SEMINÁRNÍ PRÁCE
ŠIKANOVÁNÍ PSYCHOLOGICKÝ PROBLÉM
ARABADŽIEV Sáva, Oktáva
18. prosince 2011
OBSAH
1. ÚVOD!
3
2. AGRESIVNÍ CHOVÁNÍ!
4
2.1 Proč je důležité se agresivitou zabývat%
4
2.2 Vymezení agresivního chování%
4
2.3 Předpoklady k agresivnímu chování%
4
3. PORUCHY CHOVÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU!
5
4. ŠIKANA!
5
4.1 Šikanování - psychologický problém%
5
4.2 Vznik pojmu šikana a její definice%
6
4.3 Specifika šikany ve výchovných ústavech%
6
4.4 Druhy šikany a její znaky %
7
4.5 Protagonisté šikany %
8
4.6 Prevence šikany%
9
4.7 Základní školské dokumenty pro oblast prevence šikanování%
9
5. POROVNÁNÍ DRUHŮ ŠIKANOVÁNÍ!
10
5.1 Vymezení vzorku%
11
5.2 Porovnání%
11
5.3 Vyhodnocení%
16
6. ZÁVĚR!
17
7. ZDROJE LITERATURY A INFORMACÍ!
18
8. PŘÍLOHY!
20
Příloha č. 1%
20
2
1. ÚVOD Téma seminární práce jsem si vybral na základě zvýšeného zájmu o problematiku šikany a jejích projevů vycházející z roční praxe mé osoby v zařízení pro výkon ochranné a ústavní výchovy. V tomto zařízení je poměrná část chlapců umístěna z důvodu šikanování spolužáků na základních školách. Cílem práce je porovnání výskytu a formy šikany na základních školách v kontextu s dětmi s nařízenou institucionální výchovou.
3
2. AGRESIVNÍ CHOVÁNÍ 2.1 Proč je důležité se agresivitou zabývat Agresivita – chování se záměrem ublížit, uškodit – se v současnosti stává nejčastějším problémem v kontaktu dětí a dospívajících mezi sebou i vůči okolnímu světu. Agresivní chování může být za určitých okolností a v určitém způsobu žádoucí – například brání-li člověk sebe nebo druhého proti neoprávněné agresi jiného. Většina agresivního jednání však je problémem sama o sobě: jde o počínání objektivně škodlivé, z hlediska důvodů neoprávněné a dokonce často i z hlediska subjektivního cíle nepochopitelné – samoúčelná agrese s cílem pouze škodit a působit utrpení, bez patrného důvodu či zisku pro útočníka. Počet případů agresivního chování stoupá, zvyšuje se brutalita agresorů a snižuje se věk agresorů.
2.2 Vymezení agresivního chování
(Vágnerová, 1999) uvádí že agresivní chování lze definovat jako porušení sociálních norem. Jde především o omezování práv, která narušují integritu živých bytostí, ale i objektů neživých. Je zde zahrnuto ničení, poškozování, omezování a to buď symbolické nebo reálné. Agresivní chování může být použito jako prostředek k dosažení uspokojení a dosažení určitého cíle. Toto chování lze charakterizovat jako jeden z obranných mechanismů – útok, (abreakce). Představa o ohrožení ze strany cíle může být však milná. Agresivním chováním můžeme dosáhnout vlastního uspokojení potřeb. Sama agresivita se však může stát i cílem.
2.3 Předpoklady k agresivnímu chování K agresivnímu jednání může mít jedinec předpoklady, ale agresivní chování se může posilovat nápodobou a učením. Velký vliv na vývoj jedince v této oblasti má bezesporu rodina. 4
Agresivní jednání může být nevhodným prostředkem pro dosažení i obecně přijatelného cíle, nebo může být cíl agresivního chování touha po moci ovládat určitou skupinu. Méně časté je jednání, kdy samo násilí se stává cílem a agresor je uspokojován týráním jiné osoby. (Mühlpachr, 2001) Člověk se chová agresivně na základě vrozených instinktů. Sklony k agresivitě lze vývojově zařadit již do prvních let života. Během věku se agresor vyvíjí a člověk se stává vysoce agresivním postupně. Nikdo se nenarodí jako velmi agresivní jedinec. Člověk si pamatuje agresivní vzorce chování, které mu přinášejí úspěch a v případě potřeby je znovu použije. (Říčan, 1995)
3. PORUCHY CHOVÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU Za poruchy chování považujeme takové chování které považujeme za odchylku v oblasti socializace, kdy jedinec není schopen respektovat normy chování na úrovni odpovídající jeho věku, event. na úrovni svých rozumových schopností. (Vágnerová, 1999). To tedy znamená, že pokud jedinec normy není schopen chápat, nepovažujeme toto chování za poruchu.
4. ŠIKANA 4.1 Šikanování - psychologický problém Specifický druh agrese zvaný šikanování budí v poslední době zvýšenou pozornost veřejnosti (a médií). Není jasné, zda je současný zájem o tuto problematiku u nás pouze důsledkem jejího odtabuizování, nebo také rostoucí frekvence šikanování a brutality agresorů, jak soudí řada laiků i odborníků. V každém případě však šikanování vyžaduje psychologickou analýzu. Je nepravděpodobné, že by bylo možno šikaně úspěšně čelit jen prostou represí a nabízejícími se organizačními opatřeními, aniž bychom jev podrobně popsali a porozuměli mechanismům, jež k němu vedou, i jeho širším souvislostem. Přitom je šikanování hrubým porušováním základního lidského práva na bezpečí před útlakem a velmi často se při něm i děti dopouštějí jednání, které nutno kvalifikovat jako trestný čin. Neméně závažné jsou však i další motivy. Šikanování je zvláštní druh výrazně asymetrické interpersonální agrese, jehož rozbor může přispět k obecnějšímu poznání agrese jako 5
sociálně psychologického jevu, dynamiky agresivní interakce, motivačních a jiných osobnostních podmínek agresivního jednání a jeho následků. (Říčan, 2003)
4.2 Vznik pojmu šikana a její definice Pojem šikana zavedl J. Příhoda, pražský psychiatr. Právě on veřejně hovořil o šikanování jako jeden z prvních a to v době, kdy se o šikaně hovořit moc nesmělo. Před rokem 1989. O šikanování se samozřejmě vědělo. Bylo to nejen na pracovištích, v rámci základní vojenské služby, ale i ve školách a školských zařízeních. (Gajdošová; Herényiová, 2006). Metodický pokyn MŠMT k řešení šikany definici šikany rozepisuje podrobněji: Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví.
4.3 Specifika šikany ve výchovných ústavech
V zařízeních s nařízenou ústavní výchovou, nebo uloženou ochranou výchovou může nastat mnoho nestandardních situací, které vyplývají ze specifičnosti těchto institucí. Tyto situace jsou svojí podstatou i řešením odlišné od situací v běžných školských zařízeních. • Je veliká pravděpodobnost, že se v zařízení setká více agresorů • Do zařízení se vrací chlapci po výkonu trestu, nebo po vazebním stíhání • V zařízeních je veliké procento klientů s psychiatrickým zatížením • V zařízeních je veliké procento klientů, kteří mají kontakt s drogou • Děti s nařízenou ústavní a ochrannou výchovou jsou pod velikým psychickým tlakem • Velké procento klientů zažívalo domácí násilí 6
• Mnohé děti pocházejí z dysfunkčních nebo nefunkčních rodin • Velká část klientů vidí svoji budoucnost jako bezvýchodnou
4.4 Druhy šikany a její znaky
Druhy šikany Dělení šikany lze dle (Kolář, 2001) nastínit asi takto: 1. přímé a nepřímé, 2. fyzické a verbální, 3. aktivní a pasivní. Znaky šikany Znaky šikanování lze asi nejlépe charakterizovat dle Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: • Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. • Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. • O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. • Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. • Stává se uzavřeným. • Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. • Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. • Zašpiněný nebo poškozený oděv. • Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. • Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. • Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. • Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. Rodiče žáků se doporučuje upozornit zejména na to, aby si všímali těchto možných příznaků šikanování: • Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod. • Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem. 7
• Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). • Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty • Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze) • Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu • Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně. • Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad • Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody • Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí. • Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem • Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. • Dítě se vyhýbá docházce do školy. Přímé znaky šikanování mohou být např.: • Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování • Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem. • Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil. • Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje. • Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. • Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. • Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout. • (Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže čj. 14 514/2000-51 platný od 1.1.2001)
4.5 Protagonisté šikany
Agresor Agresor se obvykle vyznačuje tělesnou zdatností, ale není to pravidlo. Šikanující dítě může být velice inteligentní a může jako uznávaná osobnost ve skupině na sebe navázat několik přívrženců, kteří jsou schopni uposlechnout pokynů tohoto chlapce. Tímto se dostáváme i šikaně nepřímé. Často se agresory stanou chlapci citově zanedbávaní, 8
s celkově nedostatečnou výchovou a nepříkladnou výchovou. Agresoři se více rekrutují z řad vrstev s nižším socioekonomickým statusem, ale dnes i děti rychle zbohatlých podnikatelů apod. (Říčan, 1995). Oběť Největší riziko pro oběť spočívá v tělesné slabosti jedince. Mohou to být však jedinci s různými handicapy. Oběť se obvykle vyznačuje i neschopností verbální obrany. Mohou to však být děti něčím odlišní, možná odpudiví, nebo odlišní barvou pleti, což může mít i rasový podtext. Oběť bývá spíše tichá, citlivá, s nízkým sebevědomím. Tyto děti nemají obvykle kamarády, neumí okolí ničím zaujmout a odmítají kontaktní sporty. (Říčan, 1995) Roli však mohou hrát i jiné aspekty a to například etnický či kulturní původ.
4.6 Prevence šikany
K prevenci šikany mohou přispět především samotní rodiče, kteří buď nářky oběti nepodceňují, nebo chování agresora nepřehlížejí. Velká část rodičů dnešní doby je ráda, že jejich dítě se umí prosadit a nerozeznávají hranici mezi dětskými konflikty a šikanou. Jako prevence může kladně působit posílení demokracie ve třídě. Ve skupinách dětí se mohou procvičovat různé sociální dovednosti a to pod vedením psychologů. Psychoterapeutů a speciálních pedagogů. (Martin; Altmanová, 1997). Primární záležitostí v prevenci šikany, je předání důležitých informací žákům. Tito by měli znát nejen pojmy z oblasti šikany, ale hlavně postupy jek se bránit, kam a na koho se obrátit. Vůči pedagogickému sboru by měla panovat důvěra a celkové prostředí školy by mělo být bezpečné.
4.7 Základní školské dokumenty pro oblast prevence šikanování
• Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č. j. 28 275/2000-22 • Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže, č. j. 14514/2000-51 9
• Koncepce prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti v resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR na období 2001-2004. • Školní program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních
5. POROVNÁNÍ DRUHŮ ŠIKANOVÁNÍ Rozhodli jsme se porovnat tyto druhy šikanování:
Druhy šikany
Příklady projevů Škrcení, kopání, fackování, údery pěstí,
Fyzické aktivní přímé
štípání, podkopávání nohou, píchání různými předměty apod. Přesunutí kompetencí na jinou osobu,
Fyzické aktivní nepřímé
která oběti fyzicky ubližuje či ničí věci Agesor nedovolí oběti, aby si sedla do
Fyzické pasivní přímé
lavice, fyzicky jí brání v dosahování jejích cílů Agresor odmítne oběť na její požádání
Fyzické pasivní nepřímé
pustit ze třídy, na záchod apod. Nadávání, urážení, zesměšňování,
Verbální aktivní přímé
ponižování, vydírání Rozšiřování pomluv, nevhodné kresby,
Verbální aktivní nepřímé
nevhodné básně Neodpovídání na pozdrav a otázky,
Verbální pasivní přímé
ignorování oběti Spolužáci se nezastanou oběti, je-li
Verbální pasivní nepřímé
nespravedlivě obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé
10
5.1 Vymezení vzorku Na základě výše uvedeného byl sestaven jednoduchý dotazník, ve kterém respondenti odpovídají pouze výběrem ze dvou možností, ano/ne. Dotazník byl předložen 40 chlapcům z výchovného ústavu s nařízenou ústavní a ochrannou výchovou a 40 respondentům ze základních škol. Pro větší přesnost byly jako respondenti vybráni chlapci.
5.2 Porovnání V následujících grafech znázorníme poměr kladných a záporných odpovědí z dotazníku na zadané otázky v přímém porovnání obou typů školských zařízení. Vycházíme vždy z celkového počtu respondentů (tj. 40), což umožní reálné vizuální porovnání. Je nutné brát v úvahu nízký počet respondentů a tím i validitu výsledků. Jednotlivé otázky v předloženém dotazníku přímo korespondují s vymezenými druhy šikany.
11
Otázka č. 1 Setkal jsi se ve vašem třídním kolektivu s těmito projevy chování některých žáků k ostatním? (Škrcení, kopání, fackování, údery pěstí, štípání, podkopávání nohou, píchání různými předměty apod.) • Na tuto otázku odpovědělo kladně 26 respondentů ze základních škol. • Na tuto otázku odpovědělo kladně 18 respondentů z výchovného ústavu. ANO
NE
40 30 20 10 0
Základní školy
Výchovný ústav
Otázka č. 2 Setkal jsi se ve vašem třídním kolektivu s tím, že by níže uvedené projevy vykonávala osoba pověřená jiným žákem? (Škrcení, kopání, fackování, údery pěstí, štípání, podkopávání nohou, píchání různými předměty apod.) • Na tuto otázku odpovědělo kladně 12 respondentů ze základních škol. • Na tuto otázku odpovědělo kladně 16 respondentů z výchovného ústavu. ANO
NE
40 30 20 10 0
Základní školy
Výchovný ústav 12
Otázka č. 3 Setkal jsi se ve vašem třídním kolektivu s tím, že agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice a fyzicky jí brání? • Na tuto otázku odpovědělo kladně 31 respondentů ze základních škol. • Na tuto otázku odpověděli kladně 4 respondenti z výchovného ústavu. ANO
NE
40 30 20 10 0
Základní školy
Výchovný ústav
Otázka č. 4 Setkal jsi se ve vašem třídním kolektivu s tím, že agresor odmítne na požádání oběť pustit ze třídy, na záchod apod.? • Na tuto otázku odpovědělo kladně 8 respondentů ze základních škol. • Na tuto otázku odpovědělo kladně 6 respondentů z výchovného ústavu. ANO
NE
40 30 20 10 0
Základní školy
Výchovný ústav
13
Otázka č. 5 Setkal jsi se ve vašem třídním kolektivu s těmito projevy chování některých žáků k ostatním? (Nadávání, urážení, zesměšňování, ponižování, vydírání) • Na tuto otázku odpovědělo kladně 32 respondentů ze základních škol. • Na tuto otázku odpovědělo kladně 36 respondentů z výchovného ústavu. ANO
NE
40 30 20 10 0
Základní školy
Výchovný ústav
Otázka č. 6 Setkal jsi se ve vašem třídním kolektivu s těmito projevy chování některých žáků k ostatním? (Pomlouvání, nevhodné kresby, nevhodné básně apod.) • Na tuto otázku odpovědělo kladně 17 respondentů ze základních škol. • Na tuto otázku odpověděli kladně 2 respondenti z výchovného ústavu. ANO
NE
40 30 20 10 0
Základní školy
Výchovný ústav
14
Otázka č. 7 Setkal jsi se ve vašem třídním kolektivu s těmito projevy chování některých žáků k ostatním? (Neodpovídání na pozdrav a otázky, ignorování oběti) • Na tuto otázku odpověděli kladně 4 respondenti ze základních škol. • Na tuto otázku odpověděli kladně 4 respondenti z výchovného ústavu. ANO
NE
40 30 20 10 0
Základní školy
Výchovný ústav
Otázka č. 8 Setkal jsi se ve vašem třídním kolektivu s těmito projevy chování některých žáků k ostatním? (Spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé) • Na tuto otázku odpovědělo kladně 27 respondentů ze základních škol. • Na tuto otázku odpovědělo kladně 25 respondentů z výchovného ústavu. ANO
NE
40 30 20 10 0
Základní školy
Výchovný ústav 15
5.3 Vyhodnocení Základní školy
Druhy šikany: a) Fyzická aktivní přímé b) Fyzické aktivní nepřímé c) Fyzické pasivní přímé d) Fyzické pasivní nepřímé e) Verbální aktivní přímé f) Verbální aktivní nepřímé g) Verbální pasivní přímé h) Verbální pasivní nepřímé
Výchovný ústav
40 30 20 10 0
A
B
C
D
E
F
G
H
I. Na základních školách se více projevují tyto druhy šikany: • Fyzické aktivní přímé, fyzické pasivní přímé, fyzické pasívné nepřímé, verbální aktivní nepřímé, verbální pasivní nepřímé II. Ve výchovných ústavech se více projevují tyto druhy šikany: • Fyzické aktivní nepřímé, verbální aktivní přímé
III. Shodné druhy šikany v obou typech školských zařízení: • Verbální pasivní přímé
16
6. ZÁVĚR Domnívám se, že výše uvedené informace korespondují se zadanými cíly. Přestože práce nemá vysokou validitu ani vypovídající hodnotu, lze její význam spatřovat v užití jako podkladu pro další výzkumnou práci většího rozsahu. Oslovení respondenti byli vybráni pouze v jednom zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy a ve dvou základních školách. Pokud bychom vybrali jiný výchovný ústav nebo jiné základní školy, mohli by být výsledky odlišné. Důvodem je odlišná klientela nejenom ve výchovných ústavech, ale i na základních školách.
V případě, že bychom chtěli
dosáhnout objektivních výsledků, museli bychom provézt komplexní výzkum, nebo bychom museli zohledňovat konkrétní typ zařízení, jeho geografické umístění, složení klientů podle národnostních menšin a další možné rozdílné aspekty.
17
7. ZDROJE LITERATURY A INFORMACÍ Publikace: - ELLIOTTOVÁ, M. Jak ochránit své dítě. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-419-2 - HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník.Praha: Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-303-X - HELMUT, E. Násilí ve škole a jak mu čelit. Praha: AMULET, 2000. ISBN 80-86299-22-8 - KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-513-X - KYRIACOU, CH. Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-945-3 - MARTIN, M.; GREENWOODOVÁ-WALTMANOVÁ, G. Jak řešit problémy dětí se školou. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-125-8 - MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-771-X - PÖTHE, P. Dítě v ohrožení. Praha: G plus G, 1999. ISBN 80-86103-21-8 - ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-049-9 -VÁGNEROVÁ, M. Úvod do psychologie. Praha: KAROLINIUM, 2002. ISBN 80-246-0015-3 - WEBSTER-DOYL, T. Proč mě pořád někdo šikanuje? Praha: PRAGMA, 2002. ISBN 80-7205-804-5
18
Dokumenty a právní předpisy: • Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. – 2000 • Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení – 2000 • Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005 - 2008 Ostatní zdroje: Dětská práva (http://www.detskaprava.cz/nactileti/letaky_sikana.htm) Občanské sdružení proti šikaně (http://www.sikana.cz/) Šikana- informační centrum pro mládež (http://www.icm.uh.cz/str/socialnepatologickejevy/socialne-patologicke-jevy/sikana-a-nasili)
19
8. PŘÍLOHY Příloha č. 1
DOTAZNÍK Téma: Porovnání formy šikany na základních školách a výchovném ústavu Věk respondentů: 14 - 16 let Instrukce: 1) Dotazník je anonymní a nepodepisuje se 2) Vybranou odpověď vyznač zaškrtnutím Otázky: Setkal jsi se ve vašem třídním kolektivu s... 1) ...s těmito projevy chování některých žáků k ostatním? (Škrcení, kopání, fackování, údery pěstí, štípání, podkopávání nohou, píchání různými předměty apod.) ANO
NE
2) ...s tím, že by níže uvedené projevy vykonávala osoba pověřená jiným žákem? (Škrcení, kopání, fackování, údery pěstí, štípání, podkopávání nohou, píchání různými předměty apod.) ANO
NE
3) ...s tím, že agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice a fyzicky jí brání? ANO
NE
4) ...s tím, že agresor odmítne na požádání oběť pustit ze třídy, na záchod apod.? ANO
NE
5) ...s těmito projevy chování některých žáků k ostatním? (Nadávání, urážení, zesměšňování, ponižování, vydírání) ANO
NE
6) ...s těmito projevy chování některých žáků k ostatním? (Pomlouvání, nevhodné kresby, nevhodné básně apod.) ANO
NE
7) ...s těmito projevy chování některých žáků k ostatním? (Neodpovídání na pozdrav a otázky, ignorování oběti) ANO
NE
8) ...s těmito projevy chování některých žáků k ostatním? (Spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé) ANO
NE
20