SEPOLCRI

zelenka_Jacob 19.10.11 19:26 Stránka 1

M U S I C F RO M E I G HTE E NTH- C E NTU RY P R AG U E

ZELENKA JAN DISMAS ZELENKA / SEPOLCRI IMMISIT DOMINUS PESTILENTIAM ZWV 58 ATTENDITE ET VIDETE ZWV 59 DEUS DUX FORTISSIME ZWV 60 COLLEGIUM MARIANUM / JANA SEMERÁDOVÁ


WORLD P REM IÈRE RECORDI NG

ZELENKA M U S I C F RO M E I G HTE E NTH- C E NTU RY P R AG U E

JAN DISMAS ZELENKA / SEPOLCRI IMMISIT DOMINUS PESTILENTIAM ZWV 58 ATTENDITE ET VIDETE ZWV 59 DEUS DUX FORTISSIME ZWV 60 COLLEGIUM MARIANUM JANA SEMERÁDOVÁ


WORLD P REM IÈRE RECORDI NG

ZELENKA M U S I C F RO M E I G HTE E NTH- C E NTU RY P R AG U E

JAN DISMAS ZELENKA / SEPOLCRI IMMISIT DOMINUS PESTILENTIAM ZWV 58 ATTENDITE ET VIDETE ZWV 59 DEUS DUX FORTISSIME ZWV 60 COLLEGIUM MARIANUM JANA SEMERÁDOVÁ


JAN DISMAS ZELENKA (1679–1745)

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14 15 16 17 18

Immisit Dominus pestilentiam, ZWV 58 (1709) 20:11 Immisit Dominus pestilentiam (Recitativo accompagnato) 1:43 Feriam pestilentia (Recitativo) 0:39 Recordare, Domine (Aria) 3:32 Sacrificemur Domino (Coro) 1:26 Orate pro me, lacrimæ (Aria) 3:52 Parcite, boni angeli (Aria) 2:07 Clamate, guttæ sanguinis (Recitativo accompagnato, quasi Duetto) 2:57 Deus, qui non mortem, sed pœnitentiam desideras (Coro) 1:16 Ut dum tibi devotus existit (Coro) 2:17 Attendite et videte, ZWV 59 (1712) 22:59 Attendite et videte (Recitativo et Arioso) 4:52 Adoramus te, Christe (Coro) 2:18 Omnes gentes plaudite manibus (Aria) 3:19 Psallite Deo nostro (Coro) 1:33 Omnipotens Deus (Recitativo) 0:33 Deus regit nos (Aria) 2:40 Dignus es, Domine (Coro) 1:49 Deo subjecta (Aria) 3:20 Adoramus te, Christe (Coro) 2:18

Deus dux fortissime, ZWV 60 (1716) 22:11 19 Deus, dux fortissime (Aria) 4:59 20 Solare, Christiadum turba (Recitativo) 0:47 4

21 22 23 24 25 26 27

Ave crucis, ave lignum (Aria) 2:32 Tu nostra es vera, tu gloriæ spes (Duetto) 3:19 Ave crucis, ave lignum (Duetto) 2:33 In illa die (Recitativo) 0:43 O salutaris hostia – Quæ cœli pandis ostium (Coro) 1:24 Bella premunt hostilia (Coro) 1:45 Da robur, fer auxilium (Coro) 3:48

Soprano / soprán Hana Blažíková (solo 1, 5, 12, 17, 22, 23), Barbora Sojková Alto / alt David Erler (solo 3, 7, 10, 20-23), Daniela Čermáková Tenor Tobias Hunger (solo 6), Tomáš Lajtkep Bass / bas Tomáš Král (solo 2, 7, 14, 15, 19, 24), Jaromír Nosek COLLEGIUM MARIANUM (on period instruments / na dobové nástroje) artistic direction / umělecká vedoucí Jana Semerádová Lenka Torgersen, Simona Tydlitátová violin / housle Caroline Kersten viola Hana Fleková cello / violoncello Kamila Marcinkowska bassoon / fagot Ondřej Balcar double bass / kontrabas Sebastian Knebel organ / varhany Igor Františák chalumeau Petra Ambrosi, Tereza Pavelková oboe / hoboj Jana Semerádová transverse flute / barokní příčná flétna

5


JAN DISMAS ZELENKA (1679–1745)

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14 15 16 17 18

Immisit Dominus pestilentiam, ZWV 58 (1709) 20:11 Immisit Dominus pestilentiam (Recitativo accompagnato) 1:43 Feriam pestilentia (Recitativo) 0:39 Recordare, Domine (Aria) 3:32 Sacrificemur Domino (Coro) 1:26 Orate pro me, lacrimæ (Aria) 3:52 Parcite, boni angeli (Aria) 2:07 Clamate, guttæ sanguinis (Recitativo accompagnato, quasi Duetto) 2:57 Deus, qui non mortem, sed pœnitentiam desideras (Coro) 1:16 Ut dum tibi devotus existit (Coro) 2:17 Attendite et videte, ZWV 59 (1712) 22:59 Attendite et videte (Recitativo et Arioso) 4:52 Adoramus te, Christe (Coro) 2:18 Omnes gentes plaudite manibus (Aria) 3:19 Psallite Deo nostro (Coro) 1:33 Omnipotens Deus (Recitativo) 0:33 Deus regit nos (Aria) 2:40 Dignus es, Domine (Coro) 1:49 Deo subjecta (Aria) 3:20 Adoramus te, Christe (Coro) 2:18

Deus dux fortissime, ZWV 60 (1716) 22:11 19 Deus, dux fortissime (Aria) 4:59 20 Solare, Christiadum turba (Recitativo) 0:47 4

21 22 23 24 25 26 27

Ave crucis, ave lignum (Aria) 2:32 Tu nostra es vera, tu gloriæ spes (Duetto) 3:19 Ave crucis, ave lignum (Duetto) 2:33 In illa die (Recitativo) 0:43 O salutaris hostia – Quæ cœli pandis ostium (Coro) 1:24 Bella premunt hostilia (Coro) 1:45 Da robur, fer auxilium (Coro) 3:48

Soprano / soprán Hana Blažíková (solo 1, 5, 12, 17, 22, 23), Barbora Sojková Alto / alt David Erler (solo 3, 7, 10, 20-23), Daniela Čermáková Tenor Tobias Hunger (solo 6), Tomáš Lajtkep Bass / bas Tomáš Král (solo 2, 7, 14, 15, 19, 24), Jaromír Nosek COLLEGIUM MARIANUM (on period instruments / na dobové nástroje) artistic direction / umělecká vedoucí Jana Semerádová Lenka Torgersen, Simona Tydlitátová violin / housle Caroline Kersten viola Hana Fleková cello / violoncello Kamila Marcinkowska bassoon / fagot Ondřej Balcar double bass / kontrabas Sebastian Knebel organ / varhany Igor Františák chalumeau Petra Ambrosi, Tereza Pavelková oboe / hoboj Jana Semerádová transverse flute / barokní příčná flétna

5


Recorded in Church of Virgin Mary under the Chain, Prague, May 5–7, 2011 Recording director Jiří Gemrot, sound engineer Miroslav Mareš

Reconstruction of the recitativo In illa die in Deus dux fortissime by David Erler Rekonstrukce recitativu In illa die v Deus dux fortissime – David Erler

Nahráno ve dnech 5. – 7. května 2011 v Praze v kostele Panny Marie pod řetězem Hudební režie Jiří Gemrot, mistr zvuku Miroslav Mareš

Revision of the scores by / revize partitur Jana Semerádová, Václav Kapsa

Executive producer / výkonný producent Matouš Vlčinský With special thanks to / zvláštní poděkování: Sources and editions / prameny a edice Immisit Dominus pestilentiam (ZWV 58) transcribed and edited from the autograph score / přepis a spartace z autografu partitury Mus. 2358-D-75 of the Sächsische Landesbibliothek - Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Musikabteilung (D-Dl) by Reinhold Kubik

Sovereign Military Order of Malta for making the Church of Virgin Mary under the Chain in Prague accessible for the recording. Českému velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů za laskavé umožnění nahrávání v kostele Panny Marie pod řetězem v Praze. Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden

Attendite et videte (ZWV 59) reconstructed and edited from the autograph score / rekonstrukce a spartace z autografu D-Dl: Mus. 2358-D-77 by Wolfgang Horn

Funding for this project provided in part by the Ministry of Culture of the Czech Republic. Nahrávka vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

Deus dux fortissime (ZWV 60) transcribed and edited from the autograph score / přepis a spartace z autografu partitury D-Dl: Mus. 2358-D-76 by Wolfgang Horn All three editions were prepared on behalf and are available from „Das Erbe deutscher Musik“; for details see: www-EDM.uni-regensburg.de Všechny tři edice byly vypracovány pro „Das Erbe deutscher Musik“; bližší informace lze získat na adrese: www-EDM.uni-regensburg.de

6

7


Recorded in Church of Virgin Mary under the Chain, Prague, May 5–7, 2011 Recording director Jiří Gemrot, sound engineer Miroslav Mareš

Reconstruction of the recitativo In illa die in Deus dux fortissime by David Erler Rekonstrukce recitativu In illa die v Deus dux fortissime – David Erler

Nahráno ve dnech 5. – 7. května 2011 v Praze v kostele Panny Marie pod řetězem Hudební režie Jiří Gemrot, mistr zvuku Miroslav Mareš

Revision of the scores by / revize partitur Jana Semerádová, Václav Kapsa

Executive producer / výkonný producent Matouš Vlčinský With special thanks to / zvláštní poděkování: Sources and editions / prameny a edice Immisit Dominus pestilentiam (ZWV 58) transcribed and edited from the autograph score / přepis a spartace z autografu partitury Mus. 2358-D-75 of the Sächsische Landesbibliothek - Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Musikabteilung (D-Dl) by Reinhold Kubik

Sovereign Military Order of Malta for making the Church of Virgin Mary under the Chain in Prague accessible for the recording. Českému velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů za laskavé umožnění nahrávání v kostele Panny Marie pod řetězem v Praze. Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden

Attendite et videte (ZWV 59) reconstructed and edited from the autograph score / rekonstrukce a spartace z autografu D-Dl: Mus. 2358-D-77 by Wolfgang Horn

Funding for this project provided in part by the Ministry of Culture of the Czech Republic. Nahrávka vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

Deus dux fortissime (ZWV 60) transcribed and edited from the autograph score / přepis a spartace z autografu partitury D-Dl: Mus. 2358-D-76 by Wolfgang Horn All three editions were prepared on behalf and are available from „Das Erbe deutscher Musik“; for details see: www-EDM.uni-regensburg.de Všechny tři edice byly vypracovány pro „Das Erbe deutscher Musik“; bližší informace lze získat na adrese: www-EDM.uni-regensburg.de

6

7


JAN DISMAS ZELENKA’S PRAGUE PERIOD Surprisingly little is known about the first three decades of the composer Jan Dismas Zelenka’s life. He was born in 1679 in Louňovice into the family of a teacher and organist, and thus must have attained solid rudiments of musical education at home. The next record of Zelenka’s name dates from 1704, when he was already an adult. In the synopsis of the school play Via laureata (ZWV 245), for which he composed the music, he is designated as a generosus dominus, which indicates a certain social status. The play was presented by the Jesuit grammar school in Prague’s Lesser Town in honour of the newly appointed Supreme Burgrave of the Kingdom of Bohemia, Heřman Jakub Černín, and his family. Unfortunately, Zelenka’s music has not been preserved. His work for the Jesuits, also documented several times later on, suggests the composer’s close relationship to this order. Yet the possibility that he actually studied at one of the Jesuit grammar schools has not been confirmed. 8

The three compositions featured on this recording were intended for the Jesuits too. They rank among Zelenka’s oldest preserved works, yet at the same time serve as invaluable records of the music performed at the Saint Salvator Church in Prague’s Klementinum, the largest and oldest Jesuit college in Bohemia. This church was one the most significant places on the “musical map” of Prague towns at the time, bearing witness to which are, for instance, its bills documenting not only frequent repairs of the organ but also purchases of musical instruments (for example, in 1709 a new violon was bought for 18 florins). Unfortunately, the music collection has disappeared without a trace and hence the music productions at the church are above all documented by the librettos to the preserved oratorios, which were performed there mainly during the Easter period. This music was usually played at the Holy Sepulchre, where following the Good Friday liturgy – which at the time took place in the morning – the holiest sacrament was placed. The illuminated Holy Sepulchre was a place for daylong adoration and contemplation of Christ’s death for our redemption, which was also evoked by allegorical spectacles and scenes that adorned the Holy Sepulchre. (Its structure too was conceived similarly to the sets of a Baroque theatre.) In the time schedule of the Klementinum Jesuits, musical productions took place in the evening, following the penitent procession held in the afternoon by the

Congregationis Latinæ Majoris, and after vespers at the Saint Salvator Church. In the neighbouring Church of the Knights of the Cross, another place famous for its music, the oratorio was performed at eleven in the morning. Sometimes it was the first part of a relatively extensive, two-part oratorio, whose second part was performed on the Saturday. At others, it concerned shorter compositions, which were more akin to the cantata type of music. These include Zelenka’s three works, which today are usually designated as cantatas for the Holy Sepulchre (as they are also stated in the old inventories of the Court Church in Dresden dating from the middle of the 18th century), or simply sepolcri. This musical genre developed in the second half of the 17th century, first at the Habsburg Court in Vienna. It concerned staged or semi-staged performances, also denominated as azione sacra. It is not entirely clear what form these productions put on by the Klementinum Jesuits took, yet the music is likely to have been closely connected with the adornment of the Holy Sepulchre, which was paid great attention to every year. The Jesuits usually printed a sort of “guide” to this decoration, as well as synopses and librettos containing the composition’s lyrics. However, these sources are not available from the years when Zelenka’s sepolcri were performed (1709, 1712, 1716). The texts on the title pages of Zelenka’s autograph scores preserved in Dresden not only provide information pertaining to the date,

place of origin and assignment of the compositions but also reveal that they were written to commission for Count Hartig, that the performance of the first sepolcro in 1709 was conducted by Zelenka himself, and that at the time Zelenka was in Hartig’s services. The title pages of the two later sepolcri disclose which of the Hartig brothers was in question, since they mention his office of imperial vice-regent. This makes it evident that Zelenka’s Prague patron and the man who commissioned the sepolcri was Knight (later Baron and from 1725, Count) Johann Hubert Hartig (1671–1741), renowned at the time as a connoisseur and lover of music. In this connection, there have been speculations that it could have concerned his younger brother Ludwig Joseph (1675–1735), but these seem to be groundless. The relationship between Zelenka and Johann Hubert Hartig lasted until the Count’s death in 1741: the composer sent to Hartig in Prague copies of his best pieces and directly composed for him his late Litanies of Loreto, Salus infirmorum (ZWV 152). We do not know whether Zelenka’s sepolcri were also performed in Dresden. However, the fact that they were well-known and disseminated throughout Bohemia is documented by the copy of the aria Recordare Domine from the first, Immisit Dominus pestilentiam, which has been preserved in the collection of the Church of Saints Peter and Paul in Mělník. In 1729 it was acquired by the composer Šimon Brixi, whose interest in the work of his older colleague comes 9


JAN DISMAS ZELENKA’S PRAGUE PERIOD Surprisingly little is known about the first three decades of the composer Jan Dismas Zelenka’s life. He was born in 1679 in Louňovice into the family of a teacher and organist, and thus must have attained solid rudiments of musical education at home. The next record of Zelenka’s name dates from 1704, when he was already an adult. In the synopsis of the school play Via laureata (ZWV 245), for which he composed the music, he is designated as a generosus dominus, which indicates a certain social status. The play was presented by the Jesuit grammar school in Prague’s Lesser Town in honour of the newly appointed Supreme Burgrave of the Kingdom of Bohemia, Heřman Jakub Černín, and his family. Unfortunately, Zelenka’s music has not been preserved. His work for the Jesuits, also documented several times later on, suggests the composer’s close relationship to this order. Yet the possibility that he actually studied at one of the Jesuit grammar schools has not been confirmed. 8

The three compositions featured on this recording were intended for the Jesuits too. They rank among Zelenka’s oldest preserved works, yet at the same time serve as invaluable records of the music performed at the Saint Salvator Church in Prague’s Klementinum, the largest and oldest Jesuit college in Bohemia. This church was one the most significant places on the “musical map” of Prague towns at the time, bearing witness to which are, for instance, its bills documenting not only frequent repairs of the organ but also purchases of musical instruments (for example, in 1709 a new violon was bought for 18 florins). Unfortunately, the music collection has disappeared without a trace and hence the music productions at the church are above all documented by the librettos to the preserved oratorios, which were performed there mainly during the Easter period. This music was usually played at the Holy Sepulchre, where following the Good Friday liturgy – which at the time took place in the morning – the holiest sacrament was placed. The illuminated Holy Sepulchre was a place for daylong adoration and contemplation of Christ’s death for our redemption, which was also evoked by allegorical spectacles and scenes that adorned the Holy Sepulchre. (Its structure too was conceived similarly to the sets of a Baroque theatre.) In the time schedule of the Klementinum Jesuits, musical productions took place in the evening, following the penitent procession held in the afternoon by the

Congregationis Latinæ Majoris, and after vespers at the Saint Salvator Church. In the neighbouring Church of the Knights of the Cross, another place famous for its music, the oratorio was performed at eleven in the morning. Sometimes it was the first part of a relatively extensive, two-part oratorio, whose second part was performed on the Saturday. At others, it concerned shorter compositions, which were more akin to the cantata type of music. These include Zelenka’s three works, which today are usually designated as cantatas for the Holy Sepulchre (as they are also stated in the old inventories of the Court Church in Dresden dating from the middle of the 18th century), or simply sepolcri. This musical genre developed in the second half of the 17th century, first at the Habsburg Court in Vienna. It concerned staged or semi-staged performances, also denominated as azione sacra. It is not entirely clear what form these productions put on by the Klementinum Jesuits took, yet the music is likely to have been closely connected with the adornment of the Holy Sepulchre, which was paid great attention to every year. The Jesuits usually printed a sort of “guide” to this decoration, as well as synopses and librettos containing the composition’s lyrics. However, these sources are not available from the years when Zelenka’s sepolcri were performed (1709, 1712, 1716). The texts on the title pages of Zelenka’s autograph scores preserved in Dresden not only provide information pertaining to the date,

place of origin and assignment of the compositions but also reveal that they were written to commission for Count Hartig, that the performance of the first sepolcro in 1709 was conducted by Zelenka himself, and that at the time Zelenka was in Hartig’s services. The title pages of the two later sepolcri disclose which of the Hartig brothers was in question, since they mention his office of imperial vice-regent. This makes it evident that Zelenka’s Prague patron and the man who commissioned the sepolcri was Knight (later Baron and from 1725, Count) Johann Hubert Hartig (1671–1741), renowned at the time as a connoisseur and lover of music. In this connection, there have been speculations that it could have concerned his younger brother Ludwig Joseph (1675–1735), but these seem to be groundless. The relationship between Zelenka and Johann Hubert Hartig lasted until the Count’s death in 1741: the composer sent to Hartig in Prague copies of his best pieces and directly composed for him his late Litanies of Loreto, Salus infirmorum (ZWV 152). We do not know whether Zelenka’s sepolcri were also performed in Dresden. However, the fact that they were well-known and disseminated throughout Bohemia is documented by the copy of the aria Recordare Domine from the first, Immisit Dominus pestilentiam, which has been preserved in the collection of the Church of Saints Peter and Paul in Mělník. In 1729 it was acquired by the composer Šimon Brixi, whose interest in the work of his older colleague comes 9


as no surprise. Zelenka’s sepolcri are truly remarkable pieces, embodying all the traits of their creator’s magnificent compositional style. Václav Kapsa

Composers’ early works are especially interesting. They often display great strength and audacity, yet sometimes also a lack of practical skill and experience. But precisely this reveals the composer’s direction. The three cantatas for the Holy Sepulchre at the Jesuit college at the Klementinum in Prague represent the very earliest music by Jan Dismas Zelenka to have been preserved. Yet they are not works created by a young composer. When Zelenka wrote the first of them, Immisit Dominus pestilentiam (Prague, 1709), he was already thirty years of age, and over the next few years he composed the cantatas Attendite et videte (Dresden, 1712) and Deus dux (Vienna, 1716). Prague, Dresden and Vienna are three places that played a decisive role in Zelenka’s life: Prague, the city in which he studied and spent the first years as a musician; Dresden, the city where he played double-bass (from around 1710) and worked as a composer of sacred music (officially from around 1720 until his death in 1745) for the court orchestra of the Electors of Saxony and Polish Kings; and Vienna, the city where from 1716 to 1719 Zelenka was taught composition by his magister venerandissimus, the imperial Kapellmeister Johann Joseph Fux. By the time 10

Zelenka began studying with Fux, he had already composed several grand pieces and thus was no ordinary pupil. All three works have been preserved in autograph scores, yet today these are in such a bad condition that the pieces had to be partially reconstructed. No wanton revisions were made during the reconstruction however: it was often possible to complete the arias per analogiam, and as regards the fugues, the compositional rules usually permit few arbitrary methods. It would not, however, have been possible to save the cantata Attendite et videte were it not for a slice of good fortune. It turns out that almost all the movements of the work are “parodies”, making use of already existing music, which was only rearranged and furnished with a new text. Zelenka used as the source of material a work he had written in his early period, Missa Sanctæ Cæciliæ (ZWV 1), whose beginnings undoubtedly date back to his years in Prague. In January 1712, with reference to this composition, Zelenka asked the Elector of Saxony for a paid holiday to travel to France and Italy. Evidently to no avail. As with the music, the cantata’s lyrics can be reconstructed too. All that is needed is several legible fragments, since in this case the text is almost fully compiled from passages from the Latin Bible, the Vulgate, which are easy to retrieve by means of concordance (and today also via the internet). Parody as a compositional technique does not otherwise play any signifi-

cant role in Zelenka’s oeuvre; the fact that he derived almost an entire new work from another one indicates that at the time he did not yet possess – notwithstanding his advanced age – an overly large stock of compositions. The music of his early sepolcri already manifests both of the traits that were typical of Zelenka later on too: the tendency to expressive, often dolorously sounding melody and a penchant for thoroughly elaborate fugues with remarkable themes. Even though some of the movements are yet to exhibit the perfect equilibrium of his later works, this can also be evaluated positively. One would be hard pressed indeed to imagine an aria more moving than Orate pro me, lacrimæ (Immisit Dominus pestilentiam, No. 5), with its surprising deceptive conclusions, or a more forcible use of chorus than in the final part of Deus dux fortissime. We do not know exactly what music the young Zelenka was familiar with: Lotti? Caldara? Fux? Czech composers? Be that as it may, what is certain however is that he possessed an extraordinary talent which later on, from 1720–1745, he was able to develop splendidly and which gave rise to an oeuvre of the utmost singularity. Wolfgang Horn

DIE PRAGER JAHRE DES JAN DISMAS ZELENKA Über die ersten dreißig Lebensjahre des Komponisten Jan Dismas Zelenka wissen wir überraschend wenig. Er wurde 1679 in der Familie eines Kantors und Organisten in Louňovice geboren und erhielt daher sicherlich zu Hause eine solide musikalische Ausbildung. Erneut taucht Zelenkas Name erst 1704 auf, als er bereits ein erwachsener Mann war. In der Synopse des Schulspiels Via laureata (ZWV 245), zu dem er die Musik komponierte, wird er als generosus dominus – edler Herr – bezeichnet, was auf einen gewissen gesellschaftlichen Status hindeutet. Das Schauspiel wurde vom Jesuitengymnasium auf der Prager Kleinseite zu Ehren des neu ernannten Oberstburggrafen des Böhmischen Königreichs Hermann Jakob Czernin und des Adelsgeschlechts der Czernin aufgeführt. Zelenkas Musik hat sich leider nicht erhalten. Seine Arbeit für die Jesuiten, die auch später mehrfach überliefert ist, deutet jedoch eine engere Beziehung zwischen dem Komponisten und 11


as no surprise. Zelenka’s sepolcri are truly remarkable pieces, embodying all the traits of their creator’s magnificent compositional style. Václav Kapsa

Composers’ early works are especially interesting. They often display great strength and audacity, yet sometimes also a lack of practical skill and experience. But precisely this reveals the composer’s direction. The three cantatas for the Holy Sepulchre at the Jesuit college at the Klementinum in Prague represent the very earliest music by Jan Dismas Zelenka to have been preserved. Yet they are not works created by a young composer. When Zelenka wrote the first of them, Immisit Dominus pestilentiam (Prague, 1709), he was already thirty years of age, and over the next few years he composed the cantatas Attendite et videte (Dresden, 1712) and Deus dux (Vienna, 1716). Prague, Dresden and Vienna are three places that played a decisive role in Zelenka’s life: Prague, the city in which he studied and spent the first years as a musician; Dresden, the city where he played double-bass (from around 1710) and worked as a composer of sacred music (officially from around 1720 until his death in 1745) for the court orchestra of the Electors of Saxony and Polish Kings; and Vienna, the city where from 1716 to 1719 Zelenka was taught composition by his magister venerandissimus, the imperial Kapellmeister Johann Joseph Fux. By the time 10

Zelenka began studying with Fux, he had already composed several grand pieces and thus was no ordinary pupil. All three works have been preserved in autograph scores, yet today these are in such a bad condition that the pieces had to be partially reconstructed. No wanton revisions were made during the reconstruction however: it was often possible to complete the arias per analogiam, and as regards the fugues, the compositional rules usually permit few arbitrary methods. It would not, however, have been possible to save the cantata Attendite et videte were it not for a slice of good fortune. It turns out that almost all the movements of the work are “parodies”, making use of already existing music, which was only rearranged and furnished with a new text. Zelenka used as the source of material a work he had written in his early period, Missa Sanctæ Cæciliæ (ZWV 1), whose beginnings undoubtedly date back to his years in Prague. In January 1712, with reference to this composition, Zelenka asked the Elector of Saxony for a paid holiday to travel to France and Italy. Evidently to no avail. As with the music, the cantata’s lyrics can be reconstructed too. All that is needed is several legible fragments, since in this case the text is almost fully compiled from passages from the Latin Bible, the Vulgate, which are easy to retrieve by means of concordance (and today also via the internet). Parody as a compositional technique does not otherwise play any signifi-

cant role in Zelenka’s oeuvre; the fact that he derived almost an entire new work from another one indicates that at the time he did not yet possess – notwithstanding his advanced age – an overly large stock of compositions. The music of his early sepolcri already manifests both of the traits that were typical of Zelenka later on too: the tendency to expressive, often dolorously sounding melody and a penchant for thoroughly elaborate fugues with remarkable themes. Even though some of the movements are yet to exhibit the perfect equilibrium of his later works, this can also be evaluated positively. One would be hard pressed indeed to imagine an aria more moving than Orate pro me, lacrimæ (Immisit Dominus pestilentiam, No. 5), with its surprising deceptive conclusions, or a more forcible use of chorus than in the final part of Deus dux fortissime. We do not know exactly what music the young Zelenka was familiar with: Lotti? Caldara? Fux? Czech composers? Be that as it may, what is certain however is that he possessed an extraordinary talent which later on, from 1720–1745, he was able to develop splendidly and which gave rise to an oeuvre of the utmost singularity. Wolfgang Horn

DIE PRAGER JAHRE DES JAN DISMAS ZELENKA Über die ersten dreißig Lebensjahre des Komponisten Jan Dismas Zelenka wissen wir überraschend wenig. Er wurde 1679 in der Familie eines Kantors und Organisten in Louňovice geboren und erhielt daher sicherlich zu Hause eine solide musikalische Ausbildung. Erneut taucht Zelenkas Name erst 1704 auf, als er bereits ein erwachsener Mann war. In der Synopse des Schulspiels Via laureata (ZWV 245), zu dem er die Musik komponierte, wird er als generosus dominus – edler Herr – bezeichnet, was auf einen gewissen gesellschaftlichen Status hindeutet. Das Schauspiel wurde vom Jesuitengymnasium auf der Prager Kleinseite zu Ehren des neu ernannten Oberstburggrafen des Böhmischen Königreichs Hermann Jakob Czernin und des Adelsgeschlechts der Czernin aufgeführt. Zelenkas Musik hat sich leider nicht erhalten. Seine Arbeit für die Jesuiten, die auch später mehrfach überliefert ist, deutet jedoch eine engere Beziehung zwischen dem Komponisten und 11


diesem Orden an. Vielleicht hatte er eines der böhmischen Jesuitengymnasien besucht, aber diese These konnte bisher nicht belegt werden. Auch die drei Werke auf dieser CD waren für die Jesuiten bestimmt. Sie gehören zu den ältesten überlieferten Kompositionen Zelenkas und sind zugleich einzigartige Dokumente der Musik, die in der Salvatorkirche im Prager Klementinum – dem größten und ältesten Jesuitenkolleg in Böhmen – aufgeführt wurde. Diese Kirche gehörte zu den bedeutendsten Orten auf der imaginären „musikalischen Landkarte“ der Prager Städte jener Zeit. Dies zeigt sich beispielsweise an den Kirchenrechnungen, die nicht nur häufige Orgelreparaturen, sondern auch den Ankauf von Musikinstrumenten belegen: So wurde 1709 ein neues Violon für 18 Gulden angeschafft. Die Musikaliensammlung der Kirche ging leider vollständig verloren, so dass eigentlich nur noch die überlieferten Libretti der Oratorien, die hier vor allem zur Osterzeit aufgeführt wurden, etwas über die dortigen Musikproduktionen aussagen können. Diese Musik erklang gewöhnlich am Gottesgrab, wo nach den Karfreitagszeremonien – die damals am Morgen zelebriert wurden – das allerheiligste Sakrament aufbewahrt wurde. Das beleuchtete Gottesgrab war Ort für ganztägige Adorationen und für Meditationen über den Erlösertod Christi. Dieser wurde den Gläubigen auch durch allegorische, das Gottesgrab zierende Szenen näher gebracht, denn sein Bau war ähnlich konzipiert wie die Kulissen des Barock12

theaters. Die Musik hatte im Zeitplan der Altstädter Jesuiten am Abend ihren Platz – nach der nachmittags von der Mariensodalität (Congregationis Latinae Majoris) veranstalteten Bußprozession und nach der Vesper in der Salvatorkirche. In der benachbarten Kreuzherrenkirche, einem weiteren Ort mit großer Musiktradition, war das Oratorium wiederum für elf Uhr vormittags angesetzt. Manchmal handelte es sich um den ersten Teil eines umfangreicheren zweiteiligen Oratoriums, dessen zweiter Teil am Sonnabend erklang. Oder man führte kürzere Kompositionen auf, die eher dem Genre der Kantate näher standen. Zu diesen zählen auch die drei Werke Zelenkas, die heute in der Regel als Kantaten zum Gottesgrab (so auch in den alten Inventaren der Dresdner Hofkirche von Mitte des 18. Jahrhunderts) oder als Sepolkra bezeichnet werden. Diese musikalische Gattung entwickelte sich in der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts zunächst am Habsburgerhof in Wien: Es handelte sich um szenische oder halbszenische Aufführungen, die man auch azione sacra nannte. Es ist unklar, wie diese Produktionen bei den Altstädter Jesuiten aussahen, aber die Musik hing sehr wahrscheinlich eng mit der Ausstattung des Gottesgrabes zusammen, der jedes Jahr große Aufmerksamkeit gewidmet wurde. Die Jesuiten ließen gewöhnlich eine Art „Führer“ durch diese Ausstattung im Druck erscheinen, ebenso wie eine Synopse oder das Libretto mit dem Text der Komposition – für die Aufführungsjahre

von Zelenkas Sepolkra (1709, 1712, 1716) sind diese Quellen jedoch leider nicht bekannt. Die Texte auf den Titelseiten der in Dresden überlieferten Partiturautographen Zelenkas informieren uns nicht nur über Datierung, Entstehungsort und Bestimmung der Kompositionen, sondern auch darüber, dass die Werke auf Bitten des Grafen Hartig entstanden, dass die Aufführung des ersten Sepolkrum im Jahr 1709 von Zelenka persönlich dirigiert wurde und dass er damals in Hartigs Diensten stand. Um welchen der Brüder Hartig es sich handelte, erfahren wir auf den Titelseiten der beiden späteren Sepolkra, wo Hartigs Amt als kaiserlicher Statthalter erwähnt wird. Daraus geht eindeutig hervor, dass Ritter (später Baron und seit 1725 Graf) Johann Hubert Hartig (1671–1741), ein Musikkenner und -liebhaber, Zelenkas Prager Mäzen und Besteller der Sepolkra war; häufig und unbegründet wird in dieser Hinsicht allerdings auch dessen jüngerer Bruder Ludwig Joseph (1675–1735) ins Spiel gebracht. Die Verbindung zwischen Zelenka und Johann Hubert Hartig bestand bis zum Tod des Grafen im Jahr 1741: Der Komponist schickte Hartig Abschriften seiner besten Kompositionen nach Prag und schrieb für ihn seine späte Lauretanische Litanei Salus infirmorum (ZWV 152). Ob Zelenkas Sepolkra auch in Dresden erklangen, wissen wir nicht. Dass sie in Böhmen bekannt und verbreitet waren, belegt die Abschrift der Arie Recordare Domine aus dem ersten Sepolkrum Immisit Dominus pestilentiam.

Sie ist in der Sammlung der Propstkirche St. Petrus und Paulus in Mělník überliefert, die der Komponist Šimon Brixi 1729 für eigene Zwecke angelegt hatte. Sein Interesse am Werk des älteren Kollegen ist nicht verwunderlich: Zelenkas Sepolkra sind eigenständige Werke, die bereits alle Zeichen des höchst bemerkenswerten Kompositionsstils ihres Schöpfers aufweisen. Václav Kapsa

Die frühen Werke eines Komponisten sind besonders interessant. Oft zeigen sie eine große Kraft und Kühnheit, zuweilen aber auch mangelnde Übung und Erfahrung. Gerade dies aber verrät, welchen Idealen ein Komponist zustrebt. Die drei Kantaten für das Sepulcrum Sacrum im jesuitischen Collegium Clementinum in Prag enthalten die früheste Musik, die von Jan Dismas Zelenka überliefert ist. Aber es handelt sich nicht um Jugendwerke. Denn Zelenka war schon dreißig Jahre alt, als er sein erstes Werk: Immisit Dominus pestilentiam (Prag 1709), komponierte. Ihm folgten im Abstand weniger Jahre die Kantaten Attendite et videte (Dresden 1712) und Deus Dux (Wien 1716). Mit Prag, Dresden und Wien sind die drei in Zelenkas Leben entscheidenden Orte genannt: Prag als die Stadt seiner Ausbildung und ersten Berufsjahre als Musiker, Dresden als die Stadt seines Wirkens als Kontrabassist (seit ca. 1710) und Kirchenkomponist (offiziell von ca. 1720 an bis zu seinem Tod 1745) in der Hofkapelle des Kurfürsten von 13


diesem Orden an. Vielleicht hatte er eines der böhmischen Jesuitengymnasien besucht, aber diese These konnte bisher nicht belegt werden. Auch die drei Werke auf dieser CD waren für die Jesuiten bestimmt. Sie gehören zu den ältesten überlieferten Kompositionen Zelenkas und sind zugleich einzigartige Dokumente der Musik, die in der Salvatorkirche im Prager Klementinum – dem größten und ältesten Jesuitenkolleg in Böhmen – aufgeführt wurde. Diese Kirche gehörte zu den bedeutendsten Orten auf der imaginären „musikalischen Landkarte“ der Prager Städte jener Zeit. Dies zeigt sich beispielsweise an den Kirchenrechnungen, die nicht nur häufige Orgelreparaturen, sondern auch den Ankauf von Musikinstrumenten belegen: So wurde 1709 ein neues Violon für 18 Gulden angeschafft. Die Musikaliensammlung der Kirche ging leider vollständig verloren, so dass eigentlich nur noch die überlieferten Libretti der Oratorien, die hier vor allem zur Osterzeit aufgeführt wurden, etwas über die dortigen Musikproduktionen aussagen können. Diese Musik erklang gewöhnlich am Gottesgrab, wo nach den Karfreitagszeremonien – die damals am Morgen zelebriert wurden – das allerheiligste Sakrament aufbewahrt wurde. Das beleuchtete Gottesgrab war Ort für ganztägige Adorationen und für Meditationen über den Erlösertod Christi. Dieser wurde den Gläubigen auch durch allegorische, das Gottesgrab zierende Szenen näher gebracht, denn sein Bau war ähnlich konzipiert wie die Kulissen des Barock12

theaters. Die Musik hatte im Zeitplan der Altstädter Jesuiten am Abend ihren Platz – nach der nachmittags von der Mariensodalität (Congregationis Latinae Majoris) veranstalteten Bußprozession und nach der Vesper in der Salvatorkirche. In der benachbarten Kreuzherrenkirche, einem weiteren Ort mit großer Musiktradition, war das Oratorium wiederum für elf Uhr vormittags angesetzt. Manchmal handelte es sich um den ersten Teil eines umfangreicheren zweiteiligen Oratoriums, dessen zweiter Teil am Sonnabend erklang. Oder man führte kürzere Kompositionen auf, die eher dem Genre der Kantate näher standen. Zu diesen zählen auch die drei Werke Zelenkas, die heute in der Regel als Kantaten zum Gottesgrab (so auch in den alten Inventaren der Dresdner Hofkirche von Mitte des 18. Jahrhunderts) oder als Sepolkra bezeichnet werden. Diese musikalische Gattung entwickelte sich in der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts zunächst am Habsburgerhof in Wien: Es handelte sich um szenische oder halbszenische Aufführungen, die man auch azione sacra nannte. Es ist unklar, wie diese Produktionen bei den Altstädter Jesuiten aussahen, aber die Musik hing sehr wahrscheinlich eng mit der Ausstattung des Gottesgrabes zusammen, der jedes Jahr große Aufmerksamkeit gewidmet wurde. Die Jesuiten ließen gewöhnlich eine Art „Führer“ durch diese Ausstattung im Druck erscheinen, ebenso wie eine Synopse oder das Libretto mit dem Text der Komposition – für die Aufführungsjahre

von Zelenkas Sepolkra (1709, 1712, 1716) sind diese Quellen jedoch leider nicht bekannt. Die Texte auf den Titelseiten der in Dresden überlieferten Partiturautographen Zelenkas informieren uns nicht nur über Datierung, Entstehungsort und Bestimmung der Kompositionen, sondern auch darüber, dass die Werke auf Bitten des Grafen Hartig entstanden, dass die Aufführung des ersten Sepolkrum im Jahr 1709 von Zelenka persönlich dirigiert wurde und dass er damals in Hartigs Diensten stand. Um welchen der Brüder Hartig es sich handelte, erfahren wir auf den Titelseiten der beiden späteren Sepolkra, wo Hartigs Amt als kaiserlicher Statthalter erwähnt wird. Daraus geht eindeutig hervor, dass Ritter (später Baron und seit 1725 Graf) Johann Hubert Hartig (1671–1741), ein Musikkenner und -liebhaber, Zelenkas Prager Mäzen und Besteller der Sepolkra war; häufig und unbegründet wird in dieser Hinsicht allerdings auch dessen jüngerer Bruder Ludwig Joseph (1675–1735) ins Spiel gebracht. Die Verbindung zwischen Zelenka und Johann Hubert Hartig bestand bis zum Tod des Grafen im Jahr 1741: Der Komponist schickte Hartig Abschriften seiner besten Kompositionen nach Prag und schrieb für ihn seine späte Lauretanische Litanei Salus infirmorum (ZWV 152). Ob Zelenkas Sepolkra auch in Dresden erklangen, wissen wir nicht. Dass sie in Böhmen bekannt und verbreitet waren, belegt die Abschrift der Arie Recordare Domine aus dem ersten Sepolkrum Immisit Dominus pestilentiam.

Sie ist in der Sammlung der Propstkirche St. Petrus und Paulus in Mělník überliefert, die der Komponist Šimon Brixi 1729 für eigene Zwecke angelegt hatte. Sein Interesse am Werk des älteren Kollegen ist nicht verwunderlich: Zelenkas Sepolkra sind eigenständige Werke, die bereits alle Zeichen des höchst bemerkenswerten Kompositionsstils ihres Schöpfers aufweisen. Václav Kapsa

Die frühen Werke eines Komponisten sind besonders interessant. Oft zeigen sie eine große Kraft und Kühnheit, zuweilen aber auch mangelnde Übung und Erfahrung. Gerade dies aber verrät, welchen Idealen ein Komponist zustrebt. Die drei Kantaten für das Sepulcrum Sacrum im jesuitischen Collegium Clementinum in Prag enthalten die früheste Musik, die von Jan Dismas Zelenka überliefert ist. Aber es handelt sich nicht um Jugendwerke. Denn Zelenka war schon dreißig Jahre alt, als er sein erstes Werk: Immisit Dominus pestilentiam (Prag 1709), komponierte. Ihm folgten im Abstand weniger Jahre die Kantaten Attendite et videte (Dresden 1712) und Deus Dux (Wien 1716). Mit Prag, Dresden und Wien sind die drei in Zelenkas Leben entscheidenden Orte genannt: Prag als die Stadt seiner Ausbildung und ersten Berufsjahre als Musiker, Dresden als die Stadt seines Wirkens als Kontrabassist (seit ca. 1710) und Kirchenkomponist (offiziell von ca. 1720 an bis zu seinem Tod 1745) in der Hofkapelle des Kurfürsten von 13


Sachsen und Königs von Polen, schließlich Wien als die Stadt seines in den Jahren 1716–1719 empfangenen Kompositionsunterrichts beim Kaiserlichen Kapellmeister Johann Joseph Fux, Zelenkas „magister venerandissimus“. Als Zelenka zu Fux kam, hatte er schon einige größere Kompositionen verfertigt, war also kein gewöhnlicher Schüler. Alle drei Werke sind in autographen Partituren des Komponisten überliefert, die aber schlecht erhalten sind und teilweise rekonstruiert werden müssen. Dabei entstehen jedoch keine willkürlichen Bearbeitungen; in Arien sind oft Ergänzungen „per analogiam“ möglich, und in Fugen lassen die Kompositionsregeln meist nur wenige Fortschreitungen zu. Nicht zu retten wäre freilich die Kantate „Attendite et videte“; hier aber kommt ein glücklicher Umstand zu Hilfe. Denn fast alle Sätze dieses Werkes sind „Parodien“, d. h. Rückgriffe auf bereits vorhandene Musik, die lediglich einen neuen Text erhielt. Als „Steinbruch“ diente Zelenkas Hauptwerk der frühen Phase, die Missa Sanctæ Cæciliæ (ZWV 1), deren Wurzeln sicher noch auf seine Prager Jahre zurückgehen. Im Januar 1712 hat Zelenka unter Verweis auf dieses Werk beim sächsischen Kurfürsten um bezahlten Urlaub für eine Reise nach Frankreich und Italien gebeten, offensichtlich ohne Erfolg. Wie die Noten, so kann auch der Text der Kantate rekonstruiert werden. Es genügen dazu wenige lesbare Fragmente. Denn der Text ist fast vollständig aus Stellen der lateinischen Vulgata14

-Bibel zusammengesetzt, die über eine Konkordanz (heute auch eine Internet-Suchmaschine) leicht auffindbar sind. Das Parodieverfahren spielt in Zelenkas Schaffen sonst keine große Rolle; wenn er in der frühen Zeit ein ganzes Werk aus einem anderen ableitet, so zeigt dies, dass er – trotz fortgeschrittenen Alters – offenbar noch keinen großen Vorrat an Stücken besaß. Die Musik der frühen Sepulcrum-Kantaten zeigt schon die beiden Momente, die für Zelenka auch später charakteristisch sind: eine Neigung zu expressiver, oftmals traurig anmutender Melodik und eine Neigung für sorgfältig ausgearbeitete Fugen mit bemerkenswerten Themen. Wenn auch manche Sätze noch nicht die vollkommene Balance späterer Werke zeigen mögen, so kann man dies auch positiv bewerten. Man kann sich wohl kaum eine ergreifendere Arie vorstellen als „Orate pro me, lacrimæ“ (Immisit Dominus pestilentiam, Nr. 5) mit ihren überraschenden Trugschlüssen, und kaum eine wirkungsvollere Verwendung des Chores als im langen Schlussteil von Deus Dux. Welche Musik Zelenka in seiner Jugend kennen gelernt hat, wissen wir nicht konkret: Lotti? Caldara? Fux? Böhmische Komponisten? Sicher ist, dass er über eine besondere Begabung verfügte, die sich später, in den Jahren von 1720 bis 1745, großartig entfalten konnte und ein Oeuvre von unverwechselbarem Charakter entstehen ließ. Wolfgang Horn

LA PÉRIODE PRAGOISE DE JAN DISMAS ZELENKA On sait étonnamment peu de choses sur les trois premières décennies de la vie de Jan Dismas Zelenka. Le compositeur est né en 1679 dans la famille d’un cantor et organiste de Louňovice ; il a donc certainement reçu dans son foyer les bases solides d’une formation musicale. Mais il faut attendre 1704 pour que le nom de Zelenka refasse surface, alors qu’il est déjà un homme adulte. Dans le synopsis de la pièce scolaire Via laureata (ZWV 245), dont il composa la musique de scène, il est qualifié de generosus dominus, un homme de noblesse, ce qui suggère un certain statut social. Cette pièce fut représentée au lycée jésuite de Prague, à Malá Strana, en l’honneur de Heřman Jakub Černín et de sa maison, ce dernier venant d’être nommé burgrave suprême du Royaume de Bohême. La musique de Zelenka ne nous est hélas pas parvenue. Mais son travail pour les jésuites, qui est attesté également à plusieurs reprises par la suite, laisse entendre que le compositeur entretenait un rapport plus étroit avec cet ordre. La possibilité qu’il ait

étudié dans l’un des lycées jésuites n’a pas été confirmée jusqu’à présent. C’est également aux jésuites qu’étaient destinées les trois pièces figurant sur cet enregistrement. Elles font partie des plus anciennes œuvres conservées de Zelenka, et sont aussi des témoins uniques de la musique qu’on exécutait à l’église du Très-Saint-Sauveur, au Klementinum de Prague – le plus grand et le plus ancien collège jésuite de Bohême. Cette église comptait parmi les lieux les plus importants sur la « carte musicale » imaginaire des cités de Prague de ce temps. Ce dont témoignent, notamment, les comptes de l’église, qui prouvent non seulement les réparations fréquentes de l’orgue, mais aussi les acquisitions d’instruments de musique : en 1709, par exemple, un nouveau violon fut acheté pour 18 florins. Malheureusement la collection de musique s’est perdue et l’on n’en a pas de traces, si bien que les principaux renseignements sur les productions musicales du lieu nous viennent des livrets conservés des oratorios qu’on y exécutait surtout au temps pascal. Cette musique se jouait d’habitude auprès d’un autel imitant le tombeau du Christ, où l’on déposait le Saint Sacrement après les cérémonies du Vendredi saint (qui avaient alors lieu le matin). Ce tombeau, qui était éclairé, était un lieu d’adoration et de méditation, le jour durant, sur la mort rédemptrice du Christ. Les scènes et motifs allégoriques qui l’ornaient nous rendaient celle-ci plus intime, et la construction du tombeau était aussi conçue comme le décor 15


Sachsen und Königs von Polen, schließlich Wien als die Stadt seines in den Jahren 1716–1719 empfangenen Kompositionsunterrichts beim Kaiserlichen Kapellmeister Johann Joseph Fux, Zelenkas „magister venerandissimus“. Als Zelenka zu Fux kam, hatte er schon einige größere Kompositionen verfertigt, war also kein gewöhnlicher Schüler. Alle drei Werke sind in autographen Partituren des Komponisten überliefert, die aber schlecht erhalten sind und teilweise rekonstruiert werden müssen. Dabei entstehen jedoch keine willkürlichen Bearbeitungen; in Arien sind oft Ergänzungen „per analogiam“ möglich, und in Fugen lassen die Kompositionsregeln meist nur wenige Fortschreitungen zu. Nicht zu retten wäre freilich die Kantate „Attendite et videte“; hier aber kommt ein glücklicher Umstand zu Hilfe. Denn fast alle Sätze dieses Werkes sind „Parodien“, d. h. Rückgriffe auf bereits vorhandene Musik, die lediglich einen neuen Text erhielt. Als „Steinbruch“ diente Zelenkas Hauptwerk der frühen Phase, die Missa Sanctæ Cæciliæ (ZWV 1), deren Wurzeln sicher noch auf seine Prager Jahre zurückgehen. Im Januar 1712 hat Zelenka unter Verweis auf dieses Werk beim sächsischen Kurfürsten um bezahlten Urlaub für eine Reise nach Frankreich und Italien gebeten, offensichtlich ohne Erfolg. Wie die Noten, so kann auch der Text der Kantate rekonstruiert werden. Es genügen dazu wenige lesbare Fragmente. Denn der Text ist fast vollständig aus Stellen der lateinischen Vulgata14

-Bibel zusammengesetzt, die über eine Konkordanz (heute auch eine Internet-Suchmaschine) leicht auffindbar sind. Das Parodieverfahren spielt in Zelenkas Schaffen sonst keine große Rolle; wenn er in der frühen Zeit ein ganzes Werk aus einem anderen ableitet, so zeigt dies, dass er – trotz fortgeschrittenen Alters – offenbar noch keinen großen Vorrat an Stücken besaß. Die Musik der frühen Sepulcrum-Kantaten zeigt schon die beiden Momente, die für Zelenka auch später charakteristisch sind: eine Neigung zu expressiver, oftmals traurig anmutender Melodik und eine Neigung für sorgfältig ausgearbeitete Fugen mit bemerkenswerten Themen. Wenn auch manche Sätze noch nicht die vollkommene Balance späterer Werke zeigen mögen, so kann man dies auch positiv bewerten. Man kann sich wohl kaum eine ergreifendere Arie vorstellen als „Orate pro me, lacrimæ“ (Immisit Dominus pestilentiam, Nr. 5) mit ihren überraschenden Trugschlüssen, und kaum eine wirkungsvollere Verwendung des Chores als im langen Schlussteil von Deus Dux. Welche Musik Zelenka in seiner Jugend kennen gelernt hat, wissen wir nicht konkret: Lotti? Caldara? Fux? Böhmische Komponisten? Sicher ist, dass er über eine besondere Begabung verfügte, die sich später, in den Jahren von 1720 bis 1745, großartig entfalten konnte und ein Oeuvre von unverwechselbarem Charakter entstehen ließ. Wolfgang Horn

LA PÉRIODE PRAGOISE DE JAN DISMAS ZELENKA On sait étonnamment peu de choses sur les trois premières décennies de la vie de Jan Dismas Zelenka. Le compositeur est né en 1679 dans la famille d’un cantor et organiste de Louňovice ; il a donc certainement reçu dans son foyer les bases solides d’une formation musicale. Mais il faut attendre 1704 pour que le nom de Zelenka refasse surface, alors qu’il est déjà un homme adulte. Dans le synopsis de la pièce scolaire Via laureata (ZWV 245), dont il composa la musique de scène, il est qualifié de generosus dominus, un homme de noblesse, ce qui suggère un certain statut social. Cette pièce fut représentée au lycée jésuite de Prague, à Malá Strana, en l’honneur de Heřman Jakub Černín et de sa maison, ce dernier venant d’être nommé burgrave suprême du Royaume de Bohême. La musique de Zelenka ne nous est hélas pas parvenue. Mais son travail pour les jésuites, qui est attesté également à plusieurs reprises par la suite, laisse entendre que le compositeur entretenait un rapport plus étroit avec cet ordre. La possibilité qu’il ait

étudié dans l’un des lycées jésuites n’a pas été confirmée jusqu’à présent. C’est également aux jésuites qu’étaient destinées les trois pièces figurant sur cet enregistrement. Elles font partie des plus anciennes œuvres conservées de Zelenka, et sont aussi des témoins uniques de la musique qu’on exécutait à l’église du Très-Saint-Sauveur, au Klementinum de Prague – le plus grand et le plus ancien collège jésuite de Bohême. Cette église comptait parmi les lieux les plus importants sur la « carte musicale » imaginaire des cités de Prague de ce temps. Ce dont témoignent, notamment, les comptes de l’église, qui prouvent non seulement les réparations fréquentes de l’orgue, mais aussi les acquisitions d’instruments de musique : en 1709, par exemple, un nouveau violon fut acheté pour 18 florins. Malheureusement la collection de musique s’est perdue et l’on n’en a pas de traces, si bien que les principaux renseignements sur les productions musicales du lieu nous viennent des livrets conservés des oratorios qu’on y exécutait surtout au temps pascal. Cette musique se jouait d’habitude auprès d’un autel imitant le tombeau du Christ, où l’on déposait le Saint Sacrement après les cérémonies du Vendredi saint (qui avaient alors lieu le matin). Ce tombeau, qui était éclairé, était un lieu d’adoration et de méditation, le jour durant, sur la mort rédemptrice du Christ. Les scènes et motifs allégoriques qui l’ornaient nous rendaient celle-ci plus intime, et la construction du tombeau était aussi conçue comme le décor 15


d’un théâtre baroque. Dans le programme horaire des jésuites du Klementinum, la production musicale avait sa place le soir, après la procession de pénitence organisée l’après-midi par la congrégation mariale Congregatio Latina Major, et les vêpres en l’église du Saint-Sauveur. Dans l’église voisine des Chevaliers de la Croix, autre lieu musical illustre, on jouait en revanche l’oratorio à onze heures du matin. Parfois, on exécutait la première partie d’un oratorio plus vaste, en deux parties, dont on donnait la seconde le samedi. D’autres fois, la production musicale se composait de pièces plus courtes, plus proches du genre de la cantate. C’est à ce groupe qu’appartiennent les trois œuvres de Zelenka en général désignées aujourd’hui de « cantates pour le Saint Sépulcre » (dénomination sous laquelle elles figurent aussi dans les anciens inventaires de l’église de la cour de Dresde, du milieu du XVIIIe siècle) ou de sepolcri. Ce genre musical s’était d’abord développé dans la seconde moitié du XVIIe siècle à la cour des Habsbourg à Vienne ; il recouvrait des représentations scéniques ou semi-scéniques, qu’on trouve aussi désignées du nom d’azione sacra. On ne sait pas très bien comment se présentaient ces productions chez les jésuites du Klementinum, mais la musique devait probablement être en lien étroit avec la décoration du tombeau, à laquelle on vouait chaque année une grande importance. Les jésuites imprimaient d’ordinaire des sortes de « guides » de cette décoration, de même que les 16

synopsis ou les livrets contenant le texte de la composition ; toutefois ces sources ne sont pas connues pour les années où ont été exécutés les sepolcri de Zelenka (1709, 1712, 1716). Les textes figurant sur les pages de titre des partitions autographes de Zelenka conservées à Dresde nous fournissent non seulement la datation, le lieu de composition et la destination des œuvres, mais on y apprend encore que celles-ci ont vu le jour à la demande d’un comte Hartig, que Zelenka dirigea en personne l’exécution du premier sepolcro en 1709, et qu’à cette époque il était aussi au service d’Hartig. Duquel des frères Hartig il s’agissait, c’est ce que l’on découvre grâce aux pages de titre des deux sepolcri suivants, qui mentionnent pour ce dernier la fonction de gouverneur impérial. Ceci montre clairement que le patron pragois de Zelenka, à l’origine des commandes des sepolcri, était le chevalier (plus tard baron, et à partir de 1725 comte) Johann Hubert Hartig (1671–1741), alors connu comme un mélomane et connaisseur en musique ; souvent, et sans fondement, on spécule de même, dans ce contexte, sur son frère cadet Ludwig Joseph (1675–1735). Le rapport de Zelenka et de Johann Hubert Hartig s’est poursuivi jusqu’à la mort du comte en 1741 : le compositeur lui envoyait à Prague des copies de ses meilleures compositions, et c’est aussi pour celui-ci qu’il composa son tardif Salus infirmorum (litanies de Lorette, ZWV 152). On ignore si les sepolcri de Zelenka ont également été donnés à Dresde. Mais ils étaient

connus et diffusés en Bohême, comme en témoigne la copie de l’aria Recordare Domine du premier sepolcro, Immisit Dominus pestilentiam, qui s’est conservée dans la collection de l’église prévôtale Sts-Pierre-et-Paul de Mělník. C’est le compositeur Šimon Brixi qui la réalisa en 1729. Son intérêt pour l’œuvre de son collègue aîné n’a rien d’étonnant : les sepolcri de Zelenka sont des œuvres personnelles, qui montrent déjà tous les traits du style si remarquable du compositeur. Václav Kapsa

Les premières œuvres des compositeurs sont, en général, particulièrement intéressantes. Elles montrent souvent une grande force et une grande audace, mais parfois aussi un manque de pratique et d’expérience. Ce qui, justement, trahit l’orientation du compositeur. Les trois cantates pour le saint sépulcre au Klementinum jésuite de Prague contiennent la musique la plus ancienne de Jan Dismas Zelenka qui nous soit parvenue. Mais ce ne sont pas là les œuvres d’un jeune compositeur. Lorsqu’il composa la première, Immisit Dominus pestilentiam (Prague, 1709), Zelenka avait déjà trente ans. À quelques années d’intervalle allaient suivre les cantates Attendite et videte (Dresde, 1712) et Deus dux (Vienne, 1716). Prague, Dresde et Vienne sont trois lieux cruciaux dans la vie de Zelenka. Prague : ville de l’apprentissage et des premières années du métier de musicien.

Dresde : ville où il fut actif en tant que contrebassiste (à partir de 1710 environ) et compositeur de musique d’église (officiellement à partir de 1720 environ, jusqu’à sa mort en 1745) à la chapelle de la cour des princes-électeurs de Saxe et des rois de Pologne. Enfin Vienne : ville où Zelenka suivit en 1716-1719 les cours de composition de Johann Joseph Fux, Kapellmeister impérial et son « magister venerandissimus ». À son arrivée chez Fux, Zelenka avait déjà écrit certaines grandes compositions, ce n’était donc pas un élève ordinaire. Ces œuvres nous sont toutes trois parvenues dans les partitions autographes du compositeur, mais celles-ci sont en tellement mauvais état aujourd’hui que les pièces ont dû être en partie reconstruites. Lors de cette reconstruction, aucune retouche arbitraire n’a été effectuée : il était souvent possible de compléter les arias par analogie, et dans les fugues les règles de composition n’admettent d’ordinaire que peu de procédés libres. La cantate Attendite et videte n’aurait pu être sauvée, cependant, si une circonstance heureuse ne nous avait prêté secours. En effet, presque tous les mouvements de cette œuvre sont des « parodies », réutilisant donc une musique préexistante, qui a juste été arrangée et dotée d’un nouveau texte. Ce qui servit à Zelenka de source de matériau, c’est la principale œuvre de sa première période, la Missa Sanctæ Cæciliæ (ZWV 1), dont les germes remontent sans nul doute aux années pragoises du compositeur. En janvier 17


d’un théâtre baroque. Dans le programme horaire des jésuites du Klementinum, la production musicale avait sa place le soir, après la procession de pénitence organisée l’après-midi par la congrégation mariale Congregatio Latina Major, et les vêpres en l’église du Saint-Sauveur. Dans l’église voisine des Chevaliers de la Croix, autre lieu musical illustre, on jouait en revanche l’oratorio à onze heures du matin. Parfois, on exécutait la première partie d’un oratorio plus vaste, en deux parties, dont on donnait la seconde le samedi. D’autres fois, la production musicale se composait de pièces plus courtes, plus proches du genre de la cantate. C’est à ce groupe qu’appartiennent les trois œuvres de Zelenka en général désignées aujourd’hui de « cantates pour le Saint Sépulcre » (dénomination sous laquelle elles figurent aussi dans les anciens inventaires de l’église de la cour de Dresde, du milieu du XVIIIe siècle) ou de sepolcri. Ce genre musical s’était d’abord développé dans la seconde moitié du XVIIe siècle à la cour des Habsbourg à Vienne ; il recouvrait des représentations scéniques ou semi-scéniques, qu’on trouve aussi désignées du nom d’azione sacra. On ne sait pas très bien comment se présentaient ces productions chez les jésuites du Klementinum, mais la musique devait probablement être en lien étroit avec la décoration du tombeau, à laquelle on vouait chaque année une grande importance. Les jésuites imprimaient d’ordinaire des sortes de « guides » de cette décoration, de même que les 16

synopsis ou les livrets contenant le texte de la composition ; toutefois ces sources ne sont pas connues pour les années où ont été exécutés les sepolcri de Zelenka (1709, 1712, 1716). Les textes figurant sur les pages de titre des partitions autographes de Zelenka conservées à Dresde nous fournissent non seulement la datation, le lieu de composition et la destination des œuvres, mais on y apprend encore que celles-ci ont vu le jour à la demande d’un comte Hartig, que Zelenka dirigea en personne l’exécution du premier sepolcro en 1709, et qu’à cette époque il était aussi au service d’Hartig. Duquel des frères Hartig il s’agissait, c’est ce que l’on découvre grâce aux pages de titre des deux sepolcri suivants, qui mentionnent pour ce dernier la fonction de gouverneur impérial. Ceci montre clairement que le patron pragois de Zelenka, à l’origine des commandes des sepolcri, était le chevalier (plus tard baron, et à partir de 1725 comte) Johann Hubert Hartig (1671–1741), alors connu comme un mélomane et connaisseur en musique ; souvent, et sans fondement, on spécule de même, dans ce contexte, sur son frère cadet Ludwig Joseph (1675–1735). Le rapport de Zelenka et de Johann Hubert Hartig s’est poursuivi jusqu’à la mort du comte en 1741 : le compositeur lui envoyait à Prague des copies de ses meilleures compositions, et c’est aussi pour celui-ci qu’il composa son tardif Salus infirmorum (litanies de Lorette, ZWV 152). On ignore si les sepolcri de Zelenka ont également été donnés à Dresde. Mais ils étaient

connus et diffusés en Bohême, comme en témoigne la copie de l’aria Recordare Domine du premier sepolcro, Immisit Dominus pestilentiam, qui s’est conservée dans la collection de l’église prévôtale Sts-Pierre-et-Paul de Mělník. C’est le compositeur Šimon Brixi qui la réalisa en 1729. Son intérêt pour l’œuvre de son collègue aîné n’a rien d’étonnant : les sepolcri de Zelenka sont des œuvres personnelles, qui montrent déjà tous les traits du style si remarquable du compositeur. Václav Kapsa

Les premières œuvres des compositeurs sont, en général, particulièrement intéressantes. Elles montrent souvent une grande force et une grande audace, mais parfois aussi un manque de pratique et d’expérience. Ce qui, justement, trahit l’orientation du compositeur. Les trois cantates pour le saint sépulcre au Klementinum jésuite de Prague contiennent la musique la plus ancienne de Jan Dismas Zelenka qui nous soit parvenue. Mais ce ne sont pas là les œuvres d’un jeune compositeur. Lorsqu’il composa la première, Immisit Dominus pestilentiam (Prague, 1709), Zelenka avait déjà trente ans. À quelques années d’intervalle allaient suivre les cantates Attendite et videte (Dresde, 1712) et Deus dux (Vienne, 1716). Prague, Dresde et Vienne sont trois lieux cruciaux dans la vie de Zelenka. Prague : ville de l’apprentissage et des premières années du métier de musicien.

Dresde : ville où il fut actif en tant que contrebassiste (à partir de 1710 environ) et compositeur de musique d’église (officiellement à partir de 1720 environ, jusqu’à sa mort en 1745) à la chapelle de la cour des princes-électeurs de Saxe et des rois de Pologne. Enfin Vienne : ville où Zelenka suivit en 1716-1719 les cours de composition de Johann Joseph Fux, Kapellmeister impérial et son « magister venerandissimus ». À son arrivée chez Fux, Zelenka avait déjà écrit certaines grandes compositions, ce n’était donc pas un élève ordinaire. Ces œuvres nous sont toutes trois parvenues dans les partitions autographes du compositeur, mais celles-ci sont en tellement mauvais état aujourd’hui que les pièces ont dû être en partie reconstruites. Lors de cette reconstruction, aucune retouche arbitraire n’a été effectuée : il était souvent possible de compléter les arias par analogie, et dans les fugues les règles de composition n’admettent d’ordinaire que peu de procédés libres. La cantate Attendite et videte n’aurait pu être sauvée, cependant, si une circonstance heureuse ne nous avait prêté secours. En effet, presque tous les mouvements de cette œuvre sont des « parodies », réutilisant donc une musique préexistante, qui a juste été arrangée et dotée d’un nouveau texte. Ce qui servit à Zelenka de source de matériau, c’est la principale œuvre de sa première période, la Missa Sanctæ Cæciliæ (ZWV 1), dont les germes remontent sans nul doute aux années pragoises du compositeur. En janvier 17


1712, Zelenka, en renvoyant à cette pièce, demandait au prince-électeur de Saxe un congé rémunéré pour un voyage en France et en Italie, manifestement sans succès. Tout comme la partition, il est possible de reconstruire aussi le texte de la cantate. Il suffit pour cela de quelques fragments lisibles, car, dans le présent cas, le texte est dans sa quasitotalité constitué d’extraits de la Bible latine, la Vulgate, qu’on peut aisément retrouver à l’aide de la Concordance (et, aujourd’hui, via l’internet). En tant que technique de composition, la parodie ne joue pas, à part cela, un rôle significatif dans la production de Zelenka ; le fait qu’il ait alors tiré d’une autre presque toute une œuvre nouvelle suggère qu’il ne devait pas encore avoir en réserve – malgré son âge avancé – beaucoup d’œuvres disponibles. La musique des premiers sepolcri montre déjà les deux éléments qui resteront typiques de Zelenka par la suite : la tendance à une mélodie expressive, dégageant souvent une impression de tristesse, et le penchant pour des fugues scrupuleusement ouvragées, avec des sujets remarquables. Bien que certains mouvements ne présentent pas encore l’équilibre parfait des œuvres ultérieures, on peut aussi y voir un point positif. On peut difficilement imaginer aria plus émouvante que Orate pro me, lacrimæ, avec ses cadences rompues surprenantes (Immisit Dominus pestilentiam, n° 5), ou utilisation du chœur plus convaincante que dans la dernière partie du sepolcro Deus dux fortissime. 18

On ne sait pas exactement quelle musique le jeune Zelenka connaissait : Lotti ? Caldara ? Fux ? Des compositeurs tchèques du pays ? Il est sûr en tout cas qu’il possédait un talent particulier, qu’il put splendidement développer par la suite, dans les années 1720–1745, et qui fit naître une œuvre au cachet caractéristique. Wolfgang Horn

PRAŽSKÉ OBDOBÍ JANA DISMASE ZELENKY O prvních třech desítkách let života skladatele Jana Dismase Zelenky víme překvapivě málo. Narodil se roku 1679 v rodině kantora a varhaníka v Louňovicích, solidní základy hudebního vzdělání tedy získal jistě doma. Znovu se však Zelenkovo jméno vynořuje až v roce 1704, kdy byl již dospělým mužem. V synopsi školské hry Via laureata (ZWV 245), k níž složil hudbu, je označen jako generosus dominus, urozený pán, což naznačuje jistý společenský status. Hru uvedlo jezuitské gymnázium v Praze na Malé Straně k poctě nově jmenovaného nejvyššího purkrabího Království českého Heřmana Jakuba Černína a jeho rodu. Zelenkova hudba se bohužel nedochovala. Jeho práce pro jezuity, vícekrát doložená i později, ale naznačuje užší vztah skladatele k tomuto řádu. Nabízející se možnost, že právě na některém z jezuitských gymnázií studoval, však dosud potvrzena nebyla. Také tři skladby nacházející se na této nahrávce byly určeny jezuitům. Náleží k nejstarším dochovaným Zelenkovým dílům, zároveň však

jsou jedinečnými doklady hudby provozované v kostele Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu, největší a nejstarší jezuitské koleji v Čechách. Tento kostel patřil k nejvýznamnějším místům na pomyslné „hudební mapě“ pražských měst té doby. O tom svědčí například kostelní účty, dokládající nejen časté opravy varhan, ale i nákupy hudebních nástrojů: roku 1709 byl například zakoupen nový violon za 18 zlatých. Hudební sbírka se však bohužel beze stopy ztratila, a tak o tamních hudebních produkcích vypovídají hlavně dochovaná libreta oratorií, která zde byla provozována zejména v době Velikonoc. Tato hudba zněla obvykle u Božího hrobu, kde byla po velkopátečních obřadech – které tehdy probíhaly ráno – uložena nejsvětější svátost. Osvětlený Boží hrob byl místem pro celodenní adoraci a rozjímání Kristovy vykupitelské smrti. Tu přibližovaly i alegorické výjevy a scény, které boží hrob zdobily; i jeho stavba byla koncipována podobně jako kulisy barokního divadla. Hudební produkce měla v časovém rozvrhu klementinských jezuitů místo večer, po kajícím procesí pořádaném odpoledne Větší mariánskou družinou (Congregationis Latinæ Majoris) a po nešporách v kostele sv. Salvátora. V sousedícím křižovnickém chrámu, dalším hudebně proslulém místě, zase bývalo dáváno oratorium v jedenáct hodin dopoledne. Někdy se jednalo o první díl rozsáhlejšího, dvoudílného oratoria, jehož druhý díl zazněl v sobotu. Jindy šlo o kratší skladby, které se 19


1712, Zelenka, en renvoyant à cette pièce, demandait au prince-électeur de Saxe un congé rémunéré pour un voyage en France et en Italie, manifestement sans succès. Tout comme la partition, il est possible de reconstruire aussi le texte de la cantate. Il suffit pour cela de quelques fragments lisibles, car, dans le présent cas, le texte est dans sa quasitotalité constitué d’extraits de la Bible latine, la Vulgate, qu’on peut aisément retrouver à l’aide de la Concordance (et, aujourd’hui, via l’internet). En tant que technique de composition, la parodie ne joue pas, à part cela, un rôle significatif dans la production de Zelenka ; le fait qu’il ait alors tiré d’une autre presque toute une œuvre nouvelle suggère qu’il ne devait pas encore avoir en réserve – malgré son âge avancé – beaucoup d’œuvres disponibles. La musique des premiers sepolcri montre déjà les deux éléments qui resteront typiques de Zelenka par la suite : la tendance à une mélodie expressive, dégageant souvent une impression de tristesse, et le penchant pour des fugues scrupuleusement ouvragées, avec des sujets remarquables. Bien que certains mouvements ne présentent pas encore l’équilibre parfait des œuvres ultérieures, on peut aussi y voir un point positif. On peut difficilement imaginer aria plus émouvante que Orate pro me, lacrimæ, avec ses cadences rompues surprenantes (Immisit Dominus pestilentiam, n° 5), ou utilisation du chœur plus convaincante que dans la dernière partie du sepolcro Deus dux fortissime. 18

On ne sait pas exactement quelle musique le jeune Zelenka connaissait : Lotti ? Caldara ? Fux ? Des compositeurs tchèques du pays ? Il est sûr en tout cas qu’il possédait un talent particulier, qu’il put splendidement développer par la suite, dans les années 1720–1745, et qui fit naître une œuvre au cachet caractéristique. Wolfgang Horn

PRAŽSKÉ OBDOBÍ JANA DISMASE ZELENKY O prvních třech desítkách let života skladatele Jana Dismase Zelenky víme překvapivě málo. Narodil se roku 1679 v rodině kantora a varhaníka v Louňovicích, solidní základy hudebního vzdělání tedy získal jistě doma. Znovu se však Zelenkovo jméno vynořuje až v roce 1704, kdy byl již dospělým mužem. V synopsi školské hry Via laureata (ZWV 245), k níž složil hudbu, je označen jako generosus dominus, urozený pán, což naznačuje jistý společenský status. Hru uvedlo jezuitské gymnázium v Praze na Malé Straně k poctě nově jmenovaného nejvyššího purkrabího Království českého Heřmana Jakuba Černína a jeho rodu. Zelenkova hudba se bohužel nedochovala. Jeho práce pro jezuity, vícekrát doložená i později, ale naznačuje užší vztah skladatele k tomuto řádu. Nabízející se možnost, že právě na některém z jezuitských gymnázií studoval, však dosud potvrzena nebyla. Také tři skladby nacházející se na této nahrávce byly určeny jezuitům. Náleží k nejstarším dochovaným Zelenkovým dílům, zároveň však

jsou jedinečnými doklady hudby provozované v kostele Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu, největší a nejstarší jezuitské koleji v Čechách. Tento kostel patřil k nejvýznamnějším místům na pomyslné „hudební mapě“ pražských měst té doby. O tom svědčí například kostelní účty, dokládající nejen časté opravy varhan, ale i nákupy hudebních nástrojů: roku 1709 byl například zakoupen nový violon za 18 zlatých. Hudební sbírka se však bohužel beze stopy ztratila, a tak o tamních hudebních produkcích vypovídají hlavně dochovaná libreta oratorií, která zde byla provozována zejména v době Velikonoc. Tato hudba zněla obvykle u Božího hrobu, kde byla po velkopátečních obřadech – které tehdy probíhaly ráno – uložena nejsvětější svátost. Osvětlený Boží hrob byl místem pro celodenní adoraci a rozjímání Kristovy vykupitelské smrti. Tu přibližovaly i alegorické výjevy a scény, které boží hrob zdobily; i jeho stavba byla koncipována podobně jako kulisy barokního divadla. Hudební produkce měla v časovém rozvrhu klementinských jezuitů místo večer, po kajícím procesí pořádaném odpoledne Větší mariánskou družinou (Congregationis Latinæ Majoris) a po nešporách v kostele sv. Salvátora. V sousedícím křižovnickém chrámu, dalším hudebně proslulém místě, zase bývalo dáváno oratorium v jedenáct hodin dopoledne. Někdy se jednalo o první díl rozsáhlejšího, dvoudílného oratoria, jehož druhý díl zazněl v sobotu. Jindy šlo o kratší skladby, které se 19


blížily spíše hudebnímu druhu kantáty. K nim patří i tři Zelenkova díla, která dnes bývají označována jako kantáty ke Svatému hrobu (jak jsou uvedena i ve starých inventářích drážďanského dvorního kostela z poloviny 18. století), nebo jako sepolkra. Tento hudební žánr se rozvinul v druhé polovině 17. století nejdříve u habsburského dvora ve Vídni, šlo o scénická či poloscénická představení označovaná například také azione sacra. Není příliš jasné, jak vypadaly tyto produkce u klementinských jezuitů, hudba však pravděpodobně úzce souvisela s výzdobou Božího hrobu, které byla každoročně věnována velká pozornost. Jezuité obvykle vydávali tiskem jakési „průvodce“ touto výzdobou, stejně jako synopse či libreta obsahující text skladby, z let provedení Zelenkových sepolker (1709, 1712, 1716) však tyto prameny nejsou známy. Texty na titulních listech Zelenkových autografních partitur dochovaných v Drážďanech nás informují nejen o dataci, místu vzniku a určení skladeb, ale i o tom, že skladby vznikly na žádost hraběte Hartiga, že provedení prvního sepolkra v roce 1709 Zelenka osobně řídil a že v té době rovněž působil v Hartigových službách. O kterého z bratrů Hartigů šlo, se dozvídáme z titulních stran obou pozdějších sepolker, na nichž je zmíněna jeho funkce císařského místodržícího. Z toho je zřejmé, že Zelenkovým pražským patronem i objednavatelem sepolker byl rytíř (od roku 1725 hrabě) Johann Hubert Hartig (1671–1741), tehdy známý co znalec a milovník hudby; často a nepodloženě se v této 20

souvislosti spekuluje rovněž o jeho mladším bratrovi Ludwigu Josephovi (1675–1735). Vztah Zelenky a Johanna Huberta Hartiga přetrval až do smrti hraběte v roce 1741: skladatel hraběti posílal do Prahy opisy svých nejlepších skladeb a přímo pro něj zkomponoval své pozdní Loretánské litanie Salus infirmorum (ZWV 152). Zda Zelenkova sepolkra zazněla i v Drážďanech, nevíme. O tom, že byla známa a šířena v Čechách, však svědčí opis árie Recordare Domine z prvního sepolkra Immisit Dominus pestilentiam, který se dochoval ve sbírce z proboštského kostela sv. Petra a Pavla v Mělníce. V roce 1729 si jej pořídil skladatel Šimon Brixi. Jeho zájmu o dílo staršího kolegy se nelze podivovat. Zelenkova sepolkra jsou osobitá díla, která již vykazují všechny znaky skladatelova nanejvýš pozoruhodného kompozičního stylu. Václav Kapsa

Raná díla skladatelů bývají zvláště zajímavá. Často ukazují velkou sílu a smělost, někdy ale také chybějící cvik a zkušenost. Právě to ale prozrazuje skladatelovo směřování. Tři kantáty ke svatému hrobu v jezuitském Klementinu v Praze obsahují nejranější hudbu Jana Dismase Zelenky, která se dochovala. Nejedná se však o díla mladého skladatele. Když Zelenka zkomponoval první z nich, Immisit Dominus pestilentiam (Praha 1709), byl již třicetiletý. S odstupem několika let následovaly kantáty Attendite et videte (Drážďany 1712) a Deus

dux (Vídeň 1716). Praha, Drážďany a Vídeň jsou třemi rozhodujícími místy Zelenkova života: Praha jako město jeho vzdělání a prvních let v hudebnickém povolání, Drážďany jako město, v němž působil v roli kontrabasisty (cca od roku 1710) a skladatele církevní hudby (oficiálně cca od roku 1720 až do smrti v roce 1745) v dvorní kapele saských kurfiřtů a polských králů, konečně Vídeň jako město, kde Zelenku v letech 1716–1719 učil skladbě jeho „magister venerandissimus“, císařský kapelník Johann Joseph Fux. Když Zelenka k Fuxovi přišel, měl již za sebou některé velké kompozice, nebyl tedy žádným obvyklým žákem. Všechna tři díla se dochovala ve skladatelových autografních partiturách, které jsou však dnes v tak špatném stavu, že skladby musely být částečně rekonstruovány. Při rekonstrukci nedošlo k žádným svévolným úpravám: árie bylo často možno doplnit „per analogiam“ a ve fugách připouštějí kompoziční pravidla obvykle jen málo libovolných postupů. Zachránit by ovšem nebylo možno kantátu Attendite et videte, zde však přišla na pomoc šťastná okolnost. Téměř všechny věty tohoto díla jsou totiž „parodie“, tedy využívají již existující hudbu, která byla pouze upravena a podložena novým textem. Jako zdroj materiálu sloužilo Zelenkovi hlavní dílo jeho raného období, Missa Sanctæ Ceciliæ (ZWV 1), jejíž zárodky nepochybně pocházejí ještě ze skladatelových pražských let. V lednu 1712 žádal Zelenka saského kurfiřta s odkazem na tuto

skladbu o placenou dovolenou na cestu do Francie a Itálie, zjevně bez úspěchu. Stejně jako noty může být rekonstruován i text kantáty. Stačí k tomu jen několik čitelných fragmentů, neboť v tomto případě je text téměř v úplnosti sestaven z úryvků latinské bible, Vulgáty, které jsou lehce dohledatelné pomocí konkordance (a dnes i prostřednictvím internetu). Parodie jako kompoziční technika jinak nehraje v Zelenkově tvorbě žádnou významnou roli; když tehdy odvodil téměř celé nové dílo z jiného, naznačuje to, že patrně ještě nedisponoval – navzdory svému pokročilému věku – příliš velkou zásobou skladeb. Hudba raných sepolker již vykazuje oba prvky typické pro Zelenku i později: tendence k expresivní, často truchlivě působící melodice a sklon k starostlivě vypracovaným fugám s pozoruhodnými tématy. Přestože některé věty ještě nevykazují dokonalou rovnováhu pozdějších děl, může to být hodnoceno i pozitivně. Sotva je možno představit si dojemnější árii než Orate pro me, lacrimæ (Immisit Dominus pestilentiam, č. 5) s jejími překvapivými klamnými závěry, či působivější použití sboru než v poslední části sepolkra Deus dux fortissime. Nevíme přesně, jakou hudbu mladý Zelenka znal: Lottiho? Caldaru? Fuxe? Domácí české skladatele? Jisté však je, že disponoval zvláštním nadáním, které později, v letech 1720–1745, mohl velkolepě rozvinout a z nějž vzešlo dílo nezaměnitelného charakteru. Wolfgang Horn 21


blížily spíše hudebnímu druhu kantáty. K nim patří i tři Zelenkova díla, která dnes bývají označována jako kantáty ke Svatému hrobu (jak jsou uvedena i ve starých inventářích drážďanského dvorního kostela z poloviny 18. století), nebo jako sepolkra. Tento hudební žánr se rozvinul v druhé polovině 17. století nejdříve u habsburského dvora ve Vídni, šlo o scénická či poloscénická představení označovaná například také azione sacra. Není příliš jasné, jak vypadaly tyto produkce u klementinských jezuitů, hudba však pravděpodobně úzce souvisela s výzdobou Božího hrobu, které byla každoročně věnována velká pozornost. Jezuité obvykle vydávali tiskem jakési „průvodce“ touto výzdobou, stejně jako synopse či libreta obsahující text skladby, z let provedení Zelenkových sepolker (1709, 1712, 1716) však tyto prameny nejsou známy. Texty na titulních listech Zelenkových autografních partitur dochovaných v Drážďanech nás informují nejen o dataci, místu vzniku a určení skladeb, ale i o tom, že skladby vznikly na žádost hraběte Hartiga, že provedení prvního sepolkra v roce 1709 Zelenka osobně řídil a že v té době rovněž působil v Hartigových službách. O kterého z bratrů Hartigů šlo, se dozvídáme z titulních stran obou pozdějších sepolker, na nichž je zmíněna jeho funkce císařského místodržícího. Z toho je zřejmé, že Zelenkovým pražským patronem i objednavatelem sepolker byl rytíř (od roku 1725 hrabě) Johann Hubert Hartig (1671–1741), tehdy známý co znalec a milovník hudby; často a nepodloženě se v této 20

souvislosti spekuluje rovněž o jeho mladším bratrovi Ludwigu Josephovi (1675–1735). Vztah Zelenky a Johanna Huberta Hartiga přetrval až do smrti hraběte v roce 1741: skladatel hraběti posílal do Prahy opisy svých nejlepších skladeb a přímo pro něj zkomponoval své pozdní Loretánské litanie Salus infirmorum (ZWV 152). Zda Zelenkova sepolkra zazněla i v Drážďanech, nevíme. O tom, že byla známa a šířena v Čechách, však svědčí opis árie Recordare Domine z prvního sepolkra Immisit Dominus pestilentiam, který se dochoval ve sbírce z proboštského kostela sv. Petra a Pavla v Mělníce. V roce 1729 si jej pořídil skladatel Šimon Brixi. Jeho zájmu o dílo staršího kolegy se nelze podivovat. Zelenkova sepolkra jsou osobitá díla, která již vykazují všechny znaky skladatelova nanejvýš pozoruhodného kompozičního stylu. Václav Kapsa

Raná díla skladatelů bývají zvláště zajímavá. Často ukazují velkou sílu a smělost, někdy ale také chybějící cvik a zkušenost. Právě to ale prozrazuje skladatelovo směřování. Tři kantáty ke svatému hrobu v jezuitském Klementinu v Praze obsahují nejranější hudbu Jana Dismase Zelenky, která se dochovala. Nejedná se však o díla mladého skladatele. Když Zelenka zkomponoval první z nich, Immisit Dominus pestilentiam (Praha 1709), byl již třicetiletý. S odstupem několika let následovaly kantáty Attendite et videte (Drážďany 1712) a Deus

dux (Vídeň 1716). Praha, Drážďany a Vídeň jsou třemi rozhodujícími místy Zelenkova života: Praha jako město jeho vzdělání a prvních let v hudebnickém povolání, Drážďany jako město, v němž působil v roli kontrabasisty (cca od roku 1710) a skladatele církevní hudby (oficiálně cca od roku 1720 až do smrti v roce 1745) v dvorní kapele saských kurfiřtů a polských králů, konečně Vídeň jako město, kde Zelenku v letech 1716–1719 učil skladbě jeho „magister venerandissimus“, císařský kapelník Johann Joseph Fux. Když Zelenka k Fuxovi přišel, měl již za sebou některé velké kompozice, nebyl tedy žádným obvyklým žákem. Všechna tři díla se dochovala ve skladatelových autografních partiturách, které jsou však dnes v tak špatném stavu, že skladby musely být částečně rekonstruovány. Při rekonstrukci nedošlo k žádným svévolným úpravám: árie bylo často možno doplnit „per analogiam“ a ve fugách připouštějí kompoziční pravidla obvykle jen málo libovolných postupů. Zachránit by ovšem nebylo možno kantátu Attendite et videte, zde však přišla na pomoc šťastná okolnost. Téměř všechny věty tohoto díla jsou totiž „parodie“, tedy využívají již existující hudbu, která byla pouze upravena a podložena novým textem. Jako zdroj materiálu sloužilo Zelenkovi hlavní dílo jeho raného období, Missa Sanctæ Ceciliæ (ZWV 1), jejíž zárodky nepochybně pocházejí ještě ze skladatelových pražských let. V lednu 1712 žádal Zelenka saského kurfiřta s odkazem na tuto

skladbu o placenou dovolenou na cestu do Francie a Itálie, zjevně bez úspěchu. Stejně jako noty může být rekonstruován i text kantáty. Stačí k tomu jen několik čitelných fragmentů, neboť v tomto případě je text téměř v úplnosti sestaven z úryvků latinské bible, Vulgáty, které jsou lehce dohledatelné pomocí konkordance (a dnes i prostřednictvím internetu). Parodie jako kompoziční technika jinak nehraje v Zelenkově tvorbě žádnou významnou roli; když tehdy odvodil téměř celé nové dílo z jiného, naznačuje to, že patrně ještě nedisponoval – navzdory svému pokročilému věku – příliš velkou zásobou skladeb. Hudba raných sepolker již vykazuje oba prvky typické pro Zelenku i později: tendence k expresivní, často truchlivě působící melodice a sklon k starostlivě vypracovaným fugám s pozoruhodnými tématy. Přestože některé věty ještě nevykazují dokonalou rovnováhu pozdějších děl, může to být hodnoceno i pozitivně. Sotva je možno představit si dojemnější árii než Orate pro me, lacrimæ (Immisit Dominus pestilentiam, č. 5) s jejími překvapivými klamnými závěry, či působivější použití sboru než v poslední části sepolkra Deus dux fortissime. Nevíme přesně, jakou hudbu mladý Zelenka znal: Lottiho? Caldaru? Fuxe? Domácí české skladatele? Jisté však je, že disponoval zvláštním nadáním, které později, v letech 1720–1745, mohl velkolepě rozvinout a z nějž vzešlo dílo nezaměnitelného charakteru. Wolfgang Horn 21


IMMISIT DOMINUS PESTILENTIAM (ZWV 58) 1 Immisit Dominus pestilentiam in Israel a mane usque ad tempus constitutum et mortui sunt ex populo a Dan usque ad Bersabee septuaginta millia virorum. Emit ergo David aream et boves et ædificavit altare Domino et obtulit holocausta et pacifica. Et propitiatus est Dominus terræ et cohibita est plaga ab Israel. 2 Feriam pestilentia atque consumam, finis universæ carnis venit coram me, repleta est terra iniquitate. 3 Recordare, Domine, testamenti tui et dic angelo percutienti: non desoletur terra. 4 Sacrificemus Domino, Deo nostro, ne forte accidat nobis pestis.

6 Parcite boni angeli, beatæ pacis nuntii, placate Deum iudicem, vitæ scelestæ vindicem. 7 Clamate, guttæ sanguinis ob culpam fusæ criminis. Delete mortis debitum, favete vita cœlitum. 8 Deus, qui non mortem, sed pœnitentiam desideras peccatorum, populum tuum propitius respice ad te revertentem, 9 ut dum tibi devotus existit, iracundiæ tuæ flagella ab eo placatus amoveas. Amen.

5 Orate pro me, lacrimæ, dolentis testes animæ, lugete cordis intima ob perpetrata crimina. 23


IMMISIT DOMINUS PESTILENTIAM (ZWV 58) 1 Immisit Dominus pestilentiam in Israel a mane usque ad tempus constitutum et mortui sunt ex populo a Dan usque ad Bersabee septuaginta millia virorum. Emit ergo David aream et boves et ædificavit altare Domino et obtulit holocausta et pacifica. Et propitiatus est Dominus terræ et cohibita est plaga ab Israel. 2 Feriam pestilentia atque consumam, finis universæ carnis venit coram me, repleta est terra iniquitate. 3 Recordare, Domine, testamenti tui et dic angelo percutienti: non desoletur terra. 4 Sacrificemus Domino, Deo nostro, ne forte accidat nobis pestis.

6 Parcite boni angeli, beatæ pacis nuntii, placate Deum iudicem, vitæ scelestæ vindicem. 7 Clamate, guttæ sanguinis ob culpam fusæ criminis. Delete mortis debitum, favete vita cœlitum. 8 Deus, qui non mortem, sed pœnitentiam desideras peccatorum, populum tuum propitius respice ad te revertentem, 9 ut dum tibi devotus existit, iracundiæ tuæ flagella ab eo placatus amoveas. Amen.

5 Orate pro me, lacrimæ, dolentis testes animæ, lugete cordis intima ob perpetrata crimina. 23


DEUS DUX (ZWV 60)

ATTENDITE ET VIDETE (ZWV 59) 10 Attendite et videte: circumdederunt me vituli multi, tauri pingues obsederunt me, aperuerunt super me os suum sicut leo rapiens et rugiens, circumdederunt me canes multi, consilium malignantium obsedit me, foderunt manus meas et pedes meos, dinumeraverunt omnia ossa mea, a planta pedis usque ad verticem vulnus, livor et plaga, et plaga tumens, dederunt in escam meam fel et in siti mea potaverunt me aceto, aruit tamquam testa virtus mea, et lingua mea adhæsit faucibus meis, in pulverem mortis deductus sum pacificans per sanguinem crucis, sive quæ in terris sunt: Attendite et videte, si est dolor sicut dolor meus. Abluti estis, sanctificati estis, justificati estis, empti estis pretio magno. 11 Adoramus te, Christe, quoniam occisus es et redemisti nos in sanguine tuo, adoramus te, Christe, et benedicimus tibi. 12 Omnes gentes plaudite manibus, jubilate Deo in voce exsultationis, quoniam Dominus elegit nobis hæreditatem suam.

24

13 Psallite Deo nostro, psallite, qui dedit semet ipsum pro nobis, ut nos redimeret. 14 Omnipotens Deus, Deus noster in æternum et in sæculum sæculi. Amen. Qui dilexit nos et lavit nos a peccatis nostris in sanguine suo et fecit nos regnum. 15 Deus regit nos, ipsi gloria et imperium in sæcula sæculorum. 16 Dignus es, Domine, accipere virtutem et divinitatem et gloriam, qui occisus es, accipere virtutem et honorem et gloriam. 17 Deo subjecta esto anima mea, quia ipse salvator meus, salutare meum et gloria mea. 18 Adoramus te, Christe, quoniam occisus es et redemisti nos in sanguine tuo, adoramus te, Christe, et benedicimus tibi.

19 Deus, dux fortissime, nostros exercitus robora virtutibus. Hostium sic machinæ, robor et insidiæ fractæ erunt et perditæ. 20 Solare, Christiadum turba, vexilla Regis prodeunt, fulget crucis mysterium et super crucis triumphum jam gloriosum fulget victoriæ signum.

23 Ave, crucis, ave, lignum, certum triumphi signum. 24 In illa die gentes deprecabuntur eum, qui stat in signum populorum. Et erit sepulchrum ejus gloriosum, Adjiciet Dominus secundum manum suam ad possidendum residuum populi sui. 25–27 O, salutaris hostia, quæ cœli pandis ostium, bella premunt hostilia, da robur, fer auxilium.

21 Ave crucis, ave lignum, certum triumphi signum. 22 Tu nostra es vera, tu gloriæ spes, eris et certa victoriæ spes. In cruce est salus, in cruce est pax, in cruce sic fulget Christiadum fax. Hoc signo vincuntur, qui hoc persequuntur, hoc ligno frangitur, hoc hostis angitur.

25


DEUS DUX (ZWV 60)

ATTENDITE ET VIDETE (ZWV 59) 10 Attendite et videte: circumdederunt me vituli multi, tauri pingues obsederunt me, aperuerunt super me os suum sicut leo rapiens et rugiens, circumdederunt me canes multi, consilium malignantium obsedit me, foderunt manus meas et pedes meos, dinumeraverunt omnia ossa mea, a planta pedis usque ad verticem vulnus, livor et plaga, et plaga tumens, dederunt in escam meam fel et in siti mea potaverunt me aceto, aruit tamquam testa virtus mea, et lingua mea adhæsit faucibus meis, in pulverem mortis deductus sum pacificans per sanguinem crucis, sive quæ in terris sunt: Attendite et videte, si est dolor sicut dolor meus. Abluti estis, sanctificati estis, justificati estis, empti estis pretio magno. 11 Adoramus te, Christe, quoniam occisus es et redemisti nos in sanguine tuo, adoramus te, Christe, et benedicimus tibi. 12 Omnes gentes plaudite manibus, jubilate Deo in voce exsultationis, quoniam Dominus elegit nobis hæreditatem suam.

24

13 Psallite Deo nostro, psallite, qui dedit semet ipsum pro nobis, ut nos redimeret. 14 Omnipotens Deus, Deus noster in æternum et in sæculum sæculi. Amen. Qui dilexit nos et lavit nos a peccatis nostris in sanguine suo et fecit nos regnum. 15 Deus regit nos, ipsi gloria et imperium in sæcula sæculorum. 16 Dignus es, Domine, accipere virtutem et divinitatem et gloriam, qui occisus es, accipere virtutem et honorem et gloriam. 17 Deo subjecta esto anima mea, quia ipse salvator meus, salutare meum et gloria mea. 18 Adoramus te, Christe, quoniam occisus es et redemisti nos in sanguine tuo, adoramus te, Christe, et benedicimus tibi.

19 Deus, dux fortissime, nostros exercitus robora virtutibus. Hostium sic machinæ, robor et insidiæ fractæ erunt et perditæ. 20 Solare, Christiadum turba, vexilla Regis prodeunt, fulget crucis mysterium et super crucis triumphum jam gloriosum fulget victoriæ signum.

23 Ave, crucis, ave, lignum, certum triumphi signum. 24 In illa die gentes deprecabuntur eum, qui stat in signum populorum. Et erit sepulchrum ejus gloriosum, Adjiciet Dominus secundum manum suam ad possidendum residuum populi sui. 25–27 O, salutaris hostia, quæ cœli pandis ostium, bella premunt hostilia, da robur, fer auxilium.

21 Ave crucis, ave lignum, certum triumphi signum. 22 Tu nostra es vera, tu gloriæ spes, eris et certa victoriæ spes. In cruce est salus, in cruce est pax, in cruce sic fulget Christiadum fax. Hoc signo vincuntur, qui hoc persequuntur, hoc ligno frangitur, hoc hostis angitur.

25


IMMISIT DOMINUM PESTILENTIAM (ZWV 58)



IMMISIT DOMINUS PESTILENTIAM (ZWV 58)

1 The Lord sent plague on Israel From that morning until the constituted time, And seventy thousand men perished from The people, from Dan to Bersabee. Ergo David Bought land and cattle and built an altar to the Lord and gave burnt and propitiatory offerings. The Lord answered the prayers on earth and Israel was spared destruction.

1 Der Herr sandte die Pest nach Israel und von jenem Morgen bis zur festgesetzten Zeit starben aus dem Volk von Dan bis Bersabe siebzigtausend Männer. David kaufte Grund und Vieh und erbaute dem Herrn einen Altar und opferte Brand- und Friedensopfer. Der Herr erhörte die Bitten für das Land und das Verderben wurde von Israel abgewendet.

1 Le Seigneur envoya la peste dans Israël, depuis le matin de ce jour-là jusqu’au temps fixé ; et, de Dan jusqu’à Bersabée, il mourut du peuple soixante-dix mille hommes. David acheta donc une aire et des bœufs, et il bâtit un autel au Seigneur et offrit des holocaustes et des sacrifices de paix. Et le Seigneur se montra propice au pays,et le fléau fut retenu loin d’Israël.

1 Seslal Hospodin mor na Israel od onoho jitra až do ustanoveného času a zemřelo z lidu od Danu až k Beer-šebě sedmdesát tisíc mužů. David tedy koupil pozemek i dobytek a vystavěl oltář Hospodinu a obětoval zápalné i smírné oběti. Hospodin prosby za zemi vyslyšel a zkáza byla od Israele odvrácena.

2 I shall strike with plague and consume them, Terminate everything alive, Since earth is replete with iniquity.

2 Durch die Pest greife ich an und vernichte sie, das Ende des Fleisches kommt durch mich, denn das Land ist voller Frevel.

2 Je les frapperai de la peste et les ferai périr ; pour moi la fin de toute chair est arrivée, car la terre est remplie d’injustice.

2 Morem udeřím a zničím je, nastane konec všeho živého, neboť země je plná nepravosti.

3 Oh remember, Lord, your covenant, And say to the angel of destruction: Earth shall not be desolate.

3 Erinnere dich, Herr, an deinen Vertrag und sage dem strafenden Engel: zerstöre die Erde nicht.

3 Souviens-toi, Seigneur, de ton alliance, et dis à l’ange exterminateur : que la terre ne finisse pas déserte.

3 Vzpomeň si, Hospodine, na svoji smlouvu a řekni andělu, jenž trestá: země nezůstane pustá.

4 We offer up to the Lord, our God So as not to be smitten by plague.

4 Wir opfern dem Herrn, unserem Gott, damit uns die Pest nicht treffe.

4 Offrons des sacrifices au Seigneur, notre Dieu, afin qu’Il ne nous frappe pas de la peste.

4 Obětujme Hospodinu, našemu Bohu, aby nás nestihl mor.

5 Pray for me, tears, Witnesses of a suffering soul, Bewail in the depths of the heart For sins committed.

5 Bittet für mich, Tränen, Zeuginnen der leidenden Seele, trauert in den Tiefen des Herzens ob der begangenen Sünden.

5 Priez pour moi, larmes, témoins d’une âme affligée, pleurez, tréfonds de mon cœur, pour les crimes commis.

5 Proste za mne, slzy, svědkyně duše trpící, truchlete v hlubinách srdce pro hříchy spáchané.

26

27





IMMISIT DOMINUS PESTILENTIAM (ZWV 58)

1 The Lord sent plague on Israel From that morning until the constituted time, And seventy thousand men perished from The people, from Dan to Bersabee. Ergo David Bought land and cattle and built an altar to the Lord and gave burnt and propitiatory offerings. The Lord answered the prayers on earth and Israel was spared destruction.

1 Der Herr sandte die Pest nach Israel und von jenem Morgen bis zur festgesetzten Zeit starben aus dem Volk von Dan bis Bersabe siebzigtausend Männer. David kaufte Grund und Vieh und erbaute dem Herrn einen Altar und opferte Brand- und Friedensopfer. Der Herr erhörte die Bitten für das Land und das Verderben wurde von Israel abgewendet.

1 Le Seigneur envoya la peste dans Israël, depuis le matin de ce jour-là jusqu’au temps fixé ; et, de Dan jusqu’à Bersabée, il mourut du peuple soixante-dix mille hommes. David acheta donc une aire et des bœufs, et il bâtit un autel au Seigneur et offrit des holocaustes et des sacrifices de paix. Et le Seigneur se montra propice au pays,et le fléau fut retenu loin d’Israël.

1 Seslal Hospodin mor na Israel od onoho jitra až do ustanoveného času a zemřelo z lidu od Danu až k Beer-šebě sedmdesát tisíc mužů. David tedy koupil pozemek i dobytek a vystavěl oltář Hospodinu a obětoval zápalné i smírné oběti. Hospodin prosby za zemi vyslyšel a zkáza byla od Israele odvrácena.

2 I shall strike with plague and consume them, Terminate everything alive, Since earth is replete with iniquity.

2 Durch die Pest greife ich an und vernichte sie, das Ende des Fleisches kommt durch mich, denn das Land ist voller Frevel.

2 Je les frapperai de la peste et les ferai périr ; pour moi la fin de toute chair est arrivée, car la terre est remplie d’injustice.

2 Morem udeřím a zničím je, nastane konec všeho živého, neboť země je plná nepravosti.

3 Oh remember, Lord, your covenant, And say to the angel of destruction: Earth shall not be desolate.

3 Erinnere dich, Herr, an deinen Vertrag und sage dem strafenden Engel: zerstöre die Erde nicht.

3 Souviens-toi, Seigneur, de ton alliance, et dis à l’ange exterminateur : que la terre ne finisse pas déserte.

3 Vzpomeň si, Hospodine, na svoji smlouvu a řekni andělu, jenž trestá: země nezůstane pustá.

4 We offer up to the Lord, our God So as not to be smitten by plague.

4 Wir opfern dem Herrn, unserem Gott, damit uns die Pest nicht treffe.

4 Offrons des sacrifices au Seigneur, notre Dieu, afin qu’Il ne nous frappe pas de la peste.

4 Obětujme Hospodinu, našemu Bohu, aby nás nestihl mor.

5 Pray for me, tears, Witnesses of a suffering soul, Bewail in the depths of the heart For sins committed.

5 Bittet für mich, Tränen, Zeuginnen der leidenden Seele, trauert in den Tiefen des Herzens ob der begangenen Sünden.

5 Priez pour moi, larmes, témoins d’une âme affligée, pleurez, tréfonds de mon cœur, pour les crimes commis.

5 Proste za mne, slzy, svědkyně duše trpící, truchlete v hlubinách srdce pro hříchy spáchané.

26

27


6 Take mercy, good angels, Harbingers of clement peace, Reconcile us with God the Judge, Who punishes the sinful.

6 Erbarmt euch, gute Engel, Boten des seligen Friedens, versöhnt uns mit Gott dem Richter, der das Leben in Sünde straft.

6 Ayez pitié, bons anges, messagers d’une paix bienheureuse, conciliez-nous la bienveillance de Dieu, jugequi punit une vie pécheresse.

6 Smilujte se, dobří andělé, poslové laskavého míru, smiřte nás s Bohem soudcem, jenž trestá život v hříchu.

7 Cry tears of blood, Shed for the guilt of sin. Cancel the debt of death, Help us to achieve life everlasting.

7 Schreit, ihr blutigen Tränen, vergossen ob der Schuld der Sünde. Löscht die Schuld durch den Tod, erbittet das Leben im Himmel.

7 Criez, gouttes de sang versées pour la faute du péché. Supprimez le tribut de la mort, aidez-nous à obtenir la vie céleste.

7 Křičte, slzy krvavé, pro vinu hříchu prolité. Smažte daň smrti, vyproste život v nebesích.

8 Lord, you who desire not death but penitence For sin, look down kindly on your people Who return to you,

8 Gott, der du nicht Tod, sondern Buße für die Sünden verlangst, schaue freundlich auf dein Volk, das zu dir zurückkehrt,

8 Dieu, qui ne veux pas la mort, mais la pénitence des pécheurs, regarde avec miséricorde ton peuple qui revient à toi,

8 Bože, jenž žádáš nikoli smrt, nýbrž pokání za hříchy, shlédni laskavě na svůj lid, jenž se k tobě vrací,

9 And conciliated, spare them punishment, For they are devoted to you. Amen.

9 und nimm versöhnt die Peitsche deines Zorns von ihm, denn es ist dir ergeben. Amen.

9 laisse-toi fléchir par ses prières, et, apaisé, détourne de lui les fléaux de ta colère. Amen.

9 a usmířen sejmi z něho bič svého hněvu, neboť je ti oddán. Amen.

28

29


6 Take mercy, good angels, Harbingers of clement peace, Reconcile us with God the Judge, Who punishes the sinful.

6 Erbarmt euch, gute Engel, Boten des seligen Friedens, versöhnt uns mit Gott dem Richter, der das Leben in Sünde straft.

6 Ayez pitié, bons anges, messagers d’une paix bienheureuse, conciliez-nous la bienveillance de Dieu, jugequi punit une vie pécheresse.

6 Smilujte se, dobří andělé, poslové laskavého míru, smiřte nás s Bohem soudcem, jenž trestá život v hříchu.

7 Cry tears of blood, Shed for the guilt of sin. Cancel the debt of death, Help us to achieve life everlasting.

7 Schreit, ihr blutigen Tränen, vergossen ob der Schuld der Sünde. Löscht die Schuld durch den Tod, erbittet das Leben im Himmel.

7 Criez, gouttes de sang versées pour la faute du péché. Supprimez le tribut de la mort, aidez-nous à obtenir la vie céleste.

7 Křičte, slzy krvavé, pro vinu hříchu prolité. Smažte daň smrti, vyproste život v nebesích.

8 Lord, you who desire not death but penitence For sin, look down kindly on your people Who return to you,

8 Gott, der du nicht Tod, sondern Buße für die Sünden verlangst, schaue freundlich auf dein Volk, das zu dir zurückkehrt,

8 Dieu, qui ne veux pas la mort, mais la pénitence des pécheurs, regarde avec miséricorde ton peuple qui revient à toi,

8 Bože, jenž žádáš nikoli smrt, nýbrž pokání za hříchy, shlédni laskavě na svůj lid, jenž se k tobě vrací,

9 And conciliated, spare them punishment, For they are devoted to you. Amen.

9 und nimm versöhnt die Peitsche deines Zorns von ihm, denn es ist dir ergeben. Amen.

9 laisse-toi fléchir par ses prières, et, apaisé, détourne de lui les fléaux de ta colère. Amen.

9 a usmířen sejmi z něho bič svého hněvu, neboť je ti oddán. Amen.

28

29


ATTENDITE ET VIDETE (ZWV 59)




10 Attend and behold: a multitude of bulls Circumvented me, fat oxen surrounded me, They opened their maws at me like a roaring Lion at prowl, a pack of hounds circumvented Me, malignant foes of my distress, They pierced my arms and legs, Eyed and counted my every bone, Lumps, bruises, sores from head to toe, They gave me bile instead of food And when I thirsted they gave me vinegar, My virtue has dried up, my tongue clings to My palate, thrust to the dust of death, I appease with the blood of the cross Everything on this earth. Attend and behold, if there be any sorrow Like my sorrow. You were cleansed, you were sanctified, You were justified, redeemed at great cost.

10 Wisst und seht: viele Stiere umzingeln mich, fette Ochsen stehen um mich herum, sie öffnen ihre Mäuler wie ein brüllender Löwe auf der Jagd, mich umzingelt ein Rudel Hunde, die böswilligen Feinde meiner Not, sie durchbohren meine Hände und Füße, sie sehen und zählen alle meine Knochen, von der Ferse bis zum Kopf Beulen, blaue Flecken und eiternde Wunden, statt Essen gaben sie mir Galle und als ich dürstete, tränkten sie mich mit Essig, mein Stärke vertrocknete wie eine Scherbe, meine Zunge klebt am Gaumen, in den Staub des Todes geworfen versöhne ich durch das Blut des Kreuzes alles auf Erden. Wisst und seht, dass es einen solchen Schmerz gibt wie meinen Schmerz. Ihr wurdet gereinigt, ihr wurdet geweiht, ihr wurdet befreit, für einen hohen Preis wurdet ihr erlöst.

10 Regardez et voyez : des taureaux nombreux m’ont encerclé, des taureaux gras m’ont assiégé. ils ont ouvert leur gueule sur moi, comme un lion ravisseur et rugissant, des chiens nombreux m’ont entouré, une bande de malfaiteurs m’a assiégé, ils ont percé mes mains et mes pieds, ils ont compté tous mes os, de la plante du pied jusqu’à la tête blessures, contusions et plaies enflammées, ils m’ont donné du fiel pour nourriture, et dans ma soif ils m’ont abreuvé de vinaigre, ma force s’est desséchée comme un tesson, et ma langue me colle aux mâchoires, je suis réduit à la poussière de la mort, établissant la paix avec toutes choses sur la terre par le sang de la croix : regardez et voyez s’il est une douleur pareille à ma douleur. Vous avez été lavés, vous avez été sanctifiés, vous avez été justifiés, vous avez été rachetés à grand prix.

10 Vizte a hleďte: obklíčilo mě množství býků, tuční voli mě obstoupili, otevírají na mě své tlamy jako řvoucí lev na lovu, obstoupila mě smečka psů, zlovolní nepřátelé mě tísní, probodli mé ruce i nohy všechny mé kosti vidí a počítají, od paty až po hlavu boule, modřiny a hnisající rány, místo jídla mi dali žluč a když jsem žíznil, napojili mne octem, má síla vyschla jako střep, jazyk se mi lepí na patro, vržen do prachu smrti smiřuji krví kříže vše na zemi. Vizte a hleďte, je-li taková bolest, jako je bolest má. Byli jste omyti, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlnění, za velikou cenu jste byli vykoupeni.

11 We adore thee, O Christ, For you were tortured and redeemed Us with your blood, We adore thee, O Christ, glory be to thee.

11 Wir beten dich an, Christus, denn du wurdest zu Tode gemartert und hast uns mit deinem Blut erlöst, wir beten dich an, Christus, und preisen dich.

11 Nous t’adorons, ô Christ, car tu as été mis à mort et nous as rachetés par ton sang, nous t’adorons, ô Christ, et te bénissons.

11 Vzýváme tě, Kriste, neboť jsi byl umučen a svou krví jsi nás vykoupil, vzýváme tě, Kriste, a dobrořečíme ti.

12 Clap your hands together, all ye people, Shout joyfully to God with voices Of exultation, For the Lord has chosen us for his inheritance.

12 Alle Völker, klatscht in die Hände, bejubelt Gott mit klangvollen Stimmen, denn der Herr hat sein Erbe für uns gewählt.

12 Vous tous, peuples, battez des mains, acclamez Dieu par des cris de joie, car le Seigneur a choisi pour nous un héritage.

12 Tleskejte dlaněmi, všechny národy, oslavujte Boha zvučnými hlasy, neboť Hospodin pro nás zvolil dědictví své.

30

31






10 Attend and behold: a multitude of bulls Circumvented me, fat oxen surrounded me, They opened their maws at me like a roaring Lion at prowl, a pack of hounds circumvented Me, malignant foes of my distress, They pierced my arms and legs, Eyed and counted my every bone, Lumps, bruises, sores from head to toe, They gave me bile instead of food And when I thirsted they gave me vinegar, My virtue has dried up, my tongue clings to My palate, thrust to the dust of death, I appease with the blood of the cross Everything on this earth. Attend and behold, if there be any sorrow Like my sorrow. You were cleansed, you were sanctified, You were justified, redeemed at great cost.

10 Wisst und seht: viele Stiere umzingeln mich, fette Ochsen stehen um mich herum, sie öffnen ihre Mäuler wie ein brüllender Löwe auf der Jagd, mich umzingelt ein Rudel Hunde, die böswilligen Feinde meiner Not, sie durchbohren meine Hände und Füße, sie sehen und zählen alle meine Knochen, von der Ferse bis zum Kopf Beulen, blaue Flecken und eiternde Wunden, statt Essen gaben sie mir Galle und als ich dürstete, tränkten sie mich mit Essig, mein Stärke vertrocknete wie eine Scherbe, meine Zunge klebt am Gaumen, in den Staub des Todes geworfen versöhne ich durch das Blut des Kreuzes alles auf Erden. Wisst und seht, dass es einen solchen Schmerz gibt wie meinen Schmerz. Ihr wurdet gereinigt, ihr wurdet geweiht, ihr wurdet befreit, für einen hohen Preis wurdet ihr erlöst.

10 Regardez et voyez : des taureaux nombreux m’ont encerclé, des taureaux gras m’ont assiégé. ils ont ouvert leur gueule sur moi, comme un lion ravisseur et rugissant, des chiens nombreux m’ont entouré, une bande de malfaiteurs m’a assiégé, ils ont percé mes mains et mes pieds, ils ont compté tous mes os, de la plante du pied jusqu’à la tête blessures, contusions et plaies enflammées, ils m’ont donné du fiel pour nourriture, et dans ma soif ils m’ont abreuvé de vinaigre, ma force s’est desséchée comme un tesson, et ma langue me colle aux mâchoires, je suis réduit à la poussière de la mort, établissant la paix avec toutes choses sur la terre par le sang de la croix : regardez et voyez s’il est une douleur pareille à ma douleur. Vous avez été lavés, vous avez été sanctifiés, vous avez été justifiés, vous avez été rachetés à grand prix.

10 Vizte a hleďte: obklíčilo mě množství býků, tuční voli mě obstoupili, otevírají na mě své tlamy jako řvoucí lev na lovu, obstoupila mě smečka psů, zlovolní nepřátelé mě tísní, probodli mé ruce i nohy všechny mé kosti vidí a počítají, od paty až po hlavu boule, modřiny a hnisající rány, místo jídla mi dali žluč a když jsem žíznil, napojili mne octem, má síla vyschla jako střep, jazyk se mi lepí na patro, vržen do prachu smrti smiřuji krví kříže vše na zemi. Vizte a hleďte, je-li taková bolest, jako je bolest má. Byli jste omyti, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlnění, za velikou cenu jste byli vykoupeni.




11 Vzýváme tě, Kriste, neboť jsi byl umučen a svou krví jsi nás vykoupil, vzýváme tě, Kriste, a dobrořečíme ti.

12 Clap your hands together, all ye people, Shout joyfully to God with voices Of exultation, For the Lord has chosen us for his inheritance.

12 Alle Völker, klatscht in die Hände, bejubelt Gott mit klangvollen Stimmen, denn der Herr hat sein Erbe für uns gewählt.

12 Vous tous, peuples, battez des mains, acclamez Dieu par des cris de joie, car le Seigneur a choisi pour nous un héritage.

12 Tleskejte dlaněmi, všechny národy, oslavujte Boha zvučnými hlasy, neboť Hospodin pro nás zvolil dědictví své.

30

31


13 Sing psalms to our God, sing, For he delivered himself for us, to redeem us.

13 Singt für unseren Gott, singt für ihn, denn er hat sich selbst für uns gegeben, um uns zu erlösen.

13 Chantez pour notre Dieu, chantez, car il s’est livré lui-même pour nous, afin de nous racheter.

13 Zpívejte Bohu našemu, zpívejte mu, neboť sám sebe za nás vydal, aby nás vykoupil.

14 Almighty God, our God for eternity And for ever. Amen. He loved us and washed away our sins with his Blood and admitted us to his kingdom.

14 Allmächtig ist Gott, unser Gott in Ewigkeit und für alle Zeiten. Amen. Er liebte uns, wusch mit seinem Blut unsere Sünden von uns und nahm uns in das Königreich auf.

14 Tout-puissant est Dieu, notre Dieu dans l’éternité et pour les siècles des siècles. Amen. Il nous a aimés et nous a lavés de nos péchés dans son sang, et a fait de nous un royaume.

14 Všemocný je Bůh, náš Bůh na věčnost i po věky věků. Amen. On nás miloval, smyl z nás naše hříchy svou krví a přijal nás do království.

15 God leads us, glory be to him and dominion For ever and ever.

15 Gott leitet uns, ihm gebührt der Ruhm und die Macht für alle Zeiten.

15 Dieu nous guide. À lui gloire et domination pour les siècles des siècles

15 Bůh nás vede, jemu náleží sláva i moc po věky věků.

16 You are worthy, our Lord, to receive virtue And divinity and glory, For you were martyred to receive virtue And honour and glory.

16 Herr, du bist würdig Macht und Göttlichkeit und Ruhm zu empfangen, denn du wurdest zu Tode gemartert, um Macht und Ehre und Ruhm zu empfangen.

16 Tu es digne, Seigneur, de recevoir la puissance et la divinité et la gloire, Toi qui as été mis à mort pour recevoir la puissance et l’honneur et la gloire.

16 Pane, jsi hoden přijmout moc i božství i slávu, neboť jsi byl umučen, abys přijal moc i poctu i slávu.

17 Be, oh my soul, subject to God, For he is my saviour, my salvation and my glory.

17 Meine Seele soll Gott gehören, denn er ist mein Erlöser, mein Heil und mein Ruhm.

17 Que mon âme appartienne à Dieu, car Il est lui-même mon Sauveur, mon salut et ma gloire.

17 Má duše nechť náleží Bohu, neboť on je můj spasitel, má spása i má sláva.




18 Vzýváme tě, Kriste, protože jsi byl umučen a vykoupil jsi nás svou krví, vzýváme tě, Kriste, a dobrořečíme ti.

32

33


13 Sing psalms to our God, sing, For he delivered himself for us, to redeem us.

13 Singt für unseren Gott, singt für ihn, denn er hat sich selbst für uns gegeben, um uns zu erlösen.

13 Chantez pour notre Dieu, chantez, car il s’est livré lui-même pour nous, afin de nous racheter.

13 Zpívejte Bohu našemu, zpívejte mu, neboť sám sebe za nás vydal, aby nás vykoupil.

14 Almighty God, our God for eternity And for ever. Amen. He loved us and washed away our sins with his Blood and admitted us to his kingdom.

14 Allmächtig ist Gott, unser Gott in Ewigkeit und für alle Zeiten. Amen. Er liebte uns, wusch mit seinem Blut unsere Sünden von uns und nahm uns in das Königreich auf.

14 Tout-puissant est Dieu, notre Dieu dans l’éternité et pour les siècles des siècles. Amen. Il nous a aimés et nous a lavés de nos péchés dans son sang, et a fait de nous un royaume.

14 Všemocný je Bůh, náš Bůh na věčnost i po věky věků. Amen. On nás miloval, smyl z nás naše hříchy svou krví a přijal nás do království.

15 God leads us, glory be to him and dominion For ever and ever.

15 Gott leitet uns, ihm gebührt der Ruhm und die Macht für alle Zeiten.

15 Dieu nous guide. À lui gloire et domination pour les siècles des siècles

15 Bůh nás vede, jemu náleží sláva i moc po věky věků.

16 You are worthy, our Lord, to receive virtue And divinity and glory, For you were martyred to receive virtue And honour and glory.

16 Herr, du bist würdig Macht und Göttlichkeit und Ruhm zu empfangen, denn du wurdest zu Tode gemartert, um Macht und Ehre und Ruhm zu empfangen.

16 Tu es digne, Seigneur, de recevoir la puissance et la divinité et la gloire, Toi qui as été mis à mort pour recevoir la puissance et l’honneur et la gloire.

16 Pane, jsi hoden přijmout moc i božství i slávu, neboť jsi byl umučen, abys přijal moc i poctu i slávu.

17 Be, oh my soul, subject to God, For he is my saviour, my salvation and my glory.

17 Meine Seele soll Gott gehören, denn er ist mein Erlöser, mein Heil und mein Ruhm.

17 Que mon âme appartienne à Dieu, car Il est lui-même mon Sauveur, mon salut et ma gloire.

17 Má duše nechť náleží Bohu, neboť on je můj spasitel, má spása i má sláva.




18 Vzýváme tě, Kriste, protože jsi byl umučen a vykoupil jsi nás svou krví, vzýváme tě, Kriste, a dobrořečíme ti.

32

33


DEUS DUX (ZWV 60)

DEUS DUX (ZWV 60)

DEUS DUX (ZWV 60)

DEUS DUX (ZWV 60)

19 Oh God, the mightiest commander, Give strength and courage To our armies, Crushed and destroyed Shall then be the machines of our enemies, Their force and wiles.

19 Herr, du mächtigster Heerführer, gib unseren Truppen Stärke und Mut, zerschlagen und zerstört werden dann die Maschinen der Feinde, ihre Kraft und ihre Köder.

19 Dieu, chef très puissant, donne à nos armées force et courage. Alors les machines des ennemis, leur force et leurs embuscades seront anéanties et détruites.

19 Bože, vojevůdce nejsilnější, dej vojskům našim sílu a odvahu, rozbity a zničeny pak budou stroje nepřátel, jejich síla i nástrahy.

20 Comfort, ye host of Christians, The banners of the King advance, The mystery of the cross shines And above the triumph of the cross Shines the glorious Sign of victory.

20 Tröste dich, Vertreter der Christen, die Banner des Königs ziehen voran, das Geheimnis des Kreuzes strahlt und über dem Triumph des Kreuzes prangt bereits das ruhmreiche Siegeszeichen.

20 Console-toi, foule des chrétiens, les étendards du Roi s’avancent, brille le mystère de la Croix, et, sur le triomphe de la Croix, déjà resplendit, glorieux, le signe de la victoire.

20 Utěš se, zástupe křesťanů, korouhve Krále jdou vpřed, září tajemství kříže a nad triumfem kříže již skví se slavné znamení vítězství.

21 Ave, cross, Ave, wood, The clear sign of victory.

21 Sei gegrüßt, Holz des Kreuzes, eindeutiges Siegeszeichen.

21 Salut, bois de la Croix, du triomphe le signe sûr.

21 Buď zdrávo, kříže dřevo, jasné znamení vítězství.

22 You are our real hope for glory, You shall be the certain hope for victory. In the cross lies salvation, in the cross lies peace, In the cross shines the light of Christians. This sign vanquishes those Who pursue them, This wood shall break and Flatten the enemy.

22 Du bist unsere wahre Ruhmeshoffnung, du wirst auch unsere sichere Siegeshoffnung sein. Im Kreuz ist die Erlösung, im Kreuz ist Frieden, im Kreuz leuchtet so das Licht der Christen. Dieses Zeichen besiegt diejenigen, die es verfolgen, dieses Holz zerbricht und zermalmt die Feinde.

22 Tu es notre véritable espoir de gloire, et tu seras le sûr espoir de la victoire. Dans la Croix est le salut, dans la Croix est la paix, ainsi dans la Croix brille le flambeau des chrétiens. Par ce signe sont vaincus ceux qui le pourchassent, par ce bois l’ennemi est brisé, par lui terrassé.

22 Ty jsi naše skutečná naděje na slávu, ty budeš i jistá naděje na vítězství. Kříž, to je spása, v kříži je pokoj, v kříži takto září světlo křesťanů. Toto znamení poráží ty, kdož je pronásledují, toto dřevo nepřítele zlomí a zkruší.

34

35


DEUS DUX (ZWV 60)

DEUS DUX (ZWV 60)

DEUS DUX (ZWV 60)

DEUS DUX (ZWV 60)

19 Oh God, the mightiest commander, Give strength and courage To our armies, Crushed and destroyed Shall then be the machines of our enemies, Their force and wiles.

19 Herr, du mächtigster Heerführer, gib unseren Truppen Stärke und Mut, zerschlagen und zerstört werden dann die Maschinen der Feinde, ihre Kraft und ihre Köder.

19 Dieu, chef très puissant, donne à nos armées force et courage. Alors les machines des ennemis, leur force et leurs embuscades seront anéanties et détruites.

19 Bože, vojevůdce nejsilnější, dej vojskům našim sílu a odvahu, rozbity a zničeny pak budou stroje nepřátel, jejich síla i nástrahy.

20 Comfort, ye host of Christians, The banners of the King advance, The mystery of the cross shines And above the triumph of the cross Shines the glorious Sign of victory.

20 Tröste dich, Vertreter der Christen, die Banner des Königs ziehen voran, das Geheimnis des Kreuzes strahlt und über dem Triumph des Kreuzes prangt bereits das ruhmreiche Siegeszeichen.

20 Console-toi, foule des chrétiens, les étendards du Roi s’avancent, brille le mystère de la Croix, et, sur le triomphe de la Croix, déjà resplendit, glorieux, le signe de la victoire.

20 Utěš se, zástupe křesťanů, korouhve Krále jdou vpřed, září tajemství kříže a nad triumfem kříže již skví se slavné znamení vítězství.





22 You are our real hope for glory, You shall be the certain hope for victory. In the cross lies salvation, in the cross lies peace, In the cross shines the light of Christians. This sign vanquishes those Who pursue them, This wood shall break and Flatten the enemy.

22 Du bist unsere wahre Ruhmeshoffnung, du wirst auch unsere sichere Siegeshoffnung sein. Im Kreuz ist die Erlösung, im Kreuz ist Frieden, im Kreuz leuchtet so das Licht der Christen. Dieses Zeichen besiegt diejenigen, die es verfolgen, dieses Holz zerbricht und zermalmt die Feinde.

22 Tu es notre véritable espoir de gloire, et tu seras le sûr espoir de la victoire. Dans la Croix est le salut, dans la Croix est la paix, ainsi dans la Croix brille le flambeau des chrétiens. Par ce signe sont vaincus ceux qui le pourchassent, par ce bois l’ennemi est brisé, par lui terrassé.

22 Ty jsi naše skutečná naděje na slávu, ty budeš i jistá naděje na vítězství. Kříž, to je spása, v kříži je pokoj, v kříži takto září světlo křesťanů. Toto znamení poráží ty, kdož je pronásledují, toto dřevo nepřítele zlomí a zkruší.

34

35






24 On that day the breeds shall invoke he Who stands as a sign for peoples. And his sepulchre shall be glorious. For the second time shall the Lord lay his hand, To embrace the rest of his people.

24 An diesem Tag werden die Völker denjenigen anflehen, der im Zeichen der Völker stehen wird. Und sein Grab wird ruhmreich sein. Zum zweiten Mal streckt Gott seine Hand aus um den Rest seines Volkes zu empfangen.

24 Ce jour-là, les peuples imploreront celui qui se tient en enseigne des nations. Et son tombeau sera glorieux, le Seigneur tendra une nouvelle fois sa main Pour recevoir le reste de son peuple.

24 V onen den budou pronárody vzývat toho, jenž stojí jako znamení národům. A jeho hrob bude slavný. Podruhé vztáhne Pán ruku svou, aby přijal zbytek svého lidu.

25–27 O, salutary sacrifice, You that open the gates of heaven, Hostilities rage, Give us the strength, come to our aid.

25–27 O, heilbringendes Opfer, das du die Himmelstüren öffnest, feindliche Kriege wüten, gib uns Kraft, komm uns zu Hilfe.

25–27 Ô, offrande salvatrice qui ouvres la porte du ciel, les guerres hostiles font rage, donne-nous de la force, viens-nous en aide.

25–27 Ó, spásná oběti, jež bránu nebes otvíráš, zuří nepřátelské války, dej sílu, přijď nám na pomoc.

36

37






24 On that day the breeds shall invoke he Who stands as a sign for peoples. And his sepulchre shall be glorious. For the second time shall the Lord lay his hand, To embrace the rest of his people.

24 An diesem Tag werden die Völker denjenigen anflehen, der im Zeichen der Völker stehen wird. Und sein Grab wird ruhmreich sein. Zum zweiten Mal streckt Gott seine Hand aus um den Rest seines Volkes zu empfangen.

24 Ce jour-là, les peuples imploreront celui qui se tient en enseigne des nations. Et son tombeau sera glorieux, le Seigneur tendra une nouvelle fois sa main Pour recevoir le reste de son peuple.

24 V onen den budou pronárody vzývat toho, jenž stojí jako znamení národům. A jeho hrob bude slavný. Podruhé vztáhne Pán ruku svou, aby přijal zbytek svého lidu.

25–27 O, salutary sacrifice, You that open the gates of heaven, Hostilities rage, Give us the strength, come to our aid.

25–27 O, heilbringendes Opfer, das du die Himmelstüren öffnest, feindliche Kriege wüten, gib uns Kraft, komm uns zu Hilfe.

25–27 Ô, offrande salvatrice qui ouvres la porte du ciel, les guerres hostiles font rage, donne-nous de la force, viens-nous en aide.

25–27 Ó, spásná oběti, jež bránu nebes otvíráš, zuří nepřátelské války, dej sílu, přijď nám na pomoc.

36

37


HANA BLAŽÍKOVÁ The soprano Hana Blažíková was born in Prague. As a child she sang in the Radost – Praha children’s choir and played the violin. After completing her studies at the Jan Neruda Music Grammar School, she enrolled at the Prague Conservatoire, from which she graduated in 2002 (Prof. Jiří Kotouč). She also attended master classes given by Peter Kooij, Poppy Holden, Monika Mauch and Howard Crook. She focuses on Baroque, Medieval and Renaissance music, regularly performing with Czech and foreign ensembles, including Collegium Vocale Gent, Bach Collegium Japan, Sette Voci, Gli Angeli Genève, Collegium 1704, De Nederlandse Bachvereniging, Collegium Marianum, La Fenice, Tafelmusik, Musica Florea, etc. She has appeared at numerous international festivals: Prague Spring, Oude Muziek Utrecht, Arts Festival Hong Kong, Resonanzen in Vienna, Bach-Prague-2005, Festival de Sablé, Festival de La Chaise Dieu, Festival de Saintes, etc. In 2011 she made a tour of the USA with Bach Collegium Japan, within which she debuted at New York’s Carnegie Hall. At Easter 2011 she sang the soprano part in the St John Passion with the Boston Symphony Orchestra. Her voice can be heard on more than twenty recordings. In recent years she has featured on the acclaimed Bach Cantatas series with Bach Collegium Japan. In 2010 she appeared under the conductor Philippe Herreweghe in the film “Lagrime di San 38

Pietro” about Orlando di Lasso’s eponymous composition for the French TV channel Arte. Hana Blažíková also plays the Gothic harp and is a member of Tiburtina ensemble, specialised in interpretation of the Gregorian chant and early Medieval polyphony. DAVID ERLER The alto David Erler was born in the Saxon Vogtland. As a scholarship recipient of the Hanns-Seidel-Stiftung Munich, he studied voice in Leipzig with Maria Jonas and Marek Rzepka, focusing on early music and historical performance practice. A further important impetus was gained through additional studies of music theory, as well as master classes with Andreas Scholl, Marius von Altena and The King’s Singers, and courses with Margit Legler (Baroque gesture) and Maurice van Lieshout (historic improvisation). Engagements as a soloist have seen him perform throughout Germany and the rest of Europe, working with directors such as Wolfgang Katschner, Hermann Max, Ludger Rémy, Manfred Cordes, Hans-Christoph Rademann, Roland Wilson and Ludwig Güttler. In a solo capacity, David also works regularly with ensembles such as Lautten Compagney Berlin, Weserrenaissance Bremen, Collegium Marianum Prague, Bell’Arte Salzburg and Capella de la Torre. David's broad repertoire ranges from Renaissance polyphony to contemporary works (including world premieres of music by Moritz

Eggert and Masato Suzuki), and improvisation (notably with the ensemble Parkdeck), whilst the music of the German Baroque remains his special passion. Thanks to his stylistic sensitivity and fine ensemble skills, David is also in great demand as a guest singer in vocal ensembles such as Amarcord, the Calmus Ensemble, Singer Pur, Stimmwerck and Vox Luminis. In collaboration with the ensemble The Sound and the Fury, he has been involved in an extensive and much acclaimed recording series with ORF called “Paradise Regained”, which includes works by Gombert, Obrecht, de la Rue, Caron, Faugues and others. His considerable discography, as well as engagements at prestigious festivals (including the Bachfest Leipzig, Händelfestspiele Halle, Resonanzen Wien, Dresdner Musikfestspiele, Trigonale Klagenfurt and Kulturwald), are further evidence of his artistic qualities. For more information, visit www.daviderler.de. TOBIAS HUNGER The tenor Tobias Hunger began his musical training with the Dresden Choir of the Holy Cross and studied with Hermann Christian Polster at the University of Music and Theatre “Felix Mendelssohn Bartholdy” in Leipzig. He has attended master classes with Peter Schreier, Scot Weir, Gerd Türk and the King’s Singers. Engagements led him to the operas and theatres in Freiberg, Altenburg-Gera, Chemnitz, Bonn and to the Landstage Saxony. He sang parts such as Paolino

(Il matrimonio segreto), Caramello (Eine Nacht in Venedig), Don Ottavio (Don Giovanni) and Ferrando (Così fan tutte). In the piece The Opera Ship by the film-music composer Mario Felix Lange (in support of Elke Heinreich’s children’s book “In the South Pole You Think It Is Hot”) he guested in the role of the opera tenor. Tobias Hunger is a sought-after concert and oratorio singer. His special focus is 17th and 18th century music. He has sung repeatedly under conductors of such renown as Georg Christoph Biller, Helmut Rilling, Ludger Rémy, Kay Johannsen, Hans-Christoph Rademann, Wolfgang Katschner, Philippe Herreweghe and Ludwig Güttler. His concert repertoire encompasses not only works by Renaissance, Classicist and modern composers, but also the complete vocal works of Johann Sebastian Bach. TOMÁŠ KRÁL The baritone Tomáš Král hails from Brno, where he studied at the Matyáš Lerch French Grammar School and subsequently voice at the Janáček Academy of Music and Performing Arts (with Dr. Adriana Hlavsová). Within the Chamber Opera of the academy’s Music Faculty, he performed the roles of Ernesto in Joseph Haydn’s opera Il mondo della Luna, Harašta in Leoš Janáček’s The Cunning Little Vixen and the Count in Wolfgang A. Mozart’s Le nozze di Figaro. Since 2005 he has regularly collaborated with Collegium 1704, Collegium Marianum, Musica Florea, Capella Regia, Ensemble Inégal, 39


HANA BLAŽÍKOVÁ The soprano Hana Blažíková was born in Prague. As a child she sang in the Radost – Praha children’s choir and played the violin. After completing her studies at the Jan Neruda Music Grammar School, she enrolled at the Prague Conservatoire, from which she graduated in 2002 (Prof. Jiří Kotouč). She also attended master classes given by Peter Kooij, Poppy Holden, Monika Mauch and Howard Crook. She focuses on Baroque, Medieval and Renaissance music, regularly performing with Czech and foreign ensembles, including Collegium Vocale Gent, Bach Collegium Japan, Sette Voci, Gli Angeli Genève, Collegium 1704, De Nederlandse Bachvereniging, Collegium Marianum, La Fenice, Tafelmusik, Musica Florea, etc. She has appeared at numerous international festivals: Prague Spring, Oude Muziek Utrecht, Arts Festival Hong Kong, Resonanzen in Vienna, Bach-Prague-2005, Festival de Sablé, Festival de La Chaise Dieu, Festival de Saintes, etc. In 2011 she made a tour of the USA with Bach Collegium Japan, within which she debuted at New York’s Carnegie Hall. At Easter 2011 she sang the soprano part in the St John Passion with the Boston Symphony Orchestra. Her voice can be heard on more than twenty recordings. In recent years she has featured on the acclaimed Bach Cantatas series with Bach Collegium Japan. In 2010 she appeared under the conductor Philippe Herreweghe in the film “Lagrime di San 38

Pietro” about Orlando di Lasso’s eponymous composition for the French TV channel Arte. Hana Blažíková also plays the Gothic harp and is a member of Tiburtina ensemble, specialised in interpretation of the Gregorian chant and early Medieval polyphony. DAVID ERLER The alto David Erler was born in the Saxon Vogtland. As a scholarship recipient of the Hanns-Seidel-Stiftung Munich, he studied voice in Leipzig with Maria Jonas and Marek Rzepka, focusing on early music and historical performance practice. A further important impetus was gained through additional studies of music theory, as well as master classes with Andreas Scholl, Marius von Altena and The King’s Singers, and courses with Margit Legler (Baroque gesture) and Maurice van Lieshout (historic improvisation). Engagements as a soloist have seen him perform throughout Germany and the rest of Europe, working with directors such as Wolfgang Katschner, Hermann Max, Ludger Rémy, Manfred Cordes, Hans-Christoph Rademann, Roland Wilson and Ludwig Güttler. In a solo capacity, David also works regularly with ensembles such as Lautten Compagney Berlin, Weserrenaissance Bremen, Collegium Marianum Prague, Bell’Arte Salzburg and Capella de la Torre. David's broad repertoire ranges from Renaissance polyphony to contemporary works (including world premieres of music by Moritz

Eggert and Masato Suzuki), and improvisation (notably with the ensemble Parkdeck), whilst the music of the German Baroque remains his special passion. Thanks to his stylistic sensitivity and fine ensemble skills, David is also in great demand as a guest singer in vocal ensembles such as Amarcord, the Calmus Ensemble, Singer Pur, Stimmwerck and Vox Luminis. In collaboration with the ensemble The Sound and the Fury, he has been involved in an extensive and much acclaimed recording series with ORF called “Paradise Regained”, which includes works by Gombert, Obrecht, de la Rue, Caron, Faugues and others. His considerable discography, as well as engagements at prestigious festivals (including the Bachfest Leipzig, Händelfestspiele Halle, Resonanzen Wien, Dresdner Musikfestspiele, Trigonale Klagenfurt and Kulturwald), are further evidence of his artistic qualities. For more information, visit www.daviderler.de. TOBIAS HUNGER The tenor Tobias Hunger began his musical training with the Dresden Choir of the Holy Cross and studied with Hermann Christian Polster at the University of Music and Theatre “Felix Mendelssohn Bartholdy” in Leipzig. He has attended master classes with Peter Schreier, Scot Weir, Gerd Türk and the King’s Singers. Engagements led him to the operas and theatres in Freiberg, Altenburg-Gera, Chemnitz, Bonn and to the Landstage Saxony. He sang parts such as Paolino

(Il matrimonio segreto), Caramello (Eine Nacht in Venedig), Don Ottavio (Don Giovanni) and Ferrando (Così fan tutte). In the piece The Opera Ship by the film-music composer Mario Felix Lange (in support of Elke Heinreich’s children’s book “In the South Pole You Think It Is Hot”) he guested in the role of the opera tenor. Tobias Hunger is a sought-after concert and oratorio singer. His special focus is 17th and 18th century music. He has sung repeatedly under conductors of such renown as Georg Christoph Biller, Helmut Rilling, Ludger Rémy, Kay Johannsen, Hans-Christoph Rademann, Wolfgang Katschner, Philippe Herreweghe and Ludwig Güttler. His concert repertoire encompasses not only works by Renaissance, Classicist and modern composers, but also the complete vocal works of Johann Sebastian Bach. TOMÁŠ KRÁL The baritone Tomáš Král hails from Brno, where he studied at the Matyáš Lerch French Grammar School and subsequently voice at the Janáček Academy of Music and Performing Arts (with Dr. Adriana Hlavsová). Within the Chamber Opera of the academy’s Music Faculty, he performed the roles of Ernesto in Joseph Haydn’s opera Il mondo della Luna, Harašta in Leoš Janáček’s The Cunning Little Vixen and the Count in Wolfgang A. Mozart’s Le nozze di Figaro. Since 2005 he has regularly collaborated with Collegium 1704, Collegium Marianum, Musica Florea, Capella Regia, Ensemble Inégal, 39


Ensemble Tourbillon and other ensembles. He is a member of Collegium Vocale 1704, with whom he participated in the “Bach – Prague 2005” project (Mass in B minor at the Prague Spring festival, the Christmas Oratorio within the Prague Symphony Orchestra’s cycle). In 2007 he performed in the St John Passion and the St Mathew Passion and, most notably, Jan Dismas Zelenka’s Missa Votiva at Prague Spring, Dresdner Festspiele, Festival de La Chaise Dieu and Festival de Sablé, at which a successful recording was made for the French label Zig-Zag Territoires. In 2006, under the guidance of Jana Semerádová and her Collegium Marianum, he performed the role of Uberto in Giovanni B. Pergolesi’s comic intermezzo La Serva Padrona and thus had the opportunity to appear before audiences at international music festivals not only in the Czech Republic but also abroad (Finland, France). Moreover, in 2006 he won 2nd prize at the Sacred Music Competition in Kroměříž. In 2008 he began collaborating with the French Renaissance ensemble Doulce Mémoire, with whom he has since regularly performed within the programmes Une tour de Babel musical, Requiem des Rois de France and the solo programme of Caccini’s music Les Roses d Ispahan. In the same year he began appearing as a guest at the Moravian Theatre in Olomouc in the operetta Boccaccio (the titular role) and in Mozart’s opera Cosi fan tutte (Guglielmo). Tomáš Král continues to devote to knowledgeable interpretation of early music, actively par40

ticipating in master classes led by Julie Hasler, Howard Crook and Peter Schreier. At the present time, he is also attending regular consultations with Ivan Kusnjer. JANA SEMERÁDOVÁ The flautist Jana Semerádová is a graduate of the Prague Conservatory, the Faculty of Arts of Charles University (Theory and Practice of Early Music) and the Royal Conservatory of The Hague, Netherlands (class of Wilbert Hazelzet). In 2003 she was awarded third prize in the Historic Woodwind Section of the International Telemann-Wettbewerb Competition in Magdeburg and in the same year, together with Monika Knoblochová, she received the title of laureate in the prestigious 16th Grosser Förderpreiswettbewerb in Munich. Jana Semerádová is artistic director of the ensemble Collegium Marianum and programme director of the concert cycle Baroque Soirées and the international Summer Festivities of Early Music. She is engaged in intensive research both at home and abroad and in the study of Baroque gesture, declamation and dance. She has made numerous recordings for various labels (Supraphon, Pan Classics, Kammer Ton, K617, etc.). She also regularly records for Czech Television and Czech Radio. As a soloist, she has performed on prominent European concert stages (Tage Alter Musik Regensburg, Bachfest Leipzig, Mozartfest, Centre de Musique Baroque de Versailles, Prague Spring, Europamusicale, Vantaa Barokki,

Festival de Sablé, Konzerthaus in Vienna and Berlin, Palau de Música Barcelona) and regularly appeared with Batzdorfer Hofkapelle, Akademie für Alte Musik Berlin, Ensemble Cristofori, Ars Antiqua Austria, modern_times1800 and Wroclawska orchiestra barokowa. Jana Semerádová teaches transverse flute at Prague’s Charles University (Early Music Practice) and leads interpretation workshops. COLLEGIUM MARIANUM Since it was founded in 1997, the Prague ensemble Collegium Marianum has focused on revitalising the music of the seventeenth and eighteenth centuries. One of the few professional ensenles specialising in this field in the Czech Republic, it not only gives concerts of works by composers who were born or active in Central Europe, it also presents several modern-day world premieres each year. The ensemble has collaborated with European directors, choreographers, conductors and soloists of such renown as Andrew Parrott, Simon Standage, Chiara Banchini, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory and Peter Kooij. Since 1999 the ensemble has been under the artistic leadership of the flautist Jana Semerádová, whose active research together with her studies of Baroque gesture, declamation and dance has enabled her to broaden Collegium Marianum’s profile and present operas and intermezzos in the authentic surroundings of Czech Baroque theatres. Collegium Marianum

has received critical acclaim both at home and abroad. It regularly performs at music festivals and on prestigious stages both in the Czech Republic and elsewhere in Europe; for example: Vantaan Barokki, Mozartfest, Mitte Europa. In 2008 the ensemble launched its successful co-operation with the Supraphon label, within whose series “Music From Eighteenth-Century Prague” it has released three recordings – (Brentner – Concertos & Arias, Rorate cœli, Jiránek – Concertos & Sinfonias). In 2010 Collegium Marianum received an award for increasing the quality and propagation of Czech music from the Czech Music Council – the Czech section of the non-governmental organisation the International Music Council within UNESCO. www.collegiummarianum.cz

41


Ensemble Tourbillon and other ensembles. He is a member of Collegium Vocale 1704, with whom he participated in the “Bach – Prague 2005” project (Mass in B minor at the Prague Spring festival, the Christmas Oratorio within the Prague Symphony Orchestra’s cycle). In 2007 he performed in the St John Passion and the St Mathew Passion and, most notably, Jan Dismas Zelenka’s Missa Votiva at Prague Spring, Dresdner Festspiele, Festival de La Chaise Dieu and Festival de Sablé, at which a successful recording was made for the French label Zig-Zag Territoires. In 2006, under the guidance of Jana Semerádová and her Collegium Marianum, he performed the role of Uberto in Giovanni B. Pergolesi’s comic intermezzo La Serva Padrona and thus had the opportunity to appear before audiences at international music festivals not only in the Czech Republic but also abroad (Finland, France). Moreover, in 2006 he won 2nd prize at the Sacred Music Competition in Kroměříž. In 2008 he began collaborating with the French Renaissance ensemble Doulce Mémoire, with whom he has since regularly performed within the programmes Une tour de Babel musical, Requiem des Rois de France and the solo programme of Caccini’s music Les Roses d Ispahan. In the same year he began appearing as a guest at the Moravian Theatre in Olomouc in the operetta Boccaccio (the titular role) and in Mozart’s opera Cosi fan tutte (Guglielmo). Tomáš Král continues to devote to knowledgeable interpretation of early music, actively par40

ticipating in master classes led by Julie Hasler, Howard Crook and Peter Schreier. At the present time, he is also attending regular consultations with Ivan Kusnjer. JANA SEMERÁDOVÁ The flautist Jana Semerádová is a graduate of the Prague Conservatory, the Faculty of Arts of Charles University (Theory and Practice of Early Music) and the Royal Conservatory of The Hague, Netherlands (class of Wilbert Hazelzet). In 2003 she was awarded third prize in the Historic Woodwind Section of the International Telemann-Wettbewerb Competition in Magdeburg and in the same year, together with Monika Knoblochová, she received the title of laureate in the prestigious 16th Grosser Förderpreiswettbewerb in Munich. Jana Semerádová is artistic director of the ensemble Collegium Marianum and programme director of the concert cycle Baroque Soirées and the international Summer Festivities of Early Music. She is engaged in intensive research both at home and abroad and in the study of Baroque gesture, declamation and dance. She has made numerous recordings for various labels (Supraphon, Pan Classics, Kammer Ton, K617, etc.). She also regularly records for Czech Television and Czech Radio. As a soloist, she has performed on prominent European concert stages (Tage Alter Musik Regensburg, Bachfest Leipzig, Mozartfest, Centre de Musique Baroque de Versailles, Prague Spring, Europamusicale, Vantaa Barokki,

Festival de Sablé, Konzerthaus in Vienna and Berlin, Palau de Música Barcelona) and regularly appeared with Batzdorfer Hofkapelle, Akademie für Alte Musik Berlin, Ensemble Cristofori, Ars Antiqua Austria, modern_times1800 and Wroclawska orchiestra barokowa. Jana Semerádová teaches transverse flute at Prague’s Charles University (Early Music Practice) and leads interpretation workshops. COLLEGIUM MARIANUM Since it was founded in 1997, the Prague ensemble Collegium Marianum has focused on revitalising the music of the seventeenth and eighteenth centuries. One of the few professional ensenles specialising in this field in the Czech Republic, it not only gives concerts of works by composers who were born or active in Central Europe, it also presents several modern-day world premieres each year. The ensemble has collaborated with European directors, choreographers, conductors and soloists of such renown as Andrew Parrott, Simon Standage, Chiara Banchini, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory and Peter Kooij. Since 1999 the ensemble has been under the artistic leadership of the flautist Jana Semerádová, whose active research together with her studies of Baroque gesture, declamation and dance has enabled her to broaden Collegium Marianum’s profile and present operas and intermezzos in the authentic surroundings of Czech Baroque theatres. Collegium Marianum

has received critical acclaim both at home and abroad. It regularly performs at music festivals and on prestigious stages both in the Czech Republic and elsewhere in Europe; for example: Vantaan Barokki, Mozartfest, Mitte Europa. In 2008 the ensemble launched its successful co-operation with the Supraphon label, within whose series “Music From Eighteenth-Century Prague” it has released three recordings – (Brentner – Concertos & Arias, Rorate cœli, Jiránek – Concertos & Sinfonias). In 2010 Collegium Marianum received an award for increasing the quality and propagation of Czech music from the Czech Music Council – the Czech section of the non-governmental organisation the International Music Council within UNESCO. www.collegiummarianum.cz

41


HANA BLAŽÍKOVÁ Narodila se v Praze. V dětství zpívala v dětském pěveckém sboru Radost – Praha a věnovala se hře na housle. Po studiu na hudebním gymnáziu J. Nerudy byla přijata na Pražskou konzervatoř, kde v r. 2002 absolvovala u prof. Jiřího Kotouče. Dále absolvovala interpretační kurzy u Petera Kooije, Poppy Holden, Moniky Mauch a Howarda Crooka. Věnuje se převážně interpretaci barokní, středověké a renesanční hudby a pravidelně vystupuje s mnoha českými i světovými ansámbly jako Collegium Vocale Gent, Bach Collegium Japan, Sette Voci, Gli Angeli Genève, Collegium 1704, De Nederlandse Bachvereniging, Collegium Marianum, La Fenice, Tafelmusik, Musica Florea aj. Vystupovala na mnoha mezinárodních festivalech, např. Pražské jaro, Oude Muziek Utrecht, Arts Festival Hong Kong, Resonanzen ve Vídni, Bach-Praha-2005, Festival de Sablé, Festival de La Chaise Dieu, Festival de Saintes. V roce 2011 absolvovala turné po Spojených státech s Bach Collegiem Japan, v rámci kterého poprvé vystoupila v newyorské Carnegie Hall. O Velikonocích 2011 pak zpívala sopránový part v Janových pašijích s Boston Symphony Orchestra. Její hlas můžeme slyšet na více než dvaceti nahrávkách. V posledních letech se objevuje ve známé řadě Bachových kantát s Bach Collegiem Japan. V roce 2010 natočila film pro francouzskou televizi Arte „Lagrime di San Pietro“ o stejno42

jmenné skladbě Orlanda di Lassa pod vedením Philippa Herrewegha. Hana Blažíková se dále věnuje hře na gotickou harfu a je členkou souboru Tiburtina ensemble, který se zaměřuje na interpretaci gregoriánského chorálu a rané středověké polyfonie. DAVID ERLER David Erler se narodil v Saxon Vogtland. Po získání stipendia mnichovské nadace Hanns-Seidel-Stiftung se v Lipsku věnoval studiu zpěvu pod vedením Marie Jonasové a Marka Rzepky, se zvláštním zaměřením na starou hudbu a dobovou provozovací praxi. Další významné impulzy mu přineslo studium hudební teorie a mistrovské kurzy u Andrease Scholla, Mariuse von Alteny a The King’s Singers, stejně jako lekce u Margit Leglerové (barokní gestika) a Maurice van Lieshouta (historická improvizace). Sólistická angažmá zavedla Davida Erlera na přední německá i evropská pódia, kde spolupracoval například s Wolfgangem Katschnerem, Hermannem Maxem, Ludgerem Rémym, Manfredem Cordesem, Hans-Christophem Rademannem, Roland Wilsonem a Ludwigem Güttlerem. Často také pracuje se soubory jako Lautten Compagney Berlin, Weserrenaissance Bremen, Collegium Marianum, Bell’Arte Salzburg a Capella de la Torre. Pěvcův bohatý repertoár zahrnuje hudbu od renesanční polyfonie po tvorbu současnou (včetně světových premiér kompozic Moritze Eggerta

a Masato Suzukiho) a improvizaci (především se souborem Parkdeck), jeho hlavním zaměřením však zůstává německá barokní hudba. Vzhledem k stylové vytříbenosti Erlerova projevu a skvělé technice zpěvu je také vyhledávaným hostem vokálních souborů, z nichž jmenujme například Amarcord, Calmus Ensemble, Singer Pur, Stimmwerck nebo Vox Luminis. Ve spolupráci se souborem The Sound and the Fury spolupracoval na rozsáhlé a vysoce ceněné sérii nahrávek pro ORF nazvané “Paradise Regained”, která zahrnuje díla Gombertova, Obrechtova, de la Rue, Caronova, Fauguesova a další. Obdivuhodná diskografie a hostování na významných festivalech (například Bachfest Leipzig, Händelfestspiele Halle, Resonanzen Wien, Dresdner Musikfestspiele, Trigonale Klagenfurt a Kulturwald), dále dokládají kvality Erlerovy umělecké práce. TOBIAS HUNGER Tobias Hunger se začal studiu zpěvu věnovat při drážďanském Sboru svatého kříže. Studoval na Hudební univerzitě Felixe Mendelssohna Bartholdyho v Lipsku ve třídě Hermanna Christiana Polstera a absolvoval mistrovské kurzy u Petera Schreiera, Scota Weira, Gerda Türka King’s Singers. Operní angažmá jej zavedla na scény ve Freibergu, Altenburg-Geře, Chemnitz, Bonnu a na Landstage Saxony. Ztvárnil například role Paolina (Il matrimonio segreto), Caramella (Noc v Benátkách), Dona Ottavia (Don

Giovanni) a Ferranda (Così fan tutte). V díle „Operní loď“ od tvůrce filmové hudby Maria Felixe Langa (podle knihy pro děti Elke Heinreichové „Na Jižním Pólu bys čekal horko“) hostoval v roli operního tenoristy. Tobias Hunger je žádaným koncertním a oratorním pěvcem. Jeho repertoár se zaměřuje především na hudbu 17. a 18. stol. Vystupoval pod taktovkou řady významných dirigentů, jako jsou například Georg Christoph Biller, Helmut Rilling, Ludger Rémy, Kay Johannsen, Hans-Christoph Rademann, Wolfgang Katschner, Philippe Herreweghe a Ludwig Güttler. Jeho koncertní repertoár zahrnuje nejen autory renesanční, klasicistní a moderní, ale také kompletní vokální dílo J. S. Bacha. TOMÁŠ KRÁL Barytonista Tomáš Král pochází z Brna, kde vystudoval francouzské gymnázium Matyáše Lercha a zpěv na JAMU u Adriany Hlavsové. V rámci Komorní opery HF JAMU měl možnost nastudovat mimo jiné roli Ernesta z opery Il mondo della Luna Josepha Haydna, roli Harašty v opeře Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky a roli Hraběte z Figarovy svatby W. A. Mozarta. Od roku 2005 pravidelně spolupracuje se soubory Collegium 1704, Collegium Marianum, Musica Florea, Capella Regia, Ensemble Inégal, Ensemble Tourbillon ad. Je členem souboru Collegium Vocale 1704, se kterým se zúčastnil např. projektu „Bach – Praha 2005“ (Mše h moll na Pražském jaru, Vánoční oratorium v rámci 43


HANA BLAŽÍKOVÁ Narodila se v Praze. V dětství zpívala v dětském pěveckém sboru Radost – Praha a věnovala se hře na housle. Po studiu na hudebním gymnáziu J. Nerudy byla přijata na Pražskou konzervatoř, kde v r. 2002 absolvovala u prof. Jiřího Kotouče. Dále absolvovala interpretační kurzy u Petera Kooije, Poppy Holden, Moniky Mauch a Howarda Crooka. Věnuje se převážně interpretaci barokní, středověké a renesanční hudby a pravidelně vystupuje s mnoha českými i světovými ansámbly jako Collegium Vocale Gent, Bach Collegium Japan, Sette Voci, Gli Angeli Genève, Collegium 1704, De Nederlandse Bachvereniging, Collegium Marianum, La Fenice, Tafelmusik, Musica Florea aj. Vystupovala na mnoha mezinárodních festivalech, např. Pražské jaro, Oude Muziek Utrecht, Arts Festival Hong Kong, Resonanzen ve Vídni, Bach-Praha-2005, Festival de Sablé, Festival de La Chaise Dieu, Festival de Saintes. V roce 2011 absolvovala turné po Spojených státech s Bach Collegiem Japan, v rámci kterého poprvé vystoupila v newyorské Carnegie Hall. O Velikonocích 2011 pak zpívala sopránový part v Janových pašijích s Boston Symphony Orchestra. Její hlas můžeme slyšet na více než dvaceti nahrávkách. V posledních letech se objevuje ve známé řadě Bachových kantát s Bach Collegiem Japan. V roce 2010 natočila film pro francouzskou televizi Arte „Lagrime di San Pietro“ o stejno42

jmenné skladbě Orlanda di Lassa pod vedením Philippa Herrewegha. Hana Blažíková se dále věnuje hře na gotickou harfu a je členkou souboru Tiburtina ensemble, který se zaměřuje na interpretaci gregoriánského chorálu a rané středověké polyfonie. DAVID ERLER David Erler se narodil v Saxon Vogtland. Po získání stipendia mnichovské nadace Hanns-Seidel-Stiftung se v Lipsku věnoval studiu zpěvu pod vedením Marie Jonasové a Marka Rzepky, se zvláštním zaměřením na starou hudbu a dobovou provozovací praxi. Další významné impulzy mu přineslo studium hudební teorie a mistrovské kurzy u Andrease Scholla, Mariuse von Alteny a The King’s Singers, stejně jako lekce u Margit Leglerové (barokní gestika) a Maurice van Lieshouta (historická improvizace). Sólistická angažmá zavedla Davida Erlera na přední německá i evropská pódia, kde spolupracoval například s Wolfgangem Katschnerem, Hermannem Maxem, Ludgerem Rémym, Manfredem Cordesem, Hans-Christophem Rademannem, Roland Wilsonem a Ludwigem Güttlerem. Často také pracuje se soubory jako Lautten Compagney Berlin, Weserrenaissance Bremen, Collegium Marianum, Bell’Arte Salzburg a Capella de la Torre. Pěvcův bohatý repertoár zahrnuje hudbu od renesanční polyfonie po tvorbu současnou (včetně světových premiér kompozic Moritze Eggerta

a Masato Suzukiho) a improvizaci (především se souborem Parkdeck), jeho hlavním zaměřením však zůstává německá barokní hudba. Vzhledem k stylové vytříbenosti Erlerova projevu a skvělé technice zpěvu je také vyhledávaným hostem vokálních souborů, z nichž jmenujme například Amarcord, Calmus Ensemble, Singer Pur, Stimmwerck nebo Vox Luminis. Ve spolupráci se souborem The Sound and the Fury spolupracoval na rozsáhlé a vysoce ceněné sérii nahrávek pro ORF nazvané “Paradise Regained”, která zahrnuje díla Gombertova, Obrechtova, de la Rue, Caronova, Fauguesova a další. Obdivuhodná diskografie a hostování na významných festivalech (například Bachfest Leipzig, Händelfestspiele Halle, Resonanzen Wien, Dresdner Musikfestspiele, Trigonale Klagenfurt a Kulturwald), dále dokládají kvality Erlerovy umělecké práce. TOBIAS HUNGER Tobias Hunger se začal studiu zpěvu věnovat při drážďanském Sboru svatého kříže. Studoval na Hudební univerzitě Felixe Mendelssohna Bartholdyho v Lipsku ve třídě Hermanna Christiana Polstera a absolvoval mistrovské kurzy u Petera Schreiera, Scota Weira, Gerda Türka King’s Singers. Operní angažmá jej zavedla na scény ve Freibergu, Altenburg-Geře, Chemnitz, Bonnu a na Landstage Saxony. Ztvárnil například role Paolina (Il matrimonio segreto), Caramella (Noc v Benátkách), Dona Ottavia (Don

Giovanni) a Ferranda (Così fan tutte). V díle „Operní loď“ od tvůrce filmové hudby Maria Felixe Langa (podle knihy pro děti Elke Heinreichové „Na Jižním Pólu bys čekal horko“) hostoval v roli operního tenoristy. Tobias Hunger je žádaným koncertním a oratorním pěvcem. Jeho repertoár se zaměřuje především na hudbu 17. a 18. stol. Vystupoval pod taktovkou řady významných dirigentů, jako jsou například Georg Christoph Biller, Helmut Rilling, Ludger Rémy, Kay Johannsen, Hans-Christoph Rademann, Wolfgang Katschner, Philippe Herreweghe a Ludwig Güttler. Jeho koncertní repertoár zahrnuje nejen autory renesanční, klasicistní a moderní, ale také kompletní vokální dílo J. S. Bacha. TOMÁŠ KRÁL Barytonista Tomáš Král pochází z Brna, kde vystudoval francouzské gymnázium Matyáše Lercha a zpěv na JAMU u Adriany Hlavsové. V rámci Komorní opery HF JAMU měl možnost nastudovat mimo jiné roli Ernesta z opery Il mondo della Luna Josepha Haydna, roli Harašty v opeře Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky a roli Hraběte z Figarovy svatby W. A. Mozarta. Od roku 2005 pravidelně spolupracuje se soubory Collegium 1704, Collegium Marianum, Musica Florea, Capella Regia, Ensemble Inégal, Ensemble Tourbillon ad. Je členem souboru Collegium Vocale 1704, se kterým se zúčastnil např. projektu „Bach – Praha 2005“ (Mše h moll na Pražském jaru, Vánoční oratorium v rámci 43


cyklu FOK), v roce 2007 Janovy a Matoušovy pašije, a především uvedení skladby Missa Votiva J. D. Zelenky na Pražském jaru, Dresdner Festspiele, Festival de La Chaise Dieu a Festival de Sablé, kde byla pořízena úspěšná nahrávka pro francouzské vydavatelství Zig-Zag Territoires. V roce 2006 nastudoval pod vedením Jany Semerádové a jejího Collegia Mariana roli Uberta v komickém intermezzu La Serva Padrona od G. B. Pergolesiho a měl tak možnost se představil publiku na mezinárodních hudebních festivalech nejen v Česku, ale i v zahraničí (Finsko, Francie). V témže roce se úspěšně zúčastnil Pěvecké soutěže koncertní a duchovní hudby v Kroměříži, kde získal 2. cenu. V roce 2008 začal také spolupracovat s francouzským renesančním ansámblem Doulce Mémoire, se kterým pravidelně vystupuje ve třech různých programech: Une tour de Babel musical, Requiem des Rois de France a sólovém programu Cacciniho hudby Les Roses d ’Ispahan. V témže roce začal působit jako host v Moravském divadle Olomouc v operetní inscenaci Boccaccio (titulní role) a v Mozartově opeře Cosi fan tutte (role Guglielma). Nadále se intenzivně věnuje studiu poučené interpretace staré hudby aktivní účastí na kurzech např. u Julie Hasler, Howarda Crooka, Petera Schreiera a také v současnosti navštěvuje pravidelné konzultace u Ivana Kusnjera.

44

JANA SEMERÁDOVÁ Flétnistka Jana Semerádová je absolventkou Pražské konzervatoře, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (Teorie a provozovací praxe staré hudby) a Královské konzervatoře v Den Haagu (ve třídě Wilberta Hazelzeta). V roce 2003 obdržela 3. cenu na mezinárodní soutěži historických dřevěných dechových nástrojů Telemann-Wettbewerb v Magdeburku a ve stejném roce si z prestižní mnichovské soutěže 16. Grosser Förderpreiswettbewerb přivezla spolu s Monikou Knoblochovou titul laureáta. Jana Semerádová je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum, dramaturgem koncertního cyklu Barokní podvečery a mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti v českých a zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance. Na svém kontě má řadu CD pro různé nahrávací společnosti (např. Supraphon, Pan Classics, Kammer Ton, K617 aj.). Pravidelně též nahrává pro Českou televizi a Český rozhlas. Jako sólistka vystupuje na významných evropských pódiích (Tage Alter Musik Regensburg, Bachfest Leipzig, Mozartfest, Centre de Musique Baroque de Versailles, Pražské jaro, Europamusicale, Vantaa Barokki, Festival de Sablé, Konzerthaus ve Vídni a Berlíně, Palau de Música Barcelona) a pravidelně účinkuje se soubory Batzdorfer Hofkapelle, Akademie für Alte Musik Berlin, Ensemble Cristofori,

Ars Antiqua Austria, modern_times1800 a Wroclawska orchiestra barokowa. Jana Semerádová vyučuje hru na barokní příčnou flétnu na Univerzitě Karlově v Praze (obor Historická hudební praxe) a vede interpretační kurzy. COLLEGIUM MARIANUM Pražský soubor Collegium Marianum se od svého založení v roce 1997 cíleně zaměřuje na znovuoživování hudby 17. a 18. století. Jako jeden z mála profesionálních souborů tohoto zaměření v ČR má na svém repertoáru nejen čistě koncertní díla s důrazem na autory české či působící ve střední Evropě, ale pravidelně připravuje unikátní tvary scénických hudebnědramatických a tanečních představení. Každoročně je uvedeno několik novodobých světových premiér. Soubor úzce spolupracuje s významnými evropskými choreografy, režiséry či sólisty a dirigenty jako například Andrew Parrott, Simon Standage, Chiara Banchini, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory, Peter Kooij, Peter van Heyghen či Sigrid T’Hooft. Od roku 1999 působí soubor pod uměleckým vedením flétnistky Jany Semerádové, jejíž aktivní badatelská činnost propojená se studiem barokní gestiky, deklamace a tance umožnila postupně rozšířit profil souboru Collegium Marianum a uvádět původní hudebně dramatická díla v autentickém prostředí českých barokních divadel. Je také rezidenčním souborem stejnojmenné vzdělávací instituce Colle-

gium Marianum – Týnské vyšší odborné školy, která působí od roku 1990 v bývalém klášteře servitů jako kulturní a vzdělávací centrum historických umění a plní tak významnou úlohu v pražském kulturním životě. Soubor Collegium Marianum sbírá uznání zahraniční i české odborné kritiky. Pravidelně hraje na hudebních festivalech a prestižních pódiích v České republice i v zahraničí (mj. Tage Alter Musik Regensburg, Vantaan Barokki, Bachfest Leipzig, Mozartfest, Pražské jaro, Festival de Sablé, Concentus Moraviae, Mitte Europa, Bolzano Festival Bozen, Uckermärkische Musikwochwen, Košická hudobná jar atd.). V roce 2008 soubor zahájil úspěšnou spolupráci s hudebním vydavatelstvím Supraphon, v rámci jehož řady Hudba Prahy 18. století vydal již tři nahrávky (Brentner – Koncerty a árie, Rorate cœli, Jiránek – Koncerty & Sinfonie). V roce 2010 se Collegium Marianum stalo nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby, kterou uděluje Česká hudební rada – česká sekce nevládní organizace Mezinárodní hudební rady při UNESCO. www.collegiummarianum.cz

45


cyklu FOK), v roce 2007 Janovy a Matoušovy pašije, a především uvedení skladby Missa Votiva J. D. Zelenky na Pražském jaru, Dresdner Festspiele, Festival de La Chaise Dieu a Festival de Sablé, kde byla pořízena úspěšná nahrávka pro francouzské vydavatelství Zig-Zag Territoires. V roce 2006 nastudoval pod vedením Jany Semerádové a jejího Collegia Mariana roli Uberta v komickém intermezzu La Serva Padrona od G. B. Pergolesiho a měl tak možnost se představil publiku na mezinárodních hudebních festivalech nejen v Česku, ale i v zahraničí (Finsko, Francie). V témže roce se úspěšně zúčastnil Pěvecké soutěže koncertní a duchovní hudby v Kroměříži, kde získal 2. cenu. V roce 2008 začal také spolupracovat s francouzským renesančním ansámblem Doulce Mémoire, se kterým pravidelně vystupuje ve třech různých programech: Une tour de Babel musical, Requiem des Rois de France a sólovém programu Cacciniho hudby Les Roses d ’Ispahan. V témže roce začal působit jako host v Moravském divadle Olomouc v operetní inscenaci Boccaccio (titulní role) a v Mozartově opeře Cosi fan tutte (role Guglielma). Nadále se intenzivně věnuje studiu poučené interpretace staré hudby aktivní účastí na kurzech např. u Julie Hasler, Howarda Crooka, Petera Schreiera a také v současnosti navštěvuje pravidelné konzultace u Ivana Kusnjera.

44

JANA SEMERÁDOVÁ Flétnistka Jana Semerádová je absolventkou Pražské konzervatoře, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (Teorie a provozovací praxe staré hudby) a Královské konzervatoře v Den Haagu (ve třídě Wilberta Hazelzeta). V roce 2003 obdržela 3. cenu na mezinárodní soutěži historických dřevěných dechových nástrojů Telemann-Wettbewerb v Magdeburku a ve stejném roce si z prestižní mnichovské soutěže 16. Grosser Förderpreiswettbewerb přivezla spolu s Monikou Knoblochovou titul laureáta. Jana Semerádová je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum, dramaturgem koncertního cyklu Barokní podvečery a mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti v českých a zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance. Na svém kontě má řadu CD pro různé nahrávací společnosti (např. Supraphon, Pan Classics, Kammer Ton, K617 aj.). Pravidelně též nahrává pro Českou televizi a Český rozhlas. Jako sólistka vystupuje na významných evropských pódiích (Tage Alter Musik Regensburg, Bachfest Leipzig, Mozartfest, Centre de Musique Baroque de Versailles, Pražské jaro, Europamusicale, Vantaa Barokki, Festival de Sablé, Konzerthaus ve Vídni a Berlíně, Palau de Música Barcelona) a pravidelně účinkuje se soubory Batzdorfer Hofkapelle, Akademie für Alte Musik Berlin, Ensemble Cristofori,

Ars Antiqua Austria, modern_times1800 a Wroclawska orchiestra barokowa. Jana Semerádová vyučuje hru na barokní příčnou flétnu na Univerzitě Karlově v Praze (obor Historická hudební praxe) a vede interpretační kurzy. COLLEGIUM MARIANUM Pražský soubor Collegium Marianum se od svého založení v roce 1997 cíleně zaměřuje na znovuoživování hudby 17. a 18. století. Jako jeden z mála profesionálních souborů tohoto zaměření v ČR má na svém repertoáru nejen čistě koncertní díla s důrazem na autory české či působící ve střední Evropě, ale pravidelně připravuje unikátní tvary scénických hudebnědramatických a tanečních představení. Každoročně je uvedeno několik novodobých světových premiér. Soubor úzce spolupracuje s významnými evropskými choreografy, režiséry či sólisty a dirigenty jako například Andrew Parrott, Simon Standage, Chiara Banchini, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory, Peter Kooij, Peter van Heyghen či Sigrid T’Hooft. Od roku 1999 působí soubor pod uměleckým vedením flétnistky Jany Semerádové, jejíž aktivní badatelská činnost propojená se studiem barokní gestiky, deklamace a tance umožnila postupně rozšířit profil souboru Collegium Marianum a uvádět původní hudebně dramatická díla v autentickém prostředí českých barokních divadel. Je také rezidenčním souborem stejnojmenné vzdělávací instituce Colle-

gium Marianum – Týnské vyšší odborné školy, která působí od roku 1990 v bývalém klášteře servitů jako kulturní a vzdělávací centrum historických umění a plní tak významnou úlohu v pražském kulturním životě. Soubor Collegium Marianum sbírá uznání zahraniční i české odborné kritiky. Pravidelně hraje na hudebních festivalech a prestižních pódiích v České republice i v zahraničí (mj. Tage Alter Musik Regensburg, Vantaan Barokki, Bachfest Leipzig, Mozartfest, Pražské jaro, Festival de Sablé, Concentus Moraviae, Mitte Europa, Bolzano Festival Bozen, Uckermärkische Musikwochwen, Košická hudobná jar atd.). V roce 2008 soubor zahájil úspěšnou spolupráci s hudebním vydavatelstvím Supraphon, v rámci jehož řady Hudba Prahy 18. století vydal již tři nahrávky (Brentner – Koncerty a árie, Rorate cœli, Jiránek – Koncerty & Sinfonie). V roce 2010 se Collegium Marianum stalo nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby, kterou uděluje Česká hudební rada – česká sekce nevládní organizace Mezinárodní hudební rady při UNESCO. www.collegiummarianum.cz

45



SU 3970-2

Jan Josef Ignác BRENTNER / Concertos & Arias Collegium Marianum / Jana Semerádová Hana Blažíková soprano

SU 4002-2

RORATE CŒLI Music for Advent and Christmas in Baroque Prague Collegium Marianum / Jana Semerádová

SU 4056-2

SU 3971-2

Václav Gunther JACOB / Missa Dei Filii Capella Regia Praha / Robert Hugo Editors Choice, Gramophone, January 2010 IRR Outstanding, International Record Review, December 2009

Antonín REICHENAUER / Concertos II Musica Florea / Marek Štryncl Luise Haugk oboe, Jana Chytilová violin Marek Špelina flute, Marek Štryncl cello

SU 4035-2

SU 4039-2

František JIRÁNEK / Concertos & Sinfonias Collegium Marianum / Jana Semerádová Sergio Azzolini bassoon, Marina Katarzhnova violin, Jana Semerádová flute IRR Outstanding, International Record Review, May 2011

Antonín REICHENAUER / Concertos Collegium 1704 / Václav Luks Sergio Azzolini bassoon, Xenia Löffler oboe Lenka Torgersen violin Diapason d’Or, June 2011



SU 3970-2

Jan Josef Ignác BRENTNER / Concertos & Arias Collegium Marianum / Jana Semerádová Hana Blažíková soprano

SU 4002-2

RORATE CŒLI Music for Advent and Christmas in Baroque Prague Collegium Marianum / Jana Semerádová

SU 4056-2

SU 3971-2

Václav Gunther JACOB / Missa Dei Filii Capella Regia Praha / Robert Hugo Editors Choice, Gramophone, January 2010 IRR Outstanding, International Record Review, December 2009

Antonín REICHENAUER / Concertos II Musica Florea / Marek Štryncl Luise Haugk oboe, Jana Chytilová violin Marek Špelina flute, Marek Štryncl cello

SU 4035-2

SU 4039-2

František JIRÁNEK / Concertos & Sinfonias Collegium Marianum / Jana Semerádová Sergio Azzolini bassoon, Marina Katarzhnova violin, Jana Semerádová flute IRR Outstanding, International Record Review, May 2011

Antonín REICHENAUER / Concertos Collegium 1704 / Václav Luks Sergio Azzolini bassoon, Xenia Löffler oboe Lenka Torgersen violin Diapason d’Or, June 2011


SU 4068-2 Design by Jiří Mědílek © Supraphon a. s., 2011 Cover photo: Interior of the Church of the Holy Sepulchre, Jerusalem (www.profimedia.cz) Photo by Petra Hajská (22) Translations Hilda Hearne (En), Anna Ohlídalová (De), Marianne Frippiat (F), Jiří Matl (Lat/Cz) Commentaries & translations © Supraphon a. s., 2011 Booklet editor Daniela Bálková

SEPOLCRI

Recommend Documents