SOUHRN ÚDAJU O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU ZAVEDOS 5 mg ZAVEDOS 10 mg Tvrdé tobolky 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Léčivá látka: idarubicini hydrochloridum 5 nebo 10 mg v jedné tobolce Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1 3. LÉKOVÁ FORMA Tvrdé obolky. Popis přípravku: ZAVEDOS 5 mg: tvrdé neprůhledné želatinové tobolky, červeno-oranžové barvy, s černým kruhovým potiskem Idarubicin 5 na vrchní části, obsahující oranžový prášek. ZAVEDOS 10 mg: tvrdé neprůhledné želatinové tobolky, spodní část bílé, vrchní část červenooranžové barvy s černým kruhovým potiskem Idarubicin 10 na vrchní části, obsahující oranžový prášek. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace 4.1.1 Akutní nelymfocytární leukemie V případech, kdy nelze idarubicin aplikovat intravenózně, např. ze zdravotních důvodů, lze použít perorální idarubicin k indukci remise u pacientů s akutní nelymfocytární leukemií: • dosud neléčených, • u kterých došlo k relapsu • nereagujících na léčbu. 4.1.2 Pokročilá forma rakoviny prsu ZAVEDOS je indikován k léčbě pokročilé formy rakoviny prsu po selhání chemoterapie první linie, kdy nebyly použity antracykliny. ZAVEDOS lze použít v režimech kombinační léčby využívající jiné protinádorové přípravky. 4.2. Dávkování a způsob podávání Dávka se obvykle vypočítává podle plochy tělesného povrchu. Při léčbě akutní nelymfocytární leukemie (ANLL) dospělých se doporučuje dávkování 30 mg/m2 perorálně denně po dobu 3 dní v monoterapii nebo 15-30 mg/m2 perorálně po dobu 3 dní v kombinaci jinými antileukemickými přípravky. Při pokročilé rakovině prsu je doporučené dávkování v monoterapii 45 mg/m2 ve formě dávky podané perorálně buď v jediný den nebo rozdělené na tři po sobě jdoucí dny (15 mg/m2/den), s opakováním
1/8
každé 3-4 týdny podle zotavení posuzovaného na základě hematologických parametrů. Dávku 35 mg/m2 p.o. v jediný den lze podat v kombinaci s jinými cytostatiky. Při použití kteréhokoli z výše uvedených dávkovacích režimů je však nutno vzít v úvahu hematologický stav pacienta a v případě použití dalších cytotoxických přípravků i jejich dávky. U pacientů s poruchou funkce jater a ledvin je nutno vzít v úvahu snížení dávky přípravku. Při použití jiných antracyklinů se při hodnotách bilirubinu v rozmezí 1,2 - 2 mg/100 ml běžně snižuje dávka o polovinu. Při léčbě rakoviny prsu byla perorální dávka idarubicinu snížena o polovinu v případech, kdy hladiny bilirubinu stouply na hodnoty 2-3 mg/100 ml během léčby. Při hladinách bilirubinu vyšších než 3 mg/100 ml byla léčba úplně vysazena. Tobolky je nutno spolknout vcelku a zapít trochou vody, nesmí se cucat, rozkousávat nebo žvýkat. Tobolky ZAVEDOS lze užívat i spolu s lehkým jídlem. 4.3. Kontraindikace přecitlivělost na idarubicin nebo na kteroukoli pomocnou látku, jiné antracykliny nebo antracendiony těžká porucha ledvin těžká porucha jater těžká myokardiální insuficience nedávný infarkt myokardu závažné arytmie přetrvávající myelosuprese předchozí léčba s maximální kumulativní dávkou idarubicinu a/nebo jiných antracyklinů či antracendionů (viz bod 4.4). 4.4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití Obecné. Idarubicin by měl být podáván jen pod dohledem lékařů se zkušenostmi s cytotoxickou léčbou. Pacienti by se měli před zahájením léčby doxorubicinem zotavit z akutních toxických reakcí z předchozí cytotoxické léčby (jako je stomatitida, neutropenie, trombocytopenie a generalizované infekce) Srdeční funkce. Kardiotoxicita představuje riziko léčby antracykliny, které se může manifestovat časnými (tedy akutními) nebo pozdními změnami. Časné (akutní) příhody. Časná kardiotoxicita idarubicinu spočívá zejména v sinusové tachykardii a/nebo EKG abnormalitách jako jsou nespecifické změny ST úseku a T vlny. Byly popsány také tachyarytmie, včetně předčasných ventrikulárních kontrakcí a komorové tachykardie, bradykardie, stejně tak atrioventrikulární a raménkové blokády. Tyto změny většinou nepředznamenávají rozvoj pozdní toxicity, zřídka jsou klinicky významné a obecně nepředstavují důvod k přerušení léčby idarubicinem. Pozdní (opožděné) příhody. Opožděná kardiotoxicita se většinou rozvíjí v pozdější fázi léčby idarubicinem nebo v průběhu 2 až 3 měsíců po jejím ukončení, byly však popsány i příhody pozdější, několik měsíců až let po ukončení terapie. Pozdní kardiomyopatie se projevuje snížením ejekční frakce levé komory (LVEF) a/nebo příznaky městnavého srdečního selhání, jako jsou dyspnoe, plicní edém, posturální otoky, kardiomegalie a hepatomegalie, oligurie, ascites, pleurální výpotek a gallop rytmus. Byly popsány i změny subakutní, jako je perikarditis/myokarditis. Život ohrožující městnavé
2/8
srdeční selhání je nezávažnější formou antracykliny vyvolané kardiomyopatie a představuje limitující toxicitu kumulativní dávku léku. Hranice kumulativních dávek pro intravenózní či perorální podání idarubicinu nebyly stanoveny.Nicméně kardiomyopatie vztahující se k podání idarubicinu byla hlášena u 5% pacientů, kterým byla podána kumulativní intravenózní dávka 150-290 mg/m2. Dostupná data pacientů, kteří byli léčeni perorálním idarubicinem v kumulativních dávkách až do 400 mg/m2 podporují nízkou pravděpodobnost kardiotoxicity. Předtím, než pacienti podstoupí léčbu idarubicinem, by měly být zhodnoceny jejich srdeční funkce, které pak musí být sledovány po celou dobu terapie, aby se tak snížilo riziko vzniku závažného srdečního postižení. Riziko může být sníženo pravidelným monitorováním LVEF v průběhu léčby s jejím okamžitým přerušením v případě prvního příznaku zhoršení funkce. Vhodné kvantitativní metody pro opakované hodnocení srdečních funkcí (hodnocení LVEF) zahrnují multisynchronizovanou radionuklidovou angiografii (MUGA) nebo echokardiografii (ECHO). Vstupní zhodnocení srdeční funcke se doporučuje pomocí EKG a buď MUGA nebo ECHO vyšetření, hlavně u pacientů s rizikovými faktory pro zvýšenou kardiotoxicitu. Opakované ECHO nebo MUGA zhodnocení LVEF by mělo být prováděno hlavně u vyšších kumulativních dávek antracyklinů. Technika užitá k hodnocení funkcí by měla být konzistentní po celou dobu sledování pacienta. Rizikové faktory pro srdeční toxicitu zahrnují aktivní či latentní kardiovaskulární onemocnění, předchozí či souběžnou radioterapii mediastinální/perikardiální oblasti, předchozí terapii antracykliny nebo antracendiony a současné užívání léku s vlastností potlačovat kontraktilitu srdce nebo kardiotoxických léků (např. trastuzumab). Antracykliny včetně epirubicinu by neměly být podávány v kombinaci s dalšími kardiotoxickými léky, pokud nejsou pacientovy srdeční funkce pečlivě monitorovány. Pacienti, kterým jsou podávány antracykliny po ukončení léčby jinými kardiotoxickými agens, zvláště takovými, které mají dlouhý biologický poločas jako je trastuzumab, mohou být také vystaveni zvýšenému riziku rozvoje kardiotoxicity. Biologický poločas trastuzumabu je přibližně 28,5 dne a může přetrvávat v oběhu až po dobu 24 týdnů. Proto by se lékaři měli vyhnout zahájení terapie antracykliny po dobu 24 týdnů po ukončení terapie trastuzumabem, pokud je to možné. Pokud jsou antracykliny podány před tímto časovým intervalem, je doporučeno důkladné monitorování srdečních funkcí. U pacientů léčených vysokými kumulativními dávkami a u pacientů s rizikovými faktory musí být srdeční funkce pečlivě sledovány. Kardiotoxicita idarubicinu se však může projevit i při nižších kumulativních dávkách či u pacientů bez rizikových faktorů. Děti a adolescenti mají zvýšené riziko rozvoje pozdní kardiotoxicity po léčbě idarubicinem. Ženy mají vyšší riziko než muži. Ke sledování těchto účinků se doporučuje následné pravidelné sledování srdečních funkcí. Je pravděpodobné, že toxicita idarubicinu a ostatních antracyklinů a antracendionů se sčítá. Hematologická toxicita. Idarubicin je silným supresivem kostní dřeně. Těžká myelosuprese se rozvine u všech pacientů léčených terapeutickými dávkami tohoto agens. Před zahájením a v průběhu každého terapeutického cyklu by měl být vyhodnocen hematologický profil pacienta, včetně diferenciálního bílého obrazu krevního (WBC). Hlavním projevem hematologické toxicity idarubicinu je na dávce závislá reverzibilní leukopenie a/nebo granulocytopenie (neutropenie), které představují nejčastější akutní toxicitu limitující dávkování tohoto léku. Leukopenie a neutropenie jsou obecně závažné. Počty neutrofilů a trombocytů dosahují nejvýznamnějšího minima mezi 10. a 14 dnem po aplikaci. Počty se navrací k normálním hodnotám během třetího týdne. Může se též objevit trombocytopenie a anémie. Klinické důsledky závažné myelosuprese zahrnují horečku, infekce, sepsi/septikémii, septický šok, krvácení, tkáňovou hypoxii či smrt. Sekundární leukémie. Sekundární leukémie, s preleukemickou fází či bez ní, byla popsána u pacientů léčených antracykliny (včetně idarubicinu). Sekundární leukémie je častější, pokud jsou tyto léky
3/8
podávány spolu s antineoplastickými látkami poškozujícími DNA, v kombinaci s radioterapií či pokud byli pacienti předléčeni cytotoxickými látkami, případně pokud byly dávky antracyklinů postupně zvyšovány. Tyto leukémie mohou mít 1-3letou latenci. Gastrointestinální. Idarubicin je emetogenní. Mucositis (zejména stomatitis, méně často esofagitis) se obecně objevují časně po podání léku a pokud jsou závažné, mohou během několika dnů progredovat do slizničních ulcerací. Většina pacientů se z těchto nežádoucích účinků zotaví do třetího týdne terapie. U pacientů užívajících perorální idarubicin, kteří měli akutní leukémii nebo v anamnéze výskyt jiných patologických stavů či dřívější podávání léků způsobující gastrointenstinální komplikace, byly občas zaznamenány případy závažných gastrointestinálních příhod (jako je perforace či krvácení). U pacientů s aktivním gastrointestinálním onemocněním se současným zvýšeným rizikem krvácení a/nebo perforací, musí lékař zvážit velmi pečlivě přínos perorálního idarubicinu ve srovnání s rizikem přinášejícím jeho podání. Jaterní a/nebo ledvinné funkce. Ledvinné či jaterní poškození může ovlivnit přítomnost a dostupnost idarubicinu, proto by být měly vyšetřovány jaterní a ledvinné funkce běžnými metodami (s užitím hladiny sérového bilirubinu a kreatininu jako indikátorů).V rámci několika klinických hodnocení byla léčba idarubicinem kontraindikována, pokud hladina sérového bilirubinu a/nebo kreatininu překročila 2,0 mg% (tj. 34,0 µmol/l). U jiných antracyklinů je doporučena obecně redukce dávky o 50%, pokud hladina sérového bilirubinu je v rozmezí 1,2-2 mg% (tj. 20,4-34,0 µmol/l).. Účinky v místě aplikace. Aplikace do malé žíly či opakovaná aplikace do téže žíly mohou vést ke vzniku flebosklerózy. Riziko vzniku flebitidy/tromboflebitidy v místě injekce lze snížit dodržováním doporučené metody aplikace (viz bod 4.2). Extravazace. Extravazace idarubicinu během intravenózního podání může vést k lokální bolestivosti, závažnému poškození tkání (tvorba puchýřů, závažná celulitis) a nekróze. Pokud se během intravenózního podávání idarubicinu objeví příznaky či známky extravazace, měla by infúze léku být okamžitě ukončena. Syndrom lýzy tumoru. Idarubicin může způsobovat hyperurikémii jako důsledek rozsáhlého katabolismu purinů, který doprovází lékem způsobenou rychlou lýzu neoplastických buněk (syndrom nádorového rozpadu). Po zahájení léčby by měly být vyhodnoceny krevní hladiny kyseliny močové, draslíku, vápníku, fosfátu a kreatininu. Hydratace, alkalizace moči a profylaxe alopurinolem k zabránění rozvoje hyperurikémie mohou snížit riziko možných komplikací syndromu nádorového rozpadu. Imunosupresivní účinky/zvýšená vnímavost vůči infekcím. Podání živých či atenuovaných vakcín pacientům imunokompromitovaným podáním chemoterapeutických agens včetně idarubicinu může mít za následek vážné či fatální infekce. Pacienti užívající idarubicin by se měli vyvarovat vakcinací živou vakcínou. Usmrcené či inaktivované vakcíny mohou být použity, nicméně odpověď na tyto vakcíny může být snížená. Ostatní. Stejně jako u ostatních cytotoxických látek byly během léčby idarubicinem hlášeny případy tromboflebitis a trombembolické příhody, včetně plicní embolie, jejichž výskyt byl souběžný s podáním idarubicinu. 4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Idarubicin je významné myelosupresivum a v kombinacích s jinými chemoterapeutickými režimy zahrnujícími cytotoxické látky s podobnými účinky může dojít k aditivní toxicitě postihující, především kostní dřeň, krev a zažívací trakt (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Použití idarubicinu v kombinované chemoterapii s jinými potenciálně kardiotoxickými látkami,
4/8
podobně jako souběžná léčba léky ovlivňujícími srdce (např. blokátory vápníkového kanálu) vyžaduje sledování srdečních funkcí v celém průběhu terapie. Změny jaterních nebo ledvinných funkcí vyvolané současnou terapií jinými léky mohou ovlivnit metabolismus idarubicinu, jeho farmakokinetiku a terapeutickou účinnost a/nebo toxicitu (viz bod 4.4). Aditivní myelosupresivní účinek se může dostavit, pokud je souběžně či v průběhu 2-3 týdnů před zahájením léčby idarubicinem aplikována radioterapie. 4.6. Těhotenství a kojení (viz bod 5.3) Poškození fertility Idarubicin může indukovat zničení chromozomů lidských spermií. Muži léčení idarubicinem by měli používat účinné metody bránící početí. Těhotenství Embryotoxický účinek idarubicinu byl potvrzen in vitro i in vivo. Nicméně náležité kontrolované studie u těhotných žen nebyly prováděny.Ženám v reprodukčním věku je nutno doporučit, aby se vyhnuly otěhotnění a během léčby používaly účinnou antikoncepci. Idarubicin by měl být podán v těhotenství pouze pokud možný přínos léčby vyváží možné riziko pro plod. Pacientka by měla být informována o možných rizicích pro plod. Kojení Není známo, zda je idarubicin či jeho metabolity vylučován do lidského mateřského mléka. Matkám by mělo být doporučeno, aby nekojily během doby, kdy podstupují chemoterapii tímto léčivem.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Účinek idarubicinu na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyl systematicky hodnoceny. 4.8. Nežádoucí účinky Následující nežádoucí účinky (nejsou seřazeny dle frekvence výskytu) byly hlášeny v souvislosti s léčbou idarubicinem: Infekce a infestace: infekce, sepse/septikémie Novotvary benigní, malign a nespecifikované: sekundární leukemie (akutní myeloidní leukemie a myelodysplastický syndrom) Poruchy krve a lymfatického systému: anémie, leukopenie, neutropenie, trombocytopenie Poruchy imunitního systému: anafylaxe Poruchy metabolismu a výživy: anorexie, dehydratace, hyperurikémie Srdeční poruchy: atrioventrikulární a raménkové blokády, městnavé srdeční selhání, myokarditida, perikarditida, sinusová tachykardie, tachyarytmie Cévní poruchy: hemoragie, návaly horka, flebitis, tromboflebitis, šok, trombembolie
5/8
Gastrointestinální poruchy: nevolnost, zvracení, mucositis/stomatitis, hyperpigmentace ústní sliznice, esofagitis, bolesti břicha nebo palčivé senzace, eroze/ulcerace, krvácení do gastrointestinálního traktu, průjem, kolitis (včetně závažné enterokolitis/neutropenické enterokolitis s perforací) Poruchy kůže a podkoží: alopecie, místní toxicita, vyrážka/svědění, změny kůže, hyperpigmentace kůže a nehtů, hypersenzitivita ozářené kůže (‚radiation recall reaction‘), urtikarie, akrální erytém, palmární a plantární erytrodysestézie. Poruchy ledvin a močového traktu: červené zbarvení moči 1 až 2 dny po podání Obecné poruchy a změny v místě podání: horečka, Změny nálezů vyšetřovacích metod: abnormality EKG, asymptomatické snížení ejekční frakce levé komory, změny hladin jaterních transamináz a bilirubinu. 4.9. Předávkování Lze očekávat, že velmi vysoké dávky idarubicinu způsobí akutní myokardiální toxicitu během 24 hodin a těžkou myelosupresi během 1-2 týdnů. Při předávkování antracykliny bylo pozorováno zpožděné srdeční selhání s odstupem až několika měsíců. Pacienta léčeného perorálním idarubicinem je nutno sledovat, zda nedošlo ke krvácení do trávicího ústrojí a těžkému poškození sliznice. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika, ATC kód: L01DB06 Idarubicin je antimitotické cytostatikum s interkalačními účinky na DNA vstupující do interakce s topoisomerázou II, a inhibuje syntézu kyseliny ribonukleové. Idarubicin je vysoce lipofilní; výsledkem je zvýšené tempo vychytávání buňkami ve srovnání s doxorubicinem a daunorubicinem. Ukázalo se, že idarubicin je účinnější než daunorubicin a je účinný proti leukemii a lymfomům u potkanů, a to jak při intravenózní, tak i perorální aplikaci. In vitro studie u buněk rezistentních na léčbu antracykliny u lidí i u potkanů prokázaly ve srovnání s doxorubicinem a daunorubicinem nižší stupeň zkřížené reaktivity idarubicinu. Studie kardiotoxicity u zvířat ukázaly, že idarubicin má lepší terapeutický index než daunorubicin a doxorubicin. Hlavní metabolit, idarubicinol, vykazoval v experimentálních modelech in vitro a in vivo protinádorovou aktivitu. U potkanů je idarubicinol, aplikovaný ve stejné dávce jako mateřská látka, jednoznačně méně kardiotoxický než idarubicin. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Po perorální aplikaci pacientům s normální funkcí ledvin a jater se idarubicin rychle vstřebává, s maximem v plazmě za 2-4 hod., vylučuje se ze systémového oběhu s konečnou hodnotou plazmatického t1/2 mezi 10-35 hod. a extenzivně se biotransformuje na aktivní metabolit, idarubicinol, který se vylučuje pomaleji, hodnota plazmatického t1/2 se pohybuje mezi 33-60 hod. Lék se vylučuje převážně žlučí, většinou v podobě idarubicinolu, přičemž vylučování močí představuje 1-2 % dávky v nezměněné podobě a až 4,6 % ve formě idarubicinolu. Průměrné hodnoty absolutní biologické dostupnosti se pohybují mezi 18 a 39 % (individuální hodnoty zjištěné ve studiích se pohybovaly v rozmezí 3 a 77 %), přičemž průměrné hodnoty vypočítané pro aktivní metabolit, idarubicinol, jsou o něco vyšší (29-58, rozmezí 12-153 %).
6/8
Studie koncentrací léku v buňkách (buněk s jádry a buněk kostní dřeně) u pacientů s leukemií ukázaly, že vychytávání léku probíhá rychle a téměř se shoduje s objevením léku v plazmě. Koncentrace idarubicinu a idarubicinolu v buňkách s jádry a v buňkách kostní dřeně přesahují více než 200násobně plazmatické koncentrace. Rychlost mizení idarubicinu a idarubicinolu z plazmy a buněk byla téměř srovnatelná. Zvláštní populace Jaterní a ledvinné poškození.Farmakokinetika idarubicinu u pacientů s jaterním a/nebo ledvinným poškozením nebyla plnohodnotně zhodnocena. U pacientů se středně těžkou až těžkou jaterní dysfunkcí může být metabolismus idarubicinu poškozen, což může mít za následek vyšší systémové hladiny léčiva. Přítomnost a dostupnost idarubicinu může být také ovlivněna ledvinným poškozením.. Proto by u pacientů s jaterním a/nebo renálním poškozením (viz body 4.2 a 4.4) měla být zvážena redukce dávky a dále je idarubicin kontraindikován u pacientů se závažnou jaterní a/nebo ledvinnou poruchou (viz bod 4.3). 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Toxicita perorálně podávaného idarubicinu je téměř třikrát nižší než při i.v. aplikaci. Cílové orgány perorálně podávaného idarubicinu byly kvalitativně podobné jako při intravenózně aplikovaném idarubicinu a jiných antracyklinových přípravcích. Jednalo se přitom o hemolymfopoeietický a imunitní systém, trávicí ústrojí, srdce, játra, ledviny a varlata. Celkově byly při intravenózní aplikaci ve srovnání s perorálním podáním celkově ovlivněny více játra a ledviny, zatímco ovlivnění trávicího ústrojí a varlata bylo podobné. Idarubicin, podobně jako jiné antracykliny, je nutno považovat za mutagenní, teratogenní a potenciálně karcinogenní, a to dokonce i při perorálním podání. Idarubicin byl ve většině in vitro nebo in vivo testů genotoxický. Intravenózní idarubicin byl karcinogenní, toxický pro reprodukční orgány; embryotoxický a teratogenní u potkanů. Nebyly pozorovány žádné pozoruhodné účinky na matky nebo potomky u potkanů během podávání intravenózního idarubicinu v průběhu perinatálního a postnatálního období až do dávky 0,2 mg/kg/den. Není známo, zda je látka vylučována do mateřského mléka. Intravenózní idarubicin, stejně jako jiné antracykliny a cytotoxická léčiva, byl karcinogenní u potkanů. Lokální bezpečnostní studie u psů prokázala, že extravazace léčiva způsobuje tkáňovou nekrózu. Letální dávka LD50 (průměrná hodnota) intravenózního idarubicinu byla 4,4 mg/kg pro myši, 2,9 mg/kg pro potkany a přibližně 1,0 mg/kg pro psy. Hlavním cílem jednotlivé dávky byl hematolymfopoetický systém a zvláště u psů gastrointestinální trakt. Toxické účinky po opakovaném podání intravenózního idarubicinu byly zkoumány u potkanů a psů. Hlavním cílem intravnózního idarubicinu u výše jmenovaných zvířecích druhů byly hematolymfopoetický systém, gastroiintestinální trakt, ledviny, játra a samčí a samičí reprodukční orgány. Co se týče srdce, subakutní a kardiotoxické studie prokázaly, že je intravenózní idarubicin mírně až středně významně kardiotoxický pouze v letálních dávkách, zatímco doxorubicin a daunorubicin způsobily jasné kardiotoxické poškození v neletálních dávkách. 6. FARMACEUTICKÉ INFORMACE 6.1 Seznam pomocných látek Mikrokrystalická celulosa, glycerol-palmitostearát, oxid titaničitý, želatina.
7/8
Potisk tobolky: černý inkoust obsahující šelak, černý oxid železitý (E172), propylenglykol, roztok amoniaku 30 %, hydroxid draselný, červený oxid železitý. 6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3 Doba použitelnosti 3 roky 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25°C v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 6.5 Druh obalu a velikost balení Hnědá skleněná lahvička s pojistným uzávěrem, sestávajícím z aluminiového víčka s polyethylenovým těsněním a z polyethylenového víčka, krabička. Velikost balení: 1 x 1 tobolka po 5 mg nebo 10 mg. 6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním Perorální podání. Před aplikací je nutno zkontrolovat neporušenost obalu. Tobolky se polykají vcelku s trochou vody a nesmí se cucat, rozkousávat ani žvýkat. Pokud se nedopatřením prášek z tobolky dostane do oka, nebo přijde do styku s kůží či sliznicí, je třeba postiženou oblast okamžitě a důkladně opláchnout vodou a vyhledat lékařské ošetření. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Pfizer spol. s r.o., Praha, Česká republika 8. REGISTRAČNÍHO ČÍSLA ZAVEDOS 5 mg: ZAVEDOS 10 mg:
44/464/95-A/C 44/464/95-B/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 28. 6. 1995 / 15.7.2009 10. DATUM REVIZE TEXTU 15.7.2009
8/8
