
spáfere Alter,
ja
selbst
auf
dem KrankenbeUe, einen Zirkel ilin umgebender Menschen durch leichten Humor und immer neue Erfindungen zu erheitern wnsste, und
durch
Mahl,
Gesang, Schauspiel
219 «nd
Naturbelustiííungen
welchem
der
Friedrich
unzáhliger
Einzige
mit
,
verwandt war, und
Gemalilin
seine
durch
er
Vergnugen
das
ftir
Seibst
sorgte.
Menscheri
welcher seine Unterhaltung liebte, besuchte seinen FeenlibertrolTen. Er sit , und seine Erwarlungen wiirden dnnkte den™ Grafen durch ein ansebniiches Geschenk, noch mehr aber durch eine poetische Epistel (7 Th, der Oeuvres posliiumes S. 27.), Iloditz slarb 1778 ín Potsdain. Friedrich ehrle noch nach seinem Tode sei Andenken dadurch, doss er den Theii der Jiigerstrasse in Polsdam, in welcher der Graf gewohut liatte, Hodilzstrasse
nennen
liess."
okolí."
V. 7. „Hanákii
jméno
telé
Moravy,
Inn,
Enns,). Srov. Rohrer,
majicí
Hanáci nejdávnjši obyvaod eky Hany (srov, Una,
T.
p.
I.
29. 60. 87.
„Die
Erwáhnung. Sie wolinen meistens im Olmútzer Kreise in den anmuEbenen des Landes, thigsten Hiigeln und fruclilbarsten Ilanaken
in
verdienen
Miihren
vorziigliche
und begleichsam im Miltelpunkte des Markgrafthums lierrschen einen Bezirk von beiláufig 20 Quadratmeilcn, der von dem Fliisschen Ilanna, Tebovka nnd Blata durchDas Weizenbrod des Hanaken ist das
schliingelt wird.
bste im Lande. als
Alles
macht,
diescs
auf nnsere hesle Welt
jemand
der Ilanake.
Das Míidchen
dass nicht leicht
besser zu sprechen in
der Hanna
triigt
ist,
eine
zwei Hand breite Stirnund um die Haare
weisse, sciileierne, geglattele
binde, welche gegen den Macken hioab sích
an
Goldo
beselzt.**
Festtagen
ist
„Velehradu
V. 8.
král moravských, biskupství
založili.
Hrádek jmenuje. Srov. SchwoT/^
Hradisek iibrigen
dammastene
Das
schliesst.
nakin
ist,
rumy."
kde, Stálo
dle
Leonisclien
Veleiirad
dávné sídlo Method a
podáni,
jest
nyní
Topo'jr.
Velehrad eutstanden."
Cyrill
na pahrbku, který se po dnes
Velehrad
der
llan-
vom
Hrad. K. p. glaubwiirdiger Meinung
Ruinen
der
Leibcheii
Borten
mit
ulten
,
ehemals
statek 4()'h\
a
klášter.
„Die Stadt aus
docIi
konígJicheD
Stadt
nach,
220 jinae Kopaniái, Salašái v „Šalmaj" jest trouba, Hradiskem Kraji. obyejn ze stromové kry mistrovn udlaná, na níž Valachové pronikavé zvuky vydávati umjí. Jejich písné nkteré viz ve sbírce F. L. Celakovského. Srov. Rohrer I. „Der schónste Schlag Menscben in 3Iáhrea p. 47. 89. sind unstreitig: die Kopaniczaren des Hradischer Kreises. Wáre der Ausdruck nicht zu bilderreich, so wiirde ich den jungen Kopaniczaren schlank und hoch, gleich einer Mánniiche Schónheit giebt sich jungen Tanne nennen. unverkennbar zu erkennen in seinem musculósen Kórperbau, in den anmuthigen Linien, die von den Lenden liber die Waden gegen die Fiisse fiiesst; in der freicn Haltung seiner Arme, worin ungeachtet der Holzaxt io der Hand, so viel ungekiinsteltes Leben herrscht. In seiner KleiduDg passt alles so schón aufdie vollen musculósen Beine dieser Gebirgsleule, dass man gewiss in der ganzen slavischen Erdeurunde keinen besser, natiirlich und kiinstlich sebildefen Schlag: Menschen finden wird." V. 11.
Perovském
^Valaši,"
a
ZPV
m.
DUNAJ. Znlka
1.
„Sobieský," Jan 111. král polský, jeden V. 4. nejvlsích bojovníku 17. století, narozen roku 1629 zem. r. 16'J6. Srov. Couvers. Lcx. B. ó. S. 2SU. eilto er mit j,Als 1683 (lie Túrken Wicn belagcrten, z
einem polnisciien Heere lierbei und rellete die KaiserBei seíner Ankunft erstieg cr eine Anhóhe, uutersuchte, wie sicli der Grossvezier verschauzt halte, und die ihn umgaben Er hal eine sagte zu denjenigen, iible Stellung gewálilt. leh keune ilin er ist unwissend, und doch eingenoinmen von seinen Talenten. Wir werdnn keine Ehro von diescm Siege liabeu. Sobiesky hatte die Wahrheit gesagl. Am folgenden Tage verliessen die Tiirkeu voli Schreckea ihr Lager, und in demselben auch die geheiligle Fahne Mahomeds. Bei seinem Einzuge in Wien au der Spitze seiuer siegreichen Polen ward er von den Eínwohnern mit cínem stadt.
:
:
—
•
uubcsciireiblichen sich
liiiizu,
der, seiu
um
Enthusíasnius emptangcn. Sie
Plerd zu beriihren und nannten ihn
Belter und
364.
drangten
seino Fiisse zu umschlingen, sei ne Klei-
Befreier."
„Johanu
Srov.
daploivits^
Sobieski
I
Gem.
aut ihren v.
Ung.
kampfte als IreíTlicher Soldát, als ausgezeichaeter Feldiierr beim Entsatze von Wien, und nach Kára Mustaphas Falle in Ungaru, mit siegreichem Erfolge. Oeslerreich dankte ihm oíTenbar
L.
li.
seiue Relluug."
232 V. 6. „Slambiil,"
msto ffled
ství
narodil,
Constantinopolis;
lat.
Turkm,
v Arábii, svaté
nm
v
se
r.
„Mekka," 571 Maho-
každý vyznáva mahomedaiiského nábožen-
povinnost má,
aspo
jedenkráte v živote toto
msta
navštíviti.
V. 9. „Korouhvi do Varšavy."
Srov.
Europy 1825,
Geogr. ivschodnéy cz^šci
U.
Plater^
p. 155.
„Mi-
ošnik slarožitnosci narodowych nieoboj^lnie w^idzi we Warszawie zawieszoníi w farze staromieyskiey Chorqgiew Tureckq przez Jana Sobicskiego pod VViedaiem zdobytq."
Znlka V. 2. 3. 4. „Kiván,
2.
Lomnice," nejvyšší chlumové „Matra" hora v He-
Tater v Oravské a Spiské stolici;
veské stolici: to slovo samskritské ^ v Indii až po dnes vrchy a msta Matra. V. 11. ^Pevnost nebetycnou." Letopisové zvlášt výraz k vypsání Fuldanšlí užívají tch nejsilnjších této tvrze, ku p. ineffabilem Rastici munitionem, Rasticen adversarium fortissimo vallo munitum a t. d. V. 12. „Ženám ke cti," t. Dvín se jmenuje hrad ten, jako na est dvám ili dívkám, ženám. V. 14. „Pomník nesvornosti," t. mezi Rostislavem pánem tohoto hradu a Svatoplukem.
—
Znlka V. 1.
„Tatranská Betislava,"
Vratislaburg, Bretislaburg,
ve Slezku Vratislav, 4.
nm.
pag. 387. „Bryno qui
lus,
trans
3.
Danubium
in
t.
'].
Frešporek ntm.
Breslaburg, Pressburg. Breslau. et
Privina,
aquilonari
Srov.
Viz Aventin,
Libr.
Moravorum
regu-
ripa
habitabat,
cum
Pisonium quae et Vratislaburgum (inde hodie Presbiirg) et Bryna quae adhuc ab eo nomen servat." Pšina, Mars. mor. L. 2. C. 6. p. 202. „Hungari grassabantur per lat filio
Hezilone. Erant Brynonis
patenles
urbes Nitravia,
ad Breslaoburgum, nunc Presburgum
sivé
Po-
223 soDÍum, campos." Belius, Not. Ilung, T. I. p. 81. 100. „An revera a torculari Germaiiicum urbi 1'resburg no—
men inditum? Nola haec enim, longe
in
vuli^us
denomitiatio
est
:
at
prima veraque origine vocabuli dissidens.
a
Breslaburgum olim Germanico idiomale, Pisonium dicebatur, quomodo ct Aventinus adpellut. Itaque míxtum ex Sláva et Germanica lingua nomen sit oportet. Nempe Vralislaus sen Brazlaus aliquís, qui ista ura non soluin, sed
in
urbe etiam nostra, vel
castnim. Itaque ex
tislai
vel
militabat,
bebat, ex siio nomino adpellandam
eodem
fonte,
stativa
ha-
esset
Vra-
Vralislaviae
Sile-
voluit,
ut
siorum, et nostrae urbis nomen, derivandiim
est.
Nonne
vero ab eodem auclore? DilHcile est adfirmare; coniectare autem perquam pronum. Posteaquam enim Quadi, cum advcntantíbus Slavis in enndeni gentein coaluerunt ;
proclive,
invalescentibus,
Slavis
fiiit,
doiiiinos
etiam
Slavos adsciscere, nt ex iiis, ut inde quoque principibus conciliuretur auctoritas, veteres urbes, iiovis vocaadpellare.
bulis
Sed de
islo
se olíeret species, p. 100.
elymo
Dum
paratum describit Sclioniebenius,
vorum
Dravum
infra luculentius
belli
in
Bra/.laui
veri
Maliarenses ad-
quoque,
Sla-
Savum ducis mcminit, qui suppetias adduxerat Arnulpiio. Ouod si est, sicuti nom ambigimus, utramque, cum anxiliaribus copiis, Pannoniam, transire necessum liabuif. Ko itinire superato, ad Pisonium amnem traiecisso Braczlauuni existimarim. Id si ultra conjecturae modm, certum esset, iiaberes Germaintra
et
nominis, quo urbem adpellamus indubitalam originem. Braczlaus, transmisso islbic Danubio, Piáonium occunici
passe potuit, slationemque iiabere, dum coaduiiato liinc alque illinc exercitu, in hostem iretur. (^u\A vero proclivius, quam ut Germanicae naliones, Arnulphi sequutae signa, Brazlavi hanc stationem, Bra/.laburgum, vociturint? nnde temporis cursu Presburgum factum est." Na slav-
ský
pvod
rých bran
Thor
a
t.
tohoto a
ulic,
msta ku
ukazují i staré názvy nktepikladu Vedrice, das Vedritzer
d.
V. 5. „Pobratime'* od Pobratim. Srov. phanovió, Srbfki lijenih., ISIS, str. óO'S.
Vnk StePobraliti
224 Wahlbnider mít jemanden werden,
se s kim,
tatem ineo cum snu,
t.
i.
Fraterni-
1) kojí se pobrati u da kad ko u snu u kakvoj nevoli ece kome aliquo.
Pobratim
:
mi po Bogu brat^ 3) kojí se pobrati na javi u kakvoj nevoli; 3) kóji se pobrati u crkvi." Talvj, VolksS. 282. ^Forlis sagt von der Freundlieder d. Serben I schaft der Moríachen Sie bahen gleichsam einen Punkt der Religion daraus gemacbt; diess heilige Band wird von ihnen am Fusse dcs Altars geknijpft. Das slavonische Rituál hat eine eigene Segnung um feierlich zwei si
:
Freunde oder Freundinnen zu verbinden. In Gegenwart des ganzen Volks wird alsdana auf die feierlicbste Weise, ein besonderer Segen iiber beide Freunde oder Freundinnen ausgesprochen. Die auf diese Art verbundenea Freunde nennen sich Pobratimi, die Freundinnen Posestrime. Die Pflichten der morlachischen (serbiscben) Freund-
schaft erfordern, Ciefabr
zur
eiuander
beizusteben.
willigen
in
jedem
Sie treibeD
Entschlossenheit,
Bediirfnisse,
den
ihr
injeder
Entbusiasnius bis
Leben
fiir
einander
Iiinzugeben oder zu wagen."
V. 11. „Cruscu esko-slovenskou." Srov. Prvotiny List. 23. str. 87. ^Slovenský jazyk v pl-
pk. Um.
jest mén tvrdý, poledním dialektm a slovenino píbuznjší, mén vzdlaný ale mén znetvoený druh eského, a však i Moravané i Slováci eské psané knihy tou. i Nyní bdí nad tím Cruska esko-slovanské uitelské stolice v Pešburku, aby se eštiny nekalenost i mezi Slováky zachovala." Academia della Crusca aneb Academia Furfuratorum byla uená spolenost ve Vlaších r. 1582 zuiklá, istotu
noních Uhích tudy
staré
ei ei
vlaské za úel mající, vydala znaSlová. Belius, Kot. Hung. T. I. p. 53. tt^l^^'' iii Huugaria lingua utuntur proxime ad dialectum Bohemicam multaeque accedeute, suavi ea,
a
dokonalost
menitý
této
urbanitis."
V. 5. spisovatel
^Pét let"
tchto
básní.
strávil
v Prešburských školách
225
Znélka
4.
V. 7 „Sobor." Srov. Stepíi. Katona, JIúl. Jlnwj. nd A. 8.93 st}'. lii. „Zoborius. qiiern Svaloplugus Dílde llungaronim adventu cem Nitriensein praefecerat ,
ad proliibendirii
factus,
certior
advolavit
matís militibus
tandem Hungarorum pertinacía castrum
se
receperunt.
ad
victi
(rIo
Postcro
stodiae mancipuvit.
piignam
vírinum Nitriar ipsiim
caesis,
captumque cu-
sauciavit,
Ilungari Mtriae
die
Hi
suslinuít.
fuga
Multís in
Zoborium duccm Cadusa
cum ar-
transiluin
fluvii
diiique
propius
neque prius destiterunt quam obsidionem admoverunt, eam expugnarent. Tum vero Zoborium in absilo nioritc suspendio necarunt, quotidíeque Zobor dictus tantai; rei
memoriam ab oblivione V. 8.
versus
gari
vindicat.'^
Srov. Kaíona, tam: p. 143. „H""(luviiini caule profecti, quosdaiii ix-
^Zcbylra.'*
Situam
ploratores praemiserant, qui limítes illos
rarutit.
12.
V.
„Víno."
Srov. Belius,
^Vinum quod montis Zobor
20,5.
generosiora Mtriensium brant
V.
mons, ab
gignuol,
inter
men-
Vinum Zobrense decus
:
14. ,,Šíe
arci
ortu
uvidíno."'
Nitriensi trans
solis
Not. Ilunri. IV. p.
referunt accolae, quodque
idoneum
etiam unctioríbus,
sis,
nun multu post reversi nar-
Zoborio custodirí."
a
objacetis,
latera
rhytmo vulgari
est, est
et
f/loria
Srov, Belius
amnem atque
tamz „Zobor
eleganti el celso
por plures
cele-
mensae." posilu
Comitatiis
e
longinquo conspicuus.''
Znlka
6.
V. 2.
^Ducb Alkejský^, 1. j. Herkulský. Alcens Herkulesv, proto se tento Alkejský aneb Alcidský nsývá. ítecké ('()j
dd
byl
i
z
dvanácti
Spis.
prací
ec. D. V. 5.
kraj tiv
I.
str.
„Veper,"
aneb
živého oa ramcnou k H.
ze
Hl.
vkol hory Krymanthos
KoUjrovy spUy.
Výbor
Herkulesovýcli. S. ov. F. Síra,
vep,
erymantický,
plenil,
a
Herkules
jej
Eurystheovi donesl. ' "^
který
cby-
226 „Pes ílolejský",
V. 5.
Herkules rukou chopil,
t.
jeho
j. tri
Cerberus pekelný, jejž hlavy mezi své nohy
a na zem pinesl. „Had Lernejský", ili sa,
svázal jej
vtlail,
V.
7.
bydlící a
hníšti
stáda
hlav devt. Herkules
bamla,
v lernejském
pole hubící.
i
Hrozne' télo
rozsekal.
ji
ml
„Chlév Augiáše." Augiáš byl král v Elid, 3000 skot ve chlév dávno neištném. Herkules hnj
ten
v jednom dni vyistil spojením
V. 8.
V.
„Všplikost "
13.
potok Alphca
a Penea.
Srov. Dobrovský, Bokmische
Gramm. Prag, 1809. str. Wort Allheit iiberselzen?
-Wie
lOi.
man das
solíte
Všost von vše wrde die Ohren beleidigen. Man wáhle also eines der vielen abgeleiteten Wórter von vše z. všechea, B. všecek , všecken, všeliký, und gewiss wird sich všelikost vor ailen andern empfehlen." ,
Znlka „Zámk
V. 9.
Labem, Jindich
hrab
I.
rumy."
nad Šálou
turinský
podmanní
stavti k
a
Karel V.
922
roku
8.
r.
v
dal
Míšni,
1048 zámky
„I
ta
a
bradatý, pevnosti
vykoenní Slav. Takové zámk;
byly: Krainburg, Kunic, Lobda, Caplic, Srov. Edmund Pock, Chronik r. 806.
V. 12.
806 na*
r.
Ludvík
reka"
t.
Gosek
a
,t.
d„
Sála.
Znlka
10.
Srov. G. Palkovi^ Zn. „Údol vnená." „Turec jest rovný, vysokými horami 33. vkol obehnaný, zahrad podobný kraj." BeliuSy Not. Eung. T. II. p. 294. „Terminos monles asperrimi po-
V.
vlasti,
1.
str.
suere, loli Comilalui Thurotriensi, ut
factam
altitudo.
a
Dici
amoenilatem est,
et
quum
faciat.
Nam
et
vicis
sparsis passim nemoribus ruris
ea série
circumducli,
sepem crederes. Ingen.s horum est nequit quantum iste regionis positus ad
nátura
partim
agri
atque
oppidis frequens
varie distinctus.
frumeDtaríi
occnpant,
Reli-
partim
campi berbidi, quibus domestica armenta inerraot. Acce-
227 rivorum, torluosis maeandrís, tota
(lit
regione
nlrinqui;
mon-
discurreotíum copia. Alultum praeterea jucuoditatis
habent cuntinui,
tes
coDstituetidís
íd
ineunte
hortum delatum nihil
iis
vere hic
enim suut ad eum modm, ut náturám lusisse dixerís. Equidem cam factí
aliquando
esse,
nátura negaveril
mibi
ín
amoenitatem, non módo sed multo etiam jucundiorem fe-
;
quam šunt saepe
cerit,
videbar
versarer,
ad
cui
exquisila arte positi."
Beschr. des K.
P. Magda,
Umjarn^
Leipzig 1832. S. W8. jjDie Thurótzer Gespanschaft wird mit Recht eín Garten, und ein schoner Garten genanot, denn sie íst wie Mauern von alleo Seiten mit boiien Bergen umgeben, innerhalb welchen sie grosse Natur-Schóuheiten aufzuweisen hal." Statis.
geofjr.
V. 4. „Pison, Eufrat,"
okrouhlá
utšená
a
mnozí místo rek
v
j.
zpv
7.
8.
„Féná
v
Turanské
samorostlá
ráje,
dílna,
odtud
v
jjTempe,"
12.
nmž
hledali
jména
tato rajská
kde Vulkán
krásný
uslaviiió
V.
13.
„Arkáda" v
a
ohe dmýchá"
(ilí
rozkošný kraj
utšené
jaro,
ptactvo, chladné studnice
ská krajinka
a
Arkadia,
Znlka V.
1.
1.
libý
blažená pastý-
11.
znamená
ráj.
radost.
13. stojí
ide
jest
co
inslrumentálu.
Znélka V.
též
„Se srpeky," básnirskou svobodou
místo
Thes-
potky.
V, 14. ^Eden", slovo hebrejské,
sociativ
v
stromoví,
Peloponesu.
Znlka
mezi
ie je
stolici,
zahrada,
teplíce.
V. salii,
ztraceného znlce,
této
V. t.
jako
„Sleziíti"
dvma ekami
leží,
15.
(groec. iMezopofamia)
jako
msteko
llosovoo
15*
niexi
2ZS
dvma
eeným Cerakovem
potoky, tak
a
Staroadskou
Vodou. r>'^Í>^'"
ratíonem
(ienominationís
oppidi Moschótz
quae simul originem
N. H. T. II.
Srov. Belius,
V. 3. „Snášovce." p. S42.
adferunt
prodat
aiii,
quodam-
Nempe, tes vicos íd iianc, quae hodie exstat, oppidi molem, asu, an necessitate? coivisse, ut locus inde Znaschovce, et postea innexo vico Majuscb, Moschovce dictus sit. Haec a proviacíae Tliurociensis inqullinis ac-
tnodo.
Nobis tamen ita videtur, quiquíd sit Dominis, cepimus. ex vocabulo Majusch enatum id esse; ut primm Majuschovce, ac postea Moschovce locum adpellarint Slavi
Nam
íiicolae.
catio Villae
sedebat
seu
oppidi
nomen
;
est,
olím
Advo-
Majusch,
Regia
Libera Villa
procurrit Tsernakov,
qua vero platea inferior
;
coDspiciebatur
vicuius
forum
ubi nunc
Majusch,
amne, qui
ab
septemtrionali látee adiuit, indeptus. Ultimus, tuetur antiquitatem, diciturque Starý-Rad,
hoc
oppidum hodiedum est,
seu aedium series antiqua; cum primitus Majusch diceretur."
pliciter
Mošovce
i
Pozoru hodno,
ves Mošovce.
stolici
že se
p.
v jiných krajech nachází, k.
Viz
Belii
Not.
toto v
ordo simjméno
Nitranské
H. T. IV. p. 469.
„Vicus Mosótz, haud confundendus omnino cum Thurocziensíum oppido." Že se v turauských Mošovcech i
—
Cechové
nkdy
nyní katolický
dkazem
usadili,
chrám,
ohradéný
tobo jest zdejší starý a šancemi na
zdémi
zpfisob pevnosti, jako to Husité
obyej
Lad. Bartholomaeides, de
Kishont.
Bob.
inili mli. Srov.
Poson.
1796.
Komenského Hist. protiv, cirk. sir. 352, „Vyhnanci z Cech a z Moravy ne jedni se obrátili do Uher na panství hrabte Turza, liešházibo. Pána Revaya.'' p. 10.
Srov.
V. 8. „Kutina," jmenuje se ten kout louky, který potok svým hadovým vynutím a kruením se zpsobuje ;
jinde zákruta.
V.
9.
„Spatil
svt"
roku
1793,
dne
29.
ervence. V. 9. jjMai." Maca (srov. srb. Mava, snad od mok, máeti, moka) jest asi hodinu od msteka k východu vzdálená, bystrovodým rybnatým potokem, chrá-
.
229 movitými jeskynmi, skalnatými obelisky ozdobená, pode Drinkem rozložená, z obou stran vysokými úboiimi za-
utšená romantická dolina, v níž se oDyéejn nazvané Majáles školské slavivají. Nezapomnivá jest pro jednu dtinskou skladateli tchto básni tato dolina scénu, která na jeho mladost nejsilnji úinkovala a
vená, tak
prvý
rozjímavé povdomosti
cit
Ku
vzbudila.
zástup
veliký,
dva
slaveni
dva,
a
s
i
ném
samostatnosti v
zde Máje chodíval totiž celý, dosti
mládeže slavn a v poádku. s hudbou. Pi tak zpozdilém
školské
praporcem
i
kroku táhla se cesta za dlouhý as., proto nedokavost ufiinila, že se pisatel tohoto s jiným svým spolužiikem z
ádu
odstranil, rychlejším
cestou
pes
místo
a
mových
lam
houšti
spletše
sob
krokem
pospíchaje.
mezitím
a
bližsi
a obtižf jši
Pišedše na urité
stánek z ratolesti stro-
píchod ostatních oekávající^. Žákovstvo, sotva pišlo, obklíilo nás uskoky vkol na posadili se,
rozkaz uitele, a
naež
tiše
i
hned zjevný soud nad námi držán
k libému vyvolení nám pedložen, tlesný trest podstoupiti, anebo pes
nález dvojnásobný
totiž
:
aneb
jistý
májových radovánkách žádného podílu neoitým svdkem, nikoli pak úastnikeni spoluvinník vyvolil sob onu prvou, já tuto
celý den na brati, býti.
a
jen jejich
Mj
druhou Tantalskou pokutu. A že se uitel S. žádnými prosbami žák a pímluvami jiných host oblomiti nedal, aby tomu, který j ináe zákony školské nepestupoval, aspo druhou polovici dne odpustil a všeobecnou radost pi takovéto píležitosti nekalil, tato .
.
.
jinae dobrého a zpsoba pílišná písnost, ného uitele, tak rozhoila uneb radji rozžalila mladé srdce skladatele tchto básní, že potom nco pozdji svoboda dána na hrách a radostech podíl vzíti, on cít hluboce tuto, jestli ne nespravedliv aspo nepíiležit sob uinnou kivdu, sám schválné víve nechtl, a na pínemístná
a
padnost tuto své mladosti pak v celém život, snad tisíckráte myslil.
i
bezdky,
V. 9. ,,Sludn královská" pod tak eeným Hájem výbornou vodou vejíci, re které dle povstí král Matiáš
230 Corvinus, bývaje zde na lov, rád píval: jema ke
lovou neh Královskou
cti
Krá-
se nazývá.
V. 10. „Tlustá** aneb TUtá, hora v sousedství Mošovec.
Srov.
Belius,
H. T.
Not.
Comitatus montium montis
vastitatem
Slavicum nomeu
editissimus. Tlstá
indicat.
omnium
296. „TUtá,
str.
II.
facile
crassum vastumque. Et tulíš omoino sed rupium imprimis, quibus undique
ením grandem notát, est, non sua tanlum horret, mole pro-
pemodum
inusitata. Pedem montis, quem lat protenditur, opacae arbores obsidcnt. Inde petrarum incipit asperítas varie se adtollentium, quae montem rigidum facíunt, et accessu difTícílem. Ubi ad summum cacumen ventum
cum
se hic dilTundit planíties,
perlibiata
est,
ipso
sítu,
tum praecípue ideo amoena. quod et nuda est arboribus, et multo ac píngvi gramine convestita, ut greges Media ovium natare in papniis, non pásci videantur. planitie
fons perenuís scatet,
ad quem discumbere
soletit,
Antrum Mažarna quod ad arcem Blatnica dunt.
V. 10.
eximia
praestantia,
laticis
qui buc animi causa
subit
montem
Tlsta
accelátee,
eo
prospicit.'^
„Dínek" aneh rjenokf Srov.
Belius, tamz
297. „Wontes Moschovienses varie spargunt juga, quae nunc adtolluntur sublímius, nunc ilerum humilius
str.
subsident.
Drienok
la
amoenítate
arcis
his
Cum
dictae.
Mons enim
valuit.
HuDC depressiores cingunt.
mus
In
hoc
13.
insedit
situs
celsissimus est.
quasi id arcis honori darent, inopacas eorum convalles, jucundissí-
arcem incolenlibus. Reliqua ejus orna-
et celebritatem^
V.
cuí
visuntur,
quadam
superba
alíi,
et
patuit despeclus,
menta
rudera
perantiquae
exstaret
qua
olini
fuit,
vetuslas obliteravit."
„Lid." Srov. .eeZ/ís, íami,
sfr.
342.
„Morm
simplex omnino et multum agrestis urbanitatis refereos. Et cum Thuroczienses discinctos per dicterium ralio
vocitari
meminerimus
,
praecinclos
Moschovienses
jure
possis dicere."
Znlka str.
16.
V. 3. „Kráskám Turcanským." Srov. Belius, tamž 305. „Femíneo sexui decorus corporís habitus ob-
231 tjgit,
qiiem lusciis
oculi,
minim
Zriio-Varallyensem
qnae ditionem
ítem ac vegetí
uigri
commeii dant. In primís feruiit Moschovjensis oppidi feminae, et
laiidem
veiiustatis
color,
l'«cieí
modm
ín
Hesperus 1818, Nro. 59.
Csaplovits,
coliinf."
der Slovakinen
j,Die Melirheit
Das slovakisclie Círcassien llieils hiibscli, tiieils brav. Mrgends mochteu wir im Thiiroczer Comitat suciien. schone Weiber und Mádciien sahen wir so aufFailend wie dort. Es ist ein reinliches, gesund, weiss iind roth ausseheodeS; volirieiscliiges, immer nett und sauber íst
muiiteres Vólklein. Die dasige Erholiung der weiblichen Reitze unstreiDas lange Ilaar, glatt gekámmt, hángt am
gekleidetes, fleissiges,
Tracht trágt tig
zu
bei.
viel
Riicken mit Biindern durcliflochten
Der
Hals
unbedeckt;
ist
ausgeschnilten lásst
zirkel
Zople berab. einem llalbder schnee-
in eiiiem
Ilemd
das
iu
einen Viertlieii
weissen, bochaufwallenden Brust uobedeckt, ein
knapp
anliegendes,
ein
obcrn
den
deckt
bel, Theil
Uurzer,
kurzes,
Bándero garnirtes Leides Leibes den untero
mit rutlien Theil
,
faltenreicher,
mit Báodern
gleichfalls
besáumter Unterrock, von schóner l,einwand oder griivorne bángt eine gewubniícbe Scbiirze iien Kranrasch , berab."
V. 9. 10. „Lisec" vysoký vrcb na výcbodní Žiarské hory
na západní;
plnoní stran Turíanské spisovatel tchto básui
^Budiš,"
za
„Záe,"
bory na Budišskýcb horách
V
stolice.
nsi
;
Budišské
msíc
žincici
k po-
pil
silnní zdraví. V.
13. „Dupná,"
horách Vruteckých, stolici
vedoucí.
z
doup Turze
aneb jeskyn
podzemní
až
Trenansk
Rajci
k
Srov. Belius, tamž,
monlibus Butkaiensibus, qiia CUS; Dupná \ulgo adpcilatus,
vallis
sir.
v
299.
Strernensis
j^Est init,
v
in
spe-
ea
longitudine,
nt
tuum periti in Trentschiniensem qaandu transiisse, emersisseque
Oomilatum,
hinc uli-
,
in
niex-
agro oppidi Rajetz,
perhibeanlur." V.
„Dido*
14.
tbagineuská
,
která
fcili
sa
DieJonka do Anóše
byla
tam
královna
Kar-
Troje
pí-
z
233 šleho
zamilovala
osidla
kladla,
,
až
když
a
odjiti
koaeué
chtéi,
jemu
všeliká
jej
zdržeti
chtla
násilím
Zaélk
17.
a
V. 5. „Beskydy," ást Tater, ustanovující hranice mezi Polskem a Uhry, zde ástka za celost. Podle Na-
ruszewie bydlelo v tch
stranách
Bes. od kterých název Beskyd. V. 10. „Rábské amioty,"
pokolení
sarmatskó
Rábské stolici. jméno této vsi (tak jako i jeho vlastní jméno Dobrovský, místo Doubravský) napsáno ; nesluje zajisté Jarmuth, jakovéž vesnice v celé uherské krajin se nenalézá, ale moty^ maarský Gyarmath. Omyl tento pesel i do jiných životopis Dobrovského obsahujících knih.
V kestním
listé
Dobrovského
ves
v
chybné
stojí
ar-
Znlka V.
18.
„Lva Jindicha."
3,
—
cipit.
Ordinatis ergo
rébus
devexa
per
Danubii
terreslri perrexerunt,
entes ad locum In
vespertino
confínio Hungariae
rentius
paratus
dictus,
xoniae;
et
ita
est
Danubio, citur,
a
nomen
assumtis,
eus-
Dux cum suis návale servi cum equis via
tempore semper ubi
navs
veni-
applicuissent.
Legatus regís Hungarorum, Flofuit ad excípiendum Ducem Sa-
procedentes
applicuerunt ad urbem turaliter
arripuit,
determinatum,
viris
de profectione Hiero-
,
solymitana acrius cogitare coepit. iter
Arnoldus Abbas, „Henricus Leo vo-
Srov.
Suppl. Chron. Helmold. C. II. III. tivum iter in Syríam, primariis suis
cum summa
tranquiliitate,
quandam (Strígonium),
munitissima.
Nam
ex
uno
quae na-
iatere cingitur
ex alio, alveo proFundissimo, qui Grane diquo arx et civitas, quae in altera ripa síta est.
accepit."
„Nobiliores V. 4. „Pibyslav.* Srov. Téhož tam terrae socios fecit, Pribislavum, regulum Obotritorum, :
et T.
alios I.
S.
quam
plures.'*
234. 338.
Ltzoio,
Gesch. v. Mecklenb.
„Pribislaw
mochte seinem Sohn
233 Borowin
Gewalt úbertragen haben, wáhrend
die fiirstlictie
er selbst
KreutKfahrer
als
eing:eweilit war.
Anfange
kehrte
im
Heimath
zuriick.
das
in
chrístliclie
Ritterthum
iiberstand gliicklícli alle Gefaliren
Flr
J.
1173
bei
einem
des
— Kr and
Heinrich
mít
Tuniitír, welclies
und die
in
Hein-
um Weihnacht 1181 gewaltsames Ende." Srov. Arnold. Abb. vina hnete."
rich iu Liinehurg hulte unstellen iassen,
durch den Sturx seines Pferdes 11.
V. C.
„Ted
sanctum
pro peccatis suis Gesch.
jej
Meckl. S. 248.
v.
commodum
Henricus, potitus quiete,
„I)i)x
2.
ein
sepulcrum."
visere
duxit
Liitzow.
politische Laufbahn
„Heinrichs
war zu Ende. Mit munchem Stachel im Herzea und wuuden Gemiithes, mit bittern Gefiihlen eigener Schuld
—
starb er zu Braunschweig,
den
Aug.
G.
Heinricli nicht dar Sclave seiner Leidenschaflen
wiirde ihm die Geschichte don als Krieger,
Namen des auch
unstreitíg gobiihrt,
1195. Wáre geweseo, 80
Grosseii, der ihm,
Menschen
als
nicht
versogen diirfea."
Znlka V.
„Tu kest
5.
Chartvitius,
Ep. Vita
„Stephanus oppido
vylil
19.
Slav
ten
Steph.
S.
Strigoniensi
antistes,
bpplisavit.'*
415. eum vero
Schwandt.
nalus
est
;
heatus et Deo dilectus Episcopus Adalbertus, Ecciesiae
Srov.
na Štpána.'*
edit.
p.
Buhemensis ad A.
Saxo,
Annalista
1038, „Stephanus rcligiosus Ungororum rex obiit, qui cum omni gente sua ad fidem (Jhristí conversus fwerat hune S. Adalbertus Episcopus et Martyr baptisavit.'* Srov. Joh. Slilting, Vito S Steph. Jaurini 1752. p. 47. „Cum duo hi Scriptores. Charluitius et Annalista Saxo, minus :
siiit ub aetuto S. Stephani, quam ut fidem ipsis abrogare debeamus sine justa ratiune, cumque e( posteríores plurimos sibi consentientes '..nbeant, et neminem
remoti
alicujus tiquis
ponderis disseiitientem (num opponitur
accumulat. Ilungaricis), (ins
est
S.
ut
,
vix
Ademarus ullam
,
solus ex
qui
Chobannensis
mereatur idem
in
tot
an-
errores
hisce
rébus
bnptismus S. Stephani probabilíus atlribuenAdulberto,
nac
ulli
ultcri
ucque prohabiliter
234 Baronius, ad An.
attribuí potest."
beatus,
—
Deo
et
989. ^S. StephaDum
dilectus Episcopus Adalbertus
baptisavit."
Cbronícon Verdense, apud Leibn. Scrip. Bruosv. T. „His temporibus S. Adalbertus Pragensi p. 215.
n.
Episcopus StephaDum regem Ungliarorum cum multis bacoronatur, cum qui pontífex postea martyrio ptizavit, Ofner Zcitung verbum Dei in Prussia praedicaret."
1829. N. 37. S. 566. „Der h. Adalbert erster Bischof in Ungarn uod Bóhmen, der den h. Kónig Stepban. I. in
Gran getauft
batte,
ist
der Schutzpatron der Graoer
Diócese."
^Oslrihom,"
V. 9.
ostíhám
,
om
syllaba
Ostehom,
jest staroslavský
od slova stehu, parvýchodek
zachoval se ješt v uásledujícich sloSe jme'nem lakom, vidom, svédom, pitom. Ostihom, srovnej podobná jemu jméaa míst a mst ticipii
vích
passivi,
:
Stráž, Stráža, V.
11.
Strážnice, Strahov,
„Dárc
toho
Stehová
dobrodiní."
a
Srov.
t.
d.
Bonfin,
I. „Stepbanus ab Alberti látee quo et doctrina et exemplo tantum hausit sanctitatis, ut hune suae gentís salutis ac vitae Palma, auctorem magistrumque uoicum praedicaret." Not. rer. Hung. Pst. 1785. I. p. 186. „Cupa dux Simeghiensis nefarium iniit consilium adolescentem Stephanum ex avito solio deturbandi, eodemque interemSeditíonis fláma Strigopto assereudi principátm nium, ubi praecipua Ducum Hungariae sedes fuít, perlata. S. Stephanus Danubíum transgressus, in adsita
Hist.
HuDg. D.
nunquam
aberat,
L.
II.
a
—
nm
potitus."
235 V.
Matra
„Dyne Matry"
12.
leží,
Hevešské
v
;
K. G. Windisch, Geogr.
Ung.
Wussermelonen
hier
geratíien
T.
herum bosonders
gross, wie denn vor einigen Jahren
Srov.
117.
S.
lí.
kde
stolici,
rostou nejvtší a nejvýbornjší dyne.
„Die
fi;ut
und
eine dieser Melonen,
welche 36 Pfiinde gewogen, geíunden worden." Belius „Peponum grande ubique inT. III. p. 19. crementum, gustus gratus et multa laus est." Csaplovits, Gem. v. Uiig. II. p. 27. „Melonen bringl, Itaiien víelleicht ausgenommen, kein europáisches Land so viele, mannígraltige und gute bervor als Ungern. Sie wacbsen zu einer ungcheuren Grosse, oft aucb 15 bis 30 und mehr Pfund an und sind ein wahres Labsal fiir den gemeinen Mana in der driickeuden Sommerhitze." Not. Hung.
,
„Tata",
V. 13.
steko
lat.
pend. Geofjr.
II. p.
.94.
marmor rubrum
situm est
„Mons
1.
2.
„Zlatohrivé
Dolis,
Srov. Belius
stolici.
quo
in
tnCom-
oppidum Tata
suppeditat."
Znlka V.
nm.
Tlieodatum,
hrad v Komnromské
i
20.
kon."
Cechové tohoto pol-
sko-slovenskébo zpsobu mluvení neznají., mluvíce zlr.to* hiví koní neb koové. Slováci ale a Poláci užívají adjeclivum foeminini generis ve všech tech
pohlavích
íd
když je o nerozumných zvíatech rec, tak že tu Nominalivus a Accusativus plur, rovní jsou. Srov. Joh. Moneiae^ Poln. Gram. 1774. str. 10. „Bei Tliieren und leblosen Dingen masculíui generis wird im Nominntivo und Vocativo die Endung e oder ie gebrauchl, z. B. IJusle woly." Srov. G. S. Bandtke, Poln. Gramm. 1818. str. 151. „Die Thiere und Sacheu generis masculíni haben immer die durch alle drei Geschlechter gehende foeminine Endung, z. B. plaky lešne, Nominative
es
sei
werden kají
phirali,
denn, dass die Thiere ;
z.
uls
personificirt
B. ptaszkowie lešni."
dobe kon,
tlusté voly,
—
utšené
Tak
i
sluNÍky,
vorgestellt
Slováci silné
í-
býky,
erstvé junce, divé vrabce, slraknté pávy, vysoké slony ; nikdy neíkají dobi koni, tlustí voli utšeni slavíci. .
236 erství
tomu
Naproti
junci.
nikdy strážné psi
co jest
:
íkají
vždy
strážní
psi.
výminka ?
pravidlo a co
tu
Apollo, bh slunce. V. 2. „Phoebus" jinace „Uróm" ves v Peštaoské stolici, nedaleko i
V. 6.
behu
Budína, na pravém
Dunaje.
ta ze dvou ástek zaleží, spodku jest hrobka, v niž rakev a mrtvé tlo, nad ní pak jest chrám, kde se služby b. vykonávají. Ruská vláda zdržuje tam k tomu cílí zvláštního knéze, zpváky a jiné osoby z Rus pišlé. V. 10. „Zpvu harmonie mistrovná." Srov. Ueber Reinheit der Tonktmst, zíveite Ausgabe. Heidelberg. 1826, S. 13. „Die russische Kirche allein hat fast eisern, so weit es in einer bewegten Welt móglich war, dem Alten angehangen und vieles beibebalten, was wohl gewiss bis in das zweite und dritte Jahrhundert zurúckgeht. Das Herriiche dieser alten Gesánge ist von túcbtigen Kennern immer bewundert, und noch uniángst ist es in Petersburg zu Anekdot geworden, dass ein beriihmter Pariser Componist, welcher in der kaiserlícheu Kapelle solche alte Gesánge gehort hatte, bei dem Austritt aus der Kircho tnit Bitterkeit ausríef „Muss ich nach Petersburg kommen, um hier zum erstenmal ordentliche Kirchenmusik zu hóren !" Joseph Mone., Gesch. des Heid. in nórd. Eur. Lpz. 1822 Th. II, „Selbst aus Versmaass und Gesangvveisen lassen
V.
10.
„Kaple;" kaple
u
:
—
sich Schliisse
auf die BeschatTenbeit alter slavischer Hei-
den-Kírchenlieder machen, denn ich glaube nicht, der
russische Gesaug
scheu entlehnt
1829.
sei."
Jan S. 6. musikalische Capelle dient
—
in
ihres
Sángercbors
noch
die in
stebt aus
die
zu
Rom, um 100 Personen
ist,
kaiserl.
sein.
ein die
Sie
so beruhmt auch ver-
Hof-Capelle, ubertrifTt
5.
imbetreír
vermiithlich sie
be-
Jahre an bloss
zum
Bedeutendes,
vom
Blátter
pábstlíche
weltberiihmt die
Rom
in
Petersburg
Gemeinniitz.
Róslers
„So
1.
dass
und gar aus dem griechi-
ganz
denn
Canto fermo, im weitesten Siune des Wortes zur Kirchenmusik gebildet werden. Der kráftigste Tenor mischt sich mít der biegsamen Silberstimme des jungen Dis-
237
AU und
cant-Sán(Ter8.
Chore,
beriilimtesten
im
der 8Íe in
der Kircbe zu
ken
ía
der Tbat
sie
fállt
hoen
kunígliclieii
itn
Golegenheit
zum Unbedeutenden
vergleicht.
mit diesen
batte,
der Reisende Granville,
sagt
Kreise,
háusliclien
und sie
Bass wetteifern mit einander. Die
—
Ais
gleiches Urtbeil.
die
hatte
herab, Catalani
Grunville
Pallast,
—
sin-
weun man sie
gehórt
liorle,
unter
andera eine Fuge, ein Gloria, ein Pater noster, ein Miserere, und hatte friiher in liom die pápstlicbe Capelle. delle Mendicanti, ín Venedig die Nonnen iu der Kirclie Neapol die Nonnen der Santa Clara in ganz áholichen er Compositiouen gehórt war ganz entzuckt davon gewesen aber dieser Genuss bier iibertraf den friihern denaoch bei weitem. Die Hussen sind mit dem Kircbengesang der Art schon seit Wladitnir dem Grossen von dass sie aber Conslantinopel aus bekannf geworden in
;
:
;
so eine íast
Capelle
dem
aliein
haben,
verdanken
sin
[lesonders
und
vor zvvei Jaliren verstorbenen Director
derseiben Bortníansky. V. 13.
„Alexandra Paulovna,''
narozená r. 1783, manželka Josefa
dcera Ruského cisare Paula Petrovice,
Antonína,
Palatina
království
Uherského,
sobášena
30.
íjna 1799 na hrad Gacina, blízko Petrova, zemela 16. Bezna 1801 v Budioé. Milostivá paní tato žije až posud obzvlášt u pospolitého lidu ve vdné pamti rozpráví se o ní, že po vesuicech obzvlášt srbských a slovenských chodci, dary a almužny znamenité (20. divila a radovala se nad 50, 100 zlatých) rozdávala tím, že se v Uhrích mluví efc ruské ei podobná ha ve vesnici efcené Pomás, uslyšavši jednou na nlici u Slováki^ obyejné na nkoho ^Moja duša," volání dolA z koáru sešla a dala se do rusko-slovenského ;
;
;
rozmlouváni.
Znlka
„Kumy chrámu," Srov. maarské eí
Jaokovie Pov Pešti 1827. výtahu od Štp. Mojžese do nminy peložené
V. 2,
jednání o této vcí, v
pak ve
21. Mik.
psané,
238 a
v
nm. asopisu esk. Museum
msíce Dubna
—
tištné.
r.
1829.
svazku
ve
Srovnej též Hormayrs Archiv^
Gesch. l8 Jahrg. 1827. Nro 62. 93. S. 250. „Den 13. Jánner 1827 wurde zu Ofen bei Gelegenheit der Erbauung des Si. Georgen-Plalzes, in der Fcstung,
fur
vor dem Theater-Gebáude, in der Oeíínung eines eingesunkenen Gewólbes ein io ein reiches Gewand gehulltes, mit einer goldenen Krone und blitzenden Steinen geziertes Gerippe gefunden und dem Stadtmagislrale uberliefert." V. 10. „Chrám Zigmunda," od císae a krále eského Zigmunda vystavený a eským službám jeho dvoobtovaný. Srov. Bonfin, Dec. III. L. 4. pag. 408. „Sigismundus ante arcem sacellum erexit, quod D. Sigísmundo dicavit, cnjus quippe numini se pecnlliari religione fecerat obnoxium, idque amplissimo sacerdo-
an
lum collegio donavit." V. 11. „Jeroným." Srov. Abbild. Bóhm. Gelehrt. T. I. S. 69. „Hieronymus wurde erstlich nach Krakau ín
um die dasige Scbule einzurichten, nachher vom Kónig Sigismund nach Ofen in Ungarn be-
Polen,
aber
des Kónigs und der Beden mehrere Bcweise von seíner ausserordentlichen Wohiredenheit ablegte." V. 12. „Kunhuta." Srov. Pšina^ Mars Mor. Pragae 1690. „Anno 1464 mense Februario Kunegundis Regina, quam Hungari Catharinam dixere, Phtysi consumpta, in aede S. Sígismundi Budae lionorifícentíssime nec absque luctu Mathiae regis sepulta est." Beckovský^ Poselkyné, str. 881. „Pt nedl ped korunováním 51atyaše, Kunegunda manželka jeho a Jiího krále eského dcera, na suchotiny v mst Budíne umela, a tam v koeským jazykem se stele sv. Zigmunda, kde obyejné rufen,
voselbst er
Stánde des Reichs
kázalo,
pohbena
Gegen\s'art
in
in
óffentlichen
byla.
Znlka V. 3. yiFylades**
a
Orestes,
22.
dva tak
tuze
spojení
pátelé, že jeden druhého nikde neopustil, ovšem položili jeden za
druliého hotov byl.
život
239 ,,Trn
10.
V.
Srov.
slavského,"
krále
Pesina,
M. L. I. p. 37. ^Kaflislaiis Vesprimum, regíam suam potestestatem qnondBm Majorm suorum sedem, Marfí
iii
G. Palkovic., Znám. vl str. 68. „Msto Vesprým kvetlo prvé než Ulií tulo zemi opanovali, a tomu In stoi slovenšti králové chti^jí nkteí kronikái, redegit "
e
svou
rezidrricii
mli."
„Dereš." aneb stolice k
(od deru,
V. 11. lavice
bití,
že se trestanec
pevní, tak
hlav.n
jest
drali)
nohy
a
tvernohá k
se
ni
pi-
Slováci La-
hnouti nemiiže.
joškomaromšti, jako to spisovatel tchto básni z jejich vlastních úst slyšel a z liednich písem jejich preilal, proto, že ve službách božich od slovenské své ei odstoupiti
k
a
bití
byli,
jest
dle
V.
madariii pistoupiti nechtli, zde veejn a buii. „Dárce jména vsi." Vesprým aneh Vesprýn
jako prý spurnici 12.
starodávného podání
ves Perunova ili Paromova.
co ves Peruo, aoeb
tolik
Srov.
StedovskiU
Mor.
S. L. I. C, 5. p. 35. „In tanta deus Parun apuil majores noslros fuit veneratione, ut ii adhuc in Panonia residentes, aliquas urbes a Peroni nomíne in idoli ho-
norem fcili
indigilaverint
Prona
Provenon ve Vagrii
Vespron."
uli
(v Turí-an.
slol.),
a
t.
„e
i
Pravno
(v Nitr. stol.),
d.
Znlka V. 2.
Sem pati
Pravenec
23.
svou pochoval."
aus Ungarn von Paulus Szenicensis
Srov. Eine
Stimme
Hamburg S.
1832.
48. 73. „Co llolandcané nedávno v Belgii, to provodí svou madarskou eíi v Uhích. Všecko co u
Mndar
Tater bydlí,
mluví
e
slovanskou,
ba
i
na rovinách
a
prosted mé vlasti jsou celé obce a církve sloanobrž celý venského kmene slovenskou mluvící polední díl, od nejdelších hranic Slavonie až ku Tyrolsku^ spíbuznn jest s eí slovanskou. Takovou jinorodoa hmotu n tali mnohé jazjky za ti roky zmoJaiti, a kdyby to nešlo, všecky vlastenské syny tch rodin i veejných úad a ríteDÍ otevíti, vlastn vytisknouti
u
e
;
240 chlíli;
v
ákonn
roxkáati aby každý
Uhrích narozený, anebo
po madarsku
12
— 13
roky
na svét pijíti mající
obcoval
psal a
myslil,
naluvil,
podivná národní paedagogika,
ped
asi
budoucn
mé
klerá
;
vlasti
tot vru neslibuje
škodné rznice v jeho vnitku, návrat k neumlosti, slovem zkázu. Maar slávu a štstí,
cest,
af jest
v
spravedlivý,
Uhích
radji velmi
ale
pomyslí, že ostatní lidstvo není
a(
jen proto, aby se jeho
své
maarské Kanaan
nalezne,
bez dané držeti bude. malí národové, jsouce
uilo
mluvnici
dnes pináleží ku pražným snm by se Maar snad domníval, že na
nebo
:
vrtochm, jestlicest své reci zase
to
a
vybojuje
a pres století
asové se velice promoíli a vtsnni mezi národy prvého á-
mají nyní též své bídy a neesti. Maar al se se svými smlouvá ve své malerin a ji piln vzdlává necha ale nevytlaí svým zpupn sobeckým, nynjšímu asu mdle naproti postaveným zákonem, hned nkteré
du,
:
ubohé knžské, hned nkteré
vdov
opuštné uitelské
v
Ta-
onano
svého Josefa, tato svého Tomáše není ve stavu s potebnými náklady k nauení se maarin do Komárna aneb Kekemetu poslati." Srov. P. Magda, statis. geogr. Besch. J. K. U. Lpz. 1832. S. 48, „Die Slaven sind in Ungarn zahltrách bidiící
slzy,
an
reicher als die Ungarn, sie
Man nimmt vischen
in
Ungarn
iiber
wohnen
in
5789
Ortschaften.
4 Millionen Menschen
Ursprungs an." Otázka jest
:
máli
nkdo
sla-
právo
od jiného žádati aneb nkoho k tomu nutiti, aby se a jazyku zpronevil, zrádcema odpadlíkem svého národa se stal, a tak proti svému vlastnímu národu a pirození hešil ? to
svému národu
Znlka
26.
a Kocel." Srov. Aventinus L. 387. „Ludovicus (Germanicus) Rex Bojorum Rathboldum Ducem orientali limiti dat custodem, Brynonem,
V. 2. a 3. „Privina
4.
p.
Moravorum regulum, qui trans Danubium ípa habitabat, cum filio Hezilone ad se veoientem benign suscepit, euodem in Religione Cbri-
qui et Privina, in
aquiloaarí
241 stiana instituit, Traismae sacro fonte ahluit et Hatliboldo Legato suo commendat. Eranl Brynonis urbes Nitravia, Pisonium, quae et Wralislaburgium et Bryna, quae adhuc ab eo nomeii serval." JJobrovsky, Cijrill und Me„Privinna bekám einen Theil hod. Prag. i 823. S. 87. vom unleni Pannonien vun K. Ludwig zu Lebn, am Fliiss-
quodam ncmore et palude Salae flumiuis. Mosburg ani Plallensee, wo lieiite Salawar sleht." Hezil, rusky Koel, Kocel, staroslav. Chocil. V. 4. jjBlaton," madarsky Balaton, B('m. Plaltensee, Vesprymské n Siv Uiirícb v Saliidské, veliké jezero v Cecliácb se jezero aneb veliký rymegské stolici. Sála, in
cheii
Es lag
alflo
I
msta Podbrad
bník ve iiradeckém kraji u
Viz, Stránský., Resp. 2S, Bláto,
Bláto nazývá.
Falus paludis,
Pleso,
pedrážkoii,
Balt, a s vynecbanou etymologický kuren mají.
Belt,
jedeu
liitum,
„Ruka Metliodova svtila." Srov, Anon. De ^Quidam Graecus Methodius nomiae,
V. 8.
CODvers. Bojoar
uoviter inventis Slavini.s
namque Romanem atque
linguam latinám doctri-
literis,
literas
auctorabiles
latinas
phi-
losophice superduceus, vilescere fecit cuncto populo ex parte
ecciesiasticumque olTicium
raissas et evangelia
qui
lioc
Meth.
1826.
Pr.
57.
S.
Method
Griecbeu
Dobrovs.
celebraveranl."
latine
bei
„Im Chocil
J.
872
zu
illorum,
Cyrill
trefTen
Mosburr]
und
wir den
Panno-
in
nien an."
V. 10. „Lázn." mad. Fiired. V. 13. „Sála," potok v Saladské tato
stolice
jméno
a
Blaton
pvod
Znlka V.
5.
„V
Breviar. Hist.
od
nhož
26.
šírém poli sedlák."
Cantk.
stolici,
má.
Claijenfurli
Srov. Alb. EeichaH,
1675,
56.
p.
„A
duce luguone profectus est Carintbiacis Príncipibus singularis et ad nostram aetatem ut plurimum observatus inaugurationis modus. Nam neo Dux moderaturus Cariothiam vulgari habitu rusticum exprimens, ductis utroque ex parte bove atquc equo uigricantis coioris, lecta manu Kollárovy spisy
IT.
*
"
242 nobílium
Goritiae
stipatus,
inter Ducatus insignia
Comite,
duodecim
et
Palatioo
CarÍDtbíae
mínora vexilla praehodie pagus milliarí
eunte, CarDiaeburgum versus, qui Clagenfurlo absitus est, procedit. Quem rusticus, cui reditarío
jure
debetur
ea
praerogativa
hae-
patentibus
io
,
campis circularis formae marmoream sedem premens opex circumfusa, quae eum cJDgit turba Quis raagnífica Procením corona deductus appropinguet? Noví Principis avidus reponit populus : fóre priDcipem
peritur, quaeritque
terrae.
Doctus sciscitatur rursus
ac propagátor
fidei,
:
sitne
cliristianae cultor
consulat saluti patriae, tribuat
cuí-
que jiis suum, iiberae conditíonis sit, digDUsque hujusmodi honoe ? Est et erit reponente turba Quo igitur cedam? Interroganti respondet pretio Ei hanc sedem Comes Goritiensis: Sexaginta denariis locum vendes, jumenta (intento in equum et bovem digito) ac indumenta censu immunis. Tunc Principis tua erunt, vivesque a sede se movens agricola Duci proprior factus molli alapa percussum aequum judicem esse jubet. Digrediente :
rustico
Princeps
omnem partem
marmoream sedem occupans, nudo
gladio
aequo jura administralurum." str. 154.
Znlka
promittit
vibralo in
populo
se
ex
Surowiecki^ Sledz. pocz.
27.
V. l4. „Vila." Vily jsou v bájeaosti slavské to, co Nymfy u starých. Bájí se o nich u Srb, že jsou mladé, spanilé panny, v tenké bíle roucho obleené, bydlící
šech.
ve skalách, na vrchách a stráních a v hustých le>
V
letu
jim
krásné
dlouhé
vlasy
po plecech a
ádrích zachvívají pitom byly bytnosti dobrých povah, nikomu neuškodíci. Rozhnvali je ale kdo ze všetenosti, na tom pomstu berouce buto ruku, bu nohu,^ bu •,
srdce prosteluji, oboje mu nstrelují, ano svévolnost smrtí zaplatiti musí. V. 14. „Šarac" t. j. šerý divolvorný i
Marka, o
nmž
viz
kCech
Srbské národní zpvy. U
podobný Šemík, u Slovák
naež svou
Tátoš.
Kralevie jemu
.;
243 Z n
«
I
28.
U a
Mahomed II, obléli;.! r. 1439 V. 12. „Dugovió." Bélegrad už 7 mésic daremn. Jeho útoky vždy s velikoa ztrátou odraženy byly. Pi jednom takovém útoku poštstilo se jistému turecke'mu Janiarovi na véži vy>toupiti
práv chtl
turecký praporec na
ni
ant
vsaditi,
Dugovi
nim vyleze, jej chopí a dol zítili usiluje. Než darmo, nebo onen obrovský Turek silnjší byl. Zápasili dlouho spolu, jeden druhému ustoupiti nechtje. Dugovic nevida jinou za
možnost ku zkažení onoho útornika a k ochránni B> tuze ramenama vrhl se s a hrdinskou myslí spolu s nim do hlubokosti, kde oba smrt Ker. Hung. Dec. 3. L. 8. Edit. nalezli. Srov. Bonfinius, Poson. 1744. p. 384. „Turcae peneirant in forum et in redintegralur. Turcis plerimedio foro proelium li que in forum signa inferunt, altis nounulli ttirribus vexilla regis deponere conantur, qnae adhuc in moeníbus Subeuntem cum vexillo Turcam, integre superfuerant. memorant, qui ut signa sui regis, ad irritandos in urbem sociorum animos, qui nondum intro penetrarunt, legradu objav ho rychle
imponeret, et ad e.xanimuudos Christiadeturbaret, turrim altissimam repente Hune Hungarus (snad Chorvat, Dugovii-) illico sub-
pinnaculo
subit.
seqnitur, in
turris
Hungarica
nos
turris
cum hoste módo id pro-
ac antequam patria signa deponeret, colluctatur.
fastigio
(juum
alio
non posset, se cum Turca, qiiem apprehensarat ex altissimo vertice praecipitem ddit. Týž p. 419. „Clarissimum Ungari (lépe Slavo-Ungari) facinus commemoralur, qui cum Turcam imperatoria signa turri imponere contendentem suspiceret, correplo simul hosle hiberi
se
praecipitem
staré
ex alto
viderenlur."
Král
ddit, Matiáš
ut
Corvina Korvin
adhuc
ctil
a
signa
odmnil
Dugovite na synovi jeho Bartholomji povýšením jej do zemanského stavu a propjením jemu statku, jako lo patrno z následujícího Diplomu, vytištného v maJArském asopisu pod názvem rUrená Sbírka" r. IH24, svazek 8. sir. IS. „Nos Matoto hrdinství otce Tita
Ihias Dei
gratin
Bex
Iluugarie,
Dalmácie,
Croacie
16*
eto
244 niemorie comtnendamus teuore preseiicíum sígnifícaates quíbns expedit universis, quod nos consideratis fidelitatibus et ftdelíutn
serviciorum
—
meritis,
egregii
oostri
fídelis
eum primm condam illustri Domiuo Johanai de HuDyad g-eoitori oostro ca-
Dugovitz de
Titi
PrÍDcipi
rissímo
recordacionis
felicis
mote
post dira
per
Varnensi
bello
io
iciendo tam inaudite fidelitatis constancia exhibitis
predium Teu
pensis, existeiis
—
agris,
cultis
simul
vocatum
cum
Comitatu
in
cunclis utilitatibus,
pratis, pascuis,
fenetis,
ex
et
cum hoste
Beigrad de turri se
in
silvís,
dei-
im-
et
PosoDiensí et
cultis
in-
pro-
rubetis,
—
piscinis, piscaturis sub suis Bartholomeo, suisque heredibus et posteritatibus universis dedimus, donavimus et uti conferimus jure perpetuo et irrevocabiliter possideDdum, teneDdum pariter et habendum, harum literarum nostra-
montoriís, aquis, veris
metis
—
rum vigore
fluvíis,
filio
testimonio
et
nostrí privilegii
redigí
specie fuerint reportate.
quas
mediante,
faciemus,
ut
Datum Bude,
formám
ín
primm
nobis
io
pro-
sexta
feria
xima post festm sanctorum Viti et Mudesti Martirum. Aono Domini millesimo quadríngentesimo quiuquagesimo Sroy, Cechoslav, svaz. VII.
iiono."
hovi, Turka
jejž za z
vže
echa
str.
15. y^Titus Dlu-
(?) uzuávají, v obležení
Blohradu
zvrhl."
Znlka
29.
Xerxes, král Perský, V. 4. „Athos prokopaný." veda vojnu proti Bekm, dal tento do moe se táhnoucí vrch prokopati, aby lod daleký obchod vkol nho initi nemusely. Srov. Dobrovský. V. 6. „Slavských rukopis." Instit.
Slav. Praef. p. 22. 23. fol. enitus 1430 per
vicus) in
„Codex chartaceus (Slahieromouachum Athana-
sium Russum ín monte Athos, translatus fuit Tver, sub magno duce Boris. Procul dubío et
in
iirbera
alii
libri
monte Atho scripti, in Bussiam peilati šunt. Utínám moDtem Atho sine perículo adire liceret! Inde profecto
in
tot
Patrm
et
hístoricorum opera,
olim
ín
biblíothecam
345 Sequeri anami
ilala,
slovanskí^.
V
—
podle
s.
V. 9. ba už v
cm
„ierone"
sluje
každém velikém
39.
Mei
;
sla-
jednoho
50 vozech by neodvezl, Sávy, Letopisy bulgarské a
Znlka
1
prastaré a
starožitností
a
iijištování
na
ani
rukopisy od
mnichfi
innolio
—
II. 7.11.
Zogriif,
Chilanilar a
ol)ojím
Venské rukopisy odtud
acceptn sunf.'" Srov. Zp.
namenité jsou
kláštery
mnicha mezi nimi
t.
d.
30.
v
Itálii,
mst,
ten
obzvlášt v
ím,
vodic, který
cizin-
umleckých skladech památnosti a starožitnosti ukazuje a vysvtluje. Ponvadž tito lidé obyejn radov
reni jsou, proto žertovn od výmluvného eníka Cicerona, dle vlaského vyslovení Cierony, nazýváni bývají. V. 10. „Ciisbeo" (srov. slov. Cifcibel, Ciibeli) miláek ženasto jest prvodce, tovaryš, strážce, i
ského pohlaví. V, 13. „Mstem, kde Šafaík bydlí." Sadem, nm. Neusatz, latinsky Neoplanta, kde uitelem byl pi srbských školách.
Znlka
f. .1.
P.
Novým Šafaík
31.
11. „Hákoš", povstné pole s potokem a kopPešt, kde za starodávna Maai, a snad již i Stavové ped nimi, snmy trímávali aneb rokovali, odtud rokoš, rákos, místo k rokováni. Srov. Belius^ Not. Jlung. T. lil. p. 16. ^Rákos nuncupatur a voce Sarmatica, quod concilium ct annua comitia significat. Nam ita reor, morem campcstrium comilíorum a Sarmutis accepisse Hungaros. Notum est Slavorum proverbíum: Po Rákosí moudí páni, id est: Šero snpíunt Phryges. Ergo quía rivulus bicce comitiís hungaricis innotuit, dubium non est. quin hic ab illis, non illa ab hoc, nomen V.
cem
u
sumpserint. cule,
Oritur rivus supra
sub vineis eiusdem
.\ulur
clivoB,
jain
seiisim
dimíilii
vici.
vallís,
milliaris
vicum Giuidlo, in vallivicum Keresztur la-
Iiifra
plauitieque
amplitudine.
inierjecta
Atque
his
dilatat iisdetn
246 campis comitia celebrari olioi sveveruat. Quoties oamque proceres regni coire ad concilium iubebaatur, heic castra
coiigregati,
«x stapede,
circa
agitabant
delectus erat tumulus,
dextrae supereminet hic,
depresso
stolici,
Rakosium
qui
nalézá
v Genierske' vrch Rákos, a
ripae fluvidi
tentoriutn vestigiis, erecto
sólo, adpareatibus."
alibi
pi Mošovcech
armatique tabernaculo
regis
ibidem
adliuc
relíquis
:
pooebant,
Pro
consilía.
se
I
pole
a
nepochybné
i
v
Turanské
kopec Rákos, v jiných ješt
maarských
slavských krajech
a
djepisc
Peštanském Rákosí bitva mezi Svato-
plukem
a
byla
na
Dle
místech.
podání a
Maary.
Znlka V. 2. „Dunaji,
34.
Slav dde,"
„Po mnoziechže vremenech
sieli
Srov. Nestor sut Slovené
gdie jest nynie Ugorskaja zemlja
L K.
po
4.
Duua-
Bolgarskaja. Ot prozvašasia imeny po žemli „Kmen svoimi." Prvotiny pék. um. List. 22. str. 83. slovanského národu ohledem jazyka rozchází se ve dv plnocnozápadní. haluzi, jednu polediiovýchodní, druhou Kw prvé náležejí jako vtve Rusové a Rusnáci, Srbové, Slovenci. Ke druhé echové, Poláci a Srbové. Pod Vídní na panonském Dunaji mezi Prešpurkem a Komárnem tylo dv haluze skrze Slováky a Sloveny sob zemopisn i náre6n rukou podávají. Toto jazyk jevi,
tiech Sloven
rozehráni a
razydošas
ta
okolnost, že
i
i
práv
tyto
dv
vtve jedin-
ké jménem celému kmenu obecným (Slovák a Slovean zatím nec jen východkem se dli) se spokojily mladší vétvo zvláštní sob jména Cech, Lech, Horvat, Srb, Rus osobily, píznivý jsou náramn onomu starému domnní, dle kterého pauonický Dunaj .
za prvotné Slovan sídlo se vydávó." V. 3. „Zniku svému nevrný.- Pozoru hodný jest
tém
všecky evropské vélší reky, zídla mají, od poledne k plnoci tekou, jako Rén, Labe, Visla, vlévajíce se do Slavského ili Baltického more. jen sám Dunaj výminku ten
úkaz, že když
aspo
ty
V
které v
Nmcích
247 lee oa opak od plnoci k polední a východu íiní, jako proti zákonQm physické geographie. V. 5. „Osmon" t. j. Turek, turecký národ.
Znlka V. 4.
ve
V.
7.
posvátný
„Parnas," slavný ili
sídlo STuz,
Pbócii,
35.
bohyn
„Mudena,"
vrch
v
ecku,
bohy umuí. jinae
moudrosti,
Mi-
nerva, Pallas.
Znlka
37.
luna, msíc. t. j. „Leander" mládenec plovával každou DOC pres moskou úžinu Helespont z Abydu do Sestos, kde Hero jeho milenka v njaké bašt ili vži by-
V. 4. V. 8
„Noci dcera"
— 10.
mu
ze které
dlela,
Heroid.
cetdu
svítidlem
Znlka V.
1.
V.
1.
a drahé
„Kap," anebo „Chili"*
38.
pedhoi Dobré Nadje.
krajina
v
polední Americe na
V. 8.
epici
„Momus,"
satyry a
zlato
kovy pebohatá.
Znlka žertu a
Vir Ovid.
znaila.
17.
:
v
39.
ecké
bh
Mythologii
vyobrazuje se co mládenec
s
smíchu, bláznovskou
holí.
Znlka V.
8.
V.
13.
„Nymfy"
byly
40.
bohyn potok,
studnic
a
háj. a
boha
Zp.
II.
„Dvou zlých
nešfastnýclj
znlku
6.
boh*
národ
t.
j.boha lásky (Amor),
(Fátum,
fortuna).
Srov.
248
Znlka „Damoklesova
V. 3.
vychvaloval
bohatství
že
šfastnjáího
k
nmu
Když
Dionisíus,
Damokles
to
vnc
vní
a
koské
býti
okusiti
Damokles
nj
nemže.
stíbrné',
plné stoly pedložiti,
pochlebník íkaje,
krále,
ekl
Chcešli,
mého
štstí?
Dionisíus
ua zlatý
tohoto
kázal jej
žádal,
ped
stolec posaditi,
mee"
panství Dionisia
a
nj
nad
44.
skvostných
potrav,
stropu pak
u
ostrý
me
tak pipraviti, aby nad uvázaný hlavou jeho visel. V tomto položení nejen nieho neokusil Damokles, ale Dionisia za propuštní prosil íkaje,^
na
srstí
že už nechce šfastným býti. V. 10. „Závise* pán a básní
eský, zamilovaný neslušným zpsobem do Kunhuty královny, manželky Otokarovy a matky Václavovy, potom od tohoto jat, do vzení vsazen a konen prkne^n od kat k tomu pipraveným hlavy pozbaven r. 1290. V. 11. „Mazepa" Srov. Zp. 11. zn. 48. „Telafous" Zp.
IV.
zn.
54.
Znlka V. 3. jjErinny," pekelnice, a
které
muky zvlášt
ili
Fúrie,
po
zloince ve
47.
svdomí
t.
j.
draice, viteklice, skutku trápi
zpáchaném
zbuzuji.
V. 13. „Letha" aneb Lethe, Zábuda, mythologii, nuti
ze které
zemelí ve druhém
eka
svt
v
ecké
zapome-
pijí.
Znlka
51.
*
V. 4. „Pope" Alexandr, anglický básní, rot. v Lond. 1688. Cht dv, pro nevlídn odstihnutou kade rozvadné rodiny smíiti, psal znamenitou báse; Lou-
pež kadee. V.
5,
„ád
denen Vliesses 1430. jej r,
;
zlatého rouna"
nm.
Orden des gol-
jest nejvznešenjší
svtský ád.
Založil
vojvoda
Burgundský.
Nyní
Filip
II!.
249 rakouský
jesl
nápis
jest
jeho I.
:
opsáni
Jeho císa nejvyšší hlava toho rádu. laboris Obšírnéjší non oile. Pretium vík ve viíeohec. Zempisu od Sádka D.
112.
str.
Plolemea
14. , Beranice/'
V.
Arsiny
Pliilarlelplia a
královny dcera, manželka bratra toiemea lilvergety ; vlasy její KonuD mathematik na dkaz vdnosti mezi hvézdy položil.
Znlka „Hlas k
V. 2.
zum
Beilar/e
54.
han pedk
Convers. Blatt^
J.
našich drzí."
Srov.
1821. Nro 131. Kde Recen-
,,Lnden sagt, dass deutLeben und dcutsche Art den Grundzugdes !\littelalters bilde, luid weiset den Arabem und Slaven bloss untergeordnete Stelle an. Den Slaven ist Kecensent, wenn er
sent Liidenovy Historie takto píše
:
sclies
ihr
Dasein
politisclies
verfolgt,
Jalirliundert
in
nicht
der Geschichte
dem
seit
6.
Auf huudert gefeierte
hold.
Namen der Deutschen auf den Thronen, an der Spitze der Heere, im tierichte, auf dem Lehrstuhle, so wie als Dicliter und Kilnstier berhaupt kommt kaum ein slavischer
Tot dkaz
Name(?).*
slepé samolásky
a
hrubé neznámosti
slavských djin. V.
„Petra Panovníka."
5.
Friedrich
o tomto znamenitém Ruském carovi zákonodatel svého národu, nýbrž ml dil
i
plavectvf,
11.
takto
sou-
byl
nejen
On
:
úplnou známost
zkušený voják všem panovníkm mén divé vychoTak Bilderbeck, Char. d. Nationen. praví Jestli který panovník jméno Ve-
byl stavitel, pytvec,
ranhoji,
slovem k tomu aby hospodá, vzorem byl, uic se nevyhledávalo jen a
—
,
vávání. Viz i
,/,
nm
Ilerder o
likého
losUihuje,
spoádatl li&inkující,
:
to
jesl
správce
a
své
On
Petr Alexievi.
íše,
genius
byl
no vše
sáni
strnny
jenž tu naizoval, tvoil, zpravovul, tam pro-
buzoval, odplacoval, trestal, všudy s neunavítelnou horlivostí,
tvorci i
on
moc
nejvétiim
sám a
nj
osobn, nikdy skrze
horlivost
podniku,
ukazovala se spojená
s
v
jeho
Tato nejmenším
jiný.
prozetelnosti,
s
roz-
t
9
myslem, se slušností a dobrotivostí k lidem, která se Lomonov divém hnvá Imed zase k nmu vrátila. sov v ei r. 1755 na Petra držané, a od Lind peWielkim Rossyi Przeksztafcicielem. ložené, nazývá ho Cz§stokroc mí^dzy poddanými swoimi sem chodzi, bez wielkiéy Monarsz^ bytnos zwiastui^cey okazalošci i i
:
sl'nžebnictwa
;
czgsto spotkaé
možná byto pieszego,
za nim albo z nim rázem, przemowic do trzeba
niego,
is koma
byo."
„Samo/ (Samoslav ?), r. 623. vdce, potom Slav, osvobodiv je od jama nejprve Avar, potom Frank. Nkteí nmetí letopiscové jej sice Frankem býti pravjí, ale všecky hístoricUé okolnosti ukaV. 6.
i
král
zují to, rozený Slav byl, a že jeu že on opravdový, on anebo jeho pedkové mezi Franky se osadili, aneb jako kupci a cizozemci tam bydleli. iNebo 1. Jméno osobní Sám, (Samoslav) jest isté siavské. 2. Slavské
jest
i
jméno
snad jeho
Sam,
osady,
té
pedkové
Samonice
které pocházel,
ze
založivše
aneb
Semonice
a
jména své
podle
nazvali.
3.
kterou
rodiny
Všech
dvanáctero manželek, které ml, byly dle svdectví historie Slavenky (ex genere Vinidorum), ani jedna
Frankyn, nebo „všeliký tvor vine se k své rovni, a každý lovk miluje podobného sob. Sirach 13. 18. '^ 4. Samo vojnu vedl proti Frankm, a podle Aimona X. /. C. 23. cuutemptuí habuit gentem Frankoram, cožby Samo, pokud z historie jeho statené srdce známe, jist nebyl inil, kdyby byl sám Frankem byl. 5. Ani nejmenší šlépje nenalézáme v eech Samových, kdeby byl ekl, aneb že jen zdaleka na porozumnou dal, on jest Frankem naproti tomu zo všech jeho eí vje i
;
slavský duch, všudy mluví Slava, ku
p.
„se
z
nho povdomost
Spolurozený Slavico, anebo Vendico ;
cum populo suo"
Frank byl by ekl ne suo, ale lak jinde ,,quando quidem vos i
profitemíni esse Dei,
et
nos
(scil.
—
—
jako
(Francones) Slaví,
ego Samo) sumus eius canes." 6. I že se pozoru hodná okolnost, slanec Dagobertv, neopovážil ve frankovském
jest
servos
quos et naposledy to vySicharius, ínter
odvu
251
ped Sáma
nýbrž preoblékiiul se díve do roucha tomto |>red Sáma pripušléo slyšáa byl ; což návésiim jest, že Sámo netoliko Slaveni, ale horlivým, tuhým, kroj a zvyk svoho národu milujícím Slavem byl. 7. llisioria Juuaoiensis Eccleaiae de Conver. Charantanorum, a Zivotopisec S. Vivfjile (apud Sur. T. IV, ad diem 27. Nov.) výslovné Sama Slavem prijíli,
slaveuskéiio, a
v
i
i
takto píšíce: „Tempore gloriosi regis Francorum, (|uidam Slavus, Samo nomine, manens iu Charentis, fuit dux gentis illius.'' Srov. Peldovo Pojedu.: Ueher Samo^ Kónig der Slaven, psané r. 1775. Též jeho Kroniku efkoi/. D. I. str. 77. „Byl pak len býti praví,
—
Sámo
z
kráte
Frankm
Srbské,
krujíny
za Franka
slov a tennkteí toho Sáma
nyní Mišeit
jenž
také
náležela, protož
Kadlub, p. l>^5. gebornen Slovaken (Pamictnik Warszawski 1801. Nr. 3. Febr. p, 195.) Auf diesen Gedanken war auch schon der Woiwode von Nowogrod, Fiirst Jablonowski verfallen. (Acta Soc. Jabl. 1774. Séct. II.)" „CzHtzki
pokládají."
einen
fiir
Djiny národu eského,
Pozn. vyd. Srov. Palackého str.
96 V.
a
si.
„Mikuláš Zríni," aneb jak
7.
Krontové
a
Srbové
as, pvodem
zámku
odkud
Zriii,
tím nazývala L.
4.
Šubí C.
bober, castor) Selce
pi moi
jeho
i
jtiiéuu.
bydlela
a
Kroacii
ležící.
Slav, z
jeho
krajané
nejslavnjší
hr-
Kroacie, rozený na
.lelio
se
ramilia
ped-
Job. Lucius de rcgoo Dalui. et
(viz,
9.)
v
jej
nazývají Zrinovi,
dina nových
Croat.
V.
Ossoliúski,
Samo
den
hiilt
na
asi
,
Umel
píil
hrad
Brebir
hodiny
heroickou
od
smrtí
r.
jest
(t.
vesnice I5(i6.,
když Turci pod Solimanem pevnost Szigeth dobývitlí. Dlouho se udatné bránil se svými proti nesíslnému množství Turk, konené nemaje již žádné nadje, nádherné se oblékl, klíe a sto dukátv do váku schovav pro budoucího svého pemožitele, vzal otcovský do jedné a praporec do druhé ruky a pak se se svou družinou do prosted nepátel uvrhnul, mnoho pobil, až množstvím preniožon jsa, padl. zmuží e I
me
i
ostatní jeho tovaryšovo
a
spoluhrdíuové pi této pile-
253 žitosti
byli
Paprutovi, Kabák,
ku p.
nejvíce Slavové,
Potocký, Novák, Juraui, Jií Chrovat, renko,
komorBanorum Dal. Croat, per Ant. Hellmar Tyrn. 1737. Kaéi^ Raz-
ník Zríniho et
Slao.
a
d.
t.
Viz
Series
:
govor ugodni národa slovinskoc/a, Ven. 1759. Nikolaus Graf von Zrini von Friedrich Krugg von Nidda, Fest, 1822. následky a úinky V. 8. „Husa Némcm", 1. j. církve, z Husova života vyplývající, obnovu a nápravu Hus vzbuzení nauk a umní po mrákotách stedovku. poal, Luter po prokleštné cest dokonal. Tento spisy odvolává. Srov. Blažeky onoho ítal a asto se na „Písn Kancionál., v Brune 1823, pedml. str. 19. oblíbení nalezly; u eské, zvlášt od Husa, nebo Michal Weiss, který od Lutera jako nmecký
n
i
Nmc
poeta milován a chválen byl, na jeho radu také eských písní okolo 150 do nminy peložil a tlaiti dal. V du-
Slavové
chovním smyslu
diili
a práv nkteí
Nmci
Nmcm
Husa za
(držte smíchy!)
i
uitele
:
tlesn Husa
národu svému pivlastniti chtjí, ku p. Politz ve svém „Freue dich deutscher Jiingling, dass die unserm Volke angehóren." grossen Namen Hus
djepisu
—
—
Spravedlivji však píše o tom jiný
Nmec, Luden.
All-
gemeine Gesch. B, 3, C. 2. „Hus und Hieroiiymus starben íd den Flammen einen Tod, durch welchen sie oicht nur einen bleibenden Huhm in der Geschichte gewannen, sondern auch jene Tlieilnahme des Volkes bewirkten, oline welche eine
heilsame Reformation oicht denkbar war. Denn aus seiner Asche entstand nicht erst nach 100 Jahreu der Schwan des freien Gedaukens, sondern er schwang sicli sogleich empor.^ To též platí i
o následujícím V. 8. „Koperuíkovi," dali jsme jeho Meuost, jeho
dvtip,
:
jeho novou
Galileimu,
soustavu
svta Vlachm jmenovit
který je prvý nejsmleji a nejzdaileji do
ži-
do knih, škol a hvzdáren uvoditi a rozšiovati Dialogi sopra zaal, zvlášt svým povstným spisem roku e Copernicauo, i due massimi systemi Toleinaico 1632, pro kterýžto spis Galilei pronásledován, do Híma vota,
;
253
ped
inquisicie obeslán, k odpisahání pinucen do Sieny vyobcován byl. Toto kivdivé postupování s nim rozhlásilo ješt tim vice soustavu KoperStanislav Potocki nikovu ve Vlašich a v celé Evrop. ást II. Rozp. 7. takto o ném píše v Pochvalách, ^Vojtch Brudzevský má tu zásluhu, že byl uitelem Koperníka, uitele všech 6as a národ. Nezuámost našich z jedné strany, z druhé sousedská knihopiscfl niarnomyslnost odpírala asto Polsku té cli, žeby l)ylo vlasti Koperníkovou. Mnozi z cizích spisovutci iNniceni ho jmenuji, (jini opt Vlachem). Než Kopernik nejen, narodiv se v Torun r. 1473 (z otce Mikuláše a matky Barbory Watzelrod, sestry biskupa Varminského), když
tribuna!
» z vlasti
msto ást ným Polákem, to
naší skládalo,
krajiny
co
ale
nauce, ve které potom
Uil
dal.
škole Krakovské.
hlavní zejí
se spisy
tor, v
žák
jejichž
krajaníim
mathematice
on
se
i
byl
ve vlasti
více,
i
se
i
té
cizozemcm zákony Brudzevským
pod
V knihovn
skutené rozecviil
téže školy
ve
nachá'
dosáhnuvších stupn bakalá a dokvidli se dává vážné jméno Ko-
potu
Tom. Szumskiego., Krótki rys hist. i „Kopernik r. Berl. 1807. sír. 5. 6. 1497 przeniosl sie do Bononii, gdzie pod astronomem Domioikem Maria z Ferrary, iak swiadczy Khetykus, nie iako nezeti, ale iako šwiodek pomocník nad observacyami gwiazd pracowa. Wyiechal wigc z oyczyznyo swoiéy Kopernik iuž opatrzony w wiadonioáci astronomii matbematyki, klóremi tak slynul we Wloszech iž w dwudzicstym siódmym roku wieku s>vego uczíí, publicznie matbematyki w Bzyniic, liczne zgiomadzeoe perníka."
liter.
Srov.
polsJciéij,
lo
i
i
uczów
na swoie lekcyn sciogn,)!.
Tam
>v
ci.)gu sv\'egio
obserwacyi gwiazd, uwažal zaánienie xivžyca w r. 1500. VVracaiiJC z WlocU do Pojski, w Padwie popisywat si^ z swego w anatomii poslfpku, stopie doclora medycyny otrzymat. Krakova ie zas w liczbie icst zapisany roku 1504 i nauczycielstNva,
nie
zaniedhaÍQC
i
W
iak gdyby bylo przedsifwzitcieni iego zo9la(f przy akademii, gdyby go byl Avuy iego biskup Warmiúski, dawszy mu kanouyv, do Warmii niezawolal.
zdaie síq,
—
254 Kopeniik niewzruszoue i wieczne w fizyce niebieskiéy prawdy pierwzy swiatu obiawil; wy^uszczy." Pozn. vyd. Srov, Životopis M. Koprníka od J, Krejího v Živ r, 1856 oa str. t3G a si. V. 9. „Sto jiných krev jsou z krve naší.^ Srov. Balbin, Dissert. de Ling, Slav. p. 77. „Daces e nobilitate Bohéma nostro Saeculo et Legionum ductores suat: apub Gallos Budovetzius, apud Suecos Hodjegovius, Sadovsky, Berzkov, Dobrensky, Haugwitz, Janovsky et všech evropských náplures." V literaturách to zhusta, jméaa slavská. rodft a jazyk nalézáme, a hned mezi spisovateli, hned mezi umlci, hned mezi v jiném ohledu uenými a znamenitými muži. Ku p. Opic (Slezák, otec Mezi Némci, nejvíce básníi nmeckého básnictví), Lessing (Lužian, otec kritiky). Kaífka (Dichter der Rosaraunde), Ratscky (HeldengePolic, Benkovic, dicht), Liskov (Satyrik), Pórschke Tscherning, Kuntschke, (Koncek), Chilkov, Klenk, Kanic, Gubio, Karov, Mirov, Nostic, Moltke. Sydov, Treitschke, Carpcov, Zernitz Kasimir, Krets. (Trcka), Tarnov, Kretsmar, Kamiensky, Tersky Chytraeus, Chladny, Boguslavský (pekladatel Horáce), Borovský, Villamov. Bredov, Basedov, Bogdanov, Zižka, Zrinský a t. d. Mezi Madary : Lásky, Perlici, Mikovini, Rozgoii, Vitéz, Zalkán, Filický, Zimáni, Somšich, Zvonari, Kopani, Škaricay, Staray, Ková, Mokrý, Verani, Draškovi, Kolonie, Kraj, Vítkovic, a jiní jejichž jména viz v uherském Plutarchu, v Pešti 1815. Mezi Francouzi: Boskovifc, Beíiovský, Polocky, Rai
—
tém
:
,
.
zumovsky (Mineralog), Orlov, Šuvalov, (Batjuškov,
dle
pelož. Lindcho v dodatkách k histur. lit. Rus. píše o tomto posledním „pisat dowcipne wiersze i^zykem francouzkim, zadziwial: Parn^, Marmontela, Laharpa Woltera, uczonych i nieuczonych Paryžán"), Golov:
i
kin a
t.
d.
Mezi Vlachy: Jan Schiavoni malí Dubrovnian. Mezi Novo-eky : Griva, dva brati i Messalongi (sr.
ek
slavní vdcové v novém Laskaris ? Turkm. Snad
Mezilouky) proti
i
pozdvižení
255
poet
nesíslný
Latináky,
Mezi
Polákfi
echfi,
a
Sarbievský, Kropacius, Konarsky , Skorsky, Cosmas, Lobkovic. Duhravíus. Balbío, Joli. Paaonius, Belius, Prilosky, Hustý, Severini, Bencur, Novák, Kerclielicli,
SlovákA:
Kovachich, d.
Katanciiicli,
Jakový pírostek
ue v cize,
Valašky, Karlovsky
Horáni,
naši
ve vlastni národní
ale
kdyby
literatury,
ei
byli psali
!
Bobem. Doct. ^Ad peregrinas linguas condiscendas Bohemiae et
už Balbin
s
prorockou žalobou
Slavicae genlis tanla
sae genti exilium
jam
pluríniis
est
píše,
docilitas,
allatura
baec
ut
vídeatur,
et
íti
u
t.
všickni tito
Proto P.
I.
totius
ipsa uuiverterris
quaiu
attulerit."
„Do
studnice, z níž se napili."
Slavský náod cizozemc málo uznané, zásluby o evropejský život a o novjší vzdlanost, že od všudy prvý licbý krok a poátek uinil, všudy cestu ukázal a proklestil, po které jiní kráeli, všudy stuslovem byl pvodcem dnici otevel, ze které jiní pili, nejblavnjšícli vcí a umni, ku kterým a vynálezcem potom cizozemcm snadno bylo dodati a je zdokonaliti, V.
rod
13.
vbec má
ty,
tém
tak k. p.
V kupectví Venedi Baltití, Vineta, Kyov, Novgorod byly prví zárodové nynjšibo velikokupectví v Evrop, Hanza povstala u Vend. ;
terem
V
rolnictví
Srov. Zp.
II.
Zn.
40.
V
hornictví: Srov. Zp.
II.
Zn.
140.
V
náboženství
,
:
Tatai
a
.laroslav
Vojtch
:
,
a
Maai, Hus ped Lu-
Sobieski
a
Turci
,
Bratí
a
Hernbuti.
Ve
vojenství
Žížka
:
uitel
novjšího
zpsobu
válení.
Ve
fysice
:
Diviš vynálezce
hromosvodu ped Frank-
línem. Sr. L. Wachler, Handb. d. Gesch. d. Liter. FraukT.
M. 1822. IV.
B.
a.
229.
S.
Ve hvzdáství Kopernik. Ve vychovatelství a náprav :
Konienský ped škol Basedovem, Salzmannem, Pestalocim. Vii. Herders Briefe zur Befórderung d. Hiim. ó. Sainnil. Riija 1795. S. praví: „Z církve eských bratr vy34., kdež takto :
25fi
as
skoila ona jiskra, kteráž za nejtmavjších Francouzy, Angliany, Nízozemé, Nmce jako
bhla
Komenský
zbudila.
je
a
kteráž za jeho
asu
bránu
vydal
Vlachy
ohe
pro-
jazykií,
nevýslovné pochvaly došla,
n-
za
eí
málo let do jedenácti peložena byla, od té doby nesíslných vydání se dokala, a vlastn podnes
kolik
pedena
V
nebyla.
menský pozornost
Evrop plnoní
celé
vychováváni
na
Švedích, parlament v Anglianech
vážil
pedsevzetí." Srov. Christ. Ad. Pešek
um
sitzíscher Schriftsteller
:
si
Ko-
Snm
ve
jeho rady a
Verdienste Lau-
deutsche
dle
zbudil
školy.
a
Jugend,
Zit-
1829. Recensent této knihy Halí. Allg. Lit. Zeit. 1829. Nov. p. 480. praví: „Man erstaunt in der That, wie viel in dieser Hinsicht diese einzige Provinz (Lautau
sitz)
hat I"
geleistet
V hudb dvorích
:
echové vbec, po všech evropejských Domnní Jesuity Koínka a že nálezce tiskaského umní byl ro-
divadlech známí.
a
jiných jest
i
zený Cech
z
to,
Kutné hory
Srov. Jungmann, Hist. topluk
íci
Presl
mohl
:
a
lit.
ve svém
„Pronárod
proto
str.
68.
Rostlinái
Slovanský
nazvaný.
Guttenberg
Slušn ledy 201.
str.
J.
Sva-
tato
slova
šírokobytoý
tím
se
mže, že v krajinách Evropy severn sousedm temnosti zanoeným byl svtlem objasujícím."
honositi
v
Znlka V. 8. „Izaiášem"
Kap. 9. v,
Znlka V.
14.
„lo mi
61.
ani Kaša
3
65. nenavrátí."
Srov.
Hájek
Kroková, všelikterého hádání kouzelného plná byla. Neb když nkdo nco ztratil, hned jest ku Kaši šel, a ona jemu bez meškání kdeby ta ztráta byla oznámila. Po smrti pak její, když se nco ztratilo, a nadje žádná k nalezení nebyla, Cechové za písloví mli, íkajíce kam se to podlo, a od koho ukradeno, anižby to Kaša uhodla." Faust. Pror.
709.
„Kaša,
nejstarší
dcera
:
257 dlážka, Comiii. de Saec.
temporis usu tantam
Cassa,
proverbio
ne
id
Cosmae etiam temporibus
V.
stran
liorky
2.
Horáci
:
picházející každého
léta
do zahrad,
krajiny na roboty,
nobraní, kdo pracujíce
„V
14.
Znlky
ty
ípsa
lui
qiiidem recuperet
(i6.
Slováci
sluji
Zp.
Sappho
toho
pravé
,
hornicb
z
do dolních stran Uherské na
vinic,
že, kosbu,
vi-
69.
vpletln."
Takové jsou Zp.
III.
nmecký-
117 podle E. Schulze 121 podle Grillpareera v vyšlé na více se ne-
básnii nejvíce libovala; ;
adeo
dederit locum."
Zu. 70. podle Góiheho, jehož Slávy Dcera mezi
v okouzlené r&ži
me-
et
mortisque
par,
vesele zpívají.
Znélka V.
herbám
trifo,
Znlka
^Cassam loDgi
6.
p.
comparssse
ut Appollíni
dicínae cogoitíoDem,
arbitrium agens
Arl.
lib.
sibí
Zn.
Zu.
11.
asu
:
rozponiínánie.
Znlka jjlydro"
1.
j.
drak,
litá
Znlka V.
„Chanizin,"
4.
níkem, zvlášt v Arábii Vznešenosti Pírody Zp. V. 8.
mythologie
vin
„Ixion," di,
že se
san. 79.
ohnivý2^U^ pod rovViz] jeho opis ve 135.
žhoucí, a
3.
v
Africe. v.
bývalý v
74.
pekle
král
Thessalíe,
na k )lese
j
o
rozpiatý
nmž usta-
toi.
Znlka
80.
V. 5, ^Páyche"
ili Psycha, ecké slovo, £name'iá motýle, byla milenka Amorova. V. 9. „Flora," íili Kvtenu, b >hyut' k>ití.
spolu duši
i
KoUiirovy spisy.
U.
'7
258 Ztiélka 81. 11.
V.
jí
„Nebojsa" žalání
vže
v srbském
Blgrad. íka-
že turci, majíce vinníky do ní vrhnouti, k nim, „neboj sa!" odtud prý jme'no její.
Povst
dí,
Znlka V.
„eško
1.
dostal spisovatel
82.
Roku 1830 dne
v Plzni."
poštou
tchto básní
8. srpna
velínový s
lístek
pozlacenými kraji, na jehožto jedné' stran mezi kvítím pode stromem pomník s urnou, lyrou a literou K. v prona druhé pak stran sedku umle a strojn štpený pannenskou rukou psaná ona Znlka od J. Pravoslava Koubka, která ve II. svazku echoslava str. 49. tištna „Na eského Petrarku jest. Nad touto básní stál napiš J. Kollára od Plzanky Miny Táborové. Co odpovd na to poslána tato Znlka. ;
:
loktech druhé." Srov. Neuer Flutareh^ „Petrarca liebte Laura, aber nicht 286. ansschliessend, sondern hatte von andern Geliebten einen Sohn und eine Tochter.''
V. 6.
„V
II. Liefer. S.
Znlka
83.
Meander potok v Malé Asii neV. 7. ^Meander" síslnými kivolakostmi sem tam se vinoucí a misty zpátliem zase tekoucí; odkud Kekm i Anabainos t. j. zpátkovatel
slul.
Znlka V. 6, „Itaka,"
Ulysovo,
sem
i
84.
ostrov more jonického, vlast
který po dobytí Troje
tam
V. 7.
bloudil.
syn
„Prométheus,"
vstoupiv Zevsovi oheu ukradl užitek lidem
o sídlo
mnoho rok po moi
ukázal. Za
to
,
ale
Japetáv,
na zem
pikován byl
kána k veliké skále na Kavkazu,
nebe jeho skrze Vni-
on
na
donesl,
kde drahná
a
léta
visel,
259 každého pak dne krkavec k nmu piletv játra, pres noc rostoucí, vyžíral, až Herkules konen jej osvobodil.
Zuélka
86.
V. 2. „Mesmer" Anton Fried. nar.' 1734. zemr. 1815, vynalezením aneb aspo obnovením a zdokonalením zvíecího mognelismu slavný léka. Srov. A. W. Tappe, Gesch. Rus. S. 227. „Die Nátur ist wie ein unendlícher Oceán von Helligkeit, aus welchem sicli
einzelne Lichlslrahien
zusammenzielien, und das siiid Geschópfe oder Sterne. So ist der Mensch aus mannigfaltigen geringeren Dingen und Wesen , welche um ihn
wurden, und die ilin tragen und seine Frcilieit beengen, gcschaflen worden. Diese fremden Dinge bilden nun den irdischen Leib, der nur die Schale eines liimmliscben Leibes ist. Der himmiiscbe Leib heisst Seele. Die Seele aber ist die VerbiiHung des Ewigen. Ist nun gelegt
die irdische
brochen,
Schale
des Menschen durch Krankheit
so strónit ihr Licht aus
;
die
Seele
tritt
gedann
mit allem in
Verbindung, wovon sie sonst durch die gesunde Schale gelrennt war, und sie sieht und hórt ond fiihlt auch ausser dem Leibe." Srov. Kieser, uber Telhirismus und Magnetismus.
Znlka V. 3. 4.
90.
„Zelená hvzda,"
rostlinami a trávou obrostlá
t,
j.
naše,
zelenými
zem.
Znlka
91.
V. 1. „Dédalus," ostrovlipný umlec, rodilý z Athén; na ostrov Kreté, kde v zajetí byl, kídla sob slepil a odtud do Sicílie peletl Pózu. vyd. Viz Slovník
Nauný. V. 4. z
„Phaton," Faeton, syn Slunce u Klynienesy, opovahy chtél vz slunený zpravovati,
mládenecké
17*
260 ale
zle
svrhnut V.
idiv s
kon,
zemi, a proto bleskem by!
zapálil
vysokosti dol. ^Hladolet,"
7.
t.
j.
hvzda od
Saturnus, devátá
slunce.
^Blanchard"
V. 8.
Francois,
ve
nar.
Francousku
Povstný povlroplavec, prvý jenž tu pak cestu se opovážil na balon vzhru se vznésti konal 66 krát a vždy slastn. Poznamenání vydavatele. ^Viz Slovník Nauný. 1809.
1738, umr.
;
Znlka V.
„V
5.
od netlo,
íši net!," netl jest zde Genitiv. plur.
totiž
duch tla nemající.
Znlka V.
13.
93.
„Parka,"
Klotho, Lachesis,
t.
j.
Atropos,
94.
Sudice. Parky byly
bohyn osud
tri
sestry,
života
lid-
ského, jedna kužel drží, druhá pede, tetí pestihuje
nž-
kami nitku
a
života.
Znlka
95.
V. 2. ^Ostrovecek jménem panny svaté kreslený." Tento ostrvek jest mezi Peští a Budínem a jmenuje s& ostrov Margarety ili Markéty. Tato Margareta byla krajanka skladatele tchto básni, totiž dcera Bely IV. krále uherského, narozená v Turanské stolici na zámku Zniov. Díve než narozena, byla Bohu posvcena. Nebo když Tatai Uherskou krajinu plenili, královna dit, které v život nosila, Bohu zaslíbila. Margareta hned v dtinství do Vesprýmu mezi mnišky ádu S. Dominika dána, v desátém pak roku vku svého odtud do kláštera, štdrotou rodi jejích na ostrov blízko Budína vystaveného se pesthovala, kde roku 1370, vku 28. zemela. Její deu se 28. ledna v Uhích svtí. Zíceniny toho kláštera posavad tam vidti.
261 V.
ili
cech. voLi
Candida
Viz v
asto
svých
co vioice.
podobný
zlatu
Cordileras
ve které
krajina,
písku a kamení na
nás
—
Voltairova.
„Tibur"
ulis
nyní
TiHoracovi úlofcišt, o nmž zmiuje, ku p. L. 2. O. 6*.
nkdy
milé
Itálii,
VB
potom bájená
;
stíbra kolik u
a
tolik
žlutý,
eeného pohoí
tak
z
Andes v Americe
tolik zlata
vína zde
vlastn
jjEldorado,"
mající, vrch
písek
bh
„Bachus,"
7.
V. 9.
Odácli
Sit meae sedes utinam pevysoká v ecké zemi Makedonií, sídlo vyšších boh a bo-
„Tybur Argeo positum colono, seneclae."
mezi
—
Thessalií
a
hy, obzvlášt jeho
nad
hora
j,Olymp,"
nazývá proto, že slunce chlum ustaviné osvcovalo
Zeusa; jasnij se
oblaky
strmící
když v dolinách mrákoty a dešt byly. V. 1 1. „Patmos," ostrov malé Asie oa moi Aegaeiském, kam Jan Blahozvst ili Kvangelista, od císae Domiciana vypovdn byl, a na némž, dle zdání nkterých, novozákonní zjevení psal. i
Znlka V.
„Wzájemnost,"
13.
rozumí
jemností
se
tu
lite
108.
latin, reeiprociías
pod vzá-
;
vzájemnost
rarní
a
spojení
mezi všemi kmeny slavskými, tak, aby jedenkaždý kmea slavský
pi svém kmend
slavských
studuje knihy
sice
náeí
znal,
náeí
z&stal,
kupoval,
nejen svého ale
i
k.
a
Srov.
oáeemi
O
literní
slov.
miek. V Praze
t.
d.
Póza.
kmeny S.
To-
Srov. Komenského kázaní:
Boj
Znlka
Kollára.
J,
Pospíšila
V. 9. „Nezbedný."
aC
(eského, ruského,
vzájemnosti mezi rozlinými
národu od u J.
Polák
p.
srbského; Rus polského, eského, srbského a vyd.
jiných
ale literaturu
ítal,
Pel.
J.
1853. 109.
s Bohem, v Hale 176,5. str. 7. „Nezbedný lovk jest nezbudný, to jest, tak oa nkoho o nco dotírající, že se ho zbýti nelze, až se
mu
to
dá.*
—
262
Znlka V. 11.
pvod
vzalo
stého
útku
ve
co
to
Vakem,"
se s
j,PoradiI
Gecli
jest u
113.
snad
Václav,
od krále eského
p.
na
Vídni. Srov. Hájek,
„asu
V. 12.
dítek"
rodící
i
1.
paprslek,
rozbeskovati
význam skovaii
men myk sig
se
se,
užívaného,
se slovem
promyk, píomienitsty
a
promienieó
si(;:
blesk,
a
i
rozble-
ze slova
pla-
promieii,
plo-
promienisly,
všecka tato slova
jeden pvodní smysl mají,
tentýž
které záblesk,
Práv tak plomie a
blysk, blyštéti se.
povstalo pramen, polsky a
Slovo papabeskové. od bresk, zábesky
pochodí
Slovák
n
jest plod
117.
aneb
papršlek,
koen má
i
lovk
lidí,
j.
mroucí.
„Pableskové"
V. 4.
a-
Pražky
114.
Znlka prsk,
jeho
a
žaláe
1392.
r.
Znlka asu, v asu se
ze
písloví
toto
Václava IV.
lázn v Praze,
z
Vank
otekl.
1.
tedy
i
plomieniec
zídlo
jedno
besk. Srov. latin, archo a rádio. Slovo pramen jen pozdji a obrazn peneseno na jiné, úkazm a postavám plamene podobné vci, k. p. pramen vody, to jest, pás ili proud vody na zpsob plamene tekoucí aneb vzhru pramen stíbra Silberse pnoucí, nm. Wasserslrahl gang, který se táhne a kíží jako plamen a blesk pi Rádius, der Strahl sluje tedy eskoslovansky hímání. vlastn pablesk anebo pabesk, potom spolknutím e pai
totiž tentýž
co blesk
a
;
brsk, paprsk,
okrsek Litery
ují
k.
tak
jako od
vloženjm
a
a j9, p.
?•
a
kes
epenthetického Z
velmi
aslo
okres I
povstalo
okrslek,
se míchají
okrs,
paprslek.
prom-
a
babrati poprati ; bobo bobona bobonkar,
poboka pobonka,
eský
pán, bán, polom tlesk, tesk, bleptati breptati, dlapy drápy, vlkolak vrkolak, ulám urám, obdopepelica croat. plepelica. Pirozenjší jest i
263 bnéjší
tento
pvod
prýštiti a prskati.
slova
A
paprHek
voená nemotora eského
jazyka
už jednou v zapomenutí dáli,
njší
elymologicky
a
\)rti\é
papnlkuy
papršlek,
místo libozvu-
její
publesh (a pramen) se uvésti.
121.
O
j^Slavoslroni."
14.
stromu svdectví vydává z tohoto stromu, zvlášt
na
a
Znlka V.
od pršeti aneb
než
proto slušiiéby se mela lato zpot-
láace
mezi jinými
to,
tomuto
k
Slavfi i
že
Slavové
jeho kry, ty nejrozmanitjší vci, nástroje a šperky^ dlávají, Srov. Rozlinosti Praž77. ,, Lípová kra po 3 neb skijch Novin, 1S30. Cis. 4 msíce na rose uležená neb ve vod moená tak jako len, dává výborné vlákno, z nhož se mohou dlat klobouky, pytle, provazy, rohožky a všelicos, a takové z ní vci mnohem jsou pevnjší proti vod (vlhkosti)
kra
distvá
K
konopného.
co
než
tomu
nejvýbornjší jest
Ty
lípových výrostk.
kra
o
as
mla-
polovici jara,
vod
se moí, až lýko poteb. Z takového lýí v Ruších uz od praddvnijch casíi každoron hobakor. Tam a ve toví se na miiliony stevíc noboli í^vedich (soused Slav) z nho dlá se rohožek k za-
když míza, oloupají
se odlupuje,
to
se,
chování zboží
a ke sít na ryby;
lana, i
píze
a
ve
usuší se
nyní
poteb pkné košíky,
všelijaké i
mnohé tkalcovské
„llebe"
bohyn
také
;
provaty,
klobouky,
obuv,
zboží."
Znlka V. 9.
k
123. mladosti
u
Kek,
u
nás
Mlada. V.
rže
10.
11.
„Nechat ržemi se
ovní,
Lilie."
Lilie
nynjší zemi v íši kvtin jako královny a píedslavovafelky dvou rozliných svt: ona jako královna staréiio zaniblélio. tato jako královna nynjšího svta. stoji mezi nynjším Lilie kvílím, tak jako cizozemkyné opuštn a truchliv rže naproti tomu jako dcera domu vesele u proa
stojí
vedle
een
;
sebe
na
naší
264 sted svých souvkých
a
píbuzných.
zuje jako svatá, ctná, obdivovaná;
Lilia
rže
se
Dám uka-
více jako milo-
vaná, hledaná, k pouhé tlesné rozkoši vábící aneb
aspo
Hodno jest poznamenání, že sám Kristus, tam kde o kvtech jako obrazech náboženských myšlének mluví, ne rži ale lilie (ta xQÍva) jmenuje, jak vidti, s hlubokým citem a smyslem pro její tichý, skromný, nábožný život. Srov. Horst. Flora 1821.
ji
vyvyšující kvtina. i
V. a
14. „Pindus," hora
Thessalií,
nepochybné
Apollovi
slavským
a
v
Múzám
jménem,
ecké zemi mezi Epirem
svatá v Palestin,
na niž Desatero
a lidu Izraelskému
dáno. Viz
1.
Nyní
sluje,
„Sinai"
hora
posvátná.
Mezovo.
pikázaní
Mojz.
19.
Mojžíšovi
ZPÉV
IV.
L E T
H
Znlka
E.
4.
V. 4. „Literami kyrilskými." Srov. Prvotimj pék.
L. 22.
hlásek,
riucliýcli rilla
a
pozdji
glagoiskýcb
liter
jest jediná
úplná
um.
„Slavenský jazyk má 26 30 jedtioabeceda tchí dvou missioná (Cy-
Metliodia)
a
ných
—
84.
str.
iia
rozdíl
Kyrilskou
nových
od
(Kyrilici),
nejap-
nazvaná,
novjši Evrop, klorái pro každou neboli písni obsahuje."
v
hlásku své zvláštní znaménce Phil. str.
Das gelehrte Russland. „Die Slaven verdanken ihre
Strahl.,
VII.
beidcD das
Schriftzúge den
Constantin uud Method, oder und diese scheiuen gleichsam Alphabet gepfropft zu sein, das
Slaven-Aposteln
nur eínem von auf
IS2S.
Leipcij,
beiden,
griechische
neuern
Ansichten
Wurzel
liaben
nach^
im
semitischen
Typus
seine
soli."*
Pozn. vyd. Spor o pvodu liter kyrii ských a glagolských vznikl v nejnovjších dobách na novo a veden zvlášt také v Praze. Mán.e za to, že není ješt úplo
ukonen.
Znlka V.
^Nestor", Letopisec, u
,3.
V. 4.
8.
^Lazar,"
Kus
za svatého jmín.
poslední srbský car,
zem.
1389.
Lazarova sobota jest veliký svátek v celém Srbsku. V.
4.
syn Slavníka
„Zabit od Prušan," a
Slcžislavy
z
1.
j.
msta
svatý Vojtch, Libice,
ý 997.
ech,
266 V. 5. „Nevský" t. j. Alexander Nevský narorcB 1218. syn Jaroslava; na bezích Nvy slavné vítzství
oad spojenými Dány, Švédy a nmeckými rytíi obdržel, Rusko od dáváuí Tatarm dan osvobodil. Jemu ke cti vystaven skvostný klášter v Petrov a rád Alexandra „Gljeb a Boris," synové VladiNevskébo naízen. do mírovi, života zbaveni skrze Sviatopolka r. 1015
—
potu
svatých penesení
se v Rusku zin.
dne
2.
r.
1071;
kvtna.
památka svtí
jejich
Nestor a
Srov.
Karam-
II.
V. 6. „Kazimír" ili Kazimierz polský královic, syn Jana Kazimíra Jagelonika, nar. 1458 \ 1483: jeho kosti ve Viln spoívají. Srov. J. U. Niemcewkz^ Spieivi/
IO.
Hist. str.
„Wggrzy sprzykrzywszy sobie sorowe mu posluszeiístwo,
Macieia Korwina rz^dy, wypowiedzieli i
Kazimierza
drugiego,
syna
króla Polskieg
troa
na
•
Mladý xiíjzie požniéy w poczet Sw^i^lých položony, wi§céy za žycia, niebiesk.j aik ziemskg zalrudniony korouQ z 12,000 voyska tak opieszale cÍQgnqf, gdy on dopiero na iž Maciéy iuž uspokoil Wegrów, granicy ich stawat" Den 4. bezna nosí jeho jméno. w^ezwali.
V.
6.
nejstarší
„Se Savém," Sawa srbského
syn
cara
lat.
Sabba.
Nemanjs,
Patriarcha
odekl
se
a
do-
brovoln trnu a oddal se stavu duchovnímu v kláštee Cylandar na hoe Atho, zem. r. 1250, Pohben v kláštee Mileševka v Herzegovin, Turci jeho mrtvé tlo u poátku minulého století blízko Blgradu
byl
spálili.
U Srb v
obzvláštní svatosti
stojí.
Slováci
de-
mužská jména ku p. Pan Straka. Gen. Pana Straky, Dat. Panu Strakovi, Acc.
klinují
všecka na a
se
konící
Pana Straku, Voc. Pane Straky, Loc. v panu Strakovi, Soc. s panem Strakem, (nikdy neíkají s panem Strakou): proto zde stoji od Nom. Sáva, Sociat. Savém, aby rozdíl byl mezi mužským a ženským pohlavím. i
V. 9. slava
II.
.,Stanislav,"
krále
polského
kvtna zavraždn, stilost
a
biskup Krakovský,
ve chrám,
proto, že se jeho
r.
od
ukrutnost,
nespravedlivost kárati opovážil.
Bole-
1078 dne
8.
rozpu-
267 V.
„Boleslav."
10.
hanovsky,
Srov. Ai.
Vestig,
Boh. piae, Frajae 16 89. p. 52, j^Miadae fraler, Bohemiae dux, Bolesiaus pius, cum Sanctitalís opinione vixit et
Sepultus
obiit.
templo S. Georgii,
in
atqiio
super
munumeotsni ara erecla esf, ín qua, proul ad Saiícsolet, Sacrificium Missae olFertur, toruBi corpora alias
ejus
fuitque
nomen
pluribus
saeculis
a
ibi
ejus
cum
titulo
sepulchro inscriptuni. Hic demuin Bolieminm plene
beati,
Chrislo subjecit, veramque pictatem ubique pianlavit." Beckovský. Foselk. str. 184. „Boleslav II. prijmim Pobožný., po smrti otce svého Boleslava ukrutného na On byl všech systolici knížecí I. 967. byl dosazen. rotk otec, obránce vdov, smutných potšení, víry keTen poslanské rozmnožilel, domu božích zakladatel. božný a milostivý pán prívétivé s poddanými jednal a ikaval: jako poctivost jest knížeti a každému pánu, když poddaní jeiio bohatí jsou a dobe se máji, tak hanba jest jemu, Když poddaní jsou chudí a nuzní, uebof to chudoba a nouze ne jenom jemu ale poddaným jeho i
léžká
jesl.**
V.
11.
V.
11.
Stelenem
1321 v
j,Uroš"
— 1336.
Tlo
od
nho
V.
III.
DeaiisUý, jinae i Dušana, kralovaváí
jeho chová se v kíášleo Deóanech
založeném.
„Vladimír'
11.
ponvadž
on sám
potu
v
Srb, otec Stefana
zvaný,
Srbsku,
Uuské, a
„Hus," den 6 ervence byl jemu posvcený,
aneb
Volodimii'
prvým
kíes-fanským panovníkem ruském byl,
mnoho klášter a škol nách Svatým a spolu
založil,
proto
v
Velikým sluje. ustanovila císaovna i
na památku 1782. rád Sv. Vladimíra.
.lemu
Znlka V. 4.
zem. 969. (iaiiie
y,Hu.-ká
Olgu
ruských
Umel
r.
Kateina
dji1015. II.
r.
\).
Dlga", pi kestu
Srov. Karamzin,
Ist.
T.
Helenou 1.
str.
n:iZMiná,
17b'.
„Pre-
Svatou, historía Tappe. Gesch. Rus. S. 14ó. „'t^rn vrrhei-
uareklo
Jfuilrou."
velikoknížo
krestanské náboženstvo do Huška uvedl,
Chytrou.,
církev
268 rathete
Isborsk,
Oleg mit Prekrasa von GostomysTs
(d.
dle Allerschónsle)
i.
aus
von Oleg;
Geschlecht,
aber
Dies sagl Joakim^ den Namen Olga. von Novgorod, ein Grieclie, der 1030 starb, er soli der erste, und also nocli álterer Chronograph als Nestor sein." General Graf v. Segur^ Russland u. Peter d. G. aus dem Franzós. Stuttgard 182,9. T. I. S. 33. „Rurík den uns die Tradition a!s den Soho
Prekrasa
erhielt
ersler Bischof
einer Slavín nennt, heirathet eine urnanísche Slavín; seía
Sohn Igor hat Olga zu Frau, weiche uns derselbe Schriflsteller als einen Abkómmiing von alten slavischen Fiirbezeichnet.
sten
„Polská Bronislava," byla sestra S.
V. 4.
Krakova
u
Okolice
V§zi/k,
V. 5. í
i
dši
ruju
hora
svaté
Krakova
str.
14. 15.
Srov. J.
svtice
srbská
Óast. III.
r.
Kn. 9.
245. „Andlina byla žena Stefana urdevia, Arvanitskago, Georgia Clirabrago, kotodo dnes za sviatynju žizni ves národ maleriju
str.
i
lidu
libovala
od
Istor.
Srov.
kuiaza
poád Májka ;
uená knžna
Výborná
Angelinoju nazyvajet."
od
Rai,
Hiacynla,
Bronislavy.
„Andelíja" aneb Angelina
450— 1500.
Gl. 9.
posud
jest
srbská,
Ve knihách sob rukopis s pípiskami
Andélija zvaná.
Šafaík našel
nkolik
DÍ.
eská. Srov. Beckovský, Posel„Léta 945. Pribyslava S. Václava a Boleslava ukrutného sestra, takovými mravy a cnostmi ve svém život se stkvla, že od mnohých za blahoslaveV. 5. ,,Pribyslava"
kyné
nou,
str.
i
171.
také za
své mladosti
svatou vyhlášena
ctn
a
byla.
Nebot
pobožn pánu Bohu
ona od
sloužila
a
po
cestách pikázaní jeho svatých kráela."
V. 6.
„Mílica"
Srbkyn, dcera luga Bogdana, man-
želka sv. Lazara, v mnišství slula
Eujimia.
„Mlada" neb Milada eská. Srov. Hajek r. 967. „Bylat jest dcera ukrutného Boleslava, velmi nábožná panna, jménem Mlada, v svatém písm od mladosti velmi vyuená, Nejdástojnjší otec v Kristu papež V. 6.
knžnu Mladu
na
úad
hradu praisk"'in posvét
abatyšství I.^
klášter<«
s.
Jií
na
269 V. 9. ^Ludmila" neb Lidmila eská, dcera Slaviborova ze Bsova, manželka knížete Boivoje, bába Václava a Boleslava, rozšiovatelkyn kresCanskéhu nábov echách, r. ženství 920 nastrojením své svekruše
Drahomíry tamordovauá od Tumana
Kamaua.
a
„Ptka" neb Pátka u Srb. Srov. Vuk. „Ptka, die heili(;e Pelka, Petkovica die Rjeénik : Faste za Ebren der heil. Ptka, dauert eine Woche." Hanky, sír. ló. Prostonárod. Srbská Múza od V. V.
Ptka
—
9.
a nedle
Ptka
Probaton
(sr.
svtice boží, jež Starovrci cljí." srbské krajin ve vsi Epibaton
(?),
narozená
aneb
Ona
Madit.
v
Pravadi).
Bohu
sloužila
potom
biskup v
brat byl
Její
nejprve jako poustevnice
odkud se zase kde r. 1200 umela. Král Jan Asjen dal její kosti penésti do msta Ternová, odtud pišly do Blgradu, pak do Carigradu, naposledy Gospodar Vasilij Lupul penesli je dal do msta ./a.s'.<>y, kde nyní odpoívají. Svátek joji svtí se 14. íjiia. ve své
vlasti,
zpátkem do
V
vlasti
rusku sluje Pjatníca
nera.
Ctí
Epíre,
v
poušti u Jordána,
v
vrátila,
ecky
:
Paraskeve,
se v Moldávii, Valachií,
Wiener Jahr.
Srov.
Rusii.
d.
S
latin.
Lit.
Ve-
Makedonii,
Bulgarii,
B. 45. Anz.
B. p. 67. V. ski,
cnotliwa zostala,
domagaf
i
knžna.
„Vanda" polská
11.
Wiadom. z
z
polsk.
hist.
zápalem
Srov.
do swej oyczyiny Kiedy swyni ludem.
by rzíjdziata Rylygier XiqŽQ
Niemiecki,
Gol^biov-
„Wanda
5.
str.
a
pi^kna,
przywiQ/.ana, sig
iey r§ki
przei ten iwiQ-
zek Polsky chciul uiarzmic. ažeby wojny usunQc a poswieceniem sig swoiém do silniejszgo odporu umysfy poddaných zagrzat', w szlachctném uniesieniu skoczyta w WisK* šmieré znalazhi." i
V.
11.
žete Kroka V.
12.
a
„Kaša, Libuša, Tetka, jeho manželky Nivy. ,,
Sláva
na
'^'
výsostech.'"
dcery
eského
Zpév
západní
kní-
ke-
slanské církve. V.
14.
kestanské zni
„Gospodine církve,
nkdy
takto: Hospodine
(omiluj i
v
pomiluj ny
ny
''
echách
—
Zpv
východní
zpívaný.
Celý
Jcsu Christe pumi-
«70
—
—
Ty spase všeho míra Spasiž ny uslyš Hospodine hlasy naše Daj nám vsiera hospodine Zizn a mír v zemi Krles, krles, krles. Srov. Dobrovshj^ Gesch. d. b. Lit. str. 79. „Der Text dieses Liedes hal mehr Aehnlichkeit mit dem alten slavischen Kircliendialect, als irgend ein anderes bóhmisches Denkmal. Vielleicht hat es Adalbert bei seinem Anfenthalte hóren. und in Ungarn bei der slavischen M esse singen es seinen Bóhmen von da roitgebracht. Iii der Schlacht, in welcher Ottocar (iber den Kónijr Bela siegte, sangen die Bóhmen das Lied, und machten die ungarischen ferde scheu. Siehe Fortsetzer des Cosmas ad 1260. Bohémi valido in coelum clamore excitato canenquod populus tes hymnm a S. Adalberto editum, liij
—
ny
— —
—
i
singulis diebus dominicis et aliis festivitatibus ad proces-
siouem cantat.
So furchtbar war dem feindlichen Heere
der bóhmische Gesang."
Znélka
11.
„eskýii iiratr." Soudy o bralích eských Jana Lasického Historii Brati eských., zeštné od A. Komenského, vydané od G. Urbana., v Hale 1765. Tak sám Lasiky praví str. 27. a 259. „Mné Písma svatá toucímu a pravé formy církve hledajícímu, V. 6.
viz v
oi nepišla (nech ujmy íkoli povím), kterážby to co Bh porouí lépe vcí samou vyrážela, aneb aspo, jestliže to íci
žádná jiná spolenost lidská nikdež na to bez
mnoho jest, vyráželi a vyobraziti 1511 uchýlil sem se k bratím do
se
snažovala.
Prahy
a
Léta
Boleslave.
Nesmrtelný Bože jakáž se tehdáž v srdci mém vzala radost ze spatení tch vcí, kteréž sem tuto vypsal. Jist žef jsem se sob zdál prohledaje všecko v církvi Efezské aneb Tesalonicenské aneb jiné Apoštolské býti. Nezná jist zem eská, neví Moravská co za obyvatele má, sicby se uctivji k nim mla." Soud Bucerv str. 231. 233. „Vy (bratí ešti) máte veliký dar Boží, svazek dokonalosti, lásku, ád a káze a pi všem jednoI
myslnost.
To{ jest nebeská radji, neli zemské církve
271 Soud Kalvínv
spoádání."
str.
^Církvím vašim
235.
srden
pejí toho, že jím mimo uení isté lak mnoho Aniž zajisté 7.a málo se vážiti má, dobrého udlil Pán. že takové mají pastýe, že v tak dobré mravy a oby-
eje
uvedeny
ádem
svázány
tak
že
jsou,
kázni. '^
a
Soud Ant. Bodensteina str. 240. ,,Mimo ueni isté, s námi spolené mají mezi sebou obzvláštní nkteré vci,
my
jichž
mezi
nic dokonalejšího jak nosti
že jsem cvieni se v pobož-
po
domicil
i
bdní,
užívání postii.
bratrská sebe vespolek
modliteb;
prací,
všechném nám ku podivení jsou,
tak že
zem
mohlalí Pruská
poest-
církvi;
nost mravQ zevnitních ušlechtilou; pravé
náni,
lidských
lidské tak bedlivou,
nevidl:
živ
pepkná
pokání
a
svdomí
(což na ujmu
sebou
nemáme; péi o duše
jest)
napomívím
aniž
lepších hostí dostati.^''
,,Fulnk" msto v Morav, hlavní sídlo eských ili moravských bratr. ,,Lešno" msto v Polsku. ,,Herrenhut" (po esku Ochranov) v Nmcích, kde vyV.
8.
eských
hnanci
V.
bratrQ
píležitost zavdali k založeni
cír-
eených Herrenhut.
kve tak
13. „Proniatovská
Kristina."
Viz životopis této
osoby ve knize Komenského: Ltix in tenebris; v eské ei pak v historii Lasického, výše dotené, jako Hl. Pídavek, st. 41. ^Pamti hodné okolností života, všelikých vidni, putováni, nemoci, smrti, z mrtvých zjevení i
manAelstvi, dítek
vstání,
schovanky
i
dokonání Kristiny Poniatovské,
pométí Jana
bl.
Amosa Komenského.
Znlka V.
9.
Anno 634. errore Illicque
„Amand." Baudemundi Bioqraph. S. Amandi, „Audivíl S. Amandus, quod Slaví nimio
deceptí
a
voce Evangelium C.
1.
Diaboli
liqueis
oppressi
tenercntur
palmám se assequi posse conridens. Danubio, eadem circumveníens loca, libera
martyrii
transfretalo
Phil.
12.
Labbei,
in
Pubifcka
("liristi
hist.
Chr.
Chron.
[>.
gentibus a.
223.
Srov.
praeilicabat."
63 ^ Asseman,
T.
II
P.
I.
272 „Vicel" aneb
V. 9,
latin. Vicelin, Vicelinus, apozvlášt v Stargradsku a Meklenbursku. Srov. Helmold, Chr. L. I. a. 40. 42. „Surrexit eo tenipore (1125) Sacerdos quidani Vicelitius Domine et venit ad regeni Slavorum Lubecae rogavitque
Slav
štol
v
facultatem praedicandi verbum Dei.
dari sibi
diídos ditionjs
dus
ín
ISémcich,
Quernbameie,
villa
pareiitibus
morm
quam carnis et sanguiuis Dobilitate 47. Ddit autem Dominus Viceliao gratiam iiestate
ctu
gentis
caterva
iu
ter-
iofra
VícelÍDus Mindeosi Parochía oriun-
ejus.
illíus.
Incrcdibile
diebus
illis
dietu
est
magis oriiíitis.
lio-
C.
conspequunta plebium in
ad poenitentiae remediuni coiiii-
gerit, insoDuitque vox praedicatioois ejuá in omni Nordalbingorum (Slavorum) provincia." Ltzow. Gesch. „Das Resultat von Ottos (v. v. Mekl T. I. S. 130.
—
Bamberg)
Unlernehmuiigen vvar, wie es nicht anders Sie blieben obne allen dauerhateu Erfolg. Anders diigegen war Vicelin, anders aber aucb seiner Sein
konrite.
Werke Erfolg. Er vkar der am lieilsanisteu >virl>eudtí Wendenbkehrer unserer Gegenden. Sein deutscber iName mag Wissel oder Wessel (snad Slav?) gewesen sein," V.
9.
„Bruno."
Srov. Helmold, Chr. L.
I.
C. 84.
j,Episcopus accersivit de Faldera Brunonem Sacerdotem.
enim defuncto Vicelino, Slavia decesserat et transeum Aldenburg, ut curaret salutem populi illius. Stalim ut venit Aldenburg aggressus est opus Dei cum
Is
misit
luagno fervore et vocavit gentem Slavorum ad regeuerationis
gratiam. Et praecepit Conies populo Slavorum ut
couvenircnt
bum
in
solennítatibus ad Eccle.^^iam,
Dei, babens
sermones
audire ver-
conscriptos verbis
Slavicis,
quos populo pronunciaret opportune." Dohrow. Gesch. »Der Priester Bruno von Aldenbug, d. b. L. S. 44. iu liatte sebou bei seiner Mission gescbriebeue Beden slaviscber Spraclie. Leider aber but sicb davon aus diesen Gegenden nicbt erhnlten." V. 10. „Ducb," rozený Cech, Srov. Palma,
hist.
blabozvst Kroat. Hung. Pars I. p. 394. „Ladislaus Croatiae) cum in nounullis Croatiae
frex Hungariae et parlibus observari adbuc gentilium
superstitiones
intel-
273 Zagrabiensem Episcopatiim anno lOHl condere quos error idololalriae a Dei ciiltura alíenos episcopalis cura ad viam veritalis rediiceret. fecerat, Ad instruendam ergo hujusmodi plebis ignorantiam,
lexisset,
coepit
ut
:
quendam
Boliemiciim
vencrabilis
Duch, idoneum repeiit,
quem
virm
vítae
eidein
Kcciesiae
DOmiue pastorem
delegavil.
V.
Windom wielii
„Dobravka, Anna Carice." L.
to. hint.
plx.
Golrbiowski,
j,Wspomnie6
12.
sfr.
že
naležy,
kraiom to dobrod/.ieystwo (wiary chrzešcianskiéy)
Polszcze D//b>'ótcka, Xi\;ŽDÍczka przyniosy Itobiety: Czeska žona Mieczysluwa, Rossyi Anna Cesarów GrecLitwie .ladwiga."
kich córa, 1Í)0.
jjDohrnvka
národa eského.
Nebo
Meíislava, v len jok
myslila,
Pelcel,
žena velmi
byla
ías
tn výborná ješl pohana,
Kron.
ctná
a
eška
.
D.
I.
str.
ozdoba
pravá
jsouc za kníže
vzdaná, vždy na
by ho na víru kesfanskoii obrátiti
to
mohla.
Po mnohé snažnosti konené ile svého došla, tak že manžela svého od povr pohanských k náboženství KriPotom tím snáze známenitéjší paní a stovu pivedla. pány Polské aby též kest pijali, namluvila, naposlé celé knížetstvi Polské skrze eské knzi a kazatele na víru kesCanskou obrátila. Píše o ni starý kroniká (Ditniar L. 4.) že nejen jménem ale také skutkem dobrá Karamzin, Istr. D. I. str. 914. „VlaDobravka byla." dimír rez poslov objevil Imperatorom Basiliju Konstantinu cto on želajet byl suprugom sestry ich, junoj Carevny Anny. Basilii Konstantin otvstvovali jemu, cto Ol nego zavisít byf ich zjatem to prinjav Vru Christianskuju on poluit ruku Carevny i carstvo i
—
i
i
;
i
nebesnoje." „Pavel Apoštol."
Srov. k Bíman. 15. 19. v&kol až k Illyrické zemi naplnil sem Rvangelium Kristovým." K tomuto, ovšem dležitému V.
11.
.leruzaicma
,^0d
místu
pistupuje
dicie
o
asu
mohli
statkové nalézati.
Pavlovi se
ješt
podánka 6ili trai starodávná Za jeho jako apoštolovi slavskému. vždy v Ulyriku Slavové, aspo zfl-
vypuzených Illyrik
Kotláovy
gpiay n.
byl
skrze
Vlachy
od
jakživosli
ili
Gilly
domov
Slav,
Slavfl
*"
a
274
Venet
Srov. Nesac s jinými národy propletených. „Slovené ist eine von Schlótzer Th. 5. p. 212. Nestor hiett die Ilhjrier fr Eriáuterung von lllyrik. tor
Slaven.^
Znlka V.
„Ivan."
5.
Tetinský
13.
Hájek
Srov.
asu jednoho cht
sob
r.
pojav nkteré služebníky své a psy jel na reku jenž Míza slov, do jednoho velikého tu
sám knize ze svého luišt
likou lani, kteráž jsouc ní
se svými psy
na
„Boivoj
,900.
kratochvil lov
uiniti,
pres
údole,
a
postelil jednu velmi ve-
prostel ena bžela, a kníže za bžal. A když pibhla pod
koni
jednu vysokou a velikou skálu, ze které silný pramen vody tee, do vody vbhla a tu se psm bránila. Tol Boivoj pibh a sesed s kon tu lani svým meem z vody hned padla a umela, a vemene velmi nad obyej mléko teklo. Boivoj se služebníky tomu se poal diviti. Tof muž jeden dosti
probodl, kteráž vyšedši z jejího
velmi
veliké
bos,
hrozné postavy, s holí, v sukni dlouhé,' nad obyej dlouhé maje, oboí až pes oi
vlasy
penesené, vyšel z té skály ka jemu: Pro si mi zabil mé zvíátko ? Boivoj se velmi ulekl, i všickni služebníci jeho, neb takové osoby lovka prvé nikdá nevidli. Tu Boivoj vzav zmužilost a blíže pistoupiv ekl jemu: zléli jsi ili dobré? Odpovdl muž: lovk jsem a služebník nehodný Pána Ježíše, jenž tuto bydlím ve ve jménu Trojice svaté, ekl Boivoj: uved mne do I svého píbytku. I ekl muž pojdiž a ohledaj. a obrátiv se šel do skály a Boivoj se služebníky za ním^ a když jsou tam vešii, divili se lakovému píbytku. I ekl kníže Povz mi, které jest tob jméno Odpovdl na keslu dáno mi jméno Ivan; ze zem Chorvatské sem pišel otec mj slul Gestimulus (Hostimil) a mále Alžbta. INeklan kuiže zemi tuto zpravoval, toho asu když sem já sem vsel. lyidcet a dv lét zde bydlím. Už jest let 14 jakž mne žádný lovk nevidl, Aniž jsem z této skály ven vycházel. Milost boží mi :
'?
:
:
;
275 dala
zvíátko,
toto
jakožto syn krále
néhož jsem mléku za pokrm
užílegendy vypravují, že tento Ivan, chorvatského a dalmatského (Gostii.
Jiné letopisy
val."
a
byl 0(1 zbourené polianské stránky národu nucen anebo k odeknnti se kesCanského náboženstva, anebo k odeknutí se trnu. On toto poslední vyvoliv šel pro vtší bezpenost života do cizó krajiny, jmenovit do Cech, a stal se, podle ducha tch as, ponstevnikem. za preilmét epickt; básn jednoMuž tento sloužil už mu eskému básníi, pod názvem Ivan báse epická
mila),
i
,
:
v
pli zpévích, od
I'".
A. Hokosa,
Znlku „Olto
V. 7. v.
z
v
14.
Bamberku"
Viz
Zp.
znlku
II,
(58.
10.
Znlka
15.
„Košciuško" Polák,
II.
V.
hovaný
nar.
1
svobodné obce Polské, udatný 1817. v Sololhura ve Švýcar.sku. V.
V.
vládce
,,lvon,"
11.
ruský,
V. byl
dvéstietcho
obrovské velikosti
jama
ruské
Tatari^kého,
Panoval
íše.
1462—1505.
r.
nýh
Stcrnberg,
ili
Vasilievi. prvý samo-
Veliký,
III.
zíámalel
tvrce nynjší
polní
zemel
bojovník,
131.
zn.
II.
Litv, vy-
v
nejvyšší
Hvzdohorský
„Jaroslav"
11.
Viz Zp.
750
ve škole kíideíské ve V^aršiiv,
velitel
od
1823.
Praze
12. ^Žižka."
triumfil
nepemožený 23
tento rek
poádném
jedné
ani
a
v
bitvy
potýkání se neztratil,
djepisec Baptista Ful<;oso nad
a
\'\Kkz-
nepítelem doho vlaský proto s
ilanibala
a
jiné
starožitné
hrdiny klade. V,
12.
„Dušan,"'
/.namenilý srbský
ecký mu drahou
stvi.
cí.xa
Štpán Dušan píjmím Silný, On povýšil Srbsko na ear-
panovník.
Kantakucen
korunu.
uznal
Panoval od
r.
lio
za
1336
cara
a
— 1358.
poslul
Srov.
VolksL d. Scrb. T. I. S. 19. „Diischan d. Gewallige bewies sich als ein Mann von den nusgezeichiutFoldhermgabeu, EigDScharien, ungewólioliclieii 8teu Ya/r/,
18*
27fi
und Willenskraft. Er vergrosbedeutende Eroberungea, erhob und verbreitete weithin den Ruhm
grosser Verschlagenheit
durch
serte Serbieti
zum Zarenreiche
es
seiner WafTen.
Er
Gianz, den er nie,
gab dem serbischen Nair.en einen weder vorher, noch nachher gehabt.
Zuletzt giiig er damit
zu werden sich
nach
;
bereits
um,
orientalischer Kaiser
selbst
byzantioischen
Nachrichlen
hatte
zum Imperator der Rómer und
friiher
er
Tri-
baller erklárt."
V. 12.
„Želislav."
Srov. Niemcewiez, Spiewy hist.
mgžny Želisaw przywodzQcy woyskiem Polskiém przeciw Morawianom, rgk^ utraci, nie bez zemsty atoli, bo niepokonany tak ci^žkim ciosem, Morawca, który mu praw;> uciql:, lewa zabih'-' Srov. CítatiJcu str. 88. V. 12, „Chrobrý", Boleslav Chrobrý, polský panovník, nar. 971, zemr. i025. Niemcev. Sp. hist. str. 43. „Boleslaw rozciqgnqwszy granice Polskie od mora Baltyckiego do Dniepru Elby zashižil na imie pierwszego w swoich czasach woiownika.'* Srov, Stritter, Mem. Pop. 11. V. 13. „Svarun." str.
64. „Za Króla Boleslawa Krzywoustego
i
p. 33. ^In bello adversus Misimianos, Suarunas quidara nemine, vir Slavus, hastam jacit in eum, qui minus tectus erat, et ferit letaliter, quo collapso, slatim excussa est testiido, inversaque corruit." V. 13. „Suvarov," Suvarov-Rymniskoi, Petr Alexei Vasilievic,
v
hrab, nejvyšší polní vdce ruský nar. 1720 vsi Suskoi, zem. 1800, v Petrov. Podle
Ukrain ve
jeho vlastního vyznání celé želo v ti$
tch
slovích
:
jeho
Stoupej
Suvarov^ Budae 1799. V. 13. „Pt Chorvaia."
apud
a
bij
umní !
Srov.
vojenské zále-
Srov.
Vita
Co?istan.
CoJni-
Porph.
p. 389. „Abares sedes ín Dalmatia posuerunt. Chrobati vero tunc habitabant ultra Bagibaream, ubi nunc šunt Belochrobati. Una autem geneStritter
T.
I.
nempe quinque fratres Clucas, Lobelus, Coscntzes, Mucblo, Chrobatus, duaeque sorores Tuga et Buga una cum suís populis discedens ab ipsis, in Dalmatiam venit, ratio,
:
ubi Abares incolas invenerunt, belloque per
aooos
ali-
27r eos
gesto,
viceruut
quot
inter
alios
inlerfecerunt, alios vero
Clirobati,
parere
sibi
Abarumque coegerunt."
V. 14. „Niklo." Srov. Ldtzov, Gesch. v. Meckl. T. I. p. 108. „Eines Tages lief ein Streifzug, an welchen Niklots Sóhne, Pribislav und Vertislav, seibst Theil
Die nacli dem Verlust sehr unglticklich ab. Pferde und taplersten Krieger lieimkelirenden Sulme emping der entrúslete Vater lióchst aufgebracht und iiahmeii,
iiirer
iiannte
sie
Memmen,
schimpriichen FIuclil
dass sie den Tod niclit sulcher vorgezogen. AIs gtilte es, eine
Bcschimprung zu
riiclien,
wallnete
ungcsiiumt
lapfere
Hechte,
seine
der
zog
—
bejabrte
an
der
Fiirst
Spitze
So starb Niklot, unbeEhre und Freiheit und ging, der Wendenfúrst , mit bohem ritterlichen niácbtige letzte Wie einer Sinne seinem Volke ini Heldentode voraii. erschiitternd durch deu uralten Eicbo Fall gleicbsam Forst halit, so wirkte Niklots Tod weit und breit Verwirrung und Schrecken uuler den Wndeii." auserlcsenen Scliaar.
einer
siegt im
Kampfe
fúr
Znlka V.
16.
Srov. Joh. de Thiirúcz, Chroii. 243. „Conlulerat regina Elisabeth, Alberti regis post mortem, castrum Zoliense et caeteras illi adnexas munitiones, uidam Johanni Iskrae, denominato de Brandis, homini Boiiemo, arma lleclere docto, et illum cunctis niontanis civitatibus Cassoviae scilicet et caeteris in tutorem praefecerat." Matth. Belii Not Hiuuj. '1\ I. p. 53. „Invalescentibns Hussitis. iovaluerunt simul Slavi nostri (in Ihingaria), nucliqiie šunt novis felluihj.
11.
„Jiskra,"
C. 34.
]).
,
rocissimae gentis accessionibus.
Sigismundus prohibere baud poterat, quin agminniim huc irruerent, ociiparent cBslello, et utroque Carpathi látee etiam sedes ponereot, pcrpetuas hic, temporarias Nonduni prollialibi. gati prorsus fuere llussitae, cum Elisabetha, Sigismimdi filia, vidua Alberti regionem omneni Pusonío, Cossoviam usque Bohemoruor. auxiiiis complevit. Tunc vero quis est
qui
dubitet,
Slavos noslros extulisse caput accepisseque
278
^ Srov. Dlugoš,
supplementa."
„Joaimes
Hisl.
Pol.
L.
13. p. 82.
Hungaríae ab exigua manu Joannis Jiskra ad Lucensc ca&trum (Luenec) viaexuitur
citur et
tum lia
de Huiiiad Guberuator
cum 4
vix
Jiskra
ciistris,
tnillium
equi-
pedilum maiiu ad hosles coutendit, qui 16 milarmatorum babere aestímabatur. Fatigatus erat omnis et
exercitus
Jiskrae
captivando
JoaoDes HuDÍadi, dum fugám et ipse iniit."
occideodo
et
suorum
fugani
fugientes,
sistere
uequiret
V. 12. „Koutek" t. j. Turec, srov. Zp. III. zu. 15. V 16. stoku kteréžto Znlce v. 3. dodej ješt toto letí bylo v Mošovcech kvetoucí gymnasium, jehož rektoi byli Mikul. Kolaciuáš 1580; Vojtch Huseiius rodem z Prívíze Petrus Malus jinae Jablonský z LiptoMnozí uení, v Cechácli živší, praco^a r. 1597. vavši i umevší mužové, z Mošovec rodem byli, k. p. •los. Gassur, knz v Cechách r. 1580; Jan Duchon. knz ve Lsfibori r. 1582; Dan, Nakuš, knz v Žernove r. 1582: Jii Tesák arár v Praze r. 1604. a vsickui :
— ;
Institorisové.
Znlka V. 1. „Bogdan Jug." Jug
srbské knžny, žitného plemene v str.
test
Bogdan
byl Srb, o tec Milice
knížete Lazara, pocházel ze
Nemanií. Jeho
Sveslovje,
knize
\iz III.
a
17.
a
syn
od Popoviíe
u
staro-
jeho životopisy Peštu,
Svazku
131.
Znlka V. 3.
„Miloš Obili"
Srb,
19. vedral se v bitv
dvma
Ko-
do Amurata I. jakoby s ním o pokoj jednati, Lazara a Srbskou zemi jemu poddati chtl, než když jemu sultán ruku k políbení vystel, tento jej v tom vraždiv probodnul. Joho rám chová sovské 19.
ervna 1389,
se
stanu sultána Murata aneb
se prý posud v Caibradé ve zlat.
prvodci
až
279 V.
10.
-Ravuíllak^
Marota
;
IV.
Jíudíclia
D.
sir.
I.
krále
Kocebuea, -Scacvoia" Hi-
franc.
Sira,
Výbor
ze sp.
25.
Znlka V.
Nmec
^Sand"
man, chtl amordovati Porsenu. Viz rec.
Prancouka za-
Cordais^"
„Charlotle
i\.
dýkou
mordovala
„Ony
20.
Theophylaclus, apud Strilter, „Caplos Siavos Alexander flagrig unde illis <^euus. Qui vesaoa subiiciens, perciinctabatiir,
Mem.
.3.
T.
II,
p.
zajaté."
59.
mortem
subnixí confidentia, cruciatns et
flHgellorum
doloresque
velut in
Gebhardi Gesch.
liebautiir.«
diese Peinígung
W. B.
d.
[.
suchteu die Grieclien
faciebant,
nihili
corporibus
alienís
S.
pa-
„Durch
10.
weiler
nichts
zii
Gegend der Stamm der gefaogenen SlaTÍnen woline. Aliein die Siavincn starben ohne erfaiireo,
als
in
welclior
Bericht zu ertheilen."
V. 8.
saství od
„Císa Maurii" 585 ()02.
r.
—
panoval
Znlka V.
6.
Jejich jnoéna niila,
21.
„Bojovnice Dvinské." jsoii:
Vlasta,
Hravka, PtÍHila,
Viz Hájek,
Slratka,
Mládka,
Vratká, Hádka, Castava,
ve východním cí-
Sarka,
Dobroslava, Zdobena, Iloršovna,
Hodka,
Nabka,
Klimbojna,
7SS.
r.
Budislavka,
Vše-
Svatava,
Dobromila,
Rodslova, Mílitka
a
t.
d.
Razgovor ngodni národa sfovinskogn, u Mleczi 1801. str. 136. ^ Písma od divojke Marule, kukkoje oslobodila grád Lemno i 147.') Leviio od turske vojské, kojaga biše podsíla na izvageua íz Sagreda.'-* Katani. ()rhis Ant. I. 243. ^Celebris est upud lllyrios Marula divojka, quae Turcís a. 1475 Leninm obsidentibus, pate urbís praefecto caeso, sumtis ejus armis et vest, adeo fortiter irruit V. 6.
„Marula"
Srov. Cacich,
—
in
a
hostem, ut milílein moenibus repulso."
metu
correplum
exrílarit,
hoste
^
280 V. 8. „Které padly v Caihrad."
Srov. Nicepho-
„Ad Constantinopolim T. II. p. 72. cadavera Slavínae quoque mua. 636 ÍDter caesorum lieres inveatae šunt.'' pag. 1003. „Inter cadavera Sia-
rus ap. Striíter,
vorum
etiam
mulieres
ÍDveDerunt
babitu
virili
tectas,
quae inter maritos in Romanos pu^naverant.'^ Srov, Veleslavín, Hístor. V. 9. „Ti Taboritky." „Na pahrbku Vítkov (nyní Kalend, den 24. ervence. Žižkov) u Prahy nalezeny jsou mezi zabitými Tabority i dv ženy a jedna panna, kopím ozbrojené, které s ji-
nými zmužile bojujícími padly." Srov. Annal. Fuldenses ad A. 1000. „Mense Májo mísit (Rex Ludovicus) Thuringos et Saxones conlra Slavos Marahenses (Thuringi et Saxones) hostibiis terga verterunt. et plurimis suorum amissís turpiter redierunt, ita ut quidam Comites in
illa
expeditione
fugientes a mulierculis
verberati et de equis
V. 12. „Polky." Srov. Gol&biowski.,
lánku: „Jan
lil.
illíus
regionis
terram fustíbus dejecli referantur."
in
Sobieski
1677
— 1693.
hist. pols.
pi
Za tego pa-
oowania okryly si^ slawQ z kobiet Chrzano\vska, która mgža i zalogg do dzielney obrony powierzoney im Tr§bowli natchn^ta."
Znlka
22.
V, 2. „Amazonka." Amazouky byly bojovné ženy národ, zvlášt u Sarmat. Srov. Plin. „Sarmatae 7. Gínecocratumeni, Amazooum connu-
u starobylých 6.
bia."
Dvatm
novorozeným
pravý
prs
upalovaly,
Jména aby v boji pi napínáni luku jim nepekážel. mnozí rozliné odvozují, hned od eckého mazos, prs, jakoby ekl bezprsnice , jiní Samoženky (ženy píší samy pro sebe panující), jiní Muženky (mužatky). V. 6, „Platerku," Caecilia. V poslední vojn Po-
Rusm, 1831,
lák
proti
letá
slena
z
adjutantku.
I
povstala v Litv krásná 19tihrabcího rodu Plater, jako vdkyo vlastního vojska Ulán, ozbrojená a po vojensku odná, uinivši sob svou komornou (Constancii Wisiockou) za skélio vojska.
její
bratr
hrab
Cezar,
byl
vdcem
litev-
381
Znlka V.
Ant
„Bož,
7.
C. 28.
Get.
král."
„Winitharius
cinctum, eosque
23.
in
Srov. Jornandes de reb. Antarum fines inovit pro-
aggreditur
duníi
prima congressione
sii-
regemque eorum Booziiomiue cum iiliis suís et 70 primatibus, in exemplo terroris, cruci ailixit, ut dedititiis melum cadavera pendentium geminarent." V. 9. „Mezamír." Srov. Menander, apud títritter. deinde
peralur,
Mem.
T. II.
vexati ad
p.
fortiter egit,
inimíconim
„Slavi
4/.
Abaros legalionem
excursíoiiibus
ad quam
niiserunt,
Meta-
mirum, Idarisii filium, Celagasti fratrein siilFragio elegeut captivorum egeniiit eliani precibus runt, quocuni aliquos ex eurum tribu redimeret. Abari transgressa et spreta ea, quae legatis debelur, reverentía, nulla habita ,
reiigionisque
juris
ratíone,
Alezaniirum
„Cba-
necant.
panovník Abar. V. 12. „Laborca." Srov. Anon. Bel.
gsn,"
Not. Edit.
r.
Endlicher. C. LI. p. 118. „Dux Almus et sui primates ad caslruni liung equitarunt, ut caperent illud. Kt dum
rumes ejusdem eorum ducá vocaslrum Zemlum pruperabat, cabatur, fuga lapsus, ad quem milites ducis persequentes, juxta quendum fiuvium compreliendentes, iaqueo suspenderunt in eodem loco et a die illo fiuvium illum vocaveruut sub nomine ejusdem Laborcy." V. 12. „Sobor.^' Srov. Anou. Bel. r. N. C. 37. ^Zubur dux Slavorum Nitriensium captus in p. 156. custodiam Iraditus est. Zuard, Cadusa et Huba iracuudia ducti Zuburium duceni, quem nudíus tertius cepecaslra
metati
rant,
niurum,
qui
supra niontem excelsum
derunt,
bur
essent circa
nemine Laborcy,
castri,
unde Rions
a
ille
nuucupatur. " Srov.
die
in
tunc
lingua
Iaqueo suspenusque nunc mons Zu-
ducentes, illo
Eiiijels
Gesch. d. Uwjarn. T.
Erweiterung der Magyaren lung uber Gomor, Neograd, Granfluss, „Die
fiiufte
tra.
Hier
wurde der
uabiii
bis
;iii
die
I.
Rich-
die Nei-
Slaviscli-Niihrisclie FcKiberr
Zobor
und auf dem heutígeii Berge Zobor, unmenschlidi geiuuj aufgebaogeD."
geschlagen, gefangeu
282
Znlka
#
24.
V. 3. „Bojan" starovký ruský
sn
vážnosti byly,
veliké
u
nezachovalo mimo jméno.
zpvu
hrdinského
r,J^gor
as.
vikem starých Praze 1821.
z
zpvec,
nichž se
a
iní
skladatel
nazývá
jej
sla-
Hanky,
V.
vydání
Igor,
:
jehož pívšak nic
nm
Zminku o Swatoslavi^
Viz
nám
v
„Lomír/ Srov. Zp. I. Zn. 93. „Lomnický." Boh. doct. p. 310. Simou Lomnicenus de
V. 3.
Srov. Balbin,
poeta bohemico idiomate praestiinlissímus, cui Budec necdum párem habuit Bohemia. Praecipuum ad bobemicarmine cultissímo cam Posim hominis ingenium fuit :
loquebatur, probandi ingenii
causa respondebat apposito
non secus
et
veuusto carmine,
in
uno, versiculos fundebat mille trecentos."
If.
zn.
111.
v.
ac
qui
ille
stans
pede
Srov. Zp.
8.
„Gundulit" Jan Frant. vlastenec Dubrovuický slavný mnohými básnmi, obzvlášt nar. 1558 f 1638, Osman, v Dnbrovníku r. 1826. hrdinským zpvem V. 4.
:
V. 5.
„Záboj."
V. 5.
„Kacic"
ádu
:
V. r.
zn.
I.
93.
aneb Cacich Aud. Miossicb. mnich
Františliánského, nar. v
básn slat
Srov. Zp.
Brist v Dalmácii.
Vydal
Razgovor ugodni národa slovinskoga. 6.
,jZáviš,"
eský
1292. Hájek o
ho rozliných pisní výborný zpvák."
nm
složil,
krále
básnír,
praví
:
Václava olíia,
„Tu (v
ialái^i)
neb byl muž dosti
mno-
uený
a
„Krasicki, W^jíyk, KochaV. 6. 7. 8. 9. 10. nowski," Poláci; „Lomonosov, Deržavin," Kusové; „Musický," Srb; „Streyc," ech; „Hruškovi" Slovák. V.
11.
„Holý" Jan,
slovenský
básník, katolický fará v Nitr. stol.
r.
1849 zemelý
v Madunicech, sepsal
Svatoplukiadu.
d.
si.
V. 11. „Vodnik* Krainec. Srov. Scha/aík, Gesch. Lit. 1826. p. 286. „H. Valent Vodník, Schulauf-
seher zu Laibach, bekannt durch seine Pesme za pokušíno 1806, durch die Landwehrlieder 1808.**
283 V. lák,
i1.
eský V.
„Zdirad," celým jnriéoem Milota Zdírad Pobásoík; „Žukovský" ruský.
„Druibacka"
13.
polská;
„Božkovi" dalmaeská „Bunina**
j,Dobromila" (Retiková)
tÍDsko-srbská;
;
ruská básníka.
Znlka
25.
V. 14. „Julka Radivojevika.** Podáváme lu výtah od ni samé sepsaného a skadateli tchto básní
i jejího,
podaného životopisu. „Já Julia Radivojevi rozená Viatovi, spatila jsem svtlo svta r. 17!>9, dne 2. ledna M&j otec Jan Viatovi byl tam ve Veršeci v Baat. vrchnostenský rada a zprávce srbských škol za dvacet V jedenáctém roku matka má slula Sára Niko. rok& mého vku ztrativši oba mile rodie, šla jsem do Vídn k ujci svému Alexandrovi Nikovi, kde jsem sedm rok bydlela a nemálo z niatcriny zapomenula. Vracujíc se do vlasti pes Pešt r. 1821. uinila jsem náhodou zná;
Hadivojeviem, méšíanem a krejnimž jsem téhož roku do manželství vstoupila. Zde jsem se obeznala se srbskými knihaobzvlášt s nevýmluvným mi a spisovateli, ítala jsem potšením díla Obradoviova a zaala tohoto miláka most
Maxmiliánem
s
ovským
mistrem,
s
Roku 1829 vydala jsem Thalii, následovati. pak sepsala pojednání o vychomalý Almanach srbský potom dobrou radu pohlaví vávání zvlášt ženského pro srbské dcery podle Kbersberga se mnohými vlastními pídavky. Mám též v rukopisu smíšené básn pvodní,
zdaleka
i
;
;
14 archC.
Znlka
26.
Frank Jan, ech sedlák, rychtá Marie 1741. estným penízem od Tberesie a Josefa II. obdaen. Msto Plze právem méViz jeho životopis nm. od prof. štanství jej poctilo. Nmeka r. 1796, esky od Fryaje. Jeho spisy v JungV.
v
10.
Milicich,
maonov
„Vavák** iiar.
Hist. liter,
eské.
284
ech, pastý ovec
V. 11. „Volný" Jií, zem. 1745. Srov,
v Kráto-
Volného veselé písné,
.liího
nohách,
nm
v Hist. Král. 1822. Jungmann píše o 692. „Básník pirozený a to jeden z lepších." rozený Bosnák, ve vsi „Filip Sijepac" V. 14. Tato Medjasehi, j.lratil zrak v dtinství skrze osypky. slepota vedla ho ke zpvu a hudb. Jeho poetický vtip krásn se rozvinul obzvlášt pi povstání Srbu proti
Hradci
v
sir.
Po vypuklé vojn on sám se nejvíce pi tá-
Turkro.
boích
srbských
leženích
a
iny svých krajan, z
jak
obrazotvornosti
vlastní
mnohého bojovníka
zpíval
zdržoval,
hrdinské
dodav
vypravovati,
je slyšel
Tyto zpvy uadclinuly. Jeho 4 sy-
básnické barvy.
rozhorlily a
nové bojovali spolu s jinými za osvobození vlasti. Sám šanc a píkopu, bral husle Filip sedával u prosted kule vkol nho fia zpíval zerstva, ani nepátelské
ely
bil,
já
zpvák
šedivý slepý
zpv
uinil pestávku volaje: bite! jakdybych nebyl slepým. Možno že ten
pršely. Tytýž
a
kobych
znmil
\'V.
Nkteré z jeho až posavad žije. Gerhard^ Wila oder serb. Volkdieder,
Znlka V.
„Vavín"
5.
27. bobek, bobkový
laurus,
latiu,
strom.
„Uodola"
V. 6. Štefan, str.
135.
sucho, nkolik
zpvem
Srov.
Jest
dvat
chodívá
u
po vesnici pivádjíce.
jako déšf
rozlinou travou že tla nevidno, a
vysleená.
a
obváže,
ta
tud
povstalo
písloví:
o ženské, která píliš
b
kvílím
Jedna
dvina
tak se obloží
se zove Dodola.
Vyfintila
mnohé
se
šperky
—
Dodola ozdoby na so-
jako a
a
Od-
má.
Znlka V. 7. r.
Vuka Srb. že v lét, když od domu k domu se
Serbski Rjenik od
obyej
1829.
28.
„Ohlas písni Ruských"
tisf.
ponejprv v Praze
285
Znlka
29.
V. „Schneider" Karel Sudimír^ justiciá ; 10. 1766. v Hradci Král. Jeho nmecké básn vyšly pod názvem Poetische Versuche von Karl Schneider. 1817. Jeho eské pod názvem: Okna v hásnéní eskérn, od K. S. Snaidra, Zbírka I, v Hradci Králové, 1823, Sbírka H. 1830. V. 10. -Svoboda" Václav Alois, nor. 1791 v Navarové, profcssor iiuman. v Praze. Jeho nmecké básn jsou: Kóniginhofer llandschrift, verdeutcht; a po rzná v nmeckém asopisu musejním ku pr. I. Jahrgang, Juni. S. 11, Kleinskal. S. Tamž, December 3. Der eiserne Hahn von Raab a t. d. Jeho eské básn viz v Hist. lit. eské od Jiingmannn. oar.
:
:
Znlka
30.
„Tátoš" u Slovákíi (a MoJar) bájený, záhubené postavy. asto se zpominá ve slovenských rozprávkách a písních. V. 9. „Vítkovic" Michael, narozen 1778 v Jagi, kam jeho rodina ped 200 roky ze Srbska piputovala, zem. 1818 v Pešti, byl advokát a úd maarské novozaložené akademie maarsky. psal epigrammy srbsky V. 3.
k
zraný
i
;
Srov. Csaplovils, Slavonieii und
„Dem
serbischen
Croatien.
Michael
Diciiler
II.
Vitkovits
B.
S.
hiell
296, Herr
Musicky in einer serbischen Ode die Liebhaberei der imgarischen Sprachc vor und ermahnte ihn ía silvam ne lignn ferat." Srov, Serl)ska pela na god 1S32 ot
Paula Stamatovia n Budiniii, str. 57. Kde jistý Maar takovýto, tam ve srbskou peložený, soud o ném
e
vynáší
:
„Vítkovic,
písma, basne i
i
muž
nndpisi svagda
preizjašna dla
ostati
nostiju
Serbskii jezyk
nostiju
Ijubio je
je polagao
i
:
fe
Ijubio jo
rod,
sokroviše
byo,
i
to
stichovi,
maarské no
Maírarskii jezyk
i
naivete
je Serblin-Maar
kog
i
psnoslovnd
literatue slavná
neogranicnnom skloneogranicnnom skloi
rod
:
blaženstvo
i
úpravo svoje
u
šlo
takový Serblin-Maar, kol je
286 mnoge roenne Maare prevozchodio, Nejprvjší maaršti
Vítkovice zvláštními takto
o
nm
Berženi,
básniri,
sobom
za
Kazinci a
maarskými ódami.
ostavio."
jioi,
slavili
Tento poslední
básni:
„Ty budeš prvý, jejž pozdji náš Horáni (životopisec) Uctiv bude jmenovati, že si naši vlasti íiec, jako její bodný syn. Od Papaibo rozobnéným srdcem miloval ;
A
ano posavad vzdlával." Naproti tomu Lucian Musický, v odé Míchailu Yitkoviu^ z
tvé stránky
prvý,
Jedinký byl, který
takto zpívá
ji
:
^Cujem
užim slovom
vsegda
te
Kad eš mi Serblin byli V est otej sjení kad eš dokázati Da Koda swoga Parnas neprezireš? Na ovom za te rastu laury, S Rodom je svezana sláva naša. V nmu smo devo bogato vtviami, A izvan nga granice odpadše Glasiaša.
1
suché.
Vnac
sebi plete
NégovH išušíi polzu,
Od
slávu.
vas premaogi jezykom, uravami
Prelilis jesu
Dake vo sosjedne,
Vo Calmonosce, volke vaše. V synové Arpáda v cuže stádo. :
I
Nmci
razným skiptrom
Serbskii
my
2.
;
barbiton uzmi, pévai
Znlka V.
—
služe,
Dleju jednoj na nivi složno. Ty jezyk Ijubi On je sokroviše myslej Roda,
v.
?
32.
Zpv
Viz
„Mažarna.*'
111.
Znlka
15.
10.
V. 9. pisec
',
,.Ptolemeus"
couský mudrc a
hvzdá
ecký hvzdá
slavný
„Cartes^ Descartes,
lat.
nar.
a
zemé-
Renatus Cartesius, frao-
1596 f 1650. jjNewlon"
287 anglický mathematík a hvedá narozen 1G42 j 1727. „Tycho'^ de Bralie, dánský hvzdá, srov. Zpév Vilhelm, Nmec, na„Heršel" H. Znlka 111. v. 5. rozen 1738 v Haiiovru, nejslavnjší hvzdá nových
Isoak,
as.
Znlka V.
„Moch" Slovákm, mech Cechm sluje. To od médi (vece) rozdílnjší. výraznjší,
1.
prvé jest
33.
i
i
Odtud mochnatý, omochnatti. „Presl"
V. 4.
professor pírodoznanstvi
editel
a
pírodovny.
k.
c.
1791,
Svntopiuk, nar. v Pra/.e
.Ihh
v lékaství,
doktor V.
Srov.
„Zalužanský.'*
9.
Hrabte
Berchtoldu
z
u
S.
J.
od
ISoslIiná
V,
B.
Praze
v
Presla,
1820,
„Nejprvjši, který z ohledu pohlaví rostlin 172. svtle se vyjádil, jest náš krajan Zalužan ZaluzansUý
sir.
ve své knize a
[>ak
Slethodi
ve Frankfurt
svou soustavu V.
„Diviš."
1 1.
na
rostlin
v
1604 vydané.
pravdu
který
veliký Line,
herhariae
rei r.
o
nj
pohlaví
r.
1592.
Nyní
pišel
nahlížeje,
celou
Praze
—
osnoval."
Srov. .junjíinannovu Hist.
lit.
es.
str.
j^Prokop Diviš, ádu praemnnstrátskélio, nar. v 330. Žamberce 1(J9(; f 1765 nalezl hromovod (r. 1754) týmž asem jako Franklin jeden o druhém nevda." ,
V.
Kím,
12.
V.
Srb,
nar.
1773
v
v Budíne 1801, „Chindný" Avnosl Bedich, kde jeho otec uilelem práv
dily,
12.
Witeberku. jeden
z
hlasu.
Vydal
rie
Athanasius,
ve Svato-Petrov, vydal srbským jnzykem:
profes,
Fyziku^ 3
a
„Stoikovic"
nar. byl.
1756 ve On jest
zpytatel zvlášt zvuku
-
nejostro\lipnj.šich
nm.
1787. pak Akustiku. Lip.s. 1802. Chladný jest neomylné slnvského
des Klangcs, Lips. Metheorolitlien.
pvodu, snad V. kote,
asi
z
míli
anebo potomek Srb.
Lužic,
13. „Petjan"
l>obroimt\ evanjr. kazatel na Cin-
od Pe.^l.
kteié sáin vycpati umi.
Shi
Složil
znamenitou sbírku &pis ptukoslovuý.
plaUii,
288
Znélka V. 4.
34.
„Method malí." Srov. Dobrovský,
Method Prag 1823.
S.
83.
„Wir
Cyrill «.
unlerschreiben Asse-
manis waiirsciieínlichen Schluss, nach welchem unser Method von dem Malér Mefhod der fíir den K. Boris Bulgarei malt nicht verschiedeii, sondera in der
—
—
Conveniunl temrait ihm eine nnd dieselbe Person ist. pora (heisst es pao;. 44). nomen Methodii, locus praeprimo Bulgaris, dicationis, iiistorici denique, qui illum Grnde genug fur deinde Moravis praedicasse scribnnt. unsere Meinung." V. 9. „Schiavone", vlastn Andrea Medola, rodilý r.
1522 v Sabeniku v Dalmácii, odkud i Slavonem umel r. 1582. Jeden z nejznamenitjších malird
nazván,
ve mnohých obraVenecianské školy, .feho díla jsou zovnách Itálie, Francouz a Skladaku spatení. tel tchto básní vidl v Drážanech od nho dv svaté
Nmc
rodiny, a Krista. V. 9. „Kupecký" Jan, nar. Uhích, um. 1740. v Norimberku. vlast
opustiti
a se
Ve trnáctém roku emeslo dán. Než
Zbhna uení, a
žebraje
byl
že
pohlížel
se
svou thotnou ženou prchnouti. Kupecký od otce na tkalcovské
piln
hrab
dle i
dal
1716
na
malíe,
kterak
nho nkteré
malí
ho pak malíi kterýž jej po dokonané Vídn pojal. Tam zstal do Vlach, kde se 22 let ciana, Corregia, Guidy a
Cobor
Pezinku v
nebylo. to vtipu jeho pimeno pišel k zámku hrabte Cobora v Uhích
vzav uhel vymaloval trefn,
v
Otec jeho byl ech píiny náboženstva musel
a nišfan Mlado-Boleslavský, z
svou
1667.
nad
Klauzovi
podivili.
tím z
maluje.
podobizny
Lucernu
v zámku se Kupecký ti léta,
práci
I
tak
Hrab
do ueni, sebou do potom hol
zdržoval, a obzvlášt díla Ti-
Carravage
Var
sob
za vzor
Karlových, aby
ped-
tam císae Petra vymaloval. Ten kníže zamiloval se nesmírné do Kupeckého, zvlášt proto, že s ním mohl slovansky mluviti. A chtje ho s sebou s velmi dobrými výminkami do Rus vzíti, nemohl jej k tomu
stavoval.
Léta
šel
do
ruského
i
289 Nezavazovati
pivésti.
že proto službami
nikomu
se
povoláními
a
Fuesli
o Kupeckém,
sta jiných
stáli.
brané
pirozenosti a barev
sile
malí
svét
vo
koli
di
mu
byloC
polirdnul,
nepevýšil.
it,
Vaudik
ani
Viz
Fr.
tak
o
milé,
které na
jebo v seani
který-
Novotnij z
Luze^ Krou. M. Bot. str. 238. Skladatel tchto básní má od Kupeckého dvó kopie: Petra Veliké/to a samého Kupeckého se synem na mdi. V. 10. „Losenko," ruský malí, umel, 1773. V.
eský malí, um. 1674.
„Škrela,"
10.
11. „Janša."
Srov.
Lin/tart., Gesch. v. Kraia Anton Janšd war ein Mahler u. Bienenwirth aus Krain, beides ohne kunstgemasse Erziehung, konnte weder Deutsch, weder lesen, noch schreibeo, kam nach Wien, zeichnete sich als Mahler so sehr
V.
II, p.
dass
aus,
y^II.
•}'2l .
Aufmerksamkeit
die
er
der
Kaiserin
Maria
Theresia an sich zog."
Palacky v listu skladapsaném r. 1829. d. 17. listop. „Mezí všemi malíi, co jich kdy Cechie mela, nejvýše vyniká Kadlík (nyní v Hím), jeden z nejzuamenitéjších umlcfi našeho vku v každém ohledu, a pravá chlouba ech; lom horlivý Slovan a muž vysoce vzdlaný, jest pi V,
„Kadlik." Frant.
II.
teli
téchto
ten
nade všecky
básní
jiné
Co Kadlik
musí.
desátém
j,v
malíství, to
v
kostelci*^
jest
skvíti
se
Toináhk v hudb,
církevní, kdežto s nejpednjšími na svt o závod zápasí a už v Evrop slavn na slovo vzat jest, tak že ueníci z Anglie, z Vlach, z Polska a t. d. k
zvlášt
nmu tož
se hrnou.
tím
více
Tomášek
I
zasluhuje
jest horlivý
místu
všemi umlci slovanskými Kudlik ším stupni
ve a
Slovan, a pro-
Dcee. Mezi Tomášek na nejvyšSlávy
stojí."
1726 ve Gdamdi, ve kterémžto posledním uméní ou novou epochu zpsobil, um. 1801 V.
11.
„Chodoviecký,-'
sku, slavný spolu
i
malí
i
ohik
nar,
rytec na
v Berlín.
V. 12. „Mysliveek" eský hudebník. Srov. .1/. Parízek, Gcsch. B. S. 174. ^^Mijslivcck erbíelt selbst in
Welscbland das Lob eioes der grússteu Meister." KoUároTy
spiiy.
n.
^^
896 V. 13. yiKozlovský* ruský rezbár, urar.
1802. „Dunajský* Vavinec, Slovák, ezbá nar. 1784 ve Zvolenské stol. v msté Libétová. Uil se ezbárskemu uméDÍ v Bysticí a ve Vídni, kde roku 1807 první akademickou odméou obdržel za vyhotovení eckého geniusa. H. 1809. osadil se v Pešti. Jeho díla ozdobují mnohé zahrady, domy a chrámy. V. 14.
Znlka
35.
V. 5. „Osolsob." Srov. Pránumeratious-Einladung an vaterlándische Kunstfreunde, durch die Kunst-Handluug des Ferdinand Tomala in Pestb, ani drei ungarische Geschichts-Gemálde des Johann Osolsobie, weiland Historien-Malers zu Pesth, námlích Zriny's
Szigelh
8.
Sept.
1566;
Báttiori's
dem 1479; Ofens Ersturmuug am 2.
Kinisi in
Oct.
am
der Sieges-Schlacht auf
drei Originále sind in
Wer die
lieldentod io
durch
Rettung
Brotfelde Sept.
am
1686.
13. Alle
Gouache und Miniatur-Manier gemait.
Schwierigkeiten kennl, womit die Gouache- Malerei,
sobild sie sích in ein bóheres Gebieth versteigt, zu kámpfeQ
Gemálden Gruppirung und Farbengebung, nocb mehr aber die fleissige Ausfiihrung bewundern raiissen, namlich eine Ausfuhrung in Aliniatur-Manier, welche selbst die Probe durchs Vergrósserungsglas aushalt. Demnachst wird der Antiken-Kenner sich an der Sorgfalt uud Treue ergótzen, womit in den Armaturen UDtl Tracbten alies bis in die kleiosten Niiancen ausgefiibrt ist. Ueberhaupt hat die Osolsobie*sche Composition hóchste Originalitat und historische Treue, in treiTlichster und sorgfáltigster Ausfuhrung der Localitát, der Waffen und der Tracbten."
hat, wird in allen drei
Znlka
37.
V. 8. „Potemkin." Srov. Fiorilh, kleine Schrijten, S. 62. „Fiirst Potemkin der Taurier, verherrlichte sein Andenken durch viele artistische UateraehmuDgen, io welcliea alleu das Ri^seamássige
lug.
Auf dea Befebl
291 dieses GAwaltigstwollenden stietren Marmorpalláste
schimmernH
vor,
Ueppigkeil
geschmuckt
der Kunst,
Pracht
iind
und
Gold
von
die
die
her-
mit
vier
aller
Welt-
um
ihre Kostbarkeiten auf eioen Punkt und selbst iliren Himmel [uater 60 táuschend naclizuahmeo. Das Paotheon, oder der Taurische Pallast, den er erbaute uod voríjuglich unter der Leituiig Kozlovsh/s verzierte, isl Iheile
plíindert,
zusammeozutragen, Graden dor Breite
vielleícbt das Praclitvoileste,
Tagen
geleistet
und
hat,
was
die Arcliitectiir ín unsereu
uuerreiclibar ao
Grosse
uod
Schónbeit."
V.
10.
Obrenovi"
j,Miloš
srbské
kníže,
jehož
podporou a štdrotou národní srbské zpvy sebrány vydány jsou. Srov. Wuk, Serb. Gramm, S. 5. (í»
a
—
Národn
srb.
Piesme
I.
str.
62.
Znlka
38.
V. 5. „Setníky dva chránil.'' Srov. Ckrist. Niemaye}\ Buoh d. Tugendeiij in Beispielen, Lcipz. 1320 T. II. pod lánkem Constantia: „Er rettete zwei Offíciere aus einem brennenden Hause, den einen lud er auf seine Schulter, den andern trug sein KammerdíeDer.*^ Roku 1812 ucíuil ve Steln ze svého paláce a píbytku lazaret pro ranné z francouzského nepátelského vojska.
V.
„Mladšímu bratrovi,"
10.
totiž
Mikulášovi roku
1855 zemelému císai Ruskému.
Znlka V. 7. ale
od
39.
„Polachy" ili Poláky, Pokuty, ne od pole, Volocliy Blach^ Polach, a vynechánÍM Lach^ Lech^ odkud maarské Lengyel
Vlachy
prvé
litery
(6ti
Len Jel).
i
V. 8. „Náboženstvím," svazku krestanských
svatého
nazvaného
:
i
v Rusku
Alexander
mocná
byl
pvodcem
,,heilige
samém popstvo caamenitó 19*
Alitn* osvítil.
293 V. 9. „Ministra osvíceni
iridii,'*
to
1802
se slalo
dne 20. zái. V. 12. „Slávy perla.** Srov. Conv. Lex. B. I. S. 151. „Unter dem Einzelnen, was Alexander gelhan oder veranlasst hat, miissen
chen Bemiihungcn der
slavischen
welcbe
eine
er
um
zuerst die
wahrhaft kaiserliSpracbe und Literatur erwahnt werdeo, durch
seine
Cultur,
Vólkerscha/ten
eigene originále
slavische
Civilisatiort
vorbereitet."
14. Svtovládná berla."* Srov. Rozli. Praž. 1829. Cis. 27. „Velikost Ruského mocnástvi. Celé Rusko má více prostrannosli než celý mésíc, a sice ruskými krajinami mohlyby se všechny jeho krajiny zastíti a pedce by jich ješt zbylo 123,885 anV.
Nov.
glických tvereních
má
19.
díl
bez
mil.
moi
a
V 28.
ohledu díl
naši
naši
zem
Ruska
celé
zem."
Srov.
P. Szenicensis^ Eine Stimme aus Ungarn 1832. Hamb. S. 77. „Když se slavný ruský vdce Kutuzov r. 1805, dne 5. pros. z Napoleonské vojny pes Uherskou zem a Tatry do Ruska navracoval, ukázav prý rukou na Tokajské pedhoí ekl ke svým setníkm: Toto všecko pináleží ke staré Rusii!"
Znlka
'
40.
Ruský císa Mikuláš, když dne 1830, sám v tak eeném cviném dom (Exercirhaus) svému vojsku povstání Polák oznámil, „Budeli potebí s vámi do pole táhnouti nadji doložil V. 5, ^Ta slova."
8. prosince
:
mám,
ze mi jako vždy svou náchylnost a
udatnost
do-
kážete?" Tisíceré hurra ostatní krpje krve za císae! Pohnutý tíia císa obrásmrt buim! byla odpovd. tiv se ke svým vrným promluvil ta památná slova: „Prosím Vás, páni moji! nenevražte na Poláky, oni jsou naši brati. To zboueni zpsobili jen nkteí zlomyslní. Doufám, že se s pomoci bozi všecko k do!
brému skon5í."
293
ZDélka
41.
V. 10. „Slovník Stulliho." Joachimi SluUii Levicon Pak II. I. Díl, Budae 1801. Dii Rjecsoslovje, Rafjusa ISOG. lil. Dii tamz 1810. „Sub faveDlissimis V pípisu ili v pedmluv praví Áuspíciis Francisci II. Maxima spe Lexíci meí trilinguis, Augustae domus Tuae patrocinio ac tutela, imo etiara munifíceDlía alíquando in lucem edendi, aono jam 1782. Vindobonam veni. Eadem etiim Augusta domus, tum me, tum Latino-Italico-Illyricuvi
:
et miro lioc meum, statím in suam fídem recepit, quodam constantique amore ac benefíciís complexa est,
opus
ac domicilium
mihi
et
nerent, inusilata
atque
quae
omnia,
atque
victum,
meum commodum, bonorcm,
ad
existimationcm pertimíLi suppe-
atque siiigulari Immanitatc
Auguste Caesar, velut Tuum Tíbi reddo et ail perpeluam grati animí in Te et in Augustam domm Tuam utque adeo signifícutionem, ad sempiternum et immortale cjusdem Domus Tuaeque ipsius in me, nieamque lucubrationem, vere Caesareae Iloc
ditavit.
ac
Hegiae
consecro
:
Lexicon
igitur
líberalitatís
ac
,
monumentm
nvjnificentiae
Singulárem humanitatem Tuam
in
Litteras,
ac
gentem Tuam HungaricoSlavicum, Dalmaticam, reliquosque Ulyricae linguae populos, Lexicon boc Irilingue, Tua voluntale, aucloritate Tua, Tuaque Caesareo-líegía gralia in lucem editum usque praedicabit. Dabam Pestini X. J. Aug. 1797. Joacbimus Slullius, rumilía Franciscanus, patria Hagasanus." V, 12. ,.Zpv" Peložení známé nmecké národní praescrtim Illyricas, atque adeo
písn:
,,Gott
erhalle Franz
in
den Kaiser
Znlka
!'^
42.
V. 17. ,,UproV(l8.'- Prvý, co toboto ímskebo císae národu slavskému pipisoval, byl, pokud zoémo, Uher, jménem Uifalva)/ ístok, v pojednání: Imper. Caesar Justinianus M. Slavicae genti vindicatiis\ Schedi-
mn
asma
Uistorico
Philologicuniy
Doctiss.
Samueli
Huni;
Amico suo
jro,
quo
Viro
Cscnianszl-y Ea/'ec:io aestitnatissimo
Clariss.
ac
Ti'e'}*si}nfnsi
Summos in
Arte
Me-
294 Nonas Sept. 1742. in Fridericiana Vifalvay Istoh. Ponvadž tento spisek velmi ídký jest, podáme zde z nho krátký výtah: honores
dica
3.
adeptos gratulatur
„Monumentm
ad totius Slavicae
gentis
decus
8C glo-
riam comparatum, ponam. Mam quis ad summum gentis vestrae decus pertinere iniicietur, dedisse eam imperio
Romano Justinianum Magnum forisque
gestarum,
dibus celebrandis
rerum
domi
in cujus
lan-
principem
omnino secundum,
nulli
nemo hominibus
Siavico no-
exteris,
mini non usque quaque amicis, est occupatior. Hune ego priacipem Slavicae genti viudicaturus et Jure Consultis Romanis de legislatore suo mystérium, de quo ipsis,
nondum revera in et procacia obora quodam módo
Slavicae utpote linguae ignaris,
mentem
veuit cogitare, nie
deteclurum,
trectatorum quorundam nominis Slavici
obduraturum, confido.
—
Justinianum
Imperatorem
JI.
hominem extraneum. et si soccatos Graeculos, cothurnatos Romanos, andiamus, barbarm fuisse, constat ínter omneš. At quali demum gente natus? Non dicam aquam plerisque hic haererc, inventi šunt, qui Germanicam ei originem adsertum irent. Egil illud devig Friedencianae Cancellarius, io
Lu-
Dn, de
Perill.
M. Ochridam, pstriam Justiniani, interpretatur Ochsenried quod signiiicat locum a bobus subactum. Quo factum fuerit ut Ochrida latinís diceretur Taitresia, Patrem Justiniani ex Theophilo, illius in adolescentia praeceptore, a popularibus suís lllyríis dictum fuisse Istok^ cum notasset Istok barbaris idem esse ac trunoum sivé stipitem (der Stock), subjicit. Et binc
—
^
qui
Achridam
sit
(!).
lingua
Justiniani
sivé
Istokus dictus fuerit Romanis istud in
Vita
Sabatius,
eo quod nomen
graeio-barbara, signilicatus fere ejusdem
Denique quatido eodem Theophilo auctore Justi-
oianus a civibus suis appellatas est Uprauda, memoriae si non studio veritatis, opinaauf et up particulas esse easdem, uti etiam rait et rcht; unde Uprait vel Upraiith idem erit ac erec-
saltem adjuvandae causa, tur,
tus,
niani
id
est, Justus.
poputares,
Quod
si
Germanicae
Justinianum Gemnanica
ita
sit
gente natum
illos,
Justi-
ipsumque
adeo
Illyrios
originis,
fuisse,
consequitur.
295 Rationes oostrae, quibus JustiniaDum Siavicae genti
Tindicamus etymologicoe šunt: Justíniaonm,
1.
dictum
suis
fuisse
nomen latinm
formatiim est
Patris Justíniatii
2.
popnlaribns
a
ex
slav.)
qiio
Justinuinus.
nomen Theophilus
quod olím jam
Istok,
dicit
Tbeophilus,
scribit
Upravda (vpravda
Slavis
íterum fuisse
frequentatum
faisse
arbítror.
Theophilus Bigienicza, 3. Matrem Justiníani tradit qaod propinguum est Slavorum Bedlivý, Bedlný, Bedlnica,
ob signíricationis paritatem Graeci converterunt
et
Bigienícza, 4.
dem
latini
ín
Justiniani
ac
ipse
ia
Vígilantia.
avunculus
natalibus
Procopius Caesariensie
fuit
ín
Justinus Imperator,
are.
liist.
iis-
uxorem scribunt
Justini
ortus.
Victor Tunnensis
et
vocatam prius fuisse XhtccixivTjV lat. lupiquod nibil cinam, Romanis deinde dietám Hupheniiam, aliud est quam slav. lupíina, filía Lupi, lupi fuc hloupý
in
ChroD.
x
barbarus.
Patriam Justiniani sivé
Ludevig
prius
regionis
Bederina est
slavicum
dicit
jam Bederam, Oehridam voeant.
veteres Scriptores
jam Achridam,
Bederinani,
sivé
posterius
,
nomea
loei
esse. 5.
Leoden, aut 6.
si
loco B. V.
bedra
legas
lumbos,
significat
vedro,
urna.
Ochrida slav. est ochrada aut ohrada, H. enim Siavi proDunciant ut ch graecorum. Unde tot
simpliciter
nomina locorum Ul paucis Lupitsina,
lione
:
Novýhrad,
slavica šunt,
simul,
Bílýlirad,
Vyšehrad
me expediam: Upravda,
aliorum
alia
licet
Istok,
qnidem íorma
et
etc.
Biglenica, signitica-
signifícationem non statim ex-
slavica lamen quoad formám šunt. Si igitur ex rationibus etymologicis gentium et familiarum origioes recte eruuntur, quis Justiniani populares, Juslinianum tricaveris,
ipsum,
et
avunculnm ejus
Siavicae gentis
atque
Justinm
originis
fuisse
cum
omni
infícietur?
fumilia
Dical
vero quis, an Thrax, vel Dardanus aut e Macedonia, aut lllyrico natus fuit Juslinianus: satis vero coostat Slaros
296 ante Mauritii Imp. tempora sedes
Danabii
citerioribus
ín
partibus, Illyrico, hiiicque viciois re^ionibus non
fixisse.
Ego vero
etymo-
eos,
tum
quí
statuuDt.
ita
tum ex
allegatis
esse respondeo. nominibusque suis dístinguere didicerunt, qui gentes ipsas eodem semper loco quaerunt, ubi nomina inveniunt," Srov. o této vci ješt i Fran. Puhióka in Act. Soc. Jabl. 1773. p. 36. logicis,
Nondum
historicís
ratíonibus falsos
res a vocabulis,
—
Adam. Fran.
—
—
1783. p. 95 98. Jacob Grimm. Katancsich De Istro 17 í) 8. j)- 130. Serb. Gramm. S. IV. ,,Hauren uber die Donau io Mósieu, Macedonien bis Thessalien und den Epirus eínbrechend, mógen zuerst zum Chrislentbume bekebrt worden sein.
Kollar, Amoen. Jur.
Glaublicb
—
Ab-
solcher
seibst Kaiser .Tuslinian
ist
gewesen. Der Name scheint Ueberselzung oder Anpassung des slavischen upravda vgl. pravda (justitia), sein Vater hiess Istok oder Sabbatius; istok serbiscb sol Se jménem Iztok (oriens, der Osl.) srovnej oriens," podobné srbské jméno Jug (meridies, der Sid) k. p, Bogdan Jug. Nejdvodnji psal o tom P. .1. Šafaík, Abkunft d. Slaven 1828 p. 144. My zde jen na to pozornost ješt obracíme, že vlast .lustiniana Ochrida, kunft
Achrida, nic jinébo není než naše, pokažené, Mokrá^ Mokití, Mokada, jezero, což Ochrida ve skutku jest. 7iena,
a
u Strittera,
II.
str.
Licbnitide palude trahit,
rieni
degenerans Achridem
Mocri (seu Mochri) deinde Samuel est stalo,
regis
spisovateli
eckými
kaluž,
bažina,
t.
j.
Srov.
633. „Drymon amnis originem quam lingua mine in barbavocat,
Buigari
appellatus.'-'
a
priori
(r,
appellationc
1014)
ejus.
Nepochybn naopak
od Samuele Mokrého,
ne jezero,
Anna Com-
tento
ale
qui
se
od nebo
jméno dostal, onoho, jakožto místa narozeni, Ochridu už v 5. stol. pod .Tustinianem V. nalézáme tím jménem jmenovanou. Jméno Pravda mají podnes mnozí
p.
Slováci,
ku
jménem
Pravda.
Velký r. 483 Corpus juris mla a má.
i
v
Pešti;
u
ech
jest
i
spisovatel
pak tento Pravda ili Justinian 565, on jest pvodce památné knihy: vplyv která na celou Evropu civilis,
—
Žil
297
Znlka
44.
V, 3. .,Chrislinou královnou Švédskou" nar. 1626. f 1689. dcera Gustava Adolfa. Srov. N. A, Salvandy, Polen und Kónig Johann Sobieski. aus dem Franzosif^chen. Jíl. Ji. Stuttgart, 1S20. S. 88. „Die Nachricht
ven den grossen Ereignissen, welche 12. Sept. 1683 nach der Befreiuní» Wiens das Schicksal des AbendlanLand und verbreitele des sicherten, flog von Land
u
den Volkem allgemeine Begeistcrung. Johann Sobieski ihre Gliickwiinsche tlieilte
Chrisline
iinler
spriiche schriftlich
Johann halte
mit.
und Lobcivilisirle
alle
fiir
Nationen gesiegt und die VVelt legie ihm einstimmig den Titel eines Befreiers der Christenheit bei. Der Brief der Kónigin
von Schweden verdient
aulhevvahrt zu vverden.
jenem
hahen an
welchem der
gegehen,
ist,
dass es die Pflicht
Buhme
Ilirem
ein
jeder andere
als :
„Euer Majestát riilimvollen Tage,
und und die ganze Welt so viel zu so grosses und vvíirdiges Scliau-
denkvviirdigcn Stuhl
h.
verdanken liahen, spiel
mehr
Hier folgt er
allen
zu
Beifall
eines jeden
Christen
und seíne
bezeigen
Eure Majestát Freude dariiber zu erkennen zu goben. haben sich an jenem ghickliclien Tage uichl allein dor Krone Polens, sondern der ganzen Welt wiirdig gezeigt. Die Herrsciiaft der Welt gcbiihrle Ihnen, wenn sie der
Himmel
wage Ihre liber
ein
fiir
einziges
Haupt
aufbewahrt
leh
liatte.
zu behauplen, dass Niemand als ich lliren Ruhm,
es
Ihre Aufopferung
Anstrengungen,
Beherrscher Asiens
die
riihme mich dessen:
und
Niemand hal
denn
Ihren
die
Sieg
und
anschlágt
hiilier
Gefahr,
ich in
schwebten, hesser gekannl, und den Unlergang und die V^ertilguiiji, womit uns diese furchlbare Machl der
vvir
bedrohte,
ZukuDÍt
riclitisier
alle
reiche sclluldi!.^
Eurer Majesliil
beurlheilt.
lihriffen
Ich,
Konige die
die
ich
sind
in
Erhaltung ihrer Konig-
kein
Heich
inelir
bcsitie,
verdanke liirer lleldenlhat mein Leben, mcine Freiheit, meine Ruhc, welches ich hóher anschlage als alle Giiter der Erde. Indcssen nuiss ich doch mein grosses Unrecht gcgen
einen so grossen Kóuig,
als
Eure Majestát,
298 leh bia von der Leídeaschart des Neideš mich ein so unertráglicheres Uebel, als es
eíngestehen. behaftet,
fiir
Bis auf diesen Tag bab icb kelneD mir ganz neu ist. Nemini viventi meiaer Alitmenschen beneidet (pvodn Eure Majestát allein ist fiir micb ÍDvidebam unquam). ein Gegenstand der Missgunst, iodem ich durch Sie zu der ErfahruDg gelangte, dass ich jenem Gefiihle, dessen uotericb mich bis jetzt fur ganz unfáhig hielt, aucb worfen sei. Uebrigens beneide ich Eure Majestát nicht um Ihre Krone oder Ihre Siegeszeichen, sondern um Ihre ausgestandenen Entbehrungen und Gefahren, um den Titel eines Befreiers der Cbristenheit und um das Bewusstsein und den Rubm, Ihren Freunden und Feinden Lebenund geschenkt zu haben (pvodn: Possit Freiheit wieder dici Yestra Majestas dator vitae libertatisque amicis aeque :
ac inimicis; utrisque enim vitam et libertatem in tuto Denn dieses haben Sie gethan. Móge Gott,
locavit).
grosser
der einzig wíirdige Vergelter so Sie
in
dieser
Welt und
der Ewigkeit
ín
strengungen entschádigen, indem er lohneii
kann.
Ich bin u.
s.
w."
Znlka V. 8.
Chronicon^ sed
ihre
An-
allein Sie wiirdig be-
—
45.
„Blanka" Srov. Peti Abbatis, Aulae Regiae „Blanka edit. Dobner. Prag 1784. j). 468.
specie qui(iem et pulchritudine placuit,
Heldenthaten, fiir
sua
magno habemus pro
in
oculis
gravamine,
omnium quod
ipsa
Familia fere teta, solum loquitur in sermone Gallico. quae de Francia cum eadem Blanka in Bohemiam venerat, lapso uno mense cum expensis duorum millium se> xagenarum ad terras suas remittitur et familia alia de Bohemia per nobiles terrae eidem Dominae applicatur. Ut autem hominibus benignius possit eonvivere, linguam Teutonicam incipit discere, et plus in ea solet se quam
Srov. Historie liter, 37. „Karel své manželce Blance, pouhé francouzce, dal nmecké a eské dámy, aby se obojímu jazyku nauila : ona ale toliko nmecky se uila, in
linguagio Boberoico exercere.**
éeshé od Jungmanna,
sir.
299
nmina více pahrabte z Valois a sestra Filipa I., krále francouzského nar. 1333 f l348. V. 12. jjftlazna" u Slovák tolik, co maznavá, píliš mkká, plalivá osoba: maznák mužského pohlaví. proto že jak u dvoru,
novala."
tak v
Blanka byla dcera
raéslech Karla, ;
Slovenské maznati,
verzártelu,
Znlka V.
„Maí
7.
Arquien"
Kazimíra
eské
mazati.
46.
Arquien^ Kardinála
Marquis
než
lepši
ped
dcera
Henrika
gardy vojvody z Orleanu, bratra Ludvíka XIV. Srov. jDrie/e des KOnigs von Polen Johanu Sobieski an die Kóni~ gin Marie Kasimire wáhrend des Feldzugs von Wien. Verdeutscht von Ferd. Fried. Oechsle^ Heilbronn 1827. Arquien konnte die polnische S. VI. „Die Konigin Marie Sprache mit besonderer Zierlichkeit schreiben und reden." Ta/nz sír. V. „Da sieht V. 12. „Zvyky divné" a
tím setníka
man den grossen Mann mitten unter seinen Siegen zitlem vor der gebielherischen Frau, die ihn in Unterwiirfigkeit
hiilt.
an seine
Diese Briefe
sind
Gemahliu gerichtet,
aus
mitten
die
er
iíebte,
den Lagern und deren
Rathschíagen er nur zu sehr íolgte." Sobieski zaíná „Eínzige každé své psaní podle nm. peloženi takto Freude meiner Seele, reizende und vielgeliebte Alarie I" :
Znlka V. 12. „Steyrová
mann^
Ilist.
dictví
svat.
veny byly
lit.
res.
Václava,
Kavkovna." Srov. Jos.
a
str. t.
ku zjednáni
47.
^R.
,?.V.V.
jistina, a
Jung1670 založeno dúroky ustanoduchovních knih v
ze které
vydávání
eském
První zakladatelkyné byla Maria Steyjatyku. mšfanka novomstská (f 1669), která k tomu odkázala 1300 zl. V r. 1672 umela Ludmila Benigna^ hrabnka ze Sternbergu, rozená Kavkovna z Hian, která kodicillem odkázala 1000 kop groš v na vydá-
rovi,
vání
knh
eských.^
Pózo. vyd. H.
1859 obnoveno
václRvské. Viz Slovník
Nauným
jest
ddictví svato-
díl II. str.
92.
300 V.
„Bezekovská." Bohuslav Tablic, psal z r. 1823. dne 7. února skladateli
13.
Kostelních Moravec
tchto básní
toto
ve svém list:
^^Roku
Katha-
1748,
Bystika mšianka poruila na vydání slovenských nábožných knih 1500 zlatých, a fandacíe administrátoi byli kšaftem ustanovení knží a patroni Bystítí nevíme pak kam se dla tato funrina Bezegh, vdaná Goecová.
—
:
V pozdjším
listu psal týž Tablic, že prý když podal tuto vc k pohledávání distriktualnému Konventu, r. 1823, dne 13. února, ukázalo se, že P. Lotyto peníze oa tisk nvich, kazatel Byslické církve, mecké, od nho vydané, Knihy Zpévii obrátil, tok že Nmci onu jistinu s úroky Slovákm navrátiti povínoi jsou, což však posavad neuinili. Viz Protocoll. SuperMontan. Conventus 1823. d. 13. Febr. Nro. 37. int.
dacie."
i
V. naše
„Hvizdáoka" rozená reci., str. 588.
14.
Kázné a
Znlka V. 6.
ské
stolici
šovský
svdí,
Srov.
48.
Mošovský"
„Inslitoris
ve vsi
Slavkovská.
nar.
1733 v Tur£an-
jeho píjmení MoMošovec, místa narození
Bystika zvané;
že rod jeho
z
tchto básní, pocházel. Jeho životopis poruenství ti v Tablicových Poeziech, D. III. str, 54. D. IV, str. 85. kde vidno, že celé jeho jmní v hotových penzích uinilo summu 31,105 mimo to knihovna, jejíž katalog 32 archy napluje. Tento bohatý Slovák poruil tamž na špitál dva tisíce, žebrákm Prešporským tisíc, emeslnickým uhQm tisíc: a Spolenosti Slovenské, pravé toho asu k rozšiování eí a literatury národní poskladatele
i
vstalé sto zlatých!
Spitálníci,
žebráci,
uové
více
mu
vzdlanost národu, o níž se též íci mže: ^chudé vždycky máte mezi sebou, ale mne ne vždycky
byli
než
míti budete."
Jan.
1
2.
8.
Znlka V. 2. „Tablic," nar. otce Martina
Tablice
49.
1769.
tamního
v
eském Bezov,
uitele
školy
a
z
malky
30t Marie
Cviil se v uméní v Dobšío; v Makovíni. Preáporku pod Fabrym, Strekem, Sabelem; v Jen za 272 roku pod UlricheiD, Reinholdem, Doederleinem,
Grisbachem,
Loderem. Po nado //. Rikinic^ kdež se Zuzanou, dcerou Uv. Jana Zoubka, kazatele v Treníne, do manželství vstoupil. Odtud po 2 letech pešel na Jati: pak po sedmi letech do Skalice; po 3 letech do Kostelních Moravec, kde 26 rok pracoval, a v Seniorátu Hontske'm jako Nolarius, Consenior a Senior^iiadoval. Zemel 1832 dne 23. ledna, v 63. roce Schiilzem,
Sciiillerem,
vrácení se odtud povolán
vku
za
kazatele
V manželství žil 38 rokii bez dítek. Podle hodnovrných zpráv, vynáší celé jeho jmní na 50.000 zl., jehož ddicové pouzí Matfai svého.
poruenslvi
jsou.
nz. a
a jiných
Tablic byl velikýnt
echa
sobe zpsobiti.
smrtí schváln a snažn,
milovníkem národu ale pevérnuu památku u Slovák i
on mohl
kdo,
Jestli
tohoto prosil jej
Pisatel
aby
aspo
—
katedru Prešporskou nezapomnl.
na matici
ped
eskou a
10, „Tuliby" u Slováku, jmenovit v Turanské stolici, užívaný vykíkník, znamenající to co latinské: ecce venit lupus in fabula k. p. My jsme po-
V.
I
chybovali, že pijde, a
on tuliby
libý,
!
!
a
on
tidibij
!
My jsme
Jest nepochybné jen
mluvili
o
nm
stažené ze slov tu a
lúbýj milý.
Znlka
50.
„Z porcelánu véže^. Srov. Merkwúrdigv. C. R. Schindelmar/er. Wien 1805^ Nro. XV. „Der Porcellainthurm zu NanUing: in China. Ausser der Slodt Nanking sielit man einen Tempel der Dnnkbarkeil von Kaiser Yong-Jo. Das merkwúrdigste an ihm ist der Thurm, welcher sich an der Ostseile desseiben beiindet. Er stellt ein Achteck vor, ohngeiáhr 120 Fuss in UmTang, so duss jede Seite 18 Fuss betriigt^ bat 9 Stockwerke, deren judes roit einem 3 Fuss breíten Kraoz umwundeo und mít Dacii bedeckt V.
keiten d.
1.
2.
Welt^
.,
302
ist
Thurm
Dieser
ist.
von aussen mit Porcellain belegt, steht schoo iiber 300 Jahr.''
ist
200 Fuss hoch und
V. 4. „Chinského, Japanského císae.** Srov. John Boxoring^ Rusish Anthologie, S. S. says
Od
o
(mluví
his
in
Japanese,
„This
poem
the
is
Deržavínov na Boha) of wich Golownin
narralive,
by order
that
it
embroidered with gold,
in
rendenred into
has been
of the Emperor,
and
is
hung
the temple of Jeddo.
I
up, learn
from the periodicals, that an bonour something similar don in China to the samé poem. It has beea translated into the Chinese and Tartar languages, wrilten has been
on
piece of ricb silk,
a
and suspended
in
the imperiál
paláce at Peking."
V. 5. „aj'*
Rusm
znaí
Znlka
to co jinde The,
herbahé.
51.
„Lubraski." Srov. N. A. Saluandy, Polen^ „Ludvík král uherský, zdá se, že jen proto polskou viklající se korunu pijal, aby prospchu On se svého národu a své rodiny napomoci mohl. neostýchal, dva neb Ii kraje z království polského odtrhnouti a je svému zeti knížeti Brandeburskému a svým Maarm dáti. Anobrž tak daleko šel, že ven z krajiny do Budína polský rákos ili snm svolal, aby zde pro Jen násilné cíny své slin njakého potvrzení vydobyl. dvanácte Polák k nmu se dostavilo; jedenácte z nich podepsalo onu listinu loupeže a hanby; sám biskup Lubvanský má lu slávu, že se zdráhal a vzdoroval neV. 6.
I.
B.
S.
60.
bezpeenstvím odtud pro nho plynoucím. O krátký as (r. 1381), shromáždil se v Polsku skutený národní Sotva k nmu na ele vojska. do shromáždní, v tom okamžení padly na rozkaz snmu hlavy onch jedenácti nevrných vlastenc pod sekerou kata ku podnožím trnu. '^ V. 7. „Jazyk rímanský." Srov. Lucae de Linda,
snm
:
Ludvík pišel
že vkroil
Descr. Orbis. 1655. p. 902. „Poloni teneram sobolis suae aetatem in addiscendis linguae latioae literis utplurimura exercent: neque vero in Romano, quara Polooico agro,
Romana
língua tam usu
commaois
est.''
303
Znlka V. 4. „Vous, botu.'' Pan. p. 46, ól. ^Mystax
Cothurni
rubri
vel
flavi,
53.
A.
Sr.
Szyrrnai/.
Hung.
sed
flavi
maxim
in
Hungari.
est peculiare deciis
prelio
in
erant."
„Hákociho
V. 5.
notu." Kákoci,
království, jeho
Ulier8ke'm
radost
i
bui v sm-
známý
strach
žalost,
i
živ malující notu 6ili melodii, nikdo lak arodjn housti neuml, jako Biliari cikán, narozený v Rábe, zemelý r. 1827 v Pešti. Bihari byl pro své neobyejné mistrovství na houslích od celé lost,
nadji
Uherské
í
zoufalství
krajiny
hledán,
bálm
svadbám,
ke
se svou bandou,
a
jiným
do zemaoského stavu povýšen a po smrti v Pešti, kde mél, nákladem PešCanské stolico slavn pochován. Sr. Csa' v. Cn
zván,
proto
i
dm
sich ani .1.
1827
leidenschatlichsten
darauf
excellirte der Violinist
geschickte Bebandlung
verlegen.
Bihanj
in
Bis
Pesth,
zum
dessen
des Instruments die schmelzend-
Tóne hervorlockte." V. 12. ^Bátory* átéjidn, nar. 1537 f 1586. Sr. Niemcewicz, Špiewei/ Ilist. Hr. 289. „Batory muž nieodžalowany i jeden z naywigkszych królów, którzy
steo
znaiomošc sere ludzkich, dla zuchwalych, dobrým laskawy, míly w oczach národu z tyla odniesionych zwycigzlw. Dowiódl on w krútkiem panowaniu sv>'oiem, že chce z zepsutym iuž rzodera przeciež król odwažny, mqdry i staly, mógl dzielnie wiešc Polakfíw do pomyélnošci i slawy."
Polsky)
umÍBÍ;)cy
wiadali:
vlada
posiadai.;cy
niemi,
ffrozuy
Znlka
53.
V. 8. ^Fejes" Jan, Uherský zeman stolici,
ve
Skalníku,
naroseny
z
otce
v
Malohoataktf
Jiího
Fejh^
Kateiny Oorgói, r. 1764. zem. 1823. Byl Yíce-notár Gdmórské stolice. Jeho jméno pochodí od
matky
304 magyar.
fej
nání viz
Cemnientalio
cie,
nationi
placidae
linguam
hung.
1807. pag.
Assessorem. eo plus
bellicosi,
et cle
Per Joh. Fejes compl.
contendunt. Jurid.
in genere
hist. polit,
dum
dicaía,
hlavá.
fejes hlavatý,
hlava,
De Lingua
:
bouis
dditi, rei pecuariae,
16.
Jeho pojedhungarica in speHungarorum rumipublicam reddere Inci. Com. Tabul. „Slavi quo minus
artibus
pacis
agriculturae,
fuuctionibus
et
montanae,
rei
cona-
occupationum generibus. Meritum liocce Slavorum, meritum quippe industriae, ab aevo illo aestimatum, quo alii populí, missis studiis pacis, contínuis bellis vacabant, eo majorem In conciliat laboriosae et modestae genti huic gloriam. hoc benigDO vitae genere versantes, quemadmodum bomanufacluris, et
merciis,
aliis
utílibus
omnigenam
nis
raoribus
sui
curabant, imo linguam suani quoque e piacido genio
suo,
profíciebant Slavi,
charactere morali, ex occupationum
e
vatam, locupletarunt ct dine
ita
cultarum
Europearum
lenebat et adhuc tenct Slavonica habitalura
gentibus communis.
—
non
iocum,
deri-
indole
Et revera
provexerunt.
linguarum
cullurani
tot
in
or-
postremum per erbem
Natio Slavica et vetu-
sta et ampla et culta, quae generis sanguinisque sui tes Imperatores Imperio Graeco, et quidem jam Saecuio IV. dederat inculto sermone uti minime potuif. Linguam
Slavicam
non
maximám
ejus ipsos
fuisse
sima iegislatio, est,
et
satís innuit.
in
despectu
sensisse
apud
et
imo
vetustis-
ipsum hungaricum idioma, quale Iiodie
Udvarnicis
e.
g. Dussenicis,
negaverit aliquis originem Slavicam; inficias,
Hungaros,
necessitatem,
Pristaldis ?ix
eo minus iverit locupletalionem linguae Hungericae, non tam ex et
genio et charactere gentis, quam potissimum e sermone slavico haustani esse.
Sed ne videar immodicus,
linguae hujus o calamo
meo porro
fluere
veto.
laudes
Lingua
Hungarica non est Europaea
Europaeum
et
Videtur clima sed exolica. solum, linguam Hungaricam recipere nolle.
Ideo, praeter Hungaros, nulli Eurcpaeae nationi, sed vix
hnic vel alteri peregrino Individuo, Non-Hungaro, bilis
fuit
araa-
hactenus et digna censita, quam extcrí quoquo
colerent. Et
cum
lingua
haec non
tit
Europaea,
Euro-
305 paeo genio, captui, oi, pronunciatoni, est longe Oiiaeque natio in Hungarin linguam suam
dilfi-
ciliima.
el
actu
suum
cialismiS;
linguarum
accipiuDt
barbarismis
a
copía
Musarum
svadct, tacite,
promovent."
liunt et
—
P.
iibros,
provin-
el
inevitabiles
Literaturám suam sine omni strepito,
:
deslia
liac
in
qiii
línguae Slavicae incum-
honos
pedetentim
provisi,
repurgari vident idionia
verbo
publico,
Slavi Instituto
colit.
bente,
diligit
ut
ita,
šunt;
mo-
sed eo operosius perpo-
Feješ
psal
i
a
vydal ve slo-
ei dv
knížeky: jednu Hlas volající k sedlákm, v Prešpurku 1808; drnhou Nezemanm zemanstva žádostivým, ve Vacové 1812. V. 13. „Slaninou." Sr. Szyrmaij Hting. in Par. Primm p. 52. „Cibi Hungarorum aviti et nationales. venské
locum oblinel lardum Szaloua, sivé assatum, sivé crudo sumptum, quod aliqui pessime a Slavico Slanina dcrivant. Vox Szolona derivatur ab Ilungarico Szelem scindo, Nebožalka quasi caro .scindibilis." maarští etymologové, jak se divn, ale daremné titvorují, jen aby to slovenské nebylo. To ale dvojnásobný hích, vzíti i !
i
neuznati
zapírati.
a
Znlka V, l)e
reb.
„Madarka
7.
Uladislai,
Tom.
Hnng,
z
L.
54.
CáUmachi.
Jagru." Srov. Phil. II.
in
Schwandlneri
Scrip.
Her.
480. y^2\'lafná praefeclus CassoviaR, cum plerisquo Bohemis, vivus in potcstatcm venit, diiclusque est Agriam et custodiae Iraditus. Ex media sorto populi forma et juventa florens Agriensis, suao I.
p.
—
cunditionis
mulHoque
atque
aetatis
jnvenculam,
perdile
amabaf,
sort amabatur. Consueverat vero, observatis occosionibus, se ad eam noctu recipere, desideriumque suum non tam iructu amoris satiare, i|uam felici
novis semper
(Juum itaque direptio ipsum deprehendisset: ratus forsan, discurrentium ad praedam atquae caedem, tumultm esse ebriorum propterea, quod largius, quam so-
civitatis
alimentis
augere.
apud aniores suos
;
brios
deceret,
eos pridic
KiUárovj spis; n.
vino
indulgcre
viderat,
20
non
306
primm clamorem
exíliit. Deínde, quam doq armatorum augeretur; sed muejulatio, puerorumque undique ploratus major, quam pro compotaotíum rixa et jurgío, discrimiquo evonis et malí gravioris trepidationem íocnteret,-
statím ad
soium clamor lierum quoque
et
strepitas
cabat conturbatio, prorípere se voiuit; sed amíca, et ne recta properaret. admooente, ne
quoque
stícos
alios
idem
tumultus
retínente si
excivísset,
dome-
asu
ia
eorum aliquem agcretur, per fenestram, in vestibulum domus se dimísit. Quem ut foras emitteret, íUa ex diper scalas propere
verse
ostium
subsecuta,
reseravit
ex parte altera, mox Cgredientem igitur armati demolití irrupturi. fores gladíís vulneribusque excipiunt, eo etiam acrius, quod supervenissent jam
quum
ipse
cum
jam pridem, per coecam trepidatíoDem doq tamen statím concidit, et si magnisque vuloeribus petitus^ sed acriter se deferro,
prosilierat:
districto, oiultís
hostes
duos prius obtruncavit.
fendens,
desperatione plus quam
virilíter
Ibi
elata,
dolore ac
muiier,
cum
nolict
amauti
suo supervivere, viribus quantas amor iraque et despequi exanínie corpus cirratio dabat, uni ex milítibus, cumstabaot, gladium extorsit, furíoseque iusultaus, antequam cobiberí posset, plerosque vulneravit, viris ex disi ferro cum femina decertaTandem coroprehensa, ubi ferociae, qua concita debacbabatur, stimulm indicayít gladio, quem ultura amantem arripuerat, pectus suum transfodit, et ut super
verse turpe ducentibus, rent.
cadaver
vita
sibí
carius occumberet,
jacebat, se praecipitem
ddit:
in
partem,
tanta militarium
ia
qua
animorum
commílitonibus cum praeda quos ad eam domm fortuna congregaverat, vacui et mirabundi, paene in manibus bostium remanserint." Srov. P. Tomášek^ Pamti Geli. a Mur. T. 1829. str. 62. „eši se po plnoních krajech vlasti Uherské rozplynuli. Jiskra dostal od královny stolíce: Zvolenskou, Gcmerskou, Sariskou, Abaujvarskou a Zemadmiratione,
discedentibus,
plinskon;
caeteris
illi,
Aksamit Spiš
Jméno tohoto Slováci
ut
Telafúsa
a
ili
Thalafuz Liptov
alafusa
až
a
Trenín/
podnes asto
v aárodních píslovích a písních zpominají, zna-
-
307 menajice
neopatrného
jím
smlého
(Polák), Vusin, (Srb 14. a
mže
(Dalevous?) 15. stol.),
jméno Telcphus,
i
nmž
kulesv, o V. 12.
Dloiihovous, Bélous a u viz
Hek
nalézáme;
De
Ilorat.
bližšího
ped mstem
že se
v jeskyni.
sela
lvice
dní
i
lvice
V útku
me.
usmrcena,
se
obchodu
svj
ztratila
meem
nho
proto svalil
i
Her-
96.
rodiové míti,
zdí.
jejich
než roz-
Jednou umlu-
závoj (šlojír), který
Nyní pišel Pyramus, uvidomnní, že Thisbe sama
Thisbe pak navrátivši se
v krvi, týmž
Ostatn
d.
u
hned rozdrápala.
závoje vzbudilo u
ode
Vous rodina
hrobu Ninusova sejdou. uzevši tam lvici, skrýti se mu-
Thisbe díve pišla ale
ona
t.
poet. v.
art.
mlouvání skrze škáru ili skulinu ve se,
(eská
tak slul syn
Ponvadž
souseda.
lásce protivili, nemohli
vili
lovka.
jmény
Krásná panna v Babylone, milenka
„Tliisbe."
Pyrama mladého
sprostého
a
se srovnati se
CechJ, Mokrovous
i
nemoude
,
milence aneb
nedbajícího
vbec nemoudrého
manžela, potom Talefús
nesmyslného
a
na nebezpeenství
a
a
se
v zoufání na svCj
uzevši miláka svého
sebe prohnala.
Srov, Ouidii
Me-
tám. L. IV. v. 55.
Znlka
55.
V. 9. „Brezovacky** mnich z Paulínského ádu, rozený Chorvat, latinský básní. Z jeho básn proti Madaromanii aspo nkteré verše zde sdlujeme: „Ecce Croatarum nomen gentemque abolere Parant, jam Slavus, Dalmata nullus erit. Sed genus in Scylhicum, linguamque mutarier ipsan, Hirsutos mores, inquo statuta placet.
Alphabetum non extat in orbo Honnica quo possis scrihere verba bene. Ouod septingentis totis non accidit annis, Id totidem saeclis haud accidet aliis. Uuogara clara est gens, sed magis clara Slaveni; Historia teste lat probare potcs. V. 12. „Kuševi" Josef, Protonotá království Hor
.
.
.
vatského,
Dalmatskébo
a
Slavonského.
Srov.
Sermo
308 Magisti
Jos. Kussevich, in
27. Febr. rji
1826
Diaetalis
truncatum,
Partis in
Comitiali Sessione (Posonii)
pronunciatns^ (kde praví
100
II.
:
— 103
parte contra
Paginae Dia-
Sermonem hune mentem prolcquentis
in
parte
altera-
lum, continentes, eundem in sua integritate edendi, necessitalem provocarunt) Str. 3. „Reflexe ad ea quae de
usu linguae Hungarícae ad Partes adnexas extenlendo in modernorum Comitiorum continentur, debeo de-
Diario
adnexorum Regnorum Juribus ac-
clarare: Municipalibus
—
censeri Jus illud
bitm eorundem tentur.
Praeter
•
ut
omnia negotia publica
(pro ne immortalem Heroem
intra
am-
slavica?) perlrac-
lingua latina
(Zrini)
qui in
de-
fensione Szigethi, Leonidae et Deciorum virtulem super-
omnium Saeculorum dignissimum, paucae šunt in Regnis adnexis vetustiores Familiae quae praeliorum loca et nomina Antenatorum recensere non gressus, admiratione
Hungarorum
possent, qui ad latus fidelium
Principm suorum
et
causa
Patriae
pro sacrata Quia
occubuerunt.
Status et Ordines Partium adnexorum fortunae Posterorum suorum prospectum cupiunt, dabunt operám, ut Juventus eorum studio linguae Hungaricae erudiatur. Sed inler media eo conducentia provisionem illam nunquam referent, ut publica negotia in medio eorundem alia^ quam latina (pro ne slavica?) lingua pertractentur. AIternant in humanis secundae et adversae fortunao vicissitudines,
nunc
et
in
fáta
Populorum definitiv iniluunt. Seges fuit, Noverunt vim et coacli-
est ubi olim Trója
onem
csse infirma intercedentium
vincula,
Srov. téhož
Dálm.
De
municipalibus
Croat. et Slav, Zagrab.
V.
12.
„Leška" Stepán.
Europ, cum primis V.
inter
Populos nexuum
charitatem et justitiam aeterna et iudissolubilia."
12.
Jiiribns
et
Statntis Reg.
1830. Srov.
Elenchus
Slavicor. Magijarici usus.
„Rohoi''
Jií,
Eem. 1830,
Vocab. p.
IX.
Srov. Palma,
quam Dugoni, similesque Magyari, Slaviae eripere altentarunt, vindicata 179ó per Georg. Rohonyi, v Rpisu; nkteré hlásky z nho zde položíme: „Non ego de grege sum Siavoruni porcus eorum Germina quos Slavi sanguinis csse pudet.
309 Regnicolae
si
numerentur,
recle
iitinc
utique
Slavornm riumerus, credito major eri,
Magyams
Illudit
Slávo,
ferre recusans
qui
Impaticns vexas, abnegat ipse genus.
Perneget
at
Slavus
vel
natales,
dialecto
Magyara: denique Slavus
Ufaliir
eril.
At non sincerus Slavus, sed gentís apertus Proditor est, inquaro, proditor
Non tamen
est
aequum Magyaros
suae.
ille
illudere Slavis,
Culturam debeiit queis palriamque susm.
At
Slávo placuit díalectus eorum,
docili
Nunc obtrusa suo lingua lepore
Znlka V. lidí
„eta"
1.
srov.
neb voják, pluk V. 4. „Mnogaja
;
et,
V. sicht
a
slovenischen
.lahriiunderts
benbúrgen
in
in
zpvu
úst rozených
vom Ende
welche
des
po6et,
ítali, jistý
Kdo cLce krásu
Ijeta."
„Vukoviii."
10.
der
z
56.
poel
slovo u SrbQ užívané.
nost tohoto staroslavslulio
spolenosti
caret."
Srbu
ten
slyšeti
musí.
Srov. P.
J.
(altslavischen)
Í5.
a vzneše-
poznati,
ve
Šafaík, Ueber-
Kircbeubúcher,
zum Anfang
bis
jej
des
17.
Walachien und Siesind. In den Wiener
Venedig, Serbien,
Druck
erschienen
Nr. XLVUl. S. 32. Schlusse dieser Uebersicht sei noch ein tliicbtiger Blick auf die Mácene, Herausgeber und Drucker der slovenischen Kirclicnbiicher geworfen. Der Vojevode
Jahrbiich.
d.
Lit.
Anzeige-Blatl,
„Zum
Božidar
Vukovi von Gjuri
undorn
aus Goraidjo (st. 1540), liešs
foldende
Kirchenbuclier
aus Podgorica,
oder
nach
auf seine Koslen
drucken Služebník, Venedig 1519. 4.; Služebník, eb. 1527. 4.; Molítvoslov, eb. 1527. 8.; Kalecliismus, eb. 1527. Oktoich, eb. 1537. Fol. ; Hlinej, eb. 1538. Fol. 8.; und wahrscheinlich auch Molilveuik, eb. 1538. 4. Vincenz Vukovi, des Vojevoden Božidar Sohn, setzte des Vaters Bemuhungcn mít ruhmlicheiu ii.fer fot, uud liess folgende Bucher drucken: Psalter, Venedig 1546.
1519.
4.;
Psalter,
:
eb.
—
;
310 1547. 8; Služebník, eb. 1554. 4. 1554. 4.; Molitvoslov, eb. 1560. 8.; Fasten-Triod., eb. 1561. Fol. ; Fsaller, 1561. 4., and Služebník, 1569."
4; in
Molitvoslov, eb.
2. Auil.
;
Molitvenik, eb.
Znlka
57.
V. 11. „Taube" Fríed. Wílh. Srov. jeho Beschreibung des Konigreichs Slavonien, Leip. 1777. B. I. S. 7. „Der Mangel au Gasthófen uud Herbergen fiir Reisende
wird
Slavoníen durch die Gastfreiheit der begúterten Ein-
in
ersetzt, welche froh sind, wenn sie und von den Reisenden etwas Neues kónnen. Ein gewísser Edelmaun, dessen Schloss an
wohner vollkommen Gesellscbaft haben
hoen
der Landstrasse auf einer Hóhe dass sie
liegl,
pflegte
Vor-
díe
einem Sprachrolir seibst einzuladen, bei ihm einkehren muriiten. Díe alte deutsche
beíreisenden Gastfreiheit
mít
wohnet nunmebr
iu
Znlka V. 5.
v korotkoje
58.
Karamziti,
Srov.
„Staníl."
254. y^G. 1230, v Novgorodje. Trupy muž, imenem Stanil s
str.
otkrylis ležali
utra
Stuvonien.'*
golod,
Istor boljezni
T. i
IIL mor
na ulicach. elovkoljubivyj
do veera
vyvozil
trupy
i
'^ vremja schoroníl icb 3030.
Z
n
lka
59.
V. 10. „ecký císa" toliž Constantin Porph. v knize de Caerimoniis Aulae Byzant. L I. C. 72. ap. Stritler II, p, 104. „Die Voti praepositum mandata dare, omnesque consveta ministeria in decursione equestri peracturos comroonere oportet. Slavos quoque organa inflaturos ibi ad januas a Cyphe educentes staré non sinat, sed ia ubi duo cursores praesto šunt, descalas ac tabulata, ducat, ne quis
ingressus
impedimentum ulium
Reiskins in Coment. ad Const. igitur
adhábebantur
ut
iniiciat."
Porph. Caer. p. 44. „Slaví
mancipía,
calcandis follibus, qui
311 fistulas
dem
organicas animarenl, qaeinad
Znlka
apud dos ei-
60.
„Škvor" Jaknb, mladý ech Pon6e. Srov. 1831. Dne 17 bezna.
V. 2.
f.
RozLi7iosti pražských Novin
^Ve
modm
faex plebis adbibetor.''
oíTício
vesnici
Poii
na
ece Sázav
.
na panství Konopišti
v kraji berounském, letos 28. února lOIetý synek chudých rodi jda pro mléko do panského dvora, jenž na druhém behu, pustil se ješt pres led eky té, a štastn pešel. Nazpátek ale sotva byl 5 sáh od behu, led se prolomil a nešCastného pacholete jen ješt epici bylo vidt. Safáovic nejstarší dcera, spativši ho v takovém nebezpeenství, vbhla do dvora kiíc o pomoc všickni mlatci a robotnici, co jich tu bylo, tryskem vybhli k. ece ale 20 lidí zde stálo, pedce jen jediný chalupník osmlil se s tykou na led, zdalíby ubohému pomohl. V nkolika krokách pod nim proboil se led a tak lovk ten vzel ve vod a v nebezpeenství žipedce však pacholeti dohodil tyku a pomocí vota ostatních byl pracn zas vytažen. Chlapec dále v ece ve vtším nebezpeenství a takm v patrné smrti uchoale pod ním prudká voda pemápil se pedce tyky, hala ho a brala pod led. Všickni vidli jeho nevyhnutlivé zahynutí a žádný neosmlil se k pomoci, tak velikou nebezpeností ano nemožnosti zdála se pomoc, V tom snad už posledním okamžení poklasného 191etý syn, Jakub Škvor, nedbaje na volání a prosby aby se nespouštl v tak nebezpené místo, pichvatnul k tonoucímu, uchopil jej za skrehlou už ruku, a velikým namáháním a ve hrozném nebezpeenství vlastního života, slastn jej z vody vytáhl. Vysvobozený chlapec po dva dni z toho nemocen, nyní zas už jest úpln zdráv." :
;
a
i
;
V. 3. „Tham.** Srov. Ofner Gemcinntitziije BUitter Rósler 1823, den 18. Sep. S. 598. -Aus Leitroeritz in Bohmen wird gemeldel Am 18. Aup. ging allhier ein junges Hádcben, einen scbweren bepackten Korb auf dem v.
:
Kucken, uber die Brúcke.
Eben rúckte eine Compagnie
312 des Regiments Hzg. Wellington
vom
Exerciren
ein.
Das
Mádchen lehnte mít dem Korb am Gelánder, und mochte anf die Soldaten mehr als auf sich Acht haben^ der Korb glitt ab, und zog sie riicklings hinab in die Elbe. Die Wellen verschlangen sie augenblicklich im nehmlichen Augenblick aber sprang der Gefreite Tham aus Beihe und Glied. Ober- und Unler-Gewehr abwerfen und dem Mádchen nachstiirzen war Eins. AUe schrien laut Aber verschwuuden. auf, denn auch er war sogleich bald erschíen er wieder ober dem Wasser, das Mádchen lebendig an der Hand, sammt dem Korb." :
V. 6. ^jMichalovi" Samuel, uitel ev. školy v Gelšavské Teplici v Gem. stol. Srov. P. Tomášek, Paméti Gelš. a Mur. st7'. 21^ a str. 60., kde místo Michalovic
chybn
stoji
Michalides.
Ty dítky náležely rodin Seke-
rešovské. V. 9. „Garková" Srov. Russhii Invalid ili vojenyjá vdomosti^ Nro 10. Voshresenje^ Janvara 12 dnja, 1830 goda, str. 40. „Voiska Donskago Meetinskoi Stanicy Kozáka Blousova dvoje dtej 11 i 8 lt, v De-
ck
kabrje msjacé 1826 goda, zanimajas po pokrytci Idom igroju, provalilis, i kak v tom
Meetk
mst
glu-
biny bylo 3 aršina a ot berega 13 sazen, to oni naalí ulopaf. Kozaja žena Praskovja Garkovova byvšeja na
ck
dlja
mytja blja, uvidv takovoje položenje dtej vziraja na cholod i bereniennost, bro-
Blousovych, ne silas k spaseniju ruk,
vytašcila
ich
ich
i
na
lomaja led, bereg,
i
s
oni
Upravljajušij Glavnym Stabom Jago
obrzanijem ostalis
živy.
sebe G.
Imperatorskago Ve-
svdnija Gosudarja ImperaVsemilostivjše požalovat soiGarkovoj, v nagradu eiovkoljubi-
liestva dovolil o sem do tora, zvolil
i
Jego Velicestvo
Kozaej žen
vago postupka
jeja,
50
rublej
Znlka V. 1. „Michajlov," Viz
Vrnost ve služb.
Assignacijami."
61.
ítanku,
str.
89.
íslo 8.
313
Znélk V. 6. „Gika"
eho.
a
62.
jatého, ale zvláštnim zenéiío,
Pamtné Píhody Št167S od Tatar ta-
Srov.
pána Pilaííka, Senickélio koéze,
I.
ízením Božím ze
vydal Boh. Tablic
1804
str.
zajetí
125.
vysvobo-
„Onen Vala-
šky vývoda, o nmž na str. 62. knihy této zmínka se iní, že vysvobození Pilaíkovu napomáhal, jmenoval se lieho Gyka a byl kníže rodu nepochybné Slovanského (lépe poloslavského). On jakožto muž dobrého srdce i jiné zajaté vykoupil. V archivu aneb spisovn v. uroz. p. Konradiho nalézá se pas od nho. Pann Judit Maákových, zatím manželce uroz. p. Michala Mikoviniho (kterýžto obojí zemanský rod ješt po dnes v Nitranské
stolici
kvete) daný, z
on ze
nhož
se poznává, že
i
tuto
vykoupil a do vlasti vypravil."' Podpis na tom pasu jest: ^,Gregorius Gika Dei Gratia šlechlickii
zajetí
Princeps Transalpinae Vallachiae. die
Datum Bukaresti 1664.
16. Marlii."
Znlka
63.
Jovanovi, Srb z Vrbovce. Srov. 1830. 31. Márz. Beil. Nr. 33. „National-Versammlung in Serbien, vom 18. Februar. Vor den Abschieds-Begriissungen der Versammlung sagte der Fiirst Miloš Obrenovic unter andern Lehren, die er Obwohl ihr fast alle unzweifiir die Nation mít gab deutige Beweise eurer Vaterlandsliebe mehrmal gezeigt habl, 80 verdient doch ein Beispiel der Tugend, welV.
8.
„Mili6"
Allgemeine Zeilunij,
:
ches uns allen der Mili- Jovanovits unlángst gab. oíTentlich bekannt zu werdeu. (ilier zeigte er den Milic Jovanovi, einen ungelahr 50 Jahre alten gemeinen Bauer aus Verbovac, im Semendriar Districte.) Dieser Mensch hat eineii einzi
314 (3 fl. C. M.) und eín Paar Pistoleo. Das Geld aod die Waffen vergrub er, um vom Vater nicht gefragt zu werden. Der eíne von seinen Gefáhrten starb kurz und
darauf an einer Krankheit,
andere
der
ertraok ia
geheim ; um sie wusste einzig des Milic Sohu, der eine von deu Mórdero. Nacbdem mehrere Jahre verflossen, der Gemordete weder gesucht noch gefunden, die beiden Miltháter todt waren, und alle Móglichkeit eines Verdachtes voriiber schien, holte llili's Sohn die vergrabenen Waffen und das Geld herund vom Vater in die Enge gelrieben, eróffnete vor er ihm das Geheimniss. Obwohi, wie gesagt, auch die Unmóglichkeit des Verdachtes einleuchtete, so zvt^eifelte der Vater doch nicht an dem, was er zu thun hábe. und bergab ihn dem Gerichte Er band den Morder mit den bebenden Worten „„Dieser ist mein Sohn! mein einziges Kind v\'ir alle haben der Regierung und unserm Fiirsten Treue geschworen, und dass wir unter uns keinen Bósewicht dulden werden Mein Sohn ist richlet ihn, wie es die Gerechtigkeit erein Morder fordert!"" Diesem tugendhaften Vater hábe ich das (Der Sohn Leben des verirrlen Sohnes geschenkt. der Morava.
Die Tliat blíeb
—
—
:
!
I
—
—
des Milic (r.
—
kaum 22 Jahre
soli
V. 9. dal
!
„Manlius" Titus
415 ped
nar.
proto, že se opovážil
Kr.)
sein)."
ímský
Torqnatus, vlastnímu
mimo rozkaz
vojska, na nepítele se zvítzil.
alt
pustili,
synu
otce, jakožto
apráv
konsul,
hlavu
v této
stíti
vfidce
válce
Srov. Livius 8.
Znlka V. 4.
„Jan Milic." Srov,
64.
Am, Komenský,
Histor.
1655. str. 16. „Muž rodu vzácne'ho a ducha horlivého Jan Milic, kanovník Pražský, pro své pro velikou pobožnost ve hlavním na vysoké umní zámku Pražském kostele kazatelem uinn byl, a mnohé míval posluchae. Horlivými kázáními svými spravil, že v Praze zlopovstný nevstí domek, Benátkami nazvaný, o protiv, církve,
i
yvráceu
byl,
a
na tom
míst
kostel
Marie Magdaleny
;
315 Jan Beckovský^ Poselkyné, pi roku 585. „Císa Karel z Cách mésta do Prahy se navrátiv z ponuknutí nkterých svtských knií, nejvíce pak na žádost Tejnského faráe Jana Milického, poruil domek obecných a híšných žen v menším mst
Tyslaven." Srov,
1372.
sir.
Pražském zboiti, jemuž Benátky íkali, proto, že se v Benátkách takovýcíi osob mnoho nacházelo, na míst pak toho domku poruil malou však velmi krásnou a nákladnou kapliku pod vzýváním svaté Maí Magdaleny postavili. Ten Jan Milický byl jest nejdív kanovníkem potom i arcijáhnem hlavního kostela Pražského S. Víta, však ten úad z pouhé ponížeností, což arcibiskup Pražský
neád
slyšel,
dobrovoln
se sebe
knih též ua kázáni slova
B.
Tejnském jak eskou tak jiným do Prahy píchozím zvstoval, že
nkdy
nmeckou
Nmcm
tikráte za den
ou vedl, žádné maso
eí
slovo
b.
kázal.
kupcm,
i
horliv Písný život tak
ryby nejedl, žádné vioo a jioý nevstek pes ti sta k svatému
ani
nápoj nepil,
opíjející
i
spisování
na
složil,
všechen se oddal, v kostele
pokání a k polepšení života pivedl, a je pi té kapli v menším Pražském pod vzýváním s. Máí Magda-
mst
leny vystaveném
dom
náležitou
živnosti
zaopatil."
Sr.
Coment. de saectil. liber. Artium in Bohem. Fatis. 1782. p. 160. „Joh. Milicium, ubi auditm est, dicturum esse, occupabatur locus in subselliis, complebatur templm, deinde crebrae adsiMisiones, multae admirationes, quum vellet fletus, tanta in dicendo vis, nemo ut ei resistere posset, Prorsus ut penes eum popularium non módo animorum, sed ctism voluntatum et actionum arbitrium esset. Mulieres inter dicendum detractum corpore ornátm, gemmis auroque gravem proiicere ; artifices damnatis noxiís artibus disccre innocuas opes Tenore quaesilae rcddi; mulieres quae pudicitiam
Faust. Procházka.,
in
propatulo habehant,
Btateni
transire;
erat."
Viz
Mise.
D.
I.
Mililii
L.
lil.
£ést
vita
turpi
sceleri
quacstu ad vitae hone-
pudor,
virtus
ab cjus discipulo scripta,
in in
pretio Balb,
3.
PozD. vyd. dilu
a
ubique
1.
Viz Palacký, na
str.
14. a
Djiny národu eského, si.
316
Znlka
65.
„Polykarp" Theodor. Srov. Nik. Gre, Opyt 1822. sir, 100: „V 1704 godu izdan v Moskv Slaviano-Greko-Latinski Lexikon, sostavlennyí Spravšíkom Moskovskoi duchovnoi Typographii V. 3,
Istorii ruskoi literatury
Theodorom Polykarpovym." „Knapski"
V. 3.
eho, zem.
enictví v Krakov,
fessor
graecus, et lat.-pol. Slovník „Jelenský." Dva
1638. Polák, Thesaurus
vydal
Pro-
pol.-lat,
dnes ješt vážený.
i
jme'na eští onen zasloužilý pekládáním mnohých spis v eštinu, tento vydáním slovníka pod názvem; Lexicon syrophonum, quo quatuor linguarum Europae, graecae, lat. germ. el slavonicae concordantia coiisonantiaque indicatur: Basil. 1539. Srov. Procházka^ Coment. p. 271. „Erat Sigismundi Gelenii ingens per omneš gentes nomen et gloria, quo de víro
V,
3.
eho
spisovatelé
silere
tohoto
jsou
otec a Zigmund syn
satius puto,
quam parum
;
dicere."
V. 4. „Zizania" Vavinec, prolopop v Korci v Litv, psal Slovenskou Grammat. Vilna, 596. „Smotrisky*
—
Meletius, Spisovatel staroslavské mluvnice,
tištné 1619
v Jev.
V. velikého V.
5.
„Lind." Spisovatel
polského, výborného
a
slovníka. 5.
„Kop5iski."
znamenité
polské
Spisovatel
mluvnice.
V. 6. „Nudožerin" v
Nedožee
Bonedicti Vavinec, Slovák, nar.
Nitranské stol.
r.
1555 f 1615, uený muž,
spisovatel mluvnice eskoslovenské,
enictví
a
eckého
jazyka,
uitel mathematiky,
dkan ádu
správce Karolínu v Praze. V. 11. „Belostenec" Jan, Chorvat,
Gazophylacium V.
latin,
illyr.
knz
vydal
slovník:
1740.
Zagrab.
11. „Dainko" Petr,
filosofického a
v
Radgon
(Radkers-
burku), vydal vindickou mluvnicí, v Hradci 1834.
V. 14.
„Lukay"
Michael,
fará Ungvárský,
Gramatika Slavo-Kulheua, Budae 1830.
vydal
317 Z V. 2. str.
n é
„V dušce."
I
66.
k a
Cusopis Mus.
Viz
r.
der Finschluss
:
obyejné obsahu dfivrnéjsího
1827. do
jjDuška jesl zvláštní cedule vložená
70.
I.
psaní,
nežli ostatní
psaní."
Znlka
67.
„Spolenosti v Lipsku." Srov. Geschichte der zu der Feier ihres hundertjahrigen Stiflunfjsjuhildums den 10. Decemb. 1816 von Fried. Adolph Klien, Sccretár der Gesellschaft, Leipzig 1816. Pro ídkost této, nám od Slávy Dcery darem vnované knížeky, klademe zde o hlavnjšícli V. 5.
Lausitzer Predigergeí^elbcliaft in Leipzifj
vcech
výloh
:
S.
7.
„Von den zahireiclien Stiimmen der dem J, 611 die Lnusilzer in der
Slaven setzten sich seit Niederlaiisilz,
die
Milzener
in
der Oberlausitz
fest.
Sie
bewahrtcn bis au iinsere Zeiten nocli ihre Nalionalitát nnd Mnlterspraclie durch eine eigene, jedem Volke lief fiir Erhaltung: diescr Giiter eíngepríigte Vorliebe am sorgfiiltigslen, soviel auch mittelbar, durch dcutschen Schulunterricht und auf andere Art in diesen Provinzen geschehen ist, diese Sprache nach und nach oussterben zu lassen. Gewiss slimmen hierin alle Kenner dieser Sprache mit mír
iiberciii,
dass es sehr zu bedauern wiire,
eben so gehalireiche und sclione,
als
fiir
senschaflen, und namentlích auch
fiir
so
liber
die
vormals slavischen Liiuder,
behrliche Sprache,
durch
in
aller
die
sich
Gibt es
eine
Wis-
mancbe Notiz
niitzliche,
ja
unent-
so viele Jahrhunderle hin-
Hcinheit erhielt,
gehen zu sehen.
so vielo
in
unsern Tagen unler-
irgend eine lebende Sprache,
sich durch innero Kraft, Biindígkeit und Praecisioo im Ausdruck, dunh líchtvolle Darslellung, durch einen
die
Reichthum von IdiolisnitMi, durch einen ungekunslenen Bau und daraus hervorgehenden Wohlklang im Sprecheo, ja noch mehr dndiirch empfíehlt, dass sie ganz besooders zum Gesange geeignet, die gebildelere polnische Sprache iibertrilTt,
und sich durch ihre
ilir
eigene Uilde beinahe
318 der italienischeu Uoverkentibar
ist
so
Diibert,
íst
es gewíss die
daher der Yorwurf,
WeDdísche.
sei
als
eine
sie
rohe, unbiegsame und verfálsclite Sprache, nar ein Vorurtheil.
—
Diese und áhniiclie Griinde, welcbe allerdings
die Erbaltung
dieser Sprache zu recbtfertigen scheínen,
sind es, welcbe, nácbst der Freuadschaft,
die Laodsleute
auf entferntcD Bildungáanstalten enger zu verbindcD pflegt,
einem Zeitraume von nuamebr hundert Jabren, eine Anzabl Lausitzer Júnglioge in eioen Verein treten liess, seit
dessen Hauptzweck die Bildung tucbtíger Religiooslebrer
—
wackere Volk ist. Secbs oberlausitzer waren es die im J. 1716 die Stifter dieser Gesellscbaft wurden, und die bier als solcbe ausfúbrlich Sie waren genannt zu werden vcrdieHen. fíir
dieses
Júoglinge
M. Job. Tbeopbil Ast (Haluz), aus Baiitzen, starb 1719 als Candidat der Theologie in Leipzig.
17. Wárz
M.
Adam
Márz 1717 aus
Zacharias Scbirach
der Gesellscbaft
aus Creba,
und
starb
trat
19.
1758
als
Pastor zu Malscbwitz.
Georg Kneschke, aus Kleindóbsa, trat aus dem Verblieb aber in Leipzig als SchuUebrer und starb hier 1757. ein,
Job. Christ. Bulitius, die Lausitz zurúck,
1718
aus Kriscba, kehrte
wurde 1722Pfarrer zu
ia
Kotitz, starb
dort 1751.
Job. Mosig (Mužik ?) aus Eiserode, starb
als
Pfar-
rer zu Pohla 1721.
Job. Georg. Báhr aus Lobsa,
starb
als
Parrer zu
Pohla 1724. Als Landsleute and Jugendfreucde enger verbundea
bezogen
hatten sie die Universitat Leipzig bald,
dass sie,
und
fiibltea
getrennt von den beimathlichen Flureti,
die wendiscbe, obgleich ibre Muttersprache, bei lángerem
Anfenthalte bier, und ohne Uebung
in
derselben zu
ben, mehr oder weniger vergessen wurden. aolasste sie, bisweilen
múodlicbe
ha-
Diess ver-
zusammen zu kommen, um durch
Unterbaltung
ibre
Landesspracbe
zu
ubeo.
Dieser Verbiodung, die im ersten Jahre schon weit ge-
diebeo war, und jetzt durch die ersteo Gesetze den Gruod
319 fernern Bestehens gele{^t hatte, war es vorbehaltea, auch bald eine ólTeotlicbe Bestatiguog zu erhalteo. Die Gesellscbaft setzte uoter (lem Namen der Oberlausitzer wcndischen Predijíergeseilscbaft ilire Uebungcn bis zuni
ilires
Jahre 1723 ungestórt fot. Senior,
Subsenior,
diese Gesellscbafl liché této
ei dická
Sie erwáblte jedesmal eineo
329
220 ausserordentod nkterého asa do
ordentlicbe und
Mitglieder.'' Bohužel že se spolenosti už i Némci za údy berou práce a cviení vykonávají: k obávání !
e
V.
1.
^Matthái" Georg,
Colm (Chlum),
nmecké
jest, že
vea-
68.
am Worte Gottes
Diener
tak se podepsal
Grammatika, Budissin
své Wendísche
ve
1721.
^Frencel" Abraliam
V. 2.
onen
Slavistové;
nm.
v
a
pohlcena bude.
tu
i
Znlka in
Entstebung zabit
íbrer
Scit
Fiscal.
Prinzel,
a Michael, oba horliví prvý odvodí své jméno od Pibyslav,
knz
Frenzel, byl
v
Schonav. Srov. Kór-
Abhandlung, Leipz. 1796 S. 22. „Vielleicht wird man die Gráber eines Freuzels, Pechs, Fabers, Langcns, Jokiscb, Schirachs, Bóhmers, Wauers, Schulzens, Kuhns und andere mehrere mít der Zeit nocb ner. Philolog.
scbmiickeD V.
2.
I"^
„Svollik'*
lalino-serbicum, je.šlé
v
G.
Augustin,
Budišíué
vydal Vocabularium
1721; jeho
peložení Biblie
v Rpisu.
V. 2. „Choinan." Srov. Sam. Grosser^ Lausitzer Merkiv. Leipz. lili., pod lánkem Gelehrte Sachen: „Johana Choinanus Colbusiensis retirirte sich in seiner Jugend, des 30jáhrigea Kriegs wegen, nach Ungarn, von da kam er zuriick nach Wittenberg, wurde Pfarrer auf dem Lande bei Liibbeo, v\'ar nach Liibenuu berufeu,
wo
er 1664 gestorben. Er scrupulírte bei scioen Nebenstuaden sehr iiber der Wendischen Sprache, und bemQhele sich eine vollstándige Grammaticain Sorabico-
Slavonicara aus Licht zu stellen, seiner Posteritot vurhandeu
ist.
ao auch
in
Mspto
bei
Anbei sammelte er auch
320 viel
der Wendischen Geschichte
zur Erláuterung'
die-
nendo Sachen, Sitlea und Gebráuche." V. 10. jj.Taniške" vlastn Janišek (srov. slov. Janiek^ Vocabularium VeJanošíky. Srov. Christian Hennirig, 10. nedieum Rpis, v Dobrovského Slovance, 1814. str. 1 Ueber die slavische Spraclie, besonders iiber die Liine„Das Unglck (der Unlerjochung) burgisch-Wendische. hat auch die Wenden gelroffen, welche weiland zwischea Ulsen, Liichov uiid Danenberg gewohnt, wclcher Stricb Jetziger Zeit redea uberhaupl Dravene genennet wird. von den Alten vv'endisch, hier herum nur noch einige uiid diirfen es kaum vor ihren Kindern und andernjungen Leuten thun, weil sie damit ausgelacht werden. 30 Daher unfehlbar zu vermuthen, dass innerhalb 20 Jahren, wenn die Alten vorbei, die Sprache auch wird vergangen sein, und man sodann keinen Wenden mehr mit seiner Sprache allhier w ird zu hóren kriegen, wenn Sobald ich raan gleich viel Geid darm geben woUte. zum Prediger dieses Orts befórdert worden, hábe mich
—
—
nach einigen UrUunden in dieser Sprache bemúht; aber Nachdem in dieser Art, meines Wissens, vergebens. niemals was geschrieben worden, weil Niemand von dieser Nation in den
vorigen Zeiten lesen oder schreiben
AUein je gróssere Schwierigkeiten sich erGott fiigte eigneten, je mehr wuchs meine Begierde. auch endlich, dass ich in der mir anverlrauten Gemeine
kóunen.
einen
Mann
anlraf,
der sich nicht
allein
erkiárte,
des
Sonntags nach verrichtetem Gollesdienst mir darin nach Móglichkeit an die Hand zu gehen ; sondern auch so geschickt war, dass er sich in meine Zweifel-Fragen bald
finden
vergnúgen,
und nach
gegebenen Anlass
zugleich auch dabei schreiben
mich
ziemlich
konnte.
Es
wird hoirentlich eriaubet seiu, meine Erkenntlichkeit gegen meinen gewesenen Lehrmeister zu bezeugen, ihn, als nachdem er vor einigen Jahren zu meiner sonderbareo Belrúbniss, unverholít den Weg aller Welt gegangen, (ieinen Namen bekannt zu machen. Er hiess Johann Janiesciige,
solchem
Einwohner zu Klenov. Amts Vustrov, Wandel, dass weder Obrigkeit,
guten
von
noh
-
321 Verdriesslichkeilen
Prediger, seinelwegen
geliabt.
Wir
im Namen Gottes auf bestimnite Zeit zusammen gelhan und nacb vieler langweili^er Muhe folgende Bogeo endlicli soviel zu Papier gebracUt, als
haben uns
weisen."
also
Henning a Janiške
Znélka V.
3.
1690.
okolo roku
iili
70.
^Homera." Srov. Hdtiierus
dialectis
Slavicis
cognata lingua scripsit. Rx ipsiiis llomeri carmiiie oBtendit Gregorius Dankovský. Vitidob. 1829.
Znlka
71.
„Meonida" Maeon slul oto Homerfiv, odlud ili Meonovió sluje. Fr. a V. 9. „Polské'* od Ign. Nagurcz.ewskiego Dinóchowskiego, rýmované, ne z pvodní cfci ale % latinského a francouxskélio peložení vypracované. V. 9. jjRuské" od Kostrová a Gnédiíe rýmované. V. 10. „eské" od .1. Nejedlého, Puchmira a Palkovite. Srov. Šafaík;, Gesch. d. slav. Liter. p. 178. nabmen den Ton als obersten Grundsatz „Alle diese V.
i
1.
tento Meotiides
Kein
der C)uonti(át an. hellenisclien
griechische Knlliope kiirass
bei
in
duss
bei
solcher un-
die zarlgebnuto
dem rauhcn germanischeu Ton-
gebildeten Nalionalen
Griechische Formeii siilzen
Wuiider,
Hnndbabung der Vcrsknnst
wollen
wenig
durchaus
der griechischen Prosodie
und
Gliick
mocliio.
nach den Grund Metrik
bebandelt
sein."
Znlka
73.
V. 6. „Srbská Matice" jesl spolenost k vydáváni asopisA a knih srbských, laloži^ná v Pešti r. 1826 od své kupce Milovuka, advokáta Svtice a jiných: výroní schzky, své úady, jistiny. ,,esUá Hlatice'' založená na zpsob Srbské v Prazo r. 1831 od J. JungViz o oí manna, J. S. Pešla, Fr. Palackého » jiných.
m
KoUúrovy
spisj'.
H.
••
S22 asopis es. Mas. 1831. Svazek
sír.
I.
117.
Matice u
Srb
znamená die Bíenenkónigin, Bienenniutter. V. 11. „Nejmenovaný syn." \'\i úty matice eské na rok 1831. sir. 8. „Nejmenovaný, 8 heslem Polochudého syna eské vlasti na oltá chudé letní obt matky pinesená ze srdce vrného, 20 zl. si." V. 14. ^Na zemi stálost." Toto proroctví slavské :
nebešfanky
naší
—
Akademie!
a
brzo spravdilo,
podezivost eskou
a
Kvetu
Maary
mezi
jest srbská
skuten
se boliiižel
nebo nmecká závist v prvém poupti a
pošlapala.
ješt
a
:
Znlka
—
matici
hned
Šfastnjši
maJarská
šfastnjši
73.
V. 10.
„Liskay" Jan, kaplan superinleu dentní v TiKarel, díve kazatel v banské Bystici, nyní prof. bohosl. ve Vídni. V. 11. „Kampelík" František Velislai\ poslucha
„Kuzmani"
sovci:
Brn,
v
bohosloví
tchto básní
dateli
„V Brn
Itlademe:
psal, z
list,
8.
prosince
milovný, Veledrahý Pane
mi pokládati. 8 upímností posud dímá žehy
jako ped tím neznámý, sklaniiož nco zde na památku
Pesvden a ;
asem
1831.
Nerale
I
jsem, že
pospolností
rozncujeme
svého
Národa
mou drzost za zlé Slovan život láska
krásiti
každou
má.
Morava
naše
vdouce
jiskru,
V Morav
o
nic
posud
statného nevychází, coby vzdlanjší tídu lákalo.
Škol-
ní,
ská mládež
sem dili,
plápolati
jest
mohla.
dozrávající
pstoun
a
editel
národu,
náš, hleme lepšího ducha v nf zbuku vdám podávati. Budoucn vás vychování národa našeho navštívím. se jedenkráte pedmtu tohoto, podejme ho našemu zz echovi -f- Moravanu Slováku.
obrátíce zetel jí
ilístkem
Ujmme národu
pomcky o poteb
+
Každý rok svazek literních zábav vydávati hodláme. Nkolik Moravan jsem už získal: ale my potebujeme Naši básnici sklád»ji básn na Julinku, na Ní, na Milka, na Hubiku, velmi málo jich postupuje po Vašich stopách. Jaký div, když národ náš básnictví
také veterány.
323
sob tel
Jaký div, když naše hásiiiclvo nemajíc ze-
liuusi?
na dobro, krasu
venstva,
„Kaer"
11.
V.
nkolik
básní
Messiady,
i
básn
roku druhéiio
(Irclví
„
r
Slovane! Akoli
s
Klopstokuvy
nkteré
nichž
i
v
nemže
tohoto
Tisiitel
m-známého mladíka Liloia;jf:li 17 ledna 1830. Slovutný tesoucí rukou, osmluji se Vám, mno-
jemu
se zdržeti psaní tohoto,
zde položiti.
plných
pruském Slezsku. poslucha libomu-
v
Cechách.
v
ei
a
Miiolioslav,
^Hošllapil"
12.
tchto
skladateli
kazatelem evangelickým ve
iNyni j<;st
Táboe Fridrichov
V.
z
d."
t.
peložení
znlky,
a
lo-
trojici
a
lásky k národu
asomérného
z
jiné
asopisu tištny. velikém
poslal
Josefa
proiiikavýcli,
poátek
psauí,
ddinou
pravdu, tuto
i
pozemsku primratuje
duclia k
též .
hováiný Pane, jen ohlas tch cilii popsati, které v mém pi teni Vašeho velecennébo spisu: lak srdci vrou, pedce ta myšlénka blaliokojná, že Vaše dobrota vtši jest mé smlosti, byla popudem Vám, ode všech milo.laka vaný Pane, písemn íci, co mé pepluje srdce. každého Slomocní se dncha nejen mého ale vana Vaši SI. Dc. toucího?! O kéžbyste nás brzo, ach brzo zase s pravou Vašeho ducha krásou chtl po.lakou cenu a lásku jste u nás vydobyl, neoiuyltšiti bliiiiost
i
I
jiým
mže
pedrahý vlastene
Vám,
býti
nejen Vaše
spisy jak
n
kvetoucí eskoslovanské ítají,
štstí,
by Vás v nnšem
na
ze
horoucí
i
a
spatiti
mohl
tisknouti
stálém zdraví
vbec
mládeže
tak
že i
u
zase
se ctjí,
tuké každý po tom žádaném touží
a zase
ale
dkazem,
!
mnohovážné,
starosti
stedu
srdce.
svt
šíastném na tomto
a
možno
jestli
Vás
Zachovejí
Bh
trvání
mohoucí, abyste dlouho k rozmnožení všeho, brého a krásného sluje, nám žil Slovanm
!
ve vše-
což doOdpustle,
mé lásce, kterou Vám smlým nadje plný, ie ve zlou nesmlost, zstávám Vám nejoddanjší
velecenný Pane, dtinské tímto listem obtuji, obrátíte stranu
služebník n
V.
Sv, II,
12. sir.
28. pros.
moji
ctitel
a
lioklapil ^ínoho slav.'*'
„Koubek**
4,'K
te
.1.
Pozn. vyd.
Pravoslav. J.
1854, byv professorem
P.
Viz
Koubek
ei
Cechoslav.^
zemel dne
a literatury
2l»
eské
3^4 na
universit
Pražské.
svazcích^ v Praze
V.
13.
jeho sebrané
Viz
1857
nkolik znlek ze
slavskou jest
SI.
chresthomatii
;
Dc.
ve
4
poslucha
Vojtch,
„Sadovski"
nejprve v Pešti pak ve Vídni, rodilý ložil
spisy
— 1859.
z
lékaství Krakova; pe-
do polštiny; spisuje vše-
pvodní polské básn a
skládá
horlivý Všeslav.
V. 13. „Gay" Ludevit,
rodilý
z
Krapiny
v
Chor-
nil se právm v Pešti r. 1830—31. sepsal: Pravopisanja, Horvalsko-Slavenskoga Osnova Kratka vu Budimu 1830, pracuje na založení národního chorvatského musea v Záhebe a na vydáváni novin. vatecb,
Znlka V. knížete
4.
„Vinaický"
Karel,
Pražského.
arcibiskupa
74.
obadnik
(ceremonia)
Jeho peložení
z
e-
Bionovy viz y asopisu Mus. 1830 Sv. III. str. 255. Peložení Virgilovy Aeneidy K. II. tamž 1829 Sv. I. a II. Pok Horáce tamž 1831. Sv. I. a 111. V. 9. „Lobkovic" Bohuslav z Hasisteinu, psal mnoho latinských verš, ze kterých p. Vinaický nkteré peložil, viz asopis Mus. 1830. Sv. IV. str. 407. tiny idylly
Rok 1831.
Sv. IV.
str.
434.
Srov.
Zp.
IV. znlku
132. v. 12. V. 10. „Zehívárua" nm. Treibhaus, Glashaus kde se cizozemské byliny umleckým zehríváním ke zrstu pivozují. Nkde i záhevna.
Znlka V. 9.
75.
„Chodakowský" Zorian Dolenga,
z
Varšavy,
zvlášt mythologických konal k tomu cíli schválné cesty po slavenských krajinách, na které od ruského dvoru dostal 3000 rubl. stríb. Jeho životopis viz v Bibliografi, eských listech od Kóppena r. 1826. Nro. 38. str. 563. V. 10. „Jankovi'' Mikuláš, v Pešti, zemský pán, pilný hledatel a zpytatel slavských
starožitností,
:
pvodu
slavského,
má
necenitelnou
sbírku
starotin
a
325 mezi
všelijokýcli,
tniiicí
mnohé
nimi
eské, srbské, se slavskými
i
ruské,
polské,
nápisy.
Cech v Praze, železník; skladatel osobnou známost s nim uiniv, vidl u ného pkný sklad zvlášt staroeských ídkostí a minci. V. 11. „Masch" Ondej Bohumil; opsal a vydal 10. „Blecha"
V.
léchto
básní,
Sponholza
starožitnosti od Fr.
Berlin
dem Tempel
aus
Obotriten
r.
1697
v Prilvicech nale-
Alterthiimer
gottesdienstlichea
Die
knize:
v
zené,
der
am ToUenzersee.
zu Khetra
1771.
y. 11. „Ahrendtovský" vlastn jen Ahrendt, Martia tento ustavin putuFriedrich; narozen v Holsteinsku :
jící
antikvá
žil
i
zemel jako Diogenes,
jmní,
beze
nemv
žádné jiné náruživosti mimo lásku ke starotinám, zvlášt ruským nápism, kde bez
rodiny,
bez
vlasti,
ovšem mnoho
nového
odkryl.
Byl
v
Itálii,
pšky,
zdržoval
se
za
as
i
v
Pešti,
Paíži,
v
ve Španlsku za tím cílem. Jda po druhékráte
do
špatné
Itálie
odný,
a rukopisy mezi tlem a košili nose; spával nejastji pod kovinou aneb stromem v poli, aneb byloli dcšlivo, pod mostem; zemel r. 1825 v blízkosti Benátek. Vydal tiskem: Grossherzoglich-Strelitzisches Ge-
knihy
orgicum Nord-Slavischcr Gottheiten und
ihres
Dienstes
;
aus den Urbildern dargestcllt von M. F. Ahrendt, Nordischen Alterthurnsforscher aus Altona, Minden 1820.
Znlka V. 6.
„Slavské psaní." listu ode dne
Vys.
Stratimirovi v pínu, psal: ladiensi,
„Litoras unius e
:
proxima
15.
urozený p. Theodor února 1832 z Kul-
Croalicis
Comitatibus,
Sza-
hucdum procurare tamen occasione, dum Essekinum
croatico idiomate
non potui
76.
exaratas,
ivero, sciscitabor utrum copia talium et ubi aquiri possit?''
Znlka V. 4.
básn lové
„Kralodvorský spis" ili Rukopis, staroeské nalezen r. 1818 dno 16. záí v Kráod Václavu Hunky.
obsahující,
Dvoe
77.
326 V. 5. „Ig^ora
báse
zpv"
slovo o pluku Igora, sta-
ili
nalezeaá od Musin-Puškiria
r. 1796, peložená do ruského Malinovským, Šiškovým a jinými, do eského a nmeckého Václavem Hankou r. 1821. V. 7. j,Žaltá Hedviky" v polské ei, odekryt
roslavenská
panem Kuchaským tého Floriana;
v horních Rakousícb v kláštere sva-
Hedviga
královna
f 1399. Vedle polštiny
stojí
ložení; ortographia a písmo
polská
latinské
i
a
14.
náleží
žila
1371,
r.
nmecké pestoletí,
jest
to
tedy nejstarší rukopis polský. Litera M. v erbe napsaná dar od Hcdvigy manželce Sigmunda,
zdá se ukazovati, že tento rukopis byl
polské
uinný
seste
její
Marií^
krále uherského.
„Zlomky
V. 8.
ei
starokrainské
Zlomky tyto vo zpovdní modlitby a pímluvy
Freisiogenské."
psané,
zachovaly se v kláštee Freisingenském v Bavorské krajin, odkud potom s jinými knihami do Mnichova pišly, kde nyní jsou. Odekryl je nejprve Joh. Christ. Anton Freiherr von Aretin. Srov. Dobrovský, Slovanka I. Lief. S, 24.9. Vydal je skvostn s výkladem, s latinským i ruským peložením p. Kóppen v Petrohrad, pod názvem: Sobranije inozemnych Slovenobsahující,
i
Pamjatnikov. V. 14. „Bendtke" Samuel v Krakov; „Kopitar" Bartolomj ve Vídni; ,, Hanka'' Václav v Praze, skich
knihovníci.
Zslka
79.
V. 11. „Blopolocký" Kašpar, ledna, nyní ksihar ve
uený
muž,
a
horlivý
zvali se
psali a
jakožto
potvrzuji:
Mikuláši
vzdlaný
Jeho pedkové pototí,
S.
niQohé
polom jméno
V.
4.
„Rudnay"
Novévsi, kardinál,
Slovan,
i
dne 4. stolici;
spisovatel.
do roku 1673 Bét^zemanské této rodiny
zmaaeno
na Fejérpataky.
80.
Rudno a Divácké z Ostihomský, primas krá-
Alexandr,
arcibiskup
1794
Liptovské
až
listiny
Znlka
nar.
v
327 nlierského
lovství
a
Zvláštní
literatury
ei
a
Nar.
H.
t.
zem. 1831.
17G0,
r.
ve
milovník, podporovatel
on
slovenské:
v
Pešti
Slováci bydljí,
Josefovske'm, kde nejvíce
Kíži;
S.
ochrauce
u
pedmstí pi
v
ustanovil
slovenskéiio kaplana., ant tu Némci tamuéjší kat. ían všecko znémili, Maffari všecko zmadaiti clitli ; jeho listy káiné slovenskc jsou práv pod tiskem; pekládal Ciceronovy do slovenské ei.* i
i
i
V, 4. „PronBy" Alexandr, svobodný pan, ze slovenského Pravna a na Blatnici, rytí zlatc' ostrohy, Jeho církví ev. A, V. nejcis. k. apošt. Jasnosti komorník, vyšší inspektor; jeden z nejvzdlanjších a nejdobrotivjších velepáníi v Uherské zemi, výhorn zbhlý zvlášt v djinách a eech. Skladatel tchto básní pežil ve
spolenosti tohoto i
v
mnohé
jak
ctihodného starce,
zvlášt
T<')-Almáši,
šfastné hodiny
v
v
Pešti,
o
literalníe
bibliotheka obsahuje znamenitou sbírku
tak
zahrad,
rozkošné
tamnjší rozmluvách
v
jeho zvlášt
;
slavskýcli
ruských knih. V,
5.
„Rožnay" Samuel,
jako ev. kazotel života.
Skladatel
ve
nar,
r.
1815
tchto básní
byl z
Bystici
v
zemel kvtu Prešporku do ByZvolen,
v
nejlepším
stice od Hožnayho, na jeho místo, za pstouna povolán, strávil s ním ped svým odchodem do .leny, sice jen jeden, ale šfastný rok v 5.
„Clemen."
V. G.
„Siwecki"'
V.
tchto básni uinil skýcli Teplicech,
byla
pátelství.
Viz Zp.
s
II.
.lan,
Polák
ním
r.
mu
která
Zn. 86.
Krakova.
z
1823
Skladatel
známost ve Sliac-
ujipotom
prospšná
velice
co do svazku a vzájemnosti me/.i polskou a
eskou
literaturou.
V. a
eech V.
professor
ti.
„Šoltis"
7.
nm
Viz o
Jan.
v našich
Káznch
577.
str.
„Blahoslii\"
pi
evan.
Poálk eského
básnictví,
tchto básní míval polské a ruské
ili
v
ei.
Jen
v
ješt
Benedicli Jan,
školách
Kežniarku
v
;
1818. Skladatel v eské, správcem esko-
Prešpurku
spolu
Blahoslav
s
ním cvieni
jest
žijící
vydavatel
328 v Kpolecoo^li Kežmarku, Ude už mnoho dobrého zpsobil. V, 7. „Herkel" Jan, rodilý z Oravy, nyní advokát Elementa grammaticae línguae slavicae v Pešti; sepsal
slovanské
:
uaiversalis,
r.
1826
Budiii.
v
V. 8. „Milovuk"
1787
nar.
Josef,
Terpin ve
v
kupec a mšfan v Pešti, horlivý a úcinslavského náale celého livý milovník nejen srbského rodu, pvodce Matice Srbské; dal svými náklady obrazy
Srmsku,
Srb,
slavných Srb v mdi rýti: vydal tiskem dílu mnohých mladých, zvlášt chudobnjších spisovatel, a sepsal sám nkteré knížeky, k. p. Zacatije Matice Srbské 1829;
—
a t. d. Protak 1829. Luna 1831. V. 8. „Farník" Karel, naroz. v Turci, nyní advokát v Pešti a zástupce tamnéjší slovenské církve a školy
Nmcm.
proti
V. 8. nici
v
v
„Hamuljak''
Martin,
nar.
Orav; útovní úedník pi
a
Budíne:
sám
posavad,
slovensky nepsal a nevydal, syn našeho národn;
vzbuzování
praktické;
míslodržící
rad
mimo pátelské listy nic pedce pináleží do potu jeho
zasloužilých více
v Jase-
1789,
r.
král.
lásky
jsou
zásluhy
národu
k
a
ei
u
mladík, moudré zastávání národu proti utrham a protivníkm ; sbírání slovenských knih, rukopis a jiných památnosti; obstarání tisku akorrcktury; vzájemné rozesílání
literních
plod
na
vše
strany
slavských
náeí,
V slovem uvozování literatury naší do bhu a života. Rpisu lat. má historii novjšího rozšiování maariny mezi jinými národy v Uherské krajin. V. 9. „Seberini"
Jan,
v Orav. stol. nejprve ve zatel
si.
b.
ev.
církve.
nar.
Sted
Viz o
r.
1780 ve Velkévsi
pak v
nm
v
b.
v asopisu Mus. 1S28. Sv. II. str. 128. poznal jsem se se Seberinim, i v rozliných
upímn
Šfávnici
ka-
Kuchaského psaní,
„V
Šfávnici
vcech
slo-
Pracuje od nho pouen jsem byl. užiten dáváním cviení kazatelských v jazyku eském.'^ Vydal tiskem nkolik kázní; životopis jeho vlastni rnkoa slovensky psaný, nalézá se u skladatele tchto básní památno jest vypravování, kterak panu Seberinimu už
venských
Z29 ve
12. roce jeden
inu horlením V.
1798
maJarský uitel pílišným pro
maarinu
trestáním celou
Morav.
na
Hodslavicícli
ei
milovník národu,
14.
ervna
a
mladší,
Palacký,
eskoslo-
literatury
a
maa*
zoškiívil.
10. ^Palacký" František, nar. dne
v
prvý
byl
a
venské, se kterým skladatel tchto básní známost
pátelský
svazek
ve
vstoupil
dletli
uinil
se žákové v Prešporských vinicech v jarním ase, on Moravan Slováka Tablice, já Slovák Moravana Komenského v ruce maje a ítaje. V. ÍO. „Koiš*^ Jan z Orav stol. z Trstené, akces-
a
;
nalezli
a
jako
spolu
si. místodrž. rady: k horlivému milování slovennárodu a jazyka piveden nemoudrým veejným hanním a potupováním tohoto národu ve škole od jednoho Maara a professora djin pi kr. pešfanské
u
sista
ského
universit.
„Pai"
1771 v Baiši, slovutný jízd a jeden z nejlepvydal sám Soinenija pjesnoších básní srbských slovska, u Budimu 1827; spolu se skladatelem tchto básní Jmeniislov, v Budíne 1828; jejich spolené dopisování bývalo z jedné strany srbské, z druhé eskosloV.
10.
nar.
Ivan,
ranami posetý setník pi
k.
c.
:
;
venské,
a
.>Ž(1y
pátel
jeho krále
81
zpv:
slavný srbský
i
tchto
skladatel
Paie
Od
rozumli.
dokonalo
bé
slyšel
Srbii
a
prvý-
básní
,,Mnogaja Ljeta."
nar. 1793 ve Zvouméníjn len; kazatel v Jelšav, výborný, i pirozením uzpsobený zpvák a hudebník na kytae, který skladateli tchto básní nejednu hodinu v Jené, kde spolu byli, osladil; s Gothem, práv tehdáž národní slovenské
V.
11.
„Ferjenik"* Samuel,
i
zpvy
hledajícím
pekládajícím,
a
se o fílosolických
pedmtech
a
ho obeznámil;
tených
hách asto v pátelských rozmluvách hádal. Vydal lik
kázni tiskem a
V.
má
11. „Sucháni"
i
vlastní
Martin,
assessora
na
odmnu
prohlášen,
oéaiecky o cholee,
nar.
1792, v Rochovod stolice Neo-
pozdji
v
složil
vydal
a
nko-
rukopisy.
o obecný
zásluh
kni-
slov.
eech, Gemer. stol. doktor v lékaství;
grndské
ním
s
spolen
Pešti
lid
r.
1823
jako lékor.
nápvy
ili
za Psal
mclodio
330 písní
sbírku
svtských slovenskýcli pro klflvír; má v rukopisu obyej Slovák, zvlášt pi svadbách.
Znlka "V.
ÍO.
81.
„Klopstoka" zvlášt v peložení Lužicke'ai nmž Fr. Ad. Klien ve spisu Gesch.
od Jiího Móhua, o d.
Lausilzer Predigergesellschaft Lpz.
„Die weudisclie
píše:
unbiegsam halben
zu
Poesie,
erreichender
Sprache
was
ein,
ist
1816.
weder
S.
9
takto
kraftlos
nocU
das Originál fast allent-
Versuch der Uebersetzuog eines Messiade in gleiclier Versart,
Theils der Klopstockischen
den der verstorbene Pastor Mólin
in
Neschwits
lieferte.
Monte
negro.
beweiset."
Znlka V.
3.
„eroogorsko,"
84.
Ornagora,
Wila^ Glosar. ^Montenegro, ernagora, ein schmaler District zwischen Herzegowina, Albanien, so gebirgig und und Bocca die Calaro, der stcil, dass das ganze Land wie eine natriiche Festung zu betrachten ist. Es ist in 4 Bezirke getheilt, enlhált 54 Quadralmeilen Flácbenraum und gegen 60.000 SeeSrov.
W. Gerhard,
Die Hauptorte sind Cetinja und Slanjevi. Die Cernogorzen haben bis jelzt mit wahrhaft spartanischeni Sinne ilire Freiheit zu behaupten gewusst. Ibre Regierungsíorm ist republikanisch. In ihren oiVenllichen Versammlungen, welche unter freiem Himmel gehallen werden, und in welchem ihr Vladyka (Bischof) und die Aeltesten den Vorsitz haben, kann jeder seine Meinung sageii, und die Stimmenmehrheit entscheidet. Der Bischo ist ilir geistliches Oberhaupt, bewahrt des Volkes Heiliglhiimer und fiihrt sie in die Schlacht. Er gebt bewaiínet wie seine Landsleute, bekommt keine Steuero und zabit keine. Der jetzt noch lebende Vladyka heisst Petar Petrovits. Die Republik hat ihm einen See geschenkt, wo zwar jeder fischen darf, aber nur ibm erlaubt ist mit den Fischen Handel zu treiben. Die Monlen.
33t tenegriner
und
niiissig
dabei
niicbterii.
hijcbst
sie
leberi
Weiber zum Ucl-
Provianl tragen ibnen die
und
nach
Schlacht
der
iii
unerschrockeu einach,
Krieger, miilhii^,
{i^eborne
sind
freiheitsiiebend,
uiid
ermutileni
sie
(lenmulhe.'*
V.
Novgorod."
4.
VI. K.
T.
Gos,
Ist.
Nnooo
„Divadlo kusem od Palinoly." Srov,
10.
V.
Karamzin,
Srov.
:í.
Pisa 1S25^ Nro. 'JO a toléž peložené v r;m. Convers. Blatt 18'J5^ Nro. 236, S. 943, „Das slaviscbe Theater der Hagusaner verdient, wie schon Appendini iii seiner Ragiisanischen Literaturgei/ionmle
cle
beinerkl,
schícbte
Der
litterati,
lípoche,
eine
dio
desseli)en
Aiilaiig
Aufmerksanikeit ins
fiillt
gesscnbeit geratben war,
Quarini auliuweiseii
iolglícb
koiinte
lebbaflen
Musen
praciitiu'
tanzen.
Den
lebnte
•j^ekleidet
um
»ein
Betle síngen
Dícbtern und Gescbiblscbreibern
alten
den ínbalt mebrer Stiicke. So gab ibm
er
eíneii
kannte
Gedaclitiiiss,
die
Zeit,
zu
pílegle
besass
und bolte aucb die Allen studirt. bebaupten, er siibe ini Traum oft die
Literatur seiner lír
Kiinste
der scbótien
Paimola
balte.
vortrelVlicbcs
Geist,
17,
des kritiscbeii Gescbmacks
iiocli
erzeugt
der Literatur
Tasso, im
endigle
es
das Wiederaulleben
den
erfreuen, in
es sieb
bulle;
iu
Ver-
in
keiiien
iiucli
Italicii
iiiid
keíiieu
also
Drama sebou
das griecbisilie
als
Gelebrten.
der
Jabrlinridert^
14.
und ent-
Homer
seinem Drama Acbilles, Virgil zu seinent Besucbe Aeneas in der Unterweit, die Gescbiclile des Priesters Diocleales zu seinem Paulímir, und die slaviscben Cbroniken zu seiner Znplislavu. Acbilles und Aniass
zu
Daniza sind
dio
von ibm bal. nen Freislaats stellt.
Kriegcr
die
man
Paulimir wird die Sliilung dieses
klei-
beidt-u
lu
und
Zoplislawa
und
die Tbaten
bat
zu
Hagusa
der Moncb Sergius
Thaten Itagusas
das
Kriegeriaeu
war 1637 unter eiuem pallasle
ucscbiítztesten
seiner
Sliicke,
Bewubner darge-
lleldentbuni
zum
grosseu
aufgefiilirt,
Želte
Paulimir
dem Katbs-
vor
welch^r iu rubmreirbstn
Die Stelle,
mit Begeisleruiig
vod der Stitung
der slavischeit
Gegenstand.
die
der Hepublik ao,
bis
332 an seine Zeiten her ertáhlt, war ganz dazu geeignet^ Enlhusiasmus der Republikaoer zu erregeo. Palmota war zu dramatischen Kuost geboren. Er batte sich
angewóbnt zu
zu versifíciren, welcbes ihm úber-
schnell
Jáhrlicb hatte er zweí haupt etwas sehr leicbtes war. Dramen zu schreiben, ausserdem war er Theaterdírector
«nd
selbst rait."
spielte
R. T.
V. 13, „Zvottem." Srov, Rakowiecki, Pr.
I.
Dzwon (w Nowogrodie ruskiem) Wiecovvym zwany (Wieowoi albo wienoi ^^d wiec, wiet-rada) uwažanym by za obrong swobód praw Rzeczypospoliléy. Skoro tylko w Dzwon uderzono,
str.
„Wielki
108.
i
každý wycbodzií na wieUi plac publiczny." V.
T.L
13.
str.
„Posadník."
Pr.
Eakoioiecki,
Srov.
E.
107. „Posadnik byt naypierwzym urz^dnikiem,
w
naywyzsny urz^d
Rieczypospolitéy piastuiqcym.
«zeoie Posadników
byio
ader znakomítem.
Zna-
Córki icb
«z§stokroc Panuiiicym Xiqžgtom zašlubiaue byly."
Znlka V. 4.
jeden lose,
z
85.
„Nestore víc." Nestor
eckých
znamenitý
Trojí
v
Homerov
dobývajících hrdín
svým starým vkem, nebol tí
ského života pežil, odtud Nestor vbec IKeslorovice,
V.
5.
msto „Sara
manželství,
Oii
tolik
v
Fy-
vky
lid-
co staec
aneb osada starc. s
Rovinem."
Trnky v Brné 1831. varského Banalu
lliad byl
král
a
žil
str,
Srov. Spoleník od Fr.
151.
„Jan Rovin z Temeš-
se svou ženou Sárou
zemel ve svém 172, ona
140 164.
let
v
roku,
eckého náboženství. Ze 4 žijících dtí nejstaršímu 117 a nejmladšímu 100 let; ze dvou pravnuk jednomu 35 a druhému 27 rok.'' Jejich vyobrazeni na4)yli
'bylo
lézá se v Pešti v Museum. V. 6. „Nikodým." Tamž, str. 150. „Dne 21. dubna 1816 zemel v Hrbov na panství Netolickém v jižních €echách vrchnostenský hajný, Frant. Nikodým, 119lelý. j^obe uml vytknuté a zlomené ruky nohy napravovati « hojiti, emuž se byl na vojn nauil. Tikráte se ozei
33a po Ietí v 89
nil,
s
r.
Jeho posledití nevešla byla 28lelá, Do skonáni podriel smysly
kterou ješt dceru splodil.
zdravé."
„Veselý."
V. 6.
1809 umel
Tamž,
Nikdy nezastonal: v 99 slové aZ do skonání mu
str.
149.
Morav
v
Chrlicích
v
r.
,Dne 19. února
Jan Veselý
oslepnul,
ale
105lelý.
ostatní
smy-
sloužili."
Srov. Rozlinosti pražských íslo 10. „V Polocku na litevském pomezí obcuje Rus, Demetrius Grabovský jménem, a poitá ui Tento znamenitý muž jest pastý,, let vku svého 150. má nkolik syn, z nichžlo nejstarší 120, nejmladší pak V.
Novin
jjGrabovský".
7.
1%:í2.
Tato rodina dilem pro starý
vk.
dílem pro správné a dokonalé chování se po všem
v-
96
vku
let
kolí
velmi
str.
150.
V.
poílaji.
vážena jest."
„Znachorová.^ Srov. 6'polemk od Trnky,,
10.
„V
Cachlicích
Uhícli) zemela rová,
117
stará
vypadaly,jedla
a
covala.
její
pila
co
a
Vlasy
let.
jí
Cseile, stol.
mlo;
za
mnoho
mladosti
každého
Nilran.
v
roky sedika Eva Znachonešedivly, ani luby ne-
obliej byl ješt piv('livý,
íkávala:
kami spávHt,
(mear.
ped nkolika
dne
ráda zpívala^ a
tžce
pra-
chodívala já se slép-
se slépkami vstávala
sem.**
Moskvy". Srov. Rozlinosti Praž. Nov, „V Moskv umeli ('íslo 8. síce února m. r. snad nejstarší manželé, jakých kdy bylo na svt, a vru by se zpráva ta pouze jen smyšlenou V.
12.
.,Z
1832 dne 26.
m-
ledna,
báchorou zdála, nebyvší knihami kestními potvrzena. Manžel dokal 162 a manželka jeho 159 let, pobyvše spolu v manželství 130, pravím sto tidcet let. Pamti hodno však, an za as tak dlouhého manželství stále pokojn Cislo a svorn živi byli." Tamž 1831 dne 24. bezna, Roku 1829 v Rusku mezi 24. „Vkovitost v Rusku. zemelými (a tam se poíluji jen zemelí mužského pu hlaví) bylo 947, kteí pekali 100 let, 202, kteí pes 110, 98, kteí pes 115, 52, kteí pes 120, 21, jeni. pres
125,
a
jeden byl stár 135
let.''
334
Zoélka V. 9.
y^Vukasovi."
ristik
d Nat.
skou
knilin
vanje za str.
sír.
Charakte-
Bilderbech,
—
55.
Srov. Chorvat-
Nestrancno vesdašnjega Tábora ispisa1788^ od P. H. C. Vu Zagrebu 1789,
úrody,
swiata
,
Srov. Niemcowicz,
„Glinská."
12.
174.
„W okropnycli
<]linskí liczyl dni i
Srov.
ítanka
51—52. V,
sir.
:
Ijeto
—
86.
Špiewy
hisl.
cieniach pieczarów podziemnych
smutné. Przy nim wzor cnoty, wzdi^ków
Nadobna córka,
Powabiem byla nieszcz^snego oyca
nicodsl^pnO
swobody,
siadkiemi
Dia
.
pogardzila; Dia niego chgtnie v ciemnych lochách žyie,
W
nich zorze žycia
i
pi^knosc swq kryie.''"
Znlka
87.
V. 3. „Naliyda," byla dcera celnika ernikov jme-
novaného v mst Nikítin v Katarinoslovske'm kraji. ernikov, obžalován byv ze závisti od jistého kupce cosi podezelého proti zemské z Chersonu , jakoby vlád byl mluvil, dne 13. záí r. 1791 do Sibie vyobcován a hned i lam na kibitce vezen byl, s manželkou i s dcerou, které ho opustiti nechtly. Žili drahný as v Tobolsku bídn. Pak se jednou Nahyda pšky odtud vybrala, a po
1 1
týdnech
pes nesmírné
poušt
a
hory piputovala do Petrova. S rannýma nohama pišla nejprve do dvoru knžny Trubecké, která ji císaovi Alexandrovi pedstavila. Tento nevinností, smlostí a krásou této Síbianky tak proniknut byl, £e hned poslal vz a rozkaz na poštovské úady, aby erníkova rychle zpálkem doprovodili. Navrátivšímu se daroval Alexander 4000 rubl a uíuil ho nejvyšším správcem cla u Dnpru.
Srov,
in Beispielen
B,
Christ.
N/emayer, 1829.
Biich
d.
Tugend
II. Leipz.
Znlka
88.
V. 3. „Dvanáctero mládenc z polské šlechty." Srov. Dlugosz, Hist. Pol. Lips. 1711. L. XII. p. 812.
335
^Cum in Adrianopolim ventum foret, TurcorumCaesar captivos recensens duodecim Polonoruin ingeiiuos juvenes, noodum epliebonim aetatcm iugressos, quorum videbat emincre genus et foniiam, e caelcra
suum deduci
tlialanium
primm
stantiam
jiissit.
se rilu profano
cidendos, deinde
et
in
cum ob Formae praeet
spurcissimo circum-
numerm
srorlorum
io
lurbo secrevit,
(^iii
co-
destinalos
gnovissent, ne e\ecranda lege fl libidiue
foedenlur,
in
necem Caesaris conjurant. rem tamen cum uno Bulgaro, quem et in turpitudíni destínato communicant, simili Sed cum observato necem et conjurationcm pelliciunt. quo
tempore,
nieridionali
sopori se dari
soliti
Bulgarus
praecurrens
ct
illos
quanlo
in
Caesaris
custodes
proposilum exequi
pergunt:
Caesari
prodidit,
corporis
eraut,
periculo versarelur,
quiesc.enti
mature provideret,
nisi
Nou
ob id tamen machiiiatio conjuratorum Caesurcm adorli, in illius trucidationem toto conalu (non ephebos sed viros crcderes) fereban-
indicavil.
sed
quievit,
tur;
perpelrassent insiiíne tyrannicidium,
gradus
et
abdítus
scalas
nianus illorum
íd
tecta
nisi
Caesar per
domorum
scandens,
Accuirentibns autem
evasisset.
custodibus Janczaris
in
grandi multiludine,
corporis
nemo
se con-
juratorum capi permisit, sed tbalamo, ex quo Caesar refugcrat, fírmis repagulis cluuso alque oblirmato, ne bar-
barorum manus, qui illos magna oppugnarunt virtule, mutua in se ad unam omneš debaccbati caede gloriosam et niemorabilem morlem oppetiere, relinquentes exemplum honestis mentibus, niagis fidem et pudíinirent,
citiam
curae esse.
Jfussitenkneijes,
T.
schicblscbreiber
porážce
quam vitam.'^ IV. S, 87.
erzabien
hei
J.
Lefanl.
„Die dieser
Gesch. d.
polniscben
Ge-
Gelegenbeit
(po
Varny roku 1444) einen sehr merkwiirdigen Vorfall. Es hatten sicb niimlicli unter den GeTangencn iiirer Nation 12 adeliche Júnglinge von sebr reiKcndem Kórperbau und Scbonbeit befunden, die kreslanú
u
man zu dem damals zu Adrianopcl befindlicb gewesenen Sultán Amurat gebracbt. Dieser bfaiil sic beschneiden und in seinen Pallast ciosperren zu lassen, \vo cr sich
ihrer schiindliclier
Weíso bedicnen
wolile,
Dadiese
336 Jiinglinge
ibre
bedauernswúrdige Bestimmung
erwiirglen einer den
gewesene Ehre
damit
Summum
retteten.
Siehe
pudori.
preeferre
andern,
crede
vitam
von Spood. N. 24."
Egypten an den Kónig von Dánemark,
Sullans
89.
V. 4. „Lapkajíce* jest zdrobnné od
tém
diminutiva verborum
že Cechové
Gefahr
nefas
des
Sciireibeíi
Znlka
erfuhren,
ihre in
sie
lapati.
Divno,
neznají,
ani u
Slovák, obzvlášt ve mluvo k dítkám a o dítkách, tak asto užívána bývají, ku p. hnvikati se, hubikovali, potepkati (tiše a pátelsky tepati), lapkati,
sedkali,
bž-
chodkati, koupkati, cickatí, (cicati), plakati, pap-
katí,
hladkati (hladiti) a
kati,
d.
t.
Pozn. vyd. Taková slova, užívaná ve mluvení k dít-
kám, ovšem také máme a j.
sedkati,
:
papákovatí
spinkati,
v.
„Miroslav
V. 9.
eská^
list
uml,
kolik
a
Všemil." Srov. Hájek, Kronika
pod rokem 1108. „Žádný povdti nejest jich i rodu Vršovského tím zpsobem
157.
sešlo, neb ne na jeden
zhubeni
:
tvrtceni,
nkteí nkteí
den,
ani
na
jednom miste jsou
na rynku Pražském jsou jako hovada na
Petín
stÍDáni, jiní
zbiti
v domich
Co pak
dím o dvou synech mladších Mulinových Miroslavovi a Všemilovi, kteíž jsou do Prahy pivezeni, velmi krásné dílky kteréž, když z vozu vzaty byly, kat nesl jednoho každého pod paždí, až do prona ulicích.
a jiní
;
sted rynku
;
ani volají
pry
nedej nás
:
nésti !*
ždého vzav, vstril jemu paždí, proti srdci, stínal.
To vidouce
i
„Matko, milá matko, pomoz a
—
Tu ukrutný
nž jako
strojil se, lidé,
aby
pr
.
kat .
.
obma
všickni od toho
ti
jednohokapod levou
hlavy sekerou hrozného di-
vadla se rozbhli, snésti nemohouce té ohavnosti, která To se stalo na rozkaa
se nad nevinnými provozovala." knížete
eského
Svatopluka.
Znélka V. 9.
micus^
i.
e.
^Z achtic dít:"
90.
AcadeThurzo de Arva
Srov. Rectoratus
Orationes quas C. Emer.
337 Eector haclenns Acad. Vitém. oiUcii cav.m habuity A. IGW. v Fíliodách Štép. IMhu-ika, vydaných od B. Tablice ve Skalici 1804. str. 102. ^Vypsáni sinuloélio Nelze mi pominouti zajatých od Turk. losu kesanu
elc,
rodi6kách zjevené
na
turecké'
iikrutnosti
tyranství a
zemi
Když Turci a Tatai Uiierskou 1G05. do achlíc msteka Nitranské stolice ženu,
kterouž,
ostatní
kon
bhem kon
a
a už se jednu thotnou
vpadli, i
jezdící
jiozdvihl:
utesenou brzo
dovolil.
s
kon;
dící
ale
ani
nehledli,
rodila,
Co
pokal,
ji
jako tuze
porodu aspo po-
Složil ji sice
nezanechal, ani jiným, aby na ro-
tu
iiezbrúnil, j;ik
jí
tomu tento tyran?
k
ale
ale
bolesti
obklíily. Ona prosí a zaklíná Turka, aby roditi
spšn
porodu tak
ana pro blizkc^t
nemohla, na
jiti
svázanou
nepítel mezi jinými
hnal
navracovali,
r.
zpuštujíce
než
zdo
pi
ni,
náhle ale porodila, hned
dokud nepoji jako prvó
dfátko pak na zemi zanechav, vydal cest od koni pošlapánu býti. Ani kvílení matky, ani naíkání dítte, ani stud, ani milosrdenství nemohlo jim pohnouti, aby tmto dvma dušikám spolu bydleli a matce dCátko své vychovati byl svázal a odvlekl;
je
v nebezpeenství na
dovolil."
Znlka V.
14.
1824 dne
neb Ludmila narozena
„í.idmila"
21, února, zesnula
iM.
28. dubna téhož roku;
„Milena"
ii;)r.
1825, dne 17. ervence, zesn. 1826 dne 4. dubna; „Mladen Svatopluk" nar. 1827, dne 17. ledna, zesn. 1828, dno 22. uora. Vojtch nar. 1829 a Božena mu. 1831 ješt žiji. Tento pkný piklad ŠaTaíkiiv, dávání slavenským dítkám slovenských jnicn. niolihy všichni cechové a Slováci následovati.
Znlka V.
5.
„1'odivin."
Srov. Hájek,
.Kníže Václav vstav od Kollárovy
92.
veee,
šel
K.
0.
pi oo
s\\\sy
II.
r.
írjP.
do moillitebuice, a •'•'
338 služebníka svého
nejmilejšího
jako ustaviné pi
nm
nici Václavovi,
že
byl,
jest
všickui téhož se bojíce
jménem
zavolal.
pán
jich
utekli jsou,
—
Podivína,
kterýž
Uzevše služebúkladn zavraždn, jediný Podivín ko-
morník pi tie pána svého zstal, s nim umíti žádaje, od nho odjíti níkterakž nechtl: z rozkázaní Boleslavova služebníci jeho Podivína od mrtvého téla odtahše, ven vyvedli a na jednom dub na houžvi za hrdlo povsili.**
V. 6. „Hnévsa." Srov. Hájek r. 1108. „Jeden ze služebník Mutinových, jménem Hnvsa, kterýž nebyl i rodu Vršovských, vida co se dje utekl z msta až do jednoho lesu služebníci pak knížecí (Svatoplukovi) jej honili, a on byl se skryl v koví, ale sukn jeho ervená ta jej prozradila. Chytivše ho ku knížeti jej pioi vyvedli, kterémuž on kázal hned nos uezati a :
loupiti."
Goluban." Viz srbské národní peložení nkterých od Hanky v Praze 1817. pak ítanka, str. 86. V. 10. „Crenko." Srov. Sam. Budina, Historia iSzigethU Slavoniae propugnacidi^ in Schwandtnerí Scrip. Hung. T. I. p. 733. „Arx vehementer igne devastabaseque vidisset, lur. Quod cum Comes Serinus (Zrini) V. 7. 8.
písn od Vuka,
„Milutin, a
ea continere non posse conspexisset per cubicularium suura, Franciscum Scherenkum (renko), ve$tem holosericam, et aiia munda sibi adferri jussit, deinde diutius in
centm
:
aureos
per,
dum
nummos.
Quos
attulisset
ubi
mandavit
redderet arcis claves, quas ille semarx obsessa fuit, in manu sua et potestate ha-
cubiculario,
ut
sibi
Denique suo antediclo cubiculario praecepit, ut ct instar alcis enses, quos Sabl vocant,
buerat.
suos curvos
auro
et
Zp.
lil.
argento Znél. 54.
decoratos
V.
sibi
porrigat."
Srovnej
7.
V. 11. „Jií z Uher." Srov. Nestor^ Ljetopisy, v Petrohrade 1767. str. ,94. „Svjatopolk prizva Putšu Vyšegorodskie bojarci, i ree im šedše ubiile brata mojego Borisa. I napadoša naíi jako zvrije divii okolo šatra, i nasunuša kopi slugu jego padša probodoša, i
:
i
i
339 na nem probodosa s nim: hje otrok sej rodom Ugrin, inieDem Georgii, jegože Ijubljaše velmi Boris, bje bo vzložil
Da nego grivnu veliku zlatu,
jemu.
Georgíeviže
nemoguše
otskoša glavu jego, vergoša pro."
i
tsko snjaša
Zuéika V. 4. o
msto
v
„Barby"
nyní,
horních Saších,
vyobcovaní a
školy
V. 3, „Chorvatského
Csaplovits
a
a šiji,
glavii
Croaten und
bratí mají zde zna-
94.
kmene sestiky." Srov. Joh. Wenden in Ungern Presh.
1829. S. 27. „Die Kroaten
der Oedenburger, Eiseo-
(io
burger, Wieselburger, Raaber, Baranyer, Somogyer, lader Gespannschaft) sind siichtig;
Sprache
auf
und heirathet auch
(deutsches)
Haus,
so
des Hauses
lásst
zu
ot-
tiskárnu.
Znélka
v.
grivny
pedtím Boriboi, starý hrad pi ústi Sály do Labe. e-
m
církev,
snjati
grivnu,
93.
sk o-moravští z vlasti enitou
v nejže prodstojaše
borzo
ihre
ein
Spracbo
Weib sich
sie
studircn
;
in
Sa-
sehr eifer-
ein hienzisches
nicht
sondern
herab, die
die
ganze Mehrere
muss ihr zu Liebe Croatisch lernen. zwar auch der deutschen Sprache máchtig, aber um alles in der Weit liessen sie sich nicht den Beligi-
Familie sind
ons-Unterricht
in
deulscher Sprache gefallen."
V. 4. „Hincm**
v
Mincové (die Hienzen) slují Železné a Šopronské stolici v Uhrich bydlící.
Znlka
Nmci
95.
V. 7. „Minin." Srov. elnkovský, Slovanské oár. pisn, D. II. sir. 211. „Kozma Minin, nazván Suchoruký, prostý méšCun, však láskou ku své vlasti ruské oslavený nad jiné. Vida íši Ruskou vnitními i zevnitními bouemi a válkami poplennou, úskokami nepátel zkázy a blízkou obecné rozervanou Liidmitrflv a
22*
340 svém pevné ustanovil udržeti její pád. Své v duchu všecko jmní pinesl vlasti v obt, a ve spolku s Povýmluvnoslí svou nejvíce žarským, moudrosti, pevností pispl k navrácení míru a poádku v icmi ruské. Petr i
veliký navštíviv Nižní
Novohrad,
padne
zvolal:
hrob
na
jeho
kde
pochován,
Minin
spoívá
Tu
vysvoboditel
Rosiel" V.
8.
Požarský
své vlasti, strach
anskými 25.
v a
:
Krom
ctnostmi znamenitý.
vnou sob
cinii
Tamž „Kníže DinitrMichajlovié obnovitel djech ruských muž, udatenslvím a obhrflza nepátel,
^Požarský." slavný
srpna,
památku,
získal
Moskvu Polákv,
úplného vítzství
1612. dne vydobyv 1642." Srov. r.
o rok pozdji
a
Umel
nad nepátely.
Tappe^ Gesch. Rus.
hrdinských
jiných
zbaviv
3óó. „Das herrliche Denknial der Helden Russlands Minin und Pozarski kam aus den Hánden Mortos des russischen Canovas. Minin uiid Pozarski waren es, welche zur Zeit der falschen DemetriRussland
usse,
1613
das
str.
den Polen
von
Haus
Romanov
Karnmzin, Istor T.
Predislovie,
I.
vvorauf
befreiten,
auf
seit
Thron gelangle." 11. „P"sE Greki,
den str.
Piniljane plnjajul voobraženie: oni prinadležat k semeisfvu i nam ne užie po svoim dobrodslav i bdstvijam no imja Ruskoj© nas osobennoju prelesE serdce moje ješe
eloveskago,
roda teljam
i
imjet
dlja
slabostjam,
:
:
silnje bijetsia za Požarskag-o, nezeli Scipiona."
mezi
D.
vejev,
I.
a
Sv. 2.
bojar
str.
Ruský
a
!
že
za
Poláky:
v
Alexei Michalovi,
Themistokia
opt
byla
to
kdyby
Minina jasnlaby
„Matvejev."
V. 8.
si
Rusy
Slavobratry,
ctnost Požarského
lera
peškoda
Škoda!
to
i
vojna nebylo,
krásoji.
tikráte
155.
Dobroslav od L. Ziefj„Artemon Sargievi Mat-
druhé
polovici
Srov.
cár Ruský,
pro
poctivost velice zamiloval, jemuž byl
i
1
7.
stol.
(jehož
jeho moudrost a národ ruský pro
dobroinnost velmi laskav) byl editelem rozliných krajin Ruských, strážcem peet, dvoanem v cizozemských soudcem dležitostech, vrchním a stelcv. V jeho dom bvla arovná Natalia Kyrilovna
jeho vlídnost
a
iNaryškova, máti Petra
Vel.
vychována.
Ml
v
Moskv
341 na témž míst, kde pozdji veliký, nákladný palác vystavti dal, klerým potom Cár ho asto k iMcclocherská knížecí rodina vládla. tomu míval, aby si kamenný palác vystavti dal, on se
malý domek
toliko
kamenný
a
sám „Toho nemám potebí, ekl Matvejev, už jsem sám pípravy ku A v pravd rozkázal potebné vci ku stavení uinil." stavní svážeti. Toho ale asu nebylo práv v Moskv ale
císaovu
pobízení
cisa-
pislíbil,
vždycky
mu takový
že
vyhýbal.
palác
Po8le'ze
vystavti dá
!
tolik kamení, coby se pevné základy položiti mohly. stavti Rychle se roznesla povst, že si Matvejev oby své pedsevzetí ve skutek ciiie, a že není s to,
dm
uvedl,
o
má
ježto
uslyševše
pomoc
kteí
a
lid
To
základm.
k
se
sliri)máždili
mezi
sebou
Poradivše se vypravili k Malvejevu
se radili.
vyslance,
kamen
nedostatek
stelcové
nmu
k
takto
„Dozvdli
mluvili:
se
kamení potebuješ, proež tob pozdravení vzkazují žádajíce, bys kamení od nich darem
stelcové pijal."
a
že
lid,
—
pátelé,
,,Milí
jsem vašemu daru,
odpovdl
Matvejev,
ac ho nepotebuji;
ledy mi je prodejte, já jsem možný „To zaplatiti. '^ Naež vyslancové :
máteli
vden kamení,
a mohu vám nemžeš, neb
zati
oni.
kteí nás vyslali, toto kamení za žádný, sebe vtší, peníz neprodají; rádi je ale toh, jakožto svému dobrodinci v dar pinesou, Dlouho svolil.
žádají
a
Kterak
dvr kameny
t
snužii,
Matvejev
byl
tu
ale
na
bys
neoslyšel."
jich
rozpacích,
až
—
konen
když na zejtrí ráno svj naplnný sp;ilil. Vyslancové pravice: Hroby svých otc a ditek užasnul,
náhrobnimi
se zase dostavili,
jsme tohoto kamení; protobychom je za žádnou cenu neprodali, ale mužovi, kterýž nám tolik dobrého uinil, mile rádi to darujeme, ehož si tak vysoce vážíme." Matvejev jich požádal, by posekali a odebral
zbavili
„Pijmi zvstoval tuto píhodu. národ t upímn miluje, an sám bych milák tob k vlí luupí já se za slastného pokládal, kdyby mné mj národ takový dar uinil." Matvejev vrátil se dom, pijal kameDÍ,
se k carovi, aby jemu
kameny, hroby svých
ty
podkoval
pravil
se
cár,
;
vyslancm,
a
takto
byl
položen
základ
342 palác."
k jeho
ti
nm
o
i>afa{kové
v
Gesch. d.
Slav. Liter. S. 158,
Znlka
96.
„Skarbka." Srov. Ool^biowski, Wiad. 28. Niemceioicz Spiewy hist. str. 64. „Henryk, niemiecki cesarz, gdy pod Gogowem poslów pogróžkí} ogromnych sil swoich do pokoiu Polskich przywiesc nie móg, zaprowadzi ich do skarbów swoich^ V.
3.
z hist. pols.
a ukazuiqc
str.
olwarlí} skrzynig napenionž}
Oto si narz^dia, to
uiarzmi
pogardg poslów
Polaków!
zle
dla
Szlachetna
was
rzecze; užyi^^
dum^ i sprawiedliw^bogactw okázal ieden
mianych nazwiskiem Skarbek, zdiqwszy z palca go do skrzy onych, mowiqc: przy-
do ziota
zloto
zlotém,
do zawoiowania
užywa
Polskicli
pierscie, rzucil
daymy
których
zloto niech
!
wolnych želaza dosyc.
sig
Igciy z zlotém,
Na co Henryk odpowiedzial
to jest: dzi^kuie ci v igzyku niemieckím, bab Daok odiqd familia Skarbków herb swóy Habdankiem nazwala. Niekorzystal z przestrogi Henryka, wszcz^la si^ wojna straszliwym Gogowy obleženiem pami^tna i ki^skQ Niem!
ców pod Wrocawiem."
Znlka V.
3.
jjDemeter z Uglice."
Gos. Ros, T,
Ondeje
97.
VII. K. 6.
z Ugli6e
„Vnuk
Srov, Vssilia
Demetrius, nacházel se
Karamzin, Isi. Temného a syn ješt (r. 1540
pod Janem IV.) v poctu živých, ode všech zapomenulý, Ikav 49 hrozných let od útlé mladostí až do vysoké ale s Bohem a pokojným staroby v etzech a ve vzení :
svdomím,
neuraziv
jak
živ
nikoho,
nepestoupiv
žádný lidský zákon, jediné pro svj rod, an to neštstí ml, ie byl synovcem samovládce lakového, který samoSedl ve Vo* panství více miloval nežli své pokrevné. logd, kde i život skonil.*
343
Znlka V. 3.
„Pile,"
z hrozínek,
z tsta,
jiných
Nmec, knz
lahftdek v
záležející.
Bosové,
v
12.
Chronií^on Slavorum.
stoieK, psal
V. 9. „Ditmar" btirský,
a
srbský kolá-
výborný
pice)
(srov.
z mandli
„Helmolíl,"
V. 9.
100.
nar.
Chronicon
psali
1018, biskup Mersekde vzácné známosti
976 i Merseb.,
o Slavech. V.
„Jornandes,"
9,
Goth,
vlastn Alan,
pisa gokde
Gothicis,
thíckého krále ve Vlaších, psal de rébus o Slavech.
klassické místo
„Ungnad," Nmec Hakiišan, Srov. Dobrnv. Slavín, str. 155. „Hans Ungnad, Freiherr von Sonneg, geb. 1493. Auf die Ansgahtí der VVindischen und Crobatischen Biiciier machle er einen betrachllichen Aufwand V.
10.
von seinem Eigenlhiitii. Unbekiiininert um alle irdischen Dinge gedachte er aul seinem Krankenlager nur allein seiner Druckerei der Crohatischen und Cyruli.sclien Biirlier, diese wurde nun seiner Gemnhlin bestens empfoblen, denn, sagle er, es sei sein Schatz." V.
10.
lieiininír"
Christian,
Nmec,
pastor ve
Vn-
Vendického Slováe. Srov. spisovatel 1690, Dobrov. Slovanka I. str. 1. a II. str. 224. Eccard, hist. st. Etym. 168. „Degil Vustroviae Chrisianus p.
strov
r.
Ilenningeii,
qui
a
Venedica in
ibi
IV. V.
ecclesiae
illius
loci,
congessit."
Srov.
OS.
„Grinim" Jakob, Nmec, znmcitel srbsk«f recensent srb.skýli a pekladatel
mluvnice,
národních
zpv,
milovník slavské slovesnosli.
„Vater" Job polské mluvnice.
V. 11. ruské a
pastor
Germano-Venedicum
Znlku
11.
Vukovy
el
jam annis in id incubuit, nt qiiae de lingtia iocorum superessent, colligeret, ac tandem
Glossarium
Zpv
doctus
vir
mnltis
Severin,
Nmec,
spisovatel
V. 11. „FlerdtM," lak známý svou charakteristikou Slavj žeby zbyteno bylo iefc zde o šíiti. V. 12. „Kohl," Nmec, psal: Introductio in hist. et rem liter. Slavor.
nm
344 V.
12.
Assemani", onen
„Forlis,
mnohé srbské zpvy do vlnšfiny, ze Sirie, nar. 1687, zem. 1768,
Vlach
rodem
tento
peložil i
jazykem Ca-
psal histor. knihu:
leudaria Ecciesiíte Slavicae.
V. 13. „Adelung." Srov. jeho Mithridates, Th. II. Vorrede zu Karl Thams deutschbóhm. Nationallex. Prag 1788. V. 13. „Bowring" John, Angliíun, kupec, peložil S. 610. Potom téhož
a
tém
vydal V.
a
ze
všech
14.
„Góthe"
V.
Jakob,
14.
„Gerliard"
14.
„Talvj"
Nmkyn,
aathologíe
Wolfg.,
^mec,
pekladatel
zpv
o nichž
;
Nmec,
vydavatel Vily.
srbských zpv, nyní Bostone v everní Americe.
v
lk
101.
a
„Johan" v potu
VIII. ad Sviatopolkum an.
VIII.
Srov. Bulla
880
in
p. 190. „Literas denique Slavicas philosopho repertas, quibus Deo laudamus,
noslri praeconia
sanae
fidei
vel
et
et
ut
opera
doctrinae
eadem Slavonica
psal.
reccusii
aneb Theresia Amalia Ludovika von
Zn
nent, jure
i
preUlariatelkyn
vdaná Robinsonu, knzi
V. 8.
náeí
Joh.
rozšiovatel srbských V.
slavských
ei.
v anglické
in
a
Constantino quodam
laudes debitas
eadem
enarrentur, aliquid
Johann
Dobneri An. III.
lingua
jubemus.
obstát,
sivé
reso-
Christi
Dei
Neque
Missas
in
sacrum evangelium vel lectiones divinas novi et veteris Testamenti bene Iranslatas et interpretalas legere aut alia horarum olTicia omnia psallere: quoniam qui fecit trcs linguas principales, liebraeam scilicet, graecam et latinám, ipse creavit et alias omneš ad laudem et gloriam suam." V. 8. „Clemens" v potu VI. Srov. Dobrovský, Gesch. d. bohm. Spr. Prag 1818. S. 51. „Karl IV. fr slavonische Benedictiner im J. 1347 ein stiftete Kloster zu Ehren des h. Hieronymus, Cyrill und Method Sie II. s. w. auf der Neustadt Prag, Emaus genannt. Schutz bci flúchteten sich aus Croatien und sucliten Karln. Dieser oahm sie gnadig auf, und bat beim Papst lingua
cauere,
sivé
345
um
Klenicns VI.
MóQclio uiid
v
„Pius
V. 8.
natus,
Seiiis
Gratiae taiilo
Bobemíae,
orcm sna
digiiitale
ai-stiitiaret,
Název
pnlavil,"
esse
poslea
Pii
origine ac gestis
Secniuli
Cardiiiulis,
viro
lal)ore
et
inferi-
diligenlia
Aencae Ue Soliemorunfi
M.
Ilistoriu.
102.
V. 8. „Sar lanapal," Assirský prostopášnostem oddaný.
král,
nmecké
„Valhalla."
11.
quod
tnorosior,
suo,
ipse
jeho knihy jest:
Pontilicis
ZnélUa
V.
ut
gentis histo-
liabendac,
suiit
panic
ulíus
(|iKi!n
Bolicinorum
iiivícta
jam
adductiis,
iiistoríam
a
Bohemia
4t>.
JI.
loitiluditio
rinm scripsit.
Silvii
BeueiiiiuDg
diu
„Aeueas Sylviiis sen Pius II. Boliemiae. Aeneas Sylviiis, e.\ pcrillusiri gento
Piccoiorr.inaea,
dignani
sic
Bohuši. Bal/jin,
Srov.
li."
II.
Pai'.s
fatetur
wo
wurdeu die ilire Mcssen
der Slaven."
Kloster
ini
so
iiiid
Uaher
sangen.
erbaiicn
Kloster
eiii
es,
cingeriilirt,
slavonisch
Slovaiiccli,
Ilistoriciis
Kloster
ihr
ín
lioras
docta
iiinen
Crlitiibiiiss,
Der Pabst crlauhlc
zu durfcii.
cele
žranicem
v
nordické
neb
mythologii.
V.
13.
„Zimní
drich Falckrabo,
echách
zimu v
Bok. Eiir.
S.
126.
Stidtff.
zvaný,
1S'2S.
Fr.
J. .S'.
der VVinterkonig,
proto že
jen
242.
Schnellev „VVálirend
dem
weissen
Znlka
103.
Fri-
pes jednu
Srov. Alex. Parízek,
kraloval.
Srov.
Kampes
iiém.
král,-*
lak
Úst.
Gesch.
Einf. auf
des entschei-
Berge bei Prag (8. Nov. 1620) lagerte Friedrich V. bei eiuem UolTcsle, VOD welchem er sich zu erheben geruhete, als dio Eilbotlien die Mederlage verknudigten." denden
V.
9.
auf
Srov. Fjreifju
„Nalhal.'*
Rewiew
'iuarterli/
lži smíchaný soud, zvlášlé poslední lichý punkt, i)rešel z loholo anglického asopisu do jinýcii francouzských a
JVro III. Art.
V. p. 23^,
i
Ten zde
s
pravdou
a
n-
34G meckých novin, v iMaltenov pak bibliotéce (Th. VII. Aaran 1831 S. 7.) jest on kýmsi nestydatým nejmenovaným ošemetnikem ješt novými liemi rozmnožen. Odkud tato báze nkterýcii Nmcii ped Slávy jim nikdy neublíživšími?!
—
Znlka V.
3.
Theophanes apud
Srov.
Nicetem."
„Anno 780
82.
II. p.
105.
Nicetas,
Stritter.
genere Slavus, eunucbus
Constantinopolitanns Patriarcha díem extrémm obiit.^ Nicephorus tamž: ^^Nicetas presbiter SS. Apostolorum et monasteriorum praefectus, e Slávo patriarchae dignitateni adeptus, annis 13. mensibus 4 patriarchátm tenuit.'' V.
dcera
7.
„Anna Komnena"
císae
Alexia
Psala Líbros Aiexiados, i
nar.
manželka
!..
1083,
dje svého
ili
zem. 1148.
Nicephora otce^
Bryennia.
kde mnoho
o slavske'ni národu.
^Prokop", djepisec z Cesaree rozený, žil (Upravdy). Jeho památné opsání Staroslav viz v Dobrov. Slavín str. 196. V. 9. ^Moudrý Lev^" Leo Sapiens, císai' Konstantinopolilanský, zem. 911. Psal Tactica sivé de instruendis aciebus. Jeho na náš národ vztahující se lánek vydal Ad. Fr. Kollár, in Amoenit. Vol. I. Vindob. 1783. V. 9. „Theophanes" Byzantický, žil asi v 6. století; psal Commen. de reb. Justiniani; a Libros X HiV. 8.
za císae
Justiniana
storiarum.
V. 10. „Theophylakt" Simocatta, z Egyptu, kvetl okolo 612. za císae Heraklia. V. 10. „Kedren** Georg. ecký mnich, žil v 11. sto-
Compend. Historiarum. „Menander" syn Euphrata psal djiny za císae Maurice.
letí,
psal
V.
V.
Slaviné,
11.
Byzantického.
14. „Kaše". Srov. Mauritii Stratég. vDohrov. str. 205. „Slaví nbundant copia brutorum omnis
generis et terrae nascentium,
praecipue vero 18, „Utebantur
quae comportant
mílii et panici.''
Slaví
ad
in
cumulum
Leo Sapiens, Tactic. Cap.
victum
milio.'*
A.
F.
Kollár«
347 Amoen. p, 74. „Ad viclurn quod attinet, nemo nescit, Slavícos populos omneš cibis utí tenuibus et paátu farilliinis
memoraf, panicoque
ipse Leo
ut
milio scilicet,
:
pultem parare amant, qua lacte vel butyro, vel lardo liquato perfnsa Srov. slovenslié poekadlo: libeatissime vescunlur." quibus aquae aut
excorticatis,
—
lacli incoctis
—
Uhrom slanina j^Némcom zelina kaša a mljekom.'^ A Slovákom
—
Znlku 119.
Srov. Zp. IV.
vák
podnes žádná svatba
„Sultáne"
13.
lOG.
h
Epitom. L.
Balbin,
Srov.
„Slavicae linguoe tam vetusta est memoria'
C. 10. p. 71.
amplitudo,
tanta
pospolitých Slo-
hostina nesmí bez kase býti.
n
Znlka V.
U
13.
v.
:
plurimas possil,
tantaque claritas, ac
provocare quam
ut
terrarum spaliis
forlasíe
quibus
in
regnat plerasque exsnperel. Ouonium est hodie Impérium
Tnrcicum
at
:
eo
in
Tyruniii,
lilani
(praeserlim
anUiore
F.
Valicana), slavica lingua dominetur
Stedovský, Ntrcurius
lalur."
gia
dominalur, ut nullalcnus qui
tetitscht
in
Bibliotlieca
in
Iniperatoria
et
lHora^iae,
Constantinopoli Caesaris,
lur,
Aula Conslantinopo-
in
Angelo Hocca
Slavica
lingua
appel-
„In
17.
p.
in
He-
tanium
rébus versatus ibidem pute-
eam ignoret." Srov. Vuk's Serb. Gramm. vervon Jakob Grimm 1S24. S. Ví. „Seibst unter
den Tiirken behauptelen die Siidslaven gewissen Einíluss: noch im sechszebnten Jabrbundert bestand eine slavonische Staals-Canzlei zu Constanlinopel." Surovviecki, Slez. Pocz. str. 61. pPismo j^zyk Slowian byl díugo nodvornym u Porty Oltomsskiéy.'' Mart. Szentivany, Cur. i
D.
Mise,
jus
2.
cliani
Dis.
2.
„Adeo
dilTusa
usus inier Turcss
sit,
peratoris inter auliccs sumnios lio,
in
quo
e^l
Italica
epiid
et
est in
Slavica aula
familiaris,
ac
lingua
Turcici in
ut
Im-
eo pre-
noslrates auloe proceres."'
Znlka
107.
V. 7. „Jagelem.** Srov. Nie/ncetric: l/ Ili-t. p. 109. ^Jegielto, 8yn Giedymino, mocarz Lilwy, priy-
348 królowé Hedvigi, lrjczyé pastwo korony Polskiéy.'* V. 8. „Lel, Kur, Fin." Srov. F. Riihsa, Hist. /Sloo. nár. zesténou od V. Hanky, str. 68. Thunmann, Unters. uber die nórd. Vólker. S. 1- 92. Schlótzers nord. Gesch. p. 2Í1. 31tí. „Volker leltisclier Abkunt dar
za
rzckaJ:
swoie
rglii
paiislNvaini
s
Preussen,
(Littaiier,
Kureii
zwisclien Slaven
INorden
í,eUcn)
in
Fiiinen,
uiid
Tag keine eigene Slaaten mehr Unfáile und teií
haben
Gliick
die Nadibíirn
aii
lief
im
lieut
zu
aus, souderu sind
der Ueligion sowolil
in
wohnen maclien
durch
gekommeo. Die als
in
Lel-
Sprache
der
sehr vieles mit den Slaven gemein." V. 9. „Bulgarové."
Srov. Schlotzer, Nord.
Gesch.
p. 240. „Die heuligcn Bulgareu sind Slaven, aber die Alten, die von der Wolga berkamen, sind hóchst w^ahrscbeinlicii
ein
275.
Tbunmann,
Volk."
tiirkiscbes
„Die Bulgaren,
óst.
Volk.
Volk von ebenderselben Ilerkunft als die Ungarn, gingen im J. 679 iiber die Donau, und reden jetzt slavisch." Slritler, Memor. Fop II, „De genere Bulgarorum, si qiiaeras, vix alip. 441. quid erti a Graccis expectare poteris. Pro Ilunnis nobis illos non uno loco vendilant. Caeterum cujuscunque dé-
S.
mm
Bulgarí,
fuerint originis
coaluisse gentcm
finani
ein
Znlka V. 2.
Slovák
koen
a
jest
„Premává"
t.
asto
Dalemila
mov, odtud
eos tandem cum Slavis
cerfum
i
pemávám
j.
in
est.
108. pecliodí,
užívané,
prochází
se,
u
staré slavské slovo;
movitý, nemovitý statek, itera-
hýbám se, hnu se. t. j. moveo, commoveo, movitus, motus, commotio. V. 7. „Košer" aneb Kauscher, slovo hebrejské znamená cislý, a Židm k požíváni dle jejich zákona dovolený, od kesfanu a pohan netknutý a neposkvrnný. V poteb a pochybnosti má dle Talnuida každý Zid slovo košer aspo ústy tiše promluviti, tu vc ku p.
tivum mávám, Srov.
se,
lat,
pokrm, nápoj titi a pak ji
a
t.
d.
užívati.
tím slovem jako
oistiti
a
posv-
^Esler." Srov. DIii<í;os Flist. Pol. Lips. 1711. 1110. „Casimirus, Mex Polonin, .ludaici s^ellesler numine, propler formne eleganticris loeniinam, tium, iu coniubinuiii nscivit, ix (|iia lilias Memierzani et Polknm suscepit. Ad preces praefalae Hester Judaene exoibitanlcs proerogativas et libertates, et concubínoe per literas singiilís Jiulueís ín rgnu Polonin babítantiv.
14.
Lib.
9.
bns,
(|iiao
p.
Talso scríptiie
qnibus
divitia
cessit
qiioriMM
;
foelor
ínsinidlabantur,
:ilíqnil)us
al)
i-ontiiinelíaliir
iiiujeslas
et
etiuni
olidiis
olleiiditiir,
in
baiic
dieiii
et
coii-
pcr-
several."
Znlka V.
„Potocktíbo".
10.
Galizicn^
Wien
110. Srov. Dreisnij Briefe uber
Leipz, 11 SI
u.
Lemberg zwei Scbwestrn der
.
G2.
p.
„Notli leben in Grafin
ungliicldiclieii
Po-
und Senalors Tocbler, din aber ibrem Scbwiegcrvater, deni Woiwoden ven Kiow (Slniiislaus Potoiki) nilit voriielmí geniig war, und die er deswegen aneb diircb Kosakcn in eineni Teiili nnler dem tocka,
eínes Kaslellons
Eis criiufen
liess. Beidc siiid Stboiiiieiten wie ibre ermordetu Scbwester. Der Irostlose jnnge Gruf, der diese Scbono aus blosser Neignng gebeiralet, lebt derniol aul seiner Ilerrscbaft Dolczyn in der Ukraine."
Znlka V.
„Paní
13.
na
111.
oslrov Hýgen."
Srov. S.
G.
Ilavplmann^
Nicdev-Laas. GrainmatiLa, Liibbea 1701. S. 101. „Pommern und Mccklooburg siud, wie bekannt, in illtern Zeiten cin Sil/, der Wenden gewesen, wie denii
Anno 1404 80
dio
eine
Frau
Srov. Allgeni.
llislor.
V.
14.
„Iriika"
a
v
Ul ícli
nocb
alleino
verstanden,"
Lexicon.
Znlka putoval nejen po
gestorben,
der Insul Kiigen
auf
Wendisbe Spracbo
112.
Ianlišek, Oreb,
ecluich
mezi Slováky.
n
Morav*-,
niir.
nýbrž,
llnmpolci,
v i
v
Polsku
350 V, 14. „Kucharski" Ondej, Polák, professor Varšavský; vypsání jeho cesty ítej v asopisu esk. mu125. R. 1829. Sv. IV. sea. 8tr. R, 1838. Sv. ][ sir.
122.
V. 14. „Kóppen" Petr Ivan, Ruský rada a rytí. Jeho plán o takové cest ítej v jeho Bibliografieských listech r. 1825. Nro. 33. „Zápiska o putešestviju po Slovenským zemljam i Archivam."
Znlka V.
vd
11.
stolice
odpo-
a
král.
v
„Vesprimiensis Comitatus Re-
dležitosti takto xní:
této
113.
„Ran sto sedmdesát osm." Písmo Vesprymské na si. místodržicí radu
cursum Augustanae Couf. add. Slavorum Lajos-Komaromiensium pro facultate Verbi Dívini Ministi línguae Sla\icae gnarum, aut adminus Capellanum servandi Altissimo loco supplicaotium, unaque de severa corporali poena nonnullis e medio sui propter sollicitationem Slavíci Verbi Div. Ministi
querulantium,
inflícta
A. 1827. Nro
15536
ísthuc
fine Invesligationis
dd.
3.
Juníi
praestondaeque
transpositum reexhibendo, refert: super hujus Recursus Relationem dd. 2. Junii a. c submissam haberi. l^elationis
—
Caeterum
idem
Comitatus
Processum
contra Supplicantium primipiios utpote
criminalem
Martinm
(!)
Bartoš,
Stephanum Veréb (Vrabec), Georgium Junacsek, et Paulm Rusz propter altiorum ordinum quoad haud iotroducendum Slavicum V. D. Ministrm emanatorum, pervicacem transgressionem
et
vilípensionem,
itcm
propter
pacem et publicam tranquillitatem suscitatum, atque cum condemnatione Incattorum (incusatorum) Martini quidem Bartoš ad poenam
turbatam
carcerum
inter
unius
caeteros
mensis
coincolas
et
sustínendos
64
baculorum
vero od 50; Pauli Rusi ad 40; et Stephani Veréb e respectu ejusdem proveclae aetatis ictus; Georgii Junacsek
solum ad 24 baculorum
ictus
—
conclusuni,
uberioris
Informationis causa subsleriiit eo adnexo: quod Suppli-
cantes propter exhibitm noviorem hune supplicem Libellum ne minima quidem poena aíTecti sint.'' ByloI jím totiž,
jak íkali, broženo trestem, jestliby stížnost v této
351
píin
ukaiii pudati
V druhém
cliléli.
existimatío stricte exigit
iiatioDalis
liiigiiae
eoim vero uiiiformitas linguae felicilateni proi)atriae magis roborat ubi e regní
:
corda jungit,
vivificat
nationes,
movet
Constíliilionem
,
písmé
po/.déjšiiii
„Talia
psala táže stolíce tamž takto:
,
converso plurium linguariim coiiiusio, odium, persecutíonem ac seditioiiem parit, et fulcrum ílliid sub cujus lutamine
Nationis
felicitas
nexu qnorum
sit
lium Confeclor, linguae slavicae stini
degeus Advocntus,
radicitiis
evellit
Instaiitiae
Supplican-
floret,
ciilpabilis
(juatii
fervidiis
nationalitatis
íncrementuin temere
cum
Becursu comparere sat
larvato
na
zpurných: než
kde
jí
jako svtská sama
stolice, a
inni
poádku,
michá do církevních dleslužeb božích, obzvlášt Evangelík, kteí ta-
nepislouchá ?
žitostí a
na
stolice
Slovák jako neposlušných
sob
že
Vesprymská
et
Co-
aniinosus erat,
vrchnost, osobuje právo
podzrízená
contra
quí
coutendit
lahorare
mítalus hic altiori Judicío relinquit."
považuje Lajoškomaromskýcii a
Pe-
prolector,
Herkely,
Joatiues
io
;
se
—
kové oe obecnými ale vlastními nakládky udržují. Jeho Jasnost císasko, když se tito ubozí naposledy do Vídn utíkali, jejich žádost milostiv vyslyšeti, za spravedlivou uznati
a
Znlka V. 9. II.
S. 8.
„Dudy, husle." ^Dass die Geige,
sack noch
jetzt
slavíschen
Vólker
Dniester bis
zu
die
byly.
114. Srov. Eohrei\
die Leier,
hiervon
Theiss, und von
lassen
der Dudel-
der
sich
dem Bug
Beio.
slav.
und
Lieblings-InstrumeDte
sind,
ma-
aby jim služby v
ustanoviti ráila,
teském jazyku ovšem konány
bis
meisten
dem
vod
zu
Mo-
den áltcren polnisciien, máhrischen uud bohmischen Kirchen findet man háufig
rava Belege die
in Fulle
auíTínden.
In
Engcl mít Dudelsácken aDgemalet."
V. 13. „Zpvanky," tak jmenuji Slovenky v Uhích své krátké písn. Srov. Kucharski^ v Cusop. resk. musea, r.
1828.
Karpatech
sv.
p,
ležící.
pkné zpvanky
128.
Zde
„Pijel
jsem
slovenské."
jsem našel
do Šiávnice píležitost
už
v
sepsali
352 V.
„Krakoviak"
14.
jest
Zpvák
cem spojený zpv.
polský,
po každé
hudbau a tanstrof ili sloce
s
tancuje kolem a za nim ostatní chasa, a dotaniv u
hudc
zpívá dále.
„Dumky" zpvy
V. 14.
písn
a
ruské. Srov.
iSar-
1198. ,,Elegiae qnas Diimas Hussi vocant canuntur voce lugubri et gestu canentium se in ulramque partem motantíum, id quod canitur exAn. Pol. L.
nicii,
perimentes,
quin
7.
p.
et
tibiis
modulis lumentabilibus baec
turba passim
ínílatis
rustica
eadem
imilaudo
Znlka
exprimit."
115.
V. 3. „Paprik." Srov, Joh. Csaplovits, Gemálde Ung. T. 11. S. 354. „Wetten, ringen, boxen gehórt zu den Spiisschen und Unlerbaltungen besonders der Was sagen meine Leser zu dem Wagstíick Slovaken. mancher Schaniirlen, dle besonders im Gomórer Comitat oder Fichtenbáume in Wetlállen die Iiócbsfen Tannenbeslelgen, den GipfeI abhauen und sich darauf mít dem
v.
Kopfe
Hierin
stellen ?
Paprik.
zu
Rima-Bánya,
dieser halsbrecbenden
In
zengerade
vor ellichen
excellirte
Jahren ein Schathírt von in
bleiben
,
die ist
Namens
und 30 Johann
Lage, die Fiisse ker-
Hóhe geslreckt, mebrere Minuten lang dem gewaudlen Schafliirten nur ein
wahrer Spass, welcber dafíir bóchstens eine Halbe Branntwein, als den Preis der Wette gewinnt. Es wird doch Niemand die grosse Gewandtheit und den Muth des Mannes alitáglich finden."
znamená pi-ímým tlem lak nohy byly na zemi a ruce vzhru, hned opt ruce na zemi a nohy vzhru ; to se ale rychle díti musí pes njakou „Duby starovinu. vli" na hlav nohami vzhru obrácenými státi; odtud V.
kotáleti
,,Kolesa
5.
a
výpovd: dubkem V.
lámati"
skákati, aby hned
7.
v mladosti své sám takové
Skladatel divsdlo,
Kozáci po francouzské vojn
anskou
a jiné
nm.
mi vlasy stály,
„Kozákii."
Tatranské
s
stolice
zu Berge.
tchto totiž
r.
básní vidl 1805, když
Napoleonem pres Turzpátkem dom táhli.
353
K
klusal
Kozák oa
a
nm
kozáky
aneb
tanec taniíl
jak Slováci íkají hajduchova).
V.
dlouhé,
zaražené
které
jinae zarážka, okrouhlé asi na obou krajech ukonené devce, holi odskoí. Slovo purga zdá se se moravskou brou praata ve spojeni státi.
„Purga"
10.
pl píd
slovy prak, a
s
na
Srov. Krok, D. II. sv. 4. str. 514. V. 10. „Mí" jinae lopta, lapta od lapati;
„Hou-
paka" jinae kolisaka, slovenské mládeži oblíbená hra zvlášt pi dlání v humn nových holomnic z bliny, která, aby se dobe ubila a utlaila, bývá etz o bevno na tak eeném vode (podlaha nad holomnicí) uvázán, a
mládež
etzu
shromáždná na tom
celé vesnice
z
se
koliše ili houpá.
V.
Dv obyejn
„Šibenice."
11.
ti lokty dlouhé hole do
konec se rozštípí
tak,
zem
leskové, dva
ne vstrknoii; jejichž
aby se píkeiu
na
n
tetí
neb horní
hlka
což na zpsob šibenice vyhlíží, pes ktemládež skáká. Kdo vrchní hl nohou srazí
položiti mohla,
rou pak
aneb
jí
njak pokutován.
se dotkne, bývá
V. 13. „Slepá bába^ jinae žmurky, mžik, mžitek; se šátkem oí zavíži, ostatní se do kola postaví, í jméno onen pak chudí sem tam, maká a poznává uhodne, bývá mžikem. V. 13. „Kvonu." Asi 10 12 dvat se shromáždi, dv z nich nejvtší se vyberou, z tchto se jmenuje jedna kvonou aneb kvokou, druliá jestábem. Ostatní dvata postaví se za hbet kvony tak, že jedna druhou za sukni u ledví chytí. Jestáb maje devko v ruce schýlí se k zemi a hrabe jamku. Kvona s kuátky kvokl obcházejíc vkol nho ustavin mluví kvok jestáb opt iap! iap Když po chvíli uliclinou, povstane mezi nimi uásiedujici rozmluva. Kvona Jestábe, robíš? Jestáb: Kopám jamku: Kvona: Nu co ti Kvona: Na je ta jamka? Jestáb: Ohnika naklást.
jednomu
:
—
!
!
:
o
o na
ti
je ten
o
A kde poví)
ti
ohníek? Jestáb: Vodiku zohrjat. Kvona: vodika? Jestáb: Kuriatko opait. Kvona: ho vezmeš? Jestáb: (vzchope se vz'iru
je ta
ze
Lokeš!
KoUárovy
8i.is)
Kvona: II.
o
chceš?
Jestáb: Chytit toho O'* •'
•
354
Kvona: Cliyf si ho, ak muožeš Tu jestáb bží oním posledním, anf se v tom kvona s kuátky svými všelijak kroutí a brání. Když chopí posledního, zadního.
!
za
tento se odstraní,
Pi
tém
nyní už
Evrop
a
Conversat.
pvodu
a
opominouti,
zvlášt
zábavka,
oblíbená
povtrná procházka,
slavského jest die
hra se zase opakuje.
po celé
rozšíená
stech
vrchy,
a
znlce nemžeme
této
letní
einfach
sehr
ona,
m-
která
:
ruské
se
ti
nazývá o tom,
,jDie
Ilussen,
a
1.
od Rusu pochodí.
bekannllich das Wintervergniigen
Sommer durch
i
sanice
lánek Rutschberge
Lexicon,
že
ve velkých
d.
ihrer Eisberge
gebaute
hólzerne
im
Rutsch-
bahnen zu ersetzen pflegen, veranlassten \\áhrend der Anwesenheit der russischen Truppen in Paris zuerst die Einfúhrung dieser Belustigungsweise."
Znlka V.
„Skoná"
3.
skoná. Srov.
u
116.
ech,
u
Slovák
chytrá,
rišká
von Krain. T. II. S. 320. „Die Slaven liebten ungemein den Tanz, der zum Erstaunen wild war. Sich schwenken, aufstampfen, ungeist das Karakheure Springe machen, sich gebárden i
Linhart.
Gescht.
slavischen
Tanze.
—
der
teristische
An dem
Krainischen
erkennen wir diese Eigenschafteu gemildert noch alle. Er ist ungemein lebhaft und kiinstlich. Mann und Weib dreht scheinen einander wechselweise zu íliehen sie sich mit einer Geschwindigkeit, die zu bewundern ist, bald vor ihm, bald nach ihni her^ er setzt ihr nach, jauchzt, spring.t stampft, die Hóhe, bewegt den ín ganzen Korper; in dem Augenblicke, da er sie baschen will, entwischt sie ihm durch eine plótzliche Wendung. Oft aber ergreift er sie doch, und hebt sie jauchzend im Triumphe empor. So wie der Tanz ist, mochte ;
man
ihn
das allegorische Bild
fiir
des slavischen Mád-
chenraubs halten. Die Italiener, welche ihn durch die bei Friaulerslaven kennen lerneten, nenneo ihn Scbiava, den Slaven aber wurde er Ples genannl." V. 4. die Slaven
„Golubec," ruský tanec. 1.
S. 148.
Srov.
Anton uber
m
355
„Kolo" srbský tanec. Srov. Gerhanh ViUiy _KoIo (Rad, Kreis) lieisst der vorziisjlicliste Tiinzer urid Tauzerinen telen Natíonalliin/i der Serben, V. 4.
Glossar.
Kreis,
eiiien
in
tanzen
sich
halteii
gegenseitig
oder
geschlossener
in
ain
Giirtel
halber Ponde,
uiid
angeiiihrt
VOD einem Vortanzer, der die Touren aiigibt und Kolofulirer lieissl. Man tanzt es im Freien aul' griinen Hašen zwischen holien Báumen, bisweilen sogar auf dem Scbnee. die gewóhnlich In der Mitte des Kreises ist die Musik, Die ISatur des Tanzes ist aus einem Dudelsack besteht. sant uud geiniissigt, inancbrnal tritt ein clwas rascberes der aus Ketten Tempo ein. Der Scbmuck der Dirnen von Miinzen und Glasperlen besteht, macht durch die Beweguiig begluitendo Musik. Bei diesem Tanze ist es, wo die kleinern Lieder am hauflgslen gesungen werdeu. Dieses geschielit abwechseind von einzelnen Choen von ,
Zeile fiir Zeile Madchen, Burscben und jungen Frauen. Bei dem Gesange wird von jedem Cho wiederholt. Das Kolo wird an Feiertagen, bei scliweigt die Musik. VolUsversammlungen vor den Kirchen, bei (lochzeiten uod
andern Familienfesten petanzt." V. 6. „Hoja unda hoja." Srov. Naše vydáni Písní
svtských
—
slav.
lidu
v
Ulirích.
Sv.
11.
1827
r.
str.
168. uniTa, onda povstalo z Dida kterého Slováci ve mnohých a Dodá skrze rhinesmus, handra ; slovich užívají, k. p. eské hadra, u Slovák cit, citavý, citlavý, u Slovák ciatuvý, cinllavý, emplind-
31
34.
str.
sam, zart kantry
;
167.
tak
;
strkati,
terky
—
— kont,
kontal,
asu
S.
Otta
struha
i
šlrngati,
tinterky,
latušiti
a
t.
strunga
quatre,
j
quatember
trmáceti slov. trinaucovatí,
— tantušiti
;
kost,
kot,
V Pomoanech se msto Dodona, snad od d.
—
ti-
koštial
nalézalo
za
modly Dodá tak nazvané, juko ves Radegast a horu Radhost od Cernebog od erneboga Trigiav od TriRadegasta hlava a t. d. Srov. Vita S. Ott. L. -'U. p. 68S. „Moslavské
,
,
veiites
autem
a
Julina
^Transito flumine quod
invenimus." dle
náeí
tetu
—
Dodonam venimus." A opt níže: Dodonam prueterlabitur civitatem
Šlépje Dodá
vyslovováuioi
tém
nalézají u
se
s
rozliným
všech slavských kmená.
23*
356
^P.
Srbské oj jest u Slovák s pídechem boj, boja ; srbské pak Dodole jest toliko prodlužovací a zvelicovací forma od Dodo, tak jako Lado Ladole, Vojno Vojnole. Zdá se Dzidílía, Dedília, slov. že sem patí i polské Dzidza Ddko a ruské Dduška. Srov. /. Jungraann^ Krok, D. II, Ó. 3. sír. 301. „Did, Dida (cf. índíc. Dhidi, svtlý, krása), Dit, Dodá, Donda, unda, brat Lelv, syn Ladin, Anteros!" U Slovák není starožitojší, to co krásnjší a dstojnjší národní zpvobry jako tato tajemství plná Hoja undia. Když ji Slovenky zpívají, celé L. Bartbolomaeides okolí široko daleko velebn zvuí. Notit. Com. Góm. Leutscb. takto opisuje: ji 1805. p. „Est et ille oblectationis modus usitatus, qui ad 446. cantícum Slavorum natíonale: Hoja hoja! adbibetur. Formant primm, qui ita se oblectant (pleruraque puellae et virgines, aliquando juvenibus mixtae) circulum pronumero ludentium majorem minoremque, ac manibus arcte connexi, in gyrum mox banc mox in illam partem jam lentius jam celertus ambulant exciamationem illam: Hoja ,
—
ek
una
unJa
hoja!
ingeminantes.
Tum
repente circulus duas
quorum unus quaerendo alter respondendo, uterque autem suum illud Hoja hoja repetendo et canendo, lusum continuat. Porro semicirculum formant, ia cujus udo crure qui altioris staturae šunt, cousistunt, ac manibus complícatis alque supra caput elevatis porticum elFormant, qtio rein
lineas
oppositas
una
liquí,
initio
chorosque
rumpitur,
!
ab altero crure facto subeunf, transeuntque,
ac iterum contiuno canentes, quisque suo loco consistunt.
Eadem scéna dlubek
v.
quoties placet repetí solet." Ossolinski
Kíndo.
564.
„Miechovita bemerkt,
dass
Kadle
Dada Dada zu schreien pflegen." V. 7. „Vájauek." Srov. Písné svtské, Sv. II. str. 147. J. C. PJister Gesch. der Teutschen, B. I. S. 343. „Spuren vou der Kenntniss des Jobannisfeuers hat man, vod Krain bis zu den Iscbarís, einem finníscben Slamm.'' V. 9. „Kvas." Srov. Eakowiecki, Fraiv. Bus. T. /. str. 14. „Powszechnieyszyni Stowiaa napoiem byl k>vas ze slodu, lub chleba i miodu robiony, iakíego dot^d w Bossyi uživaií)." Anton I. S. 108. „Noch haben die llasureti
—
357 Russen eín sáuerliclies Gelriinke, das sie Kwas nenneD Es wird von Kleíen, Melil und Brod, und sehr lieben. oder von Melil und Malz durch eine sáuerliclie Galirung kysnouti bereitet. ^Slovo kvas, kvasili pochodí od kys, (tak jako clivat, chvátiti od chyt, chytiti), sem pináležeji kvasnice, meiiáslediijici kyslých nápoj jména dokyš, kysel a t. d. V. 9. „Medovina" aneb Medovec nápoj z medu pipravený. Srov. Anton, I. S. 109. „Die Slaven wusslen auch aus llonig Meth zu verferljgen. Daher bciiannten i
:
davon Mjed. Von ihnen lernelen die DeutKunst und den Namen. Diesen Metli lerneten die deutschen Geistlíchen zuerst in Pomniern kenoen, er war ganz nach ihrem Geschmacke, und ward dem besten
sie
ihn aueh
sclien
die
Weine vorgezogen." p,
fíiS.
quaerunt.
confecta
Srov.
,,Vinum Slaví,
in
Vita
>S.
Otlon.
,
I.
nec
sed melleis pnculis ex cerevisia accura tissime superant Falornica." Stranlivý Gebhardi,
vina
který dle zvyku svého všecko k poníženi Slavá
výšení
Ltul.
in
habeut
Pomeranía nec
Nmc
píše,
praví
o tomto nápoji
a
takto,
k
po-
Gesch.
Wen. I. S. 42. ,,Die den Normiinnern und Schweden abgeborgete (?) wendische Benennung des Meths oder llonígweins (Mjed), verralh, dass die nordliclien deutschen Vólker die Lehrmeister der Wenden in Belracht dieses
d.
Gelranks gewesen sind, welclies die Poinmern wenigstens im zwólíten Jahrhunderte, sehr gul zu verfertigen wussten.
Anton glaubt, dass die Deutschen die Bereitung des 3Iellis von den Wenden gelernt hiitten. Allein vermóge der Edda gchórte dieses Gelriinke schon zu der Zeit der Geburt Ctiristi íu den Gotlertaleln der nord. Viilker, die es MÍíhI nannlen." O pravdivosti a slaroži noUi Eddy af Gehhardis Adelungem, Shlotzercm a Biihscni jedná, kleí oboje do pochybnosti
lii7,e
berou
a
ji
za novéjší
udélaninu vyhlašuji.
medový nápoj všechnm, severním poledním kmenm siavským znám jest; u pak podle leže Eddy a jiných svdk toliko samým sena tom,
Dosti
že
tento
Nmc
i
verním: polednéjši Nómci nic o
nm
neznali.
Nenili
tedy
pravd podobnjší, že Norvegové a Švédové nápoj tento spolu s jeho jménem od Slav jmenovit svých sou(o
i
358
seH Vened
Baltických,
— Med,
mohli?
miod
tebas
Nmcm
náeích
slavské ve všech
i
asu
za
pjiti
Krista,
pravé
a jest
sluje Ilonig,
užívané slovo. Nápoj tento med,
medovino už ve prastarých
asech
užíván býti musel, nebo od
nho
od Slav
nalezen a
zdá se pocházeti
i
ecké
(nevlastn tak nazvané, totiž nápoj, který tak opojuje jako medovína), polom mest, málo mušt. prostý, l\Iost, Nápoj z medu, jakožto
IMé^"/]
opilstvo,
umní
a
prvjší
býti
musel
„Pirohy.
Srov.
—
hrozn.
V. 10. Vol. I. p.
„Non solum
7J.
nežli
A.
tissimus Carpaticis
Slavis
nápoj
Fr.
cibus
z
réví
ze
a
AmoeniL
Koilar,
quotidiani,
etiam cibi Slavis omnibus šunt
zpsobem
pirozeným
vyhledávající,
strcjení starší
a
víno
ij.£'^u
sed exquisitores
communes
etenim gra; vulgo Pirohy Russis Pi-
rogy, etiam Moskvae urbis civibus, longissimo terrarum Mimo est in deliciis." intervallo a Carpato remotis, pirohy r.
Slnvové
užívali
151.
j,Tu
jest
jiné
i
pokrmy,
Hájek,
srov.
bylo veliké hodování a veselé
Kníže
:
Nezamysl rozkázal svým služebníkm, aby všem na ty hody požvaným chleba pšeniného, pták, zviny, ryb, roubeniny,
bifly,
dali
k
do
pití
praví
sytosti,
o tchto jídlech
Teutschen p.
6.
nedostatku."
bez
op.
nicht
Freh.
trud,
liiiovky,
valdyní
kešliny, laskomky, pecovky a
prskanc medoviny
Nmecký nápojích,
beschreiben „In
i.
i
pekladatel „welche man
kaon."
hune usque diem
Dubravius Slavini
Hájka in
dem L.
1.
placentis
nimium delectantur." polský tanec. Srov. Rohrer^ „Rer polnische Tanz, welcber gewinnt, wenn er nichts, als ein veredelter Gang ist, durch einen galizischen Edelmann und sein Sládcben auseine gewisse Grazie, welche in Deutschgefiihrt wird, land durch alles gelehrte und erlernte Schnórkehverk nicht erreicht werden kann." Slovanka od Dobrov. 1814, ein Deutscher mít so viel natúrS. 124. „Sellen wird licher Grandezza uber eine Strasse einhergehen als ein Pole. Daher geht selten ein alter Pole krumm, und *ben dieser, mít einer Art von Bewusstsein kíiniglicher V. 14. „Poloneska,"
Slav.
Bew,
II.
S.
20.
359 Anspriiche einherschreiteude
Worle, was samen,
er
Mann
sich verbeuc^endeii,
tiei"
wird bei dem ersten
s'Mtiem Freunde spriclit,
iiiit
zuni gelenk-
elirfiirclitsvolleri
HuTrnann,
den sciímeiclielhaftesten Versiclierungen um die Hiebci ist Gnade seines Souverains zu bulilen scheint. eiii gewisses „avec", welches man dem Polen so wanig
der
in
kunn,
riaciilliiin
man
als
ím Stando
ist
Polonoise
eine
gleichkommenden majestiitischen Grazie, íbm nachzutanzen." Convers. Lex. B. 7. -V. 6'7cV. ^líer
mit
ihm
cíner,
Charakter der Polonoise
ist feierliclie
Gravil;it."
L.
F.
J.
Anekdoten aus dem lonern des kais. Pallastes, aus dem Franzos. 1829. Srov. Ilallische Liter. Zeit. 1829. Dec. p. 582. „Auf den Hofballen wiihrend des Congresses zu Wien wurden keine Contretinze aufBuiisset.
Denkwtird.
geliihrt,
Poloische Míirsciie stimmten
u.
Congresses
besser mil der
Ma-
Da aber die Uichtung des zu durcliscbreitenden Haumes aileiii von dem Fniirer der Colonne abhing, welches immer der russische Kaiser eines
jestát
war, so geschali es
liberein.
dass dieser Souveriin, der niach-
oft,
den Saal verJiess
und die ihm lolgende l^eihe der Tauzenden durch die wcitlaiirigen Stockwerke nnd Giinge des Pallastes fiilirte. Unvorhergesehene Evolutionen dieser .Art unterbrachen oftmals den Ernst der Ktiketle, so wie dio Nátur riieses Tanzes seibsl íilteren Personen gestalfete, daran Tlieil zu tigste 'VOD
Allen,
nehmen.'*
Znlka V,
eného hrách titi
„Koštál''
Adam
„arodjného
šalu**,
13.
divadelních v
z
117.
Trenína, nálezce tak ekterý
se
pi
balctecii
a
okam/.ení na tle podle libosti zkrá-
anebo prodloužiti dá. V.
biskupa
kde vede,
^Lubošinký" Vincentius, píbuzný slavného básnio polského Voronie, osadil se v Pešti, svém emesle tak zmajetnél, že panský život
14. a
pi d8m krásný sob
vystavil,
má svoje equipage.
360
Znlka „Karla."
V. 6.
118.
ítanku^
Srov.
str.
87.
íslo 4.
Velikorayslný poddaný.
Ga-
Dreissig Briefe uber
V. 7. ^Radzivil." Srov.
von Radzivill, verliess plótzlich sein in die grósste Verwirrung verselztes Vaterland, nahm mít sích unter andern Kostbarkeiten 12 Apostel ia Lebensgrósse voii gediegenem Silber, begab sich anfánglich mit einem zahlreich>,n Gefolge nach OberUDgarn, allwo er in Kaschau, Eperies und Bardtfeld so S. 37. y,Karl
lizien,
Geld
viel
Fiirst
III.,
dass diese drei Ortschaften da-
versplitterte,
Ein Apotheker zu Eperies wurde wurden. reich blos durch den bekannten gediirrten Fisch, Stanza marina genannt, den er den confoederirten Polen verkaufte. Bei den Gastereien, die diese Herrn anstellten, ilogon zuweilen die silberneu Schiissel und Teller durch durclj reich
Srov. Julius Bilderbeck,
die Fenster." ten,
Th.
4.
Pst
kam
„Radzivill
1811.
ganze Fásser Tokayer hinter sich an einen Ort,
so
wurden Lócher
;
und und
Anehdoíslo 8. liess
da
gelangte
Soldaten befand,
Fasser gebohrt uud der
die
in
fiihren
Wache
\vo sich eine
er
Polen,
Ungarn
nach
Reisen
auf
histor.
lánkem:
pod
Weiu
ihnea Preis gegeben."
Znlka V.
mšfan
„Piast,"
1.
ilí kolodj,
potomci jeho
r.
„epicha"
rolník
a
kolá
okolo r. 840. Po1370, ve Slezku pak až do žil
jako knížata polská zvali se Kazimír
stové, poslední z nich byl
V. 3.
Krušvický,
potom kníže Polský,
kolení jeho trvalo až do
1615;
119.
aneb
Pía-
III.
epka,
manželka
Píaslova,
matka Zemovitova. V.
T.
I.
4.
K.
„Nad
4. str.
wicy na zjazd Piasta
dla
prziszli;
naczynia
których
obrania
MowiQ
ksi^-cia iž
Naruszewicz, Hist. panowie do Kruszzgromadzíli gošcie do
Srov.
hostmi."
789. 791. „Kdy tak
napožyczat
od
si^
przybywalo sQsiadów,
piwa,
že
ponalevva
361 napoiem wszysikie Piast nie tylko Panom lecz pospólzabitego iednego >vieprza stwu brac nie broQÍÍ z a dziesigcioro niecek mi?sem napeloil. Wi(l.')c Piast z ;
i
;
Rzepichq ten cudowny przybysz, chcieli Popiela
postrzyžyny
na
owszem to pochwaliii. swymi do Piasta." V.
prosíc
Przyby
„Menikov."
5.
ksigcia
i
radzili
;
ksiíjže
ci
bankietnikami
z
B.
Lex.
Conver.
Srov.
swego
gosci,
sig
6.
„Mcnzikoír Alexander war der Sobn eines Bauero aus der Gegend von Moskau und 1674 geboren. Er ward zu einem Bácker in dic Lebre gegebeo und musste S. 340,
dessen Backwerk (Pirogen)
V. sir.
in
Le Fort brachte ihn
ausrufen.
5.
324.
^Lahdkár
in
den Strassen von Moskau die Dienste des Zaars."
„Kaika," Srov. Felzel, Kvon. es. D. I. „Diplom nadání kostela v Staré Boleslavi: bude Kaika a jeho dva synové Zbina a
Kokora." V.
6.
druhé
viKrok,"
kníže
aneb
eský,
soudce
otec Kasin, Telfcin a Libušin. Srov. Cosmas ad A. 72Ó. „Ad Crocum tam de propriis tribubus, quain ex totius provincíae plebibus, velut
apes
ad
ad dirimenda convolabaot judicia."
alvearia,
Pulkava
ita
omneš
ad A. 726.
apud Jordán. Orig. Slav. p. 109. ,.Crocus provinciam probe modoratus est, non ut princeps, sed ut judox in coniniune electus." Aeneas Sylv. C. 4. „Erat apud Bohemos vir nomine Crocus, justitiae opinione insignis, ac propterea magnae apud vulgus authoritatis, hune sibi priucipem deligunt." V. 9. „Novický." Srov.
V.
1 I.
„Lipinský."
ítanka
stv.
8.9.
Oda do Karola Lipiú-
Srov.
przez Fr. Koicalshiejo, xu Polilujmnii^ ire Lirowie 1827. T. II. str. 04. „Jak mile to ranku lihnienie To stowiczych gosów drzenie 1 te lagodne wielrzyków powiewy Ach, milsze s;) tisi^íc rázy Milsze nad wyrazy Lipiiski twe spiewyl Ktoš ies<' iakie szczršliwe wydaly c'n^ kraie? Po twéy skiejo,
—
—
:
duszy, uczuciacb,
—
—
Poláka
rowoym twoiéy Muiy
poznaiv
>vdziQku."
—
—
Aniola,
—
po
—
cza-
_
362 V. 13.
hoe
j^Na
nání nejvyšší radosti
vonica^
Práce
j.
t.
Léta P. 1734.
Srov.
Agenda
církevní^ kterouž evang.
eccl.
knzi a
nezkušení
„Mladí
61.
str.
domnní,
bývají
Kašné," jest písloví k pozname-
a hojnosti.
Stat.
d.
v tom
lidé
že když se sberou (ve svazek manželský)
vždycky se dobe
hoe
panských Cechách v Prachatickém kraji. Viz Schaller, Topog. Prach. K. S. 25. Vzalo-li toto písloví pvod od Kaši dcery Krokový, (tak jako ono písloví „anižby to Kaša uhodla" rozkoší
a
míti
a
jako na Kašné
Kašna
budou."
požívati
takby bylo Kasina hora,
hora
jest
v
Kašna hor^,
zkrácené
jako
Kasin hrad;) ili od kaše, jídla slavského? Mladoii píše „Kašna hora zdá se mi býti pouze hra ve slovech,
jakováž ve mnohých
eských propovídkách
a
píslovích
Kaša mát naša (ruské písl. t. j. slovanské jídlo zamilované); Kašna hora klobásovými ploty opletená, Rvaovského MasopustKaša snad od kúsati (jísti) kusj srov. ník, str. 190." polské písloví: Kasza w Niedzielg, kasza w Poniedzíalek; my do szkojy, kasza za námi; my do domu. PIwac w kaszu kasza za námi t. i. zawsze iedno. rodere famam a licujus. Nie zjesz mnie w kaszy 1. j. nebojím se ; i jistá hra jmenuje se u Poláku Kaša. Co byla Slavr.i lípa mezi stromy, holub mezi ptáky, byla kaše mezi jídly, to totiž nejoblíbenjší proto Madai Slavm a jejich lásce ku kaši na píkor vymyslili ono písloví: Kasa nem étel (Kaše není jídlo). se
p.
na
nachází,
býti
z
Wadjovic.
—
—
;
Znlka V.
1.
p. 692. nensis, factus tatis
;
„Gelo"
„Fuit,
actibus,
Slavus,
facelis
yerat;
a
partim,
hic Gellyo,
nátura
partim
ad
lilleris,
Vetusolii
non tam
quippe, ingenio,
abusus nequitiam.
iNihiI
demum,
informarat,
nisi
dolos
4.
Carpo-
texendos ac medi-
Primos adolesatque
ISeosolii,
quam deprava-
exculto, in omiiem quod ridiculum, valrum,
quomodocunque enim
Hung. T. patria
seriis etiam
vaerrime norat convesfire.
centiae annos, domi,
melioribus
Srov. Belii Not.
famosissimus
natione
quos
Geljo.
120.
3i3 et
nullo
iion
seu
pxcogitatiim,
artifícío
dixit
unquom,
progymnasmatis, egregie tcilicet exercitus, in peregrinationem se ddit, et diu per exteras regíones, academias, aulas atqiie emporia, vagatus, niinc militem, ntmc studiosm, tnedicum, cniissarum patronm, gladiotorem et agyrtam simulans, praeclara sul, si diís placet documenta, sine cxstunti tumen cujuspiom olFeosa, edebat. Tandem redux in Patriam, liis istiusmodi arlibus parasitícís totum se permisit, dum detrita, inter nufrarum scu
fecit.
erg^o
Ilis
myriades, aetate, morbosiis, utinam vero coepisset patiis,
demum
anno
:
et
ritu
solenni
1721 Neosolii
elatns."
et a
melior,
Csaplovils,
J.
fieri
mote occuGemaldn
„Auch hent zu Tage nocli lebt 263. im Miinde der Slovaken im Karphalengebirge der muthwillige Patron Sebecblebský (ielo cenannl. Von Nátur mit nicbt gemeineii (íahen des Witzes iind der Munterv.
Ung.
T.
I.
S.
ausgestattet, m;iclite er sicli liber alles luslig und beging tausend mulliwilligo Sfreidie. Er leble am Hofe des Grafen Koliáry im Honter Komilat als Spassmacber.
keit
Man
sicb allerliand Streicbe von ibm, die er vordeni-Elnwobnern von Szebckléh im Ilonter Comitat spielle. Mehrere Possen von ibm erzilblt der slovakiscbe Diditer Chrastina in seinen Gedicbten, welcbe der Preerziihlt
ziiglich
1803 drucken liess,"^ „Štpánek" Jan Nep., ech, narozen ve Chru-
diger Tablitz V. dimi
r.
í).
1783.
spisovatel
Stavovského
divadla
v
mnobýcb eských divadelních
Znlka
Praxe editel
a
her.
121.
eským kamením." Srov. Dlnba, esk. král. sb'. 22. „V horúcli a dolinách íeské mnoho vzácných dobrýcií kamenfi se nachiizi, a
V. 3. ^,Drahým Vi/ps.
zem jsou
mnohem
vzácnjší
tvrdší,
a
draiší nezlí z
výcho-
dních zemí sem pineseni." V. 4. V. 10. vl.
str.
xlalý
33.
„Ublin"
„V „iNa
lat.
Carbunculus.
Turci na Tlusté.**
hoe
Tisté jistá
prouteek odžaia."
Srov. Palkovi,
Znám.
dvka
travou
jednou
Belius Not. ilung. T.
II.
s
str.
298.
364 ^Sunt
apud
Tliurocienses,
qui
memioerunt,
tnonte
ia
aacillam gramen,
quod ad tugurium pecori deferret, metentem, virgultutn nativi auri demessuísse unde illi capere volunt argiitnentum, montem eum, mÍDerae ejusmodi divitem esse oportere."
Tláta,
:
V. r.
12.
ervna
dního
4916%
Srov. Fulkovi^ Kalendá na „Roku 1827 od 1. ledna do posle-
„Platina."
182.9, str. 23.
5 centný, ceutný." Krok,
v Ruších platiny dobyto
liber,
j.
t.
bez mála 50
zlata
D.
II.
„I Berlínský i Madridský kus platiny 480, zahanben jest kaválem platiny, který nedávno na Uralu byl dobyt, an 10 ruských liber jest tiký. Srovnávají se tyto ti kusy, berlínský, madridský a petrohradský jako 1: 11: 75. V. 13, „Sloústé" 1. j. stojazykove', mnohonárodn'. V. 14. „Vercioury," hory mezi Ruskem a Siberií,
C.
3.
str.
Už ve starých asech mlo Lamhertus a Schaffenburg ad A. 1077. „Burchardus (Germanus) qui ad regem Rutenorum Vsevolod gatione functus erat reversus est, prebonaté na drahé
Rusko
hojnost
zlata.
kovy.
Srov.
tantum regi deferens auri et argenti et vestium preliosarum, ut nulla retro niemoria tantum regno Teutonico
uno tempore illalum referatur."
Znélka 123. V. 13. dující
„Tvrdý zvuk r /zmkuje." Toto
znlkové
psaní o
ei
a
tak pisatele tohoto
násle-
pohnulo
a k nevoli pivedlo, že je chtl Slávy Dcee zpátkem do nebes poslati s tím poznamenáním, aby se ženské do etymologie, grammatiky, libozvucnosti a t. d. nemí-
chaly; než další o té vci rozjímání
práv jemnocitným krásenkám
pesvdilo
ho, že
soud a hlas ješt více náleží, nežli hrubouchým mužm a zvlášt školometským mluvnikám. Pováživ vc se všech stran, pišel asi k následujícím výsledkm a pravidlm: 1. Zdá se, ba ani pochybovati o tom nelze, že nkteí slavští kmenové, zvlášt Cechové, užívání zvuky r a
/
tu
bez samohlásky od Gothu a jiných severních Ger-
365 manfi pijali, kde velmi asté bylo. Viz Jai\ Griímn^ Deutsche Gram. T. II. S. 121. H09. „Ableitungen mit /•. Iin guthisclien Iritt der Vocal meislens zuriiik akrs ;
ager,
digilus,
liggrs
AltDordisch old-r
Iruclus.
blomst-r leg-r
lectus,
ligrs
sig-r
aetas,
victoria
locríma,
vokrs
Bald-r
nomen prop,
honor,
hlat-r risus,
beid-r
caper,
lias-r
llos,
castra,
tagra
GoHiisch aib-r munus,
;
avisl-r
tributm, siliibr argentum. Allnord. ang-r angor, eit-r pus, gamt-r blateratio, ovile,
blost-r sacrilicium,
silf-r
lacrima;
wed-r
myrkr tenebrae,
gilst-r
aer.
dockr
T.
A
mythologie plná jest takových jmen, srov. Tkaný Mylliol. T. Tliudr,
Udr, Theccr,
Sadr,
eské
niist/',
A
prosedku
ve
Gothisch: jan
kmotr,
bratr,
tag-r-jan
eské
rými srov.
vep,
Vbec
prchnouti,
velice
germánským akustickým zákonem samé slaveniny, na p.
Nmec
nedeklinuje
Cech:
covi
t.
d.
se kte-
kosirbaliti,
;
ídili,
nežli
eš-
ei
duchem
das Leben ve všech
dcm Leben, das dem Leben. V tomí ho následoval
pádech, vyjma genitivné
i
a
str.
psobila nmina na pi vzdláváni své
vice
Leben, o Leben, von
vnit?^
tim-r-jan aedificdre;
flere,
a
a) Verbalia
nezvuk a p. Grimr,
Keggr, Faud/-, Se kterými srov.
d.
Grimraov,
vrci vrhnouti,
zdá se, že se Cechové
d.
k.
Rallw,
lotr,
tpytti
t.
55
S.
t.
Gram.
v
tinu,
a
skriplavých II.
136. stupere, gafak-/'-jan aptare, hugg-r-
slov
biiib-/'-jan,
esurire,
celá
Vitlir,
Hnihuthr, Atridr, Vid/\ Svithr a
309. lurkr íurca, Starogermánská
S.
1.
niger.
s
des Lebens,
Nm-
toho žití, tomu žiti a t. d. Než neodiuiteiný artikulus pád, echovi nic. povstává tak mnohý nezvuk, tak mnohá dvojto
žití,
ukazuje
Odtud smyslná výpovd, na p. Nedlní kázaní od Ant. Puchmayera, pisatel tohoto, když návští o tom ilal, docela poznati nemohl, jeli to jen jedno Nedlní kázaní, ili celý
Tu
roní bh,
teprv z ceny
a
ani adjektivum
pád.
Tak se mu
benstvi,
an se
ani
stalo
podobcnstva.
i
domníval,
njaké podobenstvo Tak
s
že
krása
na
\ice
tam a
jen
jedna
pak našel
paní jedné
i
kázaní.
poet
nezvéstuje
Thomsovým spisem
obsahující, i
myslil
substantivum
a
Todo-
Rozprávka tam
mnohá
více? aneb jak
36C uepíijemn zvédéuí dání
oué eské knihy: Rozjimání o ped* Navedení k skláKvílení noní a t. d. Aby tomu nkteí mezi substantiva všeliká zbytená adjectiva,
zuí titul
vyvolení k spasení, aneb
a
psaní; cpají
uhájili,
nmeckých
ježby místo
artikul
:
zastoupila
výpovdi
a
libozvunosti propjila, lak na p. Libé nabízení k radostnému plesání (v Ilistor. Jungmann, sir. 519). uritosti
i
nadje jest, aby u Cech mohla tak jako u jiných Slav, jiné rady tu není, než aby se jen ídce užívala, aneb, kde možno, jinou formou na substantiva promnila, na pr. navedení návod, náboženství, podobenství radji náboženstvo, podobenstvo a t. d. b) Nmec miluje í jako syllabu: Weichs/, Wachtí, Mad/, StadZ, PratZ, wandín, handín, anzett/n, wedZn a t. d. Tak i Cech: mysZ, et/, pletí, bred/, \edl, nesl, vezZ,
ponvadž
Proto,
už sotva
skloována
verbalia
býti
kZnu, mytedZna, spraved/ný, úedZník.
Po litee
c)
a:
Tasche,
NiscAe;
(sch)
s
tak
za
Nmec
Wasche,
Xsche,
ním
ech:
i
všudy má jen
Bresche, duse,
e,
FlascAe,
nikda
Frise/íe,
nše,
íše,
naie,
íše.
kaše,
d) Po litee s (v ces. orthogr, z.) Nmec mluví vždycky e, nikdy a Haase, Naše, Káíe, Rose, Baase, Achse; tak i Cech: nesnáze, meze, hráze, nouze, vítze, :
prase,
house.
e)
veždy
e
Po litee c (v nm. orthogr. z, nikdy a aneb o: Kaíze, Taíze,
Spize, Míze, Grize;
Po litee
f)
PerZe,
echové vyž/e,
die
ech:
práce, svíce,
I
Heze, lavice,
Nmec
místo perZa.
lepší
nikdy na konci a nemá, vždy e: WerZe, VetterZe: proto novjší
Ker/e,
i
už za nimi poklusávaji píšíce ta perZe,
neodpuštnlivé
—
i
Nmec má
Raze,
srdce.
líce,
die
tak
tz.)
jest.
než houžeu
kmenové
vyžZa;
berZa, I
kteréžto
ta
berZc.
kažení
ei
slovenské houžra, církya, mrkya, a
Nmc,
t.
d.
ím
vzdálenjší
jsou
jioí
svobodnjší jsou od tohoto germanisování hlasitých vokál a, o, na temné e, i. 2. Zvuky (consonanty) jsou v ei tlo; hlásky (hlásíce, vokaly) jsou duše: tlo bez ducha nic nestojí. slavští
tím
367
rolo žáilná syllaba nebuí bez samohlásky ili vokalu, aby so každá syllaba nejen mluvili ale zpivati mohla. Bylir nccliuUii asové, kde nejlvrdéjši slova za neješi
ljší
se uznávala,
zslrany,
na
stbio, vzvod,
p.
zavrliv,
cbcme,
dosahv,
jistši,
tlustší,
mstem, prchl, papršlku, dska a t. d. Z toho povstaly žaloby, dílem u cizinc: tuk Joh. Leon. Fristh, Dis. de Lingua Pol. Berlon. 1736. p. 6. „Bohémi dillicullatem cummulant, nam monosyllaba dšlí,
<|uaedam sua vocali plane privant. lixempli causa scribunt smrt, et hanc vocalem lectori peregrino mortuam Iradunt, anima enim sua privata est, scilicet vocoli, Nescit enim
an
legenda
sit
smart,
smert, smirt, smort duabus aut tribus syilobis quia vocales srn, mr, rl, locum habent.'*
aut smurt. Nescit idem
an una,
pronuncianda sit, Uilcm i našinc: tak Bohuš. Balbin, Bohem. Docla l\ II. culpam hanc (o Aneáši Sylviovi ímluví) p. 50. ^Quis
umquam? nisi in Bohemia natus, et non perfunctorie, sed diligenlissimé in tanla asperilale vocabulorum, quod ultro fatemur, loquatur praestare
poterit
bohcmiae
qui
Ueni nkterých že r a / polovokaly jsou, nuzné pikryvadlo chyby. eština zstala ve svém pokraování ku vzdlanosti a libozvunosli práv na et
scribat."
jest
pl
cest státi, odtud ona smsice libozvuk a nezvuk na p. bevno, ke, hluboký, dlouhý a opt prkno, krt, vlk, hltati, a t. d. tuto tedy druhou, nepíznivým asem petrženou polovici my potomci dokonali máme. a jeho 3. Ilomer básnická výbor ze všech náeí eckých, aeohckého, attického. To jisté
in
B()dicker
ve své
e
tvrdí
nmecké
i
známo,
jak
jest,
jonického,
dorického,
o nynjší
mluvnicí
^
nm-
76.
„Die hochdeutsche Sprache ist keine Mundart eines einzlfjen Volkes der Deutschen, sondern aus allen durch den Fleiss der Gelehrlen zu solcher Zierde erwachsen und in ganz Deutschland ublich." ('ro bysme my tchto nenásledovali a aspoíi libozvunjší slova neb formy od jiných i
slavských
kmen
a
bratr
nepjovali? Výminka
a cesta
k zamilování libozvunosli pro eskoslovenské spisovatele jest obeznaní se s jinými slavenskými náeími, obzvlášt
polským, ruským
a
slaroslavským.
Srbské neradno
brali
308 za vzor libovunosli,
vnost
anC
pravidelnost kupuje
a
asto libozvunost za sprák. p. ladoy místo chladný,
mua místo mucha.
Pi
4.
ili
lilasícováni
hlueti, všecko ostatní v
ze slavského života
a
vokalísování
I
a
r zde
tato
Mimo
následována.
pravidla
obdobného vluk, mlueti, tchto znlkách ze skuteností,
vyslovování váženo.
Vluk,
bluk,
hlueti jest podle obdoby pluk (pedtím plk), tluk (tik), dluh (pedtím dlh), hluboký (pedtím hiboký): mlueti dle obdoby mluviti (pedtím mlviti), polské mileti upomíná píliš na iMile, Milete, Mileti; v ruském moleti jest o hlasité, litera u prirozenji mlueni maluje než zvuné o. Vluna (u Slovák luno, ta studnice luny hází.) die Welle, k rozeznání od velna die Wolle. Veitava, Vltava všecky ti syllaby heltati užito pro daktyl, anE
krom toho v eštin píliš mnoho; heltati Pleze plezne dle nalézáme jiní Slováci. starých Gech. Ve slov jablko jest k zbytené i
krátké, jichž
íkají Sotáci a u
i
zlozvunost psobící, proto vypadniž aspoií v básních, lak jakoí ho v latinském mal-um a v nmeckém A-pfel Pelný, není; jablo, malum, ApfeI jeden koen mají. Selza u pelniti, íkají mnozí Slováci a všickni Poláci. mnohých Slovák, (ruské sleza není k rozeznání od Slováci rikají sleza slezlina co spolu sleze, od lezu).
vzájemn
nesel
po temném
i
nesol,
jedel
i
mohel,
krade/
(jako
u
ech
zde
jedol (jedou);
vždy hlasnaté o kladlo, dešloli však o neb a, rádo za ním se e
vejce
k. e
p.
položilo,
vajec,
se
pek. p.
vezo/,
ne vejec).
Cechm
nebude lianba Bornoláka následovati. Chorvati, Krajinci a Korutaué zde též ped I kladou Chorv. samohlásku, obyejn e, na p. Gjurkoveki, Jezinica, vu Pešti 1826. sir. 98. luem fukel, peem pekel, dosežem doscgel, morem mogel; Kopitar, Gramm. str. 353. „slrižem strigel, veržem vergel, gnelem gnetel^ metem metel, pletem pletel. eské ufaté, chromé, zohaAspoií tu
vené praeteritum
k.
p.
zhled, vzdech,
klok,
jed, jest
nejen nevystojué slovenským uším,
smyslné
a
Gift), jed
se substantivy se
(er
ass).
stýkající
sek, ale
i
na p. jed
pek, dvoj-
(das
;
369 Co
5.
zvuky
do
harlika
polštiny
dle
kark
hrdlika),
(hrdlo,
eených
po tuk
/•:
kladeno
guturalných
ili
a,
hrdlových p.
Iiardlo,
kardel
(krdel,
k.
(krk),
houf), drasnatý (srov, drasl): vyjmoucskerz, herdy, herdina
ecké
(srov. herský, nádherný, a
Hrenec (hrnec,
lleros).
horenec, vypálenec, nádoha vypálená),
sr.
lépo
To
ruské goniec, genit. Iiarnce.
krein,
Tern
kremití.
nouti,
tervati,
deržeti,
v
uživáni.
jsou
u
stojí
ta
lidu
platí
peršeti,
slov pokrem
o
i
verch,
(teren?),
ter-
žerno,
pervý
terpli,
škertili,
Kde už ve slov njaká hláska k. p. krev, krevc, krevi ; Mudrce krevnatý, krevavý, kreváceti všudy,
se zachovej
krevní, p krevní,
;
ei,
mudrece, jako ve staroslavské
genii,
hrence,
ffenit.
se dá skloovati než polské harnec,
libozviinéji
a
mertvece, srov. Uobrov.
Ling.
Inslit.
merfvec genii, p. 466. Nestor
SI.
Letopisech všudy píše kresliti kreslil, na p. r. 987. echovi snadnjší jest k vyslovení slovanské vniterný, v
jiterný,
veper,
mister,
loter,
keslu
nežli
vnitrní,
jitní,
vep,
mistr,
lolr,
ktu.
eské
aneb upreka lepší jest než
eské
Slovákovi
Ruské uprek, Perst úprkem.
úprk,
obyejné jest, tebas rst následuje, ale obdoby erstvý (pedtím rstvý), ert (pedtím rl).
pcrslen nejen dle
Verba,
i
Wiertba;
pols.
berzký, hnouti
nýberž
u
Cech
se
toto
by
tém
lépe
a
Verhnouti
znlo vrehnoali
Krukavec
Bruno nalézá
proto
naráží
ve
lepší
zo serce
se
už
polské, místo
jest
latinském
v
i
Ve
než Berno.
Sellcnko,
^
serna
podle obdoby
Slýrsku
sarce,
kdyby
Irelinouti,
slovích
i
tisra
a
v
na
sardce
nepíjemný koen
berco
bráti,
D.ilmatsku
Slovanská
Graniiii.
snrca, timu
sarcu,
herec
íkají
179t.
Zilli
a
I
d.
a
a
Srov.
sarna
mnoho
«,
smysl
sr
Siavové
hráti.
též
krka-
nmeckém,
v
lépe a než e zní, dílem proto že u Cechu už
dílem
ter-
Slav
místo h užívajících
//
,
poslední ve složení nestýkalo se slovem slclm,
stehnouti, stehnul. vec.
Berzo,
jiných.
i
Vendu.
a
mnohých, zvlášt
u
Hus
smerf u
Kroatú
u
sarce. sir.
Giva
Srov.
57. tu
Gun-
dulia, Osman, u Dohrovniku 1S26 D. I. v pídavkovém Slovníku str. XVI, sarno (herzhaft), snrda (Furia), sarna (das Reb) u t. d. I Bekové mají v tomto slov KoUárovy
spisy.
U.
24
370 Uy
Cechové pravda
kardia.
zženštilé
i
vtisknonti,
tu
i
nezbedné
své
chtli
psavše už ve starých asích sirdce
£ÍrdeenstYÍ, srov. Piseh miloslnou Václava krále. Pozn.
píse
vyd. Tato
Djiny str.
ei
92 a 6. K
a
však jest éeskosl.
lit.
Vk
Sembera^
Srov.
podvržena. starší,
Vyd.
II.
na
si.
uvedeni tchto dobroinných
bíc jiného nepotebí
než
asu
a
promn
zvyku.
To
do života vše-
jest
obecný pirozený zákon, že všecky ei pi pokojném vzdláváni národ z tvrdých k mkkým zvukm pecháSlováci dílem až posavad íkají v obecném živote, zejí. slnce, stlp, dlhý, hlboký, klzký, anebo brvno, krst, krc ale kdo se u nich opováží ve chráme tak mluviti anebo ve knihách psáti, aby se mu i sedlák nevysmál? echové íkají, že jim jejich obyejná eština dobe zní. Možno není té eí, kteráby sama v sob, beze srovnávání jí s jinými, dobe neznla. Nám tu nejde toliko
—
!
nás samé. My nežijeme osamotnní na njakém ostrovu, abychom nemli píiny i se svou eí na jiné národy My Cechové a Slováci žijeme u prosted se ohledali. «izýcb národ a jazyk, které i tímto nevinným zpsobem k sob pitahovati, ne odstrkovati máme. Naše jest jako panna, obklíená mnohými sokynmi,
o
e
v jejichž sousedství nesmí býti píliš upýpavá a tvrdá, nimi vítzství obdržeti. Propaste, píkopy,
cbceli nad
hráze, úrazy a ustrkadla musíme,
pokud možno,
vyro-
abychom cizincm snadnjší pechod k nám uinili. Srov. Kopitar, Gramm. S. 136. „Die Bóhmen sind von vnati,
Slaven diejenigen, die die mildernden Vocale e und im Schreiben am seltensten ausdrucken: aber ausserdem, dass die Augen der andern Mit-Europáer beim Adblicke der dadurch verursachten ungewohnten Consonanten-Gruppirung erscbreckcn, so verliert auch die Sprache selbst an Wohliaut und Singbarkeit, worin síe sonst der Italienischeu so schón oacheifert.'' Proto pisateli tobolo i památno i potéšno bylo vidti, že i více
allen i
básní
jest stejného
s
kteí v novjších asích vili,
k.
p. Polák
nim smyslu žádost svou
{y Listopadu),
v této vci, skutkem projeLanger a jinL
citu
a i
Tablic,
i
.
371 Ostatné
stízlivost
tu
i
chom dobré vci
našeho
ví,
O
vyd.
Fozn.
výitek neteba
a
prozetelnost
vtší, menší se
zmíniti
zde;
aby-
tchto
nepodstatnosti
nepodjatý znatel jazyka
mnoho-li tu pravdy, mnoho-li kivdy.
Znlka V.
potebná,
než prospchu nepinesli.
škody
více
„Veliestvo"
4.
125.
u
Rusfi,
lat.
Majestas,
titul
panovDÍk.
„Waszmos"
V. 4.
pod slovem Wasz:
u
Polák, Srov. Lindeho Slovník
„Waszmošc conlractum
ex
Wasz
a
Miloéé, Veslra Charitas. Euer Liebden."
V. „Preosvjašcený" vyšším knžim, biskupm. V.
Srb
u
a
Rus
titul
dávaný
„Vysokoprcvozchoditelnjší." Srov. Dobrov. das 7. „Das liingste slavische VVort, ist das Rnssische Ungeheuer: Vysoko pre-
8,
Etymoloijikon^ S. ich
kcnne,
veschoditelstvo,
Excellenz."
Iiohe
Znlka V.
5.
Tr?becki V.
„Zofivky sady," o nichž
zpve
ve 6.
V. 6.
Zofiovky,
v
zpíval polský
Lipsku a Viln,
básní 1806.
„Roswald" viz Zp. II. Znlku 146. Pulavy zahrada v Polsku Pulaw pístroje,
Dad Vislou,
''
se slavnou
které se kosti
odvy
126.
král
svatyní
a knížat
„Sibilla**
eenou,
ve
polských, zbroje, praporce,
národní památky a starožitnosti schováWoronic, Sybilla j^oenia histor. ve 4 piesniach. w Lwowie 181S. pídtím V. 7. „Ovenec** aneb Bubene, u Prahy, zvíecí obora, ve které císa a král eský Rudolf II. nyní jeleny, lan, divoké voly a asiatické ovce držel, vají.
jiné
a
Viz
:
zahrada a houští lesních strom, obyejná procházka Pražan. Srov. Gerle, Bohmen T. 111. S. 212 „Der Baumgarten mít dem Lustschlosse Bubenetsch ist prostranná
der schónste
aller
Prager
schóne Lege wurde benutzt
Spaziergánge.
Die natúriieh
und durch Húlfe der Kunst
24*
372 einem
zu
aDzíehendsten VergniigUDgsorle aasgeden liebiichsten Gebiischen und tauseodBlumenparterren in bunter Pracht umgeben, der
Von
bildet.
farbigen
erhebt sich das gothische Gebáude.
Thurnie des Schlosses
Die Ansichten
das anmuthige Thal
auf
welchem der gemiilhliche Uebersetzer des so eog
Streckfuss, einst sagte, es sei in
vollendet
sich
wie
eio
Sonett
—
—
Ariosts,
vom voo Karl
begránzt und so ist
wahrhaft ent-
ziickend." v Rusku u Petrova. Srov. „Im Gesciímacke glánrender Ueppigkeit ist das Hauptgebáude zu Carskoje Selo aufDas ganze Dach ist mit vergoideten Staluen gefiihrl. Sáulen, Gelánder, Festons und besetzt alle Gesimse, andere Zierathen strotzen von Gold: seibst die funf Kuppein auf der Kirche und vieles andere ist mit diesem Metali liberlegt. Im Innern blenden vergoldete Kabinete,
V.
7.
j^Carskoje Selo,"
Fiorillo Kl. Schr. S. 54.
73.
:
Zimnier mit Bernstein, Spiegein utid Porcellan liberzogen, das Auge des Fremden. Vor allen verdient das KaiserMuseum zu Carskoje S&lo, das die grosse Monarcliin mit ungeheuern Kosten den Scbatzen des alten Griechen-
des aiten
lands,
Bewunderung in
des
und
neuen
Kenners.
Roms
gewidmet
Eine Bildsáule
bat,
die
der Venus
der Stellung der Mediceisclien ubertriíít diese bewun-
derte Bildsáule in einígen Stiicken, wie bereits Falcooet
bemerkt bat." V.
146.
v.
14.
„Vojtch
Hodic."
Viz
Zp.
II.
Znlku
5.
Znlka
128.
Srov. 9. „Kmen Obodrit-dravcm nadržoval.'* Max. Ossoliski, Vincent Kadlubek, von Lind
V.
Jos.
Warschau 1832. ich
S. 47. „Nur die Obodrilen, so viel weiss, waren an den ihrigen treulos, und kriechend
der fremden Uebermacbl: die andern alle fuhltea damals besser, als bei spátern Begebnissen, dass sie dem, ilinen von fremden Slámmen geschwornen, Hasse Kraft widersleheB nur mit gemeinschaftlich vereinter
vor es
373 Gebhardi I. S. 99. „Kaiscr Carls und konnen." Grossen eifrigsten Bundesgenossen und Zinsunterthanen waren die Obodriten, ein ziivor unliekannler dennoch aber máclitiger wendischer Stamm, dessen Treue Carl im J. 797 iind'804 anselinlich belohníe." S. 132, fiollen
des
^Der Obodritisclie Konig Witzíín
stiess
da dieses ain
sacbsiscbeD Heere,
zii
dera fránkiách-
der Havel
Einíliiss
in
und zwang mit diescm seioe árgsten Feiiide die ^^'ilzen und ihren Oberkonig sicb untcr die Oberherrscbaft der Franken zu begeben. Witzans Treue gegen Carln macbte ihn nicbt nur den Die so Wilzen, sondern aucb denen Sacbsen verbasst. eebr rubmsúchtigen Obodriten liessen sicb durch keine Vorslellnng ibrer Landesleute in ibrer Treue gegen den die Elbe
gelagert
sicb
Kaiser
DUDineiirigen
hatte,
wankend macben."
Carl
Biiscbing,
Hamburg 1791. Tb. Vlil. p. 342. „Branibor kam >vieder in der Wenden Gewall, deren K. Pribislaus Erdbescbr.
hieselbst seinen
Wobnsitz aufschlug,
und der
nebst
sie,
dem ganzen Lsude, dem ^larkgrHfen Albrecht dem Boen, scbenkte." Ostatn tu má místo ono pravidlo exceptis i
:
excipíendis!
Znlka V.
6,
„Devlík"
v cikánské rei
kon V.
und
9,
Devel,
D-.-wIa,
i
Bb, Slovákm
na cikány vztahuje,
bned
aneb
130.
ale
sluje
vlastn se
znamená hned cikání, hned cikánku,
a
cikánského
a
t,
d,
Srov. Rouiáiú f^b, d.
jjKálo."
jest
všecko, co
i.
Grammatik
Wíirterbuch
der Zigeuner Sprache, von Anto7i Jaroslav Puchmai/er. Praj 1S21. Vor. V. „Gegen das Ende des Jabres 1819 warde im Dorfe Vranovic. Radnicer Herrschnfl, eine Bunde Ziíreuner. 17 Personen an der Zalil auf^eboben und weil man ihre Pásse fiir ver;
dácbtig Pilsen iiic
hielt,
\viirden
abireschickt.
die
zuriiikbelialten.
mit diesen
Leulen,
die
Mánner
zu
l'nlersuclning naeli
Weiber und Kinder aber
Dem
zebiiwoclienllichen
in HadVerkehr
worunter sicb vorziiglicb ein kleiner, von e[\va rwólf Jabren aus-
aber veríliindlicber Knabe
374 zeichnete,
Werkchen
bat gegeawárliges
Daseío za
seÍD
Der deutsche Zígeuner neuuet sich Sínde (Zinde), der in Ungarn und Bóhmen aber Rom (der Mano) oder Kálo (der Schwarze). Mein kleiner Kálo solíte einst einem Weibe ans der Hand wabrsagen. u. s. w." verdanken.
—
Znlka V. 8.
jjOtokar"
131.
jinae Pemysl.
apud Dobner. Tom. IV. „Rex extraneos ad terram
spicere et
pi
theutonicis tradidit." Hájek,
Otokar) jich
maje
král,
poal
zemi,
již
suara
ti léta
Glacensem
et
1257 Pemysl (jioáce ve svém zpravováni eskoa
Nmcm
nachýlen,
ech;
ml
de-
Terras
r.
velmi k více u svého dvora než býti
suos
invitare.
Trutnoviensem
videlicet Cubiteosem,
etiam
Neplacho
Srov.
Ottocar coepit
mnohem
toho
z
Nmci
poali se velmi vyzdvihovati a pediti v eském království. Dne jednoho král rozkázal všem eclim žového
pedmstí
Pražského se vysthovati a nasadil tu Nmc.'* Geschichte d. Deutschen in Bohmen^ in den Abhandl. d. B. Ges. 1788. S. 371. „Der Konig Ottokar II., Wenzels und der Schwábiscben Kunegunde Sohn, suchte die Žahl der Deutschen eifrig zu vermehren, Srov,
Pelzel^
Im
1374
J.
erneuerte und bestáttgte er die sámmtiichen
und Begnadígungen, welche seioe VorDeutschen jemals ertheilt baben." Srov. Dalimil., a Starý Rpis v asopisu musej. r. 1828., S. I, str. 56.: tak se byl na echy rozlítil, ^^Král Pemysl že nechtl by na pražském most který ech slyšen byl." Freiheitsbríefe
gánger
den
V.
14.
Nmc
Šváb
Hojná
jjBramboích."
zemské plodiny a potravy od pijali proto :
Nmc
ji
jména
slavská
ukazují na to,
že
Slováci jmenují
této
Slavové Švábka od ji
echové brambory
ili branbory od Brandenburanfi, Prus: tak i krumpie od Grundbirne ; kartofle od Gartenápfel, erdeple ili zemská jablka od ErdapfeI, snad pols. grule od Gerolle. Brambory jsou u velmi rozšíené a oblíbené jídlo, ili
;
Branibor,
i
Nmc
tém
není dne, kdeby se na
stl nekladlo
a
pod
vseli-
375 jakým zp&sobem nepožívalo. Žádný národ s tmito Amerikány takové modláství neprovodil jako Nmci. Salsmann ve Schnepfentliale ustanovil a slavil s celým svým ústavem výron Svátek brambora „das Erdápfel-Fest !**
—
beky.
planého-
Slovákm
schudlí
a
V.
10.
252.
Kamenz
to
tak íe se domft
132.
„Lesník." Srov. Liter. Conver. Blatt 1923.
Ephraím
„Gotthold
der siichsíschen
in
a
Nm-
v
tencí.
Znlka Nro.
Nmcích,
Uhrm
tžko pivykati obojímu,
cích študujícím
navracují
v a
nepije jako
nikde se více
piva
I
obyejn
geboren
Lessingf
zii
der Verfasser
Oberlausítz,
der Dramaturgie und Nathans des Weisen,
zuersl
lelirte
Deutschen denken und sciireihen. Unter allen Deutschen die im 18. Jahrhundert auf Kritik, Gesclimack und die
behouptet
einwirkten,
Nalional-Literatur
Lessing
1729, starb 1781." V. 10. „Kavka, Šuvalov." Viz Zp. III.
erste Stelle,
54.
ist
V.
11. „Pelráš."
Srov.
337. „Latinský
str.
ze Slavonie pošlý,
Evropu
projel a jazyky
Altdorfskou,
Jungmann, Hist. esk.
1714,
n.
mnohé uml,
z.
též
básník Jos.
1722 ecký
celou a
baron
tém
hebrejský^
s
spolek (Societas incognitorum), mající oudy vznevydával spisy latinské."
zarazil
msín
a
V. král.
Znlku
uenými spolenostmi Kopenhagskou, Augšpurskou. On v Holomouci 1746
ve spojení
šené
J.
nmecký
a
Petráš,
byl
die
geb.
9.
v.
Lit,
er
r.
11.
„Balbin"
1G21.
Bohuslav, jezuita,
nar. ve Hradci 1688. Srov. JunjinannovH Ilixt. 327. „Bohuslav Balbin, se kterým pknjší
zem.
eské, str. doba literatury latinské v té period se skonila.'^ Jeho Miscellanea; Bohemia docta a t. d. všecko díla jsou: lit.
v latin. V.
mina,
11.
„Sarbievský." Srov.
Argentorati
Sarbieviis
ortm
gente Pravda
1S()3.
duxil
ex
seu Pravdzic
p.
M,
II[.
C. Sarbievii
Casimirs
apud
Polonos
vetustissima (sr.
Car-
„Mathias
Upravda).
Natus anno
376 paterno pago Sarbievo prope Ploscium, Patrem Matlhaeum Sarbievski, malrem vero Anastasiam Morluus Varsoviae 1640. Meruit C.«simirus Milevska.
1595
in
liabuit
omnium
oe
alius
cogitationibns
Horatius
sni
seculi
rediviviis
nt
Langhein, non
í^arbievio,
inquit
siiblimior,
argnlior nobiliorque
rationibus
andacior simulque felicior,
niosior,
ordine
in
artifice
72.
jeho
i
compa-
sententia."
fuit
Srov. J.
Lobkovic výbornou latinou
j.Bohiislav listy
zem
duch, jejž kdy
eská
esky
psal."
dejž
in
inventione inge-
non
V. 12. „Lobkovic." sfr.
in
in oratione elegautior. At solum aequavit poeta Polonusi artifícis superavit, quae Hugoois Grofii,
sed interdum
de
sentenliis,
io
diceretur.
aptior,
Valem
Venusinum
in
byl
V. 12. „Ján"
živ
Jungmann^ byl
psány.
zplodila.
tu
Hist. Lit.
dobu,
básné
Nejpknjší
to
Zemel 1510. Boh-
Janus pannonius, vlastn Ján j. p. 389. Eamanus, Indice 34. Lucius Dalm. ^Johannes vel Janus Pannonius, Episcopus Quinque-Ecciesicnsis, nostrorum (latinorum) Poeta-
Vít.
t.
Thurotzi
Srov,
rum celeberrimus, cum ditus
fuisset
;
lamen
tanta doctrinn
et auctoritate
prae-
non erubuit Ungaricam Grammati-
cam coDScribere." V. 12. ^Bel, Bl, Blý, Beli.is. Srov. Tablic, Poezie D. II. str. 12. „Matj Bel narozen v Otcové dne 24. bezna 1684, psal knihy ve všech eech, které v uherské zemi ve zvyku jsou. (Nejmén však v matecin a nejvíce v latin)." Ze spis Belovýcb nelze poznati zdali pináležel ke slovenskému ili k maJarskému národu a jazyku nkde se výslovn k Maarm piituje, na p. Notit. Hung. T. I. p. 50, ^Qnod mirandum est in sermone nostro (mluví o madarin) non minus eleganter rustici quam nobiles loquunlur, imo 5
illí
eo
bis vitio
Belii
esl
et
quia Jam euini ignorant latina. laboramus Hiingari, quo dudum Germani." Srov.
etiam purius,
Praefat.
ad
non módo de cogitare,
praecipuc
sed liugua,
Gramm. Doležal
§. 12.
„Omnium
inter-
rébus bumanis divinisqne bene sentire et
bene recteque loqui ac scribere, ea quae singulis est vernacula." Pkné
377 Kdyby tato ale bohužel sám Bel ho ueplnil. výborná hlava aspoii polovic tolik asu slavské literaSrov, tue byla obtovala kolik latinské a nmecké Kopitar, Wiener Jahrb. d. Lit. B. li. j,Io einer todten Sprache kann man kein Klassiker mehr werden, wohl aber in jcder lebendeii und nur in einer lebenden (Herder praví nur in der Mullersprache). Sind selbst Erasmus, Klassiker? Manutius, Muretus, Sarbievius, Deshillons Wer liest die lateinischen Werke des Dantes, Boccaccio, pravidlo,
!
—
—
neben
Petrarca,
iliren
spraclie?"
—
slavischen
Liindern
setzlichen
Werth
es vorzogen,
J.
ilire
unsterblichen
Werken
der Ptibel-
„In den gab es Scbulgelehrte, die, den unerlebcndiger Multrrsprache verkennend, Gedanken in dem todten Lalein ausGrinim,
Serb.
Gram.
p.
XI.
zndrucken."
bu
V. j 2. ^Cerný," nmecky Tscherning, pochodí od erný, bud od ernín, kterážto ob jména u SlavQ zhusta užívána bývají. Andreas erný cíli Tscherning narodil se v Boleslavi r, IGll. zemel Byl 1659. lyrický básní v nmin, psal Deutsclier Gedichte :
Frúliling.
Epigramme. Irab
des
Lob der Buchdruckerei. Uebersetzung der Spruchwórler Alis. Vor-
Geistiiche
Lieder.
Sommers Deutscber
Jf%
Gedichte.
—
ZPV
V.
AC HERO Znlka V. 2. „Merot,"
V,
bh
pekla
u starých
Slovákm tolik co peklo, odtud „kam tam jdeš do pekla, do silná? Boday si sa pepadou do všecko jedno.
mluvení:
sifno naihlbšjeliO sitna !"
sitíšt
t.
Slavové peklo propastník
ejn
Pluto,
„Sitno,"
5.
Peklo,
sítina,
1.
ech.
Slav zvlášt
zpsoby
latin.
N.
t.
j.
pochází
propast, kde
od
sítí,
sob
stait
Odtud slovenské priepasnik anebo dábel. Kde propast tam obyNení-li se slovem Sitno i satan, sotona
myslili.
j.
roste.
sítí
Slovo Sitno snad
moar, bahno,
pekelník,
ve spojení, tak jako propast jméno hor, na p. v Hontské
a
priepasnik? stolici
pi
Sitno jest
Sfávnici
;
i
pak 393. 432.
od Woroniée, p. 35. v. Beckovshj Foselk. str. „Nad Moravským Ii'lem král Otokar uinil hejtmana njakého Milotu z Ddicdomnívaje se, že to velmi dobe uinil; ale na to nepomyslil, že Milota od dávných éasv v Polsku,
srov. Sibylla
V. 6.
„Milota." Srov.
má velikou nechuf proto, že mu jeho ddiny Jungmann hist, lit. sir. 14. „Ztratil život Otokar zradou Miloty z Ddic, držitele Moravy, kterýž nepíteli položení Otokarovo oznámil a v biiv zpt
proti králi
pobral."
J.
na r. 1825. str. 14. „Bitva byla svedena Prohrou té bitvy Rudolfem a Olokarem, vinen byl zrádce Milota z Ddic, kterýž maje se s Moracouvl."
1278.
Milina
mezi
379
as
vany v
ku pomoci
zpátkem se
dostaviti,
táhl a
vojsko
Djiny eské, Objas. obraz. IH. str. 217. ^Milota i Ddic, rodu liožemberského, námstnik moravský, a vdce jednoho oddlení královského vojska,
královo opustil."
umínil krále svého zraditi, jejž
by
smrt
tím
Otokar pro spiknutí odpraviti
dal,
bratra
svého,
pomstil.'^
Pon-
osobni než národoi nenávist, proto Milota jen v pedpekli.
vadž této
zrady príiinou
vice
byla
Znlka V.
ských
a
národ má
že jich
matek slavenských.
z
latinské
z
Valachové v nynjší Valachii
„Valachova."
13.
potvrzují,
bydlící
pvod
e
Jejich
Slavské
siavské.
a
2.
jest
k.
z
otc ím-
je
míchanina
pr.
destoiniak
(dstojný), zebavnik (zábavný), zavisuik zavistnýj, darvenik, volnik, tainik, žalnik, vremelnik, topit, (
nik,
(topen), iubit
(Ijuben), roditor (úrodný),
podobire
(ozdoba),
a
izkusire
(zku-
gonire (honní), stidire (stud)
šenost), lekuire (léeni), t.
d.
Srov.
Erweis,
dass
die
Wallachen nicht romischer Abknnft sind^ von S. T. V. 13. „Ketí Slavové." Srov. J. Grimm. Serb. Gram. S. 1. ^Siavismen ini Neugrichischen leiten Kopitar Im Osten des alten Sparta zu wichtigen Folgerungen.
wohnen verráth." str.
28.
deren Sprache slavische Abknnft Wien. Jahrb. XVll. 1822 197. Karamzin, Ist. I. nacliodim Slavian na 285. V siedmom
die Tschakonen,
vk
rké i
Strimoné vo Thrakii v okrestnostiach Thessoloniki v Mizii. Daže ves Peloponnes byl nskolko vremeni
v ich
vlasti.
Mnogie
iz
— Sledy
nich
poseiilis
v Bithynii,
v Moreje
Phrygii,
naaidooyné imenujutsia tam Vojevodami. Chateauhriand sitajet Mainotov potomkami Slavianskago národa (srn. jego Itineraire T. I.)" Srov. J. Phil. Fallmerai/er. Gesch. d. Ilalhinsel Morea, ivdhrend des Mitíelalters, Stuttgart u. Tub. 1830. Vorrede. IV. „Auch nicht ein p. 243. Tropfen áchten und uniiemiiihten Hellenenblutes fliesset in den Adern der cliristlichen Bevitlkerung des heuticeD Dardanii,
Sirii.
ich
sochranilis
:
niki
Griechenlauds.
Slaven, Blutsvervvandle
der Serbier und
380 Buigaren, der Dalmatiner und Moskowiten siud die Vólker, welche wir heute Hellenen oenneD, und zu ihrem eigenen Erstaunen in die Stammlafeln eines Perikles und Die Halbinsel Peloponnes Philopoemen hinaufriicken. wird seit mehr als tausend Jaliren Morea genannt. Moreas ist aus dem slavischen Worte More, das Meer, enfslanden, ist ein rein slavischer Name, welcher Kustenland,
—
Seeland, Flache am Meeresstrande, Lilorale bezeichoet, 60 >vie Po-moran. Die Moraiten des Flaclilandes nannten noch am Ende die des Bergcanlone Pentedacfylos
des
míst a
Ta ^XAa^íxa."
Slavenland,
13. Jahrliunderts
ecká jména
mst:
Kamenica, Verba, Bystra^
Planica,
Glorica,
Srov.
Vostica^
Slavica, Arachova,
Veligosti.
Coka^ Ezeron, Zagora, Selica, Jalová, Dobravoda. Dolina, Grebeno, Gradica, Mudrica a t. d. Chelmina^ Krabata,
Bardo,
Polia,
Trupia,
Choritica.
Misa,
Znlka V. 9.
7.
„erným urkem."
Srov.
v Prvotinách pék. um. 1813.
Liboslav Ziegler,
S. 3. List 31. aneb Pctrovic nedaleko Béleliradu. Hned z mládi byl nesmírnou nenávistí zapálen proti Turkm, pod jichž žezlem vlast jeho tehdáž bdovala. Jednou ve svém mládenectví potkal se na silnici s Turkem, an mu zuiv velel, aby se z cesty vyhnul,
str.
126. yNarodil se Jií
C.
1.
erný
nevyhne, hrozil, že ho zastelí. erný obratn jej Aby nebezpenosti ušel, zabil. utekl do Sedmihradska. Nebylo mu tenkrát ješt 18 a
pakli
Turka let,
pepadna,
vstoupil do císaské
služby^
a
dostal
brzy
se
za
zde ho osud, aneb jeho boulivá povaha pronásledovala. Jeho setnik chtl ho za prostrážmistra.
vinní
Ale
trestati.
i
Jií
erný
ho
zabily
rychle do své vlasti se odebrati.
a
byl
Ta pemluviv
pinucen a shro-
máždiv zástup Srb, pepadal a znamenit porážel Turky. Se všech stran pronásledovaní Srbové k nmu se hrnuli. Fitálil až k Blehradu, oblehl pevnost a turecká osádka musela se mu vzdáti. To se stalo 1806 dne 1. profiince.
Tou cestou
se poštstilo
ernému,
že
potlaenou
381
bemena
svou
vlast
tureckého
erný
Jií
zbavil.
jest
muž, krásný zrst, podlouiilou tvá dole širokou, malé vpadle oi, konitý nos, jest snéde barvy, nosi valousy ili bcrkovy, vzadu dlouhé ohnivý, prchlivý
srdnalý,
mu skoro
pleteno vlasy, jenž
celá
záda pikryji.
Jest
ozdoben dstojností ruského generála a ádem Alexandra Nevského.'* Srov. Convers. Lex. B. 11. S. í^iOi. ^^Czerny Georg wuchs ohne alle Bilduiig auf; er konnte niiht einmal lesen und schreiben, woniber er spáter sdbst ofl klagle. Aber die Nátur halte ihn mil vielen Anlat^en, besonders mit dem Talent, ein Hepr zu leiten und zu begeistern und dabei mit TapferUcit, Enlsclilossenlieit Von allen Seilen slrómund Geistesggenwarl versehen. nur sein Vuler ten die unlerdrúcklen Serben zu Crerny (dle jiných jen otim) sugte sich von ihm los und machle Beigrad, um seinen Sohn in sich auf den VVeg nach
—
;
die
ihn
der Tiirken zu liefern.
llánde
gebens
alíes
endlich
turlihen
Dieser vvendete ver-
mit einem Pistolenschusse.
That
und
den Greis zunickzuliallen
im,
soli
er
den
ISamen
Von
lodtele
dieser iiiiua-
erný
erhallen
babeu.''
Znlka
8.
V. 9. „Svoren, erven, Koen, Liška, Rak neb Rakovský" jména mnohých známých slovenských rodin, nichž ti, kteí do škol chodili, obyejné je pelatinili, anebo pemacfaili, tak Suxtius (pávodné Šesták), Cornides (Vrána), Sinapis (Horíka) a t. d. z
i
V.
10.
^Pclzel" Franliš. Martin.
Srov.
Prvot.
pk.
Um. 1814. ís. 13. str. 99. „Pelcel narodil se v R>chnové 1784. Vydal: Píhody, zajetí a cesty Václava Vratislava svob. p. z Alilrovic. s paméti hodnou pedmluvou v
Praze
svým
1773. ^a néktcrýcli výtiscích, které vydavatel obtoval, jmenuje se Martin Kožíšek a
pátelm
v ostatních
F.
M.
Pelzel;
nminy
vlastenec do sebe
vadu
stydl,
tak
to
tu
dlali mnozí
jméno jeho
prvé bylo
které on v Praze do
ml, že echové
otce,
1
tento horlivý
se la
eské jméno
peložil.
za
as
telidejšícb,
382 aby
se
tím
literaturu
Mnohá
zalíbili.
obohatila,
d&vtipná
vlast však
se k
hlava
tomu
nmeckou
blásiti
Katanói Specim.
nesmí."
Pan. Zagr. 1795. p. 53. „Sebastiaaus Dolci (Sladich nemine fuit,) de re literaria genlis non mediocriter meritus." V.
13. ^Doli." Srov,
V. 14,
„Artemisius"
Cech nar. 1496. v v Dobroslav D. II.
Nicolaus,
Žatci,
jeho
S.
str.
11.
Znlka
vlastn
životopis
a
phil.
Ceruobýl, spisy
viz
27.
9.
„Demidov." Srov. Rozlinosti Praž. Nov. „Dobroinnost Rusa v Paíži. Ruský 28. brab Ueniidov, jenž v Paíži pebývá, letos tamním chudým daroval 80,000 frank, t. j. asi 32,000 il. V.
1830.
rak.
.
9.
Cis.
—
Znlka V.
8.
„Pelronella." Srov. Daniel Dittmann: Petro-
nella, die polnische
in
10.
Einsiedlerin
Ober-Schlesien. Historische
auf dem Anna-Berge
Erzdhlung aus der Zeit
der letzten Unruhen in Polen. Leipzig 1831. „Eine schóne vornehme Polin erhebt sich durch ein gliickliches Naturell und die Liebe zu einem edelgearteten (í) Deulschen, iiber die Frivolitát ihrer Landsmánninen und Standesgenossineo. Eine schwache Stunde eint sie nicbt mit dem Geliebten, soudem giebt sie in die Gewalt einer Tate und eiiies boshaften Bevrerbers. Sie entgeht ihr durch die Flucht aus dem Vaterlande. Im slrengen Klausnerleben meint sie ihre Schuld abzubiissen nnd dio Verborgeuheit sich zu sichern. tiefste Nach Jahren erfáhrt sie den Tod ihres Geliebten, seinen und ihren Sohn, dessen Mórderin sie sich wáhnte, pQegt sie ia seiner Krankheit, ohne friiher^ als nachdem er gestorben, lu wissen, wie nahé sie ihra verwandt w^ar. Losgerissen von allen irdischen Banden, ist íhr der Tod der befreiende Friedeosengel."
383
Znéika
zielen.
šetiti
mli;
tnaí Slovákm messeo,
Mérali
V. 4. „Mrajících."
miti
12.
pkného
Tohoto
by
rozdílu
echové
i
znaí nám weinen, umývati, máchati ve vod. Státi stehen,
plakati
tak
i
plorare,
plakati
státi
se
Ilhjr.
u.
geschehen.
„Hacquet."
V. 13.
Dalm.
in
1816. S.
Beschreib.
Srov.
v.
und L. Kunde Peath. 13. „Die Slaven schmiegen sich darm beug-
Minuaturgem. aus
d.
V.
sam und geduldig unter das Joch des potismus, weil sie
sicli
hássiichsten Deskeinen BegrifT von einer bessern
Sie sind, ob sie gleich das Herrschaft machen konnen. Baden leideDSchaftlih liehen, im hóchsten Grade unreinlicb. In einem und demselben Zimmer, oft in der Mítte des Undaths, schluleii háufig mehrere Familien. Unglucklicherweise ist das Slehleu beí den Slaven allgemeia verbreitet.
„Meinerl"
V. 13.
nkdejší
J.
„Die Sagen
Anzeigebl. S. 27. 38. Zeit,
Cosmas,
beim
Uiíglaubens.
des slaviscben
dendsten
athmcn
da
es
B. Jahr 1821.
der vorchrisllichea
jene asiatische
—
Zusammenstelluiio:en
das Schicksal gefíel,
na universit
prof.
XV.
Pražské. Srov. Jahrbucher d. Lit.
Hs
ist
Ueppigkeít
eine der schnei-
gewesen, den Slaven
in
denen
sich
zum Nachbarn
Der eine mit blondem Haar und und gerade bis zu Derbheit; ein ehrfúrchtig gegen die kriegerischer tlirt auth zu Hoss Frauen, und in der Ehe mit einer begnúgt; von Konigen beherrscht, denen eher Tapferkeit als glánzende Abkunft im Gótzendicnste uiichtern, und fur des erlassen wird
des Deutschen
machte.
blauen Augeu,
olTen
:
;
Lebens
Miilisal
der Andere, gulmiitbig
Ackerbauer,
auf die Heldenfreuden Wallhalla's holTend
mit dunkelm Haar,
gehorsam,
und
kein Reiter
;
aber
Mann
mit sclnvarien
schlau;
ein
:
Augen:
fríediícher
und strenger Gebieter einem Adel, der keine
Frauen; gedriickt von Kónige duldete ohne Glauben an Fortdauer der Seele nach dcm Tode, und dess nur um so Tester an einem Gólterdieosle hangend, der das Leben in ein langes Fest
vieler
.
;
384 verwandelte
—
so traten beide
in
verscliiedeuea Jahr-
hundertea auf deD Schauplalz der Geschicbte
dem Abend- und
sie,
um
;
so durftea
Morg^ealánder, sich nur begegnen,
einander noch durch weit mehr
—
als
die
zu beleidigen." V. 14. Bissinger.-' Srov. jeho spis:
blosse Náhe
Vergleichende
Grundmacht aller europ. Monarchien, Pesth 1823. S. 309. „Des Slaven gróssle Fehler sind SianDarstell. d.
Hckkeit, Uomássígkeit in hitzigen
Getráaken nnd starker
Zweigen sáuische Unreinlichniedrige Kriecherei und Hang zu Betriegerei und
Aberglaube, keit,
Dieberei." V.
bei einigen
—
14. „Luden." Srov. jeho: Geschichte des Mit~
„Die Namen der einzelnen slavischen telaters., §. 131. Vólkerschaften und Vereine haben keine liedeutung. Einige
waren schon verschwunden, ohne dass sich au sie irgend eine grosse (ovšem bolestné!) Erinnerung kniipfeD liesse. Gliicklicher Weise hatte die Nalur eine gewisse Unslátigkeit in ihr Wesen gelegt. Buch III. Kap 2 § 2Í1. Die Slaven im Mittelalter ziehen nur wenig die Augen auf sich, weil das, was durch sie und bei ihnen geschah, Begebeabciten seiten oder nie bestitnmend eingriíT, welcben Geist und Bildung sich oiTenbarton. Die Letten wáren bei den Polen oder Russen unniitz zu Grunde gegangen, unler den Teutschen hingegen haben Dobrý Ltiden sie dem Geiste der Menschheit gedienl." zapomnl na Hansu, ua rolnictví slavské, na Juroslava a Tatary, na Sobieského a Turky, na Husa a Zižku, na Koprníka a jiné nejen celému stedovku, ale celému kesCanstvu a svétu památné skutky a zásluhy. in
die
íd
Znlka
13.
V. 7. „Glatz" Jakob. Srov. jeho spis: Freimthige Bemerk. eines Ungars iiber sein Vaterland, Teutschland 1799. S. 204. 311. 316. „Bei den Nationalungern traf Vorurtheile und Aberglauben nicht so háufíg als ich unler andern bei den Slaven. S. 204. Viele ehrliebende junge Mánner sind mir bekannt, dio von der hóchstea
985
mr
petrieben
Diirftigkeit
Albisation
griUeri,
sie
aber
aufgaben, da sie erruhren, welcher Unannehmlicb-
gleich
Behandlung man sícli dabei ausBesouders gebhrt den Deutsclien und Theil den tigentlichen Ungern dieses Lob. dabingegeu
und nnwurdigen
keit
setzte. aucli
mm
Slaven
meisteii
die
—
sirid.
iinverschámte,
209. Man kann
S.
zudringlicbe
ev.
die
Bettler
Gemeiiiden
lutli.
io
Ungarn nichl reich nenncn; vielmelir beííndet sicli ein grosser Theil von ihnen in diirftigen, und ein noch prósserer in inittelmássigen Umstandcn vorzúglich gilt dieses von den slavischen Lutheranern. S 299. In den Liptaiier, Tliurolzer, Trentschiner und Neutraer Gespannscliafteu :
Wege
aucb die Gasthdfe Geogr. Ung. S. 201. „Das k'eine Thurolzer Comitat hat melir gule Strassen als 3 4-mal grosBere Gespnunschaften). S. 31 (i. Den mánnlichen Charakter, den ich bel dem Nationalunger fand, Es geht babc ich bei den Slaven nicht angetrofPen. sind
die
und
grosBtenIheils
(Naproti lomu Magdjí,
elend.
—
ihnen
Geradheit ab,
die
auszeichnet;
liaben
sie
welche jenen elwos Schlaues,
so vorlheilhaft
Verstecktes
in
ihrem Wesen, dass man nichl vóliiges Zutraiien zu ilinen fassen kann. Der slavische Pobel. ist ungemein grob, hóhnisch gesinnt und dem Trunke sehr 311. Viele slavische Gelehrle liaben einen eck elhaflen Hochmulh, der gewóhnlich auí niclits anderm,
hocbmiithig.
ergeben. auf
als
Sprache
S.
dem Wabne srn
besten
beruht,
dtiss
sprechen.
sie
die
lateinische
kommt
Ungarn
In
auf
Umstand erstauniich viel an: daher die Besetzung manchcr wichligen Schul- und Predigerstellen iirleiilschen diesen
Stádten mit Slaven,
benes aucli
ihr
Latein
juristisch-schlowakisches unter
Eigendilnkel,
ihnen die
manchen
ist
meislens ein verdor-
Kiichenlatem.
Ks
gibt
Kopf, der deo unverschainte und
Irclllichen
Unbescheidenheit
Zudringlichkeit vieler (.íuerkílpfe seiner Nation, verachlet;'*
Znélka V.
8.
^Malhiáše."
uherského panu ledna
1472.
v
Ktliárcvy plsy
Zdekovi
Srov. ze
15.
Psaní krále Mathiáit Šternberka,
asopisu Mus. IV. 11.
ron
ode dne 18. béb^
85
Sv.
I.
386 y,Také( milý paoe Zdeku jisté! píšeme, že str. 102. jakž jsme živi, nikdy sme hliípéjšich, lenivjších, opilejších, nestatenjšich a putanjších nevidli, jako sú páni A tak se nám zdá, že jsii tak žiní té Polané byli. drugam leh ztluena, že se jim jisté jiezdy, žel jest nejednomu bialego iagodnika v roce niespodoba piti. A tuto ceduli peta, véíml, že tikrát na jedné noze pro nás poskoíš. Dán ve vojšt našem bliž Lubiny, v sobotu den S. Prišky, let božích 1472. království našeho uherského 14. a eského léta tetieho," Celý tento rozpustilý
—
žert
Mathiáše
krále
praví
Palacký
—
(ne pro Poláky),
—
znanjší
nežli
jest
pro
chara-
obšírná
kteristika.
Znlka V. v Anglii,
blahozvst
^Bonifác"
11.
kde
pi
17.
Nmc,
ktu jméno Wunfrid
nar.
dostal,
690 zemel
755. Srov. jeho psaní u Serariusa, Bibliothecae Patrm^ „Et 1677^ list XII. králi Ethibaldovi psaný: Winedi, quod est foedissimum et deterrimum genus hominum, tam magno zelo matrimonii amorem mutuum servant, ut mulier, víro proprio mortuo, vivere recuset.''
r.
Lugd.
Znlka
19.
„Vichin." Srov. Dobfier, in Hagec. ad V. 3. „Quis aute Episcopalem obtentam A. 880. p, 194. sedem et qua gente Vichinus fuerit, quaeque ejus ia Moraviam et Svatoplucum merita, uihil certo compertum." Pokraovatel Letopis Fuldanských r. 899. jmenuje ho Wichingum Alamanum ; a ovšem pravd nejpodobnjší jest,
že byl
Nmec.
Vita
Sr.
Clementis
Ep. ap.
Allat.
„Gorasdum Episcopali dignitate spoliant Vichnicum vero quemdam haereseos temulentia debacchantem, et alios quoque in eandem ebrietatem allicere idoneum
exer. 15.
:
propterorque
anathemate
certamina
Methodii!)
et
Dobrovský., Máhrische
subactum sedem
in
Legend von
—
hune (o labores promovent." Srov. Cyrill
und Method
387 Prag 1826.
61.
.b.
einem Bnefe vom
„lin
881
J.
Joliann
Papst
iroslet
Marz den Erzbischot Melhod, der ílim seine Nulli und seine Línfalle klajte, und gegea deu widerspenstiguD Bischot Wiciun sich bescliwerte," Téhož Gesch. d. b. Lit. 1818. S. 84. „Seibst ia Maliren blieb Metliod, auch naclideiu Pabst Johano VIII. desjen in
23.
Rechtglaubigkeit anerkannt hatte,
voii
dem
unterge-
ihni
ordueten Bischofe VVichiii nicbt unaut^eíochten. Gleich oach seÍDem Tede bekám Máhren lauter latoiniscbe
und der slavischu Ritus, dem der lateinische Mohren und Pannonieu ehedem an vielen Orteu liutte weichen musseo, verschwand gar bald in ganz Mahren." Onoa slova listu papeže Jana Vlil. takto znéji, u Asse-
Bischofe, in
mauua et
II.
158. ^^"(''tis per tuas
p.
eventibus tuis coinpassiooe
tentatiooibus
quas diverso
lileras variis casibus
—
condoluimus.
tibi
módo perpessus
es,
auli
Ue tri-
Si Deus pro te, nemo esse polent contra te. Tamen, quum, [)to duce, reversus fueris, quiquid enormiter adversum te cst cominissum, quidquid jam dictas Episcopus (Wichinusj contra suum ministerium in te exercuit: legitimo lini tradumus et illius pertinaciani, judicii nostri sententia, corripere iion omittemus," Pag. 159. „Wichinus permissam Moravis a Ponlifice in sacris colebraudis slavicani linguam, quum ipse Alemannus essel, DOn n.odo non prubavit, sed etiam conjuucto cum Bojo*
staii.
ariis
Episcopis studio, damnare aušus est."
Znlka V.
1.
^eských
knížat*
Srov. Dobrov. Gescht. bl.
Prokop
braclite
um
d.
b.
das
20. Spitihnéva
t.
Sp.
iS.
1030
J.
Uretislava.
u
47. a 49. eiuige
„Per
sluvische
Mónche zusammeu und baute ibnen das bekannte Kloster Allein bald nach seineni Tode braciite man
IM Sázava.
den Herzo>r Spítijjfiiew duliui, mít den ubrigen Móiicheu im jagte una
—
eineu
Betislavy
dass J.
er
1055
Abt Vitus
den aus
dem Lande
Deutscheo zum Abte daseibsl einsetzte. die slavischen Moucho abermal
verlriob
und ernanute den Brewuiower Proúst Diethard zum .\bte, der das Kloster mit lateinischen Búchern versah.
25*
388 V. 14. „Salcboršti Arcibiskupové/ Srov. Engel, Gesch. des alien Pannonien. S. 273. ^\)\t VerspotluDg der slavischen Bticber kam hauptsácblich vom Erzbischof von Salzburg her, der seine Gerichtsbarkeit und Ein-
Method geschmálert sah.
durcb
kiinFte
Ziiélka 21.
„Snm
V. 6.
conus r.
Spalat.
1060: „Inter
Thomas ArchidiaCap. 16. pi
Salon.'* Srov.
v
Vita Laurentii Epis.
in
capltula
miilta
synodo cons-ripta
in h^íc
hoc firmatum est et statulum, ut nullus de cetero in eiebrare, lingua Slavonica praesumeret divina mystéria tantum ío latina et graeca, nec aliquis ejusdem nisi et
promoveretur,
linguae
Statutm
synodali
ordines.
Qnum boc
promulgatum,
Sententia
firmatum,
aucloritate
aposlolica
sacros
ad
fuisset
et
omneš Sacerdoles Slaconfecti, omneš quippe
vorum magno sunl moerore eorum Ecciesiae clausae fuerunt,
a
ipsi
consvetis
oíficiis
siluerunt.**
Znlka „Wuttke"
Vdka,
(Sr.
professor práv na
22.
Vodka.,
djepis vysokých škol nmeckých telem tohoto
nmecký
v
psal
Nmc
samých
listování,
duch zavánl.
Polák
ných
Leipzig
seine Wflnsche
t.
eifrige fiir
bewahrter Stellung
thusiasten
r.
1844
1846
pi
s
pisa-
pepiatý
povstání neštast-
tmto oušklebný
dem Aufstande
der Polen Laut
Theilnahme.
erregten
man Wort-
áusserle
Seibst libernle
Gesinnung, schienen in dieser einzunehmen, die uns getyvungen Gegen uns Deotihre Gegner aufzutreten. traten die Polen in die Wafen. Hobl ihr En-
von
eine als
se
však všudy
das Gelingen.
fbrer
(!)
dal
nhož
a zlobivý, od lánek, ve veob. Augspurskýcb 86. z nhož zde nkteré vty stjte:
Frage sche
R,
proti
„Die Nachrichten von
hátte
z
hanný
novinách 1846. hier in
Vodika,) Heinrich,
vysokých školách v Lipsku. Vydávaje
fiir
die
polnische
—
Sache denn gar
kei-!
Gefiihl
389
ur
eigene ? Habl ihr nicht wenigstens eine schwache
die
AliDung VOD deni, was,
— denn goworden — wohl onalehre
Stammes
(!)
icii
nicht
will
seid vielleícht
ihr
sagen,
viel
^atl-
die
Kramer
zu sehr
aber der Vortheil unseres (?J eigeneo erheischt? Oder wollt ihr
—
gebieterisch
—
euch elwa absichtlich táuschen wahrend 1846 MurJUDSchiagc gegen euere Brúder geschmiedet werdeu, Mord- und Raubplane, die in der neuesten Geschichte der gebild tcu Volker ihres Gleichen nicht haben? Ihr tróstet euch zwar, dass sei boslícii erlogen, >veil ihr es oiclit glaubeu
trotz
wollt,
Berichterstulter,
wisset
die
des
Uebereinstiinmens
vieler
so
amtiiches Gepiage tragen
keiri
Ihr
auch nicht dass der Stuckpole deu Ueutschen
vom
Grund seiocs lierzens hasst. Nicht etwa jung íst seine Abneigung gegeo den gehildeteren und fleissigeren Nachbar,
sie
laut
wenn
ten: sie
tief
ist
nnter ihnen
sie
eingewurzeil.
—
Wurde
genug gesegt, dass wir
es
nicht
1831
hoen kona-
wurden man nicht ohue der Oder gehóre eijferil-
mit den Hussen erst ferlig werden,
uber die Deulschen herfallen?
Hat
Scheu behauptet, das Land bis zu den Polen? Ja, lasst nur das
—
lich
auferstehen, einsl als
es
alte Polen wieder wird jedeš Fleckchon zuruckfordern, das
zu Polen gehort hat.
Dort der Rhein, hier die Oder -- Aber,
Granze. fiirwahr ein sciímales Deutschland
heisst
die Gerechtigkeit gebielet
es,
!
den Polen das Ihrige
wiederzugeben,
denn erslens haben wir Deutschen ihr und zweitens ist die Bevtilkerung der von ihnen heanspruchten Landstiiciie polnisch und besjehrt
Gehiet geraubf, nationale
Herrschaft.
—
Die ersto Behauptuo*;
ist
richtig.
Unsere Ahnen haben den Slaven sogar mehr entrisseo als sie jetzt fordem, deon die Slavenwelt rcichte eiost bis zur Saale und senkte ihre Ausláufer tief in dus Herz von Deutschland. Aber den Boden haben wir ihnen mit demselben Reciit (?) weggenommen, naoli dem sie die
Gegenden
besetzten.
obsedli pokojné
—
(To
je
lež
bezlidué, putováním
nestydatá,
Nmc
Slasové
vypráznné
Frcilich hinderte in Preussen die Ausbreiluog des Deutscbthums immcr starker den blinlluss des polnischen Adeis; eine Zeit lang stockte die Einwaaderung
kraje).
390
—
Deutsches Rechl wird getragen und Deutschmachung. von Dentschen. Die Frage gestalfet sich also so: sollen Deutsche iinter polnischer Herrschaft oder Polen unter Deutschen stehen? Kein Deutscher solíte bei der Wir wenigsleDS, die wir Beantwortung schwanken. durchaus nichl mil H. Dr. Ruge den deutschen Charakter ^niedertráchtig" finden, haben nur die Antwort: in sol-
—
cbem
Fall
befel;!en, will,
seinen
soli
der Pole nicht uber uns stehen, uicht ubs und wenn er nicht uiis gehorchen
—
sondern
mag
so
er
Freunden
Gebiet, ouf
auswandern nach
Paris,
nach Warschau oder z wir geben von unserin
dem Deutsche wohnen,
nicht
einen Fussbreit
weg, so lange Schwerter in Deutschland geschliffen werden. Man sagt: „Gerecht ist dass Polen und Westpreussen von Deutschland losgelassen werde, wei! Mehrzahl der Einwohner polnischen Stamraes ist die und nach dem Willen der Mehrzahl das Schicksal der
—
Vólker sich richten soli*
—
allerrohesten niaterialistischen
Dies Urtheil
Auffassung
fiihrt
uns
zuriick.
zu Die
und jeden fiir eine Eins, keinen hóher den Summen den Spruch fállen, das heisst, die Menschen fiir Thiere ansehen (ó bídné svobodné obce !). Die geistigen Máchfe sind das Massgebende und sie begriinden solche Unterschiede, dass man die Menschen nur wágen kann. Wo Bildung und Fleiss, wo Einsicht und Kraft ist, da ist es das Recht znr Herrschaft! Der polnische Bestandtheil war nicht einvon weltlichen nial im Stande eine hinlángliche Anzahl
Kópfe
záhlen
gerechnet,
nach
—
Lehrern fiir den hólieren Unterricht aufzustellen, hat eine geringc wissenschaftliche Bewegung, dass im Laufe eines ganzen .lahres aus Posen'schen Pressen alles in
so
allem
Wohl
—
37 Werkchen und Flugschriften hervorgingen. lese icli Worte, mit denen recht Vieles und Schó-
ces verheissen wird;
gern giauben wir, dass Hie H. H. alles aufrichtig und ernsf-
Tyssowski und Grzegorzewski
aber sie versprechen was unmóglich ist, lich meinten. unmoglich vor allem, wegen der Beschaffenheit des polIm Interesse der Bildung. im nischen Charakters. Interesse des Fortschritts der Menschheit, welches der
—
391 oberete Massstab ailes Urtheilens ist, liegt es, (iass noch laoge Zeit deutschem Geselze der Pole geliorche.** Druhý
láack od H. WulkelíO oiz v 1846. od 7. kvtna^ íslo 127. „Die polnische Frage." a 16. kvétna cíalo 136, a ohzvldšté íslo 14 O. podobný
protisluvský
téchz Novinách
—
Znlka V,
„Lepá."
9.
Peti
Srov.
Ranzani Epit. Her. „Bex erul ca tempestate
Hungar. Index XI. p. 361. Dalmaliae Is
cum
mento
reliquit
Cum autem parassent,
mere illa
nonnuUí,
illi
quae qui
Dumine.
esset iieres, sua regna
teata-
soror.
Ladislai
beati
erat
arma
fueranl viri sui liostes,
Kegiiiae regna
illa
vellent
relicla
adi-
rex saiíctus coegit copias, tiilitque sua erant, adversariis, quae fugalis
et ipsc
opem;
sorori
uxori,
quibus
suas
:
nuilus
(Zvonimir)
Zolomerius
Croatiae
et
moriens,
23.
qiiii
postea Iranquille possedit.
laleriecto
dein
tempure,
morieus et illa, eadcm regua reliquil Ladislao fralri. AI vero ipse ea regna Hungarorum regum iuiixit imperio." Srov. Maxim. Schimek, Geach des Kón. Bosnieu u. Ráma, Wien 1787. S. 2.9. „Nach dem Tod.-, diescs ir.achligeu
flonst
1089)
keine
dtr
Demeirius Kónigs maunlichen Erben
(jinace
Zvonimir halte
liinteiliess,
Gemahlin Lcpa (ilelenu), ScIiWester des lil. Ladislaw I. Kóníg von Ungarn, mit vielen herrsclisiichtigen Feinden zu thun, woriinler ein gewisser Slephan der grósste war, welchen Laurcnz, ein Erzbisi-hof von Spaseíne
Konige gekrónt hiilte. Der beiirniigten bei dieser Verwirrung uiclits anders erllehe. ols dass sie den Beistand ihns Bruders sluw sugte ihr den Schutz zu, ruckte bald mit
lotro
Koiii-
zuni
uber,
gin Lepá blieb
fiirchterlichen
Krieg.sheere in das
Znlka V.
vícA (níci
4.
„ertova Svatba,^
vysoký, na liraDÍcich vrch Tater,
se
kroalisclie
Ladi-
einem
Gebiet
cio.*^
24. zlopovéstný.
zvolenské
hlavolomoou
a
3696 ste-
liptovské stolice
cestou.
Viz
McUth.
392 Not. Hung.
Belii,
peslates longe atrocíssimas, a
est;
cessatio
ventís
„Juga nuptiob tem-
p. 373. 513.
T. II.
eircumsitís montibus eminentiora,
sruDi Diaboli,
ínfamia
cum
et
alibi
šunt.
Nunquam
hic
regnaot,
bio
Btesiae
Deoominationis rationem Aquilones saeviunt gelidíssimí. facíle est reperire. Quía nimirum, hieme imprimis, obno xius
tcmpestatibus
est
nuptias
aitior,
vuigus.
Unde
diaboli audiri
illic
et
ac
maaavit
dicteríum
4.
:
si
díx
credidit
Mshiin
in
sit
otim
Duptiis
musicam."
Zoélk V.
pene impervius,
Cacodaemonem agere,
a
35.
„Literami glagolskými."
Srov.
Prwoliioj pék.
ku psáni „Glagolské pismo L. 22. str. 86. velmi nepohodlné jest nehezká nerda Kyriiskélio." Dobrovský, Abhandi. einer privot Ges in Bohm. B 5. S. 300. „Das glagolitisclie oder liieronymische Alphabef ist eine Monchmissgcburt des dreiiebnlen oder folgenden
Um.
—
Jahrhunderfs,
Die
Absichten
gewesen, dieses Aiphabet und sonderbar aussehe." Pozn.
písemnictví ale:
vyd.
Srov.
— pak'.
eines
blóden
Sliimpcrs
waren
und Absiclit
eine Erfindung
Mónchenkopfs.
diescs
so einzurichten,
Šafaík.,
Památky
damit es
hlaholského
—
Fragmente zvlášt und die Heimath des Gla-
Glagolitische
Ueber den Ursprung
alt
golitismus.
Znlka
26.
soudu zaslatel." Srov. Archiv von Ilormayr, 15. Jahrgang. ApHl. 1824 Nro. 46 kde Dobrovský takto píše: Leider traute soli, sich derjenige, der diesen Fund gemacht haben sondern seinen Namen zu unterzeichnen niclit eiumal V.
12.
fúr Gesch.
„Libušina
Stát.
,
4 mit griinlicb frischer (?) Dinle beschriebene schmutzige Pergameutblátter in 8. in den Briefkaslen und begleitete sie mit einem Zettel des Inhalts In unserm Hausarchiv lagen anliegende vier Blalt Pergament viel-
warf
:
393 leicht Jshrhuiiderte
aber die erhabenen
Staube verworfen. Da ich Gesinnuogen meines Herro, der eio
lang ím
deutscber
eiogedeischter
Micbel
in
isi,
Kúcksicht
des
Nstionalmuseums kenne; denn er wiirde es lielier verbrannt oder verfault seben, als selbes dieser Anstalt eq schenken, so verfíel icb auf den Gedanken, díese Blatter an Er. (ixcell. aounym zu senden. Deon unter lueinem Namen iief ich Gefohr meines Díenstes verlustig zu werden und bitte selbe in díesem vaterlandiscben Institute von einem ungeuannten wahren Patrioten zu verebreo. Ibren Inlialt kannte icb nicbt, ubwobl icb weder Zeit oocb Miibe spate zusammenzubringen. und bín sebr neu:
bolimiscbe Professor oder wird es nicbt so scbwierig iinden. Scbade, dass sich die Scbwarze, wíe icb deo Staub mit feuchlem Scbwamme abwiscbte, nacbher ins Griine verwandelte. Mit Bley gescbriebeu, damit man
gierig darauf. eio
botle
Icii
der
anderer bóbm. Gelebrte
—
Hand nicbt erkenne." Srov. J. Jungiaann. eske\ str. 25. Snmy a soud Libušin, Rpis psaný na konci X. anebo z poátku XI, sloleli. Pan Dobrovský, jeboš nkterým domnnkám historickým tento Kps. na odpor stojí, jej za pod vržený vyhlásil, ale zajisté v Ruské pravd P. nedíivodn. Tištén jest Rakowieckébo v Izvéstija Rossijskoi akademii Sv. X. ; v Kroku 1822. D. I. Sv, 3.; v Rukopisu Král. od Svobody s nm. peložením. P. Palkovi v Tatrance 1832 podporuje též zdání Dobrovského ale diivody píliš slabými, na nž odpovdíno v asopisu Mus. 1832. Dieiae
Hist.
lit.
;
—
—
i
Sv.
11,
239.
str,
Pozn.
pisu, obsahujícího
i
Spor o pravosti
vyd.
Snmy
a Libušin
nepravosti
Soud,
i
Ruko-
Rukopisu Zele-
nohorského vypukl ješt jednou r. 1858 a tu také pravost vítzoslavné dokázána jest. Viz o tom.- ('asop. cesk. Mus. v. ldió.9 na sir. 2S a si.
jeho
Znlka V.
14.
ského. Srov.
„Vuk
Brankovié,'"
Národn
27. zef
Lazara kuiiele srb-
srbské pjesme, Kn. lí.
str.
154.
394 »Bog ubio Vuka Brankovia Kosovu Prokleto mu pleme
138. na
—
— i
On irdade koleno.
•'^
tasta
Talvj,
Karzer Abriss einer Gesch. des serb. Reichs, als Einl. tu den Volksliedern, p. 33. Gerhard, Wila, Gioss. „Wak Brankowitsch Schwiegersohn des Záen und Schwager des Milosch Obilitsch von hoher Abkunft und ein máchentzweite sich mit seínem tiger Grosser des Reichs, Schwager und verrieh seinen Schwáher in der Amsel> felderschlacht 1389, indem er sich mit dem ilim anvertrauten Heere 12000 der besten Reiter im Aiigenblicke der Entscheidung luriickzog. Spáterhin ward er voii einem seiner Diener auf der Jagd gemordet. Seioe Staltiialtersehaft zu Ochrid wurde unter seine Sóhne getheilt. Diese erbtea den treulosen und gegen ihr Vaterlend higten
feindselig
die
gesinnten Charakter.
verwiltwete
Herrscherio
Miliza
Sie beunru-
und
seibst
Boch ihren Sohn Slephan den Hohen."
Znlka
28.
v Koryta Ossolmski V. Kadt. p. 219. Dos Land zwischen der Sau besass nach Brazlav '' Gebdessen Hecil, Sohn Privinna und „Er (Brazlaw) war kein Freund hardi. B. 4. §. 10. des Svtopluks, sondern zeigte vielmehr im J. 892.
V.
3.
„Broclav^
(Vratislav?)
nech, pošlý z moravského kmene.
vojvoda
Srov.
Arnulph die sichersteii Wege zu Máhliess Rath sich der Auf seinen Kaiser in ein Biindniss mit den Bulgaren gegen Svatopluk ein, und aus Furchf vor des Svatopluks Nachstellungen mussten die kaiserlichen Gesandten nach der Schónlebeo, Bulgarey durch Brazlaws Land reisen.^ Katona, Hist. Hung. p. 143. Annal. Carn. p. 451.
dem
rcDS
Kaiser
Verwiislung"
—
,,Arnulplius
primm mense
exercitu triplici Marahanenses aggredi statuit,
ex Francis, Bojoariis Julio
et
Alouiaunis conflalum ipse
contra Svatoplucum adduxit, alteru n Brazla-
voni, Pannoniae
Saviae duci, commisit."
395
Znlka
„Svatoplukovi synové"
13,
V.
29.
topluk a Svatoboj. Srov.
Sva-
Mojmir,
totiž
De
adm. SphenHoplucus
Consíant. Por.
iinp.
„Moraviae primceps fatis concedens, regionem suam in íres parles divisit, filiisque maximum notu princisingulis suam portionem tradidit pem MagBum faciens, reliquos voro duos. sub ejus poPust Sphentopluci mortem, anno uno testate conslituens. in páce exaclo, orto deinde dissidio et bello civili, invaC. 4.
1.
42.
:
dentes
Turcae
regionemque usque diem incoJoh. Seberini, Hist. Hung. Poson. 1778. p. 91. Hungaris accidere poliiit opportunius quam ioteseos
funditus
eorom occuparunt, quam lunt." y,Nihil
tina
Svatopluci
enim
Magna
facta
est.'*
regno
de
filiorum
Moravia
extirparunt,
liodiernum
in
ratrum
Znélka V.
dissensio,
díssensione
30.
„Tugumir." Srov. Witechind,
13.
„Fuit autem quidam
paterna
jure
gentis
qui
dicuntur
Slavus
a
rege
Ileurico
domínus
suciessione,
Heveldi,
Paullalim
Hungarorum
dictus
Tiigumir.
L.2.p.e47. relictiis,
esset
Hic
qui
eorum, pecunia
majoi promissione persvasus. professuft prodere regionem. Und« quasi oceníte elapsus, venit
multa captus et est se
urbem, quae dicilur Brennaburg a poptilo agnitus et dominus susceptus, in brevi quae promisil impleNam nepolem suum, qui ex omnibus priiicipihus vit. in
Ht
gentis
supererat, ad
se invitans,
Drbemque cum regione
dolo
regis
ditioni
de Or. Slav, Sec. 77. p. 314. rius, dum proditionem Tugumiri
Znélka V. 9.
posud ských
,
rikají
listech
Nebyl"' bul tni
u
naše
i
Jordán.
„.4equus est VVitiohintacite
carpit."
31.
Byzantiuca
místo byl,
captuni interfecit. tradidit.*^
v
y jako
.Nt-bul; mnozí Slováci ruských dílem polprostredui r.vuk mezi i
,396 i. Byl vdce vojska slavského do Asie poslaaébo 691. Srov. Theophanes, ap. Stritterum II. p. 75. ^Impcrator JustJDianus Bhinotmetus ex deportatis io Asiam
u a
r.
Siavis
30
viros
nuncupavit,
bundaiktem
Eorum
idoneos
bello
ele^it,
et
in
ad
exercitus
Acíem superaductorem Nebulum.
adiectos armis instnixit, quos
millia
eorum
et
Arabibus
robori coníidens,
pacis
se
scripsít.
a
non amplius stae posse. Et Arabes soperabundanti illa acie Sebastopolim contendit. in Romanos irruunt et bellm commiltunt. Et primo quidem coDflictu vincuntur Arabes. At Muamod Slavoruoi, transqui cum Romanis militabant ducem clem teutans.
se scriptae coudítionibus
nummis aureis plena, pluribas cum sociorum 20 millibus ad suas partes transire suadet. fugám, quam Romani Ita tulerunt, ilie mercatus est. Sub idem tempus Slavorum reliquias, etiam mulieres et pueros, Justínianus e medio sustulit ad Leucatam, locum praeruptum atque maritimum,
eum
missa ad
etiam
policitis
cadavera
pharetra
delinitum,
mae
in
abjici jussit."
lka
Zlí
V.
„Bžte
1.
césar
33.
Srov.
!"
Cedrenus,
ap. Strit-
631. 640. „Basilius Imperator quotannis in Bulgariam expeditionem faciebat et obvia quaeque populabatur ac vastabat. 1016 adversus Joannem Anno ter II. p.
(principem Bulgarorum) non tit
duce
cohortes
insidías
cum
licitus
salute,
fatus:
„si
íd
sua
castra
ut
suos
est,
provectus,
nihil
lis
profectis
suorum idque
sol-
unam
me sequatur" cursum con-
comperere Joannis
redierunt,
Bezeíte Tzaesar!
aliud
exploratores, vociferantes,
territi
quam:
Omnibus cum ipso Joanne incomposite
cum suis, aoimis receptis, eos magnam caedem peragunt." Tamí poznamenání
fugieotibus, insecuti,
ante
quis bellator
Hoc
tendit.
Diogene.
tentaret Joannes, Imperator de
equo
emit-
procul a se dissilum
Conslantino
Diogenes
„Xylander ad hune locum: Bezeite Tzaesar, Id, ioquit, credo significare, fugite. quod circumstantiae argauut, et lingua Slavonica contirmat." Srov. Schaffaiks vocabuli
397
p.
Gescht. d. slav in
Bulgarien
1826.
dem Volk
„Bei 224. Sprache
S.
slavjsche
die
scheint
oie
eíner
noch im Jahre 1016 schrien die Kundschafter des bulg. Fúrsten Johano athemlos im Lager: Bežite, César! (fliehet, der Kaiger kommt!)." Slavný vdce ruský SuvaV. 8. j^Stupai bei." aDdern gewichen zu sein
:
i
rov,
otázán jsa,
odvtil:
žela ?
Rusové místo
ccmby
v
od
bij
„Stupal tak jako
bíti,
Zn élka V.
^Vélicka,''
3,
vitér^ná taktika
tak
jelio
ve siovícli
i
od
lej
zále-
(Bei íkají
bei."
liti.)
33.
bán
solní
neb
doly
Polské
v
prchody a bludné labyrinty. divotvoroá jeskyn v Morav,
Holii, kde rozliné podzemní V.
„Béžiskala,"
4,
Holoniuckém kraji, v tak reteném Josefsthalu. Prachtwerke der Unterwelt v. And. Engelhart
Srov.
v
Wien
1828. V.
pilo
aíTixum
sicque
Nicloti
caslra
in
oculis
spectaculum praebuit.
slavo,
qui
onociatum
demisso
Danos
ad
consvetam
subjiciens,
oris
pulsus
manum
existere
a
táli
exemplo
cogitalione animo
solilo misertiis. eam duarum gentium praedam Communibus, sed díscretis viribus
coégit.
—
suis,
Slaviae lalus Dani invaserant,
lacerabant. speclari
Pri-
coenilantí
ab escís retractam
conlemptorem
dei
ejus
filio
transierat,
ac mentis hilaritatem coenae consortibus
incitamentis
et
alterum
provolans,
—
Jam
Slavi
in
Tunc Prislaus olim
e
adesse
pugnae vopiam
Barbaros.
nuulint,
superveniens,
Niclolum
medios
ferme
hostes
profngus
Slavia
faclamque
Danis
equo
optatae
exhortans omneš inviclsm Panici
nominis aemulari victoriam.
manu
alterum Theutones
iiiterdumque exercitus aller ab altero invicem
poterat.
inciderant.
cujus
cum
Sed neque patriae plus
exhibebat.
altera
Quod
aliquantisper
fuisset,
capiti
pntria
gratum exercitus
perlatum
par esse dicobat, revocatoque
interire
duelu
Saxo Gram. C. 14. p. 261, per Danos abscissum ac
„Pislav." Srov.
9.
263, 264, 265. „Caput
cum
Nicloti
fratrem
occidiíse
tilius
Pribislau
Prislaum
fáma
ípa
Bernardo,
ferebat,
oavigio
398 communicdtitetn aspiceret, convitio lacessivit,
impietatem
quod cum parentis sut iuterfectore aiDÍce conversari sustinuisset." Lútzow, Gesch. v. Meckl. S. 200. jMit einem dritten Sohne Niklots, von weleheoi Helmold Dieser vóllig scliweigt. macht uns Saxo Gram. bekanot. hiess Prislaw uod Ifibte von den Seinigen gelrennt. verobjiciens
Christenthum ubergelreten war, er zum am dánischen Hofe, wo o sicli mit der Schwester des Kónigg Waldemar I. vermáhite. Ein besonders iibles muthlich weil
aber der Umstand auf Deokungsart und Cbadass ec zugleich der Feind seines Vaterlandes und seiner Familie war, und an dem Unterjocbungskriege gegen Slavonien im danischen Heere Lícht wírft
rakter
desselben,
thátigen
nabm
Theil
ohne
seines Vaters
V.
die Nachricht
und
„Waldemar"
12.
msto Arkonu,
podrobil
zboil chrám Svaotevita
mnohé škody Slavm
pobral, vábec
Znlka V. 9. „Lazar."
Kn. IX. Gl. VIII.
von
dem Tode
anhórte."
Betriibniss
Rugansko, a poklady
zkazil z
oého
inil.
34.
Srov. J. Raic^
Histor.
nar.
slav,
„Lazar (Georgia Despota syn 1457,) brata svojego Grigoria progaav, protiv matee svojeja, jemu ustupiti nechotla pravlenija, kotoraja nmyšljati nacal, kak ju v fcislo mertvých vpisati. OtryQuv ubo strach Božíi i poprav zapovéd Jeho o doUuom poitaoii Roditelem, priugotuva smert matei svojej tako. Sušim im oboim v zovomoni Ruduik, pozval on mater (Helenu Canlakuceuskou, jiní ji jmeuují Irenu), svoju obdaf, i salatooje bilije vloživ otravu, pedložil jej jastí: ona nenadéjušisja takovako od syna bez^elovija, bez sumnnija jade, málo po tom v velikém §.
4.
mst
i
terzaoii útroby
i
bolzni urare."
Znlka V. Srov.
14.
„Lxidmitrové"
Georg,
Hornii^
(t.
Orbis
35.
j.
lživí
polit.
Demetriusové). Veroruie
1688.
399 p.
Russorum duos
^Joliannes Basilides Imperstor
432.
habuil
filios
Theodorm
et
Demetrium,
hic
clani
fraude
Cum quorundani, ante patris obiium, interfeclus ueral. vero Theodorus absque prole obiisset, PoIodí quendam nonien erat Gregorio Slrepio, subornapro Demetrio Basilidis filio gereret, adeoTento autem que patrium Impérium siio jure poscerel.
imposlorem, runt,
artificio
hic
ficticius
Dernetrius
omnium Russorum
neonu ni8
cui
se
qui
Basilidis
filius
imperii
et
Pseupo-Demetrius
magno
Russorum
sed
obtinuit,
pprsonam suam
dubilaret,
quin
haeres
applausu
egit,
ut
legitimus Johanesset.
—
receptus,
paulo post Russis
Ita
hic
Impérium
fraus subolere
quippe Polonorum potius, quam Russorum mores sequebatur. Quapropler conspiralioiie inita, eum obtrun-
coepitj
canl
Impérium ad quendam Basilium Zuski (Saiski) Sed mox novus ilerum erumpere Dernetrius, et post hune tertius, ut tolies occissus Dernetrius semper ilerum resurgeret, et lurbas in Russia daret, Looga et
deferunt.
est illas
sta
denique Russia inler longae ambages commotiones miserum in modm afflicta et exhau-
Tragoedia,
:
fuit."
Zaélka
36.
V. 13. „Diploma,^ Srov. ištan, Samicki, Ann. Pol. L. 11. C. 1. p. 879. „Diploma Alexandi Magni
datum íd
ex Graeco in latinm conversum, extat Dominici Cylenii, Graeci de Veteri et recentiori
Illyriis,
libro
scienlia
militari
ad Emanuelem
Philibeum,
ducem Sabau-
impressum Venetiis apud Frauciscum de Portonariis, Anno 15óO. ^Nos Alexander, Philippi Macedonura Archos, MunarcliiaH ac Graecorum imperator, Magni Jovis filius per Artbemum nuncim Alloculor Brachmanorum, et Arabm, solis et lunae coucukator, Persarum et Medorum domitor, dominus ab ortu solis usque ad occasum, a meridie usque ad septemtrionem, iliustri prosaediae,
piae Illyriorum populorum,
rumque blum
et
ejusdem
Dalmatiae.
idiomatis et
medias regionm
LiburniaB
linguae gentium
sedes
incolentium,
caeteraad DaougratiiiOy
400 pacem, atque salutem
nobis
a
SDCcedentibus nobis
in
niam semper nobis
alTaistis
strenui, et
nostri
nuliiis
:
in
Qooarmis
et
perpetuum totam plagam
in
ad
fines
meridionalís,
ftaliae
manere aut residere, seu
ibi
quis
si
inventus
alíus
locarC;
ibi
fuerit
morari,
poslerorum vesnova Alexandrina fuo-
servus vester, et postea sínt servi
Datum in super magna
trorum. data
nostra
civitate
Mlí
Maxima Dea Minerva.
Legatichas,
et
alii
Anno
flumina
oostrorum, arridentibus magnis et
fide,
in
nostris
mundi.
coadjutores bellicosi atque robustí, damus
valcat
vestrates
uisi sít
veraces
conferimus vobis libere et
terrae ab aquilone usque ut
successoribus
et
gubernatíone nostra
Testis hujus
principes
Xí.,
XII.
Contigerant haec ante
oris
trecentis
cir citer
se u Hájka.
List
annis."
quos nobis sine prole
V,
13,
adventm
eské
et totius
orbis
Chrisli
Salva-
peložení
nalétá
CCCXIX.
Znlka Gram.
Mate
Achetas, Jaxis,
rei
decedentibus relinquimus nostros haeredes terrae.
regnoruni
Jove, Plutone,
Diis.
37.
„Knih 60 tisíc." Srov. /. Negedlý, Bóhm. Th. Pmg 1805. S. 207. '„Antonín
Prakt.
Konyaš,
(Jezuita)
se
honosil,
eských
sám jediný íemr. 1760.
spálil."
Znlka V.
14.
že šedesáte
Narozen
v
tisíc
Praze
knh 1691.
38.
„Nismromal." Srov, J. FY. SchneUet\ Ósterauf Deutsch. u. Etir. Stuttgard 1828.
Einfluss
reíehs
S. 244.
„Ferdinand II. folgte (pi odsazováni a trestání den Regungen seines Herzens weniger, als den Einfliisterungen des Pater Lamormain und Peter Weiogartner, aus der Gesellschaft Jesu. An einem Tage, io
ech)
Stunde wurden in allen Gegenden BóhEiu ausserAufruhrs ergriffen. ordentliches Gericht spracli nach geheimem Befehle iiber 6ut und BInl, iiber Acht und Bann. Hunderte bluleten. der
mens
námlichen die
Anstifter des
401 Tanteode verarmteo. Zehotausende waoderleo ins Eleiid.^ SroT. A. Komenský, Hisl. protiv, cirk. eské v Amsterd. 1663. str. 172. „Praveno, ie mysle o tom císa, uespai celou DOC, a povolal k sob ráoo zpovdníka svého patera Lamrmana."
—
Znlka výraz,
1. „Auto da slovn: skutek
kací
záležel.
V.
V.
Fé''
39.
španlský pi
víry, jenž
inkvisicí uiívaný
eených
tak
pálení
v
„Rscobari Amonim. Srov. Jemitae Esc<''iari:
3.
Praxis Amoris divini secundum societatem Jiostram, pak „Relijeho: Theologia Moral. Tom. 1. L. 3. p. H9. gíosus, habitm dimittens, non incurrit excommunicatioaem, etiamsi dimitlat non solum ex causa turpi, scilicet for-
dam
nicandi
aut
gnitus
ineat
rem
ricus
Tom
cum
habens
sed
abripiendi,
alíquid
lupanar."
foemina
etiam
33.
IV. L.
p.
vaše
in
inco-
ut
326.
„Cle-
praeposlero
—
non incurrit. non íucurrit poenos. Incurrit hanc sententiam non solum probabilem, sed causa Pag. 331. ,,Masculu8. praeponendam primae." libidinis, masculum rapiens, est, non est ordinariae legis magis mihi baec poenae obnoxius. Obnoxius non est incurrit,
et
Existimo
placet."
seutentia
—
—
Takoví jezuitsí Ovidové
Escobarovi byli ješt
nici
i
uásledujici
1659.
Moral. explicatio Decalogi. Edit. C.
5.
3,
%,
Nro. 25.
„Questio
poris juste exigat mulier ? Resp:
petere et sumere quantnm rimi
Nro. nisi
potest 34.
suam
ei
et
1755. Lib. 7.
Foemina honesta potest Puella honesta
aestíniare."
conquirere
plu-
tami
non potest jure petere vel accipere, minus solet ips& eadem a caeteris haec enim est emptio et venditio inter illani
,.Meretrix
;
Hic dat prelium,
usm
am^isium.
Si
meretrix dolo fiugens. se esse liouestam, iu
communi opinione uoo
multum aocipere, plus
sum
Týž
quantum plus
et
talis
náslap-
Quantum pro usu cor-
:
placet:
houestatem
a
Tamburini, Theoi.
:
rewiituere
KoUárovy
;
sj.isy.
nisi
O
ilta
sil.
vel
uotabiliter accipial.
forte
corporis,
cum
fingeiis
—
tamea ab
aliia
obligatur exces-
ex circumstantiis colligat esse
^"
402 Srov. Fegeli^ CiuaeatiQdoaatioaem amasii.'' de munere con/essarii Patr. 4. C. 8. „Qui corrupit volentem virginem et consenli-
iiberalem
nes practicae
p. 397.
obligationem
praepter
enteni; incurrit
:
quia
poeDÍtendi,
nullatn
babet jus sui corporis
puella
valide
cedendi, quin possint obsoiute impedire parentes."
Emmanuel Sa^ quaeque,
Mor. p.
Theol.
aliam
conSrov.
Potest et íoemina
24.9.
pretium
acci-
pere et petere, et qui promisit, tenetur solvere."
Srov.
mas pro
et
Marini
Theologia
p. 428.
„Licet
turpi
speculativa
procurare
usu
corporis
et
Tom.
moralisti
abortum
lil.
aDÍmationeni
ante
foetus, ne puella
deprehensa gravida occidatur aut intaTyto od patru Jezuit sepsané ošklivé, nejkacírštjši knihy nejsou v žádném Index Librorum prohibilorum et comburendorum poznamenány než ovšem kniby bratr eských, které Dobrovský „die kenscheu Bruder" nazývá. Srov. Gesch. d. Pikard. u. Adamit. v. Jos. Dobr. 1. §. 1. V, 3. „Vražd král." Srov. Emmanuel áa., Aphorismi co7i/essariorum, p. 3, „Tyrannice gabernans juste acquisitum dominium, non potest spoliari sine publico judicio. Tuta vero sententia, potest quisque lieri executor. At occupantem tyrannice potestatem quisque de populo potest occídere, si alíud non est remedium; est enim publicus hostis." tnelur."
!
„Index Librorum," celý titul této ohyzdné Index Bohemicorum Librorum prohibitorum et corrigendorum, ordine Alphabeti digestus, Antonii Peti Przichovsky, Archi Episcopi Pragensis jussu coUectus atque editus. Vetero Pragae 1777. Srov. SchajjaV.
knihy
7.
jest
Gesch. d. si. Lit. S. 354. „Nach der barbarischen 21. Regel des Index waren alle von 1414 bis 1635 in Bóbmen geschriebene oder gedruckte Biicher fiir ketze*
rik.,
risch
erklárt
man
ging
Auctoren bischofen
so
und
sollten
dass
weít,
verfasste,
sogar
approbirte,
deshaib
von
oder
auf
werden. Ja ven katholíscben ehemaligeu Ert-
vertilgt
mau aucb den
kóniglichen
Beehl
gedruckte Bucher, (Dalimil, Hájek, Aeneas Sylvius, Joh. Ferus u. s. w.) in den Index versettte." Srov. J. Jung-
403 man7i^ Hislor. es. Lit.
str.
33 J.
„balbiii,
sáui
Jesuita,
osud eských knih. Po vítznapoád eské knihy, proto ství na Bílé Hoe, všecky samé, že eské, za kacíské jminy jsou, ueumiostí nkterých lidí a bez rozdílu dobréli ili zlé, z koulit domovních vytahovány, neb z rukou lidem vydírány, (rhány, oa hranice kladeny (jakož v Praze na veejném námstí toho pamatujeme) a tak ohnm zahubeny byly. Coby žaluje na nezasloužený
ekl (dokládá Uobrovský) Balbin k neádu eskými knihami hned po jeho smrti od tovaryšv jeho tropenému? Trojí klíe (Královéhradecký 1729, 1749, a Pražský zstanou dvodem hrubé téch lidí neu1769j
vným
luélosti."
V.
Když
„Omarská zhovadilost.'' Omar 1. byl císa Muhamedanský, jeden z nejdivjších svtoborcú. 638. msto Alexandrii vybojoval, dal tamní slav-
11.
ili Kalif r.
nou a velikou knihovnu spáliti s následujícím rozumováním: Co tyto knihy obsnhují, to anebo už v Korané stojí, anobo jemu odporuje: jest-li stojí, dostatený jest Korán bez nich, jestli nic, slušno aby spáleny byly.
Pes
tisíce
koupelí
bylo
za
G
msíc tmi
knihami
zehiváno a koueno. .1
,
„,„„„, 14.
V. tistik
thode
v.
Znlka
,
41.
Srov. Schwartners Sta„Eine eigene SprachmeErzbischof Graf Gabriel Patacliich
„U Schwarlnera."
Ung. T.
befolgte
I.
der
>S.
124.
llier halten sich in der Period (t 1745) zu Colotsa. Dienstbarkeil Serbler angesiedcit uud der turkischen uur sclion ein leiscr Nachklang, der ehedem ilaselbst
herrscbeudea
uugarischea
Patachich, selbst ein Croat,
Sprache, aber
war
noch
librig.
ungrischer Erzbischor
und Patriot, wollte in seiner Resideuzstadt der dabia welkeadcn ungrischen Sprache das Leben und die Herrschaft wieder geben. Er propfte also auf den breiteo Serbischen Slamm, das noch ubrige ungrische l\eis nad verboth unter jedesmalíger Strafe von 12 Gulden oder ebeo 80 vieler Stockschláge den Gebrauch des slavischeo
26«
404 Dialects and
die
Cur gelan^."
Colocxae 1800. Pars.
1.
Katona, Hist. Col. EccI.
72.
p.
„Marsilius scribit
ab Hungaris deserta,
cae cupientes loca
Servíae incolas convocarunt
replere.
et
;
Tur-
novis gentibas collegeruDt.
—
Coloczae Hungari sensim ad exiguum numeredacti, Rascianícam linguam et ipsi condidioeraot Ut igitar patriam autem multi jam etiam dedidícerunt His permixti
rm
usm pus
Hungarici Gabriel Patacliich Archiepísco-
idiomatis
reduceret,
oivitate
liac
in
natus fuerit,
tamen
usura
daodecim vel florenorum
ipso Crnatíco genere
licet
linguae
lllyricae
sub mulcta
baculorum inbibuit, íadustria(j
Znlka V.
10.
42.
U Slovák
„Koza odená. **
vovali zvykly,
na pólo
odená
do díry
se
práv
a
která
takto zní
(odratá) koza z
skryla,
ve
které
nyní na lovu byla.
jest rozprávka,
dítky zabaod masáe ni jatky ušla do lesa, kde
kterou chfivy, dojky (kojné) a matky
své
Jedna
:
liška
bydlela, která ale
Vracující se liška
nalezla sré
bydlo od jiného zvíete osazeno. Na otázka v její peleii? uslyšela tuto odpovd
kdo
to
som koza rohatá Do poa bokÓT odratá: Cupy rapy nohami.
Já
Prekolem
To ji
té
robami
uslyševší liška smutná odešla
v ústrety
N«ž
vlk
vd
a jiná
pišlému
touž
si
uslyšev onano slova
A
já
I
svému kmotru
vlkovi,
pomoc
žádala.
stžovala, a
odpovdi pedšen
hovada.
;
jej za
Rovné i medpišed k té díe,
zutikal.
Naposledy ježek, kozina, ekl:
som
jež
Prekolem t též. V tom >šed do díry, svými ostny kozu bodal a z doupéte lisioa vyhuai. Poznamenáni hodno, že tato bajka i o Srb se nalézá, jen nco zmnná, srov. Srbský
;
406 Vuka
Rjeénik od
str.
pod slovem živoderac.
174.
der lebeadig geschundeo vsird, u jednej
ffi.
sam jarac
Ja
igry
rco,
:
kozel)
(t.
Živoderac Živ drt, oeodrt,
peen neispeeo
Živ
i
t.
d.
Sfov. Brezovakého latinskou, Rpis, kde Scaliger- Skerlec:
V.
báse
„Škerlec"
12.
Mikuláš.
Teuto fuit durus, quod vos peregrina jubebat Verba loqui; quanto durior Hiinnus erit. His tamen, ab miseros
Impius
Quid
et
amor
sil
nos veudere Scaliger optat
patriae proditor usque suae.
Patriae non scivit
Credere nec par
est
quod
Scaliger unquam,
sciet
Znlka
módo.
ille
43.
V. 5. „Václav Pobl.^ Jeho nemotorná, císai Joseobtovaná, nmecky psaná mluvnice vyšla pod titulem: Bóhmische Spracbkunst. VVien 1756. Vídciitané fovi
sob
rozprávjí z
až posavad
eštin
Josefa v
nkterý
nichž
Proto slušn píše
Pohlovi a jeho
Jungniann
a
vyuováni
nechutné
sám
tohoto
pisatel J.
o
smšné
všeliké
slyšeti
v Hísl.
es.
Lit.
^Tohoto monarchu (JoseíáJ esky uil by se to komus jinému lepši chuti neb
anekdoty, musei.
J.
sir.
V. Pohl:
vkusu
—
485. ó
mužovi
bylo dostalo!"
Znlka V.
„Z Pomori."
12,
^Ihre Kiiege
II. S. 5U.
44.
Srov. Anton^ uber
die
:Slau.
waren v\'titbead. Adam von Bemen hal uns ein lieispiel von deo Stammen der Wilzen augezeichnet. Dreiuial ward die Schlacht wegen des Vor/.ugs uud der Macht wiederhult. un als endlich das drillemal der eine Theil woichen musstc, so rute er noch die Christen (Teutsclien) zu iiilfe, und unter
sich
I
schlug L.
2.
die C.
zuerst
24.
p.
siegende 39.
„Multi
Adamus Brém. Winulorum populi
Parthei" suut
406 celcbres,
fortitudine u
quatuor šunt qui ab
soli
Dobis vero Leuticíi dicantur,
potentiae contenditur.
Hi šunt
cipani, Tholosantes
Rheteri.
et
Wilii,
illis
quos de nobilitate
ínter
Chizzíni et Cír-
scilicet
Cumque
lis
ad bellm
pervenisset Tholosantes et Rheferi quamvis auxilio Chizzídos haberent, nihiloininus a
rumque
tentalnm est tcrtio qui
et
Bernardm
victores
Círcipani
Regem Danorum
et
Ite-
Tunc Ducemque
abierunt.
Godeschalcum,
Principem
fuerant,
viclí
Circipanis victi šunt.
proelium et conlriti šunt Rheteri,
instauraturo- est
accitos
auxilíum super
in
trim Principm exercitum
bostes duxeruut, ingentemque
per septem hebdomadas suis nutrierunt stipendiis, CirciMulta itaque millía pagapanis viriliter repugnantíhus.
norum
Slavorum)
(
hinc
inde
plures abducti
prostrali,
Tandem Circípani 15 pacem indepti šunt."
captivitatem.
šunt in
regibus olTerenles,
V.
„Kanibali"
12.
t.
j.
taleuta
miliia
divochové
iidožerci,
v
AmericBi zvlášt na Karaibských ostrovech.
Znlka V.
„Obi
„Obr."
5.
Srov.
vojevaša na Sloveny,
Sloveny,
tvorjachu
nasilie
i
pojechati biaše Obrinu, ne vola,
res tare
no veljaše vprjai
tri,
Nestor K. 10. str. 112. primuiša Duljeby, sušije
ženám
Aše
Duljebskim.
davaše vprjai ili elyre, ili
ni
konja, ni
pj?t žen v lel-
lako mucachu Duljeby."
Aímodudum Hunnis qui et Avadicunfur, subiecti dominationis eorum jugum detrectentabant. Siquidem quum primm vectigalia ois,
jegu, díus
i
45.
i
L.
Obrina,
povésti C.
4.
i
„Slavi jam
9.
Dominis dependerent, proeliantium caslra lutarenlur, auxilia ad resistendum subministrarent tantas ab ipsis sibi illatas tolerabant contnmelias, ut non homi-
uti
fugientibus
nes hominibns, sed feras crederes quibuslibet vilibus imperitarejumentis.
Nam
que liorrendum, cunclisque an-a quasi
rum
inter caetera quae crudelifer,
in
eos exercebant,
saeciilis
iiiaudilum
unum
illud
erot
hyematuri, eorum adeuntes domicílía, suis
assumebant socias
stratis.
quonefandum,
dietu
scelus
:
quod
uxores ipsoFredegar C. 48."
—
4bf j,Die8e Vine. Kadlubek v. Lind, p. 48. Ossoliriski Wilden (Avaren) kamen in die von Slaven bereits eingenommenen Gegenden und wollten eine Zeitlang fQr Doch arglislig und trenlos unterjochten Brúder gelten. 8ie síe, beluden sie mít I^asten, quálten sie mit Schmach,
trieben luletzt
den Schlachten z.nm erslen
sie in
bis
AiigrifT,
sie
immer mehr wahnsinnig, durch Schinderei, ScheussGraiisomkeít
lichkeit,
diese
nicht
besiegte
nur betiiubte
zu
Unabhángigkeil reizten. S. 177. Die Avaren, Obem des Nestros, in Asien unter dem Namen der Geogenegen bekannt, von Tatarischen Gebliite. Stammhnider ^Die Avader Hunnen." Gebhardt Gescb. T. I. S. 95.
Nation
waren gewohnt wo nicht die Slavinen iiberhaupt, doch weniírsteris die holiinischen Wenden als Gefiiiilund Schaanilose Menschen zu bclrachlen, die keine Beleidigung oder Beschimprnng aus ihrer SchiáfrigUeit bringen Denn weíl die Slavinen sich aiif Viehzucht und konnte. Ackerbau legten, und nicht, gleich ihnen, blos vom Kaube ren
leben wollten, so schalten sie sie ein Bywol oder
BiilTel
:
beim Fredegar Bifnlcus." V. 6. „Mongol." Srov. Nik. Grec, Ist. rus. liter, „V pervoi polovin 13 veka Ijutyie Monstr. 22. 25. goly, nuzyvaváijesJH u togdašnicli Bossijan Tatnraiiií^
raz-
krovajoju rókoju po vsei Bossii, ognenoju polisla i razdéleniem sil Bossiisziijas prevoscliodstvom Vetigrii. kich pokoili vsé poti oblasti onoi do samoi Tatary razrušili poti vsé pamjatniki graždanskago tm i.sfreblflgoustroistva, pedali ogniu clvie goroda bili drevnija cliartii." Srov. Zp. I. Zn. 91. v. KK
lilis
i
i
—
i
V.
berlus
„Medvd."
Srov. Helmold L. I. C. SS. (1162) Orientalem Slaviam lenebat AdalMarcbio, cui cognomen Ursus. Omiiem terrum \?,.
„Tempore
illo
multarnmquc s:entium liahiAlbiam misit sub jn^uni. Ad scnsim Slavis, misit Trajeclum et
Brizanorum, Stoderanonim, tantium juxta Havelam
ultimum (Ilicieutibus ad loca
Flandros
Bheno contigua, et
habitare eos hardi
et
Gesch.
instiper ad Hojlnndos,
adduxit ex eis fecit d.
iii
populum
Siandos,
magnum mmis
urbibus et oppidis .Slavorum."
VVend.
1.
S.
156.
.,Markgral
et
Geb-
Albrecht
408 (ier Bár uoterwarf sich 1158 alie LáDder der Brizaner. Stoderaner und anderer kleinern Vólkerschaften zvvischeo der Havel uod Elbe. Ihr Land wurde eioe Eiabde. Der Zulauf der FremdeD war gross und die Flamniioger. HolláDder und Sachsen bestrebten sich um die Wette
neue Stádte und Dórfer im Wendlande anzuleuren und wendische Verfassung zugleich mit der Nation tu vertilgen. Diese Ankómmiinge bassten und verachteten die Wenden so sehr, dass sie sie vom Biir^errecbt und aller Gemeinschaft durch Stadlverordnungen ausschiosalle
Eín so hartes
sen.
sehr, dass sie stets
Verfahren kránkte auf
Empórung
obrana)
jen spravedlivá
dachten.
war zu aufmerksam, erscbworte sie
gehindert
batte
sie
viele
der Willkiihr
sie
freic
Weiber,
Tóchter,
nehmen, Schutz nnd V.
18.
ia
Er
Leibeigene.
der reichem
ihnen zu geslatten, gegen
Leben,
Ketleii,
abzu.schútteln.
Wenden
iiehmlich
warf
Iliife
ilire
so
der Markgraf
Alleiii
ilire
Wenden
die
nebyla Empórung,
(to
so
oft
er
verwondelte
und uoterohne
Ackersleute,
Tyranoen, die ibnen
ófter
Ehre und Gut widerrecbtlich bei ihm zu suchen.'-'^
„Lev." Heinrich der Love.
Srov. Z-p. III.
Zn. 18.
„Ptáník" Henricus Auceps. Srov. Gebhardi „Kónig Heinrich (der Vogler) iegte im Dalenninzer Lande, auf ciner mit Waldung besetzten Anhóhe, eiue feste Burg und teutsche Stadt zu iiirer V.
II. S.
13.
300. 301.
Unterjocbung an, und die Besatzung dieser Stadt. welche nach eiiiem vorbeiQiessendeu Bacbe Míšni oder Meissen genannt ward, vollfiihrle von Zeit zu Zeit seiu Verlangen und eignete ihm endlicb den ganzen Gau der Milciener zu." Luden, Gescht. d. Deutscb. pod lánkem Heinrich L „Heinrich 1. der Fínkler oder Vogelfánger
warf sich auf die slavischen Stámme. Er besiegte die Heveler im Brandenburgischen, die Daleminzier im MeissKolonisten t«us níschen, die Milzíener in der Lausit/.. Sachsen nnd Franken versetzte er in die meissnische Gegend, durch welche das bisherige Sorbenland in ein deutsclies verwaudelt war, wo die besieglen Slaven als
40* Bewohner
des
blieben."
Srov. Zp. 11.
V.
C
quae inter
Daoubium
Eyinhard,
quideni
lingua
quas
inter
ere
autem equis
ad
et
aut
incensa
cibaria
iiihilum
per
Eckb.
exercitum siium
quadriginta
cum
eadem dum jam
dies
Et
occidit.
exercitui noti superes»ent.
redacta
Vandal.
Kranlzii
Weletabi,
šunt
terram Slavorum, qui vocantur Bobemi
in
regione ducent eorum Lechonem
est."
M.
inoribus
siniiles,
Annal. Metensfs ap
„Caroius M. misit
27. C. 29. filio suú Carolo
L.
et
Car.
Germaniam incolunt,
praecipui
Sorabi, Abodriti, Buenianni ^
pabulii
pene
valde
liahitu
perdomuit,
tata
Vita
„Omneš barbaras ac feras oaliones, Rhenum ac Vistulam flnvios Oceanumque et
positae,
atqiie
Vastata
der Dórfer xurQck
17.
438.
15. p.
vru
uod
Znlku
Srov.
„Karle.'*
14.
Landes
platten
L.
regione ad 2.
C.
vas-
propria reversus
„Carolus M. VVil-
23.
gcntem VVandalorum, qualicunque occasione oppugoare oggreditur; nno sed grandi praelio ita eem gentem perdomuit, ut io reliquum tempus imperata se facturos pollicerentiir. iugressus autem provinciam lat 808,
omnem
terram
populatur."
Pfister
Gesch. d. Teutscb.
„Schon zu Anfange des sáchsischen Krieges brachte Karl d. G. alle Windeu im Suden der Alpen bis
T.
503.
I.
und Daimatien anter seine Oberherrschalt, la dem alle Donau-Slaven.'^ M. Pelzel Kron. I. 110 ,Byl cisar Karel lovk velikomocný a zuivý. Kronikái jej velkým nazývají, proto snad, ie nesíslný poet lidu zmordoval a v otroctví pivedl. V. 14. „Clian," aneb s emplasmem Cbagan panoIstrien
avarischen Kriege auch
;
vník
Avar.
j^Cumque
Srov.
Slavi,
qui
e.\
trabariis
8e demiserant, Avares esse, reut,
ex igne coniicerenl,
suDt interfectj. tes,
jussu
cum ad trucidati
Cauci vero impii
Mem. Pop.
>'^tritter,
qui ad
buc
Tito
7,53
mae natondi mae stationem
venere, ubi ab
alíi
Chagani
šunt."
in
p.
1.
gratis liabe-
Armeniis
ex Slavis uatatu evaden-
cestra
Slavové
pervenisseot. byli
pomocníci liaganovi proti Kunstantiiiopoli. S. 93. 97. ^Der Chán Tassete eodlich
illius
spojt-nci
a
Gebliurdí
I.
deii
Coostantinopel zu erobero, hierzu scIiUiss er ein
Vorsata geliei-
410 mes AngrifTsbúndniss mit den Slavinen. Der Clian brachte unter Hen Mauero der Stadt in Schlacht-
sein ganzes Heer
ordnung,
fiihrte
Thurmen um
die
Werken
von seinen
hólzeroe
eine
Belag-erungswand
Die Belagerten
Stadt.
und
Slavinen befehligt waren,
zerstórten
kundschafteten aus.
wenn
mit
vieles
dass die
am 4
August des Nachts auf einem Theile der Stadtmauer ein gewisses Feuer sehen wiirden, die Stadt von der Seeseite anzuweil dann die Avaren die Landseite stiirmen fallen, Diese Nachricht nutíte Bonus sehr gut, denn sollten. das asíatische Ufer, er sandte unbemerkt Galeeren an und die Flotte an den Ort, der den Slavinen zura AngrifT angewiesen war, und Hess das Feuer frúher als gewohnwar, anztiuden.
lich
sie
Die Slavinen begaben sich, so
bald
wahrnahmen auf ihren kleinen Káhnen oder aus dem Flusso ausgehohleten Báumen und Flóssen, Barnyssus nach der Stadt, und wurden von den Galeesie
dieses
und der Flotte eingescblossen nud iibergefahren. Die meisten von ihnen biisseten das Leben durch das Wasser und durch die Waffen der griechischen Seeleute ren
Die wenigen, welche diesem Tode entrannen, fanden ihn im avarischen Lager bei dem Cháne, der sie eine Grauim Grimme insgesammt niederhauen liess samkeit, die um so mehr verabscheuungswiirdig war, da nicht nur die slavinisclien Manner sondern auch viele ihrer Weiber und Tóchter muthig gefochten hatten.** ein.
;
—
Not.
V.
14.
a
14.
„Arpád."
Srov,
Anonymus Belae Regis
Sroy. Karamzin^ Ist. „Bálu" aneb Batur. „Oktai (syn iogischanv) dal 369. 300,000 voinov Balyiu, vsvojemn plemjanniku veliel jemu pokoit severnyie berega morja kaspiiskago s dalv.
T.
14.
III.
str.
i
néišimi stranami.
oteestva. Jurjevoi.
Baty
Sie predprijatije
dvinut
už.asnuja
Tatary na puti
razoriii
Blgorod, Ižeslave ubivaju všech i
pristupiv
k
Rjatani,
krov
réšilo rat
sudbu
svoju
k
našego stolicie
do osnovanija Pronsk, Ijudei
lilasia
piat
bez miloserdija, dnei.
Kniaz,
supruga, mat jego, Bojare, národ byli žertvoju ich svi-
411 Veseljasia otajaBÍem
rposti,
mukami
i
Ijudei,
varvory
Batyevy razpínali plénnikov, ili sviaznv im niki stréljali v nich kak v cl dlia zábavy; osverniuli svjalyniu chramov nasíljem junych Monachiri, znamenitých žen dévicO i
izdychajušich supnigov
v prisiitstvii
jev
obagriali oltái.
ich
krovijii
ili
i
—
matereí; žgli JereBaty sžeg Moskvu,
Vojevodn
Filippa iNiaku i od starikov do mladcncev. Vojsko Batyia sela isezali, golovy žiteilo daléje putem Seligerskim padali na zemiju kak tráva lei, po 8lovam Ltopiscev,
umerivit
Vladimira,
plenil
všech
žitelei
:
skosenaja.''
Znlka V. pols.
14.
str.
7.
48.
„Popel." Srov. Gol^biowski^ Wiad. z Hist. „Popiel boiQc sift ažeby z tronii nie
—
by
zrznconym, mniewal že nowych zbrodni polrzeba Z iey le nikczemnemu Monarsze žlošliwa doradza žona. podšeptów udaie Xiqie choroby ci^žkí, sprasza do siotruceiznq, w napoiu podán,), odbiera bie powiHOwatych Z cial niewinnic poleglych slryiów poini zycie. wstnjo iakoby niezticzune mnóstwo szczurów i myszy, le šciagaly wsz^dy winowaycg. Uciekl przed niemi % Kruszwicy, gdzie niecny czyn spelniony, na k^.p^ wsród :
i
Goplo, schronit sig do wysokie'y wiezy, i tam zagryzly równie iak žong, z nim spólnie peniíjcQ zbrodniíj z nim rázem ginflcq „O te'to man-
ieziora
go doszly
i
Popelov
želce
piše Dlugoš I. p. 70. takto: „Ex PriuAlmaniae, vicinis Polonico regno, conjux generis
cipibus
nobilitate
praeslans,
formne eleguntia
et
m omne
plures siiae aetatis snpergrcssa, et
praesertim
DÍo
ainbitionem
prona, ea spe
Poloniae
mores
illi
in
muliebribiks avit
in
et
avaritíam
respectn
conjuucta,
meliora
»'t
iit
a
viri
verteret:
patriiis
actus
verum
calliditatihusque íllectum
adeo, ut apiid
regni ndminislru!i
illam
illa
foeminas
rarn,
tanien
f;u'iniis,
innliel>ri
et
detestandosque blandiliis
captumqiie
poltila?."
suis
illaqiie-
magis. qiism apiid regeni
ronsisterct
inge-
propribiia
toliiis
412
Znlka
49.
V. 6. jjJan Hrozný." Srov. Karamzin. Istor. Gos. Eos. Druhé Vyd. v Petr. 1821. str. 435. Pod rokem 1584. „Cto dlal od (Jobdu Grozoy), kasajas groba ? Vridi ješe skazaniju užasníáemu? Nevstka, sapruga Theodorova, pišla k boljašemu s nžnými utéšenijami i béžala s omerzenijem ot jego Ijubostrastnego bezstydstva: Kajal&ja li grešnik? dumal li o blizkom grozootn sud Vsevyšnago ?" V. 9. „Sas August." Srov. Malerische DarsteUungen aus Sachsen, Dresdeti 1802, bei Hein. Gerlach, 1.
Band. S. 45. „In dem Lustschloss Pilnitz fiihrte ein wegen der erotischen Decorationen, den Namen
Salon,
des Tempels der Venus. anderer Saal, mit denen
Ohnfern desselben pranget ein ín
Oehl genialten Portraits der in verschiedenem Costum,
Geliebten Augusts des Zweiten,
wahres Serail seitener Schónheiteu. Herkunft, Biound Vorbereitung ihrer siissen Scháferstunde wrde StoíF zu einem vielbándigten Roman geben. Unler der Menge bemerkt man dle Grafin Cosel (Kozelska, viz Zp. II. Zn. 12.), als eiue der berubmtesten dieser Aspasien. An einer in der Hand baltenden Appelsine (Pomum Auranliuni) kennbar, stichl der neben ihr stehende Neger gegen das blendende Weiss ihres Buseos, ihni huldígend, vortheilhaft ab. Der dritte Saal enthált eine Sammlung genialter polnischer Damen, die August, der feine Kenoer weiblicher Reilze, mit kluger Auswahl hier aufstellte." Srov. Zp. I. Zn. 24. ein
graphie
Znlka
50.
„Nade Nvou." Srov. Convers. Lex. fclánek „Im slrengen Wintcr 1740 baule man tu Pelersburg ans dem Eise der Newa ein Pallais, welches 52 Vj Fuss lang, 16V„ Fuss breit und 20 Fuss bocli war, ohne dass durch dic Last des Daches, welches gleichfalls aus Eis bestand, das Unterste des Gebáudes im mindesten wfire verletzt worden. Die Eisstiicken aus dem V. 4.
Eis.
413 Flusse wurden
nach Erforderniss ausgehauen, vetziert and nach den Regein der Baukunst an eínander gesetzt. Vor dcm Pallais standen 6 Kanonen vod Eis, die auf der Drehbank gemacht waren, mit íhreii Lavetteo iind Rádern ebenfalU von Eis, und zwei Mórser, die ebea waren. Die Kano80, wie die gegosseneo, gearbeitet nen hatten die Grosse der Sechspfúnder, welche eewóhoPul\er geladen werden; man lud sie lich mit 3 Pfund nur mit '/^ Pfund, uad brachte eine Kiigel von gestopftem Hanf, bisweilen auch eine eiserne hínein. Die Kugel durchbohrte in einer Entfernung von 60 Schritten eín Bret v.n rwei Zoll Dicke. Das Eis dc- Kanonen kon ite nicht viel uber 3 4 Zoll dicke sein, und dennoch vjder-
—
stand
es der Explosion.**
Znélka
51.
V. 4. ^Bochonupas." Sro^t. Lih. Ziegler^ v Prvoti-
nách
r.
1813. L.
2.9.
str.
114.
Kde
obšírné vypsání
se
zde j«n néco : „Bochonupas neboli jedovatý sumách na ostrove Jávé v Asii. Roste na výsp Jávé, bez mála 27 mil od msta Bataa 14 od Suracharty, kdež císa dvorem jest. Pole vie, tohoto stromu nalézá,
okolo
nho
desíti
i
z
nélioi
dvanáctí mil jsou naskrze neúrodná
:
pohlední na planiny se všech stran strašlivé. Malayský knz pebývá kde cesta jest nejsnadnjší od nho se zloincové pro drahý jed, v kterémž špice vypravují :
vojenských zbraní
smáeny
menitý užitek pináší.
Ten jed
sbírají
odsouzeni.
toliko
Ze sedmi
bývají a
Záleží ti
z
kterýž císai zna-
gumy
zloinci,
set zloincfl
tekoucí
kteíž jen
jsou
22
kúry.
e
k smíti
se navrátilo.
Jedovatý strom ten roste na behu potoku, jest prostední výšky, ma 5 6 mladých stromk okolo sebe.
—
Zem, kde
roste,
mil
nespatíme
ostatky mrtvin pikryta
pti
osmi mnozi jisti, že ve vodácii té krajiny ani rybiky ncni, ani myši ani erva tam nevydéti, a ptáci k tomu stromu piletice, jak nile je páry jeho zastihnou, spadnou a umrou ** vzdálí
žádného
živého
:
tvoru,
i
a
414 V. 9, „Tamerlan" aneb i Timur, Timur-Leng 1. j. kulhavý Timur zvaný, povéstuý svétoborec, plenitel mést a krajin, a podmanítel národ v Asii, naroz. r. 1336. On sám se mél za potomka slavného ingišcháoa, dle Byl mongolským Emijiných pak byl synem pastýe.
mst
rem, potom nejvyšším panovníkem, ml sídlo v Samarkand. Vybojoval Persko, prostední Asii a ludostan. Jeho ukrutnost a vylévání krve neznalo žádných mezí. Jeho nejvtší radost byla, vysoké hromady z odlatých hlav
n
pemožených nepátel
nakopiti
a
dáti
na
se dívati.
V.
„Milevu."
10.
der Verben, der Amselfelder-Schlacht begrússen, daiir, ihrem
zu lassen
;
Th.
Srov.
Volkslieder
T. liess
I.
S.
v.
Jakob,
XXXIV.
^Nach
A.
L.
Bajaseth die
Zarin Militza
warb um ihre Tochter und versprach ihr Sohn Stephan Lasarevic, seines Vaters Erbe
freilich
mit der Bediiigung cines bedeutenden
und der Theilnahme an allen seinen Kriegen. Die Zarin rief díe hohe Geistlichkeit zusammen, daruber zu berathschlagen, und es ward beschlosseu, die Jungirau fiir den Glauben und die Erhaltung ihres Hauses zu opfern. Die schóne Milewa ward iibergeben, und geliel dem Sultán so sehr, dass ihr bald die zweideutige Ehre ward, zu seiner Lieblingsgemahlin erhoben zu Tributs,
werden.''
—
Srov.
Chalcocondylas,
ap.
Stritter.
III. p.
1161 1112. Paiazites (Bajazet) pervenit Uucram (olim Ancyra nunc Angori), Phrygiae urbem. Ibi cum exercitu erat et Temircs (Timur) bellm promovens contra Mysiam, animo agitans bello petere Prusam, regiam Paiazitis sedem. Pugna ad multum diei est protracta. Paiazites captus et reliqui pno omneš Paiazitis duces. Captus et Moses. Nec tamen quidquam periculi passi šunt, uisi quod vestibus šunt spoliati. Etenini Moses videbatur reliquis
praestautior
robore:
proinde
eum circum-
ductum secm iu custris habuit, victum miuistrans. Paiazitis uxor in hostium manus venit Prusae. Nam iucursiouem etiam in Prusam fecerunt, et gynaeceum inde rapu«ruut. Eleazari iiliam, Paiazitis uxorem, rapientes abduxerunt ad regem.
—
Etiam ístam iojuriam Temires Paia-
415 žiti
Ut enim
fecit.
prae
caeleris
secm
in
Eleazari
castris
Paiazitis
ftlia,
amore
ardentissimo
uxor,
qaam
complectebatur,
sempere Labebat,
captiva
adducta
et
est
ad Teaiirem, jussa est in couspectu maiti sui vÍDum Hinc Paiazites ira accensus, in hnec verba prorupit: Neque paterno, nequo niaterno tuo genere digna facis. Cum euim uatus sis ex parentibus idiotis, et inglo-
infundere.
riis
pauperibusque, liaud
regum
iosnltare Ist.
nar. Slav.
liberis
Kn.
est,
uxoribus."
Vlil, G.
krovoprolitii gordosti
stvo bo jego pobilo
decurum
tibi
et
aicy mnogom
J.
„Po
§. 3.
7.
adeo turpiter
Srov.
Bajazitovy sokrušišasja rogi,
sam
razoguanno,
i
Yoju suprugoju svojeju v
rulii
dostalsja
Bajazit
z
voinMile-
Tamerlanu
živ
;
psami pod trapezoju jego krošooini sobiral, a supruga jeho dši Lazarja Carja knjaza Mileva do pojasa obnažcnna suši pitije podnosila. Laonik Kn. 3. sir. 105." Prusa jest msto v Bylhinii u koen Olympu svjazan
s
i
u reky Hypius, nyní
Brusa
sluje
Znlka V. 9.
^Ismael." Srov.
Bursa.
52.
>St.
Pilaíka,
píbhy
od
„Vpád Turkv do uherské zem pihodil se za asu Leopolda I. píjmím Velikého, pod jehožto panováním (1660 1663) vezír, aneb nejvyšší vojska tureckého vdce, pres Ostihom a Parkan k Tabl.
str,
41.
S.9.
—
Movým
Zámkm
ského,
Izmacle,
pitáhl s
osmi
okolí ve zpuštní uvedl,
a
jich tisíci
dobýval. Basu pak Damašza
vypravil.
Váb, Tento
své vojsko na dva díly rozdlil,
pritáh,
z
aby Považské ke Frajšláku uichžto jeden
ku Prešporku, druhý pak za Bílé Gory (Tatry, od Stupavy až do Trenín bíle Hcry šlovou), obojí pak tuto vojsko, kudy šlo, všecko ohném pálilo, lid meem hubilo, msta vsi v poušt jen a šmah uvozuje, Poznamenali muži tehdejších vpád tureckých povdomí, že c Trenanské, [Silrauské (Turanské) a t. d. stolice pres 1 50 tisíc duší do zajetí tureckého a tatarského se
—
i
dostalo."
Belius,
Not,
Hung.
IV.
p.
467.
„Ullima,
416 eaque omniom atrocíssima clades Tatarisque
illata
quos cum 25
;
traieceront, diviso
onem
Don aate
io
bac ora
igoi
bifariam
Agmen
invaduDt.
apertam
exercítu,
quam
efTudit
ferroque.
omnia
aetatis
lat regi-
Vago grassatum,
quaota
omoi decedeote
sexusque
multitudo
aequit
Dici
1663 a Tucisr amnem Vagum
A.
alterum adverso
Horaviam se
oppidanorum
hoste,
foit
tníllibus
pervastata
desiderata."
fuerit
V.
10.
„Pod Rákocím"
Jiím,
cili
starším,
jeni
rozdílný jest od pozdjšího Františka.
Znlka
53.
„Tech soudc:* jejich jména jsou Mínos, (esky Radamáš), kteí Merotovi
V. 6,
Aescus, Rhadamanthus
Plutonovi poddáni stín od Cbarooa byli a losy doplavených rozsuzovali. Byli synové Perunovi. V. 7. „JuDona" anebo Juno, manželka Jupiterova, pro její dlouhý hnv proti Trojanm zuivý Jupiter ji ili
v
povtí
na zlatý
etz
obsil.
Srov,
Homeri
Iliad.
15. 18.
Znlka V. 3. bílého, u
Ant.
p.
13.
„Bélku."
chlupatého
Blko
znaí
ováckého
psa.
Siovákflm Viz
jeho
velikého,
vypsáni
Budae 1804. sedulum ovium custodem agit, agnel-
Szirmay, Hungaria
^Canis hic
54.
in
Parabolis,
grege aberrantes ad matres compellit, tenellas quoproles amat; e centra furem suspectum, naturali piam ínstiuctu observat." Bludné jest co tam Szírmay praví „canis hic Hungaricu8(?) probabilíus cum Hungaria in Pannoaiam venisse videtur,'^ a pak „illud in cane pecuHungarum non adbaeliare, quod alteri nationi praeter los
a
reat." a
Bílá
barva
nejobyejnjší
ps
i
jsou slovenská, Lapag, Tísa, Dunaj
tohoto psa ukazuje na snžné Tatry, nejsiarodávnéjsi jména v Uhrích tchto k. a
p. t.
Bodrý, Bodrok, Muška, Revag, d.
4t7
^Frank kmen."
V. 7.
Adm.
Irn. C.
Srov.
ali(|uot
Chrobali Francis
incolenffs in
„Per
'^f).
Const. Porplujr.
etiam
antios
suhjiciebanlur.
ipsos cnidelitale utebantur Franci,
ut
De
Dalmatiani
Tatiln
oiitem
lactontes
adliuc
pueros occidenles, caiiibus objicereot." Dagohert byl králem Frank, o nmi Fredeg. C. 67. „Sicbaríus (posel Dagobirtn) dixit Samoni non est possihiie
eoriini
:
Dei servi,
ul Christiani,
cum
canibus (Slavis) amicitias
colant. Dagobertus siiperbiter jiibet de nniverso regno Austrasíorum contia Winidos movere exercitiim."
Znlka
5(5.
„Švédským trunkem."
V. 4.
Srov.
Univ.
Grosses.
Lex. bei Zedleni, B. 36. S. 72. „Schwedischer Trunk war in dem SOjiibngen Kriego eine Art der Torlur, welclie sie
dic
stinkendes
Soldateri
iinliiMnilierzigen
nebnilícli
ibreii
Feinden,
und
aiicli
durch
Jiislpfiilzen-Wassíer
wena
erliinden,
woiil ciiieii
Freundeii.,
Trichler
in
den Hals gegosseii, uud wenn dem armen Patienlen der Leib davon angeschwollen, ihnen hernách mit dem Fuss
darau
gelrelten, liuhen,
ir<>(|iiall
steckt
haben."
V.
T.
„Gottiried."
12.
133.
S.
I.
ging
und auf solche Art die Leute so langc Geld versie bekannt, wo ihr sie
bis
mil einer
Flolte
Gebhardi Gesch.
Srov.
„(íotlfrid.
d.
danisch-sndjiitisciir
nach dem
Obotritisclieii
W.
Kiinig,
Strande,
Godlaiben (Godoljub), eirien Obodrifischcn Milregenten erdrosselii, s.mdle Meocbelmorder aus, um den ilini iiirchlbaren Trasiko (Drážko ) belagerle
ans
einige
der Heibe
Sfinnu Tode
Sciilósser,
der
erloscii
liess
Lebendigen dns
hinwegzuschaneti.
Mit
K('Miiírreirb."
Znlka
57.
Srov. Chvonica Slavor. apud Lin„Zwenlopolk occisus est dole cujnsdam llolseti cui nonien Dason (u llelmolda Paso), et remansil lilius Zwineke (|iii postea inkTÍectus est apud KrlhcnV.
denb.
C.
7.
„Oaso."
17.
Kollárovy spisy
II.
*'
418 88. Srov. Lútzow. Gesch. v. Meklenb. S. „Der wilde holsteiuische Raubritter Daso uberfiel Zwenlibold in sciiier Burg Kiibek 1129, und liess auch bí>ld darauf dessen Sohn Zwiniko zu Artlenburg umbrÍDgen
burg."
1130."
Znlka V.
Sam.
„Vendy
11.
§. 10.
„Haberem mulla
inincis,
de Sorbis, Uchris,
magnam
iniquitatis
erus in speculo C.
10.
admissi
omnibus,
existimatíonis
ut fidei, ita
Macula
etiam posterís bae-
Germanorum quoque.
exciudantur
postulát Leonbardus Schritsmei-
39." Krantzií
Qaest.
polit.
„Etsi fundus
relíquís
Saltem iugemisco
Collegia opificum
in
errore
admittantur,
et
propago.
Cujus majores
Quem morem 7.
addarem de Slavis Dale-
Polabis
fecerunt jacturam.
Tanta quidem, ut
non
quae
slavica
stirpe
a
gentis.
sorti
sit.
z cech." Srov. Coyi. Bes Slavicae, Witeb. 1670
vytvírali
Schvrzfleisch, et Liebe.,
quibis sua
58.
sit
Vaud.
L.
Vandalicus, in Rugia, Lubica
omne tamen nomen Vandalicum ita habuSaxones exosum, ut nou patereutur in suis Collegiis et societatibus quemvis esse, qui non sit atque Rostokio, erunt advenae
ortus parentibus Teutonicis, idque sacramentis extorquent
ab
iis
quos suscipiunt. Magna gentis
soIo exturbata, habitare
et
in
ipsis
vivere !"
nativis
suis
—
Ch.
injuria
!
quae patrio
sedibus non sinitur
H. Hanning,
Vorr.
zum
„Man hat die Vocab. Vend. v Dobr. Slovance, p. 6. Obotritten und andere Wenden nach etlichmaliger Ueberwáltigung endlich so tief herunter geworfen, dass mao indem mnn sie von allen sie fast fur unehrlich erklárt, ehrlichen Ziinrten und Gilden ansgeschlosscu und zu keinen biirgerlichen Dignitáten und VViirden gelangen lassen und solcher Geslalt auf alle Weise und Wege verbiitet, dáss sie nicht wieder emporsteigen móchteu." Sam. Grosser,
Lausitzer
Merkw.
Leipz. u Budiš.
„Eben so ging
es mit der Beschimpfung her.
nischen (auch
christlichen)
Wenden wurden
Dignitáten ausgeschlossen, sogar,
1714.
Die heid-
von
allen
dass ihre Kinder auch
419 láhig
nicht
Kuuste zu
und
Lebi-Briefeii
lauge
weDdischer Slav. Sprache in
Uiig.
Jahrg.
14.
solii
die
Stiick
>vurde die
Zeit
in
Forniul
geschweige den tíeburtseingeruckt,
uud Versuch eiuer Gescli. d. iu den Anzeigen uus K. K. Erbl. „Naclidem die Deutschen in Neu-
Lehrling gutes Natioti
iiiclit
III.
Dalier
lernen.
dass ein solcher
Handwerke,
wurden
geachlet
deiiii
deiitsclien
Gebluts
sei."
Oberhand behielten, sucliten sie auf alle Weise Wenigstens Slovaken ilirer Freilieit zu beraubeii. die
80 weit hatlen sie
scbon
es
gebracht,
dass derjenige,
der nicht einen deutschen Namcn gehabt hat, zwar ein Ringhaus kaufen, aber das Recht nicht hatle Bier, Wein
und Brandlwein zu verkaufen." Schwartners Slatist. v, Ung. I. p. 126. „Die Deutschen (in Deutschland) weigerten sich einen Knaben das Handwvrk zu lehren, der nicht beweisen konnto, dass er von freieu und deutschen einem keuscheu Eltern und nicht wendischer Art, aus Im Jahre 1608 gab Ehebett erzeugt und geboren sei. ein weises gerechles Landes-Geselz den Slaven vollkommen gleiches Búrger- und Zunftrecht in den Stádten des ungrischeu Reichs mit den Deutschen und Neusohl biisste fiir seine laute Unzufriedenheit mit dieser, den Slaven gúnstigen Verordnung, Kraft eines andern Gesetzes im J. 1613 mit 2000 Gulden." Srov. J. P. Ludewig, Dissert. inaug de Opifice exule in Pa(/is, Respondente G. M. Bonhoejer, Hallae 1739. in 4. p. 35. V. 14. jjHaniburg." Srov. Dobrovský, Reise nach „Die Hamburger legten ihren allea Schwedeny S. 13. Hass gegen die Wenden dadurch an Tag, dass sie ihre nach einer plattdeutschen Eidosformel neuen Burger dieser schworen lassen, dass sie keine Wenden seien Hass hat nun auch nach Ansrotlung aller Wenden in ." ihrer Nachbarscbaft keiuen wirklichen Gegenstand mehr ;
V. 14. „Lubek, Luneburg, Barth." Srov. Gebhardi „Die deutschen Colonisten behandelten die Wenden als Erbfeinde, litten keine in ihren Dorfern,
I.
S. 14.
schlossen
sie
ferner
oder gaben ihneu
aus, allen llandwerksgiliien von besondere Innuug. zu der sich
eine
27*
420 Deulscher
keín in
Pommern
liessen
iliren
in
B. Die Wendschláchter zu Barth Grobbecker in Liinneburg. Sie Geburtsbriefen selbst ía den sogenann-
hielt
und
z.
:
die
wendischen Hansestadteu (Liibeck), die doch den wendischen Namen nicht fúr schimpflicU hielten, sorgf<ig bemerken, dass unter ihren Vorellern kein Wendc ten
gewesen
sei.
Znlka
59.
„Susti z banské Štyavnyce." Srov. SchwartUng. T. I, p. 126. „Noch im J. 1554 musste der lóbliche Magistrát der Bergstadt Scbemnitz die ehrbare Schusterzunft freundlich bitlen, es eiuem ehrsamen Ratb zu Gefallen zu tbun und einen verstossenen V. 8.
ners Statist. v.
Winden
auf Lebezeit
(Slaven)
aber solíte kein
aufgenommen Protccolls."
Windt
werden. Math.
processit, ut nihil
Worte
Belii,
„Eo usque Saxonuni
zu
zu evvigen Not.
des
gedulden,
nachraals
Zeiten
die
in
Schemnitzer
Huiig.
T.
4.
p.
Zech Sladt
571.
Sehemnicii adversus Slavos odíum
dubitariiit
senatus consulta
edere, qui-
non solum, sed etiam, si iis quoquomodo potiretur, a civicorum niunerum adininistratione, severissime arcerentur. Patrm hanc sanctionem, mira contentiono, adcuratione autem plus quam Lycurgica, bus
a
jure capiendae civitalis
posteri observabant.
Enim vero, nec ad
vilíssima opiticum
contubernia, fas putabant, Slavos admittere,
quam
solertis-
simmae gentis aversationem, usque ad seculi decimi sexti exordia mordicus tenuere Saxones. Dabo severitatis eias insignia documento, quac ex pubiicis tabulis depromta, Josephus l^icliterus, urhurarius Scheiunitziensis, nobiscum Anno 1551 die 13. Sept. Ist den Scliucommunicavit. stern zugelassen worden, dass sie zur Verhiilung mehreres Zanks, keinen Wenden in ibre Zecbe nehmen sollen. Anno 1554. d. 19. Januar. Ist der Scliuster Zecbe wegen den Slatky Schuster, so Wendiscber Nation gewesen, Bescbeid erfolget: dieweil er Slatky von der Zech
aDguommen,
ehe sie die Freiheil bekommen;
so
solleo
421 síe
inem
ihm
elirsamcn
VVende
Ralh so
zu ewigen
Zeileii
—
Mnozí hoekují banských mésiech Stávnici u slovanská se rozmáhá. den."
milý Bože
byla,
že
nmina,
kých
krajin
die
iri
nad
Kdyby
že
e
to
Slaveninu
vytiskla
k.
und
soli
kein
tchto
dvou
nmecká
mizí
v
skutené pravda
i
mst,
jednotlivých
z
tiiuD,
geuommen wer-
Zech
lim,
Bystrici
a
aber
naclimals
:
nemají-li Slávové více
!
ne
zu Gefallen
víel
gediilden
auf Lebeiizeit
píin hoekovati,
ale
z
celých veli-
p.
z
Pomoanska.
Polabská, Srbska, Mišn, KoryA( to mlením pomineme, že aspo drahná ást z tchto Saských piputovanc do banských tchto mést, krom toho pí^vodn ponmili Slavové byli. z
Braniborska, z Lužic, z
lan,
Štýrska a
t.
d.
Viz Andr. EufjelliaH^ Prachtwerke der Unterwelt, Wien 1828. Th. 3. p. S. „Andere vermuthen, Kremnitz und Scbemnitz stammen von den Ortscbaften Krimnitz und Schininilz
leisse
her,
welche
liegen,
(teren
gebr;uht haben."
I
in Sachsen im Erzgebirge an der Emigraulcn die Benennuug hielier
Krimnitz
i
Skek Fejcr,
slavská jména.
Schimnilz
liumícb,
i
Pleisse jsou
Caplovi
a
jim
Nmc
a Maar v Uhích, podobných, o slovakyzování proti jest prázný hlas do vtra, štváni jest zlomyslné ubohým Slovákm, Jak Slavové, jmenovité Slováci, snádkašcliví jsou co do ei jiných sousedních národu, zem toho bu(fte llanderburci, aneb tak eeni Oi>adi,
nmeckou osamotni
e
mluvicí,
v
Turanské
a
Nitranské
stolici,
prosted Slovák, rozsypané v jednotlivých mstekách a vesnících od mnoha století žijící, k. p. Nmecké Pravno, Skleno, Horní Šlubn, Vicko, Jasenová,
u
iladviga a
t.
d.
jejichž
ei
se Slováci
zdejší
až
posavad ani jen nedotkli. Srov. Belius ^ot. Hunq. T. II. p. 3(16. „Germani Thurocienses colunt vicos Turtsek, Neustub(Mi, Gleser Hoy, Jaszenova, Hadwiga, BrieMaxime proclive est originem eorum sztya el Vritzko. ad Su.xones reerre, qui montanas urbes condiderunt. Ostatn jméno erte linguam Slavicam raro adiscunt.'^ msta Sfávnice psáno jest v této znlce tak, jako je taméjší,
vajii.
mkkých
liter
iNnii v>slovuji,
vbec totiž
nikde ve slovenin ueužiIvid Slyuviiyc
422
Znlka „Handerbure."
V. 2.
Nmci
v Turcanské,
nkteí
Haaderburci
Nitranské dílem
as
od starodávných vící, jež
60.
bydlící
slují Slovákm Tkovské stolici
náeí
nemotorné
a
potomky
za
i
Qua*!''
mlu-
považují.
V. „Nu bos byli gaydy ?" Výpovd, kterou 7. Handerburci tak asto opakují, že je Slováci jí škádlíDle domnní nkterých znamená to vají a pekárají. prý tolik co Bas, Fidel, Geige neb kejdy (dudy"). V. 9. „Krikeháj" ves nedaleko od Kremnice, a odtud tito i Krikehájcané jako hnízdo Handerburcfi,
Gem, Ung. I. S. 206. „Die den Gebirgen des Neutraer, des Barscher und des Thuróczer Comitat, sprechen ein sonderbares Kauderwelsch, z. B. Grimpele ist ihnenein Slickl, MiscaSrov.
slují.
Krikehajer
pala ein
Csaplovies,
in
Fiilieri,
ein
Fressbrettal
Jméno Handerhurc
LofTel."
od zpsobu
mluvení
Srov. Belii,
Not.
ili
Hung.
dubia aetate Comitatui Thurocziensi etiamsi sibi
velint;
eorum
in
ad Quados
reliquias
originem
omni aclionum genere,
Amant
insuaves.
Slavos
queant
testantes ea
quam
sint
apprehenderunt, tam
qui
his,
sit
cum
est,
quid
barritus
conferendus
illis
ad Gothos
alii
referunt.
Inficeti
šunt
cumprimís ad conversandum
et
praeterea
slavicani
iotelligere,
dicunt aliqui,
eorum
dolos,
quibus
vehementer
circumvenire,
re,
erte linguam
opus serrao
šunt, quoties
Dillicile
illati.
audias,
loquentes
conjectatione
ut
insveti
Gepidarum
est. alii
attentissime
Fresshólzal ein
Teller,
Krikehajc povstalo snad kikáni a burcováni jazykem. T. II. p. 306. „Germani, a
si
accolas placent,
sibi
ab ea natione animo alieno.
raro addiscunt, aut
male eam
si
pronunciant,
quid ut
ejus
murmur
edere eos crederes, noa loqui."
Zn Ika V.
11.
Mem. Pr.
„Bindisch Kirpel."
61. Srov, Lad.
Barholom.
Csetnek. p. 46. „Germani (Góinorieiises') in vicinos Slavos, quibus Beoden, et per loiitemlum Bindi-
433 dicuntur."
sche Kirpl dicunt, 'S'. 62. d. Slav.
odio
Quaden-Deutsche
nennt,
wie Nachharn
seinea slowakisclicti
icli
einen Bindisclien|Kírpl/<
Naše Rozpravy str. '2Hi>. Tito jsou víším dílem horníci a kovkopové.
Znlka V. 3. „Svihlika" týrka, als Anhanij
Srov.
1821. S. 86. „Švihiika, máš svildíku V spriclist
^1.
Gram.
der
zu
dle
Hantýrce J.
íesko-
cíli
Han-
Piichniaijer
d.
deutsche deulscli ?
dii
Nmci
Quadšti
62.
tak sluje v
ei nmina.
Uobscliaiier
aus Erlahruní^weiss,
Srov.
zlodjské
Sa/aík Abk.
Srov.
Mctzenseifer oder
„Der
Ziy.
sp. Prag
Spraclic
—
kou-
;
Švililík
ein
Deiilscher."
V. Jasaní,
v
10.
„Z
Levoe." Srov. 1828 Sv.
Casop. Mas.
Ondr. lí.
atr.
Kuchaského 131.
^ Cesta
moje vážná jest vzlileilem jazykoipylným a národopisným. Stav jmenovit liusiiákilv oplakniiý. Všecky zdejší Slovany snaží se Nmci ziiémiti a Madui zmaJuriti. V Levoi povídáno mi výslovn die sclilavakische Spraclie soli aiiSgerottet werden !^ V. 14. „Hrachem.'* Srov. K. G. Windisch. Geoyr. des K. Uny. Th. li. S. U. ,,Die Erbsen, welche nm Leutschan (Levoe ve Spiši) wachsen, sind von besouderer Grosse und Giite.'* :
Znlka „Svední
()5.
Sasúm." Srov. Alex. Parízek. 1782. 6. 168. „Im Jahre 163t kam der Kulirfiirsl voo Suchsea Joh. Georg nach Praj; und liess viele Koslbarkeiten, die er in dem Praper Schlosse land, uuí" melir iiis 50 Wuiren nndi Uresden wetffiihren. Die Sciiwcden machten es unler FerV. 8.
Gesch. Bok.
Zweite
dinand in. auch
a
Aujt.
niclit
dige und grosstenthcils
besser.
Nicht nur die
aus altea
merkwur-
Handscbriften beste-
hende Wittingaucr Bibliothek, sondern auch
alie
Gemalde und
wurden von
zuriukjfelnsstMio
Kunststiicke
iibrigen
424 ihnen nach Scluveden nielt,
theils
wo
gebracht,
sie
zerstiím-
tlieils
Do„Zu Stralsund
an auswartige Hófe verkauft wurden."
brovský, Reise
nach
Schweden
S.
34.
Anzakl von damals erbeunoch íd Verschlágen Ijegen, und díe vvahrscheiulich fiir Stockliolm bestinimt waren zufálliger Weise zuriickbliebeD. S. 162. Codicibiis quid te jactas Stockholma Boeiuis ?' Jan Beckovský, v asopisu Musej. tetí roní bh, Sv. I sir. 105. 106. Švédové z hradu menšilio z mésta Pražského do 7 iniliíou vyvezli bohatstva. kláštery Švédové kostely loupili, z císaské umlecké komory všechny drahé vci, také z knihárny všechny knihy pobrali, zlost nepátelskou provozujíce, a všechny koisti do Sved poslali." J. Jungmanu, hist. lit. str. 321. „Alaximiliun do Prahy vtrhl, do Bavor se odebral, kamž 1500 voz pokladli a skvostnosti fceských zavésti kázal. Sasici Str. 322, vpadli do Cech. eské bohatstvo a památky mnohé do Sas po Labí vozino. Švédové pod Bannorem Cechy lenili. Kónigsmark bibliotheky a vše co drahého nalezl do Sved poslal." Brechtold a Fresl, Boslliná, str. 10 ,, Pkná díla malislvi a ezbárstvi z toho stavitelství, než veku v echách a nejvíce v Praze se shledají, mýlím se toliko stavitelství mám íci, v Drážanech. Stokholui a ve Vídni, no v Praze, musíme ostatní hledati. Co vzteklosl bojovníka švédského nezahladíla to bylo odvezeno, a opravdov Saši a Sved nemli nikdy tolik píležitosti, tolik vcí drahých a umleckých naje* dnou loupiti konali to statn a zstavili nám zde holé a ledva upomenuti oplakání hodné, že jsme tolik mli. Tato koist skvostná potom kabinety v Drážanech a Stokholmu naplnila, a ostatky toho ztroskotání drahého obrazovnu císaskou ve Vídni ozdobují.'' soli
lefen
noch eine
Biicbeni,
betriiclitliche
vermuthlich
—
i
i
i
—
!
—
—
i
:
Znlka V. 7.
Par. p. 41. Uispauiarum
66.
„Pivoda" Srov. Atit. Szirmay^ Hung. m ,,Cum anno 1700 post obitum Caroli K. regis,
iutuitu
successionis
Hispanicae. acre
425 bellm
Aujfuslas dotnos
inliT
Pivodaucx
exarsissel, virlale
Volonum,
praeda
ex
i|(ii
Burhonicam
et
Lyptoveiisi
dignitalem
(ribuni
inilitarioad
Austriacam
Coniilalii
vivereiil,
hostili
oriiindus
cluclalus in
Corpus
lltingraría
ex laece populi conscripsil. ciii ai^mini cum stipendia uun solvereiitur, praedae ajtcm bostilis modus non admudum suppeteret, omni suppellcctilí castrensi destittura in proverbium apud Hungaros (et Sjavos) abivit Pivoda Heyeuientye, bc dobja, sn iásluja (Pivoduv pluk nemá ani hubnu aui korouhve), el cum pro tcnturiis linteamenta cxpansa haberet, etia.n Pcnyva-liada dícebaInr." Slováci .iž posud zpivaji v jedné národní písni ; „Ten Pivodu náš kapitán Platíu by nás, ništ nemá sám Jeho mundjur otrhaný :
:
A V.
Hájka
ský. Srov.
ský, jenž byl
ský
a
tu
koiia
^Otte.u"
9.
mu
šklbú
Otlo
t,
1279.
r.
vraný."
Dlouliý,
„Olta
krále Otokara,
švai!;r
Cechy
shromáždiv
mluvil
Murlirab
Markrab
branibor-
Brambur-
pijev na hrud Pražk nim tato slova :
víte, co jest byt král Otokar, pán váš. Cecilové míli Ale ponvadž padl a zahynul, a mládeneek (syn jeho) na tento as let maje 9. vám ani sob rady dáti neumí, slušné jest. abych jemu jako sirotku já vy pomoc !
i
Cechové, pokoje žádostiví k tomu svolili a Ottovi Václava ku zpravováni a opatro>ání poruili, V tom markrab maje již ddice eského všecky Cechy ve své moci: tajné a rychle poslal k císai Rudolfovi aby shromážd Nmcv, jakž mflž nejvtší poet míti. ku Praze se obrátil, a on markrab že chce s Cechy uinili.
i
nmu
proti
sky
lak,
také aby vládli
až
až
aby
na Bílou Horu vyjeti a potkati tu
zahynul, na
vky.
se vojen-
ten dédic Cechové zbiti a tu zemi aby iNmci osadili o jí Léta 1281 kázal Markrab Oram-
vsickni
byli
i
burský. zlý spr.ivce eské zem povolati ped sebe na bradé Pražském Kunhuty manželky ni-Kdy (Mokarovy a
Václava
syna
jejího,
kázal je na vAz tajné vézti,
ddice
vsaditi
Cechy
a
na
služi-hníky
eského, hrad jenž jicíi
a
v
loiu hned
Bt-zdézy slovo
odlouiv
dal jim
za
436
Nmce, pikázav
eledíny I
vezli jsou
i
tma
trápila.
žádný
jejího
na
aby jich pilo ostibaly. jim, chatrném odvu ano je veliká zima Jaký pak plá byl od královny i od syua toho nemž vypraviti. Když jsou je pak
je
v
Bezdzy pivezli, po 1383 Otto správce
nmeku
ztenka jim
dávali.
jistí
poruník Václava, vzav patnáct tisíc hiven stíbrných z bern obecné, ješt lakomstvím jsa veden dvadcet tisíc hiven stíbrných od téhož Václava za své spravování požádal." Co to bylo za spravování krajiny, vypisuje Hájek takto: „Otta Bramburský Léta
a
Prahy a Nmci ustavin za ním z nmeckých zemí bželi a eskou zemí jako mouchy naplnil. Zloupeni jsou všickni klášterové kostelové, také i farní pijel do
i
vsi,
koové,
krávy
i
jiní
dobytkové
pobráni,
nkteré
pak vsi netoliko vybrány ale i spáleny. Biskup Bramburský Eberhard kázal svým Nmcm, aby se v houfích po vší zemi rozešli a všecky Cechy hubili a mordovali. Cechové to slyšíce, ti kteí ve všech neohrazených bydleli, opustivše své píbytky s ženami, dtmi a s dobytky v hustých lesích a skrýších obývali, tak dlouho až zima pišla a snhové spadli, tu je teprv Nmci jako slední
zv
psí
lesní
vyhledali a jímali, loupili, svláeli,
muili rozlinými mukami, chtíc od nicii penz Srov. Kralodv. Rpis. báse „Beneš Hermanov."
„Korydon"
V. 10.
lovk
u
Slovák
veliký a
míti.'*
nezpsobný
zastobohovanec anea zabohovauec, zakletý, zlosurový lovk.
:
eený,
Znlka
67.
Srov. Psaní Karla mésta Holomouce r. 1610. v Slovesnosti Jungmann. str. 241. „Zprávu Vaši jsem verejšího dne od vyslaných Vašich dostal, a na tom se nemálo zastavil, že takové psaní ne toliko proti V.
11.
z
obyeji
zem
vlastnímu ježto víte a
vlastní
„Rada
Zerotina
staršího
Holomouce"
rad
—
a úadu mému, než také proti Vašemu zpsobu, nmeckým jazykem uinno jest dobe, že v této zemi jazyk svj obzvláštní máme, za který se vám stydli uic neni potebí:
:
427 nébrž stydli bychom se slušn za to musili, kdybycliom se lobo dopustili, aby týž jazyk náš pirozený, lak
rozšíený ml od cizího jazyku akoli sem byl z poátku na tom, abych Vám na takové psaní žádné odpovdi nedal, však prolilédaje k vci, o kterouž initi jest, na len as od sve'ho práva sem upustil, s tou však pi ton» abyste my navýhradou a Vám uinným naponienulím potom jazykem v te'lo zemi obvyklým, a n;im Moravanm starožitný
ácný,
vytisknut
a
Proež
býti.
:
pirozeným a
psávali;
odsílámo na 120.
—
str.
Múza,
spisy
následující
—
25.
str.
—
—
65.
sir.
Vršovci,
slov.
Tablic,
:
Noviny
Slnré
481.
2(18.
S.
88.
11. „Zbojník dvanáctero." Kdoby chll sieji tchto zbojnících, zvlášt o Janošíkovi, toho
V.
ísli o
I.
mále."
iiíiiiili
Znlka
Tatran.
pedním
což slušn nad jiné, jsouce
mstem tlo zem,
hlavním
Šalai-ik,
Csaplovics, Gem. v. Unsr. Th. Kalcndái- na
Fejérpalíiky,
18.31.
r.
1832. V.
„Moravský Deblin." Srov. Hájek, Kron. „Pineseny jsou noviny do Cech královi Janovi,
13.
I'il2.
r.
Morav
žehy v dové.
do Brna, škody
jel
a
veliké
táhnouti
a
jej
loupežníky
skrze
Jan
Král
vojsko
sebrav
a
k
nm
na
Moravy,
jemu se dávaje nu
muž
zprávu, že jest
vcem
loupežným
že jej
do
se
tu jemu povdíno, že Fridrich z Ueblina kázal naíi hned loupežem iní. Král písn dobývali. Fridrich znamenav, že
se neobráni, poslal ku králi,
Král maje o
neá-
se rozliní
dáli
pustil
chce
milost
vždycky pijíti
hotový,
ale
vci
v své
hrady
milost.
nestálý
vzkázal jemu,
jeho
všecky
zboiti." V.
12.
Huss. Kr.
eský
T.
I.
S.
Tista."
271.
Leufnut, Gesrh. dex
Srov. ,,ln
dem
Pilsncr
Kreise,
auf
einem hohen, von allen Seiten steilen, nnd daher tast unersteífriichen Berg lag eine Festuntr, worauF ein gewisser Edclmann aus einer alten Familie, dnbei ober ein
beriicliti^ter
Strassenrauber,
Namens
Joliann
Tysla
428 wohnte." Hájek ic, jenž byl na vozoval
1418.
r.
pimd,
„Jan Tysla Vršovský z Sedloupeže v (Jcchach pro-
veliké
nkteré zemany na
a
Ivrzech vybíjel.'^
jich
Sommersburg, Scripíodle Sancti „In 1720. p. 93. Blasii, ViUsch, qui fuit magnas raptor et spoliator Vratislaviensium, prope oppidum Neustadt suspensus fuif." V.
^Vílíš."
13.
res rer.
Srov. Fr.
Lips.
Siles.
Znlka
71.
„Kyklopi" aneb Cíclopové byli tovaíšové Vulkana boha ohn a kováe, jenž spolu bohm zbroje, stely a t. d. kovali. Kyklopové byli jednoocí, vysoké a silné postavy. V. 6.
a pomocníci
V.
020.
r.
svých
Tuman, Kuman." Srov. Hájek. povolavši sobe tajn „Drahomíra služebník, vlastních brt
„Sviíiohlaví
14.
Kron.
(ivou
Kumana, jimž
nkteí
hlavy
svini
íkali,
ti
jsou
za znamení sviní hlavu, jich žádala aby na Tetin
nosili jeli,
a
pod zpsobem pátelství Lidmilu švekruši její aby jakž budou moci života zbavili, za to že jim veliké dary dáti chce. Oni jsouce pohané a dar žádostiví slíbili to
Tunian
uiniti,
vyrazili,
z
a
Kuman krevní
jejihojsou
lože
ji
nájemnicí,
stáhli,
Uumoe ji vláili, ped ložem obyej mla,
hrdle zavázavše po
kamenu hlavu
klekati
její
Tuman
a
k-ímen
o teu
Kumaii, pijevše
smrt svekniše
milé
jeji
velmi se gradovala
a
zlata
mnoho
a
dala.''
až
bili,
krvavé
dvée
pišli,
zavilí její
na jejím
na kterémž ona lu
jí
pivlekše,
krp
skákaly.
do Prahy oznámili Drahomíre
svaté
tm
Lidmily
nájemným Komenský, hist.
;
kterážto sly^eci
mordém Proliv,
stíbra
cirk.
ces.
vykonání vraždy píhodných nástroj, až našla dva opovážlivé joiiáky pedního rádu, Tumana a Kumana, kteíž svatou tu vdovu v kapie na modlitbáih našli, ruce na ni vztáhli, k zemi porazili, a rouchu z hlavy strhše v ústa vecpali str.
„Drahomíra
6.
hledala
k
i
non
a
tak
ji
udusili.
'^
429
Zuélk
72.
V. 8. „Putša a t. d." Srov. Nestor, Ljeqnst/. „Svjatopolk ispoloivsja bezzakonija Kainov 1015. prizva smysl priini, Priideže nošiju k Vyšegorodii otaj, Višegorodskije bojarci, ree iiii: Prijaite mi Putšu ue povdajuM nikomuže šedse ubiiite vsiem serzcem r.
i
i
i
!
mojego Borisa
bratra
i
Svjatopolk,
prikonali
Se
rek: s
sin)
ubicli
ku
lesiiju
dyšiišciu,
str.
'i 12.
kakobv
ubiti
že
liarjaga
i
Gijeba?
I
posla
Gorasjer
poslanyi
povar že Gljebov,
ime-
zaré^a Gijeba."
i
73.
pájeným." Srov. StaH Palackým v Praze 1829. „O takové obavné smrti z kže dení a „Trestem od
—
kul
Macfarfi
Fr.
vyd.
estt\
na
vstrkáni
posla dva
;
Znélka 6.
okajunnyi
pronze po zakunoprestupnikom Piitša,
Gijeba;
nem Torín, vzem nož,
V.
kola
na
vložiša
me,
izvlek
Okajanyi
Borisa,
Gljebu.
povelje Nborze zarznli
Letopisovc
i
uvidvže
;
jemu Borisi
Olp,
nn
Svjatopolk že okajanyi pemysliv
Jelovi, Ljaško.
Taiec,
šater,
jemu
jeju
imena
Sntže
serdcu.
Jedin
jejEfo.
nošiju
v
ješe dyšušu jako ješe jemu
pove/>oša,
obšcašas
ž« vskorie
pridoša
vertéšu
okajannii
ubiže
že
Oni
í
že
Puslariii
sotvorití.
prvé
nikdy
v
Ceciiácb
slýcbúno
Uher sem do Cecb pineseno." Srov. Freijm. Beinerk. V. 11. „Tót nem ember." „Der Nalioeines Ungars uber sein V. 1799. S. 56. nalstolz des Ungars ist von einem, ihn enlehrenden ^'aSo ist er nnter andern den Slaven tionalbass lieglcitef. nebylo, ale to jest
abiíeiieií:f,
iibrf
:
étel.
Wiille,
Tót
již
z
daber das Spricliwort, das er rit im Munde Bot nem fegyver, Kiisa nem neui ember :
Slav
(Der llirso
ist
ist
kein
Menscli,
keine Speise),"
Knittcl
Skindciel
ist
keine
lcblo básní
rozpomíná se, že v dtinství sve'm jakousi náoliyluosl a chuC mél k uení se maariné ale prve slyšení tolioto :
oliavnélio
pedsilo
vraždivélio a
odstrilo,
písloví že jen
z s
list
miurnrskýli
veliUou
práci
i
tak v
lio
dospé-
430
vku
pedsudek vykoeniti mohl. Slovák není jediné, majít Szirmay^ Hung. in Madai, viz A. jich celou kopu Parab. j). 70. Snad žádný evropský jazyk nemá takovou náchylnost nejen ku zloeení (teremtettování, basolem
A
toto
mladý
teu
písloví
vtisk a
ua zlehení
mováni, ebattování, órdógattování, illyenattování a 1. d. ku pezýváni a potupných jmen pilepování, jako i
niež
maarský. Není sousedního národa, "jehož jméno by v maarciné nebylo pekruceno a zhanobeno, k. p. Tóth Moraili Slovák jest jim nelovék ; ech jest Copak Srb je van jest morva marha, t. j. zdechlina, hovado oroszni znamená jim Vadrátz t. j. divý, vzteklý Rác ;
;
:
úklady initi od stinské od Sas
smšné
Olah,
Némc
:
;
olalkodni
Valach ;
;
Szasz
Švábm
a
znamená
zbíjeti,
jim znaéí nebo-
Nmcm
íkají po-
Rakušanm Rakker Chorvátm se Udi udi! Polákm: Nos Poljoni foti vires, králm pilepoanobrž bello sicuti mures
Sagter-Bagter
ušklebují
Rus
Orosz
ukradnouti, od
;
;
i Stamus in ^ vali pezdívky, k. pr. eského Vladislava nazývali Dobže To je Srov. Szirmay, Hung. in Parab. p. 69. 15. znamením aspo velmi nízkého stupn vzdlanosti.
—
Znlka V. Btr.
„Hlubockého,"
3.
74.
Viz
naše
Kázn
a ret',
731.
V. 14.
„Teremlette",
zloeení
asto
maarské,
opakované, asi to co potvora, stvoeni (creatur !). Srov. A. Szirviay^ Hung. in Parab. p. 38. Feremlette iucreindubie a Menichaeis pandi formula apud Hungaros, Turcis perniixtis adoptata. Quae si llexa ment ad res creatas reeratur, est blasphaemia. Eam Husai, dum lethalem ictum curva sua framea cere soleut, hiui
et est tantae
nebulonem quempiam
hosti
eficaciae,
infigunt,
quod nos
qiiinque saleilitibus
iuterji-
ipsi
Pest-
Civitatea-
pugioue resiateiitem spectaverimus, sed dum Husaauxilium satellitum occurentem el e longe Teremtette clamantem audisset. herus iste in ejulatus aube tarumdadum eilusus pugMnem imediate dimiserit etappasibus
rm
in
!
I
!
43f ritoribus se siil)jccerit.
hac inierjeclionis
L'Advocat
in
Imo Cacodaemones eliam ex inferno posse aQirniat Abbas expolli
íigura
Diction. historico."
Znlka
76.
ve svých spisech PoliceJ, nevážné o slavském národu píše, na p. kde o Petru Velikém niluvi, píše ^dass díe slavischen Vnikcr iiberhaupt, nacii deni Zeugni^jse der Geschichte, nur durch eiiien Sloss vuii Aussen geweckl konnen." und in Thuligkeit versetzt werden Potom V.
10.
jjPolití"
obzvlášt v
déjinácii
(srov.
caslo
tamže T. I. S. 17. „Freue dich, .lúngling, der du aus deut8chem Blule stammest, deines Vaterlandes Vergiss es DÍo, dass slavischen Volker sich unmuthig und die widerstrebend unter die Uebermacht der tentsclieii Kraft beugen mnssten ; dass die grossen Nanien Huss u. 6. >v. unserm Volke angehóren." V. 10. „Rotek" (srov. Hrot, Hrotek, ili rota) Srov. Krok, D. I. C. I. str. 68. Velmi nectu, hanlivé a urážliv praví Rotek (K. v. Professor ve Freiburgu) Alig. Geschichte 6. B. p. 466, že ecká se hodí k básnéni, latinská pro práva, francouzská ke sclií^zce, vlaská k lásce boholá a silná anglick.ijako Jeji matka nmecká jest zralého ruská mže slouti ei rozumu otrok." V. 11. „Ludvig" (Joh. Peter). Srov. Erláuterung der goldenen Bulle, Fratik/. u. Leipz. 1152. 8. 1416 ^Carolus IV. hiitte sich bedenken sollen denen Churfiirstlichen Priuzen die harte und ungestalte Wendischeo Sprache aufeuerleguu. Wie dann ebeu deswegeu diese Sateung meiir verlachl als in aciit genoninien, und ia die Uebung gebracht Indem sich ein Cliurworden. !
,,
e
;
Prinz oder Ciuirfiirst ilim
diese
eiuer nachsagcn
Kneclilsprache
Wenden
—
;
—
fast
gescliunit
sollen,
liaboii
vvurde.
dass er Zeit und
gewendet.
zu den Zeiten Caroli
Absonderlich
IV. bereits in
vvenn
Fleiss
auf
da
die
einer
sol-
chen Verachluníi gevvesen, dass man solche gleich deo Knechten und llumlen gelialteu." Dobrovský, Slovanka
432 11.
„Was
110.
S.
Joli.
terung der goldeneo
Ludwig
Pef.
Bulle
SL-iner
iii
Erlfiii-
dag-egen eu erÍDoera wagte
grober Scliimpf, woraufder sanfte Fot. Duricb einiíd seiner Bibl. Slav. S. 36. 58. 62. hoflicli erwíederte und in den folg. Bánden nocli besser beweisen ist
ges
wie unwisserid dreist Ludwig die wendische Sprache verunglimpet liabe. V. 11. „Neuman:" Nátur der Menschen 1815. T. Slavischen Vólker siiid wohl aus 2. S, 59. 62. „Die anderen StofFen zusamrnengeselzt, als die Teutschen, und ihncn ist eben darun: von der Nátur eine andere Beslimmuiig, als diesen, augewiesen. Nur der Europaer und unter diesen nur germaniscbe oder oslasialische, keineswegs aber der slavische Stamm, wird solort in álle Ewigkeit eine Zierde der Schópfung und Herr der Welt wollle,
bleiben."
Srov.
V. 11. „Kreil,"
Mnemosyne
a odtad peložené v Kroku, D. I. „Málo dojista na map míst naleznouti
Th.
C
I.
3.
21,
S.
64.
str.
kdeby hranárody táU oste a bitce lze.
nice mezi dvma rozdílnými (áženy byly jako zde, totiž nn hoe Placi ve Štýrska mezi Nmci a Slávy ; nebot jak mile do msteka Vindické Bystice vkroíš, hned konec nmecké istoty a
upímnosti uhledáš; a nalezneš se jednínikrátem v eské moravské vesnici, mezi tmi neistými Slaveny, ná jejichž tvái sama píroda ráz olrovslví, zdá se vytiuitelem n eského šlechtice, on skla." Krey! prý byl takových není samotný, který toho haní. jehož chleba ji
aneb
:
krkavc
jest více.
V. Giessenu, S.
2.9.
11.
„Crome," uitel Wiener gern.
stalisiiky
Srov.
j,Schilderungen
der
a
politiky
Monarchie.
osf.
v
1820:
Ilaiiskaleuder. 1.
Die
durch RedlichOllenheit und Joviálilát, Induslrio und keit und Treue, Wohlstand, Sitten und Liebe zu den Wissenschaften ausdiesen Bei Slaven, 11 --12. Míli. zeichnen. 2. Die treten als Folgen einer langen Dienstbnrkeit und unterDeutschen 5
driickten
Milí.
an
der Žahl,
Cultur sichtbsr
reinlichkeit,
grobe
hervor
Sinnliclikeit
die
:
sicii
Roheit.
Indolenz,
und grossir
U»-
Leichisinn.
433 Uabei
sind
etwas
faul,
gegen
ihre
V.
tv
oft
sie
dem Trunk
ergeben
diebiscti,
kriechend
verstockt,
tainen
si
vare.
Sicharius
V.
Tom.
diceiis,
cum canibus
165.
possíbile
ut
sui
conser-
amicítias
colere
dixit,
(Slaví)
ChrístiaDJ,
posseiit."
Sade." Srov. Maibom. Rer. Germ.
12. „D«lrich
III. p.
est
iion
amicitias
nos
et
(iisposuerit
tiobisciini
^Samo
67.
Srov.
suinus,
Dei servi,
liikisch
imeb Sicharius vyslanec Dagober-
„Sicliar"
12.
Fredegar C. quam h;ibemu9 Dagoberti e.st,
terra
umt
Oberu."
Samovi.
k
gewolinlich
;
Crancio
dfbuisset Theodorici
scribenti
Mnrchionis
veoire in nientem
BranHeburgii
niatrimo-
nium inter Alistivoinm Slavonim dyiiaslam, et B^rnbardi Saxoniae ducis, sivé filiam, sivé iiepfem, varianl enim scriptores, vebementer disvadentis, scaevum ct lonlumeliosum in gentem Henetam (Slavam) ejusque optímates scoinma .„Es
convíciuin."
el
hatte
Sam. Grosser, Lausitzer Merkw.
der Weudische Fiirst Mistivoi eine Anver-
sich
Beriiliard.<; von Liiiioburg zu Gemahliii Aber jMarpgraf Ditílricb von Slade macbte Schwieiigkeiten und sagte man miisse eine so vornehrae Princessin keinem Hunde geben."
waiidtm llerzog
ausgebeten.
:
V.
„de Prodt" (Dominique),
14.
Mecbeinský
e.xministr.
a
bývalý arcibiskup
Ambassade
Srov. Histoire de F
—
dans le Grande-duché de Varsovie 1^12. p. 71 7.'i. Evropa se mi zdála skonávati u pejiti Odry. Tu st* poíná ec cizá pro Evropu, odv rozdílný od evropského. Polsko není více Asia, alo ješt ani Evropa. Oko Polák jest výrazu prázné, všecky píbytky jsou tolikerá
útoisf
neádu
bídy,
nými stechami pravidelností,
V.
14,
Band IV. Bóhmo
ist
8
o limyzii;
ztrncent'
v
bez ozdob, bez zásob
^Trenk."
Srov.
zmakaná slammstu z deva, bea
vesnice
blaté;
a
Trenks
Von der Nationaltapferkeit bosbaft, túkisch,
d."
t.
Schnften. 6.
verrátlicrisch,
.'i
2.9.
1786.
„Der
unversnbulicb,
dumni und deshalb cín guter Snídat, watin er mít Zwang und Stockscblagen auf dem Trillerplatze gebildet wird.** Kollárovy spisy. H.
*"
\
43 i
Znlka
v
p&al v JaL, djepisec uherský, Hung. Narozený ve Svatém llicliale kde pi taméjším opatství r. 1470.
„Thurócz'^
V. 9.
ei
latinské
77
Chroii.
Turanské
stolici,
i
Srov. Tudományoa písae ili notáe zastával. Gyút. 1822. Sv. 5. str. 58. Srov. J. Severini^ PannoThuroczius miscuit quadrata rotundis et nia, p. 350. Srov. Asaeinsulsam fabellam de equo albo adiecit." „Thurotzius, vir 3. ma7inU Orig. Ecc. T. II. P. 2. Quid quot verba tot errores. fabulator lepidissimus opus fulile commentum multis confutare?"
úad
C
:
;
Znlka V.
14.
78.
Peter Franz Joseph,
„Miller"
Meine Ansicht der Geschichte. lánek Die Ursprache: „Auch der spis
ist
zu
die
Ebrc widerfahren,
Seite
zeigt,
dass
geslellt síe
eine
als
Srov
jeho
Dússeldorf, 1814.
:
slavischen
Sprache
lluttersprache der deutscbea
zu werden; schlaue,
aber
schoo
oder umgekchrt
der
Name
valsche
(falsche oder walsche) Sprache ist, die nur wie das Rottwálsche und andere Sprachverdrehungen die deutsche Sprache schlau verkauderwálscht. Selbst der Name Polonia ist ein verfálschtes Walonia, so wie aucb Pelasgia nichts anders als Wálschlaod bezeichnet.'^
Znlka
79.
V. 14. „Gebhardi." Srov. Ant. Linharty Geaoh. v. Krain, B. 2, S. 217. „Neuerlich Uat wieder Herr Gebhardi in Lunsburg (Gesch. aller wendisch slav. Staaten I. B. 1. Buch. 1. Hpt.) die ganze Galle der Schriflsteller des Mittelalters, die Religionshass und Scbmeicheleí gcgeu ihre Fiirsten leitete. in dem hásslichen Bilde von dem Nationnlcharakter der Slaven aufgetragen." Surowiecki, Sledz. Pocz. str. 173. Gdyby Gebhardi i iemu podobni, chcieli w dziejach Stowiaskich szukac istotnéy prawdy, znaležliby j4 od rázu w zastó-
"
435 Natr^tne szerszetiie euwaniu tey prustéy przipowieš' wciskaty sic do iilóvv zjadac niiód pszczolom; a že tc kilsaiy svvoich tupiežców, stqd poczytaiiu je zíi zlošUwe i
i
—
gnieciono na nuazgg.
.
dawnu
historycy
Bezslronni
písma Gebhardego o nnrodacli Slowiaáskicb. uiewiadomošci, tego Przebaczaj|C licznym jego btídom DÍkt mu darovac nie može ie wszydzie o Slowianacli
jtiž
osí^dzili
i
:
mówi
jawnym
uprzedzeuiem iiieaaKaramzin, obrawszy go sobie za przewodnika, zawierzywszy mu na slowo, wažne i uczone swoje dzielo historii Panstwa Ross. z
stroDnictwera,
Žalowac potrzeba.
wibci^.
i
že
P.
i
zaraz;
\\
est,
huiic tu
falszywemi
mieyscach
wielii
Pi Gebbardim upomináme
na onu
Slaveue ca veto
!
Oa
jego zdauimni. Hii' niger
výstrahu je
:
ncbezpei'njši,
tim
tím v evropských bibliotékách rozšienéjši a cítanjši, ím prisnejAÍ tvánost pravdomluvnosti na se bére.
a
On chyby
a
Veud
výstupky
vypisuje s jakousi libostí
aneb ukrutnoslí suchou nohou pechodí; míchá ástky 8 celostí, jednotlivé osoby s národem, mistuosti se všeobecnosti. Temé všudy užívá superlativii v lom co proti Slavum, pérem do žlue vmoeným, píše, cnosli pak a dobré zvyky zlehuje a ztenuje. Vše co dobrého pi Slaveuech, to od Némcú odvodí, vše co zlého jim a
šírokomluvDostí, ale nesprHvedlivosti
Nmc
rychlou
a
samým pivlastiuije. Posunkuje a rotšklcbuje se s tisíc< krátným jedné a též námitky pi každé pí-ilezitusti opakováním. Ba neštílí se maUavých lži, chyb, protimluvii, kivých, zlobivých soudu a výkladu, a maluje charakter slavenský jako KanibalsUý. Škoda tch, tam lak hojn sebraných, a tak zle, strnnliv vypracovaných, i
historických látek a hmotin, k
vaám
a
knihovnám
jejichžto studnicím,
listo-
pistup ml.
témér jen on sám
V
celém jeho díle vje protislavský duch, tak že ty nejkrásnjší dje Slávu timto výchrkem své neaúvisti poslini
Slovem Gebhardi se ovšem ukázal být: hodným potomkem svých Luneburskýcb pedk, kteíi, dle jeho
lal.
vlastní
zprávy,
jeu nkteré den, Ualle
Slevy
dkazy
a
1790 zde
z
cech
píklady položíme
a
z
zprav
Th,
vytvírali.
Gesch.
jeho I.
Vorr.
My
d.
Wen-
V.
^Die
28*
430 rjribegránzte
Mord- und Verheeruni^swiilh der YVenden.**
niir die ehemaligen deulschen und illyrischen Wenden, sondeni anch die neuern Russen, konnten durch eine sehr geringfiigige Versnlassung', ohne auf
p.
5.
.„Niclit
vorhergegangene Regebeoheiten, noch auf die gewissen Folgeu in der Zukunft zu achten, bewegl werden, sich zu empóren, die heiligsten Vertráge umziistossen, ihrea seibstgewáhltcn Regenten zu fódten. Diejenigen Wenden,
welclien
zu
weder
erschienen die
man
Procopius
als
sich
das Zeugniss
noch
Bosheit
solche
Arglist
Bundbriichiffe
und
dass
sie
Hang eehaht, Treulose, auf
kann." p. 9. „Der bei den gar zu leichtsinnigen
verlassen
niemals
heimliche 31euche!mord
giebt,
einen
ist
Weibern ooch jetzt nicht ungewóhnlich."* Slaven noch den áltern p. 10. „Man kann weder den Antén eine wahre Tapferkeit zugestehen." p. 11. „Sie sehlachteten nicht niir Manner und Kinder, sondern seibst slavischeii
von andern wilden Nalionen die verschont und erhalten wurden, (Hier scheint sich Wagund Gehhardi Denn bei ner úbereilt zu haben. solche Frauenzimmer,
—
—
von den Slaven bei der Eínnahme Dobrovský, Slavin, p. 209.) sannen der Stadt Topirus. auf neue Qualen, wodurch sie die Unglcklichen. die in sich ihre Gevvalt gerathen waren, tódteten, belusligten Stritter heisst
es nur
den Zuckungen der Armén, denen sie breite Riemen dem Riicken schnitten (Diess geschah doch nur den gefangenen kaiserlichen Obristen Absad wie es Prokop L. 3. C. 58. erzáhlt. Dobrovský, Slavin, p. 209.) die sie spiesseten oder auf aufgerichtete Pfále steckten die sie lebendig ausweideten und dann in Freiheit setzten, oder die sie gleicii dem Schlachtviehe ihren Góttern an
aus
—
Mnn ward mistrauisch
und geilzig, raubbeund morderisch. Schon die Antén vergruben die Beute, Gold und Kostbarkeiten, und setzten demnach ihr Gliick, so wie alle recht geizige Menschen darin, dass sie Dinge zu finden wusslen und verbargen, die sio nicht gebrauchen konnten." p. 12. „Die Denn jeder Raubsucht der Wenden war unbegranzt. opferten.
gierig.
rachsichtig
Wende
pliinderte,
und
man konnte
in
den eroberten
437 Laiidern
wendisclien beÍD
anderes
man jeden
Mittel
die
deiitschen
scliutzen,
lieruniirrenden
eeiaer Entlernuug^
als
UnterlhaiieD
durch
Weiiden,
vom Dorfe
aiigeben
durch dass
diests,
der keine Ursache
konnte,
uberwieseneii Htiuber und Dieb betraclitete
uiid
als
einen
liinricli-
Die nordlicben Weiiden an der oder niederscblu". Oslsee lernten die Seefabrt sou den Normaniieni und wurdeii durauf die unersattlichsteii Corsareu/' p. 21.
tele
^Der Wende war zwar eiri geubter Seefaiirer, alleiu er begab sich niclit auf die Gewásser um VVaaren auszusondern um zu raubeii und plUndern." T. II. fiihren, sich mit Seeraub, p. 42. „L)i Pomeraner bescháfligteu Verwiistuugcii dieseii
ibre
uiid
kiiegerischen Ziigen,
Murd- und
dsl unbegninzte
vergnugteii
auf
Zerstúruiigslust
^Hiue Natiou, die wie die und insltesoudere betráciitliche Leibesgrusse und starke Kraite zii scbálzen wusste und anstannte, konnte keinen tiefern Eindruck von der Machl Guttes erhalten, als den, der von uber31). Grosse seines Silzes entsprana'.'* uatiirlicber p. ^Kiinste. Auch in diesem Faclie zeigten sicli die Prieauf das grausiiinstu."
Wenden,
nur
p.
31.
korperliche
Voiuge,
Der Geschmak der VVeoden und so schlecbt wie iim jedeš Voik in seiuer Kindbeit zu liaben pilegt." p. 40. píše „Da»s die Slaven niclit vielerlei, oder wenigstens nitht gute eiserne Gerutiisclialteu zu verfertigen wussten, dass die Wenden keine grosse und keine freislebenden 'iilder durch den Guss hervorzubrinfjen wussten, dass sie ihre Formen aus zwei Stucken, die schlecbt genug zusuinmengesetzt waren, verforligten, duss sie keine Figuren riclitig zeichnen und bilden kunnten." p. 4 i. „Zuerst lernten die Wendeu wol ilen Krieg von den Deutscheu." erliieltou ilire Wallen durch Raub p. 47, „Die Wenden oder Tausch voo den Griechen, Normannern und Deutschen." p. 48. ^Jeder iluusvuter der Slaven trachtete uur das Vergniigen Menschen zn morden, grosse Verwuslungen auzuricbten, ulle Arlen der Wollust zu geniessen, zu beriedigen." p. 95. j,Die Avaren waren gewobut, wo nicbt die Siavincn uberbaupt, doch wenigstens die ster
nichl
blieb
stets
vorlheilhaft.
klein,
4?58
bóhmischen Wenden zu
hetrachten,
aus
Scliláfrigkeit
ilirer
bringeii
(der Slaven
Nation
„Die
und scliaamlose Menschen Beleidigung oder Beschimpfung
gefúhl-
als
keiiie
dif,
kónne."
auf Riigeir)
Theil
II.
gehórte
p.
3.
zu den
Wollíistlingen, denn sie war l)is zu Ausschweifnng gaslfrei." p. 39. ^Uie Cassuben zeichnen sich durch Aberglaiiberi, schwármeriscbe Kirchenandacht, gutmíitliigen
schlechte
viele
un.i
Eigenscbaften
trauisch, heimtiickiscb, diebisch,
Sie
aus.
sin
nais-
wuthend
eigensinnig,
wo
und verzagl wenn ihnen Wuth eiitgegengesetzt wird, zu Meutherei geneigt, und sie
keinen Widerstand finden.
so
selir
rachgierig,
dass
sie
Beleidiguugen,
die
ihren
Aeltervátern wiederfahreu sind wuthend ráchen,'' p. 299. „Der Satz, man miisse der Wollust, der Macht and der
Leidenschaten fróbnen, um das Leben ward vod den Sorben stets zu gebracht."' 320. „Graf von Ballenstedt p.
Befriedigung wiirdig
Ausiibung tódtele,
aller
zu geniessen,
byl
musel
hardi
60 teutscheu ge1600 Sorbeu. (Takby
obgleich sein Haufe nur aus
walíneten Míinnern bestand, uber 1
Nmec
viti mže).
26
Vendft
což
zabiti,
Píklady chyb, omylu
a
jen
Geb-
prohloupeni
viz /. p. 136. „Obotritisciier Fiirst HBiba."* tu jsou dva omyly, ne Haiba ale Haica aneb Hika: aniž byl tento Viz obodritské knize, ale nmecký vdce pod Olttm. „Eo tempore Abotriti Wittichind. Úp. Meib. p, 647. rebell?runt et coeso oxercitu nostro, ducem ipsum nomine Anual. Sax. 940. Leulsch Gero, Haicam e.xtinxerunt." p,
43.
—
Gebhardi píše dále
scbeint der áhniiche
vom Metheerweisen biicher,
dass
es
Wenden
deutsche
T.
I.
Name
p.
6.
„Vom
Bier darzuthun.
Pivo
und
es die álfesten nordischen Geschichts-
urspríiuglich
deutsche
Getránke
sind,
sondern nur nachmachen iernten. (Mezi pivem a Bier žádná podobnost etymoiogická není, nebo pivo pochodí od píti, a Bier od „Der Schild hat brauen briihea, vaiti). T. I. p. 47 die
die
nicht erfunden,
Sprache den deutschen Namen Schit." vendicky ani jen ísti neuml, mezi Sciiild a šil jaký „Der Wende rozdíl!) T. I. p. 51. nantie den, den er eliren wollte. Boj oder den Krie-
in
weudischer
(Dkaz
že Gebhardi
439 gesmaiMj,
aes
utid
den Beichen bogatý, weil er voraussetzte,
inaa riur durch Krieg (UojJ
zu betraclillicheii Giitern
bogatý do ceia žáiluéiio a bogaly od bog, pivodí a kiv vykládá T. I. p. 45, Bh, ubohý). slova Kapitulác An. 805. apud Baluz. T. 1. p. 425. „Et ut arma et branias iion ducaní ad veiiuudtuiduni.'' (Mohseu a Jiní dávají téinlo nloviu ten pirozený smysl, (Mezi boj
gelangcn konne."
.svazku
pochodí od
boj
není,
a
—
že Vendové byli strjcové zbroj, Gebhardi naopak. vení a prodávání pipisuje.
a
bití,
prodavai
Nmcm Ale
tchto
jejich
bruni u
hoto-
dlání,
pro že nestojí v onom nmecké WaiFas? kdo
zákone místo slavského branias, sloveni své re6i jmenuje). Gebco udlá, obyejn to hardi vymlouvá a ztenuje nmeckou nespravedlivost, i
T.
„Meiir die slete Noth,
12.
p.
I.
Land-
Seeráuber
ut/d
verbreiteten,
als
die
uber
die
veraniassete
die
zu machen,
Deutschen, wnndische
altercn
anzHgreiteu und zu zernichlen.''"
novu
zlobivost
Christen
Begierde die llerrschafl der christ*
Keligton zu erweitorn und Eroberungen
liciien
siavischen
die dle
benachbarten
Tak
obarvovati.
Uiáníni
Staateo
se nestydí J.
p.
i
114.
Gero^Gero
die Slaven bei eiuer zu seinem Verderbeu angeZusamnienkuut (kde to psáno stojí?) uud todtete 30 derselbeo, die der Hausch zur Gegenwehr
iiberíiel
stellten liber
nmetí
Meibom a
p.
n jiní
invitoval
kvail 13.
(Upimnji
macbte.^^
untiichtig starší
spisovatelé: píšíce že
déj
Witlichinri,
Gero tyto Slaveny k
k veselému spolku, nikoli pak, že
už v ,,Die
njakém zlém christlichen
vypravují
tento Fabrici,
Grosser,
sob je
po/val
ou pre-
spolku shromáždné).
T.
I.
Sieger eutzogeu den bezwun-
ffenen VVenden ilire ganze Verfassung, versetzten sie ia fremdo Lánder, vertilgten ihre Spruche, bauetea vieles von ihrem Lande mit Mederlándern uud ondern Deutschen an" 8 tchto bezprávích pravi Gebliardi tumie v poznamenáni datis man bei dieser GewailthHtigkoít. aach gesunden Grutidsátzeu verfuhr.'* Ješt pivedenu*
—
—
nkolik píklad protimluv
a odporu: I. L p. 10. praví: Taperkeit nicht zugestehen,'' a „Weder die Slaven noch dio Aotan
,,Man kann den Slaven
opt
T.
I.
p.
46
440 fochten
„Niclit nur
Beide wareu die
43.
p.
und
Tóchter
was Wiirde
800.
oder ^ehorchteo uud tapfer." I.
hatten
Pommern
iu
einem p.
49.
sondern auch viele muthi^ gefochtea."
Mánuer,
schátzte
,,Míin
des Geistes, sondern fur das
inuthig
slavischen
Weiber
ihrer II.
und Gliedern
l\eihen
in
íleerfulircr.
Vorzuge
keiue
nur Tapferkeit und Reichthum I. und Werth ertheiien kónote." hielt
und herzbaft/' 13. a) istot. I. p. praví: „Die slavischen Einwohoer widerstrebten aller Ordnung und Reiuliclikeit." a opt 11. p. 309. ..Die Lausitzer sínd reinlich."' z oliiedu Tak sob odporuje na vrnost Slávu. 1. p. 6. „Die VVenden erscheinen als Treulose, auf die man sich niemals verlassen kann." a opt U. p. 301. „Heinrich der Vogler sciirieb seiue p.
Lausitzer
.,Die
sob samému
Tak
muthig
sínd
protimluví
o
i
i
Errettung blos der
zlehuje slavskou,
Gebliardi Treue der Wcnden zu." v historii upevnnou dobrotu, a co
spolené dvrnosti, nevinnosti
jiní
a
všeobecné bezpe-
krádeže pipisují, to on pipisuje uedbanlivosti a hlouposti Slavii, k. p. II. p. 42. „Die Porameru gaben dem Gelde, den Kleinodien und den práchtigen Kleideru keinen Werth, sondern liessen die, die sie erbeuteten oder nosti
o(i
VOD auslándischen Kaufleuten erhielteo, in Fássern uud Kisten ohne Sclilosser, und in leerstehendeu Háusero unangeriihrt und unbesorgl liegen. (Životopisec S. Olta, L.
2.
et
C.
40. takto o této
societas
est
penitus inexpcrti
admudum serata
sua
viderent.
cislas
šunt
vci
eos,
píše.
ut
non
et scrinia
quod
„Tanta vero fides fraudium et
furtorem
habeant serata
episcopi
clitellas
et
;
scrinia
Vestes suas, pecuniam et omnia pretiosa simpliciter coopertis recon-
cuppis et doliis suis
in
dwnt,
mirati
infer
fraudeui
nullam metuentes, ulpote inexperti.)"
Co se dotýe tedy pedn loupežnictví, obzvlášt moského, na které Gebhardi tak asto a hrozn naíká, na to odpovídáme následujícími svdky a místy, a sice s
Pibyslavem
nostra.
si
cipm
erit
Slav.
ap.
u Helmolda
L.
!.
C.
83.
„Quae culpa
turbaverimus mae? nonne PrinChronic. haec noxa, qui nos propellunt?"
pulsi
patria,
Lindenb. C. 27.
„Slaví
proscripti
šunt
ibi
in
441 Et mandavit GuntzelÍDus
Erthneburg.
Praefectus
Sverin ut omiies Slavi vagantes per arva
Kdo
propter latrocinia necareiitur." pežniclví? Ilaquet, v Dobrov,
sucht p.
ihre
ist
lU8.
Slbhleu
iinter
nelmien; ilineu
es
Helniold,
osteutatiu
est,
Saclie
fragt
sicli,
L.
sis
C.
I
vero prae
qui
cestri
omiies lales
píina
loii-
62. „RaubKolirer,
II.
Hung
zum
ees Slavencharakters
uuf-
den
aucli
ob der nórdliche Deutsche
den Slaven lari
je
„Furari
47.
Cbron, Slav. ap.
esl.*'
p.
I.
niclit."
man
tirundzuge
die
allein
byl
tu
Slovance
wollte
niili melir stáhl,
kam." rius
(der Slaven)
^Ehedeiii
et
uesciat,
Lind.
Siiia in den apud Holsatos
iiei)es
25.
C.
et inglo-
,.A
praedis
uou poteraiit proliiberi Danorum, oani Sweyu rex Dauoruin abusus est populo suo ad ideni.*' Co se týe nadvižeué jim od Gebhardilio I. p. 11. ukrutDusli a oemilosrdenstvi, jestli kde tu obzvlášt byli na jedné stran Germani. na druhé Heci uitelé Slav. Slavi
Srov. Zi>. 11. Znlku SH. Zp. LV. Zn. 20. Zp. V. Zn. S7. Anton, II. p. 50. „Die harte Behaudlung, welche die Slaven \on den Christn (Deutsctten) aus-
war die Ursache ilirer Gruubanikeil bei denn sie ubien das Kecht der Wiedervergeituiig aus, uud ist uoch jetzt die Ursache ihres Miseteheii
niussten,
ihrcn Siegcn,
Iraueus, ju
ihres Hasses gegen die Deutscheu.'" Linhard, 215. ,,L)ie wilden Auswúchse der Tapterkcit, des gekrankteu Seibst^^elulils der Slaven, verdienen den
li.
p.
Absclieu der ftlenscheu. Allein man erintiere die ^atiun durch ahniiche Beliaiidluug gereizt,
sicli,
und
dass ilire
Tapferkeit durch keine Cullur gemildert war.'" Hukowiecki, Pr. lius. I. p. 2. „Srogošc dzikošé Slowian. iak z liistoryi przekonywaé si možná, bardzióy z okoi
liczuogci a
uiželi
z
naturulnego
Bgdijc napadáni, uciskaoi
uiekiedy uniieli
vvybijaiiJi'
ograniczaii
si§
z
swéy
i
pod
charakteru >vynikb|a.
civzkiego
icli
zenisty
krxy>vdy, vvzaicmuém >veto>vali
vých okrucienstw
icii
gn^bieni priez róžoe národy,
jarima,
nie
wyrz^dzone sobie okruciustvvem. Do takoi
za
nie tylko barbarzyacy, lecz uawetli sami Grecy Stowian przymuszaly. Grecy (ten naród chlubny ciwilisacyqj nie wypowiedziinie zadawali mtczorni zabranvm na
442 Mem, Pop. T. lí. 59."' woynie w niewolq Sowianom Píklady ukrutnosti nevzdlaných pohanský<>h Slav od pivedené, píklady ukrutnosti no-jších Gebhardiho kestansUých národ, anobrž vysoce uených Nincó, ješt pevýšeny jsou. Srov. J. F. Schneller, Osterreichs Einfluss auf DeiiUehl. S. 330. ,.Die Processe der Nadasdy, Zrini, Frangipani wurden ao die drei Hochschulen von Leipzíg'. Tubingen und Ingolstadt zu Beurtheilung geschickt. Diese Gelehrfen, welche noch keinen Unterschied zvvischen Rache und Strafe knnnten, erklárten die Empórer mit glhenden Zangen zu zwicken, ihnen ihnen zu schoeid<e ZuDgen auszureissen, Riemen aus Oer Kaiser den und sie endlich zu verbreoneD. dachte menschlicher. „Das Volk Týž tamž S. 27.
—
—
der
i^lagyaren
metzelle
sammt seinen Herden
den
nicht
entfloheneu
Hirten
Menschenherzen zu essen und Blut zu Irinken." Srov. Annal. Fuld, Contin. ap. Freh. „Anno 896 Zwenfihaldus dux Moravorum, diem ultimum clausit infeliciter. Ungari io his temporibus ultra Danubium peragrautes niulla miserabilia perpefravere. Nam homiaes el vetulas Matronas dahin.
Es
gefiel
sicb
occidendo, juvenculas fantm ut jumenta pro exercenda secm trahentes, totam Pannoniam ad iuternecionem deleverunt." Srov. Csaplovits. Gem. v. penitus
libidine
„Hóchst martervoll war die HinricbDósa 1514. Man zapfle ihm eine Menge Blut ab, um es seinem Brnder zu trinken zu geben. Sein Gefahrten Hess man 3 Tag* hungern und befahl ihnen dann das Fleisch zu essen, welches die Henker dem Dósa mit glúhenden Zangen voii Leibe rissen. Man zog ihm die Eingeweide aus dem Leibe. Sein Leichnam ward zerstiickt, theils in Kesseln gesotTJnrj.
II,
tnng des
teo,
zu
theils
S. 195.
Rebellen
dem Rošt
auf
Speise vorgelegt."
gebraten,
den
Srov. Hájek^ Kron.
Mitschiiidigen
„Léta
1282
Nmci (pod
Ottem Braniborským) sedláky chudé (a nevinné) takto mniii: Svížice je kladli je na kolesa, jako snopy 5 neb 6 spolu, a z nejvyššího vrcha pouštli je do Labe, aby se šacovali, a když nemli co okolo JléiníUo
dáti,
ztopili jo
a
tak
Nmekové sob
kratochvil
inili."
443 A co a
za jazyk
šibenici
na planýre.
mnoho
vže
na
vystavování
necháni?
na odivn
dolýfce
samo
slovo
koen
který
ei
se
v
nm6iné
a
taní
„Tiipler-
ili
tedy upomínáme.
nmecké,
není
ale
opct od dobrý, a toto dob, doba, ozdoba a *. d.j
dobr,
koene,
slav8liéh(»
stare'ho
Taperkeit
Tapfer,
pvodu od
slavského
jich
a
—
chrabrosti
a
ii(i;itn()Sti
kusii
vstrkání
na roztió
kterou Gebhardi Slavni odpírá,
keit,"
že
rokft
se
C<>
mosty,
na
odsekávání,
rukou hlav
ezáni,
živa
za
jazykft
tvpceni,
pibíjeni,
na rozcestí rozvéšování,
téla
za
r.
všení,
stínáni,
vání,
U
ech
djiny lovéeiistvo jako popravy 1621 dne 21. ervence? jich kato-
mají
hrozriéjšiho
utráceni
Dobrý znamenalo
nenalézá.
starodávna to co silný, udatný, zmužilý, a pešlo nepochybn od Srbfl a jiných k Nmcfim, kteí z dobr udlali topr, tapr, toptr, tapfer. Srov. Anton^ I.
v naší
p. 32.
za
„Dass Tapcrkeit
auszeichiieto,
Slaven
die
ist
dno
ohne dieselbe, Lánder werden hatfen sie nio die Besitzer der srrossen konnen, die sie zam Tlieil noch bahen." Liifzow, o. 150. „Eine andere Tugend der Slaven war Kriogsmuth und laut zeugt, und di Tapferkeit, von der die Geschichte
wohl
erst
niclit
zu erinnern
auch Hehnold bekennt fortissimis
:
R.
str.
I.
dokázali Grecii,
56.
to
57.
Dan d ímo voluptuosu'^ Karamziu Ism conscrere.*
L.
nihilo eis
Staiigar"
Provincia
12.
C.
1.
iiicolebatur viris.
rum impu£[nutiones pro existimaul manum cum Gos.
L.
nothig,
II
Slaví
13.
C.
ducunt,
„Slavianc Dunajskije v 6
chrabrost
vkt
byla ich prirodnym svoié
Crezvytaininaja otvažnost Slavian byla stol izvéto Chán Avarskii vsegda stavil ich vperedi svojego-
stvom. 8tna,
mnogofcislenago voiskn."
Co do
Znlku p.
217.
'99.
j,Falschheit, v.
11.
List,
Potom
„Misshandlungeu
aller
Arf,
Zp.
Srov.
Tiicke."
Linhard,
Gesch. iii
allen
v.
Kr.
I. II.
Jiibrhun-
derten ausgeiiht mussteu die slavische iNation mÍ!«lrauisch
machen. p. 220. Falschheil, chen ihrer Schicksale, nicht durch Sachsen, v Dobrov.
Wenden
simi
iiiclit
tiicUisch,
List,
Zanksucht sind GebreLeske,
der iNation."
Reise
„Die wie man ihnen Schnid gibt. Slovance
I.
p.
99.
444 es
dass man ihre gerechte Emptindliclikeit detiii den Beleidigungeti der Deutscheu daiur ansehen woUe
ware
bei
vielmelir
mutliíg,
Dos pluriinum habita C.
est,
118
11.
Vopiscus,
in
Proculo
ridendo fidem frangere."
306.
p.
ÍDcredulitate, quibus iides
iii
Velejus, L. 2. maxima damna intulerunt." „Germani šunt versutissíiiii, natumque mendaii
cio geniis." est
33.
C.
est
utilitatis
besonders gegeti einan„Adversus Geriiia-
treu
lierzhaft,
Srov. títrabo^ L. 8.
der."
bus
si
sibi
placeul,
—
tamiliare
j,Fraucis
:
Betius,
Hung.
Not.
T.
amant dolos, quivehemeoter circunivenire,
„Germani Thuroczienses
accolas Slavos
quearit
testantes ea
re,
quam
siiit
ab
ea
natiotie
animo alieno." Dánové, sami bratrové Nmc, máji dle Zimmernians Kirchen- Zeitung, 1830, Heft 5. p. 355. násiedující u nich v obecném život zhusta užívané písloví: ^Hvad gjór Tydskeren ikUe for Penge?'' To jest nmecky: „Was lht der Deutsche niclit furs Geld?*
— I.
Co neuiní Nmec Co do „Schmutz 4.
p.
v Dobr. Slovance treffen
sie
(die
I.
—
Unreiulichkeit,'-^
nadvrhuje,
13.
p.
peníze?
za a
stv.
Weudeo)
99. fast
kterou Slavum
Leske.
Reise
„An
Keinlichkeit
uber-
den
Deutscheu."
Piller
tedy
srov.
118. gens Hesperus
per Slavoniam, Budae 1783. p. pinteriura conclavium sóla iiiundities ornát, cujus
et Mitlerpacher,
Iter
omnis est studiosissima.^ Joh. Csaplovits in 1818. Nro. 59, und 1820 Nro. 19. „In den sluvakischen Kuclieu geht es weit sauberer und reinliclier zu, als in Ruský Petrohrad den Gastháusern zu Wien." drži se vbec za nejistotnjší msto v celé Evrop. Herder, Ideen zu pb. d. Gesch. p. 47. „Der Geschicbtschreiber
nem
hut
sich,
dass
er einen
Volksstamm zu sei-
und dadurch Stámme verkleinere, denen dio Lage ihrer Umstáude, Gliick und Ruhm versagte.'* „Der Historiker Thunmaun óst. Volk. p. 171. Mensch; ist oft ebca so ungerecht, als der gemeine Rohrer U. er verachtet den, der nicht im Glucke ist." „Nichts ist wohl leichter als den Slaven p. 117. 154. einen schlechten Charakter im Verháltnisse zu jenem der Liebljnge
wahle
Dutschen anzusinnen.
Allein
schwerer wíirde
es
aller-
445 die
difiís Sein,
den
Paden dieser Rrscheinunffen
verbore^enen
(ibcrhaupt
welche
die
den
Vielleicht
Ziisammenliíins;^
auseinander
Veranlassiiníren
VolUscharakler
slavischcn
derselbe
diirfte
z.u
melir
entwickeln,
oder
ergriindeii,
zii
zn
selzeo,
hervorbracliten.
von aossen
allmahlich
aufgedrungen worden sein, mid nie Zeit gewonnen bahen, bícIi von iniien Mein Studium gehori? zu enlwickeln. (Ir Geschichte spricht wenigslens diesem
—
VVorf.
Wir
Deiitscho
hatten
Vielleicht
das
da? Ghick
nur
bisher
vorans, wodurch unser Charakter besser manchmnl schien
war.
er
als
nicht
Ein
Scliein,
immer blenden
vou welchem
von Lind herausgepeb. Vorrede gnindelen
„Die
VIII.
p.
unsercr
Veninglimpfiinífen
der
sich
Slav
Vine. Kadluliek,
Ossolinski,
liess.''
Nation
nnge-
verdienen
keine Widerleiinsr p. 24. 25. Dio Slerne werden nicht Schwarz, weil die Finger der Aethiopier nach ihn^n wei-
—
Mfichte doch
nicmand liber uns ahsprechen, als Erwagiing: den ÍDgber sciímeckl man ja nicht eher, als man ihn kaut; wie soli etwas gcfullen. wobei man voriiber rennt,'' Rohoni, Palma Slaviae v Rukopisu sfr. i. v. 7. sen.
nach der
reiflichsleii
—
„Nam quaecunqiiP mea reprobant Prorsus
iis
natio
vitiis
nulla
in
gente
dicaces,
caret:
Et bona, quue claris trihuiintnr gentibiis, inter
Slavos singula
vis,
si
Z V.
gung
d.
Enveis,
11.
„Murgu.'*
reperire potes."
nélka ahokát
80. v Pešti. Srov.
Widerl-
Abhand., welche miter dem Titel vorkómmt: dass die Walachen nicht rómischer Abkunft
und dies nicht aits ihrer italienisch-slavischen Sprache folgt. von S. T. Ofen 1827. Und fieweif^ dass die Walachen der Rómer unhezweielte Nachkómmlitif/e sind., verfasst von E. Murgu., Ofen 1S30. Z ošklivého toho celku pivedeme jen nkterá místa. sind,
Sir.
4.
„Von Slavenismen angesteckte Sprache."
Walachen machen str,
158.
Also
sich
kein
keine Ehre
romisches
Serhler Geblút,
zu
keine
str.
9.
|werden.
Rómer!
44t)
das muss gewiss slawiscli-kritiach sein
Zweck cbes
dieser Unternelimung
den Adern des Walaclien
ín
str.
1
tloss,
verletzen"
a
V.
„Uhl,«
2.
taukrát
Jindichové Hradci
1813.
r.
protessor
editel
djin reáloi
Lvov.
školy ve
V. 6.
„eským
národ
jiných
flies-
betleckeu,
81.
echách, posléze
v
zu
Der wel-
d.
t.
Znlka v
uod
fliesst
sen wird, dueli sloYenische Seuche nicbt DÍcht £u
Ió6.
das roraische Blut,
ist,
Fiiklady
trestem."
nevídaného
trestu,
totiž
takovéliuto,
házeni,
u
obzvlášt
z oken, zhusta v eských djinách nalézáme. Srov. Hájek pi R, 743. „Tu s nimi (niuii s dívkami na Dvíné) svou vli mli, dol se zámku se zdí je metali.
~
„Toho dne (30. oken jimi házeli.'^ R. 1419. 14. hodinou obec Novoervence) když bylo mezi 13 mstská, jižlo vdce byl njaký Žibid a Jan Žižka udeili ua radní dm, konšely zastihli a kteréž tam pochytivše nkteré živé a jiné mrtvé s oken házeli, a s
—
—
vn ped
jiní
je
brali
a
Mnich že se mnosti,
rady
rádním
dobili.'-*
nco
pišel
—
domem R.
jedná
na radní
sám desátý
stojíce
v
tajné
dm
na oštípy a sudlice
„Urozumv tomu Jan rad bez jeho píto-
1422.
staroinstský
bez opovdí,
i
nalezl
a
všed
tam
do
hejtmana
Haška an sedí s konšely v rad, i mluvil k nim, ke všem píkrá slova, že chce hned jíti, a ua obec zazvoniti a ty konšely že káže všecky i s tím hejtmanem na rynk okny vymetati.*' R. 1483. „Obec Pražská, spuntovavše se tajn proti králi -pánu svému a proti svým
—
správcm, purgmistru konšelm, nenadále vskoili nejprve na radní dm staromstský a polapivše Jana Kloi
bouka, toho
—
asu
purgmistra svrhli
jej
z radního
dom."
Téhož dne obec nového msta Pražského uinili tolikéž, pibliše no radni dm, tu hned z radního též šest konšelv zamordovali a nkterými Apologie Stavo pod domu házeli." Srov. Druhá „Nadepsaní staobojí Král. eského, v Praze 161S. Téhož roku tamž
:
-
447 vove pod oboji, vyiádaN&e sobe \6loupení na kaocelár lioriíovi k nim dvma (Vilímovi Slavalovi a Jaroslav, FabriFilipei:i z Marliiiic s jedním sekretorem mistrem ciusem. nóboDím jejich) je z kanceláe Hradu Praiskeliu starobylým píkladem v králo\8tvi tomto a méstecb Pražských, ven z okna vyhodili." Reicbarti, der Passagier pod lánkem ?rag isl die „Aiif dem Gradschin Domkirciie iiiit ihren Saulen, den Monumenteu uu der
—
:
Thuru im 30 jiihrigen Kriegu die MagiV. Sedláek, J. herabwerfen liess." pamti Plzeské, sir. 18. „MšCané v Plzni, kohokoli
Stalte
>vo
Grál
slralspersonen z
bludnrti
8
lim
(Husitu)
mnoho
nili
do starých studi-ic je házeli, Na lakový zpíisob naplaž po dnes tla lidská huiji."
chytili,
vyknutím: tady skákej! studnic,
Koineufky^
kdo
„Když Tábor K. 10. str. 30. do Hory Kutny poslnii Havla Prstena a itlutéjc Blažka, ti od horníku zjímáni a do nejlilubšich havíských dol zaiivn vmetáni hýli." 1 Jan Nepowuoký s mostu do Vltavy siiozen. Srov. Jul. Fr. SchnelUr, Usteneich Eii}fi. aaf Deutschland u. Eu.-opa. Stutgard., 182^. iS. 43. „Der Ceche hegle den Groll gcgeo das posiy
šli
hist.
protiv.
své
Kreinde. Der Hinabslurz ous dem Fenster tur Veríechlung des Rechls, galt ilim als urválerlich erwiescne Sitte.-'
V.
14.
jjCasopis Bohemia."
vat.
Miis.
uien
bisher crschienen
Jahrj.
1.
Septem.
Srov. Moaatschriit des
Uobersicht
Zeilschriflcii,
S.
der 27,
in
Bóh-
^ro.
101.
„Bohemia ur gebildete Bóhmeu, 1813; davon erschien blos 1 Heft.'' Srov. Prvotiny pék. um. r. 1813. List 46. „Anlibohemia." str. 186. „Hned s poátku nejvtší chybu vystavuje fceskému jazyku, že je chd, u to prolo že
má
(iiálo
odtažených pojmii. Kdo se ujímá eského on podjutého duchem straiiuosti.
jazyka, tuho jmenuje
opií láskou k vlastenské ei vroucího, slepélio ctitele, chlapecky po neobytejnosli a originálnosti bažícího, modloslužebníka, šampióna (sméšného hrdinu) a t. d. Psal-li kdo esky, tím se zahodil v poet národních srozumitelných auktor, jako oa iradu ueného svého cechu. Co tedy esky psáno, skoro všechno jen ernilidu psáno, aby teu ješt více se zaslepil. (!'e6k> jazyk
44« prý, nyní obnovenou silou jakéhos, nikdy neméného nápadního právo pi soudu aesthetickém. Tak se zotavuje knot dohoHvajicí lampy ješt jednou jasné zaplápolaje, než do cela uhasne! Šampiónové echohájoí
pohledává,
aby
užili
kam
se
té
poctivé eštiny toliko na trh a
pro svou
hbitost
a
jeivý
v
prizvuk,
eledniku, ivlášté k
vadní, výborn hodí," Odpov od J. Mladon pronikavou a tení hodnou na tyto útržky viz tamže 47. ^Slovo ke statenému a bUhovzdianému Bohemariusovi." I
Lt
Znélka
82.
V. 9. „Si^mund." Srov. L. Got^biowski^ Wiadomošci z Historyi Polskiey^ Warsz, 1827. Pod lánkem Zygmunt 111. 1586 1632. „Zygmunt królewicz Szwedski, król Polski, niedosyó przywi^zania do Polaków okastróy národ wy, zyvval, nagonial cz^sto ich obyc^.aie By tak nierozwažny že strofovaf a navvet cb[osta|' Wadysjawa króiewicza za to : že Polsky nad Niomeck^
—
i
sukni?
wiada, ubiera
przekada že si?,
i
nosi
Polskiemu iak
iq
lubi.
królewiczowi
Wíadyslaw nie
naležy
odpoinacEey
po Polsku."
Znélka
83.
Srov. Dobrovský^ Lehrgeb. der V. 8. ,, Lenku.'* bohm. Spr. Prag, 180,9. Vorrede XIV. ,.Eines Wiener Recensenten singender Kehle widerstrebten einige Stellen der bóhmischen Lenka (Marz 1808. S. 132) so sehr, dass er von erstickenden Kakophonien, von urspríinglicher Schroffheit der an sich harten Sprache, zu spreWie viel doch au ein bieecheii veraniasst wurde.
sames Organ
in
der Aussprache
Znélka
ankommt
!'*
85.
nejvyšších vrch na V. 1. j.imboraso" jeden z zemi patící ku pohorší Cordilleras ili Andes v Americe, zvýši
18,192 stevíc.
!
449 V.
122
„Notá
11.
— 133.
tíelv." Hrow. Schlótzr^ Nestor III.
man hier niciit eínen armea Kranken zu hoen, der in einem Fieberparoxísm tolles Zeug herschwatzt ? Und díesen armliclien Fabelmann woUen neuere ungrische Gescbiclitsi^elehrte der Welt einen als rechllichen Chroniken-Schreiber aufdringen aS'.
Bald
aber
„Glaubt
vereinten
dieses Naniens
vviirdig
sich alle Gescbichts-Forsclier,
sind
die
das nameniosc Fragment fur
vorsatziichos mulhwilliges Fabelwerk eines tief unwissenden Geistlíchen zu erkluren so Pray, Eder Gatlerer, Thunmann, Gebhardi u. a. Aus vermeintlicbem Patríotisnu iibertreibt uud prahit er einfiillíg, dichtet er unverschamt. Gerade in seinem Zeitalter batten sícb die scbniutzigea
ciii
:
in Ungern eingenistet, und waren uoter Uegierungen Ilofgunstlingo gewordeu Komanurinen besonders Hatte spielen bcdeutende Rollen. der geistlicbe Herr elwa Ursacbe, dieser Nation die
Komauer
vviídeii
iiiobroren
:
Cour zu macben und eín Fabelcben uber ihre Einnistung iu Ungern zu erziiblen, dnmit man vergiisse, dass sie iinfangs als (lofangeno, und nacblier nis arme Fiucbtlinge aus Barmberzigkeit, im Reicbe aufgenommen worden?* Srov. Dobfouski/, in den JahrbilcJi. d. Literát. 1827, D. 40. S. 220 240. „Zvvei ungrische Ueberselznngon des Anonymi Belae Regis, so wie die friiliern Ausgabcn sind ein Bewois von der Werthsoiuitzung, die das Buch bei Inlándern, bis auf wenige Ausnaiímen, bislier gelunden hat. Der Ton der Erzablung, in welchcm
—
die Tapferkeit
ihren
—
ihrer
wird,
Vorfahren gepriesen
so sehr on,
Palriostinuis
dass
sie
es,
sprach
ungeachlet
sciner handgreiilichun Ueborlreibungen, seiner vioien richtigUciteii,
(^ewnnuen, und
liott
es
Ua-
slrenger zu priifen
und nbsichthcli ur^^nssen. Die Ausliinder aber, denon dio Prahiereién des IMofars anstossig wnren, konngern
Dass er finden. deiii Builie keincn Geschmack Fremder, sonderu ein gcborner Uugar war, beweisen die abgoscbmackten Lobpreisungen (insulsa prneconia) seiner iNation, und die sclintide B«'linndlung nndorer an
lon
kein
Nalionen
;
dass
o
doch aus vieien Kcllárovy spisy n,
von Geburt ein Kumaner war scheinl
Stellen
hervorznleuchten.
Nun
*^
mogen
450 die Leser selbst urtheilen,
ob die Schrift fúr
eine
Ge-
schichte von eiuem
glaubwurdigen Verfasser, oder fúr ein Fabelwerk von eioem Romanschreiber, der sich, um Eingang zu finden, fiir einen Notár dea glorreicheo Kónigs Bela ausgibt, zu halten
Znlka
sei."
86.
jjEuphem." Srov. Constantin Porphyrog. De II. p. 20. Edit. Venet. 1729. Thema Sextum. „Slavisata fuít universa regío (Peloponnesus) ac barbarti V. 9.
Themat. L.
eifecta, quando pestilens morbus orbem grassatus est, quo tetnpore nymus RomaDorum imperii sceptra
in
omnem
terrarum
Constantíous rexit.
Itaque
Coproquem-
piam o Peloponneso oriundum de nobilitate soa, ne dicam ignobilitate, gloriantem, Euphemius, illustris ille Grammaticus, cavíilatus salse fuit hoc trito et pervagato senario (jambo)
(Vieta facies slavisala seu iu servitutem redacta.)
Hic autem
fuit
ratoris."
Srov.
suam Sophiam, colloRomani, egregii ac probi ImpeP. Fallmerayer, Gesch. d. HaW.
Nicetas,
covit Chrístophoro,
J.
quí filiam
fílío
Morea^ 1830. S. 340.
„Hiebei
ist
nicht zu vergessen,
dass sogar die noch griecbisch redenden Ueberbieibsel de8
Pelopooneses scbon im X. Jabrhunderte zu Constantinopel nicht
mehr
Race angesehen
als
Hellenen^^ndern
als
eine
Bastard-
w^R
wurde, die Spuren ihrer slavischen Abstammung im Antlítze herumtrage. Desswegen wurde auch ein moraitischer Archont, dessen Tochter Sophia den Sohn des Kaisers Romanus gechlicht hatte, und vt^elcber sich riihmte, aus dem Blute der alten Ploponnesier entsprossen zu sein, von einem Euphemíus mit folgendem Trimeter bestraft : „Ein runzlíches Slavonier-Gesicht."
451
Znlka V. 9. „Basilius." Srov.
87.
Tappe, Gesch.
v.
Rusland.
„Der griechische Kaiser Basilius handelle ofl S. 136. 15,000 gofangenea Bulgareo grausam und unmenschlich gab jedem Hundert einea aussteclien; Augen Hess er die Wegfúlirer mit eiiiem Auge, und schickte sio so nach Samuel der Bulgarn Kónig fiol bei dem Anblicke Hause. der Unglucklichen in Ohnmacht, und starb Tags darauf." ;
Znlka 1725
Johano
„Casanova"
12.
V. nar,
88.
Jcob
Srov. jeho
v Bonátkácli.
de
Seingalt,
Menoiren nmecky
vydané u Brockhausa 1821. Pak jolio živo'opis v ConVe Varšav ml svazcícli. versat. Lexic. v pídavných souboj! v Petrohrade Branickým hrabtem Casanova s v Cechách byl byl u císaovny Kateiny; v Duchcov u hrabte Valdsleina, kde so kabalou a alchiraií na útraty tolioto zanepradoval. Knížeti Sulkovskiemu klade Casanova tuto jtíhu vlastní límysly skrývající, výpovd do
„Das ist die Gemuthsart von uns Polen unbestánunzusammenhriugend und bestímmbar durch andere;** „Sarmatorum virtus !" a pak dodává úšklobn list:
dig,
:
Znlka
89.
V. 4. „Olše Durynkova." Srov. „Mezi sir. 121. 1.
Feldova Krou.
Lufcanském kníetství echové (Hájek jej jmenuje Zbislavem)
Hájka jinými
872. a koistmi v
r.
syna
Vlastislavova
pacholátko
nevinné (dle
l.iké
Kníže Nekla dít njakému Srbu Hájka 5leté) našli. Durynk efcenéinu poruil, aby ho spravoval a choval, Durynk slepou žáažby rozumu dosplého sám dožil. dostí jsa
ne6ka službu
na
podveden, umínil toho sob sveného mládedomnívaje se, žehy tím Neklanoví vdónoa se sebou ho asu pojal Zimního uinil.
aabiti,
led reky,
ledem
jest
ka Jinému
mnoho jyb.
:
pohlecT,
kterak
tu
pod tím
Tul oa pokleknuv na kolena,
452 ke hlubin a zrádný
aby ty ryby spatil. Nešlesekera bradatici, lomu pacholátku hlavu ufal, a však že ji jednou ranou nestal, vyav nž oslátek doezal. Hlavu v prostradlo obvinul, sel do Prahy doufaje, že bude od Neklaná velikými dary obdaen. A když pišel na hrad Pražský, ekl: Ctné knize! znáš, že jedua jiskra v dom zanechaná, Syn veliký vzbuzuje ohe. Tu jiskru já jsem zhasil. Vlastislav, byí došel mužského vku, jislfby mstil smrti otce svého. To povdv vyal a na stl položil hlavu jesle krvavou. Zhrozil se knize Nekla a ekl: Zloince! tob nebylo slušné pána svého úkladn zamordovali. Ale že jsi se domnival za takový skutek ode hlavu
chetný
mne
dary
vzíti,
sklonil,
vyav
Durynk
tento
dar
a
milost
chci
tob
uiniti:
aneb sko po hlav s vysoké skály, aneb se svým meem probodni, aneb se sám svou rukou na strom obs. I zvolil sob obšení. Tu jsou jeho popravcové hned pojali a jemu na vli z
tí
smrlí
jednu
sob
vyvol:
Durynk dali, na kterémžbykoli devu chtl se povsili. dlouho chodil, na každý slrom vzhlédaje, ale žádné se jemu trefiti nemohlo; až potom vstoupiv na jednu olši, tu se dlouhou chvíli pivazoval tak, až se vždy obsil, ta
polom, jak
Durynkova Olše
dlouho
tu
podle
cesty
stála,
vždycky
slula."
Zn lk^ 90. V.
8.
„Ricliler."
—
Srov.
asopis
Musej.
1830.
„Jest v pravd ubohý tento Sv. 4. sír. 279 380. slovanský národek, zvlášt Dolno-Lužiané pod pruskou vládou stojící, lak luze na promnn své bytnosti, lak oste k odeknulí se slovanskosli své dohánný, a tak velice všech prostedk k svému se zotavení odraný, že krok po kroku mluva jeho ve všech už i vesnických šklkách a koslelich mizl, a ledajakýms paslrkem aneb odrodilým nmciskcm se zrmezuje, jemuž svobodno nad límlo lidem slovanským svá kivá roubání u veejnost vydávali. Z ísla mnohých tch^^'sálk a zhoubných
lupi
huJ zde
toliko
jméno jakéhosi Richtera,
paslora
453 (Senfteiiberg), jakožto nejjedoblize Žemra muiiráka proti jozyku a uúrodnosti Slovan Lužických, na soud veejný vzato, kterýžto v roku 1825 napsaným stranným pojednáním (v Magaz. Luz. v Hoel.)
v Sorné, valéjáilio
že jazyk ten vendický netoliko ošemetnú u nelidsky.'), než i samé vzdlanosti národní na velicírkvi (jak nekesfansky !) kou ujmu a škodu jsoucí, co nejrychleji by mél vyhlaSvými však dilem soiistickými, dilem píliš zen býti. zpozdilými dvody onen dobrý ládce nieho nedolíil,
dokazovati
se
vlád pruské
snažil,
(jak
ovšem pro sedícího na tuné fae pastora snadnji, kdyžby nkolik set osadník si oblíbilo jazyk nmecký, než aby on k vli svým ovikám jejich jazyku ml hovli a jemu se piuovati." V Kusku jsou celé osady, msta a kraje nmecké jsouli i ty vlád a církvi na ujmu a škodu ? lec
že
toho,
pobodlivji
a
—
:
Znélka V.
matik S.
11.
detere Sluve eines
um
Sprachc
Bauer
,,L)er
Slavisches
Harlh.
„Vlastní krajan:''
der slaviscb.
109.
91.
ist
in
deutsch gebildet, und
Dilettuuten,
ist
daher
a
vesnicích kii
1808.
ein
nur
Ueberláufer
;
irgend
Saclie
beinahe
Tassion
!''
—
92.
jménem Lángh, jakýsi Nmcomaarské divadelní roty, jenž po
V. 9. „Básnír" MaJar, herec a vdce národní,
Gram-
Laibach
diese seine
Znélka
mstech
Kopitar,
der seine f.andsleute
Nachsicht bitteu muss íur
nejvíce
Krain.
Krain sciireiht nicht, der gebil-
Sprachstudium
seltenen
in
sem tam chodivši zlehení
jiných
hry provozovala,
národ,
obzvlášté
pak Slovák.
Znlka V. 3. „Orlius"
hoeti.
t.
j.
peklo.
93. Srov.
horkým horouci\
454 V.
14.
„Kižák plém," nmecky
KreuzfierreD, jejich
kížných
v
tažení,
ád
deutscbe Herren,
1190, pi píležitosti Palestin, jen nmetí šlechticové do povstal
r.
nho
pijímáni bývali. Povinnost jeho byla obrana kesfan«kébo náboženství a opatrování nemocných asem :
následoval
ale
vedl vojny,
cíle,
shromažoval bohatstva.
krajiny,
ádu
zemské
více
dobýval
Nejvyšší správce tohoto
nazýval se Hocbmeister, Deutschmeister, Grossmeibydlel nejprve v Jeruzalém, potom v Benátpak v Marienburgu v Prasku. Srov. Got^biowski^
ster, jenž
kách
a
pod lánkem Wladyslaw Lokietek „Zewn^trz wszystko na Eagad§ 1333). Pomerauii wszcz^-ly Polski zdawalo sie powstawac. margrabowie braudeburscy na Gdask i si§ rozruchy, Kaszuby czyholi. Wezwano Krzyžaków, ci opanov^ali Wind. z (1306
Hist. Pols.
—
W
miasto handlovte
to
z
sig
zatrzymali
i
nieprzyiaciolmi,
z
ie
którymi
dla
siebie; zniosiszy
vvalczyé mieli,
dziel^
Pornorzem, u Xu'$ž^ kuiawskich wyfudzaiq zíemi^ MicbatowskQ. Žali sig 1317 roku Lokietek przed Janem XXII. papiežem o te zahory, ten ie wróci rozkazuiesi§
nie sluchaiq Krzyžacy,
oni
bez wstydu
o czešc ludzko hist.
sir.
Gdask
85.
chociaž na nich rzucano klQlwy:
i
iak mówi Lokietek, nie dbaiq o boiaz Božq." Niemcewicz, Špiewy „Krzyžacy czuwali na Pomorze i miasto i
cnoty,
ani
nie raz ie nawet podchwytywali, zawsze wyp^dzeni ze stratí)." „Krzy114. Str. žak zdradliwy mieczem ogniem niszciyl Polskie niwy." Str. „Wyplenionym na wieky zostal burzliwy i 18. niewdzí^czny zákon Krzyžaków. **
bezustannie,
lecz
i
Znlka V. 11. „Troskovec
a
94.
Kuneš."
Srov. Mikul,
ickéko z Heslová. Pamti., v asopisu
Daroní
musejním.,
béh z
11. Sv. 1. sír. 48. „Léta 1551. Klec železná rozkazu královského udlána a postavena jest v rynku
velikém starého msta Pražského, do níž dáni sedti museli dva zemane Kuneš a Troskovec, medem nazí pomazáni, aby^je mouchy štípaly, v
a
v
ní
jsouce té
kleci
455 nkolik
—
ci
zfistávajíce,
dní
proto
že
potom
provozovali,
ze
hanebné a sodomské vypovdíni jsou.
zem
hnvaje
Jeden
z
nitých
velkých slavných staveních býval
nom
nich
pokoji
V. a
pravil
mnoho oken. jako
tak
tu
se,
že v
a
nikda
v
opanovali
Srov. Hájek, „Mnozí ješt v horší bludy upadli bludy rozsévati nedaleko od Hradce, ve
schúzejíce se divné híchy ti potom jeden ostrot mezí Hradcem nazí
a
nevi-
sebou šprýmoval."
8
Strážnici, a
páchali, a
jed-
v
kleci,
té
3.07.
sir.
poali své
vsi
zname-
„Adarailé aneb Adamníci."
13.
1421.
kleci
té
Tak ješt
dl.
r.
v
muži
i
ženy chodili,
sodomské
i
a
Veselím
mli mezi sebou
a
za správce njakého kováe Rohana z Veselé a toho Bohem nazývali a pravili že tak všickni lidé na svt, jako Adam a Rvn nazí chodili a choditi mají, protož :
jim lidé íkali Adamníci."
Srov. Dobrovskými
bóhm. Ficarden unci Adamiten, in den bóhm. Qesell. 1788. T. IV. p. 300. ,Pikharti."
13.
V. sír.
Srov.
d.
Poselki/né,
Beckovskij.,
1418. pišlo neádných Pikhartftv do a dtí 40 osob mužských, kteí své
„Léta
643.
Gesch. d.
Abhandl.
Prahy mimo žen pokoutné schflzky v
asté
a
hojné,
dom njakého Zmrzlíka mívali, tak mnoho osob k svému bludu ve dvou ehož dovdíce se konšelé hned je z
že
letech pivedli;
i
po jiných mstech, mstekách a po vesnicích v Cechách se toulajíce, ím dále tím více
Prahy vyhnali,
ole
oni
se rozmáhali."
V. 14.
Žale msta hanti
„Jamníci." a
Srov. Hájek.,
Loun poali
svátostí Kristových,
že ty bludy po stodolách
nezjevu
ád a
r.
1176.
ale
tajné
duchovních
po jnmiich
a
tujnó
„Okolo kázati
knzi,
a
ale
rozsívali
Jamnici stoulí.^ V.
14.
v ru»ko-ecke církvi tolik co kacíi: oni sami nazývají se starovrci,
„Rozkolníci'^
sektái,
šismafici,
zavrhují
nápravu
od patriarcha
n
církevních vcecli
a
ást obyvatel
uinnou
Siberie
:
Níkona v náboženských
Mnozí
Kozákfi
piznávají se k
této
kmenové sekt.
456
Znélka V. 7. ^Benátky."
05.
A. Komenský,
Srov.
O
protiv,
„To obzvlástoé ti muži (Jan K. 6. str. 17. Afiii a Konrád ze Štékoa) mezi jinými vécmi horlivými kázáními svými spravili, ze v Praze zlopovslný nevstí domek, Benátkami nazvaný, vyvrácen byl, a na tom míst kostel vystaven." Beckovský, Poselkyn, str. 585.. „Císa Karel z ponuknutí knží poruil r. 1372. domek obecných a híšných žen, v menším mést Pražském zboiti, jemuž Benátky ikali, proto, že se v Benátkách takových osob mnoho nacházelo." církve.
Znlka „Lidcina
V. 7.
str.
Viz:
stížnost."
Bohm. Stpniky^
od Fr.
96.
Svaz.
Hlas Liry Ceaké v Praze 1817.
II.
ne.
Znlka V.
jinae
„Bélohlava"
'K
97.
i
bjelá
pohlava,
bjelá
Slovákm vbec žena, u Polák biaía plec. Toto jméno pkné svdectví vydává o istot slavských ženštin, nebo píinu a píležitost k nmu nepochybn dala jejich blost tla a odvu. osoba, aneb
jen Bjelá, sluje
i
Bílá barva jest obraz
v bílém rouše isté, blost Slavenky,
vtším
istotu
8
postava
ských
M.
I,
nevinnosti, proto Bílé
pohlaví
pohlaví.
milující
eené a
Od
Blolilava,
v bílém rouchu,
barv;
kmen
bloudiuy
hlavu bílými
panuje mezi sluvskými nost k bílé
a
i
andlé
jest
tedy
Ponvadž pak
severních krajích a v horách Tatrách bydlící,
v
dílem lak
vou hlavou byly, sluly Blohlavy. Víla,
istoty
pedstavuji.
se
ženami
tém
Slaviuen durch
Bila
žena.
povstalo
a
blaodtud
snad
i
Až podnes ješt
láska a náchylethnographoyé slav-
zvláštní
všickui
to poznamenali.
S. 80.
s rusými vlasy rouchy odívaly,
Srov. Rohrer, Bexo. d. óst, zeichnet sich unter allen
^Die
Krainerin
das
blendende
Weiss
ihrer
Klcidungs-
457 uaá ume Putz-Waschcrin Aládchen
der Hanna
iii
und
um
B.
S.
I.
vonien eineni
diu
Haare
8u
ist
87.
Wiener „Das
eine
den Nackeo
weisse liínab
Slavoaiea.
Taiibe,
Weiber io Haupt
verheiratheten
die
siiid,
S.
trá>^t
sich scliliesst.^'
„Wenn
65.
auf^i-put^t
Náhreo gegen
iii
welclie
schleienie Stirnbinde,
eiuer
kónote."
niaclieu
Elire
\relcbe
aus,
Reiiiliclikeit
stiicke
ganzes
liu
weissen Sciileier bedeckt, der
hinteii aut
Slarait
deu Riik-
keo hinabliangt." Csaplovits, Slav. u. Cruat. T. I. S. 99. „Die gcwóbniicbe Traclit der Weiber ist eine weisse S. 100. Die Weiber in Kroatien tragen, anstatt jacke. Ilauben, eine Art runder Hiitc, welche in weisse Lein-
wand eÍDgeiiabt sind." Týž. Croateu und Wendea ia „Die Haare der kroalischeu Weiber in Ung. S. 22. Ungarn, werden in duppclten Zopf und diese in ein Viereck gebuiiden, darauf konimt ein leinenes Polsterund ailes chen, und eine ebenfalls viereckige Haube :
dieses deckt ein wcisses Tuch.
Wendeu baben
S.
77.
Die Weiber der
Fbnellkorsud, und noch vun feiner Leinvvand, welcbes sie Hacquet, Besch. vorne an der Brust zusammenberten." d. óst. SI. „Die Kraineriscben Weiber sind weiss mit Das slavisclie Weib in Instrien der scbónsten Uótbo. ist im Winter und Sommer in weisse Leinwand gehullt." „Die WeiN. G. Leske, Beise durch Sachsen, S. 134. dariiber ein
ber der
weisses
ein
Lcintucb
Wendun
der Lausitz
in
um
liabeu
die
Haube
weisses Tuch gebunden, bedecken den llaLs mil Tiiohern, tragen ein grosses, zusamniengewickeltes, weissein
leinwandeues Tuch,
Damen
so
zur Zierde unter
Facher
dem Arm wie
oder
Regeoschirm, (tak u Slovák). >>'iclils ist einfaclier und auch wohl posud nichts der Nátur der Soche genuisser als die Trauer der Wendinen. Sie iiiilleu sicit ^unz uiid gar iii ein weisses teutscbe
ihren
i
leinenes Tuch; oit verhulion sie das gunze Gesiclit,
dass
man
Toto
nichls
als
Augen
und
gewar
Naše
milování blosti zjevuje se ješté Siavenek, viz Nik. Ilaase, Gescb. d.
Aisch, Bamb.
Jiober
Abkuult
1819. sind:
T.
H. S.
u
i
wird."
znmených
už
des Slavenlandes an
312.
scliluuke Kúrper,
„Spuren siavidoch kralige,
458 brauoe Haare, Weibspersonen
erné
ehrliche
Gesichter, die
am Feierlage
gefallelt,
epce
tuch." bílé;
glalte,
všech slovanskýeh
ili
konty
jsou
jen
Rócke der Kopíaž posavad
ein weisses
žen jsou
Nmky,
u
Madarky
aneb u zodoárodnlých Slovenek v užívání. Slavové od jakživa bílou barvu oblibovali a jí sob obzvlášt vážili, odtud Srbm podnes co krásné neb veliké jest bilýna
zvlášt v národních písních, k. p. Bely dvo, Bela Bely Dunaj, bely grád, bely car, bely knz, srov. Belohneginia (manželka Geysy knížete uhers.), sluje
kufe
(dm),
Bílá
paní v
Bio
echách;
k
v
Svatovitflv
Arkon
byl
bí'ý,
erbové království polského a eského jsou bílý orel a bílý lev; boha dobrého mli Blboga sídla knížat svých a král nazývali bílými hrady, srov. Werantii Iter Bucla Hadriam^ kde praví Notandum est, quod nationes Slavicae ut plurimum sedes suorum
znaky
;
ili
:
Principm
nomine Belgrad solitae erant olim insignire, Beigrado in Serbia, Belgrado seu Alba Regali in Hungaria, de Alb Julia in Transilvania, de Alba Nezler arce ad Tyram ílumen šita videmus, quae omneš dicunut de
tur aliquando
sedes fuisse Principm." V. 10. „Drahomíra." Srov. Pekel,
153 a
násl.
Kron.
ml
kníže eské,
„Vratislav,
I.
str,
za manželku
knžnu jménem Drahomíru, kteráž z národu slovanského, jenž v nynjší zemi Brandeburské tehdáž bydlel, a StoSvou tchyni Lidmilu se svta
dorani nazván byl, pošla. sklidila.
Umínila náboženství kestanské zteniti,
povry
pak
pohanské
kesanské
zavíti
své
Chrámy
sesiliti.
poruila, knží pronásledovala, na krestany velmi ukrutná
Synu svému Boleslavovi radila, aby Dal se tedy svého Václava se svta sklidil. Boleslav k takovému mrzkému skutku od té nešlechetné „Ukrutná Drahopohanky namluviti. " Hájek r. 934. byla a nesnesitelná.
bratra
v rozhnváni velikou a prokletou písahu uinila, všecky kesfany že chce dáti zmordovati, a vsedši na svj vz koímu svému kázala se do Lucka vésti, a
míra
když
od
s.
Víta
hrozn otevela
a
k Pohoralé
vz
ten
Drahomírou v se pozela
:
i
v
vsi s
tom
—
jeli
komi z
té
s
tot
tou
zemé se
zloeenou
propasti
ukázal
459 se
dým
ta
rychle se zase zavela."
V.
Praze
;
ohe,
a
12. v
smrad nesnesitelný
a
vyšel,
zem
to(
„Špinka" jméno památného vzeni ve Starokrál Václav 15 týdn jatý sedl. Via „Krále Václava dali na radní 1393.
nmž
dm
Hájka, r. Staromstský do vzeni, jenž slov Spinka."
Znlka V. 8. Pol.
Polonin
„W^odkowa"
XIIl.
Li.
a
snbditis
Kalharina.
6H.
p.
98.
Wodkonem
ut
Srov. Dlttgos, Hist.
Solicitabalur
Rex uxorem
Casimirus
de Skrzín
et
ejtis rapto et fiirlis operám dantes, et qui nec juribus nec imperiis parebant regalibns, ín castro Berwalth obsidione cingeret, ul liostes ct quasi qiiaedam pesles generis hnmani essent depnlsi et injuria toleratarum hactenus injuriarum vindicata." Týž L. XIII. p. 211, „Catharina Wjodkowa, VVtodkonis de Skrzin uxor, quae pro illa tempestate arma bellaque traclabat, dum in Osswy^czim
omneš illos quodcunque
personaliter consisteret missis gentihus suis,
octo, positis dissidiis, illis
in
equis, armis
trucidari
et
auro datum
Znlka V. 4.
„Kruto,
disposuit et
Crito,"
fuit
auHerri."
99.
Srov.
Liltzov,
Gesch.
v.
Mekl. S. 65. „Jubeind rief das Volk den tapfern Kruko zu seinem Konige aus, und brachte ihm seine Huldigung^ um 80 freudiger dar, je lieber es einen gebornen Fiirsten seiner Nation an seíiier Spitze sub und je berechtigter Krnko durch seine Thaten zum Throne war."* V. 4, ^Jindichem." Srov. Krantzii Vand. L. 3. C.
19.
Henrico Henrico
,,I)omiua
quam
Slavinn
Critoni.
Critonis
Marituin
conjux
jam
alTectior
vetulum
erat
exosa,
si fieri posset nuhere conslituít, si Crito esset de medio factiis. Unde factnm cst, ut instioctu ejusdem foeminae Henricus Critoni vicem redditurus humanitotis, invílavit illum ad coiivivium. Que^m multa potione teniulentum, qiiuni Iriclinium in quo sutit convivati, vir
460 procerus,
statura
dem
jam iacurvatus egrederetur, Danus quiet eodem ictu caput avul-
securi pcrcussum strávit,
—
Mallem
8Ít.
non deos hospitales violasset."
Srov. Húbners Genealog. Tabell. „Siavina war Toditer Herzogs Svantiborii Nro, 192. in Pommern, Geniahlia des Cruco oder Crito Fiirst ia
V. 11. „Slaviua."
Ríigen.*
„Pkná
Srov. Lutzov, Gesch. ^Einen noch grossern Sieg aber erfockt Heinricb, indem er bei einer 2usainmenkuDrt die er mit Kruko Lielt, die scbóne Gemablin desselbeo, Sla-
V. 14.
v.
Mekl.
v.
nešfastnice."
67.
wina, des Pommerschen Fíirsten Svvantibor
Tochter,
fiir
Sacbe zu gewiauea wusste iind sicb eiueii grossen Zuwachs an EiuQuss bei dea Wenden verscbaffte, welche weniger Kruko, seitdem derselbe alt und schwach war, als der holden Slawina aiihingen, zumal sie ven altem wendischeu Fúrsteageschlechte herstammte.^
und dadurch
sicb
seiiie
Znlka V. 2,
Raie Kn.
,I)v sestiky." VIII. G.
V. §.
ralov voiska Lazareva byli i
Kobili
Miloš
(Obilic)
Srov. 8,
Vuk drugii
Mauro
Vrbino^ u
„Meždu glavnimi GeaeBrankovic ziat Lazarev Jegdaže vojska ziat.
drugdruga vostuli spori meždu Maroju i Vukosavoju o muzestv svoicb Vukosava boijeje poítala mužestvo Uiloša muža
stojali
v oboziech protiv
dvucb
sestr
mužej.
100.
páe Vuka muža Marína, kotorsja oserdivšisia po licu sestru: sija že rozkázavší so slezami sluaj svojemu muž (ozlobilo najpae Miloša kobiliuym synom) togda Miloš toj as poide pozvati svojaka svoSrov. Taloj^ Volkslieder jego Vuka na pojedinok." d. Serben 1. S. XXX. „Die Freibeit Serbiens ware zu retteu geweseii, weuu der Keim der vielleicht nocb ZerstóFung nicbt io seiaem Scitoose selbst gerubt batte. Es bersulite Zwietracbt íni Ivriegslager und am Hole ds Zaren. Uater den Eida 'len desselbon waren Wuk Bdnkovvitsch und MiloscU OJili der tapfersle lleld und svojego, udarila
461 Beide waren gegeneinander geGezíink ihrer beiden Gemahli-
Sclimuck von Serbien. Eio kleinliches
spannt.
Wnkosnen fiibrle die Feldherrn feindlich zusaramen. sawa, dic Gallin des I\Iilosch, rulimte die Tspferkeit ihres Gemahis, ihre Schwester Maria pries den Rnhtn des ihriEin Wort gab das andere, Maria setzte Miloscli gen. herab, und dariiber erbitlerf, gab ihr Wnkossawa einen Backenslreich." V.
Die
„Tureckým Ireslem." Srov. Leopold Ranke^ Revolntion^ llauih. t^2.9. S. 1S5. „Im J,
5.
serbi-^che
1814
erliob
jewaz
der Anfstand durch Poschega, KragiiJogodina hin. Milosch suclite die Rube
sicli
nacli
bis
Oft heben die Tiirken bei dieser Untersucbung Sjicke, wie nus denen die Pferde fressen, mit Asche gefiilU, Weibern unter dass Kiiin gehunden und Naše ibnen dit; Asclie, daranf schlagend, in Miind uii herzuslellen.
I
geslaubt."
Znlka V.
5.
„Bálorku."
101.
Srov.
Csaplovits,
/.
Gem.
v.
Bálhory leble in der zwoiHalíte des 16 Jalirliunderts im Neulraer Comitat. len Ibre liebsle Bcscliiiftigiing' war, ilire Dienerscluift aiis
Ung.
I.
dcm
BKilhcnalter
<S'.
267.
empfíndlíclistc
j^Elisabctli
des
Gescblechtes
Avcibiicheii
aiif
das
zu peinigen, und sicb an iluen SciunerzeD
zu weiden. steckt,
lienden
Stccknadein unter die Fingernagel eingeund Dorncnpeitscben, Brennen mit gliiSchlusscio, kleinc Schnitte mit Scbeeren und
Gcissliing
Messern, waren gewobnliclie Slrafen, und die verscbiedenen Aeussernngen des schreckliclislen SchmerzgefiiliJs das angenchmstc Scliauspiel fiir die Tyrannin. Einst r.erSliliig sie im Zorn einem ilir bei der Toilette aufnartenden
Miidcbcn
das
Gesiclit.
dem gemisshandeiten beneteten
die
Wange
zu bemcrkcn glanble,
Stelle
an Zartheit und Pl6tzlili
fubr
und
Blulstrom ein
dass
Weisse
Ww
in
die
mit
enlquoll
paar Tropfea
der Burgfrau, die nach
sclien
triife.
Ein
Gescliopf,
dem Abwi-
BInl benelzte
Antlitz iiberibr ganzes den Sinn, ein Bad von Juog-
462 fernblut
msse
WirkuDg
gleíche
per hervorbringen.
Um
auf iiireo ganzen Kór-
Reize dadiirch zu eráoueu,
ihre
auch zur Ausftihruog, uod Mádcben nacb und nacb umbringea; schritt sie
sich daoD círt:
sie
fórmiicb
deren Blute
wurde
Endlich
badete.
beioatie
liess
ia
sie
300 sie
deaua-
der Palatin Thurzo liess sie fangeo, uod verurtbeilte
zu
lebensláugiicben
Haft,
eiocm
in
Kerker, worin sie nach drei Jabren
uoterirdischea
1614
verruchtes
ihr
Leben endete." Srov. Mednyansky'3, malerische Eeise auf dem Waagýuss, 1826. S, 95. Tato Stebikrevka macTarská jest posud pedmtem rozprávek na prádkácli ili pastvách slovenských dívek. Srov. Medniansky Sammlung Abergldub. Meinungen u. Gebrduche des gemeinen {slavischen) Volkes u. s. w. in Hormayra Tascheyxb. 1829. Nro. 43. „Dass im Schloss zu ZayUgrótz des Nachts eine Schwarze Frau ím uiigarischea Klcid berum wandle, und sich besonders auf dem Sekret sehen iasse, beschwórt das ganze Thai."
V Turanské stolici, V. 13. „Páter v Divákách." mezi vesnicemi S. Michalem a Divjaky asi pQl hodiny od Štubnanských teplic, stojí nad behem eky Turec starý tverhranný, zdný, asi 1 ^/^ sáh vysoký sloup, vedle nhož všickni obyvatele' toho okolí nejiuáe než s
tajnou
vky
hrzou
a
bázní kráejí.
byl v Divákách jistý
Povst
že
nese,
knz, jenž maje
v
dom
ped svém
iovího psa (kopová) jej tak miloval, že s nim spolu i spával. Když pak pes ten jemu milý život skopod záminkou, že ten zemelý jest nal, knz dal mu, jeho píbuzný pítel aneb domácí sluha, nejen obyejnou
jídal
i
rakev udlati a hrob
dvoe ase vc
ve
se
zpvem
vykopati, a
ale
i
obady
jinými
zvoniti
a
poheb
vykonávati.
Po
knz
u vrchnosti obžalován, odsouzen a pak za živa tu v tomto sloupu zazdn." vyšla
na svtlo,
Znlka V. 11,
„Mademoiselle
znamenají: Panno!
a
102.
t.
d."
ta
francouzská slova
odpuštní, já jsem Francouz!
463 13.
V,
„Guovirer" Charles.
Srov.
Neues Archiv^
fr
Geach, Slaatenk. Lit. u. Kunsi, Wien 1830. Márg „Joliann Sobie8ki'8, Kónigs von Nro. 25. S. 189.
Polen, Begebenheit io
der Jagd
auf
maitosci"
entlebnt und
Sobieski
war
aus der zu Lembergr ,,Boz-
Zeitsclirift
verdeutscht voo Igaaz KankofFer. der
einer
um Zolkíew,
;
erscheinenden
Spraclie
polnischer
gróssten
Jagdliebhaber.
Die
waren der Licblingsort des Kónigs. Eines Tages verfolgle er um Zoikiew sehr bilzíg eioen grossen ílirschen. Im dícken Fors(e Irennte sicb der Kónig von den Seinígen, und kam nach langem Herumírren in eine ármliche Hiilte. Ermiidet warf er sicb auf ein Stroblager. AIs er nach eínígen Slunden Forste
Galísien,
ín
erwachte, sab er an seinem
von
Lager
ein
holdes Ktitihleio
das mit eínem griinen Tannenzweige
sitzen,
des
Schlaíenden
Aotlitz
abwcbrte.
In
die
Fliegea
der
Ecke
Kónig eine weibliche Gestult, deren edie Gesichtsziige, zwar durch Kummer und Gram gefurcht, mebr als eine gemeiue Person zu venathca schiencn. Der Kónig Hess sicb mit der Uogliickiicben in ein Gespracb ein. Der Kónig: Ist das euer Sohn meine Liebe? Eupbemie (so hiess die Ungliickliche, slav. Dobrosiova, Dobroslavka): Ja, gnádíger Herr: es ist eine vaterlose VVaise. Der Kónig: VVie ? ihr noch so jung und scbon eineWittwe? Sogl mir, wie ihr euern Gattea verloren babt? Euphemie (weinend und die Augen uiedergescblagen): Ibre berublassende Gute ilósset mir Zutrauen ein; Ibnen allein will ich alles, was so lange eia tiefes Stiilscbweigen barg, enldecken und auch meínea der Húte
der
erblickte
nur der Name des mir verschwiegen bleiben. Hoen Sio mich giiligst au. Mein Vater war in dieser Gegend gfiechischer Pfarrer. Frhzeitig verlor ich meine Mutler. Nach dem Siege bci Cliozim kelirte das siegreiche Heer in Seino Heimath und ein Theil der Truppen kam in UDSere Gegend. Ich záhlte damals ruiifzebn Frúhlinge. Jedos Haus musste einige Soldaten beherbergen, und so bekám denn auch mein Vater zwei voroehme Ofrizíera eigenen
ewig
in
Fehitritt
Theuern
Quartier.
eiugestebeu:
soli
Eioer,
ein alter
Krieger,
dem
Truoke za
464 selir
sang
ergeben,
war
und
stets
fróhlichen Mathes
der andere jung und schón, doch immer in
Gedanken
vertieft.
leh
ihn
hicit
—
fiir
mid
murriscb, einen
Ungliick-
Der Kónig: UnglúckSchwáche und Eiiphemie Er versprach mich zu eheverfiihrle dich. Des Konigs Befehl berief íhn ao den Hof nach lichen. Krakau, und seit dieser Zeit sah ich ihn nicht mebr Der Schmerz iiber das Ungliick seiner Tochter wieder. Der Kónig brachte den tiefgekránkten Vater ins Grab, (entriislet). Der Unwiirdige er niuss sein Versprechen Sobieski verliess die Htle, gegen Abend halten. Des laogte er auf seinem Jagdschlosse zu Krechov an. andern T;iges eiite er nach Zolkiew. Hier entfernte er sich in sein Cabinett, Hess dann den Schlosshauptmann Guovirer zu sich rufen. Gouvirer war ein geborner Franzose, der in seiner Jugend nach Polen kam, Dienste daselbst in edr Armee nahm und sich durch Topferkeil und Muth ein ansehniiches Amt und die Gunst des Kóoigs erwarb. Der Kónig: Ich weiss, dass sie vor einigen Jahren die Tochter des griechischen Pfarrers zu Krechov keonen gelernt haben, und dass es ihr Wunsch ist, sie zu ehelichen,
fiihlle
iiclie!
Der
Mitleid
mit ihm.
Schándlícbe
beniitzte
deíne
:
—
!
—
líchen,
um
die
Guovirer war
Beleidigte zu versóhnen.
Worten
nicht wusste wie der Kónig dieses Geheimniss entdeckt bab. Guovirer Der In der That Doch ja nein Kónig: Die Ungliickliche lebt und darbt im gróssten Elende. In dem Krechower Forste haben ihr die mitleidigen Mónche eine armselige HiiHe zur FreistáUe gewáhrl. Mein Wunsch ist es, dass Sie unverziiglich hineilen und Zilternd entfernte sich Guoihr Versprechen erfiillen. virer, es war keine Ausrede und Verzógerung móglich: denn er kannte den Kónig zu gul. Des andern Tages machte sich Gouvirer in aller Friihe auf, um des Konigs bei diesen
:
lodenblass,
—
indem
—
er
—
—
Sobieski woMte selbst Zeuge der Befehl zu erfíiHeu. Freudensccne sein, die zwei Herzen auf immer verbinden, er und die gekrankte Ehre wieder rechlferligeD solíte liess daher fiir sich und den Prinzen Jacob. Pforde salteln, und ritt dem Guovirer langsamen Schrittes nach. :
4bj
—
Etiphemie sass am í^piiinrude Augenbiicke In diesem
und Guovircr
giog
Cai!
mie,
Hiitle.
liebster
Cai!
kelirst
Unwíirdige!
dn
verleumdet, und willsl mich
um
Verlcumderin
I
Eupbeniio
hringen.
kam
du wieder
iiiit
der
beim Kinige desseii Giinst und Gtiade hast
Der Konig
:
Arme
die
in
auf,
Eiiphe-
rief
W<'g
Geliebten ? Giiovirer:
deiner unglúckliclien
ihreii
/.ii
Tliuro
die
Ach Gottl
die
in
Irat
Solincliti'
ilir
:
Fiisseu.
niirii
sich
liat
der
aut"
.lag(i
ohne sich zu erkenncn £U Die lierablassende Gtite und Tiieilnahnie an geben. meinem Schicksale flósste mír Zutruuen zu dem Unbeich kaiinten eiu, entdeckte ihta die Ursache meines verirrt,
Granies (leinen
und
virer
mie
Goll
a!)er
;
ging
Du
:
bisl
O Cai
:
leh
Sein.
ist
I
der
hei
Zeuge,
dass
au,
fiiilte
stieg
weder
ich
—
verlangle.
U:\ilie
Inzwi-
vom Pferde
Thire der Híifle. GuoEuphedie Mórdcriu meines GliicUes nie will ich die Ursache deines Ungliícks leise
zur
bis
!
mich dem Kouige zu Fiisseu werfen, ilin zu einer Verbindung, die du einst
will
nun aber verachtest, uicbt zwinge. einzijíes MiUel, Mas mich ret-
sehniichst gewiiuscht,
Guovirer: Es
kann:
lieinilich
nur ein
ist
du musst
verlassen
wo
Goltl
niein
tiocli
dass er dích
bitten,
ten
iliitte,
iNamen naiinte,
kam Sobieski
sciken
ab,
nnserc
in
soH sich
Gcgend
auf der Stelle diese
jet/t
und weit
Eupliemie
llielien,
Grosser
:
Walse Oheim und meíu Kind
eine uogliickliche vcrlasseiie
liínweoden, soli ich meinen alten
Guovirer nicht. das kann ich durch dicli du zogerst ? VVohlau hin ich ins Verderben gStiirzt, nun, so soli auch dcin Gliick mit meinem zu Grabe gehn. (Er Tasst das in (ier Nálie stehende Kind bei den Hnaren, und zieht soitien Degeu aus diT Scheidt). Dic^s Kind soli vor den verlassen ?
Cenlriislet)
Bei
:
Gult,
Elonde
!
!
Augen
der Multer im eigenen Blule sich baden, und Haupt durch Nenkershand vom KumpTe gelrennt werden. Indess erschallten Jagdhorner der Jáger, die dem Kóníge ian
meío
liche er,
—
JagdgfiTolge ich
bín
KfUárovy epUy.
der
verldnMi II.
Hdtle !
Der
sich
nalieo.
Kóni
iiaiief.
Gott
I
rief
Verbirg ^**
466 Eiiphemie
niich. in
:
Kammer
diese
VVo
soli
—
hinein.
ich
verbergCD ? Gehe
dicb
Der
Konig
(in
die Hiitte
Euphemie, ich komme zu Verlobung, doch wo ist denn eiier Bráutigam? Euphfmie: ii h will ihn niclit melir zu meinem Gnádígster Monarch Gatten habeii und enlsage ihm ganzlicii. Der Kónig: eíntreteiid)
Liebe
:
I
Gott soli den Scliándlichen richten uud Wiirdige Seele detnen Seelenadel lobnen. Ich stand an der Thiire und (Zu dem Jagdgefolge sich wendend) Oeffhórte alles. !
Kammer
dieser
net die Thiire
und scbleppt
den Misse-
(dem Kónig zu den Fiissen) Das JagdgeGnade und Barmherzigkeit dem Verirrlen Eupheiníe
tháter heraus.
:
!
ein doch welch Entsetzen schwarze Seele aushauchend, im eigenen Biute. Euphemie sank ohnnnáchtíg zu Boden. Der Kóuig (zu den Umstehenden): Labt die Unglúckliche, von heut an will ich íhr Vater sein. (Zu dem Prinzeu) Siehe Sohn das ist der Lohn des Lasters, die
sprengte die
folge
Tliiire
schwamm,
Guovirer
:
!
die
!
kam der menscblíchen
Gerechtigkeit
góttlíche
ser Aufsatz
diirfte
bistoridcher
in
Hinsicht
vor.
(Die-
nicht
ganz
beachtungslos erscheinen und eiuea Beítrag zu Sobieski's Charakteristik liefern)."
Znlka V.
„Guillotina"
2.
103. stínadlo
jest
ili
zvláštní
ze
dvou trám, mezi nimiž ostré železo, záležející nástroj ku stínání na smrt odsouzených, od francou/.ského lékae Guillotine,
aspo
v
Paíži, v cas revoluce, jest-li ne vynalezena,
astého potebováoí uvedena. Mnoho tisíc Francouz pod ní krvácelo, i sám Ludvík XVI. V. 3. „Karavana" houf, zástup lidí. V. 4. „Sanscullotte" ili bezkalbotník, beznohavinik,
do
tak se nazývali
otrhaní
takové
lidé z
a
ve francouzské
buii,
posmchu
bu
revoluci chudoboi,
kalhot
neméli,
na píkách co praporec nosili.
kobín" též rola zuivých lucí, tak zvaná od chrám u
schzky mla.
kteí
bui sv.
bu „Ja-
pod francouzskou revoJakuba v Paíži, v némž své
467 V.
Schlolzer. Nestor. I.
Srov.
,,Evaiijíelium."
10.
„Das slavonisclie Evangelium, auf welclies die franzósisrhen Konige bci ihrer Krónung in Rlieims schwoleider bat es der ren, muss áusserst alt gewescn sein Aitfang der Hevoltition veniicbtet." Canibiilismtis beim ^Allers Miscellaneen. Srov. Dobrovský, Slavín. >S. 6*.9. Nro. 17 fiibrt AUer eine lange Stelle aus der griechiChronik des Dorolbeus iiber die scheii iind slavischen S.
42.
:
1204
Sopbienkirche
der
Plunderiiitg
Da nun
an.
der kostbaren
von allerlei Sprachen gedacht wird, so áussert Vermnthung, die mir aber nicbt wahrscheinlich ist
—
wuhrscbcinlicb
sagt
im
zu Konstantinopel
dcrselben
iu
—
er
er
eine
ist.
Es
beruhnite
das
dass
Ko-
Slavonisclie Evangclienbuch, auf welches Frankreichs
nige zn Rbeims bei der Kronung den
Eid
sein.
Dass es mil Glagolitisclien Schriftziigen, wie nacb S. Th. Ford soli,
Hill,
ein
geschricben
mitgetbeilten
sei,
Nacbricbt seibst nicht mebr wabrscheinlich.
erst unter Ludvig
Serbischen
Prinzessin
war,
gekommen
sei."
Beitrágen
zu
Nachricht
davon
Bibl.
woraus
als
ein
Kónigin Helena,
die
eine
elwa um
1250 nach Frankreich
Tamž
Diplom,
S. fiir
B.
sie
die
^Aller
Slaven
die
Magazin
153
S.
—
schon
10.
Evnngelienbuch zu lUieims, ist
,1.
186.
dem
aus
Lit.
das
ich das Erhtblichste
sacre bekannt,
Geschenk von
Heiligen,
Sprache Teulscb haUe
der Bibl.
scbatzbare Denkmal
dass dieses
dem
franzósischer lassen.
244
Englánder versichert haben fand AUer nach einer von Paris
gelelirler
leh vermutbe vielmehr,
der
um
ableglen,
(1204) nacb Frankreich mog gekomraen
diese Zeit
J.
Biícher
S.
Franzósische hat
in
neuesle
seinen
Pariser
encyelope'dique
in
ganz abdrucken Eichhorn in der Allg.
iri6
530
— 531
mitgelheilt,
entlebnen wiil. Das beriihmle unter
dem Namen Text du dem Tage, da man
wahrscheinlich an
Kathcdralkirche
Gollheit der Revoliition
zu
der Vernunft weihle,
Ehren
als
ein
dieser
Opfer aufge-
brannt worden.
unde tnanum juventus . Melu deorum contiouít? quibus Pepercit aris?
30»
468 Es war (^lépe
aiif
zwei Coliimnen,
glagolilisclij
uiid
iii
zwei Spraclieii, griecliiscU sehr scLóu gesclirieben.
slavisili,
Der Ueckel war mit Goldblecli íiberzogen und mit ungeEdels(einen beselzf. Als Car Peter I. im das Mspf, besah, so sagle er den Besitzcrn J. 1717 schliíTeiien
ilinea unbekarmten Charaktere wáreii slakann es aus den Excerplen des sel. Fort. darlhun, Dtirích dass das Evangelienbuch zu Rlieíms nicht nur mit glngolitischen, sondern aiich mit cyrillischslavonischen Buclislaben auf zwei Columnen geschrieben Die zwei Ilerrn franzósischen Aufseber, C. Poirier sel. und sein Mitbruder C. Engrand konimen bier ins Gedráuge^ und scheinen die Allslavonischeu Buchstaben der einen Columne fiir Griechische angesehen zu habeu. Denn niemand vor ihnen hat behauptet^ dass das Evangelienbuch zu Rheinis iii griechischer Sprache geschrieben Piganiol de la Force erzahlt iii seiner Reise durch sei. Frankrcich, der Kardinál von Lothringen bab die Gewohnheit gehahr, dieses Evangelienbuch bei Processionen wie eine Reliquie zu tragen, und setzt hinzu, es
(lesselben,
voniscb.
sei
die
leh
mit altslavonisclien Scbriftziigen (en
vieux characters
sclavons) geschrieben
und sehr gut erhallen. Man nenne mír einen gelehrten
Griechisch.
der davon sprichf. welcher
es
fiir
Also nicht Reisenden,
Griechisch ausgege-
ben bátle, und davon iiátten doch Biischiug, Meyer und andere auch Meldung raachen miissen. Kam diess schátzbare Denkmal, dessen Verlust sehr zu bedaueru isf,
durch die Kónigin Helena nBch Frankreich, so ist nichts begreiflicher, als der Umstand, dass es mil beiden slavooischen Schriflziigen geschrieben war.
Der Cyrilliscb-
slavonischen bedienten sích die Serben, der glagolitiscben
aber die Dalmatier, zum Theile auch die kathol. Bosnier, Da nun Helena eine Anhiingerin der lateiniscbeu Kirche war, so war es ganz natiirlicb, dass die Glagoliten, die eben erst im J. 1248 die Erlaubuiss und Bestátigung ihrer slavonischen Liturgie nach Rómiscben Gebráuchea erbielten,
ihr
auch den nach der Vulgáta geanderten slaneben dem Cyrilliscb-slavoniscben, mit
vonischen Text
glagolitiscben Scbrifizgen vorlegten."
Týž,
lostit.
Lin-
4ov»
qiiae,
1'rap.f,
„Kvangelia slavoiiica
XIV.
p.
religiosc Remis
rata,
o tom v Jungm.
hist.
.
lit.
že
silu
tak
nmž
kictili
Stentorový
V.
„V honose,"
10.
V.
j,rolska
11.
u
Nominativ
domnienie,"
1810.
„Piíloví
—
se 11.
KrainiTn
heissl
sich
ráchen
sio
se osveti, on
so neposvcti,
iiire
geheiligcl."'
W.
Monlenegriner
Provinzcn,
fiir
bezeiclinet
liaben
(íerhard,
eine heiligc
den Hetragen
ein
sich
Sprichworl,
Pllichl
:
Ko
nichl nicliet,
Wila Glossar.
Ueleidignngen
so wie
Osvta,
:
Hciligung,
posvetenie die
Wer
riichen
Blulruche wird bei ihnen,
Srov.
„Bel
Rachgicrde rechlferligeii
mit wclcliem
„Die
Namen
Osvta, Dalmatiner
Die
Gereciitigkeil.
21 U.
tnannbares
ein
mil eben demselben
Osvetenie die Rache,
S.
den Crobalen und den BeGerechtigkeit und Kaciio,
bei
werden
wolinern Ualmntiens
j.
Potocki
neosveti"
k<>
Krain T.
(možuvati sich rachoii);
bylo Stan.
V.
v.
to:
t.
powsze-
to
praví
V Bozprav
Gesch.
nicht
50 jiných
honosa
la
nerzodem",
stoi
nas
Hozp. Wars.
a
13.
Heiligiiiig
Tróji
njištuje.
)
rosili.
a
Linhart,
V.
5
jako
umél,
jako rosa
lutnosili,
szalone
V i^Iuwacii
(Iliad L.
Stcnlora vinrcre possis."
nt
„Exciaiiias,
honoscni od
cline
pi reckéin
Irnbnc
Homur
pocbodi ten výraz Slentorfl neb Juven. L. 5. k poznaeni silného hlasu,
lilos
13.
Viz
Od ného
mužfl spolu.
Sal.
furor
viji.
105.
troubili
a
Pozn,
a 17.
1tí
str.
slavný
„Stciilor,"
dobývajicim vojsku, o
solebant,
igni Iradidit.*
!
Znlka V. 4.
tangere
jiisjurandum
praestando
nandi
tumnllantium, proh dolor
exa-
liii^iin
quae re^es Galliae coro-
servala,
S.
ne
wird
263.
Die den boniclibarlen gchaltcu. Ein Sprichblulig.
in
zugleicli zum Worlspiel on se neposvcti." I jiným slovským kmenm se tato niimilka hnvivostí a mstitel„Cechové nosli iní. k. p Cechflm, Hájek. r. 1407. jsou dlouliu ciiiisitedlni a nesnadní k rozhnváni, ale
worl,
das
wird. sagt
in
:
ihrer
Ko ne
Sprache
se osvtí,
470 když se rozhnvají, tžcí k ukrocení." aplovi, Gcmal. Ung. praví, že u Slovákfi panuje pi ublížení a soiiení toto píyloví, „odpiišfám, odpúštám ; ale nezabudiiem !" Belius, Not. Hung. T. V. p. 54. „Slaví šunt iraruni Si vicini collidantur odiis, din';culler admoduni tenaces. econciiiantur, qnod dum fiat, ingeniosi šunt in excogiv.
j
quas inferant
tamen facilins, quam quae niaritos retentant subinde ne quídquam de causa sua remittant.'^ Hohrer, „So duldend der Slav íin Ganzen ist, so II. p. 106. tandis,
foeniinae
sehr er den Frieden neckt, und
Viri
injuriís.
gratiam
in
redeunt,
so sellen er
liebt,
niutlivvillig
eincn
Unschuldigen boshaft verfoigt; so anbaltend fáhrt er doch in seiner Rache fot, vvenu er einmal unschuldig ergriffen, au seiner Ehre oekraukt, wider Verschulden gemisshandelt, oder an seinen Giiteru
XJfiltcn
um
oder,
verlelzt,
er cinmal,
o
ird. (Tak venské poekadlo. !
!
pipisuje,
ství
i
wahrscheinlich wird.)
—
fijr
wenn
Ursachen. bose gemacbt
allen Sliiveu íindcl, und Verdeutschung schvvindeu Nmec, len je ^nlec, pravi slose vbec sobství, lest, lakom-
der sich
nur durch
vvarscheinlicb
v
mít Avenigem zu sagen,
alles
was immer
aus
Eiu Zug,
vvird.
einen
je
bei
ihre
Nmcm
my mžeme povdti:
nur
durch
ihre
Nocli sind die Morlaken
Ein
Slavisirung
Zug
von dem ede in Grund-
satze nicht durchdruogen, der sich nur bei hóherer licher Bildung
eiustellt
:
der
schvvindeD sitt-
dass nahmlich sich und die Sei-
einem entschiedencn Verbrecher zu genanut zu werden verdiene. wenn dicse Bcfreiung nicht auf eine, durch die LandesIhr ganzes Betragen gesetze gebilligte Art, geschieht.
nigen,
selbsl
befreien,
hat
ein
am Ende
von
Verbreclien
irrige
Auch zu Werke, und Grunde.
Ausiibung, delen, an
als
sie
gelit
Begrifle von ihre
Stárke
der Seele
sehleichet lange nicht so viederholt
unler
den
gránzenden
zum
Rache lange nicht so maskirt viel
feiner,
Italienern.
viel
zu
lánger gebil-
Endlich >vie lange
wohl noch, dass wir seibst in Deutschlaud, die wir UDS einer so hohen (!) sittlichen Charakter-Gle riihmen, die Leidenschaften des Zorns und der Rache ist
es
60
gar
an das hocliste
mora'isclic
Wescn
kniipften!-^
.
471
—
Pomsta
j*8l,
sloví;
Ko ne
8e osveli
Vlacha
vlHSlnost
národní
jesl
nepíšlo-lí ze Fousedrií
Itálii;
—
k
Ostatn
?
—
Dalmalm
otázka
toto
pí-
odsiláme ttenáe
"" pojednání Vád. Hanky: Krvavá pomsta zmírnná '^esíanským náboženstvím, v asopisu pro katol. Ducliov. 1. roní béli Sv, 4. str. 554, kde se ukazuje, že tento obyej mezí mnohými, zvlášt asiatickýini národy rozší-
en
byl
a
jest,
Indickým ba
k.
Znlka V. 2. „Tasan." f.
Perským,
100
ecké satan, as.
Srov.
draice, pekelníci. Srov.
j.
Tureckým,
Židovským,
p.
Germánským.
i
Tasiam,
indio.
i
V. .3. ,,Bolvan." Srov. blivo, 1) modla, neboli, odtud maarské balvany; 2) veliký daremný lovk. V.
„Tíbek,
4.
Tribog."
nše
Srov.
Rozpravy,
177—17.9.
sir.
„Zmok," Zrnek (v Turci Zmak), ohnivý povtí. U Polnk znaí Smok draka, k. p
V. 4.
drak
v
Smok
i
v jeskyni
Vavel
slavské, srbské,
ruské
skrzo Kraka;
zubily
ei
znam'>ná Zmijí",
ve staro-
Zmaj hada, elymologicky
všecka lato jména jsou mythologicky sob píbuzná. Srov. Taschenafmanach von Hormcvjr^ r. 1829^ kde svobodný pán Jlednianský pod lánkem ^,Abergláiibisilic Meinungen uiid Gebráuclie des gem. Volkes im Trentsiner Com." takto píše,': ^jNícht nur iii Feucr-Geslalt, sondern aucli iii andern Gestalten draka, ještra;
i
i
kommt
der Znr.ok zu seinen Clienten,
sclirieben
haben,
ihnen
fur
die
hat
es sich
und
auf der
ereignet,
regnerischen Tage
doch mít
laiigern
auf
Gasse
der
die er
in
Erde
der Gestalt
Kolh werdeo.
in
erllieilten
die
sicli
ilini
llólle
Vurlheile.
vcr-
nimmt, Einsl
an eiiiem sehr
eines jiingen titincliens,
Fiisst-n
lag.
die
Zmok
dass dieser
Hais und in
meist
und gríissern
und
sn
stork
Aupen achztf,
wollts es hin Die Hausfrau sah das aus ihrem Fensler, ging hinaus, und nahm das Hulín, reinigtp es, und legte es aul den vvarmen Backolcn. Pitil/Iich als
472 wurde
es lebiiafter,
uod
(ing
aa mit grossen Schritten Jierum
Zmok
den langeu ilals auf alle Seiten Auf dem Backofen slaud ein Topf mit Ruben, der entdeckte itin, beslieg den R:ind des Topfes und
frass
mit Gierde die i^iiben
zii
gehen,
líin.
epku
nálepku
iia
und
(icli
immer
lieraas
esse
siiigend
dem
auf
Riiben
Zerem
:
Ofensitz,
Die Hausfrau veraalim den kráchzenden
Ofenbank). Si>ng
dreiitc
gleich
lief
auf
packt sie beiin Fiúgel, und will sie kráchzte der Teufelsvogel zu
spracb, ibr alles
um Schonung,
bringen,
Ge-
Henne los, hinausweran. Zitternd
wiinderbore
die
vvas
sie
iiidem
er
ver-
nur wolle.
Bei
wurde der Vogel versciiont, aber Holz, er musste sogleich eioe Mengo Dinge versclialfeu Mit dem Gelde wurde Saiz, Scbmaíz und scliónes Vieb. Anerbieten
dlesem
:
und
auch die dass der Sie Hausfrau niclits biieb. flebte abermals den Zmok an, doch, um nicbt auf ewig scia zu gehóren, erdachte sie eine List. Sie liatte von einem Abte geliórt, dass sciilecbt
gcwirthscliaftet,
iibrigen
Victualien
der
Zmok
vvaren
bersten miissc,
es
ging
bald
auf.
verzelirt,
wenn
man
so,
ihn
lángere Zeit
Der Zmjk ilag mit ailen seinen Kraften zu arbeiten an, und den Weitzen berbeizuscliaLasten tragen
lasse.
Báueiin bobite aber eiu Locli auf
Die listige
fen.
dem
Boden ins Zimmer, von da eines in den Keller, dass Der Zmok musste der Boden niemabls voli wurde. Wenn ein Bauer bersten, die Báuerin war goreltet. durch
seinen
Zmok
4
obširnjší
wird,
woblliabejider
bringt iíím alles zu (^Zniok
mu
so
nosí).
28. a národní slovenské zpvy. „O Vukolaku, Pikulikn" a jtnýdi viz pojednáni ve zpvankách ili národních slo-
Srov, ítanka.^ V.
merklich
Fleiss
heisst es, der
—
str.
5.
venských písních. V. rus.
5.
„Moi-ena,"
rossomaclia,
bohyn
smrti a zimy.
Palkov. slovník,
rozumák,
„Kosomák'^ že
rozumn
umí oklamati: nm. Vieifrass. Srov. Krok. D. lí. 0. 3. str. 437. „Báji se, ze rosomaU pi^euaramii mnolio požírá, pak se, mezi dva, úzce pi sobe stojící kmeny tlaí, biclio svírá, žrádlo vyvrhuje, aby poznovu žráti moht. Stihán jsa ode ps, hjzí prý proti uim lejnem,
473 jehožto
bývaji
smradl.ivostí
odelináni."
Leška Elenclms Voc. p. 201. Rozumák a rozum.'* V.
„Pišiclivost,"
fi.
který každému clivost
12
V.
„Uujoni.**
1825. Castica i
1.
hánce,
„Andrej
70.
u
Pešt.
Sluvenskog porekla,
protiv
Slavena,
i
krom
drugo može posvedoiti,
i
Procul
zapo6injao:
svoje
vlenije
jedno
Pijarista
Slováka,
eclia slovom
na str.
9.
s
Serbalja,
pr.
i
i
kojom
nasta-
je
abestc Slavi! iiégov
10,
Morva
ovo
a
Koman
Etelka
(Mahren)
su morva,
marclia,
zna^elu
ri. pod
iednog
—
zapa-
i
dlom. Ono
Nmu
proizvodi od inarclia! Schiridináhre,
drugog
svega
kom ou
II
na god
Diigoiiíc,
proliv
Moravaca,
gonenija plamen razdora pervo polverždava obytná formula,
livaše
lufamator.
Uiiivcrsitetu pro prízimenu javno propovdiiše merzost
razliija
i)ez
Poljaka,
l\usa,
posmva,
lat.
Srov. Lielopi% serbský
sudefí,
Rusnjakii,
rectius,
108.
lil a
str.
javnyi Professor
títeph,
vel
potupník,
ocas pišívá,
ili
Zn
Srov.
„Roromak
Mahre.
koena.
str. rži Svatopluka 13 15 chuli podsmva Slavenima zbog Alexandrové diplome; pei se ot Slavenski znpsivanja, ako nemogu Slaveni, sto se ovog
Na
i
i
i
Ruse
Rusnjake
i
mysli
on,
da
lako islo na ili
hasnu
í-ilavo
:
460,
veli, da je Slovaí-ki sve jedno 355. pogrva on pre/.ritelno slaru gatalícu, po kojoi je Svatopluk Salan
N.
i
sir.
i
koiija.
suvonogi: jest
s
carstvo Slavenskt*
jednog
No
je
sir.
cyganski.
onu
iziíi. Na sir. 18. 19. stavlja. cyganima w jednu klassu rnsizirali, MaJarima toliko, koliko pocyganiti \
MaJ.irima na kraj
8
ti6e,
Slaveni su
Maai
iiaprotiv
MaJarima prodao za
nmu
Magyarok
Istenne,
Sein
sein
(?)
j
kao Jehova Judeiraa!" Literatur. />.
IS7.
Vatorland mit allen Kration
Zweck war vorziiglich wos ilim anch durch
wirken,
ili
za
iztrošeni,
junacy (vitézek, viléz Magyar." slavenska rc), iov Bog
mnifarska vet
vitet nije
Šafaík Gesf/i. der 67au. Wiener Jahrb. d. Lit. B. 4>.
fr
svnda gladni,
12
S.
—
Srov.
49.
Pak
„Duíonit.s
eiíernder
ein
Mann.
auf die Millelklosse oínziioine
lU-ihc
voPístumliciier
474
Romane Dugoníts
vollkommcn gelang. Indessen verwechselten iind seiiie Anhánger, im immerwáhrenden Stre-
ben,
sich volkstbiimlicli ausziidruckpn, in der Folge das Populáre oft mit deni PóbelhafteD, und waren noch ófler geneigt das Geschiuacklose beizubehalten, wenn es nur
vaterlandiscb
aussali
"
Znlka V. Pol. L.
9.
„Gliski,"
VIL
p. 1201.
eum
Srov.
110.
Annal.
Sarnickiy
Stanis.
„Anno 1507. Moschus GIi«kio
exercitum in expedilionem Giiskius per Georgium Rechemberg equitem Germanum suroniae tum aucforitatis apud Reg^m
duce, qui ad conlra
recoDciliari
—
transierat,
nos educit. cupif.
Non abhorret
Sigisniundus
a
vjro.''
Niemcewicz, Špiewy hist. sir. 178. j,Michal Gliski, z rodu kniaziow Siewierskich, Marszalek Nadworny Litevvski i Starosta Bielski, do "VNielkich z przyrodzenia dardw, przidal ogad§ i Miadomosci, które zwiedzienie obcych kraiów nadaie. Hožy w poslaci, valeczny, ce • liiiqcy innych w naukách, gdy za powrolem do oyczyzny okazai: si^ na dworze Alexandra, vszystkich oczy, serce króla, a malých dusz nienawisó obrócil na siebie. Swielne nad Turkami pod Kleckiem zwycÍQZlwo, powigkszyo zawzi§lycb nienawisc ISie mógl zniesc lego Jan Zabrzeziríski Woiovoda Trocki, oskarzyl go przed Zy-
gmuntem, iako niebezpieczne przeciw kraiowi knuií)cego Žqdal Gliski osprawiedliwié sie z zadanéy sobie potwarzy, udal sie do Zygmunto, lecz lemu co poufiile z Alexandrem przebywaí, wniyšcie nawet na pokoie krdiewskie zbronione'ni zostalo. Ci^^kie do zniešienia dla wyniosley duszy upokorzienie, umial Gliski raz ostatui przytlumic^ szuka vvslawienia sie za sobq Wladysíavka króla Wggierskiego Czeskiego. lecz gdy i to próiném sie stalo, vszelka przeblagania Zygmunta zniko^tn nadzieia, uniesiony rozpaczj) udal sie do Moskwy. naywyžszemi ozPrzyigiy od Cara wspaniaie, dobiony doslcieslwy, uwolvil Moskw^ od napagci Tatarskiéy, opaDOwal Smoleíisk, oyczyz >vlusuym królem spiski,
i
i
i
i
i
475 zn^
wzdrygaf
iiie
otworzyf.i
si^
woiow8(>
niesxczgslíwemu
Ruz nasycena
w
oczy,
zeinsta
rozi.-jlrzoném
Iccz
niezepsulém ieszcz§ serciij oie wygasjj cilkiem parnice oyczyzny, poznaí zbrodnig, wzdrygnQl si\í na niq, prze-
bylby ie otrzyma, winy raz ieszcze ž;|(lal, zavzivlo^ Igkaiijcycb sic przewagi iego niektórych punów Li'c\vskicli. Ci oslrzegli potaiemnie Caru
baczenia
gdyby
i
nie
o znoszeniu
Gliiiskiego
si(^.
gnicwany mocurz uia
—
dziúnože invaga, iego,
którzy
losu
nQdznie
nad losem G!iiisKicgo wzbu-
LilOb,'
nad
mu
i
godny lepszego
rozkázal, tam Glinski
zycie zakonc7.yl.
królem Zygnuinteni, rozMir;)OÍ(' do wiezie-
z
mu oczy
Mjliipit-
zawzivlošii;)
zaci\li)
przeciwników
usprawiedliwienia
wszelk.i
odiíj-
si^
wszy sposobnoM', przywiedli do Minouayczéy rozpaczy, którzy, gdy wystepak swóy poznal, wuleli zgiibit' nieprzyiaciela podlu zdrad,-), niž powrócii' oyczyznie swéy Moiownika, Takie s.j ukropne skutky zazdrošci dvojen mi^^diy niDŽnemi: šcigaioc przesladuiqc
—
gunio oyczyznv"
lika
ten
Poznamenáni žalobn
skladatelovo. Ponévadž
ten
vynechán,
oné tnlce nestojí?"
mlo,
i
rozsiebie,
nám od nko-
Slávy Dcee pro ješt to a to jméno v te neb aby se to samo sebou rozumti
nadniílnuto,
Slavii
a
i
rP''^*'
^«í
odpovídáme na krátce: ie Slávy Dcera všeobecný djepis Slavfl, ani liistoria literatury, katalog n jméuoslov všedi slavnýcli spisovatel a
pedce
není ani ani
muž,
ale l)áseíi,
n«'ni
jejiž liiei
a
nemže
býti
nekonená
malicherná zevrubuost, nýl)rž radji rozmanitost a možná všestrannost sliivského xivolu. Centrum jest Slávy Doera, ostatní
úkuzové slavskélio
život.
i
jen natolik tu jsou, nako-
njakové
osobní neb duchoslovem do okresu Jejího života více mén sáhali, proto sluje li/rickoepickou básní. Odtud se vysvtliti má to, ie v ní jedno neb druhé jméno stojí, které snad jiným nedležité býti se zdá, zde ale osobní vztub a zvláštní tnamenavost má, a ku Slávy Dcee podtitatn pináleží Ptáno se: jako prý jména lik
na ^i
lííiikovali,
vní slynosti
8 Ní v
byli,
i
i
—
47()
ježte lijících
na zemi v nebi byli
ili v ideálnem
svlé
jest
asnost
mohou a
?
—
vnost
V
poesii
jednota
duchové na zemi a lidé v nebi: a prostranství jsou pouhé formy lidského rozumu,
tn obcují angele a
bytného.
:
as nic
o h
s
li.
lka
Znlka
University of Toronto
Library
DO NOT REMOVE THE
CARD 3
•
>
FROM THIS
POCKET
o
N
O
r-\
to
