L NIEDERLE:
SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI. SVAZEK
IX
sv.
i
NIEDERLE:
L
SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI. oddíl kulturní.
ŽIVOT STARyCH SLOVANU. DÍL
III.
NAPSAL
LUBOR NIEDERLE
I
BURŠÍKA
£)
KOHOI
ŽIVOT STARýCH SLOVAN. ZÁKLADY KULTURN
ÍAROIITNOSTÍ SLOVA
i
DÍLU
III
SVAZBK
l.
LUBOR NIÉDERL1 PRO
H.
:
KAPITOLA
VIII
HOSPODÁSTVÍ a 1.
Úvod.
lovu,
v
ves.
Základní zprávy o tech formách hospodáského života zemdlství (otázka nomaJisinu Slovan a Germanú; pemna
pevné
usi
chovu dobytka (theorie Peiskerovy).
Tebeni /daení. Terminologie a nástroje. Pipei. Zpsob orání. Brány. Tvar a míra pole.
role.
i
jeho
V. Mleti a mlýny
a sklize.
(stoupy).
Chov domácích
a ovoce (vina). VII.
Velaství. IX
VIII.
Rzné
Píprava
IV.
a pluh.
Osev, druhy
Pstování
zelenin
(Kon, hovzí dobytek, mléné hospodáství. Drbež-
Honba. X. Rybolov. XI. Slovanská ves v celku. Celková podoba. Systém rolí. Terminologie
typy.
pramen.
II.
Radlo
zvíat.
brav, pes, pastýi). Theorie Peiskerova a
(Vznik.
VI.
III.
Hranice. Názvy vsi a jejich systém.)
I.
ÚVOD.
Základní formy hospodáské,
lovk
opatuje výživu a kterými procházel život primitivních národ, tebas ne vždy kterými
si
stejnomrn, byly zprvu prosté sbírání plod v pírod vyrostlých bez pomoci lidské, potom racionální zemdlství, potom lov zve a rybaeni a na konec chov domácího dobytka spojený s jeho pasením. Sociologická literatura zabývá se stále otázkami a odpo-
vmi,
v jakém
pomru asovém
formy primitivního živobytí.
a
vývojovém
Nejstarší
bez
je
rybaení a prosté, hlavn ženami
stály k
odporu
sob lov
tyto
i
ráni jedlých
vege-
plod, vyrostlých bez piinni lovka. Pi tomto prvním stupni žil lovk ode dne ke dni, pátraje s mista na misto po tálních
a další
bik>U
ni
v
zmnou
místa'
rodinách. Jen tam, kde '
odha
Rodina
lovce .
K
lide
pi
zdržuje
i
spojen
oddlei
|
z\
<
prostoru
j>'>'
50.000
a
1
)
h,
nastu-
pují místo roztroušených rodin
táhnou od místa k místu
zdržuji a
spolený
vzniká
také
ky
\
okrsek
ve velkých
honební,
rod;
celých
lidé se
Tu
zástupech. který
revír,
již
pomalu
se
vymezuje proti jiným revírm. dalším stupni, o chovu dobytka a pastýství, soudilo se
O
díve obecn,
nutn
nhož se vyvinul stupnm zemdlským, orbou
že následoval po stupni prvním, z
ped
byl
dalším
tetím
theorii pokládáme dnes za nutným mezistupnm hospoví loveckého a / kého. Zemdlství mohlo se vyvinouti bezprostedn z prvého stupn, ale rovnž tak se vyvinul místy chov dobytka pímo z nho a to tam, kde lovec pocítil nedo-
Ale tuto starou
charakterisovaným.
pekonanou. Pastýství nemusilo
býti
i
zve
statek
potebu
a
a mlácfata za
chrániti,
ji
ji
ohradami. Dalo se to
u Sarnojed, kteí tímto
zpsobem
chytati a chovati tak, jako to
asi
aspo
samice
podnes vidíme
chytají a chovají soby.'
zve
átku bží pi podobné domestikaci
jen
Z pomasa
o zásobu
Teprve pozdji pi dalším vývoji mní se tento úel a pestává zabíjení hospodaení mléné pro maso. Zabíjeni se potom vbec stává výjimkou, luxusem a koná se jen píležitostn k obtem nebo k hostinám. Ze pi tomto hospodaení žijí pastýi stále ješt po nomadsku a chodí z jednoho revíru do druhého, zejména jinam v zim a jinam v lét, je zjevné. Tetí forma, zemdlství, nemusila býti, jak bylo práv eeno, k potrav.
a
v
ráz
hospodáském vývoji. Ovšem dlužno pi pi pojmu „zemdlství" máme na mysli.
posledním
stupnm
tom dobe
rozeznávati, co
Racionální orba
s
v
pluhem
mnohem
je
jist forma pozdní, ale vedle ní bylo
primitivnjší,
moci prostého, lehkého zkypování
sestávalo
které
pstní nkterých odedávna známých
užitených
a
pdy
termin vala
Hahnv
místy
hned
Sut
porn<>
Haclcbau
je pro to forma byla jist velmi asná a následoperiod, v niž lovk, poznávaje užitkové
DO
Sittr auí
/.ur
den prim i
t.
wirt. Kult urstufeii.
'irimdrijjrntiimv
)ahrbiicher
1<X>' .
em, jak se
JBk
>
Hahn
u matky, je do<.
mysl
—
a
a tato
Uod
Rachfuhl
I
úmyslného
zaosteným klem
tykou v ruce lidské, tedy pouhého kopáni,
—
z
rostlin za
iilrdal
vtom
jr
se
stal
píživníkem mládte iské,
HilrfcbranJ
kuml mírka
spise na poutx
a shledal, že
(
r
v»
rhut
Jímko navrhuje termín kopináatvi
(I
mi však
n<
prost jejich plody sbíral. Teprve z tohoto stupn vznikla vyšší forma zemdlství, charakterisovaná pluhem a snad docela podmínná chovem domácích zvíat, která pi ní vidíme ve funkci sily tažné." Ta forma je pak ovšem nejpozd|ší. Pn prvotním zemdlství není ješt pozemkového majetku, nebo pdy schopné k seti je všude v pebytku a pda nemá ceny. Je tu jen právo užíti jí (totiž právo í-íti a žiti) toho, kdo si pudu vypálením a okopáním pipravil. Je proto volno každému kopati a síti kdekoliv, tak jako loviti, díví sbírati nebo páliti, dobytek. Pda sama o sob je res nullius. Rovnž pi tomto pásti stavu neexistuje ješt role stálá, nýbrž mní se rok od roku. Zem 1
rostliny,
je dosti a
lovk
hledá
kdykoliv
proto,
uzná
pdu
potebí,
za
zem poíná hloubji pdy nedostatek, stává
novou. Teprve, když se
a obtížnji
pávati a kde je žírné
se
role
peko-
trvalejší.
Následkem toho tento prvotní stupe zemdlský nemusí býti spojen s pevným usídlením a sídla nebo ddiny mní místo tebas rok co rok. Jednotlivé tyto zjevy kulturní a zejména jejich vzájemný po-
asový
vývojový
a
pedmtem mnohých odpadají na dobro,
v
zavírají
U
bádání.
sob
problémy, které jsou stále
Praslovan tyto otázky a problémy
ponvadž prodlal
tento primární vývoj hospo-
dáských forem už pranárod Indoevropan, v jehož
vbec
nebyli
nejen lovci, rybái a pastýi
byli
nejisto, jaký
stupe zemdlství
(Herl.
Verh.
H. 1909.
lovk
(a
Das
Ifj9i, 603),
V
i
.
^kou
Hildebrund, jen/ pi tom sela
i
Pflugk
Hut Jayd
I
li
ém
Pnlrtuhij
i.ickbau* za
I
c
.
prvotní úpravu
r.\
1
Hahn
1
HildrhrunJ Kecht 47
K..t»t.
Schurtz
pdy
Urjj.
\>
ryée nebo motyky. Míst)
(Kecht 41
j
I
také
pokl prvni dešf.
j.t»
i
si.
Týt soudí.
poteba role dv léta po sobe tomu ovsem nen «.
v
Kult.
57.
1'ílugk.
dlouho, dokud nenastane
porn
H. 190*.
semena prosté do popela, jakmile pišel
a obráceni
je jen
Alter der wirtsrhaftlichen Kultur der Menschheit
analogie dosud v Africe a Austrálii
i
zemdlci;
zprvu asného vzniku práce te rodin) pouhým sbratelem („Sammler") vejjetálni. k primitivnímu pstni tchto vcjjetálii pomoci kopáni
Sn
prvni form
se
i
nich háji
travin a z toho
kbau")
Slované
jim tehdy pináležel, zdali jen niiši
1905. Eatfteboag der wirtsch. Arbeit
ii
kultur
nýbrž
stád,
tímto thrmatem. jsou: Die
Hahnov.
1
etc
nitru
ješt individuáln vyvinuti. Nerozdleni Indoevropané
Sibii domoi
Ay trvá tak užiti, -t>a
nutné
l
pluhu >lu
jen
>
zemdlství plužni.' Slované, když vystoupili z indoevropského lna do života, byli tedy podle vší pravdpodobnosti lovci, pastý stád a zemdlci. Jsou-li však jednotlivé tyto hospodáské zjevy v slovanském pravku tak zahaleny, že se jenom jazykozpyt dohaduje jejich poátk, pro dobu, která je pedtotiž pro konec doby pohanské, mžeme povíce, ponvadž nám nejen jazyk v souasné literatue a (kopání) ili
i
—
i
v pozdjších shodách, ale
i
historie a archaeologie poskytují tolik
materiálu, že se jím vytváí obraz
znan
podrobný, pesný a uritý.
Pro tuto dobu také neexistuje otázka, co je starší a co pvodní, ponvadž v ni všechny formy hospodáství existovaly vedle sebe.
Probereme
proto za sebou, ne podle stáí, ale podle dležitosti,
je
jakou mají pro tehdejší byt Slovan, a také podle množství mate-
nám
riálu,
jenž
nosti
pihlédneme
je
znám. 2e pj tom ovšem náležit a podle možk historickému vývoji, je na bíledni.
i
tomu pistoupíme, chci se pedem dotknouti nkolika otázek všeobecného rázu, jejichž porozumní nám bude nutné nebo výhodné pro další výklad detailní. O lovu není teba mnoho pedem hovoit, ale pro zemdlství a chov dobytka jsou jisté pedbžné poznámky nutné.
Díve
však, než k
LOV. Vedle sbíráni jedlých plod vegetálních byl všude lov zvíat nejstarším
zpsobem shánni výživy a zstal všude zpsoby nové, chov dobytka domácího
Tak
ství.
udržel
se
i
u
Slovan
až
do dob
divokých zvíat polních a lesních, jakož u
Slovan
tak
bžným doplkem
i
kde
tam,
i
zatím nastaly
zemdl-
a
Lov
historických..
vodách byl
lov ryb ve
obživy, že se nepokládal ani za
tnání, nýbrž spíše za píjemn rozilující a njaké pracn musíme lov u stazabavujicí vyplnní volné chvíle. Proto také, rých Slovan pokládati za stálý, denn se opakující doplní
a
zejména tam, kde obce byly blíže les, není v tor tni
ei
ve zprávách o starém bytu
ne o lovech ich
byly
kni
hlavni
;>ravk a
hlav
nebyl
vi.
materiálu zjevné.
»rv. v.
dále na
»tr.
l
9
v
!•)
.
I je
242.
že lovy
Nestor dn*-*
z
p]
jazykového
jen o tom, v
jakém
pluhu a jakého
tvaru,
uvažovati
9.
Poueni Monomacbovo
mtm
Lm
nebo
*tupni orba byla vyvinuta
m
Jen tu a tam
slov.i
Kosmas zábavou eských jinochu jednou
mina mimochodem, že Poljané je
ovšem v
v lesích kolem Kijeva.' Jinak
lovili
v jazyku a také v archaeologii
literatue,
ím
ných dokladu o tom, co se lovilo a
se
bude dále následovati, vyjde
v odstavci, který
a názorný obraz lovectvi slovanského
na
konci
plno drobtak
lovilo,
nám
že
dosti podrobný doby pohanské.
Pi tom také uvidíme, že nkteré kraje a osady nemly bud* vbec rolí, nebo jen málo a odkázány
slovanské, jež
hlavn na vnovaly se pedevším jednomu druhu lovu, speciáln slovanskému, totiž rybaení. Tak zejména v jezernatých a lesnatých koninách východního Nmecka a v Polesí. Tam se stalo rybábyly
lov,
výhradní
ství hlavní, ne-li
obživou
obyvatel a ryba
hlavní, celo-
v jiných krajích poskytovalo chytání Ze však ryb aspo píjemnou zábavu, vidíme z toho, že za doby Boleslavovy kníže ruský sám si obas na Dnpru ryby zalovil." Jinak
denní potravou.
i
i
nepoutá žádná sporná otázka, žádný problém. Je to zamstnání samozejmé, domácí, dávné a stálé. Za to je více sporu, v jaké míe a ode kdy se* zabývali Slose k lovu
vané zemdlstvím a chovem dobytka.
ZEMDLSTVÍ. Již
nám Slovany jako národ, zemdlstvím (doklady viz dále na str. 22.).
první zprávy historické ukazují
který zná a živí se
Nemže
ml zemdlský ráz už ped mén pochybovati, ponvadž provozovali už Indoevropané. A pece
býti sporu, že slovanský byt
X. stoletím po Kr., a
o tom tím
lze
dnes víme, že zemdlství 1
Let.
*
Srv. dále v dokladech
avr.' 9
I
«lost
panm
obecn,
Sprachvergl.
u.
se od
tak od Kuhn.i
'.erifeye.
Uryesch.' 22
ostatn sdílel Schrader. Tento odpor jr odpor,
o rybáství.
orby a pluhu piznávala
který
a teprve
si.) i
A.
starších
od V. Hehn \'
S
jazykozpytcú
Cuna. Firka.
v«>ti
ln
u Schradtra
(srv.
tomu
byl proti
.
Kr.nlke.
a píívodm-
;>rávný a n
nu míti za fakt prokázaný a to jak srovnávacím materiálem jazyk tak
zejména
i
hojnými .irehaeologi> ;
ráe
a stati
-alle*
Jferrn.
Alt.
1
17
Wald-
si.,
htidír lilez.
7.
10,
Spraehverjjl.
.Í04
a jak tento pluh vypadal, je otázka jiná. na | vni druh, jakési rádlo lze i),
7.
SI.
ale
pijmouti.
HrAiitiyart
je
m\r
rdali
|
b<-/
tm
vvlir.iih
%ker
vbec
jim ,
pluh (Urh.
10
byl tento byt
zemdlský
jeho
a
dlouho a namnoze
ráz
chybn
zemdlci, kteí všude
výhradními
pedevším
a
dobývali orbou, kteí racionáln obdlávali
pdu,
rého Slovana srostla tém> níka
svého
živobytí
klidíce z ní vedle
Pedstava
sta-
dstavou klidného a usedlého
rol-
jiných plodin zejména obilniny na kaše a na chléb.
'
dosud
pojímán. Vykládalo se o Slovanech, že byli už od pravku
v protiv ke Germanu zvyklému na život volný, nevázaný.
Ale tento obraz pokojného zemdlského bytu, pipoutaného odedávna na pevná sídla a jednu a tutéž optovn vzdlávanou pdu, není správný. Pedn nelze íci, že Slované všichni, na celém
znaná ást
prostranství starého Slovanstva byli rolníci, nebof stla
pravlasti
vbec
a zstala
v lesích
byla
býti
uvnit
Polesi,
území,
rozsáhlá
nemohlo.
nhož
století
pdy
pozdji sedti.
i
kde se
orb
V
jich
slovanské
ba kde
nedailo,
pedevším bainaté
Bylo to
jí
a hustými lesy
jen místa nepatrná byla schopna luení
prostedkem výživy
a orání a kde hlavním
bylo a zstalo
v nich
a hlavním
zamstnáním
vždy rybáství a trochu lovu." Bylo teba v XIX.
velkých a nesmírn
nákladných
aspo ást
aby
meliorací,
poleské obrácena byla v luka a úrodná pole.
A vedle
;
vlast-
koniny, o kterých se pímo dovídáme, že tam Slované, a to ješt v IX. a X. stol., žili bez roli, bez orby a beze sklizn obilnin. Sdlují nám to zprávy Ibn Rostena, ziho a anonymního perského geografa o východních Slovanech.' kteí žili v lesích stední Rusi a dosavadní podrobnji poního Polesi byly
1
Je to
jiné rozsáhlé
i
obvyklá
P. J. Safahka pedstava itaršich slavistú. mezi nimi 371). / Jiika SI. právo I.. 74. Palasi. Mythus i|>. Makuii-t 118. Chvolsona Ilfiiti. i
(Wiss.
ckého (Déj 125,
I
43*).
Ji-
p.
XXII. 37, kterou
z
novjších
Rostaftn%ki
Siedurn
Wohnung »
firútknrr
a to
Ro*ta(,n*k< Siedziby
Také
kolébku
|-
IV.
pol.
Safaikovi se ozval už J. E. Vocel
J. Peisker ukázat iimi vývody, upíraje starým
735.
Knc.
20. 22.
Kyrie
MAW.
2,
jejirh
vyme.
lebka zabírala
Ifl8
14-1,
Ibn Ko~
ji
plný
i
Rhamm
t..kr
/e
1'raha
R
ta
jen/<
zašel
ní
piliš
IX dal-
daleko
V i
kraj
Samo-
jen na
a lesnatá.
ilý
i
PoUd
bainy polesk. kolkolem, kde byla mista výhodná 'mezil
kraje
1<M
Pravk
dobe na tento význam Polesi, Slovanm vbec znalost orby,
sdileji
D/irje
MfffMsft
strom,
a
28).
Kar-
.
11
psané nálezy archaeologick souhlasí s tím aspo potud, že ve stední Rusi, na p. v okolí Smolenska, ba na Volyni, ukazuji na malou míru orby proti chovu dobytka a hojnému lovu. Na jihu, i
1
v
severní
Rovnž
na
západ
a jezernatých
v lesnatých
spíše volnjší
zpsob
krajích
non východního
bucf žádných
XI
v X.
nebo jen
rolí,
pisthovalých na Balkán praví
nepatrné," a o Slovanech
císa Leo, že „pracemi rolnickými si
útoky
Pomoi, byly ješt
a v
nemly
osady slovanské, které
míe
zadržováno
rolniení
zase
p. v Braniborsku
cka, na století
v
bylo
stepi
neradi
života a bez
se
zanášeli,
O
práce."
oblibujíce
Srbsku a Dal-
mácii máme pak ješt z XII. stol. zprávy, že tam rolnieni proti chovu dobytka bylo nepatrné, což zase souvisí s tamjšim hornatým rázem kraje.' Je tedy dosti jednotlivých negativních zpráv.
Ze však tyto zprávy nesmíme zase generál iso váti a starým Slova-
nm
vbec
upírati
rolniení, uvidíme
nejen z celé
jazykových a archaeologických, nýbrž
ady doklad
jiných positivních histo-
z
i
budou uvedena. Proto závr musí tom smyslu, že tam, kde Slované žili na pud lesem kryté nebo bainaté, a kde orba byla obtížná, zstávalo zemdlství dlouho v skrovných poátcích a ustupovalo zamstnáním jiným, zejména lovu. To je první omezení, které musíme uiniti pedstav o starém Slovanu-rolniku. Druhé týká se pak rázu a rických svdectví, která dále
vyzníti v
i
výše jeho
pd
orby,
Vzhledem k tomu nutno nebyli dlouho tak
pevn
Perský geojjrat .
atelé
iniansk'1
žiji
1
.
Bartold velká
nají
I
Srv. nálezy u
Melmkové
z
srpy. ko%v
ráhín (ed
na
.r.
Gnézdova
okolí .i
z
Lucka
vnl>rc
IX.— X. na
I
Murytiart
Str<
mu
oeli
.ho
prosa- Rrvy nemají
14).
Také Rostch
stol.
Volyni
[S
53)
líí kraj
zprávy Viléma Tyrského
509).
obodn
•
II
17.
puzn
X
\ 206) namii :.úm usedlost upíral
n.<
l
i
i<
\i'ett/>erg
nýbrž
soudilo,"
proso (Hurki:
19,
ile
stále
tam, kde rolniili,
a je v ni
krom
rolí.
121. Srv. otis* :i
nálezy
(ed.
i
namnoze
se
(Slovanu) je
t
uprosted
Slované
íci, že
usedlí, jak
stromy. Nemají rév a osetých poli." 466).
racionáln a
pracoval-li
otázky,
resp.
U
jedné a
nebo kliamu.Ov
|..srol>..
12
mnili a stídali usedlostí byli
a tedy
sídla
sv.i
vystoupil
r.
vmi nomady
;
Meitzen
.irovy a Tacitovy, o
/.ádruhy slovanské.
1
1895
r.
hlavním, kde k
díle
ní
Po Meitzenovi psobila v témž smyslu
Hildibrandova kniha „Recht und Sitte auf den versch.
vydaná
wirtsch. Kulturstufen", zoval, že
zmíníme, a
dále
svém známém
rozvedl tuto theorii
i
pomocným rolniením u Germanú za doby
bylo
»
Slované
že
theorií,
s
(jen s vedlejším
tídy chudší), podobn
starému názoru
Proti
s\
i
1882 A.
hospodáský vývoj
rovnž dovo-
1896, v níž autor
r.
Germanú
u
u
i
nrocházel
SI
dob
Kristov pólonornadi se sídly doasnými, že jim byl hlavním zamstnáním chov dobytka, s nimž v let stoupali na vyšší strán horské, a že pozemkového majetku ješt nebylo.* Po Hildebrandovi postavil se proti zemdlství slovanskému J. Peisker se svými stoupenci a s hlestejnými
stupni,
oba národové
že
byli
v
i
'
Das Nomadenlrben der Germanen und
gabe
íiir (j
Narhbarn
ihrer
Westeuropa.
in
Tajjes in Halle J882, 76. Srv. Volkshufe und Kbnigshufe (Fest-
d. Jjeoj-r.
Hans-n 1889
28). Siedelunj-
und Ajrrarwesen
Ostjjermanen, der Kelten, Romer, Finnen und Slaven.
Podobné pedstavy ped ním mli však už
Haxthausen,
Westgermanen und
d.
138
II.
214
si.,
Huber.
(1895).
dále
(Srv.
cit.
knihu P. Puntscharta 216). .
/.ur
329
KU— 134.
111.
S— 370,
si
'.rrr
P
1'untti fmrt
si.
Siizb. 1);
hierzOfCÍOMtmiDg und Huldigung
>".
<>
&
in
Kárnten. Leipz. 1899 214, 221,
(MAG. W.rn XXXV.
III
Dii.'/
60),
//
I
Rachfa/U
tstehung
drr
202
si.)
Stát. 74.
knize
und
al-
_!
1909
(je
to
rozšíená
9,
a sice
i
.
iistrrr
Inst
f.
II.
25).
Proti
j>r«>ti
i
r.iklad-
rázu prvních, a po
issunj
Wirt
pednáška 12.
sk
Vorhem
111.
Grundeijfentums bei
i
Iprcr w; PefaJWI <>bm
r
i
.
v Ber:
Stud.
Strmnclcrr (M
XXVIII
M f. Nationalbk. sedlák pr
I
i
PeM.iuer
Wnnur
Bericht
*
1'olska na
,|
..
Alprnslawrn"
*
1
ásti t I Urge. A. VOH Ltuchin Vierteljahrschrift fr
fa
(MAG Wien XXX.
ipanii a
Smuit
V.
1905),
Szrl^gowski
I
die Kat
Behelf
Der Ausj-anjfspunkt von Meitzens Darstelluog Agrargeschichte v asopisu Carinthia 1899. ISO 144. Další .Ir na str. 24. Od Peiskera pejal toto ueni pedevším
slav.
(Kr.k
Wirt.schaftsjfesch. V.
und
Sozial-
Wirtschaftsjfrschichte und ihr wicbtijrster
«T Stud.en
Inum,:
f.
samostatn r. 1897 ve Weimaru); Východisko Meitdjin germánských a slovanských CCHist. IV. l.k 98 1 si.,
(MAG. Wien 18^7 und
Zs.
(též
zenova líeni ajrrárnich
der jfrrm
141. 185. 186
Sozialgeschichte Bóhmens.
i
histor
Proti
sjezdu
Dopschové
Yirrtrljahrschr.
f
Sozial-
13
archaeolojrického
diska
i
J.
nejsou ve všem správné (srv. dále v
—
'
str. 18),
myšlence nebyly daleko
základní
lokladú,
Pí.
L.
nám
které jsou
nyní
k
Tyto
theorie,
jakkoliv
znamenaly pece pokrok
Nebo
skutenosti.
disposici,
je
nesporné
podle
faktum,
Slované sice
znali a pstovali orbu odedávna, ale je také ješt v dob, kdy je historie zachycuje, mžeme íci pibližn: ješt v I. tisíciletí po Kr. pstovali orbu jen jako jedno ze zamstnání hospodáských na pdách stídaných,
že
faktum,
—
že
—
novali
dnešní
mu ješt
sedlák
té
slovanský,
pée a nebo
kterou
práce,
vnuje své
nepracovali na
roli
roli
jedné raci-
onáln, pomoci racionálního mrvení, nýbrž vyhledávali k zasévání v krátkých ihútách pdu novou; mnili své role, ba míst. bec lili svá sídla. A za takových pomr zemdlství nej
mohlo dostoupiti
O
náležité výše.
skutenem nomadisování Slovan nemže ovšem býti jiné pdy, jiného millieu, než bylo
Pravý nomadismus vyžaduje na
nmž
povstali a
žili
Slované
to,
a spojeno je také s jinou formou
'
pastýstvím a chovem dobytka. Proto právem Germany a Slovany oddlil od pravých nomad-Sarmat. a Slovanské mnní sídel bylo spojeno se zemdlstvím, ba bylo
hospodaení,
totiž s
Tacitus
—
po dlouhou dobu pímo podmínno zemdlstvím, totiž hledánové, píhodnjší, nevyužité pdy, která by jednoduchým, lehkým obdláním pinášela užitek. A potom, jak se podobá, nebželo u nich, aspo pokud vdomosti naše sahají, o velké ni sídel, o sku liováni do kraju stále a stále nových, nýbrž .jen o jakési lokální posunováni se s místa na místo v obvodu uritého okrsku a možná jen kolem jednoho opevnného centrálním
ního Hradišt. Pedstavuji
Praslovanská
si
zená na vhodném mi
ním na povrchu zmrvem
bu
vajíc
um! 1
.
podzim
sklidila.
nalezla vedle ní a poblíže
pdy
dosti da
k
orb
a osevu
loatali jen
'
to byí
Tacitus
V
n.
píbytku kterou
op
VII. Sfarttf
si, posk\
h,
svých
I
aftaverfauung
•
obec, usa-
píhodnou mini pudy zdae-
mim
dei
<'amže
14
obdlala,
povrchu
a snad
léta
ma pda
osela
Tak,
poklidila.
i
více
i
—
let
myslím,
dalo
v okolí osady byla /užitkována a když
se
po
zpsobem
když tímto
teprve,
a
i
pro stáda
bylo zapotebí ohlédnouti se po nových pastvinách, zdvihla se celá obec, opustila své lehce stavné chýše, nebo je rozložila, naložila
vbec, co
kostru a
se dalo nésti a co stálo za penesení, na vozy,
sán nebo prost
sthovala se se vším kus cesty dále do kraje, až si našla nové místo volné a píhodné .zení k obdlání nové pdy.' A to se opakovalo tak dlouho, dokud vbec nenastala poteba pevn se usaditi na míst zvlášt
na
ramena
na
a
i
vzor nenauil z jedné a mrvením a hlubším oráním. A to pdy tlo u Slovan teprve ped koncem doby pohanské a ješt ne ak že musíme pijmouti delší dobu pechodnou, v níž se dokud
téže
se
se lid podle cizích
racionálním
živiti
pevn sedlo a hospodailo, kdežto na jiných sthovaly a své role mnily. Ba byla místa, kde Slované dlouho po pevném usazení dávali pednost lehkému žáení nové pdy ped obtížnou racionální úpravou jedné a téže role. ješt ze XVI. století," a J. Bljajev uvedl toho doklady z Rusi na jistých místech už
se obce
Peisker ze Štýrska.
podobný existoval dlouho u sounám dosvdují zprávy Caesarovy, Strabopatrné u Get.' Jak si pi tom Germani
Byl to tedy stav, jemuž
sedních
German,
Tacitovy
novy,
se
a
J.
i
asto dje
pole roéné, ale osada za 7
Hiljajev
dottMÍ n primitivních
2—3
správn
z
léta.
'vir 1
'',
I
tam
se
Socialwisv
f
s
hských
16
srv. No\
národ.
Srv. Lutch Zs.
toho soudil na sthováni
tarýrh vsi
vku
i
jak
asto inmi
VII.
SI
!•
místa na misto a opouvsi za
pozdního
si
{,
<68.
Sozialj,"
Hlavni zprávy o tom jsou:
Caesar -
:
|M
Ajíriculturae
mes habet <>ingulo% gentihus cognationibuitpie
B(>. IV. lonjfius
non i
homimim,
1
i):
i
.mnu rcmanere
Sed
MM
privati ifl
quam
student
magistratus ac
transire
ajjri
principe*, in
quí una coierunt, cpiantum et to
loCO
quo
cojrunt. Strabo. VII.
m
Gwui. '-'ó: Ajjri pro numero cultorum in vice oceupantur. rpios SCCnodum dijrnatinnem partiuntur. Arva per annos mutant et stiperest ager Zde
—
15
v podrobnostech poínali, dává
kladm
sporm
a
sice
stále
mezi germanisty,
pvodn
že se
sporný, totiž to,
ale
podnt
sthovali
se
zemdlskou pdu
místa na místo,' že mnili
rzným
k
vý-
zstává pro mne svými píbytky
základ
ron
a že na ní
pouhými sthujícími se pastýi stád, jak zatím podružnou vcí, v jaké intensit a ex-
rolniili tak, že nebyli jen
se
díve
soudilo."
A je
u
už není
íIjv.
pt
etúm
srv.
1
Ze mli role už v II. století, vi<í >o, že ímského senátu „sedem et agros, in quibus considestol. viz u Hoopse Reallex. jjerm. Alt. doklady z sídel.
Cimbríi žádali od
lei
nS)
r
Jiné
I.
Hor. Carm.
III.
pouhému stídáni
Proti
24 rolí
mnni
Carsarova a Strabonova o
15).
svdi
pi pevné
usedlosti
mist
neque remanere uno
píbytk
práva o lehké stavb
!
Schrader Reallex.
(srv.
c.
(I.
(Strabo
I.
rozhodné zpráva a rov-
in loco)
c. BG. VI. 22).
O. Hehn, O. Schrader. P. Rradke, A Meitzen, F. Dahn, Sickel. K. Umprecht. W. Wittich atd. Srv. historicky pehled v novém díle Alf. Dnpschr Wirtsch. und so/ialc Grundlagrn der europ. Kulturentwickelunjj I. (Wien 1918) 38, 56. Proti tomu se ozval R. Much v stati „Waren die Germanen Wanderhirten ? (Zs. f. d. Alt. XXXVI. 97) r. 1892 a potom hlavn Hoops WaldbSume 483 si., 508 si.. Reallex. germ. Alt. I. 42 si.. Hirt Id*. Idehrand Rrcht 54 si 112, 127 132 a F. Rachfahl Jahrbiichrr f. Nationalokon. Stát. 1900, 161 si., (atd. Dopsch 57). Hoops soudí. že tu nejde o výmnu roli a každoroní zdaení nové pudy. nýbrž jen o t. zv. Feldgraswirtschaft, pi niž se kus pdy, jednou obdlaný, ponechá na léta ležeti ladem, a nový kus zorá. Akoliv toto hospodáství bylo nevýhodné, rozhodovaly tu podle Hoopse v první patrné vojenské zásady a ctnosti germánské, o nichž píše Caesai (VI. 22) a jimž usedlost l>\la nepíznivá. Za doby Tacitovy vidinu- už k pevným sídlm a vbec k stabilisováni majetkových pomr jednotlivcových. Ostatn Hoops pomry Caesarem líené má za abnormální, podmin. stavem váleným. Také Dr. W. Fleischmann (Journ. f. Landwirtschaft. I'**
n
<-rke.
soudili
W. Arnold W.
'
.
ad
i
zavrhuje
stídáni
úplné
HUdebrand (Recht 100
a p
«*n
omer
112) soudí, že vzdlávali
kázaný kus pdy. a po n 11
staví se
si
|.
Roeh/ahi
Frl.
pi tom stád
mannem
1/
souhlasí
i
(hlavn masa,
lirhlrn
GnwdctfMhrau
.
;
i
i
inadisováni
pa
bhen.
!el
mléka a sýra) a trochu (wtlde
I
poli
a
Pflug
lesem zarstaly I A.
d.
iefct*
Nnstem každí mu nomudiscván
té
<-isch-
spolu
s
Waldfeldwirtschaft), somi
d. d. Landwirtsch..
Biím
stavi se
po
b
pokládají
jen za
výkla
iu
stav nebyl takové intensity, •
nomadisn
a stav
Uený
v.
Fakta
lává.
a'
lumtichrr
m.i
k
a
válený
Caesarov
dob
Tacitov a za japi tom už v dob Kristov. Mámef nespornou adu svdectví, a to u samého Caevtši domy a msta, a totéž dosvdsara a Tacita, že si stavli uje archaeologie. V tu dobu tedy jen role stídali a jen na uritém menším okrsku. Pi tom je pirozeno, že od doby Caesatensit se to dalo v dobé
kých okolností.
a v
míra osedlosti byla ovšem
Jistá
i
1
rovy pohyblivosti
Kdy
ubývalo
sídel
stejn) a
•
ním individuální
s
tvoily
a že se
stálejší
okrsky.
ovšem ne majetek pudy, nevíme. Ze zprávy
nezmnitelné osídlení
se dostavilo pevné,
(zajisté
dob íše francké už dob karolinské ovšem
Tacitovy není ješt obrat zjevný, ale v bylo, jak
rzné
V
okolnosti
ukazují,
v
zde tím
dobu sedly germánské obce už na jisto v pevných sídlech, v domech a dvorcích, které se již dále nesthovaly. Kolem píbytku mly už pdu na stálo obdlanou, rozdlenou na trat (Schlag-Gewann) a na každé trati každý svobodný len obce bezpenji.-
ml
tu
ný díl. Role v každé trati byla zprvu obddruhý rok pak ponechána bez orání a zasetí a pokraováno
svui
lána,
Tak
u sousední.
vznikla pomalu kolem obce
pda
rozdlená, kdežto dále
opodál
bu
spoleným majetkem,
pda
pokud obci
ležící,
nco podobného 1. V
Ze Slov..
Finny.'
1
;
R<
karolinské.
i
stol.
I.
jí,
dob
u Slovan, soudím z tchto po Kr. vi Tacitus, že Venedipi tom di, že se potuluji na c<
bylo zprvu
velkém prostranství mezi
náležela, byla na
pastviskem pro stáda nebo revírem
honebním. Hospodáství trojpolní zavedeno bylo v
zpráv historických:
na jednotlivé role
ale
Peuciny
(t.
j.
Pp.kopios v VI.
horami stol.
Karpatskými) a
praví o Slovanech,
že bydlí v bídných chýších roztroušeni a
\ S tím rovi k
Dopx
tuji i
misto
pozdjší zpráva v Leo-
tmto
i
I
*
•
Rathluhl Lux G<
Nkteí
1
iv
ale
iiasí
c
I)
ta ukazuji
•
*
potm
(Eichhorn, Landau, Much)
toho z Tacita
na no
TV
ni i
:
26.
vy (Kcldjji
qakJquid mt< iant.
I
soudili
na hospo-
Tacitových „arva per an ndlaflcn tít).
I
17
nových Taktikách, podle na Balkán,
niž Slované,
žili
díve než pekroili Dunaj
koovném,
ve stavu
ta.'
pamt
zpráva
a další
cemi rolnickými neradi se zabývají,
milujíce
spíše
a vešli
ta mže,
že pra-
volný
zpsob
Ba ješt ze stol. X. zachoval náš Kristián ve svém spise starc o tom, jak Cechové, dokud žili v pohanství, bez bydlili v zemi, sem tam se potulujíce, tedy
—
co neodvisle na jihu
totéž,
pro VI.
vati
povdli nám Prokopios
Leonem.
s
století."
Této Kristiánovy zprávy bych se ovšem samotné o sob dovolánemohl, maje na mysli antikisujici ráz jeho lícení, ale vedle
druhých
starších, neodvislých a
vrohodných, nemohu
ani
ji
zde
zamleti.
To starých
pímé historické zprávy o pohyblivém Slovan. Nepímo pak na pohyblivé hospodáství jsou tedy
ukazovati ješt jedna zpráva v známé z
r.
777, v níž se daruje klášteru
ských selských
rodin
dobe
Levec
minm Ped
postehl,
ille
zakládací
„quos
:
in/ra
terminm Už
iopan, qui vocatur Phusso."
dekanie
mla-li
listin
kremsmúnsterskému 10 slovan-
ustanovením
s
manent, que coniuravit
Tassilové
životu
zdá se
zstati
nadále
VI.
in/ra ter-
županem písahou potvrzeném, že nebylo tomu tak <1 patrn rodiny ty mly ješt pohyblivý zpsob hospo-
tím
daení.
V
celku tedy
nemáme o Slovanech
jako jsou u Tacita
a
dosti a spolehlivých,
Caesara o
abychom
ped poátkem doby sídel a 1.
z
tak podrobných zpráv, Germanech, ale je jich pece
nich
mohli
pohyblivého hospodaení. Mnili svá
tisíciletí
a spolu
s
tím
souditi, že se
pirozen omezovalo
nechci popírati, že v tutéž dobu nastávala
se
obdlávání Pi tom
roli.
nebo místy DX
106
vel rrc
bruta '
1
nimalm
%p.tr v rn
Schurni Archiv /
f
vagant
Slo-
síd!.:
na pouhou povrchni orbu se stálým stídáním
uti
i
historické nalézali v stavu pohyblivých
ml.
M
pdy
:
18
léna v osídleni pevné. U
Germanii,
mimo
kladu
z
O
1
naízeni starešin,
dále uvedený
že by se to bylo dalo, jako
tom,
nemáme pro Slovany
pozdní ohlas
jak velká byla oblast sthovací. Ale je
neobmezená
a
starého do-
z Polesí a také nevíme,
pravdpodobné,
že nebyla
nebo obec obsahovala jen okrsek kolem spoleného hbitova, vtši nebo menší podle uvnit nhož se obdlání pdy a spojené s tím že pro rod
centrálního hradi.šté a
hy kraje, leni
mnilo.
i
vedle
toho
rody
jiné
nedrželi
vždy takovýchto
se
prost stále ku pedu nebo vbec celé rayony poposunovali vped. Takový byl základ slovanského sthováni. malu A to trvalo tak dlouho, až se postup zastavil z nkolika píin když dále nemohl pro kraj hust od jiných osídlený, když ustal tlak, jenž je nutil k pohybu, když je domácí vnitní pomry donutily zstati a omeziti se na urité území, nebo když je k tomu donutily rozkazy a moc lidu jiného a pod. Pak vznikly omezené hradišté kolem pevné rayony a uvnit nich pevná stediska stedisk rody sice ješt njakou dobu mnily svá sídla a role, ale pomalu zaaly vznikati ddiny pevné s ohranienou a rozdlenou pdou, na níž se však ješt stídav hospodailo rznými
okrsk
i
šli
—
hospodái.
zbytk
Aspo
starobylých
vidíme,
že
pomr
slovanských v
v
;
Jo
Polesí, kde
mezi
kraji
Turijí,
tolik
Pri-
tech letech rozdluje znovu ornou pudu mezi usedlíky obce, následkem ehož nikdo racionáln petí a
Styrem. staro-
i,
nebo
ví,
že v píštím tíletí
jen
celé velké
leží
.
kusy
obdrží
ji
l«td<
Z uvedených doklad soud:; historické tav pohyblivého
obírali vedle prací
Výrazu
Slované až do po zemdlství, polních pedevším lovem a chovem do!
n n,
i
když
je
nelze však o t<>m
omezíme slvkem ji
vbec Slovanu
u
iva ta v
I
a k
W,rn 19
li
na Dunaji
pevnému usazeni
užiti,
po/o-
podmínný, ehož
i
ohrat
se
pro rodim?,
buje
tolil
Pda
jiný.
<
t
n<
po-
19
aspo
nmž
ne pi tom stavu, o
jsme vidli, nebyla na
Slovan
odedávna mimo
žilo
ovnával
dlužno
celý
ráz
do
a
ponvadž
zabíhala
a jádro s
nimž
hospodáského života. Jinak však s drazem, že hospodáský život
Slovanu nebyl od poátku všude formami,
trochu
ni
prostedí zcela jiném,
step, v
jejich
znovu podotknouti
jednáme. Slovanská kolébka, jak
jen
stepi,
stt jný i
nevyvinoval se stejnými
pravlast Slovanu nezabírala kraje jednotného, fy-
sicky stejného, nýbrž kraje rzné. Nelze zajisté
ovati Braniborsko
Polesím, Rokytenská
s
hospodásky
ztotož-
blata s Volyní a tyto
koniny s územím lesem krytým a suchým stedního Ruska. Na tchto rzných oblastech, jež zapadaly v ot pravlasti slovanské, musily se pirozen vyvinouti rzné formy hospodáské a v rzné síle: na volyské neb podolské stepi pedevším západní a
jižní
chov dobytka a rolniení,
1
v Polesí lov lesní a rybaení, v lesnaté stední Rusi všechny ti formy vedle sebe, ale lovu nejvíce a rolniení jenom v trudných poátcích. Zde se slovanský lid vyvíjel
odedávna
Kdy
jinak, než-li v stepi
maloruské.
zemdlský
pohyblivý
tento
V
možno odhadnouti jenom pibližn. už
pevná
na
bývalý stav pohyblivosti
sídla
existuji,
že
ale
stav
pestal,
VI. až X. stol. vidíme, že
jsou ješt
tu
Slovan
u
živé
reminis.
(Prokopios, Leon, Kristián). Soudil
pemna
do doby kotisíciletí, a shledával bych píinu její ped< lem poloviny v ukonení velkého sthováni slovanského a v pirozen nastatém stabilisováni sídel v novém, cizím území, které bylo už od jiných zaujat< aspoí pftdy tolik nezbývalo. S tím vliv a píklad cizích osad s hospodástvím racisouvi bych proto, že tato
spadá
z n<
ásti
I.
i
onálním,
jež
Slované
soused, jednak Slovany nové
u
bhem
pozstalých
okku|
vly
Balkán,
dvor\
luog
Slaven h
ie
I
>d
i
ol>
zajisté
ic
v
a
celém JVulimaji a na zá-
v Al|
proto to
Landc-s
jednak
poznali
st<
kolonii,
ci/.ích
I
poátku
1
Krrm*rmii
-«ji
«e
tomu Dop* \lpentínd«r g»nz
—
20 padni hranici
osady
zase
dvory germanskt
a
poznaly a
které
-'.
nové hospodáské vymoženosti ímské díve nežli Slované. Dále pestávala poteba se sthovati také tím, že následkem rozmnoženi obcí a pozdji vytváením majetku knížeadaptovaly
si
i
cího,
pak
jinde
zemdlské
rayony
malu možno jiné.
zjevem,
který
tém ady
vznikem peveliké a
omeziti a
že promna bytu souasn objevuje u
slovanských
obranný systém celých
stálý
rozdliti.
i
nepochybuji, se
poteba
nastala
Nebylo poponvadž se poalo narážeti na rayon obce pastevní
a
dále,
jiti
Pi tom
nmecké okkupace
následkem
i
souvisí
jež
hradišf,
kmen
žup a
s
i
Slovanu,
dalším
totiž
utvoila
a jež
se
pevný
ukazují
—
ve
pi stavb uložených kulturu kladenou do VIII. XI. stol., která však pi našich dnes ješt nedokonalých vdomostech snadno mohla býti o 1 — 2 století starší. Vc ta vedla mne už jednou k domnnce, že vznik tchto hradišf u západních Slovan, kde vrstvách
i
snad
je jich nejvíce, souvisel
piml)
Slovany
s
velkými událostmi válenými, které
obranných fortifikací ve velkém, mohly býti velmi dobe útoky Avar z VI. až VII. století, na východ pak útoky Peeng, Polovcú a Turk. Pak ovšem vybudování tolika hradišf mohlo býti také jednou z píin, která pipoutala rody a kmeny na urité okrsky v blízkosti opevnní, tedy jednou z píin zmny pohyblivých ddin v ddiny stálé, poblíže hradišt umístné tak, aby se v pípad nebezpeí obyvatelstvo rychle mohlo do nho uchýliti. a takovouto
budování
k
událostí
i
A konen
ješt jeden nepímý archaelogický doklad, který by také ukazoval, že pevné osídlení provedlo se po V. VI. století. Velká slovanská pohebišt známe totiž teprve z konce prvního tisíciletí po Kr. Kdyby se byli Slované, af již v dob Kristov, nebo teprve ve IV. V. stol., hned pevn usadili v tom množje
—
ství,
logie stol
IX.
jen
,
v jakém podle historie zemi naplnili, vykazovala
by
arci.
hroby
ze
IV.
dnes
už ale
— X.
i
pohebišt.
velká
itol.
mžeme
klásti
nepímým dokladem,
alljjemrin
Ackerbau
a druhou
v< .
slovanské
jednotliv
nejen
Tch
první.
však dosud není
To
jest
že Slované na
zajisté
poátku
damals
i
dodává: „Es konnte auch
tepr\
závažným, tebas historie
nesedli
\» jjar nicht
amfora sem". Ne-
)ám soudím, že to p kdy Slované vstoupili do a!; dobr avar>ké. A pro tuto xtarou dobu, pro tyto p< •
sidlrni.
Soudil bych však na lákla
£• se sotva usadili pevné n obdlávali jednu a tutéž
V!
roli.
—
21
v pevných
mrtvé v jedné
poh
pohybovali a pohbívali své
sídlech, že
dob
v druhé na ji.ém místé a že proto velká
tu,
dobr ješt se neutvoila.' Tmito asi popudy na jihu snad už koncem ímského císarjinde však teprve od V. VI. stol., od ukonení velkých slotéto
vanských výboj a okkupací, poala se
promna
pohyblivých sídel
zárove zmna starého primitivního zemdlství zemdlství racionální s obdláváním pudy jedné a téže, namnoze za pomoci nového dokonalejšího náadí." Rozmohla se tedy orba u Slovan teprve v této dob, a Slované se stali teprve potom typickými rolníky, ješt ne všude stejn rychle a ve stejné míre. Už výše jsem pedvedl historické a archaeologické doklady, v pevná a tím
i
v
i
a
ukazující, že ne-li
dob
ješt v
zejména k
pstní
koniny,
IX. až XI. století byly rozsáhlé
docela vtšina území
slovanského,
které
obilnin, nehodily, které bylo
se
zem
k
nutno teprve
t
tomu upraviti, a kde proto nadále zstal chov dobytka rybaením a chovem vel hlavním slovanským zamstnáním. Byly to lesnaté koniny stedního a severního Ruska (pokud byly slovanské), ásti Polska a východní Germanie a zajisté znané prací k
a lov s
i
Balkánského poloostrova a zemí alpských. Proto mohl ješt
Leon napsati o Slovanech, že se rolnictvím neradi zabývají/ práv 1
žárová
velká
otlivá
známa v zemích doby I. tisíciletí j>.
vytvoiti
i
a
r
Kr..
m nezapomínejme,
pi rayonm
na jeden
sváželi
zip.
->ou \i
bj byl* slovansk
'
mUt
p
doby ímské!
/
cm, že <e mrtvi
sol
tradiní
hbito-.
doby.
kládal
doby
rj
protože
ale-
že se moiilo
ea
vy-
ni'
popelnicových, ktrr
konstruovaný nerv proto, že slova:
Pam. arch a
l
ql
t.
>
4H1). nvbr/
i
>li
prokázána není
(srv.
li,
rm nále/ Pravku VII.
nejen
III
nimo, na
k v
505.
I.
prot
po '
.*vný
mé SS
krátí >d
1
dosud -dotk-
a VI'
tak A. Spic)r
VIII
1
skytla
•
štýrských župani
A v
Xlll.
*\
mnili
\
tak jako napsal Caesar o Germanecli své „agriculturac non stuií
zpravodajové
výše uvedeni
a proto
Slovanm
Orba
mohli
orientální
upír
rolí
ti
dobu ješt velmi tžkou práci. Za to však, kde obtíže byly pekonány, kde byly pokroilé vzory, a kde pda byla k orb zpsobilá nebo docela píznivá a úrodná, tam zemdlství rychle rozkvetlo. Jen tak mohl souasn s práv uvedenými zprávami eckými a arabskými napsati Ibráhím ibn Ja kúb o západních Slovanech, že byli „pedevším v IX. a X. stol."
stála v tu
a že se orbou zabývali nejvíce ze všech severních nár
rolníci
pozdji mohli psáti Gallus o Polsku, že bylo odedávna Helmold o baltické Sclavanii, že byla bohatá obilím a pastvinami, Herbord" a kníže Kazimír I. z r. 1170, že
jen
tak
bohaté v
obilím,
Pomoanech
byla „terra fertilissima frugum."
císa Konstantin
zase a
4
o Chorvatech, ze
dí
Na
'
X.
jihu v
stol.
zemdlství,"
ze
žijí
souasné vyvinuté zemdlství uherských Slovan v X. století 9 celá ada slov pejatých ze slovanštiny od Maar.
dosvduje
pd
Slovem, na
píznivé bylo v X.
dlství v plném rozvoji. Z
doby
té
mžeme
také
si
'
Caesar BG. VI. 22.
*
Srv. výše
3
Ed. Westberg 58, 59, 129. ed. Rozen 54. Westberg
utvoiti
již
str. 10.
fleissigen sich des
Ackerbaues und der Beschaffung
trefen darin
Vólker des Nordens
Sommer und
zem-
slovanské
století
alle
.
.
.
Sie saen
Fruhling und sammeln zwei Ernten
pekládá.
ihres Unterhaltes
ein.
in
Und
„Sic be-
und
iiber-
zwei Jahreszeiten
im
der jjrosste Trii ihrer
Ernte bestelit aus Hil *
Gallus {Bielowski
Srv. citáty v ZS. 1
Helmold
162,
I.
I.
MP H 172
I.)
a
podobn Dlugoš
ed. hrzedz. Hist.
L
|l.
87 (terra
spaciosa,
fertilis
frumentn.
eomn
da pascuorum
ubertate, abundans pisce et carne et omnibus bonis).
Herbord
Ml
V
II.
1:
II.
pipomíná
11
Cod. Pomr.
;
loca šunt frrtilissima
De Kin.
1
skélio
z
Terra
omnigenumr|iie
dantiam,
r.
777
I.
pisi intn
70. Celý zápis zni: Ipsa
frugum ac pecorum
(jlio,
(kosa).
illi
rl circa
eam maritima
homines
v listin
tributarii
(i.
klást et.i e.
kremž-
Sclavi) arare
qmod antea fccerunt* (Urkundenliu
Ak.id. Wirn. lilye
jar:
ijerendrly (giedrli.),
kasu
enim terra
I!
Sr
jaroin
„F.t
fertilissima
et piscium.
Také Mctt!
semiuum
sivé
tritici.
uiip
similiter
ijja.
leguminum
et
se abundantia mellis et
i
des ob der Enus
ferarum copiosam mcolis praebet abun-
et
frumentorum
borona
XXI.
1
I
reslo).
(hrál
*tag (sto
|
>
ep).
kaczor
(•
H I,
ganaj Ihnj), barázda (bráxda), ugar
(
obyejích obraz dosti podrobný, jak uvidíme v odstavci dále sledujícím. Tehdy ovšem, jelikož mezilováni a stídání pdy, jednotlivé obce zaujímaly tím už stálý kus zemé, vhodný k hospodaeni, mly trvalá, obranná hradišt, pi nich trvalé píbytky a kolem každé obce pdu, pokud byla spolenou prací promnna v ornou, rozdlenou mezi právní leny obce, ponechávajíce pastviny, les a vody k spole-
o celém jeho
rázu, jeho technice a
i
—
tedy asi tak, jako to bylo ped tím nému obecnímu užíváni a dvr, svou roli na v Germanii. Každá rodina mla svj v právo pasení lov obecním okresu, pokud nena každé trati a pecházela do revír obcí sousedních. Heslem bylo zajisté už tehdy
dm
i
to,
co o
nco
pozdji vypovídá Helmold o baltických Slovanech vir agrum
Jindicha syna Gotšalkova, jenž se staral: „ut coleret suum et exerceat laborem utilem et commodum. 1
CHQV DOBYTKA. Že pi takovémto polním hospodáství starých Slovan byl chov dobytka nejen vedlejším, druhým, ale pímo dležitým výživným zamstnáním, je na bíledni. Nesly to s sebou pirozen dané životni podmínky a je to také hojn doloženo, jak doklady jazykovými a archaelogickými, ovšem teprve z doby literárními, tak i
a z kultury, o
jejíž
slovanskosti
nemže
býti
pochyby.
Rzné
kosti
domácích zvíat byly astji hlášeny pi výkopech hrob sídliš z druhé poloviny I. tisíciletí po Kr. a vylíím dále podrobjazykové doklady vystoupí pi detailním nji jejich obsah a ráz. rozboru našich vdomostí a také historických dokladu speciálních i
I
bude
ada, takže
celá
se
nám
objeví
pípadnými nejen
staré zprávy
Maurikiovy o chovu všelikého dobytka u jižních Slovan VI pozdjší tradice o pradávném chovu dobytka u Sl< ale i
severních.
Nemohu
proto
nikterak
souhlasiti
s
posledním
výkladem
stái Slované dobytka nechovali, stídavým rolniením pod vedením šlechtické lama pro sebe pechovávala dobytek lu cizího, která jedim vála jeho produkt. Jan po delším uvažováni dospl
Jana Peiskera, podle rajicc
ttt
tv
jednak
id Meitzenových
106.
Sovu
a
Hildebran-
o polonomadismu starých German a Slovan, jednak na základ rozlišeni dvou tíd národních v starém Slovan-
dových
1
theorií
pastýské šlechty (župan) proti rolnickému lidu ( smurdum), na základ novjších filologických dohad o vlivech
stvo,
a pozdji
Turk
a
i
Tatar
na jazyk a kulturu slovanskou,
these o turkotatarském
mu
nichž
z
vyrostla
pvodu župan. Ba
Peisker došel na konec Id úpl po drahná staletí v stídavé tžké porob pán, jednou germánských, podruhé asijských, kteí mu až do X. století po Kr. zabraovali chov dobytka, nutíce jej jen k tžké práci rolnické, z níž brali ovšem užitek též pro sebe." i
k
tomu dsledku,
Budu
že vlastní slovanský
míti, jak dále v této
tak
kapitole,
vším opírá,
tém
povdti nkolik
šmahem
Zde
jsou nesprávné.
slov povšechných,
na jiných místech
i
nž
píležitost ukázati, jak konkrétní doklady, o
pokud
se
pede-
se Peisker
pedem
chci zatím
slovanského
týkají
hospodáství.
Nechci Peiskerov theorii žup a
župan
všechen
upírati
re-
podklad. Je tu nco, tebas ješt dnes nejasného, co nevyluuje jeho výkladu. Je tu nejasný pojem prvotní župy, která po ální
mém
soudu vskutku mla význam territoriální, a také nechci pochybovati, že župane pozdjší historie jsou zbytkem vrstvy šlech.
vedle
prostého,
lidu
zemdlskou
prací
zaujatého.
postaveni rozlišovaly ve Stýrsku ješt dávky v
shoda názvu
pekvapující
je tu '
Srv. výše 'eisker k
str.
župan, jakož
Jejich
Dále
XIII. století/ i
. pan
pvod-
z
12.
tmto
theoriím
dospl vlivem
práci Meit/enových a Hildebran-
dových o polonomadismu starých Germanú. Srv. o nich výše, kde uveden.
Pozdji však od r. 1905 set* pedstavou rozdílu župan a pracovního lidu. totiž s mongolismem vrstvy prvé. a rovnž s pedstavou tžké jakožto piiny, která zabraovala lidu sínvanskému chov dobytka a nutila jej k orb. Srv. spis jeho „Die alteren Beziehungen der Slawen tu Turkotataren und Germanen" (Stuttg. 1905) a dále publikaci „NVue Grundlagcn der slaw. Altertumskunde. Ein Vorbericht." (Stuttg. 1910) a stá lín of the Slavs" iRepr fmm the Cambridge Medieval History. Vol. II. 1914). •
iti
a knihy Peiskerovy.
se u Peiskera se zvláštní, jen
jemu
vlastni
[
p
..
Polemiku vzniklou proti této druhé ásti jeho throne uvedl jsem ni I.
16
<
s|.
a na
ni
zde odkazuji.
horlivého podporovatele v
Pro tuto
pedním ruském
ást avých výklad
í
5
185. si..
si.
|
H
XXXIV. 1909
Doptch Altere Soc. 75
d
I
filologu F.
noULlMit
SS.
v
nasel
J71.
Um
lvu
Srud.
II!
niho hpan, prasl. %upan
turkotatarskými slovy kopán (avarsko-
!
s
opun — od Turkmen
bulh. "/.'niv,;), kurd.
ezník, event.
pastý, slovem
pejatým."
To
pvodu
Ale co
je
Peiskerov
v
nemožné
theorii
župane. Slovan, pokud
jej
uvidíme, ba až do pevného
stýem,
nežli rolníkem.
Uvádí-li
ješt v
Slované
Peengú, „ponvadž
od
toho
nedovolili cizí
sledovati
práv vidli
byl
jist
X.
do
a dále ješt
více lovcem a pa-
Porfyrogenneta, kupovali
století
turko-
minulosti,
podporu své theorie
Peisker na
jedinou jen zprávu císae Konstantina
prý východní
po Kr. oecho-
mžeme
usídlení
upílišené, je
a
tisíciletí
jim
vždy choval domácí dobytek, jak jsme
kon
hospodáském
práv vzpomenuti
jednou páni germánští, po druhé
tatarští
I.
ponvadž
a že ho chovati nemohli,
páni,
lehkým od-
s
podpírají.
sami Slované dobytka až do
tvrzení, že
šuhiin
o cizím, turkotatar
vrstvy županské a o jejím odchylném rázu
do znané míry
vali
nper.
i
pejíti
nelze
domnnku
které Peiskerovu
a
nž
všechno vci, pes
jsou
mítnutím
asi
podle
krávy,
níž
ovce
dobytka nic v Rusi by vskutku dokazovala nedostatek chovu d imácich zvíat u Slovanu ruských,' neiní tak právem, ponvadž to prost nebylo pravda, jak vidno na p. ze soui
nerodí",
l
a vykládá-li
ji
tak,
zprávy Ibn Rosteha,
ského
Kardizího, perského geografa a kijev-
mnoha
letopisce a z
se z tohoto
jako
jiných
konkrétních
dokladu
histori-
archaeologických, které dále uvedeme tomu všemu muže míti nanejvýše platnost relativní a lokální: na severu a v stedu lesnatého Ruska nebylo tolik tka jako u nomadských Peeng. kde velká stáda tvoila ;ino bohatství národa, a proto \c Rusové od nich kupovali.'* ckých, filologických
Konstantinova
Lbty •
morjj
Výklad
Gev
.
i
vi
flL
XXXi.
104, Id*. F.
XXIV.
70.
H'i
49, 5
1
d.
>0.
'orf.
De adm.
imp. 2 .
rtticer Bc/ichunjjen 4. 54,
Utavec o chovu dobytka na "
omezený pojmi
i-
upomenou
Nesní h
v ostatním textu. Jaou to poin<
produkce skotu
a
dosud hn
I
1
Všeobecné
Slovany vbec, ncku-li pro kulturní
platností pro ruské
stav všech Slovanu, zpráva Konstantinova míti
Ze by pak Slovanm stídavé Germani
Turkotatai
násiln zabraovali v chovu dobytka, proto není ani v
doklad
v archaeologii žádných
J.
nkolik málo pijatých
a
Brcknera,
A.
Jánka,
k nim blíže pihlédli,'
byli
historii ani
které Peisker ve smyslu své theorie vykládá, neobstálo
gické akribii
nemže.
naprosto a
Jagie
J.
rovnž
a neobstojí
proti
slov,
vi filolokteí
a jiných,
summ
filologi-
ckých d >kladu, ktiré budu moci dále uvésti ve prospch intensivního dobytího chovu u starých Slovan. Je sice jist \ že
Turkotatai psobili dosti na kulturu
díve
se
tom
myslilo, a v
p.
jeho následovník, na ukázali
nebo význam
bu nov
náležit vyzvedli, a nechci pochybovati,
jejich i
na zjevy hospodáské." Dále je možno,
doasn
že se místy vytvoil
více, než
nkterých
i
Korše, že na doklady toho
F.
že se vliv tento vztahoval
slovanskou, jist
velká zásluha Peiskera
leží
i
stav,
na
že totiž turkotatarští dobyvatelé,
jaký
p.
má
na
Peisker
mysli,
západ, nebo
avarští na
peenžští na východ, nepestávše býti nomady a pastevci stád, zabírali v zemi slovanské poddaným svým stáda pro sebe, pro svj užitek a ponechávali jim jenom rolniení, nomadm od jakživa cizí. Ale co není možno pijmouti, a to je práv to hlavní
—
v
theorii
—
Peiskerov,
generalisování
je
a
kontinuita
tohoto
od dob pedhistorických až do stedovku, je ona dávná a trvalá poroba pod stídajícími se germánskými nebo asijskými pány a je pesné rozvrstvení hospodáské v t >m smru, že se pastýstvím a chovem dobytka obírati mla jedin cizí pastýská šlechta (župani) a tžkou orbou jedin porobeni Slované (smurdi). To jsou vci nedoložené a nesprávné, jak dalšího líení a bohdá stavu
'
/.
pesvdiv
vysvitne.
ŽS.
'
Srv
*
Srv. na
I.
163,
167
p. pejeti
dále) správné. Srv. té/ ŽS.
už
s l.
slov byk I.
1
j4
I
,
kota,
poÍB
1
voth, jsou-ii Kursový
]c
také
zajimavo,
iti je pvodu turkotatarského, d/ajj. kó, tur. goé MatMtmam Listy HL Vlil. 191. Srv. Ja^ic Archiv sl
výklady
/-•
(migrare), Pi.il.
jak
|
výraz
slov. p<
rmkm
I\
m '
sl.
Zde bych podotkl.
/<
JM
I
422
k pí
nadvlád germánské, kterou Gerrnani mli nad pravlasti slovanskou. (Zul lni byla B E mu historie pluhu u Slovan a pírjrti jferm. I
ii
o
argumei
./dal.
sloni pluhu,
hýla, D*S{
-
Slovem,
prbhu
v i
Slovanu
u
tisíciletí
I.
pravdép dobn odedávna, najisto po Kr. existovaly mimo lov zemé
chov dobytka vedle sebe, a rzná
pedevším na
závislá bvla lid
každého zamstnání
intensita
rázu territoria, na
nmž
práv
ten kterv
žil.
ÚPRAVA ROLE.
II.
Ve
pvodní
své
kolébce, jež
byla
rozložena
i
dosti míst,
kolem
široko
hvozd
rokytenských bain, nalézali Slované vedle neprostupných
kde se mohli vnovati zemdlství a zasévati semena
do úrodné lehce zpracovatelné pdy. Zasahovalaf stepní pda do Volyn a Podolí a byla místy tak živná, že nepotebovala mrvy a nepotebovala ležeti úhorem. Ale mimo tyto volné, lesem i
i
1
nepokryté koniny byla
pda
k
orb
nevhodná, a když se národ
opt
rozmnožil a rozešel, obsadil namnoze
kraje s
pdou
od pí-
rody nepipravenou, kde všude musila nastoupiti k dosažení úrody práce
mnohem
nesnadnjší.
Je dnes ješt nemožno nakresliti nebo popsati celý
na
niž se rozsadili
Slované ve své nové rozlehlé
reliéf
vlasti,
pdy,
a vyzna-
pi tom místo, které bylo k sídlení volné a které bylo polesy. Dosavadní pedbžné práce dovolují povdti nco
iti
kryto
bližšího jen o severozápadní
na Labi a
Ode
a
ásti, o Cechách,
pi pobeží
ném komplexu zemí Slovanstvem obydlených jenom, že
bylo
namnoze jediný
je
na.
vii c
ernozem
Rum
v
ni
Hru-.tngart
m
51*.
Srv. iJpprrt SozialyeM I
hnoji jen
IVt/holdU sahá tuadé k 47*
vj
na
zuni
lirjfinnr
mt (1914)
ravy.
210
at
I
Vývoj
Víme
voií
(Braunfiitrt 211) *
XX
ásti
tmi
Urlieimat 204.
na
ostatním ohrom-
nelze íci nic.
veliký, z
Rosta) tnskt Siedziby 12. 17, 22. Dotud
1
kde
Polsko
Morav, o zemích
baltickém,* ale
i
ij
\X irn t\
l.V'
Kolomsatimi
pfedhkfll
(Ahh
v
.
les,
1
byly pokryty lesem a
patrn také
mimo
zem
opt
vati
nách
pdy
z
si
s
v lesích nebo
lesem
timto
mniti nejen
ped
dostatené
idí
les své
a
spalovati
lesy
vati
uschnou,
zápas a
pda
a pomalá. Jen krok za kro-
nebylo
lze
vtve
oklestí,
Po shoení
a když náležit vyschly, zapálí.
Ale stromy
páliti.
snadno shoí. Nebo se
oloupá, a pak
stromy a koví nejdíve vysekají,
mrn
stra-
nutno
Bylo
v plododárnou. Bylo ti>ba odstrao-
Živých
je.
kra
jakmile se
mnohých
jej udolati.
hluboké lesy v pole úrodu
i
namáhavá
poskytující a to byla práce
v nich a dobý-
žiti
musili na
a stálé výživy,
porostliny, ale brzy
se sterilní
pravlasti, ocitli se z valné
nimi a chtéli-li
podstoupiti
kem mnila
Uhry
že
balkánské a alpské. Slovem víme,
že Slované vyšedše z hlubokých
ásti
slovanské,
Slovensko a maarskou nížinu stepní
jižní
slovanské
i
Kuši
o stední a severní
platí
'
r
'
;
i
kmeny
rozloží,
se zbylý popel rovno-
—
pda
motykou a rýem zpracuje a zarovná a první role je k pijetí semene pipravena. Tak si poínali pi úprav nových roli ješt dlouho do dob historických v Litv, Lo2 tyších a v stedním Rusku, tak upravovali k orb lesní strán na Tatrách a štýrských Alpách ješt v XIX. stol, a podle R. Lasche je to zpsob, který je u primitivních národ dosud velmi rozšíený rozhází,
;
a
celkem všude stejný.
Tento zpsob mýcení les, zvaný tebenim 1
Rostafinski Polsk.<
LuBttoÓt
jqjev .
vti
iktr
Stud 1
Lasch R.
Die
II.
;
1
!'»).
C6.
flop.
Hlubek
Východisko
13,
Die,
Zu
M. XXII.
111-12).
Landwirtschaft des H. Steiermarks. h,p S rh
v<> ?
ÁH
113).
der
I.andwirt.srhaft
Naturvolkei.
Zcítachr.
f ii
1904. 51, >VO
trebiti,
tHbiti,
eiL tíbiti
je
Miklotich
\
au a
tCOM k
kon
Akad.
bh.
dosud [Sejn
nebo korenim,*''
si.
(H
a pálí lesy
Rostafinski Siedziby 21
VII.
przedhist. Rorznik
v
^3—95. Hujak Studya 195
''
l'and< *
K
smyslu
mýtiti.
.turner
Stí.
:
etymologií srv.
li.
Srv. II
i
sloviti,
IS6),
EW.
(Marino:
1014
imi HHRV
0
kn
r.
kmen
.
127*) a v Ni-
Meringer JF. XVII' a srbch.
kriti,
kr.
roma,
po!
kor-
(ke) Mília.
Miklosich ve smyslu
EW.
155 a Hrrnrkrr
EW.
neznají
dnes obvyklých slov
655. Berneker uvádi
1413 uvádí
jen doklad z listiny koti. Svidrijzaila i
však
I.
r<><j.
KpmtTff,
r
1424. Staré srbské a
užtvaji
i
••
prameny
idáenimj
<padé též
od
ale teprve
Slovan odedávna znám
byl u
máme
XI. století
o
nm
a užíván,
doklady historické
vbec
a
les ve velkém za úelem promnní v úrodná pole nastoupilo po slovanské oblasti teprve od XI. není pochyby, že mýcení
m
v XII. a XIII
saních, jak toho
Dopsch
snesli
Ped
a jiní."
míe mnohem
ale v
koloni-
Hoops, Ohnesorge, Leo, Levec, ovšem také musíme pedpokládati,
doklady
tím
to
nebo
menší,'
první slovanské
na otevený úrodný
omeziti
se zajisté
popudem nmeckých snah
,
jich
sto-
kraj,
osídlení
hle-
který už dávno
ped
tím rzní praobyvatelé osidlovali a vzdlávali. Stará theorie Arnoldova o Germanii, pokryté pralesem a bainami, v niž hned první osadníci
na
pdy
ada
je
i
není správná a nelze
daiti,
applikovati
ji
Druhým hlavním dokladem této úpravy názv osadnich nebo vbec topografických
starých
vrch
(jména
musili
slovanské.'
osídleni
tak
které se k ní vztahují,
poloh),
jednotlivých
a
zejména názvy odvozené od koene
stup. žar- a idár (ze ziár), nebo gor- (Poho, Pohoelec, Pohoelá, Vyhoelá atd.), nebo od ko. od koene pel-, stup. pal-:' od ko. * terb, trb, žer-,
{
'
rzné Poruby, Poroby, Prrajby, Polomy, Paseky, Prosky, Presky, Oseky, Klue, Klueniny, Kuové. Kuoviny, Kopaniny, Mýta, dále názvy odvozené od ad-
žeg- (Zihlica, Zihlava), dále ješt
1
Od
km-
(Mjklosich
p-
>enkschr. XXI. XXIII pol. zdiary.
a
1
67
si.
Srv.
72
Hoops
v '
Ortsn.
Hofa Phil.
III.
76
si. I
c
OWio^r
si..
H
Stud
l'ett
L~i>
100. Eisner
Arn< ÍJ \C Ansiedelungeu
A< 16/
lil
si.
1
Wandrningcn
ur.d
Dopsch Grundlagen K^chr
Velkou
ad
poUb.
z
{ r.
i
Na Valašsku dosud vykládá •
tár K
- plantatio
244).
žar,
však
.
žarky
Muka
rei
ze zemi
poUl * Alt.
a? III.
as
10, I
Mat. Mor. 1917
dvnrrm
(i .ilrk
Ca«.
I
P*'*
1
(n tvarv
sonálii, je veln.
žirak.
24?Cerný Pravk
s!
jmen
•
XXIII). •>vati
XX
...ených jmen sebral A.
(S/cz^tki 479. 517). vše
Soz.
si.
SI.
127).
Hoops WaMl.áume 135
19.
EW. 409). Miklosich . zdar - sespaltenes
homol, zdžary). Ale Gebauer správn ze xiár (Archiv
rYttfcr VI
rinjj.
vykládal
l
ji>>
U
39
i
c-k
t
i\
vesms
svtlb* jsou
názvy ve smyslu míst vzniklých
emž
kácených nebo vypálených les,- pi
možno
vy-
z
ovšem dnes ješt ne-
Ipeciáln pokud jednot-
íci, jak jsou které z nich
liv zasahuji do konce doby pohanské a v první dobu osídlení.
koenu
Srovnávajíce etymologický význam jednotlivých
nkteí
obsah historických zpráv, chtli sice
oba zpsoby mýcení
ohn ale
pálení
lesa:
kterému
a urovati,
obou
z
ohnm
takovéto
otázky
a
výlun
tebeni bez pomoci
dávali staí Slované pednost,"
nezdá se mi, že by materiál, který
vbec
a
názv
a
rozlišovati
máme po
ruce, dovoloval
Pedn tebeni ve koen nevyluovalo
takové rozlišování.
a
4 vyištní zem od porostu a od pedchozího pálení, tak jako koreni. Mimo to lze snad pro urité menší oblasti a pro uritou dobu hovoiti pesnji o rázu této tu povstávají spory, jak ukázala polemika Dopschova práce, S Peiskerem'' nebo Piekosiského s Rostafiským,'' — ale výsledky
smyslu
a
z
i
toho nelze abstrahovati a generalisovati pro celé Slovanstvo.
žáení
2e
mrvilo,
které by
pímo
pomrn
málo.
o
pdu souasn
že
tím,
názv, koninách
že
jisto,
ukazovaly na pálení, je v nkterých
7
Nejstarší
doklad,
máme, v
který
ece Kremži: „Tradimus autem
na
kraji
vtší výhodu
poskytovalo
na bíledni. Ale na druhé stran je
je
listin z
quam
terram
et
777
r.
illi
Sclavi cultam fecerant sine consensu nostro infra qui vocatur forst
ad Todicha
—
ad Sirnicha",*
et
nevyslovuje se uritji o
zpsobu
mýcení.
Zprvu Slované, pokud
pdy
kusy
kráte, ale 1
Srv.
potom, zanechavše
adu názv
pohybliv, upravovali
žili
porostlé a event.
lesní.
i
ji
Osévali
nové
stále
si
jednou, snad
i
dva-
ladem, obrátili se k poloze
ležeti
Fr Stro/i 12.
koi
v
ji
Bcrielit
des
100).
Útulek
Ortsn
SI.
I.
82,
II
U ých
mi
soudí zpú$<
;
Alt.
ad
..tly
a
bylo obvyklrj^i,
jinak dopouští
pedpokládal
r
ukazoval na
lesa
Soz.
108,
(Kwart.
hi*t.
od ko sloueni obou
lení.
115.
doklad
\$ki
i
Také XII.
XIII.
lUihrr XIII
<>l>r;itil
sN>l
v
se
pr
Polsku
.
I.udn.
'•Ir Urkundrnburh von Kremsmnstrr \r
1
Kos Gradivo 1.290.
31
nové a
tu
svých
odjinud pejatých
i
znovu obdlali.
Bhem
1
doby však a vlivem zkušeností
poznali veliké výhody, které poskytuje
obdláni jedné a téže pdy poblíže domu a celého a to je pivedlo k tomu, že sice na dále nové
racionální
hospodáství,
i
fáili
stálé,
které
zárove
a tebili, ale že je
odpoívaly
si
Slovan
jen
udržovali jak
role
>
pestávkách. Kdy
v krátkodobých
hospodaeni, pi po zoráni jeden rok ozim (pšenice, žito), v druhém po ozimu jaina (oves, jemen), naež v tetím roce pda odpoívá úhorem, nevíme. Ale v X. století existovalo už v zemi eské podle pímého svdectví Ibráhíma ibn tím, Ja kúba " a je proto pravdpodobno, že zde bylo aspo od té doby, co se vbec zaalo intensivn na jedné roli hospodait, pi emž bych nechtl popírati ani vlivu cizího. Na velké stái ukazují už oba výrazy ozim\> a jaru, jarina, jarica. 3 které jsou všeslovanské a staré. Kdy se to však rozšíila po jiných východních a jižních koninách Slovanstva, nemohu zatím
se ujalo
u
nmž
jedné
na
a
t.
téže
trojpolní (trojhurovv)
zv»
se
seje
roli
i
i
Na jisto je nesprávné, ped XV. stoletím,' nebo
rozhodnouti. nezjevilo
už v zápisech XII. /.<"
by
byli
Slované,
pak v
J.
se tam ozim a
U Srb máme
století.''
;
a horských stráních, opomíjejíce
mini-li Bljajev, že se
údolí,
hospodaili
lo
Alp,
je
mínn'
Peiskera (Východisko 21) a VI. Levce
pil
sob
dosti
zprvu
Stud.
ani pro
na
v>
(Anfár>^r 151).
III.
zem
alpské a závislé
pastýském nomadismu župan. Má také proti hojnou starou nomenklaturu v níž mach velkých ek. (Dopy 'htlzrr Kw Mil nemá to pak
-keov
theorii o
59)
imnales
I
a na
j».
ikBzB -1125
hlav
nrkolikr.it>-,
c
(lil
ja pipomínají
doklady teprve
Kimmela
V.
(Pett
tomto vyhrazeném smyslu není náležité doloženo
je
sice
na Rusi
-.Uo k
.
r
XIII
I
!
k
r.
66
teprve
o«.l
—
Mapi., w;ipuna v svatostefanském chrysobulu po XIII. stol. 03MM*b banského kláštera ze XIV. stol. a jiných souasných pramenech, ale slovo OSMMtflja, ojiivníi, <»;ui.vi.H'ihníi shledáváme už v pekladech biblických.' Také ze slovanských Alp, kde ovšem psobila v tu dobu nmecká kolonisace na vtší intensitu v hospodaení, máme do3 klady o dvoji setb už z X. století. Název úhor, ugoth od gorti* i
1
—
— — že strniska byla vysoká, uvidíme dále naež ponechána ladem. Slovo pvodn
znail
je
domácí,
okolnosti,
i
na které bylo zbylé vysoké strništ spáleno,
roli,
dále všeslovanské
je
velmi staré.
a zajisté, uvážíme-li všechny tyto
*''
zase hlediska zvali staí Cechové pole
S jiného
—
ulehla,*' nebo, jak se zdá, píloh.' dobu ladem ponechané Tím je, myslím, existence trojpolniho hospodáství u Slovan ena pi nejmenším pro dobu karolinskou jako v sousedním Nmecku, kde se ostatn posunuje dnes rovnž do doby mnohem
delší
starší.
s
ímané
i
praktikovali dávno.
je
9
Pro zemi vytíbenou a k orb pipravenou mli Slované už v starých dobách nkolik speciálních termin, což zajisté svdí o pozornosti,
zemdlské píprav
jakou se této
s
od slova
více jich asi vzniklo
QpHrO] 1397 -1-167 pipomíná se pšenice jarní
zr.
Novák
1
M •
Srv. dodatky u
Pett. Stud.
111.
MikloMich
%
Srv
.
EW.
vnhor,
rk
Miklosich
11.
Na Slovensku »
s\
v
%
II.
Jungmann
prrloh, na východu!
K tomu
srv.
i
srl>
ii|«>
AU.
11.
b. vi.i|>i..
i
Levec
srl>
tilovi
I.
Doloženo
na mor.
je
už
Slovensku
podvrhne a pak
II
Dalimila
pole
I.
Morav slyšíme v horách pH\oh. priloh echách píloha, píloh zaznamenal
24
XXXVI lila Hansu
Start
Dopsrh
ladem
tx
mt fJRovbukijHcpH.il
JUt
220.
.'>().
sklizni
-
•undlajer. A'
995—1005). Srv.
1
SI
úhor se hned po
f.
'
16M).
Mittelalt.
není.
.
-
Alt
5,
Ulehlou zove se dnes
rané, kdežto
Dial.
11
pol. tigor,
i.i.nap
rozšíeni slova srv.
(ulrhi
Jungmnnn
Jireek
gramot
III.
72.
U Sreznvsklio
21.
>
i
b35,
i
1
Dopsche Alt Sox.
úhor, luž
marf. ugar, inalor.
7
698 CI.X1X. Srv.
a
soudní
II.
190.
•
K
V Pskovské
vzpomenutá
10.
II.
Srv. Sreznvskij
•
x|>i. mi )}).>.(!.
ozimní (Sreznvskij M»T.
i
625 XLIII.
s
II.
vnovali. Nej-
jak ukazuje výše
trébiti,
I.
c
(Ajzrarhist.
n Zor
Abh.
I
I.
1880
bohatá nomenklatura a nkolik zachovalých appellativ:
dokladech od
repetil v
dále polab. trbelu, trébina,
f
XIV.
kopanina a
jsou
p.
apellativa
Vedle nich
.-stará.
ve smyslu louky nebo
vymýceného
1
BuM
.
20. Srtz
II.
yki 505—506, Vuk Karadži Lex. ?
Slovo kopanina (Cod.
-\íu
V
dipl.
\
sil.
v
a,
uknzuje docela na dobu, v n
preseka v polských listinách z
po
lle
Powolowe-poradlne Nehringa vymýcený
n
kraj
Doloženo
I
smyslu louky nebo pole pi
(Kolbery Lud. K
Slované viz u
stol.
XIII. stol.
88).
Denkschr.
[Miklosich
Vacka Agr. Ar.
znaí povinnost
mýtiti cesty » lesích.
(Wojciechowski Chrobacya na
(luz,
I.
Srv též Bujak Studya 221. Také ku/uwy
15, lb)
*
v n
do Kecka
ze XIV.
1
na jihových. Morav,
nejen
Název
kopance.
luž.
pišli
ž
eské doklady
183). Staré
je
v lubelské gubernii
i
1290.
III.
s. v.
známo
tomto smyslu IV. 65), ale
rrboczVon
XXIII.
nejasného,
vzniklé z vypáleného,
1
v
I
nov
role,
se však vysky-
pvodu
Doloženo je máme už ze XII.— XIV. stol. u záSlovan. Jinak se zem od porostu oištná,
lesa.
jižních
i
1
trzebiez, trzebisko, srb.
>\.
tuje odedávna ješt jedno slovo všeslovanské
padních
fl|
po dnes,
Také paseka, korevina. kluovina, kuovina, kopanica.
Klina.
totiž \az
str.
století
Morav ruštin
lese, v
11).
a v Slezsku), v slovenštin laz,
oýtina lesní,
.i.hiih.c,
—
role ždáenim vzniklé. uma, v tomže smyslu, v pol. laz alhanštiuy las-zi. Miklosich .-anštiny pešlo do rum. laz, mad. laz, lazu EW. M, Slav. Klem. im Mag. 98 (Denkscl.r. XXI.), Berneker F.W. I. 6%. Hadillovin
laz,
la
i
!
104. Miklosich se klonil pro cizí
sesta.
;ii,
>
— Od
lézti.
Charpentiera v Arch.
slova laz
>-ao
si.
také í,r.
h
pvod
(Denkschr. XXI. 82), licrneker
Jinak k záhadné etymologii tohoto slova srv. Plul.
XXVIII.
2.
pograf.
n
XXIII. 19
Dopiíd
.
i
Ooptck 40
XXIX. Alt.
Mekl. LVk Dalmiil.
113:
—
Na
(ta
ti
jihu
teme
v
117
K
»gr
11 K
pol
tiši
r
listiny
Ul
,\f,kl„
cpu vocantui
5.
15.
X^
n
Hrnka
ped
/atim zvala
Konen
clizna?
oznaovalo zemi
a Iqdina,
sob
zoráním sama
celina,
též
ponechaná,
tudíž
slovo
lada,
také
l^do
opt
nepipravenou. Je to
k orb<
ponvadž má mimo
termin všeslovanský, a
slehlá stsl.
to
píbuzné ohlasy
i
eech indoevropských," zajisté prastarý. Naproti tomu pda nov oraná slula novina a pda vbec obdlaná po celé
v jiných
i
'
Slovanšti
—
n
.
orati,
m
mni.
r.
celina (na
Morav, Bartoš
Dial.
doklad
Pely
z
Staré slov.
•
—
I.
—
a slovin. Irdina,
—
li.
20).
oištné,
zem.
ir.
horská
a
1
emuž
pak
eské
EW.
Klugc
V rustin k
Brrnker
i
v.
s.
I.
.10
cr/ina,
11
1449
III.
i
lado, ldo. W>4. Budi-
název Ljaehové, l-echové.
nejasný, lze je srovnati s nkolika
i
šv.
linda
—
fr.
landr
—
i
vykládati
si.
Brachfeld, pustina
VI
si
j;ot.
anjrU.
pimlo
T>>
pevzaté
za
/e,Jo
Vasmer (Roczn
i
louka, srbch.
. lado, pozdji lada, luž. EW. 705, Miklotich EW
ehož
o,
<
I.
XXXIII. 90)
Phil.
si.
landá. což však zamítl
z
<
itr.
(Berneker
land, lan, bret. lunn,
sloven,
Sreznvskéi o Mai.
Odtud, jak známo, vysvtlují mnozí
Sachmatova (Archiv Sdg. 64
U
zemi
slov.
ielica,
14
b.
Pokud se tye pvodu slova /q
ri./i./V/
51
I.
novina, pole nrzorané,
pol. lada, polab. ladit
všech
ze
20)
II.
XXIII. 152.
l^dinu pešlo v
/e,cfo,
rolja,
stsj.
305), luž. cylina, pol. calizna.
publ. bibliotéky
od porostu
pole
('
uma, srbch.
Chrys. Duš. 43. Miklosich Denkschr
teme
role.
kdežto druhy všeslovanský termin
'
celina dokládá Budilovn
•
célizna,
nebo
oranica, or\.nica, oranina
od slovesa
l"h
Srv.
kelt-
Hirl
i
land.
iH.uma doloženo už od XIII. stol (Sreznévskij ješt Slovo sv. Serapiona ze XIII. stol. (Buslajn
slovo
j<
srv.
metrop.
Posláni
Klimenta k
Thom
presb.
\l
ed. l.opurev 14 (<\A.\»t)
199) ve významu terra XV. a XVI. stol. Na jihu máme snad Iqdiuu doloženou 11/ / doby pichodu Slovan do Kecka vlak. názvu Wklosich Denkschr XXlil. 195). Název novina v tomlo smyslu existuje v ruší ia Balkán u Srb (Rovinskij MepiunopíM II. 1.
atd.
lado,
lada dokládá slovník ("xhauerúv
pl.
(I.
inculta teprve z
\
*
Dial.
I
Police Lat.
nowma.
1
|
I.
305),
Kolberg Lud.
nm
v I.
eštin {Jtingmunn
88, Miklotich
v urbáfích XIV rahjti.
riili/ti.
prasl
1
rolu,
, polab. riifa, luž
lil.
*namen
r.
or/ijn,
r.
ral,
pa.i.
|"
1,
.
role,
•
vedle oblastného
ora-
1103 (L>.
/.lat.
\
dial.
164
111) atd. u
lina
p
XXIII
(Denkschr. XXIII
II.
k
•
v.)
[Vacek Agr. Arch
st<»l.
srb. slovin.
s.
Denkschr.
Kyrilla
XV.
Twrovského
stol
(I.
1
rovn/
slovanský a
pvodn
také velmi starý, znail
je
a teprve pozdji pešel ve
prostou rovinu
smysl roviny zorané a oseté.
pdu
obdlanou
starý výraz pro
nm
mi možno dosud rozhodnouti, vzel-li v
je
1
Jiný vše-
niva' a není
význam specialisovaný
a jaký. Za to není v slovanštin doložen stidm'
indoevropský výraz *agros:
ager,
lat.
akrs, sthn. ackar, ags
<^ot.
prastarý
r.
prag.
/«,,
aecer. stn. akr.
mýcenim lesa byla, jak již podoteno, sama tžká práce nastala teprve po skácení a spálení porostu s odstraováním zbylých koen a paez, zejména dokud se to dalo a tak bylo dlouho, až do poátku doby historické pomocí devných, oste zašpiatlých nástroj, pedevším motyk, trnokop a rý. Ze devné nástroje existovaly Práce spojená
sebou obtížná,
s
hlavní
ale
—
—
4
Mikiosich LVt'.
:
Poljan nn
nivu
iv.
255.
K pvodnímu významu
ukazuji
Rusi. v Polsku a na Balkán-
ma význam
obdlaného
pole
ských
i
všech
»e
D-nkschr. XXIII. i05.
6,
M
(Sobolrvskij
Luk. XII. 16,
.
povj. ev.
J.irj.
jug. IV. 71).
Mat. XI
XI.
Další
38,
I
X
/
Sreznvxkij
i
l.tv
II.
z
r.
1311. 1390 69.
1401 atd.
115 a pro Polsku
ajjer v
valis
vtkij 60) a
Slovo a
stol.
do-
rt. r.
(Mima m-
si.
445. Ces>
glossa nepr
XI
1200
kosti
XI
stol.
staroruské
Min. Putj
Pand. Ant. XI Nifont. XIII.
slovan-
n
:
Gnjjorija z X.
pap.
bulh.
:
a
Oltrom. rvan
Besedách
slovnících
Hudiloi
inech v
).
km<
též stará
n Denkschr. XXIII
doloženo
eštin
je v
Mat. Verb. je
teprve v listinách
nywa dicti) cek Ajjr. Arch. Rusku význam Irsniho piftiseku (Srv. Zelenin linjuk Studya 351). jinak však význam poi< llirt slovo mv
i
—
,..
Alt.
I
-
í
• I
i
III
i
r.
10**1
17. u
I
r.
1074 (Lavr
'.i
meh
.
36 u
Slovanu
dlouho ješt do doby historické, ukazuje jednak po-
mrný
nedostatek železných
století,
jednak
rý
v nálezech IX. až XI. motyk a dosud udržely v koninách, které /.ustaly kultue vzdalak se na p. setkáváme na nkterých mí ruského Polesi s nástroji zcela devnými, zhotovenými ze deva dubového nebo habrového, n motykami (MOTHKa) a rýi mu.. pN. iau.), jež se formou rovnají starým pedhistoriekvm to. že se
i
i
1
\
(obr.
1).
Jinak byly železné nástroje
tehdv stejné,
patrn
v celé stední
Evrop
ímské."
napodobili!'
i
li
$ Ohr.
1'oleské
1.
devené
n
Ser/putovského.
Rýe, pokud
nebyly ješt cele
devné,
mívaly (a tak už v
r
|)o kované ostí, které se na devné lopaty pipevnilo hebíky (srv. obr 1, . 6 a obr 2). Takových kování celých nebo me nkolik nález z konce doby pohanské. Obi /.
i
i
I
rogal,
kulen (*rv
dále I
str.
y ky zi
v
..i
rogalica.
I
I
I") \rt
(p<J.
mí motyku
Ji;
V
I
n<
Na Balkáne Srbové kt
I
(1900)
•
\it. III. •
.
' (
|ahrr
nádob.
.
»»rjf
.
Alt
siicha. Lj< III.
KL Kuhnau
bii ze
Deaaavy na
Ní<
hospodáské, jaký v
XI. století poskytuji
pro germansko-francouzský
západ nkteré výjevy na koberci bayeuxském,' pro Slovany
nemáme. Ze souasných miniatur nelze
eské
ale
iy
miniatury ze století
zemdlské
pokládati
i
za
XIII. a
nieho dovolati, pedvádjí rzné možno zcela dobe se
XIV.. které
rý,
pomoci motyk a
obraz práce, jaká se na polích a v lesích konala
za
Pi další úprav pdy orné poskytl první mnni popel spáleného porostu a pozdji sláma, totiž stébla obilní, která zprvu nechávali státi vysoko, pokud jich nepotebovali na kryt stechy, úly a pod. Kdy Slované poali užívati mrvy zvíecí, nenkolik
ped
století
2
tím.
i
vinu-. Ale podle vši pravdpodobnosti byl k tomu dán podnt už dávno pirozeným pozorováním, že pda pi paseni dobytka (ze-
viác kláštera
sv
jména ovci) na úhoru ležeti
znali
zvíecí
vydává bujnjší plodiny tam, kde Ze by byli už Indoevropané za jazykové jednoty
trus.
a praktikovali
takovéto
umlé
>kiádá
(Star.
7
Alt-Rrh*e
c.
za
radlu
<*
K motykám zobrazeným
II.
3.
t>.«
f
1.
srv.
rm kohr i
bud
dilo J.
ipn)
\\nr\t
t.ili.
I.
Jublnml
7
brevián
doby hradi.štn a
Swiatowit
na
'ví
.
II
u
jez
omy-
Liudrnv
a
'.iil.lv.
Vilmem iwrmansk
Corntr [a tapi%%cnr
nrl).. ,ijr
Anjjlir
/
F^dobii'
')-
obr
donášením zvíecího
hnojení
2—
nn
váním
Ha«tin.v"
r.
elké dilo v Praze
t\r
Anoeoiw
textu
t..
' 1
-
i
doby
a»i
c
1
UK) a datti •\r
h
miniatur ruk
knih.
uvee
re
trusu
ze
na pole, není
stáji
G-mimih
znali a
dobe
by tedy
ani
chov domácích zvíat a
jistý
k tomu, aby se fekalie
z
domu, tedy aby
nimi
zmínná
ale
od doby
se
s
zkušenost.
již
historické už to 1
nutný stupe istoty samy sebou
chlévu a
stáji
\
uklízely a ukládaly poblíže
hospodailo.
Odtud
nepatrný a zcela pirozený krok,
jen
roli je
jisto,
zpsobem už v dob ímské. N< Slovanm toho upírati, už také ne pro tím
hnojili
k
vyvážení na
k
nmuž
Také slovo gnoju (stup. od
brzy vedla
gni/i) je vše-
fl nak však bych pipustil, že ádnému racionálnímu navážení zvíecího hnoje na pole a zaorávání jeho nauili se Slované jako Germani teprve z kultury ímské, v níž to <>\ bylo obvyklé a kde dobe rozumli jeho dležitosti. Ale dlouho
slovanské a
:
než tomu navykli, a místy dlouho ješt radji
pálili nový novou pro osev, než by se starali o stálé udržování a zlepšováni staré. Máme toho doklady z Rusi ješt z doby velmi pozdní, ze XVI. stol., a v tom vzí také hlavní píina dlouhého mnni rolí a sídel, o nmž jsem výše pojednal.
asi
trvalo,
les a tebili
pdu
1
Více o této první a základní ásti techniky
zemdlské
n<
pochyby však této práci, jakož vbec každé tžší práci zemdlské vnovali se všichni lenové rodu kollektivn, nebof jenom kollektivní spolená práce zaruovala zdar. V tom je jeden ze základ slovanské zádruhy. Pi tom se pirozen práce odedávna dlila tak, že všechny tžší práce vedle
doby
ze staré
Beze
nic.
vší
nevolník, kteí, jak jinde uslyšíme, velmi brzy existovali slovanské, drti
braly více podíl
u
v obci
mužští
sil,
aby
se
úroda
1
Srv.
146.
Honp,
RmHm.
Ale doklad
pro Indoevropany,
/.
i
f.
dom. Zárove
dostala
Slovan práce zemdlská
obojího pohlaví, tebas
lex.
i
lenové rodu, kdežto ženy a na pracích lehích, zejména pi sklizni, kde zprvu
leckdy teba co nejúplnjšího a nejrychlejšího využiti všech
bylo
domácích i
obstarávali
zajatc krve knížt Alt.
I.
18.
25,
sily
nemá.
vobodni muži
<
Hirl Ut|
kolových staveb švýcarskv
prkazné
o
se
kladla zejména na bedra nevolných
•
uvádjí Hirl
nel>of nrni dokáz.i
i
Real-
Hoops
kultura ta
.
byla indoevropská. 1
Sr
Tak soudí Rostafiiitki Sied> rom. Priv., róm. Laodw. 106 si. '
' '•
tichi.n
I
Béi
Tak vypravuje
S.i
kdyi byl chycen baltickými Slovany a dc
>
<|'*'.
JarMTaV
pracoval na
roli.
39 vynikajících
rod
uvolovali se od
ní,
pokud bylo
zamstnáním, jež pokládali za pimenjší ako bylo u Germanú.' Se vznikem majetku
i
ím
však
mizel
délsK
dále
mužm, pedevším a
lovu,
vývojem soukromého
zem-
práce
kollektivism
více
tím
vnujíce se
ješt v dobách pozdních setkáváme
se
v
lze,
nej-
spoleným zdaením nových lad, jež se potom rozdlila mezi leny obce, nýbrž se spoleným apparátem oracím, na p. s jedním pluhem spoleným pro celou ves." Ostatn spolená úast na prai
zemdlských
cích
pozdji také na tom, jakého
závisela
byla ves, byla-li to jednotka rodinná,
ment
i
rodová,
i
z
pvodu
rzných
ele-
složená po vli vrchnostenští
Pro všechnu práci
s
úpravou
pdy
spojenou existovalo ode-
dávna naše moderní slovo zemdlství. Našel jsem
Nauma Ochridského,
už v Žití sv.
aspo
výraz
tedy v jedné
z nej-
památek slovanského písemnictví, pocházející ze samého poátku X století.' V starých ruských památkách objevuje se ve
starších
významu práce polní
RADLO, PLUH A ORÁNÍ.
III.
Ke zkypeni
pda
rými se
slovo opj
i
pdy
sloužily
pekopala
(srv.
runí
zprvu všude
výše
str.
vyvinuly se nástroje zvláštní, speciáln
35), a teprve
nástroje, kte-
bhem
doby
upravené k dokonalejšímu
indoevropský zkypení pudy, jejichž výkon nejen slovanský, ale pravk oznaoval výrazem: oráni. Slovanské orati, náležející k indoevropskému komi ara - je prastaré, je všeslovanské, jako jeho odvozeniny orá, rataj, ratar, oralo, ralo. A z indoevr. rovnice i
&
15 a Caesar VI
M
Hirt
(srv.
manú
imyslu,
I
),
jak
ostatn daUí
U Do,
:
lokLdy
»«>m.
M znan
I
U ni
•
nýbrž
sám n>
te«t
obdlával.
existovalo
ncn
adu a
acitúv „agriculturae nnn student'
neni to ani
se
byli
ponechat
lovili,
'40).
Idtf
pravd podobn. A o Germanech vykládati v
Že by
29.
iom opatrovali dobytek a
v dob.
a
kopanin
R
jinak
pokud u Ger-
n
40 Ipaxp&v,
kret
arMr.
stisl.
arklus
lit.
urutrum.
lat.
z *artlas.
Indoevropanm ve spolené uje
arathar,
ir.
—
vlasti
emuž
žijícím,
ostat
1
archaeologie.
i
(iraur,
nástrojem zvlášt k tomu upraveným bylo známo
je vidti, že orání
už
arm.
ora/o z *ordlo, *ortto, *ortro
stsl.
Jak vzniklo orání, jakou úlohu ml pi tom chov dobytka, jaká byla forma prvotního indoevropského nástroje oracího, jsou nichž nelze ješt dnes povdti nic positivního.' S tím pirozen, že také o poátcích orby slovanské nic nevíme. Nevíme, kdy a kde poali Slované užívati oradla, ani jak první
o
souvisí
bych ekl, že prvním základem oracího jinde pouhá silná vtev nebo krátkou, odboující a na konci zašpiatlou odnoží,
nástroj vypadal. Jen tolik
pístroje byla zajisté u
kmen
silný
s
Slovan jako
bu
rovném konci tažen spojenýma rukama nkonebo silnjším kusem dobytka, rozrýval druhým, v ostrý hák konícím, pdu. Pvodního slovanského výrazu pro tento
který, byl-li na lika lidi
nástroj
neznáme, ale zdá
že
se,
prost
zprvu
jej
nazývali
Morai na erné Hoe. Také srbská kvkíi etymologickým zachovaným významem znaila cosi podobného, nástroj zahnutý, jimž se kamenitá a koejako dosud íkají primitivnímu radlu v
pi.nb,
stsl.
i
'
1
z
Srv.
spolený výraz pro
vtši ásti indoevr. jazyku
i
"voghtnis,
lat.
mgsni za 'wagnti, prus. wagnis (Hoops Reallex.
V
práv
slovanštin se však vni
radlici:
vomer, vomis z *vosmis (*vocsmis), sthn. waganso tento výraz
literatura jest:
g. Alt.
z
wugasno,
IN, Hirt Idi;
I.,
ztratil.
lirmmgart R. Die Ackerbaugeráte
Beziehungen. Heidelberg 1881. Die Urheimat der Landwirtschaft
in
prakt.
iliren
aller
indogerm.
Volker. Heidelberg 1912. Peisker J. Zut Sozialgeschichte Bóhmens. Zs. f. Sozialund Wirtsc hafKgesch. Weimar 1897. V. Mcitzen A. Siedelung und Agrarwesen
der
\X
graphische Bcitrage 1908.
Zelenin
Dm.
Bd.
B« rlm
Rhamm
1895.
C
zu
germanisch-slawischen Altertumskunde,
etc.
I.
Vjatka 1908.
I
Rómern und
Pfliigen bei
Sám jsem
Ktgermanen
ind
uveejnil podobnou
in
Mitteleuropa
studii, jejiž
in
fíehlen H.
II.
K. Ethno-
Braunschweig
Der Pflug und das
vorgesch. Ze.t. Dillenliurg
podstatný výtah zde
tulem .Radlo a pluh" ve Vstníku Nár. Mus. XII (1917)
1.
pteti.skuji,
K djinám
l
H)4.
l
pod
pluhu
ti-
srv.
ješt Mehler Erste Sammlung der hcihm. Ackergeráthe. Dresden 1794, Richter Der Wlug. Lripfíf 1845, K. Ruu Gesch.chte des Pfluges. Di**. Heidelberg M Pfluges (Corresp. d. 4. antlir drs XIII. 1882). Fr. Schulte Anti<(uitates u
rusticae
Diss.
I
Jen.i
>.»lši
u
viz
Braungarta
Urh.
Behlena IX. '
XIII.
Rtrcintkij
atol.
McpHOiopix
objevuje se
ni.iu.
-.-.
II.
I,
I
.
Ostatn v jednom ruském njakého náadí hospodáského,
585.
ve významu 1255,
II..
i
1760.
textu radla
41
tá
pda
sloužil
nám známý
oráni,
k
podobn
istila, a
první
že
jisto,
skuten
ktrrý
úelnému
k
který
a
Vedle toho
stará socha.'
i
nástroj,
pdy
rozrývání
však
je
výhradn
a
vzadu
byl
zárove pimené vtlaován u Slovan názvem utvoeným od výše uvedeného indoevr. koene ara- a slovesa orati, totiž názvem oralo, ralo, vzniklým z pvodního *ortlo. t To je první prokázaný slovanský nejstarší jeho pojmenování. Názvy pe, socha, kuká nástroj orací a rovnž orudi lze pro pedchozí, ješt primitivnjší stupe pouze opaten držadlem, do pudy, zván byl
jímž byl veden a
i
hypothesovati.
2e výraz oralo a ralo je nejstarším oznaením a nástroj takto pojmenovaný nejstarší formou slovanského skuteného náadí oraciho, soudím z tchto dvod.
Pedn
text slovanských X. 1
Karadži
\.r\.
Mai.
iSreznéx>slcij
všeslovanský
je ralo výraz
s.
XI. století.
V
v.
—
v)
s.
a
lovili
kokuTa,
dosud
SI.
v.,
s.
Hartaš,
ve
v bulh.
tmi
v
deminutiva kunice.
druh tžké motyky, (Jungmann,
pvodu domácího
výraz jen
je
kokula
luž.
a doložen už z nejstarších
'
Je dále
zachován
stl>.
kosonosý, zato
máme aspo
>'
4
složenin kukonosi,
—
kvk;i
smyslu;
plužni hák.
kak.i
r.
klika,
)e
kunica, ku
dial
Dial
a
si.
s.
v).
K tm'
— moty a, ir. vanským výrazm srv. nutý a stind lit. kukis kocayati ohýbá se (Btrneker EW.. Miklotkk EW.. 145). Srb. pánevní kost (Karadži s. v.). Jako u sochy. také zde pesel místy termin kuká na držadlo zadní (v Hercegovin). K soše srv. dále str. 56. tatn R. Meringrr (Ido;. F, XVII., 121) a po /. Janku i
I
.
—
i
nm
70) se domnívají,
II.,
'
m. Arm
nutou vtví.
ilo
pvodn 3
a
ram
si.
Oba mimo
to
(Janko
nástroj orací
Csl
M.
raonik,
c.
radlo,
radlice,
že
i
zde spojeni koí. ne tohoto
pedpoklad c.
I.
II.
oruži zna-
75).
oralo, ralo, b. Opi pol.
oralo, ralo, lab.
radí
radlu, radlaia,
'Ho, radlica, ralica, málo:
Hudilnvi
225.
1
Za to
Forma ralo
I
ta*.
h
už
v
doby není doložena, ale zachována u všech Jihoslovan nurova Evangelia pekladu Písma (Luk. IX. 62) tatí <
v l/lx.rniku v
Povstí vrem.
lét
k
EW.
II
oralo z té
teme
s lat.
kmene
ukazuje, že nejstarším oradlcm byl kus
z
1073,
r.
'-'6,
iimi.i m
U Kyrilla
I
|>\
Tur
•
Srv.
i
radlo
u
Dalimila
slovanská
c.
2
(Gtbaurr St.
{Budilovii
II
21)
a
si
stará.
'.'2.
•niku
r
IQ
210).
I
v
V
I
máme
ni
«*e
staré
i
i
Jana
stm luku
Igorovu
atd
Srv.
Sns-
42 úzce píbuzný
s
nebo
pvodního *ortlo, *ortro a toto z praidevr. *orotron, . áparpv/ nebo lat. aratrum. Jsou tu tedy všechny
vznikl
z
*arotron. jako
celou
analogických výrazu indoevropských,
sérií
jazykovdecké píznaky, které prokazují velké Ale nejen jako
pra
ist
hlediska
s
doklady pedvádjí nám
n
pro
vlastni,
—
slovanský
istroj
od X.
je
stái.
jazykového objevuje se nám radlo historické a archaeologické
i
jako
století
Slovanm
nástroj
mén
typický a pi tom nástroj
mén
dokonalý,
produktivní a primitivnjší nežli byl pluh, který v tchto dobách
poal
Slovan
se u
slovanské
Staré
od
objevovati vlivem ímskogermanským. radlo
poínajíc
XII. stol.
objevuje
v
se
pramenech latinských
pravidlem pod terminem
'
uncus, který není
peklad sthnm. hake" a ukazuje zárove svým významem, že radlo na rozdíl od pluhu (aratrum) byl nástroj v podob háku, tedy s prostým, ohnutým a zaosteným hídelem. K tomu významu slova uncus hake, jež ostatn pešlo nic jiného než latinský
—
také k
Slovanm
dále
(srv.
akcessorních
píznak,
névtkij M...
I
II!
rav* (Prusek v
1
Sel.
Pomoanech
zijjer
rataj
z
zachovalo se rutheyer {Klein
byl
Bresl. Bisth
),
dem Dan-
Proverh. Wiirterb. aus
I).
jiných
osadami Rataje na Mo-
stol.,
1290 (Stenzel Urk.
r.
ada
uncus- radlo
že
Mundart 1792). Srv. Jireek Prove 309. 1
Je
pedn ada
k
i
listiny,
aratrum.
staví proti
listinu
z
cnim
1169
r.
(il>.
7
r.
12
uncus
I.
HA),
nebo
listinu
pímo
modios
ztotožuje
Sa.ského f/e
de praedictis vero novem uncis
Cod. Porn.
dipl.
1.
tria
311, 586).
z
r.
etc
tremodia
Rovnž
z
z
r.
nebo
v nichž se
110), dále
56,
1230 (dabunt
/
ostrova Uznoima
darovaných
deviti roli (unci);
z
).
I.
háku
z
(radlici)
1158 a 1174,
biskupa racesburského
siliginis
o dani
jen
radlem
s
unco (Mekl. Urk.
pndle níž klášter uznoimský bral
19.
Slovan
mluvi n
se
Srv. listiny Jindicha
umo tes
Sclaui de
ustinu
v nichž
listin,
v nichž se
Slovanm meklenburským
uruji poplatky
(Srv
ukazuji,
doložen z Xll.
v polštin
7).
I.
ješt
44), pipojuje se
vesms
jež
V eštin
1
Arch.
str.
PomoH,
siligmis, tria
.
ve srn
.
.
-dy
ordei
.
.
.
Barnima
avenae. s
I.
ka-
Kamienskou ne: .ordmalum qood dr unco eptscopo 6 denarios et capitulo solidm (slavi) triburnt (Cod. Porn. I. 313) a v lnrlnirsk- listinr vrvody 1293 Dr una qoaqiJC domo de qiu exit aratrum, VI. rum Hamburg rt lil. aoUdoi ehadei nonetac
pitolou
i
<
tom
I
rxú
1
1
ak
<
•
iSiu/rnJorf,
Urkundenbuch von Braunsrliwri^-l.iiuehurK aké v nienburském fragmentu II
nrus jako míra dávek a role (Anz. biskupství plockélm i radla"
r,
í.
qui polonice dieuntur
Jirerk Prove 308). a v listin Vladislava Lol r( II.
1068).
75 do-
Kunde d Vor/r rntum uncos,
I
I.
ic
umím uncum,
dicitur
vulj
ješt v
XI. a XII
nalejší
nežli
mnohem
nástroj
pluh-aratrum.
i
primitivnjší a nedoko-
pomrném
ješt dnes pi
Je-li
zdokonaleni radla výkon jeho menší a horši, bylo tomu tím
M
poátku
vidíme ve výrazu
který
klatury,
Odtud pochopíme, pro
historie.
sulcare
o založeni kláštera lubia.žského
ni
práv
'
MepKaTh pi práci ralem konané proti navi a
—
pluhu, '
odtud vznikl
n..
slovanské
rozdíl
i
nomen-
vznikl rozdíl
unco
ligneo
tak,
arare
proti
jako v ruském
nebo opan. pi soše míry polní hákem
obdlané (uncus, aratrum parvum, aratrum slavicum) proti míe velkým pluhem obdlané (aratrum magnum), která byla následkem toho vtši, a dále
ten
rozdíl,
dob
v staré
že
pipež (normáln
menši
háku-radla
k
staila
k taženi
nebo pár vol), kdežto velký pluh, hloubji pracující, byl tažen pravideln párem koni nebo dvma páry volu, a odtud konen pochopíme, že vznikl znaný rozdíl mezi desátky, jež platil ten, kdo oral hákem, a ten, kdo oral velikým pluhem, nebo desátek prvního býval jeden
i
Na stáí radla ukazuje konen to, že nejpolní má název poradím- a ne poplužne/ Všechno
v XIII. stol. poloviní.
da
polská
i
Kt jjens Poloniae pauper
sulcans in sabulo vaccis bobus
et
MPH.
(Birlowski
asi.
ped
1147
r.
n.inia
10-11.
haud operosa
arare duobus 5)
teme
Výraz iiaxan.
takto:
mj ŽS
I.
ijjum.
I
k
let
Antonia
doby
z
laimu.H doložena Srcznvskýnt teprve
I
891).
Srv. na p.. jak v statutu Jana arcihisk.
Sn
už v Povsti vrem.
Gramot
dále v
i
m
m> II.
1
scivit
nisi
„uuuiim
ruk.):
fuit
uncis sine ferro
709, Watttnbach M. Luh.
III.
Coxa
Zelenin
-
lijjni-.
hnzdenského
z
>ije
r
pro un<><|uoque aratro parvo, quod radlu dicitur. lapide
íe
<
quod ping nominatur, duos lapides cere prrsoluat" (Cod Nr 4U2). V listin Jana biskupa poznaského j r. 1288 ur. osadníkm liiecliuwskym: de paruo aratro, quod radlo dit.tur quatuor scotos et autem,
ajjno
Wielkopolski
I.
ciímidium
rt
de magno hoc
Nr. 6^2).
Platilo
tedy
se
\Pirk»,in*kt l.udnosé 1
Dan
7
radla
de plugone. novem scotos presentabunt"
est
pole
pluhem obdlaného dvakrát vice než
slula
v
1(h
pla<
<
rná
obvykle poradili spis J.
z
'nlne.
U rge
u v.
haltu
l
hledem k pnj
i
dam
/minuji
hist.
prawa
se
o
tri
XII
listiny
j
iporna (srv.
neni
Náxev
II
tributu,
pol.
Lad /dali hlavni
t
Srv
i
udya nad
U
iakékc
i-
AlH
Polsku
nbradlne I
(1.
radln
z
a
povstal
trprvc
v
XII
li
r a
potah
-
'
•14
svdí,
to
mén
funrus)
radlo
že
dokonalý
nástroj
byl
primitiv
a
starší
pluh. Stálé antithese radla a pluhu vyznívají
nežli
háku se Slovany, jakož pímé oznaeni jeho za aratrum slavicum nepipouštjí žádných pochybností, že je mli Slované v dob, kdy už vedle nich u Nm-
v tomto
smyslu
spojování
a
radla
a
i
'
cv
nmeckých
a
pomíná
ovou
Nkolik pramen pi-
pluh.
Nmc
Slovanm
severním
mírou da-
Slovan pak uncusr Je tedy zjevno, že to byl
aratrum, u
roj
zavládl
kolonistu
bylo v Polabí a v Pobaltí u
že
také,
vlastní. -
dodnes na mnohý*, místech Slotebas ne všude ve své pvodní podob. Nejstarším a také nejjednodušším typem je zajisté ta skupina radel nebo ral, místy také háky zvaná, jejíž hídel tvoí s radlicí tleso bucf zcela jednotné, neb aspo tak sestavené, že rýl (naralník) pipevnn je na zahnutý konec bez vodorovné jej podporující spodní klády, ti zv. plazu. Sem náleží pedevším maloruské páJIO, vynikající
Toto
staré radlo udrželo se
li
iva,
jednoduchostí a starobylostí a velkoruská dvojzubá uany
dále nejprimitivnjší tvar bloruské sošky
MepKYiua,
a
a
hák
nkolik
ped
Pi
nim.
mirchovsk.í
r.
pluhu bylo by vzniklo poplašné. Horaillm-
hlavm
si
'
Helmolda
aratrum se Srv. na štofa
Soz.
I.
I.
K.md-
p.
(Langrnt/ial Gesch. d.
d
d.
Vorz. 1859. 361) 98,
1
.-1
*
Smriputm
(
..\.i
doby
1890.
1170
c. I.
Cod.
Ubcck. 17
1998, 86 \j
zemi srbské (Anz. fur
v
Sil
IV.
Petr
1
Geecb.
Broumgorl
S2,
Archive v>r
sKthn
Beitr.
II
1
Vlil.
•
II.
12).
mu háku
.
128. ale br? btiiitho udáni.
vyobrazený v
(".
Svt
fíraungort Urheimnt 54
OHM (Taf.
\
\lhum
horský hák pod
v Sel.
B,
.
i
rudnhorský percák, šumavský krahulik a Braungartcm Trutnovská a Kudohoi {Braunqart obr
Rhamm
Mém. Ac. 110,
Znstr.nde (luh.
/v.
*
Zur
tr
ti.
Fotografii
vyhnuv Draheaakc
thm Zar Soz t
a Kri-
II
II
316, Schirr.n dipl.
Bujak Studya 4Ú1
itaropol. IV. 137.
Igtíi
x
7
Mritzrn
Valašska (Nov\
\r}\
\
i
.
Hmnltk Cas olom
z
Také vy-
-
.
typu
(>b, "X)
pro radlo.
i
Pauli
J,
tamže
aratrum par boum .ml unui
Srv. též Wcrsebr
o nich u Zeleninu
CA.
dan
Landwirtschaft. Jena
t.
listina
viz tan
zemské dánských král Valdemara
121,
Ausbr. 11" v
a sou-
vomerales). Srv. Vacek Agr. Arch.
nebo fragment nienhursky
37).
Ija-
Bevy''
\
pozdjších dokladech
významu
o
obas
uživ.tlo
rozdil v knize
Nr
II.
,
stol.
12 (slavicum
I.
O
14, 43).
6,
bylo porndlne (v pramenech XIII.
U
1
eských,' na jihu slovinská rczalnica. rtzaunca*
119K (Widajevicz
30, 33. 40, 41 a
1
valašský hák od horní
rádio polské,'' u nás
sední staré
m.k;i.
Brtjunv.ir/
»l.,
l'M.'<,
65.
Sem i
ná-
háky
45
c£=
T
^==3
i
i
=5
A
i
I.
lil.
radla bez
plazu:
poUk
(Braungart, Bujak), II. maloruské (Gúldenstadt, Zelenin), IV. aeverocíký hak . ilaúký hak béloru.ká srnka (Ser iputov«kijl. VII. rrzaunra (Khamm). V utan (Braungart) a IX. ralica z Ravna (Stocký)
rudlo
M
I
•
-=»\
.
~7mk
t£ °IL
<Js*
3 Slovantká racih
<
plazem
Ravna
arlu z Korutan' a ralica z
ré
Hercegovin
v
devné, ralník, devná, z jednoho
ruské ralo bývalo ješt v XVIII. století celé
Ba zachovala se dosud
železný.
rala cele
Malo-
"
dnes
i
kusu
zhotovená.
Do
ponkud odchylné ada eských radel,
druhé patí
starobylé,
meklenburský
západopruský
i
kláda
dodává
jenž
plaz.
radlu
pak spodu
a
(ral)
všech
nichž
stejn
také
ale
oral
jižních
pi
hák,
zadní ásti zstala, resp. se vyvinula
—
skupiny,
tžší,
po zemi
vtší
stability
na se
ploužíci
typu
proti
pedešli-niu.
Pvodn
niím než
nebyl plaz
ásti hídele, pozdji utvoen
z
sesilenou,
vodorovn
odstávající
klády pipojené. Náralnik pi tom
snadno pechází v podobu klinu na plazu šikmo postaveného a po pípad o hídel openého. Šikmé postavení jeho v úhlu 40" až i
50"
vbec
je
typické pro slovanské nástroje,
a ne
výhradn
slo-
vanské/ Tato skupina nezachovala se už tak v pvodní primitivní podob, pibírajíc rzné vymoženosti v rozdleni celkové formy
p. odvalní desku, koleka a pod., tak že se skutené pechody k pravému pluhu, také plazem opaten. Náleží sem na severu meklenburský
v detailech, na
i
z
leckde
ní
který byl
nmž mžeme
hák, v
dále
vyvinuly
už
zv.
t.
vidti pežitek starého
socha (Zoche) slezská,
t.
zv.
obodrick
radla
polabský
pluh
z
Nákla
jižn od Ruppinu a pomoanský oboráva zemák/ dále . n lesník, o nco málo odchylná plužice z Klatovska a Prachaticka, '
'
/iroiingurt Urli dle
kresby
HS, obr ralice
Kotezú u Ravi
z
Braungart zove tento druh radel
—
Keilpfliijje
nebo
Sohlenpfliijje proti tyjM
Haekenpfluge, Handgeráte (Urhein hákovému znává Haken - Hakenpfiiijjc — Pflughaken (Zur Soc. B
haken bez plazu a Pflujjhaken
plazem
sobem vyvinul druhým, kde do zrmr,
mr/i typem prvnim. kde
u '
si
il
se plon/i
(Flthn
t/ky
klin
Beitr.
1.
vodorovn po
v| .).
%.'*).
Peúktr rozeRJiamm UrKaždýn
/eim. n
zemi vytváí.
v
/
Brmmgart Urh.
1.
71.
Bf. 1 1. Hrhlrn Pflujf 64. a Tk I.andwirt «rhaft. Berl. 1868*. 41. DaUi literaturu ví/ o fíujaka
unuart Urh. 66
úátze der
rat.
Braungari 67, lirutllijiart
II
II.
I
SI
ol»r.
35,
J
68, obr
Schumann
7.*
f.
Ktlm. XXVII.
>ie
Zoche
47
stedoeské
radlo
nmuž
a radlo moravské, k
'
pati
pluh, jímž
i
císa Josef II. oral na poli u Slavikovic,* plužyca polská,' dále 4 skupina oral z Korutanska a Štýrska, ralica ze Slavonie,' opa io 7 p&flO, pa.niua ze z Bosny a Hercegoviny," pa.m z erné Hory, Srbska,
vesms
N
pa
uma
ze záp. Bulharska, jakož
konen
lehké konstrukce a
holdem a Peiskerem uvedených.
1
"
i
ást
pa.in
Plovdiva 9
z okolí
radel maloruských Petz-
Pipojení slovinského
a srbo-
ponvadž se pi tom naskytuje otázka, nejsou-Ii v této ormé, totiž ve form háku s plazem, zde oplas, podplas zvaným." pejata ze sousedního nmeckého arlu, 1Ale ponvadž nelze pedpro což Rhamm uvedl adu dvod.
chorvatského rala tvoi sice obtiž,
'
pokládati, že by také ostatní Slované západní a východní
Peisker
'
178-180.
Srv
Urh.
107
si.
11
181. Rozdíl mezi nákolesnikem a plužici je neveliký.
Braungurt 223. Další varianta nákoleMiiku
Adámek
Jak vypadá radlo z Hlinecká. K. 34).
Bruun^art
18.24,
hr.
c.
I.
obr. 61. 62, 174,
pejali
je
hák
teboský
(Peisker 64).
nepopsal (Lid na Hlinecku. 1900,
blíže
— 110). že eský nákolesnik pejali Slo— Vlil. stoleti od starších Indoevropanú. Jemu
Braungart soudí pi tom (Urh. 107
ech
vané pi pisthováni do
v V.
nákolesniku (Keilpflujj) pluhem praindoevropským, jenž se rovná staroeckým pluhm Horaéra a Hesioda a v pravlasti indoevropské užíváno ho do ecka pinesen. Neni tedy domácím slovanským bylo od nepamti a odtud nebo eským pluhem, ale bylo ho už koncem I. tisiciíeti po Kr. od Cechu u str. 98—102. (ovšem ješt ne na kolech). Srv.
jest proto typ
i
i
Hartoi Dial.
Zem museu '
Peisker
v
351. Dialektolojjie
11.
Brn
<Mor.
ítanka
Pluh ze
449.
11
Slavik
164).
Hntunuurt 224 soudi však, že v Radomsku pati
61.
c.
1.
si.
.:
prvni (bez plazu). '
Rhamm
Bratingurt Urh. 136 si.
I.
C
taf.
13,
II.
Peisker
I.
<
Hraungart Urh. 214. obr. 175. \rmmgmri
Rovmiki]
c
I
'
lt
174.
piioi
..]
\V;
:n
II.
1.
58
Hac.
53,
vsak
IX.
mti, žr
ralúm p
v c.
68, Braun.
Rhamm v
997.
B.
II
1
995
si
Rhamm
kladem.
/•
thn. I.
.
'
havorskýrh Alpách a dále na r,„
hez
jih
l
tu
na
•po-
poátku stedo-
k
i
rad-
I
pokládají irl za
pvodní !)
a Braunjzarta 134
lí
Rhamma
svá stará radla a orala
i
oblast je
jehož
,
jihobavorskou oblast alpskou, musíme
omezena na
zde pipustiti, že Slovinci
i
Chorvaté mli. pišedše do Alp, také své hákovité oralo, jehož Možná však, že v daljméno pešlo na nástroj sousedních ším vývoji tento zase psobil zpét na petvoení rala v nkti a
Nmc.
detailech (Riss
—
—
Federn
rezalnica,
lem<
hna tato slovanská radla nebo háky jsou pežitky starých typ více mén modernisované a nikoliv teprve po-
primitivních
degenerace vysplých pluh, jak se domníval
1
spolený základní typ sestávající z kmene ostrým koncem ku pedu zahnutým nebo s hrotem (ralníkem) ina
s
Hahn.
Ed.
ukazují jeden
A '*>
Obr.
5.
i
ra«*hislorirká radla (1. z Bol
ku
itrupu,
1'apowa.)
/
pedu šikmo do kmene pipevnným,
zemi rozkrajujícího nože (krojidla)
ebo >
nebo
už
vd
plazu ve spodu
není
základní typ radla byl
znám
h
Kvropy
a není proto
mu
jiných Ind
n
BofaosISnu '
Huhr
opat o vité, asymet naklonné radii I
b
ed
druhotnou a p pro
radlo
nic
a rozšíen v
výhradn
základním
zastreným rylem vidíme v
vnem
bez
>du odki
tvar rukojeti je e
a
stranu
na
tvarem
prehistorii
rozhodujicih>. Tento
pravku
slovanský. oradla.
Dánska
i
po jiných konByl
p
Primitivní'
a
li
Své
nalezeném v jutském Dóstrupu a na skalní :'hy
bronzové,
jiný
t>p.
49
opatený plazem vidíme v
díle
starovku
v
íma, ecka
staré Etrurie,
Braungartov
Evropy a
jižní
z dnešního Švédska, ze Schwarzwaldu, Španlska, Itálie (se Sardinií Sicílii), RumunAlbánie, dále z Kavkazu, Arábie, Turkestanu Iránu. Ve spatuje Braungart indoevropský prapluh." i
z Porýní, z Francie,
ska, z h
i
1
i
hák
Pihlédneme-li nyní k nomenklatue
nám opt,
se
í
.
nemyslitelno, že by
pedcházejících
stupn jeden od druhého vypjili jeden souásti radla.
To dlužno
mlo
názvy, jež
radlo
vyložiti jinak:
už v
dob
okolnosti
národové ponázev pro hlavní
a týž
máme patrn ped sebou
slovanské jednoty a jež
ei
jazyka pevzaly všechny jednotlivé
t
slovanští
byli jednotliví
si
a radel slovanských,
ásti mají po celém
že tytéž základní
Slovanstvu stejné názvy. Za vylíených jest
to v nálezech
Podobné však nalezneme
a Hispanie.
z
pra-
slovans-
Pro základní devný kmen nemají dnešní háky a radla jednoho spoleného názvu. Ješt nejrozšíenjší jest výraz hídel z pvodního gr^delu, jehož je obecn užíváno pi pluhu, a je-li i
pvodu
slovanského,
pedu obrácený
pojený a ku 1
Píslušné doklady
ješt Montelius
rýl,
prim.
1 .pl.
II.
Braungart
''7,
by k tomu
<-ba
111.
Pokud bylo
H. Schumaana
v Zs.
í.
na
str.
9.
zadu pinež
pahýl
Pipojit k nim Kultur-
lze užíti
(Praeh.
k hrideli,
\
V.s
I
Etho. XXVII. 328). Ale v jioc
U <
ine
grqžel,
K
V
(Etrurie) a Haberlandt
pipevnnou
dy dost hluboké.
vyoral v k\
'
4
jiného
nic
o radlu
204
radla.
známých obrovských nedovedu íci. Bylo dkladných praktických pokusu. Pokusy takové konal iy, nalezenými ve vých. Beznicku (Ost-Priejfnitz) a
99,
tvch klinu z doby neolitické za radlici
'
pvodn
mém lánku
srv. v
Civ.
u starého
již
45 Taf. IV. (Albánie).
r.
*
existoval
hídel, zídel, vídel,
r.i
í
.
u
sloviti.
Jjrédl.
U srb.
i
W. nenacházím
v
I.
349, Hutli l
tomto smyslu dokladu au \\
i
grc,delu
k
nm.
Gríodcl
495). ani
vyvolal
spor,
^f«;del slovansk>
jc-h
hrodrt (Id
.
I
-tnul..
50
zaostené ohnuté vtve nebo koene, na njž se pozdji na železný násadec, má dnes také dosti jmen, ale dv mezi nimi jsou stará a všem slov. jazykm spolená: 1. ralnik\> (z "ora/niki-)
.
narainikb,
nára
'
a 2.
len
penese; oznauje železný ryl nebo Slovo radlica, deminut. vedle z prvních pekladu bible. i
váné dnes místy pro lemeš pluhu,'
tomto doloženo
spoleným
je teprve a
ne zcela jist ze XIV.
a zajisté starým výrazem je plaz,
nen
další
a plazu, zvané
ped.si
z
vodorovnou kladku brázdou se
dva výrazy pro
Dalším
století.
vzniklý
že lemeš položený na
a ídilo, totiž pro
radla.
je sice tak
1
plazí,
'
a ko-
nutnou souást, kterou se radlo drželo
zapuštné do zadního konce hídele nebo ješt astji s názvem od ruk*
držadlo
bu
klec'
vozeným: ruka, rukojaf, ruica. H
U es. radel slyšíme obyejn náradnik; náradlník (doloženo už ve XA Popraví knize pán z Kožmberka, ed. Marti 1) nebo hák, u ruských (železný Jiapa.iMiiiKi,), u srboch. paOHHK, u slovin ti.viciiiiiK všude vedle názvu lemeš ralnik. u bJh. pa.imiK nu iiiihhhk 1
v
i
,
i.,
i..
1
Imiš, Ijmeš, jemeš,
s,
(st.>.
Iemie,sz), limiesz, luž.
EW.
Miklosich nálež! k slovesu lemiti 1
U Srb. 4,
—
Poláku,
ifritkrr /.ur Sos. II.
m
K-Mi-im. za i
Csl. •
lemies/
i-
164. Herneker lomiti.
Cech
25, Zelenin
SI.
|.
225) a
kryfu
v
.
Lemješow.
EW.
700.
Zelenin pomysli na
i
Irmež,
lemeš, Srv.
i
Budilovic
lemech,
p.
lemesis a DUUÍ.
lot. II
1'vodem
22.
csl
34).
.
Rus
%). Jinak
-'itr lu
lémež,
pechází lemeš k významu celého radla jest doložen už v pekladu p* eitin teprve dokladrm mén spolehlivým ze stol. polštin také lemya.sz teprve z doby c. 1500 v apo-
I.
/a
XV. (Gebauer
topon.
(tak<
i>
slovin.
Apokryfy
I.
Urh.
^47), lirnun^tirt
odvalu.
mil (ed.
Mourek
11: pecx<
ska uvádí Bujak
listin
Vladislava pl.
Wielk"
:lo. /.
plofH.
i
(u
Vav
-
/dy
(
JungmaWl
%
slb FAX'
I
kl«.ati
Sil)
*u Národop XII. 11.
.
51
Na konec nám
tentýž celkový
dokládají
tvar a tytéž detaily
staré nálezy.
Pokud
týe
se
celých
vím. v krajích Slovany obydlených jen dva
u ati,
rak
kusy
Papowa
blíže
Torun
r.
ibec
(obr.
i
pí«
od nikte-
Je to prostý hák, /hotoven vm, zahroceným lemešem, jehož tleso
vého koene,
lze
i
!
formu
zajímavé
1850 v raše-
také jeho slova
následkem ti.
i
pokud
se,
velmi
velmi staré. Bohužel, první radlo, nalezené
a jisté liništi
našly
radel,
ilých
do jehož kon
funkci plazu a
tdu
zárove
zastává
obráceného zasa-
•iS^/^v.
I
Salivlnir^rn*.
dnes
zena byla rukoje,
primitivního, že mohl
ba
stvu,
i
njakému
lidu
/
radlo
celkem
ztr.i
dobe
a
i
I
kalendária
náležeti ui
|»
<
hák
tedy
typí
ddovanskému obyvatel-
doby indoevropsk
skútr"
pod vrstvou ornice
a
hloubi
v
byl
m
I
l
..
r.i
I
)obro-
M)tz) v Bránil
v
Novém Ruppin
Z%.
f 75.
i
iki
Poflq borttku J«liok
I.
v
• v lat.
«i. Mírk
o
lemeš
stavený
jen
jest
tvrdého deva. Rukoje chybí hák za neolithický, ponvadž se
z
Braung-art pokládá tento
nho
zde.
i
našly
kamenné mlaty, ale kdo ví, jak a odkud se pod au dostaly. Podobné pedmty z rašeliniš nemohou býti, jak archaeolog zná, samy sebou žádným prkazem pro sou< pvod vedle nalezeného radla, a to tím mén, že hák dobrohošpoblíže
ti
.
ský ukazuje ustrojením svého plazu a lemeše na pokroilejší stadium vývoje, podobaje se v konstrukci velice dnešnímu, pvodn ovšem
slovanskému háku meklenburskému (obr.
dob
že dobrohošfské radlo patilo
4, 1).
tchto dvou zachovalých celých nástroj máme
e
— XIII.
kresby ze IX.
století.
známé
na
století.
znojemské
ze
fresce
aspo
nichž
Z
popirateln pedvádí slovanské radlo XII se nalézá
Proto bych soudil,
slovanské.
jedn
Je to radlo, jež
rotundy,
pedstavující
Pemysla oráe, pijímajícího u pluhu posly Libušiny. Freska pochází z po. XIII. století. Hák má dv klee a lemeš se železnou 1
vol.
pár
zapražen je
a
radlici,
uncus historických
pramen
mohu zde
kalendária
uvésti
z
XI.
—
Je
to tedy
XIII.
století.
typický Další
nazvané Carmina
sbírky
gensia rukopisu mnichovského a jeho vídeské varianty IX. století.-
Pedvádí
také vidíme radlo rukojetí je
msíce ervna
allegoríi
však hrubší a zbžnjší
dvma
držené a
a X. století okolí Salcburku bylo plno
pece
obraz
Salisburz
poátku
nm
(obr. 6) a na
vely
kresba
tažené;
v kapli znojemské. Jakkoliv v IX.
nežli
urit
toto radlo prohlásiti za
slovanský
starý
osadník slovanských,
nelze
slovanské. Ale také bych ho
nevyluoval. nálezy a obrazy celých
radel
radlice (lemeše), jež jsouce ze železa,
po
museích
celkem
nebo
širšího trojhranu
O
Ctoratnri
této
•
»e
leží
objevuje
se,
nské
a
Špiaté lopaty tvaru už jenž zadním koncem vytvo
silné,
knuty
byl
froo
I
Tehdy
ednotlivé
zachovaly a
radlice
nebo listu, po stranách ohrnutými okraji nastren
dvma
rovy.
podob
se
Evropy v do
lezech stední
ímské, a to v
1
nelezná
nepovšimnuty,
dující
dopluji
astji
(aksimn-
ob*esl kladl
pvod
feny
do
'hne-
podi
v barvách,
XII. •toteti.
Zatím však
XXVí! folky
dal
itoL XIII. (»tr
m*kt Die Salzhurger Malcrri
.
T.«l>
Vi
\\
Zítkách
53 konec
náralniku
a
pipevnn. To je obvyklá podoba ímských (vomer na dentale pipev1
náležit
lezných radlic latnských a ;ný),
vedle níž se objevuje tu a tam tvar odchylný,
tato radlice
soumrné
rné
Upevnny
radlice
vždy
ale
je
vykrojena, af je plochá nebo žlabovitá, oblá.
jsou
pozdjší a
již
náležejí
byly na náralniku tak, že vydutý povrch
pouze pluhm. normáln pišel
nahoru."
V
nálezech slovanských
pesn
doby
ÍX.
— XII. mla
vtšina radel
radlice ídké, asi proto, že
Nálezu zcela
z
datovaného
vbec
neznám,
Cechách ve
tvrzi
u
Semic našla se
•sloven 4.
radlice,
devné. pece
ale je jich
nkolik, které se našly za okolností ukazujících na IX.
V
železn
století jsou
lemeše jen
srpy
— XI.
století.
kosy
a
ve
íhlinice,
-
Brcmbola.
5.
Radim
inventáem náleží to doby. Dále je museu podobná, ale plochá radlice ze sídelní vrstvy hradištní u Radime (na „šancích"). Na Morav znám radlici, upomínajici formou na radlice ímské, která byla nalezena na Sedliz doby našich hradišf, h u Záhlinic, v trati plné jinak vcí jiné dvé jsou z Ivanovic na Hané v museu olomouckém. Ze Slez6,
v
která ostatním
eském
•
XII.
.;idv
k
lati
K
13 a 15,
nim
|
1901 215, 1902
obloukem nahoru a
M
dutinou l*rv
fl
13
»'.
atd
).
.•ný. na vrch dutinu
mirodop I
1
podobný Scger
radimskému
ska uveejnil nastroj
také
ze
vrstvy slovansk-
Uritji znjí archaeolojrické zprávy ruské. Železný náralník z mohyly, datované mincemi do XI. století, našel se u Osinové 3 ale jeho podoba mi není známa, jakož Perejaslavi, Nemohl jsem se bhem jiných nález ze stedního Podnpí. války o nich blíže informovati Jiný nalezen byl v kurhanu u Bremv kraji vladiniském, jiný eskému z Radime podobný zobraNení zuje Channko z nálezu u Galušina v Cigirinském Újezd. tedy toho sice mnoho, ale podoba radlic neboli lemeš slovanských z IX. XII. století je tím dostaten doložena. Vidím a vždy byly pravidlem užší než široké tvary ímské nebo udské symmetrické. Jednostranné radlice uvidíme teprve v nálezech od i
4
'
—
''
XIV.
století.
Na zákL
bo tohoto historického, jazykového
mžeme
logického materiálu
bylo už obou základních
typ
dnešních
;
bu
bylo
i
archaeo-
kolem X.
íci, že slovanské radlo
stol.
hákem volným
rozhodn už v této dob u Slovan také v užívání. Základní kmen ml bu prostou do pedu ohnutou haluz nebo koen z tvrdého deva na nebo hákem položeným na
konci zaostený
— XI.
v X.
(lemeš,
století
plaz,
kterýžto
typ
oralník).
Zprvu a
z
ných radlic;' ba maloruské ralo století celé ze
deva
s
a srbská
i
díle Fr.
Kamper
Schles.
M-
lU>nror<
il
pohanské
Landckumle
24. (l.eiu/.
I.
KX
Chunnko
l|<
i
i
II
C/iíinénko
K
,
l|><
i
'
,[\
Tab ie
|jr,|. '
bylo d v
M.r
|.
5>.
Ztltmn
myšlenku,
dh
1913
asové
\
l>.
Také
M
I")
rma
14 a S>
Tah. XX''
H.M
na
se prostý
lna. 1
želez-
247 1
Uvai
pišli
ponvadž
kythské našly se naralniky (Chvojka •
nemla
kuká byla taková do nových dob."
nastriti na náralník kování železné,
V
ješt XIV.
polské radlo bývalo ješt v XVIII.
dob
Ale bylo pirozeno, že už v
ásti
básník
nejvtší
nebyl lemeš okovaný, nebof ješt
Díug-oš, lííce starou Polsku, podotkli, že
století a
'
byl
roztíditi.
jr
!>e
tvrdší, v
Slované sami
na
a pejali to
ni.
/.
kamenité pude rychle opotebil. myšlenku, vidli
tuto
Aspo
Náralnik byl tedy
z
vzory
A
nepišli-li
kultue ímské
v
vidíme nejstarší formy podobné ímským.
prvu v jednot
s
hídeli a zajisté teprve po-
zdji nahrazen byl náralnikem na plaz položeným a k hídeli pi-
pevnným, a
moderním jeho potomku háku meklenburském.
Pi tom mžeme pedpokládati, veni náralníku bylo
pomrn
totéž ukazuje
pomrn
že typicky
slovanské posta-
dosti strmé, ne vodorovnjší, tak že
zemi rozrývalo, rozezávalo, ale
Rovnž mlo
už
1
nepodezávalo.
nepodbíralo,
úzký, oblý a špiatý tvar nejstarších
ných lemeš slovanských. s
dobrohoštském
jak toho nejstarší vzor vidíme na radlu
držadlo
radlo
staré
Na
želez-
íditkem, zapuštné otvorem do zadního konce hídele nebo plazu
a zvané kleí
pedku
nebo rukou,
nemlo ješt
ale
zvláštního
nože, ani
nkterá dnešní radla jsou opatena. Mlo-li na náralníku zvláštní desku pipojenou k lepšímu odhrnování vyryté prsti, nelze bezpen íci. Na jisto jí pro starou dobu dosud
na kolekách,
jimiž
nemožné, že
doložiti nelze, ale není
mohlo
náralníku a plazu
vésti
na
šikmé piíznutí
zvláštní
rzných místech na myšlenku
pipojiti desku, jež by lépe zemi odhrnovala.
Celkem všechno, co povdno, radla u starých
Slovan
svdí neomyln
ponvadž pluh, jak dále uvidíme, je socha, jak ji známe, a ponvadž
a
formou pokroilejší a dokonalejší, je
také
druh radla
zvláštní
na velké stáí
i
vyvinutjšího,
nemže
býti
že je radlo nejstarší formou slovanského oraciho náadí,
pochyby,
pokud
je
známo, a že zachovalý typ slovanského háku a radla, odmyslímeli
nkde
detaily, na p. v umístni radlice, pedních kol, zachoval v základu svém tento prastarý pvodní typ. Je-li pi tom také pvodu domácího, s\< zdali se jim k tomu ského, pišli-li nai Slované dostalo v pravku popudu a vzoru cizího, je už otázka jiná. Do-
moderní,
pipojené
l
pojeni odvalu nebo
mnival-li
se
že prototyp
i
neni sice neu
mnoho
lni
kulturního
l
této
eského háku pinesen
požehnal
a >k
'
Tak postehl ,.„
v úhlu
,
V.
1'tluj.
17
i
je v
Mezopotamii,
odtamtud, jako jejih<
úzkém vnitní
vbec
56 k pluhu (vil dále
sir.
93
ale musil
si.),
by
M
teprve
dokázati shodnou konstrukci.
pi oráni konalo, omezovala se na to, že zem hloubji zabíralo a úeln peklápo obou stranách lemeše bu stejn, nebo na
Práce, kterou radlo
pdu,
rylo
aniž vyrytou
dalo, rozhrnujíc
ji
mén
jednu stranu více a na druhou
orá
radlo kleí naklonil. Ale
dobu vhodný zubé
to bylo radlo pístroj na svou
podnes maloruské jedno-
jako
ke každé práci, zejména v lese po zdaení, stailo k orání
ralo,
pdy
pes
a užitený; stailo,
podle toho, na kterou stranu
píprav pdy pro setí, což pluhem možno výborn pro svou lehkost k zorávání strmjších
stepní, dále k
není, a hodilo se
Co všechno dovede a vydrží meklenburský hák, napsal výstižn už Peisker. Proto se také radlo podnes udržuje v praksi strání.
1
eskomoravský hospodá stále za p. k peorávání pole zoraného, k vyoráváni zemák, k obrývání zasetých semen a rovnž v Rusi k peorávání hrubých hrud nebo k zpracování vymýcené pdy lesní. Na Malé Rusi užívá se radla k peoráváni pdy napí." a k jistým pracím pokládá
výhodnjší
je
i
nástroj nežli pluh, na
i
znamená socha, která podnes panuje na Rusi a v Polsku (jakož v sousední Litv a v Prusku), v jistém sniru znaný pokrok, nebof se liší od radla, resp. primární ^ošky, z niž 3 vznikla, tím, že byl pidán druhý lemeš, na Rusi pa.n.nuKi. nebo Proti radlu
i
pda
COUlHHfCb zvaný, aby se
pidána
dále
i
lopatka
která vyrytou
ruaoa.ia),
ruský
lid
pdy
brázdni
má
rychleji a na širším
(iiaimia.
pdu
termin
radlem.
praví podle Zelenina ruský sedlák. u ruské
—
zachycuje a shrabuje,
speciální
(MepKan.)
pruhu rozrývala;
OTl
též
n;i\aii.
proti
„He COxa
výkon, pro
prostému
Jediný široký
nevznikl
ralník
sochy prosté proto, že jak Velkorusové, tak
i
ryti,
no. mna",
iiainen. I
Blorusové,
pd
lesní a byli nuceni kolébkou sochy, žili na obdlávati ponejvíce pdu s koením a kamením a v takové nebylo dobe pracovati s jedním širokým a plochým rýlem.
jejichž kraj byl
pd
\
Srr.
Zrlrmn Coju
Oczspowskho u FOškum Zur Soz 52,
zprávu M. 177.
19,
18,
17 I
22
si.
113 -117. 119 a
ubintkij
l|.\u.i
404
fiu/aka Studya
a
Vil. 400.
Srv
Studzionky ve
Dm. ZeU: 121
si
.,
chován
i
je
I
j.
si.,
o
XVI.
Vj«tka 1908.
Ackerbaujjcrathe 162, Taf.
3.
I
u sochy za-
v
mnily prostou sochu místy t
5
i
Wislr
v
dodal kostromsko-jaroslavskou
sochu jednostrannou, na koso pracující
[Ztlr>
kosu.
Hrtitintfart
Urh. 192).
pidali radji druhý tupý a úzký ralnik, tak že zadní deska ruské
sochy vybíhá dnes ve dva rohy jednostrannými sošniky
(odtud
obyejn pekládá pi každém druhý
—
hoakm.
název
i
pni
a.
obratu sochy
Polica
).
s
dvma
poxCKJl se
její
se
jednoho ralniku na
(i
Celá tato komplikace
pvodního
radla a spojené s tím zlep-
neomyln, že nebyla socha ped radlem, že není dvojzubá ruská socha prvotným oradlem slovanšení jeho výkonnosti ukazují však
nkteí za to mli, nýbrž jen lokálním, oblastným výtvorem Slovan východních, a to Blorus a Velkorus, od nichž
ským, jak
1
'ráni
nová rusk
>ešla
z
ásti
i
sochou <
socha
do Polska
z
s
ruk pekladr:
a Pruska
v
Každým
Memelu.
okoli
»bem nelze sochy v tomto vysplejším tvaru doložiti u
Slovan mimo Rusy
a s nimi sousedící Poláky a nelze
starých literárních památek doložiti 1
Tak na p. N. Ariitov llpox
ped
XIV. stoletím.
To
;
V
!
|,
•
klady
v«-
jsou
S9 a V. Mozgo<
M 114.
ji
tak
ji
arycli
nálrzrcb
dva
íe Slov..
Véftoíku nar
I
ra. i
pluh.
X\\,
Wo» III
4~0.
kdr
i
ada
do*
všechno zjevy, které mne rozhodn vedou k tomu, abych podobné
Dm.
jako
pozdjší
OT zjevní-
Byf
radla.
pokládal sochu za lokální ruský
pvod
i
zstává nejasný,
její
pdách kamenitých žáených les. Nebylo
hospodáství lesním, na
v
na ladech a lazech ze
h,
pd
Khamm
Zelenin a Kar.
Proto
kypejší, stopni.
vznikla v
v Malé a zde také zstalo radlo, ovládla socha nebo nástroje
ji
vznikla
koenoteba na
a jí
a ne
Rusi
od Polesí
na sever
co
zatím
Velké
a
Bílé
1
píbuzné. Teprve pozdji zaal pluh
Ovšem také socha nezstala státi jen práv popsané, nýbrž vytvoila další formy pechodné podobn jako mla pechody k radlu.
form
na
vytiskovati obé.
k pluhu,
i
PLUH. Nkolik doklad vedle radla
Ale nejsou to jen klad pro sochu 11
r.
niiry (z
tomu
penesen néx>skij
srv.
pak
i
Pisma 147,
Mimo
ad
pluhem.
zvali
XXII. 53)
M
kmen vtví,
zbaviti
a v Izborniku 190 z
st.
evang.
Jurjev
[Sreznivskij
XI. stol.
z
má socha
cirvevni slovanštin
(Luk.
smyslu
ve
oddliti v Zlatostruji XII.
Teprve od XIV.
734).
II.
sloveso OCOUnrrtl
i
V
téže doby).
Antiochov
dále v Pandektu
9,
K
469).
významu
ve
který
orací,
v nichž se proti slovanskému
listiny XIII. století,
rozeklané vtve, tak v pekladu
ii
z
nás pouilo, že západní Slované v XII. stol.
ješt jeden nástroj
znali
osekati,
1073 (Srez-
r.
nastupuje význam pluhu [Zelenin
století
jazyk zachován jest ješt pvodní význam vtve nebo kmene rozeklaného, tak v eštin, po štin. lužitiné, srhslm a ruštin [Miklosich EW. 313. Hudovi II. 115). Vedle toho v eštin a pol tiou zadni držadlo eského nákolesniku (Peisker Zur 115, 121).
to
i
v
dnešních
slovanských
<
52,
Braungart Urh. 186), radla moravského [Bartoi
{Koiberf
V. 176, IX
l.ud.
Tepiuchov na
pvod
finsk
cizí
/
týe
Zahiti) a po
nm
za pejatý kde mu od;
n<
a >
—
i(re,
pak
i
;>orno, je-li
Hajer (Úvod
—
ostrá skála, což
Jer
i
M-
.
|M
taká
.idj .
\\.
(Urfteimat
i
i
!>y
llrg.
ijr.
pihu/.ny i
7
u
sochy
416,
adil
1K4).
K
*<•
SI. Phil.,
sax,
stn.
ji
k
lat
X>
sthn
na
ukazovalo
sahs
pú\
ser- are, sthn.
výrazu tomu pat)
soc-) a
é
je
i
lit
od -to skupiny (Keallex. 630). Také sochu za pejaté slovo germánské *sacha z ady k> •
R
slovanský
socha výraz domácí
Strekeij (Archiv
rli
k<
61), K.
II'
49), J.
stin.
skupina
(Pravk
Mv.lH
Janko (Pravk 6l) pokládají istrdnictvím Skytnu z nkterého jazyka indoiránského. ,-iia vtev. Srv. Pedersen Idg uper. ša/ J.
lat.
oste
44 1 *) a polského
II.
iránský
aspo pvod
slovni str
.i
krájeti,
vliv
nepMCKOfí
pedpokládá domácí pratvar *saks*
48'), jenž
o
na
,'Y.lÍM
mínni odchylného, zejména
49. Jiní jsou viak
I
Janko mysli
Braungart popírá
se
jej
že
.
Zr/rnin 130),
Pokud
Dial.
110).
pipomnl,
Zde bych
'
,
K XVII.
liu
117). Jinak srv.
.
Janko Vstník
Akad. 191
uru ns
háku vrem.
stav
doítáme
let
i
se
—
pluh
pi
r.
arutrum,
Už
1
v
kijevské
Povésti
Vjatim
981, že kníže Vladimír uložil
da
od pluhu, jako jeho otec ml;" v Ruské Pravd Vladimíra a v Nikonových (ruk. synod.) objevuje se také pluh Dalších ruských doklad od Pandektech úo\ XIII. století uvádti neteba. Ve si me pluh nejdíve ve XIV. stol. v pekladu kroniky Pulkavovy, v polštin je v listia v starých srbských památkách od poátku nách XIII. století 7 stol. XIV. Klásti letopisnv doklad pluhu do konce X. stol. není bezpené, nebof sami Vjatii r. 964 odpovdli Svjatoslavovi, že platí da od radla,* takže z výroku r. 981 nelze na urito usouditi, že po 25 letech mli místo radla pluh. Mohl tu redaktor XII. stol. napsati prost na místo radla termin své doby. Pi nejmenším není tedy první doklad bezpený, ale od XII. století nelze popírati,
Monomacha
'
ítih
Slovanu existoval.
u
již
Dnešní pluhy slovanské, byf se v podrobnostech mezi sebou
vyznauji se (odmyslime-li tvary pechodné) proti radlu znaky:
aito
vbec
Nemají
1.
rovnou/' radlici.
2.
hídele vzadu ohnuté v hák, nýbrž jen hídel vzadu spojeno držadlo a massivni rám, nesoucí radlicí zasazen je do hídele svislý, málo ku pedu
niž je
s
ený
Ped
který ostím naped nebo ertadlo, usnaduje tím radlici podíznuti
ni.
obráceným zemi 1
svisle nakrojuje a položené
Aratrun.
aratrum parvum, slávu
jih
znamenati
mfi
bo pi bližším
v antr ti
a
obé a teprve
um magnum,
ozn
nabývá vw.namu pluhu proti
radlu.
i i
•
iV. stol. itai
r
li. ili.
1078). Je v *
Sr
:
Mon
V.
7,
i
2'3. Jinak se aratrum objevuji- už v
iei.
I
V
XIII
erbu oboustraoi
rule
"
'•
listu.
li
Milutma
a
Urosc
Výra* u pluhu ob '•
.
anslty a stury.
|utrt),
v/u
tak jal -
.>
tom
v
niku Nur
XII
III
)
60
eem
plástu
opt
se strany
všesl. lemeš,
pedu
plochou deskou železnou, ku
je
která je dnes
zahrocenou,
asymetrická, jednostranná a tak
oráni
pdu
ostrým okrajem ze spodu podezává
zárove podebírá. K
ní je
dále,
pi
véna, že a
ze spodu. 3. Radlice sama, zvaná obvykle
i
utvoena
rzn
deska
.mnéjšiho
obyejn
v právo,
ruského výrazu odval;*
nebo ereslem
odkrojený plást pomáhá odvaliti na stranu a obrátiti tla
pipevnna
pro niž také užívám
ponejvíce prost desku,
zvaná,
spodní erstvá ornice navrch, a stará, vyžilá,
s
radlici
a
aby se
tak,
koeny
a
mrvou do zem. To je práv nejvýznanjší funkce pluhu proti pouhému vyrývání zem pi radlu. Asymetrický lemeš s odvalem je hlavním píznakem pluhu. U radla jsme odvalu ješt dokázati nemohli, starší pluhy ješt všechny odvalu nemly, nebo mly-li, byl oboustranný,
jako
tak
radlice
byla
zprvu ješt oboustranná,
Pední ást hídele spoívá u pluhu obvykle na podstavci opateném plužicí nebo koleky (a zv. také koleka, koleska), na jejichž ose pidlána je oj pro pípež.
symetrická.
4.
to vlastnostmi vykazuje konstrukce pluhu proti radlu nebo háku neobyejný pokrok, zejména pro jisté druhy pdy. V lesnaté zemi, promíšené koeny nebo kamením, pluh ovšem mnoho neplatí; zde lépe pomáhá lehká dvojzubá socha nebo radlo s tupou a
úzkou vyrývající
bji
radlici,
ocenitelnou službu tím, že široce
i
hluboko a obrací,
Znamená tedy
na tžké
ale
pd,
kterou nutno hlou-
aby pinesla náležitou úrodu, koná pluh ne-
orati a obraceti,
nerozrývá jen povrchn, nýbrž
jí
ji
zabírá
— jedním slovem, oe mnohem dokonaleji.
sestrojení pluhu proti starému radlu vskutku
velký
pokrok, založený pedevším ve vhodné konstrukci eresla a jednostranného lemei
pak v odlehení pomocí
Itou,
kol.
yní na jev, že Slované, mluvíce v XI. a XII. stol. jednou o radlu (háku) a podruhé o pluhu, rozeznávali pi tom nástroje dva: imitivni od nového, pokroilejšího. !
;drženi této distinkce v celém
hospodáství, nýbrž
dalším historickém vývoji jejich
prameny rozlišuji v /ápadovýkonnost radla (uncus, parvum aratrum) od pluhu (mayj-num aratrum), a pi tom zjevn >u po slovansku pluh.
slov.i
IcrajfcJ]
to,
i
ýt
jasn
/.cela
<
výie n» parvti
ma;num.
.
ir
b<>r
r«t
pluj?)
souást.
-
\\
i
»rv.
velikost
tun
rdcn polsk aratrum
i
i
lutiny
/
majjntim quod
r.
1
plujf
>
atriím
nommatur (aratrum
Za tuto vtší výkonnost vdil druhý nástroj práv vzpomenutému zaízeni, které poskytovalo práce více a lepší, tedy rychl a dkladnjší zoráni stejného kusu pole. Kdežto uncus radlo pluh upraven tak, aby mi jen mlce rozrývalo, byl aratrum
—
—
radlice jeho zabírala více
zdárnou výživu
a pro
'aspo
v zák
ozna lo
naráz a náhle,
lépe zpracovala pro <
ji
A
obilnin.
že to byl vskutku
radlu,
nemže
a co dále
radlem a pluhem. Ale jakmile k radlu b)
mezi
ána
koleka, odvalná deska a hlavn ereslo, nelze již mluviti o nýbrž jen o pluhu, když lemeš zstal starý, oboustranný, a snad celá stavba zstávala jako ped tím.
radlu,
i
Ptáme-li se nyní, jak se vzal pluh u
k
i
Slovan, ocitáme se ped
otázkou nanejvýše nesnadnou a spornou. Jsou badatelé, kteí pokládají za výtvor ducha slovanského, jsou jíní, kteí v
i
pluh
nm
dli vynález germánský, soudím, že
je
pedevším
nmetí
pedn,
dno
jiní
opt
kolonisté
(aratrum parvum,
v hospodáství slovanském,
Naproti
neslovanský.
V
výkonu
platili
p. vtší
Polabí na
tomu
nýbrž
vtši dávky,
a
„XII. agri
nold
'
.1.
ímž
velký
pluh
byl odíi
hospo-
v
nebo
X
malým,
hamburského >ene culti".
z ;
r.
jež
1
Nmci
Je v zemd<-
poalo
li I
znal-
Slované ze svých radel.
nežli
.1
lii.-.vr.
Helmoldem, tedy
magnum, národn
hollan.:
XII
1'olabi
ukazuje
aratrum slavicum,"
Listina biskupa
Mtiohrm pokrt*
Ko
pinesli
1
lány sluly „hollandské" (iugera hollandn
Slovanm.
výmluvn pipomíná: I
i
vidíme
hollandrnscs v pramenech od byly vlastní
Slovanm Na to
kolonist v zemích západoslovanských,
i
jeho
k
uncus) je nejen typicky uvá-
zjevné druhý nástroj, zvaný aratrum
z
jej
pomr, pímo oznaeno
cem polabských jako
a že
zemí slovanských.
vi-
Sám
na Gallii a Rira.
myslili
pvodu ímského
pluh
radlo
že
již
který pozdji a podnes tímto názvem
býti pochyby po ton co dodám. Ovšem dokonalý pluh nevznikl nýbrž postupem se vytváel. Byla doba pechodr.
proti
n
a aby
klíících
týž pluh,
povdno
oje
pdy
I
už v X. století, sir
NlZO/-
(tOftVI
—
proto, že jejich
domácí kultura
vlastni
Slované
že dí
nýbrž
byl.i
pijali, zužitkovali a assimil.
proto,
spélé kul-
ik zejména ímskou. Tak bylo hými jinými kulturními prvky, tak bylo s pluhi jakého jest severní pluh pvodu, Ve S] e,
tury jiné,
mno-
s
i
i
podnes badatelé, kteí se domnívají, io, ale sám soudím,
sice
ž.e
byl
1
produktem ducha i tom velice
mnohem pravdpodobnjší, ba magmum aratrum, které méli v rukou
uje. a pokládám za správné,
že za
dn<
kolonisté a jež bylo nástrojem daleko lepším než slovanské radlo-
Némei kultue cizí. Nmci podle všeho doplnil nkolika vym< vidli v sousedních vynikajících dvou kulturách, jednak galiské, jednak, a to hlavn, ímské. Stalo se to však díve, nežli se dostali s nimi do intensivního styku Slované, a tak už ped dobou Karoling a ješt více v stol. X. XII. mohli býti prostedníky tchto nových vymožeností k Slovanm. Kdo uváží na p. na základ nové knihy Dopschovy, - za co všechno Nmci vdci v agrárních institucích a ili
i
hák
starý
—
'
ímanm
Nmci
V.
VII. století a jak
zejména íše francká založila své pokroky
na
základ ímském,
v agrární technice
1
Tak
XVII. 109. I.
Rhamm
i
Ethn. B.
si.). L Urheimat
16,
Ur
Antlir.
Br.tr.
275
I.
Ackergerathe
H. Ranke
23 a patrn
Onedelunjf
Meitten
.1
R. Braunqart
1882),
a to už
1.
II.
Bayern
.
(Corresp
A'(/u
45.
31,
V. 22.
d.
anthr
R. Merinqer
Hoops
%9. Novji zejména
Idjf.
F.
Reallex. g. Alt.
Braunjjart se
pra^ennanský a nejmén pl tetího tisice let starý. (Urh. 73. 102. 119 — 120, 220.) Druhým hlavním zastancem vysplosti a hylosti pluhu germánského proti ímskému byl A. Meilzrn. Podle nho ímský pluh byl a zstal také jen obyejným hákem, /.lepšeným jen okováním, re pluh je
dokazovati, že
železnou orati
a
a ímané s napi (odtud
nim.
radlici,
podél i/
už
i
méli pluh
s
i
chtéjice docíliti re
nutný typ
nožem, širokou plochou
následkem toho mohli
na vlivy finskolaponské
Spíže
nimi k
Meil
hák
17,
plazem
s
dokonalejší (21), ba
i
(p.
imané
mrli
vedle
tohoto pluhu
oste petí
vedle h
16) u radlicí, s
plul.
od.
63), kterých také pravidelm 17)
a
jimi
ímský pvod germánského pluhu
obraceli
I
hroudv lobné jako
II.
36.
Na
idlnjjen
ped
lín,
Viiller
bo pluhu uznává
vlivy jjallskoi
Alt
bractl
smrem
ku
I
že
k<
kl
vystoupil lokazuje,
;
odvalem,
(I
H. fíchlen Pflmj
mnohem
i
brázdy pouze jedním
né
sebe (odtud typ poli podélných).
radlici
obdlal
kvadratických),
poli širších,
Gally mysl. Vacek Afl passím h .
v
.
toho ovšem asné pevzetí
a adaptace pluhu nepekvapí. Ostatn koleek týe, která piítali ímané sami urit rhaetským Galium, ta mohli Germani pevzíti už díve od Galiu a s nimi
pokud snad
se
novou stavbu a nový název, nebo v první ásti gallského
i
totéž slovo, jako v lang stfr. plóc/i.
form
Pliniem v porušené
plaumorati?
zachovaného,
tk
plovum. stangl. ploh, plogh (nagl. plough),
-
.
sthn. p/óli. pln
l.
dan.
stn. piógr.
ploug, got. *p/f.
To mohl
germánského pluhu. pokládám za dle/ že hlavni attributy pluhu, kterými se liší od háku-radla a kterými vyniká: totiž ni. funkcionáln, jak svrchu po\ nad eresio ped radlicí fculterj, dále širokou, lopatovitou radlici mer) s deskami odvalovými faures. tabellae), která plásty ze spodu ezala a obracela (Varro de re rustica I. 29, Plin. XVIII. 173 a Virg-il Georg. I. 172), ml již jeden druh pluhu ímského pedek na kolech (currusj z poátku doby císaské. Také plaz ml byl v té dob znám a doložen je pro severní Itálii na poátku I. století po Kr. Máme toho adu literárních a hlavn archaeolobýti první, gmllský vliv na vývoj
—
Ale mimo to nalézám dnes,
a to
n
i
i
gických dokladu. Literární zprávy byly již nkolikráte sneseny a rozebrány,
vždy správn vyloženyo tom, že jeden druh oradla
Pro nás
ne
NH. XVII! quod emendovati bud *
adderent
táli
rotulas,
>ttin
Rozwudowskym
a J.
180 jej
ét.
anc. Vil.
A
MAC
f
/
kolo
ratvm
i
pvod
*v do-
.
Holder Alte.
./niku pluhu po stránce jazy^
klrr
tvaru "plou(az), a
pokládá za grrm. pratvar *plo/az Vf
ii.
i
obstarávati
néco a
ktlin
1'ruatalt. 1'flujf
<:
%\
plgan. dn. pfley
sice v prim
pluhm
aut
vocant (Wolfflms Archiv
se.
1
ralL plaun:
by jfallský jeho
duas
ut
plam
(Id
ti.),
s
dále Vergi-
Raetia Galliar.
in
a
Pliniova
vocant plaumorati. Korruptelu
název kola byl *rotos, 'roton.
iger,
obiral
des
zpráva
ped vomerem,
nuž
em ploum Raeti
R«-v.
i
v
hlavní
mventum
fMUi
vyl<
{Buj,i>
ml
je
na
p.
H.
II
Bui.
1
nálcr
I
<.
1
H
Urh. 56 a hlav
S57
42-44, 94—95,
trv.
a
rWd«r
64
o pluhu
liova
odvaleni a
s
vyvýšené ním to
i
brázdy
a širší
koleky
s
deskách
diová ze IV. století o
v severní
odvalných,
dále Palla-
Itálii,
bylo možno
kterými
což nalézánu- také už v ajrrikultur-
orati,
M. Terentia Varrona a v jedné poznámce Pliniov. Mimo zmínky Pliniovy a jiných o obraceni drn pluhem nasvduji
díle
existenci
odval
a také zavedení
'
dobe
nože nebylo by
pocho-
kdyby bylo pi tom nebželo pedevším o pomoc k obráceni vyoi v. Literárních doklad není tedy mnoho, rovnž ne starých obrazu pluhu ímského, jež, jak nutno doznati, ponejzobrazují radlo a jen zcela výjimen pluh s nožem a koZnám jediný obraz vyrytý na antickém jaspisovém amupitelné,
letu
(obr. 9).
Proto také
kteí se jen o
ti,
n
opírali,
ocitali se
nebo nabývali o radlech ímských nesprávného
v rozpacích
Obr.
9.
p»
ímský (
pluh na amuletu vyr. Saglio-Dareniberg).
Tím si potom vysvtlíme nedvru, ba docela odpor nkterých k pedstav, že ímané dospli k form skuteného pluhu s nožem, odvalem a koleky. Tak Braungart praví ješt v posledním r. 1912 zcela urit, svém díle že ímský pluh neml ani nože, i
7.
ani odvalu
sebrati
i
vc
staví
1
doklady za války,
do
zcela
Plinius XVIil
169—175.
Palladiu*
.
1.
proh!édneme-li
zcela jinak,
%
ipné
archaeologické.
Materiál,
kdy pístup do celé jit
17
Pravé uvedené ta
Varm
rst
Ker
pozn.í
Georg.
I.
|
stniku Národ. XII.
'
.lir
Srv
176'J
mohl
znemo
(17!
43.
per
jsem
sbírek je
než bylo dosud.
tla,
-
ady
trochu
který
,
Bafale*
Cuglmm d
\
as
Pflag 21
Také Srhttlxe zamítal rulter (Kehlen 42). Majjr •
metli.
U
Rim.inr
a faUrf
Srv
mli M..
a
rozeznávali
|
riixné
druhy
i
Oatatai nr.ui.-l.
\
65 Braungartovo gcrmansk
tvrzení,
nímž ovšem
s
nebo padá
stoji
jeho
"celá
úpln nesprávné, jakož vbec dílo pi všem cenném sebraném materiálu pedkládá tenái nho
a základní omyly. v s
jeho
jest
ie,
1
nemožno
naprosto
nadále, že by hotového pluhu koleky, nožem a odvalní deskou, ovšem ješt na symmetrické
Je
ímské agrikultue vedle
radla
nebyli
popírati
užívali
radlici.
i
'
\
(
tí
radlice z
Nejsi
v
tohoto
musea
pluhu
v
7
poskytlo
p<
ké \
zde Se našly
byly v cele
1
satska,
a
i
Icrce-
K
i
i
m
mansl ub a
koleky (Urheimat
73,
1'
•
nožrn
vr-
66 lého ty
Rakous a
Podunají,
nám zárove
ckých radel
znanou
ukazují
nož
ve tvaru
i
Nmecka
jižního
a
Porýní.
z
1
Nálezy
rozmanitost ve tvaru symmetrijakož
(obr. 10),
i
velké rozdíly ve
Je vidt, že pluh užívaný té doby v severních ímských provinciích byl rozmanité velikosti a patrn rzného úelu.
velikosti a
tíži.
i
pi tchto dokladech
Popírati v
dob
ímské
existenci
skuteného
siln v jiném smyslu, jako Braungart," než ve smyslu pluhu není
možné.
již
V dob
ímských
verních
I.
—
s n<
po Kr. skutený pluh v seBalkán, na Dunaji a v Porýní
IV. století
provinciích, na
tedy existoval; tam
—
pluhu
císaské a vykládati Pliniovu zprávu o culteru ná-
také musili vidti sousední barbai, u nichž
jej
—
výslovn konstatovati ped touto dobou a za doby podobný pluh ani literárn, ani archaeologicky není
to dlužno
této
doložen.
Mžeme proto dvodn souditi, že pokro. lý pluh, který mli nmetí hospodái v dob karolinské a ovšem tím spíše
v rukou
kolonisté XI. a XII. století, byl kulturní vymožeností, na
kon-
jejíž
strukci byly ped tím útastny pedevším vlivy ímské. Na konci doby císaské byl patrn pluh s koly, ereslem a odvalni radlicí obvyklým zjevem v koloniích ímských na Rýn, na Mohanu, na Dunaji na Balkán, a není pak divu, že se bhem následujících pti šesti set let rozmohl u Germanú v týchž koninách a na konec v Polabí, kde se s ním všule setkávali Slované a odkudž se rozcházeli kolonisté nmetí houfn do slovanských zemí bližších vzdálenjších. Zejména na Rýn, pak do Hollandu a také do Normandie kladl bych hlavní vývoj nového pluhu. Tam je i
—
i
i
i
pedn a
—
pak
ráz je
pdy
—
píhodnjší,
zcela jinak než na
nesmírn pouné, že
jist
ímský
se
Evropy,
jihu
i
pro
výraz
dosud udržel u pluhu na dolním Rýn< v Nizozemí {kouter) a v Anglii (coltar) jako zjevný pe), ímských vzor plužnich, s nimiž se zde Germani seznámili. 3
culter
žitek
r.il
jsem
je,
Ve Vstníku Národop.
obrazem doložil p Doklady tam uvedené
uveejnil
XII.
159
— 163.
doplniti molu:
l
tenau
HeCMatktl
v
(VII.
i
!
radlice
z
Mihálydy
(Ar,
Ur 1
Rhamm
F.thn.
B.
II.
íranc. bán.
994. fOCM.Vr Zs
Hugona u
Karel
ze xlata
1.
(i
i3).
z
pluhu,
I
!
XXIX.
< jehož hidrl koleka XI.
nebo
17.
\
me.
XII.
i
„coltre<.
e
67
Zde patrn kdesi na dolním Rým* složily mánské s pokroky gallskými a ímskými '
pluh, jenž se i
do Francie pod jménem carruca
11.
(z
Bretagne
jinde udržovalo staré radlo
Na
v nový
—
až
ehož
fr.
5
IMul.v
AI.
jrj
za pluli
t>
e
li
ra
i
a pokládá
charrue) a ovládl
vliv jralUk
a
vnikl
arai/
'lujr \n Fr..
1,
nový
celek, v
po Lotrinky, zatím
tlica
mata
základy ger-
staré
pak rozešel po celé severní Evrop. Odtud
celou severní Francii od
1
se
a u
Ba
—
pluh.
68 Kompletní pluh
koly,
s
nožem, event.
století,
(srv. obr.
11) z X. a XI.
povstném koberci z Bayeux (obr. 12), podává nám tak nedostižn vrný obraz kultury z
1
na
dále
vyšívání
Viléma Dobyvatele po bitv u Hastingsu pise francouzském (obr. 12) z XII. století,
Demmincm
stol.
XIII.
odvalem vidíme také
i
kalendá
už na miniaturách anglosaských
„Saxon
Struttova
citovaného.'
o
Rarities
the
r. 1
1066,"
jiný z
jehož okolí
jiný v ruko-
rukopisu XII. až
Braungart uvádí docela
z díla
Century"
pluhu
Eight
obraz
nemohl jsem údaje tohoto pro nepístupnost originálu Struttova kontrolovati/' Také do sousedního Dánska a Švédska dostal se podle S. Mullera podobný vyvinutý pluh už ve století, ale
z VIII.
stedovku"
nmecké, oznaující jeho hlavní 2e pi tom celá stavba na jedné form, je na biledni.* Ale sle-
a jednotlivé výrazy
od
ásti, objevuji se v textech (kostra) pluhu neustrnula
VII. století.
dovati to dále není úkolem této
hno to ukazuje, že
7
stati.
Germanm
znám skutený
byl
pluh,
pokroilejší než staré slovanské radlo anebo starý germánský hák,
už v druhé polovin
magnum, kterým
tisíciletí
I.
nmetí, hlavn
kolonisté
nm,
území slovanského a v
a že jím dlužno
tak že
nástroj ten zajisté vidli, poznali, 1
tab
Cotton. Tiber.
Bibl.
I..
Heyne D.
Alt.
II.
V.
B.
Britt.
Ginzrot
39.
rozumti aratnim
hollandští, orali podle
Slované v XI. a
i
Mus.
(srv.
Wajren.
Hoops
Tab.
Tyž
pl»ih
je
vyobrazen
anglosaském
v
století
Reallex. g. Alt 1..
III.
Hamm
Pflujen (I-andwirtsch. Wochenblatt des Ackerbau Ministerium* 4S7).
XII.
porozumli jeho výhodám a pi-
kalendái
Piluje
Wien
oznaeném
II.
Bibl.
Iuliut
A. 6 [Múller Cliarrue
(B.bl.
v. lubinal A. Anc. tapisseríes. Paris 1838 pl. 3. B*l \,t \ \ Latin 15674 Morales de St Grégoir* *ur. Job. dr 1'Kcoie des Chartres XXXI. Paris 1871,
un d
[1870] Cott.
29).
XII
3
<
•
k
des beaux
'nmin Enc
I
(podle Villemina).
"rh. 121.
Njaký lu
(Kkerj.
starý plul. dali je z
doby
doklady u /A
Pokud
ní i
nevime o
noltprel
sbírá fol
zatím ostaviti strano"
jle
p
nm
i
idi otázka vzniku
Da
ii/.kr
polni pasy sví
jrdnostranné rad •
v yj*»-
pro oráni pluliem záho-
'
69 rozené zaali jej napodobovati. Na dosavadním historickém a archaeologickém základe dospívám proto k závru, že Slované pluh vidli a pevzali ješt ped koncem doby pohanské od sousedních
Nmc,
nimiž se úzce stýkali a pospolu
s
u nichž se už delší
žili,
dobu ped tím byly nimi
ujaly rzné zemdlské pokroky ímské a mezi nový druh oracího nástroje opateného koleky, nožem a
i
em
s
dobe vdomi, že si byli dobrot a výna pedevším je Nemohu proto sdíleti ani starého mínni Peiske-
deskami odvalními. Už staí
jakost a bohatství úrody závislá
konnosti pluhu.' rova, k
nmuž
se dnes
Bujak piznává, že pluh vytvoili Slované
i
1
rukopisu XII.
samostatn,
stol.
V
Jubtaal
(S.
Miiller).
novjšího výkladu, podle
ani jeho
nhož
staí Slované
pluh u nich vznikl za doby
l
germánského panství vlivem vzor pišlých na ernomoskou step 1
Srv. íf r
»lcm, jednostrannou radlici a odvalem vytvoili 1
I
výraz
na rapa
spise na výt'
hýla
irýc
tuch pejali
tehdy, jak ae zdá,
oralo, BWaA
si
pravý pluh
i
Icunintf a saj
hled*!
zakládá
je
jim pluffh.
vod
]',
alov.
svj názor na výkladu, pluh,
magnum
aratrum. n.
tam
nez
pí
odvalu
ped dobou
Hujak
I
za vynález don
Vlil
11
se
opírá pustil
si.)
I
pi lom ovsem
<>
vvledky
•
70 1
z Assyrie,
mrném
což vše
v patrné souvislosti
jest
vlivu asijském
jeho theorií o nad-
s
na starou kulturu slovanskou,
na konci
jejž
tomu dlužno tohoto díla náležit a v celku konstatovati, že o pvodním slovanském pluhu ped dobou letou nevíme zhola nic, ani jak vypadal, ani jak a kde se objevil. Nechci sice popírati, že také naší theorii o ímském, event. imskoffallském pvodu pluhu chybí dosud evidentní pipojení ímských na germánskou formu doby merovejské a karolinské, ale posoudíme.
Naproti
i
náš výše vyložený
závr má pro sebe aspo jeden
koleky, nožem a odvalem
století s
je
Peiskerúv výklad o vzniku slovanského
1
dlouho ekati. Zatím Peiiker se jak následuje
mnou
objektivní, jistý
stedovký
a rozhodující zjev, totiž to, že pozdjší
pluh X.
— XII.
nepopirateln prokázán už pluhu
doufejme, na sebe
nedá,
pedstavu svou o vzniku pluhu,
sdlil listem
:
Podle Peiskera je
pluhu radlice
starši, primární' u
jednostranná (poloviní),
dvou radlic jednostranných povstati pak mohl jen v krajin,
dvoustranná mladit, sekundární, povstavši složením (radiových) v radlici pluhovou. Pluh primární jejíž
pudu nelze zdlati
ného odporu
koen
a
tedy na stepi travnaté.
takovýmto oradlem.
jinak, než
kamen
mže
nesnese pev-
Pluh tento
pd
jich prosté. upoteben jen na Na druhé stran rovnž travnatá step pluhu nevyhnuteln
a
potebuje, nedávajíc se zdlati v ního nelze jinak odstraniti
nebo
roli
býti
radlem nebo sochou. Bujného porostu travnež
zahubiti,
koen
obrácením
navrch
pdy
ovšem jen za velmi silného potahu, zaasto o nkolika jhech, což zase pedpokládá hojnost tažného dobytka. Takových pd pluh bezpodmii vyžadujících a umožujících neni v oblastech keltských, germánských a slovanských, tím mén v Evrop jižní, tudíž zbývá pouze step icrnomoská jako východisko pluhu evropského, nikoliv však kolébka, kterou musíme hledati dále v Assyrii, tebas bvchom odtamtud ješt tohoto a to dovede jediné pluh,
i
en
pluhu neznali, jen kostru jinak upravenou na kameni
museu a na
v Brit.
i
j
Asarhaddonov
ze Vil.
památníku. Toto blíže neznámé oradlo
pokládá Peisker za praotce všech pluh, jež pešly do Evropy
stol.
as
ve dvou
t
rámovém (perský, kavkazský a skandinávský). Ponvadž Herodot uvádí v Skythii kmeny rolnické, musil tam pluh existovati už v V. stol- p. Kr. Jej potom poznali nejprve asi Kelti sem pi vodné Germani (Gotové, Herulové) a od nich (nejali jej Slovan' kostry své,
tvercovém (stedo-
a východoevropský) a
li
i
ve své pravlasti v blatech poleských itienni
orby neznali,
rosou (Glyceria fluitans).
motykou
Zarskýrh. obdlávali zprvu jen v vnikl
vbec
pluh jednak migr
<
a .
s
otroky
a
kde
jednak
pi
do
cha-
i
Slovany ve jhu
i
,
Žid
Do
hou.
sporadické. IV
vzniklo, je
od
ber, jejž poznsli
I
však až a jen
nepotebovali,
po
avars
mé
ji
dob]
noví-
zase Vikingové
Kde
od Kavlazn. dosud nez li
i
se
Potud
li
dost |
ani archaeol
H°>:.
p'
1
71
v ímské kultue prvních
objevuje teprve nkolik století
Není
po
století
Kr.,
kdežto
potom, a u
se
nebo germán-
jednoho literárního dokladu slovanského
ani
German
u
Slovan ješt pozdji.
Slovan nebo German prokázán v prvních stoletích po Kr., kdežto na ímském jihu jej už máme. To je v této tžké otázce jediné pevné a pesné faktum, od nhož dlužno vycházeti, a uvážíme-li pi tom, jak mocn v prtisíciletí po Kr. psobila ímská kultura na celý germánbhu ský svt ve všech smrech, je zajisté za daných okolnosti závr nejpirozenjší ten, že pokroilý ímský pluh, jehož výhody se za-
ského, kterým by byl tento pluh u
I.
1
ím
jisté
ped
dále tím více objevovaly a uplatovaly, rozšíil se
dobou karolinskou na sever Evropy ke
Germanm
a odtud
k Slo-
i
vanm. Naproti tomu nelze
niím
vzniku
a jeho stáí v Rusi, doložené od XII.
pvod jak
pluhu
tohoto
prokázati. Jen rozšíenost výrazu pluh v
u
Slovan dosud
eích
století,
slovanských
dvodem
zstává
pro
slovanský, ale ten pozbývá své váhy pro každého, kdo zná,
ada
velká
jiných
samých) pešla už
ped
výraz
analogických
cizích
(a
vcí
také
X. stoletím do jazyka slovanského a roz-
po všech tehdejších Slovanech. Theorie pak, která proti bojovnému German v starovku stavla Slovana rolníka s pluhem v ruce a vysplým zemdlstvím, která pirozen podpírala pedstavu, že Slovan pejal sice z Germanie me, stelu, korouhev, theorie ta šlem, brnní a pod. vci a za to jí poskytl pluh,
šíila se
—
dnes svou
ztratila
a tak dávno, vi
Slované
podstatu.
abychom
nebyli
rolníky
v té
tím byli vedeni piítati jim vyvinuté
míe zem-
vzorem pro Germany
a pokroilý pluh, jenž by se byl stal
ím. Pda
kolébky slovanské a vzdálenost od starých kulturních oblastí už a priori svdi pro opak a totéž nám ukázaly do-
a
klady
historicity*
a archaeologické.
jednoduché radlo,
Slovanm odedávna
a ne r>luh, charakterisovaný
bylo vlastni
vymoženostmi
uvedenými. Opakuji: První zprávy historické a nejs
pado-
1
mské, vypravujíce o pravkém domácím bytu Cechu, Polák,
Polaban
a
Pomoan
o pluhu*
a
rovu
iji
se
tak
jen
maloval
ý
o radlu v
XIII.
(háku) a ne
století
obrazy
vody Dopichavy na «t«vu
• T.i
o diví
v.ilce
(ed.
Mourek
1
b,
11.
15),
Uk .1
•
ti
u
I)luj{(
Pemysla
v kapli znojemsko, nakreslil podle tradice a ne s pluhem.
dlská
Konen
1
I
že
ukazuje,
to
s
—
poradím-
pvodním zemdlským
bylo radlo a ne pluh. Radlo
ponvadž
i
letopisec
kijevský
da
'
výrazu
i<
a ne po-
nástrojem
bylo tedy spojeno tenkráte
stavou starého bytu slovanského. Ale v XII. stoliti a
radlem v ruce
to je výmluvné, že nejstarší
pravlasti slovanské
sluje v Polsku,
plužné.
i
s
zde
ped-
pluh zde byl
toho vedle radla
užívá,
ímsko-germanského pluhu pešla k severním Slovanm už delší dobu ped tím, asi v dob karolinské a od na Litvu. Také není vylounich dále k východním do Kijeva, eno, že do Kijevska pišel z Balkánu, kde jej jižní Slované mohli pímo pevzíti od íman. Dovídáme se na p., že kolem Kliment, biskup ochridský, jenž zemel r. 916, uil r. 900 sv. Slovany bulharské jemnjšímu životu a lepšímu hospodaení" Ale dokud nebude lze doložiti pluh u Slovan v dob, která pedcházela nebo aspo souasná byla výše uvedeným nálezm ímským, do té doby nelze než trvati na tom, že pluh u Slovan
soudil bych, že známost
i
i
nevznikl díve, než na jihu v
ím
a na
západ
v Porýní.
kládám za prostý a nutný závr z dnešního našeho tu
vdní.
To
po-
A
o to
hlavn bží.
by tžký a nemotorný maloruský pluh, jenž potebuje k potahu 2 3 páry vol/ byl prvotním oradlem ruských Slovan, svdí rozhodn už sama omezená schopnost p"ro jeden pouze druh práce, nebo on dovede pouze odkrojiti vrchní tžké plásty zem, ale nestaí k závrenému obdláni zem pro osev. Tu musí pomoci radlo a brány. Musí tedy maloruský sedlák užiti tí nástroj, pluh sám mu nestaí. To samo vyluuje, že by maloruský pluh mohl zde kdy býti prvotním oradlt-m, nrbof to zajisté vykonávalo práci plnou. Pro ni dostaí však radlo, upravujíc pdu na stepi pro osev, což pluhem udlati nelze. V kolébce slovanské nemohl se ostatn pluh vytvoiti, nýbrž jen takovéto uniíini radlo. Drevljané, kteí podle slov knžny Olgy r. 946 obProti tomu, že
—
r
'
i
i
dlávali své nivy, nemohli k tomu míti pluhu, a také 1
Srv. výie
'
Srv. výše »tr
*
Vita
1
Zrlcn
*
*tr.
SI, XS.
Qementi kap.
'<
1
11.
'
Tak /rlrnin iuhrm v
výrok kni-
jižni
<
<>\,i
113, 117
11^. Zelenin jr ro/lioii
Ruii a opírá se zejména Arislovu a jiným
•tán pluhu uznávali [Arittov
I
[pomnu .;
ri
radla
historikm, kteí
73
etc Vladimíra Monomacha okrajin Rusi
tehdy
orali
s
z
1103 ukazuje, že
r.
jedním
konm,
na
i
stepní
jižní
tedy radlem.
1
Jak první slovanský pluh vypadal, souditi mžeme, nemajíce pímých zpráv, pouze z analogických obrazu anglosaských a nor-
manských a
jazykových shod v slovanské nomenklatue,
z
uvedené. Skládal se patrn
upevnného na
hídeli
nmž
z plazu, na
byl
ped
opt
z
hídele (gr^delh), dále
nože
ertalo zvaného," dále
radlici a *erslo,
pipevnn
výše
z
lemeš a nad ním
devné
desky,
zem odvalujíci, a konen ze dvou držadel vzadu, zvaných asi opt klee nebo ruíce. Naped byl pluh pipínán na oj jha anebo jama jako radlo, ale tažen obvykle, ponvadž hloubji a tím obtížn pracoval, dvma páry vol nebo párem koní. Vypadal tedy v celku tak, jako výše uvedený obraz anglosaský z XI. století (obr 11).
Pi tom
vc
však dlužno ješt na jednu
ukázati
drazem.
s
Jsem pesvden, že se dnešní pluh nevytvoil naráz, ani na jihu, západ, nýbrž postupn se zdokonaloval. To zejména platí lemeši. o Už staré radlo mohlo míti odvály (srv. výše str. 55), pozdji teprve pidáno bylo ereslo a koleka, nejpozdji lemeš ani na
z
oboustranné symetrické formy
pemnn
byl v jednostranný,
metrický, jakoby rozplený, jimž se za podpory píslušné odvalní
desky brázdy oraly ješt hloubji a šíe, slovem, dkladnji, tebas jen na jednu stranu a jedním
jednostranné radlice
smrem.
dospl pluh svého
A
vytvoením
teprve
cíle a dovršil
této
svou výkonnost.
jednostranný lemeš vznikl a kde a jak se na tento po-
nemohu dáti dosud uspokojivou odpodoby íms-. mne z mih objevila se mi sice už jednostranná radlice tyikráte v nál< jevském a za ímské pok bosenských, chovanýrh v mu krok pišlo,
otázka, na niž
je
:n
ných (obr. jeden
kraj
Neznám
materiálu z
.
sud píliš ojedin
1
omezený,
abychom
se
nebo nálezu, ani 4 ské, ani ottonské, ba ani ol
nám
z
i
mohli on doby m< XII.
radlice asymetrické.
ho(i
a
bezpen
XIII.
• i
•taft *
Národop. XII
|A>'IIM «\»>!
(Wetthavrlland) - alr podol>
—
>
neukazuji
dob
lijjnnr*. fotsaria
a
l«
oj
karolin-
edujicí
tadlo
Iruant qu
ani
století
Teprv<
267.
eo qu'
.
pak ve ilov-
74 se objevuje
nesporn. Obrazy pluhu
i
XIV. a XV. st. sice ješt ale z konce XIII. st. nebo
namnoze nás nechávají v pochybnostech, z
po. XIV. máme
echách
v
1
vzácný nález v zemanské
tvrzi
Se-
monicich u Smiic, kde se vedle ady jiných železných nástroj a široké jednostranné radlice dva plužní nože a zbraní nalezly železné s otkami (obr. 14) spolu s pražským grošem Václava II.
dv
i
(1278
— 1305),
kterýž, jako
XIV. nebo na konec
Obr. (1.
13.
forma vcí jiných, ukazuje na poátek J
století.
XIII.
Jednostranné radlice a
Vrnogra,
Šejkova,
2.
3.
ímské
otlcy
Gata,
4.
(?)
z
Bosny.
Bina, 5—6. Proboj).
^\
xs Obr.
Radlice
14.
Semonic
ze
(1.).
z
teprve v
vyluovati k uv.
1
jedno-
ani
a Icrojidb {%) r. 1300.
XIII.
nebo XIV.
století.
To
jist ne.
Byl tu díve,
od které doby, zatím nevíme a také nevíme, livem eizim, pi emž bych n< eventuální vliv východní. Ale QO, v/.hi< .ti jenom ímským nále/um z Bosny,
kde nejdíve vznikl-Ii zde ale
(2.)
jednostranný lemeš vyvinul v severní
Nechci však tím
Evrop
otká
doby kolem
a
Vstnik Nár.
Nár. Vrstn. XI
1
XII.
str.
171.
a XII. 173.
KIV. a násl
kde udána
Zde na stolrti.
sir
i
p.shšná
literatura.
171 a násl. uvedeny
i
d«lši
doklady
75
Musíme vykati,
s reservou.
neobjeví-Ii se na
p. v kultue skyth-
ské nebo sarmatské.
Ostatn
výhody ujímal
se jednostranný Km
i
u Slo-
van
pomalu. Ješt v XV11I. století byly U pluhu radlice oboustranná dosti hojné a na Balkán zstalo tak dosud a jinde. i
Vývoj jednostranného lemeše dokonán byl r. 1827 geniálním nápadem bratí Veverk a vynálezem t. zv. ruchadla, z nhož vy-
tvoen
byl železný pluh moderní.
Jak
dosavadního výkladu vidno, zstavil jsem stranou jazyslov gall. plovum, germ. pflug z plogu a slov. plugh.
z
pomr
kový
Bylo by se mi sice hodilo, odvolati se na podporu mého výkladu i
bžný
na
nmeckých
názor
z germanštiny, ale
nechci se
kladu filologického, který je
plugu je pevzato pi vcném rozboru dovolávati dopece jen ve své podstat sporný.' filolog, že slov.
zmínky o pluhu na slovanském východ ztotožují význam jeho s významem slova radlo. Letopis aspo zamnjr ve zpráv o dani Vjati obé, mluv jednou o dani z radla, po druhé o dani z pluhu. Zdálo by se tedy, že zde velkého rozdílu Nejstarší
nebylo, a
t
mimovo'n
neznail zprvu
vtírá se myšlenka, zdali pluh
u Slovanu jen radlo plazem opatené, tedy radlo „ploužíci" se po
(nm. Schwinghacken). Pak
zemi proti radlu volnému, bez plazu
bychom mohli Ale
pece rozdíl
i
na domácí
i
pvod
nejstarší zprávy západní, jak
znaný
že pluh byl
nco
jin
konnt
troj,
jejž
rozdíl
jsme výše uvedli
(stí
araírum parvum,
mezi
radlo,
nástroj vtší, dokonah-js
na rozdíl od
radla
pvodní
a
domácí (utvoené od kmen* í
Kuhn. A. Schleicher,
ik
A
pevzali
Slova
jrdni pokládají alovo plug
filology ve dv.i
za
slova plugh.
quod radlo a aratrum nui^num, quod plug nominatur. Zde je zárove urit vysloven a musíme proto dáti pednost výkladu,
jen iní
dicitur,
souditi
plu-, jajco slujf*
od
s
'"-.
soudí
;..ik
Matzenauer a novji
Kinl.
lil...
115,
A.
Kl
plug
za
pr
nbrck Idg.
M XVI.
l.st.
XVI
K.
XVII
113,
i.
»trug 00 »tru-)
i.
&
Waldba
Rkmmm
;
II
71.
O
Hujrr Úvod do
j*x.
i
49 « novo
76
Nmce
dni
zemdlství ímského.
ze
S tohoto vcného
hle-
diska nabývá více viry ten filologický závr, jenž slov. plugu odvo-
nmeckého
zuje z
tvaru,
naopak.
nežli
snad gallsko-germanský) pešel
k
Výraz germánský (nebo
Slovanm
s
vcí ped X.
sto-
nkolik století ped tím, když pozdní ímský vzor pluhu rozšíil se do francké a allemanské Germanie a odtamtud dále k Labi, k Sále a po Dunaji na východ. letím, nejspíše už
Kdyby však pluh byl pece jen domácí výraz slovanský, mubychom za daných okolností vyložiti vc nejlépe v tom smyslu, že bychom pluh pokládali za speciální výraz pro radlo s plazem, které se v brázd ploužilo, naproti radlu vlastnímu, jež bez plazu drželo se voln v rukou (nm. Schwinghacken). Na pozdjší nástroj ímský s jednostrannou radlicí, deskou a nožem výraz pluh byl by pešel pirozen proto, že tento zlepšený nástroj opíral se v zemi
siti
i
o plaz.
JAMO
PÍPEŽ.
(JHO).
pluhem konané dležitou úlohu mla síla, tedy píprež, již byla od pradávna, snad už od je táhla vzniku samého radla, síla zvíecí. Pední konec hídele upraven byl totiž tak, že se mohlo k nmu pipoutati tažné zvíe, obyejn hovzí dobytek, pozdji K pipoutání pipeže stail kolík do díry v hídeli zastrený nebo též pouhý záez na konci hídele, za njž se provazec nebo emen zachytil.'
Pi
práci radlem a
—
i
k.
i
Kde nebylo dobytka,
taženo bylo radlo
i
lidmi, jako
p<
vidíme u našeho háku v horách Sudetských, Drahanských nebo v Karpatech valašských," ale jinak hovoí prameny jen o orání pomoci býku, volu, krav nebo koní, což musíme míti tedy za pravidlo po celém Slovanstvu. Pi tom na radlo stail normáln jeden nebo pár vol, kdežto tžší pluh vyžadoval dvakráte tolik. Cechách míra pole se na p. v Polabí, Pobaltí, v Polsku nebo toho, co radlem funcus arairum slavicum) i
)
—
I
nct>o
zrr7. na
bu k,
bývá dnes nkolik a podle toho, na které místo
kolik
Mine kruh k zachyceni jha, reguluje se hloubka orání. Vidu
pluhu (Barfok Dial. 400).
i
II.
u pruské sochy
zavsí dále ku pedu, ponuie Braungart
Ostat'
447, Slovnik 296), D
Wvn.r tím oe
(l
Xs
f.
pluh /
Eth.
maloruskho (tihin-*
1"'
Ir
hloubji a naopak.
pro radlo dobrohoitaké, n\r nemohu
pochybovati, .
Album Valašska
ilnni
(N.
dále).
J.
'.
.m
se
kruh
Zaízeni podobn< t<>ho
pt
a as. t*
I
.
45.
77
dva
I
žete Vladimíra
ním
1103 a 1111, ie
r.
Majovsku
czyci a v
vše
ruští
tedy také lehím radlem. 9
konm, «
v letopise Kijevském
1
voli zorají.
užívali
zárove jedním
pece
ve velkých stádech,
kon, emuž
doítáme
se z výroku kní-
sedláci (smerdi) orali jed-
Podobn
v Polsku, v Lq-
kon
vedle páru vol."
pozdji jednoho
hlavních dokladu, že Slované,
z
jen
všeobecn
ne
Pi tom
Peisker jeŠt pro X. století odpíral.'
J.
by
chovali tažný dobytek a je
velmi zaiímavo, že také u Slovanu má význanou úlohu dobytek vyezaný, tedy voli. Jak vzniklo a z jakých píin udrželo se toto
potahem vol po Slovanstvu, Nový výklad Hahnúv lze uvésti
orání s
pokusu
odpov
dáti
nelze
vrohodn
vysvtliti.
nezdaený piklad
jen jako
na tuto otázku.'' Jinak není pochyby, že
vyezaná zvíata
mají v život primitivním zvláštní postaveni a že
také u Slovanu
udržuje se potah vplský konservativn,
skoro jako tradiní píkaz a zákon
pi
orání a 1
Srv.
tém
ba místy po celém Slovanstvu
svdi
fund. listina kláštera trzeb-
pi pohbech.'
i
Helmold
1.
Pro Polsko
12, 14. 87.
nického od Jindicha Bradatého
z
1204 (Piekosiski
r
Ludn«š
99,
pro
101),
Cechy ». vvšr vtr. 51. Helmold v k. 87 sice pravi: „Slavicum aratnim perficitur duobus bubus et totidem equis". ale v k. 12: „slavicum ergo aratrum par boum aut unus conficit equus" a totéž opakuje v k. 14. Ohnesor^e vykládá ro*dil od prvni Eprávj lim, '"• zminka o 1 koni tyk.i se doby st.«rši X stol, kdežto zmínka eti
kdy
XII..
ie
i
vc
nmecký ta,
jako
pluh byl
výjimka
ké vlivem
vf zatim ra:
(Ausbreitunjf 324). Jinak Bajait 353
isc
si
misty tažen pouze jrdnitn
nepadá na
nmeckým tk» s Langen
poukazuje
konm
(Zur Soc. B. tf), ale
\
i
jsou
také u
chovu koni. a 40« a
"
.r
speciální
r.
117U.
hrtnlrtch
a.
ni p.
Ni
*e
'
na. na zn*
Z
II.
m
Cod
I.
224),
)«
J'«>
»k
I
m
byl
78 Pohánéní dobytka dalo se zaostenou tyi, ostnem,
stsl. octi.htíj,
1
Výraz tento je doložen ze starých dob, a udržuje se dosud na Balkán." Jedna srbská píse od Ni.šavy praví: mm ope panno noJbfe, OCTbHb.
„p.i ,ln
\iy
je
m\ i
l
>i\.ih<>
.m;i
.ipi
am.i',
au mv je cípyK óocm.
mv
ie
je cn
i
i.;ik
na opím.
^
Také v zapadlých koninách Polesí pohánli ješt do nedávná dobytek tyí, osten
zv. aCHO,
radlici
u.
Á
Místy však, zdá
se, vlastni
dlouhý
napí
piostená, železná, kterou orá pilepenou odškrabuje. Aspo v rukou Pemyslových
zastupovala
zemi na
acuen
otká,
místo Kosmova ostnu (stimulus) objevuje se otk ímského (etruského?) radla z Arezza stoji orá pohánje
u Dalimila
také u
voly otkou.
1 '
Velmi zajímavý a charakteristický byl zpsob, jakým spojeno s tažným zvíetem. Patil by snad spíše o tom výklad
bylo radlo
do stati o vozb staroslovanské (o vozech a saních), ale nelze o tom pomleti ani zde a proto výklad pipojím sem. Penesení volného konce radla na hybnou silu rohatého hovzího dobytka dalo se u starých Slovan v pradávnu zpsobem rzným, nkdy zcela primitivním, na p. ovázáním provazc a i
tažným dobytkem a zstali jim
n
188
193,
!.,
Cubinskij
i
podnes. Tak na Rusi (Braungart Urh.
399.
VII.
Ij.v.u.i
Zel,;,,,, 1.
5),
Polsku [Bujak
v
11).
Studya 408). v Cechách v tradici o Pemyslovi (Kosmas Mittelalt. Serb. II. 40 a zde dále citovaná pise z
v Srbsku [Jireek
XVI. 305).
I
panno
kde se zárove hovzího masa, ponvadž dobytek tuto práci koná, nepožívá. O analogickém používání vol pi maloruských pohbech viz ŽS. I. 271. Také v Germanii bylo podobni'- [Hryne Hau.salt. II 165).
v Bulharsku [Marinov
Srv. Min.
'
z
to
nás
Jireek Cesty
v cirk. ruštin
i
132),
(XI. iLj
180.
Zlatnstruj 23. 81 atd
D
749).
II.
smyslu zstal
Murinov
131,
1097. 56. Gri*. Nat.
r.
M.n. 3
1
Dal
I |
Icu.
\ '
M
'.
I
I.
HO
(1
ml ed. Mniirrk 11, 12
51.
Kosmas
I.
6 (stimulm, qoetn
V. 213) a Hájek (Kronykn u.
V
Malé a stední
list
X).
manu
K..
kováni dvou starých z XIII. stol. našla se
na hrádku v Scmonicích a jsou v
Hiiamrisfrr Dcnk.
I.
13.
jjest
mluvi
li
Kin.
ale už asi
rs. V .iz
na obi
79
pásk kolem roh, nebo obvázáním plecí a pod., ale na konci doby pohanské (a po mém soudu dávno ped tím) bylo typickým slovanským ústrojem už jho, stsl. igo, nebo jamo, jamo, stsl. jarhmur Jaký byl rozdíl mezi starým indoevropským jhem a slovanským jamem, nelze íci; bezpochyby vcn žádný, nebo bylo jamo nanejvýše jen njakým speciálním druhem jha, na p. pokud se týe polohy na hbet dobytka (srv. dále str. 81) a pokud se týe pvodu (cizího?). Název jamo pozdji namnoze zatlail staré jho. i
x
Obr.
Devné
15.
Téne (podle
jho nal. v La
pokud
Staré slovanské jamo,
Décheiletta).
mžeme nazpt
je
sledovati,
posud zachovalo po celém bylo utvoeno Slovanstvu. Skládá se ze svrchní desky nebo kladky, vyrobené tak, jako dnešní, jež se
Oznaeni
*
už v indoevropské pravlasti známé. Stl>
toto je prastaré,
srb. nro, slovin. igo, igelj, igrv,
polab. jeigu
vjigo,
*fhgo, k
emuž
srv.
got. juk,
iau,
iou,
evang. Mat. XI. >,
k
i
Kinm •
(Brrnr.kcr
[Hirt
jungas.
V
jho, p. *igc, kaš. jigor, slovin.
K
263).
Min.
!
J.m
EW.
bulh.
ex.
22J.
[Srexnéxuk,
Vzniklo
95).
>rm. luc,
}
Idg. 256,
lat.
stán r.
z 'ji.go.
junm,
srv.
kymr.
Ostromirovo
1097, 93, Pand. Ant.
Slovo
1019).
\Veike 212).
Je také slovo všeslovanské: Csl. jarem, c jama, p. jarzmo,
slovin.
100).
.
Miklotich
421,
I.
yugám, npers. ju;,
sti. lit.
EW.
Irijr.
I
Naz. 2:7.
z XII.
ký
xjivo,
mad járom
doklady od XI.
1664), (XI.
v
stol.)
Pou. v
EW
[Miklo.tich
stol.
v Jurjev. Evanjj. Mat. XI
st. III
r.
máme
buiharš'in a ruštin
staré
a\
na p. v Pand.
30.
prep. Feodoaija ed.
agovec pravi
Sta
obrazí-
Pol.
gerzmo uvádi Boguchwal |MPH. Hnlilrr 572, »
O
V
II.
471) a
boum
iugn u
Slovan
ve Voljjastu
%•
:
||
.::.*..
'
-50,
\
aram
poA"
/
linutou
felektolof
opHa}
«
kolem krku .
Kww fov ia i
/a%l»l
mi
p
'
ur/oi Oial.
jehlí
Nirodoi
-19.
80 lehkého deva, obyejn lípového nebo vrbového, s náležitým zakivením pro hbety obou zvíat Deska tato, dnes rzn zvaná, pokládá se na týl dobytka a má uprosted díru, do níž se zapouští kruh, který se pipojuje k oji vozu nebo hídeli radla, takže zvíata netáhnou za njaké postranní provazce, nýbrž za prostedek jama a zadky mají úpln volné. Sesmeknutí desky s hrdel za7.
pod hrdly spojeny jsou lehkou rovnou tyí, nebo obruí, prutem kolem hrdla ohnutým. Tuto formu jama lze ovšem doložiti u Slovan teprve obrazem z XII. ev. XIII. století, totiž freskou znojemskou, pedvádjící voly u radla Pemyslova, 2 ale že byla u Slovan známa už dávno ped tím, souditi smíme z toho, že se nám objevuje zárove jako starý typ indoevropský nejen v jižní Evrop v kultue ímské a lehkými jehlami,
mezuje se postranními
které
1
ecké/
nýbrž
i
na severu u starých
známý bohuslánský
reliéf
nálezy
devné
devných
a
German.
jamem
nalezeni s
jho nalezeno v stanici latnské
jarem z Jutska, náležející nejspíše do doby ped-
jama na hbet
poutání oje k jamu,
ne však v celkové form; ta
Pro slovanské kraje
je
zvíat, dále v úvazu a pi-
je
volm
jehly, jehlice,
ice
j<
val. -
a,
(val.),
trž šije, válec (Mor. Slov.),
spodní deska neboli
j«glice,
dhrtielnice.
p<
zajisté
na zátylek a ne
V Cechách
ncnklatura tchto ásti se po Slovanstvu dosti nu-ni.
jamová
byla všude
dnes charakteristické, a bylo
odedávna, že kláda jamová kladena
kláda
tyi
a také
'
ukazují stejný typ.* Ro/dil mezi jednotlivými kraji vy-
historické,
již
Tak nám
dob bronzové/' mdnými sekerami
tvoil se jen v poloze
stejná.
4
ukazuje totéž jho v
dva bronzoví býkové pod v Bythinu,''
Kelt
postranní
V
1'oKku
sluje
di slj
zanos (Cholmsko), tatyk (Krakov), v Rusku pro horní de-
pro jehlu
icul
)
pro v
obru horní
Bulh.i
deska
K urU,
1*9.
I
/
Jugum rriie
41, 5
památnících (A.
M
UA
F.tl.n.
•.nuel .
II.
1873. 200. Taf. XVII
H9i
popi* a obrazy u Miillrra Charr
.
Much Heimat
d.
Indo
.
2
81 za rohy,
takže u
rohy, 1 což je na
v
V
Nmecku.-
Slovan zvíata táhnou zátylím a ne uvázanými p. obvyklé v nmeckých koninách ech a jinde
jamu
slovanském
hlavu volnou, kdežto v
zvíata mají následkem toho
nmeckém
tuze pipjatou.
K
Popsané jamo hodilo se jen pro hovzí dobytek. jha akoliv se místy do nho zapahá, a byl proto pipoutáván zprvu emením položeným pes prsa, asi tak, jak to vi-
dobr.
;
,
s^
**
—
HF Obr.
16.
Slovanská jama: I»en::Ov),
..
zovuu proto
Nmci
inu, a bylo ho.
199
a
n<
ti
loval až
Volkskurwlr 1901. Br. 504). *
Srv ti
sk
Braun,
•
Nn
Caesara
i
u
I
StirnbanJ. Prvni zpútob je lál
íjjrn
II.
M*l-.
Widrristjoch (zátylkové jamo),
nit
wykrý v K
(>.
ilovan
pravlasti ie
an
a!
82 díme na obrázku montecassinského kodexu z r. 1023.' Ale už ped koncem doby pohanské u Slovanu pišel v užíváni zvláštní druh koženého postroje v podob našeho chomoutu s ohlávkou, nebof je slovo chomuh> nejenom všeslovanské," nýbrž doloženo moravskými listinami Sobslava 1. z let 1174 1178 a Fridricha vévody z let 1178 1 181, v Cechách podvrženou listinou litomickou z r. 1057, v nichž je zmínka o celním poplatku z tažných koní v chomoutech, zvaném chomutné.* Mimo to se pipomíná osada Chomutovice u Olomouce už v pramenech XI. a XII. století/'' Na Rusi znám ze slovníku Sreznvského doklady teprve ze XVI. stol." Co jsou v Saxonov líení lorum nta Svantovítova kon v Arkon, není z kontextu zcela jasno, ale bezpochyby také jakýsi druh
—
i
—
ohlávky.'
chomút slovo
Je-li
Jakob
nevím.
pvodu
výraz
i
Makdésiho,
cituje z
že
i
slovanského,
obchodem koze koské a oslí, které mokht* Penechávám vysvtlení pomru tohoto chomuth filologm. cházely
cizího,
pi-
(Taškendu)
Sašu
ze
se
khai-
zvaly
slova
slovu
k
Výraz tatar. kamyt, alt. komyt a uv. chomyt pokládá A. Bogorodickij za pevzaté ze slovanštiny, jelikož se jinak slovo to nenalézá ani v turkotatarském ani finském ani arabském jazyk
Hegne D. Hausalt.
..
slov.
K
.
homot,
Btrneker
170.
H.
chom;\
Stsl.
chomout,
395, srv.
I.
i
chomyt,
p.
383
výkladu slova chomut
r/uimi.). V.
srv.
khomot, homot.
luž.
prapibuzné
Srv.
EW.
(Miklosich
88,
.
Bogorodickij
e je se skr. sam.) 3
homutne in Ol/.aiia (Friedrich Cod. dipl. Mediam partem de omni thelooeo . quod
*
.
Cod.
;a I
eských
objevuje se
Ul
(1078),
dicitur
.
byla asi v XIV.
.vnicích
XIV.
ukazuje zejm<
Schradrr Idg.
F.
chomoutu 1
Saxo
*
271. Bernckcr
zobrazen na koberci
je
Sre:nrvtk tj r
'
{Gebauer
i
KW.
SI.
III.
hn.
1
//o', irr
567
sacerdotc
'
,.!»d I.
Bayru
|
!
Wiarr
Bogorodickij
|
c.
140 !.
Goejúv).
cum
I
a to ul v XI.
XVII
*
n>>
.
KW
h staro-
stul.
Nmci nim véc homtu slovanskh
19 a patrné s
kumt (Klugr
(
(1126), Jireek TopOfl
i
nhn. kum.net,
homuthne.
stol.
loramentis product
komat,
83 Výrazy, kterých užívali Slované v staré dob pro pipojeni tažného dobytka k radlu nebo voz»\ byly už tehdy deriváty kmene
—
pr^g
zapáhati, pipjhati. vpáhati a pod.
!
ORÁNÍ A ROLE. Jak už výše
pi
eeno, omezovala
bylo
oráni konalo, na to, že rylo
M
do pdy, an
kterou radlo hlou-
:
pekládalo pi tom ji rozhrnovalo na ob strany stejnomrn, nebo více mén podle toho, na kterou stranu orá radlo kleí naklonil. Proti tomu pluh hotový, t. j. pluh bji zabíralo a
úeln
;
bu
opatený nožem a jednostrannou odvalni nou
jednostranným odvalem) zabíral
sice, ale s
pdy
stále
Tím
pdu
hloubji a plásty
na jednu stranu pevracel.
se stalo, že
zpsob
Radlem
vinul se jinak.
a
se oraly
se radlo obrátilo a oralo
zpt. Pluh jednostranné
tsn
postup celého orání na poli vybrázdy- od meze k mezi, naež
i
vedle pedešlé
brázdy
novou na-
mimo to vtši a tžší k zpsobem, ponvadž by byl
pracující a jsa
nemohl postupovati tímto
cení,
(nebo oboustran-
radlicí
obra-
pdu
na brázdu nahrnoval, a proto se u pluhu pirozené vyvinul postup bucT se
druhému
a na
po vyryti první brázdy na
nm
oral
smrem opaným
kraj:
1
(rozorával), což se
ke
kraji
opako-
obé ady brázd vprosted pole s< bo se zaalo v prostedku a postupovalo se stídav ke kraji (oráni do skladu). valo, až se
Stejnomrným nahrnováním li
zem
staí Slované výraz
lcha (.
lícha,
na jednu stranu vytvoil se
zkypené púdv, pro njž mli
dlouhý dílec vyzdvižené a
st. lécha), podnes
iovan-
ským jazykm spoli
zape tatí,
pndprézati.
po),
M je
XV.
atol.
tam
»)/
zaprzejra, za pr za, c. v
Izliorr
dol><
(
\nt.
hii la.
.,rt
XI.
v
prasl.
Urh
10*. 108. n)j. i
Marica
»v
Mrtli
);
VI.
i
>
M
•
l
»rv
Bi
v
let.
slovníku Prei-
vodu slova.
M nho
Vedle menal
pozdji
vynikl
pvodn
pípež
brázdu, kterou zorala
potom ovšem
zastavení až k obratu, a
Hon sám
výraz záhon, zagoni>.
i
i
radla
zna-
nebo pluhu bez
délku všech stejných brázd,
V
tomto smyslu setkáváme se s honem stol." Ale že bylo jeho stáí vtší, všech slovanských jazycích. Slovo záhon, dokazuje jeho rozšíení po které s nim souvisí, znailo patrn zprvu sklad brázd, lchu jedním honem docílenou, tedy v délce jednoho honu, pozdji však pešlo na každý dílec zem zkypené a nahrnuté a od ostatní pudy hlubtedy celého kusu pole
1
.
už v ruských pramenech XII.
podobn
ším járkem oddlené, Berne
šlel
idevr.
i
l.
leh, leis).
srovnávaje sthn.
'loisá,
brázda polní, a
lira
lat.
kdysi na spojeni s
(Archiv
.im.i.i
Srv.
.
I
hon, hony, honce,
doložen
-IV. stol. je
místy orati
—
(strhn
záhon. Jagi pomý-
Phil. IV. 75) Podle Jungmanna má -12 kroku (Berneker).
(Berneker F,W.
pL ióiiu, srb. ion,
r
termín
r.
A
— Wagenspur
eisa
lyso
stpr.
Itjse,
lit.
si.
vice brázd, bulharsr 1
jako slovinské ogon;
I.
o|
Délka honu byla ovšem nestejná, nebo byla závislá jednak na jakosti pdy, jednak na potahu a konen na úprav nástroje a když se pozdji ustálila v míru. je tato pirozen také ruzná. V Rusku je délka honu okolo jedné 50-80 kroku (Dali, sv.) v echách byla v XV. ale (Budil století ítána 125 krok (Právo mstské Pražské), podle Pulkavy (83 b) hon bylo púltvrté vlaské míle. nebo podle Hájka z Liboan (Krot. ivazc neboli 210 loket (Jirtclc Prove 77); slovníky eské XIV. stol. i
i
).
i
;
|
(
Boh.) pekládají slovem hony
ml
ský výraz (I.
12). Srv.
lunjf
i
(Dal).
I.
O
c).
doklady U Gcbauera
mluv
Kosmas,
v dálku a 7
— 10°
nmeckém (Gewende) pro kon; ímský actus
i
roka, tedy délka
Bilder
V.
X Vlil
Meitzen
146.
erat
CXX
prdum, duplicatusque
(Ustav
v
doklady ze XIV.
Mammotrrktu doby
knihovny
univ.
buurr
(11!
.
i,
na lchy
1
—2
Budilo:
SI.
V
XV.
I.
*
Bernelc
Plinius
fa<
r.
1150).
stár stol.
(25) a v archi-
458.
vice
malostran.
(s.
v
50—80* dlouhý ).
/.práva
27 1 ')
aratro uno
Smolenska
V
Rusi misi
sáhy široké, jinde je to kus pole
i
277,
I.
narnu celkem jen nepatrné odehylky
H. 24).
-.8 a
byla
byla
jjor.
z
tolik
jitra)
(polovina
cum
stul.
tedy
Meitzen (Siede-
dí
lonjjitudincm iugerum
in
.i
LiIm
I-
obyejné brázdy
Sied.
bovet agerentur hic
$1.
o vzdá
v sirku,
honu
plocha pole 120 stop dlouhá .7
(viz
pešel hon ve význam kusu pole od
/.dji
30—60'
se v Rusi
.i
H7) že je 250 ni dlouhý
I.
na mysli
J
meze km«nu.
stadium
lat.
v.)
reálky
eský K
záhon
a 4° v SI
historii vrv.
1903
/.
>09, 7.
>
85 v záhon znaí tolik, co orati do skladu (srv. výše str. 83), tedy brázdou poínající uprosted role, kdežto v rozhon znaí oráni brá-
zdami, poínajícími na kraji a postupujícími do prosted.
S vyloženým rozdílem práce radiové
a plužní souvisí dále
pluhem orány byly jen v jednom
že role jednostranným
zprvu zajisié jen jednou,"
1
kdežto u radla, pracujícího
to,
i
smru
a
mleji
a
výhodným, ne-li nutným, orati dvakráte a to jednou po délce role a podruhé kolmo nebo šikmo napi. Dalším a koneným rozdílem práce obou oradel je pak pirozen vytvoený útvar role. Pluh s jednostrannou radlicí nebo s odvalem jednostranným vyžadoval a dopouštl tvar v podob dlouhých úzkých pás, jen jedním smrem po délce zorávaných, radlo proti tomu pole pomrn širší, aby se mohlo peorávati napí. V staré Itálii, dokud se radlem pracovalo, nebo pluhem se symetrickou radlici, byla proto kvadrátní forma polí a píné orání typické. Naproti tomu vidíme v stedovké Germanii vyvíjeti se pásy dlouhé a úzké. 4 Jaké byly formy prvních poli u Slovan, není zpráv. Ale z toho, že za první orací nástroj idéích
v
brázdách,
brzy
objevilo
se
5
nutn
dlužno u nich pokládati radlo, a pi radlu se
pe-
vyvíjelo
kižem na
rolích tvaru širšího, dlužno tento tvar pokládati
za staroslovanský.
Teprve pozdji po zavedení pluhu poaly se role dlouhá a úzká, zejména pi nových parcel-
oráváni
i
u nich
vyvíjeti
podle
lacích,
vzor nmeckých. S
narážek
starších
uvedena jsou na
nmž
'
zajisté
oral
tim
Libuše,
totiž
z
jejíž
u Stadic:
situm) jak vidti stejné délky
„huius
i
territcrio
in
XII (XXII?) inter tot
šíe a
in
pod!
kroej
novale
est
passuum." Je to
agros
velikosti
(f>odle toho, jaký
byl
medio poková
mínn)
Tak na
\
sa k
jednom kraji), pi pluhu lokonalené hoipodástvi ovírm zejména na wrv pdách jedno nr r>í
význam
v
i
i
oraní;
i
ka a
druhé jde
drrr,
blottl v.
XVIII
o tom
u
nej-
slova
podle staré tradice, takto charakterisuje pole,
Pemysl
unum in longitudine et in latitudine Pemyslova ást trati celé (cum sit
1
také jedna
souhlasí
U Kosmy
historických.
Br hlenu
práva
19-20 II.
rormvi
I,
H4.
Braun
napi
ni
p
W)
v
Ruaku
I'
\r
86 1055
docela
— 676
správný zápis XXII kroku nkt<
nr, jeli
rukopisi
Celkový postup úpravy Vedly se brázdy, kterými se
—
pramen,
lat.
po vyždiáení
celá
tra
byl tedy asi tento:
spolen vyžáená, campus padlky
rozdlila podle možnosti na stejné ásti,
fager) pro každého
mení
role
Toto dlení bylo založeno na
podílníka.
roz-
a rozdleni brázdy podél cesty ved<
BRÁNY. pi pluhu, který vtši plásty ztvrdlé zem vyorával a je obracel, objevilo se nutným tvrdé hroudy rozmlovati. Toho se docilovalo odedávna tím,' že se pes rozorané, hroudami pokryté pole za píhodného stupn vlh-
Už pi
hroudy
jednak svou
jenž
všeslovanský
je
vtu
Kosmas
I.
„A
vydavatel slovy
V.
li.
pl.
Z
p.
1
vykladu
viz
vzniklo
r.
glossou
v
Mat.
si.
VI.
XIII.
habens dentes. quod boves
I.
stol.)
lat
eský
<-io/.il
dvoje hony" (Foutes. VI. 29.
srbch.
. brána.
úpana.
brána, brány, polab. borna
Totéž slovo pešlo do novo-
trahunt)
teme V
59).
(braná
stol.:
Zde bych ostatn pipomnl,
Kozmy
25).
!!.
luž.
podobu
182).
Budanov Chest. z
sob
;>.uiá,
brona,
u sousedních
p
Sedláek Agr. Arch.
Vladimíra Vsevodolovie Verb.
Pulkavov (XIV.
I
tím u Slo-
XIII. stoletím
na ší jma v
i
73. Budilovi.
[Vladimirskij
ped
textu
z
je už jinou jazy-
odedávna známo
už
kronice
brány, kaš. barnn.
[Vasmer Roczn.
V ústav
V
na dél
i
K
I.
mly
12).
*borna
brona.
EW.
\Berneker
II.
a také
'
ped
již
doloženo
iongitudine et latitud ne XII
in
to pole
211'.
prasl.
hrány,
Ipvot
7,
5 (Fontes
continct
„qui ajjer
*
bráni/.
slul
a starý, doložen jsa už
nco podobného
že
spíše,
kovou rovnici indoevropskou German.'' Slovanské brány 1
"
jednak ostrými hroty
tíží,
Není proto pochyby, že existovaly
XII. století.
tím
více
Pístroj ten už u Praslovan
drtil.
Název brány
van,
ješt
ale
pístroj,
táhl
kosti
radlu,
a
že
eštin
staré
—
serra
slovníky
stol.
X.
i
a
doloženy n
dicitur
XIV. XI.
lionm
multos
St.
(Gebautr stol.
máme
o bogomilech zmínku o trháni plevele z
pre*b. bulharskéh<
Srv
Sakcin
Kukuljrvtt
za
.
si.
také u roli
povj.
jug. IV. 71. *
Hirt Id*. 644.
HofH
Re.-,llrv
jj
Alt.
I.
1"
kornw. '•
lit
*
Srv
ih>>p\
dokonalejší brány
1
r
25.
Rrallex ocrl,
stli
I
zachována není.
Braun^arl Urheim. IS3
mli vbec odedávna Germani.
"-I
I
ýž
dokazuje,
Ejtge),
87
bu
adou zub,
našich bran rámových s
nebo del
heby
sky
probité.
zprvu ovšem
Soudím
devných,
tak z toho, že
glossy ve slovníku Mater Verborum, pocházející z
1
i
XIII. stol.,
pi-
s mnoha zuby a že také nález semonický o nco málo pozdjší vykázal vedle dvou pluh znanou adu železných heb od bran. Na západ se podobné brány objevují na koberci z Bayeux (obr. 17) na konci XI. století/ Tato forma je 2
pomínají bránu
ozséva
().>
nejspíše
a brány na koberci z Bayeux.
pvodu ímského,
K
v
chomoutu.
jako jiné vymoženosti polního hospo*
Brány ímské (occa, erates dentatu) byly buto rámové nebo deska s hebíky na spodu, zv. irpex.''' Ve své pvodní podob byly však slovanské brány nejspíše o nichž jsme už výše
dáíství,
slyšeli.
pouhý osekaný strom jedlový, se suky vynívajícími a zašpiatlými, který se za radlem vlekl po brázd a suky svými hroudy rozrýval, tedy asi takový strom, jaký se ješt tu a tam upotebuje na Rusi, zejména v zapadlých koutech poleských, pod (t. j. OCTpue pora), CMMJfb, na severu jménem ni'puia.mna. Na jihu užívá se ješt primitivnjších bran, z pouhého
jen
osekaného
roští.
atn
se
7
dosud uíivá rámových bran
s
devnými heby
|ze,by)
|
Zovsku a v Podkii {Glogrr Budownictwo 66). na Velké a Malé Ru* Braungart Urh. 19S |.). Jinak k t.ém. a slov. bránám .
Rhamma
Beilr.
^rv. pozn. 3.
Altrrth.
z.
na
86.
na
str.
'
St
'
Juhinal Anc. tapiss.
r
pl.
1.
II.
str.
(Wesl pevzali • -
ímsu
157).
17
\Baumr,>t,r Drnkn. rv
[MagrrsteM V.
si.
4.
XVIII 2
110:?
Brhlrn
I
13,
1'flujj
BHkimt
t
n.
l>\
111)
A.
-
trȎ
7
Na
apljiny (zpráva
lni
'\
K
brány
znásobnen
soška.
i
Ma-
Model ímských hrábí a bran nalezen '• Braunjjart omylem ». rmanú (Urh.
Pnvatalt. 563,
9
Stockrho).
i
88
ml
Kdyby od npers.
bern,
sochy
iránské
míti
pravdu G. Meyer, jenž
byl
by
1
zajímavý pendant
to
výše
(srv.
prasl.
str.
k theorii o pijeti
Meyerv
Ale výklad
58).
*borna odvádí je velmi
pochybný."
Míry po/ni (délkové a plošné).
Zde by mírách
se
polních.
mi nejlépe hodilo uvésti, co víme o nejstarších
—
nosti užívalo stále
Na
konci doby pohanské se k urení
odhad
ješt
vzdále-
pibližných pomocí rzných praktik,
kam
na p. kam až se sekerou dohodí nebo
Máme
až šíp doletí.
doby pozdjší. Ale vedle toho, kde bželo o pomry majetkové, pi vymování polí, vytvoily se polní míry
toho doklady ješt speciální
;
z
zoe spežení vol
první podle toho, jak dlouhou brázdu
:
v jednom
bez odpoinku, než se zastaví neb obrátí.
Pro hon (srv. str. 84), na jihu pogon nebo gonjaj, 4 nebo v Polsku a Blorusi stáje, stajenie, cian,' jež následkem toho nabyly pomalu povahy mr, ovšem velmi nestejných, nebo je délka honu závislá nejen na sile potahu, to,
tahu,
už víme,
jak
už
byl
starý termin
i
nýbrž
pdy. Z
na konstrukci oradla a na jakosti
i
vznikly
i
míry
jiné staré plošné
slulo radlo, *poradli (uncusj, co pluh
trum, arafura), co socha zorala
—
téhož principu
co radlo za den zoralo,
to,
rolí:
— pluh
socha.
11
nebo popluži (ara-
Co
se zoralo za jedno
Alb. Worterb. 44.
'
Srv. Betneker
EW.
74.
I.
3
Bujak Studya nad osadn. Malopolski I. 350 (Rozpr. XLVII.), Jireek Mittelalt. Serb. II. 33 (što se može vrci kami). * Jireek tamže. U Daniiée výraz tch neni.
Lind
SI. s. v.,
Sejn
III.
i
371.
V Lindov
slovníku pro délku
uvedeny doklady 125 krok (416 lokt), jinde 220 krok, jinde 150 stop* Srv. též Bujak Studya 351, BoguAawtki Dzieje Stow. II. 627. * S tmito terminy setkáváme se ve smyslu výmry polní v pramenech
stáje jsou
a s ruskou sochou od XV stol. [Sreznvskij ješt rajrm. nienburský z r. c. 1170 (Anz. f. Kunde d. Vorz. 1859, 361) a Bujak Studya 384 si., Friedrich Cod. I. 5 k Agr. Arch. V. 83, Jireek Prove s. v. Termin arnturu je u Kosmy pi r. 1023 (Koute*. II. 63), aratrum pak ve smyslu pdy nejdíve v listin ostrovské a litomické z pol. XI. stol. [rrirdrnh Cod. I. 53, 55). K významu terra ad aratrum, aratura
slovanských zemi od 971,
II
Peitker v
XII.
století
470). Srv.
III
Knerhtst haft
44,
Prešpurském slovníku XIV.
cenné výklady
Tomlikovu CJ
v
staroeských
Vacek tak
v
1
Osvt
Ajjr.
1917. 6£
mrách
Sedláek od
69.
století.
eské
popluiie
položeno
je
za
aratrum
Jinak srv. k staroeským
Arch. V. 87 .
si.
(s
udáním
Jlácek Ajjr. Ar.
mírám polním starších praci|. stá
h. VI.
28) a
prim
/.
La-
polních (Progr. reál. Malá Strana 1908, 1909). Jak
Hájkových správ, pop sovaných pi
99 ráno (dopoledne), nazváno bylo jutro, patrn po vzoru
V
nejstarších
podle
od
ale to
wXóka? jehož etymol. význam není
bovem", „terra ad quatuor
Rovnž
jasný.'
str.
l
penesly míry
se brzy
nichž srv. dále na
polský
i
ruský
i
potebného na míry
duté, znaící množství zrna k výsevu
pedevším tam, kde pozemky dobe miti.
vznikl
a snad
koiihmu*
strus.
tak korec, kbel a
Podobn
zaniká.*
XIII. století
(mazovský) termin
jich
nm. Morgen
stsrb. dnina. 1
polských pramenech shledáváme také oznaeni
potahu „terra ad unum
síly
boves",
jemuž se rovná
diurnule. jurnule.
a stlat. dies,
plošné,
110. Užívalo se
podoby nedaly se
nestejné
dél-
kovou mírou
z tchto termin pvodn obsahoval, nelze pesnji. by vyžadovala speciálního a velmi prohloubeného prostudování všech zpráv, které máme o užívání jich v dobách pozdjších a místy až podnes, a to dosud vykonáno
Kolik plochy který
Odpov
íci
r.
Na
1268.
dosvduje
jihu
apokryf
ttarobuih.
analogické
upotebeni opisu
|v
í
slov
Hav.
[Tichonravov
paJlO a n.iyi
XV — XVI
Štpána Uroše
BUK 1
II-
Jutro
316).
Dále
srv.
doloženo v
je
z
III
Jirtek
eštin
Mittelalt.
XIV.
ze
stinách
latinských od XII. stol. (srv. Vacek
bslava
II.
alt.
Serb.
77. 107,
leben
z II.
r.
33.
Heyne
1T8 {Friedrich K latinskému
l).
Alt.
II.
12.
Serb.
stol.
1.
c.
II.
•
II.
(Gebauer St.
si.
673), v
I.
li-
87) a sice nejdive listinou So-
2S2). K dnint srbské srv Jireek Mittelnmeckému terminu srv. Meitzen Siedelunjj
(Jod.
a
I.
I.
Magerstedt Bilder V. 146. Lamprecht
l>.
Vurtschafts-
1.
I.
W idajewicz
Powotove 93, 94. Také se poítaly kusy záhony \Vacek Ajjr Arch. V. 102). *
Jiné
Štpána Uroše
1330 [Miklotich Mou. serb.
r.
praví:
234).
i<
starosrbské doklady plugu ve smyslu míry polni viz v listinách <22 a
jeden
i.
jenž
st).
role
na brázdy a na
wnik VL 356. Jatinskr 1901), 155.
'ho pole 8 58 Wlailimirskii-Hudanw
Konám.' 1
1
V
má
z
také
(srv.
\
v rv.
Karamztnovy
I
i.
K.
Pravd Ruské
dále Srezni-tkii
enom
vr
V
at
pozn. 88.
II
Ivelkoruské) Rusi vyložen jako
1955]
dá
k.i
I.
c
ást po
vlivy byzai
86 a korce
st
-V'
tahu k plošné
pod
1278, 1282.
onu nedovedu dolu
pokládal, ir v XI
Jinak viz Vacek
kn. Jaroslava I
Sn
po jednom kui •
jitra.
Ma
nemít* K osmou ihu
tchto
90 nebylo.
Vidíme
1
od sebe na rzných místech,
lovaly
mnily asem
že se míry ty velice
jen,
a nebyly
zajisté
odchy-
i
stejn<
v dobách starýi
Pozdji od nmecké kolonisace v XII. stol. a souasného s tím byly start- domácí polní míry a s nimi zavádni nmeckých
ád
i
rozmování pozemk veských zatlaeny nme-
celé rozdlování a
lanens (též mansus,
pvodn
hube, hut), jehož vznik a vývoj plný
promn
ckým lánem,
lat.
germ. hóba, pozdji
znan
dosud
a také
nespadá v obsah našeho líení.' Jen jedno bych podotkl. Když se tato nová míra zaala applikovati na osady slovanské, povstávaly lány „slovanské" (mansus selavicus, scluirinicus pramen), :iý,
byly nejen menši proti
rzné rzné
nmeckým
rzných pán.' Ale
a královským, nýbrž také
rzné
velikosti podle
krajin,
dobrotivosti
ani tyto
pdy
kvality
také
a
slovanské nemají co
lány
initi se starou dobou, jejíž slovanskou kulturu zde lííme.
rzné
Srv. jen výklady o
1
103. Hassrlknch
Cod. Porn.
Piekosiski
velikosti slov. radla:
311.
I.
Meitxen Cod.
známky A. Britcknera Slaw. Ans. 16—17, Ohnesorga Ausbr. felda Germ. 21
Bajaká Studya
Unters. Thiir. 68,
I
I
Ludnoš
IV. 58 a dále
Silcs.
118. 322,
363.
wiesn.
ješt po-
Sommer-
Jireka Prove
2.
W. BogusXawtkho Dzieje II. 627, a Peiskira Zur Soc. B. 27 si. 1 Je zajisté nesmirn zajímavo a ukazuje to, jak se nkde starobylé pomry na radla a pluhy. houževnat udržuji, vidime-li, že se na Balkán dosud Na erné Hoe udává Rovinskij miru rala (prostoru obdlaného párem vol za
mi
drn) na
c.
1820 nv.
[Roinskij M*i>n«>i
(
v
Drobnjacích
.pin
1.
II.
je
však tverec o 60 m, tedy 3600 tn*
to
576; Hacena cpn.
na
analogicky s tim utvoil se
(v Rijece)
pro 2 rala [lbe VII. 480).
miru na
zem 89.
»tr.
1
i
mi
lehen, Irhn. z XIII.
73
,1
stol.)
Ke
*
oráni.
V Srbsku
nr»
Jadaru
n:.
l.m, rus. d
poL
vzniklo
Lamin
Srv.
i
e
stlat. laneus.
pvodu
(Gebauer St.
PoUrr. Rotpr.
si..
temného, snad ze stnm. doklady si. II. 204. kde i
1
vzniku a vývoji lánu srv. Meitzen Cod.
16
i
130).
lán.
ehož
Zde
termín moiiiku pro
i
>,t
Dopsch
dva dny
ili
ví
Také slovo
od
i
Srbslr
480).
(Hac- IX. 669). Staré doklady srbské ze XIV. století viz v Bulharsku velkost pole jednodrnn dosud Podobn se
n
dvou vol [Marinnv
v
VII.
uvádí zase A.
erné Hoe
rijeskou na-
L 394). Pro
"
Jovievi ralo o 3600 tv. kroku (Il.t. zem podle Vuka Karadžie (Lex. s. v.) zna-i L600 biji
BUimOV
Ak. XXI.. 80
silrs.
dipl.
'
\ K r.
IV. 47, 58 Siedel.
Wirtsch.iftsleben MB
I)
Arci
si..
Ml
O
Pirkosiski „smski,
I.
(i
lanach
l
I. 341, 346 (trnto siln vyzdvihuje ímský vliv na r PattMMi Stud.cn III. (MA(i. Wien XXXV.) 184 dovozoval. • po \ lán l.yl v alpských /rmi. -li tvrtinou lánu královského
(jrundlajfen /..-.-.
ha). ted\
Srv. vsak. co k tórou
kdežto bavorský byl o
podotýká
Dapteh
Alt.
PÁ
Soz
.si
tetina
(c.
Wirtschaftverfassung
15 ha).
•
91
Vedle tchto vtších mér, místní, vznikly
agrometrir íímsk.
pvodu
vanu
jejichž stabilita
míry menší,
i
cizího,
rozmru údu
—
ásti vlivem
i
by všechny pesnjší míry byly u Slobylo vy ovšem nesprávné a nelze toho doložiti,
Tvrditi, že
sným mírám 2
bylajm doasná anebo
a spolehlivjší,
i
náležely
—
lidských krok, stopa
pedn
míry domácí vzaté prst, pi. od ohybu
délka chodidla,
—
rozpon malíku a palce, u Hájka 10 prst, loket
—
sevená psf, dla pi koene, sáh - míra rozptí rukou, co se „obsáhne", tak jako nm. Klafter, nebo . Ky;>:z od dále míry vécí urité délky, jako prut nebo žer (lat. virga, pertica) ve starším stedovku obvykle 10 stop dlouhá, nebo provazec (funícti/us/, jejž u baltických Slovan dokládá už Helmold ve XII. stol. konci prst, u Hájka 3 dle sebe u
1
4
V
z r. 1000 pipomínají se funinfbo v culi hlaholských pozdji u. vetena, jenž pr.f.-r.i vbec pevného rozmru slovanského nebo bavorského lánu. U Slonmeckého má za to, že pravidlem slov. lán byl van polál
latinských listinách chorvatských
-
(ScJiuh 3
polskr
15
K .Vským 51,
lán
82),
o polských soudil
cké (Cod. Siles: IV. 58), kdežto Fr. Piekosinski
šly
381.
Volkskunde
E. u \X'uttkeho Sachs.
nm.
polovina
jiter,
starým
lánm
Lnma O
mrách
staro.
Prove 1938
objevuje se v pramenech od konce XI.
v Cechách pripommaji se manses už Srv. Friedrich 1
K
:cek
mírám ímským a :
u
559
II.
Bujak Studya 35^ 159 160, a Vacek
lánu. Srv. však
Jireek
srv.
v listin
6.
—
144.
V
odmováni
Durinsku
vyšehradské
(k XI.
ale
st.,
c.
si.),
u
c.
I.
nmeckým
srv.
Meitzen Siedel.
I.
90. 284,
II
sl.
doklady a výklady u Jiieka Pro\
240,
i
2%,
298,
>rv. Lama c. 10), jenž Hájkv. Kronika 24 >nného. Už v XI. stol, pipomíná Kosmas, že korec sypa-
poin.
I.
dlani a
(I.
s, -
quinque
palmárm
et
srv. výv
-
u
(modii
fi
90).
c.
u za Kazimíra
V XIII. Sto
„
I.
slov.
(Leo Unters. Thur. 50
století
id
Na Mosele
Meitzen, že c). že radlo
(I.
9}
1
;
5
stop (Bujt
Ur,
4
Vancii
• pr
Rýna meta pozdji obvykle Beatles,
jjtr
germ.
Alt.
III.
veten^
VII
Ve XIV. tamie
34.
Dan
1
stol
Jady
z
28
sl.).
Maked pána bono-
92
Nmecka
Cizími vlivy dostali se také z krajin školení písežní
do
slovanských
záp.
zemmii. V Cechách je pipomíná
—
dobu biskupa Ekharta (1017 1023), v Polsku v pramenech od XIII. století.
Hájek pro
se objevuji perticaríi
1
DRUHY JEHO A SKLIZE.
OSEV, byla pda
IV.
Když
upravena, pistupovalo se k
náležit
os<
Rení „sim síti" teme na p. už v Žití sv. Nauma Ochridského z poátku X. století. Vyraz slovanský vznikl z prastarého idevr. koene sei — odtud stsl. seti, a subst. sme, jež zstalo ve všech eech slovanských/' Doba osevu byla ode dávna dvojí, jednak na podzim po sklizni, jednak na jae, ponvadž výrazy ozim a ja, jaina, jarica jsou všeslovanské, staré' a mimo to vcn u Slovan i
Ibráhímem ibn Ja kubem už pro X. že jim nebyly neznámy výhody
doloženy
Dále
století.'"
pravdpodobno,
je
rzných
stídání
druh
obilí na jedné roli, ale doklad toho pro starou dobu neznám. Ze vyrstající osení chránili polními strašáky, víme aspo z Polabí. Tam stavli do poli košíky s navleenými na hadry.' Co se silo a pstovalo na konci doby pohanské?
n
potebné
Sily se byliny
nkteré
jiné, jež
slovanské,
7
mohu
tak že se zde
nkterých dat
dalších,
Evrop, byly
jinde v
k výživ, tedy
podrobn
jsme poznali už
pokud
obilniny a
doplky zemdlské. Jako
omeziti jen na zopakováni a mají vztah ku práci
Slovan nejdíve známy jemen,
u
i
pedevším
v kapitole o potrav staro-
pšenice a
proso a bylo by dnes, myslím, marno rozhodovati, co bylo Vacek
1
Ajjr.
Arch. V. 91, Buj ale Studya
W.
sorech viz Lamprecht D. cit
mi Izbornik
ni (ed.
viz u
im M.
Lavrov
adu doklad od
Další
Sretnévského MaT.
894, 906
I.
1073, 200; Grig. Naz. 297 atd.).
r
(Butlajev
O
si.
Kj
i
lat.
tero za
kymr. heu
*titt>,
(A/7
—
aém),
agt. taWan, ata. sáian, sthn. sTien ze *sajan, nhn. saen).
atantivum
lat
temen, sthn
Hoopi Reálie* g Srv
výše
Alt. str
I.
31,
Ibráhim VI. 3 |ed. " i
XI
siol.
(Ostrom ev
pí
Luk.
rilla
VIII
5,
Turovakého
i
.
1
nich za-
z
nmeckých agrimen-
342.
I.
18).
3-19
O
siimu, prus. semen,
19.
M iklosich
kde
je
:
M
cd.
Hol
g.
Alt •'
I
25,
rlLim
i
II
atr.
(
csl. se/a..
Sub-
hospodáství.
na jae a berou dvoji
a
bfMM
31. Tak«-
hýblo ac
instar hominis formata aves ari»tis deturbare
ts
sju,
výklad o trojpolnim
Heyne Hausalt
it.»«|ne
Uil, got. suia
semii, cil. JéVne. (Hirt Idj. 644.
„Seji v lét
výie na
viz
lit
294).
podrobnjší
Wr
pozdjších dokladech
nu (Hoopt Reallex
EW.
lit.
it.
II
\
consveverant
>m,
qua agrestes
93 no nejdíve a v jakém poadí nastoupily druhy ostatní. Musí býti zstaveno dalšímu zkoumání, máli pravdu J. Rostaiski, že zprvu znali vedle prosa jenom jemen, ale neznali ani rži, ani pšenice, ani Na konci doby pohanské, tedy v IX. XI. století pstno bylo <
—
však všechno a v textech pipomínají se tyto druhy
pstní dostaovalo pouhé
k jehož
f^bmenb), pšenice,
ny,
pyro), rez
pvodn
(stsl.
Výraz
o:
obilí: proso.
jemen
dále
pušenica, a druh
stsl.
ružu) a oves
(stsl.
okopávání,
(stsl.
pyr
její
(stsl.
žito je též starý,
vbec" a teprve pozdji pešel na rež, místy na pšenici, jakož vbec významy obilnin prošly pozdji rzné promny a dnešní význam nemže býti direk-
ale znail
tivou pro
úrodu
obilní
dobu ped 1000 nebo 2000
lety.
(Panicm miliaceum L.) a ber (Panicm italicum L., italica). Hahn a ped ním Hehn pokládali proso vbec
Proso Setaria 1
*
RostafisJci Sieckiby 16.
O
651,
Hoops Waldbiume n
srv.
M
Much
práci
G.
311.
Hoops
Hirt Id v'
291,
MAG.
und Nutzpfianzen.
Buschana Vorjjesch. Botanik der KulturSchrader a
1895.
jemen,
pokládají za
Hirt
pšenici a oves (snad
i
žito),
kdežto
AÍto a oves vskutku se objevuji teprve v nále-
zech od konce doby bronzové v Evrop. Hoops prosa
I.
Evrop vbec, hlavn
v
Schrmler Reálie x.
Vorjre-
der alten Welt. Breslau ninv proso,
I.
druh
stáí jednotlivých
na základ nález archaeolojjických,
Much
I).
je
pro evropský
:aké
|
pvod
pr\
proti
-
mu.
pr
110)
%.
•
im v. •
á,
a sna <;
a
ne
Hirt
(Miklos
-•
její
Idjf.
i
a
druh
jeji pt,"
(Miklo
27
<
Waldbáumr
u-na je
i
iia.
Srv. &thn.
ut. lot.
rokko,
as.
*
roífgo
•
r ugg'*-
*tn.
thn. rukkit. fin.
r
rufr.
ruis, lap.
ructuf od ko
za daKi pokládá AI •
stol.
Srv. dok:
II
•
506.
nj úr Cultur.
&
1904. 603. 606. P<,
nhoftr Ur
II
181
...
»l.
p.
Uter Pflanrr
O
94
bobu
za nejstarší plodinu vedle
emuž
(Vicia alba), proti
se však
novji právem namítá, že pro toto prvenství není rozhodných dkaz.' Každým zpsobem oba uvedené druhy prosa vyšlé z divoEvrop kého druhu Panicm viride, rostoucího po cek kovaných až po Finsko,*' byly jednou z nejznámjších a nejd lam, kde se obilnin a u Slovan vbec plodinou nejrozšíenjší. i
I
jiné
druhy
ješt nepstily, rostlo na polích
obilí
jak jsem už na jiném
bu
Slovan,
kaše
nám
Proso nám
nebo peiva.
už Priskos k
Maurikiova Strategika a po
proso, které,
potravou starých
vyložil/' bylo hlavní
prosné
Slovan dokládá
u podunajských století
míst
podob
v
aspo
nm
448,' dále v VI.
r.
Loonova,
Taktika
pro
'
výslovn arabští a perští zpravodajové Ibn Rosteh, Ibráhím ibn Ja'kúb, anonymní perský geograf a jiný anonym arabský, z nichž vidíme zárove, že aspo proso mli tam, kde jiného obili nebylo.'' Z XI. století k r. 1095 vzpomíná kijevský letopis, jak pilétlo na Rus tolik kobylek, že pokryly dokládají
>letí
je
celou zemi, až strašno bylo vidti, a sežraly trávu
i
A
proso.'
je-
modlitba, kterou máme Rostehem slovn zachodoby pohanské, obsahuje práv prosbu za úrodu prosa. „Bože", volal hospodá pozvedaje nádobku se zrním prosným, „jenž jsi nás dosud opatoval krmí, dej nám ji opt v hojnosti!"
diná slovanská
vanou
1
dnes
z
—
,llex. % Alt. II Hooos Waldbaume 310 si 179. Kde byla jeho vlast, nevíme, ale Srv. ZS. ponvadž nesnáši dobe zimy. Centrum jeho kultury je
Hirt Id>. 274.
.Srv.
Uoops
1.
nkde
na
v pásu,
323. 326.
c.
jihu,
I.
táhne od scverni Cíny
jenž se
pes stední
Asii
do Ruska. Podle
nových zkoumáni V. Netolického druh Pannicum miliaceum je
ih. Halie do Svýcar, po Berl dosud archaeologicky doložen jen
/s. '
178
i
li
texty v ŽS.
ŽS.
15
!
Sarmatech (NH XVIII. v
z
pravili dále
00
že nejvtší
na
(seji
díl
hlavn
str
Let. lavr.
•
Rc>
.
3
22
'
zpráva
I
Chvolson
druhy
obili
krom
;>roso."
tahu je
mimo proso [Hork cli
v
prosných.
I
—
Srv.
i
Tumanskij 134)
anon. arabského u
(SI
Charmoye
proso). Ihr.thim ibn Ja'kúb pravi pak o Slovanech I)
j<
7
S<
n*
perský geograf
h a nemaji roli
Rélation 367
druh
1
Rosteh a po
se to patrné na ostatní
esi.
>
101
100.
Rosteh [Harkti Proto,
kde.'!
si.
Priskos H (srv. SS.
Pliniova o
do severní Itálie, Alp a Porýní.
n a
tvoi
proto (ed
.
i
95
V
archaeologických
pece
klady tu
setkáváme
nálezech
prosným ovšem zídka
z
eno po krajích
se
drobným zrnem
s
na jeve jdoucích, ale nkteré do-
Ze všeho
1
jsou.
píin
Vedle
slovanských.
že proso bylo všude
zjevno,
je
prosa
vyskytuje se
3 XI. stol. v staroruských textech výraz nbUieHO.
i
— júghu
všude jáfiiumi
zvali
už
Proso vymlácené
Jemen, pšenic
Co
oves.
pov
positivního
lze
o rozšíení po Slovanstvu tchto vlastních obilnin, jejichž stáí
nám
už vyplynulo s hlediska jazykového, seznáme z následujícího
pehledu zpráv
Na z
pstováno pedevším proso,
bylo
Rusi
uvedených
Slovany
nález, patících konci doby pohanské.'
a
osídleného
Morav,
šetic na
I
byla
z
jámy na
doby bronzové {Wankel as. olom. 1885,
Rybnie na
Podolí {Spicyn
Sargorodu u Vasilkova v kijev. gub jednom kurlianu na Donu a v Bolhami biíie Oihop
93),
2~7),
'I.
slov. hradišti u
v
lij
11.
lesy
ale z
ze slovanské doby z kurhanu u
jsme vidli
jak
ponvadž nejvtší ást území zarostlá, a nkde, jako v Polesi,
zpráv,
orientálních
národnost ovšem nelze uriti
(Aiti[>.
BblCT.
lipni.
II.
jejichž
>lu,
Zbiór XIV.
24,
7
Mnoho prosa
nus
Alt.
a u
našlo se na hradišti u Golim und Friihgesch. Alt. Posen 89). Konené se v Uhrách u ly ve d*ou hrobech slovanské nádoby s prosem (Hat 79, 84). Zbytky prosa ohlásil Chvojka z Kijev. Mikloskh KW. 270, Budilo
140, Vor-
I.
II.
v
ého 3
178
II.
EW.
Berneker
443,
Budilovi
I.
Dalimila
C
37,
v
doklady jsou
97. Staré z
D
Si-
XIII.
stol.
u
(>97.
s i
píslušné
lunt L.)
ruštir v Pat.
v
(Sreznvsktj M.u místo
v
III
Q
B
ŽS
I
178
zdá se b\
»td.
p.
.bilniti
nri-
\
{Hoopt WeJdbiume 385.) Oba jeho základní
ikých.
ady,
pvod
máji
v
M.
Asii.
.
Mesop itará
tik
(jinak
Mu< srv.
v
dvoiady
u>
vuljfarc Villars. Tr
druhu
Host. Ukazujr
•nad ze
a už
druliy.
(Jinak Mucli
a
lirank
do M. Asie
.
a
A
ma sarmatská. turkestanska Mateský druh ovsa (Ar. na mih) vl divní. l»
byla také
nkde
.
a perská
(Hoopt 417. fatua
i
I...
v
oves vyskytuji se Hirt
I
•>
KeaBtK.
96
nepstovalo
dlouho
obyvatelé
a
nic
jeho
se místo 1
traviny
bylo
letí
vbec
se
plod živili ponejvíce plody zblochanu Glyceria f/uifans, pehojn tam rostoucí, jejíž zrno v polovici XIX. sto-
obilních
odtamtud a
hojné
nahrazovaly
rostliny
Lj,
{Atripltx
na
níž
z
Pruska
z
Rusi
na
obilí,
chléb
hotovili
si
exportováno.
chlební
skromní
Také jiné p. lebeda
mniši
kláštera
peerského.'
Ze však byly na Rusi polostepní, kde se sily
zejména v stední a
kraje,
ásti
jižní
pravé obilniny, vidíme z toho, že se tam
i
od XI. stol. pipomíná astji nejen peivo z mouky obilní, zejména chléb, nýbrž jednotlivé druhy obilní, a to pšenice, jemen, rež, oves, pyro a rozeznává jený nebo režný chléb (mouka). Výrazy tyto, nebo od nich odvozená adjektiva, objevují se v nejstarších pekladech biblických, jak v pozdjších rukopisných sbornících, tak už v Ostromirovu evangeliu, a v jiných textech i
1
V
XI. století.
historických zprávách letopisu uvádí se pak v Ki-
Blgorod
jevském k r. 997 v k r. 1229 neúroda proso,*'
neúrod
esky
ji
pšenice a otruby, zemi,
I.
k
pozdji
pšenice a
zmiuje se nkolikráte o velké
a žita, dále
7
astji
Ustav Jaroslavv oves pro koni
botanikové odemka, zblochan, též sladunka (K. Domin),
ttodyž.
ififiski
1241
r.
Piody této zajímavé traviny, která prý se drive
v Polsku a Slezsku, po uschnuti lodyhy vytloukaly se pisty a poskytovaly
i
krupky
slad.ši
mouky
nežli proso.
Lze
na. i
konop
lnu,
zvali starší
polsky piše Rošt sila
oves,
ruské
a ovsa v rocích 1127, 1170, 1215.
rži
pipomíná krádež 1
vši
Novgorodský
také
a
po
rži
z
nich
r
Techn
unens
Kaše z nich (polská manna) nebyla prý ani v C< mouku; chléb sice špatn kvaši, podobn jako lemu. Nejv ce o ni viz u hr. Berchtolda Oek. (183 b) a nov v stati K. Domina v CCM. 1915, 58 si.
mlíti
II.
i
'
Srv. též Rostafiiki Siedz. 20. •
Podle jedné povídky kijevopeerského
Srr.
Sreinvtk,,
II.
596, 1759, 1780,
III.
l.75-1Luk
Jez.
IV.
9,
L 11, kboráih •
u v
III
XII. b.
Joil.
Srv. Golubinskr
\
•
Jan
PatYiku.
!.
I
17),
Nést
.UUJii u
Upyra U. XXVIII.
Ruské Pravd Jaroši, • Uvr.» 125. 429.
i
25.
Jez. IV
Vlád Monomacha
I,.al.
(\\W
I
II.
ilHT.l -BtuJanov X|>.
I.
221.
1
III
Nestora
Ži!
XI. Y
97 a
Ústav Vladimírv docela
církevní
He>i<
modlitbu v poli režném.
i
v jedné redakci Ruské Pravd
je
Také archaelog-icky jsou
v Rusi doloženy:
ského a na hradišti Šargorodském u Vasilkova, u Bolhanu blíže Olhopole,' a v rnig-ova vedle kostry z XI.
Sednva
kurhané u sela
poltavské
uvádí
nálezy
jemen
XII. stol.;
r
jemen P..
v kurhanu
Knží hoe
spálená rež v jednom
'
(Cernigov) a v jiném ze zolotonošského
jemene
ovsa,
r:
základech chrámu na
—
Samokvasov
gub.'
rži,
pšenice a
Motroninském, u sela
ve slovanských jamách na hradišti
Újezdu
1
zem
mohyl
z
a pšenice,'
zrna
a
sverjanské rži.
jemene
nebo pšenice v kurhanu Gulbiši u Cernigova/ Když se obilí v Rusi neurodilo, vypomohlo jako obilní zásobárna volžské Bulharsko, kde se podle Rosteha a Fadlána dobe daila pšenice, jemen, proso jiné druhy'' a odkudž se pak obilí do Ruska i
dovážel*
Pokud se týe Polska, Pomoan a Polabí, vzpomíná celá ada listin od IX. do XII. stol. dávky a míry rzných obilnin, zejména rži (siligo), ovsa favena) a pšenice (tríticum) vedle lnu, medu a vosku. * Vedle toho podotýká Dtmar, že srbští Daleminci pé1
'
1
pšenici a oves.
stovali
Sreznvtkij Mat-
1
O
13
III.
205.
H
Feodosijova sebral už Biljajn '
Arittov IIpoM Zbiór XIV. 72,
•
K.i
7
S*w:<
XXXII. (K.
XI
.
8
Let. k
jemene r.
a pšenice v Rusi z Žiti
1024
a
rži
104 199
II.
97.
i
'•
pro*a.
rzi
.
100.
*
.
»
Svdectví o pstni 40 si.
>
\:\
e,
Polsku se zachovala tradice, že bylo
Podle Chvojky
vbec
v
,\\
hojné v slov. hrobech a
'».
61 jsou zbytky
sídlištích z
Podnpi.
(I...
I
genus tritM
Vlil.
.dar
11'lirv
— IX.
'
století
frun.
.pisy u
A'<
>
O
Slow
Slov
i
.ílky
98 1
odedávna bohaté obilím, což Herbord a listina Kazimíra I."
Také Cechy byly v X.
Nebo
bohaté obilím, ba nejbohat
stol.
aspo
všech zemí na severu,
Pomoanech pipomíná výslovn
o
i
podle svdectví Ibráhíma ibn Ja'lcúba.
špaldy (pšenice) dostalo se tam za malý peníz (knsárj
msíc
co stailo muži na
a
jemene pro kon
dn.
na 40
tolik,
5
Pše-
vzpomíná legenda Kristiánova 4 a pozdjších zpráv je už celá ada." Není proto divu, že se v archaeologických nálezech z kraj západních setkáváme obas se zbytky obilí: rži, ovsa a pšenice. Uvádím je v poznámce. nice
i
1 '
O
Balkánu víme mén. Vedle známé staré zprávy Maurikiovy kování plodin (VI. stol.) a zprávy v legend Demetriovské, 7 podle níž Slované v okolí Solun pstovali obilí (ocov), dovídáme Gallus (Bielowski
'
v
/. "\
162, 172
I.
bohatá obilím
(ed.
Herbord
MPH
!.),
Westberg
55).
41
ŽS.
11.
Dlugoš
Také Ibrhím (srv.
I.
ed. Przedz. Hist.
Cod. Porn.
173),
O nco
I.
kúb podotýká, ze
ibn Ja
70.
I.
81, 56. Srv. citáty
ková je
7>
Srv. výše
22.
str.
pipomíná ješt ibráhim, že se kupuje pšenice a mouka za malé šáteky tkané (ib. v l, ed. Rosen 49).
111.
.c
K
— 173.
výkladu
Westberg
Srv.
3.
Westberg
srv.
a navrhuje zamniti
jej
1.
53.
21, jenž pochybuje, že je zde výraz spalda na
c.
rži.
dále
míst,
Spalda nebo pšenice pekládají však bar. Rosen, de
Goeje a Jakob. Spalda jest druh pšenice (Triticum spelta), jejíž název pvodem spelt, pešel do latiny a pak k Cechm a Polákm. Pvod druhu germánský neni však germánský byl jen v stední Evrop (Hoops Waldb.
—
;
Ed Peka
•
Domácí
"'
152.
listiny potvrzuj!
Srv. Friedrich Cod. dipl.
pšenice a ovsa
(modii)
12
a
l'.
Acta (I.
epa, ordei,
omnium
len,
Prásek Sel. Archiv
zeli.
r.
Friedrich
cx terra germinantium;
Starši
II.
1227:
Kosmas k
to
k
1068
r.
Na
si.
1
žito,
mellis,
z
míce
srv. Jasinskij
Hrádku na Morav jemen, oves, konopi.
2^9: decimae frugum,
II.
agncllorum. vitulorum et
Dále
statku
inMiper porcellorum,
praehistorické doklady
XIII. století.
1023 pripominá
26).
(II.
pšenice,
Codex
r.
avenae, canapi, papaveri, erosi, rapparum.
narum, ovorum, "
oka,
Za
40) a také
se podle listiny Leopolda VI. z šafrán,
však dávky obilné teprve od XII. a spuria.
lini,
lentis,
sely
siliginis,
caulium
aucarum. anetarum,
et
galii-
omnium domesticorum hrutnrum). viz u Hoopse
Moravy, Slezska a Lužice
Waldb. 390, 396, 410, 444 si., k nimž možno pipojiti zuhelnatelé proso a pietickc mohyle (Ca*, olom. 1885 v kolové stavb u Olomouce I •
(MAC
18).
pomrn
hojné
tich
doby na urito slovanské uved vých. Nmecka (Buschan Vorg. H 7.
Hoopt Waldbiiume 4»5 hiuserburgu, dále na Burgu von Burghessler burgu
konstatoval
Schulz re/
i
cereale) a
pi—id
Mittelalter. Ber. d. drut.
Imr.
Sir..!
XI
Sály a sice na Kuff-
u Kosscnu • Altenburgu u
Drrn.
!'
V
druhu Tnticum combotan Ges. 1914. 633).
99 se o Bulharech století X. pouze, že míli nivy a obili,' a o Srbech
teprve z nejvíce
velmi zajimavo, že fípnua,
dob
v
byli
(raz),
proso a
carstvi
povinni
maty ovsa a prosa." Je však
jen 2
a
íice
ež
oves,
pšenici,
ncbof meropchové
m
obdlati 6 výraz
že zasévali
XIII. stol.,
pšenice,
Srbové udrželi pro horský druh své pšenice pevzat byl od Thrákú (y/íx), s jejichž se v horách stedobalkánských/
;
si
jenž
zbytky setkali
pstovaly se po Slovanstvu ped XI stol. lušta to hlavn hrách ( Pisum sativum) a (Ervum lensj, z jiných polních plodin pak zejména len (Linum angustifolim) a konop (Cannabis saiiva), k jejichž zužitkování vrátím se na Vedle
obilí
i
X
oka
niny,
O
jiném.
luštninách pojednal jsem už pi potrav v kap.
II.
Hrách oka objevují se v nálezech porznu v celé Evrop od doby již velmi staré, z doby slovanské však není ješt archaeologický doklad znám. Literárn jsou doloženy od XI. stolet (ZS.
I.
187
si.).
i
mn
'
Sklize. Jako bylo orání a osev na podzim a na jae, tak sklize hlavní události v hospodáském život.
byla zase v lét klizni
volné
sily
druhu, že
1
svolávány byly, zejména v nejistý as, 7
obce, nejen otroci. slabších
i
sil,
žen a
Perský geograf ed. Tumanskii 134.
1
Jirrek Mittelalt. Serb. XXXVII. Srv. Trojanu
eda
40.
II.
Miatoi
18).
MAG. Wien
XVI. 305. Srv. Trojanovk '
Slovo zach. u Galena. Alim.
no,
1)
\
-tv.
i
a
doklady
Budil
I
2, 532).
také výra?
rého l$i/„
v
%
>ba
^a \, :
Starý
I.
o<
rd.
'^3,
i
315.
55°-
Zda.
ii
{Budilo.
<15,
Pipomíná
výrazv
liuh
XII
/
linii,
(Gólutotívo)
Miklosich
tle i
XI
I
výraz pro to byl sA<
XV
stol. XI.
.footovy 38,
i
se ui v Ústave
Um: ráme ia»
Rtat*
»lion dicuntur)
(Miklosich
novo
Ústav bleeský
260. P.'
eský
všeslovanský
alb. groie,
I
'lent/a. srv. !a». lens. sthn.
(z
nému
VI. 32) a
I
418).
Schrader Reál-
Vladtmtrtkij Budanot
Mar.
\
odpovdi Nifontovy
k
náleží
rv.
II.
(z neolitl
'gorchu) je výraz
prasl.
yr.
I.
Buse han Vorg. Bot. 200.
Much Vory. Nahrpflanzen 214 Brrneker
Stephanus Thes.
(viz
»p$ Waldb. 328, 398, 462,
-r
všechny
zajisté
Jef sklize sama práce takového dti mohlo býti využito. Ze však
-
Derem
sta-
padni slo\i:
Upyr K», rty;
III
170, 1675.
1881)
100 vidno
z toho, že v slovanských ruských mohylách napo boku muž. a to v hrobech, které zjevn náležely ve velkých mohylách IX. a X. bojovníkm a ne otrokm. Ba století z okolí Cernigova, v t. zv. Gulbiši, v erné mohyle a ve velkém kurhanu skupiny gušinské, v nichž spálena a pohbena byla tla lidí zejm vynikajících, bohatýr s plnou zbrojí válenou, našel Dm. Samokvasov srpy mezi milodary. Podobn byl srp v knížecí mohyle z IX. století odkryté u Tagani nedaleko Kanva." i
muži
žali,
še srp
i
i
1
eský
sedlák Ostoj
po.
(na
XII.
stol.)
byl
povinen
panskému
dvoru v Unticích o
žni a senosei pomáhati tolika srpy, kolik osob v jeho dom. dob sklizn nemáme zpráv, ale byla po rzných koninách Slovanstva konána v tutéž dobu jako dnes, ponvadž se klimatické pomry stední Evropy za posledních tisíc let celkem nezmnily. Jaký význam pikládal slovanský
bylo
lid
O
'
—
sklizni
žatv,*
vidíme z toho,
v nedli a ve svátek od
lovka
od nutných
odvraceti
anský sedlák knzi,
který
Marie odvrátit od žatvy.
eského
ženu
'
nevolníka,
jej
A že
po pokestní nechtl
že
„Co
ueni, jež chce dobrých vcí?" namítl pomochtl ve svátek Nanebevzetí Panny
ní upustiti.
je to za
a
mnich Vavinec stžuje
také
pikázání
proti
církve
si
na
proso
žala
v nedli.
—
Zatva byla nejdležitjší událost pracovního roku za všechnu práci zemi
tuto
výtžek její k innosti celého života od staré doby vyjadoval svou životní moudrost poekadlem: ..'Im «ie k>hI.ki> TlOCfeei ro H nOHCHei
práci a lid
odmna
hospodáskou bylo na snad, a ruský
vnovanou. Pirovnati
už
a zkušenost
i.,
Srp a kosa. K žatv obilí užívalo dob dvou nástroj, srpu a kosy. 194.
kurhanech našel
je
však Ivanovskij jen
ti
1%. žen
se v
(
1
>7,
Evrop od pradávných
199, 200.
V
petrohra
(S/>
i
také
i
I
h
Cod.
I
.'3.
130.
MCATK4) doložen Ostrom. Jan IV
.'<S.
v
je z XI. »tol
Pand. Antiochov (Amf.) :-skij
M.i:
haec doctrina, quae hoi
Quando
ei
ei
K •
nostrat?
zákazu biskupa
.
101
Srp
je starší.
evropský
'
Už název sám
spolený výraz indobezpen od starší
starý
je
a také archaeologicky je srp doložen
doby bronzové, tedy aspo od II. tisíciletí p. Kr. J V polích popelnicových Cech, Moravy a Východního Nmecka vyskytuje se v period lužické a je hojný zejména v bronzových depotech pc-
Obr. -
.domr
,
18. 7. 3.
u Smo!f>»k». 9
1
(Hirt
Vývoj praehiitorických »rpú od doby imv. 4. Kolín n. Rýo*m. 5. 6. AboU. 7. S
C*rnu*tum.
Sr\
Idjf.
urpo,
64 J. Hoopt Reallex. l.
zachováno
je ve
biH«
Kl. KGhnati u D»*a.
g.
Alt.
^ihn. surf, st&l
i
ir.
PftMo
19)
I.
206. Starý «lov. Cpbfll.,
viech alov.
v.
j.»
III
884.
k
Kinm
(«irp.
i
«irppi)
(slovo
Mikloa
ima
vy«kyt
t
Že 1'omoané
a v Minejich XI. atoj. Srv žali
doklady
srpem
na konci d
(fali).
kanovníka Zbyhnéva
listinu 1
«
po.
XII
»tol.
Cod.
i
Historii srpu praehistorického podal vedle J.
'1
(.
Lid.
nus
II.)
J.
Malinka
III
a SeÁroJm
v
lánku „O tvarech «rp
a
I.
1
Smolíku (Pa
jiti
(Man-
102 riody následující, spadající na konec doby bronzové. byl malý a massivní, na jedné
okrajem zevního
sesileným
1
Srp té doby stran úpln plochý, na druhé se
oblouku,
nmž
na
obas
nalézá
se
malý zub pro lepší držení srpu zasazeného do rukojeti (pomocí apíku nebo bez nho), opika srpu bývá asto mírn nazpt zai
obyejn hladké, nkdy však jemn ozubené. pozdjších žárových hrobech doby ímské u nás srp není, ale z Polska je Kostrzewski jednotliv hlásí." Za to se optn setkáhnuta, osti pak je
i
V
váme
srpy
se
slovanských,
v nálezech
a
konce doby pohanské, zcela urit
z
ideji, než bychom oekávali, uvážíme-li, jak se
píkladem jiných u Slovan vyvinulo zemdlství. pedevším materiálem, z nhož byly nyní hotodoby laténské a ímské poaly se totiž dlati srpy
zatím vlivem a
i
Vyložil bych to
Od
veny.
vesms
ehož
následkem
v zemi snadnji podléhaly Tvar v dob ímské je bud" vytažený, krátké, široké kose podobný anebo štíhlý, od apíku v silném oblouku vyklenutý (obr. 18) a tudíž už našim podobný. 4 Rovnž v dob slovanské objevují se v hrobech valnou vtšinou ze
železa,
mén
zkáze a proto se
zachovaly.
železné srpy štíhlé s obloukem
1
v
Buchtela Laus. Graber 42,
CH.
Eisner
18,
1913,
kultue mohylové.
O
a Beitr. Urg. Schles.
si.
Pit
157,
nebo mírn protaže-
vyklenutým
ervinka Kultura Starož.
3.
I.
polí
29,
erný hojný
22. Je také
srpech v depotech slezských srv. Schles. III.
9
si.,
v polských nálezech
Pop. po c
echách
v
Vorz. V:
latnské doby
srv.
Koti
Ostgerm. Kultur
ski
Ost
-
Kult.
.
Na mnohé
skupiny mohyl ruských pipadá v musejich 1 nebo 2 Z bobrujského Újezdu minské jfub. oznámil V. Zavitnvi jediný (• lan- a 334). z výkopu z okolí Rjazan žádný; Antonovi v tpoust mohyl dre vI.il našel dva (PaCK. A\> 15), Sizov v znamenitém gnzdovském mohylnikn 7b. 115). Brandenburg v piladožských kurhanech jeden (Kypr. m<» 1
(
(
i
71.),
v Rusi bylo
Ale z
i
z
Melmkov.i v zemi lucké žádný (lj
by to
lze vyložiti
pomrn
nálezu meklenburských uvádí
množství eských hrobu
jich je více.
srpy.
V
guscinských
z
%>jev
malým pstováním Beltz
jen
obili
dva srpy
509).
výše
(srv.
(Alt.
I.
Zde
str. 10).
Mekl. 3
konce doby pohanské neznám nálezu žádného. Jinde
mohylách
našel
jich
Samokvasov deset (Mo
200). 4
Siv. srpy ze Stradonic
(Pi
Star.
II.
2.
79. tab.
Oest. IV. 107), nebo ze Saalburgu hurjr
I.
444, 446) a dále Rich Worterb. 253.
se
ímské
že
Germani pejali im. název secula
(MyiN
I).
srpy hotovily po
Hauialt.
II
50).
XXXVI.
(Jarobi
3).
sthn.
Carnunta
Blhmnrr kom Pnvatalt. po Evrop, vidno
továrnicku a rozvážely
—
z
Romercastell Saal-
sihhula.
sthn.
lichel.
568. i
Že
z toho.
ag<.
.
103
ným,
akoliv nezanikly
!
vedle
málo
ani typy kratší, širší a
nich
p. v bulharské Abob." Ponkud odchylným tvarem protáhlejším, spíše kose podobným, vyznaovaly se v Vlil. až X.
nkdy
na
se objevily
ohnuté, jaké
stol.
srpy
v hrobech
litevské
v mohyle nenašlo nic než srp.
asté, že se
tak
pokud vím,
Ale,
tvar ten
vyskytuje se jen zídka mezi Slovany.
Ostí srp vidíme obas ozubené,'
zjev to, který se vyskyto-
dobách pedhistorických, dále na srpech eckých a ímských a udržel se na mnoha místech v Evropé po dnešní den.'' Z Cech znám doklad teprve ze XIV. století.' Kosa je v stední Evrop mnohem mladší srpu, nebo ji mžeme doložiti teprve od pozdní doby latnské nebo ímské/ Tvar val už v '
1 Mimo nálezy výše na str. 100 vzpomenuté z Gulbiše. erné mohyly a Tagani a dále v pedešlé poznámce 3, je ješt plno zmínek o nálezech jednotlivých srp v slovanské archaeol. literatue, tak že se zde mohu zmíniti ješt jen o významnjších a hlavn doprovoditi literárními údaji typy na str. 101 pedvedené. Dva srpy našly se v eských vrstvách hradištních v Semicich a na Lrvém Hradci (Pi Star III. 1. 314, tab. XXXII. 6), jeden ozubený ve vrstv u Kl. Kúhnau bliže Dessavy (Jahreschr. f. Vorg. sáchs. L. 59), kosovitý srp v hrob 106), zlomek v Bilém Brd (Vjesnik N. S. VII. 36). »du (Hampel Alt. 97) a gušSrpy pipomíná dále Samokvasov z hrob sverjanskýc
z
I.
I.
.
|
Antonovi.-
.'00),
miru
15),
(i
Ctiannko
Sargorodu
Kaži
Zelenky, Grišincú, z
hory
105, 112. 115), z borisovských z
(Hamenko
Žitomiru
chvojka 7 Aboba v
18%.
z
Cerkass
I.
101); dále jsou
(srv.
známy odtud
z
bliže Žitoz
hrob
kurhan
Katalog výstavy XI. arch. sjezdu
kurhan minské
'ACm- MOt
V. 28), Chvojka
u
u sela 104,
str.
gub. (v Hist. museu v M.
66) a z Kijeva z hrobu v úsadbé Petrovského
.
310. tab. 59.
Spicyn
VIII.
1.2).
18%.
K hojným srpm
109. 110. Jiný typ je v
Passilna
z
srv.
LfM
Sizot-
41 •
Srv
.roslav
Brandenburx Kvpi Kl.
/
•
Kúhnau na
'
•
117-118. Spicyn
II.
71
Ilptt
/.
v.
s.
II.
20 (21)
3).
srp
napsal //
ice
z
obrazil redaktor
podobné •
1.
o
und
-4
>00.
bible Velislavovy
p.
Blúmntr
Schucfi,
XX. 181 (1901
Stera «v. Jii (Cas. spol.
Srv.
fals.
Srv. itsfi kterou o tomto druhu
Síge
!
Polabí srv. výše uv<
M
Falces rostratae, denticulatae (Columella
facobi Saalburg 447. Rich
str.
(,'lpcBH-
14).
XIV
tab.
kurhanu u Malevanky
z
1915, 57.
nebo dále uvedený obraz
C
H9)
Na
miniatur
XI \
1.4 V!
nkolik srp ze staroeských
v breviá
L stolatL
vy-
Jsou
r>-<
O
latnské a im»> pik /r Str.don.c
102. obrazy
"' <
II
doklady uvedené výle v 9
tal.
p>
H
Baéa
104
mní
od dlouhého,
se
mírném oblouku zahnutého typu ke kose
v
mén
celkem rovné, jen na obou koncích více
V dob
slovanské
jest
zahnuté (obr. 19).
kosa celkem ídká v nálezech.
1
Bylo
jí
patrn
mnohem mén upotebováno nežli srpu. Tvar její rovná se druhému typu ímskému s rovným ostím na koncích zahnutým a s rzn utvoeným pipojením na žercf (obr. 19). Jsou však formy menší, i
že je nesnadno
ohnutjší tak,
kosu
nebo vtši" druh
rozhodnouti,
srpu
isou
a
kosy
i
ped
máme-li
ozubené
sebou
(Batnicc
u Jerichová).
Obr. (1. Idria di
Bac*,
2.
Ovtcrburlcen, 3. Carnuntum, 4, 3. Batnicc u Jerichová, u Zahání. 8. Kom z pctrohrad.lcých mohyl [Sptcyn]
Szombathy Griberfeld von (Grots La
Tne
Okluk (Lipka
z
Vývoj kosy od doby imské.
19.
tab.
Idria
XX.
1).
Baa
di
z
Scrnicc, 7. Alt-Klcp|r
Nasavrk (Pravék
VII.
17),
-.
)
305, 315. 319, 321. 330.
ze Steinsburjfu (Gótzc Alt.
19. 20).
Vlil.
6.
z
Latrnu 232),
i
r
Carnunta (Rom.
Li-
roes Ost. V. 78), z kaitellu v Osterburken (We»td. Zs. XVI. 325) a dále nálezy u Lindentchmxto Alt. (Star.
III.
naily v slov. vrstvách VII. 131)
Spicyn
nnko XI
z
/.
Ru«i
okoli
3.
III
314)
1.
u
je ohlásil
Gdova
a
tab. 4.. V. tab. 46.
uvádi
Fohrde
ech
z
Brandcnburg Petrohradu
z
.ireh.
t.
112), jiné
Kamské udí
z
XIII.
stol.
Srv. obr. 20.
viz
i
nález ze
),
B«iel na Ki
museu od Finského :
(Mannus
Jerichov
(1
M jsou v Hist.
Semic, ale za to ae kr.
kurhanú ladožských (K-
z okoli Cerkaiv-"
v
jen
(Havelland) a Batnice,
48. tab.
XXX)
na miniatue breviáe svatojirského
zálivu a naily
a jinde ješt.
(as. pátel
Cha-
(Kat. výst.
M
eskou
stár.
1915,
kosu
105
Název kosa a slov. koš$, a pešly od Slovan (kos:) a maarštiny (kasza). vanské
dob
Jak se žalo v té
znám
byl
kosou
zem
'u
zpsob:
trojí
1.
výrazy
jsou
kositi
'*
srpem,
a hrst kladly na zem,
se stéblo
2.
Nmci
žali
pak
.
pesekávalo uprosted
nmeckých
na mlat.' Z že
albán
),
íman
bezpené nevíme. U
nmž
umbrický, pi
se stébla žala jako
zpsob, pi
závaly jen klasy a stéblo celé ponechávalo
nmž
staré a všeslo-
do novoetin
i
a
státi,
krátké
nmž
a 3.
se uezpsob, pi
snopy odnášely
miniatur XI. století a následujících vidíme,
v polovin stébla, takže zstávalo vysoké
asi
na vozy.
je vidlemi nakládali
Obr. 20. a 21. Žatva
obilí
Slované beze
;
pochyby
vší
str-
naež
požaté klasy do hrsti a kladli je na zem,
brali
také
žali
kosou a srpem na miniaturách breviáe Svatojirského.
nco níže, nad zemí (jako kosou). Soudím tak nco pozdjší eské obrazy ze XIV. stol. uka-
v prostedku nebo o nejen zují
v
z
toho, že o
pesekávání stébel uprosted, na p. v
souasných
jiných
EW.
r-r
níku >
1)
bauerov
doložena
109) slovníkem
(II.
I.
toh<
z
V
Bu,:
581.
viak kosa teprve
je
Velislavov nebo
bibli
nýbrž pedevším
miniaturách,'
<>
I.,
haného a
I
j.
slov-
v staro-
XIV.
stol.
a rak. Svatovítským 93.
Varro R *
Alt ,u.
Tah.
I
t
rast.
I.
str.
z
Blmner
Srv.
Maura
B.ldr,|.,».ei
I
pod
sign. 13
C
1. z
b.blr
c.
568. rallrn
utrachtakého a z ashburnham-
(//-
i
u.ialt
•
II
a!
obrazy ze žaltáe pni*) sjtal
I.
kalendáe XI
anglosas.
26, z žaltáe
.na
ko<: f-lislavs
1-2.
50,
I.
p. obrazy
Srv. na
Sevrrmo>>
hovny obraz
Me obr. 21.
106
máme
X
už od
doloženo vázáni požatého a hrábmi
stol.
shra-
'
do snop pomocí povísla. Musiio býti tedy stéblo výraz spolený všem Slovanm* a starý, doložený Kosmas, že v XI. stol. už z X. XI. stol. Krátce potom vypravuje vázali v Cechách obili do snop a z 50 snop dlali kopy.' Sncpy baného
obili
Snop\>
delší.
je
—
i
'
snop v stodole (obr. Vtší hromady snop sluly stog
však nebyly velké, jak ukazuje z
eské
bible Velislavovy.''
Svázané
nebo
odnášelo
se
obili
obraz
i
odváželo
podrobn
o nichž jsem už
(srv. obr. 22),
Výraz stodola
pojednal v kap. V.'
pvodu germánského (ze pro bychom Slovanm ped
sthn. stadal), ale
sice
na mlaty
bucf
otevené, nebo do primitivních stechou krytých stodol
22)
je
nemáme dvodu,
tím, než pejali výraz stodola, upí-
i
obilí ped deštm. Také o stáí sušíren pro vlhké obilí bylo mnou už na píslušném míst podrobnji pojednáno. Mlaty samy (stsl. gum\>nó' nebo rb£i.,'" rali
podobných písteší pro ukládání
existenci
*"
Také hráb,
1
EW.
Bernclcer
I.
{nivodné
Budilovi odtrhávali
klasy
obraz
EW.
"graba je výraz všeslovanský a starý (Miklosich
sts!.
344.
C.i.
Domnnka
26).
II.
hrábmi
17
(Siedziby
— lb),
neni
75,
že Slo-
Rostafinského,
odvoc
ovšem neznám, teprve z bible Velislavovy (srv. pozn. pedešlou), kde jsou hráb už zcela podobné našim. Takové byly ostatn hráb íimské. Srv. nález v Kolin (Westd. Zs. XIX. tal>. 19). Také byly nástroj starý a všeslovanský mi 13, miinna) a doloženy už v pekladu bible (Srezn\<skij MaT. I. 257). K rozšíeni slova po Slovanstvu srv. Budilovi nebo
Nálezu
starých hrábí
i
i
lib a Miklosich
I.
I
a i
ruštin
{Miklosich
v polštin
Lud
EW.
EW.
312).
m
eštin, polabštiné
mimo eštinu
Povíslo, patrn také staré, je
powrósto v délce 2 slam a o 18
(powrza,slo,
101); bloru*. je
IX.
391.
dále ve všech jazycích jižních, v polštin,
i'.
— 20
I.
;
5
slámách. Kolberg
).
Besedy pap. Grigorija (Sobolevskij MaT. 76), Ostromir. Další doklady viz u Srvznvského MaT. III. 453. „CrnAai
Srv. XIII
S0.
teme
Haliském evangeliu (Bu$lajex< líci. X]. Kosmas I. 40 (k r. 1023): Nam antea
ev.
Mat.
v •
.
.
.
pro decimatione duos
acervos dabant; dicimus enim acervum quinquaginta manipulos habentem. Dnes
má eská
a polská
kopa 60
Vlád. Mon. (Srrznévskij •
.
•
Srv.
i
(Wista XVI. 484).
XXII. i
I
J
I
ŽS.
6.
I.
Stovo o
let
k
Kopa doložena Rus. Pravdou
12-78).
srv.
i
rytinu na
$toh je všeslovanské (Miklosich
|p«t 14,
snop
Vocel Vel. Kildcrbihel tab. 24 a ffl,
13.
I.
r.
1146 (IKT.I.
Srv. Srrinx-sk.j
II.
EW.
27) a v
paten
323,
z
Trzemrszna.
BuM W (U
,
M„/.
III
807.
811.
805-806 IM pl.
Ij:
(ruk
XIV.
<
I
na násl
m
Sud. VI
tmk ti .
M
1]
Vlil
107
emuž
odpovídá v
potem kopyt zvíecích, tím
cepem. Cep,
i
stsl.
1
stodol klasy
Nemže
Obr Tak
1
se
a
cp\>
je
tedy býti
íiwIHjxy,) byly ote-
obilní
domu.
obytného
poblíže
nýbrž najisto v XI.
vytloukány
a zajisté
stol.
z
ped
již
Slovem o pluku
XII. století
pochyby, že cep
Ukládáni snopu do stodlky
dosud dje na p. v Bulharsku
(z bible
(srv.
znali a užívali
Slo-
i
Velislavovy).
obrazy ve Svtozor.
Zt 1916 i. 3826) a pravdpodobn bylo ui na severu, aspo u Germanú (Schrader Reallcx. 145 a Mtyrr Wórt. u. Šach. 1. 211). Slovanské slovo pro tento zpsob bylo M I.eipz
du-
nejen
slovo domácí, všeslovansk
doloženo jsouc v tomto významu Igorovu.
eckých
textech area, v
lat
vená udupaná místa vedle Mláceni. Na mlát byly
III
v
'i
a
j.
odvozeniny v »lov*n. p,ti
!99) a
•lovin. cV/>.
udrželo
.
—
M
nláceni
lo
nJi*.
'
I
'"
cep. »tc.
n
*
ja
Hrmckrr
inderr
star
l.úhkr
i
<-py.
Ha
snop
loby kol
r
Hen
pola
rf
cepy doloženo najdi ive 1400 a ze slovník XIV
z
Alexandreidy
stol.
(Gebaurr
(/!
St.
aj
I.
138)
108
— XI.
váné X. spojený,
1
ped
gellum) a že
ním
tím mlátili
Igorov.
XIII.
viái Svatojirském (obr. 23) a na
Temešna
rukou
v
dlouhou
eská
1
v.).
si.
s.
V
násadu
slyšeti Ire
hlka
i
obvykle se
Polsku
di
—
dieríak
na p. v bre-
Dubravin Zde
století.'
dlouhý (rozhodn
ní
—
—
cepisko,
(též
—
emen (Jangmann na tvorce (Bartoi Dial.
bijálc
emen
—
cepak)
uwiaxaky a spojeny houžvi Gloger Budownictvo 78, Wawrzeniecki Wisla V.
bijak
cepak), jež jsou na konci ovázány ..
Na
Bilé Rusi
slyšíme
O
7
Šach
u.iiiu.iiio
(Kolberg Lud.
1
tli
>
(IX. 88).
V
|
Slovany
soud. VI. 11 ruk. XI\.
[Kniha
Mo.lOTtlTIl (Slovo o
SrwfM
Channko slovanské
známu jeho
sbi>
sice
d<>by
V
K l
I
atd.)
di
(.Ipritii.
lemese
II|»ii.in
cepy.
V.
ale o
1'odnépi ze
v
1'
tom
•
as. pátel
sredniow
pl. Ig.
170.
B. 158,
%
(M.it
(
I.
form tchto kyj mimo
)
1
.irii.
gacki, 5<>
228.
I
staré
—
pol-
z
vidíme
breviáe Svatojirského.
z
epic
Písma, v Slovu
století,
zv.
na
a
na miniatue
obili
t.
terminologie u cepu obvyklá je: držák
Na Morav v.).
— XIV.
paten
že bylo obilí
pro cep nemám,'
dokladu
XII.— XIII.
do
kladené
mlatce
Obr. 23. Mlácení
s.
v pekladech
už
je
Archaeolog-ického
jenom obrazy ukazující na dobu ského
dosvduje,
staré slovo mlátiti
i
mláceno a slovo to
o pluku
emenem
dvoudílný typ
že
se,
Germani ze vzor ímských (flaobilí jen vhodnými k tomu kyji nebo
teprve jako
Ostatn
palicemi."
Ovšem zdá
století.
pevzali
stár.
191 5,
Uftak«
I
kladou
kalichy
1
patCQU
z
frzen
"
109
emenu. Je
delší nežli dnes) biják na
to tedy tatáž podoba, kterou
vidíme na germánských miniaturách XI.
Vymlácené
bu
plev," a sice
nádob, nebo spíše proaby vítr nebo pohyb vzduchu
v njaké se pohybující
hazováním pomoci lopaty oddlil a odnesl plevy.
teme,
fvéjice) tak,
Už v
;
starých legendách svatováclavských
Václav bedliv istil
že kníže
1
aby zrno oddleno bylo od
bylo ištno,
obili
století.
ml
pedstava, kterou
ped
obili
seTnlctim,'
a také
na mysli autor Slova o pluku Igorovu, když
zejmou narážkou na vt síta u Slovan pro to ze Germani potom vedle vjic užívali staré doby dokladu není. Slovo síto má doklady pozdní,' ale lze slovanpedpokládati stáí mnohem vtší. Dnes ovšem pro mluvil o mlácení cepem, spojena je se
i.
;
i
'
n
i
i
sedlák v zapadlé
sky
Blorusi isti
Vymlácené a vyištné
dobe
vyhloubených a nás pouují
i
zrno
i
souasné nálezy
do zásobáren ze deva sroubených Byly to
kosti.
Hoops
1
hem
bu
kterým se
I.
bije.
3.
do jam v zemi o nichž
zv. žitnic,
nebo
rzné
veli-
žitnica),
vtši domky, do nichž
i
Cepy zde vypadají jako
Nmci
t.
archaeologické,''
(susek\>,
prosté truhlice nebo
Rcallcx. Tab.
delši kyj,
bu
ukládali
vypálených, aby nevlhly,
staré zprávy
nebo ešetem.
sítem
obilí
naše, jenže mají
výraz pro cep pejali z
mno-
flagellum. které
lat.
nejdíve Hieronymus ve IV. stol. Hoops (I. c. I. 27) ovšem mysli. sama byla už ped tím u Germanii, kdežto Heyne pipouští ped pijetím Schrader Reálflagella jenom tlueni kyji (D. Hausalt. II. 56 si.), tak patrn ie*. 146. K formám cep srv. citovanou staf Miujcra Liihkr 231 dokládá <
i
i')
a pleva jsou
prastaré
evropské. Csl. rri.no {Miklotich
kaúrn,
stn. ags. sthn.
Csl. pléva z 'ptlva s
lit.
!u
/><
,
pr.
H«x. g. Alt. t
nice
u
sthn.
spelta,
s lat.
.s.
i.
<•'.
spelza,
/'.
o,
lat.
u.
lot.
granum, zirnis
Miklotich
pultu,
stind.
ir.
gran. jot.
(Hirt
Idjj
EW. palávas
(Hoops.
.'
zajisté
v latiní,
prus. zyrn
indo-
všeslova.
4U2) souvisí
stídáním
pelwo. I.
kom.
i
nejen
výrazy
EW.
pozoruhodno. že pro
germanštin a
jazycích
tut
baltoslovanských,
»
Hucul ite
stol.
1
1S
Hoopt
Hirt Ug. 645, V' II
i
l.
XI.
sole 4
(
III.
360.
munstur
.injfl<>i.i>
110
možno vstoupiti. Zrní mili dutými devnými nádobami pro nž nám už prameny XI. a XII. století zachovaly staré domácí názvy mru. mirica} korec. stb. kor\*ch, proti nimž teme v textech latinských modius (trtmodius), mensura. mansura. Už u Helmolda 1
bylo
v
'
modius autem Slavorum vocatur lingua eorum curítce* a nalézáme souasn týž výraz kuriz /.a lat. modius pi
ie:
nho
vedle
dávkách
Kosmas vymuje modius pti pídmi
Srv. ŽS.
mensura
,
EW.
Sobolevskij MaT. 68, Ostromir. ev. Mat. VII.
kon.cu
vedle
ve všech slov.
eich
tém korec,
p.
EW.
579) jest
I.
kor l (r.
pvodu
— XI.
242).
v
Zojjr.
kopmh.
temného.
I
Izbornik
2,
stol.
žitnicích ne-
indoevropské.
(Bcs. pap. Grig.
1073, Buslajev 266.
r.
Mrica tam doložena
II.
a
Nilcol.
neni.
Luk. XVI. 7
ev.
.
kópMiíM,, slovin. korec,
polab. kúórac,
luz. kárc,
korzec,
tchto
v
všeslovanské a staié
je
Pichází v textech od X.
50.
II.
Pand. Ant. Amf. Sreznvskij Mai raz
dvma
a
c).
I-
mra
Slovo
-
Také mouka mletá chována byla
803.
I.
boli susécich (srv.
Srv. Berneker
listiny
míru zavedl teprve jako nové naízení biskup Ekhart
palci, ale tuto
1
polabsko-pomoské
o nichž se zmiují
obilních,
XII. a XIII. století/'
EW.
Miklosich
srv.
existujici
korec,
obvyklé Miklosichovo spojení
s
st.
Berneker
133,
korá (ná-
doba z kúry) Vasmerovo odvozeni z . xtfpo; (toto z hebr. kor) nedoznalo 1' II'. obecného schváleni (srv. bliže o tom u Bernekera c. a Sobolevského i
I.
LXX. 77
jakkoliv v Zograf. a Nikol. evang. zachované
si.),
by ukazovalo na vzor ecký. Hebr. kor {Vacek Agr. Arch. V. 90J. Z
je v lat.
pešlo do
latiny
—
—
mirou byla krina
Vasmer
33, 59 a
II.
listin Petra
rna i
—
I.
87:
Polaborum,
rorum,
1080
a byl identický
24 královských modiú (Srv. Jireek
teme
sextarius
I.
c.
k;
s
ki bi
lem.
Mittelalt. Serb.
podnes v Bulharsku.
100), jež se udržela
—
Byzantský a starosrbský
mi.ti..
obili
evangelia
copellus
V
darovaci
grano (Raki Doc. VIL 127). O výv slovníku Du-Cangeové. Názvy mrica a
stará dc
viz
do maarštiny (méreze, korecz).
Helmold
*
r.
starium
razu stará,
korec pešly
)t. III.
.
z
(Luk. XVI. 7) textu
jazyk
slov.
z etiny ješt do staré srbštiny pofitO{ modius obsahoval podle Uspcnského 40 liber
a
eckém
i
Et precepit dux Sclavis, qui remanserant
Obotritorum,
Kirinorum.
ut
solverent
in
terra Wajfi-
reditus
episcopales
apud Polanos et Pomeranos, hoc est de aratro tes modios siliduodecim monetae publicae. Modius autem Sclavorum voc.itur lingua
qui solvuntur
gioM
et
eorum
curitec.
uy Hl,
tiligiois, ^
unus.
R
z
r.
i
qui dicitur
kurií, solidus
umis.
toppus
lini
unus, pullus unu«.
autem Sclavorum de unco tes mansurae, quod 1 1
ii.ich
(Srr.
Imdirha Saského z r. 1158, 1169. 11 58, Census autem Sclavorum erit de unco tes mensurae
K. 1158 rtrme:
110).
74
Jindichova) opakuje totéž, co
(listina
XIII.
stol.
(Cod. Porn.
1293 (Emlrr Reg.
II.
698).
I.
v
311).
ruštin
V echách d<
r.
R. 11(7':
dicitur kuri/ et
1158.
korec
Totéž
(ch<
solidus
teme
•
XV.
stol.
111
v letech 1017
— 1023.
Slované
západní
da, tomu, komu
Zde bych pipomnl,
1
nmecké
platili
že obilní
resp.
íši,
kterou
císa
ji
nebo jeho zástupce pepustil, slula osep, osyp. pvodn os Termin tento utvoen byl od slovesa si»/>3. suli ze 's\>pti jako nashpb,
zashpu.
prisi>p\<,
Menší mírou bylo též všem z proutí
nebo
mínané.
Jiné
kry
z
Slovanm známé
zhotovené a asto
devné
i
lukbno, nejspíše
pi dávkách medu vzpo-
nádoby, jimiž se také
milo,
obili
byly
vedle výše vzpomenutého kbelu, dále jihosi. starý a kriny na Rusi 4
ješt \6opoKb, dále iuópi> (džber) a k;\.u>. Srovnej o nich dále sta v kapitole následující, kde jednám o hotoveni devného nádobí. Mimo to se odvádlo obilí seno na vozy. Carrada annonae i
teme
v listin Otty
I.
z r.
949,
5
carrada frumenti (a též carrada
v zápisech fuldských.'
viní)
40 (k r. 1023): duos modios quinque palmárm et duorum pipomíná Kosmas mice ovsa a pšenice ješt k r. 1C68 (I a v listinách jsou od XII. stol. (Friedrich Cod. I. 387, 390, 406). K výkladu mice Ekhartovy a pozdjších eských mr srv. Vacek Agr. Arch. V. 90, 166. Vacek královskou miru tvrtn zvanou, kterou Václav I. ustanovil pražskému obchodu r. 1249, pokládá za korec. O mici soli teme už v listin Soytihnévov z r. 1057 (Friedrich Cod. I. 55). O modiu u Chorvatú v X. stol. viz kalci Doc. VII. 18. V listin Méškov z r. 1145 teme: urna brasci. mensura tritici. modius avenae, capecia annonae (Cod. Pol. mai I. . 10). K mírám dutým v Nmecku srv. Realiex. '
Kosmas
I.
digitorum. Jinak
i
g. Alt. •
až
XV.
556.
II.
Brclcner Ans.
Srv. stol.,
Osypy byly ješt 1
Slovin.
Slovan
jenž zde uvádi listiny všech záp. si.
a
H. Jireek
r
XII.
Provfl
v XVII. stol. (Sel. arch. VIII. 246).
lokno,
EW.
(Miklosich
17.
Guttmann Germanisation 118
dá!e
s.
. EW.
lukno,
175. Berneker
lukno I.
mad.
l
Etymologie
740.)
lukma
U
nejistá.
z
*/..-
Jihoalovanú
zstalo slovo to ve významu dávky obyvatel pro faráe. (Jireek Mittelalt. Scrb. ruštin se pipominá IVKHO v II. 59). Polovina shi'a poluknica. V staré v Povésti vrem. lt k r. 947 (Let. lavr* 125) a v Ruské Pravd Vlád. Mon. po
\ 109 (Vlád. Budanov Chest.
syn. textu
Sreznevtki/ Mai.
Reg. .
III.
111
II,
I.),
I.
72). Srv. dá'e
V eštin doloženo teprve od XIV. stol., nebof kde ,e te lukno melli*, je padlek (Gebauer Stí. si
listina
54.
II.
Srezn>skij |.
M.i:
III.
Doklady od
•
)
.
XII. stol.
V Pravd
Ruské
a
I.
1172
(
289). t
kn. Jaroslava
:dimir$kij-Budu08). is
I.
Cebr
v
itarém Polsku za Piasta pipominá
2 (decem situlae slavom
slova carrada. téi carrata, carradis. earrades Cod. Porn. I. 20. K — Currus fenni srv. u in s. s. v. onus carri víz Du (' r. 1145 (Cod. Pol I ImdmoU 15. 84. 90 (XIII. stol.). pUustrum *
j
—
"
Drohnke Trad.
et ant. fuld.
»tr
117. 123.
112
mr
Jiných
ze
doby doloženo
staré
Srv. však
není.
i
dále
sta o nádobí. Ohrady. Jak orání a osev, tak sklize mly jisté adu obynáboženského rázu, modliteb, obétí nebo rit mag-ických a zai
ej
smíme
klínání, jak
souditi z
rzných survival po Slovanstvu zanám zachovala, kterou zapsal
chovaných.' Jediná jen modlitba se
ped
Ibn Rosteh. Slované prý
a zvednuvše je k nebi,
nám
potravou, dej
ji
žatvou, vzavše do hrsti zrní prosné
„Pane,
volali:
jenž
ty,
dnes v hojnosti.""
i
nás opat;
si
Jinak víme jenom to,
povdno v II. díle Života Slovan pi vylíení slavkult výroních, nebof tyto, jak jsme vidli, mly práv ponejvíce podklad hospodáský. Výslovn se zemdlskou prací jsou však spojeny jen zmínky o slavnosti Svantovitov.' V Rusi vznikla v lidu pedstava jakéhosi božství zv. N.i\ n,, jehož jméno co už bylo ností a
i
pedn
Sem pati
1
nkteré zvyky pi oráni a seti modlitby za úrodu, svcených vtviek do prvni brázdy v Bílé a Malé Rusi, Bosn a Hercegovin (srv. Anikov IM.ciifl I. 330 si. Lilek Wiss. Mitth. :
kladeni chleba, vajec,
Polsku, v
Bosn. IV. 436, Kolberg Lud.
III.
Kosiski Mat.
zakopávání
kohouta
lítn.
48),
kropení jeho
a
[Anikov
ped ped
Vil.
(Cpu
krví
prvním oráním (Brúckner Kaz.
I.
!
evangelií
I
potahu
posypáváni
266.),
I.
Scjn
152,
II.
(volu)
chmelem
329, 343),
237, 263,
1,
do brázdy XVI. 257),
227
III.
(tamže),
obad
zabijeni
oborávání
Polsku v XV.
v
zastrkáváni do
pdy
stol.
ratolesti
(Anikov I. 338). A nedávno ješt v samaské veer ped dnem osevu zavel se v jizb, zapálil svíci a ped obrazy svaté položil hrst zrn urených k setí, naež se modlil za úrodu. V jizb mimo to byly zaveny a zadlány všechny otvory. (Jrn- Oó. 1895. \nikov Il! 338). Radu drobných povr ze západní Haliosebral W. Kosiski (Mat. VII. Ktn Týkají se hlavn ochrany obili proli 18). oráním
gubernii
Slovincú
u
hospodá
I.
škodám.
Pi
sem
žnich
náleží
obtování první nebo poslední
nebo démonu polnímu (Stojlov A.
I>]>;i.í.i
hrsti
S
Zwyczaje íniw. 30
si.,
40
si),
s.i/ení
Slovanstvu (srv
i
nejchudší
hlavn
donesou
('
dom
//
1
ŽS.
raha 1910).
242 5
ped
dvakráte do roka:
holi.,
II.
II.
US,
J.
Byttron
Halii
obilní v
.S.
a postaví v jizbc
Wi.la IX. 744). *
fry
ti klasu z prvni
I
XII. 57.
12. a
Blažeji
sv.
hlavn slavnosti dožinkové s rznými obady zachované p<> celém na p. Kolberg Lud. 163, 206, V. 100 Wista V. 788, Mater.
VII. Etn. 48), a
prvni snop
klas
na mii-aia Sof. 1903., Marino;
II
240. (Sax
V
ikony.
ped
š ejn
í
V
po
Polesi
mimo
I.
c.)
to pipravuje
a
po
113 vedle Koledy a
volali
doby
ze staré
Usna
veer ped narozením Pán.
na
Ale
1
to doloženo není.
V.
A MLÝNY.
MLETÍ
Posledním aktem souvisícím se
sklizni je v
hospodáství úprava
zrna obilního v takový stav, aby se mohlo požívati. Jsou totiž dva
druhy obilnin, krupinaté a mounaté. dá hned kroupy,
zrno po vyluštni beru) nebo
klihovité (z
jemene
K
prvním náležejí
bu
a ovsa),
k druhým pak
poskytuji po dozrání zrno bez rozemletí nepoživatelné, (rež) a pšenice.-' Rži a pšenice
možno
ty, jejichž
(tak z prosa a
nasládlé
požívati
ty, jež
— tak
bu pražené
žito
nebo
:i
úprav njakého peiva po semletí a této poslední nutné úpravy docilovalo se od pravku drcením zrní mezi dvma kameny. Slovanv
ský tennin starý pro akt sám byl mleti,* pro výrobek pak mouka, stsl.
ma^o, 5 vedle ehož existoval ješt pi prosu
pbhaH,
—
/3bsa.
tlouci,
phšeno
—
Nejstarší mlýny praehistorick pedstavují ploché,
vexn vyhloubené nasypaného
kamenem
zrní
a
pimen
rozstírala
mírn
menším hrudovitým,
16
II
748.
III.
B.
O
drženým
v ruce
Evrop
(obr. 24). Takováto drtidla existovala v stední
7 147, Afanasjrv
kon-
uhlazené kameny, na nichž se hrst
\
1
choeni
s
Veselovskr -
výraz
starší
proso vymlácené.'
108.
Charu:
ralem
srv.
už
r
Po.'
si.
*
O
*
Slovo prastaré, indoevropské (Hoops Rea
Hoops
prvoh
Reallex. d. Alt.
I.
20. o pra
a všeslovanské
:
i
(Ber-
Dolo•i:i
p.
v Ostr..
XIV.
I
Od
.
angeliu
toho jsou
i
(Mít
XXIV. 41)
substantiva
n
nutin.
375 pra vt
p<> >
doklady teprve od XIV
Re.l
\u do dob ímských ve form jen málo pozmnné." Dosud pak jsou namnoze v užíváni u primitivních národ. Vedle toho se však, a to už od doby pedrímské, objevuji v nálezech stední Evropy drtidla dokonalejší, pi nichž zrní rozstíráno bylo mezi dvma kamennými kotoui, na sob položenými a na spoleném epu sedícími, z nichž svrchní má kolem epu otvor, kudy zrní mezi oba kameny padá otáen byl pomoci páky zasazené do otvoru ve svrchní ploše. Plocha tecí spodního kamene rovná, nebo trochu kuželovit vydutá, podle ehož je ovšem je upravena korrespondující plocha drtidla hoeního. (Obr. 25 27). za
doby
neolithické
'
a udržela se dlouho až
;
bu
—
Obr. 24. Pravké drtidlo na
obili.
ped
Tento druh mlýnc vyskytl se v stední Evrop už turou ímskou, která ostatn ve svých
centrech v
dob
kul-
Kristov kde jsou
mlýny konstrukce znan dokonalé. Ve Francii, rotaní mlýnce hojné v nálezech kultury galloímské, pokládají je za výrobky pvodu ímského nebo aspo podle ímských vzor robené. 4 Ale jsou nálezy, které ukazuji do doby ješt starší. Tak
mla
!
1
towit
Srv. na
III.
83
(z
p. Pi Star. I. 1, 14-S, Nicdcrle Lidstvo 185, Czarnowski Swiajesky ojcówských). V osad z doby bronzové u Inowraclavi
našly se též (Praeh. Zs. VI. 97). '
la
Srv.
Coby Sur quelques meules a grains (Nice ^des Alpes Mar. XIX. 96).
Soc. des Lettres 1
Srv.
.
1905. Extr. des Ann. dc
.
zvonovité mlýny
zejména
pompejské
po Kr),
st.
(I.
skládající
se
vysokého kuželovitého spodku (meta) a kalichovitého svršku (eattllus), u Richt Wórterb. 399. Byly toeny nejen run pomoci otroku, ale pomocí zvíat, ba z
i
i
pomoci proudu vodního, dopadajícího na lopaty
mlýn. Jinak o antických
kola.
jež
tchnologie
ti
pohyb penášelo na I.
23
si.
(:
ratura v dodatku IV. 519).
Coby arch.
I.
c.
98 a Lindet
moulin et
le
Les
pvod
rimsky dosti
lu l.i
na
(Rrv
jjr.tms.
VIII.
Se. 1904
Coby
(A;
hojné
moulin á
S<
Avanc des
presioir. Bull. dc l'Ass. p.
archaeologové piítají jim (Star
L.
1899, a staf • týmž titulem v Bull. dc
hradištirh
|
105) a tak s
kulturou
a Le
Oba
tito
/.
Pi
i
ímskou
i
115
máme
aspo nkolik
železné, tedy
u
dob
ze Slezska neklamný doklad, že existovaly už set
let
ped
nebo
Kr.,
Býkovu
v
Hlohova našel se žárový hrob
z této doby, obložený kameny, dva byly spodní žernovy runího rotaního mlýnce, jež se od pozdních slovanských pouze tím, že jsou mnohem tlustší
z nichž liší
kolem epu otáely. 1 Na konci doby pohanské máme tyto mlýny u Slovan dololiterárn archaeologicky celou adou doklad.
a nedokonaleji provrtány v stední ose, kde se
i
-
.
Obr. 25.
imský (podle
V jsou
dobé
mlýnec ze Saalburgu. L J.c.bího.i
Obr. 26. Žernovy. GtaMssyna u
mlecímu
té fikalo se
stroji
formy žn
i
žruny,
Krutovým
'-•I
*
nekrm
I
e.)
u Boskovi.
jich
Spodn
Oba
v
zejména
mnoho
pou
na oppidu u Huns-
lišících
»e
od starých jen
tirn.
iry
a velmi dokonale
/r mají
do jam
mouku na takovýchto
dnea tecí
kamenných na sebe zapadlých
Manuel 1
mlýnc
«
Srv.
i
mohyl
j/.ill\.
Mrrtm* Wejrv*r
e
III.)
a
z
zadéUné.
r
l.ipku
ki
doby pati liové
iberfeld bei I-anjrujje/d 31. Tab. XI
obrazeni
konkávni.
vy
pl<
Mradiako. Bl
vu (ze dvou
na hra
udlaných.
obloukovité vyduté. svrchní jaou
obyvatelé okolni dosud melou
rotaní
pravé
i
se otáely kolem cepu pomoci rukojeti v" postranní ploie
Zajím.
nech.
našlo
a
ehož odvozeny
pvodné
narozením n« Mont Beuvray nebo
na Stra
>s
(z
Ab»by.
i/init-i., ii/vun-i., £er-
n\-va,
novnica, kteréžto slovo znailo
Vratislaví, 1. i
.'».
Zajímavá vy-
Hunsbir
-
8-
116
Výraz
kámen. i
tento, jak ve smyslu jednotlivého kamene, tak mlýnce objevuje se už v nejstarších textech slovan-
(v plur.) celého
Vedle toho známe adu okrouhlých žernov s dírou uprosted z nkolika nález hrobních nebo ze sídelních vrstev IX. až XII. století. Nepopirateln nejzajímavjší je nález odkrytý r. 1909 ských.
2
Rzakú
na hradišti u
(Mollendorf) v kraji lukovském uvnit staré
pece hrníské, kde se podailo rekonstruovati velkou mísu hlinnou, i
doby kolem r. 1000 která se pi otáení svrchního žernovu žerdí tvoila, Mouka, po Kr. vysypávala se na okraji a zstávala v hlinné mise. Podobné žernovy našly se na jiných hradištich v okolí Lukova ze žuly, v níž se žernov nacházel (obr. 27), vše asi z ;
i
basaltu] a porfyru/ dále u Grabiszynu (Grábschen) blíže Vratisl
r Obr. 27. Mlýnec a žernovy
'
Slovo u (ze
mr. vKÓpiio. k
EW.
410,
všeslovanské:
je
Apmi.u
. terna,
,
emuž
srv.
i
Budilovi C
(v
prezu)
žrme, zrmlje,
slovin.
žernov,
p.
pr. girnoywis,
II
^
!
>)
a
lit.
Je to tedy výraz a *
V
nejstarších
r.
II.
a
Hoops
pekladech Písma setkáváme se s b< krorair. ev. Mat. XXIV. 41, v Knize ísel '
-r Kod. Marian,
Keallex. d. Alt.
.
I.
u indoevropského.
\
1
v
d/irnus {Mik
kvirn. ags. cweorn
stn.
261
v Lužici.
x
jjirnos, lot. dzirnas.
quairnus,
got.
Rzakú
l>
torna, /arnovo,
quern. sthn. chuirna, churna [Hvyne D. Hausalt. 21).
nalezené u
Lavry. v
ed. Jajjii
'klade
888).
I
Kosmy
u
"I.
\rkiv za p
(V. kn. Mojž.)
Ant. XI
I\,i,d.
legendy
presb. bulh.
i
svatováclavsk<
V stár listin*
liton
•
..«e *
SUw. Rundwall von V
|
TV
M
Wegweiscr
138. fig. 331
(tde obr.
.'
F.tl.n.
1'HW.
'
117 u z z
u
Z
Dembsenu
a
u
Siedlemina
Poznasku a nálezy žernov
v
kraj slovanských ohlášeny byly násyp mohyl drevljanských, J a Kožlichy
v
gub.
podobné ovšem pvodu
vilenské,
mohl bych zatím uvésti jen žernovy
jihu
Odjinud
jinde.*
'
Antone
VI.
i
Szukiewicz
stái
nejistého/
našt-i
a
hradišt abobského.
z
Z Cech neznám dosud ovených mlýnc z hrobu nebo sídliš — XII. století." Za to byla pod horou Kuntickou odkryta IX. 1889 dílna na žernovy typu dokonalejšího než typ lukovskv. Stáí dílny se pesn uriti nedá, ale spolem popelnic typu lužického, r.
které bylo vedle nalezeno,
nemá
pozdjší. Podobná byla prý
Na Morav
Slezsku."
v hrobech
na mysli runí mlýnek
1
" I.
*
i
;
je to dílna
na
i
rozhodn
hoe Sobotce
dva kameny okrouhlé
nalezl
tedy Nestor, skladatel
Praví-li
eských
starých
spoleného
J.
ve
ervinka
u Syrovína s hradištní keramikou.
že tento svatý XI. století míti
nic
konstatována
mlel
Žiti prep.
obilí
peerskho,
Feodosija
vlastníma rukama,"
musíme
žernovy a rovnž tak pi zprávách
s
legend, že sv. Václav sám
istil
a
mlel
pšenici
Mannus VII. 165, Rpczn. tov. pozn. 1917. 120. Nepístupny zstaly mi zprávy v Zs. f. Ethn. XXII. 607, XXVI. 415 si. 372 a Luniewského v Pam. fiz. V. 1885. ;< S (/ násyp mohyl u Vorajšiho, Grubska a Buk). Szukiewicz Mat. X. 38, tab. VI. Týž praví, že našel na rzných místech kameny ovální, vanikovité podoby, s drtidlem, ale stái nezjištného. 314, tab. LIX. 45 (zde obr. 26).
doby p< rnov žulový z valu na Svakové u Sobslave (as. pátel stár. 1915. Obzor arch. 30, 34) a ješt neuritjší je nález u Pedního Ovence, zaznamenaný kdysi V. Krolmusem (Zapv Poutník 184 Obec Zernoseky u Utomic dokládá nám už listina litomická z r. 0S7 (Friedrich r jisté
I
1
jména osad, v nichž
|ini stará
Žernova
.y 1
Arch.
(Sel.
dra
II.
21)
Wejfweiser
Cech
Bez udán! stái uvádí Hantschrl ze severních
Axamita jsou stepy
J.
Mertint
se robily žernovy, jsou Zernovník, Žer:
z
vrstvy té rá
ho.
1
I
r
1
288
/ •
Keodor
po mnoho bé»a.
—
let
ale
vy zaaly
jednou
svaty
svýma rukama ml
i><
.nutil
«m
bésa semltti pro
klá-
I
118 "k
peeni
kostelních oplatek,
nebo pi pozdjší zpráv polského chudého polského vladyku v Bruca-
1
textu XIII. století, pipomínající licích,
jen!
sám
si
runím mlýn. Jak tehdy vypadal J
mlel obilí na
takový pístroj, vidíme také
dvou polských miniatur doby
z
blíže následující (obr. 28) v
Legend o
mlýnky,
dosud místy užívá
jichž
slovanský
lid
sv.
(srv.
shledáváme, že pes všechen pokrok, který kultura racionální hospodáství
uinilo za
nej-
Jadwize, 3 a srovnáme-li
posledních
dále
vbec
tisíc
str.
121),
a zejména
starobylý
let,
mlýnec slovanský se v rukou prostého lidu namnoze nezmnil a zstal celkem týž, jaký byl v dob pohanské.
Obr. 28. Obrazy polských ze
1
Christian (ed.
mlýnc
z
miniatur legendy o sv. Jadwize
XIV. a XV.
stol.
Peka 152, 1M triticum Peka 412: manu sua :
.
.
mola), Oriente sole (ed.
molehat), Oportet (tamže 396:
trituratn
tritico
gari potuit studiose purgato, ipse pius
.
.
.
.
domm triticum
inferebat manuali terens
succidebat.
'
triturabat.
ommbusque modis. quibus
adolesceni lapides ad t.intam
pur-
utilit
bene convrnicntes elegit, predictum triticum inter eos minutissime fregit. timens ne pollueretur et indigne tractaretur, si vulgari molendino srilicet ad molcndum superponerctur. Deindr mundissime cribrato prorsusque ad pulcherrimam farinam preparato, solus ad puteum perrexit
.
mlýnky prarova •
;.i
r
fund.
claustri
nemohl do Prahy islci
.
.).
Zde vidime zárove, že obyejné selské
/minka o mlýnci (mola) u
Kosmy
60—66.
Jeliko.
Heinrichow (ed. G.
dostati, cituji z
Strnzrl)
druhé ruk\
Legenda obrazowa o km. Jadwidze (Krak. 1880) o z ruk. ostrovského z r. 1353, druhý z
(ve dvou kresbách). Kresba prvni je
wroclawského Jadzwiga)
z
r.
w dzie
1151. Text na
str.
194.
vysvtluje obraz
niedzielny obracala žarna".
slo\
ruk.
119
Od
tchto domácích a malých runích mlýn, pi nichž sem tam otáen rukou pomocí žerd ven zapu
byl
svrchní žernov
a které se následkem toho rukou „obracely", pešlo se brzy k mlý-
nm
vtším, k
otáení, pomalému snad, ale trvalému, užívalo
jejichž
se dobytka s žerdi kolem žernovu chodícího, a jak se zdá,
pohonem vodním, pi
i
k
mlýnm
otáen byl pomocí dvojkoli, z nhož svislé kolo na ose vodorovné uvádl v pohyb vodní pí Mlýny takové známy byly v hospodáství ímském, v germánském za doby karolinské ' a nelze pochybovati, že, nevyvinuly samostatn u Slovanu, byly brzy peneseny k nim, nebo ada zpráv z XI. XII. století, zmiujících se o mlýnech v ddinách a pi vodách, ukazuje se vší pravdpodobnosti, že to byly mlýny vtší, sloužící celé ddin nebo panskému dvoru. Zprvu si všude každý hospodá pipravoval mouku sám na svém domácím žernovu, jak dosvduji zprávy výše uvedené. s
nichž žernov
1
i
—
Ale jako v jiných oborech práce vyvinula se v tomto specialisace ve zvláštní emeslo mlynáské. Vznikli po ddinách mlynái molinarii, molentes, kteí dovedli hotoviti mlýny vtší s pohonem úelnjším a psobivjším, dobytím nebo vodním a kteí mleli emesln, zprvu pro dvory knížecí, potom pro obec. Pipomii
—
i
už v pramenech IX. a X. století po slovanských
najíf se
ddinách
mlýny, rybaen, velín a jiných píslušenství veských molendinum, molendina, molinum, molina zvané. Daro-
vedle
i
latinsky
ddiny „cum nemoribus, pascuis, piscationibus, bžná frase listin císaských, biskupských neb markrabcich z X. XII. století, o mnohem hojm vání nebo prodej
molendinis, molinariis etc." je
dokladech
z
XIII.
nebo XIV.
262.
O
X
Je
na
jev,
žr
v (Rtch Worterb. 399). Popsal je Vitru^ mlýnech germánských viz Heyne D. Alt. I. 44 a nhnld Frauen L 1 56 si. U Langobar
vodních
starých
nemluvíc. 1
ani
ím
mola aquaria *
—
II.
—
u* Kultur
ainaji od VII. stol. (Slephani Wohnbau doby Karla Velkého a z IX. stol. ukázal Arnold Anstedel.
na vodní mlýny
z
Stárnu
stíny 1
Z IX
i
Stud.
(r.
995).
Z
1057 a 1078 u Friedricha Cod.
r
ny
piipomin.i
*tol.
90
III.
X. stol. pipomínají se lira
z
x.
u
Slovan
pak
v
luc i.
mlýny u
Srb
tip. I
1
v listinách
z r.
srv.
974. 976, Vlil
256,
era gtn<
!
doklady
59
V
i
937. 993. 997 (Cod. S»x
153),
I.
d. I'*
z
r.
94S,
%5.
978, 980
viz
u
Heintmanna
120
domácí postavené v
vesnické mlýny nebyly jen malé strojky
síni
každého selského domu, nýbrž už mlýny ve zvláštních staveních upravené vedle ostatních píbytk a budov hospodáských, obsahujíce bud více stolic mlecích nebo stolice a žernovy vtší. A jsou-li od XII. stol. u Slovan zprávy o mlýnech u ek, byly tyto mlýny i
patrn také pohánny vodou.' Nkdy teme, a to hlavn v listinách od XI. stol. rozlišení mezi mola a molendinumr Není jisto, neni-li to jen pleonastické rení, s jakým se obas v podobných záznamech
i
setkáváme,
bych
(Cod. Anh.
I
I.
VI
186),
r.
48, 50, 52).
1071 (Cod. Sax.
echách
bevnovské
a falešné listiny z r.
1036
r.
XII. je
viz u
z
1057 [Friedrich
1003.
r.
59);
I.
1004 (Fontes
r.
Morav máme
na
1078 (Friedrich
r.
eské
listiny
Cod.
u Riedela
I.
.
I.
49 (Levec
si.),
109, 112, 122.
I.
III.
88).
Ze
století
všech uvádti ne-
114, 130, 198, 202, 217.
126, 139. 146,
Cod. Mai.
111, 112, v
79. hO. VIII.
63
(1I|iom.
zmínku ze Štýrska
c.
1.
52)
listino
zmínku o mlecích
84). Jinou
u Friedricha (Cod.
45. 60, 61.72, 86. III.
1.
II.
nebo meklenbursko-pomoanské (Mekl. Urk. Pol.
I.
52,
nebo
atd.)
I.
Z Rusi má Aristov doklady teprve od Dalmácie jsou na p. doklady z XI. stol. u #<.
pipominá Helmold
Vagrii je stol.
I.
Bav
(Heincmann Cod.
1004, atd. k
v
1006 (Riedel Cod.
r.
už takové množství zmínek v listinách, že jich zde už
Cod. Porn.
XIII.
mlýny
XI. stol.
zprávy Kosmovy
Zahna Urk.-Buch Steierm.
mohu. Srv. na p. jen
Ve
Z
proti
993 jsou vzpomenuty mlýny a mlynái v
r.
252, 264, 286, 290, 300, 322) 151.
335), z
I.
vedle
(molentes) v listin hradištské z z
—
1007 (Mon. Boica XXVIII. 332), v Polabí k
r.
52. 72, 73, 74), v
litomické
30—32,
10,
4,
I.
pominají se k
rozdíl a jaký. Spíše
správné a že mola znaí menší zrnu
že druhé je
myslil,
vcný
dlužno-li zde míti na mysli
z
12.
I.
Doc. VII. 29, 96, 132, 149 atd.
Sem patí na p. Pomoí (Cod. Porn.
z XII. století
'
v
I.
1178), a zajisté
v
1125
Cod.
I.
molendina ponendi r.
Arch.
II.
r.
eodem
in
23
si.
ped
r.
fluvio" I.
286).
234).
II.
na
V eské
151).
I.
.
1188 na Mži „terra cum aqua (tamže
I.
Kanovník
r.
1169
Zbyg-
kan.
listin*
Cod.
(Friedrich
Slativnici
et
I
molendioo" di sivé
„lil
217), a v listin biskupa Jim
V
Moravské od
Listiny z XIII. stol. pipomínají
(Srv.
potokem Striczou (il>. 112 roku r. 1192: „cum usuariis in aquis
z
290) a v listin Vladislavov z
1140 (Fontes
Sázav, Otav.
zmínky o mlýnech nad . Rybenic! a Bebou
1168, 109), nad
pipominá mlýn
se
1186 na Botii (tamže
Sázav pi
r.
Meklenbursku (Mekl. Urk.
— 1140
listin vév. Friedricha z let Irich
z
z
zpráva v listin kniž. Borwina
i
et molendinis" v
nva
61
j
XIII.
stol.
adu m
výet doklad W. Friedricha
pipomíná sestavil
ni!
Prusek Srl.
Vltav, na
Gcogr.
Hist.
146).
i
Také
rhsku vedle domácích runích znali mlýny vo< ji
taxa za
ves
-
lyna v zákoníku
;
.V
monopolem. (Jireek
Dušanov Brena
jr
.
republice dubrovnické bylo p
Scrb II od XIV. stol. (Protek Anh. I. 106
Mittelalt. ii
1
I
'mu Vladislavovu
z
r.
11
iko za «-tátnim
vch mlýnu u starých c. »l.,
26).
Slovan
121
Na
molendinum.
nebýval
a dále,
mly
osady
však
jisto
ve
adu,
jich
mlýn
vsi
v
byly
této
dob
nkolik,
vidno ze zápis
kláštera
jak
rzné
mlýny už
nýbrž
jeden,
ba
velké
fuldského
1
pi výtu vesnického majetku slova Hoe díve mlýn náležel bu celé neb nkolika hopodáum.- Kdy se udala promna domácí zvyku
stálého
a ze
užívati
Na erné
ndina v plurálu. obci,
individuální výroby
v obecní
Patrn však
nevíme.
i,
en.
a
ped
už
\\
koncem doby pohanské byly stavny mlýny pi dvorcích knížecích po vzoru ímsko-germanském, kde se pipomínají mlýny, do nichž cizí pinášeli obili k mletí už v VII. století. Ale domácí mletí pi tom nepestalo a Fr. Vacek se mýlí, domnívá-li se, že od XIIstol. zmizely zrny z domácnosti. Dokladem jsou domácí mlýnce zachované na mnoha místech Slovanská po dnešní den a s nimi ovšem primitivní zpsob mletí. Už výše na str. 115 zmínil jsem se o podobných mlýncích z okolí moravských Boskovic' Stejný mlýn 1
4
i
(obraz
29)
má Národopisné museum
v Praze z Cech,
ravském
Valašsku to
se
v
a
se
na
udržel
Slovensku,
v
Slow. 36
ve Varjrule nud
Nicstrutou
18,
\
DC
sol vat.
Srv
i
I.rjj
1904) 30. iti
mlýn
• Sel.
v
<:
Moravy podal obraz zrny J II. 22 (Opavsko a
Arch.v
v
1.
Kc
p
Salzungen
Schonstedt)
L\
Na
n
<
v Salzavé
1.
latu 2.
no anona alicna furavent
dinanos a Vili
laverit)
•
3,
22
Sal
v
v Sconerstete
Spahlu
ipso molinario
Dronke 1S44 u
po vsích se velmi rozchází.
si
;>ominá se tam slovanských mlýnu 1.
bucf
runím
Srv. výpisky z Traditiones et antiq. Fuldenses ed.
O
Národopisném museu.
k
mech v pedsíni stojí zrna (žra), pohonem, nebo vtši, poknn
st 4l
primitivním
zcela '
stejný
Opavsku'' a zejména na mo-
-ku,
\
Wis. Ví
122
s
pohybem nožním.' Podobné žarny známe
Lublína," okoli Przevorska,
Polska
z
okolí
z
Podhalu/ z Krakovská,'' z Cholmska, nezadají v niem staropolským, vyobrazeným v legend o sv.
jež
Jadvize (srv.
,;
z
podobné jsou v Lužici v okolí Lukova, pod. u karpatských Rus, Aopna zvané/ v Polesí," na jihu v erné Hoe. 10 Všude je základem primitivní zrna, jen mechanismus pohybu bývá rzn vyvistr.
7
118);
i
Nkde zstalo staré otáení rukou pomocí páky u stropu nebo stny pipevnné, jinde vidíme již komplikovaný mechanismus ku pohybu nohou. nutý.
Mimo obilnin
i
mletí dobývalo se zrno
nkterých
nebo
vytloukáním v stoup,
slovo
pe-
toto je staré, všeslovanské," byf bylo
vzato z germanštiny.'- Jak
asi
první stoupy vy-
mžeme souditi ze starých pežitku zachovaných v Polsku a Polesí (obr. 30). Jsou J \ / j to duté vyhloubené kmeny, v nichž tlue se padaly,
Ubr. JO. Stoupa na vytloukání prosa a bukvic
žru
.
V
1
Lidu
(srv.
i
palicí.
1
Mechanické, na
226) zobrazil M. Václavek pokroilejší
t.
velkou
zv.
násypní truhlici (nebo košem), pohybovanou pomoci páky. na niž dva lidé
Vedle
ují.
Morav
III.
Národ. Soupisu
viz v
stá V. Prásek
napsal
Wisía
*
však v užíváni malý mlýnek runí, jenž dává mouku
ni je
Slovenské mlýnce
na
596
II.
tžkou devnou
zrno
z Polcsi (H. Kyrie).
666, VI. 428.
Slovensko
I.
v Sel. Arch.
II.
Ve Wisle XV.
str.
434.
O
I
starých žrnách
20.
tab.
jsou zrny z dzisienského
1.
okresu.
Wisla IX.
7
Materyaty IX. 87
*
Iberv Lud. V.
7
(z
Czarného Dunajce).
154,
Kolberg Lud.
I.
Grosse Zs.
Ethn. 1909, 930. Starý mlýnec z
f.
79 tab.
(Cholm).
VII.
XIII.
stol.
u
I
ntttina Holzbauten 57.
Su
*
10
i!.
146
(srv.
i
2M).
Haberlantit Kult. Beitrage 48. Rovinskij
" Csl.
tttmpa, st. stupa
tj
r.
a
I.
c.
»rl«
II.
sloviti,
stupa, stpn, luz
stupa, p. st^pa, st^por, [Budilo roj.
1
II
5
Serg. lavry
ze
XIV.
knize
st.
B A
MaT
III
-
Tak Mtitk
-uptun) .
Lud.
I.
82 a Wi»».
T.b.
2.
Srv
a Mitth. anthr
XI. 751); pod. lotyšskou zobrazil
Mrrm^er (W.
,
u. Sa<-h.
Kolberg i
p. stoupy na erné
principu páky založené tlueni, jaké mají na
Hoe
nebo na Moravé,
1
bude už výtvor pozdjší.
O
tom, že roze-
mleté obilí bylo ištno, patrn na šitech," zmínil jsem se výše
zpráv o
sv.
Václavu
bách, doložených Povstí vrem. 4
Zdá
Dosvduji
118).
(str.
997 3 a Žitím prep. psobil vliv kultury ímské,
už
let
pi
Feodosia
z
XI.
tak jako
v
Nmecku, kde jemná mouka
—
ímsky
stol.
se,
že
i
tu
pi
to také zmínky o otrur.
docela
dostala
název
i
simile
VI.
PSTOVÁNÍ ZELENIN A OVOCE.
Doplkem domácího hospodáství posud líeného bylo zahradkterýmžto výrazem rozumím zde pstní zelenin a ovoce
nictví,
ve zvláštních zahradách. Lepší druhy ovoce a zejména víno nebyly
Slovanm dlouho známy a byla to zajisté teprve ímská kultura, pímo z Balkánu a z Podunaji, jednak — a to nejvíce — nepímo prostednictvím Germanú, kteí na Rýn a horním Dunaji mnohem díve, už v první dob císaské, pejímali rzné vymoženoušlechtilejší stromy ovocné sti ímské kultury, pinesla Slovanm u. Máme pímé svdectví, že svatý Kliment, biskup ochridský,
jež jednak
i
,;
zenitl
jenž i
r.
916,
uil Slovany
mimo
lepšímu hospodáství a že
a zasázel je,
ponvadž
jich
bulharské
jiné dal
jemnjšímu
životu
ecka
stromy
pivézti
bylo do té doby v
z
Ochrid
jen málo.
v I. dílu Života starých Slovan o potrav a pi o zeleninách a ovoci, jež Slované požívali, povdl jsem tam tom už podrobnji vše, co vírne o pstování ovocného stromov
Vykládaje
>erlandt Kult. Bntr. Tab.
i!
\
I
stoupách psal
.
Udu Vil. 420. V. 90 a J. Petrák v rázy šito a reirto jsou všeslovansk {Budil" iti
teprve 2
.doevropskm, nasvduje rovnice: lat. rrilnum, ir. ay». hrld cjr. sthn. rítera [Hoopt Reallcx. d. Alt. I. 21).
Snr.
doklady u
I).
*
ŽS.
I.
II
Hauaalt.
190. Srv. zejména
766.
260. 266 význam pedpokládat,
II.
xthn. o6az, ags. ofrt, str
na
str.
125 uvedený termín .
ta
Clementu
I
i
síto
a
patrn
bylo
eriathar. korn. croid«M.
a po-
Patr
i
Sr-
•)
dob pozdjších. Že
124
vbec
a
o píslušném ímsko-germanském
zde na to odkázati. v X.
—
Opakuji jen
hrušky,
a luštnin pak cibule,
proto
tešn, višn
slívy,
esnek,
zeli,
oechy," ze zelenin
a
oka, dýn,
bob, hrách,
tykev,
(Heracleum sphondylium), kapusta a epa. Mimo to víme, chmel, af už jej pejali od Finn a Turkotou dobou znali
bršt
ped
že
Mohu
vlivu.
na konci doby pohanské,
tolik, že
pipomínají se u Slovan ovocné stromy už astéji
XI. století,
a to jablon,
1
i
tatar, nebo na jeho význam k
okurku
mrkev,
také luk a
dv
píprav
Rek
nápoje sami pišli,
pejavše prvé
mák,
a
dv
a znali
"
vci od
Caihradu. Mák se pstoval pro pi olej, jehož se hojn užívalo. Ale dobré ovoce jižní zstalo tom hledaným pedmtem obchodu nebo vzácného daru. Když se víno a ovoce, kníže Oleg vracel z Caihradu, pivážel si dom Kijeva do Prslavi, sídlo ruské z a Svjatoslav chtl peložiti knížecí
Germanú, druli
od
1
z
i
i
ponvadž jiným
z
se do Prslavi scházelo bohatství ze všech kraj, mezi Caihradu víno a rzné vzácné ovoce."'
Zahrady
ovocnými stromy a zeleninami ohrazené
s
pipomínají se na Rusi a na jihu v textech Srv. ŽS.
1
Púl vlaského
pl >tem
XII. století,'
c.
1.
íky
Zde bych doplkem uvedl ješf jméno pipomenuté v listin Jindicha IV. z
*
tické,
XI. a
oechu
erný
našel Fr.
u
Orechovno
v srbské
1081 (Cod. Dipl. Sax.
r.
tvž
l
žup I.
chu-
1
doby hrad
Srv. ŽS. 212.
ŽS.
*
I.
62
si., 1.
98
I.
O
193.
si..
185,
.topiv k
r.
nmeckých zahradách
v
Hoops Waldbáume 537 907.969
(Lavr.' 31,
dob
té
si.
ŽS.
Srv.
66).
H>
srv.
Reallex. d I.
Alt.
I.
23,
US,
!!.
194. Podobni
pipomíná Jaroslav cizí ovoce mezi zbožím na korábech (Let. Novg. k r. 1228). * Tak vypravuje autor Žití prep. Feodosija, že mniši peeršti po pní kostelním obírali se runími pracemi: Fllartt
pr|.
Takové zahrádky byly obvyklým attributem klášter nebo mnichu. Mnich
eho podle
starého textu
mi
/-vlastni
zahrádku:
po ruk. r.
1462, 181. Viz Aristov tlpox
/e
mi
(V.
5.
ve
smyslu
V
67).
kijevopeerském Palriku
teme
<
i
cd. Viktorova 97).
irých
Jiné
doklady
slov.i
— XII
století
hortus z XI.
pekladech
LXVIH, Mar. 46c
bible
(Jurj. r.
24.
Dobil. Stoj.
viz
u
Kírchensl. Spr.' 330
Jagie
Mstisl. Typojrr.
208b.
C
235) a
s.
XII. srv.
.;.
\I.
11
u
Upyra Lichého, ve Sborníku smol.
r
Assem.
i
i<*
v
Oi Pand.
107
knížete
I
r.
1150
125 v
echách
latinských
v
íkalo
v XIII.*. a v Dalmácii v XI.
a
XI.
se jim
pvodu
ubpTmj
záhadného, jež
emž
pi
aúrtigards,
Polsku
—
zagrada,* nebo také Bbp
slovem
v
XII. stol.,
domácím názvem v Cechách výrazy všeslovanské,
oba jsou i
v
listinách
nkteí
Dokládají za pejeti z goi.
by bylo abstrahováno
vi»rti>
z
vhrto-grc
nebo za slovo domácí, odvozené od í't>ra., verii a náležející ke ko. zavírati.' Slovo zahrada, ohrad, ohrada pvodem svým jako Garten " ukazuji, že zahrada pvodn nebyla ve smyslu našem ozdotným místem, oku lahodícím, nýbrž ohrazeným kusem pdy u domu ku pstni užitených rostlin, jenž tím byl oznaen za výhradný majetek domu. Proto se krádež v ogrodu trestala písnji,
nežli
oteveném
krádež v
poli.
íman. V
Šlechtní stromu nauili se Slované od
Cechách
objevuje se amputator a/borum Lonatu teprve v kladrubské listin
Budanov Chr.
(Uladimirskij
Lavrov 13 a dále k r. 995 (ji
ogorod
doklady
I.
241
v Ipatj. let. k
v Žiti
sv.
Nauma
Ochr. ed.
Pskovském let. I. 240—242. Pozdjši
v
1259
Srv. Sreznvskij
>td.
sad
a
teme
i
r.
Mai.
III.
Rusi viz u Aristova IIpOM. 65
v
Tak teme o zahradách (horli nebo pomeria) v listin litomické Spytiz r. 1057, v listin Sobslava I. z r. 1130 nebo kan. Zbygnéva z roku 1125—1140 (Friedrich Cod. dipl. 1. 55, 56, 113. 114. 130 atd). Srv. též Friedrich hortulanus (Friedrich Cod. I. 161). Hist. Geogr. B. 135. V XII. stol. pipomíná se 1
hnéva
II.
i
statut
.
elb!a.žský
(Helcel
11.
32)
O
tom. co se pstovalo v Polsku
radách, srv. Rotlafinski Sied/
Doc. VII. 4 •
«,
48.
Brúckner
tiu<.
pipomíná
gradnr
poplatek „za-
|
»^á
li^'
z
r.
10>8
(fals.
XII. stol.)
390.
dokladu .1.
iová za a
nkteré
/.a
vtú
-ch vyskytuji
u Jagice Kirchensl. Spr.-'
od ár-
.
n
(Mat Další I
Lotou Aka
Haus
Alt.
III
111
!
icbo od
rak 7 a
H4 (a pat
/>'•
M ladn
-4eynr Hausalt.
li
126 kladené do
po.
XII. stol.
jako u Germanii,
1
1
obyejná zelenina pstovala, tak pi tom obdélávala runími
Jinak se
také na poli, jenže se
ne pluhem, nebo tímto jen v
nástroji,
míe
O nástrojích
nepatrné.
k tomu
potebných
na
36.
str.
V
srv.
výše
severní Rusi,
kde ovoce bylo vždy pomr-
n
málo, pipomínají- se po-
zdji
i
epní
Jedním
dukt
z
pí. mm:
dležitých pro-
práce
rostlinný
—
role
zahradní
byl
dobý-
jehož
olej,
pedevším ze semena lnného a makového, 4 zprvu vali
asi
v stupách, o nichž jsem
už
výše
uprave-
dvma otáejícími
termin
iohii.io
uení O
máme
Odtud
kameny.
uacnbHoe v Po-
Ka3HftX*b
l)0>K!i
prep. Feodosija, vloženém
Letopisu k tedy Obr. 31. Zahradní motyky a rýe. (1.
Aboba,
Kekemet, 3. Kuhnau, 4. Aboba, Vladim, 6. Šukovma.
2.
5.
opateny lisovnami .
1
Cod
Fridrich
Hoopt
r.
1068.
v základní
r
do
Lisy byly
'
konstrukci
podobny mlýncm s žernovy a patrn také sdlány podle vzor ímských {mola olearia). Vtši statky ímské byly vždy
(torcular. torcularium) na olej a na vino. Popsal
Columella a doložila
itruvius a
ve
i
lisech, jež roztíraly se-
mena mezi se
tlaili jej
k tomu
zvláštních
ných
Ale už
pojednal.
v XI. století
1.
i
ada
nálezu
399, 432 (listina je falsum XIII.
kcallrx. jjerm. Alt
stol.).
I
Pípou, 66, 68. '
k nimi jídly
dopl jršt
z
v
ZS
1
I
H
Lavr. a 165
P.
I
\\
Bmnm
•Si hard a
citát
pipomin.í
ii
(;.,lub,ntkii '•
rimýdi druh domácího oleje srv. Ústavu bleského z konce XI. stol..
Doklady pro užíváni
Goby
Presses
et
R8w
Pifc
Alt
72, 573. Dále srv. S.
moulins á huile primitif*
(Bull.
S
< '
1910.
I
).
—
127
Ze se brzy zaaly v zahrad pstovati byliny okrasné, vonné neteba pochybovati, nebof je zcela pirozeno, že slovanská dívka nebo žena, již se zalíbily urité druhy kvtin, a když i
úinky jejich poznala, hledla je míti po ruce a na oích. Ale ovšem zahradou v našem slova smyslu, tedy pedevším okras-
zvláštní
nou a pochutiny pstující,
stala se slovanská
zahrada teprve poz-
pirozeným vývojem, jednak vlivem vzor cizích, ímimskogermanských. V Nmecku je vidíme už v VIII. stol.
dji, jednak
ských a u
panských
sídel a klášter, jak ukazuje Capitulare
de villis Karla Velikého a plán kláštera svatohavelského." Také církevní výklady
o pojmu a pedstav biblického
pvodní zahrady
užitkové
nadevše píjemný, v
pemnu
na
v níž pobyt je
všechny smysly nalézají milé oberstvení.
niž
;
z té
i
Pokud že,
asi
okrasnou,
ohrazené pimkly se pak ješt úžeji píiny, že bylo bylinám v nich pstným z ásti cizím, z jihu pišlým, vnovati mnoho a stálé pée. to bylo možno jenom v bezprostedním sousedství domu.
k píbytku, prost
A
psobily
ráje
zahradu
peliv
Zahrádky takové a
v
týe pstování vína Nmecka, pišlo víno
se
jako do
ímské, do Ruska ovšem
mlo
všeslovanské, pošlo z
prostedím,
Slovanm
wíngardo,
sts.
pvodem svým
gard ukazuje
nmecké
slovo vino,
vinum prošlého nmeckým
lat.
s got.
kultury
z jihu, z
ecké. Že prostednictví
slovo vinogradh, souhlasící
i
wingarto,
wingart,
z
k
dosvduje samo
úlohu,
vynikající
i
ve vinohradech, není pochyby, i
i
a
které,
tu je
gótským
a to
weinagards, sthn.
ags. wíngeard,*
v
nmž
vložka
na ohranieni a ohrazení místa, kde
se vino pstilo. 5
Je na biledni, že se do Germanie dostalo víno díve, než do vzdálených a nehostinných kraj slovanských. Vlastni Germani za Caesara znali a brzy
1
O
na konci
dovídáme, jak
se
!
výše ve
stati
*
už
krajin,
je
dobe
pedevším
Jarých ruských pramen)
bylinách !I.
218) a vrátím se k nu
de
villis
70.
Heynr
Srv.
I).
Hausalt.
II.
82,
88
89, 93
si.
a Mtitxen
609.
Srv.
co jsem
pohraniních
o tarodr
ÍNtavé ráje v '
z
ale za Tacita
díla. i;>.
1
odmítali,''
léivých, resp. otravných
jsem ir
zmínil
vino
UMenbeck Archiv
povdl
Srv. výie ,
II.
už v ?.S. str.
15.
1
I.
125 au-
*l.
216.
Nmecku Hrynr
Hni
'
alt
II.
101 a to.
128
dodává se víno do Germanie. Obyvatelm staré Pannonie dovoluje výslovné císa Probus r. 280 pstovati víno," strán moselské byly už ve IV. stol. pokryty terrasovitými vinicemi, v Noriku doloženy vinice z doby sv. Severina,' a tak není divu, že za doby mcrovejské a ješt více za Karoling vidíme do konin, X. stol. další postup révy do Nmecka a od IX. z
1
Podunají,
Gallic a
—
i
které byly zatím osídleny Slovany.
Nejdíve se nauili pstovati víno Slované, kteí sedli v Alpách nebo v Uhrách v provinciích ímských, a ovšem
kteí
i
sebou hrady,
Slované,
i
msta
a villy
vymoženostmi tehdejší kultury. Jenže nemáme z Balkánu žádných starých dokladu, teprve velmi pozdní" v alpských zemích pipomínají se doklady teprve v Vlil. a
ímské o tom a
ped
na Balkán a vidli
vnikli
všemi
se
IX. století.
Nmecka jsou
Také od Slovan západního tak z okolí
Fuldy,
7
dále z X. a XI.
stol.
z
doklady dosti asné,
Ve,
konin na
Sále
Magdeburga, Anhaltu, Staré Marky, ba z Braniborska, Meklenburska, Pomoan a Slezska." V Cechách máme první zprávy o domácím pstování vina z doby sv. Václava/' akoliv je a
Unstrut,
z okolí
i
23: proximi ripae (Gcrmani) et vinum mercantur.
1
Germ.
:
Eutropíus
3
Ausonius Mosella 21.
9,
17.
*
Eugippius Vita Sev.
''
Jircek
Mittclalt.
4.
Serb
druh Cod. Otty
z r.
1.
972),
I.
Mon.
4
II.
Kosmas
abstinenci vína už presbyter
Bulharm slovanským pipomíná
>.
(ed.
6 (861). Srv.
hist.
i
duc. Carinth.
Popruženko s 5). Mon. Boica XXVlII. 193. 195
vsak
<
1.
1
(listina
Granda
(864) a dále doklady u A.
z r. 836 a 8S9 (Penks Geofrr. Abh. Vlil. 1. 61) 118 (776, 828, 970, 995). Ale zde se o Slovanech pimo kodexu Balduinov (1041—1060) pipomínají se „situlae vini secundum
D. Besiedelung Niederosterreichs a
Dops.hr
nemluví.
V
Alt. Soz.
consuetudinem Sclavorum" (Salzb. Urkundenbuch
I.
2
lhohnke Trad. et ant. fuldenses CXLIH. 16 a 11 vis v Mon. B.-Ica XXVIII. 144. * Doklady k tomu sebrány jsou ve spisech Reichclla Srv
des áltesten
1000
W<
Chr.
n.
ind
(1886),
Der
Nordhnffa
Thiir. 70, *
vormalijre
Kréd
a v
I
Braad XXXill 76 <
Legenda Oportel
bevnovský Cod.
I'rov.
ed.
XIII. sto!, vinice
na
y
Britrájjc zur
I.,
in II.
I
nim Jahre
bis
Nord.
102—104.
Bavor
z
1
//. L.
r
Hoops Waldbá.
g r 202. -
/
Petú
dostal prý od Boleslava -leslavská
Doklad
dessen Nachharlándern
u.
Hausalt. I
63.
kapitola
iovl
{Emltr
Kejf.
II
II
vinici
s
lisem u Dris se 7 vinai
(ib.
1.
359).
129 as
5) klade už
(I.
hlavn
a to
století,
sandomirského.
poátkem
XII. stol."
Doklad od
že jich nepotebuji vyítati.
tolik,
díve známo
z kolonii
geograf napsali,
a perský
Ostatn
Gotové v
a
III.
Polska teprve
O
z XII.
Pomoansku
praví
'
X. a XI.
ale první
západ
zprávy o vinu
1
Ješt že Slované (mínni patrn z
na
XII. stol. je už
slovanské Rusi bylo víno už
stol.'
Ibn Rosteh ruští) vina
podobá, že zde poali víno pstiti nejdíve stol. po Kr. a od nich pejali asi sousední
se IV.
Slované výraz vino
V
eckých na Pontu,
ve vnitru Rusi jsou také teprve nemají.''
z 1
Herbord, že tam révu pinesl teprve biskup Otto bam-
výslovní-
berský
do doby Libušiny,
z kraje
i
V nogrud\>, jak jsem už výše
povdl.
Víno peneseno bylo na sever zprvu jen k úelm církevním, do klášter a do zahrad knížat a pán, kteí je poali pstovati pod dozorem zvlášt k tomu vycviených vina mitores. írii, cultores vinearum pramenu. Teprve pozdji rozšíilo se
—
»
do lidu, vznikaly vinohrady u malých obci, chrápevnými ploty, ale písnými zákony vinohradskými. Ale pes mnohou pri zstával v a v klimatu nepízn Irk nepatrný a tak se bhem doby od XV. stol. a východního Nmecka vinohrady opt ztratily a zstaly omezeny jen na kraje jižní a západní." Zkoušeno bylo bhem doby mnoho druh rév, známo je na p. o Karlu Velikém, že sázel i Uher, Itálie, Španlska, Burgundska, Champagne a z Lot:ií
nné
vína
i
i
nejen
i
pd
—
Jinak z
r.
10S7. pak
'.
)
Geogr. B 135 a
tk Ajjr. Arch
I
vinohrady (Makui, *
Herbord
V.
v
o 'Oleg'
\
I.
4
Q
130 rink
—
1
a
O
sálajícím.
z ní
bezpochyby
ale
nic,
a Prusku
druh révy, jehož hrozny visely nad samou
vyhívaly se teplem
rovnž
Poodí
o slovanských zemích víme jen, že v
ale
rostl jakýsi zakrslý
ujaly se
zpsobu pstní
opt
neviníc
ímské, už G>lu-
tradice
mcllou vylír
Ze v
máme
vinných
vidli
(TOHIWIO),
lisu
dokladu erpaného z Pouení Feodosijova z Cech optovaného v jiných pramenech souasných. té doby zprávu o vinici s lisem u vsi DKs, darované
jsme výše r>t>/k!it\
Rusi
na
užívali
XI. stol.
(>
z
4
i.,
z
I
i
Betislavem ímsl
kapitole staroboleslavsk.
I.
naské
a
vbec
'
pvodu
Lisy ty byly jist
zahradní nože nenašly se
pokud
sice,
v nálezech slovanských, ale z Moravy je známe už doby ímské. 7 Také v Nmecku západním jsou z té doby * do století pozdjších. že zstaly
vím,
z první
a zajisté
i
píchodu chmele k Slovanm v níž Vratislav s
srv.
ZS.
I.
212.
Z Cech máme
doklad v listin kláštera opatovského kladené do
první
daroval
II.
tomuto klášteru
Behy
vsi
chmelnicemi (omulus), a rovnž v listin
a
vyšehradské,
1073,
r.
Pelou ke
mluví o královských chmelnicích v celé zem
CHOV DOMÁCÍCH ZVÍAT.
VII.
Chov domácích zvíat
je
Evrop znám už z doby pravku indoevropskému."
v stední
neolithické a není pochyby, že náležel
1
Podle obvyklého mínní zoolog náš pes povstal ze specie Canis palustris
doby
1
Hci/nr
c.
I.
mst
Columclla de
re
'
Srv. výše
126.
•
Ostrom.
str.
ev. Mat.
Krm.
O
nic-l.
XXI. 33. Pand. Ant. XI.
Trul. 62:
Cod.
h •
li
110.
•
134, Jefr.
kon ze dvou druh divokých, od doby Equus caballus foss. a Eq. hemionus.
neolithické,
diluviální doložených,
1.
359
(listina
napsána v XII
llliímnv Kom. Priv. Al»
ir* nálezy na Hradišti u Okluk {l.ipka lausalt. •
Frirdrich Cod. l«
10
Hifi
v ld
-
113,
listiny
viz
42,
'
Zur
indojj.
u
'
I
t;,h.
XVII
Undmtekmii Alterthumer
I.
CVchárh .
II.
stol.):
«1 -ulnr-ln).
Vacka Agr Arch VI
Idjf.
M.ft
5,
tab. 4.
Vice O pc-
1
boDg Vichzucht.
III
jsou alsa XII. stolcti
F. XVIII. 2
II.
Rcallex.
131
dobytek ze dvou druh, domácího Bos primígenius a cizího Bos ros, ovce z druhu neolithického Ovis palustris, vep z druhu a naše koza z druhu
palustris
is
se
Evrop
domácí, nýbrž
,*o
pvodu
A
Caprus aegagrus.
mínní, že nejv(
udržuje
druh nebo
orientálního,
p<*
není ve stední
aspo
jižního.
1
Praslované, jsouce ástí evropských Indoevropan, byli tedy domácími zvíaty obeznámeni odedávna, ale odkud a v j. pu je poznali a clo svého chovu vzali jednotlivé kusy, je pi dosavadním stavu vdní filologického a archaeologického nerozhodnutým problémem. Archaeoloijie sice obas zaznamenává u nález ze zemí pozdji Slovany obydlených rzné druhy kosti domácích zvíat, uložených v popelovitých vrstvách starých sídliš nebo v hrobech, ale jednak nebývá záruky, že jsou to zbytky sídel skutené slovanských, což zejména platí o kultue polí pos
jednak nelze souditi, chybí-li v nálezu jeden nebo druhý druh dobytka, že ho v té dob v kraji vbec nebylo. Že však na konci doby pohanské byl chov dobytka u Slovan obpelnicových,
dostatené míe prameny historické a archaeotídy šlechtické, bojar a župan. Ba nkteré zem slovanské podle tradic v staré dob dobytkem nebo mlékem pímo oplývaly, tak na p. Polsko a Podolí " nebo Pomoi a také Cechy, 4 a pravi-li vyklý, dokládají v
logické, a to
u prostého lidu, ne snad jen u majetné
i
—
:I
v X.
ibráhím v zemích
vdlí
ibn Jakub, že Slované mají všeho hojnost, bohatých na prostedky k živo! tím I
na mysli, jak
zajisté
ných zvíat.
dalšího
z
Tehdy
náležely
druhy domácích zvíat:
rto
1
O Die
Kelíera
Abctammung
(Berlin
1905),
em Oberjjany aui
textu
vep
vidno,
chovu
k
Evrop
altestrn
Haustiere
dále
i
&pi*
V.
srv.
Hehna
domácích,
domácího
do!
ovce (bt
(prase, svin),
iobytka v d.
hojnost
i
a<
(Ziirich
XJ'2),
Nat
Kulturpflanzen und
Asien. Beiliu Vl
d.
iilt.
Hausl loví
ed.
DlUgni
>0 o Pod.
/ I
rrdundat o zemi
•
nad
E<:
'('•
II
41:
Cervorum bubalorutn ; butirum de armei tertihiiiraa
to
rt
luc-
<:•
íru^um ac pecorum ac
adipe
132
býk (kráva, vl,
jt-hn),
tele) a
k
híb). Prvních
(kobyla, hebec,
druhu bylo nejvíce, nejmén posledního, takže celkem byly u Slovan
pomry
mén,
skotu a koní
K.
O
hlédnme
(srv. dále str.
bravu bylo nejvíce,
nemže
135)
nkterým
se
zdálo.
koní ve smyslu Peiske-
Slovan ei. Pi-
býti u
zprvu k západním.
Vojsko
jízdní u záp.
pšímu
k
1
ale nikterak tak málo, jak
njakém nedostatku domácích
rovy theorie
mru
German:
takové, jako u sousedních
Slovan
bylo ovšem
mén
a ješt Vidukind dí o polabských
etné
v po-
Slovanech, že
mli velké množství pchoty a málo jezdc." Nicmén se v pramenech astji iní zmínky o znamenitých jezdeckých oddílech ve vojšt Cech a Polaban/' O chovu jezdeckých koní v X. i
svdí
zpráva Ibráhimova o znamenitých
i
koské
4
postroje,
pražských na
dílnách
a že ráz našich koní byl dobrý a výborné
:ni,
vidíme ze slov Kijevského letopisu pi
r.
po969,
kde se vypravuje, jak se Svjatoslav hodlal vysthovati z Kyjeva do Prslavce na Dunaji, kamž se scházelo všechno bohatství a
Uher stíbro a kon.'' Doklad o koních a polském je ve XII. a XIII. stol. hojnost, tch už nechci uvádti.' Starších zpráv však není. Za to listina 903 6 pipomíná kon a voly u Slovan bavorských a r. 937
mezi jiným z Cech a
eském
v hospodáství ale z
r.
1
—
'
1 I.
Všude pak
k
dáství jeden
I). 1 *
kon
docela Slované v Braniborsku usazeni
platili
Ottovi
Vidaktnd
eská
u západních
Slovanu
jako
vidíme,
da
že v
císai
h<
zastupoval dva voly a naopak." Doklady z HelHausalt.
161
II.
si.,
Kritschmer
Hist.
Gr
I
knn
Novotný I). dva pluky jezdc Srv.
nla
I.
v
prvodu 644
koni
(Mej;inh. Fu
352) a podle Vidusinda poslal a^
n.i
III.
69).
Doklady
oleslav
loby (XI.
z
M-
— XII
i
\
uvedr-
>van polabských 283,
a
zatím Gttsehrecht Wenci
,
.1
*
Ibráhim
III
1.
Srv. tradici
i
Kosmovu
I
S
117.
Pítkosii i
poli
64)
vol
a
10 koni
(»rv
121,
138.
W tudy a 194, 30
mla •
mai.
*
Srv. na
(.
21 (11
%kého Ludno»<'
(11/5)
a
133 koní pi pluhu slovanském uvedl jsem Z Pomoí máme docela zprávy z XII. stol.,
o práci
olda
1
:obyejný i
.
starší
Pomoí mnoho
Ibráhímova z X.
bylo
bohaté na
koní
byl
kon
velký a
Kosmova a mnoho
k
v
divokých koní a buvolu, nýbrž
která
stol.,
také
potvrzuje,
a že je odtamtud vyváželi.
silný.
4
3
Pomoí
že
Typ tamjších
Také o Slezsku teme u pokraovatele Sobslav pivedl množství zajatc
1132, že odtamtud
r.
stád „indomitarum
equarum".''
stav vyvolaný náhle v X. stol. ,
že
ml
vojín
podle niž rodilo i
již
tam po jednom koni, kdežto bohatí více, až 30 2 wétlení k tomu podává nejen souasná zmínka Herbordova, I.
pírod
To všechno pece
nebyl
njakou vnjší piinou, nýbrž jist
Vždy
kraje založený.
teme
už v Pliniovi
o stá-
dech divokých koní na severu Evrof
z
Ani archaeologické nálezy z konin západních Slovan nejsou doby IX. XI. stol. bez kostí koských. V Cechách znám dva
—
nálezy z
pohebišt
u Libice, na
Morav aspo
odkrytý a kulturní jámy u Zbejšova
7
Brn
jeden hrob v
a v sousedním Sasku v hro-
bech slovanských u Leubingen našlo se nkolik koster koských. 8 V hradištní vrstv Dvína u Bratislavy našlo se množství kostí
vepových
i
koských,
a
Dvin,
je-li
vinou annálu Fuldských znienou
znaný chov
stol.
z VIII.
— X. bon!
stol.
906,
svdilo by
po. X.° Také jinde shledáváme ddin slovanských, na p. v zaniklé
u Kistrzynu
na Vart, nebo ve vsích z
Pomoi
D. 23. Nobilita se v
:><>dle
prameny pipomínají jízdné vojsko km' (Ebbo lil. 5, Perts SS IQ •
Herbord
II.
«•
41
M
I)
*.
131), Ibrahim
lo
XVI. sto
zemi
jiných
(Klemm Haadbadl
131,
potu ko:; pomoanského
r
i
bilim a bohat
l
Do-
s
zde na
to
IX. a
chovem koní ve zbytcích
se s vsi
koní v
jak se podobá, totožný
r.
52
(II
1):
odsud
Tito jsou
1
horhiger (irojzr.
III.
333).
S»áda koni pásla se
ve XII
.ik •
Font**
•
IMmius VIII
1
Pam.
II
v
Kuronsku
arch.
.
V ostatní F.vro; •
•
i
J
X :*am. arch
Jahn
*avy
b
Mmold
III.
Ir.).
2
I
K
ervinka Dvin
M 31
»!
XXVII.
330.
Srv. k
tomu r.
i
ob-
ale také
134
doby v zemi havolské u Neuendorfu a Fohrde. V záp. Prších, dále v Prusku východním a na Dvin a Vindavé jsou kosti k> 2 v hrobech dosti hojné, nebo jsou zvláštní hroby koské. Rasu koní uril zde Keller druhem Equus caballu Ani v Rusku nebyl koní nedostatek a nemohli bychom tvr1
i
že byli v X.
diti,
knížecí
— XI.
avarského,
útisku
4
výlun
snad jen
stol.
Mámef zmínku
bojarský.
a
omezeni na majetek
Dúlb
o koních u
doby
za
zmínky o jízdných etách ve vojšt Ant
pozdji ve vojšt knížat ruských, dále o velkých stádech knížecích ve XII. stol.' a z letopisu Kijevského víme, že na poátku téhož století tahali v kijevské Rusi kon obvykle rádla a vbec konali polní práce prostým sedlákm- smerdm. 8 Rovnž ko kobyly pipomínají se v píslušenství hospodáského dvora v Ústav Jaroslavov. 9 Není proto nijak divu, nejsou-li v ruských hrobech " X. XII. vku nálezy koských kostí nebo ostruh vzácností. i
—
1
Ethnol. 1915. 895 (Kickebusch),
1
Zs.
-
Lissauer
f.
Denkm.
175,
Ges. Prussia XIX.
ber.
...
Mannus
Dorr R. Die Graberfelder
70,
127 (Stimmin
VII.
).
Heydeck SitnuifS-
IV. 40. V. 298.
au dem
Silbe;
Elbl. 1898. 6, Peiser Pajki 6. •
Keller Abst. d. Haust. 97.
•
Let. lavr.* 11:
koum
Hit 8
ame
notxaTii óy;i«!!
Srv. však pozn. 3. na
BOJta.
Prokopios L 27 (k
r.
137.
str.
537).
Utop. k r. 907 (Lavr. 3 29), k r. 997 (Lavr.* 124), k r. 1103 (Lavr. 1 dobu vedle domácího chovu byli však na Rusi cenni uherští
•
V
tu
267).
i
Srv. Slovo o
niioxo.ibuit.
pl.
Igor. (ed.
Erbtn
4),
Letopis
k
969 a Aristox>
r.
IIpoM. 43. 7
Ipat. let.
1
Let
k
26 k
r.
1146 pipomíná stáda kobyl 3000
1103 (Lavr. s 267):
r.
,,II
a koni
1000.
]
.
b (II'
I'
CTO II
1
1):
Totž
ii>
..ho
je
opakováno v Ipatjevskm
let.
k roku
OiKC 1111
<
rte.
Vladimirov-Budanov Chest *•
Srv. sbirku
doklad
v
*!.,
(Uma) kat. vyst. XI. arch. sj. 114; kon a bojovnikem, zvyku pvodu zejména
Kivici
hrobech
našel
V.
Nejlépe
k
tamže pojednáno orient. ílniho, jejž
i
o zvyku
velké
množství
plemeni ruských koni
typ starých jihoruských
u
s.
Talného
pohbívat
však praktikovali Poljaoé,
286)
Antonovi
O
dopl kurhan
niž
(Gor
s\r. V.).
nám
19).
I
2
i
S!
v
jejichž
ko&skj ?
nález
viz Ossotvtlci
rré
i
matských kurhan. na p. vása ertomlycká (Afinns Scyth.
'.
Zbiór XII. 85.
památky ze 161).
sar-
135 proto v X.
Praví-li
Rosteh.
stol. Ibn
v Persii, že Slované
žijící
mli skotu tažného málo a jízdné koné jenom náelník, byl Spatn informován, nebo to prosté nebylo pravda. A 1
práv uvedených
musí na základe
i
Konstantina Porfvrogenneta, krav, ani koní, ani ovcí
použil
—
Peiskcr
J.
Slované
zení, že
Ob
správný.
uisové nemli ani od P poObou tchto vvroku
po<
X.
zprávy
koní nemli.
stul.
práv uvedené
pocházejí z jednoho pramene, který
(jakož
ml
—
A!e to není
'
.
.
pomíjeje naprosto ostatních dokladu
ruští v
totéž
císae
a musiti je kupovati
tchto zvíat v R
se nic z
Iž
(!)
zpráv o výroku
zcela
i
k
tvr-
v
poznámce)
další v
beze vší pochyby na mysli
koniny ilmenské, ladožské a valdajské Rusi, kde soustedni vlastní skandinávští Rusoz, útoící na Kaspické moe a kde nebylo ovšem zvíat domácích v takové míe
severní
lesnaté
tehdy sedli
jako na jihu a na
východ/ Proto musiti Rusové kol jezera Ilmen— a ty má na mysli Konstantin Rosteh
ského nebo u Ladojry
—
i
kon
kupovati dobytek,
i
sousedních nomadú a také
obilí jinde, u
Ale jinde v Rusi, zejména v té, která hraniila i u Slovan. stené zabíhala do pásu stepního a polostepního, bylo jist koni H,
Zito,
C/iOiM
Kardizi (ed. Hartold 123) odchyluje se od Rosteha
I
logickém miste (oba vypisovali jeden
má
.máji
Aufího
koni".
o
starši
pramen) místo
Zpráva tato byla pebírána Šahangarcje v XIV.
v XIII. stol.,
stol.
i
ana-
..málo skotu" praví
od pozdjších
au
{Vettberg K
adm. imp
•
1
(VIII.
4,
IX.
1).
ir
Kusové neumli bojovati na
.icona
koni, vzt«!
%ka proti rusk» 1
Pei$krr
!o
opakoval
i
Sxel*-
Drog handlowr
gowslci
i
na ;
východ
Peengú
u Bulharu,
a Marfatú
bylo
mnoíst\
e Ibn Ro*tch (//,;AÍ,i.
a Konstant
D •
Rosteh
l.adogy)
267).
/právy byl p.itrnr
Rusov
,-asr
krávy,
i
pramene:
k<
ani :<>
dobytka a zejména v. .
'ka
a
ik
op.,
dúlr u\
pok »ud vlak
136 dosti.
poíí Oky
v
I
Slované tedy,
Gorodcov silný chov lesích, mli jich málo,
konstatoval
koní.
a
kteí sedli v
tu
i
1
je
vidíme v hrobech, ale o tom, že by Radimii, Sverjané, Poljané, Tiverci,
pozdji v XI.
a
kdy
nejen na
je
poutal
dob
v té
byly
po
až
ece
Rosi, ale
10 — 20
stol.
jako
jist
divokých koní pobíhaly díve práv
a tabuny
stol.,
chytal
ei. Pomry
býti
mli vV.-X.
Slované nebyli
jihoruští
Ulici a jiní
nemže
koni,
jako
tak,
na ernigovsku honil,
i
najednou
velký
kníže Vladimír
Monomach." Slovanech víme aspo, že už v VI. a
jižních žili
Vil. stol. slou-
spolu s Anty v byzantském vojsku jako kavallerie,
mli stáda
4
koní
a v IX. stol.
pokestná íše
mlo
i
60.000
nco mén
o
jich
ecku
že v
chorvatská stavla
prý do pole vedle 180 lodí a 100.000 pších vojín
kdežto sousední hornaté Srbsko
:i
jei 6
Zcela
bezpodstatn J. Peisker v dsledku své theorie prohlašuje tuto mnssu jízdního vojska za tídu starých poslovanných A-. Jako u jiných národ byl cenn nejvíce ze u Slovan 7 všech domácích zvíat, zejména jízdní, na nmž se jelo do boje.
k
k i
kon
Proto darování
bohu znam
a jimi nadáni
—
kon
vola silnjší,
ped
i
jízdný,
u
ytek.
I
;ik
rovinách
V
práci
Rovnž
kon
byli attributy
byl hlavni ucel a vý-
hospodáské, jakkoliv byl ustupoval.
bylo hovzího dobytka v X.více,
X!
než
ivuji.
i
sim ve ivem poueni
divokého
jižní
boje.
To
I!
vypravuje
Jriih
do
Slovan mnohem
tím u
Gorodcov Charko
1
ckém
bylo obvyklé vyznamenání,
schopnosti všteckou. B
pece hovzímu dobytku
Ho; a
i
r.
(!
1096).
icvehký, s dlouliou hiv
k<
Rusi od
tem
donc-
pravku do
poloviny XIX. stolrti
/k"MHI
Sr» I.
18%.
1.
a
Dm
i
\7,
5S
Mícha
II.
190)
uitprandovy o slovanských pali
k
r.
u
koni
na
23).
517 nebyli patrn nic jiného, *
Jan
•
K..
Kf.
.61.
Mittel., * 1
•
Také
oeili
Expanv Tak bylo Srv
ŽS.
i
II
Hausalt.
1'
Cjrtae
equites
u
137
Už
vdl
Aristoteles
Neur
o rohatém dobytku v zemi
v koninách slovanských
'
—
potom
v VI. stol.
—
tedy
po Kr. Maurikios
pipomíná hojnost domácích zvíat u Slovan a Prokopios di, že obé svému bohu skot,- a když brzy potom Avai napadli zemi dúlbskou, zapáhali do voz místo vol neb koní ženy
zabíjejí v
slovanské;
také
se
nám
staré
jednotlivých
tradice
pamatují vždy
uvedl,
objevují jednotlivé
zemí,
zem
slovanské v
které jsem už
pomry,
bohatství dobytka a stol.
X.
zjevn, že znaný chov hovzího dobytka nebyl v
v nichž
— XI.,
té
ukazují
dob
niím
novým, nýbrž starým hospodáským zamstnáním, které úzce sous rolniením rovnž starším, ba mžeme íci, do jisté míry je podmiovalo. Výraz jho a jamo, jak jsme vidli, »
i
slovem domácím, starým a všeslovanským pravku všeslovanskému.
je už v nejstarších textech
a náleží jist
V dob
následující je už doklad tolik a nám chov hovzího dobytka objevuji stnáním všech Slovan. Na Rusi teme nejen v letopisu k roku
X.
stol. a nejblíže
takových, že se 996, že na
dvoe
velkého knížete Vladimíra bylo vždy dosti
iny a masa hovzího pro bojary družinu, nýbrž teme v Žití prep. Feodosija o skotu v chlévech, jakož o tom, že roku 1074 urodilo se po ruských ddinách neobyejn mnoho skotu."' Voly mina Kyrill Turovský v Poueni Ha Hea1 ižný skot (soumary) Mas údi. Pi pohbu ruského velmože byli r. 922 oima Fadlánovýma zabiti kon býci. s Pak ovšem není divu, že 1
i
i
'
i
me n
v
i
o krádežích skotu a o trestech za
z XI. stol.
ruském statku
krávy,
té
1 '
a zejména
doby vyítají
jar
telata,
•.*.
to; tak v t
Ruské Pravd, kde se
v
\
tato
kozy, kozli, svin, podsvinata,
berani Také
v |
>v
Maurikios X;
1
Let. lavr.
'
Har-
•
Goii.
i
1914).
*
vztahovati
a snad
Koszylovoch u Za!e%.
IP. Na tento doklad oekla
Avar
a
*c
mc/e
138
mimo kon, \l
hebce
kobyly,
Také nálezy v mohylách
a híbata.'
chov dobytka
p-tvrzují
stol
ruských Slovan. Tak
u
potvrdil VI. Sizov pro obyvatelstvo kraje
n vi
Zavit
Voly v
v
ped
pro západní kraje ruské
Luan/
kraji
mohylách
ladožských,"
Cernigova,
okolí
z
::
Antonovi pro 8
Drevljany,
Brandenburs,-
Bogdanov v moskevských
*
atd.
domácích zvíat v hrobech a
se o kostech
jej
smolenského v X. stol.,* IX. stol., Melniková pro v
'
Samokvasov
mohylách pizmiují
jiné popisy
I
sídlištích
Ale už
slovanských,
co víme, protiv k výše uvedené zpráv Rostehov a Konstantinov o nedostatku dobytka v slovanské Rusi a ovšem proti píslušným dedukcím Peiskerovým. Sousední nomadi Bulhai, Chanerozeznávají
ale
jaké to kosti
blíže,
jsou."'
to,
stoji zajisté v
i
Peengové
zai,
jak
více,
celý
Polovci a Tatai
a pozdji
stepního
ráz
jejich
mli ovšem dobytka
živobytí
sebou
s
pinášel,"'
neteba pochybovati, že Rusové jej odtamtud odbírali, af koupí, Máme o tom nkolik letopisných zpráv z XI. XIII. 11 století. Z té píiny a také pro lepší a píhodnjší pdu bylo a
af násilím.
—
i
v jižní Rusi vždy daleko více koní a skotu nežli v severní.
1
"
Ale
rozumti udaným zprávám orientálním, že u Slovan bylo skotu málo, t. bylo ho málo v pomru k východním Bulharm, Maarm a Peengm, vedoucím s sebou stáda ohromná.
jen tak dlužno
j.
Obrame 1
se
ješt k západu.
Vladimirskij-Budanov Chr. Kypr. 115.
47. 49. 53
si.
kvetl chov
dobytka
3
Zavitnéi'i Tpv;i»J XII. a|>\.
•
T|
•
U
•
K
999)
.
Chaninka Samokvasov
I;
(g 33, 39, 42
I.
Tam
c i.
I.
.n;utt.nj>-
6
1067
483. 509.
V
str.
V.
K
Guibiši).
(v
Charkova
okolí
srv
\II 7
Jaroslav
Brandenburfi
10.
9,
I.
Si
•.:
•
BogJuii
•
Srv. na
uvedené v ŽS. ••
17.
p. nálezy
Sarjjorodu
v
Kardizi 120, 121. 123. Srv. jich
TpyAM
adu
u
ChvoUon
Aristova
21
ílpOM.
42.
(Let
e
269).
Jaké byly
XII.
171. 2
I.
Kon
a skot se prodávali na trzich.
.
1095 na
R. lavr.
1
221),
pr.
vzali
i
Rus Pravd
skotu na Rusi, vizu Aristova Ilpov
2%.
i
139
Zde
Slovanu polabských a bavorských pipomínají se v kro-
u
— XI.
nikách a listinách X.
dávkami,
které
se platila
da
astji bor, na p. Srbové nmecké
platili
mezi
století
podle páru volu,
íši.
V Arkon
podle radla," a na Sále, když
j.
t
1
tamjší Slované inili ppkážky arcibiskupským lovcm, brali jim hovzí dobytek a prodávali jej ve prospch bisjcupv. :
za trest
Mnoho
Ebbo pipomíná
skotu bylo v krajích pi baltickém moi.
houm pária ve Volgastu a listina vévody Kazimíra z roku 1170 velké bohatství skotu v Pomoanech."' Mezi válenou koistí hovzí dobyv bojích Luticú s Pomoany uvádí proto Herbord *
.
I.
i
Doklad si
archaeologickvch
dosud málo,
je
ale jen prot
kostí zvíecích v nálezech nebylo náležit všímáno, tak ostatn,
jako jinde po Slovanstvu.'
Podobné pomry byly ped X. stol. v Cechách, na Morav Už od poátku IX. stoleti platili Cechové Pippinovi i
a v Polsku.
poplatkem „120 boves electos" 1
Vidukind
68 pipomíná boves
lil.
stáda ovci a skotu
stáda
bavorských pipomíná výše
vep
listina z
r.
10' 2
z let
(Dove
Zs.
Ottovi
1.
—
desátky
III.
jak vidíme z
— 1022,
Recht
d.
f.
z
Otty
listina
pecus v hradech polabských
ct
a
vol
9.
>3— 6 boves
W. G.
:i
Slovan
Cot)
{Friedrich
lil.
11!
U
v okolí Siegeherjju (VI. 16)
132) a v statutu biskupa wornr>kého Burcharda,
str.
Slovan
jedna
také
a
1177 v okoli Kaminu a Volinu (Giesebrecht
r.
etná
a Arnold zase
8
zde
v.
týkaiicim
uvádí se trest za násilné odvedení vola z h l).
I
plodin a
Srbové od
:.itili
roffftj
dobytka fdccimaliones frujjum
z
et
pen
ottonských
listin
B, 267. 276. Mon. botca XXVIII.
1
neteba n annuatim ex sinjjulis bourn iugis
:
Holder
rent (Saxo ed. *
Dobenecke
pozn. 1):
Rejj.
911
I.
Untersuch. Thur. 65 pozn.
dobytka v
4.
disturba.
62
il.ius
Nmeck
Skot n\-
10.
III.
(Leo
lepiscopi)
•
tolUnt rt vrnrljnt.
Iío
Thur.
vrna cen penžní
Si quis
quadragenos
5
70. *
Herbord
01
Pomoanv
.
se v sídlišti i d
(Chybjí ovn,
psi
.i
.
dobyti nich vrstvách
v
okolí
Dctsavy (Jal'
{.
tachs
l
1
jamách *
slov. vsi
u Neuendorfu a
Kosmas
II
I
«.fir.
;
.
(M»nnu>
v
54,
1915. 895) *
s
i
naily
!
140 z
r.
991 zmiuje se o
poplatku
kostelu magdeburskému.' Zákaz
dobytkem, odvádném z ech Betislavv z r. 1039 ukládá mezi
O dobytku zmiují se dále klášterní listiny z r. 1057, 1078, 1130, 1125—40, 1170 a j. a donace kláštera hradi.štského u Olomouce íselným výtem ukazuje nám asi na normální íselný pomr jednotlivých druh
jiným
pokutu
i
selskému
voli
lidu
cum bubulco, 100
na vtším statku: „10 vaccae
oves cum
bulco, 200
z
I.
1130 doložen
r.
porci
V listin vyšehradské Sobpoprvé termin jalovica vacca
je
Archaeologických doklad
sterilis.'
cum su40 equae cum tribus
duobus opilionibus,
cum duobus agazonibus.
emissariis et
slava
v Cechách."
!
—
však
je
pramálo. 5
nás
u
i
Z Polska máme vbec zprávy teprve pozdjší, ponvadž chybí starší listinný materiál.
Ale
nýbrž
i
se
starou
setkáváme nejen v
tu se
i
a XIII.
XII.
kravami a ovcemi (boves, vaccae, oves),
století" pravidlem s voly,
Polsko
že
tradicí,
odedávna bohaté na
bylo
dobytek.'
Slovanech balkánských mimo výše uvedené zprávy Proko-
nhož
je patrno, že se zajatci vypláceli
Srb
zprávy
Jinak jsou u
U Slovan
Omortagv
mohl bych poukázati jen na
a Maurikiovy
v
ze Sulejmankoje, z
alpských
mluví
nápis
dobyt-
z pozdního stedovku." hovzího dobytka však už
teprve
o chovu
listiny VIII. a IX.' století
Cod
Fnrdrich
1
1
Kosmas
II.
!.
42.
Také
4.
I.
5 v
ei
Libušin pipomínají
dávky ze skotu
se
a dobytka.
Frk
I.
Tamže
•
Star. i.
dipl. 1.55, 83, 85, 113, 114, 130,
nemá
III.
nic než tu a
vch, kravích,
Heliích v
jám
Srv. na
iihsk:
na.
•.
i
ve vrstvách hradišf moravských.
{ervinka Dvin
30, 33).
p
-c
dva
voli
štvi platili
skotu a bravu slula v Polsku na>
znamenali
tolik
co
k,
vidno
z
týchž
.
met
Zl„:
Z.s
Sof. 1913 31.
Srrb.
So/
I.
56 ed. Przedr.).
173.
I
lil ).
Alt.
listin
nr\
i et frumento divites (Dlujjoš Hist.
Poloni satan
Doptch
Zji-
1
doklady u fíujaka Stud>a 19! si
/te
••
V
kosti psi, berani a telni (Pare. XVII. 675).
Ludnoic 28
•
551).
tam zmínku o nálezu kosti „zviecic uv;idi jen jámy od Zbejšova blíže Oslavan koních, praseích a psích a jinal
uto kosti nalézá
jsou na hradištich
7
str.
neudáno. en>inka (Pravk 330)
(341), že »r mi
•
224 atd.(vi/ Index
114
I.
I.
148.
(Otisk
/
141
Jaké rasy byl starý slovanský dobytek, není mi dosud povdomo, ponvadž archaeologjcké nálezy po této stránce, pokud vím, dosud prozkoumány nebyly.
V
Germanii
staré
rohý na
'
V
slov.
Vart
byl prý doby-
nevzhledný
malý,
tek
ddin
našel
druhy, jeden
Kiekebusch dva krátkorohý
menši,
a druhý vtší.- Naproti
východ
tomu na
na jihu Rusi ukazují
býk,,
jrury
krátko-
a
u Kistrzynu
fi-
nalezeny
byly
jež
v Majkopé, velkou hlavu
Obr. 32.
býek
Zlatý
rohy
s
(Mi:
dlouhým Bruv. Nejvíce bylo ovšem, a to po celém Slovanstvu, tak jako v sousedním
Nmecku
bravu,
*
t.
j.
vep,
ovcí a
jak je
pi snazším
chovu pirozeno a jak sám ráz slovanské pírody namnoze tam, kde nebylo s sebou pinášel. Vepi a ovce daily se pro dobytek hovzí a stáda jejich také všude potem daleko byla jejich
i
nebo
koni
stád
zprávy X.
století,*'
a
i
dobytka. Dosvduji to pímo arabské pemnohé zmínky v listinách polských, e-
ských a polabských, v nichž se shledáváme se zmínkami o chovu ovci a vep, o daních z tohoto dobytka, pi emž ísla tu a tam
uvedená
ukazuji, že
s aji
sr Rusi.
na statcích
Tak anon. -'64)
i
stáda bravu
slovanských
rumanskij 135)
;
praví o Slovai
stáda ovce. Drevlai
Ruská Pravda
v ho«pc>. 12,
Slovan A
vova
z
r.
49).
K
nrmr.
1065 (Ko«'
r.
i
11
•
na S
d
.i
I
142
Tak bylo
i
na jihu,
p.
na
ve
Stýrsku
v jižním
XII. století,
pipomínají astji dávky z ovcí v koninách slovanských (obyejn obec dávala jednu ovci a jehn) a ješt více dávky se
z
vepu,
jejichž
listinami z
r.
chov musil
znaný
velmi
býti
777, 973, tedy z VIII.
a X.
doložen
a je
století.
S
1
už
o
tím
pokud jsou kosti ravu pevažují.* Také na Balkán, odkudž je jinak málo zpráv o starém chovu dobytka, dokládá chov ovec Kozma presbyter bulharský ^ a v XIII. století Georgios Akropolites Georgios Pachymeros pipomínají v slovanských krajinách Rho ré planiny pastýe svinskýcl Konen hojné nálezy vlnných látek a nžek ke stihání ovcí v hrobech z konce doby souvisí pirozené,
že
i
v hrobech
a sídlištích,
:
i
i
pohanské, jež jsem uvedl
již
v
Života
díle
I.
starých
Slovanu,''
Oví nžky tvar, se dosud k stíháni vlny uživá, jsou .dosti hojné v hrobech od doby ímské až do konce doby pohanské a to v hrobech muž žen. ji
sem.
jichž
i
brav
Z Poueni Feodosijova „O KanHH.xi. BOXHHXV je ml v XI. století svj podíl na povrách, tak jako
dnes. Potkati svini na
'.ovanou
hráti
listinu
cest pokládáno bylo vždy za (str.
Levec IVU. Studien
1
*
IVO a
III.
Srv. doklady uvedené na
str.
zlé znamení.
ml
140). Biskup wloclawský
47\ vol 575, Krav 11/6, sviní 1260, ovec 3174 na ském (Cod. dipl Pol. II Nr. 23).
patrno, že
místy
r.
1238 koní
mazovském
panství
a kujav-
doklady u A. Dopschc Alt Soz
133, 138, 140 a
mimo
Zdá nic (M. Centralcom. 1890, 262) a z Rusi ti! XI. 141, Samokvasov Moni.ii.i P. 3. 196 (Gulbiše), V mohylách \oly'k\rh kijevských n;iiel Antonovi
to ješt z -
u
7
87—88.
Moravy hroby XV. 5..
Sil nejvíce
tam ovce byla hlavni n domácím zvíetem (1 platí o výkopech si. Melnikové na Volyni (Srí X 1899. I. 483. 509) a Chvojky v Kijevsku (IIo.im DO 8,
kosti
bel
a soudí z toho, že
.
nejvíce
mich
a prasccíc
>.
ajském
Tur
Dévin
bylo
Kijev 15).
mnoho
kde bylo
i
ervinka Dvín 30 *
Na chov vep ukazuje však poznámka Pseudo-Caesariova o Slovanech, vepe (Migne PC XXXVH1. 986. dial. 110). Kozma; bulh. domu X Arkiv za povj IV. 77).
.vaji *
6
ii
Srv. Jirerek Mittelalt. Serh
K Da
i
*
ZS.
I.
152,
410
18
V Cechách
hradiš:
XV.,
IL
II
.
v
píslušné.
rlen ckých
n dále na
(r
se v hrobech
nalezly i
Hrádku
XXIV. XXXI.. XXXVli; '
klosich a
I
Pomrn i
ona
nejmén
objevuje
doložena všude, kde
je
Ustav Jarosla\ Isák
v záznamech
se
Na
je více zpráv.
:>i
1074
r.
na se ob
Dalmácie
je z
Rusi
1
akoliv
pipomíná
ji
vypravuje, jak
ho kláštera koupil kozla a jeho
-
koza,
si
mnich
i
Jadery doklad z po. X. z východního Nmecka
Archaeolojricky doloženou kozu znám jen a z Mora
Ke zpsobu chovu pipomnl bych, že už v staré dob byl dobytek vyhánn na pastvu pohromad, bud z cele obce lni Germai z celého rodu, tak jako tomu bylo ),
v X.
i
nebyli
stol.
poteby dobytek na
jen
nýbrž
pastvu,
^'od.
už
zvláštní
Supr.
ml
l/bornik
-znfvskij
* Vladimirskij-Budanox'
Raici Doc.
pl-
podle
který
stav,''
11
and. Ant
•
vedoucí
jednotlivci,
VII.
\\-
49
I.
18.
nka Prav
Denkm.
nález z doby %). ze si. EJog. 1915 HM5) a Neuendorfu a Fohrde v Braniborsku
bronz, u Hasenfelde (Pr. Zs na Vart* iZs.
f.
>rjšov). Srv.
i
300). z Inowraclavi (tamže VI.
III
'
•
Srv. Bujak Studya 328.
;
Slovo
Heyne D. Hausalt.
i;.
.
I!
(od pas%. pasti
—
pasu. chráním)
objevuje *e v nejstarších textech literárních, tak v pekladech Písma ev.
Mat.
I.
XXV]
u
•
Kozmv
(srv.
presb.
Ostrom,
b..! .»
Izborniku 1073
r.
238, v Nestorové II.
Žití
Feod. 2
atd., atd.;
B86,
Rujané víme. h
pásli
U
podle S.ixona cd. Holdrr 509) a opatrovnici pro
ci,
ies
bytka.
i
Doc.
nutritorea,
13. 88.
Ajrr.
li
jako Knnjary, K 54), v
echách
(ovium).
Sem
tti
náleží h a
agazone«, vaccarum
opiliones
dobytek
kniž<
I>ytka v latiník XII.:
M
el
pecorarii, atd
porcani.
Arch
iry
v
au
Poo
Kra*
pomériini
UfM
I
rzná
Polska
intiri VN
K
245,
doklady jsou hojno.
1
H«u«alt.
1:
o.-
stol
emissarii.
144 své staešiny.
i
1
také literárné
Jsou
obrazov
i
charakterisováni
uritými, stále je provázejícími attributy. Pastý byl
ckým každodenním zjevem
v
slovanské
staré
patrn typiZavádje
obci.
dobytek na pastviny, ml na pleci zavšenou torbu, v jedné ruce dlouhou rovnou hul nebo hl na zpsob berly " a v druhé dlouhou ohnutou troubu devnou, z lýí stoenou, neb také píšfalu
—
i
tech,
CHnpHKune"
oznaení typické už v nejstarších texastji na obrázcích miniatur X. XII. Udržely se ostatn podnes jako typický attribut slovanské Vedle tchto strážc opatroval dobytek na pastv (aby nezabhl, nebo nevnikl na pozemky cizí nebo obdlané,
svirélu. „riaCTfaipM
je
—
a trouby zase vidíme
'
4
století.
pastvy.''
totiž se
k pastv nenáležející) razu pusu
•
hlídací pes, jak
i
nálezy archaeologické. 7
i
prastará a sahá až
ukazuje
stáí všesl. vý-
i
Tato funkce psa
ostatn
je
do pravku indoevropského.* Celý soubor do-
bytka pasoucího se a hlídaného oznaován byl slovem stádo, dolo1
Kozma
presb. (ed. Popruženko 82):
MM.
Srv
na p. minial .ského, z evan^ b kodex hnzdenského, pastýe z fresek kaple znojemské, u Lehnera C. m.l. tah X!.. XXIV., Djiny umni 1. 3. 379, 385 zdji v bibli Velislavov (ed. Vocel) tab. 5a. Viz ŽS. I. obr. 41, 54. •
stického,
'
Tak
u Kyrilla Turovského v Slovi sv.
113, 114 [Sreznévskij Mat. *
(i
U
Nauma ed
%
III
Srv. doklady uvedené v pozn. -lov.
.
a pozn. následující.
2.
hudby
— 58
v.
a 60
(obr. 6). .
cams
ir.
1'raindoevropanú)
(n
hund.
sthn.
cíí.
lit.
ratila
iu
;,
svdi
spol<-
sun (Hirt
av. spii, suno, krm.
Mikloskh EW. J7
1
Iž.
(srovnav
Úvod 48 W. 412
•:
10,
—
dobytek,
W. Ar<
,
es
7
jrot.
faii
Peisker
%nlm7
Idj:
pravým se ujalo a po celém Slovanslovo ostatn pvodu nejasného. Srv. fiu
tento
312).
'enkm
Poni
1
7S
í .
v
Rusku
l.adojjy. Lov.*:
im.
[Prarh
XVII
Z*
V
> !
5),
z
U9)
V.
z Inovraclavi z
ch napsal studu Ih,. <
'
180.
Reallex. 382. I
O
piech p
i
u
Germa
doby
;
145
— XI.
nebo slovem reda, réda, rovnž tak Dobytích zvonku, na hrdle zavšených, kterými se stáda skotu a bravu dosud hojn ozývají, a jež známy byly už v hospodáství ímském, ze slovanské doby pohanské tém neznám
zeným
X.
z
století,
1
starým. -
aspo
doklady, které tu a tam se v sbírkách objevují, nejsou pro
dobu pln zaruené.
tuto starou
Forma
souasn
bytka byly
rovnž
a
dodávám, je
dobytek už u
stál
neb chlvina zvaná, v
pi popisu staveb hospodáských. "
podrobn
pvodním významu
a dále v
tjevským letopisem k
ada
další
názv
specifikovaných
EW.
Vicil. stádo [Miklosich
'
je
na p.
pi
1146,"
r.
157. v Letopise z
r.
945
analogicky vyvinula jist
niž se
rzného druhu dobytka.
319. Budilovn
u
<
Mai.
sta- státi.
16. v Izborniku
489) a
III
od ko.
18)
II.
Jan X.
XII. 32.
atd. (Sreznévskij
jiném,
doložená Ipa-
skotnica
i
pro úkryty
Ostromir. Ev. Luk. Vlil. 32.
v
míst
na
již
domácí názvy pro staja, . stáj, od kmene
staré
Jiné
místo, kde byl dobytek, jsou ješt všesl. '
nichž,
do nichž se mu kladla krm,
jeslí,
na bíledni a pojednal jsem o tom
sta, státi
vyvinutém chovu do-
dvory a ohrady, obory pro dobytek
zvláštní
i
zvláštní krytá staveni, ch/éin,
i
od ímských dob*
se totiž
zachovala až po dnešní den. Ze pi tomto
X. stol.
z
r
u
Kozmy
presb. (ed. Popruženkn) 81.
reda
Já. •
herda,
EW. s
sti.
kerdan,
pr.
iárdhas, av. snré dé m,
144).
I.
'erda
z prasl.
analogickými tvary v
Brúckner Enc.
ir.
na pijeti
-n* niku
r
z
reda
je
germanštiny
(I.
nejen
kérdius,
lit.
z
má redu
195
ei
nkteré
c.).
névskij
M.n
III.
nzový zvonek vedle slovanských
pi
I
postroji
poh
koském
se
(ib.
U
Stol.
píbuzné
satemové. Hirt
dot
Blehradu
íumpel Alt.
/
497).
III
II.
tab.
III.
našel
(Féjér)
516).
Ale jinde
\
XXXVL).
pipomínají jasle (mc.ui) v ija
l).
pvod
ei
Berneker
ale
[Jastre zvoneek ást.
..albury [Jacobi
Tak
v
33,
finské
mohylácl.
*
EW.
domácí,
153
IV. 6. 29).
ale
za
centumové
kdežto Janko na
ale tot
hairda, sthn. herta, nhn.
ve smyslu stáda už v pekladu bible (Jan XX. 17) a v Izbor-
l<
i,
všeslovanský,
jjot.
crod, kymr. curdd [Miklosich
pol. IV. 2,
herd. Berneker soudi na pejetí
pímo
výraz
je
dále v
Zíti
sv.
Nauma
z X. stol. ed.
Lmrtw
Poueni Hil-T pekladech bihle. na p. v Ostrou
N.i/.i.m.
I.
XI
st. 4,
v
I
jinde
1666). .i
bulharsk vklad
Archiv za povj
nebo
ná»X.«tol. op-'
A/<;
^u
u2 t XI.
Stole-
783. 810.
10
146
Pi uvedených dokladech nemže ve
a XI., ale
XII.
v X.
i
ped
a
stol.
myslím, sporu, že nejen
býti,
ním
chov dobytka u
byl
Slovan zamstnáním bžným, doplujícím úeln rolniení. Na vtším šlechtickém nebo zádružném statku bylo dobytka více, na
—
ba nechci popírati, že byly kraje vbec chudé menším mén, dobytkem, kde zase honba, rybaení a brtnictví bylo hlavním zdroale jem výživy, na p. Polesí nebo okolí Valdajské výšiny, v celku a prmrn dlužno doznati, že existoval chov dobytka chudších vrstev, vidli všude po Slovanstvu a že byl u nižších cizokrajní soumai. jsme také. U velmož se výjimkou objevují Tak se za doby Mška a Boleslava Chrabrého v Polsku a pi r. 1095 a 1103 u velkého knížete v Kijev pipomínají velbloudi od Polovc vzatí a z r. 1061 máme zprávu o chovu italských mezk pevzaté z gx>t. na Rusi." Také osel nebyl neznámý; jméno jeho 3 4 v Kijevském letopisu dokládá nám už peklad Písma a asilus teme pi r. 1074 roztomilou anekdotu o igumenu Nikonovi, na jehož míst se jednou v kláštee objevil osel."' Že pak osli byli v Cechách, nasvduje vypravování Kosmo\ známi
—
i
i
1
—
i
Na základ podaného obrazu
X.
—
XII.
stol.
je
zárove už
chovu dobytka, jaký u Slovan v nemohl vzniknouti náhle, teprve v X.
a priori zjevno, že stav
vidíme, nevznikl a
ped
nýbrž že se pipravoval a existoval už dlouho
pirozený soud,
zajisté první a
nmuž
k
nebylo nkolika zpráv starších ze VI. a této
pedstav
velmi
rozhodn
Peisker
átk
doby
Proti
z
v stálé '
II.
IV. 7,
srv.
Herbord
Jireek 2,
II.
196 za
VII.
Bruckner Enc.
'
Srv. Ostromir. ev. I.uk.
pol.
IV
letech
4. let.
Lavr.* 221. 269. II
28. 29.
O
Slovo
velbloudech v Srbsku csl.
xvh.byh- pokládá
výpjku z jjot. ulbandus. 65. V Dalmácii r. 1090 pipomíná
se
mulus
2,
XIII.
1073. 173 [Sreznéftkij
skrze gotÁtinu (Janko
tob
posledních
15 3).
1
r.
v
podle níž Slované až do po-
theorií,
Mittelalt. Serb.
M. IV. A;
Izbomik
kdyby
i
století.
nerodila, z ásti
jejich
Hriickner Enc. pol. IV.
(Raki Doc.
však
jest
domácích zvíat nemli, nemli proto, že se pak jich míti nesmli, nebo porob pán, kteí jim chovu nedovolili, kteí jej usur-
Dtmar
za Uroie
se
To
tím.
dojíti,
dob
století,
historické
ásti v zemi
žili
J.
postavil s
musíme
VII.
té
osly u
•
Lr
*
Kosmas 111
Pravk mlýn.
1H6
51,
15.
Mu
II
Jan
XII.
16. Jurjev.
ev
Mat.
753). Výraz
Hryne Hausalt.
II.
XVIII. 6. lat.
177). Speciální
asellus
zamstná-
147 pováli sami pro sebe, tak že dobytek ale sami
ho
uvedené
již
Slované sice vidli, znali, Tímto zpsobem vysvtluje si Peisker zprávy Rosteha a Konstantina o nedostatku dobytka nesmli.
míti
století a potom hlavn ten zjev, že Slované pro nvýznamy chovu dobytího a nkteré jeho produkty mají slova
v Rusi v X. které
po jeho vykladu jednak g-ermanská (nuta, skot, mléko), jednak turkotatarská (byki>, voli., koza, tvarogi.), jež jemu nebo prof. Kor-
cizí,
zejmým svdectvím zmínné
šovi jsou
kruté a
pravké poroby
stí-
germanské, stídav turkotatarské, hntoucí Slovany až do X. století.
1
Ale Peiskerv pedpoklad další z nho vývody jsou bud pochybné, nebo nesprávné a také konený jeho resultát o kruté stídavé porob, v níž všichni Slované trpli a pro niž dobytek i
mém ped
chovati nemohli, po
Bylo ovšem už
soudu
pravdou se nesrovnává.
s
ním postehnuto, že dva kollektivní sloskoh> a nuta jsou pvodu germánského. Skoft> je výraz všeslovanský, nuta je sice zachováno ruštin, slovinin a polabštin (srbštin), ale, jak vidno, ve
—
vanské významy pro dobytek
všech tech hlavních skupinách jazykových." První výraz je totožný scaz (pozdji schatz), ags. sceatt,
s got. skatts; sthn.
vše
z
prag. *skattaz,
z
druhý
Grundlagen
sker Bez. 101, 104, Expansion 423, družil se
zejména Kori prací uvedenou dále v pozn.
mén
skattr,
stn.
noz, ags. néat, stn. naut (srv.
s sthn.
1
Pnskeroví pi-
K.
1
na
150.
str.
Proti této
oste ozvali se pedevším J. Janko ve Vstníku C. Akademie 1908, 10). ve Wórter u Sachen !. 109. Zi i. d. Alt. 1909, 14. 248; L Ntrderle v Arch. si. Phil. XXXI. 5' fti tamie 591; S. Šettakov H více
Kaza Fr.
XXII
:
(19C6)
Hn
M.
II..
KríeL Teorya Peiskera o
nievtoli
slovanské
CH1
|
prastowiaslciej Lw. 1909. h
EW.
Janko
303.
O
Budi-
st>
ve významu stáda skotu je zachováno jen slovin.
nta
nuta, v polabitiné
a v luž. nutnica
—
i
dobytí dvr
>
EW.
lanko 177 1
Schrader Idj. F. XVII. 33 (nerozhodné), je odvádjí iUyne D, Hausalt. II. 161, UhUnhrck Archiv si Ph.|. X\
Z yerm.
79.
Id*
W.
III.'
195
449, /(>rvu
(srv.
Mladém
Ulkkdrk Krrmdv.
.
Prav
/)
v Kultur d.
Torp
A
Bn
/
a
u Jagit pokládal za .
125.
>>
manty d a
rozli
(265).
Keallex.
Ge
I
Ahl
možné
IX
4
y
(Bcrl.
r
PXVi)
I
Torp uznávají Janko
190. Mtklosich v F.W. 303. ponechal otázku nerozhodnutou. Falk a
prap
obou
tv..
rdbog.
II
I
:
148 1 inn. nauta), vše z prag. *nauta. Etymologie slova skoti> a pragerm.
*skattaz není ovšem jasná
pvodní význam
a také
postaven, ale pijímá se obvykle,
jisto
není na
jeho
p-
znamenal
*skattaz
že
drobný peníz, potom majetek penžní,-' potom majetek vbec toho že vznikl pozdji význam dobytka, jakožto hlavního ped-
vodn a z
V
stavitele majetku.
nebo
štiny,
dob
této
do slovanvýznam
bylo by slovo pešlo
v nejstarších slovanských textech ukazuje ješt
obojí.
Tohoto domnlého pechodu slov skoh a nuta použil Jan Peisker vedle jiných dvod k podepení své theorie, ale nesprávn, jak soudím ze dvou dvod. Pedn nelze pokládati skoh. 4
výpjku
za zcela jistou
z
germanštiny pro
obtíže fonetické
jisté
5
vcné, nebo bžný výklad významového vývoje nepokládám pirozený a nutný, totiž pechod z drobného kovového penízu na hovzí dobytek, jak jej na p. Janko pedstavuje slovy „Slované sami íkali pohodlným hromadným jménem dobytku, jak jej slýchali jmenovati Germany (totiž nula), anebo penesli n a
i
za dosti
stíbrných a jiných mincí (skatts) na dobytek." /
SI.
Janko stol.
pc tmia
smyslu
[Sobolcvskij
M
Synod,
Akad.
Jaroši, (podle
I.
c, Uhtenbeck
c,
I.
Janko
I.
nelze
c
172, 174; o etymologii slova nuta týž 178.
c.
I.
ve
skoti,
Václava z X.
Pravd
odvádjí Peisker Bez.
sjcrm. je v.
Za druhé
''
i
nalézáme
už v slov.
V
ruk.).
Nikon.
v
pekladu legend\ Pand. 36. v Ruské
letopisu Kijev. k
1018 teme:
r.
'.
I
aké
'
nm. marha
10).
p.
jihosl.
i
bydlo. Srv. doklady u
(u Peiskera Bez. 79).
XXXII.
5,
'skap, sthn.
skaj
XV.
491.
Ha.
H.
nebo
80)
175. B-rneker tvrdí, že skot
>>tn.
skap
K skopu
Jana Exarcha
r
pešlo k Slov
podle nkterých
a
viz
Miklosich
I),
pokládá za
Svini
I.
od Grrman i
EW.
Uhlenbeck Archiv
302,
Sthn. schopez, •chopí je ovšem z.>ve významu „vyezaný" od
to z
XI.
ftna. slovo
germánskou má
i
.
ttoL
si
skopec. Slovo (Letopis k
r.
108**.
,\
slovo
Naproti tomu Jagic pokládá svini a prase za slova slovanská
(
XXXI. i
ale
19) a po-
a pak se teprve specialiswalo na dom. Výraz HVTa nalézáme už v pekladu Pisma v I. knir'
H Xl.V. 10 a Scstodnvu
,
EW.
(Berneker
blago {Strekeíj u Peiskrm
Janku
Vedle skotu a nuty pejali Slované
podsta*
jmni
vbec
ve významu majetku
1
Sreznévskho M
pešlo k jižním Slovanm nejen ve smyslu dobytka,
dále (do maarštiny, rumunštiny) ve smyslu
dobnou promnu má
Srv. dalši u
Jánka
I.
<
17 V
On sám
proto
iost.
149 ani z event.
pevzetí initi závry, které uvádí Peisker: nelze na-
njaký zotroilý
prosto uzavírati na
skými pány. a to tím
mén,
stav
že Slované
Slovan pod germán-
vedle
skotu a nuty mají
mli ode dávna ješt své domácí názvy
kollektivni: dobytek, od pak starý indoevropský výraz *goi ro celý komplex domácích zvíat na dvorci. Proti tomu objevuje se sko\v pramenech X. a XI. stol. ve významu užším a staví se proti a
1
dobyti
a
n koním a bravu, nkdy proti volm. Vedle toho všesl. brai>\,, prasl. *borv\>, oznaovalo kollektivum dobytka vepového a ovího kozího.' Pi tom nechci se ani dokládati domnnkou Koršovou, že pvodní slov. název skotu byl pbgh jenž teprve pozdji pešel na strážce dobytka, zatím co zvíata sama Slované poali zváti slovem skoh> od German pevzatým. O dalších vcných dvodech, svdících proti Peiskerovi, zmíním se ješt dále. Zatím se zde držím jeho filologie. i
i
t
'
Více
je
domnlých výpjek
reckých, jež jsou zase podporou
porob, v
která vykládá o
jazyk
z
uraloaltajských
a
tu-
druhé ásti Peiskerovy theorie,
níž byli
Slované pod pány turkotatar-
pozdjší pastýská tída župan), kteí rovnž jako Germani porobenému sedláku slovanskému nedovolili chovati dobytek, usurpujíce jej a jeho produkty jen pro sebe. skými
(z
nich se vyvinula
Jelikož však Slované dobytek u svých
adu
také
nových
speciálních
pokládá výrazy koza, byk\< 1
Ut. k
Srv. .•
r
|ot
r.
pán
vidli, pejali od nich
názv dobytích, za nž proa r-o/i. mimo dva další pvodu zá-
2h9). Kut. Pravda
11'
idevr.
V""
[Bernelcrr
chuo,
EW.
<.
Z
XI.
spis.)
a«jf.
ko
ri
\d g
'3,
7.
(adj.
Jinak k ro/
ny presb. buih. ed. 1'opr
">V.
(SoAo/rflA
k
r
II*
»).
Brrnrlr, K\X
v
Ku»kr Pravd
.
.
gmxtd*)- Srv.
181.
»tol.
1
,
|
Stb. tvar 'gov^do doložen je v kodexu Supras. 11
Bmd
.
Srv. *tin. gnui. av. gav, arni
2
•
Via.
-
Gl
150
hadného kom>
Koršovu výkladu
Proti
Peiskerovu
theorii
pvod
turkotatarský
prý
jiní
z
i
z
není
jak
se
Slované,
že
stalo,
Korš
cizí.
(srv.
vykládá,
sice
Turkotatai dovolili chovati mláata a jen dosplá
umlý,
nemožné. Proto
nho
filo-
mli pro mláata své terminy
dosplá zvíata
151) a pro
Alt to je výklad tak
logicky
pro
toho
z
tak zaruen, jak se Korš a Peisker domnívají"
a že proto Slované pro dorostlá pejali
správný
theorii
rovnž mnoho namítnouti, jak z ist vcných dvod. Filologicky
naprosto* pochopitelno,
není
str.
výslovn podepírá
dsledkm vedeným
a
nesmjíce chovati dobytek, dále
a
však
lze
logického hlediska, tak
n
pímo
a baran\> a tím
1
Peiskerovu.
—a
kdyby
i
pouze ten závr
uiniti
názvy od svých pán.
cizí
že jist nikoho neuspokojí Je to psycho-
výklad
byl
o tom jsou velké
i
že
brali
Koršv
filologicky
—
by
pochybnosti
positivní,
bylo
lze
nepopiratelný a ovšem
odjinud doložený, že Slované byli po jistou dobu v úzkých sty-
i
pirozen
cích se sousedy turkotatarskými, v stycích, které se nily
v
i
hospodáském život,
uplat-
oboru pastýském,
a tu zejména v
naplnným zamstnáním turkotatarských nomad. Slované práv v tomto odvtví mohli vidti u nich mnoho pro nového, zajímavého a pro nebof ten byl výhradním,
zkušenostmi
tisíciletými
n
1
F.
O
Koí,
i
p 1.
lloTami:
II.
koza,
barani,,
136.
128,
(pvodn
odvozuje
buk'..)
volova,
voh.
i
EW.
liemekvr
394,
vog.
volik.
koni.
i.,
jsou
112.
vulu
bwqá,
—
s
tur.
ulaji,
IBOOJ.
vylich,
I
43,
d
.i
souhlasí
a
112),
-Itickr
i-
Htrt
(Idjj
XXXIII. >H),
Pl.il
si
jaiU.
{Schrudrr
finské
Brúcknv
slovanské, \.rt.
a
561),
I.
(Archiv XXXI. kozel.
staw.
3
koza
(F.nc.
se jasné
arijská),
Jagir tkl
pol. IV. 2.
i
za
tak
kom.,
i
i
1'
120).
l
má
voli.,
•*
lat.
VI
51).
bm
u
kon
bych. ze n/i je také *rb. %lovin
Hernrkrr /a nejisté
cc*
s
lat.
caballus
a pol
iransk>
M
pvod
slovo za to
•
»
191).
haid
od korn
Janko (Pravk
pvod
(RmU
Leskien pokládal
slovanské
komor,
„sm.-r
hocin, htcen,
195) patrné
nevyslovuje.
Hujer
ozval
s alb. keJ, ajzs.
Rozwadowski a Vasmer mysli na II.
I.
kdežto
si.
1023),
kobyla a beran za slova
(EW.
.ik
i»
657) zase sestavuje
výrazy
.
cerem
u\
fíerneker na
(EW.
(Archiv
za
uv.
voli, spojuje
p. pochybuje o pejeti burana, také /. Janko má pochybnosti oprávnné Bernekerem (Národ. Vstn. 1909, 176) Šachmatovovi byk% '
výraz s
hyk
si.
skot a
se sevrrotur. a irtyš. kdza, jihotur. kiii.
EW.
Miklotich
(srv.
Budilovi
z turkotat.
volov,
dnes všeslovanská
Slova
Petr. 1909).
l.
byk
albánsky
{Br
151
ného,
smru pouovali
proto se v tomto
a
leccos
a
pejímali.
Celý soubor Koršem a Peiskerem supponovaných pejetí slovních dá se proste vyložiti stykem s turkotatarskými nomady, pi emž ovšem
obas nevyluuje ani panství hunského, avarského, bulharského a peenžského, aniž by bylo teba sáhati pi tom
historie místy a
porob
k výkladu o trvalé, staleté vého rázu, o jaké Peisker
Slovan
všech
a
porob
tako-
sni, pi niž uhnteni Slované živili se lovem a trochou orby, zatím co jejich páni výhradn pro sebe usurpovali produkty chovu dobytího, na nž se Slované jen dívali. To pokládám za nedoložené a nedokazatelné. Styk, který zpsobil pevzetí nkolika slov, byl rázu jiného. Sám bych ml
jen
na mysli pedevším
trhy,
soused
kupovali
dosplá,
která
Na trhy hospodá doma
pak
vyložíme nejlépe
na kterých Slované od turkotatarských
dobytek.
rozdíl
1
vodila se
pedevším zvíata
plemenil,
a
mezi terminologií
z
odtud
ásti
cizí
si
snad
dosplých
domácí terminologií mláat.
a zcela
Nejrozhodnjším však dokladem toho, že Slované ode dávna, dávno ped XI. stol., chovali zvíata domácí a to velmi intensivn a intimn, je bohatá nomenklatura k dobytku se vztahující pvodu domácího, slovanského, nomenklatura prastará, ponvadž je doložena už z prvních text slovanských X. a XI. stol. Ona ukazuje nepopirateln, že Slovanm chov dobytka byl zamstnáním intensivním, nebo se v ní setkáváme s rozlišováním pohlaví a vku, nkdy nkolikanásobným. Intimnost zrovna mluví z tohoto rozlišeni termin pro samce, samice, pro mláata a zajisté bylo potebí dlouhé doby ped X. stol., než se taková bohatá nomenslovanské klatura mohla vyvinouti. Náležejí sem následujíc i
i
a z ásti
i
prastaré indoevropské názvy pro dobytek:
srv. stpr. tauris, stnord. pjorr, got. stiur, sthn. stior. lat. taurus,
. *kon>u,
tg-all.
ttb. kráva,
rohatý, /e/q,
irv.
lat.
htv.
uni.ui.,
tarvos lit.
kárvt 1.
Ut
kihi-ui.
teku,
—
lot.
z
hiortr.
idevr.
*qoru
teli
mladý bv
I
I
182.
)
I
stang. heorot,
sthn.
hi
—
'
.
152
—
jalovica
mladá kráva;
ovenu,
stnord. úcr.
o
srv.
oz>\.ca,
got. owepi,
5;,
ir.
sti.
áviš,
ags.
avi
lit.
éouuie,
ovis,
lat.
—
oiiwiti
sthti.
sthn.
sthn. owi.
ags. eotou,
stádo
—
otrape
ovci,
plemenice
v srv.
lit.
eras,
agn$, jag\>ncu,
agunc\>,
oon
stkymr. oen, bret. srv. lot. veprís,
rb,
lot. jérs,
.
lpixpo$,
umbr.
heirp,
ir.
erietu,
arit
lat.
>agn§,
*porsi>,
sfinija, 5ii,
porcus,
lat.
.
tj;.
'j;.
a/7s,
stang.
f/cm,
ir.
anian;
4
ags. eofur, sthn. Sou
paršas, paršinis,
lit.
sthn. farah,
/v\ . /v
orc z *porc, alb.
shenis, got. svein.
lot.
i;ivó;.
sthn. s^/n.
ags.
sus;
lat.
to existoval
arm.
.
agnus,
lat.
z prakelt. *ognos, o/>er,
stir.
srv. pr. swintian.
Mimo ofís,
lat.
srv.
*pors$, srv. pr. prastian.
farheli,
lit.
1
ješt spolený indoevropský výraz: izaena,
av.
. 9
aydst
sti.
nhož však do stažená kže/
—
bulharštiny zstalo jen slovo jazhno
Z nomenklatury druhu equus
—
a:;
staré
z
zdají se býti
domácími slovy
slovanskými: orj\,
(. o,
stpol. horz, str. opi.,
komom* udržené v '
•
Berneker
444, Miklosich 99. Budilovi
I.
Miklosich
229.
Miklotich
100, Berneker
Miklosich
1.
Budilov,,
Berneker
I.
Budihvi
I.
190.
I.
IKK. ffft
657
/
M>/
I
S-.
:
,,,vxkij
novými výrazy
a nelze
Budilov
stsai. rhu)
rr/»,
ho
vbec
camnet;
11
Heyne D.
Haus.lt.
II
183,
184, //iW 657.
657.
doložit
i
a
bible
Mm.
v
Grig. Naz
XI
1650).
III.
Toto spolené prastaré slovo indoevropské ir.
ut
183.
I.
657.
Doloženo v pekladech i
aut,
•
24. Budilov,,
H, Budilovi Idjj.
ros);
447. fftrf 657.
189.
///>/
"
I.
Hirt
!.
1071 adj
I/Íí.
|84,
I.
Mikh> sl h 381, Budihvi Miklosich 259.
ors,
sev. slov. jazycích a v stpr.
<
v
sthn.
srv.
'jpa-.
(sti
'>ylo
v
slovatlitin
lit
bekem doby
i
227 ud;i. Rosí spojuje »e stn (hrns). C. Iljinskij LXVI. 269 a Sobolevskij tamže LXV. 41b pokládají Miklosich
Kluge I
-15.
EW.
s. v.
(ipoklád.-i 0/y'a, Iljinskij
rot 'or f*oreu)
m vykládá orj
—
vsak
srovnav tda
.snskr
Hujer (Úvod
I
153 kobyla všesK *žerb$,
zrkl>-
stsl.
r\
garbhas, zcnd. gare;
sti.
.
Za to výraz Jboiib, ac všeslovanský, je pvodu nejistého. Touto bohatou domácí terminologií odpovídá filologie slovanská na filologické
nejlépe zajisté
zjevno.
tak<-
doklady
Peiskerovy theorie.
stav X. a XI.
že
stol.,
a to
i
A
toho
z
je
pokud se týe
pokud se týe pemnohých vcuvedených doklad, nemohl nastati náhle, nýbrž že byl výsledkem dlouholetého vývoje pedcházejícího, tedy praslo-
rozvoje tohoto fondu slovního,
i
ných svrchu
pedpoklady
vanského, a že jakékoliv
ped
vané
Ostatn
X.
jsou
Pedn
mimo to ješt jiné dvody nám už Maurikios pro VI.
mli
Slované
hojnost
bohm
chceme-li
zem
se
o staré
opírati
již
že
nemén
stol.
Slo-
vážné.
po Kr.
ped
doložil,
mžeme
tradice/
podle
vždy nichž
že
ním dodal
hovzí dobytek. 4 To jsou
zprávy historické, jež
staré
a
všeho dobytka, a krátce
Prokopios, že obtovali
vrohodné
a výklady o tom,
domácích zvíat nechovali, jsou bezpodstatné.
stol.
dv
uvésti, ne-
jednotlivé
od pravku dobytkem a mlékem. Za druhé jsme poznali v X. a XI. stol. orbu slovanskou na takovém slovanské oplývaly
stupni,
že
bytka.''
splo vyvíjel
nutn podmínn
byl
speciáln, jak
používáním
zvíecího
potahu,
text vidno, volského, tedy dávným chovem do-
z
Zemdlství
nebylo by dos nimi nebyl souasn kdyby se ol. té výkonnosti, pimený chov dobytka. Jamo a jho jsou také pradávné slovanské a radlo slovanské
postroji* slovanské.
Konen pastýské,
a
van máme
jsme shledali v X.
rovnž
že
to,
doloženou
které na Rusi
— XI.
aspo
existenci
vysplo docela ve
stol.
existenci zvláštní tídy
východních Slodobytek ochraujícího,
u západních a
božství
vyšší formu
boha Velesa
vše zajisté se spojenou
a s epithetem
s idoly s
tím a
výše uvedenou bohatou nomenklaturou dobytka bude nadále pro každého stízlivého, apriorní fikcí nezaujatého badatele dokladem, že
chov dobytka
fc
klosich 122.
zamstnáni Slovarrm odedáv: Br u Beroekrr*
1
ii.
a d.l.
|
I.
c.
a \*V
150.
Jedno,
154
dv
pejatá slova germánská a dv,
zují jen
slova
tri
turkotatarská uka-
na styk hospodáský pi srážkách válených, pi koistem
dobytka nebo, jak myslím, hlavn pi obchodu, ale ne na porobu dokonce ne na ten druh poroby, který má na mysli Peisker, pi nmž by Slované sami od pravku do X. stol. žádného dobytka chovati nesmli. Zde Peisker už píliš mnoho povolil a
své fantasii.
Dobytek hovzí nebyl
—
u
Slovan chován
k tomu, aby se po-
pi obtech a slavbylo pítomno nýbrž pro jiný úel: jednak pro sílu pracovní, jednak pro hospodáství mléné. To byla jeho dvojí hlavní úloha. Upotebení dobytka k potahu pi zemdlství seznali jsme již výše na str. 76 si. a znovu se k tomu vrátíme pi výkladu o vozidlech (vozu a saních) staroslovanských v jedné z kapitol nejbližších. Pokud se pak druhé úlohy, není pro mne pochyby, že Slované od dávných dob a ovšem na konci doby pohanské dobytek dojili a požívali mléka žívalo jeho masa,
to dalo se jen výjimkou
mnoho
nostních hostinách, kde
lidí
—
'
i
i
erstvého, sladkého
naprosto
kyselého
i
Nemohu
sraženého.
a
zase
mínní Peiskerova, openého opt o domnlé
sdíleti
a
nedokázané pevzetí si. výrazu mléko z germ. milk, že mléka sladkého nepožívali, ponvadž jim v tom bránili turkotatarští a
German
germánští vítzové, a že je pouze u pejali v
si.
i
mléko,' je Srv. ŽS.
'
i
vcné
II.
185,
psychologicky naprosto
i
Hut
evropanú, vysvtlíme c.
I.
si
vznik uctíváni
Že však Slované
od
nich
g\ mi/k
pravd nepodobné,
Naopak, hoi Slovan, podobn jako u jiných Indonebo zbožováni býka nebo krávy 'iildebrand Recht 25.
I,|.
dobytek byl co možno chránn a odtud Hirt
vidli a
Nehledíc ani k nedokázanému pevzetí
název."
nebyli
u
i
vegetariáni
v<-
Peiskcrov,
smyslu
ukázal
vepového a o\ V.(ir bych mohl nejvhodnji pipomenouti novou theorii Hahnovu (EoUteh. der Pflugkultur <>4 s|. 78, 88, 92), podle niž. prvními domácími zvíaty s tal se hovzí dobytek na základ pedstav náboženských. Rohatý dobytek poal se chovat v ohradách, aby byl po ruce k obtem vegetanímu principu; pi tom si zvykl na jsem už
v
I.
163
dilr
si.
Požívali však bia i
lovka
a zárov
,ni
mléka
opt
na myti.
kladu (93 si) Prisker Bez. 122, Expans.
formou
ma 'mlko
{'melfi).
Tak
n.ho
srovn. filolog pokládala z
njaké formy
soudili s
malými
tvaru rt,
;
H
187),
Hirt P.
Klu* H
Bc.tr
EW
slovo pejaté, a sice starší
nazuje í proti
obmnami,
icbo v ur.
|EW.
/a
yr
;
.ikou vykl..
VJ l. Spr. 1904,
*
XXIII
ind<"
rozcházejíce
I
u Priskr
155
pi prokázaném chovu hovzího dobytka, pi domácím
že by
pra-
mlzwo'
byli sladkého mléka negermánských pán. Velmi dobe to Peiskerovi vyložil J. Janko. Také smetana zdá se býti prastarý slovanský termin, nebof ji nacházíme v eštin, ruštin, polštin.' Hojnost másla kravbulharštin, slovininé, lužitin ského (butyrum) doložena je Herbordem z Pomorí a z Ruska, ovšem
terminu
starém
pro dojeni
a
'
od vidní
dbali a znali je jen
u svých
i
teprve
XII. stol.,
z
neteba pochybovati,
ale
'
že je
pipra-
znali
vovati odedávna, zejména vzpomeneme-Ii zprávy Pliniovy, že bar-
bai na severu Evropy Thrákové.' Jak Ur
;n
miluk.
•sas.
Cyw.
Naproti
Heyne D. Hausalt.
27.
tvar
jjot.
tomu
II.
zastával
305 a sám Pritkrr
stnord. mjollcr, ags.
sthn. miluh.
Wtifaet,
pvod
slovanský
IX.
Glotta
as. iho.
z
tlova. které
H
II.
prajazyka
ze
vzorem,
a
'mlko ponvadž
si.
zddn,
indoevropského
mu
by bylo
Kirste
56.
1.
II.
ponvadž
slovo
lat.
—
mléko
neni
Proti pejeti z g-rrmanštiny postavili jie dále Vil.
EW
XXV), Bcrnekrr
v
melca, jei
také za jjermanské, bylo podle všeho dnmáci. italské, znamenajíc
I.ud
mléka už
Arch si. Phil. XII. 307 Jagit Archiv XI. 308. XXII I. 536. XXXI. 591. Kultur d. Ge K 4 (1908) Nov se proti pejeti z germanštiny postavil zejména J. Janko d. 1908. 141 si.: Wórter u. Sachen inou filologickou studii Budilox
.
I
byl
tím Skythové a
zprávy není, ale bezpochyby stloukáním.
je hotovili,
Reallex. 541, Briickner
ped
pipravovali jako
je
je
\>
gtrm.r
má
Peiaker
mléko
kyselé.
Mladenoi výkladu A. Br
Jankovu
II.
XVII. 180.
nlzrvu
Janko
I
c.
169 a
srv.
[Brrnrk
prastarý
a 1
-mek--r E
Miklos
novo pochází
/<.
též
od
B. 56,
idevr.
koene melg*«
Idg. 6'
nabylo
rvaného, takže pvodní
významu
rvni
za
mlko
prst
ztratil n«
p-
I al.
mlgat
(na Pod:
ra nebo znám prvního mléka po porod-
syn).
Vil
•
je
Krv. Hirt
nxo'
Kráva nel
»|ovr!
cucat
j
19).
Bu
i
XXVIII
Athenaia IV
I
S
I
-
mlo
už ve XII
§tl
156
Vedle kravského mléka ovího.
na
bylo
doby
konci
pohanské
požíváno
1
i
Jinak ovšem není pochyby,
Slované
mléka
vedle
že
sražené a ivarogu,
kyselé,
i
— XI.
sýr, stsl. s//ri..-
Že sýr byl
van,
adou starých zpráv už v ostatn mohu dnes ješt dále
na
v X.
doložil jsem
168, jež
str.
pípravy sýra nevíme však
nkteré dírkované nádoby, lezech X.
—
k
díle Života
I.
jedli
O
doplniti.
Slovan zpsobu
pouze se podol)
stepy se obas vyskytují
jejichž
XII. stol., sloužily
4
bližšího;
nic
sladkého
nhož umli též vyrábti stol. bžným pokrmem u Sloz
píprav
v ná-
i
sýra, a že dírkami odtékala
Jsou ostatn velmi staré a známy v Evrop s už z dob neolithických. Pi výrob produkt ze sraženého mléka
pebytená
tekutina.
pochytili od svých turkotatarských soused, kdyby práv v tomto oboru našlo se pro to nkolik dvod filologických a kdyby na p. slovo tvarogh bylo vskutku pvodu turkotatarského, jak Peisker a Korš uí. Ale tu
Slované a
leccos
asi
nebylo by divu,
i
i
Má
1
Indoevropan bylo vbec zprvu požíváno mléko ovci pozdji kravské [Hirt Idg\ 300, 301). Doklad pro mléko ovci
se za to, že u
a
kozí a teprve
u
Slovan
X. stol.
mám
u
H BOJIH1 :
k
Syn,
emuž
súris,
lit.
text od
[Miklosich
c.
I.
XI. stol. viz v ZS.
EW.
BuddovU
366.
svaené mléko Budilovi II. 57.
Miklosich 372.
eská
Srv. na p., jak
(Kosmas bevnovského z
'
EW.
je
urda
(v
srl>..
tradice piítala
6).
r.
993 (psáno v
sýr
XIII. stol.).
máme od Slovan
i.,
—
srv. dále str. 157.
Jiné
slov., pol.. malor., rum.).
Srv.
objevuje
radlu sedicimu chléb
M
Srv. Friedrich Cod.
listin
v I.
kláštera
349. Jcštr
alpských (Dopsch Alt. Soc.
sýraskou na slov. salaši viz v C. Lidu XV. n» valašské u Savickr'Jir> v Zs. f. óst. Volkskunde XXI. 1915. K tomu Zur Terminologie der Moikerei. Inst. rum. Spr 1910, XVI. 213 % Hojné jsou u nás v kultue lužicko-knovizské [Bussr Zs f. Etlw a dále na hradištich z doby ímské, na p. na nkluckm [Lipka-Sntin Pozdéjši
'
tab. XXVIII.).
Star. fírltz
1.
III.
{Alt
terminologii
Z doby pozdní znám podobnou nádobu
tab.
XXXVIII. 39) a
Ta. LXX
«'.
z
Kistrzynu
22) vyobrazuje
na
nádobu
z
Hrádku
nejisto, jsou-li to
fiuttr
I.
<
Z.
nádoby k píprav sýra 6 |irav
nnnali jrn
ti
pr.
{Janko Pravk 53) a
si
tvarog
i.
|»thn
Iwnrc)
u
172,
iýUa
V.rt
M
..slovansk" doby, nal<
'statn
v rašeliništi u Klabern (Teterov), ale flovansk je
ky-
také výraz všeslovanský
je
Pemyslu pi
(caseus)
LI. 57)( *surfi)o
Doklady pro starobylost
O pvodu
58).
II.
kmene
vše od
„Unce
:
81).
335, Budilovi<
—
Tvarogh
168.
I.
.
Poplatek 30
I.
doklady dávek sýra
Popruženko
(Ed.
120, Schrader Reallex. 409.
slovo pro
1
presbytera bulharského, kde se pravi ria.ia."
pr. suris, sur, alb. hiri
Janko
selý, trpký. Srv.
sýra z
on.
výraz všeslovanský [Miklosich
je
srv.
Kozmy
::te
litur>jick (kaditeli >y
byli
stái Ciermani
157 bylo
cizímu
proti
pvodu
tvarogu vysloveno tolik a tak vážných
pochybnosti, že ani v této vci Peiskerova theorie není náležit podepena. Vlivu hospodáství orientálního, spec. nomadského, na k LitevSlovany a Litevce však popírati neteba. Touto cestou 1
i
crn, kteí kdysi v stední Rusi a zajisté
dynastie
s
i
ve spojeni
byli
východními Finy
s
Turkotatary, a k nimž možná zapadla
dosvduje známá
obyej
dostal se
turkotatarská,
opojného nápoje, pipraveného
kobyly a požívati mléka (kumysu), jak
Adama
zpráva scholiasty
njaká výbojná
dojiti
kobylího
z
i
Bremského"'
Wul-
i
musíme vysvtliti podobnou zprávu ibn Rosteha o panovnících ruských Slovan, 4 nebží-li tu vbec o omylnou zámnu Slovan s nkterým jiným národem a o pozdjší pípisek. Analogický passus u Kardíziho a AI Bekriho stana
'
aspo i
u
o Estlandu a zajisté jen tak
Ostatn pi Baltickém moi
zprávy nemá.
této
Slovan
lze
pivádlo
tam, rodilo a
vc
vyložiti s
S chovem dobytka
si
i
sebou intensivni
je
úzce
spojeno
1
Už Krek
uamená
cu
stal
stálým
a sena.
hospo-
v zejména J Janko kmene tuer, od eho/ uhntenou, utvoenou ze sraženého mléka. Formans
slovansky
byl pro
kter
pstování luk
Evrop
Jakmile se chov dobytka v centrální
snažil se prokázati, že
jejich i
Prus
u
velkým množstvím koni,
puvod
tvarogi povstal
vc
ogt vidime jinde v slovech {Janko Vstník I. c. 113, Worter
(Einl.
.
z idevr.
>*og
i
u.
Sachen
Berneker [Jan* 1
!.
chiv
%). S tímto výkladem
XXXI
5 ( '_>).
>.
projevil »ou-
Pipomnl bych
však.
tvoiti vykládal už G. Hry. Die slaw. Ansiedelunjren im Kónigr. S.
Peisker (veden j»a ostatn
Miklosichem EVX
rmbi faerrr n
inebrian certum
est.
Slova Gothi a Sembi em<
armanú není Ale vzhledem k
kdyby se
byli
s
dlo..
od nich nauili pipr..
-é,
706) di:
„Das
1
n
divu.
však jasu
slepovali o i
jinak
Huny nebylo by jak známo z Hrr
u krále Alfreda podle i.r
]rross
Dahlmannova pekladu und es
ch und d
[ia/ú
sin
klavsn
158
zamstnáním, bylo nutno starati se, aby zstalo dosti píce na zimu. V lét ji bylo nazbyt. Tu stailo vyhnati dobytek do nejbližšího okolí ddiny, do háj, na horské strán nebo na roli, která práv ležela úhorem, a zvíata se napásla do sytosti. Ale v zim, af už pezimoval na ddin v otevených ohradách, jako se to místy do nedávná dalo, na p. v Bukovin,' nebo v krytých stájích a chlévech," bylo pro potebí hojn -.ým
nashromáždné píce mimo senose na poátku i
zrno, které
obas
dávali koním;' tím
dležitým hospodáským aktem, pedcházejícím žatvu obilní. Toto obstarávání luní pice pro doseno, snožaf, senose, snokoš pratum jsou staré, bytek se stala
—
—
všeslovanské výrazy
léta
—
doloženo
je
už
prvními
texty
X.
z
— XI.
ale zajisté bylo u Slovan prastaré a spojeno hned s poátky chovu dobytka. Tráva se sekala srpem nebo kosou, 5 a usušené seno shrabovalo se do stoh,*' naež se bu odnášelo dom nebo odváželo na saních, na vozech. Vozy sena uvádjí se mezi století,'
dávkami v Polsku ve XIII. stol.' Bhem doby pastviny, kterých pvodn bylo vždy dosti volných kolem nov založených ddin, v hájích a na stráních, staly se spoleným a vymezeným majetkem rozdávány nebo prodávány. Proto obce, s níž byly pak ovšem i
1
Ješt
*
Srv. o nich ŽS.
3
Tak na Rusi
v XVIII. století. Srv. óster.
letopisné)
/.právy
808
I.
krmili
a
Bauernhaus 34.
si.
kon
v XI. st.
Cechách v X.
v
píslušných honiteb,
stále vedle
se už v listinách XI. a XII. století
ovsem
stol.
(srv.
jemenem
výše na str 134 uvedené (Ibráhim
III.
>j
1.
.1
ed.
Westberg 53).
O nalézáme už v nejst%riích
pekladech Písma sv., v Ostrom e\ ctaOMGVn v Besedách pap. Grijronja v listin smolenského 241' atd. Srv. Sreznvskij Rostislava z r. 1150 (Xladinxirskij-Budanov Xp. Max. III. 896—897. Ruská Pravda zapovídá krádež sena (Akad. spis) p
Jagi Kirchensl (Sobolev$kij Ml VI. 30,
Spr. ? 403, ct.no a
íi
1
V
starých srbských listinách z XIII
226
A\
4
c\
Daniic
si.
Srv. výše
Tak teme v Pskovské soudní gramot Ve XIV. stol. dávali do stohu 30 kui
(falsum
terminy
64, 96, 98, 123 atd.) Srv.
*
str.
feni.
slula
I.
stol. objevuji se
*
rrus
1115
— XIV.
(Mon Serb.
iI.iiokoimi,
105.
Srv.
narez.
XIII.
Piekositki
V
listin
Ludnoš
Vladislava
wiesn. I.
[IpOH. 62)
34
klášteru
xitcualr
— 35.
Jiná dávka
kladrubskému
porcorttm
z
roku
(Friedrich
Cod.
"
159
rybaen,
pipomínají
cest atd.
—
pastviny
i
pascua.*
Byly
tedy
dobu souástí dédiny. Velehradská listina Pemyslova z r. 1257 potvrzuje komunitu slovy: „omnia quae hominibus nostris in pascuis ." J Spolené vlastnictví muže býti et ligriis šunt communia, erunt ovšem u pozdji vzniklých obcí produktem práva nmeckéh v tu
.
.
Obady. 2e rzné magické obady,
jež
shledáváme v pozdj-
slovanském folklóru pi význaných stadiích chovu dobytka,'
upotebovány za doby pohanské, je samozejmé, tebas pro to pímých starých svdectví. Patí sem oistné obady pi prvním jarním vyhánni dobytka na pastvu, zejména pi pekraováni byly
není
ohn
dále rozdlávání svatého
prahu chlevniho.
obady
v kolib,
pi pipouštni samc a rodéní, pi prvním dojení, po porodu, pi kastraci, .pi stavb nových dom a stáji, provádní dobytka skrze ohe," a rzná apotropaia proti kouzlm.*' Udeení dobytka p hanní ratolestí bezovou (aby byl zdravý), je doloženo z Polska z XV. století, rovnž jako posypávání vol chmelem pi prvním orání. 7
'
Drbež. Vedle chovu dobytka pstována byla souasn drbež, zejména ptáci kuroviti. Všeslov. výraz kurh, kúra a kut^ je podle nkterých pvodu domácího," podle mínni jiných však pták sám, jehož vlast se nalézala pejat od Indoirán 1J a s ním i
i
na p.
.
1
Rtg.
Jindichovu
listinu
alxer
z
1062 (MeU. Urk.
r.
26) a zde dále
I.
str.
175
>8).
i
Rewizya teoryi
11.
13.
nap. Trojane 29),
AnuL
Kaindl VII.
Lid.
I.
I.ud.
slov.
i
dosvduje
brav spojuje
stará existence slova
s sthn.
Janko Pravk barský, výez p, nesen (Idy. 658, tak
i
ne n
•
«•
(I.
c.
si.
II
—
barug
51). i
vyezaný vep a
form.
irý
— tlouci
zpsob ze
(<
uznává za obwklou už
197.) Hirt kastraci
ferlre
s lat
Roztloukáni varlat
íma
varlat.
• str. 148).
v
bar-
staro-
pravku
indo-
Na
tento
291, 658). Provádli to nejspíše past. •
m
Kaindl Lad
t ')
pehl
201
I
Ikou sob. •
s
II.
1$.
Že byla kastrace už tehdy známá (provádla se jednak roztloukáním
7
jednak výezem), Hirt
.
Etn. 21
odvozuje
je
od tho/
kor.
'
xrút.
pvod
kurii
k<>"'>\,
soudili
už
I
M
dout.
160 podle Hehna v
Indii
že se rozšíil
Persie.
z
nmž
a o
Rekové chovali povst,
ješté staí
Otázku
1
mn
tu
rozhodnouti
nelze,
ale
doby pohanské byl kohout se slepicí už obvyklým zjevem na každém slovanském hospodáství; zváni byli vedfe zmínného názvu kuru, kúra, kuiva, kun: nehledíc k
je
ni,
jisto,
že na
konci
:
novými výrazy zejm domácími, k nimž náleží nejen všesl. kokoh, kokosu, a koguu/ nýbrž rovnž všesi. kvoka a kloka, pro není tak starých doklad. 4 Také nl.ieii.. nATb u Sreznvského doložen teprve pozd. i
i
a
n
Chov kohout a slepic je však jinak doložen pro X. století. Cechách, jak se dovídáme od Ibráhíma ibn Ja'kúba, bylo v X. i
V
století k dostání
10 kuat za knšár.
máme mimo
století
malý peníz
j.
a z X.
—
XII.
adu listinných doklad, dosvdujících, že íši nmecké odvádli astji mezi poplatky
nebo mladé kohouty, nebo vejce
slepice
^
to
slovanští poddaní v i
t.
Tak bylo v
slepií.
Fujdy, v Braniborsku, v Meklenbursku, v Lužici
a tak
i
okolí
v Cechách,
Chudé vsi rybáské, které rolí nemly, a jež tvoily leckdy slovanské pedmstí nmeckého msta, odvádly kuata k vánocm a dostávaly proto název „Huhnenv Polsku
a v zemích alpských/
'
i
Menodotos u Athén. XIV. 655. Srv. Hehn c. 315. Kypí. v pekladech bible (srv. na p. Mat. XXVI.
1
I.
•
a Cetveroev. z
r.
Srv. Sreznévskij si. i
1144;
Ma.
I.
Kvpíma y etveroev. 1378, 1379,
jsou
kukkutas, kukkubhas, .
stin.
an. cock. atd.). Miklosich
EW.
a
v
34,
Jurjev
Ostro' ev.
111".
r.
Kirchensl. Spr. 355.
J ílg ic
a koguti
kokoti., fem. kokoši.
152
122, Berneker
onomatopoetick-
tvary
kok, šv. kokk, ar
HuJilnvi
H).
C
Forma koguth je západoslovanje už v pekladech bible, na p. v Ostrom. ev. Mat. XXIII. 37, v Jurjev. ev. Luk. XIII. 34 atd. (Srv 1248 Jagi Kirchsl. Spr. 355), dále v poueni Hilariona XI. st. (i marev I.im. I. 66). • Také tyto výrazy jsou onomatopoetického pvodu. Výraz ki< je v ruštin, bulh., slovin., slovenštin, variant *k\>oka, v . kvona, srbch. kvoka, p. kvoka. (Berneker EW. I. 521). Vasmer odvozuje kloka / I.
,
I
-
-v.
sthn. "
z
pozd tály jen
Ed.
•
Ktfrzytki
O
Slow.
roku 949 pro Kramborsko
(pullus unus de
7
O
•
l>
II
výrazy lokali
37
polsk-
si.
(Cod.
(doklady
Pum.
I
z
20),
okoii
Bstuj
Fuldy). /
r.
1
listina !
Mrklr -nhurska (Mekl. Url
chovu ilepic na statku
O
'
[Htgm
W,
•
114, 130.
tíueké
d.
Cod.
1.
i
161
dorf".
V
1
ruském Hospodáství
XI.
—
XII.
vku
dokládá nám chov
2 kur Ruská Pravda, a že v archaeologických nálezech kosti kohoutí
ml
nejsou žádnou vzácností,
rovnž jako o podivuhodné obtních.
povdti
jsem píležitost
jinde,
již
3
úloze kohouta a slepice v survivalech
1
—
—
5 Vedle kur chovaly se husy stsl. £asi> kachny stsl. starodávným jež byly pedmtem potravy a chovu vbec v stední Evrop, 7 a jejichž peím se už tehdy vycpávaly podušky/ O požívání drbeže samé nebo vajec srv., co jsem povdl již
v kap.
V
III.''
nadaní
pipomínají se 5
— 1140
listin
i
Brunvillerského
kláštera
castrati galii, "' v listin kanovníka
i
cum
anseres
gallinis,
z
1054
r.
Zbygnva
puvones cum pavonissis.
z let
11
Také chov holub byl obvyklý na slovanských dvorech, a to ve zvláštních holubnících. Když knžna Olga r. 946 obléhala Iskorost, žádala od Drevljan po 3 holubech z každého dvora, a obdrževši je, poslala je nazpt s hoící zápalnou látkou, kterou ptáci zapálili holubníky 1
Srv. Briiclener SI. Ans. 19, 20
od Tangermunde a
a odtud celé dvory.
(rOfly<JHHKM)
nou pozdjší
(dok
z
1
"
Drevanska,
j.).
!adimirskij-Bih: 5.
I.
174.
I.
84. 174, 36
•
ŽS.
4
Husa má velmi starou :pr.
<er
l.
!i42'
.
indo< ir.
hams, .
>u
Otty
I.
z
r.
949 (Cod. Porn.
rnem ibn Ja'kúbrii
V
od
tlov. vsi
dobyte
VIII
kachní
.
Z XII. stol. viz u •
— X. a
h»«i.
u Kístntynu (/.s.
na
Huhn
Etlm.
i.
I.
1915, «95).
!.
e
ve její
u
iU doklady
P«».
v
Ruské Pravd
Indoevropa /.
stará
strm. II.
(Anas clangula)
kaka
je
má
slovo pozdni (týž
190).
t.W. I.
46
-merku a touše XII.
(S,
\bV. kostí
SreznH-skho M.
t
r.
286,
l
20) a u západ-
Kiekbu
el
Ka
iy
antr-
'htrg 59) '
st.
/.V', lat.
géis (Sc/iratirr Rcallrv
Doloženy jsou husy u Slovaftú na Sále [Leo
Branibo-
v
skr.
iansy,
I.
162
VELASTVÍ.
VIII.
Doplkem domácího hospodáství a vbec dalším typ Máme už velmi staré dozamstnáním slovanským byl chov zakarpatské byly plné kraje vel a že se odtud vyváklady, že a totéž se opakuje v mnohých žel med a vosk do jihu Evropy zprávách, historických z doby pozdjší, zejména z první doby
v
l.
'
stol.
Máme pedn výslovné oplývaly medem a že se Tak
ním.-'
s
se v X.
zprávy, že slovanské
zem
X — XII.
v
Slované zabývali sbíráním a obchodem
med
rozvážel
stol.
Ruska podle zp
z
Mimo Chaukala a Kardíziho, kterou potvrdil letopisec Kij< ak ješt nepímo, ale významn, dosvduje to velká zpráv, podle nichž med a víno medové (medovina) byly nej hlavi
opojným nápojem slovanským, jak jsem obšírn vyložil už Slovan v kapitole o nápojích, kamž pro doklady 4
ni
v
díle Života
1.
odkazuji.
X — XII.
z
že
med
Rovnž máme
i)o Kecka Dnstru. Pausani: 1
Skythic srv.
i
dob jednou z pánm nmeckým
i
už v starovku
se s
I.
32,
II.
I.
Pomoany
41
Kazimira pomorského
r.
/minku k
r.
1J23
Scyth.
med I.
zem
ze
571.)
O
kníža-
Alaz'
v clách
6'
(V.
oplývaly
vedle
jiného
Kosmovy
i
52). v
i
sta é .<.-d
>de
doklady v topografické nomenklatue. Srv. v Polabí ioklady
v
10)
z:
Istrii.
(mel in cami
(Muka Szczqtki 508;
Slované
Blgorod
a p>.dle tradice
(III.
potvrzují,
jimiž
1170), podle Ibráhima ibn Ja'kúba
Rosen 50)
estberg 55, 92. ed.
a veských
z
— které
svým domácím
i
nejlepší
vozil
Kl. Aelianus (Latyšev Se.
Podle Herborda
h
ovšem
a
Lati/kev
(Srv.
I.
mluviti
již
hlavních naturalií,
thráckých zpráv o hojnosti vel na sever od
ile *
historických dokladu Ii.stinných
neteba
XIII.
na p. Vladimír v Kijev a v
If
listinu
adu
celou
o
byl v té
desátky
platili
—
století
Ulitz, Ohljin
—
medeu i
i
C ve
v<
minu-
z ttlište, *ulina
u
nark 49. 52) 19,
Kardizi
ed.
Bartold
121,
perský geojv
•
srny
burjj
Anli.
Otty
<
n
I.
mclW-
a
II.
z
Fuldskýefa
!
(Sclavi in Vjfc%
I.
28, 29)
r
<(
a dále
sffia
u Šmolky
srv
doklad u K^trzysk
dabeaft)
Micszko atary
35
M<>n.
Boiet
XXVI
«re
20.
163 plné medoviny.
Na
1
meliis,
pipomíná unu
urna,
století
unam patenam m
Sále od
v okolí Fuldy situlam
v Cechách urna meliis, tes
Pomoi
v
a Polsku se v XII. a v XIII.
nebo
na*
um
v Braniborsku musili Slované odvádti v X.
medu v té vci
desátek v
(fota
decima
meliis,
annuatim,
meliis
jinde, jako
Je
na p.
stol. do Magdeburgu omnis census meliis).
nienburskho bohatému Slovanu uloženo bylo 100 nádob medu a dva vozy ryb." V Rusi, kde už i)revljané uvolili se platiti da Olze medem: dbirala se da podobná pozdji do XV. stol., 4 Ve XII. stol. byl na trhu e po nádobách JiyKHO zvaných. v Novgorod jeden pud medu za 10 ki K tmto zprávám lze na konec pipojiti ten významný zjev, Zajímavý
je
psaný kolem
zápis ve fragmentu opatstvi
i
1170. Jakémusi
r.
i
MaJai
že
pevzali celou
velask
po svém píchodu v IX. Z
ech '
století.
m
(Friedrich Cod.
n cí
I
c
cí cr i
Arch. VI
1
(XII.
XIII.
decima urna meliis {F-iedruh
tchto pramenech
Xjjr.
pozdjších
v
Z X. a XI. stol. objevuje se
und Stenzrl Urk.
!
n v iinsl
mni anno mel ex
listina litonu
406). Vice o
\
vbec
a to
vývoji starého
I.
st.)
ortis solvere f
>49. 360,
eského velaství podal
si
Samml. (Hamb.
Alt.
.lien '
r 6
III.
1
Le r.
11
Kunde
d.
ilava .-
f
d
platili
V
'•nbur-
v XII titutuj est
zváti
i
i
i
lenter
rojjatu
abbatem
sclaous quidam
pr»
et fratri
rnas
<
171.
a
pi
dokl ,
39,
11"
164
vosk odedávna jak v exportním Jako med pipomíná se mezi dávkami klášterm a kostelm obchodu slovanském, tak v kusech urité váhy. „Annuatim de cera pondus quod vulgo lapis cerae dicitur" praví se v listin Bogislavov z r. 1182. V Nmecku byla brzy poteba vosku k církevním úkolm tak veliká, že samo Nmecko nestailo ho opatovati a z toho vznikl jak obchod, tak hojné dávky klášterm a kostelm. Také z Cech šel obchod i
1
i
i
do jižního Nmecka, jak vidíme z raffestettské celní smlouvy z let 903 906, v níž je ustanoven mezi jiným tento odstavec: „z jednoho soumarového nákladu vosku (platí se) dv hrudky, z nichž každá má cenu skotu, t. j. poloviny stíbrného denáru, z jednoho
—
lovk
nákladu, jejž
o
unese, jedna hrudka téže
•;
Podobn bylo na východ. Že vosk byl v X. stol. v Caihrad vzácnou a v Rusi cennou vcí, vidíme na p. z toho, že jím byzantské posly a knžna Olga r. 945 kníže Igor podaroval deset let potom docela samého byzantského císae. V církevním Ústavu kn. Vsevoloda (1125—1136) uvádjí se tyto dva trhové 4 výrazy: Mbpn.ia TOpTOBag, CKaTOM BOUiaHblfl. Ba s kusy vosku sev hrobech ruských z X. a XI. století.' tkáváme se obas Zprvu a v lesnatých koninách spokojovali se Slované nai
5
i
mnoze
po
tím, že shledávali
velami, a
oznaili,
je
staí Alazoni." Pozdji 1
Sr.
•"
Friedrich
voskové
na
zn. 3. i.
Srv.
iWerjru.
listinu
pomo.
biskupa Sigfrida
v XIII.
st.
z
usazenými v nich
podobn
tchto strom
opata z
r.
v
*
Latopii La
*
ViadiminL
i
lobnou
Aristov
z
ech
z
a odváželi
z
r.
k
da
vosku lapis cerae\ od radla >
ae ad
poj
je
r.
993. nap*, v XIII.
pipomíná Karlovo Ca
812 pro záp. Slovan Bogorodice [Vladimirtkij-Bu
II;
.'
ti
Tak
V
-kalva byla
mir;i
•
kurhau u
XII.
irkov
.
*
Pausanias
I.
I.
32.
II
1
lichala
potvrzn
'
*
VI.
1189 (Cod.
r.
124), což
<-ho z
I
67 (Pertx Lejjes I. 181) smol. Rostislava z r. 1150 pro
I.
K odvádni
li
59.
v
Wolframa bamberského 1182 (Cod. Pom.
187 (Cod. 145).
r. 1
eden
<
I.
jako
162.
str.
Bujak Studya 357;
v Polsku viz
(Friedrich Cod.
století. villis
pn
s
vybírali,
I.
a listinu Bohuslava
luminaria
med
35. Ponkud jinak vykUdá Vacek Agr. Arch. Co krem pomoanských odvádlo se na svíce pro ke-
z
)
uezávali
si
stromy
lesích duté
opatrovali a
voskovou
sv
165
je
píbytkm, do
blíže k
snadnjší a hlavn, aby
sedm.
Také
do
prost
pe
(ni.Hh),
jako svj majetek
je pojistili
si
vi
kmen hlavn kmenm od pradávna
vyhloubených
starých,
vely. Takovýmto
sami nasazovali se bucT
ohrad, 1 aby bylo opatrováni pístup
nebo
Meringer právem
úl,
stsl.
ulij,
a
brt\>
sou-
sosen
íkalo
z 'bertu, vý-
vyhloubeného paezu, pn, nebo základní význam jich je „vrtati, zavrtávati" oba jsou všeslovanské a prastaré, 1 nebo jsou doloženy už v textech
razy to, jež
vykládá
smyslu
ve
:
;
XI
a
XII.
byla lesní, pirozený kmen,
úl
Aspo
že
Ibn Rosteh sdluje,
„ulišdž"
je
mu pak dodává 50, 60,
snad ten, že brf
useený
a jinde postavený.
deva vyrábjí jakési do nichž med se sbírá. Zovou 5 v sob asi 10 džbán medu.
Slované ze
každá zabírá
a
pe
pak
nádoby, v nichž chovají vely a prý
byl
Rozdíl mezi brti a úlem
století.'
Kardízí, že na Rusi v IX.
ba až 100 menu medu
z
z r.
století dostávali
Po tom všem
,;
jednoho
litomické
v listin
— X.
úlu.
1057 (Friedrich Cod.
Ien, že v Polsku
m (Ludnoš 1
1.
55, 56),
ped
do ohrad
XIV.
105).
Meringcr Idg. 0,
i
je
F.
Pravk
ÓG.
X
1903
-v.
Janko Národop.
\
49. ulj,
ulnjaL li,
hul,
r.
bar, 're.
trntker
EW.
lit.
I.
vedle
XXXV.
hartininkas.
—
chybi
trdy u Jihoslovan
109. liur.
dále
143. (ruk.
uvedené
Rostehovy
zpráv,
XV -XVI
1195), k
III. i
li
a Vsevoloda «rv.
doklad
hlavn odstavec Ku»ké Pravdy o krádeži
stavu gor. Smolenaka
f ze
I
r.
1150 a
p<>-
nalézán
.pum habet
X!.
media m partem), pal dokl
i
nvolaooovvm vvkladem netajného rukopisného slova b« ,..! Jacoh HandeUo >
'
>«t
M
po terokl
\
166 pirozeno, že i
výraz
i
výrazy vela,
medu
kde
Místa, 4
stály
apum,
(horti
zvlášt
také
jednak
pecházeti
V Ruské Pravd teme ukazují, že
stol.
výše na
EW.
vosk
pešlo
i.
*
Csl.
-•aškas,
lit.
i
vasks,
lot.
T.iaB.
3
(srv.
ŽS.
I.
wv
slovin.
210
Také slovo str-mtd
si.
*
ev.),
.
iiwciá, malor.
r.
vela.
EW.
p. pczoXa,
Berneker
25,
od staré
f
!.
nebo
orm
c,).
I.
je
strhdb, v slovin. ttrd, v pol. stredz (Miklosich
Staré slovo je
stol.,
EW. 116, onomatopoetického pvodu od ko.
vycházeti
dlužno-li
Ostrom.
Ass.,
bela, beln, žhela,
Všechny formy jsou
116).
Berneker I.
wahs,
sthn.
germanštiny (Realiex- 86).
z
buk-, nebo bhei, podle toho,
bhela
kteí mohli
395,
pszczo\a, luž. pio\a, co\a, polab. ciióla (Miklosich
Budilovi
též
uUjari)
a také
buela (Cod. Ma.), buela (Cod.
imc.ia, srb.
b.
.
srboch.
Budilovi Ci. H. 34). Staré doklady, poínajíc X. pozdji u Ureznévského Ma:. I. 30*i Scnrader pi
164,
str.
vóelníd,
též
na místo.
výrob medu
všeslov. vosku srv.
viscus {Miklosich viz
velíny
bortniky (óopTHHJfb
Vnovali se výhradn chovu vel obchodu s ním. 7 Nejvtšího v Polsku v rozlehlých jeho koninách pokrytých list-
rozvoje došli
K
bývají darovány
knížata ruská své
lidi,
(st.
brtníci
takovéto velíny
nesvobodni, jednak volní v nájmu,
místa
a spojené s tím
'
oddlena XI. a XII.
o bortech knížecích a také
mla
vycviené
tomu
k
lidé z
byla
ddinou
s
II.
listin z
lese,
máme adu
óoprb) a kde spolu
Takovíto byli
v kap.
nemluvíc), kde se pipomínají
už
mellificia,
nebo prodávány.'* jiné prameny XII. a
ddiny nebo v
u
tak že tvoila velín, a
století (o XIII.
O
naped
pojednal jsem už
úly
a rovnž pravkém stáí 1
všeslovanský a starý
je
hrbtla a jeho odvozeniny.*
stsl.
všeindoevr. slova
a ohrazena,
i>oski>
pro divoký
i
V Ruské Pravd teme
med
,ih
vedle
eštin-.
327, Budtloi
(Sreznévskij
a
m<
doloženo
EW.
II.
34).
270).
III.
astji
a pozdji
[Sreznéttskij
155).
I.
" Cod. Porn. I. 142 (villa Charnetiz cum mellificio). firkosinski Dok. 14 (Badessnw villa cum mellificio et venatione). V listin smolenského knížete RostiV ladimirskij-Budonw slava (1150) teme: „rc.io M.
241), v liitin kn.
Vsevoloda Jurjevie
(11%"|: '
a Aristov
Radek Cod.
custos 5«).
!.
*
i.H),
V
ostruh o
metrop. Klementa k
v Posláni
apum pipomíná
Vice srv.
u
c
I
—2
z
2
l.opartv
•by k o»m nemohl byl najitu., odtud
i
.
X. stol. našel Sizov
•
i
.
40.
r
zvláštní
75, tab. IX. 20. 23). Brty byly
áotíht ani zlodj, ani
z
1
I
155
1
1057 [Frh
si.
zubech. Sizov se domnívá, že snad sloužily
strom\
Sre:ntskij
(srv.
(ed.
se u nás v listin litomc-iické
Vacka
smolenských kurhanech 1
Thom
medvd. Technický
dn
brtmkm i
ve
k lezeni na I
sáh
termín pro toto lezeni
167 lipami.
Tam
vznikly celé osady brtnikú ízené
nimi právy založenými na dávných
arosty
medovými
zanikalo pirozen
XVI.
Na
století.
a XVII.
a
Podolí a Ukrajina
Rusi zase
hlavním stediskem
stol.
Litv
na
zddných
obyejích a v ele
miodowy). Toto brtnictvo polské ale udrželo se v M.i iž do
(starosta
v XVi.
<"•
1>
\
a v Lotyšich je
dosud toto zamstnáni v pln Také na Balkán se udržel. Aby si nikdo nemohl cizí deva vojiti, brtníci oznaovali je svými zvláštními znaky do pn vyezanými nožem nebo \ yse kanými toporem nebo 4 enými. Bylo tomu v Rusi tak už v XI. století, a když nkdo odstranil
tento znak
otesáním a nahradil
— starý ruský termin byl pro to óopi V — a tím
m
n>
.
neprávem
brt
si
33.
Primitivní
pisvojii, byl za to potre-
stán, podle
Palat
úl
rif).
naízení Pravdy Rusk
S rozvojem
brtnictva souvisí zajisté
Ba místy
Slovanstvu rozšíená/'
Dzieje I.
14
— 15
velám po
veliny požívaly
SI.
II.
práva
i
SmtAka Mieszko
548,
<
asylu,
starý 35, 491
(3 obra/
w
Bartnictwo
gart Urf.mn.it
úcta k
i
si.,
''raun-
Pol Obrary z iycia nátury Kw. hi*t. 1^1 1. 561. O r o moravských as. olom. 190b roln. na Domluv:
Polscr,
IT'.
i
:
118.
Archiv IV.
Sel.
Valai-
lojfic.
1
'30)
Ethnograptur i
utni
si.,
V. 21
«.
Srv.
i
/.'
«
16 «
Mytbolofte
[tiirlrnstein
I.
A. Die
alte
Waltll
a Holzbauten 184 I
p ..
/
10).
doloien ze start
i
a
obratm
star\ *8.
iji
Rovnéi
urbor tipnutu*. de
-215.
charv *
Srv. k
jttvtki Pszczota
t.
tmi fíyttroA
w
|>
*' 1 7 Sludya nad xwyrr. lud. (Krak nasxcgo [Witla X 1
i
1
M
Ú
a
Ma-
Trpfm-
168
máme
toho
jak
stopy na moravském
Valašsku.
Ze
1
staré
doby
toho však doložiti nelze.
úl
doby pohanské nevíme nic a také ne o detailech chovu a rzných pi tom provádných praktikách. Bezpochyby se to však ped 1000 lety provádlo tak, jako to dosud shledáváme v lesnatých a nepístupných koninách Polsky, Blorusi nebo Balkánu. Jinak
o zaízení
na
konci
LOV.
IX.
Velmi píjemným a pro výživu vydatným zamstnáním celo-
roním
zve
byl lov
Vyložil
tynohé,
pernaté a lov ryb.
jsem už v úvodu, že velká ást slovanského území
pokryta byla kdysi hustými
lesy,
složenými ze stromoví jehlinatého
(hlavn boí, mén jedle, smrku a hojného jalovího podrostu) nebo listnatého (nejvíce bíz, dub, mén buk, javor, bestú, jihnu, habr, olší, topol, osyk, jasan a lip) a zejména kraj, už odedávna bývala prarodina Slovanstva. Píkladem starého stavu tchto les jsou ješt dnes hvozdy Jansborský a Bloveský, kde byla do nedávná místa, kam noha lidská nestoupla a slunce neproniklo."
Lesy slovanské oblasti byly do XI.
stol.
namnoze ješt
zvi,
tknuty sekerou nebo žárem a byly proto tak bohaté
poskytoval
ívu
ol
se
mnila ve hru napínavou
rysa a vlka,
nabyté
tak jako
koisti
byla
tím
vtší a lovecké
parohy, kaní kly a ovšem
pedevším
tura,
lovce,
i
ale
ovšem zábava
Honba radost
trofeje,
na
ba
buvola
zábavy,'
a
radosti
asem
>ou.
život
chloubou každého hoápodáe vali
význam
a n
na divokého
ohrožovala asto
a kance
ml
speciáln ve význam lovu.
v ruštin
I
velmi rozmanitou zábavu. Výra/
slovanštin
v staré
ne-
že lov
z
jako
i
medvda, na jelena
vítzství
kožešiny byly zajisté už tehdy
a jeho synu.
/
>k
lovu
lidé mladší a svobodní, z vynikajících rodu,
biledni.'
o
a
tui rohy,
vnoje
na
družinou nalézal v divokém lovu
121. 1
'
Sr\
II.
' i
1.
.icxar VI. 28.
radrji
ti
!>
Hautalt.
II
181.
837-.^
9 mluvi o lovu jako o zamstnáni jinocha. K ují mnoho asu Tacit (Germ. 15),
I'ravi-li Ilc
a spánku,
má
patrné na mysli
muže
starší
uim lovu, ale
Heyne
169
Krásn
zábavu a zamstnání.
hlavní
názorn
a
své
vylíil
lovy
Monomach v podtem. Slovanské kraje oplývaly nejrozmanitjšími druhy zve, se jednak zv, jejíž maso bylo jedlé, tedy hlavn buvoli,
v okolí Turova a Cernigova velký kníže Vladimír
uení, které vila
1125 na smrtelném
r.
srnci,
jeleni,
losi,
kanci
i
zajíci,
snad ješt více
vedle toho však
loži
v
zanechal svým
polskoruských
lesích
zv,
1
tui,
i
kožešina byla cenná
jejíž
K nim náleželi ti stedoevropských les: medvd, vlk a rys,- a ješt malých dravc: liška (hlavn erná), vydra, kuna,
buí pro domácí potebu, nebo pro obchod. velcí
dravci
více
ada
sobol,
k nimž
hranostaj,
pipojiti
lze
i
bobra,* jezevce,
kr
CO OTk'aMa
CBi
|iné
Polané
pipomínky
knižecicl.
Taví U topts
li
hned •
Honbu na
buvoly v es>
:>omínají annály
Einhardovy k
B09
i
mnich Brunvillarsky actiovo
na tgry,
(I
tlorum
v La.
íle
r
ryt*
K
slovantkym nazvu
a nu
i
i
di
impo;
Krandenbui-£ našel uz v »taršich kurhj
vrdle ko IV).
oomen
zvíat srv
-
211,
(<
í.ixvu
i
v
'..
íitsl.
O
byv
pti|>
dva
um
ná-
atoslavu
I
vulgua bubalorum li
hukali
(Vlil.
a
nelze
druhy: biton a un h
1
pra-
vlattal
ovi'
neker
t»
:n»l».
:
od bohn. ca,
odvci
Bobrúvka.
iko
j»ou
Bobra, Bobrava v
(c.
1048).
olom latia*
Bobrov.
t r.
1131.
B<
Frmérkk
'
170 sysla
a také veverku. Jejich jemné kožešiny byly na jihu
'
velmi hledány a proto za nimi
a
Evropy
obchodníci do
neustále
tých kraj slovanských, jak jsem se o tom již v kap. IV. zmínil znovu podrobnji v stati o obchodu vyložím. Slovanskolitevská
jména kuny :)
vbec
a
(viverra),
dan
etiny
proto už do staré
jméno šdé veverky blice do nm3 lid namnoze tmito kožemi a
kže
kuniive-
jednotkami platebními a název pešel docela kovová.
platidla
í
(ó XOtt*
slovanský
platil
uslyšíme dále v kapitolách následujících, že se staly
i
pešla
veverky
a
latiny
i
íké
z
picházeli
Nmci
západní
I
si
cenili
na po-
i
kuninu
velice
Pruska a zemí 7.avis!anských.
Ze pak
zví,
centrální slovanské kraje oplývaly vskutku touto
máme ješt nkolik povšechných
svdectví. Jsou sice po stránce
pod vlivem text antických, ale ve vci píší podle skutenosti. Tak Diugoš praví o Polsku: „silvestrium quoque animalium mardurum, castorum, ermellinorum et vulpium, quibus Polonorum regio pro ea tempestate ferax fuit". Herbord dí o Pomoanech, zmíniv se o bohatství ryb: „Ferinae cervorum, buformální
'
valorum
equulorum
et
ursorum,
ag^restium,
omniumque ferarum copia redundat omnis
Kosmy
chách bylo podle tradice u a o Rusi
plno,'
zví Cod.
Srv.
120.
I.
99, 120,
Muka
Pol. mai. 7.
11,
Morav
Srv. Slovn. jreogr. pol.
357).
i
Ortsr.amen
stinách od stol. XII.
• na
svdí,
Dlugoš sám dodává o Rusi, že
oplývaly.
d.
Neumarlc 114 a
cit.
I.
bobrovnii
i
v.
adou
17, 27, 29, 41. 45, 62, 65. 77. 78.
se pipomínají
s.
p. Piekosiáski Doc.
(Srv. na
Také v Ce-
1
a Dalimila kdysi ryb a
výše uvedené zprávy
už
aprorum, porcorum,
provincia".'
i.
a
je
pole
že
„plena sebelli-
Filevi
Ilc
záznam
historických
29, 132, 137, z
Cod lilidai
Porn.
1
lesy
i
v
li-
1176, Ccd.
r.
30, 45).
V
!
bobr. V Ústavu Vladi-
míra Vsevoloda mluví se o krádežích bobru (Vladimirtkij-Budanof X| •
'
bctiod pipomínají
PodU
i
prameny arabské. Srv. Jacob Handelsart. 27,33,
letopiscových
slov o Drevljanech,
janech mohli bychom souditi, že chytali a požívali
'O.neker F.W
I.
lat.
644.
V nmecké
„umbe chursenne unde poznámka 117). i
klady listinné ze XII. v listin z
r.
básni XII.
Srv.
1
Ed.
'
Herbord
(d«
7
Kosmas
s
Dok ,
i
II
I.
2.
viverra srv.
(l.et.
mé SS.
Himelriche 262
pcllicularum
18.
Srv
l'r
a sysly
zprávu o staré Polsce (ed. Przcd?. stol.
IV.
keky
avr.
I
II.
teme
a
Dalimil ed.
Mourek 1
5.
I
56) a
mardurím.
J
4
46.
i.
Sver12, 15).
165 a
J !
tuto zmínku:
neheine ruche" (Heyne Hausalt
bellice
1136; Piekosiriiki
Adam
•
stol.
i
Radimiich, Vjatiich
II;
pozdJM
do-
171
orum, mardurum
aliarum nobilium pellium de animalibus
et
kže
odtud vyvážeti od Orientu
erných sobol
der, hranostaju,
zpravodaj
tálních
X.
z
stol.*'
ve fragmentu nienburském str.
ada dávek
kožešin
Nmi
astji
ohlásila už
zvíat
ze
1
nkolik po této píin
je
1170
r.
i
i
nm
o
(srv.
a že
,
pak vy-
rudých,
i
dosvduje
a kun,
Zajímavý
doby kolem
z
163), kde se v okolí
erných
lišek
44
výše
Nienburku na Sále pipomíná
a
Ostatn
lesních.'
archaeo
i
konce doby pohanské kosti zvíat djvokých
z
v hrobech a sídelních vrstvách.'
Na
kopí byly nezbytné,* jednak
kmen
jakých je u zprávu ale
emž
luk a
pístroji na chytáni
zve,
to
s
horách
v
rznými
dosud nkolik. Tak máme stol. do tenat nebo síti,'
žijících
zv
že tam chytali v XI.
z Rusi,
mimo
rozšíeni
i
a
výraz
stái
trnuto,
opatená napjatou pružinou, zvanou pruh/o Dlu^oš
1
c.
I.
Kardizi
zve
zpráv,
Moc rum Hcinrici
urllis
ex
hymnám
tium,
silvestrium et
et
et
Hjom. 3
V
atal.
—
scoc pUcium et
istro apport.tbit, und«-
V
Ul
omnium
uniruique annit
iti
ceterorum animalium
ct
huinulijjirii*.
q
(Ar>
'
k
Un
cedent ad utiJitatcm
fratri
/
letoptttl
ur-
ibidr
et cattinam,
unum maldrum
I
•
po,
7.
iludrm adhuc excultú nb
ingulis
*
Kasvá
JOT
I.
Sclavorum Niemze regionu ac predi. bauenbergensis qui solvere debrnt trn':
siclum et totidem pellrs
\lli in latitudine"
ŽS
.
institia
rejjis
XXV
Srv
Rusi a v kterých koninách se jednotlivé
mertherinam, cervinam
unum i
est
villis
unum
et
v
u Arislova
lovily, viz
bii
irfh,
46).
.
L<>
pasf,
vše ukazuje,
to
Ckaokal {Horkám
Baldu,
Bortolé 12
(cd.
Handelsart.
1
le.
osidlo,
—
'
26.
I.
Chordádl.il..
b
pi
lov se vydávali Slované jednak se zbraní,
111.
a
r
la,
lovu
115).
tenat
:
losta
|rd
/
Antiocha 271: ,vda
[Vlád 7
C»l. tenrto •
vedle tonoto, ..
lít.
t.nkla*.
rn
\MM
•
172
pístroj k lovu odedávna užívalo. Do pastí chytali zvíata menší, zejména lišky, kuny, tchoe, lasice, jako podnes v Karpatech, vtši do osidel (v Karpatech Huculové chytají do osidel nejen srnce, ale medvdy) nebo do jam, jaké pipomíná už Caesar v Germanii, ale pro nž nemám ze Slovanstva starých doklad. Nechci však pochybovati, že takové jámy, jaké popsal Šuchevy z východních Karpat," jsou u Slovan prastaré. Ze staré Rusi je mimo to doloženo k lovu zve pták uží-
tchto
že se
i
1
i
i
vání velkých
—
zvaných
prseky v
si, staré st\> je také slovo staré a všeslovan-
nebo
nefu-Hl.ci.
napí
lese
petažené
iicpen l.cne. 4
iiopenl.ca, sítí,
kterou lovec z úkrytu mohl
ní
Na
Uralu a v orenburské gubernii loví se jimi dosud.
a klece
konen
a
'
jednotlivé
n
líily rzné výše vzpomenuté vtévky natené lepem, který byl nej-
ptáky se stílelo šípy nebo se na
léky
Byly to
vbhla zv. Už v X. stol., jak praví letobylo mnoho míst s perevsy podél Dnpru a Desny.'' Na do
spustiti, jakmile
pisec,
—
sítí
i
lovi Cn. II. 15). Silo, ošilo, sih.ci., . osidlo je všeslovanské [Miklosich EW. 295) a staré, doložené od XI. stol. (Sreznévskij M.n. II. 717, III. 351, 354). Csl. pr^glo,
r.
Upyra Lichého a
textu
7.
pruhlo, pruhel, pružina, Iuž. prudlo, pšudlo,
od kmene pr$q- [Miklosich
wpvi.io.
JÍM
.
pruglo, ch. pruglo,
prójrla,
sloviti,
pol. stopiec,
t>ec,
Sreznvského
'
Caesar BG.
alt.
II
Na
vlky a
VI.
Miia
2,
I.
medvdy
2-S.
i
1
a
Rovnž bude
sloviti..
Miklosich
EW.
doby dolo/<
immi na
.
pozn.
srv. .
'Miklosich Denkschr.
pastí
ze starši
1612
II.
slovo past (pol. rus.
Pozdjší doklady
kladou se
K dokladm
262).
r.
XXI. 87 a XXIII. 221, 235) a samo ale nejsou u
EW.
Sreznvskéno Mai.
u
j.
z
Nmecka
ví/
me-
osidla
HegtU D. Haus-
a
iini
na jeleny
a
na lísky pí
kuny uó
lasice,
utvoeno od ko. n
nvtki, «
I.uk. >!..:.
obi
(v
je
XXi III.
K
902).
Srv. zejména
66).
V
—
významem na p.
vázati tak. jako
už
texty
XI.
stol.,
i
<
)strom
Grigoriaa Nax. 43aj.(Sr«*< ro/xÍM-m srv Miklnsi, h EW. 295 a Budil ad.
Ant. XI.
doklady
pták
I !
ti
ivslul
z z
110, 221,
Ruaká Pravdy kn. Vladimíra \ [ArUtOV HpON 19, Vladimtrsi
nich
")k.
k
stol.
k
r
'00). *
Místa,
•
Ar
k
kde byly p
r.
947 I.
vt.
c.
8.
tomto
smyslu
/naoval oko,
nrni
vsak U Srr/nvského táli
dolo/r
ptáky (dnes '
iini
v
tambovské
v Otázkách
'
jfn
Kirikových
(í
už ve XII. stol.
173
hotoven
spíše
prastaré
z bobuli
ímský pvod
(Viscum album). Csl.
jmélí 1
všeslovanské,
a
neteba nikterak
a
této lovecké
techniky z
slovo
/
teprve
mysliti
na
doložené Varronem. 2
Itálie
Zvláštní a zvýšenou zábavu poskytoval lov na ptáky pomoci ochoených sokol, jestáb a krahujc. Kdy a odkud tento lov ke Slovanm, známo není, ale nebyl jist u nich domácí. Nauili se mu nejspíše od soused turkotatarských, kde kvetl i
odedávna. Ukazuje na to pechod arab. sakr v ír. sacre, sthn. sackers) a všeslov. sokol, i
Víme
také,
že
sokolové
lovci
byli
Orientu, kde zejména turkestanští
známým obchodním
platili
týe
se
bílí.
krahuj z
pv.
výpjku z nkterého jazyka turkotataropt ukazuje na pevzetí lovu krahujího."'
ta
Jak tomu bylo
ímané
a
poátky sokoliho
s
Thrákové
pták
je dále
aiý
German, není doby.' U Slovan u
XI. >tol. d«>!oieny vyraz pro
/
\Sreznfi>skij
k
22h a Slo.
1.
1219,
1235
oko na chy-
z Panti
nací kde/
Vzniklo
íuparos
umazaný I.
koene
indoevr.
z
—
EW
\Berneker
lovu
znali už ze starší
jej
S
alb.
4
sokolové
lovu s krahujci, tu také slov. výraz
výpjka
ského a
1
artiklem
za specialitu. Nejvzácnjší
pokládá se za
*korguj\>
táni
(ital.
saka/as.
litev.
a nejsmlejší, pi tom však dressury schopni byli
Pokud
sacer
lat.
sagro,
712).
jjot.
V
'loipos.
laiha,
«lov.
Srv.
stí.
Upas.
>,
stanjjl. tuf, sthn. leiba
eech
objevuje
se
ve
—
—
zbytek,
formách
lép.
mast.
p lip,
lep.
Barlaama Josafatskn -
klád,
XIV.
a
Alex.'
rále
teme Upp
tak<
—
l
alov-
stol.
Hrynr •
U
*
Všesl. krtiiiujv za turkotatu'
Jacoba
I.
c.
50
viz
H.iusnl
l)
247.
II
54.
•
výklad o
honb
sokolí
dotavad
pokládají Mikl<>ti< h Tiirk
v lilov
o pluku
101)
pokMdá
f
pradávný (Hausalt.
naily se -
Martial
XIV
21
11
248).
Janko proti
171
Nejdíve se jím zabavovaii jen doby kesanské biskupové a dupronikl do lidu. V století chovni," potom však XI. byl aspo široce rozšíen, a jelikož byl vycviený lovecký sokol nebo je cenným kusem majetku, staraly se brzy psané domácí ády a zákony o tresty za ukradeni a velmoži mli v té dob už své opatrovníky sokol, zv. sokolnici, sokoluri, v lat. pramenech falconan Ze K hto lovech užívalo honících ps, rozumí se doložen je teprve od
stol.
knížata a velmoži, za
první
IX.
1
i
i
'
i
sebou a
ukazuje,
honiti
a
také doloženo.
to
je
štvaní
podstata
že
zve
prchající
Pvod
'
lovu
dlouho,
až
tak
slova hon, fionba,
všesl.
starého
bud nadh
bylo
vysílená
dostižena
byla
kdežto ctymologický pvod všesl. slova lov naznauje Zubatého pomalé, pliživé stopování, obcházení a konen zaskoení zve.'' Pi tom zajisto nechybly ani rzné arodjné praktiky a zaíkání zbraní, jaké se dosud ozývají na p. v lesích karpatských.' Ale starých doklad proto nemám. O okuování a ubita,
podle
iovj
bulharském teme, že v IX
Muntimíra darem dva otro 32). Jiné
svým
>k> lú
do
>i
stol. poslal
a par lionicích
Monomachov
synm srbsk ps (Konst. d.
adm. imp.
praví velký kn že
synm
:
'
•
teme
k
r.
1096).
V
Slovu o pluku
hned na poátku o Bojanovi: dovolili (<:d. Erben str. 1). Podle Ipatéjevského letopisu (133) kdy/ jej zajali. Lovu Polovci knížeti tnu loviti in- mi ptáky vzpomíná Ivan, metropolita kijevský v letech 1080 — 1088 v a
Igorovu
..
-
i
•
lip
[XII. ku.
O
Srv.
pozdjším s
Ostav
•
ro'.\... ji
I
.vu
XII
století
Widajewict Powolowe 8
toho v Srb>ku viz Jireek Mittelalt. Serb.
bl
III
54 iL
k zapoviti
HCT.
p. U-
Tak bylo
I
i
na zápa<:
uvidv duchovního
z Halbrrstarltu,
K
era
na
Bode
Vladimirakij
I
Sokolnici fS -
d I
XIII
XIII. stol.).
V
Polsku
máme u za
stol. (/•
m Si Mittelalt
Ml
pipomíná od
se
listinách
stavil jej
Sokolníky II.
V
7).
6 (1181).
skup Arnulf 1
str.
5,
(
ibifisklj
I
.
i
Serb
I
&
.
kol
I
10 •a
•
je
na
ki
Rakih,
osady Uroše
loveckých (a rybáských) a zaikáni jích doetl jsem se teprve
síti
v pramenech po/.. /.nikly rolí,
Mlo
obci.
ok
stálé
:
tím
býti
poz
iiební,
vyvarováno vymezeny. Už
U vsí nejen okrsk
ná
u
z
atd.,
onibus".-
Na území, nmeckým
ale
i
s
honebními ileželo
I
proto
mnohých
odevzdávaly ddiny v držení
c se
pastvami
rodu nebo
konflii-
XI. a XII.
listin
jmho
nejen s
r<
omnibus venatio u Slovanu pod
r<
k
pánu nnuckému, resp. ;ši, loviti se •lo a kdo tak inil, nebo kdo obtíže psob byl písné potrestán. Na Sále musil na p. Slova
vím
I
zaplatiti celý
<>.
lov-
;
kus hovzího dobytka. 4
vinula zvláštní tída jednak
lovc panských,
je na
Ze se v dsledku toh strážc lesních — hajných,"' a j
bíledni.
Z
.
->ak
uložena
i
ada rzných
jiných povinností pi panských honech Dodával honce k nadhán e, dodával U a sít, kopal jámy, nosil zbran, odnášel ubitou a dával nocleh j-cilo panským lovcm. Mimo to byli zvláštní opatrovnic;
ješt
lidu
nebo
lovištích.
zv
i
i
loveckých 1
(psari),
kteí
krmili thn
je
B>
(Mekl. Urk
í
r.
..mi Racesburjru (ib.
1061!
•
r'olska,
Polabí
a
eských zemí
ji
:d.).
XIII.
dokla<
-
iron byi<. mitolio »ti.wn'i bwbruti
M«lr|
bohrwnik
:
I
.:
Unlri
c.i%t->
176
RYBOLOV.
X.
S lovem zve lesní a polní souvisel lov ryb ve vodách. Rybáství bylo obvyklým zamstnáním lidu slovanského všude tam, kde sedl pi potocích, ekách nebo rybnících, a tam, kde vod bylo mnoho, jako na p. v jezernatém pásu území baltického nebo i
v Polesí,' stalo se
rybáství docela nejen hlavním, nýbrž místy výhradním zamstnáním, pinášejícím dostatek obživy, po pípad
i
výdlku. Pojem Slovana srostl tam pak s pojmem rybáe, ddina s ddinou rybáskou, obyejn chudou, s bídnými chý2 šemi, bez rolí a bez chovu dobytka. Když r. 1127 bamberský biskup Otto u jezera Morického natrefil takovouto chýši, našel tam chudého rybáe, jenž nechtl od biskupa vzíti ani penz, aniž co jiného a prosil jen o trochu soli. Sedm let prý nejedl chleba, jen ryby, jež si v let nasušil, aby ml na zimu ale neml soli k nim. 3 Ovšem vedle chudých rybá obyvatelé bohatých a zemdlstvím se obírajících vsí rybaili ve vodách ddinami tekoucích, nebo poblíže rozlitých. Staré listiny XI. XIII. stol. vzpomínají asto pi postupu nebo prodeji ddin ze všech slovanských kraj i
slovanská
;
i
—
376. 521, Jireek Topogr. ant. 123) v Chorvatsku listiny
Srbsku
VII. 83. 128), v a
Tlu
j.
K
druhu
(fak 1
už
j
honc
dokumentu
v
>r<)
41
II
:
Nam
v
i
z
I.
tak
-Srv.
399. 431.
gulositatis
velí ,é
k. III.
ina
(romboi
rubaly
r.
1251).
1115,.
ct lacubus
recenti*.
arjjuerer,
si
dicerem
trupm
ac
Bamberský v Š
kal Ott<>
I
r.
z
též Pielcosinslci Lud-
pipomíná „L<<
potravou (Ebbo
40
kladrubského kláštera
carratamque pro denario
70).
(Raici Doc.
17
(Kod. Katedry Krak.
i<
17).
K
ti
kde uvedeny
i
srv.
staré doklady.
Cod. Porn.
Z
I
119),
zminil
nich Chron. Gotwic*^
torium dmotat a vocc venedica Kitze II. 32, 261
MÍ
I.
<
(Kietz, >.
mann
Serb
tam ex mari quam ex aquis
illic,
1170 I.
XI. itol.
i
Mittelalt.
crassitudine,
vel r.
Porn.
Ode dv
y 14 dni 3
piscium
de cuius sapore
rvbái
c.
I
iniredibilis.
quod seiítio. Také listina pecorum et piscium." (Cod. ulovili
XIII. stol.
Srv. Friedrich
habundantia est
illecis.
z
náleželi též ululafores v listin
XIII. st.)
Herl> -nis
deanská (Jireek
listina
vel
Kytze. casa
Ohworgt
I
tchto
jméno od
v Polsku byly
a»i
r\
ryb
vsi
listina l
K l»o
strzyntl
III.
4.
na
Vart
našel
pap. j.
hlavu-
<-ni
In
Rybalci, Pielcosinski
Kirkebusch
moODO
rybich k
Také
177 rybního práva ddiny, totiž vod, kde s,
i
kde se ryby
lovily
zvláštní piscatores, vedle jiných
Nemže
i
mla ddina
vnadily.
zamstnání.
své piscaturae,
Také
pipomínají
se
1
tedy býti pochyby, že rybáství bylo jedním z hlav-
zamstnáni slovanského lidu v dob pohanské. Ale máme jšt jiný velice výmluvný doklad v slovanské ryl> nomenklatue. Tato nomenklatura ukazuje nejenom adu shodných velkou shodu v terminoa starých názv pro ryby íní, nýbrž logii rybáské. Po celém Slovanstvu dosud jsou rozšíeny praktiky lovecké a tytéž hlavní názvy pístroj k lovení ryb, a že ních
pro to
i
doklad XI. a XII. stolvelkou vcnou bohatost: Slované patrn
jsou to názvy staré, vidíme už z
tom vidíme
Pii
už tehdy
rozmanitých podie znali
i
i
rozmanitých praktik a nástroj k lovu
užívali
druh
ryb, podle
zizováni zvláštních
zpsoby
—
konservace,
u nich
sádk
na uchovávání ryb, znali
slovem, všechno
zamstnáním pradávným
klad
je
eem
slovanským,
plno, zejména
z
XII
nasvduje,
že ryb.! i
nemohu
uvésti
Uvádím
a násl. ttolrtí.
1006 (Ritdel a
K >6
Ca 1915
i
1 • niro«l
I
doklad
jednotlivé
.
Urk Steirrm. na. Pol. I
7
rzné
bžným vyvinutým, domácího pvodu a
a zcela
teré terminy, jez jsou
ním
rybímu,
doby roní, podle stavu vody,
I
aspo
178 z XI.
—
už v té
XII. stol.,
dob
pece
nepochybuji
z
celého stavu vci, že existovaly
Mžeme vbec
jako druhé, jež jsou doloženy.
celý
komplex všeslovanské rybáské terminologie a všeslovanských rybáských praktik a pístroj bezpen klásti do konce doby pohanské. Nejstarší zpsob lovu ryb vbec, udržený také Slovany až po den, je lov pomocí ostré harpuny, kterou se,
ií
obyejn
v noci
pi planoucí pochodni nebo chvoji, v isté
vod
ryby na-
bodávají. Sestává z železné
/
vidlice 2
— 5zubé, na koncích
zptnými háky opateni obr. 34, 6), jež je
tulejkou
nastrena na žerdi pi
n
dlouhé.
loví
Sluje
.
se s nf ryby za
ost,
a
isté
vody ponejvíce v noci, kdy zlákány záí planoucí chvoje nebo pochodn vystupují k povrchu vody. Výraz ost, stsl. osh> je v tomto speciál1
Obr. 34. Ruski
ajnosovovo a Gry-
os
6.
v gdovských, a
všeslovanský"
zárove doložen už ze stoXII. Archeologicky zarueny jsou osti, ponejjednostranné už v hrobech gnzdovských z X. století, dále
zovo, Petrohr. g»h..
více
smyslu
ním
3.
vladim. gub.,
5. Ljucin.
a
;
huculská, Šuchevy).
letí
petrohradských a merjanských
mohylách
(obr. 34),
neteba pochybovati, že tak, jako dnes vypadá, vypadala ost už 1000 lety. 4 Harpuny kostné byly ostatn dováženy k Slo-
ped
vanm
z
i
Srv.
'
Orientu k lovu velkých r
Šuchevy
Pochází od
*
slovanské) a souvisí
223, Kolbcrg
ko. s
oj-
1
hhona
Sv. Si2<
*
3,
V. tah.
]\b,
tah. XVIII. 11,
76
5,
(i
alis.i.
Uvarov
Bukrina u Kanév.i
Irzy v
Ljadin XIV.
'2<>
rávu o tom, že
Za,
jot
II!
1.
litevském (Jattrtbov 52. tah. X. *
72. Wisla IX 74 5, K-
.
acies, acutus.
lat.
Srv. tertnm usria u
*
I.
(osi
fmnskm
a-
puiiy
lováženy do Bulgáru a odtud zase k západním a severním
Um 76,
Waare
29.
Hamid, k
l
\.izv.niho
(II
a v
Ljucin
6).
I
obchodem k lovu
HS|. Jacob HandcUartikel
179
Lov na runa
jest
umlejší, vyžaduje
obezetnosti, vtipu
více
rozhodn pozdji
a také znalosti ryb a proto vznikl
lovu
s
harpu-
Ovšem pro konec doby pohanské je stejn a souasn s pi doložen, jak adou doklad slovních, tak archaeoA také historické doklady nechybjí, aspo dva s XI. stol. Vypravujef Gallus, že poátkem XI. stol. kníže ruský v K n obas na Dnnami.
i
—
i.
|
i
pru
lovil
ryby udicí
1
a bulh. pres-
Kozmas pipomíná v X. stol. Slovan chytáni ryb na udici s ervy.- Také všesl. byter
bulharských
u
výraz uda, udica ze
\
/
stsl. i\
ukazuje na veliké stáí.'
mže-
Nálezy staré, pokud je
me
pokládati za
vrohodné, uka-
celkem tvaru jednostejného, doloženého od dávné doby udici
zují
4
bronzové (obr. 35). Jsou však íd-
Obr.
bezpochyby proto, že slabý železný drát v zemi snadno rzí setlel
5.
r
'
ké,
(tak alt.
i
II.
An
i,
Že také
280),
Commodus).
— 4. — 7.
Stradonice,
Gnézdovo,
6.
Kamská ud.)
Srv.
piscabatur.
ové
fl
srv.
(1.
Hradec, 8.
cum hamo
navicula
;n
owski Mi'H.
Udice.
35.
Levý
i
Kadlubek Chron.
lovili
rádi
doklady
u
Blíimr,
ud» sám
je
ovšem dolf.r
na udice Priv.
5
Kulculjrvir Arkiv IV. H7). TeBBkin
i
Srv. pozn. následujici.
slovanský a do udica.
O,
ice,
srv. je
[Sobolevikij
litev.
z
uda,
X. stol
M
v
p.w^da.
lot.
n
úda.
Kozmy
Sborníku Jiný
v
knize
podle ruk.
\
slovin.
ódica,
i
íu.huda,
«•<
r.
Srv. Mitclosicfi
presb
I
C
B wid rgia
r.
Ham. (Uvarov)
stár
XVI.
stol.
|>
Star
III
1,
tab.
z hrací z
Ku«i
od
tCaoéva
(Ca
i
e
erkas imann
180
Pokud mi známo, nemají oek, Kostných nebo z mušlí ezaných udic
a se rozpadl.
jako
nic.
ze
ímské
ze Strado-
slovanských nález
neznám.'
Druhou
pístroj,
skupinu
rovnž
jak
hned
Sítí
na ryby užívalo se v
ale,
uvidíme,
dnes
rybolovu
k
prastarých,
užívaných,
tvoí pletené
s.
koše.
Pokud
dva a
názvy domácí,
prastaré a všeslovanské
obecné,
zatžujících
n pedevším
se
mréža* Také
stsl.
do sít doložen už z XI. století Za doby Ottona Bamberského v Pomo-
historicky je lov
textem Kyrilla Turovského. 4
ansku
aspo od doby
odedávna,
již
nasvdují nálezy síti a hlinných, je týe Slovan, vidíme, že mají pro
neolithické, jak závaží.
Evrop
sít, nastražené mezi kolím slovanskými rybái v tamjších
ekách,
Ale nejen
stžovaly plavbu.
velice prý
lov slovanský rozeznává celou
adu
síti
Dnešní rybo-
to.
podle úelu,
podle tvaru
nkteré mají názvy po celém Slovanstvu rozšíené: tak nevod* velká vlená sí 20— 30 m dlouhá,' zatížená na a velikosti, z nichž
spodní
obrub
(obrev, o(5p«a) závažím (kameny), na
devnými
vaná na povrchu
horní
udržo-
plaváky nebo dýnmi, dále sak
— síka
pytlovitá na vidlicovitém držadle
1
*
een, sí
a
palaeolithu a neolithu Jsou známy z hrobu kamské Cudi (,'lpciiii.
evropského (Murtillet
7.
dob
zdjší *
Srv. co isL
mrzeina,
pol.
povdno
EW.
Srv. Bernektr
sít Is.
je užito
slova
XI>
l'2rt.
r.
c).
II.
.8
(>rv.
i
1(W.
II.
-ib).
Ev <1.
alb. nircz^
[MiJclostch
<
Mat. IV. Ant.
18.
Jan XXI. 11, u Upyra
1
i
v textech
XI
185)
Holdei
itacula a p
ribus drtixa difficilcm facieb.i *
CNl
(Buj a
srv.
Kolhcrg l.ud
kidly Bartoi
lil 1
EW.
Budiloi
|
* Sax..
v po-
srb
Mpf.vka v Ostron.ir.
nejicti
{Sreiniwkij II. * Kynli
mria,
mad. mafzsa, rum. mreaž^,
r.
l.
I
výše na
— s.b.
*merža
na obloukovém kiži
.íkáiiský.
h
i
I
století
181
Mimo
1
upevnná.
—
to jsou keser
mchovitá
—
vat, x>atka
a
sif,
si jiného druhu, rozšíeny aspo u Slovan západních a v Blorusi.* vlakh byl starý termín pro vlenou si, nebo je Také volku
—
znám na severu, 3 novoetiny, kde zni nejen
Už je
podobn
šz/.v.í;,
pvodu
texty velmi
ped 1000
starými/'
Mimo najisto
do
je prastarý lov
pol.
SI.
s
litoslovanské.
i
EW.
[Miklosich
Klem. im Majf. 3
I
I.
.
proudu umístných,
ale
zpt ven nemohla. slovo nejen všeslo-
je
pvodu
slovo
srl
—
i
•
c.
Kolberg Lud
2).
vrbo-
z
proti
cserny, tak jako do maarštiny Denkschr. Akad- Wien XXI. 15). K podob
66,
c.
koš
zvláštních lahvovitých
scher. Kctscher
a jejich
nejasného.
s
ert
201, 212 I.
72, XI.
I
Keser
IX. 747.
l
(Heyne D. Haus.
254).
II.
Cholmsku, Poznasku. na Pokuti (Kolberg Lud. *
XIV.
všude stejné podoby (obr. 36,
ale
Stáí jiných podobných lovidel
cierzeniec,
Pešlo
144).
I.
Národ soupis Spatný
•
Slované už
užívali
doložiti z Polska ze
Hlavní slovanský termín vrša z prasl *vhrša
(Bernektr
doloženy
však jednotlivé
to jsou
aspo nevodu
vého proutí spletených a ve vod tak aby ryba otvorem tam snadno vnikla, vanské, ale
sak
(jen
illustrovaného rukopisu ostrovského legendy o sv.
saku jen ze souasné,
Rovnž
Nohá
domácí
1.
stol. (obr. 36, 1) z 7
-
eckolatinského) ukazuje za vyložených okolností
Obraz velké vlené sít (nevodu) mohu Jadvize,
na jihu do
mrža
jako
toto rozšíení terminologie z vtši ásti
zgm
na dobu všeslovanskou. i
pešel v tomto významu
ale
—
I.
XI.
72. 99,
136).
smr Ro
Nevod nalézáme k
už v
Mat. XIII
'
'
6573 (Sreznvskij
r.
II.
361),
Mater verborum
(Buj/u/rv H retis II.
Srezntvskij
(Ed.
Ar
1192.
z
XIX.
Is.
v X. Slovu
>rija
XIII.
stol.: nevo.)
V
i
30) ze XIV.
z
XI.
—
t-agum,
Kupi
oovgorod.
ni
stolt-
-Vodu
8,
stol.
»e
pOlr
i
mohli miti za
Albu' I
o sw. J« -'.
vri,
.7orI
1904. 25 ..d.
I
72,
švcbtvjrl
i
,-
Madarúm B7, v% sf
:
,
l\
»r*a).
182
názv, na p. nemohu.
sloven,
nebo malorus.
lesy
<
Uru
vyšetiti
zatím
1
ek
A
ješt
za
úelem
k
otvoru,
Sem patí
rybolovu.
mly úel
které
zadržovati
nímž
za
umli stavti nebo klásti do stavba jez z proutí a kolu, ryby na uritém míst nebo je hnáti
pístroje Slované
jinc*
Takový pistroj
nastražených
v
uvázly
dev pipomíná
z
v XII.
nebo
koších
sítích.
mnich sázav
stol.
1
Obr. 36.
1.
Lovení ryb z
ostrovského legendy o
rule.
dob
sv.
Jadvizc
(r.
1353).
Sak.
2.
markrabte Ottona v braniborských vodách upravovaly „pali,
že
se
tractus (tractiones)
et
gurgusta seu piscaturae (piscium capturae)
prope pontem"/
a
v téže
1
Lesu pejali
chevye '
1.
c.
Madai
i
Font. rer. boh.
V
244: unmii
II.
Ottona
listin markr.
%ru
bii
aliquas capturas piscium
m
„g urjc
postit
z
I.
rt
33, o etiru u Su-
c.
1.
Sem
Kjoonnn
»l
r.
1187 pipomínají se „gurgust
noc debeat piscarc, palos
ponere,
Cod.
V
II.
.
.
.
branrl
„nec
cum I
listin
tractibus
VIII.
—
117.
Ottona et
125).
z
r.
r.
to je cratti aut tepet
1173 (Ca (G'>
vel
1
sen
(jurjjustis
V
giirfrusta
slovnou
Canjjeové
locus in fluvio aretatus ad capiendas
casa brevis (vas vimineum). obi piseei iiutriuntur. Captura piscium
Péné pipomíná se Holder 587.
pis-
sen p
»
parvae ac tractiones... a do
vykládá se slovo gurjfustium, fiur^uttrium
ed.
u Kožára
itractursm
st
de novo strurre."
capturae
!el
.
ní
sdlují,
II.
denariis conij
capturae... piscationes majrnur
BqOO
Srv. o
(Ivsza).
a
I.
226.
candum centm •
listiny
i
105, 10 <>ria
\
kamsi pro saepts u Saxona
18.Í
patrn
starý
náleží
píní
odra ve smyslu
stol
XIII.
Chycené ryby chovaly
nalézám v pramenu
ze XIII.
XII.
'
vyhloube-
výraz
rus.
stol.
Rus.
'
stol.
devných
se ve zvláštních
nž máme
pro
korytech,
si.
—
ozšíení jeho po Slovanstvu. zákoli
íio
i
Výraz fezh lze sice dolov eštin od XIV. XV. stol.,
a
ale na velké stáí ukazuje
ných
pravdpodobn
a
'
barriery z kolu."
od
v ruštin teprve
žiti
výraz ship, síhph
si.
dnešního pol. kloda/' nebo ve zvláštních z klad, kolu zbudovaných píhradách, sádkách. To znaí patrn starý latinský termin vivarium piscium,' piscina a c/ausura piscium, :uyslu
a proutí
i
ovšem ve spojeni s práv vzpomenutou pehradou, pomocí již se ryby do sádk trvale chytaly. Takové clausurae piscium dokládají nám ze slovanských ddin hojn listiny od X. stol. poínajíc. 7 Slovanský název pro takovéto vtší nádrže rybní ze staré Srbština má pro to význam Koná, jenž se maarštin." Jelikož pak podle pelivých studií
doložen nachází 1
—
C. slup
XI.
í.ud.
není.
také v
pas
na ryby (Spatný), jjwar
oiex St.
1
Nmecku [Muku Ortsnamen
d
na
*
Tak na
*
R.
jae
K dokladm pro
a
V
*
od XIV.
jez
(lip.
-
druh sít mezi kolim [Kolberg
Srv. 85).
jména místní v severových.
i
K
stái tohoto
listin prep. .
která
kolu a proutí,
z
24) ze stol
Sreznx-skij
I.
821. Jezovniky
mon
.
gwar v v. Ko.no.oa vedle úlú a brti Klimentov z r. 1270 [Srezn-rskij
Vivunu pigeium
pri:
196).
<
ii
Visle a a
i
Morav
Už Karel Veliký
list
Dobe
....
listina
/
naídil, aby
pi jeho
>omoanská I.
II.
I
roku
li
dvoi
i
r.
11
61),
K..,mur,. VJ
7
r.
!
.mou a SvantunjjoM v Cod. Pol
listiny
55 (na
lir l
I
Ran. sof
12í»5,
I.
hi
v
Cluuturae pis
U l.uhinii
— 23).
[
XIII
Barlaama Chutinskému
vána byla vivaria (Cap. de '
stavla '
v ruk.
(Friedrich
se
M
srv.
stol.
3
íní
ze XIV. století).
St.
*
slov.*
10.
dai
i
c.
I.
pehradu na pod/nn. íkalo znailo
dokládá však Aristov
kde
Neumark
der
Morav \Nohá
jižní i.
Srv. Gebauer
p. */<;/»,
lt>9).
17_\
str.
t
V.
I.np/iv
Botii a
v
!
na
;
184
Janko Maai celý rybáský aparát pevzali v IX. stol. na svém pochodu jižní Rusí a hned potom po píchodu do Uher, je pravdtento termín je starý slovansky. Na Rusi ostatn podobno, že dosud zove se na Oce rybáská nádrž koti..' Jiný starý název bylo asi diminutivum od sadu, nebo jak . sádek, pol. sadz,
J.
i
tak
znaí
rus.
a
la)
totéž
kde se ryby
(místo,
(sadzawka)
sadzek
pol.
doložen
je
ze
nasazují,
XIV.
srv.
XV.
a
stoleti.-'
Místm, kde se ryby chytaly, íkalo se v Rusi vbec AOBMUte. Takováto lovišt pipomínají se v pramenech od XII. stol. na Volchov, Lovati
Ponvadž nosti, ale
všeho
nkolik v textech X.
nejen obrat-
Slovan
brzy zvláštní
u
i
Termin
lidu.
má
pron
4 za latinské piscaior.
se piscatores už v listinách X.
— XI.
V
jsou piscatores v listinách od XII.
stol.
7
Cechách pipomínají o Sále se dovídáme,
století/'
1076 dostali slovanští rybái právo
r.
slovanština
stará
a XI. století: ryban>, rybala>, rybilv\>, rybih,
rybolovu, rybolovech
že tam
chytání ryb potebí
zejména tam, kde jinak rybolov nebyl výhradní nebo
výživou
hlavni
úspšnému
velké zkušenosti, vyvinul se
i
rybá,
stav
a také v Halii
k
je
loviti
ryby,*'
tíd rybá
a o zvláštní
v baltických zemích zmínil jsem se už nahoe. 8 Také v
Z Cech,
v XII. stol. tvoili už zvláštní živnost.
známe
z XIII. stol.
i
speciální
z
v Polsku
Novgorod
Polska a Ruska
druhy rybolovcú, pstružníky a
jesetr-
níky knížecí
1
Poljako:
7
Srv. Bi>.
'
Srv.
d
Besedy pap. Grigorlja (Soboíevslcij M tveroev.
let.
listina
.
7.
r.
56
1087 «!.,
•
81
Boleslava
•
z
2,
r.
(1159)
1000,
ntd.
(
./
111.
208,
jinc:
litor... st.
a index
s.
v
60).
p
C R.
,#
6667
r.
III.
V.
-
Min. Put
114
r.
Arislof „Uni.
1170
i
píscatorum
(Cod.
1 1
ny klndn.
qui Miljjaliter dici'
ir. 1115 kr. •\
i).
K
osetrnikm ruským
srv.
Ariitof
zamojském
(Kod.
Malop.
'
185
Na pobeží Baltického moe, kde kvetl už v starých dobách nauili se Slované brzy tyto ryby konservovati. lov slanek, Jak k tomu dospli, a které zpsoby konservace byly nejstarší 1
ní, uzení, solení), nevíme. Zpráva Gallova k r. 1107 pipomíná pH útoku na Kolobeh ryby solené," zpráva Ebbonova rybáe na Morickém jezee, jenž si zase v let nasušil ryb, aby ml dost na zimu. 3 Také v Podnpi znali konservovati, nebo se tam pipomíná sušení a velmi starý obchod a vývoz ryb. 4 V Polesí pak,
kde rybaení v
zim
bylo velmi obtížné, nutily odedávna
bu
ryb na zimu, a to
p<>
opatovalo konservované zásoby nebo na vtru sušených. A bezuzených,
kraje obyvatelstvo k tomu,
aby
si
pochyby poínalo si pi tom tak, jako dosud. BucTto je na rychlo opékají nad ohnm a napichují na hlky, nebo kladou dobe osolené na vrstvy slámy do chlebové pece, nejmén na 12 hodin (tento zpsob je trvanlivjší), nebo zase suší na slunci a vtru. Jiné ryby dávají solené do beek a utlukou tak, že se utvoí jakési tsto rybí, jež se ukládá v bekách do kleti a po v postu požívá. Bohatství ryb je v Polesí ohromné. Obyvatelstvo malé vísky nachytá za doby jarních vod až 4 5 tisíc leží mníž na v malitk íce Smerdi, pud ryb a mlké steko Lachva, dostane se jen pi jednom zatažení menší sít
—
Rujané hlavn za pod Pomoíanech viz zprávu Sa\ a Arnold vypráví (lil 5). že v XI. a \ nim kupovati sled. Herbord (II. 41) vyjaduje se o Pomoi et laminu et sta^i .
mold
pramenech
II.
hallec)
lovil
1'
i
na
se
se sledi v
.
l
libilis
carratamquc pro dc:
res
i
1
Birlowski MI'H.
i.
117
(pisc
z
allecis,
de cuiu\
Výraz sled nordiekélio $~ild (Mik
salsos apportabant
alii). ni
igregabat ut tota
aesti. '
Hrrodot IV
od Donu
O
/
Mjména §k I).
muUitudinem
fa
HmmH 'Ol • Srv.
II
251,
k
zprávy A'
<>.'»,
v,,
v
kout,,,
konservován
186
SLOVANSKÁ VES V CELKU.
XI.
Vznik rzných svá
typ
potulovali se
sídla,
pomrn
ídký porost
i>si.
Zprvu, dokud Slované ješt
po
úrodném
lehce
zdail
kraji
oteveném,
pda
a
mnili kde se
Soustava
osévala.
—
podoba a rozlehlost osady, to nepadalo na váhu, nebof se to mnilo pi každém pohybu sídel podle nové poteby a nové pdy. a tvar
rozsáhlost jich, pak
rolí,
Ale pozdji, když se obyvatelstvo rozmnožilo a v prbhu po Kr. nastávalo pevné osídlení, zaala soustava rolí podoba osady nabývati urité tvánosti, ponvadž byla na pevno, na stálo upravena, a ponvadž tu spolupsobily tradice založené na staletých zkušenostech. Se stabilitou píbytku a hospodáských budov vznikala souasn stabilita osady a poal se vyvíjeti typ vsi podobn jako typ domu. Ale zárove bylo již pozd k vytvoI.
tisíciletí
i
ení
formy pro celé Slovanstvo. Slované
jediné
dostali
pomr
do nejrznjších
Zcela jiný
zpsob
poleském,
jiný
se mezi
tím
již
geografických a hospodáských.
pásmu baltickém nebo Volyn, nebo nížiny uherské a opt jiný na svazích Karpat, Alp nebo v horách stedního Balkánu, jiný na pobeží. Hospodáský a domácí byt, který je na pírodních podmínkách v prvé závislý, nemohl býti všude stejný, a mli-li Slované, dokud žili pohromad na severu Karpat, jeden spolený zpsob bydlení a stavení, nevíme sice o tom, ale je to možné, od doby svého rozchodu musili nutn vytvoiti více typ, které v další dob historické se ujaly života byl v jezernatém
úrodném
na
ernozemu
Podolí,
ad
—
—
a upevnily.
zevn
Jak vypadaly
staré vsi slovanské? Archaeologie všímala
dosud pramálo vzájemného seskupení píbytk a vbec je pramálo ádných vykopávek starých osad slovanských, a tak práv tam, kde bychom nejvíce ekali pouení a kde je právem v budoucnosti ekati musíme, nedovidáme se dosud tém nic.' si
Historie o
A
tak jsme
slušná
podob dnes
odkázáni jen na
vdecky
chopily
ješt tak daleko, aby
pevné, všestranné a prohlf>ul>
'
rovnž nemá pímých
slovanských
Srv. dále
sir.
189.
co vynesl* na
to,
ást srovnávacího národopisu
nauky, které se nejsou
vsí
a agrární
práce
s\
historie,
teprve asi
zprav.
ped
ale tyto
50
lety,
nám mohly poskytnouti výsledky
187
Primárním typem pevného
sídla byl zajisté
u Slovanu
i
/
tebas znan rozmnožené, s velkým píbytkem, s píslušnými klfmi a ostatními hospodáskými budovami, okružený sady a obdlanými rolemi. Po i dalším množením rodiny nastala pece jen poteba tvoiti dvorce nové v nejbli> ísedství, nebo se stalo, že celý rozsáhlý rod, ped tím sídlo
yrec,
rodiny,
i
se potulující, rozhodl se
dvor
vytvoil na ráz celou
usaditi a
skupinu
spolenými poli a pastvinami. Jak byly sestaveny? byla základna a podoba takovýchto prvních slovanských vsí? Jaká Studium, pokud se dosud obíralo tmito otázkami na zák:. srovnávání obrazc pozdjších ddin slovanských a jejich katastpevných
se
rálního rozdlení,
1
na starém
stanovilo
slovanském
území ti zá-
kladní typy vsi: tak zv. okrouhlíce (Balzerv pol. termín
1.
okolica, okolnica,
Mukúv luž. kulow, kulozuac), pi níž obytné domy sestaveny jsou v tsném spojení do áry kruhovité-nebo podkovovité tak, že uprosted zstává okrouhlé místo prázdné na náves, ale jinak
jsou
— náves.
Domy
mají
východ
navzájem a tvoí jedinou
spojeny
ploty
neprostupnou pehradu. Za nimi nalézají se hospodáská stavení,
humna
i
zahrady
vjíovit
a oplocené, dále jsou Studium o
1
form
vsí
poalo u£
Osnabrúclcu a pozdji O.ufsenrm národních
typ
kolem základního okrouhlá Vstup do ddiny otevírá se jedinou
rozložené
pole.
r.
1821
Just. (srv.
Moserem r. 176^ v jeho d< Dopsch GrundLgen 8,22). Hledisko
a ethnojjrafických ro/dilú vnesli do otázky
Cultur und agrarhist.
Studien Hanu
Základy modern ho studia položil
ífl
Thiirinjfen
irsien vor
Abt.
H
II
|
a
'6,
!-lung psali v
Formen der Flurverfassung
Spuren
slaw. Flurverfassung in
v
in
Urkunden
dilech
v
und A. IT.
ti
/numuSt,m*gg
tXVL
Osten
l.ungau.
schles
1S63), Kultur
\\
der Kolonisntion |Abh
li!
--novi
(Interesi.
sil.
in
'.
Meitzen
\
tesch. d. lándl. Verháltnisse (Cod. dipl
Kultur
Jacobi (Forschungen
Sembera Lap. Slov. 293) Sembera 2
rv.
a J. Laminu Territorien 1854, Bauernhof
zustánde der Slav*
V.
Osterlandes 1H45 a Slawcn und Teutschthum
uber das Agrarwesen des altb
il.id.
XXIX.. 1899, 61) a
I
'07).
Bunkr r. Knúll.
O
s
S
»L.
Bil*
Zpú» .ornou
Butzrru (
Chronologia
n.jstarszych
l
k..;
188 cestou; když ta se zahradí, je celý vnitek a vše, co je uvnit,
lidé
i
dobytek,
jest
uzaven
a nepístupný
plotem v relativním
za
bezpeí ped nepítelem nebo útokem vlk. Je to zajisté typ velmi dmyslný, a celá konstrukce, jak dobe praví Balzer, výrazem celistvosti," plníc zárove úkol spoleného sídlení spolené 1
i
obrany
Hrjnic* Obr.
37. Plán vsi
tento
je
rozhodn
není.
dédiny.
Klcnnowa ve Wendlandu hannoverském líc
Jak
i
obr. 37, 38). Primitivní
(srv.
(typ
okrouhL
Tetznera.
typ o
luide
lze
dotud
bezpené
pokud archacologie nepromluví slovo rozhodné. Zdá se že je ve východním Némecku doložen už z doby ped Kr. nar soudímc*l z ady nález, z nichž však nkteré vyžadují ješt ovíci.
,
i
Na M« >rctj
!
branou" (Národ.
lic
setkav
tachovalým názvem
189 eni.
Na
1
jisto
však typ tento v Polabí
zemi tuto znovu od
již
existoval
XII. století kolonisovali
Nmci,
— I
.
4
>**
ÍiU'
1
Tak prý
staré
:
*
ná ,kou > 10
pel
byl
tím,
jejichž
osady
190
voln roztroušených
v kraji sousedním, jim vlastním, projevuji typ
statku
— typ rozptýlený,
koniny Slovany mi,
vbec
hojné
velmi
dále
a
1
k<:
Odtud
okrouhlíce.
slovanské,"
jsou
Huufendorf,
\
která
theorie,
i
výhradn slovanský, za charakteristiku Tak daleko ovšem jiti nelze, nebof jsou okrouhlíce
tento typ pokládá za
nské
vsi.
i
nmeckými
jinde a s
1
jmény,
—
jak uvidíme,
a Slované,
stavli vsi
nicmén v koninách záp. Slovanu proti nmeckému typu hromadnému prohlásiti okrouhlici slovanský. Nalézáme ji velmi hojn na severu v Meklen-
také do jiných
p
nm.
hromadní),
zv.
osídlené
okrouhlíce
že
t.
forem,
burku a Oldenburku
ale
na jihu v Bavoích,
'
i
dále
Francích.
ve
odkudž jsou dosud více známy a popsány," dále Horních Rakousích, 7 v Cechách a na Mot lépe v v celém Polabí a u Sály,
stol.)
urit
za okrouhlici. Bylo by také
dúležito
122.
Mannus
VII.
167).
Pricgnitz) nevykazuje tvar okrouhlíce, ale
nco
1
Srv. o
germ. Altert. *
'
c.
Meitzena
A.
u
432
si.,
Heyne
Siedel.
Hausalt.
II.
i
J.
Vocel
Srv. dále
Pravk
zem eské
169, atd.,
I.
Šedinu (Westudáno není (Praeh.
O.
Re.n
Schliilera
Landaua, A. Meitzena, AI.
J.
Si
247, 283 a Balzer Chronologia 366.
Anhang
4^6. a Friedrich Geogr. Hist. 97,
slov.
(Roczn.
osídleni u
Slov.
bližšího jinak
Schulze o Meklenbursku,
A.
citovaný spis
Poznasku
8.
Srv. výše citované stati V. Jacobiho,
béry. Srv.
I.
nm I.
starých
plány
Siedlemina v
osad. jejich! zbytky našel Kostrzewski v okoli
tow. pozn. 1917, 120.
zjistiti
Vart
na
blíže Kistrzynu
ikrytou ves z XI. -XII. stol. u Klesnice
:
pokládá
nej-
1
V7
si.,
A. Schlúter
dále
Mucke Bausteine
136,
Heimatskunde des Luckauer Kreises. L. 1918. 419, 422. * A. Schulz. Die Siedelungen des Warrowgebietrs in Mecklenburg (Geogr. W. Ule. Stutt*. 1909 Re. Globus XCVII. 162), Ohnesorgv Arb. zur
fa
breitung 273 *
Srv.
iburgi F"lim.irn).
výet rozlohy
za íel
ii
u Meitzena Siedel.
I.
a Pegnici a hranice jde
416,
402
II
pes Amberg
-I.
411
Poínají
si.
a Nabbur^ k
Šumav
a od Bamliergu k Haid-Nabé. '
m
Vedle
\\
A
V. Jacobiho,
Altmark 23, Vox>
tchaftea
]
in
srv.
l.and:iu:i,
Priejjnitz
Briick*
(Progr.
Re.
rlberg 1904; zde v Braniborsku z 233 vsi je 161 podélných a 71 okrouhlíc, jež seskupeny jsou
hlavn na horni
Stcpenici),
Duí si.
Andreu
Wcrder bí
im
•r
und
FtyfagC
A'.
Volkskimde
Vorfeldc v
!
(Globui
M
102.
nadt (Ar.
as.
olom.
mus
\
si.
(na
Morav h
-
jsou hojnjši jen na
kiuuhlir v
Cech
Hané),
hr,
191
V Krakovská
Slezsku. 3
v Lui
rovnž
stopy, ale dále z Polska a z Rusi,
typ okrouhlíce
dosud
pedveden
po nich ješt
jsou
jako u jižních
Slovan
Je tedy slovanský, ale lokální jen a na západ; ani za západoslovanský typ ho prohlásiti nebyl.
Druhý typ slovanských osad je v terminologii Balzerow ulicówka, mni. Sfrassendorf. Pi nm jsou píbytky seskupeny podél cesty, bud po jedné nebo po obou stranách a pole jsou bu v nelad, pomíchan anebo pravideln seskupena a rozdlena. Rozšíeni této formy adové liší se velice od pedešlé. Pedn ji vidíme po celém Slovanstvu tam, kde je oblast 4 okrouhlíc, za druhé pak, ím dále jdeme od západních hranic abí k východu a na jih, tím se stává tento typ asti :éjší. Tak už v Cechách a na Morav a Slezsku je ho více,' 7 typický je v Polsku, v Rusku a také v Alpáclr na Balkán se s nim setkáváme,' tebas bvch dnes ješt nemohl íci, v jakém kvantitativním pomru je k typm jiným. Dlužno ovšem hned íci, že ást adových slovanských vsí dostala svou nynjší formaci teprve od XII. století vlivem práva nmeckého, totiž ty vsi, které 2.
t
i
i
1
jeví tak
pravidelné seskupení poli v záhumní a na ostatních tratích,
pesným rozmením
že mohlo vzniknouti jedin najednou
ným rozdlením 1
Ans.
in
plužiny
celé
z
naízení
Knothe (Webers Arch. . sSchs. Gcsch. N rb. 1918, Sachsen 5, Wjacs\awle Cas !uka
t.
i
dvouadá) Vi. Hlohova a Horu ves
a trebnickm, v okolí *
Ba
*
Na p.
5.
-
V
Holr
.
6.
II
lechtrck
20. hr
'
XI.
•
Bálu
//
421). <
jsou
a hlavní oblast
.
tcí
lid
jrt.
nikle kolem studny (ves Bunar v Jajjo< v Lui
300).
Uucke Bausteine 417
104, Siedelunv
.
je
/v.
a pessvtské nebo
vrchnosti
MAG.
192
—
1
církevní,
ale
eni a
tyto
i
ddiny, pokud jejich vznik spadá ped typu adového, nebo by nové rozmnebylo pohnulo plánem vlastni osady. 2
pvodn
tuto dobu, byly
rozdleni
roli
(Obr. 39.) Míti každou ulicovku za pozdní typ
cizí
kolonisace, je
jist nesprávné.
Je tedy
Pomr
i
adová
ves typem všeslovanským, a to velmi starým. genetický. Že
by byla povstala ze starších okrouhlíc tím zpsobem (když totiž nebylo pi množeni ddiny místa pro nové domy v obvodu kruhu), že zaaly se nové
domy
její
není
k okrouhlici
stavti
mimo ddinu
ulicovek není.
Ty
tendencí vytvoiti
s
zejm
to vskutku nastalo, je to
povstaly
;
vidti,
ale
ulici,
nevím. Kde
toho
u normálních
samostatn jako okrouhlice, ba
patrn
(ovšem mimo zmínný druh pozdjší s pravidelným 4 rozdlením rolí) vbec za starší okrouhlíc, a myslím právem, akoliv bych chtf vykati potvrzení z nález archaeologických, Balzer
má
je
dosud hlásily jen okrouhlice (srv. výše str. 189). Zatím však by tomu nasvdoval ten zjev, že se okrouhlice objevují jen na té ásti Slovanstva, kde se Slované setkali s prudkým a trvalým náporem Nmc, kdežto všude jinde a zejména v pravlasti, kde zstali také pomrn nejdéle uchováni od cizích útok a vliv, okrouhlice vbec není. A pece bychom ekali v tchto koninách aspo stopy po její existenci, kdyby byla bývala formou pvodní které
a
Praslovanm
vlastní.
v
rovin
z
pomr
topických
mám
Okrouhlice
píiny
a lokální, vyvinutý z
proto jen za zjev druhotný
Jednak je to typ, který vznikl (kolem rybník), jednak, a to hlavn
dvojí.
základ obranném. Proto ji vidíme pedevším v zemi, která byla od VIII. století vydána neustálému útoku nmeckému. Vodnatý a rovný kraj nutil pímo k vytvoení ddiny co možná be uzavené, nemohoucí se opíti o žádnou obrannou sých a zvlnpírodní; ovšem vytvoily se v koninách vznikl na
|
i
na
p.
svdi i
dum
listina
Kutr
'
naci roli srv.
Ui
Stud
lak soudi .
•
BnUer 372
si. 3.%.
deluos
II.
šunt
Id,
lil
-
distincti."
IL
412
197.
i
N«|
v niž sr
i
'mi
186 a •
okro
Opolc/yka
sceunejum jux Tcutonicum annexivum, sed
O
i
Bal/rr
I.
r.
Jarošova na moravském Sic
árodo-
naval je xa slovanský typ
193
.
na p. v Cechách.' Ze by okrouhlíce byly pežitkem prvot-
Slovan nebo German, 2 nemyslím, jejich rozšíneukazuje. Hlavní draz kladl bych pi nich na princip
ního nomadismu
ení na obranný
to
— byla
to malá hradišt
— a bylo
by zajímavo, osv<
se pravdou poznámka, kterou Balzer pipojil, že tam, kde je okrouhlíce,
zdá se býti
mén
hradišf nežli na
východ, kde
jich
není.
Jestliže však J.
Peisker pokládá ve smyslu své theorie, o níž srv. výklad podaný na str. 23 a 146 si., okrouhlíce za avarské košáry
vsi
Bílovic u Podivína na
Morav
(z
Mor. Vlast
kolem nichž rozestaveny byly chýše sic sdíleti. Je na jev, že Avai m m Polabí, mphlí od Oldenburska poinaju lohani dáti popud krouhlic. Pe
rav a dobytek,
parob, nemohu výkladu toho tak dále!;
li
navo by bylo také
o
i'>tné.
ncpokUda
'Tak za
výhradn
slov.m•
archaeologir-
irj
nu
,
A
pronesen, abychom mohli
odkud
jej
Balzer má.
pi nynjším
stavu
194
totiž mini, že
nimi zimujíce,
Avai nutili Slovany k této form mli kde svá stáda pes noc zavírati.
podstat,
v
A
avarském nad Slovany.
— maje
také
okrouhlíce
Ostatn ped-
pedstavou Peiskerovou o pan-
stava ta padá s celou uprilišnlou ství
aby, mezi
vsí, 1
není
zcela
nová.
Vyložil
výhradný typ nomadu,
za
J.
ji
R.
Muck
Konen
3.
nelze vylouiti z historie formací vsi slovanských
rozmnožením jednotlivých dvorc nebyly pro vznik forem uzavených. Tento typ osady bez urité linie a uritého plánu vyvinul se pedevším tam, kde territorium podporovalo nebo pímo vynucovalo rozvinutí ddiny na základ principu dvorc více mén od ani typu rozptýleného, vzniklého
kde rzné pohnutky
tam,
sebe vzdálených, jako to bylo nutné na p. na horských stráních Alp nebo horstev balkánských. Možno bezpen íci, že byl už
od poátku tam, kde
rozmrech
v menších
podnes zachovaly osady podobné, ba byl pvodn, kde se pozdji vyvinuly
se i
jinde,
formy uzavené. Je to zajisté také jeden z nejstarších typ slovanského osídlení, ne-li vbec nejstarší a lze jej také dobe spojiti zádruhy,
existencí
s
jak vidno na píkladech srbských, kde z jed-
:
noho rodu pomalu rozrstají Man)
rozptýleného (Cvijie
vsi
i
Ostatn máme pro
4
typu.
První historická zpráva Prokopiova, která
tmito
slovy
:
j~
„olxofoT.
sice
jen
nkolika
5i
a
i.'///
rozptýlených. Svdectví to se
balkánskr, kteí
Balkán mrech, ba, na
v
VI.
století
kteí tedy
a
má
tedy
zejm
na mysli typ
—
sídel,
v této
žili
dob
abnormálniei
v
Theorii tuto sdlii
J.
rozptvlmv
útvar
ale
dvorc
ovšem vztahuje pímo na Slovany po Kr. picházeli usídlovat
jak z dalších slov Prokopiových vidno,
ješt pevných 1
nám
lapidárn líí byt tehdejších Slovan, dotýká se formáte
slovy, ale vsi
itého,
to doklad už ze VI. století.
Pcisker se
mnou
/.ustal
nemli vbec tam na ho-
písenim-
sion 442. 3
/.
Srv.
t
R.
/
Mucke I.
r.
Ackerbaues
rics
Urjf.
und der Viehzueht
27.
jrdr.
i
)»-i.
%
ui
Baker ukazuje, že zádruhové z se dá shodnouti (393, 101). Když vznikly ády se starostou v rlc. Hnudr •
joval
paušáln 1
Cpf.itja
Srv.
se zádruhoti Okrouhlici. (Cas. olom. 1889, 7
Cvijk lip
100, 106.
K
(
bulharskému
BG
III.
14
t
starovlašský typ). i
vsi srv.
//'.
Jirerk Bulym
.
195
Ostatn máme
rach podnes.
že ješt jinde v XI.
—
dvorcové, rozptýlené,
1
odjinud
i
sto!,
XIII.
a také
výše
1378, vykládající, že podle
z r.
svdectví,
která
ukazují,
existovaly u Slovanu osady jedno-
uvedená
starého
„agri sparsim et particulatim distincti",-
listina
Opolczykova
zvyku slovanského byly
svdí
nrvotni
spi
adovou nebo jednotlivých dvorc
nepravidelnou formaci osady než pro pravidelnou ves Okrouhlici. Balzer proto formu roztroušených
pímo za nejstarší German, Litvo-
pokládá nejen za samostatnou a domácí, nýbrž typ slovanských osad,
'
tak jako bylo u sousedních
Tím
lotyšú (Prusu) a Finnú.'
ovšem nevyluuje,
se
v dobách historických povstávaly
Celkem vzato a prvotní byly
je
chronologie tchto typu
Slovan
u
i
že
i
pozdji
ddiny dvorce asi
tato: Nejstarší
jednotlivé dvorce, jež podle toho, jak
od sebe byly vzdáleny, tvoily eventuáln osady, rozptýlené sii pece jen jednu hromadu tvoící a jedno plém pedstavující. Z typu jcdnodvorcového vznikly potom rozrosteni vsi uzavené, adové, s nepravidelným rozd'ením polí, kteréž však povstati mohly za vhodných topických podmínek (na p. u potoka) na ráz pi ování kmen, bez pedchozí formace jednodvorcové. Vbec byla forma vsí siln závislá na formaci pdy. Rado. pravidelným rozdlením dlouhých rolí jsou však vesms formace pozdi i
ale
i
nmeckých kolonist
vznikié vlivem
Pokud
institucí agrárních.
nových nmeckých
a vlivem
se okrouhlíc týe,
logie nechati zatím nerozešenou, až co
musíme otázku chrono-
pinese archaeologie. Zatím
ukazuje spíše na pozdjší dobu, tedy na tetí, nejmladší stupe
Ale na konci
už
tisíciletí
1.
typy u
-latini
Slovan
podmínek, zejmén.
li
Morava
v
iiy
každým zpsobem vedle sebe a vznikal
y všechny
mé zda-
nálních. Polsko ve XIII. stol. a také
ukazuji na
souasn
ak Study* 31 ví
ohm Stan
diplon
icnuit
arator rp. •
c
vmli, že osady
isti
-
inr takováto y '
Srv. výie
»tr.
1
\h a
Hrync Haus* autfti 141
11 10
Gallus o Pru»i
,
-
.ron.
III.
24).
.
>
14.
K
Charoku
196
typ
ovšem
a
jednotlivých
vsi
i
adových
dvorc
s
pravidelným rozdlením.
kde
trval dále,
1
Tak.
podmiovaly hospodáské
to
píiny, mezi všemi, za okrajem jich opodál." Celková podoba vsi. Jak vidno z toho, co jsem dosud povdl, byl celkový vzhled slovanské osady na konci doby pohanské dosti rozmanitý. Vedle jednotlivých dvorc, obklopených staveními hospodáskými a zejména klefmi, byla osada stavna do okrouhlíce, nebo do dvou ad, na horách pak do formy více mén rozptýlené tam, kde obyvatelstvo spolenou rukou zdailo a uprai
bu
'
i
vovalo
Obydlí byla
role.
devná,
kmen
neotesaných
z
stromo-
pedevším pokud možná k východu nebo k jihu orientována. Za nimi byla humna s píslušnými budovami hospodáskými, potom plot obranný (palissády) a za nimi první tra polí a trati další. Soubor celé pdy kulturní, Peisvých, jizbou do návsi obrácená a
kerem
vhodn
plochy pro
plužinou nazvaný, byl zprvu nepravideln rozložen,
trati
polní byly vybrány
dost volných pastvin a zstaly vatel.
(pda
lesa
—
nekulturní
za
nimi
zbývalo
obcina), jež byly
pozdji spoleným majetkem všech starousedlých oby-
i
Rovnž
4
i
rzn
vhodných místech
na
položených, takže mezi nimi a ovšem ješt více
zbylo dosti místa pro cesty vedoucí k rolím a past-
vinám, opatené na dležitých místech
branami a v lesích záse-
i
kami (písekami, zátesy). Zprvu, dokud
len
i
Jakmile
spoleným majetkem rodiny a spopodíl pro jednotlivé leny osady.
plužina byla
obdlávána, nebylo v
ní
však rozrostem rodiny vyvinulo individuální vlastnictví,
st
byla plužina rozdlena, a to tak, že v každé 1
Baher Chron. 386—7,
vínka pokládá na
Morav
(as. olom. musea
ze zakládání trvalých vsi na
Morav
Houdek (as. (as. I
ol.
139— 142
Friedrich Hist. Geojjr.
pramenech
a Anhang.
!
za nejstarší typ okrouhlíce (do IX, stol.), pal
a za nejmladší tvp dvorcový
ravské (77). Podobné
trati (v lat.
minni o stái
1889, 75), kdežto
Bujak Studya 314
si.;
pozci
souviselo
okrouhlíc
erný
Fr.
1914. 73). Pravdu
hlavn
ml
i
J.
naopak
také Fr. šujan
s
v
Vocel (Pravk 283) a V.
ml
za
starší
pokládá okrouhlíce
ulicovku
za
tkého
17—38, liujaka Studya 320, Balxera Rewizya áa
list
lignis
o6l
61
7). •
V
tom,
rozvojem íše velkomo-
— quod
muma
(Kcjj.
II
circum est (Arch.
si.
Ph. IX.
162).
bommibui
teorii
Odb.
idnoi*
1'
—
197
campus) dostal každý starousedlý len osady svj podíl (padlek, ager,) a každý místo piešte. Tyto trati a podíly byly u Slovan zprvu nepravideln položeny," byly potu rzného a také velikosti a podoby rzné, nejvíce kvadratické, asi v podob šachovnice, jak zmínná listina Opolczykova a Dlugoš vzpomínají, 3 a na Kosmas naráží/ což souvisí jednak s pirozeným postupným zabíráním plužiny, jednak s ddickým dlením, jednak s prací, kterou konalo slovanské radlo. Oralo se jím totiž podél na pi jako u ímanu. Naproti tomu dlouhé pruhy polní u mladších adových vsí, stejn široké a dlouhé, jsou výsledkem nových mení na lány ped se vzatých po vzoru nmeckém (srv. str. 191). V Nmecku se s tímto pesným dlením setkáváme už od doby Karlovy a vytvoeny jsou jím dva typy adových vsí, 7 a to t. zv. Waldhufendorf a Marschhufendorf. Tyto formy souvisejí najisto se zavedením nového pluhu jednostranného. 1
i
i
i
'
z
Trafovou soustavu eskou dokládá listina kanovníka Zbyhnva po. XII. stol., uvádjíc u poplužního dvora v Unticích 28 polí
(agri)
v pti tratích.
Rozmr
'"
pi tom rzný a po
polí byl
ídil se tím, jak velká
vhodná
plocha pro celou tra polní byla
ruce,
v prvních dobách neveliké. Potvrzuj
to nejen údaje z XII. a XIII.
století,'
uje kus 1
ale
nmž
Pemysl
oral
bvly
zajisté
role
Kosmy, kde Libuše v
stará zajímavá tradice u
i
pole, na
ale
se
dvma
voly, na 12
krok
Pro tu
hoí diminutivum
ul:
ízen Sied
I.
2,
!
Sc/iulzc
I
aft
>
68,
Chron. Agr. Archiv V. 171. Srv. hla\ 1
Ajrri in
\edcr>..u
mocV
!>
li\tinu
ben
Opolczyfcovu
(str
I
ví5). 1
Kosmat du posl, dodává
mysl oral in
modm, cum
sit
inter
a^ros
tel
Ajjr. to
Schlútrr Kealln. germ, Alt
in
med
Arch.
V
Cod.
S
„novalr, '1
< (
nullum tamen p«r-
l
19 — 22.
BiHm Frkdrich Cod
I
ÚO. 40
V al.
Vr
.>
o* t upitým
tom u Ptitktra Knrchtach.-' .'M). rpekrojovaly IS jitrr (í .
198 celé obce byla perzná, podle nebo jaké byly vnéjši podmínky, bucf více nebo mén lákaly nové pisthovalce, na p. tam, kde byla ode dávna tržišt obchodní. A když pozdji pi nové úprav sedláci podleni byli od pán lány, o nichž jsem se zmínil svrchu na str. 90, vidíme opt, že lány nebyly všude stejné velikosti, nýbrž že se siln mnily a že také poet byl rzný. V sídle knížecím nebo ve velkém dvoe knížecím a eírkevním lišilo se hospodáství od veského jednak tím, že bylo zde vše soustedno ve dvoe nebo v jeho nejbližším sousedství, jednak, a to hlavn, tím, že celá práce hospodáská byla specialisovaná a vázána na urité jednotlivce nebo tídy z nevolník ke dvorci pipoutaných. Tak vidíme hned z listin doby, konci pohanství
délky a šíky.
Rovnéž velkost
1
toho, jak rod byl
nejbližších, že se
rozmnožen,
dvoe
pipomínají pi
zvláštní orái, ženci, vinai,
pro chov dobytka pak ováci, sviai, kravai, volai, honci koni,
velai, rybái a lovci, psovodi, pro domácí pradleny, pekai, mlynái, vaii piva, k emuž pi-
pasáci, skotáci, dále
zamstnání stoupila
ješlé
emenáH,
ada emeslník
ke všem a píslušnou
láhevníci
terminologii
lat.
dvr:
pro
pracujících
sedlái, ševci, hrníi,
koželuzi,
doklady
Speciální
atd.
uvedli jsme
již"
passim na
píslušných místech dosavadních výklad o život starých Slovan (srv.
408, 512,
1.
ješt dále v
stati
III.
uvedeme
41, 119, 125, 129, 143, 166, 174) a
o emeslech.
1
Všechny ásti slovanských ddin objevují se v latinské termiod X. stol. poínajíc. V celkohozu nebo Újezdu (ambitus, circuitus, circuitio) mla normální obec vedle píslušností dvorci nejbližších, své trati (campus) s rolemi (agri), své pastviny (pascua), kde spolený pastý nologii darovacích a kupních listin
'
pásl stáda, své cesty (via),
I
potu
rodin
lidi
$7,
u Vuttke Sachs. Volk*l<.
98
mla
lovišt v lese (venatio
v slar^ vs\ pol
Vacek si.,
IV. 21.
tkú
Sommer/rld Germ.
I,
Ke
Study
Fm
Ff
otinil
> termin
vzniku a
^
v/'
215. 375. Prásek Sel. Arch.
I
10,
Geogr. 25, Bujak Study- 342. 346. Peitkrr K VI. 20. apellat I
l
>2).
V
!
rody
Kriedricha
sepi-
si.
ek kniírciho dvoru >
*
cum
/
r
1181
na obvod
FnrJru
;
cek Ajrr. Arch.
rteme: V
.ambitus l.tdiilavove
bocmice z
r.
li"
ujjiez
199
clausurac)
bus,
vodách
ve
i
upravovány byly
i
jezy
(piscatio,
kde pro ryby
piscatura),
rybárny (piscina,
a
clausura),
mla
velíny (hortus apum, melliicium) a mla už v X. a XI. století jednotlivé mlýny (molendinum, mola) na potocích a ekách, jak i
jsem o tom vyložil podrobnji výše na 175.
To všechno
119, 124, 15^
83,
str.
pináleželo obci a to mají
listiny
—
na mysli, kdy-
cum omnibus cum appendiciis suis, cum circuitionibus ad eam pertinentibus, — cum pertinmtii-i suis suis et omnibus attinentiis — cum omnibus utilitatibus, asto s více mén podrobným výtem tchto souástí. Doklady toho jsou nesetné. Typicky zní celá frase na p. koliv
obratu
užívají
villa
:
—
i
v listin Jindichové
cum
burg, takto:
z
r.
1062, kterou daruje Ottovi saskému Races-
venationibus, molis, molendinis, piscationibus, pas-
nebo ješt podrobnji v listin Jindichov z r. 1067, kde cum omnibus appense pipomíná ves Diesfurt u Dolní Moravy :
campis,
pratis,
agris,
vineis,
diciis,
forestis, forestaviis. areis, edificiis,
pascuis,
decursibus, molis, molendinis, piscationibus,
—
viis et inviis, mercatis, theloneis"
1059:
cum
terris arabilibus sivé
tihus, pascuis in valle
cum
mobilibus
curtilibus,
et
aedificiis,
—
virentibus
praedis, areis,
cortibus,
et ceteris terrae fruc-
compascuis, paludibus,
rivis,
etc*
Jak jednotlivé díly obecního území, tak :
aut
jinde ješt pistupuji formule:
cum frumento
iunctis et subiunctis,
mellificiis
et reditibus,
saltibus, puteis, íon-
silvis,
inmobilibus,
campis, sepibus, venationibus, tibus. limitibus,
exitibus
v listin Kresimirov z roku
non,
emuž
omnibus, 3 k
et loci eius locis
aquis aquarumque
montibus, pratis siccis
aut
venationibus
silvis,
terris cultis,
stb.
m
prasl.
i
celek jeho byl ohra-
'tnvtlja
—
a
mim
byly umle význanými pedmty, ly, nebo od pírody un kameny s vytesanými znak\ nými (osamlý veliký strom, studna, pramen, rybník, po pípad Trpimirové z r. 852 celý úval nebo hbet výšinový). V rmini cum lapideis et fefTO sigma;
postaven v mi,
butf
jako
i
i
•
i
Mekl.
I
ri
38.
1
K nktrrvm
ntdotti
ja»ným
trrminm
|*rtiti'
>op»ch
I>y v
M).
(Via' /
VII. 4.
l'r«s
Xí
200
V známých listinách pomoských uvádjí se pomezní duby a mohyly. ~ Zárove byly o
mírov ada pirozených znak.' XI. století
hranicí
polní cesty, jako
i
cku bývala role
Názvy
osad. Pro popsaný
stvím vytvoila a
.
t/i>sb,
také
nž
dvorc
soubor
dv
slovanština
stará
si
ves, za
centurii.
V Nme-
::
4
oplocena.
i
ímských
limites u
s
celým píslušen-
obecná appellativa selo teme obvykle villa,
v pramenech latinských
eckých /."•;'/,. Pvod slova selo zstává temná. Ti, kteí je spojují se si. vbsb
vicus, locus, v
villula,
jasný, za to vush
pvodn sídlo
omnis, vykládají, že selo znailo selo rozmnožené.
je
—
jedné rodiny, a ves
Ale tento význam vsí není zaruen a nelze vyves znaily pvodn jeden statek rodinný
louiti, že jako selo
i
vývojem pirozeným rozšíil se pojem obou na celou skupinu statk k sob náležejících. Jinak dlužno oba výrazy míti za staré. Jsou všeslovanské'' a oba doloženy už z prvních písemných památek slovanských, tak že o velkém jich stáí nemže 7 býti pochybnosti. Selo a ves staví se v nich v protivu gradu a že teprve
Tak bylo tedy už ped X.
a niv.
Tamže
1
Cod.
53.
69
1059,
(r.
1067).
stoletím.
Srv.
Pozdji v témže smyslu
Vladislavovu
i
listinu
u
Friedricha
205.
!.
Mekl. Urk.
I.
112, 40,
Nr
Cod. Porn.
247, 398,
1
1
Dopsch Grundlagen Heyne D. Alt. U. 18, 21 si. 8 Srv. Vacek A r. Arch. IV. 21, Sujan Mat. M. 1916, 60, Stdlávk tamže 1906, 8, 1911, 200, Hist. XIX. 447, Jircek Mittelalt. Serb. 11. 31. It chowtki Chrobacya 228, 231. O rzných výkladech starého ruského sela viz M. Jasinski 1896 ill 5). Pvodní b 1'. Upiti mis zem vzdlané s jedním dvorcem. Sup význam je tolik (I. stol. ustupovati názvu ves, poc.) vykládá, že starý název ddina poal v X 1
i
niž
všechen (ves)
KW.
tíotkh Srlo
od X.
doloženo
dále v
a ,
atd.
k
r.
289, 399. je
knížeti.
Knk
prameny za
139.
Einl. lat-
villa,
326). Srv. na
p.
smlouv
907:
z
ager, Mrclirnsl.
[Sobolevskij
stol. III.
pipadal
lid
r.
„rtiopx;
988
U Kosmy
presbytera
I
doložena od XI.
•
v
tomtéž smyslu proti gradu S«
a
Srv. Ostromir.
Lavr.
let.
k.
r.
.rs v
(t.im/e 215).
l.st.nr
r.
II
1 '
ev.
1093
uvského 471. V polštin vyskytuje arrib hnzdenského z r. 117*. I.
Petra
Spr. ? 295.
hned na poátku
v Letopisu
Mat
(Let.
-
IX. .klady
'.'
se slov. vrs
(Domerela vez) v
echách
v
i
ve jménu
201
nkolik
povstalo ješt
názvu
osada, nebo rus.
vanskou ddinu
.
platností více lokální, jako
s
a
.'
možno
tak
pvodn
jež
{dzi-
položiti
pol.
všeslo-
i
znaila územní
po ddu zddný a dlený mezi potomstvo. speciální Vedle tchto obecných appellativ vznikaly brzy <áváme nejastji s temi kategoriemi id, pi nich/ jmen: 1. se jmény rodovými, patronymickými, utvoenými koncovkou -ci, -ici. novji -ice na (p. Stadice, Litomice, Boletice. Benešovice, Drslavice, Ježyce, Boleszyce, Dalechowice atd), jmény possessivními, utvoenými od jména vlastníkova koncovkou J
statek
i
-ova, -ovo
nebo
pi mužských,
zmkením
i
Orlów,
Holešov,
Pozna) místa, na
a
-inu, -ino
-in,
pi ženských jménech,
koncovky jména osobního (na p. Bolechów, Czarnocin, Lebín,
Radotin,
konen 3. nmž osada
Litomyšl,
Boleslav,
jmény vztahujícími se k pírodní povaze stála, tedy topografickými nebo fysiografic-
se
Rudka, Sedlec, Roztoky, Javorník). K nim pistupuji pak ješt jiné podružnjší skupiny, o nichž se zmiuji dále, zejména kulturn zajímavá jména služebná, oznaující zamstnáni obyvatel. kými
(Biala,
nauka už
Slovanská
tchto rzných názvu je
i
ped
poala
lety
osadnich
v chronologický vývoj.
nkteí
a
Wojciechowski a Fr. Piekosin H. Jireek, J. E. Vocel a V. Houdek, soudili, že patronymická jména na to
Mínni
toto sdíleno je
Cechách pak
v
nás 4
kteí se tím -ici
obírali a ves-
ped-
jsou nejstarší, že
do doby nejnov
skácením Srv
..
ni
u
Srv.
Janko H
H. 72.
70,
Bujaka
K dokladm Cebu íiacya Sfo
s
lr*a.
}>enci
1'tskera KlMchl
Studya 558. Jireku
1
se
obraz púvodniho slovanského osídlení na základ rodovém, jména topická jsou mladší, podle nkterých docela nejmladší
kategorií
•
všímati
pokusili
Byli to zejména polští historikové
Tad.
stavují
bedlivji
si
badatelé
XXVII..
I.
(Rozpr. Akad.
K XIV.
»
powsUniu
-112, 270) i.
I
a
I.
Krak. 189
//
v IM m palronymik
eckých
p<.d»l //
Jir*
Muka as. muaea
olom. 1914,
b*».
VacrL
202 jeho
hlavn
rozcházejí se
nomika typicky tvoila
a
urení doby, do které
jen v
udržovala.
se patro-
1
Ale novjší studie" ukázaly, že tento chronologický systém na velmi sypké. Patronymika jsou sice už v listinách ale stejn stará je ást jmen X. a XI. stol., ást possessiv topografických. Ba ze statistiky Bujakem "sestavené z pramen XIV. XV. stol., hlavn z Dlugošova Liber beneficiorum, bylo by
pd
stojí
;
i
i
—
tchto vlastn nejvíce (už v Vlil. stol. peinách nejdíve osídlených, na p. v okolí Krakova. X.
listinách
— XII.
také
stol. je jich
hlédneme-li k jednotlivým
pípadm,
sku byla v rozkvtu ješt v
a
dost,
a to v kon-
)
4
V
eských
ne nejvíce.'
A
pi-
vidíme, že patronymika v Pol-
— XIII.
století, ba že povstávala ješt ve XIV. XVI. stol. ze jmen církevních a kesanských (srv. Biskupicc, Opatovice, Vítkovice, Hartmanice, Bernatice atd.), tak jako possessiva z panských jmen. Ostatn nejsou všechna jména
—
na
XII.
skutená patronymika rodová.
-ice
Rovnž topická jména
1 '
tvoila
by uvedené ti hlavni kategorie byly po sob následovaly v uritém poadí. Už v nejstarší dob vznikala jména všech kategorii (hlavn tetí) vedle sebe a pi nová a nelze naprosto
se stále
1
T. Wojciechowski kladl konec okresu patronymických vsi
bacya 335).
Fr.
Piekosiski, pizpsobuje
bojném píchodu šlechty polské patronymickými
a
possessivnými
osídleni Polska v VI. stol.
patronymik
c.
se zakládati c.
stol.
odpovd
mé SS.
do V.
stol.
(Chro-
své theorii o Lechitech a vý-
III.
položil
230),
osady
s
jmény
„dzieržawcze", jednodvorcové) do první doby
(9).
si.),
V
a soudí,
(I.
c.)
nám mapa
že by
oblasti
celé
3100, possessiv 7700. Jireek
polské
jich dala
(piastovské)
našr-l
soudí, že osady rodové pestaly
stol. X. kdy v Cechách rodové zízeni bylo podvráceno, Vacek pevrat nastal už v VII. stol. a že rodové osady se už nezakládaly
od
soudí, že
(srv. (vsi
(Ludnoš 4
obraz osidlem' 1'olska v VI.
1.
íci, že
(
v IX. stoleti.
Bujak Nazvvy miejscowe jako podstawa do historyi osiedlenia w Polsce. Srv. Bull Ac. 1904. 72 si., Studya nad osadn. Malopolski Rozpr. 283 si.. K. Potkaski O pierwotnem osadnictwie u spraw. T. 24 str. XXVII. {Bujak Studya 180). Studya nad redniow. *
Fr.
Krak. Akad. 1904.
i
(
Akad. 1906. Bujak našel v 3175 osadách
Pntfrl (Spraw.
patronymik, 27"8*
„
p,
Anh.
XI. Nr. 4). Srv.
I
ivedenou studii Bai/>
malopolských v Dlugošové
knire
henrficii
22 2*
,.
possessiv a 42° .'„ topografik. I.
stíny s
jmény osad polabských X.
u
st<>l.
Heinemanna Cod.
I.
*
Bujak Nazwy
krajinách Rusi
PoUd
I.
76, Studya 290. pevládá jrden. v jiných druhý typ jmen 1-
Si
ruik
.
(1906) 217.
Codex
*
Friedrich
*
Bujak Studya
2
I
Index. Odhaduji jich asi na polovinu
jmen
Dzieje
203
tom vznik patronymik nelze zaraziti dobou IX. nebo X. století. Z 710 starých patronymik malopolských Bujakem sebraných bylo jich 120, tedy ptina, odvozeno od jmen kesanských. Vbec pedhistorické stáí osady nelze urovati
z
nebo aspo doklady
historii jejího založeni
historických a z archaeologických
rázu jmen,
neznáme-li
jejího stáí
z
pramen
výkop.
Z doby na jisto mladší, kesanské, jsou jen názvy, které jsou utvoeny od jmen kesanských svatých, od jmen rytíských a panských (a possessiva, nebo patronymika), dále jména kolonii vladykami od XII. stol. osazených, jež byly zavázány k služb vojenské Wojciechowského nebo wlodycze Piekot. zv. wsi wojskowe siského,' a konen vsi služebné, emeslnické nebo živnostenské,
—
nebo
i
teprve výsledkem vývoje zízení panského
jejich vznik je
a hradního
od X. do
XIII.
Sem
stol.
náležejí na
p. polské a e-
ské názvy Koniary, Skoiniki, Kuchary, Piekary, Owczary, Swiniary, Lagiewniki,
Szczytniki,
Zerdniki,
Grotniki,
Strzelce,
Bobrowniki,
Sokolniki, Rudniki, Zíotniki, Mydlniki, Mydlovary, Smolary,
Deh-
Lonari
a po-
tary,
Kovary, Bevary, emesla a emeslníci byli u Slovan již ped jak jsem výše na nkolika místech ukázal, ale celé osady
Kolodje,
Rataje,
Stitary,
dobné." Jednotlivá tím,
speciálních
emeslník
lkem zízeni panských.
jsou tepr
261.
KAPITOLA
IX.
ZAMSTNÁNÍ EMESLNÁ. I.
Úvod.
II.
Kovy vbec,
jejich
dobýváni
kovástvi. Nádobí kovové. Ocel. niky
souasné.
atd.).
IV.
inkrustace,
(Filijjrán,
Keramika.
Práce
V.
VII.
I.
plátováni,
email,
ve
Hry
a zpracován'.
Zlatnictví a jeho
III.
dev.
Pece železn. hlavni
Pedení
VI.
tech-
tausia, niello
a
tkáni.
a zál>
ÚVOD.
Zamstnání, o nichž jsme dosud jednali, vztahují se vesms Druhá ada, rcvnž už prastará, vztahuje se k dobývání surovin a k výrob vci hmotných, pro domácí byt zde robil si zprvu každý hospovíce mén nezbytných. Zajisté k
poízeni výživy.
i
dá
vše
sám
si
potebné doma hotovil nádobí
dobýval
z
a sám,
ze deva svj píbytek, odvy, sám pletl koše, sám
sám stavl
látky na své
i
rud kovy a z nich vytváel nástroje
let
se ve všech
se
v
tchto
i
zbra. Ale
oborech práce vyvinuli lidé
uritých výrobách specialisovali, jedné nebo druh
hradn vnovali znalost
i
nejen pro sebe, nýbrž
pokroky v
stnáni
ni
i
pro
udržovali v rodin,
ddiná. Kdy
v rozliných
potebu
kteí
jiných, a
tak že se tím vyvíjela
oborech tato
speciál:
ale kdy vznikala jednotlivá emesla, není p>> zejména nejstarší listiny ady lidí emesln v jistém oboru pomofské, uvádjí u/
nastávala,
prameny a
bhem
dovední, kteí
,
XI. a XII. století,
i
rd
pracujících a podle
nho
i
celý tento stav byl zde už
pohanské.
asn
i
DO
dáti za
na
A
rovnž východ,
kultury ín ti
nazvaných
ped
XI.
a není
stoletím,
není pochyby, že a že se
na jihu
vinula jestr
zajisté již
pochyb]
na konci doby
podobné pomry byly souemesla Slovam i
mnohem
dfi\
203
V ných
památkách do XI. století jmenují se vedle uvederzných dlníku pi hospodáství a chovu dobytka ješt starších
sutores, pellifices falbi rt nigi), pisiores, coqui. molendinurii, carpentarii, murarii,
cyphorum
pictores,
artifices,
figui/i,
^kých listinách
mata
XII.
lignarii
vku
tornarii scutellarum.
pistupují
'
facicntes, tornatores picariorum,
rotarii.
nu/nici,
becsuari, lagenarii, cupedinaiii. scutellurii, ciarii
picarii
vouce
obecn
je
se s latinskými
i
polské
listiny
nimž
k
uurifices.
scsitari,
toreu-
sagittarii,
(pkelnici), cali-
(csassnici), plaustrifices (vozidlnici). ferrarii
a podobné emeslníky jmenují
scutel/arum et
scutarii,
fabri,
armarii,
(železnici)
atd.
pomoské,
a
zo-
Na jihu, na Balkán, objevuji nebo slovanskými názvy teprve v zápisech z konce artifices,
stedovku." O nkterých
operatores.
tchto zamstnání emesln provádných
z
ml
jsem píležitost zmíniti se už v pedcházejících kapitolách Života starých Slovan, tak o kožešnících, koželuzích a ševcích v kapitole
o hotoveni odvu, 1 o tesaství a kamenictvi pi stavbách 4 a pozdji na vhodnjším míst, než je zde, promluvím obšírn o zbrototiž
,
pi výkladu o slovanských
co víme ješt o
výrob
ské a bednáské a pedevším o
a
Zde
zbraních.
výrob
pedmt
na kovy a
výrob píslušných
skupina emesel, jež se pojí k dobýváni nás nejvíce proto, že o ni tak
z archaeologie.
i
pomrn
kov
Kovy drahé (stíbro
surovin.
víme,
o .
r
1078
nich v na p.
a zlato)
i
všední železo ;>rvnijako
stár
materiál
lovk
057 (úprava X'
listino
Cod
i
Celá
takka neodlouil. Následkem psaných pramenech mnoho zmínek. Ale vedle
celého živobytí, od kterého se je
ped-
jak z historie,
representanti bohatství a moci, druhý jako nejpol
toho
t
a k práci v nich, upoutá
mnoho
nesmírnou úlohu v kulturním vývoji
pov-
kovových vbec,
ve výhni kováské nebo v díln zlatnické, a ovšem též o
cházejícím dolování
z
chci
keramiky, o práci tkalcovské,
1)
a o«trov«kou z
r.
1045
|
htaat
108. iy
»lov.
Dodatkem
bycli
jazyky (západní rftM,
a to s
lat.
*(h)i
S30.
831.
V
206 toho jsou to pedevším tytéž kovové vci, které houževnat odo-
zubu
lávaly
asu
a zachovaly se
proto v
znané mie
v nálezech
hrobních a sídelních. Archaeologie ecká, ímská, g-ermanská nebo jest mimo nauku o keramice namnoze jen historií výroby kovodlné. Z velké ásti poznali jsme již výrobky této práce
slovanská
pi popisu ástí krojových a zejména výzdoby šatu a tia v kapitole III.; druhou velkou ást uvidíme v jedné z následujících kapitol, vojenství vnované, ve skupin zbraní a vcí s vojenstvím souvisících. Ale vedle toho zbývá ješt mnoho, o em nás pouuje nebo archaeologie, zejména celý výklad všeobecných otádobývány a pipravovány, jaké
historie
zek o tom, jak a kde byly kovy
rzné techniky kovodlné od hrubé práce kováské až po nejjemnjší šperk ze zlata nebo stíbra. To tedy bude pedevším obsahem této kapitoly, k níž pirozen pipojím výklad o zlatnické výrob šperk z materiál jiných, z drahokam, skla a emailu. byly
i
Co
víme o ostatních emeslech a dalším denním zamstnání staje proti výkladu o práci kovodlné jen rozmru
rého Slovana, nepatrného.
KOVY, JICH DOBÝVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ.
II.
Nemže mili
se
s
býti sporu, že
kovy,
hlavními
kultue Evropy,
totiž
se
Slované
které
již
v
dob
své jednoty sezná-
vyskytovaly
se
v
praehistorické
mdi, cínem, stíbrem, železem
zlatem,
rznými sloueninami. Dokládá to pedn archaeologie, ukazujíc, že zlato, a cín byly známy nejen v jižní, ale v stední a severní Evrop od konce III. tisíciletí p. Kr. a železo od konce II. Zlato, ponvadž se nalézá na povrchu zem ryzí, upoutalo nejdíve pozornost a setkáváme se s ním už v dob kamenné; možno v stední Evrop doložiti z konce 111. tisíciletí, cín (v bronzu)
m
a jejich
i
1
o
nco
málo pozdji. (Antimonu používali
zové v Uhrách.) Stíbro ve stední hallstattské (jinde >vo 1
der
'>
Hil i
alt.
v
již
dob
mnohem díve,
souasn
i
kov vnována
BrOBMStti (Braunschweig
(
1
Vrrwrndunjj
hvcrjfl
Kiscns
und Urjjcschirhtr
'
II.
se-
i
|ši
v starší
V
(r.tch. 29*.
dob
Kecku
literatura
bron-
teprve v kultue
pravidlem v
a
ve opa-
rud
pro-
S'
data pak u O. Monttlia Cnronolojfic
>00) a v téhož statích
treten dc» Kiscns" (Korresp.-BI. d. tnthl alljfrm
zejména
ním, nebol
pedhistoi
již
Evrop známe
(»rs.
Zv
1900 142) V. 289)
t).<
„Obci
ta
a ..Wann hffani
Auf-
207 Železo v
vázejí.
z XII.
— XI.
ecku
vyskytlo se v skalních hrobech mykénských
tém
století a
souasní-
v
i
(v
Itálii
Aegypté
už za
je
na sepoalo se brzy objevovati veru. Ale vlastni dobu železnou poíná tam Montelius teprve VII. stoletím. Pi tchto pomrech neni možno, aby tyto kovy byly ímy zakarpatským Slovanm. A totéž nám potvrzuje srovnávací jazykozpyt indoevrop^ Obecnou a starou indoevropskou rovnici má sice jen mécf (skr. áyas, XVIII. dynastie) a sporadicky
i
i
i/ah,
aes, got.
lat.
tam, av.
arm.
erezatam,
slovanský pratvar
germánskou vtvi:
dzelzis,
—
stsl.
zlato,
stb.
siibras, got.
arcath,
1
ze/ts,
spolené terminy
si.
.
gulp,
got.
lit
baltskou a
s
getžis, lot. dzelzs.
—
si.
surebro.
aha,
olovo, stpr. alwis, lot.
pochybnostech, že
Nelze tedy býti v
ir.
rajá-
(sti.
argot), u niž
ale na velké stáí zlata, stíbra,
železo, pn;
lot.
—
si/ubr,
ukazují
urgentm,
lat.
je ztracen,
Slovan
olova a železa u s
*ajesos) a stíbro
z *ajos,
aiz,
lit.
Slované, jejichž
i
lit.
alvasr
kolébka
mli dob indoevropského
se nalézala mezi germánskou, baltskou, thráckou a iránskou,
známost tchto hlavních
zdoby
lsti
kovu
z
ásti
už z
své jednoty jazykové. Všeslovanské názvy
zlato (z prasl. zolto), železo, stíbro, olovo*
pokládati za prastaré, praslovanské a
kov
s
nimi
mžeme ovšem
i
vším právem
známost tchto
Slovan. Jsou také vesms doloženy už v nejstarších texpi povaze celé vci nepotebuji ani dovolávati. Pouze za praar. ajos nastoupil u Slovan název jiný pvodu u
tech, jichž se zde
'
—
nejasného '
md,
Srv. Hirt
stsl.
medu,' jinak však název jist starý,
685. Schnulrr Sprachvergl.
Idjj.
nm
Národ
Janko
58. Keallex. 488. 540.
pojed wxloevroptkých
a s nimi
nic
*e irovná-
»rv. Mmtdtéctí i-thn. M. aus Ung. IV. 45. É Vichman Suoa vaaki «anan vrstinect permiliiaiiai 1897 rcf. A. Pojfodina v VkMIIIl
názv
vajicirh ujfrofinakých
anú 120
II
nebo
.i
li
M
i
ti.
»tar.
ití.
Mikiottch
I.
hutukti
EW.
a sthn.
ker
EW
>»ný.
Pivodol vv/.i.m slova *ar
10*.
z
(Htrí
haltuica, k
1914 srovnával
*
m "
htmm,
•
****
»
tom
208 nevadí,
abychom ho
do praslovanštiny. Je všeslovanský' hned bych podotkl, že také
nepoložili
a doložen texty nejstaršími."
A
ruda
jak se
je
které,
slov.
také mcT,
t.
pvodn
podobá,
njaký rudý kov. 1 Pešlo už
j.
za
pravku
slova urutlu jazyka sumírského stykem s Finny a
jako
tahátt
sti.
rudá,
lit.
a také inn. vojt. rauta,
lat.
stn.
raudi,
mordv. rudas,
zyrj.
ruda.'
Schmidtovi bylo pejetí to jedním
J.
klad jichž Pokud
hlavních
z
dvod,
na zá-
hledal kolébku arijskou poblíže Babylonie.
týe výrazu pro
se
Zinn a také druhý
I nhn.
Mezopotamií, tak
s
raudus, stper. *rauda.
rauda,
karel.
znamenalo arijského ze
a mosaz,
cín
snadno
lze
první je pejat
tu
vyložiti jen z
kdežto výklad opaný, odvádjící Messing-
z prasl.
nm.
Messing,
mosiyip,, po-
skytuje vtší obtíže.''
pímých doklad
Jinak ovšem
o upotebení, dolování lze
dodati teprve
z
historických a archaeolog-ických
kov
uvedených
a zpracování
doby po Kristov
u
Slovan
Starších
narození.
histori-
ckých zpráv o Slovanech není a archaeolog-ické doklady, jak jsem ml již nkolikráte píležitost povdti, jsou sporné, nebof kulturu t. i
žárových polí popelnicových v oblasti západního Slovanstva
zv.
analogické k nim hroby- a sídlišt ve
zprvu
v nich
vci bronzové, potom
prvé pro periodu a že se
i
t.
zv. lužickou,
zlato a antimon v nich
východním
Nicmén
theticky pokládati za slovanské.'
stojí
lze
jen hypo-
za zmínku, že jsou
železné typickými milodary,
druhé poínajíc periodou slezskou
obas
objevuji.
s
Zjištného stíbra
dosud neznám. V hrobech
najisto slovanských, z doby kolem X. století není vci nouze, kdykoliv se v hrob s milodary sešperk až do IX. století pevažuje bronz, smsi ne<
také o kovové
tkáme.
U
1
Miklosich
*
Pro X.
I.
c, Berneker
stol. srv.
na p. u Grijj. Naz. XI.
c '
r.
EW.
284.
Srv. Miklosich
*
Schradtr Sprachverjjl.
5
Urheimat der Ind Ulktotkh F.W
u
77, l';mri.
stol.
v |(b. 3
*
I.
Sobolet>skij
1075.
Min.
Ant. XI.
r.
Srezn&i
vPn
t\
109
Budilavi \U)
II '
(1890). Srv. Schradrr Spraclivergl.
T»ké
I.
105.
jsou
j.n.
pejaty, jako slovin. a srb. kos
Motsing odvádí %e zr jména kavkazskrlm kmene Mossynoik •
ikho .
prát varu
mir.ib.
*moss nebo
i
'fflOMtin.
Sprachverjfl.
(v
'Iy
asi
209 šené olovem a zinkem,' potom
však
vanského
n.i
to špatn<
>ímo jiné
materiálem.*
kovy vyskytly se
vbec
V
nálezech
jen zídka,
pro Slovany
á se
zlata
je
p<
olovo a cín pi
jediné
ale za to stíbra dost. Také zprávy letoich, hlavn o stíbe. K r. 1204 pipomíná letopist bylo málo v družin knížecí: „He fteHbi
mluví
zlata
A když chtl kníže Vladimír r. 1150 poplatek ve stíbe na obyvatelích goroda \ >ni, nemajíce zásob, vzali iperky stíl): a šijí, slili je a odevzdali Vladim Železo bylo v té
Železných
vcí
dob
i
doloženo
je
kovem n%jobyejn< rzného úelu
u Slovanu
množství
«»
okud jsou známy, dále poznáme. Železa, slovem, byl<> dosti v každé domácnosti, a pravili-li, podle známé anekdoty Theoylaktovy, ti zajati Slované císai Maurikiovi r. 591, z daleké zem na severu, kde neznají vojny a zbraní tvaru, jak je
a kd<
byla
to
zejm
bud"
lenka
j<
Theofylaktova, nebo, bylo-li to vskutku zajatými Slovany seno, byla to jen výmluva
rech,
li
kovy
ly
horni
se
vyzvdau,
prone-
ví
dobýváni kov na povrchu z<
kov
závislý byl na
Nýtoval.
pom-
Odk
byly z náplavú rýžováním, kovu skrytých ve vrstvách
>vrchem, af v
podob
ryzích zrn, šupin,
Par.
I..
nit
Pr.ivk 30) rozpoxnal
M •
v
vazov.il
Vo-
l.
dále na
Throfanes ed
Boor
268. Si
národech ro*tiech u
Ta
napsal
i
<>
Germaiterh. ie mají
14
210 chemicky slouených v rudách, dobývalo se dolováním pomocí nástroj k tomu vhodných. Jak a kde staí Slované místa taková odkryli, jak v nich zapoali a rozdlali, nemáme zpráv. Není však pochyb z ásti sami tím, že na p. v pisku ek ryzí kov upoutal pozornost, nebo jinde zase tíže a vzhled rud pivedly je i
pišli na
n
z nich kov. Ale tomuto pokusu musilo pece pouení o kovu o jeho dobývání a to dostali kupc, dolovatel a kovodlník, kteí picházeli za
k pokusu dostati
pedcházeti
jen
i
od cizích obchodem do slovanské zem, nebo s kterými se setkávali na obchodních a válených výpravách do cizích území. Domnívám se vbec, že všechny kovy mimo zlato, které se nalézalo v naplaveném písku ek dále uvedených, seznali Slované teprve prostednictvím cizím, ale ovšem v dobách dávných a rzných; tak a cín jednak z jihovýchodu Evropy prostednictvím Finnú a Skyth, jednak od illyrskothráckého obyvatelstva Karpat a Uher (odtud
m
i
antimon), železo pak
Zprvu
emž
v rudách, pi z rudy dobýti.
A
asi
týmiž cestami z Orientu a z jihu Evropy.
isté, v hotových výrobcích, pozdji
je poznávali
se jim vyjasoval
i
zpsob, jakým
možno
jich
teprve po tom se astji stávalo, že sami pišli
na podobná ložiska domácí tím, a zkoušeli,
i
neisté,
i
když na
pak pi rozchodu
n
pravlasti
z
doly a prost se tam
že podezelé horniny shledávali od cizinc upozornni. Konen
nebyli
padli
uchopili
už
práce.
Tak bylo
další
v Karpatech sedmihradských a na
na hotové
leckde
starší
v Alpách,
Balkán.
Jakých náslroj se pi rýžování a dolování užívalo, není zpráv a ani archaeologicky nejsou doloženy ze staré
V
staré Dacii našla se sice
staré, ale nelze
ímské,
Neteba
dnes naprosto rozhodnouti,
i pedimské. i
pozdjší,
z
však pochybovati, že Slované
týchž nástroj, jako
zem, ponvadž
ped
tvar
tím
jejich
nástroj
z
jsou-li to nálezy z
doby doby
první okkupace slovanské. užívali
ímané nebo je zcela závislý
práce a na všech místech vyvinul se
kultury slovanské.
ada
v dolech celá
týž.
!kem
k doi<
jiní
starší
na úelu
obyv
zpsobu
a
Tytéž železné špiáky
tatáž dláta rzné velikosti a tžké kamenné mlaty na rozl rud, jaké sebral a popsal G. Téglás z rzných dol staré D.t nebo jaké se nalézají na bradiiticfa v doby ímské, na
jednostranné nebo dvojstranné,
sily,
tytéž motyky, kladiva a tytéž
;
md (Olt
Strinjjrubcnbauwrrkzc ujjc \VI.
au.s
Da<
211 1
na stradonickém.
Ze
štol
nosily
bylv
které
Slovem, z
v
patrn
všude rudy
sousedství
a z
a
v
i
horníkm slovanským košících a mších k
jejichž
konstrukci
dobe povdl,
zcela
Tég-lás
doby ímské
sloužily
se
doby stedovké
že
(obr. 40).
tavírnám,
poznáme pozdji.
zpsob
celý
dolování
nelze rozlišiti, není-li pro to
pomcek, zejména nápis. Pouze starou dlní terminologii slovanskou
zvláštních
mžeme
si
do
jisté
míry zrekonstruovati. Nejobvyklejší termin pro doly byl odvozen z prastarého arijského slova *raudha, jež zprvu znailo uritý
kov od Mesopotamie pinášený
Obr. 40.
ímské
kov anebo
rudý
(m
a bronz),
potom pak vbec
dolovaci náadí z Dacie (podle G. Tég!
horninu kov obsahující, zejména ty horniny, ervenavou, „rudou" barvou byly vyznaeny (ledy železné). Od tohoto zevšeobecnlého významu odvozeno bylo pozdji nejvíce lokálních názv pro místa, kde se ruda ze zem dobývala, jak ukazuji nesíslné po Slovanstvu roztroušené Rudy (v sing. nebo plurálu), Rudice, Rudniky, Rudnice, Rudavy, Rudaky, Rudky, Rudné (vsi), Rudn, Rudna, nebo formy jiné, idi: Rudimov, Rudei, Rudcn, Rudenko, Rudace (Rud Rudikov, Rudik. Rudina (Rudinc), Rudolec, Rudov, Rudaka, Rudak, Rudakov, Rudakovo, Rudany, Rudale, Rudavice, Rudce, Rudkovo, Rudlevo atd." obvykl' K tomu n i
které
i
i
iln zabýval dolováním
kov, názvem
— ruth
se s ním v listinách západoslovanských od XI Star. M.
Poptati
II.
2,
lab
XV. 79) naplita
ni
ku geografití
urnltVi h»t.n Vral
212 stejného významu jsou už
z ásti pozdjšího vzniku. jáma, od ehož odvozeny doloplazi a jarnnci,- ujal se pro stíbrné doly prostý název hor (Kašperské, Kutné, Stíbrné, Malé, Nalžovské, Bezové Hory atd.). V starém Srbsku slyšíme pvna za ital. fossa a pyriHMK laborato fossarum/ Jiná zajímavá skupina starých názv je ji/ovna, i(i (z rudy dobývati) a od toho odvozený jílovec, jejž už ze XIV. století dokládá nejen název horního msta Jílového v stedních Cechách, ale pímo eské glossy v latinské listin kn. Beti4 slava z r. 1045, kde teme: „ad custodiam aurifossorum qui vulgo ylouci dicuntur et in Ylou habitant ibique* in vicinia ab antiquo aurum de terra ylouant seu decutiunt a fecibus terre sepa-
Tak
ásti lokální,
z
Cechách vedle terminu
v
dol,
doh/,
1
—
i
—
i
rant
ét
lavant extractum."
Zajímavý je ješt po celém stedoevropském Slovanstvu šíený název pro doly baa, . bán, jenž vznikl v stedovku z pojmu znaícího z prvu nádobu baatou (stlat. balnea) a odtud každou dutinu kulovat zaklenutou, jaké se díve hloubily do zem rudonosné (srv. nm. termin Glocke) a do nichž se sestupovalo vrchem/' S terminem tímto shledáváme se v Cechách, na na Slovensku, na Balkán (v staré dob) a v Halii, kde pešel i
i
Doložen je v smyslu dol patrn už v Ipatjevském letopise k r. 1235 (6743), nebo se tu pipomíná na cest z hradu Halie do Uher „íanq pci<. Po,uia", patrn PvflHa. 1 Pihlédneme nyní k jednotlivým kovm. název
(i
šalin.
Evrop
odedávna Hlavním jeho pramenem byly doly v Malé Asii (v Lydii, Mysii, Arménii a K<>1chid), dále nkteré koniny dnešního Turkestanu a Persie (u Hamadanu, Mešhedu a Sendžaku), Arábie a Indie, v Africe pak mimo Zlato v stední a jižní
pvodu
cizího,
pedevším
bylo
jmno 10,
na
mistni
1
v
(Jan
echách,
Morav
v
I
582).
iko
Jamne)
i
ti
orientálního a afrického.
are
vedle
z nejv
Mali M,
ulic,
Slezsku, na
Jamnice. Ja
Morav,
v pa-
/
u Davle a datovaná *
V
*
Sry.
1045. jr Falsum
r. '
-
XIV
miiny
Mrka Wtirlca
i.,
I.
i
c.
nim 5
bdí
— 9.
I
''
jsou
ovsem
staré.
odkud
ro,
tradice, nýbrž
adu
i
orientálních knížat.
Máme
picházela už tehdy thurn a
to
ást
zlata v
pokladu
st
nahromadného
Oriente
dolu urálských a altajských (na p. k Sky-
/
Massagetm)
o tom nejen pohádkové
historických zpráv a líení
Mimo
1
pedevším Aethiopie
karavany na pobeží,
je nosily
a horní Egypt (Sennaar a Kordofan).
konené nkteré
a
i
doly jihoevropské v Thrákii,
na ostrovech Thasu, Siphnu, dále v Makedonii, Dalmácii a Hispanii poskytovaly zlato, tebas v míe nepatrn<
obas setkáváme
Zlato, s kterým se
obydlených,
Nicmén
bylo
ásti
nejvtší
z
tento kov, vždy tak
v nálezech zemí Sl<
zejména
cizí,
ruské.
zlato
drahocenný, nechybl ani v zemích
slovanských, zejména když zaujali pozdjší sídla historická. Zprávy
o tom nesahají sice do dob starších XI.
nemže pímo
století a ani
že se na zlato dolovalo
ped
archaeologie
nicmén neteba pochy-
potvrditi staršího dolování;
Dobývalo se ho ponejvíce rýžováním íního písku nebo dolováním zlatonosného tí,
již
V echách
{jílováním, srv. výše str. 212).
jílu
dávna na Otav,
XI. stoletím.
rýžovalo
Blanici, Lužnici a jinde' a dolovalo se
se ode-
u Kašper-
ských Hor a Jílového, kde odedávna hlínu kopali, istili a pak vypírali, jak dokládá listina kláštera ostrovského datovaná k roku 1045. Je-li Ma sudího Hše al Firág Praha, máme u
—
dectví
7.
X
století,
že
.
m
Alterthum
i
Cechách byly
v
echnologie IV. 10
Aen.
Otav
ia
ivy,
FrieJrii/i Hi»t. I.
(II.
/lata
v
10,
p.
Lomnice,
Také
1
f
Das
si.
a/ M 1911, U
c.
hrachy
nalézaly se
Silvia
18
si..
Bary- und Hútt-Zt. XXXIX. 1880 rieurc (K>
za
doly.
zlaté
!
56).
Také u Volyky, Vydry).
Vltavy,
Geogr. 151, Hrobek Job. Horaietvi a hutni Vedle toho jsou- inad starc duly na
»
II
u k
a nový XXII.
tomu
Kašperských
1
Knba,
1<
K
Fr. /'oirpí:
1895)
(l'i
pe;
1917).
pochyb).
dotováni na xa
slavo\
byla
,
XV. 108) •
L.
Clhélt l'«mr!
vétratinách
na ejpech *
(jilo%
M.i mhIi
r
doby
pip
\farifU(trtil
Streifziijfc
a naplat
!
jeho
214
nmetí od Slovan eských
císaové
prameny
polabských
a
v X. století poplatky ve zlat a stíbe,
požadovali
ukazuje na staré domácí
ostatn potvrzuje mnich sázavský k r. 1158 Fridrichovými slovy o Cechách: „terram auro et arjrento scimus zlata,'
z
XIII.
mnoha
bylo potom na r.
cupri,
plumbi,
kowo zvána 1221
XIII. století,"'
—
byla Zlotniki
V
resederunt." r.
byla bohatá na zlato a stíbro/
Pomoanech
v
dobývání
K nejvtiím dolm
z XII. a XIII.
quod
„Slotnici,
Malopolsku pipomíná
— 1224
zlata, stíbra,
olova,
Verespataku
dolovalo
na zlato
se
1
Srv. listiny
3
Fontes
svtoznámé doly ímské dob
•
a
11,
25, Fr.
21.
Emler Reg.
7
listina
Lukas v
Bielowilci
Ehtri
MPH.
dinis piscariiv
I.
c.
Bujakem Stud
z
mellificiis.
r.
auri
.
i
s«-
fodinae, saiinae
raa
Bélé.
a v údolí
.
.
.
copiosa). Srv. též
Ebbo leslav
li
a 188. II.
557— 558. Buy«*Studya na
bohatatvi
rzné kuvy
t>
argentique
z
plumbi.
fodinis, stanni,
genmarum" (Grrcken Cod. r.
124
>
ferri
et
Brand. VII. 115a).
(Cod.
1'om.
aurifodinae,
N
865)
argn:
:
frrn-
inventá hkM
Kod. Wpol.
Kod.
\
<>
it
I.
kat. krak.
ku jaoa U Rrichrn-
Nr. 6
steinu, v okoli Lohatce, U •
Hmtzv Mine-
1294. darujici klášteru Hil
Barnimova kolbackému klášteru
seu metalli seu
.
argento
Slow.
1136). Zajímavé
(r
listina
.
et
Boguímmki Dskje
30,
eris
•
(31).
u Frývaldova
jsou
žíly
395 (regio auro
I.
Cod. Font. I. 90 vévody Mestvina
Plona
quibus aurum fo-
in
247).
I.
genus in
MAG. Wien XV.
a zprávy o velkých poplatcích ve zlaté a
1
I.
Zlatonosné
622.
II.
Fridrichovi, sebrané Fr. •
(rivuli
247.
I.
Vita Ottonis platil
Karacsi
v
a stíbrem.
244 (aurifodinae), M)1, 413
II.
Opavy (Hintze Miner. 1
v staré
Elvert Zur Gesch. d. Bergbaues etc. in Miihren und óst. Schlesien
(/
(BrGnn 1866) ralogie
asi
a soli."
940 (Mon. Boka XXVil!. 174), r. 991 (Friedrich Cod. I. 42). legendy Canapariovy II. 265. Zde bych podotkl, že podle
r.
Cod
tdrich
Lut-
Leška Bílého
mdi
(Torda Aranyos),
Kis-Banyi
pebohatý zlatem
{I) byl Slavn k
ditur). Srv.
I
boh.
r.
v
a kde
maior)
Ves
však Slované usazeni
na zlato dostali se
Alburnus
(st.
7
ea ducis auriabri
in
privilej
v severních Uhrách a v Sedmihradech, kde jsou u
ale v listinách
dolech v Krakovsku, Sandomisku,
první zmínky o zlatých
Slezsku teprve z
z
Opavsku listina Beneše z Brámontium scilicet auri, argenti, molarium lapidumV O Polsku Gallus
„in metallis
salis,
ferri,
zem
podotýká, že
V
místech.
1288 pipomíná:
nice z
máme
i
Na Morav pipomíná se dolováni a rýžování zlata století u Lašfan a Domašova blíže Šternberk, ale
redundare".teprve
jež
I.
Mikulova, u Gold .rrgu a I.owenbergu (Hintzr Nr. 12.
str.
17
(artifices
seu alterius metalli videliect plumbi
el
auri
herii srn
rt
anjrnti
rtiam
salis).
invt
1
215
(Hunyad) a
Rud. Ale o tom, kdy a jak se vbec úastnili dolování, 1
a v
dalece
jak
zde poali pracovat, není
starých
zpráv.
Pouze nomenklatura k tomu místy ukazuje." Totéž platí o dolech kde se dobývalo v dobách ímských a ve stedo-
balkánských,
vku
náplavech
v
zlato
v údolí Fojnice
horního
Zaležnice
i
pohoí Bermijském,
donii a v
Vrbasu, dále v
údolí
La.švy a
dále v Make-
na okolních výšinách,
i
v Pierii, na Strymonu, v Thrákii, na
Thasu, na jižním pobeží, pak v horách Pangajských a na Hebru,
—
kamž se všude dostali Slované v VI. a VII. století. Ale o slovanském dolováni z té doby není zpráv, teprve z konce stedovku.' Kuronsku pipomíná sice už Adam Bremský (III. 16), že „aurum ibi plurimum", ale nejvtší ást zlata, s nímž se setkáváme v ruských nálezech, byla najisto provenience
Na
a zakavkazské. íifl
m,
Kónu, na
stíbro a
zlato,
otevené, které by nebylo bývalo skonstatovali
Rykov
—
a potvrdily práce
použito
cestovatelé
ruští
nových geolog.
zv.
Lepechin,
To
Gmelin,
Zlato nalézá se místy,
v mijaském
1811 ni
pud
na 27
zlatých
kus,
sešlo
tam
se
a hned na to
bohatství nalézá
to
nepomrn
starých dobách
se
více.
tém Zlato
na
za 2 léta
1842 byl v mi-
r.
pud
nalezen valoun istého zlata ve váze 2
kraji
cchno v
'
t.
šachty dnes
za starých dob.
již
Pallas,
než libra do musea horního ústavu, r.
tém
a není
okruhu na Uralu v samorostlých kusech do 2 pudu váhy. Když r. 1838 pišlo naízeni odevzdávati valouny
na p. 1
staí
již
urálské, altajské
cizí,
Uralu a na Altaji nalézají se staré štoly,
a 7 liber,
povrchu a bylo ho ruských mohyl,
starých
bude proto ponejvíce odtud, rovné/ jako stíbro, kterým zase oplývají nálezy z konce I. tisíciletí po Kr. zejména
1
jihoruských,
má
7
g ti
Kremnice a
'ihimkij
•
Hiittenwesen XXXVI. 18 I
M7
si.
Na Slovensku
jsou
doly
I
Sf.ivnice.
H
tlhn a
HintSé
IV
18,
Tyt
\\<\
ni
'(»
.i
.
apx
J.hrl.
li
Jaroslav
I.
Kr.cl.sanst
-r,,l.
18,
21
[893
(Z.ilutna).
Bd
(3
I I
21.
slov. dolováni sebral i
Novipazaru;
A
Staat
II.
1
WO Balkán byly však doly
i
na st fiatu a I
1.
vbec kovecb
z
Uralu a
21
r!r
Srv
linnrii
MA(i.
IX. 2. 270,
nnd anderai Uchud. V XVIII..
B
5W,
S
III
216 rayon, odkud picházely drahé kovy, pokládá V. M. Akmolinskou oblast, zejména na jihu s karkaralinským okruhem. Tam bylo vše a na povrchu, tak že na kovy každý p Ale také Semipalatinská oblast a západní Altaj dávaly dosti zlata v stepích mezi Bara stibra, a v okruhu barnaulském, jakož
Za
hlavni
Florinskij
i
naulem
Scmipalatinskem byl kdysi obyvateli organisován zvláštní
a
obchod
mohylovým zlatem. Tolik ho bývalo v mohylách nevykradených. V jednom kurhanu na . Aleji se ho pes 60 liber. A všechno to bohatství bylo pvodu domá-
prmysl
a
s
t.
zv.
i
cího.
'
O
Stíbro.
stíbru
platí v celku
totéž,
co o
zlatu.
Pravil jv
dobách vzácný se na konci doby pohan-
kov už výše na str. 209, že (patrn pro obtížné jeho dobývání), stal ské u Slovan typickým materiálem pro šperky. V X. a XI. stol. pevažují v bohatších hrobech slovanských šperky stíbr* ze slitiny mén cenné (s olovem a si chudší hledli napodobiti stíbrných a cínem). V drevljanských mohylách bylo 72" bronzových vcí." Vtšina tchto šperk, zejména honosnjší s dov starších
stíbro,
,,
pvodu
konalou filigránovou technikou, byla
orientálního a doná-
šena do zemí slovanských a nordických, pedevším ovšem do Ruska, z
Arménie,
blízkého Orientu, z Turkestanu, Mesopotamie,
dále
i
vesms
Indie,
z
Sýrie,
ze zemí, které už v starovku prosluly do-
býváním stíbra. Zejména Malá Asie jím oplývala, najm ve form galenitu. Stíbrné žíly jsou dále hojné a bohaté v horách Arm Kavkazu, Lazistanu, Kurdistanu, Azerbeidžanu, Elbrusu, Cho. 4
Rhagesu
a v Persii u
blíže
poskytoval stíbro a ovšem výše na této
vzdálená
i
horstva
vnitroasijská (srv.
Proto také finnské kraje na Volze a
str.).
214
'inskij
a v okolí
Teheranu. Také Ural v rukou finnv
si.
Nikito-lvdel,
Hinti
<
Bogoslovsk,
hlavní
dolováni
místa
Sysertsk, Kyštimsk, Míjask. Trojick.
Výjimki
'*<>
s
|
.
,\
IV. 3í
podle
ni/
ti
.
v
!'•
142,
jrdrn favorit
Asii a Syni. vidíme
svr->>
brným bylo stíbra
I
>
kurhany
.erní
hrantz Das Silber im Aitrrthume. Berg-
1880. Jaký byl dostatek stíbra v M. \U),
Obu
I
l.nol.
Sudr
na
uvádí
Vrrchn-Uralsk •!
18.
Arnr
zej:
Nikolaje-Pavlinsk.
na Akají Zmrjevou horu. /•nhurg
Kam,
toli-
i
také v
t
pi
náiním. i
Archaeolotfie 213.
V
ze
alavi
Palat
um:
zpráv) !u
tlíti
Šalomouna \us ae
217 Biarmie,
v X.
Oplývaly
a XI.
stíbrem,
století
massivními
šperky a cizím nádobím. jeho dobývání
a o XII.
Tak prý No\
století.
za
Uralem máme už zprávy ze
Juge
chodili k
kupovati stíbro
vedle soboir
bylo však stíbro U
^ti
uili sr
>jená s
tak
šperku podnítily
dl
Slovan
dobývati pozdji než
pvodu
i
zlato,
domácího. Na-
železo a
i
koncem tisíciletí po Kr. zmínný import tím velká poteba stíbra a snaha po imitaci ^cizích
díve,
ne
jestli
znáti a
je
I.
zvýšenou domácí výrobu materiálu
i
jsem už výše na
str.
'2\A,
a polská oplývaly zlatem a
P
z rud.
eská
že podle starých letopi
stíbrem, a na staré dolová
.í
ukazuji
rovnž dan typicky ve stíbe ukládané eským, polabským a pomoským Slovanm od stol. X. 4 a pak bohatství ve stíbe, s kterým se shledáváme v Cechách v majetku
knížecím.
'
jako svrchu pi zlat prameny dokládají je teprve od století v
XIII.
vtšinou
také
to
U
Cechách, na Morav, Slezsku. Polsku a v
Srv. doklady v ZS.
1
tytéž
listiny,
zde v
I
jsem
jež
stati
Jinak XII. a
hlavn
Pomoanech
u/
vedl.
o
..
hltí-
rinsk
Ij
jsou hlavni doly u
v Altaji na
'rnbursku u
Bi
K
/n dí
sice
len
dlouho
(I.
JI 5,
IV.
71),
že
Skythové a Mas^
zlato
;.i..vn<-.
matli podle
R
h
Watíi •
h
I.
Y.\<
ik
se v
Kusku
na Kubáni (Tall^rvn
Kupft
rzeit
1.
(Hrrhutti
íáktim
fmold
I.
H3) a Nu.
Kijevu
V.
(I
é
bylo dov.i-
.i.iri.i
tupci
Mzea i
podrobní
n
Hroi
\
okolím «>
Doni itai
ooaoce kupovi
lii.
218
V z
Balkánu jsou zprávy
V
tchto zemích
dol
nosných
Stíbro se
konce
z je
a hor,
ale
obyejn
leštnec
olovný
i
jsou
podob
ryzí v
od
v
nebo
(jralenit)
naež
leštnec
bohatší
vrstev.
stíbrný
Zpsob, jakým
4
ale
staí
patrn
se
nelišil
(okysliováním) olovo odaby zbylo stíbro úpln isté. To
žíháním
dalším
stranno, ovšem nikdy ne
tak,
patrn kovy, kterých
byly
ale jen
surové olovo,
zv.
t.
stíbra a olova,
1
popsané methody, pi níž se ruda ztavila stagnum (stannum), sloueninu
Pliniem
už
staré,
nejdíve
drátk, zrnek,
rud stíbro dostávali, není znám,
z
Vardi,
ai
to rudy, které je obsahují, a to nej-
(argentit), hojné v žilách prahbrních
Slované
súdi a Ibn
známo z doby historické plno stíbrokdy se kde poalo dolovati, nevíme.
místy nalézá
tu
velmi zídka; více
Ma stedovku '
zemi ruské dokládá stíbrné doly
'
hojn
se
používalo k imitaci cizího stíbra.'
Slovan
1
mžeme povdti
kovech
ostatních
v X. a XI. století u
K
málo.
jen
cínu
a olovu nejdležitjší byla by zpráva Ibráhíma ibn Ja'kúba o kup-
kteí v X.
cích,
stol.
picházeli do Prahy se všech stran
(i
mussul-
mani), aby tam za své zboží a byzantské peníze kupovali otroky,
a
cín
—
olovo,'
kdyby tento
pekládají „cín a kožešiny",
Zdá
se tedy
1
nákup cínu
jen
Harktiv
pochybný.
nebyl
text
bezpenjší,
býti
Jiní
totiž
„bobrovinu a kožešiny".
docela
jiní
už také proto, že
154.
130,
Jireek Staat II. 44. Hlavni doly byly v Srebrnici v Bosn (st. Domavia) jinak bylo na Kopioniku (montagna delt argento XVI. stol.) a u Janjeva, ale jich dosti na Tae, u Rasy, u Pece, Kratova, Osogovské planiny. Kiistendilu. *
i
Berkovice. 1
Srv. hr
25,
Rehman
Hornictví *
I
O
bolím.
d.
Gesch.
/.ur
d.
>gus\
II
XXXIV.
Hrabáka
159. Srv. Bliimner Techn. IV. •
a
imitaci
pro
Str.ibo (XIII.
Tak pekládá
<)]()).
VI.
cin a
k<>
10.
jakousi ale
Kcisrhenrht
líVj/Ziery
pekládá: „mouku,
kožešiny"
II
557,
Hrabák
I
I.
(srv.
Westberg
nehláskovaného arab. testu.
I.
c.
c.
I
jmilc
v
starovku
maloasijskou
podjata Ihr.
ibn
jeji
..otroky,
20, a str. 7). Jsou to
používali
smíšeními
imnrr
ne
jakuhs
otroky a hedváb", Jacob (Studien cín,
Bergwerke (Prag, si., 11 si.,
Berjjbaues 7
si.
mina trrmi 7
Elvert
Siz>
takovýchto
1
si.,
dalšich rudách a taveni jich viz u
I.n.
*
4
str.
Ziemie Polski 5!<
Gesch.
K. Stcrnberg Umrisse einer
pasiim a Urkb.
20,
k
bobrovinu a
jiné
Heft IV
všechno jen konjektury
219
pravdpodobnjší (znamenal by ovšem
je
dol
vých
Bylo by tžko
zelý.
pi
pochopiti
pro
Orient,
a blízkém
exploitaci cíno-
by
byli kupci
chách a jinde, kde se stíbro
galenitu
hojnosti
olovo, tedy tovar tak tžký, až do
vati
starou
v Rudohoí), kdežto nákup olova je už a priori
mussulmanšti
ech.
pode-
Evrop kupo-
jezdili
e-
Jinak ovšem v
rud dobývalo, bylo
z
v
olova dosti
i
:
asto s olovnatými bronzy nebo olovšperk v X. a XI. století. Staré doly olovné pipomíná Istachrí na jihu Rusi v Art; Jacob za a proto se také potkáváme
nými
cínovými
a
imitacemi
1
nejlepší pokládá rudy z
Pokud
se
Lysých hor
zem
Ve
Donecké.''
XII. století,
olovné stechy od domácích mistr zhotovené.'
církve ruské
týe
cínu pro celý západní starovk, hlavním export-
ním místem byla vždy jižní Brittanie (Cornvall a Devon) a trochu hispánské pobeží, pro východní Evropu pak vedle toho Chorasan a Zadní Indie. Kniha Bolš. Certeže pipomíná horu cínovou i
i
pramen eky
na Kirgjzské stepi u
Drangian
doly v
O
'
z
XIII.
mén r.
rudohorském
stol.
(srv.
Išimu a Sary-su, Strabon cínové
Chordádbih v Maádenu, 7
a
máme
dobýváni
a jeho
cínu
Sternberg Umrisse
I.
vždy
ale hlavní byly zprávy
historické
275 a Hrabák Hornictvi
190
I.
teprve
si.)
Hájek zaznamenal starou povést o odkryti inu u Krupky (Graupen)
1146, a také další zprávy z XIII. ušilo býti
a olovu z
mnohem
Pomoíanska
stol.,
vtši. Avšak, jak daleko
srv.
výše na
str.
smime
214 uvedenou
jiti
nazpt, nevíme.
K
cínu
Mestvinovu
r.
1294
listinu
(fodinae stanni plumbi), k olovu srv. pak privilegia Boleslavova
Malop.
53,
1288
7.')
uvedená krakovská
a výše
Dnes
pi
pokládajíce doly za promlené, ukazuji, že
z
r.
1221
1257, 1262 (Cod.
z r.
— 1224
z
Benešovu
a
listinu
dobývá se olovo vedle železa a zinku na mnohých místech (a sice galenit se 70*/„ kovu), nrjvice ve Slezsku u Tarnowských hor a Bytomi. pak u Siewierze a Olkusze, v horách kielrcko-sandomiských a u z
r.
(str.
214).
Polsku
v
Chrzanova v Halii. Zprávy staré vztahuji se na kraj Bytomi. Szarleje a Dqbrowky, dnes vyerpaný (Qi 'hn. dr la Polojjne. Frib.-Laus. 1916, I. 1. Dolovái >e klade listina do XII. stol. 1 kterou analysovat Helm, mla 53*4*'» olova Jedna / .
'
sovaná ia a 9*
Krokza olo.
jrh
stadtu
'K)).
/
,
inu
llr.idku
Ale
>«ené
(Schles. Vor
Lipan a ze Slezska
.
>kytly na
i
z
Týnice a Neu-
p. u Velim, Dehrnu. E
ku Z
VII.
40).
'
XVIII
>
rad
66.
Arittov lípo*. 119-
:
II
.
i
dr 102, 104.
imitovíi.
"
(Vjestmk
19,
Tommachm MÁG-
1
v severním Chorasanu v kraji raešhedslcém a
za to ze Zadní z
kuanském, pak
i
v
Hindu-
(Bámyián) a v Zabajkali. Pední Indie cínu zprvu nedodávala,
kuši
už
se
vozil
prvních
v
Peraku, kde se celý export
rovnž jako sibiské
také pcrmské bronzy,
procento
silné
ho však po málu,
20"
až
cínu, i
„
V
více."
i
kdybychom
po
stoletích
Kr.,
hlavn
v pístavu Kaláb
clil
a ínské, mívají
slovanském za
uznali
dosti
bylo
kraji
uvedenou
správnou
Ja'kúbovu o Cechách. Nalezišt pomoská zmínná v listin Mestvinov byla zajisté jen nepatrná. Všude byl hlavni cínonosnou rudou cínovec (kassiterid), jenž roztápn se sodou na
zprávu
:
odkysliuje se v
uhlí,
O
cín.
antimonu víme
že vyskytuje se ve
jen,
vtším množství obchodem
v bronzech velmi starých v Uhrách vyrábných, které se
dostávaly
na sever.' Slované se teprve po okkupaci
i
dol
šfáv-
píbramských seznámili freiberských a antimonovým (antimonit). V praehistorické jejich industrii nemá antimon žádného významu. Za to zinek je významproto, že se objevuje od X. stol. jako typická souást bronz (srv. dále str. 222), a to nejen na západ, nýbrž v nejsevenx koninách, jak vidíme z analys bronz mohyl ladožských, u\ nných gen. Brandenburgem. Obsahiijí od 1 13° „ zinku. O jak se tam dostával, a kde se vbec tyto bronzy (v Piladoží jsou to ponejvíce vci rázu nordického) robily, nevíme a nemohu kremnických,
nických,
s
leštncem
i
—
už slovanští
lti, zdali
dokladu, doly
nhož bychom
z
zinkové ku
u
I.
né prácr
(10),
<
Polldt
tcfl
istý
l'ant
1
výic
VI
)
»tr.
u
XVIII. (8),
mu
kov.
211
a kriihriK
T.iké
v
Btei
...úl
Yu.n
m
není
(i
Siewíerze
i
u
Blmm
starovrkw
iiittiiwesí-n 1880, Babtt
rt .•
Hof/mann
MAG.
;
(
>rv.
Polsku
j
s
fí
v
se
(V
'mi.rv
K
znali
Olkusze Tarnowských hor a Bytomi a v Halii nalézající
mathtk
1886
kovolijci
mohli souditi, že byly exploitovány
K l.Becr
221
mosaz znala (aurichalcum.
industrie anti
vedla ho
robiti.
nedo-
1
Médi Slované zprvu sumir. akkad. urudu, o
také
neznali
nmž uinna
stidnice
ztrátu
(srv.
zmínka výše na
za
str.
208).
bronz, s kterým se setkáváme ostatn nepíliš
hojn
p-
v pedhistorických nálezech konin Slovany obydlených, byly
vodu
cizího a
pinášeny obchodníky jednak od východu
Kurdistanu a M.
Turkestanu,
jednak
Asie),
z
Balkánu
(z
Uralu,
(Euboia,
Makedonie) a z Itálie, kamž se zase svážely Kypru a z Hispanie." Do Poznaská šel znaný Když pak nastal vtší imimport už na konci doby neolithické. domácí výroba port zlata a stíbra k Slovanm a s ním stoupla tchto kovu, a bronz ustoupily vbec do pozadí. Na 'šperky dávaly se drahé kovy, na zbra a nástroj železo a na konci doby pohanské jsou vskutku bronzové nebo mdné pedmty u Slovan Sikyon,
lis,
z
dol
na Sinai,
i
nu
rn
ídké.
V
kurhanech drevljanských bylo 72"
brných a bronzových jen
nasvduje,
že
šperk
stí-
domácí výroby
míe nepatrné. Zmínek 5 historických pramenech je málo a nesahají ped XIII. století. seho je patrno, že po celý pravk až do konce doby pohan-
médi místy v
to
',
vbec
nebylo, místy že byla jen v
lavnm pramenem
mdi
byly doly
cizí,
pro východní Slovany
speciáln, tak jako pro Finny, doly urálské a chorasanské, kde všude
mdi
bylo
ských
a
dost vedle zlata a stíbra, zejména v horách Chorasan-
Karadažských
Urale, kde je
plno
sev.
mdných ky,
tchtami k
v
okruhu
mijaském
— 150"
10
na
Altaji na
Ale
zbytky prast hlubokými našly se n
Alterthuni (Bcrg- unii Hutt. Xt.
IV.
57—6'
i
Kupfer
M.Much Das
der
a
Bélousovky.
und M« hn,
in
Tabrisu
„udských kop"." Také na
vorgeach. Kupíerb* f.
Anthr.
XX\
151. '
a
Ai
i
avsku
I. 206 (B akr Skythové a M»»».». kde výet hlavních rudnikú
podle
olovu a
litti
ku jiou staré doly
(Emli'
i
• |.
216
góra (Géogr. de
la
!
Pollak si.,
I
v
zlaté
•
H).
bachmutském Újezd jekaterínoslavské gubernie, patm2 už. doby pedslovanské. Ostatn o tom, jakým zpsobem Slované zpracovávali bronz,
v
i
z
1
míe
v jaké
málo už
pedevším
jednotlivých jeho
užívali
dvodu,
pvodu
že byly
a
znali
toho
z
slovanského, bylo
nkteré nálezy
jen
slouenin,
mžeme
že bronzu, o nichž
víme
m
íci
pramálo analysováno. Jsou to
hlavn
ruské,
ze severní Rusi,
pvodu máme
ponejvíce nordického nebo finnského a sibiského, o nichž
adu
analys publikovaných gen.
a T. Arnem.- Jako
význané
Brandenburgem,
Celincevem
VI.
bronz
charakteristikon
z
petrohrad-
ských a piladožských mohyl objevuje se naprostý nedostatek cínu 20" „) a zinku (nic nebo kolt m 1' ,,) a za to dosti olova (až 15
—
(až
10—13",,) vedle
konstatoval už z
Cech.
železa
(1
— r%)«
bronz slovanské doby
E. Vocel u
J.
pímsi
nepatrné
Totéž
pocházejících
;
Naproti tomu sibiská a ínská zrcátka ukázala Vlád. Celincevu velmi mnoho cínu, 23 24%, vedle pímsi olova a podobn
—
zrcadla s nápisy arabskými. u
Vci
4
ze stední
Rusi, na
Tambova, jsou celkem uprosted mezi prvním
mrem.'' Nkteré bronzy sibiské mají až 15" Železo. Železo bylo u
i
spoteb
Nkteré
z historie, ale z archaeologie.
mee nebo bek ková
zinku.'
„
nález bývají
sice také
A
industrie
že
a nej-
víme nejvíce, ne sice
vynikající
pvodu
železné objekty
cizího, tak
orientální šavle a topory, ale ostatek je
domácích.
p. z Ljady druhým po-
Slovan kovem nejobyejnjším
hojnjším a také o jeho výrob ze slovanských
a
byla
železná
nordické
vesms na
výro-
po
doby historické v rozkvtu, vidíme z hojných stop po místní zbytk pecí a taviren. Histodomácí výrob železa z rud, totiž ze i
i
|lVtr.
1
S «SJ. .
zech
z
iké
kut: |.
1869
'
1
Vocel Pam.
'
Celi ne ev
jfuber
D.
Tatlg,
Také Bibra
slovanské
Kupferleg.
297, Arch. Par.
Xh
h.vostii.r
II.
J
(170), 7
vcdi<-
der
Obw BcdMtong
i
«
>l>y
Bibra D.e Bronzen- und
Jedna
1884 ',„).
(173).
al;
Q«iel v bron-
.
223 h zpráv
o dolování rud a dobýváni železa
ped
XII.
stoletím pramálo.
XIII.
Evrop
Železo vyskytuje se v
pemnohá
na
dob
a také v zemích slovanských hojí železných,
pedevším jako hroudovitý
nalézá na povrchu pudy, (je to
vsak
je
místech odedávna
nkolika
rud
(hndel), jenž se
limonit
dobýváni
tak že jeho
druh
1
je velice
snadné
potom jako magnetit (ru'a prvý je kovem velice rudou, druhý chudší, ale vždy pramenem dle-
také nejobecnjší ruda železná),
magnetová)
a
haematit
bohatý a nejlepší
(krevel),
nichž
z
žitým. Siderit (ocelek) pichází v úvahu v zemích alpských.
Tchto
je všude hojnost, aspo jedné snadno nebo druhé a celkem jsou pístupné. isté železo vyskytovalo se sice odedávna v meteoritech, ale pi posvátné úct,
s
rud
(odrd
nkolik)
je
podobné
kterou staí pohlíželi na
velice
pochybno,
kdy
zdali
nebes spadlé kameny,
s
Slované
tohoto
železa
jsou
v zemích
je
prakticky
použili.
jmenované rudy
Jednotlivé
ských odedávna známy.
V
staré
železné
slovanské,
vlasti
zemích polských, pomoských a v západní Rusi, kde, se nalézá
od
si.
a totéž
limonit,
následkem toho
ruda odvozených,'
mžeme
íci
i
—
znaí
o zemích
to
2
v
slovan-
pozdjších
pemnoho
je
míst,
mnoho topických jmen
i
speciáln rudy
železné
—
Slovany pozdji okkupovaných,
balkáno Polabí, o Cechách, Morav, Uhrách, zemích alpských ských, kde Slované, pišedše, nalezli všude siln rozšíenou žeeznou industrii, doly a tavirny, kterých se potebovali jen dále ujmouti.' Proto není divu, že v dolováni a ve výrob kovu ihned pokraovali, a už v XI. a XII. století setkáváme se s doklady, z nichž vidíme, že Slované odvádli dávky v železe, patrné doma i
(Her},'-
M. Hoernes Zu Hlúmner Techr.
Archa<-
-
"/
rd-Europa,
Archa-
10
$1.
a
u
HBti
Gl
'!.
19.
Hrabák H.
ha 1909. U
hojná
v
lužitka
a
palr
trias<>
Slezsku |f. !
dflovanakr
na
i
la
1
Morav I]
lil
de
a také
i
I
u
v
Tar-
od
a
XII.
poínají
století
objevovati
se
zprávy
i
o dolech železných (ferri fodinae) na Morav, v Polsku, Porn v Korutanech už dokonce z X. století. K XI. a XII. století vztahuji '
se zmínky o železnících (zclaznik, ferrarias) z Cech,
Václav Hájek
hem
Liboan zachoval o dolování
z
1
povésti
kde ostatn
dob mno-
Z
staršícl
Vyrábní
nedlá valných obtíží a mohl doby praehistorické bez
železa z rudy
be
podniknouti
nich
vdomostí
nám
to
lovk
primitivní
i
je
d
zvlá-
a pístroj. Zejména, je-li ruda istá. Dosvduji methody, kterými dobývají železa z rud dosavadní priminárodové, zejména afrití. V celé tropické Africe domorodci 1
tivní
'
vyrábjí
potebné
si
sami a Luschan
železo
domnívá,
docela
se
do Aegypta a dále do Evropy. 7 Železo ovšem, na rozdíl od jiných kovu, nedobývá se íst ponvadž by bylo neupotebitelné pro pílišnou mkkost. V dob praehistorich a ješt dlouho do stedovku výroba se dala tak,
že odtud pišla známost toho
že se
rudy docilovalo železo
/.
pímsí
malou
s
bu
uhlíku, tedy
v. v listin Innocenta II. z r. 1136 o poplatcích arcibiskupu hnézdcnskému: deci ae mellis et ferri (Cod. Poi. m. I. 10, Cod. Porn. I. 28 29. Piekosiski Doc. 26, 29). Další polské doklady z XIII. stol. viz u Bajaka Studya V Ve vsi Rudnikách pipomíná se k r 12bl mlýn na mletí rudy železné (Cod Pol
—
t
III.
81).
Z Cech
uvedené
rzník
K Opavsku 7
K
in
listinu
zprávám
prvniii
attno
1115
r.
jfals. XIII.
z
XIII.
r.
stol.
z
1115
r.
1288
'
jiné
z
\0tó
r.
eské
98),
listiny
pomoi
XIV.
|fals.
I
XII.
líals.
Cod
214).
sir.
vzpomenuté
>e
n
Moravy listin vrchy u Lašfan a Domašova, v ni mons, qui dicitur Ruden a Rudna ezesta, v Cod.
massas
ferri
\FrieJrich
výše
(srv.
st.)."
/
vyšehradské
listiny
kladrubské
listiny
Benešovu
viz
z
Cod. 1.399, 4^2, 431) a sem
i/n,r
int fcrramii.tn
kladrubské
v listin
srv
persolvere {Friedrich
z
•
. 1184 doloženy
ijici
Ri.
I
i
poxo. 168.
lzburger Urk. B. fer
nn.
XV.
79.
I.
79 (Nr.
Gesch. des fíerk
13).
Srv.
ti
Hiittenberjjers
dokládá
Berjrwerkes. Klag<
vem
doloi
Jinak o pozdjší historii lara
Zgodovina železarstva na
Kranj->>
rické u Múllncra fCorresp.-Blalt
si.
dol mat.
v krajin--
\i/
u
A Kob-
i
1H89. 206).
1.
tmn
u
Hrahákn >ie
st. f.
Ethn. :
XU.
Verh.i
(1909)
Lunc/um
I
c
II.
b2
Metalle bei
dm
Naturvolkern
mít
Brriiclcsichtig
*
.
225
0*6%
železo kujné (pot!
Železa
nebo ocel (kolem
uhlíku)
vtším procentem, dnes
s
vbec
plátkového staí slušn
surové
litiny
dostati,
vyvozuji
jaký
íru,
zv.
t.
nemohli
uhlíku).
I*5°/
železa
a
nedocílili
idž
pí-
vysoké peci. Ruda pi 700" vyluuje se
naše
pi C, ale až mékká massa, kterou lze kovati; tvrdosti jí pibývá rychlým chlazením nebo pidáváním uhlíku. Zustane-li totiž déle ve styku s žhavým uhlím, pijímá do sebe uhlík, jehož je zprvu prosto. ní taví se totiž
z
ní
1
.
Obr.
Tavirny (peci). v
a jakých se -
bita
mleta a pak uhlí,
našlo
Schéma vývoje
peci na železo.
Celý tento starodávný postup výroby dál se
známe
jaké
tavirnách,
41.
plno
v
zemích
v
i
Evrop
už
z
I.
tisíciletí
Ruda
slovanských.
na malé kousky, vyprána vodou, po
podrobena
pálení
pom
Aby
na n-ž byla položena
mohl
s<-
ped
Ki
byla nej-
pípad
roze-
i
haveného devného pi tom vyvinou 1
ula na o
náleží hromádce ulili, nýbrž ve zvláštní k úelu tomu zkonstruované peci. Jak \ peci kterých u Slovanu práv tak, jako u jiných soui
K
,
lu k
vyrábní
železa, souditi
mažeme jednak / analogiz mnohých zbytku
ckých pecí dnešních primitivních národu, jednak
iind
oun K 72'.
be.
drn Kdmern. (Na*.
Btmm
IV.
20\
Stáhl
Am. 140.
Hrabák lilk\
I
c.
I.
I
II.
7.
Veli.r
,.
,,„.
mi
byla v toml..
Usv
:r
' 1
dne
226
po starovkých tavírnácli v zemích Slovany obydlených. Je obytžko, ba nemožno uriti, t které doby tyto hojné peci pocházejí. Ale jelikož se konstrukce jeví v podstat jednotná, af «> njakou pedslovanskou tavírnu, nebo tavirnu se zbytky stedovkými, je zejmo, že také ta ást pecí, která náležela poátku
ejn
doby
historické,
byla
konstrukce a robila
stejné
methodou. Proto se smíme na staré tavírny a abstrahovati z nich bez
obavy
stejnou
železo
dívati
jako
na celek
obraz výroby pro konec slovan-
i
ské doby pohanské.
Zmínné analogie vykazují celou adu primitivních peci od ené a mlké jámy (obr. 41 a) k pechodní hluboké šacht c) (/>, (obé s prduchem pro vítr v zemi nebo s umlým vhánním vzduchu pomoci mchu) a ješt dále k africké šacht nad povrchem zem postavené Všude je postup tavení k
nmuž umlým
vedl prduch,
dn
na
se
Process se opakoval neisté,
nmecky
hroznovité t.
Na dno
stejný.
a na
zv.
i
opt
ruda a
uhlí
dalo
se
tahem vzduchu rozžhavené
nebo
mažovalo
prototypu to našich vysokých
(c/),
uhlí,
Pirozeným
uhlí.
a rozteklé
pecí.'
devné
shro-
železo
nebo vytékalo postranním otvorem.
peci
nkolikrát,
podoby
než
nebo
Luppe, pomíšené
dostalo
se
železo,
ovšem
houbovité (Pliniova sffongea),
popelem
s
a struskami, které se
musilo teprve istiti kováním nebo tluením pomocí prostých ka-
men,
až se dostalo kujné železo isté.
Poslední
konen zpsob
byl ten. že místo
nastoupily peci miniaturní, totiž tyg-líky s
otvory pro tah
i
pro výtok kovu
(srv.
Z
velkých peci ze
ohnivzdorné hlíny
dále).
2e podobné peci známy byly také Slovanm, dokazují nám zbytky taviren roztroušených po západních zemích slovanských, kde bylo místy, jak jsem povdl výše na str 223, mno
pímo
rudy (zejména limonitu) k disposici, a 1o
i
na povrchu
pdy,
tchto prozkoumány a
tak
že sbírání bylo velmi snadné. Bohužel nejsou nálezy
taviren
zemí slovanských dosud sebrány
u\
nny.
O
nejv
i
nálezu
a
náležíte
doítáme
se jen
vícemén
povrchni
zmínky o zbytcích tavírny nebo peci se struskami železnými, ale o konstrukci vlastni a také pravidlem nebývá 10 nic uritjšího. Proto také následující pehled je jenom obrazem a látky ne. Bi
I
si.
f/ruhuL
II.
66,
Hlu:
,
227
Ani v echách, ani na Morav, kde je pece tolik probadáno, o tchto pecech íci mnoho. Vtšina nález je neji
nemžeme
ponvadž nebylo
stái,
nich nalezeno nic,
u
A
jen ledabyle prokopáno.
pak
bželo o njakou tavii
jiného, než že
obyejn
nai
vidti nic
Následkem toho mi
pec.
adu
podle zpráv zaaditi uritji celou
anebo bylo
popisu není
z
nelze
pecí z okolí Prahy v Košíích
1
Kotláce, Vršovicích, Slupech,
na
v Nuslích, u Roztok, eporyj.adále v
Cechách odkryté jámy
blíže
Trmic
u
Svakov
na
Ústí,
u,
Sob-
u
v
Skalska (Kovan), v B< Libevsi u Bydžova, na Hrádku
u
Kosoe,
slave, u
u Sadské, na
u
Morav
pak
Doloplaz, Berouna,
r,
Šternberka, Mohelnice, v
Sišm
Námšti, Kenona Obanech". Nkolik nálezu,
u Devohostic, u vic,
práv
a to
dobe
ástí
z
Obr. 42.
Tavirnt
ímské
v
Podbab
(podle
J.
z
doby
J
prozkou-
do ímské doby, tak tavirny U Tuklat, Broukova, z Bubene a Podbaby, vzorn J, Jírou na Morav pece na Starém Hradisku u Okluk. Do slo-
maných,
náleží
Pinéva a pedevším jámy popsané,
'
e
Obi (Pam.
XI.
Obzor
(Prael.ist.
I.
li),
Slupy
584. XII
210),
I.
(MAG.
13.
MAG.
XXI.
Nusle (Pam. XIV. 66^),
1890 136),
eporvje (dopisem). Trm.ce
u Ústi
(MAG.
Roztoky XI
(Pam.
Verh. ber!
,nH (Obrázky Hrádek
a
Kosoe (Pam. ,/y.
-
C«i. o
Píkazy.
Etkn.
I
191
Beroun
(W..nkr|
nachmelz- und Schmiedstátten
M.
C
Máhren.
in
C.
18
MA^ Urice
i
(Cas
;. 95), Kfc
,j
(Pravk
191J I
Pmv
tm. ihiciem).
-53, lil
adu
•
151),
Bi
II.
V B.ibem
I
28 pet
Jira
obvyklých
•
(1
rova {J Jira 01 nimi
«>>.
jam do i
"><•/
zem
hlul
kolái železa stydiélo
vysoce zajímav
male
a
•>
uliiim
deveným
pece ne
(Obzor >yl
otvor
postním. >ké
nadr/-
II
228
step pi
vanské doby hradištní, soudíme-li ze
jamách nalezených,
bych v Cechách jedin peci v Praze ve Smetanov ulici, na Závodí u Berouna, pec na Brkolách u Statenic,
kladl
dále pec v
Lib.ši
u
Rudky
u
Morav
na
Jílového,'
v Rozvadovicích
pec
tavírny
a
*
a Slatinek objevené.
Na
všech tchto
do
ohnivzdorných tyglicích
v
zapomenutou pak
zajímavou
Rudic poblíže
nimž náležejí patrné
blíže Kunštátu, k ;
pak
u
místech
Blanska,
tavírny u Nákla
i
pálena byla ruda
postavených,
pecí
o nichž
dále
e.
bude
Morav,
Totéž, co o Cechách a
platí v celku
o podobných
i
opt
nálezech v dalších zemích slovanských. Vtšinu jich
deme
uriti;
slovanské,
4
ást
— ale
zbytky tavíren statoval
nedove-
doby ímské,' ást bude z hradištné doby jich lze jen pramálo. Z Ruska hlásil Chvojka
je z
uvésti
Hamenko
na hradišti Sargorodu,'*
s tyglíky
výrobu železa na hradištích
u
. Korevaté, 7
kon-
Melniková
a
na nkolika místech ve Volyni."
Celkem vidíme, slovanských jámy
Pi Pam.
1
389
že základním tvarem tavíren jsou
prduchy
s
XIV. 471, XV. 83, Vlaiha Obzor prach.
Rozvadovice (as.
ol.
1889, 58; 1891, 95,
ervinka Morava
H. Grosse
(Zs.
jeho
1H.
kovcú v Tatrách
Tak pece
''
I
33).
(J.
III.
548,
Altem, (Zs.
Spoltl
f.
MAG.
(ib.
Ethn. 1882.
1886, 108;
ol.
in
1897.
vorjj-
Zeit
(Zs.
1905, 1907,
f.
dále
1914. 447) a stars. stati Viedenzt 1).
Zbytky tavíren jsou
i
u Srno-
XIV. 85).
(Poznasko)
v Siedlikowe
as.
328, 329.
v Berl. Verh. 1893,
stati
Ethn. 41, 72). R. Kriegera
f.
(Berl Verh. 1881.
. Lid
pravku
v
sta O. Olshausena Eisengewinnunjr
Srv. zejména
'
Ethn. XLI. 60) a starší
s
im. mincemi (Album zab. pozn.
jámy v Siedlmin (Jaroci), dále jiné v okresu kc,piském a ostr, Solaczi u Poznan (Schwurtz Zs. f. Ethn. 1881, 50, Kostrzetnslci Wieko
<)),
v
142.
Manutu
III
115.
295 a Olshausen Zs rxdoif)
zpráv a
Star.
1895, 114).
\X\mkel Praeh. Eisenschm. 312, Knies
a
Pi
16.
odko-
s
i
Ale doklady stái nejsou vždy pesné.
si.
*
IV.
1.
v zemích
i
nebo
a výlevy na stráních
jiné
Chotbuzi),
okolí
z
z
7
Braniborska
diskusse, která byla v berl. anth. spol.
r.
. Ethn. 1914. 449).
Lužice (u
Dobry
(z Postupinii
kde se našly jámy
a kde jich
kr.
Luków
u vsi Berjjholze)
Ode
(kr.
i
tiaduji
ktaré
na 30.000,
p
—
což zajistr
Ethn. XLI. 60. I
I*|
(
St-
válcovité, konstrukce sporné (srv. je odkryté na ol ro
dlouhodobé dobý-
Bohn/rl o /á
velká
1909 podnícena pednáškou Luschanovou
slezském nalezišti u Tarxdorfu na nava),
Nejvíce
n a Baranu.
Vilno
100. II.
|
I
510
I
Pi nich vznikly pomalu nástavky nad povrchem, komíny, do nichž se pomalu penášela pec, takže v pozdní fasi vývoje pec se nalézala už nad povrchem. Jámy jsou pravidlem 60 100 cm hluboké a 35 50 cm široké. Bývají však panou
hlínou na jedné stran.
1
—
—
ješt vtší. Tvar se mní mezi podobou kotle nebo hlubokou užší šachtou nebo podobou láhve s otvorem užším, nad nimiž místy zbudován byl z hlíny jakýsi více mén vysoký komínek, jaký jsme
nález v Podbab, kde komín homolovitý nad nehlubokou jamou ml výšku 70 90 cmr Vnitek pece býval poznali z Jírových
—
% )
'k
aveni /.ele/a v Tarxdorfu ve Slezsku (pudle Olshausena).
Celkový pohled
pec
I
prezem.
s
nemluví, ale jen následkem nedokonalého
prokopáni,
ponvadž
mínily býti I také. k.lc
dodáte.
.isi.-. I.
obr. 1".
II.
M
pívodní zpráva o nich nezmiuje,
KubeneJ, Pil Pam. II.
iv.
ostat ih
jfruben.
Stuck
.
l.uppeni'
.nu
i.er.
doklad
neni.
byli
Slovane
Takových ke
Beck (Ciesi otevených jamách (Her.
iner IV. 227). L.
unii
Kentifeiier) a
XV by
obr. 12.
v
ni
pí
a
c
a
(S<
výrob, a domnívá se, pozdjší vysokou peci vyvinuly
racionalnéjsi i.
vysokých
•;
S17).
230
vymazán blavou
jilovitou hlinou, drobnou slámou promišenou a vypálenou (až na 10 cm); dno bývá nkdy vypece se kladly vrstvy devného uhlí a rudy tebas
siln do ervena
Do
dláždno.
nkolikráte nad sebe (Rozvadovice) a ze spodu podpálily. Ruda se tavila pomalu a roztavený kov stékal na dno, kde se shro-
mažoval ve
nebo otvorem
koláe,
velké
postranním vytékal ven do jímky (Podbaba).
Tento kov nebyl istý, nýbrž struskovitý a musil se zbaviti strusek teprve kováním nebo novým petavením.
To rvky a \£
byl
obyejný zpsob. U Rudic, Hab-
Morav
Kunštátu na
se však
pálila
ruda ve zvláštních silných ohnivzdorných Obr.
Ty lik na tavení Hrabúvky (podie
44.
železa z
Podobné
44).
glíky byly 20
stn
cm
silných na 4
mly
Rourky
Aby
se docílilo
žáru a rychlejšího
pi
a
mly
pelem smíšené zemi. Uvnit železo.
tv-
4—6
rourkami U dna, kterými kov vytékal (obraz
Wankela).
široké,
bez rourek a se
a to dvojích:
frKcich,
délku 12
— 13
našly se
— 25
Keporyjich. Ty-
v
i
cm vysoké
1<S
a
— 20
nálezu stály v erné, uhlím a po-
nebo
strusky
cm
cm
a 2
isté
i
vtšího pístupu vzduchu do pece
roztaveni rudy, používají
i
roztavené
široký kanálek.' a tím
i
v
velmi primitivní kme-
mch
k tomu úelu zkonstruovaných, kterými se vzduch do peci vhání. Podobné mchy znali už ve starém Aegypt, ecku a mají je v Africe rzní kmenové centrální. O Slovanech do konce doby pohanské není pesného dokladu. Ale samo slovo mchi> je v tomto významu staré a všeslovanské, ba už litvo-
nové
ím"
i
1
\Xnnkrl
stavených
Hrabákovo
I.
MÁ'
112,
mínni Soblizovo
srv r.
a
cilník na
\
druhý
tah
I.
|
I
Ul
'
Poprvr se vytkytuje
I
v
Zt.
v
do pr
tyjjlicich f.
Kthn. XI
|
stoji
fiicli
;t
drže v ruce
si..
tvé
jeden
potulných
eifaa
pr<>
i
Slovu
II
...
46.
Srv
i
lit
II tomto smyslu a Sre/nt-vskho (M.i -ín u Husa. Dan. Zatof-nika (l
v
Mt.iin.iio«
v
Hrckm
slovníku 1'rešpurskm (XIV.
ohr.i/
rudy
ti
tam/r 7K0 \0 Hrrntkrr F.W.
jr
K pleni
OUiaui
a
lese,
II
Hliirnner Tccha. IV.
zrnu
konstrukce pecí na rovin, v
ana
slova.
a
lni
v
Bit)li
stol.).
Srv
Velislavovr (obi
SI t*>
*.
v.
v /
rul
kde
pirozeného tahu
!o lze docíliti
.
jako na vtrných stráních,
tak,
kde vidíme jámy mlké, nasvduje, umlých dmychadel. Ostatn vtši táhnutá
dále
2'2H),
str.
je
o roue ohnivzdorné, ié
zbytkem takového
asi
d<>
tak, jako
mechu,
jenž
byl
ené a na druhé stran nepro-
pe<
velkým koženým
s
njakých
že se užívalo
roura, u Nákla nalezená
mchem,
njž rudnik
na
pti-
vidíme na obrazech ze starého Aejfvpta
to
a Ind
/PRA
A KOVU.
Už od
Evrop
loby kovové setkáváme se v
Q(
s
obma
základními technikami, kterými se surový kov petváel v užitený
—
v nástroj, zbra nebo šperk. Dalo se to jednak kováním kovu chladného nebo rozpáleného, jednak litím kovu roz.
Ob
do forem.
kovodlné pokud ji eme sledovati nazpt, shledáváme se s výrobky obou druhu, neb oné techniky podle úelu práce a pak podle iého
práce
u
i
která
z
techniky zstaly základem vší
Slovanu,
starých
nich
nebof v kultue slovanské,
nebo vesms železné však vtšinou kovány. táinou
kovu o
nm
práv
asti
z
bronzoví
zlat
i
a stíbrné,
/.
a sídlech a /hotovených litím
Evrop
do forem (kadlub). našlo
málo, o nichž
jen
lity,
Slovanu nemáme vuber historických zpráv artefakt nalézaných ve starých hrobech
u
jen
edni
Mdné,
kovu vyhovovala.
lépe
mnoho bychom mohli
rukám slovanského dlníka. Jsou to ponejvíce patrných vcí okraSIl století a kých. Jinde je podobný nález skutenou vzácností, žily
i.
Tchto forem, doby bron|
íci,
jen /
že slou-
formy ne-
konin
rus-
'
kadlub na
jehlice,
dílnu se zbýt)
'
u
V
Levém Hradci.
nalezený na
jám
|.
1'ic
n.
lil,:
-
ullul.v /
M
hr»
1
Ptat.
•
kat
III
XI.
stol
l/V
•
i
Slevaskou
pedn
Více víme o staré technice kováské. Zde
kováská,
eech
tatáž ve všech
slovanských,
nomenklatura
ukazuje na velkou
pochyby už do doby jednoty slocudere, a odvozená z toho ková), hotfb, okovi., podkova; dále náslova kovttb, leovaXt (. stroje ku práci potebné, 8 kovadlinu. st. kovadlo (všesl. formy vytvoeny s pedl, na -— stb. nakostarobylost
vanské:
sahající
b
kov^ kovati
stb.
(*kuti)
—
1
valo, nakovalhno, (v
klešti
ejn
v plurálu),
—
HaKoea.ibHsi),
pak
kladivo v
záp. slovanštin,-' sbpojiti
r.
klšta.
csl.
jakož
conjungere.
vesms doloženy
už
jižní
a
termin
i
Jsou též v
textech
Za druhé pak mimo množství výrobk, zhotovených kováním, našlo se z doby knížecí nkolik nástroj kováských, ba zbytky dílny kováské. Takovéto
nejstarších.'
i
zbytky byly nalezeny na hradišti Sargorodu,"'
Ková
Obr. 45.
1
Btnuktr F.W.
ková,, kuti
náleží
moansku,'
z bible Velislavovy.
(s
i
kužnica,
. kouze.
doklady
z nejstarších
592,
I.
MiklosUh EW.
form. tni)
kuzna.
153,
str
Berneker
EW.
I.
655,
Beneket i
592, ,M7, 506,
(Sreznskij MUcloch \S%
ini
1
v
l
dvou •
Zu/mlij
k
sb
bulh.
Sir.
ná
tp
i
na
r.
KV3HM,
p.
IcuZDW,
Budu uih
i
doklady od
117.
BudilovH
11«>.
X. stol
EW. Sborn
l'ii.
l'M
I
led
XI. I.
7
(Upyi
XXXVIII. 29:
Kosmas
v Po-
echách
Ke
(srv.
s'
Kles:
XI.
v
Bud
1412,
I.
ls. I
Siedlmina
XI. stolrti). I.
c
.p«ja«.
Mtklosich
XI
dále
Slovin. pajati, srb. CliOJHTH
púvodi,
u
Czernikow
a
I
staré ruské
kovárna
1
i.iii,
text u Srexnévtkhn
—
k'T>p'iiiHima
dále
Poznasku
v
II
I.
.
l'*X>.
41
Telnim
hradišti Vlaslavi u
asi
XI. stol.,
z
1
a není
vyloueno, že
Býí
skále odkrytá,
povéstná velká dílna kováská, Wankelem v
i
nenáležela
dob
hallstattské, ale
mnohém
pozdjší, než byl halstatt-
ský poheb, tak jako nedaleké tavírny železa."
obraz (obr. 45), jak
>ibli
asi
Mimo
to
máme
ve
vypadala dílna kováská
konci XIII. stol, a ten se zajisté nelišil mnoho od obrazu njaké století staršího Na formu nástroj kováských, kterou vytvoila poteba sama píbuznou po celém psobily jist nástroje ímské, nebof podoba jejich k staroslovanským je veliká. " Ostatn mžeme zajisté
o
Obr.
46,
Železem okovaná skínka
smle
Obi. 47. Kovadlina
U P«"
livlv
z
íci, že se za celé tisíciletí v
s
hrad. Vlaslavi (podle
kováské
dílné
zmnilo, a že byla za doby ímské hradištní Ani mch dmychací nescházel v stol. X! i
kleštmi j.
tém
tatáž
nic ne-
jako
dnes.
Kdy se výroba kováská specialisovala \ 'ni samostatní emeslo, nevíme, ale zajisté už velmi brzy jednotlivci v obcích ilibou
1
Nh.
lil
.adlina
MAC. .
tvaru
|
v ní dalek
starétio
(ob-
do
18
'•dle i
III.
dilna jak<> obtišté poki
m« >
tabyli
i'
511. ...kel
alt-
léto
»rpy a
klešti,
kovadliny, 8
ki
\U
V. .,
Helen
I
|
nástroj a výtvor ..
hnita
A
I
stul
než jiný prosty hospodá, který se
nosil
pak a
svými potebami
poal
nim docházeti. Terminy IcQVab, koValb, korci jsou prastaré doloženy tli v nejstarších slovanských textech (srv výše str k
takr
eských
v
železník
(ferrarii),
polských listinách XI.
a
emeslo
jejichž
a
vedle
století
XII.
není zcela jasné,' doloženi jsou hojni fabri
i
— patrn
kovái." Jejich zanu
náním po vsích a podbylo vyráí
hradích
náadí
a ná-
hospodáské:
stroje
kosy. srpy, pily, sek-
heby, pesky, etzy, zámky, klíe, zvonky a pod. ob\a potom zajisté kladiva, klešt,
Wj
i
druhy
né
J
BOŽA. Ti, kteí
%Éi
stali
se
zvláštní
a
velnu
mou
tídou
:hri
armorumj,
tovit,
,
.
.
hr.
jména hotovit
hlavní
i
kusy
teba
výzbroje
bylo
lezných
zbraní, hroty šípu, kopí a
po
ddinách
dovednosti, kde
zvláštní
zvláštní výrobci
sajfittarii,
tarii,
kované puklic,
ítítfl,
Kami
bucularii),
ti,
zbroji
druhy
že-
snáze už hotovili
hrotu (scutel!
drobní kovái. Ale
to
ze-
pilby),
a
tni
štíty
ho-
1
kteí dovedli
pancíe
íavle,
I
k nim/
se na-
zbran
uili dobré
....
zbraní a
<>
tchto
fcb pojednáme více na píslušných místech v kapit. zbroji
si'
Ivunt
frmimrnlti
tfuutrr
m
annn
—
a
odvádli
tr
V
KU
,vsLr
.ntinr
tteL)
atd
\F,ir
Cod
l
v.
ednom skínku
Mrlnik
v« a
7
hr<
Kijcv
I
kurhanu
r.
S
u
Jaroslav)
\SitC
kt<
J> také.
I
Ml,
t«l>
Vlil. 4);
nebo postavení nad (lotu
v
II.
*kalils, *ka/i/us,
Kr.
>>
ohe
.toodgermanby ukazoval vyraz kotetb, pejatý
a IV. stol., jak {
neteba pochybovati,
ale jinak
mdné
slovanšti dlnicí vytepávati
i
ba snad se pokoušeli vanská knížata,
i
nemže
o zlaté a stíbrné.
Že
nádoby,
a Železné jich
užívala
sporu. Je to také doloženo
býti
z got.
že dovedli v l.tisíci-
i
nkolika
starými zprávami" a bohatstvím drahocenného nádobí honosilv se
Ofl
3
> VII
i
Manské
nékt
Na ím v chrámech IX.
:
I.
591
jihu o
stol. a
sotir
i
s
X
\
[Miklotich
chexxil, Icei .
m
chrámy polabských Slovan
kesan
thn.
IV
EV
po-
itol.
•
KW.
K
a Mnllrt
(El
Vitým.
•
I.
186] mysli na pfl
itiny
Galta
i
i
•
Priefl. .
II.
12 v
Sllin ntei ni
|
(plurima vata aurca <|int)ii\
taurorum deaurala
cnrnii
Andrejem Boyoljubukým <
etgemmu
>nnt)
a zla
Ostatní ui
r.
>r
:
.
li.mt.
iltro».
íntexta
ritr .tu.
ii.
irlila
okráilil
el
eptilan rt pot.
»l.
\ l.utimír
Ale jinak neni pochyby, že prevalná vtšina nádob ze zlata a stíbra, které se póru/nu nalezly v zemích Slovany obydlených, je pvodu
bu
cizího,
ímského
eckého
a
pontských,
dílen
z
nebo, a to
nejvíce, orientálního, z dílen perských. Perští a turkestanští vlád-
cové
bohatstvím
oplývali
drahocenných
nádob,
emž máme
o
ostatn svdectví starovká.' Forma zlatých a stíbrných nádob i
rozmanitá.
dosti
V
nálezech
pvodu
je
by-
zantského nebo orientálního pevažuji široké nízké mísy uvnit nebo
zevn ozdobené
i
rytou a tepanou prací. Zejména jsou znamenité
známé
njších
zna-
sassanidské (obr. 48),
zv.
t.
rozmr,- pak menší misky s krátkými
irokými a vodorovnými držadly, charakteri-
A
do tupé špiky seíznutými a úponkou zbobenými, nebo s držadlem dlou-
sticky
hým
(obr. 49, 2 a 51), dále šálky s postran-
ním uchem, jež se nosily zavšeny na pás.
—
Typický pohár z doby VI. Vlil. stol., Obr. 50. Byzantský stíbrný jenž se však udržuje ješt v stoletích následžbán z Vrapu (J©». Strzydujících (Tag-ana), je nízký kalich, sestágowski). vající obyejn z nízké široké misky na nevysoké nožce, jež mívá pode dnem nasazený nebo vytepaný plechový nodus (49 56). Noha poháru je nízká, když nádoba sama (cuppa)
—
je
i
vtší a tvaru
vyššího,
jako
na poháru
vidíme
Perešepiny.
z
Vedle mis a pohár je pro orientaln-byzantské nádobí typický ješt džbán vysoký s protaženým úzkým hrdlem a s roz-
mrným jsou
lehkým, siln odstávajícím uchem (obr. 50, 51), vedle
ovšem
ponkud
formy
i
v proíilu
odchylné a
nhož
uchy men
s
jednoduchými nebo dvojitými. Džbán vrapský na obr. 50 pokládá výrobek bvzantí
Strzypjovvski za
irrm IV Athén.
1.
147,
Menandcr
ukoistil
(cd.
k
Mignt
.ké
Caihrad. byl ohronmv
pro
Feiper
ed
I.p
I
311.
II.
(1'rok.
Vand.
II.
lorichem gótským sebraný poklad královský (Prok. Got
Rom. 375). nnov
danis
Srv. Th. J.
tyto
ToUto) Komdakov '
/
Keallrx. x crm
I
:Vtr -ky
Hampt
1909, Inlsto,.^
S
A,
II.
29,
r.
I<
^) a rovnéi III.
.
111
t
ad
stedoasijského nalezeny jsou v 12, 105. 139, Stnggoumh Alt.,.-I»an 10
—
> Altai-Iran
Ar
Alt II. 266. K17 189
pvodu III.
Plul.
poklad vandalskho krále, který
und Vblkerwanderum;
I
eip/
poklad
v z —
(A
H
im
Názorný piklad tohoto pro VII.— X.
typického nádobí
stol.
ze zlata a stíbra poskytl jednak poklad nalezený
elbassanském,' jednak známý,
v kraji u
1912 u vsi poltavské gubernie r.
po
pípad
nosné
stol.
ukryty
torontálské
~
byly o
pocházejí
nco
asi
nebo
emailovou
i
VIII.
akoliv
; ,
je
tepaná
stol.,
byf
typické ho-
pipojenou
s
Skelné nebo drahokamové
inkrustací.
dosud v nálezech chyb
vykládáni
ze VII
pozdji. Tak vypadá
nádobí stolní této doby. Technika
rytinou
1902 u Vrapu
r.
1799 nalezený poklad
vedle množství jiných a jednotlivých na.
poklady
tyto
r.
a konen poklad odMalé Perešepiny v konstantinogradském új.
Nagy-Szcnt Miklóse v
hny
již
literárn doložil už
je
Plinius.
V
dob
té
byzantskou
neukazují
orientální,
i
mli
Slované, jakkoliv
stupe vysplosti
ve
již
své
úzké
styky
s
industrií
domácí výrob takový
abychom mohli pipustiti, že dovedli nebo podobné vci vyrábti.
technické,
tyto cizí skvostné importy napodobiti
Jenom na
jihu,
kde, jako v Dalmácii, splývali
kulturou ímskou,
již s
dovídáme se o domácí výrob stíbrného nádobí pro kostel a tedy pro dum, ale ani tu nevíme pesnji, co je to ta domácí výroba, znaí-li to dílny domácí (v Dalmácii) se slovanskými i s cii
zími
mistry-
Totéž
Kosmy bulharského
o zmínce
platí
(X.
stol.),
uá kováe, vytepávajícího kladivem na kovadlin zlaté a stíbrné nádobí.'
zejména
u Slovanu,
Jinde
ei
zatím
o domácí slovanské
když Vladimír povolal
ada
vlivem
jejich
r.
na
severu,
989 mistry
Popsal
1
Srv.
i«-j
Alt.
Wlfund von /
A
II.
i
l
*
II.
'278)
klade
jp,
191
d. d.
do VII
((
»U*Í
arch.
.
|n.
III
I
stol.,
|2) 5.
I
i\
I
I
rudu
tcho
poh iReal-
I:
ale
Si.irnova.
\XXIII
!•
pedešlé
y.
Sn.
Srí
v pozn.
sku-
Na/y Szent-Milis. Hud.
Farmakov$kij Jahrtmch Alt.
rozkvtem domácího,
s
401 (kde úplná starsi literatura
L
kom
Byzance," a když vznikla
z
nm
StrxjffOWaki v tp
Hampel
myslím,
býti,
Kijev, Novgorod, Suzdali, Vladi;
dílen v
lati
1
nemže
Na Rusi teprve po tom,
\
nkteré nádoby do V.
-
VI. atol.
slovanského myslím,
ped
X.
tom v následujícím odstavci Cechách nemže býti, o domácí výrob drahocenného nádobí jak o
zlatnictví,
západ
více povíme, a také na
ei
stol.
v Polsku a
hrob
Pohár, kteiý se našel v Rusi v slovanském až X. stol.
(Tagana,
se
i
zde
sob
nese na
10),
místní
omezovala
.
se
na
z
IX
zejmí
soudobé porznu nalezené nádoby
cž jako jiné
Patrn
srv. diu
Tagani
u
(srv. dále).
nádobí hrubší,
^
'1
w mdi v«).
k
mdné
poteb doma
bronz
bud
anebo, jak tu
e
z
i.
l
us
vše
I.
ismtiua
robené
ukazují,
to m
doby
.1
i
i
/
nebo
plechu
vice kusu
do-
\iI..ihmui
pipomíná
se
\
121
si
108É «i
by XII
Mat
nál
na Rusi
XI. stoi I
KaficM
misky,
jedn
jii
ila .1
fiftttl
XIII III
.'
'
.rlIriMrlii.
í
V]
K
VII
'
—
Ale nálezy nám ukazují hrubé kotle železné nebo zové práce domácí už v X. kotlík arabské
však
jinak
lenska, v a
v
co se našlo
erné
petrohradského kraje
. Ljad."' Bronzová nádobka se v slov. hrobech žá-
u Finnú na
držadlem (kotlík)
s
Smo-
blíže
bez odporu práce domácí, slovanská nebo var-
je
'
v Gnzdovu,*' u Jarceva
mohyle,' dále v mohylách
Tytéž vci vidíme
i.
na 3 nožkách
bron-
lepši
v XI. a XII. Bronzový
i
práce našel se v ljadinském pohebišti u Tambova,'
to,
Priladoží,
ovšem
stol. a
našla
rových na Sofijském námstí v Kije.
Stíbrný pohár (obr. 53) našel
hrob
v
jakéhosi
Kanéva," pohár
bohatýra
slov.
vedle
jiný,
se,
IX.
z
pokud vím, dosud jediný
— X.
mdného
stol.
u
Tagane
kotle a bronzové
blíže
nádoby,
ozdobený tymi siln tepanými medaillony, nalézal se v pokladu nal. v Kijev r. 1824 u Michajlovského monastýru, ale ten svým pvodem patí už do stol. XII. XIII., kam nás vede zejména tech-
—
nika medaillon, traktament figur a
ecké
nápisy." Byl však práce
Kondakov
ruské, jako spolu nalezená miska stíbrná bez podnožky.
má
ji
za
orientální
formy
vzor
podle
orientálních.
Jastrebov .Ih.imh
Spicyn
s
V
1
'
Samokva%ov Mor. p
h
Brandenburg X.
V. 11,
II
II.
Jastrebov
7,
XV.
—
zejmá
hrubé
to ruská
15,
%
125,
Ml. (ll.u.
XI. ,q>\
c.
66).
'00.
.7, 70, IX.
II;
Ivanovskij-Spicyn c.
I.
obr. 49),
"
kurhanech u Jarceva kus bronz, nádoby
.
srv.
andlem
nor. 11, 14, 45.
'
*
uchem,
Krista s
bronzová ale
íši stíbrem okovanou mohyle na Verchní Jurkovici v Kijev. 11
u kostry v slov. '
miska
ruskou. Jedna
práci
orientálním
(s
nese na uchu obraz
práce,
práce
známou
nejstarší
U
14, 45.
Jastrebov
3,
Kypr. 33.
ll< i|>
Rossavy (Kanev) našel Samokvasov
vanském?) bronz, kotel s ostatky devného vdra [Mo kotlík a bronz, nádoba ze slov. kurhanu u Ta^ane mi nr !soi] Podle téhoi pramene
v
kurhan '.'.dny
711. imy.
Srv n
).
i
na bradištirh slovanských *
Podnpi
(51,
Chojnovtkij
•tb.
X. Chojnovskij VTOClI nálr/ do Vlil.
IX. stol.
Kondakov K 97, 100. Poklad ten celý se ztratil a známe jej jen obraz z r. 1825. Také mdná nádoba z pokladu v usadb Ijfn l.skova v Ki1876) není mi známa (je ve sbirce kijev university) Ale poklad XII stol. (Kondakov 113). Jiná ecká mísa bronzová s obrazrm Krista "
z
v
i;i
11.1
!
z
(X
I.
lalezena byla v Kijev, tam/e
>.
V. tak 11. VI
poxda ••
c
Ckmtinl
VI. tal.
1899
75
tak
i
iše a misy
orientálni.
'
•
241
Na západ hrobu,
pohár,
mohl pocházeti
by
jenž
nalezený v Petoházu v
je kalich,
západní,
je
(obr. 56).
—
svdí
Mistr jeho byl však Neslovan, jak
Gundpald, a také forma
vanského
žup Soproské
s
jméno na nodu zapsané Tassilovým kalichem shodná.
Románský kalich z hrobu kolínského v Cechách je dnes z ásti doplnn a ne správ; Jak je vidno, mla V té dob íše slovanská podobu misky Pochází
asi
mén
více
z Vlil. století.'
hluboké na nízké, široké nožce.
napodobován
a
jehož slovanský
Obr.
53.
pvod zejm
Stíbrný pohár v Tagani.
Také výroba errum) od tvrdé
mkké
tento tvar
z hlíny byl
z
mohyly
Obr.
Hlinný
54.
slovanský
z
dobe tvrdil
pohár
Kostric u Gery.
kovám
rozeznával pouhé železo
(yi/.-rl,
oceli
žhavé železo
54),
pod okrajem.
hlásá vlnice provedená
oceli a jejího kalení nebyla lepším
známa. Starovk antický že
I
museum v Gee chová vzácný pohár hlinný (obr.
chalybs) a dovedl
ne-
(
hotoviti tím,
ji
nejdíve kováním a pak ponoením
do studené vody. 4 Jako jiné praktiky ímské, tak zajisté tato pešla na sever do Germanie a k Slovanm a aspo pro konec tisíciletí nelze pochybovati o znalosti oceli u Slovan. Podle zprávy perského geografa z X. stol. v Kijev a v Urtabu hotoi
I.
Hamptl Alt. 62. 428, III mdi, nodu* vylitý olovem, v nmž
M
1
II
I.
je z
stopy II.
tkvi nýt. na
nmž
cuppa
pochá;
ir
Cupp.i šedi.
.lir*,
Mif
jrvi
Alt
jjrrm.
293, tab. 22). *
Pie Pam.
XV.
71
Jg pod znakou
Kiistritz
Im.
vu a Pihlerovu a
1
indícká
IV.
Ml
tab.
v
museu
XX. ráva dra.
*
205,
aila). i
ISO.
V starovku
hispánská (keltiberská).
práci
vynikala zna-
242
mee
vily se
výborné pružné
z
Slovo samo
1
oceli.
oclh
ocel, stb.
2 je všeslovanské, ale vzniklo jako sthn. ecchil z lat. acuaie.
Ocel vyrobená náhlým chlazením
je
velmi
kehká a proto se zkuúelu pimenou*
šeností nalezl správný postup chlazení s rychlostí
Toto upravování oceli do uritého stupn tvrdosti nazývá se napouštním nebo kalením a to proto, že pi nm ocel na povrchu nabíhá rznými barvami, poínajíc žlutohndou, pak purpurov fialovou, jasnomodrou až do temn modré (pi ohátí od 220' C 316°C). Pi tom se dodává oceli libovolný stupe tvrdosti a pevnosti.' Kalení
—
J>
Obr.
55.
Pohár
z
Michajlovslcého v
Kijev
pokladu
Obr.
kláštera
cený
Kondakov).
(N.
56.
Mdný
pohár (J.
z
a pozla-
Petoházu
Hampel).
dokládají už staré texty slovanské, vzpomínajíce kalených
oceli-
a šavli v rukou slovanských/ ale že kalené
picházely hojn
i
kalenou ocel \.ip;uyi
Oba
štin.
terminy pevzaty
druhu kalené, ale už v I.
t.
dob
Tumanskij Miklnsch
•
Hrabák Horn. 1
21<>.
V.
(I.
Sir.
XXXI.
21
;
I.
1183.
II.
3< <
i
v
Slovu o pL
If
M
Sreznét^
,:n •
O zvláštním
1
RW.
li
st.
Rusm
k starým
strus.
turetiny, resp. perštiny/'
(ed. Krb, •
pevzatých
damaskované oceli, rovnž z Orientu r<» ímské známém/' zmíním se v kapitole o zbraních.
Srv.
•
z
z
zv.
•
(Min. Putj. XI.
zbran
termin pro n> v Slovu o pluku Igorov a Zádon-
vidíme
z Orientu,
KomtH
a
KCOI
Srv. Lindentchmit
v Slovu
Ijfor.
rd. Erbrn
H-ndh. 223. Hoffiller Oprema (Vjesnik
XII.
1
243
ZLATNICTVÍ A JEHO HLAVNI TECHNIKY
III.
SOUASNÉ. Nejznamenitjšího vývoje, dospívajícího k skutené virtuosit práce a k umleckému podání, dosáhly ob kovodlné techniky,
doplnné novými tendencí ist dekoraních, v drobné výrob zlatnické a stíbrnické.
1
Rudimenty tohoto emesla byly zajisté u Slovan odedávna, nám pedstavuje v slovanské kultue na konci doby pohanské, je pvodu cizího. Šperky této doby jsou buí venkoncem výrobky cizí, germánské, orientální a byzantské, nebo, i
ale výroba, jež se
jsou-li
pvodu
které
pracovaly
domácího, vznikly až na malé výjimky
stíbrník a zlatník techniky
nov
neznámé, celý
stil
cizích,
aspo v dílnách,
nebo pímo pod vedením
cizích,
pedevším byzantských. Dosvdují to emesle naprosto
applikované a díve v domácím
práce
filigránem,
s
kov
a inkrustací
vzor
podle
rzných,
nmž
dekoru, o
i
a
niellem
s
drahokam,
tausií,
plátováním
s
skla a emailu, jakož také
pozdji více zase
umleckého
s
hlediska
pojednáme. Zde nás zajímá jen stránka technická.
mžeme smle
Celkem u
Slovan
dosti dlouho
Slovan,
íci, že
ped dobou tchto
vliv nebylo
by stálo za
a že to
zlatnictví a stibrnictví, trvalo,
jak jsem
nežli
ml
nové vlivy
se
píležitost
a píliš s cesty hlavním
které
e
Leželaf
ujaly.
pravlast
nkolikráte vytknouti, opodál
již
obchodním drahám, které v starovku pi-
nášely vymoženosti jihu a východu na sever Evropy. Germani byli jim blíže a proto lépe na tom.
— V.
od IV.
turní vlivy teprve poz<
bením
K Slovanm
jejích ujalo se re
dostaly
ibrnické
ch obchodních centrech a knížecích sídlech. Ale se nevzmohlo. Teprve od této
mluviti
Mertins, jenž
a
upíral
Slovanm
Z novjší obe
1
doby možno
stíbrník a o vzmáhajícím se rozkvtu zlatník
itury,
Ros
i
pokud
mii
toreut
IImtwi
ícni
rfllrn
Mrtnllr
Al.t
ped
IX. stol.
Slovan
stopovati
vbec
dílen a
Ze nemá pravdu
hradištní
techl
k
edekunsl «uí tccha
.1
/
u
této industrie.
v dobr
si.
1909.
i
existencí
zajistiti
tyto kul-
po Kr. a tehdy psoaspo v nkolika
stol. kj
se
QnndUfa
EtnfQhi
I
"rt.,IIUtnt
{li,r.
trk
II.
EM
)
SUitljf.
1H77'
d«i
vM
»|'|'!
a
244 splosti v z
umleckého
a
metallurg-ii
smyslu,
1
nesporn
uvidíme
výkladu, který násteduje.
Poátky tohoto
pedeemeslo nabylo
rozvoje slovanského zlatnictví souvisí
vším na jedné stran
rozkvtem,
s
kterého toto
Nmecku a ve Francii za Karla Velikého, za Karla Holého a jeho nástupc, kdy vedle vhlasné školy karolinské v Remeši vznikly v X. století znamenité dílny v Reichenav, Keznu, Metách, Priimu, v
Fuld, Essenu, Mohui, Hildesheimu a zejména v Trieru, vbec umní podporovali pedevším biskupové Egbert 2 z Trieru (977—995) nebo Bernward z Hildesheimu (993-1022); na druhé stran souvisí se styky, do kterých se dostali východní Slované s íší byzantskou od doby velikého knížete Vladimíra. O Cechách se dovídáme, že sv. Václav volal stíbrníky a zlatníky (aurifices et argentarios) z ciziny, chtje vyzdobiti kostel pražský, 3 a z ciziny byla zajisté bohatá výzdoba chrám eských, Sv. Havlu,
kde zlatnictví a
i
o níž
máme
zprávy
v nejstarších legendách a letopisech z XI. Ale vedle toho byla u nás domácí výroba. V listin
4
a XII. století.
i
boleslavské datované do qui toreumata
vyšehradské
Nemá"
facit,
z
1046
r.
a o
nco
V
Besedách pap.
se „alius
dále „aurifex Coiata", 5 v listin
1185: „Prowod aurifex
r.
delabra deaurata".
pipomíná
(fals. XII. stol.)
et filius eius" a
ehoe teme
„duo can-
slovo 3ia
rapj,.
7
Totéž platí o Polsku, nebo Kosmas k r. 1039 vzpomíná velkých zlatých poklad ukoistných Betislavem v Polsku zejména z pokladny krakovské a kostela hnzdenského," jež tam také Gallus
pipomíná 9
a
domácí
známe ves Zlotniky
I.
We x weiser
Mertins
»
Srv. Molinier Hist.
133
si.
Creutz
clrs
..rts
293
IV
<-dlen
d.
1
71
»
Friedrich
7
Sobolevikij
*
Kosmas
*
Galiu*
'•
I.
Ma. 2,
r.
*tol.
Fontes
i
III.
h.
r
1.
1
>7.
(Gumpold
1<>).
572 iL
62.
6, 30. '.
1174-6
Ko.l.
Orttnamen
Kap. Krak. 121)
(/
dokládá
u Miklotiche
104,
5 (aurum et argentum iníiniium nim.
PiekotisL
" Z
dra arts ind.
Labarte Hist
279.
1.
II.
si..
si.
*
*
— 1224.'"
Met. 86—97.
Legenda Oportet ed. Peka 404; srv. Sebral je Lrhntr Dj. umni n.ir. rs. Friedrich Codex I. 359, 360.
*
srv.
II.
1155 a 1221
131.
KunstRcsch.
f/an,pc Kcallex. %. Alt.
r.
Kielc. 11
u
1
nebo a urifices jsou Z téže doby Zdali skvostné šperky a zbran,
artifices auri et argenti
také v polských listinách z
SI II.
Drnk.M hr
).
1
Im
ZU.tniky
ti
i7& Jmak
II
XXIII
Opnl. soupis
a
Checin
tchto
z XIII.
245 popisují
které
pomoských, jejich
vousy,
zlatými
Také
ímští.-'
z
v slovanském
vin
XI.
nedlali
majetku
Tomáš
a
aby
tam
se
ze
Triglav
zlata,
zlatý
idoly se stíbrnými hlavami
zprávy
etí, nebo stíbrném náadí
zlatníci
o
ze Salony vypráví,
arcibiskup
Salon
v
nelze
kesanští
jist
Laurentius
chrám
Antiochie,
(Radog-ost
máme asné
jihu
století
o výzdobu
idoly
modlách chrám ovšem íci. Ale
na
jiní
cizí,
rovnž ruské pohanské
a stíbrný) a
a
stíbrné
a
i
práce domácí
byly
a
zlaté
Ottonovi
životopisci
1
(r.
1060)
že v polo-
staral se
velice
a poslal docela svého služebníka
nauil
zlatnické
práci
a
do
stíbrnické.
1
se dobe vyuen vrátil, vyrobil všechno kostelní náiní podle vzor antiochejských (omnia perfecit opere sculptorio
Ten pak, když
na
A
ing-enio antiochenae).
artis
východ vyuený. Také
vidno, že
si
to nebyl jist jediný
1080
Trpimirovy
z listiny
drahé kostelní náiní
domácí z
roku
zlatník
852
je
v Dalmácii sami a v jiné
robili
Grubiza aur/ex, jehož jméno je slodomácí zlatníci po všech srbských, jak vidno ze zákazu Štpána Dušana, kterýmž zapovdno zlatníkm sedti mimo místa trhová.'' A že na Rusi už v X. a XI. století vznikly znamenité dílny zlatnické, pouily nás výkopy posledních pedválených let, zejména v Kijev. Kníže Vladimír pivezl sice pro kijevské chrámy r. 988 bohoslužebné nádobí a kíže Kijeva mistry z Kecka, 7 ale tito misti z Korsun a povolal d zstali sedti, vytvoili v Kijev dílny a dali vznik domácí škole roku
z
Ba
vanské.'
jmenuje se
byli
i
>
ve Velkém Novgorod, dílny vznikly brzy Vladimi, Cernigov, a nemže býti pochyby, domácí emeslo už v XI, století rozmohlo. Vedle Kijevska
zlatnické.
Podobné
i
v Rjazani, Suzdali,
že se
tia
dob
v
II.
v suzdalské oblasti vidíme v tomto
od poloviny rbord
II
32
<
;>nora /
r
pol.
XIII.
.»m. XIV
století.
Zachovalo se tam
j
( )i
i
•
vil
Utopil Pol«k««
i.
'
XVI
S.l.
,t.
I
v
z
do
XII.
smru pímo rozkvt
Dubrovnice
5,
.1
1
>vr*
11
I
iyM
^r XII
246
mnoho cenného
materiálu
po ddinách.
i
nepatrné. Zdali zlaté peeti, které
mli
1
Jinak starší zprávy jsou
v Byzanci, 2 byly prací domácí, nevíme, ale 3
nesestáválo zajisté jen z
století,
Rovnž
nezpracovaného. 4
vrnou
pro svou
lžíce
kterým se honosily kní-
a velké množství zlata a stíbra,
pokladny v XI.
žecí
r.
Kijev stíbrné
že dal Vladimír vykovati v
družinu
r. 945 poslové ruští 996 teme v letopise
u sebe
spousta šperk,
penz
a zlata
kterými se setkáváme
s
v ruských mohylách XI. a XII. století a dále na hradištích a v su-
dvorc nebo chrám
tinách knížecích
z té
doby,
r>
ukazuje z ásti nepo-
chybný domácí ráz, na p. ve vývoji zlatých a stíbrných náramk, prsten, náušnic a zejména t. zv. záušnic a kruh do vlas (uhcomhnh KO.iqa), které jsem podrobn probral už v prvním díle Života
Slovan. Dále se setkáváme s pracemi, které sice vznikly jako imitace vzor cizích nebo pímo ješt pod vedením cizích mistr, nebof jejich technika dekoraní je cizí (na p. pihrádkový email),
Nebo
vanské."
nebo
slovanského pvodu,
ale které jsou
ist
zase nacházíme
nápisy na nich jsou slo-
typické slovanské vci, jako
esovité záušnice zhotovené jinou technikou a zdobené byzantsko-
orientálním dekorem.
A konen,
7
výkopy
jak jsem výše podotkl,
dílny zlatnické pivedly nám ped oi pímo Takové našel C. Chvojka na míst starého hradu kijevského pi výkopech základ u Desjatinné církve v usadb
posledních
let
i
a emailérské.
Petrovského
O
1
VI.
(obr.
Lavr.' 390).
Suzdali srv. zprávu o srv.
I):ile
v nichž
57),
Kondakov
vzniku tchto dílen srv.
K
si.
1
tyglíky
s
;i|hhh.
P.
obnov chrámu
V.
10,
V. 27,
1'
26, 35
Bohorodiky
sv.
pro XII. a násl. století Aristovu llpo.v. 121.
Korsuni srv. Kondakox>
rozpouštl*
email
se
125,
si.
1194 (Let.
r.
O
si.
významu
Channko
V. 263. *
srv.
I.et.
Lavr.' 47.
O
nejstarších (z XII.
*
Tam že
*
Srv.
*
O
r
i
z
nalezena
1903
str.
celá
184. za
str. .
* CX5.
71.
o
1896.
n Ov^
Ok. ta
nichž
rM9
hannko
19 ji/
si..
O
VI. 34.
f
i
z
pokladu
nal.
r.
laskav
zaslal p.
Sem
1824 v Ki"-
Ethn. 1905 366 a Verh. Brrl. 1H92.
obrazy mi
pokladu
zmink
240) popsaný kalich
Za
Zprávu
dosud
dáni tohoto díla byla
ncrrkve u Vasilkova (ŽS- 1.645) a zde na obr. 80.
Srv
výše (na
Petr.
ada poklad, r.
Perešepeniky uinili jsme *
i
I.
6ea-
Lavr. 1 167, 192).
X.— XIII
ruských pokladech z doby
N. Kondak
r.
i
I
zminku letopisnou k
(I.et.
opt
peetccli
zachovalých
st.)
Aristov llposi. 125.
Chvojka.
Ta. Srv
IX. i
jeho
spiv
pati
247 na Hradišti Šargorodském Zde všude pracovali zlatníci svtští. od mnich v klášteích, je pi Ale že se práce podobné pstily úelu prací, který byl namnoze bohoslužebného rázu, pirozeno. Také víme z tradic o kijevské peerské Lave, že mnich Erazm všechno své zlato a stíbro upotebil na výzdobu ikon." Zlatnických nástroj z nález neznám. Podobného nálezu, jaký byl uinn v hrob z V. nebo VI. stol. u Caulaincourtu
a stopy jiné dílny domníval se nalézti
ve
Újezd.
vasilkovském
i
1
i
v Pikardii,
;
Zlato
bylo
v slovanských zemích není.
hodnoty,
nestejné
Obr.
starovk užíval k tmto pracím, od istého až po velmi neisté deviti-
kterého
stíbro,
a
57. Tyjylíky s v
rozplaveným emailem ze sutin hradu Vladimírova Kijev (podle fot. C. Chvojky I.
karátové zlato a stíbro
37
s
— 50"
pímsku. 4 Podle toho
M)
také
rzná. Pracovalo se tak, že základní tvar šperku, na malé nebo zlatého, stíbrného nádobí zhotoven byl kovadlin pomocí rzných jemných nástroj.' nebo ulit ve
barva
byla
bu
!
9
Colubinskij illex.
*
Analys
ukázala stíbra
II,
je
málo.
II.
766.
270.
Stíbrná
záušnice
116. olova
E
.inskýcti
1.
!
jjerm. Alt.
hrobech
žlutavého (f/ampel Alt.
II.
isou
u
ze Sredne Vii v Krajin (SmiJ AIz neistého materiálu nebe
slovanská
11%
605 a jinde passir na p. až 30°/ u ve vladimirskm pokladu (Tolstojznali
XV *
O
u.
i
zlatniit
ských u Mnntrlta Cultur
Theot
edttla
III-
.iktátu •*
»22.
V
stilus
jaký
t<
liga
11
(.Vrhách
Ottlll
KttlBM
(III.
59).
k
r.
OvieOl
11n..!r;ú
tíná
pod'
pi
;
248
form, nkdy hned s hrubou markantnji vystupující výzdobou. Ale vtšina výzdoby byla teprve potom zvláštními dekoraními technikami na hotový základ nanesena a práv tyto techniky,
úelem
jejichž
bylo ješt zvýšiti krásu a honosnost zlatého nebo
vesms pvodem
stíbrného tvaru, byly z
Byzance, nebo, a to nejvíce,
cizí,
bucf z Germanie, nebo
Orientu pišlé. Probereme
z
jednu po druhé, pokud pro starou slovanskou
industrii
je
nyní
mají vý-
Neujaly se všechny stejn, nejvíce, jak uvidíme, orientální
znam.
do
jisté
nho
pak
jenž se stal
filigrán,
míry
v XI.
a XII.
stol.
i
speciáln
nkteré emaily. Díve však, než pistoupíme k tmto výzdóbným technikám, dlužno se nkolika slovy zmíniti o tom, jakým zpsobem- dociloval starovký zlatník spojováni rzných ástí šperk nebo nádob na sebe, nebof to je základem vší dodatené zevní výzdoby. Toto spojování, dnes montováním zvané, dalo se nkolika zpsoby, za starovku však pedevším tém výhradn dvma nýtováním pomoci nýt a spájením pomocí pájky." slovanským, vedle
i
i
:
Nýtování provádí se vždy viditeln a asto tak, aby zárove spojovací ada nýt pi ní psobily ornamentáln, jak nejlépe vidno na starých plechových nádobách nebo na okrajích a svrchní ploše šperk, na p. pesek nebo fibulí merovejských. U bronzového nebo železného plechu je to vbec technika nejobvyklejší, u zlata a stíbra vyskytuje se ideji; zde místo ní nastoupilo velmi brzy už v dávném starovku pipojování jednoho kusu na druhý pomocí pevn je svírajícího pojítka t. zv. pájky. i
ára
i
1
—
kov
Spájeni drahých
je
celkem jednoduché a technika tato
známa byla v starém Aejrypt 3000 let p. Kr., v Tróji (c. 2500), v Mykénách a v ostatním Kecku (c. 1500), a ovšem v Itálii (c. 900) ale od doby ímské, kdy pišla na sever Evropy (podle H. M indta c. 150 let po Kr.), zdá se, šla ponkud na zpt a v XI. XII. století neumli s ni už tak zacházeti jako díve. Princip její spoívá v tom, že pájka, jež sestává z kov barvy co možná téže i
i
pedmt,
jako
Kadluby na
1
hoe. Star.
musí
šperk
liti
' I
Jiné spojováni
kí/k
Srv. na
snáze se
Srv.
tavitelná,
v Kijevé
Kondaki
r.
než 1893 !
základní na
Fol
'
K>.
pomoci
šarnýru. péra neni pro nás *
a
-XIII. století.
III.
*
mnohem
býti
i
—
p. pesku
nastreni
dvou ásti na
i
>kú,
z
Apahidy a
langobardské (Rotenberg Gescli
Kinf.
ji
podobné nebo
111)
i
sponky
249
hmota pedmtu, nebof by jinak pi Žáru, jenž pájku kl se nebo aspo deformoval a poškodil pedmt sám. i
ili
pájky:
se zlatem
tvrdá
1.
(ev.
K tomu
pro stíbro se
zinkem, 2. mkká stíbrná, v níž je- stíbra médi nebo a 3. obyejná, mkká pájka beze zlata a beze stíbra, jen cínu a olova, jejíž upotebení je sice snadné, ale drahému kovu
stíbrem) z
druhy
ti
jsou
roztaví,
a
i
nezdravé. Užívá se
pímého
snesly
Postup pájení chce
k
spojiti,
ohn. piváže dv ásti, jež boraxem, nanese tam šttikou piliny
pak tento: Zlatník
je
sob,
kde by drobné kousky šperku ne-
jen tam.
ji
žáru
a oistiv je
pipravené pájky (t. zv. paillons), rozpálí je na 250" nebo, je-li potebí, zavede dmuchavkou ješt vyšší žár a pájka, roztopivši se, naplní spojné místo a po vychladnutí pevn drží ob ásti pi
sob.
V
1
antické
industrii
m
užívalo prý se k pájení zlata
železo hlíny, pro
t.
zprávy
Pliniovy
(XXXIII.
94)
chrysokolly (chrysoco/Ia), pro
zv.
cadmie a kamence, pro olovo cínu, pro cín stagnum (srv. výše str. 218) s bronzem nebo
cínu s olejem a pro
stíbrem také
podle
—
oleje,
ale z
toho
je
vlastní pájky se substancemi, kterými
vidti, se
že
pájená
si
Plinius spletl
místa
ped
tím
Sama chrysokolla není nám ve svém složení (hlavn mala2 Pokud pak ve starovku užívali boraxu, nevíme. jasná.
natírala.
chit)
V
XI. století se však pájení s boraxem pokládalo za nco, co se samo sebou rozumí, a zajisté ani foukáni do žáru rourkou k pájce namíenou nebylo již neznámo. 4 Za tchto pomr nemohlo býti pájeni neznámo ani Slovanm pi tolikerých jejich stycích I industrií orientální a imskobyzantskou a pi tolika vzorech šperku importovaných/ Zlatnické l
1
R
Gesch. Einf
keluog
Technik
(1.
<\
uikí
*
I.iitens.
d.
LefMl
Wiist
Zur
It
|.thrl>
Berlin,
;
Die Technik der Vor,'
BlQn
[04,
i
U
III.
.1/
\i
'ierg
il. t.
Podle nových rbufi
kry
v
III.
i
ttol
1.
tura arjjenti.
/
H
M5t n.i
inrd.iillonc.
máji dvé
V
kruh
v/hledu
i-tii
VII.
154).
I..>t:«chnik
d.
uiu% Die
u.
Il
poíná
(irscli.
H
Bearbeituaf der Metalle (Wien 190
dtc
h'<>\r>,
9
imer
rul
wt,(i
V
ilovaoakých
kurhao*ch
^»r*.
|
li
a pod.
:
250
pomoci mistr byzantských vznikly na východ v Kyev, nebo pomocí italských na západ v Praze, dovedly zajisté hned užívati pájky. Ukazují na to imitované s filigránem a pihrádkovým emailem. Ale drobni a venkovští dlníci neumli pájeti anebo nemli píslušných vcí k tomu. Aspo se setkáváme ješt v IX. a X. století s vcmi, které jsou neumle nýtovány místo pájení. I v znamenité mohyle jakéhosi slovanského knížete v Tagani u Kanva nalezené byly stíbrné vci jenom sbity a nic nýtovaného neb pájeného. dílny, jež
Rjazani, Suzdali,
1
Filigrán. První a nejstarší technikou, která jednotlivými vzory
Slovanm
picházela k
už ze starých
eckých
kolonií nad Pontem,
která však ovládla ve velkém teprve v importu arabském X. a XI.
od
století a
kace
obvyklém
Filigrán v
drátkovi)
filigrán
1.
ujala
v dílnách slovanských, byla appli-
i
filigránu (filum granum)."
zv
t.
doby se
té
zpsobu
širším slova smyslu byl dvojího
etizkový
a
(r.
CKaHb)
a 2.
filigrán
zrnitý
První vytváel na hladkém povrchu šperku roz-
neboli granulace.
proužk nebo etízk Druhý sestavoval dekorativní perlikovité
manité ozdoby pomocí pipájených drátk,
kroucených
z
nitek.
linie a plošky, zejména typické ady trojúhelník vedle sebe zubovit kladených pomocí pipájených drobných kuliek, 4 nebo
vytváel
hrozníkovité
formy,
S obojím
setkáváme se
perliek
z
pravku
v
na
dávno
již
nastavených.
sebe
ped
Kristovým
narozením.
krásnou nalézáme v Aeg-ypt od doby Dahšúru a na pekrásném náramku s jménem (obr.. 58), potom v starých v Bubastid nalezeném
Granulaci a to velmi XII.
dynastie na
Ramsa
II.
vcech
z
'
Dm. Samokvasov pravidlem stíbrné \ch, ale obas pece
k sob-
(a
bronzové) kroužky bez spojených konc,
také kroužky se spájenými konci
|
M). 1
Srv. Chojnovtkij A;
rky,
je jsem
kijevské university z kurhanú v Podolí u Jordánské církve, máji
.
.ováná
i
na arab. dirhemy.
i
*
1915).
35
Srv.
Nkteí
*
Tyto kuliky
— 37
ti.) si.
stvím, vir u *
Srv.
aegyptsk'
K
O
d.
Goldschm. Abt. Granuiation (Franl
I
1
Granul. 8
v
hlavn Rosenberg Gesch.
Mólcfmdt
pekládají'
výrazem zrnozlat (Goldkorn).
dob rzné Blmnet Tacho.
robily se v staré srv.
di
zpsobu, jakým
Rmtnbtrgm Illustr •
Theofila
(s<
IV.
317,
ipajovány a který
byly
III.
A'
nám
je
tajem-
12.
New. Louvr (1
190.H.
Au*.
1.
158 a MntrfmJt ilovaných
|
zlals
Také
251 vrstvách
trojských
krétských,
a
hojná v mladších hrobech, a
rovnž
v
pejali
ji
Mykénách,
v
'rozkvtu
k
a
kde
je
velmi
hrobech eckých"
dále v klassických
zejména
pivedli
Odtud pešla technika dále na sever a to jednak Itálie do Svýcar a jižního Nmecka, jednak pes
Etruskové. cestami
kde
Itálii,
1
i
z
ecké pontské
kolonie do
skythosarmatské Rusi, kde
granulovaným
se s
filigrá-
nem setkáváme v mohylách ze VI.— II. století p. Kr. 4
V
Evrop
stední
objevují
se první granulace na náram-
záponkách a sponkách
cích,
dob
v mladší
latnské, 5 ale
v severní a pak v zavislan-
ském
ped
zati
nelze
kraji
proká-
jí
císaskou dobou
ímskou
a to jen v
míe na
konci tutul a ber-
lokú,
na
kách,
v
skromné
esovitých zápon-
podob hrozník
nebo na sponkách v podob prsténc perlikovaných ko-
oblouk
lem
1
()br
pochev pé-
a
Tj
Mótefindt 172.
hledá
náraireli Ramsa London News.)
Granulovans
58. z
Bubastidy.
(III.
docela
-
<>
II.
Aro ej«.kém mo:i
v
%
a v Tróji naproti Bissingovi, jenž granulaci vyvá< » Itálii
Ke
(il>.
ecku
klasí.
viz HaJaeMtk hlavn na n
22j
16)
15,
1,
Rienl Spatrom.
OhracbmucV
31,
ch.
K
206,
//<.
Unntelitis Civ *
V eckých
kých uvádím V
(Swiatnv.it
vnn
v
a z Vel.
nálezu L
(Max-
p|
a zastoupen na
dýky (Channko III Budku u Komen (sbírka
u
Y<
102 (Ccrtosa)
ce /
J
Lionicenka),
M
a OL)
-
MótrftnJl 177, Almtfrrn
lihclf.
.ich
trp...
Novosilky
\>
11
III
I
XIII
*
I.
ivu
n
1)1)
.
z
|.nm.
Z mohyl a pokU
je ve
jrl,.
-rky
idi
koloniích jr /rmtý filigrán
nou granulaci, za to etizkový
55, S7,
%l.
Vettri
—
rových.
1
Od
V
ziny.
té
po Kr. umli
století
I.
To
filigrán."
viti
v nordických
i
dob
také
hojnjší v
je
z
Drátný
v Mykénách, v a
v
prodlává celkem
filigrán
Aegypt od
vidíme v
jižni
od
Itálii
IX.
ale jako
59.
Filijjranem
v Španlsku od konce VII., eckých V. IV. stol. odkudž importy ve IV. III. stol. p. Kr.,
150
—
domácí výrobek objevuje se
— 200
a
jej
vrstvách Troje,
století,
ozdobené medaillony z nálezu (podle J. Hampela).
ímské doby císaské
Také
historii/'
pjntické Rusi v dílnách
pronikaly na sever Evropy první
()l>r.
tutéž
dynastie, v nejstarších
XII.
na
to
i
drátný
hranici
starší
v
Szilágy-Somlyó
filigrán
teprve od
a mladší
jej
i
ase
po Kr.)na závskách, záponkách, stíbrných per(c. lách sponky bývají astji ovinuty drátem." V jižni Rusi nauili se Germani obrubovati filigránovým drátem inkrustované let
i
;
1
Hoiimann
Tise hl,r, Ostpreuis. Alt •
Monteltus
IWh.
Taf.
Zs
III.. II.
1
Blum,
t nálezu
•
Grrmpler
'
Srv. Miitefirult
•
Srv. Grrmpler
I.
v
F.md. tab.
II.
tab.
8.,
Blume Germ.
Stámme 90
tab.84.str. 111. V25.\Krmkc Silberfund 90,
3.
VIII.,
Koslrzewski Polska 131.
2
tab
(
madaittony
•
Darzau
von
(Jráberfeld
tab. IV. 111. 11?. Pit Star.
I.
II.
'
Szilágy-Somly [Hamptl Abt. S,
II.
Ftmd. tab. i
Pand von Sackrau
:
granulovaných
vzory
i
ci-
ernomoských
koloniích
znamenité tchto konin pocházejí sponek a závsek z nálezu zákevského. 4 a
zemích hoto-
vše je už domácí severní práce, ne import z
I.
tab. 5,
III
I
na II.
str.
251.
tab. 3.. 7 (a
Almgren
zde obr. 60. 61)
Fibelformen
tab.
II
V-
253
kameny na sponkách, což bylo v Pontu známo dávno
ped
tím.
Také do slovanského území zaaly v krásné
tlivé
a hotoveno
už
1
importované
véci
které
v Saryši
musily
vzbuditi
Uvádím na p. krásný po-
pozornost a zájem domácích délníkú. klad nalezený u Ostrovian
dobu picházeti jedno-
tu
filigránové,
z
konce
III.
IV. sto!.,1
nebo
nebo citovaný již bohatý nález u Zákeva (Sackrau) ve Slezsku z doby o néco pozdjší, nebo jednotlivé honosné šperky (sponky) nalezené u Kijeva, u Cernigova a jinde, ale bez odporu nejvtší 1
'
Obr. 60. Filigránem zdobený náramek a sponka z Ostrovian na Slovensku.
Obr. 61. Sponka
keva
?•
ve Slezsku.
domácího napodobení doznala technika tato u XII. století, kdy picházelo do zemí slovanovšem do Rusi) velké mnu erkú a jiných
obliby a hojného
Slovan ských
teprve v X.
(nejvíce
honosných vcí
z dílen
doby snoubily
se té
kou
—
orientální.
arabskop
umní
vlivy
a
turkcstanských, v nichž
byzantského
Salin AltKcrm. Tlurr-.rname ntik (Stockl,. 1904)
1
Jahrbuch .
Alt.
s
vkusem
Poklady tchto arabskyeh importu
V.
kombách kerskýcli Z IV.— V.
Hampti
t
%rv.
nálc/y
/
I
Alt.
III.
II.
Mol.
12,
a techni-
ro
ié
45,
I
po
Kuluts.hrk
J0-23, 29
kata-
|
hr-.ln.
I
»kého a artjuchovnl^
II
III.
»tol.
p.
Kr. .W
434-435. *
Hampel Goldfund von •cilla
249
— 251),
N«>;
Arnrth
(ioltl-
utxl
Silheritinmimrnte
t.ili
14.
a sbirky
l\
42
— 44
254 severních zemích slovanských
a
s vcmi z dílen nmecké archaeo-
ovšem pomíšené
nordických, jsou známy v
nebo pod názvem „Hacksilberfunde", ponvadž v nich bývá stíbro, které sloužilo platidlem na váhu, na mnoze polámáno nebo rozsekáno tak, jak je obchodníci po osadách sebrali, vymujíce staré pokažené za nové. Jsou velmi hojné ve východním Nmecku až po Labe a také dále na východ v Polsku, zabíhajíce Uher. Také odsud na sever do Skandinávie a na jih do Cech na 2e zašly v Rusi našla se jich ada z X., XI. a XII. století. byzantských
i
log-ii
i
1
i
Obr. 62. Stíbrný poklad
z
Rudelsdorfu u
Nmi
ve Slezsku.
Balkán, kde byl východiskem Carihrad, ukazuje ada šperk shromáždná v museu kninském." Šperky, které v tchto pokladech a v souasných slovanských hrobech vidíme, jsou pedevším robeny technikou filigránovou, výtenou na starých originálech východních a mén dokonalou
na
imitacích,
vzor
které
slovanští
hotovili
stíbrníci
obchodníci sami svých
ve
v tchto, pokladech ovládalo u
menuto na 1
str.
Úplný šperk.
tijici
jejich
obchod.
]r
trokrv
Slovan
Vedle massivních
216.)
D«i
»
vých
Výet
dílnách.
a
/«lr
nebo podle (2e
v té
a
i
stíbro, bylo už výše vzpo-
náramk
a záponek
ple-
nezajímá, nýbrž jediné technika kovo-
zempisné rozšíeni podám pozdji r\ /rmrmi slovanskými.
1'rosv. V. a VII
jejich
dob
v ka|
255 chových raženým ornamentem zdobených, vedle vitých náhrdelník a a
náramk, vedle
záušnie
prstenu,
šaman idskych (ovšem
i
západních)
a
hlavn abassidských
mincí
X. a XI.
z
století,
obsahuji tyto
obchodní depoty množství náušnic prolamovaných, kovových perel a závskú do náhrdelník vesms zdob ných technikou filigránovou. bubínky
Náušnice mají ponejvíce vané
granulovanými tak
na drátu
nebo granulací zdobené, lunice a jiné hojné
v
bech,
ídko 62-
Kretkách
nkdy
je vidti, že
iialé
filigránových
filigránu
ivime a
i
to
libe, nebo .
v bron
zde
šperk obchodník
vbec p
granulace, na originálu Leckdy je zpodobena hrubou granulací v kadlubu
t
rovnž
cizích
iéoa arabské lunice l>\ly takto napodobeny odléváním
mimo
a
souasných hro-
Srv.
kovu, hrubším
technice
t
v
i
tento druh
in
i
I
velké obliby. Byl
dno po
jsou pokryty
(okr. r.
hojn kupován od domácích od napodoboW
Slovan
a také
ale
sice,
Ze všeho u
závsky
sestavenými
kovové. Tytéž vci nalézáme
perly
Obr. 63. Fiiijíránové náušnice
obr.
rzn
etízkovými vzory
a
navleené, prolamo-
ne-
odlitou.
do kadlubu cínu
klady • ol 101,
119, 1SS,
!'
-
256
nebo olova. Jedno stedisko jihozápadní Rusi,
tempelhofského
nice
západ
jiné
téeht
imitaci
i
na severu poblíže Ladogy.' Ale
typu
(srv.
obr.
63)
Slovanstva a proto Arne hledá tam
musilo
obr. 66)
(srv.
i
bohaté
se jen na
nalézají
Za nastíbrné granulované prsteny, jež se našly podobeninu bych ml v slov. hrobech u Bílého Brda, Kloštra a Svinjarev. T.ík na Balkán ujala se tato technika v domácích dílnách slovanských v takové míe, že se udržela na nkterých místech až do nové doby, zejména v stribrnictví starosrbském, dalmatském i
jejich dílnu."
i
Dosud jsou
a také bulharském.
v Prizrenu, v Peci
i
v sousední
|toM||j4fi
Obr. 64. Granulovaná lunice
Albánii kvetoucí
Gnzdova.
na filigránové šperky, 4 a
dílny
proto
smle
íci, že se
stíbrný filigránový šperk
v X. a XI. století charakteristikem pro Slovany,
a
a jižní, a
rovnž jsem
se
domácími výkony v Bulharsku.
setkal s krásnými
Mžeme
z
pvodem
stal
hlavn východní
nebyl než imitací zboží cizího, stal se výra-
zem domácího umní. V tom smyslu mohl bych dáti souhlas ruským archaeologm, kteí filigránovou techniku staroruských šperk prohlašovali za slovanskou, jako VI. Antonovi. Ale pvo-
dem
Kde
slovanské nejsou.
o tom bylo díve pronášeno '
ie
Art
1
--kolik
ji<
*
Arne
1<\
1
1
vznikl
filigrán,
zejména granulo.
rzné mínní. Hampel
Kemke my-
1.
(Humprl
Pilinu,
u III.
111.
,
Srv
fírandcnhtirq
I.
kde
c
209.
Virsnik hrv. VII. 41, *
Srv.
Albanirn.
V
A
I
i.ihrrlandt Kulturwis*. Bcitrajfr
zu W.kikundr
von Montcncjjro,
257
slili
na kolonie pontské,
pvod
Aspelin na sibiské Finny, 2 Almgren na
1
poítá dnes Mótefindt, 3 ik pikloovala k pvodu eckobyzantskému, tak Uvarov, Falke, Channko, Friedel, 4 nebo spíše k orientálnímu, & pi emž ostatn hranice mezi tím, co jako Pí a Virchow, pontský nebo etruský,
nímž
s
i
bu
má býti orientální, Sám se domnívám,
arabské a co byzantské, nebyla nikdy pesná.
granulaní a snad
že technika
i
drátkový
fili-
pvod na nkterém míst západní Asie, odkudž v tchto dobách picházelo nejvíce šperk do slovanské Evropy, a kde se
grán vzaly
technika
také oboji
kvtu
drátková
filigránová,
i
granulovaná, udržela
po dnešní den, zejména v Samarkand, pak v syrském 6 Beirutu a v Zendžanu v sev. Persii.
v
až
Obr. 65. Granulovaná
Obr. 66. Hrubá imitace granulované lunice z Pilinu hroznikovitá náušnice z hrobu u Vel. Varadina
náušnice z mohyl po-
a
ljanských
(J.
Nejistší poklady ukazují klad od Spasska u
Hampel).
Chojnovskij).
(J.
nám
(Kaza)
z
r.
Lajševa a z Biljarska, 7 nebo
zrnitý filigrán
1
nesou
i
zejm
tam na východ, na p. po1869 (obr. 67) nebo ze Sobakajky
vci
v Bolgaru nalezené. 8
polovecké šperky
Hampel Goldund von
Najjy
Szt.
Miklós
z
XI.
166,
—
XII.
Kemke
Význaný
stoliti''
a na
Silberfund von
Marienhof 87. b9, 90.
6.
1
Aspelin Civ. prim. drs peuples perm. Leiden 1878,
1
Almgren K.bclform«-n 123—125. Mótefindt Bonner Jshrb. 123. 174 175 ':'.-•. kunstoeg. irox- Mérient 1U8, Chán
11.
—
Falke Drr M.>
10,
how
lahreshrt'
(Petr.
1907) 16—18,
Gorlitz
lir
1894, 220. •
K
I
«'a.i rr •
•
• ,r
-Tolttoj
•
Chann UrU
i
(gamy
Kon
a
kidélky
26.
Slo,.i»k» UrolilMMti.
17
258
vcech 2e
se
z tatarských mohyl sibiských je granulace také obvyklá.' ostatn práv tento druh stíbrných granulovaných šperk
obchodem arabským, vidno
rozšíil
z toho, že daleko za Evropou arabským importem, na p. na ostro-
se s ním setkáváme jako s
i
vech malajských." Také spousta mincí arabských
X. a XI.
z
stol.
ídké) v Rusi severní a Skandinávii ukazuje neomyln na vyvinutý obchod arabský v této dob. Jen ve Švédsku napoetl T. Arne na 40.000 tchto mincí a jen na Gctland našly se na 280 místech/' Na sever s nimi pišel orientální systém vážní.'' Tím ovšem nepravím, že každý z tchto poklad nebo každý kus ciziho, originálního šperku je z Turkestanu, Mesopotamie nebo z Persie nebo z Indie. Na Balkán zajisté procházely prostedím (z
IX. jsou
jen
i
ist
byzantských dílen a také jinde se neobjevují nálezy tální,
nýbrž stylu smíšeného.
Odtud
kterých pokladech vci, jinak
si
pvodu
orien-
n-
pak vysvtlíme, že v
pece
nesou
orientálního,
nebo na severu nordický, a jsou také dosti hojn provázeny zejmými výrobky dílen byzantských nebo norráz jiný, byzantský
i
Píkladem podobným je zmínný již poklad v Tokaji na5 a do X. století náležející. Severní vci vedle ist východních má zase na p. blogostický poklad, tak nordické sponky kruhové nebo kruhy do vlas edovského typu (srv. 2S. dických.
lezený (obr. 68)
I.
609) vedle krásných lunic filigránových východní práce, ba lunic a
drobných ozdob niellovaných
Ostatn
co
rozlišiti,
s
arabskými nápisy.'
vedle
i
1
je v jednotlivostech turkestanské, perské,
arabské a co byzantské nebo korsuské, je ješt obtížno. Nejistého
pvodu (aspo, pokud
máme
to
hroznikovité náušnice starších na Pontu
eckých vzor, i v Orient, 7
z
šíkovité prolamované,
Za
ského. 1
s
v našich nálezech)
tvar, o nichž
Radlov
131
III.
I,
— 132.
U
Burjatú
tímto granulovaným šperkem (srv. sbírky v petrohr. '
Crtmpler
O
62, 89, A.
nich
Heger
a
Die
MAG.
baltisch-arab
Sude
•
Arne
Srv. o
nm
176 u
vil 7
Srv. ŽS.
i
ko-
blaten-
ni Fundmiinzen
I.
si.
Hampela i. 155-
613
614.
Alt. i
se
setkáváme
stále
XXII. 217.
Riga, 1908).
•
neboli
museu akaden
obšírnji v kap. o obchodu. Zatím srv.
vir.
Markovo
H. Franka
typu
bych pozdjší evropské hroznovité odrdy, na p.
to
•
vznikly-li
pvodem
nejisté jsou
keszthelského
zv.
t.
zejména
jsou
nevíme,
II
výet
\iT. Vtr.
BOCT<>(Mitt.
nu*
der
liv.
Gesch.
1910 a XVIII.
259
67. Filigránovr a niellované
bSie
K*.'
iperky t poklad
<>
Spattka
260 pyramidy granulované a prolamované (inkrustované) kostky poklávýrobky dílen byzantských nebo italských (langobardských)
dal už za
a gótských.
Vždy však
více než technika poví
nám
Obr. 68. Náušnice filigránové z pokladu tokajského
dekorace a
umní
její
motiv, což se pokusím
vyložiti
(J.
v
stilový rozbor
Hampcl).
stati
o poátcích
slovanského.
VÝZDOBA RAŽENA. Už svrchu jsem pipomnl,
že v pokladech filigránového stí-
bra X. a XI. století vyskytují se velmi
chové nebo
massivní,
O ® ®
•
r*
které
^
mají »5
asto
i
stíbrné vci ple-
výzdobu raženou, «S>
>X<
&> C§)
®0
t.
j.
povrch
« o
Obr. 69. Elementy raženého ornamentu.
jejich je
pokryt
raženými
neboli vbitými puntíky,
zrny,
kroužky,
hvzdikami i podobnými drobnými motivy ti prve v hustých adách a v kombinovaných I (obr. 69), ktir vzorcích psobí plné dekorativn. Na konci doby praehistorick zené trojúhelníky bývají asto mížkovány, nebo mají v sob seradné trojúhelníky, kížky,
body, což
zejm
ukazuje
na imitaci
trojúhelník
granulova:
261
N
fO.
kurbun
H rA
jjul).,
S
Sachnov
f !.
I
7 Mr/.iny (Vilitn). 7 Kuzminskojr
1'l
>
raženým
ornamentem ida [Tambov],
262 Ani tato technika ražené výzdoby není slovanská, nýbrž cizího
du století její
a to nejspíše gallo-germanského. Jakkoliv provází v X. a XI.
vci nepopirateln
i
dlužno hledati jinde
pece pvod
vyšlé z rukou orientálních,
nežli
na východ. Ojedinle vyskytují se
dávno p. Kr. v kultue laténské a stradoniped tím v samém Hallstattu vedle ozdob rytých jsou cké, ba ale jako výzdoba skuten stilová poíná už poátky ražených, se objevovati ražení teprve v mladší dob ímské na peskách, sponkách, kováních ímských (srv. s ní souvislou výzdobu ímských kostných vcí rytými kroužky) a ješt více na týchž pedmtech pvodu germánského, nalézaných v hrobech a depotech severvbité ornamenty už i
1
Nmecka,
ního
nordických
zemí
a
baltických.
2
Pomíjeje zatím
kde ražení ornament první vynašel, soudím, že applikace jeho stilová a vbec vytvoení ražené dekorace stalo se v Germanii, odkudž se pak rozšíila do techniky jiných zemí. Na severu je rozhodn hojnjší a také merovejská keramika gerotázku, kdo
mánská (jako už z ásti ped tím gallská) nese charakteristickou výzdobu téhož principu, totiž ady ozdobných koleek, hvzdiek, kížk atd. vtlaených do mokré hlíny kolkem. 1
Provádlo
se pak ražení
do kovu v
že se plech stíbrný položil na
olovnou, a potom se do
nho
mkí
vbíjely
dob
té
podklad,
zpsobem,
tím
obyejn
na desku
ozdoby tvrdým železným
kol-
kem, na njž se lehce udeilo kladivem. Nebo se také plech položil mezi kolek positivní a negativní a úderem stiskly oba kolky, což je také
a
olovnou desku na *
Také tab.
IX
postup v antice domácí, 4 nebo se položil mezi kolek vespod
Déchelette
srv. 1,
poátky
vrchu.
Manuel
II.
1225, 1236. 1348.
4. 5. 6. 8.
18.
Star.
II.
tab
2.
12,
16.
17
K
Hallstattu
Sacken Gráberfeld von
srv.
Hallstutt
I.
tah
XI. *
p. záponky
Srv. na
Ostpreuss. Alt. tab. století
(ib.
IX.,
X
)
z
pesek
—
z Pruska (Tischler odtamtud z IV. V. Nydamu (Lindenschmit AHV. IV. 71). ozdobu na
a okraje a
11.
sponky nebo kováni
tab. IV. a XI), nález z
prstenech a náramcích
lil.
stol.
—
emen
Livonska a Kuronska [Virchow Verh.
Corresp.-Blatt 1878. 136), na náramcích I
Pit
v starší žel. kultue jrotlandské (Almgren Alt. Eisenzeit Gotlands
z
vých.
Berl.
1877
Nmecka (Blume Germ. Stámme
78—88).
str. J
Srv. na
otlands Ind. anylo-sax. '
p. Lindenschmit AHV. IV. 72. Handbuch tab. 35, Almgren Eisentab. 12, Déchelette Manuel II. 146*4 si., Baye Ind. lang. tab. 16, pl. 16—17.
I.
Blúmner Techn.
IV.
239.
punctorío punctare) u Theofila
III.
Srv.
návod této
72, 74.
práce
(opus
punctile, ferro
'
263
Od
doby ímské objevuje se ražená výzdoba v stední a sedále tím astji a zejména se stává typickou pro
Evrop ím
verní
jihogermanskou a nordickou
industrii
v VI., VII. a Vlil. století.
do doby vikinské
doby rozvoje obchodu do kraj slovanských," a zajisté dílny slovanské samy ji napodobily. Zdá se aspo, že nkter hrob ruských, na p. vité nebo i plechové náramky, hivny, závsné kruhy petrohradských, vdovských a ladožských mohyl (obr. 70), které také obas mají raženou Udržuje se však až
a
orientálního v X. a XI. století, jímž rozšíena byla
i
i
výzdobu,
rozhodn
jsou
spíše
domácího, slovanského pvodu, než cizího. Ale opt to vidíme :
hlavn v
severní oblasti ruských
mohyl, která byla nejvíce vysta-
vena vlivu nordickému. Nkteré
vci
zejm
jsou pak
z dílen nor-
dických. Jako píklady tchto ra-
žených prací uvádím zde tabulku severoruských hiven, dále nára-
mek
kurhan
a prsteny z
petro-
hradských (obr. 71) a odkazuji
Obr. 71. Náramek a prsteny
na píslušné tabulky XXXI.
Petrohradských a
XXXIX. XLI. (6
XL. (3-8), XII. století. Krá29) v I. díle Života Slovan, vše z X. ražená hivna ze VI. stol. našla se u Petersic poblíže
sná zlatá
Kolobehu
1
Star.
12),
(11,
—
—
Pomoansku. 4
v
VII. stol. z hrobu u Svtce v cchá' p. mero\ nebo francké u LinJenschmiúta Handbuch Taf. 25-31, AHV. IV.
Srv. na
III.
Taf. 17,
4
i
l.H,
ské ze sev.
.
u
5^.
(>
i
(Civezzano.
Itálie
Industrie lang. tab.
1,
2.
7
Kultur.
Weimar
19, tab. 7, o, 16,
Také
Hampel
v
t.
zv.
nebo langobardHeft
rdinandeunis
Virsser
— 10).
rv,
'•tontelitn si.,
(7, 8),
kurhan
z
dovských (A. Spicyn).
aarmatské skupin
30,
Baye
uherské jsou
II.
Srhw
Salm
TI.
21'
« na p. poklad VII.
leissowský (He
1.
orr
Kutittgrg.
(vanotmkij
1
XXV.
XIII..
XV.
Toit ttinna
Mannui IX
tab.
III
)
nebo bélo-
1
,
tab
.
tab.
III..
Brandenhurg
IV..
VIII
Kypr.
D
.
I
lpi
;
264
VYKLÁDANÍ DRAHOKAMY A SKLEM. Druhou, starým dobám však rozmohla velmi
vbec neznámou
siln v
chodní Evropy od V. do
VIII.
stol.
po
šperk drahokamy nebo sklem.
stace)
technikou, která se
umleckém prmyslu stední Kr., bylo
a vý-
Vykládáni (inkru-
U Slovan
seto však
ujalo
v
míe mnohem
a
Jest-li nco, tak tato technika svdi o radikální zmn vkusu umleckého nazírání nejen proti antickému, klassickému, ale
i
a
menší než
filigrán.
proti staršímu barbarskému.
psobení formou
místo snahy po vytvoení formy
po dojmu barevném. Je to chtní umlecké, díve neznámé, nebo aspo
nové koloristické
zcela
tak necítné,
Na
nastoupila snaha
o rhytmické
se
opírající
ploch na rovin. Tento kolorismus sické polychromie,
zde
která
všechno roztrháno,
je
Od
míe
po
a
dové.
V. do celé
jižní
VIII.
tém
a
století
Evrop
Potom na východ
západ
rzn
barevných
od
staré klas-
vzor kivolaké.
S tímto umleckým vkusem století.
stídání
se na dobro
chtla pi tom jasn pedvádti vzor zlaté stezky a plošky mezi kamennými
vložkami jsou neklidné, obrysy
kou setkáváme se v
liší
a s ním spojenou
novou
všude, kde ovládli germánští náro-
ustoupila zase filigránu, ale na jihu a na
udržela se dále v industrii zlatnické, zejména na
Francii.
Pi tom
vedle
se
techni-
východní Evrop už od II. a III. rozmohla se inkrustace ve velké
drahokam
v náhradu
za
Rýn
n
a ve
užívalo
pak technika tato v tom, že drahé kameny byly vkládány do prolomené plochy tak, že zstávaly prsvitné na povrchu plochy kovové vytvoila (á jour), nebo se pro zvláštní pihrádka (Kastenfassung, aux cabochons). V starovku i
barevných
skel. Záleží
n
upravovali
drahokamy
obyejn druhým zpsobem,
vytváejícím
pihrádky (domunculi Theofilovy), které pipájeli na pdu; na namnoze se nanášel ješt granulovaný drátek, aby kámen uvnit pevn sedl, nebo se ozubil okraj pi kameni. Tento zpsob má nejen výhodu vtší upevnnosti kamen, nýbrž tu, že lze pod kámen dáti zlatou folii a zvýšiti lesk jeho, nebo konen zakrýti jeho pípadné vady. okraj pihrádky
1
i
i
Molrfmdl Bonn Jahrb. CXXlII., 182. A. Riejjl rozeznával ve vývoj! teto |>n nmž kameny kladeny na povrch kovu tak, že itupn: facetty nly nad plochu; 2. pi nmí vkládány do kovu tak, že s ním tvoily jednu plochu vzorem oživenou; 3. pi nm; kladeny opt navrch, ale tování a formované jen v kivkách. Je viak pedasno rozlišovati tyto stupn asov dlati z toho dalii závry (Spatrom. Kunstind. 175-183). »
ulace ti
1
265
Pvod
drahokamové
domácí
a skelné inkrustace není najisto
v Evropé a vznikl patrn tam, kde bylo barevných
drahokam
hojné k disposici a kde také barevné sklo odedávna bylo hotoveno a upotebováno, a to bylo v Orient. Evropa proti tomu poskytovala pramálo: njaký opál, onyx nebo kišál. Za to Orient odedávna oplýval bohatstvím drahokam. Bohatými zemmi starých byla Indie, Ariana a Baktrie (Theorast lap. 35, Dion Perieg. 724,
—
'
115
Plin. 37,
— 119),
beryl,
opál,
a z nich se exportoval
smaragd
safír,
Z
pidružila se k nim ješt Persie.
rubín
nejvíce
safír
(z
a
Baktrie)
a
onyx, hyacinth, ame-
poátkem stedovku
perly;"
však picházelo
centrální Asie
hor Badachšanských
Skythie
(ze
i
dvory panovnické odedávna oplývaly
pak
Oxu),
na
tyrkis.
granátu,
také v Orientu
Proto
nádobím a šperky,
zlatým
drahokamy posázenými.
Když r. 568 vysláno bylo z Byzantia poselství k chánu tureckému Dizavulu, setkalo se v jeho dom s nesmírnou nádherou. Menander vypravuje, jak poslové pedvádni byli ped chána sedícího v nádherném stane jednou na zlatém stolci, po druhé na loži, zhotoveném cele ze zlata. V komnatách bylo množství zlatých nádob rzného druhu, sloupy zlatem kryté a ped nimi na velkém prostranství stály vozy a sochy stíbrné, velice kra bohatství Turkestanu v VI. stol. vypráví zase Tabarí. Perský
vdce Behrám po
jedné
porážce
Turk
poslal
svému caru Hor-
mizdu (579—590) koistí 250.000 velbloudích balík
draho-
zlata,
kam, nádob a zbraní. A když pozdji Arabové dobývali Turkestanu, našli opt nesmírné poklady. Chalif Mufádal podlil jednou vojsko dobytého hradu a každý vojín dostal po 800 dirhemech.
koisti
V mst
Paikand v Buchae ukoistil Kutaiba tolik skvostných ženských šat, že nebylo možno odhadnouti jejich ceny. Když roztavili a
slili
jenom
zlaté okrasy z nich, dostali zlata na
liber.
Mezi koistí nalézal se
ma
drahokam neobyejné
z
hatství našli
ohn 1
/
i
obrovsky
'"'Ȓ r -
I"-
z
velikosti a krásy.
Arabové v Samarkand. vydaly 50.000
ul<>l
Idol)
liber zlata a stíbra.
4
A
rprávy pod-
ani v pozdt
I
n
Srv
s
Rovnéi velké boposvci
;
1
150.000
ryzího zlata,
mi
,i
1860;
tlatý »t«lce
drahokamy
—
266
zem
dobách nebyly poklady
svou dceru, jelo
vdával
likšáh
vyerpány. Když
2000 velbloud, všichni
bohatým nákladem nejtžších hed-
s
mezk
12 stíbrných
nesli
vnem
princeznou do Bagdadu
s
vábných látek byzantských, 64 na krku, kteí
1077 sultán Mc-
r.
se zlatými obojky a zvonky
naplnných skvosty
truhlic
a
ješt 33 velbloud zlatem a drahokamy ozdobených. O nádhee, jež se pozdji rozvinula na dvoe svtovládce Timura, nechci zde již mluviti. drahokamy. Za nimi
Odtud
šlo
Orientu známe také nejstarší vci inkrustovanc jan-
z
tarem a drahokamy, nebo nahrazujícím nalezený
r.
datovaný Farmakovským do
báni a
zuje vykládaný jantar a skelnou
Oxu
zený na
barevným sklem. Poklad
je
1903 a 1904 v kurhanech Kelermesské stanice na Ku-
(asi z
V.
IV. stol.
VII.
— VI.
stol.
p.
Kr.
1
vyka-
pastu (drahokam?), poklad nale-
p.
Kr.) vykazuje
buky
pro draho-
kamy, koraly nebo sklo" a rovnž takové jsou jednotlivé skytho-
pedmty
sarmatské
p.
posledních století
z
Kr.
a zlaté
'
držadlo
almandiny vyložené, nyní v Britickém mutomu aegyptské pektorály a šperky královské z doby XVIII. dynastie (král. Aahotep, Ramses II.), dále vásy Amenofisa III., Setiho II. a jiné staré vci'' pokryty jsou inkrustací z rznobarevného skla, o nmž víme, že se v Aegypt vyráblo už ped XII. dy(II.
seu
stol.) A
Jelalabadu
z
naproti
;
v III. ticiciletí p. Kr., v barvách modré, žluté, bílé, nkdy hndé, fialové a rudé. do Rima (safíru, Z Orientu picházely imitace drahokam
nastii, i
i
smaragdu,
opálu,
karneolu,
topasu,
rubínu,
hyacintu a
tyrkysu,
syrského nebo indického granátu), kde se pozdji nauili také je hotovit.
z
Byly o tom
i
V
knihy napsány."
Kecku objevuje se
Minnt Scythians 222. 1
Creutz Kunst esch. 43. obr. 41. Poklad
1
Minns
*
Creutz
Zde bych uvedl
obr. 42.
44,
c.
1.
nejspíše
Creutz
•
Lond
i
j.
58. 215.
hrobu u Wolfshcimu v Hessensku, jež
Artnim,
I
.
3,
c.
I.
z
po. 2.
fijj.
III.
4;
stol.
Kba
ubll jméno
(Reallex. jrerm. Alt. Gfatf
n
Alt.
I.
W)
II.
.
sassanidského
290). 147.
'
Klm
7
Vrátím se k technice této pi výkladu o emailu. Kondakov pi skelné
1
Byz.
si
desku
vykládanou
granáty
i
MM M
i
.
. .
I.
16, 36.
inkrustaci my»lí speciáln na vliv p-
I
in-
8. Farmakovskij Arch. Anz. 1904, 100, 1905, 57. Strzygowskt Altai 141.
1
275,
7
l'lin
Em.
276
si.
stf llunjf
76.
XXXVI.
O
198.
rozvoji
Srv.
ve
Kb*
I
1.
264.
Bttmmr
výrobi barevných skel
a v starší práci O. Titchlrra Ober farbiger
Gliser
im
Alterthume.
tnails ol
v
dol
Ajj>rr\ perlen
Schr.
62, 67).
Techn. IV
phy-
viz
und
iiber >
u Kisu
die
Her-
XXVII. 1886.
267 krustace už ve starší dob, ale hojnji teprve vlivem Orientu od doby Alexandrovy. Plinius vzpomínaje, že díve byly oblíbeny zlaté nádoby s tepanou prací, dodává: „nunc turba gemmarum potamus et zmaragdis teximus calici O orientálním pvodu drahokamové a skelné inkrustace nelze proto pochybovati a k témuž závru pivede nás na jiném míst
rozbor
i
který první inkrustované
stilu,
pedmty
provází, zejména
zvrný ornament. Bylo však dlouho problémem, jak se dostala do vnitra Evropy a kde se ujala nejdíve, zda u barbar severních,
i
ecku
v
nebo v
i
germánským,
Itálii
jakým prostednictvím
a
vci objevovaly posledních
ist
technika
orientální, je to'
v níž ješt nebyly známy ná-
archaeologové, že je to
jedni
se
do Evropy obchodem zanesená, druzí
opt
technika germánská, spec. gótská, a
ímský
že je to vlastn jen pozdní
jiní,
z
dob,
domnívali
let,
tomu, že
naproti
první
se sice ve spojení s antikou, ale ujaly se nejvíce
u severních barbar. Proto v lezy
pišlo, zda
to
i eckým nebo ímským, nebo
skythským,
stil,
vzniklý jen
ásten
východních popud.
mínní
Starší
emž
pi
kolísalo zprvu mezi
pvodem ist
orientálním,
se myslilo nejvíce na Persii," a mezi východiskem severo-
4 evropským, germánským nebo eckým; pro ímský pvod evropské inkrustace vystoupil s velkou vervou teprve AI. Riegl, jenž sice 5
i
nemohl neuznati, ale pece jen soudil, že inkrustace, jež ovládla v Evrop od V. stol. po Kr., je jen výsledkem rozvoje pozdní ímské, koloristicky naladné indust:
popud
orientálních
zachoval
Heraclius v spise
zv.
t.
. K. IV.) 1
Plín.
*
Ch.
15.
I.
drahokam
bol rccfpty na barveoi skel a imitace
Sitzb. (Kónigsb. 18*<«
III.
8.
De colonbus
Tamie
viz
i
Romanorum
et artibus
o leštni drahokamu
I.
(Quelleo-
10. IU.
10.
XXXli: ti.
.;irnn*. Paris 1864.
Línat Orfévrerir
Onjjines
orf
<•
Kmails 61, 67, 1877—87, 1. 219, Kondakot (myslil hlavn na Persii). Sal. Reinach Catal. du musée de St. (icrtnain-en-Laye Paris
pvod
1898, 182 je pro *
Handbuch 62
si
perský skrzr jihorusk dilny.
nJcnschmit
V
Latteyrie ;
Je ÍUn/e
myslil
biioux jrothiques de Krrtcli (Paris
Mém. des *
ale
i
Lafxirtr
/.a
le
#»
Li
Kuaste,
<*u
v
Hbt
AI. Riegl S|
sebou
1888),
I
l-
on mysli na obchod *
strhl
aut iq.
na Goty, (Anthropolojria
adu jich Jot.
»rts /
Paris 1861
mililitr
rl (Alt
1
ln
a»tmdu»tne '«
a
I
Wieo
1901. 180 sL.
archaeolog,
Strtygowtkfho. jenž celou
ala nasel
adou
studii
i
202—205 houzavna'
Mafii »• ukázati.
268 Dnes, myslím, zejména po pracích
Strzygowského a E. Minnse, o pvodu orientálním nemže býti více sporu, nanejvýše jen o cest, kterou inkrustace pišla do Evropy, zdali pes a dílny italské, i pes Byzanc nebo ecké kolonie na erném moi, i snad pímo invasí stedoasijských kmen do stední Evropy. Sám bych soudil, že nelze vylouiti žádné z tchto cest. Zajisté pevzalo už díve J.
ím
dál, zajisté pinesli s sebou mnoho vcí Hunnové a Avarové do jižní Rusi a pak do Uher, kde vzory tchto šperk a nádob uvidli zase provinciální emeslníci
leccos
Byzantion a dalo
Sarmati,
Obr. 72. Zlatá koruna drahokamy vykládaná
z
pokladu novoerkaského.
ímští nebo etí. Ale hlavní úlohu pi tomto sprostedkováni pro
Evropu bych pece moským, zejména když se
ostatní
jen pisoudil dostali k
eckým
koloniím erno-
nim germánští Gotové, kteí
základ svých nordických tradic mli pro orientální umní mnohem vtší smysl a porozumní, nežli pro jemný vkus eckoímský. Je Orient pirozen více zaujal nežli klassicism. Na severu na
že
pvodem
nové velké stilové
zmny,
které podlehlo antické
umní
ve IV. a V.
jedin a jedin Orient. Srv. jeho závrený spis „Altai-lran u. Volkerwanderung" (Leipz. 1917), hlavn výklad na str. 274 si., kde mluví pro pvod Max indickoskythský. Novji proti Riejriovi zdraznil orientální pvod (Kunstjresch. d. edlen Met. 63, 72. 73) a Minns Scythians and Greeks r 270; a zejména pak siln rozhodn proti germánskému pvodu a pro perský vy* stoupil E. Male v Revue de Paris 1916, VII. (riém. pod titulem Studien d.e d. Kunst v Monatshete . Kunstwiss. IX. 1916, 387). kdežto M. Ehtrt klade století, je
i
draz na ecké
dílny bosporské (Zs.
f.
Ethn. 1909, 507).
(
269
erného moe poalo v
a
lil.
o
nichž
p.
st.
II.
jsem
Kr.
1
se
užívati
drahými kameny už
vykládání
vzor skythosarmatských,
vlivem jednotlivých
výše
se
zmínil (str. 266) a shledáváme se s nimi sponkách, náušnicích, závskách a peskách
astji na
špercích,
v hrobech
bosporských
— IV.
po Kr." Ze pak ve zlatdrahokamy a sklem už pln ovládalo, ukázala ada nález, zejména v Keri, od}ch r. 1904 VI. Škorpilem v ul. Gospitalné, ve dvou katakombách eckých a datovaných mincemi IV. století (Konstantia II. a Valentiniana III.), nebo poklad z Krimu, nyní v berlínském museu uložený. 4 Také architektura drahokamy vykládaná, kterou zíme na mosaikách církve sv. Jií v Soluni, zbudované na konci IV. nebo na po. V. století, ukazuje neomyln, jak již ped tím, nických
z
II.
tamjšich
dílnách
ve
stol.
IV. stol. vykládání
:
ve
III.
—
revných
podléhala novému vkusu orientálních ba-
IV., stol., antika
inkrustaci.
Od erného moe
5
obchodními styky
Po-
s
Dunajem dostávaly se první vci už ve III. stol. na západ, ale nejvíce se jich hnulo koncem IV., když Hunnové r. 375 rozehnali Goty jihoruské a valnou ást jich zatlaili do Evropy. S tmi baltím a
1
Kere (Minns
práce
kurhanu
z
431
Scythians
artjuchovského
—
434—435 nebo
432,
granáty posázenou liaru ze stanice Beslenvské (Minns 58). Tolstoj a
zlatou
Kondakov z
ecké
vykládané šperky
Srv. granáty
na Tamanu a glinišského u
vci
kladli
z
Gliniše do I.— III.
stol.
po Kr. (Ant. 317
si.).
Zlatý kruh
nálezu v Rausern ve Slezsku s rosettou vykládanou karneoly klade se do IV.
století. *
(Reallex. germ. Alt.
Srv. náušnice
ntbo sponky
z
II.
Keri
275.) (I.—
O
II.
obrácenou patkou
nálezu u Kelermesu srv. zmínku
almandiny
stol.)
s
—
stol.)
(II.íb.
apx.
w IX.
k.
lbl),
rovnž, s almandiny (EL, f. Ethn. 1909, 507), drahokamy vyložený diadem (obr. 72) z novoerkasského pokladu (Kondakov-Tolstoj Ant. 490. Minns Scyth. 281), šperky ze Zdviženska s
Ságy
u Novogrigorjeva (Stavropol), ze stanice v kubánské B.
z
oblasti (Posta
III.
III.
v Tavrické gub. a z
adou vci
II.
st.
po Kr),
Uhrách pi sponce
asná
pomrn
je
Othcti. ap\
ydl '.a,
*
uvedl, že
r.
"04, 70,
je|
II)
srv.
1896 nalezeny v jednom
kurhany
N. Veselov-
nález v kurhanu
vci nalezených
K asnému
I
Pocta
náleží
ece Kubáni
u
Murgy
pronikáni
I
78 a >
granáty vykládané. Diade.
Uveejnil
Rovnž sem
inkrustace
i
obrácenou patkou (Posta
granitové inkrustace do permské gubernie *
stol.
I.
jež vykopal na
inkrustovaných (Tpy.iu XII
kurdižipském (Minns 223).
hrobu u Timoševské
Forsch. IV. 383, 455. 490). jez však
asiat.
Posta z ásti klade píliš nazpt, až do
doby ímské (hlavn ze
skij s
v
(II-
XVII. 115.
kerskm
prsten 'aximia
C.
c.
300
Crrutz Kunstgesch. oht
S5—86. Také caihradské Kondak. vykládán byl drahokamy, perlami a rzným kovem (Dtthl Manuel art byt. »
Par. 1910. 287).
270 ethnickými vlnami
do Podunají, do všude z
rozšíila
se
sev. Itálie,
do
jižní
pokroilí kmenové
ujali
technika
i
inkrustaní na
Balkán,
Francie a Hispanie, kde se
germánští, kteí jednak
ji
pinášeli
domova znamenitou zrunost zlatnickou, jednak jí nabývali stykem s umním ímským na Balkán, v Itálii a Gallii. Vzájemným stykem a prolnutím tradic antických a germánských novou orientální technikou vznikl pak ve stední Evrop od V. stol. nový velký umlecký stil, jenž byl díve zván obecn merovejským (podle doby, v níž trvala dynastie merovejská od r. 486 do r. 751) a dnes od obvykle, nepíliš šfastn, stilem sthování národ (Vólker-
starých s
Nmc
wanderungsstil) Obr. 73. Granáty vykládaný
Maximiana
medaillon
—305)
culea (286
Her-
indické granáty, almandiny
Hampel).
i
Ve
nmž
vedle
jiných
po-
známe, ovládají a nejvíce do oí bijí vykládané drahokamy, ponejvíce syrské a
szilágy-somlyóského (J.
v
a
technik a nových forem, které ješt
pokladu
z
a
!
a vedle nich
tabulky bílého nebo erveného skla.
IV. stol. byla tedy
nová technika v eckých dílnách nad jednotlivé vci zaí-
Fontem zachycena a v stední Evrop, kamž naly
souasn
pronikati,
menitých nález
ravském
poli,
a
3
setkáváme se v V.
Uvádím aspo hrob
.
stol. již s
adou
a zna-
MoApahidy a
u Untersiebenbrunnu na
hroby u Puszta Bakodu,
Perjamoše,
Mezo-Kaszony, poklad ze Szilágy-Somlyó v Uhrách, 4 (obr. 73, 74), poklad z Petreossy v Rumunsku, korunu z Krimu, chovanou dnes v museu berlínském," hrob z Pouanu a zejména znamenitý hrob '
krále Childericha z
*
Granáty
r.
pokladu
481 u Doorniku nalezený.' szilájjy-somlyóského
indického (Creutt Kunstg. 62). Srv. též 1
z
V.
Alt.
Poklad nalezený u Szilágy-Somlyó (Hampel
stol.,
má
medaillon Maximianúv z
granáty (Hampel
drahokamy
s
20).
II.
U
Alt.
Telléryho
pvodu
55. 473. II.
15.
III.
15
31). jinak
286—305, jenž má obrubu vykládanou
Wolfsheimu nalezen kus zlatého kováni inkrustovaný z prvni doby sasanidské (Creutz Kumtgesch. 44, 45).
1
Jahrbuch .
Hampel
*
Bock
*
Hampe tamže
7
M. Cochet Lc tombcau de I
I.
nápisem perským
*
Hampel
let
podle
jsou
Hampel
Alt. V. (1911) 36.
Alt.
II
Fr. Mitth
1.
5,
12. 39;
III.
1-4. 6-7, 32
Centralcomm. 1868. 105.
Hampe
Reallex. germ. Alt.
II
280. Childcric, Paris
1859, Limlrnschmit
Handb.
68,
271
V úplné
VI. stol.
cko
(alamannské) 1
industrii.
na
Jt-n
tak
ho
niky
a
Také
obliby.
tendence
Germanie
severu si
v
jiné
Byzanci
koloristická
mická od V.
ve fran-
i
dekor vydobyly
jiný
století,
2
staní
ped
neujala.
\
ovládla
práv
tak jako !
technika
se
tech-
polychro-
a
ve škole sv. Eligia (t 658).
U Slovan
sloh
longobardské
a
mén. Tam
bylo
nový
ovládl
jak v g-otské,
inkru-
Zpráv o tom
není
XI. stol/ a v nálezech slovan-
ských zemi, zejména v hrobech, které
možno
slovanské,
za
míti
málo, 5
tak
je
toho
vskutku nelze této výroby piítati Slovanm, srovnáže
výrobou filigránovou. Vyto tím, že v dob, kdy technika inkrustaní pišla a po Evme-li
s
ji
svtlíme
rop
nebylo u Slovan
se rozšíila,
tch
ješt
najisto a
si
tch zruných
vysplejších dílen zlatník, s kterými
se setkáváme pozdji
koupí
od X.
století.
šperky dostávaly se sice
Jednotlivé
do rukou bohatších velmož
i
slovanských a není vyloueno, že se tu a
tam pokusil
slník
napodobiti
i
slovanský
vzory a
cizí
polodrahokamy
zovati
cnuObr.
vsa-
do zlatého
novjii pehled
Srv.
1
a u Th.
Hampe
Diehl Manuel
s. v.
art
E.
Hrennera
>
pastou vy
pokladu szilágy\\»m\
(J.
B
Goldschmiedekunst v Reallcx. f
A't
II
.'7 l »
si.
byz. 291
zmínku o mozaikách chrámu
86. Srv. výie
z
somlyóského
v VII.
pozl
a skelnou
kbídaná sponka
šperku, ale zatím nelze toho doložiti
ii
Stíbrná,
74
drahokamy
»v. J
290. '
Kosmas pipomíná
denskrm.
ale
to
byly prá<
jen zlat desky
drahokamy vykládané na
oltáíi
hn/
I
rchách jsou to hroby
i
cdrrlt
Pam.
arch.
1
272 historicky,
ani
1
archaeologicky.
ani
Rovnž
sklem
se
Slované,
podobá, do konce doby pohanské nepracovali a vbec jeho výroby neznali. Sklo zstalo Slovanm až do X. stol. pedmtem cizím, importovaným jednak z dílen ímských, jednak se
jak
eckých, jednak pímo z Orientu, kde jeho výroba vznikla už dávno ped Kristem a stále se po továrnicku udržovala, zejména v aegyptské Alexandrii, potom v Palestin a Sýrii." To platí pedevším o spoust sklenných perel a korál rzné barvy a techniky, které navšené na hrdle staly se pozdji velmi oblíi
1
tiny,
namnoze
se zase dostala
etymologie
Srv. Sclirutler
ne!)
65, 135,
111.
.
lovi
C.iaB.
I.
apx.
oOin..
púvodni
jejich
Není také drahokamu, doby staré. Vasmer .)i. I. 391, 287, Korš Typ. imcm. 41, Ino-
Reallex. 149.
Slovan
z
Melioranskn
175,
trancev 3au. 00
e-
cizího, nejvíce z
jazyk semitských, akoliv
z
jehož jméno bylo by lze doložiti u všech 59
pvodu
jména drahokamu jsou také pirozen
Stsl.
kamž
XIV
I.
Aristov
122,
UpoM. 162
Budi-
si.,
54,291. Doklady kišálu, topasu, amethystu, almandinu. chalcedonu,
karneolu objevuji se v nálezech teprve od konce doby pohanské, a to v náhrdelnkích. Srv. ZS.
191,
631.
1.
Starovká
*
tradice kladla sice nález skelné
Heraclius de
barevné
col.
III.
tedy
z XII. dynastie,
c.
sklo
nejstarši
5), ale
hmoty do Foenicie (Plin. XXXVI. známe z Aejrypta, a to rzno-
3000, perle, amuletty už z
r.
Das Glas im Altertume. Leipz. 1908.
16, 34), a
I.
I.
tam tedy dlužno
dyn. (Kisa A.
pvod.
hledati
Toto první sklo bylo lité a tlaené, foukané nastupuje teprve po dob Ptolemaiovcú. Foukaných nádob není ped dobou ímskou, takže se na tuto techniku pišlo
dob
asi v
12
Kristov
(o starší a mladši technice
Blmner
51, 295,
si.,
pi výrob nádob
Kisa
viz
I.
3,
Techn. IV. 386). Z Aegypta rozšíilo se sklo do Foenicie,
kde rozkvetlo sklástvi v Sidon a Tyru (Kisa 1. 90), potom do Persie a Assyrie, kde se s aejj. výrobky setkáváme v prvni polovin I. tis. p. Kr. (Kisa I. 102 104). V Palestin a Sýrii vznikla domácí industrie teprve v ímské dob císaské, a to
—
hlavn na Hebronu (Kisa vší
výroby a to jednak
xandrii,
která
vyváželo po
dob
v
tiši
99).
Vedle toho zstával však Aegypt
stále
centrem
Thebách, jednak, a to pedevšim, v Aleímské byla hlavnim místem, odkudž se sklo ve velkém
imské (Kisa
a syrský Sidon
I.
7b
si.
a
Vedle
87).
ni
v
popedí zstaly ješt Theby
Kisa všechny praehistorické perly, prsteny, náramky pokládá za
export argyplský
nejdíve na
I.
Naukratid
v
(I.
a
Sicílii
109
do
si.).
Pirozen
Etrurie,
v
se mezi tim industrie
dob
penesla
i
do
Itálie,
císaské do Kampanie (Cumae, Bajae,
do íma (Kisa I. 170 si). s klo tak zlacinlo, že za sklenný pohár za mdný peniz, a to se udrželo až do doby I iadrianovy. Od II. stol. šla výroba do (iallie na Rýn a do Brittanie (Kisa Také byzantské dílny se staly známými, zejména od VI. do XI. st skla i
Nerona
ni,
PuteoH) a také
byl v
-
ím
!
i
m
barevného na mosaiky a barevnými poháry •
>b
kolliery
z
v Olbii srv. U\'uro\< Rech. 121.
perel
(hlavn
V
(srv. v
modrých nebo telených)
náušnice s navleenou perlou nebo náramek a je^
oviem import
cizí.
Srv. ŽS.
I.
630, 669.
XI. stol.
pochvalu Theofilovu).
slovanských hrobech jsou velmi hoju a
njaká
závésky, tu m tam
nádobka,
—
v
273 1
benou ozdobou slovanských žen, to platí o h náramcích a ovšem o sklenných i
dosti hojných skle-
"'
Pocházi-li všeslovan-
:
i
ve slovanských
.skytnuvších
ský výraz
sklo, stsl. st\>klo (a
obyejn
jak se
stikls,
soudí,
hrobech.
také
4
stikfas,
lit.
nádobách,
i.
stpr. stiklo) z got.
ukazoval by tento pechod, že Slo-
vané poznali sklo prostednictvím Germanii, a to bezpochyby
ernomoských Got. Ale
nelze vylouiti ani pochodu
opt
opaného
domácího pvodu souvisícího se slovesem v kterémžto pípad by byli zase díve Slované roztopené sklo poznali v ernomoském kraji a penesli název k sousedním Germanúm. To by ovšem pedpokládalo domácí výrobu slovanskou ped X. stol., což není pravdpodobné. Ani perly a koraly, ani náramky, ani nádoby nevykazují nic, z eho bychom mohli souditi na pvod domácí. Jsou to všechno zjevné importy ve velkém z dílen syrských, byzantských a olbijských a Slované podle všeho nepoali pracovati Jem díve, než když poznali a poali napodobiti byzantský email
a
i
glazury
a skelné
(srv.
ehož
246),
str.
nebylo
ped
Vladimírem.
Sklenné náramky, tak hojné v pozdních slov. hrobech jihozápadní Rusi, dlaly se patrn už v díln (asi z X. stol.), kterou našel Chvojka v
úsadb Petrovského z kijevských hrob
v Kijev,'
stn
rzné barevných ok. Ges.
vku
XX V
výrob sklenných
technice a
Hliimner IV. 386
srv.
II.
1886 a Kisa
viz u Heraciia (ed. lig
éku u Plinia
.
*
Srv
drobné skleniky tenkých
ale
IX. a X. stol. jsou najisto ješt orientální.
Tischler
si.,
I.
118
— 134.
perel
jednobarevných
Ober Aggry-Perlen
Popisy o
Quellensclmften,
sv.
výrob
na
s
mnoho-
i
(Scnriften phys.
poátku stedo-
IV.) a Theofila (ib. sv.
II.),
ze
36.
II.
69 a Zav,
•
75. '
Srv. dále pozn.
7.
MAG.
?97, Brunner t Také o rus. i.iu:u. (dnes — oko) donmival se A. Pofod nacházelo slovo gtuta z *gtxa. bylo pejato z nkterého germ jakožto výraz pro prhledný kam ti. jantar, tklo. Srv. lat. glesum z germ pejaté, >u nrm mi.m ani rok, ani insula Glesaria [Pogodin .
Reálie*.
dil,
II.
.
Meringer
strana)
ani
/ctí
eroekei mysli spiie na
Hirt.
r,i..v
šukal.
•
si.
Ph.l
z
hnng.
german.sliny Mat/<
pi
1901, 536
(Dobrovský Monse
'i
Abkunít v
',•
1
260.
1
nnd<
XVII,
I
Vocrl
echách
v
.')
; !
dob
se domníval. íe korale a prsténky
sklenné
p
71—75. •
Ta
I
;>rve hrul>r vrt .
.
i
XII Molrti
pokládá Chvojka za
dom
se
dlaly
274
EMAIL. Nenašlo-li
inkrustování
drahokamy valného ohlasu v domácí
doznaly ho více techniky, které sice ze ného umleckého cítni vycházely, psobiti totiž dojmem slovanské,
industrii
—
—
revným ale které užívaly k tomu úelu materiálu jiného: plování dekoraních ploch vrstvami barevného emailu a
kovem rzné
kládání jich
stej-
ba-
1.
vy-
2.
vy-
nejastji železné plochy zlatem
barvy,
a stíbrem.
Email
ve všech dobách svého vývoje znail skelnou hmotu
'
barevnou, nanesenou za horkého stavu, tedy roztopenou, na plo-
kovovou
chu
To
a s ni stavenou.
kov
která pokládala povrch
od inkrustace
je rozdíl
skelné,
skelnými plátky za studena.
Technika emailování, jak se posud provádí,
je
v
základ
tato:
:
Siln olovnatá a rznými kysliníky zbarvená litina skelná roztlue se na prášek a s trochou vody udlá se kasika (voda se musí obas slíti a také nkolik kapek kyseliny dusiné pomáhá sms vyistit), která se lžikou nanese na povrch kovu, prost vedle sebe nebo do bunk, naež se to vloži do peci, kde se všech stran psobí na povrch pedmtu stejnomrný žár. Skelná hmota se roztopí a s kovem staví. Potom se nechá pedmt pomalu vystydnouti, nebof jinak by email popraskal a nakonec se vybrousí a
bu
vyleští.
1
Slovo email je franc. tvar stlat. smaltum,
pvodn
smalto,
it.il.
nm.
Smalte.
potom Dnes znaí slitinu skelnou emailovaný pedmt sám. Ch. de Linas pokládal smaltum za latinisovaný tvar slova hashmal u Hezechieia. Na západ se objevuje poprvé v pol. IX. stol. v Lib. pont. Nr. 513 (S. Leo IV. 847 Schmelz, vše od sthn. smelzan a znailo
i
skla na kovu.
i
tabulam de smalto (Gaz. arch. 1884. 140).
fecit
*
Srv.
Buchtr Gesch.
Emailschcib"* 22
Pi
Star.
tuto
d.ve
citovanou
dans
1'antiquité et
2, 44.
zatit.
!,mrl*schmuck
S<
Labnrtr
au moyen
Grv von Obrrho und
A7
.
bewn
drs
(Gí»z.
Ann. des Vrr.
f
MM, O.
I.
hrr
kurzer
B
Kmail
Abriss der (irsoli
Recherches
Jul.
arts. XXII. 265),
Alt. XII
I
<
pc
CohaUi Der by-
ulz J.
i
|
7
drs Emails. Konijrsb. 1*87, Kon-
I'
Samnil. Swenigorodsi-oi.
imml. A. von
Les
la
Uber vorróm. Email (>bid. 1>9<>.
tyto studie: Schulz J.
sur
Darcel A. Notice des
Par. 1856,
ájje.
Zellenschn
anthr.
daltov
I
literaturu:
émaux. Par. 1867, Dr lémaillerie
Rum.
3— 5, T Knste (Stuttgart 1875) K starovkému emailu vbec a j<
techn.
d. 11.
email
srv.
en
zlata a stíbra,
slitinu
Aachen
1884,
Aaclírn
Bock F.Dit
1<S''()
'8.
a
S
'
byx. Zel
-
llist.
du
livre.
275 Podle svételné jakosti hledný (opakní),
ehož
email
je
se dociluje
prsvitný nebo nepr-
pímsi kostného
zpsobu
kysliníku cínového. Podle
bu
popela nebo
nanášeni rozeznávají se pak
tyto druhy:
bukový
pihrádkový (email cloisonné, Zellenpi nmž se pasta dává do zvláštdrátkových bunk na povrch kovu pipájených; 2. email jamkový (ém. champlevé, Grubenschmelz, Buev b), pi nmž se dává do jamek, na povrchu kovu vyhloubených; email
1.
neboli
schmelz, neperopo,maTan 3Ma ních
em. reliéfový (ém. translucide sur ciselure en
3.
de
reliéf,
u>),
rond
nmž
pi
basse),
reliéf
se klade email ve
ou en haut
vrstv vyvý-
šené na kresbu jehlou na ploše provedenou, anebo na siln vynívající
reliéfní
dekor, jenž dostane
em. malovaný (ém. peint)
4.
kladenými emaily na hladkém emailu
(t.
na sebe emailový povlak;
skutená malba vedle sebe
povrchu kovu,
limožského) v staré
zv.
je
dob
tohoto druhu
ale
nebylo.
Svou koloristickou povahou ukazuje email pvodem do Orientu, a tam se také setkáváme s píbuznými polevy už dávno ped Kristem. Ale dlužno dobe uvažovati, pokud je to pravý email. O Aejrypfanech píše se v starších knihách (Tischler, Kondakov, Mariette, Pi, Labarte), že znali email už za XVIII. a XVII. dynastie, ba díve, tedy ped r. 1600 p. Kr., nicmén novjší studie toho i
nepotvrdily.
V
dahšurské
pokladu
pyramidy našly se znamenité
Amenemhata III. a Usertesena III., dále máme pektorál Aahotepin a Kamsa II., náramek téže královny, a jiné, ale všechny tyto vci mají podle A. Kisy vásu Setiho pektorály Usertesena
II
,
I.
buky
pouze
inkrustované drahokamy
skelnými pastami za studena.
1
(lapis
lazuli,
tyrkys)
nebo
Neni to tedy ješt pravý email žá-
rem v bukách roztopený, nýbrž jen kamenný plátek nebo barevná opakní pasta. A. Kisa soudí, že se pravý email v Aejrypt v
dob
email jamkový, na
p. ni
objevuje
v
teprve
pyramid 1
O
O
aeffj
(III
-I.
stol.),
a
jako
to
ethiopsk královny, nalezených
•arationu 1894
nálezu d Alterl.
I.
práce shoduje se
b*rg Aeg. Einlagen jsou bu
h
v Mero-
ii
zlatnická
Ptolemaiovou
in
147, a
který
2674, k dal
a
Tak toudi RounStlber (Frankf 1905). Na náramku Aah>
technikou
Golil un
.
rozhodné popírá pravý email,
\klcm
rmaii.
i
'
v n< I
na
základ badáni
276
nemžeme
Foenicii a Assyrii
zatím
známy skelné polevy na
byly dávno
íci
nic,
než ie tam
cihlách a stnách,
ped
datovati pravého emailu
1
a
v
sta-
Recku doby a nejbližší známe drobné, mode emailované šperky v jižní Itálii nebo v hrobech jihoruských, vyrobené patrn v dílnách tamjšich eckých kolonií. Homérovo fj^extpov se dnes za pravý email nepokládá; v tomto smyslu užil ho teprve na konci XI. stol. po Kr. Theofilus/ Je tedy pi nejmenším nejisto, smíme-li stáí pravého emailu na kovových špercích posunouti v Orientu ped dobu Alexandrovu. Ale pes to nechci pochybovati, že ped tím vznikl v Orient, a to nejspíše v Aegypt, ponvadž tam už od dob pradávných, jak nelze
IV. stol.," z kte-
réžto
5
práv
jsme
vidli,
nejen
znali
barevné polevy na cihly a
robiti
pihrádkovou techniku. Od vkládání studených hotových past do pipravených bunk k tomu, aby se místo studené pasty tam dala skelná hmota horká roztavená, je v praxi zlatnické krok jen nevelký, a ten pi své praxi zlatníci aegyptští ped dobou ptolemaiovskou patrn udlali. Bližší urení této doby závisí však na dalších nálezech, jež se nepochybn brzy skelné pasty, ale
i
zlatnickou
dostaví.
S
objevením se emailu v Aegypt,
tímto
pímo
souvisí
Kondakov Byz. Em. 6. Hadaczek Ohrschmuck
1
hrobech
ských
IX.
a
Itálii
již.
emaily gallské, s kterými se setkáváme v gallské
i
kultue švýcarské, ponejvíce v hrobech 1
ecku
— VIII.
9,
stol.,
z této
„bukový
53 pipomíná sice
bude
ale
to spíše
pasta
jen
Ped
doby. 5
tím
email" v eleusin-
skelná za studena
vložená.
Kisa
1.
Kondakov
149.
Riegl Spátrom. Ind. 185.
kurhan skythských
nal. u
Em. 16, 42, Spicyn 8uL aj.x. doklad najde se v dile Minnsové
Byz.
Nejvíce
Tomakovky,
Ob,
v Kul
v
1903,
ze starých
skupin kubánské, dále
Golubinské stanice, na eckých špercích z mohvly artjutMinns Scyth. 64, 158, 195, 197, 202, 20S. Vci posledui má Minns za prvni doklad eckého bukového emailu (404). Tallgren cituje emailovaný náramek ze Solochy (Kupíer und Bronzezrit II. 167). Také v kobanském pohebišti našel se rznobarevný email, ale jeho datováni
náramku
na zlaté/n
chovské
z
III.— II.
nem
z
stol.
{Spiqyn
1903, 149
*
Theofilu* Schedula
*
Srv
['mllier
mer-Stern Das
gn\\.
III.
53.
Srv. Kita
Les sépultures du
iiail i.
Když obchod
146, a
I
dli
fer
(Gen. 1916
Grabrrfrld bei Miin*injjen 29, 70, Déchelettt Manuel ii
pechod rmailu do
I.
t*
Gallie teprve
od zvrtrnlého s
jršt
dobe
do IV. a V.
stol
téc
a
rtl si
jrj
11
kladl
po Kr
ki
kor.ilrm ustal, nahradili
"i
emailem.
v
I.
L*-
277
Evrop
není v stední a západní
podobného, ani pravý email,
nic
ani studená inkrustace.
Tento email pišel do Gallie patrn pes Massilii z Orientu nebo ze stední Itálie obchodem a našel brzy domácí napodobení v Massilii a pozdji v severních dílnách gallských, jejichž kovová v
byla
industrie
dob neobyejn
té
pokroilá.
Tento ga\l
email je vždy jen jamkový (nebo rýhový), barvy obvykle ervené,
zídka
bílé,
1
a shledáváme se s ním
nejastji u latnských sponek
na patkách (místo starších korál) a obloucích nebo na ornamen-
etz
výplních
tálních
me,
k zavšení
ných kováních, záponkách, ba
jeho vznik a jeho rozšíení, souvisící
rzných ozdobhebík." Celkem
dále na
na hlavikách
i
rozchodem gallské neboli p. Kr., neposkytuji nic záhadného. Za to jsou záhadnjší emaily, které po tomto laténském nastupuji v západní stední Evrop a oznaovány jsou namnoze jen neurit jako barbarské emaily doby ímské. latnské
v posledních
kultury
s
stoletích
i
V dob ímské nastupuje totiž množství emailovaných šperk, hlavn deštikovitých sponek, ale rzného kováni, závsk, pesek, ozdobných držadel atd. Emaily jsou opt jamkové, ale mnohobarevné bílé, žluté, ervené, modré zelené, a vytváejí dekor i
—
složený v
na
Rýn
i
podob
jich
za
to
Málo
málo.
opt
teprve
z
i ímské ?
dnes ješt Kisa
konce
II.
Jak se
ímským
vlivem
emaily barbarské
a
3
v
a
nebo
z
:
máme
kdežto v
Itálii
pontském pobeží, nyní na
n
dívati?
gallské,
i
ímských? Jsou to Kondakov, Cohausen, Sem-
to
za
barbarský produkt, za
hlavn zprávy rhetora Flavia Filostrata poátku III. stol. po Kr., která dotvrzuje emaiyalUk
len v
si
h II.
.irt
-niích
I
Bafieh hrol*ch
Krcherch«s 1885, KonduII
1
lir.
I
1
.
II
ito-
119
.1
Par.
<.
ku!'
Manuel
IV.) v Brit..
'-ni.
i
na
dílnách
Labarte,
pokládají
.vetlo v
GUi
i
dovolávají se
Uténe
letíc!:
v Podunají,
i
také v Rusi
stupe, tedy pouhé pokraováni kultury
další
gallský
je
jich
na Kavkaze.
více
vznikl
a
hojn
plná) a dosti
jich
Je to
per
(musea ve Wormsu, Brusselu, Lttichu, Na-
a v Britannii
muru jsou je
terovité. Objevují se ponejvíce v severní Gallii
latcmkýrh
(ili
(Pi II
1.
émaitStar.
li.
26, 46,
278
barbar
lcrstvi u
Kisa proto myslí,
že
as ímská
doby
té
sídlících
starý
Oceánu, tedy patrn
u
gallského
rozvoj
u Galiu.
1
emailérství porušila
pozdji znovu rozkvetlo a exportovalo emaily do celé Evropy. Podle Kisy nelze v samém
sice na
invase, ale že
ím
ped
prokázati emailu
III.
stol."
mínní už Lindenschmit a novji zejména RiegP piznávali tmto, „barbarským" emailm — IV. stol. po Kr. pvod ímský a s mínním tímto souhlasil bych z nkolika dvod. Pedn se objevují vci ty nejvíce ne uvnit barbarských zemí, ale na hranici íše ímské v provinciálních stediskách, v nichž tomuto
Naproti
I.
byla
vbec
vyvinuta velká industrie ímská, takže vše ukazuje na
Obr. 75. Emailované sponky a závéska (1.
Kranj,
2.
Museum
ve Vídni
[Brunšmid],
ímských
výrobu v dílnách
a
z
[Xiejjlj, 3.
nález doby merovejské. Szilágy-Somlyó,
4.
Sisek
Reichenhall.)
5.
sice
nebo se Ovšem vkus
továrnickou,
kusy nalézají na vzdálených místech Evropy.
ponvadž vci
stejné
nebyl
pod vlivem asi také pedevším pro starší barbarské industrie gallské a byly barbary dlány. Za druhé není myslitelno, že by pi pechodu emailu z Orientu do ecka a do Massilie byl zstal ím se stední Itálií stranou, zejména vidíme-li, že pejal z Aegypta sklo a sklo barevné. To je prost nemyslitelné. Sklo barevné, tedy podstata hmoty emailové, robilo se v už v I. stol. p. Kr. Konen
již
klassický, nýbrž
barbarský,
vznikly
i
ím
pak nelze pehlédnouti, že
ímských hrobech
se
v
ed.
Ka,n rr
u
nejstarší emaily
tohoto druhu vyskytly
Xanten nedaleko
Mohue
s
mincemi
Mmaginea.
M
I.
155,
Lindenschmit Kunat. 1*7.
'
I.
1'
AHV.
III
I.
str
S5,
III.
Vlil.
Tat
Riegl Spitrom
279 Flaviovc, tedy
ímská
doby 69
— 96.'
Rýn
do znané míry
z
kultura na
je
domácí laténské pod vlivem
Ovšem nesmíme
italským,
tím
a
zapomínati, že
pokraováním
jen
staré
emaii
dílny
i
dostaten vysvtlí. Ostatn máme vedle drobných šperk ješt jiné památky, které, myslím, nesporn ukazuji, že by bylo nesprávno piítati emailérstvi ímské doby pouze barbarm a nepoítati s dílnami antickými. Do téže doby pipadá totiž ada vtších vcí, pedevším se zde
nádob, které
nemžeme
piítati pouze barbarské
nebo pes nkteré
industrii,
jak jejich forma celková, tak zejména ráz ornamentu
ohlasy starého stil
pece
vkusu gallského
a traktament
vykazuje v podstat
jen
nehledíc ani k tomu, že emailové vý-
klassický,
pd
pln, jakkoliv sedí v jamkách v bronzové vytvoených, pece jen vytváejí dojem emailu bukového, tedy nco, co je starému gallskému emailu cizí. Sem náleží na p. bronzový erpák z Pyrmontu, kotel z Bartlowa v britickém museu, kohoutí nádobka z Wormsu, nádoby z Buzetu (Pinguente) v Istrii, z Bcneventa, Ambleteuse, La
vesms bohat
Guierche,
na povrchu vyzdobené linearným a rost-
znamenitá soška Cereina z Bleriku, Temži v Londýn nalezená, nebo ozdobná deska z Nehasic u Teplic, samé vci z II. IV. stol.*' Po mém pesvdení neni možno odlouiti tato díla od industrie ímské.
ornamentem, jakož
linným
známá deska
dále
asov
i
v
i
—
všechny tyto ímské emaily, a pedevším terovité
sponky, spadají do doby od
do
po
IV.,
nmž
nastává
kamovou
a skelnou,
zánik
Evrop
ujímá se rychle po celé
nález v Xanteru
(srv.
století
I.
'
výroba emailových vci
už /
./
K-h
AHV.
III.
q ftfcfb
Jahrbuch
des arts
IV.
30
ti.,
h
ÍI
all<
-ttaufes.
r
Kavkazu Spi
41.
I
III.
Moli-
dr Línáte Gaiette arch
kovolit.
v
hrobech
II.
a
II.
Saalburgu
H.*t
»lol i d.
.
hv
Alb na I
c
II
p. III
v
Dr
daí. [Jacohi
»tol.
ta).
i trn..
j»ou vrlm. rulke a tak.
K a
AHV.
hmita
Samml.
m
tunn tab. VIII), dálr v ...lhurg
V. století byla
I
ULWfc i<-
V
ímských nepatrná,
1
c
Kun\th.
ti.
I.
I.
v dílnách
Thilij;
se domníval,
nich
tedy dekorem téhož principu koloristického,
ale intensivnji, tpytivji a honosnji psobícím.
patrn
místo
na
že
tím,
jejich
šperk ozdobený inkrustací draho-
n^l/útn
i '
1'oduiuji »rv. s4
llampelovy Alt
,
.
280 akoliv
nadobro
nezanikla
v
ani
následujících
vd
emailované
notlivé
Spiše
stoletích.
se udržely tu a tam dilny v zemích barbarských, jak
ukazují jed-
(hlavn sponky) formy merovejské,
1
ba
nkolika místech udrželo se emailérstvi ješt v relativním kvtu, tak na p. v Britannii, 2 potom nkde v území litevském, pi Baltickém moi (IV. V. st.), odkud pešly do livonské a litevské Rusi a udržely se tam ješt do VI. stol. na bronzech t. zv. mošcinského typu s erveným, zeleným modrým jamkovým emailem .' na
—
i
Obr. 76. Emailované náušnice a sponky kettla.šskcho rázu ze
hrob
Také emaily alpských zemí v
t.
— IX.
zem
Kisa
ovšem
I.
objevuji v hrobech
njakého v stední
pocházejí z
jen
160 Tischler Emailscheib. z
J.dirb.
19,
dob
tah.
\
Zentral
II.
Slovan
o emailu u Kom.
doby 400—800). Spicyn
(Vjesn. hrv. VIII. 219). Riegel Kunstind.
znovu roz-
omezené na východní
lokální,
srv. více dále v odstavci
Mmtelius Kultur 237 (emaily
(Kranj), šrnici
tom
alpské. Ale o 1
nám
které se
století,
stediska, jehož výroba v této
kvetla a nabyla obliby,
slov.
(O. Fischbach).
zv. kettlašské,
VIII.
Evrop udrženého
v Krungiu
IX
2,
61
II.
191. fírun-
c.
I.
Chlingr>
3.
Gr. von Reichenhall tab. 33. Srv. zde obr. 75. Dále srovn. sponky z nález jiho-
ruských u Spicyna ?
Srv.
Dip
I;-
Byx.
Em.
Alanm. i
V. 176.
Tisrfxler
18,
Emailscheibe
Riegel 17,
I.
31 (vidi
r
ussi.i
v nich produkt orirntalnr-slov.
mrm ŽS
I.ívnnské
199. Srv. výše pozn.
c.
Ostpreuss. •
bliže v
jejich
.'ian.
Titchltr Emailscheibe
I
511..
Gráherfeldrr
XVI.
l.S°-l.
kultury).
O
160)
— Vlil.
ftoL
pruských email (zejména kruhovitých) hledá v Pol>
str
189), Koná mošinském
p
hroby se sponkami klade do VI.
na
1
III
(I
c.
I
prii
SS)
.
typu
k
281
—
Podstata a technika tchto pozdních barbarských email V. IX. stále j< jako byla v dob ímské v stol. I.— IV.
století je
Technika spoívala v tom, že se na povrchu bronzové (ne zlaté) pdy vytvoily v ozdobný dekor sestavené jamky pro emailový polev vydlabané na pdé hotového pedmtu rydlem a dlátem,
nebo že se hned vytvoily v kadlubu a vyšly hotové, nika tak
nho aspo
z
zhruba
plnny emailem. U vynikajících prací byla techdokonalá, že dekoraní systém jamek pokrývá celé plochy,
naež
byly
kovová pda je uvedena na minimum, stezky kovové mizejí a máme dojem emailu pihrádkového. Srv. na p. nádobu buzetskou nebo pyrmontskou.
Pokud
týe chemického
se
byzantských email
(srv.
na
str.
pozd
složení, je totéž, jako u
285).
Jako zvláštnost technickou
'
pozorujeme plnní jamek tenkými ezy millefiorových skel." Jamka byla nejdíve naplnna práškem jednobarevné massy a do ní vložena deštika milleiorová, naež po ztvrdnutí bylo vše zabroua vyleštno. Vkládání deštiek studených bývalo tam, kde vidíme plochy mosaikové bez kovových hráziek. Nkdy vrstvy emailu leží na podložce z minia a trochu organické lát
šeno
i
Byzantský
email. Zatím však, co email v dílnách
mén
ských mizel a jeho pežitky více
západoímrzných
vegetovaly na
místech barbarské Evropy, ožila znovu tato technika ve východní íši
ímské
a tam doznala
i
nebývalého rozkvtu
nového, samo-
a
statného rázu. Tento byzantský email nelze vyvádti
západoevropského,
šího
Musíme pro
nebo
pvod
hledati
stil
nebo
jeho
pímo
jiný a také
je
aspo podnt
ze star-
technika. i
nemohl
j
býti jinde nežli v Orient
pvod
jeho dlužno hledati v podntech z Orientu pitom jsou všichni badatelé svorni, 4 ale chybjí bližší údaje a pesnjší k tomu výklad. Nejlepší znalec rusky pro. Nik. Kondakov myslí speciáln na Persii, kde vidíme ohlasy
Ze
šlých, v
|
rm.iilu
od cihlového 7
Mil asi v
k
».y
stol.
I.
po
|
Plín
i
hýly
importovány
po
tCr.
x
ie svarku
KrnaiWchr:
ohlitých
i,
Ajjjjrypcrlcn 12, Riegl lil
1
A
*
Untu G*j
trefa
>>iehl Mat.
I
EmaiUcbc
(/.iegeljjUs).
1884
Vlil
ufakov
282
ayencový
vlys Dareiova paláce) a
umní
vyvinulo se
636)
kde v dob sassanidské (226 až jamkové bukové, s po-
emailérské,
i
užíváním erveného a tyrkysového emailu prsvitného. Také orna-
ment rostlinný byl pejat
A
mnoho
jako
prsvitný email. Vedle Byzance
v VI. století
umní
dob
Persii z Indie a v té
použit v emailu.
pejala zase Byzanc ze sassanidské
jiného,
Persie
souasné syrské
i
podobné slouení element byzantských a perských Kondakova ínský email na mdných vásach byl pod
jeví
a podle
i
vlivem perským.
1
Poátky typického byzantského emailu, totiž bukového s prmožno dosud zachytiti. Je jisto, že jamkový email byl v dílnách ernomoských již dávno znám a nálezy jihoruské potvrzují nám to nejen pro IV. svitnými polevy, není však
po
a V. stol.
bukového
Kr., ale
pro dobu
i
ped
Kristem."
dokládají se urité
emailu
teprve
památky
První
V.
z
po.
a
VI.
3
a Kondakov myslí, že se díve v dílnách byzantských nevyrábl, že historické zprávy, jež možno sem vztahovati, poínají
století,
od doby Justinianovy s
l
a že
míe
v Byzanci ve vtší
do
VIII.
doloženo.
4
století není
vbec
Teprve X. stoletím
emailování
poíná
roz-
výrobou rozsqhlou a zlatá doba byzantského emailérstvi
trvá do konce XI.,
naež
ve XII. a
nastává znatelný úpadek."
XIII.
V dob
rozkvtu bylo v Byzanci email plno. lováno všechno náadí kostelní, dále náadí
Pedn
bylo emai-
nádobí u dvora.
a
kíže, enkolpiony (staurothekv), relikviáe, oltáe, rámy ikon, ikony
Kondakov
1
Byz.
kdežto Labarte byl pro 7
Em. 57
pvod
si.,
67
— 68,
72 -73.
Srv. nálezy z hrobíi skythosarmatských u
ské oblasti, v
Kul-Ob
hrob kurhanu
Tomakovky.
(Minns Scythians 158. 195.
artjuchovského
Na perský
vliv
mysli
Dirhl,
i
turanský a Linas pro indický
197,
v hrobech kubán-
202. 208) a v
eckém
(tamže 431, 432). Srv
1904, 74. 81 (se žlutým, zeleným a bílým emailem).
poslaný Justinem II. svaté sv. Kiže z Poitiers, pokladu im. kaple Sancta-Sanctorum (Diehl Manuel
Radegondé.
Relikviá
'
zlatý
kiž
v
i*k
bukovým
emailovaný na jedné
vazb (Kondakov
Byz.
Em.
83).
clr
i.irt
Mimo
by/. to je
vyzdobena jedna sponka z pokladu Szilájry-Somlyóského. (Hampel Alt. III. 20. Riegl Spatróm. Kimst. tab. IX. 3: srv. zde obr. 75,3), dále závsek z Louvr (III. — IV. stol.) citovaný Kondakovem (Byz. Em 82) a kus pochvy z Komárna (Hampel I. 789). Srv. však údaj Minnsv o moasi
z
emailem
V. stoleti
ských (Scythans 404 a zde na
hylách iiiíi
jednou
nálrzecli
str.
kubánských
kurhanú
276. pozn. 3) N. Ves«lov»kij /
doby II.— III.
st.
po Kr.
M (TpyAM XII. :ij>\. ndakov Byz. Em. 89. Diehl vsak pijímá email asnjii (Manuel c. 99. Kondakov
dkový »
v
email
i
I.
I
289).
283
šperk a mimo to, jak z text víme, zbran Památky zachované jsou však ponejvíce jen
samy. všechny druhy
koské.
a postroje
1
i
oltáe a obrazy, medaillony (Milán, Benátky, Martvili, Chachuli) nebo desky evangelii (Benátky) a železná koruna v Monze. církevní
koruny Konstantina Monomacha
dómu
limburského, pokud ovšem
Pro email
užívalo
io),
se
té
sv. Štpána (Peš), relikviá máme zení k dílm vynikajícím.*'
a
doby jednak termín
nebo obvykleji yjnz)-:; (od
ehož
j£/.'.z,
/£">-liju),
v XI. stol. povstalo v Rusi
si.
:
XHMMTeTTb Msti-
slavova Evangelia a pozdjší $MHH4m>, <{>nniinn, letopisu Ipat ského. 4
Na všech
vynikajících
vcech byzantského
emailérství vidíme
pekrásné prsvitné tóny smaragdové, tyrkisové a skoicové veným odleskem, po pípad zlatitým pavuinovým leskem
s
er-
(cha-
i
O
toiment or) a všude jen email bukový. technice podal podrobné zprávy koncem XI. a po. XII. století hessenský mnich Theoilus (Rugerus) ve spise Diversarum arfiurn schedula, kde píše o emailu (elec/rum) v
bukách
(domunculi) pi popise výroby
zlatého nádobí.'' Prací velmi obtížnou pipájely se nejdíve proužky
na zlaté deštiky, na nichž se
obrysech kresba tak, že (corrio/at-
je
ji
ped
tím jehlou provedla v hlavních
na rubu desky znáti. Tenkost
proužk
ve vytvoení ornament
Theofila) a dokonalost
u
vy-
znauje práv byzantské emaily z doby rozkvtu proti pozd nebo proti ruským imitacím. Proužky jsou velmi tenké a tím vrstva emailu v buce (' a mm), kdežto u pozdjších imitací jsou až 2 mm vysoké a mimo to dvojité, potrhané, nebo jdou pes sebe. Do tchto bunk dal se pak zvláštním pálením pipravený rznobarevný prášek skelný, naež se na železné plotn pod železným pokrovem žhavým i.hlím obloženým hmota v bukách roztavila. Pi tom bylo teba velké /.n. >sti, ponvadž doba páleni psobila znan na kvalitu tónu a také stupni tavíte! hmoty byl podle barvy rzný." Po vystydnutí se všechny nero\ i
1
Podrobný
vie podle Konstantina Porfyrogenneta. jenž
\
vu
byl emailérem. bylo v Carihradé emailováno,
>ám
Kondakaxit By z Km. 110
u
•
Kunsljje.ch
99
li
I
t
vdáno zárove
III
Quellrntrl.nftr '
Srv. o
vtjff.ch.
v
k
n<
M,||ri
tom zkoumáni Schulzova
{].
117* 11 «d od A.
1
vl
r
Ilya v
Vit.
I
Sehuh
H>
t
/eOcoachmetz.
r
ívazku
'
284
kamenem tak dlouho hladily, až bukami vystoupila pln zlatá kresba
na povrchu vybrousily a tvrdým se email
krásn
mezi
leskl a
bukových stn. Pokud se týe istoty 1
emailu a jeho barvy, dosahovalo se prvé
pidáním olova do skelné hmoty, rzných barev pak pimišenim kovových kysliník a to tchto: pro perlovou bl (vždy opakní. perli podobnou) kysliníku cínového, pro mod kysl. kobaltového, pro zele kysl. mnatého, pro erve kysl. mdinatého
—
—
—
purpur
a železitého, pro
hydrátu cínu
Vbec
Cassiova purpuru,
zv.
sloueniny
t. j.
—
kysl. manjra-
X. a XI.
je v
zmínným
bohatá a doplnna ješt výše
zlatoleskem.
doby neobyejnou harmonií istotou tón. To je druhý znak, kterým se od
vyniká byzantský email
barev a ideální
nho
t.
tón, která zprvu byla omezená,
niitého." Skála století velmi
—
kolloidálnim zlatem a pro fialoví) tón
s
z té
pozdjší výrobky a cizí imitace, jež ho nikdy nedostihly. Krása a honosnost email byzantských psobila velice na ''
liší
rozšíení po ostatní Evrop, kde se staly v X. a XI.
jejich
vedle inkrustace drahokamové
smrodatným pro vkus
v
stol.
Nmecku,
zejména od
r. 972, kdy se stala byz. princezna Theofane dcera manželkou Ottona II., a není pochyby, že touto oblibou vyvolána byla zde nová imitace, resp. nové vzkíšení industrie
Romana
II.,
emailové,
Evrop
která,
jsem
jak
povdl,
výše
nepestala v ostatní
tebas byla v úpadku. Na západ vedle které byly v Itálii, ale mén významné, nebo ješt v XI. existovati,
volá opat montecassinský z
—
Caihradu,''
byla
optn, hlavn
jež se
povstaly
od
Desiderius
pd
stol.
emailéry
kdysi gallsk,
v XI. a XII. stol., vzmohla. Znamenité dílny
zejména
na
Rýn
pol.
do
XIII.
XII.
na
industrie
stará
to
výzdob oltá
k
dílen,
Kolín
v stol.
—
kláštee
v
sv.
Pantaleona
mnichové Eilbert a Friedrich),
v Trieru (v X. stol. vlivem arcib. Egberta), v Hildesheimu, Cá* a dále na Moselle v Mastrichtu
a ve Verdunu,
93.
kde nejvíce
(Godcfroid de Claire v pol.
proslul ve XII.
Theofilus
Srv. Knrni
*
A
'
Srv. Hitchrr Crsch. Techn. Kiinstr. Berl
(Hu.hrr *
.
Bw
Km.
1(K),
Dirhl Manuel
'
00.
Byzantskou techn
96.
XII. st.)
magister Nicolaus.
M
1
1
I.
st.
pak v
1886
Toskán
I
18,
Komhkov
pracovalo
až
do
Byt
i
XIII
I
Srv. 'i
Mittelaltrr*
rtr.
Kunsthandwerk
halkc Frankf. Vlil.
1904
1905. 8.
a
a
//.
ref.
Frmihrrftt-r
Deutsr'
Rirglv pod týmž
.•.irbcitrn
titulem
v
Kunst
und
285
ada pekrásných prací, stilem a technikou odasných byzantských, jejichž rozdíl spoívá hlavn v tom, že zde není excipientem zlato, ale deska, na níž Odtud
vyšla
chylných
mdná
astji zstává
pda
je
celá figura
emailována
;
vyrytým
s
tím dostávají
modellováním a kolem
figury
než bylo byzantské, vyjádené ve vrstv emailu zlatými
Není to tedy
bukový
email
již
a dále
ni
zcela jiné modellování.
proužky,
hmota jeho není prsvitná,
neprhledná. Také ve vnitru a na jihu Francie poalo se od konce XII. století dostává se do popedí Limoges (Haute-Vienne), kde v dob nejblíže následující ž
znovu
rozvíjeti emailérství a
vyrábn
píbuzný rýnskému
byl email champlevé, technikou
a
mo-
sellskému, ale rozdílný v ornamentaci.
Je pirozeno, že ani na Slovany nezstal
bez
lérství
vlivu,
jiný u
byl
ale
nový rozkvt emai-
západních a jiný u východních
K
západním Slovanm docházel byzantský email v míe mnohem více západní, francký, jak ostatn stálé styky tchto Slovan s íší franckou a pak nmeckou nesly samy sebou. Styk tento vidíme jednak na jednotlivých znamenití
Slovan.
nepatrné a za to
vcech
z
ských,
jež
prvních jsou
zvláštní sérii
kesanských kostel a knížecích dvor slovanzejmými importy dílen západních, jednak ve 1
drobných emailových šperk, které se v
dostaly do velké obliby u
n
se
Slovan alpských
patrn po továrnicku
lašské (srv. výše
v Kettlachu
str.
hotovily. Jsou to
zvané
280),
obyejn
t.
zv. emaily kett-
pohebišt pedevším kru-
podle slovanského
v Dol. Rakousich," a náležejí
hové sponky na povrchu
IX. a X. stol.
(slovinských) a pro
k nim
v lineárních vzorcích emailované
(motivy vegetální, zvíecí a lidské jsou idší) nebo ploché náu lunicovitých
Email
tvar.
vénou a ernou. Jsou
má barvu
to
ré
kn
starší
tumba sbírky luinnovy kladu,
bílou,
v
nebo stih v Cechách nalc/mc. tumba svatovítského po-
lilovanr
museu
n.
zelenou,
žlutou,
v Praze,
deska evangeliáe krakovsk.
581, 586).
Tak
!
van
v
Oponjci
irlu
v
I). i
2
si.,
219,
rmai-
na'
lovartr jich
nrv
*
O
tomto
(Star.
111.
lovený v IJmoges
1
nál
KtMDfsbw Akad. I 15, z
Knufia
v
614, tab. XXIII
Štýr»ku (Ar
pi .
Doc.
286 emailem jamkovým ne bukovým, ímž se ovšem radikáln liší od souasného byzantského a pipojují jednak na staré (asto formou blízké) vci ímské, jednak na survivaly dílen západních.
s
i
Dílny, kde se robily, nejsou známy, ale nejspíše je
Nmecku
smíme
nkde
v jižním
Odtud
se šíily jednak v nejbližším okolí, (jsou v mus. v
eznu
a
našly
už ze k
nmu
ale
hlavn
pravideln
X. 3 Okruh
z IX. a
Središce-Polstrau
Mnichov,
hroby snad
jejich je
zejmý. Náležejí
Schladming, Strassengel, Hohenberg, Korutanech (Blák, Perava, Flasch-
u
Ptuje),
K
tomu
Banát
uher-
berg, Grabštajn) a Krajin (Srednja Ves, Mengeš, Bled). se pipojují ojedinlé nálezy ve Friaulsku, Dalmácii, v
ském, 4 ba i
v Zakarpatí. 5 Ze však na tuto franckou výrobu
i
vlivy východní, vidíme ze základní
pvodu východ
vitých náušnic, která je
tomu na
Jinak je
byzantský a dovedl vytvoiti
Evropy.
dinávie/ jenže se Slované 1
201 si), Ricglovo
1.
douce
je
(ib.
pvodu
I.
c.
Kladu
je
nález
225, Reinecke
mimo Srv
to
i
kopi
poktni
Slované
•
na sever do Skan-
i
MAG
XXIX.
46),
vcí
Diezovo (Jahrhuch
217 a Kunst und Kunsthandwerk
1905.
kteí psali o tchto emailech, kla-
43,
pvodu nebo
datován
SS.
I.
Taf.
e.
II
s
pínou
byli
teprve
pímo
vlivu
stol.
na základ toho, že
bhem
VIII.
minci Jindicha :
Srv. trž jeho staf v Arch. Ert. 1897.
I.
stol.
Srv. SS.
II.
I.
848,
II.
Srv. ŽS.
ména
(.17.
v Gruzii, jejiž
IM Sur.lr 92,
výrobky projevuji <•!.).
.<>'..
hojn«
529,
II!
226—228.
Srv. nález náušnic liinirovitých v hrobech u Dwiniacrc (ŽS.
narrv (Koridu*
str.
je provázeji
(919—936).
>imprl Alt.
•
614.
ŽS.
344) a bledský
•
I.
díle
sob
záporou, že sponky mají na
520, 522,
I.
byzantskému,
I.
dnes hlavn do IX. a X.
nejen záušmee, ale (alpští
n
franckému, liším se od mínni, vysloveného v
545, 617, kde jsem se více klonil k 1
pes
s ja-
v klášterech pod-
VIII. -IX. stol. (Much v MCC. 1898, 138 do VI.— VII. stol). Srv. Supky v Arch. Ert. 1910, 289—309. Pipojuje se dnes na základ
do
stát G.
techniky k
ovládl email
neomezili jen na pejímání
mínní Reineclcovo (Studien
jest
IV.
Tam úpln
XII. století
šel a
ruští
12—14), Smidovo Altslaw. Graber
VIII.
též
To
6
nová znamenitá centra výroby,
i
Slovanm
kavkazských. 7 Také ke
pso-
formy a dekorace lunico-
orientálního.
kými se shledáváme na p. v XI. a
CCom.
1
nálezy v Horních a Dolních Rakousích (Goisern, Kettlach,
Thunava), Stýrsku (Krungl,
bily
Rýn.
Mohue, až po Hollandsko),'* tamjších Slovan došly velké obliby, jak
souditi z toho, že provázejí
stol. VIII.,
hledati
na
hojnji v okolí
se
jednak do Alp, kde u
musíme
pímo
na Dunaji nebo snad
i
I.
hl7).
—
287
obchodem pinášených, nýbrž dovedli
se nové technice sami pipipomenouti, že k východním Slovanm picházel email obchodem se dvou stran, a to v dob starší (V. VII. stol.) z dílen baltických a teprve pozdji v X. a XI. stol.
zpsobiti. Dlužno však
pedem
'
z byzantských.
O
pedbyzantském importu emailu domnívá
se Spicyn, že jen
malé ásti (hlavn kruhovité sponky) picházel ze zemí baltických a že nejvtší ást emailovaných šperk, s nimiž se setkáz
*'
váme nejen v bassinu Dnpru (hlavn v
Nmnu,
horní Oce, Volze, ba
Kam,
na
i
okolí
Kijeva), ale
i
na
nimž náležejí pede-
a k
poklad nalezený ve valu hradišt Mošinského u Kalugy,
vším
poklad od Mežigorja blíže Kijeva, nálezy v kurhanech mežanských a podobné, 3 byla pvodu alanského. Centrum jejich výdále
roby i
nkde
Spicyn
hledá
v jihovýchodní
Rusi,
nebo
se
našly
na Kavkaze. 4
Nesdílím však tohoto mínni
z
dvod,
jež jsem už rozvedl
na jiném míst*'' a hlavn proto, že se všechny
formou
výzdobou pipojují na
i
chodem pes nmenský
bassin k
východu Rusi. Náležejí hlavn
píchodem
baltické.
^npru
a
vci sem náležející Odtud picházely obdále do stedu a jihotedy
VI. a VII. stol.,
dob ped
emailu byzantského, ba zdá se docela, že se jednotlivé 1
výrobky udržovaly kdesi na severu u Finn do doby ješt pozdjší.' Ale bezpené urení není dosud možné. Zejména není vyloueno posunutí jejich do doby o nco starší, náleží-li sponky v Cern-
jachov
a
Romaškách nalezené k ostatním taméjšim hrobm.'
V
území slovanském setkáváme se ponejvíce se závsky tohoto mošinského typu, zejména s lunicemi na koncích kížky opa-
tenými, dále 1
Ovšem
'ry *
tu a
že
u sela
i
tam
s
náramkem
vím
konci
s
Srv. šperk nalezeny
ténsL
Izvjensko
v Kijevsku
(Posta
as.
III.
Forschunjfsreisc
l\
Spi*
,
S89.
N. Bui
89
irv. k
nu pokladu
i:
a '9)
hronzes émaillé*
a
Baron Je
Moftchina (Pai •chta,
•
v
S|> 21.
Kumbulta.
-
Hat;
288
a°fln°D/
N.
Obr. 77.
Západoruské šperky
typu J
Wi
U
[1'tu.L
vykládané b»r< forodok (K.lug.l,
289 lované kruhové desky
kruhovými peskami (obraz 77 cis. 8, 9) a se sponkami prolamovanými, tvaru podlouhlého trojúhelníka (obr. 77 . 5, 7), jejichž místo ve vývoji sponek objasnil jsem už v 2S. I. 541.
Výet
s
nejúplnjší tchto
Ale v této
vcí
dob
starší
ohlasu po emailu z píiny, že v té
dob
viz
až již
zmínné
ve
po X.
vanské zlatnictví
Slovan
pdy
pro pijeti
jemných prací zlatnických. Teprve když se slovzmohlo v IX. stol. a následujících, setkalo se
vedle tligránu v byzantské a francké industrii
i
Spicynov.'
nkolikráte uvedené, prost proto,
ješt nebylo u Slovan schopnjší
a další zpracování
emailérství
práci
není ješt u
stol.
nho
ímsko-orientálního, a z
i
s
novým rozkvtem
pevzalo
i
vzory
jeho
jeho techniku.
Obr. 78. Ruské kížky emailované
3
z
(1,
2
z vladi
£ub..
radimi. kurhanu.)
Také byzantské emaily picházely zprvu obchodem nebo kosmíme zajisté pedpokládati, že se tak dalo už v IX. a X. století, kdy vbec nastaly styky intensivnjši mezi normanskými Rusy a Caihradem. Mezi koistí a zlatými dary, které si z Caihradu odváželi na p. Oleg r. 907, 912 nebo Igor r. 941. M4 perky emailované a poklad nalezený Olga roku 955, ' byl\ gubernii mže nám býti r. 1912 u Malé Perešepiny v poltavské názorným píkladem toho, co všecko dostával barbarský kni/r od d isti a
(
1
I
Spicyn
1
/O
f u
*l
Ronu
tab
1 Ltt 'A'
kijev. k
r.
l
*07.
V
ij
kla-
jej
<)<>
L. Nte*rfei
v
sponku
•
17
arrh
Karroa-
li pobyla emailovaná
Slov.o.k
Farm
M
Vil
klad
a
912, 941,
K 229 a
Kanva
li
(Hamptt
Alt.
I.
848.
II.
420).
290
Ale vedle toho pišli
i
misti emailéi,
zaídili dílny a nauili pracovat
i
usadili
se v Kij<
dlníky slovansk'
Vladimír
988 mistry byzantské ke stavb a výzdob chrám kijevbezpochyby také emailéi, nebo hned byli mezi nimi nejbližší máme o tom z Kijeva pímé doklady. Zbytky z doby nejstarších zdí u Desjatinné církve, rovnž jako stny dvorce Vladimírova v Blgorodce, ba stny soukromých píbytk na Sargorod a Blgorodce pokryty byly ozdobnými rznobarevnými povolal
r.
ských,
1
nové nálezy, 2 a mimo to se na sadb Petrovského v Kijev pišlo na neklamné stopy peci a dílen emailérských, na hrubé misky (obr. 57) levy, jak ukázaly
se zbytky roztavené
hmoty
základ toho není
pochyby,
email, nalezená v Rusi a
skelné.
3
Na ást
že
náležející XI.
domácí výrobou, pedekijevských, po nichž brzy
a XII. stol., je
vším
z dílen
následovaly jiné Obr. 79. Zlatý emailovaný nalezený v Sachnovce u
kolt
Kanva.
v
Rjazani,
Suzdali a
Novgorodu. 4 Robily se ponejvíce drobné vci církevní, kížky na krk (obr. 78), enkolpiony (kíže skládací), dále
barmy (závsné obrázky svatých), obklady evangelií, & drobné svtské šperky, jako diadémy, náhrdelníky, náušnice
t.
zv.
ale nejvíce
zejména
t.
zv.
kolty (i) ruské archaeologie,
t. j.
a z nich
náušnice v po-
dob
taštiek zhotovených ze dvou vyklenutých deštiek spojených pipájeným pruhem (obr. 79). Deštiky jsou emailované. Výkres byl do volné desky vytepán tak, že povstala jamka pro figuru, která vyplnna byla pipájenými bukami a ty pak naplnny emailem. Potom byly teprve ob desky ozdobeny filigránem a pipájeny na proužek, ale tak, že pod obloukem zstává díra dovnit koltu. Podle mínní Kondakova vznikly tyto kolty z dutých orientálních lunul plnných vonnými oleji 1
Srv. výše i:
c.
I.
str. 62.
XXXI.
lip. 70,
XXXI V.
99 3
k. XXXI. lip tom u Kondakova Byz. * O ruských diademech irv. mj Malé kížky emailované našly se ve \ zde s dirhcmrm z r. 91 < (Sp * KonJalcov Byz. Em. S29 *
lip. 185.
Chvojí
technice). i:
Srv. o
F.rrt.
'?.S.
115. 525 I.
586
si.,
si.
o kížích •.barmich
I.
645.
urhaoech a pak v radimii >i>.
III
1<S)
291
domácí
Práci
techniku
jinak
od
souasných
byzantských
rozeznáme
následuji,
podle
originál, jichž
relativní
hrubosti
283 si.), po špatném zlaté, bledém, oxydujícim, po téžké kresb, po mén istém emailu znané sily (zelený práce
prsvitný,
není
me
výše
(srv.
str.
plef
barvy),
ostré
ne-
a
v-
dokonalé politue
snadném
bec
má ržový
po
odlesk,
na
místo sladní vidí-
pokaženi
email povrchu, k emuž obas pistupují zna1
i
ky ješt uritjší, nápisy slovanské.
na p.
Už
v
I.
dílu
Života starých Slo-
van
jsem vyobrazil a zde
znovu pedvádím takový emailovaný kiž ruské práce XII. stol. nalezený v Blocerkvi (Vasilkov, Kije") a chovaný (obr. 80)
nyní ve sbírce Channkov. Je bronzový, pozlacený a má ve stedu
hlavu Spasitelovu s Boho-
rodikou
a
Janem Ktite-
nahoe
lem,
(íUh\mim),
sv. Michajla
Gabriela
dole
(Ti&píM), vše v
bukovém pkném
emailu. Na'jiném
diadému nalezeném roku Obr. 80. Emailov 1889 v Kijev teme • .nic n.ir.k.\h. Ze se v Rusi vedlvyrábly vd s jamkovým, ukazuji
,
i
stibr
'
n
Kondakov
Byi.
.ixná
Rusm *
pihrádkového emailu vci mdné a
Em. 37
tavitelnost
\
17.
.
emailu,
89-90. dlalo
jakoi
oi
Channko
klu k ndakov B <>-7.
tí.
ub
XI!:
•
J.
2a
i
po-
292
PLÁTOVÁNI A VYKLÁDANÍ KOVEM. Vedle inkrustace drahokamové a skelné
oblíbili
a také napodobovali plátováni a vykládání ploch
kovu
opt
jiného,
vyložím, ale
v VIII.
úelem
za
dojm. Také pvod
této techniky dlužno hledati jinde,
— XI.
stol.
vidíme
takto vyzdobené šperky a zbran,
i
nebyly
dále
jak
bojovník
u slovanských
které
i
barevných
skvlejších
docílení
Slované
si
kovových vrstvám
vesms pvodu
cizího.
Stíbení
celých
a zlacení
vrchu kovové vci tenkou
pokládání celého po-
ploch, totiž
vrstvou stíbra nebo zlata, nauili se
Slované dokonale. Jsou ti druhy zlacení nebo stíbení: 1. plátováním za studena, t. j. pokrýváním mén cenného kovu tenkým v ohni a 3. processem galvanickým zlata; 2. zlacením pomocí proudu galvanického. Tento tetí druh známý od XIX. stol. odpadá a zbývají pro starou dobu pouze prvé dva. Pi drátek vedle sebe hust toený) prvním zlatý list (zastupuje jej otoí se kolem pedmtu a pinýtuje se nebo pipájí, pilepí nebo také jen pitlue tak, že drží adhesí. Pi druhém zlatí se pedmt v ohni pomocí sloueniny zlata a rtuti (amalgamu), která se nanese na pedmt. V ohni rtu vyprchá a zlato zstane lístkem
1
v lázni
i
na kovu. Technika tato
má
tu
výhodu, že se
mže
zlatiti
ást
jen
pedmtu.
Ob
tyto
techniky znali
staí
dobe
a
máme
o nich zprávy
Ob
se po recepty v díle Heracliové a Theofilov." také dostaly do známosti dílnám slovanským. Vidíme aspo, že práv ten druh šperku, který od VIII. do XII. stol. byl u nich tak oblíben, že se stal specificky slovanskou ozdobou hlavy, totiž t. zv. záušnice, kroužky na jednom konci esovit zatoené a ve / si Slované beze vší pochyby sami robili, jsou z velké upeví bronzové a na povrchu obloženy tenkou vrstvou stíbrnou ásti
od
Plinia až
1
Srv. Rotcnberg Gesch. d. Goldschm. Ein. 125.
Umli
to už v
Ae^ypt
o plátování v kn. XXXIII. 19 vidíme. Theofile.
De
Mykenách {Rosenberg c). Plinius zmiuje se 42. 61, ale do techniky popisované jasn neI
XI. stol. viz
v kn.
III
Heracliovy
13-20. Tento pro amalgam zlatý udává p< pro amalgam zlatý 1:8, pro stíbrný 1:5 (Rotenbcrg 129 IV. 308 si.. Sitle Arch. 215). V staré ímské indus
color.
fitus
II.
pozlacovacu fila
v
a
— 20,
I
16.
—
ve spisu
III.
inauratores.
—O
kladeni pozlátka na
130.
vc
Hlúmntr li
viz u
stav
Theo-
293
nebo
zlatou.
i
V
1
pohebišti odkrytém
slov.
u
Kloštru
vatsku našlo se mezi 105 bronzovými záušnicemi
Chor-
v
postíbených
.
nebo stíbrem plátovaných. J A také jiné véci se objevují cele postíbené nebo pozlacené, tak na p. sekerka v Podskalí nalezená se stopami postíbeni, nebo pozlacené bronzové a postíbené železné
ostruhy z hrobu u Biskupije a Vrliky v Dalm^rii.'
Konené
máme
u
by
obrazné,
Kosmy
poátku
z
XII. století zprávu, která,
pipomíná obdivuhodné pozlacování.*
nebo
ze
zlatá
vc
má
Jinak se
nmž
pi
s
ásteným
tmavé dekorace, nebo
vykládáním plochy jiným kovem,
pdy
základní
vystupuje jasn lesklá stíbrná
obtížnjší, která sice také nalezla u
podobení.
nmž
pi
pi
váni.
K
To
rudá médéná.
i
Slovan
mžeme pda vyložena je obrazci v nmž je pda ozdobena obrazy Rozeznávati
spodní
provádné
Pvod
mén
na-
dva druhy: a) vlastni vykládáni, ploškách, a b) tauso-
v arách
tomuto druhu druží se pak efektem píbuzné,
jinak
už technika
jest
obliby, ale
kreslenými.
ale
technicky
niello.
dlužno patrn hledati v industrii
druhu
prvního
cizí,
ním shledáváme, a to ve znamenitých vzo>vnž rech, na epelích dýk aegyptských z II. tisíciletí p. K je známe ze starého umni assyrského a indického.' Odtud pešla orientální,
nebof se
s
do ecka, kde již mykénské hroby poskytly pekrásné dos klady dýk, odtud objevují se jednotlivé vykládané vci v mo" hylách skythských, 9 odtud to konen pišlo do Itálie, do íma 1
i
na
1 Postíbené n Hrádku v Praze, v
^i).
Pozlacené jsou idké;
ik
Také hrv W.
.rolirv.
mohyle
v
u Spikal,
z
Hradce Králové svatovácl. 125).
Cechách na Levém Hradci, Podboan (Pi Pam. Cech uvádim na p. z hrob na Hrádku v Praze,
a kroužek
u Žiželic
•
To!
z
v
Otmik.
pokladu
sv. y
Václava (Soupis, (Praeh.
Obzor
j
191
ar'
111.
111.
Prosvjeta
.smít k
Kotrnhrrg
Líbané,
i
III.
31, 34, 37. 106.
konstatoval tuto techniku B. Posta asi od
•
p.
velmi hojn, na
epov,
utes
r
Ae
.
II.
1
I
II.
V
loiho
stol.
po Kr.
HsTM
Ruska
(I)rittr
mirificr
de:tu:
F.mlir
rt, VI
I
vybra-
nými
tmptm
;
von Sackrau, Tab. '•
Srv.
ímské
N
II
294
barbarm, kde
a dále k severním
váme
už v
dob
ímsko.
se s vykládanými vécmi setká-
1
Vykládání provádlo se tím zpsobem, že široké pásky, ze-
jména podoby zvíecí a rostlinné, stylisované do rozmr dané plochy, byly na kovovou pdu položeny a pitloukány tak, že
ped
do rýh
držely jednak adhesí, jednak zachycením se
tím pi-
praveným
Slované
Jednak
se
vcmi
vykládanými
s
ímskou, jednak, a
industrií
obas
orientálními, jaké se
seznámili to
více,
dvou
ze
stran.
pímými importy
objevují v nálezech zemí slovanských.
Bohatší lidé, velmoži a knížata slovanská rádi kupovali
Obr. 81. Železná sekera vykládaná zlatem a stíbrem
skvostné
Biljarska.
z
(VI. Sizov.)
vykládané zbran od cizích obchodník/' Ze se však technice této nauili
i
byly
na
i
setkáváme se
a XII.
kus
domácí dlníci, dosvduje nkolik
a hrubší a to že
importy
práce jednodušší
kížcích a obrázcích ruských ze
s inkrustací
stíbrnou
tak jako
z ciziny,
i
olovnou.
To
1
stol.
XI.
jist ne-
ne všechny plátované souasné
náramky a prsteny. Krásným dokladem vykládané zbran je železný topor
náušnice, kolty, nákrníky,
1
Kossinna Zs
f.
Ethn. 1905, 370, 375
s\
.
Kostrzewski Ostgerm. Kultur der l.atne-Zeit
Undcnschmit AHV.
99.
I.
Rovnž
Komru brem oblíbena
'.dle
v
jsou
dob <
1
merovejsk
XII.
stilu
IV.
Channko Channkn
zvrného, tedy mezi fJo
'.{;
II]..
(srv.
Anfonovif Hrrnner
la-
Przejjl. archaeol.
VII.
Ber.
r.
r.
600 a 700.
.
oUibeno, nebof podle zprávy Symeona Logo-
a kopi se stíbrnými a zlatými
,lp.
VI.
IV. tab. 47,
dob
byla na severu inkrustace železa stí-
20 (Miffnr 110, llbl) car bulharský •v
*
II.
Také na BaU
V.
»
dob
v
Salina (Tierom. 307)
V
(1919)
ornamentace zbraní provádna byla leptáním. Srv. 1919,
z
nalezený dle prvního udání v Biljarsku u Cistopole (obr. 81).
století
V
Symeon
dal svému vojsku ozdobami po vzoru byzunt
295
stíbrem plátován a v tom vytvoen zlatými pruhy Forma zbran a stil dekoru je orienTechnicky pítální, ale iniciálka A ukazuje na pvod domácí. sekerka mdí, stíbrem a je jiného buzná, ale formy jiné a stilu Povrch jeho
zvmý
je
a rostlinný ornament.
1
bronzem vykládaná hmit
VII.
—
kladl
VIII. stol."
Osterbergu u Gubína (obr. 82), kterou Lin-
z
asn
píliš
do
a pak ješt jedna
^76 nalezená v Schauenbur^u v Horních Rakousich.
jsou
podob
vykládány stíbrem v
to-
hlavou do zadu
tožného jelena
s
obrácenou
ob
a
Ob
1
mohou
býti
domácím výrobkem, evrop-
spíše
Rovnž
ským.
domácí
lze za
vanský výrobek pokládati
slo-
dv se-
kerky v Praze v Podskalí nalezené
postíbená,
(obr. 82). Jedna, kdysi
ozdobena vbitými kroužky a
je
druhá zlatými pásky s jakousi do 4 nich vtlaenou výzdobou. Zde
v_>.
bych také pipomnl, že jeden typ terovité sponky kettlašského
Vykládané sekery
bergu u Gubina (nahoe) a v Praze (dole)
z
z
I
Podskalí
stilu
vytlaeným ornamentem. 6 Druhý druh této výzdoby známý pod jménem tausováni(tausia), záležel v tom, že povrch kovového pedmtu vyložen byl výzdobou dvojím zpsobem: 1. bud byly stílineární, jež se provádla zlaté nebo bronzové nit brné, a pásky vloženy do rýh ped tím bývá
cele
pokryt
kovovým
listem
s
vyrytých na hladké ploše železné (bronzové) a
nebo
2.
pedmt,
byl
na
145). Tolttoj
.
A
»
rte
dru.
hmU AHV. •
železný, cele
vbity,
tenkým
listem
pokryt
pevn pitlueným, naež
stíbra na drsný povrch
tiálky
pr.
pevn tam
.'
!.
88
se teprve v listu
spojuji jej
na
zákla
Andrrja Hogoljubského.
m
IV. 41
Sacken Mitth. CC. V Hrt
I
Lis
|
1885. tab.
II.
XCV1. Z východu od .dané
mé
ickrsu. ta'
v
Kuronsku
a
Star. »
J.hrb
Livonsku (Barr Grabrr III.
111.
um.
I
tab
9
(1W6)
vysk>!
—
296 ornament vyezal a vybral.
váme
obrazce
pale
Na
1
pracích takto tausovaných shledákomplikované a husté tak, že lineární
velmi
i
dekorace vypluje cele volné plochy, na p. sponek, okutí pesek hrot dýk, a pod. Ornament a pás, rukojetí, pochev nebo tmavý svtlé, tmavé nebo na podle toho, svtlý na je
me
i
pd
bu
prvním nebo druhým."
pracováno-li postupem
Tausování vyskytuje se sice ve vtší míe teprve na vcech ímských, ale pvodu je jist staršího a cizího. Se zlatými vbitými ozdobami (kroužky, msíky, šípUllllIlllllIlllIlIlU
rWWrWAV
^^v^^v^^y^
eoo .. .. ......
hvzdiky) vedle rytin setkáváme se v severní Evrop už ky,
;
dob
laténské a ímské, zejména
A fVvVvVVl
nmTrm^
v
HSlr^lr^fr^ír'
kerách,
^i^H^,^
KS/VIaAx\>S
sloužily za apotropaia,
,
,
.
,
,
.
,
'
na zbraních, kopích, dýkách, se-
'
i
S>S^^fr>
WUIIIHIIIIIIIIlim
Obr
dob
sku nebo
kopí
nález
3
a už v této
vci podobné
dostávaly se
do konin slovanských,
i
svduje
Ozdobné proužky tausované.
83.
kdež patrn tyto znaky
jak do-
sekyrka ze žárového po-
hebišt u Kazmierze v PoznaGrunówky a kopí z Georgendorfu ve
z
Stnava. 4 Technika vkládati do rytin zlaté nebo stíbrné vložky je tak blízka a píbuzná s plátováním aegyptských, assyrských a mykénských zbraní, že mžeme pro tausování poítati s podntem orientálním. ím se pak této techniky více ujal vedle niella 5 a z íma nebo spíše pímo z Gallie, kam to pišlo pes Massilii, rozšíila se tato technika ke Germanm, kde
Slezsku,
kr.
i
bu
ve
VI.
stol.
K
1
V. 270
—
VIII.
došla
nejvtší
obliby
této technice srv. Wieseltr Gótt.
a
Ozdobné
rozkvetu.'
Nachr
I
Blúmner Techn.
si.,
Lindenschmit Handbuch 448-451.
si..
klady druhé techniky viz u l.indenschmita Handb. Tah.
lil
V. 33K, 340.
kami.
Srv.
zprvu ryté, potom raženy ae stíbrnými a zlatými vlož-
Kosiinna Zs.
Ethn. 1905,
f.
370.
374,
Dchelrtte Manuel
II.
1122,
1147, 1311.
LmJrntchnut
'
1
AHV.
AHV.
Kossinna
IV. Taf. 49,
Doklady ímského tausování
viz
I.
c.
»
-a 151
na znamenitých
píkladech u I.inden-
16. 38. 52. Handbuch (Handbuch 449) pedevším u Burgund, Franku a Alamannú; za hranice tchto nejde nebo jen vzácn. Omezeny jsou tausované sponky u l.indenschmita na V. VIII. stol. (451). Píklady sponek a koval
tchmita •
u
A
III
l.indenschmita u
I.
5,
III.
2.
3.
IV. 11,
I
to podle Lindrntchmita
AHV.
Lindcnschmita
III.
IV. 5;
Handb.
III
VII. U;
lil.
XI.
«»;
IV
167. 214, Taf. 3. 4. 8. 22,
AHV.
V. 23, Praeh.
297 motivy proužk
neukazují však
ímem,
na spojeni s
jako
Orientem (pásky vyplnné mezi bonými arami ebikern, cikcakem, schdky, adou kroužk nebo šupin, nebo pleteným páskem a pod. Srv. obr. 83). Z Germanie se jednotlivé vci dostaly do slovanských zemi obchodem nebo s koistí válenou, ale myslím, nedoznaly napos
i
i
dobení. Pišly totiž
opt
díve,
nkde Balkán, nebo zde
dvodu. na
Jestli se
vbíjení stíbrných
niti
nežli se u
nemáme
dilny stíbrnické, a
Slovan
vyvinuly schop-
také pro opak žádného
pímého
tausia uchytila mezi Slovany, bylo to jen
drobném umni
vidíme, že se v lidovém
do hladké
neutrální
Obr. 84. Vykládaná sekera z Kazmierze Poznasku a kopí z Georjjendorfu
pdy
(do tmavého deva)
Obr. 85. Tausovan.
v
z
Hatvanu (Novohrad).
Slezsku.
udrželo v
Bosn po
dnešní den. Vykazuje práce velmi
patrn na základ
vené,
zem, odkudž znám
staleté
ze slov.
hrob
tradice.
A
je to
zrun
hoto-
také balkánská
tausovanou výzbroj,
totiž chor-
Dalmácie, kde se našly železné ostruhy stíbené a tauso-
vatská
vané vedle cele stíbrných v hrobech u Biskupije poblíže Kninu a u Koljan blíže Vrliky. Tausovaný (bronzem plátovaný) tmen 1
znám z
i
ze
hrob
slov.
Berejjsászu v Bere£U.
z
okolí
Hatvanu v Uhrách (obr.
Za. V. 261, Múllrra Nord. Alterthumskur.de
Uusováni ta
pokládá gr Brenner
(VII.
mezera
velká
Her
r
g.
(i
Kom:
n
naklo
»uti
»
St.rohrv
"
Hampel
podnt nového
l'r
AI'
85), jiný
=
vlivu
1!
i.mit
iHmdhuch
4*»1|
298
Také na sever do vladimské Rusi
zpsob
tento
zašt-l
in-
krustace, jak ukazují skvostná vrata suzdalského soboru z XIII. stol.
nebo ženského kláštera Alexandrovy Slobody.
1
NIELLO.
Poslední inkrustaní technika je známa pod jméniella, což povstalo ze stedolat. nigellum." Psobí erni nebo nem sice dojem podobný tausováni, ale práce pi ní je zcela jiná; jito více proces chemický než mechanický, jaký jsme dosud vidli. Niello známo bylo opt již ve starovku. O Aegypfanech je známo, že umli ztemovati povrch stíbra smsí stíbra, 3 a síry, ale o tom, jak to dlali, nevíme nic bližšího. Teprve Theoilus zanechal nám z konce XI. stol. po Kr. podrobný recept niella 4 Cellini. Podle nich se ve stedovku a ješt podrobnjší po provádlo niellování takto: Na kovovém excipientu byly nejdíve
nm
vyryty
kresby,
linie
naež
se celý povrch
m
desky pokryl práškem
nebo aby nezuhelnatly a hmota dobytá roztluena na prášek a smíšena s boraxem. Potom se deska dala nad žhavé uhlí a po vychladnutí se niello s povrchu jejího oškrabalo a oistilo tak, že zstalo jen v rýhách. Nakonec hmoty, která se pipravila tím, že se stíbro,
niellové
ojovo nkolikráte stavily se sírou,
byl celý povrch vyleštn."
Tohtoj-Kondakov
I
V
-'
slovníku
ad Leonem
kové
III. a.
Obrazec vystupuje tedy
.
.
Theofilu* ed.
*
e-
.
.
.
pinguitque, non
conflantur
ita
in
fictili
circumlito
III.
c.
28. 29, 32, 41.
ui
doporuuje k
Theofilus 1
unci
ti
stíbra, 2 unce
kovy
dále smíchati uvedené
s
D
trochou
síry,
nkolikráte a potom pod vodou kladívkem rozbíti na jemný prášek. Potom
stíbrná plocha navlaží boraxovou (barabas) vodou a
(brku)
nanese,
méd
rtuf,
naež
se vše
pokryje žhavým uhlem.
Heraclius podává v X.
a ohladi. T. zv
se
48.
et creta deteratur. Ilg.
4 unce olova). Theofilv recept
se
II.
aperiant. Nigrescit et ovi indurati
olova (Cellini pozdji
staviti
je u Heraclia
hoc módo: miscentur argento tertiae aerís Cyprí
fit
.
tamen aceto
luteo, ut
Také
46 (1^1): Tinguit Aegyptus argentum
et sulpuris vivi quantum argenti, modus coquendi, donec se ipsa opercula
argilla;
stíbrné
z IX. a XI. stol. (Epištola Nicefori Patr.
811, Vita Odillonis abbatis XI.).
Plinius XXXIII.
tenuissimi
z bílé
VI. 65, 72, 75.
Rj
Du Cangeov doloženo
argentum. Id autem
caelat
tak,
|itXctvdv.
pravili II
V.
ale
a olovo v stejných
6 denariú a smisi
se.
Po odstaveni
<><1
edný atrament, udlá se jim kresba mé smsi, naež se to ztavi — i
*
K
IV. 267
dc» arts
niellu srv. liucher B.
si., II.
Gesch.
LinJmtchmit Handhucl. 17.
stol.
dilech a
niello se
Potom
tento recept na niello
svaí
ohn
se,
pak
(III.
M
a vychladnuti
pomocí péra
povrch obrousí
se
ry
vezme
Vezme
48):
ve váze
se vínem roz-
na stíbe a hned se dá na to prásek
l
„fietque pulrrum nigtllum d. trchn.
II. 7 si.. Blúmner byzantskému Labart>
Kiinstr,
k niellu
i
'
299
pdy (ern ploškami.
psobí
a
arami nebo drobnými trojúhelníkovými stedovkém niellu užívaných ped-
jen
Motivy proužku ve
vádí vzornik na obr. 86.'
Ponvadž Plinius c. mluví o podobné technice v starém Aegypt, je možné, že niello vzalo pvod tam, a že odtud pešlo jednak do ernomoských eckých kolonií," jednak do industrie ímské, kde nalezlo ob'iby hlavn v III. a IV. stol. po Kr. (obr. 87). Z asijského Orientu ho ped stedovkem neznám. Že souasn 1.
:
O^Q^O^O^Q^O
<S66<>66<S>0
TrmmntfiiL
Obr. 86. Ozdobné proužky
Obr. 87. Niellovaná stíbrná ozdoba pasu
niellovai
z
ímského hrobu l
I
u
A
HanmrU
v Byzanci, je pirozeno a nim na datoznali vaných byzantských kížcích a špercích, hlavn snubních prstenech,
je
i
už od VI. stol. se
niello
Od erného moe
4
od V.
stol.
na sever
i
Salin 1
/.
dílen
Tina
tchto kolonu
niila nálezu záleevského :
:nku* niellovaný
'
líné, ale
ornament
je
II.
kurhanu
z
nápisem krále Klteskuporid
hlen ro/ nebo z Km Evropy ke Germaniím.
v
u.
III
<
>
AHV.
IV. 57 (na konci
j.
orientáln
/a produ.
!
dokladu Salin
n<
TW
•
*l
1
mi e
pes
di.
|a se niello
Masstlii, jak-
•>
tnut:'.
300
Obr. 88. Niellované ozdoby pá*ov 1
(iruhsk
2
Uck
(Voly).
z
Volyn.
3-15 Gorodec
u Lucka
(Voly)
301 ujalo v stoletích následujících,
míe, jako
jiné inkrustace,
vanm
dostalo, ale
z
se
doby ped X.
— XI.
hlavn na
severu,
zejména píbuzná
a
nikdy v takové
tausia.'
Také
k Slo-
teprve pozdéji, nebof není zatím dokladu
stol.
Objevuje se u ruských Slovan, k nimž nýbrž v té dob z Orientu, od
dostávalo se nejen z Byzance,
i
Kaspického moe, nebo práv nejvýznamnjší nález, totiž niellované pásové kování nalezené v slovanské mohyle u Gorodce na Volyni asi z X. století,- nese zejmý ráz orientální (na obr. 88, 3 15), jak ukáže na p. srovnání s niellem pokladu imkentského, pocházejícího ze Sairamsu (okr. imkent, obi. Syr Darja) a ulo-
—
Obr. 89. Niellované ozdoby 1—3 z Gnzdova. 4-5 ziatoverchomichailovtkého monastýru. 6 z Gajevky
koncem XII. stol. Jiné sem patící vci ze slovanských hrob jsou ozdoby pásové od kostry z Gajevky (Voronž), nalezené s byzant. mincemi XI. stol., a dále niklované pásové ozdoby (stíbené s ernými hvzdami a pod.) z raohylniku u ( rovnž s motivy íobr. 89) a na Zmijovém zeného
:
asi
4
—
1
°é nordické a ornav
Salin lh myali n
/
98, 206)
106.
lila
>tr
155. 160
pozdní
pokládá
si.
a Lindentchmit
skandinávská
nielia
Handbu
za importy arab-
ruské. '.
•odukuji.
Jme doklady
z
hrob
js>.
odkud/ nález
<• Gojzdovu
(z X.
•
-
niello
na pásové
zá;
uaaca 6—7,
Amt Sude
97. 99.
302
V
východními.
blogostickém
pokladu
vci
u Roštová) našly se stíbrné
XI. století
z
(Blogostick
niellované s arabskými nápisy.
1
kížky a prsteny, jsou však pvodu byzantského domácích dilen ruských, v nichž se pracovalo podle byzantských pedpis. Na domácí práci XII. XIII. stol. ukazují zejména stíbrné náušnice „kolty" zvané (srv. výše str. 290), nalezené v Kij
nebo
z
—
Obyejn bží o er
Channko uvádí úsadb Orlovov v Kijev. 3
na stíbe, na zlat je ídká.
jen kolty z pokladu nalezené
1901 v
r.
Je zejmo, že niello bylo od XI. stol., hlavn však ve XII. a na Rusi v a tam se také udrželo v domácí indu-
mód
XIII. stol. strii
v
Na západ
zv. práci tulské.
t.
znamenit v
Nmecku
uplatnilo se
znovu
díln kláštera helmershausenského
XI. stol. v zlatnické
v dílech Rogkerových.
v
4
KERAMIKA.
IV.
djiny slovanské keramiky je dnes ješt nemožné, tomu poskytuje archaeologie již mnoho látky. Píinou toho je prost to, že sice známe dobe, jaká byla slovanská keramika na konci doby pohanské a v druhé polovin I. tisíciletí ale neznáme bezpen vývojové fase, jež ji pedchápo Kr., zela, nebo není dosud zjištno, které druhy hrob a sídliš Napsati
iakkoliv k
i
—
náležejí
Slovanm ped
vých
konce doby pohanské.
z
Práv kem,
keramika, jež by zde
nechává
nás
spojení
pozdních a keramikou
kultur
a
t.
starších.
Ze všech tchto
pokládána za praslovanskou
VII.
Ch
1. ,1,.
její
keramiku
nároky není
157—1 III.
5-
6
c.
Fullcr-Fraiiberger D. Schrnelzarbeiten 13
si.
na
bez
míti a
XXVIll. 973, XXIX. 969tab
I
ani to
ale
;
It.i
rozložených mezí
dvod
initi z jistých
chybností a nelze proto ani
*
býti pro nás hlavním vodít-
ponvadž dosud neposkytuje mezi keramikou zmínných hrob
kultura polí popelnicových
zv.
Dnprem mže
•
mla
kostrových a žáro-
holikách,
na
zejmého vývojového jedin
hrob
periodou slov.
to.
Labem
aby byla
znanveh po-
uvádti bez;
303
Pokud však má význam pro po-
stupn.
za slovanskou staršího
znání kultur území pozdji slovanského, vyložil jsem o n duležito,
je
pehledn
je dále
tém
ského, zprvu hrubší,
stn k
a
II.
dílu
III.
svých historických Staro-
dílu) odkazuji.
III.
1
Zde postaí
po Kr.
stol.
adu
pov«
vývojových
ne vždy jasn mezi sebou spojených, pokud se formy, techniky
výzdoby týe, že
i
I..
prodlala do V.
že keramika tato fasí,
v
kamž (zejména do
žitností,
vždy robená v ruce, bez kola hrníbez ozdob, pozdji velmi jemných i
a povrchu hlazeného, leštného a
nmuž
v
dob
ímské
— V.
pistupují
i
astji zdobeného rýsováním,
ornament vtlaených.
pásy
po Kr. mizí a místo ní se poíná objevovati v zemích slovanských keramika jiná, která se tu udržuje až do pozdní doby historické, až do XII. XIII. století a která bez odporu náležela Slovanm. Poznána byla nejdíve ze step kulturních vrstev západoslovanských hradišf a nazvána odtud nmeBurgxualltypus,' jménem, ckými archaeology keramikou hradištní jež se ujalo již v evropské archaeologii všeobecn. To je keramika, s niž se Slované objevují na konci doby pohanské, jak v sídlištích. Okrsek její sahá od západních hranic v hrobech, tak slovanských na Labi, Sále, Mohanu a Innu, dále od Sávy a Dunaje (na poloostrov Balkánském není dosud dostatených nález píslušné slov, kultury) až po Jaroslav, Rjaza, Vladimír na východ 5 a po V. Novgorod a Ladogu na severu, 4 odkud peskakuje ojedinle jednak do Skandinávie, 8 jednak k Nižnému Nov-
Potom
v IV
asi
století
i
—
i
i
gorodu 1
'-'
a na
SS
I
stední Volhu," ba
179
si
497,
II.
.
Pokud vím, oznaoval
prací Lischových (Jahrb.
(Arch.v *
WMG. ji
f
Anthr.
55).
za
slovan
ale bez následovatel.
mkl. Geach. J847,
Ujalo se to teprve
435), Vocelových
(Arch. Para-
1880 na anthr. sjezdu
r.
berliiiNkrin
XH
Srv. moji staf
jjub.
w
BemerkuagM
XXIV. Sep Abdr
v nálezech
\
il.
výklad Virchowových
a
->5)
na Kamu.' Slovem, byla
druh keramiky
tento
D. Alt. (srv. Kalina Opferplatrr
od
2SS
III.
i
:,,
rimjjen Charakteristikrn d.
rk.ii
.•It»l
G
se* V Mo».
li
li
Ie,
n
od
Motalu
ze íipa^
gorodce). a jaroslavské (Rybinsk, Jaroslav). *
\e a ni v kurii. mrch
SK!' i,
114,
XI.
atol.
ir
205. * T
A .S
íi.
tab.
XXlX.
novohradské gubernie
Obr. 90. Hlavní typy slovaniké hradištní keramiky.
305
kde v
dob
pobývali Slované, od nichž pecházela na p. k Finnúin a na Litvu. té
Ic
sousedm,
1
Keramika hradištní objevuje se pravideln v podob bezuchého hrnce, mírn \ysokého, sliných proporcí s mírn ovaleným okrajem, a pod hrdlem ponkud zúženým, bývá ozdobena arami, bud vodorovn ležícími nebo nejastji ve vlnách soubžných, nebo nkolika adami ozdob do mkké hlíny vtlaeii
podob
v
ných,
punktovaných ar, ideji v podob trojúhelník. Dodati sluší,
šikmých,
koleek, kížk, hvzdiek,
sám
že hrnec
Na
dob
starší
je to jen veliká
hlavní typický
jest
nkde prost
o
hrneky
nádob
úzké,
tvar
výjimka.-
kulatým nebo plo-
tak
nho
Vedle
nahoe siln
zúženého,
hradištní keramiky, a mluví-li se
má
hradištního rázu,
výzdobou.
touto
s
siln
s
knoflík<
To tvar
individuální
obas poklika
otvor nádoby kladla se
chým
i
pravidlem bezuchý. Teprve pozdní tvary nal
je
malých uch, v
složených
se
rozšíené, nebo zase
nabývají
že
se tím na mysli tento
vyskytuji
podoby
však
i
hrneky nebo
nízké
hrdla
též
vy-
soké lahvice (obr. 90). Jinak je dekor stejný: áry vodorovn ryté nebo vlnice,' a rovnž je všem tmto typm spolený jeden znak technický jsou robeny na kole hrníském, pi jehož rychlém :
otáení vytvoil se snadno nejen ovalený okraj, ale rýhy ozd< rovné nebo vlnité podle toho, piložen-li byl zevn na výduf hebenovitý nástroj klidn nebo v mírném pohvbu. 5 S tímto kolem i
hrníským
také
souvisejí
znaky obas
zevním
na
vytlaené, jež nejsou nic jiného, než positivní otisky 1
Vlil.
nádoby na kole
16 (Jasudovo).
nádobu s dvma uchy z Altstadtu v hunu* XLI). nebo nádobku, v niž nairzcn poklad minci u Schwannu *
jjens
Swiaíowit
dn znak
Srv.
Alt.
II.
t
i
ucha na nádob
XIII.
století s vlnici m-dov..
ského. Srv. též
*
IX.
hrneek
z
pokladu u Kondakovu
Znaí
15,
—X
dorf,
'2
B<
u Ladojry, 6 Pu%ta
>d).
(Morava], 9 ŽeU
7 Gi idim.
jChorvaUko]. 13 Ko. iid ie to
gub
].
1
1
a tab.
'
1
306
negativn vyrytých nebo zvláštních kolk. Jsou Výbr nejastjších pedvádí obr. 91. Jak v
dob
té
obraz eckých
provázejících
zpráv."
a robili-li je nadále
>s
/*"
\*
ímských
Slované
Pejali-li
úpln
a
rozmanité.
mžeme
vypadalo kolo hrníské,
ze zachovaných
viti
dosti
si pedstankolika je doímské keramiky
a
vzory
stejn, pejali patrn
s
nimi
i
—
pístroj
1
(^){®)WWm y—-\
y>
Obr. 91. (1-6
Výbr znaek
Zeleníce. 7 Milník. 8-lfi
na
;•
dn
slovanských nádob z
Gníidovo, 17 Tver»k«
ub
.
ech
a z Ruska.
73-29 isLv.
22 Levý Hr.dec,
18
•ilové.35 falav).
kolo ímské,
a
není vyloueno, že je už
ped
tím poznali. Vnik
kolo na sever gallogermanské Evropy už ve IV.
p.
Kr.
a v
dobr
té
objevují
m Star.
III.
327. tab.
XVI.
Die
vydal
XXXIII..
i.
podle
se
II
107,
XXXIX
Bodrnstrmpel auf
.
J.
—
wend.
1
Pam
und
století
Kostrzewského první
Šito-
Heliích
III.
1916,
I.
frúhdeutsch.
10—1
Obšírnou staf
Geassen dr»
XIV. Jahrh. (Mannus X. *
Srv.
Rlúmnrr Techn.
rota (fijrulari«).
II.
36
si.
Kolo
slulo
.
'.yy/iz.
ídko
i
-ópvo;.
lat.
307
nádoby na
nm
dlané
i
ve východní Germanii.' Starší druh kola
nádoba
skládal se z jednoduché svrchní desky, na niž
ml
typ
epu
rukou na
la
pevn
desky spodní,
stála a která se
sedící (obr. 92). Mladší
svrchní desku spojenou sloupem s velkým spodním volantem,
nebo nohou hrníe nebo jeho pomocníka, 2 jenž sloužil zárove setrvaníkem pro bh desky svrchní (obr. 93,94). Ze v dob antické byl znám pistroj nohou hnaný, máme doklady z Hesychia z III. stol. p. Kr u Jes. Siracha.^ Je dále pravdpodobno, že už tehdy se nejdíve postavil na kolo jen hrubý model nádoby silnjších stn a teprve, když trochu
roztáeným
bucf rukou
i
i
^.nx Obr. 92. Kolo hrníské od Konga a kolo staroaegyptské (Franchet).
nho
pomocí ostrých oblých nožík vykroužila t. zv. turnasáži.* Pirozeno je však, že se vedle nádob na kruhu toených dlaly stále ješt nádoby v ruce, ponvadž vedle hrní emeslných, kteí se 5 leckterý hospodá nebo zaáteník nuli v nkterých ddinách, v samé pokoušel se vytváeti pro domácnost hrubší keramiku/' zaschl,
že se z
nádoba
definitivní
formy a výzdoby
i
I
V
1
Evrop*
štír dni
chelette
Manuel
V. 2W2, Kottrzewski
jak Vocel kdysi soudil
Srv. Franchet *
si
1.
Blúmnrr
*
Franchet
*
Odtud
499),
u Nitry
Kosinna Mannus
1480,
Ovšem
Kultur 11).
Osterjjerm.
u
vidíme
jeho
stopy
první
1458.
II.
v
II.
z
asné dob
'242,
lati
LinJentchmit
pravlasti
si
ho
(I
/
.r.s
1911,
58—64,
I
I.
c.
65 (tounsUM
b4
vy
vznikl
Hrmií
a Trnavy,
v
vsi
H-
rhauer
C*d nebo
irmn
II.
Denkschr.
Srv
v
rukou dri
Gmnchar II.
<>v
v
XXIII
229),
ru-
.
168)
x
r.
1109,
Geruncher
I
Grna
ro, p«»l.
(srv.
Grnara
Garnczartko n.
Looarsko
I.nnanca.
selo. ,
St.
1113) staré
Ašbth u Srb, Han- r.
*
Alt.
Slované,
pe/o
I.
14
20*
308
doby ímské dlaly se stále nádoby, zejména vtší, v rukou. emeslní hrníi (csl. i.pm. )api,, ipi.m.uapi,, pi,ni,»Kipi.,'-' z toho gerencsé) v lat. pramenech figuli zvaní pipoma. grencsár mínají se u nás v listin hradištské z r. 1078, v olomúcké z roku Itálii
1
za
l
i
i
—
1130, dále ve falšované listin vyšehradské z z
r.
3
1115 a 1186
Obr.
'
J
Hrní
3.
a v Sofijském
letopisu k
pipomíná
991
Hrníský
Obr. 94.
brettonský
1088, kladrubské
r.
r.
se
kruh huculský
(Suchevy).
(Franchet.) (1
verchak,
2 vereteno, 3 upid&ak, 4 lavica,
5 iabka).
do msta na
PiJbljanin vezoucí
pipomínají se listin z 1
r.
1088
Btitnuur i
1
obas
II.
41
—
—
1
Vedle vlastních hrní a ve vyšehradské
lagenarii
:
'
caliciarii*
Plkán 55, 159. Srcznvského MaT.
Srv.
doklady v
Friedrich Cod.
láhwnici
i
ainici
i
trh hrnce.
u
I
84, 119 (Sadlouici
I.
Upyr
Is.
fijfuli,
t.
it
6
I.
tota in qua »unt
X! /.adlo-
j.
vice u Mohelnice), 377, 398. 430. '
II
v celý citát \
rum
et r.
•
doliorum a 1119
Kalmm K '•
Cod.
376
I
v
století
výkladu
II
z
U
r
XII.
jiný lajjeri
1124 a pop, las
z XII.
XS
(v listin
•
i
1136 {Phkoabi$ki qui
slavire
dicuntifi
Doc
13,
;
!
m v starších dobách praehistorických zcela polooteveném ohni, dosplo bhem doby zna od doby ímské nalézáme nádoby dokonale pálené
Pálení, které bylo
1
imitivní na
lokonalosti a
v pecích, v nichž se žár lépe soustedil, siln zvýšil a intensivnji na propálení látek psobil. Zvuk stn je od té doby zvonivý a lom
os
tvrdý a
pece existovaly v stední Evrop už v dob pedímské;" v ímské jich bylo plno a vyvinutých* a není proto divu, že se s nimi setkáváme u Slovanu na konci tisíciletí po Kr. Zbytky
Hrníské
I.
hrníské
peci
mlynáské
(vedle
díl-
ny) našly se na slovanském hradišti
Rézakú (Móllendorf) v kraji lukovském asi z doby ca r. 1000, 4 podobná na Devíi v Cechách, 5 jinou u
z
XI.
íži
—
Simonides. 8
J.
ohlásil
ji
asi z
v
uvnit
Peci ty se
Z Blg-orodky
X. století C. Chvojka, T
ze Siedlemina
strzewski
^A
Krom-
odkryl v
XII. století
Poznasku chaty
v celku
Obr
Ruská pec
95.
Ko-
J.
hrru
(Polonskaja).
slovansk
tch, které
si
robí dosud vesnití
hrníi v Karpatech nebo na Rusi." Podobná Budyšína se stepy hradištními. "
se našla ve valu u
nelišily [od
1
nepodléhá pochybnosti, že tato keramika v druhé po Kr. náleží Slovanm a ím dále tím více
Jakkoliv polovici
I.
tisíciletí
pro
se stává
n
1
*
Srv. Franchet
U Poznan
z
I.
dob
té
c
117
si..
122
ezena u
Vinkovc
»
Dr. Prokop Obzor pr»«h.
*
a».
7
Chvo/lcu
si.
Silte III.
Arch.
142
si.
177,
(cck
67).
Schli:
Fundber. aus
a etruskc
(Vjesnik arh. dr. 1919, 186).
II.
si
(
olom. mus. 1892.
zadlány
ni
rlce, 2
byla 3 *
—
doby slezského typu (Kottrzrwski Polska
Srv.
hýly
výhradn omezena pece pvod
sedli pouze Slované,
Blúmner Techn. II. 2\ si., Schwaben XIII 55, Worter und Sachen *
tém
píznanou, zstávajíc
na kraje, v nichž v
m
ukázala
Rocsn. tow
naplnna nádobami.
->0. II.
Vr.it
la
v Šii a 0*8 n
263,
Polonskaja
11
Velikost
'
310
ist
domácí, není slovanský. Je dnes
musíme hlavn Tam keramika vylíené podoby na Rhaetie, Norika a Pannonie. kruhu robená a vlnovkou zdobená vyznauje ist ímské nálezy, a II., na p. v Salzburku, v Birgelsídla a pohebišt už ze stol. není
její
že
jisto,
ímské keramice stedních dunajských
hledati v
jej
provincií,
1
I.
steinu
v Ptuji, v Brigantiu,
Salzburku,
u
peci u Helpfau,* a odtud
poátky
se s
Winklarn,
u
totiž
jejími,
v
se
ímské
základní
technikou, formou a výzdobou (rytou vlnovkou), shledáváme
i
na
doby Kristovy pronikal obchod a vliv ímské Cechách na hradišti u Stradonic, na Morav na hradišti okluckém u Boskovic, na sídlišti v Podbab a v- Kri u Prahy, nebo na hradišti u Puchová nad Váhem. V Cechách se objevují styky této ímské keramiky s kulturou
kam
místech,
za
provinciální industrie, jako v
stradonickou a dobrichovskou.
zv.
t.
ímských provincií od po dolní Dunaj poala se v I. století podle vzor latnských vyrábti tato praktická, solidní a pece ve svých jednoduchých tvarech a jednoduché vý-
Patrn po celém
prostranství severních
Britannie a Rýna, kde se také nalézá,
zdob
sliná
keramika.
dunajským provinciím, These tato
1
znail
už
ji
r.
—
dob
do severních Uher, tedy až k poimv Puchov nad Váhem byla snad a
i
je v archaeologii
Much (Verh
1880 R.
až
kteí pronikali v císaské
Slované,
ímské do Cech, do Moravy
4
dlouho platná a stále se potvrzuje. Na-
již
Congr.
d.
d. anthr.
Gesch. Berlin 1880, 74,
mé Bemerkungen 52) a podrobnji odvodnil jsem ji sám v láncích spvek k ocenni vlnovky na našich nádobách" (as. musea olom. 1891, 101) a „Bemerkungen zu ein. Char. d. altsl. Gráber" 51 — 54, pozdji pejali toto mínný srv.
PU
a nové doklady snášeli
BtUz
1907, 79, III.
Pam. XVII.
Alt. Meckl. 367,
487
si.,
Axamit Pam.
XVIII.
arch.
ervinka
393,
1919,
Fi
12.
I.
c.
I
a Star.
bžného nazíráni potud, že podle nho Slované nepejali pímo od Rimanú, nýbrž prostednictvím Germanú, nebof ozdoby kol-
131 odchýlil se od
toho typu
kem vtlaené pietl na vrub germánského z
ásti správné. Ale jeho
k
Slovanm •
Srv.
c.
Jahrlmch
1893, 99.
latcnské *
1/
V
ctc. bei
Manuel
Srv. Pit Star.
v nálezech
erný '
II.
r.
poítá,
že
2.
v
f.
Alt.
IV.
1910.
33 (Brigantium),
I.
fase
168).
Lipka Staré hradisko tah
XXIX.
II.
Kenovicich,
290.
i
;
Amstetten. Wien 1893 (Winklarn), Mitth. Central-
I!
130.
doby ímské Iravk Mor.
nebof
shledáváme rytou vlnovku obas už na nádobách
Gallii
I Pam. XXVIII.
keramiky merovejské),
správná,
500 po Kr.
tato keramika teprve 53,
vlivu (z
není
mé Bemerkungen
Ausgrabungen
komm.
chronologie
293.
Na Morav
Pole popelnicová 25).
Niederle Bemerkungen 53 sL
Obzor praeh.
.olupech,
II
298,
26, Jira
IV.,.
I
objevuje se tato keramika také
echúvkách
as.
ol.
atd.
1905. 111,
311
—
ská dilna keramická
pijali
napodobili
ji,
že se u nich ujala nadobro a zstala
a tak
si
oblíbili,
ji
po úpadku ímské kultury
i
plav germánské jako výhradn slovanská národní keramika, konce
z
píznaku slovanskosti v slovanské kultue po Kr.
jeden z hlavních
to
I.
tisíciletí
Tento výklad ovšem všeho nevysvtluje. Zstává hadou, pro se práv jenom u Slovan ímský vzor ujal
rove
národ pi
u jiných
Maar
Dunaji sedících:
1
Píinu
pijali a ne jiné
toho shledával bych v tom, že Slované
byii
více praedisponováni k pevzetí této nové keramiky nežli
ped tím užívali man nebo Avar siln se
patrn
a ne zá-
German, Avar nebo
a dále pro Slované jen ten jeden typ bohatého výbru ímské keramiky.
z
totiž zá-
mnohem Oni
jiní.
forem podobných, kdežto nádobí Ger-
již
lišilo od ímského, takže pizpsobit ímské vzory bylo pro mnohem nesnadnjší, nežli pro Slovany, kteí pouhým pijetím hrníského kruhu a vlnice pozmnili
n
si
starou svou formu a výzdobu v typ hradištní.
Domnnku
doufám,
tuto,
potvrdí
i
archaeologie.
Starší
slo-
pedcházela a kterou mžeme dnes sledovati v nkolika pohebištích s poátky hradištní keramiky jak na jihu v Chorvatsku a v zemích alpských, ta^ východním Polabí v Polsku, ba na dnprovské Rusi, ukazuje jen totiž astéji hrnce podobného tvaru, s hrdlem zúženým a
vanská keramika, která typus hradištní
s vlnicí
i
bu
nebo vbec neovalcným, jejichž výzdoba se skládá bud z pás vodorovných rytých linii, nebo pás cikcakovit lomených, kížených a dále z výzdoby tlaené, pi niž krátké punktované :no kolem výdut kladené v jednom nebo více pasech
málo
nejol
a pedstavují
i
k
.áni
typický staroslovanský ornament,
(str.
305), zstal hojný
i
v po/
Tuto keramiku a tuto výzdobu poklá-
vlastni keramice hra<
matské hbitovy pejaly
nám
povdl
jsem výše
Sarmaty, ponvadž jsou záhadou. Ham; tví
prototyp
hradiitni
keramiky jako
v.
asové
ojové. kdrito oitat: le
apadá do
V
zváni byli Slované. souditi z
hrob
o Sarmatech v Uhrách
nevíme,
kdy
V
a Slované žádni
car-
Slované a máji
S.>
bylo nutno v«
namn .
a Avary.
,a*oé u Miatelbaehu
(Jel
Polabí
312
dám
za domácí slovanský výtvor, vzniklý samostatn od ímských vzor. Zdali však tento archaický neboli predhraílištní typ smíme geneticky spojovati s hrnci starších kultur polí popelnicových, v nichž se podobný vysoký hrnec objevuje typicky od stupn
lužického,
1
na
otázka,
je jiná
odpov
niž
velkého problému slovanskosti tchto
A
vylouiti nelze.
by
totéž
priori
ovšem spojení
o druhém, nízkém tvaru hrnce
platilo
podob
ve výduti nalomeném k
souvisí s rozluštním
A
polí.
dvojitého kužele a
s
hrdlem rov-
ným neb ovaleným. Upomíná ješt siln na popelnice severních z císaské doby ímské (obr. 96, 14, 15). Výzdoba je podobná, z pás vodorovn vyrytých nebo vlnic, ale nedbalejší.* Vše dlá dojem starší formy, kterou mžeme piaditi asov žárových polí
k pedešlé, akoliv se jednotlivé formy udržely až do XI.
století,
tmito primárními
hrnci, jenže výzdoba se zde na severu typicky ar, vedle šikmo stavených nebo cikcakových (obr. 96). Srv. nálezy z okoli Dessavy na Muldé (Jahresber. . Vorg. sáchs. L. I. tab. V.), na hradištích Ruppinského kraje (Bartelt-Waase Burgwálle d. R. Kreises tab. 1. 1, u Inowraclav (Kalliefe Praeh. Zs. VI. 106 si.), u Marienwalde v Braniborsku
setkáváme se
skládá z
s
pás kižujících
se
(D. Nachr. 1892, 52), u Ketzina (vých. Havelland, mus.
Poznan (Fcldmanowski Wykopalisko Pawlow. mách dí,
u vesnice Fohrde v Havellandu
(Mannus
Beri.), u
Pawlovic blíže
Pozn. 1877 tab.) a zejména v
VII.
Také Beltt
129).
(Alt.
1.
ja-
371)
že lze rozeznávati dvoji keramiku slovanskou, starši bez kola a mladši na kole
ovšem též bez kola), která má však ve form jen malé rozdíly. Neu-Niekohru ve spodni vrstv byla tato starši, na vrchu mladší. stepy z hradišt u Pawlowic v Poznasku (Album zab. IV. tab. 68). Velmi
dlanou
Na
(vedle ni
hradišti u
Srv.
i
pouné vlivu
jsou
i
nkteré nálezy
pouze
Slované)
vidinu-
z
konce
keramiku
tuto
Sem
Podnépi.
a
Povisli
z
pozdji a proto ješt v nálezech
1.
rovnž
a
pišla
(kdy
tisícileti i
v
X.
vlna tu
ímského
<<.
stoleti
vedle kera-
miky hradištné jako survival starši. Tak na p. v Gnézdovu u Smolenska (Spicyn XV. 65 67), v Korzybie, Kozimin, Rostkowu, Orzymovicích v gub.
—
(Swiatowit
III.
tab.
VII.
XI.,
29,
12,
tab.
31.
I..
v Benk-nstcinu
V.),
Thorn Heft XXII. 3, 15). O Gnzdovu pravi Sizov výslovn ve svém rozboru, že typ ten je domácí a starši nejen s hlediska technického, ale proto, že se vyskytuj* v starších mohylách stední Ru u Elblqgu (Mitth. Copern. Verh.
i
se
blíži
dob
sthováni národ {Sizov
shledáváme
hrnce
i
na jihu
XIX. 83) v tavruVsk/ gubernii.
Zde se ovšem nejdíve, ale jsem 1
*
A Sem
k provleeni
Alt.
ujal, .
105).
II.
provazc,
Star.
a
n.i
nádoba
z
je
(Braun
Morav musime
i
u nás objevi
archaeol. 66
teprve vykati
formy protoslovn
si.
Poznasku (Album u
tab. X. 20)
III
rázu
jak z geografické polohy vyplývá,
tab. 70. 21), jež je zajim.tv.i a
Zajimavo
sarmatského
dv nád >by z Oiijezierze v
nádobka ze Zakolan [Pl bursku (Bcltz
c
V Cechách
pesvden že se Rukov .
náležejí
I.
v nálezech
Bobzinu
s
zab. IV. tab. 69),
Nov. Buková v Ml
provrtanými dírami, jež
poklikou
(ib.
70, 20).
sl<
313
vpy •lovantké kcr« ''
» Roctkow. (Pl.wk).
1"
13
C.n/do*,. 15
FoWdr,
7
Ncuandarf.
U Um
3ck«... (Mekl .). 16 TMx.ul (C
H
SUrý
1
314 na p. nádoba, v níž se našel poklad mincí u Schwannu v Meklen-
bursku (obr. 96,
Od práv
15).
naznaeného
staršího pedhradištního typu byl jen
snadný krok k typu latnsko-imskému, resp. hradištnímu. Celková forma zstala, jen okraj byl více, žena vlnice,
Ovšem
do dekoru
uritéji ovalen,
vše vytvoeno na kruhu
1
—
vlo-
a hradištní typ byl zde.
nový tvar nezstal bez dalšího vývoje. Jenže se vývoj netýkal základní formy a výzdoby, jako spíše jen detail technických. Hlína je pozdji jinak míšena, istší, bez zrnek pískových, ani
pálení je dokonalejší (stepy zvoní), barva svtlejší, šedavá, ovalení
výzdoba nabývá ostrostí: ponou opt pevládati pásy vodorovných, hluboce vyrytých linií a vlnice sama se splošfuje (srv. obr. 90, 13). V Rusi se docela objevuje malování. (Srv. nálezy v úsadb dra Petrovského v Kijev). Tento vývoj poíná markantnji vystupovati v XI. stol. hrdla je
ostré
silnjší,
a
hranaté
také
a
rytá
i
a ješt více v následujících,
to
ale
je
už doba,
kulturu zde
jejíž
nelíím." Je však jist zajímavo podotknouti, že se starý hradištní typ vlnicí zdobený uchoval dosud na rzných místech Slovanstva
jako s
výrobek pro domácí potebu kuchyskou. Lze se na tržištích v Petrohrad, Moskv, Srgijevu,
lidový
ním
shledati
Dubrovníce, 3 a vlnovka ze Slavonie.
Vedle
hojná
je
tohoto
hradištného
typu
vlastního
archaickým vyskytuje se jen zídka
nádoba atypická. Mis hrnce tak
nádobách rzných forem
na
i
4
což
není,
je
v
podivné, ale
nízké a široké, že tvoí
pechod
jeho
s
stupnm
slovanských jiná
nálezech
obas
se objevují
k mísám. Vedle nich
vzpomenutých objevila se utora, v staré slovanštin záušnic u Horgoše v Congrádu v Leissovském Mlýn u Frankfurtu nad Odrou našla se hl nádoba v podob žebrované cisty se stíbrným pokladem z XI. a lahví svrchu
;''
plosky zvaná,'' vedle esovitých
I
R
>
tom,
pro
prý
Moschkau (Mannus
Etbn. 1909, 910 (srv.
H. Grostc Zl
MedtrU Bemcrkungen
'
Srv. sbírku
XII
A II.
stol.
52,
nádob na ocet
Slovo plotky. ploska
str. •
í.
v Nikon.
vlnici a
jak
vbec
povstala, vykládá
1"
•
M
prim
Slované zamilovali
1
6
dále
si
IX.
(t.
j.
lil.
v
Pam. XXVI
ref. v
164), Btltt Alt.
129.
Rumjancovském museu
ploská lahvice)
je
v
všeslovanské a staré,
Pandektech 45 {Srein>íkij M.u.
II.
%S). Sr.
322. stará,
antická
Srv.
Montelius
dolo-
315 v Turov u Plocka hrneek s poklikou polepenou kulikami." Ale to jsou všechno holé výjimky. Za to se obas, ídko, objeví nádobka dírkovaná, užívaná patrné k hotovení sýra.
století,
1
a
keramika nalezená ve zíceninách
Nádobí
— X.
výtvor IX.
byzantsko-orientálni
Lokální,
kostela
století
Patleiné
v
je
malovaná
u
Frslavi.'
jiného materiálu.
z
pohár
užívali Slované, pokud nemli kovových 238 a 318), k piti bud" pohárk devných, nebo z kry zhotovených po zpsobu srbské krbu/je,'' nebo a to nejvíce, dutých roh zvíecích. V keramice té doby je tvar, který bychom mohli prohlásiti za pohár nebo íši, výjimkou (obr Naproti tomu vidíme na nkolika zachovaných sochách staroslovanských ohnutý roh jako typický attribut T a s tím se shoduje zpráva Saxonova, že socha Svantovitova v Arkon mla v ruce Herbordova, roh na víno (cornu) z rzného kovu zhotovený," že velmožové šttínští pívali v kontinách z velkých, zlatem a drahokamy ozdobených roh tuích, 9 Gallova o picích rozích 10 Tyto dvoe rohy picí (podobné byly na Boleslava Chrabrého. cornua cantibus ovšem také k troubení, cornua potibus apta apta v chrámech šttínských rozeznává Herbord), jichž bylo
Místo
z hlíny
a sklenných (srv.
str.
i
i
i
—
1
Hervorr. Kunstgejj. Tab.
*
Šwiatowit
'
Srv. sídlišt u Kistrzynu na
žárové u Butzova (lirchow
Tab.
4) a
II.
23, tab.
II.
Vorg. -a
i
Wart Alt-
(Beltz
(Zv
Alt.
II.
*clm hroby
Eftbfl
f.
Brandenburg
Maric.
d.
188(>.
A
tab.
vskutku si tab. 34
*
li
*
Ná;>
kováni, jimi byl okraj o/
jiná
Gnzdova
se v kurhanech u
.i.ila
stíbrem kovaná
v
mohyle na Horni
360).
(Spicyn
Jurl
Ve
ale z
dob.
pohár u Wackern (A riorum) pipomínají se v i).
*
Tr.
eských
listinách
ádobi
Narážku na de*, v . Ant! Altenkirchenu
z
teprve v pol
a
má
i
nádob (formatores X
Gallui
pica-
!
»och\
Rfl
r.m. XIV. {HoUrr ii
is
apta
rt
Gallus
I.
6
I
290.
Uurorum agrestium deaurata
cornua cantibut apl
Ústav Jaroslavv »•
grandía
et
jemmia
intetta
píd roh dokládá
316
obecn
užíváno
i
u
soused slovanských, u Germanii v Oriz piezaných roh dobytka domácího, velké 1
i
hotoveny byly roh tuích; okrouhlý otvor býval u lepších
z
(u
vzácných stíbrem a zlatem) a pi tom
exemplá okován
povrchu ozdoben nebo zbytk kování
na
i
umlou ezbou. Obyejných okovaných roh
nemnoho
našlo se v hrobech zemí slovanských
jisté.
a provenience ne-
1
Nejkrásnjší kusy
na povrchu skvostn zdo-
bené
Dm. Samo-
našel
erné mohyle
kvasov v
nemohu
u Cernigova, ale
bezpen,
íci
náležely-li
do kategorie roh
i
troubících
(olifantu),
jakých
krásné kusy cho-
vají se
v Praze v pokla-
du svatovítském kladu Obr. 97. Rekonstruovaný roh
picí z
msta
v Uhrách.
Lbsowa
4
nigovské,
v Prusku.
picích
a
v po-
Jász-Berény
Dva rohy erSamokvasovem
oznaené jako íše ÓOlfb),
ist
ného plechu, ozdobeného bitým a rytým dekorem 1
Na
(k\-
pokryty jsou u otvoru širokým pásem stíbrného pozlace-
U
Germanú dokládá
roh
piti z
koberci z Bayeux vidime
Normany
Caesar VI. 28, z
píti
roh
Plin XI.
37
orientál-
(45), Solii
(Juhinal Anc. tap.
pl.
I,
15).
Zde bych podotkl, že se kováni picích roh objevuje obas v hrobech východni Germanie z doby císaství ímského, jichž národnostní píslušnost je nám stále ihadou. Srv. výet nálezu u E. Blume Die Germ. Stamme 144, k emuž lze pipojiti ješt z Cech kováni z hrobu u Holubic,. Zlivi a Strak (Pi Star. II. 3, 129), z Polska z Czacze, Szulmierzyc a jednoho neznámého mista {Kostrzewski Polska 138, 140, 197) a zejména nález dvou roh, jež možno rekonstruovati (obr. 97) z pozdn ímského hrobu u Liibsowa nedaleko Greifenberjju v i
1
IV. 144. tab. *
Na
orient ukazuje orientální
výzdoba roh, o nichž se dále zmiuji. Také
ve skythských hrobech nejsou rhitony vzácnosti. Srv.
..
zbytek kováni rohu
70, tab. IX. 4) a z '•i
kurhanu
z
kurhanu na . Paši (Brandcnhi.
gnzdovskho
Také
v
Minns Scythian
hrobech u
K\ Vindavy našly se
{Spicyn Pa.silna a
pic
(Apx 1
921.
li
Srv. Sittlrr.fniHuha Soupis
teraturu
l
pam.
Praha
1.
II.
a
I
l.mpela
.
I.
c.
Hamprl Alt II
II.
317 niho
se scénami zvíecími, mezi nimiž jsou
stilu
i
postavy luištnik
(obr. 98, 99). Pocházejí asi z X. století podle stilu
minci byzant-
i
ských spolu v mohyle nalezených, a podle práce náležejí njakému kijevskému, jenž trochu nemotorné napodobil vzor orien-
zlatníku tální.
1
Jinak o rozích kovových, nalomeného tvaru, patrné hudebních, srv. dále
stá o hudbé v
následujícím.
díle
rovnž pvodu
Jsou
východního.
Obr.
v.i
(N.
ideji
doby $kk Ae^ypta,
jen
a IV. stol.
III.
1
importy
(
tak v Kijevsktl
ve východní Germanii
i
tu a
hojn 1 tam
i
a
astji
v Ulu.
Samokiatm
iJakof
Y
P
u
sté
Cernjachova,
Roinas 12 (hlavn-
tké).
V v< hodn Pasargy <>
lun,! •
T.,f
j»ou
.n
jiou poháry typickým
II.
dob]
té
z jihu, ze Sýrie,
Slované skla nevyrábli zemích, které mly vtší styk s jihem, objevují se už
díve za doby ímského exportu, ve
jako
nebo
Fénicie, Itálie,
V
jeti'
hrobech
se objevují v .slovanských B
'73).
a
Komlai
v hrobc<
»«•
1).
Hampti At
I
162.
••
to na t »
r
* » I >
Ti
/
konce- dob]
z/i
Nrk.olik
ltMÍ
fi*CW>n
1—5;
318
V
hrobech
urit
slovanských
nádobky (poháry neb
konce
z
jsou
tisíciletí
I.
sklenné
lahvice) nad míru ídké. Barevný emailovaný
pohár italské práce (obr. 100) objevil se na p. v slovanském poKrajin, sklenné misky v knížecím hrob 1
hebišti u Meng-eše v
kolínském," stepy sklenných nádob hylách,
3
a
sklenné nádoby
kijevských (v Kirillovské objevují
zvláštnost
se
ulici)
mezi
byly
v Orient, v
z
slovanskou
Mengeše
v
bylo
i
v Persii,
mohyl
kostrových
Podnpí.
keramikou
Krajin a misky
Aegypt, Mesopotamii
pouují sbírky musea
z
ze slov. hradišf v
i
skelnou glazurou. Polévání hlíny glasurou
Obr. 100. Sklenný pohár
v g-nzdovských mo-
i
Chvojka
hlásí
i
vci
4
Jako polité
odedávna známo
z
hrobu kolínského.
jak
ovšem
nás
názorn
v dílnách pozdji Východu. 5 Tak se stalo, že jednotlivé cizí vci došly obas do zemí slovanských, jak ukazuje ayencový koflík a talí s nakresleným g-ryfem z kurhanú gnzdovských.'' V domácích -dílnách slovanských se skelné polevy nezaaly dlati ped píchodem byzantských mistr do
louvreského,
italských a byzantských,
a
kde se to nauili
i
z
i
Kijeva za knížete Vladimíra (srv.
SmtJ
1
Altsl.
Star.
str.
273).
stny chrám kijevských
lévané dlaždice a
a
Od té doby však poblgorodských, podlá*
Grábcr 36, tab. I. tab. XX. XV. 15. Jiné starší z Kijevska zobrazuje Channko pozdji byly v pokladech kijevských {Konciaknv K.iani
III.
*
Sp:
•
Chvojka
*
Staré recepty na polevy hlinných nádob viz u
16, tab. 35,
II
•
18-21. Síti
i
51, 54. Srv. také
I-
III.
1
\
(ed.
H.
fy 44
»l.).
tab. Vlil.
1.
výie
itr.
2 t.
zv.
Hrraklui Di
'
t
319 zejících z X. století,
1
mžeme
ukazují, že
poítati
s
glazurou
na
i
K
keramice slovanské, jaká se poala objevovati na p. v Kijev."
ní
pokusy pokrývati vzorkovaným polevem vajíka hlinná, jež se našla v jižní Rusi u Kanva, Blgorodky, Rovna, Cernigova na ostrov Gotland. a v Kijev, a jež patrn odtud zabloudila Zjevem zcela exotickým byly u Slovan náležejí
i
i
U soused, a to jak Skyth, Herodotových Androfag, Issedon, Sarmat, Massaget, Bulhar lidských.
východ
na
a
Peenh,
a
speciáln
u
tak
i
na
západ
Kelt, Genu
Langobardú, doložen
a z ní hotoviti íši
vyvrá pirozen
k
pití,
ozdobn okova-
vyzlacenou,
cele
i
a
je
poraženému nepíteli
hlavu
zvyk, usekávati
nou nebo
u
z primitivních
zvyk
jenž
to,
náboženských
pedstav a byl proto po celém svt en. 4 Proto se nepodivíme, doítáme-li
rozšíse, že
nejen hlava knížete Svjatoslava krášlila roku
972 hodovní sí peenžského náelník. že
811
r.
Krum
zval slovanská knížata,
v hrobech
ist
slovanských, na
p.
aša
znail
pvodn
Podle ukázek a zpráv zaslaných mi
1
Suéde 216. ' Chvojka *
Srv. R.
>'),
*lpCBll.
ofi.
i
z
rodkv
[T.
Arnc).
v kur-
hanech drevljanských a dregoviských." všesl. termin
vsjiko
Gotlandu a polévaná omítka z Bljjo-
upravené svršky lební
nýbrž že se našly
Obr. 101. Ruské polévané
lebky císae Nikefora zlatem oková
pila z
Ba
vbec
je
tento druh nádob k
ped
válkou p.
možno, že piti.
C
Ante
..
60.
Andrec Menschenschadel
als
Trinkjjefasse
Ufaror
M
1877 a
beni lebek lidských v doi vyšla
aby
as.
pekladem A Kaipara rusky
J. Žtlizki
:>rni
tato
rnia»e % ol
v
peron
v Pra.
a zdo-
i
ol.
n
I
Praha 1W1). »
Letopis Kijcv. k
Také u nás naily
'112
(I
ae v starlích kulturách ku
rnu vykladu (Kniet
214
r.
£m
I
k po-
1898,
320 Terminologie.
Zbývá mi ješt ukázati na terminy, kterých Slované užívali doby pohanské pro své nádobí. Vodítkem je tu opt konci na rozšíení názvu po Slovanstvu, dále, je-li domácího pvodu a je-li literárn ze staré doby doložen. Ovšem nutno podotknouti, že nelze vždy rozhodnouti, pokud dále uvedené názvy náležejí vlastní, hlinné keramiky, pokud nádobí kovovému, a pokud nádobí z proutí zhotovenému, o nmž se zmiuji zase na ze deva nebo
ad
i
míst
jiném.
ghrnás — žár
sti.
grhnbáb.
rnec, stb.
Gi.r/ii>, g~\>rrt
EW.
(Berneker
Srv.
fornus, furnus,
lat.
EW.
371, Miklosich
1.
64.).
Výraz všeslovanský a starý (Supr. 396, 20, 21, Izb. 1073 r. 64, Pam. Sin. XI. st. 173, Pand. Ant. XI. st. 86, Upyr, Is. XLl. 25 atd). ropném, vac.ia v Rus. Pravd kn. Jar. 56 {Vladimirskij-Budanoz> \p. I. 55). Sreznvskij MaT. I. 616—617. Lonhcu (hrnec), slov. lonár (hrní). Pvod slovan. Berneker I. 732, Miklosich 174. *S%d\>, stb.
vrem.
Jan XIX. 29, v
833
— 834). :
\'bun\>,
(
ud.
Snad
Janko Pravk \>van\>
Pe.
602),
III.
to
(srv.
Lavr.
Let.
let.
XLIII. 11, u Feod.
nvskij MaT.
1
13,
v
Cyjrb
v Ostrom.
ci.cy;ii.
psalt. XI.
st.
II.
znaí nádobu
9
Mojžíšov
knize
I.
116 atd. (Srez-
196, Jak. Bor. Gl.
I.
není.
128).
Cy.inna v Po-
sudas).
lit.
i
II. C.i. II.
Mat.
ev.
XIII. 48,
(Sreznvskij
atd.
pvodn devnou
III.
(tak
98).
pvodu temného
Soboler>skij PB.
1914,
431
(Berneker
)oložen z XII.
stol.
v ev.
165, Miklosich 37,
I.
Skok Archiv
a
337, 2). Výraz všeslovanský a starý I
U Sreznvského
szdi.no (Miklosich 315, Budilovi
si>sa//i>,
Výraz všeslovanský a starý vsti
nejistý a jen u Jiho-
(srv.
Marka
sv.
i
lit.
1914,
Plul.
si.
zbonas, izbonas).
8 (Cetveroev.
VII.
1114 a Jurjev. ev. r. 1119), adj. Hi.naiu.Miiu v Pam. 19. Srv. Sreznvskij MaT. III. 1554.
r.
Sir
i
Laty
r (j,
^n.
I.it
(Berneker
V
i.ve), I.
letopisu k
vylévali
starších
*Crp\-,
csl.
csl.
latbtfb,
latbva, latbka,
pvodu
nejistého.
694, Miklosich 161.) Výraz všeslovanský a starý. r.
997 se
Blohradané
praví, že
ze studní
vdry
iaiKii (Let. Lavr. 126*). Je už také v vodu pekladech bible (Sreznvskij MaT. II. 12). ti
step), z
<
význam erpací nádobky Miklosich
34.
nhož
(srv.
se už v staré
lat.
Všeslovanské a
testa).
staré.
dob
vyvinul
Viz Berneker
Mi.pna
io
nej-
v Izb.
1.
147,
ped
321
1300
riom.piia.il, muk
r.,
Mi.piia.w.HHKi, v Prol.
1330, >T»
—
1567, Ja
III.
i.
n.
11
cv.),
(Jurj.
Sreznvskij
Srv.
Mai
II
Jakob sestavuje
i
k
r.
kúb
arab.
pvodu
ale
doloženy teprve v
Pskovském
I.
IV.
Jan
ev.
atd.
636). Všeslovanské,
I.
K
1175, 1288 a v 1356).
12
Kirchensl. Spr. 293.
ié
pohár (Berneker
jistého.
v Ostr.
maj.
Ipatéj.
nek
let.
1473 (Sreznvskij Mai
—
r, I.
pohár (Handel 11
(. hrotek, menší nádoba špiatá) pvodu nejistého (Berneker I. 354, Miklosich 79). Výraz všeslovanský a starý (Grejr. Naz. XI.
Pejatých latinské
304, Sreznvskij
st.
názv
eí
z
germánské,
a
Mohu
chodní vtvi slovanské.
vý-
hlavn o tch, které Sreznvského nebo Miklosiche pejeti jejich
že
ped
spadá
do konce doby pohanské.
XI. století, ješt
láhev), výraz všeslovanský,
pejatý
z sthn. lágela,
sthn.
lat. lagna (Berneker 685, Miklosich 159). Slovan ukazuje termin lagenarii z XII. stol. 308). V eštin je doložena lahvice teprve ze
laegel, lágel a to z
I.
stáí u záp. výše
(srv.
XIV.
str.
na
stol.,
jihu
bible (Sreznévskij
Kupa
jižní a
se zde zmíniti
v nejstarší literatue slovanské tak,
Na
turecké,
hl
ada, ponejvíce v
celá
jsou dležitjší a které nalézám u
Laguvh (.
598).
sousedních,
také
je
I.
však .laiwiua už v starých pekladech
je
2).
II.
ve smyslu íše, všeslov., pejato ve dvou adách
cuppa,
z lat.
II. 250). cupa (Berneker I. 645, Miklosich 147, Vav Doloženo však teprve od XIV. století (Berneker 1. c). Si Románsky Lehnworter (XV. Jahresbericht Inst. f. rum. Spr. 117).
b
(. džber), všeslovanská
(Miklosich 37, Berneker
MPH.
(Bielowski
je starý.
situlae
zwibar,
U
zuba
Gall.
selavonice
cebri,
Dani!
(Sreznvskij
|>/ku
z sthn.
'
Výraz
165).
397)
I.
Mstislava Uétíj
I.
výpjka
krbagc (nádoba) pejato
III.
1
z tur.
i
korag,
altaj.
kul
156). Výraz všeslovanský a(Berneker XXV. (Besedy l>ap. Gfij« Sobolevskij WaT, 66 Up] K.j. k r. 997 (Lavr. 126 ), N< etveroev. 1144 r. I.
665, Mil
6,
I
Žití
Feod. 20 atd. Si
Zubatý to >
vialc
kláda JU
Mj
pokládal r
trn
domin
gcrman
I
1411).
tolo tlovo
322 Bljudo, bljudu (široká nádoba, mísa) biups, tedy z
III.
— IV.
tém
jež prošla
jednak podnosu a stolu.
1119
v Jurj. ev.
v
gramot
névskij
po Kr. (Berneker
stol.
emi
všemi slov. Mat.
r.
1
u Jana
23,
r.
1130, v Pat. Sin. XI.
Ma.
I.
120.
mer
;>t
a to z
126,
III.
lat.
mensa,
pejatý
msa
Mar. VI. 28,
ev.
Bulh.
Ex.
164,
203, atd. Srv. Srez-
st.
Mísa, stb. misa (-:vi:J, výraz všeslovanský,
mes
64, Miklosich 15),
I.
Doloženo v Ostrom. XXIII.
z got.
jednak ve významu mísy,
z
mies, got.
výpjka
je prastará
Mrko MAG. XXXVI.
mias,
z sthn.
(Berneker
II.
61, Vas-
Sobolevskij
125,
P4>B. 1884, 316, Miklosich 198). Pejetí je staré.
U Sreznv-
je doklad z ruk. XII. stol. Pouení Konstantina bulharského 242, 245 (Ma T II. 153).
ského
.
aša
.
aša,
(stb.
íše),
výraz
pejatý
všeslovanský,
z iránštiny
Vasmer Roczn. sf., VI. 173, Miklosich doložený od X. stol. (Kosma presb. Arkiv IV.
(Berneker a starý,
137,
I.
31) 76,
Besedy pap. Grig\ ed. Sobolevskij MaT. 80, Ostrom. ev. Mat. X. 42, Izb. r. 1073, 121 atd. Sreznvskij Ma. III. 1483). Není vyloueno, že aša oznaovala pvodn misku z lebky 80,
Skyth obvyklou
zhotovenou, u
(srv.
výše
319).
str.
*Kony, kom>vi> (. konev) pejaté do západní a pak východní slovanštiny ze sthn. kanne, sthn. kanna (Berneker I. 558, Miklosich 128). Jinak Vasmer 3t. II. 245 a III. 94. Stái nejisté. V staré eštin je doložena teprve v pekladech biblických
z
XV.
stol.
Krina, (o)krinh, krinica
(Gebauer St.
— . okín
si.
II.
(Berneker
93). I.
617, Miklosich 140).
xp^va — xp^vn]
(srv. III. 101). Podle Vasmera 3t. II. 248 z . Všeslovanské a staré (Supras. 291, 8; Jurjev. ev. Mat. V. 15; oKpi»m> Ev. XII. st. Mar. IV. 21 Kpnua, KpMffb za :
u
Upyra Zach.
Z
jiných
výraz z
potiru skij
II.
—
pohár
'/
z
jsou
v XI.
II.
Orientu,
xyáv.v/),
Sreznvskij MaT.
nebo
XII.
mong-. cara (Berneker
I.
ffojptOV (Vasmer
M.
z
—
stamna
—
1324,11.648.
doloženy:
století
136, Sreznvskij II.
268,
III.
III.
str.
1471),
159, Sre/
—
968), loch a nu assyr.
I.
utora z flasca (Vasmer II. 265, pelvis (Berneker I. nebo lachanu lahannu, arab. laqan, Vasmer III. 116 z r.
1291), plosky, ploska
Sreznvskij
685
IX. 15). Srv.
džbán (Vasmer XXXV!
II.
279, Sreznvskij Akad.
W
III.
491),
323
—
kah z
devená iše (Vasmer III. 71, Sreznvskij 1243) M. Vasmer mezi výpjkami z etiny z doby pedI.
tov.
r.
kesanské uvádí ješt
Srcznévského nedoložené konata doba na víno (3t. II. 217,245). Nejasného pvodu je ješt konobi, (stbulh. a strus.) doložené v nejstarších textech ve smyslu eckého
(Bermker
pelvis
;;,
Vedle
I.
558, Sreznvskij
DEV
PRÁCE VE
V.
ostatní
u
metallurgie,
A PÍBUZNÉ. hrniství
a
zlatnictví
emesla siln do pozadí. Ne
1269J.
I.
všechna
ustupují
že by nebyla v staré kultue
—
slovanské picházela k náležité platnosti, ba nkterá z nich, jako bednáství nebo tkalcovstvi byla jist zamstnáním nad jiné
rozšíeným,
—
ale zpráv o nich
používán k práci tak podlehl
pramálo
je
bhem asu
a materiál,
jenž
byl
chemickým a mecha-
nickým procesm, že se v nálezech setkáváme jen s nepatrnými nebo njakým kouskem kování, a tím je poznáni
zetlelými zbytky
naše velmi znesnadnno a omezeno.
Pokud
týe
se
prací ve
už v
I.
Života
díle
dev,
že
je jisto,
dom
a hotovení
kus
starých
Slovan na
str.
tesaských pi stavb
byly
vedle prací
popsaných robeny
nábytku,
820 a
násl.,
1
pedevším ješt vsel jaké druhy devných nádob, rzné velikosti rzných tvar. Nemáme však o nich bližších vdomostí, pouze
a
ada
starých
slov,
jednak
domácích, jednak cizích
ovšem
jich bylo užíváno už v XI. a X. století a
emeslníci, pro
pipisovaná
k
termin beiwr. stol.
XIII.
nž
1088,
r. 1
stará
Také
o
ale
nco
dlníkm
1
u
<>
zejména cestách a
i
;
kláštera
listina
pozdjší,
ukazuje,
díve. Hotovili
ve
je
vyšehradského
domácí
zachovala
dev, rovnž
obratnosti
kolái, rme«la
v
.
kmstrukrr
kapitole o obclt -v.
\
W)
jako
a
to Avary) a
vt
v
kap o obchodu.
(X<
arm
Specialisté byli meii
n4
1
!86
(fal«.
v
listin
XII.
»tol
XII
r. )
Friedrich
V
stol.)
I
'
\l )
torna/-
že
soustružníci, tornarii, tornatores listin XI. až
patí k tento
Také jii Slovan, tak na
latinská
i
rnare.
I
roku 1204
2 j.
324
—
rotarii a vozidlnici
1
carpentarii,
zde nejlépe pidružíme
umli
i
rzné koše
plésti
kteí
ty,
pvodn
ale
lém
koš
pletené. Historicky
emeslo
K devným
(ev.
—
díž)
bevá
proutným) nádobám od
bezpochyby tyto domácí
(.
sama po
ce-
Obr. 103. Uborek z kúry od Chlumce (Fr. Leza).
z bible
Velislavovy.
Dza
ná-
to není sice doloženo,"
pravká.
Obr. 102. Koš
náležejí
nepropustné
i
oznaovaly
terminy
prastarý, a technika
i
se vrátíme
kap. násl.), a k nimž
a vysmolením hotoviti z nich
je výraz všeslovanský
svt
(v
vrbového proutí nebo lýí
z
nádoby. Zdá se aspo, že nkteré staré
doby
výrobkm
k jejichž
jednou podrobnji na míst pozdjším
robeným
staré terminy slovansk
nádoba na tsto v každé domácnosti nutná, tedy pvodu nejasného, ale bezpochyby domácí,
dležitá. Slovo je
indoevropské (Berneker
EW.
bych
neml
45). Je
pro to
lite-
doklad.
rárních
Vdro
EW.
Miklosich
198,
I.
všeslovanské a patrn staré, tebas
—
nádoba speciáln užívaná k erpáni vody ze studn, jako . bipia* Název je všeslovanský a litevský vdras (srv. Miklosich 388) a podle Zubatého Jánka znail pvodn kožený mch z dobytího žaludku nebo bicha, pozdji nádobu
—
i
1
Carpentarii u Fnrdrichu
Cod
56,
I
115?), 432 (1186?), vozidlnik (tamžc
papeže Inocence
1136 (Piekosiski Doc.
r.
II.
(1115?). 431 (1186?). Srv. *
stran
Za
to
slov.
má z
i
Kolodje
po.
Zirrnik
XIV.
stol.
v
30).
zajímavý
(
r
bibli
364
1057),
.
(XIV.
stol.),
1©>8). Carpentarii v listin
r.
Frir-
Rotarius U I.
doklad,
stopniekm
v kraji ví/
58
378 k
v XII. stol. (ib.
archaeologie jeden
nádoby 7e
eského koše
57, I.
1
koše
otisk
(Swiatowit
Velislavové
tab.
I-
nn
61)
8 (ed.
vmtrm
Obrázek
Vocel), zde
na obr. 102. 1
Srv., jak v Letopisu (Lavr. 126 1 )
vodu vedrem a
vylévají v látky a v
\
Hélohradané
kádé vedle studné.
vybírají /c
studn
325
devnou.' Stáí doloženo starými peklady Písma (I. v. XXIII. 13), Cod. Supras. 253. Letop. XXi\ Rus. Pravdou Jaroslavovou atd. (Sreznvskij Ma
—
devného vder ka,
okovaného
smyslu
ve
ze staré eštiny (okou) v listin vyšehradské z
pozdji) a v staré ruštin v let. Tverském k Srv. Friedrich Cod. 1. 387, 388, 390 a Sreznvskij
Vdro
—
Koru, korheu (. korec)
pvodu
kory zhotovená." Název
z
—
Maai
okov pejali také
i
je
doložen
je
1088 (psána
r.
nco
o
997,
r.
497).
I.
i
Okovu
kn. Mojž.
k
6951.
r.
644.
II.
veder, akó.
pvodn
nádoba
(ponejvíce
ve vý-
nejistého snad
všeslovanský
nebo korové nádoby k mení obilí) a starý. Na západ dokládá nám je Helmold 88 a nkteré jiné listiny z XII. stol. (srv. doklady výše na str. 110), na východ teprve prameny XV. stol. (Sreznvskij Mai. I. 1293).
devné
znamu
—
*Ls[kuno (. lukno)
nádoba
z
vená k
mení
neker
740, Miklosich 175).
I.
medu
obilí a
Povsti vrem.
Pravdy. Srv. výše
(
kad\
ehož
kadlub)
let.
—
Stái
nejisté.
i
sich 49)
VI.
1306). se
586,
I.
a
13)
Tak
pvodní Miklosich
vftbec
H
Miklosich
467,
I.
Gebauera l.
r
21
stol.
1,
Miklo-
v Izbor-
pletivo,
n.i\
.
I
pletenou nádobu
134) a doloženo je Ostrom.
Nestorovým ?M\m Feod. 41 krosna), jež
souvisí
ev-
kij
(.^
I.
pvodem
krosno ve významu tkacího stavu (Berneker ohebnou koru nebo du/imi, i ni/ se koše a nádoby roI.
1
Janko
*
Deminutivuni
(
1''
-
zde ipiie na pevzetí
V
není, u
si.
IwL
Jagi
rozšíený u vý-
významu nádoby (Berneker
všesl. krošrnj (.
i
54)
kmene vydlabaná, od
Slovan (Berneker
33 teme: BOflV 1€peiUBI (Sreznvskij III. 1151).
(Berneker (Jan
z
dolba.-di.lti),
r.)
kosu znaíilo
Všeslov.
(II.
997) a z Ruské
r.
zachován jen v ruštin, kdež už v XI.
niku (1073 .íi.xní.
lyKHO k
devná
název (od
U Sreznvského
Prasl. *%dorbb, dorbi> ve
domácího (Ber-
asi
Rozšíení názvu ukazuje do doby
(MCJQ/
nádoba
chodních a západních 108).
pvodu
zhoto-
111.
str.
dlužno odvésti
—
doklady u Sreznvského
všeslovanské. Nejstarší dva jsou z
deva
proutí a lýí, pak z
kazuje na pedchozí
rvaném
—
XVI. 7) Berneker men«ura, jako Vatmer.
>a»
Luk.
|l
-
>i.
toto »e ncudrioto
579) II.
vUk
my.li
326 bily,
1
termin lubu podnes všeslovanský
byl prastarý indoevr.
(Berneker
175). Speciáln zvána tak byla mlýnského koše pozdji míra dutá. Jm místní od toho odvozená (Lubno, Lubnica, Lubyna, Lubny, Luby, Lubenec, Lubnica, Lubicnka) jsou hojná a mons Lubnic
stna
I.
741, Miklosich
a
síta
i
pipomíná
se
už
V
973."
r.
doklady teprve ze XVI.
K výrazm zjevn *Bi>y
bu
.
botech, nebo spíše z
a
Vasmer 3r.
105,
znan
22
I.
beva, beka)
z sthn. *butihha,
(3oOru5,
(tourcfov,
lat.
— devný sud, sthn. boteche, (Berneker
butis
217, 223, Miklosich 25). Slovo je všeslov
II.
nebof
staré,
Sreznvskij
(viz
3
b i.uka (.
jehož název pejat byl
I.
stol.
odjinud pevzatým patí:
buuvu,
(gen, b bve),
ruštin jsou však u Sreznvsk
dokládá
je
201)
st.
i
i
Nestorovo
bevar
Také zpsob skládání beek
Žití prep.
z XII.
Feodosija
výše
stol. (srv.
str.
patrn pevzat, nebo toto slovo duha, rozšíeno ve všech tech vtvích slovanských, je pvodu cizího z it. doga (z stlat. doga) nebo sthn. dúge.' Zpráva I. Novgorodského letopisu k roku 1204 ukazuje, že ruské boky byly sbity hebíky (Sreznvskij c). Kadh vtší devná nádoba z desek; název všeslovanský, ale pevzatý z . xá5t(ov) z y.áoo; vdro, lat. cadus. (Berneker I. 466, Miklosich 108, Vasmer 3r. II. 236, III. 71). Je už v prvních pekladech Písma za . x6po$ nebo /.á)o;, dále u Upyra (Is. XL. 15), v Letopisu k r. 997 atd. Viz u Sreznvského 1172. V eštin doložen asto od XIV. stol. (Gebauer II. 6). Prešpurský slovník pekládá kad dolium. V Ruské Pravd kn. Jaroslava (§ 58) se rež na kopný 323).
z
duh
je
a
i
1.
—
—
I.
—
mí
nebo kádi (Vladimirskij-Budanov \p. 55). P\bon>, %bor\.k\> (. úbor, úborek), nádobka nejspíše z kry zhotovená.'' Výraz všeslovanský, ale pejatý z sthn. ambar Eimer
—
1
K
staré Rusi
XIII. stol. Ic
r.
6736 1
«
i.
101.
i
V
H
Sreznvskij
37, Miklosich
I.
eremiiú
let.
OrtsDam.
II.
Denkschr. XXIII. 197.
,raJer Re.llex. 236.
I
z
v Novjj.
1288.
48.
Berneker EW. Nasvduji tomu
ndlnti
smlouvách ze
i.m
Zahn Cod. Austr. (1870) II.
1|>omi.uii
staré
eské
zprávy a místní survivaly úhorku,
sbiráni jahod
oebo
'
tešní (obr- 103). Srv. o tom lánek
v C Lidu. XVI. 401. Jaké všechny nádoby praktické a trvalé kúry a lýí, ukazuje sta Jul. Wichmanna o nádobách užívaných
Soukupa Úborek
J.
u
1
v).
lipové kúry a lýka ke
z
Aristov
kopo
(
r.
•
srv.
pipomínají' se
(Anz. d. ethn. Abt.
unjr.
Nat. Mus. VII. 1915. 101).
327
dob
(Miklosich 221) a to v
eská
už
jej
glossa v Mater
níky staroeské ze XIV.
Pravd (.
2
—
kbel)
východ v Rusi Monomacha jako
'
a slov-
je v
Ruské
míra pšena
1116).
III.
pešlo k Slovanm
modius,
sthn. kiibel (to
západ dokládá
z XIII. století
na
kn. Jaroslava a Vladimíra
(Sreznvskij Mai. thbbbi
stol.,
nebof na
staré,
Verborum
z sthn.
cupellus, cupella). Srv. Berneker
z lat.
*kubil, I.
658,
Miklosich 154. Je už v starých pekladech bible (Sreznvskij I. 1387), dále v Pat. Sin. XI. st. 107, v Nikon. Pand. 35 jako míra pšenice (Sreznvskij
Slovan Z
—
Maai
ib.).
pejali kbel
od
kóból.
ostatních uvedl bych ješt, že
všeslovanské a staré slovo
dbb
(. bedna doložená ze XIV. stol. v si. Prešpurském), což je pejato z germ. *budin a to opt. z lat. *butina (Berneker I. všesl. necky (csl. nhštvy. srbch. nacve, r. H< 106) a snad Miklosich 218) pejato je z g. nuosk, což znailo nádobu vy3 Houu.ua, ni.im.ua ve smyslu velké nádoby dlabanou, koryto. i
je
Z lat. dolium vzniklo strus. kn. Mojž. XL. 10, doložené už v pekladu
doloženo už v Pat. Sin. XI. u.
stol.
264.
I.
12 a u Grig. Naz. XI. st. 193 (Sreznvskij I. 651, 767, II. 480). Z historických zpráv pipomínají se na p. beky nebo lukna medu v knížecím sklepu (mednici) v Blgorod, pak vedra a kádi tamže vedle studnic,* kádi obili v Ruské
perský geograf X.
Pravd
Ibn Rosteh potvrzují, že Slované chovali
stol. a
ze deva."
medové víno ve velkých nádobách ktil ve Šttino
z
dosavadních
staré a vedle i
i
1
konservativnich
—
když biskup Otto
ponvadž
calutun,
mmber
do velkých
byli poléváni a
tém
forem
nic
provází
tak
ktni.
nevíme. Jedin
smime
pouze vdérko nebo-li okovi>
toho
archaeologicky,
Úborech
lid,
jednotlivých tchto nádob
typicky
A
tu vstupovali jednotlivci
Bamberský sud nebo kádi naplnných vodou a tam
podob
kniž. Jaroslava,'"' a také
je
hojn
souditi
na
nám dobe slov
(/'"
402. 1
Mcringtr
Q
l.i.
152,
A .
a %
nim v.uhlmi
*
Srv. citáty
•
Ed. Tumuntki/
1
I
16.
1
|>«"
Janko J«
.
6<'
N.i,.
.n»mu
328 hroby kostrové
— XI.
mžeme
a porouchaný to
z IX.
jeho
si
ostatn totéž
stol.,
.
že pes stav mnohdy siln zetlelý podobu dobe rekonstruovati. Je
které nalézáme
dob
sousedních Germanú v
1
merovejské,
v kostrových hrobech
i
2
ba
v starších hrobech
i
žárových východní Germanie, jejichž národnost
Zhoto-
je nejistá/'
veno bylo z ady rovných dužin spojených dvojí kovanou obruí pi dn a druhou pi hoením kraji (nkdy tetí a tvrtou uprosted), která byla opatena oky k zachycení obloukovitého železného i
z
typ
úzké a jednoduché. Velké nádoby
mly ovšem
obrue devné, lýím
i
Jen zídka to prostá hladká
Jadwigy
sv.
století.
z
r.
svázané, jak vidíme jeat na
1353.
je
jamo,
sud
uží\
Nalézá se v hrobech žen jak
smíme
Nálezy okovaných
1
zde všech vyítati.
(fl
Královic
Star.
III.
U
79),
III.
V.
IX. 7), v
IIpn.i.
str. 14,
muž
i
—
IX
se patrn,
a nosila
devné
dvou na
tyi
zv.
souditi z toho, že se místy
názvu
vder
hojné a nepotebuji
v slov. hrobech jsou
velmi
toho do-
nás v Cechách našly se na p. u Libic, Zalcolan, Zeleníc.
tab. IX.
XV.
10, X. 22. 24.
bych ukázal na hroby u Wierzbic, Orszymowic, VII. tab.
vdro neb okov
typické slovanské
jako pozdji na ramenou zavšená po asi
4
bývá u Slovan kování ozdobnjší,' obyejné je obru a nahoe prostý železný prut s ohnutými
háky na koncích. To
jich
široké a ozdobnjší,
Starší století
obr.
obrazech legendy
XI.
má ráy
104).
hrobu X. a XI.
(srv.
11a
mladší
29), z
Gnzdovu
Ruska na mohyly ap\. XV. 11
(II.u;
67.
Siblik
Kozimin, z
ústn),
Polska
z
Korzybia (Swiatowit.
Piladoži (Brandenburg Kypr. 15, 60,
str.
Sistn
na Berezin (Zavitnvii 3anu apx. X. 331), na Soži (Spicun
Pa;u<x.
kde jsou velmi hojné (Antonox-i u Channka ."Ipciin. V. str. V. Pack. Rp. 14, Mclniková Tpy.U.i BpX. C Klím.. I. 1901, a v mohylách ernigovskýth (Samokvatov Mm. 194, 196, 197, 200), 12,
na
16),
sdnvských a v
Volyni,
a starodubských (tamže 205, 2C9), v Halii (Zl.iór
Kijev (Chvojka
(Vjesnik. N. S. X. 129)
nebo
v slov.
Také na
VI
Ml. 43)
58,
p. u V. hrob u Horgoše (Hampel Alt. jihu
se našly
na
I
II
iJndemchmit Handbuch 476. Srv. Blume Germ. Stamme 144, Crempler
'
1
tab.
i
II.
Grabfund von Sackrau.
6,
2.
I.
Stronczyski Legenda o sw. Jadwidze Krak. 188 J. tab. 15. Obru s bronz, a stíbrnými hebiky našla se na Volyni [Afelniková c. bohaté vdérko. ale zniené bylo v hrob kolínském (Pii Star. III. 128), bronz, kováním je v Bn.r /. franckých hrob viz krásná kováni u l.inden-
*
*
502), iné s
I.
(Alt. III. 2 tab. 6, Handhuch t;ib. XXXI.). z Anglie u Baye (Ind angloax. tab. XIII.) V hrubé u Xákeva (I. c). dále v hrob u Szela.jfu blíže Poznané ilíund (Album zab. pozn. IV. tab. 65. 66) a v nálezu u Ostrovian (// 1.S7) našla se krásná vclérk.i píslušnosti neznámé, asi letí. * Tak dosud v r.iv Polsku iWisl., XVI
Mchmita
1
329
Pokud
týe sud nebo
se pak
valo vino a v nichž
sí-
podoby té, k legend o sv. Jadvize. Štrbiny mezi dužinami nebo proutím byly vylévány smolou.
nejspíše
XIV.
kádí velkých, v nichž
Otto Bamberský lid ve byly našim podobné, jakou vidíme na obrazích ze ktil
1
stol.
^**"*"',
^=4=^ I
(1
Gaitdovo.
.'
<
V echách máme nými do XI. i
století, v
Rovnž
jména od 1
'
k
tento
r
je
V
St..
slovanských,
SicUj.
již
smolae
/
stsl. pbitTbi,
doložen
Kr.lc.
XII
k -- !
:
á
(lat.
listinami klade-
pbCbth (odtud
již
i
^ami
n<
4
odvozená jako Smolnik, Smolniky, Smol:
listím
z
/akoUny, 6 0.lf.»v.«ny)
S
výkon doložený
S
1068 '
od
výraz smp/a
nho
4
nichž se pro
starý llov. t<-rmin pkvlnik lola."
hrob
Voly.
pkarfi
qd
r.
1880.
1046
Ub.
15. I.)
dicuntvr
pkelnici
M
vrh
Ml..,
I
17.
a ve
si.
57.
vyichradtké 360, 381,
l..t
„tich
EW
270).
330 Smolná, Smolin, Smolina, Smolíce, Smolov jsou rozšíena po celém Slovanstvu. I msto Smolensk dostalo odtud své jméno. V cent1
Rusi
rální
Dnpru
horním
na
kraj
smoly, tak že se tam vyvinul
niborsku
národ
už
pravku,
z
píjemn
dosti
smolný prmysl. 2 V Bradoby velkého sthování
z
(sms z bezové smoly a vosku, jež 3 Odjinud velmi hojn v popelnicích.
kusy smoly
nalézají se
I
nejvíce
ale
výrobou a vývozem
proslul
zvláštní
i
voní)
znám jen jednotlivé nálezy.' Smoly se dobývalo, jako pozdji, na jae natrháváním nebo strouháním kry strom a na podzim seškrabováním pryskyice.
pi tchto pracích k otesávání, dev, byly vedle kladiva a kleští vzposvrchu pi kováství (str. 232) pedevším sekera, jichž se používalo
Nástroje,
dlabáni, ezání a spojování
menutých již sekyra* dále
dláto,
vesms
a skoba,* klin,"
zárove
lze
*delto
stsl.
pila,
*dolto,''
1
gvozd^,
názvy všeslovanskými a starými. Všechny
s
doložiti
prasl.
z
zejména
archaeologicky,
i
sekeru
v
rz-
ných formách vývoje, ale o tom podrobnji pojednáme v kapitole o zbrani, kam sekera svými archaeologickými nálezy pedevším Chadt
Srv. Miklosich Denkschr. XXIII. 235 a
1
(Písek 1913)
J.
Dehtástvi a smolastvi.
6.
Dovnar-Zapolskij HCT. P. 411. R. Síimming, v Praeh. Zs. VI. 192.
* 1
Na p.
*
nebo
jeHné
v
Mostkovic
z
mohyle
na
Morav (ervinka
Sdnva
u
Cernigov.
v
poli poplo. (Samoki>asw
Kultura
Újezd
19)
205). 6
Výraz sekyra, sekyra
Ostrom. Ev. Min.
III.
sagam. Také (Sreznévskij "
všeslovanský [Miklosich
je
Luk.
10.
III.
9.
tesla je
III.
doložena už
iro u
EW.
Upyra
40);
Is.
290) a starý.
£
III.
892. Srv. též
z XI. a XII.
stol.
lecuris a skvth.
lat.
u Upyra a v Zlato-
952).
Všeslovanské a domácí slovo od
208, Miklosich
EW.
Soud. IX. 48, Grigorija Naz. XI. it 14.
1097, 31 atd. u Sreznivského MaT.
r.
(iran.) struji
Mat.
pešlo
XL1V.
12
i
k
slov. di.lha., di»lti
(Srezntvskij
I.
EW.
(Berneker
Finnúm (Vesh
Doloženo
197).
669).
Skupina 'delto
je
jiho-
slovanská. slov pila (Miklosich
EW.
ivr Reallex. 698).
Putj.
42 (Sreznvskij
Gvozdh
*
—
II.
246) je termin pevzatý z sthn.
Doloženo
z XI. stol u
Upyra Am.
fíla. I.
(H'
3. v
Minejich
931).
clavus
(Berneker
EW.
Miklosich
EW.
81)
XX. 25) a v nejstarších pekladech Písma (viz doklady u Srtšmiwkéha L Sil). Skoha je také všeslovanské slovo (Miklosich EW. 301), ale stái nejistého, u Sreznvského doloženo teprve z XV.
v Sborn.
až XVI. *
r.
1076, v Ostromir. evangeliu (Jan
stol.
Berneker
EW.
I.
M9, M, klasích EW.
119.
1
331 náleží.'
Pro
souditi,
že
vrtáky se
Slovan doklad
u
bu
vydlabovaly
na oko
ucpaly.'
díry
a
není
možno
bylo by
nebo vypalovaly pomocí žhavého železa nebo kamen, jako se v Srbsku dosud dje. 2 Ale Saxo Crammatik nkolikráte vypravuje, jak se nepát lostvo v Baltickém moi niilo tím, že se v noci navrtaly lod pístavu
v
a
díry
zpsobem
primitivním
pi
ale ta sotva byla
což se sotva mohlo dáti ješt pomocí rozpálených želez,
(nejspíše
Na
ruce).
Nalézáme
to musil býti vrták.
jej
rukou normannského tesae pi stavb lodi na koberci bayeuxském z konce XI. stol. 4 Ovšem u Slovan samých doložen není, jen kostná sídla na dláni dr do látky mkk
také
v
PEDENÍ A TKANÍ LÁTEK.
VI.
Ml
jsem píležitost naznaiti už v
stati
odvu
o
staroslovan-
ském a látkách," jež sloužily k jeho hotovení, že byl tento materiál pevalnou vtšinou roben doma. Mimo drahé látky cizí, jež nositi mohli však jen bohatí a vynikající
jednak
doma
získané
odvu
sloužily k hotoveni
lidé,
doma vydlané, konopné, vyrobené rovnž doma
kožešiny
a
7
jednak látky
vlnné, lnné a z vlny ovcí a z vláken lnu nebo konopí. Píprava tchto látek náležela / stálým
k
jednou 1
z
zamstnáním žen slovanských.
Železné
Srv. dále kap. XI. •
pily nalézají se
)
Ze slovanské doby
m
>rsku (Mantiu* VII. 131). Dláto tak
hebiky,
znám v
jen
XI. arch.
s.
Montetiui
délky).
I
Kultur
AHV.
sKych LinJenschmtt
1-S7
1.
nález ve
l<Sf>,
WS,
Folirde v lirám
kusy
i
.
K tmto
i
Jak vypadsji.
nález
ná-
Ko*irz*w»ki Ostg.
V. tab.
hi
255, 366).
Ku Mimo
to sou-
i
•njtmovt v Archívu 1
S»x
pl.
í
Anthr.
XXVII
111.
itt
lubinaí
1
lezy vr
Fohrde
v
Bránil
vyšehradské listin ntqrr ví/ v XS.
r
l'*H8 (z XII
»t«>l
tfr, šUtor
ttrlug (FnrJri rt
ímské
i
nkterých slovanských
nno/stvi kolen kostrr, zejména na Volyni (Srv.
Trudech
v
a
bylo
Skandinávii
leckdy nalézá mezi
asi
ostatn bývá
jichž
tehdy
již
<
už v kult
lucké u Lipky tab. XX.) a bronz<
(Monteiiui Kultur 48
viz
bylo
Najisto
hospodyn peovati, aby doma
prvních povinností
I.
408.
)
albuí
332
vas
odv
postaráno o
aby v
a
uloženy
truhlicích
zásoby
byly
zvykem tam, kde stará domácí výroba látek nebyla vytlaena výrobou továrnickou, na p. v horách Karpatských nebo balkánských. plátna a vlny pro ošacení celé rodiny, jako je dosud
Slovanská
ped
rodina
1000
Obchod
je jinde.
nepatrném.
smrech vlasti a
p.
proto
jednot
a že
'
Znali
prastará. ji
z nich.
na
p»
tato ve všech
národové už od tisíc
evropští
znali
asu
Výroba
už Indoevropané ve své pra-
ji
neklamn množství
dokládá
Kr.,
nucena vnovati mnoho
Byla proto
je
možnosti opatiti
dál se jen látkami drahocennými a v množství
konopí a na výrobu látek
vlny, lnu a
odkázána
spíše
tím
nemla vbec
na domácí výrobu látek, protože si
byla
lety
peslenu,
objevujících
let
se
v nálezech všech dob, neolithem poínaje. Ba ani tkaní na stavu,
ovšem
primitivn
zaízeném,
nelze
upíti
staré
indoevropské
kultue."
Píprava
vlny.
Pokud
týe
se
vlnných
látek
píbuzných
a
plstných, dokládají nám výrobu jich jednak zbytky
látek
nale-
zených v hrobech slovanských X.
— XI.
nžky ovárské,
hroby dosti hojn provázejí a
jež
rovnž
tyto
století
3
a jednak
železné
známy jsou ve stední Evrop už od doby latnsko-ímské. 4 Nastíhaná vlna byla nejdíve vyprána, odtunna a potom ostnatým hebenem rozesána a zbavena všech neistot, upravena bucT v pls nebo ve vlákna, vše to zpsobem, jenž nám není doložen. Ale neteba pochybovati, že byl v principu a v provedení týž, jakým na
p. dosud
prostí
sedláci
bulharští
nebo
ruští
svoji
vlnu
pi-
pravují.
Len a konopí. Z vegetálních látek pstn byl v stední Evrop odedávna len (Linum aug-ustifolium), jak jsem už v pedešlé kapitole doložil lina
a
'
Srv. Janko 257\ Hirt Id Srv.
VUnik
SchraJrr
nar.
S31, f»74
.
I
sativa),
kterážto
rost-
od nich dále ke Germaniím teprve
a
1907.
74.
Schrader Reallex. 788, 938, Sprach-
si.
|
Srv. doklady v ?.S. *
konopí (Cannabis
Slovanm
ak k
p
verjrl.
nho
vedle
I
Srv. doklady a obrazy v
ŽS
I
151.
FIpOMHUl _'42).
O
Malé
skin hospod.v
R.m
i
odrobn
XII
i
III
201
vylíeni u Blum-
333 pozdji, nejspíše prostednictvím iránských Skytnu.
1
Skythové
znali
upotebovali konopí za doby Herodotovy k úelu jinému,
totiž
prostedku narkotického, 2
iko
ale že v té
dob
vlákna
sloužila
k odvu, vidíme ze souasné zprávy Herodotovy této rostliny o sousedních Thrácich, kteí si hotovili odv z konopí. Pro pstní lnu a konopí na konci doby pohanské máme mnoho archaeologických doklad a historických zpráv, 4 zejména i
o tom, že kusy plátna a svazky lnu (toppus Hni) sloužily v IX. až Xlll. stol. za platidlo, jak v obchodu smnném, tak pi placeni dávek vrchnostenských.'' Také Pravda ruská (§ 24, 25) stanoví tresty za krádež lnu, konopí a plátna.^ Zpsob pípravy pedi
stavuji
nám pak jednak pesleny, hojn na
jednak
dosti
konen
obrazy a
staré
pádelnická a tkalcovská, jak se starou
mnohých
ped
tisícem
Slovan
a tkalo u
ješt na
patrn v podstat
mžeme
Pomocí tchto vodítek
let.'
pedlo
pedstaviti, jak se
domácí práce
tradicí zachovala
zapadlejších místech Slovanstva, jsouc
jako
tatáž
nalezené,
sídlištích
analogická
v X.
si
stol.
hojn
v Pomoi. dosvduje Herbord II. 41. pstováni doloženo už z doby hallstattslc, nebot H. Bus;»e rozpoznal v nádobách žárového pohebišt u Wilmersdorf u v Braniborsku semena konopná (Berl. Verh. 1897, 223). Naopak v jám sídelné u Frehne 1
ŽS.
Ostatn
I.
409.
Ze konopi
Nmecku
ve vých.
(Ost-Priegnitz) z III.— I V. S.
st.
rostlo
jeho
je
po Kr. se našlo semeno
lnn
(Berl.
Verh. 1897.361).
137.
I.
1
Herodot
IV. 74 (totéi
*
Srv. ŽS.
všegermanské slovo topp jen hornonmecký jazyk má zopf. Odtud vniklo do romai I.
nž
(svazek), za
40°
— 410.
Hesychios u Latyitva Scythica
Termín toppui
jazyku (top, toupet, toppo, top)
I.
852).
staré
Slovanm.
k
i
je
9
Doklady tchto dani podal jsem 109 a mohu je zde doplniti tmito dalšími. Dv z r. 889 a 923 jsou v zápisech fuldsk Stow. 37, 38, Mon. Boica XXVIII. dále srv. listiny týkající se Slovan I.
polabských listinu (il>.
.
z
r.
948. 968,
raceshurského
z
1.
1
1230 (Cod. Porn.
r.
doklad u Slovan na Sále
dále
580),
Sax.
!
privilegia
I
Leo Unters.Thiir.n2) a u Obotntú Kviku u Helmstedtu platili r. 11 Ml slavíce dicitur Volkskun 811, v.z
I.
311) a jinou
(Dobnecker
'
Helmolda
I.
12.
14.
z
r
Tur
Rejf.
Také
Jum
líni
trn kitat
plat.li
píze
Inu,
ném pnvim • 1
(Cod. mKi. Pol.
líni
a plátna
(Arutov
I
15)
quí
1145
t
dávky
I
Hru...
v
Také v Rn
XI!
I
Kol
Xlll
*mn-
I
vice v kapitole X.
Vladimírtkij- Badán
O
tkalcovstvi
tkalcovstvi VII
es
lánek A. a
rukodilnr VI.
v
Cm
1
./
Jakubci
idu IV. 34 a dále
IX
..rodoisrkl a v
Bartošov Dia
I
334 Stébla požatého
máena
konopí nebo lnu byla nejdíve delší dobu byla usušena a na jakémsi pístroji, se-
vod. Potom
ve
makána a otírána pitlaením devného nože a hebenem esána, zbavena devnatých látek, t. zv. pazdeí, naež oddlená vlákna „koudel" byla k úelu pedení
stávajícím z úzkého korýtka,
Obr. 105. Pesleny (I
ímtké
vrétrno z
Voly
7
Mohuée fBlmner],
2
nález slovanských
z
áslav,
<:
byla
pedeni
tkaní
na Balkán
trv.
nkdy
rzné zminky
p6ftj«
297,
I.
(Bati
147, 254, z Lužice u
Wlll
Die
Géwb.
d.
Weber,-,
i
d.
II
V.
H
7.
I
Suchny,
Weberei der Vorzeit
in
der Lauvtz
1918,
1HS3,
H.in.iu
H. Ephraim Ober die
Varbr. atisserhalb Europa*. Kthn
(Mitth. dea stadt. Mu«. fur Vollcerk
Aníange
D
(Anz. schweiz. Alt. 1887, 423. tab. 27,
Trxtilkunst.
wirkelunjr der Wrbeterlm.k und
Wim
Kgrk MAC.
n
Die Anfánjje
trii
XIII.
v
Mirrv
W. Schulrnbtirga Ob. dat Spinnen
Vt
Fišchhiith
,
u Kolberga Lud. (passim), pak v Mater. antr. IX. 93,
ve Wi.le XIX. 2 (Licitki), VII. 79, 429, X. 114 (Šwie.tek). II.
Dummerudorf, 6 Gdov,
i
Marina
D.
mima
>
Vid Vuletié Vukatovi
(1909) 499, Hadii Vatiljn^ Jvvku.
a Karpat viz
r
Csikó. 13 K,
bucf dole v podstavci
lenou pod paždím držena a k
O
— 13).
rozeklaný, tye upevnna nebo pradpasu pipevnna. Pístroj k tomu
nastrena a uvázána na svrchní konec,
396.
11-12
[kijev»ký typ], 8 Fobrde, 9 Teboul, II Vácov,
peslice, která
(2
Teboul,
4
(Herl
/
Verfl
I
Hd.
I.
Hrt
1).
Bab
Studie 1904
G. Butchan D.e
335 užíváno podobných jako dnes, nebof terminologie jejich je
bylo
medika,
všeslovanská:
chyby
heben,
praštíce,
koudel
a
'
:
i
po-
když není literárn ze staré doby doložena. Z koudele na peslici nastreného a pivázaného soukala se vlákna na veteno, na oblou tyinku 30 40 cm dlouhou, hrotovit stará,
i
—
zakonenou
Obr.
opatenou dole hlinným nebo kamenným
a
Pedoucí BohoSv Sofie.
106.
rodika
Obr.
z kijevské.
z
Peloui
107.
konce
XIII.
stol.
v
Velislavo.
pi vrtní
(peslen, paslen), jenž
setrvanosti, dokud
není
zadrhlo na špice vetena,
na
toíc, druhou sliníc, 1
až bylo
K
plné.
rozšíeni
ti
iaL
trn.
z
pízí
dostaten
Vlákno se
zatíženo.
Veteno
opt
peslen dokládá nám
a
M Uvu ukazuje
Nii/rv pfixti
ptšlk
u k
tomu
niklo
z
lat.
furca
361
(Hcrnrkrr
tvar
knír!)
.•
li
ovanaké
C
:
• I
u nás
akte pe»lic«
BottidH
vidlice, a uk.i.
Medáváme, na p. na vedl.
i
|.ochí-
W .
(..
je
nejen
arntvu srv. tabulku na
'•
pr%dq
kthicl
vetenem
pradlena pravou rukou
koudele soukala vlákna tak dlouho, lehce
iXV
ti,
btbti el)
teno v rovnováze
udržuje
naež
prst
'
•
336
motati
soukati
snovati
koudel
kr paxd
naviják
brdo
trdlice
útek -lice
.mo
vratidlo
tkáti
navíjeti
sna (motovidlo)
(kudel)
(snovadlo!
(sukadlo)
337 rozšíení po Slovanstvu a velmi staré prameny,
jejich
peslen
mosaice v kijevském soboru
máme
4
po. XIV.
ze stol. XIII. nebo
sv. Sofie
usadb
tom smyslu,
„dokola po
ervené
veteno s peslenem dlužno držeti a vrtiti v druhém se domýšlí rady no COAOHb,
že
slunc
vlastní tkaní.
Veteno]* všeslovanské (Miklosich EW. 384),
1
do
z
1885 teme jasný: TKcpu mk r.
npjMO), a
(ne
Potom poalo
i
ech
Velislavov
nápis, a to na jedné stran na druhé nejasný: ..wmik (obr. 105, 13) Kondakov vykládá
naklonn j.
bibli
Jesikorského
slovanský
np/fc.wo a
první v
ada
i
Z
XI. stol.
Na peslenu
Srv. obr. 107.
bidlice nalezeném v Kijev v
t.
po.
z
pedoucí eské dívky v
nejstarší miniaturu
docela
nýbrž
= nález stol. a konen obrazy, zejména pedoucí Bohorodika (obr. 106) na
velmi staré
i
1
IX. — XI.
(obr. 105) ze slovanských
veteno
st.
z *verteno a
p.
šlo
podobn jako koudel — finn. kuontalo (Sachmatov Ki boVeslce DOB. «J>iih. OTHOmeH 25*). Doloženo je už c. r. 1000
finnštiny vartini,
810
a
si.
v chorvatských listinách jako míra délková (Raici Doc. VII. 28
vsti vrem.
k
let
980
r.
nových XXXI. 19 (SreznévsJeij
Nález peslen
1
obyejn
uvádti. Jsou
321).
I.
turbo (Btiimner Techn.
cillus,
i
kišálu a
z
dobe
hlinné,
na Volyni poblíže r. i
I.
i
Ovrue
pálené,
obyejn
bez ozdob
jich s
zde
primitivními
vyrábn
byl z
(AntonoT
ervené bidlice
15, 20,
hli-
ale
v IX. a X. stol.
Melnikai>á Tpy.iu XI
509) a odtud rozvážen do ostatní Rusi. Nalezly se tyto volyské výrobky
na Pripeti a
Stuhn
Kypr.
kijevsky
s
XV. (1! gdovských (Spicyn
V
nápisem dále uvedeným.
Uhrách, zdá
V
).
1
tury merovejskr
Funde
Altthiir
v.
vil
n
se,
Jednim z nich je peslen vyznauji slovanské hroby
drevljanském nalezr
hrob'-
.
k
'<,
vlny |en lehké,
i
uíváni
K
werkzeujje. Wiirzbutjf 1910, 12. Irni
Handbuch
Lindensxhmit
Weimat
kurhanech
r\kých (Samolcvasov Mor. 98).
ruky ženy, tak, |a tato patrné držela v ruce veteno.
u
5), v
1
(Kondak>
im-rjanských
i
1Icii>. 32),
1'
piladožských (fírandenburg 218)
Mst
(Zbiór V. 1881), na
petrohradských (Spicyn
mi
1.
nebo vtlaenými body na kuželi. Vedle z mkích nerost, z bidlice, vápence,
linii
pesleny
Zvláštní druli
skla
79), a v
taková spousta, že neteba a také nelze
je
obas
objevuji se
1
123). Srv. obr. 105,
I.»
vroubky na okraji a cikeakovitou
nných
si.), potom v Popekladu prpovdi šalomouLatinsky slulo veteno {usus, peslen
l-avr.
I
jich
117,
M. h
k
jrj^-li
K peslenm :nd
kúry vyez;><
Tab. 7
*
.i
tab. 5a. Si
i
douí dívky
z
vy
;
Kondakov
k.i.i.iu
127.
z
Webe-
nu jsou vhodný pesleny t/si, ale
173).
•
kul-
chron<>'.<
r
1
i
I'
22
338 Dnes,
si naped dje pomocí
tkadlec zasedne k stavu, musí
nežli
pízi soukáním na cívky a snováním, což se
pístroj. Z hrubých
snová
cívek
malé
osnova,
se
pipraviti zvláštních slouží
za
ke tkaní. Potom
penese osnovu na stav konstrukce dosti složité, pipevni ji a zvláštním mechanismem pohybuje brdem a prohazuje lunkem, protkávaje osnovu útkem napí.' útek
ped
Tkadlec
1000
lety
neml
ml
dnešního apparátu, resp.
úprav primitivnjší nebo si z asti vbec pomáhal bez nich. Nedovedeme jich úpln rekonstruovati, ale že pochod starý byl pece jen v základech týž jako dnes, možno a ostatní pístroje v
jej
souditi i
z
toho,
pístroj, ásti stavu' pásmo, ni, motati, soukati, sno-
terminy jednotlivých
že
funkci oznaující: píze,
jejich
osnova, stav (stan), brdo,
navíjeti, motovidlo, vratidlo,
vati,
i
útek atd. jsou všeslovanské, jak pipojená tabulka ukazuje."
tkáti,
Stejn
znjí v Cechách a na Slovensku jako v Dalmácii, v Makedonii, v
Polsku, v Lužici v Rusku, ba na Litv a v LoTaké Maai pevzali pi svém píchodu skoro celé názvood Slovan: takács, ontok, pereszlén, pászma, motóia, borda,
Bulharsku,
i
i
tyších.
sloví
pazdorja,
guzsály,
gereben, mocsola, csév, osztovát.'
tilo,
to tedy všechno terminy staré,
doložené
nejstarších
z
historie,
nýbrž
styku,
v
už
je
nemáme všechny
Jsou
literárn
prastaré práce byla expost teprve roz-
po Slovanstvu rozchodem
poátku
když
dob. 4 Není myslitelno, že by se spolená
terminologie této domácí šíila
na
i
jednoho
z
kraje.
dokud slovanské vtve
dob
jednoty
konci doby pohanské užívali
žily
slovanské.
Byla zde nejen
ješí
Najisto
v užším
na
tedy
Slované pi pedení vetena
s
pe-
podrobný popis u Jana a Aloise Jakubce v C. Lidu IV. 35 si. Miklosuh EW. 312, 216, 19, 10. Berneker I. 118 (btrdo). Tamtéž srvpibuzné formy litvolo yšské. 1 Srv. Miklosuh Denkschr. Akad. XXI. 15 «l. * Slova Ti.Kain, Ti.Kanic, t i.Ka.ii.m. doložena jsou v pekladech písma a v textech XII. stol. {Sreznvskij III. 1043] W * "vednifm smyslu 1
Srv.
•
Srv.
i
teprve v Pochvale Georgia Pisidského v ruk. XVI.
js >u
stol. (ib.
III.
453). ve smyslu
poátek, základ) už mnohem divé (ib. II. 7 BpaTMJK) je v Poueni Jana Zlatoústého 277 (ruk. XV. st.) a*u Georgia Hamarh XI. stol. v Minejich 1< tola 86 (ruk. XIV. a XV. stol). Ilini. je %
pen-
i
riak
v
(tolik
jako
Ne»t<"
'n-Tskii
u
Upyra Iv
I
31
(.b
i
"tek
je v
1.
13!
}>S).
Veteno má spoh
pravé glosse Mater Verb. {rd. 1'atera
O ve významu stavu nivskij
II
der Sprachver,
indoevrop. ke.
je u
Georgia Hamartola
7
339
njakého motovidla a navijáku a mli stav tkací, pravdpodobnosti byl stojatý, jak ostatn ukanázev jeho slam* nebo staví* od stati, vedle i
užívali dále
podle
který
sám
zuje
krosna.
vší
'
První prací na tomto stavu, který v základ sestával z rámu o dvou vertikálních trámech spojených nahoe vodorovným, bylo zavsiti osnovu (totiž vlákna osnovu tvoící) na hoeni píný ji náležit a dole zatížiti," aby visela dolu napjata. Dole trámce pvodn nebylo, teprve pozdji; spíše byla vlákna osnovy dole srovnána a spojena pínou šrou.
trám, srovnati
i
Nyní bželo o
píné
nit
to,
každá pravideln a stídav kížila se
útek
prost
proplétal,
ale
(útek)
provlékati
každou
s
bhem
doby
tak,
Evrop
(v
aby se
osnovy. Zprvu
niti
už velmi
dávné) vytvoen byl pístroj, který k ulehení této práce lichá a
sudá vlákna osnovy od sebe najednou oddloval a zárove psobil,
optném
i
vedeni útku lichá a sudá vlákna polohu svou
rá-
zem mnila. K tomu posloužily rovné dv tye, jedna pohyblivá, jejíž mechanism dále vysvtlím, a útek se pak v dráze, t. j. v prostoe jimi mezi vlákny utvoené prohazoval, navinut na cívku ulolat. rádius) nebo na vidlici, ženou ve zvláštním lunku (. v.iy/. meík. Prohozená píná nit pitlaila se na ostatní, již hotovou tkaninu zprvu pomocí devného nebo železného pravítka v podob meíku s držadlem, odkudž . název JítáíHj, száíhov, lat. •.:.
Také
1
-
-li,
:>rachverj
ležatý, jehož
ei
indoevr.
jiné
staklcs
lit.
2^'i
1
—
ukazuji na stav.
.stn.
pvodnost
stavu
stojatého.
vefstaar, skr. sthávi
—
S
tkadlec (>
Je však sporno, zdali Rin ané vedle stojatého stanu
).
domovem
mli
se zdá býti asijský východ. Blumnrr
minéni popirá, že by b\l tam druhý existoval (Techn. IS7) I *oudi. ie mrli dva druhy stojatého stavu; pi jrdnom *r stálo, pi druh»ležatý stav už ti národové, ležatý, neví se. Kimakowicz »
I
(
'd tím byl tu v neolithu stojatý. 5
nebo i
Zatíženi délo se hliny
z
pi
sdclaoých
pleteni
a
je
adou drobných
závaží z provrtaných
pravdépodobi
i*t
k t«>mutu úelu. Srv. B. •
tomu
neužívalo, /
>
alé
meniich
ano.
Na
'rmlo
ner
obrazm i
I.
<<-
n c
a
kamen
;
jehlám
to ukai
maleb vásov.
za stavy k pleteni a ne k tkarn
rv.
t.
stav íar<
•
Kimako\
m.i
Tkalcovskému stavu
ti ivaži vedle
enfi
•
nailn
jamách
sl<<
lc
(Havelland)
Man-
BlM 22*
340 tpatha,
1
pozdji
jež
ím nahradil devný heben
v
(/."•.:.
pecten),
který zuby mezi vlákna zajel a je stlail."
Jak ecký, ímský a germánský stav, tak také starý slovanský se
nelišil
od
asi
stavu, jaký se
a zejména na ostrovech
dosud zachoval místy v Norsku
Fáróerských.
;
Vyobrazuji
proto
jej
i
zde
na obr. 108 schematicky se strany s píslušným vý-
kladem.
Na píném trámci
(z) visí napjatá, závažími
(g) zatížená osnova, roz-
dlená pomocí dvou tyi b a c na osnovu
sudých
(x) a lichých vláken fy),
pi
emž
vláken. loze
A
pohyblivá
c je
a slouží k
mnní
polohy
Pi
základní po-
visí
sudá vlákna
x rovn dol; lichá y jsou oddlena tyi b a drahou x prohodí se útek. Když se prohozená
Obr
Schéma nordického
108.
nit
pitlaí
malým pravítkem nahoru tkanin m, vytáhne se ty c ku pedu, vlákna x a y k
stavu
(podle Blúmnera)
zmní vzájemnou polohu a drahou dále.
4
,j
Také
ty
se
c prohodí
ecké
útek
zpt
—
a tak
to opakuje
se
na malbách vásových aegyptské germánského stavu, jaký se ostatn místy po Slovanstvu. Znám jej na p. v Starém Srbsku, staré
stavy
i
ukazují tento druh norského,
zachoval
i
v Djakové, v Hercegovii 1
*
lilijmner
BtiUnn
píného
1.
1
c
154,
r
!
Kimakowicz i
I.
c.
58.
druh antického stavu tvoil tkaninu u horního
trámce a pitlaoval tedy útek nahoru, mladší druh naproti tomu dol,
k dolenimu *
r
pínému
Obraz
je
trámn. jenž u staršího typu vúhec nebyl [liliimnrr
velice
I4t>,
160).
rozšíen po archaeolojjické literatue podle reprodukce,
podal prvni Worsaae v Nord. Oldsajrrr I8S9, T«f, 159. Zdá se býti vsak v
nkterých mistech
rekonstruován
(upevnní osnovy) a to ne správn \Kimai Blúmnera fijj, 58, 59. Obraz
kovicz 36). Píslušné k tomu schéma prrv/al iscm
mém
celého stavu viz též v 4
* -
Srv.
Zde
Blúmncr jej
Ikového
I.
c.
našel ješté
Lidstvu v
dob
pedhistorické
str.
198.
156. r.
1916 A. HaherlanJl Kultur. Beitriye 150.
ádného obrazu
nepodal.
taf.
XI
341
Nepochybuji podle všech známek, že na takovém tkali už staí Slované. Jenom, jak se zdá, používali místo rozdlovaciho pravítka, jež je na obraze nordického stavu, dokonalejšího hebene,
znám už
kultue antické a pro njž existuje starý Funkce brda, jehož oky probíhají nit osnovy, spoívá dnes v tom, že pi šlápnuti tkadlce na podnožku polo-
jaký byl
v
'
všeslov. název brdo.
vina brda sestoupí, stáhne s sebou nité
ji
pro-
t
1
naež
bíhajíci,
tkadlec prohodí
lunek
a nit pa-
prskem pirazí. Pi šlápnutí druhou nohou se to opakuje, ale tak, že niti, které byly díve nahoe, stáhnou se dol, a lunek znovu protkává napí<
V
nálezech hrobních
polovice
I.
tisíciletí
úzké hebeny,
i
v sídlištích z druhé
vyskytuji
tyhranným nebo
oblým,
z
ásti
na povrchu rytinou ozdobené Nalézají se i
v Rusku.
obas Úel
Snad
savad.
obas
se
ásti jednostranné,
z
i
s
dlouhé
držadlem
oboustranné,
(srv.
v Meklenbursku,
obr. 109).
Pomoanech
jejich nebyl jasný a není po-
sloužily
pi
Jako v Kecku, v
Obr. tka:
a u
Itálii
109.
Tkaci (?) hebeny.
German,
tak
1
ŠVWIB. 2 Vlxl.mrr.
Slovan bylo dlouho pedení a tkaní výhradným zamstnáním žen a zstalo namnoze podnes. Jen pi první píprav vlny a lnu nebo konopí pomáhali muži. Vlastní i
u
pedení
a tkaní
náni žen z
Nad hrobem
Co
je
obstarávaly ženy a náleželo
nejvyšších.
Veteno
4
a Karel Velký nakázal
prostedek
proti
v starém textilním
a co pinesla do
ni vyšší
to
k
i
za:
bylo symbolem ženské práce.
své dcery Liudg^ardy dal Otta
teno stíbrné to nejlepší
látek
rod
I.
dcerám
zavsiti písti,
r.
953 ve-
ponvadž
je
nud. a
umní slovanském domácího pvodu im ak jsme již
kultura
\
pomohla staré industrii scvernich národ, zde pipustiti, zejména nelze povdti. Vlivy takové musíme však ledacos, CO B v konstrukci pístroje tkaciho a je ttuli/ B tolikerým
zlepšením
i
1
Varrona, Vergilia).
/>'
. Jakubec
I.
Um
•
•
1
i
Alt. Mecki.
39.
Einhard Vita Caroli
:<7íi.
JcAmmm
Kult.
PoaMMrtt.
99, lak
—
342
se
pvodu
dnes objevuje u všech Slovan, nebylo
pvodní
slovanského
ped píchodem
vliv ímských, resp. ímsko-germanských, byl primitivnjší. Na psobení tchto vliv a že
mžeme
stav slovanský
na p. souditi ze zprávy, že v Halberstadt
sv. Liutbirg-a
v IX. stol. uila tkáti dívky z okolí a zajisté že uila je které
zatím
ímské
z
industrie pronikly na sever.
1
pokrokm,
Mezi obyvateli
halberstadského okolí byli pak také Slované.
druh tkaní pomocí tyhranných prkének, v rozích
Zvláštní
odkudž se dostal do se, že odsud do severních zemí, kde se našel celý soubor tchto
provrtaných,
vyvinul
pronikl
i
prkének v jedné
Mesopotamii,
v
se
Arménie, a Lehmann, jenž
jej
vikinské
lodi
i
zde poznal," domnívá
z
IX. stol. nalezené u Tónsberg^u
podobné v hrobech u Andulnu a Leisten-Jacobu v kraji memelském z V. VI. stol. V tomto kraji je vbec více stop po tomto druhu tkaní, ale dále u Slovan stopy po nm v staré dob neznám. Rovnž nemáme u starých Slovan zprávy nebo jiného dokladu o pleteni, které dlužno dobe rozeznávati od tkaní na stavu 4 a které se také provádlo se zavšenou osnovou. Ale nechci pochybovati, že je Slované znali odedávna a starožitná technika, a
i
1
i
aegyptské
píbuzná, kterou
má
pletení „na krosienkách" na Slo-
vensku a u Rusín podolských, ukazuje jist na velké stáí a dáv-
nou srv.
tradici.'
.
Ješt dále nazpt sahá pak sám
-/.£/.">.
plecto, sthn. lihtu,
lat.
idevr.
koen
prek,
skr. pracna-pletivo."
HRY A ZÁBAVY.
VII.
Zamstnání
si. pleta.,
dosud vylíené nevyplovaly veškerého žibhem asu pirozená po-
a práce
vota v rodin a v obci. Dostavovala se 1
viz u
Vita St. Liutbirgae
' 1
O
6.
Stephaniho Wohnbau
tom, jak Karel Velrký podporoval
Lehmann- Haupt K. Armenien (Berlin 1910) M. Lehmann- Filhes Ober Brettchenwebere i,
chenweberei im Altertum severním
proti
f.
Ethn. 1908, 4N1).
dokladm nkteré
ímské Kimakowicz
mladší doby 4
(Zs.
(Reálie*, c.
1.
O
textilní
umem,
376, 673.
II.
g
pochybnosti.
I.
73 |L
Berlin 1901. A.
Naop.ik
Gotze Brett-
40 má však huhsr klade je už d#
Kimakotviez
1.
c.
A. IV. 490).
32.
M
a pvodnosti pleteni u Slovan. (av M. Šmolková O pvodnosti a starobylosti pleteni na Uher. Slovensku (as. pátel III. 97), O starobylém pleteni na krosienkách Vstníku VII. 29 mi K BSboW zprávy o tkaeich (Národ Sborník X. *
R. Bihovd
olom. 1907,
.
starobylosti
93, 20),
:
•
echách
na tkáni tkaloun. Schrader Sprachverjjl. 260'.
prkénkách v
343
teba nejen odpoinku a besedy, nýbrž poteba zábavy, v niž se starostí a touhu po duše odpoutaly od všedních poteb tlo 1
i
i
i
pe
život a radosti ze života na jevo daly zábavou a hrou, o sv. Václavu teme ve staré slovansk však tancem a písní. gend, že na dvoe Boleslavov „Ha<M ni pant H I
Her
le-
zábav bylo jist dost a rzných. Neteba pochybovati,
a
že v leckteré
he
vku, tebas
to u jednotlivých
l
mládeže slovanské zachováno
naši
je
kus staro-
nemžeme. Také válené
doložiti
nebo pedvádjící njaký dramatický mydémony a pod. byly známy a zejména hry pi tryz-
hry, napodobující bitvu
thický
boj
s
nách a hry, které provázely slavnosti rusalné, byly pedevším
Pokud
hoto rázu. imitacemi
povdl
vzor, na p.
cizích
gótských her byzantských,
zv.
t.
to-
byly domáci a pokud
podstata a vznik
jich
4 jsem výše na míst píslušném.
1
na slovanských
kní-
dvorech provozovaly se podobné hry a vliv ímských cirk vidl bych v závodech koských, jichž je vzpomenuto na Rusi v Ipatjevském letopisu k r. 1150 nebo v Srbsku z doby o nco pozdjší. Dramatické hry ,,ludi scenici". jež pipomíná prieflingenský mnich ve Volín na po. XII. století," byly asi vesms rázu náboženského, tedy ást obad relig-iosních a ne pouhá zábava lidová, podobn jako rzné scény a mystérie pi byzantských
žecích a
'
(>
výroních, o nichž jsem
slavnostech
•
slovanské
odvozeno od
už nejstaršími
je
dtských hrách
z
XI. stol. na hry, I.
melu,
t.
j.
280,
II.
52 a v Zborniku I.
242
(str.
si.)
pravdpodol
Jatcov
599. Doio-
83.
(31).
O
chodily
1.
kap. VI.
hesédofati
bvsédu,
stsl.
Sreinévikij M.u
t-->
Pattrnek 67
1
1
beseda,
slovo
Srv. fíerneker FLW.
tédéti.
v
již
vr
Sttíu zmiuje
dokládá
57, 246.
O
Herhord
se
lil.
19 a ie rusk
Feodosijovo (rd Filaret) 132. 133.
Žiti
dvorního ceremo-
tchto gótských hrách by z
zápasech v gótském úboru konaných
ledna,
5.
srv.
Vesclovskt
XIV. 4
IP
6
mho*
i
závody
kontké ka
vypravuje, že
Uhi
Uhrm
Kijevané se
divili
u
nytfafaU
1'ol.ikn
v
na
nehodnovér:
'
i
dvoe jich
Jaroslavové byli veselí
konim. Kadluhek docela pipomíná ••
:
'I
(MPH.
II.
163),
»\r
lze soudí:
germánští Teoctei na Kyne odedávna pastovali tmt
Stu! 7
Mon.
prirfl.
5S si, Ar.
III
II
17
i,.
v
videres per
A
Plil
%
totam civitatrm ludos scanicoa
agj
luliova sloupu p ftfoaasn iay
jsou Mhlil-
Ebbonem tamtéž -
M
(lil.
1)
Starý termín pro Ulov.
kom
tyt. .<•
VI. 98).
344 obšírnji
Dále se pipomínají
pojednal.
opt
i
vítzné tance
jakési
—
váleného. Když jednou jakýsi slovanský boDánem, pijali ho soudruhové s velkým prvodem a velkolepými vítznými tanci. Jinak se pi pohanských slavnostech západních Slovan pipomínají vždy hry, zpvy a tance. Herbord vypravuje o pomoanském hradu Pyrici, že tam vidl svátek pohanský: ,,dies festus nejspíše
rázu
jovník zvítzil v souboji nad
1
paganorum quem
gens
cantuque
luxu,
vesana
celebrans
voci-
nos redidit attonitos"," na Volín sloup Juliv byl oslavován hrami a tanci pohanskými a také v starém Polsku podle feratione
alta
1
DJugošovy bývaly pohanské hry
tradice
ního rázu.
s
zpvy
tanci a
lasciv-
4
®@H Obr. 110. Hrací kostky
z Kijeva,
Gnzdova
a Teterova.
A tak bylo zajisté po celém Slovanstvu. letopisec kijevský vzpomíná her a zábav mezi ddinami pohanských kmen ruských a také Kosmas vložil do báje o eských amazonkách zmínku o hrách I
*'
jinoch a dívek. 6 K domácím hrám patila pedevším hra v kostky,
svdují
obasné
i
hrobech a v sídlech IX.
ských 1
zpráv
vedle
Saxo Gram.
ed.
nálezy kostek
— XI.
stol.
hracích
Nkdy
7
jsou
do-
jak
v
slovan-
to
prosté
Holder 83: victorem socium Sclavi ingenti donatum pompa Také Vršovici ešti tanili kolem svázaného knížete
magnificis excepere tripudiis. J
Tomira
po vojensku
hrajíce
trans corpus.
Kosmas
H.-rnord
II.
I.
14. Srv.
Ebbo
1
Ebbo
*
Dlugoš ed. Przezdziecki
lil.
1
saltu
(saltant
ludentet
militari,
saltantes
in
equis
34). II
Ebbo
1.
(ludis et saltationibus I.
utriusque sexus ex vicis et coloniis
ludos huius módi impudicis
4S: in
III.
S.
paganico more).
ludi
... ad quos peragendos
urhes convenire pro diebus
lascivisque
multitudo
institutis iussa,
decantationibus et gestibus
manuumque
plausu et delicata fractura ceterisque venereis cantibus, plausibus et actibus
.
.
.
depromebant.
Uvr.
13'.
Srv. ŽS.
II.
•
Kosmas
7
Nalezeny na p. ve velké mohyle u Gnzdova (Sizov tab. VI, XIII), v Starém gorodé kijevském s
58, 97,
ninkn Alt. tab. 68). v
9.
I
V
.
tab. XX), v
meklenb.
mohyle u Volinu (Verh.
hrob Berl.
V.
Vlil.
1899, 220).
stol
I
u
-XI. stol.
[Cha-
Teterova
[lieltz
Pedmt
hlinný a ko-
345
kstky
záprstni
dv
jindy ploché
(astragaly),
(jamkami nebo kroužky), takové, jaké se asných nálezech Evropy a jsou pvodu
formou pvodní a domácí. Odtud
nalézají
Kstky
1
cizího.
rým
shledáváme
se
íkalo
Ilije."
hrána
Souasn
v
byly
název „kostky, KOCTM*. Zejména
i
byzantským
a
vduje
n
zákaz, s kte-
1166 v Poueoí arcibiskupa novg-orodského ikm. staré Rusi mi pan.
r.
tomu v
se
:
však jsou hry v kostky doloženy
mí
Jakousi hru v
piscova
byla
v sou-
jinde
i
se hra v kostky ujala ve staré Rusi a to patrn
a nordickým a že
oznaené
sly
v
i
Cechách a v Srbsku. výroku
musili také znáti v Rusi podle
pi roku 1097:
Vipu
cóniua
,.n
Alexandreid 36 teme „riOOUUTb
m
BKfcl
IMWb" -
B
I.
MHMt,".
eCMfc
a
hra byzantská nebo ímská, ale bližšího o ní nevím.
4
leto-
a také
Je to patrn
Rovnž
byla
známa v Germanii. Ale žádné hry a zábavy nemilovali staí Slované tak, jako vlastní píse, hudbu a tanec. O tom všem však podrobnji, co víme, vyložím v kapitole o poátcích hudebního umni slovanského.
podobný kostce pi
he
„Hb
iiianiKii"
Chojnovskij v sutinách kijev-
našel
opa 1893. tab. XIV) a kostky se tž našly XXXII lpít v základech církve Desjatinné pi koste dtské [] 129). Hraci beraní astragaly znám z hrob volyských (Melniková Tpy.m XI c. I. 495), drevljanských (zde v mšci, Antonovi vl charkovo 115), kijevských (ib. 157*. ernigovských |ib. 128) a ze gtai 194). Také v hrob u Korchova u \1 ských (Gorodcet ského dvorce
(I
I
berjru v
Meklenbursk
objevují se v .stední
[lieltz
Evrop
poátky
p
Alt. tab. 59, vlivu
.
takové kostky
89). Nejstarší
ímského
kultue
v
t.
i
zv. strad.
h [Pi Star. v stanici dob Kristové, na nebo na aeveru v im. hrob u Kclle nedaleko Rebelu \Heltz Alt. tab. V 1 GennatU doby Tacitovy Vášnivou zálibu v hracích kostka. osobni svobodu. 24. 25), dávajíce v sázku nejen celé jmni. ale tebas Isku Manv kostky u German viz l.indenschnnt Handb. 484, Sizov 1.'
tedy
asi v
I
54)
[<
i
tl,
1
Goluhintkij
Chojnovskij .
(I.
c.
v
rlCT. p.
J09, k-
slovanský (fíemekcr
Kosmas
I.
Let. Lavr.
.irr
7,
Reallex.
g
(
>!>:«.
P
1
II
-lo).
21
422).
I
Jirréek MitteL.lt
.
Alt.
I.
pvod r
nordický hrálo
(I.
c. 123).
p»>
1
-'60. 7
662. Sizov myslil na
MMÍí ,kij
•
l*.
\\.
75) soudí
1'oureni
<
160.
>erh.
III
58.
Termín hra
—
iara je vle-
OPRAVy A DOPLNKy. K
str.
Jaronova u Hlubic (Praeh. Zs. 1918,
K
str.
sir.
str.
150 pipoj, že
155 pipoj
J.
str.
-
K
str.
182 pipoj k pozn.
183 pozn.
1
str.
str.
pipoj, že
215 pozn. 5 pipoj,
adu
222 pipoj, že
koí
litev.
s
že
J.
sl.
odvozuje slovo jestáb
Betislavov
z
r.
1037
Rozwadowski slupu dává
str.
o dobýváni
v Sitzunjfsber.
rozboru
293 pozn. 9 pipoj, že lovskij v
Na
str.
341 k pozn.
ruských
lili/p
Prahy
vicích.
mdné
pipoj: v
hrob
(astre.bi,)
Sázav
structura na
pvod
od
slovanské
domáci,
(Friedrich
zlata v
Akademie Wien. bronzu
Cod.
finnský
mísy
stední
(i
I.
51).
u záp.
XII.
z
Je
16
stíbrem apx.
sebral 7S().
kurhanu Karayo-
XIII.
Takové železné pravítko našlo rázu merovejského.
Asii
CXVII.
Hist. Cl.
(hlavn
vykládané
kurhanech kubánských |Tpy;uJ 1
z prasl.
VI. 52.
doklady
že
mlko
VI. 269).
si.
32) a že Jagic je prohlásil za
deuašch) uveejnil Lappo-Danilevskij v MaTCp.
K
žer-
kámanos (Kuhns
odvozuje
že se lignorum ad piscandum
2,
W. Tomaschek
K
si.
Brcknerovi,
AI.
též v listin
Slovanu). Roczn.
K
adu ímských
2%).
že Berneker
173 do pozn. 5 pipoj,
pipomíná
Vlil.
si.
o
(EW. I. (Archiv XX. 535). str.
u vsi
[Sreznévskij
ni.pi. i.
r.cpin..
vlhkost (Kuhns Zs. 45. 101, Roczn.
adj. *astrb
K
jám
92).
I.
Loewenthal spojuje
zmínce
ke
•molka
K
v
doby, kdy Slované tuto pevnústku obsadili (Ceta-
z
stol.
Zs. 47, 146, Roczn.
K
na provazce
115 pipoj, že V. Parvan našel v Ulmetu v Dobrudži cea Ulmetum
str.
i
112).
461).
I.
novu ze VI.
K
mili
91 pipoj, že také v Rusi
Ma. K
nov
53 pipoj, že železné rádlo typu slovanského našlo se
— 20.
našel N. Vese-
«'.
I.
366).
se u Veleslavína
ve sbírce
J.
Jíry v Dej-
1
RHJSTÍK. 35
••jrros
lebek SIS
z
kov
analysy
lunek
219. 222. 247
aratrum v pramenech 4?. aratrum
339
145
(step) 320
sla-
tvrtn
vicum 44
111
47
arl 46.
(i
baa
h
tkaci
reda
antimon 220
i
201
delva, deli.vj. 327
212
dreva
b.ir.in
150
beka
326,
bevái
323, 326
(název) 201
deska u pluhu 60
bedna 327 ber 93 bljudo 322
díe
brán v
dobytek hovzí 136
brav 141. 149
dojem
dláto
330
dnina 89
brázda 83
doloplaz 212. doly
brdo WH, 341
drúbe.
brf 165. brtnici 166
dvorec základ
187
dSbm
byk 149 caliciarii
vsi
džbán
242
bulati.
.
308
•mail 274
carpentarii 324
si
,
starovký 275,
kettlai-
carrada (míra)
ský 280, 285. byzantsk. 1 1
van--
111
-.yliky
290, ruské imitace
na
e
cep 107 '08
I
clauMira piscium u pluhu 63, 66
culter
íilijrrán
250, granulovaný 250
kovy f.n.ll
Cara
(«•) 322
aia
322,
i/
asnb
fiasur>
rtadlo 59
glaz.
niilo
180
gove,do 149 jjvozii
i.
390
si.,
drát-
hák 42
konev, kóny 322
harpuny 178
konobi. 323
hnj, gnoj 38
konopí 332
89
holub, holubnik 161
hon 88 hromadný typ hrníi 308 hrnec 320 hidel
kopání 6 vsi
190
kopanina 33 korec 89, 110, 325
49,
(jjre.deli.)
28
kosa 103
hry 342, v kostky 344, v
mi
kostky 344
humno 106
koš 324, 325
husa 161
kotel 235, 239
kotx 184
242
!>
koudel 334, 335
chimitet 283
kovadlina 232
chlév 145
kovái 232. 234
chmel 124, 130
chomut
pdy
koreni
59
hrot(ek) 321
charalug
^
89
Koni.iia
chomutne 82 chov zvíat domácích 23, 130 chrysocolla 249
kovy
vbec
206, dobývání 209, zpra-
i>,
cování 231 si.
kov
i.
323
kalí.
koza 143, 149 inkrustace 264, orientální
pvod
267
krahujec lovci 173
j«hla 95
krina 110, 322
jáma, jamnik 212
krosno, krosna 325, 338, 339
jarina, jari
jamo jesle
knagT.
31
kuká
145
jestáb
321
kubi. 321
79 173
lovci
36, 41
110
kM'.[,.TI,
(ková) 232
jez 183
Ki.pMii
jho 79
kumys 157 132, jméno 150„ 153
jílovati, jilovec
jitro
(jutro)
kad
111,
212
89
k
kupa 321 kur, kúra 159
326
kadlub 325
lada viz
le.do
kachna 161
lagenarii
308
U.el 89. 110. 327
láhev 321
keramika slovanská 302, pedhradištni 312,
pvod ímský
láhevnici lán
308
90
keser 1H1
látka, latva, laty
kladivo 232
laz
33
le
171
50
320
klest 232 Min 330
léch«
kohout, kokot 160
lemeš 50, jednostranný 73
koloda. klada 183 kolty
290
konat a
lc,do,
len
lep
lc.dina
332 1
lesa 1K2
34
t
lisy
na
olej 126,
na víno 130
odval 60
322
lochani.
odra
lonar 320
loni.ci.,
ojjon 84
lopata 35
okov 325. v hrobech
Slovanu
lov u
8,
168
okrouhlíce 187
i26
okin 322
lukno 111, 325
olovo 207
oradlo 40. 41
mile 124 orání, oni
med
162,
md
207, doly 221
dávky medové 163
oranica, ornica 34
osada (název} 201
mdlice 335 mch kováský 230
mice mez
osep, osyp 111
osev 92
89, 110
osidlo
polní 199
míry polní 88, míry
z
úd
pevzaté 91
mísa 322
osten 78 osf 178
mláceni 107
otká
mléko 154 mletí
otruby 123
mlýn 114, mlýny vesnické
113,
119, vodní a
vtrné
119, 120
ovoce pstováni
ozim 31
mlzivo 155 mlynái 119
-k polní (ager) 197
modius 110
pájky 248
motyka 35 mosaz IM*, 221 mouka 1 13
mr/a
pastvi
u obci 159
iy
pastýi 143 past 171
180
pece hrníské 309
mrva 37
Peiskerova theorie o chovu dobytka
110
u
nádoby kovové 234 si., stíbrné zlaté 238, sklenné 318
a
pe
Slovan
nakovalo
pes picaru
<
23,
14t> a
koni 135
165
(úl)
naralnik 50
pila
a zahradní 35, 126
pkelnici
necky 327
171
osnova 338
329
plátováni
180
kovem 292
plaz 46
niello
niva plftc.l
13 ii
ivina
plosky
34
Sli
plaz
nuta 147
pleva mji%»Iu roir
tbSaa
88, pluh j
bytka ocel 241
ímský
do-
pogon 88
1
kalená a damaakovaná 242
poháry 236. 240
63.
»trdovr
poklady stihnu
slup 183
pole (význam) 35
smetana 155 smolai 329
88
poradli
poradlné 4
snop 106
5
potin. 322
socha slezská 46, ruská 56
preseka 33
.sokol
proso 93
soustružnici
provazec (míra) 91
spájeni 232,
pruhlo 171
spatha (u stavu) 339
323 248
srp 100
prut (míra) 91 I
173
lovci
U
stádo 144
peslen 335
stagnum 218, 249
peslice 334
stáj
píloh
staja, stajenie
88
stamna 322
76
•/
145
113
110
stará, starium
stav tkalcovský 339 radlica 50, nálezy 53 radlo, ralo 41 ralica 46,
si
,
variety slov. radel 44
47
18
stoupa 122
39
stíbro 207, doly 216
ražená výzdoba 260 roh
13,
stodola 106 stoh 106
50
ralnik
sthování Slovan
315
picí
sud, sudno 320
susék 109
rogalja 35
sýr 156
role, rolja 34,
velkost a tvar 85, úpra-
va 27 tausování 295
324
rotarii
tenato 171
rozhon 85 ruda 208, 211. 223
323
tornarii
35
rybolov 176, ryb konservováni 185
trhy
typ vsi 191
emeslnici (názvy v pramenech) 205
(campus) 197
traf polní
tebeni
rybái 184
adový
330
tkaní 331
rudnik 211 vI
tesla
pdy
28,
33
na dobytek 135. 138, 151. 154
trojpolní
hospodáství 31
tvaroh 156 sad. sádek 184
sak 180
úbor, uborek 111, 326
sekera
udice 179
selo
udorobi, 325
senoseó 158 rif
.
172. na ryby
sklize
obili 99,
sklo 2/2. u
180 sena 158
Slovan 273
skoba 330
jjon..
úl
úhor 32
165
ulehl..
uncus (hak) 42 ..trk
338
147 skotnica 145
185
itka
1.S1
velaství 162
vdro
lábavy 342
vjíce 109
záhon 84
ves v celku 186, formy 187. Okrouh-
zahrada
lice 187, hromadná 190, adová 191, rozbitá 194. wojskowa 203, názvy 200
'.
závody koni
3
zblochan (Glyceria)
zemdlství poátky u Indoevropanú 9,
vino 127
zemmti
1'27
vinohrad
6,
92
zinek 220
183
vlaki. 181
zlacení a
stíbeni 292
wtóka
zlatnictví
243
voli.,
vúl 149, v
pipeži 77
si
.
244.
zlatnici
zlat-
nické dílny 2 zlato 207. doly
vosk 164, 166 vozidlnici
u Slovanu 9,
význam slova 39
zeleniny 123
•vinohradnici 129 vivaria piscium
%
212
324
vrša 181
iJáeni pdy.
vrtojjrad 125
železo 207, dobývání 222, tavírny že-
pi tkaní 335 vykládáni drahokamy a sklem 264 kovem 292
žitnice
veteno
29
leza 225, železník 224.
(míra) 91,
si.,
234
109
zrny, žernov 115
župan (Peiskerúv výklad) 24
Obr. 111.
I
nález kamsk (A. Spicyn)
?
udi
OBSAH. Kap.
HOSPODÁSTVÍ A
VIII.
VES.
Strana
Úvod. Základní zprávy o tech formách hospodáského života; lovu, zemdlství (otázka nomadismu Slovanu a Germanú; pemna v pevné I.
usídlení) a
chovu dobytka (theorie Peiskerova). II. Píprava role. Tebení III. Radlo a pluh. Pípež. Zpsob
a zdaení. Terminologie a nástroje. orání. Brány.
Tvar a míra pole. IV. Osev, druhy jeho a sklize. V. Mletí
a mlýny (stoupy). VI. Pstování zelenin a ovoce (vlna). VII.
Chov do-
mácích zviat. (Kon, hovzí dobytek, brav, pes, pastýi.) Theorie Peiske-
mléné hospodáství. Drbež.
rova a lov.
XI.
Systém Kap. IX. I.
rolí.
Terminologie
pramen.
Velaství.
Rzné
Honba. X. Rybo-
IX.
typy.
Celková podoba.
Hranice. Názvy vsi a jejich systém.)
1
ZAMSTNÁNÍ EMESLNÁ.
Úvod.
II.
Kovy vbec,
jejich
Nádobí kovové. Ocel.
vástvi.
asné.
VIII.
Slovanská ves v celku. (Vznik.
dobývání a zpracování. Pece železné, koIII.
Zlatnictví a jeho hlavní techniky sou-
(Filigrán, inkrustace, email, plátování, tausia, niello atd.) IV.
mika. V. Práce ve
REJSTÍK
dev.
VI.
Peden!
a tkaní. VII.
Hry
a zábavy
Kera.
.
.
204
346
o
1
Nieder Zlvot starých Slovanu
D
N56 dil 3
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SlIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
POCKET
OF TORONTO UBRARY
