Schizofrenie Toto heslo bylo vytvořeno Lucií Knotovou, Zahajte diskuzi vložením komentáře pod stránkou nebo v modulu Diskuze.
Obsah stránky: .................................................................... 1 Výklad hesla: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Schizofrenie – psychiatrický náhled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Vývoj klasifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Klinický obraz schizofrenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Primární symptomy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Sekundární symptomy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Formy schizofrenie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Průběh onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Etiologie schizofrenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Jak probíhala léčba schizofreniků v minulosti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Neurofyziologické výzkumy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Současné trendy léčení schizofrenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Člověk s počínající schizofrenií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Jak ovlivní nemoc život člověka? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Pravdy a pověry o schizofrenii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Použité zdroje a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Doporučená literatura a odkazy ke studiu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
Výklad hesla: Schizofrenie – psychiatrický náhled
Podle Mezinárodní klasifikace nemocí je schizofrenie nyní zařazena do sekce F20-F29 spolu s takzvanou schizotypní poruchou a poruchami s bludy. Schizofrenie patří k nejzávažnějším psychickým poruchám.(Zvolský, 1996,s.68) Slovo schizofrenie pochází z řeckého výrazu schizophrenia, což je možné přeložit jako "rozdělený mozek." K onomu rozdělení nedochází mezi vnitřími já, ale mezi myšlenkami, názory, vnímáním, emocemi, chováním a dalšími funkcemi mozku. (Kassin, 2007,s.606) "Schizofrenie je vážná psychóza, při níž nemocný ztrácí kontakt s realitou, nedokáže odlišit fantazii od skutečnosti, jasně myslet a ovládat své emoce. Postihují ho akutní stavy sebeklamu a halucinace, nejčastěji ve formě neexistujících zvuků, nedokáže prožívat emoce, opouštějí ho zájmy, upadá do depresí." (Jarolímek,2004,s.20) Až na nepatrné výjimky se schizofrenie vyskytuje s obdobnou frekvencí ve všech zeměpisných i kulturních oblastech světa (kolem 1% populace). I když schizofrenie postihuje stejnou měrou muže i ženy, u mužů obvykle propukne mezi 17.- 30. rokem života, zatímco u žen se objevuje mezi 20- 40. rokem. Tato porucha
1
Schizofrenie vyřazuje značnou část postižených časně z produktivního života společnosti a způsobuje přímé (léčba) i nepřímé (ztráta společenského uplatnění) hospodářské škody.(Zvolský, 1996,s.68-69) Vývoj klasifikace Vývoj schizofrenie jako předpokládané nozologické jednotky začíná v roce 1856, kdy francouzský psychiatr B. A. Morel popsal těžké psychické onemocnění u čtrnáctiletého chlapce s výbornými studijními výsledky, který byl postižen náhle progresivní a rychlou deteriorací intelektu a chování. V roce 1871 Hecker ve své monografii podrobně popisuje „hebefrenii“ – jednu ze základních schizofrenií, typickou pro adolescenční období a vedoucí k úpadku intelektu a k hluboké dezorganizaci osobnosti. V roce 1896 vychází profesorovi Kraepelinovi páté vydání jeho učebnice Psychiatrie a zahrnuje propracovanou sta? o psychické chorobě, pro niž si vypůjčuje popisný název do francouzského psychiatra Morela „ předčasná demence“. Kraepelin používá latinského označení dementia praecox a shrnuje pod něj skupiny poruch: paranoidní, hebefrenní a katatonickou. Krepelinovo vymezení této poruchy bylo ale nedůsledné a nepřesné. (Zvolský, 1996,s.96) Až v roce 1911 upozornil psychiatr Eugen Bleuler na skutečnost, že u této choroby nejde o pravou demenci a navrhl pro tuto skupinu duševních poruch nový název- schizofrenie. Bleuler hovořil o „skupině schizofrenií“, které jsou etiologicky heterogenní. Termín „schizofrenie“ je překládán doslovně jako „rozštěp mysli“, což je laicky často chybně chápáno jako střídání různých osobnostních rolí u jednoho subjektu. V bleulerovském smyslu má termín schizofrenie vystihovat rozštěpení, fragmentaci mezi různými mentálními funkcemi. Jedná se tedy o určitou disonanci hlavně mezi kognitivní, emoční a behaviorální funkcí. (Zvolský, 1996,s.96-97) Klinický obraz schizofrenie Bleuler rozdělil symptomy schizofrenie na primární, které jsou charakteristické pro proces onemocnění, a na sekundární, což jsou důsledky primárních symptomů u jistých osob v určitém čase. Primární symptomy:
• • • •
poruchy asociací- rozvolnění, fragmentace; poruchy afektivity- neadekvátnost, zploštělost a ztupění afektů; autismus- sociální izolace, ponoření se do sebe, do denního snění, ztráta kontaktu s realitou; ambivalence- současná koexistence protichůdných pocitů s nedůsledným chováním a výkyvy; bizardní chování.
Sekundární symptomy:
jedná se o projevy, které nejsou u schizofrenie univerzálně přítomny a mohou se vyskytovat u psychóz jakéhokoli původu. Mají různé formy: halucinace, bludy, katatonní nebo hebefrenní projevy chování.Tyto sekundární příznaky schizofrenie se mohou stát výraznějšími a nápadnějšími projevy schizofrenie než příznaky primární. Proto jsou často mnohem snadněji diagnostikovány. Poruchy myšlení, odrážející interakci všech čtyř primárních symptomů, jsou pokládány za nejcharakterističtější znak schizofrenie. U výrazných forem vázne abstrakce, pacienti například nedokáží vysvětlit přísloví, protože nedovedou abstrahovat jeho metaforický význam. Častým příznakem je tzv. inkoherentní myšlení- jedinec je duševně zmatený. Slovní projev obsahuje novotvary, témata se prolínají a vzniká příslovečný "slovní salát". U schizofrenie je základním pramenem porušeného kontaktu s realitou 2
Schizofrenie emoční porucha, která pak hluboce ovlivňuje vývoj onemocnění. Emoční původ poruch vyniká někdy jasněji, záleží na samotném člověku a na jeho okolí, zda je schopno zachytit začátek onemocnění, kdy se subjekt stává přecitlivělým k percepčním a interpersonálním podnětům. Tento stav je doprovázen zvýšenou emocionalitou, zaujatostí, sklonem k sociální odtažitosti a izolaci. Tyto příznaky postupně vedou k ponoření se do světa vlastních fantazií.(Zvolský, 1996,s. 70-71) Formy schizofrenie
* Paranoidní schizofrenie je charakterizována bludy pronásledování, kontrolovanosti,pocity ovlivňování. Časté jsou sluchové halucinace ( nebezpečné jsou zejména přikazující halucinace). Běžné jsou poruchy nálady a volní poruchy. * Hebefrenie je forma schizofrenie postihující hlavně adolescenty. Projevuje se oploštělými a nepřiměřenými emocionálními reakcemi, bizardním chováním, nejapným vtipkování. Klient s hebefrenií se chová nezodpovědně, má oslabenou volní složku a prožívá časté změny afektivity. Bludy a halucinace nejsou u této formy významné, ale je silně narušeno myšlení. * Katatonní schizofrenie se projevuje zejména výraznými poruchami motorické aktivity. Motorika může být podstatně zvýšená (hyperaktivita) nebo snížená (hypoaktivita). * Simplexní schizofrenie se vyznačuje sociální izolací klienta, jeho apatií, pasivitou, ztrátou vůle, citovou oploštělostí. Bludy a halucinace nejsou výrazné, ale čaem nastupují poruchy myšlení, regrese chování a demence.(Valenta a Müller, 2007, s. 42)
Průběh onemocnění Průběh onemocnění může být velmi různorodý. Jedná se o poruchu periodického charakteru, kdy se střídají chorobné ataky (epizody) s obdobím relativního zdraví. Epizoda onemocnění může proběhnout jen jednou v životě a nemusí zanechat žádné následky, nebo jen drobné poškození. Epizody se mohou však opakovat, v období relativního zdraví - mezi jednotlivými atakami - se může subjekt zcela normalizovat, může však též docházet k postupnému stále většímu narušování osobnosti, přičemž tento proces může mít různý stupeň rychlosti. Lepší prognózu mívá většinou onemocnění, které začíná náhle, bouřlivě a akutně bez zevních stresových podnětů. Naopak onemocnění, které začíná pomalu, plíživě, mívá horší prognózu. Také platí, že onemocnění, začínající v pozdějším věku, mívá lepší prognózu, než onemocnění postihující subjekt v časném věku, kdy je jeho osobnost ještě ve vývoji. (Zvolský, 1996,s. 71)
Etiologie schizofrenie Etiologie schizofrenie je přes široce rozvinutý výzkum zatím neznámá. V oblasti hledání příčin těchto poruch se vyskytují hypotézy nejrůznějšího druhu, od hypotéz biochemických až po hypotézy čistě psychologické. Jedna z možných hypotéz je dopaminová hypotéza. Dopaminová teorie vychází ze skutečnosti, že mozek schizofreniků vyrábí více neurotransmiteru dopaminu. Dopamin je látka, která slouží k přenosu informací mezi nervovými buňkami, a právě hyperaktivita dopaminové neurotransmise může vést ke vzniku myšlenkového chaosu při třídění, zpracovávání i ukládání vjemů i prožitků schizofrenika.Tato hypotéza 3
Schizofrenie vedla k plodnému výzkumu, ale dosud není prokázána a dosti četná data s ní nesouhlasí. Zvolský (1996) dále zmiňuje hypotézu Weinbergerova, která předpokládá vznik tzv. „ mlčící léze“ v mozku ve velmi ranných obdobích jeho vývoje (doba porodu nebo i prenatálně). Příčina léze může být různorodá: trauma, infekce, vrozená anomálie. Léze se neprojevuje do doby, kdy během vývoje dochází k maturaci mozkových funkcí, ale objevuje se až tehdy, kdy jedinec potřebuje mobilizaci svých integračních schopností ke zvládnutí požadavků životní adaptace. To je signál pro lézi, aby začala „překážet“ a integraci rušit. Také genetické faktory jsou považovány za součást předpokládaných dispozic ke vzniku schizofrenie .Genetická účast na vzniku schizofrenie může být pravděpodobně různě veliká. (Zvolský, 1996,s.81-83)
Léčba Jak probíhala léčba schizofreniků v minulosti?
Schizofrenici se léčili elektrickými šoky, inzulinovými komaty a lobotomií. Přelom přinesla až moderní psychofarmaka- neuroleptika, která už od roku 1952 radikálně začala měnit osud schizofreniků k lepšímu. Tyto látky blokují v mozku dopaminové receptory a tím pomáhají odstraňovat příznaky schizofrenie. Nemocní schizofrenií už nemuseli trávit svůj život na nemocničním lůžku, ale stěhovali se do svých domovů a dnes se jich převážná část léčí ambulantně. Trvalé užívání psychofarmak je zpravidla nezbytnou podmínkou. Přibližně jen o třetině jedinců se schizofrení je však možné tvrdit, že jsou zcela vyléčeni. Neurofyziologické výzkumy
Nové zobrazovací metody umožnily lékařům pracovat s konkrétními snímky mozků pacientů. Pečlivé proměřování snímků ukázalo, že někteří schizofrenici mají větší mozkové komory, menší hipokampus, určité defekty ve spánkovém a čelním laloku. Nejzajímavější je, že mají symetričtější mozek než zdraví lidé. Současné trendy léčení schizofrenie
Dnešní psychiatrie se snaží obejít se bez hospitalizace pacientů. Hospitalizace v lůžkovém zařízení se ale v každém případě považuje za nutnou na začátku prvé epizody nemoci, kdy je nutné pečlivé diagnostické ohodnocení a důkladná diferenciální diagnóza, dále zajištění ochrany pacienta a možnost zahájení kvalifikované medikamentózní a psychosociální péče s možností důkladného pozorování a hodnocení efektu diagnostické a terapeutické péče. Samozřejmě hospitalizace je nutná i tehdy, pokud je pacient nebezpečný sobě nebo svému okolí, když není schopen se o sebe postarat. Základem léčby schizofrenie je antipsychotická léčba neuroleptiky (okamžité sedativní účinky, dlouhodobý antipsychotický efekt). U schizofrenie jsou neuroleptika užívána jednak ke zvládnutí akutního neklidu a s menším úspěchem jsou využívány k úpravě poruch myšlení a negativních příznaků. Dnes máme k dispozici neuroleprika různých skupin. Antipsychotická léčba je především sedativní, může pomoci uklidnit akutně psychotické jedince během několika hodin po začátku léčby. Novou, slibnou lékovou skupinou jsou tzv. „ atypická neuroleptika“, která ovlivňují jak serotoninergní, tak dopaminergní systém. V důsledku toho zmírní závažnost klinických projevů schizofrenie. Je nesporné, že pacienti trpící schizofrenií a dodržující pravidelnou, i léta trvající léčbu, mají mnohem menší frekvenci relapsů onemocnění než pacienti, u nichž je léčba přerušena. Nedílnou součástí léčby schizofrenie je individuální a později i 4
Schizofrenie skupinová psychoterapie. Tato terapie má být zaměřena na podporu pacienta a na získání jeho lepšího kontaktu s realitou. Je nutné zdůraznit roli rodinné terapie. Výsledkem úspěšné léčby je udržet pacientův zájem a začlenění v aktivitách běžného života a pracovního zařazení a překonat časté tendence k apatii, ztrátě volního snažení a iniciativy. Léčba schizofrenie je velice nákladná pro jakýkoli systém zdravotní péče. (Zvolský,1996,s.83-85) Člověk s počínající schizofrenií Velice dobré pro léčení schizofrenie by bylo detekování choroby již v začátcích. U pubescentů mohou být prvotními příznaky: záškoláctví, uzavření se v pokoji, kouření marihuany, mlácení do zdi a tak podobně. Jelikož schizofrenie propuká v pubertě, většina rodičů výše jmenované příznaky připisuje „ pubertálnímu chování“ dětí a vůbec je nenapadne vyhledávat nějakou odbornou pomoc. Člověk s počínající schizofrenií má poruchy koncentrace a paměti, nemůže spát, je vztahovačný a nabývá přesvědčení, že to s ním okolí nemyslí dobře, spojuje si věci, které spolu nesouvisejí. Jeho nemoc ho omezuje - například nemůže pozvat přítelkyni do kina, protože nevydrží dvě hodiny sedět u filmu. (Jarolímek,2004,s.20-21)
Jak ovlivní nemoc život člověka? Vzhledem k tomu, že schizofrenie nejčastěji propuká ve věku, kdy si lidé obvykle budují základy svého života a připravují se na plnění svých pracovních a rodinných rolí, je často vnímána jako zničující onemocnění. Duševně nemocní se často setkávají s předsudky a bývají diskriminováni jak v pracovním, tak společenském životě. Proto schizofrenie může vážně ovlivnit sociální i finanční situaci člověka. Velice obtížná situace bývá i v rodině. Nesoulad, disharmonie a neustálé napětí silně narušují rodinné vazby. Zejména nezaměstnanost, rodinné neshody, nadměrné pití alkoholu a též nepravidelné užívání léků nedovolí mladému člověku, aby byl schopen vést svůj vlastní osobní život. Mnoho jedinců postižených schizofrenií má ale šanci na vyléčení a má možnost vést spokojený život. K tomu je ale nutná včasná diagnostika onemocnění, dodržování předepsané léčby a podpora rodiny a okolí. Pravdy a pověry o schizofrenii Většina lidí si myslí: 1. Schizofrenik je líný! Skutečnost je, že k příznakům schizofrenie patří abůlie- ochromení vůle, kdy člověk není schopen vstát z postele, dále anhedonie-neschopnost prožívat radost, a apatie- netečnost. 2. Schizofrenik je neschopný pracovat! To ale není pravda, jelikož podle zahraničních statistik je 10% schizofreniků schopno normálně vykonávat zaměstnání a 40% jich může pracovat za chráněných podmínek. 3. Schizofrenie je napořád! Přibližně 1/3 pacientů má šanci na úplné vyléčení. 4. Schizofrenik je nebezpečný! Statisticky vychází od schizofreniků mnohem méně agrese než od „normální“ populace. Schizofrenik může projevit agresi jedině v napětí nebo pod vlivem bludů.(Jarolímek,2004,s.21)
Použité zdroje a literatura • KASSIN,S.Psychologie.Brno: Computer Press, 2007. ISBN: 978-80-251-1716-3. 5
Schizofrenie • VALENTA, M. a MÜLLER, O.Psychopedie.Parta,2007. ISBN: 978-80-7320-099-2. • ZVOLSKÝ, P. a kol. Speciální psychiatrie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2001,str .68-88. ISBN: 80-7184-203-6. • JAROLÍMEK,M. Dušení problémy jsou normální.Top víkend magazín,2004,s.20-21. Doporučená literatura a odkazy ke studiu • psychoWeb: http://www.schizofrenie.psychoweb.cz/web.cz/ • Schizofrenie ve filmu- "A Beautiful Mind" (Čistá duše) z roku 2001 • WIKIPEDIA - Příčinnost schizofrenie
6
