SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

Navrhujeme svûtu jít spoleãnû proti IS

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.)

MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR

Dnes v ãísle PIETA KOZINOVI V PLZNI (s. 2)

KAM SMù¤UJE SVùT

(s. 3)

POLITICK¯ PODZIM NA V¯CHODù

(s. 4)

17. LISTOPAD 1939

(s. 5)

VùâN¯ K. H. MÁCHA

(s. 6)

VLASTENEC A POLITIK (s. 7) L. SVOBODA

Zemfiel generál Franti‰ek ·ádek Generálporučík Ing. František Šádek (nar. 1921) zemřel v den svého svátku 4. října. Účastnil se jako velitel pluku

ROČNÍK XVIII

ČÍSLO 192, LISTOPAD 2015

CENA 10 Kč

Zemanova iniciativa v OSN New York (Slovanská vzájemnost) – âesk˘ prezident Milo‰ Zeman promluvil v záfií na Valném shromáÏdûní OSN v New Yorku a navrhl, aby svût vyhlásil proti tzv. Islámskému státu spoleãnou ozbrojenou akci. S touto my‰lenkou se nejdfiíve svûfiil v Moskvû ruskému prezidentovi Putinovi a v âínû ji zopakoval pfied tamûj‰ím prezidentem Si Ëin–pchingem. Zeman ve svém vystoupení výslovně řekl: „To, co navrhuji, nejsou žádné tanky, žádná pěchota, žádné dělostřelectvo. Musíme hledat nové formy boje.“ Upřesnil, že je třeba vytvářet „malé vojenské jednotky vybavené drony, vrtulníky, spolupracující s tajnými službami, s komandy“. Byly by to „jednotky typu modrých příleb, které by dokázaly odstranit vedoucí představitele teroristických organizací,

nervová centra těchto organizací a neokupovaly přítom území“. „Nemohu doporučit žádnou masivní okupaci jakéhokoli území. Co doporučuji, je koordinovaná akce pod záštitou Rady bezpečnosti OSN,“ zdůraznil. Všech pět členů Rady bezpečnosti má podle něho různé zájmy, ale jednoho společného nepřítele – terorismus. Zeman svým kolegům připomněl „jeden dobrý precedens“, a to je jednomyslně schválená rezoluce RB o pirátech v Somálsku zahrnující vojenskou akci proti pirátům. Český prezident pevně doufá, že někteří ze stálých členů Rady bezpečnosti takové řešení navrhnou i proti tzv. Islámskému státu. „Každá myšlenka prochází skrze tři fáze. V první je považována za úplný nesmysl, ve druhé se o ní vede diskuse a ve třetí fázi je tak evidentní, jako že Země se točí kolem Slunce,“ uvedl Zeman. Valné shromáždění přijalo Zemanova slova tradičním potleskem.

Prezident âR v USA

Slovenského národního povstání. Absolvoval vojenské školy a v letech 1946-47 se podílel na bojích proti banderovcům. Prošel řadou armádních funkcí. V listopadu 1961 se stal velitelem Pohraniční stráže a ve funkci setrval až do r. 1981. V následujícím roce se stal místopředsedou ÚV Československého svazu protifašistických bojovníků, kde působil do konce osmdesátých let minulého století. Angažoval se politicky na různých funkcích, později jako poslanec zvolený za KSČ. (red.)

Na Valném shromáždění OSN vystoupil se zásadním příspěvkem i prezident Zeman. Považujeme za nutné připojit několik poznámek a postřehů, které bylo možno v této souvislosti zaznamenat. Tak jak je na domácí scéně zvykem, známá část politiků a novinářů, včetně ČT bezodkladně podrobila úporné kritice absolutně vše, čeho se pobyt a vystoupení prezidenta dotýkal. Od ubytování, oslavy narozenin, procházky městem, setkání s jinými delegacemi a předně obsahu vystoupení na Valném shromáždění. Když nebylo zbytí, vytáhla se osvědčená ruská a putinovská karta. Ale tudy naše cesta nepovede, věnujme pozornost objektivním názorům. Projev prezidenta Miloše Zemana, který se soustředil pouze na zásadní oblast, kterou byl a je boj proti světovému terorismu, nepřekvapil. Obsahová vyváženost, soustředění na jeden problém, nepřeskakování pozornosti, apelace na širokou koalici. To vše v projevu vytvářelo

Revoluce, která ovlivnila svût Dvacáté století zahájilo v Rusku řadu revolucí. Již neúspěšná revoluce v roce 1905 upozornila na nezkušenost socialistické strany a zejména jejího radikálního křídla. První světová válka byla pro carské Rusko hotovou pohromou, nejen vojensky, ale zejména i hospodářsky. Režim, ve kterém vyplouvala jeho zaostalost bezostyšně na povrch, byl válkou tak otřesen, že po nárůstu všelidových bouří byl car donucen v únoru 1917 k abdikaci a moci se ujala prozatímní vláda. V poúnorovém období všechny politické subjekty spolupracovaly v mocenské struktuře sovětů dělnických a rolnických zástupců. Rozvrat vyčerpané armády, hlad a neklid na venkově a očekávání brzkého přerozdělení velkostatkářské půdy, slabost prozatímní vlády, to vše přispělo k nárůstu revoluční situace. V září 1917 se prozatímní vláda rozpadá.

Výstřel z křižníku Aurora Sedmého listopadu ve 21.45 dal křižník Aurora výstřelem děl signál Rudým gardám k útoku na Zimní palác v Petrohradě.

Tento výstřel byl signálem pro zahájení revoluce, která ovlivnila takřka celé dvacáté století na celém světě. Revoluce, kterou známe jako Velkou říjnovou socialistickou revoluci (VŘSR). Výstřely Aurory nedaly pouze signál k zahájení revoluce. Prostřednictvím VŘSR byl vydán nepřehlédnutelný signál k ukončení krvavých jatek první světové války. Dekretem o míru je motivováno protiimperialistické a protiválečné hnutí celého světa. Díky Říjnu vznikl Sovětský svaz. VŘSR motivovala boj s kolonialismem a národněosvobozenecký boj na všech kontinentech. Již 26. listopadu 1917 se setkali protivníci z východní fronty a dohodli příměří. Následně pak, po 3. prosinci téhož roku, jednali o uzavření míru. Přes tvrdé podmínky Moskva 1. března 1918 přistupuje na mír s Německem a RakouskoUherskem a boje na východní frontě končí. Obecně se podařilo realizovat volání po míru a volání po půdě. Vzniká nový mnohonárodnostní stát. Bolševici byli jediní, kteří vstupovali do revoluce a měli jasný a srozumitelný program. STANISLAV HRZINA

konkrétní platformu, na které se mohou sejít nejen reálně uvažující politici. Obsah projevu je srozumitelný pro každého, kdo mu porozumět chce, a má zájem pojmenovat hlavní nebezpečí, kterým je tzv. Islámský stát. Zajímavá jsou stanoviska, která přivádí na jeden parket koalici, případně její valnou část, levici a reálně uvažující část pravice. Prezident znovu potvrdil, že je politikem na svém místě. Přítomnost a angažovanost na Valném shromáždění, včetně přístupu k Sýrii, jen posílila prestiž republiky. Postoj k uprchlické krizi na rozdíl od mnoha světových politiků je praktický a pružný. Rozumně se nezapojil do protiputinovských kritik, jak by ráda viděla minimálně část domácí pravice. Závěrem je nutno ocenit myšlenku z projevu prezidenta Zemana, která shrnuje: Terorismus je i z historického hlediska nevymýtitelný. Je nutno učinit vše a všemi silami k jeho omezení, tedy neustupovat a bojovat s příčinami. zda k boji s terorismem využijeme drony, helikoptéry či jiné prostředky, záleží na vojácích. Zasedání Valného shromáždění OSN bylo pravým místem k přednesu myšlenek, které projev prezidenta Miloše Zeman obsahoval a na které apeloval.

Opût tragick˘ omyl Pražané už takový zažili při americkém bombardování v r. 1945 – i další města. Tentokrát to odnesla nemocnice Lékařů bez hranic v Afghánistánu. Přestože lékaři pravidelně informovali o své poloze, velení operace USA to nevzalo na vědomí. Co je to za důstojníka, který za těchto okolností vydá rozkaz k bombardování zdravotnického objektu a jeho zničení? Bílý dům si naběhl lží o 15 teroristech IS ukrývajících se v objektu. Jenže lékaři to kategoricky popírají. V době informačních a navigačních technologií je americký „argument“ opravdu pitomý. Zničit široko daleko ojedinělé zdravotnické centrum, kam přicházejí riskující lékaři a personál pomáhat trpícím obyvatelům, je organizované zabíjení zdravotníků, žen a dětí skutečně barbarské. Velitelé tohoto typu patří do psychiatrického ústavu a za katr. A také před soud. USA prý odškodní pozůstalé. Ale za kolik dolarů je zmařený PAVEL NOVÁK lidský život?

Udûlena Cena Jana ·vermy Spolek českých novinářů uděluje na počest vynikajícího vlastence, novináře a poslance předmnichovské republiky Jana Švermy cenu

pro mladé žurnalisty do 35 let. Na Slavnosti Haló novin toto ocenění převzal Filip Zachariaš z rukou předsedy spolku Pavla Nováka.

Uctûní památky Ludvíka Svobody Společnost Ludvíka Svobody spolu s krajem Vysočina, obcí Hroznatín, historickou skupinou 1. čs. armádního sboru v SSSR, Českým svazem bojovníků za svobodu, Klubem českého pohraničí, Klubem přímých potomků zahraničního odboje a dalších, připravují uctění památky bývalého velitele 1. čs. armádní-

ho sboru v SSSR a prezidenta Československé socialistické republiky (19681975) armádního generála Ludvíka Svobody při příležitosti 120. výročí jeho narozenin. Tradiční setkání se koná u pamětního kamene před rodným domem v Hroznatíně v sobotu 21. listopadu 2015 v 11 hodin. (red.)

Osobnost 70. v˘roãí vzniku OSN Valné shromáždění OSN přivítalo mezi celou řadou pozdravných či různě zásadních projevů a vystoupení i příspěvek prezidenta Vladimira Putina. Ve svém kritickém a motivačním vystoupení vyzval ke společnému boji proti globálnímu terorismu a k hospodářské spolupráci. Zdůraznil význam a roli OSN spolu s varováním před snahami o ohrožování legitimity OSN. Tyto snahy označil za extrémně nebezpečné, které by mohly vést až k zhroucení mezinárodních vztahů a demontáži role nezávislých států. Vladimir Putin rozebral i úlohu každého státu ve volbě své vlastní budoucnosti.

Národy by neměly být nuceny uplatňovat stejný model vlastního rozvoje, pod vnějším tlakem. V této souvislosti bychom se měli poučit z minulosti. Místo poučení se z chyb je mnozí i v současnosti stále opakují, stačí se podívat na Blízký východ a severní Afriku. Je pravda, že politické a sociální problémy se zde hromadí a lidé chtějí právem změnu. Jejím důsledkem je naopak násilí a chudoba. Prezident Vladimir Putin ve svém vystoupení potvrdil postavení Ruska jako světové velmoci. Rovněž bylo jeho vystoupení hodnoceno vysoce i po obsahové stránce. (SH)

Vítûz prezidentsk˘ch voleb v Bûlorusku A. G. Luka‰enko Většinou hlasů byl po páté zvolen hlavou státu prezident Republiky Bělarus Alexandr Grigorjevič Lukašenko. Narodil se 30. srpna 1957 v Městě Kopys, Oršanský okres, Vitebská oblast, Bělorusko. V r. 1975 ukončil Mogilevskou státní univerzitu A. A. Kupešovova a v roce 1985 Běloruskou zemědělskou akademii. Po zakončení vojenské služby v r. 1982 pracoval A. G. Lukašenko v komsomolských a stranických orgánech. V roce 1994 byl zvolen prezidentem Republiky Bělarus, dále v prezidentských volbách v r. 2001 (září), v březnu 2006, a v prosinci 2010, většinou hlasů.

2

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

192/2015

U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA

Tisící transplantace srdce v IKEM Světový den srdce oslavily v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v pražské Krči se svými lékaři více než dvě stovky mužů a žen, kterým nyní v hrudi bije od dárce nové srdce. Za jednatřicet roků jich tady transplantovali kardiochirurgové už tisíc! Jubilejní tisící zákrok podstoupil letos 16. června šestapadesátiletý František Mach ze Středočeského kraje. Na oslavě v IKEM se svěřil, že se teď cítí jako znovuzrozený, krásně se mu dýchá a cítí se být šťastným člověkem.

Vůbec první transplantaci srdce tu uskutečnili 31. ledna 1984 Josefu Divínovi, který žil ještě třináct roků. Byla zároveň první transplantací v tehdejším východním bloku a uskutečnil ji lékař Pavel Firt. Mezi lidmi s darovaným srdcem byl v IKEM téměř osmdesátiletý Rudolf Sekava, jenž dostal nové srdce v ještě socialistickém zdravotnictví jako třetí člověk v ČSSR, a to mu spolehlivě slouží už jednatřicet roků. Poté prožil pořádný kus života nejen jako učitel dětí a mládeže ve škole, ale i v běžném životě, včetně dě-

dečkovských starostí v péči o vnoučata. Jak pověděl přednosta Kardiocentra IKEM profesor Jan Pirk, většina transplantovaných pacientů se zdárně vrátila do běžného života, pracuje, věnuje se i sportu. Pirk uvedl příklad atleta, který s ním běžel maraton a běhal i triatlon nebo mladé ženy, která mohla založit i rodinu. Operaci je možné vykonat na člověku ve stáří od pěti do 74 let. Rok po transplantaci přežívá více než 80 % operovaných. Na čekací listině k transplantaci srdce je aktuálně zapsáno 60 pacientů.

Úcta a obdiv SyfianÛ k Juliu Fuãíkovi V říjnovém čísle našeho listu jsme psali o pietním shromáždění Plzeňanů na zdejším Ústředním hřbitově u hrobu Marie a Karla Fučíkových, rodičů národního hrdiny Julia Fučíka, kde je pochována i jeho sestra Věra Roučková. U rovu promluvilo několik řečníků. Jiří Nohovec, předseda plzeňské odbočky Společnosti J. Fučíka, u hrobu sdělil přívětivou událost: po rekonstrukci domu v Havlíčkově ulici, kde rodina Fučíkova bydlela, byla opět navrácena velká pamětní deska. Přitom majitel domu se zachoval jako dobrý člověk a s instalací desky vyjádřil souhlas. Zato Plzeňský deník rozpoutal nechutnou diskusi, zda je vhodné, aby deska byla obnovena a vrácena na stěnu domu. Marně a naprosto hloupě se snažil, aby Fučík znova zmizel z Plzně. Exposlanec Evropského parlamentu Jaromír Kohlíček řekl, že měl jako poslanec EP deset let v německém Budyšíně kancelář. Ve městě, kde byl vězněn Julius Fučík. A tady žalářovali za nacistické diktatury i dědečka poslance saského zemského sněmu Hajko Kozla, který je Kohlíčkovým parťákem. „A já jsem zhruba sedmdesát let po druhé světové válce budyšínskou věznicí při exkurzi provázel skupinu zaměstnanců Vězeňské služby České republiky z Teplic,“ dodal Kohlíček. Kytici na hrob Fučíkovy rodiny položil také rodák ze syrského Damašku doktor Issam Ramadan, pedagog Západočeské univerzity v Plzni. V projevu řekl, že s Fučíkovou Reportáží, psanou na oprátce se seznámil jako sedmnáctiletý mladík a přitom ho fascinovalo hrdinství českého novináře a jeho reportážní mistrovství na prahu smrti, kterou tušil a vzdoroval jí statečně do posledního okamžiku svého žití. „Reportáž přeložil do arabštiny jeden překladatel z češtiny do francouzštiny. Nejenom já, ale tisíce Syřanů Reportáž s obdivem a úctou k Fučíkovi četlo,“ zdůraznil Ramadan. „Připomněl nám osud národního hrdiny syrského lidu, který se postavil na odpor francouzským kolonizátorům na hranici

Neu‰lo nám ■ Vinobraní s císafiem Karlem IV. Náš reportér byl přítomen na zářijovém 19. ročníku Karlštejnského vinobraní na levém břehu řeky Berounky na státním hradě Karlštejn i v jeho podhradí. Tisíce lidí sem přišly na dvoudenní slavnost nejen vína a kulinářských pochoutek a zážitků. Jak v programu uvedla Helena Kolářová z Karlštejnského kulturního sdružení, tak se návštěvníci přenesli i do 14. století Otce vlasti Karla IV. A program vskutku velice potěšil jak dospělé, tak i děti a mládež. Vyvrcholením každého dne byl slavnostní historický průvod od vinic na hrad v čele s císařem římským a králem českým Karlem IV. a jeho chotí Eliškou Pomořanskou a jejich třísetčlenným doprovodem císařského dvora. Cestu k hradu lemovaly dobové stánky s ukázkami historických řemesel. Příchozí ctitelé dějin a jiskřivého moku ochutnali burčák a karlštejnská vína z vinic, které sám založil panovník Karel IV. Určitě se většina návštěvníků těšila na jubilejní 20. ročník Karlštejnského vinobraní. Jistě všem příští rok nabídne opět krásné zážitky. (jel)

U hrobu Fuãíkovy rodiny hovofií Jifií Nohovec (vpravo)

s Libanonem, když přišli okupovat moji vlast v roce 1920. Tento náš ministr obrany prohlásil, že Sýrii nedostanou zadarmo. A tři tisíce syrských vojáků vzdorovalo přesile skoro 50 tisíc Francouzů. Téměř všichni naši obránci vlasti byli v boji pobiti včetně ministra obrany, jenž se v očích syrského lidu stal národním hrdinou, jako je český vlastenec Julius Fučík.“

Foto: autor

Jan Jelínek, předseda Společnosti J. Fučíka v ČR, prohlásil, že se ještě pořád vyskytují v naší zemi zpochybňovatelé Fučíkova díla a odkazu. „Boj o Fučíkovu úplnou rehabilitaci nekončí. Jen právní cestou může nastat jeho úplná očista, navrácení občanské cti a důstojnosti autorovi legendární Reportáže.“ (jel)

Îivoucí legenda svûtového sportu Emil Zátopek. Nazývali ho také Českou lokomotivou. Jako první člověk na světě uběhl na atletickém oválu trať dlouhou 10 kilometrů pod 29 minut a 20 km pod jednu hodinu. Je mistrem Evropy na dlouhých tratích, čtyřnásobným olympijským vítězem a osmnactinásobným světovým rekordmanem. Nejvíce vavřínů slávy sklidil v roce 1952 na XV. letních olympijských hrách v Helsinkách, kde zvítězil v bězích na 5 a 10 km a v maratonu, když předtím v roce 1948 na olympiádě v Londýně porazil všechny své soupeře na desítce a na 5 km skončil druhý. Přitom maraton v hlavním městě Finska běžel poprvé v životě! Na trati se držel v závěsu za Jimem Petersem, britským držitelem světového rekordu. Ten ale špatně odhadl své síly a začal po 15 kilometrech mlít z posledního. Emil to vycítil. Lišácky se otázal soupeře, jak se mu běží? Angličan, ve snaze Emila zmást, haurovsky ucedil, že tempo je pomalé. Český borec tedy zrychlil a záhy od sebe setřásl Peterse jako chrousta. Ten pak záhy s vyceněným chrupem vzdal závod. Emil vyhrál v olympijském rekordu. Dodnes se žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat helsinský Zátopkův trojjediný triumf na zmíněných tratích. Atletičtí experti dávají hlavu na špalek s tvrzením, že už se to na světě žádnému běžci nepodaří. Fanoušci Emila milovali a všelijak posuzovali jeho běžecký styl, který na první pohled nebyl kdovíjak hezký. Emil otáčel hlavou, obličej křivil úpornou námahou a křečovitými grimasami. Mnozí se šampiona

Stránku 1 připravila redakční rada, stránku 2 Jan Jelínek.

ptali, proč má tak až mučednický výraz ve tváři. Odpověděl: „To víte, není to gymnastika ani krasobruslení.“ Emil dovedl hýřit i dalšími bonmoty: „Nebylo mi dáno běžet a usmívat se zároveň.“ Duchaplně také říkával: „Vítězství je skvělá věc, ale přátelství je ještě lepší.“ Výstižně pak Emil vysvětlil tazatelům, proč se v jeho obličeji zračí grimasy: „Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od mužů.“ Emil měl skvělou ženu Danu. Vítězku letních olympijských her v Helsinkách v hodu oštěpem. Na olympiádě v Římě v roce 1960 potom Dana v oštěpu ještě vydobyla stříbrnou medaili. Emil tenkrát v Helsinkách Danu rozčertil tvrzením, že jeho vítězství v běhu na 5 km ji inspirovalo k výhře v oštěpu. Dana mu vyhubovala: „Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou a uvidíme, jestli taky hodí oštěpem padesát metrů daleko!“ Emil Zátopek zemřel 21. listopadu 2000. Bylo mu 78 let. V prosinci téhož roku mu Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO posmrtně udělil medaili Pierra de Coubertina. V mládí jako atlet jsem měl to štěstí osobně se setkat s Emilem Zátopkem. Poprvé v roce 1965 jako voják základní služby v kasárnách v pražských Dejvicích za hotelem International, kdy s námi nováčky běžel na „buzerplace“ a tady nás fotografoval pro časopis Československý voják jeho fotoreportér. A podruhé pak na přeborech Čs. lidové armády v přespolním běhu v parku zámku Konopiště na Benešovsku, kde byl Emil startérem. Tenkrát jsem měl čest běžet v tílku se znakem Dukly Praha a doběhnout šestý. JAN JELÍNEK

Průměrná čekací doba na nový orgán je rok. Vedle IKEM transplantuje srdce v České republice ještě centrum v Brně. Zatímco IKEM loni učinil 53 transplantací, tak v metropoli jižní Moravy lékaři prodloužili život 34 pacientům. Profesor Pirk také řekl, že je třeba šířit osvětu, jestliže dojde k smutné události, například když někomu praskne céva v hlavě, neboť mozková mrtvice je častou příči-

nou úmrtí člověka, tak ale jeho orgány mohou zachránit život několika lidem. Je nutné šířit tuto osvětu v naší populaci tak, aby se to stalo běžné jako v skandinávských zemích. Pirk ještě dodal, že nové léky, umožňující, aby organismus transplantovaného přijal nové srdce, mají mnohem méně vedlejších účinků než léky, které lékaři používali před třiceti roky. JAN JELÍNEK

Pieta Kozinovi, hrdinovi odbojn˘ch ChodÛ Statečnou postavou našich dějin je také sedlák Jan Sladký Kozina, rodák z Újezdu u Domažlic. Na sklonku 17. století byl hlavní osobností povstání Chodů proti panské zvůli, boje za zachování jejich dávných práv a privilegií, která jim byla odnímána. To nejcennější z nich bylo osvobození od roboty, které si ale nikdy nevymohli potvrdit písemně, což se jim později stalo osudným. Chodové obývali jedenáct vesnic a jejich odpor symbolizuje i odpor českého lidu proti německému útlaku v době temna po tragické bitvě na Bílé hoře, kdy náš národ upadl do třísetleté habsburské poroby. Na tvrdé hlavy chodského obyvatelstva stále více doléhal tlak zpupného pána Volfa Maxmiliána Lammingera, nazývaného Lomikar. Chodům ale nespadlo srdce do kalhot. Hledali zastání přímo u císařského dvora. V létě 1692 se vydali do Vídně Kozina a David Forst z Tlumačova. Hodlali požádat panovníka, aby jim potvrdil někdejší výsady. Vzali s sebou do hlavního sídla mocnářství i dvě originální listiny, jež se jim povedlo uchránit před bezohledným a krutým Lomikarem. K deputaci se připojil i hajný Matyáš Just a společně předložili chodské požadavky císaři Leopoldovi I. Ten je na audienci vyslechl a nařídil místodržícím v Praze, aby celou záležitost prošetřili. Lomikar zuřil, co si to jeho poddaní dovolují. A Chodové, kojeni nadějí, že císař jim vyjde vstříc, nakonec byli zklamáni. Odpověď Leopolda I. byla pro ně zamítavá. Na zámku v Trhanově jim bylo jeho prohlášení přečteno a oni se vzepřeli uznat jeho pravost. Kozina přitom vzpomněl na rozhovor s císařem ve Vídni a ujišťoval krajany, že „kdyby tomu tak bylo a kdybychom neměli mít žádných privilegií, bylo by nám to Jeho Veličenstvo řeklo hned ve Vídni“. Všichni Chodové Kozinu nadšeně podpořili a rozhodli se, že pro Lomikara ja-

ko poddaní již robotovat nebudou. Kozina si opět vyšlápl za císařem do Vídně, doprovázen draženovským rychtářem Kryštofem Hrubým a ještě několika dalšími druhy. Přitom vůbec netušili, že císař se rozhodl s rebelií skoncovat. Když byli poté pozváni na Pražský hrad, trpně si vyslechli Leopoldův výnos o zrušení chodských práv a před jejich zraky byly rozstříhány originální listiny. Pět členů delegace uvrhli do vězení. A na Domažlicku vzplanul ozbrojený odpor. Chodové neuznávali Lomikara za svého pána. Odmítli mu slíbit poslušnost. K potlačení revolty proti nim vyrazilo z Prahy vojsko. V boji byl jeden Chod zastřelen. A ti, zbaveni vůdců, slíbili v Trhanově poslušnost a vykonávání roboty. Mezitím v Praze probíhal soud s žalářovanými předáky. Původně dostali mírnější tresty. Ale to bylo proti srsti Lomikarovi. Chtěl pro Kozinu trest co nejpřísnější. Na jeho nátlak došlo ke změně původního rozsudku: tři vůdci měli skončit v oprátce na šibenici. Konečný verdikt příslušel císaři: pověšen bude pouze jeden z nich. Jelikož rychtář Kryštof Hrubý ve vězení zemřel, ortel smrti padl na Kozinu. Byl oběšen v Plzni 28. listopadu 1695. Na popravu se museli povinně dívat chodští muži se svými syny. Ještě než Kozina zemřel, měl pronést prorocká slova: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne tě zvu na Boží soud!“ Necelý rok poté, 2. listopadu 1696, ranila Lomikara na zámku mrtvice a zemřel. Vzpomínkové shromáždění při příležitosti 320. výročí mučednické smrti Jana Sladkého Koziny se koná v Plzni v sobotu 28. listopadu od 10.30 hodin u pamětní desky na nádvoří pivovaru Prazdroj, v místě, kde vyhasl na tehdejším popravišti život hrdiny chodského lidu. Občany na pietní akt srdečně zvou jeho pořadatelé: zdejší Klub českého pohraničí, Domažličtí Chodové a Obec baráčníků Plzeň 1. JAN JELÍNEK

Matice âech, Moravy a Slezska dvacetiletou mladicí Letos uplyne dvacet let od založení Matice Čech, Moravy a Slezska. Registrací Stanov v roce 1995 vstoupilo toto občanské sdružení do společenského dění. Širší veřejnosti se představilo jako nezávislá, demokratická, kulturní, vlastenecká a vědecká společnost. Na zářijové výroční schůzi Matice přednesl její předseda Ing. Pavel Poláček, CSc., bilanční zprávu tohoto užitečného a plodného sdružení za uplynulé dvacetileté období. Jak zaznělo ve zprávě o činnosti, byl vydán zásadní dokument „Manifest pro 21. století Matice Čech, Moravy a Slezska“. Je programem činnosti sdružení. Uvádí stěžejní poslání Matice: Úcta k nejsvětějším stránkám historie českého národa. Upevňování jeho svrchovanosti a nezávislosti. Prosazování a obhajoba národních zájmů v politice i ekonomice. Dodržování občanských a sociálních práv občanů. Rozvoj vědy, kultury a vzdělanosti při obhajobě historické pravdy a ochrany českého jazyka. Matice patří mezi hlavní spolupořadatele Všeslovanského sjezdu v Praze v roce 1998 a je spoluautorkou jeho Manifestu. Od založení Matice věnovala velkou pozornost pořádání besed, seminářů a konferencí. Uskutečnila více než stovku přednášek doma i v zahraničí. Snažila se reagovat na mnohé zahraniční politické události a předložila více než 150 prohlášení domácím

a zahraničním agenturám ve třech světových jazycích. Jednou ze stěžejních činností Matice zůstává pomoc bývalé Jugoslávské svazové republice. Pro mladé srbské pokolení zajistila ozdravný a výchovně vzdělávací pobyt pro žáky základní školy, nesoucí jméno vlastence Vuka Karadžiče z města Bratunce v Republice srbské. Jednalo se především o uprchlíky ze Sarajeva a školy s počtem více než 2700 žáků. Výuka přitom probíhala ve třech směnách. Zásluhou českých a srbských občanů a organizací se v České republice podařilo vytvořit velmi příznivé podmínky pro pobyt žáků, kteří navštívili několik kulturních zařízení a měli možnost prohlédnout si i Parlament ČR. Matice také zabezpečovala humanitární pomoc srbským zdravotnickým zařízením – především nemocnici v Smederevu. Zástupce Matice rovněž promluvil před veřejností ve dvaceti městech Srbska. Matice uzavřela dohodu o spolupráci na poli kultury a vzdělávání s kulturně osvětovým sdružením Srbska. V souvislosti se zločinnou agresí NATO proti Jugoslávii vystupovala Matice v letech 1999, 2000, 2001 na Berlínském tribunálu s obhajobou Srbů a obžalobou Severoatlantické aliance. Matice se dále v Berlíně v roce 2001 stala spoluzakladatelkou Mírového konventu. JAN JELÍNEK

192/2015

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

3

SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS

■ Sergej Alexandrovič Jesenin,

Praha Husova a husitská Pražská města, která byla do roku 1400 rezidencí panovníků Svaté říše římské, se stala místem zrodu a ideovým i politickým centrem husitského hnutí. Následně byla po více než 200 let střediskem české (husitské, kališnické) reformace. Byla také místem přetrvání stop husovské a husitské tradice v době protireformace a stala se hlavním ohniskem obnovy a nového vzestupu této tradice devatenáctého a dvacátého století. Jan Hus (asi 1371-1415) náleží k osobnostem, které mají trvalé místo

v českých i evropských dějinách. Husova smrt na kacířské hranici v Kostnici se řadí k nejvýznamnějším událostem českých dějin. Vyvolala v život hnutí, jímž České království vystoupilo do popředí zájmu celé Evropy – husitskou revoluci a první úspěšnou evropskou reformaci, násilně potlačenou po roce 1620. Ideový obsah Husova učení, základní principy jeho úsilí o nápravu církve i společnosti, stejně jako mravní rozměr jeho kazatelského působení a jeho vystoupení před církevním koncilem v Kostnici ve

Kam smûfiuje svût? Takové myšlenky jistě čas od času mnohé z nás napadají. Vycházejí i rozmanité publikace, které si kladou tuto otázku. Tak např. rozsahem nevelká, ale co do obsahu zajímavá knížka rozhovorů „O budoucnosti lidstva mezi Dž. Krišnamurtim a Davidem Bohmem, která byla vydána už v roce 1992 v nakladatelství Pragma v Praze. Lze jistě souhlasit s tím, že moderní věda i technika daly nesmírné možnosti k destrukci. To si jistě stále častěji uvědomujeme, když sledujeme zprávy o nových dokonalejších zbraních hromadného ničení. Na „vymoženosti“ tohoto druhu v jedné zemi odpovídá zpravidla neprodleně její pomyslný protivník v druhé zemí ještě dokonalejším vynálezem ničivé zbraně. Na vedlejší kolej se mnohdy dostávají argumenty o závažnosti takových priorit pro přežití lidstva, jako je ochrana životního prostředí, zintezivnění boje proti zbídačování mnoha oblastí tzv. třetího světa, řešení těžkých problémů s mnoha tam se šířících nemocí (např. eboly, malárie atd.), problémy se zachováním a zajištěním potřebných vodních zdrojů a mnohé další. Nedávno byl uveřejněn zajímavý přehled některých přímých či nepřímých vojenských intervencí vojenské povahy, v nichž byly angažovány Spojené státy severoamerické (viz Naše Pravda č. 36 z 21. 9. t, r,). Je jich dlouhá řada. Nejde však jen o USA, jsou i další mocnosti, které se v tomto směru aktivně činí. Poukázat z minulosti lze na válečná tažení ve Vietnamu i na Korejském poloostrově, nověji pak na intervenci v Jugoslávii, doprovázenou použitím uranové bomby. Vojenské intervence v Iráku i Afghánistánu jsou dalšími příklady.

V současné době jsme svědky neutuchajícího konfliktu na Ukrajině, útěku lidí z oblasti Blízkého a Středního východu z afrického kontinentu do Evropy a neschopnosti Evropské unie čelit jeho možným důsledkům. Ploty mají zabránit v některých zemích přílivu uprchlíků. Podobnou formou se dnes chrání i USA proti průnikům z Mexika. Ploty a zdi jsou i jinde – v Izraeli a na Korejském poloostrově. V minulosti jsem měl možnost působit, popřípadě alespoň pobývat v řadě zemí, převážně rozvojových. Tehdy měly řadu problémů, jež se jim po nabytí samostatnosti nedařilo vždy řešit s úspěchem. Skutečností však je, že v nich nedocházelo, až na výjimky, k ozbrojeným konfliktům, ani k zahraniční vojenské intervenci, která by byla srovnatelná s tím, k čemu došlo např. v Libyi, Afghánistánu a Iráku. Dnes do mnoha zemí, jež jsem poznal jako mírumilovné, je neradno se podívat. Z neutěšené situace profituje i nebezpečně narůstající terorismus a rozmanité extremistické směry, včetně tzv. Islámského státu. Právem si lze klást otázku, zda konečně najdou rozhodující mocnosti společnou řeč k řešení současných tíživých problémů světa. Jde též o možnost účinnějšího působení a souhry orgánů OSN a zejména Rady bezpečnosti, což by mohlo být do budoucna i jistou vzpruhou pro upevnění světového pořádku a pro regeneraci mezinárodního práva. Nezanedbatelnou úlohu mohou mít do budoucna v tomto směru i země slovanského světa, pokud nesváry vystřídá slovanská vzájemnost a tolerance při plném respektování státní suverenity. MIRKO SVOBODA

JSOU DùJINNÉ UDÁLOSTI,

které zanechaly trvalou stopu a nelze je vymazat z historie. Takovou události byla napfiíklad Francouzská revoluce, takovou je i Velká fiíjnová socialistická revoluce. Na snímku je zachycen jeden z ãeln˘ch revoluãních politikÛ M. I. Kalinin v rozhovoru s vojáky. Tento pozdûj‰í vysok˘ státní ãinitel SSSR se narodil 19. 11. 1875 a zemfiel 9. 6. 1946.

Neblahé v˘roãí Osmý listopad 1620. Na Bílé hoře u Prahy došlo k bitvě. Výsledek této bitvy neblaze poznamenal další osudy zemí Koruny české, a to na téměř tři sta dlouhých let. Stavovská armáda byla tehdy po dvouhodinovém boji poražena a zahnána na útěk. Vojsko císaře Ferdinanda II. a Katolické ligy triumfovalo. Hrdinný boj svedli tehdy Moravané u zdi obory Hvězda, vedeni hrabětem Thurnem a Jindřichem Šlikem. Konec českého stavovského povstání byl dovršen, nastalo období katolické protireformace a národní útlak vládnoucí dynastie. Jak konstatoval český historik Josef Pekař o smyslu našich dějin (publikace Roz-

mluvy – nakladatelství ROZMLUVY 1990 v reedici pražského vydání z r. 1970, poprvé v edici Akord, Rotterdam 1977, s. 193): „Na Bílé hoře dostali jsme se pod kola osudu, stali se bezmocnou kořistí domu rakouského, ztratili své sebeurčení státní, národní, mravní; dne 28. října jsme se věkových pout zbavili – to je tak hrubě myšlenka jíž spojujeme navzájem obě velká data, mezi nimiž leží tři století...“ Na výročí bitvy na Bílé hoře a na následné historické události bychom neměli zapomínat, a to zvláště v současnosti, kdy se často setkáváme s hlasy přikrášlujícími, zkreslujícími a kamuflujícími vládnutí někdejší habsburské dynastie. (ms)

jménu boží pravdy vzbuzují i po šesti stech letech úctu a obdiv. Opětovné návraty k Husovi a dobově podmíněné interpretace jeho ideového odkazu lze sledovat od doby osvícenství a českého národ- Václav Kejmar: Kopie BroÏíkova obrazu Hus pfied koncilem kostního obrození nick˘m (1899). Církev ãeskoslovenská husitská. přes epochu první Československé republiky až po po- nerozděluje, nýbrž spojuje. Hlásí se válečný vývoj. Také dnešní doba „post- k němu pozitivně velká část české (a též moderní“ 21. století přináší nejen nová evropské) veřejnosti bez ohledu na náhodnocení Husova působení a jeho myš- boženské vyznání, sociální zařazení či lenkového světa, ale též nové pohledy politickou orientaci. Výstava se koná do na další osudy a dějinný význam jeho 21. ledna 2016 v Clam-Gallasově palá(zr ) učení. Hus dnešní českou společnost již ci.

Nahlédnutí do historie: LuÏice Horní Lužice Dolní Lužice Zeměpisně:

Neu‰lo nám

- střediska Zhořelec a Budyšín - středisko Cottbus - území ve východním Německu a jihozápadním Polsku

- osídlena slovanskými obyvateli - probíhají boje s německými králi, kteří usilovali o germanizaci slovanských obyvatel 936 - získal Dolní Lužici markýz Gero 990 - Horní Lužice připojena k míšenské marce 1002-1031 - část Lužice pod polskou vládou 1076 - Horní Lužici získal kníže Vratislav II. 9. století - území pod svrchovaností Velkomoravské říše od 1253 (a 1298) - Horní Lužice (Dolní Lužice) na delší dobu v držení Braniborska 10.-11. století - stává se objektem výbojů římskoněmeckých králů 11.-12. století - hornolužické území ovládali často čeští panovníci 1319 - získal Horní Lužici Jan Lucemburský 1348 - Karel IV. ji připojuje ke Koruně české 1368 - získal Karel IV. i oblast Dolní Lužice 1370 - přičleňuje ji ke Koruně české 1469-1490 - obě Lužice byly odtrženy od českého státu uherským králem Matyášem Korvínem - v období pražského míru připadly jako celek saskému kurfiřtu 1635 Janu Jiřímu I. 1815 - ji získalo Prusko 19.-20. století - je součástí Německa – které přes všechny oficiální sliby, nastolilo politiku postupné a nekompromisní germanizace ZBYNĚK KUCHYŇKA od 6. století 8.-11. století

jeden z nejlyričtějších národních básníků Ruska, narodil se před 120 roky. Jak informuje ve svém programovém bulletinu Ruské středisko vědy a kultury v Praze, ve vsi Konstantinovo v Rjazaňské oblasti, kde se básník 3. října 1895 narodil, působí Státní muzeum S. A. Jesenina, jež je jedním z největších muzejních komplexů v zemi. Jde o komplex historických budov, který zahrnuje usedlost rodičů, kostel Kazaňské ikony Matky Boží, kapli na počest Svatého Ducha, Konstantinovu školu aj. Každý rok se v Konstantinovu konají různé festivaly, koncerty a výstavy.

■ Zoborská listina pocházející z roku 1113, popisující práva a majetky benediktinského kláštera Zobor u Nitry, byla zapůjčena poprvé do Čech, kde tento mimořádně vzácný latinsky psaný pergamen byl do 14. října vystaven v Tereziánském křídle Hradu. Nitra je významným historickým místem Slovenska. jak konstatuje Anton Špiesz v Dejinách Slovenska (vydavatelství Perfekt, Bratislava 1992) na s. 14, „Keď sa po smrti Karola Veľkého jeho ríša rozpadla na víaceré časti a bezprostredným susedom teritória sa stala Východofranská ríša. Slovania sa cítili menej ohrození ze západu a ožili ich snahy o emancipáciu na úroveň vyspelejších okolitých etnik. Na konci prvej tretiny 9. storočia sa tu formovali dve slovanské kniežactvá, a to moravské, na čele ktorého stál Mojmír, a nitrianské, ktoré malo za panovníka Pribinu. Jemu v tom čase vysvätil solnohradský arcibiskup Adalrám prvý kresťanský kostol na území dnešného Slovenska, a to v Nitre, ktorá sa vtedy volala Nitrava. Panovník Mojmír však Pribinu čoskoro vyhnal a pripojil jeho državu k svojej. Tým sa vytvoril štátny útvar, ktorý dostal pomenovanie Veľká Morava. Mojmír však dlho nepanoval. V roku 846 ho východofranský panovník Ľudovít Nemec zbavil trónu a na jeho miesto usadil synovca Rastislava. Pribinu usadil ako svojho vazala v okolí Blatenského jazera.“

■ Výstižné vyjádření Milosla-

va Ransdorfa jsme si mohli přečíst

Dodnes vypovídají Vlády se ujal listopad, blíží se konec roku a opět se objeví rozmanité kalendáře. Dnes už nejsou v módě tak obsáhlé, jak tomu bývalo kdysi, ale právě ty někdejší mnohdy vypovídají o událostech, které překryl prach zapomnění, ale které jsou zajímavé i dnes. Před desítkami let byly v oblibě kalendáře, které mnohdy měly podobu knižní. Tak například tzv. Baťovcův almanach, čili politický kalendář – adresář zemí Koruny české, ročník XV na rok 1907. I dnes se lze v této knize mající více než 350 stránek dočíst leccos zajímavého o událostech, které doprovázely život našich předků. V Praze došlo v roce 1905 k velkým demonstracím za všeobecné volební právo, které končily krveprolitím. Pouliční demonstrace tehdy oslavovaly události v Rusku a jak nás kalendář informuje, „Strážníci napadli ze zadu zástupy jdoucí z ulice Lazarské do Vodičkovy. Mnoho lidí bylo zraněno. Krev rozčílila zástupy tou měrou, že cihlami, kamením, sklenicemi házeli po policistech a mnoho jich zraněno.“ I v dalších dnech docházelo v Praze k demonstracím. Jak se dovídáme, „Demonstrující lid v nesčetných zástupech shromáždil se na Václavském náměstí a Příkopech. Konány řeči vůdců sociálnědemokratických a zpívány socialistické revoluční písně. Čechii na Museu dána republikánská čapka a ostatním sochám pak po rudém praporu.“ Také proti těmto demonstrujícím zasáhla policie, došlo i ke střelbě. „Mnoho lidí postřeleno, mnoho sečnými zbraněmi raněno a zastřelen učeň sklenářský Jan Hubáč, jenž z pokračovací školy domů se ubíral. Též mnoho strážníků bylo poraněno. Ze všech stran vystupovalo vojsko. Odpoledne v Národním divadle na znamení smutku hra přerušena; večer se nehrálo. Odpoledne vyšly ohromné zástupy lidu na Bílou horu na paměť bitvy bělohorské.“

Revoluční události v Rusku, jak z uvedeného patrno, měly v roce 1906 značný mezinárodní ohlas, mj. v Polsku, Finsku, k protestům došlo i v Rize a velkým manifestacím i ve Vídni a dalších městech. Carský režim v Rusku se otřásl v základech, smeten byl až v roce 1917. (ms)

Jaroslav Seifert – ãesk˘ básník Náš první nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984), který se narodil 23. 9. 1901 a zemřel 10. 1. 1986, se svým dílem zařadil mezi velikány nejen naší, ale světové poezie. Není třeba velkých slov k jeho osobě, plně postačí alespoň jedna z jeho básní z publikace Maminka, vydal Čs. spisovatel, Praha.

PÍSE≈ Ať už to bylo klubko, pletací drát a míč, ať už to byly housle, hodiny, lampa, klíč, po jezu voda sklouzla a všechno je to pryč. Ať smích to byl, ať slzy a hořké slovo k nim, vždy ústa maminčina přimkla se k ústům mým. Všechno už odplynulo jak nad střechami dým. Kdybych se mohl vrátit, nevím dnes ani kam. Vidím, jak vítr vzdouvá záclonku, kterou znám. Vtom bouchl někdo dveřmi a všechno je to tam. (ms)

v Haló novinách z 25. 8. t. r. Napsal mj. „Evropa jako výhrůžka funguje po celou dobu, co jsem členem Evropského parlamentu. Vždycky jsem se utěšoval, že možnost spolupráce levice v evropském měřítku přiblíží šanci na realizaci našich cílů. Tomu ovšem brání myšlenková vyprahlost a organizační neschopnost evropské levice, alespoň tak jak jsem ji poznal za léta svého působení, zejména nyní v EP. Také jsem si říkal, že EU může zmírnit zvrácenosti českého kapitalismu instalovaného Havlem a Klausem. To se splnilo pouze z malé části.“

■ Migranti jsou plodem kolo-

nialismu, jak vyplývá logicky v Lidových novinách z 19. září t. r., jehož autorem je Mnislav ZelenýAtapana. Napsal mj.: „Evropská unie a hlavně Německo s Francií hlasitě požadují solidaritu. Jenže ne všechny unijní státy se podílely na rozparcelování světa a drancování jeho bohatství. Ne všechny unijní státy však zapříčinily na jedné straně historickou zlobu afrických a asijských národů vůči těm bohatším v Evropě a na druhé straně zasely mezi ně samotné – mnohdy záměrně – vnitřní nesváry přerůstající v série ničivých válek. Nelze se pak divit, že běženci utíkají právě do těchto zemí, které jsou dnes pohádkově bohaté díky celosvětovému rabování.“ S tímto názorem nelze nesouhlasit! Také v kritice chorvatské prezidentky Kolindy Grabarové Kitarovičové adresované v televizi kancléřce Angele Merkelové, že svou vstřícnou politikou vůči uprchlíkům nevědomky způsobila chaos, je racionální jádro! (da) Stránku 3 připravil a rediguje Mirko Svoboda.

4

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

Neu‰lo nám ■ Celkový obrat 500 největ-

ších ruských firem loni tvořil 56 bilionů rublů. Žebříčku vévodí státní plynárenský gigant Gazprom. Jeho čistý zisk v roce 2014 byl 5,5 bilionu rublů. Následuje LUKOIL, Rosněfť, Sberbanka Ruska, RŽD, VTB, Surgutněftěgaz, Magnit, Ruské sítě a Inter RAO. V sestaveném žebříčku je vedeno 393 soukromých společností, 87 státních, 19 společných podniků a jedna zahraniční.

■ Zavést šestileté státní pláno-

vání pro sociální a hospodářský rozvoj požaduje návrh poslanců dolní komory ruského parlamentu. Plán se má stát programem překonání současné krize, autoři chtějí změnit surovinový model ruské ekonomiky. Ruská ekonomika je destabilizována, píší autoři projektu – poslanci z komunistické strany. Důkazem je pokles HDP ve druhém čtvrtletí 2015 o 4,7 %, pokles průmyslové výroby a růst počtu zkrachovalých podniků. O souvislostech nutnosti zavedení plánovitého hospodářství hovořil ve své senzační zprávě poradce prezidenta S. Glazev, ale i řada dalších příznivců plánovaného hospodářství mezi ekonomy a politiky. I V. Putin uznal, že je třeba do ekonomiky zavést prvky známé z dřívější Státní plánovací komise. ■ Podle zářijového výzkumu

Kyjevského

mezinárodního

ústavu pro sociologii klesla volební podpora P. Porošenka (25,3 %) a svoji popularitu si udržuje J. Tymošenková

(20,5 %). Narostla podpora Pravého sektoru, který by získal 6,4 %. Naopak, podpora Radikální strany O. Ljaška mírně poklesla (7,4 %), avšak podpora pozvolna roste Opozičnímu bloku (11 %). Jaceňukova Lidová fronta se zdá být totálním propadákem – ve volební projekci by získala 1,3 %.

■ Do České republiky se chce

z Ukrajiny přestěhovat až čtyři tisíce krajanů, ale dokumenty jsou zpracovávány velmi pomalu. První dvě skupiny 144 imigrantů přijely do Prahy po intervenci prezidenta Miloše Zemana autobusem a vládním speciálem v březnu t. r. V následujících měsících přijelo v malých skupinách několik desítek lidí. Většina je dočasně umístěna v obci Červená nad Vltavou, kde jim bylo na šest měsíců poskytnuto bezplatné bydlení. Každý dospělý Ukrajinec dostal výpomoc 50 tisíc korun plus za dítě 20 tisíc korun. Všichni dostali povolení k trvalému pobytu, čímž dostávají téměř stejná práva jako české obyvatelstvo. Během šesti měsíců poskytnutých českými orgány pro adaptaci migrantů (toto období může být v případě nutnosti prodlouženo) dostanou zdravotní pojištění, zdokonalí se v českém jazyce, který většina již ovládá. Řada místních firem umožní imigrantům pracovat podle specializace v kvalifikovaných profesích. V úhrnu za rok 2015 česká vláda vyčlenila pro repatriaci 66 milionů korun.

192/2015

S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S

Prezident Putin v OSN Svoji návštěvu zasedání Valného shromáždění OSN Vladimir Putin ocenil jako „užitečnou“ a „bohatou“. Setkání s Barackem Obamou se uskutečnilo po dvou letech a trvalo jeden a půl hodiny, namísto plánovaných 55 minut. V rozhovoru s novináři ruský prezident zdůraznil, že kontakty mezi oběma zeměmi v tomto období probíhaly v různých formách, a nebyly přerušeny. Nicméně zdůraznil, že vzájemné vztahy jsou v současné době na nízké úrovni s tím, že to ale byla volba Washingtonu. Konstatoval, že: „Existují rozpory, na nichž jsme se dohodli pracovat společně, a doufám, že tato práce bude konstruktivní.“ Ohledně urovnání konfliktu v Sýrii Putin zdůraznil, že o osudu prezidenta Bašára Asada musí rozhodnout syrský lid. „Mám velký respekt ke svým kolegům – americkému prezidentovi a Francouzům, ale oni, aspoň si to myslím, nejsou občany Syrské republiky, a proto

Asi nejklidněji se s problémy vyrovnávají v Bělorusku. Nikdo nepochyboval, že i po 21 letech vlády „tvrdou rukou“ dostane prezident Lukašenko plnou podporu voličů. V prvním vítězném klání v roce 1994 získal více než 80 procent hlasů, v roce 2001 to bylo 75,65 procenta, 83 procent v roce 2006 a 79,67 procenta v roce 2010. Letošních 83,49 procent jako by chtělo potvrdit pověst, že psi nadále vyjí... Zatímco před pěti lety provázely jeho znovuzvolení opoziční protesty proti falšování voleb, zatýkání, soudní procesy a západní sankce, letos k žádnému velkému zpochybňování nedošlo. Situaci změnil konflikt na východě Ukrajiny, ve kterém sehrál roli prostředníka mezi znepřátelenými stranami, Kyjevem a Moskvou. přínos mírotvůrce ocenil i Západ; vždyť francouzský prezident a německá kancléřka vyjednali mírovou dohodu mezi vůdci Ruska a Ukrajiny právě v Minsku. K nejostřeji sledované otázce ruské letecké základny v Bobrujsku se V. Lukašenko vyjádřil „diplomaticky“ přímo u volební urny. Na dotaz novinářů sdělil, že se musí zeptat svého protějšku V. Putina, jestli „Rusko vidí to, co my nevidíme“. A tak není takřka pochyb, že na určitou dobu (hovoří se o čtyřech měsících) EU zmírní Bělorusku sankce. A západním komentátorům pomohla vše vysvětlit čerstvá nositelka Nobelovy ceny běloruská spisovatelka S. Alexijevičová sdělením, že „měkká diktatura“ přetrvává. K určitému zklidnění došlo na Ukrajině po pařížském pětihodino-

■ Na 70. Valném shromáždění

OSN v New Yorku si zdejší ceremoniáři popletli předsedu vlády Moldavska V. Strelca s jemu podobným V. Putinem a doprovodili ho na místo vyhrazené prezidentovi Ruské federace, avšak moldavský premiér situaci přijal s klidem a odebral se na své příslušné místo. ■ V Rusku vstoupil v platnost

zákon, který umožňuje vyhlásit osobní bankrot i fyzickým osobám, mohlo by se jednat o 400 000 až půl milionu lidí. ■ Rozšířené zasedání česko-

Prezidenti Putin a Obama v OSN

by neměli být zapojeni do rozhodování o osudu řízení jiného státu. To je věc pro Syřany.“ Třebaže Obama hovořil déle než Putin, účinek jeho projevu označila západ-

ní média za nejednoznačný. Obecně platí, že Obamův projev spíše ospravedlňoval akce Pentagonu, a na závěr Putin jednoduše zatlačil amerického prezidenta do pozadí.

Politick˘ podzim na V˘chodû Stálý proud migrantů do Evropské unie je hlavním problémem a tudíž i zájmem médií i veřejnosti. Poněkud stranou tak zůstává situace ve východních slovanských zemích, kde probíhají některé pozoruhodné události. Na počátku druhé říjnové dekády, jak píšeme tyto řádky, můžeme konstatovat následující skutečnosti. V listopadu budeme jistě o něco moudřejší.

Jednou vûtou

O ruských akcích způsobujících bolehlav západním „jestřábům“ informujeme v dalších článcích. Klidu jim patrně nepřidalo sdělení izraelského serveru DEPKA. „Jsou to webové stránky předních izraelských novinářů. Její zprávy jsou nej-

čerstvější a se zvláštním zaměřením na Blízký východ nejzasvěcenější. Událost, kterou popisuje, mění světové dějiny. V době, kdy americký prezident Barack Obama přivítal v pátek 25. září čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Bílém domě a hovořil o přátelství mezi oběma zeměmi, čínská letadlová loď LiaoningCV 16 zakotvila v syrském přístavu Tartus, provázená raketovým křižníkem. Číňané prý budou posílat do Sýrie letku stíhaček J-15 „létající žraloky“, nasazovat protiponorkové vrtulníky Z-18F a vrtulníky vzdušného systému včasné výstrahy Z-18j. Kromě toho Peking vysílá nejméně 1000 příslušníků námořní pěchoty, aby bojovali po boku spolubojovníků z Ruska a Íránu proti teroristickým skupinám včetně ISIS. Zdroje DEBKAfile zabývající se bojem proti terorismu zdůrazňují, že tak jako ruská námořní pěchota bude instruovaná, aby se soustředila na povstalecké jednotky původem z Čečenska a Kavkazu, čínští mariňáci budou vyhledávat a ničit ujgurské bojovníky ze severní, převážně muslimské čínské provincie Sin-ťiang. Rovněž, jako si Putin nepřeje vidět čečenské bojovníky nazpět v Rusku, i čínský prezident Si Ťin-pching chce zabránit návratu Ujgurů domů ze syrských bojišť.“ Čínští vojenští experti záhy popřeli, že by loď Liaoning kotvila v Sýrii. Také je poněkud diskutabilní, zda už jsou palubní letouny (teprve nedávno dodané) i jejich obsluhy způsobilé pro reálné bojové nasazení, i když lze spekulovat, že v podmínkách, kde nepřítel nedisponuje účinnou protivzdušnou obranou, by mohlo vlastně jít o celkem dobré cvičení, resp. testování schopnosti techniky a personálu. Ostatně je možné, že trochu podobně bere své angažmá v syrském konfliktu i Rusko. Souhrnně lze říci, že Číňané mají kapacity a motivy k tomu, aby se (po boku Rusů) zapojili do konfliktu v Sýrii. Také je zřejmé, že Čína chce vystupovat na mezinárodní scéně aktivněji než dříve. (kd)

jují v nejjižnějším ruském regionu proti vládním silám. Podle ruské kontrarozvědky existuje provázanost mezi Islámským státem a severokavkazskými teroristy. „Nebezpečí Islámského státu spočívá v tom, že začíná infiltrovat další organizace. Někteří polní velitelé Imaratu Kavkaz přísahali věrnost Islámskému státu,“ upozorňuje ruský generál Smirnov, podle něhož se k teroristické organizaci připojilo zhruba 2400 Rusů. Co však vojenské odborníky zasáhlo nejvíce, je nasazení ruských řízených střel. Přesnost zásahu na vzdálenost přes 1500 kilometrů byla s odchylkou tři

metry. „Nutí nás to chytat šípy, místo toho abychom zasáhli lukostřelce“, názorně okomentoval situaci velitel NORADu (Severoamerické velitelství protivzdušné obrany) admirál Gorntey. Někteří experti přirovnávají význam tohoto raketového útoku k datům, jako je 29. srpen 1949, kdy Sovětský svaz úspěšně vyzkoušel svoji první atomovou bombu, nebo ke 4. říjnu 1957, kdy vypustil první umělou družici kolem Země. Z obranného pohledu má totiž demonstrace ruských technologii podobnou váhu jako předchozí uvedené technologické úspěchy. (kd)

vém setkání prezidenta Hollanda s kancléřkou Merkelovou, prezidentem Putinem a prezidentem Porošenkem. Na východě Ukrajiny se vcelku dodržuje příměří a došlo ke stažení dalších zbraní z frontové linie. Putin a Porošenko po jednání nepředstoupili před novináře, což lze hodnotit, že k žádné zásadnější dohodě či průlomu nedošlo. Proruští separatisté však na žádost Putina ohlásili odklad voleb, které chtěli uspořádat 18. října a 1. listopadu a plánují jejich uspořádání 21. února 2016, pokud Kyjev splní všechny podmínky mírových dohod – tedy poskytne jim autonomii a amnestii. Hollande na dotazy novinářů připustil, že se minské dohody zřejmě nepodaří do konce roku splnit ve všech bodech, včetně „stažení cizích vojsk“ z Ukrajiny a obnovení ukrajinské kontroly nad celou délkou hranice. Ze strany Ukrajiny nadále dochází k různým „sankcím“ vzápětí recipročně zavedeným ruskou stranou. Nejvýraznějším byl zákaz přistávání letadel, na nějž více doplácí ukrajinští cestující. Přejezdy nákladních automobilů s potravinami na Krym zase blokují z ukrajinské strany krymští Tataři ve spolupráci s Pravým sektorem k malé radosti postižených zemědělců. K vrcholným aktům nenávisti pak patří počin poradce ministra vnitra Ukrajiny Heraščenka, který nabídl zveřejnit na internetových stránkách veškeré informace o ruských vojácích bojujících v Sýrii proti ozbrojencům Islámského státu. Na své stránce na sociální síti Facebook napsal, že fotografie a podrobnosti o vojácích pomohou teroristům (isilovcům) a jejich „bratřím“ v Rusku pomstít se „podle kánonů šaria“.

ruské Mezivládní komise pro hospodářskou, průmyslovou a vědecko-technickou spolupráci mezi ČR a RF se konalo v Praze a projednalo realizaci společných projektů v prioritních odvětvích – dopravní strojírenství, obráběcí stroje, farmaceutický průmysl, technické předpisy a lehký průmysl. ■ Moldavané se v hlavním městě začali bouřit, když vyšlo najevo, že z místních bank zmizela miliarda dolarů, požadovali předčasné parlamentní volby, rezignaci prezidenta a demisi vlády.

■ Sverdlovskou oblast po 25 letech navštívila oficiální delegace Plzeňského kraje a zástupci obou regionů připravují uzavření dohody o spolupráci.

■ V srpnu se ruský automobilový trh vrátil na druhé místo v Evropě, když naposledy takový podíl na evropském automobilovém trhu Rusko vykázalo v listopadu 2014.

■ Rusko a EU se dohodly na dodávkách zemního plynu pro Ukrajinu s tím, že poskytnutý úvěr ve výši půl miliardy euro půjde přímo na vázaný účet u Gazpromu. ■ Rusko, Írán, Irák a Sýrie

vytvořily společné informační středisko v Bagdádu, jehož základními funkcemi bude shromažďování, zevšeobecňování a analýza současných údajů o situaci na Blízkém východě v rámci boje proti banditům, rozdělování informací a místa určení a jejich operativní předávání generálním štábům uvedených zemí. ■ Byla podepsána dohoda o projektu „North Stream-2“ mezi společnostmi Gazprom (61 %), E.ON (10 %), BASF/Wintershall (10 %), OMV (10 %), Engie (9 %) a Shell (10 %), jenž by měl zdvojnásobit stávající kapacitu na 110 miliard krychlových metrů a jehož autoři zdůrazňují, že se jedná o mezinárodní projekt, který by měl zajistit dodávky energie do Evropské unie (se známou výhradou Ruska, že v Polsku vidí nespolehlivého partnera a stavba plynovodu by měla jít mimo něj).

■ BELAZ 75710 je největší

damper, jaký kdy jezdil po zemském povrchu a při své vlastní hmot-

Rusové v S˘rii Jediní praví světoví demokraté se stále nemohou smířit se skutečností, že po Husajnovi v Iráku a Kaddáfim v Libyi stále nemohou svrhnout syrského diktátora Asada. Proč? Inu podporuje ho ruský diktátor. A dokola slyšíme, že Obamu podporuje 60 států světa a Putina pouze Írán a Irák. Už jen jaksi uniká prostá pravda, že Rusko je od Sýrie 900 km a USA desetkrát dále přes Evropu a Atlantik. O tom, že fanatici Islámského státu jsou největším současným světovým nebezpečím se vzácně shodují prakticky všichni. O společných akcích na jeho li-

kvidaci však se zatím pouze hovoří. Rusko proto již nemohlo otálet a po dohodě s legální syrskou vládou se na rozdíl od USA legitimně v souladu s mezinárodním právem připojilo k náletům na islamisty. A ihned mu diktují podmínky, na koho smí a na koho nesmí. Kdo asi zná lépe tamní situaci? Místní vláda a dvě sousední země či neomylná rozvědka amerického letectva, jíž se podařilo v Afghánistánu zlikvidovat nemocnici Lékařů bez hranic? Rusové dobře vědí, že Blízký východ se stává novým bojištěm pro islamisty ze Severního Kavkazu, kteří od roku 1999 bo-

nosti přes 350 tun uveze na své korbě dalších 460 tun, který se dokáže rozjet až 40kilometrovou rychlostí – při prázdném autě se zvýší na 64 km/h. Stránku 4 připravil a rediguje Karel Dostál.

192/2015

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

5

H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E

Válka skonãila, otazníky zÛstaly (3)

Bombardování dal‰ích mûst Při objasňování událostí z konce války z historických pramenů a vzpomínek pamětníků jsem narazil na dvě krajnosti bombardování Prahy: Byl to tragický omyl či teroristický čin? Bomby totiž nezasáhly jedinou instituci fašistů. Ani podrobná chronologie bojové činnosti amerického letectva za druhé světové války, vydaná v r. 1975, nic neobjasnila. Praha není ve výčtu cílů leteckých náletů 14. 2. 1945 jmenovitě uvedena. Dnešní mladá generace přejímá z TV a dalších sdělovacích prostředků pouze první alternativu. Bombardována byla nejen Praha. Nálety na Brno zanechaly na mém spolužákovi psychické i fyziologické problémy. Kolín, Pardubice, Beroun, Kladno, Neratovice a další. Neměli bychom zapomínat na jednu podstatnou událost. Na osvobozeném území se

v Košicích spolu s prezidentem E. Benešem sešla nová československá vláda, do jejíhož čela byl zvolen Zdeněk Fierlinger. Zde byl také přijat 5. dubna 1945 Košický vládní program, který se stal základem pro organizaci obnovené Československé republiky. Již delší dobu předem se vědělo, že se mj. počítá se znárodňováním velkokapitálu, dolů, bank, a tak mnohé zahraniční firmy přijdou o svá impéria. Mohl to být motiv.

Plzeň Moje příbuzná, která za války bydlela v Plzni-Doubravce, zažila 17. dubna 1945 nálet na tuto okrajovou oblast. Nepomohly ani kryty – rozbořené domky, mrtví a ranění. Pro krátký dolet spojeneckých bombardérů využívalo nacistické Německo protektorát jako týlovou výrobní oblast. V Plzni to byla

17. listopad 1939 Po vzniku protektorátu začala perzekuce „nespolehlivých“ deportovaných do Dachau a Buchenwaldu. Hromadné zatýkání asi dvou tisíc lidí začalo 1. září 1939. Ti skončili také v dalších koncentrácích. K prvým masovým demonstracím došlo ve větších městech, především v Praze. Občané se spontánně ozdobili trikolorami. Klidnou demonstraci začali narušovat ordneři (sudetští Němci) a další provokatéři. Hnědokošiláci nejen provokovali, ale také stříleli. Při zakročování policie došlo ke srážkám. V nastalém chaosu byl zastřelen mladý pekařský učeň Václav Sedláček. Stal se tak první zavražděnou obětí první velké protinacistické revolty. Smrtelně byl také zraněn medik Jan Opletal. Hromadná účast studentů a veřejnosti při jeho pohřbu byla tichým a důstojným protestem proti německým násilnostem. Státní ministr využil demonstraci jako záminku k vyhlášení stanného práva. Na základě toho byli v noci na 17. listopad vysokoškoláci přepadeni v kolejích, pozatýkáni a většina deportována do koncentračního tábora Oranienburk. Devět vedoucích představitelů bylo popraveno. Všechny vysoké školy byly (údajně na tři roky) uzavřeny. Počet českých středních škol byl značně omezen. Ministrem školství se stal někdejší předmnichovský

štábní důstojník a zrádce Emanuel Moravec. Jak na 17. listopad pohlíží jistě vzdělaný, ale do morku kostí prolezlý fašistickou ideologií jakýsi ing. G. Gebauer, který 27. 11 píše své sestře: „Úder proti vysokým školám v noci ze 17. na 18. listopad se plně vydařil. Zatkli jsme jich více než 500 (ve skutečnosti 1200) a odfiltrovali do Oranienburku. Je to nejhorší tábor v celém Německu. Ti hloupí chlapci se při zatýkání a transportu sotva měli čemu smát, při výslechu a nyní v K7. Jen málokterý, možná nikdo z nich neuvidí svou špinavou vlast. Mnohé jsme poslali do pekla hned na místě. Akce byla do všech podrobností pečlivě připravená. Rána je zasáhla přímo do srdce. Všichni lumpové a štváči jsou dnes zajištěni nebo na onom světě. A co zamýšlíme s Čechy po válce? To tuší již mnozí z nich Odsuneme všechny daleko na východ...“ Vzpomínám si, že brzo po převratu ve vlaku parta českých kluků se bavila. Jeden z nich zakřičel: Brno je české. A teď je zase německé a dále se bude poněmčovat... Tvrdě české Škodovy závody v Plzni přešly do německého vlastnictví a jsou součástí závodů H. Goeringa v Linci... O Alexandrovi nic nevím. Možná ho zatkli. Byl to takový benešovec, že mi z něho vstávaly vlasy na hlavě...

především zbrojařská Škodovka. Britové zaútočili 21. 10. 1944. Bomby skončily v Německu. Ani další tři pokusy nevyšly. Další bomby padaly na Psychiatrickou léčebnu v Dobřanech a německá kasárna. Květnový nálet zčásti zasáhl Škodovku, ale výrobu nenarušil. Iniciativu převzali Američané s výkonnějšími bombardéry za doprovodu stíhaček. Cílem byly závody na výrobu pohonných hmot – Záluží u Mostu aj. V době, kdy se blížila fronta, Britové v noci z 16. na 17. duben zničili osobní a seřazovací nádraží, poškozené domy. Zabito 624 osob. Škodovka odolala. pár dní před osvobozením, 25. dubna 1945, 500 bombardérů USA zničilo 29 objektů, 31 těžce poškodilo. Srovnáte-li data, zjistíte, že asi nešlo o strategické cíle. Americký generál G. Patton při prohlídce díla zkázy spokojeně prohlásil: „Dobrá práce, jsem spokojený.“

Neratovice Po poledni 22. března americká letadla shodila na město 250kilogramové bomby. Údajně bylo cílem nádraží, ale to utrpělo nejméně. Chemička nebyla poškozena. Okolí však bylo zničeno. Rozbořeno 20 domů, 30 jich bylo vážně poškozeno, předpokládá se 80 zabitých a neurčený počet raněných. Továrny nebyly vůbec poškozeny. Nejvíce obětí bombardování zemřelo u blízkého lesíku, kde se chtěly schovat. Občané pro postižené vyhlásili sbírku a byli velice štědří. Aby byly ruiny co nejdříve odstraněny, byly organizovány brigády, opraveny byly i komunikace. Město letos (2015) vydalo výpravnou publikaci Neratovice 1945, z níž jsme čerpali.

Kralupy nad Vltavou Rafinerie, která v Kralupech kdysi pracovala, byla pro nerentabilitu při výrobě benzinu uzavřena už v r. 1942. Několikanásobné bombardování, při němž hořely zásobníky ropy, si vyžádalo 1120 zničených či vážně poškozených budov, o život přišlo 145 Čechů a asi stovka německých vojáků.

Další města Mezi další města postižená nálety patří České Velenice – Gmünd, kde byl zničen významný železniční uzel a k více než stovce místních je třeba připočítat zajatce, totálně nasazené Čechy, uprchlíky i německé vojáky.

Také Zlín zažil bombardování objektů firmy Baťa, která tehdy obouvala německou armádu. V roce 1944 začaly první nálety, které postupně zničily budovy, strojní zařízení, zničené zásoby hotových výrobků. Pro úplnost je třeba dodat, že letecké útoky prováděla i Rudá armáda, převážně 8. a 9. května 1945, aby vynutila splnění podmínek bezpodmínečné kapitulace a také znemožnila prchajícím Němcům se dostat do amerického zajetí. Šlo o místa s vysokou kumulací německých vojsk. Už v dubnu rumunské letectvo bombardovalo Uherský Brod, Prostějov, Olomouc.

Válečné škody Pro paměť budoucím je třeba připomenout, o čem se dnes mlčí. Jen namátkou: 340 tisíc ha české půdy bylo Němci vyvlastněno a zabráno. Průmysl a obchod utrpěly ztrátu

38 433 milionů Kčs, zemědělství a chov dobytka 28 100 milionů Kčs, na nucenou práci odvlečeno do Německa 600 tisíc mladých lidí, z nichž mnozí zahynuli při náletech, 200 tisíc Čechů zahynulo v koncentračních táborech, v domácím odboji 30 tisíc. Národní banka utrpěla ztrátu 100 miliard Kčs. Před koncem války ji pod hrozbou násilí vykradl K. H. Frank na cestu z protektorátu. Celková částka hospodářské ztráty činí 700 miliard. Mnohé další škody na zdraví a duchovní kultuře nejsou vyčísleny. Otázka zní: Zaplatilo Německo válečné reparace a v jaké výši? Dnes se rádo zapomíná na bezmezné úsilí dospělých i dětí na brigádách, a to bezplatných, aby rány po bombardování a devastaci byly brzo zaceleny. PAVEL NOVÁK Autor se čtenářům omlouvá za někdy možná nepřesná čísla daná zdroji.

Ztratil se spoluautor Nejslavnější a také nejlepší hra Václava Havla Zahradní slavnost byla poprvé uvedena v r. 1963 v Divadle na zábradlí (rež. Krejča, Grossman). Od té doby putuje po světových jevištích. Ale v průběhu příprav se „ztratil“ nepřizvaný autor námětu Ivan Vyskočil. Proto přinášíme autentický rozhovor z r. 2000. Rozhovor Přemysl Rut: Ivan Vyskočil PORTÁL, Praha 2000 (kráceno) Námětem či podnětem k Zahradní slavnosti byla tvoje Návštěva čili návštěva. Poprvé jsi na to veřejně upozornil roku 1967 v Malých hrách, kde ten příběh vypravuješ. Podruhé – pokud vím – roku 1993 v časopise Svět a divadlo. Máš ještě co k tomu dodat? Když jsme na tom pracovali a nedošli zdárného konce, měl jsem dojem, že i Václav (Havel) na to rezignoval a že se to hrát nebude. Tím víc jsem byl překvapen, když jako první zcela původní hru, vzniklou po mém odchodu z iniciativy nového vedení, divadlo uvedlo Zahradní slavnost. Snadno jsem dešifroval oba její prameny: téma zahajovače z Motomorfózy v té verzi, kterou psal Václav pro Autostop, a téma „Konexe Homo“ z Návštěvy čili návštěvy. A ptal jsem se sám sebe, proč mi aspoň nenapsali, že v současné situaci není možné – třeba jen z prestižních důvodů – přizvat mě

jako autora námětu. Asi proto, že by pak tu hru nemohli uvádět jako první a původní. Nesl jsem to nelibě. Protože to základní, co tu Zahradní slavnost odlišuje od dobové satiry, je téma identity. Oproti tomu, na čem jsme skončili, se prosadila konvenčnější dramaturgie, byl to v těch čtyřech jednáních Ibsen jak vyšitý, proto taky Zahradní slavnost – na rozdíl od Smutných Vánoc – tak nadšeně přivítal Serjoža Machonin. A nebyl to spíš výraz změn, které se zatím udály v Sergeji Machoninovi? Nebyl by v roce 1963 vstřícnější i ke Smutným Vánocům? Myslím, že by je byl odmítl i tehdy. Jenom už ne tak bojovně, jménem lidštějšího světa. Ačkoliv – já jsem Smutné Vánoce považoval za součást boje o lidštější svět. Četl jsi, jak na vznik Zahradní slavnosti vzpomíná Václav Havel v Dálkovém výslechu? Četl. Ale mám první verze, kde je uvedeno, že tu hru píše na můj námět. V Čechách je autorem ten, kdo píše. Nikoli ten, kdo se podílí, natož ten, který je vlastním původcem. Všiml jsem si na zahraničních filmech, zejména na Fellinim, kolik tam bývá uvedeno právě spoluautorů námětu. Kolik jich autor celého díla považuje za vhodné vyjmenovat. Pro úplnost a pravost toho, co se koná.

S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S

Kde bude napilno...? Evidentně se jedná o Moldavsko, které je na tapetě s další možnou „barevnou“ revolucí a velvyslanectví USA v moldavském Kišiněvě je v kalupu. Začíná se rozehrávat hra o co největší demonstraci, a po vzoru ukrajinského Majdanu, je snaha budovat stanový tábor před budovou vlády. Požadavky demonstrantů jsou rozsáhlé – od požadavku na abdikaci prezidenta,

k předčasným volbám, k požadavku na přímou volbu prezidenta až k požadavku na razantní boj s korupcí. Loni na konci roku se provalil korupční skandál, který řádně vyděsil i Američany a ti jsou na něco zvyklí. Ze třech komerčních bank – Banka de Economii, Banca Sociala a Unibank – zmizela miliarda dolarů (třetina bankovních aktiv

Moldavska). Vyšetřování došlo k závěru, že peníze (jak jinak) zmizely do Ruska. Celé Moldavsko si však myslí, že dolary skončily v kapsách vládních úředníků sdružených v „Alianci za evropskou integraci“. Moldavsko, jako snadná kořist představuje nejchudší zemi Evropy s průměrnou měsíční mzdou kolem sta dolarů. Kdo jen

Pohledy do slovansk˘ch zemí: Chorvatsko Nahlédnutí do historie Ve starověku - území je osídlené Ilyry 2.-5. století - Římané přemohli Ilyry, z části země se stala římská provincie 6.-7. století - území Jugoslávie osidlují Slované 845-925 - vznikl a působí samostatný chorvatský stát 1102 - počátek personální unie s Uherským královstvím od roku 1350 - Turci útočí: 15. 6. 1389 - na Kosově poli porazili vojska Srbska a Bosny do konce 15. stol. - Turci obsadili celé Srbsko, Bosnu a zmocnili se Zety (Černé Hory) - Chorvati spolu se Slovinci a částí Srbů se dostali pod vládu Rakouska 1527 - Chorvatsko se stává součástí habsburské říše konec 16. stol. - většina území až do přelomu 17. a 18. století obsazena Turky

konec 17. stol. - postupné osvobozování Chorvatska počátek 19. stol. - probíhá národní obrození Chorvatů jako potomků starověkých Ilyrů 1848-1849 - chorvatské síly se pod vedením bána Josipa Jelačiče účastnily potlačení uherského povstání, v revoluční době stojí Chorvaté na straně Habsburků proti Maďarům od roku 1867 - jsou součástí Zalitavska 1868 - chorvatsko-maďarské vyrovnání, Chorvaté získali dílčí autonomii 1918 - po válce je Chorvatsko v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců 1929 - je součástí nového státu: Jugoslávie 26. 8. 1939 - dochází k vytvoření autonomní Chorvatské bánoviny 1941 - po porážce Jugoslávie Německo zakládá Nezávislý stát Chorvatsko

- vládnoucí ustašovští fašisté vyvražďují Srby a Židy: 1 milion obětí - roste nenávist k ustašovcům v podobě silného partyzánského hnutí od roku 1945 - Chorvatsko se stává Svazovou republikou socialistické Jugoslávie koncem 80. let - dochází k rozpadu Jugoslávie 1990 - separatistické tendence chorvatských Srbů začínají vítězit 1991 - Srbové vyhlásili nový stát: Republika Srbská Krajina červen 1991 - Chorvatsko vyhlašuje nezávislost podzim 1991 - občanská válka se Srbskem, ta trvá až do roku 1995 1992 - přesto chorvatský stát získává uznání od většiny států 1995 - Chorvatsko ve válce vítězí a zmocní se Krajiny - boje pokračují, k jejich zastavení dochází postupně ZBYNĚK KUCHYŇKA

trochu může, odjíždí za prací do ciziny, až čtvrtina práceschopných obyvatel. Ti, kteří zůstávají, jsou cílem ran od vlastní vlády. Klesá kurs měny, zdražují se potraviny. Vláda zdražuje elektřinu – až o 35 %. Masivní demonstrace to zdražení jen oddálila. Státní pokladna je definitivně prázdná. O moc bojují dvě uskupení. Rudý blok, odštěpenci od komunistické strany, včetně radikální mládeže. Na druhé straně jde o Občanskou platformu, iniciovanou Američany s dosud nejasným politickým zabarvením. Jedinou tváří Občanské platformy představuje mladý advokát Andrej Nestace, profilující se jako bojovník s korupcí a rozkrádáním, s těsnou vazbou na americké velvyslanectví. (sh)

Bíl˘ mramor z ostrova Braã zdobí Bíl˘ dÛm, VídeÀskou operu a dal‰í. Hfibitovu v Supetaru dominuje hrobka na kresbû. Autor P. Novák

Z úvah o slovanství Je třeba velmi zdůraznit, že je nutno, aby všichni slovanští národové, pokud budou v dalším svém vývoji slovanskou politiku a slovanské souručenství pěstovat, (...) zůstali i pro budoucnost ve svém slovanství a ve svém slovanském rozpětí opravdovými realisty, aby ve svých plánech politických nepřeháněli jako kdysi slavjanofilové nebo panslavisté, aby dobře viděli a náležitě brali ve své politice a ve veškeré své činnosti v úvahu celé své okolí a celou Evropu a svět, který by se jinak snadno mohl na jejich škodu proti nim obrátit. To platí především pro nás Čechy a Slováky, ze všech Slovanů nejohroženější a nejexponovanější. Každý útok na Slovany začne vždycky útokem proti Praze – to je náš osud

a naše největší čest zároveň. A tento fakt sám nutí k tomu, abychom se především nikdy neodpoutávali od Východu, tj. od Sovětského svazu a od Polska, ale abychom na druhé straně nezapomínali – a musí to chápat také všichni druzí – že se nemůžeme pro svou geografickou pozici a pro půldruhého tisíce let svého kulturního vývoje odpoutat ani od Západu. Slovanství je pro nás nepostradatelnou základnou a každá československá politika musí od něho jako od základny, zejména po výsledcích druhé světové války vycházet.“ (Edvard Beneš: Úvahy o slovanství, Čin 1947, s. 301-302) Stranu 5 připravil a rediguje Stanislav Hrzina

6

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

Neu‰lo nám ■ V˘stava Má vlast Pod záštitou prezidenta ČR Miloše Zemana uspořádala Správa Pražského hradu a S.V. U. Mánes v Jízdárně výstavu Má vlast – pocta české krajinomalbě. Z veřejných i soukromých sbírek se podařilo instalovat přes 550 obrazů a 80 kreseb. Jsou to nejkrásnější díla, která vznikla od počátku devatenáctého století do současnosti. Samostatně v pražské galerii Diamant je soustředěno 120 děl.

■ Nejvzácnûj‰í klenot Opět uvidíme svatováclavskou korunu. Stane se to příští rok, na kdy se připravují oslavy při příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV.

■ Jubileum muzea Koncem září oslavilo Muzeum hlavního města Prahy otevření prvních expozic. Ty byly vytvořeny Břetislavem Jelínkem, prvním kustodem muzea. Právě on rozčlenil sbírky podle druhů. Proto, aby bylo možno vystavit co nejvíce exponátů, ukazovaly se některé úseky života a práce obyvatel Prahy. Jelínkovo uspořádání přetrvalo až do roku 1938. Při příležitosti 115. výročí muzea byla uspořádána řada akcí pro veřejnost.

■ Národní kulturní památka Vyšebrodský průsmyk umožňoval na rozdíl od dalších neprůchodných oblastí snadný přechod do Rakouska. Procházela tady stará soumarská cesta směřující k „vyššímu brodu“ na konci Vltavy. V roce 1292 byl založen proslulý cisterciácký klášter, který je perlou Šumavy. Zakladatelem byl Vok I. z Rožmberka společně s dalšími Vítkovci jako nekropoli rodu a patří k nejstarším šlechtickým hrobkám. Opatství je národní kulturní památkou ČR. Ve sbírkách se nachází světový skvost zlatnického umění – Závišův kříž. Relikviář, kde má být ostatek dřeva z Kristova kříže. K unikátům patří Řád zlatého rouna a prsten Petra Voka.

■ Toyen v Muzeu Kampa Na počest oslav 96. narozenin své zakladatelky, významné mecenášky umění Medy Mládkové, uspořádalo Muzeum Kampa unikátní výstavu děl česko-francouzské malířky Marie Čermínové, známé jako Toyen. (To jméno jí vymyslel Jaroslav Seifert.) Oslavenkyně výtvarnici osobně znala a v době pařížského pobytu se s ní spřátelila. Výstava Vidím, neboť je noc, představuje obrazy zapůjčené z mnoha státních i soukromých sbírek českých i francouzských. Výstavu může(pn) te zhlédnout až do 3. ledna.

■ Objeven 400 let ztracen˘ obraz Po tak dlouhé době byl opět objeven proslulý obraz Léda s Labutí od rudolfinského mistra Josepha Heintze st. Až do 3. ledna si ho i vy můžete prohlédnout v Konírně paláce Kinských NG (Staroměstské nám. v Praze). Obraz je součástí výstavy Příběh krásné Lédy. Jeho autor J. Heintz (1564-1602) byl dvorním malířem Rudolfa II. a prosadil se i v Augsburgu, kde byl měšťanem. Vedle jeho další tvorby jsou vystaveny grafické listy a kresby dalších autorů, kteří se věnovali (pn) mytologické tematice.

■ Podzim v Národní galerii S letošním podzimem přichází Národní galerie s řadou pozoruhodných projektů. Jedním z nich je Budování státu – Reprezentace Československa v umění, architektuře, designu. Veletržní palác od 19. 11. 2015 do 7. 2. 2016. Ve Valdštejnské jízdárně se představí umění v Krušnohoří z let 1250-1550 od 27. 11. 2015 do 13. 3. 2016.

■ Zhasla velká hvûzda Druhého října obletěla republiku smutná zpráva. Ve věku 92 let zemřel publikem milovaný herec Lubomír Lipský. Byl dokladem toho, že není malých a velkých rolí, ale jsou jen malí a velcí herci. Nejlépe to dokázal v pidiroli alchymisty v Císařově pekařovil: „...patláma, patláma – žbrdluch“. V bratrových (Oldřicha Lipského) cirkusáckých filmech se také neztratil. Nezapomenutelný děda Potůček ve Třech chlapech v chalupě, Hlustvisihák. Lipského najdeme ve více než sto filmech, TV inscenacích. Ztvárnil mnoho ženských rolí – legendární Charleyova teta nebo ve filmu Šest medvědů s Cibulkou. (pn) Stránku připravil a rediguje Pavel Novák.

192/2015

K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A

Geniální Auguste Rodin Připomínáme-li si dnes jednoho z geniálních Francouzů – sochaře 19. století Auguste Rodina (1840-1917), pak především pro jeho vliv na naše umělce. Pocházel z úřednické rodiny, ale rodiče se snažili synovi poskytnout nejlepší vzdělání. Od deseti let navštěvoval hodiny kreslení a přes nesporný talent nebyl přijat na pařížskou akademii. Prošel dalšími školami, až našel tu, kde se učilo především umělecké řemeslo a užitkové umění. Zde objevil hlínu a její tvárnost. To už si musel vydělávat na své živobytí. Tak se stal dekoratérem v překotně se rozvíjející se Paříži. Až po práci mu zbyl čas na uměleckou tvorbu. Ze smutku nad ztrátou sestry vstoupil do kláštera. Tam záhy pochopili, že sice může

být mnichem, ale štěstí mu to nepřinese. Proto byl povzbuzován k umělecké činnosti. Na pařížském Salonu byl sice odmítnut, ale táž práce mu po deseti letech přinesla slávu. Do Itálie odešel studovat Michelangela, v Belgii pracoval na výzdobě burzy. Zde také vytvořil bronzovou sochu Kovový věk (jeden z odlitků je také v naší Národní galerii). Byl podezírán z plagiátorství, deset let se táhl proces očisty, že socha není pouhým odlitkem mužského těla. Světoznámý je Rodinův Myslitel, Polibek, bysta V. Huga; odmítnut byl i Balzacův pomník.

Vliv na naše umělce Významný sochař Josef Mařatka (18761937) studoval na AVU u J. V. Myslbeka.

K 205. v˘roãí narození básníka

Vûãn˘ Karel Hynek Mácha Karel Hynek Mácha (1810-1836) žil ve skromných poměrech jako syn pražského krupaře. Dostal se však na studium filozofie a později i práv. V té době se podílel na literární, kulturní i politické činnosti mládeže. Rád cestoval a při svém putování citově vnímal přírodu i dobu zašlé slávy. V jeho notesu přibývaly staré zříceniny, ale i portréty. Ve 25 letech se stal koncipientem litoměřického notáře. Místo tehdejšího vlasteneckého horlení si kladl otázky po smyslu života, vesmíru. Jeho dílo tvoří básně, povídky a fragmenty románů. Hledá ryzí osobnosti, ke společenským problémům zaujímá postoj revolučního romantika. Ač mlád pronikl do lidské a sociální podstaty tehdejšího člověka. V roce 1836 vydává Mácha vlastním nákladem v Praze svůj Máj. Staromilskou literární kritikou byl odmítnut a distancovala se od něho. Později ho však ocenil jeho původní kritik J. K. Tyl i první jeho životopisec Karel Sabina. Mácha je právem pokládán za zakladatele moderní české poezie. K jeho odkazu se hlásí další generace. Snaha vyjádřit svůj vlastní názor na život svedla dohromady skupinu lidí, kteří se programově přihlásili k odkazu K. H. Máchy, na němž je přitaho-

val nejen romantismus, ale i pokrokové společenské postoje; zachycovat život v celé jeho bohatosti, vidět nejen dobré, ale i negativa. Neomezovali se jen vlastními hranicemi, ale požadovali širší rozhled v celoevropském kontextu. První ročník almanachu Máj byl vydán v r. 1858, jeho redaktorem byl Josef Barák a hlavním organizátorem Vítězslav Hálek. Práce se účastnil Jan Neruda, Jakub Arbes, Karolina Světlá, Adolf Heyduk, Rudolf Mayer, Václav Šolc, ze starší generace Božena Němcová a Karel Sabina. K. H. Mácha se chystal sepsat čtyřdílný příběh Kat (dokončil jen první – Křivoklad). Autobiografické prvky najdeme v povídce Márinka. Nejrozsáhlejší próza Cikáni vyšla až po autorově smrti. Básník se chystal na svatbu s Lori Šomkovou, která mu porodila syna. Ale v noci z 5. na 6. listopad Mácha umírá na choleru. V den (8. 11.), kdy se měl v Praze ženit, je pohřben v Litoměřicích. Doprovází ho jen pár přátel. O to slavnější je pohřeb v Praze, kam jsou po záboru Litoměřic převezeny ostatky. Národního básníka doprovází tisíce vlastenců revoltujících proti nastolenému bezpráví. PAVEL NOVÁK

Páteãník Václav Rabas V jeho díle se promítají nejrůznější vlivy. Čerpal z devatenáctého století, pro figurální alegorie i krajinomalbu navazoval na impresionismus. Václav Rabas (18851954) byl také silně ovlivněn obrazy Paula

Jarní volání v polích

Cézanna. V cyklu České hlavy vypodobnil známé osobnosti (Smetana, Němcová, TGM). Jako návštěvník Čapkovy vily – „pátečník“, blíže poznával bratry Karla a Josefa, budoucího prezidenta Beneše a další zajímavé hosty.

Nedoãkal se návratu domÛ Naarden je typické holandské pevnostní město 17. století. Má tvar šesticípé hvězdy, na jejichž hrotech jsou vztyčeny bašty. Pro nás je však místem, kde byl v mauzoleu zdejšího kostela pohřben velký Učitel národů Jan Amos Komenský (1592–1670). Na tomto českém exteritoriu je také muzeum, které přibližuje život a dílo tohoto vědce, pedagoga, exulanta, který musel (s nástupem Habsburků) r. 1628 spolu s dalšími vlastenci a českými bratřími opustit svou vlast. Přes své značné mírotvorné úsilí se mu nepodařilo se vrátit domů a zde především uplatňovat své myšlenky. (pn)

Po zahraničních cestách se stále více vracel ke středočeské krajině, pásům polí a luk. Pevným bodem se mu staly rodné Krušovice a především zde vznikala díla z jeho „čtverečního kilometru“. Od jara do zimy zachycuje proměny přírody svým charakteristickým rukopisem. V pozdějším věku objíždí svůj rajon s vozíčkem, kde má připravená rozměrná plátna a vše, co malíř potřebuje. Byl členem několika výtvarných spolků. A jeho vyznání? „Všechna zdoba barevných prachů země, všechen mýtus prahlíny, bojovných i dělných pokolení, píseň pramenů, pažitů a hájů, klid i proměna, světlo i temno, radost i děs, činnost i věčnost, příchody i návraty, narození i smrt: je to spočinutí a zakotvení má v tobě, česká krajino!“ (pn) Mauzoleum J. A. Komenského v Naardenu

V r. 1900 získal Hlávkovo stipendium, které mu umožnilo cestu do Paříže. Zde byl přijat do ateliéru A. Rodina, u něhož zůstal čtyři roky. Ty byly rozhodující pro Mařatkovu celoživotní orientaci obsahovou i formální. Přátelství obou mužů sehrálo důležitou roli při realizaci Rodinovy výstavy v Praze (1902). Spolek Mánes a AVU vybudovaly na zahradě Kinských secesní pavilon podle návrhu Jana Kotěry. Rodin se osobně zahájení zúčastnil, byl vřele přivítán, ale četnost dalších setkání ho značně vyčerpávala. Ožil až při cestě na Moravu v doprovodu Alfonse Muchy. Zde mj. navštívili Hroznovou Lhotu, kde měl ateliér malíř Joža Uprka a jeho bratr sochař Franta. Teprve zde mohl Rodin odpočívat, vnímat místní barvitost i dekorativnost: „Připadal jsem si jako v helénském Řecku,“ Prý

Polibek

označil Slovácko za Moravskou Hellas. Pražská výstava významně ovlivnila řadu umělců. PAVEL NOVÁK

Pfiedstavitel avantgardy Jan Zrzav˘ Malíř, grafik, ilustrátor a scénograf Jan Zrzavý (1890-1977) byl představitelem naší avantgardy dvacátého století. Nejprve se Kleopatra

učil soukromě (také u F. Ženíška), od r. 1907 studoval na UMPRUM, ale byl vyloučen. Jako samouk navštívil Francii a až do vnuceného protektorátu se tam vracel. Několik let byl členem Mánesa. Už v r. 1931 realizoval svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo a až do r. 1959 s divadlem spolupracoval. Ve svých vzpomínkách se vyznal, že „do krajiny se promítá stav duše“. Tak začaly vznikat první snové krajiny, vztah k chudé krajině Bretaně, kde vládnou živly voda, kámen i nebe. Tady si uvědomil, „co je v nás a ve mně bytostně české, co přijaté a vžité, co napodobené a jalové“. Když ve válečných letech označili nacisté jeho dílo za „zvrhlé umění“ a přišel zákaz vystavování, uchýlil se do Vodňan. Zde byl okouzlen tichostí jihočeské rybniční krajiny. Dále studoval svého milovaného Julia Zeyera. (pn)

Památka slavného skladatele oãistûna

TûÏk˘ osud Bedfiicha Smetany Nepravda o příčinách ohluchnutí našeho slavného skladatele Bedřicha Smetany se bohužel vleče již půldruhého století. Všechno začalo tím, že jeho současník, učitel zpěvu František Pivoda, z nenávisti, že Smetana založil vlastní pěveckou školu Prozatímního divadla, šířil pomluvu o venerické nákaze od sboristky. Čtyři renomovaní patologové Heřman Šikl, Josef Vaněk, Herwig Hamperl a Václav Jedlička, při průzkumu Smetanova mozku syfilis zcela vyloučili. V roce 1987 byla na Vyšehradském hřbitově provedena skladatelova exhumace. při této příležitosti požádal známý badatel, profesor Emanuel Vlček, aby se dalšího průzkumu Smetanovy asymetrické lebky ujal docent MUDr. Jiří Ramba, zkušený odborník na čelistní chirurgii. Během dvanácti let se podařilo získat velké množství údajů, které vytvořily skladatelův pravdivý chorobopis. Bohužel, ani dnešní doba se nechce dřívější pomluvy vzdát. Zřejmě dobře zapadá do bulvárního vztahu k životům známých lidí. Překvapuje, že scenárista a publicista Zdeněk Mahler ignoruje výsledky dlouhodobé badatelské činnosti a v rozhlasovém pořadu Tobogan 3. května líčí dřívější nepravdivou diagnózu. Stejně se nedávno vyjádřil psychiatr MUDr. Cyril Höschl v Lidových novinách. Zopakujme nyní příčiny Smetanovy ztráty sluchu v posledním desetiletí jeho života. Začátek jeho onemocnění vznikl nepochybně ve věku okolo jedenácti let. Šlo o důsledky osudné hry na břehu rybníka Vajgar v Jindřichově Hradci, kde Smetana navštěvoval gymnázium. Spolužáci zakopali na poli láhev naplněnou střelným prachem, ten zapálili a čekali na výbuch. Když se nedostavil, šel se Bedřich jako jediný přesvědčit, co se stalo a vtom došlo k explozi nálože, která mu vmetla do tváře skleněné střepy s ornicí a střelným prachem. Jeden z chlapců vymyl mu krvácející ránu vodou z Vajgaru, obsahující městské splašky a ornici hnojenou zřejmě chlévskou mrvou. Došlo mimo to k okamžitému ohluchnutí trvajícímu do druhého dne, kdy doma v péči matky a babičky ležel.

V obavě z reakce přísného otce, který velmi lpěl na svém prvorozeném synovi, namluvily mu ženy zcela jinou příčinu úrazu. Třeskem došlo k poškození ušních bubínků a hlavně ušních labyrintů. Pomnožení bakterií vyvolalo dlouhodobý infekční zánět na obličejových kostech. Bylo zázrakem, že Smetana přežil. Otok ve tváři později zmizel, poúrazový zánět přešel do chronického stadia a zachvátil mozkové pleny. Zůstalo ale silné zploštění tváře jako jednoznačná známka dlouhodobého infekčního zánětu, který postihl také ušní kůstky, což vedlo postupně k úplné ztrátě sluchu. Smetanova anomálie obličeje, kterou skladatel osobně trpěl, je patrná i na fotografiích z mládí. Celý život sledoval pečlivě počasí, neboť teplotní šoky provokují vzplanutí bolestivé choroby. Je k nevíře, a svědčí o velké statečnosti, že Smetana žil a komponoval oslaben nejen pozdější hluchotou, ale také bolestmi hlavy, obličeje a dalšími s tím spojenými chorobami. Bohužel, i autorská dvojice Smoljak-Svěrák v Divadle Járy Cimrmana využila ve své poslední hře České nebe mylnou diagnózu Bedřicha Smetany. V rozmluvách ostatních postav je líčen jako geniální duch v neřestném těle a jako oběť jeho nezřízené vášně se uvádí dvanáct sboristek, čtyři sólové zpěvačky a jedna biletářka. Je nepřijatelné, že jsou ignorovány výsledky mnohaletého zkoumání vědců, vyjasnění příčin hluchoty a těžký osud jednoho z našich nejvýznamnějších umělců se má stát předmětem smíchu diváků. Je třeba vysoce hodnotit dílo docenta MUDr. Jiřího Ramby, DrSc., který se ve své knize Slavné české lebky věnoval skladatelovu statečnému životu a popsal pravé důvody jeho zdravotního utrpení. Zakončeme tedy naši zprávu slovy autora: „Je oslavou skromného skladatele, když zaznívají vstupní takty předehry k Libuši jako prezidentské fanfáry. Věnujme tichou vzpomínku a poděkování statečnému člověku, který ve svém přetěžkém životě nacházel v sobě znovu sílu vytvořit tak obdivuhodné dílo, nejen pro svůj národ, ale i celé kulturní lidstvo.“ MARCELA HUTAROVÁ

192/2015

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

7

H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E

Vlastenec, voják, politik, státník

Na pozorovatelnû

LUDVÍK SVOBODA O Ludvíku Svobodovi bylo napsáno mnohé. On sám je autorem knihy Z Buzuluku do Prahy. Pro následující vzpomínku pro svou ucelenost jsme zvolili ãást kapitoly z knihy âestmíra Císafie: Moji ãeskosloven‰tí presidenti.

120 let od narození Osmý československý president Ludvík Svoboda (1895-1979) byl od svých mladých let ve vojenských službách. Byl také jediným, kdo se jako generál stal hlavou státu. V první světové válce zanevřel na habsburskou monarchii a jako legionář bojoval na ruské frontě proti ní. Za první republiky prošel vojenskými útvary v Užhorodě, Hranicích a Kroměříži. Ve druhé světové válce stál jako velitel v čele našich jednotek na půdě Sovětského svazu proti nacistickému Německu. Po osvobození byl jmenován ministrem národní obrany v první vládě Národní fronty, ale počátkem 50. let okusil hořkost zlovolné perzekuce vysokých důstojníků. Vojenská kariéra držela Svobodu mimo sféru politického a veřejného života. To však neznamená, že zapomněl na své kořeny selského synka z Vysočiny, kde se v Hroznatíně u Třebíče 25. listopadu 1895 narodil a vyrůstal. Tam se i vracel, když se ocital „mimo službu“. Poprvé to bylo po návratu z legií v letech 1920-1922, podruhé po dočasném odchodu z armády v letech 1952-1954. Osobnost Ludvíka Svobody se řadí do generace budovatelů nového československého státu, jehož symbolickým představitelem byl „president Osvoboditel“ T. G. Masaryk. Právě tento filozof a politik, jeho humanistické myšlenky a úcta k lidem práce inspirovaly Svobodův celoživotní světový názor, jehož se nikdy nevzdal, byť byl vystaven osudovým zkouškám.

liv zásah ve zjitřené atmosféře by nemohl vyloučit byť náhodné krveprolití s tragickým pokračováním. Tento postoj ovšem nebyl pochuti iniciátorům vládní krize, kteří po odchodu z ministerských funkcí spoléhali na Benešovu pomoc jako presidenta i vrchního velitele branné moci, jemuž ministr obrany podléhal. Nelze ovšem popřít, že Svoboda, který spolu s dalším nestraníkem Janem Masarykem z vlády neodešel, svým postojem pomohl Gottwaldovi dosáhnout v jednáních s Benešem takového zakončení krize, kdy vláda byla formálně ústavním postupem doplněna a k žádnému pučistickému střetu nedošlo. Ve Svobodově chování se projevila kontinuita jeho počínání z dob války, kdy v několikaletých kontaktech s moskevskou emigrací zaujímal politickou pozici, jaká pak vyústila v koncepci Národní fronty a Košického programu, s níž se Svoboda plně ztotožňoval, ostatně ve shodě s Benešem. Bylo logické, že se v poúnorovém období stal členem KSČ. Jak jsem daleko později jeho myšlení a názory poznával, neměl zapotřebí hloubat v zákrutech ideologie, spíše soudil problémy co možná věcně, řekl bych zdravým selským rozumem, neměl rád dogmatiky ani radikály a tíhl k obezřetné rozvaze se smyslem pro důsledky. Co vskutku nesnášel (jako voják ani nemohl snášet), bylo bezradné váhání a neschopnost se rozhodnout, když to situace vyžadovala. V období „odhalování nepřátel“, ale i jen „podezřelých“ osob nezůstala stranou poProslov k vojákÛm v Buzuluku

Do popředí dějinných událostí, spjatých se zápasem proti Hitlerovým záměrům ovládnout svět, vynesly Svobodu jeho morální kvality a odborné schopnosti. Osvědčil nejen umění bojové taktiky a osobní statečnost, nýbrž i lidský vztah k vojákům, kteří mu plně důvěřovali. Svým přímým chováním a oddaností osvobozeneckým cílům překonal i všelijaké pochybnosti, které vůči němu chovali vojenští činitelé v londýnské emigraci, ale i jiné kruhy sovětských tajných služeb. Těm prvním se nelíbila jeho loajalita k Sovětskému svazu a Rudé armádě, ti druzí ho podezírali jako někdejšího legionáře a protivníka bolševiků, i odchovance západních vojenských koncepcí. Vyspekulovaným dohadům se nevyhnul ani jako člen Gottwaldovy vlády v únorových událostech 1948. Zaujal postoj neutrality ve sporech jednoznačně politického charakteru, do nichž armáda není oprávněna se vměšovat. Byl přesvědčen, že jakýko-

zornosti bezpečnostních orgánů ani armáda, zvláště její nejvyšší činitelé. Postiženi byli především vojáci z bývalé západní fronty, ale na řadu přišli i jejich druzi z fronty východní. Ministru Svobodovi se vytýkalo, že nebyl dost ostražitý při jmenování a rozmístňování důstojníků, mezi nimiž byli odhaleni „nepřátelé socialismu“. Byl z vlády odvolán a nahrazen Gottwaldovým zetěm, ambiciózním Alexejem Čepičkou. Neušel zatčení a výslechům, kdy bylo vůči němu vzneseno obvinění za „sabotáže Košického programu“. Souzen však nebyl a mohl se odebrat do svého rodiště. Dnes si jen málokdo vzpomene, že ho odtamtud „vysvobodil“ N. S. Chruščov, který za své návštěvy v Československu v roce 1954 chtěl vidět a pozdravit hrdinu války proti Hitlerovi. To způsobilo nemilé rozpaky Novotnému i Zápotockému, ale nemohli svému hostu nevyhovět. A tak byl

Svoboda přivezen do Prahy a později i vrácen mezi vedoucí činitele naší armády jako náčelník Vojenské akademie, kde působil do roku 1958. Zůstal nicméně v jakémsi ústraní, takřka zapomenut. Jako poslanec Národního shromáždění však nepostrádal kontakt s vývojem společnosti až po obrodné tendence 60. let, které vyvrcholily v Pražském jaru 1968. Jakmile se v bouřlivém dění stalo zřejmým, že Antonín Novotný, odvolaný v lednu z funkce prvního tajemníka strany, ztratí po 11 letech i presidentství republiky, vyvstala nezbytnost najít jeho nástupce na Hrad. Mezi prvními kandidáty se objevilo jméno Ludvíka Svobody, vyzdviženého Svazem protifašistických bojovníků, jehož byl po dlouhá léta místopředsedou. Ve veřejnosti i ve straně se poprvé od roku 1948 rozvinula skutečná „presidentská kampaň“, v níž se profilovali i další kandidáti. Na předních místech tzv. žebříčku popularity figurovali Alexander Dubček, Josef Smrkovský, Oldřich Černík, Ota Šik, Laco Novomeský ad. Delegace studentů a mládeže mi přišla oznámit, že se rozhodla kandidovat i mne, a rozvinula manifestační průvody s heslem „Císař na Hrad“. Obecně se ujal požadavek, aby se skoncovalo s dřívější praxí jediného vedením strany vybraného kandidáta a aby napříště v demokratické diskusi soutěžilo kandidátů vícero. Ve vedení strany však převážil názor, že právě Ludvík Svoboda je celým svým životem a zásluhami vlastence a bojovníka natolik předurčen pro presidenství jako nikdo z ostatních. Byly odmítnuty námitky, že je příliš starý a snad i nemocný, vznesené jen ojediněle. V diskusi v plénu ústředního výboru KSČ, kde opět zazněly hlasy souhlasné i pochybující, zda Svoboda ano či ne, jsem vystoupil se stanoviskem, že jeho osobní vlastnosti i nesporné zásluhy ho plně kvalifikují stát se hlavou státu, že je přijatelný Čechům i Slovákům a všem partnerským zemím socialistického společenství, což je rovněž závažnou okolností. Svou případnou kandidaturu jsem odmítl s tím, že chci být užitečný v oblasti, která je mi blízká, tj. věda, vzdělanost, kultura a publicistika. Snad stojí za zmínku, že mé první setkání s Ludvíkem Svobodou se odehrálo 22. března v sekretariátu Alexandra Dubčeka právě po tom, co vyšel z pracovny prvního tajemníka, rozzářen sdělením, že má být plénem ÚV doporučen parlamentu jako první a jediný kandidát na úřad presidenta republiky. Srdečně mne objal jako navrátilce z diplomatické mise v Rumunsku a upřímně se vyznával ze své plné podpory obrodnému procesu. Byl přesvědčen, že celý národ půjde s námi, že se zbavíme všeho škodlivého, co hyzdí socialismus, že obnovíme naše nejlepší tradice včetně odkazu T. G. Masaryka. Slavnostní volba se konala ve Vladislavském sále Pražského hradu 30. března 1968. Jakmile se v dalších dnech zařídil ve svých komnatách, ihned se ujal aktivní činnosti, v níž měl oporu v kancléři Ladislavu Novákovi se zkušenostmi z éry Zápotockého a Novotného, navíc i ve své obětavé dceři Zoje Klusákové. Setkával se s delegacemi pracujících, zajížděl do měst a krajů, získával lidi pro podporu reforem a důvěru v budoucnost, naplněnou demokratickými svobodami a občanskými právy. Přestože se president Svoboda nevměšoval do kompetencí vedení strany či vlády a parlamentu, neváhal dát se slyšet, když ho něco vážně znepokojovalo, zvláště v souvislosti s narůstající krizí ve vztazích se spojenci. Vyjádřil pochybnost nad odmítnutím naší účasti na schůzce ve Varšavě v červenci 1968, kam pozvali delegaci KSČ představitelé SSSR, Polska, Maďarska, Bulharska a Německé demokratické republiky. Z Varšavy pak přišel dopis s obsáhlou kritikou naší politiky, která údajně nezvládá situaci v zemi, trpí útoky na socialismus, na sebe samu a své spojence, což ohrožuje bezpečnost socialistického tábora. Stalo se, čeho se Svoboda předem obával, když doporučoval vy-

užít nabídky k otevřené výměně názorů o věcech, v nichž není shoda. Když se pak krátce nato sešla vedení KSČ a KSSS k dvoustrannému jednání v Čierné nad Tisou, byl tam Svoboda jako člen naší delegace a získal přímou zkušenost, nakolik je napětí mezi námi a Sověty vážné. Jako by mu osud napověděl, že se brzy ocitne v nemilosrdném sevření státnické odpovědnosti tváří v tvář vojenské intervenci 21. srpna 1968. Byl jsem přítomen schůzi předsednictva ústředního výboru KSČ, která 20. srpna projednávala přípravy XIV. sjezdu strany, svolaného na 9. září 1968, a také souhrnnou analýzu politické situace v zemi, když tu náhle přišla zpráva o masivním vstupu vojsk na naše území. V tomto propletenci událostí – aniž to mohl očekávat – stal se klíčovým činitelem rozvrácené státní moci president Svoboda. Řeknu hned, že se v něm probudila čest a hrdost vojáka, která vtiskla jeho postavení hlavy státu i vrchního velitele naší armády novou a účinnou dimenzi. Začal konat jako státník, politik a diplomat, důstojně a energicky dále narušil záměry okupantů a jejich domácích souběžců. Rázně odmítl jmenovat novou tzv. dělnicko-rolnickou revoluční vládu, složenou z konzervativců a vedenou Indrou nebo Lenártem, popřípadě samým Svobodou, jak to navrhla delegace několika členů ústředního výboru v dohodě se sovětským velvyslancem Červoněnkem. S odstupem času se jeví jako naprosto správné jeho rozhodnutí trvat na obnově činnosti řádně zvolených stranických a státních orgánů ve složení a stavu před vstupem vojsk, tedy včetně návratu zadržených a odvlečených členů vedení strany do jejich funkcí. Správně i usoudil, že jsou nutná politická jednání k vyřešení patové situace na úrovni odpovědných činitelů obou stran. K tomu si vyžádal přijetí jím vedené delegace, doplněné internovanými soudruhy v SSSR, představiteli v Kremlu. Vzhledem k tomu, nakolik byla vojska „uvítána“ naším lidem s hněvem a odporem, nikoliv květy a díky slibovanými konzervativci, ale také vzhledem k dalším zmíněným trhlinám v okupačním scénáři, nezbývalo Brežněvovi a jeho druhům než Svobodův návrh přijmout a k jednání přistoupit. *** Před odletem do Moskvy vystoupil president v televizi a seznámil naši veřejnost se svými záměry a cíli. Žádal zachovat klid v zájmu úspěchu jednání a slíbil vrátit se ještě týž den večer, což se ovšem nestalo, jednalo se několik dní. Nečekal také, že se bude sepisovat závazný dokument o výsledcích setkání. Snad ani neznal poněkud „mnichovanský“ postoj západních mocností v čele s USA, dříve nadšeně podporujících naši obrodu – nyní ponechat Moskvě volnou ruku při řešení problémů ve svém východním bloku. Jednání, které vedly delegace v čele s Brežněvem a Dubčekem, skončilo po úporných a polemických rozhovorech podpisem tzv. Moskevského protokolu, který obsahoval 14 bodů závazných pro obě strany, v podstatě však vložených na bedra KSČ, a to drsným a výhrůžným nátlakem, při němž vyčerpaný Dubček málem zkolaboval a bojovnému Krieglovi byla účast znemožněna. Počátkem roku 1969 však bylo už dostatečně zřejmé, že vývoj přešlapuje na místě, šíří se únava z politického jakoby provizoria, dozrávají podmínky pro nějaký zatím

nedefinovaný obrat k výpadu ze slepé uličky. Prvním signálem zhoršené krize byla hořící oběť studenta Jana Palacha, následovaná dalšími dvěma pochodněmi, které měly vyburcovat společnost k nové obrodné aktivitě. Presidenta Svobodu zoufalý mladíkův čin citelně zasáhl a přiměl k televiznímu varování před takovým úděsným způsobem protestu. Současně mne dal odvolat z pracovního jednání v Brně, abych se i já, prý stále oblíbený u mládeže, pokusil v televizi přesvědčit, že pro národ a zemi nemá smysl umírat, nýbrž žít a pracovat. Dalším signálem rostoucího napětí se staly demonstrace vyvolané v březnu vítězstvím našich hokejistů nad sovětskou sbornou a dobytím titulu mistrů světa. Bujará radost ze sportovního úspěchu vyústila v masová shromáždění s jasným politickým aspektem. Do Prahy přijel maršál A. A. Grečko, který nás pozval v počtu asi 20 politiků a zle nás káral za nemohoucnost udržet pořádek a zabránit antisovětským provokacím. Připomněl znovu svobodné působení kontrarevolučních živlů, americké divize na našich západních hranicích, podivné turisty-agenty západních rozvědek. Na zasedání ÚV KSČ Dubček přednesl svou rezignaci a osobně doporučil zvolit Gustáva Husáka prvním tajemníkem strany, což bylo po rozpačité a poněkud zakřiknuté diskusi schváleno. Brzy se ukázalo, že pro Ludvíka Svobodu přinesla tato změna postupné umrtvení jeho dosavadního politického vlivu a vykázání jeho působení do limitů ústavně vytčených pravomocí. Vztahy mezi oběma muži postupně ochabovaly, zvláště když Husák začal energicky uplatňovat ústavně zakotvenou vedoucí úlohu strany ve všech směrech. Své ambice hrát v Československu prim prosazoval natolik, že president republiky se stal druhořadým podřízeným partnerem. Do zapomnění upadly i presidentovy zásluhy o Husákovo nastolení do čela strany. V té době již začínalo chátrat presidentovo zdraví, kdysi odolné, avšak ve stáří podložené prožitými dramaty vojáka a veřejného činitele. V roce 1972 mu způsobila mozková příhoda potíže v komunikování a paměti, později se přidaly poruchy krevního oběhu. Přestože opakovaně nabízel svou abdikaci, byl znovu zvolen hlavou státu v roce 1973, ale ataky chorob mu stále častěji znemožňovaly pracovat. Pražský hrad opustil teprve po přijetí podivného ústavního zákona, který stanovil, že pokud president nevykonává svou funkci jeden rok, zvolí parlament nového presidenta. Tím se stal v květnu 1975 Gustáv Husák, který tak opět spojil obě nejvyšší funkce v rukou jediného mocnáře. Ludvík Svoboda se potýkal s neduhy stáří ještě čtyři roky. Zemřel 20. září 1979 ve věku 84 let. V jeho sedmiletém presidentování došlo k historickým událostem a zvratům, které mu připravily jen krátké období nadějeplného obrození státu a společnosti. Mnohem déle byl vystaven obtížným zkouškám státníka, jímž se poctivě snažil být. Žel, rozhodovat mu často bylo nevypočitatelným rizikem, mýlit se věčnou hrozbou, zodpovídat se vlasti a dějinám těžkým břemenem. Ceterum autem censeo – řekl by latiník – voják, politik, státník, člověk Ludvík Svoboda, bojovný a nebojácný občan republiky, vydobyl si nezapomenutelné zásluhy a patří mu čestné uznání. Kdo by si dnes, v časech beztrestného žvanění a pisálkovství, troufal ho znectít, jednal by podle. Stranu 7 připravil a rediguje Pavel Novák.

8

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

192/2015

L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A

Vzpomínka na prezidenta Ludvíka Svobodu Psal se rok 1975 a já narukoval v dubnu k Hradní stráži. V té době byl prezidentem Ludvík Svoboda. Jednoho letního dne jsem měl službu v Královské zahradě (ta byla v té době přístupná téměř až k domku prezidenta) a mé stanoviště bylo na cestě, která tyto dvě části dělila. Jaké pro mne bylo překvapení, když náhle vyšel pan prezident v doprovodu lékaře a usedl na lavičku přímo na mém stanovišti. Předpisově jsem se nahlásil a vůbec mi nedošlo, že místo „soudru-

hu“ jsem řekl „pane prezidente“. On se však nad tím vůbec nepozastavil a jen řekl: „Chlapče, pojď si sednout, popovídáme si.“ Já mu na to odpověděl, že nemohu, protože jsem ve službě. „Hochu, kdo je tvůj nejvyšší velitel?“ To už jsem se na žádný odpor nezmohl a opatrně si přisedl. Pan prezident mi pak vyprávěl o válce, o tom, jak umírali chlapci o mnoho mladší než já, jak to bylo v Rusku a pak na Dukle a při tom mu z očí tekly slzy.

„Válka už nikdy nemusí být,“ – dodal, a pak jsme se rozloučili. Při tom mi řekl, jak je rád, že mu prvně za celou dobu, co je na Hradě. někdo řekl „pane“. Takto jsme se potkali ještě jednou. Třetí setkání bylo smutnější. To jej ve funkci střídal Gustáv Husák. Jediná slova byla: „To je komplot,“ a beze slova odešel. Nikdy na tato setkání nezapomenu a v mém srdci zůstal zapsaný jako člověk s velkým „Č“. MILAN LOMSKÝ

Mezinárodní festival „Pokrova na Vltavû“ Za účasti pravoslavných duchovních, v čele s arcibiskupem pražským a Českých zemí a vladykou Michailem, který tomuto svátečnímu programu požehnal, zahájil ataman Všekozáckého svazu Českých zemí a Slovenska Michail Dajuba Mezinárodní festival „POKROVA NA VLTAVĚ“, konaném začátkem října 2015. Pořadem provázela Irena Dzjubová. Hovořit v dnešní době ruským jazykem, hlásit se k pravoslavným a kozáckým tradicím se u nás mírně řečeno „nenosí“. Jsou však naštěstí lidé, kteří se nebojí hlásit se ke svým kořenům a ješ-

tě navíc pro toto svoje dědictví předků s nadšením něco udělat. Festival byl též ukázkou slovanské sounáležitosti, což dosvědčuje účast folklorních souborů „Šarvánci“, Roberto Lombino – balkánské písně, „Moldavský soubor Kodrjanka“, Slovensko „Mateník“, „Moták“,. rusínský soubor „Skejušan“.Soubor přátel ruského jazyka a kultury Gymnázia J. Ressla Chrudim, vystoupení Pravoslavné nedělní školy sv. Cyrila a Metoděje, Praha. Zlatým hřebem večera bylo závěrečné vystoupení folklorního souboru „Kozáci Vltavy“. Při společném nástupu všech účinkujících na scénu pronesl závěrečné slovo

Darovaná Evropa? Nebo zaprodaná? Paní Merkelová za hojné podpory různých poskoků z Evropského parlamentu servíruje jí pozvaným imigrantům starou dobrou Evropu na zlatém tácu. Ono to spíše vypadá, jako by převaděčským mafiánům platila výpalné. A zatím, co si tito mnou ruce nad tučnými zisky, v občanech rostou obavy z nekonečného proudu tisíců a tisíců migrantů valících se na evropský kontinent. Roste však i hněv a není se co divit. Lidé v Evropě si uvědomují hrozící nebezpečí a rozhodli se nebýt pouhými ovcemi, jak by si mnozí vládní činitelé přáli. Demonstruje se po celé Evropě, Českou republiku nevyjímaje. Jedna z demonstrací proběhla 28. září ve 14 hodin na pražském Hradčanském náměstí. Tuto demonstraci svolaly strany Svoboda a přímá demokracie (SPD) a Národní demokracie s podporou motorkářů – „Blanických rytířů“ Návrh na odstoupení vlády proti schváleným kvó-

tám tam podpořilo více jak tisíc lidí. Předseda SPD Tomio Okamura prohlásil členy vlády za bruselské posluhovače. „Vláda nemá mandát k tomu, aby darovala naši zemi nelegálním migrantům“. Ve stejném duchu hovořili další, mimo jiné se shodli: Nechceme zde místo věží Chrámu sv. Víta věže minaretové, což by nebyla tak daleká budoucnost. Po ukončení manifestace se vydal průvod za doprovodu Policie ČR k velvyslanectví Maďarské republiky vyjádřit premiérovi Viktoru Orbanovi poděkování za jeho postoj k přílivu migrantů. Průvod vedl pravoslavný kněz Ivan Hadrava, který celou akci i moderoval. Od maďarské ambasády pokračoval průvod před velvyslanectví Slovenské republiky poděkovat jejímu představiteli Robertu Ficovi, že se tvrdě postavil proti kvótám. Poděkování se dostalo i policii, která demonstranty doprovodila až k metru stanice Hradčanská. NATAŠA WEBEROVÁ

Horliví antirusisté V současnosti se v naší zemi i ve světě pod taktovkou USA rozhořela hysterická protiruská kampaň, ve které se snaží NATO i EU pod záminkou událostí na Ukrajině zatáhnout co nejvíce zemí do špinění Ruské federace. Pomlouvači všeho ruského, sovětského a socialistického, antikomunisté všech odstínů útočí a dezinformují lidi všemi dostupnými prostředky. Propagandisté z doby studené války oprašují goebbelsovské agitační triky, zapojují i západní rozvědky, sdělovací prostředky a řím.kat. církev do protiruské ofenzivy. I v naší zemi máme partu horlivců, kteří se snaží zalíbit se USA. Obvykle jsou kryti vysokými státními funkcemi. Provokují ruskou stranu a štvou ze všech pozic. Jsou to lidé, kteří opovrhují oběťmi Sovětů za doby 2. světové války. Zuřiví antirusisté oprašují a lživě osvětlují události z doby minulé. Je smutné slýchat různé mladé rozumbrady-mladíky, kteří dosud nic neprožili, ale štvou národ do protiruských urážek, nebo „premúdrelé“ vědátory, kteří vedou různé instituce v protiruském duchu. Sudeťáčtí pohrobci žalostně lkají nad odsunem a napadají ty Čechy, kteří po návratu z koncentráků po 6 letech utrpení, mučení a vraždění, dali pár facek fašistům. Tito lidé jsou

duševně spřízněni s neofašisty a posluhují zájmům USA, které zcela neomaleně připravují válečné tažení. Snaží se izolovat Ruskou federaci, oslabit ji a obklíčit ze všech stran. USA převzaly po německých fašistech snahu o světovládu. Korumpují a kupují si vazaly. V ČR mají také svoji základnu z lidí, kteří jim horlivě posluhují a podbízejí se jim. Tito lidé jsou schopni kdejaké špinavosti a stojí na straně profašistických živlů na Ukrajině. U nás doma znovu a znovu nastolují problematická témata v českoruských vztazích (vstup vojsk do ČSSR v r. 1968). A horlivě hledají kohokoliv, kdo je ochoten na Ruskou federaci zaútočit. Do televize jsou bez ustání zváni různí „svědkové“ na různé besedy a jsou ochotni zaútočit proti Rusům. Přátelům Ruska není umožněno uvést pravdu. Českému národu je veřejně spíláno, že jsme povětšině ruskými špiony, počínaje od vlády až do nejnižších pater. Pravda však je, že dosud žijí statisíce těch, kteří historické události osobně prožili a proto brání Rusko pro jeho obrovské oběti při porážce fašistů. Nastává doba protiofenzivy zdravých sil za obranu Ruské federace. Chce to jen odvahu, přátelé Ruska! RUDOLF VANĚK, Cheb

Stránku 8 připravila a rediguje Nataša Weberová.

ředitel Ruského centra vědy a kultury L. Gamza. Za Slovanský výbor ČR se zúčastnil jeho předseda Jan Minář a Eva Holečková. Pozvání přijali i veteráni – Svobodovci s rodinami. Festival byl opravdu uměleckým zážitkem, při kterém jsme se přesvědčili, že slovanská řeč ještě žije a navzdory všem pomlouvačům a rozbíječům slovanského hnutí DUCH SLOVANSKÝ BUDE ŽÍT NAVĚKY. Velký dík patří organizátorům festivalu Všekozáckému svazu Českých zemí a Slovenska a budeme se těšit na další kulturní zážitky. NATAŠA WEBEROVÁ

Blahopfiejeme! ● Josef Prošek z Jirkova se dožívá 1. listopadu 90 let. ● Helena Hendrychová z Prahy, aktivní členka SV ČR, se dožívá 1. listopadu 81 let. ● V Postoloprtech oslaví 79. narozeniny Jiřina Chloubová 3. listopadu. ● Irena Nelibová oslaví v Kladně také 3. listopadu 77. narozeniny. ● František Prchal z Jirkova bude slavit 76. narozeniny 6. listopadu. ● V Praze oslaví 93. narozeniny 8. listopadu, zakládající členka SV ČR Lydie Vernerová. ● Stanislav Bršlica ze Znojma, dlouholetý distributor Slovanské vzájemnosti, se dožívá 9. listopadu 84 let. ● V Bašce bude slavit své 90. narozeniny Bohuslav Handl, aktivista a distributor Slovanské vzájemnosti 11. listopadu. ● Michal Vaĺkovič z Prahy oslaví 11. listopadu 71. narozeniny. ● Člen redakční rady a předsednictva SV ČR Karel Dostál z Řevnic, oslaví 81. narozeniny 15. listopadu. ● Karel Janda z Prahy, bývalý předseda NR KČP, oslaví 16. listopadu 76. narozeniny. ● V Jirkově bude slavit 18. listopadu své 81. narozeniny Eva Mayerová. ● František Dosoudil z Pardubic se dožívá 89 let 21. listopadu. ● V Plzni oslaví 55. narozeniny 21. listopadu Drahomíra Hebrová. ● Jan Pelech ze Znojma se dožívá 95 let také 21. listopadu. ● V Praze se dožívá 84 let František Mašek dne 23. listopadu.

Dny kultury Republiky Kazachstán V Domě národnostních menšin, ul. Vocelova č. 602/3, Praha 2, proběhlo 29. září 2015 slavnostní zakončení již IX. Dnů kultury národů Kazachstánu v Praze. Jejich program byl rozmanitý a velice zajímavý. Na tematickém večeru byly představeny státní symboly Republiky Kazachstán, význam a historie jejich vzniku. Byl promítán dokumentární film režiséra Aleksandra Golovinského. Dokumentárně-publicistický film diváci o Kazachstánu diváci uznale ocenili. Vystoupil i Dr. Jiří Šíma, který mnoho let se věnoval historii a kulturním tradicím východních národů, i Kazachstánu. Byla to unikátní lekce nemající obdoby v současné kulturologii. Na závěr byl promítán film „Cesta lídra“ o mladých letech prvního prezidenta nezávislého Kazachstánu Nursultana Nazarbajeva. Jeden tematický večer byl věnován hlavnímu městu Kazachstánu Astaně.

V roce 1999 byla rozhodnutím UNESCO hlavnímu městu Kazachstánu udělena medaile a název „Světové město“. Při literárním večeru jsme se seznámili se životem a tvůrčí činností spisovatele, autora knih o A. S. Puškinovi, Nikolaje Aleksejeviče Rajevského, jehož 120. výročí narození v tomto roce vzpomínáme. O tomto člověku, spisovateli, jehož život je těsně spjat s Kazachstánem a Čechy, podrobně vyprávěli Světlana Šestáková a předseda České asociace rusistů Jiří Klapka, který na závěr zahrál a zazpíval romanci na verše A. S. Puškina. Poslední večer, tak jako po celou dobu konání IX. Dnů kultury národů Kazachstánu v Praze proběhl ve znamení přátelství mezi našimi národy. Během večera zazněly ruské a kazašské písně, kulturní program zakončil známý pěvec Nikolaj M. Marčenko za doprovodu mladé nadějné klavíristky. NATAŠA WEBEROVÁ

Dal‰í kandidáti prezidentsk˘ch voleb Republiky Bûlarus Taťjana Nikolajevna Korotkevičová – nar. 8. března 1967 v Minsku, v dělnické rodině. Expertka na sociální politiku, psycholožka. Posledních šest let pracuje v občanské kampani „Mluv pravdu“, je jednou z autorů iniciativy „Lidové referendum“. Vdaná, vychovává syna Sergej Vasiljevič Gajdukovič – nar. 8. září 1954 v Minsku. V letech 1992-1994 pracoval v radě ministrů Republiky Bělarus. V této době též vedl výbor při radě ministrů Republiky Bělarus. 17. října 2004 byl zvolen poslancem Sněmovny představitelů Národního

shromáždění Republiky Bělarus. Má dvě děti. Nikolaj Dmitrijevič Ulachovič – nar. 21. srpna 1951 v Minsku . Účastnil se výstavby kosmodromu Bajkonur. Mnoho svého času věnuje rozvoji vlasteneckých tradicí běloruského lidu. V r. 1995 inicioval založení společenského sdružení „Běloruské kozáctvo“. Od roku 1999 vede Běloruskou vlasteneckou stranu. Má dceru a syna, pět vnuků. Vybráno z materiálů Velvyslanectví Republiky Bělarus. (nw)

Zpráva o mezinárodních pozorovatelích Akreditovaní pozorovatelé Ústřední komisí Republiky Bělarus při republikovém referendu a volbách prezidenta Republiky Bělarus OBSE .................................................................................................................... 340 Volební orgány cizích států .................................................................................... 19 Sdružení nezávislých států .................................................................................... 378 (v tom meziparlamentní skupina ............................................................................ 44 Parlamentní skupina Rady Evropy ...................................................................... 9 Organizace bezpečnosti a spolupráce v Evropě .................................................. 68 Parlamentní skupina (OBSE) Nezávislí pozorovatelé .......................................................................................... 17 Diplomatický sbor ................................................................................................ 63 Celkem ................................................................................................................ 894

● Dana Kolářová z Jirkova bude slavit 25. listopadu 76 let.

Vybráno z materiálů Velvyslanectví Republiky Bělarus.

● 40. narozeniny oslaví 28. listopadu Štěpán Foršt z Prahy.

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 192/2015, cena 10 Kč. Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc. Vydavatel: Slovanský výbor ČR. Řídí redakční rada: šéfredaktor Pavel Novák, Karel Dostál, Eva Holečková, Zdeněk Hoření, Stanislav Hrzina, Jan Jelínek, Miloš Prošek, Jiří Stano, Mirko Svoboda, Jana Vacková, Nataša Weberová. Distribuci vede Alexandr Pospíšil. Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1, III. patro, kabinet č. 147, tel./fax: 222 897 261, internetová adresa: www.slovanskyvyborcr.cz (jejím redaktorem je Václav Špíral). Adresa e-mail: [email protected]. Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její stanovisko. Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku. Uzávěrka čísla dne 19. 10. 2015. Časopis registrován na MK ČR pod reg. č. 8038.ISSN-1212-3315.

● Nataša Weberová, první šéfredaktorka Slovanské vzájemnosti a dosavadní členka redakční rady, oslaví v Praze 29. listopadu 72. narozeniny. Všem jmenovaným i nejmenovaným oslavencům blahopřejeme.

(nw)