Sopotnický zpravodaj

Sopotnický zpravodaj Květen 2010 Vydává obecní úřad Sopotnice

č. 2010/5 www.obecsopotnice.cz

Sopotnický zvon Zikmund (l. P. 1573) ve zvonici kostela sv. Zikmunda

Slovo starosty……………………………………………………… Z naší školy ………………………………….……………………. ……………………………………………………… Zájezd Anglie……………………………………………………… Z obecního archivu……... ………………………………………… ………………………………………………………. Čarodějnice na Humparku... …….………………………………… Sopotnická pouť …………………………………………….…….. ………………………………………………………….. Ze sportu…………………………………………………………… Inzerce …………………………………………………………….. ……………………………………………………………

1

2 4 6 9 10 12 14 17

Slovo starosty Slovo starosty Vážení spoluobčané, hned v úvodu bych se rád zmínil o plánované rekonstrukci mateřské školy. Na posledním konaném zastupitelstvu byl vznesen opodstatněný dotaz, který se dotýkal zabezpečení prostor školky během velkých školních prázdnin, respektive v průběhu plánované realizace úspor energie. Ve chvíli, kdy bude ve výběrovém řízení vybrán zhotovitel tohoto díla, bude stanoven harmonogram prací tak, aby omezení provozu jak pro školní jídelnu , tak pro mateřskou školku bylo co nejméně zatěžující. Termín rekonstrukce je stále stanovený na datum od 1.7.2010 do 31.8.2010. V současné chvíli jsem požádal pana ředitele ZŠ, zda by bylo možné zajistit náhradní prostory pro potřeby MŠ během prováděných prací. Budeme se snažit vše zkoordinovat tak, aby děti v MŠ měli zajištěno stravování a prostory, protože zcela jistě se nepodaří všem rodičům zajistit pro své děti adekvátní dohled po celkovou dobu rekonstrukce. O tom, jak bude řešeno zajištění náhradních prostor školky si Vás dovolím přesněji informovat v některém z dalších příspěvků ve zpravodaji po dohodě s vedením naší základní školy. Další informace, o kterou se s Vámi chci podělit se dotýká farní stodoly. Minulý rok se podávala žádost o grant, který nám byl ke konci dubna schválen a jehož prostředky bychom využili. V současné době je farní stodola prázdná a uklizená. Oproti stavu předešlému, kdy sloužila jen jako skladiště a ke garážování techniky. V průběhu úklidu se spousta věcí přebrala, něco se vyhodilo a to co ještě využijeme, tak jsme přemístili do garáží v areálu bývalého Orličanu. U stodoly chceme opravit kamenné pilíře, vyměnit a opravit výdřevu mezi pilíři. Opravit dále chceme také podlahu ve stodole. Myslíme si, že by se nám mohlo podařit vytvoření příjemného místa v centru obce, kde by bylo možné se při různých akcích sejít. Ve stodole by byly umístěny lavice a stoly k sezení a využití by se nabízelo třeba při pouti, při slavnosti Božího těla, posvícení a dalších příležitostech. Kapacitu takto vyklizené stodoly bych odhadoval zcela jistě na 120 míst. Další využití by měla stodola jako venkovní učebna pro žáky ZŠ a MŠ. Vynasnažíme se tedy, aby se nám záměr povedl tak, jak zamýšlíme a bylo možné se třeba na zmíněné posvícení již společně sejít.

2

V těchto dnech, jak jsem zmínil ve zpravodaji minulém, postupně dochází k rozebírání stavby čp. 121 za budovou pošty. Stavbu máme v plánu postupně úplně celou rozebrat, použitelný materiál upotřebit a celou plochu zahrady pak postupně upravit a zrekultivovat tak, aby sloužila jako příjemná zahrada jak pro maminky s dětmi, tak děti ze družiny. Myslím si, že místo je to více než vhodné a je mimo veškerý provoz. V článku následném Vám přiblížím možnost, která se nám naskytla a kterou plánujeme využít. Jak zcela jistě neuniklo nikomu z nás, dochází k likvidaci jak vysloužilých příhradových stožárů VN, tak jejich betonových patek. Rozlámaný prostý beton bez výztuže je v současné době navážen do prostor bývalého Orličanu. Ve chvíli, kdy budou dokončeny bourací práce na betonových patkách a veškerý beton navezen, bude objednána mobilní drtička stavební sutě. Nalámaný beton bude podrcen a zrecyklován na požadovanou frakci. Využití najde jako podkladní materiál do nezpevněných cest. Bude se jednat o množství přibližně 2000 – 3000 tun betonové drti. Cena za tunu vychází velmi příznivá, protože převážnou část finančních nákladů na podrcení by hradila firma provádějící likvidaci těchto patek. Drcení by proběhlo zřejmě v měsíci září. V současné chvíli také máme navezeno v Orličanu současně přibližně 200 tun frézované asfaltové drti. Jak se dá usoudit, materiálu pro zlepšení kvality cest by se mohlo podařit zajistit skutečně dostatek. Nyní se také provádí výměna stožárů veřejného osvětlení v úseku, kde pracovníci ŘSD prováděli v minulém roce opravu tarasu podél silnice I/14. Nové stožáry jsou umístěny nad tarasem, jsou nižší a energeticky úspornější. Současně bych tímto chtěl poděkovat majitelům pozemků, kteří jsou dotčeni novým vedením veřejného osvětlení za vstřícnost, se kterou nám umožnili umístění nově postavených lamp. S další etapou oprav tarasů, která má probíhat tento rok, opět plánujeme obnovení další části veřejného osvětlení. Celkovou obnovu veřejného osvětlení v obci plánujeme provádět po etapách v řádu několika příštích let za předpokladu čerpání příslušných grantů. Jak lze usoudit z popisovaných skutečností, práce nás čeká opravdu hodně a my se budeme snažit, aby jste s naší prací byli spokojeni. S přáním příjemného dne Jan Antušek

3

Z naší školy… Nicholas Winton Všichni už víte, že jsem velmi citlivý na projevy rasismu, xenofobie, případně antisemitismu. O tom, jak jsem byl rozčarován z reakce našich žáků na Terezín, jsem už psal. O tom, že mi vadí, když kdokoli kohokoli napadá pro jeho národnost, vyznání nebo barvu kůže, o tom také víte. I proto, že chci, aby všichni naši žáci byli tolerantní, aby se naučili žít v multikulturní společnosti – ale zároveň aby nezapomněli na hodnoty jako vlastenectví, patriotismus, demokracie, využil jsem okamžitě nabídky Klubcentra Ústí nad Orlicí a s žáky vyjel na film Nicholas Winton – síla lidství. Sira Nicholase Wintona asi představovat netřeba, do obecného povědomí se tento Brit dostal díky velmi zdařilému filmu Všichni moji blízcí. Přesto žákům toto jméno v paměti neuvízlo. Dnes už snad ano. Zhlédli jsme v Ústí skvěle udělaný dokument, který mnohé z našich žaček donutil uronit i slzu. Je to film o odvaze, o humanitě, o nezištnosti, o síle, o lidství, o ochotě brát se za to, co je správné. Pokud cokoli z toho v hlavách našich žáků uvízlo, pokud alespoň něco z toho uvízlo v jejich srdcích, splnila tato projekce svůj úkol. Věřme, že ano. (jjk)

Katka Ve čtvrtek 29/4 jsem společně s žáky osmého a devátého ročníku vyrazil opět do Ústí nad Orlicí, do Roškotova divadla, abychom zde zhlédli dokumentární film Heleny Třeštíkové Katka. Film, kterému bylo v loňském roce věnováno v novinách relativně hodně prostoru, rozhodně více, než kterémukoli jinému dokumentu, tedy nějak obšírně představovat netřeba. Snad jen připomenu, že se jedná o „časosběrný“ dokument, Helena Třeštíková Katku sledovala dlouhých 16 let. Sledovat její život začala, když Katka jako šestnáctiletá uvízla v diagnostickém ústavu. V té době už brala drogy, kterých se už nezbavila. Přestože se o to několikrát pokoušela – především proto, že jako třicetiletá otěhotněla. 4

Katka je filmem o drogách, o drogově závislých, o těch druhých – a také o nás. Že se s Vámi o tento zážitek podělím, jsem původně neplánoval. Ale pod dojmem z filmu, mi to nedalo. Bylo zajímavé sledovat žáky kolem sebe. A nemyslím přímo ty naše, sopotnické, ale obecně všechny. Projekce, které jsme se zúčastnili, byla určena základním školám. Žáci ale musí být na podobný film nějak připraveni, nebo alespoň mám ten pocit. Zatímco naši se chovali slušně, dávali pozor, něco sice nepochopili, něco nepostřehli – a potom se ptali, ale byli koncentrovaní a soustředění. Našim tento film určitě něco dal. Ale zbytku kina, myslím, nikoli. Nezájem. Ulili se ze školy, to je celé. Mě to mrzelo. Mrzelo mě to, protože osobně jsem příběh Katky 90 minut intenzivně prožíval. A díval jsem se na něj, ať jsem chtěl nebo nechtěl, ze dvou pohledů. Jednak pohledem toho, kdo se chová tak, jak má, chodí do práce, vydělává, stará se o sebe a svoje blízké, myslí na budoucnost, věří ve stát, kterému odevzdává své daně, chce být tolerantní a humánní, ale… Katka ve filmu říká, že brát drogy ji baví, protože potom nemá žádné starosti. Jediná starost je, když ráno přemýšlí, kde kradla včera a kam tedy proto dnes nemůže jít. Neříká, že kradla, říká: „Dělala peníze.“ Ona dělala peníze, aby si mohla jít koupit heroin nebo pervitin, potom si ho „bouchla“ – a do rána neřešila nic. Bezstarostná. Potom si zajde do Drop-Inu pro stříkačky a subotex, vyzkouší několik komunit, detoxů, léčeben… Nezaměstnaná, bez příjmu, ale stále s cigaretou značky Marlboro v koutku úst a s mobilem u ucha. A kdo to všechno zaplatil? Ano, hlavou mi běželo, že tyhle „fetky“ živit nechci. Ze svých daní. Ubránit jsem se těmto myšlenkám nedokázal. Prožíval jsem ale i druhý příběh. Zároveň, paralelně. Strašlivě jsem s Katkou soucítil. Bolelo mě, když si vrážela stříkačku do ruky nebo do slabin. Litoval jsem její holčičku, která se narodila závislá, jelikož matka ještě den před porodem brala pervitin. Chtělo se mi s Katkou plakat, ve filmu totiž pláče mockrát. Přemýšlel jsem, jestli z toho kruhu mohla vyskočit. Nebo jestli je v něm skutečně odsouzena bloudit do konce života. Jestli ji může ta „normální“ společnost nějak pomoci… Oba ty pohledy se ve mně mlely. Já film Katka skutečně prožil. Stále jsem se na sedadle vrtěl, odvracel jsem oči, po zádech mi běhal mráz. Byl to silný zážitek. A o ten většina diváků v kině přišla. Věřím ale, že ti naši žáci, ti ne. Byť vnímali Katku po svém. Ale vnímali. Snad také pochopili. Doufejme. (jjk) STUDIJNÍ VZDĚLÁVACÍ ZÁJEZD „KLENOTY“ ANGLIE (24. 4. – 30. 4. 2010)

Koncem dubna odjelo na studijní vzdělávací zájezd do Anglie třináct ţáků z druhého stupně naší školy a pan učitel Zeman, neboť pana učitele Svatého – vyučujícího angličtiny – bohuţel skolila angína. 5

Zájezd byl uskutečněn ve spolupráci s cestovní kanceláří Školní zájezdy, s. r. o., která má jiţ dlouhodobé zkušenosti s nabídkou zájezdů pro tuto věkovou kategorii. Z ţáků, s cílem procvičit si angličtinu v praxi a poznat jiný ţivotní styl a kulturní památky Anglie, se vypravili – Martin Panuš, Natálie Doleţalová, Sabina Daňková, Adriana Petříčková, Markéta Benešová, Petr Martinec, Vojta Martinec, Kateřina Hájková, Aleš Vepřek, Štěpánka Svobodová, Standa Beneš, Jára Broţek a Pavel Sklenář. Odjíţděli jsme v sobotu 24. dubna přesně o půl desáté mikrobusem do Prahy, kde jsme přesedli do velkého autobusu. Zpočátku panovala lehká nervozita, přece jen pro některé to byla první významnější cesta do zahraničí, ale zároveň velké očekávání. Po náročné cestě přes Německo jsme se v nočním Calais nalodili na trajekt, kde jsme s nadšením nám vlastním okupovali dětskou hernu. Po šťastném vylodění jsme přejeli do Brightonu – našeho prvního anglického města v programu zájezdu. Po procházce po přímořské promenádě jsme navštívili podmořský svět – Sea Life Center – k vidění byli kromě mnoha druhů ryb i ţraloci a medůzy. Pak jsme si prohlédli exotický královský palác Royal Pavilion (sídlo krále Jiřího IV.). Tam jsme prvně měli moţnost posoudit úroveň naší angličtiny, protoţe kaţdý návštěvník zde dostal audio průvodce. Potom následovala nákupní horečka v Primarktu – i pro Čechy laciném nákupním středisku. Nastal první večer a zároveň ubytování v hostitelských rodinách v okrajové části Londýna, které se o nás postaraly první dvě noci. Ráno jsme se trumfovali, kdo měl lepší večeři a čí černoška lépe vaří. V pondělí 26. dubna bylo na programu univerzitní město Oxford včetně nejrozsáhlejší koleje Christ Church College – místa natáčení filmů Harryho Pottera. Viděli jsme i školu, kde studovali synové prineczny Diany a prince Charlese – Eton. Odpoledním bonbónkem byla návštěva města Windsor. Úterý bylo ve znamení návštěvy Winchesteru s nejstarší katedrálou, spatřili jsme i údajný kulatý stůl krále Artuše a tajemstvím opředenou skalní stavbu Stonehenge. Pak nás čekal přejezd do lázeňského města Bathu a ubytování v nových rodinách. Středu jsme věnovali prohlídce Bathu – navštívili jsme architektonický skvost – velmi zachovalé římské lázně s vynikajícím prohlídkovým okruhem. Muzeum kostýmů nás aţ tolik nenadchlo, ale vyzkoušení si některých kousků oblečení z minulých dob bylo pro nás nezapomenutelným záţitkem. Odpoledne jsme se vypravili do jeskyní Cheddar, v kterých jsme usoudili, ţe krasové jeskyně v naší republice mají nesrovnatelně bohatší krápníkovou výzdobu. Někteří z nás neváhali zakoupit tamní mošt i pravý Chedarrský sýr, který pravidelně vítězí v britských labuţnických anketách.

6

Ve čtvrtek nás čekal poslední bod programu – návštěva Londýna. Po pěší prohlídce nejznámějších londýnských památek (Big Ben, budova Parlamentu, Trafalgarské náměstí, Buckinghamský palác) jsme navštívili Národní galerii. Perličkou byl pohled na Londýn z London Eye (Londýnského oka), jak je nazváno obrovské vyhlídkové kolo. Pak jiţ následoval jen odjezd domů, noční trajekt a šťastné shledání s rodiči v pátečních podvečerních hodinách. Pevně věřím, ţe zájezd se líbil nejen mně, ale hlavně ţákům. Jako dozírající učitel musím všechny své svěřence pochválit za dochvilnost a dobré chování. Fotky ze zájezdu jsou k dispozici na internetový stránkách naší školy. František Zeman Den Země Pěkný dubnový den strávily děti z 1. stupně ZŠ Sopotnice v příjemném prostředí choceňského zámeckého parku, kde ZŠ Choceňského Choceň připravila pro děti i veřejnost již 4. ročník Dne Země. Děti se zde mohly seznámit s 1. pomocí, výcvikem psů, zopakovaly si znalosti o lese, lesních zvířatech a vyzkoušely si své znalosti a dovednosti na přírodovědné stezce. Za aktivitu byly vždy odměněny drobným suvenýrem. Ti odvážní se projeli na koních a výlet zakončili koupí dárků ve stáncích, kde mohli sledovat jejich výrobu. jv -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V pondělí 19. dubna proběhl již tradičně ve škole v Sopotnici Den Země. Novinkou letošního roku byl projekt „Stromy“. Cílem tohoto projektu bylo seznámit žáky s tématikou týkající se stromů a zpopularizovat stromy, jakožto důležitou součást každodenního života každého z nás. Projekt je založen na základech interaktivní výuky, spolupráce a výchovy zkušeností a zážitkem. Pomáhá procvičovat dětskou fantazii a představivost. Žáci byli rozděleni do skupin, ve kterých plnili různé úkoly týkající se stromů – literární, dějepisné, zeměpisné, matematické, výtvarné aj. Projekt stromy byl zakončen tím, že žáci jednotlivých skupin vytvořili prezentační panel, který odrážel jejich aktivity v projektu. Vytvořené panely si prohlédnou návštěvníci školy během dnu otevřených dveří. Po teoretické části se žáci vydali k Divoké Orlici mezi Sopotnicí a Potštejnem, kde uklízeli odpadky. Letos jich bylo méně než v loňském roce. Doufejme, že tento trend bude pokračovat i nadále. 7

František Zeman Plavecký výcvik Ve středu 21.dubna 2010 ukončili žáci I. stupně plavecký výcvik v Ústí nad Orlicí. Na první lekci se všichni seznámili s novými instruktory, prostředím a také bezpečností v bazénu. Během 20 vyučovacích hodin se ti nejmenší učili základy plaveckých stylů a ti starší zdokonalovali svoji techniku. O přestávkách mohli využít vířivku i páru. Při poslední lekci šli i na tobogán. Všichni žáci si odvezli diplom, hračku a společnou fotku do třídy. Mgr. Alena Kulhavá

Sběr starého papíru bude ukončen 21. května 2010

SPORTOVNÍ AKCE NAŠÍ ŠKOLY HOKEJBAL PROTI DROGÁM

V úterý 13. dubna se naše škola zúčastnila sportovní akce „Hokejbal proti drogám 2010 – hrajeme s mistry světa“. Tentokrát se vypravili naši nejmenší – žáci hrající v kategorii 1.–3. třída. Tato kategorie se v našem okrese realizovala teprve podruhé a opět v Letohradě. Navzdory našim obětavým sportovním výkonům se nám podařilo získat pro naši školu pohár a medailové umístění, ale skončili jsme na nepopulárním 4. místě v okrese. Přesvědčili jsme se, že konkurence je již i u dětí 1.-3. ročníku vysoká. Vždyť hokejbalová přípravka pracuje v Letohradě s dětmi od pěti let. Na turnaji nás reprezentovali – v brance vynikající Dan Javorski (3. r.), v poli – z 1. třídy – Jirka Dytrt, Tomáš Přívratský, Jakub Hejlek a i děvče – Hanička Benešová, z 3. třídy – Pepa Hejlek, Jirka Kříž, Petr Vajgl, David Martinec a náš nejlepší hráč Ondra Švec. Každý z nich získal pěkný pamětní list a všichni okusili, jak v konkurenci velkých škol je náročné být jim důstojným soupeřem. Všem hráčům děkuji za reprezentaci a nadšení se na turnaj připravovat – vždyť pro některé to byla příležitost úplně první. František Zeman

ZŠ Sopotnice hledá provozního zaměstnance

8

ZŠ Sopotnice hledá od 1/8 2010 uklízečku na poloviční úvazek. Veškeré podrobnosti na telefonním čísle 465 584 139 nebo na mobilu 736 629 541.

Zájemci nechť se hlásí do 15/5 2010 řediteli školy.

Osvětová beseda Z obecního archívu Zesnulý kronikář p. Václav Diblík pořídil v průběhu své kronikářské činnosti řadu zajímavých a cenných záznamů na základě vzpomínek místních pamětníků. Pokusíme se některé z nich uveřejnit v SZ, snad budou zajímavé, zvláště pro mladší generaci. Jiţ v dřívějších číslech SZ sám p. Diblík psal o některých zajímavostech. Tak např. v roce 1992 to byla zajímavá stať s názvem Sopotnice v dobách Komenského a protireformace. V roce 1997 (SZ 3/1997) to byly vzpomínky První zrnková káva a O krádeži koní. Poslední vzpomínku jsme našli v SZ 12/1997 . Jde o vyprávění p. Josefa Kodýtka U Panenky Marie. Pro dnešní číslo SZ vybíráme vzpomínky Jak se v Sopotnici hledalo uhlí a O výkupu vajec, másla a borůvek. O hledání uhlí Podle vyprávění otce pekaře p. Josefa Lţičaře se uhlí hledalo Pod horou, v louce patřící Rychtaříkovým. Při rytí v černé hlíně se nacházely zbytky nezetlelého dřeva, nedokonalé rašeliny. Po několika mělkých sondách však hledání zanechali. Také na horním konci se uhlí hledalo na polnostech a v lese, patřícím tehdy ke gruntu „Tomášovna“, čp. 90 (nyní Frant. Valach) Zbytky po „kutání“ a sondách byly dosud patrny v lese „Kominíkově“ (ten pocházel z Ústí a část lesa koupil). Našel se jen nekvalitní „lupek“, ani na materiál pro barevné hlinky nebyl vhodný, ani na tuhu, nebo jako grafit. O výkupu vajec, másla a borůvek (podle vyprávění Josefa Syrového čp. 123 z r. 1982) Krámek sice pro vykupování ve vesnici byl, dole u potoka, kde je dnes dům Hradeckých (čp. 169). Patřil Cabalkovým. Tam prý vedla také původní cesta spodem přes potok. Nahoře ještě silnice nebyla. Ta 9

se stavěla od roku 1910. Po vesnici ale chodili vykupovat s krosnami na zádech „bačové“ a obcházeli i všechny sopotnické osady a samoty. Při jednom přepadení těchto překupníků byl zlodějem také jeden ze sopotnických občanů. Okruh dodavatelů si udrţovali také tím, ţe potštejnští výkupčí dávali dětem zdarma zbytky oplatkových řezů. Výkup borůvek prováděl p. Bílek, „máselník“ a kapelník. Borůvky se údajně expedovaly aţ do Hamburku ze stanice ČSD Potštejn. Za 1 l borůvek se platilo 80 haléřů. Tyto borůvky však nebyly určeny k jídlu, ale jako surovina pro barviva potravinářská a snad i textilní. vybral mc

Na Humparku opět slet čarodějnic Jak uţ se stalo tradicí, i letos připravil agilní SK Humparek na poslední dubnový den Rej čarodějnic. Na rozdíl od předchozích let se malé, mladé i starší čarodějnice slétly nikoli u obecního úřadu, ale před hostincem U Šafářů, odkud se vydaly průvodem na Humparek. Počasí bylo teplé, příjemně svítilo slunce a na Humparku panovala pohoda. U chaty uţ bylo připraveno posezení s občerstvením a také místa pro různé soutěţe čarodějnického dorostu. Rovněţ hranice s čarodějnicí na vrcholu čekala na zapálení. Kdyţ průvod dospěl k chatě, byli jeho účastníci přivítáni a následovala čarodějnická rozcvička s košťaty. Pak se všechny čarodějnice zaregistrovaly pod svými pravými jmény i čarodějnickými přezvisky. Organizátorky zapsaly 22 malých a 7 dospělých čarodějnic. Letos nebyl reji přítomen ţádný čaroděj. Po krátké organizační přestávce byly vylosovány a odměněny některé účastnice z řad dětí i dospělých. Také vyhlásili a odměnili Miss sympatie. Mezitím uţ doprovázející rodiče i ostatní dospělí vyuţili nabídky pořadatelů k občerstvení. Podávaly se nápoje a pochoutky připravené na grilu. To uţ také probíhaly soutěţe, připravené pro děti. Házelo se koštětem, střílelo se na kelímky, zdolávala překáţková dráha, apod. V 19 hodin na Humparku zahořelo nějaké roští. Sopotničtí hasiči byli v několika minutách na místě s cisternou a oheň v zárodku uhasili. Po zdárném zásahu si mohly děti pod dohledem hasičů vyzkoušet stříkání. Zájem byl značný. Uţ se čekalo jen na setmění, aby mohla být zapálena připravená hranice. Kdyţ oheň dohořel, sesedli se účastníci na chatě, kde jim tanci a poslechu zahrál DJ Michal. To uţ samozřejmě odešly děti spát. Příjemný večer pokračoval na chatě ještě dlouho. mc

10

Pouť v Sopotnici Sopotnická pouť připadla letos na neděli 2. května 2010. Počasí se příliš nevytáhlo, bylo docela chladno. V týdnu se objevily před obecním úřadem pouťové atrakce. Bylo jich poskrovnu : dětský kolotoč, trampolínka a dva stánky s cukrovinkami. Od 11 hod. se konala v chrámu sv. Zikmunda slavností poutní mše. Mši slouţil správce naší farnosti Dp. Vladislav Brokeš. Ve svém kázání připomenul příklad ţivota patrona našeho kostela sv Zikmunda (ţil v 6. stol.) i pro naši současnost. Při mši zazněla výtečně provedená Mše C Dur od W. A. Mozarta v podání Sopotnického chrámového sboru a orchestru za řízení ing. Josefa Vondráčka. Zaplněný chrám po skončení odměnil provedení dlouhotrvajícím potleskem. O pouťovém sportu se dočtete v následujících řádcích Ani letos se nekonala ţádná pouťová zábava. mc

11

ZE SPORTU Vážení spoluobčané a sportovní příznivci. Ještě nikdy jsem nepsal žádný článek do jakéhokoliv periodika a tak se předem omlouvám za případné nesrovnalosti s českým jazykem. Mám v úmyslu Vás informovat o sportu v Sopotnici, o kterém asi hodně z Vás neví, že se v naší obci provozuje nebo že vůbec existuje. Mám na mysli sport, který se provozuje převážně v restauračních zařízeních, což asi několik z Vás odsoudí nebo znechutí. Ovšem nenechte se mýlit, je to sport pro každého, a když myslím každého, tak mám na mysli jak děti školou povinné, tak na druhé straně i osoby důchodového věku, jak dokazuje i jeden člen našeho družstva. Je to sport, který se nehraje jenom v restauracích, ale i ve velkých sálech pro několik tisíc lidí, pořádá se mistrovství republiky, Evropy a Světa. Je to sport, který je vysílán jak v České televizi, tak i na satelitních kanálech (např. na Eurosportu) a tento sport se hraje na velmi vysoké úrovni i v Sopotnici. Tím sportem jsou elektronické šipky. Nejdříve trochu z historie – v naší zemi se šipky začaly rozmáhat začátkem devadesátých let minulého století, ovšem dle mého názoru největšího rozmachu se šipky dočkaly koncem devadesátých let a začátkem nového tisíciletí. V dnešní době se počet lidí hrající jen tak pro zábavu hodně snížil a tím samozřejmě došlo i k úbytu hracích míst, kde by se šipky daly hrát. Na druhou stranu jsou tací, kteří u tohoto sportu vydrželi a dosáhli určitého umění ve vrhání šipek na terč. Tím se pomalu dostávám i k historii šipek v Sopotnici. První šipkový terč (plstěný) byl pověšen na zeď tanečního sálu v hostinci u Šafářů v první polovině devadesátých let za působení p. Kopsy staršího a mladšího. Po poměrně značném zájmu hraní šipek byl v hostinci U Šafářů založen oficiální klub šipkařů Sopotnice, byl pronajat elektronický šipkový terč a prvním předsedou klubu se stala moje maličkost. Kdo všechno byl členem klubu by dalo na delší psaní a tak to nechám k jiné příležitosti a v některém dalším vydání Obecního zpravodaje se Vám pokusím představit aktivní hráče Sopotnického klubu. V té době vznikla oficiální soutěž tzv. „Bohemia cup“, do které jsme se mezi prvními přihlásili a myslím si, že jsme více než dobře reprezentovali naší obec. Po několika málo letech vznikla celonárodní soutěž, do které jsme byli na základě dobrého umístění zařazeni a i zde dosahovali výborných výsledků, kdy jsme poráželi mužstva z měst Ústeckého a Rychnovského okresu (např. Ústí nad Orlicí, Česká Třebová, Rychnov nad Kněžnou apod.), ale třeba i prohrávali např. se Zálším, Černíkovicemi apod. V tu dobu byly na území České republiky tři šipkové organizace a několik soukromých soutěží, což šipky jako takové hodně znehodnocovalo a těžko se určovalo, která organizace má lepší týmy nebo hráče. Vše se začalo měnit v první polovině tohoto desetiletí, kdy se začalo hodně nahlas mluvit o sloučení všech organizací do jedné celorepublikové. To

12

se v polovině desetiletí povedlo a rozběhla se soutěž o mistra republiky, rozdělená dle oblastí a krajů do několika skupin, která svou strukturou hodně připomíná rozdělení mužstev ve fotbale nebo hokeji (od okresních soutěží po extra ligu). Sopotnický klub byl zase na základě výborných výsledků zařazen do I. ligy oblasti Rychnovska a Ústecka. A teď se dostávám k tomu, proč toto vše prezentuji. První dva roky jsme se umísťovali uprostřed tabulky, předloni to bylo ještě lepší a z třetího místa jsme se dostali až do kvalifikace na mistrovství republiky. Byť jsme nepostoupili, úspěch to byl veliký. Po té došlo trochu k reorganizaci, kdy se o titul nehraje turnajově, ale tabulkově a tím pádem se i změnila struktura soutěží. Zůstali jsme v první lize, ale změnil se systém postupu do vyšší soutěže. Loni jsme opět hráli velice dobře, skončili na předních místech tabulky a letos se nám po vynikajícím podzimu, kdy jsme neprohráli ani jeden zápas, podařilo v první lize skončit na prvním místě a postoupit do extra ligy Hradeckého kraje. Toto je druhá nejvyšší šipková soutěž v celorepublikovém měřítku a nejvyšší je už jen superliga, kde hrají poloprofesionálové z měst jako Praha, Bratislava, Plzeň, HK apod. Je to stejné jako kdyby Sopotnice hrála ve fotbale první ligu proti Hradci Králové, Kolínu, Jihlavě apod. Tento úspěch je v historii sportu obce Sopotnice ojedinělý a myslím si, že v jiném sportu a podmínkách malé obce těžko dosažitelný. Jsem rád, že jsem se tohoto mimořádného úspěchu dočkal, i když dalo by se říci, že už jen jako jediný aktivní pamětník založení klubu šipkařů v Sopotnici. A pokud máte opravdu pocit, že se chlubím, tak zde musím připojit ještě jeden letošní úspěch našich šipkařů - celorepublikový pohár družstev, kde jsme se dostali mezi osm nejlepších klubů ve východních Čechách, kdy jsme v rozhodujícím zápase o postup do celonárodního finále těsně prohráli s vítězem extraligy. Chloubou taky je, že jsme poráželi i týmy z Hradce Králové, kteří mají svou vlastní hernu z deseti šipkovými automaty, třemi družstvy dospělých a několik družstev mládežnických (žáci a dorost). Závěrem bych Vám všem chtěl popřát hlavně zdraví, štěstí a pohodu, protože bez zdraví a pohody ten úspěch nepřijde. Jedině možná s tím štěstím, ale tomu já nevěřím. Zeman Luděk

SETKÁVÁNÍ na Žampachu V sobotu 17. dubna 2010 proběhlo páté SETKÁVÁNÍ na turistické cestě Dr. J. S. Gutha-Jarkovského, jehoţ pořadatelem byl odbor KČT TJ Sopotnice a Domov pod hradem Ţampach. Za chladného, ale

13

slunečného počasí se v areálu Domova sešlo 120 turistů, převáţně cyklistů. Největšími výpravami byli turisté z Lanškrouna, Ústí nad Orlicí, Rybné nad Zdobicí, ale přijeli také účastníci z Olomouce, Hlinska, Pardubic i odjinud. Setkávání bylo zahájeno minutou ticha k uctění památky polských obětí leteckého neštěstí u ruského Smolenska. O významu GuthaJarkovského pro českou turistiku promluvil Josef Diblík z pořádajícího odboru a s historií zámku na Ţampachu a současnou prací Domova pod hradem seznámil účastníky jeho ředitel Dr. Luděk Gratz. Po přátelském setkání turistů následovala prohlídka areálu Domova a arboreta. Občerstvení zajistili pracovníci Domova. Pak uţ se účastníci, kteří obdrţeli pamětní listy, rozcházeli a rozjíţděli na doporučené trasy, aby si uţili jarního počasí zdravým pohybem. Přes nevelkou účast povaţují pořadatelé akci za zdařilou. V tu sobotu se v okolí konaly ještě další turistické akce v Líšnici, v Říčkách, České Třebové či v Doudlebách. Fotbalisté zahájili jarní sezónu úspěšně Čtenářům SZ dluţíme výsledek přípravného utkání, které naši fotbalisté sehráli ještě před zahájením soutěţe. Na umělém povrchu se utkali s Lukavicí (okr. Rychnov n. Kn.) Sopotnice – Lukavice 7:0 Branky vsítili Kopsa 2, Stárek 2, Zeman, Mašanský a Šponar. Celé první kolo okresního fotbalového přeboru II. třídy, které se mělo odehrát 4. dubna 2010, bylo pro nezpůsobilé terény odloţeno. O týden později uţ okresní fotbal skutečně odstartoval. Naše muţstvo zajíţdělo 10. 4. 2010 do Kunvaldu a bylo úspěšné. Kunvald – Sopotnice 1:2 Vítězství hostů zajistili brankami Zeman a Kubas První utkání na domácí půdě sehráli sopotničtí fotbalisté v neděli 18. 4. 2010. Sopotnice – Mistrovice 2:0 (1:0) Hrálo se za slunečného, ale chladného počasí před stovkou diváků. Domácí měli viditelnou převahu, kterou však nedokázali náleţitě vyuţít. I vyloţené šance zahazovali. Obě branky vstřelil Stárek, který však měl na svých kopačkách nejméně tři další branky. Je to škoda, důleţité jsou však tři body do tabulky. V ní má Sopotnice 24 bodů a je průběţně na 6. místě. Má stále pasivní poměr branek 27:29. To se mohlo s posledním muţstvem tabulky změnit. Bohuţel, nestalo se. Snad příště

14

V sobotu 24. 4. 2010 zajíţděli naši fotbalisté k dalšímu utkání do Těchonína, který drţel 4. místo v tabulce. Vrátili se bez zisku bodů. Těchonín – Sopotnice 3:1 Jedinou branku našeho muţstva vstřelil Marek Mašanský, který však v dalším průběhu utkání uviděl červenou kartu od rozhodčího. O pouti 2. 5. 2010 na domácím hřišti sehráli naši další zápas proti Albrechticím (7. místo, hned za Sopotniucí se ztrátou tří bodů).. Sopotnice - Albrechtice 3:1 (1:0) Ve sviţně hraném utkání měli domácí mírnou převahu, kterou také vyjádřili úspěšnou střelbou, kdyţ branky zaznamenali Vávra, Kubišta a Matyáš. Vítězství a zisk bodů znamená upevnění místa ve středu tabulky. Odloţené utkání Sopotnice – Červená Voda bude sehráno ve středu 5. 5. 2010 od 18,00 hod. Výsledek přineseme v červnovém čísle SZ. Mladší žáci Sopotnice také zahájili … V neděli 2. 5. 2010 dopoledne zahájili naši mladší ţáci svou soutěţ na domácím hřišti. Hrálo se turnajovým systémem a naši dosáhli těchto výsledků : Sopotnice – Verměřovice 6:3 Střelci branek za domácí : Hledík 4, Veigel a Pinkava Sopotnice – Brandýs n. Orl. Sopotnice – Sloupnice Hledík a Ondra Švec

4:6

7:1 Branky : Hledík 5, Pinkava 2 Za domácí byli úspěšní Pinkava 2, mc

Poslední zájezdy za sněhem s CK tour Dušek Dne 6. 3. 2010 uskutečnila CK tour Dušek velmi zdařilý lyţařský zájezd do Jeseníků.

15

Trasa v délce 28 km začala na Červenohorském sedle a vedla dále na Švýcárnu, Praděd a na Skřítek. Jízda po perfektně upravené trase a za nádherného počasí se líbila všem 65 milovníkům lyţování. Opalovací zájezd. Tak byl pojmenován zájezd za posledním sněhem do hor dne 3. 4. 2010. Pro pozdní termín uţ mnoho lyţařů nevěřilo, ţe na horách ještě bude dostatek sněhu. Autobus vezl do Krkonoš pouhých 20 lidí. Optimisté však rozhodně nemuseli litovat. Špičkový výlet za slunečného počasí a na dostatku sněhu vedl z Hnědého vrchu přes Lyţařskou boudu, Liščí horu, Výrovku, aţ na Luční boudu. Odtud se lyţaři vraceli přes Výrovku dolů do Pece . Posledně jmenovaným zájezdem zimní sezóna s CK tour Dušek skončila. Ta letní je ve stadiu příprav. jd

16

17

Vyplatí se třídit a recyklovat papír? Spotřeba papíru stále roste. Na začátku 90. let stačil jeden obyvatel naší republiky spotřebovat 50 kg papíru za rok, dnes je to 150 kg, tedy trojnásobek. Pro představu – každá česká domácnost najde ve schránce během jednoho roku 15 až 20 kg reklamních letáků. V Česku je znovu využíváno asi 30-40% sběrového papíru. Vyplatí se papír třídit a recyklovat? Většina z nás si představí, že recyklací papíru se šetří stromy (jen tak mimochodem použitím 1 tuny sběrového papíru ušetříme asi 17 stromů v lese), ale kromě toho se uspoří až 50% energie a 40% vody. Na výrobu balíku 500 listů papíru z dřevní hmoty je potřeba zhruba 7,5 kg dřeva, přičemž kvalita recyklovaného papíru je srovnatelná s kvalitou papíru vyrobeného z dřevní hmoty. To znamená, že recyklovaný papír lze například používat ve většině tiskáren a kopírek jako běžný kancelářský papír. Přesto má recyklace malé „ale“. Papír se nedá recyklovat donekonečna. Vlákna se postupně ničí, proto se mohou použít přibližně pětkrát. Co s ním dál? Papír, který už není vhodný na výrobu knih, sešitů či novin, se využívá v jiných oblastech průmyslu. Například na výrobu desek pro tepelnou izolaci, vláknitých panelů nebo násypného izolačního materiálu. Znečištěný starý papír a sběrový papír podřadné kvality můžeme použít např. při kompostování či výrobě bioplynu. „Současné technologie umožňují výrobu široké škály zboží z recyklovaného papíru. Recyklaci papíru můžeme podporovat jak vlastním tříděním a odevzdáním papíru do sběru, tak nákupem výrobků z recyklovaného papíru,“ doplnil Tomáš Pešek, regionální manažer společnosti EKO-KOM, zabývající se tříděním a recyklací odpadu. Další informace o třídění odpadu najdete na webové adrese www.ekontejnery.cz . Kontakt : Tomáš Pešek, regionální manažer EKO-KOM, a.s. Tel.: 721 562 554, e-mail.: [email protected]

18

Jak se recykluje stará láhev? Zkuste si u svého domu udělat malou skládku. Použijete-li biologický odpad, za týden, možná za několik měsíců se rozloží. Hodíte-li na ni papír, zmizí přibližně za rok. Otestujete-li železný drát, bude vám u domu překážet několik desetiletí. A co sklo? Na sklo se můžete chodit dívat měsíc po měsíci, rok po roku a nic se nestane. Jeden lidský život na rozložení skleněné láhve nestačí. Sklo je přitom jedním z mála materiálů, který se dá recyklovat stále znovu. Jak vypadá cesta od staré láhve k nové? Ze zeleného kontejneru putuje na třídící pás. Někteří lidé si totiž stále pletou kontejnery na tříděný odpad s běžnou popelnicí. Na třídícím páse sběrné magnety odstraní kov, proud vzduchu odsaje lehké materiály a lidské ruce vysbírají ostatní věci, které do skla nepatří. Jakmile na pásu zůstanou jen skleněné střepy, zamíří do drtičky. V drtiči se sklo rozdrtí na střepy velikosti od 3 mm do 2 cm. Takto připravené skleněné střepy ještě prochází poslední kontrolou, kterou zajišťuje laserový paprsek řízený počítačem. Ten dokáže ve skleněných střepech rozpoznat drobné nežádoucí příměsi, jako jsou kamínky, kousky porcelánu, nebo nemagnetické kovy. Nadrcené a vyčištěné skleněné střepy se poté míchají s ostatními přísadami a společně se taví při teplotě kolem 1460oC. Vznikne tavenina, která putuje ke strojům, kde se z ní vyrábějí nové lahve, vázy, skleničky a další výrobky. „Tříděním a recyklací starého skla šetříme nejen přírodní suroviny, používané při výrobě skla (dolomit, živec, vápenec a soda), ale zejména energii, která je k výrobě skla potřebná. Recyklací vytříděného skla totiž ušetříme přibližně 30% energie. Můžeme tedy bez nadsázky říci, že sklo je materiál, který je „přátelský“ k životnímu prostředí. Zejména pokud jej třídíme a znovu používáme při výrobě nových věcí,“ upřesnil Tomáš Pešek, regionální manažer společnosti EKO-KOM, zabývající se tříděním a recyklací odpadu. Další informace o třídění odpadu najdete na webové adrese www.ekontejnery.cz .

Inzerce 19

  

KOUPÍM POŠTOVNÍ ZNÁMKY, - celé sbírky, větší mnoţství i pozůstalost po sběrateli. Platím v hotovosti nejvyšší moţné ceny. 724 229 292  

Do tohoto čísla SZ napsali: Jan Antušek, Miloslav Coufal, ZŠ, Luděk Zeman, Josef Dušek Děkujeme všem, kteří přispěli článkem do našeho zpravodaje. Připomínáme zároveň, že uzávěrky jsou vždy poslední den v měsíci. Své příspěvky prosíme zasílejte na [email protected], popř. zanechte na CD či disketě (příp. i na papíře) na obecním úřadě. Děkujeme. Chyba tisku vyhrazena. Vydáno 1.5.2010 Vydává Obecní úřad Sopotnice. Tiskne OÚ Sopotnice. Tisk povolil OÚ Ústí nad Orlicí, reg. číslo SOPOTNICKÝ ZPRAVODAJ MK ČR E 12748.

20