SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

SV_200_2016modra_SV_103 21.06.16 18:18 Stránka 1

TOTO JE 200. âÍSLO NA·EHO âASOPISU

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.)

MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR

ROČNÍK XIX

ČÍSLO 200, ČERVENEC 2016

CENA 10 Kč

„Odpovûì bude adekvátní“ MOSKVA (SV) - Ruský prezident Vladimir Putin jednoznačně odmítl nový nátlak paktu NATO na Rusko. Důvodem je především nová raketová základna Severoatlantické aliance v Rumunsku a poté zprávy o vybudování další základny proti Rusku, tentokrát v Polsku. Obě základny jsou zdrojem pochopitelných ruských obav, i když údajně jsou namířeny proti raketám ze zemí Středního východu. Už jen letmý pohled na mapu však svědčí o tom, že cílem možných raketových útoků je Rusko.

Putin vzal tyto hrozby na vědomí, ale nenechal nikoho na pochybách, že na ně jeho země adekvátně odpoví. K těmto hrozbám se později přidaly také některé země Visegrádské čtyřky, které se začaly domlouvat na vyslání pár stovek svých vojáků do jakési rotující mise v Pobaltí, jejichž cílem je odstrašit Rusko. Informace o novém nátlaku na Rusko přicházely ve stejném čase jako oznámení z jednání ministrů zahraničí NATO před jeho červencovým summitem, kde se má přijít s posilováním vojenské přítomnosti tohoto paktu v blízkosti ruských hranic.

VáÏení ãtenáfii, protože i naše redakční rada si dopřeje měsíc prázdnin, oznamujeme vám, že v měsíci srpnu nevyjdeme. Budeme se na vás těšit opět v září. Přejeme i vám hezké a klidné prázdniny. Vaše redakce

Pro nás nezapomenuteln˘ prof. Bfietislav Chvála, iniciátor V‰eslovanského sjezdu a zakladatel mûsíãníku Slovanská vzájemnost.

„Klíãníci“ otevfieli poklady Česká veřejnost důstojně slaví 700. výročí narození krále a císaře Karla IV., kterého oslovuje jako největšího Čecha. Karel IV. z rodu Lucemburků se opravdu výrazně zapsal do dějin českého národa: v Praze, ze které vytvořil hlavní město císařství, založil univerzitu, nejstarší na sever od Alp, postavil kamenný most přes řeku Vltavu a Nové Město pražské, chloubu tehdejší doby. Z jeho iniciativy vytvořili klenotníci korunovační klenoty, jež pod sedmi zámky státních a náboženských činitelů uzavřel zprvu na Karlštejně – také jeho skvostném díle – nyní uložené v kapli sv. Václava ve Svatovítské katedrále.

Klenoty nyní ke karlovskému výročí odemkli prezident Miloš Zeman, premiér Bohuslav Sobotka, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jan Hamáček, předseda Senátu Milan Štěch, český primas kardinál Dominik Duka, pražský světící biskup Václav Malý a primátorka Prahy Adriana Krnáčová (na snímku z letošního května). Během května zhlédlo výstavu korunovačních klenotů na Pražském hradě přes 40 000 lidí. Příště budou klenoty opět zpřístupněny po prezidentských volbách v roce 2018. (zh)

Profesor Bfietislav Chvála jiskfiil vitalitou Několikrát jsem před lety navštívil profesora Břetislava Chválu v jeho bytě v pražském Podolí. Přišel jsem na jeho pozvání. Vyslovil přání, abych jako redaktor Haló novin věnoval na jejich stránkách pozornost psaní o činnosti Slovanského výboru ČR (SV ČR) a snažil se též publikovat v měsíčníku Slovanská vzájemnost. Jako předsedu Společnosti Julia Fučíka mě těšilo, že se Chvála a jeho přívětivá žena Olga zajímali o působení fučíkovské společnosti při obhajování historické pravdy a velmi to oceňovali. I když se profesor pohyboval na invalidním vozíku, pociťoval jsem, jak svižně kráčejí jeho myšlenky, jiskřící vitalitou vzdělaného člověka a charismem, jímž podněcoval lidi k vlasteneckým činům. Jeho osobnost výrazně vynikla v roli iniciátora a klíčového organizátora 7. všeslovanského sjezdu v pražském hotelu Pyramida pro oslavy 150. výročí

konání prvního Slovanského sjezdu v Praze roku 1848. Po tiskové konferenci na tomto sjezdu mi B. Chvála řekl: „Jendo, ty jsi šikovnej novinář na správným místě. Vydrž!“ Jako by mi profesor připjal na prsa medaili za zásluhy o vlast. Nakonec jsem se stal i kmenovým redaktorem listu Slovanská vzájemnost, který Chvála založil a zároveň je i otcem – zakladatelem spolku SV ČR. Kromě toho, že již s dvoustým číslem těchto novin je publicisticky a organizátorsky tvořím, jsem se stal i jejich kolportérem. Bylo to v létě 2014, když Společnost česko-běloruského přátelství uspořádala autobusový zájezd do Běloruska. Měl stěžejní cíl: účast v hlavním městě Minsku na oslavách 70. výročí osvobození země od německých fašistických okupantů a vítězství sovětského lidu ve Velké vlastenecké válce. Během cesty z Prahy přes Hradec Králové a Polsko

jsme českým přátelům Běloruska zdarma rozdali asi stovku výtisků Slovanské vzájemnosti různých čísel, což se zájmem a pochvalně kvitovali. V Minsku jsme též byli přijati v sále organizace sdružující veterány Velké vlastenecké války. Tady se rozproudila beseda se zdejšími činovníky organizace a já předal běloruským přátelům naše noviny šířící ideu slovanské pospolitosti. V jednom z čísel byl otištěn můj příspěvek o vojenské operaci Bagration, při níž Rudá armáda osvobodila Bělorusko od fašistických vetřelců a nabrala strategický a drtivý směr úderu k doražení hitlerovské bestie v jejím berlínském doupěti. Na pražském Chodově pravidelně doručuji Slovanskou vzájemnost do poštovní schránky v domě panu Janu Karasovi. Čte ji s velkým zájmem a stal se jejím poctivým a dlouhodobým předplatitelem. JAN JELÍNEK

Zase jeden sjezd Sudetonûmeckého landsman‰aftu Před více než 20 lety jsem – jako předseda vlády České republiky – pozval bavor ského př edsedu vlády Edmunda Stoiber a na kr átkou návštěvu do naší země. Sešli jsme se na několik hodin v Domažlicích, záměrně, aby to bylo nedaleko hranic. Čeští sociální demokr até, vedení Milošem Zemanem, tehdy hlasitě protestovali a trvali na tom, že český minister ský předseda má jednat výlučně s německým nikoli bavor ským kancléřem. Mnoho lidí na takové věci zapomíná. Letos jel zástupce české vlády, vedené sociálnědemokratickým předsedou, na sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu jako oficiální zástupce české vlády. Ministr Herman (nikoli z ČSSD, ale z – ve své bezradnosti podobné – KDU-ČSL), tehdy kněz a sekretář kardinála Vlka, si už asi i v té do-

bě – stejně jako jeho šéf – myslel, že se má historie II. světové války přepsat a že se mají ze sudetských Němců udělat oběti nikoli Hitlera, ale Čechů. Před dvaceti lety jsme ještě měli sílu říkat, že je to lež – jak oni říkají – osvětimského typu. Nevím, jestli pan Herman četl o víkendu v Bavorsku noviny. Já ano. Deník „Münchner Merkur“ otiskl rozhovor s u nás nechvalně známým europoslancem Posseltem, který byl nadepsán jeho výrokem „Eiskalt vorbereitetes Verbrechen“ – chladnokrevně připravený zločin. Nemluvil o Hitlerovi a jím vyvolané druhé světové válce. Mluvil o odsunu sudetských Němců. Asi už je to dnes politicky korektní „novou“ pravdou. VÁCLAV KLAUS, 17. května 2016 (dle Institutu V. Klause)


2

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

200/2016

U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA

Národy Evropy za mír, proti NATO! Evropské regionální setkání Světové rady míru (WPC) vyzývá organizace a aktivisty v Evropě, kteří hájí věc míru, k široké kampani „ANO MÍRU! NE NATO!“ a k světové mobilizaci proti NATO ve dnech 8. a 9. července v průběhu summitu NATO ve Varšavě. Severoatlantická aliance je největší a nejnebezpečnější vojenská organizace na světě. Je nástrojem zahraniční a hospodářské politiky USA a v Evropské unii má svůj evropský pilíř. Jeho rozšíření ve východní Evropě a zesílení jeho vícenásobného „strategického partnerství“ od posledního desetiletí minulého

století posílilo vojenskou přítomnost USA a NATO v Evropě a vyprojektovalo činnost politicko-vojenského bloku prakticky do všech kontinentů a regionů světa. Obrovská síť cizích vojenských základen, námořních flotil, antiraketových systémů a systémů globální výstrahy, které USA a jejich spojenci v NATO rozšířili po Evropě a celém světě, jsou nástroji jejich strategie imperialistické nadvlády – jejich cíle jsou dnes otevřeně ofenzivní a rozloha pro jejich intervenci je celá planeta. NATO nepřestává navyšovat svoje vojenské aktivity a rozšiřovat základny –

Josef Goãár – velikán na‰í moderní architektury Pr ofesor ar chitekt J osef Gočár (13. března 1880 – 10. zář í 1945) svými návr hy staveb ohromoval. J eho díla zejména z kubistického a funkcionalistického období náleží k vrcholům české moder ní ar chitektur y. Na podvečer u v Tr malově vile v pr ažských Str ašnicích, poř ádaném doktor em Oldř ichem Janotou, ř editelem zdejšího Kotěrova centr a architektur y a majiteli umělecké agentur y Foibos Books, př edstavil Gočár ův plodný život ing. architekt Zdeněk Lukeš v cyklu „Rok osobností architektur y“, podpoř ený gr antem hlavního města Pr ahy. Na Gočára, původem Slováka, jsou hrdí Slováci, ale pochopitelně i Češi, neboť se narodil ve východočeském Semíně, bydlel v Bohdanči a později v Praze. Výrazně se zasloužil na vytvoření urbanistických koncepcí našich některých měst, především Hradce Králové. Jeho jméno má hrdě do svého štítu vtěleno Střední průmyslová škola stavební v Praze 4 – Pankráci, které položil i základní kámen. V raném období Gočár v letech 190910 se stal autorem prvních větších projektů: obchodního domu Wenke v Jaroměři, železobetonové stavby vodojemu v Lázních Bohdaneč, areálu Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, které jsou dodnes hezkou dominantou v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky. V 20. letech vypracoval územní plán Hradce Králové.

Je tvůrcem regulačního plánu zdejšího nábřeží, výstavby v Labské kotlině, školních bloků (gymnázium Josefa Kajetána Tyla), středu města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby obsahovaly též systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami, směřujícími do středu města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami osvěžující zeleně. Díky Gočárovi se v letech 1927-28 staví kostel sv. Václava v pražských Vršovi-

cích, jedna z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb. Roky 1927-32 znamenají zrod sídla Ředitelství státních drah v Hradci Králové – železobetonové konstruktivistické budovy s výplňovým zdivem. Třešničkou na dortu Gočárova umu je ve východočeské metropoli realizace budovy Okresního a finančního úřadu. Pardubice se pyšní Gočárovým architektonickým rukopisem v projektu Grandhotelu a Okresního domu, dokončeném v roce 1931. Byl to multifunkční, čtyřpatrový funkcionalistický palác, zabírající rozsáhlou plochu západní strany náměstí Republiky. Měl několik společenských sálů, kavárnu, bar, hotelové prostory, kanceláře a v suterénu kino. Je smutným faktem, že počátkem 90. let tento komplex přestal sloužit svým dobrým účelům, chátral, a nakonec jej přestavěli na obchodní dům. Připojujeme ještě několik dalších výtvorů z Gočárovy architektonické dílny: Dům U Černé Matky boží v pražské Celetné ulici (1911-12). Bauerovu vilu v Libodřicích u Kolína (1912-14). Budovu Legiobanky (Palác Archa) Na poříčí v Praze (1921-39). Menšinovou školu občanskou a obecnou v Ústí nad Labem (1926-30). Několik domů v rámci Osady Baba v Praze-Dejvicích. V roce 1922 upravoval hrobky Josefa Mánesa, Quido Mánesa a Amalie Mánesové a medailon J. Mánesa z roku 1856 od Hanse Gassera. V roce 1909 se Gočár zúčastnil soutěže na přeměnu pražské Staroměstské

radnice. Předložil sugestivní návrh, jímž by radnice nabyla vzhledu kubistického mrakodrapu v podobě Babylonské věže. Jeho vize však patřila do oblasti sci-fiction a jako návrhy dalších soutěžících architektů byla uložena k ledu. Gočárův talent si však vydobyl v roce 1925 Velkou cenu za návrh československého pavilonu v Paříži a rok poté mu Francie uděluje Řád Čestné legie. JAN JELÍNEK

Stránku 1 připravil Zdeněk Hoření, stránku 2 Jan Jelínek.

včetně instalace amerického protiraketového systému – od Kaspického moře po Antarktidu stále blíže k hranicím Ruské federace. Členské země NATO, zejména USA, jsou odpovědné za drtivou většinu vojenských výdajů ve světě a za závody k získání stále sofistikovanějších zbraní, včetně zbraní jaderných. NATO nutí své členy, aby zvyšovaly své vojenské rozpočty. Pro NATO nikdy není nedostatek peněz na válku, zatímco na sociální politiku za práva pracujících a národů v členských zemích není podpory dost. NATO intervenovalo přímo nebo podpořilo vojenskou intervenci v zemích Evropy, Středního východu, Afriky a Střední Asie. NATO bombardovalo Jugoslávii a je zodpovědné za destabilizaci, násilí a války, které jsou dnes skutečností na Ukrajině, v Sýrii, Iráku, Libyi nebo v Afghánistánu. V žádném z těchto případů nebyla výsledkem skutečná

demokracie nebo mír – jediným výsledkem byla smrt a zkáza a navýšení nadvlády nad zdroji a zvýšení zisků velkých firem z členských zemí NATO. NATO je odpovědné za drama milionů vysídlených osob a uprchlíků, kteří se snaží uniknout z hrůz války. Tato militaristická činnost živí eskalaci napětí, imperialistickou agresi, skutečnou hrozbu světové války a nebezpečí jaderné konfrontace, která by znamenala zničení civilizace na celé planetě.

Hlavní hrozba v Evropě a ve světě Válka není nevyhnutelná! Síly míru a národy mají právo říci své slovo! Světová rada pro mír apeluje na všechny organizace a aktivisty v Evropě, kteří obhajují věci míru, aby podporovali akce proti NATO, za rozpuštění tohoto politicko-vojenského bloku a za právo každého národa se rozhodnout, aby jeho ze-

mě vystoupila z této vojenské organizace. Odsuzujíc agresivní povahu NATO a válkychtivé cíle NATO na jeho varšavském summitu, Světová rada pro mír apeluje na potvrzení následujícího: • Vystoupení ze všech ozbrojených složek NATO, podílejících se na vojenské agresi. • Konec vydírání, destabilizaci a agresivním válkám proti suverénním státům. • Podporu uprchlíkům, obětem válek, které NATO propaguje a podporuje. • Uzavření cizích vojenských základen na cizím území a demontáž všech komponentů protiraketového systému USA a NATO. • Všeobecné odzbrojení a zákaz jaderných a dalších zbraní hromadného ničení. • Rozpuštění NATO. • Dodržování principů zakládací listiny OSN a svrchovanosti a rovnosti národů a států.

Promluvili jako hosté 9. sjezdu KSâM v Praze JAN MINÁŘ, předseda Slovanského výboru ČR: „Slovanský výbor ČR usiluje o rozvíjení tradičního přátelství mezi vzájemně nejbližšími slovanskými národy, které významně přispělo k osvobození jižních a západních Slovanů z cizí nadvlády a k přežití Slovanů ve

dvou světových válkách. Spolu s dalšími vlasteneckými organizacemi – Českým svazem bojovníků za svobodu, Klubem českého pohraničí a dalšími si klade za cíl národní uvědomění a zájmy našeho státu. Odmítá vše, co tyto hodnoty ohrožuje, zvláště neoprávněné, nestoudné nároky revanšistických spolků Němců, právem rozhodnutím vítězných spojenců odsunutých z Československa a Polska, snahy o revizi výsledků Německem vyvolané druhé světové války. Důrazně jsme veřejně vystoupili proti podpoře těchto pohrobků nacismu ze strany na štěstí neúspěšného kandidáta na úřad prezidenta – Schwarzenberga. Nezákonné rozbití Československa bez referenda odsuzujeme jako velezradu. Nehoráznou kolaborantskou hanebností je současné vyslání ministra Hermana ministerským předsedou Sobotkou na sjezd sudetoněmeckých nepřátel České republiky. Považujeme za nutné zabývat se závažnými současnými událostmi, ohrožujícími náš národ a stát. Globální imperialismus vyvolává války a hrozí celosvětovou válečnou katastrofou v zájmu své světovlády. Spojené státy a nejreakčnější arabské diktatury agresemi a rozvratem nezávislých států Blízkého východu vyvolaly a řídí vpád imigrantů z této širší oblasti do Evropy. Je to součást plánu nadnárodního kapitálu na tzv. Nový světový řád, jehož počátkem má být rozvrat a zničení národních států, které jsou základem po staletí především lidmi práce vytvářené evropské civilizace. Do Evropy nelegálně přicházejí statisíce ne ubohých uprchlíků, ale

dobře živených mladých mužů, vybavených – kým asi? – penězi a mobily – ekonomických parazitů a islámských teroristů. Ti skutečně ubozí a chudí živoří doma. Těm by bylo zapotřebí podle možnosti pomáhat, ale tam, v jejich zemích. Evropa nemůže na úkor svých chudých živit miliony běženců. Naprostá většina občanů ČR tyto vetřelce odmítá. Premiér Bohuslav Sobotka slovy odmítá vnucované kvóty a současně chce přijímat tisíce migrantů, což prosazují jen lidsko-právní pomatenci a havlovští nepřátelé vlastního národa. Na čí stranu se postaví KSČM? Je třeba se jasně ohradit proti vpádu cizích osob a hodnot, postavit se za naše občany a národní zájem. Nikdo nemá právo nám proti naší vůli diktovat, s kým máme sdílet náš domov! Co se týče Evropské unie, musím se vyjádřit adresně a kriticky. Politika Komunistické strany Čech a Moravy k této bezpochyby globálně imperiální integraci je rozporná. Naši poslanci ve svých článcích odsuzují nedemokratické vedení Unie, jeho aroganci, asociálnost a snahu o diktát. Současně je naše členství v EU obhajováno jeho schválením v jediném povoleném referendu. Všichni si pamatujeme lživou kampaň, jíž byli občané oklamáni. Bohužel, k tomuto výsledku přispělo i nejasné, neurčité stanovisko KSČM. Evropská unie je těsně spjata s NATO, do něhož byla Česká republika zatažena bez možnosti občanů se k tomuto osudovému kroku vyslovit. Dnes čeští vojáci bojují a umírají ve vzdálených zemích za cizí zájmy. Dnes přibývá občanů, kteří odmítají členství ČR v těchto organizacích. Ty je třeba podpořit a členství ČR v EU odmítnout. Evropskou unii jednoznačně odmítají i komunistické strany zemí, nejvíce postihovaných touto imperialistickou integrací, Řecka, Portugalska a dalších. Domnívat se, že několik desítek levicových poslanců v sedmisetčlenném Evropském parlamentu může tuto organizaci změnit z imperiální na sociální, je zřejmě nereálné. Naše budoucnost není v pohlcení amorálním Západem, ale ve spolupráci s blízkými východoevropskými národy, s velmocí, která je překážkou snahám globálního imperialismu o světovládu a novodobé otrokářství – s Ruskem. Bez Sovětského svazu, první socialistické země na světě, jejích obětí a vítězství ve Velké vlastenecké válce, bychom byli vyhubeni. Jemu vděčíme za své životy. To je třeba denně připomínat. Dnes zániku všeho života na Zemi ve třetí světové jaderné válce brání Rusko. Naše budoucnost je v odmítnutí závislosti na německé Evropě a americkém agresivním paktu.“

MILAN RICHTER, předseda Národní rady Klubu českého pohraničí (KČP): „Náš klub oslaví v příštím roce 25 let svého trvání. Tento čin bude jednou zapsán jako významný krok, který jsme udělali po roce 1989. Z těchto deseti zakladatelů klubu nyní za české národní zájmy a historickou pravdu bojují tisíce lidí. Statečně, i když jim na dnešní politické scéně v České republice není dopřáváno. Nejsou tu jen členové KSČM, jsou tady i příslušníci jiných stran. Spojuje nás jeden společný program pod heslem: Jen zůstaneli naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast! Na praporu našich pohraničníků je hlava psa, která zobrazuje věrnost, odkaz a minulost. V současnosti vystupuje do popředí otázka války a míru. Mír stojí před všemi našimi předsevzetími a sociálními představami. Neboť nebude-li mír, tak žádná naše představa nebude naplněna. A kdo si to neuvědomuje, tak připomínám, že v tomto okamžiku, kdy se bavíme o našich šlechetných cílech,

tak jsou na tlačítkách raketových zbraní připraveny prsty k povelu. Na obou stranách fronty! A my proto jasně říkáme: stojíme na straně Ruské federace. Věříme, že to je jediná síla, která je v této chvíli jediná schopná ubránit mír! Jsme přátelé a ruskému národu hodně dlužíme. Uskutečnil se další Sudetoněmecký sraz v Norimberku. Sraz revanšistů. Účastnil se ho člen české vlády Daniel Herman. Děkuji předsedovi ÚV KSČM Vojtěchu Filipovi za výzvu, aby Herman rezignoval. Ale rezignaci si zasloužil i předseda vlády Sobotka, pod jehož praporem se to všechno děje, neboť jsou i další vlastizrádci, kteří napomáhají sudetoněmeckým požadavkům. Počínaje Pavlem Bělobrádkem, Marksovou-Tominovou. I dalšími, často disidenty, kteří otvírají dokořán vrata požadavkům sudeťáků.“ Předseda Národní rady KČP M. Richter rovněž vyzval k účasti na protinacistické manifestaci, kterou klub zorganizoval v Brně 28. května proti srazu sudeťáků. „My tam musíme jít! Ustoupit není kam!“


200/2016


3

SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS

BRNO: PROVOLÁNÍ PROTESTNÍHO SHROMÁÎDùNÍ Na dny 20. 5. až 2. 6. 2016 připravilo koaliční vedení brněnské radnice ve složení KDU-ČSL, ANO a ŽÍT BRNO v čele s primátorem Petrem Vokřálem, ve spolupráci se Sudetoněmeckým landsmanšaftem v čele s Berndtem Posseltem široký program akcí na téma „ZTRACENÉ A NALEZENÉ DOMOVY“. Tyto akce měly zamaskovat to podstatné. Postavit český národ na pranýř za tzv. zločiny proti sudetským Němcům po porážce hitlerovského Německa ve druhé světové válce a zrelativizovat genocidu hitlerovského Německa a sudetských Němců proti ČSR a českému národu. Vyvrcholením proklamovaného usmíření byl závěrečný pochod sudeťáků a jejich příznivců na trase z Pohořelic do Brna, po které byli deportováni brněnští Němci po osvobození Brna Rudou armádou před jejich transferem do Rakouska. Ne náhodou byl provokační pochod uskutečněn v den 132. narozenin prezidenta Budovatele ČSR Dr. E. Beneše. K psychologickému ovlivnění českých občanů bylo přitom použito zkreslených údajů o tzv. zločinech, které prý byly na odsunutých Němcích uskutečněny. V sedmdesátiletém úsilí o revizi historické pravdy a snahy zaměnit příčiny a účinky vzniku a důsledků druhé světové války je postupně prosazována metoda německých revanšistů, kterou precizně a srozumitelně vyjádřil vůdce Sudetoněmeckého landsmanšaftu Berndt Posselt slovy: „JSME DIPLOMATÉ. JSME MOUDŘÍ, JDEME KROK ZA KROKEM!“ Tím hlavním rozhodujícím krokem, který má pan Posselt na mysli, je likvidace dekretů prezidenta Budovatele ČSR Dr. Edvarda Beneše, které se vztahují k řešení německé otázky v poválečné ČSR. Na tomto cíli revanšisté nic nezmění ani proklamovaná, ale neuskutečněná změna o zřeknutí se majetku sudetských Němců ve stanovách landsmanšaftu. Má to být jen vějička na chycení důvěřivých občanů ČR. My, účastníci protestního shromáždění proti provokacím Sudetoněmeckého landsmanšaftu trváme na nezpochybnitelnosti Benešových dekretů jako ústavních zákonů a trvalé součásti právního řádu České republiky. PROTESTUJEME proti provokacím Sudetoněmeckého landsmanšaftu, uskutečňovaných za podpory vedení brněnské radnice a proti jejich společnému záměru – organizovat v budoucnu srazy Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jejich příznivců střídavě ve SRN a v Brně. ZDŮRAZŇUJEME Odsun sudetských Němců byl uskutečněn na základě rozhodnutí představitelů vítězných mocností – SSSR, USA a Velké Británie ze 2. 8. 1945 v Postupimi. Praktické uskutečnění tohoto rozhodnutí bylo realizováno na základě Benešových dekretů. Představitelé vítězných mocností vyslovili vládě ČSR uznání za humánní provedení odsunu.

ODMÍTÁME obvinění, že odsun sudetských Němců byl realizací principu kolektivní viny. V ČSR a v Brně samotném mohli po válce zůstat antifašisté a ti, kdož nezradili svou vlast. Do odsunu byli zařazeni bývalí občané ČSR německé národnosti, kteří zradili svou vlast, podíleli se na jejím rozbití a dopustili se zločinů vůči zemi, ve které požívali nadstandardní výsady národnostní menšiny, - kteří přijali nacistickou rasovou ideologii a otevřeli Hitlerovi cestu k plánované likvidaci českého národa a dalších slovanských národů, - kteří pod prapory a hesly „HEIM INS REICH!“, „EIN FÜHRER EIN REICH!“ vítali v zemi, která jim nepatřila, svého zločinného vůdce, - kteří vyháněli ze svých domovů české občany a německé antifašisty, terorizovali je, vraždili, mučili a unášeli je na území Velkoněmecké říše, - kteří se podíleli na 360 000 zmařených životů občanů ČSR v nejkrvavější genocidní válce lidské historie vyvolané nacistickým Německem, a - kteří se ani po prohrané válce nepoučili a zejména v pohraničních oblastech se dopouštěli ve formacích organizací Wehrwolf, Guttenberg a Zeppelin teroru na českých občanech a sabotovali úsilí českých úřadů k obnově hospodářského a společenského života v českém pohraničí. NEZAPOMÍNÁME že až 90 % občanů ČSR německé národnosti – sudetských Němců přijalo s nadšením státní občanství Velkoněmecké říše, - že 1 162 617 (slovy jedenmilionstošedesátdvatisícešestsetsedmnáct) sudetských Němců bylo vyznamenáno Adolfem Hitlerem za aktivní podíl na rozbití předválečné ČSR, - že se sudetští Němci podíleli na genocidě v LIDICÍCH, LEŽÁCÍCH a v JAVOŘÍČKU, - že vraždili a mučili vězně v koncentračních táborech a na pochodech smrti, - že vstupovali dobrovolně do jednotek SS, útvarů gestapa a zuřivě bojovali u Moskvy, Leningradu, Stalingradu a na všech frontách proti spojencům za vítězství Velkoněmecké říše a zotročení všech národů. NEZAPOMÍNÁME však také na ty sudetské Němce, kteří se statečně postavili na obranu ČSR a proti nacismu. Patřili k nim například Louios Nissel a Willi Kapusta z Mikulova a jednotka REPUBLIKANISCHEWEHR, která neohroženě vystoupila na obranu republiky v zářijových dnech 1938 a jejíž členové jen zázrakem přežili v nacistických vězeních. PROTESTUJEME dnes nejen proti provokacím sudetských Němců a jejich potomků, ale také proti vlastizrádné činnosti novodobých českých kolaborantů! Považujeme omluvy Václava Havla a jeho souputníků sudetským Němcům za

LuÏice není na prodej! Obyvatelé Lužice se snaží odradit energetickou firmu EPH a finanční skupinu PPF od koupě lužických dolů a elektráren. Otevřeným dopisem se předseda politického uskupení Lužická aliance Hanzo Wylem-Kell obrací na majitele firmy EPH pana Daniela Křetínského a majitele finanční skupiny PPF Petra Kellnera. Podle zpráv, které doposud byly zveřejněny, společný podnik zmíněných dvou firem má převzít těžbu hnědého uhlí a navazující výrobu elektrické energie v Lužici. Popisem i obrázky přibližuje Hanzo Wylem-Kell škody, které povrchová těžba hnědého uhlí doposud v Lužici napáchala. Dva obrázky například zachycují lužickosrbskou vesnici Rogow, jejíž dějiny trvající asi 650 let, byly přetrženy vysídlením a zbouráním. Jiné obrázky zachycují znečištěnou řeku Sprévu, škodlivými sloučeninami dohněda zbarvený proud vody, který do Sprévy přitéká z oblastí někdejších povrchových dolů. V ohrožení se proto ocitla i dolnolužická Blata, jedinečná přírodní a kulturní oblast vyhledávaná turisty. Dopis také upozorňuje na to, že mnohé z turistických projektů chystaných v oblasti bývalých povrchových dolů jsou předem odsouzeny k nezdaru. Voda v jezerech, která vznikají napuštěním jam, je příliš kyselá a svahy hrozí sesunutím.

Další obrázky ukazují bohatou lidovou lužickosrbskou kulturu: zapustové průvody, velikonoční jízdy a stavění máje. Více než 100 let trvající těžbu hnědého uhlí v Lužici dopis označuje za „století krvácejících ran lužickosrbského národa“. Škody způsobené Lužickým Srbům dobýváním uhlí jsou vskutku obrovské. Zbouráno bylo zcela nebo částečně 136 sídel, přes 25 000 obyvatel, převážně Lužických Srbů, ztratilo své domovy. „Chceme Vás důrazně odradit od Vašeho rozhodnutí,“ píše Hanzo Wylem-Kell a dodává: „neumíme si představit, že byste na účet Vaší firmy připsali i obrovské ekologické škody, které těžbou uhlí nastávají.“ Dopis je zakončen provoláním v dolní i horní lužické srbštině a němčině: „Naše země je nám svatá!“ Politické uskupení Lužická aliance zaštiťuje řadu především místních spolků, které mají tisíce členů a podporovatelů, tzn. lužickosrbských i německých obyvatel Lužice, mezi nimi i komunální politiky. Tyto spolky vystupují proti další těžbě hnědého uhlí v Lužici a prosazují program obnovy Lužice, zodpovědný vůči lidem, krajině i přírodě. Lužická aliance je členem evropské strany European Free Alliance (EFA) a má podporu evropské frakce EFA/Zelení. MILOŠ MALEC

tzv. „VYHNÁNÍ“ za zradu českého národa. Do kategorie zrady zájmů českého národa zařazujeme, vzhledem ke vstřícnosti k revanšistickým požadavkům sudetských Němců výroky a činnost místopředsedy vlády ČR, předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, ministra kultury vlády ČR za KDU-ČSL, předsedy Sdružení Ackermann Gemeinde Daniela Hermana, zakladatele TOP 09 poslance PS PČR Karla Schwarzenberga, jakož i podporu, kterou poskytuje prosazování sudetoněmeckých zájmů předseda vlády ČR Bohumil Sobotka a primátor města Brna Petr Vokřál. I mnozí další političtí činitelé, představitelé římskokatolické církve a české kultury. Jejich jednání považujeme za dehonestaci a urážku odkazu národních obroditelů a hrdinů protinacistického odboje a požadujeme jejich odstoupení z funkcí, které mají vykonávat v zájmu českého národa. Považujeme za licoměrnost slova představitelů Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jejich českých příznivců o USMÍŘENÍ, když současně urážejí prezidenta Budovatele ČSR Dr. E. Beneše a požadují likvidaci prezidentských dekretů. POŽADUJEME nejen omluvu sudetských Němců za utrpení českého národa, lidské oběti a materiální škody, na kterých se za nacistické okupace podíleli, ale také za urážky demokraticky zvoleného prezidenta ČSR Dr. E. Beneše, které považujeme za urážky českého národa.

POŽADUJEME, aby vláda ČR zastavila revanšistickou činnost tzv. KANCELÁŘE Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Praze a všech revanšistických subjektů v ČR. POŽADUJEME, aby vláda ČR zabezpečila výchovu mladé generace a činnost veřejných sdělovacích prostředků v souladu s historickou pravdou. POŽADUJEME, aby římskokatolická církev sloužila zájmům našeho lidu a nikoliv zájmům Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Nejdůležitějším požadavkem současnosti i budoucnosti je zachování světového míru a přátelských vztahů mezi státy a národy. Velmi si vážíme činnosti mírových organizací ve SRN a jinde ve světě. Přejeme si, aby k zabezpečení míru ještě více než dosud přispívala vláda ČR. KONSTATUJEME, že narůstající požadavky Sudetoněmeckého landsmanšaftu proti zájmům ČR neprospívají přátelství mezi českým a německým národem, ani míru ve světě. Cesta ke smíření nemůže vést nastolováním revanšistických požadavků, ale jen vzájemným pochopením a uplatněním historické pravdy. Účastníci protestní demonstrace proti provokacím Sudetoněmeckého landsmanšaftu V Brně dne 28. května 2016

Neu‰lo nám ■ Těžká ztráta postihla síly usilující o obnovu socialismu v Rusku, kde, jak jsme zaznamenali z nekrologů, zemřel ve věku 86 let významný politik Aleksej Aleksejevič Prigarin, první tajemník ústředního výboru komunistické strany KPSS. Měli jsme možnost seznámit se s tímto nevšedním člověkem již před několika roky na jednom ze zasedání mezinárodní pokrokové organizace. Tehdy také projevil zájem o náš časopis Slovanskou vzájemnost, který pravidelně dostával. Jak napsal ruský list Golos komunista č. 2/2016, jehož vedoucím redaktorem až do své smrti A. A. Prigarin byl, jeho smrt není jen tragédií jeho současníků, ale i celého levicového hnutí. Čest jeho památce! ■ Je tomu už 25 let od okamžiku, kdy se v maďarském Visegrádu zrodila jedna z forem regionální spolupráce známá jako Visegradská skupina V4. Jak při této příležitosti konstatoval předseda vlády Bohuslav Sobotka: „Představitelé mladých středoevropských demokracií se setkali na místě, kde v roce 1335 rokovali o uspořádání střední Evropy český, polský a uherský král a vyzdvihli tím tak historická pouta mezi našimi národy. Jejich úvahy nicméně mířily do budoucna a dalece přesahovaly regionální hranice.“ (Právo, 15. 2. 2016) Lze jen dodat, že cíle Visegradské skupiny budou při jejich uskutečňování pozitivně ovlivňovat i vzájemné vztahy středoevropských slovanských národů, majících k sobě v mnoha směrech blízko, což odpovídá i slovanské vzájemnosti.

■ Problém imigrace

nezůstal stranou pozornosti kardinála Dominika Duky, podle jeho vyjádření v rozhovoru pro Lidové noviny ze 7. 5. t. r. „…otázkou imigrace se intenzivně zabýváme více než deset let. První je imigrace obyvatel z východní části Evropy – Ukrajina, Rusko, Bělorusko, Kazachstán. Nemohu uvést konkrétní čísla, jsou embargována kvůli bezpečí uprchlíků, ale můžeme říci, že za dvacet let svobody připlulo do naší republiky téměř půl milionu nových obyvatel. Myslím, že nemůžeme říci, že by to vyvolalo nějaké problémy napětí. Pokud se tedy dnes říká, že nejsme ochotni nikoho přijímat, není to pravda. Pražská arcidiecézní charita i další charity na tom pracují, máme zařízení i program…“ Doplnit by však bylo možno jedno: nelze přehlédnout kvalitativní rozdíl mezi imigrací, o níž hovoří kardinál a imigrací, která se do evropských zemí valí z Blízkého a Středního východu a afrických zemí zcela odlišného civilizačního prostředí!

■ Nord Stream 2, tj. rozšíření souTaké letos si slovanské národy pfiipomínaly Den slovanské kultury a písemností

Historick˘ akt V době, kdy se dovršovalo vítězství spojenců v druhé světové válce nad nacistickou hrůzovládou a válečnými zločiny zatíženým Japonskem, konala se v San Francisku za účasti 51 států konference, jejímž cílem bylo ustavení Organizace spojených národů a přijetí Charty Spojených národů. Od 25. února 1945 až do 26. června téhož roku, kdy byla podepsána Charta OSN, bylo usilovně jednáno o tom, jak do budoucna udržet přátelské vztahy mezi státy a národy na základech sebeurčení národů a na zásadách rovnoprávnosti. Podepsání Charty OSN se však nedožil jeden z vůdčích představitelů vítězných mocností prezident USA F. D. Roosevelt, který zemřel 12. dubna 1945. Tehdejší náš ministr zahraničí Jan Masaryk se o výsledcích konference v San Francisku vyslovil v tom směru, že „rezultát San Franciska ukazuje, že plodná a trvalá spolupráce mezi státy, které mají zcela rozdílnou politickou filozofii, je možná a na této spolupráci bude tolik záležet“. Jan Masaryk považoval dále za nezbytné „akcentovat nutnost spolupráce Spojených států amerických se Sovět-

ským svazem jako dvěma velmocemi, které musí tvořit hlavní sloupy příštího míru“. Od historického zasedání v San Francisku uplynula již dlouhá řada let. Válečné konflikty, k nímž došlo od té doby v mnoha částech světa, podnicené mnohdy zájmy velmocí, sice nevyústily zatím naštěstí v střet globální povahy, ale přesto způsobily nezměrné oběti na životech a ekonomických, přesněji řečeno hospodářských hodnotách, včetně škod ekologického dosahu. Slova Jana Masaryka jsou nabádavá i pro současnost. Zvyšování napětí ve vztazích mezi USA a Ruskem, vzájemné osočování a vyvolávání nestability a občanských válek zejména v zemích tzv. třetího světa, to vše dnes činí zachování světového míru choulostivým, ale přesto hlavním úkolem všech. O to složitější a náročnější je i naplňování Charty OSN a působení jejich orgánů pro udržení světového míru i pro příští generace. Svým skromným příspěvkem v zájmu lepšího poznání a přátelství mezi národy je i působení slovanských organizací, a to nejen našich. (MS)

časného plynovodu Nord Stream, přivádějícího zemní plyn z Ruska do Německa po dně Baltského moře, prý – aspoň podle našeho tisku – naráží na problémy nedostatku investičních prostředků ruské energetické společnosti Gazprom. Naskýtá se otázka, zda opravdové starosti nebudí spíše dosavadní exkluzivní tranzitní pozice Ukrajiny a její zranitelnost než Gazprom!

■ Zbrojení jak za studené války – nejvíce zbraní nyní dováží arabské země a některé asijské. Největšími vývozci zbraní jsou pak USA, ale též Rusko. Další exportéři z Číny, Francie, Německa, Británie, Španělska, Itálie a jiných, mají už náležitý odstup.

■ Jak jsme na tom? Tentokrát se zdravím, které je prý slabinou! V průměru se lidé v OECD dožívají 79,9 roku, u nás 78,3. Za dobré nebo lepší považuje své zdraví jen necelých 60 procent lidí – že by jen pesimismus? Spokojenost Čechů s životem však dosahuje hodnoty 6,6 z deseti možných – tak aspoň trochu optimismu! (da) Stránku připravil a redigoval Mirko Svoboda.


4


Jednou vûtou ■ Ruská média uvádějí, že Slovensko není iniciátorem protiruských sankcí, ale Bratislava, která bohužel, musí poslouchat Brusel, Paříž a Berlín, připomínají, že podle nejnovějších zpráv z Bruselu, právě Slovensko, Maďarsko, Itálie, Kypr a Řecko vyzývají zrušit protiruské sankce a že 23. 2. slovenský premiér Robert Fico navrhl, aby sankce vůči Rusku byly co nejdřív zrušeny, při čem poukázal, že konflikt na Donbasu nevyvolala ruská strana a označil sankce vůči Moskvě za nonsens.

■ Počet ruských turistů v Řecku se v květnu zvýšil téměř o polovinu a odhady uvádějí, že letos může v důsledku omezení cest do Turecka a Egypta zemi navštívit až milion Rusů.

■ Prezident Putin si nehodlá podle analytika V. Diviše v žádném případě uvázat na krk nějakou další oblast počínaje Doněckou a Luhanskou a konče Abcházií či Jižní Osetií, protože jeho pragmatický přístup si klade jediný cíl: Tváří v tvář vnějším hrozbám stability a územní celistvosti Ruska zajistit silný stát schopný se jim postavit.

■ Den slovanského písemnictví

a kultury oslavilo Rusko grandiózním sborovým maratónem, když ve velkých městech po celé zemi zahájila současně svá vystoupení nejlepší akademická a lidová sborová tělesa a pódium na Rudém náměstí v Moskvě bylo propojeno s městy po celé zemi pomocí videomostu. ■ Spojené státy mají na Blízkém

východě mnohem více vojenské síly než Rusko: 35 000 amerických vojáků a stovky letadel ve srovnání s 2000 ruskými vojáky a 50 letadly, uvádí D. Ross, který se dlouhodobě pohybuje na Blízkém východě. ■ Móda ruské kuchyně se stala jedním z velmi příjemných následků západních sankcí a dva roky se zvedajícího nacionalismu, což vybudilo i rozvoj ruského zemědělství a pomohlo Rusům pochopit, že mají konzumovat jen čerstvé potraviny, píše britský Guardian.

■ V Rusku klesl v roce 2015 po-

čet sebevražd na 100 000 obyvatel na hodnotu 17, naposledy byl tento demografický ukazatel tak nízko před 56 lety před peněžní reformou Chruščova. ■ Symfonický orchestr st. petěr-

burského Mariinského divadla pod vedením světoznámého dirigenta Valerije Gergijeva vystoupil v syrské Palmýře, z níž byli v březnu vyhnáni radikálové Islámského státu. ■ Výhra fondů pracujících s ruskými aktivy činila od začátku roku 2015 v průměru 29 %, kterýžto výsledek je osmkrát vyšší než u fondů specializujících se na Čínu a šestnáctkrát vyšší než u těch, které investují do Indie, píše agentura Bloomberg s odvoláním na údaje eVestment.

■ Podle odhadů ruských expertů

utrpěly západní země bojkotem ruského trhu ztrátu 9,3 miliardy dolarů (225 miliard korun), když dovoz ze Západu nahradila podle ruských médií většinou domácí produkce či import ze spřátelených zemí Ruska. (iHNED.CZ)

200/2016

S V ùT KO L E M N ÁS ● S V ùT KO L E M N ÁS

Malé pováleãné ohlédnutí I letošní vzpomínkové oslavy konce druhé světové války se neobešly bez rádoby „objektivních hodnocení odborníků“. Hluboce se klaní památce a zásluhám Winstona Churchilla, ale jaksi jim vždy uniká, že ani on nezpochybňoval, že největší tíži pozemních bojů na svých bedrech měla sovětská, čili Rudá armáda. Připomeňme si proto bez emocí skutečná fakta. V roce 1945 nejen Německo, ale také Sovětský svaz byl rozvrácen válkou. Několik generací německých i sovětských mladých mužů ve válce zahynulo. Ve vítězný rok již prakticky nebylo koho povolat do zbraně. V roce 1945 mohla sovětská armáda mobilizovat za první půlrok jenom 1 058 465 osob. Němci jenom 225 000 osob. Poslední mobilizovaní mladíci v sovětské armádě sloužili od roku 1945, mnohdy až do roku 1953. Délka služby povolanců nebyla určena. Nebylo kým je nahradit. Miliony zraněných a invalidů zatěžovaly válkou zničené hospodářství. Byla hlásána iluze, že v roce 1945 střed Evropy osvobodila od nacistického vojska sovětská armáda složená z válkou zocelených divizí. Opak byl pravdou. Válečná historie jednotlivých divizí byla impozantní, ale válečných veteránů bylo v divizích málo. Vojáci, kteří bojovali v roce 1941, se z větší části nedožili roku 1942. Roku 1943 se nedožila velká část těch, kteří bojovali v roce 1942. Nevycvičení záložáci museli být nasazováni do bojů i v roce 1944. Nováčci doplňovali prořídlé stavy divizí i v roce 1945. Vysoké ztráty v roce 1944 byly zapříčiněny z nemalé části tím, že vojáci neprošli dostatečnou předběžnou bojovou přípravou. Když Praha zoufale volala o pomoc, byli sovětští vojáci totálně vyčerpáni právě končícími boji, jejich jednotky

byly prořídlé. Také polské jednotky, které z Německa zaútočily přes Šluknovský výběžek, Děčínsko, směrem na Litoměřice a Mělník, měly velmi prořídlé stavy, v bojích ztratily mnoho výzbroje. Přesto museli Sověti i Poláci vyrazit. O podílu mocností na vítězství nad nacistickou brannou mocí není pochyb. Odborníci se shodují, že německé námořnictvo zlikvidovali Američané a Britové. Letectvo zlomily všechny tři mocnosti: Američané, Britové i Sovětský svaz. Pozemní armádu zničila především Rudá armáda. O tom není pochyb a je od nás nespravedlivé a nevděčné úlohu Sovětského svazu zpochybňovat. Začátkem roku 1945 byla sovětská fronta široká 2200 kilometrů, dvakrát méně než v roce 1944. Cílem bylo v konečné fázi obsadit Berlín, osvobodit

Prahu a dosáhnout demarkační čáry se západními spojenci. Od ledna 1945 byla sovětská ofenziva mohutná, ale vybrala si krutou daň: Sovětská vojska ztratila do okamžiku kapitulace 862 000 vojáků, ostatní spojenci pouze 61 400. Němců padlo do kapitulace 783 000. Spojenci Němců přišli od začátku roku do května 1945 o 28 300 mužů. Mohutná ofenziva Rudé armády skončila také vysokými sovětskými ztrátami. Zničeno bylo od ledna do 9. května 1945 celkem na 14 000 sovětských tanků a samohybných děl a 27 000 automobilů. A dnes ti, co by zde patrně bez těchto obětí nebyli, dumají, zda by se na mejdanu v Plzni mezi dobovou technikou mohl objevit i sovětský tank! (KD)

vyhlášené v roce 2008 se po zpracování 44,5 milionu hlasů stal Alexandr Něvský, novgorodský kníže, který ve 13. století udržel při životě Rusko ohrožované současně Švédy, německými rytíři a Tatary (porazil je na Něvě v r. 1240).

První sovûtsk˘ tank T34 v Praze v kvûtnu 1945 (zasaÏen˘ na Klárovû)

i tatínka. Oba byli v armádě, maminka odešla na frontu rovnou po maturitních zkouškách. Z celé třídy přežila jen hrstka studentů. Rok po válce se Olga narodila. Dnes je jí sedmdesát. Je drobná jako panenka a do vysoko zvednutých fotografií jejích rodičů se opírá vítr. Na smluveném místě u náměstí Vítězství čeká Olžin manžel. Když nás v davu rozezná, podlézá provaz a přebírá od své ženy portrét jejího otce, důstojníka. V chůzi se seznamujeme. Jmenuje se Viktor, je jaderný fyzik. Bez přípitku si hned tykáme. „Vidíš to, Lenko?“ Zastavuje se a rozhlíží. „Copak tihle lidé chtějí další válku? Který idiot si to může myslet?“ Snažím se ho potěšit: „Letos se Nesmrtelný pluk poprvé koná i v Praze. A v dalších městech Evropy. Dokonce i v New Yorku!“ Olga s obavou povzdechne: „No, jen jestli to pomůže…“ Druhý den se pak z televize dozvídáme, že ve stejné chvíli napadly průvod Nesmrtelného pluku ve Slavjansku fašistické bojůvky. Mladí „gerojové“ volali Sláva Ukrajině! a stříkali do tváří veteránů barevný sprej. U kavárny, kde Puškin před osudovým soubojem posnídal, stojí na vyneseném stole mladý operní pěvec ve smokingu. Jeho hrdinskou barytonovou árii, zesílenou mik-

rofonem, možná slyší i kameraman sedící v otevřených dveřích kroužícího vrtulníku, odkud natáčí Nesmrtelný pluk shora. Po dvou hodinách se nekonečný dav vlévá na Palácové náměstí. Den vítězství pokračuje, po vystavených dělech a tancích šplhají děti a z reproduktorů zní hudba. O stakan později mi už ruština nedělá potíže, a tak si troufnu vplavat i na hloubku. Moje vyprávění o pražském jaru 1968 je i pro vzdělaného Vadima šokující. Klade rozčílené doplňující otázky. Jelcinovu éru však Vadim opovržlivě smete ze stolu jako drobky pro psy. Tak probíráme aktuální Putinovu politiku. S tou zahraniční Vadim souhlasí, připadá mu obezřetná, a přitom nesnižuje hrdost lidí. Ale vnitřní problémy prý Putin řeší plocho (špatně). Důležité posty dál obsazuje korupčníky. Při besedě, která se protáhne na dvě a půl hodiny, se pořád pletu a místo Petrohrad říkám Leningrad. „To nám vůbec nevadí,“ křičí pán ze zadní řady. „My taky říkáme Leningrad.“ „S úctou a z lásky k těm, co umřeli za blokády,“ dovysvětlí mi Olga. V opoziční rozhlasové stanici Echo Moskvy jsem ale v Den vítězství slyšela názor mladého politologa, že ten milion obětí byl zcela zbytečný a že se město mělo vzdát…

■ Snížit účast státu v ekonomice země z více než 50 procent na 35 procent během deseti let je údajně závěr zástupců různých názorových proudů zastoupených na uzavřeném zasedání prezidia Hospodářské rady prezidenta RF z 25. května, které se konalo poprvé po dvou letech. Stránku 4 připravil a rediguje Karel Dostál.

■ Žijící potomci carské rodiny neustávají ve sporech, kdo by mohl mít nárok na trůn, kdyby snad prezident Putin, s nímž prý mají velmi dobré vztahy, obnovil monarchii. Předními kandidáty jsou údajně velkokněžna Marie Vladimirovna s carevičem Georgijem Michajlovičem. Ten prohlásil, že si Vladimira Vladimiroviče vysoce váží za to, jakým způsobem dokáže spravovat tak velkou zemi, jakou je Ruská federace. Velkokněžna už krátce po obsazení Krymu v roce 2014 vyhlásila: „Návrat Krymu mezi ruská výsostná území byl nutný a je v souladu se zákonem. Je naprosto jasné, že jde o nezvratný krok, ať bude Moskva čelit jakýmkoli sankcím.“ Na poloostrov, kde měla carská rodina před svým pádem několik luxusních sídel, oba nedávno přijeli. I tentokrát si „možné Putinovy choutky“ na obnovu Ruska dokonce v carských hranicích vychutnali různí globální experti. Došlo i k „Varování Varšavy a Helsinek“. Poslední ruský car Mikuláš II. byl přece také králem polským a velkoknížetem finským!!

v rámci zákona o „dekomunizaci“ z dubna 2015. Podle informací Ukrajinského institutu národní paměti by v rámci platnosti zákona mělo nový název obdržet 941 ukrajinských měst a obcí. Demontáž všech památníků a memoriálních znaků, přejmenování ulic a měst mělo být završeno do 21. května 2016. Například Dněprodzeržinsk Nejvyšší rada přejmenovala na Kamenskoe. Přejmenování jednoho z největších měst Ukrajiny Dněpropetrovska na nový název Dněpro však většině obyvatel moc po chuti není.

■ Dalajláma v Bolšom těátru zahájil druhý ročník mezinárodního Dalajlámova festivalu s tématem „Tibet: Tradice, Umění, Filozofie a Mír“. „Jsem přesvědčen, že jádrem dnešní krize na Blízkém východě je politika Obamovy vlády a podíl Saúdské Arábie v syrské krizi,“ citoval server AFP tibetského duchovního vůdce. Poprvé se tak osmdesátiletý duchovní vůdce a laureát Nobelovy ceny za mír rozhodl výslovně kritizovat Spojené státy a jejich bohatého ropného spojence Saúdskou Arábii. Též pochválil ruského prezidenta za vytrvalé tažení proti teroristům a vybídl ho k pokračování na této boží cestě.

■ Nejstarší údaje o oslavách Dne

Cyrila a Metoděje pocházejí z 12. století. Z cyrilice vznikla v Rusku začátkem 18. století za Petra I. přizpůsobením latinské abecedě azbuka. (Přesněji nejprve tzv. graždanka, která se po pravopisné reformě sovětské vlády roku 1917 stala základem současné azbuky). Tou dnes píší Rusové, Bělorusové, Ukrajinci a další národy, dále Mongolové, Bulhaři, Srbové a Makedonci.

■ „Apeluji na všechny občany

Dumka Když slyším naše umělecké celebrity, jaká sensační, jedinečná, nezapomenutelná parta se sešla při natáčení onoho filmu, nastudování divadelní hry či v televizním seriálu, vzpomenu si vždy na naši redakční radu. Spolek spočítatelný na prstech rukou, scházející se dvakrát v měsíci už osmnáctým rokem, aby vytvořil další číslo našeho měsíčníku. Žádný z umělců nezapomněl nikdy vyzdvihnout příslušného režiséra. Asi právem. A tak i nám postupně došlo, že bez našeho šéfredaktora, stojícího od počátku u každé stránky nového čísla, by ty další prostě nebyly.

výši 1,72 miliardy dolarů (více než 41 miliard korun), který pocházel ještě z éry Sovětského svazu. Samotný dluh činil 1,1 miliardy dolarů, dalších 620 milionů dolarů tvořily úroky. Sovětský svaz si podle ministerstva peníze půjčil těsně před svým rozpadem v roce 1991 na financování „nezbytného“ dovozu. Po rozpadu Sovětského svazu přijalo Rusko odpovědnost za splacení jeho dluhů. Stále ještě musí splatit zbývající sovětské dluhy vůči Jižní Koreji, Makedonii a Bosně.

jmenovávání názvů obcí a měst

■ Vítězem televizní ankety o nej-

významnější osobnost ruských dějin

■ Rusko splatilo Kuvajtu dluh ve

■ Ukrajinou přechází vlna pře-

Vzpomínky a úvahy z Leningradu Výňatky z článku spisovatelky a občanské aktivistky Lenky Procházkové o pobytu v Petrohradu. První nápis, který jsem po přistání viděla na jedné z budov letiště, hlásal: Leningrad – město hrdina. Pokaždé, když se v chůzi po Něvském prospektu ohlédnu, vidím pochodující les černobílých tváří připevněných na tyčkách. Můj navždy mladý dědeček tyčku nemá, držím jeho vyztuženou zvětšenou fotografii ve zdvižených rukou, na dolní růžek jsem přilepila českou vlaječku. Byl učitel a účastnil se odboje. Gestapáci ho umučili při výslechu, hrob nemá. Ale teď jde s námi v pochodu Nesmrtelného pluku v Petrohradě. Z dálky, za našimi zády, zní hučení, blíží se jako bouře, mohutní a pak se k voláni „URRRÁ!“ přidává i zástup kolem nás a posílá příbojovou vlnu dál dopředu. Až mě z toho mrazí v zádech. I ti noví hned křičí „Urrrá!“ a „Paběda!“ a „Leningrad!“ Některé skupiny v chůzi zpívají častušky doprovázené harmonikou. Stařičká manželská dvojice veteránů obtížená medailemi a s rukama plnýma květů, pozoruje průvod z chodníku a každá řada, která je míjí, se jim uklání. Přítelkyně Olga nese na dlouhých bílých tyčkách zarámované fotografie maminky

Neu‰lo nám

Nebylo snadné naučit postarší elévy redaktorské roboty srovnat písmenka do řádků, aby se potom s fotkami srovnaly do nepřekročitelné „dvěstěpětasedmdesátky“. Zdeněk s námi tu nezměrnou trpělivost vždycky měl. Ale hlavně – vpravdě otcovsky – uměl upozornit na ty obsahové „faux pasy“, kterých bylo, než jsme plně pochopili smysl a cíl naší práce, také nemálo. Pochopitelně není možné vzpomenout všechny, kdo se podíleli na té naší dvoustovce. Za všechny snad moudrý humor rozšafného rozložitého pantáty, jímž dokázal nejednou rozptýlit houstnoucí atmo-

sféru či ve sloup zdvižené oči naší počítačové expertky, kouzlící z příslušné mašinky dostatečně ostré – obsahem i formou – obrázky. A z těch, kdo nás předčasně opustily, určitě nekompromisní Ivanku Bažantovou, vehementně prosazující to jediné správné řešení. Jak vzpomenuto, náš měsíčník dosáhl již plnoletosti. Avšak jeho tvůrci při tom značně zešedivěli. Zamýšlíme se proto často, jak tu naši každoměsíční sešlost omladit. Zkusme se, prosím, rozhlédnout kolem sebe a navrhnout, či ještě lépe přihlásit se k potřebnému omlazení. KAREL DOSTÁL

Polské republiky, aby byli připraveni bojovat o návrat bývalých polských zemí, kde naši lidé jsou i nadále podrobeni obtěžování a ponižování od již nového ukrajinského vedení. Pokud moderní Ukrajina odsuzuje činy Sovětského svazu, tak by měla dobrovolně vrátit území Polska, které patřilo k Polsku až do roku 1939. Již pracujeme na návratu Polesí, Haliče a Volyně a potřebujeme podporu celé populace Polské republiky. Každý občan by měl být připraven na spravedlivý boj o navrácení polského území, které je domovem pro obrovské množství etnických Poláků, kteří potřebují naši ochranu,“ ukončil projev prezident Andrzej Duda v polském Sejmu. Že by důkaz nového iredentismu?


200/2016


5

S V ùT KO L E M N ÁS ● S V ùT KO L E M N ÁS ● S V ùT KO L E M N ÁS

■ âesk˘ ministr u sudetsk˘ch NûmcÛ

Balkán byl prvním cílem národním uznáním samozvané Republiky Kosovo, je jen pokračováním americké balkánské politiky z devadesátých let minulého století. Cílem bylo a je dostat tuto samozvanou Republiku nejen do uskupení NATO, ale i do EU, OSN a dalších mezinárodních orgánů, příkladně UNESCO, UEFA i dalších. Bezprostředně po rozbombardování Srbska americká armáda obsazuje v Kosovu území několika tisíců akrů (poblíž města Uroševac na hranici s Makedonií). Zde buduje jeden z největších amerických vojenských táborů mimo území USA. Jedná se o vojenský tábor Bondsteel, kde se nachází více než sedm tisíc amerických vojáků. (A budou Brdy ještě mohutnějším vojenským lágrem?) Nutno dodat, že Pentagon v té době disponoval základnami v Bulharsku, Rumunsku i Řecku. Jde i o umístění velitelství pro východní Evropu v Rumunsku, leteckou základnu Graf Ignatievo a Bezmer v Bulharsku a Mihail Kogalniceanu v Rumunsku. Obrovská vojenská základna Bondsteel v Kosovu, přestavba a využívání chorvatských a černohorských přístavů americkým válečným námořnictvem, pak jen završují obrázek celkové militarizace Balkánu.

Je nutno si uvědomit, že bez rozbití Jugoslávie, bez porážky Srbska a odtržení Kosova, by bylo obtížné vojensky proniknout do Evropy cestou Balkánu. Strategický zájem USA na Kosovu je primárně zaměřen na vojenské aspekty proti Rusku. Dále, jak se zdá, se týká zájem i kontroly obchodu s drogami. V kombinaci s kontrolou NATO nad Afghánistánem, kde heroinová stezka začíná, pak na území Balkánu zdárně pokračuje. I tak je obtížné úsilí při ovládnutí Balkánu hodnotit jako mírumilovné.

Stál u zrodu porevoluãní ekonomiky

Rumunsko zahájilo provoz protiraketového systému Aegis s radiolokátorem a protiraketovými střelami, odpálenými z Blízkého východu. (Íránu?). Další část amerického štítu se začíná budovat v Polsku. Již samotné rozmístění amerických protiraketových střel v Rumunsku lze chápat jako porušení dohody o likvidaci raket středního a kratšího doletu.

Americká snaha o obklíčení Ruska vrcholí Jaderné obklíčení Ruska se odvíjí od rozbití Jugoslávie a ovládnutí Balkánu. Válečné uskupení NATO pod americkou taktovkou dosáhlo potřebného vítězství, rozkolem Jugoslávie, porážkou Srbů a odtržením provincie Kosova, s jeho pozdějším vyhlášením jednostranné samostatnosti. Kontroverzní kus půdy „Kosovo“ byl historicky svázán se Srbskem a byl součástí Jugoslávie až do leteckého napadení NATO v roce 1999, který rozbil to vše, co zbývalo z Miloševičova Srbska. Netřeba dodávat, že s podezřelou spoluprací některých evropských států, hlavně Německa. Rovněž s požehnáním EU a tichého potlesku dalších amerických satelitů. Mezi které se úspěšně zařadilo i havlovské Česko, jehož podíl završil ministr zahraničí Schwarzenberg prosazením bezodkladného uznání nového státu, Kosova. Kosovo se zdá být drobným kusem země, ovšem z pohledu americké armády a jejích zájmů na kontrolu Balkánu a kontrolu toku ropy do Ruska a západní Evropy, má mimořádný význam. Rovněž nelze opomenout jeho strategický význam s přihlédnutím k politickému vývoji států Blízkého východu, bohatých na ropu. Tažení za mezi-

Byl to český romanopisec, prozaik a povídkář Rudolf Luskač, jehož 45. výročí smrti (26. června 1971) si letos připomínáme. Narodil se v roce 1899 v Rájci (dnes Rajec Jestřebí). Po úspěšném studiu Lesnické akademie v Zákupech, pracuje jako praktikant ve Vyhlídce poblíž Klenčí pod Čerchovem. V roce 1921 odchází pracovat do Německa a od roku 1927 pracuje v Sovětském svazu. V době jeho pobytu v SSSR pracuje jako lesní inženýr, zejména v okolí Leningradu. Zabýval se novými technologiemi a mechanizací lesní těžby i práce s dřevem. Úspěšně se zařadil po bok všech odborníků, kteří přicházeli do SSSR pomoci s rozvojem nového porevolučního průmyslu. Jeho práce byla vždy pozitivně hodnocena. V souvislosti se svojí profesí procestoval Střední Asii, Dálný východ, černomořskou oblast, Kavkaz, Turkmenistán, Kazachstán, Ukrajinu, ale i sibiřskou tajgu a Karelii. Na svých cestách se projevoval i jako zapálený lovec a rybář. Své zážitky přenesl do množství knih a povídek, které formovaly vztah k přírodě nejednoho čtenáře u nás. Po okupaci ČSR zůstal v Sovětském svazu a vstoupil do 1. československého armádního sboru a pod velením generála Ludvíka Svobody prošel boji a v roce 1945 se vrací do vlasti jako velitel autokolony. Po následných životních peripetiích se vrací

Proti Rusku dnes stojí základny od Balkánu až do Pobaltí. Protiraketový systém zahrnuje radary včasné výstrahy v Turecku, dále pak základnu v německém Ramsteinu i americké torpédoborce se systémem Aegis. Nyní dostávají předcházející události na Balkáně ten správný rozměr a pravou podobu. Zejména pak i ve světle amerického neúspěchu proniknout za pomoci Ukrajiny na Krym.

Americké vojenské snahy o totální ovládnutí Evropy a dokončení obklíčení Ruska i jeho izolace od Evropy zdárně pokračují, pod pláštíkem budování „evropského protiraketového štítu“. Veškerá ujišťování NATO, že štít není zaměřen proti Rusku, ale má sloužit k obraně, jsou k neuvěření. Jako je k neuvěření ujišťování o jaderném nebezpečí hrozícím Evropě útokem z Íránu.

k svému oboru a pracuje na ministerstvu a nakonec uplatňuje své perfektní znalosti ruštiny a němčiny jako tlumočník při RVHP. Rudolf Luskač po celý svůj život projevoval vřelý vztah k přírodě, jeho brilantní vypravěčský talent se v plné míře přenášel do jeho tvorby. Je rovněž nutno vysoce ocenit jeho vztah k Rusku a Rusům, tak i jeho pracovní a odborný přínos pro rozvoj lesního a těžebního hospodářství v meziválečném období v SSSR. (sh)

Na Balkáně nešlo a nejde o válečné zločiny a úlohu Srbů v balkánském konfliktu, o Miloševiče a uváděné nutné osvobození Albánců na Kosovu. Motivem zůstává snaha americké administrativy proniknout na Balkán a vojensky se zde etablovat. Veškerá ujišťování o mírotvorné politice jsou více než nedůvěryhodná. STANISLAV HRZINA

ko jedni z prvních poukázat na skutečnou situaci v Kosovu s poukazem na to, co v dalším vývoji na Balkáně hrozí. Dále uchovávám s nostalgií ještě SV č. 32/2001, kdy je vedle informací z VIII. všeslovanského sjezdu v Moskvě i jedna, smutná zpráva o úmrtí profesora Břetislava Chvály, dlouholetého předsedy Českého a Mezinárodního slovanského výboru a jednoho z iniciátorů zahájení vydávání časopisu Slovanská vzájemnost. Posledním opatrovaným číslem je výroční stopadesáté číslo SV z ledna 2012. Zde jsme již delší čas vycházeli na osmi stránkách a v úpravě, na kterou jsme zvyklí i dnes. Tomuto výročnímu číslu byl přizpůsobený i jeho obsah, vzpomínající na dosavadní činnost při tvorbě našeho časopisu. Číslo 150/2012 přineslo i jednu ze smutných zpráv. Zemřel vydavatel našeho časopisu JUDr. Jaroslav Weber. Jsem překvapen, že se podařilo do několika málo řádek soustředit vzpomínku na spoustu práce. Práce, kterou členové redakční rady každý měsíc již osmnáct let odevzdávají pro udržení časopisu, reflektujícího slovanskou otázku a přinášejícím pravdivé informace o dění ve slovanských zemích a jejich vztazích. STANISLAV HRZINA

veřejnosti pro vstup země do NATO. Přístup Černé Hory do aliance je i podnětem pro další země, využít otevřené dveře NATO a jít jeho cestou. Zájem o vstup má mimo jiné ze zemí na Balkáně i Bosna a Hercegovina a Makedonie. Premiér Djukanovič ve svém vystoupení vyjádřil přesvědčení, že Černá Hora se rozhodla správně. Od roku 2009 by se stala dalším členem NATO, kdy byla přijata Albánie a Chorvatsko. „Závěrem si položme otázku, zda členství v NATO přispěje Černé Hoře nebo samotné alianci a rozšíří její přístup k námořním přístavům Černé Hory a prohloubení (sh) vlivu na Balkáně.“

Veliké poníÏení Albrightové Bývalá americká ministryně Madeleine Albrightová vystoupila u příležitosti konání promoce na dívčí koleji claermontské vysoké školy Scripps College. Vystoupení však předcházely kontroverzní výroky pronesené na její adresu z řad studentů a pedagogů. Po oznámení, že se slavnostní akce zúčastní československá rodačka a přítelkyně prezidenta Václava Havla (nechvalně známá svojí činností v období válek na Balkáně), rozhodli se studenti sepsat otevřený dopis, ve kterém Albrightovou obviňovali z podílu na smrti iráckých dětí, kvůli sankcím iniciovaným Clintonovou administrativou. Studenti v dopise rovněž vinili bývalou šéfku americké diplomacie za to, že nedokázala coby velvyslankyně USA při OSN zabránit masakru stovek tisíc lidí ve Rwandě před dvaadvaceti lety. K dopisu svůj podpis podle Los Angeles Times připojilo také osma-

dvacet profesorů přednášejících na koleji. Mnozí z nich se nechali rovněž slyšet, že by raději, aby na jejich promoci vystoupila Afroameričanka. Albrightovou nazývali „bílou feministkou“. Naráželi na její hojně kritizované vystoupení v rámci prezidentské kampaně, demokratické kandidátky Hillary Clintonové, kdy se Albrightová snažila agitovat ve prospěch Clintonové. Albrightová je považována za kontroverzní političku, zejména kritiky leteckého bombardování NATO v Bělehradu. Vzhledem k četným obětem z řad civilistů je dokonce nazývána „balkánskou řeznicí“. Bez zajímavosti nezůstává ani odhalení, že skupovala společně s dalšími americkými politiky akcie významných kosovských podniků. Jak například informovala i ČT, její společnost Albright Capital Management se mimo jiné podílela na privatizaci kosovského Telekomu. (Z tisku)

Kdo destabilizuje Kosovo a cel˘ svût Extremističtí duchovní a tajné organizace proměnili Kosovo, kdysi tolerantní společnost, v ohnisko extremismu. Umírnění islámští duchovní proti saúdskoarabským penězům bojují neúspěšně. Vláda Saúdské Arábie investuje do Kosova obrovské finanční částky pro šíření wahhabismu – své extremistické ideologie. 314 lidí odešlo za poslední dva roky z Kosova k islámskému státu – je to největší počet na jednoho obyvatele v Evropě.

Ministr kultury Daniel Herman jako vůbec první člen české vlády vystoupil na sudetoněmeckém sjezdu. Na jejich 67. výročním setkání v Norimberku oslovil sudetské Němce „milí krajané“, za což ho zhruba tři tisícovky shromážděných odměnily hlasitým potleskem.

■ Lze najít v˘chodisko Ekonomická a sociální situace v Řecku je den ode dne horší, poté co Syriza 13. července 2015 kapitulovala. Řekové viděli, jak jejich naděje na odpor mizí, když Alexis Tsipras, vůdce radikální levice, změnil stranu a nyní funguje jako loajální partner mezinárodní finanční mafie. Řekové jsou v obrovském šoku a cítí se zrazeni člověkem, kterému nejvíce důvěřovali. Tento psychologický stav umožňuje věřitelům zavádět ekonomická opatření, která by za jiných okolností způsobila povstání Řeků.

■ Islámsk˘ stát, kudy do Evropy

âerná Hora se rozhodla pro NATO

Mimofiádnost v˘roãí Pokud se rozhlédneme v životě každého z nás, jsme obklopeni množstvím „čísel“, které mimo jiné znamenají „nějaký“ druh výročí. Počínaje narozeninami či vyjadřujících dobu a příležitost. Nejinak tomu je i u červencové Slovanské vzájemnosti letošního roku. Nese okrouhlé číslo 200, znamenající, že měsíčník vychází nepřetržitě od září 1998. Kratičké ohlédnutí za 18 lety práce nad tvorbou novin je tedy na místě. Každý jsme vázáni nějakým vztahem, tvůrci ¨k obsahu časopisu a čtenář jako konzument vynaložené práce. Při příležitosti dvoustého vydání Slovanské vzájemnosti jsem se pozastavil nad vlastními vzpomínkami a vrátil se v čase. S mimořádnou pečlivostí ochraňuji číslo 1/1998 a s ním vzpomínám, jaký byl každý měsíc svátek, kdy jsem přicházel za profesorem Chválou pro noviny, které jsem dál distribuoval. Návštěvy v bytě profesora Chvály byly rovněž příležitostí k debatám o výsledku Všeslovanského sjezdu v roce 1998, konaném v Praze a realizací jeho závěrů. A právě vzpomínky na profesora Chválu a na Všeslovanský sjezd v Praze jsou s prvním číslem SV těsně spjaty. Dalším číslem, které opatruji v listinné podobě, je číslo 4/1998. Pokusili jsme se ja-

Znepokojení Moskvy je tedy pochopitelné

Militarizace Evropy pokračuje

Černá Hora prostřednictvím svého premiéra Milo Djukanoviče a ministra zahraničí zemí NATO podepsali protokol o přistoupení země k alianci. Tím začíná ratifikační proces ve státech aliance, na jehož základě by se Černá Hora měla stát 29. členem aliance. Účastníci ratifikačního procesu (členské země NATO) nepředpokládají v jeho průběhu problémy. Černá Hora podle generálního tajemníka NATO již v současnosti aktivně přispívá operacím NATO i EU a navyšuje svůj podíl na „údajné“ stabilitě Balkánu. Mimo jiné náš ministr zahraničí nejvíce ocenil, že politická reprezentace v Černé Hoře udržela poměrně vysokou podporu

Neu‰lo nám

Ze saúdských diplomatických depeší prozrazených r. 2015 serverem Wikileaks vyplývá, že vláda Saúdské Arábie má tajný složitý systém financování mešit, islamistických středisek a saúdských islamistických ideologů, kteří šíří wahhabismus do Asie, do Evropy i do Afriky. Jen v Novém Dillí platí saúdská vláda 140 extremistických kazatelů. (bl)

V Bosně a Hercegovině (BaH) posiluje propaganda Islámského státu prostřednictvím portálu „Vijesti umeta“. Nabízí i videozprávy z bojišť Islámského státu. Michajlica říká: „Cílem je vytváření teroristických buněk v Bosně a Hercegovině.“ Islamistický portál připojil i magazin „Spravedlivý teror“.

■ Rekruti a navrátilci Podle úředních statistik vyrazilo bojovat do „svaté války islámu“ v Sýrii zhruba 300 Kosovanů a 120 Albánců. Do Kosova se jich dosud vrátilo přibližně 120, do Albánie 30. Radikalismus živí i chudoba v oblasti. Zatímco průměrný plat v Kosovu je asi 290 eur (asi 7800 Kč) a v Albánii 320 eur (cca 8600 Kč), bojovník za Islámský stát si „vydělává“ nejméně dvojnásobek.

■ Zasadili Starou trtu Štěp nejstarší vinné révy na světě Staré trty vysadili v Modré na Slovácku. Je to první místo na Moravě, kde tento vzácný keř poroste. Stará trta ve slovinském Mariboru je stará zhruba 450 let a stále plodí velké šťavnaté hrozny. Keř je dokonce zapsán v Guinnessově knize rekordů. Jeho stáří vědci určili na 440 let. „Slovinci pečlivě hlídají, komu štěpy dají,“ uvedl starosta Modré Miroslav Kovářík. „V Modré je patrná slovanská historie a umí se tady o víno starat,“ zdůvodnil výběr slovácké obce slovinský velvyslanec v Česku Leon Marc. V Modré zasazená réva se povine po zdi Velmožského paláce v místním Archeoskanzenu.

■ Bilderberg 2016 Drážďany se staly v červnu místem srazu nechvalně známého uskupení politiků, představitelů globalistických korporací, médií, vojenských institucí, evropských královských rodin apod. Je to nejblíže od našich hranic, kdy se od roku 1954 toto setkání za zavřenými dveřmi koná.

■ P. C. Roberts: Probudíme se dfiív, neÏ zemfieme? Známý americký vojenský analytik (pod pseudonymem The Saker) na svém webu napsal, že Rusko se připravuje na 3. světovou válku. Nikoliv však proto, že by mělo chuť někoho napadnout, ale proto, že je na nejvyšší míru znepokojeno arogancí Západu. Jeho provokačními vojenskými akcemi, jeho vměšováním se do záležitostí ruské provincie Čečny i do záležitostí jeho dřívějších spojenců Ukrajiny a Gruzie. Že je znepokojeno i tím, jak je Západem démonizováno, a jak málo, či vůbec ne se od washingtonské snahy podněcovat válku distancuje západní Evropa. Stránku 5 připravil a rediguje Stanislav Hrzina.


6


200/2016

K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A

Bard Volgogradu Svoje téměř rodné město Volgograd (dříve Stalingrad) opět navštívil kapitán ve výslužbě Vladimír Winter až po dlouhých 75 letech. Opouštěl ho za situace, kdy v něm nezůstal kámen na kameni a vedly se urputné boje s hitlerovskými hordami. Jako šestiletý chlapec přijel do Stalingradu s rodiči a mladším bratrem v roce 1931. Po absolvování školní docházky v roce 1941 vypukla válka a mladý Voloďa nastoupil jako 16letý do Stalingradského traktorového závodu jako soustružník a podílel se na výrobě tanků T-34. Slovanská vzájemnost jeho příběh otiskla loni v lednu. Noviny se dostaly až do Volgogradu, kde vzbudily velký rozruch. Při mé loňské návštěvě tohoto města jsem se seznámila s Iljou Zlobinem, spolupracovníkem primátora města hrdiny Volgogradu a s Ninou Petrenko, která článek přeložila do českého jazyka. Slovo dalo slovo a my tři jsme začali spolupracovat na možnosti návštěvy Vladimíra Wintera svého milovaného města. Naše aktivita měla úspěch a na pozvání primátora Volgogradu Alexeje Vladimiroviče Kosolapova jsme se zúčastnili oslav Dne vítězství. Já jsem jela jako doprovod. Bylo o nás perfektně postaráno. Vladimír byl užaslý, jakou úctu a lásku mu oby-

vatelé, dospělí, mládež a děti jako veteránu projevovali. Užaslí byli i naši hostitelé, nečekali tak aktivního 91letého veterána, byli jím nadšeni. To se u nás nevidí. Měli jsme velice nabitý program. 7. května ve 21.25 jsme dorazili letadlem do Volgogradu, kde nás již naši přátelé očekávali a byli jsme ubytováni v hotelu Južnyj. Druhý den po snídani jsme se zúčastnili položení věnců a květin k Věčnému ohni na bratrské mohyle obránců Rudého Caricynu a vojínů 62. a 64. armády, padnuvších při obraně Stalingradu. V 11.15 hod. nás přijal spolu s dalšími oficiálními delegacemi primátor města Volgograd Andrej Vladimirovič Kosolapov. V 15 hod. proběhlo setkání v Klubu mezinárodního přátelství Julia Fučíka nacházející se v Domově dětí a mládeže ve Volgogradu. Poté následoval Sváteční koncert ke Dni vítězství v Ústředním koncertním

Panorama Stalingradská bitva

sálu. V 10.00 se konala Slavnostní vojenská přehlídka. V 11.30 pozvání jménem primátora Volgogradu k oslavám 74. výročí Vítězství sovětských vojsk ve Velké vlastenecké válce, v hotelu Volgograd. V 13.30 hod. návštěva Traktorového závodního obvodu k uctění památky padlých při obraně Traktorového závodu. Návštěva školy, kterou mladý Vladimír navštěvoval.

Následovalo uctění památky padlých na Mamajevově mohyle. Večer pak na Naberežnoj se konal gala koncert a ve 22.00 uspořádán sváteční ohňostroj. 10. května návštěva Městského sovětu veteránů města Volgograd, pak návštěva Panorámy Stalingradská bitva. Návštěva gymnázia č. 5 Vorošilovského okresu města Volgograd. 11. května naše návštěva města hrdiny Volgogradu skončila. Ve 12.25 hod.

jsme odletěli směr Moskva a potom Praha. Byly to úchvatné zážitky, na které se nedá zapomenout. O našem pobytu ve Volgogradu byl natočen dokumentární film. Ráda bych poděkovala všem, kdo mi při přípravě naší cesty pomáhali: Společnost generála Ludvíka Svobody – Zdeněk Suský, Josef Bína, Jaroslav Ipser. NATAŠA WEBEROVÁ

K jednotû proti válce, fa‰ismu, terorismu, za mír a bezpeãnost Evropy Na vrchu Žalý v Krkonoších se 21. května 2016 uskutečnilo tradiční mezinárodní setkání antifašistů. Na tomto krkonošském pomezí se koncem dvacátých let minulého století konaly srazy českých a německých antifašistů. Na letošním setkání jsme si připomněli jejich historický odkaz, který se v současné době stává čím dál více naléhavým a varovným mementem. Až nebezpečně takřka každým dnem vzrůstají snahy o falzifikaci dějin, překrucování historie a zejména pak znevažování výsledků druhé světové války. A sudetským Němcům, potomkům těch, kteří na konci třicátých let minulého století rozbili Československou republiku, volili

Henleina, v pohraničí pronásledovali české občany a dokonce i zabíjeli české četníky, křičeli Heim ins Reich, a nadšeně pak vítali svého vůdce Hitlera, stoupá sebevědomí a už zase zvedají hlavu. A je doslova nehorázností, že 67. sudetoněmeckých dnů v Norimberku se 15. května poprvé v historii zúčastnil ministr české vlády Daniel Herman, který jejich účastníky oslovil „drazí krajané“ a snažil se sudetským Němcům poníženě podlézat. To by si nikdo z vlády Edvarda Beneše v roce 1938 nedovolil, a ani by je to nenapadlo. Protože, když nic jiného, měli vlasteneckou hrdost. Účast ministra Hermana a jeho vystoupení na sudetoněmeckých dnech jsou ne-

Îal˘ 21. kvûtna 2016

skutečnou jeho drzostí a hlavně urážkou a plivnutím na památku všech obětí německého nacismu a vůbec obětí druhé světové války. Utrpení a nesmírné škody, které německý fašismus způsobil, nemohou být nikdy zapomenuty a musejí se neustále připomínat. A je tu závažné varování! Do popředí se už znovu dere novodobý fašismus ve všech podobách, který jako prostředek k rozpoutání destabilizace, chaosu, až válečných konfliktů využívá současnou krizi a především řízenou migraci. A všichni ti, kteří si dovolí mít jiný názor na migrační ohrožení Evropy než sluníčkáři – havlisté, jsou dehonestováni a napadáni. Přitom fašismus je zcela zřejmý, byť se skrývá pod nová až rádoby líbivá hesla a názory. Spisovatel Lubomír Man trefně nedávno k tomu napsal článek nazvaný „Fašisté křičí, pozor fašisté!“

Vojenský analytik Martin Koller zase v těchto dnech vyslovil názor, že mu současné dění v Evropě připomíná rok 1939. A podle něj je Evropa i svět na pokraji hrůzného válečného střetu… Militantní kruhy ve Spojených státech amerických, Turecku, ale i další, se snaží vyprovokovat válku s Ruskem, a také další válečný konflikt v Evropě, jehož příčinou má být importovaná, organizovaná migrace a uměle vyvolané problémy s touto krizí spojené. Chaos, destabilizace, rozvrat naší civilizace a kultury jsou jejich programem. Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička na tryzně v Terezínu zcela správně varoval před tímto nebezpečím a zdůraznil, že nesmíme připustit zničení Evropy třeba řízenou invazí. Jsme ochotni a připraveni pomáhat všem, kteří pomoc potřebují, ale nemůžeme po-

máhat a přitom sebe a naši civilizaci zničit. Ale o to fašismus usiluje. Situace je vskutku vážná. Obracíme se proto na širokou veřejnost, na všechny slušné a poctivé lidi s naléhavou výzvou k vytvoření jednotné fronty proti fašismu, proti terorismu a proti válce. Chceme mír, chceme bezpečnou Evropu i celý svět. Braňme mír! Protože ta další světová válka by byla válkou poslední a znamenala by zničení naší planety! Vystupujme a bojujme proti zlu, proti všem formám novodobého fašismu, který se někdy skrývá i pod falešným pláštíkem humanismu. Udělejme vše pro bezpečnou Evropu, pro mír na celém světě. Je to historická povinnost civilizovaného lidstva! Účastníci mezinárodního setkání antifašistů proti válce a za mír na Žalém v Krkonoších dne 21. 5. 2016

Krev a sláva Ruska Kniha profesora Svjatoslava Jurjeviãe Rybase o Stalinovi

Autor cyklu âtvero roãních dob Antonio Vivaldi se narodil 4. března 1678 v Benátkách – v Benátské republice, jak bylo tehdy uváděno. Byl to barokní hudební skladatel a houslový virtuos. Jeho nejznámějším dílem (a také nejhranějším) je soubor čtyř houslových koncertů nazvaný Čtvero ročních dob, jež pocházejí pravděpodobně z roku 1725. Autor svou sbírku věnoval hudbymilovnému pražskému mecenáši hraběti Václavu z Morzinu, který už ve své době měl kapelu složenou výhradně z profesionálních hudebníků. Vedle italského maestra di capella byl právě maestrem hraběte z Morzinu právě Vivaldi. Dílo je rozděleno na čtyři části, tzv. sonety, v kterých skladatel popisuje průběh celého roku, přičemž každé roční období se skládá ze tří vět. Vivaldi byl intenzivně hudebně vzděláván, po absolvování studia se stal houslovým mistrem v benátském sirotčinci Pio Ospedale, kdy nejtalentovanější dívky zde umístěné se v 15 letech stávaly členkami ospedalského sboru a orchestru. V těchto letech Vivaldi zkomponoval řadu oper a mnoho hudby jak vokální, tak Stránku 6 připravila a rediguje Nataša Weberová.

i instrumentální. Když budeme kvantifikovat jeho dílo, tak se dobereme počtu 50 oper, 50 kantát jak vokálních skladeb, tak i koncertních árií, 86 sonát a více než 500 instrumentálních koncertů. Přelomem v jeho tvorbě se stal opus Dvanáct sonát pro jedny, dvoje a čtvery housle a smyčcový orchestr, který měl obrovský úspěch, takže se Vivaldi stal nejžádanějším hudebníkem v celé Evropě. Vynikající počin spatřuji také v projektu nazvaném Vivaldianno dvou autorů, a to člena skupiny Lucie Michala Dvořáka a houslového virtuosa Jaroslava Svěceného. Příběh projektu se odehrává v Benátkách se zrcadly, která jsou symbolem tohoto města a zvláštním zpracováním klasické hudby. V loňském roce spolupracovali s umělkyní jménem Tina, která má původ sice v Číně, ale od dětských let žije v USA, a Li Chuan Yunem, a uspořádali s nimi mnoho koncertů s obrovským ohlasem po Čechách i Slovensku. Jsou však rozjednány i koncerty v Polsku, Rusku a dalších zemích. Na podzim roku 2015 vyšlo nové CD s pilotním singlem město Zrcadel. Antonio Lucio Vivaldi zemřel 28. července 1741 ve Vídni. MILOSLAV SAMEK

Ottovo nakladatelství v Praze vydalo v roce 2013 knihu ruského historika a spisovatele Svjatoslava J. Rybase o mimořádně významné osobnosti, která utvářela dějiny dvacátého století – Josifu Vissarionoviči Stalinovi (728 stran). Pro české vydání autor přepracoval dvousvazkovou publikaci Stalin – suďba i strategia, která vyšla v Rusku v sedmi vydáních od roku 2007 a v Číně v roce 2014. Pro české vydání je autor doplnil podrobnějším zpracováním vztahů Stalina k Československu a k prezidentu Dr. Edvardu Benešovi. Kniha pojednává o osobnosti a historickém období života J. V. Stalina podrobně a velmi objektivně. Je rozdělena do 61 kapitol v souvislosti s historickou skutečností, událostmi a lidmi, ovlivňujícími Stalinův osobní život a veřejné působení. Vychází z historické podoby carského Ruska na konci devatenáctého a počátkem dvacátého století, určené zeměpisnou polohou, přírodními podmínkami a dějinami plnými válek, v nichž Rusko bylo obranným valem, chráníc Evropu před nájezdy za cenu vlastního zaostávání. V tomto období sociálních střetů mas rolníků a vznikajícího městského proletariátu vyrůstal Stalin, což popisují první kapitoly knihy. Následuje jeho činnost do Říjnové revoluce, opakovaná vyhnanství na Sibiři, dále účast v revoluci. Složitým a těžkým obdo-

bím byl porevoluční přechod od utopických snah o celosvětovou socialistickou revoluci, které prosazoval Trockij, což by zničilo Rusko, k reálnému budování spravedlivějšího společenského řádu – socialismu v jedné zemi, spojené s přeměnou zaostalého převážně zemědělského Ruska v průmyslovou velmoc – Sovětský svaz, za Stalinova vedení. To umožnilo vítězství SSSR ve druhé světové válce. Rozhodující bylo v další části knihy s hlubokou znalostí popsané období napadení Sovětského svazu nacistickým Německem, průběh druhé světové války, právem národy SSSR nazvané Velkou vlasteneckou válkou, úloha Stalina mezi veliteli Rudé armády a přechod západních mocností od tiché podpory nacistické moci, směřované proti státu s nekapitalistickým společenským řádem ke spojenectví k poražení nakonec všechny ohrožujícího Německa. V poválečných diplomatických jednáních tzv. Velké trojky sehrál Stalin jako představitel státu nejvíce se podílejícího na vítězství, významnou, ne-li rozhodující úlohu. Podobně tomu bylo v poválečném období, když spojenectví bylo k neštěstí lidstva vystřídáno studenou válkou. Závěrečné kapitoly knihy popisují opět s hlubokou znalostí a uvedením neznámých skutečností poslední období Stalinova života – snahu SSSR o mezinárodní uznání a soupeření politiků o vedoucí postavení v sovětské společnosti za jeho ži-

vota a po jeho smrti, které v souvislostech s mezinárodní situací vedlo nakonec k rozpadu socialistické soustavy a Sovětského svazu. Stalin byl bezesporu složitou a rozpornou osobností, jehož jednání vyvolávalo nejen jeho povaha a těžké zážitky, které zasáhly do jeho života, ale zvláště dramatické události první poloviny dvacátého století. Autor životopisu se nevyhýbá uvedení krutých, nezákonných až zločinných událostí během Stalinovy vlády. Objektivně ukazuje též na činnost dalších sovětských politiků, snažících se nezákonně upevnit své postavení, i na úlohu západních tajných služeb v rozpoutání neoprávněných represí. Ty zůstávají temnou stránkou dějin prvního pokusu o spravedlivou společnost. Historický význam Stalinovy osobnosti zhodnotil objektivně přesvědčený odpůrce socialismu Winston Churchill: „Stalin převzal Rusko v láptích a odevzdal je jako atomovou velmoc.“ Rybasova kniha je nejdůkladnějším a nejobjektivnějším zpracováním Stalinova života, činnosti a celého období, které utvářelo jeho osobnost a které on sám podstatně ovlivnil. O hloubce této studie svědčí i rozsah použitých pramenů, obsahujících 386 literárních citací. Knihu Svjatoslava Rybase o životě J. V. Stalina a období, které výrazně ovlivnil, lze plně doporučit zájemcům o historické osobnosti a události, jejichž vliv sahá do současnosti. JAN MINÁŘ


200/2016


7

H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E

Lipany jako svûdectví rozkolu Mezinárodní festival Pozdrav Dny slovanské kultury 2016 ãtenáfiÛm SV Velehrad, Modrá, Staré Mûsto, Uherské Hradi‰tû a Osvûtimany Ve dnech 18.-23. května 2016 se konal třetí ročník Dnů slovanské kultury, na kterém aktivně spolupracovaly čtyři české slovanské a vlastenecké spolky: Slovanská unie z. s., Všekozácký svaz českých zemí a Slovenska, z. s., Matice Čech, Moravy a Slezska, z. s. a Slovanský kulturní institut, z. s. Festival byl věnován prezentaci slovinské a slovenské kultury a skládal se celkem z 52 akcí; 11 filmových představení, 14 besed s osobnostmi, jedno divadelní představení, 6 výstav, 12 koncertů a 4 společenských akcí pro 2500 návštěvníků.¨Součástí festivalu byl mimo jiné slovanský den v Archeoskanzenu v Modré v sobotu 21. května, který byl zahájen jarmarkem. Slovinský velvyslanec pan Leon Marc, starosta obce Modrá, předseda mezinárodní Slovanské unie pan Rafael Novokmet, zástupci zúčastněných slovanských a vlasteneckých spolků a Zlínského kraje slavnostně do velkomoravské půdy

zasadili sazenici nejstarší vinné révy na světě – Staré Trty z Mariboru. Bohatý hudební i kulinářský program v Archeoskanzenu v Modré navštívilo asi 800 lidí. Součástí programu byly také odborné přednášky slovinských a slovenských osobností z oblasti vědy a kultury. Festival zaštítili prezident ČR Miloš Zeman, velvyslanec Slovinské republiky v ČR Leon Marc, velvyslanec Slovenské republiky v ČR Peter Weiss, předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jan Hamáček, předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka, tři ministři vlády ČR, dva krajští hejtmani, šest poslanců a senátorů PČR, předseda sdružení Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje pan Ladislav Kryštof a starostové spolupořádajících obcí a měst. Festival také požehnali arcibiskup pražský a primas český Dominik kardinál Duka a pravoslavný arcibiskup Olomoucko-Brněnský vladyka Simeon. Festival finančně podpořili Státní fond kultury ČR, Zlínský kraj, Ministerstvo kultury Slovinska a obec Velehrad. Příští ročník bude věnován polské a chorvatské kultuře. Více informací najdete na adrese http://dny-slovanske-kultury.cz/ VOJTĚCH MERUNKA

Milí naši čtenáři, dopisovatelé, aktivisté, fotoreportéři, lingvisté, technici, kritici, příznivci, občané všech dalších profesí! Dnešní historické číslo 200. vydání Slovanské vzájemnosti představuje 200 měsíců, to znamená více než 18 roků, kdy si společně na STRANĚ HISTORIE připomínáme radostná i záporná fakta minulosti slovanských národů. Zároveň spojitosti minulých období – s tím co bylo, je a předpokládáme, že bude dále ve výhledu budoucnosti. Člověka na vesmírné OBĚŽNICI ZEMĚ. Děkujeme vám za váš zájem a aktivní spolupráci, s níž se setkáváme. Zdravíme vás a těšíme se na další rozvoj naší čtenářské obce, dopisovatele, aktivisty, spolupracovníky nejrůznějších žánrů. Nastupme společně pevným krokem a širokým rozhledem do další STOVKY SLOVANSKÉ VZÁJEMNOSTI! Vaše redakce

Zpráva o ãinnosti Slovanského v˘boru âeské republiky pro Mezinárodní slovanskou radu dne 16. 4. 2016 v Minsku Slovanský výbor České republiky pracuje od obnovení hnutí slovanské vzájemnosti 7. všeslovanským sjezdem v Praze v roce 1998, svolaným českým vědcem a vlastencem Břetislavem Chválou 150 let od prvního všeslovanského sjezdu. Navazuje na odkaz historických vítězství Slovanů v posledních dvou stoletích, jimiž bylo osvobození jižních a západních Slovanů od cizí nadvlády a vítězství ve Velké vlastenecké válce, které zásadním způsobem ovlivnilo dějiny druhé poloviny dvacátého století až do dnešní doby. Posláním našeho sdružení je rozvíjet všestrannou spolupráci a vzájemnou podporu slovanských národů v oblasti politické, kulturní, hospodářské, vědecké, osvětové a dalších. V současných podmínkách je zaměřena na budoucnost slovanských národů a mírový život všeho lidstva. Jeho nadějí je slovanská civilizace, zaměřená na podstatné hodnoty – mravnost, rodinu, mírové řešení mezinárodních otázek a trvalý rozvoj lidstva v souladu s přírodou. Slovanský výbor ČR pracoval v duchu programu posledního – 10. všeslovanského sjezdu v Kyjevě v roce 2010. Co se týká organizační činnosti, má SV ČR v současné

době více než 500 členů. Jeho předsednictvo se schází každý měsíc, širší celostátní rada každého čtvrt roku. Velmi významnou činností SV ČR je vydávání časopisu – měsíčníku Slovanská vzájemnost již 19 let. Tento časopis je cenným a často jediným zdrojem pravdivých informací, zvláště ze slovanského světa. Je to zásluha v současné záplavě lží, šířených západní propagandou. V mezinárodní spolupráci slovanských výborů se v červenci 2015 v Praze uskutečnilo setkání představitelů slovanských výborů Bulharska, Polska, Slovenska a České republiky. Jeho účastníci posoudili současnou politickou situaci a vydali společné prohlášení, potvrzující dosavadní ustanovení slovanského hnutí a odsuzující protislovanskou politiku západu – rozšiřování NATO na východ proti Rusku a zasahování do politických událostí na Ukrajině. Potvrdili též úsilí našich slovanských organizací být činitelem přátelství, duchovních a kulturních vazeb a mírové spolupráce. Bylo též přijato prohlášení o ohrožení jednoty slovanského hnutí. Delegace SV ČR se zúčastnily zasedání MSR v Bělorusku a dále konference o slovanských počátcích křesťanství v Bulharsku.

Významnou činností SV ČR byla spolupráce s dalšími vlasteneckými organizacemi v ČR, zvláště s Klubem českého pohraničí, Českým svazem bojovníků za svobodu, Společnosti Ludvíka Svobody a dalšími. SV ČR uskutečnil řadu přednášek a besed o politických a kulturních událostech, v poslední době o současné situaci Lužických Srbů. V této složité době se mezinárodní slovanské hnutí musí zabývat událostmi, ohrožujícími slovanské národy a mír. Je to zvláště vměšování Západu do vnitřních záležitostí Ukrajiny, štvaní NATO proti Rusku a pokračující vyvolávání svárů mezi jižními Slovany. Vnitřními problémy slovanského hnutí jsou snahy jeho nepřátel o rozkol našeho hnutí. Je třeba se zabývat stavem slovanského hnutí v největší slovanské zemi – Rusku – a posílit generaci, která nezažila světovou válku a je vystavena silné protislovanské propagandě sdělovacích prostředků pod cizím vlivem. Slovanský výbor ČR uvítal zasedání Mezinárodní slovanské rady v Minsku a podpoří všechna rozhodnutí posilující slovanskou myšlenku. JAN MINÁŘ

Historie a dne‰ek Historie lidské společnosti, pokud ji někdo cílevědomě nefalšuje, je dějinná objektivní skutečnost, jejíž odkaz motivuje další vývoj. V každé existující etapě soudobí pokrokoví novátoři vycházejí z dosaženého, na jehož základě budují současnost a základnu pozitivní budoucnosti. Nejinak je tomu i v dnešních dnech. S hrdostí a vědomím plné zodpovědnosti většina uvědomělých Čechů, Moravanů a Slezanů vzdává hold synovi české královny Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. S projevy konkrétních odkazů císaře a českého krále Karla IV. se setkáváme denně na každém kroku a kdekoliv. Svým podílem vznešenému cíli přispívá i Regionální muzeum v Teplicích – severočeských lázních. Od začátku května do konce října letošního roku nabízí zájemcům ke zhlédnutí obsáhlou výstavu uměleckých děl sochařství, malířství, uměleckých řemesel, archiválií a dalších artefaktů 14. a 15. století (na snímku). V Jízdárně teplického zámku je vše k dispozici včetně možnosti zhlédnout promítání historických pamětihodností na filmovém plátně. V měsíci červnu je v prostorech zámku prohlídka doplněna též výstavou MATICE ČECH, MORAVY

A SLEZSKA, z. s. ČR. 26 panelů v chronologickém sledu seznamuje návštěvníky s tím, jak postupoval vývoj lidské společnosti na území dnešní ČR. První panel s fotografií sošky Věstonické Venuše z období paleolitu a též připomínkou Krokovy dcery Libuše a Přemysla-Oráče zahajuje přehled, v němž následuje Velká Morava, období vlády Přemyslovců, Lucemburků, Jagellonců, Habsburků.

Nechybí konkrétní názorné ukázky z doby Karla IV., včetně následného 15. století s husitstvím a též husitským králem – Jiřím z Poděbrad. Ve skutečnosti umným diplomatem, který již ve své době hledal a navrhoval cesty , kterým dnes – po šesti stoletích – říkáme „Sjednocená Evropa“. Značná pozornost patří všem sférám kultury období národního obrození 19. století. Zvláštní panel je věnován státní hymně „Kde domov můj?“ a jejím autorům J. K. Tylovi a F. Škroupovi. Své zdůraznění má též příprava, vyhlášení a od počátku život československého státu, jeho vývoj až do rozkladu na dva samostatné útvary. U panelu, který zobrazuje náročnost okupace, existenci „protektorátu Böhmen und Mähren“ organizátoři předávají návštěvníkům též „Provolání z Mezinárodního setkání antifašistů!“ dne 21. května 2016 na vrchu Žalý v Krkonoších. Vyzývá lidstvo k boji za mír, pokrok, bezpečnost Evropy a světa. Regionální muzeum v Teplicích ve spolupráci s dalšími organizacemi a spolky tak konkrétní formou spojují odkaz minulosti s realitou současnosti. Zvou občany ČR k seznámení. (JM)

Rokem 1419 vyvrcholily v Evropě i v Českém království sociální a hospodářské rozpory. V Čechách události přerostly v husitskou revoluci. Husovy myšlenky na reformu a nápravu církve i celé společnosti našly své přívržence (zejména mezi chudinou, měšťanstvem i stavem rytířským). Nepřítelem se stala katolická církev, papež, král i císař Zikmund Lucemburský. Křížové výpravy se minuly účinkem. Husité v obraně před nepřítelem získávali jedno významné vítězství za druhým. Husitství nebylo možno porazit vojensky, tím tedy byla druhá strana přinucena jednat (rok 1433 Basilej). Revoluční vzepětí a neustálé boje vyčerpaly společnost i samotné husitské hnutí. Narůstající rozkoly postavily proti sobě tzv. umírněné (šlechta, města) a kališníky (chudina, táborité, polní vojska). Jejich vojska se střetla v rozhodující bitvě 30. května 1434. Památná bitva u Lipan se uskutečnila mezi Lipskou horou a obcí Hřiby na Kolínsku. Alianční armáda pod vedením Diviše Bořka z Miletínka, zde drtivě poráží vojsko táborského sirotčího svazu. V boji bratra proti bratru zahynul i vrcholný představitel a vůdce radikálního husitského hnutí Prokop Holý. Vítězství umožnilo umírněné straně uzavřít dohodu s císařem Zikmundem a zástupci basilejského koncilu. Samotná bitva tak předznamenala ukončení válek v Českém království. Mimo důsledků vojenského charakteru, řadících bitvu u Lipan mezi nejkrvavější bitvy husitských válek, přináší její výsledek i změny v politické rovině. Další pokračování bojů nepřicházelo v úvahu a protivníci začali postupně sjednávat mír. Husité zbaveni síly polních vojsk byli nuceni slevit ze svých požadavků na uznání závaznosti kalicha pro Čechy a Moravu.

Přijímání podobojí bylo tak umožněno pouze tam, kde již bylo podobojí podáváno. Události po bitvě barvitě popsal Enea Silvio Piccolomini: „Po skončení bylo mnoho zajatých, i rozhodl se Menhart zničit tento lid odkojený zbraněmi, o němž se věřilo, že pod zákony žíti nebude.“ Úskokem bylo mnoho vojáků z polních vojsk sirotčích a táboritů odvedeno do stodol a tam upáleno. Česká historie navazující na dobové zprávy o husitství a samotné lipanské bitvy, pohlíží na tyto události rozličnými způsoby. Objektivní hodnocení považuje lipanskou bitvu jako mezník uzavírající husitskou revoluci. Tato mezní událost zahájila pozvolné prosazování náboženské tolerance. Memento bitvy u Lipan vzbuzovalo velký ohlas u odborníků i laiků a ve vlasteneckých obrozeneckých kruzích. Od roku 1868 se na Lipské hoře scházejí tzv. tábory či politické manifestace. Toto vzedmutí národní hrdosti umožnilo v roce 1881 vybudovat a slavnostně odhalit na Lipské hoře mohylu Prokopa Holého (na snímku). (sh)

Zakladatel politického novináfiství 31. října 1821 se v obci Borová (nyní Havlíčkova Borová) u Přibyslavi narodil český básník, novinář a politik Karel Havlíček. Podle místa narození se začal podepisovat jako Karel Havlíček Borovský. Karel Havlíček se narodil v zámožné rodině, což mu umožnilo studovat. Po dokončení gymnázia a po přípravě na studium filozofie ale vstupuje do semináře, kdy se chtěl stát „vlasteneckým“ knězem. Od tohoto úmyslu záhy upouští a po ztrátě víry v sílu modlitby, která rozhodně nemůže způsobit změnu světa k lepšímu, je ze semináře vyloučen. Mezi lety 1842-1844 pracuje v Moskvě jako vychovatel. Pobytu v Rusku využívá k zevrubnému seznamování s životem na Rusi. Je zklamán poměry v carském Rusku, ale získané zkušenosti využívá později ve své tvorbě. Po návratu do Prahy a po hledání zaměstnání se stává redaktorem Národních novin a v roce 1848 se stává i poslancem říšského sněmu. Funkce poslance se brzy vzdává a zcela se věnuje novinářské práci. Za jeho přispění se stávají Národní listy přitažlivými pro českého čtenáře. Zejména Havlíčkova satira a epigramy získávají mezi lidem víc než vzletné proje-

vy politické. Havlíčkova obliba vadila. Po revolučním roce 1848 se upevňující vídeňský absolutismus soustředil na jeho činnost, a několikrát stanul před soudem.V prosinci 1851 byl znovu zatčen a převezen do Brixenu. Do Prahy se z vyhnanství vrací až v roce 1855, ale jen na krátko – Praha mu byla zakázána. Po návratu na Havlíčka čekalo odmítavé stanovisko bývalých přátel. Čestnou výjimku tvořila Božena Němcová, Palacký a několik málo přátel. Ve společnosti převládala atmosféra strachu. Havlíčkovi v této době byla diagnostikována tuberkulóza, a záhy ve věku pětatřiceti let Karel Havlíček Borovský dne 29. července 1856 umírá. Přes perzekuci, které byl Havlíček jako novinář trvale vystavován, zůstává zapsán v historii a paměti českého národa. Zejména jeho činnost novináře v Národních novinách a jím založeném politickém týdeníku Slovan, učinila z Havlíčka bojujícího novináře. Havlíček svojí prací jako „politický“ novinář ukázal cestu jak lze působit na změnu světa k lepšímu a spravedlivějšímu. (sh)

První ãesk˘ národohospodáfi V polovině devatenáctého století, jako první pochopil význam teorie národohospodářství. Byl jediný, kdo měl rozsáhlé národohospodářské vzdělání a své znalosti cíleně prohluboval. Dospěl k přesvědčení, že národohospodářství je věda, která je předurčena k formování tvářnosti budoucí společnosti. V revolučním roce se František Ladislav Rieger spolu s Palackým ocitá v popředí české politiky. Zvlášť vynikl jako poslanec v rakouském ústavodárném sněmu. Zde Rieger zaujal svými brilantními příspěvky a projevy. Pověst získal řadou vystoupení, vynikajících svým obsahem, formou a revolučností. S nástupem absolutismu odchází do ciziny, kde pokračuje ve studiu ekonomické .literatury a národohospodářských poměrů> Po svém návratu v roce 1853 se věnuje literární činnosti. začíná vydávat první českou encyklopedii. S obnovením ústavního života se v roce 1861 stává

Rieger vůdčí osobností českého politického života. Dlouhé roky formoval politickou linii strany Staročechů, která do konce století byla vedoucí českou stranou. Mezi národními buditeli byl Rieger jediný, kdo pochopil význam národohospodářské teorie, pro charakter budoucího vývoje. Rovněž lze osobu F. L. Riegra ocenit i jako tvůrce českého národohospodářského názvosloví. Právem je osoba Františka Ladislava Riegera označována za novodobého českého politika evropského významu. František Ladislav Rieger, významný politik, řečník, organizátor, právník, poslanec, spisovatel a překladatel, umírá v Praze v roce 1903 ve věku pětaosmdesáti let. Jako významná osobnost českých dějin je pochován na Vyšehradském hřbitově. (sh) Stránku 7 připravila Julie Masopustová.


8


200/2016

L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A

Co mi dala Slovanská vzájemnost Je to až neskutečné, ale je to pravda. Celých osmnáct let uběhlo od doby, kdy v září 1998 vyšlo první číslo Slovanské vzájemnosti. Teď mám před sebou to číslo 1. a při přípravě čísla 200. vzpomínám: Bylo krátce po Všeslovanském sjezdu, již fungoval Slovanský výbor ČR, který se scházel u profesora Břetislava Chvály. Při tom pro mne posledním (to jsem si myslela), už jsem byla jednou nohou na odchodu, chtěla jsem chytit vlak do Chebu, zastavil mě nekompromisně hlas Břetislava: „Víš, že budeme mít vlastní noviny?“ Jen jsem odpověděla: „To je dobře“ a hnala se ke dveřím. „A tebe nezajímá, kdo bude šéfredaktor?“ Něco v jeho hlasu mě zastavilo. „Ty!“ vybafl na mě, „a bude to měsíčník.“ Jeho pohled mě vrátil zpátky na místo. Než jsem se stačila vzpamatovat z překvapení, už jsme řešili název. Po několika návrzích vyhrál název Slovanská vzájemnost, navržený Jožou Nálepkou. Našlo se však dost skeptiků, kteří nevěřili, že to bude měsíčník. Mysleli si, že časopis vyjde tak jednou za tři měsíce, ne-li za půl roku, že to prostě nezvládnu. Věřil mi pouze profesor Chvála. U Chválů jsme se pak sešli (ani ve snu mě nenapadlo, že budeme za několik let manželé) s JUDr. Jaroslavem Weberem, vydavatelem, a na Slovanské vzájemnosti se začalo doslova okamžitě pracovat. I když jsem měla jisté zkušenosti z různých redakcí, poprvé pod mýma rukama se tvořilo něco nového. V Jaroslavovi jsem měla samozřejmě velikou oporu, ten mě se vším seznámil a nezištně mi předával svoje bohaté zkušenosti. U Libušky Koukalové a Danici Valentové jsem obdivovala jejich práci na přípravě našich novin a nakonec, když jsme pak v Nymburce, v tiskárně u Jiřího Blechy, převzali první číslo Slovanské vzájemnosti, bavil se Jaroslav mým nevěřícným pohledem. Dodnes vzpomínám, jakou měl velikou radost z mé radosti. Skeptici a závistivci však pokoj nedali. V říjnu jsme č. 2 společně prodávali na manifestaci, která se konala na Václavském náměstí. A tam se do nás pár lidí pustilo. Byli to dokonce lidé z vlastních řad, od kterých bychom to nikdy nečekali. Ale nedali jsme se odradit. Každý měsíc jsme se s Jaroslavem sešli u něj v bytě, každý jsme nashromáždili nějaké materiály, Jaroslav udělal domácí sulc,

Víte, z ãeho je mi smutno?

došel se džbánkem pro pivo, já přinesla buchty a dali jsme se do práce. Ráno ve čtyři hodiny nám „padla“. Trochu jsme se prospali. Já měla „propůjčený“ gauč v bývalém dětském pokoji. A pak po kávě a buchtě opět Libuška, Danica a Nymburk. Tak vznikala Slovanská vzájemnost vlastně doslova a do písmene „na koleně“. Já pak absolvovala okružní jízdy po západních a severních Čechách a předávala noviny našim odběratelům. S Jaroslavem jsme při naší práci zažili i průšvihy, dost negativních postojů vůči nám, ale nic nás neodradilo. Navázali jsme spolupráci s jugoslávským velvyslancem Djoko Stojičičem, a já pak odjela do Kosova. To už jsem měla i zástupce, Bohumíra Pazoura. Po mém návratu z Kosova se o nás začala zajímat policie. Ale o tom až někdy jindy. Každý zážitek by vydal na článek. A co mi dala Slovanská S JUDr. Jaroslavem Weberem u na‰eho stánku pfii Dni vzájemnost? Získala jsem Haló novin 30. záfií 2001 spoustu přátel nejen doma, ale i v zahraničí: Rusko, Bělorusko, Polsko, Slovensko. Měla jsem vu Dne vítězství 9. května 2016. O tom pía mám možnost setkávat se se zajímavými ši v tomto čísle. lidmi. Nejvíce si cením spolupráce s veteráNěkteří mí přátelé veteráni již nežijí, ale ny druhé světové války. Čím víc se s nimi jsou stále s námi v řadách Nesmrtelného stýkám a píši o nich, tím víc jsem antifašis- pluku. ta a štve mě laxní, ba i vstřícný přístup něNežije již ani profesor Břetislav Chvála, kterých našich vládních činitelů ke snahám ani Joža Nálepka, naše řady opustil rozdmýchat pomalu doutnající fašistické i JUDr. Jaroslav Weber, ale jejich myšlenka podhoubí. Slovanské vzájemnosti žije s námi dál a byAle o tom také někde jinde. lo by hrubým projevem neúcty k těmto liHluboce si cením přátelství paní Zoe dem, i k těm, co již od počátku s námi spoSvobodové-Klusákové, generála Masopus- lupracovali a již nežijí, kdyby měla zanikta, plukovníka Pavla Vranského, plukovníka nout. Fedorka, Věrky Biněvské, Jirky Kadeřábka A já děkuji všem, kdo mi byli nápomoci židovských odbojářů a bývalých vězňů ni jak slovem, tak dobrou radou a všem koncentračních táborů; jejich osudy mě hlu- sympatizantům Slovanské vzájemnosti za boce dojímají. Kapitána ve výslužbě Vladi- podporu a sympatie. míra Wintera, se kterým jsem byla jako doNATAŠA WEBEROVÁ, provod na pozvání primátora Volgogradu první šéfredaktorka AndrejeVladimiroviče Kosolapova na oslaSlovanské vzájemnosti

Prvním ‰éfredaktorem Nata‰a Je to neuvěřitelné: Slovanská vzájemnost vychází po dvousté. Jako v živém filmu se mi vybavují tehdejší zážitky, kdy předseda našeho hnutí prof. Břetislav Chvála sestavoval ono historické číslo. Jako člověk, který měl za sebou život nesmlouvavého technokrata, se rozhodl založit noviny, jež budou nést pochodeň pražského Slovanského sjezdu. Byl jsem tehdy u toho. Nikoliv však jako přímý aktér – sestavoval jsem krátce po sjezdu jeho dokumentaci – a založení novin jsem chápal jako úkol, který se mě výslovně netýkal. Každopádně s upřímným zájmem jsem držel palce té odvážné přítelkyni, kterou byla Nataša Weberová. Nataša se směle pustila do díla, k němuž jsem měl rozhodně blíže než ona.

Nicméně dějiny našeho slovanského hnutí zaznamenaly, že prvním šéfredaktorem Slovanské vzájemnosti byla ona, byť nenovinářka. Ostatně každý z nás, spoluzakladatelů Slovanského výboru, byl připraven dělat to, bez čehož se naše občanské a vlastenecké hnutí při svém dějinném rozletu neobešlo. To se vlastně týkalo samotného zakladatele prof. Břetislava Chvály, doktora technických věd. S úctou nosím ve svém srdci jeho vzpomínku. Dodnes mám před očima jeho pracovní stůl s přehršlí prvních neučesaných rukopisů, ze kterých pak společně s Natašou sestavoval to, co tuším Joža Nálepka blahé paměti nazval Slovanskou vzájemností. Abych byl historicky přesný – k této legendární dvojici či trojici (Joža Nálepka) se

Němci nám vyvraždili téměř 400 000 lidí. Další mučili tak, že ztratili zdraví. Přesto se ta jejich zvěrstva nepřipomínají. Asi, aby se na ně zapomnělo. Ti, kteří nám přinesli svobodu, zachránili náš národ před vyvražděním, jsou nyní systematicky vymazáváni z paměti národa, jejich potomci skandalizováni. Proč? Musím se přiznat, že mi je velmi líto, že připomínky a vzpomínky na vel-

kou krutou válku jsou dnes pro mladé jenom okrajovou záležitostí. A starší? Ty více zajímají hloupé televizní seriály. Zaznamenali jste v tomhle směru za poslední rok aktivitu, která by stála za vzpomenutí? Snad jen to, že konečně i ČT vzala na vědomí, že rozhodující podíl na osvobození naší vlasti měla právě Sovětská armáda a připomněla to i sovětským pětidílným seriálem „Osvobození“. Že by se konečně začalo blýskat na lepší časy? (Čtenář, který se nepodepsal)

Blahopfiejeme pfiátelÛm narozen˘m v ãervenci: ● František Prchal z Prahy se dožívá 1. července 87 let. ● V Rychnově nad Kněžnou oslaví 90 let dne 5. července Jan Kašpar. ● Jaroslav Tůma z Plzně oslaví 5. července 73. narozeniny. ● V Moravském Krumlově oslaví dne 10. července 66. narozeniny Miroslav Vlašín. ● 75. narozeniny bude v Praze slavit 17. července Eva Vacková. ● Jan Koutský z Kladna se dožívá 17. července 80 let. ● Anna Vachůnová v Dolní Bečvě oslaví 20. července 89. narozeniny. ● 73. narozeniny bude slavit ve Zbůchu 21. července Jiřina Stránská. ● Stanislav Grospič, poslanec Parlamentu ČR, oslaví v Mladé Boleslavi 25. července 64. narozeniny. ● V Lounech se dožívá 77 let dne 28. července Marta Minaříková. ● Lubomír Sodomka, dlouholetý aktivista z Liberce, se dožívá 29. července 86 let.

V srpnu budou slavit: ● Alexandr Pospíšil, bývalý distributor našich novin, oslaví v Praze 84. narozeniny 2. srpna. ● 73. narozenin se dožívá 3. srpna Jaroslava Nenáhlová z Pcher. ● Dagmar Štětinová z Prahy, spisovatelka, spolupracovnice prof. Chvály, se dožívá 3. srpna 89 let. ● V Praze oslaví 83. narozeniny 5. srpna Rudolf Stehlík. ● V Lounech se dožívá 88 let 8. srpna Jaroslav Blažek. ● Zdena Halámková v Plzni se dožívá také 8. srpna 78 let. ● V Hradci Králové bude slavit 88. narozeniny 8. 8. Kamil Kára. ● Jiří Ondráček z Bruntálu oslaví také 8. srpna 40. narozeniny. ● V Praze se dožívá 87 let dne 10. srpna Jaroslav Ipser. ● Miloš Prošek v Praze, bývalý redaktor Slovanské vzájemnosti, se dožívá 15. srpna 83 let. ● V Liberci bude slavit 70. narozeniny 18. srpna naše aktivistka Olga Hadáčková. ● Miroslav Pohorský z Liberce, oslaví také 18. srpna 86. narozeniny. ● V Lounech se dožívá 89. narozenin 23. srpna Bohuslav Kučera. ● Lenka Dovolilová z Mladé Boleslavi oslaví 58. narozeniny 28. srpna. ● Miroslav Dvořák z Tábora, člen revizní komise SV ČR, z. s., se dožívá 28. srpna 83 let. ● Ve Valašském Meziříčí oslaví Vladimír Čihánek 71. narozeniny 29. srpna. Všem oslavencům, i těm nejmenovaným, blahopřejeme!

O lÏi a oslích u‰ích přidal jako vydavatel i Jaroslav Weber, Natašin pozdější manžel. Myslím, že ze životní a politické souhry těchto našich průkopníků se časem zrodil časopis, jak jej známe dnes. Já sám jsem později naskočil už do rozjetého vlaku, který už rozvážel, tuším čtyřicáté číslo. Jako šéfredaktor jsem později přivedl na svět několik desítek čísel. Jsem dnes nesmírně rád, že mám nástupce – že pod vedením Jana Mináře jako vydavatele našla dnes loď Slovanské vzájemnosti dobrý přístav. Slovanská vzájemnost je každopádně dílem početného kolektivu, ze kterého bych neměl opomenout ani další osobnosti včerejší i dnešní redakční rady, např. Jana Jelínka, Evu Holečkovou, Miloše Proška, Mirka Svobodu, Stanislava Hrzinu, Karla Dostála a další a další. ZDENĚK HOŘENÍ

Ná‰ Ïalov Dne 5. května zemřel ve věku 59 let poslanec Slovenské národní strany, člen parlamentního shromáždění Rady Evropy Sergej Viktorovič Chelemendik, ruský a slovenský spisovatel, publicista a politický činitel. Rodák z Kyjeva žil od roku 1988 v Bratislavě, kde vydal řadu knih v celkovém nákladu 200 tisíc výtisků. Stal se nepřehlédnutelnou postavou kulturního a politického života Slovenska. Je také autor mnoha televizních dokumentárních filmů. ***

Za Josefem Stolínem

Stránku 8 připravila a rediguje Nataša Weberová.

Čteme na internetu

Smutnou novinu nám sdělili také přátelé ze severních Čech. Ve věku 87 let zemřel 24. května dlouholetý činitel a organizátor Klubu českého pohraničí RSDr. Josef Stolín.

Když jsem byl ještě malý kluk, musím konstatovat, že tehdy byl život opravdu prostší, ale ve srovnání s dnešní dobou by bylo toho hodně co napravovat. Naše bábinka byla „modlilka“, ale celá naše velká rodina ji respektovala. Měla svoje bylinky a tu pověstnou dřevěnou krabičku se šitím na rány, které jsme se všichni báli. Na naší malé zahrádce měla bylinky, které jsme potřebovali. Měla spoustu průpovídek o pokoře, lásce ke všemu živému, které vycházely z myšlenek a učení Ježíše z Nazaretu. Myšlenky, které dávají lidstvu naději pro životní období, které máme každý vyměřený na tomto světě. Základní myšlenka „miluj svého bližního jako sebe samého“ obsahuje všechny další moudrosti, které se od tohoto základu lidství odvozují, které dávají lidstvu naději a smysl života. Všechny dobré myšlenky, které dávají lidstvu naději, byly a jsou zneužívány. A jak šla staletí od počátku nejen našeho letopočtu. Uplynulo nemnoho let a byli jsme přesvědčováni, že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Jak to však zatím vypadá, tak láska a pravda dostává pěkně na frak, a to nejen u nás. „Narostou ti oslí uši, budeš-li lhát,“ říkávala naše bábinka, když jsem zapíral nějakou rošťárnu. Kolikrát jsem se prohlížel v zrcadle, jestli mně nenarostla ta „okrasa“,

když jsem zapíral svoje nezbednosti. Také říkala: „Pěkně se dívej a každého staršího zdrav!“ Jak by toto přikázání mělo dnešní váhu, když to porovnám s dnešní dobou, ale to už si posuďte sami. To ti naši představitelé a co se jich už vystřídalo od té Sametové revoluce, by měli mít odvahu se podívat do zrcadla? Před 25 lety se vyrojili bůhví odkud, sebevědomě, bez sebemenší známky pokory a prohlašovali „republiku nikomu nedáme“, volali ve svatém nadšení a pak si ji rozdali mezi sebou. Rozhazovali plnými hrstmi, jako by jim vše patřilo. Převážně však dávali těm, kteří republiku úspěšně pustošili. Zřejmě to tak bylo dohodnuto předem. Vyhlašovali, „že špinavé peníze neexistují“, a tak dali zlodějům zelenou! To vše údajně pro blaho lidu této země. Dnes hledíme na tyto představitele moci a víme, že nám neříkají pravdu, a oni to ví, že my to víme, ale přesto v nepravdách pokračují. Za tu dobu, co to bylo slibů a ujišťování, dnes je vše v rukou cizinců, kteří v našem zmrzačeném státě dovolí jen to, co jim vyhovuje za spolupráce našich představitelů. My můžeme jen doufat, že se vyplní slova naší bábinky o lži a oslích uších. My se pak staneme rázem zemí s největším počtem oslů a nebo jestli těmi největšími osli nejsme nakonec my sami, voliči. LADISLAV ZAHRADNÍK

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 200/2016, cena 10 Kč. Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc. Vydavatel: Slovanský výbor ČR. Redakční radu řídí: Jan Minář. Distribuci vede Eva Holečková. Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1, III. patro, kabinet č. 147, tel./fax: 222 897 261, internetová adresa: www.slovanskyvyborcr.cz (jejím redaktorem je Václav Špíral). Adresa e-mail: [email protected]. Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její stanovisko. Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku. Uzávěrka čísla dne 20. 6. 2016. Časopis registrován na MK ČR pod reg. č. 8038.ISSN-1212-3315.

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

Recommend Documents