SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

Zeman vyzval k co nejvût‰í úãasti na volbách

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.)

MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR

Dnes v ãísle

ROČNÍK XIX

ČÍSLO 202, ŘÍJEN 2016

CENA 10 Kč

Rusko oãima Gennadije Zjuganova Roste úcta mlad˘ch RusÛ k Leninovi i Stalinovi

EVROPA BUDE SILNÁ JEN P¤I SPOLUPRÁCI S RUSKEM

(s. 2)

PROHLÁ·ENÍ VLASTENECK¯CH ORGANIZACÍ

(s. 3)

âERN¯ SCÉNÁ¤ NEJEN (s. 4) PRO POBALTÍ SLOBODAN MILO·EVIâ, (s. 5) PLÁNOVANÁ OBùË BARD VOLGOGRADU

(s. 6)

KDYÎ TURCI STÁLI U VÍDNù

(s. 7)

VZPOMÍNKA NA MNICHOVSKÉ UDÁLOSTI

(s. 8)

V Rusku se konaly 18. září parlamentní volby. O jejich výsledku budeme moci referovat až v příštím čísle našeho časopisu. Dnes si dovolujeme ocitovat poměrně kritický pohled na současné Rusko z pera významného ruského politika Gennadije Zjuganova. Podle něho život v zemi hodnotí kladně jen 11 % občanů. Cituje i názor agentury Levada, podle níž 82 % občanů považuje stav ruské ekonomiky za špatný. Je to objektivně důsledek mezinárodního nátlaku. Rusko se nyní musí bránit nejen na poli ekonomiky, ale musí čelit sankcím, ale i provokacím, které proti němu podniká NATO, jež obsadilo řadu základen obkličujících Rusko, mj. i Pobaltí. Krize kapitalismu stále tvrdším způsobem doléhá na Rusko. V minulém století skončily dvě podobné krize světovými válkami. Vnější hrozby Rusku nabírají nové kvality. Sankce Západu a uměle vyvolané snížení cen surovin oslabují ruskou ekonomiku.

NATO se pokouší obsazovat bývalé vojenské báze SSSR v Pobaltí a ve východní Evropě. Zaoceánští váleční štváči i nadále šafaří na Ukrajině. Jejich banderovští lokajové se pokoušejí vyostřovat situaci na Krymu a v Donbasu. V posledních dvaceti pěti letech bylo Rusko donuceno realizovat bezuzdnou privatizaci, souhlasit s panstvím dolaru a vstoupit do Světové obchodní organizace (WTO). To všechno však neumožnilo Rusku integraci se „zlatou miliardou“. Do klubu vyvolených nebyla vpuštěna ani ruská oligarchie. Proti Rusku zavedli sankce a oligarchy táhnou k mezinárodním soudům na základě obviňování z trestných činů. Vláda však neztrácí své reformní nadšení. Akademii věd zahnala pod kontrolu nekompetentních manažerů. Vláda završuje demontáž kdysi ve světě nejkvalitnějšího systému školství. Vysoké, střední, základní školy i školky jsou vystavovány fúzím a akvizicím. Systém propouští stále více pedagogů. Zavírá polikliniky a nemocnice, propouští zdravotnický personál, jehož nedostatek přiznávají i oficiální statistiky. V rozporu s propagandou se program „náhrady importu“ nerealizuje. Požadovanou podporu státu nezískal průmysl, zemědělství a strojírenství. Režim jedná s drob-

nými podnikateli jako s prostitutkou. Průmyslové i zemědělské podniky jsou zavírány stejně jako v devadesátých letech. Nedostaly možnost obnovy svých základních fondů a nalezení stabilních trhů odbytu, aby mohly vydržet konkurenci západních korporací. Výroba se snižuje, stejně tak i příjmy pracujících. Zdálo by se, že ministři – kapitalisté by měli ustoupit od svých liberálních „inovací“. Místo toho se snaží hasit požár přiléváním oleje do ohně a obhajují své „strukturální reformy“ další privatizací, zvyšováním hranice pro odchod do důchodu, rozvojem dluhového trhu, odmítáním regulace cen léků atd. Hrozivá situace vyžaduje změnu orientace a mobilizaci zdrojů k vyvedení Ruska z krize. Nastoupila epocha, kdy je potřeba vést kvalitativně odlišnou politiku v zájmu lidových mas a státní bezpečnosti. Země potřebuje perspektivní, přesně formulovaný rozvojový program. Jeho realizace pak umožní konsolidaci patriotických sil s cílem splnění úkolu obrody vlasti. Nicméně početná fakta naznačují, že liberální tábor rozvinul vnitřní frontu proti Rusku. Vyostřené sociálně ekonomické problémy se spojují s pokusy celkové otravy duchovní atmosféry.

Co dělá „pátá kolona“ „Pátá kolona“ pokračuje ve vytváření rusofobie a antisovětismu. Lid však projevil větší moudrost než zlostná propaganda. Proto se zvyšují útoky na sovětské dědictví. Nová pokolení našich současníků však odkr ývají pro sebe velké činy země sovětů a jejich úcta k Leninovi a Stalinovi se stále zvyšuje. Obnovené připojení Krymu a Sevastopolu k Rusku dalo vzniknout základu pro celonárodní dialog. Podpora hrdinského boje Lidové republiky Donbasu ukázala sílu vlasteneckých požadavků v ruské společnosti. Jak se dá hodnotit stávající situace: Buď bude ve volbách znovu dotlačena k vítězství strana Jednotné Rusko, anebo zvítězí zdravé, národně orientované síly. V prvním případě bude země dále hnána do slepé uličky. Vláda bude i nadále působit jako instituce pro prosazování zájmů liberálů, jako jsou Šuvalov, Uljukajev, Kudrin, Golodcov a Livanov. Mlčící Státní duma bude nadále razít takové zákony, které budou těmto liberálům vyhovovat. Připravuje se zvýšení hranice pro odchod do důchodu, zrušení zvyšování důchodů, zjednodušení postupů pro propouštění ze zaměstnání a totální privatizace zbytků státního vlastnictví. (Pokračování na s. 7)

Nûmecké kancléfice pfiipomnûli âe‰i i leccos nemilého – napfi. historii tzv. protektorátu Foto PRÁVO – MILAN MALÍâEK

Fantom i u nás! Fantom, jak se lze dočíst např. v encyklopedickém slovníku vydaném v roce 1980 v nakladatelství Academia, se rozumí přízrak, přelud, ztělesněný výtvor obraznosti a bylo by možnost uvést i další konkretizaci. Nedávno se v mediálních informacích i u nás objevila zvěst o potenciálním nebezpečí vyplývajícím z počtu a působení ruských diplomatů a dalších pracovníků ruského zastupitelského úřadu, a to nejen co do jejich počtu. Celebrita z francouzského i našimi diváky oblíbeného filmu o Fantomasovi se stala vskutku inspirativní. Na mysl přichází obava, aby fantom alias „fantomas“ nezačal řádit zavilými rejdy například i v Ruském středisku vědy a kultury v Praze. Co kdyby se vetřel na některý z koncertů uměleckých ruských souborů do tamějšího Křišťálového sálu nebo páchal zlotřilosti při premié-

rách ruských filmů ve velkém sále či narušoval výstavy fotografií a další akce. Vždyť jak snadno lze zanést například do jazykových kurzů všelijaká pochybení a gramatické nesprávnosti a stěží lze odkrýt, zda příčinou byla jen nevědomost nebo maskovaný fantomas. Navíc snad – ó hrůzo – ruského původu. Je otázka, zda v přípravě diplomatických a dalších pracovníků po působení v zahraničí by neměla být předem zavedena jakási přípravná škola nevinnosti. Mohli by být přizváni i experti ze zahraničí a vysvětlovat jak působit při organizování rozmanitých forem odporu formou majdanů, jak se jim osvědčila jejich jehněčí činnost při akcích v Libyi, Iráku, Afghánistánu a zejména v Sýrii. Vždyť kulantně lze dosáhnout leccos a vyvolávat fantomy v současnosti už není moc moderní a na úrovni! MIRKO SVOBODA

Dobfie stfieÏená „Moravanka“ Histor icky nejznámější neoblečená Mor avanka z Věstonic, Věstonická Venuše, se nám letos opět př ipomenula, když ji Mar tin Oliva z Mor avského zemského muzea (upr ostřed obr něného policejního doprovodu) př enášel ve své aktovce do jednoho vědeckého ústa-

vu, aby se podr obila důkladné „lékař ské“ prohlídce. Její aktuální cena, kdyby se dostala na černý trh – podle časopisu Týden – představuje opravdu „maličkost“ – na (zh) 40 000 dolarů!

Olympijské dozvuky uspofiádal LukበKrpálek pro dûti z Plznû, kam jim pfii‰el ukázat i svou zlatou medaili. Bylo to originální zahájení nového ‰kolního roku. Jen Ïel, Ïe tûch zlat˘ch nepfiivezli na‰i sportovci z 31. letní olympiády v Riu povícero. Foto JAN ·VÁBEK, PRÁVO

2

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

202/2016

U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA

Evropa bude silná jen pfii spolupráci s Ruskem Obvodní výbor KSČM Prahy 8 uspořádal zájezd do Bruselu do Evropského parlamentu (EP) pro čtyři desítky občanů České republiky na pozvání poslance Evropského parlamentu Jiřího Maštálky (KSČM). Ve velkém sále byli i svědky průběhu hlasování europoslanců, kterých je 751 z 28 států našeho kontinentu. Patří za to poděkování i hlavnímu organizátoru výpravy Pavlu Pilnému. Ačkoliv v parlamentě probíhalo zrovna důležité hlasování, Maštálka je nevynechal a přitom se stačil i věnovat svým krajanům a zodpovědět jim též četné dotazy. Na otázku, jak vidí další existenci Evropské unie, odpověděl, že jí hodně starostí dělá migrační krize, do níž přišla i krize finanční, „a nedej panbůh ještě další otřes. Potom by bylo těžké předpokládat, že se s tím unie vyrovná,“ vyslovil obavy Maštálka. Jak také řekl, vysoké vyznamenání Ruské federace Řád přátelství, udělený mu přímo v Kremlu prezidentem Vladimirem Putinem, velký rozruch v EP nevyvolalo. Na jeho ocenění v EP zazněly i pozitivní hlasy, ale ne veřejně. „Jinak se to k mému překvapení nijak zvláště neprobíralo. A to jsem byl docela rád,“ svěřil se Maštálka.

Moloch, polykající miliony euro O tom, jak funguje EP, se nám dostalo výkladu od parlamentního úředníka z České republiky Jana Řebřiny z oddělení pro návštěvy a semináře. Pochopili jsme, jak obrovský byrokratický moloch je EP, požírající velké sumy peněz na svou činnost a existenci! Každoročně to stojí asi 14 milionů euro. Spočívá totiž na třech místech ve třech zemích. Oficiálně sídlí ve Štrasburku, administrativní centrum má v Bruselu a ještě úřední dům v Lucemburku, kam ale politici moc nejezdí. Hlavní dějství v EP je jeho velké plenární zasedání, probíhající v Bruselu. Tady jsou i jeho klíčové úřadovny a zde existuje i největší pracovní vytížení EP. V hlavním městě Belgie mají svá sídla také Rada Evropy a Evropská komise. V této komisi pracuje přibližně 28 000 lidí. Podle Řebřiny asi stovka europoslanců ze 751 by EP nejraději rozpustila. Reprezentují vzorek mínění občanů z členských zemí EU.

Evropská integrace v obrovské krizi Dostalo se nám ještě přijetí členem kabinetu generálního tajemníka výboru regionů EU Borisem Essendem ze Slovenské republiky, který zde působí již třináct roků. Výbor je poradním orgánem EU,

v podstatě zástupcem parlamentního shromáždění regionů, měst, obcí a samospráv evropské osmadvacítky. Je důležité, aby výbor spolupracoval s europoslanci, neboť v Bruselu neustále probíhá politický lobbing, zdůraznil Essende. Výbor má za cíl vytvořit lepší legislativu, která v konečném důsledku vezme v úvahu všechny možné alternativy a vyslechne rozličné aktéry, aby ten konečný návrh byl nejlepší. Essende se také zmínil o slabostech Evropské unie. Přiznal, že není perfektní. Její logikou je vždy hledat kompromisy. A to způsobem, který nedovolí vzplanutí tragického konfliktu na evropském kontinentu. „Evropská integrace je momentálně v obrovské krizi, která se musí řešit. A krizí číslo jedna, jíž Evropa čelí vedle krizí finanční a ekonomické, je krize migrační,“ řekl. „A členské státy EU nikdy nebyly ochotny připravovat se na náraz migrační vlny. To se ale nedá řešit na půdě jednoho státu. Tím, že zavřeme hranice ČR nebo SR. Efektivní řešení se musí přijmout společně. Čím více problém oddalujeme, tím větší cenu platíme v podobě narůstajícího radikalismu v Evropské unii. Můžeme to vidět v Rakousku, kde prezidentský kandidát, považovaný za vycházejícího z radikálního politického spektra, získal ve volbách 50 procent hlasů. Nebo na Slovensku, kde po 60 letech do Národní rady SR se dostávají politici, klonící se k fašistickému modelu společnosti. To je dost varovným signálem! Podívejme se na přístup německé kancléřky Angely Merkelové, když běženecká krize vrcholila v Německu. Rozhodla se přijmout půl milionu utečenců. A důvody nebyly nikterak humanitární. Vždyť Německo ročně potřebuje na udržení růstu ekonomiky 250 až 300 tisíc lidí. Odkud je sebrat? Evropa má totiž nedostatek lidí, pracujících v základních službách.“

Velmi zajímavá pak byla debata účastníků zájezdu s B. Essendem, kterému bylo položeno hodně dotazů. Na ten, jak hledí na sankce EU proti Rusku, které je může považovat za akt nepřátelství, odpověděl „Komplikované téma. Nyní hovořím čistě sám za sebe, ne za instituci výbor regionů. Po francouzštině je ruština můj nejoblíbenější jazyk. Vždy jsem tvrdil, že Evropa bude silná, jen když bude spolupracovat s Ruskem a vytvoříme prostor, kdy se shodneme na základním vnímání světa. EU je hodnotově velmi blízko Rusku. A když hovořím Rusko, tak mluvím o ruské duši, o ruských občanech. Slovanský náhled na svět je velmi podobný západoevropskému.

da také z Prahy. Do předsednictva SV ČR byl kooptován Jan Námisňák, za zesnulého přítele Miroslava Císaře byl zvolen Vladimír Mlejnecký místopředsedou SV ČR. Podrobnou zprávu přineseme v dalším čísle. EVA HOLEČKOVÁ

Politik na svém místû V posledních letech můžeme závidět přátelům na Slovensku vystupování jejich premiéra Roberta Fica. Nejinak tomu bylo při oslavách výročí SNP v Banské Bystrici v letošním roce. Slovenský premiér mimo jiné hovořil i o svých pocitech, o strachu a nepokoji v duši. Podle něho se začíná Slovenskem šířit nenávist jako oficiální doktrína nejen na půdě parlamentu, ale i v politické sféře. Nejsou mimořádné výrazy od „zavřete je do basy až k oběste je!“ Obdobně strach vzbuzují názory vrcholných politiků o možnosti použití jaderné zbraně k řešení rozporů na světové politické scéně. Jako příklad zde upozornil na současnou britskou premiérku T. Mayovou a její názor na obnovu ponoStranu 1 připravil a rediguje Zdeněk Hoření, stranu 2 Jan Jelínek.

pit do EU vyjadřuje vždy země, která o to má zájem. V Bruselu převládá pocit únavy z rozšiřování EU. Její masové rozšíření, které proběhlo v roce 2004 a následně v roce 2010 s přijetím Rumunska a Bulharska, jí přineslo potíže při zpracování celého politického systému tohoto rozšíření. To je jeden z důvodů, proč EU nefunguje ideálně. „Vyvstává otázka, kdy budeme schopni dohodnout se na nějakém novém modelu, novém a mnohem efektivnějším systému uspořádání evropských institucí a rozhodovacího procesu mezi jednotlivými institucemi a členskými státy EU,“ řekl Essende. „Dnes si všichni uvědomují, že jak je EU nastavena procedurálně, institucionálně, je absolutně nevyhovující model pro současný svět. Měly by se inovovat smlouvy mezi 28 členskými státy EU. A to není jednoduché, což naznačilo referendum ve Velké Británii.“

Únava z rozšiřování EU Co se týká rozšiřování EU, tak současná Evropská komise to nemá podle Essendeho v plánu. Jen některé země hlavně z Balkánu jsou v přístupovém procesu vyjednávání. Turecko je v tomto procesu už 40 roků. Kritéria přístupu známe pod pojmem Kodaňská kritéria. A přání přistou-

Staví se Muzeum evropské historie Začátkem roku 2017 má být v Bruselu poblíž EP dostavěna budova, v níž se bude nacházet Muzeum evropské historie a Centrum výzkumu evropské historie. Essende soudí, že byla chyba absence termí-

rek jako nosičů jaderných zbraní. Neméně vzbuzující strach, než předcházející se jeví návrat k cestě opětovného vyhledávání nepřítele. „Chcem prisľúbiť, že nikdy nebudem vnášať antipatiu do slovensko-ruských vzťahov,“ dodal premiér Robert Fico s tím, že hlavní tíhu boje proti fašismu představovala Rudá armáda. Je též přesvědčený, že „slovo mier sa dnes opäť dostáva kvôli neistému politickému prostrediu v Európe do popredia a verím, že okrem osláv SNP sa raz budú konať napríklad v Banskej Bystrici aj oslavy mieru“. Proč závidíme přátelům na Slovensku? Právě pro to, že si klademe otázku, kolik máme u nás politiků, kteří dokážou zformulovat vlastní názor. Nejen zformulovat, ale i názor přednést bez ohledu, zda se bude za hranicemi líbit. Díky, pane premiére, i za nás v Čechách! (sh)

nu přijetí měny euro členskými státy v přístupové smlouvě do EU. Je snaha mnoha členských států, zejména ze střední a východní Evropy, přesunout prostředky, které se dávají do zemědělství, na inovace, vzdělávání, do modernizace, kde Evropa má mnohem větší potenciál zabezpečovat zaměstnanost.

Připustil, že EU nemusí uspět! Závěrem publikujeme úvahu B. Essendeho: „Nikdo netvrdí, že EU je ideál a vše, co vychází z Bruselu, je perfektní. EU je stále malé dítě, které musíte dennodenně krmit, jestliže ho chcete udržet. Evropská integrace je model, který tady bude pořád. Nemusí uspět! Může se vrátit k modelu národních států, kdy každý členský stát bude sám o sobě, bude mít své hranice, bude fungovat, tak jako jsme fungovali padesát či šedesát roků zpátky. A budeme se tak tímto způsobem snažit čelit výzvám dnešního světa. Otázka je, zda je to lepší možnost či nikoliv? Vystupovat nyní proti mocnostem, jako jsou USA, Rusko, Čína a vzrůstající Indie z pozice společné Evropy, z pozice 500 milionů obyvatel, je o mnoho silnější pozice vyjednávací než návrat k modelu národních států.“ JAN JELÍNEK

Zemfiel zpûvák Statis Prusalis svého života. Ztrácíme v něm tvůrčí osobnost, která byla nepřehlédnutelnou aktivní podporou našich stranických a volebních akcí,“ komentoval zpěvákovo úmrtí poslanec KSČM Miroslav Opálka. Angažoval se i jinak. Jaro 1999 strávil v bombardovaném Bělehradě, vystupoval zde i na koncertech. „Cítil jsem potřebu nějakým způsobem projevit solidaritu s utrpením srbského národa. Srbové sehráli významnou roli v protifašistickém odboji, a tak v podobě toho agresivního bombardování přišla odplata,“ řekl tehdy. Podporoval též svého osobního přítele Miloše Zemana při jeho kandidatuře na prezidenta. Opravil v ostravské Porubě zdevastovaný zámek, a učinil z něj kulturní centrum. V závěru života se hojně věnoval dokumentární tvorbě. Natočil několik filmů o životě na východním Slovensku. (ste) (Haló noviny 15. 9. 2016)

Ruština jeho oblíbeným jazykem

Zasedala Celostátní rada SV âR Celostátní rada Slovanského výboru ČR, z. s., na zářijovém zasedání projednala mj. zprávu revizní komise a zvolila své nové členy. Stali se jimi Václav Krejcar ze Dvora Králové n/Lab., Helena Bretschneiderová z Valašského Meziříčí, Jiří Opršal z Prahy a Karel Jan-

Tuto teorii jsem v Bruselu vždy prezentoval. Musím se vám ale přiznat, že poslední dva roky trochu přehodnocuji svou teorii, neboť se domnívám, že ony hodnoty, které jsou momentálně prosazovány v Rusku jeho elitami, nejsou kompatibilní s hodnotami, na nichž stavíme evropskou spolupráci. Začínám mít dojem, že Rusko v kontextu své ekonomické nestability, jež za posledních pěti či šesti roků narůstají, nemá jejich řešení. Spíše má tendenci svalovat vlastní problémy na jiné a vrátit se k postkolonialistickému přístupu. Všímám si také toho jako Slovák na příkladu Slovenska. A konstatuji, že problém ruské propagandy je v Evropě mnohem větším problémem než problém evropské propagandy. Je to škoda. Evropa by při troše snahy u jedné i druhé strany dokázala s Ruskem vybudovat dům.“

•••

Bude mi chybût Statis Prusalis

Zemřel řecko-český zpěvák a celoživotní komunista Statis Prusalis. Haló noviny o tom informoval náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje zastupitel KSČM Josef Babka. „Zemřel náhle,“ řekl Haló novinám Babka. Epanastatis Prusalis, uměleckým jménem Statis, se narodil 16. listopadu 1948. Pocházel z vesnice Notia v severním Řecku. Jeho otec byl komunistický partyzán, ale on ho nikdy nepoznal, zahynul den před Statisovým narozením. Otcovo přesvědčení se otisklo i do synova jména – Epanastatis znamená v řečtině „revolucionář“. Jeho matka i s ním prchla z Řecka, které ovládly pravicové síly, a to do Jugoslávie. On byl následně poslán do Československa, které děti řeckých partyzánů tehdy velkoryse přijímalo. Žil poté v dětském domově na zámku v Šilheřovicích. „Od první chvíle jsme cítili tu obrovskou lásku, kterou nás československý národ obklopoval,“ řekl o tom později. Když přijeli do Československa jeho dědeček s babičkou, dětský domov opustil a žil s nimi, později i s maminkou v ostravské Porubě. Absolvoval automobilovou průmyslovku a začal pracovat jako řidič. Lákala ho ovšem hudba. Začal studovat na hudební konzervatoři a poté založil řecko-českou hudební skupinu Atény. K největším hitům kapely patřila píseň Týden končí. V roce 1989 byla kapele zakázána činnost Koncertní a divadelní agenturou Ostrava. Statis však vystupovat nepřestal, pravidel-

Foto ·tûpán Kotrba

ně ho bylo možno vídat na Slavnosti Haló novin či komunistických prvních májích. Komunistické přesvědčení neztratil po celý život. 25 let byl členem Komunistické strany Řecka (KKE), až do konce života pak byl člen KSČM. „Zůstal veřejně věrný svému přesvědčení – komunistickým ideálům – do konce

Zemřel Statis Prusalis – dobrý kamarád, velký umělec a opravdový komunista. Byl jím, nehrál si na něj. Ještě před pár týdny mi volal, s drobnou výtkou, že jsem se u něj už dlouho nezastavil. A byl plný plánů do budoucna. Už jsme si o nich nestihli více popovídat, člověk nemá setkání s dobrými lidmi odkládat. Bude mi chybět… a nejen mně, i straně. KAREL KLIMŠA

Washingtonská deklarace âechoslovákÛ Říjnem 1918 vyvrcholil v Evropě kvas konce první světové války. Rakousko v obavě z poválečného vývoje v monarchii vyvíjí osobou Karla I. horečnou činnost k záchraně situace. K tomu má posloužit velkorysá nabídka autonomie pro Čechy, ale bez nabídky pro Slováky. Přitom v čele zahraničního protirakouského odboje vedle T. G. Masaryka byla další silná osobnost Slovák M. R. Štefánik a diplomat E. Beneš. Odmítnutím Karlova manifestu jeho hlavními protivníky, tedy Spojenými státy, Francií a Spojeným královstvím, došlo k rozpadu monarchie a v této souvislosti ke vzniku Československa. Tuto Karlovu deklaraci doma odmítl také Národní výbor. Poslední slova habsburského panovníka, vládnoucího územím budoucí Československé republiky (12 dní před oficiálním rozpadem monarchie), zněla: „Ra-

kousko se má státi, jak tomu chtějí jeho národové, státem spolkovým, v němž každý národní kmen tvoří svůj vlastní státní útvar na území, jež obývá.“! T. G. Masaryk zasílá prezidentu Wilsonovi „Prohlášení nezávislosti československého národa“. Tento text byl později označen jako Washingtonská deklarace Čechoslováků, která byla ihned vyhlášena v Paříži. 20. října ve 3 hodiny odpoledne je americkým velvyslanectvím v Paříži úředně Benešovi sdělena odpověď prezidenta Wilsona rakousko-uherské vládě. Mír bude jen za podmínky uznání samostatnosti Čechoslováků a Jihoslovanů. Toho dne přestalo Rakousko-Uhersko mezinárodně, právně a diplomaticky pro Spojence existovat, i když fakticky se tento stát ještě několik dní udržoval na životě, než kapituloval také vojensky. STANISLAV HRZINA

202/2016

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

3

SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS

Prohlá‰ení ãesk˘ch vlasteneck˘ch organizací Vážíme si prohlubujících a v současné době solidních a dobrých sousedských vztahů s naším sousedem – Německem na základě tradičního soužití, které je delší než tisíc let. Vážíme si vzájemné obchodní i další spolupráce obou zemí. Ale s nelibostí jsme svědky současné provokativní akce sudetských Němců v Plzni, která je nazývána Kongresem a je, pokud jsme informováni, připravena Kanceláří landsmanšaftu v Praze za podpory organizace německé menšiny v ČR a jednotlivců. Působí to dojmem jakoby důkazu ze strany Sudetů, že mají opět nedostatečný životní prostor v samotném Německu a proto pořádají výjezdní zasedání – tentokrát v Plzni. Zdůrazňujeme, že je dokázáno, že organizace sudetských Němců – landsmanšaft je přímým pokračovatelem Henleinovy strany SdP, která zabráním zbytku republiky a vy-

tvořením protektorátu splynula s nacistickou NSDAP. Jsou to lidé a jejich potomci, kteří rozbili svoji bývalou vlast – První republiku – a vyvolávanými nepokoji se výrazně přičinili o vznik druhé světové války. Bývalí čeští Němci byli na tyto destrukční kroky a teroristické akce cvičeni a vyzbrojeni v Německu a byli záhy vyznamenáni přímo Hitlerem, a to v počtu přesahujícím jeden milion aktivních henleinovců. To nebyli pouze někteří jednotlivci, to byl celý dnes nazývaný „německý kmen“, který se postaral o zničení ekonomicky úspěšně nastartované První republiky ekonomem Rašínem. Ale, aby toho nebylo málo – ti samí Němci na samém konci války pomáhali ubíjet jednotlivce na skutečných Pochodech smrti vedených přes obce osídlené převážně německým obyvatelstvem. A večer u piva se „svými úspěchy“ chlubili svým soukmenovcům.

Tyto teroristické a diverzní činy nebyly nikdy došetřeny a nebyly potrestány, protože záborem pohraničí byly tyto skutky smazány, stejně jako ukončením války jejich vlastního podílu na likvidaci lidí při pochodech smrti. Nikdy jsme za tyto hrůzné činy ze strany Sudetů neslyšeli nějaké omluvy. Současní členové landsmanšaftu se vtírají do přízně komunálním politikům a s cílem zamaskovat tyto morálně hanebné skutky svých předků snahou o instalaci pamětních desek o mnohosetletém výborném soužití Čechů a Němců na našem území. Tyto dříve přijatelné sousedské vztahy byly zničeny fanatičností a nacionalistickým poblouzněním, kterému čeští Němci podlehli. Přesto se tito Sudeti snaží o prohloubení vztahů a navázání přátelství, ale podmiňují toto vše svými kladenými požadavky vůči naší zemi

Ministr Herman o dekretech a etnické optice aneb Pouhé nepravdy - nebo úãelové lÏi? Vážená redakce, článek „Byla to skutečně etnická čistka?“ (Slov.Vz. 201/2016, str. 2) anotující rozhovor pana ministra kultury na serveru Svobodné fórum, mne jako konkrétního příbuzného obětí Osvětimi zahubených z podílu sudetského Němce, velmi rozhořčil. Respektive rozhořčila mne slova pana ministra Hermana, která snad nemohla býti míněna vážně? Ovšem diskuse o tak závažné věci jako byl odsun československých alias sudetských Němců, vyžaduje jedno – fakta, fakta, fakta. Pan ministr žádná fakta nepřináší, pouze spekulace z úhlu své optiky vidění. Pan ministr by neměl blábolit o věcech, o nichž zjevně není dostatečně informován. Četl vůbec pan ministr někdy dekrety 12, 33, 100 a 108, stanovující podmínky, za jakých se prověřovali Němci a Maďaři, čeští a slovenští zrádci a kolaboranti, gardisté a osoby se Svatováclavskou orlicí? Ano – všechny tyto jmenované osoby, nejen Němci, jak nepravdivě uvádí pan ministr! – všechny tyto osoby nebyly vystaveny žádné etnické optice pod rozkazem nějaké Moskvy, nýbrž spravedlivému občanskoprávnímu vyšetřování. Ví vůbec pan ministr, že až do roku 1947, kdy měly ukončit svou činnost, existovaly tři typy komisí, které vyšetřovaly všechny tyto osoby a měly pravomoc osvobodit nevinné osoby od odsunu a trestu?? A byly to tyto komise – trestně nalézací, pracující podle dekretu 16, dále bezpečnostní komise pracující dle dekretů 12, 33, 100 a 108, a konečně očistné komise pracující dle direktiv ministerstva vnitra ČSR. Proto neexistovala žádná „etnická optika“, nýbrž nalézání prověřovaných skutečností o vyšetřovaných osobách. Do odsunu, pominu-li několik divokých excesů,. k nimž ovšem nepatřil ani pohořelický pochod, se nemohl dostat nikdo, aniž by předtím nebyl vyšetřován některou z těchto komisí. Ta pak rozhodla, zdali dotyčného zařadí nebo nezařadí do odsunu nebo stanovila s ním jiné řízení podle stávajících zákonů osvobozené republiky. Naše okresní i zemské a národní archivy jsou plny dokumentů, potvrzujících tato řízení. Toto pan ministr buďto nezná – anebo vědět nechce?? Z tohoto titulu na území republiky mohlo

oprávněně zůstat asi na dvě stě dvacet tisíc československých Němců (o maďarských občanech jsou údaje v nástupnické republice). Dokonce i z pohořelického pochodu se podle badatelů i pamětníků do Brna mohly vrátit stovky německých občanů, a zvláště občanek, po jejich prověření. Proto rovněž slova dnešního německého prezidenta chválícího brněnského primátora za akce smiřovaček se sudetskými Němci, a za pohořelický antipochod, působí nejen trapně, ale především vylhaně! Toto pan ministr opět neví?? Pro nás příbuzné obětí Osvětimi zahubených z podílu Sudetoněmců tato nekvalifikovaná vyjádření vyvolávají dokonce dojem jakési urážky! Ví vůbec pan ministr, že jeden milion sto šedesát dva tisíce šest set sedmnáct Sudetoněmců vyznamenal Hitler zvláštní medailí za podíl na uloupení československého pohraničí?? Může si to přečíst například v publikaci Heinc, Kounovský, Baumruk: „Vyznamenání z doby nesvobody 1939-1945“ i s fotografií Hitlerova dekretu a samotného metálu. Že již jen za takovou samým Reichem prokázanou vlastizradu ČSR náležel těmto Sudetoněmcům odsun? Toto vše pan ministr prostě vymazává ze svého pohledu a zabývá se jen a jen tzv. amnestijním dekretem za očekávané excesy, s nimiž počítal především Winston Churchill, nikoli dr. Beneš, a že Churchill dokonce konstatoval, že po osvobození porobených zemí nastane několik měsíců řádění proti Němcům, a on s tím souhlasí? Tak proč pan ministr nenapadne Winstona Churchilla? Souhlas s očekávanými excesy tedy byl britský, nikoli sovětský vynález, ale pan ministr musí, snad z povinnosti?, obvinit z toho všeho „ďábelskou Moskvu“ nikoli šanovaný Londýn. Protože napadnout právem charismatického Churchilla vyžaduje odvahu postavit se celé Velké Británii – a na to si pan ministr zjevně netroufne. Zato napadat dr. Beneše, jenž se stal po desetiletí oblíbeným fackovacím panákem landsmanů a jiných nepřátel republiky, to si může dovolit kdekdo, a třeba i ministr, ať už je to bývalý ministr „zamini“, nebo současný ministr kultury. Nakonec posílám foto dvou svých strýců, náčelníka Sokola Štěrbáčka a člena Obrany

národa Sokola MVDr. Vojtěcha Červinky, zahynulých v Osvětimi – prvně jmenovaného zásahem rodilého karpatského, později sudetského Němce, ironií osudu vysokého úředníka panství Rájec, kovaného henleinovce a nacisty. Jen pro přesnost uvádím, že jsem přes třicet let pracoval v kultuře jako muzejník – a i mou zásluhou byla zřízena národní kulturní památka, unikátní vodní mlýn ve Slupi u Znojma. Ale děkuji bohu, že už v kultuře nemusím pracovat. Pod panem ministrem bych se okamžitě ze své profese jako příbuzný obětí Osvětimi musel poděkovat. On sám přitom všude hlásí, že má rovněž oběti Osvětimi ve své rodině. Jak potom může dávat hlas a prostor takovým nepravdám?? Zdravý rozum toto chápe jen stěží. Jak správně praví pan prezident Zeman – nám občanům se musí dostávat a našim kormidelníkem má být především onen zdravý rozum – nikoli čtvrt pravdy nebo nepravdy. A fakta, fakta a ještě jednou fakta. A mne osobně jímá hnus – Parafrázuji-li Hamleta – „Vymknut z kloubů. pan ministr šílí?“ PhDr. Jiří Jaroš NICKELLI, předseda ČSBS Boskovice

Svûtovû proslulá pro svou péãi o chudé a nemocné misionáfika matka Tereza byla zapsána do seznamu svat˘ch, jak oznámil papeÏ Franti‰ek na ceremonii na Svatopetrském námûstí za velké úãasti vefiejnosti.

Události 28. fiíjna 1918 Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Mimo jiné dospěli k dohodě, že nový stát bude republikou, prezidentem se stane Masaryk, Kramář bude předsedou vlády. Národní výbor vydává první zákon, „Zákon o zřízení samostatného státu československého“, a poté bylo ještě zveřejněno provolání Národního výboru „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem…“ Pod oběma dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný,

Vavro Šrobár a František Soukup – později zvaní „Muži 28. října“. Ve dnech 29.-30. října se konstituovala československá státní moc v Brně, Plzni, Ostravě, Olomouci, Hradci Králové, Pardubicích a na dalších místech. 30. říjen byl závěrečným dnem zrodu Československa. Rakouské vojenské velitelství kapitulovalo před Národním výborem. Téhož dne se v Turčianském Svatém Martinu sjelo 200 politických vůdců Slovenska, přijali Martinskou deklaraci, na jejímž základě se Slovensko připojilo k českým zemím. Není bez zajímavosti, že již v době zrodu Československa se projevil německý protičeskoslovenský postoj. V Ženevě vy-

vrcholila jednání představitelů Národního výboru. Sudetoněmecký poslanec R. Lodgmann von Auen jednal s Národním výborem, který chtěl získat německé politiky na vytvoření československého státu. Lodgmann však tuto spolupráci odmítl. Němečtí poslanci ze severovýchodu Čech, severu Moravy a Slezska v čele s R. Freisslerem vyhlásili zřízení provincie Sudetsko (Sudetenland) a její připojení k Rakousku. To, co před 98 lety naši otcové vybojovali, jsme vlastní nezodpovědností před 23 lety dobrovolně ztratili. Pokud rok 1918 je rokem národní hrdosti Čechů a Slováků, rok 1993 je rokem, za který se budeme zodpovídat našim dětem! STANISLAV HRZINA

a vměšují se do našich vnitřních záležitostí s cílem překrucovat skutečnosti ve svůj prospěch a ironizovat naši národní historii. Tak se přece přátelství nenavazuje.

zpochybněno a navíc bylo nedávno opětovně potvrzeno Prof. Dr. Georgie E. Glosem J.S.D. – expertem mezinárodního práva u federální vlády USA.

Odpovídáme: Prezidentské dekrety z doby konce války a začátku naší opětovné poválečné Československé republiky jsou nedílnou součástí našeho právního systému a rušeny nikdy nebudou.

Ale přímo ironicky působí oceňování našich některých politiků plaketou Wenzla Jaksche, německého sociálního demokrata v československém prvorepublikovém parlamentu, který vycházel ideově z koncepce Velkého Německa, který se později stavěl přímo nepřátelsky vůči Československu po jeho obnovení v poválečném uspořádání Evropy. Takovýto symbol = Wenzel Jaksch, který se dokonce v poválečné době přiklonil k názorům Henleina a tedy nepřímo Hitlera – nemůže být pro vlastenecky smýšlející české politiky vyznamenáním, ale velkou urážkou. Takovýmto způsobem je zcela sporné navazovat přátelství.

My zde navíc připomínáme doposud trvající povinnost poraženého Německa vyplývající ze závěrů konaných v rámci uspořádání Evropy na konferencích po skončení války, a to proplácení válečných reparací zemím, jež válkou byly poškozeny. Podmínka dávaná předchozími představiteli Německa – „až bude Německo sjednoceno“, že se tyto záležitosti vypořádají, ta byla již dávno splněna. A vyrovnané účty dělají přece přátele! Navíc připomínáme, že všechny německé národní i individuální majetky z let 19451947 mimo území Německa přináleží zemím, na jejichž území se tyto majetky nacházejí. Toto nebylo nikdy mezinárodně

Prohlášení v podobném duchu vydala také Oblastní organizace Severovýchodní Čechy Vlasteneckého sdružení antifašististů Semily. Podepsány vlastenecké organizace.

Dny zrady, poroby a poníÏení Československá či česká historie nezná přesnější vyjádření pro období „,mnichovské zrady“ ze strany dosavadních spojenců. Mnichovská dohoda (označována také jako mnichovská zrada či mnichovský diktát) byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově, podepsána byla po půlnoci, tj. 30. září 1938. Zástupci čtyř zemí se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Mnichovská dohoda byla završením politických a diplomatických selhání československé vlády.

Činností Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu. Od roku 1933, kdy se nacisté chopili moci, bylo Československo ve vážném nebezpečí stran německé expanze, která měla své motivy politické, ideologické (nároky na území říše) a expanze na východ. Francie a SSSR, hlavní spojenci Československa, neměli zájem o krvavý konflikt s Německem. Podstatnou slabinou byla neurčitá formulace Spojenecké smlouvy s Francií, vázající pomoc SSSR na kroky Francie.

Mnichovská krize – pfiedehra a závûry Německo-československé vztahy byly od samého počátku konfrontační. Docházelo k neustálému stupňování sudetoněmeckých požadavků vůči vládě Československa, v jejichž pozadí stály zájmy Hitlera. 20. února 1938 Hitler prohlásil, že mezi zájem Německa patří ochrana Němců v Rakousku a Československu. 24. dubna 1938 Henlein na sjezdu SdP předložil Karlovarský program. Tento dokument obsahoval i takové nároky, které byly z hlediska národnostního, i z hlediska státní suverenity, nepřijatelné. 10. září prezident Beneš pronáší rozhlasový projev adresovaný Československu i celému světu. 12. září začalo sudetoněmecké povstání. Na sjezdu NSDAP (v Norimberku) Hitler napadl československou vládu za útlak Němců, což podnítilo sudetské Němce k vyvolání povstání. Nepokoje byly potlačeny a vedoucí činitelé SdP uprchli do Německa. 16. září Sudetendeutsche Partei (SdP) je oficiálně zakázána 20. září zaslalo vedení SSSR E. Benešovi telegram, v němž Stalin potvrzoval, že je připraven Československu pomoci, pokud se pomoci zúčastní i Francie (dle uzavřených smluv mezi SSSR a ČSR). 21. září vyslanci Velké Británie a Francie předložili Československu ultimativní požadavky, na což vláda přistoupila. Toto rozhodnutí však vyvolalo v Československu demonstrace. 24. září probíhá mobilizace podle nástupového plánu VII, který se mění na válečný plán. 25. září britský velvyslanec předává čs. vládě text Hitlerova memoranda z Godesbergu, a ta jej následně odmítá. 26. září vyslal předseda britské vlády Chamberlain svého vyjednavače H. Wilsona k jednání s Hitlerem do Berlína. 27. září Hitler zasílá britskému ministerskému předsedovi Chamberlainovi ultima-

tivní dopis, ve kterém se opět domáhá svých požadavků. 29. září jsou zahájena jednání v Mnichově. 30. září brzy po půlnoci byla dohoda podepsána a předána. Na mimořádném zasedání československá vláda dohodu přijímá. Brzy poté podepsal generál Krejčí rozkaz potvrzující vydání území a již následující den započalo obsazování pohraničí Německem. Na protest proti podpisu mnichovské dohody rezignoval např. náčelník francouzské vojenské mise v ČSR generál Louis Faucher nebo první lord admirality Duff Cooper, dohodu silně kritizovala také Labouristická strana. 5. října 1938 prezident Edvard Beneš rezignuje na svou funkci.

Obsah mnichovské dohody Text dohody začíná preambulí: „Německo, Spojené království, Francie a Itálie, vzhledem k dohodě, které již bylo dosaženo ve věci odstoupení území Sudet Německu, ujednaly následující podmínky uvedeného odstoupení a opatření z něj vyplývajících a touto dohodou se zavazují k učinění opatření nezbytných k jejímu naplnění.“ Následuje osm odstavců, které popisují podmínky odstoupení území.

Součást třetí říše Termín nabývá územně politického obsahu a plní cíle německých fašistů za podpory německého obyvatelstva, zejména Sudet. Přispěl k rozbití demokratického systému Československa. Byla „ukradena“ území, která již od 10. století patřila nezcizitelně a nezpochybnitelně českému státu (zemi Koruny české). Bez ohledu, že zde žilo od 13. století německé obyvatelstvo. Po mnichovské dohodě bylo jako Sudety označováno veškeré československé území ukradené hitlerovským Německem. (sh) Stránku 3 připravil a redigoval Mirko Svoboda.

4

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

Neu‰lo nám ■ Ruští sportovci si přes různé

formy diskriminace na XXXI. letních olympijských hrách v Rio de Janeiro vedli více než úspěšně. Z 280členné ruské delegace si 107 sportovců v Riu vybojo-

valo medaile v celkem dvaceti sportovních disciplínách. Ruský národní tým, který se nakonec mohl zúčastnit jen v částečné sestavě, v konečném výsledku olympiády skončil na čtvrtém místě – získal 56 medailí, 19 z nich bylo zlatých. Obsadil tak čtvrté místo jak v soutěži družstev, tak i co do počtu zlatých medailí.

■ Podle Porošenka se „ekono-

mická agrese“ ze strany Ruské federace stala jedním z hlavních důvodů rychlého poklesu životní úrovně na Ukrajině. Připomněl, že jedna třetina vývozu šla na ruský trh a nyní tento podíl prudce klesá. „V současné době činí podíl vývozu ukrajinského zboží do Ruské federace 9 % s trendem dalšího poklesu.“ Zapomíná však na to, že Ukrajina byla první, která se připojila k sankcím proti Rusku, a že Moskva dlouho otálela s uplatněním svého protiembarga (zejména ve vazbě na případnou ekonomickou dohodu Ukrajiny s Evropskou unií – jejímž důsledkem by byla redistribuce evropského zboží do Ruska, což by mělo devastující účinek na ekonomiku právě Ruska – pozn. red.), které zavedla od začátku letošního roku. Občané Ukrajiny tak musí za katastrofální bilanci poděkovat Petro Porošenkovi a popřevratové vládě. ■ Ať už podle Hynka Kmoníčka (ředitele zahraničního odboru KPR) vyhraje volby v USA kdokoliv, bude nucen udržovat v mnoha oblastech úzké vztahy s Ruskem, protože se prý v současném světě bez takového partnerství neobejdeme. „Do velké míry se přehání, že v případě vítězství jednoho nebo druhého kandidáta by došlo k výraznému posunu. Oba budou muset reflektovat základní věc, že se Ruská federace vrátila jako hráč do mnoha agend současného světa.“ Bez americko-ruského porozumění není podle něho možné syrský konflikt začít řešit. Totéž se týká íránského jaderného programu, budoucnosti Turecka na hranicích EU, energetické politiky světa nebo vztahu Evropy s asijským ekonomickým gigantem.

■ Krym zůstává jednou z nejžá-

danějších a nejoblíbenějších dovolenkových destinací Rusů a Ukrajinců (což je asi velkým zklamáním pro někoho), jak ukazuje statistické hodnocení. A počet návštěvníků se každoročně zvyšuje. Doposud poloostrov navštívily téměř čtyři miliony turistů. To je o 26,1 % víc jak v minulém roce. Podle prognózy ke konci tohoto roku počet návštěvníků dosáhne šest milionů. Průměrná obsazenost hotelů a letovisek na Krymském poloostrově je 75%. Neustále roste počet turistů z Ukrajiny. V tomto roce se 2,2krát zvýšila osobní doprava přes hraniční přechody s Ukrajinou a k 1. srpnu činila 1,7 mil. lidí. Počet ukrajinských turistů vzrostl a dosahuje 15 % z celkového počtu turistů, kteří navštívili poloostrov. Loni tento ukazatel byl 10%. Ukazatelé intenzity dopravy jsou rovněž vysoké. Jen v Simferopolu to bylo 3,5 milionu cestujících. Nárůst v porovnání s předcházejícím rekordním rokem dosáhl 5 %. A to jsou bez přihlédnutí na konec srpna, září a říjen – měsíce aktivní rekreační sezony. (www.policy/news/-/asset) ■ „Před dvěma lety, ještě před

Majdanem, ruská rozvědka zjistila, že přímo v Sevastopolu už tři ukrajinské firmy opravují budovy kvůli americké zakázce, protože tam má vzniknout sídlo FBI. Nikdo pak tuhle zprávu nevyvrátil, dokonce to potvrdili v Kyjevě, když se ukázalo, že FBI zaplatila jen půlku poté, co Rusové na Krym vpadli,“ připomněl český novinář J. Petránek.

202/2016

S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S

Jednou vûtou

Zpovûì Rusína Parlamentním listÛm

■ Ministr L. Zaorálek se vyjádřil ke zprávě české kontrarozvědky o vlivu ruských a čínských tajných služeb na českém území, že v tom nevidí nové fatální ohrožení, protože jejich propaganda se podle něj v Česku nerozšířila natolik, aby nad tím stát ztratil kontrolu.

Alexandr Gegalčij se narodil v Užhorodě roku 1949 ruským rodičům. Pracoval jako řídící pracovník některých podniků a vedoucí mezinárodních obchodních a výrobních projektů. Několik let má českou občanku. Na Ukrajině je nežádoucí osobou, protože se v týmu zahraničních pozorovatelů účastnil voleb v Luhansku, ale i za to, že upozorňuje na neustálé pošlapávání práv Rusínů. Je předsedou Mezinárodního fondu Ruská Cena, který uděluje rusínským a ruským spisovatelům stejnojmenné ocenění. ● Konají se různá vojenská cvičení a do Pobaltí se přesunují další jednotky NATO. Je to příprava na válku? Válka už je v plném proudu. Hybridní válka. Používají se v ní moderní diplomatické, vojenské a propagandistické nástroje. Kupříkladu stálé provokace a dezinformace od potenciálního nepřítele. Pustíme, že nukleární rakety už jsou v Rumunsku. A budeme pozorovat, jak reagují Rusové, které radarové stanice nebo družice budou při tom pozorovat Rumunsko, které nové technologie bude používat. Velmi zajímavé je také, co o rozmístění těchto zbraní u sousedů řeknou Češi, Maďaři, Poláci, co uslyšíme od státních médií a co třeba od takových Parlamentních listů? Kdysi jsem pracoval na Uralu, ne v gulagu, ale v moderním leteckém podniku a účastnil se lovu na medvěda. Je to jeden z extrémnějších ruských národních sportů. Psi, často lajky, ze všech stran dorážejí na šelmu, řvou, štěkají, potrhají jí kůži. Zvíře nevydrží a musí přisednout na zadek. Teď už se nemůže tak dobře pohybovat, takže je pro lovce mnohem snadnější terč. Avšak i sedící a rozzuřený medvěd je obrovským nebezpečím. Ohání se tlapami na útočící psy. Rychlost rány a síla úderu tlapou s ostrými drápy je taková, že hlavu lajky oddělí od těla jako při seku popravčího meče.

Američtí pistolníci a lovci sedí za vodou a pozorují, jak jejich evropští pejskové zraňují ruské medvědy . Když budeme jenom sedět a pozorovat, tak uvidíme čí hlava poletí jako první, jestli rumunská, polská, estonská anebo dokonce česká. ● Ukrajinská armáda chystá ofenzivu na Donbase… Náčelník junty a chráněnec Západu Petro Porošenko je zahnán do slepé uličky. Nemůže splnit minské dohody, protože když je splní, tak bude svržen svým militantnějším okolím. Proto všechna „mírová úsilí“ demokratických spojenců na čele s USA a Bruselem vedou k jednomu – vyprovokovat Rusko k rozšíření podpory válčení na Donbase. A udělat ho odpovědným za selhání minských dohod. Na Donbasu ukrajinská armáda zabíjí civilisty, děti! Bývalé občany Ukrajiny, kteří se chtěli téhle noční můře vyhnout. Žádají armádní vůdce, aby přijali rozhodné kroky k zastavení tohoto darebáctví. A vypočítavý cukrář a alkoholik navíc provokuje Rusy i na Krymu.. Představte si tu strašlivou scénu – z Německa do vaší vesnice přiletí granát a zabije vaše dítě! Co budete dělat? Mlčet a skřípat zuby? Zbavíte se zbraní? Dáte do basy pár tisíc opravdových mužských a v klidu si budete užívat dalšího protektorátu? Nebo se obrátíte na Rusy? ● Česká republika je rejdištěm ruských agentů… Nepovažuji tuhle zprávu za seriózní. Navíc jsem v tomto scénáři typicky ruský agent, což mne uráží. Kdybych byl opravdu ruským agentem, tak by to o mně skoro nikdo nevěděl! Pracoval bych jako státní úředník, nosil bych tašku a psal pseudohistorické výmysly pro europoslance Jaromíra Štětinu anebo bych hlásal antiruské prognózy na Rádiu Svoboda.

● Je prezident Miloš Zeman „trojským koněm“ Ruska? To je nesmysl. „Proruský“ Miloš Zeman hraje složitou hru na obranu zájmů Česka a taky svých vlastních zájmů. Nicméně důsledně podporuje NATO i EU. Co to je proboha za trojského koně Ruska? Ano, mluví o nesmyslnosti sankcí vůči Rusku. Ale to už ví každé dítě. Avšak díky jeho vyvážené rétorice se Česko jeví skoro jako nejlepší přítel Ruska i Číny. A to znamená, že v blízké budoucnosti může mít ty nejlepší zakázky pro svůj průmysl. ● Jak to vypadá v Zakarpatské oblasti na Ukrajině? Situace na Podkarpatské Rusi je katastrofální. Křičí se tam „Ukrajina, Ukrajina nade všechno!“ Jde tam o genocidu Rusínů. Neustálé výslechy Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU), což je takové ukrajinské gestapo. Když řeknete, že jste Rusín a sníte o autonomii, mohou vás obvinit ze separatismu a zavřít skoro do skončení vyšetřování. Vazbu samozřejmě mohou i prodloužit! Valašský král Bolek Polívka by tam už dávno seděl za katrem. Kyjevu se podařilo koupit si inteligenci kraje. Profesor univerzity chce být doktorem – prosím, ale jenom v ukrajinštině. Někteří Rusíni mají naději, že se jim podaří jazyk zachránit, protože jim mluví doma v rodině. Je to ale utopie. Na každém rohu se Rusínům divoce připomíná, že nejsou Rusíny, ale Ukrajinci. Jestliže se Ukrajina v brzké době nerozpadne, tak Rusínům hrozí, že zmizí z povrchu zemského. Navíc mnoho z nich s obviněním ze separatismu odesílají ve vlaku na Donbas bojovat v první linii proti stejným tamním separatistům. Rusíni jsou pro EU. Ale tak trochu zvláštně. Dodatečně dostávají maďarské nebo rumunské občanství, kartu Poláka nebo trvalý pobyt a někdy i občanství v Česku. Je to specifická národní záštita. (z internetu)

âern˘ scénáfi nejen pro Pobaltí Pobaltí prošlo za poslední čtvrtstoletí obrovskými geopolitickými změnami. Jeho tři republiky nejprve opustily SSSR a ve druhé vlně rozšiřování byly přijaty do NATO. To se tak posunulo o téměř tisíc kilometrů na východ. Alianční vstup do baltské oblasti označil americký geopolitik George Friedman za „bajonet namířený na Petrohrad“. A právě toto město hraje velmi důležitou úlohu ve stupňujícím se napětí mezi Ruskem a NATO. Sídlí tu velitelství Západního vojenského okruhu Ruské armády (ZVO), který představuje mimořádně silné vojenské uskupení. Jeho existence je zdůvodňována faktem, že jednotky NATO se přiblížily k západní hranici Ruska. Aliance argumentuje, že musí chránit své nové členské země, a proto na jejich území zřizuje prapory na rotačním principu a že v Pobaltí mají ruská vojska nespornou převahu. Rusové oponují, že mají svá vojska na vlastním území, zatímco Američané a další je dislokovali tisíce kilometrů od svých hranic. Navíc dodávají, že celkově nadále výrazně za USA zaostávají, neboť ruský vojenský rozpočet tvoří asi tak šestinu amerického a že USA mají náskok nejen v kvalitě svých zbraňových systémů, ale také v celkovém počtu pozemních, vzdušných i námořních sil. Argumentace obou stran se tak točí v bludném kruhu. K tomu se přidružuje americká strategie aktivního odporu proti zemím, které by vojskům USA bránily v přístupu do oblastí považovaných za strategické. A Pobaltí je dle nich na jednom z nejvyšších míst. Touto skutečností se intenzivně zabývali švýcarští experti globální bezpečnosti, kteří varují, že v případě skutečné vojenské konfrontace by se vojska NATO – a hlavně pak USA – nemohla omezit jen na obranu pobaltských zemí, ale musela by zasazovat údery i na ruském území sahající třeba až k samotnému Petrohradu. Pak by se podle švýcarských expertů NATO dostalo do

vážného bezpečnostního dilematu. Jelikož vojska ZVO mají v prostoru výraznou převahu, přešla by do protiofenzivy, velice rychle by obsadila všechny baltské státy a klidně i východní Polsko. NATO by se muselo rozhodovat mezi dvěma možnostmi: buď se s tím smířit, nebo přejít do protiofenzivy. Jenomže pokud by vojska ZVO byla zatlačena blízko k Petrohradu a pokud by byly velké ztráty a škody na ruském

území, pak nelze vyloučit, že ruské velení by se mohlo rozhodnout nasadit jaderné zbraně. Nastal by ten nejčernější scénář, jaký si lze představit. Švýcaři tedy varují před tím, že sílící vojenské napětí v Pobaltí by všechny mohlo vrátit o více než třicet let zpět – k tomu, o čem jsme si už mysleli, že to je jen pohřbená minulost. Z článku J. Eichlera, pracovníka Ústavu mezinárodních vztahů

Z ménû znám˘ch zajímavostí o Rusku

■ Rozpočtové plány ruského mi-

nisterstva financí narazily na tvrdý odpor armády a bezpečnostních složek, který na schůzi vlády svou autoritou podpořil V. Putin: „Veškeré rozpočtové položky a plány v oblasti bezpečnosti a obrany, které jsme dříve schválili, musejí být bezpodmínečně dodrženy.“ ■ Vždy jsem se s ohromnou úctou

choval k lidem, kteří se z hloubky svého myšlení nebojí vyjádřit svůj názor a český prezident je přesně takový člověk, jenž se nebojí vystoupit s podporou Ruska, které utlačují sankcemi a svírají vojenskými základnami NATO a nedávno řekl opravdu moudrá slova: „Rakety můžete použít jen jednou, ale dialog s Ruskem lze vést neustále,“ jaký je v tom nesouzvuk s bojovnými vyjádřeními jiných evropských lídrů tancujících tak, jak jim USA pískají. Ruský poslanec Zjuganov pro PL

■ Prezident Ukrajiny Peter Porošenko má občanství Švýcarska a Izraele.

■ Starosta Kyjeva Vitalij Kličko má občanství Německa.

■ Gubernátor Dněpropetrovské

oblasti Beňa Kolomojskij má občanství Švýcarska a Izraele. ■ Náčelník SBU (Bezpečnostní služba Ukrajiny) Valentin Nalivajčenko má občanství USA… a ministryně financí Natalja Jaresko… nejenže má občanství USA, její hlavní zaměstnavatel je ministerstvo financí USA!!! ■ Mnozí političtí prozápadní ři-

ťolezci povyšují 116 padlých Američanů nad 139 000 padlých Sovětů zabitých v bojích při osvobozování Československa, tak možná by mohli projevit aspoň trochu patriotismu a vzdát čest a projevit úctu našim vlastním padlým hrdinům, vždyť při osvobozování Československa padlo 3500 vojáků z 1. čs. armádního sboru od Dukly až po Prahu! L. Kašuka, český novinář ■ Ukrajina v současnosti využívá slovensko-ukrajinský reverzní plynovod na maximum. Koncem července se plynovodem Vojany-Užhorod přepravilo denně zhruba 30 milionů kubických metrů zemního plynu.

■ V. Putin odmítl myšlenku dát Japonsku jeden ze sporných Kurilských ostrovů výměnou za intenzivnější hospodářskou spolupráci s Tokiem. ■ Na Kutuzovově třídě v centru

Moskvy se odehrála tragická nehoda dvou aut, z nichž jedno patřilo V. Putinovi, který v něm ale v době srážky neseděl, ale nehodu nepřežil jeho řidič.

■ Rusko brání svou suverenitu a tím i mocenskou rovnováhu, a ta je i v zájmu zemí našeho kalibru a dislokace a tím víc to chce zdravého rozumu, jaký nechyběl už Edvardu Benešovi, protože dnes je to pozvánka do střetu s jadernou velmocí, do lidských štítů militarismu v cizím zájmu a pod cizím velením, když ty české by byly na ráně jako jedny z nejbližších. J. Skála, český politik

■ Kdyby se v Rusku udála jen desetina toho, co probíhá každý den v Turecku, Putin by už byl na seznamu Interpolu a vrcholem je, když každý kritik této falešné hry riskuje, že bude obviněn ze sympatií k němu. J. Keller, český poslanec EP

● V Petrohradě je třikrát víc mostů než v Benátkách. Podle počtu kanálů a mostů nad nimi by pomalu bylo vhodné pojmenovat Petrohrad Severní Benátky a Benátkám dát naopak název Jižní Petrohrad.

no na přibližně čtyři miliardy let. I když je hora v současné době vysoká jen kolem 600 metrů, je opravdu úžasné, že za tak dlouhou dobu nebyla ještě zničena větrem a vodou.

● Rusko je jedinou zemí na světě, jejíž území omývá hned 13 moří.

● Moskevský Kreml je největší do dnešních dnů zachovaná středověká tvrz. Původní délka kremelských zdí je 2235 metrů.

moniálu Paralympijských her 2016 v Rio de Janeiro v aréně Maracana nesli státní vlajku za své kolegy z Ruska, kterým byl kolektivně zakázán start v Riu – běloruští sportovci.

● Rozloha Sibiře je 9 743 000 čtverečních kilometrů. Pro lepší představu – jde o 9 % z celkové výměry zemské pevniny.

Stránku 4 připravil a rediguje Karel Dostál.

● Pohoří Ural je nejstarší pohoří naší planety. Poblíž vsi Alexandrovka v Usinském okrese (Republika Komi) se nachází hora Karandaš (Tužka), jejíž stáří je odhadová-

■ V průvodu zahajovacího cere-

202/2016

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

5

H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E

Slobodan Milo‰eviã, plánovaná obûÈ Jako „lokální“ zpráva, bez pozornosti médií proběhla informace, že Slobodan Miloševič byl haagským tribunálem posmrtně osvobozen ve všech bodech obžaloby. Není divu, že právě ta média, která neuznala v případě souzeného jugoslávského prezidenta princip presumpce neviny, právě nyní hrají roli mrtvého brouka. Neuznala a neuznávají princip presumpce neviny, nejen v jeho případě, ale i v případech ostatních obžalovaných Srbů a srbského národa. Naskýtá se otázka, kdo obžaluje NATO, EU, Clintona, Albrightovou, Clintonovou a všechny ty Havly, Schwarzenbergy a další štváče schvalující bombardování Bělehradu a nevinné oběti jednostranně vedené války. Ano, docházelo ke genocidě a válečným zločinům, ale nebylo to na druhé straně, než jak nás tato média „krmila“? Již v době nezákonného vydání Miloševiče do Haagu jsme nepochybovali o mezinárodním komplotu, který má právně zdůvodnit napadení Jugoslávie, její rozbití a zostuzení Srbska v očích světové veřejnosti. Mezinárodní média na pokyn politiků líčila Miloševiče jako válečného zločince

2002 byla na něho vydána obžaloba z válečných zločinů, genocidy a etnických čistek. Miloševič se statečně obhajoval sám, přes omezování práva na spravedlivou obhajobu. Miloševič žádal přerušit vazbu ze zdravotních důvodů, což mu bylo odmítnuto a 11. března 2006 zemřel ve věznici v Haagu. Není bez zajímavosti, že vedle trestně právních pochybení, rozhodující úlohu v celé snaze o ponížení Srbska hrála roli mezinárodněprávní pochybení, která byla potvrzována nejvyššími světovými orgány. Viz negativní role Rady OSN. Milo‰eviãe pfiivádûjí k soudu

zodpovědného za genocidu a etnické čistky. Nakonec byl v roce 2001 na základě mezinárodního zatykače unesen do Haagu. Unesen? Ano, Ústavní soud Jugoslávie na požadavek vydání reagoval tak, že vydání není možné a že Miloševič může být souzen pouze v Jugoslávii. Tehdejší premiér Zoran Djindič podepsal dekret, na jehož základě byl Miloševič unesen do Haagu, a v roce

Nesplněná úloha OSN NATO nemělo mandát na bombardování Jugoslávie od OSN. Následkem toho bylo v Jugoslávii zabito minimálně na 2000 civilistů. Aby se zamlžila tato politická akce, začaly se zneužívat nástroje trestního práva na mezinárodní úrovni. Prokurátoři v Haagu, kteří podlehli politice, vydali zatykač na Miloševiče. Další věc je, jak se k tomu stavěla média. Ta dennodenně přinášela vyjádření politiků o tom, že Miloševič je balkánský řezník

a zločinec. Rovněž se dennodenně dávaly zprávy z haagského jednání a vždy se podsouvalo veřejnosti, že je to válečný zločinec. Na internetu i jinde se objevují otázky: „Haagský tribunál osvobodil Miloševiče v celém rozsahu, ale neučinil o tom žádné prohlášení, přitom během procesu byly konference na denním pořádku.“ Proč? „Naše média o tom nezveřejnila absolutně nic!“ Proč? „Lidé se zřejmě nesmí dozvědět, že Miloševič je nevinný a že politici z něj udělali zločince a použili k tomu politických prokurátorů v Haagu.“ Proč? Dokážeme si na tyto otázky najít odpověď? Pokud ano, dokažme přivést k odpovědnosti všechny ty politiky zneužívající světovou veřejnost. Všechny ty, kteří pro svůj prospěch dokážou manipulovat veřejností, rozpoutávat války a ničit životy. Případ Slobodana Miloševiče je natolik vážný, že se k němu budeme v budoucnu vracet a pokusíme se získat stanoviska a názory ze zahraničí i z domova. STANISLAV HRZINA

Rajko Doleãek pro Parlamentní Listy V návaznosti na předcházející úvod, považujeme za nutné použít rozhovor pro Parlamentní Listy, který poskytl ten nejpovolanější, tedy profesor, doktor česko-srbského původu Rajko Doleček. Rozhovor používáme v plném rozsahu (srpen 2016). ● Americký viceprezident Joe Biden se v Bělehradě omluvil pozůstalým obětí za bombardování Srbska v roce 1999. Jak tohle vnímáte? Jsou dvě možnosti. Buď si uvědomili zločinnost akce NATO, tedy Spojených států, před těmi 17 lety, nebo je to začátek nějakého nového ošklivého podvodu. ● Jakého podvodu myslíte? Joe Biden to řekl v Bělehradě na cestě z Albánie. Kdoví, co jim všechno slíbil. A oni teď tlačí na srbskou vládu na uznání Kosova, bez toho, že není naděje na vstup do Evropské unie. Je tedy otázka, jestli to neznamená zase nějaký podraz. Také je zajímavé, že ještě donedávna byl bývalý prezident Miloševič největší vrah, zabíječ, Hit-

ler. Teď se najednou zjistilo, že podle usnesení Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu nemá žádnou trestní odpovědnost za to, co se odehrávalo třeba v Bosně a Hercegovině. Přitom to bylo nosné téma. ● Ztěžuje případné usmíření Američanů se Srby fakt, že Joe Biden je demokrat, stejně jako tehdejší americká administrativa s prezidentem Billem Clintonem. Nebo to nehraje roli? Roli to hraje. Bill Clinton byl velký lhář. Lhal i pod přísahou vzhledem k Lewinské. Měl některé kladné věci třeba v oblasti ekonomiky, ale to, že ničil a zabíjel v Srbsku, to mu nikdo nemůže odpustit. Podobně jako později jeho manželce Hillary Clintonové jako ministryni zahraničí v Libyi. Málokdo ví, že Clintonka podepsala jako senátorka, že je nutné bombardovat a zničit Irák kvůli těm údajným zbraním hromadného ničení. ● Kdyby teoreticky byl prezidentem Donald Trump, měl by to usmiřování se Srby snazší?

Pokrytecká omluva Bidena v Srbsku Zatímco obyvatelé Kosova dodnes leteckým úderům NATO na Bělehrad blahořečí, Srbové je cítí jako obrovskou křivdu a nespravedlnost. Také z tohoto důvodu nemá NATO ani Spojené státy v Srbsku příliš oblíbenců. V loňském roce se pokusil znormalizovat vzájemné vztahy současný šéf Severoatlantické aliance Stoltenberg a nyní jej následoval také americký viceprezident Joe Biden, který přímo vyjádřil soustrast příbuzným obětí leteckých úderů. Letecké údery na Bělehrad začaly 24. března 1999 a probíhaly dalších deset týdnů, v průběhu kterých bylo zasaženo mnoho vojenských, ale i civilních cílů. V samotném Bělehradě byla bombardována mimo jiné celostátní televize, která byla spojenci považována za hlavní nástroj pro-

pagandy prezidenta Slobodana Miloševiče. Bombardování Bělehradu a dalších mnoha cílů po celé bývalé Jugoslávii nemohou Srbové do dnešních dní NATO a Spojeným státům odpustit. Podle zprávy Human Rights Watch zahynulo v průběhu bombardování více než pět set civilistů. Vedle mrtvých byla zničena infrastruktura Srbska, komunikace a průmysl a zásobování. Byl to právě prezident Bill Clinton, který je vnímán Srby jako jeden z hlavních iniciátorů bombardování Jugoslávie. Rovněž mimořádné „oblibě“ se však těší i tehdejší ministryně zahraničí Madelaine Albrightová. Srbové ji dodnes přezdívají „balkánská řeznice“, těžko si tedy představit, že bez váhání přijmou omluvu od dalšího demokrata Bidena. (sh)

Komu vadí mrtv˘ politik V každém právním řádu (demokratickém) je pevně zakotvena „presumpce neviny“. Jinak tomu bylo od samého počátku práce Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Tento orgán přistupoval s předpojatostí vůči všemu a všem, co mělo vztah k Srbsku. Rovněž i v kauze Slobodana Miloševiče byla jeho úloha předem prezentována jako „vinen“. Nyní, když pro naprostý nedostatek důkazu byl prezident Miloševič posmrtně zproštěn ve všech bodech obžaloby, se Srbsko dostává do diskuse jak k osobě tohoto politika přistupovat po jeho smrti. Na začátku diskuse stojí plán jihosrbského

městečka Prokuplje postavit pomník Slobodanu Miloševičovi. Do polemiky se zapojila řada politiků, mezi nimi i současný srbský prezident. Hlava státu Tomislav Nikolič se v této věci považuje za řadového Srba, který je na vážkách. Jeho výroky jsou však poměrně vyhraněné. „Podporoval jsem Miloševičův boj a odsuzoval ho, když se stáhl. Pomník nemusí Srbsko rozdělovat, ale sjednotit. Ti, kdo hanobí vše v Srbsku, by nenechali na pokoji ani pomník Slobodanu Miloševičovi,“ prohlásil pro stanici B92. Je tedy jen na Srbech a Srbsku, jak k osobě svého bývalého prezidenta bude přistupovat a jak rozhodne. (sh)

Je špatné, že tak veliká mocnost jako Spojené státy nemá jinou alternativu než Clintonovou a Trumpa. Ale v tomto případě bych bral raději Trumpa než Clintonovou. Trump má několik dobrých myšlenek. Je proti trvalé konfrontaci s Ruskem, protože je zbytečné utrácet velké peníze na válečné přípravy, když je možné se tichou cestou jakž takž domluvit. Clintonovou určitě ne, ta znamená válku.

● Oficiálním důvodem tohoto bombardování bylo přinutit srbskou vládu, aby ukončila vyhánění a násilné útoky vůči civilnímu obyvatelstvu v Kosovu. Tenhle argument neuznáváte? Tento argument je dost hloupý, protože ten útěk nejen albánského, ale i srbského obyvatelstva začal, až když bylo to bombardování NATO. Trable byly v tom, že Milo-

Armáda ČR se podílela na dlouhodobé misi sil KFOR v Kosovu. Mise trvala od 12. 7. 1999 až do jejího ukončení 27. října 2011.

■ Akt nepfiátelství Dne 4. 10. před patnácti lety startuje civilní letadlo Aeroflotu Tu-154 na lince Tel Aviv – Novorossijsko, na palubě cestuje 78 pasažérů. Letoun je bezprecedentně sestřelen ukrajinskou cvičnou raketou. Výsledkem jsou životy všech 78 cestujících.

■ Kdo pfii‰el se stavbou plotÛ Již 10 let uplynulo od podpisu amerického prezidenta G. Bushe, kdy rozhodl zákonem o výstavbě plotu na hranici s Mexikem. A to podpisem ze dne 4. 10. 2006. Není bez zajímavosti důvod tohoto zákona, kterým má být zamezena nežádoucí migrace. Není divu, že některé evropské země jdou touto osvědčenou cestou a není to jen Maďarsko, které toto opatření uplatňuje v praxi.

■ Nejstar‰í zákon Jsou různé zákony, lišící se obsahem, významné i časovostí. Mezi naše zákony, které je z hlediska délky možno řadit mezi ty dlouhodobě platné, rozhodně patří Lustrační zákon. Byl přijat ještě Federálním shromážděním již 4. 10. před dvaceti pěti lety. Tedy v našich podmínkách je to zákon Metuzalém. V současnosti se mění zákony již v době jejich přijetí či schválení.

O tom, že George Soros je hlavním sponzorem neziskovek a jejich cestou sponzorem globalistických konceptů Nového světového řádu (NWO) v Evropě, není vůbec žádných pochyb. Jeho financování stovek neziskovek v USA a Evropě si už všímají i bezpečnostní služby. Právě britská MI-5 označila Sorosovy neziskovky za trojského koně islamizace v Evropě. A je to v Čechách jinak?

■ To jsou vûci po americku ševič dojednal s Holbrookem příměří a Srbové stáhli své policejní a armádní jednotky z míst, kde se odehrávaly největší boje. A najednou se sem nahrnula Kosovská osvobozenecká armáda (UCK). ● Takže myslíte, že tenkrát to bylo mediálně zpracováváno tendenčně ve prospěch kosovských Albánců a v neprospěch Srbů? No jistě. Bylo to ve prospěch kosovských Albánců, které podporoval prakticky celý Západ a kteří byli kupodivu cvičeni od elitních britských jednotek SAS. ● Je známo, že jste nakloněn Srbům. Přesto nelze popřít, že v té době se různé krvavé excesy děly mimo jiné i ze srbské strany, zvláště od různých polovojenských jednotek… Excesy byly pochopitelně na obou stranách. Ale důležité je, kdo to začal. Kosovo bylo poměrně v klidu do konce osmdesátých let, kdy UCK začala zabíjet soudce, policisty, novináře a potom i obyčejné lidi.l Vláda Jugoslávie tehdy vyhlásila legální právo zavést pořádek. Jako to dělali Britové v Severním Irsku. Ale opakuji – kdo to začal?

Pro Ïivotní prostfiedí Lidé z bývalé Jugoslávie se angažují v hnutí Lets Do It, které sdružuje aktivisty z celého světa. V roce 2012 zorganizovalo vůbec největší veřejné sbírání odpadků v historii. Proběhlo ve Slovinsku a účastnilo se jej 14 procent populace. Pro obyvatele balkánských zemí má tento projekt ochrany přírody také společenskou hodnotu, píše The Guardian. Mluvčí slovinské pobočky organizace Ekologové bez hranic Jaka Kranjc vysvětluje, že likvidace odpadků je pro místní lidi mostem, který překlenuje staré křivdy. „Když se uklízí v Bosně, musí se komunikovat i s místními úřady a všemi (srbskými) menšinami v regionu. A to i přesto, že se tady ještě před pár lety válčilo,“ tvrdí Kranjc. Projektu se účastní obyvatelé Albánie a Kosova, kteří například loni v dubnu společnými silami vyčistili jezero Vermica. Ne všechny balkánské země se však do pravidelných uklízecích akcí zapojují.

■ Konec mise

■ Sorosovo panství neziskovek

● Takže podle vás Trump není nic k jásání, ale Clintonová je ještě horší? Rusové na to mají krásné přísloví: Tam, kde nejsou ptáčci, kteří by cvrlikali, je i prdel slavíkem. ● Jestli se nepletu, nejhorší pověst mezi Srby má tehdejší ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová, které přezdívají balkánská řeznice. Proč zrovna ona, nebyla přece jediná, kdo o tom bombardování rozhodl? V roce 1993 se stala americkou velvyslankyní pro OSN, tedy i Radu bezpečnosti. V té době proběhla genocida ve Rwandě. Tehdy se Clinton a Albrightová zachovali jako mrtvý brouk a nic nepodnikli. Potom, když se stala ministryní zahraničí, byla jedním ze strůjců bombardování Srbska. Je skutečně balkánskou řeznicí. Tento termín, myslím, vznikl na Západě, domnívám se, že v jedněch amerických novinách.

Neu‰lo nám

Stranou stojí částečně Srbsko. V roce 2011 se zde přitom aktivisté odhodlali k založení místního hnutí. Zasáhla však vláda a místo spontánního hnutí proběhla jednorázová akce, která se již neopakovala. Do úklidové akce se před čtyřmi měsíci po celém Chorvatsku zapojilo 55 tisíc dobrovolníků, většinou z řad studentů. Zvládli uklidit 37 tisíc tun odpadu. V Chorvatsku se mohou spolehnout nejen na organizované skupiny, ale také aktivistické sólisty. Igor Barbara se snaží zmenšit množství odpadu, který končí na skládkách, poněkud netradičně. Z místních supermarketů odebírá prošlé potraviny a následně jimi krmí divoká zvířata – zejména medvědy. Zvířata se totiž kvůli nedostatku potravin stále častěji dostávají do konfliktu s lidmi. „Dobrá prevence toho, aby se medvědi vydávali do měst a vesnic, je nechat jim něco na zub v lese,“ tvrdí aktivista Igor Barbara.

Republikánští předsedové komor amerického Kongresu sepsali dopis, který má sloužit jako základ obžaloby Hillary Clintonové z trestných činů křivé přísahy a spiknutí. V případě shledání viny hrozí jí až 20 let vězení. FBI má podle informací dostatek důkazů pro podání obžaloby. Hlavní slovo bude mít ale federální soud a jeho vůle žalobu projednat.

■ Hillary znovu Hillary Clintonová má další skandál. Jako ministryně zahraničí USA si přihrávala bohaté arabské dárce z Blízkého východu pro svoji rodinnou nadaci: podle uniklých emailů se pohybovala na velmi tenkém ledě korupce.

■ Severní proud-2 Partnerské společnosti projektu Severní proud-2 (Nord Stream-2) ruský Gazprom, rakouský OMV, francouzský Engie, nizozemsko-britský Shell a německé společnosti Uniper (E.on) a Wintershall oznámily úkol pro projekční Nord Stream 2 AG. Úkolem je zajištění výstavby energovodu po dně Baltského moře a zajištění jeho provozu.

■ Dobfie placení vrazi Belgičtí vyšetřovatelé odhalili, že útočníci z loňského 13. listopadu v Paříži a také útočníci z metra a letiště v Bruselu, pobírali neuvěřitelné dávky sociální pomoci. V úhrnu až 50 tisíc euro putovalo celkem k pěti teroristům z kapes francouzských a belgických daňových poplatníků. Tato informace nadzvedne ze židle i největší optimisty ohledně multikulturalismu, protože platí si z vlastních kapes vlastní vrahy, to je opravdu síla.

■ Pro bezpeãnost kosmick˘ch lodí Ruská státní kosmická agentura Roskosmos použije téměř dvě miliardy rublů, aby tak zvýšila bezpečnost startů pilotovaných kosmických lodí Sojuz a nákladních lodí Progress z kosmodromu v kazašském Bajkonuru. Stranu 5 připravil a rediguje Stanislav Hrzina.

6

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

202/2016

K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A

Bard Volgogradu

8. 5. 2016 pfiijetí primátorem Mûsta hrdiny Volgogradu Alexejem Vladimiroviãem Kosolapovem. V‰ude nás provázeli Ilja Zlobin a Nina Petrenko. Foto 3x Ilja Zlobin

aneb „Voloďka iz Stalingrada“, jak napsaly Volgogradské noviny. Tohle je malé pokračování z minulého čísla, doprovázené fotografiemi našeho pobytu. Teď již jenom vzpomínáme na krásná přátelství a nezapomenutelná setkání. Dokumentární film s námi natočený naše televize rozhodně dávat

8. 5. 2016 po ukonãení pietního aktu následovalo pro Vladimíra nespoãet interview do rozhlasu a televize

nebude, ale máme CD, tak jsme si je prohlédli a duchem byli opět ve Volgogradě. S Ninou Petrenko i s Iljou Zlobinem jsme v kontaktu a i jim se po nás stýská. „Je bez Vás velmi smutno,“ přišla mi SMS od Niny a ne jedna. Nám se též stýská, Ninočko. Třikrát jsme elektronickou poštou posílali po-

děkování do Volgogradu primátorovi Alexeji Vladimirovi Kosolapovovi, avšak ani jednou tam nedošlo. Asi tady řádí nějaký šotek. Proto bychom chtěli touto cestou poděkovat panu A. V. Kosolapovovi, Iljovi Zlobinovi, Nině Petrenko a dalším přátelům za nádhernou péči a nezapomenutelné zážitky.

Volgograd 8. 5. 2016 pfii pokládání vûncÛ u vûãného ohnû na Bratrské mohyle obráncÛ Caricynu a vojínÛ 62. a 64. armády padl˘ch pfii obranû Stalingradu. Zleva: s medailemi Vladimír Winter, Nina Petrenko, Nata‰a Weberová. Za nimi delegáti z JiÏní Osetie a Kalmie.

Když Ilja Zlobin od nás zjistil naši nejmilejší ruskou válečnou píseň, při odjezdu na letiště pouštěl ji v autě, nám na rozloučenou. „Ech dorogi“, „Píseň frontového šoféra“, nám zněla v duchu při zpátečním letu. I teď si je při setkáních s přáteli zazpíváme. O naše zážitky jsme se mohli podělit i na setkání

„Přátel Volyně“, kam nás pozval Ing. Ludvík Engel, jehož tatínek byl mezi těmi, kdož padli na Dukle. Na opravdová přátelství se nedá zapomenout a my víme, že se ve Volgogradě opět s našimi přáteli setkáme. NATAŠA WEBEROVÁ

Opomíjená slavistika K nadcházejícímu 120. v˘roãí narození Romana Jakobsona

Obãané z Plznû, Prahy, Brna a Karlov˘ch VarÛ poloÏili 8. záfií, v den popravy Julia Fuãíka, na plzeÀském Ústfiedním hfibitovû kytice na hrob jeho rodiãÛ. Kvûty za Generální konzulát Ruské federace v Karlov˘ch Varech poloÏila Maria Semenova. Foto – M. Mestl

Potlaãené svobody Král Vladislav Jagellonský vyhlašuje v říjnu 1508 tzv. Svatojakubský mandát jako opatření proti Jednotě bratrské. Původně byl vyhlášen na Svatojakubském sněmu 25. července 1508 a následně jej 10. srpna král vydal mandátem. Přikazoval uzavření českobratrských sborů, pálení jejich knih a převod učitelů ke katolíkům. Habsburští panovníci potom mandát často obnovovali. Naposledy tak učinil roku 1602 Rudolf II., patrně na nátlak české katolické šlechty. Svatojakubský mandát zahajuje před 508 lety staletí náboženské netolerance a potlačování náboženských svobod v habsburské

monarchii. Mandát mimo jiné přikazoval uzavření českobratrských sborů, veřejné pálení jejich knih a katolizaci učitelů. Není pochyb, že katolická církev toho mandátu hojně a úspěšně využívala v každodenním životě. Vladislav II. Jagellonský rozhodně nepokračoval ve stopách posledního Čecha na trůně Jiřího z Poděbrad. Jiří z Poděbrad jako panovník „dvojího lidu“, tedy katolíků i husitů, upřednostňoval náboženské svobody i u jejich názorových pokračovatelů. Staletí náboženských nesvobod řeší až Josef II. svým Tolerančním patentem v roce 1781. (sh)

Slovenská skupina Elán s novou písní V textu nové skladby skupiny ELÁN, kterou by mainstreamová média zřejmě zařadila do kolonky „politicky nekorektní“, se zpívá o znepokojení nad současným stavem světa, kde vládne amorálnost a hrozí konflikty, o vymývání mozků mladých lidí, či o hrozící totalitní světovládě. Text vyjadřuje filozofické a politické postoje Joža Ráže, které léta veřejně prezentuje. V písni zmiňuje i dvě jména – Che Guevara a Fidel Castro. „Che Guevara je můj oblíbený hrdina, podle mne správný chlapík, který nedokázal jiné než bojovat za spravedlivější podmínky pro lidi, i na to doplatil životem, stal se vážnou legendou. Člověk, který mohl mít výborný život, ale on si zvolil boj,“ říká Joža Ráž. TIBOR KOREČKO

Nová píseÀ skupiny Elán

Zázrak je že žije Fidel on svet celkom dobre videl

Zázrak je že žije Fidel on svet celkom dobre videl

S pomstami už skončil Zoro nefunguje Desatero čo sa s ľudmi čo sa stvára rychlo makaj a nenadávaj

Po tráve sa mladí smejú štvú sa keď im nenalejú Vnucujú im život z reklám pred žeravou bránou pekla

Za vraždy sa nezatvára z tričiek zúri Che Guevara Za kormidlo si už sadá totalitná svetovláda

Satanovi hrajú sólo betálne nám dávno bolo Kto to grázlom kto to zráta krvavé sú oči kata

Roky kráčam proti prúdu myslím na bábiky Woodoo Čomu verím tomu verím zapíchnem to radšej v mieri

Svet sa zbláznil asi hára z tričiek zúri Che Guevara Zázrak je že žije Fidel on svet celkom dobre videl

Svet sa zbláznil asi hára z tričiek zúri Che Guevara

Svet sa zbláznil asi hára z tričiek zúri Che Guevara

Za vraždy sa nezatvára z tričiek zúri Che Guevara Za kormidlo už si sadá totalitná hrůzovláda

Stránku 6 připravila Nataša Weberová.

Světová lingvistika, především v zemích slovanských, si – doufejme – v nadcházejících dnech připomene 120. výročí narození významného ruského jazykovědce s panslovanskou názorovou orientací Romana Jakobsona (23. října 1896 Moskva, Rusko – 18. července 1982 Boston, USA). U nás se jméno této veskrze průkopnické postavy z obecného povědomí téměř zcela vytratilo. Teoretik mezinárodního významu totiž byl a zůstává „problémový“ pro jakoukoliv dobu, resp. pro jakýkoliv režim. Jakobson patřil k mimořádným osobnostem, jež se již dávno před osvobozením velké části Československa Rudou armádou zpod nacistického jha v letech 1944 a 1945 výrazně podílely na zcela neformálních českoruských ( resp. sovětských) vztazích. Tedy i v dobách tomu ne vždy zcela příznivých, jako byla třeba v masarykovském Československu epocha po VŘSR. Vědcova názorová odlišnost od formalisticky dogmatických myšlenkových schémat jej pochopitelně předem vylučovala z obecně „schválených“ oficiálních rámců. Přesto nelze pominout jeho vskutku ojedinělý význam pro rozvoj neformálních česko-ruských (sovětských) všeobecných kontaktů, zejména v oblasti moderní filologie, samozřejmě rovněž české. Pro meziválečnou epochu byly interdisciplinární a vícežánrové vztahy zcela typické. Vnímáme to nejen u Jakobsona v rovině především jazykovědné. Na širší multikulturní (především teoretické) bázi se takto projevuje například odkaze – rovněž neprávem zapomínaného – estetika mezinárodního uznání Jana Mukařovského i dalších.

Jakobson – filolog Po absolvování klasického gymnázia studoval Roman Jakobson v letech 1914-1918

na Historicko-filologické fakultě Moskevské univerzity. Nezabýval se však výhradně studiem ruského jazyka, literatury a národopisu. Za nedílnou součást svých zájmů pojímal i srovnávací mluvnice slovanských jazyků a podstatu obecné jazykovědy. Vlastní badatelskou činnost Jakobson započal v oboru ruské dialektologie, folkloru a etnografie. Roku 1915 se stal iniciátorem, spoluzakladatelem a také prvním předsedou Moskevského lingvistického kroužku. Za pobytu v Petrohradě (1916) se Jakobson účastnil založení Společnosti pro bádání o básnickém jazyce (Obščestva po izučeniju poetičeskogo jazyka). Fascinovala ho například analýza slova, úsilí pojímat záležitosti umění metodou ozvláštněného vnímání, kde důležitý není pouze literární objekt samotný, tedy sui generis, nýbrž jeho forma a možnost aplikace. Tím se ruská lingvistika významně zasloužila o moderní vědecky cílené vnímání pojmů v souvislostech i se západoevropskými trendy. Jakobson se – podobně jako další ruští teoretici (srv. názory Fortunatovovy, Šachmatovovy či Ščerbovy) – významně podílel na všestranně pojímané jazykovědné teoretické orientaci. Její propracování se stalo přirozeným prazákladem nejen moderní sovětské lingvistiky.

Vztahy Podstatnou úlohu ve formování Jakobsonových vědeckých názorů sehrál vliv moderní umělecké avantgardy. Zejména v prvních dvou desetiletích 20. století totiž – podobně jako u nás či v dalších západoevropských zemích – také ruští umělci v různých uměleckých oborech svébytně experimentovali s novými formami. Podobným směřováním spěla básnická tvorba především Apollinairova, u nás Emila Františka Buriana,Vítězslava Nezvala a dalších.

Jakobson i jeho vrstevníci považovali sepětí slovesného, hudebního a výtvarného umění za přirozené. Tyto jevy samozřejmě vnímal především v tvorbě ruské. K jeho přátelům z progresivně avantgardních literárních kruhů patřil zejména sovětský básník Vladimir Majakovskij, jehož vliv na široké masy obyvatelstva byl ojedinělý. Stejně tomu bylo v románové tvorbě Maxima Gorkého, jehož literárně obeznalý Jakobson – stejně jako mnohé jiné významné tvůrčí a interpretační zjevy – rovněž obdivoval.

Teoretik Základem literárně vědného bádání se Jakobsonovi stala moderní lingvistika, především discipliny fonologie a sémiotika. Funkčně pojímaná jazykověda přivedla Jakobsona k radikální revizi dobových názorů na podstatu literatury a také k integraci poezie, resp. poetiky coby součásti obecné lingvistiky. Podle Jakobsona „poezie je jazyk v jeho estetické funkci“, takže „předmětem vědy o literatuře není literatura, ale literárnost, tj. literárně umělecké kvality díla“. Jakobson sehrál důležitou roli při vypracování vědecké teorie básnického jazyka nejen ruské formalistické školy, ale teorie o něm vůbec. Tedy i v tvorbě české. To ovšem u nás dosud nebylo patřičně doceněno, kupodivu ani v „osvícených“ letech šedesátých! Meziválečné Československo se Romanu Jakobsonovi stalo druhým domovem, když tu působil jako sovětský diplomat. Jeho kontakty především s levicovou kulturní avantgardou českou i slovenskou nejenže byly plodné ve své době, nýbrž se staly nedílnou součástí česko-ruských (sovětských) kontaktů v jejich celistvosti. TOMÁŠ HEJZLAR

Jakub Jan Ryba – ãesk˘ hudební skladatel J. J. Ryba přišel na svět 26. října 1765 v Přešticích do hudební rodiny. Učil se na housle a na varhany a již jako osmiletý uměl velmi dobře hrát na klavír. Od roku 1780 studoval piaristické gymnázium v Praze a po jeho ukončení se zapsal na studium filozofie. Získal značný rozhled zejména v jazycích, a to vedle češtiny i v němčině, francouzštině, italštině, latině a řečtině. Nejprve se stal pomocným učitelem v Mníšku a od roku 1788 až do své smrti byl učitelem v Rožmitále pod Třemšínem. I když byl venkovským učitelem s malým platem a navíc i bez autority veřejnosti, přesto skládá (dá se říci v bídě) a vznikají díla velmi pozoruhodná. Nejznámější jeho skladba je Česká mše vánoční z roku 1796, která má český text, neboť Ryba byl toho názoru, že „z latinsky zpívaných žalmů ne-

má náboženský užitek ani zpívající, ani poslouchající“. I další jeho díla jsou psána s českým textem. Opravdovou zajímavostí je novodobá tradice, když každoročně ve vánočním čase se uvedená skladba dává pod Karlovým mostem v Praze, kde vedle účinkujících z Pěveckého sdružení pražských učitelů zpívají i členové z dalších pražských sborů. Mimo to, obvykle na Boží hod vánoční, zpívá takto vytvořené těleso stejné dílo i v pobočce Národního muzea – v Českém muzeu hudby v Karmelitské ulici v Praze. Ryba byl autorem celkem zhruba 1300 kompozic s různým rozsahem a různých forem. To znamená, že autor vedle duchovní hudby psal i umělé světské písně s klavírním doprovodem na české texty, jakož i orchestrální symfonie, komorní hudbu (přede-

vším smyčcové kvartety), koncerty pro sólový nástroj s orchestrálním doprovodem a dokonce i hudbu pro varhany. Na jaře roku 1815 odešel jednoho dne po vyučování z Rožmitálu směrem k obci Voltuš, kde měl pod kopcem Štěrbina dohodnutou schůzku s politickým emigrantem z Porýní Riessem, který ho později našel sice ještě živého, ale umírajícího s podřezanými krčními tepnami. Druhý den Ryba zemřel – bylo to 8. 4. 1815 – a jako sebevrah byl pochován na zrušeném morovém hřbitově. Teprve po 40 letech bylo jeho tělo umístěno na rožmitálském hřbitově. Tak ukončil svůj život významný hudební skladatel, když ho k smrti dohnala bezvýchodná ekonomická situace rodiny, jeho nemoc a neutěšené vztahy učitele k nadřízeným. MILOSLAV SAMEK

202/2016

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

7

H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E

Rusko oãima Gennadije Zjuganova (Dokončení ze s. 1) Existuje však i druhá možnost. V případě vítězství národně vlasteneckých sil získá Rusko šanci na obrození. Protilidové iniciativy budou zablokovány. Přijměme taková rozhodnutí, která země potřebuje. Půjde o první kroky k vytvoření skutečně lidové vlády. Občané budou moci s jistotou očekávat zítřejší den. Vítězství nám poskytne možnost navrhnout Rusku cestu výstavby obnoveného socialismu. Ukážeme, že jiné východisko prostě neexistuje. Jsem si jist, že budeme schopni o tom přesvědčit většinu lidu.

Život hodnotí kladně jen 11 % občanů Dnes v Rusku všichni vědí, že vláda není schopna vyřešit současnou krizi. Stejný názor má celý národ. Podle údajů průzkumu agentury Levada centrum si 82 % občanů myslí, že země zažívá ekonomickou krizi. I vládní agentura pro průzkum veřejného mínění uvádí, že třetina ruských občanů považuje stav ekonomiky za velmi špatný. Situaci hodnotí kladně pouze 11 % občanů. Není se čemu divit. Životní úroveň obyvatelstva se snižuje. Společnost ztrácí důvěru ve spolehlivost a schopnost vlády. Upevnit tuto důvěru vláda není schopna. Vláda nenavrhuje lidu nic kromě intenzivního promývání mozků, ale trvale podceňovat lid není možné. V roce 2015 zůstaly rodinám se dvěma dětmi po odečtení „minimálních nezbytných výdajů“ částky rovné životnímu minimu. Rodině tak zůstává pouze 28 000 rublů, o 13 % méně než v roce 2014. V Rusku se zvýšilo množství chudiny. V zemi vzniklo pět milionů „nových chudých“. Za takové je označil prezidentův pomocník Andrej Bělousov. Chudoba se však nedá poměřovat pouze penězi. Lidem se snižují nejen příjmy, ale omezuje se jim i dostup k sociálním vymoženostem: zdravotnictví, sociální ochraně a vzdělání. Přinejmenším jedna třetina obyvatelstva žije pod hranicí bídy. Činnost vlády provokuje rozkol ve společnosti a růst napětí. Prezident Putin má všechny důvody pro to, aby se co nejdříve rozloučil se zkrachovalou částí současné vlády, jinak tato část dovede Rusko do ostré politické krize.

Valutové prostředky: 400 mld. dolarů Předseda vlády Medveděv se proslavil frází: „Peníze nejsou, ale vy se držte!“ To je alfou i omegou stávajícího liberálního kurzu. Podstatou realizované politiky. Pro lidi vláda peníze nemá. To však neznamená, že peníze vůbec nejsou. Mezinárodní valutové rezervy Ruska představují 400 miliard dolarů, což je 26 bilionů rublů – více než 18 bilionů tvoří vklady v ruských bankách. Tyto obrovské prostředky 4x převyšují výdajovou část státního rozpočtu na tento rok. Mohou a musí být investovány do reálného sektoru ekonomiky, modernizace průmyslu, vytváření nových pracovních míst, do vědy a školství. Co však vidíme ve skutečnosti? Peníze nejsou pouze umrtveny. Naopak, podporují ekonomiku našich strategických protivníků. Vláda vložila 6 bilionů rublů do amerických obligací. Finanční prostředky jsou ze země vyváženy ruským kapitálem. Každý ruský občan musí pochopit: jestliže udržujeme současnou vládu, zachováváme systém okrádání země a nás všech! Kapitalisté nemají vlast. Přitom kapitalistů – liberálů je plno jak ve vládě, tak i ve Státní dumě. Taková vláda nezajistí růst ekonomiky. I nadále bude pouze hovořit o vyhledávání a přitahování investic. Nic víc nečekejte od oligarchického kapitalismu a jeho sluhů. Ten problémy země nevyřeší! Již Karel Marx v Kapitálu objevil všeobecně platný zákon kapitalistické akumulace. Akumulace kapitálu vyvolává na jedné straně násobení bídy, otroctví, nevzdělanost a na straně druhé morální degradaci.

Jak zasáhly sankce Ruský kapitalismus to jasně demonstruje. Slyšíme mnoho humbuku o ekonomické krizi. Krize se však zdaleka nedotýká všech občanů. Podle údajů Ruského statistického úřadu se zisky velkých podnikatelů nezmenšily, naopak se značně zvýšily. Z 5,5 bilionu rublů na 8,4 bilionu. Více než o 40 %.

Je pravda, že velký byznys v Rusku zasáhly sankce. Jeho vlastníci byli zbaveni dostupnosti k dlouhodobým zahraničním úvěrům, ale ani ti nechtějí přicházet o zisky. Své ztráty nahrazují zvýšeným vykořisťováním pracujícího lidu. Snižují mzdy a propouštějí zaměstnance. V roce 2015 se výdaje na mzdy snížily o 2,5 bilionu rublů. O tolik se zvýšily příjmy kapitalistů. Apetit oligarchů je pochopitelný. Ale jak si vede vláda? Ta pouze posiluje krizi pro chudáky a zvyšuje nespravedlnost. Cynické zákony schvalované poslanci strany Jednotné Rusko jsou formulovány tak, aby přímo prospívaly velkému byznysu. V letošním roce vláda provedla mnohem nižší zvýšení důchodů, než byla úroveň inflace. Zmrazila penzijní fondy. Přenesla na obyvatelstvo náklady za generální opravy mnoha bytových činžáků. Zvýšení cen benzinu a motorové nafty zasadilo další ránu občanům. Vláda volí ty nejhorší varianty ze všech možných. To ovšem ještě není konec. Notoricky známého dna krize dosud nebylo dosaženo. Setrvačník liberálního šílenství nabírá obrátky. Jeho symbolem se stal návrat bývalého ministra financí Alexeje Kudrina do oblasti řízení ekonomiky. Stal se Putinovým zástupcem v Ekonomické radě a předsedou rady Centra strategického rozvoje. Jinými slovy, pod Kudrinovým vedením má být zpracována strategie rozvoje Ruska. Není to nic jiného než „udělat kozla zahradníkem“. Liberální extremisté chtějí privatizovat největší strategické korporace, podniky a banky, jakými jsou Rosněft, Aprosa a Sběrbank. Mají být privatizovány i podniky vojensko-průmyslového komplexu! K rozprodeji se připravuje Kosmické vědecko-výrobní centrum M. V. Chruničeva, OKB FAKEL (Zkušební a konstrukční centrum), Lavočkinovo výzkumně výrobní centrum, atd. Ministerstvo ekonomického rozvoje zaslalo pozvání k privatizaci největším investičním bankám, jako jsou City Group, Morgan, Goldman Sachs a dalším. Pýcha naší ekonomiky, našeho vojensko-průmyslového komplexu bude předána našemu strategickému protivníkovi.

Na scéně kompradorská buržoazie Dovedete si představit, že by Stalin v předválečném období vydával obranné podniky ke kontrole Německu? Ne? A ejhle, naši gajdarovci jsou na to celou svou duší připraveni! Proto zřejmě i tak nenávidí Stalina. Je pravda, že reálnou moc ve vládě má kompradorská protilidová buržoazie. Ta určuje ekonomický kurz Ruska. To ona pohřbívá vědu a školství. Rusko je jim však cizí. Červotoči pokračují v podrývání naší vlasti. Ochránit před nimi nás může pouze cesta socialistického rozvoje, ekonomického a duchovního obrození země.

Západ znovu řinčí zbraněmi Cílem světového kapitálu je zabránit obrození Ruska. Dokonce i ostýchavé kroky k obraně našich zájmů v něm vyvolávají divokou zlobu. Ve Washingtonu, Londýně, Bruselu, chtějí mít naši zemi pouze závislou a slabou. Západ znovu řinčí zbraněmi. Na území Německa, Polska, Pobaltí probíhá celá řada velkých vojenských cvičení NATO. Jejich obsahem je přesun obrněné techniky a živé síly z Německa do Estonska pod krytím amerického letectva. Náměty cvičení je zasazování bleskových úderů nepříteli. NATO zvyšuje svou přítomnost ve východní Evropě a v oblasti Černého moře. Ve velení NATO označují tuto militarizaci za zadržování Ruska. USA si již připojily k sobě evropské spojence pevnými politickými a vojenskými svazky. Nyní připravují pro Evropu tzv. Transatlantické partnerství. Američtí jestřábi chtějí zbavit Evropu posledních zbytků ekonomické nezávislosti. Nový blok buduje Washington na Dálném východě. Smlouva o Tichooceánském partnerství je přímo zaměřena proti ČLR a Rusku.

Paralelně s tím probíhá destabilizace Blízkého i Středního východu a Střední Asie. Zde je kultivován radikální islám, který je orientován proti Rusku. Pokračuje formování nového světového řádu, ve kterém nemá být prostor pro samostatné státy. Barack Obama sice není nejagresivnějším politikem Spojených států, ale usilovně prosazuje zájmy velkého kapitálu. Letos v květnu deník Washington Post publikoval jeho článek, ve kterém uvedl: „Amerika musí stanovovat pravidla a musí rozhodovat. Ostatní země musí hrát podle pravidel, která stanoví Spojené státy.“ Takto

mus a rusofobie představují hlavní hrozby pro budoucnost Ruska.

Rusové a Číňané oslavili společně Proto si každý z nás musí připomínat, že ve volbách 18. 9. 2016 nebojujeme pouze o poslanecké mandáty. Usilujeme o dosažení takové rovnováhy sil, která zabrání vzniku barevné revoluce a fašismu. Na této cestě jsme již učinili mnoho. V 55 subjektech federace byly přijaty zákony o Vlajce vítězství. Podpořili jsme zákon o zvěčnění paměti padlých při obraně vlasti a zákon stanovení trestní odpovědnosti za porušení historické paměti ve vztahu k událostem Velké vlastenecké války.

Gennadij Z juganov

se plány nacistického Německa na dosažení světového panství realizují v novém hávu. Smrtelné nebezpečí vyžaduje od Ruska mobilizaci sil. Před dvěma lety byla vyhlášena politika „náhrady importu“. V tomto směru však nebylo učiněno nic. Ruská ekonomika zůstává i nadále závislá na exportu surovin a mimořádně závislá na importu zboží. V produkci obráběcích strojů činí tato závislost 90 %, ve strojírenství 70 %, v leteckém průmyslu přes 80 %. Při tom se tato odvětví za sovětské epochy úspěšně rozvíjela. Je zjevné, že pravice se rozhodla zničit všechno, co by činilo Rusko opravdu nezávislým. Likvidace pokračuje. Zcela nedávno byl zlikvidován unikátní závod na výrobu obráběcích strojů v Kolomné. Je připravován prodej závodů produkujících vrtulníky. Podfinancování vědy vede k dalšímu zaostávání Ruska a snižuje jeho obranyschopnost v podmínkách nové studené války. Jinou národní nemocí je korupce. Vedoucí Účetní komory Taťana Golikovová přiznala, že přes systém státního rozpočtu unikají každoročně biliony rublů. Škody několikanásobně převyšují ztráty způsobené poklesem ceny ropy. Pouze v roce 2015 byla celková suma, která vznikla narušováním zákonů při rozdělování rozpočtových prostředků vyšší než 516 miliard rublů. Podobné ztráty zjišťuje Účetní komora každý rok. Technologie k odtažení hlasů voličů jsou připraveny. Patří mezi ně i podvodné politické strany, lži obviňující vlastenecké kandidáty a přímé hrozby podvodů při sčítání hlasů.

Lekce z Ukrajiny Před očima každého z nás jsou tragické lekce bratrské Ukrajiny. Antisovětismus její vlády přivedl zemi k barbarskému zúčtování s naší společnou minulostí. Tato krutost se ovšem líbí ruským liberálům. Demolice sovětských památníků je jejich snem. Nedávno vandalové rozbili Leninův památník v Moskvě. Nejde o samostatné akce psychicky narušených osob. Je to výsledek cílevědomé propagandy politiky antisovětismu. Významné stránky a osobnosti sovětských dějin se stávají objekty rafinovaných lží. Někteří zákonodárci z Rady federace navrhují tresty za uznávání historických zásluh J. V. Stalina. Kolosální prostředky byly vydány na stavbu takzvaného Jelcinova centra v Jekatěrinburgu. Autoři antisovětských televizních produktů závodí v množství té špíny, kterou chtějí zakrýt vymoženosti socialismu. Další poslanci Státní dumy se zalykají nenávistí k SSSR v přímém přenosu největších ruských televizních kanálů. Banderovskému převratu na Ukrajině předcházela stejně agresivní vlna antisovětské kampaně. Antisovětismus, nacionalis-

Strana uskutečnila rozsáhlé dílo v předvečer 70. výročí vítězství sovětského lidu ve Velké vlastenecké válce. Zorganizovala oslavy veteránů – vojáků z front a hrdinů práce v týlu. Strana provedla Všeruský sjezd „dětí války“ a „Fórum hrdinských měst“, měst vojenské i pracovní slávy. Ve dnech 7.–9. 5. 2015 strana zorganizovala setkání mezinárodních demokratických organizací v Moskvě, kterého se zúčastnila Světová rada míru, Světová odborová federace, Mezinárodní demokratická federace žen, Světová federace demokratické mládeže, Mezinárodní asociace právníků – demokratů a Mezinárodní federace bojovníků odporu. V září 2015 jsme tuto aktivitu prodloužili velkou akcí v Chabarovsku. Na základě iniciativy KS RF a KS Číny bylo uspořádáno rusko-čínské setkání nazvané „70 let od společného vítězství“.

Co znárodnit... Bohatství Ruska musí sloužit lidu a nikoli smečce oligarchů. Chceme znárodnění naftových a plynových odvětví. Pouze toto jediné opatření umožní zvýšit příjmy státní pokladny o více než 2 biliony rublů. Znárodnění hlavních bank, elektroenergetiky, železnic, spojů, podniků vojensko-průmyslového komplexu umožní vytvořit mohutný státní sektor ekonomiky. Tím se sníží závislost Ruska na zahraničním kapitálu. V současnosti podíl zahraničních společností v metalurgii, v železničním a energetickém strojírenství převyšuje 75 %. Růst zahraničního kapitálu v ruské ekonomice se udržuje bez ohledu na sankce. V podstatě jde o koloniální závislost. Znárodnění umožní prosadit plánovací charakter rozvoje země a rozšíření její konkurenceschopnosti ve světě.

Zákon O strategickém plánování, který vznikl na základě iniciativy KS RF, byl již Dumou schválen. Jde však pouze o první krok. Aby ekonomika fungovala stabilně a účinně, musí se stát životní normou taktické a strategické plánování. K tomu musí vzniknout odpovídající státní orgán.

Ekonomicky suverénní Rusko V současnosti je ruský finanční systém těsně spojen s centry světového kapitalismu. Země není reálně nezávislá. Je potřeba obnovit naši ekonomickou suverenitu a bránit se diktátu dolaru. Centrální banka musí být zbavena vlivu Federálního rezervního systému USA. Banka musí plnit úkoly rozvoje ruské ekonomiky a sociální sféry. Státní kontrola bankovního systému a valutových operací umožní zastavit divoký vývoz kapitálu do zahraničí. V poslední době se bankovní systém proměnil v nástroj rozbíjení Ruska a okrádání občanů. Za deset let země přišla o 40 bilionů rublů – tři státní rozpočty. Jsme připraveni vystoupit ze Světové obchodní organizace (WTO). Za čtyři roky členství ve WTO přišel státní rozpočet o 800 miliard rublů. Přitom skutečné ztráty činí 4 biliony. Nová vláda upevní ekonomickou suverenitu Ruska i prostřednictvím malého a středního podnikání, pokrokových forem hospodaření. Náš protikrizový plán zaručuje všestrannou podporu lidových a kolektivních podniků. Dokonce i v současných podmínkách takové podniky ukazují vysokou efektivitu a rozšiřují opatření sociální ochrany zaměstnanců. Jejich příklad vyvrací liberální mýtus o přednostech soukromého vlastnictví výrobních prostředků s jeho vykořisťováním námezdní práce. Pro naši zemi je ostudné zaujímat 95. místo na světě v rozvoji ekonomiky. Je ostudné mít ve struktuře HDP pouze 16 % zpracovatelského průmyslu. Jeho podíl se musí zvýšit na 70-80 %. V Německu činí tento podíl 83 %. Rusko potřebuje mohutný moderní průmysl založený na předních technologiích. Nejdůležitějšími odvětvími průmyslu se musí stát mikroelektronika, robotizace a výroba obráběcích strojů. Pouze tehdy přežijeme ve světě, který ovládají dravci – globalisté. Je potřeba ukončit likvidační pseudoreformy a několikanásobně zvýšit financování ruských vědců. Podíl organizací realizujících inovační produkci se musí zvýšit ze současných deseti na 30 %. Bude to vklad do budoucnosti.

Vyspělý venkov – prosperující a syté Rusko Ruská půda může uživit nejen své obyvatelstvo, ale ještě dalších 500 milionů lidí, žel v současnosti je však polovina potravin importována. Tento import má často špatnou kvalitu. Třetina ruských pastvin zarostla plevelem. Rusko se stane sytým a zdravým, pokud dojde k obnovení velkých zemědělských podniků, sociální infrastruktury, obnovení šlechtění obilovin a chovu dobytka. Musí být zlikvidovány sítě handlířů, které brání zemědělcům k přístupu na trhy. (Rukopis zkrácen, překlad Karel Kluz)

KdyÏ Turci byli u Vídnû Rok 1683 byl pro Evropu kritický. V druhé polovině 17. století prochází vážnými problémy. Evropské státy jsou vyčerpané dlouhou a náročnou 30letou válkou a od Balkánu se šířila osmanská hrozba. Osmanští Turci obsadili celý Balkánský poloostrov, více jak polovinu Uher a v plánu bylo zničení Rakouska a další postup na západ. Pád Rakouska, konkrétně pak Vídně, by umožnil obsazení Českého království. Cesta do západní Evropy by byla volná. Před 333 lety 11.-12. září 1683 vrcholí hrdinná obrana Vídně. Nepoměrně menší počty obránců odolávaly soustředěnému útoku Osmanů. V případě, že by se Vídeň bránila evropské armádě, byla by pravděpodobně dávno kapitulovala. Vzhledem k tomu, že Kara Mustafa slíbil Vídeňanům vyvraždění jaksi předem, neměli vlastně

obránci o čem uvažovat. Evropa si naštěstí uvědomila obří riziko a sjednotila své síly k boji s touto hrozbou. Utvořila tzv. Svatou ligu, spojení polsko-habsbursko-německého vojska, vedeného polským králem Janem III. Sobieským, lotrinským vévodou Karlem V. a bádenským markrabětem Ludvíkem Vilémem I. Po rozhodující bitvě, kdy vojsko Svaté ligy čítající na 70 tisíc vojáků poráží na hlavu na 138 tisíc Turků, prchá turecká armáda, včetně velkovezíra Kara Mustafy. Historicky znamená porážka před Vídní pro Turky totéž, co porážka u Toursu pro Araby – konec islámského dobývání Evropy. Obrana Vídně a drtivé vítězství v rozhodující bitvě potvrdilo sílu a schopnost sjednocené Evropy. (sh) Stranu 7 připravila Julie Masopustová.

8

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST

202/2016

L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A

¤e‰ením je uzákonûní referenda hmotné odpovûdnosti. Co vy na to? Demokr acie je pr ý to nejlepší, co si lidstvo vymyslelo. Má to být vláda lidu, ale to je jen vysněná utopie. Lidé jsou různí jako květiny na louce, a to je hlavní př íčinou, proč se nikdy demokracie neuskuteční. Většina lidí je sice slušných, ale je spousta r ůzných šizuňků a parazitů, kteř í dokážou zneužívat proti slušným a dobrým lidem. Pro demokratickou společnost by stačilo jen pár zákonů a jejich dodržování: a) Věř si, čemu chceš, mluv si, co chceš, to je tvoje svobodné právo, ale nesmí to být na škodu ostatním. b) Dělej si, co chceš, je to tvá svobodná vůle, ale tvé konání nesmí škodit ostatním. Vidíte, jak je to v podstatě jednoduché. Protože mnozí by s dodržováním měli problém, vytvořily se proto mantinely neboli zákony, kterými se máme řídit. Právníci dokážou i s těmi mantinely manipulovat a vyvolat záměrný zmatek. Tak se ptám, je to záměr, aby si ta skupina právnicky vzdělaných občanů vytvořila pro svoji činnost tak převýhodné podmínky, aby v nich mohla „bačovat“ a bohatnout na úkor společnosti. Všechny ty trable a nehoráznosti jsou pak důsledkem špatných zákonů. Navíc, aby se ten stav ještě vyhrotil, je nerovnost občanů před zákonem,. Jak jsme byli naivní v roce 1989, když jsme cinkali klíči v očekávání, že nastane konečně

doba, kdy si budou lidé před zákonem rovni, a že se zbavíme všudypřítomného strachu. Co se však stalo? Vlády se ujali pohotoví a všehoschopní chytráci, kteří využili nabyté svobody, hlavně ve svůj prospěch. Jistě nemusím jmenovat všechny ty výtečníky, dobře je známe. Jejich sliby a prohlášení a jak se však nakonec projevili. Pak se divíme, že občané jsou zklamáni a rozladěni a přestávají věřit, že se konečně začne s nápravou. Za 27 let té naší demokracie z našeho zmenšeného státu tito výtečníci udělali jakousi novou kolonii bohatých sousedů. Ti pak za vydatné pomoci našich představitelů nejenže rozbili Československo dle hesla „rozděluj a panuj“, ale napadli naši zemi ke drancování. Je samozřejmé, že se na tyto své záměry náležitě připravili. Dnes už nám prakticky nic nepatří, vše je v rukou cizinců, Ti nám dovolí jen to, co je jim prospěšné. A tak sice máme spoustu milionářů, ale také skoro 500 tisíc nezaměstnaných, 60 tisíc bezdomovců a občané jsou zadluženi víc než bilionem korun. Také státní dluh brzy naroste ke dvěma bilionům. Je mnoho dalších negativních úkazů v naší společnosti vinou špatných zákonů. A to máme přes 13 tisíc právníků na naši malou zem. Právníci působí ve všech oblastech hospodářství. Je tedy logická jejich od-

povědnost za současný stav země. Vytvořili si pro svoji činnost takové podmínky, které jim náramně vyhovují. Zákony jsou záměrně „gumové“, aby se daly ohýbat, jak se jim, zákonotvorným šibalům, líbí a vyhovuje. Pro ně jsou božím požehnáním, Proto je tak obrovský zájem o právnická studia a na druhé straně nezájem o technické obory, tak důležité pro prosperitu hospodářství. Nyní je zase další nová aféra, věc VOKD! Tak jsme se dozvěděli, že pan Bakala „koupil“ tento gigant za 4 miliardy. Kdo se podepsal na tento zlodějský podnik? Ani retardovaný by takový obchod neuzavřel. Proč se po celá léta nechal tento gigant bez kontroly a nezajímali se o jeho řízení a vysávání? To nikdo ze zodpovědných neviděl, co se děje? Pro obyčejného občana se pak nabízí jediné vysvětlení, že na této zlodějně všichni, co se zúčastnili, byli zainteresováni. Vyšetřit a pohnat k zodpovědnosti přece není nic složitého, ovšem, pokud by se chtělo. Takových afér už tady bylo. A my občané v tomto zavedeném „systému“ žijeme. A tak je to pořád dokola, kde vládne neviditelná a všemocná Mafie (asi 15 % všehoschopných našich výtečníků). O objektivitě naší televize a sdělovacích prostředků si můžeme jen nechat zdát. Jak ozdravit naši společnost? Vytvořit jasné a hlavně srozumitelné zákony, platné

pro všechny občany stejně! Vytvořit nová pravidla, aby se nemohly opakovat stále stejné absurdity jako anonymní akcie, advokátní kanceláře podporující vědomě hospodářskou kriminalitu. Jako stát jsme ve světě rarita. Když sledujeme jednání parlamentu, jedno v jakém období po roce 89, slyšíme jen sliby a vidíme, jak jsou programy plněny. Ti odvážní, kteří mají snahu prospět státu, jsou postupně umlčeni a je k tomu mnoho možností. Říká se, že nic netrvá věčně, že vše jednou dozraje a skončí. Kdy dojde trpělivost občanů? K čemu je nám ta naše demokracie s obchody přeplněnými zbožím, když je milion občanů na hranici bídy. Nelze to omlouvat tím, že jinde jsou na tom hůře. Náš stát prosperoval a prosadili jsme se po celém světě i za studené války. Byly sice fronty na banány, ale nyní jsou na úřadech práce. Pojem bezdomovec byl neznámý, dnes na nic nejsou peníze, přitom stovky, miliardy odcházejí bez

užitku z naší země, ale to se neřeší. Nápravy od těch, co zavinili dnešní morální rozklad, se asi nedočkáme, Jsem přesvědčen, že uzákonění referenda hmotné odpovědnosti by bylo nejlepší řešení. Všichni se k referendu hlásí, ale uvést jej do života se bojí jako čert kříže. Vztahovalo by se k odvolání těch, kteří neplní své sliby a přísahy, a to ať se jedná o politiky, soudce nebo úředníky apod. V nejbližších dnech se ukáže, zda vláda bude mít snahu řešit a napravovat zmíněné absurdity, nebo to skončí jako vždy. Jsem zvědavý, a nejsem sám, jednou by se to konečně mělo podařit, bude to ale záležet jen na nás, kdy se zbavíme pohodlnosti a netečnosti. Když někdo namítne, že se stále opakuji, má pravdu. Zatím se ale nikdy nic k lepšímu nestalo a ty nehoráznosti a podvody se v naší společnosti stále opakují. LADISLAV ZAHRADNÍK

Blahopfiejeme!

Básník Karel S˘s sedmdesátníkem Básník, spisovatel a novinář Karel Sýs, zasloužilý umělec, oslavil 26. července 70 let. Také Slovanský výbor ČR mu k tomuto životnímu jubileu dodatečně gratuluje s přáním především pevného zdraví a dalších tvůrčích úspěchů. Karel je předsedou Unie českých spisovatelů a vedoucím redaktorem týdeníku Literatura – umění – kultura, který je středeční přílohou Haló novin. Patří k pravidelným čtenářům naší Slovanské vzájemnosti a rovněž k obhájcům myšlenky slovanské soudržnosti.

V roce 2014 mu byla udělena v ruském Chanty Mansijsku Mezinárodní cena Jugra v nominaci Slovanská kniha. Tato cena je i výrazem vyznamenání české pokrokové literatuře vůbec. V Sýsově tvorbě za posledních více než pětadvacet roků se zrcadlí zejména kritika politických poměrů v České republice po listopadovém převratu 1989. O tom se mohou čtenáři přesvědčit i v jeho nedávno vydaných knihách básní „Apokalypsa podle Joba“ a „Vzkazy spáčům“. (jel)

Pozdû bycha honit Jako zajímavá informace se může zdát noticka, že česká armáda připravuje pro příští rok poprvé od roku 1989 procvičit mobilizační procesy a postupy, včetně povolání záložníků v aktivní záloze na vojenské cvičení. Na velitelském shromáždění armády to uvedl náčelník generálního štábu Josef Bečvář. Podobná informace nepostrádá logiku všude tam, kde funguje armáda, včetně branné povinnosti občanů. V našich podmínkách tato informace nepostrádá úsměvnosti. Pravidelná (tehdejší) ČSA byla zrušena a nahrazena profesionální, úzce specializovanou a nepočetnou armádou. Tehdejší zrušení armády a zrušení branné povinnosti se dnešníma očima zdá ryze účelové a populistické, možná až úmyslné. Pravidelnou armádu nenahradí profesionální sbor specializovaných útvarů, spolu se záložníky v aktivní záloze, motivovaným osobním zájmem a zaujetím. Skutečně poslední „vycvičení“ vojáci-záložníci, jsou dnes bezmála padesátiletí muži. A znovu vybudovat armádu, s jejíž existencí bude republika bezpečnou a nebude se spoléhat na cizí spediční sbory či základny na našem území, je takřka nemožné. A tak staré české pořekadlo z úvodu příspěvku se zdá minimálně časové! Pro zpestření několik reakcí na úvodní informaci od uživatelů i-netu (a příspěvky ne-

jsou skutečně inscenované). Co na to Češi? Zajímavá situace: Budeme nacvičovat mobilizaci. Ale koho? Ti, co mají základní vojenský výcvik, už jsou staří a mladí žádný výcvik nikdy neměli. V rámci zprávy o chystané cvičné mobilizaci prosím o instrukce! Jako modelový příklad můžu administrativě a logistice poskytnout svoji vojenskou knížku. Sloužil jsem v r. 82-84 v Jihočeském kraji. Podle povolávacího rozkazu se mám hlásit v kasárnách, kde dnes stojí průmyslová zóna, po skončení ZVS jsem byl vzat do evidence a jsem údajně veden na OVS Žiar nad Hronom. S pozdravem desátník v záloze XY Co mám dělat? V mé vojenské knížce je povolávací rozkaz, že se mám v případě mobilizace dostavit do kina, které 28 let neexistuje a na psí známce na krk mám napsáno, že jsem voják armády ČSSR, která také neexistuje! Zajímavé – vyzkoušet mobilizaci bez mobilizovaných. V rámci zkoušky přijede „jako“ fiktivní vlak s jedním fiktivním vagonem a GŠ si odškrtne „splněno úspěšně“. Pokud nastane mobilizace, ČD zjistí, že mají přepravit 100 tisíc povolanců, ale že nemají lokomotivy ani vagony, na trati je výluka, výstrojní sklady zjistí, že nemají uniformy, ani zbraně, natož boty… (sh)

Stránku 8 připravila a rediguje Nataša Weberová.

● Pavlína Rösslerová z Prahy oslaví 7. října 30. narozeniny. ● Ladislav Šimáček z Liberce, distributor Slovanské vzájemnosti a aktivista SV ČR bude slavit 7. října 76. narozeniny. ● V Kladně bude slavit Drahomír Řezáč, bývalý distributor Slovanské vzájemnosti, 87. narozeniny 8. října. ● František Štefka, člen několika vlasteneckých organizací, velký vlastenec a dobrý člověk, se dožívá 8. října 95 let. ● V Oldříši se dožívá 88 let Karel Kubíček dne 10. října. ● Generál Rudé armády Petr Broch oslaví 11. října 85. narozeniny. ● Jiří Vodička, distributor Slovanské vzájemnosti v Kladně, bude slavit také 85. narozeniny 15. října. ● V Příbrami bude slavit 81. narozeniny, další aktivní distributor Slovanské vzájemnosti Antonín Dostál 18. října. ● Zdena Hrzinová z Prahy oslaví 72. narozeniny 24. října. ● Jana Hamouzová v Postoloprtech se dne 26. října dožívá 97 let. ● 28. října se dožívá 77 let Vlasta Vojníková z Prahy. ● Ve Valašském Meziříčí oslaví 73. narozeniny 30. října Ludmila Indráková. Všem jmenovaným i nejmenovaným oslavencům SV ČR i redakce blahopřejí.

Spisovatel Alexej Pludek pfii mezinárodním aktivu na pfiípravû V‰eslovanského sjezdu. Nelze nevzpomenout na tohoto ãlovûka, kter˘ se velice zaslouÏil o vznik Slovanského v˘boru âR. Jeho Slovanská unie se slouãila se Slovansk˘m v˘borem âR. Foto Bohumír Pazour

Já plakal bych rád… Fejeton Po zimních měsících klidu a rozjímání jsem se vypravil do lesa na rekognoskaci – poznávací průzkum. Chtěl jsem zjistit, co v něm odolalo postupující devastaci. Vrátil jsem se zklamán. Je ve stavu, který mi připomněl verše z Dantovy Božské komedie, části Peklo: „Ach, trudno líčit ona místa, kde jsem probloudil hvozd ten divý, pustý, tmavý…“ Mnohá místa zarůstají trním a všelikým křovím, leckde leží tlející vyvrácené stromy, paseky zarůstají vysokou trávou. Co jsem viděl, dovedl by snad popsat jen Karel Klostermann. S kamarády z našeho dětství často vzpomínáme, jaká to kdysi byla ve zdejších lesích nádhera. Regionální historikové manželé Kodlovi ji ve své knize o Chlumu právem nazvali ekologickou idylou. Připomněli též, že o tuto idylu se osobně přičiňoval sám arcivévoda František Ferdinand d’Este, který se tu svého času oddával loveckým orgiím a neváhal nafackovat svému kočímu,

když při projížďce lesem ulomil třeba jen větvičku. V knize O životě a lidech na panství Strážském autoři J. Brožek a F. Jílek připomínají, že před válkou pečovala o „úklid“ v lese vesnická chudina, zejména ženy, které si tu sběrem suchého klestí obstarávaly dříví na topení a trávu pro domácí zvířectvo. Často si porazily i nějakou tu „soušku“. Dnes tu jsme svědky spíše řádění vandalů, pytláků a zlodějů, takže les v někdejším „cajku“ už není. A tak si připomínám též verše Antonína Sovy z básně Nálada: A nikdy podivně tak / les rodný se nerozšuměl./ Já plakal bych rád,/jen kdybych uměl… (Snad bych se to naučil, kdybych více přemýšlel o naší současnosti.) Německý básník Henrich Heine to vyjádřil takto: Když myslím v noci na svou zem,/ musím se loučit se spánkem,/ z mých očí slzy se mi řinou / nad německou mou domovinou. MIROSLAV KUBÍN, Chlum u Třeboně

Vzpomínka na mnichovské události S podzimem se nám v souvislosti se vzpomínkami na mnichovské události vybaví zas ta stálá otázka – měli jsme se bránit? Dnes víme, že prezident Beneš byl v tíživé situaci. Jak Británie, tak Francie nás zradily, své kořistnické ambice nijak neskrývalo Polsko i Maďarsko. Navíc měl Beneš dost nepřátel mezi domácími politiky. Přesto mne zaujala úvaha Jany Vrzalové, spíše recenze ke knize Mobilizace 1938. Pod názvem „Chtěli jsme se bránit“, vyšla ve 13. čísle Národního osvobození. Uvádí v něm veškeré důvody a předpoklady, že ubránit se nacistickému Německu bylo po nějaký čas možné. I s tím, že bylo nutné vzít v úvahu záškodnické působení henleinovského Freikorpsu. Ten byl cíleně řízen z Německa a měl samozřejmě i velký dopad na chování a mínění Němců v pohraničí, ale i ve velkých městech jako třeba Brno, Jihlava a jinde. Autorka poukazuje i na lidské ztráty a škody, které by si dočasná obrana vyžádala. Ovšem je tu zase jedna podmínka – obrana dočasná, než by západní spojenci přišli na pomoc. Což se ukázalo nereálné. Známý vlastenec a odbojář dr. Bohumil Kobliha, za války působící v Anglii, ve své

úvaze „Právě nutná neutralita“ (vydalo jako brožuru KSH v Praze) se velmi podrobně zabývá, čím vším náš stát prošel od nadvlády Habsburků, až po nedávnou současnost. Je kritický k mnoha událostem a jevům v politickém dění. Ale k věci – událostem kolem Mnichova. V tom poukázal na příkladu Švýcarska. Tato malá země byla odhodlána bránit sebe i svou neutralitu jak v době první světové války, tak i v té druhé. Bylo mobilizováno v době, kdy Hitler stupňoval své výhrůžky vůči nám, 850 tisíc branců. Z celkové populace této země to tehdy čítalo zhruba čtyři miliony obyvatel. Naše republika byla velmi dobře na válku připravena. Ale jak

dr. Kobliha uvádí, do zbraně jsme povolali jen na milion vojáků, obyvatel měla tehdejší republika přes 15 milionů. Dá se tedy říci, že neutrální Švýcaři byli více odhodláni se bránit než my? Jistě, jde o otázku, na niž těžko jednoznačně říci ano. Mnoho okolností kolem situace před Mnichovem brání vyslovit s tím souhlas. Přesto je dobré zamyslet se i nad těmito „maličkostmi“ a zapřemýšlet, vždyť i současná doba nastoluje podobné, i když ne válečné situace. Třeba diktát Bruselu, arogance moci některých představitelů EU – a postoje některých vlád a té naší. JOSEF SEDLÁK, Plzeň

SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 202/2016, cena 10 Kč. Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc. Vydavatel: Slovanský výbor ČR. Redakční radu řídí: Jan Minář. Distribuci vede Eva Holečková. Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1, III. patro, kabinet č. 147, tel./fax: 222 897 261, internetová adresa: www.slovanskyvyborcr.cz (jejím redaktorem je Václav Špíral). Adresa e-mail: [email protected]. Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její stanovisko. Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku. Uzávěrka čísla dne 19. 9. 2016. Časopis registrován na MK ČR pod reg. č. 8038.ISSN-1212-3315.