Severozápad Středozemě
Eriador v roce 1997 D.v. Arnor LARP 2014 je oproti předešlým ročníkům zasazený do zcela jiného herního prostředí. Geograficky se místo nezměnilo – pořád jsme na Hůrecku – jen máme jiný věk, a to značí zcela jinou atmosféru. Spousta míst, která znáte z předešlých ročníků, ve hře není, nebo mají jiný ráz, než na jaký jste zvyklí. Znalost reálií je podstatná právě abyste si uvědomili rozdíly mezi tímto světem a světem starého dobrého "randirovského" Arnoru
OBSAH: Základní popis herního světa Str. 2
Geografie a příroda - klimatické pásmo - vegetace - nerostné bohatství
str. 2 str. 3 str. 3
Národy - lidé - Númenorejci - elfové - trpaslíci - drúadané - lossothové
str. 4 str. 5 str. 5 str. 6 str. 7 str. 8
Historie - úsvit osídlení Eriadoru str.8 - Válka Hněvu a začátek Druhého věku str. 9 - příchod Númenorejců str. 9 - Gwaith-i-Mírdain str. 9 - válka se Sauronem str. 9 - nedávné události str. 10
Náboženství - Valar str. 11 - Páni Západu str. 11 - Aulë str. 11 - Nepřítel str. 11 - pojetí víry u laických národů str. 12
Místopis a politika - Hůrka a okolí str. 12 - Zlaté údolí str. 13 - Trh str. 14 - Mechová síň str. 14 - Soumračné vrchy str. 15 - Větrov str. 16 - Krupá str. 16 - Starý hvozd str. 16 - Sever a ledová zátoka Forochel str. 16 - Mlžné hory str. 17 - Roklinka str. 17 - Lindon str. 18 - Tharbad str. 18 - Zor-Gimil str. 19 - Lond Daer str. 20 - Železník str. 20 - Khazad-dûm str. 20
Co ve Druhém věku nenajdete str. 21
Základní popis herního světa Eriador se nachází na severozápadě Středozemě. Hůrka a její okolí by se snad daly nazvat centrem herního území, kolem kterého se rozprostírají úrodná zvlněná políčka. Na sever od nich je však chladná, převážně hornatá krajina – Soumračné vrchy a jezero Nenuial, za nimiž se rozkládá nehostinná nížina až k ledové zátoce Forochel; na západě je herní území ohraničené Starým hvozdem; na jihu sahá téměř k městu Tharbad na řece Šeravě; a na východě se táhne směrem k Roklince, která se však už nachází mimo herní území. Herní svět se tedy rozkládá na území přibližně 200 km napříč a 250 km nadél Středozemí. Děj hry je zasazený zhruba do druhé poloviny Druhého věku Středozemě. Je to období, které pan profesor nepopsal do detailů – existují záznamy o dění na Númenoru, ale historiografie Středozemě je poněkud strohá. Ale to, že se profesor Tolkien nedostal k žádným spisům, které by mohl reprodukovat, ještě neznamená, že se v tomto období ve Středozemi nic nedělo... Zhruba před 300 lety se územím prohnala válka. Sauron zničil Eregion (Cesmínii – sídlo noldorských elfů) a napadl Eriador, bojuje zejména s elfy, kteří jej postupně, za pomoci armády z Númenoru, která dorazila Elrondovi a Gil-galadovi na pomoc, vytlačili zpátky na jihovýchod za Mlžné Hory. I přes porážku Nepřítele kraj zůstal zdevastován a poškozen válkou. Ještě doposud je tu možno najít připomínky bojů se Sauronem a v kopcích se tu a tam skrývají skřeti a jiní Sauronovi služebníci.
Následovalo období míru, během kterého měl Eriador možnost se zotavit z ran zasazených ničivou válkou. Na východě, pod Mlžnými horami sídlil Elrond v líbezné Roklince, zatímco daleko na západě se rozprostíralo elfí království Lindon, odkud vládl velekrál Gil-galad. Mezi těmito mocnými sídly byly roztroušené převážně lidské osady. I když mnoho z těchto sídel „domorodého“ obyvatelstva bylo zničeno během války se Sauronem, začali tyto kraje osídlovat vysocí, zpravidla tmavovlasí muži, kteří si říkali Númenorejci. Připlouvali do Středozemě ze Západu na velkých lodích, a proto začali být zváni Muži ze Západu Dúnadani. Předtím stavěli sídla a přístavy spíš na jihu, ale nyní se postupně usídlují dál a dál do vnitrozemí. Zkoumají nerostné bohatství na severu, kolem Soumračných vrchů, kde je řídká populace lidí ještě z Prvního věku. Před nějakým časem si šlechtic z jejich rodu založil panství u řeky Baranduiny, odkud pomáhá dohlížet na zachování míru v kraji. Značný vliv na severu mají i trpaslíci, žijící v městě Železníku, dobře ukrytém za Severními vrchy. Často procházejí Hůreckem, když se vydají na cestu za svými příbuznými v Modrých horách.
Geografie a příroda Klimatické pásmo Herní svět leží v mírném klimatickém pásmu. Ještě notný kus na sever od Hůrky je prakticky stejně jako na půli cesty k Tharbadu: v létě se lze dočkat teplot mezi 20 a 30 °C, v zimě teploty klesají k nule či mírně pod ni. Za oním „notným kusem“ cesty na sever od Hůrky – za Soumračným jezerem – se ale klima mění. Je zde mnohem, ale opravdu výrazně chladněji a na zprvu příkrých, dále mírnějších
pláních dál k severu se bělá sníh, který roztává jen na léto (a dál na sever netaje vůbec). Roli snad hraje sklon terénu: na severní svahy dopadá méně slunečních paprsků, slunce tu brzy zapadá, blízko je neobyčejně chladné moře, po němž i v létě plují kry. Říká se, že za pradávných časů, než se Svět změnil a než se utvořila současná pobřeží, jen o něco severněji (za prašnými pláněmi, které teď leží na dně moře), sídlil první Temný pán. Tharbad naopak leží v teplém údolí Šeravy. Kromě výjimečných zim tu nemrzne a i v létě je až o deset stupňů tepleji než v Hůrce. Herní území je vnitrozemské, jedinou výjimkou je přístup k moři u ledové zátoky Forochel, kde sídlí nárůdek lossothů.
Vegetace Časy, kdy veverka mohla skákat ze stromu na strom od Baranduiny až po les Fangorn na východě, jsou už dávno pryč. Dnes už Eriador není tím krajem lesů, kterým kdysi býval. Númenorejci se postarali o to, že lesy kolem řeky Gwathló nenávratně zmizely. Sauron také zničil les na východě Eriadoru, když táhl na sever, takže dnes zbývají velké zalesněné plochy už jenom kolem horního toku Baranduiny, směrem až k Soumračným a Severním vrchům, na sever od Hůrky (s výjimkou Větrovských vrchů) a v podhoří Mlžných hor, zejména kolem Roklinky. Díky pestrému klimatu je Eriador rájem pro bylinkáře. Můžeme tady bez problémů najít rostliny s praktickým využitím např. mátu, dobromysl, třezalku, mateří doušku.1 Vzácnějších 1
Tady je nutno poznamenat, že dýmkové koření, které znáte z předešlých ročníků, v Eriadoru ve Druhém věku neznají.
bylin je však méně. Některé z nich, jako třeba athelas nebo elanor, tady donedávna nerostly vůbec a středozemští lidé je poznali až s příchodem Númenorejců.
Nerostné bohatství Pod půdou Eriadoru se skrývá říše čekající na dostatečně dobře vybaveného dobyvatele. Pro Númenorejce, kteří nemají na svém ostrově ani dostatek železa, je Středozem bohatý ráj. Na sever od Hůrky, u Soumračného jezera, založili osadu Zlaté údolí, kde těží zejména železo, ale částečně i zlato a stříbro. Mitril, zván také pravostříbro, se v Eriadoru vyskytuje velice vzácně. Krásou se rovná stříbru, ale dá se vytepat na kov tvrdší než ocel, byť lehounký. Těží se v Mlžných horách v slavném trpasličím sídle Khazad-dȗm (později známém i jako Morie) – kde před 400 lety spolupracovali trpaslíci s eregionskými kováři. Není lehké zpracovávat mitril. Tajemství práce s ním si pečlivě střeží trpasličtí kováři. Když však poznají dobrého lidského kovářského mistra, podělí se s ním o svoje znalosti, tak jako kdysi sdíleli svoje znalosti trpaslíci z Khazad-dȗm a eregionští elfové.
Národy Lidé Lidé v Eriadoru osídlují zejména území rozkládající se mezi velkými elfími sídly Lindonem a Roklinkou. Spíše než ve městech, žijí v osadách roztroušených po okolí, kde jsou obyvatelé často svázáni příbuzenským poutem. Osadě nevládne starosta, ale rozhodovací právo má často nejuznávanější muž, většinou hlava rodu. Dříve byla běžná i osamocená sídla, kde žilo několik generací jedné rodiny pohromadě, ale válka se Sauronem jasně ukázala, jak jsou tato sídla zranitelná a značně jich ubylo – teď už je možné častěji najít v osadách přivandrovalce, pokud se ukážou jako schopná a užitečná součást jejich malé společnosti. Města zakládají pouze vysocí lidé, kteří přicházejí ze západu zpoza Moře, kde jim prý byla udělena země za jejich zásluhy v boji s Nepřítelem v Prvním věku. Příkladem takového města je Zor-Gimil na Baranduině. Nejhustěji osídleno je právě Hůrecko a území ležící na východ od něj, kde odlesněné plochy přejí rozvoji zemědělství. Po válce se Sauronem sem zavítali lidé z Númenoru a naučili místní mnoha věcem – zejména pomohli rozvoji jejich zemědělství (místní lidé byli předtím, díky rozsáhlým lesům, zejména lovci). Teď se orientují všestranně na rolnictví a řemesla. Rychlý rozvoj řemesel v posledních stoletích je právě důsledkem znalostí získaných od Númenorejců. Je těžké lidi popsat a kategorizovat, jelikož jejich zájmy a povahy jsou různorodé. Je potřeba říci, že srdce lidí –
více než ostatních ras – nejsnadněji podlehnou svodům Nepřítele pod příslibem moci a síly. Proto i v minulosti bojovali často na obou stranách velkých válek – někteří proti Nepříteli, jiní na jeho straně. Právě divoké lidi z hor, kteří žijí na východě od Hůrecka, zlákal Sauron na svoji stranu a před třemi sty lety s vidinou moci napadli Hůrecko. Po Sauronově porážce se však stáhli dál na severovýchod a málokdo si je ještě pamatuje. Hůrečtí lidé, jejichž vesnice leží na křižovatce cest, jsou o něco víc přátelští k různým národům Středozemě, protože jsou na ně zvyklí. Není výjimkou, když jejich vesnici křižuje trpaslík a i s elfy mají přátelské vztahy (elfové Hůrecké někdy nazývají „zapomenutými příbuznými tří domů“, ať to už znamená cokoliv). Dlouhá léta v drsných podmínkách Eriadoru z nich udělala statečný, byť malý nárůdek. Bývají dobrosrdeční, ochotní pomoci, ale jen velice neradi by se vzdali toho, co za celé generace vybudovali a získali. Co se týče jejich mentality, neumí si ani představit rozlehlost světa, jelikož cesty kolem Hůrky jsou nebezpečné a není radno se toulat po venku. Jako zruční lovci dobře znají lesy kolem Hůrky. Vládne tady rod Branů, k němuž je většina obyvatel příbuzensky vázaná, alespoň vzdáleně. Co se týče vzhledu, lidé Eriadoru bývají hnědovlasí, širokoplecí. Preferují praktický oděv – jednoduchou a pohodlnou tuniku a kalhoty – nic co by jim zavazelo jak v boji tak v práci. Pro hráče Hůreckých je ještě nutno poznamenat, že je důležité, aby si uvědomili, že Hůrka Druhého věku je drsnější než Hůrka, kterou znají z předchozích ročníků a chybí tady bezstarostný hobití element.
Zlaté údolí v Soumračných vrších, ve kterých objevili spoustu rudy.
Hobiti V Eriadoru nežijí a nikdo o podobných stvořeních jakživ neslyšel.
Dúnadané = Númenorejci
Pro zájemce o Númenorejce připravujeme jěště samostatný dokument s informacemi o dění na ostrově
Na konci Prvního věku byla lidem, jenž bojovali proti Nepříteli, darována země ležící v Moři na západ od pobřeží Středozemě. Vzhledově jsou podobni středozemským lidem, přesto se však mezi nimi tyčí jako králové, jelikož jsou vyšší a mocnější a působí hrdě a odvážně. Oproti lidem z Hůrecka jsou odolnější, vytrvalejší, učenější a byl jim dopřán delší život – běžným Númenorejcům kolem 200 let a potomkům krále dvojnásobek. Jsou velice zruční v řemeslech a umění, jejich výrobkům se mezi lidmi nic nevyrovná, vojáci jsou skvěle vycvičení a sehraní a dokážou porazit i početně silnějšího nepřítele. Nejsou ale ani zhýčkaní snadným životem na Númenoru, dokážou přežít v divočině snáze než lidé ze Středozemě. Zdá se však, že některým převaha nad domorodým obyvatelstvem poněkud stouplo do hlavy a jsou také pyšní. Poprvé se připlavili zpátky do Středozemě před tisícem let, kdy také začali těžit dřevo na lodě, jelikož na Númenoru nebylo dost lesů. Ve Středozemi našli hojnost všeho, co jim na Númenoru scházelo – od dřeva přes běžné kovy až po drahokamy, zlato a mitril. Zakládali tady přístavy a města, z nichž nejznámější na severu jsou Lond Daer a Tharbad, ležící na řece Šeravě. V bližším okolí Hůrecka sídlí Númenorejci v malém městě Zor-Gimil na Baranduině, nebo v těžařské osadě
Byli to právě númenorejští rytíři, kteří před třemi sty lety zachránili Eriador před Sauronem, když přišli na pomoc Gil-galadovi a vytlačili Saurona zpátky na východ. Domorodé Eriadorské obyvatelstvo je tehdy vnímalo jako zachránce a vykupitele a vítalo je s nadšením. Od těch dob se však mnohé změnilo a Númenorejci už nejsou tak přátelští jak bývávali. Také se zdá, že v posledních desetiletích se většina z nich straní elfů. Co se týče oblékání, různí se podle vrstev a společenského postavení. Obecně se však dá říci, že ve srovnání s lidmi Středozemě jsou mnohem militantnější a vznešenější.2 Často nosí zbroje (s oblibou používají kovové zbroje, ale ne všichni si je můžou dovolit, jelikož je kov na Númenoru vzácný), a působí jako hrdí a vznešení rytíři. V jejich řadách se najdou i průzkumníci, kteří se často pohybují v lesích; jejich oděv je spíš přírodní a nenápadný.
Elfové Elfové jsou nejstarší rasou Středozemě a jejich historie a paměť sahají do dávných časů. Co se týče vzhledu, bývají štíhlí, vysocí, dlouhovlasí a mají podlouhlé špičaté uši. Odívají se do přírodních barev a na ostatní rasy můžou snad působit příliš noblesně a odměřeně, až změkčile. Oplývají však jistou nadpřirozenou vznešeností, která 2
Tady je nutno poznamenat, že i když Númenorejci působí jako šlechtici v porovnání s domorodým obyvatelstvem, není pravda, že by všichni pocházeli ze šlechtických rodů. Na Númenoru existují společenské vrstvy tak, jako kdekoliv jinde. Šlechticů doplulo do Eriadoru málo, zbytek byli vesměs námořníci, vojáci, průzkumníci (to, co si většina představí pod pojmem hraničář), kteří je doprovázeli.
působí tak, že nemálo lidských žen závidí elfkám jejich krásu. Díky své dlouhé a prastaré historii se naučili umírněnému, klidnému vystupování. Jen málokdy se rozčílí a nedají se zlákat na Temnou stranu sliby moci. I když mezi nimi byly sváry a občas bojovali proti sobě, nikdy nesloužili Temnotě (Sauronovi a prvnímu temnému pánovi Morgothovi). V Eriadoru je jejich hlavním sídlem Lindon na západě a nedávno (na elfí poměry, zhruba před 300 roky) založená Roklinka na východě. Žijí tady zejména vznešení elfové z čeledi Noldor (ti kteří za dávných časů putovali na Západ a vrátili se zpět do Středozemě) a šedí elfové neboli Sindar (ti kteří putovali na Západ, ale nikdy se nepřeplavili přes Moře). Lesní elfové žijící zejména za Mlžnými horami do Eriadoru zavítají jen málokdy. Noldorští elfové vynikají v řemeslech (z jejich řad pochází zruční elfí kováři), zatímco Sindar a lesní elfové mají spíše talent na bardství a rozumí přírodě. Elfové obecně mají vztah k přírodě a hvězdám, pod nimiž se probudili. Díky svému zraku umějí dobře zacházet s lukem. Pro boj z blízka volí sečné zbraně (elfí čepele jsou pověstné) nebo kopí. Během nedávné války Elrond založil Roklinku coby vojenskou pevnost a po válce vzniklo v kraji několik předsunutých hlídkových táborů, aby pomohli v čištění okolí od zbytků Sauronovy armády. Jejich hlavní účel v současnosti už je více pozorovacího než bojového charakteru, a proto se v nich dají najít nejen vojáci. Nejbližším známým táborem k Hůrce je Mechová síň. Co se týče vztahů k ostatním rasám, nejvíc problémů přináší jednání s trpaslíky. Leží mezi nimi spousta historických křivd a obě strany se
navzájem viní z dřívějších válek. Snad nejznámější z nich je ta, která vedla ke zkáze Beleriandu, kdy trpaslíci z Nogrodu zabili elfího krále Thingola ve sporu o vlastnictví náhrdelníku Nauglamíru se vsazeným Silmarilem. S ostatními národy Středozemě nemají konflikty, nebo alespoň donedávna neměli. V posledních desetiletích se však zdá, že jejich vztahy s Dúnadany z Númenoru jakoby ochladly a radost ze setkání byla postupně nahrazena chladnou zdvořilostí. Přesto se však najdou výjimky a s některými Númenorejci se elfové stále přátelí. Hráči elfů by měli být vyšší a bez vousů, kostým je vhodný elegantní (kdo jiný než dlouhověcí elfové by měl mít na zdobení čas) v přírodních a nepříliš křiklavých barvách. Nepostradatelnou rekvizitou jsou špičaté uši, vhodné jsou dlouhé vlasy či paruka.
Trpaslíci Trpaslíci jsou ve Středozemi známí zejména jako skvělí kováři, důlmistři, horníci a všeobecně řemeslníci. Mají nadání k práci s kovy, drahokamy a kamenem – nejeden trpasličí kovář se mohl rovnat elfím kovářům v Prvním věku. I přes všeobecně známou antipatii mezi těmito dvěma národy vzniklo v Cesmínii před válkou se Sauronem nevídané přátelství a spolupráce elfích a trpasličích kovářů. Pořád jsou naživu někteří, co si tuto nevídanou spolupráci mezi Cesmínií a Khazad-dȗm pamatují. Podle lidských měřítek jsou relativně oškliví. Jejich tváře (i tváře trpaslic, kterých je v národě poměrně málo) zdobí dlouhé vousy, bývají rozložití a vysocí kolem pěti stop. V boji často používají sekery a štíty a chodí zakutí ve zbrojích – trpasličí vojska netvoří rychlá jízda ani hbití střelci, ale impozantní ničivá zeď z oceli. Stejně jako skřeti často sídlí v
podzemí (i když skřetí jeskyně s trpasličími sály srovnávat nelze) a i proto jsou ve válkách se skřety možná nejlepšími bojovníky (což se ukázalo před třemi sty lety ve válce se Sauronem, kdy trpaslíci z Khazad-dȗm vpadli do zad skřetům, kteří pronásledovali Elrondovo vojsko). Ve Druhém věku mají v Eriadoru trpaslíci tři hlavní sídla – síně v Modrých horách, kde žijí vesměs zbytky beleriandských trpaslíků, slavnou Khazad-dȗm, neboli Trpasluj v obecné řeči, a severní trpasličí město Železník. Vzniklo na konci Prvního věku, kdy se hrstka uprchlíků z Nogrodu stáhla na východ a zde našli v okolí Severních vrchů bohaté jeskyně. Město je hluboko v kopcích a tamní trpaslíci málokdy sdělí dokonce i jiným trpaslíkům, kudy se tam dá dostat. Po válce se Sauronem se brány Khazad-dȗm zavřely a sídlo více-méně přerušilo kontakt s okolním světem, což využili trpaslíci ze Železníku a chopili se hlavní role v obchodu v Eriadoru. Jediná věc, která železnickým trpaslíkům chybí ke štěstí, je však mitril, trpasličí stříbro, po kterém prahnou všechny národy, a který se těží v současnosti pouze v Khazad-dȗm. Aby trpasličí obchodníci nemuseli vážit cestu přes celý Eriador (a protože trpaslíci nestojí o to, aby jim každý strkal nos do bran města), osídlili malou obchodní osadu, které říkají Trh. Co se týče trpasličí povahy, neschází jim zemitý přístup k životu a praktičnost. Lesy vnímají podobně jako i Númenorejci – jako zdroj dřeva. I když žijí poměrně uzavřeně ve svých velkých sídlech v horách, odříznuti od světa, obchodují mezi sebou a občas, mají-li jim co nabídnout, i s jinými národy Středozemě. Přes všechnu svou praktičnost mívají sentimentální vztah
k dědictví svých předků nebo k dávným trpasličím výrobkům, na které jsou hrdí. Výjimkou jsou trpaslíci co do náboženství. Jejich uctívání Aulëho, jednoho z Valar, je mezi svobodnými národy Středozemě unikátním příkladem monoteismu. Trpaslíci věří, že je nestvořil Eru Ilúvatar, ale právě Aulë. Pro role trpaslíků se hodí podsadití a robustní hráči, i když leccos se dá dohnat správným kostýmem (široké kalhoty, žádné zeštíhlující vzory na oblečení, zbroj a výrazná ochrana ramen, samozřejmě vousy atd.). Vybavení a kostým ovšem závisí na charakteru postavy. Jako u všech národů.
Drúadané Kdysi mezi lesním lidem z Prvního věku žili lidé zcela jiného druhu. Byli pomenší, nevzhlední, s tlustýma nohama, širokým obličejem a huňatým obočím. Říkali si Drug, z čehož vzniklo pozdější Drúadané. Často žili v domácnostech Edain v Prvním věku (nebo poblíž nich), kde působili jako strážcové před skřety, kteří se jich báli. Právě skřeti byli jedinými tvory, ke kterým Drúadané chovali nesmiřitelnou nenávist. Na konci Prvního věku jich zůstalo v Beleriandu jen několik rodin, kterým bylo dovoleno plout přes moře na Númenor. V míru nové země se jim dařilo a přibylo jich, ale poslední dobou se jeden po druhém z nějakého důvodu z Númenoru vrací zpátky do Středozemě. V Eriadoru žijí právě ti, kteří se vrátili z Númenoru, nejčastěji bychom je pak mohli nalézt na jihu u Bílých Hor. Mluví krátce a úsečně, ale používají řeč obyvatelstva Středozemě (na rozdíl od lossothů). Mají bystrý zrak a výborný čich, kterým dokážou zavětřit a stopovat skřety, proti kterým jsou vynikajícími
bojovníky. Jejich znalost hvozdu a bylinek (z nichž vyrábí otrávené šípy proti skřetům) se téměř rovná elfí znalosti, třebaže mají ještě kratší život než obyčejní lidé. Snad nejpozoruhodnější umění, které ovládají, je, že dovedou dlouho nehnutě stát a mlčet (někdy takhle rozjímají i celé dny). Vyrábí sošky „strašáky“, které vypadají jako živý drúadan na stráži, aby zamezili vpádu skřetů. Říká se, že mezi drúadany neexistuje kriminalita, závist, pomlouvání, hádky a vůbec neduhy, které trápí „civilizované“ národy. Jediný, ke komu chovají opravdovou nesmiřitelnou nenávist, jsou skřeti a těm to dávají patřičně najevo.
Lossothové / Forodwaith Daleko na sever od Hůrky, v ledové zátoce Forochel, žije v nehostinné zasněžené a mrazivé zemi nárůdek lidí, kterým elfové říkají lossothové. Jsou pozůstatkem Forodwaith, lidu z prvního osídlení kontinentu, kteří žili v mrazivých krajích za časů prvního Temného Pána. Bydlí v domech ze sněhu a ledu, staví si – jak se říká – „vozy bez kol“, používají různé vynálezy jako sněžnice nebo brusle vyrobené z kostí, a společensky a technicky se téměř nevyvíjejí. Lossothové prakticky nevyrážejí mimo své zasněžené pláně, zabývají se lovem a vůči cizincům bývají ostražití. Jejich hrdelní řeč je prakticky nesrozumitelná. Říká se, jako i u drúadanů, že mezi nimi neexistuje kriminalita a závist.
Historie Úsvit a osídlení Eriadoru Ještě před úsvitem Středozemě se elfové vydali na svou velkou pouť na Západ. Hrstka z nich odmítla překročit Mlžné Hory a usídlila se v lesích na jejich úpatí u řeky Anduiny. Ti, kteří hory překročili, však spěchali dál na západ (někteří došli až do Valinoru, někteří se usídlili v Beleriandu, rozsáhlé zemi za Modrými horami) a na pláních Eriadoru se nezastavili. Poté, co poprvé vysvitlo slunce, procitli i lidé na dalekém východě a i oni se vydali na západ. Ti, kteří došli až do Beleriandu, kde žili v přátelství s elfy, se proslavili a jejich činy se dostaly do mnoha příběhů a písní. Bok po boku s elfy bojovali proti prvnímu Temnému pánovi a proslavili se jako Tři domy Edain – Beorův Dům, Halethin Dům a Hadorův Dům. Ne všichni lidé z těchto tří čeledí však došli až za Modré hory a cestou na západ se někteří usídlili právě v Eriadoru, zakládajíce roztroušené vesnice ve Hvozdu, který se tehdy rozkládal od Věžových vrchů až po pozdější Železný pas. V podhůří Mlžných hor se usadili menší snědší lidé (někdy se říká, že také jsou potomci jednoho ze tří domů Edain, Halethina lidu). Historie nevypráví o dění v Eriadoru během Prvního věku mnoho. Snad je to proto, že v Beleriandu se odehrávaly války s prvním Temným pánem a velké události, které hýbaly světem, se udály právě tam. Roli sehrálo i to, že obyvatelé Eriadoru byli z velké části negramotní.
Válka hněvu a začátek Druhého věku Poté co Eärendil přivezl na Západ Silmaril, Valar se slitovali nad obyvatelstvem Beleriandu a vyslali valinorské vojsko, aby porazilo Morgotha. Střetnutí vojsk Západu a Severu se jmenuje Velká bitva a Válka hněvu. Tehdy všechny druhy tvorů na Ardě kromě elfů bojovaly na obou stranách. Ani balrogové, ani draci nakonec Morgothovi nepomohli a vojsko Valar, elfů a Edain zvítězilo. Spoutali jej řetězem a vystrčili zpoza kruhů tohoto světa. Avšak tak veliká byla zuřivost obou protivníků, že severní končiny západního světa byly rozervány a vřítilo se do nich moře. Řeky zanikaly nebo si hledaly jiná koryta, údolí se zvedala, kopce byly zašlapávány a změnila se tvář světa. Proto ve Druhém věku Středozem vypadá jinak, než tomu bylo v Prvním věku a jediné, co zbylo ze starého světa, je část Modrých hor a území za nimi, kterému se později začalo říkat Lindon.
Příchod Númenorejců Poprvé připluli númenorejské lodě k břehům Středozemě kolem roku 600, ale až v dobách výprav Aldariona (později Tar-Aldariona) v devátém století si Númenorejci začali budovat zázemí. Aldarion založil v ústí Šeravy (Gwathló) přístav Vinyalondë a podél řeky těžil dřevo na stavbu krásných númenorejských lodí. Navázal diplomatické vztahy s Gil-galadem a jejich vliv na západě Středozemě způsobil, že Sauron, jehož moc znova vzrostla, na čas nechal Eriador být a stáhnul se do Mordoru. Númenorejci se spřátelili s lidmi kolem Soumračných vrchů a Větrova, které vnímali jako ztracené příbuzné, ale s lidmi žijícími mezi řekami Gwathló a Baranduinou
(tzv. prostřední lid) se jim nepovedlo navázat přátelský kontakt. Domorodým lidem se samozřejmě nelíbilo, v jakém rozsahu Númenorejci kácí stromy a začali je napadat v obraně svého domova. Často docházelo ke konfliktům a domorodé obyvatelstvo je vnímalo jako uchvatitele jejich země a právě proto se později přidali na Sauronovu stranu, ve kterém viděli osvoboditele.
Eregion a Gwaith-i-Mírdain Mezitím na jiném místě Eriadoru, nedaleko Khazad-dȗm, se usadila Galadriel se svým manželem Celebornem, kde založili noldorskou říši Eregion, neboli Cesmínii. Kolem roku 750 D.v. začali stavět Ost-in-Edhil, hlavní město Cesmínie. Celebrimbor, syn Curufinův, jeden z nejzručnějších řemeslníků mezi Noldor, navázal blízký přátelský vztah s trpaslíky z Khazad-dȗm (mimo jiné spolu vyrobili i morijskou bránu). Galadriel zase navázala styky s nandorskými elfy v Lórienandu. Kolem 1200 zavítal do Cesmínie vyslanec Valar, který si říkal Annatar, Pán Darů. Byl to sličný elf, zručný a vzdělaný a učil noldorské elfy svému řemeslu. Dychtivě naslouchali jeho radám, neboť toužili zkrášlit Středozemi a zdokonalit svá díla. Založili společně bratrství Gwaith-iMírdain, které vyrobilo mnoho krásných a mocných děl. Galadriel sice Annatarem opovrhovala a nedůvěřovala mu, ten však získal nad Mírdain takový vliv, že je přesvědčil, aby se vzbouřili proti Galadriel a Celebornovi a chopili se v Eregionu moci. Galadriel odešla kolem roku 1400 do Lórienandu. Kolem roku 1500 Annatar odešel z Eregionu také a už se víc nevrátil.
Válka se Sauronem Na rok 1695 se datuje Sauronův návrat do Eriadoru. Shromáždil vojsko a vpadl do Cesmínie z jihu. Zpustošil celý
Eregion, ale jeho terčem bylo hlavní město Ost-in-Edhil, protože se toužil zmocnit krásných věcí a pokladů, které tam elfové vyrobili. Zabil Celebrimbora a s jeho tělem nabodnutým na tyči coby zástavou pochodoval na sever, kde Elrond shromáždil zbytky elfího vojska. Bylo by to s nimi dopadlo špatně, ale tehdy Sauronovi vpadli do zad trpaslíci z Khazad-dȗm a za nimi elfové z Lorienandu, kteří přišli skrze Khazaddȗm. Sauron se obrátil proti trpaslíkům, ale dosáhl pouze toho, že se trpaslíci stáhli zpátky pod hory, dávaje Elrondovi dostatek času, aby si vybudoval v Imladris útočiště a vojenskou tvrz. Sauron se pak obrátil k Lindonu, a cestou ničil, pálil a pustošil to, co zbylo z dávného velkého Hvozdu. Gil-galad požádal o pomoc númenorejského krále Tar-Minastira, jehož vojsko dorazilo k břehům Středozemě až roku 1700. Tou dobou byl v rukou Saurona už celý Eriador, s výjimkou malé části Lindonu a Roklinky. Díky strategii admirála Ciryatura byl Sauron nakonec poražen. Část flotily se vylodila v Šedých přístavech na severu a zatlačila Saurona na jih, kde na něj čekaly další lodě. Krvavá bitva se odehrála na Baranduině u Kamenného brodu, ale definitivně byl Sauron poražen v bitvě u Tharbadu, odkud se pokořen vrátil na východ, nechávaje své vojsko za sebou.
Nedávné události Po válce se Sauronem se mnohé v Eriadoru změnilo. I to, co zbylo z velkých lesů po númenorejském rozsáhlém kácení, bylo zničeno a zpustošeno, když Sauron táhl územím. Númenorejci začali podnikat výpravy dál a dál na východ a zjistili, že vnitrozemí jim může sloužit jako bohaté zásobiště kovů. Nedávno také založili v Soumračných vrších těžařskou osadu, v oblasti, kde našli zlatou a železnou žílu
a víc se spřátelili s domorodým obyvatelstvem. Často navštěvovali právě Hůrku, osadu, která byla po válce znova vystavěna rodem Branů. Od těch dob tady má značnou moc, jelikož to byl právě Branhůr, syn Branův, který tehdy sjednotil lidi a osvobodil Hůrecko od skřetů. Roku 1865 se tady také usadil númenorejský šlechtic Adrahil, který hodně pomohl roztroušenému obyvatelstvu dostat se na nohy a poskytl jim ochranu. Založil malé město ZorGimil na Baranduině a získal podporu domorodých obyvatel v okolí, kterým pomáhal v boji se zbylými Sauronovými služebníky, zejména skřety roztroušenými po okolí. Hůrecko si však zachovalo svoji autonomii.
Náboženství Svět Středozemě je jasně definován jako souboj dobra a zla. Stvořil ho Eru Ilúvatar v písni Ainur. Vládu nad světem svěřil nejmocnějším mezi Ainur, zvanými Valar. Na začátku byli všichni Valar dobří, ale odpadlík Morgoth chtěl svět jen pro sebe a tak vznikl nesoulad, který vedl k mnoha válkám a bědám. Morgothovo jméno se nevyslovuje. Je to Nepřítel. Ačkoliv se označení „bohové“ nepoužívá, Valar jsou některými obyvateli světa tak vnímáni - jsou to mocné bytosti na Západě, které by mohly v čase nouze pomoci obyvatelům Středozemě, tak jak to už jednou udělaly během Války hněvu, kdy osvobodily Beleriand zpod Morgothovy vlády. Proto se k nim občas obrací s prosbami o pomoc. Čas od času jsou jejich prosby vyslyšeny a Valar Středozemi pomohou nějakým nepřímým způsobem.
Jelikož obraz světa byl odhalen přes písně Ainur, pojetí náboženství je spojováno s hudbou, ve které byl vyjádřen osud Ardy. Ti, kteří dokážou pochopit do jisté míry části téhle písně, vidí určité aspekty fungování světa jasněji a pronikavěji než ostatní.
Valar Elfové mají nejhlubší porozumění pro svět kolem nás. Jsou nejstarší rasou, neumírají věkem a tak mají dost času na pronikání do tajemství Ardy. Nejvíce milují Vardu, neboli Elbereth, Paní hvězd, protože pod jejími hvězdami se procitli a žili v jejich svitu dlouhá staletí. Její manžel Manwë je vládce všech Valar, jeho mysl je nejblíže Ilúvatarovi, jeho orli bdí nad Středozemí a nosí mu zprávy. Krom krále a královny mezi Valar se elfové v myšlenkách obracejí i na Aulëho, patrona řemeslníků (mnozí Noldor mají velmi zručné ruce), Yavannu, dárkyni plodů a paní všeho co roste, Ulma, pána vod, Oromëho Lovce, Tulkase Zápasníka, Mandose, který má na starosti duše zemřelých elfů ve svých síních, Lóriena, pána snů, Vaire, která plete příběhy Ardy a Niennu, jejíž slzy mají kouzelnou moc. I když se elfové v myšlenkách obracejí na Valar, a vidí je jako mocné bytosti, které jim můžou pomoci, tak ví, že jsou dětmi Eru Illúvatara, který stvořil Ardu a je jen jeden.
Páni Západu Na Númenoru lidé nepochybují o existenci a moci Valar. Darovali jim přece ostrov a jejich dávní předkové vzpomínali na armádu z Amanu, která přišla do Středozemě v čase nouze ve Válce hněvu. I když dovedou rozlišovat
mezi jednotlivými Valar, spíš je vnímají jako celek označovaný Páni Západu. Uprostřed Númenoru stojí posvátná hora Meneltarma, ze které je prý vidět země Amanu. Konají se tady náboženské obřady. Na území posvátné hory se vyžaduje mlčení, jen samotný král se může nahlas modlit k Eru Ilúvatarovi ve jménu svého národa. I Númenorejci tedy vnímají Ilúvatara jako Stvořitele, zatímco Valar vidí jako mocné pány na Západě pověřené správou světa.
Aulë Trpaslíci jsou ve Středozemi jedineční tím, že je nestvořil Ilúvatar, ale jeden z Valar, Aulë (i když to byl Illúvatar, který jim nakonec dal život a duši). Lze tedy říci, že je pro ně mnohem více bohem a stvořitelem, než třeba pro elfy jiní Valar. Toto úzké pouto vedlo k tomu, že trpaslíci o jiných Valar neradi slyší, protože jim nepřipadají důležití. Aulë je jen jeden. Aulë trpaslíkům nepřímo pomáhá v oblastech řemesel a boje – mnozí trpaslíci mají téměř kouzelné schopnosti nalézat žíly, rozeznávat skály, a často jsou to drsní bojovníci, jejichž vůle je nezdolná.
Nepřítel Co říci o uctívačích Morgotha, který byl dříve znám mezi Valar jako Melkor? Jsou-li mezi svobodnými národy, skrývají se; a pokud se jim někdo dostane do rukou, nepřežije, aby o tom mohl vyprávět. Sauron se snažil u lidí (často úspěšně) prosadit víru v Jediného, který však není Eru Illúvatar, ale Morgoth, nejmocnější mezi Valar. Když někdo přijal tuhle myšlenku a byl dostatečně zlý (t.j. jeho touha, nenávist, zášť atd. jej přiměly spáchat dostatečně zlý skutek)
mohl dokonce na sebe převzít něco z temné moci pána, ve kterého věří. Proto je velice lehké podlehnout svodům klamné moci. Služebníci nepřítele jsou podle dostupných zpráv schopni vybičovat skřety a zlé lidi k šílenství. Stejně tak jsou dovední ve vyslýchání vězňů.
Pojetí víry u „laických“ národů Ve Středozemi jsou národy, které si nejsou existence nadpřirozených sil vědomé. Patří mezi ně třeba lidé, kteří po svém procitnutí v dávných věcích nedošli přes Modré hory do Beleriandu, nezažili velké války a žili mimo pozornost Mocných. U mnohých národů však zabodoval Sauron, který jim předložil ideu víry v Jednoho Melkora, pána Ardy a zkazil je vírou v Temno. Lossothové, kteří dlouhá staletí žili ve stínu strachu z Nepřítele, náboženství jako takové neznají. Každá komunita ale má šamanku (větší vesnice i několik). Uctívají Slunce jako zdroj tepla – mráz a sníh mají za atributy Temného pána, který kdysi otrávil severní zemi svou mocí tak, že v ní zůstává i po jeho spoutání v dávných věcích. Schopnosti šamanek prý souvisí především s přírodou, ledem a energií Slunce. Slovo šamanky stojí v případě rozporu nad slovem náčelníka, v praxi ale šamanky příliš často do rozhodování náčelníků nezasahují. Forma víry drúadanů se, pokud by měla být k něčemu přirovnána, blíží k totemismu a obsahuje prvky druidství. V totemech podle drúadanů sídlí duchové blízkých přírodních entit – vodopádu, velkého kamene, prastarého stromu atd. Elfové to vidí tak, že drúadanům sílu dává Yavanna (Dárkyně plodů) a Oromë
(Lovec). Drúadané totiž ohromují dobrosrdečností, sounáležitostí a ochotou „dýchat“ za vlastní kmen.
Místopis a politika V této části jsou popisy míst, které můžete nalézt na herním území nebo za hranicemi, přičemž jejich existence má na hru nějaký dopad. U osad je rozepsaná také jejich ekonomika a diplomatické (nebo jiné) vztahy s ostatními sídly. Pokud je u místa značka MH, znamená to, že leží za hranicemi herního území.
Hůrka Počet obyvatel: 300 Vládce: Brandýs, syn Rahnův Popis: Je to asi nejdůležitější z domorodých lidských sídel v Eriadoru, právě díky výhodné pozici na křižovatce cest. Říká se, že lidi obývají tyhle oblasti po tisíce let, byli zde už za Prvního věku, i když paměť Hůreckých tak daleko nesahá, leda tak v dávných pověstech a mýtech. Během poslední války se Sauronem byla osada vypálena divokými lidmi z Mlžných hor, kterým Sauron přislíbil území, které si zaberou. Ale statečný Branhůr, syn Branův, přivedl své lidi zpátky poté, co vyděšeni prchli na severovýchod, dobyl zničenou osadu a poté ji znova vystavěl (pověst praví, že právě odsud pochází název Hůrka – původně se vesnici, kterou znova založil, začalo říkat na počest jejího obnovitele Branhůrka, ale lidová lenost to časem zkrátila na Hůrku). Branhůr viděl, že rodový systém ve vesnicích není zcela výhodný v časech války, tak přibral uprchlíky z různých jiných osad, ale
zakladatelský rod Branů je pořád prominentní. Nepřehlédnutelné místo je hostinec U sekery, který prosperuje pod rukou paní Sekernice, nejmladší sestřenky starého Brandýsa. Její rodina se přiženila k rodu Branů před dvěma sty lety a přinesla, kdo ví odkud, recept na chutný ječmenný nápoj, kterým se hospoda proslavila. Je sladší a jemnější než klasické trpasličí pivo. Rádi se tu zastaví trpaslíci, kterým posezení a osvěžení přijde vhod. I Númenorejským nápoj chutná, byť ho pokládají za netradiční, jelikož u nich doma se pilo převážně víno. Hůrečtí byli donedávna lovci a dobře se vyznají v lesích kolem Hůrky. Jen málokdy se však stává, že by se hůrčan zatoulal moc daleko. Svět kolem je totiž velký a nebezpečný a zkušenosti je naučily raději se nemíchat do záležitostí jiných národů. Vojsko: Nemá vysloveně organizované vojsko, ale její muži nejsou z cukru a umí dobře zacházet s lukem a mečem. Je-li potřeba, brání Hůrku v zásadě taková směska drsných ozbrojených vesničanů a „hraničářů“ Ekonomika: Hůrka je ekonomicky soběstačná, co se jídla týče - farmáři a lovci ji zásobují čerstvými potravinami, které si na zimu ukládají. Řemeslníci ale musí nakupovat kovy, protože Hůrka nemá vlastní důl (přestože je kolem spousta rudných žil). Diplomacie: Hůrka má dobré vztahy s trpaslíky, kteří mají nedaleko obchodní osadu a cestou, ať už z Modrých hor, nebo ze Železníku, se v Hůrce zastaví. Elfové do Hůrky také sem tam zavítají, ale neprojevují zájem o místní správní záležitosti. S Númenorejci mají dohodu o předávání potravin za případnou ochranu území. S posledním velitelem Zlatého údolí se dalo dobře dohodnout.
„Zlaté údolí“ Počet obyvatel: kolem 100 Vládce: šlechtic pověřený správou Popis: Malá hornicko-těžařská osada vybudovaná Númenorejci, která vznikla rozšířením dříve postavené předsunuté základny. Je tomu asi 200 let, co do oblasti Hůrecka zavítali první prospektoři, aby prověřili zprávy o bohatých nalezištích železné rudy, tolik potřebné na Númenoru po válce proti Sauronovi. Prospektoři, a později i horníci, ale potřebovali stálou ochranu, a proto byl spolu s nimi vyslán i malý vojenský oddíl, který je měl chránit při cestách po divočině. Vznikla tak potřeba dalších obytných budov, kovárny na opravu zbrojí a zbraní a slévárny na získávání kovu z rud. Vojenská posádka je pravidelně střídána jednou ročně a čas od času je náklad prutů posílán do Tharbadu k odvozu na Númenor. Velitelé pověření dohledem, často šlechtici, se jen neradi vzdávali pohodlí, a proto časem přibyla i honosnější budova pro velitele s přístavkem pro služebnictvo. Ač získalo později sídlo spíše nevojenský ráz, stále jsou vojáci významnou pomocí v ochraně cest. Někteří horníci dokonce patří mezi původní domorodé obyvatelstvo a v dolech pracují za mzdu. Vojsko: pravidelná posádka v počtu 4050 mužů (část vždy rozdělena do patrol chránících území nebo horníky) Ekonomika: Zlaté údolí je klasická těžařská osada. Vytěžené kovy jsou zpracovány na místě na potřebné výrobky nebo odvezeny na Númenor. Jídlo nutné k uživení osady pochází především ze dvou hlavních zdrojů - část zajišťují lovci a část potravin je
získávána od místních výměnou za ochranu před divokými zvířaty a skřety. Diplomacie: Místní obyvatelé jsou rádi, že mají poblíž vojenskou posádku složenou ze zkušených vojáků, která v případě potřeby může poskytnout vojenský doprovod nebo vyřešit skřetí potíže. Za ochranu platí Númenorejcům jídlem a penězi. Sem tam se proti placení ozve nějaký ten hlas, ale zpravidla není slyšet příliš dlouho. Trpaslíci a Númenorejci se navzájem respektují jako dobří bojovníci a obchodní partneři, ale vzhledem k překrývajícím se zájmům v oblasti těžby rud a dřeva mezi nimi vznikají často spory. Vztahy s elfy jsou chladně zdvořilé. Za diplomatická jednání vždy zodpovídá velitel a jelikož se po roce střídají, je třeba očekávat různé odchylky ve vstřícnosti vůči ostatním.
Trh - Manar Počet obyvatel: do 50, mění se na základě ročního období a rušnosti obchodu Vládce: Bofin obchodník (nedá se nazvat vysloveně vládcem, ale žije v osadě nejdéle, tak se jeho slovo bere jako rozhodující v diskutabilních otázkách) Popis: Nedaleko od Starého hvozdu, na úpatí Jižních vrchů, poutník spatří na pohled opuštěné ruiny zarostlé křáčím. Lehce může přehlédnout, že za kamennou stěnou, která kdysi snad patřila nějaké síni, jsou obydlené domečky a přístřešky. Právě tady trpaslíci z Khazad-dȗm kdysi na začátku Druhého věku založili obchodní osadu, umístěnou výhodně uprostřed Eriadoru. Sauron ji během svého tažení samozřejmě zničil, ale trpaslíci ze Železníku ji do jisté míry obnovili. Trh nemá až na Bofina a pár dalších trpaslíků nic jako stálé obyvatelstvo. Ti, kteří zde žijí, slouží jako ochrana před
obsazením místa lapky v době, kdy obchodníci nejezdí a zároveň jako pořádková služba a hlídky. Jsou féroví, ale nekompromisní ve zjednávání pořádku v Trhu a pro ránu nejdou daleko. Rvačky řeší v lepším případě pěstí nebo obuškem. Domky, boudy a stáje jsou obsazovány trpaslíky podle toho, jak přijedou, a nemají stálého majitele. Trpaslíci zde mohou obchodovat s ostatními, nebo jen využít možnosti se tu ubytovat na své cestě za obchodem či jiným posláním. Bofin je také ochotný nechat přenocovat čas od času i příslušníka jiného národa, samozřejmě, jen tehdy, když mu v měšci cinkají penízky. Vojsko: Všichni trpaslíci se sekyrami a krumpáči, kteří tam v danou dobu jsou. Ekonomika: Trh nemá žádnou rozvinutou ekonomiku ani zemědělství. Místní žijí z drobných poplatků, které získají od projíždějících obchodníků. Najde se tu vždy alespoň jeden schopný tesař starající se o domky, který je ochotný za úplatu pomoci i jinde, a alespoň jeden lovec, který se stará o potravu. Diplomacie: Trpaslíci z Trhu jsou především obchodníci, jsou ochotni poskytnout přístřeší v podstatě komukoliv, komu nekouká z očí šibenice. Ale jako všichni trpaslíci mají svoje předsudky a úhlavní nepřátele.
Mechová síň Počet obyvatel: do 100 Vládce: není, dohodnou se na základě společného konsenzu Popis: I vojenský stanovišť desítky.
Mechová síň měla původně význam. Malých předsunutých vznikly po válce se Sauronem Zejména elfové, kteří byli
prvním cílem, se rozhodli, že musí mít přehled o přesunu jednotek, které by je mohly ohrozit. Ale 250 let klidu ukolébalo i je. Stanoviště se postupně začala měnit na malá sídla, která mohla poskytnout střechu nad hlavou pro kolemjdoucí, někdy jednotlivce, někdy celé rodiny i s dětmi. Někteří se zastavili na noc, někteří na týden a někteří zůstali i roky, okouzleni krásou údolí. Země je podestlaná měkkým mechovým kobercem a nad jednoduchými elfími obydlími se sklánějí staré stromy, na kterých se třpytí kapky rosy, dodávajíce údolí kouzelný vzhled. Počty elfů na podobných místech nebyly vyšší než pár desítek, ale i v takové společnosti už můžeme najít zkušeného lovce, neboť někdo se musí starat o potravu, kováře, tesaře nebo koželuha, který by pomohl s opravami, případně barda, který se zastavil, aby těšil společnost svými písněmi a příběhy a sbíral náměty na další. Přítomných vojáků nikdy nebylo mnoho, ale vždy se najde aspoň jeden, který by hlásil dál případné pohyby nepřátel. Vojsko: Pár cvičených vojáků, kteří pořád sledují pohyb Nepřítele, jako pozůstatek toho, že tu kdysi bývala předsunutá hlídka. Jinak tu žije několik lučištníků, kteří jsou ale v těchto dobách už spíše lovci než vojáci. Ekonomika: Pokud už je přítomen nějaký řemeslník, má na starosti spíše opravy než tvorbu nových věcí. Zásoby předmětů a surovin jsou malé, a pokud se zde někdo rozhodne věnovat svému řemeslu naplno, musí pracovat v poněkud polních podmínkách anebo vynaložit nemalé úsilí na vybudování kvalitního zázemí. V případě nutnosti je možné zažádat o dodávky nástrojů v některém z větších elfích sídel, které jsou těmito stanovišti chráněné. Diplomacie: Donedávna měli s Númenorejci velmi dobré vztahy. I
když se vždy ozývaly nějaké ty hlasy proti jejich rozsáhlému kácení, je potřeba uznat, že jejich vojenská síla je hrozbou Sauronovi a před třemi sty lety jim zachránila kůži. Poslední dobou však mezi nimi začala panovat chladná zdvořilost, jelikož se elfům tak úplně nelíbí jejich namyšlené chování a mají pocit, že se jich zmocňuje chamtivost. S obyvateli Hůrky se vidí rádi – vidí v nich příbuzné Tří domů Edain, kteří nikdy nedošli do Beleriandu. Jelikož jsou někteří obyvatelé Mechové síně uprchlíci z Eregionu, mají s trpaslíky z Khazaddûm dobré vztahy, se Železnickými méně, jelikož se během války neobtěžovali pomoci.
Soumračné vrchy Soumračné vrchy se tyčí do výše více než tisíc stop nad okolní krajinou. Zabírají prostor velký asi dvě stě mil v severojižním a osmdesát ve východozápadním směru, severozápadně od Hůrky směrem k ledové zátoce Forochel. Východní část Vrchů se noří do hlubokého údolí, v němž se zrcadlí vody Soumračného jezera, napájeného horskými bystřinami. Z něho vytéká řeka Baranduina. Ze západních úbočí zase spěchá jeden z přítoků Luny, ústící v Šedých přístavech, kde žijí elfové. Částečně zalesněné území je zrádné kvůli množství různých převýšení, dolíků a malých jeskyněk, ve kterých se může skrývat prakticky cokoliv. Jen málokdo by sem zavítal, nebýt bohatství ukrytého pod zemí. Soumračné vrchy jsou protkané hustou sítí rudných žil a nalezišť. Jednotlivé žíly nemívají závratnou mocnost, ale délkově a kvalitou bývají stálé. Lepší předpoklady pro intenzivní důlní činnost v Eriadoru zřejmě nejsou. V současnosti v jejich podhůří leží númenorejské sídlo Zlaté údolí, kde sídlí jak vojenská, tak těžařská posádka. Pohromadě za palisádou se cítí bezpečně,
ale když už musí někdo do Soumračných vrchů po setmění, jde s rukou na zbrani, drží se cesty a při každém šelestnutí zrychlí krok.
Větrov Elfy nazýván i Amon Sûl, Větrov je nejjižnější a zároveň nejvyšší kopec Větrovských vrchů – hřebenu vlnícího se směrem na sever. Tyčí se až tři sta metrů nad okolní krajinu a díky tomu je z něj vidět široko daleko. Přesun větší jednotky poblíž Větrova (za dne) se před bystrým pozorovatelem nedá utajit. Poslední úsek výstupu je strmý a skalnatý, vrchol kopce je ale plochý. Mezi skálami se prohání téměř pořád vítr a na horní plošině příšerně fouká.
Krupá Kousek jihovýchodně od Hůrky leží malá osada Krupá. Žije tady rod Adlarov, což jsou lidi se stejného těsta jako Hůrečtí. Nejeden muž z rodu Branú pojal za ženu dívku z Krupé. Krupá je rozložena na strmém kopečku, a proto jí Hůrečtí, jejichž vesnice je položena mnohem níž, začali lidově nazývat Horní Krupou. Bydlí tady asi 60 lidí, kteří vzhledem k umístnění osady, jsou spíše lovci než farmáři.
Starý Hvozd Starý hvozd je nejzvláštnější les v Eriadoru. Je to největší pozůstatek velkého hvozdu, který pokrýval Eriador v Prvním věku. Lesy sice dílem vykáceli Númenorejci na stavbu lodí, ale největší ránu lesům zasadil Sauron, když táhl Eriadorem se svou armádou a pálil vše, co mu přišlo do cesty. Obyčejní obyvatelé, kteří žijí na dohled chmurné hradby stromů, se tady
neodváží lovit ani kácet. Stromy jakoby byly bdělejší a nepříliš přátelsky naladěné ke všemu, co chodí po dvou. Když vstoupíte, máte pocit, že vás stromy nespokojeně sledují, občas se trochu přemisťují pěšinky a praskají větve. Skutečným nebezpečím jsou ale enti, kteří zuří nad ztrátou tolika stromů. Naštěstí ani entů už není tolik, aby mohli být všude, a proto se s jistým rizikem dá dřevo stále těžit. Lepší dřevo na lodě se v Eriadoru najít nedá. Na kraji hvozdu lze najít dům Toma Bombadila a Zlatěnky, krásné Říční dcery. Neví se odkud se vzali, ale žijí tady už od nepaměti.
Sever a ledová zátoka Forochel MH Kruté přírodní podmínky, mráz, který svírá nos při pouhém dýchání, sníh, od jehož lesku bolí oči. A v lepším případě, když je teplé léto, mokrý sníh nebo bažinatá rašeliniště. Takový je kraj na dalekém severu. Jeho nehostinnost a odlehlost brání lepšímu zmapování. Již 100 mil na sever od Hůrky začíná být chladno. A také, jak věří lossothové, tu stále působí moc prvního Temného pána, který na sever od těchto končin kdysi sídlil, než se svět změnil a na severu se objevilo moře. Dřívější působení mrazivé ruky Nepřítele, věří lossothové, je pravým důvodem mrazů. Jediným sídlem na severu je vesnice lossothů na březích zátoky Forochel. Ta v zimě zamrzá a lossothové po ní mohou putovat až k mysu Forochel na severu, kde mají další sídla. Zabývají se především lovem zvěře a ryb. Kdo se na daleký sever vydá bez patřičného vybavení, riskuje v lepším případě zápal plic, v horším vážné omrzliny či smrt. Přesto už několik úmyslných výprav bylo.
Mlžné hory MH Východ Eriadoru obepíná vysoká a téměř neprostupná hradba Mlžných hor. Nechce-li je cestovatel obcházet, má tři možnosti, jak se přes ně dostat. Nejsevernější známý průchod je Vysoký průsmyk nad Roklinkou, ale dostat se přes něj je otázkou znalosti terénu, štěstí a schopnosti předvídat počasí. Donedávna by snad mohl projít i pod horami skrze Khazad-dûm, ale dnes už trpaslíci přes svoje síně téměř nikoho nepouští. Poslední cesta vede přes sedlo pod Caradhrasem neboli Rudorohem, vysokým štítem tyčícím se nad Khazaddûm. Počasí tu však bývá zrádnější než ve vysokém průsmyku. Proto se do boje s horami pouští jen málokdo. V severní části podhůří Mlžných hor žije národ horalů. Během války zlákáni sliby moci napadli Hůrecko, ale po válce byli vytlačeni daleko na severovýchod, kde se usadili v lesích. Někteří říkají, že jejich počet stále klesá, protože mnoho mužů padlo ve válce.
Roklinka MH Počet obyvatel: 1000 Vládce: Elrond Půlelf Popis: Bezpochyby nejlíbeznější místo v Eriadoru je Roklinka, elfy osídlené údolí daleko na východ od Hůrky, téměř na úpatí Mlžných hor. Dostat se do Roklinky není jednoduché – většina cest vede k příkrým stržím, které nejde sešplhat. Právě tato nepřístupnost posloužila elfům během války se Sauronem. Ten se svými hordami skřetů zahnal Elronda s jeho vojáky až sem. Než se však dostal k možnosti zasadit rozhodující úder, napadli jeho zadní voje trpaslíci z Khazad-dȗm a za nimi elfové z Lórienandu. Odvrátili tak jeho pozornost od elfů schovaných ve špatně
přístupném terénu. Elrond tak získal čas k vybudování pevnosti v Roklince, přeskupení elfů a vytvoření jediného ostrova relativního bezpečí v Eriadoru dobytém Sauronem. Snad se uchránila i díky své poloze – z východu je prakticky nedobytná, jelikož Mlžné hory tvoří přírodní hradbu a z jiho-západu ji chrání řeka Bouřná. Po válce už zde elfové zůstali a vybudovali stavby nevídané krásy, zasadili mnoho stromů a květin do kouzelných zahrad. Časem se toto utěšené údolí s vodopády přeměnilo v jedno z nejlíbeznějších míst Středozemě. Elrond zde také shromáždil spisy, knihy a umělecká díla, které se povedlo zachránit uprchlíkům z Eregionu. Vojsko: Jelikož Roklinka vznikla jako vojenská pevnost, do které se stáhla Elrondova armáda, předpokládá se, že její obyvatelstvo budou vesměs vojáci. Je pravdou, že mnozí elfové, kteří opravdu byli součástí armády ve válce proti Sauronovi, se teď vrátili k jinému způsobu života. Stále však jsou zruční a dovední v zacházení se zbraní a v případě potřeby se z většiny obyvatelů Roklinky mohou stát vojáci s luky, kopími či meči. Ekonomika: Předpokládá se, že zruční noldorští elfové dovedou pracovat velmi úsporně a proto je Roklinka surovinově nenáročná co do řemesel. Elfové také žijí ve spříznění s lesy, což jim (spolu s řadou stromů dávajících plody, které rostou v Roklince) stačí k hospodářské nezávislosti. Diplomacie: Elrond má samozřejmě dobré vztahy se svým příbuzným Gilgaladem. Jelikož mnozí elfové z Roklinky jsou uprchlíci z Eregionu, tak mají s trpaslíky lepší vztahy než většina elfů. S domorodými lidmi z Eriadoru neudržují moc kontakty, přece jen, Roklinka je už daleko od Hůrky a oblastí osídlených lidmi. Vztahy s Númenorejci,
tak jako ve všech elfích sídlech, ochladly v průběhu posledního století.
Lindon MH Počet obyvatel: 20 000 v celém Lindonu, kolem 1000 v Mithlondu Vládce: velekrál Gil-galad Popis: Před Válkou Hněvu západně od Modrých hor ležel Ossiriand, země sedmi řek. Teď se království Lindonu rozkládá na územích bývalého Ossiriandu, nebo spíš toho, co z něj zbylo. Rostou tu prastaré husté lesy na úpatích Ered Luin a je to nádherná elfí krajina s neustálou přítomností Velkého Moře ve vzduchu, která elfům přináší vzpomínky na blaženost Amanu. Území je rozděleno zálivem Luny, do které ústí řeka, která zátoce dala jméno, na Harlindon (na jihu) a Forlindon (na severu). Na ústí Luny leží Mithlond, neboli Šedé přístavy. Ve Forlindonu žijí mnozí z Noldor s velekrálem Gilgaladem v čele (až do války se Sauronem tady žil i Elrond), zatím co v Harlindonu žijí spíš sindarští elfové. V Mithlondu sídlí Círdan Stavitel lodí, elf z Teleri, který si zamiloval Velké Moře a neodešel ze Středozemě. Vojsko: Neví se přesné počty, ale je to rozhodně největší elfí síla ve Středozemi. Vždyť Lindon se jako jediný (kromě dobře umístěné Roklinky) ubránil dobytí během války se Sauronem. Skládá se z peších jednotek (zejména kopiníků a šermířů používajících obouruční meč), jakož i z elfích lučištníků sídlících v Modrých horách, chránících pohraničí. Ekonomika: V pobřežních územích se elfové živí převážně rybolovem, dál od moře lovem a sběrem. V Harlondu mají i nějaká ta políčka na obilniny. Do jisté míry obchodují s trpaslíky v Modrých horách, od kterých nakupují kovy, a trpaslíci od nich odkupují jídlo.
Diplomacie: Je samozřejmostí, že mezi Lindonem, Roklinkou a Lórienem panují dobré vztahy. S Númenorejci měl Gilgalad vždy přátelské vztahy, i když bylo chvílemi spojenectví zanedbávané podle toho, kdo byl zrovna králem Númenoru. Poslední dobou už númenorejské lodě jen málokdy zavítají do Mithlondu a míří spíše do númenorejských přístavů na jihu, jako by se vztahům s elfy vyhýbali. S trpaslíky v Modrých horách jsou vyostřené vztahy jen v Harlindonu, jelikož právě tady žijí sindarští elfové, z nichž někteří ještě doteď viní trpaslíky za zkázu Doriathu.
Tharbad MH Počet obyvatel: 1500 Vládce: správce Hallatan, vnuk admirála Ciryatura Popis: Největší númenorejské sídlo v Eriadoru, snad s výjimkou Lond Daeru. Založil ho už Aldarion, když se plavil po Šeravě až sem, aby se setkal s Galadriel, která tehdy sídlila v Eregionu. Vznikl tady říční přístav, který umožňoval nakládání zboží, zejména dřeva, pro převoz po Šeravě. Někteří Númenorejci, kterým učarovaly široké pláně Středozemě, se sem přestěhovali natrvalo, takže kolem malé pevnosti a přístavu postupně vyrostlo númenorejské město. Teď, o tisíc let později, je to hlavní uzel v Eriadoru, přes který jde veškerý númenorejský obchod a sídlí zde Vrchní númenorejská správa Eriadoru. Město sice bylo z velké části zničeno před třemi sty lety během války se Sauronem, ale v současnosti už je opět relativně živé a rozhodně to není jen větší vojenská pevnost. Právě u Tharbadu byl Sauron definitivně poražen. Admirál Ciryatur rozdělil svou flotilu a část poslal na jih, zatímco se zbytkem armády útočil na
Sauronovy jednotky ze severu. U Tharbadu pak byl Sauron obklíčen a jeho armáda zničena. Vojsko: Tharbad má vlastní vojenskou posádku o síle 150 mužů. Po předešlých zkušenostech se Sauronem se Númenorejci rozhodli být ostražitější a raději mít v přístavu víc vojáků, než znovu riskovat zkázu města. V případě nutnosti by bylo možné povolat do zbraně i část obyvatelstva jako domobranu, neboť númenorejští muži, kteří zbraň nikdy v ruce nedrželi, jsou spíše výjimkou. Ekonomika: Kolem Tharbadu jsou pole, kde se vypěstuje, co obyvatelé potřebují. Dobré klimatické podmínky umožňují sklízet úrodu i dvakrát ročně, díky čemuž si vyprodukují dostatek jídla. Kdysi se taky dalo v kraji lovit, ale po zničení lesů se zvířata stáhla víc na severovýchod. Co se týče obchodu, Tharbad posílá veškeré zboží získané ve Středozemi po řece do Lond Daeru, odkud putuje na Númenor. Jsou to převážně kovy, dřevo, ale poslední dobou i různé cetky, získané od trpaslíků a domorodých obyvatel. Diplomacie: S trpaslíky mají relativně dobré obchodní vztahy, i když si někdy lezou do zelí. Trpaslíky samozřejmě štve, že mají konkurenci a že právě Númenorejci objevili doly v Soumračných vrších. S elfy byl Tharbad zadobře celá staletí, ale poslední dobou jsou vztahy na diplomatické úrovni chladně zdvořilé. Není ale pravdou, že je postoj lidí k elfům stejný. Někteří jako by jim záviděli a jiní jsou s nimi dobří přátelé a rádi vyhledávají jejich společnost. S městem Zor-Gimilem na Baranduině udržují určitou míru komunikace, ale Adrahil o spolupráci s Tharbadem očividně nestojí, a proto se nikdy na oficiální úrovni nerozvinula. Domorodé obyvatelstvo nepokládají za relevantní.
Zor-Gimil MH Počet obyvatel: 750 (pouze město) Vládce: Adrahil Popis: Zor-Gimil je městem vybudovaným doslova na zelené louce na břehu Baranduiny. Nejsou tomu ani čtyři generace, co se Adrahil připlavil z Númenoru spolu se svými následovníky proti proudu Baranduiny. Na výhodném místě poblíž řeky postupně vyrostl malý přístav, tvrz a několik hospodářských budov. Bezpečné území, zajišťované nejdříve pravidelnou armádou, ke které se později přidala organizovaná a dobře vyzbrojená domobrana, přilákalo obyvatele ze širokého okolí. Systém hlídek, zajišťující ochranu města a okolí, vytváří v lidech pocit bezpečí, protože v okolí města už nejméně jednu generaci nikdo skřety neviděl. Počet obyvatel tak pomalu narůstá. Vojsko: odhaduje se na 50 mužů pravidelné armády + domobrana v desítkách mužů Ekonomika: Díky númenorejským znalostem zemědělství a řemesel a pracovitosti místních lidí je město plně soběstačné. Díky vnitřní politice probíhá obchod zejména mezi obyvateli ZorGimilu a vesničkami a farmami, které spadají do sféry jeho vlivu. Obchod se vzdálenějšími sídly je spíše výjimečný, ale existuje. Diplomacie: Přítomnost Númenorejců ve vedení města se jasně odráží i v přístupu k zástupcům jiných ras. Lidé, elfové i trpaslíci se mohou po městě pohybovat zcela po libosti, dokud respektují místní zákazy a nařízení. Oficiální dohody, ať už obchodní či jiné, ale nesmí být uzavřeny bez vědomí a souhlasu Adrahila.
Lond Daer MH Před více než tisícem let, námořník Aldarion založil v ústí Šeravy přístav Vinyalondë, neboli „Nový přístav“. Vybudování přístavu se ukázalo jako dobrý krok proti vzmáhajícímu se Sauronovi, který nechtěl riskovat konflikt s Númenorejci. Aldarion nechal přístav nedokončený, během vlády jeho dcery Tar-Ancalimë přístav chátral, později byl ale obnoven a přebudován. Časem byl Aldarionův malý přístav přejmenován na Lond Daer, neboli „Velký přístav“ a stal se největším númenorejským přístavem v Eriadoru. Díky tomu sehrál klíčovou roli ve válce elfů se Sauronem před třemi sty lety. V současnosti slouží hlavně jako místo, kde je zboží získané ve Středozemi překládáno z říčních a pobřežních bárek na velké lodě, schopné plavby na Númenor.
Železník MH Počet obyvatel: údaj neznámý Vládce: Frelin II Popis: Pro některé mýtus, pro jiného zdroj klepů. Trpasličí sídlo ukryté na severu v horách pokrytých sněhem, často i do výše dvou trpaslíků. Teplo přiváděné z hlubin a sálající z pecí ale zimu do trpasličích síní nepustí. Jeskyněmi Železníku, na jejichž stěnách se lesknou odrazy pochodní a luceren na rudných žílách, se nesou údery trpasličích kladiv, které v rukou mistrů mění beztvarý kov na nevídaná díla. Zde se po generace těžily rozličné kovy, vypracovávaly zbroje a šperky nevídané krásy, zpívaly písně o odvaze a lásce ke kameni. Jenom lesk pravostříbra chybí trpaslíkům k úplnému štěstí. Železničtí trpaslíci jen neradi sdělují informace, obsahující vodítka k nalezení Železníku, a to dokonce i jiným
trpaslíkům. Proto raději sami zřídili na Hůrecku malou obchodní stanici Trh, anebo vyrážejí na dlouhé výpravy, aby svoje zboží prodali. Poté, co se brány Khazad-dûm v roce 1697 D.v. uzavřely, využili trpaslíci ze Železníku situace a stali se výhradními dodavateli trpasličího zboží ve východní části Eriadoru. Vojsko: údaj neznámý Ekonomika: Ekonomika je založena na prodeji výrobků vysoké kvality od obyčejných krumpáčů přes meče až po šperky z drahých kovů. Zrovna tak trpasličí pivo nikdy nemělo o zájemce nouzi. Na oplátku pak trpaslíci nakupují potraviny, které sami vypěstovat nemohou a nepohrdnou ani dobře vydělanou huňatou kožešinou. Diplomacie: Trpaslíci vycházejí dobře zejména s prostými lidmi. Númenorejce respektují jako dobré bojovníky a neupírají jim zásluhy na porážce Saurona, ale považují jejich chování za povýšené, mnohdy až namyšlené. Navíc s nimi vedou spory o těžbě kovů nejen v Soumračných vrších. S elfy nemají nejlepší vztahy, jelikož jim elfové nezapomněli, že ve válce proti Sauronovi se zavřeli v Železníku a nechali Eriador svému osudu.
Khazad-Dûm MH
(později ve Třetím věku známá jako Morie) Počet obyvatel: tisíce Vládce: Grór I. Popis: Velké trpasličí sídlo pod Mlžnými horami. Nerostné bohatství Khazad-dûm je ohromující. Dají se zde najít všechny důležité kovy a to včetně mitrilu. Je zde nespočet trpasličích mistrů, kteří své zkušenosti předávali z otce na syna a zároveň je vylepšovali na základě
spolupráce s eregionskými elfy. Po válce se Sauronem se ale brány Khazad-dûm uzavřely a trpaslíci uvnitř zůstali odříznuti od vnějšího světa. Protože je sem tam spatřen v Eriadoru trpaslík, který je hrdý na svůj původ, který je právě v Khazad-dûm, věří se, že brány nejsou uzavřeny až tak neprodyšně a nebo že existuje nějaká další cesta. Obyčejní lidé z Eriadoru, kteří o Khazaddûm slyšeli, o tom nepochybují, neboť trpaslíci přece musí něco jíst a jídlo se nachází venku, netěží se v podzemních slujích. Vojsko: údaj neznámý, ale dost na to, aby během války dali Sauronovi pěkně na budku
Arnorské království pozůstatky
a
jeho
Arnorské království vzniklo až na konci Druhého věku. Marně byste tedy hledali ruiny pevností Fornostu, Amon-Sûl nebo Annúminasu. Zrovna tak nikdo nikdy neslyšel o Arthedainu nebo Cardolanu. A vlastně ani o samotném Arnoru. :-)
Mohylové vrchy Protože ještě nemáme arnorské krále, není ani za potřebí je pohřbívat se vší úctou jim přináležející. Proto v Mohylových vrších žádné hrobky ani přízraky nenajdete.
Hobiti a Kraj
Ekonomika: Až do války se Sauronem se trpaslíci z Khazad-dûm živili především obchodem, ale po válce obchod z velké části ustal a trpaslíci již otevřeně nevychází.
Jak už bylo zmíněno výše. Hobiti ještě do Hůrky nedorazili. Na to bychom si ještě nějaký ten pátek museli počkat. Neexistuje tedy ani žádný Kraj nebo Hobitín.
Diplomacie: Trpaslíci vycházeli dobře zejména s eregionskými elfy, ale těch moc po válce nezůstalo. Rovněž s ostatními trpaslíky mají dobré vztahy. Posledních tři sta let se ale o dění mimo Khazad-dûm nezajímají a tím spíše do něj nezasahují.
Dýmkové koření
Co ve Druhém věku nenajdete Protože se dění Arnoru stěhuje ze Třetího věku do Druhého, rádi bychom na tomto místě upozornili na několik věcí, které se zásadně liší proti předchozím ročníkům.
Dýmkové koření se podle dostupných informací v Eriadoru začíná objevovat až v průběhu Druhého věku. To by ještě nebylo pro milovníky tabáku tak strašné. Ale Tolkien ve svých záznamech několikrát uvedl, že dýmku si jako první nacpali tabákem až hobiti.
Některé lokace z předchozích ročníků Půjdete-li po cestě od Hůrky směrem k Tharbadu a budete se snažit najít zahrabaný kráter nebo púkela, neuspějete. Ani Arhtedex ani Moris se ještě nenarodili.
