MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA SOCIÁLNÍ POLITIKY A SOCIÁLNÍ PRÁCE
Sociální práce na odděleních dávek pomoci v hmotné nouzi Úřadů práce ČR po sociální reformě roku 2012 Bc. Soňa Adamová
Brno 2014 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jana Havlíková, Ph.D.
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní informační zdroje, ze kterých jsem při psaní čerpala.
.................................... Soňa Adamová
Poděkování: Ráda bych poděkovala Mgr. Janě Havlíkové, Ph.D. za její čas, ochotu, trpělivost při vedení mé diplomové práce. Za její laskavý přístup, cenné rady a připomínky, které mi během psaní práce poskytovala. Rovněţ bych chtěla poděkovat spolupracovníkŧm z úřadu práce za jejich čas, který mi věnovali při natáčení rozhovorŧ. Děkuji také rodině za vytrvalou podporu při studiu.
Seznam zkratek DnB
: doplatek na bydlení
DPvHN
: dávky pomoci v hmotné nouzi
HN
: hmotné nouze
MOP
: mimořádná okamţitá pomoc
KoP
: kontaktní pracoviště ÚP ČR
OSPOD
: oddělení sociálně právní ochrany dětí
PnŢ
: příspěvek na ţivobytí
SPR
: sociální pracovník
ÚP ČR
: Úřad práce České republiky
Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................ 1 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 3 1 Sociální reforma I. roku 2012 ......................................................................................... 3 1.1 Hlavní dŧsledky Sociální reformy I................................................................................ 4 2 Systém pomoci v hmotné nouzi ...................................................................................... 6 2.1 Vymezení systému pomoci v hmotné nouzi ................................................................... 6 2.2 Osoba, která se ocitla ve stavu hmotné nouze ................................................................ 7 2.3 Osoba, která není v hmotné nouzi .................................................................................. 7 2.4 Rodiny a osoby společně posuzované (OSPO) v rámci systému pomoci v hmotné nouzi ........................................................................................................................................ 9 3 Nástroje systému pomoci v hmotné nouzi .................................................................... 11 3.1 Základní sociální poradenství v rámci pomoci osobám v hmotné nouzi ..................... 11 3.2 Dávky, které mohou být v rámci systému pomoci v hmotné nouzi poskytovány: ...... 11 3.2.1 Příspěvek na ţivobytí (Pnţ) .......................................................................................... 12 3.2.2 Doplatek na bydlení (DnB) ........................................................................................... 12 3.2.3 Mimořádná okamţitá pomoc (MOP) ............................................................................ 13 3.3 Sociální práce ............................................................................................................... 14 4 Výkon agendy pomoci v hmotné nouzi ........................................................................ 15 4.1 Organizační členění ÚP ČR.......................................................................................... 15 4.1.1 Popis pracovní činnosti referenta nepojistných sociálních dávek (NSD) ..................... 16 4.1.2 Popis pracovní činnosti sociálního pracovníka vykonávajícího agendu HN................ 16 4.2 Kvalifikace a kompetence v sociální práci ................................................................... 17 5 Ţivotní situace .............................................................................................................. 19 5.1 Typické ţivotní situace osob v HN .............................................................................. 20 5.1.1 Chudoba ........................................................................................................................ 21 5.1.2 Sociální vyloučení (exkluze) ........................................................................................ 22 5.1.3 Osamělé rodičovství ..................................................................................................... 23 5.1.4 Bezdomovectví ............................................................................................................. 24 5.1.5 Závislost na návykových látkách a jiné závislosti ........................................................ 25 5.1.6 Dlouhodobá nezaměstnanost ........................................................................................ 26 5.1.7 Dlouhodobá závislost na sociálních dávkách ............................................................... 28 6 Posouzení ţivotní situace klienta .................................................................................. 30 6.1 Procedurální nebo individuální přístup? ...................................................................... 31 6.2 Metody sběru informací o ţivotní situaci klienta ......................................................... 31 6.2.1 Rozhovor....................................................................................................................... 32 6.2.2 Pozorování .................................................................................................................... 32 7 Sociální práce a jako nástroj pomoci osobám v hmotné nouzi ..................................... 34 7.1 Sociální práce a její cíle ................................................................................................ 34 7.2 Sociální práce v rámci systému hmotné nouze............................................................. 36 7.2.1 Etapy sociální práce v rámci systému hmotné nouze ................................................... 37 7.2.2 Sociální šetření v rámci systému pomoci v hmotné nouzi ........................................... 38 7.2.3 Povinnosti sociálních pracovníkŧ při výkonu sociální práce v rámci systému hmotné nouze ...................................................................................................................................... 39 7.2.4 Uplatňování a podmínky sociální práce v rámci systému hmotné nouze ..................... 40 7.3 Metody a přístupy sociální práce s klienty v hmotné nouzi ......................................... 40 7.3.1 Depistáţ ........................................................................................................................ 41 7.3.2 Individuální plánování s jedincem nebo skupinou ....................................................... 42
7.3.3 Motivační rozhovor ...................................................................................................... 42 7.3.4 Doprovázení klienta ...................................................................................................... 42 7.3.5 Případová sociální práce ............................................................................................... 42 7.3.6 Sociální práce s rodinou ............................................................................................... 43 METODOLOGICKÁ ČÁST ................................................................................................. 45 8 Metodika výzkumu ....................................................................................................... 45 8.1 Metoda zkoumání a strategie výzkumu ........................................................................ 45 8.2 Operacionalizace .......................................................................................................... 46 8.3 Technika sběru dat ........................................................................................................ 47 8.4 Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování .................................................................... 48 8.5 Realizace výzkumu a zpracování dat............................................................................ 49 ANALYTICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 50 9 Pracovní činnosti a pracovní kompetence sociálního pracovníka agendy DPvHN ...... 51 9.1 Pracovní činnosti sociálního pracovníka a výkon sociální práce v agendě DPvHN po sociální reformě roku 2012 ....................................................................................................... 51 9.2 Pracovní náplň sociálního pracovníka v praxi.............................................................. 53 9.3 Sociální pracovník nebo referent NSD? ....................................................................... 55 9.4 Vzdělání sociálních pracovníkŧ.................................................................................... 57 9.5 Znalosti, dovednosti a osobností předpoklady sociálních pracovníkŧ ......................... 58 10 Nástroje a cíle systému pomoci v hmotné nouzi .......................................................... 61 10.1 Zaměření cílŧ systému pomoci v hmotné nouzi s ohledem na ţivotní situace klientŧ v hmotné nouzi ......................................................................................................................... 61 10.1.1 Naplňování cílŧ systému pomoci v hmotné nouzi ........................................................ 62 10.2 Opatření v rámci systému pomoci v hmotné nouzi s ohledem na obtíţné ţivotní situace klientŧ ........................................................................................................................... 63 10.2.1 Poskytování základního sociálního poradenství klientŧm v HN .................................. 64 10.2.2 Dávky pomoci v hmotné nouzi ..................................................................................... 65 10.2.3 Sociální práce jako nástroj systému pomoci v hmotné nouzi ....................................... 66 11 Posouzení a problémové situace klientŧ v hmotné nouzi ............................................. 69 11.1 Posouzení ţivotních situací klientŧ v hmotné nouzi .................................................... 69 11.2 Problémové ţivotní situace osob v hmotné nouzi ........................................................ 70 11.3 Zpŧsob pomoci osobě v hmotné nouzi ......................................................................... 71 12 Sociální práce v rámci agendy dávek pomoci v hmotné nouzi .................................... 74 12.1 Cíle sociální práce v agendě dávek pomoci v hmotné nouzi ........................................ 74 12.2 Nabídka sociální práce v rámci agendy DPvHN osobám v obtíţných ţivotních situacích .................................................................................................................................... 75 12.2.1 Sociální šetření jako nástroj sociální práce v rámci agendy DPvHN ........................... 76 12.2.2 Individuální práce s klientem........................................................................................ 77 12.2.3 Uplatňované metody a přístupy sociální práce s klientem v hmotné nouzi ................. 78 12.3 Spolupráce s organizacemi podílejícími se na řešení obtíţných ţivotních situací u osob v hmotné nouzi ......................................................................................................................... 81 13 Pojednání o ţivotních situacích osob v hmotné nouzi z pohledu sociálních pracovníkŧ . ...................................................................................................................................... 85 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 86 Bibliografie ............................................................................................................................... 91 Anotace ..................................................................................................................................... 95 Annotation ................................................................................................................................ 96 Jmenný rejstřík ......................................................................................................................... 97 Věcný rejstřík ........................................................................................................................... 99 Přílohy: ................................................................................................................................... 100
Příloha č. 1 - Počet dávek na jednoho pracovníka ................................................................. 100 Příloha č. 2 – Veřejná sluţba .................................................................................................. 101 Příloha č. 3 - Operacionalizace DVO ..................................................................................... 102 Příloha č. 4 – Scénář pro rozhovory ....................................................................................... 109 STAŤ .................................................................................................................................... 112
ÚVOD Téma své práce jsem si zvolila s ohledem na svou dlouholetou praxi v oblasti vyplácení sociálních dávek. Za dobu své devatenáctileté praxe jsem několikrát zaţila právní úpravy, které se týkaly vyplácení sociálních dávek. Záměrem legislativních změn bylo vţdy sníţení počtu klientŧ, tzn. motivace těchto osob pro odpoutání se od sociálního systému, a tím docílení sníţení výdajŧ ze státního rozpočtu. Poslední legislativní změna systému dávek pomoci v hmotné nouzi nastala od 1.1.2012 a je nazývána Sociální reformou I. Tato poslední legislativní úprava nejvíce zasáhla do činnosti sociálních pracovníkŧ agendy dávek pomoci v hmotné nouzi (dále jen DPvHN) a měla značný negativní vliv na samotný výkon sociální práce v této oblasti. Sociální reformou I. v roce 2012 došlo k převedení agendy DPvHN z obecních a městských úřadŧ na Úřad práce ČR (dále jen ÚP ČR). Tento subjekt nebyl na převedení této agendy nikterak připraven a hlavně neměl v této oblasti ţádné zkušenosti, především pak v oblasti výkonu sociální práce v rámci agendy DPvHN. Ve své práci bych proto chtěla upozornit na omezený výkon sociální práce v rámci agendy DPvHN při ÚP ČR. Neţádoucí stav na referátech ÚP ČR, která agendu DPvHN zajišťují, vzniká zejména z dŧvodu velkého mnoţství klientŧ na jednoho pracovníka. Není tak moţnost vykonávat sociální práci, aby byli klienti více aktivováni k řešení své nepříznivé sociální situace. Je omezena realizace sociálního šetření. Není moţné, aby sociální pracovníci po třech měsících individuálně pracovali s klienty a intenzivně spolupracovali s organizacemi, které se také podílejí na pomoci osobám v hmotné nouzi. Pro velký počet klientŧ na jednoho sociálního pracovníka a obsáhlé náplně pracovních činností se nynější stav výkonu sociální práce dle mé osobní zkušenosti omezil pouze na základní sociální poradenství při vyřizování nároku na DPvHN a řešení akutních situací klientŧ. Tento současný stav škodí zejména klientŧm, kteří z dŧvodu nemoţnosti realizovat na referátech HN ÚP ČR sociální práci, pobírají sociální dávky často dlouhodobě, protoţe jim sociální pracovníci nemohou věnovat takovou pomoc, aby byli schopni řešit svoji nepříznivou sociální situaci. Nemohou se klientŧm po třech měsících individuálně věnovat, tak jak jim ukládá zákon. Dále, sami sociální pracovníci z dŧvodu velkého počtu klientŧ na jednoho pracovníka jsou přetíţení a mohou tak mít pocit, ţe neodvádí dobře vykonanou práci. Problémový stav na referátech hmotné nouze ÚP ČR škodí v neposlední řadě také státu,
1
jelikoţ mnoho klientŧ, není samo schopno se vymanit z dlouhodobé závislosti na sociálních dávkách a čerpají tak nemalé prostředky ze sociálního systému. Cílem mé práce je proto získat odpovědět na otázku: „Jak si sociální pracovníci vybraných referátŧ HN ÚP ČR představují po sociální reformě roku 2012 uplatňování sociální práce v rámci referátŧ HN ÚP ČR, a to s ohledem na specifické ţivotní situace osob v hmotné nouzi?“ Samotnou prací bych chtěla upozornit na situaci v rámci agendy DPvHN a na omezený výkon sociální práce, která by dle mého mínění neměla zŧstávat v pozadí zájmu nadřízených pracovníkŧ Generálního ředitelství ÚP ČR, ale naopak by měla být chápana jako nástroj, který mŧţe mít vliv na zlepšení obtíţných ţivotních situací osob v hmotné nouzi. Změna pohledu na sociální práci ze strany nadřízených pracovníkŧ Generálního ředitelství ÚP ČR v rámci agendy DPvHN by měla spočívat v tom, ţe nebude chápána pouze jako procedurální proces, tzn. pouhé vyplácení dávek pomoci v HN, ale dojde k uznání, ţe individuální práce s klienty je pro tuto agendu nezbytná. Je dŧleţité, aby bylo pochopeno, ţe vyplácení dávek pomoci v HN je se sociální prací úzce propojeno. Získané poznatky by tedy mohly poslouţit do budoucna při aplikaci změn pracovních podmínek sociálních pracovníkŧ tak, aby tito získali čas a prostor klientŧm v HN naslouchat, dávat najevo svŧj zájem a pomáhat jim při řešení jejich sloţitých ţivotních situací; dále aby mohli realizovat pravidelná sociální šetření, depistáţní činnost a po třech měsících vykonávat individuální práci s klientem. Následně by mohlo dojít ke vzájemnému sladění a vytvoření lepší spolupráce s ostatními organizacemi, které by se měly podílet na řešení HN klientŧ. Vzájemnou spolupráci a plánováním krokŧ a činností by se sluţby sociální práce staly komplexnější, koordinovanější a vzájemně na sebe navazující. Diplomovou práci jsem rozdělila do několika částí. V úvodu teoretické části bych chtěla stručně představit aspekty Sociální reformy I. roku 2012. Následuje objasnění
systému
pomoci v hmotné nouzi, jeho nástroje, cíle atd., které čtenáři přiblíţí danou problematiku. V neposlední řadě se zaměřují na sociální práci v kontextu jejího uplatňování v rámci agendy DPvHN. Další část mé práce vysvětluje zvolenou metodologii výzkumu, včetně formulace dílčích výzkumných otázek, techniky a metody sběru dat. Poslední část je směřována k analýze a interpretaci získaných dat a v Závěru nastíním moţná doporučení pro praxi.
2
TEORETICKÁ ČÁST 1 Sociální reforma I. roku 2012 Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV) na svých internetových stránkách informuje, ţe 1. lednem 2012 došlo sociální reformou ke sjednocení procesu výplaty nepojistných dávek sociální ochrany. Rozhodování o těchto dávkách je od tohoto data prováděno jediným orgánem, kterým je Úřad práce ČR1 (dále jen ÚP ČR). ÚP ČR plní od 1. ledna 2012 úkoly v oblastech zaměstnanosti, ochrany zaměstnancŧ při platební neschopnosti zaměstnavatele, státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postiţením, příspěvku na péči a inspekce poskytování sociálních sluţeb a pomoci v hmotné nouzi.2 Jedním z hlavních cílŧ projednávaných předpisŧ souhrnně nazývaných „Sociální reforma I.“ je sjednocení výše uvedených systémŧ, zajištění jednotného přístupu klientŧ k těmto agendám a výrazné zvýšení efektivity práce zaloţené především na sjednocení pracovních postupŧ s vyuţitím moderních informačních technologií. MPSV dále uvádí, ţe sjednocením dávkových agend v rámci Sociální reformy I. mělo dojít ke zvýšení komfortu
klientŧ
z hlediska územní dostupnosti a z hlediska jejich zpracovávání.3 Dnes jiţ bývalý ministr Drábek k sociální reformě sdělil, ţe tento krok přinese efektivnější řízení a administraci dávek a lepší kontrolu státu při vyuţití těchto prostředkŧ. „Provoz státu bude v tomto směru jednoduše levnější. Zároveň budeme mít lepší přehled o vyplácených prostředcích státu, stejně jako moţnost efektivnější kontroly oprávněnosti čerpání dávek.“4 Cílem sociální reformy bylo zjednodušení systému sociální ochrany, zefektivnění práce orgánŧ státní správy, dosaţením maximální moţné účelnosti dávek, sníţení administrativní zátěţe pro uţivatele sluţeb, efektivní zacílení a zajištění adresnosti sociálních dávek.5
1
Úřad práce České republiky byl zřízen s účinností od 1. dubna 2011 zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonŧ, kterým je vymezena jeho pŧsobnost. 2 cit. dle http://portal.mpsv.cz/upcr/oup 3 cit. dle http://www.mpsv.cz/files/clanky/11592/pusobnost_UP.pdf 4 cit. dle http://www.mpsv.cz/files/clanky/11707/TZ_101111.pdf 5 cit. dle http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/7#2.1
3
1.1 Hlavní důsledky Sociální reformy I. Z výše popsané situace je tedy patrné, ţe hlavním záměrem MPSV mělo být zjednodušení systému pro občany. A to hlavně, aby občan, který se dostane do svízelné situace např. při ztrátě zaměstnání a nedostatečném příjmu, mohl vyřídit všechny tyto ţivotní situace v rámci jednoho úřadu a nemusel tedy chodit mezi jednotlivými úřady, jako tomu bylo doposud. Co ale přinesla sociální reforma pro sociální pracovníky agendy dávek hmotné nouze? Mají skutečně moţnost a prostor pro sociální práci, jejíţ pomocí by docílili efektivního zacílení a zajištění adresnosti sociálních dávek? Sociální pracovníci jsou schopni po reformě zajistit adresnost sociálních dávek jen velmi omezeně, pokud vŧbec, a to z toho dŧvodu, ţe delimitací6 z městských a obecních úřadŧ na Úřady práce ČR přešla pouze část těchto pracovníkŧ. Tím došlo k enormnímu nárŧstu klientŧ7 na jednoho pracovníka, a tedy ke sníţení času, který mŧţe sociální pracovník klientovi věnovat.8 Meyers et. al (1996, cit. dle Musila a kol. 2013) v tomto kontextu zmiňuje tzv. institucionální paradox, tedy situaci, kdy je od organizací/úřadŧ zajišťujících výkon dané agendy v první linii9 vyţadováno poskytování veřejných sluţeb v souladu s reformovanými politikami, a to přesto, ţe pro danou místní organizaci/úřad je to v podstatě nemoţné díky jejich aktuální organizační kapacitě anebo kompetencím. Úřady práce ČR po sociální reformě 2012 mají kompetence v oblastech: zaměstnanosti, ochrany zaměstnancŧ při platební neschopnosti zaměstnavatele, státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postiţením, příspěvku na péči a inspekce poskytování sociálních sluţeb a
pomoci v hmotné nouzi, v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem o
zaměstnanosti, zákonem o ochraně zaměstnancŧ při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonŧ, zákonem o státní sociální podpoře, zákonem o poskytování dávek
6
Dle Tiskové zprávy (2012) Připravenost MPSV na sjednocení výplaty dávek došlo k delimitaci – v rámci sociální reformy I. přechod pracovníkŧ obecních a městských úřadŧ na úřady práce. 7 V Ústeckém kraji, kde je 19 KoP vychází prŧměrně k 1.8.2013 na jednoho pracovníka prŧměrně 209 dávek. Počty dávek se samozřejmě liší dle jednotlivých KoP. 8 Pro ilustraci uvádím příklad ze svého správního obvodu. Před sociální reformou vykonávalo agendu HN devět sociálních pracovníkŧ. Delimitací přešli na ÚP 4 sociální pracovníci a z řad stávajících pracovníkŧ byli doplněni o 2 referenty nepojistných sociálních dávek. Dle Bílkové (2014) pracovalo v rámci systému NSD (NSD - míněno DPvHN a dávky pro osoby se zdravotním postiţením) 3642 lidí. Přechodem na ÚP ČR vykovává agendu NSD 1953 zaměstnancŧ. Neexistují ţádné statistiky, které by rozlišovaly, kolik SPR vykovává na ÚP ČR agendu v rámci DPvHN a kolik pro osoby se zdravotním postiţením. 9 Matoušek (2008: 160) označuje přímou praxi/práci v první linii jako „všechny formy sociální práce, při nichţ je pracovník v osobním kontaktu s klientem (s klienty) a navazuje pomáhající vztah.“
4
osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících zákonŧ, zákonem o sociálních sluţbách a zákonem o pomoci v hmotné nouzi.10 Z výše uvedeného je tedy patrné, ţe kompetence svěřené ÚP ČR jsou pro naplnění reformy dostatečné, ale chybí kapacita pro uplatnění těchto kompetencí v plné šíři v praxi.
10
cit dle http://portal.mpsv.cz/upcr/oup
5
2 Systém pomoci v hmotné nouzi Pomoc osobám, které se ocitly v hmotné nouzi, zajišťuje Listina základních práv a svobod čl. 3, odst. 2: „Kaţdý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních ţivotních podmínek.“ Dle
Matouška
(2008)
pomoc
v HN
představuje
sociální
pomoc
realizovanou
prostřednictvím peněţní nebo věcné dávky. Tyto dávky se poskytují na základě určitých podmínek a kritérií. Zkoumají se majetkové poměry jednotlivcŧ nebo rodin, které se nacházejí pod určitou úrovní sociálního minima, čerpají tedy pomoc v hmotné nouzi.
2.1 Vymezení systému pomoci v hmotné nouzi Co je tedy hlavním posláním systému? Dle portálu MPSV11 „jde o moderní formu pomoci osobám s nedostatečnými příjmy. Tato forma pomoci by měla motivovat tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb. Je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení. Vychází z principu, ţe kaţdá osoba, která pracuje, se musí mít lépe neţ ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá.“ Samotný systém dávek pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisŧ. Zákon o pomoci v hmotné nouzi12 vymezuje situace spojené s nedostatečným zabezpečením základní obţivy, bydlení a mimořádnými událostmi. Napomáhá řešení některých nárazových ţivotních situací. Stanovuje, ţe kaţdá osoba má nárok na poskytnutí základních informací, které vedou nejenom k řešení její současné situace, ale i k předcházení vzniku hmotné nouze. Definuje, ţe kaţdý má nárok na základní sociální poradenství vedoucí k řešení hmotné nouze nebo jejímu předcházení13. „Nedílnou součástí pomoci v hmotné nouzi je sociální práce s klienty.“ Dle Becka a kol. (2012: 16) zákon „upravuje poskytování pomoci fyzickým osobám prostřednictvím dávek k zajištění jejich základních ţivotních podmínek. Jde o podmínky, které zabezpečují základní biologické, psychické a sociální potřeby osob v hmotné nouzi.“ Mezi biologické potřeby patří především odpovídající výţiva, vhodné bydlení a
11
cit. dle http://www.mpsv.cz/cs/5 dále jen zákon 13 §1 odst. 2 zák. č. zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisŧ 12
6
také
i oblečení. Do psychických a sociálních potřeb řadí zajištění soběstačnosti, ekonomické jistoty, zdraví, učení. K tomu je nezbytné, aby byla zabezpečena sociální komunikace, a to jak v úzké sociální skupině, tak v širším sociálním okolí a především rodině. Systém pomoci v hmotné nouzi slouţí jako poslední záchranná sociální síť, která má osoby v hmotné nouzi ochránit před chudobou a sociálním vyloučením. Kdo je povaţován za osobu v hmotné nouzi, a kterým osobám by měl být systém pomoci HN nápomocen při řešení tíţivé ţivotní situace, nyní blíţe specifikuji.
2.2 Osoba, která se ocitla ve stavu hmotné nouze Dle Becka a kol. (2012) pojem hmotná nouze není v samotném zákoně ani v jiných právních předpisech nikterak definován. Osoba se nachází v hmotné nouzi, jestliţe její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladŧ na bydlení nedosahuje částky ţivobytí. V hmotné nouzi pro účely posuzování stavu hmotné nouze se příjmy a sociální a majetkové poměry osoby, která ţádá o dávku, posuzují společně s příjmy a sociálními a majetkovými poměry dalších osob.14 O které osoby se jedná, vysvětlím později. Dle Becka a kol. (2012) lze z některých ustanovení zákona odvodit, ţe jde o specifickou sociální situaci osob, popř. osob společně posuzovaných. Tato situace je charakterizována nedostatkem prostředkŧ k zajištění základních ţivotních potřeb. Tyto osoby nemají jak dostatek finančních prostředkŧ, tak i ostatních předmětŧ, popř. sluţeb, které ke svému ţivotu bezprostředně potřebují. V hmotné nouzi se mŧţe ocitnout jednotlivec nebo rodina, jedná se o rodiny s dětmi, nebo o samotné manţele.
2.3 Osoba, která není v hmotné nouzi Zákon o pomoci v HN uvádí situace vylučující15 osoby z hmotné nouze. O jaké situace se jedná, nyní uvedu. V hmotné nouzi není
16
osoba, která není v pracovním nebo obdobném
14
§ 2 zák. č. 111/2006 Sb. § 3 zák. č. 111/2006 Sb. 16 Dle zákona o pomoci v HN není osobou v hmotné nouzi pouze ta osoba, která nesplňuje podmínky stanovené zákonem, ostatní osoby jsou i nadále osobami v HN. Dle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, pokud nesplňovala podmínky pro poskytnutí dávky jedna osoba, nebyly sociálně potřebné ani ostatní osoby posuzované v rámci rodiny, dávka sociální péče tedy nenáleţela nikomu. 15
7
vztahu17 ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není vedena v evidenci uchazečŧ o zaměstnání. Zákon uvádí i osoby, které mají výjimku a podmínky výše uvedené splňovat nemusí.18 Dále není v HN osoba: která je sice vedena v evidenci uchazečŧ o zaměstnání, ale bez váţných dŧvodŧ odmítla vykonávat krátkodobé zaměstnání19 nebo účastnit se v cíleném programu k řešení zaměstnanosti20, a to po dobu 3 kalendářních měsícŧ následujících po měsíci, ve kterém došlo k odmítnutí, prokazatelně neprojevuje dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním21 samostatně výdělečně činná 22, která se nepřihlásila k nemocenskému pojištění, a proto nemá dávky z tohoto pojištění které byla za neplnění povinností zákonného zástupce dítěte spojených s řádným plněním povinné školní docházky uloţena sankce která nastoupila výkon zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody nebo byla vzata do vazby které nevznikl nárok na nemocenské proto, ţe si úmyslně přivodila pracovní neschopnost, nebo jí vznikla pracovní neschopnost zaviněnou účastí ve rvačce, bezprostředním následkem opilosti nebo uţití omamných prostředkŧ anebo při spáchání úmyslného trestného činu, a proto jí nemocenské nenáleţí nebo náleţí ve sníţené výši. Beck a kol. (2012) uvádí, ţe mohou nastat zákonem vyjmenované situace, kdy orgán pomoci v HN mŧţe v odŧvodněných případech i nadále takovou osobu přesto povaţovat za osobu v HN. Jde o správní uváţení pracovníka HN, které musí být nezbytně zdŧvodněno. 17
Beck a kol. (20012) uvádí, ţe se jedná např. o pracovní poměr, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, sluţební poměr atd., popř. jiné práce za odměnu. 18 § 3 odst. 1 písm. a) – 1. starší 68 let 2. poţivatelé starobního dŧchodu 3. invalidní ve třetím stupni 4. osoby pobírající peněţité dávky nemocenského pojištění z dŧvodu těhotenství a mateřství nebo rodičem celodenně, osobně a řádně pečujícím alespoň o 1 dítě a z dŧvodu této péče pobírajícím rodičovský příspěvek, a to po dobu trvání nároku na rodičovský příspěvek a po této době takto pečujícím o dítě, které z váţných dŧvodŧ nemŧţe být umístěno v jeslích nebo v mateřské škole nebo obdobném zařízení 5. osoba osobně pečující o dítě ve věku do 10 let závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I nebo osoba osobně pečující o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těţká závislost), nebo ve stupni III (těţká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), a to za předpokladu, ţe v ţádosti o příspěvek na péči pro osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby byla uvedena nebo po přiznání příspěvku na péči příslušnému orgánu ohlášena jako osoba poskytující pomoc; jeli pečujících osob více, lze toto ustanovení pouţít pouze u jedné z nich, a to té, která byla určena jejich písemnou dohodou, a nedohodnou-li se, nelze toto ustanovení pouţít vŧbec 6. poţivatelem příspěvku na péči ve stupni II (středně těţká závislost), nebo ve stupni III (těţká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost) 7. nezaopatřeným dítětem 8. uznána dočasně práce neschopnou 9. práce neschopná z dŧvodu, který by byl u pojištěnce pojištěného podle zákona o nemocenském pojištění dŧvodem pro rozhodnutí ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. 19 § 25 odst. 5 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti 20 § 120 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti 21 § 11 zák. č. 111/2006 Sb., zvýšení příjmu vlastním přičiněním 22 Za osobu samostatně výdělečně činnou se povaţuje osoba, která se za osobu samostatně výdělečně činnou povaţuje podle zákona o dŧchodovém pojištění.
8
2.4 Rodiny a osoby společně posuzované (OSPO) v rámci systému pomoci v hmotné nouzi V předchozí kapitole jsem se zmiňovala, kdo je nebo není povaţován za osobu v HN a kdo se v HN mŧţe ocitnout. Mŧţe se jednat o jednotlivce nebo rodinu, a to rodinu s dětmi, nebo o samotné manţele. Pro posuzování HN jsou dŧleţité všechny OSPO, jelikoţ v rámci agendy HN jsou chápány všechny tyto osoby jako osoby v HN. Kdo je v rámci agendy pomoci v hmotné nouzi pro výplatu dávek společně posuzován23, upravuje zákon č. 110/2006 Sb., o existenčním a ţivotním minimu, ve znění pozdějších předpisŧ. Za osoby společně posuzované se povaţují rodiče a nezaopatřené děti24. Tento model je asi nejčastější variantou. Společně posuzovaní jsou dále manţelé nebo partneři (registrovaní partneři25), dále rodiče a nezletilé děti, které nejsou nezaopatřené26. Společně posuzovaní mohou být i rodiče a zletilé děti, pokud spolu uţívají byt27, a také i jiné osoby, které spolu uţívají byt. Shrnutí 2. kapitoly Jak je výše zmiňováno, jedním z opatření v rámci systému DPvHN je boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Nedílnou součástí systému pomoci osobám v HN má být sociální práce s klienty. Kaţdé osoba, která se nachází v HN, má nárok na poskytnutí základního sociálního poradenství. Pracovník by měl být schopen vyhodnotit, zda se jedná či nejedná o osobu v hmotné nouzi, v jakém okruhu společně posuzovaných osob klienta posuzovat a neposlední řadě posoudit nárok na dávku a na její výplatu. Současný stav na KoP ÚP je však stále velmi problematický. Na to upozorňuje i Musil a kol. (2013) a poukazuje na neuspokojivé personální obsazení na agendách HN a zejména na závaţný podstav. Nedostatečné personální zajištění ohroţuje i základní činnosti, jako je příjem ţádostí a posouzení nároku na dávku HN.
23
§ 4 zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu § 11 zákon č. 117/2006 Sb., o státní sociální podpoře 25 zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství 26 Tyto děti se nadále nepřipravují na budoucí povolání, nejsou ani v evidenci ÚP, většinou z dŧvodu sankčního vyřazení. 27 § 4 odst. 2 bytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností, popřípadě jednotlivá místnost 24
9
Personální poddimenzovanost zmiňuje i Bílková28 (2014: 3). Uvádí, ţe v rámci NSD se „vyplácí, ale to je de facto vše.“29 ÚP ČR nemá dostatečné personální kapacity „na samotnou práci s lidmi, sociální šetření probíhají jen v těch nejnutnějších případech […].“
28
Generální ředitelka ÚP ČR. Přestoţe ÚP ČR řeší poddimenzovanost v rámci agendy DPvHN jiţ od roku 2012, stále nedošlo ke změně této situace. 29
10
3 Nástroje systému pomoci v hmotné nouzi V rámci systému pomoci v hmotné nouzi rozlišujeme tři nástroje, které jsou dŧleţité pro agendu DPvHN. Jedná se o: základní sociální poradenství dávky v systému pomoci v hmotné nouzi sociální práce
3.1 Základní sociální poradenství v rámci pomoci osobám v hmotné nouzi Dle Matouška (2008) by základní sociální poradenství mělo poskytovat informace o dŧchodovém a nemocenském pojištění, státní sociální podpoře, sociální pomoci, zaměstnanosti a sociální právní ochraně. Osobám, které se ocitly v obtíţné sociální situaci, zprostředkovává informace o formách sociální pomoci dostupné v určité lokalitě. Součástí tohoto poradenství je i tzv. občanské poradenství, které by mělo pomoci občanŧm k řešení všech ţivotních situací občanŧ. Sociální poradenství je základní činností systému pomoci v HN, a je upraveno zákonem o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb.30 a kaţdý má nárok na jeho poskytnutí. Dle metodického pokynu MPSV31 (2006: 1) „jde o poskytnutí základních informací o moţnostech prevence situace hmotné nouze a o moţnostech jejího řešení.“ Dle Becka a kol. (2012) je součástí základního sociálního poradenství předání příslušných tiskopisŧ ţádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi. S předáním ţádostí by mělo být vysvětleno jejich vyplnění a uvedeny poţadavky na potřebné doklady stanovené zákonem. O jaké dávky pomoci v HN mŧţe být klienty poţádáno, popíši níţe.
3.2 Dávky, které mohou být v rámci systému pomoci v hmotné nouzi poskytovány32: příspěvek na ţivobytí doplatek na bydlení mimořádná okamţitá pomoc 30
§ 37 odst. 2 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisŧ Metodický pokyn č. 2/2006 k zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisŧ. 32 cit dle http://www.mpsv.cz/cs/5 31
11
3.2.1 Příspěvek na živobytí (Pnž) Je základní dávka pomoci v hmotné nouzi, která pomáhá osobě či rodině při nedostatečném příjmu. Podmínkou je, ţe se osoba, popřípadě společně posuzované osoby, nacházejí ve stavu hmotné nouze. Nárok na příspěvek na ţivobytí vzniká osobě či rodině, pokud po odečtení přiměřených nákladŧ na bydlení nedosahuje příjem této osoby či rodiny částky ţivobytí. Částka ţivobytí je stanovena pro kaţdou osobu individuálně, a to na základě hodnocení její snahy a moţností. Pro stanovení ţivobytí rodiny se jednotlivé částky ţivobytí osob sčítají. Částka ţivobytí se odvíjí od částek existenčního33 a ţivotního minima34. Výše příspěvku na ţivobytí se stanovuje jako rozdíl mezi ţivobytím osoby či rodiny a jejich příjmem, od kterého se odečtou přiměřené náklady na bydlení. (Přiměřené náklady na bydlení jsou odŧvodněné náklady na bydlení, maximálně však do výše 30 %, v Praze 35 %, příjmu osoby či rodiny). 3.2.2 Doplatek na bydlení (DnB) Druhá dávka pomoci v hmotné nouzi napomáhá při nedostatku příjmu k uhrazení nákladŧ na bydlení tam, kde osobě či rodině nestačí vlastní příjmy včetně příspěvku na bydlení35 ze systému státní sociální podpory. Účelem této dávky je pomoc osobám v HN zabezpečit odŧvodněné36 náklady na bydlení v situacích, kdy příjem těchto osob, po úhradě nákladŧ na bydlení nestačí k úhradě ţivobytí. Dávka je poskytována nájemci nebo vlastníku bytu, který má nárok na příspěvek na ţivobytí. Ve výjimečných případech umoţňuje zákon poskytnout doplatek na bydlení i ţadateli, který nemá nárok na příspěvek na ţivobytí nebo vyuţívá jinou neţ nájemní37 formu bydlení. 33
Je definováno jako minimální hranice příjmŧ fyzických osob, která se povaţuje za nezbytnou k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb, avšak pouze na úrovni umoţňující přeţití. 34 Minimální hranice peněţních příjmŧ fyzických osob k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb. Ţivotní ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení. (Beck, Hacaperková, Králová, Niederle, 2012: 19) 35 Touto dávkou stát přispívá na náklady na bydlení rodinám a jednotlivcŧm s nízkými příjmy. Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu přihlášený v bytě k trvalému pobytu, jestliţe 30 % (v Praze 35 %) příjmŧ rodiny nestačí k pokrytí nákladŧ na bydlení a zároveň těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmŧ rodiny je niţší neţ příslušné normativní náklady stanovené zákonem. Výplata příspěvku na bydlení je časově omezena na 84 měsíce v období posledních 10 kalendářních let. Toto omezení neplatí pro domácnosti sestávající výlučně z osob starších 70 let a pro osoby se zdravotním postiţením, které bydlí v pro ně postavených nebo upravených bytech. 36 § 34 zákona č. 111/2006 Sb. 37 Dle normativní instrukce 10/2013 se jedná např. o podnájem, ubytovnu, azylový dŧm, domovy dŧchodcŧ.
12
Výše doplatku na bydlení je stanovena tak, aby po zaplacení odŧvodněných nákladŧ na bydlení (tj. nájmu, sluţeb s bydlením spojených a nákladŧ za dodávky energií) zŧstala osobě či rodině částka ţivobytí. Výplata doplatku na bydlení je časově omezena na 84 měsíce v období posledních 10 kalendářních let. Toto omezení neplatí pro domácnosti sestávající výlučně z osob starších 70 let a pro osoby se zdravotním postiţením, které bydlí v pro ně postavených nebo upravených bytech. Poslední ze systému dávek pomoci v hmotné nouzi je mimořádná okamţitá pomoc. Pod touto dávkou se skrývá několik moţností jejího vyuţití. 3.2.3 Mimořádná okamžitá pomoc (MOP) Je poskytována osobám v situacích, které je nutno bezodkladně řešit. Zákon stanovuje šest takových situací: První z těchto dávek slouţí v případě, kdy nejsou plněny podmínky pro poskytnutí opakovaných dávek, ale osobě by při neposkytnutí pomoci hrozila váţná újma na zdraví. Dávku lze poskytnout v částce, která doplní příjem osoby do výše existenčního minima (v případě nezaopatřeného dítěte do ţivotního minima). Ţivelná pohroma, větrná pohroma, ekologická havárie, poţár apod., pro tyto typy událostí je určena dávka osobám, které byly postiţeny váţnou mimořádnou událostí. Lze ji poskytnout aţ do výše 15násobku částky ţivotního minima jednotlivce, tj. aţ do výše 51 150 Kč. V případě nedostatku prostředkŧ k úhradě jednorázového výdaje spojeného např. se zaplacením poplatku za vystavení duplikátŧ osobních dokladŧ nebo v případě ztráty peněţních prostředkŧ, dávku lze poskytnout aţ do výše tohoto jednorázového výdaje. Pokud osoba v hmotné nouzi nemá dostatek prostředkŧ k nákupu nebo opravě předmětŧ dlouhodobé potřeby, lze poskytnout dávku MOP aţ do výše těchto výdajŧ, maximálně však v prŧběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky ţivotního minima jednotlivce, tj. aţ do částky 34 100 Kč. Nedostatek prostředkŧ k uhrazení odŧvodněných nákladŧ vznikajících v souvislosti se vzděláním nebo se zájmovou činností nezaopatřených dětí a na zajištění nezbytných činností souvisejících se sociálně-právní ochranou dětí. Dávku lze poskytnout aţ do výše těchto výdajŧ, maximálně však v prŧběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky ţivotního minima jednotlivce, tj. aţ do částky 34 100 Kč.
13
Pokud by osoba byla ohroţena sociálním vyloučením, jde např. o situace, kdy se osoba vrací z vězení, z dětského domova a z pěstounské péče po dosaţení zletilosti nebo po ukončení léčby chorobných závislostí, lze poskytnout dávku aţ do výše 1000 Kč. V prŧběhu roku mŧţe být poskytnuta opakovaně, součet však nesmí překročit 4násobek částky ţivotního minima jednotlivce, tj. maximálně částku 13 640 Kč.
3.3 Sociální práce Z kapitoly věnované popisu systému pomoci v HN (viz kapitola „Systém pomoci v HN“) vyplývá, ţe třetím dŧleţitým nástrojem pomoci osobám v HN je sociální práce. Jelikoţ je však téma uplatňování sociální práce v systému pomoci v HN z hlediska poznávacího cíle mé diplomové práce stěţejní, rozpracuji ho v samostatné kapitole Sociální práce jako nástroj osobám v hmotné nouzi. V následující kapitole nejdříve pojednám o aktuální podobě zajištění výkonu agendy pomoci v HN a organizačním členění ÚP ČR, tedy o kontextu, v němţ je sociální práce s lidmi v HN nejčastěji uskutečňována.
14
4 Výkon agendy pomoci v hmotné nouzi Jak jiţ bylo zmiňováno v kapitole „Sociální reforma I. roku 2012“, o dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a vyplácejí je příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR. Výkon agendy pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb., který byl s účinností od 1.1.2012 novelizován zákonem č. 366/2011 Sb. Některá ustanovení tohoto zákona upravují výkon pomoci v hmotné nouzi. Dle § 6 tohoto zákona orgány pomoci v hmotné nouzi jsou Úřad práce České republiky – krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu, Ministerstvo práce a sociálních věcí. V oblasti pomoci v hmotné nouzi plní některé úkoly rovněţ pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou pŧsobností a újezdní úřady dle § 7 zákona č. 366/2011 Sb. Výkon pŧsobnosti stanovené pověřeným obecním úřadŧm a obecním úřadŧm obcí s rozšířenou pŧsobností je výkonem přenesené pŧsobnosti, tj. „výkon státní správy je v určitém rozsahu státem přenesen (delegován) na územní samosprávu.“
4.1 Organizační členění ÚP ČR Úřad práce ČR byl zřízen s účinností od 1. dubna 2011 zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonŧ, kterým je vymezena jeho pŧsobnost. Dnem účinnosti tohoto zákona se úřady práce do té doby zřizované podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisŧ, povaţují za kontaktní pracoviště krajských poboček Úřadu práce ČR. Úřad práce ČR je správním úřadem s celostátní pŧsobností a je účetní jednotkou. Úřad práce ČR řídí Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je jeho nadřízeným správním úřadem. Organizačně je Úřad práce členěn na generální ředitelství a krajské pobočky. Obvody pŧsobení krajských poboček jsou shodné s územím krajŧ podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celkŧ, ve znění pozdějších předpisŧ. Součástí krajských poboček jsou kontaktní pracoviště.38 Na jednotlivých kontaktních pracovištích pracují v rámci agendy DPvHN po sociální reformě roku 2012 sociální pracovníci a také referenti nepojistných sociálních dávek. Jak se liší pracovní náplně těchto dvou typŧ pracovníkŧ, nyní popíši.39 38
cit. dle /portal.mpsv.cz/upcr/oup Dle sdělení managementu KrP ÚP v Ústí nad Labem jsou pracovní náplně sociálních pracovníkŧ a referentŧ nepojistných sociálních dávek upraveny pro všechna pracoviště ÚP ČR jednotně. 39
15
4.1.1 Popis pracovní činnosti referenta nepojistných sociálních dávek (NSD) Jeho charakteristika je dána dle katalogu prací schválených Nařízením vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných sluţbách a správě40. Referent NSD zajišťuje agendu hmotné nouze. Vyřizuje věci ve správním řízení s velkým počtem účastníkŧ s rozsáhlou podkladovou dokumentací zasahujících do více právních a věcných oblastí náročných na dobu řízení a dodrţování lhŧt se značnými nároky na posuzování podkladŧ ve správním řízení s rozhodnutími s podmiňujícími nároky. Vykonává poradenské a konzultační činnosti dílčích odborných agend státní správy, včetně vydávání stanovisek. Další činnosti: zpracování ţádostí v souladu s platnými právními předpisy, vyhotovení oznámení o přiznání dávek HN v případě kladného vyřízení ţádostí, zabezpečení evidence, archivace a skartace písemností na svěřeném úseku.
4.1.2 Popis pracovní činnosti sociálního pracovníka vykonávajícího agendu HN Charakteristika pracovní činnosti dle katalogu prací41. Sociální pracovník by v rámci své profese měl být nápomocen osobám při řešení sociálně právních a sociálně zdravotních problémŧ klientŧ aplikací odborných metod sociální práce. Mezi jeho činnosti dále patří diagnostická činnost, poradenství a účast na jednání se správními orgány a jinými organizacemi v zájmu klientŧ. Poskytuje pomoc a podporu fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi a základní sociální poradenství o moţnostech řešení nepříznivé situace nebo jejího předcházení. Vede evidenci ţádostí o dávky v informačním systému, zpracovává údaje potřebné pro rozhodování o dávce. Zpracovává řádné i mimořádné výplaty dávek. Spolupracuje se správními úřady, orgány územních samosprávných celkŧ, orgány sociálního zabezpečení, orgány státní zdravotní správy, zaměstnavateli, orgány činnými v trestním řízení a dalšími subjekty. V neposlední řadě provádí sociální šetření za účelem
40
Popis pracovních činností referenta nepojistných sociálních dávek byl převzat z pracovní náplně těchto pracovníkŧ. 41 Popis pracovních činností sociálního pracovníka byl převzat z pracovní náplně těchto pracovníkŧ.
16
ověřování skutečností pro nárok na dávky v hmotné nouzi, kontroluje vyuţívání poskytnutých sociálních dávek42. Shrnutí kapitoly 4.1 Co mŧţeme povaţovat za společné v pracovní náplni referenta nepojistných sociálních dávek a sociálního pracovníka? Oba tito pracovníci by měli zajišťovat agendu dávek pomoci v HN, vyhodnocovat a zpracovávat ţádosti pro výplatu dávek HN. V ostatních bodech se jejich práce zcela liší. Sociální pracovník by měl být schopen pomoci osobám, které se ocitly v HN, umět diagnostikovat a vyhodnotit sloţitou ţivotní situaci klienta, navrhovat její řešení a spolu s klientem realizovat dílčí kroky směřující k vyřešení, nebo alespoň zmírnění potíţí v jeho ţivotní situaci. Referent by naopak měl zpracovat rozsáhlou podkladovou dokumentaci, nezbytnou pro rozhodování o nároku na dávky HN. Problém mŧţe být spatřován v tom, ţe referenti nepojistných sociálních dávek se agendou DPvHN začali zabývat aţ po sociální reformě roku 2012, kdy došlo k převedení této agendy na ÚP ČR. Na to poukazuje i Musil a kol. (2013: 19), ţe referenti nepojistných sociálních dávek tak začali vykonávat agendu hmotné nouze bez jakýchkoliv znalostí a zkušeností. „Je otázkou, nakolik pak jednotliví nespecializovaní referenti sociálních dávek mohou takto rozsáhlým nárokŧm a práci s rŧznorodou klientelou dostát.“ Pracovní náplň SPR v rámci agendy DPvHN vnímám jako značně obsáhlou. Samotná práce je velmi náročná a vyčerpávající. Sociální pracovníci pro tuto práci musí splňovat mnohé předpoklady a poţadavky. Některé nároky na sociální pracovníky jako je vzdělání43, jsou určeny přímo zákonem.
4.2 Kvalifikace a kompetence v sociální práci Jak uvádí zákon o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisŧ sociální pracovník k výkonu povolání sociálního pracovníka musí mít odbornou zpŧsobilost. V praxi to tedy znamená, ţe musí splňovat podmínku vyššího akreditovaného odborného 42
Sociální šetření dle Cermanové a kol. (2012) jsou uskutečňována za účelem zjištění skutečností pro nárok na dávku, její výši a výplatu. U dávek pomoci v HN slouţí ke zjištění celkových sociálních a majetkových poměrŧ a k ověření skutečností uváděných klientem. Sociální šetření se provádí u klientŧ v jejich přirozeném prostředí. V našem případě se jedná o šetření hlavně v rodinách, na ubytovnách, v azylových domech atd. 43 Matoušek (2013: .509) uvádí, ţe vzdělání má zásadní vliv nejen na výkon SPR, ale také na identitu oboru SP.
17
vzdělání získaného v oboru, který je zaměřený na sociální práci, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost, nebo vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku. SPR by měl být tedy vzdělaný a plně kompetentní k výkonu sociální práce. V rámci profese sociální práce je termín kompetence vymezován rŧznými autory rŧzně. Co rozumíme pod slovem kompetentní pro výkon sociální práce, vysvětlím následovně. Matoušek (2013) překládá pojem kompetence jako být mocen, schopen něčeho, stačit něčemu, hodit se. Praktické kompetence je moţné v tomto kontextu definovat jako souhrn toho, „co a jakým zpŧsobem sociální pracovník koná při práci s klientem v organizaci, jak realizuje profesní kompetence v konkrétních situacích.“ (Matoušek a kol., 2013: 517) Beneš (2007) uchopuje definici kompetence v kontextu kvalifikace. Jeho pojetí v sobě nese dva poţadavky na jejich nositele. Měly by zaručit jednání v reálných situacích, jejich získání vyţaduje výcvik a opakování v reálných situacích. Beneš (2007) neomezuje kompetence na znalosti a dovednosti, ale říká, ţe se týkají i osobnosti nabyvatele, jako je vztah k práci, identifikace s profesí, sebedŧvěra. Havrdová (1999: 41) uvádí, ţe americký slovník sociální práce definuje kompetenci jako schopnost „naplnit poţadavky povolání nebo jiné poţadavky.“ Social Work Dictionary (1995, cit. dle Havrdová, 1999: 41) „kompetence v sociální práci pak zahrnuje zvládnutí poţadavkŧ vzdělávacích i zkušenostních, které jsou demonstrovány absolvovanými diplomními zkouškami a schopností realizovat pracovní závazky a dosahovat cílŧ sociální práce při zachování hodnot a dodrţování etického kodexu profese.“ Havrdová (1999: 42) dále uvádí, co je kompetence v praxi sociální práce „funkcionální projev dobře zvládané a uznávané role sociálního pracovníka, jejíţ součástí jsou odborné znalosti, schopnost reflektovat adekvátně kontextu a citlivě aplikovat hodnoty profese.“
18
5 Životní situace Na základě svých pracovních zkušeností sociálního pracovníka agendy DPvHN ÚP ČR bych chtěla poukázat na problémové ţivotní situace těchto klientŧ. V rámci této agendy se dnes a denně setkávám s rŧznorodými situacemi jejich běţného ţivota. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o velmi heterogenní skupinu, měla by se dle mého názoru tato skutečnost projevit i v rŧznorodosti činností a také metodách sociální práce uţívaných při práci s těmito klienty. Právě z dŧvodu zmíněné „rŧznorodosti“ klientŧ v HN jsem se rozhodla uchopit zkoumání výkonu sociální práce na referátech HN ÚP ČR prostřednictvím konceptu „ţivotní situace“. Navrátil a Musil (2000: 120) označují termínem ţivotní situace mnohovrstevnatost a neopakovatelnost faktorŧ či okolností ţivota klienta, „které brání nebo naopak usnadňují sociální fungování jednotlivého klienta nebo specifické kategorie klientŧ.“ Sheafor, Horejsi, Horejsi (2000, cit. dle Navrátil, 2003: 60) dále tyto faktory upřesňují, kdyţ vymezují hlavní prvky, které dle jejich názoru ţivotní situaci utvářejí: „věk, pohlaví, stav, sloţení domácnosti; rodinná struktura a vztahy (biologické děti, nevlastní děti, rodiče atd.); zaměstnanost, postavení v zaměstnání a jeho charakter; sociální aktivity a zájmy (koníčky a rekreační aktivity atd.); členství ve formálních skupinách (církev, odborový svaz atd.); zdroje podpory a napětí v sociálních interakcích (mezi lidmi a mezi komunitními systémy); vyuţití formálních zdrojŧ (sociální zabezpečení, lékařská péče atd.); neformální zdroje (širší rodina, příbuzní, přátelé, sousedi, svépomocné skupiny).“ Ţivotní situace kaţdého klienta je pak chápána jako jedinečná, neboť konkrétní podoba těchto prvkŧ, která ve svém souhrnu vytváří aktuální ţivotní situaci klienta, je u jednotlivých klientŧ odlišná (srov. Musil, Šrajer, 2008). Ţivotní situace osoby nebo rodiny se stává obtíţnou, pokud konfigurace výše zmíněných prvkŧ jedinci/rodině „brání, aby své ţivotní úkoly zvládali bez pomoci zvenčí, výhradně vlastními silami“ (Musil, Šrajer, 2008: 9). Musil a Šrajer (2008) dále upozorňují na zvláštní typy „přechodových situací ţivotní situací“, které nastávají, kdyţ se ţivot odchýlí od prŧběhu událostí, které členové rodiny povaţují za ţádoucí (např. narodí se dítě s postiţením, ztráta zaměstnání atd.) Úkoly, které se tak před rodinou
19
objeví, bývají mimořádně náročné, mnohé rodiny je tak nedokáţou zvládnout bez pomoci zvenčí. Dle Musila (2004) je úkolem právě sociálních pracovníkŧ podporovat, schopnost osob/rodin zvládat ty obtíţné ţivotní situace, které jsou příčinou, nebo naopak vznikají jako dŧsledek jejich nerovnováţné interakce se sociálním prostředím. Konkrétně Musil (2004: 15) uvádí, ţe pomoc sociálního pracovníka by se měla zaměřovat „na dosahování rovnováhy mezi očekáváním sociálního prostředí, v němţ lidé uspokojují svoje potřeby, a jejich schopností toto očekávání zvládat“, nebo-li sociální pracovník má „klientovi pomáhat překonávat nejrŧznější překáţky, jeţ mu brání zvládat očekávání sociálního prostředí“. Sociální pracovník by se přitom neměl zaměřovat jen na ovlivňování potíţí a překáţek přítomných v dané ţivotní situaci klienta, ale i na hledání a vyuţívání zdrojŧ řešení či pomoci v téţe ţivotní situaci obsaţených (srov. Musil, Šrajer, 2008). I kdyţ je ţivotní situace kaţdého člověka jedinečná, často bývají klienti sociální práce a sociálních sluţeb zvláště kategorizováni do tzv. cílových skupin. Klienti zařazeni do jedné cílové skupiny většinou sdílí nějaký charakteristický rys jejich ţivotní situace, který je v dané chvíli chápán sociálním pracovníkem jako dominantní (srov. Musil, 2004: 17). Taková zjednodušující typizace a následná kategorizace klientŧ mŧţe sociálním pracovníkŧm usnadňovat první orientaci v ţivotní situaci klienta (srov. Berger, Luckmann, 1999). Proto se v následující kapitole věnuji rozboru typických ţivotních situací, v nichţ se často osoby v HN mohou nacházet. Z hlediska výše uvedené definice ţivotní situace a podpory sociálního fungování je ale zřejmé, ţe pro další práci s klientem je znalost ţivotní situace klienta omezující se pouze na přiřazení k cílové skupině, nedostatečná (srov. dále kapitola „Posouzení ţivotní situace“).
5.1 Typické životní situace osob v HN Z definice nároku na DPvHN44 vyplývá, ţe společným rysem ţivotní situace klientŧ v HN je materiální chudoba, která je často provázena zvýšeným rizikem sociálního vyloučení. Zvýšené riziko chudoby a sociálního vyloučení se vyskytuje i u ostatních ţivotních situací, které popisuji. Dle Gabala (1999) patří mezi osoby nejvíce ohroţené sociálním vyloučením osoby nedostatečně vzdělané, dlouhodobě nebo opakovaně nezaměstnané, lidé s mentálním či 44
Viz kapitola „Vymezení systému pomoci v hmotné nouzi“.
20
fyzickým handicapem, osoby trpící nějakým druhem závislosti, osaměle ţijící senioři, či lidé, kteří se ocitli v těţké ţivotní situaci, z níţ si sami nedokáţou pomoci, ale i bezdomovci, osamělí rodiče (především ţeny-matky) s dětmi či týrané děti. S výše popsanými skutečnostmi souhlasím, jelikoţ v rámci agendy pomoci v HN jsou řešeny právě osoby, které jsou dlouhodobě nezaměstnané, s nízkým vzděláním, závislé na návykových látkách atd. V mnoho případech se jedná o kumulaci těchto problémŧ. V jakých ţivotních situacích se mohou tyto osob ocitnout? 5.1.1 Chudoba Co je chudoba? Mareš a Rabušic (1996) uvádí, ţe chudoba nemá obecně přijímanou koncepci. Townsend (1979, cit. dle Mareš, Rabušic, 1996) povaţuje chudobu za deprivaci. Za chudé mohou být označeni jedinci, rodiny a skupiny, jestliţe nejsou jejich zdroje postačující pro zajištění stravy, ţivotních podmínek, participace a příjemností ţivota obvyklé pro společnost, k níţ náleţí. Příjmy jedincŧ jsou natolik pod úrovní příjmŧ, kterými disponující v této společnosti prŧměrní jedinci či rodiny, ţe je to vylučuje ze zvyklostí, obvyklých činností a ţivotních standardŧ. Horáková a kol. (2013) uvádí, ţe v roce 2008 bylo pod hranicí chudoby 9,0 % obyvatel ČR. U muţŧ byla míra chudoby niţší (8,0 %) neţ u ţen (10,1 %). Situace se sice mírně zhoršila, ale tato hodnota řadila Českou republiku stále mezi země s nejniţší mírou chudoby v celé Evropské unii. Horáková a kol. (2013) také poukazuje na rozdíly, které byly nejpatrnější při členění populace podle ekonomické aktivity domácností. Za zranitelnou skupinu povaţuje nezaměstnané domácnosti. V roce 2010 byla téměř polovina (46,4 %) nezaměstnaných domácností ohroţena chudobou. Chudobou a materiální deprivací jsou ohroţeny jak osoby nezaměstnané, tak i ostatní neaktivní domácnosti. Kdo je chudobou dále nejvíce ohroţen? Dle Nadace Gender Studies (1998) mezi chudé a chudobou ohroţené skupiny ţenské populace patří ţeny rozvedené či opuštěné partnerem, ovdovělé, osamělé matky, ţeny na mateřské dovolené i ţeny v domácnosti, dále ţeny zdravotně postiţené a nezaměstnané. Příjmová chudoba je zpŧsobena především vyšším počtem nezaopatřených dětí v domácnosti, nízkou vzdělanostní úrovní domácnosti, neúplností rodiny, ekonomickou neaktivitou, nezaměstnaností.
21
Matoušek (2008: 68) přirovnává absolutní chudobu ke stavu hmotné nouze. Cituje tedy zákon č. 111/2006 Sb.,45 „kdy příjem posuzované osoby (případně příjem společně s ní posuzovaných osob) po odečtení nákladŧ na bydlení nedosahuje částky ţivobytí. Zároveň si tento člověk nemŧţe příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných váţných dŧvodŧ vlastním přičiněním, zejména vlastní prací nebo vyuţitím majetku. Zabezpečení jeho základních ţivotních potřeb je tak váţně ohroţeno.“ Keller (2010) poukazuje na tři ohniska chudoby. V dŧsledku prudkého vzrŧstu míry rozvodovosti (postihuje 50% uzavřených manţelství) jsou to za prvé matky samoţivitelky. Dalším druhem chudoby je „chudoba předluţených rodin.“ A třetím ohniskem chudoby jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Mareš (1999) rozlišuje také další moţné dělení chudoby, a to na chudobu starou a chudobu novou. Zatímco stará chudoba souvisí s ţivotním cyklem a za její typické reprezentanty jsou označováni například bezdomovci, rodiny s malými dětmi a jedním ţivitelem, chudoba nová je odvozena do značné míry z postavení na trhu práce, respektive z nezaměstnanosti. Lewis (1966) (vlastní překlad) poukazuje na kulturu chudoby. Tento koncept je zaloţen na premise, ţe chudí mají svŧj vlastní a unikátní systém hodnot – nesdílí hodnoty přijímané většinovou společností. Takovýto koncept předpokládá, ţe chudí zŧstávají chudými, protoţe se adaptují na zátěţ, kterou pro ně chudoba představuje. 5.1.2 Sociální vyloučení (exkluze) Matoušek (2008: 205) uvádí, ţe tento termín označuje nedostatečnou účast jednotlivce nebo skupiny na ţivotě společnosti. Jde o nedostatečný přístup ke vzdělání, zdraví, ochranu a základní blahobyt. Sociální vyloučení „fakticky znamená ţivot v chudobě, bez účasti na trhu práce (u mladých lidí bez účasti na systematickém vzdělání), bez přiměřeného bydlení, bez dostatečného příjmu, obvykle v izolaci […] Havlíková a kol. (2013: 2) poukazuje na to, ţe […] „ţivotní situace příjemcŧ DPvHN se vyznačuje nejen nedostatečnými příjmy, ale zahrnuje celý komplex potíţi při zvládání nárokŧ jejich sociálního prostředí.“ Havlíková a kol. (2013) dále také uvádí, ţe domácnosti, pobírající DPvHN, často „naplňují znaky sociálního vyloučení“, a to vyloučení z pracovního trhu, ekonomické vyloučení, nejisté a nevyhovující bydlení a závislost na sociálních dávkách.
45
§ 2 odst. 2 zák. č. 111/2006 Sb.
22
5.1.3 Osamělé rodičovství Matějček (1988, cit. dle Matoušek a kol., 2005) uvádí, ţe neúplná rodina je ta, kde zŧstává s dítětem jen jeden z rodičŧ, ten druhý chybí. Příčin mŧţe být několik - úmrtí, rozvod, svobodné mateřství aj. Abychom přesně vymezili termín
neúplná
rodina, budeme pro
sociální práci uvádět, ţe se jedná o rodiče, který neţije s partnerem. Nejčastěji se jedná o rozvedenou nebo svobodnou ţenu, která ţije se svým nezletilým dítětem nebo dětmi. Koláčková a Kodymová (2005) uvádí, ţe v takové rodině mŧţe být problémem nejen ekonomické zajištění rodiny, ale i vedení domácnosti a čas věnovaný výchově a péči o děti je pro osamocenou matku velkou zátěţí. Dětem mŧţe také chybět potřebný vzor muţské role. „Osamocené rodičovství s sebou přináší váţný a mnohdy podceňovaný společenský problém, který se v podobě psychické, případně ekonomické zátěţe mŧţe přenášet i do další generace. Osamocení rodiče jsou - na rozdíl od úplných rodin - častěji ohroţeni nezaměstnaností, nedostatečným přístupem k přiměřenému bydlení, sociální izolací, chudobou či sociálním vyloučením.“ (Matoušek, Kodymová, Koláčková, 2005: 44) Právě Kodymová a Koláčková (2005) zmiňují, ţe osamocení rodiče mají častější materiální problémy z dŧvodu nízkého sociálního statusu, a to z dŧvodu niţších příjmŧ, ale také kvŧli většímu počtu dětí. Ze své bakalářské práce (Adamová, 2010)46 přikládám pro ilustraci, jaké bylo sloţení rodin s dětmi z hlediska úplnosti nebo neúplnosti rodin v měsíci říjnu 2009 viz graf č. 1. Jak je patrné z grafu mezi příjemci některé z dávek v HN, kteří měli děti, byly častěji zastoupeny neúplné rodiny s dětmi.
46
Výzkum byl prováděn v době, kdy agendu DPvHN vykonávaly obecní městské úřady.
23
Graf č. 1: Sloţení rodin s dětmi z hlediska úplnosti a neúplnosti rodin v HN v měsíci říjnu 2009
Zdroj: Vlastní zpracování statistik na základě poskytnutých dat OSVaŠ MěÚ Jirkov (Adamová, 2010).
5.1.4 Bezdomovectví „Člověk má jeden domov, ale bezdomovec sto.“ (Romské přísloví) V rámci agendy HN se s tímto problémem potýkáme stále častěji. Osob bez přístřeší stále přibývá. Buď svojí vinou z dŧvodu neplacení nájemného nebo z jiných příčin přišly tyto osoby o své byty. Na tuto skutečnost poukazuje i Plachý (2006). „Bezdomovectví je opravdu sociální problém, který postupně narŧstá.“ K tématu dále uvádí, ţe určit počet bezdomovcŧ mŧţeme jen obtíţně, protoţe často migrují. Nejedná se o stovky, ale o tisíce. Podle MPSV a její koncepce je odhadováno, ţe v ČR ţije bez přístřeší přibliţně 30 000 osob. Do nejohroţenější skupiny bezdomovectvím patří rodiny seniorŧ jednotlivcŧ nad 65 let a domácnosti s jedním dospělým, s dětmi, či domácnosti s dlouhodobě nezaměstnaným. „Odhadovaný počet potenciálních bezdomovcŧ ţijících v ČR v roce 2012 je aţ 100 tisíc.“47 Co znamená bezdomovectví nebo kdo je povaţován za osobu bez přístřeší? Prŧdková a Novotný (2008) popisují bezdomovectví jako společenský jev charakterizovaný především absencí přijatelného bydlení. Tomuto jevu předchází procesy a jednání vedoucí ke ztrátě zázemí a ţivotních jistot, jsou tak zasaţeny všechny oblasti ţivota takového jedince. Jedním z mála znakŧ, který je společný všem bezdomovcŧm, je chudoba.
47
Dle MPSV (2013) má Česká republika historicky první koncepci, která řeší bezdomovectví.
24
Matoušek a kol. (2005) charakterizují bezdomovectví (ve stejném významu se rovněţ pouţívá termín bezdomovství) jako sociální jev, který je podmíněn řadou
faktorŧ
a představuje krajní podobu sociálního vyloučení. Bezdomovec je ten, kdo je bez domova. Bezdomovci dle Plachého (2006) jsou nejen muţi, ale i ţeny, matky s dětmi, děti samotné. Plachý (2006) poukazuje i na nový fenomén, a to je bezdomovectví celých rodin. Matoušek a kol. (2005) dále uvádí, ţe mezi lidmi bez domova najdeme osoby závislé na návykových látkách, příznačná je také závislost na alkoholu. Závislost mŧţe být jak primární příčinou sociálního vyloučení nebo vznikla aţ během ţivota na ulici. Závislost nemusí být problémem většiny bezdomovcŧ. 5.1.5 Závislost na návykových látkách a jiné závislosti Z vlastní zkušenosti vím, ţe práce s osobami závislými na návykových látkách je velmi komplikovaná. Většinou se u nich kumuluje více problémŧ, jako je dlouhodobá nezaměstnanost, ztráta bydlení, zdravotní problémy a v neposlední řadě sociální vyloučení. Co je drogová závislost? Fišerová (2000) ji definuje jako psychický fenomén „charakteristický neodolatelným nutkáním k určitému chování.“ Dle Fišerové (2000: 288-298) experti Světové zdravotnické organizace drogovou závislost definují jako „psychický někdy i fyzický stav charakterizovaný změnami v chování a dalšími reakcemi, které vţdy zahrnují nutkání uţívat drogu opakovaně pro její psychické účinky a dále také proto, aby se zabránilo vzniku nepříjemných stavŧ vznikajících při nepřítomnosti drogy v organismu.“ Co mŧţe mít vliv na vznik drogové závislosti? Dle Fišerové (2000: 288-298) jsou to sociální faktory a situace, které vznik drogové závislosti usnadňují. Patří sem například prostředí fetující party, rozvrácené rodiny, nedostatek láskyplné péče rodičŧ u dětí, osamělost, kriminální subkultura, niţší úroveň vzdělání, neúspěch ve škole. Velký vliv na vznik drogové závislosti je spatřován také v rodinném prostředí, kdy je závislost v rodině. Mezi další závislosti řadíme gamblerství a uţívání alkoholu. Nešpor a Scémy (1999: 7) například spojují uţívání návykových látek a patologické hráčství. Uvádějí, ţe v České republice dochází k masovému rozšíření hazardních her zejména u dospívajících a mladých dospělých. Poměrně častá je právě kombinace patologického hráčství a zneuţívání alkoholu. „Problémy s alkoholem mohou být primární, mohou se rozvinout souběţně s problémem vyvolaným hazardní hrou, mohou být také sekundární v dŧsledku rozpadu sítě sociálních vztahŧ patologického hráče a dalších nepříznivých okolností jeho ţivota.“ Tito autoři dále
25
zmiňují, ţe v praxi se mŧţeme relativně často setkat s kombinací patologického hráčství a závislosti na pervitinu. Tato nebezpečná kombinace mŧţe zvyšovat riziko trestné činnosti. Nešpor a Scémy (1999: 9) uvádějí, ţe lidé pod vlivem alkoholu se často dopouštějí násilného jednání. Dle těchto autorŧ má alkohol také značný podíl na násilné trestné činnosti, a to z toho dŧvodu, ţe alkohol patrně oslabuje kontrolu impulzivního jednání, „zhoršuje zpracování informací a mŧţe vést k mylné interpretaci podnětŧ ze sociálního prostředí.“ Dle Kocandové (2007: 40) alkoholová závislost ovlivňuje ţivot klienta v mnoha oblastech jako je jeho volný čas, zaměstnání, vztah s přáteli, rodinou. „Člověk závislý na alkoholu, který neabstinuje, neplní své základní sociální role, není schopen náhledu sám na sebe i na své vztahy k lidem, nerespektuje jakékoli normy, vyvolává interpersonální konflikty, přestává být akceptován a postupně je ignorován.“ Takový člověk degraduje, chátrá, bez jakékoliv perspektivy a změny, mŧţe končit jako bezdomovec. 5.1.6 Dlouhodobá nezaměstnanost Nejdříve bych si asi poloţila otázku, kdo je nezaměstnaný? Podle Mezinárodního úřadu práce v Ţenevě je „definice nezaměstnanosti zaloţena na tom, […] ţe osoba schopná práce je z moţnosti pracovat v placeném zaměstnání vyřazena, ale i na tom, ţe se se svým vyřazením nespokojuje a hledá nové placené zaměstnání. (cit. dle Mareš, 1994: 16) Dlouhodobou nezaměstnanost dle Mareše (1994) pak mŧţeme definovat jako nezaměstnanost trvající déle neţ 1 či déle neţ 2 roky. Dle Hory (2008) je dlouhodobá nezaměstnanost v České republice v současnosti významným problémem. Za hlavní příčinu dlouhodobé nezaměstnanosti lze povaţovat měnící se poţadavky na trhu práce. Ty se projevují především ve zvyšujících se nárocích na kvalifikaci pracovní síly. Část pracovníkŧ, která buď nemá kvalifikaci ţádnou nebo její kvalifikace neodpovídá současným poţadavkŧm zaměstnavatelŧ, je vytlačována na sekundární trh práce, případně má dlouhodobé problémy nalézt jakékoli zaměstnání. Kromě podmínek na trhu práce ovlivňují situaci nezaměstnaných také jejich osobní charakteristiky jako je vzdělání, dosaţená praxe nebo jejich rodinný stav. Dlouhodobá nezaměstnanost je bezesporu jednou z příčin dlouhodobého setrvávání v sociální síti. To potvrzuje i Buchtová a kol. (2002: 115-116), podle které dlouhodobá nezaměstnanost provází vznik […] „tzv. třídy deklasovaných, tj. lidí se zkušeností dlouhodobé nezaměstnanosti, bez kvalifikace a pracovních dovedností, kteří jiţ ţijí mimo pracovní trh a jsou trvale závislí na systému podpor.“
26
Pro ilustraci přikládám graf ze své bakalářské práce48, jaká byla délka evidence na ÚP ČR u klientŧ, kteří pobírali dávky pomoci v hmotné nouzi. Graf č. 2: Doba evidence na úřadu práce v měsíci říjnu 2009 rodiny s dětmi49
Zdroj: Vlastní zpracování statistik na základě poskytnutých dat OSVaŠ MěÚ Jirkov (Adamová, 2010). Graf č. 3: Doba evidence na úřadu práce v měsíci říjnu 2009 jednotlivci a rodiny bez nezaopatřených dětí
Zdroj: Vlastní zpracování statistik na základě poskytnutých dat OSVaŠ MěÚ Jirkov (Adamová, 2010).
48
„Dopady zákona o pomoci v hmotné nouzi na rodiny v Jirkově dlouhodobě pobírající sociální dávky“ (Adamová, 2010) 49 Výzkum mŧţe poskytovat zkreslené informace z dŧvodu, ţe klienti bývají často z evidence ÚP sankčně vyřazeni. Přestoţe jsou tedy někteří klienti uvedeni jako osoby, které spadají do kategorie evidence do 1 roku, mŧţe se jednat právě o klienty, kteří jsou sice dlouhodobě nezaměstnaní, ale mají po pŧl roce novou evidenci, a tím se objevili v kategorii evidovaných do 1 roku. 27
5.1.7 Dlouhodobá
50
závislost na sociálních dávkách
Jak je výše zmiňováno, dlouhodobá nezaměstnanost bývá uváděna jako příčina dlouhodobého setrvávání v sociální síti51. Přestoţe systém agendy dávek pomoci v hmotné nouzi má být nastaven52 tak, aby osoby motivoval k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb, je mnoho osob a rodin, které v sociálním sytému setrvávají několik let. Vytváří se u nich tzv. kultura závislosti, kterou popisuje ve své práci Hora (2008). Hora (208: 12) definuje kulturu závislosti „jako kulturu skupiny lidí, která dlouhodobě záměrně nebo díky nedostatečné aktivitě zŧstává klienty systému sociálních ochrany.“ Dle Linbecka (1995, cit. dle Hora 2008: 12) rozlišujeme dva druhy závislosti na sociálních dávkách. Jako první je uváděna „naučená bezmocnost“, kdy lidé ztrácí energii, aby hledali zaměstnání a zlepšovali své dovednosti. Druhý typ závislosti je kalkulativně-racionální. Dle tohoto typu závislosti se člověk přizpŧsobí k ţivotu na sociálních dávkách a má subjektivní pocity „oprávněnosti nároku na pobírání sociálních dávek“. Pro ilustraci uvádím příklady ze své bakalářské práce z roku 2010, aby si čtenář mohl vytvořit představu, o základních charakteristikách ţivotních situací klientŧ dlouhodobě pobírajících sociální dávky.53 Rodina Š. – úplná rodina. Celkem 5 dětí. Otec i matka dlouhodobě v evidenci ÚP. Rodina je řešena sociálními dávkami od roku 1992 dosud. Matka nikdy nepracovala. Otec byl naposledy zaměstnán na šachtě. Oba mají základní vzdělání. V současné době jsou jiţ všechny děti dospělé. S rodiči ţije pouze nejmladší syn M. (nar. 1990), který je také v evidenci ÚP. I on má základní vzdělání. Dcera L. (nar. 1974) – úplná rodina s 1 dítětem. Dcera L. je dlouhodobě v evidenci ÚP, pobírá ČID. Má základní vzdělání, nikdy nepracovala. Její druh má také základní vzdělání, dlouhodobě evidován na ÚP. Evidence na ÚP ukončena vţdy pouze z důvodu sankčního vyřazení. Zaměstnán byl pouze jednou po dobu tří týdnů. Jejich syn navštěvuje ZŠ. Sociální dávky pobírají od roku 1994.
50
Horáková a kol. (2013) uvádí, ţe s rokem 2009 došlo ke zpřísnění podmínek pro výplatu příspěvkŧ na ţivobytí. Od tohoto roku je obecně povaţováno za dlouhodobé pobírání této dávky 6 měsícŧ. 51 Dlouhodobé setrvání osob v sociální síti, mŧţe trvat i několik desítek let, viz uvedené příklady z praxe. 52 Od 1.1.2007 došlo ke změně sociálního systému a přijetí zákona o pomoci v hmotné nouzi. Nový systém měl motivovat lidi, aby zŧstali v sociální síti co nejkratší moţnou dobu. Změnou sociálního systému vláda reagovala na dosavadní neúměrnou explozi sociálních výdajŧ a nekontrolovatelného zadluţování. 53 Píše se jiţ rok 2013, tyto rodiny však sociální dávky pobírají doposud.
28
Syn A. (nar. 1975) - Úplná rodina se 2 dětmi. A. je dlouhodobě evidován na ÚP, ukončení evidence pouze z důvodu sankčního vyřazení. Nikdy nepracoval. Má základní vzdělání. Ţije ve společné domácnosti s druţkou, která je také dlouhodobě v evidenci ÚP. Nikdy nepracovala. Obě děti navštěvují základní školu. Sociální dávky pobírají od roku 1995. (Adamová, 2010: 9) Jak jiţ bylo v úvodu této kapitoly popsáno, osoby, které si neumí samy bez cizí pomoci poradit s nepříznivou ţivotní situací, mohou být ohroţeny sociálním vyloučením neboli sociální exkluzí. Jaká rizika s sebou sociální exkluze přináší?
Shrnutí 5. kapitoly Je mnoho ţivotních situací, které mohou postihnout osoby v HN. Ne kaţdý klient je schopen tyto situace řešit sám, bez cizí pomoci. Proto právě sociální pracovník za pomoci sociální práce by měl umět klientovi pomoci. Navrátil a Musil (2000) například uvádí, ţe prvním a nezbytným krokem k volbě cílŧ a intervence, které mohou posílit klientovu schopnost zvládat poţadavky prostředí nebo které mu mohou přispět ke změně ţivotní situace a přispět tak k obnovení nebo udrţení jeho sociálního fungování, je reflexe54 ţivotní situace klienta.
54
Reflexi posouzení ţivotní situace klienta se věnuji v samostatné kapitole.
29
6 Posouzení životní situace klienta Aby sociální pracovník byl schopen klientovi pomoci, musí umět správně posoudit jeho ţivotní situaci. Řada soudobých autorŧ povaţuje posouzení ţivotní situace za dŧleţité. Mezi ně patří například Barker (1995, cit. dle Navrátil 2005: 8), který uvádí, ţe v procesu sociální práce představuje proces posouzení klíčový rozměr a předurčuje, co bude sociální pracovník dělat pro zlepšení klientovy situace a jak situaci porozumí. Dále chápe posouzení jako funkci sociální práce, „jejíţ podstatou je snaha porozumět problému, jeho příčině, ale i tomu, co mŧţe být změněno, aby byl problém minimalizován či odstraněn.“ „Posouzení ţivotní situace klienta povaţuje řada klasických i soudobých autorŧ za klíčový úkol a kompetenci sociálního pracovníka (např. Richmondová, 1917; Hollisová, 1964; Bartlettová, 1970; Coulshedová, Ormeová, 2006). V jistém ohledu je totiţ posouzení zárodečnou buňkou všech aktivit sociálního pracovníka. To, jakým zpŧsobem totiţ sociální pracovník na klientovu ţivotní situaci nahlíţí, se bude patrně promítat do strategie jeho práce s klientem.“ (Navrátil, Janebová a kol., 2010: 9) Navrátil a kol. (2010: 9) uvádí, ţe v procesu posouzení hledá sociální pracovník příčiny, okolnosti a ţivotní situace, které na základě jeho profesionálního úsudku vyvolávají či udrţují problém. Je potřeba posoudit ţivotní situaci vyvolanou obvykle obtíţnou ţivotní událostí, problémy či zlomovým úkolem, které klienta k sociálnímu pracovníkovi vedou. „Závaţnost procesu posouzení je ovšem dána nejen problematickou snahou porozumět povaze problému a váţnými okolnostmi, které jeho potřebu vyvolaly, ale také tím, ţe na jeho výsledku závisí další postup sociálního pracovníka,“ […] Dle Cermanové a kol. (2012) i v rámci agendy DPvHN je vnímáno posuzování55 ţivotní situace klienta jako nejdŧleţitější aspekt práce s klienty. Sociálního pracovníka mŧţeme v této činnosti vnímat jako výzkumníka ţivotních situací klienta, který posuzuje i vztah dané ţivotní situace ke společnosti. Zvláště významná je tato aktivita při posuzování nároku na MOP, ale i PnŢ a DnB. Je tedy velmi dŧleţité, aby byl vŧči klientovi zvolen adekvátní přístup vŧči jeho obtíţné ţivotní situaci. Sociální pracovník by se měl zaměřit na klienta jako na celek a ne zúţit svŧj úhel pohledu pouze na skutečnost, ţe klient je například bez finančních prostředkŧ.
55
Vzhledem k nízkému počtu SPR na ÚP ČR a k jejich obsáhlým pracovním činnostem je to za současného stavu velmi obtíţné.
30
6.1 Procedurální nebo individuální přístup? Musil (2004) například uvádí, ţe přestoţe se klient obrátí na SPR s jasným a předem očekávaným poţadavkem, podá si například ţádost o sociální dávku, není nutno na tyto poţadavky v řadě případŧ reagovat procedurálně. Nemŧţeme vycházet z toho, ţe všichni klienti pobírající dávky HN jsou totoţní a kromě nízkých příjmŧ nemají ţádné problémy. Na to poukazuje i Musil a kol. (2013: 19) […], „klienti KoP ÚP, kterým byl přiznán nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi, se často dosti odlišují od klientŧ typických pro ostatní nepojistné sociální dávky56. Pracovníci hovoří o tom, ţe tito klienti na ně kladou větší poţadavky, kromě finanční nouze mají řadu dalších problémŧ, které se k jejich situaci váţou.“ Měl by být tedy volen situační přístup? Co je situační přístup a v čem je pro klienta potřebný? Musil (2004) popisuje situační přístup tak, ţe SPR povaţují v rámci tohoto přístupu problém klienta za součást situace. Tato situace, která zahrnuje další okolnosti klientova ţivota, je povaţována za sloţitý celek, který je třeba prozkoumat. Problémy klienta jsou povaţovány za unikátní, nepředpokládá se tedy, ţe by mohlo existovat předem připravené řešení. Musil a Nečasová (2008) uvádí, ţe dle příslušného etického kodexu se od sociálních pracovníkŧ očekává, ţe budou cíle a nástroje intervence volit případ od případu podle potřeb jednotlivých klientŧ57.
6.2 Metody sběru informací o životní situaci klienta Aby sociální pracovníci byli schopni správně posoudit ţivotní situaci klienta a tudíţ volit cíle a nástroje intervence případ od případu, je nutné získat o klientovi co nejvíce informací. K tomu slouţí metody sběru dat. Mezi dvě nejzákladnější metody nejen v systému pomoci v HN řadíme rozhovor a pozorování.
56
Jedná se např. o dávky státní sociální podpory – jako je přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, dávky pěstounské péče, porodné, rodičovský příspěvek nebo o dávky pro osoby se zdravotním postiţením, a to je příspěvek na péči, na mobilitu atd. 57 Dle Musila a Nečasové (2008) však nadřízení nebo spolupracovníci očekávají, ţe se s klienty bude pracovat určitým, zavedeným zpŧsobem, který je z těch či oněch dŧvodŧ v organizaci povaţován za ţádoucí.
31
6.2.1 Rozhovor Matoušek (2008) rozhovor označuje za základní techniku práce v pomáhajících profesích. Úlehla (2005: 15) uvádí, ţe rozhovor je základní nástroj pracovníka. Pouţívat tento nástroj je přímo závislé na schopnosti pracovníka, jak rozumí tomu, co se v rozhovoru odehrává, […] protoţe všechno, co činí, činí v dialogu s někým.“ Cermanová a kol. (2011) uvádí, ţe v rámci agendy DPvHN je rozhovor základním prostředkem sociální komunikace a intervence. Jeho cílem je získat údaje a informace o klientovi a jeho situaci., objektivně klienta informovat o moţnostech a řešení sociální situace. Dle Cermanové a kol. (2011) v rámci agendy DPvHN má dát rozhovor klientovi příleţitost co nejaktivněji se ho účastnit, vyjadřovat k probírané problematice své názory, myšlenky a postoje. Význam kaţdého rozhovoru kromě přímého účinku na sociální situaci klienta spočívá v tom, ţe si SPR ověří, jak informace klient pochopil, co si zapamatoval a v čem je situaci schopen řešit vlastními silami. SPR by měl pouţívat rŧzné metody a přístupy sociální práce, aby byl klientovi nápomocen v jeho obtíţné ţivotní situaci. Aby však mohl zvolit správnou formu pomoci, musí umět klientovu ţivotní situaci správně posoudit58. Řada soudobých autorŧ povaţuje posouzení ţivotní situace za klíčový úkol. 6.2.2 Pozorování Matoušek (2008) popisuje pozorování jako diagnostickou a výzkumnou metodu. Výzkumník pozoruje podle připraveného schématu určité dění nebo prostředí, které studuje. Cermanová a kol. (2011: 4) uvádí, ţe v rámci agendy DPvHN se jedná o základní metodu a techniku sociální práce. Měli bychom sledovat neverbální projevy klienta a zúčastněných osob, jeho prostředí a vzniklé situace „Pozorováním se zjišťují podmínky ţivota osob v jejich přirozeném sociálním prostředí, za účelem získání informací o klientovi a jeho sociálním okolí.“
58
Vzhledem k nízkému počtu SPR na ÚP ČR a k jejich obsáhlým pracovním činnostem je to za současného stavu velmi obtíţné.
32
Shrnutí 6. kapitoly Posouzení ţivotní situace klienta je jakýmsi návodem pro další práci s klientem. Jaké přístupy a metody sociální práce v dané situaci sociální pracovník zvolí. Sociální pracovník by měl být schopen posoudit, zda se zaměřit na jednotlivý případ nebo zda zaměřit intervenci na celou rodinu. Měl by tedy umět včas odhalit klientŧv problém a zvolit tak správný postup řešení na pomoc klientovi v jeho obtíţné ţivotní situaci. Toto potvrzuje i Navrátil (2007: 73) „Závaţnost procesu posouzení je dána nejen okolnostmi, které jeho potřebu vyvolaly, ale zejména pak tím, ţe na jeho výsledku závisí další postup sociálního pracovníka, a tedy i ve značné míře osud osob, které jsou posuzovány.“
33
7 Sociální práce a jako nástroj pomoci osobám v hmotné nouzi V této kapitole se věnuji profesi sociální práce, jejímu vymezení, pojetí a cílŧm. Dále jsem se zaměřila na sociální práci v rámci agendy HN. Chtěla bych poukázat na to, ţe právě sociální práce v agendě HN je velmi dŧleţitá, jelikoţ počty osob, které se nacházejí v HN, stále narŧstají. Na tento problém se zaměřují i níţe uvedení autoři. Dle Havlíkové a kol. (2013) se rok od roku v České republice zvyšuje počet domácností, které jsou v hmotné nouzi a pobírají některé z dávek pomoci v HN. Za tímto vývojem kromě jiných faktorŧ stojí v rámci systému sociální pomoci v HN i omezená nabídka sociální práce lidem v HN. Na to poukazuje i Musil (2012)59, kdy podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vzrostl mezi léty 2009 a 2011 v České republice prŧměrný měsíční počet vyplacených DPvHN o 37 % na 137 437 dávek. S nárŧstem počtu vyplacených dávek roste současně i celkový objem veřejných výdajŧ na tyto dávky – ve stejném období vzrostly výdaje na DPvHN dokonce o 61 % na téměř 5 mld.
7.1 Sociální práce a její cíle Co si mŧţeme pod pojmem sociální práce představit? Sociální práce je činnost, která má mnoho vymezení. Jedna ze starších definic zní: „Sociální práce je prostě to, co dělají sociální pracovníci“ Hanvey, Philipot (1996, cit. dle Navrátil, 2001: 10). Tuto definici tito autoři aktualizovali a tvrdí, ţe „sociální práce je často to, co jiní – zdravotní sestry, lékaři, policie, atd. nedělají.“ Podle Havrdové (1999: 9) „sociální práce zprostředkovává a odráţí převaţující ideály společnosti. Její identita se vyvíjí v napětí mezi společenskou situací, situací sociálních klientŧ a situací v profesi. Jordan (1987, cit. dle Navrátil, 2001: 11) uvádí další pokus o definici. Staví proti sobě dvě protichŧdná pojetí. Dle jeho mínění je řada sociálních pracovníkŧ „na jedné straně přesvědčená, ţe nejvlastnějším cílem sociální práce je pomáhat klientŧm, na straně druhé povaţují podle Jordana zejména politikové za cíl sociální práce sociální kontrolu a řešení či prevenci sociálních problémŧ.“ 59
cit dle http://www.vupsv.cz/index.php?p=projects&site=default&id=216
34
Další pojetí sociální práce uvádí Matoušek a kol. (2013: 11) „sociální práce je společenskovědní disciplína i oblast praktické činnosti, jejímţ cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémŧ (např. chudoby, zanedbávání výchovy dětí, diskriminace určitých skupin, delikvence mládeţe, nezaměstnanosti). Sociální pracovníci pomáhají jednotlivcŧm, rodinám, skupinám i komunitám dosáhnout zpŧsobilosti k sociálnímu uplatnění nebo ji získat zpět. Matoušek a kol. (2013: 11) uvádí, ţe sociální pracovníci pomáhají těmto osobám pro jejich uplatnění vytvářet příznivé společenské podmínky. U klientŧ, kteří se jiţ uplatnit společensky nemohou, „podporuje sociální práce co nejdŧstojnější zpŧsob ţivota.“ Adams et al. (2000: 98) (vlastní překlad) vidí pŧsobení sociální práce zejména v oblasti profesionální činnosti, kde spatřuje její úkol v „umoţnění znovu zařazení do společnosti, orientaci a znovu se přizpŧsobení jedince společnosti, napravení nedostatkŧ u sociálně vyloučených jedincŧ. Je to jakýsi předpis normalizace, kde sociální práce je prostředkem sluţby jednotlivcŧm, jejímţ smyslem je pomocí asistence a předloţením moţností obnovit identitu a sociální vztahy jednotlivcŧ.“ Levická (2004: 9) (vlastní překlad) popisuje sociální práci jako „praktickou činnost, která je zaměřená na předcházení nebo úpravu problémŧ jednotlivcŧ, skupin, komunit.“ Sociální pracovníci se podílí na řešení problémŧ prostřednictvím „organizovaných sociálních sluţeb.“ Sociální práce je tedy činnost jejíţ prostřednictvím získáváme a zpracováváme informace o vzniku „hmotné a sociální nouze“ a o jejích příčinách, a také o „potřebě poskytování sociální pomoci, o volbě adekvátní formy sociální pomoci a sledování její účinnosti. Úlehla (2005) vidí poslání sociální práce jako dialog mezi tím, co chce společnost ve svých normách a co si přeje klient. Soustavná koordinace změn na straně norem a na straně klientových zpŧsobŧ je obecným cílem sociální práce. Payne (2006) definuje sociální práci jako aktivitu zaměřenou na zlepšení, obnovení sociálního fungování klienta a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl. Co rozumíme sociálním fungováním? Matoušek (2008) popisuje sociální fungování jako kvalitu společenských vazeb jednotlivce, posuzuje ji obvykle podle kritérií: kvalita vztahŧ k lidem, vyuţití vlastního potenciálu, plnění poţadavkŧ společenského prostředí. Mezinárodní federace sociálních pracovníkŧ60 definovala sociální práci takto: „Profese sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémŧ v lidských vztazích a také zmocnění 60
IFSW (International Federation of Social Workers) Mezinárodní federace sociálních pracovníkŧ) je organizace zasazující se o sociální spravedlnost, lidská práva a společenský rozvoj prostřednictvím rozvoje sociální práce, příkladŧ dobré praxe a mezinárodní spolupráce mezi sociálními pracovníky a jejich profesními společnostmi.
35
a osvobození lidí v zájmu zvýšení blaha. Sociální práce zasahuje v oblastech, kde dochází k interakci lidí a jejich prostředí, a vyuţívá k tomu teorie lidského chování a sociálních systémŧ. Základem sociální práce jsou principy lidských práv a sociální spravedlnosti.“61 Guggenbühl-Graig (2007) popisuje, ţe v sociální práci se stává, ţe v některých případech je nutné jednat proti vŧli klienta, který není sám schopen rozeznat, co je pro něj dobré. Zákon dává sociálnímu pracovníkovi za určitých okolností moţnosti prosazovat opatření62, i proti vŧli klienta, jeţ se mu zdají správná. Většina autorŧ spatřuje poslání a cíl sociální práce jako zmírňování negativních dŧsledkŧ chování jedince vŧči společenskému prostředí. Tento cíl je shodný i s cílem dle mezinárodní federace sociálních pracovníkŧ. Výše uvedení autoři také uvádějí, ţe sociální práce by měla napomáhat jedincŧm začlenit se zpět do společnosti, pomoc při řešení obtíţných ţivotních situací a sociálním fungování. Naopak jedna z definic obsahuje zcela rozdílný cíl sociální práce oproti ostatním autorŧm. Jedná se o sociální kontrolu klienta a konání krokŧ v zájmu dobra klienta, ale proti jeho vŧli. Ideové vymezení sociální práce v rámci systému HN se nejvíce blíţí definici Matouška (2013). Sociální pracovník HN by měl být schopen odhalovat, zmírňovat a řešit sociální problémy klientŧ. Pomoci osobám v jejich tíţivé ţivotní situaci, aby byly schopny odpoutat se od sociálního systému, uplatnit se opět na trhu práce a obnovit jejich sociální fungování.
7.2 Sociální práce v rámci systému hmotné nouze „Zabezpečení úspěšnosti systému pomoci v hmotné nouzi je vázáno na vyuţití sociální práce.“ (Metodický pokyn MPSV, 2006: 29) Dle metodického pokynu MPSV63 (2006) se nelze úspěšně bránit bez uplatnění metod a postupŧ sociální práce dlouhodobému setrvání osob ve stavu HN a reprodukci chudoby. Bez součinnosti se sociálním pracovníkem nelze motivovat problémové osoby k vlastní odpovědnosti za řešení nepříznivé sociální situace. K tomu je nutné zvláště u osob dlouhodobě setrvávajících v HN vyuţívat metody sociální práce a stanovat postupy k řešení HN. Přesto samotný zákon o pomoci v HN přímo pojem „sociální práce“ neobsahuje. 61
Návrh přijatý valným shromáţděním IFSW (Mezinárodní federace sociálních pracovníkŧ), Adelaide, Austrálie, 29. 9.–1. 10. 2004. 62 V rámci agendy HN se mŧţe jednat o zvolení zpŧsobu výplaty, např. klient zneuţívá dávku (hraje automaty, kupuje si alkohol), mŧţe SPR určit dle zák. o pomoci v HN, ţe klient nedostane peněţní hotovost, ale poukázky na potraviny. Nebo jestliţe klient neplatí řádně nájemné, mŧţe být dávka zaslána přímo bez souhlasu klienta bytovému druţstvu. 63 Metodický pokyn MPSV č. 2/2006 k zákonu o pomoci v hmotné nouzi.
36
Na nutnost vyuţívání sociální práce poukazuje jeden z dalších Metodických pokynŧ64 (2009: 1). Jak se ukazuje, současná i budoucí situace ve společnosti vyţaduje stále více individuální přístup k řešení obtíţných sociálních situací osob v HN. „Sociální práci v systému pomoci v hmotné nouzi nelze zúţit pouze na provádění sociálního šetření65 a na posuzování stavu hmotné nouze osoby.“ Cermanová66 a kol. (2011) rozdělili sociální práci v rámci agendy DPvHN do několika kategorií: Uţší pojetí – záměrný, přímý a připravený kontakt SPR s klientem – stanovení sociální diagnózy a provádění sociální terapie. Širší pojetí – zahrnuje poskytnutí sluţeb a dávek (sociálně technické opatření) a jejich organizaci. V oblasti péče o člověka zahrnuje také spolupráci s dalšími odborníky. Preventivní – předcházení vzniku dysfunkčních procesŧ a vzniku neţádoucích společenských situací - odstraněním jejich příčin. Kurativní – zmírňování, odstraňování a neutralizování jiţ vzniklých dŧsledkŧ negativních procesŧ. Cermanová a kol. (2011) dále člení sociální práci v rámci agendy DPvHN na několik etap.
7.2.1 Etapy sociální práce v rámci systému hmotné nouze Cermanová a kol. (2011: 36) jmenuje etapy sociální práce, které by měl sociální pracovník ÚP ČR v rámci sociální práce vykonávat: „1) Etapa sociální evidence – seznámení se s klientem, jeho problémem, společenská závaţnost, časová naléhavost. Údaje o klientovi získá sociální pracovník samotným kontaktem s klientem. Měl by být řádně formulován problém ze strany sociálního pracovníka, zda je třeba ještě jiných odborníkŧ nebo organizací. 2) Etapa posuzování ţivotní situace – je zaměřena na zjišťování a hledání příčin problémŧ. Musíme posoudit ţivotní situace (stanovení příčin, stanovuje se na základě
rozhovoru s
klientem nebo se členy rodiny, komunitou). Probírání ţivotní dráhy klienta (minulost, dospívání – sociální anamnéza je součástí sociální diagnózy). 3) Etapa navrhování řešení a plán sociální terapie – jde o plán konkrétní pomoci, měl by uspokojovat všechny potřeby klienta. Návrh řešení by měl obsahovat více variant řešení a j nutné s nimi seznámit klienta. Dŧleţitá je spolupráce klienta, motivace, nechat klienta podílet se 64
Metodický pokyn MPSV č. 5/2009 k sociální práci v systému pomoci v hmotné nouzi. § 63, zákona č. 111/2006 Sb. 66 Sociální práce na ÚP (2012: 4). 65
37
na situaci, nechat mu prostor pro rozhodování. Upozornění klienta na moţné dŧsledky jeho nespolupráce. Sociální pracovník musí klienta přesvědčit o tom, ţe má zájem na jeho situaci a nabízí mu pomoc. 4) Etapa sociální terapie a výchovného pŧsobení – úprava poměrŧ klienta formou konkrétní pomoci (konzultace, rozhovory, vyřízení dávky, odkaz na odborníka, rady). Nástrojem je osobní kontakt s klientem. Frekvenci kontaktu navrhuje sociální pracovník po zváţení závaţnosti problému. 5) Etapa ověřování výsledkŧ – přátelské sledování klientŧ, rozebrání situace. Je
významná
z hlediska prevence opakování sociálního problému. Hodnocení účinnosti sociální terapie, sociálních opatření, sluţeb, dávek. Mŧţe skončit buď úplným vyřešením sociálního problému, nebo částečným vyřešením. Sociální pracovník stále sleduje klienta.“
Jak je ale moţné v současné době při aktuálním stavu na odděleních dávek HN vykonávat individuální sociální práci a neomezovat se pouze na posuzování stavu hmotné nouze osoby? Havlíková a kol. (2013) ve svém výzkumu upozorňuje, ţe pracovníci tráví značnou část pracovní doby administrací dávek HN. Tímto pojmem rozumíme přijetí ţádosti, její posouzení a následné vyplacení dávky HN. Protoţe je tento proces vymezený poměrně pevnými pravidly, pracovníci většinu činností při práci s klienty vykonávají spíše procedurálně.67 7.2.2 Sociální šetření68 v rámci systému pomoci v hmotné nouzi Pro účely řízení o DPvHN vychází sociální šetření z ustanovení § 63 zákona č. 111/206 Sb., o pomoci v HN. Beck a kol. (2012: 143) povaţuje sociální šetření v rámci agendy DPvHN za jeden z postupŧ v rámci sociální práce. Sociální šetření slouţí nejen k určitému ověřování údajŧ, které osoba uvedla, ale i k dokreslení její sociální situace a k posouzení sociálních poměrŧ. Patří sem především vztahy v rámci rodiny i vztahy osoby ţádající o pomoc k širšímu sociálnímu okolí. Informace získané z takového šetření neslouţí primárně pro dávkové účely, „ale právě pro sociální práci.“ Přestoţe Cermanová69 a kol. (2011) uvádí, ţe sociální šetření v rámci agendy DPvHN by mělo slouţit ke zjišťování objektivního stavu věci, spatřuji sociální šetření jako moţnost se ke 67
Musil (2004) uvádí, ţe někteří kritici sociálních sluţeb tento přistup spojují s představou úředníka, který si plete člověka se „spisem“. Tento přístup neumoţňuje pracovníkovi vnímat problém klienta v kontextu okolností jeho individuálního ţivota. 68 Dle metod sociální práce se jedná o fázi posouzení ţivotní situace klienta. 69 Sociální práce na ÚP 2012.
38
klientovi více přiblíţit. A z jakého dŧvodu? Sociální šetření se provádí v přirozeném prostředí klienta, domnívám se tedy, ţe klient se určitě doma cítí lépe neţ v kanceláři a mŧţe se tak SPR lépe otevřít. Úlehla (2005: 45) zmiňuje, ţe při otevírání je základem úspěchu dovednost nespěchat a klientovým příběhem být cele zaujatý.
„Bezpečí, dŧvěra a respekt závisí na kvalitě
připojení.“ Ţe by měl sociální pracovník klientovi při sociálním šetření pozorně naslouchat, dávat najevo zájem, akceptovat a umoţnit právě vyjadřování jeho pocitŧ se zmiňuje i Cermanová a kol. (2011). 7.2.3 Povinnosti sociálních pracovníků při výkonu sociální práce70 v rámci systému hmotné nouze V rámci zákona o pomoci v hmotné nouzi mají sociální pracovníci povinnosti vyplývající z § 64 uvedeného zákona. U klientŧ, kteří se nacházejí ve stavu hmotné nouze déle jak 3 kalendářní měsíce shromaţďovat a analyzovat údaje71, potřebné pro posouzení jejich situace. Dohodnout si ve spolupráci s osobami v hmotné nouzi postup řešení jejich situace hmotné nouze. S těmito osobami po posouzení situace navrhnout individuální akční plán pro řešení dané sociální reality. Pouţívat metody a postupy sociální práce72 při řešení hmotné nouze klienta a vést o těchto metodách nezbytnou dokumentaci. Mezi další povinnosti sociálních pracovníkŧ ÚP patří depistáţ73, spolupráce při řešení situace hmotné nouze osob s obcemi, provozovateli sociálních sluţeb, s poradenskými zařízeními a organizacemi, které osobám v hmotné nouzi v obci pomáhají74. 7.2.3.1 Spolupráce s jinými subjekty při řešení situace hmotné nouze osob Dle Cermanové a kol. (2012: 19) je „hlavním cílem spolupráce mezi úřady práce a obcí s rozšířenou pŧsobností (obcí s pověřeným úřadem či vojenským újezdem) vytvoření funkčního systému práce s osobami v hmotné nouzi, který se bude vyznačovat efektivitou systému sociální práce s osobami v hmotné nouzi, zabezpečením návaznosti jednotlivých sluţeb sociální práce, komplexností a koordinací sluţeb.“ Mělo by se jednat o týmovou spolupráci, která by zahrnovala 70
Cermanová a kol. (2011: 18-22). § 64/2a 72 § 64/2c, d 73 Následně popíši v kapitole „Metody a přístupy sociální práce s klienty v HN“. 74 § 64/2f 71
39
společné posouzení ţivotní situace klientŧ, plánování činností, krokŧ a metod. Spolupracovat při realizaci krokŧ a společně vyhodnocovat dosaţených cílŧ (případové konference).75
7.2.4 Uplatňování a podmínky sociální práce v rámci systému hmotné nouze Co má vliv na skutečnost, jakým zpŧsobem bude sociální pracovník v rámci agendy HN s klientem pracovat? Volbu přístupu sociálního pracovníka ke klientovi mohou ovlivňovat například pracovní podmínky. Jak je jiţ v této kapitole zmiňováno, není v současné době moţné, aby sociální pracovníci z dŧvodu velké administrativní zátěţe vykonávali v rámci agendy DPvHN individuální sociální práci s klientem. Z jakého dŧvodu dochází k této situaci, popisuje např. Musil a kol. (2013: 23): „Počty klientŧ, resp. ţádostí, které připadaly na jednoho pracovníka, byly na většině ÚP enormní. Na další činnosti, zejména sociální šetření a výkon činností sociální práce tak nezbývaly kapacity.“ Musil a kol. (2013: 24) upozorňuje také na to, ţe někteří pracovníci nemají odpovídající kvalifikaci. Součástí tohoto problému je také to, ţe na řadě pracovišť vedoucí pracovník většinou nebyl delimitován z obcí. Jedná se obvykle o dlouholetého úředníka z ÚP ČR, který nemá ţádnou předchozí zkušenost s agendou hmotné nouze a vŧbec ne s výkonem sociální práce, či jejím začleněním do činností úřadu.“ Musil a kol. (2013) dále upozorňuje na problém se softwarem určeným pro zpracování DPvHN. Pracovníci hodnotili počítačový software76 jako nefunkční a poruchový. Některá
data o klientech bylo nutné dohledávat osobně nebo telefonicky, provádí se
opakované nebo kontrolní výpočty. Tyto problémy mají za příčinu zvýšení časové náročnosti na administraci dávek. To se potom projevuje na samotné komunikaci a práci s klientem.
7.3 Metody a přístupy sociální práce s klienty v hmotné nouzi Jelikoţ se v rámci pomoci osobám v HN setkáváme s rŧznorodou klientelou, jak jsem jiţ uváděla v kapitole „ţivotní situace“, je nutné při práci s těmito osobami volit rŧzné metody a
75
Dle Matouška (2008) se jedná o poradu za účasti určených odborníkŧ (zástupci institucí), která se věnuje diskuzi o případu (o klientových problémech). Cílem je vţdy společné plánování a výměna informací. 76 Problémy s funkčností softwaru trvají i v současné nadále. Od ledna 2014 došlo k přechodu zpět k pŧvodnímu dodavateli programu OKsystém. (Tisková zpráva MPSV ze dne 14.1.2014) Tento program zatím neumí jednotlivé dávky (PnŢ, DnB) vyhodnocovat. Dle doporučených postupŧ GŘ ÚP se dávky vyhodnocují v pomocných kalkulačkách v Excelu. Veškerá data o klientech se tak musí zadávat ručně.
40
přístupy sociální práce.
O některých metodách sociální práce jsem se zmiňovala jiţ
v předchozích kapitolách.77 Metody sociální práce Matoušek (2008: 100) označuje jako „specifické postupy sociálních pracovníkŧ definované cílem nebo cílovou skupinou.“ Poskytnutí materiální pomoci, poradenství, komplexní pomoci, vytvoření plánu postupu nebo úřední úkon, to mŧţe být cílem metody SP. Matoušek (2008) uvádí, ţe se mŧţe jednat o skupinu, jednotlivce, rodinu, skupinu, místní komunitu atd. Dle vlastních zkušeností z praxe jsem vybrala ty, které jsou, i kdyţ v omezené míře, v rámci agendy DPvHN pouţívány. Mezi nejzákladnější metody sociální práce v rámci agendy DPvHN patří sociální šetření78 a základní sociální poradenství79. Mŧţeme vyuţívat a kombinovat mnoho metod a přístupŧ sociální práce. Dle Cermanové a kol. (2012) řadíme mezi základní metody sociální práce v rámci systému v DPvHN např. depistáţ (fáze vyhledávání), zjišťování poznatkŧ o ţivotní situaci (fáze posouzení ţivotní situace), sociální šetření80, základní sociální poradenství81 (zaměřeno na změnu klienta) nebo metody zaměřené na změnu sociálního prostředí klienta.82 7.3.1 Depistáž83 Matoušek (2008: 42) definuje jako „aktivní vyhledávání určitého znaku v populaci.“ Dle Cermanové a kol. (2012) v rámci agendy DPvHN definujeme jako cílené, vědomé, včasné vyhledávání jedincŧ či skupin ohroţených sociální události nebo sociálním vyloučením v jejich sociálním prostředí. Cílem je včasné zachycení problému v raném stádiu. Depistáţ se provádí na základě upozornění nebo jiného zpŧsobu zjištění problémové situace formou místního šetření.
77
Kapitola „Posouzení ţivotní situace klienta“ (s. 29), Kapitola „Nástroje systému pomoci v hmotné nouzi“ – základní sociální poradenství (s. 10). 78 Kapitola „Sociální práce jako nástroj pomoci osobám v hmotné nouzi“. 79 Tomuto tématu se věnuji v kapitole „Nástroje pomoci v hmotné nouzi“. 80 Dle Cermanové a kol. (2012) - metody přímé práce s klientem. 81 Tomuto tématu se věnuji v kapitole „ Nástroje systému pomoci v hmotné nouzi“. 82 Dle Cermanové a kol. (2012) – situační intervence, podněcování změn subjektŧ v sociálním prostředí klienta, navazování kontaktu s poskytovatelem další pomoci. 83 Fáze vyhledávání.
41
7.3.2 Individuální plánování84 s jedincem nebo skupinou85 Sociální pracovník na základě rozhodnutí o poskytnutí pomoci a objednávky klienta projednává s klientem jeho zakázku, cíle pomoci, která mu bude poskytnuta. Sociální pracovník navrhuje klientovi činnosti, metody a kroky, které povedou k naplnění dohodnuté zakázky a sjednaných cílŧ pomoci. Cílem je stanovit takový plán, který je přiměřený ţivotní situaci a problémŧm klienta. 7.3.3 Motivační rozhovor86 Charakteristickým rysem této metody je nedirektivní směřování k ţádoucím změnám v chování klienta a k zachování těchto změn. Sociální pracovník motivujícími rozhovory, jeţ jsou komunikačním přístupem zaměřeným na podporu ke změně jednání klienta, rozvíjí jeho vnitřní motivaci ke změně a předává mu informace. Klienta seznamuje s moţnými dŧsledky jeho rozhodnutí. 7.3.4 Doprovázení klienta V tomto smyslu se jedná dle Cermanové a kol. (2012: 25) „o sdílení problému s klientem formou
aktivního
naslouchání“,
popř.
„sdílení problému“,
poskytování
podpory
a povzbuzování při „realizaci zakázky a plánu intervence s klientem.“ Sociální pracovník mŧţe také navázat kontakt „při jednání s organizacemi nebo zprostředkovat kontakt s poskytovatelem další pomoci. Jak uţ jsem se výše zmiňovala, mohli bychom citovat další z mnoha metod, jak přímé práce s klientem, tak nepřímé práce s klientem nebo metod zaměřené na změnu sociálního prostředí klienta. Moţnosti sociálních pracovníkŧ DPvHN jak jsem jiţ několikrát uváděla, jsou však omezené. 7.3.5 Případová sociální práce Případová práce dle Matouška (2008: 68) neboli práce s jednotlivým případem, je v oblasti sociální práce často uplatňovaným přístupem. Jejím základem je pochopení jedince, ale také porozumění rodině. Staví na síle člověka a hodnotě jedince. Znamená to, ţe pokud jsme 84
Metody zaměřené na plánování s klientem. Skupinou je zde míněna rodina. 86 Metoda zaměřená na změnu klienta. 85
42
v praxi definovali problém, jedince povzbuzujeme k sebedŧvěře a k odvaze. Napomáháme klientovi prozkoumat zdroje, které jsou dostupné, mobilizovat síly a vyhodnocovat moţnosti. „Kompetentní případový pracovník pomáhá klientovi orientovat se v dané situaci a vyhodnocovat alternativy řešení.“ Matoušek (2008) dále zmiňuje, ţe případová sociální práce se zabývá řešením takových případŧ, které spoutávají a omezují klienta ve vyuţívání optimálních vnitřních a vnějších moţností. Problémy mohou vyplývat z prostředí, některé jsou mezilidské, zejména rodinné. Ty vytvářejí hlavní oblast případové práce. Wilenski, Lebeaux (1958, cit. dle Musil 2009: 513) povaţují za typickou metodu práce s případem pŧsobení na klienta, „mj. snaha o změnu osobnosti, individualizaci, porozumění, podporu individuálního výkonu, individualizaci sluţeb vŧči sloţitým problémŧm a pomáhání skrze profesionální vztah s jedincem.“ 7.3.6 Sociální práce s rodinou Co se pod pojmem rodina vŧbec skrývá? Matoušek (2008) popisuje současnou západní rodinu jako párové souţití dvou dospělých lidí, a to i homosexuálních párŧ. Dle Jandourka (2012: 194) je rodina „skupina osob spojená manţelstvím, pokrevním příbuzenstvím nebo adopcí, které tvoří jednu domácnost a jsou spolu ve vzájemné interakci.“ Dle Gabury (2006) (vlastní překlad) by si sociální pracovník měl poloţit otázku: „Co je vlastně rodina?“ Někteří odborníci totiţ tvrdí, ţe přesná a komplexní definice rodiny neexistuje. Gabura (2006) ji ve své knize definuje jako jednotku zaloţenou na monogamním manţelství, které společnost chrání. Jeho hlavním účelem je zaloţení rodiny a řádná výchova dětí. Dle Jandourka (2012) základní forma rodiny se skládá z dospělých rodičŧ a jejich potomkŧ. Fungující rodina plní rŧzné funkce. Za nejdŧleţitější je povaţováno poskytování emocionální a psychické bezpečnosti. Rodina se stará o svoje potomky a jejich socializaci, poskytuje jim také sociální funkce. Velkým problémem jsou situace, kdy rodina z nějakého dŧvodu neplní nebo není schopna svou funkci vykonávat. Mŧţe to být dáno například dle Matouška (2008) tím, ţe přibývá neúplných rodin, kdy ve zdrcující většině pečuje o děti jen matka nebo děti vyrŧstají s nevlastními rodiči. Zvyšuje se i počet dětí, které jsou nazývány sociálními sirotky, mají sice biologické rodiče, ti ale o ně nejsou ochotni nebo schopni pečovat.
43
„Problémy, kvŧli kterým se sociální pracovníci s rodinami setkávají, jsou většinou problémy dětí nebo dospívajících, […].” (Matoušek, 2008: 190) Při práci s rodinou je mnoho specifických situací. Proč se o tomto zmiňuji? Jelikoţ jsem svoji práci zaměřila na sociální práci v rámci agendy DPvHN, domnívám se, ţe sociální pracovník by měl mít prostor v rámci tohoto systému pro komplexní řešení situace klienta a ne jen pro zajištění jeho finanční nouze. O tom píše Gabura (2006) (vlastní překlad), ţe většina sociálních problémŧ se týká právě rodiny a manţelství. Kdyţ klient přijde s tím, ţe má materiální problém, měl by sociální pracovník umět identifikovat i významný rodinný problém. Sociální pracovník by měl být citlivý na faktory i v pozadí rodinných problémŧ, chápat souvislosti v linii jedinec, rodina, komunita, širší sociální okolí, měl by dokázat určit, kdy rodina potřebuje pomoc. Proč jsem se v této kapitole zaměřila hlavně na rodinu. Domnívám se, ţe jestliţe rodina neplní řádně svoji základní funkci, není schopna adekvátně připravit jedince, aby byl schopen v budoucnu dobře zvládat své ţivotní úkoly.
44
METODOLOGICKÁ ČÁST 8 Metodika výzkumu V předchozí části své práce jsem se zabývala teoretickým zakotvením hlavních pojmŧ, které jsou relevantní pro zodpovězení hlavní výzkumné otázky. V následující části práce rozpracovávám dílčí výzkumné otázky a jejich operacionalizaci. Zároveň popisuji techniku sběru dat a zdŧvodňuji výběr jednotek zkoumání a zjišťování.
8.1 Metoda zkoumání a strategie výzkumu Cílem mé práce bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: „Jak si sociální pracovníci vybraných referátŧ HN ÚP ČR představují po sociální reformě roku 2012 uplatňování sociální práce v rámci referátŧ HN ÚP ČR, a to s ohledem na specifické ţivotní situace osob v hmotné nouzi?“ Aby bylo moţné získat odpověď na výzkumnou otázku, která se zaměřuje na prohloubení poznání a porozumění výše uvedené problematice, zvolila jsem pro získání svého cíle kvalitativní výzkumnou strategii87. Strauss a Gorbinová (1999) uvádí, ţe, kvalitativní výzkum slouţí k odhalování a porozumění tomu, co je podstatou jevŧ, o kterých toho ještě moc nevíme. Kvalitativní metody mohou být dále pouţity také k získání detailních informací o jevu a názoru, o kterých uţ něco víme. Disman (2002: 289) také specifikuje, ţe posláním kvalitativního výzkumu88 je „porozumění lidem v sociálních situacích.“ Dle Strausse a Gorbinové (1999: 10) se jedná o výzkum „jehoţ výsledkŧ se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných zpŧsobŧ kvantifikace. Mŧţe to být výzkum týkající se ţivota lidí, příběhŧ, chování […]“ Výzkumník se v kvalitativním výzkumu dle Dismana (2002) snaţí posbírat „všechna data“ a najít pravidelnosti a struktury, které v nich existují. Kvalitativní výzkum dále dle Jandourka (2001: 227) umoţňuje „takové techniky a přístupy, které co nejméně ovlivní zkoumanou situaci.“
87
Vytváření nových hypotéz a nového porozumění, to je dle Dismana (2002) cílem kvalitativního výzkumu. Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem je odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím. (Disman, 2002: 285) 88
45
Na jedné straně jde tedy dle Jandourka (2001) v kvalitativním výzkumu o techniky, které neovlivní zkoumanou situaci, na druhou stranu Miovský (2006) uvádí, ţe mezi jednu z charakteristik kvalitativního přístupu patří „reflexivita“, kdy „výzkumník se de facto přímo či nepřímo spolupodílí na procesech, které zkoumá.“ Nějakým zpŧsobem tyto procesy „ovlivňuje a sám je jimi také ovlivňován“ (Denzin, 1989; cit. dle Miovský, 2006: 18). To s sebou mŧţe přinášet rŧzná nebezpečí se zajištěním validity dat. Dle Hendla (2012: 147) je dŧleţité jiţ při přípravě výzkumu „zvaţovat nějaký zpŧsob zajištění validity a dŧvěryhodnosti výsledkŧ výzkumu.“ Zkreslení mŧţe nastat jak ze strany výzkumníka, vzhledem k tomu, ţe se spolupodílí na procesech, které zkoumá, ale také ze strany zkoumané osoby. Disman (2002: 132) popisuje ze strany zkoumané osoby např. takové zkreslení, ţe ty jsou si vědomy, „ţe jsou zkoumány“89 nebo tato osoba nereaguje přirozeně, protoţe chce, „aby se jevila v co nejlepším moţném světle.“90 Hendl (2012: 147) doporučuje tzv. triangulaci dat (rŧznorodé zdroje informací), „jejichţ cílem je zvýšit dŧvěryhodnost našich výsledkŧ.“ V praxi to znamená, ţe dochází ke kombinaci rŧzných datových zdrojŧ, výzkumníkŧ, teorií či metodologií. Ve svém výzkumu jsem zvolila kombinaci rŧzných datových zdrojŧ, neboť jsem k témuţ tématu dotazovala pracovníky tří rŧzných pracovišť.
8.2 Operacionalizace Záměrem operacionalizace je „teoretickou hypotézu reformulovat pomoci proměnných na pracovní hypotézu“ (Ţiţlavský, 2003: 66). Mým cílem je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku (viz předchozí kapitola 8.1), prostřednictvím dílčích výzkumných otázek (DVO), které zní následovně: DVO 1: Jaký vliv měla sociální reforma roku 2012 podle sociálních pracovníkŧ referátŧ HN ÚP ČR (dále jen SPR) na výkon sociální práce v rámci agendy HN při ÚP ČR? DVO 2: Jak si SPR představují vhodné nastavení systému pomoci v HN s ohledem na specifické ţivotní situace klientŧ v HN? DVO 3: Jak si SPR představují vhodné uplatňování nástrojŧ pomoci v HN s ohledem na specifické ţivotní situace klientŧ v HN? DVO 4: Jak si SPR představují svoje pracovní uplatnění s ohledem na organizační členění a svoji pracovní náplň? 89 90
efekt morčete výběr role
46
DVO 5: Jak si SPR představují svoje pracovní kompetence? DVO 6: Jak SPR agendy HN ÚP ČR reflektují specifické ţivotní situace klientŧ v HN? DVO 7: Jak si SPR představují moţnosti posouzení ţivotní situace klienta s ohledem na specifické ţivotní situace klientŧ? DVO 8: Jaký přístup ke klientŧm v HN (procedurální vs. situační) je podle SPR ţádoucí uplatňovat? DVO 9: Jakou mají SPR představu o tom, co by mělo být cílem SPR s ohledem na specifické ţivotní situace klientŧ? DVO 10: Jak si SPR představují uplatňování sociální práce v rámci systému v HN s ohledem na specifické ţivotní situace klientŧ? DVO 11: Jak si SPR představují ţádoucí uplatňování metod a přístupŧ SP na odděleních DPvHN s ohledem na specifické ţivotní situace klientŧ? DVO 12: Jak si představují SPR spolupráci s jinými organizacemi, které by se měly podílet na řešení specifických ţivotních situací klientŧ v HN? V příloze č. 3 přikládám tabulku s operacionalizací DVO a v příloze č. 4 scénář rozhovoru.
8.3 Technika sběru dat Ke svému výzkumu jsem pouţila techniku sběru dat ve formě polostrukturovaného rozhovoru. Ţiţlavský (2012: 120) popisuje rozhovor v kvalitativní výzkumné strategii jako klíčovou techniku sběru dat, přičemţ polostrukturovaný rozhovor je tvořen souborem otázek „v pevném pořadí a stejně formulovaných.“ Aby otázkám rozuměli i informanti, nahradila jsem málo frekventované pojmy slovy běţného jazyka za pomoci zjišťovacích otázek do rozhovoru (viz příloha č. 3). Samotný scénář rozhovoru je v příloze č. 4. Disman (2002: 124) k výzkumnému rozhovoru uvádí, ţe „informace jsou získávány v přímě interakci s respondentem, je tedy prováděn ‟tváří v tvář„“. Dle Hendla (2012: 167) je „umět vést rozhovor umění i věda zároveň.“ Vyţaduje dovednosti jako je například citlivost, koncentrace nebo disciplína a interpersonální porozumění. Disman (2002: 290) uvádí, ţe výzkumník se snaţí vést respondenta k tomu, „aby mu řekl co nejvíce a doufá, ţe zkoumaná osoba vybere vše, co je pro ni relevantní.“ Jde o respondentovy „znalosti, zkušenosti, jeho postoje, pocity, tedy prostor, který respondent dobře ovládá.“
47
8.4 Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování Jednotkou zkoumání je to, o čem potřebujeme zjistit informace. V mém případě byla jednotkou zkoumání představa sociálních pracovníkŧ o sociální práci na úřadech práce po sociální reformě roku 2012. Dŧleţité bylo zjistit informace o tom, jaké jsou jejich představy o uplatňování sociální práce na ÚP ČR v rámci agendy DPvHN. Jednotkou zjišťování pro mě byli sociální pracovníci 3 vybraných referátŧ ÚP ČR vykonávajících agendu DPvHN. Tyto referáty byly vybrány záměrných výběrem, přičemţ kritériem výběru byl typ správního obvodu. Cílem bylo postihnout výkon sociální práce s lidmi v hmotné nouzi v rámci typově odlišných správních obvodŧ. Proto byly vybrány pracoviště zastupující správní obvod: obce s pověřeným obecním úřadem, obce s rozšířenou pŧsobností, obce s rozšířenou pŧsobností – bývalé okresní město. Dle Ţiţlavského (2003: 113) „záměrný výběr ilustruje nějaký výběr nebo proces, který nás zajímá.“ Kritériem pro výběr respondentŧ pro účast ve výzkumu bylo, aby tito respondenti vykonávali pozici sociálního pracovníka v rámci agendy DPvHN. Tabulka č. 2 obsahuje některé charakteristiky takto vybraných respondentŧ.
Tabulka č. 1: Výběr respondentŧ Rozdělení správního obvodu
Obec s pověřeným obecním úřadem Obec s pověřeným obecním úřadem Obec s pověřeným obecním úřadem Obec s pověřeným obecním úřadem Obec s rozšířenou pŧsobností – bývalé okresní město Obec s rozšířenou pŧsobností – bývalé okresní město Obec s rozšířenou pŧsobností – bývalé
Označení sociálních pracovníkŧ v analytické části SPR1
Praxe v rámci agendy DPvHN, popř. v rámci vyplácení sociálních dávek (vloţit pozn.) více jak 18 let
SPR2
více jak 7 let
od roku 2012
SPR3
více jak 18 let
od roku 2012
SPR4
více jak 2 roky
od roku 1998
SPR5
více jak 15 let
od roku 2012
SPR6
méně neţ 1 rok
od roku 2013
SPR7
více jak 9 let
od roku 2012
48
Práce na ÚP ČR
od roku 2012
okresní město Obec s rozšířenou pŧsobností – bývalé okresní město Obec s rozšířenou pŧsobností Obec s rozšířenou pŧsobností
SPR8
více jak 1 rok
od roku 2013
SPR9
více jak 16 let
od roku 2012
SPR10
méně jak 2 roky
od roku 1997
8.5 Realizace výzkumu a zpracování dat Rozhovory byly nahrány s 10 sociálními pracovníky vybraných referátŧ KoP ÚP ČR. Pŧvodně bylo osloveno 12 pracovníkŧ, ale dva respondenti rozhovor odmítli. Všechny osoby, které poskytovaly rozhovor, byly seznámeny s tématem plánovaného rozhovoru a za jakým účelem je rozhovor natáčen. Respondenti byli ujištěni, ţe kdykoliv je moţné odmítnout odpověď na kteroukoliv otázku nebo samotný rozhovor ukončit, také byli ujištěni o zachování své anonymity v daném výzkumu. Rozhovory byly uskutečněny v prŧběhu měsíce března 2014 přímo na vybraných referátech hmotné nouze ÚP ČR. Prŧměrná délka jednoho rozhovoru byla 41
minut.
Nejkratší rozhovor trval 27 minut a nejdelší rozhovor 60 minut. Digitální záznamy byly doslovně přepsány. Pro jejich analýzu a interpretaci jsem pouţila techniku otevřeného a axiálního kódování. Dle Hendla (2012) se otevřeným kódováním rozumí první prŧchod daty, toto kódování odhaluje významná témata, která jsou významná při hledání odpovědí na výzkumnou otázku. Axiální kódování navazuje na otevřené, odhaluje vztahy mezi rŧznými kategoriemi, k nimţ přiřazujeme jednotlivé teoretické koncepty. Strauss a Corbinová (1999: 72-74) uvádí, ţe jsou podmínky,
příčinné
podmínky
strategie jednání a interakce a následky.“
a jevy,
intervenující
Otázkou je tedy proč, jsou
„uplatňovány strategie jednání nebo interakce určené ke zvládání nebo ovládání, vykonávání nebo reagování na určitý jev.“
49
ANALYTICKÁ ČÁST V následující části práce se usiluji o vymezení, jaký vliv měla Sociální reforma I. na rozsah pracovních činností sociálních pracovníkŧ a zejména pak na sociální práci v rámci agendy DPvHN při úřadech práce. Pokusím se vysvětlit, jak si sociální pracovní představují své pracovní kompetence, jejich představy o nástrojích a cílem systému pomoci v hmotné nouzi, moţnosti posouzení ţivotních situací osob v HN a v neposlední řadě představu sociálních pracovníkŧ o své profesi a o uplatňování sociální práce s ohledem na specifické ţivotní situace osob v hmotné nouzi. V následujících kapitolách interpretuji získaná data s cílem odpovědět na dílčí výzkumné otázky (viz příloha č. 3), jeţ jsem sloučila do níţe uvedených okruhŧ. Pracovní činnosti a pracovní kompetence sociálního pracovníka agendy DPvHN. Nástroje a cíle systému pomoci v hmotné nouzi. Posouzení a problémové situace klientŧ v hmotné nouzi. Sociální práce v rámci agendy dávek pomoci v hmotné nouzi.
50
9 Pracovní činnosti a pracovní kompetence sociálního pracovníka agendy DPvHN 9.1 Pracovní činnosti sociálního pracovníka a výkon sociální práce v agendě DPvHN po sociální reformě roku 2012 Po sociální reformě roku 2012 došlo k převedení agendy DPvHN z obecních a městských úřadŧ na ÚP ČR. Dle organizačního řádu ÚP ČR vykonávají agendu DPvHN kontaktní pracoviště, která jsou rozdělená na jednotlivá oddělení. Dle bývalého ministra Drábka91 mělo sociální reformou dojít ze strany státu k lepšímu přehledu o vyplacených sociálních dávkách a k efektivnější kontrole oprávněnosti čerpání dávek. Jaké ale mají sociální pracovníci moţnosti, aby zajistili efektivitu oprávněnosti čerpání sociálních dávek? Jaké činnosti jsou schopni sociální pracovníci v současné době vykonávat? Přestoţe ne všichni respondenti pracovali i před sociální reformou v rámci agendy DPvHN, a tudíţ nemohou porovnat pracovní činnosti před rokem 2012, shodně se vyjádřili, ţe jejich nynější pracovní náplň je omezena pouze na přijímání nových ţádostí, jejich následné zpracování a na vyplácení sociálních dávek. SPR2: „Přibyl počet klientů, kteří se v podstatě pouze vyplácejí.“ SPR9: „Není na nic čas, suše přijímáme doklady a od stolu vyplácíme.“ Na současný problematický stav na referátech DPvHN upozorňuje i Musil a kol. (2013), který uvádí, ţe z dŧvodu nedostatečného personálního obsazení jsou ohroţeny i základní činnosti jako je příjem ţádostí a posouzení nároku na dávku hmotné nouze. Pouze sociální pracovník (SPR6) uvedl, ţe k tématu ohledně pracovních činností po sociální reformě se nebude vyjadřovat, protoţe pracuje v rámci agendy DPvHN pouze krátce a tudíţ nemá zatím dostatek zkušeností. Sociální pracovníci upozorňovali také na fakt, ţe samostatné vyplácení a zpracování sociálních dávek je navíc podmíněno tím, ţe z dŧvodu velkého počtu klientŧ musejí zŧstávat v zaměstnání nad limit své pracovní doby.92 To ovlivňuje i jejich soukromí ţivot. V prŧměru vychází na jednoho pracovníka 190 klientŧ (ţadatelŧ o dávky HN). Toto číslo je však velmi zkreslující, jelikoţ s ţadatelem o dávku HN jsou posuzovány i další společně
91 92
cit. dle http://www.mpsv.cz/files/clanky/11707/TZ_101111.pdf Hodiny nad limit pracovní doby dle sdělení pracovníkŧ není nikterak finančně ohodnoceno.
51
posuzované osoby (viz SPO s. 9). Z vlastní praxe mohu uvést, ţe v některých případech se jedná i o 9 členné rodiny. Pracovníci se dále zmiňovali o nárŧstu administrativy a zvyšujícím se počtu domácností, které pobírají sociální dávky. Na to poukazuje i Musil (2012)93, kdy podle statistik MPSV vzrostl mezi léty 2009 a 2011 v České republice prŧměrný počet vyplacených DPvHN o 37%. Zvyšující se počet domácností v hmotné nouzi uvádí i Havlíková a kol. (2013), která vidí za tímto trendem kromě jiných faktorŧ i omezenou nabídku sociální práce lidem v HN. Kromě sociálního pracovníka (SPR7)94 respondenti také sdělili, ţe je pro ně velmi náročné posouzení nároku na DPvHN a určení okruhu společně posuzovaných osob (SPO)95, a to z dŧvodu nefunkčnosti softwarové aplikace (dále jen program) a velkého počtu klientŧ na jednoho pracovníka. Určit okruh SPO je pro sociální pracovníky problematické, a to hlavně u vícečetných rodin. Proč sociální pracovníci povaţují za náročné
posouzení nároku na
DPvHN a určení okruhu SPO? Posouzení nároku na sociální dávky je dle sdělení sociálních pracovníkŧ sloţité a náročně proto, ţe musí spoléhat pouze na sdělení a písemné doklady, které klient v HN předloţí. Sociální pracovníci si nemohou z dŧvodu časového vytíţení nikterak ověřit pravdivost poskytovaných informací a uvedených skutečností. Jedná se hlavně o místní sociální šetření. Tím mŧţe docházet některými klienty v HN k neoprávněnému pobírání sociálních dávek. SPR9: „Administrace výplat dávek a kontakt s klienty bere veškerý čas v rámci řádné pracovní doby, nárok je posuzován pouze na základě listinných důkazů. Programy jsou zbytečně členité, neúčelně přebíháme z údaje na údaj.“ Jako největší problém byl uváděn sociálními pracovníky, ţe nemohou vykonávat sociální práci. Podle jejich slov se sociální práce omezila na poskytování základního sociální poradenství a na sociální šetření. Obě tyto činnosti jsou ovšem realizovány pouze v omezené míře. SPR2: „Sociální šetření v terénu, ale v omezeném rozsahu, vzhledem k počtu klientů a eventuelně sociální poradenství, kdyţ mě klient navštěvuje na úřadě, a zase ale je to nevhodné prostředí pro klienta, který slyší, jak za dveřmi stojí 50 lidí, jsou velmi hluční, tak se s ním hodně špatně komunikuje“.
93
cit dle http://www.vupsv.cz/index.php?p=projects&site=default&id=216 SPR7 uvedl, ţe nemá ţádný problém při vyhodnocování nároku na DPvHN ani při určování okruhu SPO. 95 dále jen SPO 94
52
Přestoţe pracovníci uvedli, ţe i základní sociální poradenství poskytují pouze v omezené míře, mělo by být dle Becka a kol. (2012) základní činností systému pomoci v HN. Sociální šetření pak povaţuje Beck a kol. (2012) za jeden z postupŧ v rámci sociální práce. Informace získané z takového šetření by neměli slouţit primárně pro dávkové účely, „ale právě pro sociální práci.“ Jaká je tedy představa sociálních pracovníkŧ, aby došlo ke změně a mohli opět vykonávat svoje pracovní činnosti a především pak sociální práci, a tím zajistit efektivnější vyplácení dávek? Respondenti se shodli na tom, ţe v první řadě by měl být funkční softwarový program, aby jim ulehčil práci. Další variantu řešení viděli ve sníţení počtu klientŧ na jednoho pracovníka. Za optimální počet klientŧ (ţadatelŧ o dávky HN) na jednoho pracovníka bylo uvedeno prŧměrně 90 klientŧ. SPR1: „Navýšení pracovníků na ÚP, kteří s nimi pracují, buď teda referenty, kteří aby dávky vyhodnocovali a sociální pracovníci měli volné ruce a mohli chodit do terénu Nebo posílení sociálních pracovníků, tak jak to bylo jako před reformou, ţe kaţdý měl svůj úsek rajón, bude si řešit svoje klienty. Sociální pracovníci (SPR2, SPR3) uvedli, ţe by moţné východisko spatřovali ve změně legislativy, ale konkrétně jakým zpŧsobem, blíţe nespecifikovali. Sociální pracovník (SPR4) by nastavil pevná pravidla96 jako u dávek státní sociální podpory především u dávky doplatek na bydlení. Domnívám se ale, ţe vzhledem k jedinečnosti kaţdého klienta, nelze nastavit v systému pomoci v HN pevná pravidla s ohledem na specifické ţivotní situace osob v HN. Sociální pracovník (SPR7) uváděl řešení v lepší propojenosti systému resp. moţnosti nahlíţení do ostatních aplikací jako je zaměstnanost, dávky státní sociální podpory apod. Další z respondentŧ (SPR8) by chtěl mít moţnost více vykonávat sociálního šetření, dokonce i o víkendech. Nicméně z rozhovoru bylo zřejmé, ţe opatření navrhované tímto pracovníkem (SPR8), je zaměřeno spíše na prevenci zneuţívání dávek neţ na samotný výkon sociální práce.
9.2 Pracovní náplň sociálního pracovníka v praxi Jak jsem se jiţ zmiňovala97 od 1.1.2012 je agenda DPvHN v kompetenci Úřadŧ práce ČR. V rámci organizačního členění jednotlivých kontaktních pracovišť pracují nově kromě 96 97
Sociální pracovník (SPR4) pracoval pŧvodně v rámci agendy dávek státní sociální podpory. Kapitola „Organizační členění ÚP ČR“.
53
sociálních pracovníkŧ i referenti nepojistných sociálních dávek (dále je NSD). Sociální pracovníci i referenti (NSD) mají dle katalogu prací jinou pracovní náplň. Pracovní náplní sociálního pracovníka by měla být především pomoc osobám v nepříznivé sociální situaci aplikací odborných metod sociální práce. Další jeho činností je diagnostická činnost, poradenství o moţnostech řešení nepříznivé ţivotní situace klienta nebo jejímu předcházení a účast na jednání se správními orgány a jinými organizacemi v zájmu klientŧ. Oproti tomu referent NSD pracuje s velkým počtem účastníkŧ a zpracovává rozsáhlou podkladovou dokumentaci ve správním řízení a ţádosti v souladu s platnými právními předpisy. Jak se v praxi ale liší pracovní náplň sociálních pracovníkŧ a referentŧ NSD? Mají sociální pracovníci moţnost svoji pracovní náplň v praxi uplatňovat? A jak zasahuje současné rozdělení oddělení DPvHN do výkonu sociální práce? Všichni sociální pracovníci se vyjádřili, ţe se svojí pracovní náplní souhlasí a nemají proti jejímu znění ţádné výhrady a nic by na ní neměnili. Největší problém spatřují při jejím realizování do praxe. SPR3: „Tak pracovní náplň, v pracovní náplni mám jak sociální práci, tak práci s klientem, takţe já jsem s pracovní náplní spokojená.“ SPR5: „Není na to čas, hodně administrativy, nelze ji [náplň práce] tak uplatnit, tak já si to představuju.“ SPR7: „Je pěkně napsaná. Uplatňování v praxi, je o něčem jiným […] Dotazovaní sociální pracovníci na otázku realizace jejich pracovní náplně do praxe upozorňovali na velkou administrativní zátěţ a na velký počet klientŧ, který připadá po sociální reformě na jednoho pracovníka. Velký problém spatřují také v tom, ţe není moţné vykonávat sociální šetření nebo jen v omezené míře. SPR7: […]co se týče sociálního šetření, tak je to o tom papírování 80% a 20% zbývá na sociální šetření a problematiku klienta jako takovou do hloubky.” Otázkou bylo, jaká změna by podle sociálních pracovníkŧ měla nastat, aby svoji pracovní náplň mohli v praxi vykonávat? Za vhodné by povaţovali sníţit počet klientŧ na jednoho pracovníka. Tudíţ aby v rámci agendy DPvHN pracovalo více sociálních pracovníkŧ. Na personální poddimenzovanost těchto oddělení upozorňuje i Musil a kol. (2013) a Bílková (2014). Přestoţe velmi problematická je situace hlavně na referátech DPvHN, dle mých
54
dostupných informací je v současné době personálně posilováno hlavně na odděleních nezaměstnanosti.
9.3 Sociální pracovník nebo referent NSD? Všichni sociální pracovníci aţ na jednoho (SPR6)98 uvedli, ţe ovlivňuje jejich práci sociálního pracovníka současné rozdělení oddělení DPvHN, a to na sociální pracovníky a referenty nepojistných sociálních dávek. Respondenti poukazovali na skutečnost, ţe musejí vykonávat některé pracovní činnosti jako je základní poradenství a sociální šetření i za referenty NSD. SPR2: „Asi hodně, jelikoţ objem klientů mají sociální pracovníci i referenti stejně klientů. Sociální šetření musí vykonávat sociální pracovník za referenty. Problém můţe být i ze strany referenta, jelikoţ nemohou si své klienty vést od začátku aţ do konce.“ SPR3: „Hodně zasahuje, pro referenty vykonáváme sociální šetření, máme spoustu.“ Ohledně názoru na samotné provádění sociálního šetření se sociální pracovníci rozdělili do dvou skupin, a to tak, ţe někteří sociální pracovníci (SPR1, SPR2, SPR3, SPR4, SPR9, SPR10) uvedli, ţe je pro ně problém jít na sociální šetření do rodiny, kterou neznají a nejsou s ní seznámeni. Neví tedy, co je v rodině čeká. Sdělili, ţe je pro ně značně namáhavé a vyčerpávající vykonávat sociální šetření i za referenty, konkrétně jakým zpŧsobem je to pro ně namáhavé, ale neuvedli. Z vlastní praxe, ale mohu napsat, ţe se jedná o psychické vyčerpání, a to z dŧvodu, ţe klientovi, kterého neznáme a nemáme o něm ţádné informace musíme věnovat daleko více času a prostoru, abychom u něho navodili pocit dŧvěry pro následné otevření a další spolupráci. Druhá skupina (SPR5, SPR6, SPR7, SPR8) v tomto komplikaci neviděla. Sdělili, ţe klienti jsou seznámeni s tím, ţe u nich sociální šetření bude provedeno, a ţe na sociální šetření přijde jiná osoba, neţ referent NSD, který jim dávku pomoci v HN zpracovává. Dotazovaný (SPR7) se vyjádřil k současnému rozdělení referátŧ NSD tak, ţe pociťuje velký tlak na jeho osobu ve smyslu, ţe jako sociální pracovník musí vykonávat sociální práci (sociální šetření, individuální práci s klientem), přestoţe je zatíţen rozsáhlou administrativní činností. Oproti tomu referent NSD: […] jenom papíruje, vůbec neví o čem je řeč, pokud nemá praxi, jak s klientem jednat a jak ho navést. Je důleţité i ta rodina, aby se šel podívat do 98
Názor SPR6, ţe nepociťuje vliv rozdělení oddělení na sociální pracovníky a referenty NSD, mŧţe ovlivňovat jeho krátké pŧsobení na tomto pracovišti (3 měsíce).
55
toho prostředí při komunikaci mu říká referent kolikrát mu říká úplné blbiny, není dána odborná způsobilost, neznalost zákona správního řádu, o hmotné nouzi, o ţivotním minimu, je to opravdu jenom papírově a povrchově.“ Na to, ţe referenti NSD začali vykonávat agendu DPvHN bez jakýchkoliv znalostí i zkušeností upozorňuje i Musil a kol. (2013). Jak nahlíţejí na sociální pracovníky samotní klienti a jak nadřízení pracovníci? Kromě sociálních pracovníkŧ (SPR6, SPR9) mají pocit, ţe jsou klienty viděni, ne jako sociální pracovníci, kteří jim mají pomoci v obtíţných ţivotních situacích, ale jako referenti NSD, kteří jsou od toho, aby jim vyplatili pouze sociální dávku. To, ţe sociální pracovníci jsou vnímáni svými klienty jen jako referenti, hodnotí sociální pracovníci negativně, a to ve smyslu, ţe to stěţuje jejich komunikaci při práci s klientem a při řešení jeho obtíţných ţivotních situací. Jedná se o klienty, kteří pobírají sociální dávky dlouhodobě, na sociálních dávkách si tedy jiţ zvykli a nárok na dávku povaţují za oprávněný. Nemají tedy potřebu se sociálním pracovníkem navázat spolupráci a nechtějí na svém stavu nic měnit. To zmiňuje i Lindbeck (1995, cit. dle Hora 2008) a popisuje jako kalkulativně-racionální závislost, kdy člověk se přizpŧsobí ţivotu na sociálních dávkách se subjektivním pocitem oprávněnosti nároku na pobírání sociálních dávek. SPR1: „Na úřadu práce jsme spatřováni klienty jako referenti, dejte nám peníze, máme na to nárok.“ SPR2: „Řekla bych, ţe po přechodu na úřad práce pohled klientů se na sociální pracovníky zhoršil, uţ je nevidí jako někoho, kdo je tu od toho aby jim pomáhal v jejich situaci, ale jako úředníka, aby pouze který vyplácel a nezajímali ho další souvislosti. Nadřízení dosud plně neovládají agendu hmotné nouze, prvotní je vyplatit a práce s klientem je někde v pozadí.“ To, ţe jsou sociální pracovníci vnímáni pouze jako referenti NSD spatřují výše uvedení respondenti i ze strany svých nadřízených pracovníkŧ. Dle pokynŧ nadřízených pracovníkŧ je priorita zaměřena pouze na výplatu sociálních dávek, nikoliv na realizaci sociální práce. Z vlastní zkušenosti z praxe vím, ţe statistiky vedené nadřízenými pracovníky se týkají počtu podaných ţádostí o DPvHN, počtu klientŧ pobírajících DPvHN a počtu provedených sociálních šetření99. Ţádné statistiky neobsahují informace o tom, zda je vykonávána s klientem sociální práce. Coţ mŧţe být chápáno tak, ţe nadřízení pracovníci nepovaţují sociální práci v rámci systému pomoci v HN za dŧleţitou, přestoţe je to jeden z nástrojŧ
99
V kapitole „Sociální šetření jako nástroj sociální práce v rámci agendy DPvHN“ se zmiňuji o moţnostech vykonávání sociálního šetření.
56
systému pomoci v HN100, jak osobám v hmotné nouzi pomoci z jejich obtíţných ţivotních situací. Jaká je tedy představa sociálních pracovníkŧ o jejich pracovní pozici? Chtěli by, aby se jejich pracovní pozice upevnila, aby se zlepšily jejich pracovní podmínky. Měli k dispozici fungující softwarovou aplikaci, oddělené kanceláře, jelikoţ na některých pracovištích jsou pouze „okýnka“. Klienti nemají ţádné soukromí, své problémy musí sdělovat před ostatními lidmi, kteří stojí v řadě za nimi. Řešení by viděli také ve sníţení počtu klientŧ na jednoho pracovníka, aby se mohli více zaměřit na přímou práci s klientem a na sociální šetření. Sociální pracovníci by si dle svých slov přáli, aby byli klienty spatřováni jako sociální pracovníci, kteří jsou schopni posoudit a vyhodnotit jejich ţivotní situace a jsou také kompetentní jim je pomoci řešit. Sociální pracovníci toto povaţují za dŧleţité proto, ţe pokud s nimi klient nebude chtít spolupracovat, není moţné adekvátně reagovat na jejich problémové situace, a tím sníţit počet klientŧ v hmotné nouzi. Dotazovaní respondenti by viděli řešení i v tom, aby i referenti mohli chodit na sociální šetření a vést si své klienty od začátku aţ do konce101 (SPR2, SPR9). V některých odpovědích sociálních pracovníkŧ mŧţeme spatřovat rozpor, na jednu stranu vidí referenty NSD jako nekompetentní v některých svých činnostech, na druhou stranu by spatřovali moţnost řešení, aby i referenti NSD chodili na sociální šetření a vedli své klienty od počátku aţ po vyřazení z evidence sociálních dávek. Tento nesoulad mohl nastat z dŧvodu, ţe sociální pracovníci zřejmě předpokládají, ţe si referenti NSD doplní adekvátní vzdělání pro výkon této profese. Tuto skutečnost mohu potvrdit i z vlastní praxe, v rámci našeho oddělení například jiţ dva referenti NSD začali studovat v oboru sociální práce.
9.4 Vzdělání sociálních pracovníků Kvalifikace sociálních pracovníkŧ je upravena zákonem o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisŧ. Sociální pracovník DPvHN musí splňovat podmínku akreditovaného odborného vzdělání získaného v oboru, který je zaměřený na sociální práci. Sociální pracovníci, se kterými jsem vedla rozhovory, tuto podmínku splňovaly. Devět sociálních pracovníkŧ mělo vyšší odborné vzdělání v oboru sociální práce, zakončené titulem DiS, pouze jeden respondent měl vysokou školu v sociální oblasti s titulem Bc.
100 101
Viz kapitola „Nástroje systému pomoci v hmotné nouzi“ s. 11. Od přijetí ţádosti o DPvHN, aţ po samotné vyřazení klienta z evidence osob v HN.
57
Ne všichni sociální pracovníci (SPR1, SPR9) povaţují vzdělání v sociální oblasti za dŧleţité. SPR1: […] „pokud má určité zkušenosti, minimálně 10 let praxe v oboru, by nemusel mít tedy odborný vzdělání. Myslím si, ţe to co jsem musela absolvovat já, bylo v podstatě zbytečné.“ SPR9: […] „i sebelepší a vyšší vzdělání nemá význam bez lidského potenciálu a lidských předpokladů k sociální práci.“ Dotazovaní (SPR2,SPR3,SPR6) uváděli, ţe by sociální pracovník měl být vzdělaný v oboru, ale zohledňovali by dlouholetou praxi. SPR2: „Určitě, vzdělání pro práci sociálního pracovníka je podle mě důleţité, ale určitě rozlišovala bych, pokud pracovníci vykonávají práci 15, 20 let, moţná u těchto lidí bych udělala výjimku a nepoţadovala bych vzdělání podle zákona 108/2006. Stačily by pouze školení a kurzy.“ Ostatní respondenti sdělili, ţe sociální pracovník by měl v oboru sociální práce být vzdělaný, aby uměl klientŧm pomoci při řešení jejich obtíţných ţivotních situací. SPR4: „Určitě měl by mít dosaţené vzdělání, aby mohl lépe klientům poskytovat rady a získat si jejich důvěru.“ SPR5: „Určitě by měl mít vzdělání, protoţe sociální práci by měli vykonávat kvalifikovaní sociální pracovníci, jsou k tomu studovaný a učí se jak ta sociální práce má být správně prováděna, protoţe ne kaţdý sociální pracovník to umí.“ Z výše uvedených skutečností je tedy patrné, ţe většina sociálních pracovníkŧ povaţuje vzdělání ve své profesi za dŧleţité, ale v některých případech by se mohla udělat i výjimka, a to hlavně, kdyţ se jedná o pracovníky s dlouholetou praxí. U těchto osob by dle jejich mínění stačily pouze školení a kurzy zaměřené na sociální práci. Byl také vyjádřen názor, ţe pokud sociální pracovník nemá pro toto povolání vlohy, vzdělání v oboru nikterak neovlivní jeho osobnostní předpoklady pro tuto práci. Sociální pracovníci kromě vzdělání povaţují za dŧleţité pro výkon sociálního pracovníka i jiné znalosti, dovednosti a osobností předpoklady (viz dále).
9.5 Znalosti, dovednosti a osobností předpoklady sociálních pracovníků Respondenti se vyjádřili, ţe sociální pracovník by měl být nejen vzdělaný, ale měl by ovládat i jiné dovednosti a znalosti, měl by mít osobnostní předpoklady pro výkon sociální
58
práce. O tom, ţe by sociální pracovník měl mít kromě odborných znalostí i jiné dovednosti hovoří i Havrdová (1999). Sociální pracovník by dle respondentŧ měl ovládat takové dovednosti a odborné znalosti, aby se uměl orientovat a vyhledávat v zákonech, měl by mít alespoň okrajové právní znalosti a všeobecný přehled. Měl by lidem umět poradit a jasně se vyjadřovat. Dle respondentŧ je také dŧleţité být vŧči klientŧm empatický, vcítit se do problémŧ klienta, být pohotový a reagovat na vzniklé situace. Za vhodné povaţují slušné vystupování, aktivní přístup k práci a asertivní jednání. SPR2: „Měl by ovládat umění jednat s lidmi s různými typy lidí.“ SPR6: „Být týmový hráč, empatický, ochotný, působit autoritativně, udrţet si zdraví rozum, upřímný, ne příliš důvěřivý.“ Rovněţ dle Beneše (2007) by měl sociální pracovník mít vztah k práci, sebedŧvěru a identifikovat se s prací. Z rozhovorŧ se sociálními pracovníky je zřejmé, ţe sami vnímají svou profesi jako velice náročnou, a to jak na kvalifikační znalosti, tak i na osobnostní předpoklady. Shrnutí 9. kapitoly Z výše uvedených informací je patrné, ţe označovaným procesem Sociální reforma I. došlo ke značnému negativnímu ovlivnění pracovních činností sociálních pracovníkŧ a zejména pak samotného výkonu sociální práce. Je více jak zjevné, ţe záměr této reformy nebyl nikterak naplněn. Vzhledem k tomu, ţe není moţné vykonávat sociální šetření a sociální práci, nelze tak naplnit podstatu této reformy ze strany sociálních pracovníkŧ agendy DPvHN, a to ve smyslu lepší kontroly státu při vyuţití dávek pomoci v hmotné nouzi. Dle Meyerse et al. (1996, cit. dle Musila a kol. 2013) tak došlo k institucionálnímu paradoxu, úřad zajišťující výkon dané agendy v první linii nemŧţe díky aktuální organizační kapacitě poskytovat veřejné sluţby v souladu s reformovanou politikou. Dle pracovních náplní sociálních pracovníkŧ nebyly jejich kompetence sice omezeny, ale v praxi tyto činnosti uvedené v pracovních náplních realizovat nelze nebo pouze v minimálním rozsahu. Ze zjištěných poznatkŧ sociální pracovníci agendy DPvHN vykonávají pracovní činnosti spíše referentŧ NSD neţ kompetence sociálních pracovníkŧ, kteří by měli pomocí aplikací metod a postupŧ sociální práce pomáhat osobám v nepříznivé ţivotní situaci. 59
Sice respondenti splňují kvalifikaci sociálního pracovníka, ale své dosaţené znalosti mohou do praxe uvádět jen obtíţně, pouze saturují finanční nedostatky osob v hmotné nouzi. V případě, ţe by tento trend trval i nadále, došlo by tak k neblahému vlivu na výkon sociálních pracovníkŧ, kteří by postupem času mohli rezignovat na svoje poslání pomáhat osobám v HN, které nejsou schopny samy zvládnout svou obtíţnou ţivotní situaci bez cizí pomoci, a tím přispět k dalšímu nárŧstu osob v hmotné nouzi a osob, které by mohli být ohroţeni chudobou a sociálním vyloučením. Jaké je tedy představa sociálních pracovníkŧ, aby zajistili efektivnější vyplácení sociálních dávek a mohli především vykonávat sociální práci? V první řadě poţadovali, aby měli funkční softwarový program, coţ by jim ulehčilo práci hlavně při administrativní činnosti. Dále uváděli jako variantu řešení sníţení počtu klientŧ na jednoho pracovníka. Za optimální počet povaţovali 90 klientŧ (ţadatelŧ).
60
10 Nástroje a cíle systému pomoci v hmotné nouzi 10.1 Zaměření cílů systému pomoci v hmotné nouzi s ohledem na životní situace klientů v hmotné nouzi V této kapitole bych se pokusila vysvětlit, jakou představu mají sociální pracovníci o cílech systému pomoci v HN. Dle MPSV je hlavním záměrem systému pomoci v hmotné nouzi pomoci osobám s nedostatečnými příjmy. Tato forma pomoci by měla motivovat tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb a je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení. Dle respondentŧ (SPR1, SPR5, SPR7, SPR8) by cílem systému pomoci v HN mělo být předcházení chudobě a sociálnímu vyloučení u osob v HN, zabezpečení základních ţivotních potřeb a pomoc osobách, které se ocitli v nepříznivé ţivotní situaci a samy ji nejsou schopny řešit (SPR2, SPR10). SPR1: „Cílem myslím si, ţe cílem by hlavně zabezpečit lidem, kteří se na nás obrací a kteří jsou v hmotné nouzi základní ţivotní potřeby.“ SPR10: „Hlavním cílem by měla být především pomoc lidem, kteří se ocitnou v nepříznivé sociální situaci a nedokáţou ji řešit sami.“ Ţe by měl systém pomoci v HN slouţit k zabezpečení základních ţivotních potřeb, uvádí i Beck a kol. (2012), kdy rozděluje základní potřeby na biologické, psychické a sociální potřeby osob v hmotné nouzi. Mezi biologické potřeby řadí odpovídající výţivu, vhodné bydlení a oblečení. Do psychických a sociálních potřeb zahrnuje zajištění soběstačnosti, ekonomické jistoty, zdraví a učení. Sociální pracovníci (SPR3, SPR4, SPR6, SPR9) ve svých odpovědích na cíle pomoci v HN poukazovali hlavně na skutečnost, ţe cílem sytému pomoci v HN by měla být motivace klientŧ, aby dlouhodobě nesetrvávali v tomto systému. SPR3: „Motivovat lidi, aby nesetrvávali v systému dlouhodobě.“ SPR9: „Zejména motivace v tom nesetrvat v hmotné nouzi dlouho.“ Mŧţeme z toho vyvodit, ţe tito sociální pracovníci spatřují problém v tom, ţe přibývá klientŧ, kteří setrvávají v záchranné sociální síti dlouhodobě. Dle Horákové a kol. (2013) je od roku 2009 obecně povaţováno za dlouhodobé pobírání sociálních dávek 6 měsícŧ. Z výpovědí sociálních pracovníkŧ vyplynulo, ţe se nejedná o příjemce sociálních dávek, kteří
61
pobírají dávky pomoci v HN 6 měsícŧ, ale ti, kteří setrvávají v sociálním systému několik desítek let102, a tento trend předávají z generace na generaci. 10.1.1 Naplňování cílů systému pomoci v hmotné nouzi Ohledně naplňování cílŧ systému v pomoci hmotné nouzi se aţ na jednoho pracovníka (SPR5) respondenti jednoznačně shodli, ţe současné nastavení nepodporuje naplňování těchto cílŧ. Tito sociální pracovníci, ale spatřovali tento cíl pouze v motivaci klientŧ, aby nesetrvávali v systému pomoci v hmotné nouzi, nikoliv v zabezpečení osob s nedostatečnými příjmy. SPR9: „Nepodporuje, systém v hmotné nouzi je velmi štědrý. Změnit výplaty dávek v oblasti bydlení, tak aby byla naplněná vize, ţe ten kdo pracuje se má lépe. V současné době to tak není.“ Pouze jeden sociální pracovník (SPR5) uvedl, ţe systém pomoci v HN naplňuje jeho poslání, a to ve smyslu, ţe pokud se člověk nebo rodina ocitne bez finančních prostředkŧ nebo jejich příjmy nedosahují částek ţivotního minima, existuje záchranná sociální síť, která těmto osobám zajistí finanční jistotu. SPR5: […]: „ten cíl jenom to, ţe jsou vypláceny ty peníze.“ Aby došlo ke změně a nebyla klientovi poskytována pouze
finanční pomoc, klient
byl tedy motivován k aktivní snaze zajistit si prostředky vlastním přičiněním, sociální pracovníci sdělili, ţe jejich představa by byla taková, aby došlo k časovému omezení sociálních dávek. Dále uvedli, ţe by měl být zvýhodněný člověk, který pracuje103 nebo se ocitne na sociálních dávkách pouze krátkodobě. Specifikovali také, ţe nastavení systému pomoci v HN by mělo být individuální vŧči dané situaci klienta. Na dotaz ohledně stávajícího okruhu osob v HN, zda je vhodný ohledně naplňování těchto cílŧ se respondenti vyjádřili, ţe ve většině případŧ by na daném okruhu SPO nic neměnili. Posuzování rodičŧ a jejich dětí povaţují za spravedlivé, protoţe rodina by měla plnit svou základní funkci a stát by ji v tomto ohledu neměl nikterak nahrazovat (SPR5). 102
Viz příklady z praxe v kapitole „Dlouhodobá závislost na sociálních dávkách“ s. 28. Osoby, které jsou zaměstnané jsou zvýhodněny sice jiţ nyní zvýhodněny, jelikoţ příjem ze závislé činnosti jim je dle § 9, zákona č. 111/2006 Sb., započítáván pouze 70% a celkový příjem je sníţen o přiměřené náklady na bydlení. Bohuţel i toto zvýhodnění není natolik motivující k tomu, aby osoby dlouhodobě pobírající sociální dávky, nastoupili do zaměstnání. 103
62
Sociální pracovník (SPR7) k danému tématu přímo specifikoval, ţe
ze
zákona
o existenčním a ţivotním minimu104 by vyjmul větu, ţe stačí písemné prohlášení o tom, ţe osoby spolu nehospodaří a trvale neţijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby. Z jeho pohledu by osoby sdílející společnou domácnost měly být posuzovány jako osoby společně posuzované, bez ohledu na jejich písemné prohlášení. Jediný problém spatřují sociální pracovníci (SPR1, SPR2, SPR3, SPR4) pokud je společně posuzován například klient s rodičem, starobním dŧchodcem. V takovém případě byl tento okruh SPO vyhodnocen jako problematický, a to z dŧvodu „vykořisťování“ rodičŧ jejich dospělými dětmi. Zde by sociální pracovníci chtěli mít moţnost individuálního posouzení právě s ohledem na ţivotní situaci těchto klientŧ. Jak by ale vypadalo toto individuální posouzení? Byla by přiznána takové osobě, která bydlí s rodičem dŧchodcem dávka, aby svého rodiče „nevykořisťovala“? Došlo by přiznáním sociální dávky „vykořisťující osobě“ ke zlepšení sociální situace rodiče starobního dŧchodce?
10.2 Opatření v rámci systému pomoci v hmotné nouzi s ohledem na obtížné životní situace klientů Osobám, které se ocitly v nepříznivé ţivotní situaci a samy nejsou schopny ji řešit, existují v rámci systému pomoci v hmotné nouzi tři nástroje, které by měly být nápomocny při řešení problémových situací klienta. Jedná se o základní sociální poradenství, dávky v systému pomoci v hmotné nouzi a sociální práce105. Jsou tyto nástroje dostatečné, aby sociální pracovníci za pomoci těchto nástrojŧ byli schopni klientovi pomoci vyřešit jeho sloţité ţivotní situace? Jak by tedy mělo podle respondentŧ vypadat uplatňování nástrojŧ pomoci v hmotné nouzi v praxi? Z rozhovorŧ vyplynulo, ţe sociální pracovníci nepovaţují nástroje pomoci systému v hmotné nouzi jako prostředek pomoci k řešení obtíţných ţivotních situací klienta. Tedy ţe např. dávky pomoci v hmotné nouzi, mohou klienta bez příjmu finančně zabezpečit. Naopak k tomuto tématu ve svých odpovědích uvedli, ţe by omezili dobu poskytování sociálních dávek nebo by chtěli, aby sociální dávky měly sestupnou tendenci, a to
hlavně
u klientŧ dlouhodobě pobírajících sociální dávky. Problém byl tedy vnímán hlavně u těchto klientŧ.
104 105
§ 4 zák. č. 110/206 Sb., Dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi , ve znění pozdějších předpisŧ.
63
SPR1: „Myslím, ţe by měla být omezena doba poskytování dávek hmotné nouze.“ SPR6: „Omezená doba tý dávky, aby prostě nebyli lidi v hmotné nouzi dlouhodobě. Mám tady paní od roku 1992, je tu zaevidovaná a od té doby, pořád bere dávky.“ SPR8: „Oddělila bych lidi dlouhodobě a krátkodobě řešený, protoţe pokud se někdo dostane do situace, ţe přijde o práci a dejme tomu je jeden rok řešen na sociálních dávkách, tak se to pochopit dá, ale pokud je tam někdo 20 let, 15 let a vychovává děti a uţ jsou na dávkách jejich vnoučata […]“ Jejich vyjádření mohou být reakcí na stále se narŧstající počty klientŧ, kteří jsou dlouhodobě závislí na sociálních dávkách a současné nastavení systému pomoci v HN a platná legislativa neumoţňuje sociálním pracovníkŧm adekvátně na tyto situace reagovat. Ve svých odpovědích dále sociální pracovníci uváděli, ţe aby systém pomoci v hmotné nouzi motivoval klienty k aktivnímu řešení svoji situace, zavedli by opět placenou veřejnou sluţbu106 (SPR1, SPR3) a zvýhodnili by ty osoby, které se snaţí získat alespoň krátkodobé zaměstnání107 (SPR4, SPR5). Aby dávky pomoci v hmotné nouzi splňovali svŧj účel, přispěly tedy ke zlepšení tíţivé ţivotní situace klienta, chtěli by sociální pracovníci mít moţnost přímé úhrady některých těchto dávek. Zákon o pomoci v hmotné nouzi přímou úhradu bez souhlasu ţadatele umoţňuje jiţ nyní, a to u doplatku na bydlení.108 Plátce dávky pomoci v hmotné nouzi určuje zpŧsob výplaty109 s ohledem na schopnosti a moţnosti osoby v HN s dávkou hospodařit a vyuţít dávku k účelu, ke kterému je určena. Přestoţe mohou sociální pracovníci i v současné době vyuţít tyto zpŧsoby výplaty DPvHN, z výpovědí respondentŧ je zřejmé, ţe tuto moţnost nevyuţívají nebo jen pouze v omezené míře. Otázkou zŧstává z jakého dŧvodu? 10.2.1 Poskytování základního sociálního poradenství klientům v HN Sociální poradenství je základní činností systému pomoci v HN110, kaţdý má nárok na jeho poskytnutí. Dle Becka (2012) je součástí základního sociálního poradenství předání příslušných tiskopisŧ ţádosti o DPvHN. Sociální poradenství by dle respondentŧ mělo být poskytováno kaţdému a především lidem, kteří jsou ohroţeni nepříznivou sociální situací. Sociální pracovníci také zdŧraznili, ţe kaţdá z osob v HN je jedinečná a potřebuje jinou péči. Vnímají, ţe jinak je třeba přistupovat k matce samoţivitelce, k osobám bez přístřeší nebo k osobám drogově závislým. 106
viz příloha č. 2. např. sezonní práce 108 § 42, zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisŧ 109 § 43, zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi , ve znění pozdějších předpisŧ 110 Je upraveno zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisŧ. 107
64
Sociální pracovník (SPR5) ve své výpovědi specifikoval, ţe zvláštní péče v rámci sociálního poradenství by měla být věnována hlavně osobám se základním vzděláním. SPR5: „Sociální poradenství bych hlavně upřednostňovala hlavně u lidí, kteří mají základní vzdělání, lehce se tyto osoby nechají zneuţít při braní půjček s tím, ţe pak se dostanou v podstatě do horší situace z důvodu finanční negramotnosti.“ Oproti tomu sociální pracovník (SPR8) povaţoval za bezpředmětné poskytovat poradenství, „plýtvat tedy časem“ na osoby dlouhodobě pobírající sociální dávky. Své zacílení pomoci by zaměřil na klienty, u kterých vnímá, ţe by změna mohla být moţná. Nemohu sice posoudit, proč má tento sociální pracovník takový názor, ale domnívám se, ţe nástroje pomoci v hmotné nouzi by měly být zacíleny právě na osoby, které setrvávají v sociálním systému i několik let. U dlouhodobých klientŧ by právě za pomoci sociálních pracovníkŧ mělo dojít k obnovení jejich pracovních návykŧ, aby byli schopni se opět začlenit na trhu práce. Zamezit u těchto osob chudobě a sociálnímu vyloučení, protoţe společným rysem klientŧ v HN je právě materiální chudoba, která zvyšuje riziko sociální exkluze. Na druhou stranu sociální pracovníci uváděli i okruhy osob, u kterých se domnívají, ţe je dostačující poskytnout pouze základní poradenství. Jedná se o klienty, kterým vzniká nárok na jiný druh dávek, jako jsou například dŧchod, nemocenské dávky, dávky státní sociální podpory.111 10.2.2 Dávky pomoci v hmotné nouzi Dle zákona o pomoci v hmotné nouzi rozlišujeme tři typy dávek. Jedná se příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení (opakující se dávky) a mimořádnou okamţitou pomoc112 (jednorázová dávka). Opakující se dávky pomoci v hmotné nouzi by dle sdělení respondentŧ měly být poskytovány osobám, které mají nedostatečné příjmy k zajištění základních ţivotních potřeb. Ohledně jednorázové dávky se sociální pracovníci vyjádřili, ţe by ji poskytovali hlavně klientŧm, kteří mají malé děti (SPR1, SPR6, SPR7). Dále pracovníci povaţovali za dŧleţité, aby dávka MOP byla poskytována u klientŧ, kteří jsou ohroţeni nepříznivou ţivotní situaci, v tomto smyslu byly zmiňovány hlavně týrané matky (SPR2, SPR5) nebo osoby postiţené ţivelnou pohromou (SPR5). 111 112
Problém byl spatřován při poskytování MOP u klientŧ
Příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, porodné. Dále jen MOP.
65
dlouhodobě pobírajících sociální dávky. K této otázce se vyjadřovali sociální pracovníci negativně, a to z dŧvodu, ţe u těchto klientŧ nevidí ţádnou motivaci k tomu, aby systém dávek HN opustili. Proto by těmto klientŧm MOP vŧbec neposkytovali nebo pouze v mimořádných případech, které souvisí se vzděláním nebo se sociálně právní ochrannou dětí.113 V návaznosti na vyplácení dávek HN se sociální pracovníci jako jiţ po několikáté shodně vyjádřili, ţe pouze samotné poskytování sociálních dávek nestačí. Dle jejich názoru je nutné propojit vyplácení sociálních dávek se sociální prací, aby u osob v HN došlo k jejich aktivizaci pro odpoutání se od záchranné sociální sítě. SPR9: „Pouze vyplácet dávky vhodné není, chybí aktivizace všech schopností a dovedností, dlouhodobě vyplácené osoby stagnují a degenerují.“ Sociální pracovníci upozorňovali na nutnost s klientem pracovat, motivovat ho, aby se zajímal o zaměstnání a nezŧstal tak závislý na pobírání sociálních dávek. SPR4: „Určitě není dostačující dávat klientům pouze dávky, je potřeba klienta motivovat, aby se i sám snaţil svoji situaci řešit.“ Za dŧleţité je respondenty povaţováno, aby nástroje pomoci v hmotné nouzi byly kombinovány, a tím byla poskytnuta klientovi komplexní péče při řešení jeho obtíţné ţivotní situace. 10.2.3 Sociální práce jako nástroj systému pomoci v hmotné nouzi V této podkapitole se jen okrajově zmíním o posledním nástroji systému pomoci v hmotné nouzi, a to o sociální práci. Zaměřím se na skutečnost, zda sociální práce je pro systém pomoci v hmotné nouzi dŧleţitá. Tématu sociální práce v rámci agendy DPvHN se budu dále věnovat v samostatné kapitole. Všichni respondenti vyjádřili potřebu v rámci agendy DPvHN vyuţívat sociální práci k řešení obtíţných ţivotních situací klientŧ v HN. Sociální práci by chtěli vykonávat u všech klientŧ, kteří se v hmotné nouzi ocitli, protoţe kromě nízkých příjmŧ, mají tyto osoby i další problémy.
113
Na základě doporučení OSPOD - např. v souvislosti s pobytem dítěte ve výchovném středisku.
66
SPR5: „U všech klientů, u všech proto jsou na dávce hmotné nouze, protoţe někde něco je, my jsme tu od toho, abychom jim pomohli.“ SPR7: „U klientů, kteří nejsou schopni sami řešit svoji obtíţnou situaci, ať z důvodu nízkých příjmů. Většinou tito klienti kromě nízkých příjmů mají i jiné problémy.“ Uplatňování sociální práce by pak realizovali hlavně u klientŧ, kteří dlouhodobě pobírají sociální dávky, u matek samoţivitelek, osob bez přístřeší, drogově závislých, u osob s nízkým vzděláním a u seniorŧ. Všechny tyto skupiny jsou nejvíce ohroţeny chudobou a sociálním vyloučením. Coţ potvrzuje i Gabal (1999), který uvádí osoby nedostatečně vzdělané, osoby trpící nějakým druhem závislosti, osaměle ţijící seniory, či lidé, kteří se ocitli v těţké ţivotní situaci, z níţ si sami nedokáţou pomoci, bezdomovce, osamělé rodiče (především ţenymatky) s dětmi či týrané děti. Jak pohlíţí sociální pracovníci na skutečnost, ţe by sociální práce a vyplácení sociálních dávek mělo být od sebe odděleno. Všichni dotazovaní se domnívají, ţe vyplácení sociálních dávek a sociální práce spolu úzce souvisí. Tyto dva nástroje systému pomoci v hmotné nouzi na sebe vzájemně navazují a měly by být propojeny, jelikoţ u osob, které se ocitnou v systému pomoci v hmotné nouzi z dŧvodu nízkého příjmu, mŧţe být podchycena řada problémŧ, které by jinak nemusely být ani odhaleny. Shrnutí 10. kapitoly Systém pomoci v hmotné nouzi má k dispozici tři nástroje114, které by měly být nápomocny při řešení obtíţných ţivotních situací osob v HN. Za současných podmínek na referátech DPvHN je dle sdělení respondentŧ nejčastěji vyuţíván hlavně jeden z těchto nástrojŧ, a tím jsou dávky pomoci v HN. Z dŧvodu velkého počtu klientŧ, objemné administrativy a nevyhovujících pracovních podmínek jsou ostatní nástroje tj. základní sociální poradenství115 a výkon sociální práce uplatňovány v minimálním rozsahu. Tuto skutečnost hodnotí sociální pracovníci velmi negativně, jelikoţ nemají moţnost individuálně reagovat na sloţité situace osob v hmotné nouzi. Výše uvedený stav by mohl mít za následek, ţe osoby v hmotné nouzi nebudou dostatečně
informovány
o
svých
nárocích a
moţnostech, přestoţe dle Listiny základních práv a svobod mají „právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních ţivotních podmínek.“
114
Základní sociální poradenství, dávky v systému pomoci v hmotné nouzi, sociální práce. Základní sociální poradenství je za současného stavu na referátech HN omezeno převáţně na předávání tiskopisŧ o DPvHN. 115
67
Dále je nutné zmínit, ţe sociální pracovníci nespatřují současné nastavení systému pomoci v HN jako motivující k tomu, aby osoby v HN měly snahu v co nejkratší době tento systém opustit a uplatnit se znovu na trhu práce. Shodně se také vyjádřili, ţe vyplácení sociálních dávek a sociální práce by nemělo být od sebe odděleno, aby byla zajištěna komplexní pomoc těmto osobám a osoby v HN byly motivovány k aktivní snaze hledat si zaměstnání. Aby došlo k aktivizaci klienta v HN, bylo by jejich představou omezení doby poskytování sociálních dávek. Samotné vyplácení dávek by mělo být také vázáno na aktivitu klienta. Člověk, který pracuje nebo se ocitne v systému pomoci v HN pouze krátkou dobu, by měl být zvýhodněn vyšší částkou ţivotního minima, oproti klientŧm, kteří pobírají sociální dávky dlouhodobě.
68
11 Posouzení a problémové situace klientů v hmotné nouzi 11.1 Posouzení životních situací klientů v hmotné nouzi Posouzení ţivotní situace klientŧ vnímá řada autorŧ za dŧleţité. Barker (1995, cit. dle Navrátil 2005) povaţuje v sociální práci proces posouzení za klíčový rozměr, který předurčuje, co bude sociální pracovník dělat pro zlepšení klientovy situace a jak situaci porozumí. Přestoţe posouzení ţivotní situace povaţují sociální pracovníky za dŧleţité, aby správně diagnostikovali celkovou ţivotní situaci osoby v HN, z odpovědí vyplynulo, ţe čas a prostor na posouzení klientovi ţivotní situace je omezený, na jednoho klienta mají pracovníci pouze několik minut. Sociální pracovníci ve svých odpovědích uvedli, ţe informace o klientech zjišťují během rozhovoru s klientem na úřadě práce popř. z dokumentŧ, které ţadatel doloţil. Z vlastní zkušenosti z praxe musím konstatovat, ţe doba, kterou má sociální pracovník na posouzení ţivotní situace klienta je krátká v rozmezí několika minut, dovolím si uvést časový úsek mezi 5-10 minutami. Jako základní techniku sběru informací o klientovi v rámci agendy DPvHN, sociální pracovníci jmenovali rozhovor. Dle Matouška (2008) se jedná o základní techniku práce v pomáhajících profesích a dle Úlehly (2005) je to základní nástroj pracovníka. Další informace o klientovi jsou zjišťovány ze sociálního šetření. SPR1: „Sociální šetření a to zjistíme v rámci rozhovoru na ÚP.“ SPR2: „Podle sdělení klienta jednak jaké informace mi klient dá sám nebo z poznatků, které zjistím rozhovorem a při sociálním šetření.“ Samotní sociální pracovníci se však jiţ dříve zmiňovali, ţe na klienty mají minimum času a jejich pracovní činnosti se omezili pouze na přijímání a vyhodnocování ţádostí o DPvHN. Sociální šetření jsou vykonávána pouze v minimálním rozsahu a v některých měsících nebyla realizována vŧbec.116 Proto se domnívám, ţe pro posouzení ţivotní situace klienta není ţádný čas a prostor nebo pouze omezený a mŧţe to mít za negativní dŧsledek, ţe dojde k mylnému posouzení a následnému vyhodnocení klientovy ţivotní situace.
116
Jednalo se o měsíce, kdy bylo přecházeno na nové softwarové aplikace.
69
11.2 Problémové životní situace osob v hmotné nouzi Ţivotní situace klientŧ v HN spatřují sice sociální pracovníci jako individuální, s tím, ţe kaţdý klient je jiný a mŧţe mít rŧznorodé problémy, ale na druhou stranu chápali v některých případech ţivotní situace svých klientŧ jako totoţné. Typické ţivotní situace byly uváděny ztráta zaměstnání a nízký příjem. Problémové ţivotní situace klientŧ v HN byly dotazovanými jmenovány dlouhodobá nezaměstnanost, nízké vzdělání, bezdomovectví a dlouhodobá závislost těchto osob na sociálních dávkách. Na problém bezdomovectví, který neustále narŧstá, poukazuje i Plachý (2006). Dle MPSV byl v roce 2012 v ČR odhadovaný počet bezdomovcŧ aţ 100 tisíc. Na významný problém dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice upozorňuje Hora (2008). Za příčinu dlouhodobé nezaměstnanosti povaţuje měnící se poţadavky na trhu práce, které se projevují na zvyšujících se nárocích na kvalifikaci pracovní síly, kdy část pracovníkŧ buď nemá kvalifikaci ţádnou nebo neodpovídá současným poţadavkŧm zaměstnavatele. V neposlední řadě se jedná u klientŧ o dlouhodobou závislost na sociálních dávkách. Hora (2008) v tomto kontextu mluví o kultuře závislosti. Linbeck (1995, cit. dle Hora 2008) rozlišuje dva druhy na sociálních dávkách, kdy v prvním případě lidé ztrácejí energii pro hledání zaměstnání a zlepšení dovedností a druhá závislost je přizpŧsobení se ţivotu na sociálních dávkách a pocitem oprávněnosti na sociální dávky. Podobně to viděli i respondenti, kteří k tomu dodali. SPR8: „[…] Nemají ţádnou motivaci,[osoby v HN] uţ si zvykli na dávkách a ví jak ty dávky šidit a nemaj ani motivaci ani potřebu na tom něco měnit, vychovávaj další generace, ţe budou ţít na dávkách.“ Co by se tedy mělo změnit, aby měli sociální pracovníci moţnost adekvátně posoudit ţivotní situace klientŧ a hlavně jim byli schopni v těchto situacích pomoci a obnovit tak jejich sociální fungování? Respondenti se shodli na tom, ţe za ideální řešení by povaţovali více času, prostoru a menší počet klientŧ (ţadatelŧ) na jednoho pracovníka, kterých by dle jejich předchozích odpovědí mělo být maximálně 90 na jednoho pracovníka. SPR9: „Měl by být zajištěn klid a pohoda pro takto náročnou práci.“
70
11.3 Způsob pomoci osobě v hmotné nouzi Kaţdá osoba, která se nachází v hmotné nouzi, je jedinečná. Nelze tedy vycházet z toho, ţe všichni klienti pobírající dávky HN jsou totoţní a kromě nízkých příjmŧ, nemají ţádné problémy. Musil a kol. (2013) ve své studii hovoří o tom, ţe tito klienti kromě finanční nouze mají i řadu dalších problémŧ. Dle Musila a Nečasové (2008) se dle etického kodexu od sociálních pracovníkŧ očekává, ţe budou cíle a nástroje intervence volit případ od případu podle potřeb jednotlivých klientŧ. Jaký obvykle sociální pracovníci v rámci agendy DPvHN volí zpŧsob pomoci klientovi? Přiznají pouze dávku nebo řeší i jiné klientovi problémy? Respondenti přiznávali, ţe v první řadě poskytnou dávku HN, jelikoţ ze strany nadřízených pracovníkŧ ÚP ČR, je vyplácení dávek prioritou. Pokud jim čas dovolí, snaţí se zajímat i o jiné problémy klienta, neţ pouze o jeho finanční zajištění. SPR3: „V současné době je priorita vyplatit peníze a potom se já jako sociální pracovník můţu zajímat o další problémy klienta.“ SPR7: „Skoro ve všech případech přiznám dávku a ty problémy [klienta] vidím na 30%.“ S variantou, ţe klientovi vyplatí pouze dávku, sociální pracovníci bez výjimky nebyli spokojeni. Vidí u svých klientŧ mnoho problémových situací, na které nejsou schopni adekvátně reagovat. Tento stav povaţují za nevyhovující, jelikoţ nemohou pomáhat, tak jak by si představovali. Jaká je jejich představa popíši v závěru této kapitoly. Sociální pracovníci dle sdělených informací posuzují u klientŧ v hmotné nouzi hlavně sociální, majetkovou a rodinnou situaci, coţ povaţují za dŧleţité. Dále hodnotí, zda chce klient s nimi spolupracovat, co je schopný samostatně učinit a s čím potřebuje pomoci. Ale i tyto činnosti vzhledem k objemu klientŧ, jsou vykonávány pouze velmi
povrchně
a v omezené míře, coţ má zase za následek dlouhodobé setrvávání klientŧ v HN. Tato situace s sebou nese i značné riziko špatného posouzení a vyhodnocení klientovy situace. Sociální pracovník (SPR9) odpověděl, ţe v případě nutnosti další práce s klientem odkazují tyto osoby na sociální pracovníky obce. O spolupráci pracovníkŧ s jinými subjekty podílejících se na řešení situací osob v HN se budu věnovat v samostatné kapitole.
71
Dotazovaní sociální pracovníci jednoznačně uvedli, ţe nestačí klientŧm poskytnout pouze sociální dávky, ale je potřeba s nimi individuálně pracovat. Je nutné s klientem komunikovat a nastínit mu moţnosti řešení jeho obtíţné ţivotní situace. SPR3: „Já si myslím, ţe to nestačí [vyplatit dávky HN], ale v současné době vlastně jak je to nastavené není čas se tímto zabývat, mně to vadí, chtěla bych s nimi [s klienty] více individuálně pracovat, mít ten čas.“ Proč je individuální přístup povaţován sociálními pracovníky za dŧleţitý, přestoţe ho mohou vyuţívat pouze minimálně? Individuální přístup dle jejich mínění reaguje na rozdílné situace kaţdého klienta. Mŧţe být komplexním zpŧsobem, jak zjistit celkové informace o klientovi, a tím najít vhodné řešení pomoci a intervence. SPR8: „Přiznání peněz je vhodné kombinovat s individuálním přístupem. Problém klienta není obvykle jen jeden, ale je jich více. Bylo by vhodné všechny problémy odstranit, a tím se pokusit klienta obrazně nakopnout.“ Co by se mělo změnit, aby byla moţnost individuální přístup uplatňovat? Musím konstatovat, ţe sdělení pracovníkŧ opět obsahovali odpověď: „více času, menší objem klientů a administrativy, lepší pracovní podmínky.“ Shrnutí 11. kapitoly Na jedné straně všechny osoby, které se ocitly v rámci systému pomoci v HN, mají stejný problém, a tím je nízký příjem. Na druhé straně co klient, to jiný člověk a jiná situace. Coţ potvrzují i Sheafor, Horejsi, Horejsi (2000, cit. dle Navrátil, 2003: 60), kteří vymezují hlavní prvky, které ţivotní situaci utvářejí. Mŧţe se jednat např. o: „věk, pohlaví, stav, sloţení domácnosti, rodinná struktura.“ Z výše uvedených výpovědí vyplývá, ţe sociální pracovníci vnímají hlavně takové skutečnosti, které ovlivňují klientovo sociální fungování jako je dlouhodobá nezaměstnanost, nízké vzdělání, bezdomovectví a dlouhodobé pobírání sociálních dávek. Ţádný z respondentŧ se ale nezamyslel nad tím, ţe takové faktory jako je věk, pohlaví nebo rodinná struktura mohou limitovat člověka při uplatňování na trhu práce. Tato situace, ale mŧţe být ovlivněna právě tím, ţe sociální pracovníci nemají moţnost vykonávat individuální práci s klientem, nemají čas a prostor na samotné posouzení ţivotní situace klienta, a proto jim některé dŧleţité aspekty v klientově ţivotě mohou uniknout.
72
Jaká je tedy představa sociálních pracovníkŧ, aby získali komplexní informace o klientovi a mohli posoudit jeho ţivotní situaci? I zde opět zazněla odpověď více času, menší objem klientŧ a administrativy, lepší pracovní podmínky. Tím by vznikl prostor, aby sociální pracovníci podle jejich představy s klientem individuálně pracovali. Individuální přístup dle jejich mínění reaguje na rozdílné situace klienta. Pouze saturování nízkých příjmŧ osob v HN nepovaţují za správný postup.
73
12 Sociální práce v rámci agendy dávek pomoci v hmotné nouzi 12.1 Cíle sociální práce v agendě dávek pomoci v hmotné nouzi Aby sociální pracovníci DPvHN mohli pomoci osobám v hmotné nouzi, uváděli, ţe cíl sociální práce by měl být individuální k potřebám těchto klientŧ, vzhledem k tomu, ţe kaţdý klient je jiný a jejich problémy jsou rŧznorodé. Za dŧleţité pak povaţovali obnovení sociálního fungování klienta. SPR2: „Cíle by měly být různé a individuální k potřebám klientů. U klienta v hmotné nouzi je cílem sociální práce, aby se co nejdříve z hmotné nouze dostal a byl schopen samostatného sociálního fungování.“ SPR4: „Cílem by mělo být zmírnit sociální dopad na klienta a obnovit jeho sociální fungování.“ Na to, ţe sociální práce by měla být aktivita zaměřená na zlepšení a obnovení sociálního fungování upozorňuje například i Payne (2006). Velice negativně pak sociální pracovníci hodnotili současné nastavení systému v HN, a to ve smyslu, ţe svoje pracovní činnosti nemohou směřovat k cílŧm sociální práce. Matoušek (2008) uvádí, ţe cílem sociální práce by mělo být odhalování, zmírňování, a řešení sociálních problémŧ jako je například chudoba nebo nezaměstnanost. Respondenti se jednoznačně vyjádřili, ţe tyto cíle v rámci agendy DPvHN nejsou schopni vŧbec naplnit, protoţe nemají dostatečný čas a prostor na osoby v HN, a to z dŧvodu velkého počtu klientŧ na jednoho pracovníka. SPR3: „Málo času a hodně klientů, abychom se mohli takhle věnovat, co ten klient potřebuje.“ SPR4: „Současné nastavení toho systému není směřováno k cílům sociální práce, je málo času a není prostor pro zmapování situace všech klientů.“ SPR9: „Současné nastavení systému hmotné nouze je zaměřeno pouze suchou výplat peněz, na sociální práci není prostor.“ Sociální pracovníci vyjádřili názor, ţe sociální práce je pro agendu DPvHN dŧleţitá, aby mohli reagovat na sloţité ţivotní situace osob v hmotné nouzi, s klientem pravidelně a individuálně pracovat. Taková je i představa sociálních pracovníkŧ o uplatňování sociální práce v rámci této agendy. Dle sociálních pracovníkŧ je ale k tomu potřeba mít i určité
74
podmínky, a to je čas a prostor pro pravidelný kontakt s klientem a pro vykonávání sociálního šetření. V současné době vidí klienta pouze jednou za měsíc, kdy dokládá doklady117 rozhodné pro výpočet nároku na dávku a její výplatu. SPR5: „Aby bylo prováděno sociální šetření, větší moţnost být ve styku s klientem pravidelně a ne jenom jednou do měsíce.“ SPR2: „[sociální práce] měla by být uplatňována častějším kontaktem s klientem, měl by vzniknout prostor pro sociální poradenství klienta, protoţe současné nastavení, kdy sociální pracovník vidí klienta pouze jednou do měsíce na pár minut, ten prostor tam určitě není.“ Podle jejich představ by s klientem chtěli mít moţnost vést rozhovory, vykonávat depistáţ (SPR3) a individuálně pracovat (SPR1). Na nutnost individuálního přístupu ke klientovi poukazuje i MPSV ve svém Metodickém pokynu (2009: 1), „současná i budoucí, situace ve společnosti stále více vyţaduje individuální přístup k řešení obtíţných sociálních situací osob ohroţených hmotnou nouzí.“ Metodický pokyn MPSV (2009) uvádí nutnost individuálního přístupu, ale ze strany nadřízených pracovníkŧ nejsou
nikterak
uzpŧsobeny pracovní podmínky, aby sociální
pracovníci mohli takto s klienty v HN postupovat. Coţ má samozřejmě za následek zvyšující se sociální výdaje ze státního rozpočtu na DPvHN.118
12.2 Nabídka sociální práce v rámci agendy DPvHN osobám v obtížných životních situacích Z odpovědí sociálních pracovníkŧ vyplynulo, ţe za nynějšího stavu na referátech hmotné nouze je osobám v obtíţných ţivotních situacích v rámci sociální práce poskytováno zejména základní sociální poradenství. SPR3: „[nabídku sociální práce] malou, protoţe já tím, ţe nemám čas se těm klientům takhle se mu věnovat, tak poradenství.“ SPR9: „zejména poradenství“ Přitom dle Metodického pokynu MPSV (2006) je úspěšnost systému v hmotné nouzi vázána právě na vyuţití sociální práce. Co se musí změnit, aby nabídka sociální práce byla moţná? Sociální pracovníci se shodli jako jiţ po několikáté ve svých odpovědích, ţe z dŧvodu
117
Z vlastní praxe vím, ţe klient kaţdý měsíc musí doloţit doklady rozhodné pro posouzení nároku na dávky pomoci v HN. Jedná se hlavně o potvrzení o příjmu, doklady o uhrazeném nájmu atd. 118 Viz s. 34, kde jsem popisovala, o kolik vzrostly sociální výdaje na dávkách pomoci v hmotné nouzi.
75
objemné klientely, nemají čas a prostor na sociální práci, kterou povaţují za dŧleţitou pro agendu DPvHN. Proto by přivítali, aby referáty hmotné nouze byly posíleny o sociální pracovníky, a tím se sníţil počet klientŧ na jednoho pracovníka. 12.2.1 Sociální šetření jako nástroj sociální práce v rámci agendy DPvHN Sociální šetření vychází z ustanovení § 63, zákona o pomoci v hmotné nouzi.119 Beck a kol. (2012) povaţuje v rámci agendy DPvHN sociální šetření jako jeden z postupŧ sociální práce. Mělo by slouţit k ověřování údajŧ, které osoba v HN uvedla a k dokreslení její sociální situace. Respondenti shodně uvedli, ţe sociální šetření hodnotí jako jeden ze základních nástrojŧ pro posouzení ţivotní situace klienta a právě jako prostředek k ověřování sociálních a majetkových poměrŧ. Přestoţe sociální šetření je chápáno jako základní nástroj pro posouzení ţivotní situace klienta, je dle jejich sdělení vykonáváno pouze minimálně (2-3 dny v měsíci) nebo v některých měsících120 terénní sociální šetření neprobíhalo vŧbec. To má také za následek, ţe není moţné ověřovat sociální a majetkové poměry klientŧ v HN. Nebylo moţno ze strany sociálních pracovníkŧ agendy DPvHN naplnit Drábkovu Sociální reformu I. 2012, a tím zamezit neoprávněnému čerpání dávek. Došlo ke zcela opačnému efektu, kontrola adresnosti dávek a ověřování sociálních a majetkových poměrŧ osob v hmotné nouzi neprobíhá prakticky vŧbec. V čem spatřují respondenti význam sociálního šetření? Z jejich pohledu se jedná o moţnost objasnění sociální situace klienta a ověření jeho majetkových
a rodinných
poměrŧ. Sociální pracovníci spatřovali význam sociálního šetření také v tom, ţe s klientem při návštěvě v jeho přirozeném prostředí dochází k navázání bliţšího osobního kontaktu a klient se více otevře a sdělí své problémy, neţ v prostředí kanceláře nebo v některých případech pouze u „okýnka“ na chodbě, jak je tomu na některých pracovištích ÚP ČR. SPR5: „Přiblíţím se klientovi, to úplně jinak funguje, spíš se otevře neţ tady u okýnka, na úřadu vysvětluje ty svý problémy, spíš se doma otevře, co ho trápí.“
119
zák. č. 111/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisŧ Z vlastních zkušeností z praxe vím, ţe se jednalo o začátek roku 2012, konec roku 2013 a začátek roku 2014. Vţdy se jednalo o období, kdy pracovníci DPvHN přecházeli na nové počítačové programy a bylo nutné zadávat data do programŧ ručně. 120
76
To, ţe otevírání je základem úspěchu pro kvalitní připojení ke klientovi, zmiňuje i Úlehla (2005). Jaké jsou představy sociálních pracovníkŧ o uplatňování sociálního šetření? Sociální šetření by dle jejich odpovědí mělo být pravidelné, a to z toho dŧvodu, ţe by se dalo některým obtíţným ţivotním situacím klienta předcházet. Během sociálního šetření mít dostatečný čas a prostor pouze pro něho. Na to, ţe by měl sociální pracovník klientovi při sociálním šetření pozorně naslouchat, dávat najevo zájem, akceptovat a umoţnit právě vyjadřování jeho pocitŧ upozorňuje i Cermanová a kol. (2011). Z vlastní praxe musím napsat, ţe pokud je sociální šetření realizováno, jsou zkoumány u ţadatelŧ o dávky HN převáţně jeho majetkové poměry. Tento fakt ovlivňuje velký počet klientŧ na jednoho sociálního pracovníka. Sociální šetření je však nutné vykonávat i u klientŧ, kteří jsou vyřizováni referenty NSD.
121
Klientela se
sociálním pracovníkŧm tedy ještě navyšuje. Jeden z respondentŧ (SPR9) se mi k tématu o představě o uplatňování sociálního šetření nevyjádřil. 12.2.2 Individuální práce s klientem Sociální pracovník by u klientŧ, kteří se nacházejí ve stavu hmotné nouze déle, jak 3 měsíce měl shromaţďovat a analyzovat údaje potřebné pro posouzení jejich situace122. S těmito osobami po posouzení jeho situace navrhnout individuální plán pro řešení dané sociální reality. Otázkou bylo, zda sociální pracovníci mají moţnost realizovat individuální plán (dále jen plán) s klientem. Přestoţe tuto činnost ukládá sociálním pracovníkŧm zákon o pomoci v hmotné nouzi, ani jeden z dotazovaných plán s osobou v HN nikdy nerealizoval. Proč? Nedostatek času z dŧvodu velkého počtu klientŧ na jednoho pracovníka, rozsáhlé administrativy a nefunkčnosti softwarové aplikace. Rizikem, ţe s klientem není sociálně pracováno, je narŧst osob, které se dlouhodobě nachází v záchranné sociální síti a ze strany sociálních pracovníkŧ není k těmto osobám směřována ţádná intervence.
121
O tom, ţe sociální pracovníci referátu hmotné nouze musí realizovat sociální šetření i za referenty NSD, jsem se zmiňovala na s. 55. 122 § 64, zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisŧ
77
Aby došlo k nápravě tohoto stavu, je představou dotazovaných pracovníkŧ, aby lidem v HN po třech měsících mohli aktivně pomáhat a pracovat s nimi při řešení jejich obtíţné ţivotní situace. Mít dostatek času na sjednání si schŧzky s klientem, buď na Úřadě práce ČR nebo v jeho přirozeném prostředí, pokud by se klient cítil doma lépe. Následně zformulovat jeho představy o moţnostech pomoci a stanovit si cíle, kterých je schopen klient dosáhnout. Samotné představy sociálních pracovníkŧ o moţnostech realizovat s klientem individuální plán se zase vázaly k tomu, ţe by potřebovali pro tuto činnost více času, prostoru a změnu pracovních podmínek. SPR4: „Měli bychom mít více času a prostoru pro navrţení jeho individuálního plánu a individuálně pro kaţdého klienta naplánovat pro řešení jeho situace.“ SPR7: „No samozřejmě kdybych měla více času, aby ten klient přišel, mohl se posadit u mne v kanceláři a mohli bysme spolu dát dohromady nějaký body, který by byl ten klient schopen splnit.“ Sociální pracovník (SPR6), který pracuje v rámci DPvHN teprve krátkou dobu, sdělil k otázce vytvoření individuálního plánu s klientem následují: „myslím, ţe čas na něj mít nebudu.“ 12.2.3 Uplatňované metody a přístupy sociální práce s klientem v hmotné nouzi Matoušek (2008: 100) metody sociální práce (dále je metody) označuje jako „specifické postupy sociálních pracovníkŧ definované cílem nebo cílovou skupinou.“ Zahrnuje mezi ně například materiální pomoc, poradenství, komplexní pomoc. V rámci rozhovoru s dotazovanými byla tato část tématu pro ně nejobtíţněji uchopitelná. Většina z respondentŧ měla problém se zorientovat a vzpomenout si jaké metody a přístupy sociální práce v rámci svých pracovních činností s klienty v hmotné nouzi vyuţívá. Sociální pracovníci nakonec odpověděli, ţe z metod sociální práce ve své praxi aplikují hlavně poradenství, zjišťování poznatkŧ o sociální situaci klienta a posouzení jeho potřebnosti pro nárok na dávky pomoci v HN a sociální šetření. SPR1: „Je to zjišťování poznatků o jeho situaci [klienta v HN], posouzení potřebnosti, sociální šetření.“ SPR4: „Při práci s klientem uplatňuji metody a přístupy sociální šetření a základní sociální poradenství.“ SPR5: „To sociální šetření a pak je to vlastně ještě dotazování a základní sociální poradenství.“
78
Dotazovaní respondenti povaţují metody za dŧleţité, ale v názorech proč je povaţují za dŧleţité, se někteří lišili. Sociální pracovník (SPR1) hodnotil tyto metody za dŧleţité ve smyslu posouzení nároku na výplatu HN. V tomto vyjádření bychom mohli spatřovat, ţe prioritou tohoto sociálního pracovníka je hlavně posouzení nároku na výplatu sociálních dávek, ţivotní situace klientŧ v HN ustupují do pozadí. Další z respondentŧ (SPR2, SPR3, SPR4, SPR5, SPR7, SPR10) dŧleţitost metod povaţují u posouzení ţivotní situace klienta, tedy k získání dostatku informací o jeho osobě. Dva z respondentŧ (SPR6, SPR8) se mi k otázce nevyjádřili a sociální pracovník (SPR9) sdělil, ţe „není prostor na velké zvaţování o metodách sociální práce…“ Dle vlastních zkušeností z praxe musím konstatovat, ţe v rámci agendy DPvHN je opravdu minimální čas a prostor pro aplikaci metod sociální práce. To, ţe metody sociální práce nejsou prakticky uplatňovány, má negativní dopad na klienty, jelikoţ většina není sama schopna se bez cizí pomoci odpoutat od sociálního systému a stávají se závislými na DPvHN. Přístupy ke klientŧm v HN volí sociální pracovníci individuálně na základě toho, zda ţadatelem o dávku pomoci v HN je jednotlivec nebo rodina. Pokud je ţadatelem o dávku pomoci v HN pouze jednotlivec, vyuţívají případovou sociální práci, pakliţe se jedná o rodinu s dětmi vyuţívají sociální práci s rodinou. Dle výpovědí sociálních pracovníkŧ ovlivňuje jejich výběr přístupu ke klientovi právě výše uvedená skutečnost. Následně ovlivňuje jejich volbu, zda rodina plní svoji funkci123 či nikoliv (SPR1, SPR5, SPR9), popř. zjišťují jaký má člověk problém. SPR2: [volbu přístupu sociálního pracovníka ovlivňuje] situace v rodině, jaká situace v té rodině panuje, jestli je to úplná rodina, jaká je jejich finanční situace, jestli je to vícečlenná rodina.“ Dle sociálních pracovníkŧ (SPR3, SPR4, SPR10) se přikládá větší dŧraz na sociální práci s rodinou. A z jakého dŧvodu? SPR3:„protoţe jsou tam děti.“ SPR4: [při volbě přístupu práce s případem nebo s rodinou] „se zaměřuji hlavně na práci s rodinou, protoţe většina problémů vzniká např. nedorozuměním mezi členy rodiny a zaţitých modulů chování na mladší generaci, takţe maminka je na hmotné nouzi a je to výhodné, tak i dcera s dětmi je na dávkách.“ O tom, ţe většina sociálních problémŧ se týká právě rodiny, se zmiňuje i Gabura (2006). Sociální pracovník by měl identifikovat kromě materiálního nedostatku i významný rodinný 123
Viz kapitola „Sociální práce s rodinou“ s. 43-44.
79
problém, měl by být citlivý na faktory i v pozadí rodinných problémŧ, chápat souvislosti a určit, kde rodina potřebuje pomoc. Sociální pracovník (SPR8) upozorňoval na to, ţe dle jeho mínění se v současné době celá rodina do zorného pole sociálního pracovníka nedostane. To mŧţe být zpŧsobeno tím, ţe sociální pracovníci vykonávají sociální šetření pouze v omezené míře a nemají tak moţnost komunikace s ostatními členy rodiny, jsou v kontaktu pouze se ţadatelem o dávku.124 Proč by bylo ţádoucí vyuţívat i jiné metody a přístupy sociální práce? Sociální pracovníci uvedli, ţe vyuţívat i další metody sociální práce je nezbytné. SPR1: „bohuţel naše práce se cvrkává na základní sociální poradenství.“ Dotazování uváděli hlavně individuální plánování s jedincem125 a rodinou (SPR2, SPR4, SPR6), klienty podporovat a motivovat (SPR3, SPR10). Upozorňovali i na nutnost depistáţe (SPR5, SPR9) a doprovod klienta na jiné instituce (SPR2, SPR5). Sociální pracovník SPR8: „V tuto chvíli nedokáţi odpovědět.“ Sociální pracovníci povaţují aplikaci metod sociální práce za nezbytné, ale shodně se vyjádřili, ţe v současné době není čas a prostor z dŧvodu velkého počtu klientŧ na jednoho pracovníka ostatní metody, které výše prezentovali vykonávat. SPR4: „Zase v současné době špatně, vzhledem k časovému prostoru, který nám pro sociální práci zbývá.“ SPR5: „Není čas.“ SPR7: „V současné chvíli nevidím ţádné moţnosti je [metody SP]vyuţívat.“ SPR9: „Pokud nedojde k úpravě počtu spisů na jednoho pracovníka, vyuţívat sociální práci při zpracování dávek nepůjde.“ SPR10: „V současné době je to naprosto nemoţné, z důvodu velkého počtu klientů a nedostatku času.“ Jak si dotazovaní představují spolupráci s klientem v hmotné nouzi? Na klienta mít dostatek času pro vzájemnou komunikaci a zjištění problémŧ daného člověka. Individuálně s ním pracovat. Realizovat pravidelná sociální šetření, navštěvovat klienta častěji v jeho přirozeném prostředí (SPR6). Mít moţnost klienta doprovázet i na jiné instituce (SPR3, SPR4). SPR3: „Doprovodit klienta, kdyţ zjistím, ţe potřebuje k lékaři a ne volat někomu jinýmu, aby s ním zašel, je to náročné, ten klient, tam ani nedojde a pak také nemá důvěru k tomu druhému sociálnímu pracovníkovi [myšleno sociálního pracovníka obce nebo neziskové organizace], na kterého já ho odkáţu.“
124
Pro přiznání nároku na dávky pomoci v HN je ve smyslu § 68 zák. č. 111/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisŧ účastníkem řízení pouze ţadatel o dávku. 125 Cílem je stanovit takový plán, který je přiměřený ţivotní situaci a problémŧm klienta.
80
SPR9: „Pohovořit s ním [s klientem], rozklíčovat zásadní problémy, navrhovat konkrétní krátkodobé i dlouhodobé cíle k eliminaci problémů, instruovat a nasměrovat klienta k nalezení vhodného řešení, provádět kontroly plnění cílů, předcházet vzniku problémů, zvyšovat sebekázeň, sebeúctu, chválit…“ Vyjádření respondenta (SPR9) bylo pro mne nadmíru mého očekávání vyčerpávající, byly zde shrnuty nejdŧleţitější poznatky o představě, jaké metody sociální práce by sociální pracovníci ÚP ČR chtěli aplikovat při práci s klientem v obtíţné ţivotní situaci.
12.3 Spolupráce s organizacemi podílejícími se na řešení obtížných životních situací u osob v hmotné nouzi Dle Cermanové (2012) je cílem spolupráce mezi organizacemi podílejícími se na řešení obtíţných ţivotních situací v hmotné nouzi vytvořit efektivní sociální systém, který se bude vyznačovat návazností sluţeb sociální práce, jejich komplexností a koordinací. Jak funguje spolupráce mezi těmito subjekty v praxi? Z vlastní zkušenosti musím napsat, ţe v některých případech rozdělením sociálních pracovníkŧ (převedením části pracovníkŧ delimitací z měst na ÚP ČR) došlo k narušení vzájemným vztahŧ, coţ se negativně promítlo do vzájemné komunikace mezi sociálními pracovníky z měst a převedenými pracovníky na ÚP ČR. Proto někteří sociální pracovníci ve svých výpovědích hodnotí spolupráci s pracovníky měst negativně (SPR1, SPR2, SPR3). Negativně byla hodnocena spolupráce, ale i s neziskovými organizacemi. Naopak kladně se vyjádřili respondenti o spolupráci se sociálními pracovníky orgánu sociálně právní ochrany dětí. SPR1: „Nejlepší spolupráce je z OSPOD126, spolupráce s městy a neziskovými organizacemi je na bodu mrazu.“ Sociální pracovníci z ÚP ČR sdělili, ţe někdy mají pocit, ţe sociální práce na městech upadá do pozadí a sociální pracovníci z měst místo, aby zapojili klienta do řešení jeho obtíţné situace, snaţí se problém klienta vyřešit tím zpŧsobem, ţe je ţádána finanční výpomoc, tzn. uplatnění nároku o MOP v rámci agendy DPvHN. SPR2: „S OSPOD mám velice dobré zkušenosti, negativní mám ve smyslu spolupráce se sociálními pracovníky z měst, začíná se stávat, ţe sociální pracovníci s klientem nepracují podle mého názoru, ale v rámci hmotné nouze chtějí pro klienta pouze finanční výhody, ale 126
Oddělení sociálně právní ochrany dětí.
81
sociální pracovník [z města] by měl toho klienta vést, aby nesetrvával v této situaci dlouho, sociální práce jde do pozadí, není tam tolik vidět. Bohuţel tuto zkušenost mám i s neziskovými organizacemi, stalo se mi, ţe s klientem pracovali čtyři různí sociální pracovníci, kteří si nepředali navzájem informace a způsobilo to akorát zmatek u klienta.“ Sociální pracovník (SPR4) uvedl, ţe v rámci jeho dosavadních zkušeností, se spolupráce s ostatními organizacemi začíná pozvolna rozvíjet. Ostatní respondenti (SPR5, SPR6, SPR7, SPR8, SPR9, SPR10) uvedli, ţe se sociálními pracovníky OSPOD a z měst mají spolupráci dobrou a vzájemně si předávají potřebné informace nutné k řešení situace osob v HN. Ohledně neziskových organizací se mi tito respondenti nevyjádřili. Mŧţe to být dáno, tím, ţe zatím ţádnou spolupráci s neziskovými organizacemi nenavázali? Sociální pracovníci sice hodnotí spolupráci jako dobrou, ale došlo i k vyjádření SPR8, ţe „dva případy mi vyřešili úţasně a zbytek si ulehčili [sociální pracovníci z města]tím, ţe napsali, ţe klient byl poučen, ale ţe je do dneška nekontaktoval.“ V tomto vyjádření spatřuji rozpor, pracovníci mluví o dobré spolupráci s pracovníky měst, ale zároveň některé věci hodnotí spíše negativně. Je tedy vhodné klienta odkazovat z jedné instituce na druhou, kdyţ klient stejně do jiné organizace jiţ nepřijde?. Na to upozorňoval jiţ sociální pracovník (SPR3) viz výše. Jak si tedy sociální pracovníci ÚP ČR představují vzájemnou spolupráci s organizacemi podílejícími se na pomoci osobám v obtíţných ţivotních situacích? Jak by měla tato spolupráce vypadat, aby se vytvořil efektivní sociální systém, jak uvádí Cermanová (2011: 19) a došlo dle jejích slov k zabezpečení „návaznosti jednotlivých sluţeb sociální práce, komplexnosti a koordinaci sluţeb? Respondenti uvedli, ţe by si spolupracující organizace měly předávat vzájemně informace o klientech v HN a minimálně jednou do měsíce pořádat vzájemná setkání (SPR2, SPR3, SPR9, SPR10), kde se budou řešit moţnosti nabídky sociální práce osobám v HN a v případě neziskových organizací (např. azylové domy) nabídka sluţeb (SPR4). SPR5: „Mít informace o volných místech na ubytovnách a azylových domech, mít tyto informace aktuální, aby se nestalo, ţe klienta odkáţeme na azylový dům a ten bude plně obsazen.“127
127
S tímto problémem (nepředávání informací) jsem se také sama v praxi setkala. Azylový dŧm pro matky s dětmi zasílal informace o volné kapacitě svého zařízení. Na nás se obrátila matka s dětmi, ţe by potřebovala řešit otázku bydlení. Odkázali jsme jí na toto azylové zařízení, které nás následně jiţ ovšem neinformovalo, ţe kapacita byla naplněna a volné místo jiţ nemají. Matce s dětmi jsme museli pomoci sehnat ubytování v jiném zařízení mimo své bydliště.
82
Další respondent (SPR7) navrhoval, ţe sociální pracovníci by se přímo účastňili sezení s klientem, dŧleţité informace o klientovi by si tedy nemuseli navzájem předávat. Společná sociální šetření uvedl sociální pracovník (SPR7) Shrnutí 12. kapitoly Sociální práci v rámci agendy DPvHN mŧţeme nejvíce přiblíţit k definici Matouška (2003). Sociální pracovník HN by měl být schopen odhalovat, zmírňovat a řešit sociální problémy klientŧ. Pomoci osobám při jejich obtíţné ţivotní situaci, aby byly schopny odpoutat se od sociálního systému, uplatnit se opět na trhu práce a obnovit tak jejich sociální fungování. Dle výpovědi sociálních pracovníkŧ, však bylo zjištěno, ţe sociální práce v rámci agendy DPvHN je realizována opravdu pouze v omezené míře.
Cíle sociální práce tak nelze
z dŧvodu velkého mnoţství klientŧ na jednoho sociálního pracovníka vŧbec naplnit. Nabídka sociální práce ze strany sociálních pracovníkŧ v rámci této agendy, je tak prakticky nulová. Přesto dle Metodického pokynu MPSV (2006) je úspěšnost systému pomoci v HN vázána právě na vyuţití sociální práce. Ze strany vedení však nejsou nikterak přizpŧsobeny pracovní podmínky k naplnění cílŧ sociální práce. Na omezenou nabídku v rámci systému sociální pomoci v HN upozorňuje i Havlíková a kol. (2013). Sociální šetření, které by mělo slouţit, jako jeden ze základních nástrojŧ pro posouzení ţivotní situace klienta v HN je dle respondentŧ vykonáváno pouze 2-3 dny v měsíci. Individuální plán, který by měl být ze zákona o pomoci v HN realizován s klientem v HN po třech měsících, nebyl dle sdělení sociálních pracovníkŧ nikdy vyhotoven. Sociální pracovníci dále vypověděli, ţe pracují ve většině případŧ pouze se ţadatelem o dávku pomoci v HN. Tato situace mŧţe být dŧsledkem toho, ţe není prováděno sociální šetření v dostatečném rozsahu. Sociální pracovníci ostatní členy rodiny, tak v mnohých případech ani neznají. Přestoţe Gabura (2006) upozorňuje na to, ţe většina problémŧ se týká právě rodiny. Domnívám se, ţe i přes sloţitou situaci v rámci agendy DPvHN sociální pracovníci na svoje poslání nerezignovali a doufají, ţe se situace do budoucna zlepší. Jejich představa o uplatňování sociální práce je taková: mít čas a prostor pro vzájemnou komunikaci s klienty v HN, získat tak o klientovi potřebné informace k odhalení jeho problémŧ. Mít moţnost vykonávat depistáţ, protoţe jsou zcela jistě klienti mimo zorné pole sociálních pracovníkŧ. Dále s klientem individuálně pracovat. Na individuální přístup poukazuje metodický pokyn 83
MPSV (2009: 1), který zmiňuje, ţe „současná i budoucí situace ve společnosti stále více vyţaduje individuální přístup k řešení obtíţných sociálních situací osob ohroţených hmotnou nouzí.“ Po třech měsících s klientem vypracovat individuální plán, tak jak ukládá zákon o pomoci v hmotné nouzi, zjistit potřeby a představy klienta o moţnostech pomoci. Stanovit s klientem takové cíle, kterých je schopen dosáhnout. Vykonávat pravidelná sociální šetření a rozšířit svou nabídku o další metody a přístupy sociální práce, neţ je pouze základní sociální poradenství. V neposlední řadě nesmím zapomenout na spolupráci s organizacemi podílejícími se na řešení obtíţných ţivotních situací u osob v HN. Ze získaných poznatkŧ je evidentní, ţe v některých případech spolupráce mezi organizacemi (jedná se hlavně o městské a obecní úřady) a ÚP ČR je na dobré úrovni a vzájemné na sebe navazuje, na některých pracovištích nikoliv.128 Všemi byla hodnocena kladně spolupráce z OSPOD.
128
Dle mého mínění tím, ţe část sociálních pracovníkŧ zŧstala na městských a obecních úřadech a část byla převedena delimitací na ÚP ČR, došlo tímto rozdělením k narušení vzájemných vztahŧ mezi bývalými kolegy. Coţ se mohlo přenést i do vzájemné spolupráce a komunikace mezi těmito lidmi.
84
13 Pojednání o životních situacích osob v hmotné nouzi z pohledu sociálních pracovníků Jak jsem se jiţ zmiňovala v kapitole „Typické ţivotní situace osob hmotné nouzi“ s. 20, je společným rysem těchto osob materiální chudoba, která je právě provázena rizikem sociálního vyloučení. Přestoţe lidé v hmotné nouzi vykazují některé společné rysy, jsou jejich potřeby rŧznorodé, a to s ohledem na jejich specifické ţivotní situace jako je např. osamělé rodičovství, bezdomovectví, závislosti na návykových látkách atd. Z analýzy získaných dat, jejíţ výsledky jsem uvedla v předchozích kapitolách analytické části mé diplomové práce, ale vyplynulo, ţe sice sociální pracovníci spatřují ţivotní situace osob v HN jako individuální, ale při volbě cílŧ a výběru vhodné intervence přihlíţejí především k faktu, zda osoba v hmotné nouzi je ochotna s nimi spolupracovat či nikoliv. Během výzkumných rozhovorŧ tedy sociální pracovníci přímo neuváděli, jak např. pracovat s matkou samoţivitelkou, osobou bez přístřeší nebo s osobou drogově závislou. Ukázalo se, jednak ţe toto téma bylo pro sociální pracovníky velice sloţité. Dále bylo patrné, ţe obtíţné ţivotní situace osob v HN sociální pracovníci vnímali hlavně v kontextu s dlouhodobým pobíráním sociálních dávek, s dlouhodobou nezaměstnaností a s nízkým vzděláním těchto osob, a v neposlední řadě také se současnou legislativou, která není motivující k tomu, aby lidé, kteří se v hmotné nouzi ocitli, měli motivaci uplatnit se v co nejkratší době na trhu práce. K této situaci napomáhá dle dotázaných sociálních pracovníkŧ i současné nastavení systému pomoci v HN, který jak z výzkumu vyplynulo, nedává moţnost sociálním pracovníkŧm uplatňovat v praxi sociální práci.
85
ZÁVĚR Cílem práce bylo zjistit odpověď na hlavní výzkumnou otázku: „Jak si sociální pracovníci vybraných referátů HN ÚP ČR představují po sociální reformě roku 2012 uplatňování sociální práce v rámci referátů HN ÚP ČR, a to s ohledem na specifické ţivotní situace osob v hmotné nouzi?“ V úvodu práce jsem se zaměřila na otázku, jaký vliv měla Sociální reforma I. 2012 na pracovní činnosti sociálních pracovníkŧ a hlavně na výkon sociální práce v rámci agendy DPvHN. Sociální pracovníci hodnotili tuto reformu velmi negativně. K tomuto tématu uváděli, ţe od roku 2012, kdy byla převedena agenda DPvHN na ÚP ČR, se omezily jejich pracovní činnosti hlavně na administraci129 sociálních dávek. Přestoţe někteří sociální pracovníci před reformou v této oblasti nepracovali i oni vyhodnotili současnou situaci stejným zpŧsobem. Výkon samotné sociální práce je realizován pouze v omezené míře, je poskytováno základní sociální poradenství a v minimálním rozsahu je prováděno sociální šetření, které je povaţováno za jeden z nástrojŧ sociální práce v rámci agendy DPvHN dle Becka a kol. (2012). Ve značné většině bylo záporně hodnoceno současné rozdělení referátŧ hmotné nouze na sociální pracovníky a referenty NSD.130 Největší problém byl spatřován v tom, ţe referent NSD nemá dostatečnou profesní kvalifikaci v oboru sociální práce a dostatek zkušeností pro vykonávání takto sloţité agendy, jako jsou DPvHN. Z dŧvodu nedostatečného vzdělání131 těchto pracovníkŧ, musejí sociální pracovníci realizovat za referenty NSD sociální šetření. Objem klientely na tyto pracovníky je tedy enormní, coţ je pro ně extrémně vyčerpávající, jak po psychické, tak fyzické stránce. Samotné nastavení systému pomoci v hmotné nouzi, respondenti hodnotili negativně. Dle jejich mínění nemotivuje osoby v HN ke snaze aktivně si zajistit prostředky k uspokojení svých ţivotních potřeb. Dotazovaní povaţují systém pomoci v HN za „štědrý“, proto se domnívají, ţe klienti v HN nemají potřebu, aby sociální síť co nejdříve opustili. Sociální dávky tak pobírají i několik let. (viz kap. „Dlouhodobá závislost na sociálních dávkách“).
129
Přijetí, zpracování ţádostí o DPvHN a jejich následné vyplacení. Sociální pracovníci, kteří nehodnotili záporně současné rozdělení KoP ÚP, pracují v rámci agendy DPvHN kratší dobu (měně neţ 1 rok, méně neţ dva roky). 131 Dle zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisŧ. 130
86
Dle jejich představ by mělo dojít k časovému omezení sociálních dávek a k většímu zvýhodnění osob, které pracují na plný pracovní úvazek nebo se ocitnou v záchranném sociálním systému pouze krátkou dobu. Domnívám se, ţe zvýhodnění osob, které se ocitnou v HN jen krátkodobě, by mělo spočívat v navýšení částek ţivotního minima. Částky ţivotního minima by klesaly ve spojitosti s délkou setrvání na sociálních dávkách. U osob, které jsou zaměstnány na plný pracovní úvazek by pak jejich příjem měl být započítáván dle zákona o pomoci v HN takovým zpŧsobem, aby byl naplněn dle MPSV princip systému pomoci v HN, ţe „kaţdá osoba, která pracuje, se musí mít lépe neţ ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá.“132 Aby samotné nástroje pomoci v HN byly účinné, vázali by (SPR) pobírání sociálních dávek na aktivitu klienta, např. na vykonávání veřejné sluţby. Osoby, které dlouhodobě pobírají sociální dávky, by tak opět mohly získat nejen pracovní návyky, ale přispělo by to i k jejich lepšímu sociálnímu fungování. Ostatní nástroje jako je sociální poradenství by dle jejich představ mělo být poskytováno všem lidem a zejména těm, kteří jsou ohroţeni nepříznivou sociální situací. Poradenství by mělo být poskytováno individuálně s ohledem na potřeby těchto osob, a to z dŧvodu, ţe tito klienti jsou rŧznorodí. Sociální práce jako poslední nástroj systému pomoci v hmotné nouzi, byl sociálními pracovníky povaţován v rámci agendy DPvHN za dŧleţitý a neměl by být od vyplácení sociálních dávek oddělen. Dle respondentŧ vyplácení sociálních dávek a sociální práce spolu úzce souvisí a tyto dva nástroje by měly na sebe vzájemně navazovat. Mŧţe tak být podchycena nebo odhalena řada problémŧ osob v HN. Z výzkumu vyplynula velmi alarmující skutečnost, ţe sociální pracovníci nemají ţádný čas a prostor pro adekvátní posouzení ţivotních situací osob v HN. Přesto proces posouzení v sociální práci povaţuje řada soudobých autorŧ za klíčový rozměr Barker (1995, cit. dle Navrátil 2005). Sociální pracovníci spatřují ţivotní situace svých klientŧ jako rŧznorodé a jedinečné, tyto osoby spojuje jen to, ţe mají nízké příjmy, proto by s nimi mělo být individuálně pracováno. Informace o klientovi jsou zjišťovány rozhovorem pouze v krátkém časovém úseku v době, kdy klient přichází na úřad práce.133 Sociální šetření je vykonáváno minimálně a v některých
132 133
cit. dle http://www.mpsv.cz/cs/5 Klient dochází na ÚP ČR 1 měsíčně a se SPR jedná hlavně ţadatel o dávku.
87
měsících nebylo realizováno zcela vŧbec.134 Tento prostředek není tedy moţno z dŧvodu vytíţenosti sociálních pracovníkŧ vyuţít k dokreslení ţivotní situace klienta, jak popisuje Beck a kol. (2012). Sociální pracovníci za současného stavu na referátech HN nejsou schopni na obtíţné situace osob v HN adekvátně reagovat a mohlo by dojít i k jejich mylnému posouzení. Představa sociálních pracovníkŧ? Více času, prostoru a vhodné pracovní podmínky, aby vznikla moţnost s klientem individuálně pracovat a zjistit tedy komplexní potřeby klienta v HN. Jaké jsou cíle sociální práce v rámci agendy DPvHN? Sociální pracovníci zmiňovali, ţe cíle sociální práce by měly být individuální k potřebám osob v HN a měly by směřovat k obnovení jejich sociálního fungování. Výzkumem bylo zjištěno, ţe osobám v obtíţných ţivotních situacích je v rámci sociální práce nabízeno ze strany sociálních pracovníkŧ pouze základní sociální poradenství. Přesto dle MPSV (2006) se úspěšnost systému v HN váţe právě na vyuţití sociální práce. Sociální šetření realizují sociální pracovníci 2-3 dny v měsíci. Při stávajícím mnoţství klientŧ není moţné u všech klientŧ v HN ověřovat sociální a majetkové poměry. Lze tedy předpokládat, ţe některé osoby v HN pobírají dávky neoprávněně. Individuální plán, který by měl být dle zákona o pomoci v HN s klientem po třech měsících realizován, ţádný z dotazovaných pracovníkŧ nikdy nevytvořil. Z metod a přístupŧ sociální práce je sociálními pracovníky pouţíváno základní sociální poradenství, zjišťování poznatkŧ o sociální situaci klienta a posouzení jeho potřebnosti pro nárok na DPvHN. Jelikoţ výzkumem bylo zjištěno, ţe čas a prostor sociálních pracovníkŧ je omezený, je otázkou, jak velké je riziko chybovosti při zpracovávání sociálních dávek nebo při samotném posouzení ţivotních situací lidí v HN. Jak si tedy sociální pracovníci představují uplatňování sociální práce s ohledem na sloţité ţivotní situace klientŧ v hmotné nouzi? Respondenti vnímají u osob v hmotné nouzi jejich ţivotní situace jako jedinečné, proto je dŧleţité, aby mohli s těmito klienty individuálně pracovat. Vyuţívat při práci s osobami v hmotné nouzi metody a přístupy sociální práce, aby
134
Ze své praxe vím, ţe na některých pracovištím byly přijímání sociální pracovníci na dohody o provedení práce, aby vykonávali sociální šetření za pracovníky agend DPvHN. Toto řešení nepovaţuji za zcela vhodné, jelikoţ si sociální pracovník pouze ze spisové dokumentace nemŧţe utvořit představu o ţivotní situaci daného klienta.
88
o nich získali komplexní informace, a reflektovali tak správně jejich sloţitou ţivotní situaci. Rozšířit svou nabídku metod sociální
práce
např. o doprovod klienta (k lékaři)
nebo
o depistáţ. Mít moţnost zaměřit se na celou rodinu135, a ne pouze na osobu, která je ţadatelem o dávku HN. Minimalizovat tak riziko, ţe některé osoby se nedostanou do zorného pole sociálních pracovníkŧ. Aby bylo pracováno se všemi společně posuzovanými osobami, je dle jejich představ nutné realizovat pravidelně sociální šetření. V tomto prostředku spatřují moţnost navázání lepší spolupráce nejen s klientem, ale s celou rodinou. Je to také zpŧsob, jak ověřit informace, které klient uvedl. Dále by chtěli mít sociální pracovníci na klienta dostatek času pro vzájemnou komunikaci a po třech měsících na realizaci individuálního plánu s klientem. S klientem si sjednat schŧzku buď na ÚP ČR nebo v jeho přirozeném prostředí a být mu nápomocni při formulaci jeho představy o moţnostech pomoci a stanovení cílŧ, kterých je schopen dosáhnout. Musím také zmínit spolupráci s organizacemi podílejících se na řešení pomoci osobám v HN. Spolupráce byla hodnocena značně rozporuplně. Někteří dotazovaní viděli řešení pomoci v odkazování klienta na sociálního pracovníka města, dle druhého názoru by chtěli sociální pracovníci mít dostatek prostoru a času, aby klientovi zajistili komplexní nabídku sluţeb sociální práce na referátech hmotné nouze ÚP ČR. Jako dŧvod uváděli, ţe mnohdy klient jiţ k sociálnímu pracovníkovi města ani nepřijde a nebo jiţ nechce do svého problému zapojovat další osobu. Na samý závěr musím podotknout, ţe jsem měla jisté obavy, zda při současném pracovním vytíţení sociálních pracovníkŧ referátŧ HN budou ochotni zamyslet se nad danou problematikou. Ale opak byl pravdou, pracovníci v tomto viděli moţnost, jak upozornit na problémy, které provázejí tak sloţitou agendu jako jsou DPvHN.
Doporučení pro praxi Zjištěné poznatky by měly mít nápomocny při zajištění vhodných pracovních podmínek pro sociální pracovníky. Jedná se zejména o personální navýšení sociálních pracovníkŧ v rámci agendy DPvHN, (tzn. úprava počtu klientŧ na jednoho pracovníka) a sníţení administrativní zátěţe. Vytvořit takové pracovní podmínky, aby sociálnímu pracovníkovi vznikl čas a prostor pro sociální práci s klientem a moţnost posouzení jeho ţivotní situace. 135
Jedná se vícečlenné rodiny (rodiče a nezletilé děti nebo zletilé děti) popř. o osoby, které jsou posuzovány DPvHN v rámci jednoho okruhu SPO.
89
Musím podotknout, ţe by mělo dojít nadřízenými pracovníky k zamyšlení, zda pracovní prostředí odpovídá nárokŧm, které jsou nutností pro výkon sociální práce, tedy pro vytvoření dŧvěry mezi klientem a sociálním pracovníkem. Pokud bude klient stát u „okýnka“, jako je tomu na některých kontaktních pracovištích ÚP ČR, vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem bude navázán velice obtíţně. A také aby bylo nadřízenými pochopeno, ţe sociální práce v rámci agendy DPvHN je dŧleţitá z dŧvodu stále se zvyšujícího počtu osob, které se ocitnou v záchranné sociální síti. Za zmínku stojí i témata, které uvedli sociální pracovníci během rozhovoru. Jedná se zejména o veřejnou sluţbu136. Dle mého mínění je to jedno z moţných řešení, jak klienty v rámci systému pomoci v HN aktivovat. V neposlední řadě musím upozornit, ţe spolupráce mezi sociálními pracovníky ÚP ČR, měst a ostatními organizacemi podílejícími se na řešení pomoci osobám v HN není vţdy navazující, aby byla vytvořena komplexní síť sociálních sluţeb sociální práce. Moţnost řešení bych viděla v častější spolupráci mezi těmito subjekty. Nebo také v realizování případových konferencí.137
Návrh dalšího výzkumu Moţnost dalšího výzkumu bych navrhovala zjištění, jak hodnotí sociální pracovníci z obecních a městských úřadŧ po sociální reformě 2012 moţnost spolupráce s osobami v HN. Jak ovlivnilo převedení DPvHN spolupráci s těmito osobami.
136
Viz příloha č. 2. Z vlastní praxe musím napsat, ţe v tomto směru začínám spatřovat první krŧčky konané tímto směrem v navazování vzájemné spolupráce. 137
90
Bibliografie ADAMOVÁ, S. (2010): Dopady zákona o pomoci v hmotné nouzi na rodiny v Jirkově dlouhodobě pobírající sociální dávky. Bakalářská práce. ADAMS, A./ERATH, P./SHARD, K.(ed).(2000): Key Themes in Europen Social Work. Theory, Practice perspective. Dorset: Rusell House Publishing. BECK, P./HACAPERKOVÁ, D./KRÁLOVÁ, J./NIEDERLE, P. (2012): Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postiţením. Olomouc: ANAG. BERGER, P./LUCKMANN, T. (1999): Sociální konstrukce reality: Pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie. BÍLKOVÁ, M. (2014): Stabilní a silný úřad pro všechny. Práce a sociální politika. č. 2, str. 3 2/2014, str. – doplňte prosím. BUCHTOVÁ, B. a kol. (2002): Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha: Grada Publishing. CERMANOVÁ, R./GRUNEROVÁ, I./JANEBOVÁ, R./LUKEŠOVÁ, M./MUSIL, L./ŠŤASTNÁ, I./TOPOLOVSKÝ, M./VRBICKÝ J. (2011): Sociální pracovníci Úřadu práce ČR. Sociální práce na ÚP – podklady. DISMAN, M. (2002): Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Nakladatelství Karolinum. FIŠEROVÁ, M. (2000): medicína.
Historie, příčiny a léčení drogových závislostí. Postgraduální
GABAL I. (1999): Etnické menšiny ve střední Evropě. Praha: G plus G. GUGGENBÜHL-CRAIG, A. (2007): Nebezpečí moci v pomáhajících profesích. Praha: Portál. HAVLÍKOVÁ, J./HUBÍKOVÁ, O./KUBALČÍKOVÁ K./MUSIL L. (2013): Typy pojetí sociální pomoci příjemcŧm dávek pomoci v hmotné nouzi pracovníky ÚP ČR po sociální reformě: tři případové studie. Fórum sociální politiky, roč.7, č. 6, s. 2-9. HAVRDOVÁ, Z. (1999): Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium. HORA, O. (2008): Strategie dlouhodobě nezaměstnaných. Praha: VÚPSV. Dostupné z: «http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_261.pdf» [cit. 4.1.2014] HORÁKOVÁ, M./JAHODA, R./KOFROŇ, P./SIROVÁTKA, T./ŠIMÍKOVÁ, I. (2013): Příjmová chudoba a materiální deprivace v České republice podle indikátorů EU-vývoj v důsledku krize, fiskální konsolidace a sociální reformy. Praha: VÚPSV. Dostupné z: «http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_363.pdf» [cit. 4.1.2014]
91
HENDL, J. (2012): Kvalitativní výzkum. Základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. JANDOUREK, J. (2012): Slovník sociologických pojmů. Praha: Grada Publishing. KELLER, J. (2010): Sociální práce je symbol kulturnosti a civilizovanosti. Sociální práce/Sociálna práca, roč. 10, č. 1, s. 4-6. KOCANDOVÁ, P. (2007): Alternativní přístupy při doléčování závislých na alkoholu. Rigorózní práce. Dostupné z: «http://is.muni.cz/th/79741/pedf_r/rigor_prace.txt» LEVICKÁ, J. (2004): Základy sociálnej práce. Trnava: Spoločnosť pre podporu vedy a vzdelávania na FZaSP TU. LEWIS, O. (1966): The Culture of Poverty. Scientific American, No. 4, Pp. 19-25. Dostupné z: «http://www.cccmaine.org/system/files/The%20Culture%20of%20Poverty,%20Lewis.pdf» MAREŠ, P. (1994): Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství. MAREŠ, P. (1999): Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Sociologické nakladatelství. MAREŠ, P./RABUŠIC, L. (1996): K měření subjektivní chudoby v české společnosti. Sociologický časopis, roč. 32, č. 3, s. 297-315. MATOUŠEK, O./A KOL. (2001): Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. MATOUŠEK, O. (2008): Slovník sociální práce. Druhé přepracované vydání. Praha: Portál. MATOUŠEK, O. a kol. (2013): Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál. MATOUŠEK, O./KODYMOVÁ, P./KOLÁČKOVÁ, J. (eds) (2005): Sociální práce v praxi. Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál. MPSV (2006): Metodický pokyn MPSV č. 2/2006 k zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi ve znění zákona č. 165/2006 Sb. (ze dne 14. 12. 2006). Praha: MPSV. MPSV (2009): Metodický pokyn MPSV č. 5/2009 k sociální práci v systému pomoci v hmotné nouzi (ze dne 8. 7. 2009). Praha: MPSV. MPSV (2014): Sociální výdaje loni vzrostly o 8,5 miliardy korun. Práce a sociální politika, č. 4, s. 3. MUSIL, L. (2004): „Ráda bych Vám mohla, ale… „Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman. MUSIL, L./HUBÍKOVÁ, O./HAVLÍKOVÁ, J./KUBALČÍKOVÁ, K. (2013): Raná fáze implementace reformy v rámci agendy dávek pomoci v hmotné nouzi. Praha: VÚPSV.
92
MUSIL L./NEČASOVÁ M. (2008): Zvládání nesourodých očekávání a morální orientace sociálních pracovníkŧ. In Šrajer, J., Musil, L. (eds.) Etické kontexty sociální práce s rodinou. České Budějovice/Brno: Albert. s. 83-105. MUSIL L./ŠRAJER J. (2008): Dimenze ţivotní situace rodiny. In Šrajer, J., Musil, L. (eds.) Etické kontexty sociální práce s rodinou. České Budějovice/Brno: Albert. s. 9-17. NAVRÁTIL, P. (2001): Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. NAVRÁTIL, P. (2003): Integrace (Romŧ) v kontextu ţivotních situací: konceptualizace. Sociální studia, č. 10, s.53-72. NAVRÁTIL, P. (2005): Sociálně-právní ochrana dětí postrádá vhodné procedury pro posouzení rodiny. Sociální práce/sociální práca, roč. 5, č. 2, s. 7-10. NAVRÁTIL, P. (2007): Posouzeni ţivotni situace: úvod do problematiky. Sociální práce/sociální práca, roč. 7, č. 1, s. 72-86. NAVRÁTIL, P./JANEBOVÁ R./A KOL. (2010): Reflexivita v posuzování ţivotní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus. NAVRÁTIL, P./MUSIL, L. (2000): Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Sociální studia, č. 5, s. 105-141. NEČASOVÁ, M. (2004): Mezinárodní etický kodex sociální práce – principy. Sociální práce/sociální práca, roč. 4, č. 4, s. 27-34. NEŠPOR K./CSÉMY L. (1999): Souvislosti mezi alkoholem a jinými návykovými látkami. Dŧsledky pro prevenci i léčbu. Praha: Sportpropag pro MZ ČR. PAYNE, M. (2006): What is Profesional Social Work? Bristol: BASW. PLACHÝ A. (2006): Nejsme připraveni na bezdomovectví celých rodin. Sociální práce/ Sociálna práca, roč. 6, č. 4, s. 3-6. PRŦDKOVÁ, T./NOVOTNÝ, P. (2008): Bezdomovectví. 1. vydání. Praha: Triton. STRAUSS, A./CORBINOVÁ, J. (1999): Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno/Boskovice: Albert. ÚLEHLA, I. (2005): Umění pomáhat. Učebnice metod sociální práce. 2. vydání. Praha: SLON. ŢIŢLAVSKÝ, M. (2003): Metodologie pro Sociální politiku a sociální práci. Brno: Masarykova univerzita v Brně.
93
Právní předpisy: Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku ČR Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisŧ Zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisŧ Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisŧ Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce ČR, ve znění pozdějších předpisŧ Internetové zdroje: Česká republika má historicky první koncepci, která řeší bezdomovectví. Dostupné z: «http://www.mpsv.cz/cs/16097» [cit. 9.2.2014] IFSW (International Federation of Social Workers). Dostupné z: « http://socialnipracovnici.cz/sekce-socialnich-pracovniku/article/co-je-ifsw» [cit. 9.2.2014] Mapa nezaměstnanosti. Dostupné z « http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/mes» [cit. 1.2.2014] MPSV (2010): Obec a veřejná sluţba. Dostupné z: « http://www.mpsv.cz/files/clanky/9269/verejna_sluzba_27-07.pdf» [cit. 8.5.2014] MPSV zahajuje informační kampaň k sociální reformě na novém webu, spoty, letáky i diskuzemi v regionech. Tisková zpráva ze dne 10.11.2011. Dostupné z: «http://www.mpsv.cz/files/clanky/11707/TZ_101111.pdf» [cit. 16.11.2013] Musil (2012): Statistické údaje o DPvHN. Dostupné z: «http://www.vupsv.cz/index.php?p=projects&site=default&id=216 » [cit. 8.2.2014] Nadace Gender Studies (1998): Chudoba, Chudoba v ČR (1998). Dostupné z: «http://www.feminismus.cz/ebooks/platforma/3.html» [cit. 16.11.2013] Pomoc v hmotné nouzi. Dostupné z: « http://www.mpsv.cz/cs/5» [cit. 14.11.2013] Pripravenost_MPSV_na_sjednoceni_vyplaty_davek.pdf Dostupné z: :«http://www.mpsv.cz/files/clanky/11865/TZ» [cit. 5.1.2014] Problém se systémem. Dostupné z: «http://www.mpsv.cz/files/clanky/16999/TZ_060114b.pdf» [cit. 11.2.2014] Obec a veřejná sluţba. Dostupné z: «http://www.mpsv.cz/files/clanky/9269/verejna_sluzba_27- 07.pdf» [cit. 29.4.2014] O Úřadu práce České republiky. Dostupné z: «http://portal.mpsv.cz/upcr/oup» [cit. 5.1.2014] Slovo ministra. Dostupné z: «http://www.mpsv.cz/cs/12335» [cit. 11.2.2014] Sociální reforma, změny 2012. Dostupné z: «http://socialnireforma.mpsv.cz /cs/2», «http: //socialnireforma.mpsv.cz/cs/7#2.1» [cit. 16.11.2013]
94
Anotace Autor práce:
Bc. Adamová Soňa
Vedoucí práce:
Mgr. Havlíková Jana, Ph.D.
Instituce:
Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita v Brně
Katedra:
Sociální politiky a sociální práce
Název práce:
Sociální práce na odděleních dávek pomoci v hmotné nouzi Úřadŧ práce ČR po sociální reformě roku 2012.
Počet slov:
25923 (od úvodu do závěru bez poznámek)
Klíčová slova: Sociální reforma, systém pomoci v hmotné nouzi, výkon agendy pomoci v hmotné nouzi, posouzení, ţivotní situace, výkon sociální práce. Diplomová práce směřuje ke zjištění jaká je představa sociální pracovníkŧ referátŧ hmotné nouze ÚP ČR o uplatňování sociální práce s ohledem na specifické ţivotní situace osob v hmotné nouzi po sociální reformě roku 2012. Cílem práce je zjistit, jaké mají sociální pracovníci představy o uplatňování sociální práce, aby pomohli osobám v hmotné nouzi, které mají kromě finanční tísně i jiné obtíţné ţivotní situace. V teoretické části se zabývám vlivem sociální reformy na výkon sociální práce, systémem a nástroji pomoci v hmotné nouzi, výkonem agendy pomoci v hmotné nouzi, ţivotními situacemi osob v hmotné nouzi a jejich posouzením, v neposlední řadě samotným výkonem sociální práce. Další část práce popisuje metodiku, pouţitou ve výzkumu. Poslední část práce obsahuje analýzu a interpretaci získaných dat z kvalitativních rozhovorŧ s 10 sociálními pracovníky vybraných referátŧ hmotné nouze ÚP ČR. Výsledkem práce je zjištění, ze kterého vyplývá, ţe aby mohli sociální pracovníci adekvátně reagovat na sloţité situace klientŧ v hmotné nouzi, jejich představa je taková, ţe by mělo dojít ke zvýšení počtu sociálních pracovníkŧ, sníţení objemu klientŧ na jednoho pracovníka, sníţení administrativy a mít vhodné pracovní podmínky pro práci s klientem. Získat čas a prostor pro uplatňování sociální práce pomocí aplikace vhodných metod a přístupŧ sociální práce. Mít moţnost individuální práce s kaţdou osobou, která se nachází v hmotné nouzi, jelikoţ kaţdý člověk je jiný.
95
Annotation Author of the work: Bc. Adamová Soňa Thesis supervisor: Mgr. Havlíková Jana, Ph.D. Institution:
Faculty of Social Studies, Masaryk University in Brno
Department:
Social policy and social work
Title of the work:
The social work in department of assistance in material need of Labor offices CR after social reform in 2012
Number of words: 25923 (from the beginning to the end without notes) Keywords: Social reform, the system of assistance in material need, power of agenda of assistance in material need, assessment, life situation, performance of social work. This thesis seeks to determine, what is the idea of social workers of workplaces of material need LO CR about the application of social work with regard to the specific life situation of people in material need after social reform in 2012. The aim of the work is to find out what ideas have social workers about application of social work to help people in material need, who have except financial distress also other difficult life situations. The theoretical part deals with the influence of social reform on the performance of social work, system and tools of assistance in material need, performance of the agenda of assistance in material need, life situations of people in material need and their assessment, not least the actual exercise of social work. The next part describes the methodology used in the research. The last part contains an analysis and interpretation of collected data from qualitative interviews with 10 social workers of selected workplaces of material need LO CR. Result of the work is finding, which shows, that to social workers be able to adequately respond to difficult situations of clients in material need, their idea is that there should be an increase in the number of social workers, reducing the amount of clients per worker, reducing paperwork and have appropriate working conditions for working with the client. Get the time and space for the application of social work using appropriate methods and approaches of social work. Having the ability to work with each individual person who is in material need, because every person is different.
96
Jmenný rejstřík A Adamová 23-24,27,29 Adams 35
K Keller 22 Kocandová 26 Kodymová 23 Koláčková 23 Králová 12
B Barker 30,69,87 Bartlettová 30 Beck 6-8,11-12,38,53,61,64,76,86,88 Beneš 18,59 Berger 20 Buchtová 26
L Lebeaux 43 Levická 35 Lewis 22 Linbeck 56 Luckmann 20
C Cermanová 32,37-39,77,81-82 Corbinová 45,49 Coulshedová 30 Csémy 25-26
M Mareš 21-22,26 Matějček 23 Matoušek 4,6,11,17-18,22-23,25,32,35,4144,69,74,78,83 Meyers 4,59 Miovský 46 Musil 9,17,19-20,29,31,34,40,43,5152,54,56,59,71
D Denzin 46 Disman 45-47 F Fišerová 25
N Navrátil 19,29-30,33-34,69,72,87 Niederle 12 Nečasová 31 Nešpor 25-26 Novotný 24
G Gabal 20,67 Gabura 43-44,79,83 Guggenbühl-Graig 36 H Havlíková 22,38,52,83 Havrdová 18,59 Hacaperková 12 Hanvey 34 Hendl 46-47,49 Hollisová 30 Horejsi 19,72 Hora 28,56,70 Horáková 21,28,61
O Ormeová 30 P Payne 35,74 Philipot 34 Plachý 24-25,70 Prŧdková 24 R Richmondová 30
J Jandourek 43,45-46 Jordan 34
S Sheafor 19,72 Strauss 45,49
97
Š Šrajer 19-20 T Townsend 21 U Úlehla 32,35,39,69,77 W Wilenski 43 Ž Ţiţlavský 46-48
98
Věcný rejstřík - pro posouzení 69,72,74,87,89 prostor a čas 2,69,74-77,79-80,83,88 představa (jak si představují) 12,4546,48,50,53-54,57,60-62,68,71,73-75,7778,80-84,86-89
A agenda DPvHN 1,2,9,15,17, 22, 30,32,34, 37-38,41,42,47,50-54,56-57,59,66-67,71, 74-76,78-79,83,85-86,88-89 B bezdomovectví 24-25,70,72,85
R referent NSD 16,54-55,86 rodina 6-7,9,19,23,27-29,35,41,4344,,55,62,79-80 rozhovor 31-32,3738,42,47,49,53,57,59,63,69,75,78,85,87,90
D dlouhodobě - nezaměstnaní 21-22,2426,28-29,70-72 CH chudoba 7,9,20-24,35-36,60-61,65,67,74, 85
U Úřad práce (ÚP ČR) 1-5,10,14- 15, 17, 19, 27,30,32,37,40,45-49,51,53,71,76,8182,84,86-87,89-90
I individuální – přístup 31,37,72-73,75,8384 - práce (sociální) 2,38,40,55,72,74 - akční plán 39,77-78,80,8384,88
S sociální dávky 1,28-29,31,52,56,63,6568,70,72,86-87 sociální pracovník 4,16-18,20,29-30,33,3640,42-44,51-53,55-59,62,65,69,71,7580,82-83,85-86,89 sociální reforma 1,3-4,46,5,59,86 sociální šetření 2,10,16,38-41,5255,57,69,75-78,80,83-84,86-89 systém pomoci v hmotné nouzi 6-7, 14, 22, 28,61-62,64,66-68
J jednotlivec 6,7,9,13-14,22,24,27,35,41,79 K kompetence 4-5,17,3,47,5-51,53,59
Z základní sociální poradenství 1,6,11,16,41, 53,55,63-65, 67, 75, 78, 80, 84,86,88 závislost - na návykových látkách a jiné z. 25-26,64,67,70,85 - na sociálních dávkách 2, 22, 28,56,62,70,86
M metody sociální práce 33,36,41,78-81 motivace 1,6,28,36-37,42,6162,64,66,68,70,80,85 motivovat viz motivace P poddimenzovanost 10,54 posouzení ţivotní situace 20,30,32-33,3839,40-41,47,50,63,69,71-72,76-79,83,8789 prostor - pro sociální práci 4,74,76,80,89
99
Přílohy: Příloha č. 1 - Počet dávek na jednoho pracovníka Tabulka obsahuje počty klientŧ na jednoho pracovníka (není rozlišeno, kolik klientŧ má sociální pracovník a kolik referent NSD) v rámci agendy DPvHN dle statistik Generálního ředitelství ÚP ČR. Jedná se o 19 KoP.
Kontaktní pracoviště 1
vyplacené dávky HN za 6/2013 = počet pracovníkŧ 6786/29
počet dávek na 1 pracovníka 234
2
3181/14
227
3
1406/9
156
4
849/5
170
5
5210/22
237
6
4407/18
245
7
2817/12
235
8
2343/10
234
9
1105/6
184
10
1226/6
204
11
694/3
231
12
1496/7
214
13
1248/5
250
14
467/2
234
15
944/4
236
16
606/3
202
17
95/1
95
18
823/4
206
19
1079/6
180
100
Příloha č. 2 – Veřejná služba Veřejná sluţba byla upravena zákonem o pomoci v hmotné nouzi (§18a). Osoba, která veřejnou sluţbu vykonávala byla do 31. 12. 2011 zvýhodněna zvýšenou částkou ţivobytí. Novelou zákona o pomoci v HN a zákona o zaměstnanosti byla tato kompetence převedena s účinností od 1. 1. 2012 na referáty nezaměstnanosti ÚP ČR v rámci Sociální reformy I.138 V rámci této reformy bylo zákonem upraveno, ţe za výkon veřejné sluţby odměna nenáleţí. V listopadu 2012 rozhodl Ústavní soud nálezem č. 437/2012 Sb., sp. zn. Pl. ÚS 1/2012 o jejím zrušení. Nález nabyl účinnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonŧ, tj. dne 10. 12. 2012. Veřejná sluţba byla jednou z moţností jak zachovat, popř. rozvíjet pracovní dovednosti a návyky osob, které dlouhodobě setrvávaly ve stavu hmotné nouze. Veřejná sluţba měla zcela jistě dŧleţitý sociální rozměr, podporující sociální začleňování osob. Zvyšovala participaci lidí na ţivotu obce a přispívala k dobrým vztahŧm mezi osobami v hmotné nouzi a ostatními občany. Vyjadřovala jeden z motivačních principŧ pomoci v hmotné nouzi, jelikoţ osoba, která vykonávala veřejnou sluţbu, byla zvýhodněna zvýšenou částkou ţivobytí. Osoby v HN, se v rámci veřejné sluţby mohly podílet zejména při zlepšování ţivotního prostředí v obci139, udrţování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, pomoc v oblasti kulturního rozvoje i sociální péče. Zcela jistě by ale osoby v HN měly být za výkon veřejné sluţby finančně zvýhodněny, jelikoţ to podporuje jejich motivaci.
138
139
cit. dle http://www.mpsv.cz/cs/12335 Obec a veřejná sluţba.
101
Příloha č. 3 - Operacionalizace
DVO
I. část Dílčí výzkumné otázky Operacionalizované otázky Jaký vliv měla sociální reforma roku 2012 Jaký vliv měla sociální reforma na podle SPR na výkon sociální práce v rámci pracovní činnost SPR? agendy HN při ÚP ČR?
Zjišťovací otázky do rozhovoru Jak sociální reforma ovlivnila Vaši pracovní činnost jako SPR? Jak se po sociální reformě podle Vašeho názoru změnil rozsah pracovních činností? Které činnosti SPR jste po sociální reformě schopni realizovat? Jak hodnotíte po sociální reformě z hlediska času a náročnosti moţnost posouzení nároku na DPvHN? (posouzení HN klienta, posouzení okruhu SPO? Pokud hodnotíte posouzení nároku na DPvHN jako náročné nebo jinak problematické, co by se mělo podle Vás změnit?
Jak ovlivnila sociální reforma V jakém rozsahu jste po sociální reformě schopen podmínky výkonu sociální práce (na) vykonávat sociální práci? s lidmi v HN na ÚP ČR? Jaké okolnosti mají vliv na výkon sociální práce? Jak si SPR představují vhodné nastavení Jak si SPR představují vhodné Jaké by měly být cíle systému pomoci v HN? systému pomoci v HN s ohledem na specifické zacílení systému pomoci v HN Myslíte si, ţe současné nastavení systému v HN s ohledem na specifické ţivotní podporuje naplňování těchto cílŧ? Pokud ne, co by životní situace klientů v HN? situace klientŧ v HN? se mělo změnit? Měly by být tyto cíle stejné pro všechny osoby v HN, nebo by se měly lišit podle typu klienta a jeho ţivotní situace? Pokud ano, jak? Povaţujete stávající vymezení okruhu osob v HN za 102
Jak si SPR představují vhodné uplatňování Jsou nástroje pomoci v HN pro SPR řešení specifických nástrojů pomoci v HN s ohledem na z hlediska ţivotních situací dostatečné? specifické životní situace klientů v HN? (základní sociální poradenství, dávky systému pomoci v HN, sociální práce)
Jak by podle SPR mělo být při pomoci lidem v HN uplatňováno sociálního poradenství s ohledem na specifické ţivotní situace těchto osob? Jak si SPR představují vhodné poskytování DPvHN, zvláště MOP, s ohledem na specifické ţivotní situace klientŧ v HN?
vhodné s ohledem na dosahování těchto cílŧ, nebo by se mělo změnit? Pokud ano, jak? Jaká opatření byste volil(a) v rámci systému HN, abyste mohli klientŧm v HN pomoci v jejich obtíţných ţivotních situacích? Jak by měl být podle Vás nastaven systém pomoci v HN, aby motivoval klienta k aktivnímu řešení jeho tíţivé ţivotní situace? Jak by mělo být poskytování DPvHN nastaveno, aby se zvýšila pravděpodobnost, ţe pobírání těchto dávek přispěje ke zlepšení tíţivé ţivotní situace klienta? Jak by měl být nastaven systém DPvHN, aby nedocházelo k chudobě a sociálnímu vyloučení u osob v HN? U jakých klientŧ v HN by podle Vás mělo být především poskytováno sociální poradenství a proč právě těmto klientŧm? Domníváte se, ţe u některých klientŧ by mohlo stačit pouze poskytnutí sociální poradenství? Z jakého dŧvodu si to myslíte? U jakých klientŧ v HN by podle Vás měly být především poskytovány DPvHN, zvláště MOP? Domníváte se, ţe je postačující poskytovat klientŧm v HN pouze dávky? Proč si myslíte, ţe by se mělo takto postupovat? Proč by mělo docházet ke kombinaci nástrojŧ pomoci v HN?
Jak si SPR představují vhodné U jakých klientŧ v HN by podle Vás měla být uplatňování sociální práce při především poskytována sociální práce? 103
poskytování pomoci lidem v HN, a Co si myslíte o tom, ţe vyplácení DPvHN a sociální to s ohledem na jejich specifické práce by mělo být od sebe odděleno? ţivotní situace? Jak si SPR představují svoje pracovní Shoduje se představa pracovního Co si myslíte o své pracovní náplni a moţnosti uplatnění s ohledem na organizační členění a uplatnění SPR s jejich pracovní jejího uplatňování v praxi? náplní? Pokud si myslíte, ţe by její nastavení mělo být jiné, svoji pracovní náplň? co by se tedy mělo podle Vás změnit a proč? Jak ovlivňuje práci SPR rozdělení Jak zasahuje do Vaší práce SPR rozdělení oddělení oddělení nepojistných sociálních na SPR a referenty NSD? dávek/hmotné nouze na SPR a Jak jste dle Vašeho mínění spatřováni klienty a dávkové specialisty? svými nadřízenými v rámci tohoto členění? Jaká je Vaše představa o Vaší pracovní pozici? Jaké jsou představy SPR o tom, ţe Jak dlouho pracujete na ÚP ČR a jak dlouho Jak si SPR představují svoje pracovní by měl být vzdělaný v oboru SP? pracujete v rámci vyplácení DPvHN (popř. kompetence? sociálních dávek)? Jaké je Vaše dosaţené vzdělání a v jakém oboru? Domníváte se, ţe by SPR měl být vzdělaný v oboru SP? A z jakého dŧvodu si to myslíte? Jaké odborné znalosti a jaké dovednosti by měl ovládat SPR? Jaké předpoklady, zkušenosti, Myslíte si, ţe práce SPR v agendě HN vyţaduje i znalosti, dovednosti a osobní určité osobnostní předpoklady? Pokud ano, jaké? předpoklady by měl ovládat SPR?
104
II.
část
Jak SPR agendy HN ÚP ČR reflektují Jak SPR posuzují specifické ţivotní Jak u klientŧ v HN posuzujete jejich ţivotní situace klientŧ v HN? situace? specifické životní situace klientů v HN? Myslíte si, ţe situace kaţdého klienta v HN je jedinečná nebo jsou některé situace Vašich klientŧ totoţné? V čem si myslíte, ţe je situace kaţdého klienta jedinečná nebo totoţná? Posuzujete stejně bezdomovce nebo matku samoţivitelku atd…. V čem spatřujete největší problémy u klientŧ v HN? (dlouhodobá nezaměstnanost, bezdomovectví, osamělé rodičovství, dlouhodobé pobírání sociálních dávek atd.) Jak si SPR představují možnosti posouzení Jak by mělo být podle SRP životní situace klienta s ohledem na specifické posouzení ţivotní situace klientŧ v HN sociálními pracovníky ÚP ČR životní situace klientů? uplatňováno v praxi?
Jak vidíte své moţnosti (čas, prostor), abyste mohla dostatečně posoudit ţivotní situaci kaţdého klienta? Co by se mělo změnit, aby nedošlo k mylnému posouzení klientovy situace? Jaké jsou Vaše moţnosti např. depistáţe a zjišťování poznatkŧ o ţivotní situaci klienta? Jakým zpŧsobem zjišťujete informace pro posouzení ţivotní situace klientŧ a jsou tyto zpŧsoby pro Vás dostatečné? Jaký přístup ke klientům v HN (procedurální Jaké přístupy ke klientŧm v HN volí Jaký obvykle volíte zpŧsob pomoci klientovi – přiznáte pouze dávku, nebo se zajímáte i o jiné vs. situační) je podle SPR žádoucí SPR? problémy klienta? uplatňovat? Co všechno zvaţujete, kdyţ se rozhodujete o tom, jakým zpŧsobem klientovi pomoci? Myslíte si, ţe stačí klientovi poskytnout pouze 105
dávku v HN nebo je třeba s ním individuálně pracovat? (zajímat se i o jiné problémy klienta)? Proč si to myslíte? Z jakého dŧvodu volíte pouze vyplácení dávky nebo individuální přístup ke klientovi? Proč povaţujete pouze vyplácení dávky nebo individuální přístup práce za ţádoucí? Pokud ne, co by se mělo změnit? (pracovní podmínky ….) III. část Jakou mají SPR představu o tom, co by mělo Jaká je představa SPR o cíli sociální být cílem sociální práce s ohledem na práce při pomoci klientŧm v HN v jejich obtíţných ţivotních specifické životní situace klientů? situacích?
Jaké by měly být podle Vás cíle sociální práce, abyste mohli pomoci klientŧm v HN? Jsou tyto cíle pro všechny klienty v HN stejné, nebo se nějak u jednotlivých klientŧ liší? Pokud ano, pak jak? Myslíte si, ţe současné nastavení systému v HN podporuje naplňování těchto cílŧ? Z jakého dŧvodu si to myslíte? Jak si SPR představují uplatňování sociální Povaţují SPR uplatňování sociální Myslíte si, ţe je sociální práce dŧleţitá pro systém práce v rámci systému v HN s ohledem na práce za dŧleţitou součást agendy pomoci v HN a pomoc klientŧm v jejich situaci? pomoci v HN? Pokud ano, proč se domníváte, ţe by měla být specifické životní situace klientů? sociální práce uplatňována a jakým zpŧsobem? V čem by měl dle SPR spočívat Jakou máte moţnost nabídnout sociální práci význam sociální práce v rámci klientovi v obtíţné ţivotní situaci? systému pomoci v HN? Co by se mělo změnit, abyste klientovi sociální práci mohli nabídnout? Jak by měla vypadat nabídka sociální práce lidem v HN? Měla by být tato nabídka pro všechny klienty 106
stejná, nebo si myslíte, ţe rŧzní klienti vyţadují odlišné uplatňování sociální práce? Pokud ano, jak by to mělo v praxi vypadat? Komu, co nabídnout? Jak by měla být podle SPR Co si myslíte o tom, ţe sociální práce v systému uplatňována sociální práce při HN je spojována hlavně se sociálním šetřením? pomoci osobám v HN v praxi? Jak často chodíte na sociální šetření? V čem spatřujete význam sociálního šetření? Myslíte si, ţe pravidelným sociálním šetřením by se mohlo lépe reagovat na obtíţné situace klientŧ v HN? Pokud ano, jaké jsou Vaše představy o uplatňování sociálního šetření? Máte nyní moţnost po třech měsících individuálně pracovat s klientem? A z jakého dŧvodu? Jak by taková spolupráce s klientem a navrţení jeho individuálního plánu mělo vypadat? Jaké činnosti by měl podle Vás vykovávat SPR v rámci sociální práce, aby klientovi v HN pomohl? Jak si SPR představují žádoucí uplatňování Jaké metody a přístupy SP uplatňují Jaké metody SP a přístupy uplatňujete při práci s klientem HN? metod a přístupů SP na odděleních DPvHN SPR při práci s klientem? V jakém smyslu jsou pro Vás dŧleţité metody SP s ohledem na specifické životní situace pro posouzení ţivotní situace klienta? klientů? Při práci s klienty v HN se zaměřujete na případovou práci nebo práci s rodinou? Co ovlivňuje Vaši volbu? Jaké jsou představy SPR o Bylo by podle Vás ţádoucí vyuţívat i jiné metody a uplatňování vhodných metod a přístupy SP? Jaké a kdy? přístupŧ? Jak vidíte své moţnosti vyuţívat i tyto jiné metody a přístupy sociální práce? Jak si představujete, ţe byste měl jako SPR 107
s klientem pracovat? Jak si představují SPR spolupráci s jinými Jaká je představa SPR o spolupráci organizacemi, které by se měly podílet na s organizacemi jako jsou MěÚ, řešení specifických životních situací klientů OSPOD, neziskové organizace? v HN?
108
Jak hodnotíte současnou spolupráci s jinými organizacemi (OSPOD, sociální pracovníci měst, neziskové organizace), které by měly také pomáhat osobám v HN? Jak si přestavujete, ţe by tato spolupráce měla podle Vás vypadat?
Příloha č. 4 – Scénář pro rozhovory Rozhovoru předcházela ústní domluva o souhlasu s poskytnutím rozhovoru. Sociální pracovníci byli seznámeni, k jakému účelu bude rozhovor vyuţit. Před samotným rozhovorem byli ujištěni o zachování anonymity. SPR – sociální pracovník DPvHN – dávky pomoci v hmotné nouzi Jak dlouho pracujete na ÚP ČR v rámci agendy DPvHN? Jak dlouho pracujete v rámci vyplácení DPvHN (sociálních dávek)? Jaké je Vaše dosaţené vzdělání a v jakém oboru? Domníváte se, ţe by SPR měl být vzdělaný v oboru SP? A z jakého důvodu si to myslíte? Jaké odborné znalosti a jaké dovednosti by měl ovládat SPR? Myslíte si, ţe práce SPR v agendě HN vyţaduje i určité osobnostní předpoklady? Pokud ano, jaké? Co si myslíte o své pracovní náplni a možnosti jejího uplatňování v praxi? Pokud si myslíte, ţe by její nastavení mělo být jiné, co by se tedy mělo podle Vás změnit a proč? Jak zasahuje do Vaší práce SPR rozdělení oddělení na SPR a referenty NSD? Jak jste dle Vašeho mínění spatřováni klienty a svými nadřízenými v rámci tohoto členění? Jaká je Vaše představa o Vaší pracovní pozici? Jak sociální reforma ovlivnila Vaši pracovní činnost jako SPR? Jak se po sociální reformě podle Vašeho názoru změnil rozsah pracovních činností? Které činnosti SPR jste po sociální reformě schopni realizovat? Jak hodnotíte po sociální reformě z hlediska času a náročnosti moţnost posouzení nároku na DPvHN ? Jak je pro Vás náročné posoudit zda je nebo není klient povaţován za osobu v HN? Jak je pro Vás náročné posoudit a určit okruh SPO? Pokud hodnotíte posouzení nároku na DPvHN jako náročné nebo jinak problematické, co by se mělo podle Vás změnit? V jakém rozsahu jste po sociální reformě schopen (na) vykonávat sociální práci? Jaké okolnosti mají vliv na výkon sociální práce? Jaké by měly být cíle systému pomoci v HN? Myslíte si, ţe současné nastavení systému v HN podporuje naplňování těchto cílů? Pokud ne, co by se mělo změnit? Měly by být tyto cíle stejné pro všechny osoby v HN, nebo by se měly lišit podle typu klienta a jeho ţivotní situace? Pokud ano, jak? Povaţujete stávající vymezení okruhu osob v HN za vhodné s ohledem na dosahování těchto cílů, nebo by se mělo změnit? Pokud ano, jak? Jaká opatření byste volil(a) v rámci systému HN, abyste mohli klientům v HN pomoci v jejich obtížných životních situacích? Jak by měl být podle Vás nastaven systém pomoci v HN, aby motivoval klienta k aktivnímu řešení jeho tíţivé ţivotní situace?
109
Jak by mělo být poskytování DPvHN nastaveno, aby se zvýšila pravděpodobnost, ţe pobírání těchto dávek přispěje ke zlepšení tíţivé ţivotní situace klienta? Jak by měl být nastaven systém DPvHN, aby nedocházelo k chudobě a sociálnímu vyloučení u osob v HN? U jakých klientů v HN by podle Vás mělo být především poskytováno sociální poradenství a proč právě těmto klientům? Domníváte se, ţe u některých klientů by mohlo stačit pouze poskytnutí sociální poradenství? Z jakého důvodu si to myslíte? U jakých klientů v HN by podle Vás měly být především poskytovány DPvHN, zvláště MOP? Domníváte se, ţe je postačující poskytovat klientům v HN pouze dávky? Proč si myslíte, ţe by se mělo takto postupovat? Proč by mělo docházet ke kombinaci nástrojů pomoci v HN? U jakých klientů v HN by podle Vás měla být především poskytována sociální práce? Co si myslíte o tom, ţe vyplácení DPvHN a sociální práce by mělo být od sebe odděleno? Jak u klientů v HN posuzujete jejich životní situace? Myslíte si, ţe situace kaţdého klienta v HN je jedinečná nebo jsou některé situace Vašich klientů totoţné? V čem si myslíte, ţe je situace kaţdého klienta jedinečná nebo totoţná? Posuzujete stejně bezdomovce nebo matku samoţivitelku atd…. V čem spatřujete největší problémy u klientů v HN? (dlouhodobá nezaměstnanost, bezdomovectví, osamělé rodičovství, dlouhodobé pobírání sociálních dávek atd.) Jak vidíte své moţnosti (čas, prostor), abyste mohla dostatečně posoudit ţivotní situaci kaţdého klienta? Co by se mělo změnit, aby nedošlo k mylnému posouzení klientovy situace? Jaké jsou Vaše moţnosti např. depistáţe a zjišťování poznatků o ţivotní situaci klienta? Jakým způsobem zjišťujete informace pro posouzení ţivotní situace klientů a jsou tyto způsoby pro Vás dostatečné? Jaký obvykle volíte způsob pomoci klientovi – přiznáte pouze dávku, nebo se zajímáte i o jiné problémy klienta? Co všechno zvaţujete, kdyţ se rozhodujete o tom, jakým způsobem klientovi pomoci? Myslíte si, ţe stačí klientovi poskytnout pouze dávku v HN nebo je třeba s ním individuálně pracovat? (zajímat se i o jiné problémy klienta)? Proč si to myslíte? Z jakého důvodu volíte pouze vyplácení dávky nebo individuální přístup ke klientovi? Proč povaţujete pouze vyplácení dávky nebo individuální přístup práce za ţádoucí? Pokud ne, co by se mělo změnit? (pracovní podmínky ….) Jaké by měly být podle Vás cíle sociální práce, abyste mohli pomoci klientům v HN? Jsou tyto cíle pro všechny klienty v HN stejné, nebo se nějak u jednotlivých klientů liší? Pokud ano, pak jak? Myslíte si, ţe je současné nastavení systému v HN směřováno k cílům sociální práce? (pomoci klientům v obtíţných situacích – odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů jako je chudoba, nezaměstnanost) Z jakého důvodu si to myslíte? Myslíte si, že je sociální práce důležitá pro systém pomoci v HN a pomoc klientům v jejich situaci? Pokud ano, proč se domníváte, ţe by měla být sociální práce uplatňována a jakým způsobem? Jakou máte moţnost nabídnout sociální práci klientovi v obtíţné ţivotní situaci? Co by se mělo změnit, abyste klientovi sociální práci mohli nabídnout? Jak by měla vypadat nabídka sociální práce lidem v HN? 110
Měla by být tato nabídka pro všechny klienty stejná, nebo si myslíte, ţe různí klienti vyţadují odlišné uplatňování sociální práce? Pokud ano, jak by to mělo v praxi vypadat? Komu, co nabídnout? Co si myslíte o tom, že sociální práce v systému HN je spojována hlavně se sociálním šetřením? Jak často chodíte na sociální šetření? V čem spatřujete význam sociálního šetření? Myslíte si, ţe pravidelným sociálním šetřením by se mohlo lépe reagovat na obtíţné situace klientů v HN? Pokud ano, jaké jsou Vaše představy o uplatňování sociálního šetření? Máte nyní možnost po třech měsících individuálně pracovat s klientem? A z jakého důvodu? Jak by taková spolupráce s klientem a navrţení jeho individuálního akčního plánu mělo vypadat? Jaké činnosti by měl podle Vás vykovávat SPR v rámci sociální práce, aby klientovi v HN pomohl? Jaké metody SP a přístupy uplatňujete při práci s klientem v HN? V jakém smyslu jsou pro Vás důleţité metody SP pro posouzení ţivotní situace klienta? Při práci s klienty v HN se zaměřujete na případovou práci nebo práci s rodinou? Co ovlivňuje Vaši volbu? Bylo by podle Vás žádoucí využívat i jiné metody a přístupy SP? Jaké a kdy? Jak vidíte své moţnosti vyuţívat i tyto jiné metody a přístupy sociální práce? Jak si představujete, ţe byste měl jako SPR s klientem pracovat? Jak hodnotíte současnou spolupráci s jinými organizacemi (OSPOD, sociální pracovníci měst, neziskové organizace), které by měly také pomáhat osobám v HN? Jak si přestavujete, ţe by tato spolupráce měla podle Vás vypadat? Poděkování za rozhovor
111
STAŤ Stať jsem rozdělila do několika částí. V úvodu bych chtěla stručně představit aspekty Sociální reformy I. roku 2012. Následuje objasnění systému pomoci v hmotné nouzi, jeho nástroje, cíle atd., které čtenáři přiblíţí danou problematiku. V neposlední řadě se zaměřuji na sociální práci v kontextu jejího uplatňování v rámci agendy DPvHN. Další část mé práce vysvětluje zvolenou metodologii výzkumu, včetně formulace dílčích výzkumných otázek, techniky a metody sběru dat. Poslední část je směřována k analýze a interpretaci získaných dat. Sociální reformou I. v roce 2012 došlo k převedení agendy DPvHN z obecních a městských úřadŧ na Úřad práce ČR (dále jen ÚP ČR). Tento subjekt nebyl na převedení této agendy nikterak připraven a hlavně neměl v této oblasti ţádné zkušenosti, především pak v oblasti výkonu sociální práce v rámci agendy DPvHN. Cílem této stati je tedy zodpovědět na otázku: „Jak si sociální pracovníci vybraných referátŧ HN ÚP ČR představují po sociální reformě roku 2012 uplatňování sociální práce v rámci referátŧ HN ÚP ČR, a to s ohledem na specifické ţivotní situace osob v hmotné nouzi?“ Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV) na svých internetových stránkách informuje, ţe 1. lednem 2012 došlo sociální reformou ke sjednocení procesu výplaty nepojistných dávek sociální ochrany. Rozhodování o těchto dávkách je od tohoto data prováděno jediným orgánem, kterým je Úřad práce ČR140 (dále jen ÚP ČR). ÚP ČR plní od 1. ledna 2012 úkoly v oblastech zaměstnanosti, ochrany zaměstnancŧ při platební neschopnosti zaměstnavatele, státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postiţením, příspěvku na péči a inspekce poskytování sociálních sluţeb a pomoci v hmotné nouzi.141 Systém pomoci v hmotné nouzi Pomoc osobám, které se ocitly v hmotné nouzi, zajišťuje Listina základních práv a svobod čl. 3, odst. 2: „Kaţdý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních ţivotních podmínek.“
140
Úřad práce České republiky byl zřízen s účinností od 1. dubna 2011 zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonŧ, kterým je vymezena jeho pŧsobnost. 141 cit. dle http://portal.mpsv.cz/upcr/oup
112
Co je tedy hlavním posláním systému? Dle portálu MPSV142 „jde o moderní formu pomoci osobám s nedostatečnými příjmy. Tato forma pomoci by měla motivovat tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb. Je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení. Samotný systém dávek pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisŧ. Zákon o pomoci v hmotné nouzi143 vymezuje situace spojené s nedostatečným zabezpečením základní obţivy, bydlení a mimořádnými událostmi. Napomáhá řešení některých nárazových ţivotních situací. Stanovuje, ţe kaţdá osoba má nárok na poskytnutí základních informací, které vedou nejenom k řešení její současné situace, ale i k předcházení vzniku hmotné nouze. Definuje, ţe kaţdý má nárok na základní sociální poradenství vedoucí k řešení hmotné nouze nebo jejímu předcházení144. „Nedílnou součástí pomoci v hmotné nouzi je sociální práce s klienty.“ Nástroje systému pomoci v hmotné nouzi V rámci systému pomoci v hmotné nouzi rozlišujeme tři nástroje, které jsou dŧleţité pro agendu DPvHN. Jedná se o: základní sociální poradenství dávky v systému pomoci v hmotné nouzi sociální práce Sociální poradenství je základní činností systému pomoci v HN, a je upraveno zákonem o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb.145 a kaţdý má nárok na jeho poskytnutí. Dle metodického pokynu MPSV146 (2006: 1) „jde o poskytnutí základních informací o moţnostech prevence situace hmotné nouze a o moţnostech jejího řešení.“ Dávky v systému pomoci v hmotné nouzi jsou příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamţitá pomoc. Příspěvek na ţivobytí je základní dávka pomoci v hmotné nouzi, která pomáhá osobě či rodině při nedostatečném příjmu. Podmínkou je, ţe se osoba, popřípadě společně posuzované osoby, nacházejí ve stavu hmotné nouze. Doplatek na bydlení je dávka pomoci v hmotné nouzi, která napomáhá při nedostatku příjmu k uhrazení nákladŧ na bydlení tam, kde osobě či rodině nestačí vlastní příjmy včetně příspěvku na bydlení147 ze systému státní sociální podpory. 142
cit. dle http://www.mpsv.cz/cs/5 dále jen zákon 144 §1 odst. 2 zák. č. zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisŧ 145 § 37 odst. 2 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisŧ 146 Metodický pokyn č. 2/2006 k zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisŧ. 143
113
Mimořádná okamţitá pomoc Je poskytována osobám v situacích, které je nutno bezodkladně řešit. Zákon stanovuje šest takových situací. Výkon agendy pomoci v hmotné Výkon agendy pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb., který byl s účinností od 1.1.2012 novelizován zákonem č. 366/2011 Sb. Některá ustanovení tohoto zákona upravují výkon pomoci v hmotné nouzi. Dle § 6 tohoto zákona orgány pomoci v hmotné nouzi jsou Úřad práce České republiky – krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu, Ministerstvo práce a sociálních věcí. Organizační členění ÚP ČR Úřad práce ČR byl zřízen s účinností od 1. dubna 2011 zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonŧ, kterým je vymezena jeho pŧsobnost. Organizačně je Úřad práce členěn na generální ředitelství a krajské pobočky. Obvody pŧsobení krajských poboček jsou shodné s územím krajŧ podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celkŧ, ve znění pozdějších předpisŧ. Součástí krajských poboček jsou kontaktní pracoviště.148 Na jednotlivých kontaktních pracovištích pracují v rámci agendy DPvHN po sociální reformě roku 2012 sociální pracovníci a také referenti nepojistných sociálních dávek. Životní situace Navrátil a Musil (2000: 120) označují termínem ţivotní situace mnohovrstevnatost a neopakovatelnost faktorŧ či okolností ţivota klienta, „které brání nebo naopak usnadňují sociální fungování jednotlivého klienta nebo specifické kategorie klientŧ.“ Musil a Šrajer (2008) dále upozorňují na zvláštní typy „přechodových situací ţivotních situací“, které nastávají, kdyţ se ţivot odchýlí od prŧběhu událostí, které členové rodiny povaţují za ţádoucí (např. narodí se dítě s postiţením, ztráta zaměstnání atd.). Úkoly, které se tak před rodinou objeví, bývají mimořádně náročné, mnohé rodiny je tak nedokáţou zvládnout bez pomoci zvenčí.
147
Touto dávkou stát přispívá na náklady na bydlení rodinám a jednotlivcŧm s nízkými příjmy. Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu přihlášený v bytě k trvalému pobytu, jestliţe 30 % (v Praze 35 %) příjmŧ rodiny nestačí k pokrytí nákladŧ na bydlení a zároveň těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmŧ rodiny je niţší neţ příslušné normativní náklady stanovené zákonem. Výplata příspěvku na bydlení je časově omezena na 84 měsíce v období posledních 10 kalendářních let. Toto omezení neplatí pro domácnosti sestávající výlučně z osob starších 70 let a pro osoby se zdravotním postiţením, které bydlí v pro ně postavených nebo upravených bytech. 148 cit. dle /portal.mpsv.cz/upcr/oup
114
Dle Musila (2004) je úkolem právě sociálních pracovníkŧ podporovat, schopnost osob/rodin zvládat ty obtíţné ţivotní situace, které jsou příčinou, nebo naopak vznikají jako dŧsledek jejich nerovnováţné interakce se sociálním prostředím. U osob v hmotné nouzi je jejich společným rysem materiální chudoba, která je často provázena zvýšeným rizikem chudoby a sociálního vyloučení. Osoby v hmotné nouzi se často potýkají s obtíţnými ţivotními situacemi jako je osamělé rodičovství, bezdomovectví, závislost na návykových látkách a jiné závislosti, dlouhodobá nezaměstnanost nebo dlouhodobá závislost na sociálních dávkách. Je mnoho ţivotních situací, které mohou postihnout osoby v HN. Ne kaţdý klient je schopen tyto situace řešit sám, bez cizí pomoci. Proto právě sociální pracovník za pomoci sociální práce by měl umět klientovi pomoci a být schopen reflexe ţivotní situace klienta. Posouzení životní situace klienta Aby sociální pracovník byl schopen klientovi pomoci, musí umět správně posoudit jeho ţivotní situaci. Řada soudobých autorŧ povaţuje posouzení ţivotní situace za dŧleţité. Navrátil a kol. (2010: 9) uvádí, ţe v procesu posouzení hledá sociální pracovník příčiny, okolnosti a ţivotní situace, které na základě jeho profesionálního úsudku vyvolávají či udrţují problém. Je potřeba posoudit ţivotní situaci vyvolanou obvykle obtíţnou ţivotní událostí, problémy či zlomovým úkolem, které klienta k sociálnímu pracovníkovi vedou. Dle Cermanové a kol. (2012) i v rámci agendy DPvHN je vnímáno posuzování149 ţivotní situace klienta jako nejdŧleţitější aspekt práce s klienty. Sociálního pracovníka mŧţeme v této činnosti vnímat jako výzkumníka ţivotních situací klienta, který posuzuje i vztah dané ţivotní situace ke společnosti. Zvláště významná je tato aktivita při posuzování nároku na MOP, ale i PnŢ a DnB. Je tedy velmi dŧleţité, aby byl vŧči klientovi zvolen také adekvátní přístup vŧči jeho obtíţné ţivotní situaci. Sociální pracovník by se měl zaměřit na klienta jako na celek a ne zúţit svŧj úhel pohledu pouze na skutečnost, ţe klient je například bez finančních prostředkŧ. Sociální práce a její cíle v rámci sytému hmotné nouze Chtěla bych poukázat na to, ţe právě sociální práce v agendě HN je velmi dŧleţitá, jelikoţ počty osob, které se nacházejí v HN, stále narŧstají. Dle Havlíkové a kol. (2013) se rok od roku v České republice zvyšuje počet domácností, které jsou v hmotné nouzi a pobírají
149
Vzhledem k nízkému počtu SPR na ÚP ČR a k jejich obsáhlým pracovním činnostem je to za současného stavu velmi obtíţné.
115
některé z dávek pomoci v HN. Za tímto vývojem kromě jiných faktorŧ stojí v rámci systému sociální pomoci v HN i omezená nabídka sociální práce lidem v HN. Ideové vymezení sociální práce v rámci systému HN se nejvíce blíţí definici Matouška (2013). Sociální pracovník HN by měl být schopen odhalovat, zmírňovat a řešit sociální problémy klientŧ. Pomoci osobám v jejich tíţivé ţivotní situaci, aby byli schopni odpoutat se od sociálního systému, uplatnit se opět na trhu práce a obnovit jejich sociální fungování. „Zabezpečení úspěšnosti systému pomoci v hmotné nouzi je vázáno na vyuţití sociální práce.“ (Metodický pokyn MPSV, 2006: 29) Dle metodického pokynu MPSV150 (2006) se nelze úspěšně bránit bez uplatnění metod a postupŧ sociální práce dlouhodobému setrvání osob ve stavu HN a reprodukci chudoby. Bez součinnosti se sociálním pracovníkem nelze motivovat problémové osoby k vlastní odpovědnosti za řešení nepříznivé sociální situace. K tomu je nutné zvláště u osob dlouhodobě setrvávajících v HN vyuţívat metody sociální práce a stanovat postupy k řešení HN. V rámci sociální práce v agendě DPvHN je dle Becka a kol. (2012: 143) povaţováno za jeden z postupŧ sociální šetření. To slouţí nejen k určitému ověřování údajŧ, které osoba uvedla, ale i k dokreslení její sociální situace a k posouzení sociálních poměrŧ. Patří sem především vztahy v rámci rodiny i vztahy osoby ţádající o pomoc k širšímu sociálnímu okolí. Informace získané z takového šetření neslouţí primárně pro dávkové účely, „ale právě pro sociální práci.“ Metodologie Aby bylo moţné získat odpověď na výzkumnou otázku, která se zaměřuje na prohloubení poznání a porozumění výše uvedené problematice, zvolila jsem pro získání svého cíle kvalitativní výzkumnou strategii151. Strauss a Gorbinová (1999) uvádí, ţe, kvalitativní výzkum slouţí k odhalování a porozumění tomu, co je podstatou jevŧ, o kterých toho ještě moc nevíme. Kvalitativní metody mohou být dále pouţity také k získání detailních informací o jevu a názoru, o kterých uţ něco víme. Ke svému výzkumu jsem pouţila techniku sběru dat ve formě polostrukturovaného rozhovoru. Ţiţlavský (2012: 120) popisuje rozhovor v kvalitativní výzkumné strategii jako klíčovou techniku sběru dat, přičemţ polostrukturovaný rozhovor je tvořen souborem otázek „v pevném pořadí a stejně formulovaných.“
150 151
Metodický pokyn MPSV č. 2/2006 k zákonu o pomoci v hmotné nouzi. Vytváření nových hypotéz a nového porozumění, to je dle Dismana (2002) cílem kvalitativního výzkumu.
116
Dle Hendla (2012: 147) je dŧleţité jiţ při přípravě výzkumu „zvaţovat nějaký zpŧsob zajištění validity a dŧvěryhodnosti výsledkŧ výzkumu.“ Hendl (2012: 147) doporučuje tzv. triangulaci dat (rŧznorodé zdroje informací), „jejichţ cílem je zvýšit dŧvěryhodnost našich výsledkŧ.“ V praxi to znamená, ţe dochází ke kombinaci rŧzných datových zdrojŧ, výzkumníkŧ, teorií či metodologií. Ve svém výzkumu jsem zvolila kombinaci rŧzných datových zdrojŧ, neboť jsem k témuţ tématu dotazovala pracovníky tří rŧzných pracovišť. Jednotka zjišťování a realizace výzkumu Jednotkou zjišťování pro mě byli sociální pracovníci 3 vybraných referátŧ ÚP ČR vykonávajících agendu DPvHN. Tyto referáty byly vybrány záměrných výběrem, přičemţ kritériem výběru byl typ správního obvodu. Cílem bylo postihnout výkon sociální práce s lidmi v hmotné nouzi v rámci typově odlišných správních obvodŧ. Proto byly vybrány pracoviště zastupující správní obvod: obce s pověřeným obecním úřadem, obce s rozšířenou pŧsobností, obce s rozšířenou pŧsobností – bývalé okresní město. Dle Ţiţlavského (2003: 113) „záměrný výběr ilustruje nějaký výběr nebo proces, který nás zajímá.“ Rozhovory byly nahrány s 10 sociálními pracovníky vybraných referátŧ KoP ÚP ČR a byly uskutečněny v prŧběhu měsíce března 2014 přímo na vybraných referátech. Prŧměrná délka jednoho rozhovoru byla 41 minut. Nejkratší rozhovor trval 27 minut a nejdelší rozhovor 60 minut. Digitální záznamy byly doslovně přepsány. Pro jejich analýzu a interpretaci jsem pouţila techniku otevřeného a axiálního kódování. Pracovní činnosti a pracovní kompetence sociálního pracovníka agendy DPvHN Od 1.1.2012 je agenda DPvHN v kompetenci Úřadŧ práce ČR. V rámci organizačního členění jednotlivých kontaktních pracovišť pracují nově kromě sociálních pracovníkŧ i referenti nepojistných sociálních dávek (dále je NSD). Sociální pracovníci i referenti (NSD) mají dle katalogu prací jinou pracovní náplň. Jaké činnosti jsou schopni sociální pracovníci v současné době vykonávat při současném členění referátŧ HN? Sociální pracovníci se shodně vyjádřili, ţe jejich nynější činnost je omezená pouze na přijímání nových ţádostí, jejich následné zpracování a na vyplácení sociálních dávek. Na současný problematický stav na referátech DPvHN upozorňuje i Musil a kol. (2013), který uvádí, ţe z dŧvodu nedostatečného personálního obsazení jsou ohroţeny i základní činnosti jako je příjem ţádostí a posouzení nároku na dávku hmotné nouze. Jako největší problém byl uváděn sociálními pracovníky, ţe nemohou vykonávat sociální práci. Podle jejich slov se sociální práce omezila na poskytování základního sociální
117
poradenství a na sociální šetření. Obě tyto činnosti jsou ovšem realizovány pouze v omezené míře. Jaká je tedy představa sociálních pracovníkŧ, aby došlo ke změně a mohli opět vykonávat svoje pracovní činnosti a především pak sociální práci, a tím zajistit efektivnější vyplácení dávek? Respondenti se shodli na tom, ţe by v první řadě měl být funkční softwarový program, aby jim ulehčil práci. Další variantu řešení by viděli ve sníţení počtu klientŧ na jednoho pracovníka. Za optimální počet klientŧ (ţadatelŧ o dávky HN) na jednoho pracovníka bylo uvedeno prŧměrně 90 klientŧ. Nástroje a cíle systému pomoci v hmotné nouzi Dle MPSV je hlavním záměrem systému pomoci v hmotné nouzi pomoci osobám s nedostatečnými příjmy. Tato forma pomoci by měla motivovat tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb a je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení. Aby došlo ke změně a nebyla klientovi poskytována pouze
finanční pomoc, klient
byl tedy motivován k aktivní snaze zajistit si prostředky vlastním přičiněním, sociální pracovníci sdělili, ţe jejich představa by byla taková, aby došlo k časovému omezení sociálních dávek. Dále uvedli, ţe by měl být zvýhodněný člověk, který pracuje152 nebo se ocitne na sociálních dávkách pouze krátkodobě. Specifikovali také, ţe nastavení systému pomoci v HN by mělo být individuální vŧči dané situaci klienta. Systém pomoci v hmotné nouzi má k dispozici tři nástroje153, které by měly být nápomocny při řešení obtíţných ţivotních situací osob v HN. Za současných podmínek na referátech DPvHN je dle sdělení respondentŧ nejčastěji vyuţíván hlavně jeden z těchto nástrojŧ, a tím jsou dávky pomoci v HN. Z dŧvodu velkého počtu klientŧ, objemné administrativy a nevyhovujících pracovních podmínek jsou ostatní nástroje tj. základní sociální poradenství154 a výkon sociální práce uplatňovány v minimálním rozsahu. V prŧměru vychází na jednoho pracovníka 190 klientŧ (ţadatelŧ o dávky HN). Toto číslo je však velmi zkreslující, jelikoţ s ţadatelem o dávku HN jsou posuzovány i další společně posuzované
152
Osoby, které jsou zaměstnané jsou zvýhodněny sice jiţ nyní zvýhodněny, jelikoţ příjem ze závislé činnosti jim je dle § 9, zákona č. 111/2006 Sb., započítáván pouze 70% a celkový příjem je sníţen o přiměřené náklady na bydlení. Bohuţel i toto zvýhodnění není natolik motivující k tomu, aby osoby dlouhodobě pobírající sociální dávky, nastoupili do zaměstnání. 153 Základní sociální poradenství, dávky v systému pomoci v hmotné nouzi, sociální práce. 154 Základní sociální poradenství je za současného stavu na referátech HN omezeno převáţně na předávání tiskopisŧ o DPvHN.
118
osoby (viz SPO s. 9). Z vlastní praxe mohu uvést, ţe v některých případech se jedná i o 9 členné rodiny. Tuto skutečnost hodnotí sociální pracovníci velmi negativně, jelikoţ nemají moţnost při tak velkém počtu klientŧ individuálně reagovat na sloţité situace osob v hmotné nouzi. Posouzení a problémové situace klientů v hmotné nouzi Posouzení ţivotní situace klientŧ vnímá řada autorŧ za dŧleţité. Barker (1995, cit. dle Navrátil 2005) povaţuje v sociální práci proces posouzení za klíčový rozměr, který předurčuje, co bude sociální pracovník dělat pro zlepšení klientovy situace a jak situaci porozumí. Ţivotní situace klientŧ v HN spatřují sice sociální pracovníci jako individuální, s tím, ţe kaţdý klient je jiný a mŧţe mít rŧznorodé problémy, ale na druhou stranu chápali v některých případech ţivotní situace svých klientŧ jako totoţné. Typické ţivotní situace byly uváděny ztráta zaměstnání a nízký příjem. Respondenti přiznávali, ţe v první řadě poskytnou dávku HN, jelikoţ ze strany nadřízených pracovníkŧ ÚP ČR, je vyplácení dávek prioritou. Pokud jim čas dovolí, snaţí se zajímat i o jiné problémy klienta, neţ pouze o jeho finanční zajištění S variantou, ţe klientovi vyplatí pouze dávku, sociální pracovníci bez výjimky nebyli spokojeni. Vidí u svých klientŧ mnoho problémových situací, na které nejsou schopni adekvátně reagovat. Co by se mělo změnit, aby byla moţnost individuální přístup uplatňovat? Musím konstatovat, ţe sdělení pracovníkŧ opět obsahovali odpověď: „více času, menší objem klientů a administrativy, lepší pracovní podmínky.“ Sociální práce v rámci agendy dávek pomoci v hmotné nouzi Aby sociální pracovníci DPvHN mohli pomoci osobám v hmotné nouzi, uváděli, ţe cíl sociální práce by měl být individuální k potřebám těchto klientŧ, vzhledem k tomu, ţe kaţdý klient je jiný a jejich problémy jsou rŧznorodé. Za dŧleţité pak povaţovali obnovení sociálního fungování klienta. Sociální pracovníci vyjádřili názor, ţe sociální práce je pro agendu DPvHN dŧleţitá, aby mohli reagovat na sloţité ţivotní situace osob v hmotné nouzi, s klientem pravidelně a individuálně pracovat. Taková je i představa sociálních pracovníkŧ o uplatňování sociální práce v rámci této agendy. Dle jejích mínění je ale k tomu potřeba mít i určité podmínky, a to je čas a prostor pro pravidelný kontakt s klientem a pro vykonávání sociálního šetření.
119
Jaká je nynější nabídka sociální práce v rámci agendy DPvHN? Z odpovědí sociálních pracovníkŧ vyšlo najevo, ţe za nynějšího stavu je osobám v obtíţných ţivotních situacích v rámci sociální práce poskytováno pouze základní sociální poradenství. Přitom dle Metodického pokynu MPSV (2006) je úspěšnost systému v hmotné nouzi vázána právě na vyuţití sociální práce. Sociální šetření jako nástroj sociální práce v rámci agendy DPvHN Beck a kol. (2012) povaţuje v rámci agendy DPvHN sociální šetření jako jeden z postupŧ sociální práce. Mělo by slouţit k ověřování údajŧ, které osoba v HN uvedla a k dokreslení její sociální situace. Přestoţe sociální šetření je chápáno jako základní nástroj pro posouzení ţivotní situace klienta, je dle jejich sdělení vykonáváno pouze minimálně (2-3 dny v měsíci) nebo v některých měsících155 terénní sociální šetření neprobíhalo vŧbec. V čem spatřují respondenti význam sociálního šetření? Z jejich pohledu se jedná o moţnost objasnění sociální situace klienta a ověření jeho majetkových
a rodinných
poměrŧ. Sociální pracovníci spatřovali význam sociálního šetření také v tom, ţe s klientem při návštěvě v jeho přirozeném prostředí dochází k navázání bliţšího osobního kontaktu a klient se více otevře a sdělí své problémy. Jaké jsou představy sociálních pracovníkŧ o uplatňování sociálního šetření? Sociální šetření dle jejich odpovědí mělo být pravidelné, a to z toho dŧvodu, ţe by se dalo některým obtíţným ţivotním situacím klienta předcházet. Během sociálního šetření mít dostatečný čas a prostor pouze pro něho. Na to, ţe by měl sociální pracovník klientovi při sociálním šetření pozorně naslouchat, dávat najevo zájem, akceptovat a umoţnit právě vyjadřování jeho pocitŧ upozorňuje i Cermanová a kol. (2011). Individuální práce s klientem Sociální pracovník by u klientŧ, kteří se nacházejí ve stavu hmotné nouze déle, jak 3 měsíce měl shromaţďovat a analyzovat údaje potřebné pro posouzení jejich situace156. S těmito osobami po posouzení jeho situace navrhnout individuální plán pro řešení dané sociální reality. Přestoţe tuto činnost ukládá sociálním pracovníkŧm zákon o pomoci v hmotné nouzi, ani jeden z dotazovaných plán s osobou v HN nikdy nerealizoval.
155
Z vlastních zkušeností z praxe vím, ţe se jednalo o začátek roku 2012, konec roku 2013 a začátek roku 2014. Vţdy se jednalo o období, kdy pracovníci DPvHN přecházeli na nové počítačové programy a bylo nutné zadávat data do programŧ ručně. 156 § 64, zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisŧ
120
Představa sociálních pracovníkŧ je ale taková, ţe by chtěli mít na klienta dostatek času pro vzájemnou komunikaci a po třech měsících na realizaci individuální plánu s klientem. S osobou v HN si sjednat schŧzku buď na ÚP ČR nebo v jeho přirozeném prostředí a být mu nápomocni při formulaci jeho představy o moţnostech pomoci a stanovení cílŧ, kterých je schopen dosáhnout. Z metod sociální práce ve své praxi aplikují hlavně poradenství, zjišťování poznatkŧ o sociální situaci klienta a posouzení jeho potřebnosti pro nárok na dávky pomoci v HN a sociální šetření. Jelikoţ výzkumem bylo zjištěno, ţe čas a prostor sociálních pracovníkŧ je omezený, je otázkou, jak velké je riziko chybovosti při zpracovávání sociálních dávek nebo při samotném posouzení ţivotních situací osob v HN? Musím také zmínit spolupráci s organizacemi podílejících se na řešení pomoci osobám v HN. Spolupráce byla hodnocena značně rozporuplně. Někteří dotazovaní viděli řešení pomoci v odkazování klienta na sociálního pracovníka města, dle druhého názoru by chtěli sociální pracovníci mít dostatek prostoru a času, aby klientovi zajistili komplexní nabídku sluţeb sociální práce. Jako dŧvod uváděli, ţe mnohdy klient jiţ k sociálnímu pracovníkovi města ani nepřijde a nebo jiţ nechce do svého problému zapojovat další osobu. Závěr: Jak si tedy sociální pracovníci představují uplatňování sociální práce s ohledem na sloţité ţivotní situace klientŧ v hmotné nouzi? Respondenti vnímají u osob v hmotné nouzi jejich ţivotní situace jako jedinečné, proto je dŧleţité, aby mohli s těmito klienty individuálně pracovat. Vyuţívat při práci s osobami v hmotné nouzi metody a přístupy sociální práce, aby o nich získali komplexní informace, a reflektovali tak správně jejich sloţitou ţivotní situaci. Rozšířit svou nabídku metod sociální
práce např. o doprovod klienta (k lékaři)
nebo
o depistáţ. Mít moţnost zaměřit se na celou rodinu157, a ne pouze na osobu, která je ţadatelem o dávku HN. Minimalizovat tak riziko, ţe některé osoby se nedostanou do zorného pole sociálních pracovníkŧ. Aby bylo pracováno se všechny osobami SPO, je dle jejich představ nutné realizovat pravidelně sociální šetření. V tomto prostředku spatřují moţnost navázání lepší spolupráce nejen s klientem, ale s celou rodinou. Je to také zpŧsob, jak ověřit informace, které klient uvedl. Dále by chtěli mít sociální pracovníci na klienta dostatek času pro vzájemnou komunikaci a po třech měsících na realizaci individuální plánu s klientem. S osobou v HN si sjednat 157
Jedná se vícečlenné rodiny (rodiče a nezletilé děti nebo zletilé děti) popř. o osoby, které jsou posuzovány DPvHN v rámci jednoho okruhu SPO.
121
schŧzku buď na ÚP ČR nebo v jeho přirozeném prostředí a být mu nápomocni při formulaci jeho představy o moţnostech pomoci a stanovení cílŧ, kterých je schopen dosáhnout. Zjištěné poznatky by měly mít nápomocny při zajištění vhodných pracovních podmínek pro sociální pracovníky. Jedná se zejména o personální navýšení sociálních pracovníkŧ v rámci agendy DPvHN, (tzn. úprava počtu klientŧ na jednoho pracovníka) a sníţení administrativní zátěţe. Vytvořit takové pracovní podmínky, aby sociálnímu pracovníkovi vznikl čas a prostor pro sociální práci s klientem a moţnost posouzení jeho ţivotní situace.
122
Použité zdroje: BECK, P./HACAPERKOVÁ, D./KRÁLOVÁ, J./NIEDERLE, P. (2012): Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postiţením. Olomouc: ANAG. CERMANOVÁ, R./GRUNEROVÁ, I./JANEBOVÁ, R./LUKEŠOVÁ, M./MUSIL, L./ŠŤASTNÁ, I./TOPOLOVSKÝ, M./VRBICKÝ J. (2011): Sociální pracovníci Úřadu práce ČR. Sociální práce na ÚP – podklady. DISMAN, M. (2002): Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Nakladatelství Karolinum. HAVLÍKOVÁ, J./HUBÍKOVÁ, O./KUBALČÍKOVÁ K./MUSIL L. (2013): Typy pojetí sociální pomoci příjemcŧm dávek pomoci v hmotné nouzi pracovníky ÚP ČR po sociální reformě: tři případové studie. Fórum sociální politiky, č. 6, s. 2-9 HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku ČR MUSIL, L. (2004). „Ráda bych Vám mohla, ale… „Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman. MUSIL L./ŠRAJER J. (2008): Dimenze ţivotní situace rodiny. In Šrajer, J., Musil, L. (eds.) Etické kontexty sociální práce s rodinou. České Budějovice/Brno: Albert. s. 9-17 MUSIL, L./HUBÍKOVÁ, O./HAVLÍKOVÁ, J./KUBALČÍKOVÁ, K. (2013): Raná fáze implementace reformy v rámci agendy dávek pomoci v hmotné nouzi. Praha: VÚPSV. NAVRÁTIL, P. (2005): Sociálně-právní ochrana dětí postrádá vhodné procedury pro posouzení rodiny. Sociální práce/sociální práca, roč. 5, č. 2, s. 7-10. NAVRÁTIL, P. (2007): Posouzeni ţivotni situace: úvod do problematiky. Sociální práce/sociální práca, roč. 7, č. 1, s. 72-86. NAVRÁTIL, P./MUSIL, L. (2000): Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Sociální studia, č. 5, s. 105-141. NAVRÁTIL, P./JANEBOVÁ R./A KOL. (2010): Reflexivita v posuzování ţivotní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus. MPSV (2006): Metodický pokyn MPSV č. 2/2006 k zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi ve znění zákona č. 165/2006 Sb. (ze dne 14.12.2006). Praha: MPSV O Úřadu práce České republiky. Dostupné z: «http://portal.mpsv.cz/upcr/oup» [cit. 5.1.2014] Pomoc v hmotné nouzi. Dostupné z: « http://www.mpsv.cz/cs/5» [cit. 14.11.2013] STRAUSS, A./CORBINOVÁ, J. (1999): Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno/Boskovice: Albert. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisŧ Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisŧ ŢIŢLAVSKÝ, M. (2003): Metodologie pro Sociální politiku a sociální práci. Brno: Masarykova univerzita v Brně.
123
