SC Pendolino v relaci Ostrava Praha: LETNÍ SLEVA

006

7/2 13. ročník

Adrenalinová zábava se říká hazardu, o který se někteří mladí lidé pokoušejí, aby v něm našli lék na nudu. U nás se v poslední době někteří nezodpovědní cestující snaží za jízdy otevřít dveře vozu v rychlících, ale i v osobních vlacích; dokonce se pokoušejí utrhnout plombu, aby se dostali k páčce, kterou lze dveře odblokovat v  případech mimořádností. Bohužel, inspirací se jim zřejmě stala i tragická smrt pětiletého Matěje, který pravděpodobně otevřenými dveřmi vypadl z vozu. Míra bezpečnosti železniční, ale i silniční dopravy je přímo úměrná tomu, jak sami dodržujeme předpisy, normy nebo obyčejné zásady slušného chování. České dráhy se pokusily veřejnosti připomenout jejich obsah. Vydaly Desatero bezpečného chování na železnici, které by měl znát – a respektovat – každý, jemuž záleží na životě a  zdraví vlastním, své rodiny i spoluobčanů. Začaly prázdniny, tedy období, kdy se na dlouhé cesty vydávají i „sváteční“ turisté, často celé rodiny, kdy děti zůstávají bez rodičovského dozoru a mladí lidé se z dlouhé chvíle pokoušejí právě o vyšší hladinku adrenalinu v krvi. Je tedy čas ono desatero si zopakovat: 1. Nepřecházejte koleje tam, kde to není dovoleno. 2. Přejezdům věnujte zvýšenou pozornost, sledujte výstražnou signalizaci. 3. Nechoďte po tratích, mostech a v tunelech. 4. Nenaskakujte a  nevyskakujte z  jedoucího vlaku. 5. Neotvírejte dveře u jedoucího vlaku. 6. Nepřibližujte se k okraji nástupiště. 7. Nevyklánějte se z  okna, ani z  něj nevyhazujte žádné předměty. 8. Nelezte na vagony, sloupy a  konstrukce, nepřibližujte se k elektrickému vedení. 9. Neházejte předměty na žádné vlaky. 10. Nepokládejte nic na koleje. Přeji všem šťastné návraty! IRENA POSPÍŠILOVÁ

Foto na titulní straně:

Auta sbalená na cestu. MICHAL MÁLEK Vydávají: České dráhy, a. s., nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 IČ 709942226 Vychází: 11. července 2006 Adresa redakce: ČD pro Vás, generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Místo vydání: Praha Telefon: 972 233 091, 972 233 090 Fax: 972 233 092 Vedoucí redaktorka: Mgr. Irena Pospíšilová E-mail: [email protected] Technický redaktor: Michal Málek Inzertní oddělení: Eva Balíková E-mail: [email protected] Evidenční číslo MK ČR: E 6931 ISSN: 1210-9142

SC Pendolino v relaci Ostrava – Praha:

LETNÍ SLEVA Jako každý rok, také o  letošních prázdninách jsme pro vás, vážení cestující, připravili zajímavou slevu ve vlacích SuperCity (SC). Snížené jízdné SuperCity si můžete zakoupit od 1. července 2006 do 31. srpna 2006 a vyzkoušet si tak pohodlné cestování nejmodernějšími spoji Českých drah. Pro získání slevy platí tyto podmínky: • Obyčejné jízdné SuperCity a zvláštní jízdné SuperCity pro děti, důchodce a  držitele průkazů ZTP a ZTP/P se při vystavení dokladu pro vlaky SC 500, 501, 503, 504, 505, 506, 507, 508, 510 a 511 automaticky sníží o 20 % oproti běžné ceně dle tarifu TR 10. Sleva neplatí pro vlak SC 502 s odjezdem z Ostravy hl. n. v 5.45 hodin a vlak SC 509 s odjezdem z Prahy–Holešovic v 15.56 hodin.

Pokud vás tato novinka pro letní cestování oslovila, podrobnější podmínky vám ochotně zodpoví zaměstnanci ČD v  železničních stanicích nebo na bílé informační lince 840 112 113. V  případě, že si chcete podmínky podrobně prostudovat sami, navštivte internetovou adresu www.cd.cz/akvizice. Závěrem bych rád ještě potěšil ty, kteří si oblíbili nabídku SONE+. Právě pro tuto skupinu cestujících jsme připravili novou jízden-

• Ceník sníženého jízdného SC (s akviziční slevou léto 2006): Číslo pásma

Tarifní kilometry

01 02 03

km 1–150 151–300 301–450

Obyčejné jízdné SuperCity (–20 %) 2. tř. 1. tř. Kč Kč 240,320,320,400,400,480,-

Zvláštní jízdné SuperCity (–20 %) děti důchodci ZTP, ZTP/P 2. tř. 1. tř. 2. tř. 2. tř. Kč Kč Kč Kč 120,160,120,60,160,200,160,80,200,240,200,100,-

Poznámka: snížené jízdné SuperCity (s akviziční slevou) je vázané na konkrétní místo ve zvoleném spoji SC.

• Ze sníženého jízdného SuperCity (s akviziční slevou léto 2006) nelze uplatnit právo z přepravní smlouvy (reklamaci) v  případě, když dojede vlak SC zpožděný o  60 a  více minut, nebo pokud byl vlak SC řazen z jiné soupravy vozů, splňujících standard pro vlaky vyšší kvality, než je souprava řady 680 pendolino. • Snížené jízdné SuperCity (s akviziční slevou léto 2006) si můžete pro vyhlášené vlaky zakoupit v  rámci dvouměsíčního předprodeje do 24.00 hodin dne 31. srpna 2006 i na zářijová a říjnová data. • Pokud jste si zakoupili snížené jízdné SuperCity (s  akviziční slevou léto 2006), nemůžete si bezplatně vyměnit jízdenku na jiný vlak SC. Pokud tedy budete chtít cestovat jiným spojem SC, musíte nejprve vrátit nepoužitou jízdenku (návratek jízdného se srážkou vám bude vyplacen) a pak si zakoupit jízdné SuperCity na jiný spoj. Snížené jízdné (s akviziční slevou léto 2006) SuperCity platí i  v  jiných vlacích na trase Ostrava – Praha – Ostrava; pokud však této možnosti využijete, nemůžete požadovat vrácení rozdílu jízdného. • Pro ostatní druhy jízdného platí ve vlacích SC standardní tarifní podmínky.

Foto: MICHAL MÁLEK

editoriala

Vážené čtenářky a čtenáři!

ku pod názvem „SC+“, která bude platit již od 5. srpna 2006 ve vlacích SC v  sobotu nebo v  neděli. S  bližšími podmínkami (a  případným rozšířením podmínek od 4. září 2006) vás seznámíme v příštím čísle tohoto magazínu. Pokud máte zájem, s podmínkami nabídky SC+ se již dnes můžete seznámit na internetové adrese www.cd.cz/akvizice. Přeji všem čtenářům krásné léto plné cestování vlaky Českých drah. Bc. ROMAN ŠULC, České dráhy, a. s.

Autovlak – auto a vlak – je jedinečná forma přepravy na dlouhé vzdálenosti. Zatímco pohodlně spíte v kupé lůžkového vozu, přepravíme vás i vaše auto stovky kilometrů. Službu nabízíme mezi Prahou a Popradem a Prahou a Košicemi. Foto: IVO ŠTECHA

Praha hl. n. – Poprad–Tatry

Cestu z  Prahy do Popradu – 607 kilometrů – urazí vlak za 9 hodin. Vzhledem k nedobudované dálniční síti a přeplněnému úseku dálnice D1 je jízda autovlakem nejen pohodlná, ale především bezpečná. S  vlastním automobilem tak můžete již v 7 hodin ráno pokračovat k cíli vaší cesty. Maximální výška přepravovaných vozidel, včetně případných schrán na zavazadla na střeše vozidla, je 1,61 m. Maximální délka přepravovaného vozidla je 5,5 m, v případě překročení této délky se hradí přeprava dvou vozidel. Obytné přívěsy nebo přívěsné vozíky za osobní automobily se nepřepravují. Při přepravě motocyklu musí mít cestující vlastní upevňovací popruhy. Praha–Poprad Laborec

nakládka auta

R 425

R 424

Praha hl. n.

do 20.15 h

odj. 21.34

příj. 6.42

Poprad– Tatry

do 20.15 h

příj. 6.26

odj. 21.47

Autovlak z Prahy do Popradu jezdí denně. Nakládka automobilů probíhá v  Praze i v Popradu od 19.45 do 20.15 hod.

Praha hl. n. – Košice Vaše osobní auto je přepraveno stejným vlakem jako vy, ve speciálně upraveném dvoupatrovém voze. Pro vás je hned vedle řazen lůžkový vůz s oddíly pro maximálně tři cestující. Autem najedete na vůz určený pro přepravu osobních automobilů za asistence našich zaměstnanců přímo v centru Prahy, Popradu nebo Košic. Manipulace s vozem pro auta a s vaším lůžkovým vozem probíhá současně, odpadá jakákoliv starost s  přenášením příručních zavazadel na velké vzdálenosti a s hledáním auta; auto máte stále na dohled.

Cena za přepravu

Ceny benzinu stále rostou, ale cena v  autovlaku zůstává. Navíc pro ty, kteří s námi jedou tam i zpět, jsme zlevnili. Cena za přepravu auta včetně jízdenky pro řidiče je 912 Kč, příplatek do lůžkového vozu je za atraktivní cenu 141 Kč. Spolucestující zaplatí příplatek do lůžkového vozu za zvýhodněnou cenu 141 Kč a jízdné, které při zakoupení zpáteční jízdenky City Star

Slovensko za cestu tam a zpět z Prahy do Popradu–Tatry činí 956 Kč a  z  Prahy do Košic a zpět 1164 Kč. Při současném zakoupení cesty autovlakem TAM i  ZPĚT zaplatíte za přepravu automobilu a  jízdného pro řidiče pouze 1500 Kč, tj. pouze 750 Kč v jednom směru.

Jak na to?

Cestovní doklady a  celou přepravu lze zakoupit ve výdejnách ČD s  rezervačním systémem, ve všech ČD centrech a u smluvních prodejců ČD. Doporučujeme zakoupit si lůžkové příplatky pro celou osádku automobilu najednou, současně při zakoupení dokladu pro přepravu automobilu. Budete tak mít jistotu společného ubytování v sousedství autovozu. Autovlakem není dovoleno přepravovat silniční motorová vozidla nebo náklad v  nich za účelem vývozu nebo dovozu zboží. Cestující je plně odpovědný za dodržení platných celních zákonů a  formalit. Pojištění přepravy vozidel železniční správy nezajišťují.

Maximální výška přepravovaných vozidel, včetně případných schrán na zavazadla na střeše vozidla, je 1,5 m. Obytné přívěsy nebo přívěsné vozíky za osobní automobily se nepřepravují. Při přepravě motocyklu musí mít cestující vlastní upevňovací popruhy. Praha–Košice Cassovia

nakládka auta

R 423

R 422

Praha hl. n.

do 22.30 h

odj. 23.29

příj. 5.07

Košice

do 16.50 h

příj. 9.50

odj. 18.15

Autovlak z Prahy do Košic jezdí denně. Nakládka automobilů probíhá v  Praze od 22 hod. do 22.30 hod., v  Košicích od 15.50 do 16.50 hod. Podrobnější informace o cenových relacích a slevách při cestování na Slovensko najdete na internetové adrese www.cd.cz/ slovensko. Uváděné příklady cen v Kč se mohou od aktuálních cen lišit podle kurzu Kč/eur. Ing. JANA PELÉŠKOVÁ, České dráhy, a. s.

rady na cesty

Autovlakem na Slovensko

V  červnu to bylo pět let, co České dráhy zavedly zákaznické jízdné a známé karty Z, kterými se nárok na toto jízdné prokazoval. Málokterá tarifní změna vyvolala tolik diskusí, ale i zájmu cestujících. Pět let je dost dlouhá doba, která dostatečně prověřila stabilní zájem o tuto nabídku, po které přišel čas k první větší změně. S posledním květnovým dnem tohoto roku byl ukončen prodej karet Z a v pokladnách ČD se začaly vystavovat (zatím papírové) In–karty s aplikací In–zákazník. Po aplikaci In–junior, s kterou jsme vás seznámili v minulém čísle magazínu, se tedy jedná o další z inovovaných obchodních nabídek ČD. Kdo má na zákaznické jízdné nárok? Zákaznické jízdné je určeno pro všechny cestující bez ohledu na věk, kteří splní předepsané podmínky na jeho přiznání. Zákaznické jízdné je buď celé (1/1), nebo poloviční (1/2), nebo čtvrtinové (1/4). Zákaznické jízdné představuje u  jednosměrných jízdenek slevu až 38 % z obyčejného jízdného (jízdného beze slevy). A to není malá sleva. Čím lze nárok na zákaznické jízdné prokázat? Způsobů, jak můžete prokázat nárok na tuto slevu, je několik: • In–kartou s aplikací In–zákazník platnou na tři po sobě jdoucí roky, pro cestující starší

15 let (15+) s označením na In–kartě 1/1, pro děti mladší 15 let (–15)

a  důchodce s  označením na In– kartě 1/2 a pro držitele průkazů ZTP nebo ZTP/P s označením na In–kartě 1/4, • platnou kartou Z 1/1, 1/2 nebo 1/4 vystavenou do 31. května 2006 na jeden rok (s platností nejpozději do 30. května 2007), • In–kartou s aplikací In–senior nebo seniFoto: MICHAL MÁLEK (2x)

rady na cesty

Zákaznické jízdné pro každého or pasem, platným nejpozději do 30. května 2007, k zakoupení zákaznického jízdného pro důchodce v  jiných než osobních a  spěšných vlacích, • In–kartou s aplikací In–junior nebo junior pasem, platným nejpozději do 30. května 2007, nebo junior pasem–léto, platným do 20. září 2006, k  zakoupení doplatku do 1. vozové třídy, • platnou traťovou jízdenkou nebo síťovou jízdenkou ČD k zakoupení doplatku do 1. vozové třídy. Nárok na zákaznické jízdné prokazujete při každé kontrole jízdních dokladů v době plnění přepravní smlouvy – tedy při vstupu do prostor ČD, přístupných pouze s platným jízdním dokladem nebo po nástupu do vlaku. Pro koho je určeno celé zákaznické jízdné? Celé zákaznické jízdné v  1. a 2. vozové třídě je určeno cestujícím s aplikací In–zákazník 1/1 na In–kartě nebo cestujícím s platnou kartou Z 1/1 (tedy cestujícím starším 15 let, kteří nemají zakoupenou aplikaci In–junior, neuplatňují žádnou slevu pro důchodce nebo pro držitele průkazu ZTP a ZTP/P, případně pro cestující s jinou obchodní nabídkou ČD). A  kdo může využít zlevněné zákaznické jízdné? Zlevněné zákaznické jízdné ve 2. vozové třídě je určeno cestujícím s aplikací In–zákazník 1/2 a  In–zákazník 1/4 nebo platnou kartou Z 1/2 a  kartou Z 1/4 (což jsou děti od 6 do 15 let, důchodci, držitelé průkazů ZTP a ZTP/P a rodiče, navštěvující děti umístěné v  ústavech, pokud jsou držiteli kterékoliv aplikace In–zákazník nebo některé varianty  karty Z ). Zlevněné zákaznické jízdné v  1. vozové třídě je určeno pouze dětem od 6 do 15 let (–15) s platnou aplikací In–zákazník 1/2 nebo s platnou kartou Z 1/2. Kde si lze In–kartu s aplikací In–zákazník koupit? In–kartu s  příslušnou aplikací In–zákazník vám na počkání vystaví zaměstnanec ČD v  každé osobní pokladně se zařízením pro elektronický výdej jízdenek UNIPOK po předložení  fotografie 35 x 45 mm a těchto dokladů (podle druhu aplikace): a) cestující starší 15 let (aplikace In–zákazník 1/1): osobní doklad, b) děti  mladší 15 let  (aplikace In–zákazník 1/2): rodný list nebo občanský průkaz (ces-

rady na cesty

kvality SC si musí cestující zakoupit k zákaznickému jízdnému místenku SC za 200 Kč. Mají držitelé In–karty kromě zákaznického jízdného ČD také nějaké slevy z mezinárodních jízdenek? S  aplikací In–zákazník na In–kartě získáte při jízdě do ciziny kromě slevy jízdného na státní hranici ještě tyto slevy v  mezinárodní přepravě: • 25 % z  ceny mezinárodních jízdenek do 25 zemí Evropy s využitím slevy Rail plus (logo této slevy je na průkazu uvedeno, proto vám bude uznán i při zakoupení mezinárodních jízdenek v zahraničí), • slevu 20 % ze základního jízdného ve vlacích na Slovensku (při odbavení z  České

republiky ze státní hranice do cílové stanice na Slovensku nebo při odbavení pokladnou na Slovensku na státní hranici s Českou republikou), • slevu na jízdenku EURegio a  City Star ÖBB po Rakousku, • slevu na jízdenku City Star SBB/CFF po Švýcarsku. Věřím, že jsem vám přiblížil podmínky zákaznického jízdného a  nové aplikace In– zákazník a  také otázky spojené s  vystavováním In–karet, dočasně v papírovém provedení. Pokud se chcete dozvědět více, můžete navštívit internetové stránky ČD www.cd.cz. Bc. ROMAN ŠULC, České dráhy, a. s.

Foto 3,5 x 4,5 cm

A 0000 000 000 0 735 2 4241

tovní pas) jednoho z rodičů, který v něm má dítě zapsané, c) důchodci (aplikace In–zákazník  1/2): osobní doklad spolu s Rozhodnutím o přiznání důchodu nebo ústřižkem poštovní poukázky „Důchody – výplatní doklad“ nebo potvrzením o pobírání důchodu, které nesmí být starší 2 měsíců. Pokud je důchod vyplácen v zahraničí nebo se jedná o  cizího státního příslušníka, musí žadatel o aplikaci In–zákazník 1/2 předložit do českého jazyka přeložené a úředně ověřené potvrzení o pobírání důchodu (tato podmínka neplatí pro potvrzení vystavená ve slovenském jazyce). d) držitelé průkazů ZTP nebo ZTP/P (aplikace In–zákazník  1/4 ): průkaz ZTP nebo ZTP/P. O  In–karty s  aplikacemi In–zákazník se zatím nežádá pomocí žádanek (dočasně se vystavují na papírový průkaz), vystavování těchto aplikací na plastové In–karty s  čipem bude včas vyhlášeno. Kolik stojí pořízení In–karty s  aplikací In–zákazník? Aplikaci In–zákazník (ve všech variantách) lze zakoupit pouze na tři po sobě jdoucí roky za cenu 600 Kč, tedy za cenu odpovídající dosavadním 200 Kč na rok. Co je třeba ještě vědět? Tak třeba to, že držitel In–karty s  aplikací In–zákazník 1/4 (nebo karty Z  1/4) musí předložit na vyžádání pověřeného zaměstnance ČD jízdenku, In–kartu (nebo kartu Z) a průkaz ZTP, ZTP/P; pokud uplatňuje nárok na bezplatnou přepravu svého  průvodce, musí při kontrole jízdních dokladů předložit průkaz ZTP/P vždy. Časté dotazy se týkají změny nároku na výši slevy v průběhu platnosti In–karty. Pokud dítě mladší 15 let (–15) dosáhne v průběhu platnosti In–karty s aplikaci In–zákazník 1/2 věku 15 let nebo držitel aplikace In–junior dosáhne věku 26 let, uzná se ve zbývajícím období platnosti In–karta k přiznání nároku na zákaznické jízdné pro cestující starší 15 let (jako u aplikace In–zákazník 1/1). Důchodcům, kterým byl přiznán invalidní důchod, bude přiznána aplikace In–zákazník 1/2 vždy na celé tři roky. Pokud držitel aplikace In–zákazník 1/1 (na papírové In–kartě) získá důchod a  tím i nárok na aplikaci In–zákazník 1/2, požádá v železniční stanici o vystavení duplikátu své In–karty s aplikací In–zákazník 1/2 s tím, že doloží potřebné doklady o přiznání důchodu. Za vystavení duplikátu s vyšší slevou zaplatí smluvní poplatek 100 Kč. Při použití vlaků vyšší kvality EC a IC zaplatí cestující k jízdence za zákaznické jízdné příplatek EC/IC ve výši 60 Kč. Při použití vlaku vyšší

Datum narození:

Platnost:

eurovíkend Projížďka po Labi a hamburským přístavem je jednou z největších atrakcí druhého největšího německého města.

Hamburk – město muzikálů i erotiky Přístavní velkoměsto Hamburk má pro nás vnitrozemce zvláštní nádech. Nejde jen o to, že tam zajíždějí velké námořní lodě jako do jednoho z největších evropských přístavů, ale navíc jím protéká Labe pramenící v našich Krkonoších a odvádějící téměř všechnu vodu z Čech do Severního moře. Do Hamburku tak směřují naše říční lodě. Pro mnohé je Hamburk pro svou čtvrť St. Pauli také tak trochu symbolem erotiky – v  bývalých socialistických zemích velkého tabu. Proto má u  nás mezi přístavními městy trochu výjimečné postavení. Hamburk je zajímavé a  pěkné město, které určitě stojí za návštěvu. Centrum Hamburku neoplývá historickými domy a  středověkými památkami. Vinu na tom nesou četné války a  velké požáry. Centrum města charakterizují především budovy ve stylu modernismu a napodobeniny starších slohů. Například současná radnice byla vybudována po vel-

kém požáru v roce 1842 v novorenezančním stylu. Přesto je procházka po centru příjemná. Nalézá se tam řada obchodních pasáží, pěší zóny, pláže a luxusní promenády. Hamburk navíc patří mezi nejzelenější německá města. Při procházkách městem na Labi nebude pro nikoho překvapením množství kanálů. Mnohé však možná překvapí velké jezero Alster v  těsném sousedství centra. Po jezeře lze podniknout vyjížďky stejně jako po kanálech či přístavu. Právě přístav na Labi v blízkosti Severního moře je určitě jedním z  největších lákadel pro suchozemce. Z  nábřeží jsou

vidět velké námořní lodě. Každoročně do něj směřuje přes dvanáct tisíc nákladních lodí. Občas však v  Hamburku přistávají i luxusní výletní zaoceánské lodě, jako je například Queen Mary II. Po Labi a po přístavu lze podniknout projížďku jednou z  mnoha vyhlídkových lodí. Kolem doků a  přístavních mol projíždějí i  pravidelné linky městské dopravy. Podobně jako v Benátkách vyjíždějí na Labe jakési „říční autobusy“, které spojují oba břehy a množství míst na nábřežích. Nejvýhodnější místo pro nástup na výletní i linkové lodě je u stanice metra a rychlodráhy (U– a S–Bahn) Landungsbrücken. Od této stanice, směrem ke stanici metra Baumwall, jsou zakotveny také muzejní lodě. Na opačném břehu Labe jsou vedle doků, překladišť i některé muzikálové scény. Hamburk má dnes v Německu pověst muzikálové metropole a  nezřídka Němci

Z České republiky jezdí do Hamburku pět párů spojů EuroCity. Jednotlivé spoje zastavují např. v Brně, Pardubicích, Praze a Ústí nad Labem. Tyto vlaky mají výhodné přípoje také z Olomouce a Ostravy vlaky SC Pendolino. Cestovní doba z Prahy do Hamburku je přibližně 7 hodin. Pro cesty lze využít různé slevy, např. zpáteční jízdenka City Star s kartou Z či jízdenka s kartou In zákazník (se slevou Railplus) stojí jednotlivce cca 3422 Kč. Jízdenka City Star s kartou Z pro dvojici pak cca 5230 Kč (tj. 2615 Kč za osobu a obě cesty). Pokud budete chtít podniknout i cesty do dalších míst na severu Německa, např. do Brém, Kielu, na ostrov Sylt, je výhodné cestovat s jízdenkou EuroDomino. Ta stojí pro mladé lidi do 26 let ve verzi na 3 dny asi 3214 Kč a pro osoby nad 26 let asi 4362 Kč. Zvýhodněné tarify platí i pro skupiny. Podrobnosti o spojení a slevách najdete na www.cd.cz, na bílé informační lince 840 112 113 nebo vám je poskytnou ČD centra a mezinárodní pokladny.

podnikají výlety na muzikály do Hamburku často doslova přes celou Spolkovou republiku. Hrály se zde jedny z  nejslavnějších, jako jsou Kočky či Fantom opery. V této sezoně jsou na programu například Hříšný tanec či muzikál o  skupině Abba Mama Mia. Jen jednu stanici metrem či rychlodráhou je vzdálena skutečná zábavní čtvrť St. Pauli se svou nejznámější třídou Reeperbahn, která Hamburk určitě proslavila po celém světě. I u nás je to asi nejznámější místní čtvrť. Přímo na této třídě a v jejím okolí se nachází množství nočních

klubů, barů, hospod, divadel a muzikálových scén. A také je oním symbolem erotiky. Právě tato čtvrť a ulice jsou centrem sexklubů a nevěstinců, které dříve vyhledávaly stovky námořníků trávících dlouhé týdny na moři. Dnes je čtvrť červených luceren spíše turistickým lákadlem. Na této ulici najdete i Muzeum erotiky. Dalším cílem turistů, a  jistě velkou atrakcí pro nás vnitrozemce, je Rybí trh na labském nábřeží. Koná se každou neděli brzy ráno, v létě již od pěti hodin, a  uzavírá se v  deset. Pro děti, vláčkaře a modeláře obecně je však jistě největším hamburským lákadlem jedno z největších světových kolejišť Wunderland. Nachází se v  jedné z  budov starého přístavu, kde byla dříve skladiště. Na jednom patře v  několika místnostech se prohánějí modely vlaků, lodě, část vymodelované krajiny ztvárňuje Ameriku, jiná je věnována Evropě, Alpám, Hamburku. Druhé největší město Německa je tak dobrým tipem na výlet či prodloužený víkend. Může se stát i centrem pro poznávání zajímavostí severních částí našeho západního souseda. Dvojstránku připravil: PETR ŠŤÁHLAVSKÝ

eurovíkend

S Českými drahami do Hamburku

Přestože Hamburk je dnes moderní obchodní velkoměsto, najdete v  něm i několik romantických uliček.

Více o městě Hamburku Informace o městě, možnostech ubytování, kulturním programu, městské dopravě a  řadu dalších praktických údajů lze získat na internetových stránkách města Hamburk na adrese www.hamburg.de nebo na stránkách určených přímo turistům www.hamburg–tourism.de. Také v  Hamburku lze využít nabídku turistické karty – HamburgCard – která opravňuje k cestování veřejnou dopravou, ale také nabízí slevy či volné vstupy do muzeí, památek a na dalších místech. Například jednodenní karta stojí 7,80 Euro a třídenní 17,40 Euro.

Modelový svět na desítkách čtverečních metrů je jednou z velkých atrakcí Hamburku.

tip na výlet

K věžovým tvrzím na Kolínsku na kole i vlakem V  tomto magazínu vás pozvu na cyklistický výlet do oblasti, která zatím nemá žádný zvláštní zvuk mezi cyklisty. Přijměte pozvání na Kolínsko, respektive do jihozápadní části tohoto regionu. Pokud si snad teď říkáte, že by vás na tomto výletě čekala nudná a rovinatá krajina s líně tekoucí řekou – jste na omylu. Připravil jsem pro vás trasu vedoucí mírně zvlněnou krajinou, doslova nabitou nespočtem jedinečných památek a  nádherných přírodních scenérií, především výhledů do široce rozevřeného Polabí. Kolínsko bohužel nepatří mezi významné turistické cíle, a  je to určitě škoda. Budu rád, když se mi podaří přesvědčit alespoň některé čtenáře, že i méně známé památky mohou svým návštěvníkům dopřát nebývalý estetický, kulturní a objevitelský zážitek. A to i přes to, že si zmíněné pozoruhodnosti budete moci prohlédnout většinou pouze zvenčí. Jednotným spojovacím prvkem našeho společného výletu je něco, co se v tak hojném počtu vyskytuje na málo místech naší země. Jsou to věžové tvrze, jimiž se zrovna Kolínsko může pyšnit. Ve středověku stávala tvrz skoro v  každé vesnici na Kolínsku, v  některých byly dokonce tvrze dvě, pokud byla ves rozdělena na více částí. Se stavbou tvrzí začala drobná šlechta již v průběhu 13. století, jejich zlatým věkem však bylo až století čtrnácté. To, že se některé tvrze dochovaly dodnes, lze považovat více méně za zázrak, neboť když přestaly v 16. století vyhovovat vysokým nárokům na bydlení, šlechta se k  nim také podle toho chovala. Většina jich úplně zanikla, některé byly přestavěny na hospodářské dvory, jiné na zámky nebo hrady a některé sloužily třeba jako sýpky. Přes tuto nepřízeň osudu stojí na Kolínsku několik krásných a většinou neznámých tvrzí. Středně zdatný turista ty nejvýznamnější objede na kole za pouhý jeden den. Možná, že zvýšený zájem o tyto zapomenuté středověké klenoty pomůže k jejich vytržení ze spánku a  k  lepší prezentaci široké veřejnosti. Na naší cestě za tvrzemi vás upozorním ještě na některé jiné zajímavosti po cestě. Dostat se do Kolína vlakem z kteréhokoliv místa v  celé republice není žádný problém. Kolín je jedním z  nejvýznamnějších železničních uzlů, ve kterém staví většina vlaků křižujících Českou republiku všemi směry. Dostat s  sebou i  kolo je také poměrně snadné, přesto se můžete o pomoc s organizací vaší cesty obrátit na

kteroukoliv osobní pokladnu ČD, nebo zavolat na bílou linku 840 112 113. V Kolíně na nádraží je také jedno z prvních ČD center, kde si můžete objednat ubytování. Obchodník ČD centra má telefon 972 253 584 nebo e-mail: [email protected]. Obrátit se můžete i na městské informační středisko v Kolíně, tel 321 712 021 nebo e-mail: [email protected].

Kolín

Takže vítejte v krásném městě na Labi, které podle známé písničky stojí v pěkné rovině. Kdo ale chodí po Kolíně, ví, že v žádné rovině nestojí. Naopak – všechno je tu buď do kopce nebo z kopce. Pan

Pašinka

Kmoch to zřejmě použil jenom pro rým a  dnes si každý spojí Kolín s  rovinou. Však ještě uvidíte sami, až budete od nádraží šlapat do pedálů, jak se pěkně zapotíte, než vyjedete na okraj města. Pokud chcete absolvovat celou naplánovanou trasu (i  s  obhlédnutím všech památek a  pauzou na oběd), neměli byste se v samotném Kolíně moc zdržovat. Prohlídku města si můžete nechat na jindy, nebo na druhý den, pokud se zde zdržíte. Na cestu vám ještě zamávají věže chrámu sv. Bartoloměje se zvonicí, které tvoří charakteristickou dominantu města, a už můžete vyrazit na cestu. Od nádraží se vydejte rovně na kruhový objezd, tam odbočte na Prahu a  na první světelné křižovatce odbočte vlevo směr Uhlířské Janovice (silnice č. 125). Projedete kolem nemocnice a na konci města odbočíte opět vlevo směr Červené Pečky a hned vpravo k prvnímu cíli – do Pašinky.

Pašinka (4 km)

Tato vesnice nad údolím přítoku Polepky se původně jmenovala Pašiněves a  zdejší kamennou tvrz si kolem roku 1400 postavil Václav Hamr. Do dnešních dob se z ní dochovala mohutná obytná kamenná věž o délce stran 9 x 9 metrů, barokní křídlo bylo k věži přistavěno v 17. století. Od roku 1885 do roku

Po prohlídce této památky pokračujte po silnici směr Ratboř na první křižovatku, s křížekem na pískovcovém podstavci. Od křížku pokračujte rovně asi 1 km po dobře sjízdné polní cestě stále do kopce do vesnice Kbílek, kde přejedete silnici číslo 125 a po dalším jednom km dojedete do malé vesnice Kbel.

Kbel (7 km)

Běžného turistu v  Kbelu nic nezastaví, pozorného turistu ale zaujme kamenná zeď po levé straně silnice. Pokud projedete stále otevřenou bránou do bývalého zámeckého parku, ze zámku, který byl zbořen v  roce 1983, naleznete již jen tři sloupy u cesty. Zajímavou stavbou je bílý gotický kostel nad vsí ze 14. století. Kostel byl také odsouzen k zániku, nesmírnou péčí kolínských patriotů, bratří Kamarýtů, byl ale v letech 1970 – 1997 opravován ze sbírek lidí v okolí a tak se dnes opět může k nebi hrdě vypínat jeho štíhlá věž. Od hřbitovní zdi kostela je krásný výhled.

Lošany

Přes sousední vesničku Lošánky s barokní kapličkou na návsi dojedete do nedalekých Lošan. Jako orientační bod slouží vysoká věž místního kostela.

ti krásná kamenná boží muka. Po několika kilometrech budete projíždět vesnicí Polní Voděrady se zříceninou zámku ve zpustlém parku a goticko-barokním kostelem na dominantním návrší nad vsí. Kostel je v  nadmořské výšce 330 metrů, zatímco kolínské nádraží, odkud jste vyjeli, pouhých 190 metrů. Od kostela je pěkný výhled směrem k Bečvárům. Vy ale budete pokračovat z kopce dolů, do sousední vesnice Libodřice. Zde sice již přes 250 let není tvrz, ale zastavit byste se tam měli.

Lošany (9 km)

Libodřice (13 km)

V  ohybu silnice stojí pseudogotický kostel z  let 1895–1896, postavený podle návrhu Ludvíka Láblera, ale to není ten hlavní důvod, proč vás sem zvu. O  něco menší věž, než je ta kostelní – a také mnohem starší, je věž další tvrze. Lošany jsou velmi starého založení, připomínány jsou již v  roce 1259 za Ctibora z Lošan. Tvrz však vznikla až ve 14. století a  stala se rodovým sídlem zemanů Adlerů z  Lošan. Bohužel již od roku 1513 byla využívána pouze jako sýpka, a tak je s podivem, v jakém vynikajícím stavu se dodnes dochovala. Obdivovat tak můžete 17 metrů vysokou, čtyřpatrovou věž z lomového zdiva, v nároží zesílenou pískovcovými kvádry. Dnes je již věž tvrze dávno prázdná, v  roce 1993 byla nově zastřešena a tím alespoň uchráněna před dalším chátráním způsobeným zatékající vodou. Z Lošan pokračujte po silnici směr Kouřim, za vsí jistě neuniknou vaší pozornos-

Po silnici budete pokračovat na vrcholek kopce Vlanec před Plaňany, kde odbočíte vlevo do vesnice s  legračním názvem Žabonosy. Prudkým klesáním do údolí Bečvárky a  zase stoupáním se dostanete k románskému kostelu, který z dálky uvidíte. Kostel stojí na bývalém Slavníkovském hradišti a  sám je prastarého založení již v  10. století. Na jeho zdech se dochovalo několik románských detailů, např. okna a portály. Od kostela pojedete již po náhorní plošině, ze které brzy uvidíte věže starého královského města Kouřim.

Naproti budově ne příliš výrazného zámku, vzniklého přestavbou středověké tvrze v roce 1750, stojí skutečná architektonická perla. Je jí kubistická vila, kterou pro majitele zdejšího velkostatku, Adolfa Bauera, postavil v letech 1912–1914 jeden z  nejvýznamnějších českých architektů, Josef Gočár. Jedná se o vynikající ukázku kubismu, navíc jedinou vilu svého druhu v České republice. V současné době se připravuje její oprava a zpřístupnění. Po stále stejné silnici budete pokračovat až ke křižovatce, kde odbočíte vpravo na Plaňany. Přes malou vesnici Poboří dojedete k  další věžové tvrzi v  Hradeníně.

Hradenín (18 km)

Jedna z  nejzajímavějších tvrzí v  Česku stojí právě zde, na skále nad rybníkem uprostřed vsi. Předota z  Hradenína ji vystavěl již kolem roku 1300 a  postupnými úpravami a  přestavbami získala

Hradenín

Kouřim (24 km)

Stejně jako v  Kolíně vám doporučuji z  časových důvodů projet Kouřimí a  nezdržovat se její prohlídkou, pouze se zde můžete zastavit na oběd. A to i přes to, že Kouřim je kouzelné městečko s atmosférou zcela odpovídající době, kdy se odehrával příběh Bylo nás pět od Karla Poláčka,

tip na výlet

téměř charakter hradu. Velkolepou přestavbu podnikl po roce 1483 Mikuláš Dax z Mamrštejna a později výstavbou nového renesančního paláce Nečanští z Minic. Po roce 1663 přestala tvrz sloužit jako panské sídlo a  začala chátrat. Na lepší časy se začalo blýskat až v roce 1983, kdy byla započata dodnes patrná rekonstrukce, ukončená po restituci místního statku, jehož je tvrz součástí. V současnosti tvrz opět chátrá a  nový majitel nemá o  její opravu žádný zájem. Udivující je především 24 metrů vysoká věž z lomového zdiva, vyzděný příkop s hradbou, parkánem a polygonální baštou.

1950 na tvrzi bydlela rodina kolínských podnikatelů Radimských a dnes je opět v  soukromých rukou. Tvrz je tedy stále obývána, takže jí zřejmě nehrozí neblahý osud jako jiným podobným stavbám.

tip na výýlet

návsi. Po dalších 4 kilometrech dojedete do města Kostelec nad Černými lesy.

Kostelec nad Černými lesy (39 km)

Malotice který se zde také natáčel. Do Kouřimi vás pozvu jindy, protože ospalou atmosféru tohoto města se systémem několika hradišť, dochovaným opevněním, nádherným raně gotickým chrámem a  skanzenem lidové architektury si je potřeba náležitě vychutnat. Neznám mnoho míst s tak silným geniem loci, jako má právě Kouřim. Z kouřimského náměstí budete pokračovat po silnici číslo 334 směr Sázava a  hned za městem odbočíte vpravo do Malotic, kde je další věžová tvrz.

Malotice (29 km)

Ve zdejším kraji poněkud ojedinělou vodní tvrz postavili zemani z  Malotic v polovině 14. století. Dodnes se dochoval jeden rybník, tvořící kdysi součást opevnění, v  jehož hladině se zrcadlí obytná dvoupatrová hranolová věž, vysoká 12 metrů. Když byly v  roce 1557 Malotice připojeny k  zásmuckému panství, tvrz ztratila význam a do roku 1994 sloužila pouze hospodářským účelům. Posledních 12 let je areál tvrze opuštěn a rychle chátrá. Určitě ale budete uchváceni pohledy na romantickou stavbu na břehu rybníka, což u vás může vyvolávat pocity, jako byste se ocitli v jižních Čechách. Z Malotic vás čeká 10 kilometrů dlouhá cesta po hlavní silnici číslo 2, z tohoto pohledu jediný nepříjemný úsek naší trasy. Nejprve projedete Ždánicemi s prastarým kostelíkem sv. Havla na hradišti za vsí a pak Oleškou s gotickým kostelem na

Přímo na náměstí si můžete prohlédnout velkolepý renezanční zámek, který vznikl po roce 1558 přestavbou starého gotického hradu italským architektem Ulrico Aostali. Stavbu financoval jeden z předních velmožů království, Jaroslav Smiřický, který si Kostelec zvolil za rodové sídlo. Od 17. století vlastnili zámek Lichtenštejnové, kterým byl v  roce 1919 zestátněn a  upraven na Vysokou technickou školu lesního inženýrství. Ačkoliv zámek není přístupný veřejnosti, můžete se projít okolo krásně zrestaurovaného barbakanu na valy, z kterých snadno dohlédnete k  Českému Brodu a za jasného počasí až do Krkonoš. Na východní straně je zámek spojen krytou chodbou se vzácným renezančním kostelem s rodovou hrobkou Smiřických. Z náměstí budete pokračovat po bývalé výpadovce na Prahu a na konci města odbočíte vpravo na Přehvozdí a  Tuchoraz. Příjemným terénem s  nadmořskou výškou kolem 370 metrů přijedete po 9 kilometrech k  další tvrzi – Tuchoraz. Už samotný název vesnice zní pevnostně.

Tuchoraz (48 km)

Tvrz postavil na skále nad říčkou Šemberou Petr z Klučova v roce 1409. Svatbou se záhy tvrz dostala do držení Mikuláše z  Landštejna, nejvýznamnějšího královského hodnostáře své doby. Ten v  roce 1468 přestavěl tvrz vskutku velkolepě a i když se dodnes z této stavby dochovala pouze věž, jedná se o jednu z nejvýznamnějších stavebních památek doby vlády Jiřího z Poděbrad. Tato výstavná tvrz, ve své době nazývaná zámek, byla i  s  panstvím připojena v  roce 1579 ke smiřickému panství Kostelec nad Černými lesy a v následujících staletích postupně zpustla. V 18. století byly všechny stavby až na věž rozebrány a kámen použit na zpevnění hrází. Dochovaná obytná věž tvrze je vysoká 20 metrů a  návštěvníka zaujmou krásné gotické klenby; prohlídka je však možná pouze po dohodě s  restituentkou tuchorazského velkostatku a tato dohoda není zrovna snadná. Jenom dva kilometry je to přes Vrátkov z  kopce a  zase do kopce do vesničky Tismice. Vaší pozornosti by neměla uniknout unikátní dvouvěžová románská

bazilika z  konce 12. století, dochovaná v neporušeném stavu. Je to až neuvěřitelné, jak hodně stojí stranou zájmu turistů tento architektonický skvost. Poslední část cesty vede rovinatým, mírně se svažujícím terénem přes Rostoklaty do cíle dnešního putování, do vesnice Tuklaty.

Tuklaty (56 km)

V  centru obce, na skále v  nadmořské výšce 250 metrů, se vedle kostela tyčí poslední věžová tvrz našeho výletu. Mnozí by ji mohli minout v  domnění, že se jedná o zvonici kostela. Na zvonici však byla obytná věž tvrze z počátku 14. století přestavěna až v roce 1668. Tím také byla v  podstatě zachráněna, takže dodnes můžeme obdivovat 14 metrů vysokou věž, která svůj původní účel a  stáří rozhodně nemůže zapřít i  přes svou barokní fasádu. Tak, a jsme v cíli putování jedním z mála známých koutů naší vlasti. Teď se můžete vydat na nedalekou železniční zastávku Tuklaty, ležící na trati Kolín – Praha. Nejméně jednou za hodinu z ní odjíždějí vlaky každým směrem, jak do Prahy, tak do Kolína. Další vaše rozhodnutí, kterým směrem se vydáte, bude záležet pouze na vašich plánech. Pokud se vrátíte do Kolína a  budete tam chtít prožít další den, ať se vám v tomto městě líbí. Bc. ROMAN ŠULC Foto: AUTOR

Tuklaty

na cestách

I cesta může být cíl: Od Rýna do Itálie Bernina Expressem Je mnoho slavných expresů a známých tratí, které spojují údolí Rýna s Itálií. Tak trochu stranou, a zcela neprávem, je však trať Rhätské dráhy. Její koleje mají sice jen metrový rozchod, a tak nemůže navazovat na transevropské tratě, o to více může nabídnout turistům toužícím po krásných výhledech na alpské ledovce, horská jezera a říční kaňony. Na rozdíl od těch hlavních železničních tras totiž Alpy nepřekonává ve více než desetikilometrových tunelech, ale její trasa poctivě šplhá do horských sedel. Nejslavnějším vlakem jezdícím mezi Churem ležícím na severu na řece Rýně a italským městečkem Tirano je Bernina Express – neprávem méně známý příbuzný slavného Glacier Expressu. Část trasy mají dokonce společnou. A  to od Rýna k řece Inn u Svatého Mořice (St. Moritz). V  tomto úseku přejíždí slavný kamenný Landwasserviadukt, který obloukem vede trať přímo do skály, kde vlaky doslova mizí z  mostu do tunelu. Dalším neobvyklým úsekem je trať mezi Bergünem a Predou. Velký výškový rozdíl kolem řeky Albuly k  nejdelšímu tunelu na trase překonává množstvím spirál, spirálových tunelů a mostů. Trať se zde údolím proplétá jako velký zamotaný had.

Bernina Express však nese název podle dalšího úseku trasy, kde stoupá do vysokohorského sedla Berninapass s  výškou přes 2000 m n. m. I  v  létě tam jede vlak často mezi sněhovými plochami a  v  zimě musí cestu vlakům prorážet speciální sněhová fréza. Vlaky pak místy projíždějí mnohametrovou vrstvou sněhu, jako by projížděly bílými tunely. Ale ani těch skutečných není málo. Velkým zážitkem je cesta vlaku z  horského sedla do údolí řeky Poschiavo. V ostrých obloucích projíždí vlak serpentinami a  klesá hluboko do údolí, kde se odráží slunce v hladině jezera Poschiavo. V  závěru cesty Bernina Express projíždí ještě dvěma neobvyklými místy. Jedním je

spirálový most, kde vlak doslova nadjíždí sám sebe, a druhým je samotný závěr cesty, kdy jede podobně jako tramvaj městskými ulicemi. Bernina Express je svým dlouholetým provozem pojmem mezi švýcarskými vlaky a  turistickými zajímavostmi země helvétského kříže. Dnes je však sestaven z moderních vagónů, z nichž některé jsou klimatizované a  mají speciální vyhlídková okna, která plynule přecházejí i  na střechu vagónu. To aby turisté z  pohodlí svých sedaček mohli pozorovat i  vrcholy těch nejvyšších alpských štítů. Text a foto: PETR ŠTÁHLAVSKÝ Bernina Express je provozován společností Rhätische Bahn (RhB) na jihovýchodě Švýcarska. Podrobné informace o provozu vlaku a ostatních spojích RhB najdete na www.rhb.ch. Na tratích RhB platí i  některé slevy vydávané Českými drahami, například InterRail nebo EuroDomino. Podrobnosti o cestování do Švýcarska najdete na internetové stránce www.cd.cz.

osobnost Při odhalení pamětní desky asistovali hosté v dobových železničních uniformách. Foto: ARCHIV

Bohumil Hrabal spisovatel - železničář Ač Bohumil Hrabal napsal mnoho textů, v povědomí široké veřejnosti je pevně spojen s železnicí, třeba už jen proto, že jeho námět použil režisér Jiří Menzel k natočení oskarového filmu Ostře sledované vlaky, na jehož scénáři se Bohumil Hrabal rovněž podílel. Péčí Klubu čtenářů Bohumila Hrabala při Městské knihovně v  Nymburce, města Dobrovice, firmy HATO, s. r. o., a dalších nadšenců, se uskutečnila v  loňském roce zajímavá akce: železniční stanice Dobrovice, kde kdysi spisovatel začínal svou železničářskou kariéru, dostala pamětní desku. Kromě toho vydal již zmíněný Klub čtenářů brožurku Dobrovický expres Bohumila Hrabala a v něm řadu vzpomínkových textů a  rozhovorů s pamětníky včetně perokreseb Jana Severy. Autorem je Jan Řehounek. Z textů malou ukázku: Náměty pro povídky „Fádní stanice“, „Můj synáček“ a  „Chvála povolání“ a  novelu „Ostře sledované vlaky“ čerpal velký český spisovatel Bohumil Hrabal ze svého působení na dráze – v železničních stanicích Dobrovice, Kostomlaty, Nymburk a v kurzu výpravčích v Hradci Králové.

Jak se vlastně pozdější slavný spisovatel a, dá se říci, nejslavnější železničář, který kdy na síti Českých drah či Československých státních drah sloužil, dostal k práci na železnici? Po uzavření vysokých škol protektorátními úřady v listopadu 1939 nastou­pil student právnické fakulty Bohumil Hrabal nejprve jako pomocná síla u  notáře

Pamětní deska na nádraží v Dobrovici

JUDr. Josefa Možuty v  Nymburce, pak absolvoval pětiměsíční obchodní kurz v  Sou­kromé Eckrtově obchodní škole v Praze, pracoval jako skladník Spotřebního a  vý­robního družstva železničních zaměstnanců v  Nymburce a  posléze, v  březnu 1942, nastoupil jako pomocný dělník v  železniční stanici Kostomlaty u Nymburka – želez­nice byla i v nejistých

nezapomněl a  na své působení na dráze vzpomínal rád. „Nikdy jsem v životě nic nedělal s takovou láskou jako tuhle službu na nádraží. A  když byla noční, žasnul jsem nad tou slavností, jak staniční pomocník rozžíhal petrolejové lampy a lucerny, jak ve staniční kanceláři neustále brkaly a cvakaly a pípaly a  vrněly telefonní a  telegrafní přístroje a  vybavovala se kolečka v  bezpečnostním bloku, tak jsem pořád měl dojem, že jsem v hodinářském krámě, anebo v obchodě se zpěvným ptactvem. A  přitom jsem věděl, že moje služba je odpovědná služba, protože jsem svěřeným úsekem řídil bezpečný průjezd vlaku. Dneska jsem už zase jinde, ale kdybych si měl zvolit jedno zaměstnání, která jsem kdy měl, zase bych chtěl být panem výpravčím.“ IVO ŠTECHA

osobnost/soutěž

válečných letech jistotou. Prošel různými pracovními zařazení­mi a v prosinci 1943 se přihlašuje do kurzu výpravčích v Hradci Králové. Po absolvování bezmála čtyřměsíčního kurzu byl ve třiceti letech, 1. dubna 1944, jme­nován elévem protektorátních drah a 14. dubna byl spolu se čtyřmi mladíky přidělen na zácvik do železniční stanice Dobrovice. Teoretickou dopravní zkoušku složil 8. července 1944 v Hradci Králové a od října nastoupil jako záškolák na své budoucí místo výpravčího ve stanici Kostomlaty u  Nymburka. Poté, co složil praktickou zkoušku, stal se výpravčím. Po skončení války nastupuje od srpna 1945 studijní dovolenou za účelem ukončení studií na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho železničářská kariéra skončila. Nikdy však na železnici a  železničáře

Město Nymburk vydalo Kalendář na rok 2007 s úryvky textů svého slavného rodáka, vážící se k jeho mládí převážně v železniční službě.

Jak převést více přeprav ze silnice na železnici? Otázku v titulku jsme položili našim čtenářům v minulé soutěžní anketě. Vybrali jsme několik úryvků ze zajímavých odpovědí ve vašich dopisech. Motivovat dopravce slevou na dani, dokončit koridory a usnadnit překládku. Tomáš Musil, Brno

Mnoho lidi nepoužívá vlak, protože v  cílové stanici jsou bez vozidla, a tak raději jedou až na místo vlastním vozem. Tací by možná uvítali,

Soutěž o kilometrickou banku

V tomto lichém vydání dvojmagazínu GRAND EXPRES-ČD pro Vás je opět místo pro anketní otázku a  účast v  soutěži o  kilometrickou banku i  věcné ceny (do sudých vydání zařazujeme soutěž pro děti). Do slosování bude zařazena každá anketní odpověď, kterou redakce obdrží ve stanoveném termínu a bude obsahovat čitelnou adresu odesilatele. Kdo vyhrál?

V květnovém vydání ČD pro Vás jste odpovídali na otázku: Jaké řešení byste navrhli, aby se převedl větší objem přepravy ze silnice na železnici? Kilometrickou banku vyhrává Bohuslav Hlaváč z Brna-Obřan, věcné ceny Pavel Podobský z Nové Paky a Jiří Měrka z Mariánských Lázní.

Dnes se vás ptáme: Jak jste spokojeni s integrovaným dopravním systémem ve svém regionu? Své odpovědi nám zasílejte do 15. srpna 2006 na naši adresu: Redakce ČD pro Vás – generální ředitelství ČD, a. s. nábř. Ludvíka Svobody 12, 110 15 Praha 1 Můžete nám napsat i na e-mailovou adresu: [email protected]. V tomto případě uvádějte i svou přesnou poštovní adresu a nezapomínejte přitom na interpunkci.

Přejeme hodně štěstí!

kdyby ČD měly partnerský program s  autopůjčovnami, na jehož základě by třeba mohli získat i slevu z ceny půjčovného. Labiod Abou–Naouas, Praha 5 1. Dodržovat dohodnuté termíny dodání. 2. Zajistit dopravu od firmy k  naložení na vlak vlastními aktivitami. 3. Příznivě si naklonit prodejce vyvážející firmy, na nichž záleží, jak moc budou preferovat tento způsob přepravy. Marie Čermáková, Česká Třebová Nejlepší by bylo všechnu kamionovou dopravu, která projíždí Českou republikou, „naložit na vlaky“, jak je tomu ve Švýcarsku. Bohužel ale pochybuji, že by se v naší zemi mohlo něco takového odhlasovat... Antonín Dorazil, Jeseník nad Odrou Dávat různé slevy ve formě bonusů – čím větší objem přepravy, tím větší procento slevy... Dagmar Klimešová, Brno Navrhoval bych vyšší cenu mýtného a nafty! Martin Paleček, Plzeň Bylo by ideální navázat systém železniční dopravy na doručení konečnému příjemci i mimo železniční stanici (přímo domů nebo do firmy). Marian Szotkowski, Vendryně Nutné jsou tři předpoklady: rychlost, spolehlivost a  cena. Co do rychlosti a  spolehlivosti se České dráhy velice zlepšily. U cen je zřejmě nutné najít takovou kalkulaci, která by nebyla pro ČD ztrátová, ale zároveň konkurovala silniční dopravě. To je úkol pro management Českých drah... Petr Krátký, Brno

historie

Sto roků poté Snad jen pár zasvěcenců znalo tehdy princip rozhlasu, o televizi netušil ještě nikdo a  cosi jako internet se skrývalo v  mlhavých dálkách budoucnosti. Svět informací plně ovládala tištěná média. Tedy noviny. Všeteční reportéři periodik všeho druhu křižovali zemi, vyzbrojeni toliko svou pamětí, tužkou a poznámkovým blokem. Tak by se asi dal stručně charakterizovat stav šíření informací na počátku minulého století. Milióny občanů otevíraly svoje oblíbené noviny s jedinou prostou tužbou: dozvědět se aktuální události z  domova i  ze světa. A  tisk se této poptávce snažil vyhovět, seč mohl – člověk „od novin“ chtěl být u všeho, co by mohlo čtenáře jakkoli zaujmout. Proto na stránkách periodik patřily zprávy o  železničních nehodách všeho druhu k  mimořádně atraktivnímu zboží. Soudobé noviny referovaly už o  prvním doloženém neštěstí na našich kolejích, k  němuž došlo dne 7. července 1839 ve Vranovicích na Brněnsku. Stejně tak se

tisk zevrubně věnoval i  známé tragédii u Hořovic, která 10. listopadu 1868 připravila o život 28 cestujících. Těmto prvním zprávám o  katastrofách na kolejích, spočívajícím pouze na slovním vylíčení událostí, dodal nový rozměr nástup fotografie. Ne už toliko psané slovo; je to snímek pořízený přímo na místě neštěstí, který dokáže tisícům čtenářů novin přiblížit událost, k  níž došlo stovky a stovky kilometrů daleko. Člověk pak mohl žasnout nad obrázky s hrozivými scenériemi – v klidu a bezpečí svého domova. K  zachycení následků toho kterého železničního neštěstí však brzy nestačil snímek jediný. Ilustrovaná periodika

se proto uchylovala k  otištění celé série obrázků, kterou doplnila pouze stručnou faktografií. A nečinily tak zdaleka jen listy tzv. lehčího zaměření; podobnou praxi si osvojily i renomované tiskoviny té doby. Za důkaz může posloužit třeba SVĚTOZOR, seriózní časopis, zaměřený na intelektuální vrstvy české společnosti. Když došlo dne 4. června 1906 v 15.50 hod u Staré Paky k nehodě, věnoval SVĚTOZOR ve svém červencovém čísle celou jednu stránku fotoreportáži, nazvané „Katastrofa na dráze Severozápadní“. Následkem technické závady a  zřejmě i rychlé jízdy vyšinulo tehdy deset ze dvanácti vozů osobního vlaku číslo 206. Přesně před sto léty tak přibyli železnici na konto dva mrtví a  větší počet těžce zraněných, nemluvě o  materiálních škodách. Časem dostala tato nehoda nejednu konkurentku, která ji v rozsahu obětí i škod mnohonásobně převýšila. Však nehoda u Staré Paky se stala pozoruhodnou spíše tím, jak byly její následky komerčně využity. Snímky z tragického místa se brzy rozlétly do světa – v podobě pohlednic... PAVEL SCHREIER Sotva čtyři kilometry za Starou Pakou, za tunelem, prasklo péro uhláku a  následkem toho deset vozů vymrštilo se z kolejí… (Světozor, červenec 1906) Foto: ARCHIV AUTORA

pamětihodnosti

Hrádek u Nechanic vám učaruje Romantické sídlo v  anglickém hrabství? Kdepak. Zámek Hluboká v  menším měřítku? Přihořívá. Právě „malá Hluboká“ bývá Hrádku u Nechanic často přezdíváno. Jako reprezentační letní sídlo jej nechal vybudovat v  polovině 19. století hrabě František Arnošt Harrach ve stylu windsorské gotiky. Stavební práce řídil Karel Fischer s  použitím plánů nerealizované přestavby anglického zámku Crewe Hall. Na centrální hranolovou věž navazují dvě souměrná křídla, vše je zdobeno romantickým cimbuřím. Objekt je pouze jednopatrový, proto máte při prohlídce pocit, že tentokrát vám průvodce nic nezatajil a  prošli jste úplně všemi místnostmi. Vnitřní prostory jsou vyzdobeny nádhernými uměleckořemeslnými pracemi, na nichž se podíleli místní řezbáři, truhláři, zámečníci či kamnáři. České práce doplňují starožitnosti dovezené z celé Evropy. Prohlídka začíná na čestném nádvoří, odkud vejdeme do vstupní haly, vyzdobené sbírkou zbraní. Ústředním prostorem zámku je Rytířský sál s  portréty významných předků, členů a  příbuzných rodu Harrachů. Zlatý sál získal pojmenování podle zlace-

ných kožených tapet, které byly vyrobeny v  17. století v  Belgii. Mühlgrubský salón zdobí skvostné renezanční táflování stěn a kazetový strop ze 16. století. Dále si pro-

hlédneme například jídelnu se vzácnými sbírkami keramiky a  porcelánu, knihovnu, hernu a kapli. Prohlídkovou trasu si můžete zvolit buď krátkou nebo dlouhou, při které projdete téměř všemi pokoji. Delší trasa trvá přibližně 1,5 hodiny, její základní cena by měla být velmi přijatelných 80 Kč. Na zámek navazuje anglický park a golfové hřiště. SASKIA BERGEROVÁ

Foto: JIŘÍ BERGER (3x)