Skřítek Šotek Žaneta Nejedlá Jmenuji se Šotek. Jsem příliš zvědavý, proto jsem se přišel podívat do vaší třídy. Už se těším, co vše tady zažiji. O přestávce jsem si našel bezvadnou kamarádku Žandu, která mně ukázala obrázky vystavené na chodbě. Také jsem si prohlédl její sešity. Když zazvonilo sedl jsem si vedle ní. Potom paní učitelka rozdala prověrku z matematiky. Žanda nevěděla jeden příklad, tak jsem jí raději poradil, protože mi počty nedělají potíže. Vždy jsem počítal rád. Další přestávka utekla velmi rychle. Hrál jsem si s kluky na honěnou. Za chvíli byla hodina češtiny a všichni psali diktát, tak jsem se k nim přidal. Ten by asi moc dobře nedopadl. Pro jistotu jsem ho neodevzdal. Byl to krásný den a všechny děti byly hodné.
Skřítek Šotek Martin Buriánek Má maličkost si říká Šotek. Zavítal jsem k vám do třídy a určitě se tady pořádně vydovádím. Mám celé dopoledne volné, tak si ho s dětmi užiji. Doufám, že se nemýlím a nezklamou mě. O přestávce jsem si našel spoustu kamarádů, nejvíce jsem si však rozuměl s Martinem. Kluci si chtěli hrát na vojáky, tak jsme se k nim přidali. Bojovali jsme jak o život. Můj nový kamarád se mě několikrát zastal. Dopoledne uběhlo strašně rychle a já se musel vrátit domů. Všem jsem slíbil, že se ještě vrátím.
2
Uličník 4.a Malý skřítek uličník zahrál by si kulečník. My mu to však zakážeme, neboť prohry nesnášíme.
NYMFY, DRYÁDY, NAJÁDY A DALŠÍ Dramatický kroužek Lucka poslouchala se zatajeným dechem a potom se odvážila zeptat: „Prosím vás, o kom tady mluvíte? Co je to za bytosti? Jak vypadají?“ Dívky jí odpověděly: „ Neboj se, hned se dáme do vyprávění.“ „Znáš víly a rusalky z pohádek?“ zeptala se Monča. Nymfy jim jsou hodně podobné a mají s nimi mnoho společného. V řeckém náboženství jsou považovány za vodní, lesní a horské bohyně. Objevují se ve společnosti dalších přírodních tvorů nebo bohů. Měří kolem 130 – 150 centimetrů, ale umí se zvětšovat a zmenšovat. Jejich vlasy jsou krásně dlouhé a různě zbarvené. Nazývají se podle prostředí, v němž žijí. „Aspoň některé ti představíme,“ řekla Aneta. Dryáda je duch stromu, ve kterém žije. Všechny stromy jsou kouzelné, ale jenom nějaké umí cítit: dryády. Berou na sebe lidskou podobu a vyskytují se jen poblíž svého stromu. Jejich lidská podoba má podobnost s mateřským stromem, například DRYÁDA JABLOŇ má zelené vlasy a zlatavou pleť. Chrání les před škůdci. Pokud je strom dryády zničen, ta zahyne. 3
Najády představují vodní víly. Dělíme je na sladkovodní, jezerní, říční, potoční i jednotlivých pramenů, mezi které patří i minerální – mají léčebnou moc. Po vyschnutí pramene umírá s ním. Existují také nymfy hor a moří. O nich si budeme povídat jindy. Šárka se zeptala: „ Lucko, už víš? Líbilo se ti naše vyprávění?“ Lucka odvětila: „ Moc. Děkuji.“
4
VYHLAŠUJEME SOUTĚŽ O NEJHEZČÍ VÍLU A RUSALKU
Pokud máte zájem, chuť a nápady, nakreslete nám obrázek těchto pohádkových bytostí do 5.listopadu. Náš dramatický kroužek vaše výtvory vyhodnotí a ocení je. Těšíme se na vaše práce.
Mutant upířího ducha Barbora Kubešová Ahoj, já jsem upíří duch a jmenuji se Trůba. Je mi šest let a strašně rád straším. Mám velké zuby, pusu a uši. Už jsem vystrašil mnoho lidí. Teď vám budu vyprávět, co se mi jednou stalo. Jednoho dne jsem zatoužil po nějaké zábavě, tak jsem se vydal za dobrodružstvím. Najednou se přede mnou objevil velký duch. Pozdravil jsem ho, ale on nereagoval. Chtěl jsem se ho zeptat, proč neodpovídá, nedal mi však šanci. Hned se na mě vrhnul a přál si mě zakousnout. Byl jsem rychlejší a utekl jsem mu. Vrátil jsem se domů, vše vyprávěl rodičům a tatínek se rozhodl, že si to s mým pronásledovatelem půjde vyřídit. Raději jsem šel s ním. Samozřejmě došlo k rvačce, vítězem se stal můj tatínek a já byl šťastný, že to tak dopadlo. Pro našeho nepřítele jsme zavolali záchranku, ale než dorazila, duch zmizel. Po návratu domů nás maminka objala a udělala nám výbornou večeři. 5
Upíří obr Dermix Jiří Soukup Ahoj, jmenuji se Dermix. Bydlím v jeskyni, které říkám Dermixovo doupě. Teď vám povím svůj příběh. Jednoho deštivého dne jsem šel strašit. Musím se vám přiznat, že během hodiny jsem vystrašil patnáct dětí a dospělého člověka. Asi není, čím se chlubit, ale mně to udělalo radost. Toho večera jsem také spatřil další duchy a upíry. Nebudu vám lhát, ale hodně jsem se bál. Jeden z upírů se zeptal, kde bydlí obr Dermix. Odpověděl jsem mu, že jsem to já. Řekl mi, že pro mě má poštu. Vzal jsem si od něho dopis a hned ho přečetl. Psal mi otec. „Ahoj, mám pár dní života, prosím, přijeď. Tvůj otec Drákula.“ Druhý den jsem se vydal na cestu. Pár minut po setkání tatínek zemřel.
O Červenkovi Hana Kováříková Ahoj, jmenuji se Červenka. Jsem duch. Je mi 2985 let. Moje maminka je stará 10 000 let. Bydlíme ve staré polorozpadlé chatě. Každý večer k nám přijde má kamarádka Květinka. Hrajeme si spolu, houpáme se na houpačce a vyrábíme různé dárky pro naše nejbližší. Často létám s maminkou po světě. Baví mě poznávat nová místa. Už jsem navštívil Španělsko, Francii, Itálii a Chorvatsko. Nejvíce se mi líbila Paříž. Z každého výletu se však těším domů a za svou kamarádkou. 6
Čarodějnice Barbora Sluková V sobotu přijel do města cirkus. Jmenoval se Humberto. Mohli jsme vidět spoustu zvířat. Nejvíce se mi líbili velbloudi, sloni, tygři, lvi a medvěd. V neděli bylo nádherné vystoupení, které překazila jedna ošklivá čarodějnice. Kdybyste ji viděli! Na nose měla bradavici, na ní chlup a na něm blechu. Všichni jsme se jí lekli. I krotitel lvů málem omdlel. Čarodějnice se začala tak protivně smát, že se lidé dali do křiku. Ta se smála ještě víc, ale nedělalo jí to dobře. Měla pocit, že jí praskne hlava. Najednou se tam objevila odvážná holčička, která dala čarodějnici ránu, až jí vypadl zub. Diváci jí začali tleskat a ona se jim přiznala, že je dcera této čarodějnice a velmi se za ni stydí. Její mamka všem slíbila, že se polepší. A opravdu svůj slib dodržela a stala se vzorem pro další strašidelné bytosti.
7
Verunčin strach Šárka Chroustová Byla jednou jedna Verunka, která se dětem ve škole chlubila, že se vůbec nebojí. Všichni spolužáci si říkali: „ Jo, to je fakt super.“ My bychom se strašně báli, ale Verča by dokázala přespat sama v tajemné jeskyni. Nedaleko se jedna taková jeskyně opravdu nacházela. A byla na dobrém místě, hned vedle hřbitova. Večer to tam vypadalo opravdu strašidelně. Verunka se vytahovala, že by v ní klidně přespala. Chtěla na sebe upoutat pozornost. Jednoho dne se všichni kamarádi vydali k jeskyni. Jakmile k ní došli, začali Verunku pobízet, aby se šla podívat dovnitř a zkusila najít poklad, o němž slyšeli. Verča jim odpověděla: „ Teď není vhodná chvíle.“ Vůbec se jí nechtělo lézt do jeskyně. Tak Honza využil situace a pronesl: „ O půlnoci to bude lepší.“ Hlesla: „ Ano.“ Cítila se hrozně a nadávala si, proč se před nimi vytahovala. Nedala jinak na sobě nic znát. Nechtěla, aby se jí posmívali. Před půlnocí vyrazili za dobrodružstvím. Už nemohla couvnout. Před vchodem do jeskyně se s kamarády rozloučila a potom pokračovala již sama. Strašně se bála. Kráčela vlhkou chodbou, raději na nic nemyslela. Náhle spatřila kostru, vyděšeně zaječela, ale kostra ji poprosila o pomoc. Řekla: „ Prosím, udělej něco pro mě. Mám asi zlomenou nohu. Nenechávej mě tady, prosím.“ Verunka ji zvedla a odnesla v náručí. Děti se však lekly a daly se na útěk. Verunka s kostrou se staly nejlepšími kamarádkami. Byla ráda, že překonala svůj strach a odvážila se vstoupit do jeskyně. Z této příhody se i Verunka poučila a slíbila sobě i kostře, že se už nikdy nebude vytahovat. Doufám, že i vy si z mého příběhu vezmete malé ponaučení. Šárka z 5.A
8
Strašidlo v dýni Kateřina Rašková Ahoj, jsem strašidlo a jmenuji se BÍLÝ KLOBOUK. Je mi 1958 let. Bydlím ve vydlabané dýni, jež leží ve výloze potravin. Na sobě mám oranžové šaty a na hlavě tři zlaté vlasy, které mně svítí hlavně večer, když paní prodavačka zapálí svíčku uvnitř dýně. To se mi úplně rozzáří. O půlnoci vstanu a vezmu si pár sladkostí. Pak vyjdu z obchodu a letím na hrad Myšilov, kde zažívám plno dobrodružství. Naposledy jsme tam s kamarády slavili narozeniny.Při oslavě jsme se hodně bavili a strašidelně zasoutěžili. Mám hezký život.
Strašidýlko Emílek Žaneta Nejedlá Ahoj, jsem strašidýlko Emílek. Je mi šest let. Baví mě strašit dospělé lidi, protože se mě bojí víc než děti. Děti si se mnou rády hrají, i když mám upíří zuby a velké zakulacené rohy. Jednou o půlnoci jsem si stoupl za výlohu. Zrovna šla kolem nějaká stařenka a já na ni vybafnul. Paní se velmi lekla, až spadla. Děti mi velmi vynadaly, neboť se jim vůbec nelíbila moje zábava. Uvědomil jsem si, že jsem to přehnal. Právě tudy projíždělo černé autíčko, tak jsem se bál, že jede pro stařenku. Jak se mi ulevilo, když zabočilo za roh a paní se po chvilce s pomocí mých kamarádů zvedla. Pomalým krokem jsem se přibližoval k vyděšené stařence a omluvil se. Paní mi trochu domlouvala, ale nakonec odpustila. Rozloučili jsme se a kluci mě vzali za ruku. Společně jsme odcházeli domů. Jsem rád, že mám nové kamarády.
9
Strašidelná Praha Dramatický kroužek 1.stupně Karlova ulice patří mezi nejstarší. Je to hlavní tepna Starého Města spojující Pražský hrad a Králův dvůr. Je známá také svými strašidelnými postavami. Jmenujme aspoň ohnivého muže a šíleného bradýře, tak se dříve říkalo holičům. My se zmíníme o prvním z nich. Kostlivec, ohnivý muž, který má místo očí uhlíky, z kostí mu šlehají plameny a na zádech nese těžký pytel. Dnes už se nám ho nepodaří spatřit, neboť tato ulice je i v nočních hodinách rušná. Duch bývalého lichváře strašil lidi dost dlouho. Tohoto člověka neměl nikdo rád. Jednal velmi krutě a nemilosrdně. Několik lidí připravil i o střechu nad hlavou. Díky své povaze neměl ani kamarády, stejně myslel jen na peníze. Mezi jeho záliby patřilo přepočítávání peněz. Netrápil se tím, že druhým způsobuje bolest. Jednoho dne v této ulici začalo hořet. Všichni si brali jen nejnutnější věci, navzájem si pomáhali a společně se starali o děti i starce. Jediný, kdo zachránil celý svůj poklad schovaný v pytli, byl lichvář. Nezajímal se o druhé a měl jediné přání ukrýt své zlaťáky. Tento den ho lidé spatřili naposledy. Záhadným způsobem zmizel. Po čase se opět objevil a prosil o pomoc s obrovským pytlem. Kolemjdoucí se od něho odvraceli. Jakmile se někdo k němu přiblížil, změnil se v ohnivého kostlivce. Zachránit ho mohl pouze ten, kdo by mu pomohl s těžkým pytlem. Proto, prosíme, nemyslete pouze na sebe a pomáhejte si. (Podle Petra Davida a Vladimíra Soukupa)
10
Tajemný Vyšehrad Dramatický kroužek Vyšehrad vznikl v 1.polovině 10.století. Strávili zde nějakou dobu knížata Jaromír a Boleslav II. V roce 1067 se zde natrvalo usadil Vratislav II., když už měl plné zuby svého bratra biskupa Jaromíra. Tuto stavbu přeměnil na honosné sídlo. Vyšehrad je zahalen závojem tajemství. Praví se, že pod vyšehradskou skálou je ukrytý poklad kněžny Libuše. Místo jeho uložení nikomu neprozradila a stále zůstává tajemstvím. Zatím nikdo nebyl úspěšný. Jednou v roce se skála sama otevře a umožňuje přístup dovnitř. Poklad však může najít pouze člověk, kterého netíží svědomí. Jakmile tam vejde, tak se nesmí za žádnou cenu otočit. Jednou se opravdu takový odvážlivec našel a vstoupil do podzemí. Stále myslel na svého nemocného bratra a toužil mu pomoci. Šel temnou chodbou, až uviděl malé světlo. Za sebou slyšel tajemné zvuky, hlasy, křik, pláč i toužebné volání. Ničeho si nevšímal a pokračoval stále vpřed. Poté se ocitl v osvětlené síni, kde hořely pochodně. Uprostřed se nacházela truhla, na ní se prali pes s kohoutem. Náhle zaslechl volání svého bratra. Rychle se otočil a to byla velká chyba, neboť najednou vše zmizelo. Stál opět venku. Skalní stěna byla zase neporušena. Tak poklad na někoho stále čeká. A asi dlouho čekat bude, protože člověk bez hříchu se jen tak neobjeví. (Podle Petra Davida a Vladimíra Soukupa)
11
UPÍŘÍ PŘÍBĚH DRAMATICKÉHO KROUŽKU Neznámé děti Co musíme vědět o upírech:1. spí ve dne - nejčastěji v rakvích 2. mají dlouhé ostré zuby - špičáky, kterými se zakousnou do lidí a vysají z nich krev 3. ten, kdo je pokousán, stane se také upírem 4. mohou se přeměňovat v netopýry a vlky 5. bojí se tří věcí: kříže, česneku, slunečního světla A když už to víme, nemusíme se upírů vůbec bát.
Ukázka z našeho představení: Kája: „ Kdo bude pikat ?“ Jája: „ Třeba já. Budu počítat do stovky. Dělejte, ať se stačíte schovat.“ Vypravěč: „ Kuladra a Kupíra se vydaly za Lízou.“ Líza: „ Pojďte, schováme se tady za kůlnu.“ Kuladra: „ Už tě máme.“ Vypravěč: „ Měly obličeje těsně u sebe. Zuby se jim blýskaly v měsíční záři. Něco s nimi nebylo v pořádku.“ Líza: „ Pomoc, pomoc…“ Vypravěč: „ Líza se dala na útěk, Kuladra a Kupíra za ní. Líza přiběhla ke stolečku s dárky. Vzala chvějícími se prsty stříbrný řetízek s křížkem. Bleskurychle ho zvedla nad hlavu a otočila se.“ Více už Vám neprozradíme, neboť si to schováme na naše vystoupení. Těšíme se na Vás. 12
Svátek duchů a čarodějnic Dramatický kroužek Halloween patří mezi strašidelné svátky. Slaví se převážně v anglicky mluvících zemích na konci října : v Kanadě, Irsku, Austrálii, Spojeném království, Japonsku, Bahamách, Spojených státech, Švédsku a latinskoamerických zemích. Děti chodí koledovat v strašidelných oblecích a při tom říkají tradiční pořekadlo „ Koledu, nebo Vám něco provedu“. Za ně dostávají sladkosti. I u nás ho mnozí pravidelně pořádají, nedodržují však zcela jeho tradice. Většinou se připraví strašidelná oslava, na kterou se vydlabou a vyřežou dýně, do nichž se dají svíčky. Děti i někteří dospělí se převlečou do kostýmů čarodějnic, duchů, černých koček, různých příšer, kostlivců a jdou na oslavu. Často jde o dětskou diskotéku, během níž se uskuteční několik soutěží. Poté děti odcházejí spokojeně domů. Jeho symboly (dýně, čarodějnice, duchové, kostlivci, černé kočky, košťata, oheň, černá a oranžová barva..) jsou založeny na pohanském vnímání a spojení s čarodějnictvím. Po přijetí Halloweenu do křesťanské kultury, začaly tyto symboly být vnímány jako znaky zla, spojení se Satanem.
Vylušti přesmyčky:
YOKČK
OŇHE
OTSKILEVC
ĚÝDN
UCHODÉV
ERNČÁ
ECINJĚDORAČ
TEKSVÁ
LLOHAEWEN
DLOŠISTRA
ŠOKAŤAT
NAKADA 13
Rej masek Dramatický kroužek Věnujte, prosíme Vás, této stránce velkou pozornost. Rádi bychom vyhlásili soutěž o nejlepší strašidelnou masku. Všichni duchové, čarodějnice, kostlivci, upíři a další ďábelské bytosti jsou srdečně zváni 5.listopadu o velké přestávce k fotografování. Kde se sejdeme, ještě upřesníme. Všichni soutěžící budou sladce odměněni.
POPIS STRAŠIDLA Vojtěch Jelínek PUSA – DĚSIVÁ UŠI – VELKÉ NOS – ŠPIČATÝ RUCE – DLOUHÉ BŘICHO – HUBENÉ ZÁDA – SHRBENÁ
OBLIČEJ - UHRATÝ OČI – PROPADLÉ ZUBY - ZKAŽENÉ NOHY – KŘIVÉ HLAVA – HOLÁ NEHTY - ULÁMANÉ
Mého popisu se samozřejmě nedržte. Vaší fantazii se meze nekladou. Jsme zvědavi, čím nás překvapíte. Děkujeme.
14
