SOFTWAROVÉ PIRÁTSTVÍ

UNIVERZITA KARLOVA PRÁVNICKÁ FAKULTA Ústav práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního

SOFTWAROVÉ PIRÁTSTVÍ

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

JUDr. Tomáš Dobřichovský, Ph.D

Rok zpracování:

2008/2009

Autor:

Karel Metelec

Ročník:

5. ročník

Adresa:

Zahradní 295, 392 01 Soběslav

Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu mé diplomové práce, JUDr. Tomáši Dobřichovskému, Ph.D za zájem, připomínky, čas, který věnoval mé práci, konzultacím a pomoci při řešení problémů.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma Softwarové pirátství napsal samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů.

V Praze dne 7. února 2009

……………………………. Karel Metelec

ÚVOD ............................................................................................................................................. 3

1.

POJEM SOFTWAROVÉHO PIRÁTSTVÍ ....................................................................................... 5

Software a počítačový program ................................................................................................ 5 2.

HISTORIE SOFTWAROVÉHO PIRÁTSTVÍ .................................................................................. 6

3.

WAREZ ................................................................................................................................... 7

4.

LICENČNÍ SMLOUVA A JEDNOTLIVÉ LICENCE ........................................................................ 9

Proprietální licence ................................................................................................................. 10 OEM licence ........................................................................................................................... 10 Shareware................................................................................................................................ 11 Adware.................................................................................................................................... 11 Freeware a volný software ...................................................................................................... 12 Svobodný software.................................................................................................................. 13 5.

AUTORSKOPRÁVNÍ OCHRANA .............................................................................................. 13

Komunitární úprava ochrany software.................................................................................... 14 Mezinárodní smlouvy ............................................................................................................. 22 Bernská úmluva................................................................................................................... 22 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví.......................................... 24 Smlouva světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském (Smlouva WCT).. 25 6.

AUTORSKOPRÁVNÍ OCHRANA V ČESKÉ REPUBLICE ............................................................. 26

Úprava ochrany počítačových programů v zákoně č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)... 27 Ochrana pomocí práva nekalé soutěže.................................................................................... 35 Ochrana pomocí ochranných známek a patentů...................................................................... 36 7.

FORMY SOFTWAROVÉHO PIRÁTSTVÍ .................................................................................... 38

Užívání počítačových programů nad rozsah povolený zákonem nebo licenční smlouvou..... 39 Neoprávněné pořizování kopií počítačového programu ......................................................... 40 Neoprávněné šíření kopií počítačových programů s počítači ................................................. 41 Neoprávněné užívání počítačového programu........................................................................ 44 Neoprávněné zásahy do software............................................................................................ 45 8.

PROSTŘEDKY PRÁVNÍ OCHRANY ......................................................................................... 50

Soukromoprávní ochrana ........................................................................................................ 50 Veřejnoprávní ochrana............................................................................................................ 54 Prevence a represe v oblasti počítačového pirátství................................................................ 56 ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 61

1

Seznam použitých zkratek........................................................................................................... 63 Seznam použité literatury............................................................................................................ 65 Internetové odkazy...................................................................................................................... 67 Klíčová slova............................................................................................................................... 68 Software Piracy ........................................................................................................................... 69

2

ÚVOD

„Zatímco v Evropské unii je pirátství na ústupu, ve světě nelegálního software naopak přibylo. V Česku míra pirátství stagnuje. Může za to zejména zvýšená poptávka po komerčním software ze strany domácích uživatelů, kteří si nelegální kopie opatřují nejčastěji přes internet. Za stagnaci míry softwarového pirátství v Česku mohou dva protichůdné trendy. Zatímco ve firmách se daří proti pirátství účinně bojovat a nelegálního software ubývá, v domácnostech se naopak jeho užívání nebezpečně rozrůstá. Cílená osvěta a četné policejní razie se pozitivně odrazily ve snaze firem pravidelně

kontrolovat

legálnost

užívaného

software.

V domácnostech

šíření

nelegálního software nahrává zejména levná výpočetní technika v kombinaci s přístupem k vysokorychlostnímu internetu, kde lze nelegální software snadno opatřit. Internet je i nadále největším zdrojem nelegálního software. Hrozí peněžité pokuty a odškodnění poškozených výrobců software v řádech statisíců korun a dále zabavení počítače, či dokonce trest odnětí svobody.“ 1 Do budoucna asi nelze očekávat pozitivní vývoj v této oblasti a výraznou změnu v chování uživatelů, kteří si mnohdy ani neuvědomují, že svým jednáním porušují zákon a tím se dotýkají ať už osobnostních, nebo majetkových práv autorů. Ačkoli právní povědomí v oblasti software a IT je obecně velmi nízké, i v této oblasti platí, že Ignorantia iuris non excusat, tj. neznalost zákona neomlouvá. Relativní mladost tohoto právního odvětví a do určité míry i mýty, které obklopují IT právo, šíření software, ale i hudby, filmů a dalších produktů z oblasti práva duševního vlastnictví a nesnadné pochopení rozhodně nemohou vést k liberaci, ať už se jedná o domácnosti, nebo společnosti, a je nutné se s danou problematikou i z důvodu většího rozšíření vysokorychlostního internetu a výkonnějších PC sestav podrobněji seznámit. K tomuto účelu by měla sloužit i tato diplomová práce, která si klade za cíl zmapovat aktuální právní úpravu v oblasti počítačových programů de lege lata, souhrnně pojednat o základních otázkách software, hlavních problémech a základních mýtech, která jsou součástí současné IT kultury, ale i o dalších oblastech týkajících se software,

zejména

licenčních

ujednání,

možnostmi

soukromoprávního

a

veřejnoprávního postihu pachatelů a v neposlední řadě se práce zabývá i velmi zajímavou komunitou Warez v ČR ale i ve světě.

1

Tisková zpráva BSA z 14. května 2008, www.bsa.cz, citováno dne 18.10.2008 3

Počítačová kriminalita je fenoménem celospolečenským a souvisí zejména s neuvěřitelně silným rozmachem informačních technologií (IT) a průnikem IT do každodenního života. Téměř v každé domácnosti dnes nalezneme minimálně jeden osobní počítač, a jak vyplývá ze studií BSA, ale i dalších zdrojů (viz níže), legální software se na těchto počítačích objevuje pouze zhruba z 60%. Tento vývoj znamená velký problém, neboť rozšíření této moderní kriminality s sebou přináší i ohromné ekonomické ztráty, což vyplývá i ze studie Globální trendy v oblasti softwarového pirátství zpracované společností International Data Corporation. Z této studie vyplývá, že „výdaje za komerční balíčkový software provozovaný na osobních počítačích celosvětově přesáhly v minulém roce 50miliard US Dol. Přesto však hodnota skutečně nainstalovaného softwaru činila téměř 80 miliard US Dol. Celková míra softwarového pirátství ve světě činila v roce 2003 36%.“ 2 Na vině jsou v tomto případě i společnosti vyvíjející software, jehož cena mnohdy mnohonásobně přesahuje cenu hardware, to však není problém, který by se objevoval pouze v oblasti software. Část viny nesou i prodejci počítačů a samozřejmě i technologický vývoj. Vždyť dnes i ten nejlevnější počítač je standardně vybaven vypalovací mechanikou a není tedy nic snadnějšího, než si v řádu několika minut či vteřin nelegální kopii obstarat. Hlavní zásluhu na tomto vývoji však mají právě počítačoví piráti. Při diplomové práci jsem vycházel zejména z platných právních předpisů, ale i z dostupných českých i zahraničních periodik, popř. česky a anglicky psaných webových stránek a samozřejmě z dostupné, převážně však české literatury.

Diplomová práce vychází ze stavu ke dni 1. ledna 2009.

2

www.bsa.cz (globální trendy v oblasti softwarového pirátství), citováno dne 10.11.2008 4

1.

POJEM SOFTWAROVÉHO PIRÁTSTVÍ

Softwarové pirátství můžeme považovat za podkategorii počítačové kriminality. Samotná počítačová kriminalita je potom definována například Radou Evropy jako „trestný čin namířený proti integritě, dostupnosti nebo utajení počítačových systémů, nebo trestný čin v tradičním smyslu, při kterém je použito moderních informačních technologií.“3 Nejedná se však o jedinou definici, policie české republiky definuje počítačovou kriminalitu jednoduše jako čin kriminální, který je spojen s počítačem jako nástrojem trestné činnosti. Jedná se samozřejmě o širší pojem, neboť zahrnuje i další oblasti, tedy veškeré porušování autorských práv k dílům. Za softwarové pirátství pokládá PČŘ neoprávněné nakládání s dílem, tj. neoprávněné nakládání se software za pomoci počítače. Lze tedy shrnout, že policie české republiky definuje softwarové pirátství jako všechny útoky na právo autora a další práva k počítačovým programům, která jsou uvedená v autorském zákoně.4

Software a počítačový program Než se budu v rámci této práce zabývat jednotlivými typy softwarového pirátství, je třeba si nejdříve definovat, co to vlastně software je, a jaký je rozdíl mezi software a počítačovým programem. V praxi se tyto dva pojmy často zaměňují, ale pro účely práva a právního posouzení je nutné je od sebe odlišit. Počítačovým programem rozumíme zdrojový kód, či strojový kód programu, jež je chráněn autorským právem jako dílo literární. Jedná se o „zaznamenaný postup počítačových operací, který speciálním způsobem popisuje praktickou realizaci zadané úlohy (tedy algoritmus výpočtu). Obvykle je program zapsán v nějakém programovacím jazyku nebo strojovém kódu počítače a je tvořen posloupností příkazů.“ 5 Softwarem se obvykle rozumí soubor počítačového programu a dalších děl určených k tomu, aby byla spolu s počítačovým programem užívána (to znamená zejména dokumentace, hudební díla a další). V komentáři k autorskému zákonu se

3

Statut komise expertů pro zločin v kyberprostoru, Rada Evropy 2000

4

www.dolphin.cz/policie/brezen98/piratisoftwaru.html, citováno dne 15.12.2008

5

www.wikipedia.org, citováno dne 15.12.2008 5

uvádí, že „nauka i praxe rozlišuje kromě pojmu počítačový program (míněno v užším slova smyslu) pojem software ve smyslu programového vybavení, kdy je software chápán jako pojem širší, zahrnující v sobě kromě počítačového programu v užším slova smyslu současně též dokumentaci, ať už uživatelskou či jinou, kdy uživatelská příručka má podobu díla literárního odborného, ať již vyjádřeného v tištěné podobě či v podobě elektronické na nosiči dat.“6 Ve většině případů bude možné tyto dva pojmy zaměnit a použít pojem software jako synonymum k pojmu počítačový program. Tak je tomu i v této práci. Důvodem je i to, že dokumentace k programu plní spíše pomocnou úlohu a pokud se někdo programem opravdu profesně nezabývá, ať už se jedná o vývojáře, konzultanty nebo odborníky zabývající se přímo implementací programu u zákazníka, tyto doplňky příliš nevnímá a tyto mají spíše doplňkovou funkci. A to ať už z pohledu funkčního nebo ekonomického. Nebývá výjimkou, že samotná dokumentace bývá volně ke stažení na stránkách výrobce, nebo jí výrobce zdarma na požádání poskytne. Proto samotné dokumentaci není přikládán takový význam jako programu samotnému. Počítačový program je definován i Světovou organizace duševního vlastnictví 7

WIPO (dále jen „WIPO“), dle WIPO se jedná o soubor instrukcí schopných, v případě, že jsou vtěleny do strojově čitelného media, způsobit schopnost stroje zpracovávat informace k tomu, aby provedl nebo dosáhl jisté funkce, úkolu, či výsledku. Osobně považuji definici Světové organizace WIPO za poměrně nesrozumitelnou, ačkoli se zdá být mnohem výstižnější, nežli definice AutZ, neboť ten sám pojem počítačový program užívá, ale definici bohužel neposkytuje.

2.

HISTORIE SOFTWAROVÉHO PIRÁTSTVÍ

Ať už budeme definovat počítačový program jakýmkoli způsobem, je třeba si rovněž představit, jakým způsobem se vlastně oblast informačních technologií vyvinula a jakým způsobem se vyvinulo s tím související softwarové pirátství. Před tím, než se tedy v této práci začnu věnovat samotné právní úpravě ochrany software, je třeba se seznámit i s historickým vývojem této oblasti. 6

Kříž, J., Holcová, I., Kordač, J., Kresťanová, V.: Autorský zákon a předpisy související, komentář, Linde, Praha 2005 7

World Intelectual Property Oraganization 6

Zatímco u nás se první počítače, a řekněme spíše atrapy počítačů ve formě 8bit stojů typu ATARI nebo Commodore, sporadicky objevovaly až v průběhu 80. let, v USA se už v roce 1981 objevil první počítač typu IBM PC. Jednalo se tedy zhruba o počítač jak ho známe nyní (ačkoli za dnes až neuvěřitelné ceny, v neuvěřitelných rozměrech a rychlostech). Do doby současných počítačů se kriminalita samozřejmě objevovala, ale nikoli v takovém měřítku jako dnes. Důvodem bylo to, že v začátcích informačních

technologií

byly

možnosti

přenosu

dat

a

rozšíření

počítačů

v domácnostech vůbec, velmi sporadické. Data byla uchovávána především na kazetových páskách, což sebou přinášelo problémy s přenosem uchovávaných dat, zdlouhavostí jejich přenosu, ztrátou kvality odvíjející se od každé nové kopie, nebo úplnou ztrátu uložených dat. Rok před uvedením platformy IBM PC přišla na trh novinka v podobě 3.5 palcové diskety, později se objevila CD a DVD media. Nejdříve bez možnosti zápisu, ale později se počítače začaly již standardně vybavovat vypalovacími mechanikami a podhoubí pro počítačovou kriminalitu se tím pádem usnadnilo. Toto bylo samozřejmě jedním z impulzů pro vývoj počítačové kriminality. Impulzem v tomto případě bylo nejen rozšíření těchto médií, ale i jejich cena. CD lze v dnešní době pořídit i za několik málo korun, což k útlumu pirátství určitě nepovede. Přelomem, který znamenal významné rozšíření počítačové kriminality, bylo masivnější rozšíření sítě Internet. Jak jsem již dříve popsal, počítačová kriminalita do té doby samozřejmě existovala. Dalo by se ale říci, že až tím, že se internet dostal prakticky do všech domácností a přenos dat se neuvěřitelně zrychlil, softwarové pirátství se velmi rozšířilo a stalo se velkým problémem. Tím začala vzrůstat i potřeba jeho právní úpravy.

3.

WAREZ

V předchozí kapitole jsem se zabýval tím, jak se softwarové pirátství vyvinulo. Tím, že došlo k rozvoji informačních technologií, pomalu se začala vytvářet i skupina lidí, která byla schopna tento vývoj zachytit a která na tomto trendu založila svoji životní filosofii. Zrychlením přenosu dat a rychlým vývojem hardware se vytvořila i moderní forma softwarového pirátství označovaná jako Warez. Pro některé lidi je Warez synonymem pro piráty, zloděje, někdy i tzv. paliče nebo prodejce nelegálního 7

software. Význam pojmu Warez je ale mnohem širší. Warez je termín počítačového slangu označující autorská díla, se kterými je nakládáno v rozporu s autorským právem. Slovo bylo vytvořeno z anglického slova wares (zboží, zřejmě v souvislosti se slovem softwares) způsobem tzv. leetspeaku. Podle druhu bývá někdy warez rozdělován na gamez (počítačové hry), appz (aplikace), crackz (cracky) a také moviez (filmy). Nejčastějším způsobem šíření warezu je dnes hlavně Internet.8 Pokud bychom se chtěli zabývat touto oblastí pirátství více podrobně, domnívám se, že by problematika vystačila na samostatnou práci. To však nebylo motivem této práce, proto bych se touto skupinou zabýval pouze okrajově. Je otázkou, zda činnost této skupiny je hodna obdivu, či naopak. Činnost této komunity se dá ve zkratce rozdělit do několika fází. V první fázi je očekáváno, že bude vydán jakýkoli komerční software (samozřejmě se však nejedná pouze o software, ale jakýkoli jiné autorské dílo. Velmi oblíbené mezi počítačovými piráty jsou i filmy, hudba aj.). Dříve než je tento software vydán, zpravidla dojde k úniku dat a software se různými způsoby dostane do světa (běžně tomu tak bývá např. krádežemi zaměstnanců přímo ze společnosti zabývající se vývojem software). V této fázi již naplno začíná jeho úprava v dílně softwarových pirátů. Dochází postupně k odstranění ochrany dat a takto upravený software je vyslán do světa pomocí tzv. kurýra. Ten kopii rozešle např. pomocí tzv. FTP9 serverů nebo dalších bezpečných kanálů k dalším uživatelům. Komunikace mezi členy organizace probíhá pomocí FTP serverů. FTP servery slouží jako archivy dat, ke kterým má přístup pouze omezená skupina uživatelů. Samotná komunikace mezi uživateli potom probíhá pomocí bezpečného IRC10 protokolu po zabezpečených kanálech. Možnost jak se k určité skupině připojit je omezena zpravidla na obdržení pozvánky, tzv. invite, čímž se zaručuje zejména bezpečnost proti zásahům různých orgánů a organizací. Po registraci je možné data stahovat většinou za předpokladu udržení stanoveného ratia11, jehož výše je ve většině případů stanoveno na hodnotu kolem 1.5. To znamená, že 8

www.wikipedia.org, citováno dne 10.11.2008

9

File Transfer Protocol

10

Internet Relay Chat

11

Poměr downloadovaných dat vůči uploadovaným datům 8

pokud uživatel stáhne ze serveru 100 Mb dat, musí ostatním uživatelům 150Mb odeslat. Vše probíhá automaticky pomocí různorodých klientů, např. Utorrent, BitTorrent apod. Samotný přístup k serveru je chráněn pomocí zadání přihlašovacích údajů, loginu a hesla a po ověření IP adresy server umožní uživateli přístup k serveru. Pokud hovoříme o této skupině, většina uživatelů data pouze stahuje. Ryzí WAREZ je však založen zejména na tom, že existuje několik skupin WAREZ, které mezi sebou soupeří, která skupina uvede pirátskou kopii na trh jako první, a v jaké kvalitě – aniž by z toho měla jakýkoli finanční prospěch – v tom spočívá tato soutěž. Přístup ke skupině WAREZ není úplně jednoduchý, ale při dodržování stanovených pravidel ne zcela nemožný. Zajímavé je, že podobných skupin se na internetu pohybuje desítky, navzájem se předhánějí, a tak nikdy není nemožné se rychle a zdarma dostat k jakémukoli programu, ať už se jeho cena pohybuje v řádu stovek korun, nebo desítek tisíc korun. Bezesporu jde z pohledu uživatele o zajímavý sport, který je ve své čisté podobě neziskový, bezesporu zde ale také dochází k zásahům do práv autora a jako takový sebou přináší nemalé škody.

4.

LICENČNÍ SMLOUVA A JEDNOTLIVÉ LICENCE

Po krátkém úvodu, ve kterém jsme se blíže seznámili s některými počítačovými pojmy a historií, bych se rád začal věnovat právním otázkám. Rozdíly mezi pojmy software a počítačový program jsem se zabýval v předešlých kapitolách, nyní bych se zmínil o zvláštních způsobech poskytování oprávnění autora k výkonu práva počítačový program užívat. Existuje mnoho způsobů a forem, jakými autor práva uživatelům poskytuje. Toto právo se uskutečňuje na základě licenční smlouvy mezi nabyvatelem licence a autorem. Licenční smlouva je upravena v AutZ, který je normou speciální, tj. obecný zákon (občanský zákoník - ObčZ, obchodní zákoník - ObchZ) se použije všude tam, kde AutZ neobsahuje přímou speciální úpravu. Podle § 46 odst. 1 AutZ licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci), k jednotlivým způsobům, nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li podle § 49 odst. 2 písm. b) sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu. Zákon stanoví, že smlouva musí být písemná, pokud se sjednává jako výhradní. Základní rozdíl mezi výhradní a nevýhradní licencí spočívá v tom, že u výhradní licence není možné, pokud 9

není mezi smluvními stranami stanoveno jinak, poskytnout licenci třetí osobě. Se souhlasem autora je možné udělit podlicenci i třetí osobě, a to zcela nebo zčásti, nebo licenci dále postoupit. Licence může být úplatná, nebo bezplatná. Ze zákona dále vyplývá, že není možné poskytnout licenci k výkonu práva způsobem, který v době sjednání není znám. S touto právní úpravou by pravděpodobně žádné problémy nastat neměly a dikce zákona je v tomto případě poměrně srozumitelná. Způsoby nabytí produktů a typů licencí mohou být nejrůznějšího druhu. V této práci uvedu některé typy licencí z relativně širokého spektra, které jsou autory, nebo distributory počítačových programů nabízeny.

Proprietální licence Software je nabízen k užívání formou komerčních licencí. Sjednává se jako licence úplatná a za právo užívat software je tedy třeba zaplatit autorovi příslušný poplatek. Jedná se o smlouvu, která se nejvíce podobá klasické licenční smlouvě. Je úplatná, zpravidla omezená v rozsahu, nebo v době trvání. Uživatel, který licenci získá, tedy může software užívat ke sjednanému účelu, nemůže však s produktem dále nakládat. To znamená, že uživatel nemůže program dále šířit, prodávat, pronajímat nebo do programu zasahovat nad rámec stanovený v AutZ. Jednotliví výrobci a distributoři pak licence různě upravují a přizpůsobují je koncovým uživatelům. Distributoři pak zpravidla vypracovávají komplexní modely licencování, které bývají uvedeny na webových stránkách a ze kterých si případný uživatel může vybrat pro něj nejvhodnější variantu. Jedním ze způsobů licence šité na míru může být např. tzv. Multilicence. Řada uživatelů potřebuje využívat software na více jak jednom počítači zároveň nebo na serveru dostupném pro více pracovních stanic. Základní licence programu však pokrývá právo používat produkt pouze na jednom počítači. Multilicence to proto řeší tak, že každá licence smí být užívána pouze na takovém počtu počítačů, kolik uživateli povolil držitel autorských práv.

OEM licence OEM (Original Equipment Manufacture) licence je způsob licencování software, kdy licence je k danému programovému vybavení získána současně se zakoupením hardware či jiného softwarového produktu. OEM licence může poskytovat stejnou funkcionalitu jako plná verze, ale je poměrně časté, že OEM verze jsou v některých funkcích okleštěné. Software licencovaný touto licencí bývá většinou možné používat 10

pouze na daném hardwarovém vybavení a je nepřenositelný na jiný hardware. V praxi to znamená, že pokud kupujeme nový počítač, je zpravidla vybaven např. OEM verzí operačního systému Windows, který je na počítači předinstalován a poté sdílí osud samotného počítače. Tato situace však může přinést problém především při poškození hardware, nebo při jeho dalším prodeji. Při zničení hardware licence zaniká, při prodeji dochází automaticky k jejímu přechodu na nového nabyvatele. Mnozí distributoři však tuto situaci řeší jinak a zpravidla jsou schopni uživateli i v tomto případě pomoci. Výhodou pro uživatele je pak bezesporu jeho nižší pořizovací cena.

Shareware Shareware je typ licence, která se vztahuje k programům, které jsou zpravidla volně přístupné ke stažení na internetu. Distribuce tohoto programu se vyznačuje menší nákladovostí a zpravidla se program dostane i k širšímu počtu uživatelů, a to bez nutnosti složitého marketingu. Licence se poskytuje na stanovenou dobu, zpravidla se jedná o dobu od třiceti do šedesáti dnů, a pokud chce uživatel program užívat i po stanovené zkušební době musí zaplatit autorovi příslušný poplatek, nebo program příslušným způsobem zaregistrovat. Výhodou tohoto typu licence je možnost využití funkčně zpravidla neomezené verze programu, po uplynutí zkušební doby se uživatel může rozhodnout, zda program přestane používat (odinstaluje ho), nebo se rozhodnout ke koupi full licence. Proto se tento typ licence hojně využívá především u menších firem, které si nemohou dovolit testovat programy kvůli zbytečnému finančnímu zatížení, nebo u jednotlivců v domácnostech.

Adware Advertising supported software je označení pro licenci, která funguje na principu reklamy. Uživatel získává možnost užívat daný software, ale zpravidla je toto užití omezováno různými typy reklam. Tyto reklamy mohou mít různou podobu a mohou být samozřejmě i různě agresivní. Výrobce může zvolit nenápadný banner, ale lze se setkat i s nepřetržitě vyskakujícími pop-up okny, změnami domovských stránek, posílání reklamních emailů a dalšími. Díky reklamě je pak možné financovat další vývoj produktu, není tedy nutné zajišťovat financování prodejem a zatěžovat tak přímo uživatele. U některých produktů je možné využít nabízené odstranění reklamy po zaplacení poplatku autorovi. Příkladem adware může být známý klient ICQ. Program je možné stáhnout na internetu a jeho užívání není spojeno s žádnými dalšími poplatky. 11

Možná i proto se některé programy tohoto typu velmi snadno rozšiřují a jsou u veřejnosti velmi oblíbené. Adware je třeba odlišit od spyware, což je program, který nedává při instalaci na výběr, co všechno se na počítač instaluje a následně využívá internetu k odesílání dat z počítače uživatele, nebo sledování uživatele bez jeho vědomí. Často se to týká například klientských programů pro peer to peer sítě, které umožňují stahování hudby, videa nebo software od ostatních uživatelů. Tyto programy spadají do kategorie malware, které jsou na počítač umístěny bez vědomí uživatele a jsou schopné uživatele poškodit, a to ať už se jedná o informace o historii navštívených stránek, sledování pohybu na klávesnici nebo zjišťování přístupu do internetového bankovnictví. Adware tedy na rozdíl od spyware neodesílají informace o uživateli bez jeho výslovného souhlasu, uživatel je na přítomnost malware upozorněn a sám se rozhodne, jestli bude pokračovat v instalaci nebo zda instalaci ukončí.

Freeware a volný software Freeware je typem licence, kterou výrobce distribuuje bezplatně. S tímto typem počítačového programu je spojena licence, která umožňuje volné šíření tohoto programu, jeho kopírování a užívání, přičemž rozsah ani doba nejsou licencí nijak omezeny.

Motivy

poskytování

mohou

být

různorodé.

Může

spočívat

ve

snaze zpřístupnit program široké veřejnosti, v marketingu, podpoře určitých skupin obyvatel např. pro studijní účely apod. Autor tímto typem licence poskytuje uživatelům neomezenou licenci k užití programu, vzdává se tímto nároku na odměnu, ale stále je samozřejmě nositelem osobnostních práv. Mnohdy autor nedovolí program upravovat (nedodává se zdrojový kód a je zakázáno ho vnitřně upravovat) nebo omezí užití programu pouze pro nekomerční účely a pro osobní potřebu. Je třeba rozlišit freeware a svobodný software (viz. níže) či tzv. Open-source, čímž označujeme počítačový program, který se dodává s otevřeným zdrojovým kódem a uživatelům je umožněno, při dodržení stanovených podmínek, zdrojový kód využívat a upravovat. Od freeware je nutné odlišit i volný software. Volný software je volné dílo, tedy dílo, ke kterému již uplynula doba sedmdsáti let od smrti autora a jehož majetková autorská práva již nejsou chráněna. Jak vyplývá z výše uvedeného historického exkurzu, u počítačových programů je toto prozatím pouze teoretická možnost.

12

Svobodný software Jedná se o typ licence, kdy k počítačovému programu je spolu s právem tento program používat, měnit a distribuovat k dispozici i zdrojový kód programu. Tento zajímavý projekt byl založen v roce 1984 k vytvoření kompletního UNIXového operačního systému, který je na využití svobodného software založen.12 Free software musí podle GNU splňovat následující kritéria, tzv. svobody:13 • svoboda používat program za jakýmkoli účelem, • svoboda studovat, jak program pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám, • svoboda redistribuovat kopie programu a • svoboda vylepšovat program a zveřejnit zlepšení, aby z nich měla prospěch celá komunita. Předpokladem k výše uvedenému je přístup ke zdrojovému kódu.

O právní a organizační stránku projektu GNU14 se stará organizace Free Software Foundation (nadace pro svobodný software). Nejrozšířenějšími typy licencí k užití tohoto softwaru jsou Licence Copyleft GNU, General Public Licence a GNU Lesser/Library, General Public Licence a licence BSD. Nejpopulárnějším a dobře známým příkladem silně copyleftové licence je licence GPL, tj. General Public Licence, 15

která vyžaduje, aby byla odvozená díla dostupná pod toutéž licencí, i když dílo bylo

změněno nebo přidáno k jinému dílu. Toto je rozdíl oproti permisivním licencím svobodného softwaru, jejímž typickým případem jsou i výše zmíněné licence BSD, a které nemají na modifikované verze takové požadavky.

5.

AUTORSKOPRÁVNÍ OCHRANA

Nejobvyklejším způsobem právní ochrany počítačového programu je ochrana 12

www.wikipedia.org, citováno dne 20.11.2008

13

www.gnu.org/philosophy/free-sw.html, citováno dne 20.11.2008

14

Projekt zaměřený na svobodný software, název je rekurzivní zkratkou pro GNU´s Not Unix

15

Všeobecná veřejná licence 13

programu jako literárního díla. Je to důsledkem toho, že počítačový program není jen program samotný, ale je třeba sem zahrnout i zdrojový kód, což je ve své podstatě text, v čemž lze spatřovat určitou paralelu programátora jako autora, spisovatele literárního díla. Koncepci právní ochrany programu jako literárního díla potvrdilo v polovině 90. let přijetí Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském (dále jen „Smlouva WCT“), která v čl. 4 stanoví, že „počítačové programy jsou chráněny jako díla literární ve smyslu článku 2 Bernské Úmluvy. Tato ochrana se vztahuje na počítačové programy bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření.“ Mezi další způsoby ochrany patří ochrana pomocí práva nekalé soutěže, ochrana prostřednictvím trestního práva a ochrana prostřednictvím patentu (viz níže).

Komunitární úprava ochrany software Pro právní úpravu ochrany počítačových programů v Evropě byla zvolena forma směrnice. Směrnice sama o sobě není určena k přímé aplikaci a fyzické a právnické osoby nemohou být směrnicí bezprostředně vázány. Mohou však, pokud je směrnice dostatečně určitá, přesná a bezpodmínečná, nabývat ze směrnice práva, pokud členský stát ve stanovené lhůtě směrnici netransponuje do vnitrostátního práva. Směrnice tedy stanoví pouze cíl, kterého má být dosaženo a členský stát musí přijmout patřičná opatření, jimiž obsah směrnice po stránce formálně obsahové, ale i samotnou podstatu úpravy přenese do práva vnitrostátního. Tento proces se nazývá implementací, což je proces, ve kterém dochází ke skutečnému dosažení výsledku, který směrnice předpokládala a to zejména z hlediska aplikační praxe nikoli formální transpozice, tj. nemusí se doslovně shodovat, ale v praxi musí právní úprava fungovat. Zásadně musí mít směrnicí předpokládaná úprava formu obecně závazného předpisu. V oblasti ochrany počítačových programů byla přijata Směrnice o právní ochraně počítačových programů číslo 91/250/EHS (dále jen „Směrnice“). Směrnice je účinná od 16. května 1991. Je rozdělena na 11 článků:16,17

16

17

Směrnice Rady ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů 91/250/EHS

Boháček, M.: Směrnice Evropské unie o právní ochraně počítačových programů. Časopis Průmyslové vlastnictví, č.5 – č.9, 1995 14

Článek 1 - Předmět ochrany 1. V souladu s ustanoveními této směrnice chrání členské státy počítačové programy autorskými právy stejně jako literární díla ve smyslu Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl. Pro účely této směrnice se "počítačovým programem" rozumí i přípravný koncepční materiál. 2. Ochrana podle této směrnice se vztahuje na vyjádření počítačového programu v jakékoliv formě. Myšlenky a zásady, na kterých je založen kterýkoliv z prvků počítačového programu včetně myšlenek a zásad, na kterých je založeno jeho rozhraní, nejsou chráněny autorským právem podle této směrnice. 3. Počítačový program je chráněn, pokud je původní, v tom smyslu, že je vlastním duševním výtvorem autora. Pro stanovení způsobilosti k ochraně není uplatňováno žádné jiné kritérium. Podle článku 1 Směrnice musí být počítačové programy chráněny v rámci autorskoprávní ochrany jako díla literární. Směrnice stanoví, že pod pojem počítačový program je nutné podřadit i přípravný materiál v procesu tvorby nebo vývoje. Tak je stanoveno v preambuli, že pro účely této směrnice se počítačovým programem rozumí programy v jakékoliv formě, včetně těch, které jsou součástí technického vybavení (hardware). Dále, že tento výraz zahrnuje rovněž přípravné koncepční práce vedoucí k vytvoření počítačového programu, a to za podmínky, že povaha těchto prací v pozdější etapě umožní vytvoření počítačového programu. Z tohoto vychází i česká právní úprava. Pro stanovení toho, zda je počítačový program způsobilý k ochraně dle směrnice je rozhodující pouze to, jestli je počítačový program vlastním duševním výtvorem autora. Preambule uvádí, že kritéria uplatňovaná při zjišťování, zda počítačový program je nebo není původním dílem, by neměla obsahovat žádné další, ať už kvalitativní hodnocení nebo posuzování estetických vlastností programu. Článek 2 - Autorství počítačového programu 1. Autorem počítačového programu je fyzická osoba nebo skupina fyzických osob, které daný program vytvořily, nebo pokud to právní předpisy příslušného členského státu připouští, právnická osoba označovaná těmito právními předpisy za nositele tohoto práva. Pokud právní předpisy členského státu uznávají kolektivní díla, považuje se za autora díla osoba, která se podle právních předpisů příslušného 15

členského státu považuje za toho, kdo takové dílo vytvořil. 2. Pokud je počítačový program vytvořen několika fyzickými osobami společně, jsou nositeli výlučných práv tyto osoby společně. 3. Pokud je počítačový program vytvořen zaměstnancem v rámci výkonu jeho povinností nebo podle pokynů jeho zaměstnavatele, je zaměstnavatel výlučně oprávněn vykonávat veškerá majetková práva k takto vytvořenému počítačovému programu, pokud není smlouvou stanoveno jinak. Autorem podle směrnice může být fyzická osoba a umožňuje příslušnému členskému státu, aby jako autora připustil i osobu právnickou. Počítačový program může být vytvořen i několika fyzickými osobami společně, nikoli však nedílně. Směrnice upravuje i tzv. zaměstnanecké dílo a s ním spojenou možnost zaměstnavatele uplatňovat veškerá majetková práva k počítačovému programu. Autorem však stále zůstává osoba určená dle článku 2 odst. 1 Směrnice. Článek 3 – Subjekty ochrany Ochrana je Směrnicí přiznána jakékoliv fyzické nebo právnické osobě, která je oprávněná podle ustanovení vnitrostátních právních předpisů o autorském právu k literárním dílům. Článek 4 – Úkony podléhající omezení S výhradou ustanovení článků 5 a 6, zahrnují výlučná práva nositele práv ve smyslu článku 2 právo činit sám a právo udělovat svolení jinému k: a) stálému nebo dočasnému rozmnožování počítačového programu jako celku nebo jeho části, a to jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě. Pokud je takové rozmnožování nezbytné pro zavedení, zobrazení, provoz, přenos nebo ukládání počítačového programu do paměti, vyžadují tyto rozmnožovací úkony svolení nositele práva; b) překladům, zpracování, úpravám a k jakékoliv jiné změně počítačového programu a k rozmnožování programu z těchto úkonů vyplývajícímu, aniž jsou dotčena práva osoby provádějící změnu programu; c) jakékoliv formě veřejného šíření, včetně pronájmu, jehož předmětem je původní počítačový program nebo jeho rozmnoženiny. První prodej rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedený nositelem práv nebo s jeho svolením 16

je vyčerpáním práva na šíření této rozmnoženiny v rámci Společenství s výjimkou práva na kontrolu dalšího pronájmu počítačového programu nebo jeho rozmnoženin. Článek 4 Směrnice neuvádí výčet osobnostních práv autora počítačového programu, ale upravuje pouze tzv. výlučná majetková práva nositele těchto práv. Autor má právo své dílo užít v původní, nebo v jinak zpracované či změněné podobě, samostatně, v souboru nebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva.18 Směrnice výslovně uvádí právo na rozmnožování programu, jeho překlad, zpracování, úpravu, změny počítačového programu, jeho šíření a pronájem. Směrnice nerozlišuje šíření za úplatu, nebo zdarma. Další práva jsou upravena Směrnicí Rady č. 92/100/EHS o právu na pronájem a půjčování, jakož i o některých právech příbuzných právu autorskému v oblasti duševního vlastnictví z roku 1992, která byla nahrazena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem účinné od 16. ledna 2007. Pronájem a půjčování jsou práva, která tedy nejsou výlučnými právy podle Směrnice. Pronájmem rozumí směrnice 2006/115/ES zpřístupnění programu uživateli za účelem užívání na omezenou dobu, spojené s přímým či nepřímým hospodářským nebo

obchodním

prospěchem.

Půjčováním

směrnice

2006/115/ES

rozumí

zpřístupňování za účelem užívání na omezenou dobu, které není spojeno s přímým ani nepřímým hospodářským nebo obchodním prospěchem, pokud je uskutečňuje veřejně přístupné zařízení. Směrnice dále upravuje konzumpci práv nositele práva k počítačovému programu, které je dle Směrnice vyčerpáno prvním prodejem rozmnoženiny počítačového programu, nebo prodejem uskutečněného s jeho svolením. Článek 5 - Výjimky z úkonů podléhajících omezení 1. Pokud nejsou ve smlouvě sjednána zvláštní ustanovení, nevyžadují úkony uvedené v čl. 4 písm. a) a b) svolení nositele práv, pokud se jedná o úkony nezbytné k tomu, aby umožnily oprávněnému nabyvateli užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen, včetně opravy chyb.

18

www.inovacnipodnikani.cz, citováno dne 25.11.2008 17

2. Oprávněnému uživateli počítačového programu nemůže být smluvně bráněno, aby z něho pořizoval záložní rozmnoženinu, pokud je nezbytná pro užívání programu. 3. Osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu může při zavádění, zobrazování, provozu, přenosu nebo ukládání do paměti počítačového programu, k němuž je oprávněna, bez svolení nositele práv tento program zkoumat, studovat nebo zkoušet jeho funkčnost za účelem zjištění myšlenek a zásad, které jsou základem kteréhokoliv z prvků programu. Článek 5 Směrnice umožňuje oprávněnému nabyvateli určité dispozice s počítačovým programem, které by za určitých okolností vyžadovaly souhlas nositele práv podle předchozího článku 4 Směrnice. Jsou tedy umožněny zákonem stanovené zásahy do počítačového programu, pokud jsou tyto nezbytné k zamýšlenému užití programu, a to oprávněným nabyvatelem a na základě licence. S tím přímo souvisí i možnost pořízení záložní kopie programu oprávněným uživatelem a možnost příslušný program zkoumat, studovat ho nebo zkoušet jeho funkčnost, myšlenky a principy na kterých program pracuje, tzv. reverse engineering (viz níže v textu). Možnost smluvně vyloučit právo na pořízení záložní kopie Směrnice zakazuje. Článek 6 – Dekompilace 1. Svolení nositele práv není požadováno, pokud je rozmnožování kódu nebo překlad formy tohoto kódu ve smyslu čl. 4 písm. a) a b) nezbytný pro získání informací o propojitelnosti (interoperabilitě) nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými programy za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky: a) uvedené úkony jsou prováděny nabyvatelem licence nebo oprávněným uživatelem rozmnoženiny počítačového programu anebo jejich jménem, a to osobou k tomu oprávněnou; b) informace nezbytné k dosažení propojitelnosti nebyly dříve pro osoby uvedené v písm. a) snadno a rychle přístupné a c) uvedené úkony jsou omezeny jen na části původního programu, které jsou nezbytné pro dosažení propojitelnosti. 2. Ustanovení odstavce 1 nezakládají oprávnění k tomu, aby informace získané v rámci uplatňování tohoto odstavce: a) byly používány k jiným účelům, než k dosažení propojitelnosti nezávisle 18

vytvořeného počítačového programu; b) byly předávány třetím osobám s výjimkou případů, kdy je to nezbytné k dosažení propojitelnosti nezávisle vytvořeného počítačového programu, nebo c) byly používány pro vývoj, výrobu nebo odbyt počítačového programu, jehož vyjádření je ve své podstatě podobné, nebo k jakémukoliv úkonu porušujícímu autorská práva. 3. V souladu s ustanoveními Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl nesmí být tento článek vykládán způsobem, který by umožnil, že by jeho provádění způsobilo neodůvodněnou újmu na oprávněných zájmech nositele práva nebo jím bylo dotčeno běžné využívání počítačového programu. Dekompilací označujeme tzv. zpětnou analýzu programu, označovanou též jako reverzní inženýrství (reverse engineering). V praxi se může jednat například o situaci, kdy programátor vytvoří původní řešení počítačového programu, ve kterém uplatní nové myšlenky a práva k užívání programu poskytne další společnosti. Společnost se po zjištění určitých nedostatků v programu rozhodne provést tzv. zpětnou analýzu programu. Za pomoci běžně dostupné techniky je tímto způsobem možné získat zdrojový text programu a na základě zpětné analýzy potom společnost sama vytvoří program, kterému nemůže původní program konkurovat. Tímto způsobem dochází ke zneužití a porušení autorských práv autora k programu. Autorský zákon tuto problematiku bohužel neřeší a Směrnice je v tomto významným počinem. Směrnice výslovně dekompilaci zakazuje, pokud by tato měla sloužit k vytvoření konkurenčního programu, použití této metody však umožňuje, jestliže to vyžaduje zajištění vzájemného funkčního propojení mezi systémy.19 V praxi to potom vede i k užívání různých mimoprávních prostředků ochrany, které však mnohdy omezují i oprávněné uživatele programu například při vytváření legální záložní kopie programu, nebo tím, že instalace počítačového programu je až příliš složitá a zdlouhavá. Prostředky ochrany bývají různé a stále se vyvíjejí, u dražšího software může být příkladem ochrana pomocí tzv. „hardrock“20, při dokazování porušení autorských práv potom může posloužit tzv. „fingerprints“, kterým se označuje 19

www.ok.cz, citováno dne 25.11.2008

20

Princip podobný černé skříňce, jejíž přítomnost na určeném portu počítače je nutná pro řádný chod programu a která se dodává v počtu zakoupených licencí 19

zahrnutí jedinečné posloupnosti znaků do těla programu umožňující pozdější identifikaci zneužití programu.21 O technických možnostech ochrany počítačového programu pojednám i na jiném místě této práce. Článek 7 – Zvláštní ochranná opatření 1. Členské státy přijmou v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy, a aniž tím jsou dotčena ustanovení článků 4, 5 a 6 přiměřená opatření týkající se osob, které se dopustí některého z činů uvedených v písm. a), b) a c) uvedených níže: a) uvádění do oběhu rozmnoženiny počítačového programu s vědomím nebo s důvodným podezřením, že se jedná o nepovolenou rozmnoženinu; b) držení rozmnoženiny počítačového programu pro obchodní účely s vědomím nebo s důvodným podezřením, že se jedná o nepovolenou rozmnoženinu; c) uvádění do oběhu nebo držení jakýchkoliv prostředků pro obchodní účely, jejichž jediným účelem je usnadňovat neoprávněné odstraňování nebo vyřazování z provozu jakéhokoliv technického zařízení, které mohlo být vytvořeno za účelem ochrany počítačového programu. 2. Jakákoliv nepovolená rozmnoženina počítačového programu může být podle právních předpisů příslušného členského státu zabavena. 3. Členské státy mohou stanovit, že mohou být zabaveny prostředky uvedené v odst. 1 písm. c). Směrnice v článku 7 rozlišuje mezi uváděním rozmnoženiny počítačového programu do oběhu, držením rozmnoženiny programu pro obchodní účely a uváděním do oběhu, nebo držením prostředků sloužících k odstranění technické ochrany programu. Rozdíl je tedy jednak v pojmech šíření a držení rozmnoženiny a jednak v prostém držení, nebo držení pro obchodní účely. Směrnice rozlišuje držení programu a držení prostředku, který umožňuje obejít technickou ochranu počítačového programu. Vnitrostátní předpisy mají podle Směrnice vytvořit systém, kterým se zabezpečí účinná ochrana proti tomuto tzv. druhotnému porušování autorských práv.22 Směrnice umožňuje členským státům, aby upravily možnost zabavení uvedené nelegální kopie

21

www.ok.cz, citováno dne 25.11.2008 Boháček, M.: Směrnice Evropské unie o právní ochraně počítačových programů. Časopis Průmyslové vlastnictví, č.5 – č.9, 1995

22

20

programu nebo prostředku na odstranění ochrany programu. Směrnice však užívá pojmu „může“, proto se v tomto případě pravděpodobně nejedná o povinnost, ale pouze možnost tuto problematiku takto upravit. Článek 8 - Trvání ochrany 1. Ochrana je zaručena po dobu autorova života a padesát let po jeho smrti nebo po smrti posledního z autorů; pokud je počítačový program anonymním dílem anebo pseudonymním dílem anebo pokud je podle vnitrostátních právních předpisů v souladu s čl. 2 odst. 1 za autora považována právnická osoba, trvá doba ochrany padesát let ode dne, kdy byl počítačový program poprvé oprávněně zveřejněn. Doba trvání ochrany se počítá od 1. ledna roku následujícího po uvedených událostech. Tento článek Směrnice byl zrušen Směrnicí č. 93/98/EHS o harmonizaci ochranné doby práva autorského a některých práv příbuzných a později byla i tato směrnice nahrazena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících. Dle této směrnice minimální doba ochrany stanovená Bernskou úmluvou, která se vztahovala na dobu života autora a 50 let po jeho smrti, byla zamýšlena tak, aby poskytla ochranu autorovi a prvním dvěma generacím jeho potomků. Průměrná délka života ve Společenství se však prodloužila do té míry, že tato doba nebyla dostatečná k tomu, aby pokryla dvě generace. Směrnice se nevztahuje na osobnostní práva autora. Doba se stejně jako u původní směrnice počítá od 1. ledna roku následujícího po události rozhodné pro počátek doby trvání ochrany a trvá po dobu autorova života a sedmdesát let po jeho smrti nebo smrti posledního z autorů. Článek 9 - Další uplatňování jiných právních předpisů 1. Ustanoveními této směrnice nejsou dotčeny jiné právní předpisy vztahující se zejména na patenty, ochranné známky, nekalou soutěž, obchodní tajemství, ochranu polovodičových výrobků nebo smluvní právo. Veškerá smluvní ustanovení, která jsou v rozporu s článkem 6 nebo s výjimkami uvedenými v čl. 5 odst. 2 a 3, jsou od počátku neplatná. 2. Ustanovení této směrnice se vztahují rovněž na počítačové programy vytvořené před 1. lednem 1993, aniž jsou dotčeny úkony, ke kterým došlo před tímto dnem, a práva nabytá před tímto dnem.

21

Výčet forem právní ochrany počítačových programů podle Směrnice je pouze demonstrativní a nevylučuje jiné formy právní ochrany. Ochrana pomocí Směrnice se vztahuje i na programy vytvořené před rokem 1993. Článek 10 – Závěrečná ustanovení 1. Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. ledna 1993. Neprodleně o nich uvědomí Komisi. Přijímají-li členské státy tato opatření, musí v nich být učiněn odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. 2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Aby se členské státy vyhnuly žalobě k Evropskému soudnímu dvoru opřenou přímo o ustanovení této Směrnice, bylo nutné Směrnici promítnout do právních řádů členských států nejpozději do 31.12.1992. O principech týkajících se směrnic obecně a o jejich implementaci je pojednáno výše v textu. Článek 11 – Tato směrnice je určena členským státům.

Mezinárodní smlouvy Autorskoprávní ochrana počítačového programu je upravena i v některých důležitých mezinárodních smlouvách. Počítačový program je zde chráněn obdobně jako v právu komunitárním, a to jako dílo literární.

Bernská úmluva Bernská úmluva, celým názvem úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971 (dále jen Bernská úmluva). Jedná se o autorskoprávní úmluvu, jíž se Česká republika účastní od roku 1921 a jejím revidovaným pařížským 22

zněním je vázána od 11. dubna 1980. Úmluva stanoví minimální standardy ochrany autorského práva, které jsou členské státy povinny dodržovat. Tato dohoda tak zajistila jednotný minimální základ pro ochranu autorských práv ve všech státech, které úmluvu podepsaly. V České republice byla vyhlášena jako Vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 133/1980 Sb. ze dne 8. července 1980. Dne 24. července 1971 byla v Paříži revidována Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886. S revizí Bernské úmluvy vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval s výhradou k článku 33 odst. 1 Úmluvy.23 Listina o přístupu Československé socialistické republiky byla uložena u generálního ředitele Světové organizace duševního vlastnictví dne 11. dubna 1980.24 Bernská úmluva chrání literární a umělecká díla, přičemž za díla literární je nutné považovat i počítačové programy. Bernská úmluva však pojem počítačový program ve svém textu nezmiňuje. To, že se Bernská úmluva vztahuje i na počítačové programy bylo výslovně stanoveno až přijetím Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví na diplomatické konferenci v roce 1996. Autorská práva Úmluva rozděluje na majetková (patrimonial rights) a osobní (moral rights). K ochraně díla dle úmluvy není zapotřebí žádného zvláštního úkonu, ale je chráněno již samotným vytvořením díla. Ochrana práv autora podle Bernské úmluvy trvá po dobu života autora a 50 let po jeho smrti. Jednotlivé národní právní řády však mohou upravit specifické požadavky pro možnost ochrany díla i delší dobu trvání ochrany.

23

Čl.33 Bernské úmluvy

(1) Každý spor mezi dvěma nebo více státy Unie týkající se výkladu nebo uplatňování této úmluvy, který nebude vyřešen jednáním, může kterýkoliv ze zúčastněných států předložit Mezinárodnímu soudnímu dvoru formou žádosti podané v souladu se statutem Soudního dvora, pokud se zúčastněné státy nedohodnou na jiném způsobu řešení. Stát, který předkládá spor Soudnímu dvoru, zpraví o tom Mezinárodní úřad; Mezinárodní úřad o tom uvědomí ostatní státy Unie. (2) Každý stát může při podpisu tohoto aktu, anebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlásit, že se nepovažuje vázán ustanoveními odstavce 1. Na žádný spor mezi takovým státem a kterýmkoliv jiným státem Unie se pak ustanovení odstavce 1nevztahují. (3) Každý stát, který učinil prohlášení podle ustanovení odstavce 2, může kdykoliv své prohlášení odvolat sdělením oznámeným generálnímu řediteli. 24

Vyhláška 133/1980 Sb. 23

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Agreement on Trade-Related Aspects of Intelectual Property Rights (dále jen TRIPS) nabyla účinnosti dne 1. ledna 1995 jako jeden z výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání vedoucích k založení Světové obchodní organizace. Dohoda obsahuje základní principy činnosti Světové obchodní organizace, a to národní zacházení, doložku nejvyšších výhod a nediskriminaci. Princip národního zacházení zaručuje stejné posuzování, zacházení a přístup jak k domácím subjektům, tak k subjektům pocházejícím z členských zemí WTO. Smluvní stát, který přizná doložku nejvyšších výhod jinému smluvnímu státu, je povinen tuto výhodu přiznat i všem ostatním smluvním státům. Na rozdíl od předchozí úpravy, která vytvořila stejné podmínky pro ochranu autorských práv cizinců, TRIPS zároveň obsahuje i ustanovení vztahující se k prosazení (vynucení) těchto práv. Striktní ustanovení na ochranu a vynucení práv k duševnímu vlastnictví byla do TRIPS promítnuta zejména na nátlak zemí — vývozců technologií a know-how. Velký vliv sehrály sektory ekonomiky, které jsou nejvíce ohrožené nelegálním kopírováním v oblasti autorských práv a patentů a paděláním v oblasti ochranných známek, jako jsou např. farmaceutický a chemický průmysl, zábavní průmysl a průmysl informačních technologií.25 Dohoda TRIPS je na rozdíl od předchozích mezinárodních smluv k ochraně práv duševního vlastnictví spravována Světovou obchodní organizací (dále jen WTO). Mezi WTO a Světovou organizací duševního vlastnictví (dále jen „WIPO“), byla podepsána dohoda o spolupráci. Dohoda TRIPS stanovuje minimální standard ochrany práv k duševnímu vlastnictví, kterého jsou povinny dosáhnout všechny členské země. Pokud se týká právní úpravy ochrany počítačových programů, důležitý je především článek 10 TRIPS, podle kterého jsou počítačové programy, ať už ve zdrojovém, nebo strojovém kódu chráněny jako díla literární podle Bernské úmluvy.26

25

26

www.mpo.cz, citováno dne 30.11.2008

Článek 10 TRIPS Počítačové programy a sestavování údajů 1. Počítačové programy, ať již ve zdrojovém nebo strojovém kódu, budou chráněny jako literární díla podle Bernské úmluvy (1971). 2. Sestavování údajů nebo jiných materiálů, ať schopné zpracování počítačem nebo v jiné formě, které buď z důvodu výběru, nebo uspořádání jejich obsahu představují duševní výtvor, bude chráněno jako 24

Mezi další novinky, které TRIPS zavedla, lze zmínit například to, aby členské státy poskytly autorům a jejich právním nástupcům, práva povolit nebo zakázat komerční pronajímání originálů nebo kopií jejich autorských děl pro veřejnost,27 ochranu databází, zásadu vyčerpání práva, nebo stanovení minimální doby ochrany na 50 let.

Smlouva světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském (Smlouva WCT) V roce 1996 byly na diplomatické konferenci uzavřeny tzv. internetové smlouvy. Jedná se o Smlouvu WIPO o autorském právu a Smlouvu WIPO o ochraně práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů. Cílem těchto dvou smluv je úprava ochrany autorských práv a práv příbuzných v podmínkách užívání elektronického přenosu dat a informací. Ustanovení Smluv byla promítnuta do autorského zákona č. 121/2001 Sb. Stejně jako u předchozích smluv i z čl. 4 Smlouvy vyplývá, že počítačový program je chráněn jako dílo literární, bez ohledu na způsob a formu jeho vyjádření. Smlouva je dle článku 1 zvláštní dohodou ve smyslu článku 20 Bernské úmluvy a je tedy ve vztahu speciality k Bernské úmluvě. Ochrana autorského práva se vztahuje na vyjádření, nikoli na myšlenky, postupy, způsoby fungování nebo matematické pojmy jako takové. Zároveň upravuje i další oblasti, zejména databáze, právo na rozšiřování, právo na pronájem počítačových programů, právo na sdělování veřejnosti a další.28

takové. Tato ochrana, která nebude rozšířena na samotné údaje nebo materiály, nebude na újmu jakéhokoli autorského práva, spočívajícího v samotných údajích nebo materiálech. 27

Článek 11 TRIPS Práva pronajímání Členové poskytnou, alespoň pokud jde o počítačové programy a kinematografická díla, autorům a jejich právním nástupcům práva povolit nebo zakázat komerční pronajímání pro veřejnost originálů nebo kopií jejich autorských děl. Člen bude z této povinnosti vyňat v případě kinematografických děl, ledaže by takové pronajímání vedlo k rozsáhlému kopírování takových děl, což závazně poškozuje výlučné právo reprodukce udělené u tohoto Člena oprávněným autorům nebo jejich právním nástupcům. Pokud jde o počítačové programy, tato povinnost se nevztahuje na pronajímání, kde samotný program není podstatným předmětem pronajímání. 28

Smlouva světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském, Ženeva 1996 25

6.

AUTORSKOPRÁVNÍ OCHRANA V ČESKÉ REPUBLICE

Ochrana práv autorů v oblasti počítačových programů přichází do České republiky ve srovnání se zahraničím poměrně pozdě. Souvisí to především s pomalým rozvojem trhu počítačových programů a s rozvojem informačních technologií vůbec. V České republice se v podstatě rozvinula tato oblast až v průběhu 90. let (viz výše) – do této doby vlastně nebylo třeba tuto oblast upravovat. Zákonodárce na rozvoj v oblasti informačních technologií reaguje novelou dosavadního autorského zákona, zákona č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (dále jen „Předchozí AutZ“). Novelou předchozího AutZ č. 89/1990 Sb. byla tato oblast upravena a v § 2 odst.1 a za předmět ochrany byly výslovně považovány i programy počítačů, pokud splňují pojmové znaky děl podle Předchozího AutZ. Další novela toto ustanovení doplnila o to, že dále byly počítačové programy chráněny jako díla literární, pokud zákon nestanovil jinak.29 Podle Předchozího AutZ nebyl oprávněný uživatel povinen získat autorovo svolení ani poskytnout zvláštní odměnu za pořízení rozmnoženiny, překladu nebo úpravy programu, potřeboval-li tuto rozmnoženinu, překlad nebo úpravu pro provoz programu, ke zjištění informací nezbytných k dosažení funkčního spojení dvou nebo více počítačových programů a k archivním a záložním účelům. Oprávněný uživatel mohl počítačový program zkoumat, studovat a zjišťovat myšlenky a principy, na kterých je program založen.30 Úprava zákona č. 35/1965 Sb. poskytovala velmi slabou a zneužitelnou ochranu autorského práva ve vztahu ke kopírování počítačových programů a proto byla nahrazena zákonem 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), (dále jen „AutZ“).

29

Znění § 2 Předchozího AutZ Před novelou z. č. 86/1996: …Za předmět ochrany se považují i programy počítačů, pokud splňují pojmové znaky děl podle tohoto zákona. Znění § 2 Předchozího AutZ Po novele z. č. 86/1996: …Za předmět ochrany se považují i programy počítačů, pokud splňují pojmové znaky děl podle tohoto zákona; nestanoví-li tento zákon jinak, jsou chráněny jako díla literární.

30

§ 15 odst. 4 a odst. 5 z. 35/1965 Sb. Podle posledního stavu textu 26

Úprava ochrany počítačových programů v zákoně č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) Přijetím AutZ dostála Česká republika závazku, který pro ni vyplývá z čl. 69 Evropské dohody, který obsahuje závazek členských států ke sblížení národní legislativy s acquis communautaire.31 Důvodem přijetí AutZ bylo zejména vytvoření legislativy, která by implementovala příslušné evropské směrnice32 a přizpůsobení právní úpravy tak, aby byla kompatibilní s Úmluvou o autorském právu z r. 1996. Proti předchozí úpravě je založen na dualistické koncepci, tzn. oddělení osobnostních a majetkových práv, a na základě smluvní volnosti. AutZ obsahuje především dispozitivní úpravu. Kogentní úpravu nalezneme například v ustanovení upravující pojmové znaky děl (§ 2 AutZ), právní povahu osobnostních autorských práv (§ 11 odst. 4 a 5 AutZ) a majetkových autorských práv (§ 26 AutZ), trvání majetkových autorských práv (§ 27AutZ) a další. Kogentní ustanovení převažují v kolektivní správě práv a při ochraně práv, tedy tam, kde to vyplývá z povahy věci nebo tam, kde stát klade důraz na obecný či veřejný zájem.33 Pokud jde o zařazení AutZ v soustavě zákonů České republiky a jeho vztahu k dalším normám platí jako v jiných právních odvětví, že i AutZ je jedním z mnoha prováděcích zákonů Listiny základních práv a svobod.34 Jde o lex specialis vůči ObčZ.35

31

www.full.nkp.cz, Dagmar Hartmanová, citováno dne 30.11.2008

32

Holcová, I., Křesťanová, V., Voborník, M.: Ochrana autorských práv, Informační materiál pro učitele k výuce na základních a středních školách, www.msmt.cz Směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14.5.1991 o právní ochraně počítačových programů Směrnice Rady 92/100/EHS o právu na pronájem a půjčování, jakož i o některých právech příbuzných právu autorskému v oblasti duševního vlastnictví ze dne 19.11.1992 Směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27.9.1993 o koordinaci některých pravidel z oboru práva autorského a práv příbuzných právu autorskému vztahujících se na satelitní vysílání a na kabelový přenos Směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29.10.1993 o harmonizaci ochranné doby práva autorského a některých práv příbuzných Směrnice 96/9/ES Evropského parlamentu a Rady z 11.3.1996 o právní ochraně databází Směrnice 2001/29/ES o harmonizaci některých aspektů práva autorského a práv s ním souvisejících v informační společnosti ze dne 22.5.2001, Směrnice 2001/84/ES Evropského parlamentu a Rady o právu autora na odměnu z opětovného prodeje originálu uměleckého díla- tzv. právo na slušné vypořádání droit de suite (resale směrnice) ze dne 27.9.2001 Směrnice 2004/48/ES o prosaditelnosti práv k duševnímu vlastnictví ze dne 29. 4. 2004 33

Telec, I.: Bulletin advokacie, Některé základní a obecné otázky nového českého autorského práva, 2001, část I, číslo 2, str. 25

34

Čl. 34 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod 27

AutZ je zvláštním předpisem českého cizineckého práva soukromého, který má přednost před českou obecnou úpravou tohoto práva v zákonu č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.36 Před autorským zákonem má však přednost mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy. U závazkového práva, včetně odpovědnosti za porušení závazku s cizím prvkem, platí volba práva. Ve vztahu k zákonu č 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a zákonu č. 500/2004 správnímu řádu je AutZ rovněž zvláštním právním předpisem. Ve vztahu k ObchZ přetrvává dualismus ObčZ a ObchZ, nepřehlednost vztahu k AutZ utváří spíše právní nauka. Samostatnou otázkou je potom nekalosoutěžní jednání, které je upraveno v ObchZ. V případě neoprávněného zásahu do práva autorského může přicházet v úvahu souběžné naplnění skutkové podstaty, zejména generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obchodního zákona.37 AutZ nevylučuje jednočinný souběh skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny dle § 45 AutZ a šířeji pojaté skutkové podstatě vyvolání nebezpečí záměny dle § 47 ObchZ.

Ve vtahu k předchozímu AutZ lze rozlišit zejména následující principy AutZ:38 • Cílem úpravy bylo vytvoření stavu slučitelnosti našeho právního řádu

35

§ 1 odst 2 ObčZ

36

§ 32 zák. č. 97/1963 Sb.

37

§ 44 Základní ustanovení (1) Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje. (2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména: a) klamavá reklama. b) klamavé označování zboží a služeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklama, h) porušování obchodního tajemství, i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. 38

Telec, I., Některé základní a obecné otázky nového českého autorského práva, část I., Bulletin advokacie, 2001 a současně Kříž, J., Holcová, I., Kordač, J., Křesťanová, V.: Autorský zákon a předpisy související, Komentář, Linde, Praha 2005, Úvod. 28

s právem Evropských společenství; • Komplexně upravuje nejen autorské právo, ale i práva související s právem autorským,39 právo pořizovatele k databázi, ochranu práv a kolektivní správu autorských práv; • Nově definuje některé pojmy, které se dříve dovozovaly pouze výkladem;40 • Základem nové právní úpravy je quasi/dualistická koncepce osobnostních a majetkových práv; • Důsledné respektování principu smluvní volnosti a rovnosti práv při současném respektování autora coby slabší smluvní strany strany – v případě, že smlouva některé vztahy neupravuje, použije se zákon, který je pro autora zásadně výhodnější; • Za dílo je považován i počítačový program, pokud je původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem; • Vychází z koncepce nepřevoditelnosti autorského práva, s výjimkou převodu práva k užití díla (tj. udělení licence); • Prodloužení doby trvání majetkových autorských práv z dosavadních 50 let na 70 let post mortem auctoris; • Zohlednění otázek kyberprostoru při sdělování díla veřejnosti;41 • Vypuštěn

byl

institut

nevyužívané

nucené

(úřední)

licence

překladatelské; • Byl zaveden nový institut práv, resp. kolektivního smluvního práva, byl zaveden nový institut zprostředkovatele kolektivních, popř. hromadných smluv; 39

Práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu, právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho původnímu vysílání, právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu, právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv a právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu.

40

Autorské dílo jako jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, co není autorským dílem, nebo pojem autora, spoluautora a další 41 viz § 17 in fine, § 18 odst. 2 a 3, § 63 odst. 3 písm. a), § 64 odst. 1 písm. b) 29

• Byl rozšířen okruh osob povinných platit odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu, a to o poskytovatele rozmnožovacích služeb za úplatu; • Byl rozšířen okruh osob, které jsou aktivně věcně legitimovány k ochraně práv; • Byla zvýšena správní pokuta za přestupek na úseku kultury, spáchaný neoprávněným užitím nehmotných statků chráněných autorským zákonem.42

Předmětem práva autorského je dílo, které je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.43 AutZ v tomto případě zmiňuje na rozdíl od předchozí úpravy, že objektivně vnímatelná podoba je i podoba elektronická, navíc chrání i programy, které jsou do počítače vloženy pouze dočasně, pokud se týká například dočasného umístění programu do vyrovnávací paměti počítače. Za dílo se podle AutZ považuje počítačový program, je li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem.44 Oproti předchozí úpravě jsou požadavky volnější, neboť již nejsou kladeny další požadavky na individuální, originální a neopakovatelný charakter programu.45 Podle AutZ musí jít o dílo fyzické osoby autora, nesmí se jednat o mechanické řešení a software musí být původní, nikoli jedinečný jako u ostatních autorských děl. Autorský zákon chrání ty počítačové programy, které splňují kritéria AutZ. Podle § 2 odst. 1 AutZ platí, že Aut chrání díla literární, díla umělecká a díla vědecká, která jsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a jsou vyjádřena v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. AutZ chrání dílo, které splňuje definici coby díla jedinečného. Pokud se týká počítačových programů, AutZ považuje za dílo i ty 42

z dřívějších 3.000,- Kč na 15.000,- Kč

43

§ 2 odst. 1 AutZ

44

§ 2 odst. 2 AutZ

45

Smejkal, V.: Právní rádce, č. 10, r. 2002, str. 5 30

programy, které sice do definice pro dílo dle AutZ nespadají, ale splňují podmínku původnosti v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. Dle převažujících názorů to znamená, že počítačový program dílem není a je pouze za dílo považován. Dle postavení počítačového programu v rámci AutZ lze počítačové programy rozdělit na tři skupiny: a) Počítačové programy, které jsou dílem v pravém slova smyslu a jsou jedinečným výsledkem autorovy tvůrčí činnosti, b) počítačové programy jako quasidíla, někdy též nazývána jako „nedíla“, která jsou za díla v pravém slova smyslu pouze považována, protože nesplňují kritérium jedinečnosti díla, ale splňují pouze kritérium původnosti v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem, c) samostatnou kategorií jsou potom počítačové programy, které nejsou ani jedinečným výtvorem autora, ani jeho původním výtvorem. K jejich vytvoření je třeba určité odbornosti, často se potom vyskytují v rámci programů výše uvedených, ale nejsou výsledkem tvůrčí činnosti autora, nejsou považovány za dílo a AutZ jim neposkytuje žádnou ochranu. Podle AutZ nejsou chráněny myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem. Počítačový program je v souladu s mezinárodním a komunitárním právem chráněn jako dílo literární.46 Kromě postavení autora počítačového programu, fyzické osoby, upravuje AutZ i postavení vykonavatele autorských práv. Tím se dle AutZ rozumí především zaměstnavatel, který vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k programu,47 které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli, nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem, pokud není mezi autorem a zaměstnavatelem stanoveno jinak. Pokud se týká osobnostních práv autora, stejně jako práva majetková nezůstávají nedotčena. Tato úprava je zde namístě, protože to vyžaduje zejména specifická oblast vývoje informačních technologií a samotných počítačových programů, které se rychle vyvíjejí a vyžadují časté úpravy a další různá vylepšení ze strany zaměstnavatele. Tato úprava je obsažena v § 58 odst 4 AutZ, který upravuje, že není li stanoveno jinak, je 46

§ 65 odst. 1 a odst. 2 AutZ

47

§ 58 AutZ 31

zaměstnavatel oprávněn program zveřejnit, upravit, zpracovat včetně překladu, spojit s jiným dílem, zařadit do díla souborného, jakož i k tomu, aby uváděl zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem. Pokud by se na tvorbě programu podílelo více osob, které bylo vytvořeno z podnětu a pod vedením fyzické osoby, a jednotlivé příspěvky by nebyly schopny samostatného užití, vzniká tzv. dílo kolektivní. Nejedná se o programy vytvořené na objednávku, neboť tyto jsou považovány za díla zaměstnanecká. To znamená, že objednatel se dle AutZ považuje za zaměstnavatele a autor, který program vytvořil je v postavení zaměstnance, jde li o fyzickou osobu.48

Osobnostní a majetková práva jsou upraveny ve 3. dílu AutZ. Jedná se o tato práva:49 Osobnostní práva • Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla; • Autor má právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění jeho díla; • Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoliv změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li zákon jinak; Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla. Podle § 11 odst. 4 AutZ se autor osobnostních práv nemůže vzdát, tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Majetková práva Autor má právo své dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem. Definici pojmu užití díla AutZ neuvádí, ale lze dovodit, že zákon chápe užití díla 48

Smejkal, V.: Právní rádce, č. 10, r. 2002, str. 5

49

Smejkal, V.: Právní rádce, č. 10, r. 2002, str. 5 32

jako zpřístupnění díla veřejnosti v nejširším slova smyslu a jeho další rozmnožování. Demonstrativní výčet užití díla uvádí AutZ v § 12 odst. 4. Právem dílo užít je: • právo na rozmnožování díla; • právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla; • právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla; • právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla; • právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla; • právo na sdělování díla veřejnosti;

Za užití se dle § 30 odst. 1 AutZ nepovažuje užití díla pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li AutZ jinak, tzv. volné užití. Nestanoví-li AutZ jinak, užitím podle tohoto zákona je i užití počítačového programu či elektronické databáze pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby, nebo podnikající fyzické osoby.

Obsah autorského práva Jedná se o subjektivní právo autora, které vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Vztahuje se jak na dílo dokončené, tak na dílo v jeho jednotlivých vývojových fázích. Autorskoprávní ochrana je co do vzniku, obsahu a trvání zcela neformální, nevyžaduje formální náležitosti, jako jsou například registrace, nebo zaplacení poplatku.50

Z autorskoprávní ochrany počítačových programů existují výjimky, kdy oprávněný uživatel s programem zachází způsobem, který neporušuje práva autora a autor tomuto nemůže jednostranně zabránit. V souladu s Bernskou úmluvou, Smlouvou 50

Kříž, J., Holcová, I., Kordač, J., Křesťanová, V.: Autorský zákon a předpisy související, Komentář, Linde, Praha 2005, § 9 odst. 1 33

WCT a směrnici číslo 2001/29/ES o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv souvisejících v informační společnosti, pokud tak stanoví zvláštní zákon, užití není v rozporu s běžným způsobem užití a nejsou tím nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.51 Podle § 66 AutZ do autorského práva nezasahuje oprávněný uživatel, pokud: • rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu, činí-li tak při zavedení a provozu počítačového programu nebo opravuje-li chyby počítačového programu, • jinak rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu v souladu s jeho určením, není-li dohodnuto jinak, • zhotoví si záložní rozmnoženinu počítačového programu, je-li nezbytná pro jeho užívání, • zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba funkčnost počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu, činí-li tak při takovém zavedení, uložení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení, provozu či přenosu, k němuž je oprávněn, • rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování počítačového programu nebo při jeho překladu či jiném zpracování, úpravě či jiné změně, je-li k ní oprávněn, a to samostatně nebo prostřednictvím jím pověřené osoby, jsou-li takové rozmnožování nebo překlad nezbytné k získání informací potřebných k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými počítačovými programy, jestliže informace potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení nejsou pro takové osoby dříve jinak snadno a rychle dostupné a tato činnost se omezuje na ty části počítačového programu, které jsou potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení.

51

§ 29 odst. 1 AutZ 34

Ochrana pomocí práva nekalé soutěže Předmětem ochrany pomocí soutěžního práva může být například tzv. „look and feel“ počítačového programu. Jedná se o termín, který v sobě zahrnuje grafické uživatelské rozhraní a design. Pod tyto pojmy lze zahrnout barvy, profily a uspořádání počítačového programu (look) a chování dynamických prvků programu, jako jsou tlačítka, menu apod., tedy obrazová a zvuková část programu (feel).52 Do této oblasti společnosti investují značné množství finančních prostředků a je tedy nutné tyto investice odpovídajícím způsobem chránit, k tomu slouží jednak úprava obsažená v ObchZ vztahující se k právu nekalé soutěže, jednak úprava, která je obsažena přímo v AutZ. AutZ v § 45 stanoví, že do práva autorského neoprávněně zasahuje též ten, kdo pro své dílo používá názvu nebo vnější úpravy již použitých po právu jiným autorem pro dílo téhož druhu, jestliže by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou děl. ObchZ stanoví ochranu pomocí generální klauzule podle § 44. Nekalou soutěží je podle ObchZ jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Obranou proti tomuto jednání je podání zdržovací nebo odstraňovací žaloby, autor může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Z důvodové zprávy k AutZ vyplývá, že podle ustanovení § 45 se zásadně chrání název díla, a to tehdy, pokud vykazuje náležitosti originality. Za nedovolené se bude považovat i užití názvu pro jiné dílo, které nenese tyto znaky, jestliže by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou děl. V každém jednotlivém případě bude třeba zkoumat, zda nejde o nekalosoutěžní jednání.53 Vztah úpravy nekalé soutěže a úpravy ochrany jednotlivých předmětů duševního vlastnictví je takový, že stojí vedle sebe a vzájemně se doplňují. Při střetu práva průmyslového a práva nekalé soutěže platí, že práva chráněná z titulu nekalé soutěže jsou postavena nad právy průmyslovými.

52

www.wikipedia.org, citováno dne 5.12.2008

53

Důvodová zpráva k zákonu č. 121/2000, autorský zákon. Zvláštní část. K § 40 až 45. Vláda ČR 35

Ochrana pomocí ochranných známek a patentů Ochrannou známkou může být dle zákona o ochranných známkách54 jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Ochranná známka je jakési identifikační označení, pomocí kterého firmy identifikují samy sebe, své výrobky a služby na trhu. Ochranná známka platí po dobu 10-ti let od data přihlášení u Úřadu průmyslového vlastnictví a její platnost lze vždy v posledním roce platnosti prodloužit o dalších deset let. Kromě národní ochranné známky, která chrání označení výrobku na území České republiky, existuje také ochranná známka mezinárodní, která zaručuje ochranu v přihlašovatelem určené zemi, nebo ochranná známka společenství, která platí na území Evropské unie. Registrovaná ochranná známka přináší majiteli výlučné právo používat tuto ochrannou známku pro ty výrobky a služby, pro které je registrovaná. Přihlašovatel ochranné známky může uzavírat licence a má právo používat spolu s ochrannou známkou značku „®“.55 S účinností od 1. 7. 2002 přistoupila Česká republika k Úmluvě o udělování evropských patentů z roku 1973 (přijata v Mnichově, dále také jen Evropská patentová úmluva EPC). Tímto přistoupením se Česká republika zavázala transponovat do svého právního řádu evropské patentové právo, což se stalo zákonem č. 116/2000 Sb. Patentovatelnost počítačového programu jako součást technického řešení nějakého vynálezu umožňuje zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích. Patentovatelnost samotných počítačových programů zákon ale v souladu s Evropskou patentovou úmluvou EPC výslovně vylučuje.56 Z ustanovení Evropské patentové úmluvy i zákona 527/1990 by se na první pohled zdálo, že počítačový program vlastně není možné s úspěchem registrovat, odlišný výklad však podává zejména Evropský patentový úřad, který došel k názoru, že

54

Z. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách) 55

www.inovace.cz, citováno dne 5.12.2008

56

§ 3 odst. 2 písm. c z 527/1990 Sb. a čl 52 úmluvy o udělování evropských patentů 36

v „některých případech nelze počítačovým programům ochranu patentovým právem odpírat. Evropský patentový úřad zde totiž vycházel z maximy, že v zásadě jakýkoliv počítačový program (software) lze snadno přeměnit na přístroj, resp. zařízení (hardware), a to např. pouhým přehráním na ROM počítače, flashdisk, či v zásadě na jakýkoliv fyzický nosič záznamu. V takovém případě by pak stejně bylo vždy možné, a dnes tomu tak u nás je, že se snadno přemění patentový nárok na počítačový program v nárok na účelový vázaný hardware, a jinými slovy, že se tak „obejde“ ustanovení článku 52 EPC“.57 Ochrana se poskytuje těm vynálezům, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné.58

Nevýhodou autorskoprávní ochrany počítačového programu je zejména to, že ačkoli se jedná o poměrně dobře propracovanou a moderní normu, ne zcela dostatečně chrání autora před tím, kdo si pouze vypůjčí myšlenku původního autora a program vyjádří jiným způsobem. Tento problém by měla řešit právě ochrana počítačového programu pomocí patentů, kdy zatímco autorskoprávní ochrana slouží především proti neoprávněnému šíření počítačového programu, patent umožňuje chránit i samotné inovativní myšlenky. Otázkou nadále zůstává, kdy počítačový program ještě je patentovatelný a kdy už ne. V praxi bude velmi složité toto odlišit. Zajímavým příkladem může být například patent udělený metodě pro zjištění toho, zda protiblokovací brzdový systém funguje správně. V tomto případě se software považuje za tzv. „technický přínos“, a je proto dle praxe Evropského patentového úřadu (EPÚ) patentovatelný. Zde tedy patent chrání jak vynález, tj. systém kontroly brzd, tak použitý software. Pokus o harmonizaci této oblasti neuspěl, zejména pak v otázce, co představuje onen zmíněný „technický přínos“. V červenci roku 2005 Evropský parlament téměř jednomyslně zamítl návrh Evropské Komise známý jako „Směrnice o softwarových patentech“ a ukončil tak roky trvající diskusi na toto téma.

57

www.itpravo.cz, Matějka, J.: Směrnice o softwarových patentech, aneb poslední dějství počítačového programování?, citováno dne 10.12.2008 58

§ 3 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb. 37

7.

FORMY SOFTWAROVÉHO PIRÁTSTVÍ

Softwarové pirátství v českém právním řádu definováno není, ale je možné se setkat s různými pokusy o definici. Toto jednání se dá definovat jako jakýkoli útok na takové právo autora, které je uvedeno v AutZ. Při pokusu o definici je možné vycházet z ustanovení § 152 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, který stanoví, že se jedná o porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi. Dá se tedy shrnout, že softwarovým pirátstvím je zásah do osobnostních popřípadě majetkových práv autora, jak je vypočítává AutZ. Pokud budeme vycházet přímo z úpravy AutZ, je možné rozčlenit formy softwarového pirátství v souladu s § 12 odst. 4 AutZ, tedy na: • neoprávněné rozmnožování software, • neoprávněné rozšiřování software, • neoprávněné půjčování software, • neoprávněný pronájem software, • neoprávněné sdělování software veřejnosti, • neoprávněné zásahy do software. Je ale možné nalézt i jiná členění softwarového pirátství. Například na webových stránkách ministerstva vnitra je možné najít následující členění softwarového pirátství:59 • Neoprávněné užívání software o Neoprávněné užívání pro osobní potřebu domácím uživatelem o Neoprávněné užívání pro komerční účely o Neoprávněné užívání v počítačových hernách • Výroba a šíření nelegálního software o Průmyslová výroba nelegálního softwaru o Domácí výroba nelegálního softwaru

59

www.aplikace.mvcr.cz, citováno dne 10.12.2008 38

o Výroba nelegálního software v provozovnách kopírovacích služeb o Půjčování software o Neoprávněná instalace počítačových programů do dalších výpočetní techniky Další z mnoha možností členění softwarového pirátství je praktické rozdělení porušování autorských práv k počítačovým programům do následujících skupin:60 • Užívání počítačového programu nad rozsah stanovený zákonem, nebo licenční smlouvou. • Neoprávněné pořizování kopií počítačového programu o Padělání počítačových programů o Výroba nelegálních kopií • Neoprávněné šíření kopií počítačového programu s počítači

Užívání počítačových programů nad rozsah povolený zákonem nebo licenční smlouvou V praxi se jedná zřejmě o nejrozšířenější formu pirátství mající velký ekonomický dopad na softwarový průmysl. Může se vyskytovat v různých formách, typické jsou však následující situace. Jednou z nich je prosté nelegální užívání software. Tento pojem znamená, že uživatel neuzavře licenční smlouvu s majitelem počítačového programu a pořídí si nelegální kopii programu, kterou neoprávněně užívá. Dalším případem je situace, kdy k uzavření licenční smlouvy sice mezi autorem a uživatelem dojde, ale program je užíván, popřípadě nadužíván v rozporu s licenční smlouvou. Typicky půjde o případ, kdy uživatel má platně uzavřené jednu nebo dvě licence k počítačovému programu, ale instalace produktu následně proběhne na více počítačích najednou (jedná se o tzv. softlifting). Užívání software na třetím počítači již bude považováno za neoprávněné užití. Dalším případem může být překročení doby užívání stanovené licenční smlouvou. Mezi další formy neoprávněného užívání je možné zařadit situaci, kdy 60

Holcová, I., Křesťanová, V., Voborník, M.: Ochrana autorských práv, Informační materiál pro učitele k výuce na základních a středních školách, www.msmt.cz, citováno dne 10.12.2008 39

uživatel v rozporu s licenční smlouvou nainstaluje program na server a umožní tím neomezený klientský přístup. Porušením práva je také využití nekomerčního softwaru, který je obvykle získán za výhodnějších podmínek pro určité skupiny uživatelů, pro komerční účely, užití OEM licence na jiný než původní hardware, popř. v různých materiálech zmiňovaná problematika počítačových heren, kdy k uzavření licence k tomuto specifickému užití nedojde vůbec, nebo herny jednoduše vystupují jako kluby registrovaných členů a tím obcházejí zákon.61

Neoprávněné pořizování kopií počítačového programu Jedná se o činnost, při které dochází k jednorázové, nebo hromadné výrobě nelegálních kopií počítačového programu. Tento druh pirátství je velice rozšířený a zejména ve formě hromadné výroby může autory citelně poškodit. Mezi pořizování kopií můžeme zařadit i další podkategorie62 a to padělání počítačových programů a výrobu nelegálních kopií programu. Padělání počítačových programů Padělání spočívá v tom, že výrobce uvádí na trh napodobeninu oficiálního programu, který může být vydáván v různé kvalitě a v různém množství. Kromě programu samotného výrobce zpravidla napodobuje i obal a další znaky a kupujícího tak může zmást zejména v tom, že pokládá program za originál, ačkoli tomu tak není. Tato činnost může spočívat ve vyrobení desítek kusů, ale setkáme se i s velkovýrobou a další distribucí zejména prostřednictvím internetu nebo tržnic. Tímto jednáním dochází zároveň k naplnění podstaty nekalé soutěže podle ObchZ. Výroba nelegálních kopií V tomto případě dochází k výrobě nelegálních kopií jednotlivých programů, nebo ke kompilacím různých programů od různých výrobců. Na rozdíl od předchozího typu pirátství, v tomto případě uživatel nemá pochyb o tom, že se jedná o pirátskou kopii. Tato forma je velice rozšířená zejména u domácností.

61

62

www.bonusweb.idnes.cz, citováno dne 12.12.2008

Holcová, I., Křesťanová, V., Voborník, M.: Ochrana autorských práv, Informační materiál pro učitele k výuce na základních a středních školách, www.msmt.cz, citováno dne 12.12.2008 40

Neoprávněné šíření kopií počítačových programů s počítači V tomto případě kupující dostává od prodejce hardware s již předinstalovaným počítačovým programem, aniž by došlo rovněž k nákupu licence k počítačovému programu. Tímto prodejce neoprávněně a bez platné licence k instalovanému programu zvyšuje svoji konkurenceschopnost, přičemž zákazník o neoprávněnosti zpravidla neví. Nelze však vyloučit, že instalace nelegálního software proběhne přímo na žádost zákazníka. Neoprávněné rozšiřování počítačového programu a Internet K neoprávněnému rozšiřování počítačových programů dochází prodejem, nebo jiným převodem nosiče, na kterém se program nachází, bez souhlasu autora. Dochází k tomu poté, co došlo k neoprávněnému rozmnožení počítačového programu. Vždy se musí jednat o prodej, nebo jinou formu převodu hmotného nosiče. Pokud by totiž nebyl doručen v hmotné podobě, nešlo by o neoprávněné rozšiřování software, ale o neoprávněné sdělování software veřejnosti. Dříve byla tato činnost spojena zejména s tištěnou inzercí, případně s nabízením nelegálních kopií na burzách. Samozřejmě to s sebou vždy neslo nevýhodu osobního kontaktu a vystavování se zbytečnému riziku setkání se s represivním orgánem. I z tohoto důvodu se dnes, v souvislosti s nástupem vysokorychlostního internetu, velká část těchto transakcí přesunula spíše na internet.

Vysokorychlostní internet umožňuje dnes jeden z nejobvyklejších způsobů neoprávněného šíření kopií počítačových programů a to pomocí tzv. peer-to-peer sítí (P2P). Peer-to-peer v překladu znamená rovný s rovným, nebo také jinak klient-klient. Jedná se o označení počítačové sítě, ve které spolu komunikují jednotliví uživatelé (klienti) přímo. Opakem této formy sítě je potom tzv. klient-server architektura, ve které komunikace probíhá se serverem, a klienti mohou vzájemně komunikovat prostřednictvím centrálního serveru. P2P sítě server nevyužívá a jeho funkci zde pro jiné uživatele vykonávají další uživatelé sami, nebo je server využíván jen pro navázání komunikace, anebo slouží jako proxy-server, který funguje jako prostředník mezi klientem a cílovým počítačem.63 Výhodou P2P sítí od verze klient server je především

63

Proxy server funguje jako prostředník mezi klientem a cílovým počítačem (serverem), překládá klientské požadavky a vůči cílovému počítači vystupuje sám jako klient. Přijatou odpověď následně odesílá zpět na klienta. Může se jednat jak o specializovaný hardware, tak o software provozovaný na běžném počítači. Proxy server odděluje lokální počítačovou síť (Intranet) od Internetu. 41

kapacita, která je u serveru omezená a při nárůstu uživatelů může klesat rychlost přenosu dat. Další „výhodou“ je zejména decentralizace, rychlost a obtížnost při postihu pirátů při šíření nelegálního software. P2P sítě však samozřejmě původně neměly sloužit k šíření nelegálního software a proto zastánci argumentují tím, že možnost zneužití technologie k nezákonným účelům nesmí bránit jejímu legálnímu využití a že je třeba dodržovat princip presumpce neviny. Zajímavostí v tomto ohledu může být úspěšná žaloba organizace RIAA proti výměnné síti Napster, která byla později odkoupena a pod stejným názvem nyní nerušeně nabízí legální prodej hudby. Pokud se týká architektury klient-server, jedním z nejstarších protokolů je FTP (File Transfer Protocol), který je určen pro přenos souborů mezi počítači, na kterých mohou běžet rozdílné operační systémy. Nevýhodou je zejména přenos dat v nešifrované, jednoduše čitelné podobě, proto se přechází i na další formy FTP, AUTH TLS, AUTH, nebo FTPS. Ať už přenos dat probíhá jakýmkoli způsobem, relevantní je, že ačkoli tyto přenosy nemusí být vždy určeny pro činnost nelegální, k pirátství přímo vybízejí. Pro otázku odpovědnosti za zásah do autorského práva sdílením souborů je zásadní zejména charakteristika sítě, prostřednictvím níž jsou soubory sdíleny. Tyto sítě je možné rozdělit do tří generací:64 První generace – sítě s centrálním vyhledavačem Představitelem tohoto typu sítě je Napster, tj. systém, který byl používán pro vyhledávání a stahování hudby po celém světě. Tento typ sítě funguje tak, že každý uživatel vyčlení určitou část diskového prostoru na svém počítači, který obsahuje data, která mají být zpřístupněna dalším uživatelům. Napster tedy funguje jako vyhledávač, který je schopný vyhledat data požadovaná uživatelem, umožnit kopírování dat na disku ostatním uživatelům a tato data se stejným obsahem přemístit na druhý počítač pomocí sítě internet. Druhá generace – sítě s decentralizovaným vyhledáváním Typickým představitelem je síť založená na protokolu Gnutella. Rozdíl oproti předchozí generaci vyplývá již ze samotného názvu. Není zde centrální server, který by

64

http://www.ifpicr.cz, citováno dne 5.2.2009 42

požadovaná data vyhledával, ale funkci vyhledávačů zde plní přímo počítače koncových uživatelů. Situaci si lze představit takto: a) uživatel A vyšle požadavek uživateli B, uživatel B má požadovaná data k dispozici a tato poskytne uživateli A. b) uživatel A vyšle požadavek uživateli B, tento však požadovanými daty nedisponuje, vysílá tedy požadavek dále na uživatele C, uživatel C dále na uživatele D atd. Vyhledávání požadovaných dat se tím samozřejmě výrazně zpomaluje. Výhodou je zejména nezávislost na funkčnosti centrálního serveru. Z pohledu uživatelů potom nesnadná identifikace, toho, kdo data sdílí. Třetí generace – sítě s distribuovaným anonymním vyhledáváním Třetí generace je hybridní síť, která kombinuje výhody předchozích dvou generací. Tyto sítě vytvářejí tzv. superuzly, nody, které se chovají jako centrální servery a tím kombinují větší decentralizaci s možností vyšší rychlosti vyhledávání požadovaných dat. Jak jsem již dříve uvedl, ne každý takový přenos dat je přenosem protiprávním. Aby došlo k porušení zákona, obsahem přenášených souborů musí být autorské dílo, a uživatel, který tato data sdílí s ostatními uživateli, k tomu nemá oprávnění autora. Tedy převážná většina P2P transakcí, pokud se týká sdílení počítačových programů na internetu. Jinak je tomu ovšem v situaci, kdy uživatel data pouze stahuje a dále je s ostatními uživateli nesdílí, tj. data neuploaduje. Dle §30 AutZ je pořízení této rozmnoženiny (originál dat zůstává v počítači toho uživatele, který data sdílí a ten, kdo data kopíruje je dále nesdílí), v případě užití pro osobní potřebu, volným užitím, které nevyžaduje souhlas autora a jako takové protiprávní není. Na tomto místě je ale třeba připomenout i § 29 AutZ, který stanoví, že omezení práva autorského nesmějí být vykládána takovým způsobem, který by byl neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora.

Pokud se odpoutáme od uživatelů, jejichž odpovědnost či neodpovědnost za stahování počítačových programů jsem naznačil výše, stále zde zůstává otazník nad odpovědností poskytovatelů zprostředkovatelských služeb, Access Providera, a poskytovatele webhostingu, Host Providera. Tuto odpovědnost řeší Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/31/ES o elektronickém obchodu. Podle této směrnice není poskytovatel služby odpovědný za přenášené informace, pokud není sám 43

původcem přenosu, nevolí příjemce přenášených informací a nevolí a nemění přenášené informace. Zřejmým přáním zákonodárce tak bylo osvobodit poskytovatele od odpovědnosti za přenos prováděný cizími uživateli. Stejné je to i v případě webhostingu, tj. pokud provozovatel nebude odpovědný za přenos prováděný cizími uživateli, pokud nemá žádné skutečné znalosti o protiprávní povaze obsahu přenášených dat, anebo po případném získání těchto znalostí bezprostředně protiprávní obsah odstraní nebo zabrání přístupu k tomuto obsahu. Odpovědnost poskytovatele ani provozovatele tak dle směrnice 2000/31/ES v zásadě neexistuje, proti čemuž je vyvíjen stále větší tlak ze strany veřejnosti. Tento stav je navíc umocněn i dalším ustanovením této směrnice, které vylučuje povinnost poskytovatele aktivně vyhledávat okolnosti, které by poukazovaly na protiprávní obsah. Proti sobě tak stojí dva možné trendy, tj. přísná kontrola vedoucí fakticky k blokaci telekomunikačních služeb, proti benevolenci zákonodárce, většímu rozvoji informačních medií, ale za cenu občasného porušování autorského práva. Je třeba dodat, že když nepůjde o odpovědnost poskytovatele webhostingu, stále zůstává zdržovací nárok dle §40 AutZ.

Neoprávněné užívání počítačového programu Neoprávněným užíváním počítačového programu se rozumí neoprávněná instalace programu na pevný disk počítače, ale i neoprávněné spouštění programu z jiného media (cd, dvd, flashdisk apod.) a další práce s tímto programem pomocí jeho uživatelského rozhraní. Oprávněným uživatelem rozmnoženiny počítačového programu je v souladu s § 66 odst. 6 AutZ oprávněný nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu, který má vlastnické či jiné právo k rozmnoženině počítačového programu, nikoli za účelem jeho dalšího převodu, dále oprávněný nabyvatel licence nebo jiná osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu. AutZ dále v § 66 odst 2 stanoví, že za rozmnoženinu počítačového programu se považuje i rozmnoženina, která je nutná k zavedení a uložení počítačového programu do paměti počítače. I k tomuto užití počítačového programu je tedy nutný souhlas autora. §30 odst. 3 AutZ stanoví, že za užití díla se nepovažuje užití pro osobní potřebu, vylučuje však možnost volného

44

užití pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu,65 úprava volného užití se tedy na počítačové programy nevztahuje. Aby šlo o oprávněné užití programu, počítačový program tedy musí být získán ze zákonného zdroje a uživatel musí mít vlastnické nebo jiné právo k využití programu, ať už jde o výdělečnou činnost, nebo domácí užití programu. Neoprávněné půjčování software Podle § 16 AutZ se půjčováním originálu nebo rozmnoženiny díla rozumí zpřístupňování díla ve hmotné podobě zařízením přístupným veřejnosti, nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou. Pokud půjde o půjčování software bez souhlasu autora, šlo by o půjčování neoprávněné.

Neoprávněné zásahy do software Neoprávněné zásahy do software upravuje § 43 AutZ. Dle zákona do práva autorského neoprávněně zasahuje ten, kdo obchází účinné technické prostředky ochrany práv podle tohoto zákon, nebo kdo vyrábí, dováží, přijímá, rozšiřuje, prodává, pronajímá, nebo propaguje prodej výrobků nebo součástek za účelem obcházení účinných technických prostředků a jsou určeny, vyráběny, upravovány nebo prováděny především s cílem umožnit nebo usnadnit obcházení účinných technických prostředků, bez ohledu na to, zda je tím sledován majetkový prospěch. § 66 odst. 8 AutZ stanoví, že právní ochranou technických prostředků podle § 43 AutZ nejsou dotčena ustanovení § 66 odst. 1 písm. d) a e) AutZ66 v rozsahu nezbytném k využití těchto omezení. 65

(3) Nestanoví-li tento zákon dále jinak, užitím podle tohoto zákona je užití počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu; stejně je užitím podle tohoto zákona zhotovení rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby (§ 30a) a pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu (§ 20) i pro osobní potřebu fyzické osoby. 66 § 66 odst 1 písm d) a e) (1) Do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, jestliže d) zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba funkčnost počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu, činí-li tak při takovém zavedení, uložení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení, provozu či přenosu, k němuž jeoprávněn, e) rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování počítačového programu nebo při jeho překladu či jiném zpracování, úpravě či jiné změně, je-li k ní oprávněn, a to samostatně nebo 45

Autor, který pro své dílo použil technické prostředky podle § 43 odst. 3 AutZ, je povinen zpřístupnit počítačový program oprávněnému uživateli v rozsahu podle odstavce 1 a je povinen označit počítačový program chráněný technickými prostředky uvedením jména a adresy osoby, na kterou se má oprávněný uživatel za tím účelem obrátit. Autor má tedy povinnost zpřístupnit počítačový program chráněný technickými prostředky tak, aby oprávněný uživatel měl možnost vykonávat svá práva podle § 66 odst. 1 a opatřit tento program adresou a jménem osoby, na kterou se uživatel v případě problému může obrátit.

Neoprávněné odstraňování ochrany software je velmi rozšířenou formou počítačového pirátství. Výrobci software se snaží všemi způsoby bojovat proti neoprávněnému užívání jejich produktů a jednou z možností je užití různých technických ochranných pomůcek, které neumožní instalaci nelegálně získaného programu. Zákon je definuje v § 43 odst. 3 jako účinné technické prostředky. Jde o jakoukoli technologii, zařízení nebo součástku, která je při své obvyklé funkci určena k tomu, aby zabraňovala nebo omezovala takové úkony ve vztahu k dílům, ke kterým autor neudělil oprávnění, jestliže užití díla může autor kontrolovat uplatněním kontroly přístupu, nebo ochranného procesu, jako je šifrování, kódování, nebo jiná úprava díla, nebo uplatněním kontrolního mechanismu rozmnožování. V praxi však tato ochrana nemá příliš velkou účinnost, naopak vybídla ke vzniku nového druhu nelegální činnosti, kterou je cracking. Crackeři jsou většinou poměrně zdatní programátoři, kteří se baví zejména tím, že nacházejí cesty, jak technické prostředky ochrany programu prolomit. Obvykle se tak děje pomocí jiného, pro tento účel vyrobeného programu, keygenu, tj. programu, který generuje sériové číslo pro neoprávněně užívaný program, nebo ve formě cracku, tj. souboru, kterým se nahrazuje původní spouštěcí soubor neoprávněně užívaného programu, případně jejich kombinace. Tyto programy lze volně stáhnout na internetu a jejich použití umožňuje k nim přiložený manuál, nebo jednoduchý průvodce. Pomocí cracku lze obejít různá omezení a nainstalovat tak plnou verzi programu, z demoverze

prostřednictvím jím pověřené osoby, jsou-li takové rozmnožování nebo překlad nezbytné k získání informací potřebných k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými počítačovými programy, jestliže informace potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení nejsou pro takové osoby dříve jinak snadno a rychle dostupné a tato činnost se omezuje na ty části počítačového programu, které jsou potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení. 46

vytvořit verzi plnou, nebo z verze časově omezené vytvořit verzi časově neomezenou. Zajímavou formou je i z pohledu oprávněného uživatele verze umožňující použití programu bez nutného vkládání orginálních CD, nebo DVD disků do mechaniky. Pravděpodobně nejvíce technicky náročné je obcházení hardwarových klíčů. Jedná se o speciální hardware, jehož existence v počítači je podmínkou pro spuštění programu. Žádná z uvedených ochran však není neprolomitelná a v praxi nemá příliš dlouhé trvání. Jak jsem uvedl výše, někdy jsou tyto prostředky obcházeny i samotnými oprávněnými uživateli.

§ 66 AutZ umožňuje, aby oprávněný uživatel software prováděl další operace se software. Tyto operace může provádět pouze oprávněný uživatel a pouze v mezích § 66 odst. 1 AutZ. V případě, že osoba provádějící zásahy do počítačového programu není oprávněným uživatelem, ustanovení se na něj nevztahují a tato osoba se dopouští porušení autorského práva bez ohledu na povahu zásahu. Pokud by došlo k pozměňování software, jednalo by se o zásah do autorova práva na nedotknutelnost díla ve smyslu § 11 odst. 3 AutZ (to souvisí s užíváním cracků, které v podstatě znamenají změnu v počítačovém programu, kdy ochrana proti zásahu je součástí programu a jejím odstraněním dochází i ke změně samotného programu). § 66 odst. 1 písm a) AutZ stanoví, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo software rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu nebo opravuje li chyby počítačového programu. Podle § 66 odst. 1 písm b) do práva autorského dále nezasahuje ten, kdo jinak rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu v souladu s jeho určením, není-li dohodnuto jinak. Ačkoli se zdá být ustanovení podobné ustanovení písmene a) AutZ rozdíl je především v tom, že toto ustanovení upravuje zásahy do počítačového programu nikoli při jeho zavedení do paměti počítače (viz …činí li tak při zavedení a provozu počítačového programu…), toto právo lze zcela vyloučit licenční smlouvou. Podle ustanovení § 66 odst. 1 písm d) AutZ do práva autorského nezasahuje ten, kdo zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba funkčnost počítačového 47

programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu, činí-li tak při takovém zavedení, uložení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení, provozu či přenosu, k němuž je oprávněn. Do práva autorského dále nezasahuje ten, kdo podle § 66 odst. 1 písm e) AutZ rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování počítačového programu nebo při jeho překladu či jiném zpracování, úpravě či jiné změně, je-li k ní oprávněn, a to samostatně nebo prostřednictvím jím pověřené osoby, jsou-li takové rozmnožování nebo překlad nezbytné k získání informací potřebných k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými počítačovými programy, jestliže informace potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení nejsou pro takové osoby jinak snadno a rychle dostupné a tato činnost se omezuje pouze na ty části počítačového programu, které jsou potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení. Toto ustanovení, na rozdíl od ustanovení písm. a) a b) opravňuje za určitých podmínek provádět dekompilaci programu, opravňuje tedy oprávněného uživatele k převádění programu ze strojového na zdrojový kód. Podmínkami, které stanoví zákon, jsou ty, že tato dekompilace slouží k získání informací potřebných k dosažení vzájemného funkčního propojení s jiným programem a tyto informace zároveň nejsou snadno a rychle dostupné z jiných zdrojů. S tímto ustanovením souvisí i § 66 odst. 8 AutZ, který nepřímo umožňuje uživateli v případě problému s propojením počítačového programu s dalšími počítačovými programy, nebo jinými problémy obrátit se přímo na výrobce programu. Kromě neoprávněného zásahu do integrity počítačového programu jako zásahu do osobnostních práv autora se počítačové programy mohou stejně jako jiné druhy autorských děl stát terčem plagiátorství, popřípadě osobování si autorství cizího díla. Pro určení toho, zda jde nebo nejde o plagiát je rozhodující jeho jedinečnost a původnost, tedy to, aby program byl dostatečně specifický a nezaměnitelný s jinými programy podobného rázu – jedinečnost programu - a aby program byl originální, pokud se týká jeho zpracování a ztvárnění, a aby bylo toto zpracování původní a nové. Takové zpracování je považováno za výsledek tvůrčí samostatné činnosti autora.

48

Rozhodující pro určení původnosti a jedinečnosti programu je zejména jeho:67 • Struktura a uspořádání programu a organizace dat (struktura programu, jeho členění na moduly, podprogramy a procedury, vzájemné vztahy mezi nimi apod.: organizace dat – struktura databáze, resp. definice datových záznamů), • vlastní zápis programu (volba algoritmů a posloupnost příkazů, instrukce vyjádřené ve zdrojovém textu nebo strojovém kódu), • způsob komunikace s uživatelem (look and feel jako způsob, jakým se program prezentuje uživateli a jak s nimi komunikuje, resp. jak je jim užíván), vyjádřený zobrazením na obrazovce, a způsob komunikace uživatele s programem (s počítačem)

Plagiátorství je upraveno v AutZ v § 45, který stanoví, že do práva autorského neoprávněně zasahuje též ten, kdo pro své dílo používá názvu nebo vnější úpravy již použitých po právu jiným autorem pro dílo téhož druhu, jestliže by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou děl, pokud nevyplývá z povahy díla nebo jeho určení jinak. Ochrana je upravena i v ObchZ v rámci práva na ochranu proti nekalé soutěži. Osobování autorství cizího díla a neuvedení autora je upraveno v § 11 odst. 2 AutZ, který stanoví, že autor má právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé. V souběhu s výše popsanými způsoby protiprávního jednání, nebo samostatně se mohou vyskytovat i další porušení práv, a to porušení práv k patentu a k ochranné známce nebo jednání, které je nekalou soutěží, které jsou popsány výše. Jedná se o případy napodobování, popřípadě nekalosoutěžní jednání podle generální klauzule uvedené v § 44 ObchZ, tedy jednání, které splňuje tři základní znaky. Musí jít o jednání v hospodářské soutěži, musí jít o jednání deliktní, které musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže a musí být způsobilé přivodit druhému soutěžiteli újmu.

67

Smejkal, V.: Internet a §§§, 2. aktualizované vydání, Grada Publishing, Praha 2001 49

8.

PROSTŘEDKY PRÁVNÍ OCHRANY

AutZ zahrnuje právní prostředky ochrany, které jsou založeny na objektivní odpovědnosti, tj. nevyžaduje se zavinění. Ochrany se dle AutZ může domáhat autor samotný, spoluautor, dědic, osoba vykonávající majetková práva autora nebo držitel výhradní licence. Pokud se týká odpovědnosti za škodu, v takovém případě se užije obecná úprava ObčZ, která vyžaduje zavinění.

Soukromoprávní ochrana Česká republika dostála jednomu ze svých závazků a implementovala Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES, o vymáhání práv duševního vlastnictví. Smyslem a účelem tohoto zákona je sjednocení, preciznější a konzistentní úprava institutů ovlivňujících vymahatelnost práv dosud roztříštěných v zákonech týkajících se ochrany průmyslových práv. Ochrana proti porušování autorských práv je i nadále upravena autorským zákonem, procesní ustanovení jsou upravena v občanském soudním řádu. V těchto českých zákonech byla již zapracována hmotně právní ustanovení a ustanovení upravující postavení vlastníků práv duševního vlastnictví a jejich procesní oprávnění stanovené Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), publikované pod č. 191/1995 Sb. Dohoda TRIPS, zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, autorský zákon, občanský soudní řád, jakož i ostatní mezinárodní smlouvy se vzájemně doplňují a měly by tvořit ucelený právní základ pro předmětnou oblast. Směrnice o vynucování práv k duševnímu vlastnictví představuje téměř komplexní úpravu vynucování práv k duševnímu vlastnictví, mimo harmonizaci nadále zůstala trestněprávní oblast.

Ochrana je v AutZ definována v §40 odst. 1, který stanoví, že autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo, nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, může se domáhat zejména ochrany svého práva pomocí těchto druhů žalob: • Žaloba na určení; • Žaloba zdržovací; • Žaloba odstraňovací (např. na odstranění zboží z distribuce – viz dále v textu); 50

• Žaloba na zničení rozmnoženin, výrobků, materiálů a nástrojů; • Žaloba na sdělení informací; • Žaloba na náhradu zboží; • Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení; • Žaloba na přiměřené zadostiučinění v morální i v peněžité formě; • Právo uveřejnit rozsudek; • Návrh na vydání předběžného opatření.

o Určení autorství - § 40 odst. 1 AutZ, jedná se o speciální ustanovení k žalobě určovací dle zákona č. 99/1963 Sb., Občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), v tomto případě však nebude nutné prokazovat naléhavý právní zájem. o Zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva, zejména zákazu neoprávněné výroby, neoprávněného obchodního odbytu, neoprávněného dovozu nebo vývozu originálu nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla, neoprávněného sdělování díla veřejnosti, jakož i neoprávněné propagace, včetně inzerce a jiné reklamy – tzv. nárok zdržovací, který lze uplatnit za předpokladu, že ohrožení práva autora stále trvá. o Odstranění následků zásahu do práva autora – tzv. nárok odstraňovací, který směřuje k odstranění následků porušení, pokud tyto následky nadále trvají. Ohrožení práva již v tomto případě trvat nemusí. AutZ demonstrativně vypočítává způsoby odstranění následků porušení v § 40 odst. 1 písm d) AutZ který stanoví, že následky zásahu se odstraní stažením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny počítačového programu z obchodování nebo jiného užití, stažením z obchodování a zničením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny počítačového programu a odstraněním materiálů a nástrojů použitých výlučně nebo převážně k výrobě neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny programu. o Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu – tzv. satisfakce. Satisfakce se poskytuje zejména ve formě omluvy, nebo ve formě zadostiučinění v penězích. Zadostiučinění v penězích se poskytne v případě, pokud 51

by se přiznání jiného zadostiučinění nejevilo postačujícím. o Podle § 40 odst. 1 písm. c) má dále autor, jehož právo bylo neoprávněně zasaženo, právo na informace, a to ke sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, o původu neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla, o způsobu a rozsahu jejího neoprávněného užití, o její ceně, o ceně služby, která s neoprávněným užitím díla souvisí, a o osobách, které se neoprávněného užití díla účastní, včetně osob, kterým byly předmětné rozmnoženiny či napodobeniny díla určeny za účelem jejich poskytnutí třetí osobě; Dále má autor právo na sdělení informací o osobě, která do jeho práva neoprávněně zasáhla nebo je neoprávněně ohrozila, a dále zejména vůči osobě, která: • má nebo měla v držení neoprávněně zhotovenou rozmnoženinu či napodobeninu díla za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, • využívá

nebo

využívala

za

účelem

přímého

nebo

nepřímého

hospodářského nebo obchodního prospěchu službu, která neoprávněně zasahuje nebo zasahovala do práva autora nebo je neoprávněně ohrožuje nebo ohrožovala, • poskytuje nebo poskytovala za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu službu užívanou při činnostech, které neoprávněně zasahují do práva autora nebo je neoprávněně ohrožují, anebo • byla označena jako osoba, která se účastní pořízení, výroby nebo distribuce rozmnoženiny či napodobeniny díla anebo poskytování služeb, které neoprávněně zasahují do práva autora nebo práva autora neoprávněně ohrožují. Informační povinnost se vztahuje i vůči celním orgánům a orgánům vykonávající státní statistickou službu, kdy jejich povinnosti vyplývají z § 42 odst. 1 AutZ,68 zároveň dle tohoto ustanovení může autor nahlížet do celních a statistických

68

§ 42 AutZ (1) Autor může požadovat od celních orgánů a orgánů vykonávajících státní statistickou službu informace o obsahu a rozsahu dovozu nebo přijetí zboží, které a) je rozmnoženinou jeho díla nebo zvukovým, zvukově obrazovým nebo jiným záznamem takového díla, b) má k pořízení takové rozmnoženiny sloužit jako nosič (nenahraný nosič), 52

dokumentů v rozsahu nezbytném k tomu, aby zjistil, zda dovoz nebo přijetí takového zboží k užití na území celé České republiky jsou oprávněné. Informační povinnost je právo autora, které výrazně posiluje prosaditelnou svého práva, a to zejména tím, že zjistí totožnost osob, které do práv autora zasahují. Podle § 40 odst. 3 AutZ má autor, jehož návrhu bylo vyhověno, aby mu soud přiznal v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl. Kromě výše uvedeného má autor rovněž právo na náhradu škody podle § 40 odst. 3 AutZ ve spojení s ustanovením § 420 an. ObčZ (skutečné škody a ušlého zisku) a právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 40 odst 3 AutZ ve spojení s ustanovením § 451 ObčZ. Výše bezdůvodného obohacení činí dvojnásobek obvyklé odměny za získání licence. Ušlý zisk se nahrazuje ve výši odměny, která je obvyklá za získání licence v době, kdy je s dílem nakládáno. Bezdůvodné obohacení a ušlý zisk je možné uplatňovat ve zvláštní subjektivní dvouleté a objektivní tříleté promlčecí lhůtě, která běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé, nebo v desetileté promlčecí lhůtě u škody způsobené úmyslně. U majetkových nároků platí obecná tříletá promlčecí lhůta. Předběžné opatření má být vydáno do 7 dnů od návrhu dle § 75 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ). Současně s návrhem je třeba zaplatit kauci ve výši 50.000,- Kč resp. ve výši 100.000,- Kč s případnou povinností odškodnit žalovaného za újmu způsobenou mu vydáním předběžného opatření. Podle § 78a OSŘ lze důkaz zajistit také formou notářského zápisu nebo exekutorským zápisem o skutkovém ději, což je vhodné zejména v případě zajištění důkazu na internetu – jde o veřejnou listinu. V § 79b a násl. nalezneme

zvláštní formu zajištění důkazního

prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví. Ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví lze před zahájením řízení o věci samé na návrh toho, kdo osvědčil porušení práva z duševního vlastnictví, za účelem provedení důkazu zajistit: • zboží, popřípadě přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být porušeno právo z duševního vlastnictví; • materiál a nástroje, které byly použity k výrobě nebo rozšiřování zboží uvedeného v prvním bodě; c) je přístrojem k zhotovení zvukových, zvukově obrazových nebo jiných záznamů nebo tiskové rozmnoženiny, anebo d) je zařízením, výrobkem nebo součástkou podle § 43 odst. 2, 53

• dokumenty týkající se zboží uvedeného v prvním bodě. Soukromoprávní sankce jsou ukládány v civilním řízení před krajským soudem, který je věcně příslušný podle § 9 odst. 2 písm. b) OSŘ a místně příslušný podle § 84 OSŘ, tj. obecný soud žalovaného. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní spočívá zásadně na žalobci, aktivně legitimován je podle § 40 odst. 1 AutZ především autor díla a ve věci zdržovacího, odstraňovacího nároku, nároku na zveřejnění informací, zveřejnění rozsudku, nároku na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení kromě autora i ten, komu autor udělil výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít, nebo ten, kdo toto právo má ze zákona.69 Ostatní nároky přísluší i nadále autorovi. Samotné řízení se nijak neliší od standardního soukromoprávního sporného řízení, jehož výsledkem bude v případě meritorního projednání věci buď k přiznání některého nároku dle § 40 AutZ, nebo zamítnutí žaloby.

Veřejnoprávní ochrana V případě porušení autorského práva ve vztahu k software přicházejí v úvahu dvě formy ochrany. Jednou z nich je ochrana software pomocí postihu pirátství jako správního deliktu podle § 105a a násl. AutZ, druhou možností je postih právem trestním za trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 Trestního zákona (dále jen „TZ“). Na rozdíl od dispozitivní úpravy soukromoprávní v případě přestupku nebo trestného činu není iniciativa poškozeného třeba a řízení se o trestném činu (dále jen „TČ“) nebo o přestupku zahajuje z úřední povinnosti. Ve správním právu se rozlišují dva typy sankcí: • postih za přestupky • postih za jiné správní delikty Významný z hlediska porušování autorského práva je přestupek podle § 105a AutZ. Přestupku se v podle tohoto ustanovení dopustí ten, kdo: • neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi, v úvahu přichází pokuta podle § 105a odst 2 AutZ až do výše 150.000,69

§ 40 odst. 1 písm. b) – d) a § 40 odst. 2 a 3 AutZ 54

Kč, oproti původní pokutě v maximální výši 15.000,- Kč • neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst. 1 nebo 2 anebo v § 44 odst. 1 • jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní oznamovací povinnost podle § 24 odst. 6. V případě přestupku podle § 105a písm. b) je možné uložit pokutu až do výše 100.000,- Kč a podle písm. c) pokutu do výše 50.000,- Kč. Postih právnických osob a osob fyzických podnikatelů je konstruován v § 105b AutZ, který stanoví, že tyto osoby se dopustí správního deliktu tehdy, pokud: • neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi • neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst. 1 nebo 2 anebo v § 44 odst. 1 • jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní oznamovací povinnost podle § 24 odst. 6. Podle § 152 TZ se trestného činu dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému, či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi. Za porušení trestního zákona se uloží trest odnětí svobody až na dvě léta, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem, propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, získá-li činem značný prospěch, nebo dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. Nelze však zapomenout ani na tresty, které lze uložit i přesto, že § 152 TZ tyto explicitně nestanoví – trest obecně prospěšných prací popřípadě trest vyhoštění. Je třeba podotknout, že trestný čin podle § 152 TZ je zařazen mezi tzv. trestné činy hospodářské, z čehož pravděpodobně vyplývá, že jednání bez hospodářského aspektu, tedy typicky jednání běžných uživatelů využívající software především pro nekomerční účely nejspíš trestným činem dle TZ být nemůže.70

70

www.itpravo.cz, citováno dne 15.12.2008 55

Zda se v konkrétním případě jedná o trestný čin, nebo přestupek nelze dovodit přímo na základě zákona, neboť trestní zákon ani Autorský zákon blíže nespecifikují, v kterém případě se jedná o přestupek a v kterém se už jedná o trestný čin. Je tedy nutné vycházet především z toho, jak je které jednání nebezpečné pro společnost, tj. materiální znak trestného činu. Za trestný čin je tedy možné považovat to jednání, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je vyšší než nepatrný. Kromě společenské nebezpečnosti trestného činu je třeba zohlednit i podmínku zavinění. Trestný čin podle §152 TZ nemůže být spáchán ve formě nedbalosti. Pokud nejsou tyto dvě podmínky – vyšší než nepatrná nebezpečnost TČ pro společnost a úmyslné zavinění - splněny, přichází v úvahu pouze odpovědnost za přestupek. Mezi další trestné činy, které souvisí s problematikou softwarového pirátství, patří zejména trestný čin podle § 149 TZ – nekalá soutěž, § 150 TZ – porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a označení původu, § 151 TZ – porušování průmyslových práv, nebo trestný čin poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a TZ. Dalšími veřejnoprávními prostředky ochrany jsou zejména oprávnění České obchodní inspekce podle zákona o České obchodní inspekci.71 Jedná se o poměrně levnou a neformální formu ochrany, na kterou však není právní nárok. Inspekce jedná z podnětu nositele práva duševního vlastnictví po složení kauce a může předmětné zboží zajistit a zničit. Obdobná oprávnění mají i celní orgány dle zákona o ochraně spotřebitele a zákona č. 191/1999 Sb. o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží.72 Je třeba dodat, že autorské právo je právem soukromým, a proto se přikláním k názoru, že těžiště právní ochrany by proto mělo spočívat spíše v oblasti soukromoprávní s využitím zásady subsidiárního použití trestní represe.

Prevence a represe v oblasti počítačového pirátství Naproti represi, ať už se jedná o postih soukromoprávní, nebo veřejnoprávní, nelze zapomenout ani na prevenci v oblasti počítačového pirátství, která by měla v boji proti softwarovému pirátství vyváženě spolupůsobit. K tomu by měly být přizpůsobeny 71

Zákon č. 64/1986 Sb.

72

§ 23 odst. 2 a 6 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele 56

i organizace, které se bojem proti softwarovému pirátství zabývají. Tyto organizace by neměly pouze odhalovat pirátství a přispívat tak k jeho projednání a trestání, ale měly by zároveň přispívat k osvětě a zpřístupňování informací. Mezi tyto organizace patří například Business Software Aliance (BSA), která působila od roku 1993 i v České republice. BSA vystupuje jako zájmové sdružení, jehož cílem bylo snížení míry softwarového pirátství. Činnost BSA se dá rozdělit do několika skupin. Kromě již zmiňované prevence, ať už ve formě vzdělávání, nebo spolupráce se státními orgány při úpravě legislativy, patří do náplně BSA rovněž odhalování softwarového pirátství a v neposlední řadě i výzkum v oblasti softwarového pirátství, z něhož potom každoročně vyplývají zajímavé studie. Z důvodů, které se týkaly především metod postupů BSA, byla tato organizace častým terčem kritiky ze strany uživatelů a odborné veřejnosti. V současné době působí BSA v České republice prostřednictvím BSA Europe, a to prostřednictvím advokátní kanceláře, jejímž úkolem je sledovat situaci na trhu software, předávat poznatky o softwarovém pirátství policii a v soudních procesech s piráty hájit zájmy členů BSA.73 Je otázkou, jak by měla vyváženost mezi prevencí a represí vypadat, názory na tento poměr se samozřejmě liší, jak už jsem psal výše, oblast autorského práva je oblastí soukromoprávní, proto se domnívám, že i prevence by v této oblasti měla mít podstatně větší prostor.

Prevence v oblasti počítačového pirátství 74 V oblasti počítačového pirátství může mít prevence hned několik podob. Zmiňovány jsou tři základní formy prevence, a to prevence tržní, psychologická a technologická.

Prevence tržní Prevence tržní znamená, že budou přijata taková opatření, aby se počítačové pirátství nevyplácelo. Tato forma prevence spočívá zejména v tom, že náklady na pořízení software se nebudou pohybovat v natolik astronomických hodnotách, že nikdo

73

www.archiv.computerworld.cz, citováno dne 5.1.2009

74

Matějka, M.: Počítačová kriminalita, Computer Press, Praha 2002 57

nebude schopen si tyto produkty koupit, ale bude se uchylovat k jejich krádeži. Jinými slovy se dá říci, že software by neměl být příliš drahý. Tato však není problém, který by se týkal výlučně počítačových programů a odstranění vysokých cen se zřejmě jen tak nedočkáme. V žádném případě se ale nelze „vymlouvat“ na vysoké ceny programů a ospravedlňovat tím ve své podstatě krádež. To ostatně neplatí nikde. Určitou příznivou tendenci ze strany výrobců je však možné spatřovat například z dostupňování software různým skupinám uživatelů, například studentům za zvýhodněné ceny. Tržní prevence však není jen otázkou úspor financí, ale i úspor času. Stažení programu z internetu, což není pro pokročilejšího uživatele žádným velkým problém, je spojeno také s dalšími vedlejšími efekty, v podobě infiltrace různých nežádoucích virů, spyware a dalších nechtěných aplikací. Je potom otázkou, zda se investice do originálního software přeci jen nevyplatí, když nákupem z oficiálního zdroje se těmto komplikacím snadno vyhneme. Prevence psychologická Prevence psychologická je prostředkem k tomu, aby si uživatelé uvědomili, že tím, že si nepořídí software z oficiálního zdroje, se dopouštějí jednání, které je společensky škodlivé. Toto by dle mého názoru mělo být i hlavním nástrojem pro potírání softwarového pirátství, kdy typickým nástrojem by měla být zejména osvěta, konference, články v médiích apod. Pokud hovoříme o psychologické prevenci, je nutné se ohlédnout zejména na to, proč že to vlastně byla původní organizace BSA nahrazena organizací BSA Europe. BSA se celosvětově stala terče kritiky právě kvůli tomu, jaké prostředky v oblasti psychologické prevence používala. Příkladem, který hovoří za vše, může být např. kampaň „udej svého zaměstnavatele“, kdy zaměstnanci, kteří přišli o zaměstnání, byli vyzváni, aby udali svého bývalého zaměstnavatele, pokud se tito softwarového pirátství dopouštěli. Dalším příkladem může být kampaň „víme víc, než si myslíte“, která vedla k tomu, že softwaroví nadšenci tuto pokládali za největší filmový trhák – komedii – od executive producera BSA.75 Tato kampaň spočívala v zaslání videokazety několika českým firmám, jehož námětem byla zinscenovaná policejní akce (na první pohled autentická) proti uživateli nelegálního software. Tyto akce samozřejmě nevedou k účinné prevenci, ale k pouhému zastrašení,

75

www.tvfreak.cz, citováno dne 5.1.2009 58

což samozřejmě k očekávanému důsledku nepovede, naopak, vždy vzbudí velkou vlnu odporu a posílení nesprávného názoru, že softwarové pirátství je vlastně jen sport na hranici zákona. Prevence technologická Další zmiňovanou formou prevence je prevence technologická, která spočívá v tom, že výrobci aplikují různorodé typy technologických prostředků. Například formou ochrany proti kopírování, metodou zadávání sériového čísla, povinnou registrací, nebo složitější metodou tzv. hardwarových klíčů, speciálního hardware, který musí být v počítači zapojen, aby program správně fungoval. Tato forma prevence je však spíše bojem s větrnými mlýny, neboť se nedá říci, že by existoval nějaký technologický prostředek, který by nebylo možné prolomit. Přínos pro boj proti softwarovému pirátství je tedy velmi omezený. Navíc je třeba poznamenat, že tato forma ochrany, nejen že omezuje softwarového piráta, ale čím je ochrana složitější, tím více omezuje i oprávněného uživatele. Pokud se týká náhledu BSA k potírání softwarového pirátství, obecně BSA doporučuje vládám, aby uskutečnili pět základních kroků při boji proti softwarovému pirátství:76 důsledné naplňování Smlouvy WCT o právu autorském, vytvoření pevných a efektivních mechanismů donucení podle ustanovení TRIPS, zvýšení intenzity vymáhání práva, zpřísnění postihu a důslednější vyšetřování, zvýšení informovanosti veřejnosti, zveřejňování následků porušení zákona, propagace užívání legálního software, dávat správný příklad. K dalším formám prevence může zejména ve firemním prostředí sloužit i tzv. softwarový audit. Softwarový audit se provádí s cílem vyrovnání a legalizace veškerého software ve společnosti. Jeho hlavním krokem je úplná inventarizace firemního software a hardware. Tu je pak možno využít i pro následnou další správu licencí - tzv. asset management. Při provádění softwarového auditu jsou zjištěny všechny počítače ve společnosti a na nich je pak velice podrobně rozebrán veškerý nainstalovaný software a zároveň je 76

www.bsa.org, citováno dne 5.1.2009 59

analyzována jejich hardwarová konfigurace. Výsledky nálezu se porovnají s účetními doklady a dalšími doklady, které prokazují legální nabytí software. V případě, že se tyto údaje neshodují, navrhne licenční specialista nejvhodnější způsob, jak zajistit zlegalizování software. Po licenčním narovnání veškerého software bude společnosti vystaveno osvědčení o provedeném softwarovém auditu. Použití v domácnostech je samozřejmě vždy jednodušší a je vždy pouze na uživateli, aby si zmíněný audit sám provedl a vyhnul se tak dalším komplikacím. Ve společnostech se však tyto věci hlídají hůře, proto je tento postup možným způsobem, jak se s vynaložením určitých finančních prostředků vyhnout sankcím, které tuto investici mohou několikanásobně převyšovat.

60

ZÁVĚR

O dalším vývoji na poli softwarového pirátství se dá spíše spekulovat. Zatímco v minulosti se domácnosti pyšnily připojením k internetu, jehož rychlost málokdy přesahovala hodnotu 56kb/s, vývoj v oblasti informačních technologií se žene neuvěřitelnou rychlostí, s čímž se mohou organizace typu BSA těžko poměřovat. Stahování programů přes internet už zvládne i ne zcela zkušený uživatel a nedomnívám se, že je v silách jakékoli organizace obcházet všechny uživatele počítačů a strašit je, nebo s nimi vést soudní spory. Výsledkem snažení by měla být především spolupráce těchto organizací s výrobci počítačových programů, ale i vládou, případně odborníky na problematiku počítačového pirátství, a svoji práci směřovat spíše k informování a psychologické prevenci. Obecně lze říci, že jakákoli prevence samozřejmě bez užití vyvážené represe nemá význam. Je však třeba, aby podkladem pro represi byla vhodná a precizní právní úprava. Vláda České republiky považuje situaci za standardní a považuje ochranu autorského práva za dostačující a zajištěnou, je však třeba v každém případě reagovat na rychlý vývoj v této oblasti a tomuto vývoji dostatečně přizpůsobit zákonnou úpravu a její výklad. Dle mého názoru je třeba, aby policisté prováděli i nadále přiměřené zásahy proti softwarovým pirátům. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že činnost softwarových pirátů, jakkoli se jedná o činnost protiprávní, výrobcům software do určité míry pomáhá. Jsou to právě piráti, kteří si mohou funkčnost programu doma vyzkoušet a potom navrhnout zaměstnavateli užití tohoto programu ve větší míře a legálně přímo u zaměstnavatele. A jsou to právě softwaroví piráti, kteří výrobcům software poskytují poměrně levnou formu reklamy. Lze říci, že softwarové pirátství zatím na ústupu není a v budoucnu lze očekávat spíše udržení míry softwarového pirátství na stávající úrovni. Tento vývoj však nelze posoudit v globálnějším měřítku. Vývoj se samozřejmě bude v jednotlivých zemích lišit a tam, kde je míra pirátství enormně vysoká, se míra softwarového pirátství bude spíše snižovat. Vše však závisí i na ekonomické situaci jednotlivých zemí a koupěschopnosti obyvatel. Lze také bohužel očekávat spíše zvyšování represe, nikoli upřednostňování prevence, a je otázkou zda tento trend bude produktivní. Z mého pohledu se jedná spíše o trend kontraproduktivní a autorům ve svém důsledku žádný ekonomický přínos 61

nezaručí. Cílem této práce bylo provést stručný exkurz do problematiky softwarového pirátství a to zejména z hlediska autorského práva. Částečně z hlediska práva soukromého a veřejného, částečně z hlediska práva českého, evropského a mezinárodního. S rozšiřujícím využitím internetu dochází k rozšiřování softwarového pirátství a tento stav je třeba změnit nikoli represí, ale zejména precizní zákonnou úpravou, o kterou se budou moci autoři pevně opřít.

62

Seznam použitých zkratek AutZ:

Zákon č. 121/200 Sb. O právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o znění některých zákonů (autorský zákon)

ObčZ:

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ObchZ:

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

OSŘ:

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

SprŘ:

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

TrZ:

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

Bernská úmluva:

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886, doplněná v Paříži dne 4. května 1896, revidovaná v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněná v Bernu dne 20. března 1914 a revidovaná v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971

TRIPS:

Trade Related Aspects of Intelectual Property Rights – Dohoda o obchodních aspektech práv duševnímu vlastnictví, která je jednou z příloh Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO)

WCT:

World Intelectual Property Organization Copyright Treaty – Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském

WPPT:

World Intelectual Property Organization Performance and Phonograms Treaty – Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech

Internetové smlouvy:Společně WCT a WPPT

63

WIPO:

World Intelectual Property Organization – Světová organizace duševního vlastnictví

IT:

Informační technologie

64

Seznam použité literatury Kříž, J., Holcová, I., Kordač, J., Kresťanová, V.: Autorský zákon a předpisy související, komentář, Linde, Praha 2005 Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník, komentář, C.H.Beck, Praha 2006 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M.: Obchodní zákoník, komentář, C.H.Beck, Praha 2005 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon, komentář, 6.vydání, C.H.Beck, Praha 2004 Hendrych, D. a kolektiv: Správní právo, Obecná část, 6. Vydání, C.H.Beck, Praha 2006 Dobřichovský, T.: Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví, Linde, Praha 2004 Boháček, M.: Směrnice Evropské unie o právní ochraně počítačových programů, Časopis Průmyslové vlastnictví, č. 5 – č. 9, 1995 Telec, I.: Bulletin advokacie, Některé základní a obecné otázky nového českého autorského práva, r. 2001, část I, číslo 2 s. 25 Smejkal,V.: Internet a §§§, 2.aktualizované a rozšířené vydání, Grada Publishing, Praha 2001 Smejkal, V.: Právní rádce, č. 10, r. 2002, str. 5 Smejkal, V.: Právo informačních a telekomunikačních systémů, C.H.Beck, Praha 2001 Telec, I.: Přehled práva duševního vlastnictví, Lidskoprávní základy, Licenční smlouva, 2. upravené vydání, Jan Šabata, Brno 2007 Holcová, I., Křesťanová, V., Voborník, M.: Ochrana autorských práv, Informační materiál pro učitele k výuce na základních a středních školách Matějka, M.: Počítačová kriminalita, Computer Press, Praha 2002 Statut komise expertů pro zločin v kyberprostoru, Rada Evropy, 2000 Čermák, J.: Internet a autorské právo, Linde, Praha 2001 Boháček, M.: Směrnice Evropské unie o právní ochraně počítačových programů, Průmyslové vlastnictví, 1995 65

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (AutZ) Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád Směrnice č. 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů Směrnice č. 2004/48/ES o vymáhání práv k duševnímu vlastnictví

66

Internetové odkazy www.bsa.cz www.dolphin.cz www.wikipedie.cz www.gnu.org www.inovacnipodnikani.cz www.ok.cz www.mpo.cz www.msmt.cz www.inovace.cz www.itpravo.cz www.bonusweb.idnes.cz www.computerworld.cz www.tvfreak.cz www.lupa.cz www.myslenka.cz www.juristic.cz www.pravniradce.cz www.epravo.cz www.wipo.int www.zive.cz

67

Klíčová slova

Čj

Aj

Software

Software

Pirátství

Piracy

68

Software Piracy As this thesis suggests, it is possible to only speculate about further development in the sphere of software piracy. While in the past households were proud of Internet access whose connectivity hardly exceeded 56kbps, information technology now develops at an incredible pace and organisations such as BSA can hardly measure up with it. Nowadays, downloading files via the Internet is quite an easy job for any average user and in my opinion it is beyond the capacity of any organisation to call on all these Internet users and frighten them, or to conduct with them expensive legal proceedings with uncertain and vague results.

In my thesis I try to explain that the result of efforts in this respect should be, above all, co-operation amongst the relevant organisations, the government, software piracy specialists and software producers and that all these stakeholders should in particular focus on public education, trying to explain the basics of this problem, and on psychological prevention. As the use of the Internet expands, so does software piracy. It is better to change this situation by precise legislative provisions, on which the authors will be able to rely firmly, rather than by repression.

This thesis is not intended to bring any fundamentally new view of copyright or a new view of the cyberworld in general. Its purpose is to provide a brief excursion to the issues of software piracy, in particular from the perspective of copyright, from the point of view of international, European and Czech public and private law.

The structure of this thesis matches the above aims. The thesis is divided into three basic parts. The first part is concerned with the theoretical aspect of this special branch of law and a general introduction to information technology and also its terminology. On the other hand, it is not a mere historical excursion; it also deals with other topics, among others also the Warez community and the interesting approach to regulation through licence agreements and the inexhaustible number of the alternative options thereof.

69

The second part of the thesis already addresses the legal issues of software and its protection. This part is subdivided into three subsections; each of them covers a different type of the protection of software, namely international legal protection, European legal protection and, finally, Czech legal protection, especially provisions on software protection in Act No 121/2000 as amended, i.e. the Copyright Act.

The last part of the thesis is devoted to the software piracy topic itself, i.e., its types and the options for fighting this sort of illegal activity, whether under private law or under public law. This part also includes an assessment of the legislation in place and estimates of its future evolution.

I have selected this theme mainly because information technology is my great hobby and I actually wanted to gain a more detailed insight into the relevant legislation. But I myself now feel that the resources concerning software privacy are very fragmented and inadequate. In my opinion, the result of my effort is a quite clear and up-to-date survey that can be helpful for, in particular, students who would like to follow this area in the future.

70